Na počátku stvořil Bůh nebesa a zem. I stala se země pustotou a prázdnotou a nad tváří hlubiny nastala tma, a nad tváří vod se vznášející Boží Duch. A Bůh řekl: Nechť nastává světlo; i nastalo světlo a Bůh to světlo uviděl, že je dobré, i učinil Bůh rozlišení mezi světlem a mezi tmou. A světlu dal Bůh název den a tmě dal název noc; i nastal večer a nastalo jitro, den první. A Bůh řekl: Nechť vprostřed vod vzniká klenba a nechť je rozhraním mezi vodami a vodami. A Bůh tu klenbu zřídil a učinil rozhraní mezi vodami, jež jsou vůči klenbě zespod, a mezi vodami, jež jsou vůči klenbě shora; a tak se stalo. A té klenbě dal Bůh název nebesa; i nastal večer a nastalo jitro, den druhý. A Bůh řekl: Nechť se vody zpod nebes shrnují na jedno místo a nechť se ukazuje souš; a tak se stalo. A Bůh dal souši název země a souhrnu vod dal název moře; a Bůh uviděl, že to je dobré. A Bůh řekl: Nechť země dává vyrůst mladému porostu, bylinstvu vysemeňujícímu se semenem, ovocnému stromoví rodícímu na zemi ovoce podle svého druhu, v němž bude jeho símě; a tak se stalo a země vydala mladý porost, bylinstvo vysemeňující se semenem podle svého druhu, a stromoví rodící ovoce, v němž bylo jeho símě, podle svého druhu. A Bůh uviděl, že to je dobré, i nastal večer a nastalo jitro, den třetí. A Bůh řekl: Nechť na klenbě nebes vznikají zdroje světla k rozlišení mezi dnem a mezi nocí; i budou za znamení a na určená období a na dni a léta a budou na klenbě nebes za zdroje světla k osvětlování na zemi; a tak se stalo a Bůh zřídil dva veliké zdroje světla, větší zdroj světla k ovládání dne a menší zdroj světla k ovládání noci, a hvězdy; a Bůh je dal na klenbu nebes k osvětlování na zemi a k vládě ve dne i v noci a k rozlišování mezi světlem a mezi tmou. A Bůh uviděl, že to je dobré, i nastal večer a nastalo jitro, den čtvrtý. A Bůh řekl: Nechť se vody rozhemžují hemžením živých bytostí a nad zemí na tváři klenby nebes nechť se rozlétá letounstvo. A Bůh stvořil veliká vodní zvířata a všechny pohybující se živé bytosti, jimiž se zahemžily vody, podle jejich druhů, i všechno okřídlené letounstvo podle jeho druhu; a Bůh uviděl, že to je dobré. A Bůh jim požehnal výrokem: Ploďte a množte se a naplňujte vody v mořích, a letounstvo nechť se množí na zemi. I nastal večer a nastalo jitro, den pátý. A Bůh řekl: Nechť země vydává živé bytosti podle jejich druhu, dobytek a plazivé tvorstvo a živočišstvo země podle jeho druhu; a tak se stalo a Bůh zhotovil živočišstvo země podle jeho druhu a dobytek podle jeho druhu a všechno plazivé tvorstvo půdy podle jeho druhu; a Bůh uviděl, že to je dobré. A Bůh řekl: Zhotovujme člověka v náš obraz, podle naší podoby, a nechť mají moc nad rybami moře a nad letounstvem nebes a nad dobytkem a nad celou zemí a nade vším plazivým tvorstvem, plazícím se po zemi. I stvořil Bůh člověka v svůj obraz, stvořil ho v obraz Boha, stvořil je mužským pohlavím a ženským pohlavím. A Bůh jim požehnal a řekl jim Bůh: Ploďte a množte se a naplňujte zem a podmaňujte ji a mějte moc nad rybami moře a nad letounstvem nebes a nade vším živočišstvem pohybujícím se po zemi. A Bůh řekl: Hle, dal jsem vám všechno bylinstvo vysemeňující se semenem, jež je na tváři celé země, a všechno stromoví, na němž je ovoce stromoví, vysemeňující se semenem; to vám bude potravou. A všemu živočišstvu země a všemu letounstvu nebes a všemu pohybujícímu se po zemi, v čem je duše života, jsem dal za potravu všechnu zeleň bylinstva; a tak se stalo. A Bůh uviděl vše, co byl učinil, a hle, bylo to velmi dobré. I nastal večer a nastalo jitro, den šestý. I byla nebesa a země, i všechno jejich osazenstvo, dohotovena a v den sedmý měl Bůh dohotoveno své dílo, jež byl konal, a od všeho svého díla, jež byl konal, v den sedmý přestal. A Bůh den sedmý požehnal a posvětil jej, neboť v něm přestal od všeho svého díla, jež Bůh svou činností stvořil. Toto jsou dějiny vzniku nebes a země při jejich vzniku stvořením v den zřízení nebes a země od Hospodina, Boha, dokud na zemi ještě nebylo žádného polního křoví a nevzrůstalo ještě žádné polní bylinstvo, neboť Hospodin, Bůh, na zem nedštil a nebylo člověka k obdělávání půdy, ale ze země vystupovaly výpary a všechnu tvář půdy svlažovaly. A Hospodin, Bůh, v člověka ztvárnil prach z půdy a v jeho chřípě vdechl vanutí života, i stal se člověk živou duší. A Hospodin, Bůh, v Édenu, na východě, vysadil zahradu a člověka, jehož vytvaroval, tam postavil. A z půdy dal Hospodin, Bůh, vzrůst veškerému stromoví, žádoucímu vzezřením a dobrému k poskytování potravy, i stromu života vprostřed zahrady, i stromu poznání dobra a zla. A ke svlažování zahrady vycházela z Édenu řeka a odtamtud se dělila a stala se čtyřmi hlavními proudy; jméno prvního: Píšon, on, jenž obtéká celou zem Chavílá, kde je zlato, a zlato oné země je dobré; tam je bdelion a kámen onyx. A jméno řeky druhé: Gíchón, on, jenž obtéká celou zemi Kúš. A jméno řeky třetí: Hiddekel, on, jenž teče na východ od Aššúru. A řeka čtvrtá je on, Peráth. A Hospodin, Bůh, vzal člověka a usadil ho v zahradě Édenu k obdělávání jí a ke hlídání jí. A Hospodin, Bůh, člověku rozkázal výrokem: Ze všeho stromoví zahrady smíš libovolně jíst, ale ze stromu poznání dobra a zla, z něho jíst nebudeš, neboť v den svého pojedení z něho jistotně budeš muset umřít. A Hospodin, Bůh, řekl: Ne ní dobré člověku být o samotě; musím mu zřídit pomoc, jako by jeho protějšek. A Hospodin, Bůh, byl z půdy vytvaroval všechno polní živočišstvo a všechno letounstvo nebes a přivedl je k člověku ke zjištění, co mu bude dávat za názvy, a vše, co mu člověk bude dávat za názvy, živým bytostem, ono že bude jeho jméno. A člověk nazval všechen dobytek a letounstvo nebes a všechno polní živočišstvo jmény, a le pomoc, jako by jeho protějšek, se Ádámovi nenašla. A Hospodin, Bůh, uvrhl na člověka tvrdý spánek, i usnul; a vzal jedno z jeho žeber a na jeho místo vsadil maso, a to žebro, jež z člověka vzal, vybudoval Hospodin, Bůh, v ženu a přivedl ji k člověku; a člověk řekl: Tato je tentokrát kost z mé kosti a maso z mého masa, této se bude dostávat názvu mužice, neboť ona byla vzata z muže. Proto bude muž opouštět svého otce a svou matku a ulpí na své ženě, i budou jedním masem. A oni oba, člověk i jeho žena, byli nazí a nestyděli se. A ze všeho polního živočišstva, jež Hospodin, Bůh, zhotovil, nejchytřejším se projevil had; i řekl k ženě: Je tomu vskutku tak, že Bůh řekl: Nebudete jíst ze všeho stromoví zahrady? A žena k hadovi řekla: Z ovoce stromoví zahrady jídáme, ale z ovoce stromu, jenž je vprostřed zahrady, Bůh řekl: Z něho nebudete jíst ani na ně sahat, abyste nemuseli umřít. A had k ženě řekl: Vůbec nemusíte umřít, protože Bůh ví, že v den vašeho pojedení z něho - tu budou vaše oči otevřeny, i budete jako Bůh, znajíce dobro a zlo. A žena shledala, že ten strom je dobrý k poskytování potravy a že on je tužbou očím, a že ten strom je žádoucí k dodání chápavosti, i vzala z jeho ovoce a pojedla a dala spolu i svému muži, i pojedl, a oči jich obou byly otevřeny, i poznali, že jsou oni nazí, i sešili listí fíkovníku a udělali si zástěry. A uslyšeli hlas Hospodina, Boha, procházejícího se při ochlazení dne v zahradě; a člověk a jeho žena se před tváří Hospodina, Boha, ukryli vprostřed stromoví zahrady. A Hospodin, Bůh, na člověka zavolal a řekl mu: Kde jsi ty? I řekl: Uslyšel jsem v zahradě tvůj hlas a ulekl jsem se, neboť jsem já nahý, a ukryl jsem se. A řekl: Kdo ti oznámil, že jsi ty nahý? Zda jsi pojedl z toho stromu, jejž jsem ti zakázal, abys z něho nejedl? A člověk řekl: Žena, již jsi mi dal, aby byla se mnou, ona mi z toho stromu dala, i pojedl jsem. A Hospodin, Bůh, řekl ženě: Cos to učinila? A žena řekla: Oklamal mě had, i pojedla jsem. A Hospodin, Bůh, řekl k hadovi: Protože jsi učinil toto, jsi ty prokletý nad všechen dobytek a nad všechno polní živočišstvo; po všechny dni svého života budeš chodit po svém břiše a žrát prach. A mezi tebe a mezi ženu zavádím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její; ono ti musí potřít hlavu a ty mu budeš potírat patu. K ženě řekl: Velmi budu množit tvé utrpení v tvém těhotenství, děti budeš rodit v trápení, i bude tvá touha po tvém muži a on bude nad tebou vládnout. A Ádámovi řekl: Protože jsi uposlechl hlasu své ženy a pojedl ze stromu, jejž jsem ti zakázal výrokem: Nebudeš z něho jíst, bude půda tvou vinou prokletá, po všechny dni svého života z ní budeš jídat v utrpení, i bude ti vynášet trní a bodláčí, a budeš jíst polní bylinstvo. Chléb budeš v potu svého obličeje jídat až po svůj návrat do půdy, neboť z ní jsi byl vzat, neboť jsi ty prach a do prachu se musíš navrátit. A člověk nazval jméno své ženy Eva, neboť ona byla matkou všeho živého. A Hospodin, Bůh, Ádámovi a jeho ženě udělal oděvy z kůže a oblékl je. A Hospodin, Bůh, řekl: Hle, člověk se stal poznáním dobra a zla jako by jedním z nás; a nyní aby se ne stalo, že by vztáhl svou ruku a vzal i ze stromu života a pojedl a žil navždy! A Hospodin, Bůh, ho ze zahrady Édenu vypudil obdělávat půdu, odkud byl vzat. Tak člověka vyhnal a od východu k zahradě Édenu k hlídání cesty ke stromu života postavil kerúby s plamenem kmitajícího meče. A člověk Evu, svou ženu, poznal, i otěhotněla a porodila Kajina, i řekla: S Hospodinem jsem nabyla muže. A dále porodila jeho bratra, Abela; a Abel se stal pastýřem drobného dobytka a Kajin se stal obdělavačem půdy. A po uplynutí kolikasi dní se stalo, že Kajin z úrody půdy přinesl Hospodinu dar; a Abel, i on, přinesl z prvotin svého drobného dobytka a z jejich tuku. A Hospodin pohleděl na Abela a na jeho dar, ale na Kajina a na jeho dar nepohleděl. A Kajin se velmi rozhněval a jeho tvář sklesla; a Hospodin ke Kajinovi řekl: Proč ses rozhněval a proč sklesla tvá tvář? Zda se nepovznese, budeš-li jednat správně? A le nebudeš-li správně jednat, leží hřích u vchodu, i bude jeho dychtivost po tobě, a le vládnout budeš ty nad ním. A Kajin k Abelovi, svému bratru, promluvil; a při jejich pobytu v poli se stalo, že se Kajin proti Abelovi, svému bratru, pozvedl a zabil ho. A Hospodin ke Kajinovi řekl: Kde je Abel, tvůj bratr? I řekl: Nevím; zda jsem já hlídačem svého bratra? A řekl: Cos učinil? Slyš - z půdy ke mně křičí krev tvého bratra; a ty nyní budeš prokletý od půdy, jež otevřela svá ústa k přijetí krve tvého bratra z tvé ruky. Když budeš půdu obdělávat, nebude ti nadále dávat svého bohatství; budeš na zemi poběhlíkem a běžencem. A Kajin k Hospodinu řekl: Můj trest za vinu je těžší než lze unést; hle, dnes jsi mě odehnal z povrchu tváře půdy a před tváří tvou se budu skrývat a stanu se na zemi poběhlíkem a běžencem; i stane se, že kdokoli mě zastihne, mě bude chtít zabít. A Hospodin mu řekl: Proto, kdokoli Kajina zabije, musí se to sedmkrát mstít. A Hospodin položil na Kajina znamení, aby ho neskolil, kdokoli ho zastihne. A Kajin z přítomnosti tváře Hospodinovy odešel a usídlil se v zemi Nód na východ od Édenu. A Kajin poznal svou ženu, i otěhotněla a porodila Chanócha, i jal se budovat město a jméno toho města nazval podle jména svého syna Chanóch. A Chánóchovi se narodil Írád a Írád zplodil Mechújáéla a Mechújáél zplodil Methúšáéla a Methúšáél zplodil Lemecha. A Lemech si vzal dvě ženy; jméno jedné - Ádá, a jméno druhé - Cillá. A Ádá porodila Jávála; on se stal otcem obyvatel stanu a chovatelů dobytka. A jméno jeho bratra - Júvál; on se stal otcem všech chápajících se lyry a flétny. A Cillá - i ona porodila, Túvál-Kajina, kováře všech nástrojů z mosazi a železa; a Túvál-Kajinova sestra byla Naamá. A Lemech svým ženám řekl: Ádo a Cillo, slyšte můj hlas, ženy Lemechovy, vpusťte v uši můj výrok, že jsem za svou pohmožděninu zabil muže a za svou modřinu hocha; bude-li Kajin pomstěn sedmkrát, Lemech zato sedmdesátsedmkrát. A Ádám svou ženu opět poznal, i porodila syna a jeho jméno nazvala Šéth … Protože mi Bůh připravil jiné símě místo Abela, protože ho Kajin zabil. A Šéthovi - i jemu se narodil syn a jeho jméno nazval Enóš; tehdy se začalo s vzýváním jména Hospodinova. Toto je kniha rodokmenů Ádámových. V den Božího stvoření Ádáma - zhotovil ho v podobu Boha, stvořil je mužským pohlavím a ženským pohlavím a požehnal jim a v den jejich vzniku stvořením nazval jejich jméno Ádám. A Ádám prožil třicet a sto let a zplodil ve svou podobu, podle svého obrazu syna a jeho jméno nazval Šéth. A dní Ádáma po jeho zplození Šétha bylo osm set let, i plodil syny a dcery. A všech dní Ádáma, jež prožil, bylo devět set let a třicet let, i umřel. A Šéth prožil pět let a sto let a zplodil Enóše. A po svém zplození Enóše prožil Šéth sedm let a osm set let, i plodil syny a dcery. A všech dní Šétha bylo dvanáct let a devět set let, i umřel. A Enóš prožil devadesát let a zplodil Kénána. A po svém zplození Kénána prožil Enóš patnáct let a osm set let, i plodil syny a dcery. A všech dní Enóše bylo pět let a devět set let, i umřel. A Kénán prožil sedmdesát let a zplodil Mahalaleéla. A po svém zplození Mahalaleéla prožil Kénán čtyřicet let a osm set let, i plodil syny a dcery. A všech dní Kénána bylo deset let a devět set let, i umřel. A Mahalaleél prožil pět let a šedesát let a zplodil Járeda. A po svém zplození Járeda prožil Mahalaleél třicet let a osm set let, i plodil syny a dcery. A všech dní Mahalaleéla bylo pětadevadesát let a osm set let, i umřel. A Járed prožil dvaašedesát let a sto let a zplodil Chanócha. A po svém zplození Chanócha prožil Járed osm set let, i plodil syny a dcery. A všech dní Járeda bylo dvaašedesát let a devět set let, i umřel. A Chanóch prožil pětašedesát let a zplodil Methúšelacha. A po svém zplození Methúšelacha chodil Chanóch tři sta let s Bohem, i plodil syny a dcery. A všech dní Chanócha bylo pětašedesát let a tři sta let; a Chanóch chodil s Bohem, a nebylo ho, neboť ho Bůh vzal. A Methúšelach prožil sedmaosmdesát let a sto let a zplodil Lemecha. A po svém zplození Lemecha prožil Methúšelach dvaaosmdesát let a sedm set let, i plodil syny a dcery. A všech dní Methúšelacha bylo devětašedesát let a devět set let, i umřel. A Lemech prožil dvaaosmdesát let a sto let a zplodil syna a jeho jméno nazval Nóe výrokem: Tento nás bude moci potěšit stran našich prací a stran námahy našich rukou z příčiny půdy, již Hospodin proklel. A po svém zplození Nóeho prožil Lemech pětadevadesát let a pět set let, i plodil syny a dcery. A všech dní Lemecha bylo sedmasedmdesát let a sedm set let, i umřel. A když Nóe dosáhl věku pěti set let, zplodil Nóe Šéma, Cháma a Jáfetha. A když se lidstvo na tváři půdy začalo množit a narodily se jim dcery, stalo se, že dcery lidí viděli Boží synové, že ony jsou hezké, i brali si ze všech, jež si vyvolovali, za ženy. A Hospodin řekl: Můj Duch se s lidstvem nebude navždy přít, vždyť i ono přece je maso; i bude jeho dní sto a dvacet let. V oněch dnech byli na zemi obrové, a tak i potom, co Boží synové vcházeli k dcerám lidí a ony jim rodily. Toto jsou siláci, kteří odvždy byli věhlasní mužové. A Hospodin pozoroval, že se zloba lidstva na zemi rozmnožila a že každá představa myšlenek jeho srdce každý den byla veskrze zlá; i bylo Hospodinu líto, že lidstvo na zemi zřídil, a rmoutil se ve svém srdci. A Hospodin řekl: Lidstvo, jež jsem stvořil, musím z povrchu tváře půdy vyhladit, od lidí po dobytek, po plazivé tvorstvo a po letounstvo nebes, neboť je mi líto, že jsem je zhotovil. A le Nóe našel v Hospodinových očích přízeň. Toto jsou příběhy Nóeho. Nóe, spravedlivý muž, byl mezi svými současníky dokonalý; Nóe chodil s Bohem. A Nóe zplodil tři syny: Šéma, Cháma a Jáfetha. A země byla před Boží tváří zkažena, neboť byla země naplněna násilnictvím. A Bůh na zem pohleděl, a hle, byla zkažena, protože všechno maso zkazilo svou cestu na zemi. A Nóemu Bůh řekl: Před mou tvář přišel konec všeho masa, protože se země od nich naplnila násilnictvím; a hle, já - chystám se je zničit i se zemí. Udělej si schránu z góferového dřeva; v té schráně musíš nadělat komůrek a zevnitř i zevně ji vysmolit smolou. A toto bude způsob, kterým ji budeš dělat: délka schrány bude tři sta loket, její šířka padesát loket a její výška třicet loket. Té schráně musíš udělat světlík a shora ji dohotovit na loket, a dveře schrány vsadit v jejím boku; musíš jí udělat dolní, druhá a třetí podlaží. A já, hle, já - uvádím na zem potopu vod k vymýcení všeho masa, v němž je duch života, zpod nebes; vše, co je na zemi, musí zahynout. A le s tebou chci ustanovit svou smlouvu, i vejdeš do schrány ty a s tebou tvoji synové i tvá žena a ženy tvých synů. A ze všeho živého, ze všeho masa, do schrány budou vcházet dvojice z každého k jich zachování naživu s tebou; budou to samec a samice; z letounstva podle jeho druhu a z dobytka podle jeho druhu, ze všeho plazivého tvorstva půdy podle jeho druhu, z každého k tobě budou vcházet dvojice k jich zachování naživu. A ty si vezmi ode všeho jedlého, co se jí, a nadělej pro sebe zásob, a to bude k jídlu tobě i jim. A Nóe tak učinil; podle všeho, co mu Bůh rozkázal, tak učinil. A Hospodin Nóemu řekl: Vejdi ty a všechen tvůj dům do schrány, neboť tebe jsem shledal v tomto pokolení před svou tváří spravedlivým. Ze všeho čistého dobytka si musíš vzít sedm a sedm, samce a jeho samici, a z dobytka, jenž ne ní čistý, dvojice, samce a jeho samici; z letounstva nebes také sedm a sedm, samce a samici, k zachování semene na tváři vší země naživu, neboť ještě sedm dní a já sesílám na zem déšť, čtyřicet dní a čtyřicet nocí, a vše, co má své bytí, co jsem zhotovil, z povrchu tváře půdy vyhladím. A Nóe tak učinil podle všeho, co mu Hospodin rozkázal. A Nóe byl ve věku šesti set let, když ta potopa vod na zemi nastala; i vešel Nóe a s ním jeho synové i jeho žena a ženy jeho synů před vodami potopy do schrány. Z čistého dobytka a z dobytka, jenž ne ní čistý, a z letounstva a ze všeho, co se po půdě plazí, vešlo dvé a dvé k Nóemu do schrány, samec a samice, podle toho, co Nóemu rozkázal Bůh. A za sedm dní se stalo, že se vody potopy do staly na zem. V roce šesti set let života Nóeho, v druhém měsíci, v sedmnáctý den měsíce, v tento den byla protržena všechna zřídla rozsáhlé hlubiny a byla otevřena stavidla nebes, i byl na zemi po čtyřicet dní a čtyřicet nocí příval. Právě v tento den vešel Nóe a Šém a Chám a Jáfeth, synové Nóeho, a s nimi žena Nóeho a tři ženy jeho synů do schrány, oni i všechno živočišstvo podle svého druhu a všechen dobytek podle svého druhu a všechno plazivé tvorstvo, jež se plazí po zemi, podle svého druhu, a všechno letounstvo podle svého druhu, všechno ptactvo, vše okřídlené, i vešli k Nóemu do schrány, dvé a dvé ze všeho masa, v němž byl duch života. A ti všedší, samec a samice ze všeho masa, vešli podle toho, co mu Bůh rozkázal, a Hospodin za ním zavřel. A potopa byla na zemi po čtyřicet dní, i rozmnožily se vody a vznesly schránu, i vystoupila z povrchu země. A vody se na zemi vzmohly a velmi rozmnožily, takže schrána plavala na tváři vod. A vody se na zemi vzmohly velmi, velmi, takže všechny vysoké hory, jež jsou pod všemi nebesy, byly zaplaveny; na patnáct loket nad jejich výši se vody vzmohly, takže byly hory zaplaveny. I zahynulo všechno maso, jež se pohybuje na zemi, z letounstva a z dobytka a ze všeho živočišstva a ze všeho hemživého tvorstva, jež se hemží na zemi, a všechno lidstvo; vše, co mělo ve svých chřípích vanutí ducha života, ze všeho, co bylo na suchu, pomřelo. Tak bylo vyhlazeno vše, co mělo své bytí, co bylo na tváři půdy, od lidí po dobytek, po plazivé tvorstvo a po letounstvo nebes; a no, byli se země vyhlazeni a zůstal jen Nóe a kteří s ním byli ve schráně. A vody na zemi ve své mohutnosti trvaly po padesát a sto dní. A Bůh si připomněl Nóeho a všechno živočišstvo a všechen dobytek, jenž s ním byl ve schráně, i dal Bůh po zemi přejít větru a vody klesly, a byla ucpána zřídla hlubiny a stavidla nebes a příval z nebes byl zastaven. A vody z povrchu země postupně ustupovaly zpět a po uplynutí padesáti a sta dní byly opadlé. A schrána v sedmém měsíci, v sedmnáctý den měsíce, spočinula na horách Aráratu; a vody postupně opadávaly do desátého měsíce, a v desátém měsíci, v první den měsíce, bylo vidět temena hor. A po uplynutí čtyřiceti dní se stalo, že Nóe otevřel okno schrány, jež byl udělal, a vypustil krkavce, i vyletoval stále a vracel se, až do vysušení vod z povrchu země. I vypustil ze své blízkosti holubici ke zjištění, zda vod z povrchu tváře půdy ubylo. A holubice nenašla chodidlu své nohy odpočívadlo, i vrátila se k němu do schrány, protože na tváři vší země byly vody; i vztáhl svou ruku a vzal ji a vnesl ji k sobě do schrány. A počkal ještě sedm dalších dní a opět holubici ze schrány vypustil, a holubice k němu vletěla v čas večera, a hle, v jejím zobáku utržený list olivy, i seznal Nóe, že vod z povrchu země ubylo. Vydržel tedy ještě sedm dalších dní a vypustil holubici, a le již se k němu více nevrátila. A v roce prvním a šestistém, v prvním měsíci, v první den měsíce, se stalo, že vody z povrchu země byly obeschlé; a Nóe odstranil kryt schrány, i pohleděl, a hle, tvář půdy byla obeschlá. A v druhém měsíci, v sedm a dvacátý den měsíce, byla země suchá. A Bůh k Nóemu promluvil výrokem: Vyjdi ze schrány ty a s tebou tvá žena i tvoji synové a ženy tvých synů; vyveď s sebou všechno živočišstvo, jež je s tebou, ze všeho masa, z letounstva a z dobytka a ze všeho plazivého tvorstva, jež se plazí po zemi, a ť se na zemi hemží a plodí a množí se po zemi. A Nóe vyšel a s ním jeho synové i jeho žena a ženy jeho synů; ze schrány vyšlo podle svých rodů všechno živočišstvo, všechno plazivé tvorstvo a všechno letounstvo, vše pohybující se po zemi. A Nóe Hospodinu zbudoval oltář a vzal ze všeho čistého dobytka a ze všeho čistého ptactva a na tom oltáři vznesl vzestupné oběti. A Hospodinu zavoněla líbezná vůně, i řekl Hospodin ve svém srdci: Nebudu již více půdě zlořečit vinou člověka, za to, že smýšlení srdce člověka je od jeho mládí zlé, aniž ještě budu bít vše živé tak, jak jsem učinil. Po všechny dni země nebude přestávat setba a žeň, a chlad a horko, a léto a zima, a den a noc. A Bůh Nóemu a jeho synům požehnal a řekl jim: Ploďte a množte se a naplňujte zem, a nechť na všechno živočišstvo země a na všechno letounstvo nebes přichází strach z vás a bázeň z vás; stran všeho, čím se hýbe půda, a stran všech ryb moře, ty jsou dány do vaší ruky. Všechno pohyblivé tvorstvo, ono, jež je živé, vám bude za potravu, jako zelené bylinstvo jsem vám vše dal; jen nebudete maso jíst s jeho žitím, jeho krví, a le jen vaši krev budu vzhledem k vašim žitím požadovat; budu ji požadovat z ruky každého živočicha i z ruky člověka, žití člověka budu požadovat z ruky každého jeho bratra. Prolivší krev člověka - jeho krev bude člověkem prolévána, neboť člověk byl zhotoven v Boží obraz. A vy ploďte a množte se, rojte se na zemi a množte se na ní. A Bůh k Nóemu a k jeho synům s ním pronesl výrok: A já, hle, já - ustanovuji svou smlouvu s vámi a s vaším semenem po vás a se všemi živými bytostmi, jež jsou s vámi, z letounstva, z dobytka a ze všeho živočišstva země s vámi, ze všeho, co opouští schránu, co do všeho živočišstva země. Ustanovuji tedy s vámi svou smlouvu, i nebude již všechno maso hubeno vodami potopy, aniž ještě bude potopa ke zpustošení země. A Bůh řekl: Toto je znamení smlouvy, již já zavádím mezi mnou a mezi vámi a mezi všemi živými bytostmi, jež jsou s vámi, do nedohledných pokolení; v oblačnosti jsem umístil svou duhu, i bude za znamení smlouvy mezi mnou a mezi zemí, a když nad zemí způsobím hustou oblačnost, bude se dít, že se v oblačnosti bude ukazovat duha, i budu si připomínat svou smlouvu, jež je mezi mnou a mezi vámi a mezi všemi živými bytostmi ze všeho masa, i nebudou již vody potopou k vymýcení všeho masa. A ta duha bude v oblačnosti, i budu na ni hledět k připomenutí smlouvy trvalé mezi Bohem a mezi všemi živými bytostmi ze všeho masa, jež je na zemi. A Bůh k Nóemu řekl: Toto je znamení smlouvy, již jsem ustanovil mezi mnou a mezi vším masem, jež je na zemi. A synové Nóeho, ti, kteří vyšli ze schrány, byli Šém a Chám a Jáfeth; a Chám, on byl otcem Kenáana. Tito tři byli synové Nóeho a od těchto se rozptýlila celá země. A Nóe začal být zemědělcem a vysadil vinici, i napil se vína a opojil se a vprostřed svého stanu se obnažil. A Chám, otec Kenáana, nahotu svého otce uviděl a pověděl svým dvěma bratrům venku. A Šém a Jáfeth vzal i šat a položili si jej oni oba každý na své rameno, i šli pozpátku a zakryli nahotu svého otce, se svými tvářemi nazpět, a nahotu svého otce neuviděli. A Nóe se po svém víně probral a dověděl se, co mu jeho mladší syn provedl; i řekl: Budiž proklet Kenáan, budiž nevolníkem nevolníků svým bratrům. A řekl: Budiž veleben Hospodin, Bůh Šémův, a Kenáan mu budiž nevolníkem; nechť Bůh dává rozšíření Jáfethovi a nechť pobývá v stanech Šémových, a Kenáan mu budiž nevolníkem. A Nóe žil po potopě tři sta let a padesát let. A všech dní Nóeho bylo devět set let a padesát let, i umřel. A toto jsou rodokmeny synů Nóeho, Šéma, Cháma a Jáfetha, neboť se jim po potopě narodili synové: Synové Jáfetha: Gómer a Mágóg a Mádaj a Jáván a Tuvál a Mešech a Tírás. A synové Gómera: Aškenaz a Rífath a Tógarmá. A synové Jávána: Elíšá a Taršíš, Kittím a Dódáním. Od těchto se odloučily ostrovy národů v jejich zemích, každý podle svého jazyka, podle jejich čeledí v jejich národech. A synové Cháma: Kúš a Micrajim a Pút a Kenáan. A synové Kúše: Sevá a Chavílá a Savtá a Raemá a Savtechá. A synové Raemy: Ševá a Dedán. A Kúš zplodil Nimróda; on začal být na zemi mocným. On se stal před tváří Hospodinovou mocným lovcem; proto se říká: Jako Nimród mocný lovec před tváří Hospodinovou. A počátkem jeho království byl Bável a Erech a Akkad a Kalné v zemi Šineáru. Z oné země vyšel Aššúr a zbudoval Nínívé a Rechóvóth-Ír a Kálach a Resen mezi Nínívé a mezi Kálachem - to je to veliké město. A Micrajim zplodil Lúdím a Anámím a Lehávím a Naftuchím a Pathrusím a Kasluchím, odkud pocházejí Pelištím, a Kaftórím. A Kenáan zplodil Cídóna, svého prvorozeného, a Chétha a Jevúsího a Emórího a Girgášího a Chivvího a Arkího a Síního a Arvádího a Cemárího a Chamáthího. A potom se čeledi Kenáaního rozptýlily. A pomezí Kenáaního bylo od Cídónu, na tvém vstup u do Geráru, po Gazu; na tvém vstup u do Sodomy a do Gomory a do Admy a Cevójim, po Lášu. Toto jsou synové Cháma podle jejich čeledí, podle jejich jazyků, v jejich zemích, v jejich národech. Narodilo se jich i Šémovi, ano, jemu, otci všech synů Évera, staršímu bratru Jáfetha. Synové Šéma: Élám a Aššúr a Arpachšád a Lúd a Arám. A synové Aráma: Úc a Chúl a Gether a Maš. A Arpachšád zplodil Šálacha a Šálach zplodil Évera, a Éverovi se narodilo dvé synů: jméno jednoho Peleg, neboť v jeho dnech byla rozdělena země, a jméno jeho bratra Joktán. A Joktán zplodil Almódáda a Šálefa a Chacarmávetha a Járacha a Hadórama a Úzála a Diklu a Óvála a Avímáéla a Ševu a Ófira a Chavílu a Jóváva; všichni tito jsou synové Joktána. A jejich sídliště bylo u Méše, na tvém vstup u k Sefáru, hoře východu. Toto jsou synové Šéma podle jejich čeledí, podle jejich jazyků, v jejich zemích, podle jejich národů. Toto jsou čeledi synů Nóeho podle jejich rodokmenů, v jejich národech, a od těchto se po potopě odloučily národy na zemi. A celá země byla jedna řeč a jedna slova; a při nástupu jejich cesty na východ se stalo, že v zemi Šineáru našli rovinu a usídlili se tam. A řekli jeden k druhému: Hola, dělejme cihly a vypalujme je ohněm. I stala se jim cihla kamenem a zemská smůla se jim stala maltou. A řekli: Hola, budujme si město a věž, jejíž vrchol bude v nebesích, a čiňme si jméno, abychom nebyli rozptýleni po tváři vší země. A Hospodin sestoupil shlédnout to město a tu věž, již synové lidí budovali; a Hospodin řekl: Hle, jeden lid, a oni všichni mají jednu řeč, a toto je jejich započetí s činností, a nyní si nebudou chtít dát zabránit v ničem, co zamýšlejí učinit. Hola, sestupujme a maťme tam jejich řeč, takže jeden nebude rozumět řeč i druhého. A Hospodin je odtamtud rozptýlil po tváři celé země, i nechali budování města. Podle toho nazval i jeho jméno Bável, neboť tam Hospodin zmátl řeč celé země a odtamtud je Hospodin po tváři celé země rozptýlil. Toto jsou rodokmeny Šéma. Šém byl ve věku sta let, i zplodil Arpachšáda, dvě léta po potopě. A po svém zplození Arpachšáda prožil Šém pět set let, i plodil syny a dcery. A Arpachšád prožil pět a třicet let a zplodil Šálacha. A po svém zplození Šálacha prožil Arpachšád tři léta a čtyři sta let, i plodil syny a dcery. A Šálach prožil třicet let a zplodil Évera. A po svém zplození Évera prožil Šálach tři léta a čtyři sta let, i plodil syny a dcery. A Éver prožil čtyři a třicet let a zplodil Pelega. A po svém zplození Pelega prožil Éver třicet let a čtyři sta let, i plodil syny a dcery. A Peleg prožil třicet let a zplodil Reúa. A po svém zplození Reúa prožil Peleg devět let a dvě stě let, i plodil syny a dcery. A Reú prožil dva a třicet let a zplodil Serúga. A po svém zplození Serúga žil Reú sedm let a dvě stě let, i plodil syny a dcery. A Serúg prožil třicet let a zplodil Náchóra. A po svém zplození Náchóra prožil Serúg dvě stě let, i plodil syny a dcery. A Náchór prožil devět a dvacet let a zplodil Teracha. A po svém zplození Teracha prožil Náchór devatenáct let a sto let, i plodil syny a dcery. A Terach prožil sedmdesát let a zplodil Abráma, Náchóra a Hárána. A toto jsou rodokmeny Teracha. Terach zplodil Abráma, Náchóra a Hárána a Hárán zplodil Lóta. A Hárán umřel před tváří Teracha, svého otce, v zemi svého narození v Úru Kasdím. A Abrám a Náchór si vzal i ženy; jméno ženy Abrámovy - Sáraj, a jméno ženy Náchórovy - Milká, dcera Hárána, otce Milky a otce Jisky. A Sáraj byla neschopna rodit, neměla plodu. A Terach vzal Abráma, svého syna, a Lóta, syna Hárána, syna svého syna, a Sáraj, svou snachu, ženu Abráma, svého syna, a vyšli spolu z Úru Kasdím odebrat se do země Kenáanu. A přišli až po Chárán a tam se usídlili. A dní Teracha bylo pět let a dvě stě let, a v Cháránu Terach umřel. A Hospodin byl k Abrámovi řekl: Odeber se ty ze své země a ze svého příbuzenstva a z domu svého otce do země, kterou ti chci ukázat, a chci tě učinit velikým národem a požehnat ti a tvé jméno učinit velikým, a by s byl požehnáním; a žehnat žehnajícím tobě a zlořečícího tobě proklínat, i budou v tobě požehnány všechny čeledi země. A Abrám se odebral podle toho, co k němu Hospodin promluvil, a Lót se odebral s ním, a Abrám byl při svém vyjití z Cháránu ve věku pěti let a sedmdesáti let. A Abrám vzal Sáraj, svou ženu, a Lóta, syna svého bratra, a všechno jejich jmění, jehož nabyli, i duše, jež si v Cháránu opatřili, a vyšli odebrat se do země Kenáanu. I přišli do země Kenáanu a Abrám tou zemí prošel až po kraj Šechema, až po strom Móréa. A tehdy byl v zemi Kenaaní. A Abrámovi se ukázal Hospodin a řekl: Tuto zemi chci dát tvému semeni. A tam Hospodinu, jenž se mu ukázal, zbudoval oltář. A odtamtud se odstěhoval k hoře na východní straně Béth-Élu a rozložil své stany, maje od západu Béth-Él a od východu Aj, a tam Hospodinu zbudoval oltář a jal se vzývat jméno Hospodinovo. A Abrám dále cestoval, stále postupuje k jihu. A v zemi nastal hlad a Abrám sestoupil do Egypta pobýt tam jako cizinec, neboť ten hlad v zemi byl tíživý. A jak se přiblížil k příchodu do Egypta, stalo se, že řekl k Sáraji, své ženě: Nuže, hle, vím, že ty jsi žena vzezřením krásná, a když tě budou vidět Egypťané, stane se, že řeknou: Toto je jeho žena, i zabijí mě a tebe budou nechávat naživu. Říkej, prosím, že jsi ty má sestra, aby se mnou tvou příčinou bylo dobře, i bude má duše pro tebe žít. A za Abrámova příchodu do Egypta se stalo, že Egypťané ženu uviděli, že ona je velmi krásná; a uviděla ji faraonova knížata, i vychválili ji vůči faraonovi a žena byla vzata v dům faraonův. A on její příčinou Abrámovi učinil dobře, i do stalo se mu drobného dobytka a skotu a oslů a nevolníků a služek a oslic a velbloudů. A le Hospodin faraona pro Sáraj, ženu Abrámovu, zraňoval velikými ranami, i jeho dům; a farao Abráma povolal a řekl: Cos mi toto provedl? Proč jsi mi neoznámil, že ona je tvá žena? Proč jsi řekl: Ona je má sestra, takže jsem si ji vzal za ženu? A nyní, hle, tvá žena, vezmi a odeber se. A farao o něm dal rozkaz svým mužům, i poslali ho pryč, i jeho ženu a vše, co měl. A Abrám vystoupil z Egypta, on a jeho žena a vše, co měl, a Lót s ním, k jihu. A Abrám byl velmi bohat na dobytek a na stříbro a na zlato; i odebral se na svých cestách od jihu a ž po Béth-Él, až po to místo, kde byl na počátku jeho stan, mezi Béth-Élem a mezi Ají, k místu oltáře, jejž tam zprvu zřídil. A tam se Abrám jal vzývat jméno Hospodinovo. A i Lótovi, jež se ubíral s Abrámem, patřil drobný dobytek a skot a stany. A země jim nepostačila k bydlení spolu, neboť jejich jmění bylo mnohé a nemohli spolu bydlet. A mezi pastýři dobytka Abrámova a mezi pastýři dobytka Lótova nastala váda; a tehdy v zemi bydlel Kenaaní a Perizzí. A Abrám k Lótovi řekl: Nechť, prosím, není rozvaděnosti mezi mnou a mezi tebou a mezi mými pastýři a mezi tvými pastýři, my jsme přece bratři. Zda ne ní celá země před tvou tváří? Odluč se, prosím, zpřed mne; jestliže nalevo, pak půjdu doprava, a jestliže napravo, pak se budu obracet doleva. A Lót pozvedl své oči a uviděl celou oblast Jordánu, že byla celá, před Hospodinovým zpustošením Sodomy a Gomory, zavlažovaným územím, jako zahrada Hospodinova, jako země Egypta, na tvém vstup u do Cóar u. I vyvolil si Lót celou oblast Jordánu, takže se Lót vydal na východ a odloučili se každý zpřed svého bratra: Abrám se usídlil v zemi Kenáanu a Lót se usídlil ve městech oné oblasti a jal se stanovat až po Sodomu. A muži Sodomy byli zlí a velmi hříšní vůči Hospodinu. A Hospodin k Abrámovi po odloučení Lóta z jeho blízkosti řekl: Nuže, pozvedni své oči a pohleď od místa, kde ty jsi, k severu a k jihu a k východu a k západu, neboť celou tu zemi, již ty vidíš, navždy chci dát tobě a tvému semeni a způsobit, že tvé símě bude jako prach země, takže, bude-li kdo moci spočítat prach země, bude umět spočítat i tvé símě. Vstaň, projdi tou zemí na její délku i na její šířku, neboť ji chci dát tobě. A Abrám se jal stanovat a přišel a usídlil se mezi stromy Mamréa, jež je v Chevrónu, a tam Hospodinu zbudoval oltář. A ve dnech Amrafela, krále Šineáru, Arjócha, krále Ellasáru, Kedorlaómera, krále Élámu, a Tideála, krále národů, se stalo, že oni začali válku s Bérou, králem Sodomy, a s Biršou, králem Gomory, Šineávem, králem Admy, a Šemeéverem, králem Cevójíma, a králem Bely, to je Cóar. Všichni tito podnikli společnou výpravu do údolí Siddím, to je moře Soli. Dvanáct let Kedorlaómera obsluhovali a třináctého roku se vzbouřili, a v čtrnáctém roce přišel Kedorlaómer a ti králové, kteří byli s ním, a pobili Refáím v Ašteróth-karnajím a Zúzím v Hamu a Émím v Šávé -Kirjatájím a Chórího na jejich hoře Séír až po Él-Páran, jež je u pustiny. A vrátili se a přišli k Én-mišpátu, to je Kádéš, a pobili celé území Amálékího a i Emórího, bydlícího v Chacacon-Támáru. I vyšel král Sodomy a král Gomory a král Admy a král Cevójíma a král Bely - to je Cóar - a v údolí Siddím se seřadili k boj i s nimi, s Kedorlaómerem, králem Élámu, a Tideálem, králem národů, a Amrafelem, králem Šineáru, a Arjóchem, králem Ellasáru, čtyři králové z pěti. A údolí Siddím - jámy a jámy zemské smůly, a král Sodomy a král Gomory prchali a zapadli tam, a zbývající uprchli do hor. A všechno jmění Sodomy a Gomory a všechnu jejich potravu pobrali a odešli, a sebrali Lóta a jeho jmění - syna bratra Abrámova - a odešli; neboť on v Sodomě bydlel. A přišel jistý utečenec a podal zprávu Abrámovi, Hebreovi, zatímco on pobýval mezi stromovím Mamréa, Emórího, bratra Eškólova a bratra Anérova; a oni byli účastníky smlouvy s Abrámem. A když Abrám uslyšel, že jeho bratr byl zajat, vypravil své vycvičence, zrozence svého domu, osmnáct a tři sta, a pronásledoval je až po Dán. A v noci se proti nim rozdělil, on a jeho nevolníci, a porazil je a pronásledoval je až po Chóvu, jež je zleva vůči Damašku; a vrátil všechno jmění a i Lóta, svého bratra, s jeho jměním přivedl zpět, a i ženy a lid. A po jeho návratu od porážky Kedorlaómera a těch králů, kteří byli s ním, mu do údolí Šávé, to je údolí krále, vyšel vstříc král Sodomy. A Malkí-cedek, král Šalému, vynesl chléb a víno; a on byl BOHU, Nejvyššímu, knězem; i požehnal mu a řekl: Budiž Abrám požehnán BOHEM, Nejvyšším, vlastníkem nebes i země, a budiž veleben BŮH, Nejvyšší, jenž vydal tvé protivníky v tvou ruku. I dal mu ze všeho desátek. A král Sodomy k Abrámovi řekl: Dej mi duše a jmění si vezmi. A Abrám řekl ke králi Sodomy: Pozvedl jsem svou ruku k Hospodinu, BOHU, Nejvyššímu, vlastníku nebes i země, jestliže od nitky a ž po řemínek opánku, a no, vezmu-li ode všeho, co patří tobě, a ť neříkáš: Já jsem Abráma učinil boháčem - beze mne, leda co mladíci snědli a podíl mužů, kteří šli se mnou, Anéra, Eškóla a Mamréa, oni svůj podíl mohou vzít. Po těchto věcech se k Abrámovi ve vidění do stalo slovo Hospodinovo, výrok: Nemusíš se bát, Abráme, štítem ti, tvou odměnou velmi mnohou jsem já. A Abrám řekl: Pane, Hospodine, co mi chceš dát? Vždyť já odcházím bezdětek a majitelem mého domu bude on, Damašťan Elíezer. A Abrám řekl: Hle, nedal jsi mi semene, a hle, dědícím po mně bude syn mého domu. A hle, slovo Hospodinovo k němu, výrok: Tento tvým dědicem nebude, nýbrž ten, jenž bude vycházet z tvých útrob, on bude tvým dědicem. A vyvedl ho ven a řekl: Nuže, zahleď se do nebes a sečti hvězdy, budeš-li je moci sečíst. A řekl mu: Tak ové bude tvé símě. I uvěřil Hospodinu; a přiznal mu spravedlnost a řekl k němu: Já jsem Hospodin, jenž jsem tě vyvedl z Úru Kasdím dát ti tuto zemi k zaujetí jí za vlastnictví. I řekl: Pane, Hospodine, po čem mám poznat, že ji za vlastnictví mám dostat? A řekl k němu: Vezmi mi tříletou jalovici a tříletou kozu a tříletého berana a hrdličku a holoubě. I vzal mu vše toto a rozpůlil každé z nich vprostřed a dal od každého jeho polovici naproti jejímu protějšku, a le ptactvo nerozpůlil. A na ty mrtvoly se snesli supové a Abrám se jal je zahánět. A slunce bylo na zajití, když na Abráma padl tvrdý spánek, a hle, padající na něho hrůza, hluboká temnota. A řekl k Abrámovi: Nechť jistotně víš, že tvé símě bude cizincem v zemi ne patřící jim a budou jim otročit, a utiskovat je budou čtyři sta let; a le já právě ten národ, jemuž budou otročit, budu soudit, a tak potom budou vycházet s velikým jměním. A ty k svým otcům budeš vcházet v pokoji, budeš pohřbíván v pěkných šedinách; a sem se bude vracet čtvrté pokolení, neboť nepravost Emórího dosud není naplněna. I stalo se, - slunce zašlo a nastala hustá tma, - že hle, kouřící pec a ohnivá pochodeň, jež prošla mezi těmi kusy. V onen den uzavřel Hospodin s Abrámem smlouvu výrokem: Tuto zemi, od řeky Egypta po tu velikou řeku, řeku Peráth, jsem dal tvému semeni, Kéního a Kenizzího a Kadmóního a Chittího a Perizzího a Refáím a Emórího a Kenaaního a Girgášího a Jevúsího. A Sáraj, žena Abrámova, mu nerodila; a měla služku, Egypťanku, její jméno Hágár. A Sáraj k Abrámovi řekla: Nuže, hle, Hospodin mě uzavřel, abych nerodila; nuže, vejdi k mé služce, snad budu budována z ní. A Abrám hlasu Sáraje uposlechl a Sáraj, žena Abrámova, vzala Hágár, Egypťanku, svou služku, po uplynutí deseti let Abrámova bydlení v zemi Kenáanu, a dala ji Abrámovi, svému muži, jemu za ženu. A vešel k Hágáře, i otěhotněla; a když shledala, že otěhotněla, ztratila její velitelka v jejích očích vážnost. A Sáraj k Abrámovi řekla: Mé příkoří na tebe! Já jsem dala svou služku v tvou náruč, a když shledala, že otěhotněla, ztratila jsem v jejích očích vážnost. Nechť mezi mnou a mezi tebou rozsuzuje Hospodin! A Abrám k Sáraji řekl: Hle, tvá služka je v tvé ruce, učiň jí, co je v tvých očích dobré. A Sáraj se ji jala týrat, i utekla od její tváře. A u pramene vod v pustině, u toho pramene na cestě do Šúru, ji zastihl Anděl Hospodinův a řekl: Hágár, služko Sárajina, odkudpak jsi přišla a kam jdeš? I řekla: Já utíkám od tváře Sáraje, své velitelky. A Anděl Hospodinův jí řekl: Vrať se k své velitelce a poddej se pod její ruce. A Anděl Hospodinův jí řekl: Velmi budu množit tvé símě, takže z příčiny množství nebude moci být sčítáváno. A Anděl Hospodinův jí řekl: Hle tě - jsi těhotná, i dochází k tomu, že porodíš syna a jeho jméno nazveš Jišmáél, neboť Hospodin uslyšel o tvé m týrání; a on bude člověk jako divoký osel, jeho ruka proti všem a ruka všech proti němu, i bude pobývat před tváří všech svých bratrů. I nazvala jméno Hospodina mluvícího k ní: Ty jsi BŮH vidění, neboť řekla: Zda jsem zde po jeho uvidění mne také ne uviděla? Proto té studni dal i název Beér-lachaj-róí, hle, mezi Kádéšem a mezi Báredem. A Hágár porodila Abrámovi syna a Abrám jméno svého syna, jehož Hágár porodila, nazval Jišmáél. A při Hágářině porození Jišmáéla Abrámovi byl Abrám ve věku osmdesáti let a šesti let. A když byl Abrám ve věku devadesáti let a devíti let, ukázal se Abrámovi Hospodin a řekl k němu: Já jsem BŮH, Všemocný; choď před mou tváří a buď dokonalý, i chci mezi mnou a mezi tebou zavést svou smlouvu a rozmnožit tě v hojnost hojnosti. A Abrám padl na svou tvář a Bůh s ním promluvil výrokem: Já - hle, má smlouva s tebou, i staneš se otcem spousty národů; aniž se tvé jméno ještě bude nazývat Abrám, nýbrž bude tvé jméno Abráhám, neboť jsem tě učinil otcem spousty národů. A chci tě rozplodit v hojnost hojnosti a učinit tě národy; budou z tebe vycházet i králové. A chci mezi mnou a mezi tebou a mezi tvým semenem po tobě do jejich pokolení ustanovit svou smlouvu za smlouvu trvalou, abych byl Bohem tobě a tvému semeni po tobě. A tobě a tvému semeni po tobě chci dát zem tvého poutnictví, celou zem Kenáan, do trvalé držby, i stanu se jim Bohem. A Bůh k Abráhámovi řekl: A ty budeš zachovávat mou smlouvu, ty a tvé símě po tobě, do jejich pokolení. Toto je má smlouva, již budete zachovávat, mezi mnou a mezi vámi a mezi tvým semenem po tobě: Každý mužského pohlaví u vás nechť je obřezán, i budete obřezáváni na mase své předkožky, to se stane znamením smlouvy mezi mnou a mezi vámi. A každý mužského pohlaví u vás, ve vašich pokoleních, bude obřezáván ve věku osmi dní, zrozenec domu i koupení za peníze, stran každého syna ciziny, jenž ne ní z tvého semene. Musí být obřezán zrozenec tvého domu i koupení za tvé peníze, i stane se má smlouva na vašem mase smlouvou trvalou; a neobřezanec mužského pohlaví, jehož maso předkožky nebude obřezáváno, a no, ona duše bude vyťata ze svého lidu - porušil mou smlouvu. A Bůh k Abráhámovi řekl: Sáraj, tvá žena - její jméno nebudeš nazývat Sáraj, neboť její jméno bude Sárá, a jí budu žehnat, a také ti dám z ní syna, a no, budu jí žehnat, i bude se stávat národy; budou z ní povstávat králové národností. A Abráhám padl na svou tvář a zasmál se a řekl ve svém srdci: Zda se stoletému bude co rodit? A bude-li rodit Sárá devadesátiletá! A k Bohu Abráhám řekl: Kéž před tvou tváří žije Jišmáél! A Bůh řekl: Zajisté dochází k tomu, že ti Sárá, tvá žena, porodí syna, a jeho jméno nazveš Isák, a chci s ním ustanovit svou smlouvu za smlouvu trvalou jeho semeni po něm. Vyslyšel jsem tě i stran Jišmáéla, hle, požehnal jsem mu a chci ho rozplodit a rozmnožit ho v hojnost hojnosti; bude moci zplodit dvanáct náčelníků a chci ho učinit velikým národem, a le svou smlouvu chci ustanovit s Isákem, jehož ti má porodit Sárá k tomuto určenému času v příštím roce. I dokončil Bůh řeč s ním a zpřed Abráháma vystoupil. A Abráhám vzal Jišmáéla, svého syna, a všechny zrozence svého domu a všechno koupené za jeho peníze - každého mužského pohlaví mezi lidmi domu Abráháma - a právě v týž den, jak s ním Bůh promluvil, obřezal maso jejich předkožek. A při obřezání masa své předkožky byl Abráhám ve věku devadesáti devíti let a Jišmáél, jeho syn, byl při obřezání masa své předkožky ve věku třinácti let. Právě v týž den byl obřezán Abráhám a Jišmáél, jeho syn, a s ním byli obřezáni všichni muži jeho domu, zrozenectvo domu i koupení za peníze z blízkosti synů ciziny. A Hospodin se mu ukázal mezi stromy Mamréa, když on za horka dne seděl u vchod u stanu. I pozvedl své oči a pohleděl, a hle, tři muži stanuvší před ním; a když je uviděl, rozběhl se jim od vchodu stanu vstříc a poklonil se k zemi a řekl: Pane, našel-li jsem, prosím, v tvých očích přízeň, kéž, prosím, nepřecházíš zpřed svého nevolníka. Nuže, nechť se může přinést trocha vody, i umyjte své nohy a pohovte si pod stromem, a chci přinést kousek chleba, i posilněte své srdce; potom půjdete dále, vždyť jste proto přešli mimo vašeho nevolníka. I řekli: Tak můžeš učinit, podle toho, co jsi promluvil. A Abráhám pospíšil do stanu k Sáře a řekl: Pospěš, zamis tři sey hrubé a jemné mouky a nadělej chlebových placek. A Abráhám se rozběhl ke skotu a vzal tele, útlé a pěkné, a dal je sluhovi a ten pospíšil je připravit. A vzal smetanu a mléko a tele, jež připravil, a dal před jejich tvář, a on před nimi pod stromem stál, když jedli. A řekli k němu: Kde je Sárá, tvá žena? I řekl: Hle, ve stanu. A řekl: Jistě se k tobě podle doby života chci vrátit, a hle, Sárá, tvá žena, bude mít syna. A Sárá u vchodu stanu - a ten byl za ním - naslouchala. A Abráhám a Sárá byli staří, pokročilého věku; Sáře bylo přestalo se dít způsobem, jaký mají ženy. A Sárá se ve svém nitru zasmála s výrokem: Nastane mi po mém zchátrání rozkoš? I můj pán je stár. A Hospodin k Abráhámovi řekl: Proč toto, že se Sárá zasmála s výrokem: Zda ještě vpravdě budu rodit, když jsem já zestárla? Zda bude jaká věc pro Hospodina příliš divná? K určenému času se k tobě podle doby života chci vrátit a Sárá bude mít syna. A Sárá zapřela výrokem: Nesmála jsem se; neboť se bála. I řekl: Ne, nýbrž ses zasmála. A ti muži odtamtud vstali a pohleděli dolů směrem k Sodomě, a Abráhám šel s nimi vyprovodit je. A Hospodin si řekl: Zda já před Abráhámem mám tajit, co já činím? Vždyť Abráhám se jistě musí stát velikým a mocným národem a všechny národy země v něm budou požehnány, neboť ho znám, že bude rozkazovat svým dětem a svému domu po sobě, takže budou zachovávat cestu Hospodinovu k uskutečňování spravedlnosti a práva, za účelem Hospodinova uvedení toho na Abráháma, co o něm promluvil. A Hospodin řekl: Ježto řev Sodomy a Gomory je mnohý a ježto jejich hřích je velmi těžký, nuže, musím sestoupit a podívat se, zda si počínali zcela podle jejich křiku, jenž ke mně dospěl; a ne-li, musím zvědět. A ti muži se odtamtud obrátili a šli k Sodomě, a Abráhám ještě vždy stál před tváří Hospodinovou. A Abráhám se přiblížil a řekl: Zda snad chceš smést spravedlivého se zlovolným? Možná je vprostřed toho města padesát spravedlivých; zda snad chceš smést a nebudeš odpouštět tomu místu pro těch padesát spravedlivých, kteří jsou uvnitř něho? Daleko ti od počínání podle této věci, usmrtit spravedlivého se zlovolným a že by se stalo - jak spravedlivý, tak i zlovolný; daleko ti od toho! Zda soudce vší země nebude vykonávat soud? A Hospodin řekl: Budu-li v Sodomě moci najít padesát spravedlivých vprostřed města, pak celému tomu místu jejich příčinou odpustím. A Abráhám odpověděl a řekl: Hle, prosím, odhodlal jsem se mluvit k Pánu, a č jsem já prach a popel: Možná bude pět z těch padesáti spravedlivých chybět - zda pro pět budeš ničit celé město? I řekl: Nebudu ničit, budu-li tam moci najít čtyřicet a pět. A ještě k němu dále promluvil a řekl: Možná se tam bude moci najít čtyřicet? I řekl: Nebudu tak činit příčinou čtyřiceti. A řekl: Nechť se, prosím, Pán nehněvá, že promluvím: Možná se tam bude moci najít třicet? I řekl: Nebudu tak činit, budu-li tam moci najít třicet. A řekl: Hle, prosím, odhodlal jsem se mluvit k Pánu: Možná se tam bude moci najít dvacet? I řekl: Nebudu ničit příčinou dvaceti. A řekl: Nechť se, prosím, Pán nehněvá, že promluvím jen ještě ten to krát: Možná se tam bude moci najít deset? I řekl: Nebudu ničit příčinou deseti. A jak Hospodin skončil s řečí k Abráhámovi, odešel a Abráhám se vrátil k svému místu. A navečer přišli do Sodomy dva andělé a v bráně Sodomy seděl Lót; a Lót je uviděl, i vstal jim vstříc a poklonil se, obličej k zemi, a řekl: Hle, prosím, moji pánové, uchylte se, prosím, do domu vašeho nevolníka a přenocujte a umyjte své nohy, a můžete časně vstát a jít svou cestou. I řekli: Ne, nýbrž budeme přenocovat na prostranství. A le naléhal na ně velmi, i uchýlili se k němu a vešli do jeho domu, i uspořádal jim hostinu a napekl nekvašených chlebů, i pojedli. Dříve než uléhali, tu se vůkol proti domu postavili muži toho města, muži Sodomy, od mladíka a ž po starce, všechen lid ze všech stran, i volali na Lóta a říkali mu: Kde jsou ti muži, kteří k tobě vešli té to noci? Vyveď je k nám, a ť je můžeme poznat! A Lót k nim vyšel ke vchodu a zavřel dveře za sebou a řekl: Nesmíte přece, moji bratři, činit zlo! Nuže, hle, mám dvě dcery, jež nepoznaly muže, nuže, mohu je k vám vyvést a učiňte jim, jak je dobré ve vašich očích, jen těmto mužům nic nesmíte činit, vždyť přece vešli v stín mého trámoví. I řekli: Jdi pryč! A řekli: Ten to jeden sem přišel bydlet jako cizinec a bude dělat velikého soudce! Nyní ti budeme činit hůře než jim! A velmi dotírali na toho muže, na Lóta, a přiblížili se vylomit dveře. A ti muži vztáhli svou ruku a uvedli Lóta k sobě do domu a dveře zavřeli, a ty muže, kteří byli u vchod u domu, ranili slepotou, od malého a ž po velikého, takže až do únavy marně hledali vchod. A k Lótovi ti muži řekli: Koho tu ještě máš? Zetě a nebo své syny a nebo své dcery a nebo každého, koho máš ve městě, z tohoto místa vyveď, neboť se my chystáme toto místo zničit, protože jejich křik v tvář Hospodinovu je veliký a Hospodin nás vyslal zničit je. A Lót vyšel a promluvil k ženichům svých dcer, chystajícím se jeho dcery pojmout, a řekl: Vstaňte, vyjděte z tohoto místa, neboť Hospodin se chystá to to město zničit. A le v očích ženichů jeho dcer se zdál jako by žertujícím. A jakmile vzešel úsvit, tu se ti andělé na Lóta jali naléhat výrokem: Vstaň, vezmi svou ženu a své dvě dcery zde přítomné, abys nemusel být smeten s nepravostí toho to města. A le on váhal, i zmocnili se ti muži jeho ruky a ruky jeho ženy a ruky jeho dvou dcer v Hospodinově slitování nad ním a vyvedli ho a nechali ho zvenčí vůči městu; a za vyvádění jich ven se stalo, že řekl i: Ujdi pro své žití, nesmíš se ohlížet za sebou ani se zastavovat nikde na rovině, ujdi do hor, abys nemusel být smeten. A Lót k nim řekl: Ne, prosím, Pane, hle, prosím, tvůj nevolník našel v tvých očích přízeň a velikým jsi učinil své milosrdenství, jež jsi při mně uskutečnil k zachování mé duše naživu, a le já nemohu utéci do hor, aby se mne nedrželo zlo, takže bych umřel. Hle, prosím, toto město je blízké k uprchnutí tam, a ono je nepatrné, nechť, prosím, smím ujít tam - zda ono ne ní nepatrné? - a má duše bude žít. I řekl k němu: Hle, povolil jsem tvé tváři i co do této věci, nepodvracet město, jak jsi promluvil; pospěš, ujdi tam, neboť až do tvého dojití tam nebudu moci nic učinit. Proto nazval i jméno toho města Cóar. Když Lót došel do Cóaru, vyšlo nad zem slunce; a Hospodin se na Sodomu a na Gomoru jal dštít z blízkosti Hospodina z nebes sírou a ohněm a podvrátil tato města a všechnu tu rovinu a zahubil všechny obyvatele těch měst a rostlinstvo půdy. A jeho žena se zpoza něho ohlédla, i stala se sloupem soli. A Abráhám se za jitra časně odebral k místu, kde byl stál před tváří Hospodinovou, a pohleděl dolů směrem k Sodomě a Gomoře a směrem k celé zemi té roviny, a uviděl, že hle, ze země stoupal dým jako dým tavicí pece. A při Božím ničení měst té roviny se stalo, že si Bůh připomněl Abráháma a vypustil Lóta zprostřed podvrácení, při podvracení měst, v nichž Lót bydlel. A Lót z Cóaru vystoupil a usídlil se v horách, a dvě jeho dcery s ním, neboť se bál bydlet v Cóaru; i usídlil se v jeskyni, on a dvě jeho dcery. I řekla prvorozená k mladší: Náš otec je stár a v zemi není muže k vejití k nám podle způsobu celé země. Pojď, můžeme našeho otce napojit vínem a ulehnout s ním a zachovat naživu símě od našeho otce. I napojily v onu noc svého otce vínem a prvorozená vešla a ulehla se svým otcem, i nevěděl o jejím ulehnutí an i o jejím vstání. A nazítří se stalo, že prvorozená k mladší řekla: Hle, včera jsem ulehla se svým otcem; můžeme ho napojit vínem i té to noci, a vejdi, ulehni s ním, a ť můžeme zachovat naživu símě od našeho otce. I napojily svého otce vínem i v tuto noc, a mladší vstala a ulehla s ním, i nevěděl o jejím ulehnutí an i o jejím vstání. A obě Lótovy dcery od svého otce otěhotněly a prvorozená porodila syna a jeho jméno nazvala Móáv; on je podnes otcem Móáva. A mladší, i ona porodila syna a jeho jméno nazvala Ben-ammí; on je podnes otcem dětí Ammóna. A Abráhám odtamtud nastoupil cestu do země jihu a usídlil se mezi Kádéšem a mezi Šúrem, i bydlel jako cizinec v Geráru. A o Sáře, své ženě, Abráhám říkal: Ona je má sestra; a Avímelech, král Geráru, poslal a dal Sáru přivést. A le ve snu noci přišel k Avímelechovi Bůh a řekl mu: Hle tě, - jsi mrtev, pro ženu, již jsi přivedl, neboť ona je manželkou manžela. A le Avímelech se k ní nebyl přiblížil, i řekl: Pane, zda chceš pozabíjet národ i spravedlivý? Zda mi on neřekl: Ona je má sestra? A ona - i ona řekla: On je můj bratr. Toto jsem učinil v upřímnosti svého srdce a v čistotě svých dlaní. A Bůh k němu ve snu řekl: Já také vím, že jsi to učinil v upřímnosti svého srdce, a já jsem tě také zdržel od zhřešení vůči mně; proto jsem ti na ni nedal sáhnout. A nyní ženu toho muže vrať, neboť on je prorok a bude se za tebe modlit, i budeš žít. A le nejsi-li ochoten vrátit ji, věz, že jistotně musíš umřít ty i všichni, jež máš. A za jitra Avímelech časně vstal a povolal všechny své nevolníky a všechna tato slova proslovil v jejich uši, a ti muži se velmi ulekli. A Avímelech povolal Abráháma a řekl mu: Co jsi nám to provedl a čím jsem vůči tobě zhřešil, že jsi na mne a na mé království uvedl veliký hřích? Učinil jsi při mně činy, jaké se nemají činit. A Avímelech k Abráhámovi řekl: Co jsi měl na zřeteli, že jsi učinil tuto věc? A Abráhám řekl: Protože jsem si řekl: Na tomto místě jistě není Boží bázně, i zabijí mě pro mou ženu. A také opravdu má sestra, dcera mého otce, ona je, jen ne dcera mé matky; i stala se mi ženou; a když mě Bůh z domu mého otce vyvedl na toulky, stalo se, že jsem jí řekl: Toto bude tvá laskavost, již při mně budeš činit: Na každém místě, kam budeme přicházet, o mně říkej: On je můj bratr. A Avímelech přivedl drobný dobytek a skot a nevolníky a služky a dal Abráhámovi, a Sáru, jeho ženu, mu vrátil; a Avímelech řekl: Hle, má země je před tvou tváří, usídli se, kdekoli to bude v tvých očích dobré. A Sáře řekl: Hle, dal jsem tvému bratru tisíc peněz; hle, to ti bude zastřením očí pro všechny, kdo jsou s tebou, a přede všemi. I bylo jí učiněno zadost. A Abráhám se modlil k Bohu a Bůh Avímelecha a jeho ženu a jeho služebnice uzdravil, i rodily; neboť Hospodin byl pro Sáru, ženu Abráhámovu, kolkolem každou dělohu domu Avímelechova pevně uzavřel. A Hospodin se podle toho, co byl řekl, o Sáru postaral; a no, Hospodin Sáře učinil podle toho, co byl promluvil; i otěhotněla a Abráhámovi syna, jeho stáří, porodila Sárá v určený čas, o němž s ním byl promluvil Bůh. A Abráhám jméno svého syna, jenž se mu narodil, jehož mu porodila Sárá, nazval Isák; a Abráhám Isáka, svého syna, ve věku osmi dní obřezal podle toho, co mu byl Bůh rozkázal. A Abráhám byl, když se mu narodil Isák, jeho syn, ve věku sta let. A Sárá řekla: Bůh mi způsobil smích; každý, kdo o tom bude slyšet, bude se smát se mnou. A řekla: Kdo by byl Abráhámovi pověděl: Sárá bude kojit děti! Ano, porodila jsem syna jeho stáří! A dítko rostlo a bylo odstaveno, a Abráhám v den odstavení Isáka uspořádal velikou hostinu. A Sárá uviděla syna Hágáry, Egypťanky, jehož porodila Abráhámovi, posmívajícího se; i řekla Abráhámovi: Vyžeň tuto služebnici i jejího syna, nebude přece syn této služebnice dědit se synem mým, s Isákem. A tato řeč byla v očích Abráhámových pro jeho syna velmi nemilá, a le Bůh k Abráhámovi řekl: Nechť to v tvých očích stran hocha an i stran tvé služebnice není nemilé; vše, co k tobě Sárá řekla - uposlechni na její hlas, neboť símě ti bude nazýváno v Isákovi. A le i syna služebnice - chci ho ustanovit národem, protože on je tvé símě. A Abráhám za jitra časně vstal a vzal chléb a měch vody a dal Hágáře, - položil na její rameno, - i dítko, a propustil ji, i odešla a jala se bloudit v pustině Beér-ševy. A když byla voda z měchu spotřebována, pohodila dítko pod jeden z keřů, a odešla a usedla sama naproti, ve vzdálenost i asi na dostřel luku, neboť si řekla: Nechť nehledím v smrt dítka. Usedla tedy naproti, i pozvedla svůj hlas a zaplakala. A hlas hocha uslyšel Bůh a z nebes na Hágár zavolal Boží Anděl a řekl jí: Co je ti, Hágár? Nemusíš se bát, neboť Bůh uslyšel hlas hocha tam, kde on je. Vstaň, zvedni hocha a uchop ho svou rukou, neboť ho chci ustanovit velikým národem. A Bůh otevřel její oči, i uviděla studnu vody, i odebrala se a naplnila vodou měch a napojila hocha. A s hochem byl Bůh, i vyrostl a usídlil se v pustině a stal se střelcem z luku. I usídlil se v pustině Páranu a jeho matka mu vzala ženu ze země Egypta. A v oné době se stalo, že k Abráhámovi pronesl Avímelech a Píchól, velitel jeho vojska, výrok: Ve všem, co ty činíš, je s tebou Bůh; i přísahej mi nyní zde při Bohu: Budeš-li se dopouštět klamu vůči mně a nebo vůči mému zplozenstvu a nebo vůči mému potomstvu! Podle laskavosti, v níž jsem naložil s tebou, budeš nakládat se mnou a se zemí, v níž ses jako cizinec usídlil. A Abráhám řekl: Já budu přísahat. A Abráhám se s Avímelechem přel o studnu vody, již nevolníci Avímelecha odňali. A Avímelech řekl: Nevím, kdo tuto věc učinil, a ani ty jsi mi neoznámil, aniž jsem já o tom uslyšel, leč teprve dnes. A Abráhám přihnal drobný dobytek a skot a dal Avímelechovi a oni dva uzavřeli smlouvu. A obzvláště postavil Abráhám sedm mladých ovcí ze stáda; a Avímelech k Abráhámovi řekl: Co oněch sedm mladých ovcí - tyto, jež jsi postavil obzvláště? I řekl: Že můžeš přijmout sedm mladých ovcí z mé ruky, aby mi to bylo svědectvím, že jsem tuto studnu vykopal. Proto onomu místu dal i název Beér-ševa, že tam oni dva přisáhli a v Beér-ševě uzavřeli smlouvu. A Avímelech vstal, i Píchól, velitel jeho vojska, a vrátili se do země Pelištím. A Abráhám v Beér-ševě zasadil tamaryšek a jal se tam vzývat jméno Hospodina, věčného BOHA, a v zemi Pelištím bydlel jako cizinec mnoho dní. A po těchto věcech se stalo, že Bůh Abráháma vyzkoušel; i řekl k němu: Abráháme! A řekl: Hle, já. I řekl: Nuže, vezmi svého syna, svého jediného, jehož miluješ, Isáka, a odeber se ty do země Mórijjáh a tam ho na jedné z hor, o níž k tobě chci říci, vznes za vzestupnou oběť. A Abráhám za jitra časně vstal a osedlal svého osla, i vzal s sebou dva své sluhy a Isáka, svého syna, a naštípal dříví k vzestupné oběti a vstal a odebral se k místu, o němž mu Bůh řekl. V třetí den - tu pozvedl Abráhám své oči a uviděl z daleka to místo a k svým sluhům Abráhám řekl: Vy zůstaňte zde s oslem a já a hoch půjdeme tamto, kde se chceme poklonit a vrátit se k vám. A Abráhám vzal dříví k vzestupné oběti a naložil na Isáka, svého syna, a ve svou ruku vzal oheň a nůž; a šli oni dva spolu. A Isák k Abráhámovi, svému otci, promluvil a řekl: Můj otče! I řekl: Hle, já, můj synu. A řekl: Hle, oheň a dříví, a kde dobytče k vzestupné oběti? A Abráhám řekl: Bůh si dobytče k vzestupné oběti bude umět opatřit, můj synu. A šli oni dva spolu. A když přišli na to místo, o němž mu byl Bůh řekl, zbudoval tam Abráhám oltář a narovnal dříví, i svázal Isáka, svého syna, a položil ho na oltář shora na dříví; a Abráhám vztáhl svou ruku a vzal nůž k utracení svého syna. Tu na něho z nebes zavolal Anděl Hospodinův a řekl: Abráháme, Abráháme! I řekl: Hle, já. A řekl: Nemusíš vztahovat svou ruku na hocha a nemusíš mu učinit nic, neboť nyní vím, že jsi ty ctitelem Boha, když jsi mi neodepřel svého syna, svého jediného. A Abráhám pozvedl své oči a pohleděl, a hle, vzadu v houští za své rohy uváznuvší beran; a Abráhám tam zašel a toho berana vzal a vznesl za vzestupnou oběť místo svého syna. A Abráhám nazval jméno toho místa Hospodin umí opatřit; jakož se dnes říká: Na hoře Hospodinově se bude opatřovat. A Anděl Hospodinův na Abráháma zavolal z nebes po druhé a řekl: Sám při sobě jsem přisáhl, - prohlášeno Hospodinem, - že, protože jsi učinil tuto věc a neušetřil jsi svého syna, svého jediného, že ti budu bohatě žehnat a tvé símě velmi množit, jako hvězdy nebes a jako písek, jenž je na břehu moře, a tvé símě se bude zmocňovat brány svých nepřátel; i budou ve tvém semeni žehnány všechny národy země, protože jsi uposlechl na můj hlas. A Abráhám se vrátil k svým sluhům, i vstali a odešli spolu do Beér-ševy. A Abráhám v Beér-ševě bydlel. A po těchto věcech se stalo, že byla Abráhámovi podána zpráva výrokem: Hle, Milká, i ona porodila Náchórovi, tvému bratru, syny: Úce, jeho prvorozeného, a Búze, jeho bratra, a Kemúéla, otce Aráma, a Keseda a Chazóa a Pildáše a Jidláfa a Bethúéla; a Bethúél zplodil Rebeku. Těchto osm porodila Náchórovi, bratru Abráhámovu, Milká; a jeho souložnice, jejíž jméno bylo Reúmá, také porodila, i ona, Tevacha a Gachama a Tachaše a Maachu. A života Sáry bylo sto let a dvacet let a sedm let - léta života Sáry. A Sárá umřela v Kirjath-Arbě, to je Chevrón v zemi Kenáanu. A Abráhám přišel truchlit pro Sáru a oplakávat ji. A Abráhám vstal zpřed tváře své mrtvé a k synům Chéthovým promluvil výrokem: Já jsem u vás cizincem a podruhem; dejte mi u vás držbu hrobu, a ť svou mrtvou od své tváře mohu pohřbít. A synové Chéthovi Abráhámovi odpověděli výrokem k němu: Poslyš nás, můj pane: Ty jsi vprostřed nás Boží šlechtic; pohřbi svou mrtvou v nejvzácnějším z našich hrobů, nikdo z nás ti svůj hrob k pohřbení tvé mrtvé nebude odpírat. A Abráhám vstal a lidu země, synům Chéthovým, se poklonil a promluvil s nimi výrokem: Je-li vaše mysl pro pohřbení mé mrtvé od mé tváře, poslyšte mě a přimluvte se za mne u Efróna, syna Cócharova, a by mi byl ochoten přenechat jeskyni Machpély, jež mu patří, jež je na konci jeho pole; nechť je ochoten mi ji za peníze v plné hodnotě přenechat v držbu hrobu vprostřed vás. A Efrón seděl vprostřed synů Chéthových; i odpověděl Efrón, Chittí, Abráhámovi v uši synů Chéthových, přede všemi přicházejícími v bránu jeho města, výrokem: Ne, můj pane, poslyš mě: To pole ti dám, i tu jeskyni, jež je na něm, dám ti ji; před očima synů mého lidu ti ji dám, pohřbi svou mrtvou. A Abráhám se před tváří lidu země poklonil a k Efrónovi v uši lidu země promluvil výrokem: Ale, jsi -li to ty, poslyš mě! Dám peníze, cenu toho pole, vezmi ode mne, a ť tam svou mrtvou mohu pohřbít. A Efrón Abráhámovi odpověděl výrokem k němu: Můj pane, poslyš mě: Země za čtyři sta šeklů stříbra mezi mnou a mezi tebou - co to je? Jen svou mrtvou pohřbi. A Abráhám na Efróna uposlechl, i odvážil Abráhám Efrónovi stříbro, jak byl promluvil v uši synů Chéthových, čtyři sta šeklů stříbra, běžných obchodníku. Tak bylo pole Efrónovo, jež bylo v Machpéle, jež bylo před Mamréem, pole i jeskyně, jež je na něm, i všechno stromoví, jež bylo na tom poli, jež bylo na celém jeho pozemku vůkol, zajištěno před očima synů Chéthových za vlastnictví Abráhámovi mezi všemi přicházejícími v bránu jeho města. A potom tedy Abráhám do jeskyně pole Machpély, před Mamréem - to je Chevrón v zemi Kenáanu - Sáru, svou ženu, pohřbil. A to pole i ta jeskyně, jež je na něm, bylo Abráhámovi zprostřed synů Chéthových zajištěno v držbu hrobu. A Abráhám byl stár, pokročilého věku, a Hospodin Abráhámovi ve všem požehnal. I řekl Abráhám k svému nevolníku, staršímu jeho domu, vládnoucímu vším, co měl: Polož, prosím, svou ruku pod mé stehno, neboť tě chci zavázat přísahou při Hospodinu, Bohu nebes a Bohu země, že mému synu nebudeš přivádět ženu z dcer Kenaáního, v jehož středu já bydlím, nýbrž půjdeš do mé země a do mého příbuzenstva, a ť mému synu, Isákovi, můžeš přivést ženu. A ten nevolník k němu řekl: Snad nebude ta žena ochotna jít za mnou do této země; zda musím tvého syna, nechť bude jakkoli, zavést zpět do země, odkud jsi vyšel? A Abráhám k němu řekl: Chraň se, abys tam mého syna zpět nezaváděl; Hospodin, Bůh nebes, jenž mě vzal z domu mého otce a ze země mého příbuzenstva, jenž ke mně promluvil a jenž mi přisáhl výrokem: Tuto zemi chci dát tvému semeni - on před tvou tváří bude posílat svého anděla, i budeš moci přivést mému synu ženu odtamtud. A nebude-li ta žena ochotna jít za tebou, pak budeš od této mé přísahy osvobozen, jen tam mého syna nesmíš zpět zavádět. I položil ten nevolník svou ruku pod stehno Abráháma, svého pána, a přisáhl mu stran této věci. A ten nevolník vzal deset velbloudů z velbloudů svého pána a odešel; a všechno bohatství jeho pána bylo v jeho ruce. Vstal tedy a odešel do Aram-naharajim, do města Náchórova, a zvenčí vůči městu dal velbloudům poklekat k studni vody, v čas večera, v čas vycházení žen čerpajících vodu. A řekl: Hospodine, Bože mého pána Abráháma, dej, prosím, by se mi dnes zdařilo, a uskutečni laskavost při mém pánu Abráhámovi. Hle, já jsem se postavil u pramene vody a dcery mužů města vycházejí vodu čerpat; nuže, nechť se stane, že ta dívka, k níž budu říkat: Nakloň, prosím, svůj džbán, a ť se mohu napít, a jež řekne: Pij, a chci napojit i tvé velbloudy, - ji jsi přisoudil svému nevolníku, Isákovi; a tak budu moci poznat, že jsi při mém pánu laskavost uskutečnil. A ještě než on skončil s řečí se stalo, že hle, vycházela Rebeká, jež se narodila Bethúélovi, synu Milky, ženy Náchóra, bratra Abráhámova, a na jejím rameni její džbán; a ta dívka byla vzhledem velmi hezká, panna, a no, nebyl ji poznal muž; i sestoupila k prameni a naplnila svůj džbán a vystoupila. A ten nevolník se jí rozběhl vstříc a řekl: Dej mi, prosím, usrknout trochu vody z tvého džbánu. I řekla: Pij, můj pane. A spěšně sňala svůj džbán na svou ruku a napojila ho; a když ho dosti napojila, řekla: I tvým velbloudům budu čerpat dotud, než se dosti napijí. A pospíšila a vyprázdnila svůj džbán do napajedla a zase se rozběhla ke studni čerpat, i načerpala všem jeho velbloudům. A ten muž, hledě na ni s úžasem, mlčel, chtěje zvědět, zda Hospodin jeho cestu učinil úspěšnou čili nic. A když se velbloudi dost napili, stalo se, že ten muž přinesl kroužek ze zlata, jeho váha beka, a dva náramky na její ruce, jejich váha deset šeklů zlata, a řekl: Čí jsi ty dcera? Oznam mi, prosím. Zda je v dom ě tvého otce místo pro nás k přenocování? I řekla k němu: Já jsem dcera Bethúéla, syna Milky, jehož porodila Náchórovi. A řekla k němu: I slámy i krmiva je u nás mnoho, i místo k přenocování. A ten muž schýlil hlavu a poklonil se Hospodinu a řekl: Budiž veleben Hospodin, Bůh mého pána Abráháma, jenž neodňal svou laskavost a svou věrnost z blízkosti mého pána. Já jsem byl na cestě a Hospodin mě zavedl v dům bratrů mého pána. A ta dívka se rozběhla a podala domu své matky o těchto věcech zprávu; i měla Rebeká bratra, jehož jméno bylo Láván, i rozběhl se Láván k tomu muži ven ku prameni, a při uvidění toho kroužku a těch náramků na rukou své sestry, a jak uslyšel slova Rebeky, své sestry, výrokem: Tak ke mně ten muž promluvil, stalo se, že přišel k tomu muži, a hle, on stál u velbloudů u pramene. I řekl: Vejdi, požehnaný Hospodinův, nač budeš stát venku? Vždyť já jsem připravil dům a místo velbloudům. I vešel ten muž do domu a odstrojil velbloudy a dal velbloudům slámu a krmivo, a vodu k umytí jeho nohou a nohou mužů, kteří byli s ním. I bylo mu předloženo jídlo, a le on řekl: Nebudu dotud jíst, než promluvím, co mám promluvit. I řekl: Mluv. A řekl: Já jsem nevolník Abráhámův; a mému pánu velmi požehnal Hospodin, takže se stal velikým, a dal mu drobný dobytek a skot a stříbro a zlato a nevolníky a služky a velbloudy a osly, a Sárá, žena mého pána, po svém zestárnutí porodila mému pánu syna, i dal mu vše, co má. A můj pán mě zavázal přísahou s výrokem: Nesmíš mému synu přivést ženu z dcer Kenaaního, v jehož zemi já bydlím; nepůjdeš-li do domu mého otce a do mé rodiny, a bys mému synu mohl přivést ženu! I řekl jsem k svému pánu: Snad ta žena za mnou nepůjde? A řekl ke mně: Hospodin, před jehož tváří jsem chodil, s tebou bude posílat svého anděla a učiní tvou cestu úspěšnou, a bys mému synu mohl přivést ženu z mé rodiny a z domu mého otce. Od mé přísahy budeš svoboden potom, když budeš moci přijít k mé rodině a nebudou-li ti chtít dát; pak se staneš od mé přísahy svobodným. I přišel jsem dnes k tomu prameni a řekl jsem: Hospodine, Bože mého pána Abráháma, chceš-li, prosím, učinit úspěšnou mou cestu, po níž já jdu - hle, já stojím u pramene vody; nuž nechť se stane, že mladice ta, jež bude vycházet čerpat, k níž budu říkat: Napoj mě, prosím, z trochy vody ze svého džbánu, a řekne ke mně: Pij i ty a chci načerpat i tvým velbloudům, ona bude tou ženou, již Hospodin přisoudil synu mého pána. Ještě než jsem já mohl dokončit řeč ve svém srdci, tu, hle, vycházela Rebeká, a na jejím rameni její džbán, i sestoupila k prameni a načerpala; i řekl jsem k ní: Napoj mě, prosím. I sňala spěšně svůj džbán ze sebe a řekla: Pij, a chci napojit i tvé velbloudy. A napil jsem se, a i velbloudy napojila. A otázal jsem se jí a řekl jsem: Čí jsi ty dcera? A řekla: Dcera Bethúéla, syna Náchórova, jehož mu porodila Milká. I nasadil jsem na její nos kroužek a na její ruce náramky a schýlil jsem hlavu a poklonil jsem se Hospodinu a jal jsem se velebit Hospodina, Boha mého pána Abráháma, jenž mě vedl po cestě pravdy opatřit dceru bratra mého pána jeho synu. A nyní, chcete-li při mém pánu uskutečnit laskavost a věrnost, oznamte mi, a ne-li, oznamte mi, a ť se mohu obrátit napravo nebo nalevo. I odpověděl Láván a Bethúél a řekli: Ta to věc vyšla od Hospodina, nemůžeme k tobě promluvit zlého ani dobrého. Hle, Rebeká je před tvou tváří, vezmi a jdi, a nechť je ženou synu tvého pána podle toho, co promluvil Hospodin. A jak nevolník Abráhámův jejich slova uslyšel, stalo se, že se Hospodinu poklonil k zemi; a vyňal ten nevolník náčiní ze stříbra a náčiní ze zlata a roucha a dal Rebece; i jejímu bratru a její matce dal drahocenné věci. I jedli a pili, on i muži, kteří byli s ním, a přenocovali; a když za jitra vstali, řekl: Propusťte mě k mému pánu. I řekl její bratr a její matka: Nechť s námi dívka může pobýt několik dní, snad deset, potom půjde. I řekl k nim: Neměli byste mě zdržovat, neboť Hospodin učinil mou cestu úspěšnou; propusťte mě, a ť mohu odejít k svému pánu. A řekli: Povolejme dívku a otažme se jejích úst. I povolali Rebeku a řekli k ní: Zda půjdeš s tímto mužem? A řekla: Půjdu. I propustili Rebeku, svou sestru, a její chůvu a Abráhámova nevolníka a jeho muže; a požehnali Rebece a řekli jí: Ty jsi naše sestra - staň se tisíci desetitisíců a nechť se tvé símě zmocňuje brány nenávidících je. A Rebeká vstala, i její dívky, i nasedly na velbloudy a odebraly se za tím mužem; a nevolník Rebeku vzal a odebral se. A Isák byl přišel z cesty k Beér-lachaj-róí, neboť on bydlel v zemi jihu; i byl Isák vyšel za nastávání večera rozjímat na poli. A pozvedl své oči a uviděl, že hle, přicházejí velbloudi. A Rebeká pozvedla své oči a uviděla Isáka, i sesedla z velblouda a řekla k nevolníku: Kdo je ten muž, jenž tamto jde na poli nám vstříc? A nevolník řekl: On, můj pán. I vzala závoj a zastřela se. A nevolník Isákovi vyrozprávěl všechny věci, jež vykonal. A Isák ji uvedl do stanu Sáry, své matky, i vzal Rebeku a stala se mu ženou a miloval ji. I dostalo se Isákovi po jeho matce útěchy. A Abráhám pojal ještě další ženu, jejíž jméno bylo Ketúrá; i porodila mu Zimrána a Jokšána a Medána a Midjána a Jišbáka a Šúacha. A Jokšán zplodil Ševu a Dedána; a synové Dedána byli Aššúrim a Letúšim a Leummím. A synové Midjána: Éfá a Éfer a Chanóch a Avídá a Eldáá; všichni tito byli synové Ketúry. A Abráhám dal vše, co měl, Isákovi, a synům souložnic, jež Abráhám měl, dal Abráhám dary a odeslal je, ve svém ještě živ obytí, zpřed Isáka, svého syna, na východ, do země východu. A toto jsou dni let života Abráhámova, jež prožil: sto let a sedmdesát let a pět let; i skonal a umřel Abráhám v pěkných šedinách, jsa stár a syt, a byl připojen k svému lidu; a Isák a Jišmáél, jeho synové, ho pohřbili do jeskyně Machpély na pole Efróna, syna Cócharova, Chittího, jež bylo před Mamréem - pole, jež byl Abráhám od synů Chéthových koupil. Tam byl pohřben Abráhám a Sárá, jeho žena. A po Abráhámově smrti se stalo, že Bůh požehnal Isákovi, jeho synu; a Isák bydlel u Beér-lachaj-róí. A toto jsou rodokmeny Jišmáéla, syna Abráhámova, jehož Abráhámovi porodila Hágár, Egypťanka, služka Sářina, a toto jsou jména synů Jišmáéla v jejich pojmenováních podle jejich rodokmenů: prvorozený Jišmáéla Nevájóth a Kédár a Adbeél a Mivsám a Mišmá a Dúmá a Massá, Chadad a Témá, Jetúr, Náfíš a Kedmá. Toto jsou oni, synové Jišmáéla, a tato jsou jejich jména v jejich vsích a v jejich tábořištích - dvanáct náčelníků jejich rodů. A toto jsou léta života Jišmáélova: sto let a třicet let a sedm let, i skonal a umřel a byl připojen k svému lidu. A pobývali od Chavíly po Šúr, jenž je naproti Egyptu, na tvém vstup u do Aššúru; usadil se před tváří všech svých bratrů. A toto jsou rodokmeny Isáka, syna Abráhámova. Abráhám zplodil Isáka a Isák byl při svém pojmutí Rebeky, dcery Bethúéla, Arammího z Paddan-Arámu, sestry Lávána, Arammího, za ženu ve věku čtyřiceti let. A Isák se jal k Hospodinu úpět za svou ženu, neboť ona byla neschopna rodit, a Hospodin se mu dal uprosit a Rebeká, jeho žena, otěhotněla. A děti v jejím nitru spolu zápasily; i řekla: Je -li tak, nač já toto …? A odebrala se dotázat Hospodina a Hospodin jí řekl: V tvém lůně jsou dva národy a z tvých útrob se budou odlučovat dva kmeny; i bude kmen nad kmen silnější a starší bude obsluhovat mladšího. A když se naplnily její dni rození, hle, v jejím lůně dvojčata; i vyšel první, červený, celý jako plášť ze srsti, i nazvali jeho jméno Ésáv. A potom vyšel jeho bratr a jeho ruka se držela za patu Ésávovu; i nazval i jeho jméno Jákób; a při jejich narození byl Isák ve věku šedesáti let. A když hoši vyrostli, stal se Ésáv mužem znalým lovu, mužem pole, a Jákób mužem tichým, obyvatelem stanů. A Isák si zamiloval Ésáva, protože zvěřina mu byla po chuti, a Rebeká milovala Jákóba. A Jákób navařil pokrmu a Ésáv přišel z pole, jsa vyčerpán. A Ésáv k Jákóbovi řekl: Dej mi, prosím, zhltnout z toho červeného, tohoto červeného, neboť já jsem vyčerpán. Proto jeho jméno nazval i Edóm. A Jákób řekl: Nejprve mi prodej své prvorozenství. A Ésáv řekl: Hle, já odcházím k smrti, nač mi tedy toto - prvorozenství! A Jákób řekl: Nejprve mi přisáhni. I přisáhl mu a prodal své prvorozenství Jákóbovi, a Jákób Ésávovi dal chléb a pokrm z čočky, i pojedl a napil se a vstal a odešel. Tak si Ésáv prvorozenství znevážil. I nastal v zemi hlad, mimo ten první hlad, jenž nastal v dnech Abráhámových; a Isák odešel k Avímelechovi, králi Pelištím, do Geráru. A Hospodin se mu ukázal a řekl: Nesmíš sestoupit do Egypta; pobývej v zemi, o níž ti říkám; bydli jako cizinec v této zemi, i budu s tebou a požehnám ti, neboť všechny tyto země chci dát tobě a tvému semeni a dodržet přísahu, jíž jsem přisáhl Abráhámovi, tvému otci. A tvé símě budu množit jako hvězdy nebes a chci tvému semeni dát všechny tyto země, a všechny národy budou v tvém semeni žehnány, protože Abráhám uposlechl na můj hlas a zachoval má nařízení, mé rozkazy, má ustanovení a má poučení. A Isák bydlel v Geráru. A muži toho místa se tázali na jeho ženu, i řekl: Ona je má sestra; neboť se bál říci: Má žena (aby mě muži toho místa pro Rebeku nechtěli zabít, neboť ona je vzhledem hezká ). A když tam pobyl delší čas, stalo se, že Avímelech, král Pelištím, pohlédl oknem dolů a uviděl, že hle, Isák s Rebekou, svou ženou, laškuje. A Avímelech Isáka povolal a řekl: Hle, ona je zajisté tvá žena - a jak to, že jsi řekl: Ona je má sestra? A Isák k němu řekl: Protože jsem si řekl: Abych pro ni nemusel umřít. A Avímelech řekl: Co jsi nám toto provedl? Málem by byl někdo z lidu s tvou ženou ulehl, i mohl jsi na nás uvést vinu. A Avímelech všemu lidu rozkázal výrokem: Kdo na tohoto muže a nebo na jeho ženu sáhne, bude jistotně muset umřít. A Isák v oné zemi sel a v onom roce dosáhl stonásobku, neboť mu Hospodin požehnal. I stal se ten to muž velikým a stával se stále a stále větším, až se stal velmi velikým, a do stalo se mu bohatství drobného dobytka a bohatství skotu a početného nevolnictva, takže se mu Pelištím jali záviděti; a všechny studny, jež vykopali nevolníci jeho otce v dnech Abráháma, jeho otce - Pelištím je zasypali a naplnili je hlínou. A Avímelech k Isákovi řekl: Odejdi z naší blízkosti, neboť jsi mnohem mocnější než my. A Isák odtamtud odešel a utábořil se v údolí Geráru, i bydlel tam. A Isák zase vykopal studny vody, jež vykopali v dnech Abráháma, jeho otce, a Pelištím je po smrti jeho otce zasypali, a nazval je jmény podle jmen, jimiž je nazval jeho otec. A Isákovi nevolníci se v údolí jali kopat a našli tam studnu živé vody. A le pastýři Geráru se s pastýři Isákovými povadili výrokem: Ta voda patří nám; i nazval jméno té studny Ések, protože se s ním přeli. I vykopali další studnu, a le povadili se i o ni; i nazval její jméno Sitná. I odstěhoval se odtamtud a vykopal další studnu, o niž se nepovadili; i nazval její jméno Rechóvóth a řekl: Protože nám Hospodin nyní uvolnil místo, i rozplodíme se v zemi. A odtamtud vystoupil do Beér-ševy; a oné noci se mu ukázal Hospodin a řekl: Já jsem Bůh Abráháma, tvého otce; nemusíš se bát, neboť jsem s tebou já, i budu ti žehnat a tvé símě množit, pro Abráháma, mého nevolníka. I zbudoval tam oltář a jal se vzývat jméno Hospodinovo a rozložil tam svůj stan; a Isákovi nevolníci tam vyhloubili studnu. A z Geráru se k němu odebral Avímelech a Achuzzath, jeho přítel, a Píchól, velitel jeho vojska; a Isák k nim řekl: Proč jste ke mně přišli, když mě vy nenávidíte a zapudili jste mě ze své blízkosti? I řekli: Zřejmě jsme shledali, že je s tebou Hospodin, i řekli jsme: Nuže, nechť je mezi námi přísaha - mezi námi a mezi tebou, i chceme s tebou uzavřít smlouvu - budeš-li s námi nakládat zle, jako jsme se my tebe nedotkli a jako jsme s tebou naložili jen dobře a propustili jsme tě v pokoji; ty jsi nyní požehnaný Hospodinův. I uspořádal jim hostinu, i pojedli a popili, a za jitra časně vstali a přisáhli si navzájem a Isák je propustil, i odešli v pokoji z jeho blízkosti. A v onen den se stalo, že přišli Isákovi nevolníci a podali mu zprávu stran studny, již vykopali; i řekli mu: Našli jsme vodu. I nazval ji Šiveá; proto je až po tento den jméno toho města Beér-ševa. A když byl Ésáv ve věku čtyřiceti let, pojal za ženu Jehúdíth, dceru Beérího, Chittího, a Básmath, dceru Élóna, Chittího; a ty se staly Isákovi a Rebece hořkostí ducha. A když Isák zestárl a jeho oči vyhasly, takže neviděl, stalo se, že zavolal Ésáva, svého staršího syna, a řekl k němu: Můj synu! I řekl k němu: Hle, já. A řekl: Nuže, hle, zestárl jsem, neznám den své smrti; nyní tedy, prosím, seber svou výstroj - svůj toulec a svůj luk - a vyjdi do pole a ulov mi úlovek, i připrav mi lahůdku podle toho, jak já rád, a dones mi, a ť mohu pojíst, aby ti má duše mohla požehnat, dříve než budu umírat. A Rebeká při Isákově řeči k Ésávovi, svému synu, naslouchala; a Ésáv odešel do pole ulovit úlovek, by jej donesl. A Rebeká pronesla k Jákóbovi, svému synu, výrok: Hle, uslyšela jsem tvého otce mluvícího k Ésávovi, tvému bratru, výrokem: Dones mi zvěřinu a připrav mi lahůdku, a ť mohu pojíst, a požehnám ti před tváří Hospodinovou před svou smrtí. A nyní, můj synu, uposlechni na můj hlas podle toho, co ti já přikazuji: Jdi, prosím, k drobnému dobytku a vezmi mi odtamtud dvě pěkná kůzlata, a ť je mohu upravit tvému otci na lahůdku podle toho, jak on rád, tu můžeš donést svému otci, a ť pojí, aby ti před svou smrtí mohl požehnat. A Jákób k Rebece, své matce, řekl: Hle, Ésáv, můj bratr, je muž srstnatý a já muž hladký; snad mě můj otec bude ohmatávat, i stanu se v jeho očích jako by podvodníkem a budu na sebe uvádět zlořečení a ne požehnání. A jeho matka mu řekla: Tvé zlořečení na mne, můj synu, jen uposlechni na můj hlas a jdi, přines mi. I odešel a vzal a donesl své matce, a jeho matka připravila lahůdku podle toho, jak jeho otec rád. A Rebeká vzala roucha Ésáva, svého staršího syna, cenná, jež byla u ní v domě, a Jákóba, svého mladšího syna, oblékla, a na jeho ruce a na hladkou část jeho krku navlékla kůže kůzlat; a lahůdku a chléb - to, co připravila, - dala v ruku Jákóba, svého syna. I přišel k svému otci a řekl: Můj otče! I řekl: Hle, já; kdo jsi ty, můj synu? A Jákób k svému otci řekl: Já jsem Ésáv, tvůj prvorozený; učinil jsem podle toho, co jsi ke mně promluvil. Vstaň, prosím, usedni a pojez z mého úlovku, aby mi tvá duše mohla požehnat. A Isák k svému synu řekl: Co toto, že se ti tak rychle povedlo, můj synu? I řekl: Protože Hospodin, tvůj Bůh, mi nadehnal. A Isák k Jákóbovi řekl: Nuže, přibliž se, a ť tě mohu ohmatat, můj synu, zda jsi ty vskutku můj syn Ésáv čili nic. A Jákób se k Isákovi, svému otci, přiblížil, i ohmatal ho a řekl: Hlas je hlas Jákóbův, a le ruce jsou ruce Ésávovy. A nerozpoznal ho, protože jeho ruce byly jako ruce Ésáva, jeho bratra, srstnaté, a požehnal mu. I řekl: Jsi ty vskutku můj syn Ésáv? A řekl: Jsem. I řekl: Podej mi to blíže, a ť mohu pojíst z úlovku svého syna, aby ti má duše mohla požehnat. A podal mu to blíže, i pojedl, a donesl mu víno, i napil se. A Isák, jeho otec, k němu řekl: Nuže, přibliž se a polib mě, můj synu. I přiblížil se a políbil ho, i zavoněla mu vůně jeho rouch, i požehnal mu a řekl: Viz, vůně mého syna jako vůně pole, jemuž Hospodin požehnal. A nechť ti Bůh dává z rosy nebes a z úrodnosti země, i hojnost obilí a moštu; nechť jsou ti národnosti nevolníky a kmeny nechť se ti klanějí; buď pánem svým bratrům a nechť se ti klanějí synové tvé matky; proklínající tě buďtež proklet i a žehnající ti požehnán i. I stalo se, jak Isák skončil s žehnáním Jákóbovi, - tu se stalo, právě jen co Jákób vyšel z blízkosti tváře Isáka, svého otce, že Ésáv, jeho bratr, přišel ze svého lovu. I připravil i on lahůdku a donesl svému otci, i řekl svému otci: Nechť můj otec ráčí vstát a pojíst z úlovku svého syna, aby mi tvá duše mohla požehnat. A Isák, jeho otec, mu řekl: Kdo jsi ty? I řekl: Já jsem tvůj syn, tvůj prvorozený, Ésáv. A Isák se ulekl nesmírně velikým úlekem a řekl: Kdo to tedy ulovil úlovek a donesl mi? I pojedl jsem ze všeho dříve než jsi přicházel a požehnal jsem mu; také požehnaným bude. Jak uslyšel Ésáv slova svého otce, tu vzkřikl velikým křikem a nesmírnou hořkostí a řekl svému otci: Požehnej mi, i mně, můj otče! I řekl: Přišel s podvodem tvůj bratr a tvé požehnání vzal. A řekl: Zda je tomu tak, protože nazval i jeho jméno Jákób? Vždyť mě již dvakrát obelstil: mé prvorozenství vzal, a hle, nyní vzal mé požehnání. A řekl: Zda jsi nevyhradil požehnání mně? A Isák odpověděl a řekl Ésávovi: Hle, ustanovil jsem ti ho pánem a všechny jeho bratry jsem mu dal za nevolníky a opatřil jsem ho obilím a moštem - copak tedy mám učinit tobě, můj synu? A Ésáv k svému otci řekl: Zda máš jen ono jedno požehnání, můj otče? Požehnej mi, i mně, můj otče! A Ésáv pozvedl svůj hlas a rozplakal se. A Isák, jeho otec, odpověděl a řekl k němu: Hle, tvé sídlo bude mimo úrodnost země a mimo rosu nebes shora, i budeš žít na svém meči a budeš obsluhovat svého bratra; a le až se budeš sem tam potulovat, stane se, že jeho jho budeš moci strhnout ze svého krku. A Ésáv Jákóba pro požehnání, jímž mu jeho otec požehnal, pojal v nenávist, i řekl si Ésáv ve svém srdci: Blíží se dni oplakávání mého otce, pak budu moci Jákóba, svého bratra, zabít. A Rebece byla slova Ésáva, jejího staršího syna, oznámena; i poslala a dala povolat Jákóba, svého mladšího syna, a řekla k němu: Hle, Ésáv, tvůj bratr, se vůči tobě utěšuje tím, že tě zabije. Nyní tedy, můj synu, uposlechni na můj hlas, i vstaň, a uteč si k Lávánovi, mému bratru, do Cháránu a zůstaň u něho nějaký čas dotud, než se vztek tvého bratra bude moci od vrátit - do od vrácení hněvu tvého bratra od tebe, než zapomene, co jsi mu provedl; potom budu moci poslat a dát tě odtamtud přivést. Nač mám hned o vás oba být připravena jednoho dne? A k Isákovi Rebeká řekla: Z dcer Chéthových se mi v mém životě zhnusilo; bude-li Jákób pojímat ženu z dcer Chéthových, jako tyto, z dcer té to země, k čemu mi život? A Isák na Jákóba zavolal a požehnal mu a přikázal mu a řekl mu: Nesmíš pojmout ženu z dcer Kenáana; vstaň, jdi do Paddan-Arámu, do domu Bethúéla, otce tvé matky, a odtamtud si vezmi ženu z dcer Lávána, bratra tvé matky. A BŮH, Všemocný, nechť ti žehná a dává ti rozplodit se a rozmnožuje tě, i staneš se množstvím lidu; a nechť ti dává požehnání Abráhámovo, tobě i tvému semeni s tebou, k zaujetí země tvého poutnictví, již Bůh dal Abráhámovi, za tvé vlastnictví. A Isák Jákóba odeslal, i odešel do Paddan-Arámu k Lávánovi, synu Bethúéla, Arammího, bratru Rebeky, matky Jákóbovy a Ésávovy. A Ésáv si uvědomil, že Isák Jákóbovi požehnal a vyslal ho do Paddan-Arámu vzít si odtamtud ženu, že mu při svém žehnání jemu přikázal výrokem: Nesmíš pojmout ženu z dcer Kenáana, a že Jákób na svého otce a na svou matku uposlechl a do Paddan-Arámu odešel, a uvědomil si Ésáv, že dcery Kenáana jsou v očích Isáka, jeho otce, zlé; i odešel Ésáv k Jišmáélovi a kromě svých žen si za ženu vzal Machalath, dceru Jišmáéla, syna Abráhámova, sestru Nevajóthovu. A Jákób vyšel z Beér-ševy a odebral se k Cháránu; i dospěl na jakési místo a přenocoval tam, neboť slunce zašlo. A z kamenů na tom místě jeden vzal a položil v místech svého záhlaví a na onom místě ulehl. I dostal sen, že hle, na zem postavený žebřík, a jeho vrchol zasahující do nebes, a hle, po něm vystupující a sestupující Boží andělé. A hle, stanul na něm Hospodin a řekl: Já jsem Hospodin, Bůh Abráháma, tvého otce, a Bůh Isákův. Zemi, na níž ty ležíš, chci dát tobě a tvému semeni; a tvé símě bude jako prach země, i budeš se rozmáhat k západu a k východu a k severu a k jihu a budou v tobě požehnány všechny čeledi země, i v tvém semeni. A hle, já jsem s tebou a všude, kam půjdeš, tě budu chránit a chci tě přivést zpět na tuto půdu, neboť tě nebudu opouštět dotud, než vykonám, o čem jsem k tobě promluvil. A Jákób ze svého spánku procitl a řekl: Vpravdě je na tomto místě Hospodin a já jsem nevěděl! I zhrozil se a řekl: Co za hrozné místo je toto! Toto není než Boží dům, a toto je brána nebes! A Jákób za jitra časně vstal a vzal ten kámen, jejž si byl položil v hlavách, a postavil jej za pamětní sloup, a na jeho vrchol nanesl oleje; a jméno onoho místa nazval Béth-Él, kdežto však prve bylo jméno toho města Lúz. A Jákób slíbil slib, výrokem: Jestliže Hospodin, Bůh, bude se mnou a bude mě na této cestě, jíž se já ubírám, chránit, a dá mi chléb k jídlu a roucho k oblečení, a budu- li se moci v pokoji navrátit do domu svého otce, pak mi bude Hospodin Bohem a tento kámen, jejž jsem postavil za pamětní sloup, bude Božím domem a ze všeho, co mi budeš dávat, ti spolehlivě budu odvádět desátek. A Jákób vykročil a při šel do země dětí východu. I pohleděl, a hle, studna v poli, a tam, hle, tři stáda drobného dobytka u ní ležící, neboť z oné studny stáda napájeli, a kámen na otvoru té studny byl veliký; a když se tam všechna stáda shromáždila, odvalovali ten kámen z otvoru té studny a napájeli drobný dobytek a ten kámen dávali zpět na otvor té studny na jeho místo. A Jákób jim řekl: Moji bratři, odkud jste vy? I řekli: My jsme z Cháránu. A řekl jim: Zda znáte Lávána, syna Náchórova? I řekli: Známe. A řekl jim: Zda se mu dobře vede? I řekli: Dobře; a hle, Ráchél, jeho dcera, přichází s drobným dobytkem. A řekl: Hle, ještě je bílý den, není čas shromažďování skotu; napojte drobný dobytek a jděte, paste. I řekli: Nemůžeme dotud, než budou moci být shromážděna všechna stáda; pak oni z otvoru studny kámen odvalí, i napojíme drobný dobytek. Zatímco on ještě s nimi mluvil, tu přišla Ráchél s drobným dobytkem, jenž patřil jejímu otci, neboť ona byla pastýřkou. A jak Jákób uviděl Ráchél, dceru Lávána, bratra jeho matky, a drobný dobytek Lávána, bratra jeho matky, stalo se, že se Jákób přiblížil a ten kámen z otvoru studny odvalil a drobný dobytek Lávána, bratra jeho matky, napojil. A Jákób Ráchél políbil, i pozvedl svůj hlas a rozplakal se. A Jákób Ráchél oznámil, že on je bratr jejího otce a že on je syn Rebeky, i rozběhla se a podala zprávu svému otci. A za Lávánova slyšení zvěsti o Jákóbovi, synu jeho sestry, se stalo, že se mu rozběhl vstříc a objal ho a políbil ho a uvedl ho do svého domu, i vyrozprávěl Lávánovi všechny tyto věci. A Láván mu řekl: Zajisté jsi ty má kost a mé maso. A zůstal u něho po dobu jednoho měsíce. A Láván Jákóbovi řekl: Zda mi budeš, že jsi ty můj bratr, proto sloužit zdarma? Oznam mi, co má být tvou odměnou. A Láván měl dvě dcery; jméno starší - Léá, a jméno mladší - Ráchél; a Léiny oči byly bezvýrazné, kdežto Ráchél byla krásná zjevem a krásná vzezřením. A Jákób si byl zamiloval Ráchél, i řekl: Budu ti sloužit sedm let za Ráchél, tvou mladší dceru. A Láván řekl: Lépe mi bude dát ji tobě než by mi bylo dát ji jinému muži; zůstaň u mne. I odsloužil Jákób za Ráchél sedm let, jež při jeho lásce k ní byly v jeho očích jako jednotlivé dni. A Jákób Lávánovi řekl: Sem mou ženu, neboť mé dni se vyplnily; a ť k ní mohu vejít. A Láván shromáždil všechny muže toho místa a uspořádal hostinu; a navečer se stalo, že vzal Léu, svou dceru, a uvedl ji k němu; i vešel k ní. A Láván jí dal Zilpu, svou služku, Léi, své dceři, za služku. A za jitra se stalo, že hle - ona, Léá. I řekl k Lávánovi: Co jsi mi toto provedl? Zda jsem u tebe neodsloužil za Ráchél? I proč jsi mě ošidil? A Láván řekl: V našem místě se tak nejedná - v dávat mladší před prvorozenou. Vyplň týden s touto, a ť ti můžeme dát i tuto - za službu, jíž u mne budeš sloužit ještě dalších sedm let. A Jákób tak učinil a vyplnil týden s touto, i dal mu Ráchél, svou dceru, jemu za ženu. A Láván dal Ráchél, své dceři, Bilhu, svou služku, za služku jí. I vešel i k Ráchél, a Ráchél i miloval více než Léu. A odsloužil u něho ještě dalších sedm let. A když Hospodin zpozoroval, že Léá je odstrkovaná, otevřel její dělohu, kdežto Ráchél byla neschopna rodit. A Léá otěhotněla a zrodila syna, a jeho jméno nazvala Reúvén, neboť řekla: Protože Hospodin pohleděl v mou bídu, neboť nyní mě bude můj muž milovat. A ještě otěhotněla a porodila syna a řekla: Že Hospodin uslyšel, že jsem já odstrkovaná, proto mi dal i tohoto; i nazvala jeho jméno Šimeón. A ještě otěhotněla a porodila syna a řekla: Nyní, tentokrát, se ke mně můj muž bude chtít připojit, neboť jsem mu porodila tři syny; proto jeho jméno nazval i Léví. A ještě otěhotněla a porodila syna a řekla: Tentokrát budu chválit Hospodina; proto jeho jméno nazvala Júdá. I přestala s rozením. A když Ráchél pozorovala, že Jákóbovi nerodila, jala se Ráchél na svou sestru žárlit a řekla k Jákóbovi: Sem děti mně, a ne-li, já umřu. I vzplál na Ráchél Jákóbův hněv, i řekl: Zda jsem já na místě Boha, jenž plod lůna před tebou zadržel? I řekla: Hle, má služebnice Bilhá; vejdi k ní, a ť rodí na má kolena, i budu z ní budována i já. I dala mu Bilhu, svou služku, za ženu, a Jákób k ní vešel, a Bilhá otěhotněla a porodila Jákóbovi syna. A Ráchél řekla: Bůh mi zjednal spravedlnost a také vyslyšel můj hlas a dal mi syna; proto jeho jméno nazvala Dán. A Bilhá, Ráchélina služka, opět otěhotněla a porodila Jákóbovi druhého syna. A Ráchél řekla: Zápasila jsem se svou sestrou Božími zápasy; také jsem pře mohla. A nazvala jeho jméno Naftálí. A když Léá pozorovala, že přestala s rozením, vzala Zilpu, svou služku, a dala ji Jákóbovi za ženu. A Zilpá, Léina služka, porodila Jákóbovi syna; a Léá řekla: Na štěstí! A nazvala jeho jméno Gád. A Zilpá, Léina služka, porodila Jákóbovi druhého syna; a Léá řekla: Na mou blaženost, neboť mě dcery nazvou blaženou. A nazvala jeho jméno Ášér. A v dnech žně pšenice se Reúvén odebral a v poli našel bobule, i donesl je k Léi, své matce. A Ráchél k Léi řekla: Dej mi, prosím, z bobulí tvého syna. I řekla jí: Zda je to málo, že jsi mi vzala muže, takže bys vzala i bobule mého syna? A Ráchél řekla: Nechť tedy za cenu bobulí tvého syna leží té to noci s tebou. A když Jákób navečer přišel z pole, vyšla mu Léá vstříc a řekla: Musíš vejít ke mně, neboť jsem si tě vskutku najala za bobule svého syna. I ulehl oné noci s ní a Bůh obrátil sluch k Léi, i otěhotněla a porodila Jákóbovi pátého syna. A Léá řekla: Bůh mi dal mou mzdu, že jsem svému muži dala svou služku; i nazvala jeho jméno Jissáschár. A Léá opět otěhotněla a porodila Jákóbovi šestého syna. A Léá řekla: Bůh mi věnoval dobré věno pro mne; tentokrát bude můj muž bydlet při mně, neboť jsem mu porodila šest synů. A nazvala jeho jméno Zevulún. A potom porodila dceru a její jméno nazvala Díná. A Bůh si připomněl Ráchél, i obrátil Bůh k ní sluch a otevřel její dělohu, i otěhotněla a porodila syna, i řekla: Bůh odňal mou pohanu; a nazvala jeho jméno Josef výrokem: Hospodin mi přidává dalšího syna. A jak Ráchél porodila Josefa, stalo se, že Jákób k Lávánovi řekl: Propusť mě, a ť mohu odejít do svého místa a k své zemi; dej mi mé ženy a mé dítky, za něž jsem tě obsluhoval, a ť mohu odejít, neboť ty znáš mou službu, již jsem ti odsloužil. A Láván k němu řekl: Našel-li jsem, prosím, přízeň v tvých očích - zjistil jsem, že mi Hospodin pro tebe požehnal. A řekl: Urči mi svou mzdu a budu ti ji dávat. I řekl k němu: Ty víš, jak jsem ti sloužil a čím se při mně stal tvůj dobytek; vždyť bylo málo toho, co ti patřilo přede mnou, a rozmohlo se v množství, a Hospodin ti za mou nohou žehnal. A nyní - kdy i já budu moci co učinit pro svou domácnost? I řekl: Co ti mám dát? A Jákób řekl: Nemusíš mi dávat nic; chceš-li mi učinit tuto věc, chci obrátit, budu pást tvůj drobný dobytek, budu jej hlídat: Vším tvým drobným dobytkem budu dnes procházet k vyčlenění odtamtud každého skvrnitého a strakatého dobytčete a každého černého dobytčete mezi jehňaty a strakatého a skvrnitého mezi kozami, a to bude má mzda. A v příští den za mne bude odpovídat má spravedlnost, až budeš přicházet stran mé mzdy, před tvou tváří: Vše, co nebude skvrnité a strakaté mezi kozami a černé mezi jehňaty, to bude u mne za ukradené. A Láván řekl: Hle, kéž se děje podle tvého slova. A v onen den vyčlenil pruhované a strakaté kozly a všechny skvrnité a strakaté kozy, vše, na čem bylo něco bílé ho, a vše černé mezi jehňaty, a dal v ruku svých synů; a mezi sebou a mezi Jákóbem určil vzdálenost tří dní; a Jákób pásl ostatní Lávánovy ovce a kozy. A Jákób si nabral čerstvého proutí bílého topolu a mandloně a platanu a loupáním na nich vytvořil bílá oloupaná místa obnažováním bělosti, jež byla na prutech, a nakladl těch prutů, jež oloupal, v žlaby, v napajedla na vodu, před drobný dobytek, kam ovce a kozy přicházely pít, a při svém přicházení pít se běhaly. A berani a kozlové se pářili naproti těm prutům a ovce a kozy rodily pruhované, skvrnité a strakaté. A Jákób odloučil jehňata a obrátil drobný dobytek tváří k pruhovanému a ke všemu černému mezi drobným dobytkem Lávánovým a sobě postavil stáda obzvláště a nepostavil je k drobnému dobytku Lávánovu. A bylo tak, že při každém běhání silně vyvinutých ovcí a koz Jákób pruty před oči ovcí a koz v žlaby kladl, aby se pářily při těch prutech, a le při zeslábnutí drobného dobytka jich nekladl, takže se zesláblých kusů do stávalo Lávánovi a silných Jákóbovi. I rozmohl se ten muž velmi, velmi a do stalo se mu mnoha ovcí a koz a služek a nevolníků a velbloudů a oslů. I uslyšel slova Lávánových synů ve výroku: Jákób pobral vše, co měl náš otec, a z toho, co náš otec měl, si zřídil všechnu tuto slávu. A Jákób si všiml Lávánovy tváře, že hle, on vůči němu není jako předtím. A Hospodin k Jákóbovi řekl: Vrať se do země svých otců a k svému příbuzenstvu a budu s tebou. A Jákób poslal a dal povolat Ráchél a Léu na pole k svému drobnému dobytku a řekl jim: Já si všímám tváře vašeho otce, že on ke mně není jako předtím; a le Bůh mého otce byl se mnou a vy víte, že jsem se vašeho otce naobsluhoval vší svou silou, a le váš otec si ze mne natropil bláznů a mou odměnu desetkrát změnil, a le Bůh mu nedal naložit se mnou zle. Řekl-li takto: Tvou mzdou budou skvrnité kusy, tu se všechen drobný dobytek jal rodit skvrnité, a řekl-li takto: Tvou mzdou budou pruhované, tu se všechen drobný dobytek jal rodit pruhované. Tak Bůh dobytek vašeho otce odňal a dal mně. A v čas běhání drobného dobytka se stalo, že jsem pozvedl své oči a ve snu jsem uviděl, že hle, kozlové vyskakující na kozy byli pruhovaní, skvrnití a kropenatí. A Boží Anděl ke mně ve snu řekl: Jákóbe! A řekl jsem: Hle, já. A řekl: Nuže, pozvedni své oči a viz: Všichni kozlové vyskakující na kozy jsou pruhovaní, skvrnití a kropenatí, neboť jsem si všiml všeho, co ti Láván provádí. Já jsem BŮH Béth-Élu, kde jsi pomazal pamětní sloup, kde jsi mi slíbil slib. Nyní vstaň, vyjdi z této země a vrať se do země svého příbuzenstva. A Ráchél a Léá odpověděly a řekly mu: Zda ještě máme v domě našeho otce podíl a nebo dědictví? Zda jím nejsme považovány za cizozemky? Vždyť nás prodal a dokonale strávil i naše peníze. Ano, všechno bohatství, jež Bůh odňal od našeho otce, ono patří nám a našim dětem. Nyní tedy učiň vše, co k tobě Bůh řekl. A Jákób vstal a vysadil své děti a své ženy na velbloudy a sehnal všechen svůj dobytek a všechno své jmění, jehož nabyl, dobytek jím dobytý, jehož nabyl v Paddan-Arámu, aby přišel k Isákovi, svému otci, do země Kenáanu. A když Láván odešel stříhat své ovce, ukradla Ráchél domácí bůžky, kteří patřili jejímu otci, a Jákób přelstil Lávána, Arammího, tím, že mu neoznámil, že on utíká. I utekl on i vše, co měl, a no, vstal a přešel řeku a upřel svou tvář na pohoří Gileád. A v třetí den bylo Lávánovi oznámeno, že Jákób utekl. I vzal s sebou své bratry a vyrazil za ním cestou sedmi dní a v pohoří Gileádu ho dohonil. A le ve snu noci k Lávánovi, Arammímu, přišel Bůh a řekl mu: Chraň se, abys s Jákóbem nemluvil od dobrého po zlé. Láván tedy Jákóba dostihl, a Jákób byl v pohoří postavil svůj stan; i Láván se svými bratry v pohoří Gileádu svůj stan postavil. A Láván Jákóbovi řekl: Co jsi to učinil, že jsi mě přelstil a mé dcery jsi odvedl jako válečné zajatkyně? Proč ses utajil s útěkem a přelstil jsi mě a neoznámil jsi mi? A byl by ch tě vyprovodil s veselím a při písních, při tamburíně a při lyře. An i jsi mi nedovolil políbit své syny a své dcery; to jsi svým činem provedl pošetilost. Je v moci mé ruky naložit s vámi zle, a le minulé noci ke mně pronesl Bůh vašeho otce výrok: Chraň se od mluvení s Jákóbem od dobrého po zlé. A le nyní, nechť sis již odešel, protože ses velmi roztoužil po domě svého otce, proč jsi však ukradl mé bohy? A Jákób odpověděl a řekl Lávánovi: Protože jsem se bál, neboť jsem si řekl: Abys nechtěl své dcery vyrvat z mé blízkosti. U koho své bohy budeš moci najít, nebude žít; před našimi bratry si prohlédni, co je u mne, a vezmi si. A le Jákób nevěděl, že je ukradla Ráchél. A Láván vstoupil v stan Jákóbův a v stan Léin a v stan obou služebnic a nenašel; i vyšel ze stanu Léina a vstoupil v stan Ráchélin. A Ráchél byla domácí bůžky vzala a vložila v sedlo velblouda a usedla na ně. A Láván prohrabal celý stan a nenašel; i řekla k svému otci: Nechť v očích mého pána neplane, že nemohu před tebou vstát, neboť mi je podle způsob u žen. A prohledal vše a domácích bůžků nenašel. A Jákób se rozhněval a s Lávánem se povadil; i odpověděl Jákób a Lávánovi řekl: Co je mým přestoupením, co je mým hříchem, že ses za mnou tak žhavě přihnal? Prohrabal jsi přece všechny mé věci - co jsi našel ze všech věcí svého domu? Předlož to zde před mé bratry a své bratry, a ť mezi námi dvěma mohou rozhodnout. Já jsem byl u tebe těchto dvacet let; tvé ovce a tvé kozy nezmetaly a beranů tvého drobného dobytka jsem nejídal; roztrhaného jsem nepřinesl k tobě, jeho ztrátu jsem snášel já - z mé ruky jsi je požadoval, ukradené ve dne i ukradené v noci. Bývalo se mnou tak, že mě ve dne sžíralo horko a v noci mráz a můj spánek ubíhal od mých očí. Toto bylo mých dvacet let v tvém domě; odsloužil jsem ti čtrnáct let za tvé dvě dcery a šest let za tvůj drobný dobytek, a mou odměnu jsi desetkrát změnil. Kdyby při mně nebyl býval Bůh mého otce, Bůh Abráhámův a bázeň Isákova, byl bys mě nyní jistě propustil s prázdnou. Bůh mou bídu a lopotu mých dlaní uviděl a minulé noci posoudil. A Láván odpověděl a řekl k Jákóbovi: Dcery jsou mé dcery a synové jsou moji synové a drobný dobytek je můj drobný dobytek, a vše, co ty vidíš, ono patří mně, a le pro mé dcery, co pro ně dnes mohu učinit, nebo pro jejich syny, jež porodily? Nyní tedy pojď, můžeme uzavřít smlouvu, já a ty, a ť je na svědectví mezi mnou a mezi tebou. A Jákób vzal kámen a vyzdvihl jej za pamětní sloup; a Jákób řekl svým bratrům: Nasbírejte kamenů. I nabrali kamenů a udělali hromadu, a tam, na té hromadě, pojedli. A Láván jí dal název Jegar-sáhadúthá, a Jákób jí dal název Gáleéd. A Láván řekl: Tato hromada je dnes svědectvím mezi mnou a mezi tebou. Proto její jméno nazval i Gáleéd a Micpá, protože řekl: Nechť na mne a na tebe dohlíží Hospodin, když budeme jeden před druhým ukryti; budeš-li mé dcery utiskovat a nebo budeš-li pojímat ženy kromě mých dcer… není při nás člověka, viz, svědkem mezi mnou a mezi tebou je Bůh. A Láván Jákóbovi řekl: Hle, tato hromada, a hle, pamětní sloup, jejž jsem mezi mnou a mezi tebou zasadil - tato hromada je svědkem a pamětní sloup je svědkyní, že já nebudu překračovat tuto hromadu k tobě ani ty že nebudeš překračovat tuto hromadu ke mně, ani tento pamětní sloup, ke zlému. Nechť mezi námi rozsuzuje Bůh Abráhámův a Bůh Náchórův, Bůh jejich otce! A Jákób přisáhl při bázni svého otce Isáka. A Jákób v pohoří obětoval oběť a pozval své bratry jíst chléb, i pojedli chleba a v pohoří přenocovali. A Láván za jitra časně vstal a políbil své syny a své dcery a požehnal jim; i odešel Láván a vrátil se k svému místu. A Jákób se odebral svou cestou a namanuli se na proti němu Boží andělé; a jak je Jákób uviděl, řekl: Toto je Boží tábor; i nazval jméno onoho místa Machanájim. A Jákób před svou tváří vyslal posly k Ésávovi, svému bratru, do země Séíru, na území Edómu a přikázal jim výrokem: Takto musíte říci mému pánu, Ésávovi: Takto řekl tvůj nevolník Jákób: Pobýval jsem jako cizinec u Lávána a zdržel jsem se doposud a do stalo se mi skotu a oslů, drobného dobytka a nevolníků a služek, i poslal jsem podat svému pánu zprávu k nalezení přízně v tvých očích. A poslové se k Jákóbovi vrátili s výrokem: Přišli jsme k tvému bratru, k Ésávovi, a jde ti také vstříc, a s ním čtyři sta mužů. Tu se Jákób velmi ulekl a přišlo mu úzko; i rozdělil lid, jenž byl s ním, i drobný dobytek a skot a velbloudy, na dva houfy, neboť si řekl: Jestliže bude Ésáv přicházet k jednomu houfu a pobije jej, pak houf, jenž bude zbývat, snad unikne. A Jákób řekl: Bože mého otce Abráháma a Bože mého otce Isáka, Hospodine, jenž jsi ke mně řekl: Vrať se k své zemi a k svému příbuzenstvu a budu s tebou nakládat dobře, jsem příliš malý na všechny tvé laskavosti a na všechnu tvou věrnost, již jsi uskutečnil se svým nevolníkem, neboť jsem tento Jordán přešel o své holi a nyní jsem se stal dvěma houfy. Vyprosť mě, prosím, z ruky mého bratra, z ruky Ésáva, neboť já se ho bojím, aby nepřicházel a ne pobil mě, matku i s dětmi. A no, ty jsi řekl: Jistě s tebou budu nakládat dobře a chci způsobit, že tvé símě bude jako písek moře, jenž z příčiny množství nemůže být sčítáván. A v onu noc tam přenocoval; i vzal z toho, co mu přišlo v ruku, dar Ésávovi, svému bratru: dvě stě koz a dvacet kozlů, dvě stě ovcí a dvacet beranů, třicet kojících velbloudic a jejich mláďata, čtyřicet krav a deset býků, dvacet oslic a deset mladých oslů, a dal v ruku svých nevolníků, každé stádo obzvláště, a k svým nevolníkům řekl: Postupujte přede mnou a mezi stádem a mezi stádem nechejte mezeru; a prvnímu přikázal výrokem: Až tě bude potkávat Ésáv, můj bratr, a bude se tě tázat výrokem: Komu ty patříš a kam jdeš, a komu patří toto před tebou, pak musíš říci: tvému nevolníku, Jákobovi; je to dar poslaný mému pánu, Ésávovi, a hle, i on jde za námi. A i druhému i třetímu i všem jdoucím za stády přikázal výrokem: K Ésávovi musíte promluvit, až ho zastihnete, podle tohoto slova; a také musíte říci: Hle, tvůj nevolník Jákób jde za námi. Řekl si totiž: Musím ho udobřit darem, jenž půjde přede mnou, a potom budu moci uvidět jeho tvář; snad mě bude chtít přijmout. A dar byl přepraven před ním a on v tu noc přenocoval v táboře. A v noci on vstal a vzal své dvě ženy a své dvě služky a jedenáct svých synů a přešel brod Jabbók - vzal je tedy a přepravil je přes potok, a přepravil, co měl. A Jákób byl ponechán o samotě; a do vzcházení úsvitu s ním kdosi zápolil; a když shledal, že vůči němu nic nemůže z moci, udeřil v jeho kyčelní kloub; a Jákóbův kyčelní kloub se při jeho zápolení s ním vymkl. A řekl: Pusť mě, neboť vzešel úsvit. I řekl: Nebudu tě pouštět, ledaže mi požehnáš. A řekl k němu: Jaké je tvé jméno? I řekl: Jákób. A řekl: Ne již Jákób se bude nazývat tvé jméno, nýbrž Isráél, neboť jsi bojoval s Bohem a s lidmi a pře mohl jsi. A Jákób se otázal a řekl: Oznam mi, prosím, své jméno. I řekl: Proč toto, že se tážeš na mé jméno? A požehnal mu tam. A Jákób nazval jméno toho místa Pení-Él - neboť jsem tváří do tváře uviděl Boha a mé žití bylo zachráněno. A když prošel Penú-Élem, vyšlo mu slunce; a on kulhal na svou kyčel. Proto děti Isráéle po tento den tu napínající šlachu, jež je na kyčelním kloubu, nejídají, neboť v kyčelní kloub Jákóbův udeřil, v tu napínající šlachu. A Jákób pozvedl své oči a uviděl, že hle, přichází Ésáv a s ním čtyři sta mužů; i rozdělil dítky na Léu a na Ráchél a na obě služky a postavil dopředu služky a jejich dítky a jako následující Léu a její dítky a jako poslední Ráchél a Josefa, a on postoupil před ně a až do svého přiblížení až k svému bratru se sedmkrát poklonil k zemi. A Ésáv se mu rozběhl vstříc a objal ho a padl na jeho krk a políbil ho, i rozplakali se. A pozvedl své oči a uviděl ženy a dítky, i řekl: Kým ti jsou tito? A řekl: Dítkami, jimiž tvého nevolníka obdařil Bůh. I přiblížily se služky, ony a jejich dítky, a poklonily se, a přiblížila se i Léá a její dítky a poklonili se, a potom se přiblížil Josef a Ráchél a poklonili se. A řekl: Nač ti je celý tento houf, jejž jsem potkal? I řekl: K nalezení přízně v očích mého pána. A Ésáv řekl: Mám mnoho, můj bratře; co máš, nechť zůstává tobě. A Jákób řekl: Ne, prosím; našel-li jsem, prosím, v tvých očích přízeň, pak kéž chceš vzít můj dar z mé ruky, vždyť přece jsem uviděl tvou tvář, jako bych byl viděl tvář Boží, a přijal jsi mě blahovolně. Vezmi, prosím, mé požehnání, jež ti bylo přivedeno, neboť mi Bůh byl přízniv, a protože mám vše. A naléhal na něho, i vzal; a řekl: Nechť se vydáváme na cestu a jdeme, i půjdu před tebou. I řekl k němu: Můj pán ví, že dítky jsou útlé, a na mně je péče o březí ovce a kozy a krávy, a uženou-li je jeden den, uhyne všechen drobný dobytek. Nechť, prosím, můj pán postupuje před svým nevolníkem a já si dále poženu podle své pohodlnosti, podle kroku dobytka, jenž je přede mnou, a podle kroku dítek, než budu moci dojít k svému pánu do Séíru. A Ésáv řekl: Nuže nechť u tebe mohu ponechat některé z lidu, jenž je se mnou. I řekl: Nač toto? Nechť nacházím v očích svého pána přízeň! A Ésáv se v onen den vrátil svou cestou do Séíru. A Jákób se vydal na cestu do Sukkóth; a zbudoval si dům a svému dobytku zřídil ohrady; proto jméno toho místa nazval Sukkóth. A Jákób při svém příchodu z Paddan-Arámu přišel pokojně směrem na město Šechem, jež je v zemi Kenáanu, a před městem se utábořil. A kus pole, kde rozložil svůj stan, koupil z ruky synů Chamóra, otce Šechemova, za sto kesít. I postavil tam oltář a dal mu název Él-Elóhé-Jisráél. A Díná, dcera Léy, již ona porodila Jákóbovi, se vyšla podívat na dcery té země; i uviděl ji Šechem, syn Chamóra, Chivvího, náčelníka té země, i vzal ji a ulehl s ní a ponížil ji. A na Díně, dceři Jákobově, ulpěla jeho duše, i zamiloval si tu dívku a mluvil k srdci té dívky. I pronesl Šechem k Chamórovi, svému otci, výrok: Vezmi mi tuto holčičku za ženu. A Jákób uslyšel, že Dínu, jeho dceru, poskvrnil; a le jeho synové byli s jeho dobytkem v poli a Jákób do jejich příchodu pomlčel. A Chamór, otec Šechemův, vyšel k Jákóbovi promluvit s ním; a Jákóbovi synové přišli z pole, jak o tom uslyšeli, i zarmoutili se ti muži a velmi se rozhněvali, protože v Isráélovi spáchal bezbožnost - ulehnout s dcerou Jákóbovou, a tak se nemá činit. A Chamór s nimi promluvil výrokem: Šechem, můj syn - jeho duše se přivinula k vaší dceři; dejte mu ji, prosím, za ženu a sešvagřete se s námi, můžete nám dávat své dcery a naše dcery si můžete brát, a můžete bydlet s námi a země bude před vaší tváří - osídlete a obcházejte ji a nabuďte v ní držby. A Šechem k jejímu otci a k jejím bratrům řekl: Nechť ve vašich očích nacházím přízeň, a co ke mně budete říkat, chci dát, uložte mi velmi vysoké věno a nebo dar, a chci dát podle toho, co ke mně budete říkat, jen mi tu dívku dejte za ženu. A synové Jákóbovi oslovili Šechema a Chamóra, jeho otce, se lstí; i promluvili - protože Dínu, jejich sestru, poskvrnil - a řekli k nim: Tuto věc nemůžeme učinit - dát svou sestru muži, jenž má předkožku, neboť ona nám je hanbou. Můžeme vám dát souhlas jen tehdy, budete-li jako my, aby každý mužského pohlaví u vás byl obřezán. Pak vám budeme dávat své dcery a budeme si brát vaše dcery a budeme s vámi bydlet a staneme se jedním lidem. A le nebudete-li chtít uposlechnout na nás, abyste byli obřezáni, pak naši dceru vezmeme a odejdeme. I byla jejich slova Chamórovi i Šechemovi, synu Chamórovu, vhod a ten mladík nezameškal tu věc učinit, protože měl v dceři Jákóbově potěšení, a on byl nejváženější z celého domu svého otce. I vešel Chamór a Šechem, jeho syn, do brány jejich města a promluvili k mužům jejich města výrokem: Tito muži, oni jsou vůči nám pokojní, nechť tedy v zemi bydlí a ji obcházejí, vždyť země je, hle, na obě strany rozsáhlá před jejich tváří. Můžeme si brát za ženy jejich dcery a naše dcery můžeme dávat jim; jen tehdy nám ti muži chtějí dát souhlas bydlet s námi, stát se jedním lidem, bude-li každý mužského pohlaví u nás obřezán, jako jsou obřezáni oni. Jejich stáda a jejich majetek a všechen jejich dobytek - zda ony věci ne budou naše? Jen jim máme dát souhlas a budou bydlet s námi. I uposlechli na Chamóra a na Šechema, jeho syna, všichni vycházející branou jeho města, a dali se obřezat, každý mužského pohlaví, všichni vycházející branou jeho města. A v třetí den, v jejich stavu trpících bolest, se stalo, že dva Jákóbovi synové, Šimeón a Léví, bratři Dínini, vzali každý svůj meč a směle napadli město a všechny mužského pohlaví zabili, i Chamóra a Šechema, jeho syna, zabili ostřím meče, i vzali Dínu z Šechemova domu a vyšli. Na smrtelně raněné přišli Jákóbovi synové a vyplenili město, protože poskvrnili jejich sestru, pobrali jejich drobný dobytek a jejich skot a co bylo ve městě a co v poli a všechno jejich bohatství, a všechnu jejich drobotinu a jejich ženy zajali, a vše, co bylo v domech, také ukořistili. A Jákób k Šimeónovi a k Lévímu řekl: Zarmoutili jste mě zošklivením mne mezi obyvatel stv em země - mezi Kenaaním a mezi Perizzím; a já - mužů nemnoho, i mohou se na mne shrnout a pobít mě a mohu být zničen já i můj dům. I řekli: Zda měl naši sestru mít za nevěstku? A Bůh k Jákóbovi řekl: Vstaň, vystup do Béth-Él u a usídli se tam a zřiď tam oltář BOHU, jenž se ti ukázal při tvém útěku od tváře Ésáva, tvého bratra. A Jákób řekl k svému domu a ke všem, kdo byli s ním: Odstraňte cizí bohy, kteří jsou vprostřed vás, a očistěte se a změňte svá ošacení, a ť můžeme vstát a vystoupit do Béth-Él u, neboť tam chci zřídit oltář BOHU, jenž mi odpověděl v den mé tísně, a on byl se mnou na cestě, jíž jsem šel. I dali Jákóbovi všechny cizí bohy, kteří byli v jejich ruce, i náušnice, jež byly v jejich uších, a Jákób je ukryl pod strom, jenž byl blízko Šechemu. I vydali se na cestu a na městech, jež byla kolkolem nich, byla Boží hrůza a za syny Jákóbovými se nehnali. A Jákób přišel do Lúzu, jenž je v zemi Kenáanu, - to je Béth-Él, - on i všechen lid, jenž byl s ním. A zbudoval tam oltář a dal tomu místu název Él-Béth-Él, neboť tam se mu Bůh objevil při jeho útěku od tváře svého bratra. A Devórá, chůva Rebeky, umřela, i byla pohřbena pod Béth-Élem, pod dubem, i nazval jeho jméno Allón-bachúth. A Jákóbovi se při jeho příchodu z Paddan-Arámu opět ukázal Bůh a požehnal mu; a Bůh mu řekl: Tvé jméno Jákób - již se tvé jméno nebude nazývat Jákób, nýbrž tvé jméno bude Isráél. A nazval jeho jméno Isráél. A Bůh mu řekl: Já jsem BŮH, Všemocný; ploď a množ se - bude z tebe národ, a no, množství národa; i králové budou vycházet z tvých beder. A zem, již jsem dal Abráhámovi a Isákovi - chci ji dát tobě, a tvému semeni po tobě chci dát tu zem. A Bůh na tom místě, kde s ním promluvil, zpřed něho vystoupil. A Jákób na tom místě, kde s ním promluvil, vztyčil pamětní sloup, pamětní sloup z kamene, i nalil na něj úlitbu a nanesl na něj oleje; a Jákób jméno toho místa, kde s ním Bůh promluvil, nazval Béth-Él. I vydali se z Béth-Élu na cestu; a byl ještě kus cesty k příchodu do Efráthy, když Ráchél porodila, a měla při svém porodu veliké těžkosti; a v jejích velikých těžkostech při jejím porodu se stalo, že jí porodní bába řekla: Nemusíš se bát, neboť i tento ti bude synem. A při vycházení její duše, neboť umřela, se stalo, že nazvala jeho jméno Ben-óní, a le jeho otec mu dal název Benjámín. A Ráchél umřela a byla pohřbena na cestě do Efráthy, to je Béth-léchem, a Jákób na jejím hrobě vztyčil pamětní sloup; to je pamětní sloup Ráchélina hrobu podnes. A Isráél se vydal na cestu a rozložil svůj stan z druhé strany Migdal-éderu. A při Isráélově pobývání v oné zemi se stalo, že se Reúvén odebral a ulehl s Bilhou, souložnicí svého otce; to Isráél uslyšel. A synů Jákóba bylo dvanáct: Synové Léy: Jákóbův prvorozený Reúvén, a Šimeón a Léví a Júdá a Jissaschár a Zevulún. Synové Ráchél: Josef a Benjámín. Synové Bilhy, služky Ráchéliny: Dán a Naftálí. A synové Zilpy, služky Léiny: Gád a Ášér. Toto jsou synové Jákóba, kteří jím byli zplozeni v Paddan-Arámu. A Jákób přišel k Isákovi, svému otci, do Mamré a, Kirjath-Arbá, to je Chevrón, kde jako cizinec bydlel Abráhám i Isák. A Isákových dní bylo sto let a osmdesát let; i skonal Isák a umřel a byl připojen k svému lidu, jsa stár a nasycen dny, a pohřbili ho Ésáv a Jákób, jeho synové. A toto jsou rodokmeny Ésáva; on je Edóm. Ésáv své ženy pojal z dcer Kenáana: Ádu, dceru Élóna, Chittího, a Oholívámu, dceru Anovu, dceru Civeóna, Chivvího, a Básmath, dceru Jišmáéla, sestru Nevajótha. A Ádá Ésávovi porodila Elífáza a Básmath porodila Reúéla a Oholívámá porodila Jéúše a Jaeláma a Kóracha; toto jsou synové Ésáva, kteří se mu narodili v zemi Kenáanu. A Ésáv vzal své ženy a své syny a své dcery a všechny duše svého domu a svůj hovězí dobytek a všechno své zvířectvo a všechen svůj majetek, jehož v zemi Kenáanu nabyl, a odešel od tváře Jákóba, svého bratra, do jiné země, neboť jejich jmění bylo příliš mnoho na bydlení spolu a země jejich poutnictví je z příčiny jejich bohatství nemohla unést. I usídlil se Ésáv v pohoří Séíru; Ésáv, on je Edóm. A toto jsou rodokmeny Ésáva, otce Edóma, v pohoří Séíru. Toto jsou jména synů Ésáva: Elífáz, syn Ády, ženy Ésávovy, Reúél, syn Básmath, ženy Ésávovy. A synové Elífáza byli: Témán, Ómár, Cefó a Gaetám a Kenaz. A Elífázovi, synu Ésáva, byla souložnicí Timna, jež Elífázovi porodila Amáléka. Toto jsou synové Ády, ženy Ésávovy. A toto jsou synové Reúéla: Nachath a Zerach, Šammá a Mizzá. Toto byli synové Básmath, ženy Ésávovy. A toto byli synové Oholívámy, dcery Anovy, dcery Civeóna, ženy Ésávovy, i porodila Ésávovi Jeúše a Jaeláma a Kóracha. Toto jsou šejkové synů Ésáva: Synové Elífáza, prvorozeného Ésávova: šejk Témán, šejk Ómár, šejk Cefó, šejk Kenaz, šejk Kórach, šejk Gaetám, šejk Amálék. Toto jsou šejkové Elífáza v zemi Edóma; toto jsou synové Ády. A toto jsou synové Reúéla, syna Ésáva: šejk Nachath, šejk Zerach, šejk Šammá, šejk Mizzá. Toto jsou šejkové Reúéla v zemi Edóma; toto jsou synové Básmath, ženy Ésávovy. - A toto jsou synové Oholívámy, ženy Ésávovy: šejk Jeúš, šejk Jaelám, šejk Kórach. Toto jsou šejkové Oholívámy, dcery Anovy, ženy Ésávovy. Toto jsou synové Ésáva a toto jejich šejkové; on je Edóm. Toto jsou synové Séíra, Chórího, obyvatele té země: Lótán a Šóvál a Civeón a Aná a Dišón a Écer a Díšán. Toto jsou šejkové Chórího, synové Séíra v zemi Edóma. A synové Lótána byli: Chórí a Hémám; a sestra Lótánova byla Timná. A toto jsou synové Šóvála: Alván a Mánachath a Évál, Šefó a Ónám. A toto jsou synové Civeóna: i Ajjá i Aná; on je Aná, jenž v pustině při pasení oslů Civeónovi, svému otci, našel teplé prameny. A toto jsou děti Anovy: Dišón; a Oholívámá, dcera Anova. A toto jsou synové Díšána: Chemdán a Ešbán a Jithrán a Kerán. Toto jsou synové Écera: Bilhán a Zaaván a Akán. Toto jsou synové Díšána: Úc a Arán. Toto jsou šejkové Chórího: šejk Lótán, šejk Šóvál, šejk Civeón, šejk Aná, šejk Dišón, šejk Écer, šejk Díšán. Toto jsou šejkové Chórího, podle jejich šejků v zemi Séíru. A toto jsou králové, kteří v zemi Edóma kralovali před kralováním krále synům Isráélovým. Kraloval tedy v Edómu Bela, syn Beórův, a jméno jeho města Dinhavá. A Bela umřel a místo něho se ujal kralování Jóváv, syn Zeracha z Bocry. A Jóváv umřel a místo něho se ujal kralování Chušám ze země Temáního. A Chušám umřel a místo něho se ujal kralování Hadad, syn Bedadův, pobivší Midjána na poli Móáva, a jméno jeho města Avíth. A Hadad umřel a místo něho se ujal kralování Samlá z Masréky. A Samlá umřel a místo něho se ujal kralování Šáúl z Rechóvóth u řeky. A Šáúl umřel a místo něho se ujal kralování Baal-chanán, syn Achbórův. A Baal-chanán, syn Achbórův, umřel a místo něho se ujal kralování Hadar, a jméno jeho města Páú a jméno jeho ženy Mehetaveél, dcera Matrédova, dcera Mé-Záhávova. A toto jsou jména šejků Ésávových podle jejich čeledí, podle jejich území, v jejich pojmenováních: šejk Timná, šejk Alvá, šejk Jethéth, šejk Oholívámá, šejk Élá, šejk Pínón, šejk Kenaz, šejk Témán, šejk Mivcár, šejk Magdíél, šejk Írám. Toto jsou šejkové Edóma podle jejich bydlišť v zemi jejich držby. Otec Edóma byl on, Ésáv. A Jákób bydlel v zemi poutnictví svého otce, v zemi Kenáanu. Toto jsou příběhy Jákóba. Josef byl ve věku sedmnácti let se svými bratry pastýřem při drobném dobytku a on sloužil se syny Bilhy a se syny Zilpy, žen svého otce, a Josef k jejich otci o nich přinášel špatné zprávy. A Isráél Josefa miloval více než všechny své syny, neboť on mu byl synem stáří, a zhotovil mu tuniku s dlouhými rukávy. A jeho bratři si všímali, že jeho otec ho miluje více než všechny jeho bratry, i nenáviděli ho a neuměli k němu pokojně promluvit. A Josef dostal sen a oznámil jej svým bratrům, i jali se ho nenávidět ještě více, neboť k nim řekl: Poslyšte, prosím, tento sen, jejž jsem dostal, že jsme my, hle, vprostřed pole svazovali snopy; a hle, můj snop povstal a také zůstal vztyčen, a hle, vaše snopy byly okolo a mému snopu se jaly klanět. A jeho bratři mu řekli: Zda budeš jako král nad námi kralovat? Což budeš jako vládce mezi námi vládnout? A pro jeho sny a pro jeho slova se ho jali ještě více nenávidět. A dostal ještě další sen a vyrozprávěl jej svým bratrům, i řekl: Hle, ještě jsem dostal sen, a hle, klaněly se mi: slunce a měsíc a jedenáct hvězd. A vyrozprávěl to svému otci a svým bratrům, a jeho otec se na něho osopil a řekl mu: Co tento sen, jejž jsi dostal? Zda vskutku máme přijít, já a tvá matka a tvoji bratři, klanět se ti k zemi? A jeho bratři na něho žárlili, a le jeho otec si tu věc zapamatoval. A jeho bratři odešli pást drobný dobytek svého otce v Šechemu; a Isráél řekl k Josefovi: Zda tvoji bratři nepasou v Šechemu? Pojď, neboť tě k nim chci poslat. I řekl mu: Hle, já. A řekl mu: Nuže, jdi, podívej se, zda se dobře vede tvým bratrům a zda se dobře vede drobnému dobytku, a přines mi zpět zprávu. I poslal ho z údolí Chevrónu; a přišel do Šechemu, i zastihl ho jakýsi muž, když, hle, bloudil v poli; i otázal se ho ten muž výrokem: Co hledáš? I řekl: Já hledám své bratry, oznam mi, prosím, kde oni pasou. A ten muž řekl: Vzdálili se odtud, neboť jsem je uslyšel pravit: Pojďme do Dóthajnu. Josef tedy odešel za svými bratry a v Dóthajnu je našel. I uviděli ho z daleka a dříve než se k nim mohl přiblížit, a zosnovali na něho úklad k jeho usmrcení. A řekli si navzájem: Hle, přichází tento odborník na sny; nuže nyní pojďte a můžeme ho zabít a hodit ho v jednu z cisteren a řekneme: Sežrala ho zlá zvěř, i budeme vidět, čím budou jeho sny. A le uslyšel to Reúvén a vyprostil ho z jejich ruky, neboť řekl: Neubíjejme žití! A Reúvén k nim řekl (za účelem jeho vyproštění z jejich ruky k jeho přivedení zpět k svému otci): Nesmíte prolévat krve; hoďte ho do této cisterny, jež je v pustině, a le ruku na něho nesmíte vztáhnout. A jak Josef k svým bratrům přišel, stalo se, že Josefa svlékli z té tuniky, z té tuniky s dlouhými rukávy, jež byla na něm, a vzali ho a hodili ho do té cisterny; a ta cisterna byla prázdná, vody v ní nebylo. A usedli k pojedení chleba; i pozvedli svoje oči a uviděli, že hle, z Gileádu přichází karavana Jišmáélím a jejich velbloudi nesoucí vonná koření a balzám a ladanum, ubírajíce se dopravit to dolů do Egypta. A Júdá k svým bratrům řekl: Co za užitek, když svého bratra budeme zabíjet a zatajíme jeho krev? Pojďte a můžeme ho prodat Jišmáélím a nechť na něm není naše ruka, vždyť on je náš bratr, naše maso. A jeho bratři uposlechli. A mimo se brali Midjáním, obchodníci, i vytáhli a vyzvedli Josefa z té cisterny a prodali Josefa Jišmáélím za dvacet šeklů stříbra, i zavedli Josefa do Egypta. A Reúvén se vrátil k té cisterně, a hle, Josefa v cisterně nebylo; i roztrhl svá roucha a vrátil se k svým bratrům a řekl: Ten malý - není ho, a já - kam já půjdu? I vzali Josefovu tuniku a porazili chlupatce z koz a namočili tu tuniku v krvi, i odeslali a dali zanést tu tuniku s dlouhými rukávy k svému otci se vzkazem: Tuto jsme našli, zjisti, prosím, zda to je tunika tvého syna čili nic. I prohlédl ji a řekl: Tunika mého syna! Sežrala ho zlá zvěř - nepochybně byl Josef na kusy rozerván! A Jákób roztrhl své šatstvo a na svá bedra vzal pytlovinu a projevoval zármutek nad svým synem mnoho dní. I povstali všichni jeho synové a všechny jeho dcery k jeho utěšování, a le odmítal dát se potěšit a říkal: Neboť k svému synu truchliv budu sestupovat do šeólu. Tak ho jeho otec oplakával. A ti Midjáním ho do Egypta prodali Pótifarovi, dvořanu faraonovu, veliteli osobní stráže. A v oné době se stalo, že Júdá sestoupil z blízkosti svých bratrů a odbočil k muži, Adullámímu, jehož jméno bylo Chírá; a tam Júdá uviděl dceru muže, Kenaaního, jehož jméno bylo Šúá, i pojal ji a vešel k ní, i otěhotněla a porodila syna, i nazval jeho jméno Ér. A ještě otěhotněla a porodila syna, i nazvala jeho jméno Ónán. A ještě dále porodila syna, i nazvala jeho jméno Šélá; a když ho porodila, byl v Chezívu. A Júdá vzal Érovi, svému prvorozenému, ženu, jejíž jméno bylo Támár. A le Ér, Júdův prvorozený, se stal v očích Hospodinových zlým a Hospodin ho usmrtil. A Júdá řekl Ónánovi: Vejdi k ženě svého bratra a splň jí švagrovskou povinnost a vzbuď símě svému bratru. A le Ónán věděl, že to símě nebude patřit jemu, i stávalo se, kdykoli vešel k ženě svého bratra, že je zmařil vypuštěním k zemi, aby nedal semene svému bratru. A co činil, bylo v očích Hospodinových zlé, i usmrtil i jeho. A Júdá Támáře, své snaše, řekl: Obývej jako vdova dům svého otce, dokud Šélá, můj syn, bude dorůstat; neboť si řekl: Aby nemusel umřít i on, jako jeho bratři. A Támár odešla a jala se obývat dům svého otce. A dni přibývaly a dcera Šúova, žena Júdova, umřela; a když Júdá nabyl útěchy, vystoupil k střihačům svých ovcí do Timny, on a jeho přítel Chírá, Adullámí. A Támáře byla podána zpráva výrokem: Hle, tvůj tchán vystupuje do Timny stříhat své ovce. I složila ze sebe roucha svého vdovství a zastřela se závojem a přestrojila se, i usedla u vchodu do Énajim, jež je na cestě do Timny; byla totiž shledala, že Šélá dorostl a ona mu nebyla dána za ženu. A Júdá ji uviděl a považoval ji za nevěstku, neboť byla zastřela svou tvář; i odbočil k ní na cestu a řekl: Nuže, prosím, nechť k tobě mohu vjít; nepoznal totiž, že ona je jeho snacha. A řekla: Co mi chceš dát, když ke mně chceš vejít? I řekl: Já chci poslat kůzle ze stáda. A řekla: Zdali chceš dát zálohu, než je pošleš? I řekl: Co má být zálohou, již ti mám dát? A řekla: Tvůj pečetní prsten a tvůj řetízek a tvá hůl, jež je v tvé ruce. I dal jí a vešel k ní a otěhotněla od něho; a vstala a odešla a složila ze sebe závoj a oblékla se v roucha svého vdovství. A Júdá v ruce svého přítele, Adullámího, poslal kůzle k vyzvednutí zálohy z ruky té ženy, a le nenašel ji; i jal se dotazovat mužů jejího místa výrokem: Kde je ona chrámová smilnice, jež byla v Énajim na cestě? A řekli: Zde se chrámová smilnice nevyskytla. I vrátil se k Júdovi a řekl: Nenašel jsem ji, a i muži toho místa řekli: Chrámová smilnice se nevyskytla. A Júdá řekl: Může si to nechat, abychom nebyli k hanbě; hle, poslal jsem toto kůzle, a le tys ji nenašel. A asi za tři měsíce se stalo, že byla Júdovi podána zpráva výrokem: Támár, tvá snacha, se dopustila smilstva, a hle, je ze smilstev i těhotná. A Júdá řekl: Vyveďte ji, neboť musí být upálena. Když ona byla vyváděna, poslala ona k svému tchánu s výrokem: Já jsem těhotná od muže, jemuž patří tyto věci. A vzkázala: Zjisti, prosím, komu patří tyto věci: to pečetítko a ten řetízek a ta hůl. A Júdá se podíval a řekl: Je spravedlivější než já, vždyť přece jsem ji nedal Šélovi, svému synu, za ženu. A dále ji již nepoznával. A v čas jejího porodu se stalo, že hle, v jejím lůně dvojčata; a při jejím porodu se stalo, že jeden vystrčil ruku a porodní bába vzala a na jeho ruku uvázala šarlatovou nit s výrokem: Tento vyjde první. A jak svou ruku vtahoval zpět, stalo se, že vyšel jeho bratr; i řekla: Jak jsi prorazil? Proražení na tebe! A nazval i jeho jméno Perec. Potom vyšel jeho bratr, na jehož ruce byla ta šarlatová nit, a jeho jméno nazval i Zárach. A Josef byl dopraven dolů do Egypta a z ruky Jišmáélím, kteří ho tam dolů dopravili, ho koupil Pótifar, dvořan faraonův, velitel osobní stráže, Egypťan. A s Josefem byl Hospodin, i stal se mužem působícím prospěch; a byl v domě svého pána, Egypťana. A jeho pán shledal, že s ním je Hospodin, a vše, co on konal, činil Hospodin prospěšným v jeho ruce. A Josef našel v jeho očích přízeň a obsluhoval ho, i ustanovil ho nad svým domem a vše, co měl, svěřil v jeho ruku. A od té doby, co ho ustanovil ve svém domě a nade vším, co měl, bylo tak, že Hospodin domu toho Egypťana pro Josefa požehnal, i bylo Hospodinovo požehnání ve všem, co měl, v domě i v poli. A ponechal vše, co mu patřilo, v ruce Josefově a o nic se při něm nestaral, leda o chléb, jejž on jídal. A Josef byl krásný zjevem a krásný vzhledem; a po těchto věcech se stalo, že k Josefovi se žena jeho pána jala pozvedat své oči a říkat: Ulehni se mnou. I odmítal a k ženě svého pána říkal: Hle, můj pán při mně neví, co je v jeho domě, a vše, co má, svěřil v mou ruku; v tomto domě není většího než já a z mé pravomoci nevyňal nic kromě tebe, protože ty jsi jeho žena; i jak bych mohl spáchat toto veliké zlo, takže bych zhřešil vůči Bohu! A za jejího mluvení k Josefovi den po dni bylo tak, že na ni neuposlechl stran ulehnutí vedle ní, stran setrvání s ní. A za jednoho takovéhoto dne se stalo, že vešel do domu vykonat svou povinnost, a nikoho z mužů domu tam, v domě, nebylo; i chytila ho za jeho roucho s výrokem: Ulehni se mnou. I nechal své roucho v její ruce a prchl a vyšel ven. A jak uviděla, že své roucho nechal v její ruce a prchl ven, stalo se, že povolala muže svého domu a pronesla k nim výrok: Vizte, přivedl nám jakéhosi Hebrea na posměch z nás - přišel ke mně ulehnout se mnou, i vzkřikla jsem silným hlasem, a jak uslyšel, že jsem zvýšila svůj hlas a vzkřikla, stalo se, že nechal své roucho vedle mne a prchl a vyšel ven. A uložila jeho roucho, do příchodu jeho pána do svého domu, vedle sebe a promluvila k němu podle těchto slov výrokem: Ten hebrejský nevolník, jehož jsi nám přivedl, ke mně přišel na posměch ze mne, a le za mého zvýšení mého hlasu, neboť jsem vzkřikla, se stalo, že nechal své roucho vedle mne a prchl ven. A jak uslyšel jeho pán slova své ženy, jež k němu promluvila výrokem: Podle těchto slov mi učinil tvůj nevolník, se stalo, že vzplanul jeho hněv; a Josefův pán ho vzal a vsadil ho do věže, místa, kde byli vězněni vězňové krále, i byl tam, ve věži. A le s Josefem byl Hospodin a obrátil k němu milosrdenství, i vložil svou přízeň v oči velitele věže a velitel věže v ruku Josefovu svěřil všechny vězně, kteří ve věži byli, a vykonavatelem všeho, co tam vykonávali, se stal on. A velitel věže nehleděl vůbec na nic v jeho ruce, neboť s ním byl Hospodin a vše, co on vykonával, činil Hospodin prospěšným. A po těchto věcech se stalo, že číšník krále Egypta a jeho pekař se provinili vůči svému pánu, vůči králi Egypta; a farao se na své dva dvořany, na představeného číšníků a na představeného pekařů, rozzlobil a dal je pod dozor domu velitele osobní stráže do věže, místa, kde byl vězněn Josef. A velitel osobní stráže k nim Josefa přidělil, a by je obsluhoval, i byli pod dozorem řadu dní. A oni oba dostali sen, každý svůj sen, v jedné noci, každý podle výkladu svého snu, číšník i pekař, kteří patřili králi Egypta, kteří byli vězněni ve věži. A Josef k nim za jitra přišel a uviděl je, a hle je - mračili se. I otázal se faraonových dvořanů, kteří s ním byli pod dozorem domu jeho pána, výrokem: Proč jsou dnes vaše tváře mrzuté? A řekli k němu: Dostali jsme sen a není schopného vyložit jej. A Josef k nim řekl: Zda ne přísluší výklady Bohu? Nuže, vyrozprávějte mi. I vyrozprávěl Josefovi svůj sen představený číšníků a řekl mu: V mém snu bylo, že hle, před mou tváří vinná réva a na té vinné révě tři výhonky, a ona jako by pučela, její květ vzešel, její trsy vytvořily zralé hrozny. A v mé ruce byla faraonova číše, i vzal jsem ty hrozny a vytlačil jsem je do faraonovy číše a tu číši jsem dal na faraonovu dlaň. A Josef mu řekl: Toto je jeho výklad: Ty tři výhonky - ony jsou tři dni; ještě tři dni a farao bude pozvedat tvou hlavu a uvede tě zpět na tvé místo a budeš po dávat faraonovu číši v jeho ruku podle dřívějšího pořádku, když jsi byl jeho číšníkem. Jen kdybys mě podržel ve své paměti, až se ti dobře povede, a uskutečnil, prosím, při mně laskavost a chtěl mě připomenout faraonovi a pomoci mi ven z tohoto domu, neboť jsem ze země Hebreů byl doslova ukraden a ani zde jsem nic neprovedl, proč by mě byli měli strčit v díru. A když představený pekařů shledal, že dobře vyložil, řekl k Josefovi: I já ve svém snu - nuže, hle, na mé hlavě tři koše bílého chleba a ve vrchním koši - ode všeho pokrmu faraonova, výrobky pekaře, a z toho koše z mé hlavy je žralo ptactvo. A Josef odpověděl a řekl: Toto je jeho výklad: Ty tři koše - ony jsou tři dni; ještě tři dni a farao bude pozvedat tvou hlavu z tebe a pověsí tě na dřevo, i bude ptactvo z tebe žrát tvé maso. A v třetí den, den faraonova narození, se stalo, že uspořádal všem svým služebníkům hostinu a vprostřed svých služebníků pozvedl hlavu představeného číšníků a hlavu představeného pekařů; i uvedl představeného číšníků zpět k jeho číšnictví, a by dával číši na faraonovu dlaň, a představeného pekařů pověsil, podle toho, jak jim Josef podal výklad. A le představený číšníků si Josefa nepřipamatoval, nýbrž na něho zapomněl. A po uplynutí celých dvou let se stalo, že měl sen farao; a hle, stál nad řekou, a hle, z té řeky vzcházelo sedm krav, krásných vzhledem a tučného masa, i pásly se v rákosí. A hle, za nimi z té řeky vzcházelo dalších sedm krav, ošklivých vzhledem a hubeného masa, i stanuly vedle těch krav na břehu řeky; a ty krávy ošklivé vzhledem a hubeného masa sežraly těch sedm krav krásných vzhledem a tučných. A farao procitl; a usnul a dostal sen podruhé, a hle, na jednom stéble vzcházelo sedm klasů, tučných a pěkných; a hle, za nimi vyrůstalo sedm klasů tenkých a vysušených východním větrem, a ty tenké klasy pohltily těch sedm klasů tučných a plných. A farao procitl - a hle, sen. A za jitra se stalo, že jeho duch byl rozrušen, i poslal a dal zavolat všechny písmaře Egypta a všechny jeho mudrce a vyrozprávěl jim farao své sny, i nebylo schopného vyložit je faraonovi. Tu faraona oslovil představený číšníků výrokem: Já dnes musím připomenout svá provinění. Farao se rozzlobil na své nevolníky a dal mě pod dozor domu velitele osobní stráže, mne a představeného pekařů; a v jedné noci jsme dostali sen, já i on, každý podle výkladu svého snu jsme jej dostali. A byl tam s námi hebrejský mladík, nevolník patřící veliteli osobní stráže, jemuž jsme je vyrozprávěli, i vyložil nám naše sny, každému podal výklad podle jeho snu; a stalo se podle toho, jak nám výklad podal, tak se stalo: mne uvedl i zpět na mé místo a jeho pověsil i. Tu farao poslal a dal Josefa zavolat; a vyvedli ho chvatně z díry, i oholil se a vyměnil své šatstvo a vešel k faraonovi; a farao k Josefovi řekl: Dostal jsem sen a není schopného vyložit jej, a le o tobě jsem já uslyšel výrok, že umíš sen vyslechnout k jeho vyložení. A Josef faraonovi odpověděl výrokem: Daleko ode mne - pokojem bude faraonovi odpovídat Bůh. A farao k Josefovi promluvil: Ve svém snu jsem, hle, já stál na břehu řeky, a hle, z té řeky vzcházelo sedm krav tučného masa a krásných zjevem, i pásly se v rákosí. A hle, za nimi vzcházelo dalších sedm krav, ubohých a zjevem velmi ošklivých a bídného masa - v celé zemi Egypta jsem tak ošklivých neuviděl. A ty bídné a ošklivé krávy sežraly těch sedm prvních, tučných; i vešly do jejich nitra, a le nepoznalo se, že do jejich nitra vešly, neboť jejich vzhled byl ošklivý jako na počátku; i procitl jsem. A ve svém snu jsem viděl, že hle, na jednom stéble vzcházelo sedm klasů, plných a pěkných; a hle, za nimi vyrůstalo sedm klasů scvrklých, tenkých, vysušených východním větrem; a ty tenké klasy pohltily těch sedm pěkných klasů. A promluvil jsem k písmařům, ale nebylo, kdo by mi podal vysvětlení. A Josef k faraonovi řekl: Faraonův sen - on je jeden: Bůh faraonovi oznámil, co se chystá činit. Sedm pěkných krav - ony jsou sedm let, a sedm pěkných klasů - ony jsou sedm let; on je to jeden sen; a těch sedm krav bídných a ošklivých, vzcházejících za nimi - ony jsou sedm let, a těch sedm klasů bídných, východním větrem vysušených, bude sedm let hladu. To je slovo, jež jsem k faraonovi promluvil: Bůh faraonovi ukázal, co se chystá činit. Hle, přichází sedm let veliké hojnosti v celé zemi Egypta; a po nich povstane sedm let hladu a veškerá ta hojnost bude v zemi Egypta zapomenuta a zemi zhubí hlad; i nebude se z příčiny onoho hladu potom o té hojnosti vědět, neboť on bude velmi tíživý. A stran opakování toho snu faraonovi dvakrát - protože ta věc je od Boha pevně určena a Bůh její uskutečnění urychluje. A nyní nechť farao vyhlédá rozumného a moudrého muže a ustanovuje ho nad zemí Egypta - nechť farao zařizuje, a ť pověřuje pověřence nad zemí a v sedmi letech hojnosti vyhradí pětinu země Egypta, a nechť shromažďují všechen pokrm z těchto přicházejících příznivých let a kupí zrní pod ruku faraonovu za pokrm ve městech a uchovají je a ten pokrm se stane zásobou zemi na sedm let hladu, jež v zemi Egypta budou nastávat, i nebude země hladem ničena. I byla ta řeč faraonovi i všem jeho služebníkům vhod a farao k svým služebníkům řekl: Zda budeme umět najít muže jako tento, v němž je Boží Duch? A k Josefovi farao řekl: Jelikož ti Bůh dal vědět všechno toto, není rozumného a moudrého jako ty. Ty budeš nad mým domem a na tvůj rozkaz se bude chystat všechen můj lid; jen o trůn budu větší než ty. A farao k Josefovi řekl: Viz, postavil jsem tě nad celou zemí Egypta. A farao ze své ruky stáhl svůj prsten a dal jej na ruku Josefovu a oblékl ho v roucha z kmentu a na jeho šíji vložil řetěz ze zlata; a dal ho vozit v druhém voze, jenž mu patřil, a před jeho tváří volali: Abréch. I postavil ho nad celou zemí Egypta. A farao k Josefovi řekl: Já jsem farao a nikdo v celé zemi Egypta nebude moci pozvednout svou ruku a ni svou nohu bez tebe. A farao nazval Josefovo jméno Cofnath-Paéneach a dal mu za ženu Asnath, dceru Pótífery, kněze v Ón u. I vyšel Josef na zem Egypta. A při svém stanutí před tváří faraona, krále Egypta, byl Josef ve věku třiceti let. I vyšel Josef zpřed tváře faraonovy a prošel celou zemí Egypta. A v sedmi letech hojnosti vynášela země po hrstech, i shromažďoval i všechen pokrm ze sedmi let, jež v zemi Egypta nastala, a snášel i pokrm v města; pokrm z polí města, jež byla kolkolem něho, snášel i doprostřed něho. I nakupil Josef zrní jako písku moře, velmi mnoho, až přestal i sčítat, neboť mu počtu nebylo. A Josefovi se narodilo, dříve než přišel rok hladu, dvé synů, jež mu porodila Asnath, dcera Pótífery, kněze v Ónu; a jméno prvorozeného nazval Josef Menaššé … Protože mi Bůh dal zapomenout na všechnu mou námahu a na všechen dům mého otce. A jméno druhého nazval Efrájim … Protože mě Bůh v zemi mé bídy učinil plodným. A skončilo sedm let hojnosti, jež v zemi Egypta nastala, a začalo podle toho, co řekl Josef, přicházet sedm let hladu. I byl ve všech zemích hlad, a le v celé zemi Egypta byl chléb, a když celá země Egypta vyhladověla a lid se jal křičet na faraona o chléb, řekl farao všem Egypťanům: Jděte k Josefovi; co vám řekne, učiňte. A na celé tváři země byl hlad; i otevřel Josef vše, v čem co bylo a jal se prodávat Egypťanům obilí. A hlad se v zemi Egypta rozmohl; a celá země přicházela do Egypta k Josefovi obilí nakupovat, neboť hlad se rozmohl na celé zemi. A Jákób se dověděl, že v Egyptě je obilí, i řekl Jákób svým synům: Nač na sebe vzájemně hledíte? A řekl: Hle, uslyšel jsem, že v Egyptě je obilí; sestupte tam a nakupte nám obilí odtamtud, a ť zůstáváme naživu a neumíráme. I sestoupilo deset Josefových bratrů nakoupit zrní z Egypta; a le Benjámína, Josefova bratra, Jákób s jeho bratry nepustil, neboť si řekl: Aby ho nepotkávala nehoda. I přišli Isráélovi synové nakoupit obilí vprostřed přicházejících, neboť v zemi Kenáanu byl hlad. A Josef - on byl vladařem nad zemí, on, jenž prodával obilí všemu lidu země. Josefovi bratři tedy přišli a poklonili se mu, obličej k zemi; a když Josef své bratry uviděl, poznal je, a le ne znal se k nim, i mluvil s nimi tvrdě a řekl k nim: Odkud jste přišli? I řekli: Ze země Kenáanu, nakoupit pokrmu. I poznal Josef své bratry, a le oni ho nepoznali. A Josef si připomněl sny, jež o nich dostal, i řekl k nim: Vy jste vyzvědači, přišli jste se podívat na nahotu země. I řekli k němu: Ne, můj pane, nýbrž tvoji nevolníci přišli nakoupit pokrmu. My všichni jsme synové jednoho muže, my… poctivci jsme my, tvoji nevolníci nejsou vyzvědači. I řekl k nim: Ne, nýbrž jste se přišli podívat na nahotu země. A řekli: Tvých nevolníků bylo dvanáct bratrů; my jsme synové jednoho muže v zemi Kenáanu, a hle, nejmladší je dnes s otcem, a jeden - není ho. A Josef k nim řekl: To je ono, co jsem k vám promluvil výrokem: Vy jste vyzvědači. Tímto musíte být podrobeni zkoušce: při život ě faraona, budete-li moci odtud vyjít, leč při příchodu vašeho nejmladšího bratra sem! Pošlete jednoho z vás, a ť vašeho bratra může přivést, a vy buďte uvězněni, i budou vaše slova podrobována zkoušce, zda je při vás pravda, a ne-li, při životě faraona, že jste vy vyzvědači. I dal je všechny spolu na tři dni pod dozor. A v třetí den k nim Josef řekl: Učiňte toto a zůstaňte naživu; já se bojím Boha. Jste -li vy poctivci, bude jeden váš bratr spoutaný v domě vašeho dozoru a vy jděte, dopravte obilí vzhledem ke hladovění vašich domů, a vašeho nejmladšího bratra musíte dopravit ke mně, i budou vaše slova ověřená a nebudete muset umřít. A učinili tak; a říkali si navzájem: Zajisté jsme my vinni vůči našemu bratru, jehož duše úzkost jsme zpozorovali při jeho volání k nám o smilování, a le neuposlechli jsme; proto tato úzkost přišla na nás. A Reúvén jim odpověděl výrokem: Zda jsem k vám nepronesl výrok: Nesmíte hřešit proti tomu malému? A le neuposlechli jste - a věru se jeho krev, hle, požaduje. A oni nevěděli, že Josef rozumí, neboť mezi nimi byl tlumočník, i odvrátil se zpřed nich a zaplakal. A když k nim přišel zpět, promluvil k nim; a vzal z jejich blízkosti Šimeóna a před jejich očima ho spoutal. A Josef rozkázal, a by jejich nádoby naplnili zrním, a vrátit jim jejich peníze, každému do jeho pytle, a dát jim stravu na cestu; i učinil i jim tak. I naložili své obilí na své osly a odebrali se odtamtud. A když jeden v hostinci svůj pytel otevřel k dání obroku svému oslu, uviděl své peníze, a hle, ony byly v otvoru jeho vaku. I řekl k svým bratrům: Mé peníze byly vráceny, a věru, hle, jsou v mém vaku. I zastavilo se jejich srdce a se strachem se obraceli k sobě navzájem s výrokem: Co nám toto Bůh učinil? I přišli k Jákóbovi, svému otci, do země Kenáanu a oznámili mu všechny své příhody výrokem: Ten muž, pán té země, s námi mluvil tvrdě a pokládal nás za vyzvědače v té zemi; i řekli jsme k němu: My jsme poctivci, nejsme vyzvědači, bylo nás dvanáct bratrů, synů našeho otce; jeden - není ho, a nejmladší je dnes s naším otcem v zemi Kenáanu. A ten muž, pán té země, k nám řekl: Tímto budu moci poznat, že vy jste poctivci: jednoho z vašich bratrů nechejte u mne a vzhledem ke hladovění vašich domů si naberte a jděte, a le svého nejmladšího bratra ke mně dopravte, i budu moci poznat, že vy ne jste vyzvědači, že jste vy poctivci. Budu vám moci odevz dat vašeho bratra a budete smět obcházet zem. A když oni vyprazdňovali své pytle, stalo se, že hle, každý měl ve svém pytli uzlík svých peněz, i uviděli uzlíky svých peněz, oni i jejich otec, a ulekli se. A Jákób, jejich otec, k nim řekl: Mne jste připravili o děti; Josef - není ho, a Šimeón - není ho, a Benjámína chcete vzít! Všechny tyto věci jsou proti mně! A Reúvén k svému otci pronesl výrok: Můžeš usmrtit dva mé syny, nebudu-li ho moci dopravit ho k tobě; svěř ho na mou ruku a já ho k tobě musím přivést zpět. I řekl: Můj syn s vámi nebude sestupovat; vždyť jeho bratr je mrtev a zbyl on sám, a potká-li ho na cestě, kterou půjdete, nehoda, sešlete mé šediny do šeólu v zármutku. A le hlad v zemi byl tíživý, a jak dojedli obilí, jež dopravili z Egypta, stalo se, že k nim jejich otec řekl: Jděte zase, nakupte nám trochu pokrmu. A Júdá k němu pronesl výrok: Ten muž k nám velmi důrazně prohlásil výrokem: Nebudete vidět mou tvář, leč s vámi bude váš bratr. Jsi-li ochoten propustit našeho bratra s námi, chceme sestoupit a pokrmu ti nakoupit, a však nejsi-li ochoten ho propustit, nebudeme sestupovat, protože ten muž k nám řekl: nebudete vidět mou tvář, leč s vámi bude váš bratr. A Isráél řekl: Proč jste mi učinili zle prozrazením tomu muži, že ještě máte bratra? I řekli: Ten muž se na nás a na naši rodinu podrobně dotazoval výrokem: Zda je ještě živ váš otec? zda máte bratra? I podali jsme mu zprávu podle smyslu těchto slov. Zda jsme vůbec mohli vědět, že bude říkat: Dopravte svého bratra dolů? A Júdá k Isráélovi, svému otci, řekl: Pošli toho hocha se mnou, i budeme moci vstát a jít, a ť zůstáváme i my i ty i naše drobotina naživu a neumíráme. Já budu za něho ručit, budeš ho moci požadovat z mé ruky; jestliže ho k tobě nedopravím, a by ch ho mohl před tvou tvář postavit; pak budu vůči tobě po všechny dni vinen hříchem. Vždyť kdybychom nebyli otáleli, věru bychom se nyní již dvakrát byli vrátili. A Isráél, jejich otec, k nim řekl: Je -li tedy tomu tak, učiňte toto: naberte ve své nádoby z nejlepšího výnosu země a tomu muži dolů zaneste dar: trochu balzámu a trochu medu, vonného koření a ladana, pistaciových ořechů a mandlí. A vezměte ve svou ruku dvoje peníze, a ty peníze vrácené v otvoru vašich vaků ve své ruce vraťte, snad to byl omyl. A svého bratra vezměte a vstaňte, jděte zase k tomu muži; a BŮH, Všemocný, kéž vám dává slitování před tváří toho muže, a ť vám propustí vašeho druhého bratra i Benjámína. A já, když budu o děti připraven, budu o děti připraven. I vzali ti muži onen dar a dvoje peníze vzali v svou ruku, i Benjámína, a vstali a sestoupili do Egypt a a stanuli před tváří Josefovou. A Josef Benjámína s nimi uviděl, i řekl tomu, jenž byl nad jeho domem: Uveď ty muže do domu a zabij zabíjačku a připrav, neboť ti muži budou o polednách jíst se mnou. A ten muž učinil podle toho, co Josef řekl, i uvedl ten muž ty muže do Josefova domu. A ti muži se ulekli, že byli uvedeni v Josefův dům, a řekli si: My jsme sem uváděni pro ty peníze vrátivší se prve v naše vaky, aby se mohli na nás sesypat a na nás se vrhnout a vzít nás za nevolníky i s našimi osly. I přiblížili se k tomu muži, jenž byl nad Josefovým domem, a u vchod u do domu k němu promluvili a řekli: Prosím, můj pane, dovolili jsme si prve sestoupit k nakoupení pokrmu, a když jsme přišli do hostince, stalo se, že jsme otevřeli své vaky, a hle, peníze každého v otvoru jeho vaku, naše peníze ve své váze; i přinesli jsme je ve své ruce zpět a donesli jsme dolů ve své ruce další peníze k nakoupení pokrmu. Kdo naše peníze v naše vaky vložil, nevíme. I řekl: Pokoj vám, nemusíte se bát; váš Bůh a Bůh vašeho otce dal poklad ve vaše vaky. Vaše peníze ke mně došly. A vyvedl k nim Šimeóna; a ten muž uvedl ty muže do Josefova domu a dal jim vodu, i umyli své nohy, a jejich oslům dal obrok. A do Josefova příchodu o polednách připravili ten dar, neboť uslyšeli, že tam budou jíst chléb. A když Josef přišel do domu, přinesli mu do domu dar, jenž byl v jejich ruce, i poklonili se mu k zemi. I otázal se, zda se mají dobře, a řekl: Zda se má dobře váš otec, stařec, o němž jste promluvili? Zda on ještě žije? A řekli: Tvému nevolníku, našemu otci, se vede dobře; on ještě žije. A schýlili hlavy a poklonili se. I pozvedl své oči a uviděl Benjámína, svého bratra, syna své matky, a řekl: Zda je toto váš nejmladší bratr, o němž jste ke mně promluvili? A řekl: Nechť je ti Bůh přízniv, můj synu. A Josef se spěšně - neboť se nad jeho bratrem vznítily jeho niterné city - jal hledat, kde by si mohl poplakat, i vešel do pokoje a poplakal si tam; a umyl svou tvář a vyšel, i ovládl se a řekl: Předkládejte chléb! I jali se předkládat jemu zvláště a jim zvláště a Egypťanům jedoucím s ním zvláště, neboť Egypťané nemohou jídat chléb s Hebrei, neboť ona věc je Egypťanům ošklivostí. A seděli před jeho tváří, prvorozený podle svého prvorozenství a mladší podle svého mládí, i hleděli ti muži udiveně jeden na druhého. A nosil i k nim porce z blízkosti jeho tváře a Benjámínova porce byla pětkrát hojnější než porce jich všech. I pili a opojili se s ním. A tomu, jenž byl nad jeho domem, rozkázal výrokem: Naplň vaky těch mužů pokrmem podle toho, co mohou unést, a peníze každého vlož v otvor jeho vaku, a v otvor vaku nejmladšího musíš vložit můj pohár, ten pohár ze stříbra, a peníze za jeho obilí. I učinil podle Josefových slov, jež vyslovil. Když se ráno rozsvětlilo, byli ti muži propuštěni, oni i jejich oslové; když oni opustili město, - nedošli daleko, - řekl Josef tomu, jenž byl nad jeho domem: Vstaň, vyraz za těmi muži, a až je dostihneš, musíš k nim říci: Proč jste za dobro zaplatili zlem? Zda toto ne ní to, z čeho můj pán pije? A on z něho přece věští! Tím, co jste učinili, jste se zachovali zle! I dostihl je a vyslovil k nim tato slova; i řekli k němu: Proč můj pán mluví podle těchto slov? Daleko je tvým nevolníkům od jednání podle tohoto slova! Hle, peníze, jež jsme našli v otvoru svých vaků, jsme k tobě ze země Kenáanu přinesli zpět, i jak bychom kradli z domu tvého pána stříbro nebo zlato? U koho z tvých nevolníků se bude moci najít, a ť umře, a i my budeme nevolníky tvému pánu. I řekl: Také to nyní tak bude, podle vašich slov: U koho se bude moci najít, bude mi nevolníkem, a vy budete nevinni. I složili spěšně každý svůj vak na zem a otevřeli každý svůj vak, i jal se prohledávat - začal u nejstaršího a dokončil u nejmladšího, a pohár se našel ve vaku Benjámínově. I roztrhli své šatstvo a každý naložil na svého osla a vrátili se do města. I vešel Júdá a jeho bratři do Josefova domu, a on tam ještě byl. A padli před jeho tváří k zemi a Josef jim řekl: Co je toto za čin, jejž jste učinili? Zda jste nevěděli, že muž, jenž je jako já, přece umí věštit? A Júdá řekl: Co máme říci mému pánu? Co máme promluvit a čím se máme ospravedlnit? Bůh našel vinu tvých nevolníků; hle, my - nevolníci našemu pánu, i my i ten, v jehož ruce se ten pohár našel. I řekl: Daleko mi je od t ak o vé hoto jednání. Ten muž, v jehož ruce se ten pohár našel, on mi bude nevolníkem a vy v pokoji vystupte k svému otci. I příblížil se k němu Júdá a řekl: Prosím, můj pane, dovol, nechť tvůj nevolník smí vyslovit slovo v uši mého pána a nechť na tvého nevolníka neplane tvůj hněv, vždyť kdo je podoben tobě, je jako farao. Můj pán se svých nevolníků otázal výrokem: Zda máte otce nebo bratra? I řekli jsme k mému pánu: Máme otce, starce, a dítko jeho stáří, nejmladšího, jehož bratr umřel, a on zůstal sám po své matce a jeho otec ho miluje. I řekl jsi k svým nevolníkům: dopravte ho dolů ke mně, a ť na něho mohu upřít své oko. I řekli jsme k mému pánu: Ten hoch nemůže svého otce opustit, a opustí-li svého otce, on umře. A řekl jsi k svým nevolníkům: Jestliže váš nejmladší bratr s vámi nebude sestupovat, nebudete více vidět mou tvář. A když jsme vystoupili k tvému nevolníku, mému otci, stalo se, že jsme mu slova mého pána oznámili. A když náš otec řekl: Jděte zase, nakupte nám trochu pokrmu, řekli jsme: Nemůžeme sestoupit; bude-li s námi náš nejmladší bratr, pak sestoupíme, protože nemůžeme uvidět tvář toho muže, jestliže jeho, našeho nejmladšího bratra, s námi nebude. A tvůj nevolník, můj otec, k nám řekl: Vy víte, že mi má žena porodila dva, a jeden z mé blízkosti odešel, i řekl jsem: ano, nepochybně byl na kusy rozerván, a doposud jsem ho neuviděl, a vezmete-li z blízkosti mé tváře i tohoto a potká ho nehoda, sešlete mé šediny do šeólu v neštěstí. A nyní: za mého příchodu k tvému nevolníku, mému otci, jestliže ten hoch - nebude ho s námi, a jeho žití je spjato s jeho žitím, a když uvidí, že toho hocha není, stane se, že umře, a tvoji nevolníci sešlou šediny tvého nevolníka, našeho otce, do šeólu v zármutku, neboť tvůj nevolník se za toho hocha před mým otcem zaručil výrokem: Nebudu-li moci dopravit ho k tobě, pak budu vůči svému otci po všechny dni vinen hříchem. Nyní tedy nechť, prosím, smí zůstat tvůj nevolník místo toho hocha nevolníkem mému pánu a ten hoch nechť smí vystoupit se svými bratry. Vždyť jak bych mohl vystoupit k svému otci a ten hoch - nebylo by ho se mnou? Abych nemusel hledět na neštěstí, jež by mého otce postihovalo! Tu se Josef nedokázal vůči všem před ním stojícím ovládnout, i zvolal: Vyveďte všechny lidi zpřed mne! A když se Josef dával svým bratrům poznat, nezůstalo s ním nikoho. I dal se do hlasitého pláče, a uslyšeli to Egypťané a uslyšel to faraonův dům. A Josef k svým bratrům řekl: Já jsem Josef - zda ještě je živ můj otec? A jeho bratři mu nedokázali odpovědět, neboť jím byli ohromeni. A Josef k svým bratrům řekl: Nuže, přibližte se ke mně. I přiblížili se, a řekl: Já jsem Josef, váš bratr, já, jehož jste prodali do Egypta. A nyní se nemusíte rmoutit a ve vašich očích nemusí planout, že jste mě sem prodali, neboť mě Bůh před vámi poslal k záchraně života. Teď totiž je po dvě léta uvnitř země hlad a ještě bude pět let, co nebude orby an i žně, a Bůh mě před vámi poslal opatřit vám na zemi zbytek a zachovat vám život velikým vysvobozením. Nuže tedy ne vy jste mě sem poslali, nýbrž Bůh, a určil mě faraonovi za otce a celému jeho domu za pána a vládce v celé zemi Egypta. Pospěšte a vystupte k mému otci a řekněte k němu: Takto řekl tvůj syn Josef: Bůh mě určil za pána celému Egyptu, sestup ke mně, nechť nemeškáš, i budeš bydlet v zemi Góšen a budeš mi nablízku, ty i tvé děti a děti tvých dětí i tvůj drobný dobytek a tvůj skot a vše, co ti patří, a budu tě tam živit, - neboť ještě bude pět let hladu, - abys nemusel zchudnout ty a tvůj dům a vše, co ti patří. A hle, vaše oči vidí, i oči mého bratra Benjámína, že jsou to má ústa, jež k vám mluví; i musíte vylíčit mému otci všechnu mou slávu v Egyptě a vše, co jste uviděli, a pospíšit a dopravit mého otce sem dolů. I padl na krk Benjámína, svého bratra, a rozplakal se; i Benjámín se rozplakal na jeho krku. A zlíbal všechny své bratry a plakal nad nimi; a potom se s ním jeho bratři jali hovořit. A zprávu o tom bylo slyšet v domě faraonově výrokem: Přišli Josefovi bratři; i byla faraonovi i jeho služebníkům vítána. A farao k Josefovi řekl: Řekni svým bratrům: Učiňte toto: Naložte na své zvířectvo a jděte, vstupte do země Kenáanu, a vezměte svého otce a své domácnost a přijďte ke mně, i chci vám dát bohatství země Egypta, i jezte tuk země. A ty jsi pověřen rozkazem: Učiňte toto: Vezměte si ze země Egypta vozy pro vaši drobotinu a pro vaše ženy, a vysaďte svého otce a přijďte. A nechť vaše oko nemá lítosti nad vašimi věcmi, vždyť bohatství celé země Egypta - ono připadne vám. A synové Isráélovi tak učinili a Josef jim dal podle slova faraonova vozy a dal jim výživu na cestu. A jim všem, každému, dal šatstvo na střídání, a le Benjámínovi dal tři sta šeklů stříbra a patero šatstvo na střídání. A svému otci poslal toto: deset oslů s nákladem z bohatství Egypta a deset oslic nesoucích zrní a chléb, a stravu jeho otci na cestu. I propustil své bratry, i odešli; a řekl k nim: Nesmíte se na cestě hněvat. I vystoupili z Egypta a přišli v zem Kenáanu k Jákóbovi, svému otci, a podali mu zprávu výrokem: Josef ještě žije, a že on je vládcem v celé zemi Egypta. A jeho srdce ochablo, neboť jim neuvěřil, i vyslovili k němu všechna Josefova slova, jež vyslovil k nim. A le když uviděl vozy, jež Josef poslal k jeho přivezení, ožil duch Jákóba, jejich otce; i řekl Isráél: Dosti - Josef, můj syn, ještě žije; půjdu a budu ho vidět dříve než budu umírat. I vydal se na cestu Isráél a vše, co mu patřilo, a přibyl do Beér-ševy, i obětoval Bohu svého otce Isáka oběti. A Bůh promluvil k Jákóbovi ve viděních noci a řekl: Jákóbe, Jákóbe! I řekl: Hle, já. A řekl: Já jsem BŮH, Bůh tvého otce; nemusíš mít strach ze sestoupení do Egypta, protože tam tě chci ustanovit velikým národem. Já do Egypta budu sestupovat s tebou a já tě jistě budu i vyvádět, a Josef bude klást svou ruku na tvé oči. A Jákób z Beér-ševy vstal a synové Isráélovi vysadili Jákóba, svého otce, i svou drobotinu a své ženy, do vozů, jež farao poslal k jeho přivezení. I vzali svá stáda a své jmění, jehož v zemi Kenáanu nabyli, a přibyli do Egypta, Jákób a všechno jeho símě s ním, jeho synové a synové jeho synů s ním, jeho dcery a dcery jeho synů - a no, všechno své símě přivedl s sebou do Egypta. A toto jsou jména synů Isráélových přicházejících do Egypta: Jákób a jeho synové: prvorozený Jákóba Reúvén; a synové Reúvéna: Chanóch a Pallú a Checrón a Karmí. A synové Šimeóna: Jemúél a Jámín a Óhad a Jáchín a Cóchar a Šaúl, syn Kenáaňanky. A synové Lévího: Geršón, Keháth a Merárí. A synové Júdy: Ér a Ónán a Šélá a Perec a Zárach, a le Ér a Ónán v zemi Kenáanu umřel i. A synové Perece byli: Checrón a Chámúl. A synové Jissáschára: Tólá a Puvvá a Jóv a Šimrón. A synové Zevulúna: Sered a Élón a Jachleél. Toto jsou synové Léy, jež Jákóbovi porodila v Paddan-Arámu; i Dínu, jeho dceru. Všech duší jeho synů a jeho dcer bylo třicet a tři. A synové Gáda: Cifjón a Chaggí, Šúní a Ecbón, Érí a Aródí a Are-élí. A synové Ášéra: Jimná a Jišvá a Jišví a Beríá a Serách, jejich sestra. A synové Beríe: Chever a Malkíél. Toto jsou synové Zilpy, již dal Láván Lée, své dceři, i porodila tyto Jákóbovi, šestnáct duší. Synové Ráchél, ženy Jákóbovy: Josef a Benjámín. A Josefovi se v zemi Egypta narodilo, co mu porodila Asnath, dcera Pótífery, kněze v Ón u, Menaššéa a Efrájima. A synové Benjámína: Belá a Becher a Ašbél, Gérá a Naamán, Échí a Róš, Muppím a Chuppím a Árd. Toto jsou synové Ráchél, jež porodila Jákóbovi, všech duší čtrnáct. A synové Dána: Chuším. A synové Naftálího: Jachceél a Gúní a Jécer a Šillém. Toto jsou synové Bilhy, již dal Láván Ráchél, své dceři, i porodila tyto Jákóbovi, všech duší sedm. Všech duší přicházejících Jákóbovi do Egypta, pocházejících z jeho bedra, kromě žen Jákóbových synů, všech duší bylo šedesát a šest, a synové Josefovi, již se mu narodili v Egyptě, duše dvě; všech duší domu Jákóbova, přicházejících do Egypta, bylo sedmdesát. I poslal před sebou k Josefovi Júdu k zavedení do Góšenu před ním, i přibyli do země Góšenu. A Josef zapřáhl v svůj kočár a vystoupil vstříc Isráélovi, svému otci, do Góšenu, a když se mu ukázal, padl na jeho krk a dlouho na jeho krku plakal. A Isráél k Josefovi řekl: Teď již mohu umřít, po svém uvidění tvé tváře, že ty jsi ještě naživu. A Josef svým bratrům a domu svého otce řekl: Musím vystoupit a podat zprávu faraonovi a říci k němu: Moji bratři a dům mého otce, kteří byli v zemi Kenáanu, přibyli ke mně, a ti muži jsou pastýři drobného dobytka, neboť se zabývají stádem, a přihnali svůj drobný dobytek a svůj skot a vše, co mají. A když se stane, že vás farao bude povolávat a řekne: Co je vaším zaměstnáním, musíte říci: Tvoji nevolníci se od našeho mládí a ž do nynějška zabývají stádem, i my i naši otcové, - abyste se mohli usídlit v zemi Góšenu, neboť Egypťanům je každý pastýř drobného dobytka předmětem ošklivosti. A Josef přišel a podal zprávu faraonovi, i řekl: Můj otec a moji bratři a jejich drobný dobytek a jejich skot a vše, co mají, přibyli ze země Kenáanu, a hle, oni jsou v zemi Góšenu. A vzal z celého počtu svých bratrů pět mužů a představil je tváři faraonově; a farao k jeho bratrům řekl: Co je vaším zaměstnáním? I řekli k faraonovi: Tvoji nevolníci jsou pastýři drobného dobytka, i my i naši otcové. A řekli k faraonovi: Přišli jsme jako cizinci bydlet v té to zemi, neboť drobný dobytek, jejž mají tvoji nevolníci, nemá pastvy, neboť v zemi Kenáanu je hlad tíživý. Nechť se tedy nyní, prosíme, smějí tvoji nevolníci usídlit v zemi Góšenu. A farao k Josefovi pronesl výrok: Tvůj otec a tvoji bratři přibyli k tobě; země Egypta - ona je před tvou tváří, usaď svého otce a své bratry v nejlepší části země, nechť bydlí v zemi Góšenu. A víš-li, že mezi nimi jsou i muži schopní, pak je ustanovíš správci stáda nad tím, co je mé. A Josef přivedl Jákóba, svého otce, a postavil ho před tvář faraonovu, a Jákób faraonovi požehnal. A farao k Jákóbovi řekl: Kolik je dní let tvého života? A Jákób k faraonovi řekl: Dní let mého poutnictví je třicet a sto let; dni let mého života byly nemnohé a zlé a nedosáhly dní let života mých otců v dnech jejich poutnictví. A Jákób faraonovi požehnal a vyšel zpřed tváře faraonovy. A Josef svého otce a své bratry usadil a dal jim držbu v zemi Egypta, v nejlepší části země, v zemi Raemsés, podle toho, co farao rozkázal. A Josef svého otce a své bratry a celý dům svého otce živil chlebem podle počtu jejich drobotiny. A na celé zemi nebylo chleba, neboť hlad byl velmi tíživý, a země Egypta i země Kenáan z příčiny toho hladu umdlela. A Josef sesbíral všechny peníze, jež se našly v zemi Egypta a v zemi Kenáanu, za obilí, jež oni nakupovali, a ty peníze Josef vnesl v dům faraonův. A ze země Egypta a ze země Kenáanu peníze vymizely; a všichni Egypťané přicházeli k Josefovi s výrokem: Dej nám chléb - a no, proč máme v tvé přítomnost mřít, jelikož peníze jsou pryč? A Josef řekl: Dejte svá stáda, i budu vám dávat za vaše stáda, jestliže jsou peníze pryč. I přihnali svá stáda k Josefovi a Josef jim dal chléb za koně a za bohatství drobného dobytka a za bohatství skotu a za osly, a v onom roce je za všechna jejich stáda opatřoval chlebem. A když onen rok skončil, přišli k němu v druhém roce a řekli mu: Nebudeme před mým pánem tajit, že, jelikož peníze vymizely a bohatství dobytka přešlo k mému pánu, nezbylo před tváří mého pána nic, ledaže naše těla a naše půda. Proč máme před tvýma očima i my i naše půda hynout? Kup nás a naši půdu za chléb a budeme my a naše půda nevolníky faraonovi, a dej símě, a ť zůstáváme naživu a nemřeme a půda nepustne. A Josef koupil všechnu půdu Egypta faraonovi, neboť Egypťané prodali každý své pole, neboť na ně tvrdě doléhal hlad, a země se do stalo faraonovi. A lid - převedl jej k městům, od konce území Egypta a ž po jeho konec. Jen půdu kněží nekoupil, neboť kněží měli od faraona vyhrazený podíl, i jídali svůj vyhrazený podíl, jejž jim dal farao, takže svou půdu neprodali. A Josef k lidu řekl: Hle, dnes jsem koupil vás i vaši půdu faraonovi; hle, símě pro vás, i budete osévat půdu a s úrodami bude tak, že pětinu budete dávat faraonovi a čtyři části budou pro vás k osévání pole a k pokrmu vám a těm, kdo jsou ve vašich domech, a k pokrmu vaší drobotině. I řekli: Zachoval jsi nás naživu, nechť nacházíme přízeň v očích mého pána, i budeme nevolníky faraonovi. A Josef to uložil za ustanovení na půdě Egypta po tento den: pětina faraonovi; jen půdy samých kněží se faraonovi ne do stalo. A Isráél bydlel v zemi Egypta, v zemi Góšenu, i nabývali v ní držby a naplodili a rozmnožili se velmi. A Jákób v zemi Egypta prožil sedmnáct let, a dní Jákóba, let jeho života, bylo sedm let a čtyřicet a sto let. A když se dni Isráéle přiblížily k smrti, povolal svého syna, Josefa, a řekl mu: Našel-li jsem, prosím, v tvých očích přízeň, polož, prosím, svou ruku pod mé stehno, že při mně uskutečníš laskavost a věrnost: Nebudeš mě, prosím, pohřbívat v Egyptě, nýbrž, a ž budu muset ulehnout se svými otci, mě vynášet z Egypta a pohřbívat mě na jejich pohřebišti. I řekl: Já budu činit podle tvého slova. A řekl: Přisáhni mi. I přisáhl mu a Isráél se na záhlaví svého lože poklonil. A po těchto věcech se stalo, že Josefovi řekl i: Hle, tvůj otec stůně. I vzal s sebou oba své syny, Menaššéa a Efrájima; a Jákóbovi podal i zprávu a řekl i: Hle, přišel k tobě tvůj syn Josef. A Isráél sebral své síly a posadil se na loži; a Jákób k Josefovi řekl: V zemi Kenáanu, v Lúzu, se mi ukázal BŮH, Všemocný, a požehnal mi a řekl ke mně: Hle, já, dávající ti rozplodit se, i chci tě rozmnožit a učinit tě množstvím lidu; a tuto zem chci dát tvému semeni po tobě za trvalou držbu. A nyní: tvoji dva synové, narození tobě v zemi Egypta, do mého příchodu k tobě do Egypta, oni patří mně, Efrájim a Menaššé mi budou jako Reúvén a Šimeón. A le tvá rodina, již zplodíš po nich, ti budou patřit tobě; budou nazýváni podle jména svých bratrů v jejich dědictví. A já - při mém příchodu z Paddánu přede mnou v zemi Kenáanu umřela Ráchél na cestě, když ještě byl kus cesty k příchodu do Efráthy, i pohřbil jsem ji tam na cestě do Efráthy - to je Béth-léchem. A Isráél uviděl Josefovy syny a řekl: Kdo jsou tito? A Josef k svému otci řekl: Oni jsou moji synové, jež mi zde Bůh dal. I řekl: Přiveď je, prosím, ke mně, a ť jim požehnám. A Isráélovy oči byly stářím oslabeny, nebyl schopen rozpoznávat; i postrčil je blíže k němu, i jal se je líbat je a objímat je. A k Josefovi Isráél řekl: Nepředpokládal jsem uvidění tvé tváře, a hle, Bůh mi dal uvidět i tvé símě. A Josef je vyvedl z blízkosti jeho kolenou a poklonil se svým obličejem k zemi, a Josef je oba vzal, - Efrájima od sebe vpravo, zleva od Isráéle, a Menaššéa od sebe vlevo, zprava od Isráéle, - a postrčil blíže k němu. A le Isráél svou pravici vztáhl a položil na hlavu Efrájimovu, a č on byl mladší, a svou levici na hlavu Menaššéovu; překřížil své ruce, neboť Menaššé byl prvorozený. I požehnal Josefovi a řekl: Bůh, před jehož tváří chodili moji otcové Abráhám a Isák, Bůh, jenž mě pase od počátku mého bytí po tento den, Anděl, jenž mě vysvobozuje ode všeho zlého, nechť žehná těm to hochům a nechť se v nich ozývá jméno mé a jméno mých otců Abráháma a Isáka, a nechť se uvnitř země rozplemeňují v množství! A Josef si všiml, že jeho otec kladl svou pravou ruku na hlavu Efrájimovu, i bylo to v jeho očích nesprávné, uchopil tedy ruku svého otce k odtažení jí z hlavy Efrájimovy na hlavu Menaššéovu; a Josef k svému otci řekl: Ne tak, můj otče, neboť prvorozený je tento - polož svou pravici na jeho hlavu. A le jeho otec odepřel a řekl: Vím, můj synu, vím; i on bude lidem a i on bude veliký, jeho mladší bratr však přece bude větší než on a jeho símě bude hojností národů. A v onen den jim požehnal výrokem: V tobě bude Isráél žehnat výrokem: NSechť tě Bůh ustanovuje takovým jako Efrájima a jako Menaššéa. A postavil Efrájima před Menaššéa. A Isráél k Josefovi řekl: Hle, já se chystám umřít, a le Bůh bude s vámi a uvede vás zpět do země vašich otců; a já jsem dal tobě o jeden pruh země více než tvým bratrům, jejž jsem svým mečem a svým lukem vzal z ruky Emórího. A Jákób zavolal na své syny a řekl: Shromážděte se, a ť vám mohu oznámit, co vás v posledku dní bude potkávat. Sejděte se a naslouchejte, synové Jákóbovi, a no, obraťte sluch k Isráélovi, svému otci. Reúvéne, ty jsi můj prvorozený, má síla a prvotina mé mužnosti, výbornost důstojnosti a výbornost moci. Vzkypění - jako voda! Nebudeš moci vyniknout, neboť jsi vystoupil na lůžko svého otce; tehdy ses dopustil znesvěcení. Vystoupil na mou postel! Šimeón a Léví, bratři - jejich meče jsou nástroje násilí. Nechť má duše nevchází v jejich radu, nechť se má čest nesjednocuje s jejich sejitím, neboť ve svém hněvu pobili mužstvo a ve své svévoli ochromili skot. Budiž proklet jejich hněv, neboť je krutý, a jejich vztek, neboť byl tvrdý. Chci je rozdělit v Jákóbovi, a no, rozptýlit je v Isráélovi. Júdo - ty! Tvoji bratři tě budou chválit, tvá ruka bude v týle tvých nepřátel, děti tvého otce se ti budou klanět. Júdá je mládě lva; vystoupil jsi od kořisti, můj synu! Sehnul se, roztáhl se jako lev a jako lvice - kdo ho bude budit? Od Júdy se nebude odvracet žezlo an i zprostřed jeho nohou hůl zákonodárce, až než bude přicházet Šíló, - a jemu poslušnost národností, - přivazující svého osla k vinnému kmeni a hříbě své oslice k ušlechtilé révě; vypral své oblečení ve víně a svůj plášť v krvi hroznů, oči jiskřící od vína a zuby bílé od mléka. Zevulún bude pobývat při pobřeží moří, i bude on při pobřeží lodí a jeho pomezí naproti Cídónu. Jissáschár - kostnatý osel, roztahující se mezi dvěma ohradami; i poznal pohodlí, že je dobré, a zem, že je příjemná, a shýbl své rámě k nošení a do stal se k robotě nevolníka. Dán bude svůj lid soudit jako jeden z kmenů Isráélových. Dán bude hadem na cestě, rohatá zmije na stezce, štípající v zadní nohy koně, takže jeho jezdec padne nazpět. Čekám na tvou záchranu, Hospodine! Gád - vojensky ho bude přepadat vojsko, a le on bude vojensky přepadat zadní voj. Stran Ášéra - jeho chléb bude tučný a on bude do dávat lahůdky královy. Naftálí - vypuštěná laň, po dávající krásné výroky. Josef - plodný výhonek, plodný výhonek nad pramenem; větve vycházejí nad zeď. A č ho lučištníci naplnili hořkostí a jali se střílet, a pojali ho v nenávist, a le jeho luk zůstal pevný a paže jeho rukou nabyly hbitosti od rukou Mocného Jákóbova, - odtamtud je pastýř, kámen Isráélův, - od BOHA tvého otce, i bude ti pomáhat, a skrze Všemocného, i bude ti žehnat požehnáními nebes shora, požehnáními hlubiny rozkládající se dole, požehnáními prsů a dělohy. Požehnání tvého otce vynikla nad požehnání mých předků až po vytoužené věci věčných pahrbků; budou se do stávat hlavě Josefově a temeni zasvěceného zprostřed svých bratrů. Benjámín bude rvát jako vlk, za jitra bude jíst kořist a k večeru bude rozdílet lup. Všichni tito jsou kmeny Isráélovy, dvanáct, a toto je, co k nim promluvil jejich otec a požehnal jim, jimž požehnal každému podle jeho požehnání. A přikázal jim a řekl k nim: Já již budu připojen k svému lidu; pohřběte mě k mým otcům do jeskyně, jež je na poli Efróna, Chittího, v jeskyni, jež je na poli Machpély, jež je před Mamréem v zemi Kenáanu, již Abráhám od Efróna, Chittího, koupil s tím polem v držbu hrobu. Tam pohřbili Abráháma a Sáru, jeho ženu, tam pohřbili Isáka a Rebeku, jeho ženu, a tam jsem pohřbil Léu. Koupě toho pole a jeskyně, jež je na něm, byla uskutečněna od synů Chéthových. A když Jákób dokončil přikazování svým synům, přitáhl své nohy k loži a skonal a byl připojen k svému lidu. A Josef padl na tvář svého otce a rozplakal se nad ním a políbil ho; i přikázal Josef svým služebníkům, lékařům, jeho otce nabalzamovat, a lékaři Isráéle nabalzamovali, a vyplnilo se mu čtyřicet dní, neboť tak se vyplňují dni balzamovaných, a Egypťané ho sedmdesát dní oplakávali. A když dni jeho oplakávání minuly, promluvil Josef k domu faraonovu výrokem: Našel-li jsem, prosím, ve vašich očích přízeň, promluvte, prosím, v uši faraonovy výrokem: Můj otec mě přísahou zavázal výrokem: Hle, já již umřu; v mém hrobě, jejž jsem si vyhloubil v zemi Kenáanu, tam mě budeš pohřbívat. A nyní nechť, prosím, smím vystoupit a pohřbít svého otce a vrátit se. A farao řekl: Vystup a pohřbi svého otce, podle toho, jak tě přísahou zavázal. I vystoupil Josef k pohřbení svého otce a s ním vystoupili všichni služebníci faraonovi, starší jeho domu, a všichni starší země Egypta a všechen Josefův dům a jeho bratři a dům jeho otce; jen svou drobotinu a svůj drobný dobytek a svůj skot nechali v zemi Góšenu. I vyjel y s ním i kočár y i jezdci na koních, i byl ten průvod velmi slavný. I přišli po mlat Átád, jenž je za Jordánem, a tam se jali naříkat velmi velikým a bolestným nářkem, i držel za svého otce smutek po sedm dní. A když obyvatel stvo té země, Kenaaní, zpozoroval o ten smutek na mlatu Átád, řekli: Toto mají Egypťané těžký smutek. Proto jeho jméno nazval i Ável-Micrájim, jenž je za Jordánem. A jeho synové mu učinili tak, podle toho, co jim přikázal, i vynesli ho jeho synové do země Kenáanu a pohřbili ho v jeskyni pole Machpély, již Abráhám s polem koupil v držbu hrobu od Efróna, Chittího, před Mamréem. A po pohřbení svého otce se Josef vrátil do Egypta, on i jeho bratři a všichni, kteří s ním vystoupili pohřbít jeho otce. A když si Josefovi bratři uvědomili, že jejich otec je mrtev, řekli si: Což kdyby se Josef k nám chtěl zachovat nepřátelsky a s úroky nám oplatit všechno zlo, jež jsme mu natropili? I poslali k Josefovi vzkaz: Tvůj otec před svou smrtí přikázal výrokem: Takto musíte říci Josefovi: Ach, odpusť, prosím, přestoupení svých bratrů a jejich hřích, neboť ti natropili zla. Nyní tedy, prosíme, odpusť stran přestoupení nevolníků Boha tvého otce! A při jejich řeči k němu se Josef rozplakal, a jeho bratři také přišli a padli před jeho tváří a řekli: Hle, my - za nevolníky tobě! A Josef k nim řekl: Nechť se nebojíte - což jsem já na místě Boha? A č jste si vy proti mně umínili zlo, Bůh to mínil k dobru, za účelem působení jako v tento den - zachování mnohého lidu naživu; nechť se tedy již nebojíte, já budu vás i vaši drobotinu živit. A potěšil je a promluvil k jejich srdci. A Josef bydlel v Egyptě, on i dům jeho otce. A Josef prožil sto a deset let a Efrájimovi Josef uviděl děti třetího pokolení; i děti Máchíra, syna Menaššéova, se narodily na Josefova kolena. A Josef k svým bratrům řekl: Já již umřu, a le o vás se Bůh jistě bude starat a vyvede vás z této země do země, již Abráhámovi a Isákovi a Jákóbovi přísahou slíbil. A Josef Isráélovy syny přísahou zavázal výrokem: Bůh se o vás jistě bude starat, i musíte odtud vynést mé kosti. A Josef umřel ve věku sta a deseti let, i nabalzamovali ho a uložili v Egyptě v rakev. A toto jsou jména synů Isráélových, kteří přišli do Egypta s Jákóbem; každý přišel se svým domem: Reúvén, Šimeón, Léví a Júdá, Jissáschár, Zevulún a Benjámín, Dán a Naftálí, Gád a Ášér. A všech duší pocházejících z bedra Jákóbova bylo sedmdesát duší; a Josef byl v Egyptě. I umřel Josef a všichni jeho bratři a celé ono pokolení. A synové Isráélovi se rozplodili a rozrojili a rozmnožili a zmohutněli v hojnost hojnosti, a země jich byla plna. I povstal nad Egyptem nový král, jenž Josefa neznal; i řekl k svému lidu: Hle, lid Isráélových dětí je mnohý a mocnější než my; hola, počínejme si vůči němu chytře, aby se nemnožil, takže by se stalo, když budou nadcházet války, že by se i on přidal k nenávidícím nás a války se zúčastnil proti nám a vystoupil ze země. I ustanovili nad ním vedoucí robot za účelem jeho utiskování jejich nucenými pracemi; i vybudoval faraonovi města skladišť, Pithóm a Raamsés. A le podle toho, jak jej utlačovali, tak se množil a tak se rozmáhal, i pociťovali z Isráélových dětí hrůzu, a Egypťané Isráélovy děti nemilosrdně nutili k nevolnické práci a ztrpčovali jejich život těžkou nevolnickou prací v hlíně a při cihlách a všemožnými nevolnickými pracemi v poli; veškeré jejich nevolnické práce, v nichž nevolnicky pracovali, byly vyžadovány nemilosrdně. A král Egypta řekl k porodním babám, Hebrejkám, z nichž jedné jméno bylo Šifrá a jméno druhé Púá, a no, řekl: Při vašem pomáhání k porodu Hebrejkám, když budete hledět na stolici - bude- li to syn, pak ho musíte usmrtit, a bude- li to dcera, pak nechť žije. A le ty porodní báby se bály Boha a nejednaly podle toho, co k nim král Egypta promluvil, a nechávaly dítky naživu; a král Egypta ty porodní báby povolal a řekl jim: Proč jste učinily tuto věc, že jste dítky nechávaly naživu? A porodní báby k faraonovi řekly: Neboť Hebrejky ne jsou jako egyptské ženy, neboť ony jsou zdatné - dříve než k nim porodní bába může přijít, i samy porodí. A Bůh těm porodním bábám učinil dobře; a lid se rozmnožil, i zmohutněli velmi; a protože se ty porodní báby bály Boha, stalo se, že jim zřídil domy. A farao všemu svému lidu rozkázal výrokem: Každého narozeného syna - budete ho házet do řeky, a každou dceru budete nechávat naživu. I odebral se muž z domu Lévího a pojal dceru Lévího a ta žena otěhotněla a porodila syna a shledala na něm, že on je hezký, i ukrývala ho po tři MĚSÍCE; a když ho dále ukrývat nedokázala, vzala pro něho schránku ze sítí a vymazala ji mazem a dehtem a položila v ni dítko, a položila v rákosí na pokraji řeky, a opodál se postavila jeho sestra, chtějíc zvědět, co se s ním bude činit. I sestoupila k řece dcera faraonova mýt se, a podél řeky chodily její dívky; i uviděla vprostřed rákosí tu schránku a poslala svou služebnici, a by ji přinesla, a otevřela, i uviděla je, to dítko, a hle, hoch plakal, i slitovala se nad ním a řekla: Toto je z dítek Hebreů. A jeho sestra k dceři faraonově řekla: Zda mám jít, a ť ti zavolám kojící ženu z Hebrejek, a by ti to dítko kojila? A faraonova dcera jí řekla: Jdi. A holčina odešla a zavolala matku toho dítka a faraonova dcera jí řekla: Odnes toto dítko a odkoj mi je a já ti budu dávat mzdu. A ta žena dítko vzala a odkojila je; a když dítko vyrostlo, zavedla ho k faraonově dceři a stal se jí synem, a jeho jméno nazvala Mojžíš a řekla: Neboť jsem ho vytáhla z vod. A v oněch dnech, když Mojžíš byl vyrostl, se stalo, že vyšel k svým bratrům, i pohleděl na jejich nucené práce; a uviděl Egypťana, že Hebrea, jednoho z jeho bratrů, bije. I ohlédl se sem i tam, a když uviděl, že nikoho není, skolil toho Egypťana a zahrabal ho v písku. A v druhý den vyšel, a hle, dva hebrejští muži rvoucí se; i řekl viníkovi: Proč svého druha biješ? I řekl: Kdo tě nad námi ustanovil velitelem a soudcem? Zda mě ty zamýšlíš zabít, jako jsi zabil toho Egypťana? I ulekl se Mojžíš a řekl si: Ta věc je jistě známa. A tuto věc uslyšel farao a chtěl Mojžíše zabít, a le Mojžíš před tváří faraonovou utekl a usídlil se v zemi Midjána; i usedl u studny. A kněz Midjána měl sedm dcer; i přišly a nabraly vody a naplnily žlaby k napojení drobného dobytka svého otce. I přišli pastýři a odehnali je, a le Mojžíš vstal a pomohl jim a jejich drobný dobytek napojil. A když přišly k Reúélovi, svému otci, řekl: Co to, že jste dnes tak brzy přišly? I řekly: Jakýsi Egypťan nás vyprostil z ruky pastýřů a také nám ochotně nabral vody a napojil drobný dobytek. A řekl svým dcerám: A kde je on? Proč toto, že jste toho muže opustily? Povolejte ho, a ť může pojíst chleba! A Mojžíš přivolil s tím mužem zůstat; i dal Mojžíšovi Cippóru, svou dceru, a porodila syna, i nazval jeho jméno Géršóm, neboť řekl: Stal jsem se návštěvníkem v cizí zemi. A za oněch mnohých dní se stalo, že král Egypta umřel a Isráélovy děti se z příčiny nevolnické práce jaly vzdychat a úpět, a jejich volání o pomoc vystoupilo z nevolnické práce k Bohu, a Bůh jejich sténání uslyšel, i připomněl si Bůh svou smlouvu s Abráhámem, s Isákem a s Jákóbem; a pohleděl Bůh na Isráélovy děti - a Bůh je vzal na vědomí. A Mojžíš pásl drobný dobytek Jithróa, svého tchána, kněze Midjána; i zahnal drobný dobytek za pustinu a přišel k Boží hoře Chórévu. I ukázal se mu v plameni ohně zprostřed keře Anděl Hospodinův; i pohleděl, a hle, keř hořící ohněm, a le ten keř nebyl stráven. A Mojžíš si řekl: Nuže, musím zabočit, a ť vidím toto veliké vidění, proč ten keř nemůže shořet. A Hospodin uviděl, že zabočil pohledět, i zavolal Bůh na něho zprostřed keře a řekl: Mojžíši, Mojžíši! I řekl: Hle, já. A řekl: Nechť se sem nepřibližuješ; zuj své sandály ze svých nohou, neboť místo, na němž ty stojíš, - ono je svatou půdou. A řekl: Já jsem Bůh tvého otce, Bůh Abráhámův, Bůh Isákův a Bůh Jákóbův. A Mojžíš skryl svou tvář, neboť dostal strach před patřením na Boha. A Hospodin řekl: Věru jsem uviděl bídu mého lidu, jenž je v Egyptě, a uslyšel jsem jejich křik z příčiny jeho pohaněčů, neboť znám jeho bolesti, i sestoupil jsem vyprostit jej z ruky Egypťanů a dát mu vystoupit z oné země do země dobré a prostranné, do země přetékající mlékem a medem, do místa Kenáaního a Chittího a Emórího a Perizzího a Chivvího a Jevúsího. A nyní, hle, dospěl křik Isráélových dětí ke mně, a také jsem uviděl útlak, jímž je Egypťané utlačují; nyní tedy pojď, a ť tě mohu poslat k faraonovi, a vyveď můj lid, děti Isráélovy, z Egypta. A Mojžíš k Bohu řekl: Kdo jsem já, že mám jít k faraonovi a že mám vyvést Isráélovy děti z Egypta? I řekl: Vždyť budu s tebou, a toto ti bude znamením, že jsem tě poslal já: Až vyvedeš lid z Egypta, budete na této hoře obsluhovat Boha. A Mojžíš k Bohu řekl: Hle, když já přijdu k Isráélovým dětem a budu jim říkat: Poslal mě k vám Bůh vašich otců, řeknou mi: Co je jeho jménem? co k nim mám říci? A Bůh k Mojžíšovi řekl: Jsem, kým Jsem; a řekl: Takto musíš říci Isráélovým dětem: Poslal mě k vám Jsem. A ještě Bůh k Mojžíšovi řekl: Takto musíš říci k Isráélovým dětem: Poslal mě k vám Hospodin, Bůh vašich otců, Bůh Abráhámův, Bůh Isákův a Bůh Jákóbův; toto je navždy mé jméno a toto je připomínka mne všem pokolením. Jdi a shromáždi Isráélovy starší a řekni k nim: Ukázal se mi Hospodin, Bůh vašich otců, Bůh Abráhámův, Isákův a Jákóbův, s výrokem: Bedlivě jsem se jal sledovat vás i co se vám činí v Egyptě a řekl jsem: Povedu vás vzhůru z bídy Egypta do země Kenáaního a Chittího a Emórího a Perizzího a Chivvího a Jevúsího, do země přetékající mlékem a medem. I uposlechnou tvého hlasu, i musíš ty a Isráélovi starší vjít ke králi Egypta a musíte k němu říci: Setkal se s námi Hospodin, Bůh Hebreů; a nyní, prosím, nechť smíme odejít cestou tří dní v pustinu a Hospodinu, našemu Bohu, obětovat. A le já vím, že vás král Egypta nebude chtít nechat odejít, ani skrze silnou ruku; i budu vztahovat svou ruku a bít Egypt všemožnými svými divuplnými činy, jež v jeho středu budu uskutečňovat, a potom vás bude muset propustit. A tomuto lidu chci dát přízeň v očích Egypťanů, a když budete odcházet, stane se, že nebudete odcházet s prázdnou, neboť každá žena bude vyžadovat od své spolu obyvatelky a od návštěvnice svého domu náčiní ze stříbra a náčiní ze zlata a ošacení, i budete je moci navléci na své syny a na své dcery; a tak Egypťany oloupit. A Mojžíš odpověděl a řekl: A jestliže mi nebudou věřit a nebudou chtít uposlechnout na můj hlas, neboť budou říkat: Neukázal se ti Hospodin…? A Hospodin k němu řekl: Co je toto v tvé ruce? I řekl: Hůl. A řekl: Hoď ji na zem. I hodil ji na zem a stala se hadem, a Mojžíš se před ním jal prchat. A Hospodin k Mojžíšovi řekl: Vztáhni svou ruku a uchvať ho za ocas. I vztáhl svou ruku a chytil za něj, a v jeho dlani se stal holí. …Aby věřili, že se ti ukázal Hospodin, Bůh jejich otců, Bůh Abráhámův, Bůh Isákův a Bůh Jákóbův. A ještě mu Hospodin řekl: Nuže, vstrč svou ruku ve své záňadří; i vstrčil svou ruku ve své záňadří a vytáhl ji, a hle, jeho ruka byla postižena malomocenstvím, jako sníh. A řekl: Dej svou ruku zpět do svého záňadří. I dal svou ruku zpět do svého záňadří a vytáhl ji ze svého záňadří, a hle, byla zase jako ostatní jeho maso. … Jestliže ti tedy nebudou věřit a nebudou chtít uposlechnout hlasu prvního znamení, stane se, že uvěří hlasu znamení následujícího; a jestliže nebudou věřit ani druhému z těchto znamení a nebudou chtít uposlechnout tvého hlasu, nechť se stane, že budeš nabírat z vod řeky a vylévat na suchou zem, i stane se ta voda, již budeš nabírat z řeky, a no, na suché zemi se stane krví. A Mojžíš k Hospodinu řekl: Prosím, Pane, já ne jsem výmluvný, ani od dřívějška ani od tvého promluvení k tvému nevolníku, neboť já jsem těžk opádn ý ústy a těžk opádn ý jazykem. A Hospodin k němu řekl: Kdo dal člověku ústa? Nebo kdo mu dává být němý nebo hluchý nebo vidoucí nebo slepý? Zda ne já, Hospodin? A nyní jdi, a já budu s tvými ústy a budu tě poučovat, co máš mluvit. I řekl: Prosím, Pane, rač poslání uskutečnit skrze někoho, jehož budeš posílat. I vzplál proti Mojžíšovi Hospodinův hněv, i řekl: Zda ne ní Árón, Léví ovec, tvůj bratr? Vím, že on umí dobře mluvit, a on ti také, hle, bude vycházet vstříc, a když tě bude vidět, bude se radovat ve svém srdci, i budeš k němu mluvit a vkládat slova v jeho ústa, a já budu s tvými ústy a s jeho ústy a budu vás poučovat, co máte činit; a k lidu za tebe promluví on, i stane se, že on ti bude jakoby ústy a ty mu budeš jakoby Bohem. A v svou ruku musíš vzít tuto hůl, jíž budeš konat znamení. A Mojžíš odešel a vrátil se k Jethrovi, svému tchánu, a řekl mu: Nechť, prosím, smím jít a vrátit se k svým bratrům, kteří jsou v Egyptě, a ť vidím, zda oni ještě jsou živi. A Jethró Mojžíšovi řekl: Jdi v pokoji. A Hospodin k Mojžíšovi v Midjánu řekl: Jdi, vrať se do Egypt a, neboť všichni muži, kteří usilovali o tvé žití pomřeli. A Mojžíš vzal svou ženu a své syny a usadil je k jízdě na osla a vrátil se do země Egypta; a v svou ruku vzal Mojžíš Boží hůl. A Hospodin k Mojžíšovi řekl: Při svém odchodu k návratu do Egypta hleď na všechny zázraky, jež jsem vložil v tvou ruku, a vykonej je před tváří faraonovou, a le já budu zesilovat jeho srdce, takže nebude chtít propustit lid; a řekni k faraonovi: Takto řekl Hospodin: Isráél je můj syn, můj prvorozený, i pravím k tobě: Propusť mého syna, a ť mi slouží; a odmítneš -li ho propustit, hle, já se chystám syna tvého, prvorozeného tvého, zabít. A na cestě v hostinci se stalo, že ho Hospodin potkal a chtěl ho usmrtit; a Cippórá vzala ostrý kámen a odřezala předkožku svého syna a hodila ji k jeho nohám a řekla: Zajisté jsi mi ty ženich krve! I upustil od něho. Ženich krve - to tehdy řekla stran obřízky. A k Árónovi Hospodin řekl: Jdi vstříc Mojžíšovi do pustiny. I odešel a potkal ho na Boží hoře a políbil ho; a Mojžíš Árónovi oznámil všechna slova Hospodina, jenž ho poslal, a všechna znamení, jež mu přikázal. I odešel Mojžíš a Árón a shromáždili všechny starší Isráélových dětí a Árón promluvil všechna slova, jež Hospodin promluvil k Mojžíšovi, a před očima lidu vykonal znamení. A lid uvěřil, když uslyšeli, že se Hospodin Isráélových dětí ujal a že si všiml jejich bídy; i schýlili hlavy a poklonili se. A potom Mojžíš a Árón vešli a řekli k faraonovi: Takto řekl Hospodin, Bůh Isráélův: Propusť můj lid, a ť mi v pustině mohou uspořádat slavnost. A farao řekl: Kdo je Hospodin, na jehož hlas mám uposlechnout stran propuštění Isráéle? Hospodina neznám a ani Isráéle propouštět nebudu. I řekli: Setkal se s námi Bůh Hebreů; nechť, prosím, smíme jít cestou tří dní v pustinu a Hospodinu, našemu Bohu, obětovat, aby nás nechtěl přepadnout morem nebo mečem. A král Egypta k nim řekl: Nač, Mojžíši a Áróne, odtrhujete lid od jeho prací? Jděte k svým povinnostem! A farao řekl: Hle, lid země je nyní mnohý, i navádíte je upouštět od jejich povinností. A v onen den rozkázal farao pohaněčům mezi lidem a jeho předákům výrokem: Nebudete lidu nadále dávat k dělání cihel slámy jako doposud; nechť jdou oni a slámy si napaběrkují, a le určený počet cihel, jejž oni zhotovují doposud, na ně budete ukládat, nebudete z něho slevovat, neboť oni jsou líní; proto oni křičí s výrokem: Pojďme, obětujme našemu Bohu. Nechť lopota na ty lidi tíže doléhá, a ť v ní pracují a nehledí na lživé řeči. A pohaněči lidu a jeho předáci vyšli a pronesli k lidu výrok: Takto řekl farao: Nemíním vám dávat slámy - jděte vy, sežeňte si slámu, kde budete moci najít; ale z vaší práce nebude nic sleveného. A po celé zemi Egypta se lid pro slámu rozešel paběrkovat paběrky a pohaněči pobádali výrokem: Plňte své pracovní úkoly, úlohu dne v její den, jako když sláma byla. A předáci Isráélových dětí, jež nad nimi faraonovi pohaněči ustanovili, byli biti s výrokem: Proč jste nesplnili svůj předepsaný podíl výroby cihel jako doposud, ani včera ani dnes? I vešli předáci Isráélových dětí a jali se k faraonovi křičet s výrokem: Proč takto činíš svým nevolníkům? Slámy dávané tvým nevolníkům není, a le cihly, říkají nám, zhotovujte; a hle, tvoji nevolníci jsou biti, a le chybil tvůj lid. I řekl: Líní jste vy, líní, proto vy říkáte: Pojďme, obětujme Hospodinu. A nyní jděte, dělejte a slámy se vám dávat nebude, a le určený počet cihel budete odevz dávat. A při výroku: Nebudete odnímat od vašich cihel, od úlohy dne v její den, shledali předáci Isráélových dětí, že je s nimi zle, i potkali Mojžíše a Áróna, stojící jim vstříc při jejich vycházení z blízkosti faraona, a řekli k nim: Nechť na vás Hospodin hledí a soudí, neboť jste zošklivili naši vůni v očích faraonových a v očích jeho služebníků dáním meče v jejich ruku k zabití nás! A Mojžíš se vrátil k Hospodinu a řekl: Pane, nač jsi tomuto lidu učinil zle? Nač toto, že jsi mě poslal? A no, od té chvíle, co jsem vešel k faraonovi promluvit v tvém jménu, činí on tomuto lidu zle, a ty jsi svůj lid stále ještě nevyprostil! A Hospodin k Mojžíšovi řekl: Nyní budeš vidět, co faraonovi budu činit, takže je skrze silnou ruku bude muset propustit a skrze silnou ruku je ze své země bude vyhánět. A Bůh k Mojžíšovi promluvil a řekl k němu: Já jsem Hospodin; a no, ukázal jsem se Abráhámovi, Isákovi a Jákóbovi BOHEM, Všemocným, a le mé jméno Hospodin - tak jsem se jim poznat nedal. A také jsem s nimi ustanovil svou smlouvu - dát jim zemi Kenáanu, zemi jejich poutnictví, v níž bydleli jako cizinci; a já jsem také uslyšel sténání Isráélových dětí, jež Egypťané nutí k nevolnické práci, a připomněl jsem si svou smlouvu. Proto Isráélovým dětem řekni: Já jsem Hospodin a chci vás vyvést zpod břemen Egypťanů a vyprostit vás z jejich nevolnictví a vykoupit vás napřaženou paží a velikými soudy, a vzít vás za svůj lid a stanu se vám Bohem, i budete moci poznat, že vaším Bohem jsem já, Hospodin, jenž vás vyvádí zpod břemen Egypťanů. A chci vás uvést do země, již jsem zvednutím své ruky slíbil dát Abráhámovi, Isákovi a Jákóbovi, a chci ji dát za vlastnictví vám; já Hospodin. A Mojžíš k Isráélovým dětem takto promluvil, a le z příčiny úzkosti ducha a z příčiny tvrdé nevolnické práce k Mojžíšovi neobrátili sluch. A Hospodin k Mojžíšovi promluvil výrokem: Vejdi, mluv k faraonovi, králi Egypta, že má Isráélovy děti ze své země propustit. A Mojžíš před tváří Hospodinovou promluvil výrokem: Hle, neobrátily ke mně sluch Isráélovy děti, i jak mě bude poslouchat farao? A já jsem na rtech neobřezán! I promluvil Hospodin k Mojžíšovi a k Árónovi a dal jim rozkaz pro Isráélovy děti a pro faraona, krále Egypta, o vyvedení Isráélových dětí ze země Egypta. Toto jsou hlavy domu jejich otců: Synové Reúvéna, prvorozeného Isráéle: Chanóch a Pallú, Checrón a Karmí; toto jsou čeledi Reúvéna. A synové Šimeóna: Jemúél a Jámín a Óhad a Jáchín a Cóchar a Šáúl, syn Kenáaňanky; toto jsou čeledi Šimeóna. A toto jsou jména synů Lévího po jejich rodokmenech: Géršón a Keháth a Merárí. A léta života Lévího: sedmatřicet a sto let. A synové Géršóna: Livní a Šimeí, po jejich čeledích. A synové Kehátha: Amrám a Jicchár a Chevrón a Uzzíél. A léta života Kehátha: třiatřicet a sto let. A synové Mérárího: Machlí a Múší. Toto jsou čeledi Lévího po jejich rodokmenech. A Amrám si vzal za ženu Jócheved, svou tetu, i porodila mu Áróna a Mojžíše. A léta života Amráma: sedmatřicet a sto let. A synové Jicchára: Kórach a Nefeg a Zichrí. A synové Uzzíéla: Mišáél a Elcáfán a Sithrí. A Árón si vzal za ženu Elíševu, dceru Ammínádáva, sestru Nachšóna, i porodila mu Nádáva a Avíhúa a Eleázára a Ithámára. A synové Kóracha: Assír a Elkáná a Avíásáf; toto jsou čeledi Korchího. A Eleázár, syn Áróna, si vzal za ženu sobě jednu z dcer Pútíéle, i porodila mu Pínchása. Toto jsou hlavy otců Lévíovců po jejich čeledích; onen Árón a Mojžíš, k nimž Hospodin řekl: Vyveďte Isráélovy děti podle jejich oddílů ze země Egypta; oni, kteří o vyvedení Isráélových dětí z Egypta mluvili k faraonovi, králi Egypta; onen Mojžíš a Árón. A v den Hospodinova mluvení k Mojžíšovi v zemi Egypta se stalo, že Hospodin k Mojžíšovi promluvil výrokem: Já jsem Hospodin; mluv k faraonovi, králi Egypta, vše, co já mluvím k tobě. A Mojžíš před tváří Hospodinovou řekl: Hle, já jsem na rtech neobřezán, i jak ke mně farao bude obracet sluch? A Hospodin k Mojžíšovi řekl: Viz, dal jsem tě faraonovi místo Boha a Árón, tvůj bratr, bude tvým prorokem; ty budeš mluvit vše, co ti budu rozkazovat, a Árón, tvůj bratr, bude mluvit k faraonovi, a ť Isráélovy děti ze své země propustí. A já srdce faraonovo budu zatvrzovat a v zemi Egypta svá znamení a své zázraky rozmnožovat; a farao k vám nebude obracet sluch, i budu v zem Egypta vkládat svou ruku a své zástupy, svůj lid, Isráélovy děti, ze země Egypta velikými soudy vyvádět; a při mém napřažení mé ruky na Egypt poznají Egypťané, že já jsem Hospodin, když Isráélovy děti zprostřed nich budu vyvádět. A Mojžíš a Árón se jal i činit podle toho, co jim Hospodin rozkázal; tak se jali činit. A při jejich mluvení k faraonovi byl Mojžíš ve věku osmdesáti let a Árón ve věku třiaosmdesáti let. A Hospodin k Mojžíšovi a k Árónovi pronesl výrok: Když k vám farao bude mluvit výrokem: Dejte si zázrak, pak musíš říci Árónovi: Vezmi svou hůl a hoď ji před tvář faraonovu; bude se stávat plazem. A Mojžíš a Árón vešli k faraonovi a učinili tak, podle toho, co Hospodin rozkázal, i hodil Árón svou hůl před tvář faraonovu a před tvář jeho služebníků, a stala se plazem. A le i farao povolal mudrce a kouzelníky a učinili tak i oni, písmaři Egypta, svými čáry, neboť hodili každý svou hůl, i staly se plazy; a le Árónova hůl jejich hole pohltila. I zesílilo srdce faraonovo a neobrátil k nim sluch, podle toho, jak promluvil Hospodin. A Hospodin k Mojžíšovi řekl: Srdce faraonovo otupělo, odmítá propustit lid. Jdi k faraonovi za jitra - hle, chystá se vyjít k vodě, i musíš mu stanout vstříc na břehu řeky a v svou ruku vzít tu hůl, jež se obrátila v hada, a říci k němu: Poslal mě k tobě Hospodin, Bůh Hebreů, s výrokem: Propusť můj lid, a ť mi slouží v pustině; a hle, dosud jsi neuposlechl. Takto řekl Hospodin: Tímto budeš moci poznat, že já jsem Hospodin - hle, já se chystám udeřit holí, jež je v mé ruce, na vody, jež jsou v řece, i obrátí se v krev a ryby, jež jsou v řece, budou hynout a řeka zasmrádne a Egypťanům se znechutí vodu z řeky pít. A Hospodin řekl k Mojžíšovi: Řekni k Árónovi: Vezmi svou hůl a napřáhni svou ruku na vody Egypťanů - na jejich toky, na jejich řeky a na jejich louže i na všechna nahromadění jejich vod, a ť se stávají krví, i vznikne v celé zemi Egypta krev i v dřevě i v kameni. A Mojžíš a Árón tak učinili, podle toho, co Hospodin rozkázal, i mávl holí do výše a před očima faraonovýma a před očima jeho služebníků udeřil vody, jež byly v řece, i obrátily se všechny vody, jež byly v řece, v krev; a ryby, jež byly v řece, pohynuly a řeka zasmrádla a Egypťané vodu z řeky nemohli pít, a v celé zemi Egypta vznikla krev. I písmaři Egypta tak učinili svými čáry a srdce faraonovo zesílilo, i neobrátil k nim sluch, podle toho, co promluvil Hospodin. A farao se otočil a vešel do svého domu a nepřiložil své srdce ani k tomuto. A všichni Egypťané okolo řeky se jali kopáním hledat vodu k pití, neboť vodu řeky pít nemohli. A po Hospodinově udeření řeky se naplnilo sedm dní. A Hospodin k Mojžíšovi řekl: Vejdi k faraonovi a řekni k němu: Takto řekl Hospodin: Propusť můj lid, a ť mi slouží; a le jsi -li ty odmítavý k propuštění, hle, já se chystám celé tvé území postihnout žabami, i zahemží se žabami řeka, i vylezou a vniknou v tvůj dům a v tvou ložnici a na tvé lože a v dům tvých služebníků a mezi tvůj lid a v tvé pece a v tvé díže; a no, na tebe a na tvůj lid a na všechny tvé služebníky budou vylézat žáby. A Hospodin k Mojžíšovi řekl: Řekni k Árónovi: Napřáhni svou ruku se svou holí na toky, na řeky a na louže a vyveď na zem Egypta žáby. A Árón napřáhl svou ruku na vody Egypta a vyvedl žáby, i pokryly zem Egypta. I písmaři tak učinili svými čáry a vyvedli na zem Egypta žáby. A farao Mojžíše a Áróna povolal a řekl: Úpějte k Hospodinu, a ť ty žáby ode mne a od mého lidu ráčí odníti, pak chci lid propustit, a ť Hospodinu obětují. A Mojžíš faraonovi řekl: Dopřeji ti té cti - nakdy mám za tebe a za tvé služebníky a za tvůj lid prosit za vymýcení žab od tebe a z tvého domu, nechť zbývají jen v řece? I řekl: Na zítřek. A řekl: Podle tvého slova, abys věděl, že není takového jako Hospodin, náš Bůh; i budou žáby od tebe a z tvého domu a od tvých služebníků a od tvého lidu odňaty; zbývat budou jen v řece. I vyšel Mojžíš a Árón z blízkosti faraona; a Mojžíš se jal volat k Hospodinu stran žab, jež na faraona přivedl, a Hospodin učinil podle Mojžíšova slova a žáby z domů, z dvorů a z polí vyhynuly; i shrnuli je - hromady a hromady - a země zasmrádla. A le když farao uviděl, že nastala úleva, otupil své srdce a neobrátil k nim sluch - podle toho, co Hospodin promluvil. A Hospodin řekl k Mojžíšovi: Řekni k Árónovi: Napřáhni svou hůl a udeř prach země, i stane se v celé zemi Egypta komáry. I učinili tak a Árón napřáhl svou ruku se svou holí a udeřil prach země, i vznikli komáři na lidech i na dobytku, všechen prach země se v celé zemi Egypta stal komáry. I písmaři se jali tak činit svými čáry k vyvolání komárů, a le nemohli. I byli na lidech i na dobytku komáři a písmaři k faraonovi řekli: Toto je Boží prst! A le faraonovo srdce zesílilo, i neobrátil k nim sluch, podle toho, co Hospodin promluvil. A Hospodin řekl k Mojžíšovi: Za jitra časně vstaň a postav se před tvář faraonovu - hle, chystá se vyjít k vodě, i musíš k němu říci: Takto řekl Hospodin: Propusť můj lid, a ť mi slouží, neboť, nejsi-li ochoten můj lid propustit, hle, já - chystám se na tebe a na tvé služebníky a na tvůj lid a na tvé domy poslat střečky, i budou domy Egypťanů plny střečků, a i půda, na níž ony jsou. A v onen den chci vyznačit zem Góšen, v níž prodlévá můj lid, ať tam není střečků, abys věděl, že uvnitř země jsem já, Hospodin; chci tedy zavést rozlišení mezi mým lidem a mezi tvým lidem; toto znamení bude nastávat zítra. A Hospodin tak učinil, i vnikli sužující střečkové v dům faraonův a dům jeho služebníků a v celé zemi Egypta byla země od střečků nakažena. A farao zavolal na Mojžíše a Áróna a řekl: Jděte, obětujte svému Bohu v zemi. A Mojžíš řekl: Nesluší se takto činit, neboť bychom Hospodinu, našemu Bohu, obětovali ošklivost Egypťanů. Hle, budeme-li obětovat ošklivost Egypťanů před jejich očima, nebudou nás kamenovat? Půjdeme v pustinu cestou tří dní a jmeme se Hospodinu, našemu Bohu, obětovat podle toho, co k nám bude říkat. A farao řekl: Já vás chci propustit, a ť obětujete Hospodinu, vašemu Bohu, v pustině, jen nechť se, až odejdete, příliš nevzdalujete. Přimlouvejte se za mne. A Mojžíš řekl: Hle, já vycházím z tvé blízkosti a budu úpět k Hospodinu, a ť jsou střečkové od faraona, od jeho služebníků a od jeho lidu zítra odňati, jen nechť farao nadále neklame, nechtěje lid propustit k obětování Hospodinu. A Mojžíš z blízkosti faraona vyšel a jal se úpět k Hospodinu a Hospodin učinil podle slova Mojžíšova a odňal střečky od faraona, od jeho služebníků a od jeho lidu - nezbyl ani jeden. A le farao své srdce i tentokrát otupil a nepropustil lid. A Hospodin řekl k Mojžíšovi: Vejdi k faraonovi a promluv k němu: Takto řekl Hospodin, Bůh Hebreů: Propusť můj lid, a ť mi slouží, neboť jestliže jsi odmítavý k propuštění a ještě stále na nich pevně trváš, hle, ruka Hospodinova je na tvém dobytku, jenž je v poli, na koních, na oslech, na velbloudech, na skotu a na drobném dobytku - velmi těžká rána. A Hospodin učiní rozdíl mezi dobytkem Isráélovým a mezi dobytkem Egypťanů, takže z ničeho, co patří Isráélovým dětem, nebude hynout nic. A Hospodin uložil určený čas výrokem: Tuto věc bude činit Hospodin v zemi zítra. A nazítří Hospodin tuto věc učinil, takže všechen dobytek Egypťanů uhynul, a le z dobytka Isráélových dětí neuhynulo ani jedno; a farao si poslem zjistil, že hle, z dobytka Isráélova ani jedno neuhynulo. A le srdce faraonovo bylo otupělo, i nepropustil lid. A Hospodin řekl k Mojžíšovi a k Árónovi: Vezměte si plné své hrsti sazí z tavicí pece a Mojžíš nechť je před očima faraonovýma rozpráší k nebesům, i stanou se na celé zemi Egypta jemným práškem a ten se na lidech i na dobytku v celé zemi Egypta stane vředovitostí, propukající puchýři. I vzali saze z tavicí pece a stoupli si před tvář faraonovu a Mojžíš je rozprášil k nebesům, i nastala u lidí i u dobytka puchýři propukající vředovitost; a z příčiny vředovitosti nemohli písmaři před tváří Mojžíšovou stát, neboť vředovitost nastala u písmařů i u všech Egypťanů. A le Hospodin zesílil faraonovo srdce, i neobrátil k nim sluch, podle toho, co Hospodin k Mojžíšovi promluvil. A Hospodin řekl k Mojžíšovi: Za jitra časně vstaň a postav se před faraonovu tvář a řekni k němu: Takto řekl Hospodin, Bůh Hebreů: Propusť můj lid, a ť mi slouží, neboť tentokrát se já chystám na tvé srdce poslat všechny své pohromy, i mezi tvé služebníky a mezi tvůj lid, abys věděl, že v celé zemi není takového jako já, neboť jsem nyní vztáhl svou ruku a mohu ranit tebe a tvůj lid morem, i musel bys být ze země odstraněn; a le přesto jsem tě ponechal stát pro tuto příčinu, pro příčinu ukázání ti své moci a za účelem rozhlášení mého jména v celé zemi. Ještě se vyvyšuješ proti mému lidu, nechtěje jej propustit? Hle, já - chystám se zítra okolo této doby dštít velmi těžkým krupobitím, jemuž podobné nenastalo v Egyptě ode dne jeho založení a ž dosud. A nyní pošli, dej zabezpečit svůj dobytek a vše, co máš v poli; každý člověk a zvíře, jež se bude moci najít v poli a nebude se moci utéci do domu - tu na ně spadne krupobití a pomřou. Ten, kdo se z služebníků faraonových bál slova Hospodinova, zahnal své nevolníky a svůj dobytek do domů, a le kdo své srdce nepřiložil k slovu Hospodinovu, ten nechal své nevolníky a svůj dobytek v poli. A Hospodin řekl k Mojžíšovi: Napřáhni svou ruku naproti nebesům, a ť se v celé zemi Egypta na lidi i na dobytek i na všechno polní bylinstvo do stane krupobití. A Mojžíš napřáhl svou hůl naproti nebesům a Hospodin dal hřmění a krupobití a na zem při šel oheň, a Hospodin se na zem Egypta jal dštít krupobitím. I nastalo krupobití - a mezi krupobitím vmíšený oheň - velmi těžké, jemuž podobné v zemi Egypta nenastalo, odkdy se stal národem. A krupobití v celé zemi Egypta potlouklo vše, co bylo v poli, od lidí a ž po dobytek, i všechno polní bylinstvo potlouklo krupobití, a polámalo všechno polní stromoví. Jen v zemi Góšen, kde byly Isráélovy děti, krupobití nenastalo. A farao poslal a dal povolat Mojžíše a Áróna a řekl k nim: Ten to krát jsem zhřešil; ten, jenž je spravedlivý, je Hospodin, a ti, kdo jsou hanební, jsem já a můj lid. Úpějte k Hospodinu, a ť je dosti trvání Božího hřmění a krupobití, a chci vás propustit a nebudete nadále zůstávat. A Mojžíš k němu řekl: Za svého opuštění města budu rozprostírat své dlaně k Hospodinu - hřmění bude končit, aniž ještě bude krupobití, abys věděl, že země patří Hospodinu. A le ty a tvoji služebníci - vím, že se ještě nebudete bát tváře Hospodina, Boha. I byl potlučen len a ječmen, neboť ječmen měl klas a len květ, a le pšenice a špalda nebyly potlučeny, neboť ony byly pozdní. A Mojžíš z blízkosti faraona vyšel za město a rozprostřel své dlaně k Hospodinu, i skončilo hřmění a krupobití, a déšť se přestal na zem vylévat. A le když farao uviděl, že skončil déšť a krupobití a hřmění, jal se dále hřešit a otupil své srdce, on i jeho služebníci, i zesílilo srdce faraonovo a nepropustil Isráélovy děti, podle toho, co Hospodin skrze Mojžíše promluvil. A Hospodin řekl k Mojžíšovi: Vejdi k faraonovi, neboť já jsem otupil jeho srdce a srdce jeho služebníků za účelem představení těchto svých znamení v jeho středu a abys v uši svého syna a syna svého syna mohl rozprávět, jak jsem se vypořádal s Egypťany, a má znamení, jež jsem mezi nimi uskutečnil, i budete vědět, že já jsem Hospodin. I vešel Mojžíš a Árón k faraonovi a řekli k němu: Takto řekl Hospodin, Bůh Hebreů: Dokdy odmítáš pokořit se před mou tváří? Propusť můj lid, a ť mi slouží, neboť jsi- li ty odmítavý k propuštění mého lidu, hle, já - chystám se zítra v tvé území uvést kobylky, i zahalí vzhled země, takže nikdo nebude schopen zemi vidět, i sežerou zůstatek ušetřeného, jež vám zbývá od krupobití, a ožerou všechno stromoví, jež vám vyrostlo z pole, a naplní tvůj dům a domy všech tvých služebníků a domy všech Egypťanů, což neuviděli tvoji otcové a ni otcové tvých otců ode dne jejich octnutí na půdě až po den tento. A otočil se a vyšel z blízkosti faraona. A služebníci faraona k němu řekli: Dokdy nám tento bude léčkou? Propusť ty lidi, a ť obsluhují Hospodina, svého Boha; zda ještě nevíš, že Egypt je zhuben? I byl přiveden Mojžíš a Árón zpět k faraonovi, i řekl k nim: Jděte, obsluhujte Hospodina, vašeho Boha; kteří jsou ti, kdo mají jít? A Mojžíš řekl: Půjdeme s našimi mladými i s našimi starými, s našimi syny i s našimi dcerami, s naším drobným dobytkem i s naším skotem půjdeme, neboť máme slavnost Hospodinovu. I řekl k nim: Nechť je Hospodin s vámi tak, jako já budu propouštět vás i vaši drobotinu. Dejte si pozor, neboť před vaší tváří je pohroma. Ne tak - jděte si vy muži a obsluhujte Hospodina, neboť vy to žádáte. I vyhnal i je z blízkosti tváře faraonovy. A Hospodin k Mojžíšovi řekl: Napřáhni svou ruku na zem Egypta pro kobylky, a ť na zem Egypta vystupují a požírají všechno bylinstvo země, vše, co krupobití nechalo zbývat. A Mojžíš na zem Egypta napřáhl svou hůl a Hospodin celý onen den a celou noc v zem uváděl východní vítr; když nastalo jitro, přinesl východní vítr kobylky; i vystoupily kobylky na celou zem Egypta a spočinuly v celém území Egypta - velmi sužující; před nimi se tak ové kobylky jako ony nevyskytly an i po nich tak ových nebude. I přikryly vzhled celé země, takže byla země zatemněna, a sežraly všechno bylinstvo země a všechno ovoce stromoví, jež krupobití pozůstavilo, i nebylo v celé zemi Egypta pozůstaveno nic zeleného na stromoví an i na polním bylinstvu. A farao pospíšil povolat Mojžíše a Áróna a řekl: Zhřešil jsem vůči Hospodinu, vašemu Bohu; i vůči vám; nyní tedy odpusť, prosím, můj hřích, pouze ten to krát, a úpějte k Hospodinu, vašemu Bohu, a ť jen ze mne ráčí sejmout tuto zhoubu. I vyšel z blízkosti faraona a jal se úpět k Hospodinu, a Hospodin obrátil vítr od západu, velmi silný, jenž kobylky odnesl a vrazil je do moře Rákosí; v celém území Egypta nezbyla jedna kobylka. A le Hospodin zesílil faraonovo srdce, i nepropustil Isráélovy děti. A Hospodin řekl k Mojžíšovi: Napřáhni svou ruku naproti nebesům, a ť na zemi Egypta nastává tma, i bude se pro tmu tápat. A Mojžíš svou ruku napřáhl naproti nebesům, i nastala v celé zemi Egypta tma, hluboká tma, na tři dni; neviděli se navzájem a po tři dni nikdo nevstal ze svého místa, a le všechny děti Isráélovy měly v svých příbytcích světlo. A farao povolal Mojžíše a řekl: Jděte, obsluhujte Hospodina, jen váš drobný dobytek a váš skot nechť se zadržuje; i vaše drobotina nechť jde s vámi. A Mojžíš řekl: Ty také musíš dát v naše ruce oběti a vzestupné oběti, jež připravíme Hospodinu, našemu Bohu. A půjde s námi i náš dobytek, nebude zbývat ani kopyto, neboť z něho budeme brát k obsluhování Hospodina, našeho Boha, a my nevíme, a ž do našeho příchodu tam, čím máme Hospodina obsluhovat. A le Hospodin zesílil faraonovo srdce, i znechtělo se mu je propustit; i řekl mu farao: Odejdi zpřed mne, chraň se, nechť více nevidíš mou tvář, neboť v den tvého uvidění mé tváře budeš muset umřít. A Mojžíš řekl: Správně jsi promluvil: Nebudu více vidět tvou tvář. (A Hospodin byl k Mojžíšovi řekl: Ještě jednu ránu chci uvést na faraona a na Egypt; potom vás odtud bude chtít propustit; dokonce vás, za jeho propouštění vás cele, odtud bude vyhánět. Nuže, promluv v uši lidu, a ť žádají, každý muž od svého přítele a každá žena od své přítelkyně, náčiní ze stříbra a náčiní ze zlata. A Hospodin dal lidu v očích Egypťanů přízeň; také byl ten muž, Mojžíš, velmi veliký v zemi Egypta, v očích faraonových služebníků i v očích lidu.) A Mojžíš řekl: Takto řekl Hospodin: Já okolo půlnoci budu vycházet v střed Egypta a vše prvorozené v zemi Egypta pomře, od prvorozeného faraona, sedícího na svém trůnu, po prvorozeného služky, jež je za žernovy, a vše prvorozené dobytka, i nastane v celé zemi Egypta veliký křik, jemuž podobný nebyl vyvolán, a jemu podobného více nebude, a le proti žádnému z dětí Isráélových ani pes nebude ostřit svůj jazyk, proti žádnému od člověka a ž po dobytek, abyste věděli, jaký rozdíl bude činit Hospodin mezi Egypťany a mezi Isráélem. A všichni tito tvoji služebníci sestoupí ke mně a budou se mi klanět s výrokem: Vyjdi ty i všechen lid, jenž tě následuje. A potom budu moci vyjít. A vyšel z blízkosti faraona ve vzplanutí hněvu. (A Hospodin byl k Mojžíšovi řekl: Farao k vám nebude obracet sluch - za účelem rozmnožení mých zázraků v zemi Egypta; a Mojžíš a Árón všechny tyto zázraky před tváří faraonovou učinili, a le Hospodin byl zesílil faraonovo srdce, takže nepropustil děti Isráélovy ze své země.) A Hospodin v zemi Egypta pronesl k Mojžíšovi a k Árónovi výrok: Tento měsíc vám bude počátkem měsíců; on vám bude prvním z měsíců roku. Promluvte k celému shromáždění Isráéle výrokem: V desátý den tohoto měsíce - tu si budou brát každý dobytče pro dům otců - dobytče pro dům; a bude -li dům příliš malý na dobytče, pak si je vezme on a jeho spolu obyvatel, jenž bude blízký jeho domu, podle počtu duší; každého budete na dobytče počítat podle míry jeho jedení. Vaše dobytče bude bezvadné, roční samec; budete je brát z ovcí a nebo z koz a budete je chovat do čtrnáctého dne tohoto měsíce a mezi dvěma večery je porazí, celé sejití shromáždění Isráélova, a vezmou z krve a dají na obě veřeje a na vrchní trám dveří na domě, v němž je budou jíst. A v tuto noc budou jíst maso pečené ohněm a nekvašené chleby, budou je jíst s hořkými bylinami. Nechť z něho nejíte syrového ani vařeného, uvařeného ve vodě, nýbrž jen pečené ohněm, jeho hlavu s jeho holeněmi a s jeho vnitřnostmi; a nesmíte z něho pozůstavit nic do jitra, a nebo do jitra z něho pozůstavené budete spalovat ohněm. A budete je jíst takto: své boky opásány, své sandály na svých nohou a svou hůl ve své ruce, a budete je jíst ve chvatu - to je minutí Hospodinovo. I budu v tuto noc procházet zemí Egypta a bít v zemi Egypta vše prvorozené, od lidí a ž po dobytek, a proti všem bohům Egypta vykonávat soud, já Hospodin. A le vám bude ta krev za znamení na domech, kde vy jste, a když krev budu vidět, budu vás míjet, i nebude na vás při mém bití v zemi Egypta neštěstí ke zkáze. A tento den se vám stane památkou a budete jej slavit jako slavnost Hospodinovu, po svých pokoleních jej budete slavit trvalým ustanovením. Sedm dní budete jídat nekvašené chleby; hned v první den budete odstraňovat ze svých domů kvas, neboť každý jedoucí kynuté - a no, ona duše bude z Isráéle vyťata; od prvního dne po den sedmý. I budete mít v první den svaté svolání a v sedmý den svaté svolání; žádná práce se nesmí v nich konat, leda to, co je kterékoli duši k jídlu, to jediné smíte konat. Budete tedy dbát nekvašených chlebů, že jsem právě v tento den vyvedl vaše vojska ze země Egypta, takže tohoto dne budete dbát po svých pokoleních - trvalé ustanovení. Nekvašené chleby budete jíst v první měsíc od čtrnáctého dne toho měsíce navečer po den jedenadvacátý toho měsíce navečer; po sedm dní se ve vašich domech nesmí najít kvas, neboť každý jedoucí z kynutého - a no, ona duše bude ze shromáždění Isráéle vyťata, z cizinců i z domácích země. Nic kynutého nesmíte jíst; ve všech svých příbytcích budete jíst nekvašené chleby. A Mojžíš povolal všechny starší Isráéle a řekl k nim: Vyberte a vezměte si po svých čeledích dobytčata a porazte Minutí; a vezměte svazek yzopu, ten namočte v krvi, jež bude v míse, a naneste na vrchní trám dveří a na obě veřeje z krve, jež bude v míse; a vy až do jitra nesmíte vycházet, nikdo, z dveří svého domu, neboť Hospodin projde k zraňování Egypťanů, a když uvidí krev na vrchním trámu dveří a na obou veřejích, mine Hospodin ty dveře a nebude dovolovat ničiteli vejít k zraňování do vašich domů. A toto slovo budete navždy zachovávat za ustanovení tobě i tvým dětem; a až budete vcházet do země, již vám Hospodin bude dávat podle toho, co promluvil, stane se, že budete zachovávat tuto službu; a až k vám vaše děti budou říkat: Čím vám je tato služba? stane se, že budete říkat: Ona je obětí Minutí Hospodinu, jenž v Egyptě při svém zraňování Egypťanů minul domy Isráélových dětí, takže naše domy ušetřil. A lid schýlil hlavy a poklonili se; a Isráélovy děti se odebraly, i učinili podle toho, co Hospodin rozkázal Mojžíšovi a Árónovi; tak učinili. A v půlnoci se stalo, že Hospodin pobil vše prvorozené v zemi Egypta, od prvorozeného faraona, sedícího na svém trůnu, po prvorozeného vězně, jenž byl v žaláři, a vše prvorozené zvířectva. A farao oné noci vstal, on i všichni jeho služebníci a všichni Egypťané (a v Egyptě nastal veliký křik, neboť nebylo domu, kde by nebylo mrtvého), i povolal v noci Mojžíše a Áróna a řekl: Vstaňte, vyjděte zprostřed mého lidu, i vy i Isráélovy děti, a jděte a obsluhujte Hospodina podle vašeho slova. Vezměte i svůj drobný dobytek i svůj skot podle toho, co jste promluvili, a jděte, a požehnejte i mně. A Egypťané se na lid jali vyvíjet nátlak, chtějíce jej spěšně vypudit ze země, neboť pravili: My všichni jsme mrtvi. A lid vyzvedl své těsto, dříve než mohlo vykynout, své díže zavázané v svých ošaceních, na svá ramena; a Isráélovy děti učinily podle Mojžíšova slova, i vyžádali od Egypťanů náčiní ze stříbra a náčiní ze zlata a ošacení, a Hospodin lidu dal v očích Egypťanů přízeň, i vyhověli jim; a tak Egypťany oloupili. A Isráélovy děti se daly na cestu z Raemsésu do Sukkóth, asi šest set tisíc pěších - mužů, kromě drobotiny, a vystoupilo s nimi i mnoho přimíšených a drobného dobytka a skotu, velmi četné stádo. A těsto, jež vynesli z Egypta, upekli na nekvašené chlebové placky, neboť nevykynulo, protože byli z Egypta vyhnáni a nemohli prodlévat, a ani si nepřipravili stravu A bydlení Isráélových dětí, co bydleli v Egyptě, trvalo třicet let a čtyři sta let, a po uplynutí třiceti let a čtyř set let se stalo, a no, právě v tento den se stalo, že všechna vojska Hospodinova ze země Egypta vyšla. To je noc bdění Hospodinu, stran vyvedení jich ze země Egypta; to je tato noc Hospodinova, bdění pro všechny Isráélovy děti po jejich pokoleních. A Hospodin řekl k Mojžíšovi a Árónovi: Toto je ustanovení Minutí: Nesmí z něho jíst žádný syn ciziny, a le každý nevolník kohokoli, koupě za peníze, když ho obřežeš, tehdy z něho bude jíst; podruh a ni námezdník z něho jíst nesmí. Bude se jíst v jednom domě, nic z jeho masa nesmíš vynést z domu ven, a kosti v něm nesmíte lámat. Bude je dodržovat celé shromáždění Isráéle, a kdykoli s tebou bude pobývat cizinec a zachce se mu držet Minutí Hospodinu, musí u něho každý mužského pohlaví být obřezán, a tehdy nechť se přibližuje dodržet je, i stane se jako by domácím země; a le žádný neobřeznec z něho jíst nesmí; pro domácího i pro cizince pobývajícího vprostřed vás bude jeden zákon. A všechny Isráélovy děti učinily podle toho, co Hospodin rozkázal Mojžíšovi a Árónovi; tak učinili. A právě v tento den se stalo, že Hospodin Isráélovy děti podle jejich oddílů vyvedl ze země Egypta. A Hospodin k Mojžíšovi promluvil výrokem: Posvěť mi vše prvorozené, protrhující každou dělohu mezi Isráélovými dětmi, mezi lidmi i mezi dobytkem; ono patří mně. A Mojžíš řekl k lidu: Třeba si pamatovat tento den, v němž jste vyšli z Egypta, z domu nevolníků, neboť vás odtud silou své ruky vyvedl Hospodin, i nebude se jíst kynuté. Vy vycházíte dnes, v měsíci Ávívu, a až tě Hospodin bude uvádět do země Kenáaního a Chittího a Emórího a Chivvího a Jevúsího, již tvým otcům přisáhl dát tobě, zem přetékající mlékem a medem, stane se, že v tomto měsíci budeš odsluhovat tuto službu. Sedm dní budeš jíst nekvašené chleby a v sedmý den bude slavnost Hospodinu; nekvašené chleby se budou jíst po těch sedm dní a nebude se u tebe vidět kynuté, aniž se u tebe, v celém tvém území, bude vidět kvas. A v onen den budeš svému synu podávat zprávu výrokem: To je, protože toto mi učinil Hospodin při mém vyjití z Egypta; i bude ti to na znamení na tvé ruce a na památku mezi tvýma očima, aby byl zákon Hospodinův v tvých ústech, neboť tě Hospodin silnou rukou vyvedl z Egypta. I budeš toto ustanovení zachovávat v jeho určený čas od roku do roku. A až tě Hospodin bude uvádět do země Kenáaního podle toho, co přisáhl tobě a tvým otcům, a dá ti ji, stane se, že vše protrhující dělohu budeš věnovat Hospodinu a každé prvé mládě z potomstva dobytka, co se ti bude do stávat, samce, - Hospodinu; a každé prvé mládě osla budeš vykupovat kusem drobného dobytka, a nebudeš-li vykupovat, pak mu musíš zlomit vaz; i vše prvorozené lidí mezi svými dětmi budeš vykupovat. A až se tě tvůj syn v budoucnosti bude tázat výrokem: Co je toto? stane se, že k němu budeš říkat: Hospodin nás silou své ruky vyvedl z Egypta, z domu nevolníků, a když farao zatvrzele odmítal nás propustit, stalo se, že Hospodin pozabíjel vše prvorozené v zemi Egypta, od prvorozeného lidí a ž po prvorozené dobytka; proto já vše protrhující dělohu, samce, obětuji Hospodinu, a vše prvorozené ze svých dětí vykupuji. To bude za znamení na tvé ruce a za čelenky mezi tvýma očima, neboť nás Hospodin silou své ruky vyvedl z Egypta. A když byl lid faraonem propuštěn, stalo se, že je Bůh nevedl cestou země Pelištím, ač ona byla blízká, neboť Bůh řekl: Aby lid nelitoval, kdyby spatřil boj, takže by se vrátili do Egypta; nýbrž Bůh lid obrátil cestou pustiny, moře Rákosí; a Isráélovy děti vystoupily ze země Egypta sešikovány. A Mojžíš s sebou vzal kosti Josefovy, neboť on Isráélovy syny slavnostní přísahou zavázal výrokem: Bůh se o vás jistě bude starat, i budete odtud s sebou vynášet mé kosti. I dali se na cestu ze Sukkóth a uložili se v Étámu na pokraji pustiny; a před jejich tváří šel Hospodin, ve dne v sloupu oblaku k jich vedení cestou a v noc i v sloupu ohně k svícení jim, k pochodu ve dne i v noc i; sloup oblaku ve dne a ni sloup ohně v noc i před tváří lidu neodstupoval. A Hospodin k Mojžíšovi promluvil výrokem: Promluv k Isráélovým dětem, a ť se obracejí a táboří před Pí-hachíróth mezi Migdólem a mezi mořem; před Baal-Cefónem, naproti němu, budete tábořit u moře. A farao si o Isráélových dětech řekne: Oni jsou v zemi zbloudilí, zavřela se nad nimi pustina; i chci zesílit faraonovo srdce, a ť za nimi vyrazí, a budu moci být ve faraonovi a ve vší jeho vojenské moci oslaven, i budou Egypťané vědět, že já jsem Hospodin. A učinili tak. A králi Egypta bylo oznámeno, že lid utekl, i převrátilo se srdce faraona z jeho služebníků proti lidu, i řekli: Co jsme toto učinili, že jsme Isráéle propustili ze své služby! I zapřáhl v svůj vůz a vzal s sebou svůj lid, a vzal šest set vybraných vozů a na nich všech štítonoše, a Hospodin zesílil srdce faraona, krále Egypta, takže vyrazil za Isráélovými dětmi; a Isráélovy děti vycházely se zdviženou rukou. Egypťané tedy za nimi vyrazili a dostihli je, utábořivší se u moře, - všichni koně vozů faraonových, jeho jezdci a jeho vojenská moc, - u Pí-hachíróth, před Baal-Cefónem. A farao se přiblížil, i pozvedly Isráélovy děti své oči, a hle, za nimi vytáhší Egypťané, a Isráélovy děti se velmi ulekly, i jali se křičet k Hospodinu a k Mojžíšovi řekli: Zda z příčiny nedostatku hrobů, že jich v Egyptě není, jsi nás odvedl umřít v pustině? Co jsi nám toto učinil - vyvést nás z Egypta? Zda toto ne ní to, co jsme k tobě v Egyptě mluvili výrokem: Nechej nás, a ť obsluhujeme Egypťany? Ano, bylo by pro nás lépe obsluhovat Egypťany než naše umírání v pustině! A Mojžíš k lidu řekl: Nechť se nebojíte, postavte se a vizte záchranu Hospodinovu, již pro vás dnes bude uskutečňovat, neboť Egypťany, jež vidíte dnes, již nikdy více nebudete vidět. Bude za vás bojovat Hospodin a vy budete mlčet. A Hospodin k Mojžíšovi řekl: Co ke mně křičíš? Mluv k Isráélovým dětem, a ť se berou vpřed, a ty zvedni svou hůl a napřáhni svou ruku na moře a rozpolti je, a ť Isráélovy děti vcházejí v střed moře po suchu; a já, hle, já - chystám se zesílit srdce Egypťanů, a ť vcházejí za nimi, i budu moci být ve faraonovi a ve vší jeho vojenské moci, v jeho vozech a v jeho jezdcích oslaven, a v mém nabytí slávy ve faraonovi, v jeho vozech a v jeho jezdcích Egypťané poznají, že já jsem Hospodin. A Boží Anděl, jdoucí před táborem Isráélovým, se odebral a zašel jim zezadu a sloup oblaku se odebral zpřed nich a stanul jim zezadu a vešel mezi tábor Egypťanů a mezi tábor Isráélův, i stal se oblakem a tmou a osvětloval noc, a celou noc se jeden k druhému nepřiblížil. A Mojžíš napřáhl svou ruku na moře a Hospodin silným východním větrem za celou noc moře zahnal a učinil moře suchem, i rozpoltily se vody a Isráélovy děti vešly v střed moře po suchu a vody jim zprava od nich a zleva od nich byly zdí. A v patách se rozehnali Egypťané, i vešli za nimi, všichni faraonovi koně a jeho vozy a jeho jezdci, doprostřed moře; a za jitřní hlídky se stalo, že Hospodin v sloupu ohně a oblaku pohleděl na tábor Egypťanů dolů, i zmátl tábor Egypťanů a porouchal kola jeho vozidel, takže je s obtíží poháněli. A Egypťané řekli: Prchejme před Isráélem, neboť za ně proti Egypťanům bojuje Hospodin! A Hospodin řekl k Mojžíšovi: Napřáhni svou ruku na moře, a ť vody padají zpět na Egypt, na jeho vozy a na jeho jezdce. A Mojžíš svou ruku na moře napřáhl a moře se za nastávání jitra vrátilo k svému stálému pohybu, a Egypťané při setkání s ním prchali, a le Hospodin Egypťany setřásl v střed moře. A když vody padly zpět, zaplavily vozy a jezdce vší vojenské moci faraonovy, všedší za nimi v moře; nezůstalo z nich ani jednoho; a le Isráélovy děti byly prošly středem moře po suchu a vody jim zprava od nich a zleva od nich byly zdí. Tak Hospodin v onen den Isráéle zachránil před rukou Egypťanů, a Isráél uviděl Egypťany na břehu moře mrtvé, i poznal Isráél mocnou ruku Hospodinovu, jíž Hospodin zapůsobil proti Egypťanům; i báli se, lid, Hospodina a věřili v Hospodina a v Mojžíše, jeho nevolníka. Tehdy zpíval Mojžíš a Isráélovy děti Hospodinu tuto píseň, i pronesli výrok: Budu Hospodinu zpívat, neboť je slavně vyvýšen, koně a jeho jezdce hodil v moře. Mou silou a zpěvem je Jáh, i stal se mi záchranou; on je můj BŮH, i budu ho oslavovat, Bůh mého otce, i budu ho velebit. Hospodin je muž boje, Hospodin je jeho jméno; vozidla faraonova a jeho vojenskou moc vrhl v moře a výkvět jeho důstojníků, ti se utopili v moři Rákosí; zaplavují je vodstva, klesli v hloubky tak jako kámen. Tvá pravice, Hospodine, je vznešená v moci, tvá pravice, Hospodine, drtí nepřítele a ve velikosti své vyvýšenosti srážíš povstalce proti tobě; vypouštíš projev svého hněvu - stravuje je jako strniště. A dechem tvých chřípí se nahrnuly vody, přívaly se postavily tak jako mandel, vodstva v srdci moře ztuhla. Nepřítel řekl: Budu pronásledovat, budu dostihovat, dělit kořist, má duše se jimi bude sytit; budu tasit svůj meč, má ruka se jich bude zmocňovat. Zadul jsi svým dechem - zaplavilo je moře, propadli se v mohutné vody jako olovo. Kdo je mezi BOHY takový jako ty, Hospodine? Kdo takový jako ty, skvějící se ve svatosti, bázeň budící v chvalozpěvech, činící divy? Napřáhl jsi svou pravici - pohlcuje je země! Ve svém smilování dovedeš tento lid, jejž jsi vykoupil, doprovodíš ve své síle k příbytku tvé svatosti. Doslechnou se národnosti, budou se třást, obyvatele Pelešeth zachvátí úzkost; tehdy budou rozrušeni šejkové Edóma, vůdcové Móáva - bude je zachvacovat chvění, všichni obyvatelé Kenáanu se rozplynou. Bude na ně padat děs a hrůza, mocí tvé paže budou muset ztichnout jako kámen, než bude moci přejít tvůj lid, Hospodine, než bude moci přejít lid, jehož jsi nabyl. Budeš je uvádět a zasazovat je na hoře tvého dědictví, na místě, jež jsi připravil k svému bydlení, Hospodine, v svatyni, Pane, již zřídí tvé ruce. Hospodin bude kralovat navždy a věčně! Ano, faraonovi koně s jeho vozy a s jeho jezdci vešli v moře a Hospodin na ně vody moře vrhl zpět, a le Isráélovy děti byly prošly středem moře po suchu. A Marie, prorokyně, Árónova sestra, vzala v svou ruku tamburínu a za ní vyšly s tamburínami a s tanci všechny ženy; a Marie jim odpovídala: Zpívejte Hospodinu, neboť je slavně vyvýšen, koně a jeho jezdce hodil v moře. A Mojžíš Isráéle pohnul k odchodu od moře Rákosí, i vyšli do pustiny Šúru a ušli v pustině tři dni a nenašli vody. A přišli do Máry, a le vodu z Máry nemohli pít, neboť ona byla hořká; proto její jméno nazval i Márá, a jali se, lid, na Mojžíše reptat výrokem: Co budeme pít? I jal se křičet k Hospodinu a Hospodin mu ukázal dřevo, jež do vody hodil a voda zesládla. Tam mu uložil ustanovení a práva a tam jej přezkoušel a řekl: Budeš-li vpravdě poslouchat hlasu Hospodina, tvého Boha, a konat to, co je správné v jeho očích, a poddávat uši jeho rozkazům a dbát všech jeho ustanovení, nebudu na tebe dopouštět žádnou nemoc, již jsem dopustil na Egypťany, neboť já jsem Hospodin, uzdravující tě. I přišli do Élím a tam bylo dvanáct pramenů vody a sedmdesát palem, i utábořili se tam u vody. A když se dali na cestu z Élím, přišli, celé shromáždění Isráélových dětí, v patnáctý den druhého měsíce po jejich vyjití ze země Egypta do pustiny Sín, jež je mezi Élím a mezi Sínajem, a v pustině se jali, celé shromáždění Isráélových dětí, na Mojžíše a na Áróna reptat; a Isráélovy děti k nim řekly: Kéž bychom byli umřeli rukou Hospodinovou v zemi Egypta za našeho sedění u kotlů masa, za našeho jedení chleba do sytosti! Ano, vyvedli jste nás do této pustiny k usmrcení celého tohoto zástupu hladem! A Hospodin řekl k Mojžíšovi: Hle, já - chystám se dštít pro vás chlebem z nebes; a lid vyjde, i nasbírají dávku dne v její den, abych jej mohl přezkoušet, zda bude chodit v mém zákoně čili nic. A v šestý den se stane, že připraví, co si budou přinášet, i bude to dvojnásobek toho, co každý den budou sbírat. I řekl Mojžíš a Árón ke všem Isráélovým dětem: Večer - tu poznáte, že vás ze země Egypta vyvedl Hospodin, a ráno, tu uvidíte Hospodinovu slávu, protože on uslyšel vaše reptání na Hospodina - vždyť co jsme my, že reptáte na nás? A Mojžíš řekl: V tom, že vám Hospodin dá za večera k jídlu maso a za jitra chleba dosyta, protože Hospodin uslyšel vaše reptání, jimiž vy na něho reptáte; vždyť co jsme my? Ne na nás jsou vaše reptání, nýbrž na Hospodina. A k Árónovi Mojžíš řekl: Řekni k celému shromáždění Isráélových dětí: Přibližte se k tváři Hospodinově, neboť on uslyšel vaše reptání. A při Árónově mluvení k celému shromáždění Isráélových dětí se stalo, že se otočili k pustině, a hle, v oblaku se ukázala sláva Hospodinova, a Hospodin k Mojžíšovi promluvil výrokem: Uslyšel jsem reptání Isráélových dětí; promluv k nim výrokem: Mezi dvěma večery budete jíst maso a za jitra budete syceni chlebem, i budete vědět, že vaším Bohem jsem já, Hospodin. A za večera se stalo, že se zvedly křepelky a pokryly tábor, a za rána vznikla okolo tábora vrstva rosy; a když se vrstva rosy zvedla, hle, na tváři pustiny cosi drobné ho, šupinkovité ho, drobné ho jako jíní na zemi; to Isráélovy děti uviděly, i říkali si navzájem: Co je to? Nepoznali totiž, co to je; a Mojžíš k nim řekl: To je chléb, jejž vám Hospodin dal za pokrm. Toto je věc, již Hospodin rozkázal: Nasbírejte si z něho každý podle míry svého jedení, ómer na hlavu; na počet vašich duší budete brát každý pro ty, kdo jsou v jeho stanu. A Isráélovy děti tak učinily, i nasbírali někdo mnoho a někdo málo, a le když měřili ómerem, neměl ten, kdo mnoho nasbíral, přebytku a ten, kdo málo nasbíral, neměl nedostatku; každý nasbíral podle míry svého jedení. A Mojžíš k nim řekl: Nikdo nechť z toho nic nepozůstavuje do jitra. A le neobrátili k Mojžíšovi sluch a někteří z toho do jitra pozůstavili, i vzdulo se to červy a zasmrádlo, a Mojžíš se na ně rozzlobil. I sbírali to za každého jitra, každý podle míry svého jedení, a když se slunce rozpálilo, rozplývalo se to. A v šestý den se stalo, že nasbírali dvojnásobek chleba, dva ómery na jednoho; a všichni náčelníci shromáždění přišli a podali zprávu Mojžíšovi, i řekl k nim: To je, co promluvil Hospodin: Zítra bude odpočívání svaté soboty Hospodinu. Co chcete péci, pečte, a co chcete vařit, vařte, a všechen přebytek si uložte k uchování do jitra. I uložili si jej do jitra podle toho, co Mojžíš rozkázal, a nezasmrádl a ni se v něm nevyskytli červi. A Mojžíš řekl: Dnes jej jezte, neboť dnes je sobota Hospodinu, dnes toho venku nebudete nacházet. Budete to sbírat šest dní, a le v sedmý den je sobota, tehdy toho nebude. A le v sedmý den se stalo, že někteří z lidu vyšli sbírat, a le nenašli; a Hospodin k Mojžíšovi řekl: Dokdy budete odmítat zachovávaní mých rozkazů a mých zákonů? Vizte, že vám Hospodin dal odpočinek, proto vám on dává v šestý den chleba na dva dni; seď každý na svém, nikdo nechť v sedmý den nevychází ze svého místa. Odpočinuli tedy, lid, v sedmý den. A jeho jméno nazvali, Isráélův dům, mana, a on byl jako símě koriandru, bílý, a jeho chuť jako chuť oplatky s medem. A Mojžíš řekl: Toto je věc, již Hospodin rozkázal: Naplňte tím ómer k uchování vašim pokolením, aby viděla chléb, jímž jsem vás v pustině krmil, když jsem vás vyvedl ze země Egypta. A k Árónovi Mojžíš řekl: Vezmi jeden džbán a dej tam plný ómer many a ulož jej před tvář Hospodinovu k uchování vašim pokolením. Podle toho, co Hospodin rozkázal Mojžíšovi, tak jej Árón uložil před svědectví k uchování, a Isráélovy děti jídaly manu čtyřicet let, až po svůj příchod do obydlené země; manu jídali až po svůj příchod na okraj země Kenáanu. A ómer, to je desetina éfy. A celé shromáždění Isráélových dětí nastoupilo cestu z pustiny Sín k svým cestováním podle příkazů Hospodinových, i utábořili se v Refídím; a k pití pro lid nebylo vody; lid se tedy s Mojžíšem jal vadit, i řekli: Dejte nám vodu, a ť můžeme pít! A Mojžíš jim řekl: Co se vadíte se mnou? Co pokoušíte Hospodina? A le lid tam žíznil po vodě, i reptal lid na Mojžíše a říkal: Nač toto? Vyvedl jsi nás z Egypta k usmrcení mne a mých dětí a mého dobytka žízní? A Mojžíš se jal k Hospodinu křičet výrokem: Co mám s tímto lidem učinit? Ještě trochu a ukamenují mě. A Hospodin k Mojžíšovi řekl: Přejdi před tváří lidu a vezmi s sebou některé ze starších Isráélových, a v svou ruku vezmi hůl, jíž jsi udeřil řeku, a odejdi; hle, já, budu stát tam na skále v Chórévu před tvou tváří, i udeříš v skálu a vyjdou z ní vody a lid se napije. A Mojžíš tak před očima Isráélových starších učinil, a jméno toho místa nazval Massá a Merívá, podle vády Isráélových dětí a podle jejich pokoušení Hospodina výrokem: Zda je či není Hospodin v našem středu? I přišel Amálék a dal se s Isráélem v Refídím do boje; a Mojžíš řekl k Jóšuovi: Vyber nám muže a vyjdi, dej se do boje proti Amálékovi; já se míním zítra postavit na témě pahrbku a v mé ruce bude Boží hůl. A Jóšua učinil podle toho, co mu Mojžíš řekl, dát se proti Amálékovi do boje, a Mojžíš a Árón a Chúr vystoupili na témě pahrbku; a jak Mojžíš měl svou ruku vztyčenu, dělo se, že přemáhal Isráél, jak však svou rukou polevoval, tu přemáhal Amálék. A když Mojžíšovy ruce byly těžké, vzali kámen, ten pod něho položili a usedl na něj a Árón a Chúr podepřeli jeho ruce, jeden odtud a jeden odtud, a jeho ruce vytrvaly ve stálost i až do zajití slunce, a Jóšua Amáléka a jeho lid zneškodnil ostřím meče. A Hospodin řekl k Mojžíšovi: Toto zapiš na památku v knihu a vlož v uši Jóšuovy, že připomínku Amáléka chci veskrze vyhladit zpod nebes. A Mojžíš zbudoval oltář a nazval jeho jméno: Hospodin, můj prapor, i řekl: Protože je ruka na trůně Jáhově - Hospodinův boj proti Amálékovi od pokolení do pokolení. A když Jithró, kněz Midjána, Mojžíšův tchán, uslyšel o vše m, co Bůh učinil Mojžíšovi a Isráélovi, svému lidu, že Hospodin Isráéle vyvedl z Egypta, vzal Jithró, Mojžíšův tchán, Cippóru, ženu Mojžíšovu, po odeslání jí, a dva její syny, z nichž jednoho jméno bylo Géršóm, neboť řekl: Stal jsem se návštěvníkem v cizí zemi, a jméno jednoho Elíezer, neboť Bůh mého otce mi byl pomocí a vyprostil mě od meče faraonova. I přišel Jithró, tchán Mojžíšův, a jeho synové a jeho žena k Mojžíšovi do pustiny, kde on u Boží hory tábořil, a vzkázal Mojžíšovi: Přišel jsem k tobě já, tvůj tchán Jithró, a tvá žena a s ní dva tvoji synové. A Mojžíš svému tchánu vyšel vstříc a poklonil se a políbil ho, i položili jeden druhému otázku, zda se jim dobře vede, a vešli do stanu a Mojžíš svému tchánu vyrozprávěl vše, co v prospěch Israéle učinil Hospodin faraonovi a Egypťanům, všechny útrapy, jež je na cestě postihly, a Hospodin je vyprostil. A Jithró se zaradoval nade vším dobrem, jež Hospodin prokázal Isráélovi, že jej vyprostil z ruky Egypťanů, a Jithró řekl: Budiž veleben Hospodin, jenž vás vyprostil z ruky Egypťanů a z ruky faraonovy, jenž vyprostil lid zpod ruky Egypťanů. Nyní vím, že Hospodin je větší než všichni bohové, neboť ve věci, jíž se nadmuli, je on nad nimi. A Jithró, Mojžíšův tchán, vzal pro Boha vzestupnou oběť a jiné oběti; a přišel Árón a všichni starší Isráélovi jíst s Mojžíšovým tchánem před Boží tváří chléb. A nazítří se stalo, že Mojžíš usedl k rozsuzování lidu, a lid před Mojžíšem stál od jitra až do večera; a když Mojžíšův tchán pozoroval vše, co on lidu činil, řekl: Co je toto za věc, již ty lidu činíš? Proč ty sedíš sám a všechen lid před tebou od jitra do večera musí stát? A Mojžíš svému tchánu řekl: Protože lid ke mně přichází dotazovat se Boha. Když mají nějakou záležitost, přijde to ke mně, i rozsuzuji mezi jedním a mezi druhým a dávám na vědomí Boží ustanovení a jeho zákony. A Mojžíšův tchán k němu řekl: Ta věc, již ty činíš, ne ní dobrá; docela se můžeš umořit i ty i tento lid, jenž je s tebou, neboť ta věc je pro tebe příliš těžká, nemůžeš ji konat sám. Poslechni nyní na můj hlas, chci ti poradit a kéž je Bůh s tebou: buď ty lidu zástupcem vůči Bohu a ty přednášej Bohu záležitosti a vysvětluj jim ustanovení a zákony a dávej jim na vědomí cestu, jíž mají chodit, a činnost, již mají činit; a ty nechť si ze všeho lidu vyhlédáš zdatné muže, mající Boha v úctě, muže pravdy, nenávidící nespravedlivý zisk, a nechť je nad nimi ustanovuješ za představené tisíců, představené set, představené padesátek a představené desítek, a ť lid v každé době rozsuzují; a ť se děje, že každou větší záležitost budou přednášet tobě, a le každou menší záležitost budou rozsuzovat oni. Tak ze sebe část břemene slož, a ť se toho oni ujmou s tebou. Učiníš-li tuto věc, jestliže ti tak rozkáže Bůh, pak budeš moci ob stát a i všechen tento lid bude v pokoji vcházet na své místo. A Mojžíš uposlechl hlasu svého tchána a učinil vše, co řekl; i vybral Mojžíš ze všeho Isráéle zdatné muže a určil je za hlavy nad lidem, představené tisíců, představené set, představené padesátek a představené desítek, i jali se rozsuzovat lid v každé době - nesnadné záležitosti přednášeli Mojžíšovi a každou menší záležitost rozsuzovali oni. A Mojžíš svého tchána propustil a on odešel do své země. V třetím měsíci po vyjití Isráélových dětí ze země Egypta, v tento den přišli v pustinu Sínaj, neboť byli nastoupili cestu z Refídím a přišli v pustinu Sínaj a v pustině se utábořili - a no, tam se Isráél utábořil naproti hoře. A Mojžíš vystoupil k Bohu a Hospodin na něho z té hory zavolal výrokem: Takto musíš říci domu Jákóbovu a oznámit dětem Isráélovým: Vy jste viděli, co jsem učinil Egypťanům, i nesl jsem vás na křídlech orlů a přivedl jsem vás k sobě; a nyní, budete-li vpravdě poslouchat na můj hlas a zachovávat mou smlouvu, pak se mi stanete zvláštním pokladem nade všechny národnosti, neboť celá země patří mně, a le vy mi budete královstvím kněží a svatým národem. Toto jsou slova, jež budeš vyslovovat k Isráélovým dětem. A Mojžíš přišel a povolal starší lidu a předložil jim všechny tyto věci, jež mu Hospodin rozkázal, a všechen lid spolu odpověděl, i řekli: Vše, co Hospodin promluvil, budeme činit. A Mojžíš slova lidu přinesl k Hospodinu zpět a Hospodin k Mojžíšovi řekl: Hle, já se chystám k tobě přijít v hustotě mraku, aby při mém mluvení s tebou lid slyšel, a také aby v tebe navždy důvěřovali. A Mojžíš Hospodinu oznámil slova lidu a Hospodin k Mojžíšovi řekl: Jdi k lidu a posvěť je dnes a zítra a nechť vyperou svá ošacení, a na třetí den nechť jsou připraveni, neboť v třetí den bude Hospodin před očima všeho lidu sestupovat na horu Sínaj. A lidu vůkol musíš uložit omezení výrokem: Chraňte se vystupovat na horu a nebo sahat na její okraj; každý, kdo sáhne na horu, musí jistotně být usmrcen. Nesmí na něho sahat ruka, nýbrž musí být k smrti ukamenován nebo naskrze prostřílen; ať zvíře, ať člověk, nesmí zůstávat naživu; při prodlouženém zvuku polnice budou oni vystupovat na horu. A Mojžíš z hory sestoupil k lidu a posvětil lid, i vyprali svá ošacení; a řekl k lidu: Buďte připraveni na třetí z dní; nechť se nepřibližujete k ženě. A v třetí den se při nastávání jitra stalo, že nastalo hřmění a blesky a na hoře mohutný oblak a velmi silný zvuk trouby; i rozchvěl se všechen lid, jenž byl v táboře. A Mojžíš lid z tábora vyvedl vstříc Bohu, i postavili se na úpatí hory; a hora Sínaj se celá rozdýmala, protože na ni v ohni sestoupil Hospodin, a její dým vystupoval jako dým tavicí pece, a celá hora se velmi roztřásla. A stále zazníval zvuk trouby, a velmi silný; Mojžíš promlouval a Bůh mu hlasem odpovídal. A Hospodin sestoupil na horu Sínaj, na témě hory, i povolal Hospodin na témě hory Mojžíše a Mojžíš vystoupil. A Hospodin k Mojžíšovi řekl: Sestup, prones proti lidu napomenutí, aby se nepokoušeli proniknout k Hospodinu k podívání, neboť by mnoho z nich padlo; a i kněží, kteří se přibližují k Hospodinu, nechť se posvěcují, aby Hospodin nevyrážel proti nim. A Mojžíš k Hospodinu řekl: Lid nebude moci vystoupit k hoře Sínaji, neboť ty jsi proti nám pronesl napomenutí výrokem: Opatři horu omezením a posvěť ji. A Hospodin k němu řekl: Jdi, sestup, a vystoupíš ty a s tebou Árón, a le kněží a lid nechť se nepokoušejí proniknutím vystoupit k Hospodinu, aby nevyrážel proti nim. A Mojžíš k lidu sestoupil a promluvil k nim. A Bůh vyslovil všechna tato slova výrokem: Tvým Bohem jsem já, Hospodin, jenž jsem tě vyvedl ze země Egypta, z domu nevolníků; nesmíš mít přede mnou dalších bohů. Nesmíš si zhotovit sochu an i žádné zobrazení toho, co je v nebesích shora, an i co je na zemi zespod, an i co je ve vodách zespod vůči zemi; nesmíš se jim klanět a nesmíš jim sloužit, neboť já, Hospodin, tvůj Bůh, jsem BŮH žárlivý, navštěvující nepravost otců na dětech, na třetím a na čtvrtém pokolení mezi nenávidícími mě a prokazující laskavost tisícům mezi milujícími mě a mezi zachovávajícími mé rozkazy. Jméno Hospodina, svého Boha, nesmíš pronést pro daremnost, neboť Hospodin toho, kdo jeho jméno bude pro daremnost pronášet, nebude nechávat bez trestu. Pamatuj na den soboty k jeho svěcení. Šest dní budeš pracovat a vykonáš všechno své zaměstnání, a le sedmý den je sobota Hospodinu, tvému Bohu; žádné zaměstnání vykonávat nesmíš, ty an i tvůj syn an i tvá dcera, tvůj nevolník an i tvá služebnice an i tvůj dobytek an i cizinec u tebe, jenž je v tvých branách, neboť šest dní vytvářel Hospodin nebesa a zem, moře a vše, co v nich je, a v sedmý den spočinul - proto Hospodin sedmý den požehnal a posvětil jej. Važ si svého otce a své matky, aby se na půdě, již se ti Hospodin, tvůj Bůh, chystá dát, mohly prodloužit tvé dni. Nesmíš vraždit. Nesmíš cizoložit. Nesmíš krást. Proti svému bližnímu nesmíš vypovídat lživým svědectvím. Nesmíš být chtivý domu svého bližního, nesmíš být chtivý ženy svého bližního an i jeho nevolníka an i jeho služebnice an i jeho hovězího dobytčete an i jeho osla an i čehokoli, co tvému bližnímu patří. A všechen lid, ti pozorovali hřmění a blesky a zvuk trouby a dýmající horu; to když lid zpozoroval, zapotáceli se a stanuli z daleka a řekli k Mojžíšovi: Mluv s námi ty, však budeme slyšet, a le nechť s námi nemluví Bůh, abychom nemuseli umřít. A Mojžíš k lidu řekl: Nemusíte se bát, neboť Bůh přišel za účelem přezkoušení vás a proto, aby byla jeho bázeň před vaší tváří, abyste nehřešili. I stanul lid z daleka a Mojžíš se přiblížil k mračnu, kde byl Bůh. A Hospodin k Mojžíšovi řekl: Takto musíš říci k Isráélovým dětem: Vy jste shledali, že jsem s vámi promluvil z nebes; nesmíte vedle mne hotovit bohů ze stříbra, an i bohů ze zlata si nesmíte hotovit. Budeš mi hotovit oltář ze zeminy a na něm obětovat své vzestupné oběti a své oběti pokojných hodů, svůj drobný dobytek a svůj skot; na každém místě, kde budu dávat připomínat své jméno, budu k tobě přicházet a žehnat ti. A budeš-li mi chtít zhotovit oltář z kamenů, nesmíš jimi budovat s otesáváním, neboť mávneš-li nad ním svým dlátem, znesvětíš jej; an i k mému oltáři nesmíš vystupovat po stupních, aby nad ním nebyla odkrývána tvá nahota. A toto jsou práva, jež jim budeš předkládat: Kdykoli budeš kupovat nevolníka, Hebrea, bude sloužit šest let a v sedmém bude zdarma odcházet jako svobodný; přicházel-li sám, bude odcházet sám, byl -li on manželem ženy, bude s ním odcházet i jeho žena, bude-li mu dávat ženu jeho pán a ona mu porodí syny nebo dcery, bude zůstávat ta žena a její dítky svému pánu a on bude odcházet sám. A řekne-li ten nevolník výslovně: Miluji svého pána, svou ženu a své děti, nebudu odcházet svoboden, pak ho jeho pán přivede blíže k Bohu a přivede ho blíže ke dveřím nebo k zárubni, i probodne jeho pán jeho ucho bodcem a bude mu sloužit navždy. A kdykoli bude někdo za služebnici prodávat svou dceru, nebude ona moci odejít způsobem odcházení nevolníků; znelíbí-li se svému pánu (jestliže ji určil sobě), pak ji dovolí vykoupit; pro svou proradnost vůči ní nebude mít pravomoc prodat ji cizímu lidu. A bude-li ji chtít určit svému synu, bude s ní jednat podle práva dcer; bude-li pro něho chtít vzít další, nesmí ubrat její obživy, jejího přiodění a spolužití s ní; a nebude-li jí poskytovat tohoto trojího, pak ona bude moci odejít zdarma, bez peněz. Kdo člověka udeří, takže on umře, bude muset být jistotně usmrcen, a le kdo nenastrojil úklad a Bůh v jeho ruku dopustil, pak ti chci určit místo, kam bude moci uprchnout; a le kdykoli se někdo bude opovažovat na svého bližního k jeho zabití lstí, z blízkosti mého oltáře ho musíš vzít k smrti, a kdo udeří svého otce a nebo svou matku, bude muset být jistotně usmrcen, a kdo člověka ukradne a prodá ho, a nebo bude nalezen v jeho ruce, bude muset být jistotně usmrcen, a kdo bude svému otci a nebo své matce zlořečit, bude muset být jistotně usmrcen. A kdykoli se budou muži vadit a jeden druhého udeří kamenem nebo pěstí, a le nebude mřít, nýbrž ulehne na lůžko - jestliže bude moci vstát a bude venku o své berle popocházet, pak bude ten, jenž ho udeřil, uznán za nevinného, bude jen muset nahradit jeho nečinnost a dát ho zplna vyléčit. A kdykoli někdo svého nevolníka nebo svou služebnici bude bít kyjem, takže pod jeho rukou umře, bude muset být jistotně potrestán, avšak bude-li moci vydržet den nebo dva dni, nebude trestán, neboť on, to jsou jeho peníze. A kdykoli se budou muži rvát a strčí do těhotné ženy, takže její dítky budou vycházet, a le nebude nastávat úraz, bude jistotně pokutován podle toho, co na něho bude chtít uvalit manžel té ženy, i zaplatí podle rozhodčích. A bude-li úraz nastávat, pak budeš muset dát žití za žití, oko za oko, zub za zub, ruku za ruku, nohu za nohu, spáleninu za spáleninu, pohmožděninu za pohmožděninu, modřinu za modřinu. A kdykoli někdo bude bít v oko svého nevolníka nebo v oko své služebnice, takže je zničí, pak ho za jeho oko bude muset propustit jako svobodného; a bude-li vyrážet zub svého nevolníka nebo zub své služebnice, bude ho muset propustit jako svobodného za jeho zub. A kdykoli muže nebo ženu bude trkat býk, takže umře, bude ten býk muset být k smrti ukamenován a jeho maso se nebude jíst, a le majitel býka bude nevinen. A jestliže býk - on byl od dřívějška trkavý a bylo to u jeho majitele dosvědčeno, a nedával na něho pozor, takže usmrtil muže nebo ženu, bude ten býk muset být ukamenován a i jeho majitel bude muset být usmrcen; bude-li na něho uvalováno zadostučinění, pak zaplatí výkupné svého žití podle všeho, co na něho bude uvalováno, buď že trkal syna, buď že trkal dceru, bude se mu činit podle tohoto soudu. Bude-li býk trkat nevolníka nebo služebnici, bude muset dát jeho pánu třicet šeklů stříbra a býk bude muset být ukamenován. - A kdykoli někdo bude otvírat jámu nebo kdykoli někdo bude vyhlubovat jámu a nebude ji přikrývat a padne tam býk nebo osel, bude muset škodu nahradit majitel té jámy - vyplatit peníze jeho majiteli a usmrcené se bude do stávat jemu. - A kdykoli bude trkat něčí býk býka jeho bližního, takže uhyne, pak živého býka prodají a peníze za něj rozdělí, a budou dělit i usmrceného; nebo, vědělo -li se, že býk - on byl od dřívějška trkavý a jeho majitel na něho nedával pozor, bezpodmínečně bude muset škodu nahradit býkem za býka a usmrceného se bude do stávat jemu. Kdykoli někdo bude krást býka nebo drobné dobytče a zabije je nebo je prodá, bude muset škodu nahradit pěti kusy skotu za býka a nebo čtyřmi kusy drobného dobytka za drobné dobytče (jestliže bude zloděj moci být dopaden při vloupání a bude udeřen, takže umře, nebude za něho viny krve, vzejde-li nad ním slunce, vina krve za něho bude ); škodu bude muset nahradit bezpodmínečně, nebude-li mít čím, pak bude za své zlodějství prodán. Najde-li se krádež prokazatelně v jeho ruce živá, od býka až po osla, až po drobné dobytče, bude muset škodu nahradit dvojnásobně. Kdykoli někdo bude dávat spást pole nebo vinici, totiž vyžene své zvířectvo, a ť se napase v poli jiného, bude muset škodu nahradit z nejlepšího ze svého pole a z nejlepšího ze své vinice. - Kdykoli bude vznikat oheň a zachvátí trní, takže jím bude stráven stoh nebo stojaté obilí nebo pole, škodu bezpodmínečně bude muset nahradit ten, kdo požár založil. - Kdykoli někdo bude dávat k svému bližnímu opatrovat peníze nebo věci a bude to z domu toho muže ukradeno - bude-li zloděj moci být dopaden, bude muset škodu nahradit dvojnásobně, nebude-li zloděj moci být dopaden, pak bude majitel toho domu přiveden blíže k Bohu, zda nevztáhl svou ruku na majetek svého bližního. Stran každého druhu přestoupení, stran býka, stran osla, stran drobného dobytčete, stran pláště, stran všeho ztraceného, o čem se bude říkat, že je to toto - záležitost jich obou bude přicházet před Boha; koho Bůh bude prohlašovat za zlovolného, bude muset svému bližnímu dvojnásobně nahradit škodu. Kdykoli někdo bude dávat k svému bližnímu opatrovat osla nebo býka nebo drobné dobytče a nebo jakýkoli kus dobytka, a uhyne nebo bude zmrzačeno nebo zajato, aniž kdo viděl, bude mezi nimi oběma nastávat přísaha Hospodinova, zda nevztáhl svou ruku na majetek svého bližního, a jeho majitel to uzná, i nebude muset škodu nahrazovat, a le bylo-li prokazatelně kradeno z jeho blízkosti, bude muset jeho majiteli škodu nahradit. Bylo-li na kusy rozerváno, bude muset přinést důkaz; rozervané nebude muset nahrazovat. - A kdykoli si je někdo z blízkosti svého bližního bude vypůjčovat a bude zmrzačeno nebo uhyne, aniž bude při něm jeho majitel, bezpodmínečně bude muset škodu nahradit, byl- li jeho majitel při něm, nebude muset škodu nahrazovat; bylo-li najaté, je to započteno v nájemném za ně. A kdykoli muž bude svádět pannu, jež není zasnoubena, a ulehne s ní, bezpodmínečně si ji bude muset koupit za ženu; pakli její otec bude rozhodně odmítat dát mu ji, bude muset odvážit stříbro podle věna panen. - Čarodějnici nesmíš nechat žít. - Každý ulehší se zvířetem musí být jistotně usmrcen. - Kdo obětuje bohům, ne samotnému Hospodinu, musí být odevzdán. A cizinci nesmíš ubližovat, aniž ho smíš utlačovat, neboť jste byli cizinci v zemi Egypta. Žádnou vdovu a ni sirotka nesmíš týrat; budeš-li ho jakkoli týrat, pak, bude-li ke mně úpěnlivě křičet, jistotně jeho křik budu slyšet, i vzplane můj hněv a budu vás zabíjet mečem a stanou se vaše ženy vdovami a vaše děti sirotky. Budeš-li mému lidu, chudému u tebe, půjčovat peníze, nesmíš vůči němu být jako lichvář, nesmíš na něho uvalit lichvu. - Budeš-li vůbec v zástavu brát plášť svého bližního, do zajití slunce mu jej musíš vrátit, neboť on je jeho jediným přikrytím, on je ošacením jeho kůži - nač bude uléhat? I stane se, když bude ke mně křičet, že budu slyšet, neboť já jsem milostivý. Nesmíš zlořečit Bohu, aniž smíš proklínat náčelníka svého lidu. Nesmíš zdržovat svou plnou úrodu a ni svou šťávu. Prvorozeného ze svých synů budeš dávat mně; tak budeš činit se svým skotem, se svým drobným dobytkem: sedm dní bude při své matce, v osmý den jej budeš dávat mně. Budete mi svatými lidmi - nesmíte jíst maso v poli rozervaného; budete je házet psovi. Nesmíš pronášet nepravdivou zprávu; nechť se zlovolným nepřikládáš svou ruku k tomu, abys byl křivdícím svědkem. Nesmíš se dát za mnohými ke zlu, aniž smíš při sporu vypovídat převracením se za mnohými k převracení jiných, aniž smíš nuznému v jeho sporu nadržovat. - Kdykoli budeš přicházet na býka tvého nepřítele nebo na jeho osla bloudícího, bezpečně mu ho musíš přivést zpět. Kdykoli budeš vidět osla toho, kdo tě nenávidí, ležet pod svým břemenem a chtěl bys upustit od ulehčení mu, bez váhání mu musíš ulehčit s ním. Nesmíš převracet právo svého nemajetného v jeho sporu; od podvodné záležitosti budeš zachovávat odstup a nevinného a spravedlivého nebudeš zabíjet, neboť zlovolného nebudu ospravedlňovat. A nesmíš brát úplatek, neboť úplatek oslepuje prozíravé a překrucuje slova spravedlivých. A cizince nesmíš utlačovat - vždyť vy znáte duši cizince, neboť jste cizinci byli v zemi Egypta. A svou zem budeš šest let osévat a její úrodu sklízet, a le sedmého roku jí budeš ulevovat a nechávat ji ležet, a ť se najedí nemajetní tvého lidu, a zůstatek po nich může sežrat polní živočišstvo. Tak budeš činit se svou vinicí, se svou olivnicí. Šest dní budeš dělat svá díla, a le v den sedmý budeš přestávat, aby si mohl odpočinout tvůj býk i tvůj osel a oddechnout syn tvé služebnice i cizinec. A ve všem, co jsem k vám řekl, se budete mít na pozoru a jméno jiných bohů nesmíte připomínat - nesmí se uslyšet v tvých ústech. Třikrát v roce mi budeš pořádat slavnost. Budeš zachovávat slavnost nekvašených chlebů - sedm dní budeš jíst nekvašené chleby podle toho, co jsem ti rozkázal, k určenému času měsíce Ávívu, neboť v něm jsi vyšel z Egypta, a nechť se před mou tvář í neukazují prázdní; a slavnost žně, prvotin tvých prací, toho, co jsi v poli zaséval; a slavnost sklizně při vyjití roku, při sklízení tvých prací z pole. Třikrát v roce bude každý tvůj mužský přicházet ukázat se před tvář Pána, Hospodina. Krev mé oběti nesmíš obětovat s kynutým a tuk mých slavností nesmí zůstat přes noc do jitra. Nejlepší z prvotin své půdy budeš vnášet v dům Hospodina, tvého Boha. Kůzle nesmíš vařit v mléce jeho matky. Hle, já před tvou tváří posílám svého Anděla k tvé ochraně na cestě a k tvému vedení na místo, jež jsem určil. Měj se před jeho tváří na pozoru a poslouchej na jeho hlas; nechť v něm nevzbuzuješ rozhořčení, neboť nebude odpouštět stran vašich přestoupení, neboť v něm je mé jméno; ano, budeš-li vpravdě poslouchat na jeho hlas a činit vše, co budu mluvit, budu nepřítelem tvých nepřátel a protivníkem tvých protivníků, neboť můj Anděl půjde před tvou tváří a uvede tě k Emórímu a Chittímu a Perizzímu a Kenaanímu, Chivvímu a Jevúsímu, jejž vyhubím. Nesmíš se klanět jejich bohům a nesmíš jim sloužit a nesmíš činit podle jejich činů, nýbrž je musíš veskrze vymýtit a jejich sloupy na padrť roztříštit. I budete obsluhovat Hospodina, svého Boha, a on požehná tvůj chléb a tvou vodu; a z tvého středu budu odnímat nemoc, v tvé zemi nebude potrativší a ni neplodné, i budu naplňovat počet tvých let. Budu před tvou tváří vypouštět svou hrůzu a v zmatek uvádět všechen lid, ty, mezi něž budeš přicházet, a všechny tvé nepřátele k tobě budu obracet šíjí, a před tvou tváří budu posílat sršně, kteří Chivvího, Kenaaního a Chittího zpřed tvé tváře vyženou. Nebudu jej před tvou tváří vyhánět v jednom roce, aby se země nestávala pustou, takže by se proti tobě rozmnožilo polní živočišstvo; budu jej před tvou tváří vyhánět po málu, než se budeš moci rozplodit a zaujmout zem. A tvé pomezí jsem určil od moře Rákosí a ž po moře Pelištím a od pustiny po Řeku, neboť obyvatele té země chci dát ve vaši ruku, i vyženeš je před svou tváří. Nesmíš vzhledem k nim a ni k jejich bohům uzavřít smlouvu; nechť nebydlí v tvé zemi, aby tě nesváděli k hřešení vůči mně, neboť bys obsluhoval jejich bohy, neboť to by ti bylo léčkou. A k Mojžíšovi řekl: Vystup k Hospodinu, ty a Árón, Nádáv a Avíhú a sedmdesát z Isráélových starších, a z daleka se pokloňte; a Mojžíš nechť se k Hospodinu přiblíží sám, a le oni nechť se nepřibližují, a lid, ti nechť s ním nevystupují. I přišel Mojžíš a všechna slova Hospodinova a všechna práva vyrozprávěl lidu; a všechen lid jedním hlasem odpověděl, i řekli: Všechna slova, jež Hospodin vyslovil, budeme vykonávat. A Mojžíš všechna slova Hospodinova zapsal a za jitra časně vstal a pod horou zbudoval oltář a dvanáct sloupů podle dvanácti kmenů Isráélových, a poslal mladíky Isráélových dětí, a ť vznesou vzestupné oběti a ať obětují oběti pokojných hodů Hospodinu, býky. A polovinu krve Mojžíš vzal a dal v mísy a polovinu krve vykropil na oltář, a vzal knihu smlouvy a jal se číst v uši lidu, i řekli: Vše, co Hospodin vyslovil, budeme konat a budeme poslouchat. A Mojžíš vzal krev a vykropil na lid a řekl: Hle, krev smlouvy, již s vámi uzavřel Hospodin stran všech těchto slov. I vystoupil Mojžíš a Árón, Nádáv a Avíhú a sedmdesát z Isráélových starších a uviděli Isráélova Boha, a pod jeho nohama jako by práce z průsvitného safíru a co do lesku jako sama nebesa; a na významné Isráélových dětí nevztáhl svou ruku, i spatřili Boha a jedli a pili. A Hospodin k Mojžíšovi řekl: Vystup ke mně na horu a buď tam, a ť ti mohu dát desky z kamene a zákon a rozkazy, jež jsem napsal k jejich poučování. I vstal Mojžíš, i Jóšua, jeho pobočník, a Mojžíš vystoupil na Boží horu, a k starším řekl: Počkejte zde na nás, než se k vám budeme moci vrátit; a hle, jsou s vámi Árón a Chúr - kdo bude mít nějaké záležitosti, může se přiblížit k nim. A Mojžíš vystoupil na horu a horu přikryl oblak, i usadila se Hospodinova sláva na hoře Sínaji a oblak ji přikrýval po šest dní, a v sedmý den zavolal zprostřed oblaku na Mojžíše, a vzhled Hospodinovy slávy na temeni hory byl před očima Isráélových dětí jako stravující oheň. A Mojžíš vešel v střed oblaku a vystoupil k Hospodinu, i zůstal Mojžíš na té hoře čtyřicet dní a čtyřicet nocí. A Hospodin k Mojžíšovi promluvil výrokem: Promluv k Isráélovým dětem, a ť mi přinášejí oběť věnování; nechť mou oběť věnování berou od každého člověka, jehož srdce ho bude pobízet. A toto bude má oběť věnování, již od nich budete brát: zlato a stříbro a mosaz a modrý purpur a červený purpur a červcový šarlat a kment a kozí srst a načerveněné kůže beranů a kůže jezevců a dříví akácií, olej k svícení, vonné látky do oleje k pomazávání a do kouřidla z vonných koření, a onyxové kameny a kameny ke vsazováním do přehozu a do náprsníku; a zhotoví mi svatyni, a ť se mohu usídlit vprostřed nich. Podle všeho, co já se ti chystám ukázat, vzor obydlí a vzor všech jeho zařízení, právě tak je budete hotovit. Zhotoví tedy z dříví akácií skříňku, její délka dva lokte a půl a její šířka loket a půl a její výška loket a půl, a budeš ji potahovat ryzím zlatem - budeš ji potahovat zevnitř i zevně - a zhotovíš na ni dokola obrubu ze zlata a uliješ k ní čtyři kruhy ze zlata, jež dáš nad její čtyři podstavce, totiž dva kruhy na její jednu stranu a dva kruhy na její druhou stranu, a zhotovíš z dříví akácií tyče a budeš je potahovat zlatem, a ty tyče musíš vsunout v ty kruhy po stranách skříňky k nošení skříňky na nich; v kruzích skříňky ty tyče budou zůstávat, nesmějí se od ní odpojit. A do té skříňky musíš dát svědectví, jež chci tobě dát. A z ryzího zlata zhotovíš slitovnici, její délka dva lokte a půl a její šířka loket a půl, a ze zlata zhotovíš dva kerúby - budeš je hotovit jako tepanou práci z obou konců slitovnice; zhotov tedy jednoho kerúba z tohoto konce a jednoho kerúba z tohoto konce, ze slitovnice ty kerúby budete hotovit na obou jejích koncích. A ti kerúbové budou křídla rozpínat vzhůru, zastírajíce svými křídly slitovnici, a jejich tváře k sobě navzájem; tváře kerúbů nechť směřují k slitovnici; a tu slitovnici musíš dát shora na skříňku a do té skříňky musíš dát svědectví, jež chci tobě dát, i budu se tam s tebou setkávat a ze slitovnice, zprostřed dvou kerúbů, kteří budou nad skříňkou svědectví, s tebou budu mluvit o vše m, co ti pro Isráélovy děti budu rozkazovat. A zhotovíš z dříví akácií stůl, jeho délka dva lokte a jeho šířka loket a jeho výška loket a půl, a budeš jej potahovat ryzím zlatem a zhotovíš k němu dokola obrubu ze zlata, a zhotovíš k němu dokola trnož na šířku dlaně a k tomu jeho trnoži dokola zhotovíš obrubu ze zlata. A zhotovíš k němu čtyři kruhy ze zlata a ty kruhy musíš dát na čtyři úhly, jež budou u jeho čtyř noh; ty kruhy budou při samém trnoži ložisky pro tyče k nošení stolu. A zhotovíš z dříví akácií tyče a budeš je potahovat zlatem, i bude se na nich stůl nosit. A zhotovíš k němu podnosy a pánve k němu a konvice k němu a číše k němu, jimiž se bude vylévat; zhotovíš je z ryzího zlata. A na ten stůl budeš ustavičně před mou tvář dávat předkladné chleby. A zhotovíš z ryzího zlata svícen - ten svícen bude zhotovován jako tepaná práce; bude z něho jeho patice a jeho větve, jeho kalichy, jeho hlavice a jeho květy, a to šest větví vycházejících z jeho stran, tři větve svícnu z jedné strany a tři větve svícnu z druhé strany, tři mandloňovité kalichy na jedné větvi, hlavice a květ, a tři mandloňovité kalichy na jedné větvi, hlavice a květ; tak při šesti větvích vycházejících ze svícnu, a na svícnu čtyři mandloňovité kalichy, jeho hlavice a jeho květy, totiž hlavice pod dvěma větvemi z něho a hlavice pod dvěma větvemi z něho a hlavice pod dvěma větvemi z něho, stran šesti větví vycházejících ze svícnu; jejich hlavice a jejich větve budou z něho, celý bude jedinou tepanou prací z ryzího zlata. A zhotovíš k němu sedm lamp (a jeho lampy se budou rozžehat a bude se svítit na jemu protilehlou stranu) a kratiknoty k němu a zhášedla k němu z ryzího zlata. Bude se hotovit se všemi těmito náčiními z kikkár u ryzího zlata; viz tedy a zhotov je podle jejich vzoru, jejž jsi ty uschopňován vidět na hoře. A obydlí budeš hotovit z deseti koberců z tkaného kmentu a modrého purpuru a červeného purpuru a červcového šarlatu; ty budeš hotovit s kerúby umělecké práce. Délka jednoho koberce osmadvacet loket a šířka jednoho koberce čtyři lokte, pro všechny koberce jedna míra. Pět koberců bude připojovaných k sobě navzájem a pět koberců připojovaných k sobě navzájem, a z modrého purpuru zhotovíš očka na okraji jednoho koberce od konce ve spoji, a tak budeš činit u okraje koncového koberce na druhé straně spoje. Padesát oček budeš hotovit na jednom koberci a padesát oček budeš hotovit na konci koberce, jenž bude na druhé straně spoje; očka budou protilehlá vůči sobě navzájem. A zhotovíš ze zlata padesát sponek a těmi sponkami koberce k sobě navzájem budeš připojovat, a ť je obydlí sjednoceno. A z kozí srsti zhotovíš koberce na stan nad obydlím; těch koberců budeš hotovit jedenáct. Délka jednoho koberce třicet loket a šířka jednoho koberce čtyři lokte; pro jedenáct koberců jedna míra, a budeš spojovat pět koberců zvláště a šest koberců zvláště, a šestý koberec na průčelní straně stanu budeš zdvojovat. A zhotovíš padesát oček na okraji jednoho koncového koberce ve spoji a padesát oček na okraji druhého koberce spoje, a zhotovíš padesát sponek z mosazi a budeš ty sponky navlékat v očka a tak spojovat stan, a ť je sjednocen. A přesahující převis koberců stanu, přesahující polovina koberce, bude převislý na zadní straně obydlí, a co přesahuje na délce koberců stanu, loket odtud a loket odtud, bude převěšováno po stranách obydlí, odtud a odtud, k jeho pokrytí. A zhotovíš k stanu příkrov z načerveněných koží beranů a shora příkrov z koží jezevců. A z dříví akácií k obydlí zhotovíš stojatá prkna; délka prkna deset loket a šířka jednoho prkna loket a půl, k jednomu prknu dva čepy navzájem spjaté; tak budeš činit se všemi prkny obydlí. Zhotovíš tedy k obydlí prkna, dvacet prken k jižnímu směru, na jih, a pod těch dvacet prken budeš hotovit čtyřicet podstavců ze stříbra, dva podstavce pod jedno prkno k jeho dvěma čepům a dva podstavce pod jedno prkno k jeho dvěma čepům; a dvacet prken na druhou stranu obydlí, k směru na sever, a jejich čtyřicet podstavců ze stříbra, dva podstavce pod jedno prkno a dva podstavce pod jedno prkno, a na zadní stěnu obydlí, k západu, budeš hotovit šest prken, a dvě prkna budeš hotovit do koutů obydlí na zadní stěně, a budou zespod dvojitá a budou, každé na svém vrcholu, dokonale sjednocena do jednoho kruhu; tak bude s nimi oběma, budou do obou koutů. Bude tedy osm prken a k nim šestnáct podstavců ze stříbra, dva podstavce pod jedno prkno a dva podstavce pod jedno prkno. A z dříví akácií zhotovíš svlaky, pět k prknům jedné strany obydlí a pět svlaků k prknům druhé strany obydlí a pět svlaků k prknům strany obydlí na zadní stěně k západu, a prostřední svlak vprostřed prken se provleče od konce ke konci. A prkna budeš potahovat zlatem a budeš k nim hotovit ze zlata kruhy, ložiska pro svlaky, a svlaky budeš potahovat zlatem. Tak budeš stavět obydlí podle jeho právoplatného plánu, jejž jsi byl uschopněn vidět na hoře. A z modrého purpuru a červeného purpuru a červcového šarlatu a tkaného kmentu zhotovíš oponu; ta se bude hotovit uměleckou prací s kerúby a musíš ji dát na čtyři sloupy z akácií, potažené zlatem (věšáky na nich ze zlata), na čtyřech podstavcích ze stříbra. A tu oponu musíš dát pod sponky a vnést tam, zevnitř vůči oponě, skříňku svědectví, i bude vám ta opona hranicí mezi svatyní a mezi nejsvětější svatyní. A na skříňku svědectví v nejsvětější svatyni musíš dát slitovnici. A zevně vůči oponě musíš umístit stůl a naproti stolu na stranu obydlí k jihu svícen, a stůl musíš dát na stranu severu. A ke vchodu stanu zhotovíš z modrého purpuru a červeného purpuru a červcového šarlatu a tkaného kmentu záclonu prací vyšívače, a k té zácloně zhotovíš pět sloupů z akácií a budeš je potahovat zlatem, věšáky na ně ze zlata, a budeš k nim slévat pět podstavců z mosazi. A z dříví akácií zhotovíš oltář pěti loket délky a pěti loket šířky - ten oltář bude čtvercový - a jeho výška tři lokte, a na jeho čtyřech úhlech zhotovíš rohy; jeho rohy budou z něho, a budeš jej potahovat mosazí. A zhotovíš k němu nádoby k vybírání popela z něho a lopatky k němu a okříny k němu a vidlice k němu a nádoby k němu na oheň; na všechna náčiní k němu budeš používat mosazi. A zhotovíš k němu rošt, zhotovením mříže z mosazi, a na tu mříž zhotovíš z mosazi čtyři kruhy k jeho čtyřem koncům a musíš ji dát pod římsu oltáře zespod, i bude ta mříž v samém středu oltáře. A k oltáři zhotovíš tyče, tyče z dříví akácií, a budeš je potahovat mosazí, a tyče k němu budou vsunuty v kruhy, a ť jsou ty tyče na obou stranách oltáře při jeho nošení. Budeš jej hotovit dutý, z desek; podle toho, jak se ti ukázal o na hoře, tak budou činit. A zřídíš ohradu obydlí; k jižnímu směru, na jih, závěsy k ohradě z tkaného kmentu, délky sto loket k jedné straně, a jejích sloupů dvacet a jejich dvacet podstavců z mosazi, věšáky na sloupech a jejich spojovací tyče ze stříbra, a tak na délku ke směru na sever, závěsy délky sto loket a jejích sloupů dvacet, a jejich dvacet podstavců z mosazi, věšáky na sloupech a jejich spojovací tyče ze stříbra. A šířka ohrady ke směru na západ: závěsy padesáti loket, sloupů k nim deset a jejich podstavců deset; a šířka ohrady ke směru na východ, ke vzcházení: padesát loket, závěsů na jedno křídlo patnáct loket, sloupy k nim tři a jejich podstavce tři, a na druhé křídlo patnáct loket závěsů, sloupy k nim tři a jejich podstavce tři, a na bránu ohrady záclona dvaceti loket z modrého purpuru a červeného purpuru a červcového šarlatu a tkaného kmentu, práce vyšívače, sloupy k nim čtyři a jejich podstavce čtyři. Všechny sloupy ohrady vůkol budou spojeny stříbrem, věšáky na nich ze stříbra a jejich podstavce z mosazi; délka ohrady sto loket a šířka padesát na padesát a výška pět loket tkaného kmentu, a jejich podstavce z mosazi; na všechna náčiní obydlí ke vší službě v něm a na všechny kolíky k němu a na všechny kolíky k ohradě se použije mosazi. A ty Isráélovým dětem musíš rozkázat, a ť k tobě přinášejí čistý olej olivy, z rozdrcení, k svícení, k rozžetí ustavičného světla; ve stanu setkávání, zevně vůči oponě, jež bude nad svědectvím, je bude spravovat Árón a jeho synové od večera do jitra před tváří Hospodinovou - trvalé ustanovení jejich pokolením ze strany Isráélových dětí. A ty do své blízkosti zprostřed Isráélových dětí povolej Áróna, svého bratra, a s ním jeho syny, k jeho zastávání kněžství mně - Áróna, Nádáva a Avíhúa, Eleázára a Ithámára, syny Árónovy; a zhotovíš Árónovi, svému bratru, svatá roucha k slávě a ke kráse; ty tedy budeš mluvit ke všem, kdo jsou moudří srdce m, jež jsem naplnil duchem moudrosti, a ť hotoví Árónovi roucha k jeho posvěcení k jeho zastávání kněžství mně. A toto budou roucha, jež budou hotovit: náprsník a přehoz a plášť a tuniku ze stávkové tkaniny, turban a opasek - zhotoví tedy Árónovi, tvému bratru, a jeho synům svatá roucha k jeho zastávání kněžství mně. Oni tedy musejí vzít zlato a modrý purpur a červený purpur a červcový šarlat a kment a ze zlata, modrého purpuru a červeného purpuru, červcového šarlatu a tkaného kmentu hotovit uměleckou prací přehoz; na obou jeho koncích na něm bude dvojice spojujících nárameníků, takže bude spojen v jedno. A šerpa jeho přehozu, jež bude na něm, bude podle svého vypracování z téhož - ze zlata, modrého purpuru a červeného purpuru a červcového šarlatu a tkaného kmentu. A musíš vzít dva onyxové kameny a vyrýt na nich jména Isráélových synů, šest z jejich jmen na jednom kameni a jména šesti ostatních na druhém kameni, podle jejich narození, prací vyřezávače do kamene, jako vyrýváními pečetidla budeš vyrývat na ty dva kameny jména Isráélových synů; budeš je upravovat tak, aby byly obložené rámci ze zlata, a ty dva kameny musíš nasadit na nárameníky přehozu za kameny připomínky Isráélovým dětem, i bude Árón nosit jejich jména ku připomínce před tvář Hospodinovu na obou svých ramenou. Zhotovíš tedy ze zlata rámce a dva řetízky z ryzího zlata; budeš je hotovit zkroucené, zpracováním jako provázku, a ty řetízky, jež budou jako provázky, musíš dát na ty rámce. A zhotovíš uměleckou prací náprsník soudu; budeš jej hotovit podle vypracování přehozu, ze zlata, modrého purpuru a červeného purpuru a červcového šarlatu a tkaného kmentu jej budeš hotovit. Bude čtvercový, jsa zdvojen, jeho délka na píď a jeho šířka na píď, a musíš na něj nasázet sady kamenů, čtyři řady kamenů: první řada bude řada sardu, topasu a smaragdu, a druhá řada karbunkul, safír a démant, a třetí řada ligur, achát a ametyst, a čtvrtá řada chrysolit, onyx a jaspis. Budou v svých sadách zapuštěné do zlata. A těch kamenů bude podle jmen Isráélových synů dvanáct, podle jejich jmen, s vyrýváními jako pečetidlo, budou každý podle svého jména, pro dvanáct kmenů, a na náprsník zhotovíš kroucením řetízky, zpracováním jako provázku, z ryzího zlata, a zhotovíš na náprsník dva kruhy ze zlata a ty dva kruhy musíš dát na dva konce náprsníku a na ty dva kruhy, na konce náprsníku, musíš dát ty dva provázky ze zlata, a dva konce těch dvou provázků musíš dát na ty dva rámce a musíš je dát na nárameníky přehozu na jeho přední stranu. A zhotovíš ze zlata dva kruhy a musíš je nasadit na dva konce náprsníku, na jeho okraj, jenž bude naproti přehozu dovnitř, a musíš zhotovit ze zlata dva kruhy a dát je na dvě strany přehozu odzdola z jeho přední strany, do blízkosti místa jeho spojení, shora k šerpě přehozu, a náprsník musejí přivázat za jeho kruhy ke kruhům přehozu tkanicí z modrého purpuru, aby byl nad šerpou přehozu a aby se náprsník od přehozu neodchyloval. A Árón bude jména Isráélových synů nosit na náprsníku soudu na svém srdci při svém vstupování do svatyně ustavičně k připomínce před tváří Hospodinovou. A do náprsníku soudu musíš dát Urím a Tummím, a ť jsou na Árónově srdci při jeho vstupování před tvář Hospodinovu, i bude Árón ustavičně nosit soud Isráélových dětí před tvář Hospodinovu na svém srdci. A zhotovíš plášť přehozu, celý z modrého purpuru, a vprostřed něho bude otvor pro jeho hlavu; u jeho otvoru dokola bude lem, práce tkalce; bude u něho jako otvor drátěné košile - nesmí se roztrhnout. A na jeho podolku zhotovíš granátová jablíčka z modrého purpuru a červeného purpuru a červcového šarlatu, na jeho podolku dokola, a mezi nimi dokola zvonečky ze zlata - zvoneček ze zlata a granátové jablíčko, zvoneček ze zlata a granátové jablíčko na podolku pláště dokola; to bude na Árónovi k službě, i bude slyšet jeho zvuk při jeho vstupování do svatyně před tvář Hospodinovu a při jeho vycházení, a ť nemusí umřít. A zhotovíš z ryzího zlata lesklý štítek a na něj jako vyrýváními pečetidla musíš vyrýt: Svatost Hospodinu; a musíš jej připevnit na tkanici z modrého purpuru, a ť je na turbanu - na přední straně turbanu bude, takže bude na Árónově čele a Árón ponese nepravost stran svatých věcí, jež budou Isráélovy děti posvěcovat, stran všech darů z jejich svatých věcí; bude tedy ustavičně na jeho čele, aby jim byly k blahovolnému přijetí před tváří Hospodinovou. A z kmentu budeš tkát tuniku a zhotovíš z kmentu turban, a prací vyšívače budeš hotovit opasek. A Árónovým synům budeš hotovit tuniky a zhotovíš jim opasky, a vysoké turbany jim budeš hotovit k slávě a ke kráse, a Áróna, svého bratra, a s ním jeho syny v ně musíš obléci a pomazat je a naplnit jejich ruku a posvětit je, a ť mi vykonávají kněžství. A zhotov jim spodky z plátna k zakrytí masa nahoty; nechť jsou od boků až po stehna a nechť jsou na Árónovi a na jeho synech při jejich vstupování do stanu setkávání nebo při jejich přibližování k oltáři k službě ve svatyni, a ť nenesou nepravost a ne umřou - trvalé ustanovení jemu a jeho semeni po něm. A toto je věc, již s nimi budeš činit k posvěcení jich k zastávání kněžství mně: vezmi jednoho mladého býka a dva bezvadné berany a chléb z nekvašených věcí a nekvašené preclíky zadělané olejem a nekvašené lívance pomazané olejem; budeš je dělat z jemné mouky z pšenice a musíš je dát na jednu ošatku a v té ošatce je přinést blíže a přivést i toho býka a oba berany. A Áróna a jeho syny musíš přivést blíže ke vchodu stanu setkávání a umýt je vodou, a musíš vzít ta roucha a obléci Áróna v tuniku a plášť přehozu a přehoz a náprsník a opásat ho šerpou přehozu, a na jeho hlavu nasadit turban a na turban dát svatou korunu, a vzít olej k pomazávání a nalít na jeho hlavu a pomazat ho. A musíš blíže přivést jeho syny a obléc je v tuniky a navinout na ně na každého opasek, na Áróna i jeho syny, a uvázat jim vysoké turbany; i do stane se jim trvalým ustanovením kněžství. A musíš naplnit ruku Áróna i ruku jeho synů; musíš tedy k průčelí stanu setkávání blíže přivést býka a na hlavu toho býka položí Árón a jeho synové své ruce a před tváří Hospodinovou, u vchod u stanu setkávání, býka musíš porazit a z krve býka vzít a nanést svým prstem na rohy oltáře, a všechnu krev vylít k základu oltáře. A musíš vzít všechen tuk, pokrývající vnitřnosti, a veliký lalok na játrech a obě ledviny a tuk, jenž je na nich, a dát je na oltář obrátit v kouř; a maso býka a jeho kůži a jeho lejna budeš spalovat ohněm zevně vůči táboru - je to oběť za hřích. A musíš vzít jednoho berana a Árón a jeho synové položí na hlavu toho berana své ruce, i toho berana musíš porazit a jeho krev vzít a vykropit na oltář dokola, a rozdělit toho berana na jeho díly a jeho vnitřnosti a jeho holeně umýt a dát na ty díly a na jeho hlavu a celého berana dát na oltář obrátit v kouř - je to vzestupná oběť Hospodinu, líbezná vůně; je to ohnivá oběť Hospodinu. A musíš vzít druhého berana a Árón a jeho synové položí na hlavu toho berana své ruce, a musíš toho berana porazit a vzít z jeho krve a dát na koneček ucha Árónova a na koneček pravého ucha jeho synů a na palec jejich pravé ruky a na palec jejich pravé nohy, a vykropit krev na oltář dokola, a vzít z krve, jež bude na oltáři, i z oleje k pomazávání, a nastříkat na Áróna a na jeho roucha a na jeho syny a na roucha jeho synů s ním, i bude posvěcen on i jeho roucha a jeho synové i roucha jeho synů s ním. A z toho berana musíš vzít tuk a ocas a tuk pokrývající vnitřnosti a veliký lalok jater a obě ledviny a tuk, jenž je na nich, a pravé plece, neboť je to beran zasvěcení, a jeden bochník chleba a jeden preclík pečiva s olej em, a jeden lívanec z ošatky nekvašených věcí, jež bude před tváří Hospodinovou, a položit to vše na dlaně Árónovy a na dlaně jeho synů a budeš to před tváří Hospodinovou obracet jako oběť obracení a musíš to vzít z jejich ruky a dát na oltář, na vzestupnou oběť, obrátit v kouř k líbezné vůni před tváří Hospodinovou; je to ohnivá oběť Hospodinu. A musíš vzít hruď z berana zasvěcení, jenž je pro Áróna, a budeš ji před tváří Hospodinovou obracet jako oběť obracení, a do stane se jí za podíl tobě; a musíš posvětit hruď oběti obracení a plece oběti věnování, jež byla zobracena a jež byla věnována, z berana zasvěcení, z toho, co patří Árónovi a z toho, co patří jeho synům; a Árónovi a jeho synům se toho do stane, podle trvalého ustanovení, ze strany Isráélových dětí, neboť je to oběť věnování, a obětí věnování se strany Isráélových dětí bude z obětí jejich pokojných hodů - jejich oběť věnování Hospodinu. A svatá roucha, jež patří Árónovi, budou po něm patřit jeho synům k pomazávání v nich a k naplňování jejich ruky v nich. Kněz, jenž bude na jeho místě, z jeho synů, je bude oblékat sedm dní, když bude vstupovat do stanu setkávání k službě ve svatyni. A berana zasvěcení musíš vzít a jeho maso na svatém místě uvařit, i pojí Árón a jeho synové u vchod u stanu setkávání masa toho berana a chleba, jenž bude v ošatce; pojedí tedy těch věcí, jimiž bylo učiněno zadost k naplnění jejich ruky, k jich posvěcení, a le cizák jich jíst nesmí, neboť ony jsou svaté. A bude-li co z masa zasvěcení a nebo z chleba pozůstávat až do jitra, pak budeš pozůstávající spalovat ohněm; nesmí se jíst, neboť ono je svaté. Takto tedy budeš činit s Árónem a s jeho syny, podle všeho, co jsem ti rozkázal; sedm dní budeš naplňovat jejich ruku. A denně budeš obětovat býka oběti za hřích jako zadostučinění a vykonávat očištění na oltáři svým učiněním zadost na něm, a musíš jej pomazat k jeho posvěcení. Sedm dní budeš na oltáři činit zadost a posvěcovat jej, a oltář bude nanejvýš svatý; vše, co o oltář zavadí, bude posvěcováno. A toto je, co budeš obětovat na oltáři: dva roční beránky za den, ustavičně; jednoho beránka budeš obětovat za jitra a druhého beránka budeš obětovat mezi dvěma večery, a k jednomu beránku desetinu jemné mouky, zadělané čtvrtinou hínu oleje z rozdrcení, a úlitbu, čtvrtinu hínu vína, a druhého beránka budeš obětovat mezi dvěma večery; podle oběti daru z jitra a podle její úlitby budeš činit s touto k líbezné vůni ohnivé oběti Hospodinu - ustavičná vzestupná oběť po vašich pokoleních u vchod u stanu setkávání před tváří Hospodinovou, kam budu přicházet k setkání s vámi k promlouvání tam k tobě; a budu tam přicházet k setkání s Isráélovými dětmi - to bude posvěceno mou slávou, i chci posvětit stan setkávání a oltář, i Áróna a jeho syny chci posvětit k zastávání kněžství mně. I chci se usadit vprostřed Isráélových dětí a stanu se jim Bohem, i poznají, že já jsem Hospodin, jejich Bůh, jenž jsem je vyvedl ze země Egypta, abych se usadil vprostřed nich, já, Hospodin, jejich Bůh. A zhotovíš oltář k zakuřování kouřidlem. Budeš jej hotovit z dříví akácií, loket jeho délka a loket jeho šířka - bude čtvercový - a dva lokte jeho výška; jeho rohy budou z něho a budeš jej potahovat ryzím zlatem, jeho svršek i jeho stěny dokola i jeho rohy, a zhotovíš k němu dokola obrubu ze zlata a dva kruhy ze zlata k němu budeš hotovit, zdola vůči jeho obrubě; budeš je hotovit na jeho dva úhly na obou jeho stranách; to bude za ložiska pro tyče k jeho nošení na nich, a ty tyče zhotovíš z dříví akácií a budeš je potahovat zlatem. A musíš jej dát před oponu, jež bude naproti skříňce svědectví, před slitovnicí, jež bude nad svědectvím, kam budu přicházet k setkání s tebou. A Árón na něm za každého jitra v kouř obrátí kouřidlo z vonných koření; bude je v kouř obracet při svém upravování lamp, i při svém rozžehání lamp mezi dvěma večery je bude Árón v kouř obracet - ustavičné zakuřování před tváří Hospodinovou po vašich pokoleních. Nesmíte na něm obětovat nepatřičné kouřidlo a ni vzestupnou oběť a ni oběť daru a ni na něj nesmíte lít úlitbu, a le jednou v roce učiní Árón zadost na jeho rozích krví oběti za hřích, krví k zadostučiněním; jednou v roce na něm bude činit zadost po vašich pokoleních; on je nanejvýš svatý Hospodinu. A Hospodin k Mojžíšovi promluvil výrokem: Kdykoli budeš zjišťovat úhrn Isráélových synů stran jejich prohlížených, pak dají každý při jejich prohlížení výkupné své duše Hospodinu, a ť mezi nimi při jejich prohlížení nenastává neštěstí. Toto budou dávat - každý, kdo přechází k prohlíženým, půl šeklu, podle šeklu svatyně (šekl je dvacet gér); půl šeklu jako oběť věnování Hospodinu. Každý, kdo přechází k prohlíženým, od dvacetiletého a výše, bude dávat Hospodinovu oběť věnování, bohatý nebude přidávat a nuzný nebude ubírat od půl šeklu k dání Hospodinovy oběti věnování k učinění zadost za vaše duše. Budeš tedy od Isráélových synů brát peníze k zadostučiněním a dávat je k službě stanu setkávání, a ť jsou Isráélovým synům k připomínce před tváří Hospodinovou k učinění zadost za vaše duše. A Hospodin k Mojžíšovi promluvil výrokem: A zhotovíš umyvadlo z mosazi a jeho základnu z mosazi, k mytí, a musíš je dát mezi stan setkávání a mezi oltář a dát tam vodu, a Árón a jeho synové z ní budou mýt své ruce a své nohy. Budou se mýt při svém vstupování do stanu setkávání, a ť nemusejí mřít, nebo při svém přibližování k oltáři ke službě k obracení ohnivé oběti Hospodinu v kouř. Budou tedy mýt své ruce a své nohy, a ť nemusejí mřít, a to se jim stane trvalým ustanovením, jemu a jeho semeni po jejich pokoleních. A Hospodin k Mojžíšovi promluvil výrokem: A ty si vezmi vonné látky, nejlepší - tekuté myrhy pět set šeklů a vonné skořice polovici toho, padesát a dvě stě, a vonné třtiny padesát a dvě stě a kassie pět set, podle šeklu svatyně, a hín oleje olivy, a zpracuješ to na olej k svatému pomazávání, voňavku, vonnou směs, prací voňavkáře; bude to olej k svatému pomazávání, a budeš jím pomazávat stan setkávání a skříňku svědectví a stůl a všechna náčiní k němu a svícen a náčiní k němu a oltář k zakuřování a oltář vzestupných obětí a všechna náčiní k němu a umyvadlo a jeho základnu a budeš posvěcovat tyto věci, a ť se stanou nanejvýš svatými; vše, co o ně zavadí bude posvěcováno. A Áróna a jeho syny musíš pomazat a posvětit je k zastávání kněžství mně; a k Isráélovým dětem budeš mluvit výrokem: Toto mi bude olejem k svatému pomazávání po vašich pokoleních; nesmí se lít na maso člověka a nesmíte připravovat jemu podobného v jeho složení; on je svatý - svatým vám bude. Každý, kdo bude míchat jemu podobný a kdo z něho bude nanášet na cizáka, ten bude ze svého lidu vyťat. A Hospodin k Mojžíšovi řekl: Vezmi si vonná koření - stakté a onychu a galbanum, vonná koření, a čisté kadidlo; nechť je všeho stejně, a zpracuješ tyto věci na kouřidlo, vonnou věc, prací voňavkáře, osolené, ryzí, svaté. A z něho musíš roztlouci na prach a dát z něho před svědectví ve stanu setkávání, kam budu přicházet k setkání s tebou. Bude vám nanejvýš svaté; kouřidlo, jež budeš připravovat v jeho složení, nesmíte připravovat sobě; bude ti svaté Hospodinu. Každý, kdo bude připravovat jemu podobné ku přivoňování k němu, ten bude ze svého lidu vyťat. A Hospodin k Mojžíšovi promluvil výrokem: Viz, jménem jsem povolal Becaleéla, syna Úrího, syna Chúra, patřícího k větvi Júdově, a naplnil jsem ho Božím Duchem v moudrosti a v chápavosti a ve vědomosti a ve vší schopnosti vymýšlet důmyslné věci, pracovat ve zlatě a ve stříbře a v mosazi a ve vyřezávání kamenů ke vsazování a ve vyřezávání dřeva - pracovat na veškerém díle. A s ním jsem já, hle, dal Oholíáva, syna Achísámácha, patřícího k větvi Dánově, a v srdce každého moudrého srdce m jsem dal moudrost, a ť zhotoví vše, co jsem rozkázal tobě: stan setkávání a skříňku pro svědectví a slitovnici, jež bude na ní, a všechna zařízení stanu, a stůl a náčiní k němu a ryzí svícen a všechna náčiní k němu a oltář k zakuřování a oltář vzestupných obětí a všechna náčiní k němu a umyvadlo a jeho základnu a barevná roucha, totiž svatá roucha Árónovi, knězi, a roucha jeho synů k zastávání kněžství, a olej k pomazávání a kouřidlo z vonných koření do svatyně podle všeho, co jsem ti rozkázal, že mají hotovit. A Hospodin k Mojžíšovi promluvil výrokem: A ty promluv k Isráélovým dětem výrokem: Zejména budete zachovávat mé soboty, neboť to je znamení mezi mnou a mezi vámi po vašich pokoleních na vědomí, že vás posvěcuji já, Hospodin. Budete tedy sobotu zachovávat, neboť ona vám bude svatou; znesvěcující ji bude muset být jistotně usmrcen, neboť každý, kdo v ní bude vykonávat zaměstnání, a no, ta duše bude zprostřed svého lidu vyťata. Zaměstnání se bude vykonávat šest dní, a le v sedmý den - sobota odpočívání, svatá Hospodinu; každý, kdo bude vykonávat zaměstnání v den soboty bude muset jistotně být usmrcen. Isráélovy děti tedy budou sobotu zachovávat k uskutečňování odpočinku po svých pokoleních - trvalá smlouva. To je navždy mezi mnou a mezi Isráélovými dětmi znamením, neboť šest dní vytvářel Hospodin nebesa i zem a v sedmý den přestal a oddechl si. A dal Mojžíšovi za svého dokončení mluvení s ním na hoře Sínaji dvě desky svědectví, desky z kamene, popsané Božím prstem. A když lid pozoroval, že Mojžíš sestoupení z hory odkládá, sešel se lid u Áróna a řekli k němu: Vstaň, zhotov nám bohy, kteří půjdou před námi, neboť tento Mojžíš, muž, jenž nás vyvedl ze země Egypta - nevíme, co se s ním stalo. A Árón k nim řekl: Strhejte kroužky ze zlata, jež jsou v uších vašich žen, vašich synů a vašich dcer, a přineste je ke mně. A strhali si, všechen lid, kroužky, jež byly v jejich uších, a přinesli k Árónovi; ty vzal z jejich ruky a vtěsnal to v kadlub a zpracoval to v tele - slitinu; i řekli: Toto jsou tvoji bohové, Isráéli, kteří tě vyvedli ze země Egypta. To Árón zpozoroval a zbudoval před tím oltář, i zvolal Árón a řekl: Zítra bude slavnost Hospodinova; a nazítří časně vstali a obětovali vzestupné oběti a přinesli oběti pokojných hodů, i usedl lid k jídlu a pití, a povstali k dovádění. A Hospodin k Mojžíšovi promluvil: Jdi, sestup, neboť lid, jejž jsi vyvedl ze země Egypta, se zvrhl. Rychle se odvrátili od cesty, již jsem jim přikázal; zhotovili si tele - slitinu, a jali se mu klanět a obětovat mu a řekli: Toto jsou tvoji bohové, Isráéli, kteří tě vyvedli ze země Egypta. A Hospodin k Mojžíšovi řekl: Vidím tento lid, že hle, je to lid tvrdé šíje; nyní mě tedy nechej, a ť proti nim může vzplát můj hněv, a ť s nimi mohu skoncovat a tebe učinit velikým národem. A Mojžíš se Hospodina, svého Boha, jal uprošovat, i řekl: Nač, Hospodine, má plát tvůj hněv proti tvému lidu, jejž jsi velikou mocí a silnou rukou vyvedl ze země Egypta? Nač mají Egypťané pronášet výrok: Vyvedl je v zlo, k jich zabití v horách a k jich zhubení z povrchu tváře půdy? Od vrať se od planutí svého hněvu a dej se pohnout k lítosti pro zlo vůči tvému lidu! Vzpomeň na Abráháma, na Isáka a na Isráéle, tvé nevolníky, jimž jsi sám při sobě přisáhl a k nimž jsi promluvil: Budu vaše símě množit jako hvězdy nebes a celou tuto zem, jak jsem řekl, chci vašemu semeni dát, a ť ji navždy zdědí! A Hospodin se dal pohnout k lítosti pro zlo, jež, jak promluvil, chtěl svému lidu učinit. A Mojžíš se otočil a sestoupil z hory, a v jeho ruce byly dvě desky svědectví, desky popsané z obou svých stran, odtud i odtud byly ony popsané; a ty desky - ony byly Boží dílo, a psaní - ono bylo Boží psaní, na ty desky vyryté. A Jóšua uslyšel hlas lidu při jeho pokřikování a řekl k Mojžíšovi: V táboře je hluk boje. I řekl: Není to hlas ozývajících se hrdinstvím a není to hlas ozývajících se porážkou; já slyším hlas ozývajících se zpěvem. A když se přiblížil k táboru, stalo se, že uviděl tele a tance, i vzplanul Mojžíšův hněv, takže deskami mrštil ze svých rukou a pod horou je roztříštil; a to tele, jež zhotovili, vzal a ohněm spálil a rozdrtil do rozmělnění a rozsypal na hladinu vody a Isráélovy děti tím napojil. A k Árónovi Mojžíš řekl: Co ti tento lid provedl, že jsi na něj uvedl ten veliký hřích? A Árón řekl: Nechť neplane mého pána hněv; ty znáš ten to lid, že on je v zlu, i řekli mi: Zhotov nám bohy, kteří půjdou před námi, neboť tento Mojžíš, muž, jenž nás vyvedl ze země Egypta - nevíme, co se s ním stalo. I řekl jsem jim: Kdo má zlato, nechť je strhává, i dali mi je a hodil jsem je v oheň a vyšlo toto tele. A Mojžíš si všiml lidu, že on je neukázněný, neboť jej Árón, k výsměchu mezi povstávajícími proti nim, zbavil kázně; i stanul Mojžíš v bráně tábora a řekl: Kdo je pro Hospodina, ke mně! A shromáždili se k němu všichni synové Lévího; i řekl jim: Takto řekl Hospodin, Isráélův Bůh: Přiložte každý svůj meč na své stehno, projděte táborem tam i zpět od brány k bráně a zabijte každý svého bratra a každý svého druha a každý svého blízkého. A synové Lévího učinili podle Mojžíšova slova, i padly z lidu v onen den asi tři tisíce mužů. A Mojžíš řekl: Naplňte dnes svou ruku pro Hospodina, ano, každý svým synem a svým bratrem, a to k uvedení požehnání na vás dnes. A nazítří se stalo, že Mojžíš k lidu řekl: Vy jste zhřešili velikým hříchem, a le chci nyní vystoupit k Hospodinu, snad budu moci za váš hřích učinit zadost. I vrátil se Mojžíš k Hospodinu a řekl: Ach, tento lid zhřešil velikým hříchem, že si zhotovili bohy ze zlata! A le nyní, chceš-li jejich hřích odpustit … a ne-li, vymaž mě, prosím, ze své knihy, již jsi sepsal. A Hospodin k Mojžíšovi řekl: Ze své knihy budu vymazávat to ho, kdo je ten, jenž vůči mně zhřešil. A nyní jdi, veď lid, kam jsem ti pověděl; hle, půjde před tebou můj Anděl; a le v den mého zúčtování - pak s nimi pro jejich hřích budu účtovat. A Hospodin lid zraňoval, protože zhotovili tele, jež zhotovil Árón. A k Mojžíšovi Hospodin promluvil: Jdi, vystup odtud, ty i lid, jejž jsi vyvedl ze země Egypta, do země, o níž jsem Abráhámovi, Isákovi a Jákóbovi přisáhl výrokem: Chci ji dát tvému semeni (a budu před tebou posílat Anděla a vyhánět Kenaaního, Emórího a Chittího a Perizzího, Chivvího a Jevúsího ), do země přetékající mlékem a medem; neboť nebudu vystupovat v tvém středu, neboť ty jsi lid tvrdé šíje, abych s tebou na cestě nemusel skoncovat. A když lid uslyšel toto nepříznivé slovo, zesmutněli a nevzali, nikdo na sebe své, ozdoby, neboť Hospodin k Mojžíšovi řekl: Řekni k Isráélovým dětem: Vy jste lid tvrdé šíje, mohu jedné chvíle vystoupit v tvém středu a skoncovat s tebou; nyní tedy ze sebe sejmi své ozdoby, a ť vím, co s tebou mám učinit. Od hory Chórévu měly tedy Isráélovy děti své ozdoby ze sebe staženy. A Mojžíš bral a zevně vůči táboru si rozložil stan, daleko od tábora, a dal mu název stan setkávání; i bylo tak, že každý hledající Hospodina vycházel ke stanu setkávání, jenž byl zevně vůči táboru. A za Mojžíšova vycházení ke stanu setkávání bylo tak, že vstávali, všechen lid, a postavili se každý u vchod u svého stanu a za Mojžíšem pohlíželi než vstoupil do stanu. A za Mojžíšova vstupování do stanu bylo tak, že sestupoval sloup oblaku a stanul u vchod u stanu a s Mojžíšem mluvil, a všechen lid vídal ten sloup oblaku, u vchod u stanu stojící, i vstával všechen lid a klaněli se, každý u vchod u svého stanu; a Hospodin mluvil k Mojžíšovi tváří do tváře, jako mluví muž k svému druhu. A vracel se do tábora, a le jeho pobočník Jóšua, syn Núnův, mladík, se nevzdaloval zprostřed stanu. A Mojžíš řekl k Hospodinu: Viz, ty ke mně pravíš: Vyveď tento lid, a le ty jsi mi nedal na vědomí, koho se mnou chceš poslat - a ty jsi řekl: Znám tě jménem, a také jsi v mých očích našel přízeň; Nyní tedy, našel-li jsem, prosím, přízeň v tvých očích, mi dej, prosím, poznat tvou cestu, a ť mohu poznat tebe, takže v tvých očích přízeň budu moci najít; a považ, že tento národ je tvým lidem. I řekl: Má přítomnost také půjde, i dám ti odpočinout si. A řekl k němu: Nepůjde-li i tvá přítomnost, nemáš proč nás odtud vyvádět; a no, podle čeho se bude moci poznat, že jsem našel v tvých očích přízeň já i tvůj lid? Zda ne podle toho, že půjdeš s námi, a ť jsme odlišeni, já i tvůj lid, od každého lidu, jenž je na tváři země? A Hospodin k Mojžíšovi řekl: Chci učinit i tuto věc, o níž jsi promluvil, neboť jsi našel přízeň v mých očích a znám tě jménem. I řekl: Ukaž mi, prosím, svou slávu. A řekl: Já budu nechávat všechnu svou dobrotu přejít mimo tvou tvář a ozvu se před tvou tváří jménem Hospodin; a budu dařit přízní, koho chci přízní obdařit, a litovat, koho chci politovat. A řekl: Mou tvář nebudeš moci uvidět, neboť nelze člověku uvidět mě a zůstat naživu. A Hospodin řekl: Hle, místo u mne, i budeš stát na skále a při přecházení mé slávy se stane, že tě budu nechávat vstrčeného v puklině skály a činit nad tebou clonu svou dlaní až po mé přejití, a když svou dlaň budu odtahovat, uvidíš má záda, a le má tvář se nebude ukazovat. A Hospodin k Mojžíšovi řekl: Vytesej si dvě desky z kamenů, jako ty první, a na ty desky chci napsat slova, jež byla na těch prvních deskách, jež jsi roztříštil; a k jitru buď připraven, a ť za jitra vystoupíš na horu Sínaj a budeš mi tam stát na temeni hory; a nechť nikdo nevystupuje s tebou a nechť se ani na celé hoře nikdo neukazuje, ani drobný dobytek a ni skot nechť se naproti oné hoře nepase. I vytesal Mojžíš z kamenů dvě desky, jako ty první, a za jitra časně vstal a vystoupil na horu Sínaj podle toho, co mu Hospodin rozkázal, a ty dvě desky z kamenů vzal v svou ruku. A Hospodin sestoupil v oblaku a postavil se tam s ním a ozval se jménem Hospodin; a no, Hospodin přešel mimo jeho tvář a zvolal: Hospodin, Hospodin, BŮH soucitný a milostivý, zdlouhavý k hněv u a oplývající laskavostí a věrností, zachovávající laskavost vůči tisícům, odpouštějící nepravost a přestoupení a hřích, a le zcela bez trestu nenechávající, navštěvující nepravost otců na dětech a ž po děti dětí do třetího a čtvrtého pokolení. A Mojžíš spěšně schýlil hlavu k zemi a poklonil se a řekl: Našel-li jsem, prosím, přízeň v tvých očích, Pane, nechť Pán jde, prosím, v našem středu, ač je to lid tvrdé šíje, a kéž odpouštíš stran naší nepravosti a stran našeho hříchu a kéž si nás chceš přivlastnit. I řekl: Hle, já uzavírám smlouvu: Přede vším tvým lidem budu činit divy, jaké nebyly uskutečněny na celé zemi a ve všech národech, a všechen lid, v jehož středu jsi ty, uvidí dílo Hospodinovo, neboť to, co já se chystám učinit s tebou, bude budit bázeň. Hleď si toho, co já ti dnes přikazuji - hle, já, chystám se od tvé tváře vyhnat Emórího a Kenaaního a Chittího a Perizzího a Chivvího a Jevúsího; dej si na sebe pozor, abys vzhledem k obyvatelům té země, k níž přicházíš, neuzavíral smlouvu, aby se v tvém středu nestávali léčkou, nýbrž budete bořit jejich oltáře a tříštit jejich sloupy a kácet jejich ašéry, neboť se nesmíš klanět jinému BOHU, neboť Hospodin, - jeho jméno je Žárlivý, - on je žárlivý BŮH; aby se ne stalo, že by s uzavíral smlouvu vzhledem k obyvatelům té země, a když vyjdou smilnit za svými bohy a budou svým bohům obětovat, že by tě pozval i a že by ses jal jíst z jejich oběti, a z jejich dcer by ses jal brát svým synům a jejich dcery by vyšly smilnit za svými bohy a k chození smilnit za jejich bohy by svedly tvé syny. - Nesmíš si zhotovit boha - slitinu. - Budeš zachovávat slavnost nekvašených chlebů; sedm dní budeš jídat nekvašené chleby, jež jsem ti přikázal, v určený čas měsíce Ávívu, neboť v měsíci Ávívu jsi vyšel z Egypta. - Vše protrhující dělohu patří mně, i všechen tvůj dobytek, jenž se bude rodit jako samec, prvé mládě, býk i kus drobného dobytka; a prvé mládě osla budeš vykupovat kusem drobného dobytka, a nebudeš-li vykupovat, pak mu musíš zlomit vaz. Každého prvorozeného ze svých synů budeš vykupovat a nikdo se před mou tvář í nesmí ukázat s prázdnou. - Šest dní budeš pracovat a v sedmý den budeš odpočívat - budeš odpočívat v době orby i ve žni. - A budeš mi pořádat slavnost týdnů, prvotin žně pšenice, a slavnost sklizně při skončení roku. Třikrát v roce se každý tvůj mužský bude ukazovat v přítomnosti PÁNA, Hospodina, Isráélova Boha, neboť národy budu před tvou tváří vypuzovat a tvé území rozšiřovat a nikdo při tvém vystoupení k ukázání se v přítomnosti Hospodina, tvého Boha třikrát v roce, nebude žádostiv tvé země. Mou krvavou oběť nesmíš porážet s kynutým a oběť slavnosti Minutí nesmí zůstat přes noc do jitra. Nejlepší z prvotin své půdy budeš vnášet v dům Hospodina, tvého Boha. Kůzle nesmíš vařit v mléce jeho matky. A Hospodin řekl k Mojžíšovi: Tato slova si zapiš, neboť podle smyslu těchto slov jsem s tebou a s Isráélem uzavřel smlouvu. - A pobyl tam s Hospodinem čtyřicet dní a čtyřicet nocí a nepojedl chleba a nenapil se vody; a slova smlouvy, deset slov, napsal na desky. A při Mojžíšově sestupování z hory Sínaje, - a dvě desky svědectví byly při jeho sestupování z té hory v Mojžíšově ruce, - se stalo, že Mojžíš nevěděl, že při mluvení s ním se pleť jeho tváře rozzářila, a le uviděl Árón a všechny Isráélovy děti Mojžíše, že hle, pleť jeho tváře zářila, i ucouvli strachem od přiblížení k němu, a le Mojžíš na ně zavolal a Árón a všichni náčelníci ve shromáždění se k němu vrátili a Mojžíš k nim promluvil; a potom se přiblížily všechny Isráélovy děti, i dal jim rozkazy stran všeho, o čem s ním promluvil Hospodin na hoře Sínaji. A Mojžíš s nimi přestal mluvit; a byl na svou tvář dal závoj, a le při svém vstupu před tvář Hospodinovu k mluvení s ním Mojžíš až do svého vyjití závoj měl odložený, i vycházel a mluvil k Isráélovým dětem o tom, co mu bylo rozkazováno, a Isráélovy děti viděly, že pleť Mojžíšovy tváře zářila, a Mojžíš až do svého vstupu k mluvení s ním opět na své tváři měl závoj. A Mojžíš svolal všechno shromáždění Isráélových dětí a řekl k nim: Toto jsou věci, jež Hospodin rozkázal činit: Šest dní se bude vykonávat zaměstnání, a le v sedmý den budete mít svátek, sobotu odpočívání Hospodinu; každý vykonávající v něm zaměstnání musí být usmrcen, v žádném z vašich příbytků v den soboty nesmíte zažehnout oheň. A Mojžíš ke všemu shromáždění Isráélových dětí pronesl výrok: Toto je věc, již Hospodin rozkázal výrokem: Vyberte zprostřed sebe oběť věnování Hospodinu; každý ochotný svým srdcem nechť ji přináší, oběť věnování Hospodinu - zlato a stříbro a mosaz a modrý purpur a červený purpur a červcový šarlat a kment a kozí srst a načerveněné kůže beranů a kůže jezevců a dříví akácií a olej k svícení a vonné látky do oleje k pomazávání a do kouřidla z vonných koření a onyxové kameny a kameny ke vsazováním do přehozu a do náprsníku. A všichni moudří srdce m mezi vámi nechť přicházejí a hotoví vše, co Hospodin rozkázal: obydlí, stan k němu a příkrov k němu, sponky k němu a prkna k němu, svlaky k němu, sloupy k němu a podstavce k němu, skříňku a tyče k ní, slitovnici a oponu k zastření, stůl a tyče k němu a všechna náčiní k němu a předkladné chleby a svícen k svícení a náčiní k němu a lampy k němu a olej k svícení a oltář k zakuřování a tyče k němu a olej k pomazávání a kouřidlo z vonných koření a záclonu vchodu na vchod obydlí a oltář vzestupných obětí a rošt z mosazi, jenž k němu patří, a tyče k němu a všechna náčiní k němu a umyvadlo a jeho základnu, závěsy ohrady, její sloupy a podstavce k ní a záclonu brány ohrady, kolíky k obydlí a kolíky k ohradě a provazy k nim a barevná roucha k službě ve svatyni, svatá roucha Árónovi, knězi, a roucha jeho synů k zastávání kněžství. A rozešli se, všechno shromáždění Isráélových dětí, zpřed tváře Mojžíšovy, a přišli, každý, koho povzbudilo jeho srdce, a každý, koho pobídl jeho duch; přinášeli oběť věnování Hospodinu k dílu na stanu setkávání a ke vší službě v něm a na svatá roucha. I přicházeli, muži s ženami, každý, kdo byl ochotný srdce m; přinášeli náramky a kroužky a prsteny a náhrdelníky, veškeré věci ze zlata, totiž každý, kdo odevzdal oběť odevzdání zlata Hospodinu. A každý, u koho se našel modrý purpur a červený purpur a červcový šarlat a kment a kozí srst a načerveněné kůže beranů a kůže jezevců - přinesli je. Všichni věnující oběť věnování stříbra a mosazi přinesli oběť věnování Hospodinu a každý, u koho se našlo dříví akácií ke všemu dílu služby - přinesli je; a každá žena moudrá srdcem se jala příst svýma rukama a přinesla přízi, modrý purpur a červený purpur a červcový šarlat a kment, a všechny ženy, jež povzbudilo jejich srdce v moudrosti, se jaly příst kozí srst a náčelníci přinesli onyxové kameny a kameny ke vsazováním do přehozu a do náprsníku, vonné látky a olej k svícení, a do oleje k pomazávání a do kouřidla z vonných koření. Každý muž a žena, jejichž srdce je pobídlo přinést něco ke všemu dílu, jež Hospodin rozkázal vykonat skrze Mojžíše, přinesli, Isráélovy děti, dobrovolnou oběť Hospodinu. A Mojžíš k Isráélovým dětem řekl: Vizte, Hospodin jménem povolal Becaleéla, syna Úrího, syna Chúra, patřícího k větvi Júdově, a naplnil ho Božím duchem v moudrosti a v chápavosti a ve vědomosti a ve vší schopnosti a k vymýšlení důmyslných věcí, k práci ve zlatě a ve stříbře a v mosazi a ve vyřezávání kamenů ke vsazování a ve vyřezávání dřeva - k práci na veškerém důmyslném díle; a dal v jeho srdce, aby uměl poučovat, on i Oholíáv, syn Achísámáchův, patřící k větvi Dánově; naplnil je moudrostí srdce k vykonávání všeho díla vyřezávače a umělce a vyšívače modrým purpurem a červeným purpurem, červcovým šarlatem a kmentem, a tkalce, konajících všechno dílo a vymýšlejících důmyslné věci. I dal se Becaleél a Oholíáv a každý muž moudrý srdce m, v nějž Hospodin dal moudrost a chápavost k znalosti vykonávání všeho díla k službě svatyně, do práce podle všeho, co Hospodin rozkázal. A Mojžíš zavolal na Becaleéla a na Oholíáva a na každého muže moudrého srdce m, v jehož srdce Hospodin dal moudrost, každého, jehož srdce ho povzbudilo přistoupit k dílu k jeho vykonání; i pře vzali zpřed tváře Mojžíšovy veškerou oběť věnování, již na dílo k službě svatyně, k jeho vykonání, přinesly Isráélovy děti; a ony k němu stále za každého jitra přinášely dobrovolnou oběť, takže všichni moudří, ti, kteří vykonávali dílo svatyně, muž za mužem přišli od svého díla, jež oni vykonávali, a pronesli k Mojžíšovi výrok: Přinášejí, lid, mnoho, nad potřebu toho, co má sloužit dílu, jež vykonat Hospodin rozkázal. Mojžíš tedy rozkázal, a ť v táboře prohlásí výrok: Žádný muž a ni žena nechť již nevyvíjí činnost pro oběť věnování na svatyni! I bylo lidu zabráněno dále přinášet, neboť se do stalo materiálu dosti jim ke všemu dílu, k jeho vykonání, b a nadbytek. I jali se hotovit, každý moudrý srdcem mezi vykonávajícími dílo na obydlí, deset koberců z tkaného kmentu a modrého purpuru a červeného purpuru a červcového šarlatu; zhotovil i je s kerúby umělecké práce. Délka jednoho koberce osmadvacet loket a šířka jednoho koberce čtyři lokte; pro všechny koberce jedna míra; a pět koberců připojil i jeden k jednomu a pět koberců připojil i jeden k jednomu, a z modrého purpuru zhotovil i očka na okraji jednoho koberce od konce v místě spojení; tak učinil i u okraje koncového koberce na druhé straně spoje. Padesát oček zhotovil i na jednom koberci a padesát oček zhotovil i na konci koberce, jenž byl na druhé straně spoje; očka byla protilehlá jedno k jednomu. A zhotovil i ze zlata padesát sponek a těmi sponkami koberce připojil i jeden k jednomu, i bylo obydlí sjednoceno. A z kozí srsti zhotovil i koberce na stan nad obydlím; těch koberců zhotovil i jedenáct. Délka jednoho koberce třicet loket a čtyři lokte šířka jednoho koberce; pro jedenáct koberců jedna míra, a spojil i pět koberců zvláště a šest koberců zvláště. A zhotovil i padesát oček na okraji jednoho koncového koberce v místě spojení a padesát oček na okraji druhého koberce spoje, a zhotovil i padesát sponek z mosazi k spojení stanu, k sjednocení. A zhotovil i k stanu příkrov z načerveněných koží beranů a shora příkrov z koží jezevců. A z dříví akácií k obydlí zhotovil i stojatá prkna; délka prkna deset loket a šířka jednoho prkna loket a půl, k jednomu prknu dva čepy jeden k jednomu připjaté; tak učinil i se všemi prkny obydlí. Zhotovil i tedy k obydlí prkna, dvacet prken k jižnímu směru, na jih, a pod těch dvacet prken zhotovil i čtyřicet podstavců ze stříbra, dva podstavce pod jedno prkno k jeho dvěma čepům a dva podstavce pod jedno prkno k jeho dvěma čepům; a dvacet prken na druhou stranu obydlí, k směru na sever, a k nim čtyřicet podstavců ze stříbra, dva podstavce pod jedno prkno a dva podstavce pod jedno prkno, a na zadní stěnu obydlí, k západu, zhotovil i šest prken, a dvě prkna zhotovil i do koutů obydlí na zadní stěně, a byla zespod dvojitá a byla, každé na svém vrcholu, dokonale sjednocena do jednoho kruhu; tak učinil i s nimi oběma, s oběma kouty. Bylo tedy osm prken a jejich šestnáct podstavců ze stříbra, dva podstavce a dva podstavce pod jedno prkno. - A zhotovil i svlaky z dříví akácií, pět k prknům jedné strany obydlí a pět svlaků k prknům druhé strany obydlí a pět svlaků k prknům obydlí na zadní stěně k západu, a zhotovil i prostřední svlak vprostřed prken k provlečení od konce ke konci. A prkna potáhl i zlatem a zhotovil i k nim ze zlata kruhy, ložiska pro svlaky, a svlaky potáhl i zlatem. A z modrého purpuru a červeného purpuru a červcového šarlatu a tkaného kmentu zhotovil i oponu; zhotovil i ji uměleckou prací s kerúby a k ní zhotovil i čtyři sloupy z akácií, potažené zlatem (věšáky na nich ze zlata), a ulil i k nim čtyři podstavce ze stříbra. A ke vchodu stanu zhotovil i z modrého purpuru a červeného purpuru a červcového šarlatu a tkaného kmentu záclonu prací vyšívače, a k ní pět sloupů a věšáky na ně a potáhl i jejich hlavice a jejich spojovací tyče zlatem; a jejich pět podstavců bylo z mosazi. A Becaleél zhotovil z dříví akácií skříňku, její délka dva lokte a půl a její šířka loket a půl a její výška loket a půl, a potáhl ji zevnitř i zevně ryzím zlatem a zhotovil k ní dokola obrubu ze zlata a ulil k ní čtyři kruhy ze zlata nad její čtyři podstavce, totiž dva kruhy na její jednu stranu a dva kruhy na její druhou stranu, a zhotovil z dříví akácií tyče a potáhl je zlatem, a ty tyče vsunul v kruhy po stranách skříňky k nošení skříňky. A z ryzího zlata zhotovil slitovnici, její délka dva lokte a půl a její šířka loket a půl, a ze zlata zhotovil dva kerúby - zhotovil je jako tepanou práci z obou konců slitovnice; jednoho kerúba z tohoto konce a jednoho kerúba z tohoto konce; ze slitovnice ty kerúby zhotovil, z obou jejích konců. A ti kerúbové rozpínali křídla vzhůru, zastírajíce svými křídly slitovnici, a jejich tváře k sobě navzájem; tváře kerúbů směřovaly k slitovnici. A zhotovil z dříví akácií stůl, jeho délka dva lokte a jeho šířka loket a jeho výška loket a půl, a potáhl jej ryzím zlatem a zhotovil k němu dokola obrubu ze zlata, a zhotovil k němu dokola trnož na šířku ruky a k tomu jeho trnoži dokola zhotovil obrubu ze zlata a ulil k němu čtyři kruhy ze zlata a dal ty kruhy na čtyři úhly, jež byly u jeho čtyř noh; ty kruhy byly při samém trnoži jako ložiska pro tyče k nošení stolu. A tyče k nošení stolu zhotovil z dříví akácií a potáhl je zlatem. A zhotovil nádoby, jež patřily na stůl: podnosy k němu a pánve k němu a číše k němu a konvice k němu, jimiž se mělo vylévat, z ryzího zlata. A zhotovil z ryzího zlata svícen - ten svícen zhotovil jako tepanou práci; z něho byla jeho patice a jeho větve, jeho kalichy, jeho hlavice a jeho květy, a to šest větví vycházejících z jeho stran, tři větve svícnu z jedné strany a tři větve svícnu z druhé strany, tři mandloňovité kalichy na jedné větvi, hlavice a květ, a tři mandloňovité kalichy na druhé větvi, hlavice a květ; tak při šesti větvích vycházejících ze svícnu, a na svícnu čtyři mandloňovité kalichy, jeho hlavice a jeho květy, totiž hlavice pod dvěma větvemi z něho a hlavice pod dvěma větvemi z něho a hlavice pod dvěma větvemi z něho, stran šesti větví vycházejících ze svícnu; jejich hlavice a jejich větve byly z něho, celý byl jedinou tepanou prací z ryzího zlata. A zhotovil k němu sedm lamp a kratiknoty k němu a zhášedla k němu z ryzího zlata. Zhotovil jej se všemi náčiními k němu z kikkáru ryzího zlata. A zhotovil z dříví akácií oltář k zakuřování; loket jeho délka a loket jeho šířka, čtvercový, a dva lokte jeho výška; jeho rohy byly z něho a potáhl jej ryzím zlatem, jeho svršek i jeho stěny dokola i jeho rohy, a zhotovil k němu dokola obrubu ze zlata a dva kruhy ze zlata k němu zhotovil, zdola vůči jeho obrubě na jeho dva úhly na obou jeho stranách, za ložiska pro tyče k jeho nošení na nich; a ty tyče zhotovil z dříví akácií a potáhl je zlatem. A prací voňavkáře připravil olej k svatému pomazávání a kouřidlo z vonných koření. A z dříví akácií zhotovil oltář vzestupných obětí, jeho délka pět loket a jeho šířka pět loket, čtvercový, a jeho výška tři lokte, a na jeho čtyřech úhlech zhotovil rohy, jeho rohy byly z něho, a potáhl jej mosazí. A zhotovil všechna náčiní k tomu oltáři: hrnce a lopatky a okříny, vidlice a nádoby na oheň; všechna náčiní k němu zhotovil z mosazi. A k tomu oltáři zhotovil rošt zhotovením mříže z mosazi pod jeho římsu zespod do samého jeho středu. A ulil čtyři kruhy na čtyři konce u roštu z mosazi jako ložiska pro tyče. A tyče zhotovil z dříví akácií a potáhl je mosazí a vsunul ty tyče v kruhy po stranách oltáře k jeho nošení na nich. Zhotovil jej dutý, z desek. A zhotovil umyvadlo z mosazi a jeho základnu z mosazi, ze zrcadel posluhovaček, jež posluhovaly u vchod u stanu setkávání. A zřídil ohradu; k jižnímu směru, na jih, závěsy ohrady z tkaného kmentu, sto loket, sloupů k nim dvacet a jejich dvacet podstavců z mosazi, věšáky na sloupech a jejich spojovací tyče ze stříbra, a ke směru na sever sto loket, sloupů k nim dvacet a jejich dvacet podstavců z mosazi, věšáky na sloupech a jejich spojovací tyče ze stříbra. A ke směru na západ: závěsy padesáti loket, sloupů k nim deset a jejich podstavců deset; věšáky na sloupech a jejich spojovací tyče ze stříbra. A ke směru na východ, ke vzcházení: padesát loket, závěsů k jednomu křídlu patnáct loket, sloupy k nim tři a jejich podstavce tři, a na druhé křídlo, odtud a odtud vůči bráně ohrady, patnáct loket závěsů, sloupy k nim tři a jejich podstavce tři. Všechny závěsy ohrady dokola byly z tkaného kmentu a podstavce k sloupům z mosazi, věšáky na sloupech a jejich spojovací tyče ze stříbra a potažení jejich hlavic ze stříbra; a ony byly spojeny stříbrem, všechny sloupy ohrady. - A záclona brány ohrady, práce vyšívače, byla z modrého purpuru a červeného purpuru a červcového šarlatu a tkaného kmentu, a to dvacet loket délka, a výška všude, stejně jako závěsů ohrady, pět loket; a sloupy k nim čtyři a jejich podstavce čtyři, z mosazi, věšáky na nich ze stříbra, a potažení jejich hlavic a spojovací tyče k nim ze stříbra. A všechny kolíky k obydlí a k ohradě byly z mosazi. Toto je výčet věcí obydlí, obydlí svědectví, jenž byl vyčten, podle příkazu Mojžíšova, službou Lévíovců, v ruce Íthámára, syna Áróna, kněze. A Becaleél, syn Úrího, syna Chúra, patřící k větvi Júdově, zhotovil vše, co Hospodin rozkázal Mojžíšovi, a s ním Oholíáv, syn Achísámácha, patřící k větvi Dánově, vyřezávač a umělec a vyšívač modrým purpurem a červeným purpurem a červcovým šarlatem a kmentem. Všeho zlata použitého k dílu ve všem díle svatyně (a bylo to zlato z oběti věnování ) bylo devětadvacet kikkárů a sedm set a třicet šeklů, podle šeklu svatyně; a stříbra od prohlížených ze shromáždění bylo sto kikkárů a tisíc a sedm set a pětasedmdesát šeklů, podle šeklu svatyně, beka na hlavu, půl šeklu, podle šeklu svatyně, na každého přešedšího k prohlíženým, od dvacetiletého a výše - na šest set tisíc a tři tisíce a pět set a padesát. A stříbra k slévání podstavců k svatyni a podstavců k oponě bylo sto kikkárů; sto podstavců na sto kikkárů, kikkár na podstavec. A použitím toho tisíce a sedmi set a pětasedmdesáti šeklů zhotovil věšáky k sloupům a potáhl jejich hlavice a spojil je. A mosazi z oběti věnování bylo sedmdesát kikkárů a tisíc a čtyři sta šeklů, a z ní zhotovil podstavce ke vchodu stanu a oltář z mosazi a rošt z mosazi, jenž k němu patřil, a všechna náčiní k tomu oltáři, a podstavce ohrady dokola a podstavce brány ohrady a všechny kolíky k obydlí a všechny kolíky k ohradě dokola. A: z modrého purpuru a červeného purpuru a červcového šarlatu zhotovili barevná roucha k službě ve svatyni; a no, zhotovili svatá roucha, jež byla pro Áróna, podle toho, co Hospodin rozkázal Mojžíšovi. Zhotovil i tedy ze zlata, modrého purpuru a červeného purpuru a červcového šarlatu a tkaného kmentu přehoz; i roztepali plechy ze zlata a nařezali vláken k zapracování uměleckou prací mezi modrý purpur a mezi červený purpur a mezi červcový šarlat a mezi kment. Zhotovili k němu spojující nárameníky; na obou svých koncích byl spojen v jedno. A šerpa jeho přehozu, jež byla na něm, ona byla podle svého vypracování z téhož - ze zlata, modrého purpuru a červeného purpuru a červcového šarlatu a tkaného kmentu, podle toho, co Hospodin rozkázal Mojžíšovi. A upravili onyxové kameny tak, aby byly obložené rámci ze zlata, s vyrytými na nich, jako vyrývaními pečetidla, jmény Isráélových synů, a nasadil je na nárameníky přehozu za kameny připomínky Isráélovým dětem podle toho, co Hospodin rozkázal Mojžíšovi. A zhotovil uměleckou prací náprsník podle vypracování přehozu ze zlata, modrého purpuru a červeného purpuru a červcového šarlatu a tkaného kmentu. Byl čtvercový, zdvojený ten náprsník zhotovili; jeho délka na píď a jeho šířka na píď, zdvojeného, a nasázeli na něj čtyři řady kamenů: řada sardu, topasu a smaragdu byla první řada, a druhá řada karbunkul, safír a démant, a třetí řada ligur, achát a ametyst, a čtvrtá řada chrysolit, onyx a jaspis - obložené, zapuštěné do zlata v svých sadách. A ty kameny - bylo jich podle jmen Isráélových synů dvanáct, podle jejich jmen, s vyrýváními jako pečetidlo, každý podle svého jména, pro dvanáct kmenů. A na náprsník zhotovili kroucením řetízky, zpracováním jako provázku, z ryzího zlata, a zhotovili dva rámce ze zlata a dva kruhy ze zlata a dali ty dva kruhy na dva konce náprsníku a na ty dva kruhy, na konce náprsníku, dali ty dva provázky ze zlata a dva konce těch dvou provázků dali na ty dva rámce a dali je na nárameníky přehozu na jeho přední stranu. A zhotovili ze zlata dva kruhy a nasadili je na dva konce náprsníku, na jeho okraj, jenž byl naproti přehozu dovnitř, a zhotovili ze zlata dva kruhy a dali je na dvě strany přehozu odzdola z jeho přední strany, do blízkosti místa jeho spojení, shora k šerpě přehozu, a náprsník přivázali za jeho kruhy ke kruhům přehozu tkanicí z modrého purpuru, aby byl nad šerpou přehozu a aby se náprsník od přehozu neodchyloval, podle toho, co Hospodin rozkázal Mojžíšovi. A zhotovil prací tkalce plášť přehozu, celý z modrého purpuru, a otvor pláště vprostřed něho jako otvor drátěné košile; u jeho otvoru dokola lem - nesměl se roztrhnout. A na podolku pláště zhotovili granátová jablíčka z modrého purpuru a červeného purpuru a červcového šarlatu, tkaná, a zhotovili zvonečky z ryzího zlata a dali ty zvonečky mezi ta granátová jablíčka na podolek pláště dokola, mezi ta granátová jablíčka - zvoneček ze zlata, granátové jablíčko, zvoneček ze zlata, granátové jablíčko na podolek pláště dokola, k službě, podle toho, co Hospodin rozkázal Mojžíšovi. A prací tkalce zhotovili Árónovi a jeho synům tuniky z kmentu a turban z kmentu a ozdobné vysoké turbany z kmentu a spodky z plátna, z tkaného kmentu; a opasek z tkaného kmentu a modrého purpuru a červeného purpuru a červcového šarlatu, prací vyšívače, podle toho, co Hospodin rozkázal Mojžíšovi. A zhotovili lesklý štítek, svatou korunu, z ryzího zlata, a napsali na něj, jako vyrýváními pečetidla, nápis: Svatost Hospodinu; a dali na něj tkanici z modrého purpuru, aby jej mohli dát na turban shora, podle toho, co Hospodin rozkázal Mojžíšovi. I byla všechna práce na obydlí stanu setkávání skončena, když ji Isráélovy děti vykonaly podle všeho, co Hospodin rozkázal Mojžíšovi; tak učinili. A přinesli obydlí k Mojžíšovi: stan a všechna jeho zařízení, sponky k němu, prkna k němu, svlaky k němu a sloupy k němu a podstavce k němu, a příkrov z načerveněných koží beranů a příkrov z koží jezevců a oponu k zastření, skříňku svědectví a tyče k ní a slitovnici, stůl, všechna náčiní k němu a předkladné chleby, ryzí svícen, lampy k němu, seřazené lampy, a všechna náčiní k němu a olej k svícení, a oltář ze zlata a olej k pomazávání a kouřidlo z vonných koření a záclonu vchodu stanu, oltář z mosazi a rošt z mosazi, jenž k němu patřil, tyče k němu a všechna náčiní k němu, umyvadlo a jeho základnu, závěsy ohrady, její sloupy a jejich podstavce a záclonu na bránu ohrady, provazy k ní a kolíky k ní, a všechna zařízení k službě obydlí do stanu setkávání, barevná roucha k službě ve svatyni, svatá roucha Árónovi, knězi, a roucha jeho synům k zastávání kněžství. Podle všeho, co Hospodin rozkázal Mojžíšovi, tak Isráélovy děti všechnu práci vykonaly; a Mojžíš všechno dílo uviděl, že hle, vykonali vše podle toho, co Hospodin rozkázal - tak učinili a Mojžíš jim požehnal. A Hospodin k Mojžíšovi promluvil výrokem: V den prvního měsíce, v první den měsíce, budeš stavět obydlí stanu setkávání a musíš tam umístit skříňku svědectví a nad skříňkou zřídit zastření oponou, a vnést stůl a sestavit sestavu na něj patřící, a vnést svícen a rozžehnout lampy na něm, a před skříňku svědectví dát oltář ze zlata k zakuřování a nasadit záclonu vchodu k obydlí, a před obydlí stanu setkávání dát oltář vzestupných obětí a umyvadlo dát mezi stan setkávání a mezi oltář a dát tam vodu, a vytyčit dokola ohradu a na bránu ohrady dát záclonu. A musíš vzít olej k pomazávání a pomazat obydlí a vše, co bude v něm, a posvětit je i všechna jeho zařízení, i stane se svatým; a pomazat oltář vzestupných obětí a všechna náčiní k němu a posvětit oltář, i stane se oltář nanejvýš svatým; a pomazat umyvadlo a jeho základnu a posvětit je. A Áróna a jeho syny musíš přivést blíže ke vchodu stanu setkávání a umýt je vodou, a obléci Áróna v svatá roucha a pomazat ho a posvětit ho, i bude mi zastávat kněžství; a musíš přivést blíže jeho syny a obléci je v tuniky a pomazat je podle toho, jako pomažeš jejich otce, i budou mi zastávat kněžství; a stane se, že jim bude jejich pomazání trvalým kněžstvím po jejich pokoleních. A Mojžíš učinil podle všeho, co mu rozkázal Hospodin - tak učinil. A v prvním měsíci, v druhém roce, v první den měsíce se stalo, že bylo obydlí postaveno, neboť Mojžíš postavil obydlí a zapustil jeho podstavce a nasadil jeho prkna a vsunul svlaky k němu a postavil jeho sloupy a na obydlí prostřel stan a na něj shora položil příkrov stanu podle toho, co Hospodin Mojžíšovi rozkázal. A vzal a do skříňky dal svědectví a na skříňku nasadil tyče a shora dal na skříňku slitovnici a skříňku vnesl do obydlí a nasadil oponu k zastření, takže nad skříňkou svědectví zřídil zastření podle toho, co Hospodin Mojžíšovi rozkázal. A stůl dal ve stanu setkávání na stranu obydlí k severu zevně vůči oponě a sestavil na něm před tváří Hospodinovou sestavu chlebů podle toho, co Hospodin Mojžíšovi rozkázal. A svícen umístil ve stanu setkávání naproti stolu, na stranu obydlí k jihu a lampy před tváří Hospodinovou rozžehl podle toho, co Hospodin Mojžíšovi rozkázal. A oltář ze zlata umístil ve stanu setkávání před oponu a zakouřil na něm kouřidlem z vonných koření podle toho, co Hospodin Mojžíšovi rozkázal. A nasadil záclonu vchodu obydlí a ke vchod u obydlí stanu setkávání umístil oltář vzestupných obětí a obětoval na něm vzestupnou oběť a oběť dar u podle toho, co Hospodin Mojžíšovi rozkázal. A mezi stan setkávání a mezi oltář umístil umyvadlo a dal tam vodu k mytí a Mojžíš a Árón a jeho synové z něho myli své ruce a své nohy; myli se při svém vstupování do stanu setkávání a při svém přibližování k oltáři podle toho, co Hospodin Mojžíšovi rozkázal. A k obydlí a k oltáři dokola postavil ohradu a na bránu ohrady dal záclonu. Tak Mojžíš dílo dokončil. A stan setkávání přikryl oblak a obydlí naplnila Hospodinova sláva, takže Mojžíš nemohl do stanu setkávání vstoupit, neboť se nad ním usadil oblak a obydlí naplnila Hospodinova sláva. A při pozvednutí oblaku z obydlí se Isráélovy děti při všech svých cestováních dávaly na cestu, a nepozvedal-li se oblak, pak se na cestu nedávali až po den jeho pozvednutí, neboť ve dne byl nad obydlím Hospodinův oblak a v noc i v něm byl oheň před očima všeho Isráélova domu při všech jejich cestováních. A Hospodin na Mojžíše zavolal a ze stanu setkávání k němu promluvil výrokem: Promluv k Isráélovým dětem a řekni k nim: Kdykoli bude člověk z vás Hospodinu předkládat obětní dar z dobytka, budete svůj obětní dar předkládat ze skotu a neb z drobného dobytka. Bude -li jeho obětním darem vzestupná oběť ze skotu, bezvadný samec, nechť ho přivádí blíže, ke vchodu stanu setkávání ho bude blíže přivádět k svému blahovolnému přijetí před tváří Hospodinovou a položí na hlavu vzestupné oběti svou ruku, i bude blahovolně přijat v svůj prospěch k učinění zadost za sebe. A býka před tváří Hospodinovou porazí, a synové Árónovi, kněží, přinesou blíže krev a vykropí tu krev dokola na oltář, jenž je u vchod u stanu setkávání; a vzestupná oběť se stáhne a rozdělí se na její díly a synové Áróna, kněze, dají na oltář oheň a na oheň narovnají dříví, a ty díly, s hlavou a s lojem, narovnají synové Árónovi, kněží, na dříví, jež bude na ohni, jenž bude na oltáři, a jeho vnitřnosti a jeho holeně se budou mýt vodou a kněz to vše dá na oltář obrátit v kouř jako vzestupnou oběť, ohnivou oběť, líbeznou vůni Hospodinu. A bude- li jeho obětní dar z drobného dobytka, z ovcí nebo z koz, jako vzestupná oběť, bezvadný samec, nechť ho přivádí blíže a na straně oltáře k severu ho před tváří Hospodinovou porazí; a jeho krev vykropí synové Árónovi, kněží, na oltář dokola, i rozdělí se na jeho díly, i s jeho hlavou i s jeho lojem, a kněz je narovná na dříví, jež bude na ohni, jenž bude na oltáři, a vnitřnosti a holeně se budou mýt vodou a kněz to vše předloží a dá na oltář obrátit v kouř - je to vzestupná oběť, ohnivá oběť, líbezná vůně Hospodinu. A bude- li jeho obětním darem Hospodinu vzestupná oběť z ptactva, pak předloží svůj obětní dar z hrdliček nebo z mláďat holubice; i přinese jej kněz blíže k oltáři a jeho hlavu ukroutí a dá na oltář obrátit v kouř, a jeho krev bude vytlačena u stěny oltáře, a jeho vole s jeho peřím odejme a zahodí je vedle oltáře k východu na místo popela; a natrhne jej na jeho křídlech, - nebude je oddělovat, - i dá jej kněz obrátit v kouř na dříví, jež bude na ohni; je to vzestupná oběť, ohnivá oběť, líbezná vůně Hospodinu. A kdykoli bude někdo Hospodinu předkládat přínos oběti daru, bude jeho přínosem jemná mouka, i nalije na ni oleje a dá na ni kadidlo a přinese ji k synům Árónovým, kněžím, a hrstí odtamtud nabere plnou svou hrst, z její jemné mouky i z oleje na ní se vším kadidlem na ní; to kněz jako její pamětní část dá na oltář obrátit v kouř jako ohnivou oběť, líbeznou vůni Hospodinu. A co bude pozůstaveno z oběti daru, bude pro Áróna a pro jeho syny jako nanejvýš svaté z ohnivých obětí Hospodinových. A kdykoli budeš předkládat přínos oběti daru pečeného v pec i, ať jsou to z jemné mouky nekvašené preclíky zadělané olejem a neb nekvašené lívance pomazané olejem; a bude -li tvým přínosem oběť dar u na plechu, nechť je z jemné mouky, zadělaná olejem, nekvašená - rozlámat ji na zlomky, i naliješ na ni oleje, je to oběť dar u. A bude- li tvým přínosem oběť dar u s pánvice, nechť je připravována z jemné mouky s olejem; i zaneseš oběť dar u, co bude připravováno z těchto věcí, Hospodinu, totiž předložíš ji knězi, jenž ji přinese blíže k oltáři a kněz vyjme z oběti daru její pamětní část, již dá na oltář obrátit v kouř jako ohnivou oběť, líbeznou vůni Hospodinu. A co bude pozůstaveno z oběti dar u, bude pro Áróna a pro jeho syny jako nanejvýš svaté z ohnivých obětí Hospodinových. Žádná oběť dar u, již budete Hospodinu předkládat, nesmí být připravována kynutá, neboť žádný kvas a žádný med - nesmíte z něho obracet v kouř jako ohnivou oběť Hospodinu. Obětní dar z první úrody - budete je Hospodinu předkládat, a le na oltář jako líbezná vůně vystupovat nebudou. A každý přínos tvé oběti daru bude solí solen, neboť na obětech daru nesmíš nechávat chybět sůl smlouvy tvého Boha; ke každému svému přínosu budeš předkládat sůl. A budeš-li Hospodinu předkládat oběť dar u z prvotin, budeš v oběť dar u ze svých prvotin předkládat zelené klasy, pražené v ohni, drť z nového obilí, i musíš na ni dát olej a naklást na ni kadidla, je to oběť dar u. A kněz dá její pamětní část z drti z ní a z oleje na ní se vším kadidlem na ní obrátit v kouř jako ohnivou oběť Hospodinu. A bude- li jeho přínosem oběť pokojných hodů - bude-li on blíže přivádět ze skotu, ať samce, ať samici, nechť před tvář Hospodinovu blíže přivádí bezvadný kus a položí na hlavu svého obětního daru svou ruku a u vchod u stanu setkávání jej porazí, a krev synové Árónovi, kněží, vykropí na oltář dokola, a z oběti pokojných hodů se předloží ohnivá oběť Hospodinu, tuk pokrývající vnitřnosti, totiž všechen tuk, jenž je na vnitřnostech, a obě ledviny a tuk, jenž je na nich, jenž je na slabinách, a veliký lalok na játrech; bude se odnímat s ledvinami a synové Árónovi to dají na oltář obrátit v kouř se vzestupnou obětí, jež bude na dříví, jež bude na ohni, jako ohnivou oběť, líbeznou vůni Hospodinu. A bude -li jeho přínos k oběti pokojných hodů Hospodinu z drobného dobytka, samec nebo samice, nechť jej blíže přivádí bezvadný, bude-li on jako svůj obětní dar předkládat ovci, pak nechť ji přivede blíže před tvář Hospodinovu a položí na hlavu svého obětního daru svou ruku a u průčelí stanu setkávání jej porazí a jeho krev vykropí synové Árónovi na oltář dokola a z oběti pokojných hodů se předloží ohnivá oběť Hospodinu, její tuk, celý ocas, - bude se odnímat u samé páteře, - a tuk pokrývající vnitřnosti, totiž všechen tuk, jenž je na vnitřnostech, a obě ledviny a tuk, jenž je na nich, jenž je na slabinách, a veliký lalok na játrech; bude se odnímat s ledvinami a kněz to dá na oltář obrátit v kouř jako pokrm ohnivé oběti Hospodinu. A bude- li jeho obětním darem koza, pak nechť ji přivede blíže před tvář Hospodinovu a položí na její hlavu svou ruku a u průčelí stanu setkávání ji porazí a její krev vykropí synové Árónovi na oltář dokola, i předloží z ní svůj obětní dar, ohnivou oběť Hospodinu, tuk pokrývající vnitřnosti, totiž všechen tuk, jenž je na vnitřnostech, a obě ledviny a tuk, jenž je na nich, jenž je na slabinách, a veliký lalok na játrech; bude se odnímat s ledvinami a kněz to dá na oltář obrátit v kouř jako pokrm ohnivé oběti k líbezné vůni. Všechen tuk patří Hospodinu - trvalé ustanovení po vašich pokoleních ve všech vašich příbytcích: Žádný tuk a žádnou krev nesmíte jíst. A Hospodin k Mojžíšovi promluvil výrokem: Promluv k Isráélovým dětem výrokem: Kdykoli někdo bude hřešit poblouděním od kteréhokoli z rozkazů Hospodinových ve věcech, jež se nemají činit, takže se zachová podle některé z nich - bude-li hřešit pomazaný kněz proviněním lidu, pak za svůj hřích, jímž zhřešil, přivede blíže mladého býka, bezvadného, Hospodinu stran hříchu; toho býka tedy dopraví ke vchodu stanu setkávání před tvář Hospodinovu a položí na hlavu toho býka svou ruku a před tváří Hospodinovou toho býka porazí. A pomazaný kněz vezme z krve toho býka a vnese ji do stanu setkávání, i namočí kněz v té krvi svůj prst a sedmkrát z té krve nastříká před tváří Hospodinovou naproti oponě svatyně; a z té krve dá kněz na rohy oltáře k zakuřování vonnými kořeními před tváří Hospodinovou, jenž je ve stanu setkávání, a všechnu krev toho býka bude vylévat k základu oltáře vzestupných obětí, jenž je u vchod u stanu setkávání, a všechen tuk býka oběti za hřích z něho musí vyjmout, tuk povlak u na vnitřnostech, totiž všechen tuk, jenž je na vnitřnostech, a obě ledviny a tuk, jenž je na nich, jenž je na slabinách, a veliký lalok na játrech; bude se odnímat s ledvinami tak, jak je vyjímán z hovězího dobytčete oběti pokojných hodů, a kněz to dá na oltář vzestupných obětí obrátit v kouř. A kůže toho býka a všechno jeho maso s jeho hlavou a s jeho holeněmi a jeho vnitřnosti a jeho lejna, tedy celý býk, se vynese ven vůči táboru na čisté místo, na skládku popela, a spálí se na dříví - ohněm bude na skládce popela spalován. A jestliže bude bloudit celé shromáždění Isráélovo, - a věc bude před očima sejití skryta, - a učiní některou věc vůči kterémukoli z rozkazů Hospodinových ve věcech, jež se nemají činit, takže se proviní, a hřích, jímž proti němu zhřešili, bude poznán, pak sejití, ti stran hříchu blíže přivedou mladého býka a dopraví ho k průčelí stanu setkávání a starší shromáždění položí před tváří Hospodinovou své ruce na hlavu toho býka a ten býk se před tváří Hospodinovou porazí, a pomazaný kněz vnese z krve toho býka do stanu setkávání; i nabere kněz svým prstem z té krve a sedmkrát nastříká před tváří Hospodinovou naproti oponě, a z té krve musí dát na rohy oltáře, jenž je před tváří Hospodinovou, jenž je ve stanu setkávání, a všechnu krev bude vylévat k základu oltáře vzestupných obětí, jenž je u vchod u stanu setkávání; a všechen jeho tuk z něho musí vyjmout a dát na oltář obrátit v kouř. A s tím býkem učiní podle toho, co se činí s býkem oběti za hřích, tak s ním bude činit; tak za ně kněz učiní zadost, i bude jim odpuštěno. A ten býk se vynese ven vůči táboru a spálí se tak, jak spálil i toho prvního býka; je to oběť za hřích sejití. Když bude hřešit náčelník a v pobloudění učiní některou věc vůči kterémukoli z rozkazů Hospodina, svého Boha, ve věcech, jež se nemají činit, takže se proviní, a jeho hřích, v němž zhřešil, mu bude oznámen, pak dopraví svůj obětní dar, chlupatce z koz, bezvadného samce, a položí na hlavu toho chlupatce svou ruku a porazí ho na místě, kde poráž ej í vzestupnou oběť, před tváří Hospodinovou; je to oběť za hřích. A kněz vezme z krve té oběti za hřích svým prstem a dá na rohy oltáře vzestupných obětí a krev bude vylévat k základu oltáře vzestupných obětí, a všechen její tuk musí dát na oltář obrátit v kouř jako tuk oběti pokojných hodů; tak za něho kněz učiní zadost stran jeho hříchu, i bude mu odpuštěn. A zhřeší-li poblouděním jeden z lidu země svým učiněním některé věci proti rozkazům Hospodinovým ve věcech, jež se nemají činit, takže se proviní, a jeho hřích, jímž zhřešil, mu bude oznámen, pak dopraví svůj obětní dar, chlupatici z koz, bezvadnou samici, za svůj hřích, jímž zhřešil, a položí na hlavu oběti za hřích svou ruku a porazí oběť za hřích na místě vzestupných obětí. A kněz vezme z její krve svým prstem a dá na rohy oltáře vzestupných obětí a všechnu krev bude vylévat k základu oltáře; a všechen její tuk musí odejmout, jako bývá odňat tuk z oběti pokojných hodů; ten dá kněz na oltář obrátit v kouř k líbezné vůni Hospodinu; tak za něho kněz učiní zadost, i bude mu odpuštěno. A chce-li za svůj obětní dar k oběti za hřích dopravit ovci, ať ji dopravuje, bezvadnou samici, a položí na hlavu oběti za hřích svou ruku a porazí ji stran hříchu na místě, kde poráž ej í vzestupnou oběť. A kněz vezme z krve oběti za hřích svým prstem a dá na rohy oltáře vzestupných obětí a všechnu krev bude vylévat k základu oltáře; a všechen její tuk musí odníti, jako se odnímá tuk ovce z oběti pokojných hodů, a kněz to dá na oltář obrátit v kouř s ohnivými obětmi Hospodinovými. Tak za něho kněz učiní zadost, za jeho hřích, jímž zhřešil, i bude mu odpuštěn. A kdykoli někdo bude hřešit, když uslyší hlas zakletí a on bude svědkem, nebo zjistí nebo se doví, nebude-li oznamovat, pak si od nese svou nepravost; nebo když někdo zavadí o jakoukoli nečistou věc nebo o zdechlinu nečistého živočicha nebo o zdechlinu nečistého dobytka nebo o zdechlinu nečistého lezoucího tvora, čehož si nevšimne, stejně on bude nečistý a bude vinen; nebo kdykoli zavadí o nečistotu člověka, nechť to bude jakákoli jeho nečistota, jíž se může znečistit, čehož si nevšimne, a když se to on doví, bude vinen. Nebo kdykoli bude někdo mluvením naplano svými rty přísahat o učinění zla nebo o učinění dobra, o čemkoli, co člověk může v přísaze naplano promluvit, čehož si nevšimne, a když on si to uvědomí, bude vinen jednou z těchto věcí. A kdykoli jednou z těchto věcí bude vinen, stane se, že vyzná, čím při ní zhřešil, a přivede svou oběť za provinění Hospodinu, za svůj hřích, jímž zhřešil, samici z drobného dobytka, ovci nebo chlupatici z koz stran hříchu, a kněz za něho stran jeho hříchu učiní zadost. A nebude-li jeho ruka moci do sáhnout dosti na dobytče, pak za svou vinu, jíž zhřešil, Hospodinu přinese dvě hrdličky nebo dvě mláďata holubice, jedno stran hříchu a jedno jako vzestupnou oběť. I přinese je ke knězi; ten předloží jako první to, jež bude stran hříchu; jeho hlavu tedy poodkroutí zpředu jeho krku, a le nebude oddělovat, a z krve té oběti za hřích nastříká na stěnu oltáře a zbytek krve bude vytlačován k základu oltáře; je to oběť za hřích. A to druhé bude činit vzestupnou obětí podle předpisu; tak učiní kněz stran jeho hříchu, jímž zhřešil, za něho zadost, i bude mu odpuštěn. A nebude-li jeho ruka stačit na dvě hrdličky nebo na dvě mláďata holubice, pak ten, jenž zhřešil, za svůj obětní dar přinese desetinu éfy jemné mouky za hřích; nebude na ni nanášet oleje a nebude na ni dávat kadidla, neboť je to oběť za hřích. I přinese ji ke knězi a kněz z ní hrstí nabere plnou svou hrst jako její pamětní část a dá na oltář obrátit v kouř s ohnivými obětmi Hospodinovými; je to oběť za hřích. Tak za něho kněz učiní zadost, za jeho hřích, jímž zhřešil stran některé z těchto věcí, i bude mu odpuštěn; a do stane se knězi jako oběť dar u. A Hospodin k Mojžíšovi promluvil výrokem: Kdykoli se někdo bude dopouštět vyslovené nepoctivosti a poblouděním zhřeší stran svatých věcí Hospodinových, pak Hospodinu přivede svou oběť za provinění, bezvadného berana ze stáda podle tvého odhadu ceny šeklů podle šeklu svatyně, stran provinění. A čím stran té svaté věci zhřešil, musí nahradit a přidat k tomu pětinu toho a dát ji knězi, a kněz za něho beranem oběti za provinění bude činit zadost, i bude mu odpuštěno. A jestliže se někdo (kdykoli bude hřešit, takže učiní některou věc proti kterémukoli z rozkazů Hospodinových ve věcech, jež se nemají činit, což si neuvědomí ) přece proviní a od nese si svou nepravost, pak přivede bezvadného berana ze stáda podle tvého odhadu stran provinění ke knězi a kněz za něho učiní zadost, za jeho pobloudění, jímž pobloudil, jež si on neuvědomil, i bude mu odpuštěno. Je to oběť za provinění; i tak se vůči Hospodinu provinil. A Hospodin k Mojžíšovi promluvil výrokem: Kdykoli někdo bude hřešit a dopustí se vyslovené nepoctivosti proti Hospodinu, totiž se proti svému soukmenovci dopustí zapření stran uložené věci nebo stran ruční zástavy nebo stran loupeže nebo svého soukmenovce podvede, nebo najde ztracenou věc a při ní se dopustí zapření, a přisáhne lživě o některé ze všech věcí, jež člověk může učinit, takže v nich zhřeší, pak, kdykoli bude hřešit a proviní se, se stane, že vrátí uloupené, jež uloupil, nebo podvodně získané, jež podvodně získal, nebo uloženou věc, jež u něho byla uložena, nebo ztracenou věc, již našel, nebo cokoli, o čem lživě přísahal, a nahradí to v jeho vlastní hodnotě a musí k tomu přidat pětinu toho; musí to dát, komu to patří, v den své oběti za provinění. A musí přivést svou oběť za provinění Hospodinu, bezvadného berana ze stáda podle tvého odhadu, ke knězi za provinění a kněz za něho před tváří Hospodinovou učiní zadost, i bude mu odpuštěno v kterékoli věci, již činil, takže se v ní provinil. A Hospodin k Mojžíšovi promluvil výrokem: Rozkaž Árónovi a jeho synům výrokem: Toto je zákon vzestupné oběti: Ona, vzestupná oběť, bude na ohništi, na oltáři, celou noc do jitra, a oheň oltáře na něm bude hořet. A kněz si oblékne svůj úbor z plátna a na své maso si musí obléci své spodky z plátna a vybere popel, na nějž oheň na oltáři vzestupnou oběť bude stravovat, a nasype jej vedle oltáře; a stáhne svá roucha a oblékne si roucha jiná a popel vynese ven vůči táboru na čisté místo. A oheň na oltáři - bude na něm hořet, nesmí vyhasnout, a kněz na něm za každého jitra zapálí dříví a uspořádá na něm vzestupnou oběť a v kouř na něm obrátí tuk obětí pokojných hodů. Na oltáři bude hořet ustavičný oheň, nesmí vyhasnout. A toto je zákon oběti daru: Předkládej te ji, synové Árónovi, před tvář Hospodinovu k oltáři; jeden tedy z ní svou hrstí vybere, z jemné mouky oběti daru a z oleje na ní a všechno kadidlo na ní, jež je na oběti daru, a obrátí na oltář i v kouř jako líbeznou vůni její pamětní části Hospodinu. A co bude z ní pozůstávat, budou jíst Árón a jeho synové; bude se jíst jako nekvašené chleby na svatém místě, v ohradě stanu setkávání to budou jíst. Nesmí se péci kynuté; dal jsem to za jejich podíl z mých ohnivých obětí - ono je nanejvýš svaté z ohnivých obětí Hospodinových, jako oběť za hřích a jako oběť za provinění. Smí je jíst každý mužského pohlaví mezi syny Árónovými - trvalé ustanovení po vašich pokoleních - z ohnivých obětí Hospodinových; vše, co o ně zavadí, bude posvěceno. A Hospodin k Mojžíšovi promluvil výrokem: Toto je obětní dar Áróna a jeho synů, jejž budou předkládat Hospodinu v den jeho pomazání: desetina éfy jemné mouky - ustavičná oběť dar u, polovina z ní za jitra a polovina z ní za večera. Bude připravována na plechu s olejem; budeš ji přinášet promíšenou, pečené kusy oběti daru, zlomky budeš předkládat, líbeznou vůni Hospodinu. A obětovat ji bude kněz pomazaný místo něho z jeho synů - trvalé ustanovení; bude pro Hospodina celá obracena v kouř, tak se bude dít s každou obětí dar u kněze, celou; nesmí se jíst. A Hospodin k Mojžíšovi promluvil výrokem: Promluv k Árónovi a k jeho synům výrokem: Toto je zákon oběti za hřích: Oběť za hřích bude porážena před tváří Hospodinovou na místě, kde je porážena vzestupná oběť; ona je nanejvýš svatá; kněz, jenž ji za hřích bude obětovat, ji bude jíst na svatém místě - bude se jíst v ohradě stanu setkávání. Vše, co zavadí o její maso, bude posvěceno, a když z její krve bude stříkat na roucho, musíš oprat, nač stříkalo, na svatém místě, a nádoba z hlíny, v níž byla vařena, musí být rozbita, a byla-li uvařena v nádobě z mosazi, ta bude vytřena a vypláchnuta vodou. Smí ji jíst každý mužského pohlaví mezi kněžími, ona je nanejvýš svatá; a le žádná oběť za hřích, z jejíž krve bylo vnášeno do stanu setkávání k učinění zadost ve svatyni, se jíst nesmí; musí být spálena ohněm. A toto je zákon oběti za provinění: ona je nanejvýš svatá. Oběť za provinění budou porážet na místě, kde porážejí vzestupnou oběť, a její krev se bude vykrápět dokola na oltář a bude se z ní předkládat všechen tuk, ocas a tuk, jenž pokrývá vnitřnosti, a obě ledviny a tuk, jenž je na nich, jenž je na slabinách, a veliký lalok na játrech; bude se odnímat s ledvinami a kněz to dá na oltář obrátit v kouř jako ohnivou oběť Hospodinu; je to oběť za provinění. Smí ji jíst každý mužského pohlaví mezi kněžími, na svatém místě se bude jíst; ona je nanejvýš svatá. Jak oběť za hřích, tak oběť za provinění, je pro ně jeden zákon; kněz, jenž jí bude činit zadost - jemu se bude do stávat. A kněz, jenž bude předkládat něčí vzestupnou oběť - tomu knězi, jemu se bude do stávat kůže vzestupné oběti, již předloží. A každá oběť dar u, jež bude pečena v peci, a vše připravené v pánvici a na plechu - knězi, jenž to bude předkládat, jemu se bude do stávat. A každá oběť dar u, zadělaná olejem i suchá, se bude do stávat všem synům Árónovým - jeden bude jako druhý. A toto je zákon oběti pokojných hodů, jež se bude předkládat Hospodinu: Bude-li ji kdo předkládat jako děkovnou oběť, pak s děkovnou obětí předloží nekvašené preclíky zadělané olejem a neb nekvašené lívance pomazané olejem a jemnou mouku, promíšenou - preclíky zadělané olejem. S preclíky bude předkládat za svůj přínos kynutý chléb, se svou děkovnou obětí pokojných hodů; a z ní předloží po jednom z celého přínosu za oběť věnování Hospodinu - knězi, jenž vykropí krev oběti pokojných hodů, jemu se bude do stávat. A maso jeho děkovné oběti pokojných hodů se bude jíst v den jeho přínosu, nesmí z něho odložit do jitra. A bude -li obětí jeho přínosu splnění slibu nebo dobrovolná oběť, bude se jíst v den jeho předložení jeho oběti a co bude z ní pozůstaveno, smí se jíst i nazítří; a le co bude pozůstaveno z masa jeho oběti pokojných hodů v třetí den, musí být spáleno ohněm, a bude-li se přece z masa jeho oběti pokojných hodů v třetí den jíst, nebude ten, kdo ji předloží, blahovolně přijímán, nebude mu počítána; bude poskvrnou a duše, jež z ní pojí, ponese svou nepravost. A maso, jež zavadí o cokoli nečistého, se nesmí jíst, musí být spáleno ohněm; a maso - každý čistý smí maso jíst, a le duše, jež bude jíst maso z oběti pokojných hodů, jež je pro Hospodina, a bude na ní její nečistota, pak ta duše bude ze svého lidu vyťata; a kdykoli někdo bude sahat na cokoli nečistého nečistotou člověka nebo nečistého zvířete nebo jakoukoli nečistou ošklivostí a pojí z masa oběti pokojných hodů, jež je pro Hospodina, pak ta duše bude vyťata ze svého lidu. A Hospodin k Mojžíšovi promluvil výrokem: Promluv k Isráélovým dětem výrokem: Nesmíte jíst žádného tuku skotu a ni ovcí a ni koz, tuku zdechliny a tuku z rozervaného sice smí být použito k jakékoli činnosti, a le jíst ho nikterak nesmíte, neboť každý pojedší tuku z dobytka, z něhož se předkládá ohnivá oběť Hospodinu - toho která duše pojí, bude vyťata ze svého lidu. A ni žádnou krev nesmíte v žádném z vašich příbytků jíst, od ptactva a ni od dobytka. Každá duše, jež bude jíst jakoukoli krev - a no, ta duše bude ze svého lidu vyťata. A Hospodin k Mojžíšovi promluvil výrokem: Promluv k Isráélovým dětem výrokem: Ten, kdo bude předkládat Hospodinu svou oběť pokojných hodů, nechť dopravuje Hospodinu ze své oběti pokojných hodů svůj přínos; jeho ruce nechť dopravují Hospodinu ohnivou oběť: tuk, s hrudí nechť jej dopravuje; hruď k obracení jí jako oběti obracení před tváří Hospodinovou; a tuk dá kněz na oltář obrátit v kouř a hruď se do stane Árónovi a jeho synům. I pravé plece budete dávat knězi v oběť věnování z vašich obětí pokojných hodů; kdo ze synů Árónových bude předkládat krev oběti pokojných hodů a tuk, jemu se bude do stávat pravé plece za podíl, neboť hruď oběti obracení a plece oběti věnování jsem vzal od Isráélových dětí, z jejich obětí pokojných hodů, a dal jsem je od Isráélových dětí trvalým ustanovením Árónovi a jeho synům. Toto je pomazání Árónovo a pomazání jeho synů z ohnivých obětí Hospodinových v den, kdy je blíže přivedl k zastávání kněžství Hospodinu, co Hospodin v den jich pomazání trvalým ustanovením rozkázal dávat jim od Isráélových dětí po jejich pokoleních. Toto je zákon stran vzestupné oběti a stran oběti daru a stran oběti za hřích a stran oběti za provinění a stran oběti zasvěcení a stran oběti pokojných hodů, jejž Hospodin rozkázal Mojžíšovi na hoře Sínaji v den svého rozkázání Isráélovým dětem stran předkládání obětních darů Hospodinu v pustině Sínaje. A Hospodin k Mojžíšovi promluvil výrokem: Vezmi Áróna a s ním jeho syny a roucha a olej k pomazávání a býka k oběti za hřích a dva berany a ošatku nekvašených chlebů a svolej celé shromáždění ke vchodu stanu setkávání. A Mojžíš učinil podle toho, co mu Hospodin rozkázal, a když se shromáždění ke vchodu stanu setkávání sešlo, řekl Mojžíš ke shromáždění: Toto je věc, již Hospodin rozkázal učinit. A Mojžíš přivedl Áróna a jeho syny blíže a umyl je vodou a dal na něho tuniku a ovinul ho opaskem a oblékl ho v plášť a dal na něho přehoz a ovinul ho šerpou přehozu a opásal ho jí a nasadil na něj náprsník a do náprsníku dal Úrím a Tummím a na jeho hlavu nasadil turban, a na turban, na jeho přední stranu, nasadil lesklý štítek ze zlata, svatou korunu, podle toho, co Mojžíšovi rozkázal Hospodin. A Mojžíš vzal olej k pomazávání a pomazal obydlí a vše, co v něm bylo, a posvětil je, a nastříkal z něho sedmkrát na oltář a pomazal oltář a všechna náčiní k němu a umyvadlo a jeho základnu k jich posvěcení, a nalil z oleje na hlavu Árónovu a pomazal ho k jeho posvěcení. A Mojžíš blíže přivedl syny Árónovy a oblékl je v tuniky a navinul na ně na každého opasek a uvázal jim vysoké turbany podle toho, co Mojžíšovi rozkázal Hospodin. A přivedl blíže býka oběti za hřích a Árón a jeho synové položili na hlavu býka oběti za hřích své ruce; toho porazil i a Mojžíš vzal krev a svým prstem nanesl na rohy oltáře dokola a oltář očistil, a krev vylil k základu oltáře a posvětil jej učiněním zadost na něm. A vzal všechen tuk, jenž byl na vnitřnostech, a velký lalok jater a obě ledviny a tuk na nich; to dal Mojžíš na oltář obrátit v kouř. A toho býka, totiž jeho kůži a jeho maso a jeho lejna spálil ohněm zevně vůči táboru podle toho, co Hospodin Mojžíšovi rozkázal. A přivedl blíže berana vzestupné oběti a Árón a jeho synové položili na hlavu toho berana své ruce; toho porazil i a krev Mojžíš vykropil dokola na oltář a toho berana rozdělil i na jeho díly a Mojžíš jeho hlavu a ty díly a lůj obrátil v kouř, a vnitřnosti a holeně umyl i vodou a Mojžíš dal celého berana na oltář obrátit v kouř; to byla vzestupná oběť k líbezné vůni, byla to ohnivá oběť Hospodinu podle toho, co Hospodin Mojžíšovi rozkázal. A přivedl blíže druhého berana, berana zasvěcení, a Árón a jeho synové položili na hlavu toho berana své ruce; toho porazil i a Mojžíš vzal z jeho krve a dal na koneček pravého ucha Árónova a na palec jeho pravé ruky a na palec jeho pravé nohy; a přivedl blíže syny Árónovy a dal Mojžíš z té krve na koneček jejich pravého ucha a na palec jejich pravé ruky a na palec jejich pravé nohy; a tu krev Mojžíš vykropil dokola na oltář. A vzal tuk a ocas a všechen tuk, jenž byl na vnitřnostech, a veliký lalok jater a obě ledviny a tuk na nich a pravé plece a z ošatky nekvašených chlebů, jež byla před tváří Hospodinovou, vzal jeden nekvašený preclík, totiž jeden preclík pečiva s olej em a jeden lívanec; to položil na tuk a na pravé plece a dal to vše na dlaně Árónovy a na dlaně jeho synů a dal to obracet v oběť obracení před tváří Hospodinovou. A Mojžíš to z jejich dlaní vzal a dal na oltář obrátit v kouř jako vzestupnou oběť jejich zasvěcení k líbezné vůni; byla to ohnivá oběť Hospodinu. A Mojžíš vzal hruď a jal se obracet ji v oběť obracení před tváří Hospodinovou; do stala se z berana zasvěcení za podíl Mojžíšovi podle toho, co Hospodin Mojžíšovi rozkázal. A Mojžíš vzal z oleje k pomazávání a z krve, jež byla na oltáři, a nastříkal na Áróna a na jeho roucha a na jeho syny a na roucha jeho synů s ním a posvětil Áróna a jeho roucha a jeho syny a roucha jeho synů s ním. A Mojžíš k Árónovi a k jeho synům řekl: Maso vařte u vchod u stanu setkávání a tam je budete jíst, i chléb, jenž je v ošatce oběti zasvěcení, podle toho, co jsem rozkázal výrokem: Budou to jíst Árón a jeho synové. A co bude pozůstávat z masa a z chleba, budete spalovat ohněm; a od vchodu stanu setkávání nesmíte po sedm dní odcházet, až po den vyplnění dní vašeho zasvěcování, neboť po sedm dní bude vaše ruka naplňována. Jak se vykonal o v tento den, rozkázal Hospodin konat k učinění zadost za vás, a u vchod u stanu setkávání budete zůstávat dnem i nocí po sedm dní a zachovávat nařízení Hospodinovo, a ť nemusíte mřít, neboť tak mi bylo rozkázáno. I vykonal Árón a jeho synové všechny věci, jež Hospodin skrze Mojžíše rozkázal. A v osmý den se stalo, že Mojžíš povolal Áróna a jeho syny a Isráélovy starší a k Árónovi řekl: Vezmi si mladé tele k oběti za hřích a berana k vzestupné oběti, bezvadné; ty přiveď blíže před tvář Hospodinovu a k Isráélovým dětem budeš mluvit výrokem: Vezměte chlupatce z koz k oběti za hřích a tele a jehně, roční, bezvadné, k vzestupné oběti, a hovězí dobytče a berana k pokojným hodům, k obětování před tváří Hospodinovou, a oběť dar u, zadělanou olejem, neboť dnes se vám Hospodin ukáže. I přivedli, co Mojžíš rozkázal, k průčelí stanu setkávání a celé shromáždění se přiblížilo, i stanuli před tváří Hospodinovou. A Mojžíš řekl: Toto je věc, již Hospodin rozkázal; musíte ji vykonat, a ť se vám může ukázat sláva Hospodinova. A k Árónovi Mojžíš řekl: Přibliž se k oltáři a obětuj svou oběť za hřích a svou vzestupnou oběť a učiň zadost za sebe i za lid a obětuj přínos lidu a učiň za ně zadost podle toho, co rozkázal Hospodin. A Árón se přiblížil k oltáři a porazil tele oběti za hřích, jež bylo pro něho, a synové Árónovi k němu blíže přinesli krev, i namočil v krvi svůj prst a dal na rohy oltáře, a krev vylil k základu oltáře a tuk a ledviny a veliký lalok z jater z oběti za hřích dal na oltář obrátit v kouř podle toho, co Hospodin rozkázal Mojžíšovi, a maso a kůži spálil ohněm zevně vůči táboru. A porazil vzestupnou oběť a synové Árónovi mu podali krev, i vykropil ji dokola na oltář, a podali mu vzestupnou oběť po jejích dílech a hlavu; to na oltáři obrátil v kouř, a vnitřnosti a holeně umyl a dal na oltář obrátit v kouř s vzestupnou obětí. A předložil obětní dar lidu; vzal tedy chlupatce oběti za hřích, jenž byl pro lid, a porazil ho a obětoval ho za hřích jako toho prvního; a předložil vzestupnou oběť a obětoval ji podle předpisu. A předložil oběť dar u a naplnil z ní své dlaně; tu dal na oltář obrátit v kouř mimo vzestupnou oběť jitra. A porazil hovězí dobytče a berana oběti pokojných hodů, jež byla pro lid, a synové Árónovi mu podali krev, i vykropil ji dokola na oltář, a tuk z toho hovězího dobytčete a z toho berana, a ocas a povlak a ledviny a veliký lalok jater, i položili tuk na hrudi, a ten tuk dal na oltář obrátit v kouř a hrudi a pravé plece se Árón jal obracet v oběť obracení před tváří Hospodinovou podle toho, co Mojžíš rozkázal. A Árón povznesl své ruce k lidu a požehnal jim, a sestoupil od obětování oběti za hřích a vzestupné a pokojných hodů. I vešel Mojžíš a Árón do stanu setkávání, a když vyšli, požehnali lidu. A všemu lidu se ukázala sláva Hospodinova, neboť z přítomnosti tváře Hospodinovy vyšel oheň a strávil na oltáři vzestupnou oběť a tuk; to všechen lid uviděl, i vzkřikli a padli na své tváře. A synové Árónovi Nádáv a Avíhú vzali každý svou kadidelnici a dali v ně oheň a nakladli na něj kouřidla a předložili před tvář Hospodinovu nepatřičný oheň, což jim nerozkázal; i vyšel z přítomnosti tváře Hospodinovy oheň a strávil je, takže před tváří Hospodinovou umřeli. A Mojžíš k Árónovi řekl: To je, co Hospodin promluvil výrokem: V přibližujících se ke mně chci být posvěcován a před tváří všeho lidu chci být oslavován. A Árón mlčel. A Mojžíš zavolal na Míšáéla a na Elcáfána, syny Uzzíéla, strýce Árónova, a řekl k nim: Přistupte, odneste své bratry z blízkosti průčelí svatyně ven vůči táboru. I přistoupili a v jejich tunikách je ven vůči táboru odnesli podle toho, co Mojžíš promluvil. A Mojžíš řekl k Árónovi a Eleázárovi a Íthámárovi, jeho synům: Své hlavy nebudete nechávat rozcuchané a svá roucha nesmíte roztrhnout, a ť nemusíte umřít a ať ne přichází hněv na celé shromáždění, a le vaši bratři, celý dům Isráélův, smějí oplakávat spálení, jež způsobil Hospodin; a od vchodu stanu setkávání nesmíte odcházet, abyste nemuseli umřít, neboť je na vás olej pomazání Hospodinova. I zachovali se podle Mojžíšova slova. A Hospodin k Árónovi promluvil výrokem: Nebudeš pít vína a ni nic opojného, ty an i tvoji synové, při vašem vcházení do stanu setkávání, a ť nemusíte umřít - trvalé ustanovení po vašich pokoleních; to k rozlišování mezi svatým a mezi všedním a mezi nečistým a mezi čistým a k vyučování Isráélových dětí všem ustanovením, o nichž k nim Hospodin skrze Mojžíše promluvil. A Mojžíš promluvil k Árónovi a k Eleázárovi a k Íthámárovi, jeho synům, kteří pozůstávali: Vezměte oběť dar u, jež pozůstala z ohnivých obětí Hospodinových, a snězte ji nekvašenou vedle oltáře, neboť ona je nanejvýš svatá, takže ji máte jíst na svatém místě, neboť to je vyhrazený podíl tvůj a vyhrazený podíl tvých dětí z ohnivých obětí Hospodinových, neboť tak mi bylo rozkázáno. I hruď oběti obracení a plece oběti věnování budete jíst na čistém místě, ty a s tebou tvoji synové a tvé dcery, neboť tyto věci byly dány za vyhrazený podíl tvůj a vyhrazený podíl tvých dětí z obětí pokojných hodů dětí Isráélových. Plece oběti věnování a hruď oběti obracení budou přinášet s ohnivými obětmi tuku k obracení oběti obracení před tváří Hospodinovou; to bude tobě a s tebou tvým dětem za trvalý vyhrazený podíl podle toho, co Hospodin rozkázal. A Mojžíš se jal usilovně hledat chlupatce oběti za hřích, a hle, byl spálen, i rozzlobil se na Eleázára a na Íthámára, syny Árónovy, kteří pozůstávali, s výrokem: Proč jste oběť za hřích na svatém místě nesnědli? Vždyť ona je nanejvýš svatá a dala se vám k nesení nepravosti shromáždění, k činění zadost za ně před tváří Hospodinovou. Hle, její krev nebyla vnesena do svatyně, do nitra; jistěže jste ji měli ve svatyni jíst podle toho, co jsem rozkázal. A Árón promluvil k Mojžíšovi: Hle, dnes před tvář Hospodinovu předložili svou oběť za hřích a svou vzestupnou oběť, a potkaly mě takovéto věci; a snědl- li bych oběť za hřích dnes, zda by to bylo Hospodinu vhod? To když Mojžíš uslyšel, uspokojil se. A Hospodin promluvil k Mojžíšovi a k Árónovi výrokem k nim: Promluvte k Isráélovým dětem výrokem: Toto je živočišstvo, jež ze všeho zvířectva, jež je na zemi, smíte jíst: Vše mající rozdělené kopyto, totiž mající kopyta zcela rozštěpená, přežvykující mezi zvířectvem - smíte je jíst, ale toto z přežvykujících a z majících rozdělené kopyto jíst nesmíte: velblouda, neboť on přežvykuje, a le kopyta rozděleného u něho není; on vám bude nečistý; a ni damana, neboť on přežvykuje, a le kopyto rozdělené nemá; on vám bude nečistý; a ni zajíce, neboť on přežvykuje, a le kopyto rozdělené nemá; on vám bude nečistý; a ni vepře, neboť on kopyto rozdělené má, takže má kopyto zcela rozštěpené, a le on nevyvrací zvratky; on vám bude nečistý. Z jejich masa nesmíte jíst a na jejich zdechlinu nesmíte sahat - to vám bude nečisté. Toto smíte jíst ze všeho, co je ve vodách: vše, co ve vodách, v mořích a v řekách, má ploutve a šupiny, smíte je jíst, a le vše, co ploutve a šupiny nemá, v mořích a v řekách, ze všeho ve vodách se hemžícího tvorstva a ze všech živých bytostí, jež jsou ve vodách, ty vám budou ošklivostí, z jejich masa nesmíte pojíst a jejich zdechlinu si budete ošklivit. Vše, co ve vodách nemá ploutví a šupin, to vám bude ošklivostí. A tyto si budete ošklivit z letounstva (nesmějí se jíst, oni jsou ošklivostí ): orla a orlosupa a mořského orla a sokola, vůbec dravé ptactvo podle jeho druhu, každého krkavce podle jeho druhu a pštrosici a pštrosa a racka a jestřába podle jeho druhu a sovu a kormorána a ibise a vodní slípku a stepní slípku a egyptského supa a čápa a volavku podle jejího druhu a dudka a netopýra. Všechno hemživé tvorstvo, jež létá, jež chodí po čtyřech - ono vám bude ošklivostí; jen toto ze všeho hemživého tvorstva, jež létá, smíte jíst: to, co chodí po čtyřech, co má shora na svých nohách stehýnka ke skákání na nich po zemi; z nich smíte jíst tyto: arbeha podle jeho druhu a soleáma podle jeho druhu a chargóla podle jeho druhu a chágáva podle jeho druhu. Jinak všechno hemživé tvorstvo, jež létá, jež má čtyři nohy - ono vám bude ošklivostí a těmito můžete sami sebe znečistit; každý, kdo zavadí o jejich zdechlinu bude až do večera nečistý, a každý, kdo zdvihne nějakou jejich zdechlinu, musí oprat svá roucha a bude až do večera znečištěn. Stran všeho zvířectva, toho, jež má rozdělené kopyto, a le zcela rozštěpeno ono není, a není ono přežvykující - ta vám budou nečistá, každý, kdo na ně sáhne, bude nečistý. A vše chodící na svých tlapách mezi vším živočišstvem, jež chodí po čtyřech, ta vám budou nečistá, každý, kdo zavadí o jejich zdechlinu, bude až do večera nečistý, a kdo zdvihne jejich zdechlinu, musí oprat svá roucha a bude až do večera znečištěn. Ona vám budou nečistá. A toto vám bude nečisté mezi lezoucím tvorstvem, jež leze po zemi: krtek a myš a ještěrka podle svého druhu, a anáká a kóch a letáá a chómet a chameleon; tyto vám mezi vším lezoucím tvorstvem budou nečisté, každý, kdo o ně zavadí, když budou uhynulé, bude až do večera nečistý, a vše, nač z nich něco bude padat, když budou uhynulé, bude nečisté, stran každé nádoby ze dřeva nebo roucha nebo kůže nebo pytle, každého nářadí, jimiž se koná práce - musí být vneseno do vody a bude až do večera znečištěno; potom bude očištěno. A každá nádoba z hlíny, do jejíhož nitra něco z nich bude padat - vše, co bude v jejím nitru, bude nečisté, a ji musíte roztříštit; nač ze všeho jídla, jež se jí, bude přicházet voda z ní, bude nečisté, a každý nápoj, jenž se pije, bude v každé takové nádobě nečistý, a vše, nač bude padat něco z jejich zdechliny, bude nečisté, pec a krb se musí rozbít, ony jsou nečisté a nečisté vám budou. Ale stran zřídla a cisterny, souhrnu vod, ten bude čistý, a le co zavadí o jejich zdechlinu, bude nečisté, a kdykoli z jejich zdechliny bude něco padat na jakékoli símě k setí, jež se seje, bude ono čisté, a le kdykoli na símě bude nanesená voda a bude na ně padat něco z jejich zdechliny, bude vám ono nečisté. A kdykoli bude uhynulý kus dobytka, takového, že vám je k jídlu, bude, kdo sáhne na jeho zdechlinu, až do večera nečistý, a kdo z jeho zdechliny pojí, musí oprat svá roucha a bude až do večera znečištěn, a kdo zdvihne jeho zdechlinu, musí oprat svá roucha a bude až do večera znečištěn. A všechno lezoucí tvorstvo, jež leze po zemi, ono je ošklivostí, nesmí se jíst; vše, co chodí po břiše, a vše co chodí po čtyřech, počítaje v to i vše mající větší počet noh, stran všeho lezoucího tvorstva, jež leze po zemi, nesmíte jich jíst, neboť oni jsou ošklivostí. Nesmíte sami sebe poskvrňovat kdejakým lezoucím tvorem, jenž leze, a nesmíte se jimi dávat znečišťovat, takže byste jimi byli učiněni nečistými, neboť já jsem Hospodin, váš Bůh, dáte se tedy posvětit a stanete se svatými, neboť svatý jsem já, a nesmíte sami sebe dávat znečišťovat lecjakým lezoucím tvorem, jenž se plazí po zemi, neboť já jsem Hospodin, váš Bůh, jenž vás vyvádí ze země Egypta k tomu, abych se vám stal Bohem, stanete se tedy svatými, neboť svatý jsem já. Toto je zákon o zvířectvu a o letounstvu a o každé živé bytosti, jež se pohybuje ve vodách, a stran každé bytosti, jež leze po zemi k rozlišování mezi nečistým a mezi čistým a mezi živočišstvem jedlým a mezi živočišstvem, jež se jíst nesmí. A Hospodin k Mojžíšovi promluvil výrokem: Promluv k Isráélovým dětem výrokem: Kdykoli žena bude donášet plod a rodit dítě mužského pohlaví, pak bude na sedm dní znečištěna; bude nečistá jako ve dni odloučení ve své nevolnosti. A v osmý den bude obřezáváno maso jeho předkožky a ona bude po třicet dní a tři dni zůstávat v krvi očistek; až do vyplnění dní svého očišťování nesmí o nic svatého zavadit a do svatyně nesmí vstoupit. A bude-li rodit dítě ženského pohlaví, pak bude na dva týdny znečištěna jako ve svém odloučení a s krví očistek bude zůstávat po šedesát dní a šest dní. A při vyplnění dní jejího očišťování pro syna nebo pro dceru musí dopravit ke vchodu stanu setkávání jehně, roční, k vzestupné oběti, a mládě holubice nebo hrdličku k oběti za hřích, ke knězi; ten to předloží před tvář Hospodinovu a učiní za ni zadost, i bude očištěna od toku své krve. Toto je zákon o té, jež porodí, stran mužského nebo stran ženského pohlaví; a nebude-li její ruka moci sehnat dosti na dobytče, pak přinese dvě hrdličky nebo dvě mláďata holubice, jedno k vzestupné oběti a jedno k oběti za hřích, a kněz za ni učiní zadost, i bude očištěna. A Hospodin promluvil k Mojžíšovi a k Árónovi výrokem: Člověk - kdykoli se na kůži jeho masa bude vyskytovat naběhlina nebo vyrážka nebo světlá skvrna, takže se na kůži jeho masa vyskytne jakoby nákaza malomocenství, pak bude přiveden k Árónovi, knězi, nebo k jednomu z jeho synů, kněží, a kněz tu nákazu na kůži jeho masa ohledá; jestliže se vlas na té nákaze změnil v bílý a ta nákaza je vzhledem hlubší než kůže jeho masa, je to nákaza malomocenství, i ohledá ho kněz a prohlásí ho za nečistého. A le jestliže ta světlá skvrna - ona je na kůži jeho masa bílá a není vzhledem hlubší než kůže a vlas se nezměnil v bílý, pak dá kněz tu nákazu na sedm dní zavřít a v sedmý den ho kněz ohledá, a hle, nákaza v jeho očích zůstala táž, nerozšířila se nákaza na kůži; i dá ho kněz po druhé zavřít na sedm dní a v sedmý den ho kněz ohledá po druhé, a hle, nákaza zeslábla a nerozšířila se nákaza na kůži; i prohlásí ho kněz za čistého, je to vyrážka; opere tedy svá roucha a bude očištěn. A le rozšiřuje-li se vyrážka po svém ukázání knězi k jeho očištění zřetelně na kůži, pak bude knězi ukázána po druhé a kněz pohledí, a hle, vyrážka se na kůži rozšířila, i prohlásí ho kněz za nečistého, je to malomocenství. Kdykoli se na člověku bude vyskytovat nákaza malomocenství, pak bude přiveden ke knězi a kněz pohledí, a hle, na kůži bílá naběhlina, jež změnila vlas v bílý, a na té naběhlině oživení živého masa - je to zastaralé malomocenství na kůži jeho masa, i prohlásí ho kněz za nečistého; nemusí ho dávat zavřít, neboť on je nečistý. A le bují-li malomocenství na kůži veskrze, takže malomocenství pokryje všechnu kůži té nákazy, od jeho hlavy a ž po jeho nohy, kamkoli oči kněze dohlédnou, pak kněz pohledí, a hle, malomocenství pokrylo všechno jeho maso, i prohlásí tu nákazu za čistou; změnil se celý v bílého, on je čist. A le v den objevení živého masa na něm bude nečistý, i ohledá kněz to živé maso a prohlásí ho za nečistého; to živé maso, ono je nečisté, je to malomocenství. Ale kdykoli živé maso bude opět mizet a změní se v bílé, pak přijde ke knězi a kněz ho ohledá, a hle, nákaza se změnila v bílou, i prohlásí kněz tu nákazu za čistou; on je čist. A maso - kdykoli se na něm, na jeho kůži, bude vyskytovat vřed a zhojí se, a na místě toho vředu vznikne bílá naběhlina nebo bílá načervenalá světlá skvrna, pak se ukáže knězi a kněz pohledí, a hle, je vzhledem nižší než kůže a její vlas se změnil v bílý, i prohlásí ho kněz za nečistého, je to nákaza malomocenství, rozbujela se na vředu. A le ohledá-li ji kněz, a hle, není na ní bílého vlasu a ona není nižší než kůže a zeslábla ona, pak ho dá kněz na sedm dní zavřít, a rozšiřuje-li se zřetelně na kůži, pak ho kněz prohlásí za nečistého - je to nákaza. A le zůstává-li ta světlá skvrna táž, jaká byla, je to jizva po vředu, kněz ho tedy prohlásí za čistého. Nebo: maso, kdykoli se na jeho kůži bude vyskytovat popálenina od ohně a nastane oživení té popáleniny, bílá světlá skvrna, - načervenalá nebo bílá, - a ohledá ji kněz, a hle, vlas na té světlé skvrně se změnil v bílý a ona je vzhledem hlubší než kůže; je to malomocenství, rozbujelo se na popálenině, i prohlásí ho kněz za nečistého, je to nákaza malomocenství. A le ohledá-li ji kněz, a hle, není na světlé skvrně bílého vlasu a ona není nižší než kůže a zeslábla ona, pak ho dá kněz na sedm dní zavřít a v sedmý den ho kněz ohledá; rozšiřuje-li se zřetelně na kůži, pak ho kněz prohlásí za nečistého, je to nákaza malomocenství, a le zůstává-li ta světlá skvrna táž, jaká byla, nerozšířila se na kůži a zeslábla ona, je to naběhlina po popálenině, i prohlásí ho kněz za čistého, neboť je to jizva po popálenině. A muž nebo žena - kdykoli se na něm bude vyskytovat nákaza na hlavě nebo na bradě a ohledá tu nákazu kněz, a hle, je vzhledem hlubší než kůže a vlas na ní žlutý, tenký, prohlásí ho kněz za nečistého, je to prašivina, je to malomocenství hlavy nebo brady. A le když kněz nákazu té prašiviny ohledá, a hle, není vzhledem hlubší než kůže, a le není na ní černého vlasu, pak dá kněz nákazu té prašiviny na sedm dní zavřít a v sedmý den kněz tu nákazu ohledá, a hle, prašivina se nerozšířila a nevyskytl se na ní žlutý vlas a není ta prašivina vzhledem hlubší než kůže, pak se on oholí, a le nebude holit tu prašivinu a kněz tu prašivinu dá po druhé na sedm dní zavřít a v sedmý den kněz tu prašivinu ohledá, a hle, nerozšířila se ta prašivina na kůži a není ona vzhledem hlubší než kůže, i prohlásí ho kněz za čistého; opere tedy svá roucha a bude očištěn. A le jestliže se po jeho prohlášení za čistého prašivina na kůži zřetelně rozšiřuje a kněz ho ohledá, a hle, prašivina se na kůži rozšířila, nemusí kněz pátrat po žlutém vlasu, on je nečistý. A le jestliže prašivina zůstala v jeho očích táž a vyrostl na ní černý vlas, prašivina se zhojila; on je čist a kněz ho za čistého prohlásí. A muž nebo žena - kdykoli se na kůži jeho masa budou vyskytovat světlé skvrny, bílé, světlé skvrny, a kněz pohledí, a hle, na kůži jejich masa bledé, bílé, světlé skvrny - je to lišej, rozbujel se na kůži; on je čist. A muž, kdykoli jeho hlava bude plešatět, je on lysý, on je čist; a bude-li jeho hlava plešatět od okrajů jeho tváře, je on holý nad čelem; on je čist. A le kdykoli se na lysině nebo na holině nad čelem bude vyskytovat bílá načervenalá nákaza, je to malomocenství rozbujevší se na lysině nebo na holině nad čelem; a kněz ho ohledá, a hle, naběhlina té nákazy na jeho lysině nebo na jeho holině nad čelem je bílá, načervenalá, vzhledem jako malomocenství kůže masa; on je muž malomocný, on je nečistý, kněz ho prohlásí za veskrze nečistého; jeho nákaza je na jeho hlavě. A malomocný, na němž je nákaza - svá roucha bude mít roztržená a svou hlavu bude mít obnaženou a knír si musí zahalit, i bude volat: Nečistý, nečistý! Po všechny dni, co na něm bude nákaza, bude znečištěn - on bude nečistý. Bude bydlet odděleně, jeho příbytek bude zevně vůči táboru. A roucho - kdykoli se na něm bude vyskytovat nákaza malomocenství, na rouchu z vlny nebo na rouchu ze lnu, buď na osnově nebo na útku, ze lnu i z vlny, nebo na kůži nebo na jakémkoli výrobku z kůže, a ta nákaza na rouchu nebo na kůži nebo na osnově nebo na útku nebo na jakémkoli předmětu z kůže bude nazelenalá nebo načervenalá, je to nákaza malomocenství a bude ukázána knězi, a kněz tu nákazu ohledá a dá tu nákazu na sedm dní zavřít a v sedmý den tu nákazu ohledá; kdykoli se rozšíří ta nákaza na rouchu nebo na osnově nebo na útku nebo na kůži, ať je to cokoli z výrobků, co se z kůže zhotovuje, je ta nákaza, zhoubné malomocenství, ona je nečistá; i spálí se to roucho nebo osnova nebo útek z vlny nebo ze lnu nebo jakýkoli předmět z kůže, na němž se ta nákaza bude vyskytovat, neboť je to zhoubné malomocenství. A le uvidí-li kněz, že hle, nákaza se na rouchu nebo na osnově nebo na útku nebo na jakémkoli předmětu z kůže nerozšířila, pak kněz rozkáže, a ť to, na čem ta nákaza je, operou, a dá to po druhé na sedm dní zavřít; a kněz po vyprání té nákazy pohledí, a hle, nákaza nezměnila své vzezření, a č se nákaza nerozšířila; ona je nečistá, musíš ji spálit ohněm, je to rozžírání na jejím prodření nebo na jejím ošoupání. A le uvidí-li kněz, že hle, nákaza po svém vypraní zeslábla, pak ji z roucha nebo z kůže nebo z osnovy nebo z útku vytrhne, a ukáže-li se ještě na rouchu nebo na osnově nebo na útku nebo na jakémkoli předmětu z kůže, rozmáhá se ona, musíš to spálit ohněm, na čem ta nákaza je. A le roucho nebo osnova nebo útek nebo jakýkoli předmět z kůže, co budeš prát a nákaza odtamtud sejde, to se opere po druhé a bude očištěno. Toto je zákon o nákaze malomocenství roucha z vlny nebo ze lnu nebo osnovy nebo útku nebo jakéhokoli předmětu z kůže stran jeho prohlášení za čistý nebo stran jeho prohlášení za nečistý. A Hospodin k Mojžíšovi promluvil výrokem: Toto bude zákon postiženého malomocenstvím v den jeho očištění: Tu bude přiveden ke knězi a kněz vyjde ven vůči táboru; i pohledí kněz, a hle, nákaza malomocenství na malomocném se zhojila. Kněz tedy rozkáže, a ť se pro toho, jenž se bude dávat očistit, přinesou dva živí čistí ptáčkové a dřevo cedru a červcový šarlat a yzop, a kněz rozkáže, a ť se jeden ptáček utratí do nádoby z hlíny nad živou vodou; toho živého ptáčka - musí vzít jeho a dřevo cedru a červcový šarlat a yzop a namočit to, i živého ptáčka, v krvi ptáčka nad živou vodou utraceného a na toho, jenž se bude dávat očistit od malomocenství, sedmkrát nastříkat a prohlásit ho za čistého, a toho živého ptáčka vypustit na volné pole. A ten, jenž se bude dávat očistit, musí oprat svá roucha a oholit všechen svůj vlas a vykoupat se ve vodě a bude čist, a potom bude smět vstoupit do tábora, a le vůči svému stanu bude zůstávat sedm dní zevně. A v sedmý den se stane, že bude muset oholit všechen svůj vlas, svou hlavu i svou bradu i svá obočí, a no, všechen svůj vlas bude muset oholit a oprat svá roucha a vykoupat své maso ve vodě a bude čist. A v osmý den musí dodat dva bezvadné beránky a jednu bezvadnou roční ovečku a tři desetiny jemné mouky za oběť dar u, zadělanou olejem, a jeden lóg oleje; a kněz, jenž bude očišťovat, postaví toho člověka, jenž se bude dávat očistit, a toto vše před tvář Hospodinovu u vchod u stanu setkávání a kněz vezme jednoho beránka a předloží ho za provinění, a lóg oleje, a poobrací to v oběť obracení před tváří Hospodinovou; a toho beránka porazí na místě, kde poráž ej í oběť za hřích a vzestupnou oběť, na místě svatém, neboť oběť za provinění, ona je, jako oběť za hřích, pro kněze, ona je nanejvýš svatá. A kněz vezme z krve oběti za provinění a dá kněz na koneček pravého ucha toho, jenž se bude dávat očistit, a na palec jeho pravé ruky a na palec jeho pravé nohy; a z lógu oleje kněz vezme a nalije na levou dlaň kněze, a kněz z oleje, jenž bude na jeho levé dlani, nabere svým pravým prstem a sedmkrát z toho oleje svým prstem nastříká před tváří Hospodinovou; a ze zůstatku oleje, jenž bude na jeho dlani, musí kněz dát na koneček pravého ucha toho, jenž se bude dávat očistit, a na palec jeho pravé ruky a na palec jeho pravé nohy; na krev oběti za provinění, a co bude zůstávat z oleje, jenž bude na dlani kněze, musí dát na hlavu toho, jenž se bude dávat očistit, a před tváří Hospodinovou za něho kněz učiní zadost, neboť kněz uskuteční oběť za hřích, takže za toho, jenž se bude dávat očistit od své nečistoty, zadost učiní. A potom se bude porážet vzestupná oběť a kněz bude vznášet vzestupnou oběť a oběť dar u na oltář i; tak za něho kněz bude činit zadost, i bude čist. A le jestliže je on nuzný a jeho ruka nestačí, pak dodá jednoho beránka za provinění k oběti obracení k učinění zadost za něho a jednu desetinu jemné mouky, zadělané olejem, k oběti daru, a lóg oleje, a dvě hrdličky nebo dvě mláďata holubice, na něž jeho ruka bude stačit, i stane se jedno obětí za hřích a jedno vzestupnou obětí; dopraví to tedy v osmý den k svému očištění ke knězi ke vchodu stanu setkávání před tvář Hospodinovu a kněz vezme beránka oběti za provinění a lóg oleje a poobrací to před tváří Hospodinovou v oběť obracení, a toho beránka oběti za provinění porazí a kněz vezme z krve oběti za provinění a dá na koneček pravého ucha toho, jenž se bude dávat očistit, a na palec jeho pravé ruky a na palec jeho pravé nohy; a z oleje kněz bude nalévat na levou dlaň kněze a kněz z oleje, jenž bude na jeho levé dlani, svým pravým prstem sedmkrát nastříká před tváří Hospodinovou, a z oleje, jenž bude na jeho dlani, kněz dá na koneček pravého ucha toho, jenž se bude dávat očistit, a na palec jeho pravé ruky a na palec jeho pravé nohy, na místo krve oběti za provinění, a co bude zůstávat z oleje, jenž bude na dlani kněze, musí dát na hlavu toho, jenž se bude dávat očistit, k učinění zadost za něho před tváří Hospodinovou. A jednu z hrdliček nebo z mláďat holubice, z těch, na něž jeho ruka stačila, učiní, na č jeho ruka stačila, jedno obětí za hřích a jedno vzestupnou obětí s obětí dar u; tak kněz za toho, jenž se bude dávat očistit, před tváří Hospodinovou učiní zadost. Toto je zákon o tom, na němž je nákaza malomocenství, jehož ruka nestačí, při jeho očišťování. A Hospodin k Mojžíšovi a k Árónovi promluvil výrokem: Až budete moci vstoupit do země Kenáanu, již se já chystám dát vám v držbu, a já budu na některý dům země vaší držby dopouštět nákazu malomocenství, pak ten, jehož ten dům bude, přijde a podá knězi zprávu výrokem: Zdá se mi jakoby nákaza v domě. A kněz rozkáže, a ť ten dům vyprázdní, dříve než kněz bude vstupovat nákazu ohledat, a ť vše, co je v domě, není nečisté, a potom kněz bude moci vstoupit ohledat dům; ohledá tedy tu nákazu, a hle, nákaza je na stěnách domu, důlky nazelenalé nebo načervenalé a vzhledem nižší než povrch stěny. Kněz tedy z domu vyjde ke vchodu domu a dá dům na sedm dní zavřít a v sedmý den se kněz vrátí a pohledí, a hle, nákaza se na stěnách domu rozšířila; i rozkáže kněz, a ť vytrhají ty kameny, na nichž ta nákaza je, a vyhodí je ven vůči městu, na nečisté místo, a dům se zevnitř dokola musí oškrábat a prach, jejž seškrábou, vysypou ven vůči městu, na nečisté místo, a namísto těch kamenů vezmou a vsadí jiné kameny, a musí se vzít jiná hlína a dům se omítne. A jestliže se nákaza v domě opět bude vyskytovat a propukne poté, co vytrhal i kameny a po oškrabání a po omítnutí domu, pak kněz přijde a pohledí, a hle, nákaza se v domě rozšířila; je to zhoubné malomocenství v domě, ono je nečisté. I zboří se ten dům - jeho kameny a jeho dříví a všechna hlína toho domu, to se vynese ven vůči městu, na nečisté místo. A kdo vstoupí do toho domu, po všechny dni, co jej zavřel i, bude až do večera nečistý; a kdo v tom domě bude spát, musí oprat svá roucha, a kdo v tom domě bude jíst, musí oprat svá roucha. A le jestliže kněz bude vstupovat a pečlivě pohledí, a hle, nákaza se v domě po omítnutí domu nerozšířila, pak kněz ten dům prohlásí za čistý, neboť nákaza se zhojila. A k očištění toho domu se přinesou dva ptáčkové a dřevo cedru a červcový šarlat a yzop; a jeden ptáček se utratí do nádoby z hlíny nad živou vodou, a vezme dřevo cedru a červcový šarlat a yzop a živého ptáčka a namočí to v krvi ptáčka utraceného a v živé vodě a sedmkrát nastříká na dům; tak dům krví ptáčka a živou vodou a živým ptáčkem a dřevem cedru a yzopem a červcovým šarlatem očistí a toho živého ptáčka vypustí ven vůči městu na volné pole. Tak za dům učiní zadost, i bude očištěn. Toto je zákon stran jakékoli nákazy malomocenství a stran prašiviny a stran malomocenství na rouchu a stran domu a stran naběhliny a stran vyrážky a stran světlé skvrny a k poučení o dni, kdy je kdo čist, a o dni, kdy je kdo nečistý. Toto je zákon o malomocenství. A Hospodin k Mojžíšovi a k Árónovi promluvil výrokem: Promluvte k Isráélovým dětem a řekněte k nim: Kterýkoli muž - kdykoli bude mít výtok ze svého masa, jeho výtok - on bude nečistý. A toto bude jeho nečistota při jeho výtoku: Ať jeho maso svůj výtok jako hlen vypustí či se jeho maso před svým výtokem uzavře, je to jeho nečistota. Každé lůžko, na němž ten, kdo má výtok, bude ležet, bude nečisté, a každý předmět, na němž bude sedět, bude nečistý; a každý, kdo bude sahat na jeho lůžko, musí oprat svá roucha a vykoupat se ve vodě a bude až do večera znečištěn, a ten, kdo bude sedět na předmětu, na němž seděl ten, kdo má výtok, musí oprat svá roucha a vykoupat se ve vodě a bude až do večera znečištěn, a ten, kdo sáhne na maso toho, kdo má výtok, musí oprat svá roucha a vykoupat se ve vodě a bude až do večera znečištěn. A kdykoli ten, kdo má výtok, bude plivat na čistého, pak on musí oprat svá roucha a vykoupat se ve vodě a bude až do večera znečištěn, a každé vozidlo, na němž se ten, kdo má výtok, poveze, bude nečisté, a každý, kdo sáhne na cokoli, co bylo pod ním, bude až do večera nečistý, a ten, kdo to zdvihne, musí oprat svá roucha a vykoupat se ve vodě a bude až do večera znečištěn, a každý, na koho ten, kdo má výtok, bude sahat a své ruce vodou neopláchl, ten musí oprat svá roucha a vykoupat se ve vodě a bude až do večera znečištěn. A nádoba z hlíny, na niž ten, kdo má výtok, bude sahat, musí být roztříštěna, a každá nádoba ze dřeva musí být vypláchnuta vodou. A kdykoli bude ten, kdo má výtok, od svého výtoku čist, pak si k svému prohlášení za čistého napočte sedm dní, i opere svá roucha a vykoupe své maso v živé vodě a bude očištěn. A v osmý den si musí přinést dvě hrdličky nebo dvě mláďata holubice a přijít před tvář Hospodinovu ke vchodu stanu setkávání a dát je knězi a kněz z nich učiní jedno obětí za hřích a jedno vzestupnou obětí; tak za něho kněz před tváří Hospodinovou učiní zadost stran jeho výtoku. A muž, kdykoli z něho bude vycházet výlev semene, pak vykoupe všechno své maso ve vodě a bude až do večera znečištěn, a každé roucho a každá kůže, na niž se výlev semene bude do stávat, to se opere ve vodě a bude až do večera znečištěno, a žena, s níž muž s výlev em semene bude ležet - ti se vykoupají ve vodě a budou až do večera znečištěni. A žena, kdykoli bude mít výtok (její výtok v jejím mase bude krev), bude po sedm dní ve svém odloučení a každý, kdo na ni sáhne, bude až do večera nečistý, a vše, na čem ve svém odloučení bude ležet, bude nečisté, a vše, na čem bude sedět, bude nečisté, a každý, kdo sáhne na její lůžko, musí oprat svá roucha a vykoupat se ve vodě a bude až do večera znečištěn, a každý, kdo sáhne na jakýkoli předmět, na němž ona seděla, musí oprat svá roucha a vykoupat se ve vodě a bude až do večera znečištěn, bude -li on jen u lůžka nebo u předmětu, na nějž ona sedá, bude svým zavaděním o něj až do večera nečistý. A jestliže s ní vůbec bude ležet muž a bude se na něho do stávat její poskvrna, pak bude na sedm dní znečištěn a každé lůžko, na němž bude ležet, bude nečisté. A žena, kdykoli bude mít výtok, výtok své krve, mnoho dní mimo čas svého odloučení, nebo kdykoli bude mít výtok nad čas své ho odloučení, bude ona po všechny dni výtoku svého znečištění jako v dni svého odloučení, nečistá; po všechny dni jejího výtoku jí bude každé lůžko, na němž bude ležet, jako lůžko jejího odloučení, a každý předmět, na němž bude sedět, bude nečistý jako nečistota jejího odloučení. A každý, kdo na to sáhne, bude nečistý, i opere svá roucha a vykoupe se ve vodě a bude až do večera znečištěn. A bude-li od svého výtoku očištěna, pak si napočte sedm dní a potom bude čista. A v osmý den si musí přinést dvě hrdličky nebo dvě mláďata holubice a dopravit je ke knězi ke vchodu stanu setkávání a kněz učiní jedno obětí za hřích a jedno vzestupnou obětí; tak za ni kněz před tváří Hospodinovou učiní zadost stran výtoku jejího znečištění. Tak budete oddělovat Isráélovy děti od jejich nečistoty, a ť ve své nečistotě nemusejí mřít při svém znečišťování mého obydlí, jež je v jejich středu. Toto je zákon o tom, kdo má výtok a o tom, z něhož vychází výlev semene k jeho znečišťování jím, a o trpící nevolností ve svém odloučení, totiž o postiženém svým výtokem stran mužského pohlaví i stran ženského pohlaví, a stran muže, jenž bude ležet s nečistou. A Hospodin k Mojžíšovi promluvil po smrti dvou synů Árónových při jejich přiblížení před tvář Hospodinovu, kdy umřeli; Hospodin tedy k Mojžíšovi řekl: Promluv k Árónovi, svému bratru, a ť ne v kterýkoli čas vstupuje do svatyně zevnitř vůči oponě k slitovnici, jež je na skříňce, a ť nemusí mřít, neboť se nad slitovnicí v oblaku budu ukazovat. Do svatyně bude Árón vstupovat takto: s mladým býkem k oběti za hřích a beranem k vzestupné oběti; musí si obléci svatou tuniku z plátna a na jeho mase budou spodky z plátna a musí se ovinout opaskem z plátna a obtočit se turbanem z plátna; to jsou svatá roucha, i umyje své maso vodou a oblékne si je. A od shromáždění Isráélových dětí musí vzít dva chlupatce z koz k oběti za hřích a jednoho berana k vzestupné oběti, a Árón přivede blíže býka oběti za hřích, jenž bude pro něho, a učiní zadost v prospěch svůj a v prospěch svého domu. A vezme ty dva chlupatce a postaví je před tvář Hospodinovu u vchod u stanu setkávání a na ty dva chlupatce dá Árón losy, jeden los pro Hospodina a jeden los za kozla odchodu; a toho chlupatce, na něhož vyjde los pro Hospodina, přivede Árón blíže a učiní ho obětí za hřích, a ten chlupatec, na něhož vyjde los za kozla odchodu, se bude před tvář Hospodinovu postavovat živý k učinění na něm zadost jeho vypuštěním do pustiny jako kozla odchodu. A Árón blíže přivede býka oběti za hřích, jenž bude pro něho, a učiní zadost v prospěch svůj a v prospěch svého domu, totiž porazí býka oběti za hřích, jenž bude pro něho, a vezme kadidelnici plnou žhavého uhlí z ohně z oltáře z přítomnosti tváře Hospodinovy a plné své hrsti kouřidla z vonných koření, rozmělněného; to vnese zevnitř vůči oponě a kouřidlo dá před tváří Hospodinovou na oheň, a ť oblak kouřidla zakryje slitovnici, jež je nad svědectvím, a ť nemusí mřít. A vezme z krve býka a svým prstem sedmkrát nastříká na povrch slitovnice k východu a sedmkrát svým prstem nastříká z krve před slitovnici. A porazí chlupatce oběti za hřích, jenž bude pro lid, a jeho krev vnese dovnitř vůči oponě a učiní s jeho krví podle toho, co učinil s krví býka, totiž nastříká jí na slitovnici a před slitovnici. Tak učiní zadost za svatyni stran nečistot Isráélových dětí a stran jejich přestoupení co do všech jejich hříchů, a tak bude činit se stanem setkávání, jenž s nimi sídlí vprostřed jejich nečistot. A když on vstoupí k učinění zadost ve svatyni, nesmí až do jeho vyjití být ve stanu setkávání žádný člověk; i učiní zadost v prospěch svůj a v prospěch svého domu a v prospěch celého sejití Isráélova. A vyjde k oltáři, jenž je před tváří Hospodinovou, a učiní za něj zadost, totiž vezme z krve býka a z krve chlupatce a dá na rohy oltáře dokola a sedmkrát na něj svým prstem nastříká, i očistí jej a posvětí jej stran nečistot Isráélových dětí. A až skončí s činěním zadost za svatyni a za stan setkávání a za oltář, přivede blíže toho živého chlupatce, i položí Árón na hlavu toho živého chlupatce obě své ruce a vyzná nad ním všechny nepravosti Isráélových dětí a všechna jejich přestoupení stran všech jejich hříchů a vloží je na hlavu toho chlupatce; toho vypustí skrze připraveného muže do pustiny, a ť ten chlupatec na sobě zanese všechny jejich nepravosti do odlehlé země; vypustí tedy toho chlupatce v pustinu. A Árón vstoupí do stanu setkávání a stáhne roucha z plátna, jež si oblékl při svém vstupu do svatyně, a nechá je tam, a vykoupe své maso ve vodě na svatém místě, i oblékne si svá roucha a vyjde a vykoná svou vzestupnou oběť a vzestupnou oběť lidu a učiní zadost v prospěch svůj a v prospěch lidu. A tuk oběti za hřích musí dát na oltář obrátit v kouř. A ten, kdo vypustí chlupatce, jenž byl za kozla odchodu, musí oprat svá roucha a vykoupat své maso ve vodě a potom bude smět vstoupit do tábora. A býk oběti za hřích a chlupatec oběti za hřích, jejichž krev byla vnesena k učinění zadost ve svatyni, se musejí vynést ven vůči táboru a spálí je ohněm, jejich kůže a jejich maso a jejich lejna, a ten, kdo je spálí, musí oprat svá roucha a vykoupat své maso ve vodě a potom bude smět vstoupit do tábora. A trvalým ustanovením se vám stane: V sedmém měsíci, v desátý den toho měsíce, budete ponižovat sami sebe a nesmíte konat žádné zaměstnání, domácí i cizinec, jenž bude pobývat vprostřed vás, neboť v tento den se za vás bude činit zadost k očištění vás, ode všech svých hříchů budete před tváří Hospodinovou očištováni. To vám bude sobotou odpočívání, když sami sebe ponížíte - trvalé ustanovení. A zadost učiní kněz, jenž bude pomazaný a jehož ruka bude naplněná k zastávání kněžství namísto jeho otce, i oblékne si roucha z plátna, svatá roucha, a učiní zadost za svatou svatyni a za stan setkávání a za oltář bude činit zadost, a za kněží a za všechen lid sejití bude činit zadost. A toto se vám stane trvalým ustanovením k činění zadost za Isráélovy děti stran všech jejich hříchů jednou v roce. I učinilo se podle toho, co Hospodin Mojžíšovi rozkázal. A Hospodin k Mojžíšovi promluvil výrokem: Promluv k Árónovi a k jeho synům a ke všem Isráélovým dětem a řekni k nim: Toto je věc, již Hospodin rozkázal výrokem: Kterýkoli muž z domu Isráélova, jenž bude porážet hovězí dobytče nebo ovci nebo kozu v táboře nebo jenž bude porážet cokoli zevně vůči táboru a nedopraví to ke vchodu stanu setkávání k předložení obětního daru Hospodinu k průčelí obydlí Hospodinova - onomu muži bude počítána krev; prolil krev, i bude onen muž vyťat zprostřed svého lidu - proto, aby Isráélovy děti dopravovaly své oběti, jež oni zabíjejí ve volném poli - a ť je Hospodinu dopravují ke vchodu stanu setkávání, ke knězi, a obětují je Hospodinu v oběti pokojných hodů. A kněz vykropí krev na oltář Hospodinův u vchod u stanu setkávání a tuk dá na oltář obrátit v kouř k líbezné vůni Hospodinu; a nebudou již obětovat své oběti chlupatcům, za nimiž oni chodí smilnit. Toto jim bude trvalým ustanovením po jejich pokoleních. A musíš k nim říci: Kterýkoli muž z domu Isráélova i z cizinců, jenž bude pobývat vprostřed nich, jestliže bude vznášet vzestupnou nebo jinou oběť a nebude ji dopravovat ke vchodu stanu setkávání k obětování jí Hospodinu, pak musí onen muž být vyťat ze svého lidu. A kterýkoli muž z domu Isráélova i z cizinců, kdo pobývá vprostřed vás, jestliže bude jíst jakoukoli krev, pak budu proti duši, jež bude jíst krev, zaměřovat svou tvář a ji vytínat zprostřed jejího lidu, neboť žití masa - ono je v krvi a já jsem vám ji dal na oltář k činění zadost za vaše duše, neboť krev - ona činí zadost žitím. Proto jsem Isráélovým dětem řekl: Žádná duše z vás nesmí jíst krev, an i cizinec, kdo pobývá vprostřed vás, nesmí krev jíst, a kterýkoli muž z domu Isráélova i z cizinců, kdo pobývá vprostřed vás, jestliže bude lovit úlovek, savce nebo ptáka, jenž se smí jíst, pak musí vylít jeho krev a přikrýt ji zeminou, neboť žití všeho masa je jeho krev, ona je za jeho žití; řekl jsem tedy Isráélovým dětem: Krev žádného masa nesmíte jíst, neboť žití všeho masa, to je jeho krev; každý pojedší jí bude muset být vyťat. A každá duše, jež bude jíst zdechlinu a neb rozervané, z domácích i z cizinců, ta musí oprat svá roucha a vykoupat se ve vodě a bude až do večera znečištěna; pak bude očištěna; a jestliže nebude prát a své maso nebude koupat, pak ponese svou nepravost. A Hospodin k Mojžíšovi promluvil výrokem: Promluv k Isráélovým dětem a řekni k nim: Já jsem Hospodin, váš Bůh; nesmíte se chovat podle chování země Egypta, v níž jste bydleli, aniž se smíte chovat podle chování země Kenáanu, kam se vás já chystám uvést, aniž smíte chodit v jejich ustanoveních; budete vykonávat mé předpisy a budete zachovávat má ustanovení k chození v nich; já jsem Hospodin, váš Bůh, a no, budete zachovávat má ustanovení a mé předpisy, v nichž člověk, bude-li je vykonávat, bude žít. Já jsem Hospodin. Žádný člověk se nesmí přiblížit k nikomu pokrevně příbuznému k odkrytí nahoty; já jsem Hospodin. Nesmíš odkrýt nahotu svého otce a ni nahotu své matky; ona je tvá matka, nesmíš odkrýt její nahotu. Nesmíš odkrýt nahotu ženy tvého otce; to je nahota tvého otce. Nahotu své sestry, dcery tvého otce nebo dcery tvé matky, potomkyně domu nebo potomkyně zevnějšku - nesmíš odkrýt jejich nahotu. Nahotu dcery tvého syna nebo dcery tvé dcery - nesmíš odkrýt jejich nahotu, neboť ony jsou tvá nahota. Nahotu dcery ženy tvého otce, potomkyně tvého otce - ona je tvá sestra, nesmíš odkrýt její nahotu. Nesmíš odkrýt nahotu sestry tvého otce, ona je blízká příbuzná tvého otce. Nesmíš odkrýt nahotu sestry tvé matky, neboť ona je blízká příbuzná tvé matky. Nesmíš odkrýt nahotu bratra tvého otce, k jeho ženě se nesmíš přiblížit, ona je tvá teta. Nesmíš odkrýt nahotu své snachy, ona je žena tvého syna, nesmíš odkrýt její nahotu. Nesmíš odkrýt nahotu ženy tvého bratra, to je nahota tvého bratra. Nesmíš odkrýt nahotu ženy a její dcery, dceru její dcery a ni dceru jejího syna nesmíš pojmout k odkrytí její nahoty, ony jsou blízké příbuzenstvo - to je hanebnost. Aniž smíš pojmout ženu k její sestře jako sokyni k odkrytí její nahoty vedle ní za jejího života, aniž se smíš přiblížit k ženě v odloučení její nečistoty k odkrytí její nahoty, aniž si smíš dovolit přilehnutí k ženě svého soukmenovce k vypuštění semene, k znečištění jí. A ze svého semene nesmíš přepustit Mólechovi, aniž smíš znesvětit jméno svého Boha - já jsem Hospodin; aniž smíš s mužským pohlavím ulehnout, jako se uléhá s ženou - to je ošklivost; a nesmíš si dovolit přilehnutí při žádném zvířeti k znečištění jím, aniž se žena smí postavit před zvíře k podlehnutí jemu - to je zvrácenost. Žádnou z těchto věcí se nebudete znečišťovat, neboť všemi těmito věcmi jsou znečištěny národy, jež se já chystám vypudit před vaší tváří, a znečistila se země, navštívím tedy její nepravost na ní, i vyzvrací ta země své obyvatele. Vy tedy budete zachovávat má ustanovení a mé předpisy a nesmíte činit nic ze všech těchto ošklivostí, domácí i cizinec, jenž pobývá vprostřed vás (neboť všechny tyto ošklivosti činili lidé té země, kteří byli před vámi, a země se znečistila), a ť vás země nemusí vyzvracet při vašem znečišťování jí, jako vyzvracela národy, jež byly před vámi, neboť každý, kdo bude provádět něco ze všech těchto ošklivostí - pak budou duše, jež je provádějí, muset být vyťaty zprostřed svého lidu. Budete tedy zachovávat mé nařízení, a ť nečiníte nic z ustanovení ošklivostí, jež se činily před vámi, a nesmíte se jimi znečišťovat; já jsem Hospodin, váš Bůh. A Hospodin k Mojžíšovi promluvil výrokem: Promluv ke všemu shromáždění Isráélových dětí a řekni k nim: Musíte být svatí, neboť svatý jsem já, Hospodin, váš Bůh. Každý budete ctít svou matku a svého otce a budete zachovávat mé soboty; já jsem Hospodin, váš Bůh. Nebudete se obracet k modlám a nesmíte si zhotovit boha - slitinu; já jsem Hospodin, váš Bůh. A kdykoli budete Hospodinu obětovat oběť pokojných hodů, budete ji obětovat k svému blahovolnému přijetí; bude se jíst v den vašeho obětování a nazítří, a le co bude pozůstaveno až do třetího dne, musí být spáleno ohněm, a budeli se přece v třetí den jíst, bude ono poskvrnou, nebude blahovolně přijímáno a pojedší jí ponese svou nepravost, neboť znesvětil svatou věc Hospodinovu, i bude ona duše vyťata ze svého lidu. A při vašem žetí žně vaší země nesmíš zcela dožínat okraje svého pole, aniž smíš sbírat paběrky své žně, aniž smíš paběrkovat svou vinici, aniž smíš sbírat opadané ovoce své vinice - to budeš přenechávat chudému a cizinci; já jsem Hospodin, váš Bůh. Nesmíte krást, aniž smíte oklamávat, aniž se smíte kdokoli proti svému soukmenovci dopouštět věrolomnosti, aniž smíte v mém jménu přísahat podvodně, takže by s jméno svého Boha znesvěcoval; já jsem Hospodin. Svého bližního nesmíš vydírat, aniž smíš loupit; plat námezdníka nesmí u tebe zůstat přes noc až do jitra. Nesmíš zlořečit hluchému, aniž smíš položit překážku před slepého, nýbrž budeš mít úctu před svým Bohem; já jsem Hospodin. V soudu se nesmíš dopustit křivdy; nesmíš dát přednost osobě nuzného, aniž smíš nadržovat osobě mocného; budeš svého soukmenovce soudit v spravedlnosti. Nesmíš mezi svým lidem chodit jako pomlouvač; nesmíš se postavit proti krvi svého bližního; já jsem Hospodin. Nesmíš svého bratra ve svém srdci nenávidět; vážně svého soukmenovce musíš pokárat, a ť pro něho neneseš hřích. Nesmíš se mstít, aniž se smíš na děti svého lidu trvale hněvat, nýbrž budeš svému bližnímu prokazovat lásku tak jako sám sobě. Budete zachovávat má ustanovení; tvůj dobytek - nesmíš nechat pářit se dvojí druh, své pole nesmíš osévat dvojím druhem a roucho dvojího druhu, utkané ze směsi různé příze, se na tebe nesmí dostat. A kdykoli muž s ženou, jež je služkou odevzdanou jinému muži a nikterak nebyla vykoupena ani se jí nedalo svobody, bude ležet s vypuštění m semene, bude se dít vyšetřování; nebudou usmrcováni, neboť nebyla osvobozena, a le on přinese Hospodinu ke vchodu stanu setkávání svou oběť za provinění - berana za provinění, a tím beranem za provinění za něho kněz před tváří Hospodinovou učiní zadost, za jeho hřích, jímž zhřešil, i bude mu stran jeho hříchu, jímž zhřešil, odpuštěno. A až budete moci vstoupit do země a nasázet všemožného stromoví, poskytujícího potravu, pak jeho předkožku - jeho ovoce - jako předkožku budete odstraňovat; po tři léta vám bude neobřezaným, nebude se smět jíst, a ve čtvrtém roce se všechno jeho ovoce děkovnou slavností Hospodinu bude stávat svatým a v pátém roce budete smět jeho ovoce jíst při rozmnožení jeho výtěžku pro vás. Nesmíte nic jíst s krví. - Nesmíte se zabývat věštěním a předpovídáním. - Nesmíte do okrouhla stříhat svou hlavu po stranách, aniž smíš zohavit okraje své brady, aniž smíte na své maso dělat zářezy pro mrtvého, aniž na sebe smíte dělat značky tetováním; já jsem Hospodin. - Nebudeš zneuctívat svou dceru, nechávaje ji smilnit, a ť nesmilní země a ať se země nenaplňuje hanebností. - Mé soboty budete zachovávat a mou svatyni budete ctít; já jsem Hospodin. - Nebudete se obracet k vyvolavačům duchů, aniž se budete pídit po jasnovidcích k znečišťování se jimi; já jsem Hospodin, váš Bůh. Před šedinami budeš povstávat a mít ohled na osobu starce, neboť budeš mít úctu před svým Bohem; já jsem Hospodin. A kdykoli s tebou ve vaší zemi bude pobývat cizinec, nesmíš mu ubližovat; jako domácí z vás vám bude cizinec, jenž s vámi bude pobývat a budeš mu prokazovat lásku tak jako sám sobě, neboť jste byli cizinci v zemi Egypta; já jsem Hospodin, váš Bůh. V soudu se nesmíte dopustit křivdy v měření, ve vážení a ve zjišťování obsahu; budete mít spravedlivé váhy, spravedlivá závaží, spravedlivou éfu a spravedlivý hín; já jsem Hospodin, váš Bůh, jenž jsem vás vyvedl ze země Egypta. Budete tedy zachovávat všechna má ustanovení a všechny mé předpisy a vykonávat je. Já jsem Hospodin. A Hospodin k Mojžíšovi promluvil výrokem: A k Isráélovým dětem musíš říci: Kterýkoli muž z Isráélových dětí a z cizinců, jenž bude pobývat mezi Isráélem, jenž ze svého semene bude dávat Mólechovi, musí jistotně být usmrcen, lid země ho musí zaházet kamením, a já proti onomu muži budu zaměřovat svou tvář a vytínat ho zprostřed jeho lidu, neboť dal ze svého semene Mólechovi za účelem znečištění mé svatyně a k znesvěcení jména mé svatosti. A budou-li, lid země, jakkoli před oním mužem při jeho dávání ze svého semene Mólechovi zakrývat své oči, takže ho neusmrtí, pak svou tvář proti onomu muži budu upírat já, i proti jeho čeledi, a vytínat jeho a všechny, již v smilstvu budou chodit za ním, takže budou chodit ve smilstvu za Mólechem, zprostřed jejich lidu. - A duše, jež se bude obracet k vyvolavačům duchů a k jasnovidcům k chození ve smilstvu za nimi, - a no, proti oné duši budu zaměřovat svou tvář a vytínat ho zprostřed jeho lidu. Budete se tedy posvěcovat a budete svatí, neboť já jsem Hospodin, váš Bůh, i budete zachovávat má ustanovení a budete je vykonávat; já jsem Hospodin, posvěcující vás. Kdykoli bude kterýkoli člověk, jenž bude zlořečit svému otci a neb své matce, musí být jistotně usmrcen - zlořečil svému otci a neb své matce, jeho krev bude na něm. A muž, jenž bude cizoložit s ženou jiného muže, jenž bude cizoložit s ženou svého bližního, musí být jistotně usmrcen, cizoložník i cizoložnice. A muž, jenž bude ležet s ženou svého otce, odkryje nahotu svého otce; oni oba musejí být jistotně usmrceni, jejich krev bude na nich. A muž, jenž bude ležet se svou snachou - oni oba musejí být jistotně usmrceni, dopustili se zvrácenosti, jejich krev bude na nich. A muž, jenž bude ležet s mužským pohlavím, jako se uléhá s ženou - oni se oba dopustili ošklivosti, musejí být jistotně usmrceni, jejich krev bude na nich. A muž, jenž bude pojímat ženu a její matku - to je hanebnost; ohněm musejí spálit jeho i je, a ť není hanebnosti vprostřed vás. A muž, jenž si bude dovolovat přilehnutí při zvířeti, musí být jistotně usmrcen, a to zvíře musíte zabít. A žena, jež se bude přibližovat k jakémukoli zvířeti, aby na ni nalehlo - pak musíš zabít tu ženu i to zvíře, musejí být jistotně usmrceni, jejich krev bude na nich. A muž, jenž bude pojímat svou sestru, dceru svého otce nebo dceru své matky, a bude vidět její nahotu a ona bude vidět jeho nahotu - to je ostuda, i budou vyťat před očima dětí svého lidu; odkryl nahotu své sestry, ponese svou nepravost. A muž, jenž bude ležet s ženou trpící nevolností a odkryje její nahotu, obnaží její tok a ona odkryje tok své krve - pak budou oba vyťati zprostřed svého lidu. A nahotu sestry své matky a sestry svého otce nesmíš odkrýt, neboť takový obnaží svou blízkou příbuznou; ponesou svou nepravost. A muž, jenž bude ležet se svou tetou, odkryje nahotu svého strýce - ponesou svůj hřích; budou umírat bezdětní. A muž, jenž bude pojímat ženu svého bratra - to je poskvrna; odkryje nahotu svého bratra; budou bezdětní. Budete tedy zachovávat všechna má ustanovení a všechny mé předpisy a vykonávat je, a ť vás nemusí vyzvracet země, kam se vás já chystám uvést k bydlení v ní, a nesmíte chodit v ustanoveních národů, jež se já chystám vypudit před vaší tváří, neboť oni všechny tyto věci činili, i zhnusilo se mi v nich a vám jsem řekl: Jejich půdy se budete zmocňovat vy a já ji chci dát vlastnit vám, zem přetékající mlékem a medem, já, Hospodin, váš Bůh, jenž jsem vás vyčlenil z národností. I budete činit rozdíl mezi zvířectvem čistým a nečistým a mezi letounstvem nečistým a čistým a nesmíte sami sebe poskvrňovat zvířectvem a letounstvem a kdečím, co se plazí po půdě, co jsem vám vyčlenil za nečisté, a budete mi svatými, neboť svatý jsem já, Hospodin, a vás jsem vyčlenil z národností k tomu, abyste patřili mně. A muž nebo žena - kdykoli bude v nich duch vyvolávání mrtvých nebo jasnovidec tví, budou muset být jistotně usmrceni, budou je muset zaházet kamením, jejich krev bude na nich. A Hospodin k Mojžíšovi řekl: Řekni ke kněžím, synům Árónovým, toto k nim řekni: Nikdo z vás se mezi svým lidem nesmí znečistit pro mrtvého, leda pro svého pokrevně příbuzného, blízkého jemu - pro svou matku a neb pro svého otce a neb pro svého syna a neb pro svou dceru a neb pro svého bratra a neb pro svou sestru, pannu, jemu blízkou, jež se ne do stala muži - pro ni se smí znečistit. Hodnostář mezi svým lidem se nesmí znečistit k svému znesvěcení; nesmějí na své hlavě vyholovat lysinu, aniž smějí stříhat okraje své brady, aniž smějí na svém mase vyřezávat zářezy. Budou svatí svému Bohu a nesmějí jméno svého Boha znesvěcovat, neboť oni předkládají ohnivé oběti Hospodinovy, pokrm jejich Boha; budou tedy svatí. Nesmějí pojmout ženu smilnící nebo zneuctěnou, a ni ženu od svého muže vyhnanou nesmějí pojmout, neboť on je svatý svému Bohu; uznáš ho tedy za svatého, neboť on předkládá pokrm svého Boha - bude ti svatým, neboť svatý jsem já, Hospodin, posvěcující vás. A dcera kněze, kdykoli bude zneuctívána smilstvem, zneuctívá svého otce; bude muset být spálena ohněm. A kněz, jenž je větší než jeho bratři, na jehož hlavu byl vyléván olej k pomazávání a jeho ž ruku naplnil i k oblečení rouch, nesmí svou hlavu nechat rozcuchanou, aniž smí svá roucha roztrhnout, aniž smí vejít ke kterékoli mrtvé osobě, nesmí se znečistit pro svého otce a ni pro svou matku aniž smí ze svatyně vyjít a ni svatyni svého Boha zneuctít, neboť je na něm zasvěcení, olej pomazání jeho Boha; já jsem Hospodin. A ženu on musí pojmout v jejím panenství; vdovu a ni vyhnanou a ni zneuctěnou, smilnící - tyto nesmí pojmout, jen pannu ze svého lidu za ženu smí pojmout. A své símě mezi svým lidem nesmí zneuctít, neboť já jsem Hospodin, posvěcující ho. A Hospodin k Mojžíšovi promluvil výrokem: Promluv k Árónovi výrokem: Nikdo z tvého semene po jejich pokoleních, na němž bude vada, se nesmí přiblížit k předkládání pokrmu svého Boha, neboť žádný muž, na němž vada bude, se přiblížit nesmí, nikdo slepý nebo chromý nebo v tváři znetvořený nebo mající některý úd příliš dlouhý, nebo muž, na němž bude zlomenina nohy nebo zlomenina ruky nebo hrbatý nebo zakrslý nebo mající bělmo ve svém oku nebo mající svrab nebo lišej nebo rozdrcená varlata. Žádný muž ze semene Áróna, kněze, na němž bude vada, nesmí přistoupit k předkládání ohnivých obětí Hospodinových; je na něm vada, nesmí přistoupit k předkládání pokrmu svého Boha. Jíst pokrm svého Boha smí, z věcí nanejvýš svatých a z věcí svatých, jen k oponě nesmí vejít a k oltáři nesmí přistoupit, neboť je na něm vada, a ť mých svatyní nezneuctívá, neboť já jsem Hospodin, posvěcující je. A Mojžíš promluvil k Árónovi a k jeho synům a ke všem Isráélovým dětem. A Hospodin k Mojžíšovi promluvil výrokem: Promluv k Árónovi a k jeho synům, jak se mají zdržovat od svatých věcí Isráélových dětí (a ť nezneuctívají jméno mé svatosti), jež mi ony posvěcují; já jsem Hospodin. Řekni k nim: Každý muž po vašich pokoleních, ze všeho vašeho semene, který se bude přibližovat k svatým věcem, jež Isráélovy děti posvěcují Hospodinu, bude- li na něm jeho nečistota, pak bude ona duše vyťata z přítomnosti mé tváře; já jsem Hospodin. Žádný muž ze semene Árónova, je- li on malomocný nebo mající výtok, nesmí jíst ze svatých věcí, než bude čist, a kdo sáhne na cokoli znečištěného mrtvým, nebo muž, z něhož vycházel výlev semene, nebo muž, jenž sahal na cokoli lezoucí, co mu je nečisté, nebo na člověka, jenž mu je nečistý jakoukoli svou nečistotou - osoba, jež na to bude sahat, ta bude až do večera znečištěna a nesmí jíst ze svatých věcí, leč své maso vykoupá ve vodě; pak, až slunce zajde, bude očištěna a potom bude smět jíst ze svatých věcí, neboť je to její pokrm. Zdechliny a ni rozervaného nesmí jíst k znečištění jím; já jsem Hospodin. Budou tedy zachovávat mé nařízení, a ť za to nenesou hřích a ne umřou v něm, kdyby je zneuctívali; já jsem Hospodin, posvěcující je. A žádný neoprávněný nesmí jíst svaté, podruh kněze a ni námezdník nesmí jíst svaté, a le kdykoli kněz někoho řádně za své peníze bude kupovat, bude on smět z něho jíst, i zrozenectvo jeho domu - oni budou smět jíst z jeho pokrmu. A dcera kněze, kdykoli se bude do stávat muž neoprávněnému, nebude ona smět jíst z oběti věnování svatých věcí, a le kdykoli dcera kněze bude vdovou a neb vyhnanou a nebude mít semene, a vrátí se do domu svého otce jako za svého mládí; bude smět jíst z pokrmu svého otce, a le žádný neoprávněný z něho jíst nesmí. A kdykoli někdo bude jíst svatou věc v pobloudění, pak k ní přidá její pětinu a dá s tou svatou věcí knězi. A nesmějí znesvěcovat svaté věci Isráélových dětí, jež ony věnují Hospodinu, takže by na sebe uvalili nepravost provinění jedením jejich svatých věcí, neboť já jsem Hospodin, posvěcující je. A Hospodin k Mojžíšovi promluvil výrokem: Promluv k Árónovi a k jeho synům a ke všem Isráélovým dětem a řekni k nim: Kdokoli z Isráélova domu a neb z cizinců mezi Isráélem, kdo bude předkládat svůj obětní dar podle kteréhokoli z jejich slibů a neb jako kteroukoli z jejich dobrovolných obětí, jež budou Hospodinu předkládat jako vzestupnou oběť k vašemu blahovolnému přijetí - ať je bez chyby, samec ze skotu, z ovcí a neb z koz. Nesmíte předkládat nic, na čem je vada, neboť to vám nebude k blahovolnému přijetí. A kdykoli bude někdo Hospodinu předkládat oběť pokojných hodů k splnění slibu nebo jako dobrovolnou oběť ze skotu nebo z drobného dobytka, nechť je k blahovolnému přijetí bez chyby, žádná vada na ní nesmí být. Slepé nebo polámané nebo zmrzačené nebo s nádory nebo mající svrab nebo lišej - tyto nesmíte Hospodinu předkládat a nesmíte z nich dávat ohnivé oběti na oltář Hospodinu; a ni hovězí dobytče a ni drobné dobytče, mající některý úd příliš dlouhý nebo příliš krátký - to smíš učinit dobrovolnou obětí, a le jako slib nebude blahovolně přijímáno; a ni rozmačkané a ni roztlučené a ni vytrhané a ni vyřezané nesmíte předkládat Hospodinu, a ni ve vaší zemi nebudete smět tak činit. A ni z ruky syna ciziny nesmíte předkládat pokrm vašeho Boha, od žádných těchto, neboť na nich je zkaženost, je na nich vada - nebudou blahovolně přijímány ve váš prospěch. A Hospodin k Mojžíšovi promluvil výrokem: Kdykoli se bude rodit hovězí dobytče nebo ovce nebo koza, pak zůstane sedm dní pod svou matkou a od osmého dne a nadále bude moci být blahovolně přijato v obětní dar ohnivé oběti Hospodinu; a le krávu nebo ovci - nesmíte ji a její mládě porazit v jeden den. A kdykoli budete Hospodinu obětovat děkovnou oběť, budete obětovat k vašemu blahovolnému přijetí: v týž den se bude jíst, nesmíte z ní nic nechat do jitra; já jsem Hospodin. Budete tedy zachovávat mé rozkazy a vykonávat je; já jsem Hospodin; a nesmíte zneuctívat jméno mé svatosti, nýbrž budu vprostřed Isráélových dětí posvěcován, já, Hospodin, posvěcující vás, jenž vás vyvádí ze země Egypta k tomu, abych se vám stal Bohem, já, Hospodin. A Hospodin k Mojžíšovi promluvil výrokem: Promluv k Isráélovým dětem a řekni k nim: Svátky Hospodinovy, jež budete provolávat, svatá svolání - toto budou ony, mé svátky: Šest dní se bude vykonávat zaměstnání a v den sedmý bude sobota odpočívání, svaté svolání, žádné zaměstnání vykonávat nesmíte, je to sobota Hospodinova ve všech vašich příbytcích. Toto jsou svátky Hospodinovy, svatá svolání, jež v jejich určená období budete provolávat: V prvním měsíci, v čtrnáctý den toho měsíce, mezi dvěma večery, je Minutí Hospodinovo. A v patnáctý den tohoto měsíce je slavnost nekvašených chlebů Hospodinu; po sedm dní budete jíst nekvašené chleby. V první den budete mít svaté svolání, žádné zaměstnání prací nesmíte vykonávat, a po sedm dní budete Hospodinu předkládat ohnivou oběť. V sedmý den bude svaté svolání, žádné zaměstnání prací nesmíte vykonávat. A Hospodin k Mojžíšovi promluvil výrokem: Promluv k Isráélovým dětem a řekni k nim: Až budete moci vstoupit do země, již se vám já chystám dát, a budete žnout její žeň, pak budete přinášet snop z první úrody vaší žně ke knězi; on ten snop bude obracet před tváří Hospodinovou k vašemu blahovolnému přijetí; nazítří po sobotě jej bude kněz obracet. A v den vašeho obracení toho snopu budete za vzestupnou oběť Hospodinu obětovat bezvadné jehně, roční, a k němu oběť dar u, dvě desetiny jemné mouky, zadělanou olejem, ohnivou oběť Hospodinu, líbeznou vůni, a k ní úlitbu, čtvrt hínu vína. A chleba a ni praženého zrní, totiž z nového obilí, nesmíte jíst až právě do tohoto dne, až do vašeho přinesení obětního daru vašeho Boha - trvalé ustanovení po vašich pokoleních ve všech vašich příbytcích. A ode dne následujícího po sobotě, ode dne vašeho přinesení snopu obracení, si budete počítat sedm týdnů; nechť jsou úplné - až po den následující po sedmé sobotě budete počítat padesát dní a budete Hospodinu předkládat novou oběť dar u: ze svých příbytků budete přinášet chleby obracení, dva, nechť jsou z dvou desetin jemné mouky, budou pečeny kynuté, prvotiny Hospodinu. A s těmi chleby budete předkládat sedm bezvadných jehňat, ročních, a jednoho mladého býka a dva berany - ti budou vzestupnou obětí Hospodinu; a k nim oběť dar u a úlitbu k nim, ohnivou oběť, líbeznou vůni Hospodinu. A jednoho chlupatce z koz budete činit obětí za hřích a dvě roční jehňata obětí pokojných hodů, i bude je kněz s chlebem z prvotin obracet v oběť obracení před tváří Hospodinovou, s dvěma jehňaty; budou svatá Hospodinu, pro kněze. A právě v tento den budete činit provolání - bude vám to svatým svoláním, žádné zaměstnání prací nesmíte vykonávat - trvalé ustanovení ve všech vašich příbytcích po vašich pokoleních. A při vašem žetí žně vaší země nesmíš zcela dožínat okrajů svého pole, aniž smíš sbírat paběrky své žně - to musíš přenechat chudému a cizinci; já jsem Hospodin, váš Bůh. A Hospodin k Mojžíšovi promluvil výrokem: Promluv k Isráélovým dětem výrokem: V sedmém měsíci, v první den měsíce, budete mít odpočívání, památku troubení, svaté svolání; žádné zaměstnání prací nesmíte vykonávat, a le Hospodinu budete předkládat ohnivou oběť. A Hospodin k Mojžíšovi promluvil výrokem: Ale v desátý den tohoto sedmého měsíce je on, den zadostučinění; budete mít svaté svolání a ponižovat samy sebe a předkládat Hospodinu ohnivou oběť, a právě v tento den nesmíte vykonávat žádné zaměstnání, neboť je to den zadostučinění k učinění zadost za vás před tváří Hospodina, vašeho Boha, ano, každá duše, jež se právě v tento den nebude ponižovat, ta bude vyťata ze svého lidu, a každá duše, jež bude právě v tento den vykonávat jakékoli zaměstnání - pak tu duši zprostřed jejího lidu budu vymycovat. Nesmíte žádné zaměstnání vykonávat - trvalé ustanovení po vašich pokoleních ve všech vašich příbytcích. Bude vám to sobotou odpočívání, když budete ponižovat samy sebe, v devátý den měsíce navečer - od večera do večera budete odpočívat svým odpočinkem. A Hospodin k Mojžíšovi promluvil výrokem: Promluv k Isráélovým dětem výrokem: V patnáctý den tohoto sedmého měsíce bude po sedm dní slavnost budek Hospodinu. V první den bude svaté svolání, žádné zaměstnání prací nesmíte vykonávat; po sedm dní budete Hospodinu předkládat ohnivou oběť, v osmý den budete mít svaté svolání a předkládat Hospodinu ohnivou oběť; to bude slavnostní shromáždění, žádné zaměstnání prací nesmíte vykonávat. Toto jsou svátky Hospodinovy, jež budete provolávat za svatá svolání k předkládání ohnivé oběti Hospodinu, vzestupné oběti a oběti daru - žertvy a úliteb, úlohy dne v její den, kromě sobot Hospodinových a kromě vašich darů a kromě všech vašich slibů a kromě všech vašich dobrovolných obětí, jež Hospodinu budete dávat. Ale v patnáctý den sedmého měsíce, když sklidíte úrody země, budete po sedm dní slavit Hospodinu slavnost; v první den bude odpočívání a v osmý den bude odpočívání. A v první den si budete přinášet výhonky ozdobného stromoví, haluze palem a větve hustě olistěného stromoví a vrb od potoka a budete se po sedm dní před tváří Hospodina, vašeho Boha, veselit. I budete to slavit jako slavnost Hospodinu po sedm dní v roce - trvalé ustanovení po vašich pokoleních; budete to slavit v sedmém měsíci, po sedm dní budete bydlet v budkách, všichni domácí v Isráéli budou bydlet v budkách, aby věděla vaše pokolení, že jsem v budky ubytoval Isráélovy děti, když jsem je vyvedl ze země Egypta, já, Hospodin, váš Bůh. A Mojžíš o svátcích Hospodinových promluvil k Isráélovým dětem. A Hospodin k Mojžíšovi promluvil výrokem: Rozkaž Isráélovým dětem, a ť k tobě přinášejí čistý olej olivy, z rozdrcení, k svícení, k rozžetí ustavičného světla. Zevně vůči oponě svědectví ve stanu setkávání je bude Árón spravovat od večera do jitra před tváří Hospodinovou - trvalé ustanovení po vašich pokoleních; na ryzím svícnu bude ustavičně spravovat lampy před tváří Hospodinovou. A musíš vzít jemnou mouku a upéci z ní dvanáct preclíků, z dvou desetin jeden preclík, a poklást je dvěma řadami, šest v řadě, na čistý stůl před tvář Hospodinovu, a na každou řadu dát čisté kadidlo; to se stane chlebu pamětní částí, ohnivou obětí Hospodinu. V každý den soboty se to bude před tváří Hospodinovou ustavičně spravovat; od Isráélových dětí, trvalou smlouvou. Toho se do stane Árónovi a jeho synům, i budou to jídat na svatém místě, neboť je to pro něho a pro jeho syny jako nanejvýš svaté z ohnivých obětí Hospodinových trvalým ustanovením. I vyšel syn isráélské ženy, jenž byl synem Egypťana vprostřed dětí Isráélových, a v táboře se porvali, syn té Isráélovkyně a isráélský muž; a syn té isráélské ženy se jal rouhat Jménu a zlořečit, i uvedli ho k Mojžíšovi. A jméno jeho matky: Šelómíth, dcera Divrího, patřícího k větvi Dánově. I nechali ho pod dozorem do podání jim pokynu podle úst Hospodinových; a Hospodin k Mojžíšovi promluvil výrokem: Vyveď toho zlořečivšího ven vůči táboru a všichni, kdo ho uslyšeli, položí své ruce na jeho hlavu a zaházejí ho, celé shromáždění. A k Isráélovým dětem musíš promluvit výrokem: Kdykoli bude kdokoli zlořečit svému Bohu, pak si od nese svůj hřích, a rouhající se jménu Hospodinovu musí jistotně být usmrcen, celé shromáždění, ti na něho jistotně musejí naházet; jak cizinec tak domácí musí pro své rouhání Jménu být usmrcen. A kdykoli někdo bude srážet kteroukoli lidskou bytost, musí jistotně být usmrcen, a srazivší kus dobytka musí škodu nahradit kusem za kus. A kdykoli někdo bude způsobovat na svém soukmenovci poškození na těle - podle toho, co učiní, tak se bude činit jemu: zlomeninu za zlomeninu, oko za oko, zub za zub - podle toho, jaké poškození na člověku způsoboval, tak se bude způsobovat jemu. Srazivší zvíře tedy musí nahradit škodu, a le srazivší člověka musí být usmrcen. Bude pro vás jedno právo, jak cizinec, tak bude domácí, neboť já jsem Hospodin, váš Bůh. A Mojžíš promluvil k Isráélovým dětem, i vyvedli toho zlořečivšího ven vůči táboru a zaházeli ho kamením; tak učinily Isráélovy děti podle toho, co Hospodin rozkázal Mojžíšovi. A Hospodin k Mojžíšovi na hoře Sínaji promluvil výrokem: Promluv k Isráélovým dětem a řekni k nim: Až budete moci vstoupit do země, již se vám já chystám dát, pak bude země odpočívat odpočinkem Hospodinovým. Šest let budeš osévat své pole a šest let budeš prořezávat svou vinici a sklízet její úrodu, a le v sedmém roce bude země mít sobotu odpočívání, sobotu Hospodinovu; své pole nesmíš osévat a svou vinici nesmíš prořezávat, samorostlé od tvé žně nesmíš žnout a hrozny své neprořezané révy nesmíš očesávat - země bude mít rok odpočívání. A vám nastane sobota země k poskytování potravy, tobě a tvému nevolníku a tvé služebnici a tvému námezdníku a tvému podruhovi, kteří pobývají u tebe; i tvému dobytku a živočišstvu, jež bude ve tvé zemi, bude všechna její úroda za potravu. A budeš si počítat sedm sedmic let, sedm let sedmkrát, takže budeš mít dní sedmi sedmic let, devětačtyřiceti let. Tehdy budeš rozezvučovat hlaholící trouby; v sedmém měsíci, v desátý den měsíce, v den zadostučinění, budete rozezvučovat trouby po celé vaší zemi. I budete posvěcovat rok padesátého roku a provolávat v zemi svobodu všem jejím obyvatelům; on vám bude zvučením polnice, i budete se vracet každý ke své držbě a každý ke své čeledi se budete vracet. On, rok padesátého roku, vám bude zvučením polnice; nebudete sít, aniž budete žnout jeho samorostlé, aniž budete očesávat jeho neprořezané révy, neboť on je zvučením polnice, bude vám svatý; z pole budete jíst jeho úrodu. V tomto roce zvučení polnice se každý budete vracet ke své držbě. A kdykoli tvému soukmenovci budete prodávat, co je na prodej, nebo při koupi z ruky tvého soukmenovce, nesmíte se navzájem poškozovat. Podle počtu let po zvučení polnice budeš od svého soukmenovce kupovat, podle počtu let úrod ti bude prodávat: podle mnohosti let budeš rozmnožovat kupní cenu toho a podle mála let budeš zmenšovat kupní cenu toho, neboť on ti prodává počet úrod; a nesmíte jeden druhého poškozovat, nýbrž budeš mít úctu před svým Bohem, neboť já jsem Hospodin, váš Bůh. I budete vykonávat má ustanovení a mé předpisy budete zachovávat a budete je vykonávat; pak budete v té zemi bezpečně bydlet a země bude dávat své plody, i budete jíst dosyta a bezpečně v ní bydlet. A když budete říkat: Co budeme jíst v sedmém roce? Hle, nemáme sít a nemáme sklízet své úrody? - nuže, přivolám vám své požehnání v šestém roce, a ť vydá své úrody na tři léta, a když budete sít v osmý rok, budete jíst ze staré úrody; do devátého roku, do dojití jeho úrody, budete jíst staré. A země se nesmí prodávat navždy, neboť země patří mně, neboť vy jste u mne cizinci a podruhy a v celé zemi vaší držby budete zemi dávat právo na vykoupení. Kdykoli se tvůj bratr bude ocitat v tísni a prodá něco ze své držby, tu přijde jeho výkupce, blízký jemu, a vykoupí, co jeho bratr prodal. Pakli někdo výkupce nemá a jeho ruka je schopna, takže si může sehnat, kolik je dost k vykoupení toho, pak musí sčíst léta od prodeje toho a přebytek vrátit tomu, komu to prodal, a může se vrátit ke své držbě, a nesežene-li jeho ruka dost k vrácení mu, pak zůstane, co prodal, v ruce toho, kdo to koupil, do roku zvučení polnice, a při zvučení polnice bude uvolněno a on se vrátí ke své držbě. A kdykoli někdo bude prodávat obytný dům v hrazeném městě, pak jeho právo na vykoupení potrvá až do dovršení roku od jeho prodeje; po celý rok potrvá jeho právo na vykoupení. A le nebude-li jej moci vykoupit než se mu vyplní dovršený rok, pak ten dům, jenž je ve městě, jež má zeď, navždy zůstane tomu, kdo jej koupil, po jeho pokoleních, nebude při zvučení polnice uvolňován. A le domy vsí, jež nemají dokola zeď, se budou počítat za pole země, bude pro ně právo na vykoupení, takže při zvučení polnice budou uvolňovány. A le města Lévíovců, domy měst jejich držby - Lévíovcům bude patřit trvalé právo na vykoupení, a co kdo od Lévíovců bude vykupovat, to bude uvolňováno, - prodej domu, totiž ve městě jejich držby, - při zvučení polnice, neboť města Lévíovců, to bude jejich držba vprostřed Isráélových dětí. Ale pole obvodů jejich měst se nebudou smět prodávat, neboť ona budou jejich trvalou držbou. A kdykoli se tvůj bratr bude ocitat v tísni a jeho ruka u tebe zeslábne, pak se ho ujmeš, cizince a nebo podruha, a ť u tebe ožije. Nebudeš od něho brát úrok a ni přirážku, nýbrž budeš mít úctu před svým Bohem, a ť tvůj bratr u tebe ožívá. Nesmíš mu svých peněz dát na úrok, aniž smíš svůj pokrm dát na rozmnožení; já jsem Hospodin, váš Bůh, jenž jsem vás vyvedl ze země Egypta k tomu, abych vám dal zem Kenáanu a stal se vám Bohem. A kdykoli se tvůj bratr u tebe bude ocitat v tísni a bude ti prodáván, nesmíš po něm jako po otroku požadovat otroctví otroka. Bude u tebe jako námezdník, jako podruh, až do roku zvučení polnice bude u tebe sloužit; pak od tebe bude odcházet, on a s ním jeho děti, a vracet se ke své čeledi a k držbě svých otců se bude vracet, neboť oni jsou moji nevolníci, jež jsem vyvedl ze země Egypta; nesmějí být prodáváni prodejem nevolníka. Nesmíš nad ním s tvrdostí panovat, nýbrž budeš mít úctu před svým Bohem. A tvůj nevolník a tvá služebnice, jež budeš mít, - od národů, jež budou okolo vás, z nich budete kupovat nevolníka a služebnici, a také z dětí podruhů, kteří budou jako cizinci bydlet u vás, z nich budete kupovat, i z jejich čeledi, jež bude u vás, již ve vaší zemi zplodí, ti se vám budou stávat majetkem a budete si je přivlastňovat pro své děti po vás ke zdědění jako majetku natrvalo. Na ně smíte uvalovat otroctví, a le nad vašimi bratry, Isráélovými dětmi, muž nad svým bratrem, - nesmíš nad ním s tvrdostí panovat. A kdykoli se bude v zmáhat ruka cizince a neb podruha u tebe a tvůj bratr se u něho bude ocitat v tísni a prodávat se cizinci, podruhu u tebe, nebo potomku čeledi cizince, bude mít poté, co bude prodán, právo na vykoupení, jeden z jeho bratrů ho bude moci vykoupit - buď jeho strýc nebo syn jeho strýce ho bude moci vykoupit, nebo ho bude moci vykoupit jiný z jeho pokrevních příbuzných z jeho čeledi, nebo, v zmůže-li se jeho ruka, bude se moci vykoupit sám. I bude účtovat s koupivším ho od roku svého prodání jemu až po rok zvučení polnice a cena jeho prodeje bude podle počtu let - bude jako za dni námezdníka u něho. Bude -li ještě mnoho let, bude podle nich vracet své výkupné z ceny své koupě, a zbude-li až do roku zvučení polnice ještě málo let, ta mu bude účtovat; podle počtu let bude vracet své výkupné. Bude u něho rok po roce jako námezdník, nesmí se nad ním před tvýma očima s tvrdostí panovat. A nebude-li takto vykupován, pak bude odcházet on a s ním jeho děti v roce zvučení polnice, neboť Isráélovy děti jsou nevolníky mně, oni jsou moji nevolníci, jež jsem vyvedl ze země Egypta, já, Hospodin, jejich Bůh. Nesmíte si zhotovovat modly, aniž si smíte vztyčit sochu a ni sloup, aniž smíte ve vaší zemi umístit kámen něco zobrazující ke sklánění před ním, neboť já jsem Hospodin, váš Bůh. Mé soboty budete zachovávat a mou svatyni budete ctít; já jsem Hospodin. Budete-li chodit v mých ustanoveních a zachovávat mé rozkazy a vykonávat je, pak vám budu dávat deště v jejich čas a země bude dávat svůj výnos a polní stromoví bude dávat své ovoce, i bude vaše mlatba dostihovat vinobraní a vinobraní bude dostihovat setí, takže budete do sytosti jíst svůj chléb a bezpečně bydlet ve vaší zemi. A budu dávat v zemi pokoj, i budete uléhat a nebude nahánějícího strach, a budu odstraňovat ze země zlou zvěř a vaší zemí nebude procházet meč a své nepřátele poženete, i budou od meče padat před vaší tváří; a pět z vás požene sto a sto z vás požene deset tisíc, takže budou vaši nepřátelé od meče padat před vaší tváří. I obrátím se k vám a budu vás činit plodnými a množit vás a svou smlouvu s vámi upevňovat, i budete jíst staré zásoby a staré zpřed nového odklízet. A své obydlí chci umístit vprostřed vás a má duše si vás nebude ošklivit, nýbrž se budu procházet vprostřed vás a stanu se vám Bohem a vy mi budete lidem. Já jsem Hospodin, váš Bůh, jenž jsem vás vyvedl ze země Egypta, abyste jim nebyli nevolníky, a polámal jsem příčná dřeva vašeho jha, i dal jsem vám chodit vzpřímeně. A le jestliže mě nebudete poslouchat a všechny tyto rozkazy nebudete provádět a budete-li zamítaví proti mým ustanovením a bude-li si vaše duše ošklivit má práva, takže nebudete vykonávat všechny mé rozkazy, abyste porušoval mou smlouvu, věru vám zase já budu provádět toto: že na vás budu dopouštět hrůzu, souchotiny a horečku, co vyháší oči a vysiluje duši; i budete své símě sít nadarmo, neboť je pohltí vaši nepřátelé. A budu zaměřovat svou tvář proti vám, i budete poráženi před tváří vašich nepřátel, takže nad vámi budou panovat nenávidící vás, i budete prchat, a č nebude pronásledujícího vás. A nebudete-li mě ani při těchto věcech poslouchat, pak k vašemu trestání budu přidávat sedm krát více za vaše hříchy a lámat zpupnost vaší síly a činit nebesa nad vámi jakoby železem a vaši zem jakoby mosazí a nadarmo se vyčerpá vaše zdatnost, neboť vám vaše země nebude dávat svého výnosu a stromoví země nebude dávat svého ovoce. A jestliže budete chodit v rozpor u se mnou a nebudete ochotni poslouchat mě, pak na vás budu uvádět ještě sedm krát více bití podle vašich hříchů a posílat proti vám polní zvěř; ta vás bude připravovat o děti a vymizovat váš dobytek a ubírat vás, i budou vaše cesty pustnout. A jestliže se mi těmito věcmi nebudete dávat napravit, nýbrž budete chodit v rozpor u se mnou, pak věru já budu zakročovat v rozporu s vámi a budu vás bít, ano, já, sedm krát více za vaše hříchy a přivádět na vás meč mstící se pomstou smlouvy, i budete sháněni do vašich měst a budu doprostřed vás vpouštět mor a budete vy dáváni v ruku nepřítele. Až vám zlomím hůl chleba, pak bude deset žen péci váš chléb v jedné peci a budou vám váš chléb zpět dávat na váhu, i budete jíst a nebudete se moci nasytit. A jestliže mě při tomto nebudete poslouchat, nýbrž budete chodit v rozporu se mnou, pak s vámi budu zacházet v popuzení odporu a budu vás trestat věru i já sedm krát více za vaše hříchy, takže budete jíst maso svých synů, i maso svých dcer budete jíst, a budu plenit vaše výšiny a vytínat vaše sluneční kůly a klást vaše mrtvoly na mrtvoly vašich neřádstev a má duše si vás bude ošklivit, a vaše města budu vy dávat zřícení a vaše svatyně pustošit, aniž budu přivoňovat k vůni vašich líbezností. A já budu pustošit zem, takže se vaši nepřátelé, kteří v ní budou bydlet, nad ní budou hrozit, a vás budu rozprašovat mezi národy a tasit za vámi meč, i bude se vaše země stávat spouští a vaše města se budou stávat zříceninami. Tehdy bude země užívat svých sobot; po všechny dni svého zpustošení, co vy budete v zemi svých nepřátel, tehdy země bude odpočívat a vyrovnávat si své soboty; za všechny dni svého zpustošení bude odpočívat, co neodpočinula ve vaše soboty za vašeho bydlení v ní. A ti, kdo mezi vámi zbudou, - pak v jejich srdce v zemi jejich nepřátel uvedu zbabělost, i zaplaší je šelest odvátého listí a budou prchat prcháním jako před mečem a budou padat, a č nebude pronásledujícího, a budou klopýtat o sebe navzájem, a č pronásledujícího nebude, a nebude se vám do stávat schopnosti postavit se vůči tváři vašich nepřátel. I budete bloudit mezi národy a země vašich nepřátel vás bude pohlcovat; a ti, kdo mezi vámi zbudou, budou pro svou nepravost zetlívat v zemích vašich nepřátel, a i pro nepravosti jejich otců budou zetlívat s nimi. I budou vyznávat svou nepravost a nepravost svých otců v jejich nevěrnosti, jíž se zpronevěřili vůči mně, a také jak chodili v rozporu se mnou - i já jsem zakročoval v rozporu s nimi a zaváděl jsem je v zem jejich nepřátel. Jestliže se tehdy jejich neobřezané srdce bude chtít pokořit a jestliže tehdy trest za svou nepravost budou chtít přijmout, pak si budu připomínat svou smlouvu s Jákóbem a také svou smlouvu s Isákem a také svou smlouvu s Abráhámem si budu připomínat, a budu si připomínat tu zem, neboť ta země bude od nich opuštěna a ve svém zpustošení bez nich bude užívat svých sobot a oni budou přijímat trest za svou nepravost, protože, a právě proto, že se zamítavě postavili proti mým právům a jejich duše si zošklivila má ustanovení. Ale an i takto, při jejich pobytu v zemi jejich nepřátel, je nebudu zamítat, aniž si je budu ošklivit k jich vyhubení, ke zrušení mé smlouvy s nimi, neboť já jsem Hospodin, jejich Bůh, nýbrž si pro ně budu připomínat smlouvu s předky, jež jsem před očima národů vyvedl ze země Egypta k tomu, abych se jim stal Bohem, já, Hospodin. Toto jsou ustanovení a předpisy a zákony, jež Hospodin zavedl mezi sebou a mezi Isráélovými dětmi na hoře Sínaji skrze Mojžíše. A Hospodin k Mojžíšovi promluvil výrokem: Promluv k Isráélovým dětem a řekni k nim: Kdykoli někdo bude chtít splnit slib, budou osoby pro Hospodina podle tvého hodnocení; i bude tvé hodnocení mužského pohlaví od věku dvaceti let a ž po věk šedesáti let - tu bude tvé hodnocení padesát šeklů stříbra podle šeklu svatyně; a bude -li to ženské pohlaví, pak tvé hodnocení bude třicet šeklů; a jestliže od věku pěti let a ž po věk dvaceti let, pak tvé hodnocení mužského pohlaví bude dvacet šeklů a stran ženského pohlaví deset šeklů; a jestliže od věku jednoho měsíce a ž po věk pěti let, pak tvé hodnocení mužského pohlaví bude pět šeklů stříbra a tvé hodnocení stran ženského pohlaví bude tři šekly stříbra. A jestliže od věku šedesáti let a výše, jestliže mužské pohlaví, pak bude tvé hodnocení patnáct šeklů a stran ženského pohlaví deset šeklů. A bude-li on v tísni a ne podle tvého hodnocení, pak se postaví před tvář kněze a kněz ho ohodnotí - podle toho, čeho ruka toho, jenž slíbil, bude moci dostihnout, ho kněz bude hodnotit. A půjde- li o dobytek, z něhož Hospodinu předkládají obětní dar y, bude vše svaté, co kdo z něho Hospodinu bude dávat; nesmí je vyměnit, aniž je smí nahradit, dobré špatným nebo špatné dobrým, a bude-li přece nahrazovat dobytče dobytčetem, pak bude ono i jeho náhrada bude čímsi svatým. A půjde- li o jakýkoli dobytek nečistý, z něhož Hospodinu obětní dar y nepředkládají, pak se to dobytče postaví před tvář kněze a kněz je ohodnotí, zda je dobré či špatné; podle tvého hodnocení, kněže, tak bude; a bude-li je jakkoli chtít vykoupit, pak k tvému hodnocení přidá pětinu. A kdykoli někdo za svatý Hospodinu bude chtít posvětit svůj dům, pak jej kněz ohodnotí, zda je dobrý či zda je špatný; podle toho, jak jej kněz bude hodnotit, tak bude platno, a bude-li ten, jenž posvětil, chtít svůj dům vykoupit, pak k tomu přidá pětinu ceny tvého hodnocení a do stane se mu. A bude-li někdo chtít Hospodinu posvětit část pole své držby, pak tvé hodnocení nastane podle jeho osetí: osetí chómerem ječmene za padesát šeklů stříbra. Bude-li své pole chtít posvětit od roku zvučení polnice, bude zůstávat při tvém hodnocení, a le bude-li své pole chtít posvětit po zvučení polnice, pak mu kněz spočítá cenu podle let, jež budou pozůstávat až po rok zvučení polnice a z tvého hodnocení se učiní srážka. A bude-li své pole ten, jenž je posvětil, chtít jakkoli vykoupit, pak k němu přidá pětinu ceny tvého hodnocení a zůstane mu; a le nebude-li to pole vykupovat a neb prodá-li to pole někomu jinému, nebude již moci být vykoupeno a stane se to pole při svém uvolnění při zvučení polnice svatým Hospodinu jako pole odevzdané; jeho držby se bude do stávat knězi. A bude-li chtít Hospodinu posvětit pole, jež koupil, jež ne ní z polí jeho držby, pak mu kněz spočítá částku tvého hodnocení až do roku zvučení polnice a on v onen den zaplatí tvé hodnocení jako svatou věc Hospodinu; v roce zvučení polnice se pole bude vracet tomu, od koho je koupil, člověku, jemuž patří držba země. A všechno tvé hodnocení bude podle šeklu svatyně, a šekl bude dvacet gér. Ale prvorozené, jež se bude rodit jako první pro Hospodina, mezi dobytkem - nikdo je nemůže posvětit, ať hovězí dobytče, ať drobné dobytče, ono patří Hospodinu. A je- li z dobytka nečistého, pak se vyplatí podle tvého hodnocení a přidá se k němu pětina, a nebude-li vykupováno, bude podle tvého hodnocení prodáno. Ale nic odevzdané ho, co kdo Hospodinu bude odevzdávat, ze všeho, co mu patří, z lidí a dobytka a z polí jeho držby, nesmí být prodáváno, aniž smí být vykupováno; vše odevzdané - ono je nanejvýš svaté Hospodinu. Nikdo odevzdaný záhubě, kdo z lidí bude záhubě odevzdáván, nesmí být vyplacen; musí jistotně být usmrcen. A každý desátek země, ze semene země, z ovoce stromoví, on patří Hospodinu, je svatý Hospodinu, a bude-li někdo chtít část svého desátku jakkoli vykoupit, přidá k němu pětinu. A každý desátek ze skotu a neb z drobného dobytka, ze všeho, co bude přecházet pod holí, desáté bude svaté Hospodinu; nesmí se zkoumat, zda je dobré či špatné, a nesmí se nahrazovat, a bude-li se přece nahrazovat, pak bude ono i jeho náhrada bude čímsi svatým; nesmí být vykoupeno. Toto jsou rozkazy, jež Hospodin rozkázal Mojžíšovi pro Isráélovy děti na hoře Sínaji. A Hospodin k Mojžíšovi v pustině Sínaje, ve stanu setkávání, v první den druhého měsíce v druhém roce po jejich vyjití ze země Egypta, promluvil výrokem: Zjistěte úhrn celého shromáždění Isráélových dětí podle jejich čeledí, podle domů jejich otců, v počtu jmen, všechny mužského pohlaví podle jejich hlav, od věku dvaceti let a výše, všech vycházejících k vojsku v Isráélovi; ty podle jejich vojenských oddílů budete podrobovat přehlídce, ty a Árón. A bude u vás jeden muž za každou větev, muž, jenž bude hlavou domu svého otce; a toto jsou jména mužů, kteří při vás budou stát: za Reúvéna Elícúr, syn Šedeúrův; za Šimeóna Šelúmíél, syn Cúríšaddájův; za Júdu Nachšón, syn Ammínádávův; za Jissáschára Nethaneél, syn Cúárův; za Zevulúna Elíáv, syn Chélónův; za syny Josefovy, za Efrájima Elíšámá, syn Ammíhúdův; za Menaššéa Gamlíél, syn Pedáhcúrův; za Benjámína Avídán, syn Gideóního; za Dána Achíezer, syn Ammíšaddájův; za Ášéra Pageíél, syn Ochránův; za Gáda Eljásáf, syn Deúélův; za Naftálího Achíra, syn Énánův. Toto jsou povolávaní shromáždění, náčelníci větví svých otců; oni jsou hlavy tisíců Isráélových. I vzal Mojžíš a Árón tyto muže, kteří byli označeni jmény, a v první den druhého měsíce svolali celé shromáždění, i dali se po svých čeledích, podle domů svých otců, v počtu jmen, od věku dvaceti let a výše, podle svých hlav, zapsat do rodových seznamů. Podle toho, co Hospodin rozkázal Mojžíšovi, tak je podrobil i přehlídce v pustině Sínaje. I bylo synů Reúvéna, prvorozeného Isráélova, jejich rodů podle jejich čeledí, podle domů jejich otců, v počtu jmen, podle jejich hlav, všech mužského pohlaví od věku dvaceti let a výše, všech vycházejících k vojsku, podrobených přehlídce mezi nimi, patřících k větvi Reúvénově, šestačtyřicet tisíc a pět set. Stran synů Šimeónových, jejich rodů podle jejich čeledí, podle domů jejich otců, jeho podrobených přehlídce v počtu jmen, podle jejich hlav, všech mužského pohlaví od věku dvaceti let a výše, všech vycházejících k vojsku, podrobených přehlídce mezi nimi, patřících k větvi Šimeónově: devětapadesát tisíc a tři sta. Stran synů Gádových, jejich rodů podle jejich čeledí, podle domů jejich otců, v počtu jmen, od věku dvaceti let a výše, všech vycházejících k vojsku, podrobených přehlídce mezi nimi, patřících k větvi Gádově: pětačtyřicet tisíc a šest set a padesát. Stran synů Júdových, jejich rodů podle jejich čeledí, podle domů jejich otců, v počtu jmen, od věku dvaceti let a výše, všech vycházejících k vojsku, podrobených přehlídce mezi nimi, patřících k větvi Júdově: čtyřiasedmdesát tisíc a šest set. Stran synů Jissáschárových, jejich rodů podle jejich čeledí, podle domů jejich otců, v počtu jmen, od věku dvaceti let a výše, všech vycházejících k vojsku, podrobených přehlídce mezi nimi, patřících k větvi Jissáschárově: čtyřiapadesát tisíc a čtyři sta. Stran synů Zevulúnových, jejich rodů podle jejich čeledí, podle domů jejich otců, v počtu jmen, od věku dvaceti let a výše, všech vycházejících k vojsku, podrobených přehlídce mezi nimi, patřících k větvi Zevulúnově: sedmapadesát tisíc a čtyři sta. Stran synů Josefových: stran synů Efrájimových, jejich rodů podle jejich čeledí, podle domů jejich otců, v počtu jmen, od věku dvaceti let a výše, všech vycházejících k vojsku, podrobených přehlídce mezi nimi, patřících k větvi Efrájimově: čtyřicet tisíc a pět set. Stran synů Menaššéových, jejich rodů podle jejich čeledí, podle domů jejich otců, v počtu jmen, od věku dvaceti let a výše, všech vycházejících k vojsku, podrobených přehlídce mezi nimi, patřících k větvi Menaššéově: dvaatřicet tisíc a dvě stě. Stran synů Benjámínových, jejich rodů podle jejich čeledí, podle domů jejich otců, v počtu jmen, od věku dvaceti let a výše, všech vycházejících k vojsku, podrobených přehlídce mezi nimi, patřících k větvi Benjámínově: pětatřicet tisíc a čtyři sta. Stran synů Dánových, jejich rodů podle jejich čeledí, podle domů jejich otců, v počtu jmen, od věku dvaceti let a výše, všech vycházejících k vojsku, podrobených přehlídce mezi nimi, patřících k větvi Dánově: dvaašedesát tisíc a sedm set. Stran synů Ášérových, jejich rodů podle jejich čeledí, podle domů jejich otců, v počtu jmen, od věku dvaceti let a výše, všech vycházejících k vojsku, podrobených přehlídce mezi nimi, patřících k větvi Ášérově: jedenačtyřicet tisíc a pět set. Stran synů Naftálího, jejich rodů podle jejich čeledí, podle domů jejich otců, v počtu jmen, od věku dvaceti let a výše, všech vycházejících k vojsku, podrobených přehlídce mezi nimi, patřících k větvi Naftálího: třiapadesát tisíc a čtyři sta. Toto jsou ti, již byli přehlídce podrobeni, jež přehlídce podrobil Mojžíš a Árón a náčelníci Isráélovi; bylo jich dvanáct mužů, každý jednotlivec za dům svých otců; a všech přehlídce podrobených z Isráélových synů podle domů jejich otců, od věku dvaceti let a výše, všech vycházejících k vojsku v Isráélovi, všech, již byli přehlídce podrobeni, tedy bylo šest set tisíc a tři tisíce a pět set a padesát. A le Lévíovcům, patřícím k větvi svých otců, nebylo určeno podrobit se přehlídce mezi nimi, neboť Hospodin k Mojžíšovi promluvil výrokem: Jen větev Lévího nebudeš podrobovat přehlídce, aniž budeš zjišťovat úhrn jich mezi Isráélovými dětmi, nýbrž ty ustanov Lévíovce nad obydlím svědectví a nade všemi jeho zařízeními a nade vším, co k němu patří; oni budou obydlí a všechna jeho zařízení nosit a oni je budou obsluhovat a okolo obydlí se ukládat, a když se obydlí bude dávat na cestu, budou je skládat Lévíovci, a když se obydlí bude ukládat, budou je vztyčovat Lévíovci, a přiblíživší se neoprávněný bude muset být usmrcen. A Isráélovy děti se budou ukládat každý u svého houfu a každý u své korouhve podle svých vojenských oddílů, a Lévíovci se budou ukládat okolo obydlí svědectví, a ť nad shromážděním Isráélových dětí není rozhněvání; i budou Lévíovci dbát péče o obydlí svědectví. A Isráélovy děti učinily podle všeho, co Hospodin rozkázal Mojžíšovi; tak učinili. A Hospodin k Mojžíšovi a k Árónovi promluvil výrokem: Isráélovy děti se budou ukládat každý u své korouhve při znameních podle domů svých otců; v odstupu vůkol vůči stanu setkávání se budou ukládat. K východu tedy, ke vzcházení se ukládající: korouhev houfu Júdova podle jejich vojenských oddílů, a náčelník synů Júdových Nachšón, syn Ammínádávův, a jeho vojska, totiž přehlídce podrobených mezi nimi, čtyřiasedmdesát tisíc a šest set. A u něho se ukládající: větev Jissaschárova a náčelník synů Jissaschárových Nethaneél, syn Cúarův, a jeho vojska, totiž přehlídce podrobených v něm, čtyřiapadesát tisíc a čtyři sta; větev Zevulúnova a náčelník synů Zevulúnových Elíáv, syn Chélónův, a jeho vojska, totiž přehlídce podrobených v něm, sedmapadesát tisíc a čtyři sta. Všech, již byli přehlídce podrobeni, patřících k houfu Júdovu: sto tisíc a osmdesát tisíc a šest tisíc a čtyři sta podle jejich vojenských oddílů; budou se na cestu dávat nejprve. Korouhev houfu Reúvénova k jihu podle jejich vojenských oddílů, a náčelník synů Reúvénových Elícúr, syn Šedeúrův, a jeho vojska, totiž přehlídce podrobených v něm, šestačtyřicet tisíc a pět set. A u něho se ukládající: větev Šimeónova a náčelník synů Šimeónových Šelúmíél, syn Cúríšaddájův, a jeho vojska, totiž přehlídce podrobených mezi nimi, devětapadesát tisíc a tři sta; a větev Gádova a náčelník synů Gádových Eljásáf, syn Reúélův, a jeho vojska, totiž přehlídce podrobených mezi nimi, pětačtyřicet tisíc a šest set a padesát. Všech, již byli přehlídce podrobeni, patřících k houfu Reúvénovu: sto tisíc a jedenapadesát tisíc a čtyři sta a padesát podle jejich vojenských oddílů; ti se budou na cestu dávat druzí. Pak se bude dávat na cestu stan setkávání, houf Lévíovců vprostřed houfů; podle toho, jak se budou ukládat, tak se budou dávat na cestu, každý na své straně, podle svých korouhví. Korouhev houfu Efrájimova podle jejich vojenských oddílů k západu, a náčelník synů Efrájimových Elíšámá, syn Ammíhúdův, a jeho vojska, totiž přehlídce podrobených mezi nimi, čtyřicet tisíc a pět set. A u něho větev Menaššéova a náčelník synů Menaššéových Gamlíél, syn Pedáhcúrův, a jeho vojska, totiž přehlídce podrobených mezi nimi, dvaatřicet tisíc a dvě stě; a větev Benjámínova a náčelník synů Benjámínových Avídán, syn Gideóního, a jeho vojska, totiž přehlídce podrobených mezi nimi, pětatřicet tisíc a tři sta. Všech, již byli přehlídce podrobeni, patřících k houfu Efrájimovu: sto tisíc a osm tisíc a sto podle jejich vojenských oddílů; ti se budou na cestu dávat třetí. Korouhev houfu Dánova k severu podle jejich vojenských oddílů a náčelník synů Dánových Achíezer, syn Ammíšaddájův, a jeho vojska, totiž přehlídce podrobených mezi nimi, dvaašedesát tisíc a sedm set. A u něho se ukládající: větev Ášérova a náčelník synů Ášérových Pageíél, syn Ochranův, a jeho vojska, totiž přehlídce podrobených mezi nimi, jedenačtyřicet tisíc a pět set; a větev Naftálího a náčelník synů Naftálího Achíra, syn Énánův, a jeho vojska, totiž přehlídce podrobených mezi nimi, třiapadesát tisíc a čtyři sta. Všech, již byli přehlídce podrobeni patřících k houfu Dánovu: sto tisíc a sedmapadesát tisíc a šest set; budou se dávat na cestu jako poslední z jejich korouhví. Toto jsou přehlídce podrobení z Isráélových dětí podle domů jejich otců; všech přehlídce podrobených z houfů podle jejich vojenských oddílů: šest set tisíc a tři tisíce a pět set a padesát. A le Lévíovcům nebylo podle toho, co Hospodin rozkázal Mojžíšovi, určeno podrobit se přehlídce mezi Isráélovými dětmi. I učinily Isráélovy děti podle všeho, co Hospodin Mojžíšovi rozkázal; tak se ukládali podle svých korouhví a tak se dávali na cestu, každý podle svých čeledí, po domech svých otců. A toto jsou rodokmeny Árónovy a Mojžíšovy v den Hospodinova hovoru s Mojžíšem na hoře Sínaji a toto jsou jména synů Árónových: prvorozený Nádáv a Avíhú, Eleázár a Íthámár; toto jsou jména synů Árónových, pomazaných kněží, jejichž ruku naplnil i k zastávání kněžství. A le Nádáv a Avíhú před tváří Hospodinovou umřeli při svém předkládání nepatřičného ohně před tvář Hospodinovu v pustině Sínaje, a ne do stalo se jim synů; kněžství tedy v přítomnosti Áróna, jejich otce, zastával i Eleázár a Íthámár. A Hospodin k Mojžíšovi promluvil výrokem: Přiveď blíže větev Lévího a postav ji před tvář Áróna, kněze, a ť ho obsluhují, i budou dbát jeho nařízení a péče celého shromáždění před stanem setkávání o sloužení službou při obydlí a budou mít na starosti všechna zařízení stanu setkávání a péči Isráélových dětí o sloužení službou při obydlí. Lévíovce tedy musíš dát Árónovi a jeho synům; oni jsou mu dáni - dáni ze strany Isráélových dětí; a Áróna a jeho syny musíš pověřit, a ť se věnují svému kněžství; a přiblíživší se neoprávněný bude muset být usmrcen. A Hospodin k Mojžíšovi promluvil výrokem: A já - hle, jsem Lévíovce zprostřed Isráélových dětí vzal místo všeho prvorozeného, protrhujícího dělohu, z Isráélových dětí; i budou Lévíovci patřit mně, neboť mně patří vše prvorozené. V den mého pobití všeho prvorozeného v zemi Egypta jsem si posvětil vše prvorozené v Isráélovi, od lidí po dobytek; budou patřit mně, já jsem Hospodin. A Hospodin k Mojžíšovi v pustině Sínaje promluvil výrokem: Podrob syny Lévího přehlídce podle domů jejich otců, podle jejich čeledí, všechny mužského pohlaví od věku jednoho měsíce a výše - ty musíš podrobit přehlídce. A Mojžíš je na příkaz Hospodinův, podle toho, co mu bylo rozkázáno, přehlídce podrobil. A toto byli synové Lévího ve svých pojmenováních: Géršón a Keháth a Merárí. A toto jsou jména synů Géršóna podle jejich čeledí: Livní a Šimeí. A synové Kehátha podle svých čeledí: Amrám a Jicchár, Chevrón a Uzzíél. A synové Merárího podle svých čeledí: Machlí a Múší. Toto jsou oni, čeledi Lévího podle domů jejich otců. Géršónova je čeleď Livního a čeleď Šimeího; toto jsou oni, čeledi Géršunního. Přehlídce podrobených mezi nimi v počtu všech mužského pohlaví, od věku jednoho měsíce a výše, bylo sedm tisíc a pět set. Čeledi Géršunního se ukládaly za obydlím k západu a náčelníkem otcovského domu Géršunního byl Eljásáf, syn Láélův. A předmětem péče synů Géršónových při stanu setkávání bylo obydlí, totiž stan, jeho příkrov a záclona vchodu stanu setkávání a závěsy ohrady a záclona vchodu ohrady, jež byla u obydlí a u oltáře dokola, i s provazy k němu, ke vší službě v něm. A Keháthova je čeleď Amrámího a čeleď Jicchárího a čeleď Chevróního a čeleď Uzzíélího; toto jsou oni, čeledi Keháthího, v počtu všech mužského pohlaví od věku jednoho měsíce a výše osm tisíc a šest set majících na starosti opatrování svatyně. Čeledi synů Keháthových se ukládaly po straně obydlí k jihu a náčelníkem otcovského domu čeledi Keháthího byl Elícáfán, syn Uzzíélův. A předmětem jejich péče byla skříňka a stůl a svícen a oltáře, tedy zařízení svatyně, jimiž obsluhovali, a záclona a všechna práce okolo toho. A náčelníkem náčelníků Lévího byl Eleázár, syn Áróna, kněze, dozorce nad mající mi na starosti opatrování svatyně. Merárího je čeleď Machlího a čeleď Múšího; toto jsou oni, čeledi Merárího, a přehlídce podrobených mezi nimi v počtu všech mužského pohlaví od věku jednoho měsíce a výše šest tisíc a dvě stě, a náčelníkem otcovského domu čeledi Merárího byl Cúríél, syn Avíchájílův; ukládali se po straně obydlí k severu. A předmětem pověření synů Merárího opatrováním byla prkna obydlí a svlaky k němu a sloupy k němu a podstavce k němu a všechna práce okolo toho, a sloupy ohrady dokola a jejich podstavce a kolíky k nim a provazy k nim. A před obydlím k východu, před stanem setkávání ke vzcházení se ukládající: Mojžíš a Árón a jeho synové, věnující se opatrování svatyně stran péče Isráélových dětí; a přiblíživší se neoprávněný měl být usmrcen. Všech přehlídce podrobených Lévíovců, jež na příkaz Hospodinův přehlídce podrobil Mojžíš a Árón, podle jejich čeledí, všech mužského pohlaví, od věku jednoho měsíce a výše, bylo dvaadvacet tisíc. A Hospodin k Mojžíšovi řekl: Podrob přehlídce vše prvorozené mužského pohlaví, patřící k Isráélovým synům, od věku jednoho měsíce a výše, a zjisti počet jejich jmen; i musíš vzít mně - já jsem Hospodin - Lévíovce místo všeho prvorozeného mezi Isráélovými syny a dobytek Lévíovců místo všeho prvorozeného mezi dobytkem Isráélových dětí. A Mojžíš podle toho, co mu Hospodin rozkázal, vše prvorozené mezi Isráélovými syny přehlídce podrobil; i bylo všeho prvorozeného mužského pohlaví v počtu jmen, od věku jednoho měsíce a výše, patřících k podrobeným přehlídce mezi nimi, dvaadvacet tisíc třiasedmdesát a dvě stě. A Hospodin k Mojžíšovi promluvil výrokem: Vezmi Lévíovce místo všeho prvorozeného mezi Isráélovými dětmi a dobytek Lévíovců místo jejich dobytka; i budou Lévíovci patřit mně - já jsem Hospodin; a částky výkupného za těch třiasedmdesát a dvě stě z prvorozenstva Isráélových dětí, o něž je ho více nad Lévíovce, ty budeš vybírat po pěti šeklech na hlavu; budeš je vybírat podle šeklu svatyně; šekl je dvacet gér. A ty peníze musíš dát Árónovi a jeho synům, částky výkupného za ty, o něž je více mezi nimi. Mojžíš tedy peníze částek výkupného od těch, o něž bylo více než vykoupených Lévíovci, vybral, od prvorozenstva Isráélových dětí vybral peníze, pětašedesát a tři sta a tisíc podle šeklu svatyně, a dal Mojžíš ty peníze částek výkupného Árónovi a jeho synům na příkaz Hospodinův, podle toho, co Hospodin Mojžíšovi rozkázal. A Hospodin k Mojžíšovi promluvil výrokem: Zjisti úhrn synů Keháthových zprostřed synů Lévího podle jejich čeledí, podle domů jejich otců, od věku třiceti let a výše a ž po věk padesáti let, každého přistupujícího k povolání, k vykonávání zaměstnání ve stanu setkávání. Toto bude služba synů Keháthových ve stanu setkávání, nanejvýš svatá: že přijde Árón a jeho synové, když se bude tábor dávat na cestu, a sejmou oponu k zastření a přikryjí jí skříňku svědectví a dají na ni kryt z kůže jezevce a shora prostřou roucho celé z modrého purpuru a vsunou tyče k ní patřící, a na stůl přítomnosti budou prostírat roucho z modrého purpuru a dají na něj podnosy a pánve a číše a konvice k úlitbě; bude na něm i ustavičný chléb. A na to budou prostírat roucho z červcového šarlatu a přikryjí jej příkrovem z kůže jezevce a vsunou tyče k němu patřící. A vezmou roucho z modrého purpuru a přikryjí svícen k svícení a lampy k němu a kratiknoty k němu a zhášedla k němu a všechny nádoby na olej k němu, jimiž při něm obsluhují, a dají jej a všechna náčiní k němu patřící do obalu z kůže jezevce a dají na nosítka. A na oltář ze zlata budou prostírat roucho z modrého purpuru a přikryjí jej příkrovem z kůže jezevce a vsunou tyče k němu patřící; a všechna náčiní k obsluze, jimiž ve svatyni obsluhují, vezmou a dají do roucha z modrého purpuru a přikryjí je příkrovem z kůže jezevce a dají na nosítka. A oltář zbaví popela a prostřou na něj roucho z červeného purpuru a dají na něj všechna náčiní k němu, jimiž při něm obsluhují, nádoby na oheň a vidlice a lopatky a pánve, všechna náčiní k oltáři, a prostřou na něj kryt z kůže jezevce a vsunou tyče k němu patřící. A když dokončí Árón a jeho synové přikrývání svatyně a všech zařízení svatyně, když se bude tábor dávat na cestu, potom budou přicházet synové Keháthovi nosit, a le do toho, co je svaté, nesmějí zasahovat, jinak umřou. Tyto věci jsou ze stanu setkávání předmětem nošení synů Keháthových. A předmětem dozoru Eleázára, syna Áróna, kněze, bude olej k svícení a kouřidlo z vonných koření a ustavičná oběť dar u a olej k pomazávání, dozoru nad celým obydlím a nade vším, co je v něm, ve svatyni a v jejích zařízeních. A Hospodin k Mojžíšovi a k Árónovi promluvil výrokem: Nesmíte dopustit vyhubení kmene čeledí Keháthího zprostřed Lévíovců, učiňte jim tedy toto, a ť při svém přibližování k nejsvětější svatyni zůstanou naživu a neumřou: Nechť přicházejí Árón a jeho synové a zařadí je, muže za muže m k jeho práci a k jeho předmětu nošení, a ť nepřicházejí zahlédnout to, co je svaté, a ne umřou. A Hospodin k Mojžíšovi promluvil výrokem: Zjisti úhrn synů Géršónových, i jich, podle domů jejich otců, podle jejich čeledí, od věku třiceti let a výše po věk padesáti let je budeš podrobovat přehlídce, každého, kdo přistupuje uskutečňovat povolání, sloužit službou při stanu setkávání. A toto bude služba čeledí Géršunního stran předmětu sloužení, totiž stran předmětu nošení: že budou nosit koberce obydlí, totiž stan setkávání, jeho příkrov a příkrov z jezevčiny, jenž je na něm shora, záclonu vchodu stanu setkávání a závěsy ohrady a záclonu vchodu, brány ohrady, jež je u obydlí a u oltáře dokola, a provazy k tomu a všechna náčiní k práci okolo toho; a vším, co se při tom má vykonat, tím budou sloužit. Všechna služba synů Géršunního stran všeho, co mají nosit, a stran všeho, čím mají sloužit, se bude dít na příkaz Áróna a jeho synů; a vše, co mají nosit, jim budete svěřovat do opatrování. Toto je služba čeledí synů Géršunního při stanu setkávání; a jejich povinnosti budou pod správou Íthámára, syna Áróna, kněze. Synové Merárího - budeš je podrobovat přehlídce podle jejich čeledí, podle domů jejich otců, od věku třiceti let a výše a ž po věk padesáti let je budeš podrobovat přehlídce, každého, kdo přistupuje k povolání sloužit službou při stanu setkávání. A toto bude povinností jejich nošení stran vší jejich služby při stanu setkávání: prkna obydlí a svlaky k němu a sloupy k němu a podstavce k němu a sloupy ohrady dokola a jejich podstavce a kolíky k nim a provazy k nim, se všemi náčiními k tomu a se vší prací okolo toho; a jmény budete vypočítávat předměty, jež budou mít za povinnost nosit. Toto je služba čeledí synů Merárího, totiž všechna jejich služba při stanu setkávání pod správou Íthámára, syna Áróna, kněze. A Mojžíš a Árón a náčelníci shromáždění podrobil i přehlídce syny Keháthího podle jejich čeledí a podle domů jejich otců, od věku třiceti let a výše a ž po věk padesáti let, každého, kdo přistupoval k povolání, k službě při stanu setkávání; i bylo přehlídce podrobených podle jejich čeledí dva tisíce sedm set a padesát. Toto jsou přehlídce podrobení z čeledí Keháthího, každý, kdo sloužil při stanu setkávání, jež na příkaz Hospodinův skrze Mojžíše přehlídce podrobil Mojžíš a Árón. A přehlídce podrobení ze synů Géršónových, podle jejich čeledí a podle domů jejich otců, od věku třiceti let a výše a ž po věk padesáti let, každý, kdo přistupoval k povolání, k službě při stanu setkávání: bylo tedy přehlídce podrobených mezi nimi podle jejich čeledí, podle domů jejich otců, dva tisíce a šest set a třicet. Toto jsou přehlídce podrobení z čeledí synů Géršónových, každý, kdo sloužil při stanu setkávání, jež na příkaz Hospodinův přehlídce podrobil Mojžíš a Árón. A přehlídce podrobení z čeledí synů Merárího, podle jejich čeledí, podle domů jejich otců, od věku třiceti let a výše a ž po věk padesáti let, každý, kdo přistupoval k povolání, k službě při stanu setkávání: bylo tedy přehlídce podrobených mezi nimi podle jejich čeledí tři tisíce a dvě stě. Toto jsou přehlídce podrobení z čeledí synů Merárího, jež na příkaz Hospodinův skrze Mojžíše přehlídce podrobil Mojžíš a Árón. Všech, již byli přehlídce podrobeni, jež přehlídce podrobil Mojžíš a Árón a náčelníci Isráélovi, Lévíovce podle jejich čeledí a podle domů jejich otců, od věku třiceti let a výše a ž po věk padesáti let, každý, kdo přistupoval k sloužení službou obsluhování a službou nošení při stanu setkávání, bylo tedy přehlídce podrobených mezi nimi osm tisíc a pět set a osmdesát; na příkaz Hospodinův je skrze Mojžíše ustanovil i, muže za muže m nad jeho službou a nad předmětem jeho nošení; byli tedy ustanoveni jím, jak Hospodin Mojžíšovi rozkázal. A Hospodin k Mojžíšovi promluvil výrokem: Rozkaž Isráélovým dětem, a ť z tábora vypuzují každého malomocného a každého majícího výtok a každého znečištěného při mrtvém; od mužského po ženské pohlaví je musíte vypudit, ven vůči táboru je musíte vypudit, a ť neznečišťují tábor těch, vprostřed nichž já pobývám. A Isráélovy děti tak učinily; a no, vypudili je ven vůči táboru podle toho, co Hospodin k Mojžíšovi promluvil - tak Isráélovy děti učinily. A Hospodin k Mojžíšovi promluvil výrokem: Promluv k Isráélovým dětem: Kdykoli muž nebo žena budou páchat některý ze všech hříchů lidí tím, že se dopustí vyslovené nepoctivosti proti Hospodinu, takže se ona duše proviní, pak nechť svůj hřích, jejž spáchali, vyznají, a čím se kdo provinil, se vrátí ve vlastní hodnotě toho a musí se k tomu přidat pětina toho a dá se tomu, vůči němuž se provinil i. A nemá-li ten člověk příbuzného k vrácení dluhu jemu, připadne vrácený dluh Hospodinu, knězi, mimo berana zadostučinění, jímž se za něho bude činit zadost. I každá oběť věnování, patřící ke kterékoli ze svatých věcí Isráélových dětí, jež předkládají knězi, se bude do stávat jemu, a číkoli svaté věci se jemu budou do stávat; co mu kdo bude dávat, se bude do stávat jemu. A Hospodin k Mojžíšovi promluvil výrokem: Promluv k Isráélovým dětem a řekni k nim: Kdykoli se žena kteréhokoli muže bude odvracet a dopustí se vyslovené nevěry proti němu, takže s ní jiný muž ulehne s výlev em semene, a před očima jejího muže to bude skryto, protože se ona utají, že byla znečištěna, a svědka proti ní nebude a nebude přistižena, a le na něho přijde duch žárlivosti, takže se na svou ženu, jež byla znečištěna, jme žárlit, nebo na něho přijde duch žárlivosti, takže se jme žárlit na svou ženu, jež znečištěna nebyla, pak ten muž svou ženu přivede ke knězi a přinese její obětní dar za ni, desetinu éfy hrubé mouky z ječmene; nesmí na ni nalít oleje a nesmí na ni dát kadidla, neboť ona je obětí dar u veliké žárlivosti, dar u připomínky, připomínající nepravost. A kněz ji přivede blíže a postaví ji před tvář Hospodinovu, i vezme kněz svatou vodu v nádobě z hlíny, a z prachu, jenž je na podlaze obydlí, kněz bude brát a dá do té vody, a tu ženu kněz postaví před tvář Hospodinovu a obnaží hlavu té ženy, a oběť dar u připomínky (ona je obětí dar u veliké žárlivosti ) dá na její dlaně; a v ruce kněze bude voda veliké hořkosti, jež působí prokletí. A kněz ji zapřisáhne a řekne k té ženě: Neulehl-li s tebou jiný muž a neodvrátila-li ses znečištěním, jsouc pod svým mužem, buď bezpečna před touto vodou veliké hořkosti, jež působí prokletí; a le odvrátila-li ses, jsouc pod svým mužem, a znečistila-li ses, neboť si přilehnutí při tobě dovolil muž mimo tvého muže, - pak kněz tu ženu zapřisáhne přísahou kletby, i řekne kněz té ženě: Nechť tě Hospodin činí kletbou a přísahou vprostřed tvého lidu, takže ti Hospodin dá bedro v padlé a lůno opuchlé, a nechť tato voda, jež působí prokletí, vejde v tvé útroby učinit tvé lůno opuchlým a tvé bedro v padlým. A ta žena řekne: Ámén, ámén. A kněz tyto kletby zapíše v knihu a smyje do té vody veliké hořkosti, a tou vodou veliké hořkosti, jež působí prokletí, napojí tu ženu, a ť ta voda, jež působí prokletí, v ni k veliké hořkosti vejde. A kněz z ruky té ženy vezme tu oběť dar u veliké žárlivosti a poobrací tu oběť dar u před tváří Hospodinovou a předloží ji na oltář a hrstí kněz z té oběti daru nabere její pamětní část; tu dá na oltář obrátit v kouř. A potom tu ženu napojí tou vodou; a když ji tou vodou napojí, stane se, jestliže se znečistila a dopustila vyslovené nevěry proti svému muži, že v ni ta voda, jež působí prokletí, vejde k veliké hořkosti, takže její lůno opuchne a její bedro v padne a ta žena se stane kletbou vprostřed svého lidu. A jestliže se ta žena neznečistila a je ona čista, pak bude bezpečna a bude semenem oplodňována. Toto je zákon o veliké žárlivosti, když se žena bude odvracet, jsouc pod svým mužem, a znečistí se, nebo o muži, na něhož bude přicházet duch žárlivosti, takže se na svou ženu jme žárlit; pak tu ženu postaví před tvář Hospodinovu, a ť při ní kněz vykoná vše podle tohoto zákona. Pak bude muž prost viny, a le ona žena svou nepravost ponese. A Hospodin k Mojžíšovi promluvil výrokem: Promluv k Isráélovým dětem a řekni k nim: Kdykoli se muž nebo žena bude chtít oddělit slíbením slibu zasvěcence k zasvěcení Hospodinu, bude se zdržovat vína i všeho opojného; nesmí pít octa z vína a ni octa z ničeho opojného, a ni nesmí pít žádné šťávy z hroznů a ni nesmí jíst hroznů čerstvých a ni sušených. Po všechny dni svého zasvěcenectví nesmí jíst z ničeho, co je připravováno z vinné révy, od jader a ž po slupku. Po všechny dni slibu jeho zasvěcenectví nesmí přes jeho hlavu přejít břitva; do vyplnění dní, jež zasvěcuje Hospodinu, bude svatá; nechá růst uvolněnost vlasů své hlavy. Po všechny dni svého zasvěcenectví Hospodinu nesmí přistoupit k mrtvé osobě, k svému otci a ni k své matce, k svému bratru a ni k své sestře; nesmí se při nich znečistit, když budou mrtvi, neboť na jeho hlavě je zasvěcenectví jeho Boha. Po všechny dni svého zasvěcenectví bude on svatý Hospodinu a kdykoli před ním někdo v okamžiku náhle bude umírat, takže se znečistí hlava jeho zasvěcenectví, pak svou hlavu v den svého očištění oholí, bude ji holit v sedmý den, a v osmý den ke knězi ke vchodu stanu setkávání musí přinést dvě hrdličky nebo dvě mláďata holubice a kněz učiní jedno obětí za hřích a jedno vzestupnou obětí a učiní za něho zadost stran toho, čím při tom mrtvém zhřešil, a v onen den jeho hlavu posvětí. A on dni svého zasvěcenectví Hospodinu zasvětí a za provinění přivede ročního beránka, a le dřívější dni budou muset pro padnout, neboť jeho zasvěcenectví bylo znečištěno. A toto je zákon zasvěcence v den vyplnění dní jeho zasvěcenectví: Bude se přivádět ke vchodu stanu setkávání a předloží Hospodinu svůj obětní dar, jednoho bezvadného ročního beránka k vzestupné oběti a jednu bezvadnou roční ovečku k oběti za hřích a jednoho bezvadného berana k pokojným hodům a ošatku nekvašených chlebů z jemné mouky, preclíků zadělaných olejem a nekvašených lívanců pomazaných olejem za oběť dar u k nim, a úlitby k nim; to kněz předloží před tvář Hospodinovu a vykoná jeho oběť za hřích a jeho vzestupnou oběť a toho berana bude činit obětí pokojných hodů Hospodinu s ošatkou nekvašených chlebů; také kněz vykoná jeho oběť dar u a jeho úlitbu. A zasvěcenec u vchod u stanu setkávání oholí hlavu svého zasvěcenectví a vlasy hlavy svého zasvěcenectví vezme a dá na oheň, jenž bude pod obětí pokojných hodů. A kněz vezme vařené rameno z berana a jeden nekvašený preclík z ošatky a jeden nekvašený lívanec; to dá na dlaně zasvěcence po jeho oholení si svého zasvěcenectví; a kněz to poobrací v oběť obracení před tváří Hospodinovou; to je svaté a je to pro kněze kromě hrudi oběti obracení a kromě plece oběti věnování. A potom bude zasvěcenec smět pít víno. Toto je zákon zasvěcence, jenž bude činit slib, jeho obětního daru Hospodinu k jeho zasvěcenectví, mimo to, na č bude stačit jeho ruka podle povahy jeho slibu; tak bude činit, jak slíbil, dle zákona svého zasvěcenectví. A Hospodin k Mojžíšovi promluvil výrokem: Promluv k Árónovi a k jeho synům výrokem: Takto budete žehnat Isráélovým dětem, výrokem k nim: Nechť ti Hospodin žehná a nechť tě zachovává, nechť na tebe Hospodin svítí svou tváří a nechť je ti milostiv, nechť k tobě Hospodin povznáší svou tvář a uděluje ti pokoj. I uvedou na Isráélovy děti mé jméno a já jim budu žehnat. A v den Mojžíšova dokončení vztyčování obydlí, když je pomazal a posvětil je, i všechna jeho zařízení, i oltář a všechna náčiní k němu, také je pomazal a posvětil je, se stalo, že náčelníci Isráélovi - oni byli hlavami domů svých otců, oni byli náčelníky větví, již stáli nad těmi, již byli podrobeni přehlídce - předložili a před tvář Hospodinovu dopravili své obětní dary: šest krytých vozů a dvanáct kusů skotu, vůz za dva náčelníky a hovězí dobytče jednoho; i přivezli je blíže k průčelí stanu setkávání. A Hospodin k Mojžíšovi pronesl výrok: Vezmi je od nich, a ť jsou k sloužení službou stanu setkávání, a dej je Lévíovcům, každému podle povahy jeho služby. A Mojžíš ty vozy a ten skot vzal a dal je Lévíovcům: dva vozy a čtyři kusy skotu dal synům Géršónovým podle povahy jejich služby, a čtyři vozy a osm kusů skotu dal synům Merárího podle povahy jejich služby pod správou Íthámára, syna Áróna, kněze. A synům Keháthovým nedal, neboť jejich byla služba svatyně; nosili na ramenou. A náčelníci předložili dary k odevzdání oltáře v den jeho pomazání, totiž před oltář předložili náčelníci každý svůj obětní dar. A Hospodin k Mojžíšovi řekl: Každý náčelník k svému dni; tak budou předkládat každý svůj obětní dar. Ten, jenž svůj obětní dar v první den předkládal, tedy byl Nachšón, syn Ammínádávův, patřící k větvi Júdově, a jeho obětní dar: jedna mísa ze stříbra, její váha třicet a sto šeklů, jeden okřín ze stříbra, sedmdesát šeklů podle šeklu svatyně, obojí plné jemné mouky, zadělané olejem, k oběti daru, jedna pánvice z deseti šeklů zlata, plná kouřidla, jeden mladý býk, jeden beran, jeden roční beránek k vzestupné oběti, jeden chlupatec z koz k oběti za hřích a k oběti pokojných hodů dva kusy skotu, pět beranů, pět kozlů, pět ročních beránků; toto byl obětní dar Nachšóna, syna Ammínádávova. V druhý den předložil Nathaneél, syn Cúarův, náčelník Jissáschárův; předložil svůj obětní dar: jednu mísu ze stříbra, její váha třicet a sto šeklů, jeden okřín ze stříbra, sedmdesát šeklů podle šeklu svatyně, obojí plné jemné mouky, zadělané olejem, k oběti daru, jednu pánvici z deseti šeklů zlata, plnou kouřidla, jednoho mladého býka, jednoho berana, jednoho ročního beránka k vzestupné oběti, jednoho chlupatce z koz k oběti za hřích a k oběti pokojných hodů dva kusy skotu, pět beranů, pět kozlů, pět ročních beránků; toto byl obětní dar Nathaneéla, syna Cúarova. V třetí den náčelník synů Zevulúnových Elíáv, syn Chélónův; jeho obětní dar: jedna mísa ze stříbra, její váha třicet a sto šeklů, jeden okřín ze stříbra, sedmdesát šeklů podle šeklu svatyně, obojí plné jemné mouky, zadělané olejem, k oběti daru, jedna pánvice z deseti šeklů zlata, plná kouřidla, jeden mladý býk, jeden beran, jeden roční beránek k vzestupné oběti, jeden chlupatec z koz k oběti za hřích a k oběti pokojných hodů dva kusy skotu, pět beranů, pět kozlů, pět ročních beránků; toto byl obětní dar Elíáva, syna Chélónova. Ve čtvrtý den náčelník synů Reúvénových Elícúr, syn Šedeúrův; jeho obětní dar: jedna mísa ze stříbra, její váha třicet a sto šeklů, jeden okřín ze stříbra, sedmdesát šeklů podle šeklu svatyně, obojí plné jemné mouky, zadělané olejem, k oběti daru, jedna pánvice z deseti šeklů zlata, plná kouřidla, jeden mladý býk, jeden beran, jeden roční beránek k vzestupné oběti, jeden chlupatec z koz k oběti za hřích a k oběti pokojných hodů dva kusy skotu, pět beranů, pět kozlů, pět ročních beránků; toto byl obětní dar Elícúra, syna Šedeúrova. V pátý den náčelník synů Šimeónových Šelumíél, syn Cúríšaddájův; jeho obětní dar: jedna mísa ze stříbra, její váha třicet a sto šeklů, jeden okřín ze stříbra, sedmdesát šeklů podle šeklu svatyně, obojí plné jemné mouky, zadělané olejem, k oběti daru, jedna pánvice z deseti šeklů zlata, plná kouřidla, jeden mladý býk, jeden beran, jeden roční beránek k vzestupné oběti, jeden chlupatec z koz k oběti za hřích a k oběti pokojných hodů dva kusy skotu, pět beranů, pět kozlů, pět ročních beránků; toto byl obětní dar Šelumíéla, syna Cúríšaddájova. V šestý den náčelník synů Gádových Eljásáf, syn Deúélův; jeho obětní dar: jedna mísa ze stříbra, její váha třicet a sto šeklů, jeden okřín ze stříbra, sedmdesát šeklů podle šeklu svatyně, obojí plné jemné mouky, zadělané olejem, k oběti daru, jedna pánvice z deseti šeklů zlata, plná kouřidla, jeden mladý býk, jeden beran, jeden roční beránek k vzestupné oběti, jeden chlupatec z koz k oběti za hřích a k oběti pokojných hodů dva kusy skotu, pět beranů, pět kozlů, pět ročních beránků; toto byl obětní dar Eljásáfa, syna Deúélova. V sedmý den náčelník synů Efrájimových Elíšámá, syn Ammíhúdův; jeho obětní dar: jedna mísa ze stříbra, její váha třicet a sto šeklů, jeden okřín ze stříbra, sedmdesát šeklů podle šeklu svatyně, obojí plné jemné mouky, zadělané olejem, k oběti daru, jedna pánvice z deseti šeklů zlata, plná kouřidla, jeden mladý býk, jeden beran, jeden roční beránek k vzestupné oběti, jeden chlupatec z koz k oběti za hřích a k oběti pokojných hodů dva kusy skotu, pět beranů, pět kozlů, pět ročních beránků; toto byl obětní dar Elíšámy, syna Ammíhúdova. V osmý den náčelník synů Menaššéových Gamliél, syn Pedáhcúrův; jeho obětní dar: jedna mísa ze stříbra, její váha třicet a sto šeklů, jeden okřín ze stříbra, sedmdesát šeklů podle šeklu svatyně, obojí plné jemné mouky, zadělané olejem, k oběti daru, jedna pánvice z deseti šeklů zlata, plná kouřidla, jeden mladý býk, jeden beran, jeden roční beránek k vzestupné oběti, jeden chlupatec z koz k oběti za hřích a k oběti pokojných hodů dva kusy skotu, pět beranů, pět kozlů, pět ročních beránků; toto byl obětní dar Gamliéla, syna Pedáhcúrova. V devátý den náčelník synů Benjámínových Avídán, syn Gideóního; jeho obětní dar: jedna mísa ze stříbra, její váha třicet a sto šeklů, jeden okřín ze stříbra, sedmdesát šeklů podle šeklu svatyně, obojí plné jemné mouky, zadělané olejem, k oběti daru, jedna pánvice z deseti šeklů zlata, plná kouřidla, jeden mladý býk, jeden beran, jeden roční beránek k vzestupné oběti, jeden chlupatec z koz k oběti za hřích a k oběti pokojných hodů dva kusy skotu, pět beranů, pět kozlů, pět ročních beránků; toto byl obětní dar Avídána, syn Gideóního. V desátý den náčelník synů Dánových Achíezer, syn Ammíšaddájův; jeho obětní dar: jedna mísa ze stříbra, její váha třicet a sto šeklů, jeden okřín ze stříbra, sedmdesát šeklů podle šeklu svatyně, obojí plné jemné mouky, zadělané olejem, k oběti daru, jedna pánvice z deseti šeklů zlata, plná kouřidla, jeden mladý býk, jeden beran, jeden roční beránek k vzestupné oběti, jeden chlupatec z koz k oběti za hřích a k oběti pokojných hodů dva kusy skotu, pět beranů, pět kozlů, pět ročních beránků; toto byl obětní dar Achíezera, syna Ammíšaddájova. V jedenáctý den byl den náčelníka synů Ášérových Pageíéla, syna Ochranova; jeho obětní dar: jedna mísa ze stříbra, její váha třicet a sto šeklů, jeden okřín ze stříbra, sedmdesát šeklů podle šeklu svatyně, obojí plné jemné mouky, zadělané olejem, k oběti daru, jedna pánvice z deseti šeklů zlata, plná kouřidla, jeden mladý býk, jeden beran, jeden roční beránek k vzestupné oběti, jeden chlupatec z koz k oběti za hřích a k oběti pokojných hodů dva kusy skotu, pět beranů, pět kozlů, pět ročních beránků; toto byl obětní dar Pageíéla, syna Ochranova. V dvanáctý den byl den náčelníka synů Naftálího Áchíry, syna Énánova; jeho obětní dar: jedna mísa ze stříbra, její váha třicet a sto šeklů, jeden okřín ze stříbra, sedmdesát šeklů podle šeklu svatyně, obojí plné jemné mouky, zadělané olejem, k oběti daru, jedna pánvice z deseti šeklů zlata, plná kouřidla, jeden mladý býk, jeden beran, jeden roční beránek k vzestupné oběti, jeden chlupatec z koz k oběti za hřích a k oběti pokojných hodů dva kusy skotu, pět beranů, pět kozlů, pět ročních beránků; toto byl obětní dar Áchíry, syna Énánova. Toto byly dary k odevzdání oltáře v den jeho pomazání od náčelníků Isráélových: dvanáct mis ze stříbra, dvanáct okřínů ze stříbra, dvanáct pánvic ze zlata; jedna mísa ze stříbra třicet a sto šeklů a jeden okřín sedmdesát; všeho stříbra nádob dva tisíce a čtyři sta, podle šeklu svatyně; dvanáct pánvic ze zlata, plných kouřidla, pánvice po deseti podle šeklu svatyně; všeho zlata pánvic dvacet a sto. Všeho skotu k vzestupné oběti: dvanáct býků, dvanáct beranů, dvanáct ročních beránků a oběť dar u k nim; a dvanáct chlupatců z koz k oběti za hřích; a všeho skotu k oběti pokojných hodů: dvacet a čtyři býci, šedesát beranů, šedesát kozlů, šedesát ročních beránků. Toto byly dary k odevzdání oltáře po jeho pomazání. A kdykoli Mojžíš vešel do stanu setkávání mluvit s ním, tu slýchal hlas mluvícího k němu ze slitovnice, jež byla na skříňce svědectví, zprostřed dvou kerúbů; tak k němu mluvíval. A Hospodin k Mojžíšovi promluvil výrokem: Promluv k Árónovi a řekni k němu: Při tvém rozžehání lamp bude těch sedm lamp svítit ku přední straně svícnu. A Árón tak učinil: K přední straně svícnu se jal rozžehat jeho lampy podle toho, co Hospodin Mojžíšovi rozkázal. A vypracování svícnu bylo toto: byl tepanou prací, až po svou patici, až po své květy byl on tepanou prací podle vidění, jež Hospodin dal vidět Mojžíšovi; tak svícen zhotovil i. A Hospodin k Mojžíšovi promluvil výrokem: Vezmi Lévíovce zprostřed Isráélových dětí a očisť je; a k jejich očištění s nimi budeš činit takto: Nastříkej na ně vodu k očišťování, i přejdou po celém svém mase břitvou a operou svá roucha, a ť se očistí. A vezmou mladého býka a k němu oběť dar u, jemnou mouku zadělanou olejem, a druhého mladého býka budeš brát k oběti za hřích; a musíš Lévíovce přivést blíže k průčelí stanu setkávání a svolat celé shromáždění Isráélových dětí; Lévíovce tedy budeš přivádět blíže před tvář Hospodinovu a Isráélovy děti položí na Lévíovce své ruce a Árón Lévíovce poobrací v oběť obracení tváři Hospodinově ze strany Isráélových dětí, a ť jsou k sloužení službou Hospodinu. A Lévíovci musejí položit své ruce na hlavu těch býků, i učiň jednoho obětí za hřích a jednoho vzestupnou obětí Hospodinu k učinění zadost za Lévíovce; i musíš Lévíovce postavit před tvář Árónovu a před tvář jeho synů a poobracet je v oběť obracení Hospodinu. Tak budeš Lévíovce zprostřed Isráélových dětí vyčleňovat, i do stanou se Lévíovci mně. A potom budou Lévíovci přicházet k obsluhování stanu setkávání. Tak je budeš očišťovat a obracet je v oběť obracení, neboť oni jsou mi dáni - dáni zprostřed Isráélových dětí, místo protrhujícího každou dělohu, všeho prvorozeného mezi Isráélovými dětmi, jsem je vzal sobě, neboť vše prvorozené mezi Isráélovými dětmi patří mně, mezi lidmi i mezi dobytkem; v den mého pobití všeho prvorozeného v zemi Egypta jsem si je posvětil, a místo všeho prvorozeného mezi Isráélovými dětmi jsem vzal Lévíovce a dal jsem Lévíovce darem Árónovi a jeho synům zprostřed Isráélových dětí k sloužení službou Isráélových dětí při stanu setkávání a k činění zadost za Isráélovy děti, a ť není mezi Isráélovými dětmi pohromy pro přibližování Isráélových dětí k svatyni. I učinil Mojžíš a Árón a celé shromáždění Isráélových dětí s Lévíovci podle všeho, co Hospodin Mojžíšovi stran Lévíovců rozkázal; tak s nimi Isráélovy děti učinily; a Lévíovci se očistili a oprali svá roucha a Árón je poobracel v oběť obracení tváři Hospodinově, i učinil za ně Árón zadost a očistil je. A potom se Lévíovci jali přicházet k sloužení službou při stanu setkávání před tváří Árónovou a před tváří jeho synů podle toho, co Hospodin Mojžíšovi o Lévíovcích rozkázal; tak s nimi učinili. A Hospodin k Mojžíšovi promluvil výrokem: Toto je, co se týče Lévíovců: od věku pětadvaceti let a výše bude přicházet k uskutečňování povolání ve službě stanu setkávání, od věku padesáti let bude od povolání služby odstupovat a nebude již sloužit; bude sice smět přisluhovat svým bratrům při stanu setkávání v zachovávání povinností, a le sám sloužit nebude. Takto budeš činit s Lévíovci při jejich povinnostech. A Hospodin v pustině Sínaje v druhém roce po jejich vyjití ze země Egypta, v prvním měsíci, k Mojžíšovi promluvil výrokem: A ť Isráélovy děti v pustině pořádají minutí v jeho určený čas; budete je v jeho určený čas pořádat ve čtrnáctý den v tomto měsíci mezi dvěma večery. Podle všech jeho ustanovení a podle všech jeho předpisů je budete pořádat. A Mojžíš stran uspořádání minutí promluvil k Isráélovým dětem, i uspořádali minutí v prvním měsíci v čtrnáctý den měsíce v pustině Sínaje; podle všeho, co Hospodin Mojžíšovi rozkázal, tak Isráélovy děti učinily. A le vyskytli se muži, kteří byli při mrtvole člověka znečištěni, takže minutí v onen den držet nemohli; i přistoupili před tvář Mojžíšovu a před tvář Árónovu a řekli k němu oni muži: My jsme při mrtvole člověka znečištěni; proč máme být ukráceni, aby chom ne mohli předkládat obětní dar Hospodinův v jeho určený čas vprostřed Isráélových dětí? A Mojžíš k nim řekl: Počkejte, než budu slyšet, co vám Hospodin bude rozkazovat. A Hospodin k Mojžíšovi promluvil výrokem: Promluv k Isráélovým dětem výrokem: Kdykoli bude kdokoli u vás nebo ve vašich pokoleních při mrtvém znečištěný nebo na daleké cestě, bude také držet minutí Hospodinovo; budou je držet v druhém měsíci v čtrnáctý den mezi dvěma večery, budou je jíst s nekvašenými chleby a hořkými bylinami. Nesmějí z něho nic zůstavit do jitra a kosti v něm nesmějí lámat; budou je pořádat podle všeho ustanovení minutí. A le ten člověk, jenž bude čist a ne do stane se na cestu a opomene držet minutí, pak bude ona duše vyťata ze svého lidu, neboť nepředložil Hospodinův obětní dar v jeho určený čas; ten člověk ponese svůj hřích. A kdykoli s vámi bude pobývat cizinec a bude držet minutí Hospodinovo, bude tak činit podle ustanovení minutí a podle jeho předpisu, bude pro vás jedno ustanovení, i pro cizince i pro domácího země. A v den vztyčení obydlí přikryl obydlí, totiž stan svědectví, oblak, a navečer byl nad obydlím do jitra jako by vzhled ohně. Tak bylo ustavičně; přikrýval je oblak a v noci vzhled ohně, a při povelu pozvednutí oblaku ze stanu, tu se potom Isráélovy děti dávaly na cestu, a na místě, kde se oblak usazoval, tam se Isráélovy děti ukládaly - na povel Hospodinův se Isráélovy děti dávaly na cestu a na povel Hospodinův se ukládali. Ukládali se na všechny dni, co nad obydlím zůstával oblak, a při delším zdržení oblaku nad obydlím, po mnoho dní, tu dbaly Isráélovy děti nařízení Hospodinova a na cestu se nedávali, a stávalo se, že byl oblak nad obydlím po nemnoho dní - ukládali se na povel Hospodinův a na cestu se dávali na povel Hospodinův; a stávalo se, že tam oblak byl od večera do jitra, a když se za jitra oblak pozvedl, dávali se na cestu, nebo den a noc, a když se oblak pozvedl, dávali se na cestu; nebo dva dni nebo měsíc nebo celý rok - při delším zdržení oblaku nad obydlím, za zůstávání nad ním, zůstávaly Isráélovy děti utábořeny a na cestu se nedávali, a dávali se na cestu při jeho pozvednutí. Ukládali se na povel Hospodinův a na cestu se dávali na povel Hospodinův a dbali Hospodinova nařízení na Hospodinův příkaz skrze Mojžíše. A Hospodin k Mojžíšovi promluvil výrokem: Zhotov si dva pozouny ze stříbra; budeš je hotovit jako tepanou práci, i budou ti k povolávání shromáždění a k vypravování houfů na cestu. A když na ně zatroubí, shromáždí se k tobě ke vchodu stanu setkávání celé shromáždění, a když budou troubit na jeden, shromáždí se k tobě náčelníci, hlavy tisíců Isráélových. A když budete troubit na poplach, dají se na cestu houfy, jež se ukládají k východu; a když budete troubit na poplach po druhé, dají se na cestu houfy, jež se ukládají k jihu; k jejich nástupu na cestu budou na poplach troubit. I při svolávání sejití budou troubit, a le ne na poplach. A na ty pozouny budou troubit synové Árónovi, kněží; ty se vám stanou trvalým ustanovením po vašich pokoleních; a kdykoli ve vaší zemi půjdete do boje na utiskovatele, jenž vás bude utiskovat, pak budete těmi pozouny činit poplach, i budete připomínáni tváři Hospodina, vašeho Boha, a budete před svými nepřáteli zachraňováni. A v den vašeho veselí a o vašich svátcích a o začátcích vašich měsíců, tu budete na ty pozouny troubit nad svými vzestupnými obětmi a nad obětmi svých pokojných hodů, i budou vám k připomínce před tváří vašeho Boha - váš Bůh jsem já, Hospodin. A v druhém roce, v druhém měsíci, ve dvacátý den v měsíci, se stalo, že se oblak z obydlí svědectví pozvedl a Isráélovy děti se podle svých cestovních oddílů daly na cestu z pustiny Sínaje; a oblak se usadil v pustině Páránu. To se dali na cestu poprvé, na povel Hospodinův skrze Mojžíše. I dala se jako první na cestu podle jejich vojenských oddílů korouhev houfů dětí Júdových, a nad jejím vojskem byl Nachšón, syn Ammínádávův, a nad vojskem větve dětí Jissáschárových byl Nethaneél, syn Cúarův, a nad vojskem větve dětí Zevulúnových byl Elíáv, syn Chélónův. A bylo složeno obydlí a na cestu se dali synové Géršónovi a synové Merárího, obydlí nesouce. A na cestu se dala podle jejich vojenských oddílů korouhev houfů dětí Reúvénových, a nad jejím vojskem byl Elícúr syn Šedeúrův, a nad vojskem větve dětí Šimeónových byl Šelúmíél, syn Cúríšaddájův, a nad vojskem větve dětí Gádových byl Eljásáf, syn Deúélův. A na cestu se dali Keháthím, nesouce svatyni; a než přišli, bylo obydlí vztyčeno. A na cestu se dala podle jejich vojenských oddílů korouhev houfů dětí Efrájimových, a nad jejím vojskem byl Elísámá, syn Ammíhúdův, a nad vojskem větve dětí Menaššéových byl Gamliél, syn Pedáhcúrův, a nad vojskem větve dětí Benjámínových byl Avídán, syn Gideóního. A na cestu se dala podle jejich vojenských oddílů korouhev houfů dětí Dánových, zadní voj všech houfů, a nad jejím vojskem byl Achíezer, syn Ammíšaddájův, a nad vojskem větve dětí Ášérových byl Pageíél, syn Ochranův, a nad vojskem větve dětí Naftálího byl Achíra, syn Énánův. Toto byly cestovní oddíly Isráélových dětí podle jejich vojenských oddílů; tak se dávaly na cestu. A Mojžíš řekl Chóvávovi, synu Reúéla, Mídjáního, Mojžíšova tchána: My se dáváme na cestu k místu, o němž nám Hospodin řekl: Chci je dát vám; pojď s námi a učiníme ti dobře, neboť Hospodin o Isráélovi promluvil dobré. I řekl k němu: Nepůjdu, nýbrž půjdu do své země a do svého příbuzenstva. A řekl: Snad nás nechceš opustit! Vždyť přece znáš tábořiště pro nás v pustině a můžeš nám být místo očí; a jestliže s námi půjdeš a nastane ono dobro, jímž Hospodin s námi bude dobře nakládat, stane se, že dobře učiníme tobě. I vypravili se od hory Hospodinovy cestou tří dní a před jejich tváří se cestou tří dní ubírala skříňka smlouvy Hospodinovy vypátrat jim odpočívadlo, a nad nimi ve dne při jejich nástupu cesty z tábora oblak Hospodinův. A při nástupu skříňky na cestu se dělo, že Mojžíš říkal: Povstaň, Hospodine, a ť se rozutíkávají tvoji nepřátelé, a ť nenávidící tě prchají před tvou tváří. A při jejím spočívání říkal: Navrať se, Hospodine, k množstvím tisíců Isráélových. A le lid byl jako oplakávači; to bylo v sluchu Hospodinově zlé, a když to Hospodin uslyšel, vzplál jeho hněv, takže se proti nim rozhořel a na konci houfu se jal sžírat Hospodinův oheň. A lid se rozkřičel na Mojžíše a Mojžíš se jal modlit k Hospodinu a oheň uhasl. A jméno onoho místa nazval Tavérá, neboť se Hospodinův oheň proti nim rozhořel. A sběř, jež byla vprostřed něho, ti lačně zadychtili a i Isráélovy děti se opět rozplakaly; i říkali: Kdo nás bude krmit masem? Připomínáme si ryby, jež jsme zdarma jídali v Egyptě, okurky a melouny a pór a cibuli a česnek, a nyní je naše duše vysušená, nic není, leda na tu manu hledíme. A mana - ona byla jako símě koriandru a její vzezření jako vzezření bdelia; chodili, lid, sem-tam, i sbírali a drtili v mlýncích nebo roztloukali v hmoždíři a vařili v hrnci a zpracovávali ji na chlebové placky, a její chuť byla jako chuť pečiva z oleje, a při sestupu rosy na tábor v noci na něj sestupovala mana. A Mojžíš uslyšel lid plačící po svých čeledích, každého u vchodu jeho stanu; a že velmi vzplál Hospodinův hněv, bylo v očích Mojžíšových zlé. Mojžíš tedy k Hospodinu řekl: Proč činíš svému nevolníku zle a proč jsem v tvých očích nenašel přízeň, takže jsi nakladl veškeré břímě tohoto lidu na mne? Zda jsem já otěhotněl vším tímto lidem? Zplodil-li jsem jej já, že jsi ke mně pravil: Zanes jej na svých prsou, jako pěstoun nosí kojence, na půdu, již jsi přísahou slíbil jeho otcům? Odkud se mi dostane masa, abych je dal všemu tomuto lidu? Vždyť přede mnou pláčí s výrokem: Dej nám masa, a ť jíme! Nemohu všechen tento lid nést já samoten, neboť je mi příliš těžký; a chceš-li mi činit takto, nuže, raději mne zabij, našel-li jsem v tvých očích přízeň, a ť nehledím na své neštěstí. A Hospodin k Mojžíšovi řekl: Shromáždi mi sedmdesát mužů z Isráélových starších, jež znáš, že oni jsou starší lidu a jeho předáci, a přiveď je k stanu setkávání, a tam se s tebou postaví; i chci sestoupit a promluvit tam s tebou a odejmout z Ducha, jenž je na tobě, a položit na ně, a ť mají s tebou účast na nesení břemene lidu, takže je neponeseš ty samoten; a k lidu musíš říci: Na zítřek se posvěťte a budete jíst maso, neboť jste se v sluch Hospodinův rozplakali s výrokem: Kdo nás bude krmit masem - ano, dobře nám bylo v Egyptě! Hospodin vám tedy maso dá a budete jíst; ne jeden den budete jíst ani dva dni ani pět dní ani deset dní ani dvacet dní - až po celý měsíc, až bude vycházet z vašich chřípí a stane se vám odporností, protože jste pohrdli Hospodinem, jenž je vprostřed vás, a rozplakali jste se před jeho tváří s výrokem: Proč toto, že jsme vyšli z Egypta? A Mojžíš řekl: Lidu, vprostřed něhož já jsem, je šest set tisíc pěších, a tys řekl: Chci jim dát masa, a ť jedí po celý měsíc! Zda se jim bude moci naporážet drobného dobytka a skotu, a ť jim postačí? Bude-li jim kdo moci shrnout všechny ryby moře, a ť jim postačí? A Hospodin k Mojžíšovi řekl: Zda je ruka Hospodinova krátká? Nyní budeš vidět, zda se před tebou bude moci uskutečnit mé slovo čili nic. A Mojžíš vyšel a promluvil slova Hospodinova k lidu a shromáždil sedmdesát mužů ze starších lidu a postavil je okolo stanu, a Hospodin v oblaku sestoupil a promluvil k němu, a odňal z Ducha, jenž byl na něm, a dal na sedmdesát mužů, těch starších; a za spočinutí Ducha na nich se stalo, že se jali prorokovat, a le nepokračovali. A v táboře zbyli dva muži, jméno jednoho Eldád a jméno druhého Médád, a Duch na nich spočinul; a oni byli mezi zapsanými, a le k stanu nevyšli, a jali se prorokovat v táboře; i přiběhl mladík a podal zprávu Mojžíšovi; i řekl: Eldád a Médád prorokují v táboře. A Jóšua, syn Núnův, Mojžíšův pobočník od svých jinošských let, odpověděl a řekl: Můj pane, Mojžíši, zadrž je! A Mojžíš mu řekl: Ty snad horlíš pro mne? A ch, kéž by všechen lid Hospodinův byli proroci, tak že by na ně Hospodin dával svého Ducha! A Mojžíš se stáhl do tábora, on i Isráélovi starší. A z blízkosti Hospodinovy vyrazil vítr a přihnal od moře křepelky; ty vrhl na tábor, asi na cestu jednoho dne tak a asi na cestu jednoho dne tak, okolím tábora, a asi na dva lokte nad povrch země. A lid byl vzhůru celý onen den a celou noc a celý den zítřka a hromadili křepelky - kdo nasbíral málo, nahromadil deset chómerů; to si rozložili široko daleko v okolí tábora. Maso bylo ještě mezi jejich zuby, dříve než mohlo být sežvýkáno, když proti lidu vzplál Hospodinův hněv a Hospodin udeřil mezi lidem rozsáhlým úderem. I nazval i jméno onoho místa Kivróth-hattaavá, neboť tam pohřbili lid, ty, již dychtili. Z Kivróth-hattaavy se lid dal na cestu do Chacéróth, i po byli v Chacéróth. A Mirjám se jala, i Árón, mluvit proti Mojžíšovi pro kúšskou ženu, již byl pojal, neboť byl pojal kúšskou ženu; i říkali: Zda mluvil Hospodin jen právě skrze Mojžíše? Zda nemluvil i skrze nás? To Hospodin uslyšel; a ten muž, Mojžíš, byl velmi tichý, nade všechny lidi na povrchu půdy. A Hospodin k Mojžíšovi a k Árónovi a k Mirjám náhle řekl: Vyjděte vy tři k stanu setkávání. Oni tři tedy vyšli a Hospodin sestoupil v sloupu oblaku a stanul u vchod u stanu; i zavolal Áróna a Mirjám a oni dva vyšli, a řekl: Nuže, slyšte má slova: Je-li mezi vámi prorok Hospodinův, dávám se mu poznat ve vidění, mluvím k němu ve snu. Ne tak můj nevolník Mojžíš, jenž je v celém mém domě hoden důvěry; k němu mluvím ústy k ústům a zřetelně a ne v hádankách, a podobu Hospodinovu smí spatřovat. Proč jste se tedy nezalekli proti mému nevolníku, proti Mojžíšovi, mluvit? I vzplál proti nim Hospodinův hněv; i odešel a oblak se ze stanu vzdálil; a hle, Mirjám postižená malomocenstvím, jako sníh; a Árón se k Mirjám otočil, a hle, postižená malomocenstvím. A Árón řekl k Mojžíšovi: Prosím, můj pane, nerač na nás uvalovat hřích, jehož jsme se pošetile dopustili a jímž jsme zhřešili! Snad ona nebude jako mrtvé, když při jeho vycházení z dělohy jeho matky je již polovice jeho masa zkažena! A Mojžíš se jal k Hospodinu křičet výrokem: BOŽE, prosím, dej jí, prosím, uzdravení! A Hospodin k Mojžíšovi řekl: A naplil- li by její otec rovnou v její tvář, zda by se nemusela po sedm dní stydět? Nechť je po sedm dní zavřena zevně vůči táboru a potom může být přijata. Byla tedy Mirjám na sedm dní zavřena zevně vůči táboru a lid se nedal na cestu, než byla Mirjám přijata; a potom se lid z Chacéróth na cestu dal a uložili se v pustině Cháránu. A Hospodin k Mojžíšovi promluvil výrokem: Vyšli si muže, a ť prozkoumávají zem Kenáan, již se já chystám dát Isráélovým dětem; vysílat budete po jednom muži na každou větev jejich otců; každý mezi nimi ať je náčelník. Mojžíš je tedy z pustiny Páránu na příkaz Hospodinův vyslal; oni všichni - hlavy Isráélových dětí byli oni. A toto jsou jejich jména: za větev Reúvénovu Šammúa, syn Zakkúrův; za větev Šimeónovu Šáfát, syn Chórího; za větev Júdovu Kálév, syn Jefunnéův; za větev Jissáschárovu Jigeál, syn Josefův; za větev Efrájimovu Hóšéa, syn Núnův; za větev Benjámínovu Paltí, syn Ráfúův; za větev Zevulúnovu Gaddíél, syn Sódího; za větev Josefovu, za větev Menaššéovu Gaddí, syn Súsího; za větev Dánovu Ammíél, syn Gemálího; za větev Ášérovu Sethúr, syn Mícháélův; za větev Naftálího Nachbí, syn Vofsího; za větev Gádovu Geúél, syn Máchího. Toto jsou jména mužů, jež Mojžíš vyslal prozkoumat zem; a Hóšéovi, synu Núnovu, dal Mojžíš název Jóšua. Mojžíš je tedy vyslal prozkoumat zem Kenáan, i řekl k nim: Vystupte tudyto Negevem, a vystupte na hory a ohledejte zemi jaká ona je, i lid, jenž na ní bydlí, zda on je silný, zda chabý, zda nečetný či mnohý, a jaká je ta země, v níž on bydlí, zda je ona dobrá či špatná, a jaká města, v nichž on bydlí, zda v táborech či v pevnostech, a jaká ta země, zda je ona tučná či hubená, zda v ní je stromoví či není. A nechť si dodáte odvahy, a přineste z ovoce té země. A ty dni byly dni prvotin vinných zrn. I vystoupili a prozkoumali zem od pustiny Cínu po Rechóv, ke vstupu do Chamáthu; vystoupili tedy Negevem a přišli po Chevrón; a tam byli Achímán, Šéšaj a Talmaj, zplozenci Anákovi; a Chevrón byl zbudován sedm let před Cóanem v Egypt ě. A přišli po Nachal-eškól a uřízli odtamtud ratolest a jeden hrozen vinných zrn, a jali se jej nést na nosítkách ve dvou; i z granátových jablek a z fíků; onomu místu dal i název Nachal-eškól, podle toho hroznu, jejž Isráélovi synové odtamtud uřízli. A po uplynutí čtyřiceti dní se od prozkoumávání země vrátili. I odebrali se a přišli k Mojžíšovi a k Árónovi a k celému shromáždění Isráélových dětí do pustiny Páránu, ke Kádéši, a přinesli odtamtud jim i celému shromáždění zvěst a ukázali jim ovoce země. A jali se mu vyprávět a řekli: Přišli jsme do země, kam jsi nás vyslal, a ona věru přetéká mlékem a medem, a toto je její ovoce; jenže lid v té zemi bydlící je silný a města opevněná, velmi veliká, a uviděli jsme tam i zplozence Anákovy. V zemi jihu bydlí Amálék a v horách bydlí Chittí a Jevúsí a Emórí a při moři a podél Jordánu bydlí Kenaaní. A Kálév se před Mojžíšem jal umlčovat lid výrokem: Směle vystupme a zmocněme se jí, vždyť ji jistě budeme umět přemoci! A le ti muži, kteří byli vystoupili s ním, říkali: Nebudeme moci vystoupit proti tomu lidu, neboť on je nad nás mocnější. A vynášeli před Isráélovými dětmi pomluvy té země, již byli prozkoumali, výrokem: Ta země, jíž jsme prošli k prozkoumání jí, to je země požírající své obyvatele, a všechen lid, jejž jsme v jejím středu uviděli, jsou muži vysoké postavy a uviděli jsme tam obry, syny Anákovy z obrů, a připadali jsme si jako kobylky, a tak oví jsme byli v jejich očích. Tu se pozvedlo celé shromáždění, i vy dali svůj hlas a lid, ti onu noc proplakali, a všechny Isráélovy děti se jaly na Mojžíše a na Áróna reptat a říkat k nim, celé shromáždění: Kéž bychom byli pomřeli v zemi Egypta, nebo v této pustině kéž bychom pomřeli! A no, proč nás Hospodin uvádí do této země k padnutí mečem? Naše ženy a naše drobotina - budou se stávat kořistí! Zda nám ne bude lépe vrátit se do Egypta? A jali se říkat k sobě navzájem: Zvolme si hlavu a do Egypta se vraťme! A Mojžíš a Árón před tváří celého sejití shromáždění Isráélových dětí padl i na své tváře; a Jóšua, syn Núnův, a Kálév, syn Jefunnéův, z těch, již prozkoumávali zem, roztrhli svá roucha a k celému shromáždění Isráélových dětí pronesli výrok: Ta země, jíž jsme prošli prozkoumat ji, ta země je velmi, velmi dobrá; bude-li Hospodin v nás mít potěšení, pak nás do této země uvede a dá nám ji, zemi, jež přetéká mlékem a medem; jen se proti Hospodinu nesmíte bouřit, vy se přece lidu té země nemusíte bát, neboť oni budou naším pokrmem - jejich ochrana se od nich odvrátila a s námi je Hospodin; nesmíte se jich bát! A le celé shromáždění, ti říkali: Zaházet je kameny! A ve stanu setkávání se všem Isráélovým dětem ukázala sláva Hospodinova a Hospodin řekl k Mojžíšovi: Dokdy mnou bude tento lid pohrdat a dokdy ve mne nebudou důvěřovat při všech znameních, jež jsem vprostřed něho vykonal? Chci jej pobít morem a vydědit jej a národem větším a mocnějším nad něj učinit tebe. A Mojžíš k Hospodinu řekl: A uslyší to Egypt, neboť jsi tento lid svou mocí vyvedl z jeho středu, i povědí to obyvatelům této země; ti uslyšeli, že ty, Hospodine, jsi vprostřed tohoto lidu, jemuž se ty, Hospodine, okem v oko ukazuješ, že tvůj oblak stojí nad nimi a ty v sloupu oblaku chodíš před jejich tváří za dne a v sloupu ohně v noci; a usmrtíš-li tento lid jako jednoho muže, pronesou národy, jež uslyšely zvěst o tobě, výrok: Ze svého nedostatku schopnosti uvést tento lid do země, již jim přísahou slíbil, proto je Hospodin v pustině utratil. Nyní tedy nechť se, prosím, velikou ukazuje moc Páně podle toho, jak jsi promluvil výrokem: Hospodin, zdlouhavý k hněv u a oplývající laskavostí, odpouštějící nepravost a přestoupení, a le zcela bez trestu nenechávající, navštěvující nepravost otců na dětech do třetího a čtvrtého pokolení. Odpusť, prosím, stran nepravosti tohoto lidu podle velikosti své laskavosti a podle toho, jak jsi vůči tomuto lidu byl snášenliv od Egypta a ž doposud! A Hospodin řekl: Odpustil jsem podle tvého slova; a le přesto, jako že já jsem živ a že slávou Hospodinovou bude naplňována celá země, protože všichni ti muži, již viděli mou slávu a má znamení, jež jsem vykonal v Egyptě a v pustině, ti se mě takto desetkrát jali pokoušet a neuposlechli na můj hlas, - budou-li vidět tu zem, již jsem přísahou slíbil jejich otcům, a nebude ji vidět nikdo pohrdnuvší mnou! A le svého nevolníka Káléva, jelikož se při něm projevil jiný duch, takže se mě jal plně následovat, a no, chci ho uvést do té země, takže tam vejde a jeho símě ji bude ujímat za vlastnictví. - Nuže, v údolí bydlí Amálékí a Kenaaní - zítra se otočte a vykročte si pustinou, cestou k moři Rákosí! A Hospodin k Mojžíšovi promluvil výrokem: Dokdy - s tímto zlým shromážděním, jež na mne reptá? Uslyšel jsem reptání Isráélových dětí, jež na mne reptají. Řekni k nim: Jako že já jsem živ, - prohlášeno Hospodinem, - nebudu-li vám činit tak, podle toho, co jste promluvili v můj sluch! Vaše mrtvoly budou padat v této pustině, a no, všichni vaši přehlídce podrobení, podle všeho vašeho počtu, od věku dvaceti let a výše, což jste na mně vyreptali - budete-li vy vstupovat do země, o níž jsem zvednutím své ruky slíbil vás v ní usadit, leč Kálév, syn Jefunnéův, a Jóšua, syn Núnův! A vaše drobotina, o níž jste řekli: Budou se stávat kořistí, a no, budu je uvádět, a ť poznají tu zem, proti níž jste se vy postavili zamítavě, a vaše mrtvoly - vy - budou padat v této pustině; a vaše děti budou po čtyřicet let v pustině pastýři a ponesou vaše smilstva do doplnění vašich mrtvol v pustině. Podle počtu dní, co jste prozkoumávali zem, čtyřiceti dní - den za rok, den za rok, ponesete své nepravosti, po čtyřicet let, a poznáte mé nepřátelství! Já, Hospodin, jsem promluvil - nebudu-li toto činit celému tomuto zlému shromáždění těch, již se shromáždili proti mně! V této pustině musejí skončit a v ní pomřít! A ti muži, jež Mojžíš vyslal prozkoumat zemi, kteří se vrátili a vynášením pomluv o té zemi pohnuli k reptání na něho celé shromáždění, a no, ti muži vynesší zlé pomluvy té země, ranou před tváří Hospodinovou pomřeli, a le Jóšua, syn Núnův, a Kálév, syn Jefunnéův, z oněch mužů, již odešli prozkoumat zem, zůstali naživu. A když Mojžíš tato slova promluvil ke všem Isráélovým dětem, zarmoutili se, lid, velmi; i vstali za jitra časně a pokusili se vystoupit na témě hory s výrokem: Hle, my - vystupme tedy k místu, o němž Hospodin promluvil, neboť jsme zhřešili. A Mojžíš řekl: Proč toto? Vy přestupujete příkaz Hospodinův a to se nemůže zdařit; nechť nevystupujete, neboť Hospodin není vprostřed vás, abyste nemuseli být před tváří vašich nepřátel poraženi. Vždyť je tam před vaší tváří Amálékí a Kenaaní, i padnete mečem, protože jste se přece od vrátili od následování Hospodina a Hospodin s vámi nebude. A le opovážili se na témě hory vystupovat, a le skříňka smlouvy Hospodinovy a Mojžíš se z nitra tábora nevzdálili. I sestoupil Amalékí a Kenaaní, jenž bydlel na oné hoře, a pobili je a rozprášili je až po Chormu. A Hospodin k Mojžíšovi promluvil výrokem: Promluv k Isráélovým dětem a řekni k nim: Až budete moci vstoupit do země vašich sídlišť, již se já vám chystám dát, a budete obětovat ohnivou oběť Hospodinu, oběť vzestupnou nebo oběť k splnění slibu nebo při dobrovolné oběti nebo o vašich svátcích k připravení líbezné vůně Hospodinu, ze skotu nebo z drobného dobytka, pak ten, kdo bude Hospodinu předkládat svůj obětní dar, předloží v oběť dar u desetinu jemné mouky, zadělané čtvrtinou hínu oleje; a vína k úlitbě musíš připravit čtvrtinu hínu, s vzestupnou obětí nebo k jiné oběti, k jednomu jehněti; nebo k beranovi musíš připravit v oběť dar u dvě desetiny jemné mouky, zadělané olejem, třetinou hínu, a vína k úlitbě budeš předkládat třetinu hínu, líbeznou vůni Hospodinu. A kdykoli vzestupnou obětí nebo obětí k splnění slibu nebo obětí pokojných hodů Hospodinu budeš činit mladého býka, pak se s mladým býkem předloží v oběť dar u tři desetiny jemné mouky, zadělané olejem, půl hínu, a vína k úlitbě budeš předkládat půl hínu, ohnivou oběť, líbeznou vůni Hospodinu. Takto se bude činit s jedním hovězím dobytčetem nebo s jedním beranem nebo s drobným dobytčetem, z ovcí nebo z koz, podle počtu, jejž budete obětovat, tak budete činit s každým jedním, podle jejich počtu. Každý domácí bude takto připravovat tyto věci k předkládání ohnivých obětí, líbezné vůně Hospodinu, a kdykoli s vámi bude pobývat cizinec, nebo kdo bude vprostřed vás po vašich pokoleních, a bude obětovat ohnivou oběť, líbeznou vůni Hospodinu - podle toho, jak vy budete činit, tak bude činit. V sejití bude jedno ustanovení pro vás i pro cizince, jenž bude u vás pobývat, ustanovení trvalé po vašich pokoleních; jak vy, tak bude cizinec před tváří Hospodinovou, jeden zákon a jedno právo bude pro vás i pro cizince, jenž bude s vámi pobývat. A Hospodin k Mojžíšovi promluvil výrokem: Promluv k Isráélovým dětem a řekni k nim: Až vstoupíte do země, kam se vás já chystám uvést, pak se při vašem jedení z chleba té země stane, že budete Hospodinu věnovat oběť věnování; jako prvotinu vašich díží budete v oběť věnování věnovat preclík; budete jej věnovat tak jako oběť věnování z mlatu; z prvotiny vašich díží budete Hospodinu po vašich pokoleních dávat oběť věnování. A kdykoli budete bloudit a všechny tyto rozkazy, jež Hospodin promluvil k Mojžíšovi, nebudete vykonávat, vše, co vám Hospodin skrze Mojžíše rozkázal ode dne, kdy to Hospodin rozkázal, i nadále po vašich pokoleních, pak se stane, bude-li tak učiněno mimo dohled shromáždění poblouděním, že opatří, celé shromáždění, jednoho mladého býka k vzestupné oběti k líbezné vůni Hospodinu a oběť dar u k němu a úlitbu k němu podle předpisu, a jednoho chlupatce z koz k oběti za hřích; a kněz za celé shromáždění Isráélových dětí učiní zadost, i bude jim odpuštěno, neboť to bylo pobloudění a oni za své pobloudění přinesli svůj obětní dar, ohnivou oběť Hospodinu, totiž oběť za hřích před tvář Hospodinovu. Tak bude celému shromáždění Isráélových dětí odpuštěno, i cizinci, jenž bude pobývat vprostřed vás, neboť všemu lidu se tak stalo poblouděním. A bude-li poblouděním hřešit jednotlivá duše, pak za hřích předloží roční kozu a kněz za tu duši, jež pobloudila, učiní zadostučiněním za ni před tváří Hospodinovou zadost v jejím hříchu poblouděním, i bude jí odpuštěno. Domácí mezi Isráélovými dětmi i stran cizince, jenž bude pobývat vprostřed vás - stran počínajícího si v pobloudění pro vás bude jeden zákon. A le duše, jež si bude počínat se zdviženou rukou, z domácích i z cizinců, ta se rouhá Hospodinu, i bude ta duše zprostřed svého lidu vyťata, neboť si znevážila slovo Hospodinovo a porušila jeho rozkaz - jistotně bude muset být vyťata ona duše, její nepravost bude na ní. A když byly Isráélovy děti v pustině, přistihli muže sbírajícího dříví v den soboty; a ti, kdo ho při sbírání dříví přistihli, ho přivedli blíže k Mojžíšovi a k Árónovi a k celému shromáždění; i nechali ho pod dozorem, neboť nebylo objasněno, co se s ním má učinit. A Hospodin k Mojžíšovi řekl: Ten muž bude jistotně muset být usmrcen - zaházet ho kameny, celé shromáždění, zevně vůči táboru. Vyvedli ho tedy ven vůči táboru a zaházeli ho kameny; tak ho usmrtili podle toho, co Hospodin rozkázal Mojžíšovi. A Hospodin k Mojžíšovi promluvil výrokem: Promluv k Isráélovým dětem a řekni k nim, a ť si po svých pokoleních zhotoví na cípy svých rouch odznak; jako odznak na cíp ať si totiž dají tkanici z modrého purpuru, ta vám bude odznakem, a když ji budete vidět, budete si připomínat všechny rozkazy Hospodinovy a budete je vykonávat a nebudete se rozhlížet za svými srdci a za svýma očima, za nimiž byste chodili smilnit; abyste si připomínali a vykonávali všechny mé rozkazy a byli svatí vašemu Bohu - váš Bůh jsem já, Hospodin, jenž jsem vás vyvedl ze země Egypta k tomu, abych se vám Bohem stal, já, Hospodin, váš Bůh. A Kórach, syn Jicchara, syna Kehátha, syna Lévího, sebral i Dáthána a Avíráma, syny Elíávovy, a Óna, syna Pelethova, syny Reúvénovy, i povstali před tváří Mojžíšovou, i muži z Isráélových synů, padesát a dvě stě, náčelníci shromáždění, povolávaní schůzí, věhlasní muži, a sešli se proti Mojžíšovi a proti Árónovi a řekli k nim: Máte dost! Vždyť celé shromáždění, oni všichni, jsou svatí a Hospodin je vprostřed nich, proč se tedy nad sejití Hospodinovo vyvyšujete? To když Mojžíš uslyšel, padl na svou tvář; pak ke Kórachovi a k celému jeho srocení promluvil výrokem: Ráno - pak Hospodin bude dávat poznat toho, kdo je jeho, a toho, jenž je svatý, i přivede ho blíže k sobě, neboť k sobě blíže bude přivádět toho, v němž bude nacházet zálibu. Učiňte toto: vezměte si kadidelnice, Kórach a celé jeho srocení, a dejte v ně oheň a naklaďte na ně kouřidla, před tváří Hospodinovou zítra; i stane se, že muž, jehož si Hospodin bude oblibovat, on je ten, jenž je svatý. Máte dost, synové Lévího! A ke Kórachovi Mojžíš řekl: Poslyšte, prosím, synové Lévího: Zda je podle vás málo, že Isráélův Bůh od Isráélova shromáždění odlišil vás k přivádění vás blíže k sobě, k sloužení službou při obydlí Hospodinově, k stání před tváří shromáždění, k vykonávání úřadu pro ně? I tebe přivedl blíže, i všechny tvé bratry, syny Lévího, s tebou, a požadujete i kněžství? Tudíž ty a celé tvé srocení jste ti, kdo se shromažďují proti Hospodinu, vždyť Árón - čím je on, že na něho reptáte? A Mojžíš poslal a dal povolat Dáthána a Avíráma, syny Eljávovy, a le ti řekli: Nebudeme se zvedat! Zda je málo, že jsi nás vyvedl ze země přetékající mlékem a medem k usmrcení nás v pustině, že si dokonce chceš i hrát na pána nad námi? Věru jsi nás do země mlékem a medem přetékající neuvedl, a bys nám dal vlastnictví polí a vinic! Zda chceš oči oněch mužů vypíchat? Nebudeme se zvedat! A Mojžíš se velmi rozhněval a řekl k Hospodinu: Kéž se neobracíš k jejich oběti daru! Nevzal jsem od nich ani jednoho osla a ani jednomu z nich jsem neublížil. A ke Kórachovi Mojžíš řekl: Buďte zítra, ty a celé tvé srocení před tváří Hospodinovou, ty a oni i Árón, a vezměte každý svou kadidelnici a dejte na ně kouřidlo a přineste je blíže k tváři Hospodinově, každý svou kadidelnici, padesát a dvě stě kadidelnic, i ty a Árón, každý svou kadidelnici. Vzali tedy každý svou kadidelnici a dali na ně oheň a nakladli na ně kouřidla a stanuli u vchod u stanu setkávání, i Mojžíš a Árón, a Kórach proti nim ke vchodu stanu setkávání svolal celé shromáždění. A celému shromáždění se ukázala sláva Hospodinova a Hospodin k Mojžíšovi a k Árónovi promluvil výrokem: Oddělte se zprostřed tohoto srocení, a ť s nimi za okamžik skoncuji! I padli na své tváře a řekli: BOŽE, Bože duchů všeho masa, když jeden muž hřeší, budeš se hněvat na celé shromáždění? A Hospodin k Mojžíšovi promluvil výrokem: Promluvte ke shromáždění výrokem: Zvedněte se z okolí blízkosti obydlí Kóracha, Dáthána a Avíráma! A Mojžíš povstal a zašel k Dáthánovi a Avírámovi a starší Isráélovi zašli za ním; a ke shromáždění promluvil výrokem: Nuže, odstupte zpřed stanů těchto zlovolných mužů a nechť nesaháte na nic, co je jejich, abyste nemuseli být smeteni se všemi jejich hříchy! Zvedli se tedy zpřed obydlí Kórachova, Dáthánova a Avírámova ze všech stran, a Dáthán a Avírám vyšli postavit se u vchod ů svých stanů, i jejich ženy a jejich synové a jejich drobotina. A Mojžíš řekl: Tímto budete vědět, že mě poslal Hospodin uskutečnit všechny tyto skutky, že to ne ní z mého srdce: Jestliže tito budou umírat způsobem smrti každého člověka a je pro ně určováno určení každého člověka, neposlal mě Hospodin, jestliže však Hospodin bude provádět něco neobyčejného, takže půda rozevře svá ústa a pohltí je a vše, co je jejich, a oni živí sestoupí do šeólu, pak budete vědět, že tito muži pohrdli Hospodinem. A jak on dokončil vyslovování všech těchto slov, stalo se, že půda, jež byla pod nimi, se rozpoltila a země otevřela svá ústa a pohltila je i jejich domácnosti a všechny lidi, kteří byli při Kórachovi, a všechno jmění, i sestoupili oni i všichni, kdo byli jejich, živí do šeólu a přikryla je země, i zmizeli zprostřed sejití. A všichni Isráélovci, kteří byli okolo nich, při jejich křiku prchli, neboť říkali: Aby nás nemohla pohltit země! A le z blízkosti Hospodinovy vyšel oheň a strávil těch padesát a dvě stě mužů, předloživších kouřidlo. A Hospodin k Mojžíšovi promluvil výrokem: Řekni k Eleázárovi, synu Áróna, kněze, a ť zprostřed požáru posbírá kadidelnice, a oheň daleko roztrus, neboť jsou posvěceny - kadidelnice těchto, kteří zhřešili proti svým duším, a ť je zpracují na roztepané plechy, potah na oltář, neboť je přinášeli blízko k tváři Hospodinově, takže jsou posvěceny, i budou Isráélovým dětem za znamení. Eleázár, kněz, tedy vzal ty kadidelnice z mosazi, jež ti spálení přinášeli, a roztepali je na potah na oltář, připomínku Isráélovým dětem, aby se nikdo neoprávněný, jenž ne ní ze semene Árónova, nepřibližoval zakuřovat kouřidlem před tvář Hospodinovu a nemusel pochodit jako Kórach a jako jeho srocení podle toho, co k němu Hospodin promluvil skrze Mojžíše. A le nazítří se jali, celé shromáždění Isráélových dětí, na Mojžíše a na Áróna reptat výrokem: Vy jste ti, kdo usmrtili lid Hospodinův! A když proti Mojžíšovi a proti Árónovi bylo shromáždění svoláno, stalo se, že se otočili ke stanu setkávání, a hle, přikryl jej oblak a ukázala se sláva Hospodinova; a když přišel Mojžíš a Árón k průčelí stanu setkávání, promluvil Hospodin k Mojžíšovi výrokem: Pozdvihněte se zprostřed tohoto shromáždění, a ť s nimi za okamžik skoncuji! I padli na své tváře a Mojžíš řekl k Árónovi: Vezmi kadidelnici a dej na ni oheň z oltáře a naklaď kouřidla a chvatem zanes ke shromáždění a učiň za ně zadost, neboť z přítomnosti tváře Hospodinovy vyšlo rozhněvání - začala pohroma. Árón tedy podle toho, co Mojžíš promluvil, vzal a rozběhl se doprostřed sejití, a hle, mezi lidem začala pohroma; i dal kouřidlo a učinil za lid zadost; i stanul mezi mrtvými a mezi živými a pohromě bylo zabráněno. A le mrtvých při té pohromě bylo čtrnáct tisíc a sedm set, mimo ty, kdo zemřeli stran věci Kórachovy. A když se Árón vrátil k Mojžíšovi, ke vchodu stanu setkávání, bylo pohromě zabráněno. A Hospodin k Mojžíšovi promluvil výrokem: Promluv k Isráélovým dětem a vezmi od nich po holi na každý dům otce, ode všech jejich náčelníků podle domů jejich otců, dvanáct holí; jméno každého budeš psát na jeho hůl, a na hůl Lévího budeš psát jméno Árónovo, neboť bude jedna hůl na každou hlavu domu otců; a uložíš je v stanu setkávání před svědectvím, kam přicházím setkávat se s vámi; i stane se, že muž, v němž nacházím zálibu, - jeho hůl bude pučet; tak chci zpřed sebe umlčet reptání Isráélových dětí, jež na vás reptají. Mojžíš tedy k Isráélovým dětem promluvil a všichni jejich náčelníci mu dali za každého náčelníka po jedné holi, podle domů jejich otců, dvanáct holí, a vprostřed jejich holí byla hůl Árónova; a Mojžíš ty hole ve stanu svědectví uložil před tvář Hospodinovu a nazítří, když Mojžíš do stanu svědectví vstoupil, se stalo, že hle, byla vypučela hůl Árónova za dům Lévího, a no, vyhnala puky a dala vykvést květu a uzrát dala mandlím. A Mojžíš všechny ty hole z přítomnosti tváře Hospodinovy vynesl ke všem Isráélovým dětem, i uviděli a vzali každý svou hůl. A Hospodin k Mojžíšovi řekl: Dej Árónovu hůl zase před svědectví k opatrování na znamení pro syny vzpurnosti, a ť zpřed mne může ukončit jejich reptání, a ť nemusejí pomřít. A Mojžíš učinil podle toho, co mu Hospodin rozkázal, tak učinil. A Isráélovy děti k Mojžíšovi pronesly výrok: Hle, hyneme, mizíme my všichni, mizíme; každý, kdo se vůbec přiblíží k obydlí Hospodinovu, umírá - zdali je s námi naprosto konec? A Hospodin řekl k Árónovi: Ty a tvoji synové a dům tvého otce ponesete pochybení stran svatyně a ty a s tebou tvoji synové ponesete pochybení svého kněžství; a i své bratry, větev Lévího, kmeni tvého otce, nechávej přibližovat se s tebou, a ť jsou k tobě připojováni a obsluhují tě, když ty a s tebou tvoji synové budete při průčelí stanu svědectví; i budou dbát tvých nařízení a péče o celý stan, jen k svatým předmětům a k oltáři se nesmějí přibližovat, a ť nemusejí umírat i oni i vy. Budou tedy připojeni k tobě a budou dbát péče o stan setkávání stran vší služby při stanu, a neoprávněný se k nim nesmí přiblížit. Budete tedy dbát péče o svatyni a péče o oltář, a ť již nad Isráélovými dětmi není rozhněvání; a já, hle, jsem vaše bratry, Lévíovce, vzal zprostřed Isráélových dětí; vám jsou dáni darem pro Hospodina k sloužení službou při stanu setkávání, a ty a s tebou tvoji synové se budete věnovat svému kněžství při všech záležitostech oltáře a při tom, co je zevnitř vůči oponě; tak budete sloužit. Vaše kněžství vám dávám jako službu daru, a neoprávněný, jenž se přiblíží, musí být usmrcen. A Hospodin k Árónovi promluvil: A já, hle, jsem tobě odevz dal péči o mé oběti věnování při všech posvěcených věcech Isráélových dětí; tobě jsem je dal vzhledem k pomazání, i tvým synům, za trvalý vyhrazený podíl. Toto bude pro tebe z nanejvýš svatého, od ohně: všechny jejich přínosy, jako všechny jejich oběti dar u a jako všechny jejich oběti za hřích a jako všechny jejich oběti za provinění, jež mi budou opakovaně přinášet; to bude nanejvýš svaté tobě a tvým synům. Jako nanejvýš svaté to budeš jíst; bude to jíst každý mužského pohlaví; bude ti to svaté. A toto bude pro tebe: oběť věnování jejich darů i všechny oběti obracení od Isráélových dětí; dal jsem je tobě a s tebou tvým synům a tvým dcerám za trvalý vyhrazený podíl, každý čistý v tvém domě to smí jíst. Vše nejlepší z oleje a vše nejlepší z moštu a obilí z jejich první úrody, jež budou dávat Hospodinu - dal jsem je tobě, prvotiny všeho, co bude v jejich zemi, jež budou přinášet Hospodinu, to bude pro tebe, každý čistý v tvém domě to smí jíst. Vše odevzdané v Isráélovi bude pro tebe; vše protrhující dělohu, patřící ke všemu masu, jež budou předkládat Hospodinu, z lidí i z dobytka, bude pro tebe, ale prvorozené lidí musíš dát řádně vykoupit, i prvorozené nečistého dobytka musíš dát vykoupit. A částky výkupného za ně: od věku jednoho měsíce budeš dávat vykupovat podle svého hodnocení pěti šekly stříbra podle šeklu svatyně, to je dvacet gér. Ale prvorozené skotu nebo prvorozené ovcí nebo prvorozené koz nebudeš dávat vykupovat, ta jsou svatá, jejich krev budeš vykrápět na oltář a jejich tuk budeš obracet v kouř jako ohnivou oběť k líbezné vůni Hospodinu a jejich maso bude pro tebe, jako hruď obracení a jako pravé plece. Všechny oběti věnování ze svatých věcí, jež budou Isráélovy děti věnovat Hospodinu, jsem dal tobě a s tebou tvým synům a tvým dcerám za trvalý vyhrazený podíl, je to trvalá smlouva soli před tváří Hospodinovou, tobě a s tebou tvému semeni. A Hospodin k Árónovi řekl: V jejich zemi nebudeš mít dědictví, aniž se ti vprostřed nich bude do stávat podílu; tvým podílem a tvým dědictvím vprostřed Isráélových dětí budu já. A synům Lévího, hle, jsem za dědictví dal všechny desátky v Isráélovi za jejich službu, jíž oni slouží, službu při stanu setkávání; a Isráélovy děti se nadále nebudou smět přibližovat ke stanu setkávání, aby tak na sebe uvalily hřích k smrti, nýbrž poslouží Léví ovec, on, službou při stanu setkávání, a jejich nepravost ponesou oni - trvalé ustanovení po vašich pokoleních; a nebudou vprostřed Isráélových dětí dědit dědictví, neboť jsem Lévíovcům za dědictví dal desátky Isráélových dětí, jež v oběť věnování věnují Hospodinu; proto jsem jim řekl: Nebudete vprostřed Isráélových dětí dědit dědictví. A Hospodin k Mojžíšovi promluvil výrokem: A k Lévíovcům budeš mluvit a říkat k nim: Kdykoli budete od Isráélových dětí brát desátek, jejž jsem vám od nich za vaše dědictví dal, pak z něho budete věnovat Hospodinovu oběť věnování, desátek z desátku, a vaše oběť věnování vám bude započítána jako obilí z mlatu a jako plný výtěžek z lisu. Tak i vy budete věnovat Hospodinovu oběť věnování ze všech vašich desátků, jež budete brát od Isráélových dětí, totiž budete z toho dávat Hospodinovu oběť věnování Árónovi, knězi. Ze všech vašich darů budete každou Hospodinovu oběť věnování z toho vybírat, ze všeho nejlepšího z toho, - posvěcený díl toho. I budeš k nim říkat: Když z toho budete vybírat nejlepší z toho, bude to Lévíovcům započítáno jako výnos mlatu a jako výnos lisu. A jíst to smíte na kterémkoli místě, vy i vaše domácnosti, neboť to vám je mzdou za vaši službu při stanu setkávání, a neponesete za to hřích, když z toho budete vybírat nejlepší z toho, a nebudete znesvěcovat posvěcených věcí Isráélových dětí a nebudete umírat. A Hospodin k Mojžíšovi a k Árónovi promluvil výrokem: Toto je ustanovení zákona, jež Hospodin rozkázal výrokem: Promluv k Isráélovým dětem, a ť k tobě přivádějí ryšavou krávu, bezvadnou, na níž není chyby, na niž nebylo vyloženo jho, a musíte ji dát Eleázárovi, knězi, a ť ji vyvede ven vůči táboru a před jeho tváří se porazí, a Eleázár, kněz, nabere svým prstem z její krve a sedmkrát z její krve nastříká naproti průčelí stanu setkávání; a ta kráva se před jeho očima spálí, její kůže a její maso a její krev s jejími lejny se bude spalovat; a kněz vezme dřevo cedru a yzop a červcový šarlat; to hodí doprostřed hoření té krávy. A kněz opere svá roucha a vykoupe své maso ve vodě a potom bude smět vstoupit do tábora, a le až do večera zůstane kněz nečistý; i ten, kdo ji spálil, musí oprat svá roucha ve vodě a vykoupe své maso ve vodě a zůstane až do večera nečistý. A popel té krávy někdo čistý smete a uloží zevně vůči táboru na čistém místě, i zůstane pro shromáždění Isráélových dětí k uchování na vodu proti poskvrnění; je to oběť za hřích. A ten, kdo popel té krávy smetl, opere svá roucha a zůstane až do večera nečistý. To se stane Isráélovým dětem i cizinci, jenž bude pobývat vprostřed nich, trvalým ustanovením. Ten, kdo mezi všemi lidskými bytostmi sáhne na mrtvého, ten zůstane po sedm dní nečistý; on si jí bude vykonávat očišťování v třetí den a v sedmý den - bude čist, a le neočistí-li se v třetí den a v sedmý den, nebude čist. Každý, kdo sáhne na mrtvého ze všech lidských bytostí, jenž musel umřít, a nebude se očišťovat, znečistí obydlí Hospodinovo, i bude ona duše vyťata z Isráéle, neboť na něho nebyla vykropena voda proti poskvrnění - je nečistý, ještě je jeho nečistota na něm. Takovýto je zákon: Kdykoli člověk ve stanu bude umírat, bude každý, kdo do toho stanu vstoupí a každý, kdo v tom stanu bude, po sedm dní nečistý; a každá otevřená nádoba, na níž není ovázání tkanicí, ona se stane nečistou; a každý, kdo na volném poli bude sahat na probodeného mečem nebo na zemřelého nebo na kosti člověka nebo na hrob, bude nečistý po sedm dní; pak pro toho nečistého vezmou z prachu od spálení té oběti za hřích, a na něj se do nádoby dá živá voda a někdo čistý vezme yzop, ten v té vodě namočí a nastříká na ten stan a na všechna zařízení a na osoby, jež se tam vyskytnou, a na toho, jenž sáhl na kosti nebo na probodeného nebo na zemřelého nebo na hrob; ten čistý tedy na nečistého v třetí den a v sedmý den nastříká a v sedmý den ho očistí, i opere svá roucha a vykoupe se ve vodě a navečer se stane čistým. A ten, kdo se znečišťuje a nedává se očistit, pak ta duše bude zprostřed sejití vyťata, neboť svatyni Hospodinovu znečistil, voda proti poskvrnění na něho nebyla vykropena, on je nečistý. To se vám stane trvalým ustanovením. A ten nastříkavší vodou proti poskvrnění musí oprat svá roucha, a ten, kdo na vodu proti poskvrnění sáhne, bude až do večera nečistý, a vše, nač nečistý bude sahat, bude nečisté, a osoba, jež bude dotčena, bude až do večera nečistá. A Isráélovy děti, celé shromáždění, přišly v prvním měsíci v pustinu Cín a lid zůstal v Kádéši; a tam Mirjám umřela a tam byla pohřbena. A pro shromáždění se ne do stalo vody, i sběhli se na Mojžíše a na Áróna a s Mojžíšem se lid jal vadit, i pronesli výrok: A ch, kéž bychom byli zhynuli při zhynutí našich bratrů před tváří Hospodinovou! A proč jste sejití Hospodinovo zavedli do této pustiny, abychom tam pomřeli my i naše zvířectvo? A proč jste nás vytáhli z Egypta k zavedení nás k tomuto zlému místu - ne místu setby a fíkovníků a vinné révy a granátovníků; a ni vody k pití není! I přišel Mojžíš a Árón od tváře sejití ke vchodu stanu setkávání a padli na své tváře; a ukázala se jim sláva Hospodinova, a Hospodin k Mojžíšovi promluvil výrokem: Vezmi hůl a svolej shromáždění, ty i Árón, tvůj bratr, a promluvte před jejich očima ke skalisku, a ť dá svou vodu, takže jim vodu ze skaliska budeš moci vyvést a napojit shromáždění i jejich zvířectvo. Mojžíš tedy z přítomnosti tváře Hospodinovy podle toho, co mu rozkázal, vzal hůl a svolali, Mojžíš a Árón, sejití k stěně skaliska a řekl jim: Nuže poslyšte, neposlušní: Zda vám z tohoto skaliska budeme moci vyvést vodu? A Mojžíš zvedl svou ruku a udeřil v skalisko svou holí, dvakrát, i vyšlo mnoho vody a napilo se shromáždění i jejich zvířectvo. A le Hospodin k Mojžíšovi a k Árónovi řekl: Protože jste ve mne neprojevili důvěru k posvěcení mne v očích Isráélových dětí, proto nebudete smět uvést toto sejití do země, již jsem jim dal. Toto jsou vody rozvaděnosti, jíž se Isráélovy děti povadily s Hospodinem, a le projevil se v nich jako Svatý. A Mojžíš z Kádéše vyslal posly ke králi Edóma: Takto řekl tvůj bratr Isráél: Ty znáš všechny útrapy, jež nás postihly, jak naši otcové sestoupili do Egypta, i bydleli jsme v Egyptě po mnoho dní, a le Egypťané ubližovali nám i našim otcům, když jsme však křičeli k Hospodinu, vyslyšel náš hlas; i vyslal anděla a z Egypta nás vyvedl, a hle, my jsme v Kádéši, městě na pokraj i tvého území - nechť, prosím, smíme projít tvou zemí! Nebudeme procházet poli a ni vinicemi a nebudeme pít vody ze studní; půjdeme cestou krále, nebudeme odbočovat na pravo a ni na levo, dokud tvým územím budeme procházet. A le Edóm k němu řekl: Nesmíš mnou procházet, abych ti nemusel vytáhnout vstříc s mečem. A Isráélovy děti k němu řekly: Budeme vystupovat silnicí, a budeme-li pít z tvé vody, já a můj dobytek, pak za ni budu platit, jen - nic více - nechť svýma nohama smím projít. I řekl: Nesmíš projít! A Edóm mu vytáhl vstříc s početným lidem a se silnou rukou. Tak Edóm odmítl nechat Isráéle projít svým územím a Isráél zpřed něho odbočil. Dali se tedy na cestu z Kádéše a přišli - Isráélovy děti, celé shromáždění - pod horu Hór; a Hospodin u hory Hóru, na pomezí země Edóma, k Mojžíšovi a k Árónovi pronesl výrok: Árón musí být připojen k svému lidu, neboť nesmí vstoupit do země, již jsem dal Isráélovým dětem, za to, že jste se u vod rozvaděnosti stali neposlušnými mých úst. Vezmi Áróna a Eleázára, jeho syna, a vyveď je na horu Hór a Árónovi stáhni jeho roucha a obleč jimi Eleázára, jeho syna, a Árón bude připojován …, neboť tam umře. Mojžíš tedy učinil podle toho, co mu Hospodin rozkázal, a vyvedl je před očima celého shromáždění na horu Hór, a Mojžíš stáhl Árónovi jeho roucha a oblékl jimi Eleázára, jeho syna, a Árón tam na temeni hory Hóru umřel; a Mojžíš a Eleázár z té hory sestoupil i; a viděli, celé shromáždění, že Árón zesnul, i jali se oplakávat Áróna, všechen dům Isráélův, na třicet dní. A když Kenaaní, král Aradu, obývající Negev, uslyšel, že cestou Athárím přichází Isráél, jal se proti Isráélovi bojovat a zajal z něho zajatce. A Isráél slíbil Hospodinu slib, výrokem: Chceš-li vpravdě tento lid dát v mou ruku, pak budu jejich města činit odevzdanými. A Hospodin vyslyšel hlas Isráélův a Kenaaního vy dal, i učinili je a jejich města odevzdanými a jméno toho místa nazval i Chormá. A od hory Hóru se k obejití země Edóma vypravili cestou k moři Rákosí; a duše lidu po cestě zmalomyslněla, i jal se lid mluvit proti Bohu a proti Mojžíšovi: Proč jste nás z Egypta vytáhli k smrti v pustině? Vždyť není chleba a není vody, a v tom mizerném chlebě se naší duši zhnusilo. A Hospodin proti lidu vypustil hady, pálivce; ti lid štípali, takže mnoho lidu z Isráéle pomřelo; a lid přišel k Mojžíšovi, i řekli: Zhřešili jsme, že jsme mluvili proti Hospodinu a proti tobě; modli se k Hospodinu, a ť ty hady od nás odnímá. Mojžíš se tedy jal za lid modlit a Hospodin k Mojžíšovi řekl: Zhotov si pálivce a nasaď jej na žerď, i stane se, že kdokoli uštípnutý, uvidí-li jej, zůstane naživu. Mojžíš tedy zhotovil hada z mosazi a nasadil jej na žerď; a uštípl-li někoho had a on pohleděl na toho hada z mosazi, stalo se, že zůstal naživu. A Isráélovy děti se daly na cestu a uložili se v Óvóth; a z Óvóth se dali na cestu a uložili se v Ijjé-Avárím, v pustině, jež je směrem k Móávu od vzcházení slunce; odtamtud se dali na cestu a uložili se v údolí Zeredu; odtamtud se dali na cestu a uložili se z druhé strany Arnónu, který je v pustině, jenž vychází z území Emórího, neboť Arnón je pomezí Móáva, mezi Móávem a mezi Emórím. Proto se v knize bojů Hospodinových praví: …Váhéva v Súfě; a potůčky Arnónu a proud potoků, jenž se sklání k sídlišti Áru a naráží na pomezí Móáva. A odtamtud k Beéru; to je ta studna, o níž Hospodin k Mojžíšovi řekl: Shromažď lid a dám jim vodu. Tehdy Isráél zpíval tuto píseň: Vystup, studně, ozývejte se jí; studna - vykopali ji vůdcové, vyhloubili ji velmožové lidu holí zákonodárce, svými berlami. A z pustiny do Mattany a z Mattany do Nachalíél a a z Nachalíéla do Bámóth a z Bámóth do průrvy, jež je na polích Móáva, k temeni Pisgy; ta shlíží směrem k poušti. A Isráél vyslal posly k Síchónovi, králi Emórího, s výrokem: Nechť smím projít tvou zemí; nebudeme odbočovat do polí a do vinic, nebudeme pít vody ze studní, cestou krále půjdeme, dokud budeme procházet tvým územím. A le Síchón Isráéle svým územím projít nenechal, nýbrž shromáždil Síchón všechen svůj lid a vytáhl vstříc Isráélovi do pustiny; i přišel do Jáhace a jal se proti Isráélovi bojovat, Isráél ho však porazil ostřím meče a zmocnil se jeho země od Arnónu po Jabbók, po syny Ammónovy, neboť pomezí synů Ammónových bylo pevné. Isráél tedy zabral všechna tato města a ve všech městech Emórího se Isráél usidlil, v Chešbónu a ve všech jeho osadách, neboť Chešbón, to bylo město Síchóna, krále Emórího, a on byl bojoval proti dřívějšímu králi Móáva a všechnu zemi až po Arnón z jeho ruky vzal. Proto skladatelé přísloví říkají: Přijďte do Chešbón u, nechť je budováno a upevňuje se město Síchónovo, neboť z Chešbónu vyšel oheň, z hradiště Síchónova plamen; strávil Ár Móávovo, pány výšin Arnónu. Běda ti, Móáve, jsi zahuben, lide Kemóšův! Jeho syny, utečence, a jeho dcery vy dal i v zajetí králi Emórího, Síchónovi! I jali jsme se je ostřelovat - zahuben je Chešbón až po Dívón - a řádit až po Nófach, jenž je až po Médvu. Isráél se tedy usídlil v zemi Emórího; a Mojžíš dal skrze posly proslídit Jaezér; i dobyli jeho osad a vypudili Emórího, jenž tam byl. A otočili se a vystoupili cestou k Bášánu; a Óg, král Bášánu, jim vytáhl vstříc, on i všechen jeho lid, k boji do Edreí. A Hospodin k Mojžíšovi řekl: Nemusíš se ho bát, neboť jsem dal v tvou ruku jeho i všechen jeho lid i jeho zemi, i učiníš mu podle toho, co jsi učinil Síchónovi, králi Emórího, jenž bydlel v Chešbónu. Jeho tedy i jeho syny a všechen jeho lid pobili, takže mu nezanechal i přeživšího, a zmocnili se jeho země. A Isráélovy děti se daly na cestu a uložili se na stepích Móáva z druhé strany vůči Jordánu - od Jerícha. A vše, co Isráél učinil Emórímu, se dověděl Bálák, syn Cippórův; a Móáv dostal z toho lidu veliký strach, neboť on byl mnohý a Móáv ze synů Isráélových pocítil hrůzu. Řekl tedy Móáv ke starším Midjánu: Tato smečka nyní bude spásat vše v našem okolí jako skot spásá zeleň pole. A Bálák, syn Cippórův, byl v oné době králem Móáva; i vyslal posly k Bileámovi, synu Beórovu, do Pethóru, jenž je u řeky v zemi dětí jeho lidu, povolat ho výrokem: Hle, z Egypta vyšel lid, hle, zahalil vzhled země, a on bydlí naproti mně. Nyní tedy pojď, prosím, proklej mi tento lid, neboť on je nade mne mocnější; snad se mi bude dařit, že na něj budu moci udeřit a vyhnat jej ze země, neboť vím: komu žehnáš, je požehnaný, a koho proklínáš, bude prokletým. Starší Móáva a starší Midjánu tedy odešli, a věštebné v jejich ruce, a přišli k Bileámovi a promluvili k němu slova Bálákova; i řekl k nim: Přenocujte zde té to noci a budu vám moci odevzdat slovo podle toho, co ke mně bude mluvit Hospodin. Hodnostáři Móáva tedy u Bileáma zůstali. A k Bileámovi přišel Bůh a řekl: Kdo jsou tito muži u tebe? A Bileám řekl k Bohu: Vzkázal mi Bálák, syn Cippórův, král Móáva: Hle, lid, jenž vyšel z Egypta, i zahalil vzhled země; nyní tedy pojď, zlořeč mu pro mne, snad budu moci proti němu bojovat a vyhnat jej. A Bůh k Bileámovi řekl: Nesmíš s nimi jít, nesmíš ten lid proklínat, neboť on je požehnaný. A když Bileám za jitra vstal, řekl k Bálákovým hodnostářům: Jděte do vaší země, neboť Hospodin odmítl povolit mi jít s vámi. A hodnostáři Móáva vstali, a když přišli k Bálákovi, řekli: Bileám odmítl s námi jít. Bálák tedy ještě znova vyslal hodnostářů více a váženějších nad tyto; a když přišli k Bileámovi, řekli mu: Takto řekl Bálák, syn Cippórův: Nerač se dát odradit od cesty ke mně, neboť tě chci poctít velikou ctí a učinit vše, co ke mně budeš říkat, pojď tedy, prosím, zlořeč pro mne tomuto lidu! A Bileám odpověděl a řekl k Bálákovým služebníkům: Byť mi dával Bálák svůj dům plný stříbra a zlata, nemohl bych přestoupit příkaz Hospodina, mého Boha, učiněním malé nebo veliké věci. Nyní však zde, prosím, i vy tu to noc zůstaňte, než budu vědět, co se mnou Hospodin nadále bude mluvit. A v noc i Bůh k Bileámovi přišel a řekl mu: Přišli-li tě ti muži povolat, vstaň, jdi s nimi, a le jen to slovo, jež k tobě budu mluvit, smíš uskutečnit. Když tedy Bileám za jitra vstal, osedlal svou oslici a odebral se s hodnostáři Móávovými; a le že se on odebral, vzplál Boží hněv a v cestu se mu jako protivník postavil Hospodinův Anděl, když on jel na své oslici a s ním dva jeho sluhové. A když oslice uviděla Hospodinova Anděla, postavivšího se v cestu, a v jeho ruce vytasený jeho meč, uhnula oslice z cesty a šla v pole; a Bileám se jal oslici bít, aby jí pohnul na cestu. A Hospodinův Anděl stanul v úvoze mezi vinic emi - zídka odtud a zídka odtud - a když oslice Hospodinova Anděla uviděla, přitiskla se ke stěně a k té stěně přitiskla Bileámovu nohu; i jal se ji opět bít. A Hospodinův Anděl opět přešel a stanul na úzkém místě, kde nebylo cesty k uhnutí na pravo a ni na levo; a když oslice Hospodinova Anděla uviděla, lehla pod Bileámem; i vzplál Bileámův hněv a jal se ji bít holí. A Hospodin otevřel ústa oslice, i řekla Bileámovi: Co jsem ti provedla, že jsi mě zbil, nyní třikrát? A Bileám řekl oslici: Vždyť si se mnou zahráváš! Kdyby tak byl v mé ruce meč, to bych tě hned zabil! A oslice k Bileámovi řekla: Zda ne jsem já tvá oslice, takže na mně jezdíš od počátku tvého bytí po tento den? Zda jsem kdy byla zvyklá činit ti takto? I řekl: Ne. A Hospodin odkryl oči Bileámovy, takže uviděl Hospodinova Anděla, postavivšího se v cestu, a v jeho ruce vytasený jeho meč; i schýlil hlavu a sklonil se na svůj obličej; a Hospodinův Anděl k němu řekl: Nač jsi svou oslici zbil, nyní třikrát? Hle, já jsem vyšel jako protivník, neboť ta to cesta je zvrácená, proti mně; a ta oslice mě uviděla a vzhledem k mé přítomnosti uhnula, nyní třikrát; kdyby nebyla před mou tváří uhnula, to bych byl hned zabil zase já tebe a ji bych byl nechal naživu. A Bileám k Hospodinovu Andělu řekl: Zhřešil jsem, neboť jsem nevěděl, že ses mi ty postavil vstříc v cestu; nyní se tedy, je-li to v tvých očích zlé, budu vracet domů. A Hospodinův Anděl k Bileámovi řekl: Jdi s těmi muži, jediné však to slovo, jež k tobě budu mluvit, smíš promluvit. Bileám se tedy odebral s Bálákovými hodnostáři. A když Bálák uslyšel, že přišel Bileám, vyšel mu vstříc do Móávova města, jež je na území Arnónu, jenž je na okraji území. A Bálák k Bileámovi řekl: Zda jsem k tobě naléhavě neposlal povolat tě? Proč ses neodebral ke mně? Zda tě nemohu vpravdě poctít? A Bileám k Bálákovi řekl: Hle, přišel jsem k tobě - zda nyní budu vůbec moci cokoli promluvit? Musím promluvit to slovo, jež Bůh bude vkládat v má ústa. A Bileám se odebral s Bálákem a přišli do hradiště Chucóth; a Bálák obětoval skot a drobný dobytek a naposílal Bileámovi a hodnostářům. A za jitra se stalo, že Bálák vzal Bileáma a vyvedl ho na výšiny Baalovy, a odtamtud uviděl okraj lidu. A Bileám řekl k Bálákovi: Zbuduj mi zde sedm oltářů a připrav mi zde sedm býků a sedm beranů. A Bálák učinil podle toho, co Bileám promluvil, a obětoval Bálák a Bileám na každém oltáři býka a berana. A Bileám Bálákovi řekl: Postav se ke své vzestupné oběti, já odcházím - snad tam bude Hospodin, takže mě potká, a cokoli mi bude ukazovat, to ti oznámím. A odešel na holý pahorek a Bůh se k Bileámovi dostavil; ten k němu řekl: Zřídil jsem sedm oltářů a na každém oltáři jsem obětoval býka a berana. A Hospodin v Bileámova ústa vložil slovo a řekl: Vrať se k Bálákovi a budeš mluvit takto. Vrátil se tedy k němu, a hle, u své vzestupné oběti stál on a všichni hodnostáři Móávovi; i ujal se své průpovědi a řekl: Z Árámu mě vedl Bálák, král Móávův, z hor východu: Pojď, proklej mi Jákóba, a no, pojď, uřkni Isráéle! Co mohu zlořečit? BŮH nezlořečí! A co mohu uřknout? Hospodin neuřkl! Vždyť jej vidím z temene skal, a no, pozoruji jej z pahrbků: Hle, lid - pobývá o samotě a mezi národy se nepočítá! Kdo vyčíslí prach Jákóbův a neb čtvrtinu počtu Isráéle? Kéž má duše bude umírat smrtí upřímných a kéž má budoucnost bude taková jako jeho! A Bálák k Bileámovi řekl: Co jsi mi provedl? Vzal jsem tě k zlořečení mým nepřátelům, a hle - žehnáš a žehnáš! I odpověděl a řekl: Zda nemám při mluvení dbát toho, co Hospodin vložil v má ústa? A Bálák k němu řekl: Pojď, prosím, se mnou na jiné místo, odkud jej budeš vidět - jedině jeho okraj budeš vidět a všechen jej vidět nebudeš, a zlořeč mu pro mne odtamtud. Vzal ho tedy na pole hlídačů, na témě Pisgy, a zbudoval sedm oltářů a na každém oltáři obětoval býka a berana. A on k Bálákovi řekl: Postav se sem ke své vzestupné oběti a já se ubírám sem. A k Bileámovi se dostavil Hospodin a vložil slovo v jeho ústa a řekl: Vrať se k Bálákovi, a ť mluvíš takto. Vrátil se tedy k němu, a hle, stál u své vzestupné oběti a s ním hodnostáři Móávovi. A Bálák mu řekl: Co promluvil Hospodin? I ujal se své průpovědi a řekl: Vstaň, Báláku, a slyš a obrať ke mně uši, synu Cippórův! BŮH ne ní člověk, a by lhal, a ni syn člověka, a by se kál; zda on řekl a nebude činit, a promluvil a nebude uskutečňovat? Hle, žehnání jsem převzal; on požehnal, i nemohu to z vrátit. Nespatří se v Jákóbovi ohavnost a neuvidí se v Isráélovi námaha, je s ním Hospodin, jeho Bůh, a v něm je jásavý pokřik krále. BŮH, vyvedší je z Egypta, je mu jako by rohy reéma. Neboť ne ní hádání proti Jákóbovi ani věštby proti Isráélovi; za času se bude o Jákóbovi a o Isráélovi říkat: Co BŮH způsobil! Hle, povstávat bude lid jako lvice a pozvedat se jako lev; nebude uléhat, než bude moci zhltnout kořist a napít se krve probodených. A Bálák k Bileámovi řekl: Ani mu nijak nemusíš zlořečit ani mu nijak nemusíš žehnat. A Bileám odpověděl a řekl k Bálákovi: Zda jsem k tobě nepromluvil výrokem: Cokoli bude mluvit Hospodin, to musím činit? A Bálák k Bileámovi řekl: Pojď, prosím, chci tě vzít na jiné místo, snad bude v očích Božích správné, a by s mu pro mne zlořečil odtamtud. Bálák tedy vzal Bileáma na témě Peóru, jenž se sklání směrem k poušti; a Bileám k Bálákovi řekl: Zbuduj mi zde sedm oltářů a připrav mi zde sedm býků a sedm beranů. A Bálák učinil podle toho, co Bileám řekl, a na každém oltáři obětoval býka a berana. A Bileám si uvědomil, že Hospodinu bylo vhod žehnat Isráélovi; neodešel tedy, jako při dřívějších příležitostech, vyhledávat znamení k předpovědím, nýbrž nastavil svou tvář k pustině; a když Bileám pozvedl své oči, uviděl Isráéle usadivšího se podle svých kmenů, i octl se na něm Boží Duch; ujal se tedy své průpovědi a řekl: Prohlášeno Bileámem, synem Beórovým, a no, prohlášeno mužem pootevřeného oka, prohlášeno slyšícím BOŽÍ výroky, jenž vnímá vjem y Všemocného, padajícím a očí odkrytých: Jak hezké jsou tvé stany, Jákóbe, tvé příbytky, Isráéli! Rozložily se jako údolí, jako zahrady podél řeky, jako stromy aloé, jež vysadil Hospodin, jako cedry podél vod. Voda bude kapat z jeho výhonků a při mnohých vodách bude jeho símě, a nad Agaga bude vyšší jeho král a povznášet se bude jeho království. BŮH, vyvedší jej z Egypta, je mu jako by rohy reéma; bude pohlcovat národy, své utiskovatele, a drtit jejich kosti, je prorážet svými šípy. Sehnul se, ulehl jako lev a jako lvice - kdo ho bude budit? Žehnající ti buďtež požehnán i a proklínající tě proklet i. I vzplál Bálákův hněv na Bileáma, takže Bálák tleskl ve své dlaně a řekl k Bileámovi: Zavolal jsem tě k zlořečení mým nepřátelům, a hle - žehnáš a žehnáš, nyní třikrát! Nyní si tedy zmiz na své místo - řekl jsem: Chci tě velmi poctít, a le hle, Hospodin tě před tou ctí zadržel. A Bileám k Bálákovi řekl: Zda jsem i k tvým poslům, jež jsi ke mně vyslal, nepromluvil výrokem: Byť mi dával Bálák svůj dům plný stříbra a zlata, nemohl bych přestoupit příkaz Hospodinův učiněním dobré nebo zlé věci ze svého srdce - co bude mluvit Hospodin, to musím promluvit? Nyní tedy, hle, já odcházím k svému lidu; pojď, chci ti poradit, co tento lid v posledku dní bude činit tvému lidu. I ujal se své průpovědi a řekl: Prohlášeno Bileámem, synem Beórovým, a no, prohlášeno mužem pootevřeného oka, prohlášeno slyšícím BOŽÍ výroky a vědoucím vědění Nejvyššího, vnímajícím vjem y Všemocného, padajícím a očí odkrytých: Budu ho vidět, ne však nyní, budu moci zpozorovat ho, ne však blízko; z Jákóba vystoupí hvězda a z Isráéle povstane žezlo a zproráží spánky Móáva a zničí všechny syny povyku. A Edóm se stane vlastnictvím a vlastnictvím se stane Séír - jeho nepřátelé, Isráél však bude projevovat moc. A z Jákóba se bude panovat, a kdo přežije z města, zahubí se. A uviděl Amáléka, i ujal se své průpovědi a řekl: Amálék je prvotina národů, a le jeho posledek - záhuba navždy! A uviděl Kéního, i ujal se své průpovědi a řekl: Pevný je tvůj příbytek - jen založ své hnízdo na skalisku! Jenže Kajin bude propadat zkáze - dokdy, než tě Aššúr bude odvádět do zajetí? A ujal se své průpovědi a řekl: Běda! Kdo bude žít, až to BŮH uskuteční? A lodi od pobřeží Kittím - ty pokoří Aššúra a pokoří Évera, a le i to - záhuba navždy! A Bileám vstal a odešel a vrátil se k svému místu, a i Bálák odešel svou cestou. A Isráél se usídlil v Šittím, a lid počal chodit smilnit k dcerám Móáva; i pozvaly lid k obětem jejich bohů a lid se jal jíst a jejich bohům se klanět, i připojil se Isráél k Baal-Peórovi, takže proti Isráélovi vzplál Hospodinův hněv a Hospodin k Mojžíšovi řekl: Vezmi všechny hlavy lidu a oběs je před Hospodinem naproti slunci, a ť se žár hněvu Hospodinova od Isráéle může od vrátit. A Mojžíš řekl k Isráélovým soudcům: Zabijte každý své muže, již se připojili k Baal-Peórovi! A hle, přišel muž z Isráélových synů a přivedl k svým bratrům Midjánku před očima Mojžíšovýma a před očima celého shromáždění Isráélových dětí, zatímco oni u vchod u stanu setkávání plakali. To uviděl Pinchás, syn Eleázára, syna Áróna, kněze, i povstal zprostřed shromáždění a vzal v svou ruku kopí a vstoupil za tím mužem z Isráéle do stanu a probodl oba, muže z Isráéle i tu ženu skrze její břicho, i byla pohroma z Isráélových dětí sňata. A le mrtvých při té pohromě bylo čtyřiadvacet tisíc. A Hospodin k Mojžíšovi promluvil výrokem: Pinchás, syn Eleázára, syna Áróna, kněze, od vrátil mé popuzení z Isráélových dětí svým horlením mou horlivostí vprostřed nich, takže jsem ve své horlivosti s Isráélovými dětmi neskoncoval; proto řekni: Hle, já mu dávám svou smlouvu - pokoj! Ta se stane jemu a jeho semeni po něm smlouvou trvalého kněžství, protože se rozhorlil pro svého Boha a učinil zadost za Isráélovy děti. A jméno toho muže z Isráéle, toho zabitého, jenž byl zabit s tou Midjánkou: Zimrí, syn Sálúův, náčelník domu otce patřícího k Šimeónovcům; a jméno té ženy, té zabité, té Midjánky: Kozbí, dcera Cúrova; on byl hlavou rodů domu otce v Midjánu. A Hospodin k Mojžíšovi promluvil výrokem: Potírat Midjáním! A no, musíte je bít, neboť oni jsou vám protivníky svými lstmi, jimiž vůči vám lstivě jednali stran věci Peóra a stran věci Kozbí, dcery náčelníka Midjánu, jejich sestry, zabité v den pohromy stran věci Peóra. A po té pohromě se stalo, že Hospodin k Mojžíšovi a k Eleázárovi, synu Áróna, kněze, promluvil výrokem: Zjistěte úhrn celého shromáždění Isráélových dětí od věku dvaceti let a výše, podle domů jejich otců, všech vycházejících k vojsku v Isráélovi. Mojžíš a Eleázár, kněz, je tedy na stepích Móáva u Jordánu - Jerícha - oslovil i výrokem: Od věku dvaceti let a výše …, podle toho, co rozkázal Hospodin Mojžíšovi. Isráélovy děti, jež vycházely ze země Egypta, tedy byly: Reúvén, prvorozený Isráélův; synové Reúvéna: Chanóch, čeleď Chanóchího; Pallúova je čeleď Palluího; Checrónova je čeleď Checróního; Karmího je čeleď Karmího. Toto jsou čeledi Reúvéního, a jejich podrobených přehlídce bylo třiačtyřicet tisíc a sedm set a třicet. A synové Pallúa: Elíáv; a synové Elíáva: Nemúél a Dáthán a Avírám - on i, Dáthán a Avírám, povolávaní shromážděním, kteří na Mojžíše a na Áróna zaútočili ve srocení Kórachově při jejich útočení na Hospodina; a země otevřela svá ústa a pohltila je i Kóracha při pomření toho srocení, když oheň strávil těch padesát a dvě stě mužů; i stali se výstražným znamením. Kórachovi synové však nepomřeli. Synové Šimeóna, podle svých čeledí: Nemúélova je čeleď Nemúélího, Jámínova je čeleď Jámíního, Jáchínova je čeleď Jáchíního, Zerachova je čeleď Zarchího, Šáúlova je čeleď Šáúlího. Toto jsou čeledi Šimeóního, dvaadvacet tisíc a dvě stě. Synové Gáda, podle svých čeledí: Cefónova je čeleď Cefóního, Chaggího je čeleď Chaggího, Šúního je čeleď Šúního, Ozního je čeleď Ozního, Érího je čeleď Érího, Aródova je čeleď Aródího, Areélova je čeleď Areélího. Toto jsou čeledi synů Gáda podle jejich podrobených přehlídce, čtyřicet tisíc a pět set. Synové Júdy: Ér a Ónán, a le Ér a Ónán umřeli v zemi Kenáanu; takže synové Júdy podle svých čeledí byli: Šélova je čeleď Šéláního, Perecova je čeleď Parcího, Zerachova je čeleď Zarchího. A synové Perece byli: Checrónova je čeleď Checróního, Chámúlova je čeleď Chemúlího. Toto jsou čeledi Júdy podle jejich podrobených přehlídce, šestasedmdesát tisíc a pět set. Synové Jissáschára podle svých čeledí: Tólá - čeleď Tóláího, Puvváova je čeleď Púního, Jášúvova je čeleď Jášuvího, Šimrónova je čeleď Šimróního. Toto jsou čeledi Jissáschára podle jejich podrobených přehlídce, čtyřiašedesát tisíc a čtyři sta. Synové Zevulúna podle svých čeledí: Seredova je čeleď Sereddího, Élónova je čeleď Élóního, Jachleélova je čeleď Jachleélího. Toto jsou čeledi Zevúlóního podle jejich podrobených přehlídce, šedesát tisíc a pět set. Synové Josefa podle svých čeledí, Menaššé a Efrájim; synové Menaššéa: Máchírova je čeleď Máchírího, a Máchír zplodil Gileáda a Gileádova je čeleď Gileádího. Toto jsou synové Gileáda: Íezer - čeleď Íezrího; a Chélekova je čeleď Chelkího, a Asríél - čeleď Asríélího, a Šechem - čeleď Šichmího, a Šemídá - čeleď Šemídáího, a Chéfer - čeleď Chefrího, a Celofchád, syn Chéfera; ne do stalo se mu synů, nýbrž jen dcery, a jméno dcer Celofcháda: Machlá a Nóá a Choglá a Milká a Tircá. Toto jsou čeledi Menaššéa a jejich podrobení přehlídce, dvaapadesát tisíc a sedm set. Toto jsou synové Efrájima podle svých čeledí: Šútálachova je čeleď Šutalchího, a Becherova je čeleď Bachrího, a Tachanova je čeleď Tachaního. A toto jsou synové Šutálacha: Éránova je čeleď Éráního. Toto jsou čeledi synů Efrájima podle jejich podrobených přehlídce, dvaatřicet tisíc a pět set; toto jsou synové Josefa podle svých čeledí. Synové Benjámína podle svých čeledí: Belova je čeleď Baleího, Ašbélova je čeleď Ašbélího, Achírámova je čeleď Achírámího, Šefúfámova je čeleď Šúfámího, Chúfámova je čeleď Chúfámího. A synové Bely byli: Aríd a Naamán - čeleď Ardího, Naamánova je čeleď Naamího. Toto jsou synové Benjámína podle svých čeledí a jejich podrobení přehlídce, pětačtyřicet tisíc a šest set. Toto jsou synové Dána podle svých čeledí: Šúchámova je čeleď Šúchámího. Toto jsou čeledi Dána podle jejich čeledí; všech čeledí Šúchámího, podle jejich podrobených přehlídce, čtyřiašedesát tisíc a čtyři sta. Synové Ášéra podle svých čeledí: Jimnova je čeleď Jimny, Jišvího je čeleď Jišvího, Beríova je čeleď Beríího. Stran synů Beríových: Chéverova je čeleď Chevrího, Malkíélova je čeleď Malkíélího; a jméno dcery Ášéra: Sárach. Toto jsou čeledi synů Ášéra podle jejich podrobených přehlídce: třiapadesát tisíc a tři sta. Synové Naftálího podle svých čeledí: Jachceélova je čeleď Jachceélího, Gúnního je čeleď Gúnního, Jécerova je čeleď Jicrího, Šillémova je čeleď Šillémího. Toto jsou čeledi Naftálího podle jejich čeledí a jejich podrobení přehlídce, pětačtyřicet tisíc a čtyři sta. Toto jsou přehlídce podrobení z Isráélových synů, šest set tisíc a tisíc a sedm set a třicet. A Hospodin k Mojžíšovi promluvil výrokem: Těmto bude země rozdělována za dědictví podle počtu jmen, četnému budeš rozmnožovat jeho dědictví a nečetnému budeš zmenšovat jeho dědictví, každému bude dáváno jeho dědictví podle množství jeho podrobených přehlídce, ale dělit se bude země losem; dědictví se budou ujímat podle jmen větví svých otců, na základě rozhodnutí losu se bude dělit jejich dědictví mezi četný a nečetný. A toto jsou přehlídce podrobení Lévího podle svých čeledí: Géršónova je čeleď Géršunního, Keháthova je čeleď Keháthího, Merárího je čeleď Merárího. A toto jsou čeledi Lévího: čeleď Livního, čeleď Chevróního, čeleď Machlího, čeleď Múšího, čeleď Korchího. A Keháth zplodil Amráma, a jméno ženy Amráma: Jócheved, dcera Lévího, již Léví zplodil v Egyptě; ta Amrámovi porodila Áróna a Mojžíše a Mirjám, jejich sestru. A Árónovi se narodil i Nádáv a Avíhú a Eleázár a Íthamár; a Nádáv a Avíhú umřeli při svém předkládání nepatřičného ohně před tvář Hospodinovu. A jejich podrobených přehlídce bylo třiadvacet tisíc, všech mužského pohlaví od věku jednoho měsíce a výše, neboť jim nebylo určeno podrobit se přehlídce mezi Isráélovými syny, neboť jim Hospodin mezi Isráélovými syny nedal dědictví. Toto jsou přehlídce podrobení Mojžíšem a Eleázárem, knězem, kteří přehlídce podrobili Isráélovy syny na stepích Móáva u Jordánu - Jerícha; a mezi těmito nebylo nikoho z přehlídce podrobených Mojžíšem a Árónem, knězem, kteří přehlídce podrobili Isráélovy syny v pustině Sínaje, neboť o nich Hospodin řekl: Jistotně v pustině budou muset pomřít! I nepozůstal z nich nikdo, leč Kálév, syn Jefunnéův, a Jóšua, syn Núnův. I přiblížily se dcery Celofcháda, syna Chéfera, syna Gileáda, syna Máchíra, syna Menaššéova, patřícího k čeledím Menaššéa, syna Josefova (a toto jsou jména jeho dcer: Machlá a Nóá a Choglá a Milká a Tircá), a stanuly před tváří Mojžíšovou a před tváří Eleázára, kněze, a před tváří náčelníků a celého shromáždění u vchod u stanu setkávání s výrokem: Náš otec umřel v pustině, on však nebyl mezi srocením těch, již se srotili proti Hospodinu, ve srocení Kórachově, nýbrž umřel ve svém hříchu, a synů se mu ne do stalo - proč má být jméno našeho otce zprostřed jeho čeledi vylučováno, protože neměl syna? Dej nám držbu vprostřed bratrů našeho otce! Mojžíš tedy jejich případ předložil tváři Hospodinově. A Hospodin k Mojžíšovi pronesl výrok: Dcery Celofchádovy mluví správně; ovšemže jim držbu dědictví vprostřed bratrů jejich otce musíš dát a dědictví jejich otce na ně převést. A k Isráélovým dětem budeš promlouvat výrokem: Kdykoli bude umírat muž a nebude mít syna, pak jeho dědictví budete převádět na jeho dceru, a nebude-li mít dceru, pak jeho dědictví budete dávat jeho bratrům, a nebude-li mít bratry, pak jeho dědictví budete dávat bratrům jeho otce, a nebude-li jeho otec mít bratry, pak jeho dědictví budete dávat jeho tělesně příbuznému, jemu nejbližšímu z jeho čeledi, a ť je za vlastnictví ujímá. To se stane Isráélovým dětem ustanovením práva podle toho, co Hospodin Mojžíšovi rozkázal. A Hospodin k Mojžíšovi řekl: Vystup na toto pohoří Avárím, a ť vidíš zem, již jsem dal Isráélovým dětem; a až ji uvidíš, budeš muset i ty být připojen k svému lidu podle toho, jak byl připojen Árón, tvůj bratr, podle toho, jak jste se v pustině Cínu, při rozvaděnosti shromáždění, stali neposlušnými mého příkazu posvětit mě stran vody v jejich očích. (Toto jsou vody rozvaděnosti - Kádéš v pustině Cínu.) A Mojžíš k Hospodinu promluvil výrokem: Kéž Hospodin, Bůh duchů všeho masa, nad shromážděním ráčí ustanovit muže, jenž bude před jejich tváří vycházet a jenž bude před jejich tváří vstupovat, jenž je bude vyvádět a jenž je bude uvádět, a ť není shromáždění Hospodinovo jako stádo těch, již nemají pastýře. A Hospodin k Mojžíšovi řekl: Vezmi si Jóšuu, syna Núnova, muže, v němž je Duch, a polož na něho svou ruku a postav ho před tvář Eleázára, kněze, a před tvář celého shromáždění a před jejich očima ho rozkazem ustanov; a přenes na něho ze své cti, aby poslouchali, celé shromáždění Isráélových dětí. On bude stávat před tváří Eleázára, kněze; ten se pro něho bude dotazovat na soud Úrím před tváří Hospodinovou; na jeho příkaz budou vycházet a na jeho příkaz budou vstupovat, on a s ním všechny Isráélovy děti, totiž celé shromáždění. A Mojžíš učinil podle toho, co mu Hospodin rozkázal; vzal tedy Jóšuu a postavil ho před tvář Eleázára, kněze, a před tvář celého shromáždění a položil na něho svou ruku a rozkazem ho ustanovil podle toho, co Hospodin skrze Mojžíše promluvil. A Hospodin k Mojžíšovi promluvil výrokem: Rozkaž Isráélovým dětem a řekni k nim: Mé obětní dary, můj pokrm k mým ohnivým obětem mé líbezné vůně budete dbát předkládat mi v časy k tomu určené. A řekni jim: Toto bude ohnivá oběť, již budete předkládat: jehňata, roční, bezvadná, dvě za den, ustavičná vzestupná oběť, jedno jehně budeš obětovat za jitra a druhé jehně budeš obětovat mezi dvěma večery; a desetinu éfy jemné mouky k oběti daru, zadělané olejem z rozdrcení, čtvrtinou hínu - ustavičnou vzestupnou oběť, zavedenou na hoře Sínaji k líbezné vůni, ohnivou oběť Hospodinu, a k ní úlitbu, čtvrtinu hínu na jedno jehně, ve svatyni nalij úlitbu opojného nápoje Hospodinu. A druhé jehně budeš obětovat mezi dvěma večery, jako oběť dar u jitra a jako úlitbu k ní je budeš obětovat, ohnivou oběť, líbeznou vůni Hospodinu. A v den soboty dvě jehňata, roční, bezvadná, a dvě desetiny jemné mouky, oběť dar u, zadělanou olejem, a úlitbu k ní - vzestupnou oběť soboty v její sobotu, kromě ustavičné vzestupné oběti a úlitby k ní. A v počátcích vašich měsíců budete Hospodinu jako vzestupnou oběť předkládat dva mladé býky a jednoho berana, sedm ročních jehňat, bez vady, a tři desetiny jemné mouky, oběť dar u, zadělanou olejem, na jednoho býka, a dvě desetiny jemné mouky, oběť dar u, zadělanou olejem, na jednoho berana, a po desetině jemné mouky, oběť dar u, zadělanou olejem, na jedno jehně - vzestupná oběť, líbezná vůně, ohnivá oběť Hospodinu. A k nim úlitby: půl hínu na býka a třetina hínu na berana a čtvrtina hínu na jehně - vína. Toto je vzestupná oběť měsíce v jejím měsíci po měsících roku. A kromě ustavičné vzestupné oběti se bude za hřích obětovat jeden chlupatec z koz a úlitba k němu. A v prvním měsíci, v čtrnáctý den měsíce, je minutí Hospodinovo a v patnáctý den tohoto měsíce slavnost - po sedm dní se budou jíst nekvašené chleby. V první den bude svaté svolání, žádné zaměstnání prací nesmíte vykonávat a Hospodinu jako ohnivou oběť, vzestupnou oběť, budete předkládat dva mladé býky a jednoho berana, sedm ročních jehňat, - budete je mít bez vady, - a k nim oběť dar u, jemnou mouku zadělanou olejem; budete obětovat tři desetiny na býka a dvě desetiny na berana, po desetině budeš obětovat na jedno jehně, - na těch sedm jehňat, - a jednoho chlupatce za hřích k učinění zadost za vás. Toto budete obětovat mimo vzestupnou oběť, jež je ustavičnou vzestupnou obětí; jako toto budete obětovat denně po sedm dní pokrm ohnivé oběti líbezné vůně Hospodinu; to se bude obětovat kromě ustavičné vzestupné oběti a úlitby k ní. A v sedmý den budete mít svaté svolání, žádné zaměstnání prací nesmíte vykonávat. A v den vašich prvotin, při vašem předkládání nové oběti daru Hospodinu, ve vašich týdnech, budete mít svaté svolání, žádné zaměstnání prací nesmíte vykonávat, a za vzestupnou oběť k líbezné vůni Hospodinu budete předkládat dva mladé býky, jednoho berana, sedm ročních jehňat, a k nim oběť dar u, jemnou mouku zadělanou olejem, tři desetiny na jednoho býka a dvě desetiny na jednoho berana, po desetině na jedno jehně, - na těch sedm jehňat, - jednoho chlupatce z koz k učinění zadost za vás; to budete obětovat mimo ustavičnou vzestupnou oběť a oběť dar u k ní, - budete je mít bez vady, - a úlitby k nim. A v sedmém měsíci, v první den měsíce, budete mít svaté svolání, žádné zaměstnání prací nesmíte vykonávat; budete mít den troubení, a vzestupnou obětí k líbezné vůni Hospodinu budete činit jednoho mladého býka, jednoho berana, sedm ročních jehňat, - bez vady, - a k nim oběť dar u, jemnou mouku zadělanou olejem, tři desetiny na býka a dvě desetiny na berana a jednu desetinu na jedno jehně, - na těch sedm jehňat, - a jednoho chlupatce z koz za hřích k učinění zadost za vás, mimo měsíční vzestupnou oběť a oběť dar u k ní a ustavičnou vzestupnou oběť a oběť dar u k ní a úlitby k nim podle předpisu, k líbezné vůni, ohnivou oběť Hospodinu. A v desátý den tohoto sedmého měsíce budete mít svaté svolání, i budete ponižovat sami sebe; žádné zaměstnání nesmíte vykonávat. A budete za vzestupnou oběť Hospodinu, líbeznou vůni, předkládat jednoho mladého býka, jednoho berana, sedm ročních jehňat, - budete je mít bez vady, - a k nim oběť dar u, jemnou mouku zadělanou olejem, tři desetiny na býka, dvě desetiny na jednoho berana, po desetině na jedno jehně, - na těch sedm jehňat, - jednoho chlupatce z koz za hřích, mimo oběť za hřích k zadostučiněním a ustavičnou vzestupnou oběť a oběť dar u k ní a úlitby k tomu. A v patnáctý den sedmého měsíce budete mít svaté svolání, žádné zaměstnání prací nesmíte vykonávat; i budete po sedm dní slavit Hospodinu slavnost a budete předkládat vzestupnou oběť, ohnivou oběť, líbeznou vůni Hospodinu: třináct mladých býků, dva berany, čtrnáct ročních jehňat, - budou bez vady, - a k nim oběť dar u, jemnou mouku zadělanou olejem, tři desetiny na jednoho býka, - na třináct býků, - dvě desetiny na jednoho berana, - na ty dva berany, - a po desetině na jedno jehně, - na čtrnáct jehňat, - a jednoho chlupatce z koz za hřích, mimo ustavičnou vzestupnou oběť a oběť dar u k ní a úlitbu k ní. A v druhý den dvanáct mladých býků, dva berany, čtrnáct ročních jehňat, bez vady, a oběť dar u k nim a úlitby k nim, k býkům, k beranům a k jehňatům v jejich počtu podle předpisu, a jednoho chlupatce z koz za hřích, mimo ustavičnou vzestupnou oběť a oběť dar u k ní a úlitby k tomu. A v třetí den jedenáct býků, dva berany, čtrnáct ročních jehňat, bez vady, a oběť dar u k nim a úlitby k nim, k býkům, k beranům a k jehňatům v jejich počtu podle předpisu, a jednoho chlupatce za hřích, mimo ustavičnou vzestupnou oběť a oběť dar u k ní a úlitbu k ní. A v čtvrtý den deset býků, dva berany, čtrnáct ročních jehňat, bez vady, oběť dar u k nim a úlitby k nim, k býkům, k beranům a k jehňatům v jejich počtu podle předpisu, a jednoho chlupatce z koz za hřích, mimo ustavičnou vzestupnou oběť a oběť dar u k ní a úlitbu k ní. A v pátý den devět býků, dva berany, čtrnáct ročních jehňat, bez vady, a oběť dar u k nim a úlitby k nim, k býkům, k beranům a k jehňatům v jejich počtu podle předpisu, a jednoho chlupatce za hřích, mimo ustavičnou vzestupnou oběť a oběť dar u k ní a úlitbu k ní. A v šestý den osm býků, dva berany, čtrnáct ročních jehňat, bez vady, a oběť dar u k nim a úlitby k nim, k býkům, k beranům a k jehňatům v jejich počtu podle předpisu, a jednoho chlupatce za hřích, mimo ustavičnou vzestupnou oběť a oběť dar u k ní a úlitby k ní. A v sedmý den sedm býků, dva berany, čtrnáct ročních jehňat, bez vady, a oběť dar u k nim a úlitby k nim, k býkům, k beranům a k jehňatům v jejich počtu podle předpisu o nich, a jednoho chlupatce za hřích, mimo ustavičnou vzestupnou oběť a oběť dar u k ní a úlitbu k ní. V osmý den budete mít slavnostní shromáždění, žádné zaměstnání prací nesmíte vykonávat a za vzestupnou oběť, ohnivou oběť, líbeznou vůni Hospodinu, budete předkládat jednoho býka, jednoho berana, sedm ročních jehňat, bez vady, oběť dar u k nim a úlitby k nim, k býkovi, k beranovi a k jehňatům v jejich počtu podle předpisu, a jednoho chlupatce za hřích, mimo ustavičnou vzestupnou oběť a oběť dar u k ní a úlitbu k ní. Toto budete Hospodinu obětovat o vašich svátcích, mimo vaše sliby a vaše dobrovolné oběti ve vašich vzestupných obětech a ve vašich obětech dar u a ve vašich úlitbách a ve vašich obětech pokojných hodů. A Mojžíš se k Isráélovým dětem vyslovil podle všeho, co Hospodin Mojžíšovi rozkázal. A k hlavám větví Isráélových dětí Mojžíš promluvil výrokem: Toto je věc, již rozkázal Hospodin: Kdykoli muž bude slibovat Hospodinu slib nebo přisáhnutí přísahou uvázat závazek na svou duši, nesmí své slovo zlehčit, musí učinit podle všeho, co vychází z jeho úst. Kdykoli však slib Hospodinu bude slibovat žena, takže si uváže závazek, v domě svého otce ve svém mládí, a její otec uslyší její slib a její závazek, jejž uvázala na svou duši, a pomlčí k ní její otec, pak všechny její sliby zůstanou v platnosti a v platnosti bude zůstávat každý závazek, jejž uvázala na svou duši. Jestliže jí však její otec v den svého uslyšení vysloví nesouhlas, nebude zůstávat v platnosti žádný její slib a závazek, jejž na svou duši uvázala, a Hospodin jí bude ochoten odpustit, neboť její otec jí vyslovil nesouhlas. A jestliže i bude patřit muži a bude mít na sobě své sliby nebo nerozvážný výrok svých rtů, jejž uvázala na svou duši, což její muž uslyší v den svého uslyšení a pomlčí k ní, pak její sliby zůstanou v platnosti a v platnosti zůstávat budou její závazky, jež uvázala na svou duši. Jestliže jí však její muž v den svého uslyšení bude vyslovovat nesouhlas a zruší její slib, jejž bude mít na sobě, a nerozvážný výrok jejích rtů, jejž uvázala na svou duši, pak jí Hospodin bude ochoten odpustit. A le slib vdovy a vyhnané, vše, co na svou duši uváže, na ní bude zůstávat v platnosti, jestliže však, obývajíc dům svého muže, učiní slib nebo uváže závazek na svou duši v přísaze, což uslyší její muž a pomlčí k ní, nevysloví jí nesouhlas, pak všechny její sliby a každý její závazek, jejž uvázala na svou duši, bude zůstávat v platnosti. A jestliže to její muž v den svého uslyšení výslovně bude rušit, nebude zůstávat v platnosti žádná výpověď jejích rtů, jako její sliby a jako závazek její duše; její muž to zrušil a Hospodin jí bude ochoten odpustit. Každý slib a každou přísahu zavazující k ponížení duše - její muž to může potvrdit a její muž to může zrušit. Bude-li k ní však její muž stále mlčet ode dne ke dni, pak všechny její sliby nebo všechny její závazky, jež ona má na sobě, potvrdí; potvrdí je tím, že k ní ode dne svého uslyšení bude mlčet. A le bude-li je po svém uslyšení přece rušit, pak její pochybení ponese. Toto jsou ustanovení, jež Hospodin rozkázal Mojžíšovi: mezi mužem a jeho ženou, mezi otcem a jeho dcerou, ve svém mládí obývající dům svého otce. A Hospodin k Mojžíšovi promluvil výrokem: Vykonej náležitou pomstu Isráélových dětí ze stránky Midjáním; potom budeš muset být připojen k svému lidu. A Mojžíš k lidu promluvil výrokem: Vyzbrojte se, muži z vás, k vojenské službě, a ť táhnou na Midján uskutečnit proti Midjánu pomstu Hospodinovu. Po tisíci na větev, po všech větvích Isráélových, musíte vyslat k vojenské službě. Byli tedy z tisíců Isráélových vyčleněni, tisíc na větev, dvanáct tisíc vyzbrojených do vojska, a Mojžíš je vyslal, tisíc na větev, na vojenskou výpravu, je a Pincháse, syna Eleázára, kněze, na vojenskou výpravu, i svatá náčiní a pozouny k troubení v jeho ruce. Vytáhli tedy do pole na Midján podle toho, co Hospodin Mojžíšovi rozkázal, a zabili všechny mužského pohlaví a zabili i krále Midjánu, kromě jiných jejich probodených - Évího a Rekema a Cúra a Chúra a Revu, pět králů Midjánu; i Bileáma, syna Beórova, mečem zabili, a Isráélovi synové zajali ženy Midjánu a jejich drobotinu a ukořistili všechen jejich dobytek a všechna jejich stáda a všechno jejich bohatství; a všechna jejich města v jejich sídlištích a všechna jejich tábořiště vypálili ohněm. A všechen lup a všechnu kořist v lidech a v dobytku vzali a dopravili k Mojžíšovi a k Eleázárovi, knězi, a ke shromáždění Isráélových dětí - zajatectvo a kořist a lup, do tábora, na stepi Móáva, jež jsou u Jordánu - Jerícha. I vyšel jim Mojžíš a Eleázár, kněz, a všichni náčelníci shromáždění vstříc ven vůči táboru, a Mojžíš se na vrchní velitele branné moci, vůdce tisíců a vůdce set, již přicházeli z válečné výpravy, rozzlobil, i řekl k nim Mojžíš: Což jste všechny ženské nechali naživu? Hle - ony se Isráélovým synům, skrze slovo Bileámovo, staly příčinou nevěry proti Hospodinu ve věci Peóra, takže ve shromáždění Hospodinovo dopadla pohroma! Nyní tedy: Zabijte vše mužského pohlaví mezi drobotinou a zabijte každou ženu poznavší muže ulehnutím s mužským pohlavím, a le všechnu drobotinu mezi ženami, jež ulehnutí s mužským pohlavím nepoznaly, si nechejte naživu. A vy se na sedm dní uložte zevně vůči táboru, každý někoho zabivší a každý sáhnuvší na probodeného, musíte se v třetí den a v sedmý den očišťovat, vy i vaše zajatectvo. A každé roucho a každý předmět z kůže a každý výrobek z kozí srsti a každou nádobu ze dřeva si musíte očistit. A Eleázár, kněz, řekl k mužům z vojska, již vstoupili do boje: Toto je ustanovení zákona, jež Hospodin rozkázal Mojžíšovi: Ale zlato a stříbro, mosaz, železo, cín a olovo, každou věc, jež může přijít v oheň, musíte protáhnout ohněm a bude očištěna, jen se musí očistit vodou proti poskvrnění, a vše, co v oheň přijít nemůže, musíte protáhnout vodou. A v sedmý den musíte oprat svá roucha a budete čisti, a potom budete smět vstoupit do tábora. A Hospodin k Mojžíšovi pronesl výrok: Zjisti úhrn kořisti - zajatectva, v lidech i v dobytku, ty a Eleázár, kněz, a hlavy otců shromáždění, a kořist na poloviny rozdělíš mezi podstoupivší boj, již vyšli na vojenskou výpravu, a mezi celé shromáždění, a pro Hospodina musíš vybrat dávku: od bojovníků, již vyšli na vojenskou výpravu, po jednom z pěti set, z lidí a ze skotu a z oslů a z drobného dobytka; to budete brát z jejich poloviny a musíš to dát Eleázárovi, knězi, v oběť věnování Hospodinu; a z poloviny Isráélových dětí budeš brát jedno vyňaté z padesáti, z lidí a ze skotu a z oslů a z drobného dobytka a ze všeho zvířectva, a dávat je Lévíovcům, majícím na starosti opatrování obydlí Hospodinova. I učinil Mojžíš a Eleázár, kněz, podle toho, co Hospodin Mojžíšovi rozkázal. A kořist, zůstatek lupu, jejž lid vojska ukořistil, byla: drobného dobytka šest set tisíc a sedmdesát tisíc a pět tisíc, a skotu dvaasedmdesát tisíc, a oslů jedenašedesát tisíc, a lidských duší, z žen, jež nepoznaly ulehnutí s mužským pohlavím, všech duší dvaatřicet tisíc, byla tedy polovina, podíl těch již vyšli na vojenskou výpravu, z počtu drobného dobytka tři sta tisíc a třicet tisíc a sedm tisíc a pět set, a dávka Hospodinu z drobného dobytka byla šest set pětasedmdesát; a skotu šestatřicet tisíc a dávka Hospodinu z nich dvaasedmdesát, a oslů třicet tisíc a pět set a dávka Hospodinu z nich jedenašedesát, a lidských duší šestnáct tisíc a dávka Hospodinu z nich dvaatřicet duší. A dávku dal Mojžíš Eleázárovi, knězi, v oběť věnování Hospodinu podle toho, co Hospodin Mojžíšovi rozkázal. A z poloviny pro Isráélovy děti, již Mojžíš oddělil od mužů, již vytáhli do pole, - polovina pro shromáždění tedy byla: z drobného dobytka tři sta tisíc a třicet tisíc, sedm tisíc a pět set, a skotu šestatřicet tisíc, a oslů třicet tisíc a pět set, a lidských duší šestnáct tisíc, - Mojžíš tedy vzal z poloviny pro Isráélovy děti jedno vyňaté z padesáti, z lidí i z dobytka, a dal je Lévíovcům majícím na starosti opatrování obydlí Hospodinova, podle toho, co Mojžíšovi Hospodin rozkázal. A k Mojžíšovi se přiblížili vrchní velitelé, nadřízení tisícům vojska, vůdcové tisíců a vůdcové set, a řekli k Mojžíšovi: Tvoji nevolníci zjistili úhrn bojovníků, kteří jsou pod naší správou, a nikdo z nás nechybí; chceme tedy Hospodinu předložit obětní dar - každý, čeho došel, předměty ze zlata: náramky a zápěstní kroužky, prsteny, náušnice a náhrdelníky, k učinění zadost za naše duše před tváří Hospodinovou. Mojžíš tedy a Eleázár, kněz, od nich to zlato vzal i, samý umělecký předmět, i bylo všeho zlata oběti věnování, jež věnovali Hospodinu, šestnáct tisíc sedm set a padesát šeklů, od vůdců tisíců a od vůdců set. (Muži vojska ukořistili každý pro sebe.) A Mojžíš a Eleázár, kněz, to zlato od vůdců tisíců a set vzal i a vnesli je do stanu setkávání jako připomínku Isráélovým dětem před tváří Hospodinovou. A dětem Reúvénovým a dětem Gádovým patřil mnohý dobytek, velmi četný; i uviděli zemi Jaezéru a zemi Gileádu, a hle, ten kraj - kraj pro dobytek. I přišli synové Gádovi a synové Reúvénovi a pronesli k Mojžíšovi a k Eleázárovi, knězi, a k náčelníkům shromáždění výrok: Atáróth a Dívón a Jaezér a Nimrá a Chešbón a Eleálé a Sevám a Névó, a Beón, země, již pobil Hospodin před tváří shromáždění Isráélova, to je země pro dobytek, a tvoji nevolníci dobytek mají. A řekli: Našli-li jsme v tvých očích přízeň, nechť je tato země dána v držbu tvým nevolníkům, nemusíš nás vést přes Jordán. A Mojžíš synům Gádovým a synům Reúvénovým řekl: Zda mají vaši bratři vstoupit do boje, zatímco vy budete sedět zde? A proč chcete odradit srdce Isráélových dětí od přejití do země, již jim dal Hospodin? Tak učinili vaši otcové, když jsem je z Kádéš-barnéje vyslal ohledat tu zem; a vystoupili po Nachal-eškól a ohledali tu zem, a le odradili srdce Isráélových dětí, aby ne bylo vstupu do země, již jim dal Hospodin. A v onen den vzplál Hospodinův hněv, i přisáhl výrokem: Budou-li vidět ti muži, již vystoupili z Egypta, od věku dvaceti let a výše, tu půdu, již jsem přísahou slíbil Abráhámovi, Isákovi a Jákóbovi, neboť mě nenásledovali plně, leda Kálév, syn Jefunnéův, Kenizzí, a Jóšua, syn Núnův, neboť ti Hospodina plně následovali! A že proti Isráélovi vzplál Hospodinův hněv, vodil je po čtyřicet let sem tam v pustině, do vymření celého pokolení, jež činilo to, co v očích Hospodinových bylo zlé. Hle tedy - povstali jste místo vašich otců, plémě hříšných lidí, k přikládání ještě na žár hněvu Hospodinova vůči Isráélovi! Vždyť budete-li se od vracet od následování jeho, zanechá jej ještě nadále v pustině, takže všemu tomuto lidu způsobíte vyhubení! I přiblížili se k němu a řekli: Chceme zde zbudovat ovčince pro náš dobytek a města pro naši drobotinu, my sami však chvátajíce půjdeme vyzbrojeni před tváří dětí Isráélových, až než je dovedeme k jejich místu, zatímco naše drobotina bude zůstávat v opevněných městech, mimo tvář obyvatel země. Do našich domů se nebudeme vracet, než si synové Isráélovi přivlastní každý své vlastnictví, neboť s nimi z druhé strany vůči Jordánu a dále vlastnictví mít nebudeme, jestliže nám připadne naše vlastnictví z této strany Jordánu od vzcházení. A Mojžíš k nim řekl: Chcete-li učinit tuto věc, jestliže před tváří Hospodinovou půjdete vyzbrojeni do boje a každý z vás vyzbrojen před tváří Hospodinovou přejde Jordán, než on své nepřátele od své tváře vypudí, a až země bude před tváří Hospodinovou podmaněna, potom se budete vracet, pak budete před Hospodinem a před Isráélem nevinni a tato země se vám před tváří Hospodinovou do stane v držbu. Jestliže však tak nebudete činit, hle, zhřešili jste vůči Hospodinu a uvědomte si svůj hřích, že vás bude umět najít. Zbudujte si města pro svou drobotinu a salaše pro svůj drobný dobytek, a co vyšlo z vašich úst, nechť učiníte. I pronesl i - synové Gádovi a synové Réúvénovi - k Mojžíšovi výrok: Tvoji nevolníci budou činit podle toho, co můj pán rozkazuje: naše drobotina, naše ženy, náš dobytek a všechno naše zvířectvo budou ve městech Gileádu a tvoji nevolníci, každý vyzbrojený k vojsku, budou před tváří Hospodinovou přecházet do boje podle toho, jak můj pán mluví. A Mojžíš o nich rozkázal Eleázárovi, knězi, a Jóšuovi, synu Núnovu, a hlavám otců větví Isráélových dětí, i řekl k nim Mojžíš: Budou-li synové Gádovi a synové Réúvénovi přecházet Jordán s vámi, každý vyzbrojen do boje před tváří Hospodinovou, a země bude před tváří vaší podmaněna, pak jim budete dávat v držbu zem Gileádu, jestliže však s vámi vyzbrojeni přecházet nebudou, pak nabudou držby vprostřed vás v zemi Kenáanu. A synové Gádovi a synové Reúvénovi odpověděli výrokem: Jak Hospodin k tvým nevolníkům promluvil, tak budeme činit - my budeme přecházet vyzbrojeni před tváří Hospodinovou v zem Kenáan a držba našeho vlastnictví z této strany vůči Jordánu bude naše. Mojžíš jim tedy - dětem Gádovým a dětem Reúvénovým a polovině kmene Menaššéa, syna Josefova, - dal království Síchóna, krále Emórího, a království Óga, krále Bášánu, zemi podle jejích měst v jejích hranicích, města té země vůkol. A synové Gádovi vybudovali Dívón a Atáróth a Áróér a Atróth-Šófán a Jaezér a Jagbehu a Béth-Nimru a Béth-Hárán jako opevněná města, i ovčince. A synové Reúvénovi vybudovali Chešbón a Eleálé a Kirjátájim a Névó a Baal-Meón, jichž jména byla změněna, a Šibmu; a jména měst, jež vybudovali, nazvali jinými jmény. A synové Máchíra, syna Menaššéova, se odebrali do Gileádu a dobyli ho a vypudili Emórího, jenž v něm byl; a Mojžíš dal Gileád Máchírovi, synu Menaššéovu, i usídlil se v něm. A Jáír, syn Menaššéův, se odebral a dobyl jejich vsí, i nazval je Chav-vóth-Jáír. A Nóvach se odebral a dobyl Kenáthu a jeho osad, i dal mu název Nóvach podle svého jména. Toto jsou cestování Isráélových dětí, jež po svých oddílech pod správou Mojžíšovou a Árónovou vyšly ze země Egypta; a Mojžíš jejich východiska na příkaz Hospodinův zapsal, a toto jsou jejich cestování podle jejich východisek: V prvním měsíci tedy, v patnáctý den prvního měsíce, se dali na cestu z Raemsésu; nazítří po minutí vyšly Isráélovy děti se zdviženou rukou před očima všech Egypťanů, zatímco Egypťané pohřbívali, co Hospodin mezi nimi pobil, vše prvorozené; i proti jejich bohům vykonal Hospodin soud. Isráélovy děti se tedy daly na cestu z Raemsésu a uložili se v Sukkóth; a ze Sukkóth se dali na cestu a uložili se v Éthámu, jenž je na pokraji pustiny; a z Éthámu se dali na cestu a obrátili se zpět na Pí-hachíróth, jež je u Baal-Cefónu; a uložili se před Migdólem; a od Pí-hachíróth se dali na cestu a přešli středem moře do pustiny a pustinou Éthámu šli cestou tří dní a uložili se v Máře; a z Máry se dali na cestu a přišli do Élím; a v Élím bylo dvanáct pramenů vody a sedmdesát palem, i uložili se tam. A z Élím se dali na cestu a uložili se u moře Rákosí; a od moře Rákosí se dali na cestu a uložili se v pustině Sínu; a z pustiny Sínu se dali na cestu a uložili se v Dofce; a z Dofky se dali na cestu a uložili se v Álúši; a z Álúše se dali na cestu a uložili se v Refídím, a tam nebylo vody pro lid k pití. A z Refídím se dali na cestu a uložili se v pustině Sínaje; a z pustiny Sínaje se dali na cestu a uložili se v Kivróth-hattaavá; a z Kivróth-hattaavá se dali na cestu a uložili se v Chacéróth; a z Chacéróth se dali na cestu a uložili se v Rithmě; a z Rithmy se dali na cestu a uložili se v Rimmón-Páreci; a z Rimmón-Párece se dali na cestu a uložili se v Livně; a z Livny se dali na cestu a uložili se v Risse; a z Rissy se dali na cestu a uložili se v Kehéláthá; a z Kehéláthá se dali na cestu a uložili se na hoře Šáferu; a z hory Šáferu se dali na cestu a uložili se v Charádě; a z Charády se dali na cestu a uložili se v Makhélóth; a z Makhélóth se dali na cestu a uložili se v Táchathu; a z Táchathu se dali na cestu a uložili se v Tárachu; a z Tárachu se dali na cestu a uložili se v Mitce; a z Mitky se dali na cestu a uložili se v Chašmóně; a z Chašmóny se dali na cestu a uložili se v Móseróth; a z Móseróth se dali na cestu a uložili se v Bené-Jaakán; a z Bené-Jaakán se dali na cestu a uložili se v Chór-haggidgád; a z Chór-haggidgád se dali na cestu a uložili se v Jotbáthá; a z Jotbáthá se dali na cestu a uložili se v Avróně; a z Avróny se dali na cestu a uložili se v Ecjón-Gáveru; a z Ecjón-Gáveru se dali na cestu a uložili se v pustině Cínu, to je Kádéš; a z Kádéše se dali na cestu a uložili se u hory Hóru na pokraji země Edóma. A Árón, kněz, na příkaz Hospodinův vystoupil na horu Hór a umřel tam, čtyřicátého roku po vyjití Isráélových dětí ze země Egypta, v pátém měsíci, v první den měsíce. A Árón byl při své smrti na hoře Hóru ve věku třiadvaceti a sta let. A při příchodu Isráélových dětí se jal naslouchat Kenaaní, král Aradu, jenž bydlel v zemi Kenáanu na jihu. A od hory Hóru se dali na cestu a uložili se v Calmóně; a z Calmóny se dali na cestu a uložili se v Púnónu; a z Púnónu se dali na cestu a uložili se v Óvóth; a z Óvóth se dali na cestu a uložili se v Ijjé-Avárím na pomezí Móáva; a z Ijjím se dali na cestu a uložili se v Dívón-Gádu; a z Dívón-Gádu se dali na cestu a uložili se v Almón-Divláthájim; a z Almón-Divláthájim se dali na cestu a uložili se v horách Avárím před Névem a z hor Avárím se dali na cestu a uložili se na stepích Móáva u Jordánu - Jerícha; a u Jordánu se uložili od Béth-Haj-šimóth po Ávél-Haššittím na stepích Móáva. A Hospodin na stepích Móáva u Jordánu - Jerícha - k Mojžíšovi promluvil výrokem: Promluv k Isráélovým dětem a řekni k nim: Až vy přejdete Jordán do země Kenáanu, pak všechny obyvatele země před svou tváří vypudíte a všechna jejich zobrazení zničíte, i všechny jejich slité podobizny musíte zničit a všechny jejich výšiny musíte vyplenit, i zmocníte se země a usídlíte se v ní, neboť vám jsem tu zem dal k ujmutí jí za vlastnictví, losem si však tu zem jako dědictví rozdělíte podle svých čeledí: četnému budete množit jeho dědictví a nečetnému budeš zmenšovat jeho dědictví. Kam ko mu los bude vycházet, tam se mu bude do stávat; dědictví se budete ujímat podle větví vašich otců. Nebudete-li však obyvatel země před svou tváří vypuzovat, pak se vám to, co z nich budete zůstavovat, stane trny ve vašich očích a ostny ve vašich bocích, takže se vás na zemi, v níž budete bydlet, jmou utiskovat a stane se, že podle toho, co jsem zamýšlel učinit jim, budu činit vám. A Hospodin k Mojžíšovi promluvil výrokem: Rozkaž Isráélovým dětem a řekni k nim: Až vy vstoupíte do země Kenáanu, bude toto země, jež vám bude při padat v dědictví, země Kenáan podle jejích hranic; i bude váš jižní okraj od pustiny Cínu podél Edóma, a vaše jižní pomezí bude od okraje moře Soli k východu, i bude se vaše pomezí vinout od jihu k vzestupu Akrabbím a přejde k Cínu a jeho zakončení budou od jihu ke Kádéš-barnéji, i vyjde k Chacar-Addáru a přejde k Acmónu, a od Acmónu se pomezí bude vinout k potoku Egypta a jeho zakončení budou u moře. A západní pomezí: tím se vám stane veliké moře a pobřeží; toto vám bude západním pomezím. A toto vám bude severním pomezím: od velikého moře si musíte vyznačit horu Hór; od hory Hóru budete vyznačovat ke vstupu do Chamáthu a zakončení pomezí budou u Cedádu a pomezí vyjde k Zifrónu a jeho zakončení budou u Chacar-Énán u; toto vám bude severním pomezím. A za pomezí k východu si budete určovat: od Chacar-Énánu k Šefámu a od Šefámu pomezí sestoupí k Rivle od východu k Ájínu; a když pomezí sestoupí, narazí na břeh moře Kinnereth k východu, i sestoupí pomezí k Jordánu a jeho zakončení budou u moře Soli. Toto bude vaše země podle jejích pomezí vůkol. A Mojžíš Isráélovým dětem rozkázal výrokem: Toto je země, již si jako dědictví budete losem rozdělovat, již Hospodin rozkázal dát devíti větvím a polovině větve, neboť větev dětí Reúvéního podle domů svých otců a větev dětí Gádího podle domů svých otců dostaly, a polovina větve Menaššéovy, i ti dostali své dědictví, dvě větve a polovina větve dostaly své dědictví z této strany vůči Jordánu - Jeríchu - od vzcházení. A Hospodin k Mojžíšovi promluvil výrokem: Toto jsou jména mužů, kteří vám zemi jako dědictví budou rozdělovat: Eleázár, kněz, a Jóšua, syn Núnův, a po jednom náčelníku budete brát k rozdělování dědictví země z každé větve; a toto jsou jména těch mužů: za větev Júdovu Kálév, syn Jefunnéův; a za větev dětí Šimeónových Samúél, syn Ammíhúdův; za větev Benjámínovu Elídád, syn Kislónův; a za větev dětí Dánových náčelník Bukkí, syn Joglího; za děti Josefovy, za větev dětí Menaššéových náčelník Channíél, syn Éfódův, a za větev dětí Efrájimových Kemúél, syn Šiftánův; a za větev dětí Zevulúnových náčelník Elícáfán, syn Parnachův; a za větev dětí Jissáschárových náčelník Paltíél, syn Azzánův; a za větev dětí Ášérových náčelník Achíhúd, syn Šelómího; a za větev dětí Naftálího náčelník Pedaheél, syn Ammíhúdův. Toto jsou ti, jimž Hospodin rozkázal uvést Isráélovy děti do dědictví v zemi Kenáanu. A Hospodin na stepích Móáva u Jordánu - Jerícha - k Mojžíšovi promluvil výrokem: Rozkaž Isráélovým dětem, a ť z dědictví své držby dají města k bydlení Lévíovcům, i obvody měst v jejich okolích Lévíovcům dáte, i do stanou se jim města k bydlení a jejich obvody budou pro jejich dobytek a pro jejich jmění a pro všechno jejich zvířectvo. A obvody měst, jež Lévíovcům budete dávat, budou od zdi města, totiž navenek, tisíc loket vůkol; a zevně vůči městu naměříte směrem k východu dva tisíce loket a směrem k jihu dva tisíce loket a směrem k západu dva tisíce loket a směrem k severu dva tisíce loket a město vprostřed; toto jim bude obvody měst. A města, jež Lévíovcům budete dávat: šest měst útočiště, jež budete dávat k uprchnutí tam toho, kdo někoho zabije, a k nim budete dávat čtyřicet a dvě města; všech měst, jež Lévíovcům budete dávat, bude čtyřicet a osm měst, ona a jejich obvody. A města, jež budete dávat, budou z držby Isráélových dětí; od četného budete množit a od nečetného budete zmenšovat; každý ze svých měst bude dávat Lévíovcům podle rozsahu svého dědictví, jež za dědictví bude dostávat. A Hospodin k Mojžíšovi promluvil výrokem: Promluv k Isráélovým dětem a řekni k nim: Až vy přejdete Jordán do země Kenáanu, pak si zvolíte města - budou vám městy útočiště, a ť tam uprchne, kdo někoho neúmyslně udeřením zabije; i budou vám ta města za útočiště před mstitelem, a ť ten, kdo zabil, nemusí umřít, než bude stát před tváří shromáždění k soudu. A města, jež budete dávat - šest měst vám bude městy útočiště; tři z těch měst budete dávat z této strany Jordánu a tři z těch měst budete dávat v zemi Kenáanu; budou městy útočiště. Těchto šest měst útočiště bude pro Isráélovy děti i pro cizince i pro bydlícího vprostřed vás k uprchnutí tam každému někoho neúmyslně skolivšímu. Udeří-li ho však nástrojem ze železa, takže umře, je on vrah - vrah musí být jistotně usmrcen; a jestliže ho udeří ručním kamenem, čímž může umřít, a umře, je on vrah - vrah musí být jistotně usmrcen; nebo jestliže ho udeří ručním nástrojem ze dřeva, čímž může umřít, a umře, je on vrah - vrah musí být jistotně usmrcen; vraha musí usmrtit mstitel krve, on; musí ho usmrtit on při svém setkání s ním. A jestliže do něho v nenávisti bude strkat nebo na něho v úkladu něco hodí, takže umře, nebo ho v nepřátelství svou rukou udeří, takže umře, musí ten, kdo udeřil, jistotně být usmrcen, on je vrah; vraha musí usmrtit mstitel krve při svém setkání s ním. Jestliže však do něho strčí bezděčně, ne v nepřátelství, nebo na něho ne v úkladu hodí jakýkoli předmět nebo nějakým kamenem, jímž může umřít, jejž (aniž si toho všimne ) na něho bude shazovat, takže umře, a le on mu ne byl nepřítelem a nechtěl mu zle, pak mezi tím, kdo udeřil, a mezi mstitelem krve rozsoudí, shromáždění, podle těchto předpisů a vyprostí, shromáždění, toho, kdo zabil, z ruky mstitele krve a uvedou ho, shromáždění, zpět do města jeho útočiště, kam uprchl, a bude v něm bydlet až do smrti velekněze, jehož pomazal i svatým olejem. Jestliže však ten, kdo zabil, území města svého útočiště, kam uprchl, snad bude opouštět a mstitel krve ho zevně vůči území města jeho útočiště zastihne a toho, kdo zabil, mstitel krve zabije, nebude na něm krev, neboť měl až do smrti velekněze sedět ve městě svého útočiště. A po smrti velekněze se ten, kdo zabil, bude smět vrátit do země své držby. A tyto věci vám budou ustanovením práva po vašich pokoleních ve všech vašich příbytcích. Kdokoli skolivší někoho, - ten, kdo zabil, musí podle výroku svědků být zabit, a le jeden svědek nebude moci proti nikomu vypovídat k smrti, aniž smíte přijmout zadostučinění za žití vraha, jenž je vinen smrtí, nýbrž musí jistotně být usmrcen; aniž smíte přijmout zadostučinění za uprchlého do města svého útočiště k návratu k bydlení v zemi před smrtí kněze. Nesmíte přece znesvěcovat zem, v níž vy jste, neboť krev - ona zem znesvěcuje, a zemi nemůže být učiněno zadost stran krve, jež v ní byla prolita, leč krví prolivšího ji; a nesmíš znečišťovat zemi, v níž vy bydlíte, vprostřed níž já pobývám, neboť já, Hospodin, pobývám vprostřed Isráélových dětí. I přiblížily se hlavy otců čeledí dětí Gileáda, syna Máchíra, syna Menaššéova, z čeledí dětí Josefových, a promluvili před tváří Mojžíšovou a před tváří náčelníků, hlav otců Isráélových dětí; i řekli: Mému pánu rozkázal Hospodin dát zemi Isráélovým dětem v dědictví losem, a dědictví Celofcháda, našeho bratra, bylo mému pánu Hospodinem rozkázáno dát jeho dcerám; a stanou-li se ženami každá jednomu ze synů jiných kmenů Isráélových dětí, bude jejich dědictví odňato od dědictví našich otců a přidáno k dědictví větve těch, k nimž se budou do stávat, bude tedy odňato od losu dědictví našeho; a když Isráélovým dětem bude nastávat zvučení polnice, pak jejich dědictví zůstane přidáno k dědictví větve těch, k nimž se budou do stávat, a od dědictví větve našich otců bude jejich dědictví odňato. A Mojžíš na příkaz Hospodinův Isráélovým dětem rozkázal výrokem: Větev synů Josefových mluví správně; toto je věc, již Hospodin dcerám Celofchádovým rozkázal výrokem: Smějí se stát ženami každá tomu, kdo jim bude vhod, jen se musejí stát ženami patřícím k čeledi větve jejich otců, a ť dědictví Isráélových dětí neobchází od větve k větvi, neboť Isráélovy děti mají každý lpět na dědictví větve svých otců, a každá dcera vlastnící dědictví od větví Isráélových dětí, nechť se stává ženou jednomu z čeledi větve svých otců, aby Isráélovi synové vlastnili každý dědictví svých otců, a ť dědictví neobchází od větve k jiné větvi, nýbrž mají větve Isráélových dětí lpět každá na svém dědictví. Podle toho, co Hospodin Mojžíšovi rozkázal, tak Celofchádovy dcery učinily; i staly se Machlá, Tircá a Choglá a Nóá, Celofchádovy dcery, ženami synů svých strýců z čeledí dětí Menaššéa, syna Josefova, jim se staly ženami a jejich dědictví zůstalo při větvi čeledi jejich otce. Toto jsou rozkazy a předpisy, jež Hospodin rozkázal skrze Mojžíše na stepích Móáva u Jordánu - Jerícha. Toto jsou slova, jež Mojžíš proslovil ke všemu Isráélovi na této straně Jordánu v pustině, ve stepi proti Súfu, mezi Páránem a mezi Tófelem a Lávánem a Chacéróth a Dí-Záhávem. Od Chórévu je cestou k pohoří Séíru po Kádéš-barnéju jedenáct dní. A ve čtyřicátém roce, v jedenáctém měsíci, v první den měsíce, se stalo, že Mojžíš k Isráélovým dětem promluvil podle všeho, co mu Hospodin pro ně rozkázal; po svém poražení Síchóna, krále Emórího, jenž bydlel v Chešbónu, a Óga, krále Bášánu, jenž bydlel v Aštáróth a v Edreí, na této straně Jordánu v zemi Móáva počal Mojžíš objasňovat tento zákon výrokem: Hospodin, náš Bůh, k nám na Chórévu promluvil výrokem: Máte dost pobytu u této hory; otočte se a vykročte si a vstupte v pohoří Emórího a ke všem jeho sousedům ve stepi, v horách a v nížině a v Negevu a na pobřeží moře, v zem Kenáan a Levánón, až po tu velikou řeku, řeku Peráth. Viz, položil jsem tu zem před vaši tvář, vstupte a zmocněte se té země, již Hospodin vašim otcům, Abráhámovi, Isákovi a Jákóbovi, přísahou slíbil dát jim a jejich semeni po nich. A v onen čas jsem k vám pronesl výrok: Nebudu vás moci nést já sám - Hospodin, váš Bůh, vás rozmnožil, takže, hle vás, jste dnes v množství jako hvězdy nebes; nechť Hospodin, Bůh vašich otců, k vám, jak vy jste, přidává tisíckrát více, a žehná vám podle toho, co k vám promluvil. Jak mám já sám nést vaši tíhu a vaše břímě a vaši vádu? Dosaďte si podle svých kmenů muže moudré a rozumné a uznávané, a ť je mohu ustanovit za vaše hlavy. Tu jste mi odpověděli a řekli: To slovo, jež jsi proslovil, je dobré uskutečnit. Vzal jsem tedy hlavy vašich kmenů, muže moudré a uznávané, a určil jsem je za hlavy nad vámi, vůdce tisíců a vůdce set a vůdce padesáti a vůdce deseti a předáky vašich kmenů a vašim soudcům jsem v onen čas rozkázal výrokem: Naslouchat mezi vašimi bratry - pak budete moci mezi mužem a mezi jeho bratrem a mezi cizincem u něho soudit v spravedlnost i; nesmíte v soudu rozlišovat osobu, jak malého, tak velikého musíte vyslechnout, nesmíte mít strach z člověka, neboť je to Boží soud; a věc, jež vám bude příliš obtížná, budete předkládat mně a já ji budu vyslýchat. A v onen čas jsem vám rozkázal všechny věci, jež máte činit. I dali jsme se od Chórévu na cestu a prošli jsme celou onu velikou a hroznou pustinu, již jste viděli cestou k pohoří Emórího, podle toho, co nám Hospodin, náš Bůh, rozkázal, a přišli jsme až po Kádéš-barnéju. Tu jsem k vám řekl: Přišli jste až po pohoří Emórího, jež nám Hospodin, náš Bůh, dal; viz, Hospodin, tvůj Bůh, položil tu zem před tvou tvář - vystup, ujmi se vlastnictví podle toho, co k tobě promluvil Hospodin, Bůh tvých otců. Nesmíš se bát, ani se strachovat. A vy všichni jste se ke mně přiblížili a řekli jste: Měli bychom před naší tváří vyslat muže, a ť nám tu zemi mohou propátrat a přinést nám odtamtud zvěst o cestě, jíž máme vystoupit, a o městech, do nichž máme vejít. I byla mi ta věc vhod; vzal jsem z vás tedy dvanáct mužů, jednoho muže za každý kmen, i otočili se a vystoupili do toho pohoří a přišli až po Nachal-eškól a proslídili ji a v svou ruku vzali z ovoce té země; to dopravili dolů k nám a přinesli nám odtamtud zvěst; i řekli: Ta země, již nám Hospodin, náš Bůh, dal, je dobrá. Vy jste však nebyli ochotni vystupovat a projevili jste neposlušnost příkazu Hospodina, vašeho Boha, i jali jste se v svých stanech žehrat a říkat: Ve své nenávisti k nám nás Hospodin vyvedl ze země Egypta k vy dání nás v ruku Emórího, k zničení nás. Kam se my chystáme vystupovat? Naši bratři způsobili roztání našich srdcí výrokem: Uviděli jsme tam lid větší a vyšší než my, města veliká a opevněná do nebes, a také syny Anákím. Tu jsem k vám řekl: Nesmíte se děsit ani před nimi pociťovat bázeň; Hospodin, váš Bůh, jenž se ubírá před vaší tváří, on bude za vás bojovat podle všeho, co s vámi před vašima očima učinil v Egyptě i v pustině, kde jsi shledal, jak tě Hospodin, tvůj Bůh, nosil, jako nosí člověk svého syna, celou cestou, jíž jste se ubírali až po svůj příchod až po toto místo. A ni v této věci jste nebyli důvěřiví v Hospodina, vašeho Boha, jenž se ubíral před vaší tváří cestou k vyhledání vám místa k vašemu utáboření, v ohni v noc i k ukazování vám cesty, jíž se máte ubírat, a v oblaku za dne. A Hospodin uslyšel hlas vašich slov a rozhněval se a přisáhl výrokem: Bude-li někdo z těchto mužů, toto zlé pokolení, vidět tuto dobrou zem, již jsem přísahou slíbil dát vašim otcům, vyjímaje Káléva, syna Jefunnéova, on ji bude vidět a jemu chci dát zem, po níž šlapal, i jeho dětem, protože plně následoval Hospodina. I proti mně se Hospodin vaší příčinou popudil s výrokem: An i ty tam nebudeš smět vstoupit. Jóšua, syn Núnův, jenž stojí před tvou tváří, on tam bude smět vstoupit, jeho posilni, neboť on Isráéle bude podělovat dědictvím. A vaše drobotina, o níž jste řekli: Bude kořistí, a vaše děti, jež dnes neznají dobro a ni zlo, ony tam budou vstupovat a jim ji budu dávat a ony ji budou zaujímat. Vy si však udělejte otočku a vykročte do pustiny cestou k moři Rákosí. I odpověděli jste a řekli jste ke mně: My jsme zhřešili vůči Hospodinu; musíme vystoupit a dát se do boje podle všeho, co nám Hospodin, náš Bůh, rozkázal. A opásali jste každého jeho válečným náčiním a na lehkou váhu jste vzali vystoupení na horu; a Hospodin ke mně řekl: Řekni jim: Nesmíte vystupovat ani bojovat, neboť nejsem vprostřed vás, a ť nemusíte před tváří vašich nepřátel být poraženi. Promluvil jsem tedy k vám, a le neuposlechli jste, nýbrž jste se vzepřeli příkazu Hospodinovu a nadmuli jste se a na horu jste vystoupili, vyšel vám však vstříc Emórí, jenž bydlel na oné hoře, i jali se vás pronásledovat, jak činívají včely, a na Séíru vás rozprášili až po Chormu. A vrátili jste se a před tváří Hospodinovou jste se rozplakali, Hospodin však na váš hlas neslyšel, aniž vůči vám otevřel ucho. I zůstali jste mnoho dní v Kádéši, tolik dní, kolik jste tam zůstali. I otočili jsme se a cestou k moři Rákosí jsme vykročili do pustiny podle toho, co ke mně Hospodin promluvil, a po mnoho dní jsme obcházeli pohoří Séír. A Hospodin ke mně pronesl výrok: Máte dost obcházení tohoto pohoří, udělejte si otočku k severu. A lidu rozkaž výrokem: Vy procházíte pomezím vašich bratrů, dětí Ésávových, již bydlí v Séíru; ti budou před vámi pociťovat bázeň, musíte se tedy mít velmi na pozoru; nesmíte se s nimi pouštět do sporů, neboť z jejich země vám nebudu dávat ani šlépěj chodidla nohy, neboť jsem pohoří Séír dal za dědictví Ésávovi. Pokrm od nich budete kupovat za peníze, a ť můžete jíst, a také vodu si budete od nich za peníze opatřovat, a ť můžete pít; vždyť Hospodin, tvůj Bůh, ti ve vší činnosti tvých rukou požehnal, zná tvé procházení této veliké pustiny - po těchto čtyřicet let byl Hospodin, tvůj Bůh, s tebou, neutrpěl jsi nedostatku ničeho. I přešli jsme od našich bratrů, dětí Ésávových, již bydlí v Séíru, od cesty stepí, od Élathu a od Ecjón-Gáveru, a otočili jsme se a přešli jsme cestou pustiny Móáva. A Hospodin ke mně řekl: Nesmíš Móáva napadat ani se s nimi pouštět do sporů, do boj e, neboť z jeho země ti nebudu dávat dědictví, neboť Ár jsem dal za dědictví dětem Lótovým. (Dříve v ní bydleli Emmím, lid veliký a četný a vysoký, jako Anákím. Oni bývali také považováni za Refáím, jako Anákím, a le Móávci jim dávali název Emmím. A v Séíru bydleli dříve Chórím, a le synové Ésávovi je před svou tváří vypudili a vyhubili a usadili se místo nich, jako učinil Isráél se zemí svého dědictví, již jim dal Hospodin.) Nyní vstaňte a překročte si potok Zered. Potok Zered jsme tedy překročili, a dní, co jsme odešli z Kádéš-barnéje, než jsme překročili potok Zered, bylo třicet a osm let, až po vymizení celého toho pokolení bojovníků zprostřed tábora, podle toho, co jim Hospodin přisáhl; a byla i ruka Hospodinova proti nim k vymycování jich zprostřed tábora až po jejich vymizení. A když všichni ti bojovníci zprostřed tábora smrtí vymizeli, stalo se, že Hospodin ke mně promluvil výrokem: Ty dnes budeš přecházet pomezím Móáva, Árem, a budeš se blížit k dětem Ammónovým; nesmíš je napadat ani se s nimi pouštět do sporů, neboť ze země dětí Ammónových ti nebudu dávat dědictví, neboť jsem ji za dědictví dal dětem Lótovým. (Ona také bývala považována za zem Refáím, dříve v ní Refáím bydleli a Móávci jim dávali název Zamzummím, lid veliký a četný a vysoký, jako Anákím, a Hospodin je před jejich tváří pohubil [i vypudili je a usadili se místo nich], jak učinil pro syny Ésávovy, již bydlí v Séíru, když před jejich tváří pohubil Chórího, takže je vypudili a bydlí místo nich až po tento den. A Avvím, již bydlí ve vsích až po Gazu - vyhubili je Kaftórím, již vyšli z Kaftóru, a usadili se místo nich.) Vstaňte, dejte se na cestu a překročte potok Arnón! Viz, dal jsem v tvou ruku Síchóna, krále Chešbónu, Emórího, a jeho zem; začni, ujmi se vlastnictví a utkej se s ním v boj i; tohoto dne budu počínat uvádět strach z tebe a bázeň z tebe na národnosti pod všemi nebesy, jež, až budou slyšet zvěst o tobě, upadnou před tvou tváří v třesení a svíjení. Vyslal jsem tedy z pustiny Kedémóth k Síchónovi, králi Chešbónu, posly se slovy pokoje, s výrokem: Nechť smím projít tvou zemí - veřejnou cestou, tak půjdu, nebudu se odvracet na pravo a ni na levo; pokrm mi budeš prodávat za peníze, a ť se najím, i vodu mi budeš dávat za peníze, a ť se napiji, jen nechť smím svýma nohama projít, jak mi učinili synové Ésavovi, již bydlí v Séíru, a Móávci, již bydlí v Áru, než budu moci přejít Jordán do země, již nám dal Hospodin, náš Bůh. A le Síchón, král Chešbónu, nebyl ochoten nechat nás projít jím, neboť Hospodin, tvůj Bůh, zatvrdil jeho ducha a zpevnil jeho srdce, za účelem dání ho v tvou ruku, jako tohoto dne. A Hospodin ke mně řekl: Viz, počal jsem Síchóna a jeho zem vystavovat před tvou tvář; začni, ujímej se vlastnictví k zaujetí země. I vytáhl nám Síchón vstříc, on i všechen jeho lid, k boji do Jáhace, a Hospodin, náš Bůh, ho vystavil před naši tvář, i pobili jsme ho i jeho syny a všechen jeho lid; a v onen čas jsme dobyli všech jeho měst a všechna města jsme uvedli v odevzdání, mužstvo a ženy a drobotinu, nezanechali jsme přeživšího, jen dobytek jsme si za kořist vzali a lup z měst, jichž jsme dobyli. Od Aróéru, jenž je na břehu potoka Arnónu, a města, jež je v údolí, a ž po Gileád se nevyskytlo hradiště příliš nám nepřístupné, ta všechna vystavil Hospodin, náš Bůh, před naši tvář. Jen k zemi dětí Ammónových ses nepřiblížil, k celému okraji potoka Jabbóku a ni k městům v pohoří a k ničemu, co Hospodin, náš Bůh, zakázal. A otočili jsme se a vystoupili jsme cestou k Bášánu, a Óg, král Bášánu, nám vytáhl vstříc, on i všechen jeho lid, k boji v Edreí. A Hospodin ke mně řekl: Nechť se ho nebojíš, neboť jsem jeho i všechen jeho lid a jeho zem dal v tvou ruku, a učiníš mu, jak jsi učinil Síchónovi, králi Emórího, jenž bydlel v Chešbónu. A Hospodin, náš Bůh, v naši ruku dal i Óga, krále Bášánu, a všechen jeho lid, i porazili jsme ho, takže se mu nezanechalo přeživšího; a v onen čas jsme dobyli všech jeho měst; nebylo hradiště, jež bychom jim nebyli odňali, šedesát měst, celou výměru Argóvu, království Ógova v Bášánu. Všechna tato města byla opevněná vysokými zdmi, vraty a závorami, kromě měst venkovských; těch velmi mnoho. I uvedli jsme je v odevzdání, jak jsme učinili se Síchónem, králem Chešbónu, uvedením všech měst v odevzdání, mužstva, žen a drobotiny. A všechen dobytek a lup z měst jsme si vzali za kořist. Vzali jsme tedy v onen čas tu zem z ruky dvou králů Emórího, kteří byli na této straně Jordánu, od potoka Arnónu po horu Chermón (Cídóňané dávají Chermónu název Sirjón a Emórí mu dávají název Senír), všechna města náhorní plošiny a všechen Gileád a všechen Bášán až po Salchu a Edreí, města království Ógova v Bášánu. Jen Óg, král Bášánu, totiž zbyl z pozůstatku Refáím - hle, jeho pohovka, pohovka ze železa, zda ona ne ní v Rabbath-bené-Ammón? Devět loket její délka a čtyři lokte její šířka, podle lokte muže. A této země jsme se v onen čas zmocnili, od Aróéru, jenž je nad potokem Arnónem; a polovinu pohoří Gileádu a jeho měst jsem dal Reúvénímu a Gádímu, a ostatek Gileádu a všechen Bášán, království Ógovo, jsem dal polovině kmene Menaššéova. (Celá výměra Argóvu, totiž celý onen Bášán, se nazývá zemí Refáím; celou výměru Argóvu, až po pomezí Geššúrího a Maacháthího, zabral Jáír, syn Menaššéův, a nazval to - Bášán - podle svého jména Chavvóth-Jáír, po tento den.) A Gileád jsem dal Máchírovi; a Reúvénímu a Gádímu jsem dal od Gileádu a ž po potok Arnón, střed údolí a jeho okraj, a ž po Jabbók, potok, pomezí dětí Ammónových, a step a Jordán a jeho okraj od Kinnerethu a ž po moře stepi, moře Soli, pod svahy Pisgy od vzcházení. A v onen čas jsem vám rozkázal výrokem: Hospodin, váš Bůh, vám dal tuto zem k zaujetí jí; vyzbrojeni budete přecházet před tváří vašich bratrů, synů Isráélových, všichni válečníci. Jen vaše ženy a vaše drobotina a vaše stáda - vím, že máte mnoho stád, - budou zůstávat ve vašich městech, jež jsem vám dal, než Hospodin, váš Bůh, bude chtít dát klid vašim bratrům jako vám, a ž se i oni zmocní země, již jim Hospodin, váš Bůh, dal na druhé straně Jordánu; pak se vrátíte, každý k svému dědictví, jež jsem vám dal. A Jóšuovi jsem v onen čas rozkázal výrokem: Tvé oči, ony viděly vše, co Hospodin, váš Bůh, učinil těmto dvěma králům; tak bude Hospodin činit všem královstvím, kam se ty chystáš přejít. Nesmíte se jich bát, neboť Hospodin, váš Bůh, on bojuje za vás. A v onen čas jsem se k Hospodinu obrátil s prosbou o milost výrokem: Pane, Hospodine, ty jsi svému nevolníku počal ukazovat svou velikost a svou silnou ruku, neboť kdo je BOHEM v nebesích a neb na zemi, jenž by dělal díla jako tvá a mocné činy jako tvé! Nechť, prosím, smím přejít a nechť smím uvidět tu dobrou zem, jež je na druhé straně Jordánu, toto půvabné pohoří a Levánón! Hospodin však se vaší příčinou na mne rozhněval a neobrátil ke mně sluch; i řekl Hospodin ke mně: Máš dost, nechť již ke mně dále v této věci nemluvíš! Vystup na témě Pisgy a pozvedni své oči k západu a k severu a k jihu a ke vzcházení a pohleď svýma očima, neboť tento Jordán nesmíš přejít. A le rozkaž Jóšuovi a posilni ho a povzbuď ho, neboť on bude přecházet před tváří tohoto lidu a on je bude podělovat dědictvím země, již budeš vidět. I zůstali jsme v průrvě proti Béth-Peóru. A nyní, Isráéli, obrať sluch k ustanovením a k právům, jež vás já vyučuji vykonávat, abyste žili a mohli vstoupit a zaujmout zem, již vám dal Hospodin, Bůh vašich otců. Nesmíte k slovu, jímž vám já přikazuji, přidávat a nesmíte od něho ubírat k zachovávání rozkazů Hospodina, vašeho Boha, jež vám rozkazuji já. Vaše oči, ony viděly, co Hospodin učinil při Baal-Peórovi, že každého toho, jenž za Baal-Peórem odešel, - Hospodin, tvůj Bůh, ho zahubil zprostřed tebe, a vy, již lpíte na Hospodinu, vašem Bohu, vy všichni jste dnes živi. Viz, vyučoval jsem vás ustanovením a právům podle toho, co mi Hospodin, můj Bůh, rozkázal, činit tak uvnitř země, kam se vy chystáte vstoupit k zaujetí jí; to budete zachovávat a vykonávat, neboť to bude vaše moudrost a vaše rozumnost před očima národností, jež, když budou slyšet všechna tato ustanovení, řeknou: Tento veliký národ přece jen je moudrý a rozumný lid. Ano, který je veliký národ, jenž by měl bohy sobě tak blízké jako Hospodin, náš Bůh, při každém našem volání k němu? A který je veliký národ, jenž by měl tak spravedlivá ustanovení a práva jako celý tento zákon, jejž já dnes předkládám před vaši tvář? Jen si dej na sebe pozor, a no, velmi dávej pozor na svou duši, abys nezapomínal na věci, jež tvé oči uviděly; ty aby po všechny dni tvého života neodpadávaly od tvého srdce, nýbrž je budeš na vědomí dávat svým dětem a dětem svých dětí, den, kdy jsi stál před tváří Hospodina, svého Boha, na Chórévu, když byl Hospodin ke mně řekl: Svolej mi lid, a ť jim mohu dát vyslechnout svá slova, aby se učili, i své děti vyučovali, mít mě v úctě po všechny dni, co oni budou živi na zemi. I přiblížili jste se a stanuli jste pod horou, a hora hořela ohněm až po srdce nebes - tma, oblak a mračno - a zprostřed ohně k vám promluvil Hospodin; zvuk slov jste vy slyšeli, a le podobu jste neviděli, jedině zvuk. I oznámil vám svou smlouvu, již vám rozkázal vykonávat, těch deset slov, a napsal je na dvě desky z kamenů. A mně v onen čas Hospodin rozkázal vás vyučovat ustanovením a právům, abyste je vykonávali v zemi, kam se vy chystáte přejít k zaujetí jí. Musíte se tedy stran svých duší velmi střežit, neboť jste v den Hospodinova mluvení k vám na Chórévu vprostřed ohně neuviděli žádnou podobu; abyste se nechtěli zvrhnout a zhotovit si sochu podoby jakékoli postavy, tvářnosti mužské nebo ženské, tvářnosti jakéhokoli zvířete, jež je na zemi, tvářnosti jakéhokoli okřídleného ptáka, jenž létá po nebesích, tvářnosti čehokoli plazícího se po půdě, tvářnosti jakýchkoli ryb, jež jsou ve vodách zespod vůči zemi; abys nepozdvihoval své oči k nebesům, a když bys uviděl slunce a měsíc a hvězdy, všechno osazenstvo nebes, aby ses ne dával svést, že by ses jim jal klanět a sloužil jim, jež Hospodin, tvůj Bůh, přidělil všem národnostem pod všemi nebesy, vás však Hospodin vzal a vyvedl vás z tavicí pece ze železa, abyste se mu stali lidem ve vlastnictví, jako tohoto dne. A Hospodin se proti mně pro vaše slova popudil a přisáhl, že nesmím přejít Jordán a že nesmím vstoupit do té dobré země, již se ti Hospodin, tvůj Bůh, chystá dát za vlastnictví. Ano, já se chystám umřít v zemi této, já nebudu přecházet Jordán - ten budete přecházet vy a tuto dobrou zemi budete zaujímat. Dávejte si na sebe pozor, abyste nezapomínali na smlouvu Hospodina, svého Boha, již s vámi uzavřel, a ne zhotovovali si sochu, podoby čehokoli, co ti Hospodin, tvůj Bůh, zakázal. Vždyť Hospodin, tvůj Bůh, on je stravující oheň, BŮH žárlivý. Kdykoli budeš plodit děti a děti dětí a dlouho budete bydlet v té zemi a budete se zvrhat a zhotovíte sochu, podoby čehokoli, takže budete činit, co je v očích Hospodina, tvého Boha, zlé, k dráždění ho, beru dnes za svědky proti vám nebesa a zem, že jistotně budete muset být rychle vyštváni ze země, kam se chystáte přejít Jordán k zaujetí jí; nebudete moci prodloužit na ní své dni, neboť budete muset být jistotně zničeni. A Hospodin vás rozptýlí mezi národnosti a stran počtu vás bude zbývat málo mezi národy, kam vás Hospodin bude zahánět, a dáte se tam v službu bohům zhotoveným rukama člověka, dřevu a kameni, kteří nevidí a neslyší a nejedí a nečichají. A odtamtud budete toužit po Hospodinu, tvém Bohu, i najdeš ho, budeš-li ho vyhledávat celým svým srdcem a celou svou duší. Až ti bude úzko a když tě všechny tyto věci v posledku dní postihnou, budeš se vracet k Hospodinu, svému Bohu, a poslouchat na jeho hlas, neboť Hospodin, tvůj Bůh, je BŮH soucitný, nebude se tě vzdávat ani ti škodit ani zapomínat na smlouvu s tvými otci, již jim přísahou potvrdil. Ano, jen se doptej na dřívější dni, jež nastaly před tebou, na dobu ode dne, kdy Bůh stvořil člověka na zemi, a na to, zda od konce nebes a ž po konec nebes byla učiněna tak veliká věc jako tato, nebo zda se uslyšelo o něčem jí podobném, zda který lid uslyšel hlas Boha mluvícího zprostřed ohně, jako jsi uslyšel ty, a zůstal naživu! Nebo zda se kteří bohové pokusil i přijít, aby si vzali národ zprostřed národa zkouškami, znameními a zázraky a bojem a silnou rukou a napřaženou paží a velikými hroznými činy, jako vše, co vám učinil Hospodin, váš Bůh, v Egyptě před tvýma očima? Tys byl uschopněn vidět, abys poznal, že Hospodin - on je Bůh, mimo něho jiného není. Z nebes ti dal slyšet svůj hlas k tvému poučení a na zemi ti ukázal svůj veliký oheň a zprostřed toho ohně jsi uslyšel jeho slova; a protože si zamiloval rod tvých otců, našel i zálibu v jeho semeni po něm a vyvedl tě ve své přítomnosti svou velikou silou z Egypta k vypuzení národů nad tebe větších a mocnějších před tvou tváří, k uvedení tebe, aby ti dal jejich zem za dědictví, jako tohoto dne. Nechť tedy dnes poznáváš a opět si bereš k srdci, že Hospodin - on je Bůh v nebesích shora a na zemi zespod a jiného není, a zachováváš jeho ustanovení a jeho rozkazy, jež ti já dnes rozkazuji, takže bude dobře tobě i tvým dětem po tobě, a abys mohl prodloužit své dni na půdě, již se ti Hospodin, tvůj Bůh, chystá dát, po všechny dni. Tehdy Mojžíš vyčlenil tři města na této straně Jordánu od vzcházení slunce k uprchnutí tam toho, kdo někoho zabije, jenž svého bližního zabije bezděky, jenž k němu od dřívějška neměl nenávisti; a ť uprchne do jednoho z těchto měst a zůstane naživu: Becer v pustině v zemi náhorní plošiny, patřící Reúvénímu, a Rámóth v Gileádu, patřící Gádímu, a Gólán v Bášánu, patřící Menaššímu. A toto je zákon, jejž Mojžíš předložil tváři Isráélových dětí, toto jsou svědectví a ustanovení a práva, o nichž Mojžíš k Isráélovým dětem promluvil, když vyšli z Egypta, na této straně Jordánu, v průrvě proti Béth-Peóru, v zemi Síchóna, krále Emórího, jenž bydlel v Chešbónu, jehož porazil Mojžíš a Isráélovi synové, když vyšli z Egypta a zmocnili se jeho země i země Óga, krále Bášánu, dvou králů Emórího, kteří byli na této straně Jordánu od vzcházení slunce, od Aróéru, jenž je na břehu potoka Arnónu, a ž po pohoří Síón, to je Chermón, a celé stepi, této strany Jordánu, od vzcházení a ž po moře stepi pod svahy Pisgy. A Mojžíš zavolal na všechen Isráél a řekl k nim: Slyš, Isráéli, ustanovení a práva, o nichž já dnes mluvím ve vaše uši, a ť se jim učíte a dáváte pozor na vykonávání jich. Hospodin, náš Bůh, s námi na Chórévu uzavřel smlouvu; ne s našimi otci Hospodin tuto smlouvu uzavřel, nýbrž s námi - to jsme my, tito zde, dnes žijící. Tváří v tvář s vámi Hospodin na hoře promluvil zprostřed ohně (já jsem stál v onen čas mezi Hospodinem a mezi vámi k oznamování slova Hospodinova vám, neboť jste z toho ohně pocítili bázeň a na horu jste nevystoupili ), výrokem: Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, jenž jsem tě vyvedl ze země Egypta, z domu nevolníků; nesmíš mít přede mnou dalších bohů. Nesmíš si zhotovit sochu, žádné zobrazení toho, co je v nebesích shora, an i co je na zemi zespod, an i co je vo vodách zespod vůči zemi; nesmíš se jim klanět a nesmíš jim sloužit, neboť já, Hospodin, tvůj Bůh, jsem BŮH žárlivý, navštěvující nepravost otců na dětech, na třetím a na čtvrtém pokolení mezi nenávidícími mě a prokazující laskavost tisícům mezi milujícími mě a mezi zachovávajícími mé rozkazy. Jméno Hospodina, svého Boha, nesmíš pronést pro daremnost, neboť Hospodin toho, kdo jeho jméno bude pronášet pro daremnost, nebude nechávat bez trestu. Dbej dne soboty k jeho svěcení podle toho, co ti Hospodin, tvůj Bůh, rozkázal. Šest dní budeš pracovat a vykonávat všechno své zaměstnání, a le sedmý den je sobota Hospodinu, tvému Bohu; žádné zaměstnání vykonávat nesmíš, ty an i tvůj syn an i tvá dcera an i tvůj nevolník an i tvá služebnice an i tvé hovězí dobytče an i tvůj osel an i žádný tvůj dobytek an i cizinec u tebe, jenž je v tvých branách, aby si tvůj nevolník i tvá služebnice mohl i odpočinout stejně jako ty; i budeš si vzpomínat, že jsi byl nevolníkem v zemi Egypta a Hospodin tě odtamtud silnou rukou a napřaženou paží vyvedl; proto ti Hospodin, tvůj Bůh, rozkázal dodržovat den soboty. Važ si svého otce a své matky podle toho, co ti Hospodin, tvůj Bůh, rozkázal, aby se mohly prodloužit tvé dni a aby ti bylo dobře na půdě, již ti Hospodin, tvůj Bůh, chystá dát. Nesmíš vraždit. Aniž smíš cizoložit. Aniž smíš krást. Aniž smíš proti svému bližnímu vypovídat nepravdivým svědectvím. Aniž smíš být chtivý ženy svého bližního, aniž smíš být chtivý domu svého bližního, jeho pole a ni jeho nevolníka a ni jeho služebnice, jeho hovězího dobytčete a ni jeho osla a ni čehokoli, co tvému bližnímu patří. Tato slova proslovil Hospodin ke všemu vašemu sejití na té hoře zprostřed ohně, oblaku a mračna mocným hlasem, aniž co přidal, a napsal je na dvě desky z kamenů; ty dal mně. A jak jste zprostřed tmy uslyšeli ten hlas, zatímco ta hora hořela ohněm, stalo se, že hlavy vašich větví a vaši starší se přiblížili ke mně a řekli: Hle, Hospodin, náš Bůh, nám ukázal svou slávu a svou velikost a uslyšeli jsme zprostřed ohně jeho hlas; tohoto dne jsme zakusili, že Bůh promluvil s člověkem a on zůstal naživu. Nyní však - proč máme umřít? Vždyť nás může strávit tento veliký oheň; budeme-li my ještě nadále slyšet hlas Hospodina, našeho Boha, pak pomřeme. Kdo přece ze všeho masa, jenž uslyší hlas živého Boha, mluvícího zprostřed ohně, stejně jako my, přesto zůstane naživu? Přibliž se ty a vyslechni vše, co Hospodin, náš Bůh, bude říkat, a vše, co Hospodin, náš Bůh, bude mluvit k tobě, budeš ty mluvit k nám, i budeme slyšet a vykonávat. A Hospodin při vašem mluvení ke mně uslyšel hlas vašich slov; i řekl ke mně Hospodin: Uslyšel jsem hlas slov tohoto lidu; jež k tobě proslovili; dobře řekli vše, co promluvili. Kéž se jim do stane takového jejich srdce, že by mě po všechny dni měli v úctě a zachovávali všechny mé rozkazy, aby natrvalo bylo dobře jim i jejich dětem! Jdi, řekni k nim: Zajděte si zpět do svých stanů; a ty zde stůj se mnou, a ť k tobě proslovím všechen rozkaz a ustanovení a práva, jimž je budeš vyučovat, a ť se je v zemi, již se jim já chystám dát k zaujetí jí, jmou vykonávat. - Musíte tedy dbát o činění podle toho, co vám Hospodin, váš Bůh, rozkázal, nesmíte se odvracet na pravo a ni na levo. Celou tou cestou, již vám Hospodin, váš Bůh, přikázal, musíte jít, abyste žili a bylo vám dobře a abyste v zemi, již budete zaujímat, mohli prodloužit své dni. A toto je rozkaz, ustanovení a práva, jimž rozkázal Hospodin, váš Bůh, vás vyučovat k vykonávání v zemi, kam se vy chystáte přejít k zaujetí jí: abys měl v úctě Hospodina, svého Boha; k zachovávání všech jeho ustanovení a jeho rozkazů, jež ti já dnes rozkazuji, - ty i tvůj syn i syn tvého syna, po všechny dni tvého života, a aby se tvé dni mohly prodloužit. Budeš tedy poslouchat, Isráéli, a budeš dbát o vykonávání, aby ti bylo dobře a abyste se velmi rozmnožovali podle toho, co k tobě promluvil Hospodin, Bůh tvých otců, v zem i přetékající mlékem a medem. Slyš, Isráéli: Hospodin, náš Bůh, je Hospodin jeden; i budeš Hospodina, svého Boha, milovat celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou a tato slova, jež já ti dnes přikazuji, budou na tvém srdci, i budeš je vštěpovat svým dětem a mluvit o nich při svém sedění v tvém domě a při svém chození po cestě a při svém ulehání i při svém vstávání, a budeš je uvazovat za znamení na svou ruku a budou za čelenky mezi tvýma očima a budeš je psát na veřeje svého domu a na své brány. A až se stane, že tě Hospodin, tvůj Bůh, bude uvádět do země, již tvým otcům, Abráhámovi, Isákovi a Jákóbovi, přísahou slíbil dát tobě, města veliká a pěkná, jež jsi nezbudoval, a domy plné všeho dobrého, jež jsi nenaplnil, a vydlabané cisterny, jež jsi nevydlabal, vinice a olivnice, jež jsi nevysázel, a najíš se a nasytíš se, dej si na sebe pozor, abys nezapomínal na Hospodina, jenž tě vyvedl ze země Egypta, z domu nevolníků. Budeš Hospodina, svého Boha, mít v úctě a jemu budeš sloužit a v jeho jménu budeš přísahat; nesmíte chodit za jinými bohy z bohů národností, jež jsou okolo vás (neboť vprostřed tebe je Hospodin, tvůj Bůh, BŮH žárlivý), aby proti tobě nemusel vzplát hněv Hospodina, tvého Boha, takže by tě vyhubil z povrchu tváře půdy. Nesmíte Hospodina, svého Boha, pokoušet, jako jste pokoušeli v Masse; bedlivě budete dbát rozkazů Hospodina, svého Boha, a jeho svědectví a jeho ustanovení, jež ti rozkázal, a vykonáš, co je správné a co je dobré v očích Hospodinových, aby ti bylo dobře a aby s vstoupil a mohl zaujmout tu dobrou zem, již Hospodin přísahou slíbil tvým otcům, k vytlačení tvých nepřátel od tvé tváře podle toho, co Hospodin promluvil. Kdykoli se tě bude tvůj syn později dotazovat výrokem: Co jsou to za svědectví a ustanovení a předpisy, jež vám Hospodin, náš Bůh, rozkázal? - pak svému synu musíš říci: Byli jsme nevolníky faraonovi v Egyptě a Hospodin nás z Egypta silnou rukou vyvedl, a napůsobil Hospodin v Egyptě před našima očima znamení a velikých a ničivých zázraků proti faraonovi a proti celému jeho domu, nás však odtamtud vyvedl, aby nás přivedl, by nám dal zem, již přísahou slíbil našim otcům. A Hospodin nám rozkázal vykonávat všechna tato ustanovení, mít v úctě Hospodina, našeho Boha, k dobru nám po všechny dni našeho života jako tohoto dne. A bude nám spravedlností, budeme-li dbát o vykonávání všeho tohoto rozkazu, před tváří Hospodina, našeho Boha, podle toho, co nám rozkázal. Až tě Hospodin, tvůj Bůh, bude uvádět do země, do níž se ty chystáš vstoupit k zaujetí jí, a smete od tvé tváře četné národy - Chittího a Girgášího a Emórího a Kenáaního a Perizzího a Chivvího a Jevúsího, sedm národů četnějších a mocnějších nad tebe, a vystaví je Hospodin před tvou tvář, takže je budeš bít, budeš je veskrze uvádět v odevzdání; nesmíš vzhledem k nim uzavírat smlouvu, aniž jim smíš prokazovat přízeň aniž se s nimi smíš sešvagřovat, svou dceru nesmíš dávat jeho synu a jeho dceru svému synu nesmíš brát, neboť by tvého syna odvracel i od následování mne, takže by se jali sloužit jiným bohům a vzplál by proti vám Hospodinův hněv, i vyhubil by vás rychle; nýbrž jim budete činit takto: jejich oltáře budete bořit, jejich sloupy tříštit a jejich ašéry porážet a jejich sochy ohněm pálit, neboť ty jsi lid svatý Hospodinu, tvému Bohu, v tobě Hospodin, tvůj Bůh, našel zálibu, aby ses mu stal lidem jako zvláštní poklad nade všechny národnosti, jež jsou na tváři půdy. Ne z příčiny toho, že by vás bylo ze všech národností nej více, po vás Hospodin zatoužil a ve vás našel zálibu, vždyť jste vy ze všech národností nej menší, nýbrž z lásky Hospodinovy k vám a z příčiny svého dodržení přísahy, jíž přisáhl vašim otcům, vás Hospodin silnou rukou vyvedl a vykoupil tě z domu nevolníků, z ruky faraona, krále Egypta. Nechť tedy víš, že Hospodin, tvůj Bůh, on je Bůh, BŮH věrný, zachovávající smlouvu a laskavost k milujícím ho a zachovávajícím jeho rozkazy do tisíce pokolení a odplácející nenávidícím ho, každému do jeho tváře k jeho zhoubě; nebude odkládat nenávidícímu ho, bude mu odplácet do jeho tváře. Budeš tedy zachovávat rozkazy a ustanovení a předpisy, jež ti já dnes rozkazuji, k vykonávání jich. Za to pak, že tyto předpisy budete poslouchat a budete je zachovávat a vykonávat, se stane, že Hospodin, tvůj Bůh, ti zachová smlouvu a laskavost, již přísahou slíbil tvým otcům, i bude tě milovat a požehná ti a rozmnoží tě a požehná tvůj plod lůna a plod tvé půdy, tvé obilí i tvůj mošt i tvůj olej, vrh tvého skotu a přírůstky tvého drobného dobytka na půdě, již tvým otcům přísahou slíbil dát tobě. Budeš požehnaný nade všechny národnosti, nebude v tobě neplodného a ni neplodné, a ni mezi tvým dobytkem, a Hospodin od tebe odvrátí každou nemoc a žádnou ze zlých chorob Egypta, jež znáš, na tebe nebude uvádět, nýbrž je uvalí na všechny nenávidící tě. I budeš pohlcovat všechny národnosti, jež se ti Hospodin, tvůj Bůh, chystá vy dávat; tvé oko se nad nimi nesmí smilovávat, aniž smíš sloužit jejich bohům, neboť to by ti bylo léčkou. Budeš-li si ve svém srdci říkat: Tyto národy jsou nade mne četnější, jak je budu moci vypudit? - nesmíš před nimi pociťovat bázeň; dobře si musíš pamatovat, co učinil Hospodin, tvůj Bůh, faraonovi a celému Egyptu, ty veliké zkoušky, jež viděly tvé oči, a znamení a zázraky, i silnou ruku a napřaženou paži, jíž tě Hospodin, tvůj Bůh, vyvedl. Tak bude činit Hospodin, tvůj Bůh, všem národnostem, před jejichž tváří jsi ty pln bázně. Ba i sršně Hospodin, tvůj Bůh, proti nim bude vypouštět až do záhuby zbývajících a před tvou tváří se skrývajících. Nesmíš se před jejich tváří děsit, neboť vprostřed tebe je Hospodin, tvůj Bůh, BŮH veliký a hrozný; a Hospodin, tvůj Bůh, tyto národy od tvé tváře posmetá po málu, nebudeš moci s nimi rychle skoncovat, aby se proti tobě nemnožilo polní živočišstvo, a le vystaví je Hospodin, tvůj Bůh, před tvou tvář a zmate je velikým zmatkem až do jejich vyhubení; a jejich krále dá v tvou ruku a jejich jméno budeš moci zpod nebes zničit; nikdo se nebude moci postavit proti tvé tváři, až než je vyhubíš. Sochy jejich bohů budete pálit ohněm; nesmíš být chtivý stříbra a ni zlata na nich a brát si je, abys jím nebyl sváděn, neboť to je ošklivostí Hospodinu, tvému Bohu, a ošklivost nesmíš vnášet do svého domu, neboť by ses stal odevzdaným stejně jako ono; budeš se ho veskrze štítit a budeš si je veskrze ošklivit, neboť ono je odevzdané. Budete dbát o vykonávání všeho rozkazu, jejž já ti dnes rozkazuji, abyste žili a množili se a vstupovali a zmocňovali se země, již Hospodin přísahou slíbil vašim otcům; i budeš si připomínat celou cestu, jíž tě Hospodin, tvůj Bůh, provedl za těchto čtyřicet let v pustině za účelem ponížení tě, k vyzkoušení tě, k poznání toho, co je v tvém srdci, zda budeš dbát jeho rozkazů čili nic. Ponížil tě tedy a nechal tě hladovět; pak ti dal jíst manu, již jsi neznal, aniž znali tvoji otcové, za účelem poučení tě, že ne o samotném chlebě bude člověk žít, nýbrž že člověk bude žít o každé výpovědi Hospodinových úst; tvůj šat z tebe nezchátral, aniž tvá noha otekla za těchto čtyřicet let. Měl bys tedy svým srdcem poznat, že jako člověk vychovává svého syna, je Hospodin, tvůj Bůh, vychovatelem tvým, a dbát rozkazů Hospodina, tvého Boha, o chození jeho cestami, o chování ho v úctě. Vždyť Hospodin, tvůj Bůh, se chystá uvést tě do dobré země, země potoků vod, pramenů a hlubokých vodstev, vyvěrajících v údolí ch i v pohoří ch, země pšenice a ječmene, vinné révy a fíkovníků, granátovníků, země olejných oliv a medu, země, v níž nebudeš jíst chléb v skrovnosti - nebudeš v ní mít nedostatku ničeho, země, jejíž kameny jsou železo, a z jejích horstev budeš dolovat měď; a když budeš jíst a nasytíš se, budeš velebit Hospodina, svého Boha, za dobrou zem, již ti dal. Dej si na sebe pozor, abys nezapomínal na Hospodina, svého Boha, v nedbání jeho rozkazů a jeho předpisů a jeho ustanovení, jež ti já dnes rozkazuji, aby, až budeš jíst a nasytíš se a pěkné domy budeš budovat a usídlíš se a tvůj skot a tvůj drobný dobytek se bude množit a množit se ti bude stříbro a zlato a množit se bude vše, co budeš mít, se nepozvedlo tvé srdce, takže bys zapomínal na Hospodina, svého Boha, jenž tě vyvedl ze země Egypta, z domu nevolníků, jenž tě provedl velikou a hroznou pustinou - hadi-pálivci a štírové a žíznivá země, kde není vody, - jenž ti vyvedl vodu ze skály z křemene, jenž ti dává v pustině jíst manu, již tvoji otcové neznali, za účelem ponížení tě, za účelem vyzkoušení tě, k učinění ti dobře v tvé budoucnosti, a říkal bys ve svém srdci: Všechno toto bohatství mi opatřila má schopnost a síla mé ruky; nýbrž, aby si s připomínal Hospodina, svého Boha, že on je ten, jenž ti dává schopnost k opatření bohatství, za účelem uskutečnění smlouvy, již přísahou slíbil tvým otcům, jako tohoto dne. Jestliže však přesto na Hospodina, svého Boha, budeš zapomínat a půjdeš za jinými bohy a budeš jim sloužit a klanět se jim, stane se, - dosvědčuji dnes proti vám, - že jistotně budete muset zahynout; jako národy, jež se Hospodin chystá k zahynutí přivést před vaší tváří - tak budete muset zahynout, za to, že jste neposlouchali na hlas Hospodina, svého Boha. Slyš, Isráéli: Ty se dnes chystáš přejít Jordán k přistoupení k ovládnutí národů nad tebe větších a mocnějších, měst velikých a opevněných do nebes, lidu velikého a vysokého, synů Anákím, jež ty znáš, vždyť jsi ty slyšel: Kdo se bude moci postavit před tvář synů Anákových? Nechť tedy dnes víš, že Hospodin, tvůj Bůh, on, jenž se chystá přejít před tvou tváří; on, stravující oheň, je bude hubit a on je před tvou tváří bude pokořovat, i budeš je moci rychle vypudit a k zahynutí je přivést podle toho, co k tobě Hospodin promluvil. Nechť ve svém srdci, až je Hospodin, tvůj Bůh, zpřed tvé tváře vytlačí, nepronášíš výrok: Hospodin mě k zaujetí této země přivedl pro mou spravedlnost! Vždyť pro zlovolnost těchto národů se Hospodin chystá před tvou tváří je vypudit; ne pro svou spravedlnost a pro upřímnost svého srdce ty přistupuješ k zaujetí jejich země, nýbrž se Hospodin, tvůj Bůh, pro zlovolnost těchto národů chystá je před tvou tváří vypudit, a za účelem uskutečnění smlouvy, již Hospodin přísahou potvrdil tvým otcům, Abráhámovi, Isákovi a Jákóbovi. Měl bys tedy poznat, že ne pro tvou spravedlnost se ti Hospodin, tvůj Bůh, chystá dát tuto dobrou zemi k zaujetí jí, neboť ty jsi lid tvrdé šíje. Pamatuj (nechť nezapomínáš ) na to, jak jsi Hospodina, svého Boha, v pustině hněval; ode dne, kdy jsi vyšel ze země Egypta, až po váš příchod až po toto místo jste byli vzpurní vůči Hospodinu. I u Chórévu jste Hospodina rozhněvali a Hospodin se proti vám popudil k vyhubení vás; když jsem vystoupil na horu přijmout desky z kamenů, desky smlouvy, již s vámi Hospodin uzavřel, tehdy jsem na hoře zůstal po čtyřicet dní a čtyřicet nocí; chleba jsem nepojedl a vody jsem se nenapil. A Hospodin mi dal dvě desky z kamenů, popsané Božím prstem, a na nich podle všech slov, jež s vámi Hospodin na hoře Sínaji zprostřed ohně v den sejití promluvil. A po uplynutí čtyřiceti dní a čtyřiceti nocí se stalo, že mi Hospodin dal dvě desky z kamenů, desky smlouvy; a Hospodin ke mně řekl: Vstaň, sestup rychle z této hory, neboť lid, jejž jsi vyvedl z Egypta, se zvrhl. Rychle se odvrátili od cesty, již jsem jim přikázal; zhotovili si slitinu. A Hospodin ke mně pronesl výrok: Vidím tento lid, že hle, je to lid tvrdé šíje; ustup ode mne, a ť je mohu vyhubit a jejich jméno vymazat zpod nebes, tebe pak učinit národem nad něj mocnějším a četnějším. Otočil jsem se tedy a sestoupil jsem z hory, a hora hořela ohněm, a na obou mých rukou byly dvě desky smlouvy; a uviděl jsem, že jste, hle, zhřešili vůči Hospodinu, vašemu Bohu: zhotovili jste si tele - slitinu; rychle jste se odvrátili od cesty, již vám Hospodin rozkázal. A chytil jsem za ty dvě desky a mrštil jsem jimi z obou svých rukou a před vašima očima jsem je roztříštil. A vrhl jsem se před tvář Hospodinovu jako poprvé, na čtyřicet dní a čtyřicet nocí, - chleba jsem nepojedl a vody jsem se nenapil, - za všechny vaše hříchy, jimiž jste zhřešili pácháním toho, co je v očích Hospodinových zlé, k dráždění ho, neboť jsem měl hrůzu z hněvu a popuzení, jímž se Hospodin proti vám rozhněval k vyhubení vás. A le Hospodin ke mně obrátil sluch i v onom případě. I proti Árónovi se Hospodin velmi popudil k jeho zahubení, jal jsem se tedy v onen čas modlit také za Áróna. A vaše prohřešení, jež jste zhotovili, tele, jsem vzal a spálil jsem je ohněm a roztloukl jsem je na drť, na dobro, do rozmělnění, na prach, a jeho prach jsem hodil do potoka, jenž stékal s hory. I v Tavéře a v Masse a v Kivróth-hattaavě jste se projevili takovými, že jste Hospodina hněvali; a při Hospodinově vyslání vás z Kádéš-barnéje, výrokem: Vystupte a zmocněte se země, již jsem vám dal, tu jste se vzepřeli příkazu Hospodina, vašeho Boha, a nedůvěřovali jste mu a neuposlechli jste na jeho hlas. Byli jste vzpurní vůči Hospodinu ode dne mého poznání vás. Vrhl jsem se tedy před tvář Hospodinovu na těch čtyřicet dní a těch čtyřicet nocí, jak jsem se byl vrhl prve, neboť Hospodin mluvil o vyhubení vás, a jal jsem se k Hospodinu modlit a řekl jsem: Pane, Hospodine, kéž neničíš svůj lid a své vlastnictví, jež jsi svou velikostí vykoupil, jež jsi silnou rukou vyvedl z Egypta! Vzpomeň na své nevolníky, na Abráháma, na Isáka a na Jákóba; kéž se neotáčíš k zatvrzelosti tohoto lidu a k jeho zlovůli a k jeho hříchu, aby neříkali v zemi, odkud jsi nás vyvedl: Ze svého nedostatku schopnosti uvést je do země, o níž k nim promluvil, a ze své nenávisti k nim je Hospodin vyvedl k usmrcení jich v pustině. Oni přece jsou tvůj lid a tvé vlastnictví, jež jsi vyvedl svou velikou mocí a svou napřaženou paží! V onen čas ke mně Hospodin řekl: Vytesej si dvě desky z kamenů, jako ty první, a vystup ke mně na horu a zhotov si skříňku ze dřeva, a ť na ty desky mohu napsat ta slova, jež byla na těch prvních deskách, jež jsi roztříštil, a ť je můžeš vložit v tu skříňku. Zhotovil jsem tedy skříňku z dříví akácií a vytesal jsem dvě desky z kamenů, jako ty první, a vystoupil jsem na horu; a ty dvě desky byly v mých rukou. I napsal Hospodin na ty desky podle prvního zápisu těch deset slov, jež k vám na hoře Sínaji proslovil zprostřed ohně v den sejití, a dal je Hospodin mně. A otočil jsem se a sestoupil jsem s hory, a ty desky jsem vložil v skříňku, již jsem zhotovil, a zůstaly tam podle toho, co mi Hospodin rozkázal. (A Isráélovy děti se daly na cestu z Beéróth-Bené-Jaakán do Mósery; tam umřel Árón a tam byl pohřben, a kněžství se místo něho jal zastávat Eleázár, jeho syn. Odtamtud se dali na cestu do Gudgódy a z Gudgódy do Jotbáthá, země potoků vod.) V onen čas vyčlenil Hospodin kmen Lévího k nošení skříňky smlouvy Hospodinovy, aby stáli před tváří Hospodinovou k jeho službě a k žehnání v jeho jménu až po tento den. Proto se Lévímu ne do stalo podílu a ni dědictví s jeho bratry; jeho dědictvím je Hospodin, on, podle toho, co k němu Hospodin, tvůj Bůh, promluvil. A já jsem zůstal stát na hoře jako těch prvních čtyřicet dní a čtyřicet nocí a Hospodin ke mně i v onom případě obrátil sluch; nebyl Hospodin nakloněn vás zničit. Hospodin tedy ke mně řekl: Vstaň, odeber se k nástupu cesty před tváří lidu, a ť mohou vstoupit a zmocnit se země, již jsem jejich otcům přísahou slíbil jim dát. A nyní, Isráéli: Co Hospodin, tvůj Bůh, od tebe žádá, než mít Hospodina, svého Boha, v úctě, chodit po všech jeho cestách a milovat ho a sloužit Hospodinu, svému Bohu, celým svým srdcem a celou svou duší, dbát Hospodinových rozkazů a jeho ustanovení, jež já ti dnes rozkazuji, tobě k dobru? Hle, Hospodinu, tvému Bohu, patří nebesa a nebesa nebes, země a vše, co je na ní, jedině však po tvých otcích Hospodin zatoužil a miloval je, a našel zálibu v jejich semeni po nich, ve vás, nade všechny národnosti, jako tohoto dne. Obřežete tedy předkožku svého srdce a svou šíji již nesmíte zatvrzovat, neboť Hospodin, váš Bůh, on je Bůh bohů a Pán pánů, BŮH veliký, mohutný a hrozný, jenž nedává přednost žádné osobě, aniž přijímá úplatek, uplatňující právo sirotka a vdovy a milující cizince, takže mu dává chléb a šat; cizince tedy budete milovat, neboť jste byli cizinci v zemi Egypta. Hospodina, svého Boha, budeš mít v úctě, jemu budeš sloužit a na něm budeš lpět a v jeho jménu budeš přísahat; on je tvá chvála a on je tvůj Bůh, jenž pro tebe učinil tyto veliké a hrozné věci, jež tvé oči uviděly. Tvoji otcové sestoupili do Egypta v sedmdesáti duších, nyní pak tě Hospodin stran množství připodobnil hvězdám nebes. Budeš tedy Hospodina, svého Boha, milovat a budeš dbát jeho nařízení a jeho ustanovení a jeho předpisů a jeho rozkazů po všechny své dni. Znáte přece dnes - neboť ne jde o vaše děti, jež neznají a jež nezakusily, - kázeň Hospodina, vašeho Boha, jeho velikost, jeho silnou ruku a jeho napřaženou paži a jeho znamení a jeho činy, jež učinil vprostřed Egypta faraonovi, králi Egypta, a celé jeho zemi, a jež učinil vojenské moci Egypta, jeho koním a jeho vozům, na něž v proudech vylil vody moře Rákosí při jejich honbě za nimi, takže Hospodin způsobil jich zkázu až po tento den, a co vám učinil v pustině po váš příchod po toto místo, a co učinil Dáthánovi a Avírámovi, synům Elíáva, syna Reúvénova, jak země rozevřela svá ústa a pohltila je i jejich domácnosti i jejich stany i vše mající své bytí, co k nim patřilo, vprostřed všeho Isráéle. Jsou to přece vaše oči, jež viděly všechny veliké činy Hospodinovy, jež učinil; budete tedy zachovávat všechen rozkaz, jejž vám já dnes rozkazuji, abyste nabývali síly a mohli vstoupit a zaujmout zem, kam se vy chystáte přejít k zaujetí jí, a abyste mohli prodloužit své dni na půdě, již Hospodin vašim otcům přísahou slíbil dát vám a vašemu semeni, zem přetékající mlékem a medem. Ta země přece, kam se ty chystáš vstoupit k zaujetí jí, ne ní jako země Egypta, odkud jste vyšli, již jsi poséval svým semenem a zavlažoval svou nohou jako zahradu zelin, nýbrž ta země, kam se ty chystáš přejít k zaujetí jí, je země hor a údolí, vodou se napájí deštěm z nebes, země, o níž Hospodin, tvůj Bůh, pečuje, oči Hospodina, tvého Boha, jsou ustavičně na ní, od počátku roku po posledek roku; a budete-li vpravdě obracet sluch k mým rozkazům, jež vám já dnes rozkazuji, takže budete Hospodina, vašeho Boha, milovat a sloužit mu celým svým srdcem a celou svou duší, stane se, že budu dávat déšť vaší zemi v jeho čas, raný i pozdní, takže budeš sklízet své obilí i svůj mošt i svůj olej, a pro tvůj dobytek budu dávat v tvém poli trávu, i budeš se moci najíst a nasytit. Dejte si na sebe pozor, aby se vaše srdce nedávalo mámit, takže byste se odvraceli a sloužili jiným bohům a klaněli se jim, i vzplál by proti vám Hospodinův hněv, takže by uzavřel nebesa a nebylo by deště a půda by nedávala svého výnosu, i museli byste rychle vyhynout z povrchu dobré země, již se vám Hospodin chystá dát. Musíte tedy tato má slova položit na své srdce a na svou duši a uvázat je za znamení na svou ruku, a ť jsou za čelenky mezi vašima očima, a budete jím vyučovat své děti, takže o nich budete mluvit při tvém sedění v tvém domě a při tvém chození po cestě a při tvém ulehání i při tvém vstávání a budeš je psát na veřeje svého domu a na své brány, aby se množily vaše dni a dni vašich dětí na půdě, již Hospodin vašim otcům přísahou slíbil jim dát na dni nebes nad zemí. Budete-li totiž bedlivě dbát všeho tohoto rozkazu, jejž vám já dnes rozkazuji vykonávat, - milovat Hospodina, vašeho Boha, chodit po všech jeho cestách a lpět na něm, - pak Hospodin všechny tyto národy zpřed vaší tváře vypudí, takže národy nad vás větší a mocnější budete moci ovládnout. Každé místo, v něž bude šlapat chodidlo vaší nohy, se bude do stávat vám, vaše území bude od pustiny a Levánónu, od Řeky, řeky Peráthu, a ž po nejzazší moře. Nikdo se nebude moci postavit proti vaší tváři; na tvář vší země, po níž budete šlapat, bude Hospodin, váš Bůh, uvádět strach z vás a bázeň z vás podle toho, co k vám promluvil. Viz, já dnes před vaši tvář kladu požehnání i zlořečení; požehnání, budete-li obracet sluch k rozkazům Hospodina, svého Boha, jež vám já dnes rozkazuji, a zlořečení, nebudete-li k rozkazům Hospodina, svého Boha, sluch obracet, nýbrž se od cesty, již vám já dnes rozkazuji, budete odvracet k chození za jinými bohy, jichž neznáte. A až tě Hospodin, tvůj Bůh, bude uvádět do země, kam se vy chystáte vstoupit k zaujetí jí, stane se, že na hoře Gerizzím budeš dávat požehnání a na hoře Éválu zlořečení - zda ony ne jsou na druhé straně Jordánu za cestou k zacházení slunce v zemi Kenáaního, jenž bydlí ve stepi naproti Gilgálu, vedle stromů Móréa? Ano, vy se chystáte přejít Jordán k přistoupení k zaujetí země, již se vám Hospodin, váš Bůh, chystá dát, i budete ji moci zaujmout ji a usídlit se v ní. Budete tedy dbát o vykonávání všech ustanovení a předpisů, jež já dnes kladu před vaši tvář. Toto jsou ustanovení a předpisy, o jichž vykonávání budete dbát v zemi, již ti Hospodin, Bůh tvých otců, dá k zaujetí jí na všechny dni, v nichž na té půdě budete žít. Veskrze musíte zpustošit všechna místa, kde národy, jež se vy chystáte ovládnout, obsluhovaly své bohy na vysokých horách a na pahorcích a pod každým zeleným stromem; a no, musíte pobořit jejich oltáře, roztříštit jejich sloupy, a jejich ašéry ohněm popálit a sochy jejich bohů zporážet a vymýtit jejich jméno z onoho místa. Hospodinu, svému Bohu, tak činit nebudete, nýbrž k místu, jež Hospodin, váš Bůh, ze všech vašich kmenů bude chtít vyvolit k vložení tam svého jména, za své sídlo, se pohrnete a tam budeš vstupovat; a tam budete přinášet své vzestupné a jiné oběti a své desátky a oběť věnování vaší ruky a svá splnění slibů a své dobrovolné oběti a prvorozené kusy ze svého skotu a svého drobného dobytka. A tam budete před tváří Hospodina, svého Boha, jídat a budete se veselit ve všem podnikání své ruky, jímž ti Hospodin, tvůj Bůh, požehnal, vy i vaše domácnosti. Nebudete činit podle všeho, co my činíme zde dnes, každý cokoli, co je v jeho očích správné, neboť jste doposud nedospěli ke klidu a k dědictví, jež se ti Hospodin, tvůj Bůh, chystá dát; až však budete mít Jordán překročen a bydlet v zemi, jíž se vás Hospodin, váš Bůh, chystá jako dědictvím podělit, a dá vám klid ode všech vašich nepřátel ze všech stran, takže budete bezpečně bydlet, vyskytne se místo, v němž Hospodin, váš Bůh, bude nacházet zálibu, aby tam dal pobývat svému jménu; tam budete přinášet vše, co vám já rozkazuji, své vzestupné a jiné oběti a své desátky a oběť věnování vaší ruky a všechen výběr splnění svých slibů, jež budete Hospodinu slibovat. Budete se tedy před tváří Hospodina, vašeho Boha, veselit vy i vaši synové a vaše dcery i vaši nevolníci a vaše služebnice i Léví ovec, jenž bude ve vašich branách, neboť on nemá podílu a ni dědictví s tebou. Dej si na sebe pozor, abys své vzestupné oběti nevznášel v kterémkoli místě, jež budeš vidět, nýbrž v místě, jež Hospodin bude chtít vyvolit v jednom z tvých kmenů, tam budeš obětovat své vzestupné oběti a tam budeš činit vše, co ti já rozkazuji. Ve všech svých branách nicméně budeš smět podle vší žádostivosti své duše zabíjet a maso jídat podle požehnání Hospodina, tvého Boha, jež ti udělí, bude je smět jíst nečistý i čistý, jako gazelu a neb jako jelena; jen krve jíst nesmíte, budete ji vylévat na zem jako vodu. Nebudeš v svých branách smět jídat desátek ze svého obilí a svého moštu a svého oleje a ni prvorozené kusy svého skotu a svého drobného dobytka, a ni žádné přislíbené oběti, jež budeš slibovat, a ni dobrovolné oběti a ni oběť věnování tvé ruky, nýbrž to budeš jídat před tváří Hospodina, svého Boha, v místě, v němž Hospodin, tvůj Bůh, bude nacházet zálibu, ty i tvůj syn a tvá dcera i tvůj nevolník a tvá služebnice i Léví ovec, jenž bude v tvých branách, a budeš se před tváří Hospodina, svého Boha, ve všem podnikání tvé ruky veselit. Dej si na sebe pozor, abys Léví ovce nikdy, pokud budeš žít na své půdě, nepomíjel. Až Hospodin, tvůj Bůh, podle toho, co k tobě promluvil, bude rozšiřovat tvé území, a budeš říkat: Chci jíst maso, neboť tvá duše bude toužit po jedení masa, budeš podle vší touhy své duše smět maso jíst. Jestliže bude místo, jež Hospodin, tvůj Bůh, bude chtít vyvolit k vložení tam svého jména, od tebe daleko, pak budeš smět zabít ze svého skotu a neb ze svého drobného dobytka, jejž ti Hospodin dá, podle toho, co jsem ti rozkázal, a najíst se v svých branách podle vší touhy své duše; ano, jako se jí gazela a jelen, tak to budeš jíst, nečistý a čistý to budou smět jíst stejně. Jen buď pevný stran nejedení krve, neboť krev, to je žití, a nesmíš s masem jíst žití - nesmíš ji jíst, na zem ji musíš vylít jako vodu; nesmíš ji jíst, aby bylo dobře tobě i tvým dětem po tobě, když budeš konat, co je v Hospodinových očích správné. Jen své posvěcené věci, jež budeš mít, a svá splnění slibů budeš muset pobrat a přijít k místu, jež Hospodin bude chtít vyvolit, a maso a krev učiníš na oltáři Hospodina, svého Boha, svými vzestupnými obětmi a krev tvých ostatních obětí se bude vylévat na oltář Hospodina, tvého Boha, maso však budeš smět jíst. Dej pozor, a ť posloucháš všech těchto slov, jež ti já dnes rozkazuji, aby bylo natrvalo dobře tobě i tvým dětem po tobě, když budeš činit, co je v očích Hospodinových dobré a správné. Až Hospodin, tvůj Bůh, před tvou tváří bude vytínat národy tam, kam ty se chystáš přijít ovládnout je, a budeš je moci ovládnout a usídlíš se v jejich zemi, dej si na sebe pozor, abys podle nich po jich vyhubení před tvou tváří nepadal v léčku, totiž aby ses nedotazoval na jejich bohy s výrokem: Jak tyto národy obsluhovaly své bohy, právě tak budu činit i já. Tak nesmíš činit Hospodinu, svému Bohu, neboť oni svým bohům činili vše, co je Hospodinu ošklivostí, co on nenávidí, vždyť i své syny a své dcery svým bohům ohněm spalovali. Veškeré slovo, jež vám já dnes přikazuji, budete zachovávat k vykonávání; nesmíte k němu přidávat ani od něho ubírat. Kdykoli vprostřed tebe bude povstávat prorok nebo snivec snu a ohlásí ti znamení nebo zázrak, a dostaví se to znamení a neb ten zázrak, o němž k tobě promluvil výrokem: Pojďme za jinými bohy ( jež neznáš ) a služme jim, nesmíš k slovům onoho proroka a neb k snu onoho snivce obrátit sluch, neboť vás Hospodin, váš Bůh, zkouší k poznání, zda jste milovníky Hospodina, vašeho Boha, celým svým srdcem a celou svou duší. Půjdete za Hospodinem, svým Bohem, a jeho budete mít v úctě a jeho rozkazů dbát a na jeho hlas poslouchat a na něm lpět; a onen prorok nebo onen snivec snu bude muset být usmrcen, neboť mluvil o zvratu proti Hospodinu, vašemu Bohu, - jenž vás vyvedl ze země Egypta a jenž tě vykoupil z domu nevolníků, - k svedení tě z cesty, po níž chodit ti Hospodin, tvůj Bůh, rozkázal. Tak zprostřed sebe budeš plenit zlo. Kdykoli tě bude tvůj bratr, syn tvé matky, nebo tvůj syn nebo tvá dcera nebo žena tvé náruče nebo tvůj přítel, jenž je jako tvá duše, potají nabádat výrokem: Pojďme a obsluhujme jiné bohy (jež neznáš ty a ni tvoji otcové) z bohů národností, jež jsou okolo vás, blízkých tobě nebo dalekých od tebe, od konce země a ž po konec země, nesmíš mu přivolovat a nesmíš k němu obracet sluch a tvé oko se nad ním nesmí smilovávat a nesmíš ho šetřit ani krýt, nýbrž ho bezpodmínečně musíš zabít; tvá ruka bude proti němu jako první k jeho usmrcení a ruka všeho lidu jako následující; a zasypeš ho kameny, a ť umře, neboť usiloval o odvedení tě od Hospodina, tvého Boha, jenž tě vyvedl ze země Egypta, z domu nevolníků; a ť slyší, všechen Isráél, a bojí se a nečiní nadále zlých věcí jako tyto vprostřed tebe. Kdykoli budeš slyšet o jednom z tvých měst, jež se ti Hospodin, tvůj Bůh, chystá dát k bydlení tam, výrok, že zprostřed tebe vyšli muži-ničemové, kteří svedli obyvatele svého města výrokem: Pojďme a obsluhujme jiné bohy (jichž neznáte ), pak budeš pátrat a vyšetřovat a důkladně se vyptávat, a hle, pravda, řeč se potvrdila - tato ošklivost byla učiněna vprostřed tebe! Veskrze musíš obyvatele onoho města ostřím meče pobít - v odevzdání uveď je i vše, co v něm bude, i dobytek z něho - ostřím meče, a všechen lup z něho musíš shromáždit do středu jeho prostranství a ohněm spálit město a všechen lup z něho, cele, pro Hospodina, tvého Boha, i bude trvale kupou sutin, nebude již budováno. A z odevzdaného nesmí nic ulpět v tvé ruce, aby se Hospodin od vracel od žáru svého hněvu a prokázal ti slitování a politoval tě a rozmnožil tě podle toho, co přísahou slíbil tvým otcům, když budeš poslouchat na hlas Hospodina, svého Boha, k zachovávání všech jeho rozkazů, jež ti já dnes rozkazuji, k vykonávání toho, co je v očích Hospodina, tvého Boha, správné. Vy jste dětmi Hospodinu, vašemu Bohu; nesmíte se řezat, aniž smíte dělat lysinu mezi svýma očima pro mrtvého, neboť ty jsi lid svatý Hospodinu, svému Bohu, a v tobě našel Hospodin zálibu, aby ses mu stal lidem jako zvláštní poklad nade všechny národnosti, jež jsou na tváři půdy. Žádnou ošklivost nesmíš jíst; toto je zvířectvo, jež jíst smíte: skot, dobytče z ovcí a dobytče z koz, jelen a gazela a jachmúr a kozorožec a díšón a teó a zemer a všechno zvířectvo mající rozdělené kopyto, totiž mající kopyta zcela na dvě rozštěpená, přežvykující mezi zvířectvem - smíte je jíst; ale toto z přežvykujících a z majících rozdělená rozštěpená kopyta jíst nesmíte: velblouda a ni zajíce a ni damana, neboť oni přežvykují, a le kopyto rozdělené nemají; oni vám budou nečistí; a ni vepře, neboť on kopyto rozdělené má, ne však vyvracení; on vám bude nečistý. Z jejich masa nesmíte jíst a na jejich zdechlinu nesmíte sahat. Toto smíte jíst ze všeho, co je ve vodách: vše, co má ploutve a šupiny, smíte jíst, cokoli však, co ploutve a šupiny nemá, jíst nesmíte, to vám bude nečisté. Všechno čisté ptactvo smíte jíst, toto však je, co z nich jíst nesmíte: orel a orlosup a mořský orel a sokol, vůbec dravé ptactvo, a luňák podle jeho druhu, a ni žádného krkavce podle jeho druhu, a ni pštrosici a ni pštrosa a ni racka a ni jestřába podle jeho druhu a ni sovu a ni ibise a ni vodní slípku a ni stepní slípku a ni egyptského supa a ni kormorána; a čáp a volavka podle jejího druhu a dudek a netopýr. I všechno hemživé tvorstvo, létající - ono vám bude nečisté, nesmějí se jíst; všechno letounstvo čisté jíst smíte. Nesmíte jíst žádnou zdechlinu; můžeš ji dát cizinci, jenž bude v tvých branách, a ť ji sní, nebo ji cizozemci prodat; ty jsi přece lid svatý Hospodinu, svému Bohu. Kůzle nesmíš vařit v mléce jeho matky. Desátek budeš poctivě odvádět ze vší úrody své setby, jež rok co rok vychází z pole, a budeš jídat před tváří Hospodina, svého Boha, v místě, jež bude chtít vyvolit, aby tam dal pobývat svému jménu, desátek svého obilí, svého moštu a svého oleje a prvorozených kusů svého skotu a svého drobného dobytka, aby ses učil mít Hospodina, svého Boha, po všechny dni v úctě. A jestliže bude cesta pro tebe dlouhá, takže to nebudeš moci dopravit, neboť místo, jež Hospodin, tvůj Bůh, bude chtít vyvolit k vložení tam svého jména, bude od tebe daleko - jestliže ti Hospodin, tvůj Bůh, bude žehnat, budeš to moci proměnit v peníze a peníze zavázat v svou ruku, a půjdeš k místu, v němž Hospodin, tvůj Bůh, bude nacházet zálibu, a peníze budeš moci dát za cokoli, čeho tvá duše bude žádostiva ze skotu a neb z drobného dobytka a neb z vína a neb z čehokoli opojného a neb z čehokoli, co si tvá duše bude přát, a budeš tam jíst před tváří Hospodina, svého Boha, a budeš se veselit ty i tvůj dům. A Léví ovec, jenž bude v tvých branách, - nesmíš ho pomíjet, neboť on nemá podílu a ni dědictví s tebou. Po uplynutí tří let budeš všechen desátek ze své úrody v onom roce vynášet a ukládat v svých branách; i přijde Léví ovec, neboť on nemá podílu a ni dědictví s tebou, a cizinec a sirotek a vdova, kteří budou v tvých branách, a najedí se a nasytí se, aby ti Hospodin, tvůj Bůh, žehnal ve všem díle tvé ruky, jež děláš. Po uplynutí sedmi let budeš uskutečňovat promíjení; a toto bude způsob toho promíjení: Každý věřitel bude povinen spustit svou ruku, jíž svému bližnímu půjčil; nesmí na svého bližního a na svého bratra naléhat, neboť provolal i promíjení Hospodinovo. Na cizozemce naléhat smíš, a le co bude tvého u tvého bratra, musí tvá ruka prominout. Jen aby v tobě nebylo nemajetného, vždyť ti Hospodin v zemi, již se ti Hospodin, tvůj Bůh, chystá dát za dědictví k zaujetí, bude bohatě žehnat, budeš-li jen vpravdě poslouchat na hlas Hospodina, svého Boha, abys dbal o vykonávání všeho tohoto rozkazu, jejž ti já dnes rozkazuji. Ano, Hospodin, tvůj Bůh, ti požehná podle toho, co k tobě promluvil, takže budeš na zástavu půjčovat mnohým národům, ty však na zástavu vypůjčovat nebudeš, a budeš vládnout nad mnohými národy, nad tebou však vládnout nebudou. Kdykoli v tobě některý z tvých bratrů v některé z bran v tvé zemi, již se ti Hospodin, tvůj Bůh, chystá dát, bude nemajetný, nesmíš před svým nemajetným bratrem zpevnit své srdce ani uzavřít svou ruku, nýbrž mu svou ruku musíš štědře otevřít a ochotně mu na zástavu půjčit dost na jeho nedostatek, čeho se mu nedostává. Dej si na sebe pozor, aby při tvém srdci nebyl ničemný nápad, myšlenka: Přiblížil se sedmý rok, rok promíjení, a tvé oko by se zamračilo na tvého nemajetného bratra a nechtěl bys mu dát; i jal by se proti tobě volat k Hospodinu a na tobě by byl hřích. Ochotně mu budeš dávat a při tvém dávání mu nebude tvé srdce mrzuté, vždyť pro tuto věc ti Hospodin bude žehnat ve všem tvém díle a ve všem podnikání tvé ruky. Nemajetní ovšem zprostřed země nebudou mizet; proto ti já rozkazuji výrokem: Štědře budeš otvírat svou ruku svému bratru, chudému u tebe a nemajetnému u tebe v tvé zemi. Kdykoli ti bude prodáván tvůj bratr Hebrej, nebo Hebrejka, pak ti odslouží šest let a v sedmém roce ho ze své blízkosti budeš propouštět svobodna; a když ho ze své blízkosti svobodna budeš propouštět, nebudeš ho propouštět s prázdnou; hojně ho budeš obdarovávat, ze svého drobného dobytka a ze svého mlatu a ze svého lisu mu budeš dávat, čím ti Hospodin, tvůj Bůh, požehnal, a budeš pamatovat, že jsi byl nevolníkem v zemi Egypta a Hospodin, tvůj Bůh, tě vykoupil; proto ti já dnes rozkazuji tuto věc. Jestliže však k tobě bude pravit: Nechci z tvé blízkosti odcházet, neboť tě miluje, i tvůj dům, neboť je mu u tebe dobře, stane se, že budeš smět vzít bodec a vrazit jej jeho uchem a v dveře, i stane se ti na trvalo nevolníkem; a tak i se svou služebnicí budeš činit. Při tvém propouštění ho z tvé blízkosti jako svobodna se ti to nebude muset zdát obtížným, vždyť ti za šest let vysloužil dvojnásobek mzdy námezdníka a Hospodin, tvůj Bůh, ti požehná ve všem, co budeš činit. Každé prvorozené, jež se bude rodit mezi tvým skotem a mezi tvým drobným dobytkem, samce, budeš posvěcovat Hospodinu, svému Bohu; s prvorozeným svého hovězího dobytčete nesmíš pracovat a prvorozeného svého drobného dobytka nesmíš stříhat; budeš jej jídat rok po roce před tváří Hospodina, svého Boha, v místě, jež Hospodin bude chtít vyvolit, ty i tvůj dům. Jestliže však na něm bude vada, bude-li chromý nebo slepý, jakákoli zlá vada, nesmíš jej Hospodinu, svému Bohu, obětovat; smíš jej jíst v svých branách, nečistý a čistý stejně, jako gazelu a neb jako jelena, jen jeho krve jíst nesmíš, budeš ji vylévat na zem jako vodu. Třeba dbát měsíce Ávívu k pořádání minutí Hospodina, tvého Boha, neboť v měsíci Ávívu tě Hospodin, tvůj Bůh, v noc i vyvedl z Egypta. Nazabíjíš tedy minutí Hospodina, tvého Boha, drobného dobytka a skotu, v místě, jež Hospodin bude chtít vyvolit, aby tam dal pobývat svému jménu; nesmíš k němu jíst kynuté, po sedm dní k němu budeš jídat nekvašené chleby, chléb tísně (neboť jsi ze země Egypta vyšel v chvatu), abys na den svého vyjití ze země Egypta pamatoval po všechny dni svého života. V celém tvém území se u tebe po sedm dní nesmí ukázat kvas a z masa toho, co navečer v první den budeš zabíjet, nesmí nic zůstat přes noc do jitra. Minutí nebudeš smět zabíjet v některé ze svých bran, jež se ti Hospodin, tvůj Bůh, chystá dát, nýbrž v místě, jež Hospodin, tvůj Bůh, bude chtít vyvolit, aby tam dal pobývat svému jménu, budeš minutí zabíjet, navečer za zacházení slunce, v určený čas tvého vyjití z Egypta. A budeš vařit a jíst v místě, v němž Hospodin, tvůj Bůh, bude nacházet zálibu, a za jitra se můžeš otočit a jít k svým stanům. Nekvašené chleby budeš jíst po šest dní; a v sedmý den bude slavnostní shromáždění Hospodina, tvého Boha, nesmíš vykonávat zaměstnání. Budeš si počítat sedm týdnů: od nasazení srpu v stojatém obilí budeš začínat počítat - sedm týdnů; pak uspořádáš Hospodinu, svému Bohu, slavnost týdnů; plnou míru dobrovolné oběti, již budeš dávat, podle toho, čím ti Hospodin, tvůj Bůh, bude žehnat, a budeš se před tváří Hospodina, svého Boha, veselit, ty i tvůj syn a tvá dcera i tvůj nevolník a tvá služebnice i Léví ovec, jenž bude v tvých branách, i cizinec a sirotek a vdova, kteří budou vprostřed tebe, v místě, jež Hospodin, tvůj Bůh, bude chtít vyvolit, aby tam dal pobývat svému jménu; a budeš si vzpomínat, že jsi byl nevolníkem v zemi Egypta, a budeš zachovávat a vykonáš tato ustanovení. Po sedm dní si budeš držet slavnost budek, když sklidíš ze svého mlatu a ze svého lisu, a budeš se o své slavnosti veselit, ty i tvůj syn a tvá dcera i tvůj nevolník a tvá služebnice i Léví ovec a cizinec i sirotek a vdova, kteří budou v tvých branách. Po sedm dní budeš Hospodinu, svému Bohu, slavit v místě, jež Hospodin bude chtít vyvolit, neboť ti Hospodin, tvůj Bůh, bude žehnat ve vší tvé úrodě a ve všem díle tvých rukou, nechť se tedy věru rozveselíš. Třikrát v roce se každý tvůj mužský bude ukazovat tváři Hospodina, tvého Boha, v místě, jež bude chtít vyvolit: o slavnosti nekvašených chlebů a o slavnosti týdnů a o slavnosti budek, a nesmíš se tváři Hospodinově ukázat s prázdnou; každý podle toho, co jeho ruka může darovat, podle požehnání Hospodinova, jež ti udělí. Ve všech svých branách, jež se ti Hospodin, tvůj Bůh, chystá dát, si budeš zřizovat soudce a úředníky, ve všech svých kmenech, a ť soudí lid spravedlivým soudem. Nesmíš převracet právo, nesmíš rozlišovat osobu a nesmíš přijímat úplatek, neboť úplatek oslepuje oči moudrých a překrucuje slova spravedlivých; o spravedlnost, o spravedlnost budeš usilovat, abys žil a mohl se zmocnit země, již se ti Hospodin, tvůj Bůh, chystá dát. Nesmíš si zasazovat ašéru, žádný strom vedle oltáře Hospodina, svého Boha, jejž si budeš zřizovat, aniž si smíš vztyčovat sloup, což Hospodin, tvůj Bůh, nenávidí. Nesmíš Hospodinu, svému Bohu, obětovat hovězí dobytče a ni kus drobného dobytka, na němž bude vada, jakákoli zlá věc, neboť to je Hospodinu, tvému Bohu, ošklivostí. Kdykoli bude vprostřed tebe v některé z tvých bran, jež se ti Hospodin, tvůj Bůh, chystá dát, přistihován muž (nebo žena), jenž bude činit, co je v očích Hospodina, tvého Boha, zlé, přestoupením jeho smlouvy, i odebere se a jme se obsluhovat jiné bohy a klanět se jim, i slunci nebo měsíci nebo čemukoli z osazenstva nebes, což jsem zakázal, což ti bude oznámeno, takže uslyšíš, pak budeš důkladně pátrat, a hle, pravda, řeč se potvrdila - tato ošklivost byla učiněna v Isráélovi! Musíš tedy onoho muže nebo onu ženu, kteří tuto zlou věc učinili, vyvést k svým branám, toho muže nebo tu ženu, a zasypeš je kameny, a ť umřou. Ten, kdo je hoden smrti, bude usmrcován podle výpovědi dvou svědků nebo tří svědků, nesmí být usmrcován podle výpovědi svědka jednoho. Ruka svědků bude jako první proti němu k jeho usmrcení a ruka všeho lidu jako následující. Tak zprostřed sebe budeš plenit zlo. Kdykoli ti bude nějaká záležitost příliš nesnadná, stran právní věci mezi krví a krví, mezi pří a pří a neb mezi ranou a ranou, záležitosti sporů v tvých branách, pak budeš muset vstát a vystoupíš k místu, v němž Hospodin, tvůj Bůh, bude nacházet zálibu, a přijdeš k lévíovským kněžím a k soudci, jenž bude v ony dni, a budeš se dotazovat, i oznámí ti výrok stran té právní věci, i zachováš se podle výpovědi toho výroku, jejž ti budou oznamovat z onoho místa, jež Hospodin bude chtít vyvolit, a budeš dbát o jednání dle všeho, čím tě budou poučovat, budeš jednat podle výpovědi nauky, jíž tě budou poučovat, a podle právního rozhodnutí, jež ti budou říkat, nesmíš se od výroku, jejž ti budou oznamovat, odchýlit v pravo a ni v levo. A ten, kdo bude jednat ve svévoli, ne s obrácením sluchu ke knězi, jenž tam bude stát k službě Hospodinu, tvému Bohu, nebo k soudci, pak je onen člověk hoden smrti, i budeš plenit zlo z Isráéle; to všechen lid bude slyšet, i bude se bát a nebude si již svévolně počínat. Až budeš moci přijít do země, již se ti Hospodin, tvůj Bůh, chystá dát, a zmocnit se jí a usídlit se v ní, a budeš říkat: Chci nad sebou ustanovit krále, jako všechny národy, jež jsou okolo mne, musíš ovšem nad sebou ustanovit krále, v němž Hospodin, tvůj Bůh, bude nacházet zálibu; musíš nad sebou ustanovit krále zprostřed svých bratrů, nebudeš smět nad sebe postavit cizozemce, jenž ne bude tvůj bratr. Jen si nebude smět pořizovat mnoho koní, a ť nevede lid zpět do Egypta za účelem pořizování mnohého koňstva, neboť vám Hospodin řekl: Již se nadále nesmíte vracet touto cestou. Aniž si bude smět brát mnoho žen, a ť se neodvrací jeho srdce, aniž si bude smět opatřovat velmi mnoho stříbra a zlata. A za jeho sedění na trůně jeho kralování se stane, že si na knihu napíše opis tohoto zákona od kněží a Lévíovců; ten bude při něm a bude v něm po všechny dni svého života čítat, aby se učil mít Hospodina, svého Boha, v úctě a dbát všech slov tohoto zákona a těchto ustanovení k jich vykonávání, ať se nepozvedne jeho srdce nad jeho bratry a ať se neodchýlí od rozkazu v pravo a ni v levo, aby za svého kralování mohl prodloužit své dni, on i jeho děti vprostřed Isráéle. Lévíovským kněžím, nikomu z kmene Lévího, se nebude do stávat podílu a ni dědictví s Isráélem; budou jídat ohnivé oběti Hospodinovy a jeho dědictví, vprostřed jeho bratrů se mu však dědictví do stávat nebude - jeho dědictvím je Hospodin, on, podle toho, co k němu promluvil. A toto bude právem kněží od lidu, od obětujících oběti, ať hovězí dobytče, ať kus drobného dobytka: knězi se tedy dá rameno a čelisti a slez; budeš mu dávat první úrodu svého obilí, svého moštu a svého oleje a první střiž vlny svého drobného dobytka. Vždyť v něm našel Hospodin, tvůj Bůh, zálibu nad všechny tvé kmeny, aby stál k službě ve jménu Hospodinově, on a jeho synové, po všechny dni. A kdykoli bude přicházet Léví ovec z některé z tvých bran ze všeho Isráéle, kde on pobývá, a přijde ve vší žádostivosti své duše k místu, jež Hospodin bude chtít vyvolit, pak bude sloužit ve jménu Hospodina, svého Boha, jako všichni jeho bratři, Lévíovci, již tam budou stát před tváří Hospodinovou. Budou jíst stejný podíl, kromě toho, co prodá po otcích. Až ty přijdeš do země, již se ti Hospodin, tvůj Bůh, chystá dát, nesmíš se učit činit podle ošklivostí oněch národů. Nesmí se v tobě najít, kdo by svého syna a neb svou dceru prováděl ohněm, věštec věšteb, předpovídač a ni hadač a ni čarodějník, a ni zaklínač zaklínadlem a ni kdo by se dotazoval vyvolavače duchů a ni jasnovidec a ni kdo by svou pozornost obracel k mrtvým, neboť každý činící tyto věci je Hospodinu ošklivostí a pro tyto ošklivosti se Hospodin, tvůj Bůh, chystá před tvou tváří je vypudit. Budeš plně při Hospodinu, svém Bohu, kdežto tyto národy, jež se ty chystáš ovládnout, obracejí sluch k předpovídačům a k věštcům; ty však - Hospodin, tvůj Bůh, ti to nedovolil. Hospodin, tvůj Bůh, chce pro tebe zprostřed tebe, z tvých bratrů, dát povstat proroku, podobnému mně; k němu budete obracet sluch - podle všeho, co jsi od Hospodina, svého Boha, na Chórévu v den sejití vyžádal výrokem: Nechci nadále slyšet hlas Hospodina, mého Boha, aniž chci ještě vidět tento veliký oheň, a ť nemusím umřít. A Hospodin ke mně řekl: Dobře řekli, co promluvili. Chci pro ně zprostřed jejich bratrů dát povstat proroku, podobnému tobě, a dát v jeho ústa svá slova, i bude k nim mluvit vše, co mu budu rozkazovat. A stane se, že ten, kdo nebude obracet sluch k mým slovům, jež on v mém jménu bude mluvit - budu to já od něho vyhledávat. Ale prorok, jenž se bude opovažovat mluvit v mém jménu slovo, jež mluvit jsem mu nerozkázal, a neb jenž bude mluvit ve jménu jiných bohů - pak bude onen prorok hoden smrti. Jestliže však ve svém srdci budeš říkat: Jak budeme moci poznat slovo, jež nepromluvil Hospodin? - Když bude prorok mluvit ve jménu Hospodinově a to slovo se nebude plnit ani se dostavovat, je to slovo, jež nepromluvil Hospodin, ten prorok promluvil ve svévoli - nemusíš před ním mít strach. Až Hospodin, tvůj Bůh, bude vytínat národy, jejichž zem se ti Hospodin, tvůj Bůh, chystá dát, a budeš je moci ovládnout je a usídlit se v jejich městech a v jejich domech, budeš si muset vprostřed své země, již se ti Hospodin, tvůj Bůh, chystá dát k zaujetí jí, vyčlenit tři města, zřídit si cestu a území své země, již ti Hospodin, tvůj Bůh, chce udělit za dědictví, rozdělit na tři. To bude k uprchnutí tam každého, kdo někoho zabije. A toto je věc toho, kdo někoho zabije, jenž tam bude smět uprchnout, a ť zůstane naživu: Kdo svého bližního udeří bezděky, neboť on k němu od dřívějška neměl nenávisti, když snad se svým bližním přijde v les sekat dříví a jeho ruka se rozmáchne sekerou k utětí dřeva a železo se uvolní z topůrka a zasáhne jeho bližního, jenž umře, bude on smět uprchnout do některého z těchto měst, a ť zůstane naživu, aby se za tím, jenž zabil, nehnal mstitel krve, neboť jeho srdce je horoucí, a ne dostihl ho, neboť cesta je daleká, a ne ubil mu žití, a č vůči němu není rozsudku smrti, neboť on k němu od dřívějška neměl nenávisti. Proto ti já přikazuji výrokem: Musíš si vyčlenit tři města. A až Hospodin, tvůj Bůh, bude rozšiřovat tvé území podle toho, co přísahou slíbil tvým otcům, a dá ti celou zem, o níž promluvil, že ji dá tvým otcům, jestliže budeš dbát všeho tohoto jeho rozkazu, jejž ti já dnes rozkazuji, k jeho vykonávání, - milovat Hospodina, svého Boha, a chodit po všechny dni po jeho cestách, - pak si budeš moci přidat ještě tři města k těmto třem, a ť vprostřed tvé země, již se ti Hospodin, tvůj Bůh, chystá dát za dědictví, není prolévána nevinná krev, a ť se nedo stane krev na tebe. Kdykoli však bude kdo mít k svému bližnímu nenávist a počíhá si na něho a povstane proti němu a ubije mu žití, takže umře, a uprchne do některého z těchto měst, pak starší jeho města pošlou a dají ho odtamtud vzít a vy dají ho v ruku mstitele krve, a ť umře; tvé oko se nad ním nesmí smilovávat, nýbrž budeš z Isráéle plenit nevinnou krev a bude ti dobře. Nesmíš posouvat mez svého bližního, již vymezili předkové v tvém dědictví, jež budeš dědit v zemi, kterou se ti Hospodin, tvůj Bůh, chystá dát k zaujetí jí. Proti nikomu stran jakékoli nepravosti a stran jakéhokoli prohřešení jakýmkoli hříchem, jímž může hřešit, nebude platné jediné svědectví; podle výpovědi dvou svědků nebo podle výpovědi tří svědků bude výrok nabývat platnosti. Kdykoli proti někomu bude povstávat křivdící svědek k vypovídání proti němu o odpadnutí, pak stanou ti dva muži, kteří mají rozepři, před tváří Hospodinovou - před tváří kněží a soudců, kteří v oněch dnech budou, a soudcové se jmou důkladně pátrát, a hle, ten svědek je svědek lživý, vypovídal lež proti svému bratru; i učiníte mu podle toho, co si umínil učinit svému bratru. Tak zprostřed sebe budeš plenit zlo; to budou slyšet ostatní a budou se bát a nebudou si již nadále vprostřed tebe počínat podle této zlé věci. A tvé oko se nesmí smilovávat - žití za žití, oko za oko, zub za zub, ruku za ruku, nohu za nohu. Kdykoli budeš vycházet k boji proti svému nepříteli a uvidíš koně a vozy, lid nad tebe četnější, nesmíš před nimi pociťovat bázeň, neboť je s tebou Hospodin, tvůj Bůh, jenž tě vyvedl ze země Egypta. A při vašem nástupu k boji se stane, že přistoupí kněz a promluví k lidu a řekne k nim: Slyš, Isráéli, vy dnes nastupujete k boji proti svým nepřátelům; nechť vaše srdce nemalomyslní a nechť před jejich tváří nepociťujete bázeň a netřesete a neděsíte se, neboť ten, jenž s vámi jde za vás bojovat s vašimi nepřáteli, zachránit vás, je Hospodin, váš Bůh. A předáci k lidu promluví výrokem: Kdo je ten, jenž zbudoval nový dům a nezasvětil jej? Nechť jde a vrací se k svému domu, aby neumíral v boji, takže by jej zasvěcoval někdo jiný. A kdo je ten, jenž vysadil vinici a nezačal jí užívat? Nechť jde a vrací se k svému domu, aby neumíral v boji, takže by jí začínal užívat někdo jiný. A kdo je ten, jenž si zasnoubil ženu a nepojal ji? Nechť jde a vrací se k svému domu, aby neumíral v boji, takže by ji pojímal někdo jiný. A předáci dále promluví k lidu a řeknou: Kdo je muž bojácný a malomyslný srdcem? Nechť jde a vrací se k svému domu, a ť srdce jeho bratrů netaje jako srdce jeho. A až předáci dokončí promlouvání k lidu, stane se, že v čelo lidu postaví velitele vojenských oddílů. Kdykoli se budeš blížit k městu, abys na ně útočil, pak vůči němu učiníš provolání k míru; a stane se, jestliže ti bude odpovídat mírem a otevře ti, pak se stane, že všechen lid, jenž se v něm najde, ti ti budou k robotě a budou ti sloužit. Jestliže však s tebou mír nebude chtít uzavřít, nýbrž podnikne s tebou boj, pak proti němu budeš zahajovat obléhání, a když je Hospodin, tvůj Bůh, dá v tvou ruku, budeš všechny mužského pohlaví pobíjet ostřím meče, jen ženy a drobotinu a dobytek a vše, co ve městě bude, všechen lup z něho, si budeš brát za kořist a budeš jíst lup od svých nepřátel, jejž ti Hospodin, tvůj Bůh, dá. Tak budeš činit všem městům od tebe velmi dalekým, jež ne jsou z měst těchto národů; jen z měst těchto národností, jež se ti Hospodin, tvůj Bůh, chystá dát za dědictví, nesmíš nechat naživu nic dýchajícího, nýbrž je veskrze budeš uvádět v odevzdání, Chittího a Emórího, Kenaaního a Perizzího, Chivvího a Jevúsího, podle toho, co ti Hospodin, tvůj Bůh, rozkázal, aby vás neučili počínat si podle všech jejich ošklivostí, jež činili svým bohům, takže byste se vůči Hospodinu, svému Bohu, jali hřešit. Kdykoli budeš v obléhání proti městu po mnoho dní při útoku na ně k jeho opanování, nemusíš ničit jeho stromoví zasekáváním sekery do něho, neboť z něho můžeš jíst, takže je nemusíš vytínat; což je polní strom člověk, aby se dostal v obležení od tebe? Jen stromoví, o němž budeš vědět, že ono ne ní stromoví poskytující potravu, to můžeš ničit a vytínat a budovat obléhací zařízení proti městu, jež s tebou vede válku, až do jeho pádu. Kdykoli bude na půdě, již se ti Hospodin, tvůj Bůh, chystá dát k zaujetí jí, nalézán zabitý, padlý v poli, - neví se, kdo ho ubil, - pak vyjdou tvoji starší a tvoji soudcové a zjistí vzdálenost k městům, jež budou okolo toho zabitého; a stane se, že město k tomu zabitému nejbližší, totiž starší toho města, vezmou jalovici ze skotu, s níž se nepracovalo, jež netáhla ve jhu, a tu jalovici starší onoho města zavedou dolů do drsného údolí, v němž se nepracuje, aniž se seje, a tam, v údolí, zlomí té jalovici vaz. A přistoupí kněží, synové Lévího, neboť v nich našel Hospodin, tvůj Bůh, zálibu, aby mu sloužili a aby ve jménu Hospodinově žehnali, a každá rozepře a každá škoda se bude projednávat podle jejich výroku, a všichni starší onoho města, nejbližší k zabitému, budou nad jalovicí, jíž byl v údolí zlomen vaz, mýt své ruce a vypovědí a řeknou: Naše ruce neprolily tuto krev a naše oči neviděly, poskytni zadostučinění, Hospodine, svému lidu, Isráélovi, jejž jsi vykoupil, a kéž nedopouštíš nevinnou krev vprostřed svého lidu, Isráéle! Tak bude ta krev vzhledem k nim přikryta a ty budeš moci vyplenit zprostřed sebe nevinnou krev, neboť budeš činit, co je v očích Hospodinových správné. Kdykoli budeš vycházet k boji proti svým nepřátelům a Hospodin, tvůj Bůh, je vy dá v tvou ruku a zajmeš z něho zajatce, a mezi zajatectvem uvidíš ženu zjevem krásnou a zatoužíš po ní a vezmeš si ji za ženu, pak ji budeš moci uvést doprostřed svého domu; a ť ostříhá svou hlavu a upraví své nehty a odloží ze sebe šat svého zajetí a posedí v tvém domě, a opláče svého otce a svou matku za celý MĚSÍC; potom k ní smíš vejít a stát se jejím manželem a ona se ti stane ženou, přestaneš-li však v ní mít potěšení, stane se, že ji podle jejího přání budeš smět propustit, a le nikterak ji nesmíš za peníze prodávat, nesmíš s ní zacházet násilně - za to, že jsi ji ponížil. Kdykoli bude muž mít dvě ženy, jednu milovanou a jednu odstrkovanou, a ony mu porodí syny, milovaná i odstrkovaná, a prvorozeného syna bude mít odstrkovaná, pak se v den jeho podílení svých synů tím, co bude mít, stane, že nebude smět prvorozeným učinit syna milované proti synu odstrkované, nýbrž za prvorozeného bude muset uznat syna odstrkované, takže mu dá dvojí podíl ze všeho, co se u něho bude nalézat, neboť on je prvotina jeho mužnosti, jemu patří právo prvorozenství. Kdykoli bude kdo mít syna vzdorovitého a vzpurného, jenž nebude poslušen na hlas svého otce a ni na hlas své matky, a ač ho budou napomínat, nebude k nim obracet sluch, pak se ho jeho otec a jeho matka budou muset chopit a vyvedou ho k starším jeho města a k bráně jeho místa a řeknou k starším jeho města: Tento náš syn je vzdorovitý a vzpurný, není poslušen na náš hlas, je zhýralec a pijan. Všichni lidé jeho města ho tedy zaházejí kameny, a ť umře. Tak zprostřed sebe budeš plenit zlo; to všechen Isráél bude slyšet a bude se bát. A kdykoli na někom bude hřích trestný smrtí a on bude usmrcen a pověsíš ho na dřevo, nesmí jeho mrtvola na dřevě zůstat přes noc, nýbrž ji v týž den bezpodmínečně musíš pohřbít, neboť pověšený je zlořečením od Boha; a nesmíš znečišťovat půdu, již se ti Hospodin, tvůj Bůh, chystá dát za dědictví. Nesmíš vidět zatoulané hovězí dobytče svého bratra nebo kus jeho drobného dobytka a odtáhnout se od nich; ovšemže je svému bratru musíš přivést zpět, a jestliže ti tvůj bratr ne bude blízko a neb ho nebudeš znát, pak je musíš sebrat doprostřed svého domu a zůstane u tebe, než je tvůj bratr bude vyhledávat; pak mu je budeš moci vrátit. Tak budeš činit i s jeho oslem a tak budeš činit s jeho šatem a tak budeš činit s jakoukoli ztracenou věcí tvého bratra, jež se mu může ztratit a budeš ji nacházet; nesmíš se vyhnout. Nesmíš vidět osla tvého bratra nebo jeho hovězí dobytče upadší na cestě a odtáhnout se od nich; ovšemže je s ním budeš pozvedat. Na ženě se nesmí vyskytnout úbor muže, aniž smí muž obléci šat ženy, neboť všichni činící tyto věci jsou ošklivostí Hospodinu, tvému Bohu. Kdykoli se tvé tváři po cestě na jakémkoli stromě nebo na zemi bude naskytovat hnízdo ptáka, mláďata nebo vejce, a matka sedící na mláďatech nebo na vejcích, nebudeš brát matku s mláďaty; matku ihned musíš propustit a mláďata si vzít, aby ti bylo dobře, a ť můžeš prodloužit své dni. Kdykoli budeš budovat nový dům, pak na svou střechu zřídíš zábradlí, a ť na svůj dům neuvaluješ krev, kdyby z něho snad někdo padal. Svou vinici nesmíš osévat dvojím druhem, aby veškerý užitek, - símě, jež budeš zasévat, i úroda vinice, - nepropadal. Nesmíš orat hovězím dobytčetem a oslem spolu. Nesmíš obléci nic utkané ho ze směsi různé příze, vlny a lnu spolu. Na čtyři cípy své přikrývky, jíž se budeš přikrývat, si budeš zhotovovat střapce. Kdykoli muž bude mít pojatou ženu a vejde k ní a jme se ji nenávidět a svalovat na ni věci, jež dávají podnět k řečem, a vynášet o ní zlou pověst a říkat: Pojal jsem tuto ženu a přiblížil jsem se k ní a neshledal jsem při ní známek panenství, - pak vezme otec té dívky, i její matka, a k starším města do brány vynesou známky panenství dívky a otec dívky k starším řekne: Dal jsem svou dceru za ženu tomuto muži, i jal se nenávidět ji, a hle, on dal podněty k řečem výrokem: Při tvé dceři jsem neshledal známek panenství - a toto jsou známky panenství mé dcery. A rozestřou tu plachtu před tváří starších města. Starší onoho města tedy toho muže vezmou a potrestají ho, totiž ho postihnou pokutou sto šeklů stříbra, jež dají otci té dívky, neboť o panně Isráélově vynesl zlou pověst; a ona mu bude zůstávat ženou, po všechny své dni ji nebude smět odeslat. Projeví-li se však ta řeč pravdou, že se známky panenství při dívce neshledaly, pak tu dívku vyvedou ke vchodu domu jejího otce a lidé jejího města ji zasypou kameny, a ť umře, neboť smilněním v domě svého otce spáchala v Isráélovi bezbožnost. Tak zprostřed sebe budeš plenit zlo. Kdykoli bude moci být přistižen muž ulehnuvší s ženou, manželkou manžela, pak umřou oni oba dva, muž, jenž ulehl s tou ženou, i ta žena; tak z Isráéle budeš plenit zlo. Kdykoli bude dívka, panna, zasnoubena muži, a ve městě ji najde jiný muž a ulehne s ní, pak je oba musíte vyvést k bráně onoho města a zasypat je kameny, a ť umřou; dívku proto, že nekřičela, jsouc ve městě, a muže proto, že ponížil ženu svého bližního. Tak zprostřed sebe budeš plenit zlo. Jestliže však muž nachází zasnoubenou dívku v poli a spáchá ten muž na ní násilí a ulehne s ní, pak ten muž, jenž s ní ulehl, umře samoten a dívce nesmíš učinit nic, dívka nemá hříchu k smrti, neboť jako když někdo povstává proti svému bližnímu a zavraždí mu žití, tak ová je tato věc, neboť ji muž našel v poli, zasnoubená dívka křičela, a le neměla zachránce. Kdykoli muž nachází dívku, pannu, jež není zasnoubena, a uchvátí ji a ulehne s ní, a budou přistiženi, pak ten muž, jenž s ní ulehl, dá otci té dívky padesát šeklů stříbra a bude mu za ženu, za to, že ji ponížil, po všechny své dni ji nebude smět odeslat. Nikdo nesmí pojmout ženu svého otce, neboť nesmí odhrnout cíp roucha svého otce. V sejití Hospodinovo nesmí vstoupit rozdrcením pohmožděný a ni mající mužský úd uříznutý; v sejití Hospodinovo nesmí vstoupit míšenec, ani jeho desáté pokolení nesmí v sejití Hospodinovo vstoupit. V sejití Hospodinovo nesmí vstoupit Ammóní a ni Móáví, ani jejich desáté pokolení nikdy nesmí v sejití Hospodinovo vstoupit proto, že vás na cestě nepřivítali s chlebem a s vodou, když jste vyšli z Egypta, a že proti tobě najal i Bileáma, syna Beórova z Pethóru v Aram-naharajim k zlořečení tobě, a le Hospodinu, tvému Bohu, se nezalíbilo obrátit k Bileámovi sluch, i změnil Hospodin, tvůj Bůh, zlořečení v požehnání, neboť tě Hospodin, tvůj Bůh, miloval. Pokud budeš žít, nesmíš vyhledávat jejich blaho a ni jejich dobro, nikdy. Nesmíš si ošklivit Edómce, neboť on je tvůj bratr; nesmíš si ošklivit Egypťana, neboť jsi byl návštěvníkem v jeho zemi. Děti, jež se jim budou rodit, jejich třetí pokolení bude smět vstoupit v sejití Hospodinovo. Kdykoli s vojskem budeš vycházet proti svým nepřátelům, pak se musíš chránit před jakoukoli zlou věcí; kdykoli mezi vámi bude někdo, kdo v důsledku příhody v noci nebude čist, pak vyjde ven vůči táboru, do středu tábora vstoupit nebude smět; a za obratu k večeru se stane, že se bude muset vykoupat ve vodě a za zacházení slunce bude do středu tábora smět vstoupit. A budeš mít místo zevně vůči táboru a tam budeš vycházet ven; a mezi svými nástroji budeš mít rýček a když venku sedneš, stane se, že jím zakopáš a zase přikryješ svůj výmět. Vždyť vprostřed tvého tábora se prochází Hospodin, tvůj Bůh, k tvému vysvobození a k vystavení tvých nepřátel před tvou tvář, tvůj tábor tedy bude svatý, a ť při tobě nevidí nic nestoudného a neod vrátí se od doprovázení tě. Nevolníka, jenž se z blízkosti svého pána bude utíkat k tobě, nesmíš jeho pánu vydat; zůstane s tebou, vprostřed tebe, v místě, jež si bude chtít zvolit v některé z tvých bran, kde mu to bude vyhovovat. Nesmíš mu ubližovat. Nesmí se vyskytnout chrámová smilnice z Isráélových dcer, aniž se smí vyskytnout chrámový smilník z Isráélových synů; odměnu nevěstky a ni plat psa, při jakémkoli slibu, nesmíš vnášet v dům Hospodina, svého Boha, neboť toto oboje dvoje je ošklivostí Hospodinu, tvému Bohu. Svému bratru nesmíš ukládat úrok - úrok z peněz, úrok z pokrmu, úrok z žádné věci, již lze úrokovat; cizozemci úrok ukládat smíš, svému bratru však nebudeš úrok ukládat, aby ti Hospodin, tvůj Bůh, žehnal ve všem podnikání tvé ruky na zemi, kam se ty chystáš vstoupit k zaujetí jí. Kdykoli Hospodinu, svému Bohu, budeš slibovat slib, nesmíš meškat splnit jej, neboť Hospodin, tvůj Bůh, jej zajisté bude od tebe vyhledávat a bude na tobě hřích. Jestliže však chceš přestat se slibováním, nebude na tobě hříchu; výpověď svých rtů musíš dodržet a budeš podle toho, co jsi Hospodinu, svému Bohu, slíbil, obětovat dobrovolnou oběť, o níž jsi svými ústy promluvil. Kdykoli budeš vstupovat do vinice svého bližního, pak se smíš podle svého přání do své sytosti najíst hroznů, a le nesmíš dát do své nádoby. Kdykoli budeš vstupovat v stojaté obilí svého bližního, pak smíš natrhat svou rukou klasů, a le srpem nad stojatým obilím svého bližního nesmíš mávat. Kdykoli muž bude pojímat ženu a stane se jejím manželem, pak se stane: Jestliže bude přestávat v jeho očích nacházet přízeň, neboť při ní shledal něco nestoudného, a napíše jí listinu rozluky, již dá v její ruku, a odešle ji ze svého domu a ona z jeho domu vyjde a odejde a do stane se jinému muži a ten následující muž ji vezme v nenávist a napíše jí listinu rozluky, již dá v její ruku, a odešle ji ze svého domu, nebo když ten následující muž, jenž si ji vzal za ženu, umře, nebude ji její první manžel, jenž ji odeslal, smět opět pojmout, aby mu byla ženou, poté, co byla učiněna znečištěnou, neboť to je před tváří Hospodinovou ošklivost a nesmíš zem, již se ti Hospodin, tvůj Bůh, chystá dát za dědictví, svádět k hřešení. Kdykoli muž bude mít nově pojatou ženu, nebude muset vycházet ve vojenské službě a nesmí se na něho přicházet s žádnou záležitostí; bude volný jeden rok pro svůj dům, a ť rozveselí ženu, již pojal. Nesmí se v zálohu brát žernov a ni svrchní mlýnský kámen, neboť pak se v zálohu bere žití. Kdykoli bude moci být dopaden člověk kradoucí někoho ze svých bratrů, z dětí Isráélových, jenž s ním naloží násilně a neb ho prodá, pak onen krádce umře; tak zprostřed sebe budeš plenit zlo. Dbej sám sebe stran nákazy malomocenství, musíš velmi dbát o chování podle všeho, čím vás budou poučovat lévíovští kněží; budete dbát o chování podle toho, co jsem vám přikázal. Pamatuj, co Hospodin, tvůj Bůh, učinil Mirjámi na cestě, když jste vyšli z Egypta. Kdykoli budeš svému bližnímu půjčovat půjčku čehokoli, nesmíš vstupovat do jeho domu k zastavení jeho zástavy. Budeš stát venku a ten, jemuž ty budeš půjčovat, bude vynášet zástavu k tobě ven; a bude -li on člověk chudý, nesmíš s jeho zástavou ulehnout, bezpodmínečně mu za zacházení slunce zástavu musíš vrátit, a ť ve svém plášti ulehne a požehná ti; to ti bude před tváří Hospodina, tvého Boha, spravedlností. Nesmíš odírat chudého a nemajetného námezdníka z tvých bratrů nebo z cizinců u tebe, kteří budou v tvé zemi, v tvých branách; jeho mzdu musíš vyplatit v jeho den, aniž nad ním slunce bude zacházet, neboť on je chudý a k tomu on povznáší svou duši; a ť proti tobě nevolá k Hospodinu; pak by na tobě byl hřích. Otcové nesmějí být usmrcováni za děti, aniž smějí být usmrcovány děti za otce; budou usmrcováni každý pro hřích svůj. Nesmíš převracet právo cizince, sirotka, aniž smíš v zálohu vzít roucho vdovy; a budeš si vzpomínat, že jsi byl nevolníkem v Egyptě a odtamtud tě Hospodin, tvůj Bůh, vykoupil; proto ti já přikazuji vykonávat tuto věc. Kdykoli budeš na svém poli žnout svou žeň a na poli zapomeneš snop, nesmíš se vracet vzít jej; bude se do stávat cizinci, sirotku a vdově, aby ti Hospodin, tvůj Bůh, žehnal ve všem díle tvých rukou. Kdykoli budeš otloukat svou olivu, nesmíš po sobě dooklepávat; bude se do stávat cizinci, sirotku a vdově. Kdykoli budeš očesávat svou vinici, nesmíš po sobě paběrkovat; bude se do stávat cizinci, sirotku a vdově. A budeš si vzpomínat, že jsi byl nevolníkem v zemi Egypta; proto ti já přikazuji vykonávat tuto věc. Kdykoli mezi muži bude rozepře a oni přistoupí k soudu, a vynesou rozsudek a za spravedlivého uznají spravedlivého a za zlovolného uznají zlovolného, pak se stane: Bude -li zlovolný hoden bití, pak ho soudce dá položit a bít ho před svou tváří počtem ran úměrně jeho zlovůli; smí se udeřit čtyřicet krát, nesmí se přidat, aby, kdyby se k jeho bití přidával výprask větší nad tyto rány, tím nebyl tvůj bratr před tvýma očima zlehčen. Nesmíš nasadit náhubek hovězímu dobytčeti při jeho mlácení. Kdykoli budou bratři bydlet spolu a jeden z nich umře a nebude mít syna, nesmí se žena zemřelého do stat cizímu muži ven; má za ní přijít její švagr a vezme si ji za ženu; tak jí má splnit švagrovskou povinnost a stane se, že prvorozený, jehož bude rodit, bude povstávat pro jméno jeho zemřelého bratra, a ť jeho jméno není z Isráéle vymazáváno. Nebude-li však ten muž nakloněn svou švagrovou pojmout, pak jeho švagrová vystoupí do brány k starším a řekne: Můj švagr odmítá vzbudit svému bratru jméno v Isráélovi, není ochoten splnit mi švagrovskou povinnost. Starší jeho města ho tedy povolají a promluví k němu; a postaví-li se a řekne: Nejsem nakloněn pojmout ji, přistoupí k němu před očima starších jeho švagrová a stáhne z jeho nohy jeho sandál a naplije v jeho tvář a ujme se slova a řekne: Takto se činí muži, jenž nechce budovat dům svého bratra! A jeho jméno v Isráélovi bude nazváno Dům toho, jemuž byl stažen sandál. Kdykoli se budou muži spolu navzájem rvát a žena jednoho se přiblíží k vyproštění svého muže z ruky bijícího jej a vztáhne svou ruku a uchopí ho v jeho stydkých místech, pak její ruku utneš, tvé oko se nesmí smilovávat. Nesmíš ve svém váčku mít dvojí závaží, větší a menší; nesmíš ve svém domě mít dvojí éfu, větší a menší. Závaží budeš mít řádné a spravedlivé a éfu budeš mít řádnou a spravedlivou, aby se na půdě, již se ti Hospodin, tvůj Bůh, chystá dát, mohly prodloužit tvé dni, neboť každý činící tyto věci, každý dopouštějící se nepoctivosti, je ošklivostí Hospodinu, tvému Bohu. Třeba pamatovat, co ti učinil Amálék na cestě, když jsi vyšel z Egypta, jak tě na tvé cestě potkal a pobil zadní voj mezi vámi, všechny oslabené za tebou, když ty s byl vyčerpán a unaven; a on se nebál Boha. Až ti tedy Hospodin, tvůj Bůh, dá klid ode všech tvých nepřátel ze všech stran v zemi, již se ti Hospodin, tvůj Bůh, chystá dát za dědictví k zaujetí jí, stane se, že památku Amáléka budeš muset vymazat zpod nebes; nesmíš zapomenout. A až budeš moci přijít do země, již se ti Hospodin, tvůj Bůh, chystá dát za dědictví, a zaujmout ji, a usídlíš se v ní, stane se, že budeš muset vzít z první úrody všeho plodu půdy, jejž budeš dopravovat ze své země, již se ti Hospodin, tvůj Bůh, chystá dát, a vložit v koš a odebrat se k místu, jež Hospodin, tvůj Bůh, bude chtít vyvolit, aby tam dal pobývat svému jménu, a přijít ke knězi, jenž v oněch dnech bude, a říci k němu: Vyznávám dnes Hospodinu, svému Bohu, že jsem přišel do země, již dát nám Hospodin, náš Bůh, přísahou slíbil našim otcům. A kněz ten koš vezme z tvé ruky a uloží jej před oltář Hospodina, tvého Boha; i ujmeš se slova a před tváří Hospodina, svého Boha, budeš říkat: Můj otec byl hynoucí Arammí, i sestoupil do Egypta a usadil se tam jako cizinec s málo osobami a stal se tam velikým, mocným a četným národem. Egypťané se nám však jali ubližovat a utiskovat nás a uvalovat na nás těžkou nevolnickou práci; i jali jsme se křičet k Hospodinu, Bohu našich otců, a Hospodin uslyšel náš hlas a uviděl naši bídu a naši námahu a náš útlak a vyvedl nás Hospodin z Egypta silnou rukou a napřaženou paží a velikou hrůzou a znameními a zázraky a přivedl nás k tomuto místu a dal nám tuto zem, zem přetékající mlékem a medem. A nyní, hle, jsem přinesl první úrodu plodu půdy, již jsi mi, Hospodine, dal. A uložíš to před tvář Hospodina, svého Boha, a před tváří Hospodina, svého Boha, se pokloníš a budeš se veselit ve všem dobrém, co Hospodin, tvůj Bůh, dal tobě i tvému domu, ty i Léví ovec i cizinec, jenž bude vprostřed tebe. Kdykoli v třetím roce, roce desátku, budeš moci dokončit odvádění všeho desátku své úrody, jejž budeš dávat Lévíov c i, cizinci, sirotku a vdově, a ť se v tvých branách najedí a nasytí, pak před tváří Hospodina, svého Boha, budeš říkat: Vyklidil jsem, co je posvěceno, ze svého domu a dal jsem i Lévíov c i, cizinci, sirotku a vdově podle všeho tvého rozkazu, jak jsi mi rozkázal, z tvých rozkazů jsem žádný nepřestoupil a nezapomněl. Nepojedl jsem z toho ve svém zármutku a nic z toho jsem nevyklidil jako nečisté, nedal jsem z toho pro mrtvého, uposlechl jsem na hlas Hospodina, svého Boha, učinil jsem podle všeho, co jsi mi rozkázal. Pohleď dolů ze sídla své svatosti, z nebes, a požehnej svému lidu, Isráélovi, a půdě, již jsi nám dal podle toho, co jsi přísahou slíbil našim otcům, zemi přetékající mlékem a medem. Tohoto dne ti Hospodin, tvůj Bůh, rozkazuje vykonávat tato ustanovení a předpisy, budeš tedy dbát celým svým srdcem a celou svou duší, a by s je vykonával. Dnes jsi Hospodina pohnul k výroku, že ti bude Bohem a že máš chodit po jeho cestách a dbát jeho ustanovení a jeho rozkazů a jeho předpisů a poslouchat na jeho hlas; a Hospodin dnes tebe pohnul k výroku, že mu budeš lidem jako zvláštní poklad, podle toho, jak k tobě promluvil, a že budeš dbát všech jeho rozkazů, aby tě tak učinil vyvýšeným nade všechny národy, jež vytvořil, ke chvále a k věhlasu a k ozdobě, a abys byl lidem svatým Hospodinu, svému Bohu, podle toho, jak promluvil. I přikázal lidu Mojžíš a Isráélovi starší výrokem: Dbej všech rozkazů, jež vám já dnes rozkazuji; a v den, kdy budete moci přejít Jordán do země, již se ti Hospodin, tvůj Bůh, chystá dát, se stane, že si budeš stavět veliké kameny a omítat je omítkou a psát na ně všechna slova tohoto zákona, až přejdeš, abys vstupoval do země, již se ti Hospodin, tvůj Bůh, chystá dát, země přetékající mlékem a medem, podle toho, co Hospodin, Bůh tvých otců, k tobě promluvil. A až přejdete Jordán, stane se, že budete stavět tyto kameny, o nichž vám já dnes rozkazuji, na hoře Évalu, a budeš je omítat omítkou, a zbuduješ tam Hospodinu, svému Bohu, oltář, oltář z kamenů; nesmíš nad nimi mávat železem, oltář Hospodinu, svému Bohu, budeš budovat z neporušených kamenů a na něm Hospodinu, svému Bohu, vznášet vzestupné oběti a obětovat oběti pokojných hodů, jichž tam pojíš, a budeš se veselit před tváří Hospodina, svého Boha. A na ty kameny budeš psát všechna slova tohoto zákona - důkladně vyrývej! I promluvil Mojžíš a lévíovští kněží ke všemu Isráélovi výrokem: Mlč a slyš, Isráéli! Tohoto dne jsi byl učiněn lidem patřícím Hospodinu, svému Bohu; budeš tedy poslouchat na hlas Hospodina, svého Boha, a vykonávat jeho rozkazy a jeho ustanovení, jež ti já dnes rozkazuji. A v onen den rozkázal Mojžíš lidu výrokem: Tito budou k žehnání lidu stát na hoře Gerizzím, až přejdete Jordán: Šimeón a Léví a Júdá a Jissaschár a Josef a Benjámín; a tito budou k zlořečení stát na hoře Éválu: Reúvén, Gád a Áššér a Zevulún, Gád a Naftálí. A Lévíovci se ujmou slova a řeknou ke všem Isráélovým mužům vysokým hlasem: Budiž proklet člověk, jenž bude zhotovovat a potají postaví sochu a neb slitinu, ošklivost Hospodinu, dílo rukou řemeslníka! A odpovědí, všechen lid, a řeknou: Ámén! Budiž proklet zlehčující svého otce a neb svou matku! A všechen lid řekne: Ámén! Budiž proklet posouvající mez svého bližního! A všechen lid řekne: Ámén! Budiž proklet matoucí slepého na cestě! A všechen lid řekne: Ámén! Budiž proklet převracející právo cizince, sirotka a vdovy! A všechen lid řekne: Ámén! Budiž proklet ulehnuvší s ženou svého otce, neboť odhrnul cíp roucha svého otce! A všechen lid řekne: Ámén! Budiž proklet ulehnuvší s jakýmkoli dobytkem! A všechen lid řekne: Ámén! Budiž proklet ulehnuvší se svou sestrou, dcerou svého otce a neb dcerou své matky! A všechen lid řekne: Ámén! Budiž proklet ulehnuvší se svou tchyní! A všechen lid řekne: Ámén! Budiž proklet bijící svého bližního potají! A všechen lid řekne: Ámén! Budiž proklet beroucí úplatek k ubití žití, nevinné krve! A všechen lid řekne: Ámén! Budiž proklet, kdo nebude dodržovat všechna slova tohoto zákona k vykonávání jich! A všechen lid řekne: Ámén! A budeš-li vpravdě poslouchat na hlas Hospodina, svého Boha, takže budeš dbát o vykonávání všech jeho rozkazů, jež ti já dnes rozkazuji, stane se, že tě Hospodin, tvůj Bůh, učiní vyvýšeným nade všechny národy země a přijdou na tebe všechna tato požehnání a dostihnou tě, jestliže budeš na hlas Hospodina, svého Boha, poslouchat: Požehnán budeš ty ve městě a požehnán budeš ty v poli. Požehnán bude tvůj plod lůna a plod tvé půdy a plod tvého dobytka, vrh tvého skotu a přírůstky tvého drobného dobytka. Požehnán bude tvůj koš a tvá díž. Požehnán budeš ty při svém vstupování a požehnán budeš ty při svém vycházení. Tvé nepřátele, povstávající proti tobě, bude Hospodin klást poražené před tvou tvář; jednou cestou budou vůči tobě vycházet a sedmi cestami budou před tvou tváří prchat. Hospodin k tobě bude přikazovat požehnání v tvých sýpkách a ve všem podnikání tvé ruky a požehná ti v zemi, již se ti Hospodin, tvůj Bůh, chystá dát. Hospodin si tě chce ustanovit za lid svatý, podle toho, co ti přísahou slíbil, jestliže budeš dbát rozkazů Hospodina, svého Boha, a chodit po jeho cestách, takže všechny národnosti země shledají, že nad tebou je vzýváno jméno Hospodinovo, i budou před tebou pociťovat bázeň. A Hospodin ti dá blahobytně oplývat tvým plodem lůna a plodem tvého dobytka a plodem tvé půdy na půdě, již Hospodin tvým otcům přísahou slíbil dát tobě. Hospodin ti bude otvírat svou blahodárnou pokladnici, nebesa, k dávání deště tvé zemi v jeho čas a k žehnání všemu dílu tvé ruky, takže budeš půjčovat mnohým národům, ty však vypůjčovat nebudeš. A Hospodin tě učiní hlavou a ne zadkem a budeš se do stávat jen nahoru a nebudeš se do stávat naspod, jestliže budeš obracet sluch k rozkazům Hospodina, svého Boha, jež ti já dnes rozkazuji, k zachovávání a k vykonávání, a nebudeš se odvracet od žádného ze slov, jež vám já dnes rozkazuji, na pravo a ni na levo, k chození za jinými bohy, k sloužení jim. Nebudeš-li však poslouchat na hlas Hospodina, svého Boha, k zachovávání a k vykonávání všech jeho rozkazů a jeho ustanovení, jež ti já dnes rozkazuji, stane se, že na tebe přijdou všechna tato zlořečení a dostihnou tě: Proklet budeš ty ve městě a proklet budeš ty v poli. Proklet bude tvůj koš a tvá díž. Proklet bude tvůj plod lůna a plod tvé půdy, vrh tvého skotu a přírůstky tvého drobného dobytka. Proklet budeš ty při svém vstupování a proklet budeš ty při svém vycházení. Hospodin proti tobě bude vypouštět kletbu, zmatek a spílání ve všem podnikání tvé ruky, jež budeš vykonávat, až do tvého zničení a do tvého rychlého zahynutí následkem zla tvých skutků, neboť jsi mě opustil. Hospodin bude působit, že na tobě uvázne mor, až tě docela zapudí z povrchu půdy, kam se ty chystáš vstoupit k zaujetí jí; Hospodin tě bude bít souchotinami a horečkou a rozpálením a rozohněním a mečem a snětí a rzí, i budou tě pronásledovat až do tvého zahynutí. A tvá nebesa, jež jsou nad tvou hlavou, se stanou mosazí a země, jež je pod tebou, železem; za déšť tvé země bude Hospodin dávat prach a zeminu, z nebes na tebe sestupující až do tvého zničení. Hospodin tě bude klást poraženého před tvář tvých nepřátel; jednou cestou budeš vůči němu vycházet a sedmi cestami budeš před jeho tváří prchat, a staneš se sem tam proháněným po všech královstvích země; a tvé mrtvoly se stanou pokrmem všemu ptactvu nebes a zvěři země a nebude plašícího. Hospodin tě bude bít vředovitostí Egypta a boulemi a svrabem a strupovitostí, jež si nebudeš moci vyhojit. Hospodin tě bude bít šílenstvím a slepotou a pomateností srdce a staneš se o polednách tápajícím jako tápe slepec v temnotě a své cesty nebudeš přivádět ke zdaru, a na všechny dni se staneš jen odíraným a olupovaným a nebude zachránce. Budeš si zasnubovat ženu a bude ji prznit jiný muž; budeš budovat dům a nebudeš v něm bydlet; budeš vysazovat vinici a nebudeš začínat jí užívat. Tvé hovězí dobytče bude před tvýma očima utraceno a nebudeš z něho jíst; tvůj osel bude zpřed tvé tváře uloupen a nebude ti vrácen; tvůj drobný dobytek, ovce, budou vy dány tvým nepřátelům, a le nebudeš mít zachránce. Tvoji synové budou vy dáni, i tvé dcery, jinému lidu před zrakem tvých očí, po celý den po nich prahnoucích, a le tvá ruka nebude při síle. Plod tvé půdy a všechnu tvou lopotu bude pohlcovat lid, jejž neznáš, takže budeš po všechny své dni jen odírán a zkrušován. I staneš se šíleným z vidění svých očí, jež budeš vidět; Hospodin tě bude bít zlou vředovitostí na kolenou a na stehnech, již si nebudeš moci vyhojit, od chodidla tvé nohy a ž po tvé témě. Hospodin bude odvádět tebe a tvého krále, jehož budeš mít nad sebou postaveného, mezi národ, jejž neznáš ty a ni tvoji otcové, a budeš tam obsluhovat jiné bohy, dřevo a kámen. I budeš mezi všemi národnostmi, kam tě Hospodin bude zahánět, ke zděšení a za přísloví a k posměchu Budeš na pole vynášet mnoho osiva, sklízet však málo, neboť to budou ožírat kobylky; vinice budeš vysazovat a obdělávat, pít však vína ani obírat nebudeš, neboť to budou pohlcovat červi; olivy budeš mít v celém svém území, olejem se však natírat nebudeš, neboť tvé olivy budou opadávat; syny a dcery budeš plodit, nebudou ti však patřit, neboť půjdou v zajetí. Všeho tvého stromoví a plodu tvé půdy se bude zmocňovat hmyz. Cizinec, jenž bude vprostřed tebe, bude nad tebe vystupovat výš a výše, ty však budeš sestupovat níže a níže; on ti bude půjčovat a nebudeš ty jemu půjčovat; on se bude stávat hlavou a ty se budeš stávat zadkem. Nuže, všechna tato zlořečení na tebe přijdou a budou tě pronásledovat a stíhat tě až do tvého zničení, neboť jsi neuposlechl na hlas Hospodina, svého Boha, stran dbaní jeho rozkazů a jeho ustanovení, jak ti rozkázal, a ona se při tobě stanou trvalým znamením a předmětem údivu. Za to, že jsi Hospodina, svého Boha, neobsluhoval v radosti a v pohodě srdce z hojnosti všeho, budeš pak obsluhovat své nepřátele, jež Hospodin proti tobě bude vypouštět, v hladu a v žízni a v nahotě a v nedostatku všeho; a na tvou šíji se položí jho ze železa, až do zničení tebe. Hospodin na tebe bude přivádět národ z daleka, od konce země, jako by přilétal orel, národ, jehož jazyk u nebudeš rozumět, národ sveřepé tváře, jenž nebude šetřit tváře starce, aniž bude milostiv mladíku a bude pohlcovat plod tvého dobytka a plod tvé půdy až do tvého zničení, jenž ti nebude ponechávat obilí, moštu a ni oleje, vrhu tvého skotu a ni přírůstků tvého drobného dobytka, až tě vyhubí; a bude ti působit tíseň ve všech tvých branách až do pádu tvých vysokých a opevněných zdí, na něž jsi v celé své zemi spoléhal, a no, bude ti působit tíseň v celé tvé zemi, již ti dal Hospodin, tvůj Bůh. Budeš i pojídat svůj plod lůna, maso svých synů a svých dcer, jež ti Hospodin, tvůj Bůh, dal, v obležení a v sevření, jímž ti tvůj nepřítel bude působit úzkost. Muž změkčilý a velmi zhýčkaný mezi vámi - jeho oko se na jeho bratra a na ženu jeho náruče a na zůstatek jeho dětí, jež si bude ponechávat, bude mračit, aby nemusel některému z nich dát z masa svých dětí, jež bude pojídat, protože mu v obležení a v sevření, jímž ti tvůj nepřítel ve všech tvých branách bude působit úzkost, nic nezbylo. Změkčilá a zhýčkaná mezi vámi, jež se pro zhýčkanost a pro změkčilost nepokusí postavit chodidlo své nohy na zem - její oko se bude mračit na muže její náruče a na jejího syna a na její dceru a na její lůžko, jež bude vycházet zprostřed jejích nohou, a na její děti, jež bude rodit, neboť je v nedostatku všeho v obležení a v sevření, jímž ti tvůj nepřítel v tvých branách bude působit úzkost, bude potají pojídat. Nebudeš-li dbát o vykonávání všech slov tohoto zákona, napsaných v této knize, abys měl v úctě toto slavné a hrozné jméno Hospodina, svého Boha, pak Hospodin bude zasazovat úžasné rány tobě i rány tvému semeni, rány veliké a stálé a nemoci zlé a stálé; i všechny choroby Egypta, z nichž máš hrůzu, na tebe zpět přivede, a ť na tobě uváznou; také všelijakou nemoc a všelijakou ránu, o níž ne ní v knize tohoto zákona psáno, - Hospodin je bude na tebe vyvádět až do tvého zničení, takže zbudete v malém počtu osob, místo toho, že jste byli co do množství jako hvězdy nebes, neboť jsi neuposlechl na hlas Hospodina, vašeho Boha. A stane se: Jak se Hospodin nad vámi radoval z působení vám dobra a z rozmnožování vás, tak se bude Hospodin nad vámi radovat z hubení vás a z ničení vás, i budete strženi z povrchu půdy, kam se chystáš vstoupit k zaujetí jí; a Hospodin tě rozptýlí mezi všechny národnosti od konce země a ž po konec země a tam budeš obsluhovat jiné bohy, jichž neznáš ty ani tvoji otcové, dřevo a kámen; a mezi oněmi národy nebudeš nacházet klidu, aniž se chodidlu tvé nohy bude do stávat odpočívadla, nýbrž ti tam Hospodin dá srdce rozechvěné a hasnutí očí a strádání duše. I stane se tvůj život před tebou visícím a budeš se lekat v noc i i za dne a nebudeš v svůj život věřit. Za jitra budeš říkat: Kéž by byl večer, a za večera budeš říkat: Kéž by bylo jitro, pro úlek svého srdce, jímž se budeš lekat, a pro vidění svých očí, jež budeš vidět. A Hospodin tě zavede zpět do Egypt a na lodích cestou, o níž jsem ti řekl: Již ji více nebudeš vidět, a tam se budete svým nepřátelům prodávat za nevolníky a za služky, a kupujícího nebude. - Toto jsou slova smlouvy, již Hospodin Mojžíšovi rozkázal uzavřít s Isráélovými dětmi v zemi Móáva, mimo smlouvu, již s nimi uzavřel na Chórévu. A Mojžíš zavolal na všechen Isráél a řekl k nim: Vy jste uviděli vše, co Hospodin před vašima očima v zemi Egypta učinil faraonovi a všem jeho služebníkům a vší jeho zemi, veliké zkoušky, jež tvé oči uviděly, ona znamení a veliké zázraky, a le až po tento den vám Hospodin nedal srdce k poznání a oči k vidění a uši k slyšení. I vodil jsem vás po čtyřicet let pustinou; vaše šaty z vás nezchátraly, aniž zchátral tvůj sandál z tvé nohy; chleba jste nepojedli, aniž jste se napili vína a neb čehokoli opojného, abyste věděli, že já jsem Hospodin, váš Bůh. A přišli jste k tomuto místu; a vyšel nám vstříc k boji Síchón, král Chešbónu, a Óg, král Bášánu, a porazili jsme je a vzali jsme jejich zem a dali jsme ji za dědictví Reúvénímu a Gádímu a polovině kmene Menaššího. Budete tedy zachovávat všechna slova této smlouvy a vykonávat je, abyste docházeli prospěchu ve vše m, co budete konat. Vy dnes stojíte, vy všichni, před tváří Hospodina, svého Boha, - vaše hlavy, vaše kmeny, vaši starší, vaši předáci, všichni muži Isráélovi, vaše drobotina, vaše ženy a cizinec u tebe, jenž je uvnitř tvého tábora, od štípajícího tvé dříví po čerpajícího tvou vodu, k tvému projití v smlouvu Hospodina, tvého Boha, a v jeho přísahu, již Hospodin, tvůj Bůh, s tebou dnes uzavírá za účelem ustanovení si tě dnes za lid, i bude ti on Bohem podle toho, co promluvil k tobě, a podle toho, co přísahou slíbil tvým otcům, Abráhámovi, Isákovi a Jákóbovi. Ne však s vámi, se samotnými vámi, já uzavírám tuto smlouvu a tuto přísahu, nýbrž s tím, jenž je zde s námi, stoje dnes před tváří Hospodina, našeho Boha, i s tím, jehož zde dnes s námi není. Vždyť vy víte, jak jsme bydleli v zemi Egypta a jak jsme prošli středem národů, kde jste prošli, a uviděli jste jejich ohavnosti, jejich neřádstva, dřevo a kámen, stříbro a zlato, jež u nich je, - aby mezi vámi nebylo muže nebo ženy nebo čeledi nebo kmene, jehož srdce by se dnes otáčelo od blízkosti Hospodina, našeho Boha, k odejití obsluhovat bohy oněch národů, aby mezi vámi nebylo kořene plodícího žluč a pelyněk, takže by se stalo, že by někdo při svém slyšení slov této přísahy se jal i žehnat si výrokem: Povede se mi dobře, třebaže budu chodit v umíněnosti svého srdce, - chtěje tak smést zavlažené s žíznivým; Hospodin nebude ochoten mu odpustit, nýbrž bude tehdy proti onomu člověku dýmat Hospodinův hněv a jeho žárlivost a spočine na něm veškerá kletba, zapsaná v této knize, a Hospodin jeho jméno vymaže zpod nebes a podle všech přísah smlouvy, zapsané v této knize zákona, ho Hospodin k neštěstí odloučí od všech kmenů Isráélových i řekne pozdější pokolení, vaši potomci, již budou povstávat z těch po vás, a cizozemec, jenž bude přicházet z daleké země, když uvidí rány oné země a její neduhy, jež na ni Hospodin uvalil, její půdu - samou síru a sůl, spáleniště; nebude osévána a nebude vynášet a nebude na ní vzcházet žádná bylina, jako podvrácení Sodomy a Gomory, Admy a Cevójim, jež Hospodin ve svém hněvu a ve svém popuzení podvrátil, - tu všechny národy řeknou: Proč Hospodin takto učinil této zemi? Co znamená toto veliké vzplanutí jeho hněvu? I řeknou: Protože opustili smlouvu Hospodina, Boha svých otců, již s nimi uzavřel, když je vyvedl ze země Egypta, a odešli a jali se obsluhovat jiné bohy a klanět se jim, bohy, jež neznali, jež jim nepřidělil; i vzplál proti oné zemi Hospodinův hněv, takže na ni uvedl veškeré zlořečení, zapsané v této knize, i oderval je Hospodin v hněvu a v popuzení a ve velikém rozhořčení z povrchu jejich půdy a vyhodil je do jiné země, jako tohoto dne. Skryté věci patří Hospodinu, našemu Bohu, zjevené však navždy patří nám a našim dětem k vykonávání všech slov tohoto zákona. Stane se však, až na tebe budou přicházet všechny tyto věci, požehnání a zlořečení, jež jsem předložil tvé tváři, a mezi všemi národy, kam tě Hospodin, tvůj Bůh, zažene, si je opět budeš přivádět na mysl a budeš se vracet k Hospodinu, svému Bohu, a poslouchat na jeho hlas podle všeho, co ti já dnes rozkazuji, ty i tvé děti, celým tvým srdcem a celou tvou duší, že Hospodin, tvůj Bůh, od vrátí tvé zajetí a polituje tě a zase tě shromáždí ze všech národností, kam tě Hospodin, tvůj Bůh, rozptýlil. Byť byli tvoji zahnaní na konci nebes, bude tě Hospodin, tvůj Bůh, moci shromáždit odtamtud a odtamtud tě vzít a bude tě Hospodin, tvůj Bůh, uvádět do země, jíž se tvoji otcové zmocnili, i budeš se jí moci zmocnit a učiní ti dobře a rozmnoží tě nad tvé otce; a Hospodin, tvůj Bůh, obřeže tvé srdce a srdce tvého semene, takže budeš Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší milovat, v zájmu tvého života. A všechny tyto kletby Hospodin, tvůj Bůh, uvede na tvé nepřátele a na tvé nenávistníky, kteří tě pronásledovali, a ty budeš zase poslouchat na hlas Hospodinův a vykonávat všechny jeho rozkazy, jež ti já dnes rozkazuji. A Hospodin, tvůj Bůh, ti dá ve všem díle tvé ruky blahobytně oplývat tvým plodem lůna a plodem tvého dobytka a plodem tvé půdy, neboť se Hospodin bude vracet k radosti nad tebou k dobru, jako se radoval nad tvými otci, když budeš na hlas Hospodina, svého Boha, poslouchat k zachovávání jeho rozkazů a jeho ustanovení, zapsaných v této knize zákona, když se celým svým srdcem a celou svou duší k Hospodinu, svému Bohu, budeš vracet. Vždyť tento rozkaz, jejž ti já dnes rozkazuji, - on ne ní pro tebe příliš nesnadný, aniž je on daleko; on ne ní v nebesích, aby se muselo říkat: Kdo nám může vystoupit do nebes a přinést nám jej a povědět nám jej, a ť jej můžeme vykonávat? - aniž je on z druhé strany u moře, aby se muselo říkat: Kdo nám může přejít ke druhé straně moře a přinést nám jej a povědět nám jej, a ť jej můžeme vykonávat? Nýbrž je ti to slovo velmi blízko, v tvých ústech a v tvém srdci, k jeho vykonávání. Viz, dnes jsem předložil tvé tváři život a dobro i smrt a zlo, když ti dnes přikazuji milovat Hospodina, svého Boha, a chodit po jeho cestách a dbát jeho rozkazů a jeho ustanovení a jeho předpisů; a ť žiješ a rozmnožíš se a Hospodin, tvůj Bůh, ti požehná v zemi, kam se ty chystáš vstoupit k zaujetí jí. Bude-li se však tvé srdce otáčet, takže nebudeš poslouchat a budeš se dávat svést a jmeš se klanět jiným bohům a sloužit jim, oznamuji vám dnes, že jistotně budete muset zahynout, nebudete moci prodloužit své dni na půdě, kam vstoupit se ty chystáš přejít Jordán k zaujetí jí. Za svědky proti vám jsem dnes povolal nebesa a zem; předložil jsem tvé tváři život i smrt, požehnání i zlořečení, a ť se můžeš rozhodnout pro život, abys žil, ty i tvé símě, v milování Hospodina, svého Boha, v poslouchání na jeho hlas a ve lpění na něm, neboť to je tvůj život a délka tvých dní k bydlení na půdě, již Hospodin přísahou slíbil tvým otcům, Abráhámovi, Isákovi a Jákóbovi, dát jim. Mojžíš se tedy odebral a proslovil tato slova ke všemu Isráélovi; i řekl k nim: Já jsem dnes ve věku sta a dvaceti let, nemohu již vycházet a ni vstupovat, a Hospodin ke mně řekl: Nesmíš přejít tento Jordán! - Hospodin, tvůj Bůh, on kráčí před tvou tváří; on zpřed tvé tváře bude umět vyhubit tyto národy, i budeš je moci ovládnout; Jóšua, on kráčí před tvou tváří podle toho, co Hospodin promluvil. A Hospodin s nimi učiní podle toho, co učinil se Síchónem a s Ógem, králi Emórího, a s jejich zemí, jež vyhubil, takže je Hospodin vystaví před vaši tvář, i učiníte s nimi podle všeho rozkazu, jak jsem vám rozkázal. Buďte silni a buďte odvážní, nechť se nebojíte a nechť se neděsíte před jejich tváří, neboť Hospodin, tvůj Bůh, on, jenž jde s tebou, od tebe nebude ustupovat ani tě opouštět. A Mojžíš povolal Jóšuu a řekl k němu před očima všeho Isráéle: Buď silný a buď odvážný, neboť ty tento lid budeš uvádět do země, již Hospodin jejich otcům přísahou slíbil dát jim, a ty je jí jako dědictvím budeš podělovat. A Hospodin, on, jenž jde před tvou tváří, on bude s tebou, nebude od tebe ustupovat ani tě opouštět; nechť se nebojíš a nechť se nestrachuješ. A Mojžíš tento zákon zapsal a dal jej kněžím, synům Lévího, již nosili skříňku smlouvy Hospodinovy, a všem starším Isráélovým; a rozkázal jim Mojžíš výrokem: Po uplynutí sedmi let v určený čas roku promíjení, o slavnosti budek, když přijde všechen Isráél ukázat se před tvář Hospodina, tvého Boha, v místě, jež on bude chtít vyvolit, budeš tento zákon před vším Isráélem předčítat v jejich uši. Svolej lid, muže i ženy i drobotinu i cizince u tebe, kteří budou v tvých branách, aby slyšeli a aby se učili a měli v úctě Hospodina, vašeho Boha, a dbali o vykonávání všech slov tohoto zákona; i jejich děti, jež jej neznají, budou slyšet a učit se mít v úctě Hospodina, vašeho Boha, po všechny dni, co budete žít na půdě, kam se vy chystáte přejít Jordán k zaujetí jí. A Hospodin k Mojžíšovi řekl: Hle, tvé dni se přiblížily k smrti; zavolej Jóšuu a postavte se u stanu setkávání, a ť mu mohu dát své rozkazy. Odebral se tedy Mojžíš, i Jóšua, a u stanu setkávání se postavili a u stanu se ukázal Hospodin v sloupu oblaku, a ten oblakový sloup stanul nad vchodem stanu. A Hospodin k Mojžíšovi řekl: Hle tě - již ulehneš se svými otci; a tento lid povstane a ode jde smilnit za bohy cizozemců země, kam se on mezi ně chystá vstoupit, a opustí mě a poruší mou smlouvu, již jsem s ním uzavřel. A v onen den proti němu vzplane můj hněv, takže je budu muset opustit a skrýt před nimi svou tvář, i dospěje k pohlcení a postihnou jej mnohá neštěstí a úzkosti; a v onen den si řekne: Ne-li proto mě postihla tato neštěstí, že můj Bůh není v mém středu? Já však v onen den budu mít svou tvář veskrze skrytu pro všechna zla, jichž napáchal, neboť se otočil k jiným bohům. Nyní si však napište tuto píseň a nauč jí Isráélovy děti, vlož ji v jejich ústa, aby mi tato píseň byla proti Isráélovým dětem svědkem, neboť jej budu uvádět na půdu, již jsem přísahou slíbil jeho otcům, přetékající mlékem a medem, takže se nají a nasytí a ztuční a otočí se k jiným bohům a jmou se jim sloužit, a mnou pohrdnou a mou smlouvu poruší. Až jej však budou postihovat mnohá neštěstí a úzkosti, stane se, že tato píseň jako svědek vypoví do jeho tváře, - neboť nebude mizet z paměti a z úst jeho semene, - že znám jeho smýšlení, jež utváří dnes, dříve než jej budu uvádět do země, již jsem přísahou slíbil. Mojžíš tedy tuto píseň v onen den napsal a jal se jí Isráélovy děti učit. A Jóšuovi, synu Núnovu, rozkázal výrokem: Buď silný a buď odvážný, neboť ty budeš Isráélovy děti uvádět do země, již jsem jim přísahou slíbil, a já budu s tebou. A jak Mojžíš dokončil psaní slov tohoto zákona na knihu až do jejich dohotovení, stalo se, že Mojžíš Lévíovcům, nosícím skříňku smlouvy Hospodinovy, rozkázal výrokem: Vezmi tuto knihu zákona a položte ji ze strany skříňky smlouvy Hospodina, vašeho Boha, i bude tam za svědka proti tobě, neboť já znám tvou vzpurnost a tvou tvrdou šíji - hle, za mého setrvávání na živ u s vámi dnes jste byli vzpurní vůči Hospodinu, a což teprve po mé smrti! Svolejte ke mně všechny starší vašich kmenů a své předáky, a ť mohu proslovit tato slova v jejich uši a za svědky proti nim povolat nebesa i zem; neboť vím, že po mé smrti budete veskrze zkaženě jednat a odvracet se od cesty, již jsem vám rozkázal, takže vás v posledku dní potká zlo, neboť budete činit, co v očích Hospodinových zlo je, k dráždění ho dílem vašich rukou. A Mojžíš v uši celého Isráélova sejití proslovil všechna slova této písně až do jejich dokončení: Nastavte ucho, nebesa, a promluvím, a ť slyšíš, země, výroky mých úst, má nauka bude kanout jako déšť, má řeč bude kapat jako rosa, jako mžení na mladý porost a jako pršky na bylinstvo. Ano, budu provolávat jméno Hospodinovo, přiznejte velikost našemu Bohu! Skála! Dokonalé je jeho působení, neboť jeho všechny cesty jsou právem, BŮH věrnosti, v němž není křivdy, spravedlivý a upřímný je on. Zachovala se k němu zvrhle - ne jeho děti, nýbrž jejich skvrna, pokolení převrácené a pokřivené! Zda chcete Hospodinu odplácet takto, lide bezbožný a nemoudrý? Zda on ne ní tvůj Otec, koupivší tě, on, utvořivší tě, jenž tě upevnil? Připomeň si dávné dni, uvaž léta pokolení a pokolení, otaž se svého otce, ten ti může oznámit, a svých starších, ti ti mohou říci! Při svém podělování národů dědictvím, při svém rozmísťování dětí Ádámových vytyčoval Nejvyšší pomezí národností podle počtu dětí Isráélových, neboť podílem Hospodinovým je jeho lid, Jákób je úděl jeho dědictví. Nacházel jej v zemi pustiny, a no, v prázdnotě vytí pouště, obcházel jej, všímal si ho, choval jej jako zřítelnici svého oka; jako orel vzrušuje své hnízdo, poletuje nad svými orlíčaty, rozpíná svá křídla, bere je, nosí je na své peruti, vodil jej Hospodin samoten, aniž s ním byl BŮH ciziny. Vozil jej po výšinách země, a by se najedl plodin pole, a kojil jej medem ze skaliska a olejem z křemene skály, smetanou skotu a mlékem drobného dobytka s tukem jehňat a beranů z Bášánu a kozlů, s nejlepším druhem pšenice, a pil jsi krev hroznů, víno. Ješurún však ztučněl a jal se vyhazovat; - ztučněl jsi, ztloustl jsi, vytyl jsi, - a zamítl +Boha utvořivšího jej a znevážil skálu své záchrany; k žárlivosti ho doháněli cizáky, dráždili ho ošklivostmi, obětovali démonům, ne +Bohu, bohům - neznali jich, novým, přišli nedávno; vaši otcové se jich neděsili. Skála tě zplodila, zapomínáš, a opomenul jsi BOHA porodivšího tě. To Hospodin uviděl a zavrhl, pro dráždění jeho syny a jeho dcerami; i řekl: Budu před nimi skrývat svou tvář, budu vidět, jaký bude jejich posledek, vždyť oni jsou pokolení veliké zvrácenosti, děti, v nich ž ne ní spolehlivosti. Oni mě dohnali mě k žárlivosti ne-BOHEM, vydráždili mě svými nicotnostmi, já je tedy budu k žárlivosti dohánět ne-lidem, dráždit je pošetilým národem, neboť v mém hněvu oheň vzplanul a bude hořet až do nejhlubšího šeólu a pohltí zemi i její výnos a sežehne základy hor. Budu na ně hromadit neštěstí, vystříleny mít své šípy do nich, vysátých hladem a stravovaných horečkou a jedovatou nákazou, a budu proti nim vypouštět zub zvěře s jedem plouživců prachu. Na ulici bude sirobu působit meč a v pokojích hrůza, i jinochu i panně, kojenci s šedovlasým. Řekl bych: Musím je smést, odstranit jejich památku z prostřed lidí, kdybych se neobával dráždění od nepřítele, aby to jejich trapiči nechápali mylně, aby neříkali: Vyvýšila se naše ruka, a ne Hospodin toto vše způsobil. Vždyť oni jsou národ, jemuž není rady, a není v nich rozumnosti. Kéž by zmoudřeli! Pochopili by toto, uvažovali by o svém posledku: Jak by mohl jeden hnát tisíc a dva na útěk obrátit deset tisíc, ne-li proto, že je jejich Skála prodala a Hospodin je vydal na pospas? Vždyť jejich skála ne ní jako naše Skála, sami naši nepřátelé budou rozhodčími! Vždyť jejich réva je z révy Sodomy a z niv Gomory, jejich hrozny jsou hrozny žluči, mají jedovaté trsy, jejich víno je jed draků a zkázonosný jed zmijí. Zda to ne ní u mne uloženo, zapečetěno mezi mými zásobami? Mně patří pomsta a odplata v čas, kdy jejich noha bude klouzat, neboť den jejich zkázy je blízký, a co je pro ně připraveno, přichvátá; ano, Hospodin bude zjednávat právo svému lidu a slitovávat se nad svými nevolníky, když bude vidět, že síla vymizela a je konec zadrženého propuštěného. I řekne: Kde jsou jejich bohové, skála - na ni spoléhali, jejichž obětí tuk jídali, jejich ž tekutých obětí víno pili? Nechť vstávají a pomáhají vám, nechť je to nad vámi ochranou! Vizte nyní, že já - já jsem ON, a se mnou není Boha; já usmrcuji i oživím, zraním a já uzdravuji, a není schopného vyprostit z mé ruky. Ano, povznáším svou ruku k nebesům a řeknu: Já jsem život navždy! Jestliže naostřím svůj blýskavý meč a má ruka bude zasahovat v soudu, budu svým protivníkům splácet pomstou a svým nenávistníkům odplácet; své šípy budu opájet krví, zatímco můj meč bude žrát maso, krví zabitých a zajatců, hlavou vládců nepřítele. Rozveselte národy, jeho lid, neboť bude mstít krev svých nevolníků a pomstou splácet svým protivníkům, a zadostučiněním obdaří svou půdu, svůj lid. I přišel Mojžíš a proslovil všechna slova této písně v uši lidu, on a Hóšéa, syn Núnův; a když Mojžíš proslovování všech těchto slov ke všemu Isráélovi dokončil, řekl k nim: Přiložte své srdce ke všem těm to slovům, jež já dnes proti vám dosvědčuji, jež budete rozkazovat svým dětem, aby dbaly o vykonávání všech slov tohoto zákona. Vždyť to pro vás ne ní nicotné slovo, nýbrž je to váš život, a tímto slovem budete moci prodloužit své dni na půdě, kam se vy chystáte přejít Jordán k zaujetí jí. A právě v tento den k Mojžíšovi promluvil Hospodin výrokem: Vystup na toto pohoří Avárím, na horu Névó, jež je v zemi Móáva, jež je naproti Jeríchu, a viz zem Kenáanu, již se já chystám dát v držbu Isráélovým dětem, a umři na hoře, kam ty se chystáš vystoupit, i budeš muset být připojen k svému lidu, jako umřel Árón, tvůj bratr, na hoře Hóru, a byl k svému lidu připojen, protože jste se vprostřed Isráélových dětí proti mně dopustili nedůvěry při vodách rozvaděnosti v Kádéš i v pustině Cínu, protože jste mě vprostřed Isráélových dětí neposvětili. Ano, budeš tu zem zpřed sebe vidět, nesmíš tam však vstoupit, do země, již se já chystám Isráélovým dětem dát. A toto je požehnání, jímž Mojžíš, Boží muž, požehnal Isráélovým dětem před svou smrtí; řekl tedy: Hospodin přišel ze Sínaje a vzešel jim se Séíru, zaskvěl se z hory Páránu a přibyl z prostřed svatých desetitisíců; od jeho pravice - oheň vyhlášky pro ně. Věru miluje zástupy lidu! Všichni jeho svatí jsou v tvé ruce a oni se přimkli k tvým nohám; smí se brát z tvých slov. Mojžíš nám rozkázal zákon, dědictví Jákobova sejití, a stal se v Ješurúnovi králem při shromažďování hlav lidu spolu s Isráélovými kmeny. Reúvén nechť žije a neumírá a jeho lidí nechť je nemnoho! A toto pro Júdu; řekl tedy: Slyš, Hospodine, hlas Júdův, a kéž ho přivádíš k jeho lidu, za něj ž svýma rukama zápasí; kéž budeš pomocí od jeho trapičů. A o Lévím řekl: Tvé Tummím a tvé Úrím patří muži, tvému zbožnému, jehož jsi vyzkoušel v Masse, měl jsi s ním vádu u vod Merívy, jenž pravil o svém otci, i o své matce: Neviděl jsem ho, a ke svým bratrům nepřihlížel a svých synů neznal, neboť dbali tvé řeči a všímali si tvé smlouvy. Budou Jákóbovi vštěpovat tvé předpisy a Isráélovi tvůj zákon, budou na proti tvému chřípí klást kouřidlo a na tvůj oltář cele spalovanou oběť. Žehnej, Hospodine, jeho síle, a kéž blahovolně přijímáš působení jeho rukou! Zprorážej kyčle povstalců proti němu a jeho nenávistníků, ať nepovstávají! O Benjámínovi řekl: Milovaný Hospodinův - v bezpečí bude před ním sídlit; nad ním bude po celý den rozestírat svá křídla a usídlí se mezi jeho rameny. A o Josefovi řekl: Budiž požehnána Hospodinem jeho země, vzácností nebes, rosou, a hlubinou rozkládající se dole a vzácností úrod slunce a vzácností výhonků měsíců, výkvětem prastarých hor a vzácností věčných pahorků, a vzácností země a její náplně, a blahovůlí obývajícího keř; tyto věci nechť připadají hlavě Josefově a temeni zasvěceného zprostřed svých bratrů. Prvorozený jeho skotu - to je nádhera jemu patřící, jeho rohy - rohy reéma; jimi bude trkat národnosti, všechny, do posledních končin země. A to jsou desetitisíce Efrájimovy a to jsou tisíce Menaššéovy. A o Zevulúnovi řekl: Vesel se, Zevulúne, ve svém vycházení, a ty, Jissascháre, v svých stanech! Budou volat národnosti na hory; tam budou obětovat oběti spravedlnosti, neboť budou sát nadbytek moří a skryté věci, zahrabané v písku. A o Gádovi řekl: Budiž veleben ten, jenž rozšiřuje Gáda! Usídlil se jako lvice a rozerval paži, ano i témě hlavy, a vyhlédl si přední místo, neboť tam je uchováván podíl zákonodárce; ten přibyl s hlavami lidu, vykonal spravedlnost Hospodinovu a jeho práva s Isráélem. A o Dánovi řekl: Dán, mládě lva, bude vyskakovat z Bášánu. A o Naftálím řekl: Naftálí, nasycený blahovůlí a plný požehnání Hospodinova, zmocni se západu a jihu. A o Ášérovi řekl: Budiž Ášér požehnán nad syny, nechť je oblíbencem svých bratrů a nechť namáčí svou nohu v oleji; tvé závory - železo a mosaz, a tvůj odpočinek jako tvé dni. Není nikoho jako BŮH Ješurúnův, sjíždějící nebesa při pomáhání tobě a ve své vznešenosti oblaka. Bůh pradávna je příbytkem, a zespod paže věčnosti, on vyžene nepřítele před tvou tváří a řekne: Vyhub! I nastěhuje se Isráél bezpečně, o samotě pramen Jákóbův, do země obilí a moštu, a i jeho nebesa budou vykapávat rosu Blaze ti, Isráéli! Kdo je podoben tobě, lide zachráněný Hospodinem, štítem pomoci tobě, jenž je i mečem tvé vznešenosti? I budou se ti tvoji nepřátelé lísat a ty budeš šlapat po jejich výšinách. A Mojžíš ze stepí Móáva vystoupil na horu Névó, na témě Pisgy, jež je naproti Jeríchu, a Hospodin mu ukázal všechnu zem, Gileád až po Dán i všechen Naftálí a zem Efrájimovu a Menaššéovu a všechnu zem Júdovu až po nejzazší moře a Negev a oblast roviny Jerícha, města palem, až po Cóar. A Hospodin k němu řekl: Tuto zem, již jsem přísahou slíbil Abráhámovi, Isákovi a Jákóbovi výrokem: Chci ji dát tvému semeni - dal jsem ti ji tvýma očima uvidět, přejít tam však nesmíš. A Mojžíš, nevolník Hospodinův, tam, v zemi Móáva, na příkaz Hospodinův umřel, a pohřbil ho v průrvě v zemi Móáva proti Béth-Peóru, a le nikdo po tento den jeho hrob nezná. A Mojžíš byl při své smrti ve věku sta a dvaceti let; jeho oko nevyhaslo, aniž prchla jeho životní síla. A Isráélovy děti se na třicet dní jaly Mojžíše ve stepích Móáva oplakávat; pak se dni smutečního pláče pro Mojžíše dovršily. A Jóšua, syn Núnův, byl naplněn duchem moudrosti, neboť na něho Mojžíš položil své ruce, a Isráélovy děti k němu obrátily sluch, i jali se činit podle toho, co Hospodin Mojžíšovi rozkázal. Nepovstal však již v Isráélovi prorok jako Mojžíš, jehož by byl Hospodin znal tváří v tvář stran všech znamení a zázraků, jež ho Hospodin poslal vykonat v zemi Egypta na faraonovi a na všech jeho služebnících a na vší jeho zemi, a stran vší síly ruky a stran vší veliké hrůzy, již Mojžíš před očima všeho Isráéle uskutečnil. A po smrti Mojžíše, nevolníka Hospodinova, se stalo, že Hospodin k Jóšuovi, synu Núnovu, pobočníku Mojžíšovu, pronesl výrok: Mojžíš, můj nevolník, je mrtev; a nyní vstaň, přejdi tento Jordán, ty i všechen tento lid, do země, již se já jim, Isráélovým dětem, chystám dát. Každé místo, v něž bude šlapat chodidlo vaší nohy, - dal jsem je vám, podle toho, jak jsem promluvil k Mojžíšovi; od pustiny a tohoto Levánónu a ž po tu velikou řeku, řeku Peráth, všechna země Chittím a ž po to veliké moře od zacházení slunce bude vaším územím. Nikdo se, po všechny dni tvého života, nebude moci postavit tvé tváři; jak jsem byl s Mojžíšem, budu s tebou, nebudu se tě vzdávat ani tě opouštět. Buď silný a buď odvážný, neboť ty tento lid budeš podělovat dědictvím země, již jsem jejich otcům přísahou slíbil dát jim. Jen buď silný a měj velikou odvahu dbát o chování podle všeho zákona, jejž ti Mojžíš, můj nevolník, rozkázal; nesmíš se od něho odchýlit v pravo a ni v levo, abys docházel prospěchu všude, kde budeš chodit; kniha tohoto zákona se nesmí vzdálit od tvých úst, nýbrž o ní budeš rozjímat dnem i nocí, abys mohl dbát o chování podle všeho toho, co je v ní psáno, neboť pak budeš moci přivést svou cestu ke zdaru a pak budeš docházet prospěchu. Zda jsem ti nerozkázal: Buď silný a buď odvážný? Nechť se neděsíš a nestrachuješ, neboť všude, kde budeš chodit, s tebou bude Hospodin, tvůj Bůh. A Jóšua rozkázal předákům lidu výrokem: Projděte středem tábora a lidu rozkažte výrokem: Připravte si stravu, neboť ještě tři dni a budete přecházet tento Jordán k přistoupení k zaujetí země, již se vám Hospodin, váš Bůh, k zaujetí jí chystá dát. A k Reúvénímu a ke Gádímu a k polovině kmene Menaššéova pronesl Jóšua výrok: Třeba si pamatovat to, co vám Mojžíš, nevolník Hospodinův, rozkázal výrokem: Hospodin, váš Bůh, se chystá dát vám klid; a no, dal vám tuto zem; vaše ženy, vaše drobotina a vaše stáda budou zůstávat v zemi, již vám dal Mojžíš na této straně Jordánu, a vy sešikováni budete přecházet před tváří svých bratrů, všichni zdatní hrdinové, a budete jim pomáhat, než bude Hospodin chtít dát vašim bratrům klid jako vám, takže i oni zaujmou zem, již se jim Hospodin, váš Bůh, chystá dát; pak se budete moci vrátit k zemi svého vlastnictví a zaujmout ji, již vám Mojžíš, nevolník Hospodinův, dal na této straně Jordánu, od vzcházení slunce. I odpověděli Jóšuovi výrokem: Vše, co jsi nám rozkázal, budeme činit, a všude, kam nás budeš posílat, půjdeme; jak jsme ve vše m poslouchali na Mojžíše, tak budeme poslouchat na tebe, jen nechť je Hospodin, tvůj Bůh, s tebou, jako byl s Mojžíšem; Každý, kdo se bude vzpírat tvým ústům a nebude poslouchat tvých slov stran všeho, co budeš rozkazovat, bude muset být usmrcen; jen buď silný a buď odvážný. A Jóšua, syn Núnův, ze Šittím tajně vyslal dva muže jako vyzvědače s výrokem: Odeberte se, shlédněte zem a Jeríchó. Odebrali se tedy a přišli v dům ženy, nevěstky, jejíž jméno bylo Rácháv, a ubytovali se tam. A králi Jerícha byla podána zpráva výrokem: Hle, přišli sem té to noci muži z Isráélových synů, propátrat zem. I poslal král Jerícha k Ráchávi vzkaz: Vyveď ty muže, ty, již k tobě přišli, kteří přišli do tvého domu, neboť přišli propátrat všechnu zem. A ta žena byla tu dvojici mužů vzala a ukryla ji, i řekla: Ano, ti muži ke mně přišli, a le nevěděla jsem, odkud oni jsou, a když se měla brána zavírat, za tmy, vyšli ti muži; nevím, kam ti muži odešli. Žeňte se rychle za nimi, ať je můžete dostihnout. A le ona je byla vyvedla na střechu a zahrabala je mezi lněné stonky, jež měla na střeše narovnány; a ti muži se za nimi hnali cestou k Jordánu, k brodům, a potom, jak vyšli ti, již se za nimi hnali, zavřeli bránu. A dříve než oni uléhali, tu k nim ona vystoupila na střechu a řekla k těm mužům: Vím, že Hospodin dal tu to zem vám a že na nás padl děs z vás a že všichni obyvatelé té to země z vás zmalomyslněli, neboť jsme uslyšeli, jak Hospodin při vašem vycházení z Egypta před vaší tváří vysušil vody moře Rákosí, a co jste učinili dvěma králům Emórího, kteří byli na druhé straně Jordánu, Síchónovi a Ógovi, jež jste uvedli v odevzdání, to když jsme uslyšeli, roztálo naše srdce a vaší příčinou v nikom nezůstal duch, neboť Hospodin, váš Bůh, on je Bohem v nebesích shora i na zemi zespod. Nyní mi tedy, prosím, při Hospodinu přisáhněte, - neboť jsem vůči vám uskutečnila milosrdenství, - že i vy budete uskutečňovat milosrdenství vůči domu mého otce a chcete mi dát spolehlivé znamení, že budete nechávat naživu mého otce a mou matku a mé bratry a mé sestry a vše, co jim patří, a chránit naše žití před smrtí. A ti muži jí řekli: Naše žití místo vás k smrti, nebudeme-li oznamovat tuto naši věc; a až nám Hospodin dá tu to zem, stane se, že vůči tobě uskutečníme milosrdenství a věrnost. I spustila je po provaze skrze okno, neboť její dům byl v stěně zdi a ve zdi ona bydlela; a řekla jim: Jděte do hor, aby na vás nemohli připadnout pronásledovatelé, a tam se na tři dni můžete uchýlit až do návratu pronásledovatelů, a potom můžete jít svou cestou. A ti muži k ní řekli: My budeme nevinni stran této tvé přísahy, jíž jsi nám dala přisáhnout, - hle, až my budeme vstupovat v tu to zem, musíš uvázat v okno, jímž jsi nás spustila, tuto šňůrku z šarlatových nití, a shromáždit svého otce a svou matku a své bratry a všechen dům svého otce k sobě do domu; a stane se, že každý, kdo bude vycházet z dveří tvého domu na ulici - jeho krev na jeho hlavu a my budeme nevinni, a le každý, kdo bude s tebou v domě, - jeho krev na naši hlavu, bude-li na něm ruka. A le budeš-li tuto naši věc prozrazovat, pak budeme stran této tvé přísahy, jíž jsi nám dala přisáhnout, nevinni. I řekla: Podle vašich slov, tak to bude. A propustila je, i odešli; a uvázala šarlatovou šňůrku v okno. A oni odešli a vstoupili do hor a zůstali tam po tři dni, než se pronásledovatelé vrátili; a pronásledovatelé po celé cestě hledali a nenašli. A ti dva muži se vrátili, totiž sestoupili z hor a přešli a přišli k Jóšuovi, synu Núnovu, a vyrozprávěli mu všechny věci, jež se jim přihodily; a řekli k Jóšuovi: Věru dal Hospodin všechnu tu zem v naši ruku, neboť všichni obyvatelé té země z nás zmalomyslněli. A Jóšua za jitra časně vstal, i dali se na cestu ze Šittím a přišli až po Jordán, on a všechny Isráélovy děti, a dříve než přecházeli, uložili se tam. A po uplynutí tří dní se stalo, že soudcové prošli středem tábora a rozkázali lidu výrokem: Jak uvidíte skříňku smlouvy Hospodina, svého Boha, a lévíovské kněží, nesoucí ji, pak se vy budete dávat na cestu ze svého místa a půjdete za nimi; jen nechť je mezi vámi a mezi ní vzdálenost asi dvou tisíc loket stran míry, nechť se k ní nepřibližujete, abyste poznávali cestu, jíž máte jít, neboť jste tou cestou doposud nepřešli. A Jóšua k lidu řekl: Posvěťte se, neboť zítra bude Hospodin vprostřed vás činit divné věci. A ke kněžím Jóšua pronesl výrok: Uchopte skříňku smlouvy a přejděte před tváří lidu. Uchopili tedy skříňku smlouvy a před tváří lidu vykročili. A Hospodin řekl k Jóšuovi: Tohoto dne chci počít vyvyšovat tě v očích všeho Isráéle, aby věděli, že jako jsem byl s Mojžíšem, budu s tebou; a ty kněžím, nesoucím skříňku smlouvy, musíš rozkázat výrokem: Jak přijdete po okraj vod Jordánu, musíte v Jordánu stanout. A Jóšua řekl k Isráélovým dětem: Přistupte sem a slyšte slova Hospodina, svého Boha. A Jóšua řekl: Tímto budete moci poznat, že vprostřed vás je živý Bůh, jenž bude umět před vaší tváří veskrze vypudit Kenáaního a Chittího a Chivvího a Perizzího a Girgášího a Emórího a Jevúsího. Hle, skříňka smlouvy Pána vší země před vaší tváří prochází Jordánem; a nyní si vezměte dvanáct mužů z Isráélových kmenů, po jednom muži na kmen; a za spočinutí chodidel nohou kněží, nesoucích skříňku Hospodina, Pána vší země, ve vodách Jordánu se stane, že vody Jordánu, vody, jež shora stékají, budou rozťaty a zastaví se - jeden mandel! A při nástupu cesty lidu od jejich stanů k přecházení Jordánu se stalo, že kněží nesli skříňku smlouvy před tváří lidu; a jak nesoucí skříňku přišli až po Jordán a nohy kněží, nesoucích skříňku, se smočily v okraji vod (a Jordán bývá po všechny dni žně pln, nad všechny své břehy ), tu se vody zastavily; ty, jež stékají shora, se pozvedly - jeden mandel! - velmi daleko od Ádámu, města, jež je stranou od Carthánu; a ty, jež stékají k moři stepi, moři Soli, vymizely, byly odříznuty, a lid, ti přešli naproti Jeríchu; a kněží, nesoucí skříňku smlouvy Hospodinovy, stáli pevně na suchu vprostřed Jordánu, zatímco přecházeli, všechen Isráél, po suchu, než dovršili, všechen národ, přechod Jordánu. A jak dovršili, všechen národ, přechod Jordánu, stalo se, že Hospodin pronesl k Jóšuovi výrok: Vezměte si z lidu dvanáct mužů, po jednom muži z kmene, a rozkažte jim výrokem: Vyneste si odtud, zprostřed Jordánu, se stanoviště nohou kněží v pevné m postavení, dvanáct kamenů a přepravte je s sebou a uložte je v nocležišti, v němž budete nocovat té to noci. A Jóšua zavolal na těch dvanáct mužů, jež určil z Isráélových synů, po jednom muži z kmene, a řekl jim Jóšua: Přejděte ke skříňce Hospodina, svého Boha, doprostřed Jordánu a každý si vyzvedněte na své rameno jeden kámen, podle počtu kmenů Isráélových dětí, aby toto bylo znamením vprostřed vás, když se v budoucnosti vaše děti budou tázat výrokem: Čím vám jsou tyto kameny? - pak jim budete moci říci, že vody Jordánu byly rozťaty před skříňkou smlouvy Hospodinovy při jejím průchodu Jordánem, rozťaty byly vody Jordánu, a tyto kameny jsou k připomínání Isráélovým dětem navždy A Isráélovi synové učinili podle toho, co Jóšua rozkázal, a vynesli zprostřed Jordánu dvanáct kamenů podle toho, co Hospodin promluvil k Jóšuovi, podle počtu kmenů Isráélových dětí, a přepravili je s sebou do nocležiště a uložili je tam. A dvanáct kamenů postavil Jóšua vprostřed Jordánu, kde bylo stanoviště nohou kněží, nesoucích skříňku smlouvy, a jsou tam po tento den; a kněží, nesoucí skříňku, stáli vprostřed Jordánu až do naplnění každého slova, jež Hospodin rozkázal Jóšuovi proslovit k lidu podle všeho, co Jóšuovi rozkázal Mojžíš. A lid spěšně přešel; a jak lid dovršil svůj přechod, stalo se, že před tváří lidu přešla skříňka Hospodinova a kněží. Přešli i synové Reúvénovi a synové Gádovi a polovina kmene Menaššéova, sešikováni před tváří Isráélových dětí, podle toho, co k nim promluvil Mojžíš. Asi čtyřicet tisíc vyzbrojených do vojenské služby přešlo před tváří Hospodinovou k boji do stepí Jerícha. V onen den vyvýšil Hospodin Jóšuu v očích všeho Isráéle, i pojali ho v úctu, jak byli pojali v úctu Mojžíše, na všechny dni jeho života. A Hospodin k Jóšuovi promluvil výrokem: Rozkaž kněžím, nesoucím skříňku svědectví, a ť vystoupí z Jordánu. A Jóšua kněžím rozkázal výrokem: Vystupte z Jordánu. A když kněží, nesoucí skříňku smlouvy Hospodinovy, zprostřed Jordánu vystoupili, stalo se (chodidla nohou kněží se odlepila na sucho ), že se vody Jordánu vrátily k svému místu a tekly jako předtím přes všechny své břehy. Lid tedy, ti vystoupili z Jordánu v desátý den prvního měsíce; a uložili se v Gilgále na okraji Jerícha, od vzcházení. A Jóšua v Gilgále postavil těchto dvanáct kamenů, jež vzali z Jordánu, a pronesl k Isráélovým dětem výrok: Když se vaše děti v budoucnosti budou svých otců tázat výrokem: Co tyto kameny? - pak své děti budete uvědomovat výrokem: Isráél přešel tento Jordán po souši, neboť Hospodin, váš Bůh, vody Jordánu vysušil před vaší tváří, než jste přešli, jako učinil Hospodin, váš Bůh, s mořem Rákosí, jež před naší tváří vysušil až do našeho přejití, aby znaly všechny národnosti země ruku Hospodinovu, že ona je silná, aby pojaly Hospodina, vašeho Boha, na všechny dni v úctu. A jak uslyšeli všichni králové Emórího, kteří byli na druhé straně Jordánu k západu, a všichni králové Kenáaního, kteří byli u moře, že Hospodin před tváří Isráélových dětí vysušil vody Jordánu až do jejich přejití, stalo se, že jejich srdce roztálo a příčinou Isráélových dětí v nich již nebylo ducha. V onen čas řekl Hospodin k Jóšuovi: Zhotov si kamenné nože a zase obřež Isráélovy syny, po druhé. Jóšua si tedy kamenné nože zhotovil a obřezal Isráélovy syny na pahorku Arálóth. A toto je příčina, proč Jóšua obřezával: Všechen lid, jenž vyšel z Egypta, mužští, všichni bojovníci, pomřeli v pustině na cestě, když z Egypta vyšli; všechen lid, ti, kdo vyšli z Egypta, byli ovšem obřezáni, a le všechen lid, ti, kdo se narodili v pustině na cestě, když z Egypta vyšli, - ty neobřezávali. Ano, čtyřicet let prochodily Isráélovy děti pustinou, až do vymizení všeho národa bojovníků, těch, kdo vyšli z Egypta, kteří neuposlechli na hlas Hospodinův, jimž Hospodin přisáhl neukázat jim zem, již jejich otcům přísahou slíbil dát nám, zemi přetékající mlékem a medem; a jejich syny, ty, kdo povstali místo nich, ty Jóšua obřezal, neboť byli neobřezáni, neboť je na cestě neobřezávali. A jak skončili, všechen národ, s obřezáváním, stalo se, že až do svého vyhojení zůstali na svém v táboře. A Hospodin k Jóšuovi řekl: Dnes jsem z vás odvalil hanbu Egypta. Nazvali tedy jméno onoho místa Gilgál - až po tento den. A Isráélovy děti se v Gilgálu uložily; i uspořádali minutí, ve čtrnáctý den měsíce navečer ve stepích Jerícha; a nazítří po minutí jedli z úrody té země, nekvašené chleby a pražené, právě v tento den. A nazítří, při jejich jedení z úrody té země, přestala mana, takže Isráélovy děti již many neměly, nýbrž v onom roce jedli z úrod země Kenáanu. A při Jóšuově pobytu u Jerícha se stalo, že povznesl své oči a pohleděl, a hle, naproti němu stojící muž a v jeho ruce jeho vytasený meč; a Jóšua k němu přikročil a řekl mu: Zda jsi ty při nás či při našich protivnících? I řekl: Ne, nýbrž já jsem Velitel vojska Hospodinova; nyní jsem přišel. A Jóšua padl na svou tvář k zemi a poklonil se a řekl mu: Co chce můj pán promluvit k svému nevolníku? A Velitel vojska Hospodinova k Jóšuovi řekl: Zuj svůj sandál ze své nohy, neboť místo, na němž ty stojíš, - ono je svaté. A Jóšua tak učinil. A Jeríchó před tváří Isráélových synů zavíralo a bylo zavíráno; nebylo vycházejícího a nebylo vstupujícího. A Hospodin k Jóšuovi řekl: Viz, vy dal jsem Jeríchó a jeho krále, zdatné hrdiny, v tvou ruku; i obejdete město, všichni bojovníci, pochodem okolo města, jedenkrát; tak budete činit po šest dní, a sedm kněží, ti ponesou před skříňkou sedm trub, rohů beranů. A v sedmý den budete město obcházet sedmkrát a kněží budou na ty trouby troubit, a při prodlouženém troubení na roh berana, při vašem uslyšení hlasu trouby, se stane, že všechen lid, ti budou pokřikovat velikým pokřikem a zeď města se zhroutí a lid, ti vystoupí, každý před sebe. A Jóšua, syn Núnův, zavolal na kněží a řekl k nim: Uchopte skříňku smlouvy, a sedm kněží, ti ponesou před skříňkou Hospodinovou sedm trub, rohů beranů. A k lidu řekl: Nastupte a obejděte město, a vyzbrojení budou pochodovat před skříňkou Hospodinovou. A jak Jóšua k lidu promluvil, stalo se, že sedm kněží, nesoucích před tváří Hospodinovou sedm trub, rohů beranů, ti nastoupili a jali se troubit na ty trouby, a za nimi šla skříňka smlouvy Hospodinovy a před tváří kněží, troubících na trouby, šli vyzbrojení; a za skříňkou za stálého troubení na trouby šel zadní voj. A lidu Jóšua rozkázal výrokem: Nesmíte pokřikovat, aniž se smíte ozývat svým hlasem, aniž smí vyjít slovo z vašich úst až do dne, kdy k vám řeknu: Pokřikujte; pak budete pokřikovat. Dal tedy skříňce Hospodinově obejít město pochodem okolo, jedenkrát; pak vstoupili do tábor a a v táboře přenocovali. A za jitra Jóšua časně vstal a kněží uchopili skříňku Hospodinovu, a sedm kněží nesoucích před skříňkou Hospodinovou sedm trub, rohů beranů, ti šli za stálého troubení na trouby, a před jejich tváří šli vyzbrojení, a za skříňkou Hospodinovou šel za stálého troubení na trouby zadní voj; i obešli v druhý den jedenkrát město a vrátili se do tábor a. Tak činili po šest dní. A v sedmý den se stalo, že časně vstali, při vzcházení úsvitu, a podle téhož pokynu obešli město sedmkrát - jen v tento den obešli město sedmkrát; a po sedmé se stalo (kněží se jali troubit na trouby ), že Jóšua k lidu řekl: Pokřikujte, neboť Hospodin vám to to město vy dal, a stane se to to město odevzdaným Hospodinu, ono i vše, co je v něm, jen Rácháv, nevěstka, zůstane naživu, ona a všichni, kdo jsou s ní v domě, neboť přechovala posly, jež jsme vyslali. Vy se však jen chraňte před tím, co bude odevzdáno, aby se ne stalo, že byste v odevzdání uváděli, a le z toho, co bude odevzdáno, vzali a tak tábor Isráélův odevzdaným učinili a v neštěstí jej uvrhli. A všechno stříbro a zlato a náčiní z mosazi a železa, ono bude svaté Hospodinu, musí přijít do pokladnice Hospodinovy. Lid se tedy jal pokřikovat, zatímco troubili na trouby; a jak lid uslyšel hlas trouby a když se lid jal velikým pokřikem pokřikovat, zhroutila se zeď a lid vystoupil do města, každý před sebe, i dobyli města a vše, co ve městě bylo, uvedli v odevzdání ostřím meče, od muže a ž po ženu, od mladíka a ž po starce a po hovězí dobytče a drobné dobytče a osla. A těm dvěma mužům, kteří proslídili zem, Jóšua řekl: Vstupte v dům té ženy, nevěstky, a vyveďte odtamtud tu ženu a všechny, kdo k ní patří, podle toho, co jste jí přísahou slíbili. Ti mladíci, vyzvědači, tedy přišli a vyvedli Rácháv a jejího otce a její matku a její bratry a všechny, kdo k ní patřili, vyvedli všechny její příbuzné a nechali je zevně vůči táboru Isráélovu. A město spálili ohněm, i vše, co v něm bylo, jen stříbro a zlato a náčiní z mosazi a železa dali do pokladnice domu Hospodinova, a Rácháv, nevěstku, a dům jejího otce a všechny, kdo k ní patřili, nechal Jóšua naživu, a zůstala vprostřed Isráéle až po tento den, neboť přechovala vyzvědače, jež Jóšua vyslal proslídit Jeríchó. A v onen čas přisáhl Jóšua výrokem: Budiž před tváří Hospodinovou proklet muž, jenž bude stavět a budovat toto město, Jeríchó! Za svého prvorozeného je bude zakládat a za svého nej mladšího bude nasazovat jeho vrata. A s Jóšuou byl Hospodin a zvěst o něm se do stala v celou zem. A le Isráélovy děti se při tom, co bylo odevzdáno, dopustily vyslovené nepoctivosti, neboť Áchán, syn Karmího, syna Zavdího, syna Zerachova, patřící k větvi Júdově, z toho, co bylo odevzdáno, vzal, takže proti Isráélovým dětem vzplál Hospodinův hněv. A Jóšua z Jerícha vyslal muže do Aj e, jež byla u Béth-Ávenu, na východ vůči Béth-Élu, a pronesl k nim výrok: Vystupte a prosliďte zem. Ti muži tedy vystoupili a proslídili Aj, a když se k Jóšuovi vrátili, řekli k němu: Nechť nevystupuje všechen lid; nechť vystupují asi dva tisíce mužů nebo asi tři tisíce mužů, ti budou moci Aj porazit, nemusíš tam hnát všechen lid, neboť oněch je málo. Vystoupili tam tedy, z lidu asi tři tisíce mužů, kteří před tváří mužů Aje prchli, a muži Aje z nich pobili asi třicet a šest mužů a od brány je pronásledovali až po Ševárím a na sestupu je bili. A srdce lidu roztálo a stalo se jako by vodou. A Jóšua roztrhl své šatstvo a padl před skříňkou Hospodinovou na svou tvář k zemi, až do večera, on a Isráélovi starší, a jali se vyhazovat prach na své hlavy, a Jóšua řekl: Běda, Pane, Hospodine, proč jsi vlastně tento lid převedl přes Jordán k vy dání nás v ruku Emórího, k vyhubení nás? Že jsme se nespokojili, a bychom zůstali na druhé straně Jordánu! Ach, Pane, co mám říci poté, co Isráél k tváři svých nepřátel obrátil šíji? To bude slyšet Kenáaní a všichni obyvatelé země a postaví se vůkol proti nám a vytnou naše jméno ze země - a co chceš učinit pro své veliké jméno? A Hospodin k Jóšuovi řekl: Vstaň si - nač toto, že ty padáš na svou tvář? Isráél zhřešil, a dokonce přestoupili mou smlouvu, již jsem jim rozkázal, a dokonce vzali z toho, co je odevzdáno, to dokonce ukradli, to dokonce zatajili, to dokonce uložili mezi své věci! Isráélovi synové tedy nebudou moci obstát před tváří svých nepřátel, budou k tváři svých nepřátel otáčet šíji, neboť se stali čímsi odevzdaným; nebudu nadále s vámi, nechcete-li vymýtit to, co je odevzdáno, zprostřed sebe. Vstaň, posvěť lid, a řekni: Posvěťte se na zítřek, neboť Hospodin, Isráélův Bůh řekl takto: Vprostřed tebe, Isráéli, je cosi odevzdané ho; nebudeš moci obstát před tváří svých nepřátel až do vašeho odklizení toho, co je odevzdáno, zprostřed vás. Za jitra tedy budete přiváděni blíže po svých kmenech a stane se, že kmen, jejž Hospodin bude zachycovat, bude přistupovat po čeledích, a čeleď, již Hospodin bude zachycovat, bude přistupovat po domech, a dům, jejž Hospodin bude zachycovat, bude přistupovat po mužích; a stane se, že ten, kdo bude zachycen s tím, co je odevzdáno, bude muset být spálen ohněm, on i všichni, kdo k němu patří, neboť přestoupil smlouvu Hospodinovu, a no, že spáchal v Isráélovi bezbožnost. Jóšua tedy za jitra časně vstal a dal Isráéli přistupovat po jeho kmenech a zachycen byl kmen Júdův; dal tedy přistupovat čeledím Júdovým a zachytil čeleď Zarchího; dal tedy přistupovat čeledi Zarchího po mužích a zachycen byl Zavdí; dal tedy přistupovat jeho domu po mužích a zachycen byl Áchán, syn Karmího, syna Zavdího, syna Zerachova, patřící k větvi Júdově. A Jóšua k Áchánovi řekl: Nuže, můj synu, slož poctu Hospodinu, Bohu Isráélovu, a učiň mu vyznání, a oznam mi, prosím, co jsi provedl, nechť to přede mnou netajíš. A Áchán Jóšuovi odpověděl a řekl: Já jsem opravdu vůči Hospodinu, Bohu Isráélovu, zhřešil a učinil jsem tak a tak: Když jsem mezi lupem uviděl jeden pěkný plášť ze Šineáru a dvě stě šeklů stříbra a jednu tyč ze zlata, její ž váha byla padesát šeklů, tu se mi toho zachtělo a vzal jsem to a hle, je to zahrabáno v zemi vprostřed mého stanu, a stříbro pod ním. Jóšua tedy vyslal posly, ti doběhli do stanu, a hle, byl zahrabán v zemi a stříbro pod ním; vzali to tedy zprostřed stanu a přinesli to k Jóšuovi a ke všem Isráélovým dětem a vyložili to před tvář Hospodinovu. A Jóšua, a s ním všechen Isráél, vzal Áchána, syna Zerachova, a to stříbro a ten plášť a tu tyč ze zlata a jeho syny a jeho dcery a jeho skot a jeho osly a jeho drobný dobytek a jeho stan a vše, co mu patřilo, a vyvedli je údolím Áchór a Jóšua řekl: Co jsi nás uvrhl do neštěstí? V tento den tě do neštěstí bude uvrhovat Hospodin! A zaházeli ho, všechen Isráél, kamením a spálili ho ohněm a zasypali ho kameny a navršili na něho velikou hromadu kamenů, až po tento den; a Hospodin se od vrátil od žáru svého hněvu. Proto nazval i jméno onoho místa Údolí Áchór, až po tento den. A Hospodin k Jóšuovi řekl: Nechť se nebojíš, aniž se budeš strachovat; vezmi s sebou všechen bojovný lid a vstaň, vystup k Aj i; viz, vy dal jsem krále Aje a jeho lid a jeho město a jeho zem v tvou ruku, i učiníš Aji a jejímu králi jako jsi učinil Jeríchu a jeho králi, jen lup z ní a její dobytek si budete brát za kořist. Polož si k městu zálohu zpoza něho. Jóšua tedy vstal, i všechen bojovný lid, k vystoupení k Aj i; a Jóšua vybral třicet tisíc mužů, zdatných hrdinů, jež v noc i vyslal a rozkázal jim výrokem: Vizte, vy budete v záloze u města odzadu k městu; nechť se od města velmi nevzdalujete, nýbrž budete vy všichni připraveni. A já a všechen lid, jenž je se mnou, - budeme se přibližovat k městu, a když nám budou vycházet vstříc jako poprvé, stane se, že budeme před jejich tváří prchat, i půjdou ven za námi, až než je od města oddálíme, neboť budou říkat: Prchají před naší tváří, jako poprvé, - i budeme před jejich tváří prchat, a vy budete povstávat ze zálohy a zmocníte se města, a Hospodin, váš Bůh, je vy dá ve vaši ruku. A jak město opanujete, stane se, že město budete ohněm podpalovat; budete jednat podle slova Hospodinova. Vizte, rozkázal jsem vám. Jóšua je tedy vyslal, i odešli k místu, kde měli číhat, a zůstali mezi Béth-Élem a mezi Ají, od západu vůči Aji; a Jóšua v onu noc přenocoval vprostřed lidu. A za jitra Jóšua časně vstal a podrobil lid přehlídce a vystoupil, on i starší Isráélovi, před tváří lidu k Aj i, a všechen bojovný lid, jenž byl s ním, ti vystoupili a přiblížili se a přišli před město, i uložili se od severu vůči Aji; a mezi nimi a mezi Ají byla průrva; a vzal i asi pět tisíc mužů a položil i je jako zálohu mezi Béth-Él a mezi Aj od západu vůči městu. Tak rozestavili lid: všechen tábor, jenž byl od severu vůči městu, i jeho zálohu od západu vůči městu; a Jóšua v onu noc odešel v střed údolí. To jak uviděl král Aje, stalo se, že muži města pospíšili a časně vstali a vytáhli vstříc Isráéli k boji, on a všechen jeho lid, na určené místo před step, a le on nevěděl, že má odzadu k městu zálohu. A Jóšua a všechen Isráél se před jejich tváří dali porazit a jali se prchat cestou k pustině; a všechen lid, jenž byl ve městě, ti byli svoláni, aby se hnali za nimi, i rozehnali se za Jóšuou a dali se odlákat od města, a v Aji a Béth-Élu nezbyl nikdo, kdo by nebyl vytáhl za Isráélem, nýbrž město otevřené opustili a za Isráélem se rozehnali. A Hospodin k Jóšuovi řekl: Rozpřáhni se oštěpem, jenž je v tvé ruce, k Aji, neboť ji chci vy dat v tvou ruku. Jóšua se tedy oštěpem, jenž byl v jeho ruce, rozpřáhl k městu a záloha v chvatu povstala ze svého místa, i rozběhli se, jak napřáhl svou ruku, a vnikli v město a dobyli ho a spěšně město ohněm podpálili. A muži města se otočili za sebe a pohleděli, a hle, k nebesům stoupal kouř z města, i nebylo v nich sil k uprchnutí tam či tam; a lid prchající v pustinu se obrátil na pronásledovatele. A když Jóšua a všechen Isráél uviděli, že záloha města dobyla a že kouř z města stoupá, vrátili se a jali se muže města bít; a onino jim z města vyšli vstříc, i ocitli se vprostřed Isráéle, tito odtud a tito odtud, a bili je, až jim nezbylo přeživšího a ni uniknuvšího. A krále Aje chytili živého a přivedli ho k Jóšuovi. A jak Isráél dokončil zabíjení všech obyvatel Aje v poli, v pustině, do níž je zahnali, a oni všichni padli ostřím meče, až do jejich vymizení, stalo se, že se všechen Isráél vrátil do Aj e a vybili ji ostřím meče, a všech padlých v onen den, od muže po ženu, bylo dvanáct tisíc, všech lidí v Aji; a Jóšua svou ruku, jíž se rozpřáhl oštěpem, nestáhl zpět, než všechny obyvatele Aje uvedl i v odevzdání. Jen dobytek a lup z onoho města si vzal Isráél za kořist podle slova Hospodinova, jež přikázal Jóšuovi. A Jóšua Aj spálil a učinil ji kupou sutin, trvalou, až po tento den. A krále Aje až do času večera pověsil i na strom a za zacházení slunce Jóšua rozkázal, a ť jeho mrtvolu ze stromu sejmou, i hodili ji ke vchodu brány města a navršili na ni velikou hromadu kamenů, až po tento den. Tehdy Jóšua na hoře Éválu budoval Hospodinu, Isráélovu Bohu, oltář podle toho, co rozkázal Mojžíš, nevolník Hospodinův, Isráélovým dětem, jak bylo napsáno v knize Mojžíšova zákona, oltář z neporušených kamenů, nad nímž nezamával i železem, a jali se na něm vznášet vzestupné oběti Hospodinu a obětovat oběti pokojných hodů. A na ty kameny tam napsal i opis Mojžíšova zákona, jejž napsal před tváří Isráélových dětí. A všechen Isráél a jeho starší a předáci a jeho soudcové stáli odtud a odtud vůči skříňce a před lévíovskými kněžími, skříňku smlouvy Hospodinovy nosícími, jak cizinec, tak domácí, polovina jich naproti hoře Gerizzím a polovina jich naproti hoře Éválu, podle toho, co rozkázal Mojžíš, nevolník Hospodinův, k žehnání lidu Isráélova nejprve. A potom přečetl všechna slova Mojžíšova zákona, požehnání i zlořečení, podle všeho v knize zákona napsaného; nebylo slova ze všeho, co Mojžíš rozkázal, jež by Jóšua přede vším sejitím Isráélovým, i ženami a drobotinou, i cizinci, již vprostřed nich chodili, nebyl přečetl. To, jak uslyšeli všichni králové, kteří byli na této straně Jordánu, v horách i v nížině a na celém pobřeží velikého moře naproti Levánónu, Chittí a Emórí a Kenáaní a Perizzí a Chivví a Jevúsí, stalo se, že se spolu v jedné mysli shromáždili bojovat s Jóšuou a s Isráélem. A co Jóšua učinil Jeríchu a Aji, uslyšeli obyvatelé Giveónu, a ti se zase zachovali lstivě; odebrali se totiž a připravili se jakoby na cestu a vzali na své osly opotřebované pytle a měchy na víno, opotřebované a potrhané a svazované, a na své nohy opotřebované a záplatované sandály a na sebe opotřebované šatstvo, a všechen chléb jejich stravy byl vyschlý, rozdrobený. A při šli k Jóšuovi do tábora v Gilgálu a řekli k němu a k Isráélovým mužům: Přišli jsme z daleké země; nyní tedy vzhledem k nám uzavřete smlouvu. A Isráélovi muži k těm to Chivvím řekli: Ty snad bydlíš vprostřed mne, jak bych tedy mohl vzhledem k tobě uzavřít smlouvu? I řekli k Jóšuovi: My jsme tvoji nevolníci. A Jóšua k nim řekl: Kdo jste vy a odkud přicházíte? I řekli k němu: Tvoji nevolníci přišli z velmi daleké země pro jméno Hospodina, tvého Boha, neboť jsme uslyšeli zvěst o něm a o vše m, co učinil v Egyptě, a o vše m, co učinil dvěma králům Emórího, kteří byli na druhé straně Jordánu, Síchónovi, králi Chešbónu, a Ógovi, králi Bášánu, jenž byl v Aštáróth. Naši starší a všichni obyvatelé naší země k nám tedy pronesli výrok: Vezměte ve své ruce stravu na cestu a jděte jim vstříc, a řekněte k nim: My jsme vaši nevolníci; nyní tedy vzhledem k nám uzavřete smlouvu. Toto je náš chléb; horký jsme si jej vzali za zásobu potravy ze svých domů v den našeho vyjití k odchodu k vám, a nyní, hle, je vyschlý a rozdrobený; a tyto měchy na víno, jež jsme naplnili, byly nové, a hle, jsou potrhané, a toto naše šatstvo a sandály se velmi dlouhou cestou opotřebovaly. I vzali ti muži z jejich stravy, a le neotázali se úst Hospodinových; a Jóšua s nimi sjednal pokoj a uzavřel vzhledem k nim smlouvu o ponechání jich naživu, již jim náčelníci shromáždění přísahou stvrdili. A po uplynutí tří dní po tom, co vzhledem k nim uzavřeli smlouvu, se stalo, že uslyšeli, že oni k nim mají blízko a že oni bydlí vprostřed nich. A Isráélovi synové se dali na cestu a v třetí den přišli k jejich městům; a jejich města byla: Giveón a Kefírá a Beéróth a Kirjath-jeárím; a Isráélovi synové je nevybili, protože jim náčelníci shromáždění přisáhli při Hospodinu, Isráélovu Bohu; a všechno shromáždění se na náčelníky jalo reptat. A všichni náčelníci ke všemu shromáždění řekli: My jsme jim přisáhli při Hospodinu, Isráélovu Bohu, a nyní na ně nesmíme sáhnout. Toto jim musíme učinit, totiž nechat je naživu, a ť na nás není rozhněvání pro přísahu, jíž jsme jim přisáhli. Náčelníci k nim tedy řekli: Musejí zůstat naživu; i stali se všemu shromáždění štípači dříví a čerpači vody podle toho, co k nim náčelníci promluvili. A Jóšua je povolal a promluvil k nim výrokem: Proč jste nás obelstili výrokem: My jsme z velmi daleka od vás, a č vy bydlíte vprostřed nás? Nyní tedy jste vy prokleti a nemůže přestat být nevolníkem nikdo z vás, a budete štípači dříví a čerpači vody pro dům mého Boha. I odpověděli Jóšuovi a řekli: Proto že tvým nevolníkům bylo s jistotou oznámeno, že Hospodin, tvůj Bůh, rozkázal Mojžíšovi, svému nevolníku, dát vám všechnu tu to zem a před vaší tváří všechny obyvatele té země vymýtit, takže jsme z vás pocítili velikou bázeň o svá žití a učinili jsme tuto věc. Nyní tedy, hle, my - jsme v tvé ruce, učiň nám, co je v tvých očích dobré a co správné učinit. Tak jim tedy učinil, totiž vyprostil je z ruky Isráélových synů, takže je nepozabíjeli; a v onen den je Jóšua ustanovil štípači dříví a čerpači vody pro shromáždění a pro oltář Hospodinův až po tento den na místo, jež on bude chtít vyvolit. A jak Adóní-cedek, král Jerúsaléma, uslyšel, že Jóšua dobyl Aje a uvedl ji v odevzdání (jak učinil Jeríchu a jeho králi, tak učinil Aji a jejímu králi ), a že obyvatelé Giveónu s Isráélem uzavřeli mír a jsou vprostřed něho, stalo se, že se velmi ulekli, proto že Giveón byl veliké město, jako jedno z měst královských, a že on byl větší než Aj a všichni jeho muži byli hrdinové. Adóní-cedek, král Jerúsaléma, tedy poslal k Chóhamovi, králi Chevrónu, a k Pireámovi, králi Jarmúthu, a k Jáfiovi, králi Láchíše, a k Devírovi, králi Eglónu, vzkaz: Vystupte ke mně a pomozte mi, a ť můžeme vybít Giveón, neboť s Jóšuou a se syny Isráélovými uzavřel mír. Shromáždili se tedy a vystoupili, pět králů Emórího - král Jerúsaléma a král Chevrónu a král Jarmúthu a král Láchíše a král Eglónu, oni i všechna jejich vojska, a položili se před Giveónem a zahájili proti němu válku. A muži Giveónu poslali k Jóšuovi do tábora do Gilgálu vzkaz: Kéž neodtahuješ svou ruku od svých nevolníků - vystup rychle k nám a přines nám záchranu a pomoz nám, neboť se na nás shrnuli všichni králové Emórího, obývající pohoří. Jóšua tedy vystoupil z Gilgálu, on a s ním všechen bojovný lid, a no, všichni zdatní hrdinové, a Hospodin k Jóšuovi řekl: Nechť před nimi nepociťuješ bázeň, neboť jsem je vy dal v tvou ruku; nikdo se nebude moci postavit proti tvé tváři. A Jóšua na ně přišel náhle; po celou noc vystupoval z Gilgálu; a Hospodin je před tváří Isráéle zmátl, takže je u Giveónu porazil i velikou porážkou a pronásledoval i je cestou vzestupu k Béth-Chórónu a bili je až po Azéku a po Makkédu. A při jejich prchání před tváří Isráéle - oni byli na sestupu od Béth-Chórónu - se stalo, že na ně Hospodin z nebes házel veliké kameny až po Azéku, takže umírali; více bylo těch, kteří umřeli pod kameny toho krupobití, než těch, jež Isráélovi synové zabili mečem. Tehdy Jóšua v den Hospodinova vystavení Emórího před tvář Isráélových synů k Hospodinu promluvil a před očima Isráéle řekl: Slunce, zastav se u Giveónu, a měsíc v údolí Ajjálónu! I zastavilo se slunce a měsíc zůstal stát, dokud národ pomstou stíhal své nepřátele. (Zda to ne ní napsáno na knize Jášárově?) A slunce se zastavilo vprostřed nebes a přestalo kvapit k zacházení, asi na celý den. A nenastal den jako tento, před ním a ni po něm, stran Hospodinova vyslyšení hlasu člověka, neboť Hospodin bojoval za Isráéle. A Jóšua se vrátil, a s ním všechen Isráél, do tábora, do Gilgálu. A těch pět králů, ti prchli a uchýlili se v jeskyni v Makkédě; to bylo Jóšuovi oznámeno výrokem: Byli dopadeni, těch pět králů, uchýlivších se v jeskyni v Makkédě. A Jóšua řekl: Přivalte k ústí té jeskyně veliké kameny a pověřte muže hlídáním jí; a vy nechť nestojíte, žeňte se za svými nepřáteli, a ť můžete pobít jejich zadní voj; nechť je nenecháváte vstupovat do jejich měst, neboť je Hospodin, váš Bůh, vy dal ve vaši ruku. A jak Jóšua a Isráélovi synové dokončili jich pobíjení velmi velikou porážkou až do jejich vymizení, stalo se, že z nich přežili přeživší; ti vstoupili do opevněných měst. A všechen lid se v pokoji vrátil do tábora k Jóšuovi do Makkédy; vůbec nikdo vůči Isráélovým dětem nenaostřil svůj jazyk. A Jóšua řekl: Otevřete ústí jeskyně a vyveďte těch pět králů z jeskyně ke mně. I učinili tak a vyvedli těch pět králů z jeskyně k němu, krále Jerúsaléma a krále Chevrónu a krále Jarmúthu a krále Láchíše a krále Eglónu; a jak tyto krále k Jóšuovi vyvedli, stalo se, že Jóšua zavolal na všechny muže Isráélovy a řekl k důstojníkům bojovníků, kteří chodili s ním: Přistupte, položte své nohy na krky těchto králů. Přistoupili tedy a položili na jejich krky své nohy; a Jóšua k nim řekl: Nechť se nebojíte a nestrachujete; buďte silní a buďte odvážní, neboť takto bude Hospodin činit všem vašim nepřátelům, s nimiž vy bojujete. A potom je Jóšua pobil, a no, usmrtil je, i pověsil i je na pět stromů a na stromech zůstali pověšeni až do večera a k času zacházení slunce se stalo, že Jóšua rozkázal, a ť je ze stromů sejmou, i naházeli je do té jeskyně, kde se byli uchýlili, a na ústí té jeskyně nakladli veliké kameny, až po sám tento den. A v onen den dobyl Jóšua Makkédy a vybil ji ostřím meče, i jejího krále, a uvedl je, totiž všechny duše, jež v ní byly, v odevzdání, neponechal přežívajícího, a králi Makkédy učinil, jako učinil králi Jerícha. A od Makkédy přešel Jóšua a s ním všechen Isráél k Livně a jal se bojovat s Livnou, a Hospodin i ji vy dal v ruku Isráéle, i jejího krále, i vybil ji ostřím meče, i všechny duše, jež v ní byly, neponechal v ní přežívajícího, a jejímu králi učinil, jako učinil králi Jerícha. A od Livny přešel Jóšua a s ním všechen Isráél k Láchíši a položil se před ní a jal se proti ní bojovat, a Hospodin vy dal Láchíš v ruku Isráéle, takže jí v druhý den dobyl a vybil ji ostřím meče, podle všeho, co učinil Livně. Tehdy na pomoc Láchíši vystoupil Chórám, král Gezeru, a le Jóšua ho porazil, i všechen jeho lid, až potud, že mu neponechal přežívajícího. A od Láchíše přešel Jóšua a s ním všechen Isráél k Eglónu a položili se před ním a zaútočili na něj; a v onen den ho dobyli a vybili jej ostřím meče, a všechny duše, jež v něm byly, v onen den uvedl i v odevzdání, podle všeho, co učinil i Láchíši. A od Eglónu vystoupil Jóšua a s ním všechen Isráél k Chevrónu a zaútočili na něj a dobyli ho a vybili jej ostřím meče, i jeho krále a všechna jeho města, a všechny duše, jež v něm byly; neponechal i přežívajícího, podle všeho, co učinil i Eglónu, a uvedl i jej v odevzdání, i všechny duše, jež v něm byly. A Jóšua a s ním všechen Isráél se vrátil k Deviru a zaútočil na něj a dobyl ho i s jeho králem a se všemi jeho městy, jež vybili ostřím meče, a všechny duše, jež v něm byly, uvedli v odevzdání, neponechal i přežívajícího; jak učinil i Chevrónu, tak učinil i Deviru a jeho králi, a jak učinil i Livně a jejímu králi. Tak Jóšua vybil všechnu zem, pohoří i Negev a nížinu a svahy i se všemi jejich králi, neponechal přežívajícího, nýbrž v odevzdání uvedl vše dýchající podle toho, co rozkázal Hospodin, Isráélův Bůh. Jóšua je tedy pobil od Kádéš-barnéji a ž po Gazu a všechnu zem Góšen a ž po Giveón, a všechny tyto krále a jejich zem Jóšua podmanil jedním rázem, neboť za Isráél bojoval Hospodin, Isráélův Bůh. A Jóšua se vrátil, a s ním všechen Isráél, do tábora, do Gilgálu. To jak uslyšel Jávín, král Chácóru, stalo se, že poslal k Jóvávovi, králi Mádónu, a ke králi Šimrónu a ke králi Achšáfu a ke králům, kteří byli od severu v horách a ve stepi na jih od Kineróth a v nížině a v pahorkatinách Dóru od západu, ke Kenáaní mu od vzcházení a od západu a k Emórí mu a Chittí mu a Perizzí mu a Jevúsí mu v horách a Chivví mu pod Chermónem v zemi Micpy, a oni vytáhli a s nimi všechna jejich vojska, mnoho lidu, v množství jako písek, jenž je na břehu moře, i koní a vozů velmi mnoho, a když se všichni tito králové shromáždili, přišli a spolu se položili k boji s Isráélem k vodám Mérómu. A Hospodin k Jóšuovi řekl: Nechť před nimi nepociťuješ bázeň, neboť já se chystám zítra je všechny položit zabité před tvář Isráélovu; jejich koně budeš moci ochromit a jejich vozy popálit ohněm. Jóšua tedy a s ním všechen bojovný lid na ně k vodám Mérómu náhle přišel a vpadl mezi ně. A Hospodin je vy dal v ruku Isráélovu, takže je pobili a pronásledovali je až po veliký Cídón a po Misrefóth-majím a po údolí Micpeh od vzcházení, a pobili je až potud, že jim neponechal i přežívajícího. A Jóšua učinil podle toho, co mu Hospodin rozkázal: Ochromil jejich koně a ohněm popálil jejich vozy. A Jóšua se v onen čas vrátil a dobyl Chácóru a jeho krále skolil mečem, neboť Chácór, to byla dříve hlava všech těchto království; a všechny duše, jež v něm byly, pobili ostřím meče v odevzdání, nebyl pozůstaven nikdo dýchající; a Chácór spálil i ohněm. A všechna města těchto králů a všechny jejich krále Jóšua podmanil a vybil je ostřím meče a uvedl je v odevzdání podle toho, co rozkázal Mojžíš, nevolník Hospodinův. Jen žádné z měst, stojících na svých návrších, Isráél nespálil, s výjimkou Chácóru, jedině ten Jóšua spálil. A všechen lup z těchto měst a dobytek si Isráélovi synové vzali za kořist, jen všechny lidi pobili ostřím meče, až je vymýtili, neponechali nikoho dýchajícího; podle toho, co Hospodin rozkázal Mojžíšovi, svému nevolníku, tak rozkázal Mojžíš Jóšuovi a tak Jóšua učinil; nevypustil nic ze všeho, co Hospodin Mojžíšovi rozkázal. Jóšua tedy zabral všechnu tuto zem, pohoří i všechen Negev a všechnu zem Góšen a nížinu a step, a no, Isráélovy hory i jeho nížinu, od hory Cháláku, jež převyšuje Séír, a ž po Baal-Gád v údolí Levánónu pod horou Chermónem, a všechny jejich krále podmanil a porazil je a usmrtil je. Po mnoho dní Jóšua se všemi těmito králi podnikal válku; nevyskytlo se město, jež by se bylo k Isráélovým synům zachovalo pokojně, leda Chivví obývající Giveón - vše zabrali bojem, neboť to se stalo od Hospodina, zesílit jejich srdce k válečnému setkání s Isráélem za účelem uvedení jich v odevzdání, ne aby se jim do stalo smilování, nýbrž za účelem vymýcení jich podle toho, co Hospodin rozkázal Mojžíšovi. A Jóšua v onen čas přišel a vyťal Anákím z hor, z Chermónu, z Deviru, z Anávu a ze všech hor Júdových a ze všech hor Isráélových; s jejich městy je Jóšua uvedl v odevzdání. Nikdo z Anákím v zemi dětí Isráélových nebyl pozůstaven; jen v Gaze, v Gathu a v Ašdódu zbyli. Tak Jóšua zabral všechnu zem podle všeho, co Hospodin promluvil k Mojžíšovi, a dal ji Jóšua za dědictví Isráéli podle jejich rozdělení na jejich kmeny. A země nabyla pokoje od války. A toto byli králové země, jež Isráélovi synové pobili a jichž zem zaujali na druhé straně Jordánu, od vzcházení slunce, od potoka Arnónu po horu Chermón a všechnu step od vzcházení: Síchón, král Emórího, jenž bydlel v Chešbónu a vládl od Aróéru, jenž je na břehu potoka Arnónu a středu údolí a poloviny Gileádu a ž po Jabbók, potok, pomezí dětí Ammónových, a step po moře Kineróth od vzcházení a po moře stepi, moře Soli, od vzcházení, cestou k Béth-Ješimóth, a od jihu pod svahy Pisgy. A území Óga, krále Bášánu, z pozůstatku Refáím, jenž bydlel v Ašteróth a v Edreí a vládl v pohoří Chermónu a v Salše a ve všem Bášánu po pomezí Geššúrího a Maachathího a polovinu Gileádu, území Síchóna, krále Chešbónu. Mojžíš, nevolník Hospodinův, a Isráélovi synové je pobili a Mojžíš, nevolník Hospodinův, ji dal za dědictví Reúvénímu a Gádímu a polovině kmene Menaššéova. A toto byli králové země, jež pobil Jóšua a Isráélovi synové na této straně Jordánu k západu, od Baal-Gádu v údolí Levánónu a ž po horu Chálák, jež se vypíná k Séíru, již dal Jóšua za dědictví Isráélovým kmenům podle jejich rozdělení, v horách i v nížině a ve stepi a na svazích a v pustině a v Negevu: Chittí, Emórí a Kenáaní, Perizzí, Chivví a Jevúsí. Král Jerícha - jeden; král Aje, jež byla ze strany Béth-Élu - jeden; král Jerúsaléma - jeden; král Chevrónu - jeden; král Jarmúthu - jeden; král Láchíše - jeden; král Eglónu - jeden; král Gezeru - jeden; král Deviru - jeden; král Gederu - jeden; král Chormy - jeden; král Arádu - jeden; král Livny - jeden; král Adullámu - jeden; král Makkédy - jeden; král Béth-Élu - jeden; král Tappúachu - jeden; král Chéferu - jeden; král Aféku - jeden; král Laššárónu - jeden; král Mádónu - jeden; král Chácóru - jeden; král Šimrón-merónu - jeden; král Achšáfu - jeden; král Taanáchu - jeden; král Megidda - jeden; král Kedeše - jeden; král Jokneámu na Karmelu - jeden; král Dóru na pahorkatině Dóru - jeden; král Gójíma v Gilgálu - jeden; král Tircy - jeden. Všech králů třicet a jeden. A Jóšua zestárl, pokročil věkem, a Hospodin k němu řekl: Ty jsi zestárl, pokročil jsi věkem, a k zaujetí zbývá velmi mnoho země. Toto je země, jež zbývá: všechny okresy Pelištím a všechen Geššúrí od Šíchóru, jenž teče před Egyptem, a ž po pomezí Ekrónu k severu, jenž se počítá ke Kenáanímu; pět pohlavárů Pelištím: Gazáthí, Ašdódí, Eškelóní, Gittí a Ekróní, a Avvím, od jihu všechna země Kenáaního a Meárá, jež patří Cídóním, až k Aféku, po pomezí Emórího; a země Givlího a všechen Levánón od vzcházení slunce, od Baal-Gádu pod horou Chermónem po vstup do Chamáthu; všichni obyvatelé pohoří od Levánónu po Misrefóth-majim, všichni Cídóním; já je před tváří Isráélových synů budu vypuzovat, jen ji Isráélovým dětem v dědictví rozlosuj podle toho, co jsem ti rozkázal. Nyní tedy zemi v dědictví rozděl devíti kmenům a polovině kmene Menaššéova; s ním dostali Reúvéní a Gádí své dědictví, jež jim dal Mojžíš na druhé straně Jordánu od vzcházení podle toho, jak jim je Mojžíš, nevolník Hospodinův, dal, od Aróéru, jenž je na břehu potoka Arnónu, a města, jež je v středu údolí, a celou náhorní plošinu Medeby po Dívón a všechna města Síchóna, krále Emórího, jenž kraloval v Chešbónu až po pomezí dětí Ammónových, a Gileád a území Geššúrího a Maachathího a celé pohoří Chermón a celý Bášán až po Salchu, celé království Óga v Bášánu, jenž kraloval v Ašteróth a v Edreí; on zbyl z pozůstatku Refáím; a Mojžíš je pobil a vypudil je. A le Isráélovi synové nevypudili Geššúrího a Maachathího, takže Geššúr a Maachath zůstal vprostřed Isráéle až po tento den. Jen kmeni Lévího nedal dědictví; jejich dědictvím jsou ohnivé oběti Hospodina, Boha Isráélova, podle toho, co k němu promluvil. Větvi dětí Reúvénových, jejich čeledím, tedy Mojžíš dal a do stalo se jim území od Aróéru, jenž je na břehu potoka Arnónu, a města, jež je v středu údolí, a celé náhorní plošiny při Medebě, Chešbónu a všech jeho měst, jež jsou na náhorní plošině Dívónu, a výšin Baalových a Béth-Baal-meónu a Jáhace a Kedémóth a Méfá-athu a Kirjáthaim a Sibmy a Cereth-šacharu na hoře nížiny a Béth-Peóru a svahů Pisgy a Béth-Ješimóth a všech měst náhorní plošiny a celého království Síchóna, krále Emórího, jenž kraloval v Chešbónu, jehož Mojžíš porazil, jeho a náčelníky Midjánu, Evího a Rekema a Cúra a Chúra a Revu, Síchónovy vladaře, obyvatele země. A Bileáma, syna Beórova, věštce, zabili Isráélovi synové mečem mezi svými probodenými. A pomezím Reúvénových dětí se stal Jordán a jeho pomezí. Toto je dědictví Reúvénových dětí po jejich čeledích, města a jejich vsi. A větvi Gádově, dětem Gádovým, jejich čeledím, Mojžíš dal a do stalo se jim území Jaezéru a všech měst Gileádu a poloviny země dětí Ammónových po Aróér, jenž je před Rabbou, a od Chešbónu po Rámath-Micpeh a Betóním a od Machanájim po pomezí Lideviru, v nížině pak Béth-hárámu a Béth-Nimry a Sukkóth a Cáfónu, pozůstatku království Síchóna, krále Chešbónu, Jordánu a jeho pomezí po okraj moře Kinnerethu, druhé strany Jordánu od vzcházení. Toto je dědictví Gádových dětí po jejich čeledích, města a jejich vsi. A polovině kmene Menaššéova Mojžíš dal a do stalo se polovině větve dětí Menaššéových, jejich čeledím, co se stalo jejich územím: od Machanájim celého Bášánu, celého království Óga, krále Bášánu, a všech vsí Jáírových, jež jsou v Bášánu, šedesát měst. A polovina Gileádu a Aštáróth a Edreí, měst království Ógova v Bášánu, připadla dětem Máchíra, syna Menaššéova, polovině Máchírových dětí po jejich čeledích. Toto je, co jako dědictví rozdělil Mojžíš na stepích Móáva z druhé strany vůči Jordánu od Jerícha, od vzcházení. A le kmeni Lévího Mojžíš dědictví nedal; jejich dědictvím je Hospodin, Isráélův Bůh, podle toho, co k nim promluvil. A toto je, co Isráélovy děti dostaly za dědictví v zemi Kenáanu, čím je jako dědictvím podělil Eleázár, kněz, a Jóšua, syn Núnův, a hlavy otců větví Isráélových dětí losem jejich dědictví podle toho, co rozkázal Hospodin skrze Mojžíše stran devíti větví a půl větve, neboť dědictví dvou větví a půl větve ustanovil Mojžíš z druhé strany vůči Jordánu a Lévíovcům dědictví vprostřed nich nedal, neboť dětí Josefových byly dvě větve, Menaššé a Efrájim, a Lévíovcům podílu v zemi nedali, leč města k bydlení a jejich obvody pro jejich stáda a pro jejich majetek; podle toho, co Hospodin rozkázal Mojžíšovi, tak Isráélovi synové učinili a rozdělili zem. A k Jóšuovi v Gilgálu přistoupili synové Júdovi a Kálév, syn Jefunnéův, Kenizzí, k němu řekl: Ty znáš slovo, jež v Kádéš-barnéji promluvil Hospodin k Mojžíšovi, Božímu muži, týkající se mne a týkající se tebe. Když mě Mojžíš, nevolník Hospodinův, z Kádéš-barnéje vyslal proslídit zem, byl jsem já ve věku čtyřiceti let; i přinesl jsem mu odtamtud zvěst podle toho, jak mi bylo u srdce; a le moji bratři, kteří vystoupili se mnou, způsobili roztání srdce lidu, kdežto já jsem plně následoval Hospodina, svého Boha. A v onen den Mojžíš přisáhl výrokem: Nebude-li země, v niž šlápla tvá noha, natrvalo dědictvím tobě a tvým dětem, neboť jsi plně následoval Hospodina, mého Boha! A nyní, hle, mě Hospodin zachoval naživu podle toho, co promluvil, po těchto čtyřicet a pět let, jež Isráél prochodil pustinou, od doby, kdy Hospodin promluvil toto slovo k Mojžíšovi, a já nyní, hle, ve věku pětaosmdesáti let doposud jsem dnes silný jako v den, kdy mě Mojžíš vyslal; jak á byla má síla tehdy, tak ová je má síla nyní k boji i k vycházení a ke vstupování. Nyní mi tedy dej toto pohoří, o němž v onen den promluvil Hospodin, neboť ty jsi v onen den uslyšel, že jsou tam Anákím a města veliká a opevněná; snad bude Hospodin se mnou, takže je budu moci vypudit podle toho, co Hospodin promluvil. A Jóšua mu požehnal a dal Kálévovi, synu Jefunnéovu, za dědictví Chevrón. Proto po tento den patří Chevrón jako dědictví Kálévovi, synu Jefunnéovu, Kenizzímu, jelikož plně následoval Hospodina, Boha Isráélova. A jméno Chevrónu bylo dříve Kirjath-Arba, to byl člověk veliký mezi Anákím. A země nabyla pokoje od války. A větvi Júdově po jejich čeledích padl los k pomezí Edóma, pustina Cín k Negevu na nejzazším jihu a jižní pomezí měli od okraje moře Soli, od výběžku obráceného k jihu, a vyšlo ke směru od jihu k vzestupu Akrabbím a přešlo k Cínu a vystoupilo od jihu ke Kádéš-barnéji a přešlo k Checrón u a vystoupilo k Addáru a zahnulo ke Karkái a přešlo k Acmónu a vyšlo k potoku Egypta a zakončení pomezí byla u moře. Toto vám bude jižním pomezím. - A pomezí k východu: moře Soli po konec Jordánu. - A pomezí k směru na sever: od výběžku moře, od konce Jordánu, pak vystoupilo pomezí k Béth-chogle a přešlo od severu k Béth-Arávě; a pomezí vystoupilo ke kameni Bóhana, syna Reúvénova, a od údolí Áchór pomezí vystoupilo k Deviru, a stáčelo se na sever ke Gilgálu, jenž je naproti vzestupu Adummím, jenž je od jihu vůči potoku, a pomezí přešlo k vodám Én-šemeše a jeho nejzazší místa byla u Én-rógélu; a pomezí vystoupilo průrvou syna Hinnómova k jižní straně Jevúsího, to je Jerúsalém, a pomezí vystoupilo k temeni hory, jež je před průrvou Hinnómovou k západu, na konci údolí Refáím k severu; pak se pomezí protáhlo z temene té hory ke zřídlu vod Neftóachu a vyšlo k městům Efrónovým a protáhlo se pomezí k Baale, to je Kirjath-jeárím, a od Baaly pomezí zahnulo k západu, k pohoří Séíru, a přešlo k severní straně Har-jeárím, to je Chesalón, a sešlo k Béth-šemeš i a přešlo k Timně; pak pomezí vyšlo na severní stranu Ekrónu, i protáhlo se pomezí k Šikkerónu a přešlo na horu Baalu a vyšlo k Jachneel u; a zakončení pomezí byla u moře. - A západní pomezí: veliké moře a jeho pomezí. To bylo pomezí dětí Júdových vůkol po jejich čeledích. A Kálévovi, synu Jefunnéovu, dal i na Hospodinův příkaz Jóšuovi podíl vprostřed Júdových dětí: Kirjath-Arba, město otce Anákova, to je Chevrón, a Kálév odtamtud vypudil tři syny Anákovy, Šéšaje a Achímána a Talmaje, zplozence Anákovy. A odtamtud vystoupil k obyvatelům Deviru (a jméno Deviru bylo dříve Kirjath-séfer), a Kálév řekl: Kdo bude umět porazit Kirjath-séfer a dobude ho, věru mu dám Achsu, svou dceru, za ženu. I dobyl ho Othníél, syn Kenaze, bratra Kálévova, a dal mu Achsu, svou dceru, za ženu. A při jejím příchodu se stalo, že ho pohnula žádat od jejího otce pole; pak slezla z osla a Kálév jí řekl: Co s tebou? I řekla: Dej mi požehnání; když jsi mi dal zem sucha, i zdroje vod mi dej. Dal jí tedy zdroje horní a zdroje dolní. Toto je dědictví větve dětí Júdových po jejich čeledích. Města na okraji větve dětí Júdových při pomezí Edóma k jihu tedy byla: Kabcéel a Éder a Jágúr a Kíná a Dimóná a Ádeádá a Kedeš a Chácór a Jithná, Zíf a Telem a Beálóth a Chácór-chadattáh a Keríjjóth-Checrón, to je Chácór; Amám a Šemá a Móládá a Chacar-gaddá a Chešmón a Béth-Pelet a Chacar-Šúál a Beér-ševa a Bizzíóthjá, Baalá a Ijjím a Ácem a Eltólad a Kesíl a Chormá a Ciklag a Madmanná a San-sanná a Leváóth a Šilchím a Ajin a Rimmón; všech měst dvacet a devět, a jejich vsi. - V nížině: Eštáól a Cáreá a Ašná a Zánóach a Én-ganním, Tappúach a Énám Jarmúth a Adullám, Sóchó a Azéká a Šaarajim a Adíthajim a Gedérá a Gedéróthajim; čtrnáct měst a jejich vsi. Cenán a Chadášá a Migdal-Gád a Dileán a Micpeh a Joktheél, Láchíš a Bockath a Eglón a Kabbón a Lachmás a Kithlíš a Gedéróth, Béth-Dágón a Naamá a Makkédá, šestnáct měst a jejich vsi. Livná a Ether a Ášán a Jiftách a Ašná a Necív a Keílá a Achzív a Máréšá; devět měst a jejich vsi. Ekrón a jeho osady a jeho vsi; od Ekrónu a k západu vše, co bylo na straně Ašdódu a jeho vsí; Ašdód, jeho osady a jeho vsi, Gaza, její osady a její vsi, až po potok Egypta a veliké moře a jeho pomezí. - A v horách: Šámír a Jattír a Sóchó a Danná a Kirjath-sanná, to je Devir, a Anáv a Eštemóth a Aním a Góšen a Hólón a Giló, jedenáct měst a jejich vsi; Aráv a Dúmá a Ešeán a Jánúm a Béth-Tappúach a Aféká a Chumtá a Kirjath-Arba, to je Chevrón, a Cíór, devět měst a jejich vsi; Máón, Karmel a Zíf a Jútá a Jizreel a Jokdeam a Zánóach, Kajin, Giveá a Timná, deset měst a jejich vsi; Chalchúl, Béth-Cúr a Gedór a Maaráth a Béth-anóth a Eltekón, šest měst a jejich vsi; Kirjath-Baal, to je Kirjath-jeárím, a Rabbá, dvě města a jejich vsi. - V pustině: Béth-Arává, Middín a Sekáká a Nibšán a Ír-Hammelach a Én-gedí, šest měst a jejich vsi. A le Jevúsího, obyvatele Jerúsaléma, - synové Júdovi je nedokázali vypudit, takže Jevúsí s dětmi Júdovými v Jerúsalémě zůstal až po tento den. A dětem Josefovým vyšel los od Jordánu - Jerícha - k vodám Jerícha od vzcházení, pustina stoupající od Jerícha do pohoří Béth-Élu; a vyšlo od Béth-Élu k Lúzu a přešlo k pomezí Arkího k Atáróth a sešlo na západ k pomezí Jaflétího až po pomezí dolního Béth-chórónu a po Gázer a jeho zakončení byla u moře. Josefovy děti, Efrájim a Menaššé, tedy dostaly dědictví. A území dětí Efrájimových bylo podle jejich čeledí; a pomezím jejich dědictví od vzcházení bylo Ataróth-Addár po horní Béth-chórón, a pomezí vyšlo na západ k Michmethath u od severu; pak pomezí zahnulo ke vzcházení u Taanath-Šiló a přešlo podle něho ke vzcházení na Jánóchu, a od Jánóchy sešlo k Atáróth a Naaráth u a narazilo na Jeríchó a vyšlo k Jordán u. Od Tappúachu vedlo pomezí na západ k potok u Káná a jeho zakončení byla u moře. To bylo dědictví dětí Efrájimových po jejich čeledích, kromě měst oblastí vyčleněných pro Efrájimovy děti vprostřed dědictví dětí Menaššéových, všech těch měst a jejich vsí. A le nevypudili Kenáaního, jenž bydlel v Gázeru, takže Kenáaní vprostřed Efrájima zůstal až po tento den a stal se robotujícím nevolníkem. Losu se do stalo i větvi Menaššéa (neboť on byl prvorozený Josefův), pro Máchíra, prvorozeného Menaššéova, otce Gileádova: jelikož on se projevil bojovníkem, proto se mu do stalo Gileádu a Bášánu. Do stalo se i na ostatní děti Menaššéovy po jejich čeledích: na děti Avíezerovy a na děti Chélekovy a na děti Asríélovy a na děti Šechemovy a na děti Chéferovy a na děti Šemídáovy; toto jsou děti Menaššéa, syna Josefova, mužského pohlaví po svých čeledích. A Celofchádovi, synu Chéfera, syna Gileáda, syna Máchíra, syna Menaššéova, jemu se ne do stalo synů, nýbrž jen dcer, a toto byla jména jeho dcer: Machlá a Nóá, Choglá, Milká a Tircá. Ty předstoupily před tvář Eleázára, kněze, a před tvář Jóšuy, syna Núnova, a před tvář náčelníků s výrokem: Hospodin Mojžíšovi rozkázal dát nám dědictví vprostřed našich bratrů. Na příkaz Hospodinův jim tedy dal i dědictví vprostřed bratrů jejich otců. A Menaššéovi při padlo deset podílů, kromě země Gileádu a Bášánu, jež jsou z druhé strany vůči Jordánu, neboť Menaššéovy dcery za dědictví dostaly dědictví vprostřed jeho synů a ostatním dětem Menaššéovým se do stalo země Gileádu. A území Menaššéovo bylo od Ášéra k Michmethath u, jenž je před Šechemem, a pomezí vedlo napravo k obyvatelům Én-Tappúachu; země Tappúachu se do stalo Menaššéovi, a le Tappúachu na pomezí Menaššéově dětem Efrájimovým. A pomezí sešlo k potok u Káná, na jih vůči potoku. Tato města vprostřed měst Menaššéových patřila Efrájimovi. A území Menaššéovo bylo od severu vůči potoku a jeho zakončení byla u moře; na jih patřilo Efrájimovi a na sever Menaššéovi a jeho pomezím bylo moře, a od severu hraničili s Ášérem a od vzcházení s Jissaschárem. A v Jissaschárovi a v Ášérovi se Menaššéovi do stalo Béth-Šeánu a jeho osad a Jivleámu a jeho osad i s obyvateli Dóru a jeho osad a obyvateli Én-Dóru a jeho osad a obyvateli Taanáchu a jeho osad a obyvateli Megidda a jeho osad, tři okrsky. A le synové Menaššéovi nedokázali tato města zbavit dědictví, takže Kenaaní nabyl smělosti v této zemi zůstat. Stávalo se sice, kdykoli se Isráélovi synové vzmohli, že Kenáaního přiměli k robotě, a le nikterak ho nevypudili. A synové Josefovi s Jóšuou promluvili výrokem: Proč jsi mi dal za dědictví jeden los a jeden podíl, když já jsem četný lid, nakolik mi Hospodin doposud požehnal? A Jóšua k nim řekl: Jsi- li ty četný lid, vystup si k lesu a tam, v zemi Perizzího a Refáím, si vykácej, jestliže ti pohoří Efrájimovo je těsné. A Josefovi synové řekli: To to pohoří nám nevyhovuje, a mezi všemi Kenáaními, již bydlí v zemi nížiny, jsou železné vozy, u těch, kteří jsou v Béth-Šeánu a jeho osadách i u těch, kteří jsou v nížině Jizreele. A Jóšua k domu Josefovu, Efrájimovi i Menaššéovi, pronesl výrok: Ty jsi četný lid a máš velikou sílu; nebude ti patřit jeden los, nýbrž ti bude patřit pohoří; jestliže to bude les, pak jej vykácíš - i jeho krajní meze ti budou patřit, neboť Kenáaního budeš moci vypudit, třebaže má železné vozy, třebaže je on silný. A všechno shromáždění Isráélových dětí se sešlo v Šíle a umístili tam stan setkávání; a země byla před jejich tváří podmaněna, mezi Isráélovými dětmi však pozůstalo sedm kmenů, jejichž dědictví ještě nepřidělili. A Jóšua k Isráélovým dětem řekl: Dokdy vy budete liknaví stran přistoupení k zaujetí země, již vám dal Hospodin, Bůh vašich otců? Ustanovte si za každý kmen tři muže, a ť je mohu vyslat, a ť vstávají a procházejí zemí a popisují ji podle rozsahu jejich dědictví a přicházejí ke mně a rozdělí ji na sedm dílů; Júdá bude zůstávat na svém území od jihu, a dům Josefův, ti budou zůstávat na svém území od severu, a vy zem budete popisovat, sedm dílů; to budete přinášet ke mně sem, a ť vám vrhnu los před tváří Hospodina, našeho Boha, neboť Lévíovci vprostřed vás podílu nemají, neboť jeho dědictvím je kněžství Hospodinovo, a Gád a Reúvén a polovina kmene Menaššéova dostali své dědictví z druhé strany vůči Jordánu od vzcházení, jež jim dal Mojžíš, nevolník Hospodinův. Ti muži tedy vstali a odešli; a Jóšua těm, již odešli k popisování země, rozkázal výrokem: Jděte a projděte zemí a popište ji a vraťte se ke mně, a ť vám zde mohu hodit los, před tváří Hospodinovou v Šíle. Ti muži tedy odešli a přešli po té zemi a rozepsali ji podle měst na sedm dílů na knihu; tu přinesli k Jóšuovi do tábora v Šíle a Jóšua jim v Šíle před tváří Hospodinovou hodil los a tam Jóšua zem rozdělil Isráélovým dětem podle jejich oddílů. Vzešel tedy los dětí větve Benjámínovy po jejich čeledích a území jejich losu vyšlo mezi děti Júdovy a mezi děti Josefovy. A pomezí k straně na sever měli od Jordánu, i vystoupilo pomezí k severní straně Jerícha a pohořím vystoupilo na západ a jeho zakončení byla u pustiny Béth-Ávenu; a odtamtud přešlo pomezí k Lúzu, na jižní stranu Lúzu, to je Béth-Él, a pomezí sešlo k Ataróth-Addár u hory, jež je od jihu vůči dolnímu Béth-chórónu. - A pomezí se protáhlo a zahnulo k směru západnímu na jih od hory, jež je před Béth-chórónem na jih, a jeho zakončení byla u Kirjath-Baalu, to je Kirjath-jeárím, město dětí Júdových; toto je strana západu. - A jižní strana: od okraje Kirjath-jeárím, a pomezí vyšlo na západ, vyšlo tedy ke zřídlu vod Neftóachu, a sešlo pomezí k okraji hory, jež je před průrvou syna Hinnómova, jež je v údolí Refáím k severu, a sešlo průrvou Hinnómovou ke straně Jevúsího na jih a sešlo k Én-rógél u a protáhlo se severně a vyšlo k Én-šemeš i; pak vyšlo ke Gelílóth, jež jsou naproti vzestupu Adummím, a sešlo ke kameni Bóhana, syna Reúvénova, a přešlo k protější straně stepi na sever a sešlo k stepi. A pomezí přešlo k straně Béth-chogly na sever a zakončení pomezí byla u severního výběžku moře Soli u jižního konce Jordánu; toto je jižní pomezí. - A k směru na východ je omezuje Jordán. Toto je dědictví dětí Benjámínových podle jeho pomezí vůkol po jejich čeledích. A větvi dětí Benjámínových po jejich čeledích patřila města: Jeríchó a Béth-choglá a Emek-Kecíc a Béth-Arává a Cemárajim a Béth-Él a Avvím a Párá a Ofrá a Kefar-haammónaj a Ofní a Gáva, dvanáct měst a jejich vsi; Giveón a Rámá a Beéróth a Micpeh a Kefírá a Mócá a Rekem a Jirpeel a Tharealá a Célá, Elef a Jevúsí, to je Jerúsalém, Giveath, Kirjath, čtrnáct měst a jejich vsi. Toto je dědictví dětí Benjámínových po jejich čeledích. A druhý los vyšel Šimeónovi, větvi dětí Šimeónových po jejich čeledích, a jejich dědictví bylo vprostřed dědictví dětí Júdových. Patřila jim tedy v jejich dědictví Beér-ševa a Ševa a Móládá a Chacar-Šúál a Bálá a Ácem a Eltólad a Bethúl a Chormá a Ciklag a Béth-markavóth a Chacar-súsá a Béth-levaóth a Šárúchen, třináct měst a jejich vsi; Ajin, Rimmón a Ether a Ášán, čtyři města a jejich vsi; a všechny vsi, jež jsou okolo těchto měst, až po Baalath-beér, to je Rámá jihu. Toto je dědictví větve dětí Šimeónových po jejich čeledích; dědictví dětí Šimeónových bylo z podílu dětí Júdových, neboť podíl dětí Júdových byl pro ně příliš rozsáhlý, takže děti Šimeónovy dostaly dědictví vprostřed dědictví jejich. A třetí los vzešel dětem Zevúlunovým po jejich čeledích, a pomezí jejich dědictví bylo až po Saríd; i vystoupilo jejich pomezí k směru na západ a k Maréale a dosáhlo na Dabbášeth a dosáhlo k potoku, jenž je před Jokneámem. A od Sarídu se obrátilo zpět na východ, ke vzcházení slunce, k pomezí Kislóth-Távóru, a vyšlo k Dávrathu a vystoupilo k Jáfii, a odtamtud přešlo na východ, ke vzcházení, ke Gáth-Chéferu, k Éth-kácínu, a vyšlo k Rimmón u, táhnoucímu se k Néi, a pomezí jej obešlo severně k Channáthónu a jeho zakončení byla u průrvy Jiftách-élu. … a Kattath a Nahalál a Šimrón a Jidealá a Béth-láchem, dvanáct měst a jejich vsi. Toto je dědictví dětí Zevúlunových po jejich čeledích, tato města a jejich vsi. Jissáschárovi vyšel čtvrtý los, Jissáscharovým dětem po jejich čeledích, a jejich území bylo k Jizreeli, totiž Kesullóth a Šúném a Chafárajim a Šíón a Anácharáth a Rábbíth a Kišjón a Ávec a Remeth a Én-ganním a Én-chaddá a Béth-paccéc. A pomezí dosáhlo na Távór a Šachacímu a Béth-šemeš; a zakončení pomezí byla u Jordán u, šestnáct měst a jejich vsi. Toto je dědictví větve dětí Jissáschárových po jejich čeledích, města a jejich vsi. A pátý los vyšel větvi dětí Ášérových po jejich čeledích, a jejich územím bylo Chelkath a Chalí a Beten a Achšáf a Allammelech a Ameád a Mišeál, a dosáhlo na Karmel k západu a na Šíchór-livnáth a obrátilo se zpět ke vzcházení slunce k Béth-Dágón u a dosáhlo na Zevúlun a na průrvu Jiftách-él k severu, k Béth-emeku a Neiélu a vyšlo ke Kávúlu vlevo a k Evrón u a Rechóvu a Chammónu a Káně až po rozsáhlý Cídón; a pomezí se obrátilo zpět k Rámě a ž po opevněné město Cór; pak se pomezí obrátilo zpět k Chóse a jeho zakončení byla u moře při pruhu země k Achzívu. … a Ummá a Afék a Rechóv, dvacet a dvě města a jejich vsi. Toto je dědictví větve dětí Ášérových po jejich čeledích, tato města a jejich vsi. A dětem Naftálího vyšel šestý los, dětem Naftálího po jejich čeledích, a jejich pomezí bylo od Chelefu, od stromu v Caananním a Adamí-nekevu a Javneéle po Lakkúm a jeho zakončení byla u Jordán u; a pomezí se obrátilo zpět na západ, k Aznóth-Távór u, a odtamtud vyšlo k Chukkóku a dosáhlo na Zevúlun k jihu a na Ášér k západu a na Júdu u Jordán u ke vzcházení slunce. A opevněná města: Ciddím, Cér a Chammath, Rakkath a Kinnereth a Adámá a Rámá a Chácór a Kedeš a Edreí a Én-Chácór a Jireón a Migdal-él, Chorém a Béth-anáth a Béth-šemeš, devatenáct měst a jejich vsi. Toto je dědictví větve dětí Naftálího po jejich čeledích, města a jejich vsi. Větvi dětí Dánových po jejich čeledích vyšel sedmý los a území jejich dědictví bylo Coreá a Eštáól a Ír-šemeš a Šaalabbín a Ajjálón a Jithlá a Éljón a Timnáthá a Ekrón a Eltekéh a Gibbethón a Baaláth a Jehúd a Bené-berak a Gath-Rimmón a Mé-jarkón a Rakkón s pomezím naproti Jáfó. Potom se území dětí Dánových nad to rozšířilo, neboť synové Dánovi vystoupili a jali se bojovat s Lešemem, i dobyli ho a vybili jej ostřím meče a zmocnili se ho a usídlili se v něm a dali Lešemu název Dán podle jména Dána, jejich otce. Toto je dědictví větve dětí Dánových po jejich čeledích, tato města a jejich vsi. Tak rozdělování dědictví země dokončili podle jeho pomezí; a synové Isráélovi dali ve svém středu dědictví Jóšuovi, synu Núnovu - na příkaz Hospodinův mu dali město, jež si vyžádal, Timnath-serach v pohoří Efrájimově. I vybudoval je a usídlil se v něm. Toto jsou dědictví, jež v dědictví losem přidělil Eleázár, kněz, a Jóšua, syn Núnův, a hlavy otců větvím Isráélových dětí v Šíle před tváří Hospodinovou u vchod u stanu setkávání. I skončili s dělením země. A Hospodin k Jóšuovi promluvil výrokem: Promluv k Isráélovým dětem výrokem: Ustanovte si města útočiště, jak jsem k vám promluvil skrze Mojžíše, k uprchnutí tam toho, kdo někoho neúmyslně, bezděky, udeřením zabije, i stanou se vám útočištěm před mstitelem krve. I uprchne k jednomu z těchto měst a stane u vchod u do brány toho města a přednese v uši starších onoho města svou věc, i přijmou ho do města k sobě a dají mu místo, a ť u nich zůstane. A jestliže se mstitel krve za ním požene, pak toho, jenž zabil, v jeho ruku nebudou vydávat, neboť svého bližního udeřil bezděky a neměl on k němu od dřívějška nenávisti. I zůstane v onom městě až do svého stanutí před tváří shromáždění k soudu, do smrti velikého kněze, jenž bude v oněch dnech; tehdy se ten, jenž zabil, bude moci vrátit a přijde do svého města a do svého domu, do města, odkud uprchl. Posvětili tedy Kedeš v Gálíle v pohoří Naftálího a Šechem v pohoří Efrájimově a Kirjath-Arbu, to je Chevrón, v pohoří Júdově, a z druhé strany vůči Jordánu - Jeríchu - od vzcházení ustanovili Becer v pustině z větve Reúvénovy, a Rámóth v Gileádu z větve Gádovy a Gólán v Bášánu z větve Menaššéovy. Toto byla města určená pro všechny Isráélovy syny i pro cizince, již budou pobývat vprostřed nich, k uprchnutí tam každého, kdo někoho neúmyslně skolí, a ť neumírá rukou mstitele krve do svého stanutí před tváří shromáždění. A hlavy otců Lévíovců přistoupily k Eleázárovi, knězi, a k Jóšuovi, synu Núnovu, a k hlavám otců větví Isráélových dětí a promluvili k nim v Šíle v zemi Kenáanu výrokem: Hospodin skrze Mojžíše rozkázal dát nám města k bydlení a jejich obvody pro náš dobytek. Isráélovi synové tedy Lévíovcům ze svého dědictví na příkaz Hospodinův dali tato města a jejich obvody: Vyšel tedy los čeledím Keháthího a dětem Áróna, kněze, z Lévíovců, se do stalo z dědictví z větve Júdovy a z větve Šimeóního a z větve Benjámínovy losem třinácti měst, a dětem Keháthovým, jež pozůstávaly, losem z čeledí větve Efrájimovy a z větve Dánovy a z poloviny větve Menaššéovy desíti měst, a dětem Géršónovým losem z čeledí větve Jissáschárovy a z větve Ášérovy a z větve Naftálího a z poloviny větve Menaššéovy v Bášánu třinácti měst; dětem Merárího po jejich čeledích z větve Reúvénovy a z větve Gádovy a z větve Zevúlunovy dvanácti měst. Tato města tedy a jejich obvody Isráélovi synové Lévíovcům dali losem podle toho, co rozkázal Hospodin skrze Mojžíše. I dali z větve dětí Júdových a z větve dětí Šimeónových tato města, jež vyčetl i jmény, a do stalo se jich dětem Árónovým od čeledí Keháthího, od dětí Lévího, neboť jim patřil první los; i dali jim Kirjath-Arbu, město otce Anákova, to je Chevrón, v pohoří Júdově, a jeho obvody okolo něho, a le pole toho města a jeho vsi dali Kálévovi, synu Jefunnéovu, v jeho držbu. Dali tedy synům Áróna, kněze, Chevrón, město útočiště toho, kdo by někoho zabil, a jeho obvody, a Livnu a její obvody, a Jattír a jeho obvody, a Eštemóu a její obvody, a Chólón a jeho obvody, a Devir a jeho obvody, a Ajin a jeho obvody, a Juttu a její obvody, Béth-šemeš a jeho obvody, devět měst z těchto dvou kmenů. A z větve Benjámínovy Giveón a jeho obvody, Gevu a její obvody, Anáthóth a jeho obvody, a Almón a jeho obvody, čtyři města. Všechna města synů Árónových, kněží: třináct měst a jejich obvody. A stran čeledí dětí Keháthových, Lévíovců, již pozůstávali z dětí Keháthových, těm se do stalo měst jejich losu z větve Efrájimovy; dali jim tedy město útočiště toho, kdo by někoho zabil, Šechem v pohoří Efrájimově, a Gezer a jeho obvody, a Kivcajim a jeho obvody, a Béth-chórón a jeho obvody, čtyři města. A z větve Dánovy El-teké a jeho obvody, Gibbethón a jeho obvody, Ajjálón a jeho obvody, Gath-Rimmón a jeho obvody, čtyři města. A z polovice větve Menaššéovy Taenach a jeho obvody a Gath-Rimmón a jeho obvody, dvě města. Všech měst deset a jejich obvody, pro čeledi Keháthových dětí, jež pozůstávaly. A dětem Géršónovým z čeledí Lévíovců: z poloviny větve Menaššéovy město útočiště toho, kdo by někoho zabil, Gólán v Bášánu a jeho obvody, a Beešteru a její obvody, dvě města; a z větve Jissaschárovy Kišjón a jeho obvody a Davrath a jeho obvody, Jarmúth a jeho obvody, Én-ganním a jeho obvody, čtyři města; a z větve Ášérovy Mišeal a jeho obvody, Avaddón a jeho obvody, Chelkáth a jeho obvody, a Rechóv a jeho obvody, čtyři města. A z větve Naftálího město útočiště toho, kdo by někoho zabil, Kedeš v Gálíle a jeho obvody, a Chammóth-Dór a jeho obvody, a Kartán a jeho obvody, tři města. Všechna města Géršunního po jejich čeledích: třináct měst a jejich obvody. A čeledím dětí Merárího, Lévíovcům, již pozůstávali, od větve Zevúlunovy Jokneám a jeho obvody, a Kartu a její obvody, Dimnu a její obvody, Nahalál a jeho obvody, čtyři města. [ A z větve Reúvénovy Becer a jeho obvody, a Jácu a její obvody, Kedemóth a jeho obvody, a Mé-faath a jeho obvody, čtyři města.]. A z větve Gádovy město útočiště toho, kdo by někoho zabil, Rámóth v Gileádu a jeho obvody, a Machanájim a jeho obvody, a Chešbón a jeho obvody, Jaezér a jeho obvody; všechna města čtyři. Všechna města pro děti Merárího po jejich čeledích, jež pozůstávaly z čeledí Lévíovců, to byl jejich los: dvanáct měst. Všechna města Lévíovců vprostřed držby Isráélových dětí: čtyřiaosmdesát měst a jejich obvody. Tato města byla, město jako město, s jejich obvody okolo nich; tak bylo se všemi těmito městy. Dal tedy Hospodin Isráéli všechnu zem, již přísahou slíbil dát jejich otcům, i zaujali ji a usídlili se v ní a Hospodin pro ně zjednal klid ze všech stran podle všeho, co jejich otcům přísahou slíbil, takže se nikdo ze všech jejich nepřátel nemohl postavit proti jejich tváři; všechny jejich nepřátele vy dal Hospodin v jejich ruku. Nepadlo nic ze všech dobrých věcí, o nichž Hospodin k Isráélovým dětem promluvil; vše se uskutečnilo. Tehdy Jóšua povolával Reúvéního a Gádího a polovinu větve Menaššéovy a řekl k nim: Vy jste zachovali vše, co vám rozkázal Mojžíš, nevolník Hospodinův, i na hlas můj jste uposlechli stran všeho, co jsem vám rozkázal. Po těchto mnoho dní až po tento den jste své bratry neopustili a zachovávali jste nařízení rozkazu Hospodina, vašeho Boha. Nyní pak dal Hospodin, váš Bůh, vašim bratrům klid podle toho, co k nim promluvil; nyní se tedy otočte a jděte si do svých stanů do země své držby, již vám dal Mojžíš, nevolník Hospodinův, na druhé straně Jordánu. Jen velmi dbejte o vykonávání rozkazu a zákona, jejž vám Mojžíš, nevolník Hospodinův, rozkázal, o milování Hospodina, vašeho Boha, a o chození po všech jeho cestách a o zachovávání jeho rozkazů a o lpění na něm a o službu jemu celým svým srdcem a celou svou duší. A Jóšua jim požehnal a propustil je, i odešli do svých stanů. A polovinu kmene Menaššéova obdařil Mojžíš v Bášánu a Jóšua jeho polovinu obdařil na této straně Jordánu k západu, a když je Jóšua také propustil do jejich stanů, požehnal i jim a pronesl k nim výrok: Vraťte se do svých stanů s mnoha bohatstvími a s velmi četnými stády, se stříbrem a se zlatem a s mosazí a s železem a se šatstvem ve veliké m množství; rozdělte se o lup od vašich nepřátel se svými bratry. A děti Reúvenovy a děti Gádovy a polovina kmene Menaššéova se obrátili zpět a odebrali se z blízkosti dětí Isráélových, z Šíla, jež je v zemi Kenáanu, k odchodu do země Gileádu, do země své držby, v níž držby nabyli podle příkazu Hospodinova skrze Mojžíše. A když přišli do končin Jordánu, jež jsou v zemi Kenáanu, zbudovali tam synové Reúvenovi a synové Gádovi a polovina kmene Menaššéova před Jordánem oltář, nápadně veliký oltář; a Isráélovy děti uslyšely výrok: Hle, synové Reúvenovi a synové Gádovi a polovina kmene Menaššéova zbudovali naproti zemi Kenáanu v končinách Jordánu oltář naproti Isráélovým dětem. To když Isráélovy děti uslyšely, sešlo se všechno shromáždění Isráélových synů do Šíla k vystoupení vojenskou výpravou proti nim. Vyslali tedy Isráélovi synové k synům Reúvenovým a k synům Gádovým a k polovině kmene Menaššéova do země Gileádu Pincháse, syna Eleázára, kněze, a s ním deset náčelníků, po jednom náčelníku na každý dům otce, ze všech větví Isráélových, z nichž každý byl tisícům Isráélovým hlavou domu jejich otců. I přišli k synům Reúvenovým a k synům Gádovým a k polovině kmene Menaššéova do země Gileádu a promluvili s nimi výrokem: Takto řeklo všechno shromáždění Hospodinovo: Co je toto za věrolomnost, jíž jste se věrolomně dopustili proti Isráélovu Bohu dnešním od vrácením od následování Hospodina ve svém zbudování si oltáře, svým dnešním vzbouřením proti Hospodinu? Zda je nám nepravost Peóra málo, od níž jsme se po tento den neočistili, a č ve shromáždění Hospodinově nastala pohroma, že se vy dnes musíte od vracet od následování Hospodina? A le budete-li se vy dnes proti Hospodinu bouřit, stane se, že se zítra bude hněvat na celé Isráélovo shromáždění. A vůbec - je -li země vaší držby nečistá, přejděte si do země držby Hospodinovy, kde pobývá obydlí Hospodinovo, a nabuďte držby vprostřed nás; a le proti Hospodinu nechť se nebouříte, aniž budete zamítat nás ve svém zbudování si oltáře mimo oltář Hospodina, našeho Boha. Zda se Áchán, syn Zerachův, věrolomně nedopustil věrolomnosti při odevzdaném, takže přišlo rozhněvání na celé shromáždění Isráélovo a nejen on sám zahynul ve své nepravosti? A synové Reúvenovi a synové Gádovi a polovina kmene Menaššéova odpověděli a oslovili hlavy tisíců Isráélových: Bůh bohů, Hospodin, Bůh bohů, Hospodin, ten ví, a Isráél, ten bude vědět: Jestliže ve vzbouření a jestliže ve věrolomnosti proti Hospodinu, - nechť nás nezachraňuješ tohoto dne! - jsme se jali budovat si oltář k od vrácení od následování Hospodina a jestliže k vznášení na něm vzestupné oběti a oběti daru a jestliže k vykonávání na něm obětí pokojných hodů - Hospodin, on nechť vyvozuje důsledky, nýbrž jestliže jsme toto neučinili z obavy z jedné věci, s myšlenkou, že později budou vaše děti k našim dětem pronášet výrok: Co je vám po Hospodinu, Bohu Isráélovu? Vždyť Hospodin mezi nás a mezi vás, děti Reúvénovy a děti Gádovy, položil hranici, Jordán! Nemáte podílu v Hospodinu! A vaše děti způsobí, že naše děti přestanou mít Hospodina v úctě. Řekli jsme tedy: Nuže, dávejme si práci se zbudováním oltáře, ne k vzestupné ani k jiné oběti, nýbrž on bude svědkem mezi námi a mezi vámi a mezi našimi pokoleními po nás o věrné službě Hospodinu před jeho tváří našimi vzestupnými a jinými našimi obětmi a našimi pokojnými hody, a ť vaše děti později neříkají našim dětem: Nemáte podílu v Hospodinu! Řekli jsme tedy: A jestliže to budou říkat k nám a neb k našim pokolením později, stane se, že řekneme: Vizte vypodobnění oltáře Hospodinova, jež zřídili naši otcové, ne k vzestupné ani k jiné oběti, nýbrž je ono svědkem mezi námi a mezi vámi. Daleko nám od toho - bouřit se proti Hospodinu a od vracet se dnes od následování Hospodina, budovat oltář k vzestupné oběti, k oběti daru a k jiné oběti mimo oltář Hospodinův, jenž je před jeho obydlím! A když uslyšel Pinchás, kněz, a náčelníci shromáždění a hlavy tisíců Isráélových, kteří byli s ním, slova, jež vyslovili synové Reúvenovi a synové Gádovi a synové Menaššéovi, bylo jim to vhod a Pinchás, syn Eleázára, kněze, k synům Reúvenovým a k synům Gádovým a k synům Menaššéovým řekl: Dnes jsme poznali, že vprostřed nás je Hospodin, neboť jste se této věrolomnosti proti Hospodinu věrolomně nedopustili; vyprostili jste tudíž Isráélovy děti z ruky Hospodinovy. I vrátil se Pinchás, syn Eleázára, kněze, a náčelníci z blízkosti synů Reúvénových a z blízkosti synů Gádových, ze země Gileádu, do země Kenáanu k dětem Isráélovým a přinesli odtamtud zvěst, a ta zvěst byla Isráélovým dětem vhod, i jaly se Isráélovy děti velebit Boha a nemluvili o vystoupení vojenskou výpravou ke zpustošení země, v níž děti Reúvenovy a děti Gádovy bydlely. A synové Reúvenovi a synové Gádovi o tom oltáři provolali: Že on je mezi námi svědkem, že Hospodin je Bůh. A za mnoho dní poté, co Hospodin Isráélovi zjednal klid ode všech jejich nepřátel ze všech stran, když Jóšua byl zestárl, pokročil věkem, se stalo, že Jóšua povolal všechen Isráél, jeho starší a jeho hlavy a jeho soudce a jeho předáky, a řekl k nim: Já jsem zestárl, pokročil jsem věkem, a vy jste uviděli vše, co Hospodin, váš Bůh, učinil všem těmto národům před vaší tváří, že Hospodin, váš Bůh, bojuje za vás on. Vizte, rozlosoval jsem vám ty národy, jež zbývají, v dědictví vašim kmenům, od Jordánu se všemi národy, jež jsem vyťal, a ž po veliké moře od zacházení slunce. A Hospodin, váš Bůh, on je před vaší tváří bude vytlačovat a z přítomnosti vaší tváře je vypudí, i budete moci zaujmout zem podle toho, co k vám Hospodin, váš Bůh, promluvil. Musíte se však velmi pevně držet zachovávání a vykonávání všeho toho, co je zapsáno v knize Mojžíšova zákona, aby ne došlo k uchýlení od toho v pravo a neb v levo, aby ne došlo k vmíšení mezi tyto národy, tyto, jež zbývají s vámi;, aniž se smíte zmiňovat o jménu jejich bohů ani jím zapřísahávat ani sloužit ani se klanět jim, nýbrž budete lpět na Hospodinu, svém Bohu, jak jste činili až po tento den. Vždyť Hospodin před vaší tváří vypudil veliké a mocné národy, a vy - až po tento den se nikdo nepostavil proti vaší tváři; jeden muž z vás žene tisíc, neboť Hospodin, váš Bůh, bojuje za vás on podle toho, co k vám promluvil. Velmi se tedy střezte v zájmu svých duší - milovat Hospodina, svého Boha! Ano, jestliže se jakkoli budete obracet zpět a lpět na pozůstatku těchto národů, těchto, jež zbývají s vámi, a budete se s nimi sešvagřovat a vměšovat se mezi ně a ony mezi vás, nechť jistotně víte, že Hospodin, váš Bůh, nebude tyto národy nadále před vaší tváří vypuzovat, nýbrž se vám stanou pastí a léčkou a metlou na vašich bocích a ostny ve vašich očích, až do vašeho vyhynutí z povrchu této dobré půdy, již vám dal Hospodin, váš Bůh. A hle, já se dnes chystám odejít cestou vší země; i víte v celém svém srdci a v celé své duši, že nezklamalo jediné slovo ze všech dobrých slov, jež o vás Hospodin, váš Bůh, promluvil, všechna se vám uskutečnila, nezklamalo jediné slovo; a jak se na vás uskutečnilo každé dobré slovo, jež Hospodin, váš Bůh, k vám promluvil, tak na vás Hospodin bude přivádět všemožnou zlou věc až do svého vymýcení vás z povrchu této dobré půdy, již vám Hospodin, váš Bůh, dal, pro vaše přestoupení smlouvy Hospodina, vašeho Boha, již vám rozkázal, když budete odcházet a sloužit jiným bohům a klanět se jim, takže proti vám vzplane Hospodinův hněv, i budete muset rychle vyhynout z povrchu dobré půdy, již vám dal. A Jóšua shromáždil všechny Isráélovy kmeny do Šechemu a povolal Isráélovy starší a jeho soudce a jeho předáky; i postavili se před Boží tvář a Jóšua ke všemu lidu řekl: Takto řekl Hospodin, Isráélův Bůh: Vaši otcové odvždy bydleli na druhé straně Řeky, Terach, otec Abráhámův a otec Náchórův, a sloužili jiným bohům; vzal jsem však vašeho otce Abráháma z druhé strany Řeky a provedl jsem ho celou zemí Kenáanu a rozmnožil jsem jeho símě a dal jsem mu Isáka a Isákovi jsem dal Jákóba a Ésáva, a Ésávovi jsem dal pohoří Séír, aby je zaujal, a Jákób a jeho děti sestoupili do Egypt a. A poslal jsem Mojžíše a Áróna a zraňoval jsem Egypt podle toho, co jsem vprostřed něho učinil, a potom jsem vás vyvedl, a no, vyvedl jsem vaše otce z Egypta, i přišli jste k moři a za vašimi otci se k moři Rákosí s vozy a s jezdci přihnali Egypťané; i jali se křičet k Hospodinu a on mezi vás a mezi Egypťany vložil temnotu a uvedl na ně moře a zaplavil je, a vaše oči uviděly, co jsem proti Egypťanům učinil. A zůstali jste na mnoho dní v pustině a uvedl jsem vás do země Emórího, jenž bydlel na druhé straně Jordánu; ti se s vámi jali bojovat, a le vy dal jsem je ve vaši ruku, takže jste se jejich země zmocnili, i vymýtil jsem je před vaší tváří. Pak povstal Bálák, syn Cippórův, král Móáva, a jal se proti Isráéli bojovat, a poslal a povolal Bileáma, syna Beórova, k zlořečení vám, nebyl jsem však ochoten Bileámovi naslouchat, nýbrž byl donucen vám žehnat, takže jsem vás z jeho ruky vyprostil. I přešli jste Jordán a přišli jste k Jeríchu a vládcové Jerícha se proti vám jali bojovat, Emórí a Perizzí a Kenáaní a Chittí a Girgáší, Chivví a Jevúsí, a le vy dal jsem je ve vaši ruku; i sršně jsem před vaší tváří poslal, kteří je zpřed vaší tváře vyhnali, - dva krále Emórího, ne tvým mečem ani tvým lukem, a dal jsem vám zemi, v níž ses nenalopotil, a města, jež jste nezbudovali, a usídlili jste se v nich, jíte z vinic a z olivnic, jež jste nevysázeli. Nyní tedy mějte Hospodina v úctě a služte mu v upřímnosti a v pravdě a odvrhněte bohy, jimž vaši otcové sloužili na druhé straně Řeky a v Egyptě, a služte Hospodinu. Je-li vám však sloužit Hospodinu nevhod, zvolte si dnes, komu budete sloužit, zda bohům, jimž sloužili vaši otcové, když byli na druhé straně Řeky, či zda bohům Emórího, v jehož zemi vy bydlíte; já však a můj dům budeme sloužit Hospodinu. A lid odpověděl a řekl: Daleko nám od opuštění Hospodina k sloužení jiným bohům, vždyť Hospodin, on nás a naše otce vyvedl ze země Egypta, z domu nevolníků, a on před našima očima vykonal tato veliká znamení a zachoval nás po celé cestě, po níž jsme kráčeli, a mezi všemi národnostmi, jejichž středem jsme prošli! A Hospodin všechny ty národnosti zpřed naší tváře vyhnal, i Emórího, obývajícího tu zem; i my budeme sloužit Hospodinu, neboť naším Bohem je on! A Jóšua k lidu řekl: Nebudete moci sloužit Hospodinu, neboť on je Bůh svatý, on je Bůh žárlivý, nebude snášet vašich přečinů a vašich hříchů; jestliže Hospodina budete opouštět a sloužit bohům cizím, pak se on obrátí zpět a učiní vám zle a skoncuje s vámi poté, co vám činil dobře. A lid k Jóšuovi řekl: Nikoli, nýbrž budeme sloužit Hospodinu. A Jóšua řekl k lidu: Vy jste sami proti sobě svědky, že jste si zvolili Hospodina k sloužení jemu. I řekli: Jsme svědky. Nyní tedy odvrhněte cizí bohy, kteří jsou vprostřed vás, a nakloňte své srdce k Hospodinu, Isráélovu Bohu. A lid k Jóšuovi řekl: Budeme sloužit Hospodinu, našemu Bohu, a poslouchat na jeho hlas. V onen den tedy Jóšua v Šechemu vzhledem k lidu uzavřel smlouvu, již jim uložil za ustanovení a předpis a tato slova Jóšua zapsal v knihu Božího zákona; a vzal veliký kámen, jejž tam postavil pod strom, jenž byl u svatyně Hospodinovy; a ke všemu lidu Jóšua řekl: Hle, tento kámen bude mezi námi svědkyní, neboť on uslyšel všechny výpovědi Hospodinovy, jež s námi promluvil; stane se tedy svědkyní proti vám, abyste se proti vašemu Bohu nedopouštěli zapírání. A Jóšua lid propustil, každého k jeho dědictví. A po těchto věcech se stalo, že Jóšua, syn Núnův, nevolník Hospodinův, umřel ve věku sta a deseti let; a pohřbili ho na území jeho dědictví v Timnath-serachu, jenž je v pohoří Efrájimově, od severu vůči hoře Gaaši. A Isráél sloužil Hospodinu po všechny dni Jóšuovy a po všechny dni starších, kteří prodloužili své dni po Jóšuovi a kteří znali všechny činy Hospodinovy, jež pro Isráéle učinil. A kosti Josefovy, jež Isráélovi synové vynesli z Egypta, pohřbili v Šechemu, na podílu pole, jež Jákób koupil od synů Chamóra, otce Šechemova, za sto kesít; toho se do stalo dětem Josefovým za dědictví. A umřel Eleázár, syn Árónův, a pohřbili ho na pahorku Pincháse, jeho syna, jejž mu dal i v pohoří Efrájimově. A po Jóšuově smrti se stalo, že se Isráélovi synové na Hospodina s otázkou obrátili výrokem: Kdo mezi námi má jako první vystoupit na Kenáaního bojovat proti němu? A Hospodin řekl: Vystupovat bude Júdá; hle, vy dal jsem tu zem v jeho ruku. A Júdá řekl Šimeónovi, svému bratru: Vystup se mnou v můj los, a ť bojujeme proti Kenáanímu, a půjdu i já s tebou v tvůj los. Šimeón s ním tedy šel a Júdá vystoupil a Hospodin vy dal Kenáaního a Perizzího v jejich ruku, takže je v Bezeku pobili, deset tisíc mužů. A v Bezeku přišli na Adóní-Bezeka a jali se proti němu bojovat a Kenáaního a Perizzího porazili; a Adóní-Bezek prchl, a le rozehnali se za ním a chytili ho a osekali palce jeho rukou a jeho nohou. A Adóní-Bezek řekl: Sedmdesát králů s osekanými palci svých rukou a svých nohou bývalo paběrkujících pod mým stolem; jak jsem činil, tak mi Bůh odplatil. I přivedli ho do Jerúsalém a a tam umřel. Neboť Júdovi synové se proti Jerúsalému byli jali bojovat a dobyli ho a vybili jej ostřím meče a vydali město v oheň; a potom Júdovi synové sestoupili bojovat proti Kenáanímu obývajícímu pohoří a Negev a nížinu. A když Júdá vy šel na Kenáaního, jenž bydlel v Chevrónu (a jméno Chevrónu bylo dříve Kirjath-Arba ), pobili Šéšaje a Achímána a Talmáje. A odtamtud odešel k obyvatelům Deviru, a jméno Deviru bylo dříve Kirjath-séfer. A Kálév řekl: Kdo bude umět porazit Kirjath-séfer a dobude ho, věru mu dám Achsu, svou dceru, za ženu. I dobyl ho Othníél, syn Kenaze, bratra Kálévova, mladšího než on, a dal mu Achsu, svou dceru, za ženu. A při jejím příchodu se stalo, že ho pohnula žádat od jejího otce pole; pak slezla z osla a Kálév jí řekl: Co s tebou? I řekla mu: Dej mi požehnání; když jsi mi dal zem sucha, aby s mi dal i zdroje vod. Dal jí tedy zdroje horní a zdroje dolní. A synové Kéního, švagra Mojžíšova, vystoupili se syny Júdovými od města palem v pustinu Júdy, jež je na jihu Arádu, i šlo se a usídlil i se s lidem. A Júdá odešel se Šimeónem, svým bratrem, a pobili Kenáaního obývajícího Cefath a ten učinili odevzdaným, a jméno toho města nazval i Chormá. A Júdá dobyl Gazy a jejího území a Aškelónu a jeho území a Ekrónu a jeho území. A s Júdou byl Hospodin, takže se zmocnil pohoří, ale obyvatele údolí ne byl s to vypudit, neboť měli železné vozy. A Chevrón dali Kálévovi podle toho, co promluvil Mojžíš, i vypudil odtamtud tři syny Anákovy. A le synové Benjámínovi nevypudili Jevúsího, obývajícího Jerúsalém, takže Jevúsí v Jerúsalémě s dětmi Benjámínovými až po tento den zůstal. A dům Josefův, i oni vystoupili - k Béth-Él u, a Hospodin byl s nimi; i vykonali, dům Josefův, v Béth-Élu průzkum; a jméno toho města bylo dříve Lúz. A strážcové uviděli muže z města vycházejícího a řekli mu: Nuže, ukaž nám vchod do města a uskutečníme vůči tobě milosrdenství. Ukázal jim tedy vchod do města, i vybili město ostřím meče, a le toho muže a všechnu jeho čeleď propustili; a ten muž odešel v zem Chittím a zbudoval město a jeho jméno nazval Lúz; to je jeho jméno až po tento den. Aniž zbavil Menaššé dědictví Béth-šeán a jeho osady a Taanách a jeho osady a obyvatele Dóru a jeho osad a obyvatele Jivleámu a jeho osad a obyvatele Megidda a jeho osad, takže Kenáaní nabyl smělosti v této zemi zůstat. Stalo se sice, kdykoli se Isráél vzmohl, že Kenáaního podřídil robotě, a le nikterak ho nevypudil. Aniž vypudil Efrájim Kenáaního, jenž bydlel v Gezeru, takže Kenáaní v Gezeru vprostřed něho zůstal. Zevúlún nevypudil obyvatel Kitrónu a ni obyvatel Nahalólu, takže Kenáaní vprostřed něho zůstal a do stali se k robotě. Ášér nezbavil dědictví obyvatel Akka a ni obyvatel Cídónu a ni Achláv a ni Achzív a ni Chelbu a ni Afík a ni Rechóv, takže Ášérí zůstal vprostřed Kenáaního, neboť ho nevypudil. Naftálí nevypudil obyvatel Béth-šemeše a ni obyvatel Béth-anáthu, takže zůstal vprostřed Kenáaního, obyvatel země, a le obyvatelé Béth-šemeše a Béth-anáthu jim byli k robotě. A Emórí, ti vytlačili děti Dánovy do hor, takže jim nedal i sestupovat k údolí a Emórí nabyl smělosti zůstat v pohoří Cheresu, v Ajjálónu a v Šaalvím. A le moci nabyla ruka domu Josefova, takže se do stali k robotě. A území Emórího bylo od vzestupu Akrabbím, od Sely a výše. A od Gilgálu k Bóchím vystoupil Anděl Hospodinův a řekl: Povedu vás vzhůru z Egypta… a no, uvedl jsem vás do země, již jsem přísahou slíbil vašim otcům, a řekl jsem: Nebudu nikdy rušit svou smlouvu s vámi, vy však nesmíte uzavírat smlouvu vzhledem k obyvatelům této země - jejich oltáře máte pobořit, a le neuposlechli jste na můj hlas. Co jste toto provedli? Také jsem tedy řekl: Nebudu je před vaší tváří vyhánět; i do stanou se vám v boky a jejich bohové se vám stanou léčkou. A za promlouvání Anděla Hospodinova těmito slovy ke všem Isráélovým dětem se stalo, že lid pozvedl svůj hlas a rozplakali se, i nazvali jméno toho místa Bóchím a obětovali tam Hospodinu. A Jóšua lid propustil a Isráélovy děti odešly, každý k svému dědictví k zaujetí země. A sloužili, lid, Hospodinu po všechny dni Jóšuovy a po všechny dni starších, kteří prodloužili své dni po Jóšuovi, kteří uviděli všechno veliké dílo Hospodinovo, jež pro Isráéle udělal. A Jóšua, syn Núnův, nevolník Hospodinův, umřel ve věku sta a deseti let a pohřbili ho na území jeho dědictví v Timnath-Cheresu v pohoří Efrájimově od severu vůči hoře Gaaši. A také všechno ono pokolení bylo připojeno k svým otcům a povstalo po nich pokolení jiné, jež neznalo Hospodina ani dílo, jež pro Isráéle udělal. A Isráélovy děti se jaly činit, co bylo v očích Hospodinových zlé, i jali se sloužit Baalím a Hospodina, Boha svých otců, jenž je vyvedl ze země Egypta, opustili a odešli za bohy jinými, z bohů národností, jež byly okolo nich, a jali sa klanět jim a Hospodina dráždit - a no, opustili Hospodina a jali se sloužit Baalovi a Aštáróth. I vzplál proti Isráélovi Hospodinův hněv, takže se jal vy dávat je v ruku olupovačů, kteří je olupovali, a vydávat je na pospas ruce jejich nepřátel z okolí, takže již nedokázali před tváří svých nepřátel ob stát. Všude, kam vycházeli, byla ruka Hospodinova proti nim k zlu podle toho, co Hospodin promluvil, a podle toho, jak se jim Hospodin zapřisáhl, takže jim nastávalo velmi úzko. Pak Hospodin vzbuzoval soudce, kteří je z ruky jejich olupovačů vysvobozovali, a le ani k svým soudcům sluch neobraceli, nýbrž chodili smilnit za jinými bohy a klaněli se jim, rychle se odvrátili z cesty, jíž jejich otcové chodili - poslouchat rozkazy Hospodinovy; nečinili tak. A když jim Hospodin soudce vzbuzoval, pak byl Hospodin s tím soudcem a po všechny dni toho soudce je vysvobozoval z ruky jejich nepřátel, neboť se Hospodin slitovával nad jejich sténáním z příčiny jejich tísnitelů a jejich utlačovatelů; když však soudce umřel, stávalo se, že se zase nad své otce zkazili chozením za jinými bohy, sloužením jim, a klaněním se jim. Nezanechali nic ze svých skutků a ze svého zatvrzelého způsobu života, takže proti Isráéli vzplál Hospodinův hněv; i řekl: Protože oni, tento národ, přestoupili mou smlouvu, již jsem rozkázal jejich otcům, a neuposlechli mého hlasu, nebudu ani já před jejich tváří nadále vypuzovat nikoho z národů, jež pozůstavil Jóšua, když umřel, za účelem zkoušení jimi Isráéle, zda oni budou při chození mezi nimi dbát cesty Hospodinovy podle toho, jak dbali jejich otcové, čili nic. Hospodin tedy tyto národy ponechal bez rychlého vypuzení jich, aniž je vy dal v ruku Jóšuovu. A toto jsou národy, jež Hospodin ponechal ke zkoušení jimi Isráéle, všech, kteří žádných bojů v Kenáanu nepoznali (jen za tím účelem, aby je pokolení Isráélových dětí poznala, k jich poučení o válce, hlavně protože to dříve nepoznali): pět pohlavárů Pelištím a všechen Kenáaní a Cídóní a Chivví obývající pohoří Levánón, od hory Baal-Chermónu až po vstup do Chamáthu. Ti byli ke zkoušení Isráéle jimi, ke zvědění, zda budou poslouchat rozkazů Hospodinových, jež jejich otcům rozkázal skrze Mojžíše. A Isráélovy děti bydlely vprostřed Kenáaního, Chittího a Emórího a Perizzího a Chivvího a Jevúsího a brali si jejich dcery za ženy a své dcery dávali jejich synům a sloužili jejich bohům; činily tedy Isráélovy děti, co bylo v očích Hospodinových zlé, i zapomněli na Hospodina, svého Boha, a jali se sloužit Baalím a Ašéróth, takže proti Isráélovi vzplál Hospodinův hněv, i vydal je napospas ruce Kúšana Rišeáthajim, krále Aram-naharajim, a Isráélovy děti obsluhovaly Kúšana Rišeáthajim po osm let. I jaly se Isráélovy děti křičet k Hospodinu a Hospodin Isráélovým dětem vzbudil vysvoboditele, jenž je vysvobodil, Othníéle, syna Kenaze, bratra Kálévova, mladšího než on; i ocitl se na něm Duch Hospodinův, takže se jal Isráéle obhajovat, i vytáhl do boje a Hospodin vy dal Kúšana Rišeáthajim, krále Aramu, v jeho ruku, takže jeho ruka nad Kúšanem Rišeáthajim převládla. A země nabyla na čtyřicet let pokoje; pak Othníél, syn Kenazův, umřel. A Isráélovy děti se jaly dále činit, co bylo v očích Hospodinových zlé, a Hospodin proti Isráéli posilnil Eglóna, krále Móáva, protože činili, co bylo v očích Hospodinových zlé. Ten k sobě shromáždil syny Ammónovy a Amálékovy, i při táhl a Isráéle porazil; a zmocnili se města palem; a Isráélovy děti obsluhovaly Eglóna, krále Móáva, po osmnáct let. - I jaly se Isráélovy děti křičet k Hospodinu a Hospodin jim vzbudil vysvoboditele, Éhúda, syna Géry, syna Jemíního, muže nepoužívajícího své pravé ruky. I poslali Isráélovi synové Eglónovi, králi Móáva, skrze něho dar; a Éhúd si zhotovil meč, jenž měl dvoje ostří, jeho délka loket, a připásal si jej odspodu vůči svému šatstvu na své pravé stehno. I podal Eglónovi, králi Móáva, ten dar; a Eglón byl muž velmi tlustý. A jak dokončil podávání daru, stalo se, že vyprovodil lid přinesší ten dar, a on se od soch, jež byly u Gilgálu, vrátil a řekl: Mám pro tebe tajné slovo, ó králi. I řekl: Pst! A všichni, již před ním stáli, zpřed něho vyšli a Éhúd k němu vstoupil; a on seděl v chladném horním pokoji, jejž měl sám pro sebe. A Éhúd řekl: Mám pro tebe Boží řeč. I povstal ze sedadla a Éhúd vztáhl svou levou ruku a vzal meč ze svého pravého stehna a vrazil jej v jeho břicho, takže za čepelí vnikl i jílec a tuk se okolo čepele uzavřel, neboť meč z jeho břicha nevytáhl, a vyšla rozkrokem. A Éhúd vyšel sloupovou síní a dveře horního pokoje za sebou zavřel a zatarasil. A když on vyšel, přišli jeho nevolníci a uviděli, že hle, dveře horního pokoje zatarasené; i řekli si: On jistě v chladné komnatě přikrývá své nohy. Čekali tedy až do rozpačitosti, a hle, on neotvíral dveře; vzali tedy klíč a otevřeli, a hle, jejich pán ležící mrtev na zemi. A Éhúd za jejich váhání unikl; a minuv sochy, unikl do Seíry. A když přišel, stalo se, že v pohoří Efrájimově zatroubil na troubu a Isráélovi synové s ním z pohoří sestoupili, a on před jejich tváří; a řekl k nim: Žeňte se za mnou, neboť Hospodin vaše nepřátele, Móáva, vy dal ve vaši ruku. Sestoupili tedy za ním a obsadili brody Jordánu naproti Móávu a nedali nikomu přejít. A v onen čas Móáva pobili, asi deset tisíc mužů, všechny svalnaté a všechny zdatné muže, a nikdo neunikl. I byl Móáv v onen den pod rukou Isráéle pokořen a země nabyla na osmdesát let pokoje. A po něm se vyskytl Šamgar, syn Anáthův, jenž pobil Pelištím, šest set mužů, bodcem na skot, a i on Isráéle vysvobodil. A Isráélovy děti se jaly dále činit, co bylo v očích Hospodinových zlé; a když Éhúd umřel, vydal je Hospodin napospas ruce Jávína, krále Kenáanu, jenž kraloval v Chácóru, a velitelem jeho vojska byl Síserá, jenž bydlel v Charóšeth-Gójím. I jaly se Isráélovy děti křičet k Hospodinu, neboť on měl devět set železných vozů; a on po dvacet let Isráélovy děti násilím tísnil. A v oné době soudila Isráéle Devórá, žena-prorokyně, žena Lappídóthova, ona; a ona sedávala pod palmou Devóřinou mezi Rámou a mezi Béth-Élem v pohoří Efrájimově a Isráélovi synové k ní vystupovali k soudu. Ta poslala a povolala Báráka, syna Avínóamova z Kedeš-Naftálí, a řekla k němu: Zda nerozkázal Hospodin, Isráélův Bůh: Jdi a vytáhni na horu Távór a vezmi s sebou deset tisíc mužů ze synů Naftálího a ze synů Zevulúnových? I chci k tobě přitáhnout k potoku Kíšónu Síseru, velitele vojska Jávínova, a jeho vozy a jeho dav, a vy dat ho v tvou ruku. A Bárák k ní řekl: Půjdeš-li se mnou, pak vy jdu, a nepůjdeš-li se mnou, nepůjdu. I řekla: Ovšemže s tebou půjdu, jenže na cestě, jíž se chystáš jít, nebude pro tebe slávy, neboť Hospodin bude Síseru vydávat napospas ruce ženy. A Devórá vstala a odešla s Bárákem do Kedeše. A Bárák do Kedeše svolal Zevulúna a Naftálího, i vystoupilo v patách za ním deset tisíc mužů; i Devórá s ním vystoupila. (A Chever, Kéní, se odloučil od Kajina, od dětí Chóváva, švagra Mojžíšova, a rozložil své stany až po strom v Caanním, jenž je u Kedeše.) A Síserovi oznámili, že Bárák, syn Avínóamův, vystoupil na horu Távór; Síserá tedy svolal všechny své vozy, devět set železných vozů, a všechen lid, jenž byl s ním, z Charóšeth-Gójím k potoku Kíšónu. A Devórá řekla k Bárákovi: Vstaň, neboť toto je den, kdy Hospodin vy dá Síseru v tvou ruku! Zda nevyšel Hospodin před tvou tváří? A Bárák z hory Távóru sestoupil a deset tisíc mužů za ním; a Hospodin Síseru a všechny jeho vozy a všechno jeho vojsko před tváří Bárákovou rozprášil ostřím meče; a Síserá sestoupil z vozidla a jal se prchat pěšky. A Bárák se rozehnal za vozy a za vojskem až po Charóšeth-Gójím a všechno vojsko Síserovo padlo ostřím meče, nezbyl ani jeden. A Síserá pěšky prchl ke stanu Jáél, ženy Chevera, Kéního, neboť mezi Jávínem, králem Chácóru, a mezi domem Chevera, Kéního, byl mír. A Jáél vyšla Síserovi vstříc a řekla k němu: Odboč, můj pane, odboč ke mně, nechť se nebojíš. Odbočil tedy k ní do stanu a přikryla ho houní; a řekl k ní: Napoj mě, prosím, trochou vody, neboť mám žízeň. Otevřela tedy měch mléka a napojila ho a přikryla ho; i řekl k ní: Stůj u vchod u stanu, a jestliže někdo bude přicházet a otáže se tě a řekne: Zda je tu někdo? nechť se stane, že řekneš: Není. A Jáél, žena Cheverova, vzala stanový kolík a svou rukou uchopila kladivo a v tichosti k němu přistoupila a vbila kolík v jeho spánky, takže pronikl v zem; a on byl tvrdě usnul, neboť byl vysílen, i umřel. A hle - Bárák Síseru pronásledující; i vyšla mu Jáél vstříc a řekla mu: Pojď, neboť ti chci ukázat muže, jehož ty hledáš. Vstoupil tedy k ní, a hle, Síserá ležící mrtev a v jeho spáncích kolík. Tak Bůh v onen den Jávína, krále Kenáanu, před tváří Isráélových synů pokořil a ruka Isráélových synů na Jávína, krále Kenáanu, stále tvrději doléhala, až Jávína, krále Kenáanu, zničili. A v onen den se dala Devórá i Bárák, syn Avínóamův, do zpěvu slovy: Za osvobození osvoboditeli v Isráéli, za dobrovolné oddání lidu chvalte Hospodina! Slyšte, králové, nastavte sluch, knížata, já budu Hospodinu, já budu zpívat, budu hrát Hospodinu, Isráélovu Bohu! Hospodine, při tvém vycházení ze Séíru, při tvém vykračování z území Edóma se země roztřásla, i nebesa vykropila, i mraky vykropily vodu, hory se rozplynuly před tváří Hospodinovou, i tento Sínaj, před tváří Hospodina, Isráélova Boha. Ve dnech Šamgara, syna Anáthova, v dnech Jáél zpustly silnice, a kdo chodívali vyšlapanými cestami, museli chodit stezkami křivolakými; vůdcovstvo, ti zanikli v Isráéli, zanikli dotud, než jsem povstala - Devórá, než jsem povstala, matka v Isráéli. Vyvolil i si nové bohy - tehdy byl boj v branách; bylo-li vidět štít a neb oštěp mezi čtyřiceti tisíci v Isráéli! Mé srdce zákonodárcům Isráélovým, již se dobrovolně oddali v lidu! Chvalte Hospodina! Jezdci na bílých oslicích, sedící na kobercích, i chodící na cestě, uvažujte o hlasu rozdělujících kořist mezi napájecími žlaby; tam budou rozhlašovat spravedlivé činy Hospodinovy, spravedlivé činy jeho vedení v Isráéli. Tehdy lid Hospodinův sestoupil k branám. Procitni, procitni, Devóro, procitni, procitni, promluv písní, vstaň, Báráku, a zajmi své zajatectvo, synu Ávínóamův! Pak sestup, přežívající z vznešených z lidu; Hospodine, sestup ke mně mezi hrdiny z Efrájima; jejich kmenové sídlo je v Amálékovi. Za tebou Benjámín mezi tvým lidem; z Máchíra sestoupili zákonodárcové a ze Zevulúna chápající se hole písaře a vůdcové v Jissaschárovi byli s Devórou; jak Jissaschár, tak Bárák byl do údolí vyslán pěšky. Veliká byla mezi strouhami Reúvénovými usnášení srdce; proč sedíš mezi dvěma ohradami k naslouchání zvukům píšťal při stádech? Veliká byla při strouhách Reúvénových zkoumání srdce. Gileád se usadil na druhé straně Jordánu, a Dán - proč má pobývat na lodích? Ášér zůstal u pobřeží moří a přebývá na jeho zálivech. Zevulún - lid, jenž své žití vydal napospas smrti, i Naftálí na vyvýšeninách pole. Přišli králové, jali se bojovat; tehdy se jali bojovat králové Kenáanu v Taanáchu, při vodách Megidda; zisku peněz nenabyli. Z nebes se jaly bojovat hvězdy, ze svých drah se jaly bojovat se Síserou; strhl je potok Kíšón, potok bitev, potok Kíšón - můžeš šlapat, má duše, silou! Tehdy zadupala kopyta koní uháněním, uháněním jeho reků. Proklejte Méróz, řekl Anděl Hospodinův, veskrze proklejte jeho obyvatele, neboť nepřišli na pomoc Hospodinu, na pomoc Hospodinu v hrdinech! Nad ženy žehnána nechť je Jáél, žena Chevera, Kéního, nechť je žehnána nad ženy ve stanu! Vyžádal vodu, dala mléko, v číši vznešených podala kyselé mléko; svou ruku vztahuje po kolíku a svou pravici po perlíku dělníků, a udeří Síseru - roztříštila jeho hlavu, a no, rozštípla, a no, prorazila jeho spánky. Mezi její nohy se složil, padl, ulehl, mezi její nohy se složil, padl; tam, kde se byl složil, tam zůstal ležet přemožen. Oknem dolů pohlíží a běduje matka Síserova, mřížovím: Proč se jeho vůz zdržuje se svým příchodem, proč se opožďuje chod jeho vozidel? Moudré z jejích dam budou odpovídat a ona si bude opakovat, co jí bude řečeno: Zda neshledávají a ne rozdělují lup? Ženu, dvě ženy na hlavu muže, lup dvojího barevného roucha Síserovi, lup dvojího barevného roucha pestrého vytkávání, barevné roucho dvojího pestrého vytkávání na šíjích lupu. Tak nechť hynou všichni tvoji nepřátelé, Hospodine, a milující ho - jako vycházení slunce v jeho moci! A země nabyla na čtyřicet let pokoje. A Isráélovy děti se jaly činit, co bylo v očích Hospodinových zlé, i vy dal je Hospodin na sedm let v ruku Midjána. A ruka Midjánova nad Isráélem zesílila; z příčiny Midjána si Isráélovi synové zřídili úkryty, jež byly v horách, a jeskyně a pevnůstky; a zasel-li Isráél, stávalo se, že vystoupil Midján a Amálék a synové východu, a no, vystoupili proti němu a položili se proti nim a zničili výnos země až po tvůj vstup do Gazy a neponechávali nic k živobytí, a ni drobné dobytče a ni hovězí dobytče a ni osla. Oni totiž vystupovali, i jejich stáda, a přicházeli se svými stany, v množství tolik jako kobylek, věru jim a ni jejich velbloudům nebylo počtu; i přicházeli v zem ničit ji, takže byl Isráél od Midjána velmi oslaben; i jaly se Isráélovy děti křičet k Hospodinu. A když se Isráélovy děti příčinou Midjána jaly k Hospodinu křičet, stalo se, že Hospodin k Isráélovým dětem poslal proroka; ten jim řekl: Takto řekl Hospodin, Isráélův Bůh: Já jsem vás pozvedl z Egypta a vyvedl jsem vás z domu nevolníků a vyprostil jsem vás z ruky Egypťanů a z ruky všech vašich tísnitelů a před vaší tváří jsem je vyhnal a jejich zem jsem dal vám a řekl jsem vám: Já jsem Hospodin, váš Bůh, nesmíte se bát bohů Emórího, v jehož zemi vy bydlíte. A le neuposlechli jste na můj hlas. I přišel Anděl Hospodinův a usedl pod stromem, jenž by l v Ofře, jenž patřil Jóášovi, Aví-Ezrímu; a Gideón, jeho syn, vytloukal pšenici v lisu k zabezpečení jí před tváří Midjánovou. A Anděl Hospodinův se mu ukázal a řekl k němu: Hospodin s tebou, zdatný hrdino! A Gideón k němu řekl: Ach, můj PANE, je-li Hospodin s námi, proč nás tedy toto vše postihlo? A kde jsou všechny jeho divy, o nichž nám vyprávěli naši otcové výrokem: Zda nás Hospodin nevyvedl z Egypta? Nyní nás však Hospodin zavrhl a vy dal nás v dlaň Midjánovu. A Hospodin se k němu otočil a řekl: Jdi v této své síle a vysvoboď Isráéle z dlaně Midjánovy. Zda jsem tě neposlal? I řekl k němu: Ach, PANE, čím mám Isráéle vysvobodit? Hle, můj tisíc je v Menaššéovi nejslabší a já nejmladší v domě svého otce. A Hospodin k němu řekl: Vždyť budu s tebou, takže Midjána budeš moci porazit jako jednoho muže. I řekl k němu: Našel-li jsem, prosím, v tvých očích přízeň, kéž mi dáš znamení, že mluvící se mnou jsi ty; kéž se, prosím, odtud nevzdaluješ až do mého příchodu k tobě, než budu moci vynést a před tvou tvář položit svůj dar. A řekl: Já zůstávám až do tvého návratu. A Gideón vešel a zpracoval kůzle, a na nekvašené chleby éfu hrubé mouky a vložil maso v koš a polévku vlil v hrnec; to k němu vynesl pod strom a podal. A Anděl Hospodinův k němu řekl: Vezmi maso a nekvašené chleby a polož na toto skalisko a polévku vylij. I učinil tak a Anděl Hospodinův vztáhl konec hole a sáhl na maso a na nekvašené chleby, a ze skály vyšel oheň, jenž maso a nekvašené chleby strávil; a Anděl Hospodinův od jeho očí zmizel. A Gideón poznal, že to byl Anděl Hospodinův; řekl tedy Gideón: Běda, Pane, Hospodine, neboť, protože jsem uviděl Anděla Hospodinova tváří v tvář… A Hospodin mu řekl: Pokoj tobě, nechť se nebojíš, nebudeš muset mřít. Gideón tam tedy zbudoval Hospodinu oltář a dal mu název Hospodin pokoje; ten je ještě až po tento den v Ofře Aví-Ezrího. A v onu noc se stalo, že mu Hospodin řekl: Vezmi býka z hovězího dobytka, jenž patří tvému otci, totiž toho druhého býka, sedmiletého, a strhni oltář Baalův, jenž patří tvému otci, a ašéru, jež je před ním, musíš vytít, a na temeni této skály zbuduješ Hospodinu, svému Bohu, oltář podle řádu, a vezmi toho druhého býka, jehož vzneseš jako vzestupnou oběť na dříví ašéry, již budeš vytínat. Gideón tedy ze svých nevolníků vzal deset mužů a učinil tak, jak k němu Hospodin promluvil, a le protože se domu svého otce a mužů toho města bál učinit tak za dne, stalo se, že tak učinil v noc i. A muži města za jitra časně vstali, a hle, oltář Baalův byl zbořen a ašéra, jež byla před ním, byla vyťata a ten druhý býk byl vznesen na zbudovaném oltáři. Říkali tedy jeden k druhému: Kdo učinil tuto věc? I jali se pátrat a hledat a řekli: Tuto věc učinil Gideón, syn Jóášův. A k Jóášovi muži města řekli: Vyveď svého syna, neboť musí umřít, vždyť zbořil oltář Baalův a také vyťal ašéru, jež byla před ním. A Jóáš všem mužům, kteří se proti němu postavili, řekl: Zda vy chcete vést při za Baala? Chcete ho snad zachraňovat? Kdo bude chtít za něho vést při, měl by ještě za jitra umřít. Je -li on bůh, nechť za sebe při vede, neboť jeho oltář zbořil. A v onen den mu dal i název Jerub-baal, s výrokem: Nechť proti němu vede při Baal, neboť jeho oltář zbořil. I shromáždili se, všechen Midján a Amálék a synové východu spolu, a přešli a položili se v rovině Jizreel. A Gideóna na sebe vzal Duch Hospodinův, i zatroubil na troubu a Aví-Ezer byl svolán za ním, a vyslal posly v celého Menaššéa, i byl i on svolán za ním, a vyslal posly v Ášéra a v Zevulúna a v Naftálího, i vystoupili mu vstříc. A Gideón řekl k Bohu: Jsi-li ochoten vysvobodit Isráéle mou rukou podle toho, jak jsi promluvil, hle, já na mlat pokládám rouno vlny; bude-li rosa na samotném rounu a na vší zemi sucho, pak budu vědět, že mou rukou Isráéle chceš vysvobodit podle toho, jak jsi promluvil. I stalo se tak, takže když nazítří časně vstal, vyždímal rouno a vytlačil z rouna rosu, plnou číši vody. A Gideón řekl k Bohu: Nechť proti mně neplane tvůj hněv, že promluvím, jen ten to krát; pouze ten to krát, prosím, na rounu budu konat zkoušku: Nechť se, prosím, do stává sucho na rouno samotné a na všechnu zem nechť se do stává rosa. A Hospodin tak v oné noci učinil, takže se na rouno samotné do stalo sucho a na všechnu zem se do stala rosa. A Jerubbaal, to byl Gideón, časně vstal, i všechen lid, jenž byl s ním, a položili se u pramene Charódu; a tábor Midjánův jim byl od severu, od výšiny Móré v rovině. A Hospodin ke Gideónovi řekl: Lid, jenž je s tebou, je četnější než abych vy dal Midjána v jejich ruku, aby se Isráél proti mně nevychloubal výrokem: Pomohla mi má ruka. Nuže tedy učiň v uši lidu provolání výrokem: Kdo je bojácný a ustrašený, nechť se vrací a z hory Gileádu ustupuje! A vrátilo se z lidu dvacet a dva tisíce mužů, a deset tisíců, ti zbyli. A Hospodin ke Gideónovi řekl: Ještě je lid četný; zaveď je dolů k vodě, a ť ti je tam mohu pročistit; a stane se, že o kom k tobě budu říkat: Tento půjde s tebou, ten s tebou půjde, a každý, o kom k tobě budu říkat: Tento při tobě nepůjde, ten nepůjde. Zavedl tedy lid dolů k vodě a Hospodin ke Gideónovi řekl: Každý, kdo bude z vody svým jazykem chlemtat, jako chlemtá pes, budeš ho stavět zvláště, i každého, kdo se k pití bude shýbat na svá kolena. I vyšel počet těch, již chlemtali, se svou rukou k svým ústům, tři sta mužů, a všechen zůstatek lidu, ti se k pití vody sehnuli na svá kolena. A Hospodin ke Gideónovi řekl: Těmi třemi sty mužů, kteří chlemtali, vás chci vysvobodit a Midjána v tvou ruku vy dat; a všechen lid nechť jde, každý k svému místu. Lid tedy vzal v svou ruku stravu a své trouby; i propustil všechny muže Isráélovy, každého k jeho stanům, a na těch třech stech mužů pevně setrval. A tábor Midjánův mu byl zdola v rovině. A v onu noc se stalo, že k němu Hospodin řekl: Vstaň, sestup proti táboru, neboť jsem jej vy dal v tvou ruku; a bojíš-li se ty sestoupit, sestup ty a Purá, tvůj sluha, k táboru, a slyš, co budou mluvit, a potom tvé ruce budou sílit, takže budeš moci sestoupit proti táboru. Sestoupil tedy on a Purá, jeho sluha, k okraji ozbrojenců, kteří byli v táboře; a Midján a Amálék a všichni synové východu byli v rovině položeni v množství jako kobylky a jejich velbloudům nebylo počtu - v množství jako písek, jenž je na břehu moře. A když Gideón přišel, hle, muž vyprávějící svému druhu sen; i řekl: Hle, dostal jsem sen, a hle, pecen chleba z ječmene valící se proti táboru Midjánovu, jenž přišel až po stan a povalil jej, takže padl, i překotil jej vzhůru a stan zůstal ležet. A jeho druh odpověděl a řekl: Toto není nic než meč Gideóna, syna Jóášova, muže Isráélova; Bůh vy dal Midjána a všechen tábor v jeho ruku. A jak Gideón uslyšel vypravování toho snu a jeho výklad, stalo se, že se poklonil a vrátil se do tábora Isráélova a řekl: Vstaňte, neboť Hospodin vy dal tábor Midjánův v naši ruku. I rozdělil těch tři sta mužů na tři skupiny a v ruku jich všech dal trouby a prázdné džbány a vprostřed těch džbánů pochodně a řekl k nim: Ode mne budete od pozoro vá vat a tak budete činit; a hle, když já vstoupím na okraj tábora, stane se, že budete činit tak, jak budu činit já, a když na troubu budu troubit já a všichni, kteří jsou se mnou, budete na trouby troubit i vy vůkol, všechen tábor, a budete říkat: Hospodinu a Gideónovi! Když tedy vstoupil Gideón a sto mužů, kteří byli s ním, na okraj tábora, na začátku prostřední hlídky, jen co právě postavili strážce, jali se troubit na trouby za roztloukání džbánů, jež byly v jejich ruce. Jaly se tedy na trouby troubit ty tři skupiny, i roztříštili džbány a levou rukou pevně uchopili pochodně a pravou rukou trouby k troubení a jali se volat: Meč Hospodinu a Gideónovi! I stanuli, každý na svém vůkol vůči táboru, a všechen tábor se dal do běhu, i rozkřičeli se a rozprchli se. A těch tři sta, ti troubili na trouby, a Hospodin obrátil meč jednoho proti druhému, a to v celém táboře, a tábor se rozprchl až po Béth-Šittá k Ceréře, po pomezí Ávél-Mechóly před Tabbathem. I byl o svolán o muž stvo Isráélovo z Naftálího a z Ášéra a ze všeho Menaššéa; ti se rozehnali za Midjánem. A Gideón v celé pohoří Efrájimovo rozeslal posly se vzkazem: Sestupujte vstříc Midjánovi a obsaďte jim vody až po Béth-Báru a Jordán. A chytili dva velitele Midjána, Óréva a Zeéva, a zabili Óréva na skále Órévově a Zeéva zabili v lisu Zeévově, a hnali se po Midjánovi; a hlavu Óréva a Zeéva přinesli ke Gideónovi na druhou stranu vůči Jordánu. A muži Efrájimovi k němu řekli: Co jsi nám učinil tuto věc, nepovolat nás, když ses odebral bojovat proti Midjánovi? A silně se s ním povadili. I řekl k nim: Co jsem já nyní učinil v porovnání s vámi? Zda ne jsou paběrky Efrájimovy lepší nad vinobraní Aví-Ezerovo? Ve vaši ruku dal Bůh velitele Midjána, Óréva a Zeéva, a co jsem dokázal učinit já v porovnání s vámi? Tu jejich duch, když on vyslovil toto slovo, od něho upustil. A Gideón přišel k Jordánu; přešel, on i těch tři sta mužů, kteří byli s ním, vyčerpáni, a le hotovi pronásledovat, řekl pak mužům Sukkóth: Dejte, prosím, bochníků chleba lidu, jenž je v patách za mnou, neboť oni jsou vyčerpáni a já se ženu za Zevachem a Calmunnou, králi Midjána. A představení Sukkóth řekli: Zda je dlaň Zevacha a Calmunny nyní v tvé ruce, že tvému vojsku máme dávat chléb? A Gideón řekl: Proto, až Hospodin dá Zevacha a Calmunnu v mou ruku, pak budu roztírat vaše maso s trním pouště a s bodláčím. A odtamtud vystoupil k Penú-Élu a promluvil k nim stejně, a muži Penú-Élu mu odpověděli tak, jak odpověděli muži Sukkóth. Pronesl tedy i k mužům Penú-Élu výrok: Při svém návratu v pokoji budu bořit tuto věž. A Zevach a Calmunná byli v Karkóru, i jejich tábor s nimi, asi patnáct tisíc, všichni ti, již pozůstávali ze všeho tábora synů východu, a těch, již padli, bylo sto a dvacet tisíc mužů tasivších meč. A Gideón vystoupil cestou těch, již pobývali ve stanech, od východu vůči Nóvachu a Jogbeze, a napadl tábor, když byl tábor bez obav. A Zevach a Calmunná se jali prchat, i rozehnal se za nimi a oba krále Midjána chytil, Zevacha i Calmunnu, a všechen tábor vyděsil. A když se Gideón, syn Jóášův, z boje vrátil od vzestupu z Cheresu, chytil mladíka z mužů Sukkóth a vyptal se ho; ten mu napsal jména představených Sukkóth a tamních starších, sedmdesát a sedm mužů, a když k mužům Sukkóth přišel, řekl: Hle, Zevach a Calmunná, jimiž jste mě zesměšnili výrokem: Zda je dlaň Zevacha a Calmunny nyní v tvé ruce, že tvým mužům, již jsou vysíleni, máme dávat chléb? Vzal tedy starší města a trní pouště a bodláčí a tím muže Sukkóth poučil; a věž Penú-Élu zbořil a muže toho města pozabíjel. A k Zevachovi a k Calmunnovi řekl: A co ti muži, jež jste pozabíjeli na Távóru? I řekli: Právě jako ty, právě takoví byli oni, všichni jako vzezření synů krále. A řekl: To byli moji bratři, synové mé matky; jako že Hospodin je živ, kdybyste je byli nechali naživu, nezabil bych vás. A řekl Jetherovi, svému prvorozenému: Vstaň, zabij je. A le mladík nevytasil svůj meč, neboť se bál, neboť on ještě byl mladík. Řekl tedy Zevach a Calmunná: Vstaň ty a vrhni se na nás, neboť síla muže je jako on. Gideón tedy vstal a Zevacha a Calmunnu zabil a pobral měsíčky, jež byly na šíjích jejich velbloudů. A Isráélovi muži ke Gideónovi řekli: Panuj nad námi, i ty i tvůj syn i syn tvého syna, neboť jsi nás vysvobodil z ruky Midjána. A Gideón k nim řekl: Já nad vámi panovat nebudu, aniž nad vámi bude panovat můj syn - panovat nad vámi bude Hospodin. A Gideón k nim řekl: Chci si dovolit od vás vyžádat toto: Každý mi dejte kroužek ze svého lupu (neboť měli kroužky ze zlata, neboť oni byli Jišmáélím ). I řekli: Rádi budeme dávat. A prostřeli šat a naházeli tam po kroužku ze svého lupu; a váha těch kroužků ze zlata, jež si vyžádal, byla tisíc a sedm set šeklů zlata, kromě měsíčků a náušnic a rouch z červeného purpuru, jež byla na králích Midjána a kromě řetízků, jež byly na šíjích jejich velbloudů. A Gideón to zpracoval na přehoz a uložil jej ve svém městě, v Ofře, a tam se za ním všechen Isráél jal chodit smilnit; to se stalo Gideónovi a jeho domu léčkou. Tak byl Midján před tváří Isráélových synů pokořen, takže nadále nepozvedli svou hlavu; a země nabyla v dnech Gideónových na čtyřicet let pokoje. A Jerubbaal, syn Jóášův, odešel a usídlil se ve svém domě; i do stalo se Gideónovi sedmdesáti synů, pocházejících z jeho bedra, neboť měl mnoho žen. A jeho souložnice, jež byla v Šechemu, i ona mu porodila syna, i určil jeho jméno: Avímelech. A Gideón, syn Jóášův, umřel v pěkných šedinách a byl pohřben v hrobě svého otce v Ofře Aví-Ezrího. A jak Gideón umřel, stalo se, že Isráélovy děti zase zašly smilnit za Baalím a za boha si určili Baala-Beríth, aniž si Isráélovy děti připomněly Hospodina, svého Boha, jenž je vyprostil z ruky všech jejich nepřátel ze všech stran, aniž projevili soucit s domem Jerubbaala-Gideóna podle všeho dobrého, co s Isráélem učinil. A Avímelech, syn Jerubbaalův, odešel do Šechemu k bratrům své matky a promluvil k nim a ke vší čeledi domu otce své matky výrokem: Promluvte, prosím, v uši všech občanů Šechemu: Co je pro vás lepší: panování sedmdesáti mužů nad vámi, všech synů Jerub-baalových, či panování jednoho muže nad vámi? A měli byste pamatovat, že já jsem vaše kost a vaše maso. Bratři jeho matky tedy o něm promluvili v uši všech občanů Šechemu všechna tato slova a jejich srdce se naklonilo za Avímelechem, neboť řekli: On je náš bratr. I dali mu sedmdesát šeklů stříbra z domu Baala-Beríth, za něž Avímelech najal muže lehkomyslné a smělé, kteří šli za ním. I přišel v dům svého otce do Ofry a pozabíjel své bratry, syny Jerubbaalovy, sedmdesát mužů, na jednom kameni; pozůstal však Jóthám, nejmladší syn Jerubbaalův, neboť se skryl. A shromáždili se všichni občané Šechemu a všechen dům Milló a odebrali se a Avímelecha uvedli v kralování, za krále, u stromu Muccáv, jenž je v Šechemu. To oznámili Jóthámovi, i odešel a stanul na temeni hory Gerizzím a pozvedl svůj hlas a jal se volat, i řekl jim: Obraťte sluch ke mně, občané Šechemu, a kéž Bůh obrátí sluch k vám. Jednou se stromy odebraly pomazat nad sebou krále; i řekly olivě: Kraluj nad námi. A oliva jim řekla: Zda se vzdám své tučnosti, jíž ve mně Bůh i lidé žehnají, a odejdu se natřásat nad stromy? Stromy tedy řekly fíkovníku: Pojď ty, kraluj nad námi. A fíkovník jim řekl: Zda se vzdám své sladkosti a svého dobrého ovoce a odejdu se natřásat nad stromy? Stromy tedy řekly vinnému keři: Pojď ty, kraluj nad námi. A vinný keř jim řekl: Zda se vzdám svého moštu, rozveselujícího Boha i lidi, a odejdu se natřásat nad stromy? Všechny stromy tedy řekly k trnitému keři: Pojď ty, kraluj nad námi. A trnitý keř k stromům řekl: Hodláte-li vy mě v pravdě pomazat za krále nad vámi, přijďte, uchylte se v můj stín; ne-li však, nechť vychází z trnitého keře oheň a sžírá cedry Levánónu. Nyní tedy: V pravdě-li jste se a v poctivosti zachovali, když jste v kralování uvedli Avímelecha, a dobro-li jste uskutečnili při Jerubbaalovi a při jeho domě a učinili-li jste podle zásluhy jeho rukou jemu, jenž - můj otec - se za vás jal bojovat a své žití zpřed sebe odhodil a vyprostil vás z ruky Midjánovy, kdežto vy jste dnes povstali proti domu mého otce a pozabíjeli jste jeho syny, sedmdesát mužů, na jednom kameni, a v kralování jste uvedli Avímelecha, syna jeho služebnice, nad občany Šechemu, neboť on je váš bratr, - v pravdě-li jste se tedy a v poctivosti tohoto dne zachovali při Jerubbaalovi a při jeho domě, veselte se v Avímelechovi a nechť se i on veselí ve vás; ne-li však, nechť vychází z Avímelecha oheň a sžírá občany Šechemu i dům Milló, a nechť vychází oheň z občanů Šechemu a z domu Milló a sžírá Avímelecha. A Jóthám před tváří Avímelecha, svého bratra, prchl a utekl a odebral se do Beéry a zůstal tam. A Avímelech nad Isráélem vládl po tři léta a Bůh poslal mezi Avímelecha a mezi občany Šechemu zlého ducha, takže se občané Šechemu proti Avímelechovi dopustili nevěrnosti, aby násilí spáchané na sedmdesáti synech Jerubbaalových přišlo, a jejich krev aby vložil, na Avímelecha, jejich bratra, jenž je pozabíjel, a na občany Šechemu, kteří k pozabíjení jeho bratrů posilnili jeho ruce. I nakladli mu občané Šechemu na temenech hor zálohy a jali se olupovat všechny, kdo mimo ně cestou přecházeli. To bylo oznámeno Avímelechovi. I přišel Gaal, syn Evedův, a jeho bratři, i přešli do Šechemu a občané Šechemu v něho složili důvěru. I vyšli do pole a jali se očesávat své vinice a šlapat a uspořádali slavnost; a vstoupili v dům svých bohů a jali se jíst a pít a zlořečit Avímelechovi. A Gaal, syn Evedův, řekl: Kdo je Avímelech a kdo Šechem, že bychom mu měli sloužit? Zda ne ní synem Jerubbaalovým a Zevúl jeho správcem? Služte mužům Chamóra, otce Šechemu - a no, proč bychom mu my měli sloužit? A kéž by byl tento lid v mé ruce, pak bych Avímelecha mohl odstranit. A řekl Avímelechovi: Rozmnož své vojsko a vytáhni! A o Gaalových slovech uslyšel Zevúl, představený města, i vzplál jeho hněv, takže lstivě vyslal k Avímelechovi posly se vzkazem: Hle, do Šechemu přicházejí Gaal, syn Evedův, a jeho bratři a hle, štvou město proti tobě. Nyní tedy v noc i vstaň, ty i lid, jenž je s tebou, a číhej v poli, a za jitra, za vzcházení slunce, se stane, že budeš moci časně vstát a vyrojit se na město, a hle, když on a lid, jenž je s ním, bude na tebe vycházet, učiníš mu podle toho, čeho tvá ruka bude dosahovat. Avímelech tedy v noc i vstal, i všechen lid, jenž byl při něm, a položili se proti Šechemu v záloze, čtyři skupiny. A Gaal, syn Evedův, vyšel a stanul u vchod u do brány města; a Avímelech a lid, jenž byl s ním, povstal ze zálohy, a Gaal ten lid uviděl a řekl k Zevúlovi: Hle, z temen hor sestupuje jakýsi lid. A Zevúl k němu řekl: Vidíš stín hor jako lidi. A Gaal ještě dále promluvil a řekl: Hle, sestupují, lid, z blízkosti vyvýšeniny země a jedna skupina přichází z cesty ke stromu Meónením. A Zevúl k němu řekl: Kdepak je tvá řeč, když jsi říkal: Kdo je Avímelech, že bychom mu měli sloužit? Zda toto ne ní ten lid, jímž jsi pohrdl? Nuže, vytáhni a bojuj proti němu! A Gaal před tváří občanů Šechemu vytáhl a jal se proti Avímelechovi bojovat; a Avímelech se ho jal pronásledovat, takže před jeho tváří prchl, a až ke vchodu do brány padli mnozí zabití. A Avímelech zůstal v Arúmě a Zevúl Gaala a jeho bratry zahnal, takže v Šechemu nezůstali. A nazítří se stalo, že lid vytáhl do pole; to bylo oznámeno Avímelechovi a Avímelech přivedl lid a rozdělil je na tři skupiny a v poli položil zálohy; a když uviděl, že hle, lid z města vychází, povstal proti nim a napadl je; a Avímelech a skupiny, jež byly při něm, se vyrojili a zastavili se u vchod u do brány města, a dvě skupiny se rozběhly proti všem, kteří byli v poli, a pobili je. A Avímelech po celý onen den bojoval proti městu a města dobyl a pozabíjel lid, jenž byl v něm, a město pobořil a posypal je solí. To když uslyšeli všichni obyvatelé věže Šechemu, vešli do krytu BOHA Beríth; a Avímelechovi bylo oznámeno, že se všichni obyvatelé věže Šechemu shromáždili. Avímelech tedy vystoupil na horu Calmón, on i všechen lid, jenž byl s ním, a Avímelech vzal v svou ruku sekeru a nasekal chvojí ze stromů; to nakladl na své rameno a k lidu, jenž byl při něm, řekl: Co vidíte, že činím, pospěšte, učiňte právě tak jako já. Nasekali tedy, i všechen lid, každý svého chvojí a odešli za Avímelechem a nakladli na kryt a zažehli kryt nad nimi ohněm, takže umřeli i všichni lidé z věže Šechemu, muži i ženy. A Avímelech se odebral k Tévéci a položil se proti Tévéci a dobyl jí. A vprostřed města byla pevná věž a tam uprchli všichni muži a ženy a všichni občané města a zavřeli za sebou a vystoupili na střechu věže. A Avímelech přišel až k věži a jal se proti ní bojovat; i přiblížil se až ke vchodu do věže podpálit ji ohněm; a jedna žena na hlavu Avímelechovu shodila svrchní žernov a rozrazila jeho lebku. I zavolal spěšně na mladíka nosícího jeho zbroj a řekl mu: Vytas svůj meč a usmrť mě, aby o mně neříkali: Zabila ho žena. Jeho mladík ho tedy probodl, takže umřel. A když Isráélovi muži shledali, že Avímelech umřel, odešli každý k svému místu. Tak Bůh vrátil zlo, jež Avímelech spáchal vůči svému otci zabitím svých sedmdesáti bratrů, a všechno zlo mužů Šechemu vrátil na jejich hlavu, i ocitlo se na nich zlořečení Jótháma, syna Jerubbaalova. A po Avímelechovi povstal k vysvobození Isráéle Tólá, syn Púy, syna Dódova, muž Jissaschárův; ten bydlel v Šámíru v pohoří Efrájimově a soudil Isráéle po dvacet a tři léta. A když umřel, byl pohřben v Šámíru. A po něm povstal Jáír, Gileádí; ten Isráéle soudil po dvacet a dvě léta a do stalo se mu třiceti synů, jezdících na třiceti oslech, a měli třicet měst; těm až po tento den dávají název Chavvóth-Jáír, jež jsou v zemi Gileádu. A když Jáír umřel, byl pohřben v Kámónu. A Isráélovy děti se jaly dále činit, co bylo v očích Hospodinových zlé; a no, jali se sloužit Baalím a Aštáróth a bohům Arámu a bohům Cídónu a bohům Móáva a bohům dětí Ammónových a bohům Pelištím a opustili Hospodina a přestali mu sloužit, takže proti Isráélovi vzplál Hospodinův hněv, i vydal je napospas ruce Pelištím a ruce synů Ammónových. Ti se v onom roce jali Isráélovy děti drtit a krušit na osmnáct let, všechny Isráélovy děti, jež byly na druhé straně Jordánu, v zemi Emórího, jenž byl v Gileádu. A synové Ammónovi se jali překračovat Jordán k bojování proti Júdovi a proti Benjámínovi a proti domu Efrájimovu, takže Isráélovi nastala veliká úzkost. I jaly se Isráélovy děti k Hospodinu křičet výrokem: Zhřešili jsme vůči tobě, a no, že jsme svého Boha opustili a jali se sloužit Baalím. A Hospodin k Isráélovým dětem řekl: Zda ne od Egypťanů a od Emórího, od synů Ammónových a od Pelištím - i Cídóním a Amálék a Máón vás stísnili, a když jste se jali ke mně křičet, vysvobodil jsem vás z jejich ruky, a le vy jste opustili mne a jali jste se sloužit jiným bohům. Proto vás dále vysvobozovat nebudu; jděte a křičte k bohům, v nichž jste našli zálibu, oni nechť vám v době vaší úzkosti poskytují vysvobození. A Isráélovy děti k Hospodinu řekly: Zhřešili jsme; ty s námi nalož podle všeho, co bude dobré v tvých očích, jen nás, prosíme, tohoto dne vyprosť. A odstranili zprostřed sebe cizí bohy a jali se sloužit Hospodinu, i stala se jeho duše netrpělivou pro svízel Isráélovu. A synové Ammónovi byli svoláni a položili se v Gileádu; i synové Isráélovi se shromáždili a položili se v Micpě. A lid, vůdcové Gileádu, řekli jeden k druhému: Kdo bude tím mužem, jenž bude začínat bojovat proti synům Ammónovým, bude všem obyvatelům Gileádu hlavou. A zdatný hrdina byl Jiftách, Gileádí, a on byl synem ženy-nevěstky; zplodil pak Jiftácha Gileád. I žena Gileádova mu porodila syny, a když synové té ženy vyrostli, vyhnali Jiftácha a řekli mu: Nesmíš mít dědictví v domě našeho otce, protože ty jsi synem jiné ženy. Jiftách tedy od tváře svých bratrů utekl a usídlil se v zemi Tóv; a sešli se k Jiftáchovi lehkomyslní muži a jali se s ním podnikat výpravy. A po čase se stalo, že se synové Ammónovi jali s Isráélem bojovat; a jak se synové Ammónovi s Isráélem jali bojovat, stalo se, že starší Gileádu odešli přivést Jiftácha ze země Tóv a řekli Jiftáchovi: Pojď a staneš se nám vojevůdcem, když budeme bojovat proti synům Ammónovým. A Jiftách starším Gileádu řekl: Zda jste mě vy nepojali v nenávist, takže jste mě vyhnali z domu mého otce? Proč jste tedy ke mně přišli nyní, když vám je úzko? A starší Gileádu k Jiftáchovi řekli: Obrátili jsme se nyní na tebe proto, a by s šel s námi a bojoval proti synům Ammónovým a stal se nám hlavou - všem obyvatelům Gileádu. A Jiftách k starším Gileádu řekl: Jestliže mě vy chcete přivést zpět k bojování proti synům Ammónovým a Hospodin je vystaví před mou tvář, budu vám já hlavou? A starší Gileádu k Jiftáchovi řekli: Hospodin nechť je svědkem mezi námi, nebudeme-li činit tak, podle tvého slova. Jiftách se tedy se staršími Gileádu odebral a lid ho nad sebou ustanovil hlavou a vojevůdcem; a Jiftách vyslovil všechna tato slova před tváří Hospodinovou v Micpě. A Jiftách vyslal ke králi dětí Ammónových posly se vzkazem: Co je mezi námi, že jsi ke mně přišel bojovat v mou zem? A král dětí Ammónových k Jiftáchovým poslům řekl: Proto že Isráél, když on vystoupil z Egypta, zabral mou zem od Arnónu a ž po Jabbók a po Jordán; nyní je tedy v pokoji vrať. A Jiftách ke králi dětí Ammónových ještě znova vyslal posly a řekl mu: Takto řekl Jiftách: Isráél nezabral zem Móáva a ni zem dětí Ammónových, nýbrž když oni vystoupili z Egypta a Isráél pro šel pustinou až po moře Rákosí a přišel do Kádéše, tu Isráél vyslal posly ke králi Edóma se vzkazem: Nechť, prosím, smím projít tvou zemí. A le král Edóma jej ne vy slyšel; a poslal i ke králi Móáva, jenž nesouhlasil. Isráél tedy zůstal v Kádéši; pak pro šel pustinou a zem Edóma a zem Móáva obešel a k zemi Móáva přišel od vzcházení slunce a položili se na druhé straně Arnónu a v území Móáva nevstoupili, neboť Arnón je pomezím Móáva. A Isráél vyslal posly k Síchónovi, králi Emórího, králi Chešbónu, a řekl mu: Nechť, prosím, smíme projít tvou zemí až k mému místu. Síchón však se neodvážil nechat Isráéle projít svým územím, nýbrž shromáždil Síchón všechen svůj lid a položili se v Jáhaci a jali se s Isráélem bojovat; a Hospodin, Isráélův Bůh, vy dal Síchóna a všechen jeho lid v ruku Isráéle, takže je pobili; a Isráél zaujal všechnu zem Emórího a v oné zemi se usídlil, a no, zaujali všechno území Emórího, od Arnónu a ž po Jabbók a od pustiny a ž po Jordán. Nuže tedy: Hospodin, Isráélův Bůh, vypudil Emórího před tváří svého lidu, a ty jej chceš zaujmout? Zda nevládneš tím, co ti za vlastnictví dal Kemóš, tvůj bůh? Tak vládneme vším, co před naší tváří vyvlastnil Hospodin, náš Bůh. A nyní: Zda jsi ty snad lepší než Bálák, syn Cippórův, král Móáva? Zda se kdy s Isráélem jal přít? Jal-li se kdy proti nim bojovat? V čas bydlení Isráéle v Chešbónu a v jeho osadách a v Aróéru a v jeho osadách a ve všech městech, jež jsou na březích Arnónu, tři sta let, - proč jste jich tedy nedobyli zpět v té době? Já jsem tedy vůči tobě nezhřešil, nýbrž ty se mnou jednáš zle bojováním proti mně. Nechť Hospodin, Soudce, dnes rozsuzuje mezi syny Isráélovými a mezi syny Ammónovými. A le král dětí Ammónových neobrátil sluch k slovům Jiftáchovým, jež mu vzkázal. I ocitl se na Jiftáchovi Duch Hospodinův; a prošel Gileád a Menaššéa a prošel Micpeh Gileádu a od Micpeh Gileádu přešel na syny Ammónovy. A Jiftách slíbil Hospodinu slib; i řekl: Budeš-li opravdu syny Ammónovy vydávat v mou ruku, pak se stane, že co koli vycházející, co mi z dveří mého domu bude vycházet vstříc při mém návratu v pokoji od synů Ammónových, toho se do stane Hospodinu a vznesu to jako vzestupnou oběť. A Jiftách přešel k synům Ammónovým bojovat proti nim a Hospodin je vy dal v jeho ruku, takže je pobil od Aróéru a ž po tvůj vstup do Minníth, dvacet měst, a ž po Ávél-Kerámím, velmi velikým pobitím; i byli synové Ammónovi od synů Isráélových pokořeni. A když Jiftách přišel do Micpy ke svému domu, hle, vstříc mu za zvuků tamburíny a v tanečním průvodu vycházela jeho dcera; a ona byla jen jediná, kromě ní neměl syna nebo dcery. A jak ji uviděl, stalo se, že roztrhl svá roucha a řekl: Běda, má dcero, hluboko jsi mě srazila, právě ty ses do stala mezi uvrhující mě do neštěstí! A já jsem k Hospodinu otevřel svá ústa a nemohu obrátit! I řekla k němu: Můj otče, otevřel jsi svá ústa k Hospodinu - učiň mi podle toho, co z tvých úst vyšlo, poté, co ti Hospodin umožnil pomstu nad tvými nepřáteli, nad syny Ammónovými. A řekla ke svému otci: Kéž se mi může učinit tato věc: Upusť ode mne na dva měsíce, i budu chodit a sestupovat po horách a plakat nad svým panenstvím, já a mé družky. I řekl: Jdi. A odeslal ji na dva měsíce a odešla ona i její družky a na horách si poplakala nad svým panenstvím; a po uplynutí dvou měsíců se stalo, že se vrátila ke svému otci, i vykonal při ní svůj slib, jejž slíbil. A ona nepoznala muže; a v Isráéli se stalo zvyklostí, že od roku k roku chodívaly Isráélovy dcery vyprávět si o dceři Jiftácha, Gileádího, po čtyři dni v roce. A byli svoláni muži Efrájimovi, i přešli do Cáfónu a řekli Jiftáchovi: Proč jsi přešel bojovat proti synům Ammónovým a nás jsi nepovolal jít s tebou? Budeme tvůj dům nad tebou spalovat ohněm. A Jiftách k nim řekl: Ocitl jsem se v zápase - já i můj lid, se syny Ammónovými, - velikém, a s křikem jsem vás volal, a le nevysvobodili jste mě z jejich ruky. A když jsem shledal, že nejsi ochoten pomoci, položil jsem své žití v svou dlaň a přešel jsem k synům Ammónovým, a Hospodin je vy dal v mou ruku. Proč jste tedy tohoto dne ke mně vystoupili bojovat proti mně? A Jiftách shromáždil všechny muže Gileádu a napadl Efrájima; a muži Gileádu Efrájima pobili, neboť byli řekli: Vy, Gileád, jste utečenci z Efrájima vprostřed Efrájima, vprostřed Menaššéa. A Gileád obsadil brody Jordánu naproti Efrájimovi; a když utečenci z Efrájima říkali: Nechť smím přejít, a muži Gileádu mu řekli: Zda jsi ty Efráthí, a řekl: Ne, stávalo se, že mu řekli: Nuže, řekni: Šibbóleth; a řekl-li: Sibbóleth, neboť neuměl vyslovovat správně, chopili se ho a u brodů Jordánu ho utratili. A v oné době z Efrájima padlo čtyřicet a dva tisíce. A Jiftách soudil Isráéle po šest let; a když Jiftách, Gileádí, umřel, byl pohřben v kterémsi z měst Gileádu. A po něm se jal Isráéle soudit Ivcán z Béth-láchema, jemuž se do stalo třiceti synů, a odeslal ven třicet dcer a svým synům přivedl třicet dcer odjinud. A soudil Isráéle po sedm let, a když Ivcán umřel, byl pohřben v Béth-láchemu. A po něm se jal Isráéle soudit Élón, Zevúlóní, a soudil Isráéle po deset let; a když Élón, Zevúlóní, umřel, byl pohřben v Ajjálónu v zemi Zevúlunově. A po něm se jal Isráéle soudit Avdón, syn Hillélův, Pireáthóní, jemuž se do stalo čtyřiceti synů a třiceti vnuků, jezdících na sedmdesáti oslech; a soudil Isráéle po sedm let. A když Avdón, syn Hillélův, Pireáthóní, umřel, byl pohřben v Pireáthónu v zemi Efrájimově, v pohoří Amálékího. A Isráélovy děti se jaly dále činit, co bylo v očích Hospodinových zlé, a Hospodin je na čtyřicet let vy dal v ruku Pelištím. I vyskytl se jeden muž z Corey, z čeledi Dáního, a jeho jméno Mánóach; a jeho žena byla neplodná a nerodila. Té ženě se však ukázal Anděl Hospodinův a řekl k ní: Nuže, hle, ty jsi neplodná a nerodíš, a le otěhotníš a porodíš syna; nyní však, prosím, dej na sebe pozor, a ť nepiješ vína a ni nic opojného a nejíš nic nečistého, neboť hle, ty - dochází k tomu, že otěhotníš a že porodíš syna, na jehož hlavu nebude smět vystoupit břitva, neboť ten hoch bude od lůna zasvěcencem Bohu, a on bude počínat Isráéle z ruky Pelištím vysvobozovat. A žena přišla a pronesla k svému muži výrok: Přišel ke mně Boží muž, jehož vzezření bylo jako vzezření Božího Anděla, velmi hrozné, a le neotázala jsem se ho, odkud on je, aniž mi oznámil své jméno; a řekl mi: Hle, ty - dochází k tomu, že otěhotníš a že porodíš syna, a nyní nechť nepiješ vína a ni nic opojného a nejíš žádnou nečistotu, neboť ten hoch bude od lůna až po den své smrti zasvěcencem Bohu. Mánóach se tedy jal úpět k Hospodinu; i řekl: Ach, Pane, ten Boží muž, jehož jsi poslal, - nechť k nám, prosím, ještě smí přijít a poučit nás, co máme činit s hochem, jenž se narodí. A Bůh vyslyšel hlas Mánóachův, takže Boží Anděl ještě k ženě přišel, když ona seděla v poli a Mánóacha, jejího muže, při ní nebylo. A žena se spěšně rozběhla a dala vědět svému muži; i řekla k němu: Hle, ukázal se mi ten muž, jenž v kterýsi den ke mně přišel. A Mánóach vstal a odebral se za svou ženou a přišel k tomu muži a řekl mu: Zda jsi ty ten muž, jenž jsi promluvil k té to ženě? I řekl: Já. A Mánóach řekl: Až se má uskutečnit tvé slovo, co bude povinností stran toho hocha a činností okolo něho? A Anděl Hospodinův k Mánóachovi řekl: Především, co jsem řekl k ženě, nechť se chrání: Z ničeho, co pochází z vinné révy, nechť nejí a nechť nepije víno a nic opojného a nejí žádnou nečistotu; nechť dbá všeho, co jsem jí rozkázal. A Mánóach k Andělu Hospodinovu řekl: Nechť tě, prosím, smíme pozdržet a před tvou tvář připravit kůzle. A Anděl Hospodinův k Mánóachovi řekl: Byť jsi mě zdržoval, nebudu z tvého pokrmu jíst, chceš-li však připravit vzestupnou oběť, můžeš ji Hospodinu vznést. Mánóach totiž nevěděl, že je to Anděl Hospodinův. A Mánóach k Andělu Hospodinovu řekl: Jaké je tvé jméno? Až se totiž tvé slovo má uskutečnit, uctíme tě. A Anděl Hospodinův mu řekl: Proč toto, že se tážeš na mé jméno, jež je nepochopitelné? A Mánóach přinesl to kůzle a oběť dar u a vznesl na skále Hospodinu; ten svým působením konal div, zatímco se Mánóach a jeho žena dívali, neboť při vystupování plamene z oltáře k nebesům se stalo, že Anděl Hospodinův v plameni oltáře vystoupil. To když Mánóach a jeho žena viděli, padli na své tváře k zemi. A Anděl Hospodinův se již nadále Mánóachovi a ni jeho ženě neukázal. Tehdy Mánóach poznal, že to byl Anděl Hospodinův; i řekl Mánóach ke své ženě: Jistotně budeme muset umřít, neboť jsme uviděli Boha. A le jeho žena mu řekla: Kdyby byl Hospodin pojal zálibu v usmrcení nás, nebyl by vzal z naší ruky vzestupnou oběť a ni oběť dar u, aniž by nám byl ukázal všechny tyto věci, aniž by nám právě nyní něco takového ohlásil. A žena porodila syna a nazvala jeho jméno Šimšón; a hoch vyrostl a Hospodin mu požehnal. A v táboře Dánově mezi Coreou a mezi Eštáólem ho počal pobádat Duch Hospodinův. A Šimšón sestoupil do Timny a v Timně uviděl ženu z dcer Pelištím, a vystoupil a podal svému otci a své matce zprávu; i řekl: Uviděl jsem v Timně ženu z dcer Pelištím; nyní mi ji tedy vezměte za ženu. I řekl mu jeho otec a jeho matka: Zda není mezi dcerami tvých bratrů a ve všem mém lidu ženy, že ty jdeš pojmout ženu z Pelištím, neobřezaných? A Šimšón svému otci a své matce řekl: Tu mi vezmi, neboť ona je v mých očích správná. Jeho otec a jeho matka však nevěděli, že to je od Hospodina, že on hledá příležitost stran Pelištím; a v onen čas Pelištím nad Isráélem panovali. Sestoupil tedy Šimšón a jeho otec a jeho matka a přišli až po vinice Timny; a hle, vstříc mu zařval hřivnatec ze lvů. I přišel na něho Duch Hospodinův, takže ho roztrhal jakoby roztrháním kůzlete, aniž cokoli bylo v jeho ruce. A svému otci a ni své matce neoznámil, co učinil. A sestoupil a promluvil s tou ženou, jež byla v Šimšónových očích správná; a když se po jistém čase vracel pojmout ji, odbočil shlédnout mršinu toho lva, a hle, v těle lva roj včel a med, i vybral jej do svých dlaní a šel a při chůzi jedl. A když při šel ke svému otci a ke své matce, dal jim a pojedli, a le neoznámil jim, že ten med vybral z těla toho lva. A jeho otec sestoupil k té ženě a Šimšón tam uspořádal hostinu, neboť tak činívali ženichové. A jak ho uviděli, stalo se, že přivedli třicet společníků, a by pobyli s ním; a Šimšón jim řekl: Nuže, chci vám dát hádat hádanku; správně-li mi ji za sedm dní hostiny budete umět vyložit, když uhodnete, pak vám dám třicet košil a třicet rouch na střídání, nebudete-li však moci mi ji vyložit, pak dáte vy mně třicet košil a třicet rouch na střídání. Řekli mu tedy: Dej hádat svou hádanku, a ť ji slyšíme. I řekl jim: Z jedlíka vyšlo jídlo a ze silného vyšlo sladké. I nedokázali po tři dni tu hádanku vyložit a ve čtvrtý den se stalo, že Šimšónově ženě řekli: Přemluv svého muže, a ť pro nás tu hádanku vykládá, abychom tebe i dům tvého otce nemuseli spálit ohněm; zda jste nás pozvali k ožebračení nás? Zda ne? A le Šimšónova žena se před ním již byla rozplakala a řekla: Jen mě nenávidíš a nemiluješ mě; synům mého lidu jsi dal hádat hádanku a mně jsi ji nevyložil. I řekl jí: Hle, nevyložil jsem svému otci a ni své matce, a mám vyložit tobě? A le proplakala před ním těch sedm dní, co měli hostinu, a v sedmý den se stalo, že jí vyložil, neboť ho donutila; i vyložila hádanku synům svého lidu. A v sedmý den, dříve než slunce zacházelo, mu muži města řekli: Co sladšího nad med? A co silnějšího nad lva? I řekl k nim: Kdybyste nebyli orali mou jalovicí, nebyli byste uhodli mou hádanku. A přišel na něho Duch Hospodinův; i sestoupil v Aškelón a pobil z nich třicet mužů a vzal z nich svlečené věci a ta roucha na střídání dal vyloživším tu hádanku. A vzplál jeho hněv; i vystoupil v dům svého otce. A Šimšónova žena se do stala za jeho společníka, jenž mu byl přítelem. A po jistém čase, ve dnech žně pšenice, se stalo, že Šimšón svou ženu přišel s kůzletem navštívit; a řekl si: Musím vejít ke své ženě do pokoje. A le její otec mu nedal vejít; i řekl její otec: Řekl jsem si věru, žes ji jistě pojal v nenávist, takže jsem ji dal tvému společníku. Zda ne ní její mladší sestra hezčí než ona? Nuže - nechť se za tebe do stává místo ní. A Šimšón jim řekl: Ten to krát jsem prost viny stran Pelištím, jestliže s nimi já budu nakládat zle. A Šimšón se odebral a pochytal tři sta lišek, a vzal pochodně a obrátil ohon k ohonu a vložil po jedné pochodni mezi dva ohony, a zažehl na pochodních oheň a vypustil je v stojaté obilí Pelištím a sežehl od stohů a ž po stojaté obilí a po sady oliv. A Pelištím řekli: Kdo toto učinil? I řekli: Šimšón, zeť Timního, neboť vzal jeho ženu a dal ji jeho společníku. A Pelištím vystoupili a spálili ji i jejího otce ohněm. A Šimšón jim řekl: Chcete-li jednat takto, pak jen co se na vás pomstím, potom chci přestat. I pobil je, stehno na kyčel, velikým pobitím; a sestoupil a usídlil se v rozsedlině skaliska Étámu. A Pelištím vystoupili a položili se v Júdovi a roztáhli se do Lechí. A muži Júdy řekli: Proč jste proti nám vystoupili? I řekli: Vystoupili jsme spoutat Šimšóna a naložit s ním podle toho, jak naložil on s námi. Sestoupili tedy, tři tisíce mužů z Júdy, do rozsedliny skaliska Étámu a řekli Šimšónovi: Zda nevíš, že Pelištím nad námi panují? Co jsi nám tedy toto provedl? I řekl jim: Podle toho, co provedli mně, tak jsem provedl jim. A řekli mu: Sestoupili jsme spoutat tě, vy dat tě v ruku Pelištím. A Šimšón jim řekl: Přisáhněte mi, že se na mne nebudete vrhat vy. Pronesli tedy k němu výrok: Ne, nýbrž tě chceme jen spoutat a vy dáme tě v jejich ruku, a le nikterak tě nechceme usmrtit. Spoutali ho tedy dvěma novými provazy a vyvedli ho od skaliska; on přišel až k Lechí a Pelištím se mu vstříc jali pokřikovat, i přišel na něho Duch Hospodinův a provazy, jež byly na jeho pažích, se staly jako by lněnými vlákny, jež shořela v ohni, takže jeho pouta splynula z jeho rukou. A našel čelist osla, čerstvou, i vztáhl svou ruku a vzal ji a pobil jí tisíc mužů. A Šimšón řekl: Čelistí osla hromadu, dvě hromady, čelistí osla jsem pobil tisíc mužů. A jak skončil své mluvení, stalo se, že čelist ze své ruky zahodil; a dal tomu místu název Rámath-Lechí. A dostal velikou žízeň a jal se volat k Hospodinu, i řekl: Tys dal rukou svého nevolníka toto veliké vysvobození; mám snad nyní umřít žízní a padnout v ruku neobřezaných? A Bůh rozpoltil prohlubeň, jež je v Lechí, a vyšly z ní vody; i napil se a jeho duch se vrátil, takže ožil. Proto nazval jméno toho Én-hakkóré; ten je v Lechí až po tento den. I soudil Isráéle ve dnech Pelištím po dvacet let. A Šimšón odešel do Gazy a uviděl tam ženu-nevěstku, i vešel k ní. Výrok ke Gazathím: Přišel sem Šimšón! Rozestavili se tedy vůkol a číhali na něho v bráně města po celou noc; a po celou noc se chovali tiše s výrokem: Až do světla jitra, potom ho budeme moci zabít. A Šimšón poležel až do půlnoci a v půlnoc vstal a pevně uchopil dveře brány města a obě veřeje a vytrhl je se závorou; to naložil na svá plece a vynesl to na témě hory, jež je před Chevrónem. Potom se stalo, že zamiloval ženu v údolí Sóréku, a její jméno Delílá. I vystoupili k ní pohlaváři Pelištím a řekli k ní: Přemluv ho a zjisti, čím je jeho síla veliká a čím bychom na něho stačili, takže bychom ho mohli spoutat k jeho zkrocení; a my - každý ti dá tisíc a sto šeklů stříbra. Delílá tedy k Šimšónovi řekla: Prozraď mi, prosím, čím je tvá síla veliká a čím bys mohl být spoután k svému zkrocení. A Šimšón k ní řekl: Poutali-li by mě sedmi žilami, čerstvými, jež ještě nebyly vysušeny, pak bych zeslábl a byl jako každý jiný člověk. Pohlaváři Pelištím jí tedy vynesli sedm žil, čerstvých, jež ještě nebyly vysušeny, i spoutala ho jimi; a v pokoji jí seděla záloha, i řekla k němu: Pelištím na tebe, Šimšóne! A roztrhl ty žíly, jako se trhá vlákno koudele při svém ucítění ohně, a jeho síla nebyla poznána. A Delílá k Šimšónovi řekla: Hle, ztropil si s ze mne blázna a promluvil jsi ke mně lež; prozraď mi, prosím, nyní, čím bys mohl být spoután. I řekl k ní: Poutali-li by mě pevně novými provazy, jimiž nebyla vykonána práce, pak bych zeslábl a byl jako každý jiný člověk. Delílá tedy vzala nové provazy a spoutala ho jimi a řekla k němu: Pelištím na tebe, Šimšóne! (A v pokoji seděla záloha.) I roztrhl je ze svých paží jako niti. A Delílá k Šimšónovi řekla: Až posud si s ze mne tropil blázny a mluvil jsi ke mně lži; prozraď mi, čím bys mohl být spoután. I řekl k ní: Budeš-li vetkávat sedm kadeří mé hlavy v osnovu. Přirazila je tedy bidlem a řekla: Pelištím na tebe, Šimšóne! I procitl ze svého spánku a vytrhl tkalcovské bidlo i osnovu. A řekla k němu: Jak můžeš říkat: Miluji tě, a tvé srdce není se mnou? Nyní si s již třikrát ze mne natropil bláznů a neprozradil jsi mi, čím je tvá síla veliká. A když na něho po všechny dni svými řečmi dotírala a trápila ho, stalo se, že se jeho duše stala k smrti netrpělivou, takže jí celé své srdce vyjevil; i řekl jí: Na mou hlavu nevystoupila břitva, neboť já jsem od lůna své matky Božím zasvěcencem; byl-li bych oholen, pak by ode mne má síla odstoupila, takže bych zeslábl a byl jako každý člověk. I poznala Delílá, že jí vyjevil celé své srdce; poslala tedy a pohlaváry Pelištím povolala výrokem: Ten to krát vystupte, neboť mi vyjevil celé své srdce. Pohlaváři Pelištím k ní tedy vystoupili a vynesli ve své ruce peníze. I uspala ho na svých kolenou a povolala muže a dala oholit sedm kadeří jeho hlavy; tak k jeho zkrocení způsobila znesvěcení a jeho síla od něho odstoupila. I řekla: Pelištím na tebe, Šimšóne! Procitl tedy ze svého spánku a řekl si: Budu moci vyjít jako v dřívějších případech a vytřást se; a le on nevěděl, že Hospodin od něho odstoupil. A Pelištím se ho chopili a vypíchali jeho oči a zavedli ho dolů do Gazy a spoutali ho mosaznými okovy; a stal se mlečem v domě vězňů. Vlas jeho hlavy však počal růst, jak byl oholen. A pohlaváři Pelištím se shromáždili k obětování veliké oběti Dágónovi, jejich bohu, a k veselici; i řekli: Náš bůh vy dal v naši ruku Šimšóna, našeho nepřítele. A lid, ti ho uviděli a jali se chválit svého boha, tak že říkali: Náš bůh vy dal v naši ruku našeho nepřítele a pustošitele naší země a toho, jenž rozmnožil naše zabité. A když se jejich srdce potěšilo, stalo se, že řekli: Povolejte Šimšóna, a ť nám tančí! Povolali tedy Šimšóna z domu vězňů, i jal se před jejich tváří žertovat; a postavili ho mezi dva sloupy. A Šimšón řekl k hochu, jenž ho držel za ruku: Nechej mě, a ť nahmatám ty dva sloupy, na nichž je dům založen, a ť mohu na ně spolehnout. A dům byl plný mužů a žen, i všichni pohlaváři Pelištím tam přišli, a na střeše bylo asi tři tisíce mužů a žen, již se dívali na Šimšónův tanec. A Šimšón se jal k Hospodinu volat výrokem: Pane, Hospodine, připomeň si mě, prosím, a posilni mě, prosím, jen tentokrát, ó Bože, a ť se na Pelištím jednou pomstou mohu pomstít za obě své oči! I objal Šimšón ty dva prostřední sloupy, na nichž byl dům založen (a nalehl na ně ), jeden svou pravicí a jeden svou levicí; a Šimšón řekl: Nechť umírá mé žití s Pelištím! I vypjal se mocně a dům padl na pohlaváry a na všechen lid, jenž v něm byl, takže mrtvých, jež usmrtil při své smrti, bylo více než těch, jež usmrtil ve svém životě. A sestoupili jeho bratři a všechen dům jeho otce a vyzvedli ho a vynesli a pohřbili ho mezi Coreou a mezi Eštáólem v hrobě Mánóacha, jeho otce. A on soudil Isráéle po dvacet let. I vyskytl se v pohoří Efrájimově muž, jehož jméno bylo Míchájhú; ten své matce řekl: Tisíc a sto šeklů stříbra, co ti bylo odebráno, a tys zaklela a řekla jsi to i v mé uši - hle, to stříbro je u mne, vzal jsem je já. A jeho matka řekla: Budiž můj syn požehnán od Hospodina. I vrátil těch tisíc a sto šeklů stříbra své matce a jeho matka řekla: To stříbro jsem plně posvětila Hospodinu ze své ruky pro svého syna k zhotovení sochy a slitiny, a nyní ti je chci vrátit. Vrátil tedy to stříbro své matce a jeho matka vzala dvě stě šeklů stříbra a dala je zlatníku; ten je zpracoval na sochu a slitinu. To se do stalo v dům Míchájhúa. A ten muž, Míchá, měl dům bohů, i zhotovil přehoz a domácí bůžky, i naplnil ruku jednoho ze svých synů, takže se mu stal knězem. V oněch dnech nebylo v Isráéli krále; každý činil, co bylo v jeho očích správné. I vyskytl se mladík z Béth-lechemu Júdova, z čeledi Júdovy, a on byl Léví ovec a on pobýval tam. A ten muž z toho města, z Béth-lechemu Júdova, odešel pobývat, kde by co mohl najít; a při konání své cesty přišel v pohoří Efrájimově až k domu Míchovu a Míchá mu řekl: Odkud přicházíš? I řekl k němu: Já jsem Léví ovec z Béth-lechemu Júdova a jdu já pobývat, kde co budu moci najít. A Míchá mu řekl: Zůstaň u mne a staň se mi otcem a knězem a já ti budu dávat deset šeklů stříbra za rok a vybavení rouchy a tvou obživu. A Léví ovec ve šel a přivolil Léví ovec zůstat s tím mužem; i stal se mu ten mladík jako by jedním z jeho synů; a Míchá naplnil ruku toho Léví ovce, i stal se mu ten mladík knězem a byl v Míchově domě. A Míchá řekl: Nyní vím, že mi Hospodin bude činit dobře, neboť se mi knězem stal Léví ovec. V oněch dnech nebylo v Isráéli krále; a v oněch dnech si kmen Dáního hledal dědictví k bydlení, neboť mu až po onen den vprostřed Isráélových kmenů nic za dědictví ne při padlo. I vyslali synové Dánovi ze své čeledi pět mužů ze svého kruhu, mužů zdatných, z Corey a z Eštáólu, proslídit zem a vyšetřit ji; i řekli k nim: Jděte, vyšetřete zem. Přišli tedy v pohoří Efrájimově až k domu Míchovu a přenocovali tam; když oni byli u Míchova domu, rozpoznali oni hlas toho mladíka, toho Léví ovce, i odbočili tam a řekli mu: Kdo tě sem přivedl a co ty tu děláš a co zde máš? I řekl k nim: Tak a tak mi učinil Míchá a najal mě, i stal jsem se mu knězem. A řekli mu: Obrať se, prosím, na Boha s otázkou, a ť víme, zda naše cesta, na níž jdeme, bude úspěšná. A kněz k nim řekl: Jděte s pokojem, vaše cesta, jíž půjdete, je před Hospodinem. A těch pět mužů, ti odešli a přišli do Lájíše a uviděli lid bydlící vprostřed ní v bezpečí, podle způsobu Cidóním, mající pokoj a bezpečně se cítící, a v zemi nebylo nijak škodících, ani vládnoucího úřední mocí; a oni byli vzdáleni od Cídóním a nic neměli s lidmi. I přišli ke svým bratrům do Corey a Eštáólu a jejich bratři jim řekli: Co vy? I řekli: Vzhůru, a ť proti nim můžeme vystoupit, neboť jsme uviděli zem, že hle, je velmi dobrá, a vy jste nečinní; nechť neleníte odejít k přistoupení k zaujetí země (jak vstoupíte, budete přicházet k lidu bezpečně se cítícímu a zemi rozsáhlé na obě strany ); vždyť ji Bůh dal v naši ruku, místo, kde není nedostatku ničeho, co v zemi je. Vypravili se tedy odtamtud, z čeledi Dáního, z Corey a z Eštáólu, šest set mužů opásaných válečným náčiním, i vystoupili a položili se v Kirjath-jeárím v Júdovi; proto tomuto místu až po tento den dávají název Machanéh-Dán - hle, za Kirjath-jeárím. A odtamtud přešli v pohoří Efrájimovo a přišli až k domu Míchovu; a těch pět mužů, ti, již byli odešli proslídit zem, Lájíš, se ujali slova a řekli k svým bratrům: Zda víte, že v těchto domech je přehoz a domácí bůžkové a socha a slitina? Nyní tedy vězte, co máte činit. Odbočili tedy tam a vešli do domu toho mladíka, Léví ovce domu Míchova, a položili mu otázku, jak se mu vede; a u vchod u do brány stálo šest set mužů, opásaných svým válečným náčiním, ze synů Dánových. A těch pět mužů, ti, již byli odešli proslídit zem, vystoupili, vešli tam, vzali sochu a přehoz a domácí bůžky a slitinu, zatímco kněz stanul u vchod u do brány, i těch šest set mužů, již byli opásáni válečným náčiním; onino tedy vešli v Míchův dům a vzali sochu a přehoz a domácí bůžky a slitinu; a kněz k nim řekl: Co vy děláte? A řekli mu: Mlč, polož svou ruku na svá ústa a pojď s námi, a by ses stal otcem a knězem nám; zda je ti lépe být knězem domu jednoho muže či abys byl knězem kmeni a čeledi v Isráéli? A srdce kněze se potěšilo, i vzal přehoz a domácí bůžky a sochu a vešel v střed tohoto lidu. I otočili se a odešli, a dopředu pustili drobotinu a dobytek a to, co bylo cenné. Když oni byli od Míchova domu vzdáleni, byli svoláni muži, kteří byli v domech, jež byly u domu Míchova, a dohonili syny Dánovy; a jali se na syny Dánovy volat; ti obrátili svou tvář a řekli k Míchovi: Co je ti, že ses shromáždil? I řekl: Vzali jste mé bohy, jež jsem si opatřil, i kněze, a odešli jste, a co ještě mám? Co tedy toto, že říkáte: Co je ti? A synové Dánovi k němu řekli: Nechť nás nenutíš poslouchat tvůj hlas, aby se na vás nemuseli vrhnout muži rozhořčené duše, takže by ses zbavil žití svého i žití svého domu. A synové Dánovi odešli svou cestou a Míchá shledal, že oni jsou silnější než on, i otočil se a vrátil se do svého domu. A oni odnesli, co si Míchá opatřil, i s kněze m, jehož měl, a přišli k Lájíši, k lidu majícímu pokoj a bezpečně se cítícímu, a pobili je ostřím meče a město spálili ohněm; a nebylo vyprošťujícího, neboť ono bylo vzdáleno od Cídónu a oni nic neměli s lidmi; a ono bylo v údolí, jež je u Béth-rechóva. I vybudovali to město a usídlili se v něm a jméno toho města nazvali Dán, jménem jejich otce, jenž se narodil Isráélovi, a le zprvu ovšem bylo jméno toho města Lájíš. A synové Dánovi si postavili tu sochu a Jehónáthán, syn Géršóma, syna Mojžíšova, on a jeho synové byli kmeni Dánovu kněžími až po den opuštění země, a sochu Míchovu, již si opatřil, u sebe měli umístěnu po všechny dni pobytu Božího domu v Šíle. A v oněch dnech, kdy v Isráéli nebylo krále, se stalo, že se vyskytl muž-Léví ovec, pobývající na zadní straně pohoří Efrájimova; ten si vzal ženu-souložnici z Béth-lechemu Júdova. A jeho souložnice se proti němu dopustila smilstva a odešla z jeho blízkosti do domu svého otce do Béth-lechema Júdova a pobyla tam řadu dní, čtyři měsíce. A její muž vstal a šel za ní promluvit k jejímu srdci a přivést ji zpět; a s ním jeho sluha a dvojice oslů; a uvedla ho v dům svého otce, a když ho otec té dívky uviděl, zaradoval se při setkání s ním. A jeho tchán, otec té dívky, ho zdržel, takže u něho zůstal tři dni, i jedli a pili a přenocovali tam. A v čtvrtý den se stalo, když za jitra časně vstali, že se zvedl k odchodu; a otec té dívky ke svému zeti řekl: Posilni své srdce kouskem chleba a potom půjdete. Usedli tedy oni oba spolu a najedli a napili se; a otec té dívky k tomu muži řekl: Přivol, prosím, a přenocuj, a ť se těší tvé srdce; a když se ten muž zvedl k odchodu, jal se jeho tchán na něho naléhat, takže tam zase přenocoval. A za jitra v pátý den časně vstal k odchodu, a le otec té dívky řekl: Posilni, prosím, své srdce. Prodleli tedy až do naklonění dne a jedli oni oba, a když se ten muž zvedl k odchodu, on i jeho souložnice, řekl mu jeho tchán, otec té dívky: Nuže, hle, den se nachýlil k večeru, přenocujte, prosím - hle, uléhání dne, přenocuj zde, a ť se těší tvé srdce, a zítra se časně dáte na svou cestu a odejdeš ke svému stanu. A le ten muž nebyl ochoten přenocovat, nýbrž se zvedl a odešel; i přišel až před Jevús, to je Jerúsalém, a s ním dvojice osedlaných oslů, i jeho souložnice s ním. Když oni byli u Jevúse, a den se hluboko snesl, řekl jeho sluha k svému pánu: Pojď, prosím, můžeme odbočit do tohoto města Jevúsího a přenocovat v něm. A jeho pán k němu řekl: Nebudeme odbočovat do města cizozemců, kteří ne jsou z Isráélových dětí, nýbrž přejdeme až do Givey. A řekl svému sluhovi: Pojď, a ť se dostáváme v blízkost jednoho z míst, kde přenocujeme, v Givei nebo v Rámě. Přešli tedy a odebrali se a nedaleko Givey, jež patří Benjámínovi, jim zašlo slunce; odbočili tedy tam, aby vešli k přenocování v Giveu. A když vešel, usedl na prostranství města, nebylo však nikoho ochotného přijmout je do domu k přenocování; a le hle, od své práce z pole přišel za večera jakýsi stařec, muž z pohoří Efrájimova, jenž byl v Givei cizincem, kdežto lidé toho místa byli děti Jemíního; a pozvedl své oči a uviděl na prostranství města muže-pocestného, i řekl ten muž, stařec: Kam jdeš a odkud přicházíš? A řekl k němu: My z Béth-lechemu Júdova přecházíme až k zadní straně pohoří Efrájimova; já jsem odtamtud a odešel jsem až do Béth-lechema Júdova, a já mám co činit s domem Hospodinovým, a le není nikoho ochotného přijmout mě do domu, a je i sláma i krmivo pro naše osly a i chléb a víno je pro mne a pro tvou služebnici i pro mladíka, jenž je s tvými nevolníky, není nedostatku ničeho. A ten muž, ten stařec, řekl: Pokoj tobě; jen nechej vše, čeho je ti třeba, na mně, jen nechť nechceš přenocovat na prostranství. A uvedl je do svého domu a namíchal krmiva jeho oslům, i umyli své nohy a najedli a napili se. Když oni potěšovali svá srdce, hle, dům obklopili muži toho města, muži-ničemové, tloukli na dveře a jali se pronášet k tomu muži, majiteli toho domu, tomu starci, výrok: Vyveď toho muže, jenž přišel do tvého domu, a ť ho můžeme poznat! A majitel domu k nim vyšel a řekl k nim: Ne, moji bratři, nechť přece nepášete zlo; jelikož tento muž vstoupil do mého domu, nechť nečiníte tuto bezbožnost. Hle, má dcera, panna, a jeho souložnice - nuže, mohu je vyvést, ponižte je a učiňte jim, co bude dobré ve vašich očích, a le tomuto muži nesmíte činit nic z této bezbožnosti. Ti muži však nebyli ochotni mu naslouchat; a ten muž svou souložnici popadl a vyvedl k nim na ulici, i poznávali ji a násilí se na ní dopouštěli po celou noc až do jitra a propustili ji za vzcházení úsvitu. A za nastávání jitra ta žena přišla a u vchod u do domu, kde byl její pán, zůstala ležet až do rozednění. A její pán za jitra vstal a otevřel dveře domu a vyšel k odchodu svou cestou, a hle, ta žena, jeho souložnice, ležící u vchod u do domu, a její ruce na prahu. A řekl k ní: Vstaň, a ť jdeme. A le nebylo odpovídajícího. Vzal ji tedy na osla a vstal ten muž a odešel k svému místu. A když přišel do svého domu, vzal nůž a uchopil svou souložnici a rozdělil ji podle jejích kostí na dvanáct dílů a rozeslal ji do všech území Isráélových; i dělo se tak, že každý, kdo to spatřil, nato řekl: Nic jako toto se neudálo, aniž bylo spatřeno za dobu ode dne vystoupení Isráélových dětí ze země Egypta až po tento den; pouvažujte si o tom, poraďte se a promluvte! A vyšli všichni synové Isráélovi a shromáždění se sešlo jako jeden muž, v rozsahu od Dána a ž po Beér-ševu, i země Gileádu, k Hospodinu do Micpy; a dostavili se sloupové všeho lidu, všechny kmeny Isráélovy, v sejití Božího lidu, čtyři sta tisíc mužů, pěších, tasících meč; a synové Benjámínovi uslyšeli, že synové Isráélovi vystoupili do Micpy. A Isráélovi synové řekli: Mluvte - jak se událo toto zlo? A ten Léví ovec, muž té ženy, té zavražděné, odpověděl a řekl: Přišel jsem já i moje souložnice přenocovat do Givey, jež patří Benjámínovi, a občané Givey proti mně povstali a v noc i se proti mně postavili okolo domu; mne zamýšleli zabít a mé souložnice se naponižovali, a ž umřela. Uchopil jsem tedy svou souložnici a rozřezal jsem ji a rozeslal jsem ji v každý kraj dědictví Isráélova, neboť v Isráéli spáchali hanebnost a bezbožnost. Hle, vy všichni, synové Isráélovi - dejte si zde slovo a radu. A všechen lid povstal jako jeden muž s výrokem: Nepůjdeme nikdo k svému stanu a nebudeme se nikdo vzdalovat k svému domu! A nyní: toto je věc, již musíme učinit Givei: Podle losu proti ní! A vezmeme deset mužů na sto, po všech kmenech Isráélových, a sto na tisíc a tisíc na deset tisíc, k obstarání stravy lidu, aby při svém příchodu naložili s Geva Benjámínovým podle vší bezbožnosti, již v Isráéli spáchali. A shromáždil i se, všichni muži Isráélovi, k městu, sdruženi jako jeden muž. A Isráélovy kmeny vyslaly do všech čeledí Benjámínových muže se vzkazem: Co toto zlo, jež se mezi vámi událo? Nyní tedy vy dejte ty muže-ničemy, kteří jsou v Givei, a ť je můžeme usmrtit a zlo z Isráéle vyplenit. A le Benjámín, ti nebyli ochotni na hlas svých bratrů, synů Isráélových, uposlechnout, nýbrž se synové Benjámínovi z měst shromáždili do Givey k vytáhnutí do boje se syny Isráélovými; i byli v onen den synové Benjámínovi z měst podrobeni přehlídce, dvacet a šest tisíc mužů tasících meč, kromě obyvatel Givey - i ti byli podrobeni přehlídce: sedm set vybraných mužů - ze všeho tohoto lidu bylo sedm set vybraných mužů, nepoužívajících své pravé ruky, každý z nich schopný z praku střílet kamenem k vlasu a nemíjel se. I muži Isráélovi kromě Benjámína byli podrobeni přehlídce: čtyři sta tisíc mužů tasících meč, každý z nich bojovník. I povstali a vystoupili do Béth-Élu a obrátili se s otázkou na Boha; i řekli Isráélovi synové: Kdo mezi námi má jako první vystoupit do boje se syny Benjámínovými? A Hospodin řekl: Júdá jako první. Synové Isráélovi tedy za jitra vstali a položili se před Giveou; i vytáhli muži Isráélovi do boje s Benjámínem a seřadili se muži Isráélovi k boj i ke Givei; synové Benjámínovi však z Givey vytáhli a v onen den z Isráéle k zemi porubali dva a dvacet tisíc mužů. Lid však - muži Isráélovi - si dodal odvahy, i seřadili se opět k boj i na místě, kde se byli seřadili v první den, vystoupili však synové Isráélovi a až do večera před tváří Hospodinovou plakali a na Hospodina se s otázkou obraceli výrokem: Zda se mám opět přiblížit k boji se syny Benjámína, mého bratra? A Hospodin řekl: Vystupte proti němu. A v druhý den se synové Isráélovi přiblížili k synům Benjámínovým a Benjámín jim v ten druhý den z Givey vytáhl vstříc, i porubali z Isráélových synů k zemi ještě osmnáct tisíc mužů; tito všichni byli muži tasící meč. I vystoupili všichni Isráélovi synové a všechen lid a přišli do Béth-Élu a rozplakali se a zůstali tam před tváří Hospodinovou a v onen den se až do večera postili a vznášeli před tvář Hospodinovu vzestupné oběti a oběti pokojných hodů; a obrátili se synové Isráélovi s otázkou na Hospodina - neboť v oněch dnech tam byla skříňka Boží smlouvy a stával před ní Pínchás, syn Eleázára, syna Árónova, - výrokem: Zda mám ještě opět vytáhnout do boje se syny Benjámína, mého bratra, či mám přestat? A Hospodin řekl: Vystupte, neboť ho zítra chci vy dat v tvou ruku. A Isráél položil ke Givei vůkol zálohy a v třetí den vystoupili synové Isráélovi proti synům Benjámínovým a seřadili se proti Givei jako v dřívějších případech a synové Benjámínovi vytáhli vstříc lidu, byli odlákáni od města a počali dobíjet smrtelně raněné z lidu, jako v dřívějších případech, na silnicích, z nichž jedna stoupá k Béth-Él u a jedna polem ke Givei, asi třicet mužů z Isráéle; synové Benjámínovi si totiž řekli: Oni jsou před naší tváří poraženi jako poprvé. (Neboť synové Isráélovi si řekli: Prchejme, a ť je můžeme odlákat od města na silnice.) A všichni muži Isráélovi povstali ze svého místa a seřadili se v Baal-Támáru, a Isráélova záloha ze svého místa, z pláně u Geva, učinila výpad, a zpředu vůči Givei přišlo deset tisíc vybraných mužů ze všeho Isráéle. I zostřil se boj, a le oni nevěděli, že na ně doléhá pohroma. A Hospodin Benjámína před tváří Isráélovou porazil a synové Isráélovi v ten den z Benjámína porubali dvacet a pět tisíc a sto mužů; tito všichni byli muži tasící meč. A synové Benjámínovi shledali, že jsou poraženi; a synové Isráélovi Benjámínovi uvolnili místo, neboť spolehli na zálohu, již ke Givei položili, a záloha přispěchala a vyrojila se proti Givei, i přitáhla záloha a vybila město ostřím meče. A muži Isráélovi měli se zálohou dohodu: Vytvoř veliký oblak kouře (aby mu dali vystupovat ) z města! A muži Isráélovi se v boji obrátili a Benjámín počal dobíjet smrtelně raněné z mužů Isráélových, asi třicet mužů, neboť si řekli: Jistě je on před naší tváří úplně poražen jako v první m boj i. Tu počal z města vystupovat oblak, sloup kouře, a Benjámín se otočil za sebe a hle, celé město vystupovalo k nebesům! A muži Isráélovi se obrátil i a muži Benjámínovi byl i zděšen i, neboť shledal i, že na ně dolehla pohroma, i otočili se před tváří mužů Isráélových na cestu do pustiny, a le bitva je dohnala a ti z měst je ničili vprostřed nich. Obklíčili Benjámína, pronásledovali ho, drtili ho v tábořišti až naproti Givei od vzcházení slunce. I padlo z Benjámína osmnáct tisíc mužů; ano, všichni tito byli zdatní mužové. A otočili se a dali se na útěk do pustiny ke skalisku Rimmónu, a po silnicích jich napaběrkovali pět tisíc mužů a hnali se v patách za nimi až po Gideóm a dva tisíce mužů z nich pobili, takže všech v onen den padlých z Benjámína bylo dvacet a pět tisíc mužů tasících meč; ano, všichni tito byli zdatní mužové. Otočili se tedy a utekli do pustiny ke skalisku Rimmónu, šest set mužů, a na skalisku Rimmónu zůstali po čtyři měsíce. A muži Isráélovi se vrátili k synům Benjámínovým a ostřím meče je z měst nedotčených pobili až po dobytek, až po vše, co se naskytlo; také vydali všechna města, jež se naskytla, v oheň. Byli pak muži Isráélovi v Micpě přisáhli výrokem: Nikdo z nás nebude dávat svou dceru za ženu Benjámínovi. I přišel lid do Béth-Élu, i seděli tam před Boží tváří až do večera. A pozvedli svůj hlas a rozplakali se usedavým pláčem a jali se říkat: Proč, Hospodine, Isráélův Bože, se v Isráéli stalo toto, že dnes z Isráéle jeden kmen chybí? A nazítří se stalo, že lid časně vstal a zbudovali tam oltář a jali se vznášet vzestupné oběti a oběti pokojných hodů; a synové Isráélovi řekli: Kdo je ten, jenž ze všech Isráélových kmenů nevystoupil v sejití k Hospodinu (neboť stran toho, jenž by nevystoupil k Hospodinu do Micpy, byla vykonána slavnostní přísaha výrokem: Jistotně bude muset být usmrcen)? I rozlítostnili se synové Isráélovi vůči Benjámínovi, svému bratru, a řekli: Dnes byl vylomen z Isráéle jeden kmen; co budeme činit stran žen pro ně, pro ty pozůstávající? Vždyť my jsme při Hospodinu přisáhli nedávat jim z našich dcer za ženy! Řekli tedy: Který je z kmenů Isráélových, jenž nevystoupil k Hospodinu do Micpy? A hle, do tábora, do sejití, nepřišel nikdo z Jávéš-Gileádu, neboť lid byl podroben přehlídce, a hle, nikoho z obyvatel Jávéš-Gileádu tam nebylo. Shromáždění tam tedy vyslalo dvanáct tisíc zdatných mužů, i rozkázali jim výrokem: Jděte a ostřím meče pobijte obyvatele Jávéš-Gileádu, i ženy a drobotinu; a toto je věc, již budete konat: Odevzdanými budete činit všechny mužského pohlaví a každou ženu poznavší ulehnutí s mužským pohlavím. I shledali mezi obyvateli Jávéš-Gileádu čtyři sta dívek, panen, jež nepoznaly muže ulehnutím s mužským pohlavím, a uvedli je do tábora v Šíle, jež je v zemi Kenáanu. A poslali, celé shromáždění, vzkaz k synům Benjámínovým, kteří byli na skalisku Rimmónu, a prohlásilo jim mír, a Benjámín se v oné době vrátil, i dali jim ženy, jež zachovali naživu z obyvatel Jávéš-Gileádu; a le neučinili jim tak dosti. A lid se rozlítostnil stran Benjámína, že Hospodin učinil mezi kmeny Isráélovými trlinu; a starší shromáždění řekli: Co budeme činit stran žen pro ty pozůstávající, když ženy z Benjámína jsou vyhubeny? A řekli: Dědictví pro ušetřené z Benjámína! A ť není vyhlazován kmen z Isráéle! My však jim nemůžeme dávat ženy z našich dcer, neboť synové Isráélovi přisáhli výrokem: Budiž proklet dávající ženu Benjámínovi! Řekli však: Hle, od roka k roku bývá slavnost Hospodinova v Šíle, jež je od severu vůči Béth-Élu, od vzcházení slunce vůči silnici, jež stoupá od Béth-Élu k Šechemu a od jihu vůči Levóně; i přikázali Benjámínovým synům výrokem: Jděte a počíhejte si ve vinicích a pohleďte, a hle, když budou vycházet dcery Šíla tančit v tanečním průvodu, tu vyjděte z vinic a chyťte si z dcer Šíla každý svou ženu a odejděte v zem Benjámínovu. A až budou jejich otcové nebo jejich bratři přicházet k nám stěžovat si, stane se, že k nim řekneme: Dopřejte nám jich, neboť jsme ne pro každého opatřili jeho ženu v boji; neboť vy jste jim je nedali, tak že byste nyní byli vinni. A synové Benjámínovi tak učinili a unesli podle svého počtu ženy z těch, jež tančily, jež uchvátili, a odešli a vrátili se ke svému dědictví a vybudovali města a usídlili se v nich. A synové Isráélovi se odtamtud v onen čas rozešli každý ke svému kmeni a ke své čeledi, a no, vyšli odtamtud každý ke svému dědictví. V oněch dnech nebylo v Isráéli krále; každý činil, co bylo v jeho očích správné. A v dnech soudcování soudců se stalo, že v zemi nastal hlad; i odešel muž z Béth-lechemu Júdova pobývat v končinách Móáva, on a jeho žena a dva jeho synové; a jméno toho muže bylo Elímelech a jméno jeho ženy Noomí a jméno dvou jeho synů Machlón a Kiljón, Efráthím z Béth-lechemu Júdova. Přišli tedy v končiny Móáva a zůstali tam. A Elímelech, muž Noomí, umřel, takže zbyla ona a dva její synové; ti si přivedli ženy, Móávky, jméno jedné Orpá a jméno druhé Rúth, a bydleli tam asi po deset let. A i oni oba umřeli, a zbyla ta žena po svých dvou zrozencích a po svém muži. A povstala a vracela se z končin Móáva, ona i dvě její snachy, neboť v končinách Móáva uslyšela, že se Hospodin postaral o svůj lid, aby jim dal chléb. Vyšla tedy z místa, kam se do stala, a s ní dvě její snachy, a ubíraly se cestou k návratu do země Júdovy. A Noomí dvěma svým snachám řekla: Jděte, vraťte se každá k domu své matky, nechť Hospodin při vás uskutečňuje laskavost, jakou jste uskutečnily při zemřelých a při mně; nechť vám Hospodin dává, a ť najdete každá uspokojení v domě svého muže. A políbila je, i pozvedly svůj hlas a rozplakaly se a řekly jí: Chceme se přece s tebou vracet k tvému lidu. A Noomí řekla: Vraťte se, mé dcery, proč byste šly se mnou? Zda mám ještě v svých útrobách syny, kteří by se vám stali muži? Vraťte se, mé dcery, jděte, vždyť jsem příliš stará, než abych se do stala za muže; kdybych řekla: Je pro mne naděje, že se třebas této noci za muže do stanu a dokonce syny porodím - zda byste proto čekaly, než budou velcí? zda byste se proto uzavíraly, takže byste se ne do staly za muže? Nikoli, mé dcery; vždyť mi je hořko, více než vám, neboť proti mně vyšla ruka Hospodinova. I pozvedly svůj hlas a rozplakaly se opět; a Orpá svou tchyni políbila, kdežto Rúth na ní ulpěla. Ta řekla: Hle, tvá švagrová se vrátila k svému lidu a k svým bohům - vrať se za svou švagrovou! A Rúth řekla: Nechť na mne nenaléháš stran opuštění tebe, stran od vrácení od následování tebe, neboť kam půjdeš, půjdu, a kde budeš nocovat, nocovat budu; tvůj lid je můj lid a tvůj Bůh je můj Bůh. Kde budeš umírat, umírat budu a tam chci být pohřbena; takto nechť mi Hospodin činí a takto nechť přidává, že jen smrt může způsobit odloučení mezi mnou a mezi tebou. Když tedy shledala, že se ona projevuje pevně rozhodnutou jít s ní, přestala ji přemlouvat. Šly tedy ony dvě, až po svůj vstup do Béth-lechem a; a za jejich vstupu do Béth-lechem a se stalo, že nad nimi celé město upadlo ve vzrušení, takže říkalo: Zda toto je Noomí? I říkala k nim: Nechť mi nedáváte název Noomí; dejte mi název Márá, neboť mi Všemocný způsobil velikou hořkost. Já jsem odešla plná a Hospodin mě zpět přivedl s prázdnou; proč mi máte dávat název Noomí? Vždyť se Hospodin vyslovil proti mně, a no, Všemocný na mne dopustil utrpení. Tak se vrátila Noomí a s ní Rúth, Móávka, její snacha, jež se od vrátila od končin Móáva; a ony přišly do Béth-lechem a na počátku žně ječmene. A Noomí měla příbuzného, jehož měl její muž, muže mocného bohatstvím, z čeledi Elímelechovy, jehož jméno bylo Bóaz. A Rúth, Móávka, k Noomí řekla: Nechť, prosím, smím jít na pole a paběrkovat mezi klasy za tím, v jehož očích budu nacházet přízeň. I řekla jí: Jdi, má dcero. Odebrala se tedy a přišla a jala se paběrkovat v poli za ženci; a naskytlo se, co se jí mělo naskytnout: díl pole patřícího Bóazovi, jenž byl z čeledi Elímelechovy. A hle, Bóaz přišel z Béth-lechema a řekl žencům: Hospodin s vámi! I řekli mu: Nechť ti Hospodin žehná! A Bóaz svému sluhovi, jenž byl postaven nad ženci, řekl: Komu patří tato mladice? A ten sluha, jenž byl postaven nad ženci, odpověděl a řekl: To je mladice, Móávka, jež se vrátila s Noomí z končin Móáva, a řekla: Nechť, prosím, smím paběrkovat, a ť nasbírám mezi snopy za ženci; a přišla a setrvává od času jitra a ž do této chvíle; její přestávky doma bylo málo. A Bóaz řekl k Rúth: Zda jsi neslyšela, má dcero? Nechť nechodíš paběrkovat na jiné pole ani nemusíš odtud přecházet, nýbrž se můžeš takto držet při mých děvčatech, tvé oči na pole, jež žnou, a ť jdeš za nimi; zda jsem mladíkům nezakázal, aby se tě nedotýkali? A dostaneš-li žízeň, zajdeš k nádobám a napiješ se z toho, co mladíci budou načerpávat. I padla na svou tvář a poklonila se k zemi a řekla k němu: Proč jsem našla v tvých očích přízeň, že mi věnuješ pozornost, a č jsem já cizozemka? A Bóaz odpověděl a řekl jí: Bylo mi podrobně oznámeno vše, co jsi učinila se svou tchyní po smrti tvého muže, a že jsi opustila svého otce a svou matku a zem svého narození a odebrala ses k lidu, jejž jsi předtím neznala. Kéž Hospodin ráčí odplatit tvůj skutek a kéž je neukrácená tvá odměna od Hospodina, Isráélova Boha, pod jehož křídla ses přišla utéci. I řekla: Kéž nacházím v tvých očích přízeň, můj pane, proto že jsi mě potěšil a proto že jsi promluvil k srdci své služky, a č já ani jednou z tvých služek nemohu být. A v čas jídla jí Bóaz řekl: Přistup sem, a ť pojíš z chleba a omočíš svůj kousek v octě. Usedla tedy po boku ženců, i podal jí pražené zrní, a najedla a nasytila se a zůstalo jí. A povstala paběrkovat; a Bóaz svým sluhům rozkázal výrokem: Nechť paběrkuje i mezi snopy, a nesmíte ji obtěžovat; a ještě jí i ze svazků musíte vytahovat a upouštět, a ť si napaběrkuje, a nesmíte se na ni osopovat. I paběrkovala na tom poli až do večera; a vytloukla, co napaběrkovala, a byla toho asi éfa ječmene; to sebrala, a když přišla do města, uviděla její tchyně, co napaběrkovala, i vyňala a dala jí, co zůstavila po svém nasycení. A její tchyně k ní řekla: Kde jsi dnes paběrkovala a kam jsi zašla pracovat? Budiž požehnán všimnuvší si tě. Oznámila tedy své tchyni, u koho pracovala, i řekla: Jméno muže, u něhož jsem dnes pracovala, je Bóaz. A Noomí řekla své snaše: Budiž on požehnán Hospodinem, jenž nezanechal svého soucitu s živými i s mrtvými! A Noomí jí řekla: Ten muž je nám blízký, on je z našich výkupců. A Rúth, Móávka, řekla: Vždyť ke mně i řekl: Měla by ses přidržovat při mladých lidech, jež mám, než oni dokončí veškerou žeň toho, co mám. A Noomí k Rúth, své snaše, řekla: Dobře, má dcero, že budeš vycházet s jeho děvčaty, a ť na jiném poli na tebe nedotírají. Setrvala tedy mezi děvčaty Bóazovými k paběrkování až do dokončení žně ječmene a žně pšenice. A zůstávala se svou tchyní. A Noomí, její tchyně, jí řekla: Má dcero, zda bych ti neměla vyhledat místo odpočinku, aby ti bylo dobře? Nuže tedy: Zda ne ní Bóaz, z jehož děvčaty jsi byla, náš příbuzný? Hle, on se chystá této noci na mlatu převívat ječmen; umyješ a pomažeš se tedy a vezmeš na sebe své šatstvo a sestoupíš na mlat. Nechť tomu muži až do jeho dokončení jedení a pití nedáváš o sobě vědět; a až ulehne, bude se dít, že zjistíš místo, kde bude ležet, a vstoupíš a odkryješ jeho nohy a ulehneš, a on ti bude muset oznámit, co máš činit. I řekla k ní: Vše, co říkáš, budu činit. Sestoupila tedy na mlat a zachovala se podle všeho, co jí její tchyně přikázala; a když se Bóaz najedl a napil a jeho srdce se potěšilo, vstoupil ulehnout na okraji hromady. I vstoupila v tichosti a odkryla jeho nohy a ulehla. A vprostřed noci se stalo, že se ten muž ulekl a zavrtěl se, a hle, v jeho nohách leží žena; i řekl: Kdo jsi ty? A řekla: Já jsem Rúth, tvá služebnice; kéž tedy rozprostřeš nad svou služebnicí své křídlo, neboť jsi ty výkupce. I řekl: Ty budiž požehnána Hospodinem, má dcero, ukázala jsi, že tvá posledn ějš í laskavost je lepší než první, ne chtějíc odejít za jinochy, ať chudými či snad bohatými. Nuže tedy, má dcero: Nechť se nebojíš; vše, co jsi pravila, ti chci učinit, vždyť každá brána mého lidu ví, že ty jsi zdatná žena. A nyní: I když já jsem, ovšem, opravdu výkupce, je však ještě výkupce bližší než já. Zůstaň té to noci a za jitra se stane: Bude-li tě chtít vykoupit, dobrá, může vykoupit; nebude-li však nakloněn tě vykoupit, pak tě chci vykoupit já, jako že je Hospodin živ. Polež až do jitra. Poležela tedy až do jitra v jeho nohách. Pak povstala dříve než mohl jeden druhého rozeznat; i řekl: Ať není známo, že na mlat přišla žena. Řekl také: Podej plášť, jenž je na tobě, a přidrž jej. Přidržela jej tedy, i naměřil šest éf ječmene; to na ni naložil a vstoupil do města. A ona přišla ke své tchyni; ta řekla: Jak je s tebou, má dcero? Oznámila jí tedy vše, co pro ni ten muž učinil, a řekla: Dal mi těchto šest éf ječmene, neboť řekl: Nechť ke své tchyni nepřicházíš s prázdnou. I řekla: Poseď, má dcero, než budeš vidět, jak věc bude do padat, neboť ten muž nebude mít klidu, leč dnes věc přivede ke konci. A Bóaz vystoupil v bránu a usedl tam; a hle, mimo šel ten výkupce, o němž byl Bóaz promluvil; i řekl: Odboč, usedni zde, ty tam! Odbočil tedy a usedl; i přivedl deset mužů ze starších města a řekl: Usedněte zde; i usedli. A řekl tomu výkupci: Noomí, jež se vrátila z končin Móáva, prodává díl pole, jenž patřil našemu bratru, Elímelechovi, a já jsem si řekl, že tě musím upozornit výrokem: Kup jej, před těmi, již zde sedí, totiž před staršími mého lidu. Chceš-li vykoupit, vykup, nechce-li však nikdo vykoupit, oznam mi, a ť vím, neboť není s výjimkou tebe nikoho k vykoupení, a po tobě jsem já. I řekl: Já chci vykoupit. A Bóaz řekl: V den tvé koupě toho pole z ruky Noomí je koupíš i od Rúth, Móávky, ženy toho, jenž zemřel, ke vzbuzení jména toho, jenž zemřel, nad jeho dědictvím. A ten výkupce řekl: Nemohu si vykupovat, abych nepoškozoval dědictví své. Vykup si ty to, co já mám právo vykoupit, neboť já vykupovat nemohu. Dříve pak v Isráéli při vykupování a při vyměňování bývalo k potvrzení jakékoli věci toto: Jeden stáhl svůj sandál a dal jej druhému; toto bylo v Isráéli osvědčením. Ten výkupce tedy Bóazovi řekl: Kup si; a stáhl svůj sandál. A Bóaz starším a všemu lidu řekl: Vy jste dnes svědky, že z ruky Noomí kupuji vše, co patřilo Elímelechovi, a vše, co patřilo Kiljónovi a Machlónovi; a také si za ženu kupuji Rúth, Móávku, ženu Machlónovu, ke vzbuzení jména toho, jenž zemřel, nad jeho dědictvím, a ť jméno toho, jenž zemřel, není odtínáno od jeho bratrů a od brány jeho místa - vy jste dnes svědky. A všechen lid, jenž byl v bráně, i starší, řekli: Jsme svědky; kéž Hospodin ženu, jež vstupuje do tvého domu, činí takovou jako Ráchél a jako Léá, jež obě vybudovaly dům Isráélův; a jednej v Efráthu zdatně a nabuď v Béth-lechemu věhlasu; a nechť je tvůj dům jako dům Perece, jehož Támár porodila Júdovi, stran semene, jež kéž ti Hospodin dává z této mladice. Bóaz tedy Rúth pojal a stala se mu ženou, i vešel k ní a Hospodin jí dal otěhotnění a porodila syna. A ženy řekly k Noomí: Budiž veleben Hospodin, jenž ti dnes neodňal výkupce, a budiž jeho jméno oslavováno v Isráéli; a nechť se ti stane obnovitelem žití a podporou tvých šedin, neboť ho porodila tvá snacha, jež tě miluje, ona, jež je ti lepší než sedm synů. A Noomí to dítko vzala a pojala je v svou náruč a stala se mu chůvou. A sousedky mu daly název, jméno, s výrokem: Noomí se narodil syn! A jeho jméno nazvaly Óvéd; on se stal otcem Jíšaje, otce Dávída. A toto jsou rodokmeny Perece: Perec zplodil Checróna a Checrón zplodil Ráma a Rám zplodil Ammínádáva a Ammínádáv zplodil Nachšóna a Nachšón zplodil Salmu a Salmón zplodil Bóaza a Bóaz zplodil Óvéda a Óvéd zplodil Jíšaje a Jíšaj zplodil Dávída. I vyskytl se jeden muž z Rámáthajim-cófím, z pohoří Efrájimova, a jeho jméno Elkáná, syn Jerócháma, syna Elíhúa, syna Tóchúa, syna Cúfova, Efráthí; ten měl dvě ženy, jméno jedné Channá a jméno druhé Peninná, a Peninně se do stalo dítek, Channá však dítek neměla. A onen muž od roku k roku vystupoval ke klanění a k obětování Hospodinu zástupů v Šíle, a tam byli dva synové Élího, Chofní a Pinchás, kněží Hospodinovi; a v den, kdy Elkáná obětoval, se stávalo, že dával Peninně a všem jejím synům a všem jejím dcerám podíly, Channě pak dával jeden dvojnásobný podíl, neboť Channu miloval, a le Hospodin byl uzavřel její dělohu a její sokyně ji také ustavičně dráždila s úmyslem rozčilovat ji, proto že Hospodin byl její dělohu veskrze uzavřel. A když tak činíval rok po roce, za každého jejího vystupování v dům Hospodinův ji tak dráždívala, takže plakávala a nejídala; a Elkáná, její muž, jí říkával: Channo, proč pláčeš a proč nejíš a proč je rmouceno tvé srdce? Zda ti ne jsem já lepší než deset synů? A Channá po pojedení v Šíle a po popití povstala (a Élí, kněz, seděl na židli při veřeji Hospodinova chrámu); a ona byla za hořk l á v duši, i jala se modlit k Hospodinu a usedavě se rozplakala, a slíbila slib, takže řekla: Hospodine zástupů, jestliže chceš vpravdě pohledět na strast své služebnice a připomenout si mě a nebudeš zapomínat své služebnice a chceš dát své služebnici símě mužského pohlaví, pak je na všechny dni jeho života chci dát Hospodinu a na jeho hlavu nebude vystupovat břitva. A když ve svém modlení před tváří Hospodinovou dlouho setrvávala, stalo se, že si Élí všímal jejích úst; a Channá - ona mluvila svým srdcem, jen její rty se zachvívaly, jejího hlasu však nebylo slyšet a Élí ji považoval za opilou; a řekl k ní Élí: Až dokdy se budeš opíjet? Odvrhni od sebe své víno! A Channá odpověděla a řekla: Ne, můj pane, já jsem žena duchem těžce trpící a vína a ni nic opojného jsem nepila, nýbrž jsem svou duši vylila před tvář Hospodinovu. Kéž svou služebnici nepřirovnáváš k ničemnici, neboť jsem až doposud mluvila z mnohé své ustaranosti a svého žalu. A Élí odpověděl a řekl: Jdi v pokoji a kéž Isráélův Bůh dává, co si s od něho svou žádostí vyžadovala. I řekla: Kéž tvá služka nachází v tvých očích přízeň! A odešla ta žena svou cestou a pojedla, a neměla již svou tvář. A za jitra časně vstali a před tváří Hospodinovou se poklonili a vrátili se a přišli do svého domu do Rámy. A Elkáná poznal Channu, svou ženu, a Hospodin si ji připomněl, a při skončení dní, co Channá otěhotněla, se stalo, že porodila syna a jeho jméno nazvala Samúél; neboť, řekla, jsem ho od Hospodina vyžádala. A ten muž, Elkáná, vystoupil, i všechen jeho dům, obětovat Hospodinu výroční oběť i svůj slib. Channá však nevystoupila, nýbrž řekla svému muži: Až bude ten hoch moci být odstaven; pak ho chci uvést, a ť se ukáže před tváří Hospodinovou a zůstane tam navždy. A Elkáná, její muž, jí řekl: Učiň, co bude dobré v tvých očích, zůstaň, než ho odstavíš, kéž jen Hospodin ráčí potvrdit své slovo. Žena tedy zůstala a kojila svého syna, než ho odstavila; a jak ho odstavila, vzala ho s sebou vzhůru s třemi býky a jednou éfou hrubé mouky a měchem vína a uvedla ho v dům Hospodinův v Šíle; a ten hoch byl ještě hochem. A ty býky porazili a hocha uvedli k Élímu; i řekla: Prosím, můj pane, jako že je živa tvá duše, můj pane, já jsem ta žena, jež se postavila zde u tebe k modlení k Hospodinu. Za tohoto hocha jsem se modlila a Hospodin mi dal, co jsem si svou žádostí od něho vyžadovala; i já jsem ho tedy půjčila Hospodinu - po všechny dni, co on bude živ, bude vypůjčený Hospodinem. I poklonil i se tam Hospodinu a Channá se jala modlit a řekla: Mé srdce se rozjásalo v Hospodinu, můj roh se v Hospodinu vyvýšil, má ústa se rozšířila nad mými nepřáteli, neboť jsem se rozveselila v tvém vysvobození. Není svatého jako Hospodin, neboť není nikoho kromě tebe, není skály jako náš Bůh; nechť nemnožíte řeč pyšnou, pyšnou, aby z vašich úst vycházela drzost, neboť Hospodin je Bůh vědění a zlé skutky nejsou schvalovány. Luk y mocných jsou zlámány a klopýtající se opásali životností, nasycení se dávají najímat za chléb a hladoví vymizeli; i neplodná porodila sedm a dětmi oplývající ochabla. Hospodin usmrcuje i oživuje, sesílá v šeól i povznáší, Hospodin ochuzuje i obohacuje, snižuje a také povyšuje, pozvedá nuzného z prachu a vyvyšuje nemajetného z hnoje k posazení s velmoži, i obdařuje je vlastnictvím trůnu slávy, neboť Hospodinu patří sloupy země, a na nich založil svět. Bude střežit nohy svých zbožných, a le zlovolní budou umlčováni ve tmě, neboť ne dovedností se vzmáhá muž. Hospodin - jeho odpůrcové se budou děsit, v nebesích na ně Hospodin bude hřmít; Hospodin bude soudit končiny země; i bude dávat sílu svému králi a vyvyšovat roh svého pomazaného. A Elkáná odešel do Rámy k svému domu a ten hoch se stal obsluhujícím Hospodina v přítomnosti Élího, kněze. A le synové Élího byli ničemové, neznali Hospodina. I bylo obyčejem kněží vůči lidu, že když kdokoli obětoval oběť, přišel za vaření masa sluha kněze, maje ve své ruce vidlici s tř em i hroty, již vrazil v mísu nebo v hrnec nebo v kotel nebo v pánev; vše, co vidlice vytahovala, bral kněz pro sebe. Tak činili v Šíle všemu Isráéli, všem, již tam přicházeli. I dříve než v kouř obraceli tuk - tu přišel sluha kněze a řekl člověku, jenž obětoval: Dej maso k upečení knězi, neboť od tebe nebude brát masa vařeného, nýbrž syrové; a řekl-li k němu ten člověk: Vždyť hned budou v kouř obracet tuk, potom si vezmi podle toho, co si tvá duše bude přát - tu řekl: Ne, nýbrž musíš dát nyní, a ne-li, vezmu násilím. Hřích těch mladíků byl tedy v přítomnosti Hospodinově velmi veliký, neboť lidé dary Hospodinu znevažovali. A Samúél v přítomnosti Hospodinově obsluhoval, hoch ovinutý přehozem z plátna; a jeho matka mu zhotovovala malý pláštík, jejž mu vynášela od roku k roku při svém vystupování se svým mužem k obětování výroční oběti; a Élí Elkánovi a jeho ženě žehnal a říkal: Kéž ti Hospodin ráčí přidělit símě z této ženy místo vyžádaného, jenž byl vyžádán na Hospodinu. A odcházeli k jeho místu. Kdykoli Hospodin na Channu obrátil zřetel, tehdy otěhotněla; i porodila tři syny a dvě dcery. A ten hoch Samúél vyrostl při Hospodinu. A Élí velmi zestárl a slyšel o vše m, co všemu Isráélovi činili jeho synové, i jak uléhali s ženami, jež posluhovaly u vchod u stanu setkávání, a říkal jim: Proč činíte věci jako tyto, o nichž já slyším, o vašich zlých věcech, od všeho lidu, o těchto věcech? Ne, moji synové, neboť ne ní dobrá pověst, již slyším: Svůdcové lidu Hospodinova! Bude-li hřešit člověk vůči člověku, pak o něm rozhodne Bůh, bude-li však člověk hřešit vůči Hospodinu, kdo se pro něho bude činit rozhodčím? Neposlouchali však hlasu svého otce; neboť se Hospodin naklonil k usmrcení jich. A ten hoch Samúél dále rostl a byl zadobře i s Hospodinem a i s lidmi. A k Élímu přišel Boží muž a řekl k němu: Takto řekl Hospodin: Zda jsem se zřetelně zjevil domu tvého otce při jejich pobytu v Egyptě, u domu faraonova, a no, k vyvolení si ho ze všech kmenů Isráélových za kněze, k vystupování před můj oltář, k zakuřování kouřidlem, k nošení přehozu před mou tváří? A dal jsem domu tvého otce všechny ohnivé oběti Isráélových dětí; proč šlapete po mých obětech a po mých darech, jež jsem v příbytku rozkázal? A svých synů si vážíš nade mne, k vašemu tloustnutí z nejlepšího ze všech darů Isráélových, to jest mého lidu. Je tudíž Hospodinem, Bohem Isráélovým, prohlášeno: Řekl jsem ovšem: Dům tvůj a dům tvého otce bude navždy chodit před mou tváří; nyní však je Hospodinem prohlášeno: Daleko mi od toho, nýbrž vážících si mne si budu vážit, a le podceňující mě budou zlehčováni. Hle, přicházejí dni, kdy budu usekávat paži tvou a paži domu tvého otce, aby nebylo v tvém domě starce, a mezi vším, co dobrého se bude činit s Isráélem, budeš spatřovat protivníka příbytku, a nikdy nebude starce v tvém domě. A muž, jehož ti od svého oltáře nebudu vytínat, bude k vyhašení tvých očí a k vysílení tvé duše, a všechen dorost tvého domu bude mřít v mužném věku; a znamením ti bude toto, co bude přicházet na dva tvé syny, na Chofního a Pincháse: Oni oba budou v jeden den mřít. A chci si vzbudit důvěryhodného kněze; ten bude jednat podle toho, co je v mém srdci a v mé duši, i zbuduji mu trvalý dům, a bude po všechny dni chodit před tváří mého pomazaného. A stane se, že každý pozůstalý v tvém domě bude přicházet poklonit se mu za minci ze stříbra a bochník chleba a řekne: Připusť mě, prosím, k jedné z kněžských činností, abych mohl pojíst kousek chleba. A ten hoch Samúél před tváří Élího obsluhoval Hospodina; a slovo Hospodinovo bylo v oněch dnech vzácné, nebylo častého vidění. I stalo se v onen čas, když Élí ležel na svém místě (a jeho oči se stávaly slábnoucími, nebyl schopen vidět), a Boží lampa ještě nebyla zhášena a Samúél ležel v chrámě Hospodinově, kde byla Boží skříňka, že Hospodin zavolal na Samúéla; ten řekl: Hle, já. A zaběhl k Élímu a řekl: Hle, já, neboť jsi mě povolal. I řekl: Nevolal jsem, vrať se, ulehni. Odešel tedy a ulehl, Hospodin však ještě znova zavolal: Samúéli! A Samúél vstal a odešel k Élímu a řekl: Hle, já, neboť jsi mě povolal. I řekl: Nevolal jsem, můj synu, vrať se, ulehni. To Samúél ještě neznal Hospodina a ještě mu slovo Hospodinovo nebylo zjevováno. A Hospodin znova Samúéla zavolal, potřetí; i vstal a odešel k Élímu a řekl: Hle, já, neboť jsi mě povolal. Tu Élí pochopil, že hocha povolával Hospodin; řekl tedy Élí Samúélovi: Jdi, ulehni, a bude-li na tebe volat, stane se, že budeš říkat: Mluv, Hospodine, neboť tvůj nevolník slyší. Samúél tedy odešel a ulehl na svém místě. A Hospodin přišel a stanul a zavolal jako v dřívějších případech: Samúéli, Samúéli! A Samúél řekl: Mluv, neboť tvůj nevolník slyší. A Hospodin k Samúélovi řekl: Hle, já se chystám učinit v Isráélovi věc, o níž kdokoli bude slyšet, budou znít obě jeho uši; v onen den budu uskutečňovat proti Élímu vše, co jsem promluvil proti jeho domu, započetí i dokončení. A no, oznámil jsem mu, že já se chystám jeho dům navždy soudit za nepravost, o níž ví, neboť jeho synové na sebe přivolávají zlořečení, a nezpůsobil při nich zábranu. A tudíž jsem domu Élího přisáhl: Bude-li se nepravost domu Élího vůbec kdy považovat za přikrytu obětí a neb darem! A Samúél poležel až do jitra; potom otevřel dveře domu Hospodinova. I měl Samúél strach z oznámení toho vidění Élímu, Élí však Samúéla zavolal a řekl: Samúéli, můj synu! I řekl: Hle, já. A řekl: Jaké to bylo slovo, jež k tobě promluvil? Nuže, nesmíš to přede mnou tajit - takto nechť ti Bůh činí a takto nechť přidává, budeš-li přede mnou tajit cokoli ze všech slov, jež k tobě promluvil. Samúél mu tedy všechna ta slova oznámil, aniž před ním co zatajil; i řekl: On je Hospodin, nechť činí, co bude dobré v jeho očích. A Samúél vyrostl a Hospodin byl s ním, a nedal žádnému z jeho slov padnout k zemi; i poznal všechen Isráél, od Dána a ž po Beér-ševu, že Samúél je Hospodinem pověřen jako prorok. A Hospodin se v Šíle dále ukazoval, neboť se Hospodin v Šíle Samúélovi zjevil Hospodinovým slovem. A Samúélovo slovo se všemu Isráélovi uskutečnilo. A všechen Isráél vytáhl vstříc Pelištím do boje, i položili se před Even-ezerem, a Pelištím se položili v Afeku; a Pelištím se seřadili vstříc Isráélovi, i rozproudila se bitva a Isráél byl před tváří Pelištím poražen, i pobili v bitevním šiku v poli asi čtyři tisíce mužů. A lid přišel do tábora a starší Isráélovi řekli: Proč nás dnes Hospodin před tváří Pelištím porazil? Vezměme k sobě ze Šíla skříňku smlouvy Hospodinovy, a no, může přijít v náš střed a vysvobodit nás z dlaně našich nepřátel. Lid tedy poslal do Šíla a skříňku smlouvy Hospodina zástupů, sídlícího mezi kerúby, odtamtud vyzvedli; a se skříňkou smlouvy Boží tam byli dva synové Élího, Chofní a Pinchás. A za příchodu skříňky smlouvy Hospodinovy do tábora se stalo, že se všechen Isráél jal pokřikovat velikým pokřikem, a ž se země otřásala, a hlas toho pokřiku uslyšeli Pelištím a řekli: Co je toto za hlas velikého pokřiku v táboře Hebreů? A když se dověděli, že do tábora vešla skříňka smlouvy Hospodinovy, ulekli se Pelištím, neboť řekli: Do tábora přišel Bůh! A řekli: Běda nám, neboť předtím se nic jako toto nestalo! Běda nám, kdo nás bude moci vyprostit z ruky těchto veličenských bohů? Toto jsou oni bohové, již pobili Egypťany vším pobitím v pustině; dodejte si odvahy, staňte se muži, Pelištím, abyste nemuseli sloužit Hebreům jako oni slouží vám; nechť se tedy stanete muži a jmete se bojovat. Pelištím se tedy jali bojovat a Isráél byl poražen, takže prchli každý k svým stanům, a pobíjení bylo velmi veliké, neboť z Isráéle padly tři tisíce pěších, a Boží skříňka byla vzata a oba synové Élího byli usmrceni, Chofní a Pinchás. A z bitevního šiku vy běhl muž z Benjámína a došel v onen den do Šíla, a jeho šatstvo bylo roztrženo a na jeho hlavě hlína; i přišel, a hle, na kraj i cesty na židli seděl Élí, dychtivě vyhlížeje, neboť jeho srdce bylo plno úzkosti o Boží skříňku. A když ten muž přišel podat zprávu ve městě, jalo se celé město bědovat; a Élí hlas toho křiku uslyšel a řekl: Co je toto za hlas povyku? A ten muž spěšně přišel a podal Élímu zprávu; a Élí byl ve věku devadesáti a osmi let a jeho oči byly strnuly, takže nebyl schopen vidět. A ten muž k Élímu řekl: Já jsem příchozí z bitevního šiku, neboť jsem já dnes z bitevního šiku prchl. I řekl: Jak dopadla věc, můj synu? A zvěstovatel odpověděl a řekl: Isráél před tváří Pelištím prchl, neboť věru nastala v lidu veliká porážka a usmrceni byli i oba tvoji synové, Chofní a Pinchás, a Boží skříňka byla vzata. A za jeho připomenutí Boží skříňky se stalo, že ze své židle při straně brány spadl nazad a zlomil si vaz a umřel, neboť on byl muž starý a těžký; a on soudil Isráéle po čtyřicet let. A jeho snacha, žena Pinchásova, byla těhotná, jen porodit, a když uslyšela zvěst o vzetí Boží skříňky a že je mrtev její tchán a její muž, sehnula se a porodila, neboť na ni přišly její bolesti; a za času svého umírání, když ty, jež stály při ní, promluvily: Nechť se nebojíš, neboť jsi porodila syna, - tu neodpověděla, aniž přiložila své srdce. A tomu hochu dala název Íchávód, s výrokem: Sláva z Isráéle odešla do vyhnanství; vzhledem ke vzetí Boží skříňky a k jejímu tchánu a jejímu muži. Řekla tedy: Sláva z Isráéle odešla do vyhnanství, neboť Boží skříňka byla vzata. A Pelištím Boží skříňku vzali a vnesli ji od Even-ezeru do Ašdódu; a no, vzali Pelištím Boží skříňku a vnesli ji v dům Dágónův a postavili ji vedle Dágóna. A když Ašdódím nazítří časně vstali, ležel Dágón svou tváří k zemi před skříňkou Hospodinovou. Vzali tedy Dágóna a dali jej zpět na jeho místo; a když za jitra časně vstali nazítří, hle, Dágón ležel svou tváří k zemi před skříňkou Hospodinovou a Dágónova hlava a obě dlaně jeho rukou odťaty na prahu; zbyl na něm jen rybí trup. Proto až po tento den Dágónovi kněží - a nikdo z těch, již vstupují v Dágónův dům - na Dágonův práh v Ašdódu nešlapou. A proti Ašdódím těžce zasáhla ruka Hospodinova, i postihl je zkázou a ranil je boulemi, Ašdód a veškeré jeho území; když tedy muži Ašdódu shledali, že je tomu tak, řekli: Skříňka Isráélova Boha nesmí u nás zůstávat, neboť jeho ruka tvrdě doléhá na nás i na Dágóna, našeho boha. Poslali tedy a shromáždili k sobě všechny pohlaváry Pelištím a řekli: Co si máme počít se skříňkou Isráélova Boha? I řekli: Skříňka Isráélova Boha se může přenést do Gath u. Skříňku Isráélova Boha tedy přenesli, poté však, co ji přenesli, se stalo, že ruka Hospodinova byla proti tomu městu - velmi veliký zmatek; i jal se lidi města bít, od malého a ž po velikého, takže se jim vyrazily boule. Odeslali tedy Boží skříňku do Ekrón u; za příchodu Boží skříňky do Ekrón u se však stalo, že se Ekróním dali do křiku s výrokem: Přenesli ke mně skříňku Isráélova Boha k usmrcení mne a mého lidu! I poslali a shromáždili všechny pohlaváry Pelištím a řekli: Pošlete skříňku Isráélova Boha pryč, a ť zůstává na svém místě a neusmrcuje mne a můj lid! Nastal totiž v celém tom městě strach ze smrti; ruka Hospodinova tam velmi těžce zasáhla a ti, kdo nepomřeli, byli raněni boulemi. I vystupovalo volání města o pomoc k nebesům. A skříňka Hospodinova po byla na území Pelištím po sedm měsíců; a Pelištím povolali kněží a věštce, s výrokem: Co si máme počít se skříňkou Hospodinovou? Dejte nám na vědomí, s čím ji máme odeslat k jejímu místu. I řekli: Odesíláte-li skříňku Isráélova Boha, nechť ji neodesíláte s prázdnou, nýbrž mu bezpodmínečně musíte zpět poslat oběť za provinění; pak budete moci být vyhojeni a stane se vám známým, proč se jeho ruka od vás neodvrací. A řekli: Co má být obětí za provinění, již mu máme zpět poslat? I řekli: Počet pohlavárů Pelištím: Pět boulí ze zlata a pět myší ze zlata, neboť přišla jedna spoušť na vás všechny i na vaše pohlaváry. Musíte tedy zhotovit vypodobnění svých boulí a vypodobnění svých myší, jež kazí zem; tak budete vz dávat čest Isráélovu Bohu, snad bude ochoten nadlehčit svou ruku z vás a z vašich bohů a z vaší země. A no, proč máte otupovat své srdce, jako své srdce otupili Egypťané a farao; zda je, jak mile se s nimi vypořádal, ihned nepropustili, takže odešli? Nyní tedy vezměte a připravte jeden nový vůz a dvě kojící krávy, na něž nebylo vyloženo jho, a ty krávy do toho vozu zapřáhněte a jejich telata zažeňte zpět domů, aby nešla za nimi, a vezměte skříňku Hospodinovu a dejte ji do toho vozu, a věci ze zlata, jež mu zpět pošlete jako oběť za provinění, musíte vložit v schránku po jejím boku, a odeslat ji, a ť odejde. A budete se dívat: Bude-li vystupovat cestou k jeho pomezí, k Béth-šemeš i, způsobil nám tuto velikou pohromu on; a ne-li, pak poznáme, že na nás nesáhla jeho ruka; stalo se nám to náhodou. Ti muži tedy tak učinili a vzali dvě kojící krávy a zapřáhli je do vozu a jejich telata zavřeli doma, a do vozu položili skříňku Hospodinovu a schránku a myši ze zlata a vypodobnění svých městek; a krávy se cestou daly přímo na cestu k Béth-šemeš i, odešly jednou silnicí a jdouce bučely a neuchýlily se na pravo a ni na levo, a pohlaváři Pelištím za nimi šli až po pomezí Béth-šemeše. A v Béth-šemeš i právě žali v nížině pšenici, i pozvedli své oči a uviděli skříňku, i zaradovali se, že ji uviděli. A vůz dojel na pole Jóšuy, Béth-šimšího, a tam se zastavil; a byl tam veliký kámen, i rozštípali dříví toho vozu a ty krávy vznesli jako vzestupnou oběť Hospodinu. A Lévíovci sňali skříňku Hospodinovu i schránku, jež byla při ní, v níž byly věci ze zlata; to položili na ten veliký kámen a muži z Béth-šemeše v onen den vznášeli vzestupné oběti a obětovali jiné oběti Hospodinu. A pět pohlavárů Pelištím, ti to uviděli, i vrátili se v onen den do Ekrón u. A toto jsou městky ze zlata, jež Pelištím Hospodinu poslali zpět jako oběť za provinění: za Ašdód jedna, za Gazu jedna, za Aškelón jedna, za Gath jedna, za Ekrón jedna; a myši ze zlata, počet všech měst Pelištím, za pět pohlavárů, od opevněných měst a ž po vesnická sídliště venkovanů a po velikou louku, na niž uložili skříňku Hospodinovu; ta je až po tento den na pozemku Jóšuy, Béth-šimšího. Pobil však mezi lidmi z Béth-šemeše, neboť nahlédli v skříňku Hospodinovu, a no, pobil mezi lidem sedmdesát lidí, padesát na tisíc lidí. Lid se tedy zarmoutil, neboť Hospodin na lid udeřil velikým úderem; i řekli muži z Béth-šemeše: Kdo bude moci ob stát před tváří Hospodina, tohoto svatého Boha? A ke komu on z naší blízkosti bude vystupovat? I poslali posly k obyvatelům Kirjath-jeárím se vzkazem: Pelištím vrátili skříňku Hospodinovu; sestupte, vyneste ji k sobě. A muži z Kirjath-jeárím přišli a skříňku Hospodinovu vynesli a vnesli ji do domu Avínádávova na pahorku a k opatrování skříňky Hospodinovy posvětili Eleázára, jeho syna. I stalo se, ode dne usídlení skříňky v Kirjath-jeárím, že se dni rozmnožily, a no, při bylo dvacet let; pak se všechen dům Isráélův roztesknil za Hospodinem. A Samúél ke všemu domu Isráélovu pronesl výrok: Jste-li vy ochotni celým svým srdcem se vrátit k Hospodinu, odstraňte zprostřed sebe cizí bohy a Aštáróth a upřete své srdce na Hospodina a služte jemu samému, i bude umět vyprostit vás z ruky Pelištím. I odstranily Isráélovy děti Baalím a Aštáróth a jali se sloužit Hospodinu samému. A Samúél řekl: Shromážděte všechen Isráél do Micpy a budu se za vás modlit k Hospodinu. Byli tedy shromážděni do Micpy a jali se vodu čerpat a před tváří Hospodinovou vylévat a postit se v onen den a říkat tam: Zhřešili jsme vůči Hospodinu. A Samúél se jal Isráélovy děti v Micpě soudit. A Pelištím uslyšeli, že se Isráélovy děti shromáždily do Micpy, a pohlaváři Pelištím proti Isráélovi vystoupili; to uslyšeli synové Isráélovi a dostali z Pelištím strach, i řekli synové Isráélovi k Samúélovi: Nechť se od nás mlčením neodvracíš, od volání k Hospodinu, našemu Bohu, a ť nás z ruky Pelištím ráčí vysvobodit. A Samúél vzal jedno sající jehňátko a vznesl je celé jako vzestupnou oběť Hospodinu, i jal se Samúél za Isráéle k Hospodinu křičet a Hospodin mu odpověděl; stalo se totiž, když Samúél vznášel vzestupnou oběť, že se přiblížili Pelištím k boji proti Isráélovi; a v onen den Hospodin na Pelištím zahřímal silným zvukem, takže je uvedl v zmatek a byli před tváří Isráéle poraženi a muži Isráélovi vytáhli od Micpy a jali se Pelištím pronásledovat a bít je až pod Béth-kár. A Samúél vzal jeden kámen, jejž položil mezi Micpu a mezi Šen, a jeho jméno nazval Even-ezer a řekl: Až doposud nám Hospodin pomáhal. Tak byli Pelištím pokořeni a již nadále v území Isráélovo nepřicházeli, a ruka Hospodinova byla proti Pelištím po všechny dni Samúélovy, a města, jež Pelištím Isráélovi odňali, byla Isráélovi navrácena od Ekrónu a ž po Gath a jejich území Isráél z ruky Pelištím vyprostil. A mezi Isráélem a mezi Emórím byl mír. A Samúél soudil Isráéle po všechny dni svého života a za každého roku po roce chodil a obcházel Béth-Él a Gilgál a Micpu a na všech těchto místech Isráéle soudil, a jeho návrat býval do Rámy, neboť tam byl jeho dům; i tam soudil Isráéle, a zbudoval tam Hospodinu oltář. A jak Samúél zestárl, stalo se, že za soudce Isráélovi ustanovil své syny; a jméno jeho prvorozeného syna bylo Jóél a jméno druhého Avijjá, soudcové v Beér-ševě. A le jeho synové nechodili jeho cestami, nýbrž se naklonili za nespravedlivým ziskem a brali úplatky a převraceli právo; i shromáždili se všichni Isráélovi starší a přišli k Samúélovi do Rámy a řekli k němu: Hle, ty jsi zestárl a tvoji synové nechodí tvými cestami; nuže, ustanov nám krále k souzení nás, jako všech národů. Tato řeč však, jak řekli: Dej nám krále k souzení nás, byla v očích Samúélových nemilá, i jal se Samúél modlit k Hospodinu. A Hospodin k Samúélovi řekl: Uposlechni na hlas lidu stran všeho, co k tobě řekli, neboť ne tebe zavrhli, nýbrž zavrhli mne stran kralování nad nimi. Podle všech svých skutků, jež uskutečnili ode dne mého vyvedení jich z Egypta a ž po tento den, takže mě opustili a jali se sloužit jiným bohům, tak oni učinili i tobě. Nyní tedy uposlechni na jejich hlas, ledaže proti nim budeš vážně pronášet varování a oznamovat jim obyčej krále, jenž nad nimi bude kralovat. Samúél tedy všechna slova Hospodinova pronesl k lidu, k těm, již od něho žádali krále, i řekl: Toto bude obyčej krále, jenž nad vámi bude kralovat: Vaše syny bude brát a stavět si ve svá vozidla a mezi své jezdce na koních a neb budou běhat před jeho vozidly, a neb k ustanovování si za velitele tisíců a velitele padesátek, i k orání jeho orby a k žetí jeho žně, i k zhotovování jeho válečného náčiní a zařízení jeho vozů, a vaše dcery bude brát za voňavkářky a za kuchařky a za pekařky; a nejlepší vaše pole a vaše vinice a vaše olivnice bude brát a dávat svým nevolníkům, a desátky z vašeho semene a z vašich vinic bude brát a dávat svým kleštěncům a svým nevolníkům, a nejlepší vaše nevolníky a vaše služky a vaše jinochy a vaše osly bude brát a používat jich k svým účelům, a bude brát desátky z vašeho drobného dobytka a vy mu budete nevolníky. A v onen den budete z příčiny vašeho krále, jehož jste si vyvolili, bědovat, a le Hospodin vám v onen den nebude odpovídat. Lid však, ti odmítli uposlechnout na Samúélův hlas, a no, řekli: Nikoli, nýbrž bude nad námi král a budeme i my jako všechny národy a náš král nás bude soudit a bude před naší tváří vycházet a vybojovávat naše boje. A Samúél vyslechl všechna tato slova lidu a vyslovil je v uši Hospodinovy; a Hospodin k Samúélovi řekl: Uposlechni na jejich hlas a dej jim ke kralování krále. A Samúél k mužům Isráélovým řekl: Jděte každý k svému městu. I vyskytl se muž z Benjámína a jeho jméno Kíš, syn Avíéla, syna Ceróra, syna Bechóratha, syna Afíacha, syna muže Jemíního, mocný bohatstvím, a do stalo se mu syna, a jeho jméno Šáúl, mladého a hezkého, takže nebylo muže z Isráélových synů hezčího nad něho, od svého ramene a vzhůru vyššího než všechen lid. A Kíšovi, otci Šáúlovu, se ztratily oslice; a Kíš k Šáúlovi, svému synu, řekl: Nuže, vezmi s sebou jednoho ze sluhů a vstaň, jdi ty oslice hledat. Prošel tedy pohořím Efrájimovým a prošel zemí Šalíšá, a le nenašli jich; a prošli zemí Šaalím a nebylo jich, a prošel zemí Jemíního a nenašli. Když oni přišli v zem Cúf, řekl Šáúl sluhovi, jenž byl s ním: Pojď a vracejme se, aby můj otec neupouštěl od oslic a ne upadl v úzkost o nás. I řekl mu: Hle, prosím, v tomto městě je Boží muž, a ten muž je předmětem úcty, vše, co promlouvá, jistotně nastává, pojďme nyní tam, snad nám bude moci oznámit naši cestu, na níž máme jít. A Šáúl svému sluhovi řekl: Hle, pojďme tedy, a le co tomu muži máme přinést? Vždyť chléb z našich tlumoků je ten tam; takže není daru k přinesení tomu Božímu muži - co máme u sebe? A sluha dále Šáúlovi odpověděl a řekl: Hle, v mé ruce se našlo čtvrt šeklu stříbra, to Božímu muži mohu dát, a ť nám oznámí naši cestu. (Když dříve v Isráélovi někdo šel dotazovat se Boha, říkával takto: Pojďte, a ť jdeme k vidoucímu; neboť dnešnímu proroku byl dříve dáván název vidoucí.) A Šáúl svému sluhovi řekl: Dobrá je tvá řeč; pojď, půjdeme. A vy šli do města, kde byl Boží muž. Když oni vystupovali po svahu k městu, zastihli oni dívky vycházející čerpat vodu, i řekli jim: Zda je zde vidoucí? I odpověděly jim a řekly: Je - hle, před tvou tváří; nyní pospěš, neboť dnes přišel k městu; lid má totiž dnes na výšině oběť. Za vašeho příchodu do města ho hned můžete zastihnout, dříve než bude vystupovat na výšinu k jídlu, neboť lid až do jeho příchodu nebude jíst, neboť on bude žehnat oběť; potom budou pozvaní jíst. Nyní tedy vystupte, neboť ho - právě dnes - můžete zastihnout. Vystoupili tedy v město; když oni přicházeli v střed města, tu, hle, vstříc jim vycházel Samúél k vystoupení na výšinu. A Hospodin byl jeden den před Šáúlovým příchodem Samúéla upozornil výrokem: Zítra okolo této doby k tobě budu posílat muže ze země Benjámínovy, i musíš ho pomazat za panovníka nad mým lidem, Isráélem, a ť můj lid vysvobodí z ruky Pelištím; ano, pohleděl jsem na svůj lid, neboť ke mně došel jeho křik. Když tedy Samúél Šáúla uviděl, oznámil mu Hospodin: Hle, muž, o němž jsem k tobě řekl: Tento bude v mém lidu udržovat kázeň. A když se Šáúl vprostřed brány přiblížil k Samúélovi, řekl: Oznam mi, prosím, kde zde je dům vidoucího. A Samúél Šáúlovi odpověděl a řekl: Vidoucí jsem já; vystup před mou tváří na výšinu, a dnes se mnou pojezte, a za jitra tě budu moci propustit a oznámit ti vše, co je v tvém srdci; a stran oslic, jež se ti ztratily před třemi dny, nemusíš k nim přikládat své srdce, neboť se našly. Ke komu však se upírá všechna tužba Isráélova? Zda ne k tobě a ke všemu domu tvého otce? A Šáúl odpověděl a řekl: Zda já ne jsem syn Jemíního, z nejmenšího kmene Isráélova? A má čeleď je nejnepatrnější ze všech čeledí Benjámínova kmene - proč jsi tedy ke mně proslovil slovo jako toto? A Samúél vzal Šáúla a jeho sluhu a uvedl je do sálu a dal jim místo v čele pozvaných; a těch bylo asi třicet mužů. A Samúél řekl kuchaři: Po dej ten podíl, jejž jsem ti dal, o němž jsem k tobě řekl: Ulož jej u sebe. A když kuchař vyzvedl plece a to, co bylo na něm, a položil před tvář Šáúlovu, řekl: Hle, to, co bylo vyhrazeno, polož před svou tvář a jez, neboť to bylo k určenému dni pro tebe dáno k uchování s výrokem: Pozvu lid. Šáúl tedy onoho dne se Samúélem pojedl. A když z té výšiny sestoupili v město, promluvil se Šáúlem na střeše; a procitli časně a za vzestupu dne se stalo, že Samúél na střeše na Šáúla zavolal výrokem: Vstaň, a ť tě propustím. Šáúl tedy vstal a oni oba, Samúél a on, vyšli na ulici. Když oni sestupovali na okraj města, řekl Samúél k Šáúlovi: Řekni sluhovi, a ť postupuje před námi (i postoupil ), a ty chvilku postůj, a ť ti mohu dát vyslechnout Boží slovo. A Samúél vzal láhev oleje, jejž vylil na jeho hlavu, a políbil ho a řekl: Zda ne proto, že tě Hospodin pomazal za panovníka nad svým dědictvím? Až dnes z mé blízkosti odejdeš, pak u hrobu Ráchélina na území Benjámínově v Celcachu budeš nacházet dva muže; ti k tobě řeknou: Oslice, jež jsi odešel hledat, se našly, a hle, tvůj otec nechal starostí o oslice a je úzkostliv o vás, s výrokem: Co si mám počít stran svého syna? I budeš pokračovat odtamtud a dále a přicházet až po strom Távór a tam tě budou nacházet tři muži vystupující k Bohu do Béth-Él u; jeden nesoucí tři kůzlata, jeden nesoucí tři bochníky chleba a jeden nesoucí měch vína; i budou se tě tázat, zda se máš dobře, a dávat ti dva chleby; ty z jejich ruky musíš vzít. Potom budeš přicházet k Boží výšině, kde jsou posádky Pelištím, a za tvého příchodu tam tudy k městu se bude dít, že budeš potkávat průvod proroků, sestupujících z výšiny, a před jejich tváří varyto a tamburína a šalmaj a lyra, a oni budou prorokovat. I přijde na tebe Duch Hospodinův, takže se dáš do prorokování s nimi a budeš proměňován v jiného člověka; a až se stane, že se ti budou přiházet tato znamení, učiň si, co tvá ruka bude nacházet, neboť Bůh bude s tebou. A když přede mnou budeš sestupovat do Gilgál u, budu, hle, já k tobě sestupovat k vznášení vzestupných obětí a k obětování obětí pokojných hodů. Budeš čekat sedm dní až do mého příchodu k tobě; pak ti budu dávat na vědomí, co máš činit. A jak on otočil své rámě k odchodu z blízkosti Samúélovy, stalo se, že mu Bůh vyměnil srdce za jiné, a v onen den se přihodila všechna tato znamení; a když přišli tam, k tomu pahorku, hle, průvod proroků, jemu vstříc, i přišel na něho Boží Duch, takže se vprostřed nich dal do prorokování. A když všichni od dřívějška ho znající uviděli, že hle, dal se do prorokování s proroky, stalo se, že lid řekl, jeden k druhému: Co se toto stalo synu Kíšovu? Zda i Šáúl je mezi proroky? A kdosi odtamtud odpověděl a řekl: A kdo je jejich otec? Proto se stalo příslovím: Zda i Šáúl je mezi proroky? A když skončil s prorokováním, přišel na výšinu a Šáúlův strýc k němu a k jeho sluhovi řekl: Kam jste odešli? I řekl: Hledat oslice, a když jsme shledali, že jich není, přišli jsme k Samúélovi. A Šáúlův strýc řekl: Oznam mi, prosím, co vám Samúél řekl. A Šáúl řekl k svému strýci: Pravdivě nám oznámil, že se oslice našly. A le věc království, co Samúél řekl, mu neoznámil. A Samúél svolal lid k Hospodinu do Micpy a řekl k synům Isráélovým: Takto řekl Hospodin, Isráélův Bůh: Já jsem Isráéle vyvedl z Egypta a vyprostil jsem vás z ruky Egypťanů a z ruky všech království, jež vás utlačovala, vy jste však dnes zavrhli svého Boha, toho, jenž vám je Vysvoboditelem ze všech vašich strastí a vaší tísně, a řekli jste mu: Ale musíš nad námi ustanoviti krále. Nyní se tedy postavte před tvář Hospodinovu po vašich kmenech a po vašich tisících. A když Samúél blíže přivedl všechny kmeny Isráélovy, byl zachycen kmen Benjámínův; a když kmen Benjámínův přivedl blíže po jeho čeledích, byla zachycena čeleď Matrího a byl zachycen Šáúl, syn Kíšův. I jali se ho hledat, a le nenašel se; ještě se tedy na Hospodina obrátili s otázkou, zda ten muž již přišel sem, a Hospodin řekl: Hle, on se skryl mezi zavazadla. I přiběhli a vzali ho odtamtud, a když se postavil vprostřed lidu, byl od svého ramene a vzhůru vyšší než všechen lid. A Samúél ke všemu lidu řekl: Zda vidíte, v kom našel Hospodin zálibu, že ve všem lidu není jemu podobného? I zajásali, všechen lid, a řekli: Nechť žije král! I promluvil Samúél k lidu o právu kralování; to zapsal v knihu, již uložil před tvář Hospodinovu. Pak Samúél všechen lid propustil, každého k jeho domu, a odešel i Šáúl k svému domu do Givey a s ním odešla skupina oddaných, na jejichž srdce sáhl Bůh. Ničemové však řekli: Co? Tento nás má vysvobodit? I znevážili si ho a nepřinesli mu daru; stal se však jako by hluchým. I vystoupil Nácháš, Ammóní, a položil se před Jávéš-Gileádem; a všichni muži z Jávéše k Náchášovi řekli: Uzavři vzhledem k nám smlouvu a budeme ti sloužit. A Nácháš, Ammóní, k nim řekl: Tímto ji vzhledem k vám chci uzavřít: Vypíchnutím vám každému pravého oka, a to uvedu jako pohanu na všechen Isráél. A starší Jávéše k němu řekli: Povol nám sedm dní, a ť můžeme poslat posly do celého území Isráélova, a nebude-li schopného nás vysvobodit, pak k tobě vyjdeme. A poslové přišli do Šáúlovy Givey a vyslovili ta slova v uši lidu, i pozvedli, všechen lid, svůj hlas a rozplakali se. A hle, přišel Šáúl za skotem z pole; i řekl Šáúl: Co je lidu, že pláčí? I vyrozprávěli mu slova mužů z Jávéše a na Šáúla při jeho uslyšení těchto slov přišel Boží Duch, i vzplál velmi jeho hněv, a vzal dvojici skotu a rozsekal ji a rozeslal skrze ty posly v celé území Isráélovo se vzkazem: Kdo z nás nebude ochoten vytáhnout za Šáúlem a za Samúélem - takto se bude nakládat s jeho skotem. A na lid padl strach z Hospodina, i vytáhli jako jeden muž. A v Bezeku je podrobil přehlídce, i bylo synů Isráélových tři sta tisíc a mužů Júdových třicet tisíc. A poslům, těm, již přišli, řekli: Takto musíte říci mužům Jávéš-Gileádu: Zítra, za horka slunce, se vám bude do stávat vysvobození. A poslové přišli a mužům v Jávéš i podali zprávu; i zaradovali se. A muži Jávéše řekli: Zítra k vám chceme vyjít a můžete s námi naložit podle čehokoli, co bude ve vašich očích dobré. A nazítří se stalo, že Šáúl rozestavil lid v tři skupiny a přišli za jitřní hlídky v střed tábora a až do horka dne Ammóna bili, a stalo se, že ti, již zbyli, se rozutekli, takže mezi nimi nezbyli ani dva spolu. A lid řekl k Samúélovi: Kdo to řekl: Má nad námi Šáúl kralovat? Vy dejte ty lidi, a ť je můžeme usmrtit! A le Šáúl řekl: V tento den nesmí nikdo být usmrcován, neboť dnes Hospodin v Isráélovi způsobil vysvobození. A Samúél řekl k lidu: Pojďte, a ť jdeme do Gilgál u a zřídíme tam nové království. Všechen lid tedy odešel do Gilgál u a tam, před tváří Hospodinovou v Gilgálu, uvedli Šáúla v kralování, a obětovali tam před tváří Hospodinovou oběti pokojných hodů; i rozveselil se tam Šáúl i všichni muži Isráélovi nesmírně. A Samúél řekl ke všemu Isráélovi: Hle, uposlechl jsem na váš hlas stran všeho, co jste mi řekli, a v kralování jsem vám uvedl krále; a nyní, hle, král před vaší tváří chodí a já jsem zestárl a zešedivěl, a moji synové, hle, oni jsou s vámi; a já jsem chodil před vaší tváří od svého mládí po tento den. Hle, já - vypovídejte proti mně před Hospodinem a před jeho pomazaným: Čí hovězí dobytče jsem vzal a čího osla jsem vzal a koho jsem podvedl, koho jsem zkrušil a z čí ruky jsem vzal podplacení a zakryl jím své oči, a ť vám mohu vrátit. I řekli: Nepodvedl jsi nás a nezkrušil jsi nás a z ruky nikoho jsi nevzal nic. A řekl k nim: Svědkem je tohoto dne proti vám Hospodin a svědkem je jeho pomazaný, že jste nic nenašli v mé ruce. I řekli: Je svědkem. A Samúél k lidu řekl: Hospodin, jenž připravil Mojžíše a Áróna a jenž vaše otce vyvedl ze země Egypta! Nyní se tedy postavte, a ť se před tváří Hospodinovou soudím s vámi o všechny spravedlivé skutky Hospodinovy, jež vykonal při vás a při vašich otcích, jak přišel Jákób v Egypt a vaši otcové se jali křičet k Hospodinu a Hospodin poslal Mojžíše a Áróna, i vyvedli vaše otce z Egypta a usadili je na tomto místě. Když však na Hospodina, svého Boha, zapomněli, vydal je na pospas ruce Sísery, velitele vojska Chácóru, a ruce Pelištím a ruce krále Móáva; ti se proti nim jali bojovat, i jali se křičet k Hospodinu a říkat: Zhřešili jsme, neboť jsme opustili Hospodina a jali jsme se sloužit Baalím a Aštáróth; nyní však nás vyprosť z ruky našich nepřátel a budeme sloužit tobě. A Hospodin poslal Jerubbaala a Bedána a Jiftácha a Samúéla a vyprostil vás z ruky vašich nepřátel ze všech stran, i usadili jste se bezpečně; když jste však uviděli, že na vás přišel Nácháš, král dětí Ammónových, řekli jste mi: Nikoli, nýbrž nad námi bude kralovat král, a č vaším králem je Hospodin! Nyní však, hle, král, jehož jste si vyvolili, jehož jste si vyžádali, a hle, Hospodin nad vámi krále ustanovil! Kdybyste jen měli Hospodina v úctě a sloužili mu a poslouchali na jeho hlas a nevzpírali se příkazům Hospodinovým a byli i vy i král, jenž nad vámi kraluje, následovníky Hospodina, vašeho Boha! Jestliže však na hlas Hospodinův poslouchat nebudete a příkazům Hospodinovým se vzepřete, pak bude ruka Hospodinova proti vám, jako proti vašim otcům. Ale nyní se postavte a vizte tuto velikou věc, již se Hospodin před vašima očima chystá učinit! Zda ne ní dnes žeň pšenice? Budu volat k Hospodinu, i bude dávat hromy a déšť; vězte tedy a vizte, že veliké je vaše zlo, jež jste v očích Hospodinových spáchali vyžadováním si krále. I jal se Samúél k Hospodinu volat a Hospodin dal v onen den hromy a déšť, takže se, všechen lid, Hospodina a Samúéla velmi zalekli a řekli k Samúélovi, všechen lid: Modli se za své nevolníky k Hospodinu, svému Bohu, a ť nemřeme, neboť jsme ke všem svým hříchům přidali zlo vyžadování si krále. A Samúél k lidu řekl: Nechť se nebojíte; vy jste všechno toto zlo spáchali, ale nechť se neodvracíte od následování Hospodina, nýbrž musíte celým svým srdcem Hospodinu sloužit a nesmíte se odvracet, totiž za nicotnostmi, jež nemohou prospět, aniž mohou vyrvat, neboť jsou to nicotnosti. Vždyť Hospodin nechce svůj lid zanechat, pro své veliké jméno, neboť se Hospodin rozhodl učinit vás lidem pro sebe. Nu a já - daleko mi od zhřešení vůči Hospodinu, od přestání modlit se za vás; a budu vás poučovat o dobré a správné cestě. Jen mějte Hospodina v úctě, a ť mu vpravdě celým svým srdcem sloužíte; ano, vizte, co velikého s vámi učinil. Budete-li se však stále chovat zle, budete muset být smeteni i vy i váš král. Šáúl byl při započetí svého kralování ve věku … let; a když nad Isráélem kraloval dvě léta, vyvolil si Šáúl z Isráéle tři tisíce; i byly dva tisíce se Šáúlem v Michmáši a na hoře Béth-Élu, a tisíc, ti byli s Jónáthánem v Givei Benjámínově, a ostatek lidu propustil, každého k jeho stanům. A Jónáthán pobil posádku Pelištím, jež byla v Geva, o to m Pelištím uslyšeli. A Šáúl v celé zemi dal troubit na trouby s výrokem: Nechť Hebreové slyší! A všechen Isráél, ti uslyšeli výrok: Šáúl pobil posádku Pelištím, takže i všechen Isráél upadl mezi Pelištím v ošklivost. I byli svoláni, lid, za Šáúlem do Gilgál u a Pelištím se shromáždili k bojování s Isráélem, třicet tisíc vozů a šest tisíc jezdců na koních a lidu v množství jako písku, jenž je na břehu moře; i vystoupili a položili se v Michmáši východně od Béth-Ávénu. A když shledali, muž stvo Isráéle, že mu nastalo úzko, neboť lid upadl v tíseň, skryli se, lid, v jeskyních a v rozsedlinách a mezi skalisky a v sklepeních a v jamách a Hebreové přešli Jordán do země Gádovy a Gileádovy; a Šáúl, ten byl ještě v Gilgálu a všechen lid, ti se ho jali s chvěním následovat. I vyčkal sedm dní do času určeného podle Samúéla, a le Samúél do Gilgálu nepřicházel, a lid se z jeho blízkosti rozptyloval; a Šáúl řekl: Přiveďte ke mně vzestupnou oběť a oběť pokojných hodů! A vznesl vzestupnou oběť, jak však vznášení vzestupné oběti dokončil, stalo se, že hle, přišel Samúél, i vyšel mu Šáúl vstříc pozdravit ho. A Samúél řekl: Co jsi učinil? A Šáúl řekl: Když jsem uviděl, že se lid z mé blízkosti rozptyluje, a ty jsi nepřicházel podle určených dní a u Michmáš e se shromažďovali Pelištím, tu jsem si řekl: Nyní budou Pelištím sestupovat ke mně do Gilgál u a já jsem se před Hospodinem nepřimluvil; i vzchopil jsem se a vznesl jsem vzestupnou oběť. A Samúél k Šáúlovi řekl: Zachoval ses pošetile, nedodržel jsi rozkaz Hospodina, svého Boha, jímž ti rozkázal; ano, nyní by byl Hospodin tvé kralování nad Isráélem navždy upevnil, takto však tvé kralování nebude moci ob stát - Hospodin si vyhledal muže podle svého srdce, i přikázal ho Hospodin za panovníka nad svým lidem, neboť jsi nedodržel, co ti Hospodin rozkázal. A Samúél vstal a vystoupil z Gilgálu do Givey Benjámínovy; a Šáúl podrobil přehlídce lid, ty, již se při něm shledali, asi šest set mužů. A Šáúl a Jónáthán, jeho syn, a lid, jenž se při nich shledal, zůstávali v Geva Benjámínově a Pelištím se položili v Michmáši; a z tábora Pelištím vyšla tlupa hubitelů, tři skupiny: Jedna skupina zatáčela k cestě k Ofře do země Šúalu a jedna skupina zatáčela cestou k Béth-chórónu a jedna skupina zatáčela cestou k území, jež se sklánělo nad průrvu Cevóím k pustině. A v celé zemi Isráélově se nemohl najít kovář, neboť Pelištím řekli: Aby si Hebreové nemohli nadělat mečů nebo kopí, takže sestupovali, všechen Isráél, každý k naostření své radlice a svého rýče a své sekery a svého srpu, k Pelištím, když na srpech a na rýčích a na trojzubci a na sekerách nastalo otupení ostří, a k opravě bodce, takže se v den války stávalo, že se v ruce všeho lidu, jenž byl se Šáúlem a s Jónáthánem, nenašel meč a ni kopí, a le u Šáúla a u Jónáthána, jeho syna, se našel. A k průsmyku u Michmáše vyšla hlídka Pelištím. A jistého dne se stalo, že Jónáthán, syn Šáúlův, řekl k sluhovi, nosícímu jeho zbroj: Pojď, a ť můžeme přejít k hlídce Pelištím, jež je z druhé strany tamto. Svému otci však nedal vědět; a Šáúl zůstával na okraji Givey pod granátovníkem, jenž byl v Migrónu, i lid, jenž byl s ním, asi šest set mužů. (A přehoz nosil Achijjá, syn Achítúva, bratra Íchávóda, syna Pincháse, syna Élího, kněze Hospodinova v Šíle.) A lid nevěděl, že Jónáthán odešel. A mezi průsmyky, jimiž se Jónáthán snažil projít proti hlídce Pelištím, byl útes skaliska ze strany odtud a útes skaliska ze strany odtud, a jméno jednoho Bócec a jméno jednoho Sené; jeden útes jako sloup od severu naproti Michmáši a jeden od jihu naproti Geva. Jehónáthán tedy řekl k sluhovi, nosícímu jeho zbroj: Pojď, a ť můžeme přejít k hlídce těchto neobřezanců, snad bude Hospodin působit pro nás, vždyť pro Hospodina není překážky k záchraně četnými nebo nemnohými. A nosič jeho zbroje mu řekl: Učiň, cokoli je v tvém srdci; vykroč ty, hle, já jsem s tebou podle tvého srdce. A Jehónáthán řekl: Hle, my přecházíme k těm mužům, a ť se jim můžeme ukázat; budou-li k nám promlouvat takto: Počkejte až do našeho dojití k vám, pak staneme na svém a nebudeme k nim vystupovat; budou-li však promlouvat takto: Vystupte proti nám, pak vystoupíme, neboť je Hospodin vy dal v naši ruku a toto nám bude znamením. Oni oba se tedy ukázali hlídce Pelištím a Pelištím řekli: Hle, Hebreové vycházejí z děr, kde se skryli. A muži z té hlídky oslovili Jónáthána a nosiče jeho zbroje a řekli: Vystupte k nám, a ť vám něco můžeme povědět! A Jónáthán k nosiči své zbroje řekl: Vystupuj za mnou, neboť je Hospodin vy dal v ruku Isráélovu. A Jónáthán se vyšplhal na svých rukou a na svých nohou a nosič jeho zbroje za ním, i padali před tváří Jónáthánovou a nosič jeho zbroje za ním usmrcoval, takže první úder, jímž udeřil Jónáthán a nosič jeho zbroje, činil asi dvacet mužů, asi na půl brázdy na jitru pole. A v táboře nastalo zděšení, v poli i mezi vším lidem, hlídka a tlupa hubitelů - zděsili se i oni, a země se zatřásla; to se stalo ke zděšení od Boha. A pozorovatelé Šáúlovi v Givei Benjámínově zjistili, že hle, ten dav upadl v nepořádek a pobíhá sem tam; a Šáúl řekl lidu, jenž byl s ním: Nuže, vykonejte přehlídku a zjistěte, kdo z naší blízkosti odešel. Vykonali tedy přehlídku a hle, nebylo Jónáthána a nosiče jeho zbroje. A Šáúl řekl Achijjovi: Přines Boží skříňku; neboť Boží skříňka v onen den byla, kde i synové Isráélovi. A zatímco Šáúl mluvil ke knězi, stalo se, že vřava, jež byla v táboře Pelištím, stále pokračovala a množila se; Šáúl tedy řekl ke knězi: Stáhni svou ruku, neboť byl Šáúl a všechen lid, jenž byl s ním, odvolán, i přišli k hotové bitvě, neboť hle, byl meč jednoho proti druhému, zmatek velmi veliký. A u Pelištím byli jako předtím jistí Hebreové, kteří s nimi vystoupili v tábor vůkol, a i oni - být s Isráélem, jenž je se Šáúlem a Jónáthánem! A když všichni muži Isráélovi, již se skryli v pohoří Efrájimově, uslyšeli, že Pelištím prchají, vyrazili v boj i oni v patách za nimi. Tak Hospodin v onen den Isráéle vysvobodil; a boj přešel k Béth-Ávén u. A muž stvo Isráéle byl o v onen den zemdlen o námahou, a Šáúl byl lid přísahou zavázal výrokem: Budiž proklet ten, jenž bude jíst pokrm, až do večera, než se na svých nepřátelích pomstím; takže lid neokusil pokrmu. A všichni ze země vešli v les; a na povrchu půdy byl med, a když lid do lesa vešel, hle, tok medu! A le nebylo dosahujícího svou rukou k svým ústům, neboť se lid bál té přísahy. Jónáthán však při zapřísahávání lidu Isráélova svým otcem nebyl slyšel, i vztáhl konec hole, jež byla v jeho ruce, a omočil ji v plástvi medu a přiložil svou ruku opět k svým ústům, i rozjasnily se jeho oči. A kdosi z lidu se ujal slova a řekl: Tvůj otec slavnostně zapřísahal lid výrokem: Budiž proklet ten, jenž bude dnes jíst pokrm; a lid je vysílen. A Jónáthán řekl: Můj otec uvedl zem do nesnáze; vizte, prosím, že se mé oči rozjasnily, když jsem okusil trochu tohoto medu! Čím více, kdyby byl lid dnes svobodně pojedl z lupu od svých nepřátel, jehož dosáhl! Vždyť nyní nebylo pobití Pelištím rozsáhlé. A v ten den pobíjeli mezi Pelištím od Michmáše k Ajjálónu; a lid byl velmi vysílen. I vrhl se lid na lup a nabrali drobného dobytka a skotu a telat, jichž naporáželi k zemi, a lid se jal jíst s krví, i podali Šáúlovi zprávu výrokem: Hle, lid, oni hřeší vůči Hospodinu jedením s krví. I řekl: Zpronevěřili jste se; přivalte ke mně teď veliký kámen. A Šáúl řekl: Rozejděte se mezi lid a řekněte jim: Přiveďte každý své hovězí dobytče a každý své drobné dobytče blíže ke mně a zde je porazte a pojezte a nebudete vůči Hospodinu hřešit jedením s krví. Přivedli tedy, všechen lid, každý své hovězí dobytče té noci ve své ruce a porazili tam. A Šáúl zbudoval Hospodinu oltář; jím počal budovat oltář e Hospodinu. A Šáúl řekl: Sestupujme v noc i za Pelištím a kořisťme mezi nimi až do světla jitra a neponechávejme z nich nikoho. I řekli: Učiň, cokoli je dobré v tvých očích. A kněz řekl: Přibližujme se sem k Bohu; a Šáúl se na Boha obrátil s otázkou: Zda mám sestoupit za Pelištím? Zda je chceš vy dat v ruku Isráélovu? Neodpověděl mu však v onen den. A Šáúl řekl: Přistupte blíže sem, všichni sloupové lidu, a zvězte a zjistěte, v čem dnes nastal tento hřích, neboť, jako že je živ Hospodin, jenž vysvobozuje Isráéle, byť to bylo při Jónáthánovi, mém synu, že jistotně bude muset umřít. A le ze všeho lidu nebylo odpovídajícího mu; řekl tedy ke všemu Isráéli: Vy budete na jedné straně a já a Jónáthán, můj syn, budeme na jedné straně. A lid k Šáúlovi řekl: Učiň, co bude dobré v tvých očích. A Šáúl řekl k Hospodinu, Isráélovu Bohu: Vy dej dokonalý výrok! I byl zachycen Jónáthán a Šáúl a lid vypadl; a Šáúl řekl: Vrhněte mezi mnou a mezi Jónáthánem, mým synem. A byl zachycen Jónáthán. A Šáúl k Jónáthánovi řekl: Oznam mi, co jsi učinil. A Jónáthán mu oznámil, i řekl: Jen jsem okusil trochu medu na konci hole, jež je v mé ruce. Hle, já, musím umřít. A Šáúl řekl: Takto nechť Bůh činí a takto nechť přidává, že jistotně umřít musíš, Jónátháne! A lid k Šáúlovi řekl: Zda má umřít Jónáthán, jenž toto veliké vysvobození v Isráélovi způsobil? Daleko od toho! Jako že je živ Hospodin - smí-li který z vlasů jeho hlavy padnout na zem! Vždyť dnes zapůsobil s Bohem! Tak lid Jónáthána osvobodil, takže neumřel. A Šáúl upustil od pro následování Pelištím a Pelištím odešli k svému místu. Šáúl se tedy ujal kralování nad Isráélem a jal se bojovat vůkol proti všem jeho nepřátelům: Proti Móávovi a proti synům Ammónovým a proti Edómovi a proti králům Cóvy a proti Pelištím; a všude, kam se otáčel, trestal. A počínal si zdatně; a pobil Amáléka a vyprostil Isráéle z ruky jeho olupovačů. A Šáúlovi synové byli: Jónáthán a Jišví a Malkí-šúa, a jméno jeho dvou dcer: Jméno prvorozené Mérav a jméno mladší Míchal; a jméno Šáúlovy ženy Achínóam, dcera Achímáacova, a jméno velitele jeho vojska Avínér, syn Néra, Šáúlova strýce. A Kíš, otec Šáúlův, a Nér, otec Avnérův, byli synové Avíélovi. A po všechny dni Šáúlovy byla tíživá válka proti Pelištím; a když Šáúl uviděl kteréhokoli statečného muže a kteréhokoli zdatného muže, přibral ho k sobě. A Samúél k Šáúlovi řekl: Mne Hospodin poslal pomazat tě za krále nad jeho lidem, nad Isráélem; nyní tedy uposlechni hlasu slov Hospodinových: Takto řekl Hospodin zástupů: Uvážil jsem, co učinil Isráélovi Amálék, co mu položil v cestu, když on vystoupil z Egypta. Nyní jdi, a Amáléka pobij, a učiňte odevzdaným vše, co má, a nesmíš se nad ním slitovávat, nýbrž musíš usmrtit od muže po ženu, od batolete a ž po kojence, od hovězího dobytčete a ž po drobné dobytče, od velblouda a ž po osla. Šáúl tedy předvolal lid a v Teláím je podrobil přehlídce, dvě stě tisíc pěších a deset tisíc mužů Júdových. A Šáúl přišel až k městu Amálékovu a jal se zápasit v údolí; a Šáúl řekl ke Kénímu: Odejděte, odvraťte se, sestupte zprostřed Amálékího, abych tě nemusel sebrat s ním, neboť ty jsi prokázal soucit se všemi dětmi Isráélovými, když ony vystoupily z Egypta. Kéní se tedy zprostřed Amáléka odvrátil a Šáúl Amáléka pobil od Chavíly po tvůj vstup do Šúr u, jenž je před Egyptem, a Agága, krále Amáléka, chytil živého a všechen lid ostřím meče učinil odevzdaným; a le slitoval se Šáúl a lid nad Agágem a nad nejlepším z drobného dobytka a skotu a krmnými dobytčaty a nad jehňaty a nad vším, co bylo dobré, a nebyli ochotni učinit je odevzdanými, a le všechen dobytek podřadný a zesláblý, ten odevzdaným učinili. A k Samúélovi se do stalo slovo Hospodinovo výrokem: Je mi líto, že jsem Šáúla uvedl v kralování za krále, neboť se od následování mne od vrátil a má slova neuskutečnil. A Samúél byl zdrcen a po celou noc křičel k Hospodinu. A když Samúél časně za jitra vyšel vstříc Šáúlovi, byla Samúélovi podána zpráva výrokem: Šáúl přišel do Karmelu, a hle, chystá se postavit si pomník, a obrátil se a přešel a sestoupil do Gilgál u. I přišel Samúél k Šáúlovi a Šáúl mu řekl: Ty jsi požehnán Hospodinem; slovo Hospodinovo jsem uskutečnil. A Samúél řekl: A co tento hlas drobného dobytka v mých uších a hlas skotu, jejž já slyším? A Šáúl řekl: Ty přivedli od Amálékího, neboť se lid slitoval nad nejlepším z drobného dobytka a skotu za účelem obětování Hospodinu, tvému Bohu, a ostatek jsme učinili odevzdaným. A Samúél k Šáúlovi řekl: Poshov, a ť ti mohu oznámit, co ke mně v noc i promluvil Hospodin. I řekl mu: Mluv. A Samúél řekl: Zda ses ty, když ty jsi byl malý ve svých očích, ne stal hlavou kmenů Isráélových, když tě Hospodin pomazal za krále nad Isráélem? A Hospodin tě poslal na cestu a řekl: Jdi a učiň odevzdanými ty hříšníky, Amáléka, a dej se do bojování proti němu až do učinění jim jejich konce. Proč jsi tedy na hlas Hospodinův neuposlechl, nýbrž ses vrhl na lup, takže jsi učinil, co je v očích Hospodinových zlé? A Šáúl k Samúélovi řekl: Vždyť jsem na hlas Hospodinův uposlechl a šel jsem cestou, jíž mě Hospodin poslal, a přivedl jsem Agága, krále Amálékova, a Amáléka jsem učinil odevzdaným, a le lid z lupu vzal drobný dobytek a skot, první z odevzdaného, k obětování Hospodinu, tvému Bohu, v Gilgále. A Samúél řekl: Zda má Hospodin zalíbení ve vzestupných a jiných obětech, jako v poslouchání na Hospodinův hlas? Hle, poslouchání je lepší než oběť, věnování pozornosti než tuk beranů! Vždyť vzpurnost je jako hřích věštění a tvrdošíjnost jako modlářství a bůžkové; jelikož jsi zavrhl slovo Hospodinovo, proto tě zavrhl stran kralování. A Šáúl k Samúélovi řekl: Zhřešil jsem, neboť jsem přestoupil příkaz Hospodinův a tvá slova, neboť jsem se bál lidu, takže jsem uposlechl na jejich hlas. Nyní tedy, prosím, odpusť můj hřích a vrať se se mnou, a ť se Hospodinu klaním. A Samúél k Šáúlovi řekl: Nebudu se s tebou vracet, neboť jsi zavrhl slovo Hospodinovo a Hospodin zavrhl tebe, abys již nebyl králem nad Isráélem. A když se Samúél obrátil k odchodu, zachytil cíp jeho pláště; ten se odtrhl a Samúél k němu řekl: Dnes Hospodin od tebe odtrhl kralování nad Isráéle m a dal je tvému bližnímu, lepšímu než ty, aniž přece bude Naděje Isráélova lhát ani litovat, neboť on ne ní člověk, že by měl litovat. I řekl: Zhřešil jsem; nyní mě, prosím, pocti před staršími mého lidu a před Isráélem a vrať se se mnou, a ť se pokloním Hospodinu, tvému Bohu. Samúél se tedy vrátil za Šáúlem a Šáúl se Hospodinu poklonil. A Samúél řekl: Přiveďte ke mně Agága, krále Amálékova. A Agág k němu při šel vesele; a řekl si Agág: Jistě hořkost smrti uhnula. A Samúél řekl: Jako připravoval tvůj meč ženy o děti, tak bude nad ženy bezdětnou tvá matka. A Samúél v Gilgále před tváří Hospodinovou Agága rozsekal. A Samúél odešel do Rámy a Šáúl vystoupil do svého domu v Givei Šáúlově. A Samúél již dále Šáúla neviděl až do dne své smrti, neboť se Samúél nad Šáúlem rmoutil; a Hospodinu bylo líto, že Šáúla v kralování nad Isráélem uvedl. A Hospodin k Samúélovi řekl: Dokdy se ty budeš nad Šáúlem rmoutit, že jsem ho já stran kralování nad Isráélem zavrhl? Naplň svůj roh olejem a jdi, chci tě poslat k Jíšajovi, Béth-lechemímu, neboť jsem si vyhlédl krále mezi jeho syny. A Samúél řekl: Jak mám jít? A ž to uslyší Šáúl, pak mě zabije. I řekl Hospodin: Musíš s sebou vzít jalovici ze skotu a říci: Přišel jsem obětovat Hospodinu; a povoláš k oběti Jíšaje a já ti budu dávat na vědomí, co máš činit, a musíš mi pomazat, koho ti budu chtít říci. A Samúél učinil, co Hospodin promluvil, a přišel do Béth-lechem a; a starší města se při setkání s ním ulekli a řekli: Je tvůj příchod pokoj ný? I řekl: Pokoj ný, přišel jsem obětovat Hospodinu; posvěťte se a přijďte k oběti se mnou. A posvětil Jíšaje a jeho syny a povolal je k oběti. A při jejich příchodu se stalo, že uviděl Elíáva a řekl si: Jistě je před Hospodinem jeho pomazaný. A le Hospodin k Samúélovi řekl: Nechť nepatříš na jeho vzhled a na výšku jeho vzrůstu (neboť jsem ho zavrhl), ne jde totiž o to, jak člověk hledí, neboť člověk hledí ke vzezření, Hospodin však hledí k srdci. A Jíšaj zavolal na Avínádáva a dal mu přejít před tváří Samúélovou; i řekl: An i v tomto nenašel Hospodin zálibu. A Jíšaj dal přejít Šammovi; i řekl: An i v tomto nenašel Hospodin zálibu. Tak dal Jíšaj před tváří Samúélovou přejít svým sedmi synům a Samúél k Jíšajovi řekl: V těchto Hospodin zálibu nenašel. A Samúél k Jíšajovi řekl: Zda jsou ti mladíci všichni? I řekl: Ještě zbývá nejmladší; ten, hle, je pastýřem při drobném dobytku. A Samúél k Jíšajovi řekl: Pošli a dej ho přivést, neboť do jeho příchodu sem nemůžeme zasednout ke stolu. Poslal tedy a uvedl ho; a on byl červenolící s krásnýma očima a hezký na pohled; a Hospodin řekl: Vstaň, pomaž ho, neboť toto je on. I vzal Samúél roh oleje a vprostřed jeho bratrů ho pomazal; a od onoho dne a nadále na Dávida blahodárně působil Duch Hospodinův. A Samúél vstal a odešel do Rámy. A od Šáúla se Duch Hospodinův odvrátil a jal se ho znepokojovat mučivý duch od Hospodina. A Šáúlovi služebníci k němu řekli: Hle, prosím, znepokojuje tě mučivý duch od Boha; nechť, prosím, náš pán ráčí říci svým nevolníkům před tvou tváří, nechť vyhledávají nadaného muže, hrajícího na lyru, a kdykoli se na tobě octne mučivý duch od Boha, stane se, že svou rukou zahraje a bude ti lépe. A Šáúl k svým služebníkům řekl: Nuže, vyhlédněte mi a ke mně uveďte muže dobře umějícího hrát. I odpověděl jeden ze sluhů a řekl: Hle, uviděl jsem syna Jíšaje, Béth-lechemího, znalého hraní a zdatného junáka a bojovníka a rozumného v řeč i a švarného muže, a je s ním Hospodin. Šáúl tedy k Jíšajovi poslal posly a vzkázal: Pošli ke mně Dávida, svého syna, jenž je při drobném dobytku. A Jíšaj vzal osla, chléb a měch vína a jedno kůzle; to skrze Dávida, svého syna, poslal Šáúlovi. A Dávid přišel k Šáúlovi a stanul před jeho tváří; ten si ho velmi zamiloval, i stal se mu nosičem zbroje a k Jíšajovi Šáúl poslal vzkaz: Nechť, prosím, Dávid stojí před mou tváří, neboť našel v mých očích přízeň. A kdykoli se na Šáúlovi octl duch od Boha, stávalo se, že Dávid vzal lyru a zahrál svou rukou a Šáúlovi se ulevilo a bylo mu lépe a mučivý duch se od něho odvracel. A Pelištím shromáždili svá vojska k boji; i shromáždili se u Sócha, jež patří Júdovi, a položili se mezi Sóchem a mezi Azékou v Efes-dammím. A Šáúl a muži Isráéle se shromáždili a položili se v údolí Élá a seřadili se vstříc Pelištím k boj i; a Pelištím stáli na hoře odtud a Isráél, ti stáli na hoře odtud a mezi nimi byla průrva. I vyšel z tábora Pelištím přední bojovník, jeho jméno Goljáth z Gathu, jeho výška šest loket a píď, a na jeho hlavě přílba z mosazi; a oděn byl on pancířem ze šupin, a váha toho pancíře pět tisíc šeklů mosazi a na jeho nohou holeně z mosazi a mezi jeho rameny oštěp z mosazi a dřevce jeho kopí jako vratidlo tkalců a čepel jeho kopí - šest set šeklů železa; a před jeho tváří šel nosič štítu. I stanul a zavolal do bitevního šiku Isráélova a řekl jim: Proč jste vycházeli seřadit se k boj i? Zda já ne jsem Peliští a vy nevolníci Šáúlovi? Vyberte si muže, a ť ke mně sestupuje; jestliže bude moci se mnou bojovat a porazí mě, pak se vám staneme nevolníky, jestliže však budu já pře možitelem jemu a porazím ho, pak se stanete nevolníky nám a budete obsluhovat nás. I řekl ten Peliští: Já jsem tohoto dne bitevní šiky Isráélovy potupil; dejte mi muže, a ť spolu bojujeme! A když tato slova toho Pelištího uslyšel Šáúl i všechen Isráél, byli zdrceni a velmi se ulekli. A Dávid byl syn jistého Efráthího z Béth-lechema Júdova; a jeho jméno bylo Jíšaj a on měl osm synů a v dnech Šáúlových vstupoval mezi muže jako starší. A tři nejstarší synové Jíšajovi odešli, odešli za Šáúlem do boje; a jména jeho tří synů, kteří odešli v boj: Elíáv, prvorozený, a druhý po něm Avínádáv a třetí Šammá; a Dávid, ten byl nejmladší, a tři nejstarší odešli za Šáúlem. A Dávid zpřed Šáúla odešel a vrátil se k pasení drobného dobytka svého otce do Béth-lechem a. A ten Peliští se přibližoval za rozednívání i za nastávání večera a stavěl se po čtyřicet dní. A Jíšaj Dávidovi, svému synu, řekl: Nuže, vezmi pro své bratry éfu tohoto praženého zrní a těchto deset chlebů a zaběhni v tábor k svým bratrům, a těchto deset řízků sýra poneseš veliteli tisíce a budeš se moci podívat na své bratry, zda se mají dobře, a od nich vzít doklad. A Šáúl a oni a všichni muži Isráélovi byli v údolí Élá, bojujíce s Pelištím; a Dávid za jitra časně vstal a drobný dobytek nechal na starosti hlídači a zvedl se a odešel podle toho, co mu Jíšaj rozkázal, a přišel k vozové hradbě, když vojenská síla, vycházející do bitevního šiku, se jala pokřikovat k bitvě. I seřadil se Isráél i Pelištím, bitevní šik vstříc bitevnímu šiku; Dávid tedy nechal zavazadla ze sebe na starosti ruce hlídače zavazadel a rozběhl se v bitevní šik a přišel a položil svým bratrům otázku, zda se mají dobře. A když on s nimi mluvil, hle, vystupoval z bitevních šiků Pelištím přední bojovník, jeho jméno Goljáth, Peliští, z Gathu, a promluvil podle oněch slov; to Dávid uslyšel. A všichni muži Isráélovi, když oni toho muže uviděli, tu před jeho tváří prchali, neboť se velmi báli. A muž stvo Isráéle říkal o: Zda jste uviděli tohoto muže, jenž vystupuje? Vždyť vystupuje k tupení Isráéle; a stane se, že muž, jenž ho bude umět porazit, - král ho chce obohatit velikým bohatstvím a dát mu svou dceru a dům jeho otce učinit v Isráélovi svobodným. A Dávid k mužům, již u něho stáli, pronesl výrok: Co se bude činit muži, jenž tohoto Pelištího bude umět porazit a potupu od Isráéle odvrátí? Vždyť kdo je tento neobřezaný Peliští, že potupil bitevní šiky živého Boha? A lid k němu podle onoho slova pronesl výrok: Tak se bude činit muži, jenž ho porazí. A při jeho mluvení s těmi muži naslouchal Elíáv, jeho nejstarší bratr, i vzplál proti Dávidovi Elíávův hněv; i řekl: Nač toto, že jsi sestoupil? A na koho jsi hodil trochu onoho drobného dobytka v pustině? Znám já tvou zpupnost a zlo tvého srdce, že jsi sestoupil za účelem hledění na bitvu. A Dávid řekl: Co jsem nyní učinil? Zda to ne bylo slovo? I obrátil se od něho naproti jinému a promluvil podle tohoto slova, a odpověděli mu, lid, slovem podle slova předešlého. A slova, jež Dávid promluvil, bylo slyšet, i byla oznámena před tváří Šáúlovou; ten ho dal přivést a Dávid k Šáúlovi řekl: Nechť pro něho srdce člověka neklesá; tvůj nevolník půjde a bude s tímto Pelištím bojovat. A Šáúl k Dávidovi řekl: Nebudeš moci jít na tohoto Pelištího bojovat s ním, vždyť jsi ty mladík a on je od svého mládí bojovníkem. A Dávid k Šáúlovi řekl: Tvůj nevolník je svému otci pastýřem při drobném dobytku, a přišel-li lev, a neb i medvěd, a unesl ze stáda dobytče, vyšel jsem za ním a skolil jsem ho a vyprostil jsem je z jeho tlamy; a postavil-li se proti mně, chytil jsem ho za vous a skolil jsem ho a usmrtil jsem ho. I lva i medvěda tvůj nevolník skolil, i stane se tento neobřezaný Peliští jako by jedním z nich, neboť potupil bitevní šiky živého Boha. A Dávid řekl: Hospodin, jenž mě vyprostil z tlapy lva a z tlapy medvěda, on mě bude umět vyprostit z ruky tohoto Pelištího. A Šáúl k Dávidovi řekl: Jdi a nechť je Hospodin s tebou. A Šáúl oděl Dávida svým šatstvem a na jeho hlavu dal přílbu z mosazi a oděl ho pancířem; a Dávid si shora vůči svému šatstvu připásal svůj meč a pokusil se vykročit, neboť to nebyl vyzkoušel; a řekl Dávid k Šáúlovi: Nebudu moci v tomto chodit, neboť jsem to nevyzkoušel. I stáhl to Dávid ze sebe a vzal ve svou ruku svou hůl a vybral si z potoka pět hladkých kamenů a vložil je ve výstroj pastýřů, již měl, totiž v mošnu, a v svou ruku svůj prak, a přistoupil blíže k Pelištímu. A Peliští se postupně přiblížil k Dávidovi, a před jeho tváří muž nesoucí štít; a když Peliští vzhlédl a uviděl Dávida, znevážil si ho, neboť byl mladík, a to červenolící a krásný vzhledem. I řekl Peliští k Dávidovi: Zda jsem já pes, že ty na mne přicházíš s holemi? A jal se Peliští Dávidovi zlořečit skrze své bohy, a řekl Peliští k Dávidovi: Pojď ke mně, a ť mohu dát tvé maso ptactvu nebes a zvěři pole. A Dávid k Pelištímu řekl: Ty na mne přicházíš s mečem a s kopím a s oštěpem, já však na tebe přicházím se jménem Hospodina zástupů, Boha bitevních šiků Isráélových, jež jsi potupil; tohoto dne tě Hospodin bude vydávat v mou ruku, i budu tě moci skolit a sejmout z tebe tvou hlavu a dát tohoto dne ptactvu nebes a živočišstvu země mrtvoly z tábora Pelištím, i zvědí, všechna země, že Isráél má Boha, a zvědí, všechno toto sejití, že ne mečem a kopím Hospodin vysvobozuje, neboť boj je pro Hospodina, i vy dá vás v naši ruku. A když Peliští povstal a vy šel a přiblížil se vstříc Dávidovi, stalo se, že se Dávid spěšně rozběhl v bitevní šik vstříc Pelištímu; i sáhl Dávid svou rukou k své výstroji a vzal odtamtud kámen; ten vystřelil z praku, takže udeřil Pelištího na jeho čelo, a kámen v jeho čelo vnikl, i padl na svou tvář k zemi. Tak se Dávid prakem a kamenem stal silnějším než Peliští, takže Pelištího skolil a usmrtil, a č v ruce Dávidově nebylo meče. A Dávid se rozběhl a postavil se k Pelištímu a vzal jeho meč a vytasil jej z jeho pochvy a dorazil ho a uťal jím jeho hlavu. A když Pelištím uviděli, že jejich hrdina je mrtev, dali se na útěk a muži Isráélovi povstali, i Júdá, a jali se pokřikovat a pronásledovat Pelištím až po tvůj vstup v průrvu a po brány Ekrónu; a smrtelně ranění z Pelištím padali po cestě k Šaarajim a ž po Gath a po Ekrón. A synové Isráélovi se od zanícené honby za Pelištím vrátili a jali se olupovat jejich tábory. A Dávid vzal hlavu Pelištího a vnesl ji do Jerúsalém a a jeho zbroj složil ve svém stanu. A jak Šáúl uviděl Davída vycházejícího vstříc Pelištímu, řekl k Avnérovi, veliteli vojska: Čí syn je tento mladík, Avnére? A Avnér řekl: Jako že je živa tvá duše, ó králi, - vím-li! A král řekl: Otaž se ty, čí syn je tento mládenec. A za Dávidova návratu od pobití Pelištího, tu ho Avnér vzal a uvedl ho před tvář Šáúlovu; a hlava Pelištího byla v jeho ruce. A Šáúl k němu řekl: Čí syn ty jsi, ty kluku? I řekl: Syn tvého nevolníka Jíšaje, Béth-lechemího. A jak on ke králi domluvil, stalo se, že se duše Jehónáthánova spjala s duší Dávidovou, takže si ho Jehónáthán zamiloval jako svou duši; a Šáúl ho v onen den vzal a nedal mu vrátit se v dům jeho otce. A Jehónáthán a Dávid uzavřel i smlouvu, protože ho on miloval jako svou duši, a Jehónáthán si svlékl plášť, jejž měl na sobě, a dal jej Dávidovi, i své šatstvo a ž po svůj meč a po svůj luk a po svůj opasek. A Dávid se jal vycházet, kamkoli ho Šáúl posílal; počínal si rozvážně a Šáúl ho ustanovil nad bojovníky, a byl vhod všemu lidu a i všem Šáúlovým služebníkům. A při jejich příchodu, při Dávidově návratu od pobití Pelištího, se stalo, že ze všech měst Isráélových vstříc Šáúlovi, králi, vycházely zpívat ženy a taneční průvody za zvuků tamburíny, s veselím a s triangly, a ty ženy, jež hrály, si odpovídaly a říkaly: Šáúl udeřil na své tisíce, Dávid však na své desetitisíce. A Šáúl se velmi rozhněval, neboť tato řeč byla zlá v jeho očích, a řekl si: Dávidovi daly desetitisíce a mně daly tisíce - teď mu ještě jen kralování! A od onoho dne a nadále se Šáúl na Dávida mračil. A nazítří se stalo, že na Šáúla přišel mučivý duch od Boha, takže se vprostřed domu jal řádit; a Dávid svou rukou hrál jako každodenně a v ruce Šáúlově bylo kopí, i hodil Šáúl tím kopím, neboť si řekl: Musím pro razit skrze Dávida i skrze stěnu. A le Dávid se před jeho tváří dvakrát vyhnul. A Šáúl pocítil z přítomnosti tváře Dávidovy bázeň, neboť Hospodin byl s ním a od Šáúla se odvrátil; proto ho Šáúl ze své blízkosti odstranil a ustanovil si ho velitelem tisíce, takže se jal vycházet a vstupovat před tváří lidu. A Dávid se na všech svých cestách projevil jako rozvážně si počínající a Hospodin byl s ním, a když Šáúl shledal, že si on velmi rozvážně počíná, dostal z něho strach, a le všechen Isráél a Júdá Dávida miloval, když on vycházel a vstupoval před jejich tváří. A Šáúl k Dávidovi řekl: Hle, má starší dcera Mérav; tu ti chci dát za ženu, jen mi buď zdatným mužem a bojuj boje Hospodinovy. Šáúl si totiž řekl: Nechť se na něho ne do stává ruka má, nýbrž nechť se na něho do stává ruka Pelištím. A Dávid k Šáúlovi řekl: Kdo jsem já a kým je můj rod, čeleď mého otce, v Isráéli, že mám králi být zetěm? A le v době, kdy se Mérav, dcera Šáúlova, měla dát Dávidovi, se stalo, že ona byla dána za ženu Adríélovi, Mechóláthímu. A le Míchal, dcera Šáúlova, si Dávida zamilovala; to Šáúlovi oznámili, i byla ta věc správná v jeho očích, i řekl si Šáúl: Musím mu ji dát, a ť mu je léčkou a ať se na něho do stává ruka Pelištím. A k Dávidovi Šáúl řekl: Nyní se budeš se mnou podruhé spřízňovat. A svým služebníkům Šáúl rozkázal: K Dávidovi potají promluvte výrokem: Hle, král má v tobě zalíbení a všichni jeho služebníci tě milují; nyní se tedy s králem spřízni. Královi služebníci tedy tato slova proslovili v uši Dávidovy a Dávid řekl: Zda je ve vašich očích bezvýznamné spříznit se s králem? A já jsem člověk chudý a bezvýznamný. A Šáúlovi služebníci mu podali zprávu výrokem: Dávid se vyslovil podle těchto slov; a Šáúl řekl: Takto musíte říci Dávidovi: Král nemá tužby po věně, nýbrž po stu předkožek Pelištím k pomstě na králových nepřátelích. Šáúl totiž pojal záměr nechat Dávida padnout rukou Pelištím. Jeho služebníci tedy Dávidovi oznámili tato jeho slova a v Dávidových očích byla ta věc správná - spříznit se s králem. A dni se nenaplnily a Dávid již povstal a odešel, on i jeho muži, a pobil z Pelištím dvě stě mužů, a Dávid přinesl jejich předkožky, i dodali je králi v plném počtu ke spříznění s králem; Šáúl mu tedy Míchal, svou dceru, dal za ženu. I shledal Šáúl a poznal, že s Dávidem je Hospodin, a Míchal, dcera Šáúlova, ho milovala; Šáúl tedy pociťoval ještě větší bázeň z Dávida a stal se Šáúl Dávidovi na všechny dni nepřítelem. A náčelníci Pelištím se jali podnikat výpravy a za každého jejich vyjití se stávalo, že si Dávid počínal rozvážněji než všichni Šáúlovi nevolníci, a jeho jméno se stalo velmi vysoce ceněným. A Šáúl promluvil k Jónáthánovi, svému synu, a ke všem svým služebníkům o usmrcení Dávida. A le Jehónáthán, syn Šáúlův, měl v Dávidovi veliké zalíbení; podal tedy Jehónáthán Dávidovi zprávu výrokem: Šáúl, můj otec, usiluje o tvé usmrcení, nyní se tedy, prosím, za jitra měj na pozoru, a zůstaň v úkrytu a schovej se, a já chci vyjít a stanout po boku svého otce v poli, kde budeš ty, a já budu o tobě mluvit k svému otci, a až uvidím, co a jak, podám ti zprávu. A Jehónáthán k Šáúlovi, svému otci, o Dávidovi dobře promluvil výrokem k němu: Nechť král nehřeší proti svému nevolníku, proti Dávidovi, protože vůči tobě nezhřešil a protože jeho činy jsou pro tebe velmi dobré, a no, položil své žití v svou dlaň a porazil Pelištího, takže Hospodin všemu Isráélovi způsobil veliké vysvobození - uviděl jsi a zaradoval ses; proč tedy chceš usmrcením Dávida bez příčiny hřešit proti nevinné krvi? I uposlechl Šáúl na hlas Jehónáthánův a přisáhl Šáúl: Jako že je Hospodin živ - má-li být usmrcen! A Jehónáthán povolal Dávida, i oznámil mu Jehónáthán všechna tato slova a uvedl Jehónáthán Dávida k Šáúlovi, i byl před jeho tváří jako předtím. A opět nastala válka a Dávid vytáhl a jal se proti Pelištím bojovat a udeřil na ně velikým úderem, takže se před jeho tváří dali na útěk. A le na Šáúlovi se octl mučivý duch od Hospodina, a když on seděl ve svém domě a v jeho ruce bylo jeho kopí a Dávid rukou hrál, pokusil se Šáúl kopím pro razit skrze Dávida i skrze stěnu; ten před tváří Šáúlovou ucouvl, takže kopí v razil v stěnu, a Dávid prchl a vyvázl v onu noc, a le Šáúl poslal do Dávidova domu posly, aby ho hlídali a za jitra aby ho usmrtili. A Dávidovi podala zprávu Míchal, jeho žena, výrokem: Nejsi-li hotov zachránit své žití té to noci, budeš ty zítra usmrcen. Míchal tedy Dávida spustila oknem, i odešel a utekl a vyvázl, a Míchal vzala domácí modlu, tu položila na lože, v jehož hlavy položila síťku z kozí srsti, a přikryla rouchem, a když Šáúl posly poslal Dávida přivést, řekla: On stůně. Šáúl tedy posly poslal Dávida prohlédnout, s výrokem: Vyneste ho na loži ke mně k jeho usmrcení. A když poslové přišli, hle, na loži domácí modla a v místech jeho záhlaví síťka z kozí srsti. Šáúl tedy řekl k Míchal: Proč jsi mě takto ošidila a propustila mého nepřítele, takže vyvázl? A Míchal řekla k Šáúlovi: On ke mně řekl: Propusť mě, proč tě mám usmrtit? A Dávid utekl a vyvázl a přišel k Samúélovi do Rámy a oznámil mu vše, co mu Šáúl učinil; i odešel on a Samúél a usídlili se v Nájóth; to bylo Šáúlovi oznámeno výrokem: Hle, Dávid je v Nájóth v Rámě. Šáúl tedy poslal posly přivést Dávida; a když bylo vidět společnost prorokujících proroků a Samúéla stojícího jako dosazeného nad nimi, octl se na Šáúlových poslech Boží Duch, takže se jali prorokovat i oni. To oznámili Šáúlovi, i poslal jiné posly, a le i oni se jali prorokovat; Šáúl tedy ještě poslal posly, třetí, a i oni se jali prorokovat. Odešel tedy do Rámy i on; a když přišel k veliké cisterně, jež je v Séchú, otázal se: Kde je Samúél a Dávid? A řekl i mu: Hle, v Nájóth v Rámě. I odešel tam, do Nájóth v Rámě, a octl se na něm - i na něm - Boží Duch, takže při chůzi stále prorokoval, až přišel do Nájóth v Rámě; pak i on svlékl svá roucha a jal se i on prorokovat před tváří Samúélovou a ležel nahý po celý onen den a po celou noc. Proto říkají: Zda i Šáúl je mezi proroky? A Dávid z Nájóth v Rámě utekl a přišel a před tváří Jehónáthánovou řekl: Co jsem učinil, co je mou nepravostí a co je mým hříchem před tváří tvého otce, že usiluje o mé žití? I řekl mu: Daleko od toho, nesmíš umřít; hle, můj otec nečiní věc velikou ani věc malou, aniž mě upozorňuje; proč by tedy můj otec přede mnou skrýval tuto věc? Toho není. A Dávid ještě přisáhl a řekl: Tvůj otec jistě ví, že jsem našel v tvých očích přízeň, i řekl si: Jehónáthán nechť toto neví, aby se nermoutil, neboť věru, jako že je živ Hospodin a že je živa tvá duše, že je jen krok mezi mnou a mezi smrtí. A Jehónáthán k Dávidovi řekl: Co tvá duše praví, to pro tebe chci učinit. A Dávid řekl k Jehónáthánovi: Hle, zítra je nov měsíce a já mám ovšem s králem sednout k jídlu, a le snad mě budeš moci propustit, a by ch se v poli skrýval až do třetího večera. Bude-li mě tvůj otec vůbec postrádat, pak můžeš říci: Dávid se ode mne naléhavě dovolil zaběhnout v Béth-lechem, své město, neboť tam má celá jeho čeleď výroční oběť. Bude-li mluvit takto: Dobře, pak má tvůj nevolník pokoj, jestliže se však naopak bude hněvat, věz, že je z jeho strany s konečnou platností rozhodnuto o zlu. Snad pak uskutečníš smilování nad svým nevolníkem, neboť jsi svého nevolníka uvedl v smlouvu Hospodinovu se sebou; je-li však při mně nepravost, usmrť mě ty, vždyť až k svému otci - nač toto, že bys mě uváděl? A Jehónáthán řekl: Daleko ti od toho; ano, budu-li jistě vědět, že je ze strany mého otce s konečnou platností rozhodnuto o zlu, aby přišlo na tebe, aniž ti to budu oznamovat! A Dávid řekl k Jehónáthánovi: Kdo mi bude podávat zprávu, bude-li ti snad tvůj otec odpovídat ně čím tvrdým? A Jehónáthán řekl k Dávidovi: Pojď, a ť můžeme vyjít na pole. Vyšli tedy oni oba na pole. A Jehónáthán k Dávidovi řekl: Hospodine, Bože Isráélův, budu-li okolo tohoto času zítra neb pozítří mít jistotu stran svého otce, že hle, je dobře pro Dávida, aniž pak k tobě budu posílat, a by ch tě upozornil, nechť Hospodin takto činí Jehónáthánovi a takto nechť přidává; bude-li můj otec mít zlo za dobré proti tobě, pak tě upozorním a propustím tě, a ť můžeš v pokoji odejít, a Hospodin bude s tebou, jako byl s mým otcem. A ne jen budu -li já ještě živ, a ne jen při mně nechť uskutečňuješ laskavost Hospodinovu, takže nebudu muset mřít, nýbrž nechť svou laskavost nikdy neodtínáš od mého domu, ani při Hospodinově vytínání Dávidových nepřátel, každého, z povrchu tváře půdy. I smluvil se Jehónáthán s domem Dávidovým: To kéž Hospodin vyhledá z ruky nepřátel Dávidových. A Jehónáthán Dávida ve své lásce k němu dále zapřísahal, neboť ho miloval, jako miloval svou duši. A Jehónáthán mu řekl: Zítra je nov měsíce a budeš postrádán, neboť tvé sedadlo bude prázdné; musíš tedy počkat tři dni, sestoupit hluboko a přijít k místu, kde ses skryl v den činu, a zůstat vedle kamene Ezel. A já k jeho straně budu vystřelovat tři šípy, jako vypouštěním si do terče, a hle, budu posílat sluhu: Jdi, najdi šípy; budu-li sluhovi říkat zřetelně: Hle, šípy jsou od tebe na této straně, vezmi je, pak přijď, neboť máš pokoj a není nic, jako že Hospodin je živ. Budu-li však mládenci říkat takto: Hle, šípy máš od sebe a ž dále, odejdi, neboť tě Hospodin propustil. A ta věc, o níž jsme promluvili, já a ty, hle, Hospodin je navždy mezi mnou a mezi tebou. Dávid se tedy v poli skryl; a nastal nov měsíce a král zasedl k hodu, k jídlu, i usedl král na své sedadlo jako jindy, na sedadlo u stěny, a Jehónáthán povstal a po boku Šáúlově usedl Avnér a místo Dávidovo zůstalo prázdné. A Šáúl v onen den nepromluvil nic, neboť si řekl: To bude nějaká příhoda, takže on není čist; jistě ne ní čist. Když se však nazítří po novu měsíce, druhého dne, stalo, že místo Dávidovo zůstalo prázdné, řekl král k Jehónáthánovi, svému synu: Proč syn Jíšajův ani včera ani dnes nepřišel k hodu? A Jehónáthán Šáúlovi odpověděl: Dávid se ode mne naléhavě dovolil do Béth-lechema a řekl: Propusť mě, prosím, neboť máme ve městě rodinnou oběť a sám můj bratr mě obeslal, takže tedy, našel-li jsem v tvých očích přízeň, nechť se, prosím, smím vzdálit a uvidět své bratry. Proto ke stolu královu nepřišel. I vzplál proti Jehónáthánovi Šáúlův hněv, i řekl mu: Synu zvrhlice a buřičky, zda nevím, že ty k své hanbě a k hanbě nahoty své matky tíhneš k synu Jíšajovu? Proto nikdy, co syn Jíšajův je živ na zemi, nebudeš moci obstát ty an i tvé kralování; nyní tedy pošli a přiveď ho ke mně, neboť on je synem smrti. A Jehónáthán Šáúlovi, svému otci, odpověděl a řekl k němu: Proč má být usmrcen? Co učinil? A Šáúl po něm hodil kopím k jeho skolení, takže Jehónáthán poznal, že je to ze strany jeho otce s konečnou platností rozhodnuto - usmrtit Dávida. I povstal Jehónáthán od stolu ve vzplanutí hněvu a v druhý den novu měsíce nepojedl chleba, neboť byl pro Dávida zarmoucen, že ho jeho otec zhanobil. A za jitra se stalo, že Jehónáthán podle dohody s Dávidem vyšel do pole a s ním mladý sluha; a tomu sluhovi řekl: Nuže, běž, nacházej šípy, jež já budu vystřelovat. Sluha se rozběhl a on vystřelil šíp tak, aby ho přeletěl; a když sluha přišel až po místo šípu, jejž Jehónáthán vystřelil, zavolal Jehónáthán za sluhou a řekl: Zda ne ní šíp od tebe a ž dále? A Jehónáthán za sluhou zavolal: Pospěš, chvátej, nesmíš se zastavovat. A Jehónáthánův sluha šípy sesbíral a přišel k svému pánu; ten sluha však nic nevěděl, jen Jehónáthán a Dávid věděli o té věci. Jehónáthán tedy dal své zbraně sluhovi, jenž mu patřil, a řekl mu: Jdi, zanes v město. Sluha šel a Dávid povstal ze strany jihu a padl na svůj obličej k zemi a třikrát se poklonil, i políbili jeden druhého a zaplakali jeden s druhým, Dávid až nadmíru. A Jehónáthán Dávidovi řekl: Jdi v pokoji; jak jsme si my přisáhli, my oba ve jménu Hospodinově výrokem: Hospodin nechť je navždy mezi mnou a mezi tebou, mezi semenem mým a mezi semenem tvým. I vstal a odešel, a Jehónáthán vstoupil v město. A Dávid přišel do Nóvu k Achímelechovi, knězi, a Achímelech se při potkání Dávida ulekl a řekl mu: Proč jsi ty sám, ty a nikoho není s tebou? A Dávid Achímelechovi, knězi, řekl: Král mi rozkázal jistou věc a řekl ke mně: O té věci, v níž tě já posílám a již jsem ti rozkázal, nechť se nikdo nic nedovídá, a sluhy jsem odkázal na to a to místo. Nyní tedy, co je pod tvou rukou, dej v ruku mou, pět chlebů nebo co bude nalezeno. A kněz Dávidovi odpověděl a řekl: Není pod mou rukou všedního chleba, ledaže je chléb svatý; jen zdrželi-li se sluhové od žen! A Dávid knězi odpověděl a řekl mu: Jelikož nám byly ženy nepřístupny jak včera, tak předevčírem, při mém vyjití, zůstala tedy ústrojí sluhů svatými; toto je sice úkol všední, přece však zajisté dnes každý zůstává na svém ústrojí svatým. Kněz mu tedy dal svaté, neboť tam nebylo chleba, leč chleby předkladné, odňaté z přítomnosti tváře Hospodinovy k položení chleba teplého v den jeho přinesení. (A v onen den tam byl muž ze služebníků Šáúlových, pozdrževší se před tváří Hospodinovou, a jeho jméno Dóég, Edómí, představený pastýřů, kteří patřili Šáúlovi.) A Dávid Achímelechovi řekl: A není toho, že by tu pod tvou rukou bylo kopí nebo meč? Nevzal jsem totiž v svou ruku ani svůj meč a ani svou zbroj, neboť králova věc byla naléhavá. A kněz řekl: Meč Goljátha, Pelištího, jehož jsi skolil v údolí Élá, hle, ten je, zabalen v šat, za přehozem; chceš-li si jej vzít, vezmi, neboť jiného kromě něho tu není. A Dávid řekl: Není jemu podobného, dej mi jej. A Dávid vstal a utekl onoho dne před tváří Šáúlovou a přišel k Áchíšovi, králi Gathu. A služebníci Áchíšovi k němu řekli: Zda toto ne ní Dávid, král země? Zda ne o tomto si v tanečních průvodech odpovídali výrokem: Šáúl udeřil na své tisíce, Dávid však na své desetitisíce? A Dávid tato slova vložil ve své srdce a pocítil z Áchíše, krále Gathu, velikou bázeň, i jal se v jejich očích předstírat porušení svého rozumu a stavět se v jejich ruce pomateným a čmárat po dveřích brány a spouštět svou slinu na svou bradu. A Áchíš k svým služebníkům řekl: Hle, vidíte člověka chovajícího se jako šílenec; nač jste ho ke mně přiváděli? Jsem já potřeben šílených, že jste tohoto přivedli ukazovat své šílenství přede mnou? Zda má tento vstoupit do mého domu? A Dávid odtamtud odešel a vyvázl do jeskyně Adullám; to když uslyšeli jeho bratři a všechen dům jeho otce, sestoupili tam k němu, a shromáždili se k němu všichni lidé v sevření a každý člověk, jenž měl věřitele a každý člověk za hořk l ý v duši, i stal se nad nimi vůdcem a byli s ním, asi čtyři sta mužů. A odtamtud Dávid odešel do Micpeh Móáva a ke králi Móáva řekl: Nechť, prosím, smí můj otec a má matka vyjít k vám, než budu moci zvědět, co se mnou Bůh bude chtít učinit. Zavedl je tedy ke králi Móáva a usídlili se u něho na všechny dni Dávidova pobytu v nedobytném místě. A Gád, prorok, k Dávidovi řekl: Nesmíš v nedobytném místě zůstávat; odejdi, a ť si vstoupíš v zem Júdovu. Dávid tedy odešel a vstoupil v les Cháreth. A Šáúl uslyšel, že byl vypátrán Dávid a muži, kteří byli s ním; a Šáúl seděl v Givei pod tamaryškem na výšině a v jeho ruce bylo jeho kopí a před ním stáli všichni jeho služebníci, a Šáúl svým služebníkům, již před ním stáli, řekl: Nuže, slyšte, synové Jemíního: Což vám všem bude syn Jíšajův dávat pole a vinice? Bude vám všem dávat stát se veliteli tisíců a veliteli stovek? Vždyť jste se vy všichni spikli proti mně a není ochotného upozornit mě na spolčování mého syna se synem Jíšajovým, a není z vás nikoho nade mnou truchlícího a ochotného upozornit mě, že můj syn proti mně postavil mého služebníka co úkladníka, jako v tento den. A Dóég, Edómí, jenž byl postaven nad Šáúlovými nevolníky, odpověděl a řekl: Uviděl jsem syna Jíšajova přicházejícího do Nóvu k Achímelechovi, synu Achítúvovu; ten se pro něho s otázkou obrátil na Hospodina a dal mu stravu a dal mu meč Goljátha, Pelištího. A král poslal zavolat Achímelecha, syna Achítúvova, kněze, a všechen dům jeho otce a kněží, kteří byli v Nóvu; i přišli oni všichni ke králi. A král řekl: Nuže, slyš, synu Achítúvův. A Achímelech řekl: Hle, já, můj pane. A Šáúl řekl: Proč jste se proti mně spikli, ty a syn Jíšajův, takže jsi mu dal chléb a meč a obrátil ses pro něho s otázkou na Boha k povstání proti mně co úkladník, jako v tento den? A Achímelech králi odpověděl a řekl: A kdo je mezi tvými služebníky jako Dávid, věrný a zeť králův, jenž má přístup k slyšení u tebe a v tvém domě je vážený? Počal jsem se pro něho s otázkami obracet na Boha dnes? Daleko mi od toho! Nechť král nic nesvaluje na svého nevolníka, na nikoho z domu mého otce, neboť tvůj nevolník z tohoto všeho nevěděl nic malého ani velikého. A král řekl: Jistotně musíš umřít, Achímelechu, ty i všechen dům tvého otce! A běhounům, již před ním stáli, král řekl: Obraťte se a usmrťte kněží Hospodinovy, neboť i jejich ruka je s Dávidem, a protože věděli, že on utíká, a neupozornili mě. A le služebníci královi nebyli nakloněni vztáhnout svou ruku, aby se vrhli na kněží Hospodinovy; král tedy řekl Dóégovi: Obrať se ty a vrhni se na kněží. A Dóég, Edómí, on se na kněží vrhl a usmrtil v onen den osmdesát a pět mužů nosících přehoz z plátna, a Nóv, město kněží, vybil ostřím meče od muže a ž po ženu, od batolete a ž po kojence a hovězí dobytče a osla a drobné dobytče - ostřím meče. A le jeden syn Achímelecha, syna Achítúvova, vyvázl, jehož jméno bylo Evjáthár, a utekl za Dávidem; a Evjáthár Dávidovi oznámil, že Šáúl pozabíjel kněží Hospodinovy. A Dávid Evjáthárovi řekl: Věděl jsem v onen den, když tam Dóég, Edómí, byl, že jistě bude podávat Šáúlovi zprávu; provinil jsem se já proti všem duším domu tvého otce. Zůstaň se mnou, nechť se nebojíš; ano, kdo bude usilovat o žití mé, bude usilovat o žití tvé, ale ty při mně budeš předmětem péče. I podali Dávidovi zprávu výrokem: Hle, Pelištím bojují proti Keíle, a oni loupí mlaty. Dávid se tedy na Hospodina s otázkou obrátil výrokem: Zda mám jít, a by ch pobil tyto Pelištím? A Hospodin k Dávidovi řekl: Jdi, a ť na Pelištím udeříš, i budeš moci Keílu osvobodit. A Dávidovi muži k němu řekli: Hle, my se bojíme zde v Júdovi, a čím spíše, půjdeme-li ke Keíle proti bitevním šikům Pelištím! Dávid se tedy ještě znova na Hospodina s otázkou obrátil a Hospodin mu odpověděl a řekl: Vstaň, sestup ke Keíle, neboť já se chystám vy dat Pelištím v tvou ruku. Odešel tedy Dávid a jeho muži ke Keíle a jal se proti Pelištím bojovat a odehnal jejich stáda a udeřil na ně velikým úderem, takže Dávid obyvatele Keíly osvobodil. A při útěku Evjáthára, syna Achímelechova, k Dávidovi do Keíly se stalo, že se dolů dostal v jeho ruce přehoz. A Šáúlovi bylo oznámeno, že Dávid vstoupil do Keíly; a Šáúl řekl: Bůh se ho zřekl pro mou ruku, neboť je zavřen vstupem v město s dveřmi a závorami. Šáúl tedy předvolal všechen lid k boji, k sestoupení ke Keíle, k obležení proti Dávidovi a proti jeho mužům. A Dávid se dověděl, že Šáúl proti němu spřádá zlo; i řekl k Evjáthárovi, knězi: Přines přehoz! A Dávid řekl: Hospodine, Bože Isráélův, tvůj nevolník s jistotou uslyšel, že Šáúl usiluje vstoupit do Keíly k zničení města mou příčinou. Zda mě občané Keíly budou chtít vydat v jeho ruku? Zda bude Šáúl sestupovat, jak tvůj nevolník uslyšel? Hospodine, Bože Isráélův, podej, prosím, zprávu svému nevolníku! A Hospodin řekl: Bude sestupovat. A Dávid řekl: Zda budou občané Keíly chtít vydat mne a mé muže v ruku Šáúlovu? A Hospodin řekl: Budou chtít vydat. Dávid tedy povstal, i jeho muži, asi šest set mužů, a vyšli z Keíly a jali se chodit, kde mohli chodit. A Šáúlovi bylo oznámeno, že Dávid z Keíly vyvázl; i vzdal se vyjití. A Dávid se usídlil v pustině, v nedobytných místech; usídlil se totiž na hoře v pustině Zífu a Šáúl ho po všechny dni hledal, a le Bůh ho ne vy dal v jeho ruku. A Dávid shledal, že Šáúl vyšel usilovat o jeho žití; i byl Dávid v pustině Zífu v lese. A Jehónáthán, syn Šáúlův, povstal a odebral se do lesa k Dávidovi; a posilnil jeho ruku v Bohu a řekl k němu: Nechť se nebojíš, neboť ruka Šáúla, mého otce, tě nebude moci najít, a nad Isráélem budeš kralovat ty, a já ti budu druhým; a to ví i Šáúl, můj otec. I uzavřeli oni oba před tváří Hospodinovou smlouvu; a Dávid v lese zůstal a Jehónáthán odešel k svému domu. A k Šáúlovi do Givey vystoupili Zifím s výrokem: Zda se Dávid neskrývá u nás v nedobytných místech v lese, na pahorku Chachíle, jenž je od jihu pouště? Nyní tedy sestup, ó králi, podle všeho tvé duše přání sestoupit, a na nás bude vydat ho v ruku královu. A Šáúl řekl: Vy jste požehnáni Hospodinem, že jste se nade mnou slitovali; jděte, prosím, ještě se ujistěte, a vyzvězte a vypozorujte jeho místo, kam se do stala jeho noha, kdo ho tam uviděl, neboť ke mně řekl i, že on velmi chytračí, vypozorujte tedy a vyzvězte všechny jeho skrýše, kde se skrývá, a vraťte se najisto ke mně, i půjdu s vámi, a je-li on v zemi, stane se, že ho mezi všemi tisíci Júdovými budu umět vystopovat. Povstali tedy a před Šáúlem odešli do Zífu. A Dávid a jeho muži byli v pustině Máónu ve stepi k jihu pouště; jeho se odebral Šáúl a jeho muži hledat. To oznámili Dávidovi, i sestoupil na skalisko a zůstal v pustině Máónu; to když uslyšel Šáúl, rozehnal se v pustinu Máón za Dávidem, i šel Šáúl ze strany hory odtud a Dávid a jeho muži ze strany hory odtud, a Dávid se jal úzkostlivě spěchat před tváří Šáúlovou u jít, zatímco se Šáúl a jeho muži k Dávidovi a k jeho mužům obchvatem blížili k jich polapení. K Šáúlovi však přišel posel s výrokem: Pospěš a pojď, neboť na zem zaútočili Pelištím. Šáúl se tedy od honby za Dávidem vrátil a odešel vstříc Pelištím. Proto onomu místu dali název Sela-hammachle-kóth. A Dávid odtamtud vystoupil a usídlil se v nedobytných místech v Én-gedí. A jak se Šáúl vrátil od pro následování Pelištím, stalo se, že mu podali zprávu výrokem: Hle, Dávid je v pustině Én-gedí. Šáúl tedy vzal tři tisíce vybraných mužů ze všeho Isráéle a vy šel hledat Dávida a jeho muže na skalách kozorožců. I přišel na cestě k salaším drobného dobytka, kde byla jeskyně; tam Šáúl vstoupil přikrýt své nohy, a uvnitř té jeskyně seděli Dávid a jeho muži. A Dávidovi muži k němu řekli: Hle, den, o němž ti Hospodin, tvůj Bůh, řekl: Hle, já se chystám vy dat tvého nepřítele v tvou ruku, a ť mu učiníš podle toho, co bude dobré v tvých očích. A Dávid vstal a potají uřízl cíp pláště, jenž byl na Šáúlovi, potom se však stalo, že Dávidovo srdce ho udeřilo, protože cíp pláště, jenž byl na Šáúlovi, uřízl; i řekl k svým mužům: Daleko mi, skrze Hospodina, abych svému pánu, pomazanému Hospodinovu, měl učinit tuto věc, vztáhnout na něho svou ruku; ano, on je pomazaný Hospodinův. A těmi to slovy Dávid své muže zadržel a nedal jim povstat proti Šáúlovi. A Šáúl povstal z jeskyně a vy šel cestou; a potom z jeskyně povstal Dávid a za Šáúlem zavolal výrokem: Můj pane, ó králi! A když se Šáúl ohlédl za sebe, schýlil Dávid hlavu, obličej k zemi, a poklonil se; a Šáúlovi Dávid řekl: Proč posloucháš slova lidí, výrok: hle, Dávid usiluje o tvé zlo? Hle, tohoto dne vidí tvé oči, že tě Hospodin dnes vy dal v mou ruku v jeskyni, a promluvilo se o zabití tebe, smiloval jsem se však nad tebou a řekl jsem: Nebudu svou ruku vztahovat na svého pána, neboť on je pomazaný Hospodinův. A viz, můj otče, ano, viz cíp tvého pláště v mé ruce, neboť podle mého uříznutí cípu tvého pláště, a že jsem tě nezabil, věz a viz, že není v mé ruce zla a ni přestoupení, aniž jsem vůči tobě zhřešil, ty však strojíš úklady mému žití, abys je vzal. Hospodin bude rozsuzovat mezi mnou a mezi tebou a Hospodin mě na tobě pomstí, má ruka však proti tobě nebude, jak praví přísloví starých: Zlovůle vychází od zlovolného, má ruka však proti tobě nebude. Za kým vytáhl král Isráélův? Za kým se ty ženeš? Za mrtvým psem, za jednou blechou! Zastáncem se však stane Hospodin, ten rozsoudí mezi mnou a mezi tebou, i bude hledět a povede mou při a bude mě umět vysoudit z tvé ruky. A jak Dávid dokončil promlouvání těmito slovy k Šáúlovi, stalo se, že Šáúl řekl: Zda je toto tvůj hlas, můj synu Dávide? A Šáúl pozvedl svůj hlas a rozplakal se a řekl k Dávidovi: Ty jsi spravedlivější než já, neboť ty jsi mi prokázal dobro, kdežto já jsem ti prokázal zlo; to jsi ty dnes dal najevo, jak jsi se mnou uskutečnil dobro, jak jsi, když mě Hospodin vydal v tvou ruku, mě nezabil. Když přece někdo dopadá svého nepřítele, zda ho propustí v dobrotě? I bude ti Hospodin dobrem odplácet za to, co jsi dnes učinil mně. Nuže tedy, hle, vím, že jistotně budeš kralovat a že v tvé ruce bude království Isráélovo upevněno; nyní mi tedy při Hospodinu přisáhni: Budeš-li vytínat mé símě po mně a budeš-li vyhlazovat mé jméno z domu mého otce! A Dávid Šáúlovi přisáhl a Šáúl odešel do svého domu a Dávid a jeho muži vystoupili na nedobytné místo. A Samúél umřel, i shromáždili se, všechen Isráél, a jali se pro něho naříkat, a pohřbili ho v jeho domě v Rámě. A Dávid povstal a sestoupil do pustiny Páránu. A v Máónu byl muž, jehož hospodářství bylo na Karmeli, a ten muž byl velmi bohat, neboť měl tři tisíce ovcí a tisíc koz; a byl na Karmeli při stříhání svých ovcí. A jméno toho muže bylo Návál a jméno jeho ženy Avígajil, a ta žena byla velmi rozumná a krásná zjevem a ten muž byl tvrdý a zlý v skutcích; a on byl Káliví. I uslyšel Dávid v pustině, že Návál stříhá své ovce; vyslal tedy Dávid deset mladíků a těm mladíkům Dávid řekl: Vystupte na Karmel a vejděte k Náválovi, i otažte se v mém jménu, zda se má dobře, a řekněte takto: K životu! I ty se měj dobře, i tvůj dům nechť se má dobře, i vše, co ti patří, nechť se má dobře! I uslyšel jsem nyní, že jsou u tebe střihači; nuže, pastýři, jež máš, bývali s námi, neuškodili jsme jim a po všechny dni jejich pobytu na Karmeli jim nic nechybělo; otaž se svých sluhů, oni ti povědí. Kéž tedy ti to mladíci nacházejí v tvých očích přízeň, vždyť jsme přišli k dobrému dni; dej, prosím, co tvá ruka bude moci najít, svým nevolníkům a svému synu, Dávidovi. I přišli Dávidovi mladíci a promluvili k Náválovi podle všech těchto slov, a ztichli. A Návál Dávidovým služebníkům odpověděl a řekl: Kdo je Dávid a kdo syn Jíšajův? Dnes se rozmnožili nevolníci, již se odtrhují každý od svého pána! Mám tedy vzít svůj chléb a svou vodu a svou zabíjačku, co jsem nazabíjel svým střihačům, a dát lidem, o nichž nevím, odkud oni jsou? I obrátili se Dávidovi mladíci svou cestou a vrátili se a přišli a podali mu zprávu podle všech těchto slov; a Dávid řekl svým mužům: Připásejte si každý svůj meč! Připásali si tedy každý svůj meč, i Dávid si svůj meč připásal, a vystoupili za Dávidem, asi čtyři sta mužů, a dvě stě, ti zůstali u zavazadel. A Avígajil, ženě Náválově, podal jeden mladík ze sluhů zprávu výrokem: Hle, Dávid poslal z pustiny posly pozdravit našeho pána, a le obořil se na ně; a ti muži byli vůči nám velmi dobří a neuškodili nám a po všechny dni, co jsme se při našem pobytu v poli s nimi stýkali, jsme nic nepostrádali, i nocí i dnem byli zdí okolo nás, po všechny dni našeho pobytu s nimi, když jsme pásli drobný dobytek. Nyní tedy věz a uvaž, co máš činit, neboť na našeho pána a proti všemu jeho domu je s konečnou platností zosnováno neštěstí, on však je ničema, nelze na něho promluvit. A Avígajil spěšně vzala dvě stě chlebů a dva měchy vína a pět připravených kusů drobného dobytka a pět seí praženého zrní a sto hrud rozinek a dvě stě hrud sušených fíků; to nakladla na osly a svým sluhům řekla: Postupujte přede mnou; hle, já přicházím za vámi. A le svému muži Náválovi nepověděla. A když ona jela na oslu a sestupovala po odlehlé straně hory, stalo se, že hle, Dávid a jeho muži sestupovali jí vstříc, takže je potkala. A Dávid řekl: Jen k oklamání jsem hlídal vše, co tomuto člověku v pustině patří, takže ze všeho, co mu patří, nic nechybělo; a no, odplatil mi zlem místo dobrem. Takto nechť Bůh činí nepřátelům Dávidovým a takto nechť přidává, budu-li ponechávat do světla jitra ze všeho, co mu patří, močícího na stěnu! A Avígajil Dávida uviděla a spěšně sestoupila z osla a padla před obličejem Dávidovým na svou tvář a sklonila se na zem, a no, padla k jeho nohám a řekla: Na mně - já, můj pane, - budiž ta nepravost; a nechť, prosím, smí tvá služebnice promluvit v tvé uši, a poslyš slova své služebnice. Kéž, prosím, můj pán neupíná své srdce k tomuto ničemnému člověku, na Návála, neboť jak é je jeho jméno, tak ový je on: Jeho jméno je Návál a bezbožnost je při něm, a já, tvá služebnice, jsem neviděla mladíky mého pána, jež jsi vyslal; nyní tedy, můj pane, jako že je živ Hospodin a živa je tvá duše, Hospodin, jenž tě zarazil před přijitím v krvi a pomožením sobě svou rukou, nechť jsou jako Návál tvoji nepřátelé, usilující o zlo proti mému pánu! A nyní toto požehnání, jež tvá služka přinesla mému pánu, to nechť se dá mladíkům, již chodí v průvodu mého pána. Odpusť, prosím, přestoupení své služebnice, neboť Hospodin jistotně mému pánu chce zřídit trvalý dům, neboť můj pán bojuje boje Hospodinovy a za všechny tvé dni se při tobě nenašlo zlo. Povstal sice člověk k pronásledování tebe a k usilování o tvé žití, duše mého pána však zůstane zavázána v svazku života u Hospodina, tvého Boha, duši tvých nepřátel však bude vystřelovat zprostřed pouzdra praku. A až Hospodin mému pánu bude činit podle všeho, co promluvil dobrého o tobě, a přikáže tě za panovníka nad Isráélem, stane se, že ti nebude ke klopýtnutí a ni k urážce srdce mého pána toto: An i prolití krve bez příčiny an i pomožení mého pána samému sobě. A až Hospodin mému pánu učiní dobře, kéž si připomeneš svou služebnici. A Dávid Avígajil řekl: Budiž veleben Hospodin, Bůh Isráélův, jenž tě tohoto dne poslal mně vstříc, a budiž požehnáno tvé pochopení a budiž požehnána ty, jež jsi mne tohoto dne zadržela od přijití v krvi a pomožení sobě svou rukou. Nicméně však, jako že je živ Hospodin, Bůh Isráélův, jenž mě zarazil před ublížením tobě, kdybys mi nebyla spěšně přišla vstříc, ano, byl-li by býval Náválovi do světla jitra pozůstaven močící na stěnu! A Dávid vzal z její ruky, co mu přinesla, a jí řekl: Vystup v pokoji k svému domu; viz, uposlechl jsem na tvůj hlas a přijal jsem tvou tvář. A Avígajil přišla k Náválovi, a hle, on měl ve svém domě hostinu jako hostinu krále a srdce Náválovo při ní bylo potěšeno a on byl nadmíru opilý, i neoznámila mu až do světla jitra nic malého an i velikého; a za jitra, když víno z Návála vyšlo, se stalo, že mu jeho žena tyto věci oznámila, a jeho srdce v jeho nitru zmrtvělo a on se stal jako by kamenem. A asi za deset dní se stalo, že Hospodin Návála ranil, takže umřel. A když Dávid uslyšel, že Návál umřel, řekl: Budiž veleben Hospodin, jenž rozhodl při mé potupy ze strany Náválovy a svého nevolníka zastavil před zlem a zlo Návála vrátil Hospodin na jeho hlavu. A Dávid poslal a vyslovil se o Avígajil stran vzetí si ji za ženu; i přišli služebníci Dávidovi k Avígajil na Karmel a promluvili k ní výrokem: Poslal nás k tobě Dávid stran vzetí si tě za ženu. I vstala a poklonila se, obličej k zemi, a řekla: Hle, tvá služebnice bude nevolnicí k mytí nohou služebníků mého pána. A Avígajil spěšně vstala a na oslu odjela s pěti svými dívkami, jež chodily v jejím průvodu, a odebrala se za Dávidovými posly a stala se mu ženou. A Dávid pojal i Achínóam, z Jizreéle, takže se mu obě dvě staly ženami; a Šáúl byl dal Míchal, svou dceru, ženu Dávidovu, Paltímu, synu Laíšovu z Gallím. A k Šáúlovi do Givey přišli Zifím s výrokem: Zda se Dávid neskrývá na pahrbku Chachíle na pokraji pouště? Šáúl tedy vstal a sestoupil do pustiny Zífu, a s ním tři tisíce mužů, vybraných Isráélových, hledat Dávida v pustině Zífu. I položil se Šáúl na pahrbku Chachíle, jenž je na pokraji pouště, při cestě, a Dávid zůstával v pustině a shledal, že Šáúl přišel do pustiny za ním. Dávid tedy vyslal vyzvědače a dověděl se, že Šáúl najisto přišel; i vstal Dávid a přišel na místo, kde se Šáúl položil, a uviděl Dávid místo, kde ulehl Šáúl a Avnér, syn Nérův, velitel jeho vojska, i ležel Šáúl uvnitř vozové hradby a lid, ti spočívali okolo něho. A Dávid se ujal slova a pronesl k Achímelechovi, Chittímu, a k Avíšajovi, synu Cerújinu, bratru Jóávovu, výrok: Kdo se mnou chce sestoupit k Šáúlovi do tábora? A Avíšaj řekl: Já při tobě chci sestoupit. Přišel tedy Dávid a Avíšaj v noc i k lidu, a hle, Šáúl spící ležel uvnitř vozové hradby a v zemi v jeho hlavách vtisknuto jeho kopí, a okolo něho leželi Avnér a lid. A Avíšaj k Dávidovi řekl: Bůh dnes vydal tvého nepřítele v tvou ruku; nyní tedy, prosím, nechť ho smím jedním rázem pro bít kopím a ž v zem; to mu nebudu muset opakovat. A Dávid k Avíšajovi řekl: Nebudeš ho hubit, neboť kdo vztáhne svou ruku na pomazaného Hospodinova a bude uznán za nevinného? A Dávid řekl: Jako že je živ Hospodin - ledaže ho Hospodin bude chtít ranit, nebo může přijít jeho den, takže umře, nebo bude sestupovat v bitvu a bude smeten; daleko mi, skrze Hospodina, od vztažení mé ruky na pomazaného Hospodinova! Nyní však, prosím, vezmi to kopí, jež je v jeho hlavách, a ten džbán vody, a my pojďme. Dávid tedy vzal kopí a džbán vody od Šáúlových hlav a oni odešli, a nebylo vidoucího a nebylo zvěděvšího a nebylo procitšího, neboť oni všichni spali, neboť na ně padl tvrdý spánek od Hospodina. A Dávid přešel na druhou stranu a stanul na temeni hory z daleka; prostor mezi nimi byl rozsáhlý. A Dávid zavolal na lid a na Avnéra, syna Nérova, výrokem: Zda nebudeš odpovídat, Avnére? A Avnér odpověděl a řekl: Kdo jsi ty, že jsi zavolal na krále? A Dávid k Avnérovi řekl: Zda ty ne jsi muž? A kdo je ti podoben v Isráéli? A proč jsi nedal pozor na svého pána, krále, když jeden z lidu přišel krále, tvého pána, zahubit? Ne ní dobrá tato věc, již jsi učinil! Jako že je živ Hospodin, že jste synové smrti, vy, kteří jste nad svým pánem, nad pomazaným Hospodinovým, nebděli! Nyní tedy viz, kde je královo kopí i s džbánem vody, co bylo v jeho hlavách! A Šáúl rozpoznal Dávidův hlas, i řekl: Zda je toto tvůj hlas, můj synu Dávide? A Dávid řekl: Můj hlas, můj pane, králi. A řekl: Proč toto, že se můj pán honí za svým nevolníkem? Ano, co jsem učinil a co za zlo je v mé ruce? Nyní tedy, prosím, nechť můj pán, král, slyší slova svého nevolníka: Podnítil-li tě proti mně Hospodin, nechť mu voní dar, jestliže však synové lidí, buďtež oni prokleti před tváří Hospodinovou, neboť mě dnes vyhnali ze začlenění v dědictví Hospodinovo, výrokem: Jdi, služ jiným bohům. Nicméně však nechť má krev nepadá k zemi mimo tvář Hospodinovu; vždyť Isráélův král vytáhl hledat jednu blechu, jako by pronásledoval koroptev na horách! A Šáúl řekl: Zhřešil jsem - vrať se, můj synu Dávide, neboť ti již nebudu ubližovat, za to, že se mé žití tohoto dne stalo drahým v tvých očích. Hle, provedl jsem pošetilost a pobloudil jsem velmi velice. A Dávid odpověděl a řekl: Hle, královo kopí; může tedy přejít jeden ze sluhů a vzít je; a Hospodin kéž každému navrací jeho spravedlnost a jeho věrnost, neboť tě Hospodin dnes vy dal v mou ruku, nezachtělo se mi však vztáhnout svou ruku na pomazaného Hospodinova. Hle tedy: Jak tohoto dne bylo tvé žití závažné v mých očích, tak je závažné žití mé v očích Hospodinových; on mě vyprostí ze vší tísně. A Šáúl k Dávidovi řekl: Ty budiž požehnán, můj synu Dávide; budeš i zdárně působit a jistě i pře máhat. I odešel Dávid svou cestou a Šáúl se vrátil k svému místu. A Dávid si řekl ve svém srdci: Nyní budu jednoho dne muset být smeten rukou Šáúlovou; nebude mi dobře, leč bych co nejdříve mohl vyváznout do země Pelištím, takže Šáúl ode mne v beznaději upustí, hledat mě ještě po celém území Isráélově, i budu moci vyváznout z jeho ruky. A Dávid vstal a přešel on i šest set mužů, kteří byli s ním, k Áchíšovi, synu Máóchovu, králi Gathu, a u Áchíše v Gathu se Dávid usídlil, on i jeho muži, každý se svým domem, Dávid a jeho dvě ženy, Achínóam jizreélská a Avígajil, žena Náválova, karmelská. A Šáúlovi bylo oznámeno, že Dávid utekl do Gath u; již ho tedy nadále nehledal. A Dávid řekl k Áchíšovi: Našel-li jsem, prosím, v tvých očích přízeň, nechť mi dávají místo, a ť se tam mohu usídlit, v některém z měst na venkově, neboť proč má tvůj nevolník bydlet u tebe ve městě královském? Áchíš mu tedy v onen den dal Ciklag; proto až po tento den patří Ciklag králům Júdy. A počet dní, co Dávid bydlel v zemi Pelištím, byl rok a čtyři měsíce. A Dávid vystoupil, i jeho muži, a zaútočili na Geššúrího a Gezrího a Amálékího, neboť oni obývali zem, kde byli odvždy, tvůj vstup do Šúru a ž po zem Egypta. A Dávid vybíjel tu zem a nenechával naživu muže an i ženu a bral drobný dobytek a skot a osly a velbloudy a roucha a vracel se a přicházel k Áchíšovi; a když Áchíš řekl: Dnes jste nepodnikli nájezd? řekl Dávid: Na jih Júdy a na jih Jerachmeélího a na jih Kéního. A muže an i ženu nenechával Dávid naživu k přivedení do Gath u, s výrokem: Aby na nás neoznamovali výrokem: Tak Dávid učinil. A tak ový byl jeho obyčej po všechny dni, co bydlel v zemi Pelištím. A Áchíš v Dávida důvěřoval s výrokem: Naprosto se uvedl v ošklivost ve svém lidu, v Isráéli, i stane se mi služebníkem na vždy. A v oněch dnech se stalo, že Pelištím shromáždili svá vojska k vojenské výpravě k bojování proti Isráélovi; a Áchíš řekl k Dávidovi: Musíš ovšem vědět, že se mnou máš vytáhnout ve vojsku, ty i tvoji muži. A Dávid k Áchíšovi řekl: Ty se tudíž máš do vědět, co tvůj nevolník umí učinit. A Áchíš řekl k Dávidovi: Tudíž tě chci na všechny dni ustanovit strážcem své hlavy. (A Samúél byl umřel a jali se pro něho naříkat, všechen Isráél, a pohřbili ho v Rámě, totiž v jeho městě. A vyvolavače duchů a jasnovidce byl Šáúl odstranil ze země.) Pelištím se tedy shromáždili a přitáhli a položili se v Šunému; i Šáúl shromáždil všechen Isráél a položili se v Gilbói. A když Šáúl uviděl tábor Pelištím, ulekl se a jeho srdce se velmi rozchvělo; i obrátil se Šáúl s otázkou na Hospodina, a le Hospodin mu neodpovídal ani skrze sny ani skrze Úrím ani skrze proroky. Šáúl tedy řekl svým služebníkům: Vyhledejte mi ženu ovládající duchy mrtvých, a ť k ní mohu zajít, i budu vyzvídat na ní. A jeho služebníci k němu řekli: Hle, žena ovládající duchy mrtvých je v Éndóru. Šáúl se tedy přestrojil a oblékl jiná roucha a odešel on a s ním dva jeho muži a v noc i přišli k té ženě; i řekl: Věšť mi, prosím, skrze ducha mrtvého a vyveď mi, koho ti chci říci. A ta žena k němu řekla: Hle, ty víš, co učinil Šáúl, že vyvolavače duchů a jasnovidce vyťal ze země; proč se ty tedy snažíš políčit na mé žití k mému usmrcení? Šáúl jí tedy při Hospodinu přisáhl výrokem: Jako že je živ Hospodin - potká-li tě trest za tuto věc! Ta žena tedy řekla: Koho ti mám vyvést? I řekl: Vyveď mi Samúéla. A když ta žena Samúéla uviděla, vzkřikla silným hlasem a pronesla ta žena výrok: Proč jsi mě ošidil? Vždyť ty jsi Šáúl! A král jí řekl: Nechť se nebojíš; ale co vidíš? A ta žena k Šáúlovi řekla: Vidím jakéhosi boha, vystupujícího ze země. I řekl jí: Jaké je jeho vzezření? A řekla: Vystupuje starý muž, zahalený pláštěm. I poznal Šáúl, že je to Samúél; i schýlil hlavu, obličej k zemi, a poklonil se. A Samúél k Šáúlovi řekl: Proč jsi mě vyrušil vyvedením mne? A Šáúl řekl: Je mi velmi úzko, neboť proti mně bojují Pelištím a Bůh se ode mne odvrátil a neodpovídá mi již ani skrze proroky ani skrze sny; i zavolal jsem tě k dání mi na vědomí, co mám činit. A Samúél řekl: A proč se chceš tázat mne, když se Hospodin od tebe odvrátil a stal se tvým odpůrcem? A no, Hospodin si učinil podle toho, co promluvil skrze mne, a no, vytrhl Hospodin kralování z tvé ruky a dal je tvému bližnímu, Dávidovi, ježto jsi neuposlechl na hlas Hospodinův a neuplatnil jsi žár jeho hněvu na Amálékovi; proto ti tohoto dne Hospodin učinil tuto věc. A Hospodin i Isráéle s tebou vy dá v ruku Pelištím a zítra budeš ty i tvoji synové se mnou; i tábor Isráélův bude Hospodin vy dávat v ruku Pelištím. A Šáúl náhle celou svou výškou padl k zemi, neboť pocítil velikou bázeň ze slov Samúélových, ani v něm nebylo síly, neboť po celý ten den a celou tu noc nebyl pojedl chleba. A ta žena k Šáúlovi přišla a zpozorovala, že je velmi otřesen, i řekla k němu: Hle, tvá služka uposlechla na tvůj hlas, i položila jsem své žití ve svou dlaň a uposlechla jsem tvých slov, jež jsi ke mně promluvil. Nyní tedy, prosím, uposlechni i ty na hlas své služky, a ť před tvou tvář smím položit kousek chleba, i pojez, a ť v tobě je síla, když půjdeš svou cestou. Odmítl však a řekl: Nebudu jíst; a le jeho služebníci a také ta žena se na něho jali naléhat, i uposlechl jejich hlasu a vstal se země a usedl na loži. A ta žena měla v domě krmné tele; spěšně je tedy zabila a vzala hrubou mouku, tu zamísila a napekla nekvašených chlebů a podala tváři Šáúlově a tváři jeho služebníků; i pojedli a vstali a v onu noc odešli. A Pelištím shromáždili všechna svá vojska k Aféku a Isráél, ti tábořili u pramene, jenž je v Jizreéli. A pohlaváři Pelištím přecházeli po stech a po tisících, a le Dávid a jeho muži přecházeli jako poslední s Áchíšem. A velitelé Pelištím řekli: Co tito Hebreové? A Áchíš k velitelům Pelištím řekl: Zda toto ne ní Dávid, služebník Šáúla, krále Isráélova, jenž pobyl se mnou po tyto dni nebo po tato léta, aniž jsem při něm cokoli shledal ode dne jeho přeběhnutí až po tento den? A le velitelé Pelištím se na něho rozzlobili, i řekli mu velitelé Pelištím: Pošli toho člověka zpět, a ť se vrací na své místo, kde jsi ho pověřil, a nesestupuje s námi v bitvu, a ť se nám v bitvě nestává protivníkem, vždyť čím se tento může zavděčit svému pánu? Zda ne hlavami těchto mužů? Zda toto ne ní Dávid, o němž si v tanečních průvodech odpovídali výrokem: Šáúl udeřil na své tisíce, Dávid však na své desetitisíce? A Áchíš zavolal na Dávida a řekl k němu: Jako že je živ Hospodin, jsi ty správný a tvé vycházení a tvé vstupování při mně v táboře je mi vhod, neboť jsem ode dne tvého příchodu ke mně až po tento den při tobě neshledal závady, a le pohlavárům ty ne jsi vhod. Nyní se tedy vrať a v pokoji odejdi, a ť v očích pohlavárů Pelištím nepůsobíš nesnází. A Dávid k Áchíšovi řekl: Ale co jsem učinil a co jsi při svém nevolníku shledal ode dne, kdy jsem se do stal před tvou tvář, až po tento den, že se nesmím zúčastnit boje proti nepřátelům mého pána, krále? A Áchíš odpověděl a řekl k Dávidovi: Vím, vždyť ty jsi mi vhod, jako Boží posel, ale velitelé Pelištím řekli: Nesmí s námi vystoupit v bitvu. Nuže tedy za jitra časně vstaň, i služebníci tvého pána, kteří přišli s tebou, a až časně za jitra vstanete a budete mít světlo, odejděte. Dávid tedy časně vstal, on i jeho muži, k odchodu za jitra, k návratu do země Pelištím, a Pelištím vystoupili k Jizreél i. A za příchodu Dávida a jeho mužů do Ciklag u v třetí den se ukázalo, že na Negev a na Ciklag byli podnikli nájezd Amálékím, i zpustošili Ciklag a vypálili jej ohněm, a ženy, a kdo v něm byl, od malého po velikého, zajali; neusmrtili nikoho, a le nahnali je a odešli svou cestou. A když přišel Dávid a jeho muži do města, hle, bylo vypáleno ohněm a jejich ženy a jejich synové a jejich dcery byly zajaty. I pozvedl Dávid i lid, jenž byl s ním, svůj hlas a plakali, až v nich k pláči nebylo síly. I obě ženy Dávidovy byly zajaty, Achínóam jizreélská i Avígajil, žena Návála, Karmelího. I nastalo Dávidovi velmi úzko, neboť mluvili, lid, o kamenování ho, neboť duše všeho lidu zahořkla, každého pro jeho syna a pro jeho dceru. Dávid se však posilnil v Hospodinu, svém Bohu. A k Evjáthárovi, knězi, synu Achímelechovu, Dávid řekl: Přines mi sem, prosím, přehoz. A Evjáthár přinesl přehoz blíže k Dávidovi a Dávid se na Hospodina s otázkou obrátil výrokem: Mám se hnát za touto bandou? Zda ji budu moci dostihnout? A řekl mu: Žeň se, neboť jistotně budeš moci dostihnout a jistotně budeš moci vyprostit. I odebral se Dávid, on a šest set mužů, kteří byli s ním, a přišli až po potok Besór, kde se zastavili ti, již zaostávali, a pronásledoval Dávid, on a čtyři sta mužů, a dvě stě mužů, kteří byli příliš unaveni, aby mohli přejít potok Besór, ti se zastavili. A v poli zastihli jakéhosi Egypťana a přivedli ho k Dávidovi; a dali mu chléb, i pojedl, a napojili ho vodou, a dali mu kus hroudy sušených fíků a dvě hroudy rozinek, i pojedl a jeho duch se k němu vrátil, neboť po tři dni a tři noci nebyl pojedl chleba, aniž se napil vody. A Dávid mu řekl: Komu ty patříš a odkud ty jsi? I řekl: Já, mladík-Egypťan, jsem nevolníkem jednomu Amálékímu, a můj pán mě opustil, neboť jsem před třemi dny onemocněl. My jsme podnikli nájezd na jih Keréthího a na Júdu a na jih Káléva a ohněm jsme vypálili Ciklag. A Dávid k němu řekl: Zda mě můžeš dolů zavést k této bandě? I řekl: Přisáhni mi při Bohu: Chceš-li mě usmrtit a neb vydat-li mě chceš v ruku mého pána, a k této bandě tě dolů mohu zavést. I zavedl ho dolů, a hle, byli rozseti po povrchu vší země, jedouce a pijíce a oslavujíce při tom hojném lupu, jejž pobrali ze země Pelištím a ze země Júdovy; a Dávid je bil od úsvitu a ž do večera na příští den, aniž z nich kdo vyvázl, leč čtyři sta mladíků, kteří nasedli na velbloudy a prchli. A Dávid osvobodil všechny, jež Amálék pobral, i obě své ženy Dávid osvobodil, aniž jim kdo chyběl, od malého a ž po velikého a po syny a po dcery, a z lupu a ž po vše, co jim pobrali, to vše Dávid navrátil. A Dávid přihnal všechen drobný dobytek a skot; když se ubírali před tímto dobytkem, říkali: Toto je Dávidův lup. A Dávid přišel k těm dvěma stům mužů, kteří byli příliš unaveni, aby mohli jít za Dávidem, takže je zůstavili u potoka Besóru, i vyšli vstříc Dávidovi a vstříc lidu, jenž byl s ním; a Dávid se přiblížil k tomu lidu a otázal se, zda se mají dobře. Tu se ujal slova každý muž zlý a ničemný z mužů, kteří šli s Dávidem; i řekli: Protože nešli se mnou, nedávejme jim z lupu, jejž jsme získali zpět, leda každý svou ženu a své děti, ty nechť berou s sebou a nechť jdou. Dávid však řekl: Tak nesmíte činit, moji bratři, s tím, co nám dal Hospodin, jenž nás ochránil a vy dal bandu, jež na nás přišla, v naši ruku; kdopak vám bude stran této věci naslouchat? Nýbrž jak ý bude podíl toho, kdo sestoupil v bitvu, takový bude podíl toho, kdo zůstal při zavazadlech; budou se dělit společně. Tak se dělo od onoho dne a nadále, i učinil to Isráélovi ustanovením a právem až po tento den. A když Dávid přišel do Ciklagu, rozeslal z lupu starším Júdovým a svým přátelům s výrokem: Hle, dar vám z lupu nepřátel Hospodinových, k těm, kteří byli v Béth-Élu, a k těm, kteří v Rámóth na jihu, a k těm, kteří v Jattiru, a k těm, kteří v Aróéru, a k těm, kteří v Sifmóth, a k těm, kteří v Eštemói, a k těm, kteří v Ráchále, a k těm, kteří ve městech Jerachmeélího, a k těm, kteří ve městech Kéního, a k těm, kteří v Chormě, a k těm, kteří v Kór-ášánu, a k těm, kteří v Atháchu, a k těm, kteří v Chevrónu a na všech místech, kde Dávid chodíval, on i jeho muži. A Pelištím bojovali proti Isráélovi a muži Isráélovi před tváří Pelištím prchli a na hoře Gilbói padali smrtelně ranění. A Pelištím dohonili Šáúla a jeho syny, i skolili Pelištím Jehónáthána a Avínádáva a Malkí-šúu, syny Šáúlovy, a boj proti Šáúlovi se zostřil a dopadli ho střelci, muži s luky, i byl před těmi střelci naplněn velikou úzkostí; i řekl Šáúl nosiči své zbroje: Vytas svůj meč a probodni mě jím; aby nemohli přijít tito neobřezanci, a by mě probodli a dovolili si na mně hanobení. Nosič jeho zbroje však nebyl ochoten, neboť se velmi bál; Šáúl tedy vzal meč a nalehl na něj. A když nosič jeho zbroje shledal, že Šáúl je mrtev, nalehl na meč i on a umřel s ním. Tak umřel Šáúl a jeho tři synové a nosič jeho zbroje i všichni jeho muži onoho dne spolu. A když shledali muži Isráélovi, kteří byli na této straně údolí a kteří byli na této straně Jordánu, že muži Isráélovi prchli a že Šáúl a jeho synové jsou mrtvi, opustili města a prchli, a přišli Pelištím a usídlili se v nich. A nazítří se stalo, že Pelištím přišli svlékat zabité a našli Šáúla a jeho tři syny padlé na hoře Gilbói; i uťali jeho hlavu a svlékli jeho zbroj; to odeslali v zem Pelištím vůkol k vyrozumění domu jejich model a lidu. A jeho zbroj uložili v dům Aštáróth a jeho tělo přibili na zeď Béth-šánu. A když o něm uslyšeli obyvatelé Jávéš-Gileádu, co Pelištím se Šáúlem učinili, vstali všichni zdatní muži a šli celou noc a vzali tělo Šáúlovo a těla jeho synů se zdi Béth-šánu a přišli do Jávéše a spálili je tam a jejich kosti vzali a pohřbili pod tamaryškem v Jávéši, a na sedm dní se jali postit. A po smrti Šáúlově se stalo, že se Dávid vrátil od pobití Amáléka; i zůstal Dávid dva dni v Ciklagu a v třetí den se stalo, že hle, přišel muž z tábora od Šáúla, a jeho roucha roztržena a na jeho hlavě hlína; a při jeho příchodu k Dávidovi se stalo, že padl k zemi a poklonil se. A Dávid mu řekl: Odkud přicházíš? I řekl k němu: Vyvázl jsem z tábora Isráélova. A Dávid k němu řekl: Jak dopadla věc? Oznam mi, prosím. I řekl: Že lid z bitvy prchl a množství z lidu i padlo, a pomřeli, a i Šáúl a Jehónáthán, jeho syn, umřeli. A Dávid k tomu mladíku, jenž mu podával zprávu, řekl: Jak jsi zvěděl, že umřel Šáúl a Jehónáthán, jeho syn? A ten mladík, jenž mu podával zprávu, řekl: Náhodou jsem se namanul na hoře Gilbói, a hle, Šáúl opřený o své kopí, a doháněly ho vozy a jezdci na koní ch; i obrátil se za sebe a uviděl mě a zavolal na mne, i řekl jsem: Hle, já. A řekl mi: Kdo jsi ty? I řekl jsem k němu: Já jsem Amálékí. A řekl ke mně: Postav se, prosím, nade mne a usmrť mě, neboť mě zachvátila úzkost, vždyť mé žití ještě je celé ve mně. Postavil jsem se tedy nad něho a usmrtil jsem ho, neboť jsem věděl, že po svém pádu žít nebude, a vzal jsem korunu, jež byla na jeho hlavě, a náramek, jenž byl na jeho paži, a přinesl jsem to svému pánu sem. I uchopil Dávid svá roucha a roztrhl je; tak i všichni muži, kteří byli s ním, i jali se naříkat a plakat, a postili se až do večera nad Šáúlem a nad Jehónáthánem, jeho synem, a nad lidem Hospodinovým a nad domem Isráélovým, neboť padli mečem. A Dávid k tomu mladíku, jenž mu podával zprávu, řekl: Odkud ty jsi? I řekl: Já jsem syn cizince, Amálékího. A Dávid k němu řekl: Jak to, že ses nebál vztáhnout svou ruku k zahubení pomazaného Hospodinova? I povolal Dávid jednoho z mladíků a řekl: Přistup a vrhni se na něho. I skolil ho, takže umřel, a Dávid k němu řekl: Tvá krev na tvou hlavu, vždyť proti tobě tvá ústa vypovídala výrokem: Já jsem usmrtil pomazaného Hospodinova. A Dávid nad Šáúlem a nad Jehónáthánem žalostně zapěl tento žalozpěv a nařídil vyučovat děti Júdovy Luku; hle, je napsán na knize Jášárově: Krása, Isráéli, zabita na tvých výšinách; jak padli hrdinové! Nechť nepodáváte zprávu v Gathu, nechť nerozhlašujete v ulicích Aškelónu, aby se neveselily dcery Pelištím, aby nejásaly dcery neobřezanců! Hory v Gilbói, žádná rosa ani déšť na vás, a ni pole obětí věnování, neboť tam byl hanebně odhozen štít hrdinů, štít Šáúlův - nebyl pomazán olejem! Od krve zabitých, od tuku hrdinů luk Jehónáthánův neustoupil zpět, aniž se Šáúlův meč vracel s prázdnou. Šáúl a Jehónáthán, milovaní a příjemní ve svém životě, aniž byli ve své smrti odloučeni; nad orly byli rychlejší, nad lvy byli mohutnější. Dcery Isráélovy, plačte pro Šáúla, jenž vás s rozkoší oblékal šarlatem, jenž na vaše oblečení vzkládal ozdoby ze zlata! Jak padli hrdinové vprostřed bitvy, Jehónáthán na tvých výšinách zabitý! Úzko mi je nad tebou, můj bratře Jehónátháne, byl jsi mi velmi milý, tvá láska ke mně byla podivuhodnější nad lásku žen! Jak padli hrdinové a zničena jsou válečná náčiní! A potom se stalo, že se Dávid s otázkou obrátil na Hospodina výrokem: Zda mám vystoupit v některé z měst Júdových? A Hospodin k němu řekl: Vystup. A Dávid řekl: Kam mám vystoupit? I řekl: Do Chevrónu. Vystoupil tam tedy Dávid a obě dvě jeho ženy, Achínóam jizreélská a Avígajil, žena Návála, Karmelího. I své muže, kteří byli s ním, Dávid vyvedl, každého s jeho domem, i usídlili se ve městech Chevrónu. A přišli muži Júdovi a pomazali tam Dávida za krále nad domem Júdovým. A podali Dávidovi zprávu výrokem: Kdo pohřbili Šáúla, byli muži z Jávéš-Gileádu. I poslal Dávid k mužům v Jávéš-Gileádu posly a vzkázal k nim: Buďte požehnáni Hospodinem vy, kteří jste vykonali tento skutek soucitu se svým pánem a pohřbili jste ho; nyní tedy kéž prokazuje s vámi soucit a věrnost Hospodin, a i já vám chci oplatit toto dobro, že jste vykonali tuto věc. Nyní však nechť se posilňují vaše ruce a projevte se jako zdatní muži; a ježto je váš pán Šáúl mrtev, pomazali mě také, dům Júdův, za krále nad nimi. A Avnér, syn Nérův, velitel vojska, jež patřilo Šáúlovi, vzal Íšbóšetha, syna Šáúlova, a převedl ho do Machanájim a uvedl ho v kralování Gileádu a Aššúrím a Jizreéli a nad Efrájimem a nad Benjámínem a nad vším Isráélem. Při započetí svého kralování nad Isráélem byl Íšbóšeth, syn Šáúlův, ve věku čtyřiceti let a kraloval po dvě léta; za Dávidem se dali jen ti z domu Júdova. A počet dní, co byl Dávid králem v Chevrónu nad domem Júdovým, byl sedm let a šest měsíců. I vytáhl Avnér, syn Nérův, a služebníci Íšbóšetha, syna Šáúlova, z Machanájim do Giveónu; a Jóáv, syn Cerújin, a služebníci Dávidovi vytáhli a setkali se spolu u rybníka v Giveónu a posadili se tito u rybníka odtud a tito u rybníka odtud. A Avnér řekl k Jóávovi: Nuže, nechť mladíci povstávají a před naší tváří pohrávají. A Jóáv řekl: Nechť povstávají. Povstali tedy a přešli v počtu dvanácti, patřící k Benjámínovi a k Íšbóšethovi, synu Šáúlovu, a dvanáct ze služebníků Dávidových, a chytili jeden druhého za hlavu a svým mečem v bok druhého, i padli spolu; a tomu místu dal i název Chelkath-haccurím, jež je v Giveónu. A boj se stal v onen den nadmíru tuhým a Avnér a muži Isráélovi byli před tváří služebníků Dávidových poraženi. A vyskytli se tam tři synové Cerújini, Jóáv a Avíšaj a Asáhél; a Asáhél byl na svých nohou rychlý jako jedna z gazel, jež jsou v poli. A Asáhél se rozehnal za Avnérem a neuhnul od pro následování Avnéra k zajití napravo a ni nalevo. A Avnér se obrátil za sebe a řekl: Zda jsi toto ty, Asáhél? I řekl: Já. A Avnér mu řekl: Uhni si napravo nebo nalevo a chyť si jednoho z mladíků a vezmi si z něho svlečené věci. A le Asáhél nebyl ochoten odbočit od pro následování ho, a Avnér k Asáhélovi opět řekl: Odboč si od pro následování mě, nač tě mám srazit k zemi? A jak budu moci pozvednout svou tvář k Jóávovi, tvému bratru? Odmítl však odbočit, i ranil ho Avnér zadním koncem kopí do břicha, takže kopí odzadu vyšlo, i padl tam a na místě umřel; a stalo se, že každý, kdo přišel na místo, kde Asáhél padl a umřel, ti se zastavovali. A za Avnérem se rozehnali Jóáv a Avíšaj; a když slunce zašlo, přišli oni až k výšině Ammá, jež je před Giachem cestou k pustině Giveónu. A synové Benjámínovi se za Avnérem shromáždili a sešli se v jeden svaz a stanuli na jedné výšině; a Avnér na Jóáva zavolal a řekl: Zda má meč do nekonečna požírat? Zda nevíš, že naposled nastane hořkost? Dokdy nebudeš lidu nařizovat od vrátit se od pro následování jejich bratrů? A Jóáv řekl: Jako že je Bůh živ, že kdybys nebyl promluvil, věru by pak lid byl od jitra upustil od pro následování navzájem. A Jóáv zatroubil na troubu a všechen lid se zastavil a již se za Isráélem nehnali a dále nebojovali. A Avnér a jeho muži šli stepí po celou onu noc a překročili Jordán a pro šli celý Bithrón a přišli do Machanájim. A Jóáv se od pro následování Avnéra od vrátil a shromáždil všechen lid, i chybělo ze služebníků Dávidových devatenáct mužů a Asáhél. A z Benjámína a z mužů Avnérových pobili služebníci Dávidovi tři sta a šedesát mužů; ti pomřeli. A Asáhéla zvedli a pohřbili ho v domě jeho otce, jenž byl v Béth-lechemu. A šli po celou noc, Jóáv a jeho muži, a svitlo jim v Chevrónu. A válka mezi domem Šáúlovým a mezi domem Dávidovým byla zdlouhavá; a Dávid se stával stále silnějším a dům Šáúlův, ti se stávali stále slabšími. A v Chevrónu se Dávidovi narodili synové; a jeho provorozeným byl Amnón od Achínóam jizreélské, a jeho druhý Kileáv od Avígajil, ženy Návála, Karmelího, a třetí Avšálóm, syn Maachy, dcery Talmaje, krále Gešúru, a čtvrtý Adónijjá, syn Chaggíth, a pátý Šefatjá, syn Avítál, a šestý Jithreám, od Egly, ženy Dávidovy. Tito se Dávidovi narodili v Chevrónu. A za trvání války mezi domem Šáúlovým a mezi domem Dávidovým se stalo, že si Avnér v domě Šáúlově počal dodávat odvahy. A Šáúl měl souložnici, jejíž jméno bylo Ricpá, dcera Ajjova, a Íšbóšeth k Avnérovi řekl: Proč jsi vešel k souložnici mého otce? A Avnér se pro slova Íšbóšethova velmi rozhněval a řekl: Zda jsem hlava psa, já, jenž dnes vzhledem k Júdovi prokazuji soucit s domem Šáúla, tvého otce, vůči jeho bratrům a vůči jeho přátelům a nevydal jsem tě v ruku Dávidovu, že na mně dnes vyhledáváš nepravost té ženy? Takto nechť Bůh Avnérovi činí a takto nechť mu přidává, že podle toho, co Hospodin přisáhl Dávidovi, tak že mu budu chtít učinit: Přenést kralování od domu Šáúlova a postavit nad Isráélem a nad Júdou od Dána po Beér-ševu trůn Dávidův! I nemohl již Avnérovi slovem odpovědět, neboť se ho bál. A Avnér k Dávidovi za sebe poslal posly se vzkazem: Komu patří země? Se vzkazem: Uzavři se mnou svou smlouvu, a hle, má ruka bude při tobě k obrácení všeho Isráéle k tobě. I řekl: Dobrá, já s tebou smlouvu chci uzavřít, jen jednu věc já od tebe žádám výrokem: Nebudeš mou tvář vidět, leč za svého přivedení Míchal, dcery Šáúlovy, před mou tvář při tvém příchodu k uvidění mé tváře. A k Íšbóšethovi, synu Šáúlovu, poslal Dávid posly se vzkazem: Vy dej mou ženu Míchal, již jsem si zasnoubil za sto předkožek Pelištím. Íšbóšeth tedy poslal a dal ji přivést z blízkosti muže, z blízkosti Paltíéla, syna Láíšova; a její muž šel s ní a při chůzi za ní plakal, až po Bachurím, a Avnér k němu řekl: Jdi, vrať se; i vrátil se. A nastal rozhovor Avnéra se staršími Isráélovými s výrokem: I dříve jste se projevili jako přející si Dávida za krále nad vámi; to nyní uskutečněte, neboť Hospodin k Dávidovi pronesl výrok: Skrze Dávida, mého nevolníka, vysvobodit můj lid, Isráéle, z ruky Pelištím a z ruky všech jejich nepřátel! A Avnér promluvil i v uši Benjámínovy a odebral se Avnér promluvit i v uši Dávidovy v Chevrónu o vše m, co bylo vhod Isráélovi a všemu domu Benjámínovu. Avnér tedy přišel k Dávidovi do Chevrón u a s ním dvacet mužů; a Dávid Avnérovi a mužům, kteří byli s ním, uspořádal hostinu. A Avnér k Dávidovi řekl: Nechť smím vstát a jít a shromažďovat k svému pánu, králi, všechen Isráél, a ť s tebou mohou uzavřít smlouvu, i budeš se moci ujmout kralování podle všeho, čeho bude žádostiva tvá duše. Dávid tedy Avnéra propustil, takže odešel v pokoji. A hle, Dávidovi služebníci a Jóáv přišel z vojenské výpravy a přinesli s sebou hojný lup; a Avnéra při Dávidovi v Chevrónu nebylo, neboť ho propustil, takže odešel v pokoji. Když tedy přišli, Jóáv a všechno vojsko, jež bylo s ním, podali Jóávovi zprávu výrokem: Avnér, syn Nérův, přišel ke králi; ten ho propustil, takže odešel v pokoji. I přišel Jóáv ke králi a řekl: Co jsi učinil? Hle, přišel k tobě Avnér - proč toto, že jsi ho propustil, takže si klidně odešel? Znáš Avnéra, syna Nérova, že tě přišel ošálit a zvědět tvé vycházení a tvé vstupování a zvědět vše, co ty činíš! A Jóáv z blízkosti Dávidovy vyšel a poslal za Avnérem posly, i přivedli ho od cisterny Sirá zpět; to Dávid nevěděl. A když se Avnér vrátil do Chevrón u, vzal ho Jóáv stranou doprostřed brány k promluvení s ním v klidu a tam ho ranil v břicho, takže umřel - za krev Asáhéla, jeho bratra. To když Dávid potom zvěděl, řekl: Navždy bez viny jsem já i mé království před Hospodinem stran krve Avnéra, syna Nérova; nechť padá na hlavu Jóávovu a na všechen dům jeho otce a nechť z domu Jóávova není vytínán mající výtok a ni postižený malomocenstvím a ni uchopující vřeteno a ni padlý mečem a ni mající nedostatek chleba. Tak Jóáv a Avíšaj, jeho bratr, na Avnérovi spáchali vraždu, protože v Giveónu v bitvě usmrtil jejich bratra Asáhéla. A Dávid k Jóávovi a ke všemu lidu, jenž byl s ním, řekl: Roztrhněte svá roucha a opásejte se pytlovinou a truchlete před Avnérem. A král Dávid šel za márami; a pohřbili Avnéra v Chevrónu. A král u hrobu Avnérova pozvedl svůj hlas a rozplakal se, i všechen lid se rozplakal a král o Avnérovi zapěl žalozpěv slovy: Zda měl Avnér umřít jako umírá bezbožný? Tvé ruce ne byly spoutány, aniž byly tvé nohy stěsnány mosaznými okovy; padl jsi jako se padá před tváří nespravedlivých lidí. A všechen lid se nad ním znovu rozplakal. A když všechen lid přišel pohnout Dávida jíst chléb, ještě za dne, přisáhl Dávid výrokem: Takto nechť mi Bůh činí a takto nechť přidává, jestliže před zajitím slunce budu okoušet chleba nebo vůbec čehokoli. Toho si povšimli, všechen lid, i bylo jim to vhod, jako vše, co král činil, bylo všemu lidu vhod. A v onen den poznali, všechen lid, totiž všechen Isráél, že usmrcení Avnéra, syna Nérova, nenastalo od krále. A král k svým služebníkům řekl: Zda nevíte, že tohoto dne padl v Isráélovi vojevůdce a velikán? A já jsem dnes sláb, a č pomazán za král e, a tito muži, synové Cerújini, jsou mi příliš nepoddajní; kéž Hospodin působícímu zlo odplácí podle jeho zla. A když Šáúlův syn uslyšel, že Avnér v Chevrónu umřel, ochably jeho ruce a všechen Isráél, ti byli otřeseni. A u syn a Šáúlova se vyskytli dva muži, velitelé vojenských oddílů, jméno jednoho Baaná a jméno druhého Récháv, synové Rimmóna, Beéróthího, ze synů Benjámínových, neboť i Beéróth se počítalo k Benjámínovi, a Beéróthím utekli do Gittaím a jsou tam jako cizinci až po tento den. A Jehónáthán, syn Šáúlův, měl syna, postiženého na nohou; byl při dojití zprávy o Šáúlovi a Jehónáthánovi z Jizreéle ve věku pěti let a jeho chůva ho sebrala a dala se na útěk, a v jejím chvatu při útěku se stalo, že upadl a zchroml; a jeho jméno bylo Mefívóšeth. A synové Rimmóna, Beéróthího, Récháv a Baaná, se odebrali a vešli za horka dne do domu Íšbóšethova, když on ležel ležením o polednách; a oni vešli až doprostřed domu, jako by přinášeli pšenici, a ranili ho do břicha a Récháv a Baaná, jeho bratr, vyvázli - a no, vešli v dům, když on ležel na svém loži ve své ložnici, a ranili ho a usmrtili ho a odňali jeho hlavu, a vzali jeho hlavu a šli po celou noc cestou stepí a zanesli hlavu Íšbóšethovu k Dávidovi do Chevrón u a řekli ke králi: Hle, hlava Íšbóšetha, syna Šáúla, tvého nepřítele, jenž usiloval o tvé žití, a Hospodin dal tohoto dne mému pánu, králi, pomstu na Šáúlovi a na jeho semeni. A Dávid Réchávovi a Baanovi, jeho bratru, synům Rimmóna, Beéróthího, odpověděl a řekl jim: Jako že je živ Hospodin, jenž vykoupil mou duši ze vší tísně: Že když ten, kdo mi podával zprávu výrokem: Hle, Šáúl je mrtev, byl ve svých očích jakoby nositelem dobré zvěsti, chopil jsem se ho a zabil jsem ho v Ciklagu - to abych mu dal poselné, čím spíše, když zlovolní muži zabili muže spravedlivého v jeho domě na jeho lůžku! Zda tedy nyní nemám vyhledat jeho krev z vaší ruky a odklidit vás ze země? Rozkázal tedy Dávid svým sluhům, i zabili je a osekali jejich ruce a jejich nohy a pověsili je u rybníka v Chevrónu; a hlavu Íšbóšethovu vzali a pohřbili v hrobě Avnérově v Chevrónu. A všechny kmeny Isráélovy přišly k Dávidovi do Chevrónu; i pronesli výrok: Hle, my - my jsme tvá kost a tvé maso; i dříve, za kralování Šáúlova nad námi, jsi ty byl vyvádějícím a uvádějícím Isráéle a Hospodin ti řekl: Ty budeš pást můj lid, Isráéle; budeš tedy ty panovníkem nad Isráélem. A všichni starší Isráélovi přišli ke králi do Chevrónu a král Dávid vzhledem k nim v Chevrónu před tváří Hospodinovou uzavřel smlouvu, i pomazali Dávida za krále nad Isráélem. Dávid byl při započetí svého kralování ve věku třiceti let. Kraloval čtyřicet let; v Chevrónu kraloval nad Júdou sedm let a šest měsíců a v Jerúsalémě kraloval třicet a tři léta nade vším Isráélem a Júdou. I odešel král a jeho muži do Jerúsalém a na Jevúsího, obyvatele té země; i pronesl i k Dávidovi výrok: Nebudeš moci sem vjít, nýbrž tě slepí a chromí odrazí s výrokem: Dávid sem nesmí vjít. Dávid však dobyl pevnosti Cijjónu; to je město Dávidovo; a v onen den Dávid řekl: Kdokoli chce pobít Jevúsího, musí u vodního příkopu i porazit i chromé a slepé, nenávidící duši Dávidovu. Proto říkají: Slepý a chromý nesmí vjít do domu. A Dávid se v té pevnosti usídlil a dal jí název město Dávidovo; to se Dávid jal vybudovávat, od Milló a dovnitř. A Dávid se stával stále větším a Hospodin, Bůh zástupů, byl s ním. A Chírám, král Córu, poslal k Dávidovi posly a dříví cedrů a opracovávače dřeva a opracovávače kamene zdí; ti zbudovali Dávidovi dům. A Dávid poznal, že ho Hospodin potvrdil za krále nad Isráélem a že jeho království povznesl v zájmu svého lidu, Isráéle. A Dávid po svém příchodu z Chevrónu ještě pojal souložnice a manželky z Jerúsaléma a ještě se Dávidovi narodili synové a dcery, a toto jsou jména narozených mu v Jerúsalémě: Šammúa a Šóváv a Náthán a Šalomoun a Jivchár a Elíšúa a Nefeg a Jáfía a Elíšámá a Eládá a Elífelet. A Pelištím uslyšeli, že Dávida pomazali za krále nad Isráélem; i vystoupili Pelištím Dávida hledat; to když Dávid uslyšel, sestoupil na nedobytné místo; a Pelištím přitáhli a rozložili se v údolí Refáím. A Dávid se s otázkou obrátil na Hospodina výrokem: Zda mám vystoupit na Pelištím? Zda je chceš vy dat v mou ruku? A Hospodin k Dávidovi řekl: Vystup, neboť jistotně chci Pelištím v tvou ruku vy dat. Dávid tedy přitáhl do Baal-perácím a tam je Dávid pobil a řekl: Hospodin před mou tváří protrhl mé nepřátele jako protržením vod. Proto jméno onoho místa nazval Baal-perácím. A zanechali tam své modly a Dávid a jeho muži je odnesli. A Pelištím ještě znovu vystoupili a v údolí Refáím se rozložili a Dávid se s otázkou obrátil na Hospodina; ten řekl: Nesmíš vystupovat; obejdi jim do zad, a ť k nim přijdeš ze strany naproti balzámovníkům; a při tvém uslyšení zvuku kráčení v korunách balzámovníků se bude dít, že tehdy budeš rychle jednat, neboť tehdy bude Hospodin před tvou tváří vycházet k udeření na tábor Pelištím. A Dávid tak učinil, podle toho, co mu Hospodin rozkázal, a pobil Pelištím od Geva až po tvůj vstup do Gezeru. A Dávid ještě shromáždil všechny vybrané v Isráélovi, třicet tisíc, a povstal a odešel Dávid a všechen lid, jenž byl s ním, směrem na Baalé Júdy vyzvednout odtamtud Boží skříňku, jež je nazvána jménem - jménem Hospodina zástupů, sídlícího na ní mezi kerúby. I naložili Boží skříňku do nového vozu a odvezli ji z domu Avínádávova, jenž byl na výšině, a Uzzá a Achjó, synové Avínádávovi, vedli ten nový vůz (jímž ji z domu Avínádávova, jenž byl na výšině, odvezli ), s Boží skříňkou, a Achjó šel před skříňkou a Dávid a všechen dům Isráélův před tváří Hospodinovou hráli na všemožné nástroje ze dřeva cypřišů, totiž na lyry a na varyta a na tamburíny a na chřestítka a na činely. A když přišli až po mlat Náchónův, sáhl Uzzá na Boží skříňku a zachytil ji, neboť skotu povolili; i vzplál proti Uzzovi Hospodinův hněv a Bůh ho za to pochybení skolil, takže tam při Boží skříňce umřel; i Dávid se rozhněval, když Hospodin při Uzzovi způsobil trhlinu, a onomu místu se až po tento den dává název Perec-Uzzá. A v onen den se Dávid Hospodina ulekl a řekl: Jak má skříňka Hospodinova vejít ke mně? Znechtělo se tedy Dávidovi odstěhovat skříňku Hospodinovu k sobě do města Dávidova, i uložil ji Dávid stranou v dům Óvéd-Edóma, Gittího; a skříňka Hospodinova zůstala v domě Óvéd-Edóma, Gittího, po tři měsíce a Hospodin Óvéd-Edómovi a všemu jeho domu požehnal. A králi Dávidovi byla podána zpráva výrokem: Hospodin příčinou Boží skříňky požehnal domu Óvéd-Edómovu a všemu, co mu patří. I odebral se Dávid a s radostí Boží skříňku vynesl z domu Óvéd-Edómova v město Dávidovo. A když nosiči skříňky Hospodinovy pokročili šesti kroky, stalo se, že obětoval hovězí dobytče a vykrmený kus dobytka. A Dávid vší silou před tváří Hospodinovou tančil; a byl Dávid ovinut přehozem z plátna. I vynášeli, Dávid a všechen dům Isráélův, skříňku Hospodinovu s jásotem a za zvuku trouby. A když skříňka Hospodinova vcházela v město Dávidovo, stalo se, že Míchal, dcera Šáúlova, pohleděla dolů oknem a uviděla krále Dávida hbitě se před tváří Hospodinovou pohybujícího a tančícího, i pohrdla jím ve svém srdci. I vnesli skříňku Hospodinovu a postavili ji na její místo v střed stanu, jejž pro ni Dávid rozložil, a Dávid před tváří Hospodinovou vznášel oběti vzestupné a pokojných hodů. A když Dávid skončil s vznášením obětí vzestupných a pokojných hodů, požehnal lidu ve jménu Hospodina zástupů a všemu lidu, všemu množství Isráélovu, totiž od muže a ž po ženu, každému přidělil jednu placku chleba a jeden pěkný kus a jeden hroznový koláč. A všechen lid odešel, každý k svému domu. A když se Dávid vrátil požehnat svému domu, vyšla Dávidovi vstříc Míchal, dcera Šáúlova, a řekla: Jak se dnes oslavil král Isráélův, když se dnes odhalil očím služebnic svých nevolníků, jako se nestydatě odhaluje jeden z lehkomyslných! A Dávid k Míchal řekl: Před tváří Hospodina, jenž nad tvého otce a nad všechen jeho dům našel zálibu ve mně ku přikázání mne za panovníka nad lidem Hospodinovým, nad Isráélem, - a no, před tváří Hospodinovou jsem se jal hrát; a jestliže budu ještě nad toto zlehčen a stanu se nízkým ve svých očích, budu u těch služebnic, o nichž ses zmínila, u nich budu oslaven. A Míchal, dceři Šáúlově, až po den její smrti se jí ne do stalo plodu. A když se král usídlil ve svém domě a Hospodin mu se všech stran dal klid od všech jeho nepřátel, stalo se, že král řekl k Náthánovi, proroku: Nuže, viz: Já bydlím v domě z cedrů a Boží skříňka bydlí vprostřed koberců. A Náthán ke králi řekl: Cokoli je v tvém srdci, jdi, učiň, neboť Hospodin je s tebou. A v oné noci se stalo, že se k Náthánovi do stalo slovo Hospodinovo výrokem: Jdi a řekni k mému nevolníku, k Dávidovi: Takto řekl Hospodin: Zda mi ty chceš budovat dům k mému bydlení? Vždyť jsem za dobu ode dne mého vyvedení dětí Isráélových z Egypta a ž po tento den v domě nebydlel, nýbrž jsem byl putovníkem ve stanu co v obydlí; zda jsem kdekoli, kde jsem mezi všemi dětmi Isráélovými chodíval, jeden z kmenů Isráélových, jemuž jsem rozkázal pást můj lid, Isráéle, vůbec kdy oslovil výrokem: Proč jste mi nezbudovali dům z cedrů? Nyní však musíš mému nevolníku, Dávidovi, takto říci: Takto řekl Hospodin zástupů: Já jsem tě vzal od ovčince, od následování drobného dobytka, aby ses stal panovníkem nad mým lidem, nad Isráélem, a byl jsem s tebou všude, kam jsi šel, a všechny tvé nepřátele jsem před tvou tváří vyťal, a zjednám ti veliké jméno, jako jméno velikánů, kteří jsou na zemi. A svému lidu, Isráélovi, chci ustanovit místo a zasadit jej, takže se usadí na svém, aniž ještě bude znepokojován, aniž jej nespravedliví budou nadále utiskovat jako prve a za dobu ode dne, kdy jsem nad svým lidem, Isráélem, přikázal soudce; a tobě jsem dal klid ode všech tvých nepřátel. A tobě Hospodin oznamuje, že dům bude zřizovat Hospodin tobě. Až budou plny tvé dni a budeš muset ulehnout se svými otci, pak chci po tobě vzbudit tvé símě, jež bude vycházet z tvých útrob, a upevnit jeho kralování; on bude mému jménu budovat dům, i chci trůn jeho kralování navždy pevným učinit. Já mu budu otcem a on mi bude synem, jehož při jeho páchání nepravosti sice budu trestat holí lidí a ranami dětí člověka, a le má laskavost se od něho nebude odvracet, jako jsem ji odvrátil od Šáúla, jehož jsem z přítomnosti tvé tváře odstranil, a tvůj dům a tvé kralování bude učiněno navždy stálým před tvou tváří; navždy bude pevný tvůj trůn. Podle všech těchto slov a podle všeho tohoto vidění, tak promluvil Náthán k Dávidovi. A král Dávid vstoupil a usedl před tváří Hospodinovou a řekl: Kdo jsem já, Pane, Hospodine, a čím je můj dům, že jsi mě přivedl až sem? A toto ještě je malé v tvých očích, Pane, Hospodine, takže jsi promluvil i stran domu svého nevolníka vzhledem k daleké budoucnosti - je snad toto způsob člověka, Pane, Hospodine? Co tedy má Dávid ještě nadále k tobě mluvit? Vždyť ty, Pane, Hospodine, svého nevolníka znáš! V důsledku svého slova a podle svého srdce jsi učinil všechnu tuto velikost, abys uvědomil svého nevolníka; proto jsi veliký, Hospodine, Bože, a podle všeho, co jsme svýma ušima uslyšeli, není tobě podobného a není Boha mimo tebe. A kdo je jako tvůj lid, jako Isráél, jediný národ na zemi, jejž si Bůh při šel vykoupit za lid a založit si věhlas a učinit pro ně věci veliké a hrozné, pro tvou zem, s národy a jejich bohy před tváří tvého lidu, jejž sis vykoupil z Egypta? A no, určil sis svůj lid, Isráéle, sobě za lid navždy a ty, Hospodine, ses jim stal Bohem. Nuže tedy, Hospodine, Bože, navždy potvrď slovo, jež jsi vyslovil o svém nevolníku a o jeho domě, a učiň podle toho, co jsi vyslovil, a nechť se navždy velikým stává tvé jméno, výrokem: Hospodin zástupů je Bohem nad Isráélem, a nechť dům tvého nevolníka Dávida je upevněn před tvou tváří, neboť ty, Hospodine zástupů, Bože Isráélův, jsi vyrozuměl svého nevolníka výrokem: Dům budu budovat tobě; proto tvůj nevolník nabyl svého úmyslu modlit se k tobě touto modlitbou. Nuže tedy, Pane, Hospodine, ty jsi ON, Bůh, a tvá slova jsou pravda, a vyslovil jsi k svému nevolníku tuto dobrotu; nyní se tedy uvol a požehnej domu svého nevolníka, aby byl navždy před tvou tváří, neboť ty, Pane, Hospodine, jsi promluvil, kéž tedy je dům tvého nevolníka navždy požehnán tvým požehnáním. A potom se stalo, že Dávid pobil Pelištím a pokořil je, i vzal Dávid z ruky Pelištím vládu nad hlavním městem; a pobil Móáva a odměřil je provazem, dav je položit na zem, i odměřil dva provazy k usmrcení a celý provaz k ponechání naživu. A Móáv ci se Dávidovi stal i nevolníky, přinášejícími dary. A Dávid porazil Hadad-ezera, syna Rechóvova, krále Cóvy, na jeho tažení k opětnému získání své moci u řeky; a Dávid od něho zajal tisíc a sedm set jezdců na koních a dvacet tisíc mužů pěších, a Dávid ochromil všechny potahy, a le sto potahů od něho pozůstavil. A když na pomoc Hadad-ezerovi, králi Cóvy, přišel Arám Damašku, pobil Dávid z Aráma dvacet a dva tisíce mužů; a Dávid v Arámu Damašku umístil posádky a Arám ci se Dávidovi stal i nevolníky, přinášejícími dary; a Hospodin Dávida ochraňoval všude, kam chodil. A Dávid pobral štíty ze zlata, jež byly na služebnících Hadad-ezerových, a dopravil je do Jerúsalém a; a z Betachu a z Béróthaje, měst Hadad-ezerových, vzal král Dávid veliké množství mosazi. A když Tóí, král Chamáthu, uslyšel, že Dávid pobil všechnu vojenskou moc Hadad-ezerovu, poslal Tóí ke králi Dávidovi Jórama, svého syna, položit mu otázku, zda se má dobře, a pozdravit ho, za to, že se jal bojovat proti Hadad-ezerovi a porazil ho, neboť Hadad-ezer s Tóím stále válčil; a v jeho ruku se do stala náčiní ze stříbra a náčiní ze zlata a náčiní z mosazi; i to král Dávid posvětil Hospodinu se stříbrem a zlatem, jež posvětil ode všech národů, jež podmanil: Od Aráma a od Móáva a od dětí Ammónových a od Pelištím a od Amáléka a z lupu od Hadad-ezera, syna Rechóvova, krále Cóvy. A Dávid si zjednal věhlas při svém návratu od svého pobití Aráma v průrvě soli - osmnáct tisíc. A v Edómu umístil posádky, v celém Edómu posádky umístil, a všichni Edóm ci se Dávidovi stal i nevolníky, a Hospodin Dávida ochraňoval všude, kam chodil. Dávid se tedy ujal kralování nade vším Isráélem, i stal se Dávid vykonavatelem soudu a spravedlnosti pro všechen svůj lid. A nad vojskem byl Jóáv, syn Cerújin, a zapisovatelem Jehóšáfát, syn Achílúdův, a kněžími Cádók, syn Achítúvův, a Achímelech, syn Evjáthárův, a kancléřem Serájá a nad Keréthí mi a Peléthí mi byl Benájáhú, syn Jehójádův, a Dávidovi synové se stali ministry. A Dávid řekl: Zdalipak ještě někdo je, jenž pozůstal domu Šáúlovu, a ť mohu při něm uskutečnit milosrdenství, pro Jehónáthána? I patřil domu Šáúlovu služebník, jehož jméno bylo Cívá; i povolali ho k Dávidovi; a král k němu řekl: Zda jsi ty Cívá? I řekl: Tvůj nevolník. A král řekl: Zda již není nikoho patřícího domu Šáúlovu, a by ch při něm mohl uskutečnit Boží milosrdenství? A Cívá ke králi řekl: Ještě je syn Jehónáthánův, postižený na nohou. A král mu řekl: Kde je on? A Cívá ke králi řekl: Hle, on je v domě Máchíra, syna Ammíélova, v Ló-déváru. Král Dávid tedy poslal a dal ho z domu Máchíra, syna Ammíélova, z Ló-déváru přivést a Mefívóšeth, syn Jehónáthána, syna Šáúlova, vstoupil k Dávidovi a padl na svou tvář a poklonil se mu; a Dávid řekl: Mefívóšethe! I řekl: Hle, tvůj nevolník. A Dávid mu řekl: Nechť se nebojíš, neboť při tobě vpravdě chci uskutečnit milosrdenství, pro Jehónáthána, tvého otce, a vrátit ti všechny polnosti Šáúla, tvého otce, a ty budeš ustavičně jídat chléb u mého stolu. I poklonil se a řekl: Čím je tvůj nevolník, že ses obrátil k mrtvému psu, takovému jako já? I zavolal král na Cívu, Šáúlova sluhu, a řekl k němu: Vše, co patřilo Šáúlovi a všemu jeho domu, jsem dal synu tvého pána; budeš mu tedy obdělávat půdu, ty a tvůj dům a tvoji nevolníci, a budeš svážet, a ť syn tvého pána má chléb a může jej jíst; a le Mefívóšeth, syn tvého pána, bude ustavičně jídat chléb u mého stolu. A Cívá měl patnáct synů a dvacet nevolníků; i řekl Cívá ke králi: Podle všeho, co můj pán, král, svému nevolníku rozkázal, tak bude tvůj nevolník činit, a č Mefívóšeth by i u mého stolu mohl jídat jako jeden ze synů králových. A Mefívóšeth měl malého syna, jehož jméno bylo Míchá; a všichni obývající dům Cívův byli Mefívóšethovi nevolníky, a Mefívóšeth bydlel v Jerúsalémě, neboť on ustavičně jídal u králova stolu; a on byl na obě své nohy chromý. A potom se stalo, že umřel král dětí Ammónových a místo něho se ujal kralování Chánún, jeho syn. A Dávid si řekl: Měl bych projevit soucit s Chánúnem, synem Náchášovým, jako projevil jeho otec soucit se mnou. Vzkázal tedy Dávid k jeho útěše stran jeho otce skrze své služebníky; když však služebníci Dávidovi přišli v zem dětí Ammónových, řekli hodnostáři dětí Ammónových k Chánúnovi, svému pánu: Zda je Dávid v tvých očích ctitelem tvého otce, že ti poslal těšitele? Zda k tobě Dávid své služebníky neposlal s cílem vyšetřit město a k jeho proslídění a k jeho podvrácení? Chánún tedy Dávidovy služebníky vzal a oholil polovici brady každého z nich a v polovici odstříhal jejich roucha až po jejich zadky a propustil je. To oznámili Dávidovi, i poslal jim vstříc, neboť ti muži byli velmi zhanobeni, a vzkázal král: Zůstaňte v Jeríchu, pokud vaše brady budou zarůstat; pak se vrátíte. A synové Ammónovi shledali, že u Dávida upadli v ošklivost; poslali tedy synové Ammónovi a najali Aráma Béth-Rechóvu a Aráma Cóvy, dvacet tisíc pěších, a krále Maachy, tisíc mužů, a Íštóva, dvanáct tisíc mužů. To když Dávid uslyšel, poslal Jóáva a všechno vojsko hrdinů; a synové Ammónovi vytáhli a seřadili se k boj i u vchod u do brány, a Arám Cóvy a Rechóva a Íštóv a Maachá byli o samotě v poli. A když Jóáv shledal, že se bitevní čára k němu do stala zpředu i zezadu, vybral ze všech vybraných v Isráélovi, jež seřadil vstříc Arámovi, a ostatek lidu dal pod velení Avíšaje, svého bratra, a seřadil vstříc synům Ammónovým a řekl: Bude-li Arám silnější než já, pak mi budeš pomocí, a budou-li synové Ammónovi silnější než ty, pak půjdu pomoci tobě. Buď silný a dodejme si odvahy v prospěch našeho lidu a v prospěch měst našeho Boha, a Hospodin nechť činí, co bude dobré v jeho očích. I přikročil Jóáv a lid, jenž byl s ním, k boji proti Arámovi; ten před jeho tváří prchl, a když uviděli synové Ammónovi, že prchl Arám, prchli před tváří Avíšajovou a vešli v město, a Jóáv se od synů Ammónových od vrátil a vešel v Jerúsalém. A když Arám shledal, že je před tváří Isráélovou poražen, shromáždili se spolu a Hadar-ezer poslal a dal vyvést Aráma, jenž byl z druhé strany Řeky, i přišli v Chélám a před jejich tváří Šóvach, velitel vojska Hadar-ezerova. To když bylo oznámeno Dávidovi, shromáždil všechen Isráél a přešel Jordán a přišel do Chélámu, a Arám, ti se vstříc Dávidovi seřadili a jali se s ním bojovat; a Arám před tváří Isráélovou prchl a Dávid z Aráma zabil sedm set jezdců na vozech a čtyřicet tisíc jezdců na koních, a Šóvacha, velitele vojska, skolil, takže tam umřel. A když všichni králové, služebníci Hadar-ezerovi, shledali, že jsou před tváří Isráélovou poraženi, uzavřeli s Isráélem mír a jali se jim sloužit, a Arám, ti se báli synům Ammónovým ještě pomáhat. A při návratu roku od času vyjití poslů se stalo, že Dávid poslal Jóáva a s ním všechny své služebníky a všechen Isráél, a by pohubili syny Ammónovy a zahájili proti Rabbě obléhání, a le Dávid zůstával v Jerúsalémě. A za času večera se stalo, že Dávid vstal ze svého lůžka a prošel se po střeše domu králova, a z té střechy uviděl koupající se ženu, a ta žena byla vzhledem velmi hezká. I poslal Dávid a dal se na tu ženu přeptat, i řekl i: Zda toto ne ní Bath-ševa, dcera Elíámova, žena Úrijji, Chittího? A Dávid poslal posly a dal ji přivést, i vešla k němu a ulehl s ní; a ona se byla očistila od své nečistoty. A vrátila se do svého domu; a otěhotněla ta žena, i poslala a dala Dávidovi podat zprávu a říci: Já jsem těhotná. A Dávid vzkázal Jóávovi: Pošli Úrijju, Chittího, ke mně. Jóáv tedy Úrijju, Chittího, k Dávidovi poslal a Úrijjá k Dávidovi přišel a Dávid se otázal, zda se má dobře Jóáv a zda se má dobře lid a zda dobře pokračuje válka; a řekl Dávid Úrijjovi: Sestup k svému domu a umyj své nohy. I vyšel Úrijjá z domu králova, a za ním vyšel králův dar. A le Úrijjá ulehl u vchod u domu králova se všemi nevolníky svého pána a do svého domu nesestoupil; to Dávidovi oznámili výrokem: Úrijjá nesestoupil do svého domu. A Dávid k Úrijjovi řekl: Zda jsi ty nepřišel z cesty? Proč jsi nesestoupil do svého domu? A Úrijjá řekl k Dávidovi: Skříňka a Júdá a Isráél zůstávají v boudách, a můj pán Jóáv a služebníci mého pána táboří na tváři pole, a já půjdu do svého domu jíst a pít a uléhat se svou ženou? Při tvém životě a životě tvé duše - budu-li činit tuto věc! A Dávid k Úrijjovi řekl: Zůstaň zde i dnes a zítra tě chci propustit. Úrijjá tedy v onen den a nazítří v Jerúsalémě zůstal a Dávid ho pozval, a by před jeho tváří pojedl a popil, i opojil ho, a le navečer vyšel ulehnout na své lůžko s nevolníky svého pána a do svého domu nesestoupil. A za jitra se stalo, že Dávid napsal Jóávovi dopis, jejž poslal skrze Úrijju; a v tom dopise napsal výrok: Uveďte Úrijju tváří v tvář nejprudšího boje a zpoza něho ustupte zpět, a ť je skolen a umře. A když Jóáv vykonal průzkum stran města, stalo se, že dal Úrijju na místo, kde věděl, že tam budou zdatní muži; a muži města vytáhli a jali se s Jóávem bojovat, i padl nejeden z lidu, z Dávidových služebníků, a umřel i Úrijjá, Chittí. A Jóáv poslal a dal Dávidovi oznámit vše týkající se bitvy a poslovi rozkázal výrokem: Až skončíš řeč ke králi o vše m, co se týká bitvy, pak se stane, bude-li kypět královo popuzení, takže ti řekne: Proč jste se při bojování přiblížili k městu? Zda jste nevěděli, že budou ze zdi střílet? Kdo skolil Avímelecha, syna Jerubbešethova? Zda na něho žena ze zdi nehodila svrchní žernov, takže umřel, v Tévéci? Nač jste se ke zdi přiblížili? - že budeš muset říci: Umřel i tvůj nevolník Úrijjá, Chittí. Posel se tedy odebral a přišel a oznámil Dávidovi vše, s čím ho Jóáv poslal; řekl tedy posel k Dávidovi: Protože ti muži nad námi převládli, když proti nám vytáhli do pole, tu jsme se na ně do stali až po vchod do brány, i jali se ze zdi po tvých nevolnících střílet střelci, takže někteří z nevolníků králových umřeli, a umřel i tvůj nevolník Úrijjá, Chittí. A král k tomu poslovi řekl: Takto musíš říci k Jóávovi: Nechť s touto věcí není zle v tvých očích, vždyť meč požírá jak tohoto tak i tohoto; vystupňuj svůj boj proti tomu městu a zboř je - tak ho povzbuď. A Úrijjova žena uslyšela, že Úrijjá, její muž, umřel, i jala se nad svým manželem naříkat; a když smutek přešel, poslal Dávid a přibral ji do svého domu a stala se mu ženou a porodila mu syna. A le ta věc, již Dávid provedl, byla v očích Hospodinových zlá. I poslal Hospodin k Dávidovi Náthána; ten k němu přišel a řekl mu: V jednom městě byli dva muži, jeden bohatý a jeden chudý; bohatému se do stalo velmi mnohého drobného dobytka a skotu, a chudý neměl nic než jednu malou ovečku, již koupil; a živil ji, i vyrostla u něho a u jeho dětí spolu, žrala z jeho skyvy a pila z jeho číše a léhala v jeho náruči a stala se mu jako by dcerou. A k tomu bohatému muži přišla návštěva, i bylo mu líto vzít ze svého drobného dobytka a ze svého skotu k připravení pro pocestného toho, jenž k němu přišel; vzal tedy ovečku toho chudého muže a připravil ji pro muže toho, jenž k němu přišel. Velmi tedy vzplál proti tomu muži Dávidův hněv, i řekl k Náthánovi: Jako že je živ Hospodin, že ten muž, jenž toto provedl, je hoden smrti, a tu ovečku musí čtyřnásobně nahradit za to, že provedl tuto věc, a protože se neslitoval! A Náthán k Dávidovi řekl: Ten muž jsi ty! Takto řekl Hospodin, Bůh Isráélův: Já jsem tě pomazal za krále nad Isráélem a já jsem tě vyprostil z ruky Šáúlovy a dal jsem ti dům tvého pána a ženy tvého pána v tvou náruč a dal jsem ti dům Isráélův a Júdův, a bylo -li by to málo, pak bych ti mohl přidat věci jako tyto a jako tyto. Proč si s znevážil slovo Hospodinovo k učinění toho, co je v jeho očích zlé? Úrijju, Chittího, jsi skolil mečem - a no, jeho ženu sis vzal za ženu a jeho jsi zabil mečem synů Ammónových! Nyní se tedy meč nikdy nebude odvracet od tvého domu, za to, že si s mě znevážil a vzal jsi ženu Úrijji, Chittího, k tomu, aby se stala ženou tobě. Takto řekl Hospodin: Hle, já, chystám se proti tobě vzbudit neštěstí z tvého domu - a no, tvé ženy budu před tvýma očima brát a dávat tvému bližnímu, a ť s tvými ženami uléhá před očima tohoto slunce; jestliže jsi to ty provedl v skrytu, pak já tuto věc budu provádět tváří v tvář všemu Isráélovi a tváří v tvář slunci. A Dávid řekl k Náthánovi: Zhřešil jsem vůči Hospodinu. A Náthán k Dávidovi řekl: Hospodin ovšem tvůj hřích přenesl, nebudeš muset umřít, jen, protože jsi touto věcí zajisté nepřátele Hospodinovy podnítil k rouhání, právě ten syn, ten, jenž se ti narodil, jistotně bude muset umřít. I odešel Náthán do svého domu; a Hospodin ranil dítko, jež žena Úrijjova porodila Dávidovi, takže těžce onemocnělo. Dávid se tedy pro toho hocha jal vyhledávat Boha a jal se Dávid přísně postit, i vešel a přenocoval tak, že ulehl na zem, a postavili se nad ním starší jeho domu k pozvednutí ho se země, ale nechtěl, aniž s nimi požil chleba. A v sedmý den se stalo, že dítko umřelo, a le nevolníci Dávidovi se báli oznámit mu, že dítko umřelo, neboť si řekli: Hle, promluvili-li jsme k němu za života dítka, nenaslouchal na náš hlas; jak mu tedy máme říci: Dítko umřelo? Pak provede něco zlé ho. Dávid však zpozoroval, že si jeho nevolníci šeptají, i vyrozuměl Dávid, že dítko umřelo; řekl tedy Dávid k svým nevolníkům: Zda umřelo dítko? I řekli: Umřelo. Povstal tedy Dávid se země a umyl se a pomazal se a vyměnil své šatstvo a vstoupil v dům Hospodinův a poklonil se, a vstoupil do svého domu a požádal, a by mu předložili chléb, a pojedl. A jeho nevolníci k němu řekli: Co znamená tato věc, již jsi učinil? Pro živé dítko ses postil a plakal jsi, jak mile však dítko umřelo, vstal jsi a pojedl jsi chleba. I řekl: Dokud dítko bylo živo, postil jsem se a plakal jsem, neboť jsem si řekl: Kdo ví? Bude mi Hospodin milostiv a zůstane dítko naživu? Nyní však umřelo - nač toto? Budu se já postit? Zda je mohu ještě přivést zpět? Já jdu k němu, a le ono se ke mně nebude vracet. A Dávid potěšil Bath-ševu, svou ženu, a vešel k ní a ulehl s ní, a porodila syna a jeho jméno nazval Šalomoun; a Hospodin ho miloval a vzkázal skrze Náthána, proroka, a by nazval jeho jméno Jedídjá, pro Hospodina. A Jóáv bojoval proti Rabbě dětí Ammónových a dobyl královského města a k Dávidovi poslal Jóáv posly a vzkázal: Bojoval jsem proti Rabbě; také jsem dobyl města vod, nyní tedy seber ostatek lidu a polož se proti městu a dobuď ho, ne abych ho dobyl já, a by nad ním bylo vyjmenováno mé jméno. Dávid tedy sebral všechen lid a při táhl k Rabbě a jal se proti ní bojovat a dobyl jí, a vzal korunu jejich krále z jeho hlavy, jejíž váha byla kikkár zlata, s drahými kameny, i do stala se na hlavu Dávidovu; a vynesl lup z města, veliké množství. A lid, jenž v něm byl, vyvedl a určil k pilám a k branám ze železa a k sekerám ze železa a převedl je k cihelnám; a tak činil všem městům dětí Ammónových. I vrátil se Dávid a všechen lid v Jerúsalém. A potom se stalo, že, ježto Avšálóm, syn Dávidův, měl krásnou sestru, jejíž jméno bylo Támár, zamiloval si ji Amnón, syn Dávidův, a příčinou Támáry, jeho sestry, bylo Amnónovi až k onemocnění úzko, neboť ona byla panna a Amnón si byl vědom, že je nesnadno cokoli jí učinit. A Amnón měl přítele, jehož jméno bylo Jónádáv, syn Šimey, bratra Dávidova; a Jónádáv byl velmi chytrý člověk, i řekl mu: Proč jsi ty, synu králův, jitro za jitrem tak sešlý? Zda mi nechceš povědět? A Amnón mu řekl: Já miluji Támár, sestru Avšálóma, mého bratra. A Jónádáv mu řekl: Ulehni na své lůžko a dělej se nemocným, a až se tvůj otec přijde na tebe podívat, řekni k němu: Nechť, prosím, smí přijít Támár, má sestra, a podat mi pokrm; a ť to jídlo připraví před mýma očima, abych viděl, a budu jíst z její ruky. Amnón tedy ulehl a jal se dělat nemocným, a když se na něho král přišel podívat, řekl Amnón ke králi: Nechť, prosím, smí přijít Támár, má sestra, a uplácat před mýma očima dvě placky, jež budu požívat z její ruky. I poslal Dávid domů k Támáře vzkaz: Jdi, prosím, v dům Amnóna, svého bratra, a připrav mu jídlo. Támár tedy odešla v dům Amnóna, svého bratra, a on ležel; i vzala těsto, to zamísila a před jeho očima uplácala a upekla placky, a vzala pánev, již vyprázdnila před jeho tvář, a le Amnón odmítl jíst a řekl: Vyveďte z mé přítomnosti všechny lidi! A když všechny lidi z jeho přítomnosti vyvedli, řekl Amnón k Támáře: Přines to jídlo do ložnice, a ť je mohu požít z tvé ruky. A Támár ty placky, jež připravila, vzala a zanesla Amnónovi, svému bratru, do ložnice; a když mu je přisunula k jedení, chytil ji a řekl jí: Pojď, ulehni se mnou, má sestro. I řekla mu: Ne, můj bratře, nechť mě neponižuješ, neboť tak se nemá činit v Isráélovi, nechť nečiníš tuto bezbožnost; a já - kam budu moci zahánět svou hanbu? A ty budeš jako jeden z bezbožníků v Isráélovi. Nyní tedy promluv ke králi, vždyť mě tobě nebude odpírat. A le nebyl ochoten uposlechnout na její hlas, a byl silnější než ona, takže ji znásilnil a zneužil ji. Pak se ji jal Amnón nenávidět velmi velikou nenávistí, takže nenávist, jíž ji nenáviděl, byla větší než láska, jíž ji miloval, i řekl jí: Vstaň, odejdi! I řekla mu: Ne ní příčiny tohoto příkoří, poslat mě pryč, většího než ono, jež jsi při mně spáchal. A le nebyl ochoten jí naslouchat, nýbrž zavolal svého sluhu, svého pobočníka, a řekl: Nuže, vystrčte tuto ven z mé přítomnosti a zataras za ní dveře. Měla pak na sobě spodní šat s dlouhými rukávy, neboť tak si dcery královy, panny, oblékaly pláště; když ji tedy jeho pobočník vyvedl ven a dveře za ní zatarasil, nanesla si Támár na svou hlavu popel a roztrhla spodní šat s dlouhými rukávy, jejž měla na sobě, a svou ruku položila na svou hlavu, i šla a při chůzi bědovala. A Avšálóm, její bratr, k ní řekl: Zda po byl s tebou Amnón, tvůj bratr? Nuže tedy, má sestro, utiš se, on je tvůj bratr, nechť k této věci nepřikládáš své srdce. I usídlila se Támár jako opuštěná v domě Avšálóma, svého bratra. A když o všech těchto věcech uslyšel král Dávid, velmi se rozhněval; a Avšálóm s Amnónem nepromluvil od zlého a ž po dobré, neboť Avšálóm Amnóna pojal v nenávist, protože Támár, jeho sestru, ponížil. A za celá dvě léta se stalo, že u Avšálóma v Baal-Chácóru, jenž je u Efrájima, byli střihači, a Avšálóm pozval všechny syny královy; i ke králi Avšálóm přišel a řekl: Hle, prosím, u tvého nevolníka jsou střihači, nechť, prosím, jde král i jeho služebníci s tvým nevolníkem. A král k Avšálómovi řekl: Ne, můj synu, nepůjdeme přece my všichni, a ť se pro tebe nestaneme obtíží. I jal se na něho naléhat, nebyl však nakloněn jít, a le požehnal mu. A Avšálóm řekl: Ne-li, nechť s námi, prosím, jde Amnón, můj bratr. A král mu řekl: Nač má jít s tebou? A le když se Avšálóm jal na něho naléhat, poslal Amnóna a všechny syny královy s ním. A Avšálóm svým sluhům rozkázal výrokem: Nuže, vizte: Jak mile bude srdce Amnónovo rozjařeno vínem a budu k vám říkat: Skolte Amnóna, pak ho usmrťte; nemusíte se bát, zda ne ní tak, že jsem vám rozkázal já? Buďte silni a projevte se jako zdatní muži. Učinili tedy sluhové Avšálómovi Amnónovi podle toho, co Avšálóm rozkázal; a všichni synové královi vstali a nasedli každý na svého mezka a prchli, a když oni byli na cestě, stalo se, že k Dávidovi došla zpráva s výrokem: Avšálóm pobil všechny syny královy, aniž z nich jeden pozůstal. A král vstal a roztrhl svá roucha a ulehl na zem, a všichni jeho služebníci stáli, jejich roucha roztržená. Tu se ujal slova Jónádáv, syn Šimey, bratra Dávidova, a řekl: Nechť můj pán nepraví: Usmrtili všechny mladíky, královy syny, neboť umřel jen Amnón, neboť to bylo uloženo na příkaz Avšálómův ode dne jeho ponížení Támáry, jeho sestry. Nyní tedy nechť můj pán, král, nepřikládá k svému srdci tu řeč, výrok: Pomřeli všichni synové královi, nýbrž umřel jen Amnón. A Avšálóm utekl. A mladík, pozorovatel, pozvedl své oči a uviděl, že hle, z cesty za ním od strany hory jde mnoho lidu; a Jónádáv řekl ke králi: Hle, přicházejí synové královi; jak tvůj nevolník promluvil, tak se stalo. A jak skončil s mluvením, stalo se, že hle, přišli synové královi, i pozvedli svůj hlas a rozplakali se, a i král a všichni jeho služebníci se rozplakali velmi velikým pláčem. A Avšálóm utekl a odešel k Talmajovi, synu Ammíhúdovu, králi Gešúru; a Dávid se po všechny dni rmoutil nad svým synem. A Avšálóm utekl a odešel do Gešúr u a po byl tam tři léta; a Dávid, král, se roztoužil k Avšálómovi vyjít, neboť nabyl útěchy stran Amnóna, že umřel. A Jóáv, syn Cerújin, poznal, že srdce královo touží po Avšálómovi; poslal tedy Jóáv do Tekóy a dal odtamtud přivést chytrou ženu a řekl k ní: Nechť, prosím, předstíráš smutek, a obleč si, prosím, smuteční roucha, a nebudeš se natírat olejem, nýbrž se učiníš jako by ženou již mnoho dní se rmoutící nad mrtvým, a vstoupíš ke králi a budeš k němu mluvit podle těchto slov. A Jóáv ta slova vložil v její ústa. Ta tekójská žena tedy ke králi řekla, - když byla padla na svůj obličej k zemi a poklonila se, - řekla tedy: Pomoz, ó králi! A král jí řekl: Co s tebou? I řekla: Vpravdě jsem já vdova, neboť můj muž umřel, a tvá služka měla dva syny; a oni oba se v poli jali rvát a nebylo, kdo by je navzájem odtrhl, takže jeden jednoho skolil a usmrtil ho. A hle, celá čeleď povstala proti tvé služce a řekli: Vy dej skolivšího svého bratra, a ť ho můžeme usmrtit za žití jeho bratra, jehož zabil, takže zahubíme i dědice; a uhasí můj žhavý uhlík, jenž zbyl, aby nedošlo k uchování jména a ni zbytku mému muži na povrchu půdy. A král k té ženě řekl: Jdi k svému domu a já o tobě budu dávat příkaz. A ta tekójská žena řekla ke králi: Na mně, můj pane, ó králi, nechť je ta nepravost, a na domě mého otce, a král a jeho trůn nechť je bez viny. A král řekl: Toho, kdo k tobě promluví, přivedeš ke mně a již nadále do tebe nebude rýpat. I řekla: Kéž si, prosím, král připomíná Hospodina, tvého Boha, nechť mstitel krve nemnoží působení zkázy, a by nemohli zahubit mého syna! A řekl: Jako že je živ Hospodin - bude-li padat který z vlasů tvého syna na zem! A ta žena řekla: Nechť, prosím, smí tvá služka promluvit slovo k mému pánu, králi. A řekl: Mluv. A ta žena řekla: Nač tedy něco takového zamýšlíš proti Božímu lidu? A no, král toto slovo vyslovuje jako provinilý, neboť král nechce dovolit návrat svého zahnaného. Vždyť jistotně musíme umřít, a no, jako voda, jež je rozlitá na zem, jež nemůže být sesbírána, Bůh však neodnímá duši, nýbrž má na mysli myšlenky, že zahnaný nemá být zaháněn od něho. A že jsem nyní přišla promluvit ke králi, svému pánu, toto slovo - vždyť mi lid nahnal strachu, i řekla si tvá služka: Nuže, musím ke králi promluvit, snad král bude chtít uskutečnit slovo své služebnice, když král bude chtít vyslyšet k vyproštění své služebnice z dlaně člověka chtějícího vyštvat mne a mého syna spolu z Božího dědictví. Tvá služka si tedy řekla: Nuže, slovo mého pána, krále, mi bude k uklidnění, neboť jako Boží anděl, tak ový je můj pán, král, stran vyslyšení dobrého a zlého, a kéž je Hospodin, tvůj Bůh, s tebou! A král odpověděl a řekl k té ženě: Nuže, nechť přede mnou netajíš věc, na niž se tě já chci tázat. A ta žena řekla: Nechť, prosím, můj pán, král, mluví. A král řekl: Že je s tebou ve všem tomto ruka Jóávova? A ta žena odpověděla a řekla: Jako že je živa tvá duše, můj pane, ó králi, - je - li uhnutí doprava a neb uhnutí doleva od čehokoli, co promluvil můj pán, král! Ano, tvůj nevolník Jóáv, on mi rozkázal a on všechna tato slova vložil v ústa tvé služky; tuto věc učinil tvůj nevolník Jóáv za účelem změny stavu věci, a můj pán je moudrý podle moudrosti Božího anděla, takže ví vše, co je v zemi. A král řekl k Jóávovi: Nuže, hle, učinil jsem tuto věc; jdi tedy, přiveď toho kluka Avšálóma zpět. A Jóáv padl na svou tvář k zemi a poklonil se a jal se velebit krále, i řekl Jóáv: Dnes tvůj nevolník poznal, že jsem našel v tvých očích přízeň, můj pane, ó králi, neboť můj pán uskutečnil slovo svého nevolníka. A Jóáv vstal a odešel do Gešúru a přivedl Avšálóma do Jerúsaléma; a král řekl: Nechť se obrací do svého domu, a ť nevidí mou tvář. Avšálóm se tedy obrátil do svého domu, aniž královu tvář uviděl. A ve všem Isráélovi se nevyskytl muž tak krásný jako Avšálóm, k veliké chvále; od chodidla jeho nohy a ž po jeho témě hlavy při něm nebylo vady; a při jeho stříhání jeho hlavy, - to bývalo od konce roku k roku, že ji stříhal, neboť pro něho byla těžká, takže ji stříhal, - tu navážil dvě stě šeklů vlasu své hlavy, podle královy váhy. A Avšálómovi se narodili tři synové a jedna dcera, jejíž jméno bylo Támár; to byla žena vzhledem krásná. I bydlel Avšálóm v Jerúsalémě celá dvě léta, aniž tvář královu uviděl; Avšálóm tedy vzkázal Jóávovi, aby ho poslal ke králi, a le nebyl ochoten k němu přijít; a vzkázal ještě po druhé, a le nebyl ochoten přijít. Řekl tedy k svým nevolníkům: Vizte, Jóávův pozemek je k mé straně, a on tam má ječmen; jděte a zažehněte jej ohněm. Avšálómovi nevolníci tedy ten pozemek zažehli ohněm a Jóáv vstal a odešel k Avšálómovi do domu a řekl k němu: Nač tvoji nevolníci ohněm zažehli pozemek, jenž patří mně? A Avšálóm k Jóávovi řekl: Hle, poslal jsem k tobě vzkaz: Přijď sem, a ť tě mohu poslat ke králi se vzkazem: Nač jsem přišel z Gešúru? Bylo mi dobře, dokud jsem byl tam, nyní však chci vidět královu tvář, a je-li při mně nepravost, a ť mě usmrtí. I přišel Jóáv ke králi a podal mu zprávu; ten přivolal Avšálóma, i přišel ke králi a poklonil se mu na svou tvář k zemi, před tváří královou, a král Avšálóma políbil. A potom se stalo, že si Avšálóm pořídil vůz a koně, a padesát mužů, ti běhali před jeho tváří. A Avšálóm časně vstával a postavoval se po straně cesty k bráně, a stávalo se, že každý člověk, jenž měl spor k předložení králi k soudu, - Avšálóm na něho zavolal a řekl: Z kterého města jsi ty? I řekl: Tvůj nevolník je z jednoho z kmenů Isráélových. A Avšálóm k němu řekl: Viz, tvé záležitosti jsou dobré a poctivé, a le nemáš, kdo by tě z blízkosti královy vyslechl. A Avšálóm řekl: Kéž bych byl ustanoven soudcem v zemi, a by přede mne přicházel každý člověk, jenž by měl spor a neb soud, a dopomohl bych mu k spravedlnosti! A při přistoupení někoho k poklonění se mu se stávalo, že vztáhl svou ruku a chopil se ho a políbil ho, a takovýmto způsobem jednal Avšálóm se vším Isráélem, kteří koli přicházeli k soudu před krále; tak kradl Avšálóm srdce mužů Isráélových. A po uplynutí čtyřiceti let se stalo, že Avšálóm k Dávidovi řekl: Nechť, prosím, smím jít a splnit v Chevrónu slib, jejž jsem slíbil Hospodinu, neboť tvůj nevolník za mého bydlení v Gešúru, v Arámu, slíbil slib výrokem: Bude-li mě Hospodin vůbec kdy přivádět zpět v Jerúsalém, pak budu Hospodinu sloužit. A král mu řekl: Jdi v pokoji. Vstal tedy a odešel do Chevrónu a do všech kmenů Isráélových rozeslal Avšálóm tajné posly s výrokem: Jak budete slyšet hlas trouby, pak musíte říci: V Chevrónu se jal kralovat Avšálóm. A s Avšálómem z Jerúsaléma odešli muži, dvě stě zavolaných a odešedších podle své upřímnosti, kteří nevěděli vůbec nic. A Avšálóm obeslal Achítófela, Gílóního, rádce Dávidova, z jeho města, z Gilóa, při svém obětování obětí; a spiknutí zesílilo a lidu s Avšálómem stále přibývalo. A k Dávidovi přišel zpravodaj s výrokem: Srdce mužů Isráélových se dalo za Avšálómem. A Dávid všem svým služebníkům, kteří s ním byli v Jerúsalémě, řekl: Vstaňte a utíkejme, neboť před tváří Avšálómovou nebudeme mít úniku; pospěšte k odchodu, ne aby mohl pospíšit a dostihl nás a svalil na nás neštěstí a vybil město ostřím meče. A královi služebníci ke králi řekli: Jakkoli si můj pán, král, bude přát - hle, tvoji nevolníci! Král tedy vyšel a v patách za ním všechen jeho dům; a deset žen, souložnic, král zanechal k péči o dům. A když vyšel král a v patách za ním všechen lid, zastavili se u jakéhosi vzdáleného domu a všichni jeho služebníci přecházeli po jeho boku, i všichni Keréthí ové a všichni Peléthí ové a všichni Gittím, šest set mužů, kteří v patách za ním přišli z Gathu, přecházeli před tváří královou. A k Ittajovi, Gittímu, král řekl: Nač jdeš se mnou i ty? Vrať se a zůstaň při králi, vždyť jsi ty cizozemec a dokonce vystěhovalec vůči svému místu. Včera - tvůj příchod, a dnes tě mám nutit k potulování s námi, k chození, když já chodím, kam koli já chodím? Vrať se a zaveď s sebou zpět své bratry v laskavost i a věrnost i! A Ittaj krále oslovil a řekl: Jako že je živ Hospodin a živ je můj pán, král, jistěže na místě, kde bude můj pán, král, či k smrti, či k životu, ano, tam bude tvůj nevolník. Dávid tedy k Ittajovi řekl: Pojď a přejdi. I přešel Ittaj, Gittí, a všichni jeho muži a všechna drobotina, jež byla s ním. A všechna země, ti silným hlasem plakali a všechen lid, ti přecházeli, a král přešel přes potok Kidrón a před jeho tváří přecházeli, všechen lid, cestou v pustinu. A hle, i Cádók a s ním všichni Lévíovci, nesoucí skříňku Boží smlouvy, i postavili Boží skříňku a Evjáthár až do skončení přecházení všeho lidu z města byl nahoře. A král řekl Cádókovi: Zanes Boží skříňku zpět v město; budu-li nacházet přízeň v očích Hospodinových, pak mě přivede zpět a ukáže mi ji i svůj příbytek, bude-li však pravit takto: Nemám v tobě potěšení, hle, já, nechť mi činí podle toho, co je dobré v jeho očích. I řekl král k Cádókovi, knězi: Zda ty rozumíš? Vrať se v pokoji v město, a Achímaac, tvůj syn, a Jehónáthán, syn Evjáthárův, vaši dva synové, s vámi; vizte, já se až do dojití slova od vás k podání mi zprávy budu zdržovat při brodech pustiny. Zanesl tedy Cádók a Evjáthár Boží skříňku zpět v Jerúsalém a zůstali tam. A Dávid vystupoval po vzestupu Oliv, vystupoval a plakal a měl hlavu zakrytu a šel on bos; a všechen lid, jenž byl s ním, - zakryli každý svou hlavu a vystupovali s pláčem při vystupování. I vyrozuměl i Dávida výrokem: Achítófel je mezi spiklenci s Avšálómem. A Dávid řekl: Obrať, prosím, Hospodine, radu Achítófelovu v pošetilost. A když Dávid došel až po témě, kde se poklonil Bohu, stalo se, že hle, vstříc jemu Chúšaj, Arkí, jeho tunika roztržena a na jeho hlavě hlína; a Dávid mu řekl: Přejdeš-li se mnou, pak se pro mne staneš břemenem, chceš-li se však vrátit v město a říci Avšálómovi: Já budu tvým nevolníkem, ó králi, já, nevolník tvého otce odevždy, a nyní i já budu nevolníkem tvým, pak pro mne budeš moci překazit radu Achítófelovu. A zda tam s tebou ne budou Cádók a Evjáthár, kněží? Stane se tedy, že každé slovo, jež budeš slyšet z králova domu, budeš oznamovat Cádókovi a Evjáthárovi, kněžím; hle, jsou tam s nimi dva jejich synové, Achímaac Cádókův a Jehónáthán Evjáthárův, skrze ně mi budete vzkazovat každé slovo, jež budete slyšet. Chúšaj tedy, přítel Dávidův, vstoupil v město; i Avšálóm vstoupil v Jerúsalém. A když Dávid přešel kousek za témě, hle, vstříc jemu Cívá, sluha Mefívóšethův, a dvojice osedlaných oslů a na nich dvě stě chlebů a sto hrud rozinek a sto kusů letního ovoce a měch vína; a král k Cívovi řekl: Co chceš s těmito věcmi? A Cívá řekl: Oslové jsou pro dům králův k jízdě a chléb a letní ovoce k jídlu mladíkům a víno k pití vysíleným v pustině. A král řekl: Kde je syn tvého pána? A Cívá řekl ke králi: Hle, zůstává v Jerúsalémě, neboť řekl: Dnes mi budou, dům Isráélův, vracet kralování mého otce. A král Cívovi řekl: Hle, vše, co patřilo Mefívóšethovi, patří tobě. A Cívá řekl: Klaním se, kéž nacházím v tvých očích přízeň, můj pane, ó králi. A když král Dávid přišel až po Bachúrím, hle, vycházel odtamtud muž z čeledi domu Šáúlova, jehož jméno bylo Šimeí, syn Gérův, vycházel a zlořečil při vycházení a jal se Dávida a všechny služebníky krále Dávida i všechen lid a všechny hrdiny jemu zprava a jemu zleva zasypávat kameny; a při svém zlořečení mluvil Šimeí takto: Zmiz, zmiz, muži krve a ničemný člověče, Hospodin na tebe vrátil všechnu krev domu Šáúla, místo něhož ses jal kralovat, a dal Hospodin kralování v ruku Avšálóma, tvého syna, a hle, ty - jsi ve svém neštěstí, neboť jsi ty muž krve. A Avíšaj, syn Cerújin, ke králi řekl: Nač má tento mrtvý pes mému pánu, králi, zlořečit? Nechť, prosím, smím přejít a sejmout jeho hlavu. A král řekl: Co mám s vámi co činit, synové Cerújini? Nechť přece zlořečí, a no, neboť mu Hospodin řekl: Zlořeč Dávidovi, a kdo bude říkat: Proč jsi tak učinil? I řekl Dávid k Avíšajovi a ke všem svým služebníkům: Hle, můj syn, jenž vyšel z mých útrob, usiluje o mé žití; čím spíše tedy nyní syn Jemíního! Nechejte ho, a ť zlořečí, když mu Hospodin řekl. Snad Hospodin bude hleděti v mou bídu a vrátí mi Hospodin dobro místo jeho zlořečení tohoto dne. A Dávid odešel cestou, i jeho muži, a Šimeí šel zároveň s ním po úbočí hory a stále zlořečil a házel po něm kameny a prášil prachem. I došel král a všechen lid, jenž byl s ním, vyčerpáni; a oddechl si tam. A Avšálóm a všechen lid mužů Isráélových vstoupili v Jerúsalém a Achítófel s ním; a jak přišel Chúšaj, Arkí, přítel Dávidův, k Avšálómovi, stalo se, že Chúšaj k Avšálómovi řekl: Nechť žije král, nechť žije král! A Avšálóm řekl k Chúšajovi: Toto je tvůj soucit s tvým přítelem? Proč jsi se svým přítelem neodešel? A Chúšaj k Avšálómovi řekl: Nikoli, nýbrž koho vyvolil Hospodin a tento lid a všichni muži Isráélovi, při tom budu a s ním chci zůstat; a za druhé, komu mám já sloužit? Zda ne před tváří jeho syna? Jak jsem sloužil před tváří tvého otce, tak budu před tváří tvou. A Avšálóm řekl k Achítófelovi: Dejte si radu, co máme činit. A Achítófel řekl k Avšálómovi: Vejdi k souložnicím svého otce, jež ponechal k péči o dům, a ť všechen Isráél uslyší, že jsi před svým otcem upadl v ošklivost, i zesílí ruce všech, kteří jsou s tebou. Roztáhli tedy Avšálómovi na střeše stan a Avšálóm před očima všeho Isráéle vešel k souložnicím svého otce. A rada Achítófelova, jíž v oněch dnech radil, - jako by se tázal i na Boží slovo, tak ovou byla každá rada Achítófelova i Dávidovi i Avšálómovi. A Achítófel řekl k Avšálómovi: Nechť, prosím, smím vybrat dvanáct tisíc mužů, a ť můžeme vstát a vyrazit té to noci za Dávidem, takže na něho budu moci přijít, dokud on je unaven a svěšených rukou, a vyděsit ho, i prchne všechen lid, jenž je s ním, a budu moci skolit krále samotného a všechen lid přivést zpět k tobě; muž, jehož ty hledáš, je jako návrat všech - všechen lid bude v pořádku. A toto slovo se v očích Avšálómových a v očích všech starších Isráélových zazdálo správným; a le Avšálóm řekl: Nuže, povolej i Chúšaje, Arkího, a ť uslyšíme, co svými ústy i on … Chúšaj tedy přišel k Avšálómovi a Avšálóm k němu pronesl výrok: Podle tohoto slova se vyslovil Achítófel - zda máme jeho slovo uskutečnit? Není-li tomu tak, vyslov se ty. A Chúšaj k Avšálómovi řekl: Rada, jíž poradil Achítófel v tomto případě, ne ní dobrá. A Chúšaj řekl: Ty znáš svého otce a jeho muže, že oni jsou hrdinové, a jsou oni zahořklí v duši jako o mláďata připravená medvědice v poli, a tvůj otec je bojovník a nebude s lidem nocovat; hle, nyní je skryt v jedné ze strží nebo na jednom z jiných míst, a jak mile mezi nimi na počátku kdo padne, stane se, že o tom nějaký posluchač uslyší a řekne: Mezi lidem, jenž jde za Avšálómem, nastala porážka, a i ten, jenž je zdatný muž, jehož srdce je jako srdce lva, bude veskrze roztávat, neboť všechen Isráél ví, že tvůj otec je hrdina a ti, kteří jsou s ním, jsou zdatní muži. Proto radím: Nechť se před tebe zplna shromažďuje všechen Isráél od Dána a ž po Beér-ševu, stran množství jako písek, jenž je u moře, a ty sám abys šel v seč, i přijdeme na něho na některém místě, kde bude dopaden, a my - na něho, jako rosa padá na půdu, takže z něho a ze všech mužů, kteří jsou s ním, nebude pozůstaven ani jeden. A bude-li se shromažďovat do města, pak dají vším Isráélem k onomu městu nanosit provazů a strhneme ho až do řeky, až se tam nenajde ani oblázek. I řekl Avšálóm a všichni muži Isráélovi: Rada Chúšaje, Arkího, je lepší než rada Achítófelova. Hospodin totiž rozkázal překazit tu dobrou radu Achítófelovu za cílem Hospodinova uvedení neštěstí na Avšálóma. A Chúšaj řekl k Cádókovi a k Evjáthárovi, kněžím: Takto a takto poradil Achítófel Avšálómovi a starším Isráélovým a takto a takto jsem poradil já; nyní tedy spěšně pošlete a dejte Dávidovi podat zprávu výrokem: Tuto noc bys neměl přečkávat ve stepích pustiny, nýbrž naopak co nejrychleji přejít; aby králi a všemu lidu nenastávalo rozdrcení. A Jehónáthán a Achímaac stáli u Én-rógélu, a jistá služka při šla a podala jim zprávu a oni odcházeli, a by podali zprávu králi Dávidovi, neboť se nemohli ukázat vstoupením do města. Uviděl je však jakýsi mladík a podal zprávu Avšálómovi, a le oni oba spěšně odešli a vstoupili do domu jednoho muže v Bachúrím, jenž měl na svém dvoře studnu, i sestoupili tam a jeho žena vzala a na ústí studny prostřela plachtu a na ni rozsypala kroupy, aniž se co zvědělo. A k té ženě do domu přišli služebníci Avšálómovi a řekli: Kde jsou Achímaac a Jehónáthán? A ta žena jim řekla: Přešli potůček vody. Jali se tedy hledat a nenašli, i vrátili se v Jerúsalém. A po jejich odchodu se stalo, že z té studny vystoupili a odešli a podali králi Dávidovi zprávu, i řekli k Dávidovi: Vstaňte a spěšně přejděte vody, neboť Achítófel takto poradil proti vám. Vstal tedy Dávid a všechen lid, jenž byl s ním, a až do světla jitra přecházeli Jordán, až nechyběl ani jeden, jenž by byl Jordán nepřešel. A když Achítófel shledal, že jeho rada nebyla uskutečněna, osedlal osla a vstal a odebral se do svého domu, do svého města, i učinil opatření pro svůj dům a zaškrtil se, i umřel a byl pohřben v hrobě svého otce. A Dávid přišel do Machanájim a Avšálóm přešel Jordán, on a s ním všichni muži Isráélovi. A Avšálóm nad vojskem místo Jóáva ustanovil Amásu; a Amásá byl syn muže, jehož jméno bylo Jithrá, Isráélce, jenž vešel k Avígajil, dceři Náchášově, sestře Cerúje, matky Jóávovy. I položil se Isráél a Avšálóm v zemi Gileádu. A jak Dávid přišel do Machanájim, stalo se, že Šóví, syn Náchášův z Rabby dětí Ammónových, a Máchír, syn Ammíélův z Ló-deváru, a Barzillaj, Gileádí, z Rógelím, přisunuli lůžka a mísy a hrnčířské nádoby a pšenici a ječmen a hrubou mouku a pražené zrní a boby a čočku a jiné pražené potraviny a med a smetanu a drobný dobytek a kravské sýry Dávidovi a lidu, jenž byl s ním, k jídlu, neboť si řekli: Lid je v pustině hladov a vyčerpán a žízniv. A Dávid lid, jenž byl s ním, podrobil přehlídce a ustanovil nad nimi velitele tisíců a velitele stovek a odevzdal lid z třetiny pod velení Jóáva a z třetiny pod velení Avíšaje, syna Cerújina, a z třetiny pod velení Ittaje, Gittího; a k lidu král řekl: Ovšemže s vámi budu vycházet i já. Lid však řekl: Nebudeš vycházet, neboť budeme-li snad prchat, nebudou o nás dbát, a budou-li, polovina z nás, mřít, nebudou o nás dbát, vždyť přece nám podobných je deset tisíc, takže nyní bude lépe, budeš-li nám k pomoci z města. A král k nim řekl: Budu činit, co bude dobré ve vašich očích. A postavil se král po straně brány a všechen lid vycházel po stovkách a po tisících. A Jóávovi a Avíšajovi a Ittajovi král rozkázal výrokem: Jemně, kvůli mně, s tím klukem, s Avšálómem! To při králově rozkazování všem velitelům stran Avšálóma uslyšeli, všechen lid. I vytáhl lid do pole vstříc Isráélovi a bitva nastala v lese Efrájimově a lid Isráélův, ti tam byli před tváří služebníků Dávidových poraženi, a porážka tam v onen den nastala veliká, dvacet tisíc, a bitva tam byla rozšířena po povrchu celé země a les pohltil více z lidu než těch, jež v onen den pohltil meč. A Avšálóm se namátl tváři služebníků Dávidových; Avšálóm totiž jel na mezku a mezek přišel pod větvoví jistého velikého stromu a za ten strom se zachytila jeho hlava, takže uvázl mezi nebesy a mezi zemí, neboť mezek, jenž byl pod ním, zašel dále. To uviděl jeden muž a podal zprávu Jóávovi; i řekl: Hle, uviděl jsem Avšálóma visícího na stromě. A Jóáv tomu muži, jenž mu podal zprávu, řekl: A hle, uviděl jsi, a proč jsi ho tam nesrazil k zemi? A na mně by bylo dát ti deset šeklů stříbra a jeden opasek. A ten muž řekl k Jóávovi: I kdybych si já tisíc šeklů stříbra potěžkával na svých dlaních, nevztahoval bych svou ruku na syna králova; vždyť v naše uši král tobě a Avíšajovi a Ittajovi rozkázal výrokem: Dávejte pozor, kdo koli, na toho kluka, na Avšálóma! Nadto, kdybych se dopustil zrady proti jeho žití, a žádná věc nemůže být před králem skryta, pak by ses ty stavěl opodál. A Jóáv řekl: Nebudu se před tvou tváří tak to zdržovat. A vzal v svou dlaň tři kopí a vrazil je skrze srdce Avšálómovo, dokud on ještě byl živ, v srdce stromu. A okolo se postavilo deset mladíků, nosičů Jóávovy zbroje, a ubili a usmrtili Avšálóma. A Jóáv zatroubil na troubu a lid se od honby za Isráélem vrátil, neboť Jóáv lid zadržel zpět; a Avšálóma vzali a hodili ho v lese do jisté veliké strže a navršili na něho velmi velikou hromadu kamenů, a všechen Isráél prchl, každý k svému stanu. A Avšálóm si za svého života vzal a vztyčil pamětní sloup, jenž je v údolí krále, neboť si řekl: Nemám syna na uchování mého jména v paměti; dal tedy podle svého jména název tomu pamětnímu sloupu, a až po tento den se mu dává název pomník Avšálómův. A Achímaac, syn Cádókův, řekl: Nechť, prosím, smím běžet a vyrozumět krále, že ho Hospodin vysoudil z ruky jeho nepřátel. A Jóáv mu řekl: Ty v tento den ne budeš nositelem dobré zvěsti, nýbrž zvěst budeš přinášet v jiný den, v tento den však zvěstovat nebudeš, protože králův syn je mrtev. A Jóáv řekl Kúšímu: Jdi, oznam králi, co jsi uviděl. A Kúší se Jóávovi poklonil a od běhl. A le Achímaac, syn Cádókův, ještě dodal a řekl k Jóávovi: A ť se děje co koli, nechť, prosím, smím i já běžet za Kúším. A Jóáv řekl: Nač toto? Ty poběžíš, můj synu, a nemáš uspokojivé dobré zvěsti! - A ť se děje co koli, poběžím! - A Jóáv mu řekl: Běž! A Achímaac se rozběhl cestou roviny a Kúšího předešel. A Dávid seděl mezi dvěma branami; a když pozorovatel vy šel na střechu brány, na zeď, a pozvedl své oči, uviděl, že hle, při bíhá kdosi samoten. I zavolal pozorovatel a podal králi zprávu, a král řekl: Je- li samoten, je v jeho ústech zvěst. A stále se blížil. A pozorovatel uviděl dalšího při bíhajícího muže, i zavolal pozorovatel na vrátného a řekl: Hle, při bíhá kdosi samoten. A král řekl: I toto je zvěstovatel. A pozorovatel řekl: Já pozoruji, že běh toho prvního je jako běh Achímaace, syna Cádókova. A král řekl: Toto je dobrý člověk a přichází oznámit dobrou zvěst. A Achímaac zavolal a řekl ke králi: Pokoj! A poklonil se králi svým obličejem k zemi a řekl: Budiž veleben Hospodin, tvůj Bůh, jenž vydal muže, kteří pozvedli svou ruku proti mému pánu, králi! A král řekl: Vede se dobře tomu klukovi, Avšálómovi? A Achímaac řekl: Zpozoroval jsem veliký rozruch při posílání králova nevolníka Jóávem, a no, tvého nevolníka, a le nedověděl jsem se, proč. A král řekl: Obrať se a postav se tamto. I obrátil se a zůstal stát. A hle, přišel Kúší; a Kúší řekl: Nechť můj pán, král, přijímá dobrou zvěst, že tě Hospodin dnes vysoudil z ruky všech, již povstávali proti tobě. A král ke Kúšímu řekl: Zda se vede dobře tomu klukovi, Avšálómovi? A Kúší řekl: Nechť jako ten mladík jsou nepřátelé mého pána, krále, a všichni, kteří proti tobě povstali k zlému. A král byl bolestně dotčen, i vystoupil na podkroví brány a rozplakal se a takto se při své chůzi jal mluvit: Můj synu Avšálóme, můj synu, můj synu Avšálóme! Kéž bych byl umřel já místo tebe, Avšálóme, můj synu, můj synu! A Jóávovi bylo oznámeno: Hle, král nad Avšálómem pláče a rmoutí se. A vysvobození se v onen den všemu lidu stalo smutkem, neboť v onen den lid uslyšel výrok: Král se nad svým synem trápí. A v onen den se lid k příchodu v město odkradl, jako se odkrádá lid, ti, již jsou zhanobeni uprchnutím za bitvy. A král zahalil svou tvář a jal se silným hlasem bědovat: Můj synu Avšálóme, Avšálóme, můj synu, můj synu! A Jóáv vstoupil v dům ke králi a řekl: Zostudil jsi dnes tváře všech svých služebníků, již zachránili žití tvé a žití tvých synů a tvých dcer a žití tvých žen a žití tvých souložnic milováním nenávidících tě a nenáviděním milujících tě, neboť jsi dnes dal najevo, že pro tebe není velitelů a ni služebníků; ano, poznal jsem dnes, že kdyby byl dnes Avšálóm živ a my všichni mrtvi, že by to pak bylo správné v tvých očích. Nyní však vstaň, vyjdi a promluv k srdci svých služebníků, neboť ti přísahám při Hospodinu: Jestliže nejsi ochoten vyjít - bude-li kdo s tebou přečkávat tu to noc! A toto pro tebe bude horší než všechno neštěstí, jež na tebe přišlo od tvého mládí až do nynějška. Král tedy vstal a usedl v bráně; to bylo všemu lidu oznámeno výrokem: Hle, král sedí v bráně. A všechen lid přišel před tvář královu. Isráél se však byl roz prchl, každý k svým stanům, a všechen lid se ve všech kmenech Isráélových hašteřil, i říkali: Král nás vyprostil z dlaně našich nepřátel a on nás zachránil z dlaně Pelištím a nyní ze země utekl před Avšálómem; a Avšálóm, jehož jsme nad sebou pomazali, umřel v boji. Nač tedy nyní opomíjíte přivedení krále zpět? A král Dávid Cádókovi a Evjáthárovi, kněžím, vzkázal výrokem: Promluvte k starším Júdovým výrokem: Nač máte být poslední při přivádění krále zpět do jeho domu, když ke králi do jeho domu došlo slovo všeho Isráéle? Vy jste moji bratři, vy jste má kost a mé maso, nač tedy máte být poslední při přivádění krále zpět? A Amásovi musíte říci: Zda ty ne jsi má kost a mé maso? Takto nechť mi Bůh činí a takto nechť přidává, nebudeš-li po všechny dni velitelem vojska před mou tváří místo Jóáva! I naklonil srdce všech mužů Júdových jako jednoho muže, takže králi vzkázali: Vrať se ty i všichni tvoji služebníci. Král se tedy vrátil a přišel až po Jordán, a Júdá k vy jití králi vstříc přišel do Gilgálu krále přes Jordán přepravit. A Šimeí, syn Géry, syna Jemíního, jenž byl z Bachúrím, spěšně sestoupil při mužích Dávidových vstříc králi Dávidovi a při něm tisíc mužů z Benjámína a Cívá, sluha domu Šáúlova, a s ním jeho patnáct synů a jeho dvacet nevolníků, i překročili Jordán dříve než král. A když přeplula pramice k přepravení domu králova a k učinění toho, co bylo dobré v jeho očích, padl Šimeí, syn Gérův, před tváří královou při jeho přechodu přes Jordán a řekl ke králi: Kéž mi můj pán nepočítá nepravost a nepřipomíná si, čeho se tvůj nevolník převráceně dopustil v den, kdy můj pán, král, vyšel z Jerúsaléma, takže by si to král přikládal k svému srdci, neboť tvůj nevolník ví, že jsem já zhřešil, takže, hle, přišel jsem já dnes, prve než všechen dům Josefův, sestoupit vstříc svému pánu, králi. Tu se ujal slova Avíšaj, syn Cerújin, a řekl: Zda nemá být Šimeí usmrcen za toto, že pomazanému Hospodinovu zlořečil? A Dávid řekl: Co mám s vámi co činit, synové Cerújini, že se mi dnes stáváte protivníky? Má dnes být kdo v Isráélovi usmrcen? Ano, zda nevíte, že dnes jsem já králem nad Isráélem? A k Šimeímu král řekl: Nemáš umřít. A přisáhl mu král. A vstříc králi sestoupil Mefívóšeth, syn Šáúlův; ten za čas od králova odchodu po den, kdy v pokoji přišel, neupravoval své nohy, aniž upravoval svůj knír, aniž pral svá roucha; a když přišel králi vstříc v Jerúsalém, stalo se, že mu král řekl: Proč jsi neodešel se mnou, Mefívóšethe? I řekl: Můj pane, ó králi, můj nevolník mě ošidil; tvůj nevolník si totiž řekl: Musím si osedlat osla a nasednout na něj a odebrat se s králem, neboť tvůj nevolník je chromý, a le donesl k mému pánu, králi, pomluvy proti tvému nevolníku, můj pán, král, je však jako Boží anděl, nechť tedy učiní, co bude dobré v jeho očích. Vždyť všechen dům mého otce nebyl před mým pánem, králem, než muži smrti, uvedl jsi však svého nevolníka mezi jídající u tvého stolu; co tedy mám ještě za nárok, a no, ke králi ještě křičet? A král mu řekl: Nač ještě budeš mluvit o svých věcech? Řekl jsem: Ty a Cívá si máte pole rozdělit. A Mefívóšeth řekl ke králi: Může si vzít třeba vše, nyní, když můj pán, král, v pokoji přišel do svého domu. I Barzillaj, Gileádí, sestoupil z Rógelím a přešel s králem Jordán, aby ho přes Jordán vyprovodil. A Barzillaj byl velmi stár, ve věku osmdesáti let, a on se jal krále za jeho bydlení v Machanájim podporovat, neboť on byl člověk velmi bohatý; a král k Barzillajovi řekl: Pojď ty se mnou dále a budu tě u sebe v Jerúsalémě živit. A Barzillaj řekl ke králi: Kolik bude dní let mého života, že bych měl vystupovat do Jerúsalém a? Já jsem dnes ve věku osmdesáti let; zda umím rozeznávat mezi dobrem a mezi zlem? Může-li tvůj nevolník vychutnávat, co bude jíst a co bude pít? Mohu-li ještě naslouchat hlasu pěvců a pěvkyň? Nač se tedy ještě tvůj nevolník má stávat pro mého pána, krále, břemenem? Nakrátko přechází tvůj nevolník Jordán s králem; nač by mě tedy král měl odměňovat touto odměnou? Nechť se, prosím, smí tvůj nevolník vrátit, a ť mohu umřít u hrobu svého otce a své matky, a hle, nechť dále s mým pánem, králem, jde tvůj nevolník Chimhám, i učiň mu, co bude dobré v tvých očích. A král řekl: Nechť jde Chimhám se mnou dále a já mu budu činit, co bude dobré v tvých očích, a vše, co si budeš u mne přát, budu činit pro tebe. A všechen lid přešel Jordán; a když přešel král, políbil král Barzillaje a požehnal mu, i vrátil se k svému místu. A král přešel do Gilgálu a s ním přešel Chimhám; a přes Jordán krále přepravil všechen lid Júdy a také polovina lidu Isráélova. A hle, ke králi přicházeli všichni muži Isráélovi a říkali ke králi: Proč tě naši bratři, muži Júdovi, ukradli a přes Jordán přepravili krále a jeho dům a všechny muže Dávidovy s ním? A všichni muž i Júdovi proti mužům Isráélovým odpověděl i: Protože král je mi blízek, nač tedy toto, že ses pro tuto věc rozhněval? Zda jsme se kdy od krále najedli? Přinesl-li nám dar? A muži Isráélovi odpověděl i mužům Júdovým a řekl i: Patří mi na králi deset podílů, takže i v Dávidovi jsem já nad tebe; proč jsi mě tedy zlehčil? A nestalo se mi přivedení mého krále zpět nejprve mou věcí? A le řeč mužů Júdových byla tvrdší než řeč mužů Isráélových. A namátl se tam ničemný člověk, a jeho jméno Ševa, syn Bichrího, muže Jemíního; ten zatroubil na troubu a řekl: Nemáme podílu v Dávidovi, aniž nám patří dědictví v synu Jíšajovu; každý k svým stanům, Isráéli! A všechno muž stvo Isráélovo od následování Dávida přešlo za Ševou, synem Bichrího, a le muži Júdovi od Jordánu a ž po Jerúsalém ulpěli na svém králi. A Dávid vešel do svého domu v Jerúsalém ě; i vzal král těch deset žen, souložnic, jež byl ponechal k péči o dům, a dal je v dům střežení a živil je, a le nevcházel k nim, takže až po den své smrti zůstaly zavřeny ve vdovství života. A k Amásovi král řekl: Svolej mi do tří dní muž stvo Júdovo a ty stůj zde. Amásá tedy odešel svolat Júdu, a le opozdil se nad určený čas, jejž mu určil; a Dávid řekl k Avíšajovi: Nyní nám Ševa, syn Bichrího, bude činit hůře než Avšálóm; ty vezmi nevolníky svého pána a žeň se za ním, ne aby si našel opevněná města a ušel našim očím. I vytáhli za ním muži Jóávovi a Keréthí ové a Peléthí ové a všichni hrdinové; vytáhli tedy z Jerúsaléma hnát se za Ševou, synem Bichrího. Když oni byli u velikého kamene, jenž je v Giveónu, přišel před jejich tvář Amásá. (A Jóáv - jeho šat, oblečení na něm, bylo přepásáno opaskem; na jeho kyčlích byl ve své pochvě upevněný meč; ten, když on vykročil, vypadl.) A Jóáv Amásovi řekl: Zda se máš dobře, ty můj bratře? A Jóáv pravou rukou uchopil Amásu za bradu k políbení ho; Amásá si však nedal pozor na meč, jenž byl v Jóávově ruce, i ranil ho jím do břicha, takže jeho útroby vykydl na zem, aniž mu to zopakoval, i umřel, a když se Jóáv a Avíšaj, jeho bratr, rozehnali za Ševou, synem Bichrího, stanul nad ním kdosi z Jóávových mladíků a řekl: Kdo má potěšení v Jóávovi a kdo je pro Dávida, za Jóávem! A Amásá se vprostřed silnice válel v krvi, a ten muž uviděl, že se všechen lid zastavuje, i odtáhl ho ze silnice na pole a hodil na něho roucho, jak uviděl všechny, kdo k němu přicházel i, že se zastavoval i. Jak byl ze silnice odklizen, přešli všichni muži za Jóávem k honbě za Ševou, synem Bichrího; ten prošel všemi kmeny Isráélovými do Ávéla a Béth-Maachy a ke všem Berím; ti se sešli a taktéž přišli za ním. I přišli a zahájili proti němu v Ávélu Béth-Maachy obléhání; a navršili vůči městu násep, takže stálo proti valu, a všechen lid, jenž byl s Jóávem, ti k zboření podkopávali zeď. I zavolala z města jedna moudrá žena: Slyšte, slyšte! Řekněte, prosím, k Jóávovi: Přibliž se až sem, a ť k tobě promluvím. Přiblížil se tedy k ní a ta žena řekla: Zda jsi ty Jóáv? I řekl: Já. A řekla mu: Poslyš slova své služebnice. I řekl: Já poslouchám. A pronesla výrok: Dříve často promlouval i výrokem: Nechť se jen dotazují v Ávélu; a tak skončili. Já jsem z pokojných a věrných Isráélových, ty usiluješ zahubit město, a to matku v Isráélovi. Nač usiluješ pohlcovat dědictví Hospodinovo? A Jóáv odpověděl a řekl: Daleko, daleko mi od toho - chci-li pohlcovat a neb chci-li ničit! Ne tak se věc má, nýbrž muž z pohoří Efrájimova, jeho jméno Ševa, syn Bichrího, pozvedl svou ruku proti králi, proti Dávidovi; vy dejte jeho samotného a budu moci odtáhnout od města. A ta žena k Jóávovi řekla: Hle, jeho hlava bude k tobě hozena za zeď. A ta žena ve své moudrosti přišla ke všemu lidu, i sťali hlavu Ševy, syna Bichrího; tu hodili k Jóávovi, i zatroubil na troubu a rozešli se od města, každý k svým stanům, a Jóáv se vrátil v Jerúsalém ke králi. A všemu vojsku Isráélovu velel Jóáv a nad Keréthí mi a nad Peléthí mi byl Benájá, syn Jehójadův, a nad robotou Adórám, a zapisovatelem byl Jehóšáfát, syn Achílúdův, a kancléřem Šejá a kněžími Cádók a Evjáthár; a i Írá, Jáirí, se stal Dávidovi ministrem. A v dnech Dávidových nastal na tři léta hlad, rok za rokem; i jal se Dávid vyhledávat tvář Hospodinovu a Hospodin řekl: Pro Šáúla a pro dům krve, protože usmrtil Giveóním. Král tedy Giveóním povolal a řekl k nim (a Giveóním, oni ne byli z dětí Isráélových, nýbrž z pozůstatku Emórím, a synové Isráélovi jim přisáhli, a Šáúl ve své horlivosti pro děti Isráélovy a Júdovy usiloval je vybít ), Dávid tedy ke Giveóním řekl: Co pro vás mám učinit a čím mám učinit zadost? Dopřejte přece požehnání dědictví Hospodinovu! A Giveóním mu řekli: Stran Šáúla a stran jeho domu nám nejde o stříbro a zlato a nejde nám o nikoho v Isráélovi k usmrcení. I řekl: Co, pravíte vy, pro vás mám učinit? I řekli ke králi: Muž, jenž nás zhubil a jenž si o nás usmyslil, že budeme vymýceni, takže se neudržíme v žádném území Isráélově, - mělo by nám být dáno sedm mužů z jeho synů, a ť je v Givei Šáúla, vyvolence Hospodinova, můžeme Hospodinu oběsit. A král řekl: Já chci dát. A le král se slitoval nad Mefívóšethem, synem Jehónáthána, syna Šáúlova, pro přísahu při Hospodinu, jež byla mezi nimi, mezi Dávidem a mezi Jehónáthánem, synem Šáúlovým. Vzal tedy král dva syny Ricpy, dcery Ajjovy, jež porodila Šáúlovi, Armóního a Mefívóšetha, a pět synů sestry Míchal, dcery Šáúlovy, jež porodila Adríélovi, synu Barzillaje, Mechóláthího, a dal je v ruku Giveóním, i oběsili je na hoře před tváří Hospodinovou; tak padli, sedm jich spolu, i byli usmrceni ve dnech žně, v prvních, v počátku žně ječmene. A Ricpá, dcera Ajjova, vzala pytlovinu a od počátku žně ji měla rozestřenu na skále až než se na ně počala vylévat voda z nebes, a nedala ptactvu nebes na nich spočinout ve dne a ni zvěři pole v noci. I bylo Dávidovi oznámeno, co Ricpá, dcera Ajjova, souložnice Šáúlova, učinila, a Dávid se odebral a vzal kosti Šáúlovy a kosti Jehónáthána, jeho syna, od občanů Jávéš-Gileádu, kteří je ukradli z prostranství Béth-šánu, kde je byli zavěsili Pelištím v den, kdy Pelištím Šáúla na Gilbói skolili, a vyzvedl kosti Šáúlovy a kosti Jehónáthána, jeho syna, odtamtud. A sebrali kosti těch oběšených a pohřbili kosti Šáúla a Jehónáthána, jeho syna, v zemi Benjámínově v Céle v hrobě Kíše, jeho otce, a učinili vše, co Dávid rozkázal. A potom se Bůh dal zemi uprosit. A Pelištím ještě nastala bitva s Isráélem, i sestoupil Dávid a při něm jeho služebníci a jali se s Pelištím bojovat. A Dávid byl vysílen a Jišbíbenóv, jenž byl ze zplozenců Ráfy, - a váha jeho oštěpu byla tři sta šeklů váhy mosazi, a on byl nově opásán, - ten se jal mluvit o skolení Dávida, a le tomu přišel na pomoc Avíšaj, syn Cerújin, a skolil toho Pelištího a usmrtil ho. Tehdy mu muži Isráélovi přisáhli výrokem: Nebudeš již s námi vycházet do boje, neboť nesmíš uhasit lampu Isráélovu. A potom se stalo, že ještě nastala bitva s Pelištím v Góvu; tehdy Sibbechaj, Chusáthí, skolil Safa, jenž byl ze zplozenců Ráfy. A ještě nastala v Góvu bitva s Pelištím; a Elchánán, syn Jaaré-Órgímův, Béth-lachmí, skolil Goljátha, Gittího, jehož kopí dřevce bylo jako vratidlo tkalců. A ještě nastala bitva v Gathu, kde se vyskytl muž vysoké postavy, jenž měl prstů svých rukou a prstů svých nohou šest a šest, počtem dvacet a čtyři, a i on byl zplozen Ráfou, a když Isráéle potupil, skolil ho Jehónáthán, syn Šimey, bratra Dávidova. Tito čtyři byli zplozeni Ráfou v Gathu a padli rukou Dávidovou a rukou jeho služebníků. A Dávid se v den, kdy ho Hospodin vyprostil z dlaně všech jeho nepřátel a z dlaně Šáúlovy, Hospodinu vyslovil slovy této písně; i řekl: Hospodin je mé skalisko a má pevnost a je mi zachráncem, Bůh mé skály, na něho budu spoléhat, můj štít a roh mého vysvobození, má výšina a mé útočiště, můj vysvoboditel - vysvobozuješ mě od násilí. Je hoden velebení - budu Hospodina volat, i budu vysvobozován od svých nepřátel. Když mě obemkly příboje smrti, potoky ničemnosti mě děsily, obepjaly mě provazy šeólu, přepadly mě léčky smrti, volal jsem Hospodina ve své tísni, a no, volal jsem na svého Boha, i uslyšel ze svého chrámu můj hlas a můj v jeho uši křik o pomoc. I zakolísala se a roztřásla se země, základy nebes se zachvěly a zakolísaly se, neboť on se rozhněval; jeho chřípím vystoupil dým a z jeho úst stravoval oheň, od něho se vznítily uhlíky; i nahnul nebesa a sestoupil, a pod jeho nohama mračno, a nasedl na kerúba a rozlétl se, a ukázal se na křídlech větru, a za příbytky zavedl tmu vůkol sebe, nahromadění vod, mrákavy oblak; od záře před ním se rozhořely ohnivé uhlíky. Hospodin zahřímal z nebes, a no, Nejvyšší vy dal svůj hlas, i vyslal šípy a rozptýlil je, blesky a zmátl je. A ukázala se dna moře, byly odhalovány základy světa pokáráním Hospodinovým, od vanutí dechu jeho chřípí. Sahá z výše, bere mě, vytahuje mě z mnohých vod, vyprošťuje mě od mého silného nepřítele, od nenávidících mě, neboť se ukázali nade mne silnějšími; přepadali mě v den mé pohromy, a le Hospodin se mi stal oporou. A vyvedl mě na prostrannost; vytrhuje mě, neboť ve mně našel potěšení, odměňuje mě Hospodin podle mé spravedlnosti, odplácí mi podle čistoty mých rukou, neboť jsem dbal cest Hospodinových a neodpadl jsem zlovolně od svého Boha, neboť všechny jeho předpisy jsou naproti mně, i jeho ustanovení - od toho se neodvracím a jsem vůči němu bezúhonný a chráním sám sebe před svou nepravostí a Hospodin mi odplácí podle mé spravedlnosti, podle mé čistoty naproti jeho očím. Při laskavém se projevuješ laskavým, při statečném, bezúhonném, se projevuješ bezúhonným, při očišťujícím se se projevuješ čistým a při převráceném se projevuješ lstivým a pokořený lid vysvobozuješ, a le tvé oko proti povýšeným, ponižuješ je. Vždyť ty jsi mou lampou, Hospodine; a no, Hospodin prozařuje mou tmu; ano, skrze tebe mohu prorazit četu, skrze svého Boha mohu přeskočit zeď. BŮH - dokonalá je jeho cesta, řeč Hospodinova je osvědčená, on je štítem všem na něho spoléhajícím. Vždyť kdo je BOHEM mimo Hospodina a kdo skálou mimo našeho Boha? BŮH je má jistá posila a dává bezúhonnému jeho cestou poskakovat, čině jeho nohy takovými jako nohy laní; i postavuje mě na mé výšiny, vyučuje mé ruce boji, takže luk z mosazi napínají mé paže, a dal jsi mi štít svého vysvobození a tvá blahosklonnost mě množí. Uvolňuješ místo mým kročejím pode mnou, takže se mé kotníky nepodlomily. Pronásleduji své nepřátele a vymycuji je, aniž se až do doražení jich od vracím, dorážím je a drtím je, takže nepovstávají, nýbrž padají pod mé nohy. A obvíjíš mě zdatností k boji, povstalce proti mně srážíš pode mne, a mé nepřátele jsi mi obrátil šíjí, nenávidící mě, a zhubil jsem je; vyhlíželi, a le nebylo vysvoboditele, k Hospodinu, a le neodpověděl jim, i roztloukal jsem je jako prach země, jako bláto ulic jsem je rozmělňoval a rozdupával jsem je. A vymaňuješ mě z rozepří mého lidu, uchováváš mě za hlavu národů, bude mi sloužit lid, jejž neznám; budou se mi lísat synové ciziny; při uslyšení uchem mi budou prokazovat poslušnost, synové ciziny budou vadnout a budou opásaní vycházet ze svých tvrzí. Živ je Hospodin a budiž velebena má skála, a budiž vyvyšován Bůh skály mého vysvobození, BŮH, jenž za mne vykonává pomstu a podrobuje mi národnosti a vyvádí mě z prostřed mých nepřátel. A no, vyvyšuješ mě z prostřed povstalců proti mně, vyprošťuješ mě od násilníka. Proto tě budu oslavovat, Hospodine, mezi národy, a tvému jménu při hudbě zpívat, jménu působícího veliká vysvobozování svého krále a prokazujícího laskavost svému pomazanému, Dávidovi, a jeho semeni navždy. A toto jsou poslední slova Dávidova: Prohlášeno Dávidem, synem Jíšajovým, a no, prohlášeno mužem, jenž byl vysoko vyzdvižen, pomazaným Boha Jákóbova a líbezným v hudbou doprovázených zpěvech Isráélových: Mnou promlouval Duch Hospodinův a na mém jazyku bylo jeho slovo. Bůh Isráélův mi řekl, skála Isráélova promluvila: Vládnoucí nad lidmi budiž spravedlivý, vládna v úctě k Bohu, a no, jako světlo jitra, když vzchází slunce - jitro, ne mrákavy! Ze záření, z deště je mladý porost ze země. Ale ne tak můj dům před BOHEM, a přece vzhledem ke mně ustanovil trvalou smlouvu, vybavenou vším a zachovávanou, ano, všechnu mou záchranu a všechno mé potěšení, ale nedává se jí růst. Ničemnost však - oni všichni budou zahozeni jako trn y, neboť ty se neberou rukou, nýbrž kdo na ně chce sáhnout, musí být opatřen železem a dřevcem kopí, a na místě se na prach spalují ohněm. Toto jsou jména hrdinů, kteří patřili k Dávidovi: Jóšév Bašševeth, Tachkemóní, hlava důstojníků - on, Adínó, Ezní, proti osmi stům, jež zabil na jeden ráz. A po něm Eleázár, syn Dódího, syna Achóchího, ze tří hrdinů při Dávidovi; při jejich posměchu vůči Pelištím, když se tam shromáždili k bitvě a muži Isráélovi ustoupili, povstal on a porážel dotud mezi Pelištím, až se jeho ruka namohla a přilnula jeho ruka k meči, takže Hospodin v onen den způsobil veliké vysvobození a lid se za ním vrátil jen ke svlékání. A po něm Šammá, syn Agéa, Harárího; ten, když se Pelištím shromáždili v četu a byl tam kus pole, posetý čočkou, a lid před tváří Pelištím prchl, se postavil vprostřed toho pozemku a ubránil jej a pobil Pelištím, takže Hospodin způsobil veliké vysvobození. A tři z těch třiceti hlav sestoupili a přišli za žně k Dávidovi do jeskyně Adullám, když v údolí Refáím tábořila četa Pelištím; a Dávid tehdy byl na nedobytném místě a v Béth-lechem u tehdy byla posádka Pelištím. A Dávid se roztoužil a řekl: Kdo mě chce napojit vodou ze studny v Béth-lechem ě, jež je v bráně? A ti tři hrdinové učinili průlom táborem Pelištím a vody ze studny v Béth-lechemu, jež je v bráně, načerpali a vynesli a dopravili k Dávidovi, a le nechtěl ji pít, nýbrž ji vylil Hospodinu a řekl: Daleko mi, Hospodine, od toho, abych toto učinil! Krev mužů, již odešli za cenu svých žití! A nechtěl ji pít. Tyto věci učinili ti tři hrdinové. A Avíšaj, bratr Jóáva, syna Cerújina, on byl hlavou jistých tří; a on mával svým kopím nad třemi sty zabitých, a měl věhlas mezi těmi třemi. Zda tomu není tak, že byl proslaven nad ty tři a stal se jim velitelem? A le až po ony tři nedosáhl. A Benájáhú, syn Jehójády, syna zdatného muže, veliký skutky, z Kavceélu, on skolil dva silné lvy Móáva; a on sestoupil a vprostřed jisté jámy skolil lva v den sněhu. A on skolil jakéhosi Egypťana, muže budícího údiv; a v ruce toho Egypťana bylo kopí, i sestoupil k němu s holí a vyrval to kopí z ruky toho Egypťana a jeho kopím ho zabil. Tyto věci učinil Benájáhú, syn Jehójádův, a měl věhlas mezi třemi hrdiny; nad těch třicet byl proslaven, a le k oněm třem nedosáhl. A Dávid ho dosadil do své tajné rady. Asáhél, bratr Jóávův, z těch třiceti; Elchánán, syn Dódův, z Béth-lechem a; Šammá, Charódí; Elíká, Charódí; Chelec, Paltí; Írá, syn Ikkéšův, Tekóí; Avíezer, Annethóthí; Mevúnnaj, Chušáthí; Calmón, Achóchí; Maharaj, Netófathí; Chélev, syn Baanův, Netófathí; Ittaj, syn Rívajův, z Givey synů Benjámínových; Benájáhú Pireáthóní; Chiddaj od potoků Gaaše; Aví-alvón, Arváthí; Azmáveth, Barchumí; El-jachbá, Šaalvóní; synové Jášénovi; Jehónáthán; Šammá, Harárí; Achíám, syn Šárára, Arárího; Elífelet, syn Achasbaje, syna Maacháthího; Elíám, syn Achítófela, Gilóního; Checraj, Karmelí; Paaraj, Arbí; Jigeál, syn Náthána z Cóvy; Bání, Gádí; Celek, Ammóní; Nacharaj, Beéróthí, nosič zbroje Jóáva, syna Cerújina; Írá, Jithrí; Gárév, Jithrí; Úrijjá, Chittí. Všech bylo třicet a sedm. A opět vzplál proti Isráélovi Hospodinův hněv a došlo k podnícení Dávida proti nim výrokem: Jdi, spočítej Isráéle a Júdu. I řekl král k Jóávovi, veliteli vojenské moci, jenž byl s ním: Nuže, projdi všemi kmeny Isráélovými, od Dána po Beér-ševu, a podrobte lid přehlídce, a ť mohu zvěděti počet lidu. A Jóáv ke králi řekl: A ť Hospodin, tvůj Bůh, přidává k lidu, jakkoli mnoho jich je, stonásobně, a oči mého pána, krále, nechť to vidí, a le nač si můj pán, král, libuje v této věci? A le slovo královo nabylo převahy proti Jóávovi a nad veliteli vojenské moci; Jóáv tedy a velitelé vojenské moci před tváří královou vyšli podrobit lid, Isráéle, přehlídce. Přešli tedy Jordán a utábořili se v Aróéru v pravo od města, jež je vprostřed údolí Gádova a k Jaazeru a přišli do Gileádu a k zemi Tachtím-hodší, a přišli do Dán-jaanu a oklikou k Cídónu a přišli k pevnosti Córu a všem městům Chivvího a Kenáaního a vyšli k jihu Júdy, Beér-ševě. I prošli celou zemí a po uplynutí devíti měsíců a dvaceti dní přišli do Jerúsalém a a Jóáv odevz dal výsledek přehlídky lidu králi, i shledalo se z Isráéle osm set tisíc zdatných mužů tasících meč a muž stva Júdy pět set tisíc mužů. A le Dávidovo srdce ho potom, co sčetl i lid, udeřilo a Dávid řekl k Hospodinu: Zhřešil jsem velmi tím, co jsem učinil; nyní tedy, Hospodine, přenes, prosím, nepravost svého nevolníka, neboť jsem se velmi pošetile zachoval. A když Dávid za jitra vstal, do stalo se slovo Hospodinovo ke Gádovi, proroku, vidoucímu Dávidovu, výrokem: Jdi, a ť k Dávidovi můžeš promluvit: Takto řekl Hospodin: Tři věci já před tebe předkládám, vyvol si z nich jednu, tu ti chci učinit. Gád tedy přišel k Dávidovi a podal mu zprávu a řekl mu: Zda ti má přijít v tvou zem sedm let hladu? Či snad tři měsíce tvého prchání před tváří tvých protivníků, a by tě on i pronásledoval i? Či snad nastání tří dní moru v tvé zemi? Nyní uvaž a zjisti, co za slovo mám zpět přinést poslavšímu mě. A Dávid ke Gádovi řekl: Je mi velmi úzko; nechť, prosím, upadáme v ruku Hospodinovu, neboť jeho slitování jsou mnohá, a le v ruku člověka nechť neupadám. Hospodin tedy dopustil v Isráélovi mor od jitra a ž po dobu určení, takže z lidu od Dána a ž po Beér-ševu pomřelo sedmdesát tisíc osob. A anděl vztáhl svou ruku na Jerúsalém k jeho pohubení, a le Hospodin stran té zkázy pocítil lítost, i řekl tomu andělu, jenž hubil mezi lidem: Dost, odtáhni nyní svou ruku! A anděl Hospodinův byl u mlatu Arauny, Jevúsího; a Dávid řekl k Hospodinu, při svém spatření anděla, jenž porážel mezi lidem, tu řekl: Hle, zhřešil jsem já a já jsem se dopustil nepravosti, a le tito, to to stádo, co učinili? Nechť je, prosím, tvá ruka proti mně a proti domu mého otce! A v onen den přišel k Dávidovi Gád a řekl mu: Vystup, postav na mlatu Arauny, Jevúsího, Hospodinu oltář. Dávid tedy podle slova Gádova, podle toho, co rozkázal Hospodin, vystoupil; a Arauná vyhlédl a uviděl krále a jeho služebníky přecházející mimo něho, i vyšel Arauná a poklonil se králi svým obličejem k zemi. A Arauná řekl: Proč přišel můj pán, král, k svému nevolníku? A král řekl: Koupit od tebe ten to mlat ke zbudování oltáře Hospodinu, a ť se může snít ta pohroma z lidu. A Arauná k Dávidovi řekl: Nechť můj pán, král, bere a vznáší, co bude dobré v jeho očích; viz, skot k vzestupné oběti a mláticí smyky a postroje skotu jako dříví; to vše, ó králi, Arauná králi dává. A Arauná ke králi řekl: Kéž tě Hospodin, tvůj Bůh, ráčí blahovolně přijmout! A král k Araunovi řekl: Nikoli, nýbrž to od tebe řádně za cenu chci koupit, nebudu přece Hospodinu, svému Bohu, vznášet vzestupné oběti nic nestojící. A Dávid ten mlat a ten skot koupil za padesát šeklů stříbra a zbudoval tam Dávid Hospodinu oltář a jal se vznášet oběti vzestupné a pokojných hodů, a Hospodin se dal zemi uprosit a pohroma byla z Isráéle sňata. A král Dávid byl stár, pokročilého věku, i jali se ho přikrývat rouchy, a le teplo mu nebylo; jeho služebníci mu tedy řekli: Nechť mému pánu, králi, hledají dívku, pannu, a ť se postaví před tvář královu a stává se mu ošetřovatelkou, i může léhat v tvé náruči, a ť je mému pánu, králi, teplo. Jali se tedy po všem území Isráélově krásnou dívku hledat a našli Avíšag, šúnémskou, a přivedli ji králi; a ta dívka byla nadmíru krásná a stala se králi ošetřovatelkou a jala se ho obsluhovat; král ji však nepoznával. A Adónijjá, syn Chaggíth, se vyvyšoval s výrokem: Kralovat budu já; i pořídil si vůz a koně a padesát mužů před jeho tváří běhajících, a jeho otec ho po všechny jeho dni nerozmrzel výrokem: Proč ses zachoval takto? A on byl i zjevem velmi hezký; a porodila ho po Avšálómovi. I nastaly jeho rozhovory s Jóávem, synem Cerújiným, a s Evjáthárem, knězem; ti se jali Adónijju podporovat, stojíce za ním; a le Cádók, kněz, a Benájáhú, syn Jehójádův, a Náthán, prorok, a Šimeí a Réí a hrdinové, kteří patřili Dávídovi, při Adónijjáhúovi nebyli. A Adónijjáhú u kamene Zóheleth, jenž je vedle Én-rógelu, nazabíjel drobného dobytka a skotu a vykrmeného dobytka, a pozval všechny své bratry, syny královy, a všechny muže Júdovy, královy služebníky, ale Náthána, proroka, a Benájáhúa a hrdiny a Šalomouna, svého bratra, nepozval. A Náthán k Bath-ševě, matce Šalomounově, pronesl výrok: Zda jsi neuslyšela, že Adónijjáhú, syn Chaggíth, kraluje, a náš pán, Dávid, o tom neví? Nyní tedy pojď, nechť ti, prosím, smím dobře poradit, a zachraň žití své a žití svého syna Šalomouna: Jdi a vstup ke králi Dávidovi a řekneš k němu: Zda jsi ty, můj pane, ó králi, nepřisáhl své služebnici výrokem: Ano, po mně bude kralovat Šalomoun, tvůj syn, a on bude sedět na mém trůně? Proč tedy kraluje Adónijjáhú? Hle, zatímco tam ty ještě budeš s králem mluvit, chci za tebou přijít já a doplnit tvá slova. Bath-ševa tedy vstoupila ke králi do pokoje; a král byl velmi stár, a Avíšag, šúnémská, krále obsluhovala. A Bath-ševa schýlila hlavu a poklonila se králi; a král řekl: Co s tebou? I řekla mu: Můj pane, ty jsi při Hospodinu, svém Bohu, přisáhl své služebnici: Ano, po mně bude kralovat Šalomoun, tvůj syn, a on bude sedět na mém trůně; nyní však, hle, kraluje Adónijjá, a přitom, můj pane, ó králi, nic nevíš? A nazabíjel skotu a vykrmeného dobytka a drobného dobytka v hojnosti a pozval všechny syny královy a Evjáthára, kněze, a Jóáva, velitele vojska, a le Šalomouna, tvého nevolníka, nepozval. A ty, můj pane, ó králi, - oči všeho Isráéle jsou na tobě, abys jim oznámil, kdo bude na trůně mého pána, krále, sedět po něm; jinak se stane, jak mile můj pán, král, ulehne se svými otci, že se staneme, já i můj syn Šalomoun, jakoby provinilci. A hle, zatímco ona ještě mluvila s králem, přišel Náthán, prorok, i podali králi zprávu výrokem: Hle, Náthán, prorok; i vstoupil před tvář královu a poklonil se králi, padnuv na svůj obličej k zemi; i řekl Náthán: Můj pane, ó králi, ty jsi řekl: Po mně bude kralovat Adónijjáhú a on bude sedět na mém trůně? Vždyť dnes sestoupil a nazabíjel skotu a vykrmeného dobytka a drobného dobytka v hojnosti a pozval všechny syny královy a velitele vojska a Evjáthára, kněze, a hle, jedí a pijí před jeho tváří a říkají: Nechť žije král Adónijjáhú! A mne, jenž jsem tvůj nevolník, a Cádóka, kněze, a Benájáhúa, syna Jehójádova, a Šalomouna, tvého nevolníka, nepozval. Byla-li tato věc provedena ze strany mého pána, krále, pak jsi své nevolníky neuvědomil, kdo bude sedět na trůně mého pána, krále, po něm. A král Dávid odpověděl a řekl: Povolejte mi Bath-ševu. Vstoupila tedy před tvář královu a před tváří královou stanula; a král přisáhl a řekl: Jako že je živ Hospodin, jenž mou duši vykoupil ze vší tísně, že podle toho, jak jsem ti při Hospodinu, Bohu Isráélovu, přisáhl výrokem, že po mně bude kralovat Šalomoun, tvůj syn, a na mém trůně bude místo mne sedět on, že tak chci učinit tohoto dne. A Bath-ševa schýlila hlavu obličejem k zem i a poklonila se králi a řekla: Nechť můj pán, král, žije navždy! A král Dávid řekl: Povolejte mi Cádóka, kněze, a Náthána, proroka, a Benájáhúa, syna Jehójádova. I vstoupili před tvář královu a král jim řekl: Vezměte s sebou nevolníky svého pána a usaďte Šalomouna, mého syna, k jízdě na mezkyni, jež patří mně, a zaveďte ho dolů ke Gíchónu a tam ho pomaže Cádók, kněz, a Náthán, prorok, za krále nad Isráélem; a zatrubte na troubu a řekněte: Nechť žije král Šalomoun! A vystupte za ním, i přijde a usedne na můj trůn a on bude místo mne kralovat, neboť jeho jsem přikázal, aby byl panovníkem nad Isráélem a nad Júdou. A Benájáhú, syn Jehójádův, králi odpověděl a řekl: Amén, tak kéž praví Hospodin, Bůh mého pána krále; podle toho, jak byl Hospodin s mým pánem, králem, tak kéž je se Šalomounem a kéž činí jeho trůn větším než trůn mého pána, krále Dávida! Sestoupil tedy Cádók, kněz, a Náthán, prorok, a Benájáhú, syn Jehójádův, a Keréthí ové a Peléthí ové a usadili Šalomouna k jízdě na mezkyni krále Dávida a doprovodili ho ke Gíchónu a Cádók, kněz, vzal roh oleje ze stanu a pomazal Šalomouna, a zatroubili na troubu a řekli, všechen lid: Nechť žije král Šalomoun! I vystoupili za ním, všechen lid, a lid, ti pískali na píšťaly, i veselili se velikým veselím, a ž jejich hlasy země pukala. To uslyšel Adónijjáhú a všichni pozvaní, kteří byli s ním, když oni skončili jedení; a když Jóáv uslyšel zvuk trouby, řekl: Proč ten halas města, jež hlučí? A zatímco on ještě mluvil, hle, přišel Jónáthán, syn Evjáthára, kněze; a Adónijjáhú řekl: Vejdi, neboť ty jsi zdatný muž a zvěstuješ dobrou věc. A Jónáthán odpověděl a řekl Adónijjáhúovi: Jisto je, že náš pán, král Dávid, v kralování uvedl Šalomouna; i poslal král s ním Cádóka, kněze, a Náthána, proroka, a Benájáhúa, syna Jehójádova, a Keréthí e a Peléthí e a usadili ho k jízdě na mezkyni královu a u Gíchónu ho pomazal Cádók, kněz, a Náthán, prorok, za krále. A odtamtud veselíce se vystoupili a město se rozhlučelo; to je ten halas, jejž jste uslyšeli. A Šalomoun i usedl na královský trůn a i královi služebníci přišli žehnat našemu pánu, králi Dávidovi, výrokem: Kéž tvůj Bůh činí jméno Šalomounovo lepším než jméno tvé a kéž jeho trůn činí větším než trůn tvůj! A král se na lůžku poklonil a také král takto řekl: Budiž veleben Hospodin, Bůh Isráélův, jenž dnes dal sedícího na mém trůně, a mé oči to vidí. A všichni pozvaní, kteří byli u Adónijjáhúa, se ulekli a povstali a odešli každý na svou cestu; a Adónijjáhú pocítil bázeň před tváří Šalomounovou, i povstal a odešel a chytil se rohů oltáře. I podal i Šalomounovi zprávu výrokem: Hle, Adónijjáhú se bojí krále Šalomouna, a hle, drží se rohů oltáře s výrokem: Nechť mi král Šalomoun nejprve přísahá: Chce-li svého nevolníka mečem usmrtit! A král Šalomoun řekl: Bude-li se projevovat jako poctivý muž, nebude padat nic z jeho vlasu na zem, bude-li se však při něm shledávat zlo, pak umře. A král Šalomoun poslal a vzali ho dolů od oltáře, i přišel a králi Šalomounovi se poklonil; a Šalomoun mu řekl: Jdi k svému domu. A dni Dávidovy se přiblížily k smrti; i přikázal Šalomounovi, svému synu, výrokem: Já odcházím cestou vší země; budeš tedy silný a projevíš se jako muž a zachováš nařízení Hospodina, svého Boha, - chodit jeho cestami, dbát jeho ustanovení, jeho rozkazů a jeho předpisů a jeho svědectví, jak je psáno v zákoně Mojžíšově, abys docházel prospěchu ve vše m, co budeš činit, a kamkoli se budeš obracet, aby Hospodin mohl potvrdit své slovo, jež o mně vyslovil výrokem: Budou-li tvoji synové dbát své cesty k chození před mou tváří v pravdě, celým svým srdcem a celou svou duší, - výrokem: Nebude ti nikdo vytínán z trůnu Isráélova. A ty také víš, co mi učinil Jóáv, syn Cerújin, co učinil dvěma velitelům vojska Isráélova, Avnérovi, synu Nérovu, a Amásovi, synu Jetherovu, že je zabil a v mír vpustil krev války a uvedl krev války na svůj opasek, jenž byl na jeho kyčlích, a na svou obuv, jež byla na jeho nohou. Musíš se tedy zachovat podle své moudrosti, a ť nenecháváš jeho šediny sestoupit v šeól v pokoji. Budeš však prokazovat laskavost synům Barzillaje, Gileádího, a ť jsou mezi jídajícími u tvého stolu, neboť tak se přiblížili ke mně při mém útěku před tváří Avšálóma, tvého bratra. A hle, je u tebe Šimeí, syn Géry, syna Jemíního, z Bachúrím, jenž se mi v den mého odchodu do Machanájim ostrým zlořečením jal zlořečit; potom mi on k Jordán u přišel vstříc, i přisáhl jsem mu při Hospodinu výrokem: Chci-li tě mečem usmrtit! Nyní však nechť ho nenecháváš bez trestu, vždyť ty jsi moudrý muž a budeš vidět, co s ním máš učinit, a by s jeho šediny v šeól seslal v krvi. A Dávid ulehl se svými otci a byl pohřben ve městě Dávidově. A dní, co Dávid kraloval nad Isráélem, bylo čtyřicet let; sedm let kraloval v Chevrónu a třicet a tři léta kraloval v Jerúsalémě. A na trůn Dávida, svého otce, usedl Šalomoun a jeho kralování bylo velmi upevněno. A Adónijjáhú, syn Chaggíth, přišel k Bath-ševě, matce Šalomounově; ta řekla: Zda je tvůj příchod pokoj ný? A řekl: Pokoj ný. A řekl: Mám k tobě co promluvit. I řekla: Mluv. A řekl: Ty víš, že království se do stalo mně a na mne stran kralování upřeli, všechen Isráél, svou tvář, a le království se obrátilo a do stalo se mému bratru, neboť se mu do stalo od Hospodina; já se však nyní chystám vyžádat si od tebe jednu věc, kéž nezamítáš mou tvář. I řekla k němu: Mluv. A řekl: Řekni, prosím, Šalomounovi, králi, neboť tvou tvář nebude zamítat, a ť mi ráčí dát Avíšag, šúnémskou, za ženu. A Bath-ševa řekla: Dobře, já za tebe ke králi budu mluvit. Bath-ševa tedy vstoupila ke králi Šalomounovi promluvit s ním za Adónijjáhúa; a král jí povstal vstříc a poklonil se jí, i usedl na svůj trůn a dal přistavit trůn pro královu matku, i usedla po jeho pravici a řekla: Já se chystám vyžádat si od tebe jednu malou věc, kéž nezamítáš mou tvář. A král jí řekl: Žádej, má matko, neboť tvou tvář nebudu zamítat. I řekla: Nechť se dává Avíšag, šúnémská, za ženu Adónijjáhúovi, tvému bratru. A král Šalomoun odpověděl a řekl své matce: A nač pro Adónijjáhúa žádáš Avíšag, šúnémskou? I království pro něho žádej, vždyť on je můj bratr, starší než já, i pro něho i pro Evjáthára, kněze, i pro Jóáva, syna Cerújina. A král Šalomoun přisáhl při Hospodinu výrokem: Takto nechť mi Bůh činí a takto nechť přidává, že Adónijjáhú toto slovo vyslovil proti své duši! Nyní tedy, jako že je živ Hospodin, jenž mě upevnil a posadil mě na trůn Dávida, mého otce, a jenž mi zřídil dům podle toho, co promluvil, ano, dnes musí být Adónijjáhú usmrcen. To zařídil král Šalomoun skrze Benájáhúa, syna Jehójádova; ten se na něho vrhl, takže umřel. A Evjáthárovi, knězi, král řekl: Jdi do Anáthóth na svá pole, neboť ty jsi hoden smrti, a le nechci tě v tento den usmrtit, neboť jsi před tváří Dávida, mého otce, nosil skříňku Pána, Hospodina, a že ses natrápil vším, čím se natrápil můj otec. Tak vyhnal Šalomoun Evjáthára z postavení kněze Hospodinu, k naplnění slova Hospodinova, jež vyslovil o domě Élího v Šíle. A ta zvěst došla až k Jóávovi; Jóáv se totiž byl naklonil za Adónijjou, a č za Avšálómem se nebyl naklonil. Prchl tedy Jóáv do stanu Hospodinova a chytil se rohů oltáře. I bylo králi Šalomounovi oznámeno, že Jóáv prchl do stanu Hospodinova, a hle, je vedle oltáře. Šalomoun tedy poslal Benájáhúa, syna Jehójádova, výrokem: Jdi, vrhni se na něho. A Benájáhú vstoupil do stanu Hospodinova a řekl k němu: Takto řekl král: Vyjdi. I řekl: Ne, nýbrž chci umřít zde. Benájáhú tedy odevzdal slovo králi výrokem: Tak promluvil Jóáv a tak mi odpověděl. A král mu řekl: Učiň podle toho, co promluvil, a vrhni se na něho a pohřbi ho, a ť sejmeš ze mne a z domu mého otce nevinnou krev, již Jóáv prolil. A Hospodin vrátí jeho krev na hlavu jeho, jenž se vrhl na dva muže spravedlivější a lepší než on a zabil je mečem, aniž můj otec Dávid věděl, Avnéra, syna Nérova, velitele vojska Isráélova, a Amásu, syna Jetherova, velitele vojska Júdova, a jejich krev se navždy vrátí na hlavu Jóávovu a na hlavu jeho semene, Dávidovi však a jeho semeni a jeho domu a jeho trůnu se od Hospodina navždy bude do stávat pokoje. Benájáhú, syn Jehójádův, tedy vystoupil a vrhl se na něho a usmrtil ho, a pohřbil ho v jeho domě v pustině; a král místo něho nad vojskem dosadil Benájáhúa, syna Jehójádova, a Cádóka, kněze, dosadil král místo Evjáthára. A král poslal a dal povolat Šimeího a řekl mu: Zbuduj si v Jerúsalémě dům a usídli se tam, a nesmíš odtamtud nikam vycházet, neboť v den tvého vyjití, když budeš překračovat potok Kidrón, se stane, - musíš nepochybně vědět, - že jistotně budeš muset umřít; tvá krev bude na tvé hlavě. A Šimeí králi řekl: To slovo je dobré; podle toho, co můj pán, král, vyslovil, tak bude tvůj nevolník činit. A Šimeí po mnoho dní bydlel v Jerúsalémě; a le po uplynutí tří let se stalo, že Šimeímu utekli dva nevolníci k Áchíšovi, synu Maachovu, králi Gathu; to Šimeímu oznámili výrokem: Hle, tvoji nevolníci jsou v Gathu. A Šimeí vstal a osedlal svého osla a odebral se do Gathu k Áchíšovi hledat své nevolníky, a odebral se Šimeí a své nevolníky z Gathu přivedl. A Šalomounovi bylo oznámeno, že se Šimeí odebral z Jerúsaléma do Gath u a vrátil se; a král poslal a dal Šimeího povolat a řekl k němu: Zda jsem tě nezavázal přísahou při Hospodinu, když jsem proti tobě důrazně prohlásil výrokem: V den tvého vyjití, když se kamkoli budeš ubírat, musíš nepochybně vědět, že jistotně budeš muset umřít? A řekl jsi ke mně: To slovo je dobré, uslyšel jsem. Proč jsi tedy nedodržel přísahu při Hospodinu a rozkaz, jímž jsem na tebe vložil povinnost? A král k Šimeímu řekl: Ty víš o všem zlu, o němž ví tvé srdce, jež jsi provedl Dávidovi, mému otci, a le Hospodin všechno tvé zlo vrátí na tvou hlavu, král Šalomoun však bude požehnán a trůn Dávidův bude před tváří Hospodinovou navždy upevněn. A král rozkázal Benájáhúovi, synu Jehójádovu; ten vyšel a vrhl se na něho, takže umřel. I bylo království upevněno v ruce Šalomounově. A Šalomoun se spříznil s faraonem, králem Egypta, neboť pojal dceru faraonovu a uvedl ji do města Dávidova na dobu do svého dokončení budování svého domu a domu Hospodinova a zdi Jerúsaléma vůkol. Jen že obětovali, lid, na výšinách, neboť až do oněch dní nebyl zbudován dům jménu Hospodinovu; Šalomoun však Hospodina miloval, takže chodil v ustanoveních Dávida, svého otce, jen že on obětoval a v kouř obracel na výšinách. I odešel král do Giveónu obětovat tam, neboť to byla veliká výšina; na onom oltáři vznesl Šalomoun tisíc vzestupných obětí. V Giveónu se Šalomounovi ve snu za noci ukázal Hospodin; a Bůh řekl: Požádej - co ti mám dát? A Šalomoun řekl: Ty jsi uskutečnil se svým nevolníkem Dávidem, mým otcem, velikou laskavost podle toho, jak před tvou tváří s tebou chodil v pravdě a v spravedlnosti a v upřímnosti srdce, a zachoval jsi mu tuto velikou laskavost, že jsi mu dal syna sedícího na jeho trůně, jako tohoto dne. A nyní jsi, Hospodine, můj Bože, svého nevolníka uvedl v kralování místo Dávida, mého otce, a já jsem mladý hoch, neumím vycházet an i vstupovat, a tvůj nevolník je vprostřed tvého lidu, jejž jsi vyvolil, lidu mnohého, jenž z příčiny množství nemůže být spočítán ani sepsán. Kéž tedy svému nevolníku ráčíš dát pozorné srdce k souzení tvého lidu, k rozlišování mezi dobrem a mezi zlem - ano, kdo bude moci soudit tento tvůj početný lid? I bylo to slovo Pánu vhod, že Šalomoun požádal o tuto věc; Bůh k němu tedy řekl: Protože jsi požádal o tuto věc a nevyžádal sis mnoho dní, aniž sis vyžádal bohatství, aniž jsi požádal o žití tvých nepřátel, nýbrž sis vyžádal pochopení k naslouchání při soudu, hle, učinil jsem podle tvého slova; hle, dal jsem ti srdce moudré a rozumné, takže tobě podobný se nevyskytl před tebou, aniž bude povstávat tobě podobný po tobě; a také jsem ti dal, o č jsi nepožádal, - i bohatství i slávu, takže za všechny tvé dni se mezi králi nevyskytne nikdo podobný tobě. A budeš-li chodit mými cestami k zachovávání mých ustanovení a mých rozkazů podle toho, jak chodil Dávid, tvůj otec, budu i prodlužovat tvé dni. A Šalomoun procitl, a hle, sen. I přišel v Jerúsalém a stanul před skříňkou smlouvy Páně a jal se vznášet vzestupné oběti a konat oběti pokojných hodů a všem svým služebníkům uspořádal hostinu. Tehdy ke králi přišly dvě ženy, nevěstky, a stanuly před jeho tváří; a jedna ta žena řekla: Prosím, můj pane, já a tato žena bydlíme v jednom domě, i porodila jsem v tom domě při ní a v třetí den po mém porodu se stalo, že porodila i tato žena. A byly jsme my spolu, kromě nás dvou v domě nebylo s námi v domě cizího. A syn této ženy v noci umřel, protože na něho na lehla; i vstala vprostřed noci a vzala mého syna ode mne, když tvá služebnice spala, a vložila ho ve svou náruč a svého syna, mrtvého, vložila v náruč mou. A když jsem za jitra vstala svého syna nakojit, hle - mrtev; a le když jsem se na něho za jitra pozorně zahleděla, hle, nebyl to můj syn, jehož jsem porodila. A ta druhá žena řekla: Ne, nýbrž ten živý je můj syn a ten mrtvý tvůj syn. A le tato říkala: Ne, nýbrž ten mrtvý je tvůj syn a ten živý můj syn. Tak před tváří královou mluvily a král řekl: Tato praví: Toto je můj syn, ten živý, a tvůj syn je ten mrtvý; a tato praví: Ne, nýbrž tvůj syn je ten mrtvý a můj syn ten živý. I řekl král: Podejte mi meč. Přinesli tedy meč před tvář královu a král řekl: Rozsekněte to živé dítko na dvé a dejte jedné polovinu a jedné polovinu. Tu ke králi řekla ta žena, jejíž syn byl ten živý, neboť se nad jejím synem vznítily její niterné city, a no, řekla: Prosím, můj pane, dejte to živé dítko jí, a ť je nikterak neusmrcujete! A tato pravila: Nemá patřit an i mně an i tobě; rozsekněte. I ujal se král slova a řekl: Dejte to živé dítko oné ženě a nikterak je nebudete usmrcovat - ona je jeho matka. A všechen Isráél uslyšel o rozsudku, jímž král rozsoudil, i pocítili před tváří královou bázeň, neboť shledali, že v jeho nitru je Boží moudrost k vykonávání soudu. Stal se tedy Šalomoun králem nade vším Isráélem; a toto byli hodnostáři, jež měl: Knězem byl Azarjáhú, syn Cádókův, kancléři Elíchóref a Achijjá, synové Šíšovi, zapisovatelem Jehóšáfát, syn Achílúdův, a nad vojskem Benájáhú, syn Jehójádův, a kněžími Cádók a Evjáthár a nad správci Azarjáhú, syn Náthánův, a ministrem Závúd, syn Náthánův, přítel králův; a nad domem Achíšár a nad robotou Adónírám, syn Avdův. A Šalomoun měl dvanáct správců nade vším Isráélem, kteří zásobovali krále a jeho dům; měsíc v roce připadalo zásobování na jednoho; a toto byla jejich jména: Ben-Chúr, v pohoří Efrájimově; Ben-Deker, v Mákaci a v Šaalvím a v Béth-šemeši a Élón-Béth-chánánu; Ben-Chesed v Arubbóth, tomu podléhalo Sóchó a všechna země Chefer; Ben-Avínádáv, tomu celá pahorkatina Dóru; tomu se do stala za ženu Táfath, dcera Šalomounova; Baaná, syn Achilúdův, tomu Taanách a Megiddó a všechen Béth-šeán, jenž je směrem k Carthánu zdola vůči Jizreeli, od Béth-šeánu až po Avél-Mechólu, až po oblast z druhé strany vůči Jokneámu; Ben-Gever v Rámóth-Gileádu, tomu vsi Jáíra, syna Menaššéova, jež jsou v Gileádu; podléhal mu pruh Argóvu, jenž je v Bášánu, šedesát velikých měst se zdmi a závorami z mosazi; Achínádáv, syn Iddův, v Machanájim; Achímaac v Naftálím - i on pojal za ženu dceru Šalomounovu, Basmath; Baaná, syn Chúšajův, v Ašérovi a v Álóth; Jehóšáfát, syn Párúachův, v Jissáschárovi; Šimeí, syn Élův, v Benjámínovi; Gever, syn Urího, v zemi Gileádu - země Síchóna, krále Emórího, a Óga, krále Bášánu, a byl jeden správce, jenž byl v té zemi. A Júdy a Isráéle bylo mnoho, stran množství jako písku, jenž je u moře, i jedli a pili a veselili se. I vládl Šalomoun nade všemi královstvími od Řeky po zem Pelištím a po pomezí Egypta; po všechny dni jeho života přinášeli dary a sloužili Šalomounovi. A strava Šalomounova na jeden den byla: Třicet kórů jemné mouky a šedesát kórů hrubé mouky, deset krmených kusů skotu a dvacet kusů skotu z pastvy a sto kusů drobného dobytka mimo jeleny a gazely a jachmúry a tučnou drůbež. On totiž měl moc na vší této straně Řeky, od Tifsachu a ž po Gazu, nade všemi králi této strany Řeky, a do stalo se mu pokoje ze všech stran odevšad vůkol. A po všechny dni Šalomounovy bydlel Júdá a Isráél bezpečně, každý pod svou vinnou révou a pod svým fíkovníkem, od Dána a ž po Beér-ševu. A Šalomoun měl čtyřicet tisíc stájí koní k svým vozidlům a dvanáct tisíc jezdců; a onino správcové zásobovali krále Šalomouna a každého, kdo ke stolu krále Šalomouna přistupoval, každý ve svém měsíci; nedopouštěli nedostatek ničeho, a přinášeli ječmen a slámu koním a běžcům na místo, kde byli, každý podle své povinnosti. A Bůh dal Šalomounovi velmi mnoho moudrosti a chápavosti a obsáhlost rozumu jako písek, jenž je na břehu moře, takže moudrost Šalomounova byla větší než moudrost všech synů východu a než všechna moudrost Egypta, neboť byl moudřejší než všichni lidé, než Éthán, Ezráchí, a Hémán a Kalkól a Darda, synové Máchólovi, a jeho věhlas se do stal mezi všechny národy vůkol. I promluvil třemi tisíci přísloví a jeho písní bylo pět a tisíc, a promlouval o stromech, od cedru, jenž je na Levánónu, a ž po yzop, jenž vyrůstá na zdi, a promlouval o zvěři a o letounstvu a o plazivém tvorstvu a o rybách. A ze všech národností přicházeli moudrost Šalomounovu poslouchat, ode všech králů země, kteří o jeho moudrosti uslyšeli. A Chírám, král Córu, k Šalomounovi poslal své služebníky, neboť uslyšel, že ho pomazali za krále místo jeho otce; Chírám totiž byl vždy Dávidovi přítelem. A Šalomoun Chírámovi vzkázal výrokem: Ty víš o Dávidovi, mém otci, že nemohl jménu Hospodina, svého Boha, budovat dům z příčiny bojování, jímž ho obklopovali, než je Hospodin položil pod chodidla jeho nohou. Mně však nyní Hospodin, můj Bůh, dal ze všech stran klid, není protivníka a není zlé příhody, takže, hle, já - zamýšlím jménu Hospodina, svého Boha, dům zbudovat podle toho, co Hospodin k Dávidovi, mému otci, promluvil výrokem: Tvůj syn, jehož místo tebe chci uvést na tvůj trůn, on bude dům mému jménu budovat. Nyní tedy rozkaž, a ť mi z Levánónu vytínají cedry, a moji nevolníci budou s nevolníky tvými, a mzdu tvých nevolníků ti budu dávat podle všeho, co budeš požadovat, neboť ty víš, že mezi námi není nikoho umějícího vytínat stromy tak jako Cidóním. A jak uslyšel Chírám slova Šalomounova, stalo se, že se velmi zaradoval a řekl: Budiž dnes veleben Hospodin, jenž dal Dávidovi moudrého syna nad tímto početným lidem! A Šalomounovi Chírám vzkázal výrokem: Uslyšel jsem, co jsi mi vzkázal; já chci uskutečnit veškeré tvé přání stran dříví cedrů a stran dříví cypřišů. Moji nevolníci je budou snášet z Levánónu k moři a já je budu jako vory po moři dopravovat až na místo, jež mi budeš chtít vzkazem určit, a tam je budu rozbírat a ty je budeš od nášet; a ty budeš uskutečňovat mé přání stran do dávání stravy mému domu. Chírám se tedy Šalomounovi stal do davatelem dříví cedrů a dříví cypřišů, všeho, co si přál, a Šalomoun dával Chírámovi dvacet tisíc kórů pšenice, obživu pro jeho dům, a dvacet kórů oleje z rozdrcení; tolik dával Šalomoun Chírámovi rok po roce. A Hospodin dával Šalomounovi moudrost podle toho, co k němu promluvil; a mezi Chírámem a mezi Šalomounem byl mír a oni dva uzavřeli smlouvu. A král Šalomoun ze všeho Isráéle odváděl robotníky, i bylo robotníků třicet tisíc mužů a do Levánónu jich posílal deset tisíc na měsíc po směnách, měsíc byli v Lévánonu a dva měsíce doma; a nad robotou byl Adónírám. A v pohoří měl Šalomoun sedmdesát tisíc nosičů, nákladních, a osmdesát tisíc lamačů kamene, mimo Šalomounovy vedoucí správců, kteří byli nad prací, tři tisíce a tři sta těch, již měli moc nad lidem, nad činnými v práci. A král rozkázal, a ť navylamují velikých kamenů, jakostních kamenů, k založení domu, kamenů s otesáváním. A budovatelé Šalomounovi a budovatelé Chírámovi a Givlím osekávali a připravovali dříví a kameny k budování domu. A za osmdesát let a čtyři sta let po vyjití Isráélových dětí ze země Egypta, ve čtvrtém roce - v měsíci Zivu, to je druhý měsíc, - po započetí kralování Šalomounova nad Isráélem se stalo, že se jal budovat dům Hospodinu. A dům, jejž král Šalomoun Hospodinu zbudoval, - jeho délka šedesát loket a jeho šířka dvacet a jeho výška třicet loket; a předsíň v průčelí chrámu domu - dvacet loket její délka po šířce domu, deset loket její šířka v průčelí domu. A na domě zřídil okna s uzavíratelnými výhledy a na stěnu domu při budoval patra, vůkol stěn domu, vůkol ke chrámu a k síni slova vůkol zřídil boční místnosti: Spodní patro, jeho šířka pět loket, a prostřední, jeho šířka šest loket, a třetí, jeho šířka sedm loket, neboť navenek na domě vůkol provedl ujmy tloušťky, aby ne bylo zasahování do stěn domu; a při svém budování byl dům budován z kamenů upravených po vylomení, takže v domě při jeho budování nebylo slyšet kladiv a ni sekery, žádného nástroje ze železa. Vchod do prostředních bočních místností byl na pravé straně domu, i vystupovali na prostřední patro a od prostředního do třetích točitými schodišti. A když dům dobudoval a dohotovil jej, pokryl dům prkny, jich řadami, použitím dřeva cedrů, a na celý dům při budoval patra, výška každého pět loket, jež se dřívím cedrů drželo domu. I do stalo se k Šalomounovi slovo Hospodinovo, výrok: Tento dům, jejž ty buduješ, - budeš-li chodit v mých ustanoveních a vykonávat mé předpisy a dbát všech mých rozkazů k chození v nich, pak při tobě budu potvrzovat své slovo, jež jsem vyslovil k Dávidovi, tvému otci, a budu se chtít usadit vprostřed Isráélových dětí a nebudu svůj lid, Isráéle, opouštět. Šalomoun tedy dobudoval dům a dohotovil jej tak, že dobudoval stěny domu zevnitř trámy z cedrů, od podlahy domu po stěny střechy zevnitř je vyložil dřevem, a podlahu domu vyložil trámy z cypřišů. A dobudoval dvacet loket nejvnitřnějších míst domu trámy z cedrů, od podlahy po stěny; to mu zevnitř vybudoval v síň slova, v nejsvětější svatyni; a dům, to jest chrám vpředu, měl rozměr čtyřicet loket. A na domě uvnitř bylo cedrové dřevo s vyřezávání m tykví a rozvitých květů; vše bylo cedrové dřevo, nebylo kamene, jenž by se dal vidět. A vprostřed domu zevnitř upravil síň slova k uložení tam skříňky smlouvy Hospodinovy; a síň slova uvnitř: Dvacet loket délka a dvacet loket šířka a dvacet loket její výška, a potáhl ji čistým zlatem; a potáhl oltář z cedrového dřeva; i dům potáhl Šalomoun zevnitř čistým zlatem, a před síní slova zřídil přepažení řetězy ze zlata a potáhl ji zlatem, a zlatem potáhl celý dům, do úplnosti celého domu, i celý oltář, jenž byl při síni slova, potáhl zlatem. A do síně slova zhotovil dva kerúby z dříví oleje, výška každého deset loket, a jednoho křídla kerúba bylo pět loket a druhého křídla kerúba pět loket, deset loket od konce jeho křídel a ž po konec jeho křídel, a deset loket druhý kerúb, oba kerúbové měli jednu míru a jeden tvar: Výška jednoho kerúba byla deset loket a tak i druhého kerúba. A ty kerúby dal v střed vnitřního domu, i rozpjali křídla kerúbů, takže křídlo jednoho do sáhlo na stěnu a křídlo druhého kerúba do sah ov alo na druhou stěnu a jejich křídla do sah ov ala ke středu domu, křídlo ke křídlu. A potáhl ty kerúby zlatem. A všechny stěny domu okolo vyřezal rytinami řezeb kerúbů a palem a rozvitých květů, zevnitř i navenek, a podlahu domu potáhl zlatem, dovnitř i navenek. A zhotovil vchod do síně slova, dveře z dříví oleje, násloupí a veřeje - pětiúhelník, a obě křídla dveří byla z dříví oleje a vyřezal na nich řezby kerúbů a palem a rozvitých květů; to potáhl zlatem - to zlato nanesl na kerúby a palmy. Tak i ke vchodu do chrámu zhotovil veřeje z dříví oleje, do tvaru čtyřúhelníka, a dvojitá křídla dveří z dříví cypřišů, dva okrouhlé čepy - jedno křídlo dveří, a dvě okrouhlá ložiska - druhé křídlo dveří; a vyřezal kerúby a palmy a rozvité květy; to potáhl zlatem vhodným na to, co bylo vyryto. A zbudoval vnitřní ohradu ze tří vrstev kvádrů a jedné vrstvy otesaných břeven z cedrů. I byl dům Hospodinův založen ve čtvrtém roce, v MĚSÍCI Zivu, a v jedenáctém roce, v MĚSÍCI Búle, to je osmý měsíc, byl dům dohotoven podle všech jeho se týkajících pokynů a podle všeho jeho se týkajícího plánu; budoval jej tedy po sedm let. A svůj dům budoval Šalomoun po třináct let, a ž jej dohotovil. Zbudoval tedy dům lesa Levánónu, jeho délka sto loket a jeho šířka padesát loket a jeho výška třicet loket, na čtyřech řadách sloupů z cedrů, a na těch sloupech byla otesaná břevna z cedrů; to pokryl dřevem cedru shora na bočních místnostech, jež byly na těch sloupech, - čtyřicet a pět, patnáct v řadě. A výhledy - tři řady, světelný otvor vůči světelnému otvoru, třikrát. A všechny vchody a veřeje byly čtvercové, i výhledy, totiž vzájemné protějšky - světelný otvor vůči světelnému otvoru, třikrát. A zřídil sloupovou předsíň, její délka padesát loket a její šířka třicet loket, a předsíň před nimi, i sloupy a schody před nimi. A zřídil trůnní předsíň, kde soudil, předsíň soudu; ta byla od podlahy po podlahu pokryta dřevem cedru. A jeho dům, kde měl bydlet, na jiném nádvoří, k vnitřku předsíně, byl vypracováním jako tento; i dům pro dceru faraonovu, již Šalomoun pojal, upravil jako tuto předsíň. Toto vše bylo z jakostních kamenů s otesáváním podle rozměrů, řezaných pilou, zevnitř i zevně a od základů po stropy a zevně po velikou ohradu. A založeno bylo jakostními kameny, velikými kameny, kameny deseti loket a kameny osmi loket, a shora byly jakostní kameny s otesáváním podle rozměrů a dřevo cedru. A veliká ohrada vůkol byla ze tří vrstev kvádrů a jedné vrstvy otesaných břeven z cedrů; tak i stran vnitřní ohrady domu Hospodinova a stran předsíně domu. A Šalomoun poslal a dal z Córu přivést Chíráma (to byl syn ženy, vdovy, z větve Naftálího, a jeho otec byl Córí ), zpracovávatele mosazi, jenž byl naplněn moudrostí a chápavostí a vědomostí k vykonávání všeho díla v mosazi. Ten přišel ke králi Šalomounovi a jal se vykonávat všechno své dílo. I utvořil dva sloupy z mosazi, výška jednoho sloupu osmnáct loket a druhý sloup mohl obepnout provázek dvanácti loket, a zhotovil dvě hlavice z tavené mosazi k nasazení na vrcholy těch sloupů, výška jedné hlavice pět loket a výška druhé hlavice pět loket; k těm hlavicím, jež byly na vrcholech sloupů, mřížky mřížkové práce, šňůrky řetízkové práce, sedm na jednu hlavici a sedm na druhou hlavici. Zhotovil tedy ty sloupy a dvěma řadami vůkol na jedno mřížkování k pokrytí hlavic, jež byly na vrcholech, granátová jablíčka; tak učinil i s druhou hlavicí. A hlavice, jež byly na vrcholech sloupů, byly liliové práce (v předsíni), čtyři lokte. A hlavice na těch dvou sloupech i shora, při samé vypuklině, jež byla za mřížkováním, - granátová jablíčka, dvě stě, řadami vůkol, na druhé hlavici. A postavil ty sloupy k předsíni chrámu, a když postavil pravý sloup, nazval jeho jméno Jáchín; a když postavil levý sloup, nazval jeho jméno Bóaz. A na vrcholech sloupů byla liliová práce. Tak bylo dílo na sloupech dokončeno. A zhotovil lité moře, od jeho okraje po jeho okraj deset loket, kruhovité vůkol, a jeho výška pět loket, a vůkol je mohla obepnout šňůra třiceti loket, a zespod vůči jeho okraji vůkol je obklopovaly tykve, deset na loket, obtáčející moře vůkol; v dvou řadách byly ty tykve, ulité při jeho ulití. Stálo na dvanácti kusech skotu; tři byly čelem k severu a tři byly čelem k západu a tři byly čelem k jihu a tři byly čelem ke vzcházení, a moře bylo na nich shora a všechny jejich zadky směřovaly dovnitř; a jeho tlouštka - šířka ruky, a jeho okraj podle vypracování okraje číše, květu lilie. Mohlo podržet dva tisíce bathů. A zhotovil deset stojanů z mosazi; délka jednoho stojanu čtyři lokte a jeho šířka čtyři lokte a jeho výška tři lokte, a toto bylo vypracování těch stojanů: Měly zástěny, a ty zástěny byly mezi lištami; a na těch zástěnách, jež byly mezi lištami, byli lvi, skot a kerúbové; tak i na lištách shora, a zespod vůči lvům a skotu byly věnce, tepaná práce. A každý stojan měl čtyři kola z mosazi a nápravy z mosazi, a jeho čtyři úhly měly ramena, zespod vůči umyvadlu byla ta ramena přitavena; z druhé strany každého byly věnce. A jeho otvor uvnitř hlavice, totiž shora, byl na loket, i byl její otvor kruhovitý, s vypracováním za podstavec, loket a půl lokte, a i u jejího otvoru byly řezby, jejich okraje však byly čtvercové, ne kruhovité. A k směru zespod vůči těm okrajům byla ta čtyři kola a osy kol byly ve stojanu; a výška jednoho kola loket a půl lokte, a vypracování těch kol bylo jako vypracování kol vozidla a jejich osy a jejich loukotě a jejich špice a jejich náboje, to vše bylo ulito. A čtyři ramena na čtyřech úhlech každého stojanu - ta ramena byla ze stojanu. A ve svršku stojanu bylo půl lokte vyvýšeniny, kruhovité vůkol, a na svršku stojanu byla jeho držadla, a zástěny byly z něho. A na plochy jeho boků, totiž na zástěny, vyryl kerúby a lvy a palmy, podle volného místa na každé, a věnce vůkol. Takto zhotovil těch deset stojanů; při nich všech bylo jedno ulití, jedna míra, jeden tvar. A zhotovil deset umyvadel z mosazi, každé umyvadlo mohlo podržet čtyřicet bathů, každé umyvadlo - čtyři lokte, jedno umyvadlo na každý stojan z těch deseti stojanů, a dal pět těch stojanů na stranu domu zprava a pět na stranu domu zleva, a moře dal od pravé strany domu k východu, naproti jihu. I nazhotovoval Chíróm misek a lopatek a okřínů; tak Chírám dokončil vykonávání vší práce, již vykonal pro krále Šalomouna na domě Hospodinově: Dva sloupy a dva kalichy hlavic, jež byly na vrcholech těch sloupů, a dvoje mřížkování k pokrytí dvou kalichů těch hlavic, jež byly na vrcholech těch sloupů, a čtyři sta granátových jablíček na to dvoje mřížkování, na každé mřížkování dvě řady granátových jablíček k pokrytí dvou kalichů těch hlavic, jež byly na těch sloupech, a deset stojanů a deset umyvadel na ty stojany, a jedno moře a dvanáct kusů skotu pod tím mořem, a hrnce a lopatky a okříny. A všechny tyto předměty, jež Chírám zhotovil pro krále Šalomouna k domu Hospodinovu, byly z leštěné mosazi; král je odléval v rovině Jordánu v hutnotě hlíny mezi Sukkóth a mezi Carthánem. A Šalomoun upustil od vážení všech těchto předmětů; z příčiny velmi velikého množství nebyla váha mosazi zjišťována. Šalomoun také zhotovil všechny předměty, jež patřily v dům Hospodinův: Oltář ze zlata a stůl, na němž byly předkladné chleby, ze zlata, a pět svícnů zprava a pět zleva před síň slova, z čistého zlata, s květy a lampami a kratiknoty ze zlata, a mísy a utěradla a okříny a pánve a zhášedla z čistého zlata, a stěžeje ke dveřím do vnitřního domu, k nejsvětější svatyni, a ke dveřím domu chrámu, ze zlata. Tak byla dovršena všechna práce, již král Šalomoun vykonal na domě Hospodinově; a Šalomoun vnesl věci posvěcené Dávidem, jeho otcem; stříbro a zlato a náčiní dal v pokladnice domu Hospodinova. Tehdy Šalomoun svolal starší Isráélovy a všechny hlavy větví a náčelníky otců dětí Isráélových ke králi Šalomounovi v Jerúsalém k vynesení skříňky smlouvy Hospodinovy z města Dávidova; to je Cijjón. Všichni muži Isráélovi se tedy ke králi Šalomounovi sešli v MĚSÍCI Éthaním při slavnosti, to je měsíc sedmý, a přišli všichni starší Isráélovi a kněží skříňku vyzdvihli a vynesli skříňku Hospodinovu a stan setkávání a všechna zařízení svatyně, jež ve stanu byla; a no, kněží a Lévíovci je vynesli. A král Šalomoun a s ním všechno shromáždění Isráélovo, všichni, již se k němu shromáždili před skříňkou, obětovali drobný dobytek a skot, kusy, jež z příčiny množství nemohly být sepsány ani spočítány. A kněží vnesli skříňku smlouvy Hospodinovy na její místo do síně slova v domě, do nejsvětější svatyně pod křídla kerúbů, neboť kerúbové přes místo skříňky svá křídla rozpínali, takže kerúbové shora zastírali skříňku a tyče k ní. A tyče byly dlouhé, takže konce tyčí byly viděny ze svatyně před síní slova, a le navenek viděny nebyly; a tam jsou až po tento den. Ve skříňce nebylo nic než dvě desky z kamenů, jež tam uložil Mojžíš na Chórévu, když Hospodin s dětmi Isráélovými uzavřel smlouvu, když vyšli ze země Egypta. A když vyšli kněží ze svatyně, stalo se, že dům Hospodinův naplnil oblak, takže kněží z příčiny toho oblaku nemohli stát k obsluze, neboť dům Hospodinův naplnila Hospodinova sláva. Tehdy Šalomoun řekl: Hospodin řekl, že bude pobývat v mračnu. Vpravdě jsem ti zbudoval dům bydliště, základ pro tvé usídlení do věků. A král obrátil svou tvář a požehnal všemu sejití Isráélovu; a všechno sejití Isráélovo stálo. A řekl: Budiž veleben Hospodin, Bůh Isráélův, jenž svými ústy promluvil s Dávidem, mým otcem, a svou rukou splnil s výrokem: Od toho dne, co jsem svůj lid, Isráéle, vyvedl z Egypta, jsem nenašel zálibu v žádném městě ze všech větví Isráélových k zbudování domu, aby tam bylo mé jméno, našel jsem však zálibu v Dávidovi, aby byl nad mým lidem, Isráélem. Stalo se pak blízkým srdci Dávida, mého otce, budovat dům jménu Hospodina, Boha Isráélova, Hospodin však k Dávidovi, mému otci, řekl: Ježto se stalo blízkým tvému srdci budovat dům mému jménu, zachoval ses dobře, že se to stalo blízkým tvému srdci, jen že ten dům nebudeš budovat ty, nýbrž tvůj syn, jenž bude pocházet z tvých beder, on bude mému jménu budovat dům. A Hospodin potvrdil své slovo, jež vyslovil, takže jsem povstal místo Dávida, svého otce, a usedl jsem na trůn Isráélův podle toho, co Hospodin promluvil, a dům jménu Hospodina, Boha Isráélova, jsem zbudoval a určil jsem tam místo pro skříňku, kde je smlouva Hospodinova, již uzavřel s našimi otci, když je vyvedl ze země Egypta. I stanul Šalomoun před oltářem Hospodinovým v přítomnosti všeho sejití Isráélova a rozprostřel své dlaně k nebesům a řekl: Hospodine, Bože Isráélův, není v nebesích shora an i na zemi zespod Boha podobného tobě, dbajícímu smlouvy a laskavosti vůči tvým nevolníkům, těm, již chodí před tvou tváří celým svým srdcem; jenž jsi svému nevolníku Dávidovi, mému otci, dodržel, co jsi k němu promluvil, a no, svými ústy jsi promluvil a svou rukou jsi splnil, jako tohoto dne. Nyní tedy, Hospodine, Bože Isráélův, dodrž svému nevolníku Dávidovi, mému otci, co jsi k němu promluvil výrokem: Nebude ti z přítomnosti mé tváře vytínán nikdo sedící na trůně Isráélově, budou-li jen tvoji synové dbát své cesty k chození před mou tváří, jako jsi ty před mou tváří chodil. Nyní tedy, Bože Isráélův, kéž se, prosím, pravdivým ukazuje tvé slovo, jež jsi vyslovil k svému nevolníku Dávidovi, mému otci. Zda však opravdu bude Bůh bydlet na zemi? Hle, nebesa a ni nebesa nebes tě nemohou obsáhnout, čím méně tento dům, jejž jsem zbudoval! Kéž se však obrátíš k modlitbě svého nevolníka a k jeho úpění, Hospodine, můj Bože, abys naklonil sluch k volání a k modlitbě, jíž se tvůj nevolník dnes modlí před tvou tváří, aby byly tvé oči otevřené k tomuto domu noc a den, k místu, o němž jsi řekl: Bude tam mé jméno; abys nakláněl sluch k modlení, jímž se tvůj nevolník bude modlívat směrem k tomuto místu, a kéž nakláníš sluch k úpění svého nevolníka a svého lidu, Isráéle, jímž se směrem k tomuto místu budou modlívat, a ty kéž slyšíš na místo svého bydlení, na nebesa, a když budeš slyšet, kéž odpustíš. Čím kdo bude hřešit vůči svému bližnímu, takže proti němu vznese kletbu k jeho prokletí, a ta kletba přijde před tvůj oltář v tento dům, to kéž ty v nebesích slyšíš a jednáš a své nevolníky rozsuzuješ prohlášením zlovolného za zlovolného k uvalení jeho cesty na jeho hlavu a ospravedlněním spravedlivého, abys mu dal podle jeho spravedlnosti. Při porážce tvého lidu, Isráéle, před tváří nepřítele, když vůči tobě budou hřešit, budou-li se k tobě vracet a tvé jméno vyznávat a modlit se a úpět k tobě v tomto domě, kéž pak ty v nebesích slyšíš a odpouštíš stran hříchu svého lidu, Isráéle, a přivádíš je zpět na půdu, již jsi dal jejich otcům. Při uzavření nebes, takže nebude deště, když vůči tobě budou hřešit, budou-li se směrem k tomuto místu modlit a tvé jméno vyznávat a od svého hříchu se od vracet, neboť jsi je pokořoval, kéž pak ty v nebesích slyšíš a odpouštíš stran hříchu svých nevolníků, totiž svého lidu, Isráéle, neboť jsi je vyučoval dobré cestě, jíž mají chodit, a kéž dáváš déšť na svou zem, již jsi za dědictví dal svému lidu. Kdykoli v zemi bude hlad, kdykoli bude mor, kdykoli bude sněť, rez, kobylky, saranče, kdykoli mu bude jeho nepřítel působit tíseň v zemi jeho bran, jakákoli rána, jakákoli nemoc, - jakákoli modlitba, jakékoli úpění, jež se bude dít skrze kteréhokoli člověka, skrze všechen tvůj lid, Isráéle, když bude každý z nich znát ránu svého srdce a bude rozprostírat své dlaně směrem k tomuto domu, kéž pak ty v nebesích, trvalém místě svého usídlení, slyšíš a odpouštíš a jednáš a dáváš každému, jehož srdce znáš (ty přece, ty samoten, znáš srdce všech dětí člověka), podle všech jeho cest, aby tě měli v úctě po všechny dni, co oni budou živi na povrchu půdy, již jsi dal našim otcům. A i stran cizozemce, jenž ne ní z tvého lidu, Isráéle, ten, přijde-li ze vzdálené země pro tvé jméno (neboť budou slyšet o tvém velikém jménu a o tvé silné ruce a o tvé paži, jež bývá napřažena), když přijde a bude se modlit směrem k tomuto domu, kéž ty v nebesích, trvalém místě svého usídlení, slyšíš a jednáš podle všeho, o č bude ten cizozemec k tobě volat, aby všechny národnosti země poznávaly tvé jméno, aby tě měly v úctě jako tvůj lid, Isráél, a aby věděly, že nad tímto domem, jejž jsem zbudoval, je vzýváno tvé jméno. Kdykoli tvůj lid bude vycházet k boji proti svému nepříteli cestou, jíž je budeš posílat, a budou se k Hospodinu modlit směrem k městu, v němž jsi našel zálibu, a domu, jejž jsem tvému jménu zbudoval, kéž pak v nebesích jejich modlitbu a jejich úpění slyšíš a jejich právo uplatníš. Kdykoli vůči tobě budou hřešit (neboť není člověka, jenž by nehřešil), a budeš se proti nim popuzovat a vy dávat je tváři nepřítele, takže, zajmouce je, je odvedou do zajetí do země nepřítele, vzdálené nebo blízké, a vezmou si to v zemi, kam byli do zajetí odvedeni, opět k srdci a jmou se v zemi zajavších je vracet se a úpět k tobě výrokem: Zhřešili jsme a spáchali jsme nepravost, zachovali jsme se zlovolně, a v zemi svých nepřátel, kteří je zajali, se k tobě vrátí celým svým srdcem a celou svou duší a k tobě se jmou modlit směrem k zemi, již jsi dal jejich otcům, a městu, jež jsi vyvolil, a domu, jejž jsem tvému jménu zbudoval, kéž pak v nebesích, trvalém místě svého usídlení, jejich modlitbu a jejich úpění slyšíš a jejich právo uplatníš a odpouštíš svému lidu, těm, již vůči tobě zhřešili, a no, stran všech jejich přestoupení, jimiž se proti tobě provinili, a vystavuješ je slitováním před tváří zajavších je, a ť je politují (vždyť oni jsou tvůj lid a tvé dědictví, jež jsi vyvedl z Egypta, zprostřed pece ze železa), zatímco tvé oči budou otevřeny k úpění tvých nevolníků a k úpění tvého lidu, Isráéle, za naklonění sluchu k nim při všem jejich volání k tobě. Vždyť ty sis je za dědictví vyčlenil ze všech národností země podle toho, co jsi promluvil skrze Mojžíše, svého nevolníka, když jsi naše otce vyvedl z Egypta, Pane, Hospodine! A jak Šalomoun skončil s modlením k Hospodinu vší touto modlitbou, stalo se, že zpřed oltáře Hospodinova vstal od klečení na svých kolenou s dlaněmi rozprostřenými k nebesům a stanul a silným hlasem požehnal všemu sejití Isráélovu výrokem: Budiž veleben Hospodin, jenž svému lidu, Isráélovi, dal odpočinek podle všeho, co vyslovil; nepadlo ani jedno slovo ze všech jeho dobrých slov, jež vyslovil skrze Mojžíše, svého nevolníka; kéž je Hospodin, náš Bůh, s námi, jako byl s našimi otci (kéž nás neopouští a nezamítá nás), k naklonění našich srdcí k němu, k chození všemi jeho cestami a k dbaní jeho rozkazů a jeho ustanovení a jeho předpisů, jež přikázal našim otcům, a kéž jsou tato má slova, jimiž jsem se jal vůči tváři Hospodinově doprošovat přízně, dnem i nocí blízká Hospodinu, našemu Bohu, k uplatňování práva jeho nevolníka a práva jeho lidu, Isráéle, podle záležitost i dne v její den, za účelem poznání všemi národnostmi země, že Bohem je Hospodin, on, není jiného. Nechť tedy je vaše srdce nerozdělené při Hospodinu, našem Bohu, k chození v jeho ustanoveních a k dbaní jeho rozkazů, jako tohoto dne. A král a s ním všechen Isráél před tváří Hospodinovou obětovali oběti, a Šalomoun obětoval oběť pokojných hodů, již obětoval Hospodinu, dvacet a dva tisíce kusů skotu a sto a dvacet tisíc kusů drobného dobytka; tak zasvětili, král a všechny děti Isráélovy, dům Hospodinův. V onen den posvětil král vnitřek nádvoří, jež bylo před domem Hospodinovým, neboť tam obětoval i vzestupné oběti a oběti dar u a tuk obětí pokojných hodů, protože oltář z mosazi, jenž byl před tváří Hospodinovou, byl příliš malý, aby pojal ty vzestupné oběti a oběti dar u a tuk obětí pokojných hodů. A v onen čas uspořádal Šalomoun slavnost, a s ním všechen Isráél, veliké sejití, od příchodu k vstupu do Chamáth u po potok Egypta, před tváří Hospodina, našeho Boha, sedm dní a sedm dní - čtrnáct dní. V osmý den lid propustil, i požehnali králi a odešli k svým stanům, veselí a v dobré náladě nad vším dobrem, jež způsobil Hospodin Dávidovi, svému nevolníku, a Isráélovi, svému lidu. A jak Šalomoun skončil s budováním domu Hospodinova a domu králova a vší Šalomounovy tužby, již uskutečnit si přál, stalo se, že se Šalomounovi po druhé ukázal Hospodin, jako se mu ukázal v Giveónu; i řekl k němu Hospodin: Uslyšel jsem tvou modlitbu a tvou snažnou prosbu, jíž ses před mou tváří doprošoval přízně; posvětil jsem tento dům, jejž jsi zbudoval, vložením tam svého jména navždy, i budou tam po všechny dni mé oči i mé srdce. A ty, jestliže budeš před mou tváří chodit, jako chodil Dávid, tvůj otec, v poctivosti srdce a v upřímnosti k jednání podle všeho, co jsem rozkázal, budeš dbát mých ustanovení a mých předpisů, pak budu navždy utvrzovat trůn tvého kralování nad Isráélem podle toho, co jsem k Dávidovi, tvému otci, promluvil výrokem: Nebude ti nikdo vytínán z trůnu Isráélova; jestliže se nicméně budete od vracet, vy a neb vaše děti, od následování mne, a nebudete dbát mých rozkazů, ustanovení, jež jsem předložil vaší tváři, nýbrž budete odcházet a sloužit jiným bohům a klanět se jim, pak budu Isráéle vytínat z povrchu tváře půdy, již jsem jim dal, a dům, jejž jsem posvětil svému jménu, budu zavrhovat zpřed své tváře a Isráél bude mezi všemi národnostmi za přísloví a k posměchu; a tento dům bude vrchol: Každý přecházející mimo něj se bude hrozit a bude syčet, i budou říkat: Proč Hospodin takto učinil této zemi a tomuto domu? A budou říkat: Protože Hospodina, svého Boha, jenž vyvedl jejich otce ze země Egypta, opustili a chytili se jiných bohů a jali se jim klanět a jim sloužit; proto na ně Hospodin přivedl všechno toto neštěstí. A po uplynutí dvaceti let, kdy Šalomoun zbudoval dva domy, dům Hospodinův a dům krále (přičemž Chírám, král Córu, Šalomouna podporoval dřívím cedrů a dřívím cypřišů a zlatem podle všeho jeho přání ), se stalo, že tehdy dával král Šalomoun Chírámovi dvacet měst v zemi Gálílu; a když Chírám vyšel z Córu podívat se na ta města, jež mu Šalomoun dal, nebyla v jeho očích vyhovující, i řekl: Co jsou toto za města, jež jsi mi dal, můj bratře? Dává se jim tedy až po tento den název země Kávúl. A Chírám poslal králi sto a dvacet kikkárů zlata. A toto je zpráva o robotnících, jež král Šalomoun odváděl k budování domu Hospodinova a domu svého a Milló a zdi Jerúsaléma a Chácóru a Megidda a Gezeru. (Farao, král Egypta, vystoupil a Gezeru dobyl a spálil jej ohněm a Kenaaního, obyvatele města, pozabíjel a dal je věnem své dceři, ženě Šalomounově.) A Šalomoun vybudoval Gezer a dolní Béth-Chórón a Baaláth a Támár v pustině v zemi a všechna města skladišť, jež Šalomoun měl, a města vozů a města jezdců a Šalomounovu tužbu - co zatoužil budovat - v Jerúsalémě a v Levánónu a ve vší zemi jeho vlády. Všechen lid, jenž pozůstával z Emórího, Chittího, Perizzího, Chivvího a Jevúsího, ty, kteří ne byli z dětí Isráélových, jejich syny, kteří po nich pozůstali v zemi, jež synové Isráélovi nedokázali učinit odevzdanými, a no, ty Šalomoun odváděl za nevolníky robotující až po tento den. Ze synů Isráélových však Šalomoun za nevolníky nedával, nýbrž oni byli bojovníky a jeho služebníky a jeho veliteli a jeho důstojníky a veliteli jeho vozů a jeho jezdců. Toto byli vedoucí správců, kteří byli nad prací pro Šalomouna, padesát a pět set těch, již měli moc nad lidem, nad činnými v práci. Jen co dcera faraonova vystoupila z města Dávidova do svého domu, jejž jí zbudoval; tehdy vybudoval Milló. A Šalomoun třikrát v roce vznášel vzestupné oběti a oběti pokojných hodů na oltáři, jejž Hospodinu zbudoval, a zakuřoval při tom, jenž byl před tváří Hospodinovou. Tak dohotovil dům. A král Šalomoun zřídil loďstvo v Ecjón-Geveru, jenž je u Élóthu na pobřeží moře Rákosí v zemi Edóma, a Chírám s loďstvem poslal své služebníky, lodníky znalé moře, se služebníky Šalomounovými; i přibyli do Ófíru a vzali odtamtud zlato, čtyři sta a dvacet kikkárů, jež přinesli ke králi Šalomounovi. A zvěst o Šalomounovi vzhledem ke jménu Hospodinovu uslyšela královna Ševy, i přibyla vyzkoušet ho hádankami. Přibyla tedy v Jerúsalém s velmi slavným komonstvem, s velbloudy nesoucími vonné látky a velmi mnoho zlata a drahé kameny, a přišla k Šalomounovi a promluvila k němu o vše m, co bylo blízko jejímu srdci, a Šalomoun jí všechny její otázky vysvětlil, nezůstalo nic před králem skrytého, co by jí nebyl vysvětlil. A když královna Ševy zpozorovala všechnu Šalomounovu moudrost, a dům jejž zbudoval, a pokrmy jeho stolu a sedání jeho nevolníků a stání jeho obsluhovačů a jejich oblečení a jeho číšníky a jeho vzestup né schodiště, kudy vystupoval k domu Hospodinovu, nezůstalo v ní již dechu a řekla ke králi: Pravdivou se ukázala řeč, již jsem ve své zemi uslyšela o tvých věcech a o tvé moudrosti, a neuvěřila jsem těm slovům, než jsem přišla a mé oči pohleděly, a hle, nebyla mi oznámena polovina, převýšil jsi moudrostí a dobrotou pověst, již jsem uslyšela. Blaho tvých mužů, blaho těchto tvých služebníků, již stávají ustavičně před tvou tváří, již slýchají tvou moudrost! Nechť je veleben Hospodin, tvůj Bůh, jenž v tobě našel potěšení k uvedení tě na trůn Isráélův! Hospodin ve svém trvalém milování Isráéle, a no, tebe ustanovil za krále nad Isráélem k vykonávání práva a spravedlnosti! A dala králi sto a dvacet kikkárů zlata a vonné látky, veliké množství, a drahé kameny; tolik vonné látky jako ona, již královna Ševy dala králi Šalomounovi, již nedošlo. (A i loďstvo Chírámovo, jež z Ófíru vozilo zlato, dopravilo z Ófíru veliké množství santalového dříví a drahé kameny; a král použil toho santalového dříví na zábradlí k domu Hospodinovu a k domu královu a na lyry a varyta pěvcům. Až po tento den již tak ové santalové dříví nedošlo, aniž bylo spatřeno.) A král Šalomoun splnil královně Ševy všechno její přání, mimo to, co jí dal podle štědrosti krále Šalomouna. I otočila se a odebrala k své zemi, ona i její služebníci. A váha zlata, jež v jednom roce Šalomounovi docházelo, byla šest set šedesát a šest kikkárů zlata, kromě příjmu od cestujících a z obchodování kramářů a ode všech králů západu a vladařů země. A král Šalomoun zhotovil dvě stě velikých štítů z kovaného zlata, na jeden veliký štít vyzvedl šest set šeklů zlata, a tři sta malých štítů z kovaného zlata, na jeden malý štít vyzvedl tři miny zlata, a dal je král v dům lesa Levánónu. A král zhotovil veliký trůn ze slonoviny a potáhl jej čištěným zlatem; ten trůn měl šest stupňů, a vrchol měl ten trůn odzadu zaokrouhlený, a na místě sedění opěradla odtud a odtud, a vedle opěradel stáli dva lvi, a na těch šesti stupních tam stáli, odtud a odtud, lvi, dvanáct; pro žádné z království nebylo nic tak ového zhotoveno. A všechny nádoby k pití pro krále Šalomouna byly ze zlata a všechny nádoby domu lesa Levánónu byly ze zlata, čistého, stříbra nebylo - nebylo v dnech Šalomounových za něco považováno, neboť král měl na moři taršíšské loďstvo s loďstvem Chírámovým - jednou za tři léta taršíšské loďstvo přijíždělo, vezouc zlato a stříbro, slonovinu a opice a pávy. I stal se král Šalomoun co do bohatství a co do moudrosti větším než všichni králové země a všechny země vyhledávaly Šalomounovu přítomnost k slyšení moudrosti, již dal Bůh v jeho srdce, a oni, každý, donášeli svůj dar, náčiní ze stříbra a náčiní ze zlata a pláště a zbroj a vonné látky, koně a mezky, dávku roku v roce. A Šalomoun nashromáždil vozů a jezdců, takže měl tisíc a čtyři sta vozů a dvanáct tisíc jezdců a umístil je ve městech vozů a u krále v Jerúsalémě. A v Jerúsalémě král nakladl stříbra jako kamenů a cedrů nakladl jako sykomor, jež jsou v hojnosti v nížině. A vývoz koní, jež Šalomoun měl, byl z Egypta, a houf králových obchodních zástupců, ti za peníze přiháněli houf a vozidlo bylo vyzdvihováno a vyváženo z Egypta za šest set šeklů stříbra a kůň za padesát a sto; a tak svými prostředky vyváželi pro všechny krále Chittím a pro krále Arámu. Král Šalomoun si však zamiloval mnoho žen-cizozemek, a to s dcerou faraonovou, - Móávek, Ammónovkyň, Edómek, Cidóňanek, Chittíjek, z národů, o nichž Hospodin k dětem Isráélovým řekl: Nesmíte vstupovat mezi ně, aniž smějí oni vstupovat mezi vás; jistě by vaše srdce nakláněly za svými bohy. Na těch Šalomoun ulpěl láskou, takže měl sedm set žen-princezen a tři sta souložnic, i naklonily jeho ženy jeho srdce, a no, stalo se v době Šalomounova stáří, že jeho ženy naklonily jeho srdce za jinými bohy, takže jeho srdce přestalo být nerozdělené při Hospodinu, jeho Bohu, jako srdce Dávida, jeho otce, i jal se Šalomoun chodit za Aštóreth, bohyní Cidóním, a za Milkómem, hnusností Ammóním; jal se tedy Šalomoun činit, co bylo zlé v očích Hospodinových, a přestal Hospodina plně následovat jako Dávid, jeho otec. Tehdy Šalomoun zbudoval výšinu Kemóšovi, hnusnosti Móáva, na hoře, jež je před Jerúsalémem, a Mólechovi, hnusnosti dětí Ammónových, a tak učinil pro všechny své ženy, cizozemky zakuřující a obětující svým bohům. I popudil se Hospodin proti Šalomounovi, že se jeho srdce odklonilo z blízkosti Hospodina, Boha Isráélova, jenž se mu dvakrát ukázal a o této věci mu rozkázal, že nemá chodit za jinými bohy, a le nedodržel, co Hospodin rozkázal. Hospodin tedy Šalomounovi řekl: Protože se toto při tobě vyskytlo, že jsi nedodržel mou smlouvu a mé ustanovení, jímž jsem na tebe vložil povinnost, chci odtrhnout zajisté od tebe tvé kralování a dát je tvému služebníku; ale vzhledem k Dávidovi, tvému otci, to nebudu činit v tvých dnech. Budu je vytrhovat z ruky tvého syna; jen že nebudu odtrhovat celé tvé království - jeden kmen tvému synu chci dát vzhledem k Dávidovi, tvému otci, a vzhledem k Jerúsalému, jejž jsem vyvolil. A Hospodin Šalomounovi vzbudil protivníka, Hadada, Edómího; ten byl ze semene králova v Edómu. Stalo se totiž při Dávidově pobytu v Edómu, když Jóáv, velitel vojska, vystoupil pohřbívat zabité, že všechny mužského pohlaví v Edómu pobil (neboť tam Jóáv, a všechen Isráél, zůstal šest měsíců až do vytětí všech mužského pohlaví v Edómu), a le Hadad utekl, on a s ním někteří Edómijjím ze služebníků jeho otce, aby přišli do Egypt a; tehdy byl Hadad malý hoch. Povstali tedy z Midjánu a přišli do Párán u a vzali některé z Páránu s sebou a přišli do Egypt a k faraonovi, králi Egypta; ten mu dal dům a určil pro něho stravu a dal mu po zem ek. A Hadad našel v očích faraonových velikou přízeň, takže mu za ženu dal sestru své ženy, sestru Tachpenés, královny, a sestra Tachpenés mu porodila Genuvatha, jeho syna, a toho Tachpenés vychovala uvnitř faraonova domu, takže se Genuvath do stal mezi faraonovy syny. A když Hadad v Egyptě uslyšel, že Dávid ulehl se svými otci a že Jóáv, velitel vojska, je mrtev, řekl Hadad k faraonovi: Propusť mě, a ť mohu odejít do své země. A farao mu řekl: Čehopak jsi ty u mne potřeben, že, hle, chceš odejít do své země? I řekl: Ne, nýbrž aby s mě, ať je jakkoli, ráčil propustit. Ještě mu Bůh vzbudil protivníka, Rezóna, syna Eljádova, jenž utekl z blízkosti Hadad-ezera, krále Cóvy, svého pána, a shromáždil k sobě muže a stal se, při Dávidově zabíjení jich, velitelem bandy záškodníků, i odešli v Damašek a usídlili se tam a ujali se v Damašku kralování. A na všechny dni Šalomounovy se stal Isráélovi protivníkem, jako svízel, jíž byl Hadad; i zhnusilo se mu v Isráélovi a ujal se kralování nad Arámem. A proti králi také pozvedl ruku Jároveám, syn Nevátův, Efráthí z Cerédy (a jméno jeho matky Cerúá, vdova ), služebník Šalomounův; a toto byla příčina, že ruku proti králi pozvedl: Šalomoun se jal vybudovávat Milló a uzavírat mezeru města Dávida, jeho otce; a ten muž, Jároveám, byl zdatný silák, a když si Šalomoun toho mladíka všiml, jak on vykonával práci, pověřil ho dozorem při vší robotě domu Josefova. A v onen čas se stalo, že Jároveám vyšel z Jerúsaléma, a cestou ho zastihl Achijjá, Šílóní, prorok, a ten se byl přioděl novým pláštěm; a oni dva byli v poli o samotě. A Achijjá se chytil za ten nový plášť, jenž byl na něm, a roztrhal jej - dvanáct útržků - a řekl Jároveámovi: Vezmi si deset útržků, neboť Hospodin, Bůh Isráélův, řekl takto: Hle, chystám se vytrhnout království z ruky Šalomounovy a deset kmenů chci dát tobě (a jeden kmen bude zůstávat jemu vzhledem k mému nevolníku Dávidovi a vzhledem k Jerúsalému, městu, v němž jsem našel zálibu, ze všech kmenů Isráélových), protože mě opustili a jali se klanět Aštóreth, bohyni Cidóním, a Kemóšovi, bohu Móáva, a Milkómovi, bohu dětí Ammónových, a přestali chodit mými cestami k vykonávání toho, co je v mých očích správné, totiž mých ustanovení a mých předpisů, jako Dávid, jeho otec. Nebudu však brát všechno kralování z jeho ruky, neboť ho po všechny dni jeho života chci ponechat vládcem, vzhledem k Dávidovi, svému nevolníku, jehož jsem vyvolil, jenž mé rozkazy a má ustanovení zachoval, nýbrž chci vzít království z ruky jeho syna a dát je - deset kmenů - tobě, a jeho synu chci ponechat jeden kmen, aby zůstávala lampa Dávidovi, mému nevolníku, po všechny dni před mou tváří v Jerúsalémě, městě, jež jsem si vyvolil k vložení tam svého jména. Tebe pak chci vzít, a by s kraloval podle všeho, čeho bude žádostiva tvá duše, a by s byl králem nad Isráélem; a jestliže budeš poslušen všeho, co ti budu rozkazovat, a chodit mými cestami a činit, co je správné v mých očích, k zachovávání mých ustanovení a mých rozkazů podle toho, co činil Dávid, můj nevolník, stane se, že zůstanu s tebou a zbuduji ti stálý dům, jako jsem zbudoval Dávidovi, a budu ti svěřovat Isráéle. Vzhledem k tomuto totiž chci símě Dávidovo pokořit, ale ne na všechny dni. A Šalomoun chtěl Jároveáma usmrtit, a le Jároveám vstal a utekl do Egypt a k Šíšakovi, králi Egypta, a až do smrti Šalomounovy v Egyptě zůstal. A ostatní věci Šalomounovy a vše, co vykonal, a jeho moudrost - zda ne jsou ony vy psány na knize věcí Šalomounových? A dní, co Šalomoun v Jerúsalémě kraloval nade vším Isráélem, bylo čtyřicet let; i ulehl Šalomoun se svými otci a byl pohřben ve městě Dávida, svého otce. A kralování se místo něho ujal Rechaveám, jeho syn. A Rechaveám se odebral v Šechem, neboť v Šechem přibyl všechen Isráél uvést ho v kralování; to jak uslyšel Jároveám, syn Nevátův (neboť on ještě byl v Egyptě, kam utekl před tváří Šalomouna, krále, a v Egyptě se Jároveám usídlil, i poslali a dali ho povolat ), stalo se, že přišel Jároveám a všechno sejití Isráélovo a promluvili k Rechaveámovi výrokem: Tvůj otec učinil naše jho tvrdým, ty však nyní ulev na tvrdé službě tvému otci a na našem těžkém jhu, jež na nás uvalil, a budeme ti sloužit. I řekl k nim: Jděte; ještě tři dni a vraťte se ke mně. I odešli - lid. A král Rechaveám se jal radit se starci, kteří stávali při tváři Šalomouna, jeho otce, za jeho zůstávání na živ u, výrokem: Jak vy radíte odpovědět tomuto lidu? I promluvili k němu výrokem: Budeš-li se dnes tomuto lidu projevovat služebníkem a sloužit jim a odpovídat a mluvit k nim vlídnými slovy, pak ti budou služebníky po všechny dni. Opustil však radu starců, jíž mu poradili, a jal se radit s mladíky, kteří s ním vyrostli, kteří byli těmi, již stáli před jeho tváří, a řekl k nim: Co radíte vy, a ť můžeme odpovědět tomuto lidu, těm, kteří ke mně promluvili výrokem: ulev na jhu, jež na nás uvalil tvůj otec? A ti mladíci, kteří s ním vyrostli, k němu promluvili výrokem: Takto musíš říci tomuto lidu, těm, kteří k tobě promluvili výrokem: tvůj otec ztížil naše jho, ty však nám ulev, - takto k nim musíš mluvit: Můj malík ztloustne nad kyčle mého otce, takže tedy: Můj otec na vás naložil těžké jho a já na vaše jho budu přidávat; můj otec vás trestal biči a já vás budu trestat štíry. Přišli tedy, Jároveám a všechen lid, k Rechaveámovi v třetí den podle toho, co král promluvil výrokem: V třetí den se ke mně vraťte, a král lidu odpověděl tvrdě, neboť opustil radu starců, jíž mu poradili, a promluvil k nim podle rady mladíků výrokem: Můj otec ztížil vaše jho a já na vaše jho budu přidávat; můj otec vás trestal biči a já vás budu trestat štíry. Král tedy nenaklonil sluch k lidu, neboť ze strany Hospodina nastal obrat za účelem uskutečnění jeho slova, jež Hospodin vyslovil skrze Achijju, Šílóního, k Jároveámovi, synu Nevátovu. Když tedy všechen Isráél shledal, že k nim král nenaklonil sluch, odpověděli - lid - králi výrokem: Co nám je podílem v Dávidovi? Ani dědictví v synu Jíšajovu! K tvým stanům, Isráéli! Nyní si hleď svého domu, Dávide! I odešel Isráél k svým stanům, a le děti Isráélovy, ty, jež bydlely ve městech Júdových, - nadále nad nimi zůstal králem Rechaveám. I poslal král Rechaveám Adóráma, jenž byl nad robotou, a le naházeli na něho, všechen Isráél, kamení, takže umřel, a král Rechaveám si pospíšil vystoupit na vozidlo k uprchnutí v Jerúsalém. A zůstali - Isráél - ve vzpouře proti domu Dávidovu až po tento den. A jak všechen Isráél uslyšel, že se Jároveám vrátil, stalo se, že poslali a dali ho zavolat do shromáždění a uvedli ho v kralování nade vším Isráélem; nezůstalo následujících dům Dávidův kromě samotného kmene Júdova. A když Rechaveám přišel v Jerúsalém, svolal všechen dům Júdův a kmen Benjámínův, sto a osmdesát tisíc vybraných válečníků k bojování s domem Isráélovým, k navrácení království Rechaveámovi, synu Šalomounovu. A le k Šemaejovi, Božímu muži, se do stalo Boží slovo výrokem: Prones k Rechaveámovi, synu Šalomounovu, králi Júdovu, a ke všemu domu Júdovu a Benjámínovu a ostatku lidu výrok: Takto řekl Hospodin: Nesmíte vystupovat ani bojovat se svými bratry, syny Isráélovými; vraťte se každý k svému domu, neboť tato věc byla vyvolána z mé strany. I uposlechli slova Hospodinova a podle slova Hospodinova se obrátili k odchodu. A Jároveám vybudoval Šechem v pohoří Efrájimově a usídlil se v něm; a vyšel odtamtud a vybudoval Penú-Él. A ve svém srdci si Jároveám řekl: Nyní se kralování bude vracet domu Dávidovu; bude-li tento lid vystupovat k obětování obětí v domě Hospodinově v Jerúsalémě, pak se srdce tohoto lidu vrátí k jejich pánu, k Rechaveámovi, králi Júdovu, a zabijí mě a k Rechaveámovi, králi Júdovu, se vrátí. Král se tedy poradil a zhotovil dvě telata ze zlata a řekl k nim: Máte dost vystupování v Jerúsalém; hle, tvoji bohové, Isráéli, kteří tě vyvedli ze země Egypta! A umístil jedno v Béth-Élu a jedno dal v Dán; a tato věc nastala k hříchu, i jali se chodit, lid, před jedno až po Dán. A zřídil dům výšin a zřídil kněží ze všech tříd lidu, kteří nebyli ze synů Lévího; i uspořádal Jároveám slavnost, v osmém měsíci, v patnáctý den měsíce, jako slavnost v Júdovi, a jal se vznášet na oltáři - tak činil v Béth-Élu - k obětování telatům, jež zhotovil, a v Béth-Élu postavil kněží výšin, jež zřídil. I jal se vznášet na oltáři, jejž zřídil v Béth-Élu, v patnáctý den, v osmém měsíci, jejž ze svého srdce vymyslil; uspořádal tedy dětem Isráélovým slavnost a na oltáři se jal vznášet, aby obracel v kouř. A hle, z Júdy do Béth-Élu přišel se slovem Hospodinovým Boží muž, když Jároveám stál před oltářem, aby obracel v kouř, i zvolal slovem Hospodinovým proti oltáři a řekl: Oltáři, oltáři, takto řekl Hospodin: Hle, domu Dávidovu se narodí syn, jeho jméno Jóšijjáhú; ten na tobě bude zabíjet kněží výšin, již na tobě obraceli v kouř, i budou na tobě spalovat kosti lidí. A v onen den ohlásil znamení výrokem: Toto bude znamení, že promluvil Hospodin: Hle, ten to oltář se roztrhne a popel, jenž je na něm, se rozsype. A jak král uslyšel slovo Božího muže, jímž zvolal proti oltáři v Béth-Élu, stalo se, že Jároveám vztáhl zpřed oltáře svou ruku s výrokem: Chyťte ho! A ruka, již proti němu vztáhl, uschla, takže ji nemohl stáhnout zpět k sobě; a oltář se roztrhl a popel se z něho rozsypal - jako znamení, jež Boží muž slovem Hospodinovým ohlásil; a král odpověděl a řekl k Božímu muži: Přimluv se, prosím, u Hospodina, svého Boha, a modli se za mne, a ť se má ruka může stáhnout zpět ke mně! Boží muž se tedy u Hospodina přimluvil a ruka králova se k němu stáhla zpět a byla jako prve. A král promluvil k Božímu muži: Vejdi se mnou do domu a posilni se; a chci ti dát dárek. A Boží muž ke králi řekl: Byť jsi mi dával polovinu svého domu, nebudu s tebou vcházet, aniž budu jíst chléb, aniž budu pít vodu v tomto místě, neboť tak se mi slovem Hospodinovým rozkázal o výrokem: Nesmíš jíst chléb, aniž smíš pít vodu, aniž se smíš vracet cestou, jíž jsi odešel. I odešel jinou cestou, takže se nevrátil cestou, jíž do Béth-Élu přišel. V Béth-Élu pak bydlel jeden starý prorok, jehož syn přišel a vyrozprávěl mu všechny činy, jež Boží muž učinil toho dne v Béth-Élu, slova, jež vyslovil ke králi, - to svému otci vyrozprávěli a jejich otec k nim promluvil: Kterou to cestou odešel? Jeho synové mu tedy ukázali cestu, jíž odešel Boží muž, jenž přišel z Júdy, i řekl k svým synům: Osedlejte mi osla. Osedlali mu tedy osla, i nasedl na něho a odebral se za Božím mužem a zastihl ho sedícího pod stromem a řekl k němu: Zda jsi ty Boží muž, jenž přišel z Júdy? I řekl: Já. A řekl k němu: Pojď se mnou do domu a pojez chleba. I řekl: Nemohu se s tebou vracet a s tebou vcházet, aniž budu jíst chléb ani pít s tebou vodu v tomto místě, neboť se ke mně slovem Hospodinovým promluvil o: Nesmíš jíst chléb, aniž tam smíš pít vodu, nesmíš se k odchodu vracet cestou, jíž jdi odešel. A řekl mu: I já jsem prorok, podobný tobě, a slovem Hospodinovým ke mně promluvil anděl výrokem: Vezmi ho s sebou zpět do svého domu, a ť jí chléb a pije vodu. Zalhal mu. Vrátil se tedy s ním a pojedl chleba a napil se vody. A když oni seděli u stolu, stalo se, že se k tomu proroku, jenž ho vzal zpět, do stalo slovo Hospodinovo, i zavolal na Božího muže, jenž přišel z Júdy, výrokem: Takto řekl Hospodin: Protože ses dopustil neposlušnosti úst Hospodinových a za nedbal jsi zákaz, co ti Hospodin, tvůj Bůh, zakázal, nýbrž ses vrátil a pojedl jsi chleba a napil ses vody v místě, o němž k tobě promluvil: Nesmíš jíst chléb, aniž smíš pít vodu, - nebude tvá mrtvola smět přijít do hrobu tvých otců. A po jeho pojedení chleba a po jeho napití se stalo, že mu osedlal osla, - proroku, jehož vzal zpět, - a když se odebral, zastihl ho na cestě lev a usmrtil ho. A jeho mrtvola byla pohozená na cestě a vedle ní stál osel; i lev stál vedle té mrtvoly. A hle, mimo se ubírali lidé a viděli tu mrtvolu na cestě pohozenou a lva vedle té mrtvoly stojícího, i přicházeli a mluvili o tom ve městě, v němž ten starý prorok bydlel; to ten prorok, jenž ho od vrátil od jeho cesty, uslyšel a řekl: To byl Boží muž, jenž se dopustil neposlušnosti úst Hospodinových a Hospodin ho vy dal lvu; ten ho srazil a usmrtil ho podle slova Hospodinova, jež k němu vyslovil. A k svým synům promluvil výrokem: Osedlejte mi osla. I osedlali a odebral se a našel mrtvolu na cestě pohozenou a osla a lva vedle té mrtvoly stojící; lev tu mrtvolu nesežral, aniž osla srazil. Prorok tedy mrtvolu Božího muže zvedl a vložil ho na osla a dal se s ním na cestu zpět, i přišel ten starý prorok do města truchlit a pohřbít ho. I uložil jeho mrtvolu do svého hrobu, i jali se nad ním naříkat: Ach, můj bratře! A poté, co ho pohřbil, se stalo, že k svým synům pronesl výrok: Až umřu, pak mě musíte pohřbít v hrobě, v němž byl pohřben Boží muž, mé kosti uložíte vedle jeho kostí, neboť se jistě bude dít věc, již slovem Hospodinovým prohlásil proti oltáři, jenž je v Béth-Élu, a proti všem domům výšin, jež jsou ve městech Šómrónu. Po této věci se Jároveám ne od vrátil od své zlé cesty, nýbrž se zase jal zřizovat kněží výšin ze všech tříd lidu; kdo si přál, toho ruku naplnil, i stal se knězem výšin. A tato věc nastala k hříchu domu Jároveámova a k vyhubení a k vymýcení z povrchu tváře půdy. V oné době Avijjá, syn Jároveámův, onemocněl a Jároveám řekl své ženě: Vstaň, prosím, a přestroj se, a ť nepoznávají, že ty jsi žena Jároveámova, a zajdeš v Šíló; hle, tam je Achijjá, prorok - ten o mně promluvil jako o král i nad tímto lidem. A vezmeš v svou ruku deset chlebů a koláče a láhev medu a vstoupíš k němu; on ti bude moci oznámit, co bude s hochem. A Jároveámova žena tak učinila, a no, vstala a odešla v Šíló a vstoupila v dům Achijjův; a Achijjáhú nebyl schopen vidět, neboť jeho oči byly jeho stářím strnuly, Hospodin však k Achijjáhúovi řekl: Hle, přichází žena Jároveámova požadovat z tvé blízkosti slovo o svém synu, neboť on je nemocen; budeš k ní mluvit tak a tak. A za jejího příchodu se bude dít, že ona se bude činit jinou. A za Achijjáhúova uslyšení zvuku jejích nohou - vstupovala vchodem - se stalo, že řekl: Vstup, ženo Jároveámova - nač toto? Ty se činíš jinou a já jsem k tobě poslán s tvrdou. Jdi, řekni Jároveámovi: Takto řekl Hospodin, Isráélův Bůh: Protože jsem tě vyvýšil zprostřed lidu a dosadil jsem tě za panovníka nad mým lidem, Isráélem, a odtrhl jsem království od domu Dávidova a dal jsem je tobě, neprojevil ses však takovým jako můj nevolník Dávid, jenž dbal mých rozkazů a jenž celým svým srdcem chodil za mnou k vykonávání jen toho, co je v mých očích správné, nýbrž jsi v počínání byl horší než všichni, kdo byli před tebou, neboť jsi odešel a nadělal sis jiných bohů a slitin k dráždění mě a mne jsi hodil za svůj hřbet, proto, hle, já, - chystám se na dům Jároveámův přivést neštěstí, i budu Jároveámovi vytínat močícího na stěnu, zadrženého i propuštěného v Isráélovi, a vymetat za domem Jároveámovým jako se vymetá hnůj až do jeho zmizení; toho, jenž Jároveámovi umře ve městě, budou žrát psi, a toho, jenž umře v poli, bude žrát ptactvo nebes, neboť Hospodin promluvil. Ty tedy vstaň, jdi k svému domu; při vstupu tvých nohou do města, tehdy dítě umře a jmou se pro něho truchlit, všechen Isráél, a pohřbí ho, neboť tento samoten bude Jároveámovi přicházet do hrobu, protože se při něm našlo něco dobrého vůči Hospodinu, Isráélovu Bohu, v domě Jároveámově; a Hospodin si nad Isráélem vzbudí krále, jenž v ten den - ba co ž: nyní! - dům Jároveámův bude vytínat. A Hospodin Isráéle pobije, jako se třtina ve vodách klátí, a oderve Isráéle z povrchu této dobré půdy, již dal jejich otcům, a rozežene je na druhou stranu vůči Řece, protože nadělali svých ašér, dráždíce Hospodina; ten se Isráéle bude vz dávat pro hříchy Jároveámovy, jimiž zhřešil a jimiž k hřešení svedl Isráéle. A Jároveámova žena vstala a odešla a vstoupila do Tircy; když ona vstoupila na práh domu, umřel hoch, a pohřbili ho a jali se pro něho truchlit, všechen Isráél, podle slova Hospodinova, jež vyslovil skrze svého nevolníka Achijjáhúa, proroka. A ostatní věci Jároveámovy, jak bojoval a jak kraloval, hle, jsou vy psány na knize letopisů králů Isráélových; a dní, co Jároveám kraloval, byla dvacet a dvě léta. I ulehl se svými otci a kralování se místo něho ujal Nádáv, jeho syn. A v Júdovi kraloval Rechaveám, syn Šalomounův. Při započetí svého kralování byl Rechaveám ve věku čtyřiceti a jednoho roku a sedmnáct let kraloval v Jerúsalémě, městě, jež Hospodin vyvolil ze všech kmenů Isráélových k vložení tam svého jména; a jméno jeho matky Naamá, Ammónovkyně. A Júdá se jal činit, co bylo zlé v očích Hospodinových, a doháněli ho k žárlivosti svými hříchy, jimiž hřešili, nade vše, co činili jejich otcové, neboť se i oni jali budovat si výšiny a sloupy a ašéry - na každém vysokém pahorku a pod každým zeleným stromem. A vyskytli se v zemi i chrámoví smilníci; ti si počínali podle všech ošklivostí národů, jež Hospodin před tváří Isráélových synů vypudil. A v pátém roce krále Rechaveáma se stalo, že proti Jerúsalému vystoupil Šíšak, král Egypta, a pobral poklady domu Hospodinova a poklady domu králova, ba pobral vše - také pobral všechny štíty ze zlata, jež zhotovil Šalomoun. I zhotovil Rechaveám místo nich štíty z mosazi; ty svěřil ruce velitelů běhounů, již střežili vchod do králova domu, a za každého vstupování krále do domu Hospodinova se stávalo, že je běhouni nosili; potom je vraceli do strážnice běhounů. A ostatní věci Rechaveámovy a vše, co vykonal, - zda ony ne jsou vy psány na knize letopisů králů Júdových? A mezi Rechaveámem a mezi Jároveámem byla po všechny dni válka. I ulehl Rechaveám se svými otci a byl se svými otci pohřben ve městě Dávidově; a jméno jeho matky Naamá, Ammónovkyně. A kralování se místo něho ujal Avijjám, jeho syn. Avijjám se tedy ujal kralování nad Júdou v osmnáctém roce krále Jároveáma, syna Nevátova; kraloval v Jerúsalémě tři léta a jméno jeho matky Maachá, dcera Avíšálómova. I jal se chodit ve všech hříších svého otce, jež napáchal před jeho tváří, a jeho srdce nebylo nerozdělené při Hospodinu, jeho Bohu, jako srdce Dávida, jeho otce. Přesto mu vzhledem k Dávidovi, jeho otci, dal Hospodin, jeho Bůh, v Jerúsalémě lampu vzbuzením jeho syna po něm a udržením Jerúsaléma, protože Dávid činil, co bylo správné v očích Hospodinových, a po všechny dni svého života se neodvrátil od žádného jeho rozkazu, jediné ve věci Úrijji, Chittího. A mezi Rechaveámem a mezi Jároveámem byla po všechny dni jeho života válka. A ostatní věci Avijjámovy a vše, co vykonal, - zda ony ne jsou vy psány na knize letopisů králů Júdových? A mezi Avijjámem a mezi Jároveámem byla válka. I ulehl Avijjám se svými otci a pohřbili ho ve městě Dávidově. A kralování se místo něho ujal Ásá, jeho syn. Ásá se tedy ujal kralování nad Júdou v dvacátém roce Jároveáma, krále Isráélova, a kraloval v Jerúsalémě čtyřicet let a jméno jeho matky Maachá, dcera Avíšálómova. A Ásá se jal činit, co bylo správné v očích Hospodinových, jako Dávid, jeho otec. I odklidil ze země chrámové smilníky a odstranil všechna neřádstva, jichž nadělali jeho otcové, a také Maachu, svou matku, tu odstranil z postavení královny-matky, protože si k ašéře zřídila obludnost; Ásá tedy její obludnost vyťal a u potoka Kidrónu spálil. Výšiny sice odstraněny nebyly, ale srdce Ásovo zůstalo po všechny dni nerozdělené při Hospodinu; a v dům Hospodinův vnesl posvěcené věci svého otce a své posvěcené věci, stříbro a zlato a náčiní. A mezi Ásou a mezi Baešou, králem Isráélovým, byla po všechny jejich dni válka; a Baešá, král Isráélův, vystoupil proti Júdovi a vybudoval Rámu, aby nikomu nebylo umožněno vycházet a vstupovat k Ásovi, králi Júdovu. A Ásá vzal všechno stříbro a zlato, věci, jež pozůstávaly v pokladnicích domu Hospodinova, a poklady domu králova a dal je v ruku svých služebníků, i poslal je král Ásá k Ben-Hadadovi, synu Tavrimmóna, syna Chezjónova, králi Arámu, bydlícímu v Damašku, se vzkazem: Mezi mnou a mezi tebou, mezi mým otcem a mezi tvým otcem, je smlouva; hle, poslal jsem ti dar stříbra a zlata, pojď, zruš svou smlouvu s Baešou, králem Isráélovým, a by zpřede mne musel odtáhnout. A Ben-Hadad na krále Ásu uposlechl a poslal proti městům Isráélovým velitele vojenských sil, jež měl, a pobil Ijjón a Dán a Avél-Béth-Maachu a všechen Kineróth se vší zemí Naftálího. O to m jak uslyšel Baešá, stalo se, že od vybudovávání Rámy upustil a vrátil se v Tircu. A král Ásá svolal všechny v Júdovi (nebylo osvobozeného ), a by poodnášeli kameny z Rámy a trámy z ní, jichž Baešá použil k budování, a král Ásá jimi vybudoval Benjámínovu Gevu a Micpu. A všechny ostatní věci Ásovy a všechno jeho hrdinství a vše, co vykonal, a města, jež zbudoval, - zda ony ne jsou vy psány na knize letopisů králů Júdových? Jen že v době svého stáří onemocněl na své nohy. I ulehl Ásá se svými otci a byl se svými otci pohřben ve městě Dávida, svého otce. A kralování se místo něho ujal Jehóšáfát, jeho syn. A nad Isráélem se v druhém roce Ásy, krále Júdova, ujal kralování Nádáv, syn Jároveámův, a kraloval nad Isráélem dvě léta. A jal se činit, co bylo zlé v očích Hospodinových, a chodit cestou svého otce a v jeho hříchu, jímž k hřešení svedl Isráéle. I spikl se proti němu Baešá, syn Achijjův, patřící k domu Jissaschárovu, a skolil ho Baešá u Gibbethónu, jenž patřil Pelištím, když Nádáv a všechen Isráél byli před Gibbethónem, obléhajíce jej; a no, usmrtil ho Baešá v třetím roce Ásy, krále Júdova, a místo něho se ujal kralování; a za započetí jeho kralování se stalo, že všechen dům Jároveámův pobil, nezanechal Jároveámovi nic dýchajícího, až jej vymýtil podle slova Hospodinova, jež vyslovil skrze svého nevolníka Achijju, Šílóního, pro Jároveámovy hříchy, jimiž zhřešil a jimiž k hřešení svedl Isráéle, za jeho dráždění, jímž dráždil Hospodina, Isráélova Boha. A ostatní věci Nádávovy a vše, co vykonal, - zda ony ne jsou vy psány na knize letopisů králů Isráélových? A mezi Ásou a mezi Baešou, králem Isráélovým, byla po všechny jejich dni válka. Baešá, syn Achijjův, se v třetím roce Ásy, krále Júdova, ujal kralování nade vším Isráélem v Tirce na dvacet a čtyři léta. A jal se činit, co bylo zlé v očích Hospodinových, a chodit cestou Jároveámovou a v jeho hříchu, jímž k hřešení svedl Isráéle. A k Jéhúovi, synu Chanáního, se do stalo slovo Hospodinovo proti Baešovi výrokem: Protože jsem tě vyvýšil z prachu a dosadil jsem tě za panovníka nad mým lidem, Isráélem, a le jal ses chodit cestou Jároveámovou a svádět můj lid, Isráéle, k hřešení, k dráždění mě jejich hříchy, hle, já - chystám se vymést za Baešou a za jeho domem a chci se vz dát tvého domu jako domu Jároveáma, syna Nevátova; toho, jenž umře Baešovi ve městě, budou žrát psi, a toho, jenž mu umře v poli, bude žrát ptactvo nebes. A ostatní věci Baešovy a vše, co vykonal, a jeho hrdinství, - zda ony ne jsou vy psány na knize letopisů králů Isráélových? I ulehl Baešá se svými otci a byl pohřben v Tirce. A kralování se místo něho ujal Élá, jeho syn. I k Baešovi a k jeho domu se tedy, skrze Jéhúa, syna Chanáního, proroka, do stalo slovo Hospodinovo, totiž stran všeho zla, jež v očích Hospodinových napáchal k dráždění ho působením svých rukou, aby byl jako dům Jároveámův - vlastně stran toho, za č jej pobil. Élá, syn Baešův, se v roce dvaceti a šesti let Ásy, krále Júdova, ujal kralování nad Isráélem v Tirce na dvě léta. A spikl se proti němu jeho služebník Zimrí, velitel poloviny vozů, když on v Tirce pil, - byl opojen, - v domě Arcy, jenž byl nad domem v Tirce; tu Zimrí vstoupil a skolil ho a usmrtil ho, v dvacátém a sedmém roce Ásy, krále Júdova, a ujal se kralování místo něho. A při započetí jeho kralování, jak usedl na svůj trůn, se stalo, že všechen dům Baešův pobil, nezanechal mu močícího na stěnu, a ni jeho příbuzných a ni jeho přátel. Tak Zimrí vymýtil všechen Baešův dům podle slova Hospodinova, jež vyslovil k Baešovi skrze Jéhúa, proroka, stran všech hříchů Baešových a hříchů Ély, jeho syna, jimiž zhřešili a jimiž k hřešení svedli Isráéle k dráždění Hospodina, Isráélova Boha, svými nicotnostmi. A ostatní věci Élovy a vše, co vykonal, - zda ony ne jsou vy psány na knize letopisů králů Isráélových? Zimrí se v roce dvaceti a sedmi let Ásy, krále Júdova, ujal kralování v Tirce na sedm dní. Tehdy tábořili - lid - před Gibbethónem, jenž patřil Pelištím, a lid - ti tábořící - uslyšel výrok: Zimrí se spikl a dokonce skolil krále. V onen den tedy v táboře uvedli - všechen Isráél - v kralování nad Isráélem Omrího, velitele vojska; a Omrí, a s ním všechen Isráél, odtáhl od Gibbethónu, i zahájili obléhání proti Tirce; a jak Zimrí shledal, že města je dobyto, vstoupil do věže králova domu a ohněm zapálil králův dům nad sebou a umřel za své hříchy, jimiž zhřešil pácháním toho, co bylo v očích Hospodinových zlé, chozením cestou Jároveámovou, a no, ve svém hříchu, jejž páchal k svádění Isráéle k hřešení. A ostatní věci Zimrího a jeho spiknutí, jímž se spikl, - zda ony ne jsou vy psány na knize letopisů králů Isráélových? Tehdy se lid Isráélův dělil napůl: Polovina lidu se dala za Tivním, synem Gínathovým, k uvedení ho v kralování, a polovina za Omrím; a le lid, jenž následoval Omrího, přemohl lid, jenž následoval Tivního, syna Gínathova. A Tivní umřel a kralování se ujal Omrí. Omrí se kralování nad Isráélem ujal v roce třiceti a jednoho roku Ásy, krále Júdova, na dvanáct let; šest let kraloval v Tirce, potom od Šemera za dva kikkáry stříbra koupil horu Šómrón a opevnil tu horu a jméno města, jež zbudoval, nazval Šómrón podle jména Šemera, majitele té hory. A Omrí se jal činit, co bylo zlé v očích Hospodinových, a počínat si hůře než všichni, kdo byli před ním, a jal se chodit vší cestou Jároveáma, syna Nevátova, a v jeho hříchu, jímž k hřešení svedl Isráéle k dráždění Hospodina, Isráélova Boha, jejich nicotnostmi. A ostatní věci Omrího, co vykonal, a jeho hrdinství, jež projevil, - zda ony ne jsou vy psány na knize letopisů králů Isráélových? I ulehl Omrí se svými otci a byl pohřben v Šómrónu. A kralování se místo něho ujal Acheáv, jeho syn. Ujal se tedy Acheáv, syn Omrího, kralování nad Isráélem v roce třiceti a osmi let Ásy, krále Júdova, a kraloval Acheáv, syn Omrího, nad Isráélem v Šómrónu dvacet a dvě léta, a jal se Acheáv, syn Omrího, činit, co bylo zlé v očích Hospodinových, nade všechny, kdo byli před ním, ba stalo se, - zda bylo příliš málo na jeho chození v hříších Jároveáma, syna Nevátova? - že za ženu pojal Ízevel, dceru Ethbaala, krále Cídóním, a odebral se a jal se sloužit Baalovi a klanět se mu a postavil Baalovi oltář v domě Baalově, jejž zbudoval v Šómrónu; a zřídil Acheáv ašéru - vůbec učinil více k dráždění Hospodina, Isráélova Boha, než všichni králové Isráélovi, kteří byli před ním. V jeho dnech Chíél, Béth-Élí, zbudoval Jeríchó; založil je za Avíráma, svého prvorozeného, a jeho vrata nasadil za Segúva, svého nej mladšího, podle slova Hospodinova, jež vyslovil skrze Jóšuu, syna Núnova. A Élijjáhú, Tišbí, z osadníků Gileádu, k Acheávovi řekl: Jako že je živ Hospodin, Isráélův Bůh, před jehož tváří stojím, - bude-li těchto let nastávat rosa a neb déšť, leč podle mého slova! I do stalo se k němu slovo Hospodinovo výrokem: Jdi odtud a udělej si otočku k východu a skryj se u potoka Keríthu, jenž je před Jordánem, i stane se, že budeš pít z toho potoka, a živit tě tam jsem rozkázal krkavcům. Odešel tedy a učinil podle slova Hospodinova, a no, odešel a usídlil se u potoka Keríthu, jenž je před Jordánem, a krkavci mu donášeli chléb a maso za jitra a chléb a maso za večera, a pil z potoka. A po uplynutí kolikasi dní se stalo, že potok vyschl, neboť v zemi nebylo pršky; a do stalo se k němu slovo Hospodinovo výrokem: Vstaň, jdi do Carfáthu, jenž patří k Cídónu, a usídli se tam; hle, rozkázal jsem tam jedné vdově živit tě. Vstal tedy a odebral se do Carfáthu a přišel ke vchodu do města, a hle, jakási vdova tam sbírala dříví; i zavolal na ni a řekl: Přines mi, prosím, v nádobě trochu vody, a ť se mohu napít. Odešla tedy přinést, i zavolal na ni a řekl: Přines mi, prosím, ve své ruce kousek chleba. I řekla: Jako že je živ Hospodin, tvůj Bůh, - mám-li jaký bochánek, leda hrubé mouky v soudku, co se vejde do dlaně, a trochu oleje v džbánku, a hle, já, - sbírám dvě dřeva a chci vejít a připravit to sobě a svému synu, a sníme to a umřeme. A Élijjá k ní řekl: Nemusíš se bát; vejdi, učiň podle svého slova, jen z toho nejprve udělej malou chlebovou placku mně, tu mi vyneseš a potom můžeš udělat sobě a svému synu, neboť takto řekl Hospodin, Isráélův Bůh: Soudek hrubé mouky nebude moci být spotřebován, aniž bude džbánek oleje moci být vyprázdněn až do dne Hospodinova dání pršky na povrch půdy. Odešla tedy a učinila podle slova Élijjáhúova, i jedla ona i on i její dům po mnoho dní; soudek hrubé mouky nebyl spotřebován, aniž byl džbánek oleje vyprázdněn podle slova Hospodinova, jež vyslovil skrze Élijjáhúa. A po těchto věcech se stalo, že syn té ženy, paní toho domu, onemocněl, a jeho nemoc byla velmi tíživá, až v něm nezůstávalo dechu. I řekla k Élijjáhúovi: Co mám s tebou co činit, Boží muži? Přišel jsi ke mně připomenout mou nepravost a usmrtit mého syna? A řekl: Po dej mi svého syna. A vzal ho z její náruče a vynesl ho do horního pokoje, kde on bydlel, a uložil ho na své lože a jal se volat k Hospodinu a řekl: Hospodine, můj Bože, zda jsi i na tu vdovu, u níž já jako host bydlím, dopustil utrpení, usmrtit jejího syna? I rozpjal se třikrát na dítko a jal se k Hospodinu volat a řekl: Hospodine, můj Bože, kéž, prosím, chceš navrátit duši tohoto dítka na jeho nitro! A Hospodin vyslyšel hlas Élijjáhúa a duše dítka se na jeho nitro vrátila, i ožilo; a Élijjáhú dítě vzal a snesl je z horního pokoje domu a dal je jeho matce a řekl k ní: Viz, tvůj syn je živ! A ta žena k Élijjáhúovi řekla: Nyní jsem poznala toto: Že ty jsi Boží muž a slovo Hospodinovo v tvých ústech je pravda. A za mnoho dní se stalo, že se v třetím roce do stalo k Élijjáhúovi slovo Hospodinovo výrokem: Jdi, ukaž se Acheávovi, neboť já chci dát na povrch půdy déšť. Élijjáhú tedy odešel Acheávovi se ukázat. A hlad v Šómrónu byl tíživý a Acheáv zavolal na Óvadjáhúa, jenž byl nad domem (a Óvadjáhú měl Hospodina ve veliké úctě a při Ízevelině vytínání Hospodinových proroků se stalo, že Óvadjáhú sto proroků vzal a ukryl je po padesát i muž ích v jeskyni a jal se je zásobovat pokrmem a nápojem ), a Acheáv Óvadjáhúovi řekl: Pro jdi zemí ke všem pramenům vod a ke všem potokům, snad budeme moci najít trávu a udržet koně a mezky naživu a nebudeme muset nic ze zvířectva vytínat. Rozdělili si tedy zem k procházení jí; Acheáv se odebral jednou cestou samoten a Óvadjáhú se odebral jednou cestou samoten. A když byl Óvadjáhú na cestě, hle, Élijjáhú jemu vstříc; i poznal ho a padl na svou tvář a řekl: Zda jsi toto ty, můj pane, Élijjáhú? I řekl mu: Já; jdi, řekni svému pánu: Hle, Élijjáhú. A řekl: Čím jsem zhřešil, že ty svého nevolníka vy dáváš v ruku Acheávovu k usmrcení mě? Jako že je živ Hospodin, tvůj Bůh, - je-li národ a neb království, kam můj pán neposlal hledat tě; a řekli-li: Není ho, dal tomu království a neb tomu národu přísahat, že tě nemohl i najít; a ty nyní pravíš: Jdi, řekni svému pánu: Hle, Élijjáhú! A stane se, když já z tvé blízkosti budu odcházet, že tebe Duch Hospodinův bude odnášet, nebudu vědět kam; to přijdu oznámit Acheávovi, i nebude tě moci najít a bude chtít mě zabít, neboť tvůj nevolník má od svého mládí Hospodina v úctě - zda nebylo mému pánu oznámeno, co jsem učinil při Ízevelině zabíjení proroků Hospodinových, že jsem sto mužů z proroků Hospodinových, padesát a padesát mužů, ukryl v jeskyni a jal jsem se je zásobovat pokrmem a nápojem? A ty nyní pravíš: Jdi, řekni svému pánu: Hle, Élijjáhú! Vždyť mě bude chtít zabít! A Élijjáhú řekl: Jako že je živ Hospodin zástupů, před jehož tváří stojím, že se mu dnes mám ukázat. Óvadjáhú se tedy odebral vstříc Acheávovi a podal mu zprávu, a Acheáv se odebral vstříc Élijjáhúovi. A za Acheávova uvidění Élijjáhúa se stalo, že k němu Acheáv řekl: Zda jsi toto ty, uvrhující Isráéle v neštěstí? I řekl: Neuvrhl jsem Isráéle v neštěstí, nýbrž ty a dům tvého otce, vaším zanedbáním rozkazů Hospodinových, že ses jal chodit za Baalím. Nyní tedy pošli, shromažď všechen Isráél ke mně na horu Karmel, i proroky Baalovy, čtyři sta a padesát, i proroky Ašéřiny, čtyři sta, jídající u stolu Ízevelina. Acheáv tedy poslal mezi všechny děti Isráélovy a shromáždil proroky na horu Karmel. A Élijjáhú blíže přistoupil ke všemu lidu a řekl: Dokdy míníte kulhat na dvě strany? Je -li Bohem Hospodin, choďte za ním, a je -li Baal, choďte za ním. A lid, ti mu nic neodpověděli a Élijjáhú k lidu řekl: Já jsem samoten pozůstal jako prorok Hospodinův a proroků Baalových je čtyři sta a padesát mužů. Nechť nám tedy chtějí dát dva býky, i mohou si jednoho býka vybrat a rozsekat ho a naklást ho na dříví, a le oheň nechť nekladou, a já jednoho býka chci připravit a dát na dříví, a oheň klást nebudu; a dáte se do volání ve jménu vašich bohů a já budu volat ve jménu Hospodinově; a stane se, že bůh, jenž bude odpovídat ohněm, - ten je Bohem. A všechen lid odpověděl a řekli: To slovo je dobré. A k prorokům Baalovým Élijjáhú řekl: Vyberte si a připravte jednoho býka nejprve, neboť vy jste ti, kteří jsou mnozí, a volejte ve jménu vašich bohů, a le oheň nebudete klást. Vzali tedy a připravili býka, jejž jim dal i, a volali ve jménu Baalově od jitra a ž do poledne, výrokem: Ó Baali, odpověz nám! A le nebylo hlasu, aniž byl odpovídající; i jali se poskakovat před oltářem, jejž zřídil i, a o polednách se stalo, že se Élijjáhú jal tropit si z nich úštěpky a říkat: Volejte silným hlasem, vždyť on je bůh; má-li co přemýšlet, a neb bylo -li mu třeba jít na stranu, a neb má-li cestu, či snad spí a bude procitat! Volali tedy silným hlasem a podle svého obyčeje se řezali noži a kopími, až do vylévání krve na sebe. A jak poledne minulo, stalo se, že předstírali prorokování až do vystupování oběti daru, a nebylo hlasu a nebylo odpovídajícího a nebylo odezvy. A Élijjáhú řekl ke všemu lidu: Přistupte blíže ke mně. I přistoupili k němu blíže, všechen lid. A opravil stržený oltář Hospodinův tak, že vzal Élijjáhú dvanáct kamenů, podle počtu kmenů dětí Jákóba, k němuž se do stalo slovo Hospodinovo výrokem: Tvé jméno bude Isráél, a ve jménu Hospodinově těmi kameny vybudoval oltář; a vůkol vůči oltáři zřídil příkop rozsahu asi dvou seí osiva a narovnal dříví a rozsekal a na dříví nakladl býka a řekl: Naplňte čtyři vědra vodou a vylijte na vzestupnou oběť a na dříví. A řekl: Učiňte tak podruhé; i učinili tak podruhé. A řekl: Učiňte tak potřetí; i učinili tak potřetí, takže okolo oltáře tekla voda a i příkop vodou naplnil i. A při vystupování oběti daru se stalo, že Élijjáhú, prorok, přistoupil blíže a řekl: Hospodine, Bože Abráhámův, Isákův a Isráélův, dnes má vyjít najevo, že v Isráélovi jsi Bohem ty, a tvým nevolníkem já; že jsem všechny tyto věci učinil na tvá slova. Odpověz mi, Hospodine, odpověz mi, a ť mohou zvědět, tento lid, že Bohem jsi ty, Hospodine, a ty že jsi jejich srdce obrátil nazpět. I spadl oheň Hospodinův a strávil vzestupnou oběť a dříví a kameny a prach a vylízal vodu, jež byla v příkopu. To když uviděl všechen lid, padli na své tváře a jali se říkat: Hospodin, Bohem je on, Hospodin, Bohem je on! A Élijjáhú jim řekl: Pochytejte Baalovy proroky, nikdo z nich nesmí uniknout. Pochytali je tedy a Élijjáhú je zavedl dolů k potoku Kíšónu a tam je utratil. A Acheávovi Élijjáhú řekl: Vystup, jez a pij, neboť - zvuk šumění lijavce! I vystoupil Acheáv k jedení a k pití a Élijjáhú vystoupil na témě Karmele a schoulil se k zemi a vsunul svou tvář mezi svá kolena a k svému sluhovi řekl: Nuže, vystup, zahleď se směrem k moři. I vystoupil a zahleděl se a řekl: Není vůbec nic. I řekl: Vrať se; sedmkrát, a po sedmé se stalo, že řekl: Hle, z moře vystupuje malý mrak, jako dlaň muže. I řekl: Vystup, řekni k Acheávovi: Zapřáhni, sjeď, a ť tě lijavec nezadržuje. A mezitím se stalo, že se nebesa zatemnila - mraky a vítr - a nastal veliký lijavec, a Acheáv nasedl do vozu a odebral se do Jizreéle. A k Élijjáhúovi se do stala ruka Hospodinova, i přepásal své kyčle a až po tvůj vstup do Jizreéle běžel před Acheávem. A vše, co Élijjáhú učinil, a vše, jak mečem pozabíjel proroky, oznámil Acheáv Ízevel; a Ízevel k Élijjáhúovi poslala posla se vzkazem: Takto nechť mi činí bohové a takto nechť přidávají, že zítra okolo této doby chci naložit s tvým žitím tak, že bude jako žití kteréhokoli z nich. To když seznal, vstal a vzhledem k svému žití se odebral a přišel do Beér-ševy, jež patří Júdovi, a nechal tam svého sluhu, a on se odebral v pustinu cestou jednoho dne a přišel a usedl pod jednu kručinku a pojal pro svou duši přání umřít, i řekl: Již dost, Hospodine, vezmi mou duši, neboť já ne jsem lepší než moji otcové. A ulehl a usnul pod jednou kručinkou, a hle, tu na něho sahal anděl a řekl mu: Vstaň, pojez! I zahleděl se, a hle, v místech jeho záhlaví chlebová placka od rozpálených kamenů a džbán vody; i pojedl a napil se a zase ulehl. A anděl Hospodinův opět přišel, po druhé, a sáhl na něho a řekl: Vstaň, pojez, neboť cesta je pro tebe příliš daleká. Vstal tedy a pojedl a napil se a šel v síle toho jídla po čtyřicet dní a čtyřicet nocí, až k Boží hoře Chórévu, i vstoupil tam do jisté jeskyně a přenocoval tam. A hle, slovo Hospodinovo k němu, i řekl mu: Co zde s tebou, Élijjáhú? A řekl: Velmi jsem se rozhorlil pro Hospodina, Boha zástupů, neboť synové Isráélovi opustili tvou smlouvu, strhali tvé oltáře a mečem pozabíjeli tvé proroky a pozůstal jsem já samoten a o mé žití usilují, vzít je. I řekl: Vyjdi a staň na hoře před tváří Hospodinovou. A hle, mimo se bral Hospodin, a před tváří Hospodinovou veliký a silný vichr, rvoucí hory a tříštící skaliska; ne byl Hospodin v tom vichru. A po tom vichru otřes; ne byl Hospodin v tom otřesu. A po tom otřesu oheň; ne byl Hospodin v tom ohni; a po tom ohni hlas jemného šepotu. To jak Élijjáhú uslyšel, stalo se, že zachumlal svou tvář v svůj plášť a vyšel a stanul u vchod u do jeskyně; a hle, hlas k němu, i řekl: Co zde s tebou, Élijjáhú? A řekl: Velmi jsem se rozhorlil pro Hospodina, Boha zástupů, neboť synové Isráélovi opustili tvou smlouvu, strhali tvé oltáře a mečem pozabíjeli tvé proroky a pozůstal jsem já samoten a o mé žití usilují, vzít je. A Hospodin k němu řekl: Jdi, vrať se na svou cestu do pustiny Damašku, a až vstoupíš, pomaž Chazáéla za krále nad Arámem, a Jéhúa, syna Nimšího, máš pomazat za krále nad Isráélem, a Elíšu, syna Šáfátova z Ávél-mechóly, máš pomazat za proroka místo sebe; i stane se, že toho, jenž vyvázne před mečem Chazáélovým, bude usmrcovat Jéhú, a toho, jenž vyvázne před mečem Jéhúovým, bude usmrcovat Elíšá. A v Isráélovi jsem ponechal sedm tisíc, všechna kolena, jež nepoklekla před Baalem, a všechna ústa, jež ho nepolíbila. Odešel tedy odtamtud a zastihl Elíšu, syna Šáfátova, a on oral, dvanáct spřežení před jeho tváří a při dvanáctém on; a když Élijjáhú mimo něho přešel, hodil na něho svůj plášť; i opustil skot a rozběhl se za Elijjáhúem a řekl: Nechť, prosím, smím políbit svého otce a svou matku, a půjdu za tebou. I řekl: Jdi, vrať se, neboť co jsem ti učinil? I vrátil se zpoza něho a vzal jedno spřežení skotu a zabil je a na postroji toho skotu uvařil jejich maso a dal lidu, i pojedli; a vstal a odešel za Élijjáhúem a jal se ho obsluhovat. A Ben-Hadad, král Arámu, shromáždil všechnu svou vojenskou moc, a s ním třicet a dva králové, a koně a vozy, a vystoupil a zahájil před Šómrónem obléhání a jal se proti němu bojovat; a do města poslal k Acheávovi, králi Isráélovu, posly a vzkázal mu: Takto řekl Ben-Hadad: Tvé stříbro a tvé zlato, to patří mně, a tvé ženy a tvoji synové, nejlepší z nich, ti patří mně. A král Isráélův odpověděl a vzkázal: Podle tvého slova, můj pane, ó králi, ti patřím já a vše, co patří mně. A poslové opět přišli a řekli: Takto vzkázal Ben-Hadad, výrokem: Poslal jsem ovšem k tobě vzkaz: Své stříbro a své zlato a své ženy a své syny musíš dát mně; ale také k tobě zítra okolo této doby chci poslat své služebníky, a ť prohledají tvůj dům a domy tvých služebníků, a stane se, že vše žádoucí tvým očím budou klást v svou ruku a poberou. Král Isráélův tedy povolal všechny starší země a řekl: Nuže, všimněte si a vizte, že tento usiluje o zlo, neboť ke mně poslal pro mé ženy a pro mé syny a pro mé stříbro a pro mé zlato a neodepřel jsem mu. I řekli k němu všichni starší a všechen lid: Nemusíš poslouchat, aniž musíš přivolovat. Řekl tedy poslům Ben-Hadadovým: Řekněte mému pánu, králi: Vše, co jsi svému nevolníku prve vzkázal, mohu učinit, a le tuto věc učinit nejsem schopen. A poslové odešli a odevzdali slovo; a Ben-Hadad k němu poslal vzkaz: Takto nechť mi činí bohové a takto nechť přidávají, bude-li prach Šómrónu stačit hrstem všeho lidu, jenž mě následuje! A král Isráélův odpověděl a řekl: Promluvte: Opasující se nechť se nevychloubá jako svlékající. A jak on uslyšel toto slovo, když on v stanech pil, on i ti králové, se stalo, že svým služebníkům řekl: Rozestavte! I rozestavili proti městu. A hle, k Acheávovi, králi Isráélovu, se přiblížil jeden prorok a řekl: Takto řekl Hospodin: Zda jsi uviděl všechen tento veliký dav? Hle, já, - chystám se vy dat je dnes v tvou ruku, a ť se dovídáš, že já jsem Hospodin. A Acheáv řekl: Skrze koho? I řekl: Takto řekl Hospodin: Skrze sluhy přednostů krajů. A řekl: Kdo má zahájit bitvu? I řekl: Ty. I podrobil sluhy přednostů krajů přehlídce a shledalo se jich dvě stě dvaatřicet, a po nich podrobil přehlídce všechen lid, všechny syny Isráélovy - sedm tisíc. I vytáhli o polednách, a Ben-Hadad v stanech pil, - byl opojen, - on i ti králové, třicet a dva králové pomáhající mu; sluhové přednostů krajů tedy vytáhli nejprve, a Ben-Hadad poslal, i podali mu zprávu výrokem: Ze Šómrónu vytáhli muži. I řekl: Vytáhli-li k míru, pochytejte je živé, a vytáhli-li k boji, pochytejte je živé. Tito sluhové přednostů krajů tedy vytáhli z města, i vojenská moc, jež byla za nimi, a skolili každý svého muže, takže se Arám ci dali na útěk a Isráél se jal je pronásledovat; a na koni unikl Ben-Hadad, král Arámu, a jezdci. A vytáhl král Isráélův a pobil koně a vozy a jal se mezi Arámem porážet velikou porážkou. A ke králi Isráélovu se přiblížil ten prorok a řekl mu: Jdi, nabuď síly a uvaž a viz, co máš činit, neboť při návratu roku proti tobě král Aráma bude vystupovat. A služebníci krále Arámu k němu řekli: Jejich bohové jsou bohové hor, proto se stali silnějšími než my; avšak bojujme s nimi v rovině - nebudeme-li silnější než oni? Učiň tedy tuto věc: Odstraň krále, každého z jeho místa, a dosaď místo nich vladaře, a ty by sis měl sehnat vojenskou moc jako byla vojenská moc, jež padla z tvé blízkosti, a koní jako jejích koní a vozů jako jejích vozů a budeme proti nim bojovat v rovině - nebudeme-li silnější než oni? Uposlechl tedy jejich hlasu a učinil tak. A při návratu roku se stalo, že Ben-Hadad podrobil Aráma přehlídce a vystoupil do Aféku bojovat s Isráélem. I synům Isráélovým bylo určeno podrobit se přehlídce a bylo postaráno o jejich zásobování; i odebrali se jim vstříc a utábořili se před nimi jako dva hloučky koz, zatímco Arám ci naplňovali zem. I přiblížil se Boží muž a řekl ke králi Isráélovu, a no, řekl: Takto řekl Hospodin: Protože Arám ci řekli: Hospodin je bůh hor a ne ní on bůh nížin, proto všechen tento veliký dav vy dám v tvou ruku, a ť se dovídáte, že já jsem Hospodin. I utábořili se na sedm dní jedni naproti druhým a v sedmý den se stalo, že nastala bitva, a synové Isráélovi Aráma pobili, sto tisíc pěších v jeden den, a ti, již pozůstali, prchli do Aféku, do města, kde na dvacet a sedm tisíc mužů, již pozůstali, padla zeď. I Ben-Hadad prchl a vstoupil do města, z pokoj e v pokoj. A jeho služebníci k němu řekli: Hle, prosím, uslyšeli jsme, že králové domu Isráélova, že oni jsou králové laskaví; nechť, prosím, smíme vzít na své kyčle pytlovinu a na své hlavy provazy a vyjít ke králi Isráélovu, snad bude chtít nechat tvou duši naživu. Navinuli tedy na své kyčle pytlovinu a na své hlavy provazy a vstoupili ke králi Isráélovu a řekli: Tvůj nevolník Ben-Hadad řekl: Kéž, prosím, chceš nechat mou duši naživu! I řekl: Zda je on ještě živ? On je můj bratr! Toho si ti muži bystře všímali a spěšně se toho od něho chopili, a řekli: Tvůj bratr, Ben-Hadad… I řekl: Vstupte, přiveďte ho! A když Ben-Hadad k němu vycházel, dal mu vystoupit na vozidlo; a on k němu řekl: Města, jež můj otec tvému otci odňal, chci vrátit, a v Damašku si můžeš vyhradit ulice, jako si vyhradil můj otec v Šómrónu. - A já tě chci propustit s tou to smlouvou. I uzavřel vzhledem k němu smlouvu a propustil ho. A jeden muž ze synů proroků řekl slovem Hospodinovým k svému bližnímu: Udeř mě, prosím. A ten muž odepřel udeřit ho; i řekl mu: Protože jsi neuposlechl na hlas Hospodinův, hle, ty, - až budeš z mé blízkosti odcházet, skolí tě lev. A když od něho odešel, zastihl ho lev a skolil ho. Našel tedy jiného muže a řekl: Udeř mě, prosím. A ten muž ho udeřil - úder a modřina; a ten prorok odešel a postavil se do cesty králi; a přestrojil se s páskou na svých očích. A když se král ubíral mimo, stalo se, že on na krále zakřičel a řekl: Tvůj nevolník vyšel vprostřed bitvy a hle, kdosi odbočil a přivedl ke mně jakéhosi muže a řekl: Hlídej tohoto muže; bude-li jakkoli postrádán, pak se tvé žití do stane na místo jeho žití, nebo budeš muset navážit kikkár stříbra. A když tvůj nevolník byl zaměstnán tu a tam, stalo se, že on - nebylo ho. A král Isráélův k němu řekl: Tak ový je tvůj rozsudek, tys rozhodl. A on spěšně ze svých očí sňal pásku a král Isráélův ho poznal, že on je z proroků; i řekl k němu: Takto řekl Hospodin: Protože jsi z ruky propustil muže mně odevzdaného, proto se tvé žití do stane na místo jeho žití a tvůj lid na místo jeho lidu. A král Isráélův se odebral k svému domu, mrzut a pohněván, a přišel do Šómrónu. A po těchto věcech se stalo: Návóthovi, Jizreélímu, patřila vinice, jež byla v Jizreéli vedle paláce Acheáva, krále Šómrónu, a Acheáv k Návóthovi promluvil výrokem: Dej mi svou vinici, a ť mi je za zahradu zelin, neboť ona je blízko vedle mého domu, a chci ti místo ní dát vinici lepší než ona; bude -li ti to vhod, mohu ti dát peníze v její ceně. A Návóth k Acheávovi řekl: Daleko mi, skrze Hospodina, od toho, abych ti dal dědictví svých otců. A Acheáv vstoupil do svého domu, mrzut a pohněván pro to slovo, jež k němu Návóth, Jizreélí, vyslovil, že řekl: Nebudu ti dávat dědictví svých otců, a ulehl na své lože a odvrátil svou tvář a nic nepojedl. A vstoupila k němu Ízevel, jeho žena, a promluvila k němu: Co toto? Tvůj duch je mrzut a ty nic nejíš! I promluvil k ní: Neboť jsem mluvil k Návóthovi, Jizreélímu, a říkal jsem mu: Dej mi svou vinici, za peníze, nebo, budeš- li si ty přát, mohu ti dát vinici místo ní. A řekl mi: Nebudu ti dávat svou vinici. A Ízevel, jeho žena, k němu řekla: Ty nyní vykonáváš kralování nad Isráélem? Vstaň, pojez chleba a nechť se tvé srdce těší; vinici Návótha, Jizreélího, ti umím dát já. A ve jménu Acheávově napsala a jeho pečetí zapečetila listy a poslala ty listy k starším a k urozeným, již bydleli s Návóthem v jeho městě, a v těch listech napsala výrok: Provolejte půst a Návótha posaďte v čelo lidu, a před něho posaďte dva muže-ničemy, a ť ho usvědčují výrokem: Zlořečil jsi Bohu a králi; i vyvedou ho a ukamenujte ho, takže bude muset umřít. A muži města, starší a urození, ti, kteří v jeho městě bydleli, učinili podle toho, co jim Ízevel vzkázala, podle toho, co bylo napsáno v listech, jež k nim poslala: Provolali půst a Návótha posadili v čelo lidu a přivedli dva muže-ničemy, ty před něho posadili, a ti ničemní muži se jali Návótha před lidem usvědčovat výrokem: Návóth zlořečil Bohu a králi; a vyvedli ho ven vůči městu a zasypali kameny, takže umřel; a Ízevel vzkázali výrokem: Návóth byl ukamenován a umřel. A jak Ízevel uslyšela, že Návóth byl ukamenován a umřel, stalo se, že Ízevel řekla k Acheávovi: Vstaň, zaujmi za vlastnictví vinici Návótha, Jizreélího, již ti odmítl dát za peníze, neboť Návóth není živ, nýbrž umřel. A jak Acheáv uslyšel, že Návóth umřel, stalo se, že Acheáv vstal k sestoupení do vinice Návótha, Jizreélího, zaujmout ji za vlastnictví. A k Élijjáhúovi, Tišbímu, se do stalo slovo Hospodinovo výrokem: Vstaň, sestup vstříc Acheávovi, králi Isráélovu, jenž je v Šómrónu, hle, ve vinici Návóthově, kam sestoupil zaujmout ji za vlastnictví, a promluv k němu výrokem: Takto řekl Hospodin: Viď, zavraždil jsi a také jsi zaujal vlastnictví? A promluv k němu výrokem: Takto řekl Hospodin: Na místě, kde psi lízali krev Návóthovu, budou psi lízat krev tvou - ano, tvou! A Acheáv k Élijjáhúovi řekl: Což jsi mě našel, můj nepříteli? I řekl: Našel, protože ses prodal k činění toho, co je v očích Hospodinových zlé. Hle, já, - chystám se zlo přivést na tebe, i budu vymetat za tebou a vytínat Acheávovi močícího na stěnu a zadrženého i propuštěného v Isráélovi a vz dávat se tvého domu jako domu Jároveáma, syna Nevátova, a jako domu Baeši, syna Achijjova, za dráždění, jímž jsi mě dráždil, a Isráéle jsi svedl k hřešení. A i o Ízevel Hospodin promluvil výrokem: Ízevel budou uvnitř valu Jizreéle žrát psi. Toho, jenž umře Acheávovi ve městě, budou žrát psi, a toho, jenž mu umře v poli, bude žrát ptactvo nebes. (Vždyť se nevyskytl nikdo jako Acheáv, jenž se prodal k činění toho, co je v očích Hospodinových zlé, jehož podnítila Ízevel, jeho žena, takže se choval velmi odporně chozením za neřádstvy podle všeho, co činili Emórí ové, jež Hospodin před tváří synů Isráélových vypudil.) A jak Acheáv tato slova uslyšel, stalo se, že roztrhl svá roucha a vzal na své maso pytlovinu a jal se postit a uléhat na pytlovinu a chodit tiše. A k Élijjáhúovi, Tišbímu, se do stalo slovo Hospodinovo výrokem: Zda vidíš, že se Acheáv před mou tváří pokořil? Protože se před mou tváří pokořil, nebudu uvádět neštěstí v jeho dnech; neštěstí na jeho dům budu uvádět ve dnech jeho syna. A po tři léta setrvávali tak, že mezi Arámem a mezi Isráélem nebylo války; a v třetím roce se stalo, že ke králi Isráélovu sestoupil Jehóšáfát, král Júdův. A král Isráélův řekl k svým služebníkům: Zda víte, že Rámóth-Gileád patří nám? A my jsme nečinni stran jeho vzetí z ruky krále Arámu. A k Jehóšáfátovi řekl: Zda půjdeš se mnou do boje do Rámóth-Gileád u? A Jehóšáfát ke králi Isráélovu řekl: Takový budu já, jaký jsi ty, tak můj lid jako tvůj lid, tak moje koně jako tvoje koně. A Jehóšáfát ke králi Isráélovu řekl: Vyžádej si, prosím, nejprve slovo Hospodinovo. A král Isráélův shromáždil proroky, asi čtyři sta mužů, a řekl k nim: Zda mám jít do boje proti Rámóth-Gileádu? Či mám nechat tak? I řekli: Vystup a Pán je bude vy dávat v ruku krále. A Jehóšáfát řekl: Zda tu není jiného proroka Hospodinova, a ť se můžeme dotázat skrze něho? A král Isráélův k Jehóšáfátovi řekl: Ještě je jeden muž k dotázání Hospodina skrze něho, a le já ho nenávidím, neboť o mně neprorokuje dobré, nýbrž zlé, Míchájhú, syn Jimlův. A Jehóšáfát řekl: Nechť král tak nemluví. Král Isráélův tedy zavolal na jednoho dvořana a řekl: Pospěš - Míchájhúa, syna Jimlova! A král Isráélův a Jehóšáfát, král Júdův, seděli každý na svém trůně, oblečeni v roucha, na prostranství u vchod u do brány Šómrónu, a před jejich tváří prorokovali všichni proroci; a Cidkijjá, syn Kenaanův, si zhotovil rohy ze železa a řekl: Takto řekl Hospodin: Těmito budeš Aráma trkat až do skoncování s nimi. A tak prorokovali všichni proroci, výrokem: Vystup do Rámóth-Gileád u a měj úspěch, neboť je Hospodin vy dá v ruku krále. A ten posel, jenž odešel zavolat Míchájhúa, k němu promluvil výrokem: Hle, prosím, slova proroků: jedněmi ústy dobro pro krále; nechť je, prosím, tvé slovo jako slovo jednoho z nich, takže promluvíš dobro. A Míchájhú řekl: Jako že je živ Hospodin, že co bude Hospodin ke mně říkat, to budu mluvit. I přišel ke králi a král k němu řekl: Míchájhú, zda máme jít do Rámóth-Gileádu k boji či máme nechat tak? I řekl: Vystup a měj úspěch, neboť je Hospodin vy dá v ruku krále. A král k němu řekl: Kolikrát ještě tě já budu zapřísahávat, abys ke mně nemluvil, leč pravdu ve jménu Hospodinově? I řekl: Uviděl jsem všechen Isráél - byli rozptýleni na horách jako ovce, jež nemají pastýře, a Hospodin řekl: Tito nemají pánů, nechť se vracejí v pokoji, každý k svému domu. A král Isráélův řekl k Jehóšáfátovi: Zda jsem k tobě neřekl: Nebude o mně prorokovat dobré, nýbrž zlé? I řekl: Slyš tedy slovo Hospodinovo: Uviděl jsem Hospodina sedícího na svém trůnu a všechen zástup nebes stojící před ním, zprava jemu i zleva jemu; a Hospodin řekl: Kdo bude umět zlákat Acheáva, a by musel vystoupit a padnout v Rámóth-Gileádu? A když řekl tento takto a tento říkal takto, vyšel jistý duch a stanul před tváří Hospodinovou a řekl: Já ho budu umět zlákat. A Hospodin k němu řekl: Čím? I řekl: Mohu vyjít a stát se duchem lži v ústech všech jeho proroků. A řekl: Budeš ho umět zlákat a i pře moci; vyjdi a učiň tak. Nuže tedy, hle, dal Hospodin v ústa všech těchto proroků ducha lži a Hospodin o tobě promluvil zlo. Tu se přiblížil Cidkijjá, syn Kenaanův, a udeřil Míchájhúa na líce a řekl: Kudy to Duch Hospodinův z mé blízkosti přešel mluvit s tebou? A Míchájhú řekl: Hle, ty budeš vidět v onen den, až budeš vstupovat z pokoje v pokoj, chtěje se skrýt. A král Isráélův řekl: Vezmi Míchájhúa a zaveď ho zpět k Ámónovi, veliteli města, a k Jóášovi, synu královu, a řekni: Takto řekl král: Vsaďte tohoto v dům vazby a až do mého příchodu v pokoji mu dávejte jíst chléb tísně a vodu tísně. A Míchájhú řekl: Budeš-li se jakkoli v pokoji vracet, nepromluvil skrze mne Hospodin. A řekl: Naslouchejtež, zástupy lidu, oni všichni! I vystoupil král Isráélův a Jehóšáfát, král Júdův, k Rámóth-Gileád u; a král Isráélův řekl k Jehóšáfátovi: Chci se přestrojit a tak vstoupit v bitvu, a le ty si obleč svá roucha. Král Isráélův se tedy přestrojil a vstoupil v bitvu; a král Arámu velitelům vozů, jichž měl třicet a dva, rozkázal výrokem: Nebudete v boji za cíl mít malého a ni velikého, nýbrž samotného krále Isráélova. A jak velitelé vozů uviděli Jehóšáfáta, stalo se, že si oni řekli: To je jistě Isráélův král; a odbočili proti němu k boji. A Jehóšáfat vzkřikl; a jak velitelé vozů shledali, že to ne ní král Isráélův, stalo se, že se od pro následování ho od vrátili. A kdosi z luku naslepo vystřelil a zasáhl krále Isráélova mezi spáry pancíře; i řekl k svému vozataji: Obrať svůj směr a vyvez mě z vojska, neboť jsem raněn. A boj se v onen den vzmohl, takže král musel ve vozidle naproti Arámovi stát, a za večera umřel, a krev ze zranění natekla do nitra vozu. A za zacházení slunce prošel vojskem pokřik, výrok: Každý do svého města a každý do své země! A když král umřel, byl dopraven do Šómrónu, a v Šómrónu krále pohřbili. A když se u rybníka v Šómrónu jal i oplachovat vůz, jali se psi lízat krev (když se koupaly nevěstky), podle slova Hospodinova, jež vyslovil. A ostatní věci Acheávovy a vše, co vykonal, a dům ze slonoviny, jejž zbudoval, a všechna města, jež zbudoval, - zda ony ne jsou vy psány na knize letopisů králů Isráélových? I ulehl Acheáv se svými otci a kralování se místo něho ujal Achazjáhú, jeho syn. A Jehóšáfát, syn Ásův, se ujal kralování nad Júdou ve čtvrtém roce Acheáva, krále Isráélova. Při započetí svého kralování byl Jehóšáfát ve věku třiceti a pěti let a dvacet a pět let kraloval v Jerúsalémě, a jméno jeho matky Azúvá, dcera Šilchího. A chodil vší cestou Ásy, svého otce, - neodvrátil se od ní, - k vykonávání toho, co bylo v očích Hospodinových správné. Jen že výšiny ještě nebyly odstraněny; lid - ti na výšinách obětovali a zakuřovali. A s králem Isráélovým uzavřel Jehóšáfát mír. A ostatní věci Jehóšáfátovy, jeho hrdinství, jež projevil, a jak bojoval, - zda ony ne jsou vy psány na knize letopisů králů Júdových? A ostatek chrámových smilníků, jenž zbyl ve dnech Ásy, jeho otce, ze země vymetl. A v Edómu nebylo krále, králem byl správce. A Jehóšáfát zřídil taršíšské lodi k plavbě do Ófíru pro zlato, a le neodplulo se, neboť lodi v Ecjón-Geveru ztroskotaly. Tehdy řekl k Jehóšáfátovi Achazjáhú, syn Acheávův: Nechť s tvými služebníky plují na lodích moji služebníci. A le Jehóšáfát nesouhlasil. I ulehl Jehóšáfát se svými otci a byl se svými otci pohřben ve městě Dávida, svého otce; a kralování se místo něho ujal Jehórám, jeho syn. Achazjáhú, syn Acheávův, se ujal kralování nad Isráélem v Šómrónu v sedmnáctém roce Jehóšáfáta, krále Júdova, a kraloval nad Isráélem dvě léta; a jal se činit, co bylo zlé v očích Hospodinových, a chodit cestou svého otce a cestou své matky a cestou Jároveáma, syna Nevátova, jenž svedl Isráéle k hřešení, a sloužit Baalovi a klanět se mu a dráždit Hospodina, Boha Isráélova, podle všeho, co činil jeho otec. A po smrti Acheávově se Móáv vzepřel proti Isráélovi; a Achazjá ve svém horním pokoji, jenž byl v Šómrónu, propadl mříží a utrpěl úraz, i poslal posly a řekl k nim: Jděte, obraťte se s dotazem na Baal-zevúva, boha Ekrónu, zda se budu z následků tohoto úrazu moci uzdravit. A k Élijjovi, Tišbímu, promluvil anděl Hospodinův: Vstaň, vystup vstříc poslům krále Šómrónu a promluv k nim: Zda z nedostatku, že v Isráélovi není Boha, jdete vy obrátit se s dotazem na Baal-zevúva, boha Ekrónu? A proto řekl Hospodin takto: Lože, kam jsi vystoupil, - nebudeš z něho sestupovat, neboť jistotně budeš muset umřít. A Élijjá odešel. A když se poslové k němu vrátili, řekl k nim: Co toto, že jste se vrátili? I řekli k němu: Vystoupil nám vstříc jakýsi muž a řekl k nám: Jděte, vraťte se ke králi, jenž vás poslal, a promluvte k němu: Takto řekl Hospodin: Zda z nedostatku, že v Isráélovi není Boha, ty posíláš obrátit se s dotazem na Baal-zevúva, boha Ekrónu? Proto lože, kam jsi vystoupil, - nebudeš z něho sestupovat, neboť jistotně budeš muset umřít. A promluvil k nim: Jaký byl ráz muže, jenž vám vystoupil vstříc a vyslovil k vám tato slova? I řekli k němu: Muž oděný šatem ze srsti a opásaný na svých kyčlích opaskem z kůže. A řekl: To je Élijjá, Tišbí. A poslal k němu velitele padesáti a jeho padesát; ten k němu vystoupil, a hle, seděl na temeni hory; i promluvil k němu: Boží muži, král promluvil: Sestup! A Élijjáhú odpověděl a promluvil k veliteli padesáti: Jsem -li tedy já Boží muž, nechť z nebes sestupuje oheň a sžírá tebe i tvých padesát! A z nebes sestoupil oheň a jeho i jeho padesát sežral. Zase k němu tedy poslal velitele padesáti, dalšího, a jeho padesát; ten se ujal slova a promluvil k němu: Boží muži, takto řekl král: Spěšně sestup! A Élijjá odpověděl a promluvil k nim: Jsem -li já Boží muž, nechť z nebes sestupuje oheň a sžírá tebe i tvých padesát! A z nebes sestoupil oheň a sežral jeho i jeho padesát. Zase k němu tedy poslal velitele třetích padesáti a jeho padesát; a ten třetí velitel padesáti vystoupil a přišel a poklekl před Élijjáhúa na svá kolena a jal se k němu úpět a promluvil k němu: Boží muži, kéž je, prosím, mé žití a žití těchto padesáti tvých nevolníků drahé v tvých očích! Hle, sestoupil oheň z nebes a sežral ty první dva velitele padesáti a jejich padesátky, nyní však kéž je mé žití drahé v tvých očích! A k Elijjáhúovi promluvil anděl Hospodinův: Sestup s ním, nemusíš před ním pociťovat bázeň. Vstal tedy a sestoupil s ním ke králi a promluvil k němu: Takto řekl Hospodin: Protože jsi poslal posly obrátit se s dotazem na Baal-zevúva, boha Ekrónu (zda z nedostatku, že v Isráélovi není Boha k dotazování na jeho slovo?) proto lože, kam jsi vystoupil, - nebudeš z něho sestupovat, neboť jistotně budeš musit umřít. A umřel podle slova Hospodinova, jež promluvil Élijjáhú, a kralování se místo něho ujal Jehórám (v druhém roce Jehóráma, krále Júdova), neboť on neměl syna. A ostatní věci Achazjáhúovy, co vykonal, - zda ne jsou ony vy psány na knize letopisů králů Isráélových? A když se Hospodin chystal vznésti Élijjáhúa ve vichřici v nebesa, stalo se, že vyšel Élijjáhú a Elíšá z Gilgálu a Élijjáhú k Elíšovi řekl: Zůstaň, prosím, zde, neboť Hospodin mě poslal až do Béth-Élu. A Elíšá řekl: Jako že je živ Hospodin a živa je tvá duše, - chci-li tě opustit! I sestoupili v Béth-Él a synové proroků, kteří byli v Béth-Él u, vyšli k Elíšovi a řekli k němu: Zda víš, že se Hospodin chystá dnes tvého pána vzít od tvé hlavy? I řekl: Vím i já, mlčte. A Élijjáhú mu řekl: Elíšo, zůstaň, prosím, zde, neboť Hospodin mě poslal v Jeríchó. I řekl: Jako že je živ Hospodin a živa je tvá duše, - chci-li tě opustit! I přišli v Jeríchó a synové proroků, kteří byli v Jeríchu, se přiblížili k Elíšovi a řekli k němu: Zda víš, že se Hospodin chystá dnes tvého pána vzít od tvé hlavy? I řekl: Vím i já, mlčte. A Élijjáhú mu řekl: Zůstaň, prosím, zde, neboť Hospodin mě poslal k Jordánu. I řekl: Jako že je živ Hospodin a živa je tvá duše, - chci-li tě opustit! I odešli oni dva a při šli muži ze synů proroků, padesát, a stanuli od protějška, z daleka, a oni dva stanuli před Jordánem. A Élijjáhú vzal svůj plášť, ten svinul a udeřil vody, i rozdělily se sem a tam a oni dva přešli po suchu. A jak oni přešli, stalo se, že Élijjáhú řekl k Elíšovi: Žádej, co mám pro tebe učinit dříve než bude docházet k mému vzetí z tvé blízkosti. A Elíšá řekl: Nechť se tedy, prosím, na mne smí do stat dvojitý podíl na tvém duchu. I řekl: Žádostí jsi způsobil obtíž; budeš-li mě vidět zachvacována z tvé přítomnosti, má se ti tak stát, nebude-li však toho, nebude se dít. I stalo se, - oni se stále procházeli s rozmlouváním, - že hle, ohnivý vůz a ohniví koně, i způsobili mezi nimi dvěma odloučení a Élijjáhú ve vichřici vystoupil v nebesa. To Elíšá viděl; a on hlasitě volal: Můj otče, můj otče! Vozy Isráélovy a jeho jezdci! A již ho neuviděl; i uchopil svá roucha a roztrhl je na dva útržky a zvedl plášť Élijjáhúův, jenž z něho spadl, a vrátil se a stanul na břehu Jordánu. A vzal Élijjáhúův plášť, jenž z něho spadl, a udeřil vody a řekl: Kde je Hospodin, Bůh Élijjáhúův, - ano, on? A když udeřil vody, rozdělily se sem a tam a Elíšá přešel. A když ho uviděli synové proroků, kteří byli v Jeríchu naproti Jordánu, řekli: Na Elíšovi spočinul duch Élijjáhúův. A přišli mu vstříc a poklonili se mu k zemi a řekli k němu: Hle, prosím, s tvými nevolníky jsou zdatní muži, padesát; nechť, prosím, jdou hledat tvého pána - snad ho, když ho Duch Hospodinův odnesl, hodil na jednu z hor nebo v jednu z průrev. I řekl: Nemusíte posílat. A le naléhali na něho, až do rozpačitosti, takže řekl: Pošlete. Poslali tedy padesát mužů; ti hledali po tři dni a nenašli, a když se k němu vrátili, zatímco on zůstával v Jeríchu, řekl k nim: Zda jsem k vám neřekl, že nemáte posílat? A muži toho města k Elíšovi řekli: Hle, prosím, poloha toho to města je dobrá, jak můj pán vidí, a le voda je špatná a země neplodná. I řekl: Přineste mi novou mísu a dejte tam sůl. To k němu přinesli, i vyšel k východisku vody a hodil tam sůl a řekl: Takto řekl Hospodin: Dal jsem této vodě uzdravení, nebude již od ní nastávat smrt a ni neplodnost. A voda je až po tento den uzdravena podle slova Elíšova, jež vyslovil. A vystoupil odtamtud do Béth-Él u; a když on cestou vystupoval, vyšli z města mladí hoši a jali se tropit si z něho šašky a říkat mu: Vystup, plešatče, vystup, plešatče! I ohlédl se za sebe a uviděl je, a ve jménu Hospodinově jim zazlořečil; a z lesa vyšly dvě medvědice a čtyřicet a dva chlapce z nich roztrhaly. A odešel odtamtud na horu Karmel a odtamtud se vrátil v Šómrón. A Jehórám, syn Acheávův, se ujal kralování nad Isráélem v Šómrónu v osmnáctém roce Jehóšáfáta, krále Júdy, a kraloval dvanáct let, a jal se činit, co bylo v očích Hospodinových zlé, jen že ne tak jako jeho otec a jako jeho matka, neboť odstranil sloup Baalův, jejž jeho otec zřídil. Jen že na hříších Jároveáma, syna Nevátova, jimiž svedl Isráéle k hřešení, ulpěl; od toho se neodvrátil. A Méša, král Móáva, byl chovatelem ovcí a odváděl králi Isráélovu sto tisíc jehňat a sto tisíc beranů a vlnu; za Acheávova bezživotí se však stalo, že se král Móáva proti králi Isráélovu vzepřel. I vyšel v onen den král Jehórám ze Šómrónu a podrobil všechen Isráél přehlídce. A odebral se a vzkázal Jehóšáfátovi, králi Júdovu, výrokem: Král Móáva se proti mně vzepřel; zda půjdeš se mnou na Móáva do bitvy? I řekl: Chci vystoupit; takový budu já, jaký jsi ty, tak můj lid jako tvůj lid, tak moje koně jako tvoje koně. I řekl: Kterou to cestou budeme vystupovat? A řekl: Cestou pustiny Edóma. Odebral se tedy král Isráélův a král Júdův a král Edóma a ušli oklikou sedm dní; a vojsku a zvířectvu, jež je následovalo, se ne do st áv alo vody. A král Isráélův řekl: Běda, že Hospodin povolal tyto tři krále k vy dání jich v ruku Móávovu! A Jehóšáfát řekl: Zda tu není proroka Hospodinova, a ť se skrze něho můžeme dotázat Hospodina? I odpověděl jeden ze služebníků krále Isráélova a řekl: Je tu Elíšá, syn Šáfátův, jenž líval vodu na ruce Elijjáhúovy. A Jehóšáfát řekl: Při něm je slovo Hospodinovo. Král Isráélův a Jehóšáfát a král Edóma k němu tedy sestoupili a Elíšá ke králi Isráélovu řekl: Co mám s tebou co činit? Jdi k prorokům svého otce a k prorokům své matky! A král Isráélův mu řekl: Ne, neboť Hospodin povolal tyto tři krále k vy dání jich v ruku Móávovu. A Elíšá řekl: Jako že je živ Hospodin zástupů, před jehož tváří stojím, že kdybych já vysoce necenil přítomnost Jehóšáfáta, krále Júdova - hleděl-li bych na tebe a viděl-li bych tě! A nyní mi přiveďte někoho, kdo umí hrát. A za hraní toho hrajícího se stalo, že se na něho do stala ruka Hospodinova. A řekl: Takto řekl Hospodin: Učiňte toto údolí jamami, jamami! Neboť takto řekl Hospodin: Nebudete pozorovat větru a nebudete pozorovat deště, a toto údolí se bude plnit vodou, i budete pít vy i vaše stáda a vaše zvířectvo, vždyť toto je v očích Hospodinových maličkostí, i Móáva vy dá ve vaši ruku, takže budete moci vybít každé opevněné město a každé vybrané město a skácet každý dobrý strom a zasypat všechna zřídla vod a znehodnotit každý dobrý pozemek kameny. A v jitře, za vystupování oběti daru, se stalo, že hle, směrem od Edóma přicházely vody a těmi vodami se naplnila země. A když všichni Móáv ci uslyšeli, že králové vystoupili bojovat proti nim, byli svoláni ze všech schopných opásat se opaskem a výše a stanuli na pomezí; a když v jitře časně vstali, vzešlo nad těmi vodami slunce a Móáv ci od protějška uviděli vody červené jako krev a řekli si: Toto je krev, ti králové jsou jistě potřeni, neboť se mezi sebou pobili; nyní tedy ke kořisti, Móáve! I vstoupili do tábora Isráélova, a Isráél ovci povstali a jali se Móáva bít; ti se před jejich tváří dali na útěk, a oni tam vstoupil i, a no, pobít Móáva. I strhávali města a na každý dobrý pozemek házeli, každý svůj kámen, takže jej zaplnili, a každé zřídlo vod zasypávali a každý dobrý strom káceli, až v Kír-charéšetu zanechal i jen jeho kameny a prakovníci jej obcházeli a ostřelovali. A když král Móáva shledal, že bitva je pro něho příliš tuhá, vzal s sebou sedm set mužů tasících meč, chtěje prorazit ke králi Edóma, a le nemohli; i vzal svého prvorozeného syna, jenž měl místo něho kralovat, a na zdi ho vznesl jako vzestupnou oběť. I nastalo proti Isráélovi veliké rozhněvání, takže nastoupili cestu od něho a vrátili se do své země. A na Elíšu vzkřikla jedna žena z žen synů proroků výrokem: Tvůj nevolník, můj muž, umřel, a ty víš, že tvůj nevolník byl ctitelem Hospodina; a věřitel si přišel vzít mé dva chlapce za nevolníky. A Elíšá k ní řekl: Co mám pro tebe učinit? Oznam mi, co máš v domě. I řekla: Tvá služka nemá v domě nic, leda lahvičku oleje. A řekl: Jdi, vypůjč si zvenčí od všech svých spolu obyvatel nádoby, prázdné nádoby; ať jich nemáš málo. A až vejdeš, zavřeš za sebou a za svými syny dveře a jmeš se rozlévat po všech těchto nádobách, a tu, jež bude plná, budeš odkládat. Odešla tedy z jeho přítomnosti a dveře za sebou a za svými syny zavřela; oni k ní přisouvali a ona vylévala. A jak byly nádoby plny, stalo se, že k svému synu řekla: Přisuň ke mně ještě nádobu. I řekl: Není již nádoby. A olej ustal. Přišla tedy a podala zprávu Božímu muži; ten řekl: Jdi, prodej olej a vyrovnej svůj dluh; a z ostatku můžeš se svými syny žít. A jistého dne se stalo, že Elíšá přešel do Šúnému, a tam byla bohatá žena, jež ho přiměla k jedení chleba, takže se za každého jeho přejití stávalo, že tam k jedení chleba odbočil. I řekla k svému muži: Hle, prosím, poznala jsem, že on, stále přecházívající mimo nás, je svatý Boží muž; zřiďme, prosím, malý horní pokoj na zdi a postavme tam pro něho lože a stůl a sedadlo a svícen, a ť se stává, že při svém příchodu k nám bude moci odbočit tam. A jistého dne se stalo, že tam přišel a odbočil do horního pokoje a ulehl tam, a řekl ke Géchazímu, svému sluhovi: Povolej tuto Šúnémanku. Povolal ji tedy, i stanula před jeho tváří a řekl mu: Nuže, řekni k ní: Hle, úzkostlivě o nás pečuješ s veškerou touto úzkostlivou péčí; co pro tebe učinit? Zda by se mělo za tebe promluvit ke králi nebo k veliteli vojska? I řekla: Já bydlím vprostřed svého lidu. A řekl: Co tedy pro ni učinit? A Géchazí řekl: Vždyť nemá syna, a její muž je stár. I řekl: Povolej ji. Povolal ji tedy, i stanula ve vchodu; a řekl: K tomuto určenému času, podle doby života, budeš ty objímat syna. I řekla: Ne, můj pane, Boží muži; nemusíš vzbuzovat ve své služce klamné očekávání. A le ta žena otěhotněla a k tomuto určenému času, podle doby života, jak k ní Elíšá promluvil, porodila syna. A když hošík vyrostl, stalo se jistého dne, že vyšel k svému otci, k žencům; a řekl k svému otci: Má hlava, má hlava! I řekl k sluhovi: Odnes ho k jeho matce. Odnesl ho tedy a dopravil ho k jeho matce, i seděl až do poledne na jejích kolenou; potom umřel. I vystoupila a uložila ho na lože Božího muže; a zavřela za ním a vyšla a zavolala na svého muže a řekla: Pošli mi, prosím, jednoho ze sluhů a jednu z oslic, a ť mohu zaběhnout k Božímu muži a vrátit se. I řekl: Proč se k němu chystáš jít dnes? Ne ní nový měsíc ani sobota. A řekla: Je dobře. I osedlala oslici a svému sluhovi řekla: Poháněj a pojď, nemusíš pro mne zpomalovat v jízdě, leč bych ti řekla. Odebrala se tedy a přišla k Božímu muži na horu Karmel; a jak ji Boží muž z povzdálí uviděl, stalo se, že ke Géchazímu, svému sluhovi, řekl: Hle, tato Šúnémanka! Nuže, rozběhni se jí nyní vstříc a řekni jí: Zda se máš dobře? Zda se má dobře tvůj muž? Zda se má dobře dítko? I řekla: Dobře. A přišla k Božímu muži; toho chytila za jeho nohy a Géchazí se přiblížil odstrčit ji, a le Boží muž řekl: Povol jí, neboť její duše jí zhořkla; to Hospodin přede mnou zakryl a neoznámil mi. A řekla: Zda jsem si od mého pána vyžádala syna? Zda jsem neřekla: Nemusíš mě mámit? I řekl Géchazímu: Opásej své kyčle a ve svou ruku vezmi mou hůl a jdi; jestliže někoho budeš potkávat, nebudeš ho zdravit, a jestliže kdo bude zdravit tebe, nebudeš mu odpovídat; a mou hůl musíš položit na tvář toho hocha. A matka toho hocha řekla: Jako že je živ Hospodin a živa je tvá duše - chci-li tě opustit! I vstal a šel za ní; a Géchazí přešel před nimi a na tvář hocha položil tu hůl, a le nebylo hlasu a nebylo odezvy. Vrátil se mu tedy vstříc a podal mu zprávu výrokem: Hoch se neprobudil. A když Elíšá vešel do domu, hle, hoch byl mrtev, uložen na jeho loži; vešel tedy a zavřel za nimi dvěma dveře a jal se modlit k Hospodinu; pak vystoupil a lehl na dítko a položil svá ústa na jeho ústa a své oči na jeho oči a své dlaně na jeho dlaně a byl nad ním schoulen, a ž se maso dítka zahřálo. A zase se jal v domě chodit, jednou sem a jednou tam, a vystoupil a schoulil se nad ním; a hoch až sedmkrát kýchl; pak otevřel hoch své oči. I zavolal na Géchazího a řekl: Zavolej na tuto Šúnémanku! Zavolal ji tedy, i vešla k němu, a řekl: Zvedni svého syna. I přišla a padla k jeho nohám a poklonila se k zemi; a zvedla svého syna a vyšla. A Elíšá se vrátil do Gilgálu; a v zemi byl hlad. A když synové proroků seděli před jeho tváří, řekl svému sluhovi: Postav ten veliký kotel a uvař pro syny proroků pokrm. A kdosi vyšel do pole sbírat zeliny a našel polní révu a s ní nasbíral polních tykví, co se vešlo do jeho roucha; to, když přišel, nakrájel do kotle pokrmu, aby nevěděli. To když těm mužům k jedení vylili, stalo se za jedení z toho pokrmu, že oni vzkřikli a řekli: V kotli je smrt, Boží muži! A nemohli jíst. I řekl: Podejte tedy hrubou mouku! Tu nasypal do kotle a řekl: Vylij lidu, a ť mohou jíst! A v kotli se neprojevilo nic zlého. A přišel kdosi z Baal-šalíše a přinesl Božímu muži chléb z prvotin, dvacet chlebů z ječmene, a nové obilí, ve svém vaku; a řekl: Dej lidu, a ť mohou jíst. A jeho pobočník řekl: Co? Toto mám dát před tvář sta mužů? I řekl: Dej lidu, a ť mohou jíst, neboť takto řekl Hospodin: Jíst a zůstavit. Dal to tedy před jejich tvář, i pojedli a zůstavili, podle slova Hospodinova. A Naamán, velitel vojska krále Arámu, se stal před tváří svého pána mužem velikým a jako osobnost vyvyšovaným, neboť skrze něho dal Hospodin Arámu vysvobození; a ten to muž (projevil se jako zdatný hrdina ) byl postižen malomocenstvím. A když Arám ci, záškodnické bandy, podnikli výpravu, zajali ze země Isráélovy mladou dívku; ta se do stala před tvář ženy Naamánovy. Ta k své velitelce řekla: Ó, kéž by byl můj pán před tváří proroka, jenž je v Šómrónu! Tehdy by ho mohl vyprostit z jeho malomocenství. I vstoupil a podal svému pánu zprávu výrokem: Takto a takto promluvila dívka, jež je ze země Isráélovy. A král Arámu řekl: Odeber se; přijď, já pro krále Isráélova chci poslat dopis. I odebral se a vzal v svou ruku deset kikkárů stříbra a šest tisíc šeklů zlata a deset rouch na střídání a přinesl ke králi Isráélovu ten dopis s výrokem: Nuže, nyní, za příchodu tohoto dopisu k tobě, hle, posílám k tobě Naamána, svého služebníka, a by s ho mohl vyprostit z jeho malomocenství. A jak král Isráélův ten dopis přečetl, stalo se, že roztrhl svá roucha a řekl: Zda jsem já Bůh, abych usmrcoval a abych oživoval, že mi tento vzkazuje, abych kohosi vyprošťoval z jeho malomocenství? Nuže, jen si přece všimněte a vizte, že on vůči mně vyhledává záminku! A jak uslyšel Elíšá, Boží muž, že král Isráélův roztrhl svá roucha, stalo se, že králi vzkázal výrokem: Nač jsi roztrhl svá roucha? Nuže, nechť přichází ke mně, a ť ví, že prorok v Isráélovi je. I přibyl Naamán se svými koňmi a se svými vozy a stanul u vchod u domu Elíšova; a Elíšá k němu poslal posla s výrokem: Třeba odejít, a ť se můžeš sedmkrát vykoupat v Jordánu, a ť se ti tvé maso navrací, a buď čist! A Naamán se rozzlobil a odešel, a řekl: Hle, řekl jsem si: Zajisté ke mně bude vycházet a stane a jme se vzývat jméno Hospodina, svého Boha, a svou rukou nad tím místem sem-tam pohybovat a tak toho, jenž je malomocenstvím postižený, vyprostí; zda ne jsou Aváná a Parpar, řeky Damašku, lepší než všechny vody Isráélovy? Zda bych se nemohl vykoupat v nich a očistit se? A otočil se a v popuzení se jal odcházet. I přiblížili se jeho nevolníci a promluvili k němu a řekli: Můj otče, kdyby k tobě byl prorok promluvil o veliké věci, zda by s ji nechtěl učinit? A čím spíše, jestliže k tobě řekl: Vykoupej se a buď čist? Sestoupil tedy a ponořil se sedmkrát v Jordán, podle slova Božího muže, i navrátilo se jeho maso, jako maso malého hocha, a byl očištěn. Vrátil se tedy k Božímu muži, on a všechen jeho průvod, a přišel a stanul před jeho tváří a řekl: Hle, prosím, poznal jsem, že v celé zemi není Boha, leč v Isráélovi; a nyní vezmi, prosím, od svého nevolníka dar. I řekl: Jako že je živ Hospodin, před jehož tváří stojím, - chci-li vzít! I jal se na něho stran vzetí naléhat, a le odmítal; Naamán tedy řekl: Ne- li tedy, nechť, prosím, smí být dán tvému nevolníku náklad půdy na dvojici mezků, neboť tvůj nevolník nebude již obětovat vzestupnou a ni jinou oběť jiným bohům, nýbrž Hospodinu. Kéž Hospodin tvému nevolníku odpouští stran této věci: Když můj pán vstoupí v dům Rimmónův klanět se tam a on se opírá o mou ruku, také se v domě Rimmónově skláním; ve věci mého sklánění v domě Rimmónově - kéž Hospodin tvému nevolníku v této věci odpouští. I řekl mu: Jdi v pokoji. A když z jeho blízkosti ušel kus cesty, řekl si Géchazí, sluha Elíši, Božího muže: Hle, můj pán Naamána, toho Arammího, ušetřil, takže z jeho ruky nevzal, co přinesl; jako že je živ Hospodin, věru, že se za ním rozběhnu, a ť něco od něho mohu vzít. I vyrazil Géchazí za Naamánem; a když ho Naamán uviděl za ním běžícího, seskočil mu z vozidla vstříc a řekl: Zda je vše v pořádku? I řekl: Vše v pořádku; poslal mě můj pán se vzkazem: Hle, právě nyní ke mně přišli dva mladíci z pohoří Efrájimova, ze synů proroků; dej jim, prosím, kikkár stříbra a dvě roucha na střídání. A Naamán řekl: Dej si říci, vezmi dva kikkáry. I dosáhl toho na něm nucením a vecpal dva kikkáry stříbra ve dva pytle, i dvě roucha na střídání, a dal dvěma svým sluhům, a by to před jeho tváří odnesli. A když přišel ke kopci, vzal to z jejich ruky a uložil bezpečně v domě, a ty muže propustil, i odešli a on vstoupil a postavil se k svému pánu. A Elíšá k němu řekl: Odkud, Géchazí? I řekl: Tvůj nevolník neodešel nikam. A řekl k němu: Neodešlo mé vědomí, když se ze svého vozidla kdosi obrátil tobě vstříc! Zda je čas brát peníze a brát roucha a olivnice a vinice a drobný dobytek a skot a nevolníky a služky? I bude malomocenství Naamánovo navždy lpět na tobě a na tvém semeni. A vyšel z přítomnosti jeho tváře postižen malomocenstvím, jako sníh. A synové proroků řekli k Elíšovi: Hle, prosím, místo, kde my před tvou tváří bydlíme, je pro nás příliš úzké; pojďme, prosím, k Jordánu a odtamtud berme každý jednu kládu, a ť si tam můžeme zřídit místo k bydlení tam. I řekl: Jděte. A jeden řekl: Přivol, prosím, a pojď se svými nevolníky. I řekl: Já půjdu. Vy šel tedy s nimi a přišli k Jordánu a jali se sekat dříví; a stalo se, když jeden kácel kmen, že železo padlo do vody. I vzkřikl a řekl: Běda, můj pane, a ona byla vypůjčená! A Boží muž řekl: Kam padlo? Ukázal mu tedy to místo, i uřízl dřevo a hodil tam; tak způsobil vzplynutí železa. A řekl: Vyzvedni si! I vztáhl svou ruku a vzal je. A král Arámu se dal do války proti Isráélovi a obrátil se o radu na své služebníky výrokem: Mé tábořiště bude na tom a tom místě. A Boží muž vzkázal králi Isráélovu výrokem: Střez se před přecházením tohoto místa, neboť tam jsou sestoupivší tam Arám ci. A král Isráélův poslal na to místo, o němž mu Boží muž řekl a upozornil ho, a uchránil se tam - ne jeden krát ani dva krát. A srdce krále Arámu se nad touto věcí znepokojilo, i zavolal na své služebníky a řekl k nim: Zda mi nechcete oznámit, kdo z našich je pro krále Isráélova? A jeden z jeho služebníků řekl: Ne, můj pane, ó králi, nýbrž Elíšá, prorok, jenž je v Isráéli, oznamuje králi Isráélovu slova, jež vyslovuješ ve své ložnici. I řekl: Jděte a zjistěte, kde on je, a ť mohu poslat a sebrat ho. A bylo mu oznámeno výrokem: Hle, je v Dóthánu. Poslal tam tedy koně a vozy a silný oddíl vojska; ti v noci přišli a zavedli proti městu obklíčení, a když pobočník Božího muže časně procitl, aby vstal, a vyšel, hle, město obstupoval oddíl vojska a koně a vozy. A jeho sluha k němu řekl: Běda, můj pane, jak se máme zachovat? I řekl: Nemusíš se bát, neboť ti, kteří jsou s námi, jsou četnější než ti, kteří jsou s nimi. A Elíšá se jal modlit a řekl: Hospodine, otevři, prosím, jeho oči, a ť vidí! A Hospodin jeho oči otevřel a sluha uviděl, že hle, hora plná koní a všude okolo Elíši ohnivé vozy. I sestoupili k němu a Elíšá se jal modlit k Hospodinu a řekl: Raň, prosím, tento národ slepotou. A podle slova Elíšova je slepotou ranil; a Elíšá k nim řekl: Toto ne ní ta cesta, aniž je toto to město; pojďte za mnou, a ť vás mohu zavést k muži, jehož hledáte. A zavedl je do Šómrónu, a jak oni do Šómrón u vešli, stalo se, že Elíšá řekl: Hospodine, otevři oči těchto, a ť vidí! A Hospodin jejich oči otevřel, i uviděli, že hle, byli vprostřed Šómrónu. A král Isráélův za svého uvidění jich k Elíšovi řekl: Zda je mám pobít, mám je pobít, můj otče? I řekl: Nebudeš je bít; zda bys ty bil ty, jež jsi zajal svým mečem a svým lukem? Předlož jejich tváři pokrm a nápoj, a ť jedí a pijí a odcházejí k svému pánu. Uspořádal jim tedy velikou hostinu, i pojedli a napili se; a propustil je, i odešli k svému pánu; a nadále již záškodnické bandy Aráma v zem Isráélovu nevešly. A potom se stalo, že Ben-Hadad, král Arámu, shromáždil všechno své vojsko a vystoupil a zahájil obléhání proti Šómrónu; i nastal v Šómrónu veliký hlad, a hle, zůstávali před ním v obléhání, až byla hlava osla za osmdesát šeklů stříbra a čtvrt kávu trusu holubů za pět šeklů stříbra. A stalo se, že Isráélův král přecházel po zdi a vzkřikla na něho jakási žena výrokem: Pomoz, můj pane, ó králi! I řekl: Nebude- li ti pomáhat Hospodin, odkud ti mám pomoc opatřit? Zda z mlatu nebo z lisu? A řekl jí král: Co s tebou? I řekla: Tato žena ke mně řekla: Dej svého syna, a ť ho dnes můžeme sníst, a mého syna budeme jíst zítra. Mého syna jsme tedy uvařily a snědly jsme ho a v další den jsem k ní řekla: Dej svého syna, a ť ho můžeme sníst; a le ukryla svého syna. A za králova slyšení slov té ženy se stalo, že roztrhl svá roucha; a když on po zdi přecházel, uviděl lid, že hle, na jeho mase zevnitř byla pytlovina. A řekl: Takto nechť mi Bůh činí a takto nechť přidává, bude-li hlava Elíši, syna Šáfátova, na něm dnes zů stá va t! A Elíšá seděl ve svém domě a s ním seděli starší, když kohosi poslal z přítomnosti své tváře; dříve než k němu posel přicházel, tu on k starším řekl: Zda jste viděli, že tento syn vrahův poslal k odnětí mé hlavy? Vizte: Za příchodu posla zavřete dveře, a ť ho dveřmi můžete vytlačit; zda ne ní zvuk nohou jeho pána za ním? Zatímco s nimi mluvil, tu k němu, hle, sestupoval posel. (A říkalo se: Hle, toto neštěstí je od Hospodina, co ještě mám na Hospodina čekat?) A Elíšá řekl: Slyšte slovo Hospodinovo: Takto řekl Hospodin: Zítra okolo této doby bude v bráně Šómrónu seá jemné mouky za šekl a dvě sey ječmene za šekl. A důstojník, jenž patřil králi, - na jeho ruku spoléhal, - Božímu muži odpověděl a řekl: Hle, Hospodin zřizuje výpusti v nebesích, zda se však může uskutečnit toto slovo? I řekl: Hle tě, svýma očima to vida, přece z toho nebudeš jíst. A u vchod u do brány se vyskytli čtyři muži postižení malomocenstvím; ti řekli, jeden k druhému: Co my tu sedíme, než umřeme? Řekneme-li si: Vstupme v město, - vždyť ve městě je hlad, takže tam umřeme, a budeme-li zůstávat zde, také umřeme. Nuže tedy pojďte, vždyť můžeme přeběhnout do tábora Arámova; budou-li chtít ponechat nás naživu, budeme žít, a budou-li chtít nás usmrtit, stejně umřeme. I vstali v soumraku, aby vešli do tábora Arámova; když však přišli po okraj tábora Arámova, hle, nebylo tam nikoho; Pán totiž dal táboru Arámovu slyšet zvuk vozů a zvuk koní, zvuk veliké vojenské moci, takže si navzájem řekli: Hle, král Isráélův na nás najal krále Chittím a krále Egypta, aby na nás přišli. A v soumraku vstali a prchli a opustili své stany a své koně a své osly, tábor, jak on byl, a prchli pro své žití. A tito malomocenstvím postižení přišli po konec tábora a vstoupili do jednoho stanu, kde pojedli a napili se, a vynesli odtamtud stříbro a zlato a roucha, a odebrali se a ukryli to, a vrátili se a vstoupili do dalšího stanu a vynesli odtamtud a odebrali se a ukryli to. A řekli, jeden k druhému: My nejednáme správně; tento den, to je den dobré zvěsti a my mlčíme. Počkáme-li až do světla jitra, stihne nás trest za vinu, nuže tedy pojďte, a ť můžeme vstoupit a zpravit dům králův. Přišli tedy a zavolali na vrátného města a podali si zprávu výrokem: Přišli jsme do tábora Arámova, a hle, nebylo tam nikoho, a ni hlasu člověka, leč koně přivázaní a oslové přivázaní a stany, jak ony byly. I zavolal další vrátné; ti zpravili dům králův uvnitř a král v noci vstal a řekl k svým služebníkům: Nuže, mohu vám oznámit, co nám Arám ci provedli: Vědí, že my jsme hladovi, i vyšli z tábora skrýt se v poli s výrokem: Až budou vycházet z města, pak budeme moci pochytat je živé a vstoupit do města. A jeden z jeho služebníků odpověděl a řekl: Mohou tedy, prosím, vzít pět z těch zbývajících koní, kteří v něm zbyli, - hle je, jsou jako všechen dav Isráéle, ti, kteří v něm zbyli, hle je, jsou jako všechen dav Isráéle, ti, s nimiž je konec, - a můžeme poslat a budeme vidět. Vzali tedy dva vozy s koňmi a král je poslal za vojskem Arámovým s výrokem: Odeberte se a vizte. Ubírali se tedy za nimi po Jordán, a hle, celá cesta byla plna rouch a náčiní, jež Arám ci ve svém úzkostlivém spěchu odhodili. I vrátili se poslové a podali králi zprávu; a lid vyšel, i vyplenili tábor Arámův, takže byla seá jemné mouky za šekl a dvě sey ječmene za šekl podle slova Hospodinova. A král toho důstojníka, na jehož ruku spoléhal, ustanovil nad bránou, a v bráně ho ušlapali, lid, takže umřel podle toho, co promluvil Boží muž, co promluvil, když k němu král sestoupil. A stalo se, jak Boží muž ke králi promluvil výrokem: Dvě sey ječmene za šekl a seá jemné mouky za šekl bude zítra okolo této doby v bráně Šómrónu; a ten důstojník Božímu muži odpověděl a řekl: A č, hle, Hospodin zřizuje výpusti v nebesích, zda se může stát podle tohoto slova? I řekl: Hle, ty, svýma očima to vida, přece z toho nebudeš jíst. A tak se mu stalo, a no, v bráně ho ušlapali, lid, takže umřel. A Elíšá k ženě, jejíhož syna oživil, promluvil výrokem: Vstaň a odejdi, ty i tvůj dům, a pobývej, kde budeš moci pobývat, neboť Hospodin přivolal hlad; ten také do země na sedm let přijde. Ta žena tedy vstala a učinila podle slova Božího muže, i odešla ona i její dům a jala se pobývat na sedm let v zemi Pelištím. A po uplynutí sedmi let se stalo, že se ta žena ze země Pelištím vrátila a vydala se volat ke králi o svůj dům a o své pole. A král mluvil ke Géchazímu, sluhovi Božího muže, výrokem: Nuže, vyprávěj mi o všech velikých věcech, jež učinil Elíšá. A když on králi vyprávěl, jak oživil mrtvého, stalo se, že hle, ta žena, jejíhož syna oživil, ke králi volala za svůj dům a za své pole, a Géchazí řekl: Můj pane, ó králi, toto je ta žena a toto je její syn, jehož Elíšá oživil. A král si na té ženě vyžádal, a by mu vyrozprávěla, a určil jí král jednoho komorníka s výrokem: Zařiď navrácení všeho, co jí patří, i všech úrod pole ode dne jejího opuštění země a ž do nynějška. A Elíšá přišel v Damašek, a Ben-Hadad, král Arámu, byl nemocen; i byla mu podána zpráva výrokem: Přišel sem Boží muž. A král řekl k Chazáhélovi: Vezmi v svou ruku dar a jdi Božímu muži vstříc, a dotaž se skrze něho Hospodina výrokem: Zda se z této nemoci budu moci zotavit? Chazáél mu tedy vy šel vstříc a vzal v svou ruku dar, totiž všeliké bohatství Damašku, náklad čtyřiceti velbloudů, i přišel a stanul před jeho tváří a řekl: Poslal mě k tobě Ben-Hadad, král Arámu, se vzkazem: Zda se z této nemoci budu moci zotavit? A Elíšá k němu řekl: Jdi, řekni: Vůbec se nebudeš moci zotavit; neboť Hospodin mi ukázal, že jistotně bude muset umřít. I znehybnil a upřel svou tvář, až do rozpačitosti; pak se Boží muž rozplakal; a Chazáél řekl: Proč můj pán pláče? I řekl: Neboť vím, co zlého budeš činit dětem Isráélovým: Jejich pevnosti budeš vydávat v oheň a jejich jinochy zabíjet mečem a jejich batolata rozrážet a jejich těhotné rozparovat. A Chazáhél řekl: Ale čím je tvůj nevolník, ten pes, že má učinit tuto velikou věc? A Elíšá řekl: Hospodin mi tě ukázal jako krále nad Arámem. A odebral se z blízkosti Elíšovy a přišel k svému pánu; ten mu řekl: Co ti řekl Elíšá? I řekl: Řekl mi: Jistotně se máš zotavit. A nazítří se stalo, že vzal přikrývku, tu namočil ve vodě a prostřel na jeho tvář. A umřel a kralování se místo něho ujal Chazáhél. A v pátém roce Jehóráma, syna Acheávova, krále Isráélova (a králem Júdovým byl Jehóšáfát), se kralování ujal Jehórám, syn Jehóšáfáta, krále Júdova. Při započetí svého kralování byl ve věku třiceti a dvou let a osm let kraloval v Jerúsalémě. A jal se chodit cestou králů Isráélových podle toho, co činili, dům Acheávův, neboť se mu za ženu do stalo dcery Acheávovy; i jal se činit, co bylo zlé v očích Hospodinových, a le Hospodin nechtěl Júdu zahubit, vzhledem k Dávidovi, podle toho, že mu slíbil dát lampu, i jeho synům, na všechny dni. V jeho dnech se zpod ruky Júdovy vzepřel Edóm, takže v kralování nad sebou uvedli krále; a Jórám přešel do Cáíru a s ním všechny vozy, a stalo se, že on v noci vstal a pobil Edóma, jenž se k němu vůkol přiblížil, i velitele vozů, a lid se rozprchl k svým stanům. A le Edóm ve vzpouře zpod ruky Júdovy zůstal až po tento den. Tehdy, v oné době, se vzpírala Livná. A ostatní věci Jórámovy a vše, co vykonal, - zda ne jsou ony vy psány na knize letopisů králů Júdových? I ulehl Jórám se svými otci a byl se svými otci pohřben ve městě Dávidově; a kralování se místo něho ujal Achazjáhú, jeho syn. Acházjáhú, syn Jehóráma, krále Júdova, se ujal kralování v roce dvanácti let Jóráma, syna Acheávova, krále Isráélova. Při započetí svého kralování byl Acházjáhú ve věku dvaceti a dvou let a jeden rok kraloval v Jerúsalémě, a jméno jeho matky Athaljáhú, dcera Omrího, krále Isráélova. A jal se chodit cestou domu Acheávova a činit, co bylo zlé v očích Hospodinových, jako dům Acheávův, neboť on byl zetěm domu Acheávova. A s Jórámem, synem Acheávovým, se odebral do války s Chazáélem, králem Arámu, v Rámóth-Gileádu. A Arammím Jóráma zasáhli a král Jórám se vrátil dát se v Jizreeli vyhojit z ran, jimiž ho Arammím zasáhli v Rámě při jeho bojování s Chazáélem, králem Arámu. A Achazjáhú, syn Jehóráma, král Júdův, sestoupil podívat se na Jóráma, syna Acheávova, v Jizreeli, neboť on byl ochromen. A Elíšá, prorok, povolal jednoho ze synů proroků a řekl mu: Opásej své kyčle a vezmi v svou ruku tuto láhev oleje a jdi v Rámóth-Gileád, a až tam přijdeš, vy hlédni tam Jéhúa, syna Jehóšáfáta, syna Nimšího, i vejdi a dej mu povstat zprostřed jeho bratrů a uveď ho v nejvnitřnější pokoj, a vezmi láhev oleje, tu vylij na jeho hlavu a řekni: Takto řekl Hospodin: Pomazal jsem tě za krále Isráélovi. A otevři dveře, a ť prchneš, a nebudeš čekat. Ten mladík, mladík-prorok, se tedy odebral do Rámóth-Gileád u a přišel, kde, hle, seděli velitelé vojenské moci. A řekl: Mám k tobě slovo, ó veliteli. A Jéhú řekl: Ke komu z nás všech? I řekl: K tobě, ó veliteli. Vstal tedy a vešel do domu, a vylil olej na jeho hlavu a řekl mu: Takto řekl Hospodin, Bůh Isráélův: Pomazal jsem tě za krále lidu Hospodinovu, Isráélovi; i budeš moci pobít dům Acheáva, svého pána, takže budu moci pomstít krev svých nevolníků, proroků, a krev všech nevolníků Hospodinových z ruky Ízeveliny, i zahyne všechen dům Acheávův, neboť budu vytínat Acheávovi močícího na stěnu, zadrženého i propuštěného v Isráélovi, a činit dům Acheávův takovým jako dům Jároveáma, syna Nevátova, a jako dům Baeši, syna Achijjova. A Ízevel budou na pozemku Jizreéle žrát psi a nebude pohřbívajícího. A otevřel dveře a prchl. A Jéhú vyšel k služebníkům svého pána, i řekl i mu: Zda je vše v pořádku? Proč k tobě přišel tento šílenec? A řekl k nim: Vy znáte člověka a jeho tlachání. I řekli: Vytáčka! Jen nám oznam! A řekl: Tak a tak - pronesl ke mně výrok: Takto řekl Hospodin: Pomazal jsem tě za krále Isráélovi. I vzali každý spěšně své roucho, to položili pod něho na kámen schodů a zatroubili na troubu a řekli: Kralování se ujal Jéhú! Tak se Jéhú, syn Jehóšáfáta, syna Nimšího, spikl proti Jórámovi (a Jórám se jal střežit Rámóth-Gileád, on a všechen Isráél, před tváří Chazáéle, krále Arámu, a le vrátil se král Jehórám dát se v Jizreéli vyhojit z ran, jimiž ho Arammím při jeho bojování s Chazáélem, králem Arámu, zasáhli ) a řekl Jéhú: Je-li to vaše smýšlení, nechť nikdo nevychází utéci z města, aby se odebral podat zprávu v Jizreéli. A Jéhú nastoupil do vozu a odebral se do Jizreéle, neboť tam Jórám ležel a Achazjá, král Júdův, sestoupil na Jóráma se podívat. A na věži v Jizreéli stál pozorovatel; ten uviděl Jéhúův houf při jeho příchodu a řekl: Já vidím jakýsi houf. A Jehórám řekl: Sežeň a pošli jim vstříc jezdce, a ť může říci: Zda je vše v pořádku? Odebral se mu tedy jezdec na koni vstříc a řekl: Takto řekl král: Zda je vše v pořádku? A Jéhú řekl: Co tobě do toho, zda je vše v pořádku? Obrať - za mne! A pozorovatel podal zprávu výrokem: Posel dojel až k nim, a le nevrací se. Poslal tedy druhého jezdce na koni; ten k nim dojel a řekl: Takto řekl král: Vše v pořádku? A Jéhú řekl: Co tobě do toho, zda je vše v pořádku? Obrať - za mne! A pozorovatel podal zprávu výrokem: Dojel až k nim, a le nevrací se; a le jízda je jako jízda Jéhúa, syna Nimšího, neboť jede jako šílenec. A Jehórám řekl: Zapřáhni! I zapřáhl i v jeho vůz a vyjel Jehórám, král Isráélův, a Achazjáhú, král Júdův, každý ve svém voze, vyjeli tedy vstříc Jéhúovi a zastihli ho na pozemku Návótha, Jizreélího; a za Jehórámova uvidění Jéhúa se stalo, že řekl: Zda je vše v pořádku, Jéhú? I řekl: Co v pořádku, pokud trvají smilstva Ízevel, tvé matky, a její mnohá čarodějnictví? A Jehórám obrátil svůj směr a dal se na útěk a k Achazjáhúovi řekl: Zrada, Achazjo! A Jéhú naplnil svou ruku lukem a zasáhl Jehóráma mezi jeho paže (takže šíp vyšel od jeho srdce; i klesl v svůj vůz ), a k Bidkarovi, svému důstojníku, řekl: Zvedni, hoď ho na kus pole Návótha, Jizreélího; vždyť si vzpomeň, já a ty, jak jsme jeli spolu za Acheávem, jeho otcem, když na něho Hospodin vznesl toto břímě: Neuviděl-li jsem včera krev Návóthovu a krev jeho synů! - prohlášeno Hospodinem, - a no, budu ti odplácet na tomto pozemku, - prohlášeno Hospodinem. Nyní tedy zvedni, hoď ho na ten pozemek podle slova Hospodinova. To když uviděl Achazjá, král Júdův, prchl cestou zahradního domu (a Jéhú vyrazil za ním a řekl: I jeho, srazte ho do vozidla!) vzestupem Gúr, jenž je u Jivleámu, a prchl v Megiddó a umřel tam. A jeho služebníci ho odvezli do Jerúsaléma a pohřbili ho v jeho hrobě s jeho otci ve městě Dávidově. (A Achazjá se byl ujal kralování nad Júdou v roce jedenácti let Jóráma, syna Acheávova.) A Jéhú přibyl do Jizreéle; to když uslyšela Ízevel, vkladla své oči v čerň a upravila svou hlavu a vyhlédla oknem, a když Jéhú branou vstoupil, řekla: Zda je vše v pořádku, Zimrí, zabíječi svého pána? I upřel svou tvář k oknu a řekl: Kdo je se mnou? Kdo? A vyhlédli k němu dva-tři komorníci; i řekl: Svrhněte ji! I svrhli ji a z její krve stříklo na stěnu a na koně; a pošlapal ji. A vešel a pojedl a napil se a řekl: Nuže, postarejte se o tuto prokletou a pohřběte ji, neboť ona byla dcera krále. Odebrali se tedy pohřbít ji, a le nenašli z ní, leč lebku a nohy a dlaně rukou; a vrátili se a podali mu zprávu, i řekl: To je slovo Hospodinovo, jež vyslovil skrze svého nevolníka Élijjáhúa, Tišbího, výrokem: Ízevel budou na pozemku Jizreéle žrát psi a mrtvola Ízevel se stane jako by hnojem na povrchu pole na pozemku Jizreéle, takže nebudou moci říci: Toto je Ízevel. A Acheáv měl v Šómrónu sedmdesát synů; a Jéhú napsal a do Šómrón u rozeslal dopisy vůdcům Jizreéle a starším a opatrovníkům Acheávovým s výrokem: A nyní, jak k vám tento dopis dojde, - vždyť u vás jsou synové vašeho pána a jsou u vás vozy a koně a opevněné město a zbroj, - pak si budete umět vy hlédnout ze synů vašeho pána nejlepšího a nejsprávnějšího, jehož dosadíte na trůn jeho otce, pak se dejte do boje za dům vašeho pána. I ulekli se velmi, velmi, a řekli: Hle, dva králové před jeho tváří ne ob stáli, jak tedy budeme moci ob stát my? I poslal ten, jenž byl nad domem, a ten, jenž byl nad městem, a starší a opatrovníci k Jéhúovi vzkaz: My jsme tvoji nevolníci a budeme činit vše, co nám budeš říkat, nebudeme nikoho v kralování uvádět; učiň, co bude dobré v tvých očích. Napsal jim tedy druhý dopis s výrokem: Jestliže vy jste pro mne a jste vy ochotni uposlechnout mého hlasu, vezměte zítra okolo této doby hlavy synů vašeho pána a přijďte ke mně do Jizreéle. (A synové Acheávovi, sedmdesát mužů, byli u velikánů města, vychovavších je.) Jak k nim tedy ten dopis došel, stalo se, že královy syny vzali a utratili, sedmdesát mužů, a jejich hlavy nakladli v nůše a poslali k němu do Jizreéle, a přišel posel a podal mu zprávu výrokem: Přinesli hlavy králových synů. I řekl: Naklaďte je, dvě kupy, až do jitra u vchod u do brány. A za jitra se stalo, že vyšel a stanul a řekl ke všemu lidu: Vy jste spravedlivi; hle, já jsem se spikl proti svému pánu a zabil jsem ho, a le kdo pobil všechny tyto? Vězte tedy, že nemůže k zemi padnout nic ze slova Hospodinova, jež Hospodin vyslovil proti domu Acheávovu; a no, Hospodin učinil, co vyslovil skrze svého nevolníka Élijjáhúa. A Jéhú pobil všechny, již zbývali domu Acheávovu v Jizreéli, a všechny jeho velikány a jeho známé a jeho kněží, až mu nezanechal přeživšího. A vstal a vstoupil a odebral se v Šómrón; když on byl u domu svazu pastýřů na cestě, potkal Jéhú bratry Achazjáhúa, krále Júdova; a řekl: Kdo jste vy? I řekli: My jsme bratři Achazjáhúovi a sestupujeme pozdravit syny královy a syny velitelčiny. A řekl: Pochytejte je živé! Pochytali je tedy živé a utratili je do cisterny domu svazu, čtyřicet a dva muže, nikoho z nich nezanechal i. A odešel odtamtud a potkal Jehó-nádáva, syna Réchávova, jdoucího mu vstříc, a pozdravil ho a řekl k němu: Zda je tvé srdce upřímné, jako je mé srdce při tvém srdci? A Jehónádáv řekl: Je. - Jestliže je, po dej svou ruku. - Po dal tedy svou ruku, i dal mu vystoupit k sobě do vozidla a řekl: Pojď se mnou a nahlédni v mou horlivost pro Hospodina. I od vezli ho v jeho voze; a když přibyl v Šómrón, pobil všechny, již zbývali Acheávovi v Šómrónu, až ho vymýtil, podle slova Hospodinova, jež vyslovil k Élijjáhúovi. A Jéhú shromáždil všechen lid a řekl k nim: Acheáv sloužil Baalovi málo; Jéhú mu bude sloužit mnoho. Nyní tedy ke mně zavolejte všechny proroky Baalovy, všechny jeho služebníky a všechny jeho kněží, nechť nikdo nechybí, neboť mám pro Baala velikou oběť; kdokoli bude chybět, nebude žít. To Jéhú učinil se lstí za účelem vyhubení služebníků Baalových. A Jéhú řekl: Zasvěťte pro Baala slavnostní sejití. To provolali a Jéhú poslal ve všechen Isráél, i přišli všichni služebníci Baalovi, takže nezbyl nikdo, kdo by nebyl přišel, i vešli v dům Baalův a dům Baalův se naplnil od jednoho konce k druhému. A řekl k tomu, jenž byl nad šatnou: Vynes oblečení pro všechny služebníky Baalovy; i vynesl pro ně oblečení. I vešel Jéhú a Jehónádáv, syn Rechávův, v dům Baalův, a řekl služebníkům Baalovým: Prohledejte a do hlédněte, aby tu s vámi nebylo nikoho ze služebníků Hospodinových, nýbrž samotní služebníci Baalovi. I vešli ke konání obětí a vzestupných obětí a Jéhú si zvenčí určil osmdesát mužů a řekl: Muž, jenž bude moci vyváznout, z mužů, jež se já chystám přivést před vaše ruce, - jeho žití místo jeho žití! A jak on dokončil konání vzestupné oběti, stalo se, že Jéhú řekl běhounům a důstojníkům: Vstupte, pobijte je, nikdo nesmí vyjít. Pobili je tedy ostřím meče a běhouni a důstojníci je vyházeli, a odešli až do města domu Baalova a vynesli sloupy domu Baalova a spálili je a sloup Baalův zbořili a dům Baalův zbořili a určili jej za záchody až podnes. Tak Jéhú Baala z Isráéle vymýtil, jen že hříchy Jároveáma, syna Nevátova, jimiž svedl Isráéle k hřešení, - od následování jich, telat ze zlata, jež byla v Béth-Él u a jež byla v Dánu, se Jéhú neodvrátil. A Hospodin k Jéhúovi řekl: Protože jsi dobře učinil vykonáním toho, co je v mých očích správné, - podle všeho, co bylo v mém srdci, jsi zakročil vůči domu Acheávovu, - budou tvoji synové do čtvrtého pokolení sedět na trůně Isráélově. A le Jéhú nedbal o chození v zákoně Hospodina, Boha Isráélova, celým svým srdcem, neodvrátil se od hříchů Jároveámových, jimiž svedl Isráéle k hřešení. V oněch dnech počal Hospodin z Isráéle odřezávat, neboť Chazáél se jal v celém území Isráélově je porážet, od Jordánu, od vzcházení slunce, celou zem Gileáda a Gádího a Reúveního a Menaššího, od Aróéru, jenž je při potoku Arnónu, totiž Gileád a Bášán. A ostatní věci Jéhúovy a vše, co vykonal, a všechno jeho hrdinství, - zda ony ne jsou vy psány na knize letopisů králů Isráélových? I ulehl Jéhú se svými otci a pohřbili ho v Šómrónu. A kralování se místo něho ujal Jehóácház, jeho syn. A dní, co Jéhú nad Isráélem v Šómrónu kraloval, bylo dvacet a osm let. A Athaljá, matka Achazjáhúova, ta když shledala, že její syn umřel, vstala a všechno símě království zahubila; a le Jehóševa, dcera krále Jóráma, sestra Achazjáhúova, vzala Jóáše, syna Achazjova (totiž ukradla ho zprostřed synů králových, již byli určeni k usmrcení ) do ložnice, jeho a jeho kojnou, a před tváří Athaljáhúinou ho ukryli, takže nebyl usmrcen, i zůstal s ní, v domě Hospodinově se skrývaje, po šest let, zatímco nad zemí kralovala Athaljáhú. A v sedmém roce Jehójádá poslal a dal přivést velitele set nin Kárí ovců a běhounů a uvedl je k němu v dům Hospodinův a uzavřel vzhledem k nim smlouvu a dal jim v domě Hospodinově přisáhnout a ukázal jim králova syna a rozkázal jim výrokem: Toto je věc, již máte učinit: Třetina z vás, nastupujících v sobotu, bude držet stráž domu králova a třetina bude v bráně Súr a třetina v bráně za běhouny, a budete držet stráž domu k obraně. A dva oddíly mezi vámi, všichni odstupující v sobotu, budou držet stráž domu Hospodinova vzhledem ke králi. A budete při králi, obklopujíce ho vůkol, každý se svými zbraněmi ve své ruce, a kdo bude přicházet k vašim řadám, musí být usmrcen, i budete s králem při jeho vycházení i při jeho vstupování. A velitelé set nin učinili podle všeho, co Jehójádá, kněz, rozkázal, a vzali každý své muže, nastupující v sobotu s odstupujícími v sobotu, ty uvedli k Jehójádovi, knězi, a kněz dal velitelům set nin kopí a štíty, jež patřily králi Dávidovi, jež byly v domě Hospodinově, a běhouni stanuli, každý se svými zbraněmi ve své ruce, od pravé strany domu po levou stranu domu, k oltáři a k domu, při králi vůkol. A vyvedl syna králova a dal na něho korunu a dal mu svědectví a uvedli ho v kralování a pomazali ho. A jali se tleskat v dlaně a říkat: Nechť žije král! A když Athaljá uslyšela hlas těch, již pobíhali, - lidu, - vstoupila k lidu v dům Hospodinův a pohleděla, a hle, král stál podle obyčeje před sloupem, a u krále velitelé s pozouny, a všechen lid země rozradovaný a troubící na pozouny; i roztrhla Athaljá svá roucha a zvolala: Spiknutí, spiknutí! A Jehójádá, kněz, rozkázal velitelům set nin, pověřeným dozorem nad vojenskou mocí, a řekl k nim: Vyveďte ji směrem z domu od vašich řad, a toho, kdo se dá za ní, usmrtit mečem. Kněz totiž byl řekl: Nesmí být usmrcena v domě Hospodinově. I položili na ni ruce a vešla na cestu vcházení koní v dům králův a tam byla usmrcena. A Jehójádá uzavřel mezi Hospodinem a mezi králem a mezi lidem smlouvu, že se dokáží lidem Hospodinovým, a mezi králem a mezi lidem; a vstoupili, všechen lid země, v dům Baalův a zbořili jej, jeho oltáře a jeho zobrazení na dobro roztříštili a Mattána, kněze Baalova, před oltáři zabili. A kněz ustanovil nad domem Hospodinovým dozorce a vzal velitele set nin a Kárí ovce a běhouny a všechen lid země a zavedli krále z domu Hospodinova dolů a přišli cestou brány běhounů v králův dům, i usedl na trůn králů. A všechen lid země se radoval a město mělo pokoj; a Athaljáhú u domu králova mečem usmrtili. Jehóáš byl při započetí svého kralování ve věku sedmi let. Jehóáš se ujal kralování v sedmém roce Jéhúa a kraloval v Jerúsalémě čtyřicet let; a jméno jeho matky Civjá z Beérševy. A Jehóáš činil, co bylo správné v očích Hospodinových, po všechny své dni, co ho poučoval Jehójádá, kněz. Jen že výšiny nebyly odstraněny; lid - ti ještě na výšinách obětovali a zakuřovali. A Jehóáš řekl ke kněžím: Všechny peníze ze svatých věcí, jež jsou vnášeny v dům Hospodinův, peníze prohlížených, každého - peníze za osoby - v jeho hodnocení, všechny peníze, jež vnést v dům Hospodinův bude vystupovat na srdce kohokoli, si budou brát kněží, každý od svého známého, a oni budou opravovat trhliny domu, kdekoli bude trhlina nacházena. A v roce dvaceti a tří let krále Jehóáše vyšlo najevo, že kněží trhliny domu neopravovali; i povolal král Jehóáš Jehójádu, kněze, a kněží a řekl k nim: Proč neopravujete trhliny domu? Nyní tedy nebudete peníze od svých známých brát, nýbrž je budete dávat na trhliny domu. I dali kněží souhlas peníze od lidu nebrat, ne však trhliny domu opravovat, Jehójádá, kněz, tedy vzal jednu truhlici a v jejím víku vyvrtal díru a dal ji vedle oltáře, napravo při příchodu někoho v dům Hospodinův, a tam kněží střežící práh dávali všechny peníze, jež byly vnášeny v dům Hospodinův; a za jejich zjišťování, že peněz je v truhlici mnoho, se dělo, že vystupoval písař králův a velekněz a dávali do pytlů a počítali peníze, jež byly v domě Hospodinově shledávány, a dávali ty peníze, jež byly odváženy, na ruku vykonávajících činnost, již byli pověřeni péčí o dům Hospodinův; ti je vydávali obráběčům dřeva a budovatelům, již pracovali na domě Hospodinově, a zedníkům a otesavačům kamene a k nákupu dříví a tesaných kamenů k opravování trhlin domu Hospodinova a ke všemu, co se mělo vynaložit na dům Hospodinův k jeho opravě. Ale za ty peníze, jež byly vnášeny v dům Hospodinův, se pro dům Hospodinův nezhotovovaly mísy ze stříbra, utěradla, okříny, pozouny, žádné náčiní ze zlata a ni náčiní ze stříbra, nýbrž je dávali vykonávajícím činnost, a by za ně opravili dům Hospodinův. A s muži, na jejichž ruku dávali peníze k dávání vykonávajícím činnost, neúčtovali, neboť oni jednali spolehlivě. Peníze za oběti z provinění a peníze za oběti za hřích nebyly vnášeny v dům Hospodinův; patřily kněžím. Tehdy vystoupil Chazáél, král Arámu, a jal se bojovat proti Gathu a dobyl ho, a upřel Chazáél svou tvář k vystoupení proti Jerúsalému; a Jehóáš, král Júdův, vzal všechny svaté věci, jež posvětili Jehóšáfát a Jehórám a Achazjáhú, jeho otcové, králové Júdovi, a své svaté věci a všechno zlato, jež se sehnalo v pokladnicích domu Hospodinova a domu králova; to poslal Chazáélovi, králi Arámu, a on zpřed Jerúsaléma odtáhl. A ostatní věci Jóášovy a vše, co vykonal, - zda ne jsou ony vy psány na knize letopisů králů Júdových? A povstali jeho služebníci a zosnovali spiknutí a skolili Jóáše v domě Milló, kde se sestupuje v Sillu, totiž Józáchár, syn Šimeáth, a Jehózávád, syn Šómérův; skolili ho, takže umřel, a pohřbili ho s jeho otci ve městě Dávidově; a kralování se místo něho ujal Amacjá, jeho syn. V roce dvaceti a tří let Jóáše, syna Achazjáhúova, krále Júdova, se kralování nad Isráélem v Šómrónu ujal Jehóácház, syn Jéhúův, na sedmnáct let; a jal se činit, co bylo zlé v očích Hospodinových, a chodit za hříchy Jároveáma, syna Nevátova, jimiž svedl Isráéle k hřešení, od toho se neodvrátil. Vzplál tedy proti Isráélovi Hospodinův hněv, i vy dával je po všechny ty dni v ruku Chazáéla, krále Arámu, a v ruku Ben-Hadada, syna Chazáélova. (A Jehóácház se jal přimlouvat u Hospodina a Hospodin k němu obrátil sluch, neboť uviděl útlak Isráéle, neboť je král Arámu utlačoval, a dal Hospodin Isráélovi vysvoboditele, takže zpod ruky Arámovy vyšli a děti Isráélovy se jaly bydlet ve svých stanech jako předtím. Ale neodvrátili se od hříchů domu Jároveámova, jimiž svedl Isráéle k hřešení, v tom chodil i; a v Šómrónu i ašéra zůstala stát.) Neboť nezanechal Jehóácházovi z lidu, leč padesát jezdců a deset vozů a deset tisíc pěších, neboť je král Arámu pohubil a učinil je jako by prachem při mlácení. A ostatní věci Jehóácházovy a vše, co vykonal, a jeho hrdinství, - zda ne jsou ony vy psány na knize letopisů králů Isráélových? I ulehl Jehóácház se svými otci a pohřbili ho v Šómrónu, a kralování se místo něho ujal Jóáš, jeho syn. Jehóáš, syn Jehóácházův, se ujal kralování nad Isráélem v Šómrónu v roce třiceti a sedmi let Jóáše, krále Júdova, na šestnáct let; a jal se činit, co bylo zlé v očích Hospodinových, neodvrátil se od žádného z hříchů Jároveáma, syna Nevátova, jimiž svedl Isráéle k hřešení, v tom chodil. A ostatní věci Jóášovy a vše, co vykonal, a jeho hrdinství, jak bojoval s Amacjou, králem Júdovým, - zda ne jsou ony vy psány na knize letopisů králů Isráélových? I ulehl Jóáš se svými otci a na jeho trůn usedl Jároveám; a Jóáš byl pohřben v Šómrónu s králi Isráélovými. A Elíšá onemocněl svou nemocí, v níž měl umřít; a Jóáš, král Isráélův, k němu sestoupil a rozplakal se nad jeho tváří a řekl: Můj otče, můj otče! Vozy Isráélovy a jeho jezdci! A Elíšá mu řekl: Přines luk a šípy. Přinesl k němu tedy luk a šípy; a řekl králi Isráélovu: Nasaď na luk svou ruku. Nasadil tedy svou ruku a Elíšá své ruce položil na ruce královy a řekl: Otevři okno k východu. Otevřel tedy a Elíšá řekl: Střel. Střelil tedy; a řekl: Šíp vysvobození Hospodinova, a no, šíp vysvobození proti Arámovi, a no, budeš moci bít Aráma v Aféku až do skoncování. A řekl: Vezmi šípy. Vzal tedy; a řekl králi Isráélovu: Bij k zemi. I udeřil třikrát a ustal; a Boží muž se na něho rozzlobil a řekl: Udeřit pět krát nebo šestkrát! Pak by s Aráma pobil až do skoncování, takto však budeš Aráma moci pobít třikrát. A Elíšá umřel; a když ho pohřbili, vnikly v zem při příchod u roku záškodnické bandy Móávovy, a když se tam chystali kohosi pohřbít, stalo se, že hle, uviděli záškodnickou bandu, i hodili toho muže v hrob Elíšův. A když ten muž zapadl a zavadil o kosti Elíšovy, ožil a vstal na své nohy. A Chazáél, král Arámu, po všechny dni Jehóácházovy Isráéle utlačoval, Hospodin jim však prokázal přízeň a slitoval se nad nimi a obrátil se k nim vzhledem k své smlouvě s Abráhámem, Isákem a Jákóbem, a nechtěl jich zahubit a neodvrhl je až doposud zpřed své tváře. A když Chazáél, král Arámu, umřel, ujal se kralování místo něho Ben-Hadad, jeho syn. A Jehóáš, syn Jehóácházův, z ruky Ben-Hadada, syna Chazáélova, zase vzal města, jež ve válce vzal z ruky Jehóácháza, jeho otce, a třikrát ho Jóáš pobil; a města Isráélova získal zpět. V druhém roce Jóáše, syna Jóácházova, krále Isráélova, se ujal kralování Amacjáhú, syn Jóáše, krále Júdova. Při započetí svého kralování byl ve věku dvaceti a pěti let a kraloval v Jerúsalémě dvacet a devět let, a jméno jeho matky Jehóaddán z Jerúsaléma. A jal se činit, co bylo správné v očích Hospodinových, jen že ne jako Dávid, jeho otec; činil podle všeho, co činil Jóáš, jeho otec. Jen že výšiny nebyly odstraněny; lid - ti ještě na výšinách obětovali a zakuřovali. A jak se kralování v jeho ruce upevnilo, stalo se, že pobil své služebníky, již skolili krále, jeho otce, a le dětí těch, již ho skolili, neusmrtil, jak je psáno v knize zákona Mojžíšova, co Hospodin rozkázal výrokem: Otcové nesmějí být usmrcováni za děti, aniž smějí být usmrcovány děti za otce; nýbrž každý musí být usmrcován pro svůj hřích. On v průrvě Soli pobil Edóma, deset tisíc, a zmocnil se Sely a její jméno nazval Joktheél, až po tento den. Tehdy poslal Amacjá k Jehóášovi, synu Jehóácháze, syna Jéhúova, králi Isráélovu, posly se vzkazem: Pojď, hleďme si vzájemně v tvář. A Jehóáš, král Isráélův, poslal Amacjáhúovi, králi Júdovu, vzkaz: Bodlák, jenž byl na Levánónu, poslal cedru, jenž byl na Levánónu, vzkaz: Dej svou dceru mému synu za ženu. A mimo šlo polní zvíře, jež bylo na Levánónu, a ten bodlák zašláplo. Ovšem, pobil jsi Edóma a tvé srdce tě povzneslo; užívej si své slávy a seď ve svém domě, a no, nač by ses měl vydávat v neštěstí, a padnout, ty a Júdá s tebou? A le Amacjáhú neuposlechl a Jehóáš, král Isráélův, vystoupil a pohleděli si vzájemně v tvář, on a Amacjáhú, král Júdův, v Béth-šemeši, jež patří Júdovi; a Júdá byl před tváří Isráélovou poražen, takže prchli, každý k svým stanům, a Amacjáhúa, krále Júdova, syna Jehóáše, syna Achazjáhúova, se Jehóáš, král Isráélův, v Béth-šemeši zmocnil a vstoupil v Jerúsalém a učinil průlom ve zdi Jerúsaléma, u brány Efrájimovy až po bránu Nároží, čtyři sta loket, a pobral všechno zlato a všechno stříbro a všechna náčiní, jež se shledala v domě Hospodinově a v pokladnicích domu králova, a rukojmí a vrátil se do Šómrónu. A ostatní věci Jehóášovy, co vykonal, a jeho hrdinství a jak bojoval s Amacjou, králem Júdovým, - zda ne jsou ony vy psány na knize letopisů králů Isráélových? I ulehl Jehóáš se svými otci a byl pohřben v Šómrónu s králi Isráélovými; a kralování se místo něho ujal Jároveám, jeho syn. A Amacjáhú, syn Jóášův, král Júdův, žil po smrti Jehóáše, syna Jehóácházova, krále Isráélova, patnáct let. A ostatní věci Amacjáhúovy - zda ne jsou ony vy psány na knize letopisů králů Júdových? A v Jerúsalémě proti němu zosnovali spiknutí, i prchl do Láchíše, a le poslali do Láchíše za ním a usmrtili ho tam. A vyzvedli ho na koně a byl v Jerúsalémě pohřben se svými otci, ve městě Dávidově. A vzali, všechen lid Júdův, Azarju, jenž byl ve věku šestnácti let, a uvedli ho v kralování místo jeho otce Amacjáhúa. On po ulehnutí krále s jeho otci vybudoval Élath a navrátil jej Júdovi. V roce patnácti let Amacjáhúa, syna Jóášova, krále Júdova, se kralování v Šómrónu ujal Jároveám, syn Jóáše, krále Isráélova, na čtyřicet a jeden rok. A jal se činit, co bylo zlé v očích Hospodinových, neodvrátil se od žádného z hříchů Jároveáma, syna Nevátova, jimiž svedl Isráéle k hřešení. On obnovil pomezí Isráélovo od vstupu v Chamáth po moře stepi, podle slova Hospodina, Boha Isráélova, jež vyslovil skrze svého nevolníka Jónu, syna Amittajova, proroka, jenž byl z Gath-Cheferu. Ano, Hospodin viděl strast Isráélovu, velmi hořkou, neboť byl konec zadrženého a konec propuštěného a Isráél neměl pomocníka. A Hospodin nepromluvil o vyhlazení jména Isráélova zpod nebes, i vysvobodil je skrze Jároveáma, syna Jóášova. A ostatní věci Jároveámovy a vše, co vykonal, a jeho hrdinství, jak bojoval a jak zpět získal Damašek a Chamáth, patřivší Júdovi v Isráélovi, - zda ne jsou ony vy psány na knize letopisů králů Isráélových? I ulehl Jároveám se svými otci, s králi Isráélovými, a kralování se místo něho ujal Zecharjá, jeho syn. V roce dvaceti a sedmi let Jároveáma, krále Isráélova, se ujal kralování Azarjá, syn Amacji, krále Júdova. Při započetí svého kralování byl ve věku šestnácti let a v Jerúsalémě kraloval padesát a dvě léta; a jméno jeho matky Jecholjáhú z Jerúsaléma. A jal se činit, co bylo správné v očích Hospodinových, podle všeho, co činil Amacjá, jeho otec. Jen že výšiny nebyly odstraněny; lid - ti ještě na výšinách obětovali a zakuřovali. A Hospodin krále ranil, takže byl až po den své smrti postižen malomocenstvím a bydlel v domě oddělení; a nad domem, soudě lid země, byl Jóthám, králův syn. A ostatní věci Azarjáhúovy a vše, co vykonal, - zda ne jsou ony vy psány na knize letopisů králů Júdových? I ulehl Azarjá se svými otci a pohřbili ho s jeho otci ve městě Dávidově. A kralování se místo něho ujal Jóthám, jeho syn. V roce třiceti a osmi let Azarjáhúa, krále Júdova, se kralování nad Isráélem v Šómrónu ujal Zecharjáhú, syn Jároveámův, na šest měsíců. A jal se činit, co bylo zlé v očích Hospodinových, podle toho, co činili jeho otcové, neodvrátil se od hříchů Jároveáma, syna Nevátova, jimiž svedl Isráéle k hřešení. A spikl se proti němu Šallúm, syn Jávéšův, a skolil ho před lidem a usmrtil ho a místo něho se ujal kralování. A ostatní věci Zecharjovy, hle je, jsou vy psány na knize letopisů králů Isráélových. To bylo slovo Hospodinovo, jež vyslovil k Jéhúovi výrokem: Na trůně Isráélově budou sedět tvoji synové do čtvrtého pokolení. A tak se stalo. Šallúm, syn Jávéšův, se ujal kralování v roce třiceti a devíti let Uzzijji, krále Júdova, a kraloval v Šómrónu celý MĚSÍC; a vystoupil Menachém, syn Gádího z Tircy, a přišel v Šómrón a v Šómrónu Šallúma, syna Jávéšova, skolil a usmrtil ho a místo něho se ujal kralování. A ostatní věci Šallúmovy a jeho spiknutí, jímž se spikl, - hle je, jsou vy psány na knize letopisů králů Isráélových. Tehdy Menachém vybil Tifsach a všechny, kteří v něm byli, a jeho území od Tircy, neboť mu neotevřel i - a no, vybil, všechny jeho těhotné rozpáral. Menachém, syn Gádího, se ujal kralování nad Isráélem v roce třiceti a devíti let Azarji, krále Júdova, na deset let, v Šómrónu. A jal se činit, co bylo zlé v očích Hospodinových, neodvrátil se od hříchů Jároveáma, syna Nevátova, jimiž svedl Isráéle k hřešení, po všechny své dni. Na zem přitáhl Púl, král Aššúru, a Menachém dal Púlovi tisíc kikkárů stříbra, aby jeho ruce byly s ním k upevnění kralování v ruce jeho. A to stříbro se jal Menachém vymáhat na Isráélovi, na všech mocných bohatstvím, k dání králi Aššúru: Padesát šeklů stříbra na jednoho muže. A král Aššúru se obrátil a nezůstal tam, v zemi. A ostatní věci Menachémovy a vše, co vykonal, - zda ne jsou ony vy psány na knize letopisů králů Isráélových? I ulehl Menachém se svými otci a kralování se místo něho ujal Pekachjá, jeho syn. Pekachjá, syn Menachémův, se ujal kralování nad Isráélem v Šómrónu v roce padesáti let Azarji, krále Júdova, na dvě léta. A jal se činit, co bylo zlé v očích Hospodinových, neodvrátil se od hříchů Jároveáma, syna Nevátova, jimiž svedl Isráéle k hřešení. A spikl se proti němu Pekach, syn Remaljáhúův, jeho důstojník, a v Šómrónu, ve věži králova domu, ho skolil s Argóvem a s Arjéem, a bylo při něm padesát mužů ze synů Gileádím; i usmrtil ho a místo něho se ujal kralování. A ostatní věci Pekachjovy a vše, co vykonal, - hle je, jsou vy psány na knize letopisů králů Isráélových. Pekach, syn Remaljáhúův, se ujal kralování nad Isráélem v Šómrónu v roce padesáti a dvou let Azarji, krále Júdova, na dvacet let. A jal se činit, co bylo zlé v očích Hospodinových, neodvrátil se od hříchů Jároveáma, syna Nevátova, jimiž svedl Isráéle k hřešení. Ve dnech Pekacha, krále Isráélova, přitáhl Tiglath-Pileser, král Aššúru, a zabral Ijjón a Ávél-Béth-Maachu a Jánóach a Kedeš a Chácór a Gileád a Galílu, všechnu zem Naftálího, a odvedl je do Aššúru. A proti Pekachovi, synu Remaljáhúovu, zosnoval Hóšéa, syn Élův, spiknutí, i skolil ho a usmrtil ho a místo něho se ujal kralování, ve dvacátém roce Jótháma, syna Uzzijjova. A ostatní věci Pekachovy a vše, co vykonal, - hle je, jsou vy psány na knize letopisů králů Isráélových. V druhém roce Pekacha, syna Remaljáhúova, krále Isráélova, se ujal kralování Jóthám, syn Uzzijjáhúa, krále Júdova. Při započetí svého kralování byl ve věku dvaceti a pěti let a šestnáct let kraloval v Jerúsalémě, a jméno jeho matky Jerúšá, dcera Cádókova. A jal se činit, co bylo správné v očích Hospodinových, podle všeho, co činil Uzzijjáhú, jeho otec. Jen že výšiny nebyly odstraněny; lid - ti ještě na výšinách obětovali a zakuřovali. On vybudoval horní bránu domu Hospodinova. A ostatní věci Jóthámovy a vše, co vykonal, - zda ne jsou ony vy psány na knize letopisů králů Júdových? V oněch dnech začal Hospodin proti Júdovi posílat Recína, krále Arámu, a Pekacha, syna Remaljáhúova. I ulehl Jóthám se svými otci a byl se svými otci pohřben ve městě Dávidově; a kralování se místo něho ujal Ácház, jeho syn. Ácház, syn Jótháma, krále Júdova, se ujal kralování v roce sedmnácti let Pekacha, syna Remaljáhúova. Při započetí svého kralování byl Ácház ve věku dvaceti let a šestnáct let kraloval v Jerúsalémě. A nečinil, co bylo správné v očích Hospodina, jeho Boha, jako Dávid, jeho otec, nýbrž se jal chodit cestou králů Isráélových a dokonce svého syna provedl ohněm podle ošklivostí národů, jež Hospodin před tváří synů Isráélových vypudil, a obětoval a zakuřoval na výšinách a na pahorcích a pod každým zeleným stromem. Tehdy vystupoval Recín, král Arámu, a Pekach, syn Remaljáhúův, král Isráélův, k Jerúsalém u k válce; a zahájili proti Ácházovi obléhání, a le bojovat se jim nedařilo. V oné době Recín, král Arámu, pro Arám zpět získal Élath a Júdovce z Élóth vyhostil, a v Élath přišli Edómím a až po tento den tam bydlí. A Ácház poslal posly k Tiglath-Pileserovi, králi Aššúru, se vzkazem: Já jsem tvůj nevolník a tvůj syn; vystup a vysvoboď mě z dlaně krále Arámu a z dlaně krále Isráélova, již povstali proti mně. A Ácház stříbro a zlato, jež se sehnalo v domě Hospodinově, pobral a poslal králi Aššúru jako úplatek; a král Aššúru k němu naklonil sluch, i vystoupil král Aššúru proti Damašku a zmocnil se ho a odvedl je do Kíru a Recína usmrtil. A král Ácház se vstříc Tiglath-Pileserovi, králi Aššúru, odebral v Damašek, a když uviděl oltář, jenž byl v Damašku, poslal král Ácház k Úrijjovi, knězi, popis toho oltáře a jeho zobrazení podle všeho jeho vypracování; a Úrijjá, kněz, oltář zbudoval - podle všeho, co král Ácház z Damašku poslal, tak jej do příchodu krále Ácháza z Damašku Úrijjá, kněz, zhotovil. A když král z Damašku přišel, uviděl král ten oltář, i přistoupil král před oltář a jal se na něm vznášet a v kouř obracet své vzestupné oběti a své oběti dar u a vylévat své úlitby a kropit krví obětí pokojných hodů, jež měl, - na tom oltáři. A oltář z mosazi, jenž byl před tváří Hospodinovou, ten posunul z blízkosti průčelí domu, z postavení mezi tím to oltářem a mezi domem Hospodinovým, a dal jej na stranu toho oltáře k severu, a rozkázal král Ácház Úrijjovi, knězi, výrokem: Na tom velikém oltáři obracej v kouř jitřní vzestupnou oběť a večerní oběť dar u a vzestupnou oběť královu a jeho oběť dar u a vzestupnou oběť všeho lidu země a jejich oběť dar u a jejich úlitby a budeš na něj vykrápět všechnu krev vzestupných obětí a všechnu krev ostatních obětí. A ten oltář z mosazi mi bude k rozmyšlení. A Úrijjá, kněz, učinil podle všeho, co král Ácház rozkázal. A král Ácház osekal zástěny stojanů a sňal z nich i umyvadla, a moře snesl ze skotu z mosazi, jenž byl pod ním, a dal je na dlažbu z kamenů, a sobotní krytou chodbu, již v domě zbudovali, a vnější vchod krále z příčiny krále Aššúru na domě změnil. A ostatní věci Ácházovy, co vykonal, - zda ne jsou ony vy psány na knize letopisů králů Júdových? I ulehl Ácház se svými otci a byl se svými otci pohřben ve městě Dávidově; a kralování se místo něho ujal Chizkijjáhú, jeho syn. V dvanáctém roce Ácháza, krále Júdova, se kralování nad Isráélem v Šómrónu ujal Hóšéa, syn Élův, na devět let; a jal se činit, co bylo zlé v očích Hospodinových, jen že ne jako králové, kteří byli před ním. Proti němu vystoupil Šalmaneeser, král Aššúru, a Hóšéa se mu stal služebníkem a jal se mu odvádět dary. A le král Aššúru zjistil při Hóšéovi spiknutí, že poslal posly k Sóovi, králi Egypta, a nevynesl králi Aššúru dar, jako rok po roce; i polapil ho král Aššúru a uvěznil ho v domě žaláře. A král Aššúru vystoupil proti celé zemi, a ž k Šómrónu vystoupil a setrval před ním po tři léta v obléhání. V devátém roce Hóšéy král Aššúru Šómrónu dobyl a Isráéle odvedl do Aššúru a usídlil je v Chalachu a v Chávóru u řeky Gózánu a ve městech Mádajových. Tak se stalo, neboť děti Isráélovy zhřešily vůči Hospodinu, svému Bohu, jenž je vyvedl ze země Egypta, zpod ruky faraona, krále Egypta, tím, že v úctu pojali jiné bohy a jali se chodit v ustanoveních národů, jež Hospodin před tváří synů Isráélových vypudil, a králů Isráélových, jež oni dosadili, a tajně se jaly děti Isráélovy proti Hospodinu, svému Bohu, páchat věci, jež ne byly správné, a ve všech svých městech, od věže hlídačů až po opevněné město, si budovat výšiny, a na každém vysokém pahorku a pod každým zeleným stromem si navztyčovali sloupů a ašér a tam, na všech výšinách, se jali zakuřovat, jako národy, jež Hospodin před jejich tváří odklidil, a činit zlé věci k dráždění Hospodina, totiž sloužit neřádstvům, o čemž jim Hospodin řekl: Nesmíte činit tuto věc. A Hospodin proti Isráélovi a proti Júdovi skrze všechny proroky, všechny vidoucí, důrazně prohlašoval výrokem: Od vraťte se od svých zlých cest a dbejte mých rozkazů, mých ustanovení podle všeho zákona, jejž jsem přikázal vašim otcům a jejž jsem vám vzkazoval skrze své nevolníky proroky. A le neuposlechli, nýbrž zatvrdili svou šíji, podobně šíji jejich otců, kteří v Hospodina, svého Boha, nedůvěřovali, a zavrhli jeho ustanovení a jeho smlouvu, již uzavřel s jejich otci, a jeho svědectví, jež mezi nimi dosvědčil, a odešli za nicotností a jali se nicotně si počínat, a za národy, jež jsou okolo nich, o nichž jim Hospodin rozkázal, že nemají činit jako ony. Opustili tedy všechny rozkazy Hospodina, svého Boha, a zhotovili si slitinu, dvě telata, a zhotovili ašéru a jali se klanět všemu zástupu nebes a sloužit Baalovi, a provádět své syny a své dcery ohněm a věštit věštby a zabývat se hadačstvím, i prodali se k činění toho, co bylo zlé v očích Hospodinových, k dráždění ho. Hospodin se tedy na Isráéle velmi rozhněval a odstranil je zpřed své tváře; nezbyl nikdo než samotný kmen Júdův. Aniž zachoval Júdá rozkazy Hospodina, svého Boha, nýbrž se jali chodit v ustanoveních Isráéle, jež zavedli, a Hospodin uvalil zavržení na všechno símě Isráélovo, i ponižoval je a vy dával je v ruku olupovačů, až je od své tváře zapudil, neboť odtrhl Isráéle od domu Dávidova, i uvedli v kralování Jároveáma, syna Nevátova, a Jároveám odpudil Isráéle od následování Hospodina a svedl je k hřešení velikým hříchem. A děti Isráélovy se jaly chodit ve všech hříších Jároveámových, jichž on napáchal, neodvrátily se od toho, až Hospodin Isráéle zpřed své tváře odstranil podle toho, co promluvil skrze všechny své nevolníky proroky, a Isráél byl odklizen z povrchu své půdy do Aššúru až po tento den. A král Aššúru přivedl z Bávelu a z Kúthy a z Avvy a z Chamáthu a ze Sefarvajím ty, jež usídlil ve městech Šómrónu místo dětí Isráélových, i zaujali Šómrón a usídlili se v jeho městech. A na počátku jejich bydlení tam vyšlo najevo, že nemají Hospodina v úctě, i pustil Hospodin mezi ně lvy; ti se mezi nimi stali zabíječi. Pronesli tedy ke králi Aššúru výrok: Národy, jež jsi odvedl a usídlil ve městech Šómrónu, neznají předpisů Boha té země, i pustil mezi ně lvy, a hle je, usmrcují je, jelikož oni nejsou znalí předpisů Boha té země. A král Aššúru rozkázal výrokem: Nechejte tam odejít jednoho z kněží, jež jste odtamtud odvedli, a ť mohou odejít a usídlit se tam, a ť je vyučuje předpisům Boha té země. Přišel tedy jeden z těch kněží, jež ze Šómrónu odvedli, a usídlil se v Béth-Élu a stal se vyučujícím je, jak mají mít Hospodina v úctě, stali se však, národ z a národ em, tvůrci svých bohů; ty uložili v domech výšin, jež Šómróním zřídili, národ z a národ em ve svých městech, kde oni bydleli. I zhotovili lidé z Bávelu Sukkóth-benóth a lidé z Kúthu zhotovili Nérgála a lidé z Chamáthu zhotovili Ašímu a Avvím zhotovili Nivchaza a Tartáka a Sefarvajim své děti ohněm spalovali Adrammelechovi a Anammelechovi, bohům Sefarvajim. I stali se ctiteli Hospodina, a le zřídili si ze svého kruhu kněží výšin; ti pro ně v domech výšin obětovali. Stali se ctiteli Hospodina, a le zůstali služebníky svých bohů podle způsobu národů, odkud byli odvedeni; až po tento den oni jednají podle dřívějších způsobů, nejsou ctiteli Hospodina a nejednají podle svých ustanovení a podle svých předpisů a podle zákona a podle rozkazu, jejž Hospodin přikázal dětem Jákóba, jehož jméno určil: Isráél, a s nimi Hospodin uzavřel smlouvu a rozkázal jim výrokem: Nesmíte mít v úctě jiné bohy, aniž se jim smíte klanět, aniž jim smíte sloužit, aniž jim smíte obětovat, nýbrž Hospodina, jenž vás velikou mocí a napřaženou paží vyvedl ze země Egypta, jeho budete mít v úctě a jemu se budete klanět a jemu budete obětovat a jeho ustanovení a jeho předpisů a jeho zákona a jeho rozkazů, jež vám napsal, budete dbát k vykonávání po všechny dni, aniž smíte mít v úctě jiné bohy. A smlouvy, již jsem s vámi uzavřel, nesmíte zapomínat, aniž smíte mít v úctě jiné bohy, nýbrž budete mít v úctě Hospodina, vašeho Boha, a on vás bude vyprošťovat z ruky všech vašich nepřátel. A le neuposlechli, nýbrž oni jednají podle svého dřívějšího způsobu, takže se tyto národy staly ctiteli Hospodina, a le zůstaly služebníky svých soch, i jejich děti a i děti jejich dětí; podle toho, jak jednali jejich otcové, jednají oni až po tento den. A v třetím roce Hóšéy, syna Élova, krále Isráélova, se stalo, že se kralování ujal Chizkijjá, syn Ácháza, krále Júdova. Při započetí svého kralování byl ve věku dvaceti a pěti let a dvacet a devět let kraloval v Jerúsalémě; a jméno jeho matky Aví, dcera Zecharjova. A jal se činit, co bylo správné v očích Hospodinových, podle všeho, co činil Dávid, jeho otec. On odstranil výšiny a roztříštil sloupy a vyťal ašéru a roztloukl hada z mosazi, jehož zhotovil Mojžíš, neboť mu děti Isráélovy až po ony dni byli zakuřovači; a dal mu název Nechuštán. Spolehl na Hospodina, Boha Isráélova, a po něm se mezi všemi králi Júdovými nevyskytl jemu podobný, a ni kteří byli před ním, neboť ulpěl na Hospodinu, neodvrátil se od následování ho, a jal se dbát rozkazů, jež Hospodin přikázal Mojžíšovi. A Hospodin byl s ním; kamkoli vycházel, počínal si úspěšně. A vzbouřil se proti králi Aššúru a přestal mu sloužit. On pobil Pelištím až po Gazu a její pomezí, od věže hlídačů až po opevněné město. A ve čtvrtém roce krále Chizkijjáhúa se stalo (to byl sedmý rok Hóšéy, syna Élova, krále Isráélova), že Šalmaneeser, král Aššúru, vystoupil proti Šómrónu a zahájil proti němu obléhání a po uplynutí tří let ho dobyl, v šestém roce Chizkijjově (to byl devátý rok Hóšéy, krále Isráélova) bylo Šómrónu dobyto a král Aššúru odvedl Isráéle do Aššúru a usadil je v Chalachu a v Chávóru u řeky Gózánu a ve městech Mádajových, protože neuposlechli na hlas Hospodina, svého Boha, a přestoupili jeho smlouvu, vše, co Mojžíš, nevolník Hospodinův, rozkázal; toho neuposlechli, aniž to vykonali. A ve čtrnáctém roce krále Chizkijjáhúa vystoupil Sanchérív, král Aššúru, proti všem městům Júdovým, jež byla opevněna, a zmocnil se jich, a Chizkijjá, král Júdův, vzkázal králi Aššúru do Láchíše výrokem: Zhřešil jsem, od vrať se ode mne; co na mne chceš uvalit, ponesu. A král Aššúru na krále Júdova naložil tři sta kikkárů stříbra a třicet kikkárů zlata a Chizkijjá dal všechno stříbro, jež se sehnalo v domě Hospodinově a v pokladnicích domu králova; v oné době rozsekal Chizkijjá dveře chrámu Hospodinova a veřeje, jež Chizkijjá, král Júdův, potáhl, a dal je králi Aššúru. A král Aššúru z Láchíše poslal ke králi Chizkijjáhúovi k Jerúsalém u tartána a rav-sáríse a rav-šákéa se silným oddílem vojska; i vystoupili a přitáhli k Jerúsalém u, a když vystoupili a přitáhli, stanuli u strouhy horní vodní nádrže, jež je u silnice k poli valchářovu, a zavolali na krále; i vyšel k nim Eljákím, syn Chilkijjáhúův, jenž byl nad domem, a Ševná, písař, a Jóách, syn Ásáfův, zapisovatel. A rav-šáké k nim řekl: Nuže, řekněte k Chizkijjáhúovi: Takto řekl veliký král, král Aššúru: Co je toto za spoléhání, jímž spoléháš? Řekl jsi - jen slovo rtů -: Je rada i síla k válce; nuže, na koho spoléháš, že ses proti mně vzbouřil? Nuže, hle, spolehl sis na oporu této třtiny, jež je nalomena, na Egypt, jež, opírá-li se o ni kdo, vnikne v jeho dlaň a probodne ji - tak ový je farao, král Egypta, vůči všem, již na něho spoléhají. A jestliže ke mně chcete říci: Spoléháme na Hospodina, našeho Boha, - zda on ne ní ten, jehož výšiny a jehož oltáře Chizkijjáhú odstranil a Júdovi a Jerúsalému řekl: klanět se budete v Jerúsalémě před tímto oltářem? Nyní se tedy, prosím, s mým pánem, s králem Aššúru, vsaď, i budu ti moci dát dva tisíce koní, budeš-li schopen dát si na ně jezdce! Jak tedy chceš od vrátit tvář jednoho hodnostáře z nejmenších služebníků mého pána, a by sis spolehl stran vozů a stran jezdců na koních na Egypt? Ostatně - zda jsem mimo Hospodina proti tomuto místu vystoupil zničit je? Hospodin ke mně řekl: Vystup proti této zemi a znič ji! I řekl k rav-šákéovi Eljákím, syn Chilkijjáhúův, a Ševná a Jóách: Mluv, prosím, k svým nevolníkům aramejsky, vždyť my rozumíme, a ť s námi nemluvíš júdsky v uši lidu, jenž je na zdi. A rav-šáké k nim řekl: Zda mě můj pán poslal těmito slovy mluvit na tvého pána a k tobě? Zda ne na ty lidi, již sedí na zdi k jedení svých výkalů a k pití své moči s vámi? A jak rav-šáké stál, jal se silným hlasem volat, júdsky, i promluvil a řekl: Slyšte slovo velikého krále, krále Aššúru: Takto řekl král: Nechť vás Chizkijjáhú neklame, neboť nebude schopen z jeho ruky vás vyprostit, a nechť vás Chizkijjáhú nemá k spoléhání na Hospodina, výrokem: Hospodin nás jistotně bude umět vyprostit, aniž smí toto město být vy dáno v ruku krále Aššúru; neměli byste obracet sluch k Chizkijjáhúovi, neboť takto řekl král Aššúru: Zjednejte se mnou mír a vyjděte ke mně a ob jídejte každý svou révu a každý svůj fíkovník a pijte každý vodu ze své cisterny až do mého příchodu, kdy vás budu brát do země jako země vaše, země obilí a moštu, země chleba a vinic, země olejných oliv a medu; žijte tedy a neumírejte, a le nesmíte obracet sluch k Chizkijjáhúovi, když vás svádí výrokem: Hospodin nás bude umět vyprostit. Zda snad vyprostili bohové národů každý svou zem z ruky krále Aššúru? Kde jsou bohové Chamáthu a Arpádu, kde bohové Sefarvajím, Hény a Ivvy? Což z mé ruky vyprostili Šómrón? Kdo jsou mezi všemi bohy zemí tací, že by svou zem z mé ruky vyprostili? Což bude moci Hospodin z mé ruky vyprostit Jerúsalém? Lid však, ti zachovali mlčení a neodpověděli mu slovem, neboť králův rozkaz, to byl výrok: Nesmíte mu odpovídat. I vstoupil Eljákím, syn Chilkijjův, jenž byl nad domem, a Ševná, písař, a Jóách, syn Ásáfův, zapisovatel, k Chizkijjáhúovi s roztrženými rouchy a oznámili mu slova rav-šákéova. To jak král Chizkijjáhú uslyšel, stalo se, že roztrhl svá roucha a oděl se pytlovinou a vstoupil v dům Hospodinův; a poslal Eljákíma, jenž byl nad domem, a Ševnu, písaře, a starší z kněží, oděné pytlovinou, k Isajovi, proroku, synu Ámócovu, a by k němu řekli: Takto řekl Chizkijjáhú: Tento den je den úzkosti a důtky a pohany, neboť děti dospěly až k otvoru, a le k porodu není síly. Snad Hospodin, tvůj Bůh, slyšel všechna slova rav-šákéa, jehož poslal král Aššúru, jeho pán, tupit živého Boha, a vykoná trest za slova, jež Hospodin, tvůj Bůh, uslyšel. Kéž tedy vzneseš modlitbu za zbytek, jenž zde ještě je. I přišli služebníci krále Chizkijjáhúa k Isajovi a Isajá jim řekl: Takto musíte říci k svému pánu: Takto řekl Hospodin: Nechť nepociťuješ bázeň z příčiny slov, jež jsi uslyšel, jimiž se mi sluhové krále Aššúru rouhali. Hle, já - chystám se v něj dát hnutí mysli, neboť uslyší zvěst a vrátí se do své země, a v jeho zemi mu chci dát padnout mečem. A rav-šáké se vrátil a zastihl krále Aššúru bojujícího proti Livně; byl totiž uslyšel, že od Láchíše odtáhl. A uslyšel výrok o Tirhákovi, králi Kúše: Hle, vytáhl bojovat s tebou. A zase k Chizkijjáhúovi poslal posly se vzkazem: Tak ový to k Chizkijjáhúovi, králi Júdovu, budete pronášet výrok: Nechť tě tvůj Bůh, v něhož ty důvěřuješ, neklame výrokem: Jerúsalém nesmí být vy dán v ruku krále Aššúru! Hle, ty jsi uslyšel, co králové Aššúru provedli všem zemím, učiněním jich odevzdanými, a ty bys měl být vyproštěn? Zda bohové národů, jež moji otcové vyhubili, je vyprostili - Gózána a Chárána a Recefa a děti Edenu, jež byly v Telassáru? Kde je král Chamáthu a král Arpádu a král města Sefarvajím, Hény a Ivvy? I vzal Chizkijjáhú dopisy z ruky poslů a přečetl je a vystoupil v dům Hospodinův a rozprostřel to Chizkijjáhú před tvář Hospodinovu; a jal se Chizkijjáhú před tváří Hospodinovou modlit a řekl: Hospodine, Bože Isráélův, sídlící mezi kerúby, ty jsi ON, Bůh, ty samoten, všech království země; ty jsi zřídil nebesa a zem. Nachyl, Hospodine, své ucho a slyš, otevři, Hospodine, své oči a viz, a no, slyš slova Sanchérívova, co poslal k tupení živého Boha. Vpravdě, Hospodine, potřeli králové Aššúru ty národy a jejich zem a jejich bohy dali v oheň, neboť oni ne byli bohové, nýbrž dílo rukou člověka, dřevo a kámen, takže je zničili. Nyní nás tedy, Hospodine, náš Bože, vysvoboď, prosím, z jeho ruky, a ť vědí všechna království země, že ty, Hospodine, samoten jsi Bůh. A Isajá, syn Ámócův, Chizkijjáhúovi vzkázal výrokem: Takto řekl Hospodin, Bůh Isráélův: Uslyšel jsem, když ses ke mně modlil stran Sanchéríva, krále Aššúru; toto je slovo, jež Hospodin proti němu vyslovil: Pohrdá tebou, vysmívá se ti panenská dcera Cijjónu, hlavou za tebou potřásá dcera Jerúsaléma. Koho jsi potupil a komu ses jal rouhat a proti komu jsi povýšil hlas? A no, vysoko jsi povznesl své oči proti Svatému Isráélovu! Skrze své posly jsi potupil Pána a řekl jsi: V množství svých vozů já vystoupím do výše hor, koutů Levánónu, a budu stínat vysokost jeho cedrů, výbornost jeho cypřišů a vstupovat v útulek jeho okraje, v les jeho sadu. Já vykopám a napiji se cizích vod a chodidlem svých kročejí budu vysušovat všechny kanály Egypta. Zda jsi neslyšel, že jsem to způsobil v daleké minulosti, v době ode dní pradávna že jsem to zosnoval? Nyní jsem to uskutečnil, i směl jsi vzniknout k vyvracení opevněných měst v pusté hromady; a jejich obyvatelé, krátcí na rukou, se zděsili a byli zmateni, stali se polním bylinstvem, a no, zelení mladého porostu, trávou střech, a to snětivou před vzejitím. Znám však tvé sedání i tvé vycházení a tvé vstupování, i tvé zuření vůči mně, protože tvé zuření vůči mně a tvá zpupnost vystoupila v mé uši; i budu vkládat v tvé chřípě svůj hák a v tvé rty svou uzdu a cestou, jíž jsi přišel, tě povedu zpět. A tobě bude znamením toto: Jedení toho to roku - samorostlé, i v druhém roce samo vzešedší, v třetím roce však sejte a žněte a vinice vysazujte a jezte jejich ovoce. A ušetřené domu Júdova, jeho zbytek, opět zapustí kořen dolů a vytvoří ovoce vzhůru, neboť z Jerúsaléma bude vycházet zbytek, a no, z hory Cijjónu ušetřené. Horlivost Hospodinova bude moci toto učinit. Proto Hospodin takto řekl o králi Aššúru: Nebude moci vstoupit do tohoto města ani tam vstřelit šíp ani mu nastavit štít ani proti němu navršit násep. Cestou, jíž přicházel, se bude vracet, aniž bude moci do tohoto města vstoupit, - prohlášeno Hospodinem, - neboť chci na toto město prostřít svou ochranu k jeho vysvobození, vzhledem k sobě a vzhledem k Dávidovi, svému nevolníku. A v oné noci se stalo, že vyšel anděl Hospodinův a v táboře Aššúrově pobil sto osmdesát a pět tisíc; a když za jitra časně vstali, hle, oni všichni - mrtvoly! Mrtvi! A Sanchérív, král Aššúru, nastoupil cestu a odebral se a vrátil se, i usídlil se v Nínívé. A když se on klaněl v domě Nisrócha, svého boha, stalo se, že ho Adrammelech a Šareecer skolili mečem; a oni ušli v zem Arárát. A kralování se místo něho ujal Ésar-chaddón, jeho syn. V oněch dnech Chizkijjáhú na smrt onemocněl; i přišel k němu Isajá, syn Ámócův, prorok, a řekl k němu: Takto řekl Hospodin: Přikaž stran svého domu, neboť ty umíráš a nebudeš žít. I obrátil svou tvář k stěně a jal se k Hospodinu modlit výrokem: Ach, Hospodine, připomeň si, prosím, že jsem před tvou tváří chodíval v pravdě a s nerozděleným srdcem a činil jsem, co bylo dobré v tvých očích. A rozplakal se Chizkijjáhú velikým pláčem. A Isajá nebyl vyšel do prostředního města, když se k němu do stalo slovo Hospodinovo výrokem: Vrať se, a ť můžeš říci k Chizkijjáhúovi, panovníku mého lidu: Takto řekl Hospodin, Bůh Dávida, tvého otce: Uslyšel jsem tvou modlitbu, uviděl jsem tvé slzy; hle, já - dávám ti uzdravení, v třetí den budeš moci vystoupit v dům Hospodinův; a k tvým dnům chci přidat patnáct let a vyprostit tě, i toto město, z dlaně krále Aššúru a nad tímto městem prostřít svou ochranu, vzhledem k sobě a vzhledem k Dávidovi, svému nevolníku. A Isajá řekl: Vezměte hroudu sušených fíků. I vzali a přiložili na vřed, i zotavil se. A Chizkijjáhú řekl k Isajovi: Co bude znamením, že mi Hospodin chce dát uzdravení a že v třetí den vystoupím v dům Hospodinův? A Isajá řekl: Znamením z blízkosti Hospodina, že Hospodin chce uskutečnit slovo, jež vyslovil, ti bude toto: Zda chceš, ať stín o deset stupňů pokročí, či se má o deset stupňů vrátit? A Chizkijjáhú řekl: Stínu by se stalo maličkostí o deset stupňů se protáhnout; nikoli, nýbrž se má stín o deset stupňů pozpátku vrátit. I jal se Isajá, prorok, volat k Hospodinu a on vrátil stín po stupních, na něž byl po schodech Ácházových sestoupil, o deset stupňů pozpátku. A v oné době poslal Beródach Baleádán, syn Baleádánův, král Bávelu, k Chizkijjáhúovi dopisy a dar; byl totiž uslyšel, že Chizkijjáhú byl nemocen. A Chizkijjáhú je vyslyšel a ukázal jim všechen dům svých vonných koření, stříbro a zlato a vonné látky a cenný olej a dům svých zbrojí a vše, co se shledalo v jeho pokladnicích; nevyskytlo se nic, co by jim Chizkijjáhú ve svém domě a ve vší své říši nebyl ukázal. Tu ke králi Chizkijjáhúovi přišel Isajá, prorok, a řekl k němu: Co řekli tito muži a odkud k tobě přišli? A Chizkijjáhú řekl: Přišli z daleké země, z Bávelu. I řekl: Co v tvém domě uviděli? A Chizkijjáhú řekl: Uviděli vše, co v mém domě je; nevyskytlo se v mých pokladnicích nic, co by ch jim nebyl ukázal. A Isajá k Chizkijjáhúovi řekl: Slyš slovo Hospodinovo: Hle, přicházejí dni, kdy vše, co je v tvém domě a co po tento den nahromadili tvoji otcové, bude od neseno v Bável, pozůstávat nebude nic, řekl Hospodin; a z tvých synů, kteří budou z tebe pocházet, jež máš zplodit, budou brát, i stanou se v paláci krále Bávelu komorníky. A Chizkijjáhú k Isajovi řekl: Dobré je slovo Hospodinovo, jež jsi vyslovil. A řekl: Zda ne, bude-li v mých dnech trvat pokoj a pravda? A ostatní věci Chizkijjáhúovy a všechno jeho hrdinství, a jak zřídil vodní nádrž a strouhu a zavedl vodu do města, - zda ne jsou ony vy psány na knize letopisů králů Júdových? I ulehl Chizkijjáhú se svými otci a kralování se místo něho ujal Menaššé, jeho syn. Při započetí svého kralování byl Menaššé ve věku dvanácti let a kraloval padesát a pět let v Jerúsalémě; a jméno jeho matky Chefcíbáh. A jal se činit, co bylo zlé v očích Hospodinových, podle ošklivostí národů, jež Hospodin před tváří synů Isráélových vypudil, a zase vybudoval výšiny, jež jeho otec Chizkijjáhú zničil, a nastavěl oltářů Baalovi a zřídil ašéru podle toho, co činil Acheáv, král Isráélův, a jal se klanět všemu zástupu nebes a sloužit jim, a oltáře zbudoval v domě Hospodinově, o němž Hospodin řekl: V Jerúsalémě chci položit své jméno. A v dvou nádvořích domu Hospodinova nabudoval oltářů všemu zástupu nebes a svého syna provedl ohněm a zabýval se předpovídáním a hadačstvím a zjednával vyvolavače duchů a jasnovidce; překonával se v činění toho, co bylo v očích Hospodinových zlé, k dráždění ho. A sochu Ašéřinu, již zhotovil, umístil v domě, o němž Hospodin k Dávidovi a k Šalomounovi, jeho synu, řekl: V tomto domě a v Jerúsalémě, jejž jsem ze všech kmenů Isráélových vyvolil, chci navždy položit své jméno, aniž budu nadále dopouštět potulování nohy Isráélovy z půdy, již jsem dal jejich otcům, budou-li jen dbát o jednání podle všeho, co jsem jim rozkázal, a o všechen zákon, jejž jim rozkázal můj nevolník Mojžíš. A le neuposlechli a Menaššé je přiměl bloudit k činění zla nad národy, jež Hospodin před tváří synů Isráélových vypudil. A Hospodin se skrze své nevolníky, proroky, jal promlouvat výrokem: Protože se Menaššé, král Júdův, jal činit tyto ošklivosti, zlo nade vše, co činili Emórí ové, kteří byli před ním, a i Júdu svými neřádstvy svedl k hřešení, proto takto řekl Hospodin, Bůh Isráélův: Hle, já se chystám na Jerúsalém přivést neštěstí, o němž kdokoli bude slyšet, budou znít obě jeho uši; a no, natáhnu na Jerúsalém šňůru Šómrónu a olovnici domu Acheávova a vytřu Jerúsalém, jako se vytírá miska - vytře se a překlopí se dnem vzhůru; a no, chci zamítnout zbytek svého dědictví a vy dat je v ruku jejich nepřátel, i do stanou se všem svým nepřátelům za kořist a k olupování, protože se jali činit, co bylo zlé v mých očích, a setrvali v dráždění mě ode dne, kdy jsem jejich otce vyvedl z Egypta, a ž po tento den. A Menaššé také prolil velmi mnoho nevinné krve, až jí naplnil Jerúsalém od jednoho konce k druhému, mimo jeho hřích, jímž Júdu svedl k hřešení, k činění toho, co bylo v očích Hospodinových zlé. A ostatní věci Menaššéovy a vše, co učinil, a jeho hřích, jímž zhřešil, - zda ne jsou ony vy psány na knize letopisů králů Júdových? I ulehl Menaššé se svými otci a byl pohřben v zahradě svého domu, v zahradě Uzzově, a kralování se místo něho ujal Ámón, jeho syn. Při započetí svého kralování byl Ámón ve věku dvaceti a dvou let a kraloval dvě léta v Jerúsalémě; a jméno jeho matky Mešullemeth, dcera Chárúcova z Jotvy. A jal se činit, co bylo zlé v očích Hospodinových, podle toho, co činil Menaššé, jeho otec, a chodit vší cestou, jíž chodil jeho otec, a sloužit neřádstvům, jimž sloužil jeho otec, a klanět se jim, a opustil Hospodina, Boha svých otců, a nechodil cestou Hospodinovou. A služebníci Ámónovi se proti němu spikli a usmrtili krále v jeho domě. A lid země pobil všechny, již se proti králi Ámónovi spikli, a v kralování místo něho uvedli, lid země, Jóšijjáhúa, jeho syna. A ostatní věci Ámónovy, co učinil, - zda ne jsou ony vy psány na knize letopisů králů Júdových? I pohřbil i ho v jeho hrobě v zahradě Uzzově a kralování se místo něho ujal Jóšijjáhú, jeho syn. Při započetí svého kralování byl Jóšijjáhú ve věku osmi let a kraloval třicet a jeden rok v Jerúsalémě, a jméno jeho matky Jedídá, dcera Adájova z Bockathu. A jal se činit, co bylo správné v očích Hospodinových, a chodit vší cestou Dávida svého otce, a neodvrátil se v pravo a ni v levo. A v osmnáctém roce krále Jóšijjáhúa se stalo, že král poslal Šáfána, syna Acaljáhúa, syna Mešullamova, písaře, v dům Hospodinův s výrokem: Vystup k Chilkijjáhúovi, veleknězi, a ť shrnuje peníze, jež byly vneseny v dům Hospodinův, jež od lidu sesbírali strážcové prahu, a dává je na ruku vykonávajících činnost, již jsou pověřeni péčí stran domu Hospodinova, a ť je dávají vykonávajícím činnost, jež je v domě Hospodinově, k opravování trhlin domu, tesařům a budovatelům a zedníkům a k nákupu dříví a tesaných kamenů k opravování domu. Ale peníze, jež byly dávány na jejich ruku, nebyly s nimi zúčtovávány, neboť oni pracovali spolehlivě. A Chilkijjáhú, velekněz, řekl k Šáfánovi, písaři: Našel jsem v domě Hospodinově knihu zákona. A Chilkijjáhú Šáfánovi dal tu knihu; ten se jal ji čísti. I vstoupil Šáfán, písař, ke králi a odpověděl králi slovem a řekl: Tvoji nevolníci vysypali peníze, jež se v domě shledaly, a dali je na ruku vykonávajících činnost, již jsou pověřeni péčí o dům Hospodinův. A Šáfán, písař, podal králi zprávu výrokem: Chilkijjáhú, kněz, mi dal knihu. A Šáfán se jal před tváří královou ji číst. A za králova slyšení slov té knihy zákona se stalo, že roztrhl svá roucha; a rozkázal král Chilkijjovi, knězi, a Achíkámovi, synu Šáfánovu, a Achbórovi, synu Míchájovu, a Šáfánovi, písaři, a Asájovi, služebníku královu, výrokem: Jděte, dotažte se Hospodina, pro mne a pro lid, a no, pro celého Júdu, na slova této knihy, jež se našla, neboť veliké je popuzení Hospodinovo, jež je zaníceno proti nám, protože naši otcové neuposlechli na slova této knihy stran chování podle všeho, co je na ní napsáno. Odešel tedy Chilkijjáhú, kněz, a Achíkám a Achbór a Šáfán a Asájá k Chuldě, prorokyni, ženě Šalluma, syna Tikvy, syna Charchásova, opatrovníka rouch, jež bydlela v Jerúsalémě, v druhé čtvrti, a promluvili k ní. I řekla k nim: Takto řekl Hospodin, Bůh Isráélův: Řekněte muži, jenž vás ke mně poslal: Takto řekl Hospodin: Hle, já, chystám se do tohoto místa a na jeho obyvatele přivést neštěstí, všechna slova té knihy, již král Júdův přečetl, za to, že mě opustili a jali se zakuřovat jiným bohům za účelem dráždění mě všemi výrobky svých rukou, takže je zaníceno mé popuzení proti tomuto místu a nebude hasnout. A le ke králi Júdovu, jenž vás poslal dotázat se Hospodina, takto k němu musíte říci: Takto řekl Hospodin, Bůh Isráélův: Slova, jež jsi uslyšel, - protože tvé srdce je měkké a pokořil ses před tváří Hospodinovou při svém slyšení toho, co jsem o tomto místě a o jeho obyvatelích promluvil, že se stanou spouští a zlořečením, a roztrhl jsi svá roucha a před mou tváří ses rozplakal, a no, i já jsem uslyšel - prohlášeno Hospodinem; proto, hle, já, chystám se připojit tě k tvým otcům, takže budeš v pokoji přiložen k svým hrobům a tvé oči nebudou hledět na všechno neštěstí, jež se já chystám přivést na toto místo. I přinesli odtamtud slovo králi. A král poslal, i shromáždili k němu všechny starší Júdy a Jerúsaléma a král vystoupil v dům Hospodinův a s ním všichni muži Júdovi a všichni obyvatelé Jerúsaléma a kněží a proroci a všechen lid, totiž od malého a ž po velikého, a jal se v jejich uši číst všechna slova té knihy smlouvy, jež byla nalezena v domě Hospodinově. A král stanul před sloupem a před tváří Hospodinovou uzavřel smlouvu o chození za Hospodinem a o zachovávání jeho rozkazů a jeho svědectví a jeho ustanovení celým srdcem a celou duší, o dodržování slov této smlouvy, jež byla napsána na této knize. A všechen lid v stoupil v tu to smlouvu. A král rozkázal Chilkijjáhúovi, veleknězi, a kněžím druhého řádu a strážcům prahu vynést z chrámu Hospodinova všechny předměty, jež byly zhotoveny pro Baala a pro Ašéru a pro všechen zástup nebes, a zevně vůči Jerúsalému na nivách Kidrónu je spálil a jejich popel odnesl v Béth-Él. A sesadil popy, jež králové Júdovi uvedli, a by zakuřovali na výšinách ve městech Júdových a v okolí Jerúsaléma, a zakuřovače Baalovi a slunci a měsíci a souhvězdím a všemu zástupu nebes; a z domu Hospodinova vynesl Ašéru zevně vůči Jerúsalému do údolí Kidrónu a v údolí Kidrónu ji spálil a rozmělnil na prach, a prach roz házel na pohřebiště dětí lidu. A pobořil domy chrámových smilníků, jež byly v domě Hospodinově, kde ženy tkaly stany Ašéře, a přivedl všechny kněží z měst Júdových a znečistil výšiny, kde kněží zakuřovali, od Gevy po Beér-ševu, a pobořil výšiny bran, jež byly u vchod u do brány Jehóšuy, představeného města, jež byly nalevo každému v bránu města vcházejícímu. (Ale kněží výšin nevystupovali k oltáři Hospodinovu v Jerúsalémě, nýbrž jen vprostřed svých bratrů jedli nekvašené chleby. ) A znečistil Tófeth, jež je v průrvě synů Hinnómových, k znemožnění komukoli provádět svého syna a neb svou dceru ohněm Mólechovi; a odklidil koně, jež králové Júdovi pro slunce umístili u vstupu do domu Hospodinova do síně Nethan-melecha, komorníka, jež byla v Parvárím, a vozidla slunce spálil ohněm. A oltáře, jež byly na střeše horního pokoje Ácházova, jež zřídili králové Júdovi, a oltáře, jež zřídil Menaššé v dvou nádvořích domu Hospodinova, král pobořil, i pospíšil odtamtud a na házel jejich prach do potoka Kidrónu. A znečistil král výšiny, jež byly před Jerúsalémem, jež byly zprava vůči hoře zkaženosti, jež Šalomoun, král Isráélův, zbudoval Aštóreth, hnusnosti Cídóním, a Kemóšovi, hnusnosti Móáva, a Milkómovi, ošklivosti dětí Ammónových, a roztříštil sloupy a povytínal ašéry a jejich místa naplnil kostmi lidí. A i oltář, jenž byl v Béth-Élu, výšinu, již zřídil Jároveám, syn Nevátův, jíž svedl Isráéle k hřešení, i onen oltář a tu výšinu zbořil, i spálil a na prach rozmělnil tu výšinu, a ašéru spálil. A když se Jóšijjáhú ohlédl, uviděl hroby, jež tam byly, na té hoře, i poslal a dal přinést z těch hrobů kosti; ty na tom oltáři spálil, takže jej znečistil podle slova Hospodinova, jež prohlásil Boží muž, když prohlásil tyto věci. A řekl: Co tento náhrobek, jejž já vidím? A muži města k němu řekli: Hrob Božího muže, jenž přišel z Júdy a prohlásil tyto věci, jež jsi na oltáři v Béth-Élu učinil. I řekl: Dopřejte mu klidu, nechť nikdo nehýbá jeho kostmi. Jeho kostí tedy ušetřili, s kostmi proroka, jenž přišel ze Šómrónu. A Jóšijjáhú odstranil i všechny domy výšin, jež byly ve městech Šómrónu, jež králové Isráéle k dráždění zřídili, a naložil s nimi podle všech skutků, jež uskutečnil v Béth-Élu, a všechny kněží výšin, kteří tam byli, na těch oltářích pozabíjel a spálil na nich kosti lidí. A vrátil se v Jerúsalém. A všemu lidu král rozkázal výrokem: Pořádejte minutí Hospodinu, jak je psáno na této knize smlouvy. Nebylo totiž uspořádáno takovéto minutí od dní soudců, kteří soudili Isráéle, a ni za všech dní králů Isráélových a králů Júdových, jediné v osmnáctém roce krále Jóšijjáhúa bylo toto minutí v Jerúsalémě uspořádáno. A i vyvolavače duchů a jasnovidce a bůžky a neřádstva a všechny hnusnosti, jež bylo vidět v zemi Júdově a v Jerúsalémě, Jóšijjáhú vymetl za účelem dodržení slov zákona, jež byla napsána na knize, již Chilkijjáhú, kněz, našel v domě Hospodinově. A před ním se nevyskytl jemu podobný král, jenž by se byl vrátil k Hospodinu celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou podle všeho zákona Mojžíšova, aniž po něm jemu podobný povstal. Ale Hospodin se ne od vrátil od žáru svého velikého hněvu, jímž jeho hněv vzplál proti Júdovi za všechno dráždění, jímž ho dráždil Menaššé, takže Hospodin řekl: I Júdu budu odstraňovat z přítomnosti své tváře podle toho, jak jsem odstranil Isráéle, a zavrhnu toto město, jež jsem vyvolil, Jerúsalém, a dům, o němž jsem řekl: Tam bude mé jméno. A ostatní věci Jóšijjáhúovy a vše, co vykonal, - zda ne jsou ony vy psány na knize letopisů králů Júdových? V jeho dnech farao Nechó, král Egypta, vystoupil k řece Peráthu proti králi Aššúru a král Jóšijjáhú mu vy šel vstříc; a když ho v Megiddu uviděl, usmrtil ho. A jeho služebníci ho mrtvého z Megidda odvezli a dopravili ho v Jerúsalém a pohřbili ho v jeho hrobě; a lid země vzal Jehóácháza, syna Jóšijjáhúova, a pomazali ho a uvedli ho v kralování místo jeho otce. Při započetí svého kralování byl Jehóácház ve věku dvaceti a tří let a kraloval v Jerúsalémě tři měsíce; a jméno jeho matky Chamútal, dcera Jeremjova z Livny. A jal se činit, co bylo zlé v očích Hospodinových, podle všeho, co činili jeho otcové; a farao Nechó ho v Rivle v zemi Chamáthu uvěznil, aby nekraloval v Jerúsalémě, a na zem uvalil pokutu sta kikkárů stříbra a kikkáru zlata; a v kralování uvedl farao Nechó Eljákíma, syna Jóšijjáhúova, místo Jóšijjáhúa, jeho otce, a jeho jméno změnil na Jehójákím, a Jehóácháza vzal a zavedl v Egypt; a tam umřel. A Jehójákím to stříbro a to zlato faraonovi dal, ale k odevz dání těch peněz na příkaz faraonův podrobil zem hodnocení; každého, lid země, podle jeho ohodnocení zdanil stříbrem a zlatem k odevz dání faraonu Nechovi. Při započetí svého kralování byl Jehójákím ve věku dvaceti a pěti let a kraloval v Jerúsalémě jedenáct let; a jméno jeho matky Zevíddá, dcera Pedájova z Rúmy. A jal se činit, co bylo zlé v očích Hospodinových, podle všeho, co činili jeho otcové. V jeho dnech vystoupil Nevúchadneccar, král Bávelu, a Jehójákím se mu na tři léta stal služebníkem; pak se zase proti němu vzepřel a Hospodin se jal proti němu posílat záškodnické bandy Kasdím a záškodnické bandy Aráma a záškodnické bandy Móáva a záškodnické bandy synů Ammónových; a no, jal se je proti Júdovi posílat k jeho hubení podle slova Hospodinova, jež vyslovil skrze své nevolníky, proroky. Stalo se tak jen na příkaz Hospodinův proti Júdovi k jeho odstranění zpřed jeho tváře za hřích Menaššéův podle všeho, co napáchal, ba i nevinnou krev, již prolil, takže nevinnou krví naplnil Jerúsalém, - to nebyl Hospodin ochoten odpustit. A ostatní věci Jehójákímovy a vše, co vykonal, - zda ne jsou ony vy psány na knize letopisů králů Júdových? I ulehl Jehójákím se svými otci a kralování se místo něho ujal Jehójáchín, jeho syn. A král Egypta již ze své země nadále nevycházel, neboť vše, co králi Egypta patřilo, od potoka Egypta až po řeku Peráth, zabral král Bávelu. Při započetí svého kralování byl Jehójáchín ve věku osmnácti let a kraloval v Jerúsalémě tři měsíce; a jméno jeho matky Nechuštá, dcera Elnáthánova z Jerúsaléma. A jal se činit, co bylo zlé v očích Hospodinových, podle všeho, co činil i jeho otcové. V oné době k Jerúsalém u vystoupili služebníci Nevúchadneccara, krále Bávelu, a město se dostalo v obležení; a když proti městu přitáhl Nevúchadneccar, král Bávelu, zatímco jeho služebníci před ním zůstávali v obléhání, vyšel ke králi Bávelu Jehójáchín, král Júdův, on a jeho matka a jeho služebníci a jeho knížata a jeho komorníci, a král Bávelu ho v osmém roce svého kralování vzal a vynesl odtamtud všechny poklady domu Hospodinova a poklady domu králova, a rozsekal všechny předměty ze zlata, jež pro chrám Hospodinův zhotovil Šalomoun, král Isráélův, podle toho, co Hospodin promluvil; a odvedl všechen Jerúsalém, všechny vyšší a všechny mocné bohatstvím, deset tisíc odvedených, a všechny kováře a zámečníky, nezbyl nikdo kromě nuzného lidu země. A Jehóáchína odvedl do Bávelu, i královu matku a královy ženy a jeho komorníky a šlechtice země zavedl z Jerúsaléma do vyhnanství do Bávelu. Všech zdatných mužů sedm tisíc a kovářů a zámečníků tisíc; ti všichni byli siláci, schopní vojenské služby, a král Bávelu je dopravil do vyhnanství do Bávelu. A král Bávelu uvedl místo něho v kralování Mattanju, jeho strýce, a jeho jméno změnil na Cidkijjáhú. Při započetí svého kralování byl Cidkijjáhú ve věku dvaceti a jednoho roku; kraloval v Jerúsalémě jedenáct let a jméno jeho matky Chamútal, dcera Jeremjova z Livny. A činil, co bylo zlé v očích Hospodinových, podle všeho, co činil Jehójákím; ano, tak se dělo pro hněv Hospodinův proti Jerúsalému a proti Júdovi, než je od vrhl zpřed své tváře. A Cidkijjáhú se proti králi Bávelu vzepřel a v devátém roce jeho kralování, v desátém měsíci, v desátém dni měsíce se stalo, že přitáhl Nevúchadneccar, král Bávelu, on a všechna jeho vojenská moc, proti Jerúsalému a utábořil se před ním a zbudoval vůkol proti němu obléhací val, takže město bylo až do jedenáctého roku krále Cidkijjáhúa v obležení. V devátý den čtvrtého měsíce, když se ve městě vzmohl hlad a lidu země se ne do stávalo chleba, tu byl do města učiněn průlom a všichni bojovníci v noc i, po cestě bránou mezi dvěma zdmi, jež byla u královy zahrady (a vůkol před městem byli Kasdím ), - tudy se odešlo cestou k stepi. A le za králem vyrazili - vojenská moc Kasdím - a v stepích Jerícha ho dostihli, a jeho všechna vojenská moc, ti se z jeho přítomnosti rozutekli; a krále se zmocnili a vyvedli ho ke králi Bávelu do Rivly a vyslovili rozsudek, co s ním; i utratili syny Cidkijjáhúovy před jeho očima a oči Cidkijjáhúovy oslepil a spoutal ho mosaznými okovy a zavedl ho v Bável. A v pátém měsíci, v sedmý den měsíce (to byl rok devatenácti let krále Nevúchadneccara, krále Bávelu ) přišel v Jerúsalém Nevúzaradán, velitel osobní stráže, služebník krále Bávelu, a spálil dům Hospodinův a dům králův a všechny domy v Jerúsalémě, i všechny domy velikánů spálil ohněm; a všechna vojenská moc Kasdím, jež byla s velitel em osobní stráže, ti vůkol zbořili zdi Jerúsaléma, a ostatek lidu, ty, již ve městě zbývali, a přeběhlíky, kteří přeběhli ke králi Bávelu, a všechen ostatek davu Nevúzaradán, velitel osobní stráže, odvedl, a le z nuzných země ponechal velitel osobní stráže za vinaře a za oráče. A sloupy z mosazi, jež byly v domě Hospodinově, a stojany a moře z mosazi, jež bylo v domě Hospodinově, Kasdím roztříštili a mosaz z toho odnesli do Bávelu, a pobrali hrnce a lopatky a utěradla a pánve a všechna náčiní z mosazi, jimiž sloužívali; a zhášedla a okříny, ze zlata, jež byly ze zlata, a ze stříbra, jež byly ze stříbra, pobral velitel osobní stráže. Dva sloupy, jedno moře a stojany, jež zhotovil Šalomoun pro dům Hospodinův, - nebylo váhy mosazi všech těchto předmětů; výška jednoho sloupu osmnáct loket a na něm hlavice z mosazi, výška té hlavice tři lokte a na té hlavici vůkol mřížkování a granátová jablíčka, to vše z mosazi, a taková měl na mřížkování druhý sloup. A velitel osobní stráže vzal Seráju, hlavního kněze, a Cefanjáhúa, kněze druhého řádu, a tři strážce prahu a z města vzal jednoho komorníka, jenž byl pověřencem nad bojovníky, a pět mužů z vídavších tvář královu, kteří byli ve městě nalezeni, a písaře velitele vojska, jenž do zbraně povolával lid země, a šedesát mužů z lidu, již byli ve městě nalezeni, Nevúzaradán, velitel osobní stráže, je tedy vzal a zavedl je před krále Bávelu do Rivly a král Bávelu je v Rivle, v zemi Chamáthu, skolil a usmrtil je. Tak byl Júdá odveden z povrchu své půdy. A lid, jenž v zemi Júdově zbýval, jejž Nevúchadneccar, král Bávelu, zanechal, - nad nimi pak dozorem pověřil Gedaljáhúa, syna Achíkáma, syna Šáfánova. A všichni velitelé vojenských oddílů, oni a mužstva, uslyšeli, že král Bávelu dozorem pověřil Gedaljáhúa, a přišli ke Gedaljáhúovi do Micpy, totiž Jišmáél, syn Nethanjáhúův, a Jóchánán, syn Káréachův, a Serájá, syn Tanchumetha, Netófáthího, a Jaazanjáhú, syn Maachathího, oni a jejich muži, a Gedaljáhú přisáhl jim a jejich mužům a řekl jim: Nemusíte před služebníky Kasdím pociťovat bázeň; usídlete se v zemi a služte králi Bávelu a bude vám dobře. A v sedmém měsíci se stalo, že přišel Jišmáél, syn Nethanjáhúa, syna Elíšámova ze semene království, a s ním deset mužů, a skolili Gedaljáhúa, takže umřel, a Júdovce a Kasdím, kteří s ním byli v Micpě; a vstali, všechen lid, od malého a ž po velikého, i velitelé vojenských oddílů, a vešli v Egypt, neboť pociťovali bázeň před tváří Kasdím. A v třicátém a sedmém roce vyhnanství Jehójáchína, krále Júdova, v dvanáctém měsíci, v dvacátém a sedmém dni měsíce, se stalo, že Evíl-Meródach, král Bávelu, v roce započetí svého kralování pozvedl hlavu Jehójáchína, krále Júdova, z domu žaláře a mluvil s ním vlídně a postavil jeho sedadlo výše než sedadla králů, kteří byli s ním v Bávelu, a vyměnil jeho žalářní roucha, a on se jal ustavičně, po všechny dni svého života, jídat chléb před jeho tváří, a jeho strava, ustavičná strava, mu byla dávána z blízkosti krále, příděl dne v jeho den, po všechny dni jeho života. Ádám, Šéth, Enóš, Kénán, Mahalaleél, Járed, Chanóch, Methúšelach, Lemech, Nóe, Šém, Chám a Jáfeth. Synové Jáfetha: Gómer a Mágóg a Mádaj a Jáván a Tuvál a Mešech a Tírás. - A synové Gómera: Aškenaz a Dífath a Tógarmá. A synové Jávána: Elíšá a Taršíš, Kittím a Ródáním. Synové Cháma: Kúš a Micrajim, Pút a Kenáan. - A synové Kúše: Sevá a Chavílá a Savtá a Raemá a Savtechá. A synové Raemy: Ševá a Dedán. A Kúš zplodil Nimróda; on začal být na zemi mocným. A Micrajim zplodil Lúdím a Anámím a Lehávím a Naftuchím a Pathrusím a Kasluchím, odkud pocházejí Pelištím, a Kaftórím. - A Kenáan zplodil Cídóna, svého prvorozeného, a Chétha a Jevúsího a Emórího a Girgášího a Chivvího a Arkího a Síního a Arvádího a Cemárího a Chamáthího. Synové Šéma: Élám a Aššúr a Arpachšád a Lúd a Arám a Úc a Chúl a Gether a Mešech. A Arpachšád zplodil Šálacha a Šálach zplodil Évera, a Éverovi se narodilo dvé synů: Jméno jednoho Peleg, neboť v jeho dnech byla rozdělena země, a jméno jeho bratra Joktán. A Joktán zplodil Almódáda a Šálefa a Chacarmávetha a Járacha a Hadórama a Úzála a Diklu a Évála a Avímaéla a Ševu a Ófíra a Chavílu a Jóváva; všichni tito jsou synové Joktána. Šém, Arpachšád, Šálach, Éver, Peleg, Reú, Serúg, Náchór, Terach, Abrám, to je Abráhám. Synové Abráháma: Isák a Jišmáél: Toto jsou jejich rodokmeny: Prvorozený Jišmáéla Nevájóth a Kédár a Adbeél a Mivsám, Mišmá a Dúmá, Massá, Chadad a Témá, Jetúr, Náfíš a Kedmá; tito, to byli synové Jišmáéla. A synové Ketúry, souložnice Abráhámovy: Porodila Zimrána a Jokšána a Medána a Midjána a Jišbáka a Šúacha. A synové Jokšána: Ševá a Dedán. A synové Midjána: Éfá a Éfer a Chanóch a Avídá a Eldáá; všichni tito byli synové Ketúry. A Abráhám zplodil Isáka. Synové Isáka: Ésáv a Isráél. Synové Ésáva: Elífáz, Reúél a Jeúš a Jaelám a Kórach. - Synové Elífáza: Témán a Ómár, Cefí a Gaetám, Kenaz a Timná a Amálék. Synové Reúéla: Nachath, Zerach, Šammá a Mizzá. A synové Séíra: Lótán a Šóvál a Civeón a Aná a Díšón a Écer a Díšán. - A synové Lótána: Chórí a Hómám; a sestra Lótánova byla Timná. - Synové Šóvála: Alján a Mánachath a Évál, Šefí a Ónám. - A synové Civeóna: Ajjá a Aná. - Synové Any: Díšón. - A synové Díšóna: Chamrán a Ešbán a Jithrán a Kerán. - Synové Écera: Bilhán a Zaaván, Jaakán. - Synové Díšóna: Úc a Arán. A toto jsou králové, kteří v zemi Edóma kralovali před kralováním krále synům Isráélovým: Bela, syn Beórův, a jméno jeho města Dinhavá. A Bela umřel a místo něho se ujal kralování Jóváv, syn Zeracha z Bocry. A Jóváv umřel a místo něho se ujal kralování Chušám ze země Temáního. A Chušám umřel a místo něho se ujal kralování Hadad, syn Bedadův, jenž pobil Midjána na poli Móáva, a jméno jeho města Avíth. A Hadad umřel a místo něho se ujal kralování Samlá z Masréky. A Samlá umřel a místo něho se ujal kralování Šáúl z Rechóvóth u řeky. A Šáúl umřel a místo něho se ujal kralování Baal-chanán, syn Achbórův. A Baal-chanán, syn Achbórův, umřel a místo něho se ujal kralování Hadad, a jméno jeho města Páí a jméno jeho ženy Mehétaveél, dcera Matrédova, dcera Mé-Záhávova. A Hadad umřel. A šejkové Edóma byli: Šejk Timná, šejk Aljá, šejk Jethéth, šejk Oholívámá, šejk Pínón, šejk Kenaz, šejk Témán, šejk Mivcár, šejk Magdíél, šejk Írám. Toto byli šejkové Edóma. Toto byli synové Isráéle: Reúvén, Šimeón, Léví a Júdá, Jissáschár a Zevulún, Dán, Josef a Benjámín, Naftálí, Gád a Ášér. Synové Júdy: Ér a Ónán a Šélá, tři narození jemu z dcery Šúovy, Kenáaňanky. A le Ér, prvorozený Júdův, byl v očích Hospodinových zlý, i usmrtil ho. A Támár, jeho snacha, mu porodila Perece a Záracha. Všech synů Júdových bylo pět. Synové Perece: Checrón a Chámúl. A synové Záracha: Zimrí a Éthán a Hémán a Kalkól a Dára; všech jich pět. A synové Karmího: Áchár, v neštěstí uvrhší Isráéle, jenž se dopustil nepoctivosti při odevzdané věci. A synové Éthána: Azarjá. A synové Checróna, kteří se mu narodili: Jerachmeél a Rám a Kelúváj. A Rám zplodil Ammínádáva a Ammínádáv zplodil Nachšóna, náčelníka dětí Júdových, a Nachšón zplodil Salmu a Salmá zplodil Bóaza a Bóaz zplodil Óvéda a Óvéd zplodil Jíšaje a Jíšaj zplodil svého prvorozeného Élíáva a Ammínádáva, druhého, a Šimeu, třetího, Nethaneéla, čtvrtého, Raddaje, pátého, Ócáma, šestého, Dávída, sedmého; a jejich sestry: Cerújá a Avígájil, a synové Cerúje: Avíšaj a Jóáv a Asáhél, tři. A Avígájil porodila Amásu a otec Amásův byl Jether, Jišmáélí. A Kálév, syn Checróna, s Azúvou, manželkou, zplodil i Jeríóth; její synové pak byli tito: Jéšer a Šóváv a Ardón. A když Azúvá umřela, vzal si Kálév Efráth u; ta mu porodila Chúra a Chúr zplodil Úrího a Úrí zplodil Becaleéla. A potom vešel Checrón k dceři Máchíra, otce Gileádova; a on ji pojal, když on byl ve věku šedesáti let; i porodila mu Segúva a Segúv zplodil Jáíra, a jemu se do stalo dvaceti a tří měst v zemi Gileádu, a Gešúr a Arám zabral z jejich držby Chavvóth-Jáír, Kenath a jeho osady, šedesát měst. Tito všichni byli synové Máchíra, otce Gileádova. A po smrti Checrónově v Kálév-Efráthá, tu mu žena Checrónova, Avijjá, ještě porodila Ašchúra, otce Tekoy. A synové Jerachmeéla, prvorozeného Checrónova, byli prvorozený Rám a Búná a Óren a Ócem, z Achíjje. A Jerachmeél měl další ženu, jejíž jméno bylo Atárá; ona byla matkou Ónámovou. A synové Ráma, prvorozeného Jerachmeélova, byli: Maac a Jámín a Éker. A synové Ónáma byli: Šammaj a Jádá; a synové Šammaje: Nádáv a Avíšúr. A jméno ženy Avíšúrovy: Avíchájil, a porodila mu Achbána a Mólída. A synové Nádáva: Seled a Appájim. A Seled umřel bez synů; a synové Appájima: Jíšeí; a synové Jíšeího: Šéšán; a děti Šéšána: Achláj. A synové Jády, bratra Šammajova: Jether a Jónáthán. A Jether umřel bez synů; a synové Jónáthána: Peleth a Zázá. Toto byli synové Jerachmeéla. A Šéšánovi se ne do stalo synů, nýbrž jen dcer; a Šéšán měl nevolníka, Egypťana, jehož jméno bylo Jarchá, a Šéšán dal svou dceru Jarchovi, svému nevolníku, za ženu, i porodila mu Attaje, a Attaj zplodil Náthána a Náthán zplodil Záváda a Závád zplodil Eflála a Eflál zplodil Óvéda a Óvéd zplodil Jéhúa a Jéhú zplodil Azarju a Azarjá zplodil Chelece a Chelec zplodil Eleásu a Eleásá zplodil Sismáje a Sismáj zplodil Šallúma a Šallúm zplodil Jekamju a Jekamjá zplodil Elíšámu. A synové Káléva, bratra Jerach-meélova: Méšá, jeho prvorozený (on byl otcem Zífu ), a synové Máréši, otce Chevrónova. A synové Chevróna: Kórach a Tappuach a Rekem a Šemma; a Šemma zplodil Rachama, otce Jorkeámova. A Rekem zplodil Šammaje a syn Šammaje: Máón; a Máón byl otcem Béth-Cúru. A Éfán, souložnice Kálévova, porodila Chárána a Mócu a Gázéza; a Chárán zplodil Gázéza. A synové Jehdáje: Regem a Jóthám a Géšán a Pelet a Éfá a Šáaf. Kálévova souložnice Maachá: Zplodil Ševera a Tirchánu; také porodila Šaafa, otce Madmanny, a Ševu, otce Machbény a otce Givey. A Kálévova dcera: Achsá. Toto byli synové Káléva, syna Chúra, prvorozeného Efráthy: Šóvál, otec Kirjath-jeárím, Salmá, otec Béth-lechema, Cháréf, otec Béth-Gádéru. A Šóválovi, otci Kirjath-jeárím, se do stalo synů: Háróeho, Chací-Hammenuchóth. A čeledi Kirjath-jeárím: Jithrí a Púthí a Šumáthí a Mišráí; z těchto pocházejí Coreáthí a Eštáulí. Synové Salmy: Béth-lechem a Netofáthí, Aróth-Béth-Jóáv a Chací-Hammenachtí, Coreí. Čeledi písařů, obyvatel Jáebéce: Tireáthím, Šimeáthím, Šúveáthím. To byli Kíním, pocházející od Chammatha, otce domu Rechávova. A toto byli synové Dávída, kteří se mu narodili v Chevrónu: Prvorozený Amnón od Achínóam jizreélské, druhý Daníél od Avígajil karmelské, třetí místo patřilo Avšálómovi, synu Maachy, dcery Talmaje, krále Gešúru, čtvrtý Adónijjá, syn Chaggíth, pátý Šefatjá od Avítál, šestý Jithreám od Egly, jeho ženy. Šest se mu narodilo v Chevrónu, kde kraloval sedm let a šest měsíců; a třicet a tři léta kraloval v Jerúsalémě. A v Jerúsalémě se mu narodili tito: Šimeá a Šóváv a Náthán a Šalomoun, čtyři, od Bath-Šúy, dcery Ammíélovy, a Jivchár a Elíšámá a Elífelet a Nógah a Nefeg a Jáfía a Elíšámá a Eljádá a Elífelet, devět. Všichni byli synové Dávída, mimo ně synové souložnic; a Támár, jejich sestra. A syn Šalomouna byl Rechaveám, jeho syn Avijjám, jeho syn Ásá, jeho syn Jehóšáfát, jeho syn Jórám, jeho syn Achazjáhú, jeho syn Jóáš, jeho syn Amacjáhú, jeho syn Azarjá, jeho syn Jóthám, jeho syn Ácház, jeho syn Chizkijjáhú, jeho syn Menaššé, jeho syn Amón, jeho syn Jóšijjáhú. A synové Jóšijjáhúa: Prvorozený Jóchánán, druhý Jehójákím, třetí Cidkijjáhú, čtvrtý Šallúm. A synové Jehójákíma: Jeho syn Jechonjá, jeho syn Cidkijjá. A synové Jechonji: Assir, jeho syn Šealtíél a Malkírám a Pedájá a Šeneaccar a Jekamjá, Hóšámá a Nedavjá. A synové Pedáji: Zerubbável a Šimeí; a syn ové Zerubbávela: Mešullám a Chananjá, a Šelómíth, jejich sestra, a Chašúvá a Óhel a Berechjá a Chasadjá, Júšav-chesed, pět. A syn ové Chananji: Pelatjá a Isajá, synové Refáji, synové Arnána, synové Óvadji, synové Šechanji. A synové Šechanji: Šemajá; a synové Šemaji: Chattúš a Jigeál a Baríach a Nearjá a Šáfát, šest. A syn ové Nearji: Eljóénaj a Chizkijjá a Azríkám, tři. A synové Eljóénaje: Hódavjáhú a Pelájá a Eljášív a Akkúv a Jóchánán a Delájá a Anání, sedm. Synové Júdy: Perec, Checrón a Karmí a Chúr a Šóvál; a Reájá, syn Šóvála, zplodil Jachatha a Jachath zplodil Achúmaje a Láchada. Toto byly čeledi Coreáthího. A tito z otce Étámova: Jizreél a Mišmá a Jidbáš, a jméno jejich sestry: Haclelpóní; a Penúél, otec Gedórův, a Ézer, otec Chúšův, to byli synové Chúra, prvorozeného Efráthy a otce Béth-lechema. A Ašchúr, otec Tekoy, měl dvě ženy, Cheleu a Naaru, a Naará mu porodila Achuzzáma a Chéfera a Témního a Achaštárího; toto byli synové Naary. A synové Cheley: Cereth a Cóchar a Ethnán. A Kóc zplodil Ánúva a Cóvévu a čeledi Acharchéla, syna Háruma. A nejváženější ze svých bratrů byl Jaebéc; a jeho matka jeho jméno nazvala Jaebéc s výrokem: Neboť jsem porodila v utrpení. A Jaebéc se jal k Bohu Isráélovu volat výrokem: Kdybys mi hojně požehnal a rozšířil mé území, a kdyby tvá ruka byla se mnou a kdybys zabránil zlu, aby nebylo mého utrpení! A Bůh způsobil, co žádal. A Kelúv, bratr Šúchův, zplodil Mechíra; on byl otcem Eštóna, a Eštón zplodil Béth-ráfu a Páseacha a Techinu, otce města Náchášova; toto byli muži z Rechy. - A synové Kenaze: Othníél a Serájá; a synové Othníéla: Chathath. A Meónóthaj zplodil Ofru a Serájá zplodil Jóáva, otce průrvy řemeslníků, neboť se stali řemeslníky. - A synové Káléva, syna Jefunnéa: Írú, Élá a Náam; a synové Ély: Úknáz. - A synové Jehalleleéla: Zíf a Zífá, Tíreá a Asareél. - A synové Ezry: Jether a Mered a Éfer a Jálón; a otěhotněla s Mirjámem a s Šammajem a s Jišbachem, otcem Eštemóy. A jeho žena, Júdovkyně, porodila Jereda, otce Gedóru, a Chevera, otce Šóchó, a Jekúthíéla, otce Zánóachu. A onino byli synové Bithje, dcery faraonovy, již Mered pojal. - A synové ženy Hódijjovy, sestry Nachamovy: Otec Keíly, Garmí, a Eštemóa, Maacháthí. - A synové Šímóna: Amnón a Rinná, Ben-Chánán a Tílón. - A synové Jíšího: Zóchéth a Ben-Zóchéth. Synové Šélácha, syna Júdy: Ér, otec Léchy, a Láeddá, otec Máréši a čeledí domu zpracovávání jemné bavlny při domě Ašbéově, a Jókím a muži z Kózevy a Jóáš a Sáráf, kteří se jali vládnout Móávovi, a Jášuví-lechem. A ty to věci jsou starobylé. Oni byli hrnčíři a obyvateli Netáím a Gedéry; usídlili se tam u krále v jeho díle. Synové Šimeóna: Nemúél a Jámín, Járív, Zerach, Šáúl; jeho syn Šallúm, jeho syn Mivsám, jeho syn Mišmá. A synové Mišmy: Jeho syn Chammúél, jeho syn Zakkúr, jeho syn Šimeí. A Šimeí měl šestnáct synů a šest dcer; jeho bratři však neměli mnoho dětí, aniž se která z jejich čeledí rozmnožila natolik jako synové Júdovi. A usídlili se v Beér-Ševě a Móladě a Chacar-Šúalu a v Bilze a v Ecemu a v Tóladu a v Bethúélu a v Chormě a v Ciklágu a v Béth-markávóth a v Chacar-súsím a v Béth-bireí a v Šaarájim. Toto byla jejich města až do kralování Dávídova, a jejich vsi byly Étám a Ajin, Rimmón a Tóchen a Ášán, pět měst; a všechny jejich vsi, jež byly okolo těchto měst, až po Baal. Toto byla jejich bydliště a jejich rodopisné seznamy pro ně. A Mešóváv a Jamlech a Jóšá, syn Amacjův, a Jóél a Jéhú, syn Jóšivji, syna Seráji, syna Asíéla, a Eljóénaj a Jaakóvá a Ješóchájá a Ašájá a Adíél a Jesímiél a Benájá a Zízá, syn Šiféího, syna Allóna, syna Jedáji, syna Šimrího, syna Šemaeji, tito, již byli uvedeni jmény, byli náčelníky v svých čeledích a domy jejich otců ze stran množství rozmohly; i odešli ke vstupu do Gedóru, až k východní straně průrvy, hledat pastvu pro svůj drobný dobytek, a našli pastvu tučnou a dobrou a zem na obě strany rozsáhlou, pokoj mající a klidnou, neboť ti předtím tam bydlivší pocházeli od Cháma. A tito, již byli vy psáni jmény, přišli v dnech Jechizkijjáhúa, krále Júdova, a vybili jejich stany a příbytky, jež tam byly nalezeny, a učinili je odevzdanými až po tento den a usídlili se místo nich, neboť tam pro jejich drobný dobytek byla pastva. A z nich, ze synů Šimeóna, odešli, pět set mužů, na horu Séír, a v jejich čele Pelatjá a Nearjá a Refájá a Uzíél, synové Jišeího, a pobili zbytek Amáléka, jenž unikl, a bydlí tam až po tento den. A synové Reúvéna, prvorozeného Isráélova (ano, on byl prvorozený, a le pro jeho znesvěcení postele jeho otce bylo jeho prvorozenství dáno synům Josefa, syna Isráélova, takže ne patří podle prvorozenství do rodopisného seznamu, neboť mezi svými bratry a jako vůdce se nad něho vzmohl Júdá, a prvorozenství připadlo Josefovi), - synové Reúvéna, prvorozeného Isráélova: Chanóch a Pallú, Checrón a Karmí. Synové Jóéla: jeho syn Šemaejá, jeho syn Góg, jeho syn Šimeí, jeho syn Míchá, jeho syn Reájá, jeho syn Baal, jeho syn Beérá, jehož odvedl Tilgath-Pilneeser, král Aššúru; on byl náčelníkem Reúvéního a jeho bratrů podle svých čeledí v rodopisném seznamu podle svých rodokmenů byli: Hlava Jeíél, a Zecharjá a Bela, syn Ázáze, syna Šámy, syna Jóéla; on bydlel v Aróéru a ž po Nevó a Baal-meón, a ke vzcházení se usídlil až ke vstupu do pustiny k směru od řeky Peráthu, neboť jejich stáda se v zemi Gileádu rozmnožila. A v dnech Šáúlových podnikli válku s Hagariím; ti jejich rukou padli, i usídlili se v jejich stanech po veškerém povrchu východní strany Gileádu. A naproti nim se v zemi Bášánu usídlily děti Gáda až po Salchu; hlavou byl Jóél a druhým Šáfám, a Jaenaj a Šáfát, v Bášánu. A jejich bratři podle domů svých otců: Mícháél a Mešullám a Šáva a Jóraj a Jaekkán a Zía a Éver, sedm. - Toto byli synové Avíchajila, syna Chúrího, syna Járóacha, syna Gileáda, syna Míchaéla, syna Ješíšaje, syna Jachdóa, syna Búze: Achí, syn Avdíéla, syna Gúlího, hlava domu jejich otců; ti bydleli v Gileádu, v Bášánu a v jeho osadách a ve všech obvodech Šárónu, až k jejich okrajům. Oni všichni se dali rodopisně zaznamenat v dnech Jótháma, krále Júdova, a v dnech Jároveáma, krále Isráélova. Synů Reúvéna a Gádího a poloviny kmene Menaššéova, ze zdatných mužů, nosících štít a meč a napínajících luk a vycvičených ve válce, bylo čtyřicet a čtyři tisíce a sedm set a šedesát vycházejících k vojsku. I podnikli válku s Hagariím a Jetúrem a Náfíšem a Nódávem a bylo jim proti nim pomoženo, takže Hagariím a všichni, kdo byli s nimi, byli vy dáni v jejich ruku, neboť se v boji jali volat k Bohu, i dal se jim uprosit, neboť na něho spolehli. I zajali jejich stáda, padesát tisíc velbloudů a dvě stě a padesát tisíc kusů drobného dobytka a dva tisíce oslů a sto tisíc duší lidí. Mnozí totiž padli zabit, neboť ta válka byla od Boha; i bydleli místo nich až do odvedení. A děti poloviny kmene Menaššéova bydlely v zemi Bášánu až po Baal-Chermón a Senír a horu Chermón; ti se rozmnožili a toto byly hlavy domů jejich otců, totiž Éfer a Jíšeí a Elíél a Azríél a Jeremjá a Hódavjá a Jachdíél, zdatní hrdinové, věhlasní mužové, hlavy pro domy svých otců. Dopustili se však proti Bohu svých otců nevěrnosti a odešli smilnit za bohy národností země, jež Bůh před jejich tváří vymýtil, i vzbudil Bůh Isráélův ducha Púla, krále Aššúru, a ducha Tilgath-Pilnesera, krále Aššúru, i odvedl i je, totiž patřící k Reúvenímu a ke Gádímu a k polovině kmene Menaššéova, a dopravil i je do Chalachu a Chávóru a Háry a k řece Gózánu, kde jsou až po tento den. Synové Lévího: Géršón, Keháth a Merárí. A synové Kehátha: Amrám, Jicchár a Chevrón a Uzzíél. A děti Amráma: Árón a Mojžíš a Mirjám. A synové Áróna: Nádáv a Avíhú, Eleázár a Íthámár. A Eleázár zplodil Pincháse a Pinchás zplodil Avíšúu a Avíšúa zplodil Bukkího a Bukkí zplodil Uzzího a Uzzí zplodil Zerachju a Zerachjá zplodil Merájótha a Merájóth zplodil Amarju a Amarjá zplodil Achítúva a Achítúv zplodil Cádóka a Cádók zplodil Achímáace a Achímáac zplodil Azarju a Azarjá zplodil Jóchánána a Jóchánán zplodil Azarju, toho, jenž zastával kněžství v domě, jejž zbudoval Šalomoun v Jerúsalémě. A Azarjá zplodil Amarju a Amarjá zplodil Achítúva a Achítúv zplodil Cádóka a Cádók zplodil Šallúma a Šallúm zplodil Chilkijju a Chilkijjá zplodil Azarju a Azarjá zplodil Seráju a Serájá zplodil Jehócádáka a Jehócádák odešel při Hospodinově odvedení Júdy a Jerúsaléma skrze Nevúchadneccara. Synové Lévího: Géršóm, Keháth a Merárí. A toto jsou jména synů Géršóma: Livní a Šimeí. A synové Kehátha: Amrám a Jicchár a Chevrón a Uzzíél. Synové Merárího: Machlí a Múší. A toto jsou čeledi Lévího podle jejich otců. Stran Géršóma: Jeho syn Livní, jeho syn Jachath, jeho syn Zimmá, jeho syn Jóách, jeho syn Iddó, jeho syn Zerach, jeho syn Jeathraj. Synové Kehátha: Jeho syn Ammínádáv, jeho syn Kórach, jeho syn Assír, jeho syn Elkáná a jeho syn Evjásáf a jeho syn Assír, jeho syn Tachath, jeho syn Úríél, jeho syn Uzzijjá a jeho syn Šáúl. A synové Elkány: Amásaj a Achímóth. Elkáná - synové Elkány: jeho syn Cófaj a jeho syn Nachath, jeho syn Elíáv, jeho syn Jeróchám, jeho syn Elkáná. A synové Samúéla: prvorozený Vašní, a Avijjá. Synové Merárího: Machlí, jeho syn Livní, jeho syn Šimeí, jeho syn Uzzá, jeho syn Šimeá, jeho syn Chaggijjá, jeho syn Asájá. A toto byli ti, jež Dávíd ustanovil nad vykonáváním zpěvu v domě Hospodinově od spočinutí skříňky; ti byli obsluhujícími zpěvem před obydlím stanu setkávání až po Šalomounovo zbudování domu Hospodinova v Jerúsalémě a postavovali se podle svého pořádku k své službě. A toto byli ti, již se postavovali, a jejich synové: Ze synů Keháthího Hémán, pěvec, syn Jóéla, syna Samúéla, syna Elkány, syna Jerócháma, syna Elíéla, syna Tóacha, syna Cúfa, syna Elkány, syna Machatha, syna Amásáje, syna Elkány, syna Jóéla, syna Azarji, syna Cefanji, syna Tachatha, syna Assíra, syna Evjásáfa, syna Kóracha, syna Jicchára, syna Kehátha, syna Lévího, syna Isráéle. A jeho bratr Ásáf, jenž se postavoval na jeho pravici, Ásáf, syn Berechjáhúa, syna Šimey, syna Mícháéla, syna Baaséji, syna Malkijji, syna Ethního, syna Zeracha, syna Adáji, syna Éthána, syna Zimmy, syna Šimeího, syna Jachatha, syna Géršóma, syna Lévího. A synové Merárího, jejich bratři, na levici: Éthán, syn Kíšího, syna Avdího, syna Mallúcha, syna Chašavji, syna Amacji, syna Chilkijji, syna Amacji, syna Báního, syna Šámera, syna Machlího, syna Múšího, syna Merárího, syna Lévího. A jejich bratři, Lévíovci, byli určeni ke vší službě v obydlí Božího domu a Árón a jeho synové zakuřovali na oltáři vzestupných obětí a na oltáři k zakuřování při vší činnosti pro nejsvětější svatyni a k činění zadost za Isráéle podle všeho, co rozkázal Mojžíš, Boží nevolník. A toto byli synové Áróna: Jeho syn Eleázár, jeho syn Pinchás, jeho syn Avíšúa, jeho syn Bukkí, jeho syn Uzzí, jeho syn Zerachjá, jeho syn Merájóth, jeho syn Amarjá, jeho syn Achítúv, jeho syn Cádók, jeho syn Achímaac. A toto byla jejich bydliště podle jejich sídel na jejich územích. Synům Árónovým, čeledi Keháthího, neboť jim se do stalo toho losu, dali jim tedy Chevrón v zemi Júdově a jeho obvody okolo něho, a le pole toho města a jeho vsi dali Kálévovi, synu Jefunnéovu. A synům Árónovým dali města útočiště: Chevrón a Livnu a její obvody a Jattir a Eštemou a její obvody a Chílén a jeho obvody, Devír a jeho obvody a Ášám a jeho obvody a Béth-šemeš a jeho obvody a z větve Benjámínovy Gevu a její obvody a Allemeth a jeho obvody a Anáthóth a jeho obvody; všech jejich měst bylo třináct měst v jejich čeledích. A dětem Keháthovým, ostatním z té čeledi větve, připadlo losem deset měst z půlky větve, poloviny Menaššéa. A dětem Géršómovým podle jejich čeledí z větve Jissáschárovy a z větve Ášérovy a z větve Naftálího a z větve Menaššéa v Bášánu třináct měst. Dětem Merárího podle jejich čeledí z větve Reúvénovy a z větve Gádovy a z větve Zevulúnovy losem dvanáct měst. Synové Isráélovi tedy dali Lévíovcům ta města a jejich obvody; i z větve dětí Júdových a z větve dětí Šimeónových a z větve dětí Benjámínových losem přidělili tato města, jež vyjmenovali jmény. A některým z čeledí dětí Keháthových se také do stalo měst jejich území z větve Efrájimovy; i dali jim města útočiště: Šechem a jeho obvody v pohoří Efrájimově a Gezer a jeho obvody a Jokmaam a jeho obvody a Béth-Chórón a jeho obvody a Ajjálón a jeho obvody a Gath-Rimmón a jeho obvody; a z půlky větve Menaššéovy Anér a jeho obvody a Bileám a jeho obvody, čeledi ostatních dětí Keháthových. A dětem Géršómovým z čeledi poloviny větve Menaššéovy Gólán v Bášánu a jeho obvody a Aštáróth a jeho obvody; a z větve Jissaschárovy Kedeš a jeho obvody a Dovrath a jeho obvody a Rámóth a jeho obvody a Áném a jeho obvody; a z větve Ášérovy Mášál a jeho obvody a Avdón a jeho obvody a Chúkók a jeho obvody a Rechóv a jeho obvody; a z větve Naftálího Kedeš v Gálílu a jeho obvody a Chamón a jeho obvody a Kirjáthajim a jeho obvody. Ostatním dětem Merárího: Z větve Zevulúnovy Rimmónó a jeho obvody a Távór a jeho obvody; a z druhé strany vůči Jordánu, od Jerícha, k východní straně Jordánu, z větve Reúvénovy Becer v pustině a jeho obvody a Jáhac a její obvody a Kedémóth a jeho obvody a Méfaath a jeho obvody; a z větve Gádovy Rámóth v Gileádu a jeho obvody a Machanájim a jeho obvody a Chešbón a jeho obvody a Jaazér a jeho obvody. A stran synů Jissáschára: Tólá a Púá, Jášív a Šimrón, čtyři. A synové Tóly: Uzzí a Refájá a Jeríél a Jachmaj a Jivsám a Samúél, hlavy domů svých otců. Tólovi byli zdatní hrdinové podle svých rodokmenů; jejich počet v dnech Dávídových byl dvacet a dva tisíce a šest set. A synové Uzzího: Jizrachjá; a synové Jizrachji: Mícháél a Óvadjá a Jóél, Jiššijjá, pět; oni všichni byli hlavami a při nich podle jejich rodokmenů, podle domů jejich otců, byly čety vojska k válce, třicet a šest tisíc, neboť měli mnoho žen a synů. A jejich bratři po všech čeledích Jissáschára byli velmi zdatní hrdinové, osmdesát a sedm tisíc jejich rodopisného seznamu, všech. Benjámín: Bela a Becher a Jedíaél, tři. A synové Bely: Ecbón a Uzzí a Uzzíél a Jerímóth a Írí, pět, hlavy domů svých otců, velmi zdatní hrdinové; a jejich rodopisný seznam: Dvacet a dva tisíce a třicet a čtyři. A synové Bechera: Zemírá a Jóáš a Elíezer a Eljóénaj a Omrí a Jerémóth a Avijjá a Anáthóth a Álámeth; všichni tito byli synové Bechera. A jejich rodopisný seznam podle jejich rodokmenů: Hlavy domů svých otců, zdatní hrdinové, dvacet tisíc a dvě stě. A synové Jedíaéla: Bilhán. A synové Bilhána: Jeíš a Benjámín a Éhúd a Kenaaná a Zéthán a Taršíš a Achíšáchar. Tito všichni byli synové Jedíaéla, podle hlav otců, velmi zdatní hrdinové, sedmnáct tisíc a dvě stě vycházejících k vojsku do války. A Šuppim a Chuppim, synové Íra. - A Chušim, synové Achéra. Synové Naftálího: Jachacíél a Gúní a Jécer a Šallúm, synové Bilhy. Synové Menaššéa: Asríél, jehož porodila jeho souložnice, Arámka; porodila Máchíra, otce Gileáda; a Máchír pojal ženu od Chuppím a od Šuppím; a jméno jeho sestry: Maachá. A jméno druhého Celofchád; a Celofchádovi se do staly dcery. A Maachá, žena Máchírova, porodila syna a nazvala jeho jméno Pereš, a jméno jeho bratra Šáreš; a jeho synové byli Úlám a Rákem. A synové Úláma: Bedán. Toto byli synové Gileáda, syna Máchíra, syna Menaššéa. A jeho sestra Mólecheth porodila Íšhóda a Avíezera a Machlu. A synové Šemídy byli: Achján a Šechem a Likchí a Aníán. A synové Efrájima: Šúthelach, a jeho syn Bered a jeho syn Tachath a jeho syn Eleádá a jeho syn Tachath a jeho syn Zavad a jeho syn Šúthelach, a Ezer a Eleád. A pozabíjeli je muži z Gathu, narození v zemi, neboť sestoupili pobrat jejich stáda; a Efrájim, jejich otec, se po mnoho dní rmoutil a jeho bratři ho přišli utěšovat. A vešel k své ženě, i otěhotněla a porodila syna, i nazval jeho jméno Beríá, neboť se to stalo při pohromě v jeho domě. A jeho dcera byla Šeerá; ta zbudovala Béth-chórón dolní a horní a Uzzen-šeeru. A jeho syn byl Refach a Rešef a jeho syn Telach a jeho syn Tachan, jeho syn Laedán, jeho syn Ammíhúd, jeho syn Elíšámá, jeho syn Nón, jeho syn Jóšua. A jejich držba a jejich bydliště: Béth-Él a jeho osady, a ke vzcházení Naarán a k západu Gezer a jeho osady a Šechem a jeho osady až po Gazu a její osady, a vedle dětí Menaššéových Béth-šean a jeho osady a Taenách a jeho osady a Megiddó a jeho osady a Dór a jeho osady. V těchto bydlely děti Josefa, syna Isráélova. Synové Ášéra: Jimná a Jišvá a Jišví a Beríá; a Sérach, jejich sestra. A synové Beríe: Chever a Malkíél; on byl otcem Birzávitha. A Chever zplodil Jaflétha a Šóméra a Chótháma a Šúu, jejich sestru. A synové Jaflétha: Pásach a Bimhal a Éšvath; toto byli synové Jaflétha. A synové Šóméra: Achí a Rohgá, Jechubbá a Arám. A synové Chelema, jeho bratra: Cófach a Jimná a Šeleš a Ámál. Synové Cófacha: Súach a Charnefer a Šúál a Bérí a Jimrá, Becer a Hód a Šammá a Šilšá a Jithrán a Beérá. A synové Jethera: Jefunné a Pispá a Ará. A synové Ully: Árach a Channíél a Ricjá. Tito všichni byli synové Ášéra, hlavy domů otců, vybraní, velmi zdatní hrdinové, hlavy náčelníků. A jejich rodopisný seznam stran vojenské služby, stran války: Jejich počet byl dvacet a šest tisíc mužů. A Benjámín zplodil Belu, svého prvorozeného, a Ašbéla, druhého, a Achracha, třetího, Nóchu, čtvrtého, a Ráfu, pátého. A Belovi se do stali synové: Adár a Gérá a Avíhúd a Avíšúa a Naamán a Achóach a Gérá a Šefúfán a Chúrám. - A toto byli synové Achúda (tito, to byly hlavy otců obyvatel Gevy, a odvedli je k Mánáchathu, totiž Naamán a Achijjách a Gérá, ten je odvedl ): On zplodil Uzzu a Achíchuda. A Šacharajim, od jeho odklizení jich, plodil na území Móáva; jeho ženy byly Chúším i s Baarou, a skrze Chódeš, svou ženu, zplodil Jóváva a Civju a Méšu a Malkáma a Jeúce a Sachju a Mirmu. Toto byli jeho synové, hlavy otců. A skrze Chúšímu zplodil Avítúva a Elpaala; a synové Elpaala: Éver a Mišeám a Šemer - ten zbudoval Ónó a Lód a její osady - a Beriu a Šemu. Ti byli hlavami otců obyvatel Ajjálónu; oni zahnali na útěk obyvatele Gathu. A Achjó, Šášak a Jerémóth a Zevadjá a Arád a Éder a Mícháél a Jišpá a Jóchá byli synové Berie, a Zevadjá a Mešullám a Chizkí a Chéver a Jišmeraj a Jizlíá a Jóváv, synové Elpaala, a Jákím a Zichrí a Zavdí a Elíénaj a Cilthaj a Elíél a Adájá a Berájá a Šimrath, synové Šimeího, a Jišpán a Éver a Elíél a Avdón a Zichrí a Chánán a Chananjá a Élám a Anthóthijjá a Jifdejá a Pení-Él, synové Šákaka, a Šimšeraj a Šecharjá a Athaljá a Jaarešjá a Élijjá a Zichrí, synové Jerócháma. Tito byli hlavami otců podle svých rodokmenů, hlavami; tito bydleli v Jerúsalémě. A v Giveónu bydlel otec Giveónu a jméno jeho ženy Maachá a jeho syn, prvorozený, Avdón, a Cúr a Kíš a Baal a Nádáv a Gedór a Achjó a Zecher. A Miklóth zplodil Šimeu; a ti se také naproti svým bratrům usídlili se svými bratry v Jerúsalémě. A Nér zplodil Kíše a Kíš zplodil Šáúla a Šáúl zplodil Jehónáthána a Malkí-šúu a Avínádáva a Ešbaala; a syn Jehónáthána byl Merív-baal a Merív-baal zplodil Míchu. A synové Míchy: Píthón a Melech a Taeréa a Ácház; a Ácház zplodil Jehóaddu a Jehóaddá zplodil Álemetha a Azmávetha a Zimrího a Zimrí zplodil Mócu a Mócá zplodil Bineu; jeho syn byl Ráfá, jeho syn Eleásá, jeho syn Ácél. A Ácél měl šest synů a toto byla jejich jména: Azríkám, Bóchrú a Jišmáél a Šearjá a Óvadjá a Chánán; tito všichni byli synové Ácéla. A synové Éšeka, jeho bratra: Úlám, jeho prvorozený, Jeúš, druhý, a Elífelet, třetí. A synové Úláma byli zdatní hrdinové, napínající luk a mající mnohé syny a syny synů, sto a padesát. Tito všichni byli ze synů Benjámína. A všechen Isráél, ti se dali rodopisně zaznamenat, a hle je, jsou zapsáni na knize králů Isráélových. A Júdá, ti byli pro svou nevěrnost odvedeni do Bávelu. A dřívější obyvatelé, kteří byli ve své držbě ve městech, byli: Isráél, kněží, Lévíovci a Nethíním. A v Jerúsalémě bydleli ze synů Júdových a ze synů Benjámínových a ze synů Efrájimových a Menaššéových: Úthaj, syn Ammíhúda, syna Omrího, syna Imrího, syna Báního, ze synů Perece, syna Júdy; a ze Šílóního Asájá, prvorozený, a jeho synové, a ze synů Zeracha Jeúél; a jejich bratři, šest set a devadesát. A ze synů Benjámína Sallú, syn Mešulláma, syna Hódavji, syna Hassenuy, a Jivnejá, syn Jerócháma, a Élá, syn Uzzího, syna Michrího, a Mešullám, syn Šefatji, syna Reúéla, syna Jivnijji, a jejich bratři podle jejich rodokmenů, devět set a padesát a šest. Všichni tito byli hlavy otců podle domů svých otců. A z kněží: Jedaejá a Jehójárív a Jáchín a Azarjá, syn Chilkijji, syna Mešulláma, syna Cádóka, syna Merájótha, syna Achítúva, vedoucí Božího domu, a Adájá, syn Jerócháma, syna Pašchúra, syna Malkijji, a Masaj, syn Adíéla, syna Jachzéry, syna Mešulláma, syna Mešillémítha, syna Imméra, a jejich bratři, hlavy pro domy svých otců, tisíc a sedm set a šedesát, zdatní mistři činnosti služby v Božím domě. A z Lévíovců Šemájá, syn Chaššúva, syna Azríkáma, syna Chašavji, ze synů Merárího, a Bakbakkar, Chereš a Gálál a Mattanjá, syn Míchy, syna Zichrího, syna Ásáfa, a Óvadjá, syn Šemáji, syna Gálála, syna Jedúthúna, a Berechjá, syn Ásy, bydlící ve vsích Netófáthího. A vrátní: Šallúm a Akkúv a Talmón a Achímán a jejich bratři; Šallúm byl hlavou a až dotud byli v bráně králově ke vzcházení. To byli vrátní podle houfů synů Lévího. A Šallúm, syn Kóréa, syna Evjásáfa, syna Kóracha, a jeho bratři, patřící k domu jeho otců, Korchím, byli nad činností služby, strážcové prahů stanu, jako byli jejich otcové nad táborem Hospodinovým strážci vstupu a nad nimi byl dříve Pinchás, syn Eleázára, vedoucího, a Hospodin byl s ním; vrátným vchodu stanu setkávání byl Zecharjá, syn Meselemji. Všech jich, vybraných za vrátné na prazích, bylo dvě stě a dvanáct; oni byli ve svých rodopisných seznamech ve svých vsích; oni, jež v jejich závazek dosadil Dávíd a Samúél, vidoucí. A oni a jejich synové byli nad branami domu Hospodinova, domu stanu, stran stráží. Vrátní byli ke čtyřem stranám, ke vzcházení, k západu, k severu a k jihu, a jejich bratři v jejich vsích měli vždy za sedm dní z času na čas přicházet s těmito, neboť oni no čtyři byli skrze závazek mistry vrátných; oni, Levíovci, také byli nad síněmi a nad pokladnicemi Božího domu a okolo Božího domu stávali v noci, neboť na nich byla stráž; oni také byli nad klíčem, a to jitro co jitro. A někteří z nich byli nad náčiním k službě, takže je v počtu vnášeli a v počtu je vynášeli; a z nich byli někteří ustanoveni nad náčiními, totiž nade všemi náčiními svatyně, i nad jemnou moukou a vínem a olejem a kadidlem a vonnými látkami; a ze synů kněží někteří míchali vonnou směs vonných látek. A Mattithjá, z Levíovců (on byl prvorozený Šallúma, Korchího ) byl skrze závazek nad přípravou svítků. A někteří ze synů Keháthího, z jejich bratři, byli nad chlebem k seřazování, k ukládání sobotu co sobotu. A toto byli pěvci, hlavy otců Lévíovců, v síních uvolněni, neboť dnem i nocí bylo na nich být v činnosti. Tito byli hlavami otců Lévíovců, hlavami podle svých rodokmenů; tito bydleli v Jerúsalémě. A v Giveónu bydleli otcové Giveónu: Jeíél, a jméno jeho ženy Maachá, a jeho synové: Prvorozený Avdón, a Cúr a Kíš a Baal a Nér a Nádáv a Gedór a Achjó a Zecharjá a Miklóth; a Miklóth zplodil Šimeáma. A ti se také naproti svým bratrům usídlili se svými bratry v Jerúsalémě. A Nér zplodil Kíše a Kíš zplodil Šáúla a Šáúl zplodil Jehónáthána a Malkí-šúu a Avínádáva a Ešbaala. A syn Jehónáthána byl Merív-baal, a Merív-baal zplodil Míchu; a synové Míchy: Píthón a Melech a Tachréa. A Ácház zplodil Jaeru a Jaerá zplodil Álemetha a Azmávetha a Zimrího a Zimrí zplodil Mócu a Mócá zplodil Bineu; jeho syn byl Ráfá, jeho syn Eleásá, jeho syn Ácél. A Ácél měl šest synů a toto byla jejich jména: Azríkám, Bóchrú a Jišmáél a Šearjá a Óvadjá a Chánán; toto byli synové Ácéla. A když se Pelištím jali bojovat proti Isráélovi, prchl o muž stvo Isráéle před tváří Pelištím a na hoře Gilbói padali smrtelně ranění. A Pelištím se zavěsili na paty Šáúlovi a jeho synům a skolili Pelištím Jónáthána a Avínádáva a Malkí-šúu, syny Šáúlovy, a boj proti Šáúlovi se zostřil a dopadli ho střelci s luky, i byl před těmi, již stříleli, naplněn úzkostí; i řekl Šáúl k nosiči své zbroje: Vytas svůj meč a probodni mě jím; aby nemohli přijít tito neobřezanci a dovolit si na mně hanobení. Nosič jeho zbroje však nebyl ochoten, neboť se velmi bál; Šáúl tedy vzal meč a nalehl na něj. A když nosič jeho zbroje uviděl, že Šáúl je mrtev, nalehl na meč i on a umřel. Tak umřel Šáúl a jeho tři synové a všechen dům Isráélův; umřeli spolu. A když uviděli všichni muži Isráélovi, kteří byli v údolí, že prchli a že Šáúl a jeho synové jsou mrtvi, opustili města a prchli, a přišli Pelištím a usídlili se v nich. A nazítří se stalo, že Pelištím přišli svlékat zabité a našli Šáúla a jeho tři syny padlé na hoře Gilbói; i svlékli ho a odnesli jeho hlavu a jeho zbroj; to odeslali v zem Pelištím vůkol k vyrozumění svých model a lidu. A jeho zbroj uložili v dům svých bohů a jeho lebku připevnili v domě Dágonově. A když o vše m, co Pelištím se Šáúlem učinili, uslyšeli všichni z Jávéš-Gileádu, vstali všichni zdatní muži a odnesli tělo Šáúlovo a těla jeho synů a dopravili je do Jávéše a jejich kosti pohřbili pod stromem v Jávéši, a po sedm dní se postili. Tak Šáúl umřel pro svou nevěrnost, jíž se proti Hospodinu nevěrně dopustil, stran slova Hospodinova, jež nezachoval, a také za obracení s otázkou na vyvolavačku duchů k doptávání, že se s doptáváním neobrátil na Hospodina; proto ho usmrtil a kralování přenesl na Dávída, syna Jíšajova. I shromáždili se, všechen Isráél, k Dávídovi do Chevrónu s výrokem: Hle, my jsme tvá kost a tvé maso; i dříve, i za kralování Šáúlova, jsi ty vyváděl a uváděl Isráéle a Hospodin, tvůj Bůh, ti řekl: Ty budeš pást můj lid, Isráéle, a ty budeš panovníkem nad mým lidem, Isráélem. A všichni starší Isráélovi přišli před krále do Chevrónu a král vzhledem k nim v Chevrónu před tváří Hospodinovou uzavřel smlouvu, i pomazali Dávída za krále nad Isráélem podle slova Hospodinova skrze Samúéla. I odebral se Dávíd a všechen Isráél do Jerúsalém a, to je Jevús, a tam byli Jevúsím, obyvatelé té země. A obyvatelé Jevúsu Dávídovi řekli: Nebudeš moci sem vjít. A le Dávíd dobyl pevnosti Cijjónu, to je město Dávídovo, a Dávíd řekl: Kdokoli Jevúsího jako první pobije, má se stát hlavou a velitelem. I vystoupil jako první Jóáv, syn Cerújin, a stal se hlavou. A Dávíd se usídlil v té pevnosti; proto jí dali název město Dávídovo. I jal se město ze všech stran vybudovávat, od Milló a ž po okolí, a zbytek města obnovoval Jóáv. A Dávíd se stával stále větším a Hospodin zástupů byl s ním. A tito byli hlavami hrdinů, kteří patřili k Dávídovi, již si při něm dodali odvahy stran jeho kralování, se vším Isráélem, k uvedení ho v kralování podle slova Hospodinova o Isráélovi. Tito tedy, to je výčet hrdinů, kteří patřili k Dávídovi: Jášoveám, syn Chachmóního, hlava třiceti, on mával svým kopím nad třemi sty zabitých na jeden ráz. A po něm Eleázár, syn Dóda, Achóchího, on, jeden ze tří hrdinů; on byl při Dávídovi v Pas-dammím, a tam se Pelištím shromáždili k bitvě, kde byl kus pole, posetý ječmenem, a když lid před tváří Pelištím prchl, postavili se vprostřed toho pozemku a ubránili jej a pobili Pelištím, takže Hospodin způsobil veliké vysvobození. A tři z těch třiceti hlav sestoupili ke skále k Dávídovi do jeskyně Adullám, když v údolí Refáím tábořil oddíl Pelištím; a Dávíd tehdy byl na nedobytném místě a v Béth-lechemu tehdy byla posádka Pelištím. A Dávíd se roztoužil a řekl: Kdo mě chce napojit vodou z cisterny v Béth-lechem u, jež je v bráně? A ti tři učinili průlom táborem Pelištím a vody z cisterny v Béth-lechem u, jež je v bráně, načerpali a vynesli a dopravili k Dávídovi, a le Dávíd ji nechtěl pít, nýbrž ji vylil Hospodinu a řekl: Daleko mi, pro mého Boha, od učinění tohoto! Mám pít krev těchto mužů, za cenu jejich žití? Vždyť ji za cenu svých žití dopravili! A nechtěl ji pít. Tyto věci učinili ti tři hrdinové. A Avíšaj, bratr Jóávův, on byl hlavou jistých tří; a on mával svým kopím nad třemi sty zabitých a měl věhlas mezi těmi třemi. Z těch tří byl proslaven mezi těmi dvěma a stal se jim velitelem, a le až po ty tři nedosáhl. Benájá, syn Jehójády, syna zdatného muže, veliký skutky, z Kavceélu, on skolil dva silné lvy Móáva; a on sestoupil a vprostřed jisté jámy skolil lva v den sněhu. A on skolil jakéhosi Egypťana, muže vysoké postavy, pěti loket, a v ruce toho Egypťana bylo kopí jako vratidlo tkalců, i sestoupil k němu s holí a vyrval to kopí z ruky toho Egypťana a jeho kopím ho zabil. Tyto věci učinil Benájáhú, syn Jehójádův, a měl věhlas mezi třemi hrdiny; nad těch třicet, hle ho, byl on proslaven, a le k oněm třem nedosáhl. A Dávíd ho připojil k své tajné radě. A hrdinové vojenských sil byli: Asáhél, bratr Jóávův; Elchánán, syn Dódův, z Béth-lechema; Šammá, Charódí; Chelec, Palóní; Írá, syn Ikkéšův, Tekóí; Avíezer, Annethóthí; Sibbechaj, Chušáthí; Ílaj, Achóchí; Maharaj, Netófathí; Chélev, syn Beanův, Netófathí; Íttaj, syn Rívajův, z Givey synů Benjámínových; Benájá, Pireáthóní; Chúraj od potoků Gaaše; Avíél, Arváthí; Azmáveth, Bacharúmí; Eljachbá, Šaalvóní; synové Hášéma, Gizóního, Jónáthán, syn Šágéa, Harárího; Achíám, syn Šáchéra, Harárího; Elífál, syn Úrův; Chéfer, Mechéráthí; Achijjá, Pelóní; Checró, Karmelí; Naaraj, syn Ezbájův; Jóél, bratr Náthánův; Mivchár, syn Chagrího; Celek, Ammóní; Nachraj, Béróthí, nosič zbroje Jóáva, syna Cerújina; Írá, Jithrí; Gárév, Jithrí; Úrijjá, Chittí; Závád, syn Achlájův; Adíná, syn Šízy, Reúvéního, hlava Reúvéního, a třicet při něm; Chánán, syn Maachův; a Jóšáfát, Mithní; Uzzijjá, Ašteráthí; Šámá a Jéíél, synové Chótháma, Aróérího; Jedíaél, syn Šimrího, a Jóchá, jeho bratr, Tící; Elíél, Machávím, a Jerívaj a Jóšavjá, synové Elnáamovi, a Jithmá, Móávec, Elíél a Óvéd a Jaasíél, Mecóvájá. A toto byli ti, již přišli do Ciklágu k Dávídovi, ještě se skrývající mu před tváří Šáúla, syna Kíšova; ti byli mezi hrdiny pomáhajícími v boj i, vystrojeni lukem, pravicí vládnoucí a levicí vládnoucí kameny a šípy, lukem, z bratrů Šáúlových, z Benjámína. Hlavou byl Achíezer, a Jóáš, synové Šemáy, Giveáthího, a Jezíél a Pelet, synové Azmávethovi, a Beráchá a Jéhú, Anethóthí, a Jišmajá, Giveóní, hrdina mezi třiceti a nad třiceti, a Jeremjá a Jachazíél a Jóchánán a Józávád, Gederáthí, Elúzaj a Jerímóth a Bealjá a Šemarjáhú a Šefatjáhú, Charúfí, Elkáná a Jišijjá a Azariél a Jóezer a Jášoveám, Korchím, a Joélá a Zevadjá, synové Jerócháma z Gedóru. A z Gádího se k Dávídovi na nedobytné místo do pustiny oddělili zdatní hrdinové, muži pro vojenskou službu k boji, mající pohotově štít a oštěp, a jejich tvář - tvář lva, a stran rychlosti jako gazely na horách: Ézer, hlava, Óvadjá, druhý, Eljáv, třetí, Mišmenná, čtvrtý, Jeremjá, pátý, Attaj, šestý, Elíél, sedmý, Jóchánán, osmý, Elzávád, devátý, Jeremjáhú, desátý, Machbannaj, jedenáctý. Tito byli ze synů Gádových, hlavy vojska, jeden z nejmenší ch za sto a z největší ch za tisíc. Toto byli ti, kteří přešli Jordán v prvním měsíci, když se on plnil přes všechny své břehy, a zahnali všechny z údolí na útěk, ke vzcházení a k západu. I ze synů Benjámínových a Júdových přišli k Dávídovi až po nedobytné místo, a Dávíd vyšel před jejich tvář a ujal se slova a řekl jim: Přišli-li jste ke mně s pokojem, pomoci mi, bude mé srdce zajedno s vámi; jestliže však ke zrazení mě mým protivníkům, při čemž ne ní v mých dlaních křivdy, kéž Bůh našich otců pohlíží a trestá. A Amásaje, hlavu třiceti, na sebe vzal Duch: Tobě, Dávíde, a s tebou, synu Jíšajův, pokoj, pokoj tobě a pokoj tvým pomocníkům, neboť tobě pomůže tvůj Bůh! Dávíd je tedy přijal a zařadil je mezi hlavy čet. I z Menaššéa k Dávídovi od padli při jeho vstupu do války proti Šáúlovi s Pelištím, a le nepomohli jim, neboť pohlaváři Pelištím Dávída po poradě propustili s výrokem: Za naše hlavy bude chtít od padnout k svému pánu Šáúlovi. Při jeho odchodu do Ciklágu k němu z Menaššéa od padli Adnách a Józávád a Jedíaél a Mícháél a Józávád a Elíhú a Cillethaj, hlavy tisíců, jež patřily k Menaššéovi; a ti se jali pomáhat při Dávídovi proti záškodnické bandě, neboť oni všichni byli zdatní hrdinové a stali se ve vojsku veliteli. Neboť v ten čas den za dnem k Dávídovi přicházeli pomáhat mu, až do vzniku tábora velikého jako tábor Boží. A toto jsou počty těch, již byli vyzbrojeni k vojsku v oddílech, přišedších k Dávídovi do Chevrónu přenést kralování Šáúlovo na něho podle příkazu Hospodinova: Synů Júdových, nosících štít a oštěp, šest tisíc a osm set vyzbrojených k vojsku; ze synů Šimeónových, zdatných hrdinů k vojsku, sedm tisíc a sto; ze synů Lévího čtyři tisíce a šest set; a Jehójádá, vůdce Árónův, a s ním tři tisíce a sedm set, a Cádók, mladík, zdatný hrdina, a dům jeho otce, dvacet a dvě vůdčí osobnosti. A ze synů Benjámínových, bratrů Šáúlových, tři tisíce, a le doposud, většina jich, dbali péče o dům Šáúlův. A ze synů Efrájimových dvacet tisíc a osm set zdatných hrdinů, věhlasných mužů, podle domů svých otců; a z poloviny větve Menaššéovy osmnáct tisíc, kteří byli označeni jmény, aby přišli uvést Dávída v kralování; a z domu Jissaschárova uvědomělí v úsudku stran časů, k vědění, co má Isráél činit, - jejich hlav dvě stě, a všichni jejich bratři na jejich příkaz. A ze Zevulúna vycházejících k vojsku, seřazujících se k boji se vším válečným náčiním, padesát tisíc, a to k zařazení ne s dvojitým srdcem; a z Naftálího tisíc velitelů a při nich se štítem a kopím třicet a sedm tisíc; a z Dáního seřazujících se k boji dvacet a osm tisíc a šest set; a z Ášéra vycházejících k vojsku seřazovat se k boji, čtyřicet tisíc. A z druhé strany vůči Jordánu, z Reúvéního a Gádího a poloviny kmene Menaššéa, se vším vojenským náčiním k boji, sto a dvacet tisíc. Tito všichni, bojovníci zařazující se v bitevní šik, přišli s nerozděleným srdcem do Chevrónu uvést Dávída v kralování nade vším Isráélem; a i všechen zbytek Isráéle byl stran uvedení Dávída v kralování jedno srdce. I pobyli tam s Dávídem tři dni, jedouce a pijíce, neboť pro ně jejich bratři připravili, a i blízcí jim, až po Jissaschára a Zevulúna a Naftálího, jim na oslech a na velbloudech a na mezcích a na skotu v hojnosti přiváželi jídlo z hrubé mouky, hroudy sušených fíků a hroudy rozinek a víno a olej a skot a drobný dobytek, neboť v Isráéli byla radost. A Dávíd se poradil s veliteli tisíců a set, to jest se všemi vůdci, a všemu sejití Isráélovu Dávíd řekl: Jestliže to podle vás je dobré a vyšlo od Hospodina, našeho Boha, měli bychom poslat k našim bratrům, již zbývají ve všech krajích Isráélových, a s nimi ke kněžím a Lévíovcům ve městech a jejich obvodech, že se mají shromáždit k nám, a přenesme skříňku našeho Boha k nám; vždyť jsme ji v dnech Šáúlových nevyhledávali. A vyslovili se, všechno sejití, pro učinění tak, neboť ta věc byla v očích všeho lidu správná; i svolal Dávíd všechen Isráél, od Šíchóru Egypta a ž po vstup do Chamáthu, dopravit Boží skříňku z Kirjath-jeárím. Vystoupil tedy Dávíd a všechen Isráél do Baaly, do Kirjath-jeárím, jež patřilo Júdovi, vyzvednout odtamtud skříňku Boha, Hospodina, sídlícího mezi kerúby, kde se vzývá Jméno. I naložili Boží skříňku z domu Avínádávova do nového vozu, a tím vozem vládli Uzzá a Achjó a Dávíd a všechen Isráél před Boží tváří vší silou a s písněmi hráli, totiž na lyry a na varyta a na tamburíny a na cimbály a na pozouny. A když přišli až po mlat Kídónův, vztáhl Uzzá svou ruku k zachycení skříňky, neboť skotu povolili; i vzplál proti Uzzovi Hospodinův hněv a skolil ho za to, že svou ruku na skříňku vztáhl, takže tam před Boží tváří umřel; i Dávíd se rozhněval, když Hospodin při Uzzovi způsobil trhlinu, a onomu místu se až po tento den dává název Perec-Uzzá. A v onen den se Dávíd Boha ulekl s výrokem: Jak mám Boží skříňku vnést k sobě? Dávíd tedy skříňku k sobě do města Dávídova neodstěhoval, nýbrž ji uložil stranou do domu Óvéd-Edóma, Gittího, a Boží skříňka zůstala s domem Óvéd-Edóma, Gittího, po tři měsíce a Hospodin požehnal domu Óvéd-Edóma, Gittího, a všemu, co měl. A Chíram, král Córu, k Dávídovi poslal posly a dříví cedrů a obráběče stěn a obráběče dříví k budování domu pro něho. A Dávíd poznal, že ho Hospodin potvrdil za krále nad Isráélem (neboť jeho království bylo do výše povzneseno ) v zájmu svého lidu, Isráéle. A v Jerúsalémě Dávíd ještě pojal ženy a ještě zplodil syny a dcery; a toto jsou jména dítek, jež se mu v Jerúsalémě do staly: Šammúa a Šóváv, Náthán a Šalomoun a Jivchár a Elíšúa a Elífelet a Nógach a Nefeg a Jáfía a Elíšámá a Beeliádá a Elífelet. A Pelištím uslyšeli, že Dávíd byl pomazán za krále nade vším Isráélem; i vystoupili všichni Pelištím Dávída hledat; to když Dávíd uslyšel, vyšel před jejich tvář. A Pelištím přitáhli a vpadli v údolí Refáím. A Dávíd se s otázkou obrátil na Hospodina výrokem: Zda mám vystoupit proti Pelištím? A chceš je vy dat v mou ruku? A Hospodin mu řekl: Vystup a v tvou ruku je chci vy dat. Vystoupili tedy v Baal-perácím a tam je Dávíd pobil; i řekl Dávíd: Bůh mou rukou protrhl mé nepřátele jako protržením vod. Proto nazvali jméno toho místa Baal-perácím. A zanechali tam své bohy a Dávíd řekl, a ť jsou ohněm spáleni. A Pelištím ještě opět vpadli v to údolí a Dávíd se ještě s otázkou obrátil na Boha a Bůh mu řekl: Nesmíš za nimi vystupovat; obejdi zpřed nich, a ť k nim přijdeš ze strany naproti balzámovníkům; a za tvého uslyšení zvuku kráčení v korunách balzámovníků se stane, že tehdy budeš vycházet v bitvu, neboť bude Bůh vycházet před tvou tváří k pobití tábora Pelištím. A Dávíd učinil podle toho, co mu Bůh rozkázal, a pobili tábor Pelištím od Giveónu a ž po Gezer. A Dávídův věhlas se rozešel po všech zemích a strach z něho uvedl Hospodin na všechny národy. A zřídil si ve městě Dávídově domy a připravil místo pro Boží skříňku a rozložil pro ni stan. Tehdy Dávíd nařídil nenosit Boží skříňku, leč Lévíovci, neboť v nich našel Hospodin zálibu k nošení Boží skříňky a k jeho obsluze navždy. I svolal Dávíd všechen Isráél k vynesení skříňky Hospodinovy na místo, jež pro ni připravil; a Dávíd shromáždil všechny syny Árónovy a Lévíovce: Ze synů Keháthových Úríéla, velitele, a jeho bratrů, sto a dvacet; ze synů Merárího Asáju, velitele, a jeho bratrů, sto a dvacet; ze synů Géršómových Jóéla, velitele, a jeho bratrů, sto a třicet; ze synů Elícáfánových Šemaju, velitele, a jeho bratrů, dvě stě; ze synů Chevrónových Elíéla, velitele, a jeho bratrů, osmdesát; ze synů Uzzíélových Ammínádáva, velitele, a jeho bratrů, sto a dvanáct. A Dávíd povolal Cádóka a Evjáthára, kněží, a Lévíovce, Úríéla, Asáju a Jóéla, Šemaju a Elíéla a Ammínádáva a řekl jim: Vy jste hlavy otců Lévíovců; posvěťte se vy i vaši bratři, a ť můžete vynášet skříňku Hospodina, Boha Isráélova, do toho, co jsem pro ni připravil. Vždyť pro to, že od doby na počátku jste to ne činili vy, učinil Hospodin, náš Bůh, mezi námi trhlinu, neboť jsme ho nevyhledávali podle předpisu. Kněží a Lévíovci se tedy k vynášení skříňky Hospodina, Boha Isráélova, posvětili. A synové Lévíovců nesli Boží skříňku podle toho, co rozkázal Mojžíš podle slova Hospodinova, na svých ramenou, s tyčemi na nich. A Dávíd nařídil velitelům Lévíovců postavit své bratry, pěvce, s hudebními nástroji, varyty a lyrami a cimbály, zvučícími k hlasitému povznášení k radosti. Lévíovci tedy ustanovili Hémána, syna Jóélova, a z jeho bratrů Ásáfa, syna Berechjova, a ze synů Merárího, jejich bratrů, Éthána, syna Kúšájáhúova, a s nimi jejich bratry druhého řádu, Zecharjáhúa, Béna a Jaazíéla a Šemírámótha a Jechíéla a Unního, Elíáva a Benájáhúa a Maasejáhúa a Mattithjáhúa a Elífeléhúa a Miknéjáhúa a Óvéd-Edóma a Jeíéla, vrátné; a pěvce: Hémána, Ásáfa a Éthána, s cimbály z mosazi k vyluzování zvuku, a Zecharju a Azíéla a Šemírámótha a Jechíéla a Unního a Elíáva a Maaséjáhúa a Benájáhúa s varyty na alámóth, a Mattathjáhúa a Elífeléhúa a Miknéjáhúa a Óvéd-Edóma a Jeíéla a Azazjáhúa s lyrami na šemíníth k řízení, a Kenanjáhúa, ředitele Lévíovců v přednesu, výcviku v přednesu, neboť on byl znalcem, a Berachju a Elkánu, vrátné při skříňce. A Ševanjáhú a Jóšáfát a Nethaneél a Amásaj a Zecharjáhú a Benájáhú a Elíezer, kněží, před Boží skříňkou troubili na pozouny a Óvéd-Edóm a Jechijjá byli při skříňce vrátnými. A Dávíd a starší Isráélovi a velitelé tisíců byl i ubírajícími se s radostí vynést skříňku smlouvy Hospodinovy z domu Óvéd-Edómova; a při Boží pomoci Lévíovcům, nesoucím skříňku smlouvy Hospodinovy, se stalo, že obětovali sedm býků a sedm beranů. A Dávíd byl ustrojen v plášť z jemné bavlny, i všichni Lévíovci, již nesli skříňku, a pěvci a Kenanjáhú, ředitel přednesu pěvců, a na Dávídovi byl přehoz z plátna. I vynášeli, všechen Isráél, skříňku smlouvy Hospodinovy s jásotem a za zvuku trouby a s pozouny a s cimbály, vyluzujíce zvuk varyty a lyrami. A když skříňka smlouvy Hospodinovy došla až po město Dávídovo, stalo se, že Míchal, dcera Šáúlova, pohleděla dolů oknem a uviděla krále Dávída poskakujícího a veselícího se, i pohrdla jím ve svém srdci. A když Boží skříňku vnesli a postavili ji vprostřed stanu, jejž pro ni Dávíd rozložil, jali se před Boží tvář předkládat vzestupné oběti a oběti pokojných hodů; a když Dávíd skončil s vznášením vzestupných obětí a obětí pokojných hodů, požehnal lidu ve jménu Hospodinově a každému člověku Isráélovu, od muže a ž po ženu, každému přidělil bochník chleba a pěkný kus a hroznový koláč. A před skříňku Hospodinovu postavil z Lévíovců obsluhující, a to k připomínání a ke chvále a k přinášení velebení Hospodinu, Bohu Isráélovu: Ásáfa, hlavu, a druhého po něm Zecharju, Jeíéla a Šemírámótha a Jechíéla a Mattithju a Elíáva a Benájáhúa a Óvéd-Edóma a Jeíéla s nástroji, totiž varyty a lyrami, a Ásáf vyluzoval zvuk cimbály. A Benájáhú a Jachazíél, kněží, byli ustavičně před skříňkou Boží smlouvy s pozouny. V onen den, tehdy, Dávíd poprvé zavedl chválu Hospodinu skrze Ásáfa a jeho bratry: Přinášejte chválu Hospodinu, vzývejte jeho jméno, mezi národnostmi dávejte na vědomí jeho činy, zpívejte mu, při zpěvu mu hrajte, uvažujte o všech jeho divech. Honoste se jeho svatým jménem, nechť se raduje srdce hledajících Hospodina. Vyhledávejte Hospodina a jeho sílu, hledejte ustavičně jeho tvář, mějte v paměti jeho divy, jež vykonal, jeho zázraky a rozsudky jeho úst, símě Isráéle, jeho nevolníka, synové Jákóba, jeho vyvolenci! On, Hospodin, je náš Bůh, jeho rozsudky jsou v celé zemi. Mějte navždy v paměti jeho smlouvu, - slovo, jež přikázal, - do tisíce pokolení, již uzavřel s Abráhámem, a jeho přísahu Isákovi, a no, potvrdil ji za ustanovení Jákóbovi, za trvalou smlouvu Isráélovi výrokem: Tobě chci dát zem Kenáan, úděl vašeho dědictví, když jich bylo mužů nemnoho, jen trocha, a cizinci v ní, a potulovali se od národa k národu a od království k jinému lidu. Nikomu nedovolil utiskovat je a krále pro ně káral: Nesmíte sahat na mé pomazané ani zle činit mým prorokům! Zpívejte Hospodinu, všechna země, zvěstujte ode dne ke dni jeho vysvobození, rozhlašujte mezi národy jeho slávu, mezi všemi národnostmi jeho divy, neboť Hospodin je veliký a velmi veleben, a on je hoden úcty nade všechny bohy, neboť všichni bohové národností jsou nicoty, Hospodin však zřídil nebesa. Před jeho tváří důstojnost a nádhera, na jeho stanovišti síla a radost. Přiznávejte Hospodinu, čeledi národností, přiznávejte Hospodinu slávu a sílu, přiznávejte Hospodinu slávu jeho jména! Přinášejte oběť dar u a vstupujte před jeho tvář, klanějte se Hospodinu v svaté nádheře! Chvějte se, všechna země, z přítomnosti jeho tváře! Ba i svět musí být upevněn, nesmí se viklat. Nechť se radují nebesa a nechť plesá země, a nechť mezi národy říkají: Hospodin se ujal kralování! Nechť duní moře a jeho náplň, nechť jásá pole a vše, co je v něm. Tehdy budou plesat stromy lesa z přítomnosti tváře Hospodinovy, neboť on přijde soudit zem. Chvalte Hospodina, neboť je dobrý, neboť jeho laskavost trvá navždy, a říkejte: Vysvoboď nás, Bože našeho vysvobození, a shromažď nás a vyprosť nás z prostřed národů k chválení tvého svatého jména a k chloubě v tvém chvalozpěvu. Hospodin, Bůh Isráélův, budiž veleben od věčnosti a ž po věčnost! A všechen lid řekl: Amén. A jali se přinášet velebení Hospodinu. I ponechal tam před skříňkou smlouvy Hospodinovy Ásáfovi a jeho bratrům ustavičnou obsluhu před skříňkou, podle úlohy dne v její den; a Óvéd-Edóma a jejich bratry, šedesát a osm, a Óvéd-Edóma, syna Jedúthúnova, a Hósu jako vrátné, a Cádóka, kněze, a jeho bratry, kněží, před obydlím Hospodinovým na výšině, jež byla v Giveónu, ke vznášení vzestupných obětí Hospodinu na oltáři vzestupných obětí ustavičně, k jitru a k večeru, a to podle všeho, co je psáno v zákoně Hospodinově, jejž přikázal pro Isráéle, a s nimi Hémána a Jedúthúna a zbytek těch, již byli vybráni, kteří byli označeni jmény, ke chválení Hospodina, že jeho laskavost trvá navždy; a s nimi, s Hémánem a Jedúthúnem, pozouny a cimbály pro vyluzující zvuk, a Boží hudební nástroje, a syny Jedúthúnovy k bráně. A všechen lid odešel, každý k svému domu, a Dávíd se obrátil svému domu požehnat. A jak se Dávíd usídlil ve svém domě, stalo se, že Dávíd řekl k Náthánovi, proroku: Hle, já bydlím v domě z cedrů a skříňka smlouvy Hospodinovy pod koberci. A Náthán k Dávídovi řekl: Cokoli je v tvém srdci, jdi, učiň, neboť Bůh je s tebou. A v oné noci se stalo, že se k Náthánovi do stalo slovo Hospodinovo výrokem: Jdi, a ť k Dávídovi, mému nevolníku, můžeš říci: Takto řekl Hospodin: Ne ty mi budeš budovat dům k bydlení; vždyť jsem ode dne, kdy jsem vyvedl Isráéle z Egypta, až po tento den v domě nebydlel, nýbrž jsem se do stával od stanu k stanu; a stran obydlí, kdekoli jsem putoval mezi vším Isráélem, - zda jsem jednoho ze soudců Isráélových, jimž jsem rozkázal pást můj lid, vůbec kdy oslovil výrokem: Proč jste mi nezbudovali dům z cedrů? Nyní však takto musíš mému nevolníku, Dávídovi, říci: Takto řekl Hospodin zástupů: Já jsem tě vzal od ovčince, od následování drobného dobytka, aby ses stal panovníkem nad mým lidem, Isráélem, a byl jsem s tebou, kamkoli jsi zašel, a všechny tvé nepřátele jsem před tvou tváří povytínal, a zjednám ti jméno jako jméno velikánů, kteří jsou na zemi. A svému lidu, Isráélovi, ustanovím místo a zasadím jej, takže se usadí na svém, aniž ještě bude znepokojován, aniž jej nespravedliví budou nadále odírat jako prve a za dobu ode dne, kdy jsem nad svým lidem, Isráélem, přikázal soudce, a všechny tvé nepřátele pokořím. A chci ti oznámit, že dům bude budovat Hospodin tobě. Až se naplní tvé dni k odchodu k tvým otcům, pak se bude dít, že budu chtít po tobě vzbudit tvé símě, jímž bude jeden z tvých synů, a upevnit jeho kralování. On mi bude budovat dům, i chci jeho trůn navždy upevnit. Já mu budu otcem a on mi bude synem a nebudu od něho odvracet svou laskavost, jako jsem ji odvrátil od toho, jenž byl před tebou, i podržím ho navždy ve svém domě a ve svém království a jeho trůn bude navždy upevněn. Podle všech těchto slov a podle všeho tohoto vidění, tak promluvil Náthán k Dávídovi. A král Dávíd vstoupil a usedl před tváří Hospodinovou a řekl: Kdo jsem já, Hospodine, Bože, a čím je můj dům, že jsi mě přivedl až sem? A toto je malé v tvých očích, Bože, takže jsi promluvil o domě svého nevolníka vzhledem k daleké budoucnosti a vidíš mě podle způsobu člověka vysoce postaveného, Hospodine, Bože. Co ti má Dávíd ještě dodat o poctění tvého nevolníka? Vždyť ty svého nevolníka znáš. Hospodine, v zájmu svého nevolníka a podle svého srdce jsi učinil všechnu tuto velikost, k uvědomění o všech těch velikých věcech. Hospodine, mezi všemi, o nichž jsme slyšeli svýma ušima, není tobě podobného a není Boha mimo tebe. A kdo je jako tvůj lid, Isráél, jediný národ na zemi, jejž si Bůh při šel vykoupit za lid, založit si jméno veliké a hrozné vyhnáním národů před tváří tvého lidu, jejž jsi vykoupil z Egypta. A no, ustanovil jsi svůj lid, Isráéle, sobě za lid navždy a ty, Hospodine, ses jim stal Bohem. Nuže tedy, Hospodine, nechť se navždy osvědčuje slovo, jež jsi vyslovil o svém nevolníku a o jeho domě, a učiň podle toho, co jsi vyslovil, a nechť se navždy osvědčuje a velikým stává tvé jméno výrokem: Hospodin zástupů, Bůh Isráélův, je Bohem Isráélovi; a nechť je dům Dávída, tvého nevolníka, upevněn před tvou tváří, neboť ty, můj Bože, jsi vyrozuměl svého nevolníka stran budování domu pro něho; proto se tvůj nevolník zmohl na modlení před tvou tváří. Nuže tedy, Hospodine, ty jsi ON, Bůh, a vyslovil jsi o svém nevolníku tuto dobrotu; nyní jsi tedy ráčil požehnat domu svého nevolníka, aby byl navždy před tvou tváří, neboť ty, Hospodine, jsi požehnal, i bude požehnán navždy. A potom se stalo, že Dávíd pobil Pelištím a pokořil je, i vzal Dávíd z ruky Pelištím Gath a jeho osady; a pobil Móáva, takže se Móáv ci Dávídovi stali nevolníky, přinášejícími dary. A Dávíd porazil Hadar-ezera, krále Cóvy, u Chámáthu, na jeho tažení k vyvýšení své moci u řeky Peráthu, a Dávíd od něho zajal tisíc vozů a sedm tisíc jezdců na koních a dvacet tisíc mužů pěších, a Dávíd ochromil všechny potahy, a le sto potahů od něho pozůstavil. A když na pomoc Hadar-ezerovi, králi Cóvy, přišel Arám Damesku, pobil Dávíd z Aráma dvacet a dva tisíce mužů; a Dávíd Arám Damesku obsadil, a Arám ci se Dávídovi stal i nevolníky, přinášejícími dary; a Hospodin byl Dávídovi ochráncem, kamkoli zašel. A Dávíd pobral štíty ze zlata, jež byly na služebnících Hadar-ezerových, a dopravil je do Jerúsalém a. A z Tivchathu a z Kúnu, měst Hadar-ezerových, vzal král Dávíd velmi mnoho mosazi; z ní Šalomoun zhotovil moře z mosazi a sloupy a jiné předměty z mosazi. A když Tóú, král Chamáthu, uslyšel, že Dávíd pobil všechnu vojenskou moc Hadar-ezera, krále Cóvy, poslal ke králi Dávídovi Jóráma, svého syna (položit mu otázku, zda se má dobře, a pozdravit ho, za to, že bojoval proti Hadar-ezerovi a porazil ho, neboť Hadar-ezer s Tóúem stále válčil ), a všemožná náčiní ze zlata a stříbra a mosazi; i to král Dávíd posvětil Hospodinu se stříbrem a zlatem, jež při nesl ode všech národů: Od Edóma a od Móáva a od dětí Ammónových a od Pelištím a od Amáléka. A Avíšaj, syn Cerújin, v průrvě soli pobil Edóma, osmnáct tisíc, a v Edómu umístil posádky a všichni Edóm ci se Dávídovi stali nevolníky. A Hospodin Dávída ochraňoval, kamkoli zašel. Dávíd se tedy ujal kralování nade vším Isráélem, i stal se vykonavatelem soudu a spravedlnosti pro všechen svůj lid. A nad vojskem byl Jóáv, syn Cerújin, a zapisovatelem Jehóšáfát, syn Achílúdův, a kněžími Cádók, syn Achítúvův, a Achímelech, syn Evjáthárův, a kancléřem Šavšá a nad Keréthí mi a Peléthí mi byl Benájáhú, syn Jehójádův, a synové Dávídovi byli první k ruce krále. A potom se stalo, že umřel Nácháš, král dětí Ammónových, a místo něho se ujal kralování Chánún, jeho syn. A Dávíd si řekl: Měl bych projevit soucit s Chánúnem, synem Náchášovým, neboť jeho otec projevil soucit se mnou. Dávíd tedy poslal posly k jeho útěše nad jeho otcem, když však služebníci Dávídovi přišli do země dětí Ammónových k Chánúnovi k jeho útěše, řekli hodnostáři dětí Ammónových Chánúnovi: Zda je Dávíd v tvých očích ctitelem tvého otce, že ti poslal těšitele? Zda jeho služebníci nepřišli k tobě vzhledem k vyšetření a k podvrácení a k proslídění země? Chánún tedy Dávídovy služebníky vzal a oholil je a v polovici odstříhal jejich roucha až po jejich rozkroky a propustil je. A šli a podali o těch mužích zprávu Dávídovi, i poslal jim vstříc, neboť ti muži byli velmi zostuzeni, a vzkázal král: Zůstaňte v Jeríchu, než vaše brady budou moci zarůst; pak se vrátíte. A synové Ammónovi shledali, že se u Dávída zošklivili; i poslal Chánún a synové Ammónovi tisíc kikkárů stříbra k najmutí si vozů a jezdců na koních od Aráma-naharajim a od Aráma Maachy a z Cóvy; i najali si dva a třicet tisíc vozů a krále Maachy a jeho lid; ti přišli a utábořili se před Médevou a synové Ammónovi se shromáždili ze svých měst a přišli k bitvě. To když Dávíd uslyšel, poslal Jóáva a všechno vojsko hrdinů; a synové Ammónovi vytáhli a seřadili se k boj i u vchod u do města, a králové, kteří přišli, byli o samotě v poli. A když Jóáv shledal, že se bitevní čára k němu do stala předem i zadem, vybral ze všech vybraných v Isráélovi, jež seřadil vstříc Arámovi, a ostatek lidu dal pod velení Avíšaje, svého bratra, a seřadil je vstříc synům Ammónovým a řekl: Bude-li Arám silnější než já, pak mi budeš vysvobozením, a budou-li synové Ammónovi silnější než ty, pak budu pomáhat tobě. Buď silný a dodejme si odvahy v prospěch našeho lidu a v prospěch měst našeho Boha, a Hospodin nechť činí, co bude dobré v jeho očích. I přikročil Jóáv a lid, jenž byl s ním, vůči tváři Arámově k boji, i prchli před jejich tváří; a když uviděli synové Ammónovi, že prchl Arám, prchli i oni před tváří Avíšaje, bratra Jóávova, a vešli do města, a Jóáv vešel do Jerúsalém a. A když Arám ci shledali, že jsou před tváří Isráélovou poraženi, poslali posly a dali vyvést Aráma, jenž byl z druhé strany Řeky, a Šófacha, velitele vojska Hadar-ezerova, před jejich tváří. To bylo oznámeno Dávídovi; ten shromáždil všechen Isráél a překročil Jordán a přišel na ně a utvořil šik proti nim; a no, Dávíd vstříc Arámovi utvořil bitevní šik, i jali se s ním bojovat; a Arám z přítomnosti tváře Isráélovy prchl a Dávíd z Aráma pobil sedm tisíc jezdců na vozech a čtyřicet tisíc mužů pěších, a Šófacha, velitele vojska, usmrtil. A když služebníci Hadar-ezerovi shledali, že jsou před tváří Isráélovou poraženi, uzavřeli s Dávídem mír a jali se mu sloužit; a Arámovi se znechtělo ještě pomáhat synům Ammónovým. A za času návratu roku, za času vyjíždění králů, se stalo, že Jóáv vy vedl mohutné vojsko a zpustošil zem dětí Ammónových, a přitáhl a oblehl Rabbu; a Dávíd zůstal v Jerúsalémě. A Jóáv Rabbu vybil a zbořil ji, a Dávíd vzal korunu jejich krále z jeho hlavy a shledal u ní váhu kikkáru zlata a drahé kameny na ní; i do stala se na hlavu Dávídovu. A vynesl lup z města, veliké množství; a lid, jenž v něm byl, vyvedl a přikázal k pilám a k branám ze železa; a no, k pilám; a tak činil Dávíd všem městům dětí Ammónových. I vrátil se Dávíd a všechen lid v Jerúsalém. A potom se stalo, že povstala bitva s Pelištím v Gezeru; tehdy Sibbechaj, Chusáthí, skolil Sippaje ze zplozenců Ráfy, i byli pokořeni. A ještě na stala bitva s Pelištím a Elchánán, syn Jáírův, skolil Lachmího, bratra Goljátha, Gittího, jehož kopí dřevce bylo jako vratidlo tkalců. A ještě na stala bitva v Gathu, kde se vyskytl muž vysoké postavy, a prstů měl šest a šest, dvacet a čtyři, a i on byl zplozen Ráfou; a když Isráéle potupil, skolil ho Jehónáthán, syn Šimey, bratra Dávídova. Tito byli zplozeni Ráfou v Gathu a padli rukou Dávídovou a rukou jeho služebníků. A proti Isráélovi se postavil Satan a podnítil Dávída k spočítání Isráéle, takže Dávíd k Jóávovi a k představeným lidu řekl: Jděte, sečtěte od Beér-ševy až po Dána; to mi přineste, a ť mohu zvědět jejich počet. A Jóáv řekl: Nechť Hospodin k svému lidu přidává, kolik jich je, stonásobně zda ne jsou, můj pane, ó králi, oni všichni nevolníky mému pánu? Nač můj pán toto vyžaduje? Nač má být k provinění Isráélovi? A le slovo královo nabylo nad Jóávem převahy a Jóáv vyšel a pochodil po všem Isráéli a přibyl do Jerúsalém a. I odevz dal Jóáv výsledek přehlídky lidu králi, i bylo všeho Isráéle tisíc tisíců a sto tisíc mužů tasících meč a Júdy čtyři sta a sedmdesát tisíc mužů tasících meč. A le Lévího a Benjámína vprostřed nich přehlídce nepodrobil, neboť slovo královo Jóáva odpuzovalo. I v očích Hospodinových bylo pro tuto věc zle, i jal se Isráéle bít; a Dávíd k Bohu řekl: Zhřešil jsem velmi, že jsem učinil tuto věc; nyní tedy přenes, prosím, nepravost svého nevolníka, neboť jsem se velmi pošetile zachoval. A Hospodin promluvil ke Gádovi, vidoucímu Dávídovu, výrokem: Jdi, a ť k Dávídovi můžeš promluvit výrokem: Tři věci já před tebe prostírám, vyvol si z nich jednu, tu ti chci učinit. Gád tedy přišel k Dávídovi a řekl mu: Takto řekl Hospodin: Vy ber si: Snad tři léta hladu, či snad být po tři měsíce smetán od svých protivníků a meč tvých nepřátel, aby tě dostihoval, či snad tři dni meče Hospodinova, totiž moru v zemi, a anděla Hospodinova hubícího ve všem území Isráélově? Nyní tedy zjisti, co za slovo mám zpět přinést poslavšímu mě. A Dávíd ke Gádovi řekl: Je mi velmi úzko; nechť, prosím, upadám v ruku Hospodinovu, neboť jeho slitování jsou velmi mnohá, a le v ruku člověka nechť neupadám. Hospodin tedy dopustil v Isráélovi mor, takže z Isráéle padlo sedmdesát tisíc osob; a Bůh poslal anděla do Jerúsaléma k jeho pohubení, a za toho hubení Hospodin pohleděl a pocítil lítost nad tou zkázou, i řekl tomu andělu, jenž hubil: Dosti, odtáhni nyní svou ruku. A anděl Hospodinův stál u mlatu Ornána, Jevúsího. A Dávíd povznesl své oči a uviděl anděla Hospodinova stojícího mezi zemí a mezi nebesy a jeho meč vytasený v jeho ruce, napřažený nad Jerúsalémem; a Dávíd a starší, oděni pytlovinami, padli na své tváře. A Dávíd řekl k Bohu: Zda jsem já nenařídil spočítat lid? A no, já jsem ten, jenž zhřešil a velmi zle se zachoval, a le tito, to to stádo, co učinili? Hospodine, můj Bože, nechť je, prosím, tvá ruka proti mně a proti domu mého otce, ne však proti tvému lidu k pohromě. A anděl Hospodinův nařídil Gádovi říci Dávídovi, že má Dávíd vystoupit k postavení oltáře Hospodinu na mlatu Ornána, Jevúsího. I vystoupil Dávíd na slovo Gádovo, jež vyslovil ve jménu Hospodinově. A Ornán se obrátil a uviděl anděla, a jeho čtyři synové se s ním skrývali. A Ornán se byl jal mlátit pšenici. A Dávíd přišel až k Ornánovi, a když Ornán popatřil a uviděl Dávída, vyšel od mlatu a poklonil se Dávídovi obličejem k zemi. A Dávíd k Ornánovi řekl: Dej mi místo na mlatu, a ť na něm mohu zbudovat oltář Hospodinu; dej mi je za plnou cenu, a ť se může sejmout ta pohroma z lidu. A Ornán k Dávídovi řekl: Vezmi si, a nechť můj pán, král, ráčí činit, co bude dobré v jeho očích; viz, dávám skot k vzestupným obětem a mláticí smyky na dříví a pšenici k oběti daru; to vše dávám. A král Dávíd k Ornánovi řekl: Ne, nýbrž to chci řádně za plnou cenu koupit, neboť nebudu Hospodinu nosit, co patří tobě - ba, vznášet vzestupnou oběť nic nestojící! A Dávíd dal Ornánovi za to místo šekly zlata - váhu šesti set; a zbudoval tam Dávíd Hospodinu oltář a jal se vznášet oběti vzestupné a pokojných hodů a volat k Hospodinu, i odpověděl mu ohněm z nebes na oltář vzestupné oběti. A Hospodin promluvil k andělu, i dal svůj meč zpět do pochvy. V onen čas, když Dávíd shledal, že mu Hospodin odpověděl na mlatu Ornána, Jevúsího, jal se pak obětovat tam, kdežto obydlí Hospodinovo, jež zřídil Mojžíš v pustině, a oltář vzestupných obětí, to bylo v onen čas na výšině v Giveónu, a Dávíd nebyl schopen před něj při cházet k dotazování Boha, neboť měl hrůzu z meče anděla Hospodinova. A Dávíd řekl: Toto je on, dům Hospodina, Boha, a toto oltář k vzestupným obětem pro Isráéle. I nařídil Dávíd soustředit cizince, kteří byli v zemi Isráélově, a ustanovil otesávače k otesávání kamenných kvádrů k budování Božího domu; a Dávíd připravil v hojnosti železo na hřeby na dveře bran a na svorky, a v hojnosti mosaz, jíž nebylo váhy, a dříví cedrů bez počtu, neboť Cídóním a Córím dříví cedrů v hojnosti Dávídovi přiváželi. Dávíd si totiž řekl: Šalomoun, můj syn, je mlád a útlý, a dům, jenž se má budovat Hospodinu, třeba učinit nanejvýš velkolepým k věhlasu a k slávě vůči všem zemím; nuže, budu k němu činit přípravy. David tedy před svou smrtí přípravy v hojnosti učinil. A povolal Šalomouna, svého syna, a přikázal mu dům Hospodinu, Bohu Isráélovu, budovat; a Dávíd Šalomounovi, svému synu, řekl: Já - stalo se blízkým mému srdci budovat dům jménu Hospodina, mého Boha, a le do stalo se ke mně slovo Hospodinovo výrokem: Prolil jsi v hojnosti krev a podnikl jsi veliké války - nebudeš mému jménu budovat dům, neboť jsi před mou tváří mnoho krve vylil k zemi. Hle, narodí se ti syn; ten bude mužem odpočinku, i dám mu ze všech stran klid ode všech jeho nepřátel, neboť jeho jméno bude Šalomoun, a pokoj a mír chci v jeho dnech uvést na Isráéle. On bude mému jménu budovat dům a on mi bude synem a já jemu otcem, a navždy upevním trůn jeho kralování nad Isráélem. Nuže, můj synu, kéž je Hospodin s tebou a kéž docházíš prospěchu a zbuduješ Hospodinu, svému Bohu, dům podle toho, jak o tobě promluvil; kéž ti jen Hospodin dává rozumnost a soudnost a přikazuje tě nad Isráélem, a no, k zachovávání zákona Hospodina, tvého Boha. Tehdy budeš docházet prospěchu, budeš-li dbát o vykonávání ustanovení a předpisů, jež Hospodin přikázal Mojžíšovi pro Isráéle. Buď silný a odvážný, nesmíš se bát ani se strachovat. A hle, pro dům Hospodinův jsem ve své strasti připravil sto tisíc kikkárů zlata a tisíc tisíců kikkárů stříbra, a mosazi a železu není váhy, neboť je v hojnosti, i dříví a kameny jsem připravil, i můžeš k nim přidávat. A jsou u tebe v hojnosti vykonavatelé práce, otesávači a obráběči kamene a dřeva, a všichni jsou zruční ve vší práci. Zlatu a stříbru a mosazi a železu není počtu - vstaň a jednej, a kéž je Hospodin s tebou. A Dávíd všem hodnostářům Isráélovým rozkázal pomáhat Šalomounovi, jeho synu: Zda s vámi ne ní Hospodin, váš Bůh? Vždyť vám dal ze všech stran klid, neboť vy dal obyvatele země v mou ruku a země je podmaněna před tváří Hospodinovou a před tváří jeho lidu. Nuže vy dejte své srdce a svou duši k tužbě po Hospodinu, vašem Bohu, a vstaňte a budujte svatyni Hospodina, Boha, k vnesení skříňky smlouvy Hospodinovy a náčiní Boží svatyně do domu budovaného jménu Hospodinovu. A když Dávíd zestárl a byl nasycen dny, uvedl Šalomouna, svého syna, v kralování nad Isráélem. A shromáždil všechny hodnostáře Isráélovy, i kněží a Lévíovce, a Lévíovci byli sečteni od věku třiceti let a výše, i byl jejich počet po jejich hlavách, totiž mužů, třicet a osm tisíc; z nich dvacet a čtyři tisíce k dozoru nad prací na domě Hospodinově a šest tisíc předáků a soudců a čtyři tisíce vrátných a čtyři tisíce přinášejících velebení Hospodinu na nástrojích, jež jsem k velebení zhotovil. A Dávíd je rozdělil na oddíly podle synů Lévího, totiž Géršóna, Kehátha a Merárího. Stran Géršunního: Laedán a Šimeí. Synové Laedána: hlava Jechíél, a Zéthám a Jóél, tři. Synové Šimeího: Šelómóth a Chazíél a Hárán, tři; ti byli hlavami otců Laedánových. Synové Šimeího: Jachath, Zíná a Jeúš a Beríá; toto byli synové Šimeího, čtyři; a Jachath byl hlavou a Zízá druhý, a Jeúš a Berídá neměli mnoho synů, takže se jako dům otce stali jednou třídou. Synové Kehátha: Amrám, Jicchár, Chevrón a Uzzíél, čtyři. Synové Amráma: Árón a Mojžíš; a le Árón byl oddělen k svému posvěcení za nanejvýš svatého, on a jeho synové, navždy, k zakuřování před tváří Hospodinovou, k jeho obsluze a k žehnání v jeho jménu, navždy. - A Mojžíš, Boží muž, jeho synové byli jmenováni podle kmene Lévího. Synové Mojžíše: Géršóm a Elíezer. Synové Géršóma: Ševúél, hlava. A synové Elíezera byli: Rechavjá, hlava, a dalších synů se Elíezerovi ne do stalo, a le synové Rechavji se nanejvýš rozmnožili. - Synové Jicchára: Šelómíth, hlava. Synové Chevróna: Jerijjá, hlava, Amarjá druhý, Jachazíél třetí a Jekameám čtvrtý. Synové Uzzíéla: Míchá, hlava, a Jišijjá druhý. Synové Merárího: Machlí a Múší. A synové Machlího: Eleázár a Kíš. A Eleázár umřel a synové se mu ne do stali, nýbrž dcery, i pojali je synové Kíše, jejich bratři. Synové Múšího: Machlí a Éder a Jerémóth, tři. Toto byli synové Lévího podle domů svých otců, hlavy otců, jak byli podrobeni přehlídce, v počtu jmen po jejich hlavách, vykonávající činnost stran služby v domě Hospodinově, od věku dvaceti let a výše, neboť Dávíd řekl: Hospodin, Bůh Isráélův, dal svému lidu klid a usadil se navždy v Jerúsalémě, takže an i Lévíovci nemusejí nosit obydlí a ni žádná jeho náčiní k službě jemu, - totiž, podle posledních slov Dávídových, oni, počet synů Lévího od věku dvaceti let a nahoru, - neboť jejich postavení bylo při ruce synů Árónových k službě v domě Hospodinově nad nádvořími a nad síněmi a nad čistotou všeho svatého, a uskutečňování služby v Božím domě; a stran chleba k seřazování a stran jemné mouky k oběti daru, i na nekvašené lívance i na oběť na plechu i na promíšenou, a stran veškerého zjišťování obsahu a rozměru, a stát jitro co jitro ke chvále a k přinášení velebení Hospodinu, a tak též navečer; a stran všech vzestupných obětí, vznášených Hospodinu o sobotách a o nových měsících a o určených svátcích, v počtu podle předpisu o nich, ustavičně před tváří Hospodinovou, a by dbali péče o stan setkávání a péče o svatyni a péče o syny Árónovy, své bratry, při službě v domě Hospodinově. A stran synů Árónových, jejich oddíly. Synové Árónovi: Nádáv a Avíhú, Eleázár a Íthámár; a le Nádáv a Avíhú před tváří svého otce umřeli a synové se jim ne do stali, takže kněžství zastávali Eleázár a Íthámár. I rozdělil je Dávíd a Cádók ze synů Eleázárových a Achímelech ze synů Íthámárových k jejich úřadu v jejich službě. A le synové Eleázárovi byli stran mužů-hlav shledáni početnějšími než synové Íthámárovi; i rozdělili je: Ze synů Eleázárových šestnáct hlav domů otců a ze synů Íthámárových osm z domů jejich otců. Rozdělili je tedy losy, tito s těmito, neboť představení svatyně, a no, Boží představení, byli ze synů Eleázárových a mezi syny Íthámárovými; a Šemajá, syn Nethaneélův, písař z Lévíovců, je se psal před tváří krále a představených a Cádóka, kněze, a Achímelecha, syna Evjáthárova, a hlav otců kněží a Lévíovců: Jeden dům otce byl vylosován Eleázárovi a taktéž vylosován Íthámárovi. I vyšel první los Jehójárívovi, druhý Jedajovi, třetí Charimovi, čtvrtý Seórímovi, pátý Malkijjovi, šestý Mijjáminovi, sedmý Hakkócovi, osmý Avijjovi, devátý Jéšúovi, desátý Šechanjáhúovi, jedenáctý Eljášívovi, dvanáctý Jákímovi, třináctý Chuppovi, čtrnáctý Ješeveávovi, patnáctý Bilgovi, šestnáctý Immérovi, sedmnáctý Chézírovi, osmnáctý Happíccécovi, devatenáctý Pethachjovi, dvacátý Ezekiélovi, jedenadvacátý Jáchínovi, dvaadvacátý Gámúlovi, třiadvacátý Delájáhúovi, čtyřiadvacátý Maazjáhúovi. Toto byla jejich roztřídění k jejich službě, ke vcházení do domu Hospodinova podle jejich předpisu skrze Áróna, jejich otce, podle toho, co mu rozkázal Hospodin, Bůh Isráélův. A stran ostatních synů Lévího: Stran synů Amráma, Šúváél, stran synů Šúváéla, Jechdejáhú. - Stran Rechavjáhúa: Hlava synů Rechavjáhúa: Jiššijjá. - Stran Jicchárího: Šelómóth, stran synů Šelómótha: Jáchath. - A synové…: Jerijjáhú, Amarjá druhý, Jachazíél třetí a Jekameám čtvrtý. Synové Uzzíéla: Míchá, stran synů Míchy: Šámír. Bratr Míchy byl Jiššijjá, stran synů Jiššijji: Zecharjáhú. - Synové Merárího: Machlí a Múší, synové Jaazijjáhúa, jeho syna, synové Merárího skrze Jaazijjáhúa, jeho syna: I Šóhám a Zakkúr a Ivrí. Stran Machlího: Eleázár, a le jemu se ne do stalo synů, stran Kíše: synové Kíše: Jerachmeél. A synové Múšího: Machlí a Éder a Jerímóth. Toto byli synové Lévíovců podle domů svých otců, a i oni vrhali losy, stejně jako jejich bratři, synové Árónovi, před tváří Dávída, krále, a Cádóka a Achímelecha a hlav otců kněží a Lévíovců - otců, hlava stejně jako jeho nejmladší bratr. I vyčlenil k službě Dávíd a představení útvaru ze synů Ásáfa a Hémána a Jedúthúna, již prorokovali s lyrami, s varyty a s cimbály; a počet činných mužů byl podle jejich služby: Stran synů Ásáfa: Zakkúr a Josef a Nethanjá a Ašareélá, synové Ásáfa pod vedením Ásáfa, jenž prorokoval pod vedením krále. Stran Jedúthúna: Synové Jedúthúna: Gedaljáhú a Cerí a Isajá, Chašavjáhú a Mattithjáhú a Šimeí, šest, pod vedením svého otce Jedúthúna, jenž prorokoval s lyrou k chvále a přinášení velebení Hospodinu. Stran Hémána: Synové Hémána: Bukkijjáhú, Mattanjáhú, Uzzíél, Ševúél a Jerímóth, Chananjá, Chanání, Elíáthá, Giddaltí a Rómamtíezer, Jošbekášá, Mallóthí, Hóthír, Machazíóth; tito všichni byli synové Hémána, králova vidoucího v Božích věcech k vyvyšování moci. A Bůh dal Hémánovi čtrnáct synů a tři dcery. Tito všichni byli pod vedením svého otce při zpěvu v domě Hospodinově s cimbály, varyty a lyrami k službě v Božím domě; Ásáf, Jedúthún a Hémán byli pod vedením krále. A jejich počet s jejich bratry, vyučenými zpěvu Hospodinu, všech, již se vyznali, byl dvě stě osmdesát a osm. I jali se vrhat losy; povinnost byla vždy táž, jak malého, tak velikého, znalce s učícím se. I vyšel první los Ásáfovi - Josefovi; druhý byl Gedaljáhú, on a jeho bratři a jeho synové - dvanáct; třetí Zakkúr, jeho synů a jeho bratrů - dvanáct; čtvrtý Jicrímu, jeho synů a jeho bratrů - dvanáct; pátý Nethanjáhú, jeho synů a jeho bratrů - dvanáct; šestý Bukkijjáhú, jeho synů a jeho bratrů - dvanáct; sedmý Ješareélá, jeho synů a jeho bratrů - dvanáct; osmý Isájá, jeho synů a jeho bratrů - dvanáct; devátý Mattanjáhú, jeho synů a jeho bratrů - dvanáct; desátý Šimeí, jeho synů a jeho bratrů - dvanáct; jedenáctý Azareél, jeho synů a jeho bratrů - dvanáct; dvanáctý Chašavjovi, jeho synů a jeho bratrů - dvanáct; třináctý Šúváélovi, jeho synů a jeho bratrů - dvanáct; čtrnáctý Mattathjáhú, jeho synů a jeho bratrů - dvanáct; patnáctý Jeremóthovi, jeho synů a jeho bratrů - dvanáct; šestnáctý Chahanjáhúovi, jeho synů a jeho bratrů - dvanáct; sedmnáctý Jašbekášovi, jeho synů a jeho bratrů - dvanáct; osmnáctý Chanánímu, jeho synů a jeho bratrů - dvanáct; devatenáctý Mallóthímu, jeho synů a jeho bratrů - dvanáct; dvacátý Elijjáthovi, jeho synů a jeho bratrů - dvanáct; jedenadvacátý Hóthírovi, jeho synů a jeho bratrů - dvanáct; dvaadvacátý Giddaltímu, jeho synů a jeho bratrů - dvanáct; třiadvacátý Machazíóthovi, jeho synů a jeho bratrů - dvanáct; čtyřiadvacátý Rómamtí-ezerovi, jeho synů a jeho bratrů - dvanáct. Stran oddílů vrátných: Stran Korchím Mešelemjáhú, syn Korého ze synů Ásáfa. A Mešelemjáhú měl syny: Zecharjáhúa, prvorozeného, Jedíaéla druhého, Zevadjáhúa třetího, Jethníéla čtvrtého, Éláma pátého, Jehóchánána šestého, Eljehóenaje sedmého. - A Óvéd-Edóm měl syny: Šemaju prvorozeného, Jehózáváda druhého, Jóácha třetího, a Sáchára čtvrtého, a Nethaneéla pátého, Ammíéla šestého, Jissáschára sedmého, Peulthaje osmého, neboť mu Bůh požehnal. A Šemajovi, jeho synu, se narodilo synů, vládců domu svého otce, neboť oni byli zdatní hrdinové. Synové Šemaji: Othní a Refáél a Óvéd, Elzávád; jeho bratři byli zdatní muži, Elíhú a Semachjáhú. Tito všichni byli ze synů Óvéd-Edóma; oni a jejich synové a jejich bratři, každý - zdatnost v síle k službě; Óvéd-Edóm jich měl šedesát a dva. - A Mešelemjáhú měl syny a bratry, zdatné muže, osmnáct. - A Chósá, ze synů Merárího, měl syny: Šimrího, hlavu (ne byl sice prvorozený, a le jeho otec ho ustanovil hlavou ), Chilkijjáhúa druhého, Teváljáhúa třetího, Zecharjáhúa čtvrtého; všech synů a bratrů Chósových třináct. Z těchto byly oddíly vrátných; muži-hlavy měli stran obsluhy v domě Hospodinově povinnosti stejné jako jejich bratři. I jali se vrhat losy, jak malý, tak veliký, podle domů svých otců, o každou bránu; a los ke vzcházení padl Šelemjáhúovi a Zecharjáhú, jeho syn, rozumný rádce, - vrhli mu los a jeho los vyšel k severu a Óvéd-Edóm ovi k jihu a jeho synům dům zásob, Šuppímovi a Chósovi k západu s bránou Šallecheth na vzestupné silnici, strážní četa naproti strážní četě; ke vzcházení šest Lévíovců, k severu čtyři na den, k jihu čtyři na den a k zásobám dva a dva; k Parbáru k západu čtyři k silnici, dva k Parbáru. Toto byly oddíly vrátných z domu Korchím a z domu Merárího. A Lévíovci: Achijjá byl nad pokladnicemi Božího domu, totiž stran pokladnic zasvěcených věcí. Synové Laedánovi, synové Géršunního patřící k Laedánovi, hlavy otců patřící k Laedánovi, Géršunnímu: Jechíélí, synové Jechíélího Zéthám a Jóél, jeho bratr, byli nad pokladnicemi Božího domu. Stran Amrámího, stran Jicchárího, stran Chevróního, stran Uzzí-élího, z těch byl Ševuél, syn Géršóma, syna Mojžíšova, přednostou nad pokladnicemi. A jeho bratři: Elíezerův byl jeho syn Rechavjáhú a jeho syn Isájá a jeho syn Jórám a jeho syn Zichrí a jeho syn Šelómóth. On, Šelómóth, a jeho bratři byli nade všemi pokladnicemi zasvěcených věcí, jež zasvětil Dávíd, král, a hlavy otců, totiž velitelé tisíců a set, a no, hlavy vojska (z válek a z lupu je zasvětili k údržbě domu Hospodinova) a všeho, co zasvětil Samúél, vidoucí, a Šáúl, syn Kíšův, a Avnér, syn Nérův, a Jóáv, syn Cerújin; vše, co se zasvětilo, bylo pod správou Šelómítha a jeho bratrů. Stran Jicchárího: Kenanjáhú a jeho synové byli nad Isráélem stran zevnější činnosti jako úředníci a jako soudcové. Stran Chevróního: Chašavjáhú a jeho bratři, zdatní muži, tisíc a sedm set, byli nad správou Isráéle z této strany vůči Jordánu na západě stran veškeré činnosti pro Hospodina a stran služby králi. Hlavou Chevrónímu byl Jerijjá (Chevrónímu podle jeho rodů, podle otců; ve čtyřicátém roce kralování Dávídova byli vyhledáváni a bylo zjištěno, že v Jaezéru v Gileád u jsou mezi nimi zdatní hrdinové ); a jeho bratři, zdatní muži, dva tisíce a sedm set hlav otců, a Dávíd, král, je pověřil dozorem nad Reúvéním a Gádím a polovinou kmene Menaššéova stran všech záležitostí Božích a záležitostí králových. A synové Isráélovi podle jejich počtu, hlavy otců a velitelé tisíců a set, a jejich předáci, již obsluhovali krále stran všech záležitostí oddílů, jež nastupovaly a jež odstupovaly měsíc po měsíci na každý měsíc roku: Jeden oddíl - dvacet a čtyři tisíce. Nad prvním oddílem k prvnímu měsíci byl Jášoveám, syn Zavdíélův; a na jeho oddíl - dvacet a čtyři tisíce. Byl ze synů Perecových, hlava všech velitelů vojsk k prvnímu měsíci. A nad oddílem druhého měsíce byl Dódí, Achóchí, a jeho oddíl - v něm byl vůdcem Miklóth; a na jeho oddíl - dvacet a čtyři tisíce. Třetí velitel vojska k třetímu měsíci byl Benájáhú, syn Jehójády, ministra-hlavy; a na jeho oddíl - dvacet a čtyři tisíce. On, Benájáhú, byl hrdinou mezi třiceti a nad třicet; a v jeho oddíle byl Ammízávád, jeho syn. Čtvrtý k čtvrtému měsíci: Asáhél, bratr Jóávův, a po něm Zevadjá, jeho syn; a na jeho oddíl - dvacet a čtyři tisíce. Pátý k pátému měsíci: Velitel Šamhúth-Jizrách, a na jeho oddíl - dvacet a čtyři tisíce. Šestý k šestému měsíci: Írá, syn Ikkéšův, Tekóí, a na jeho oddíl - dvacet a čtyři tisíce. Sedmý k sedmému měsíci: Chelec, Palóní, ze synů Efrájimových, a na jeho oddíl - dvacet a čtyři tisíce. Osmý k osmému měsíci: Sibbechaj, Chušáthí, ze Zarchího, a na jeho oddíl - dvacet a čtyři tisíce. Devátý k devátému měsíci: Avíezer, Anettóthí, z Bénjemíního, a na jeho oddíl - dvacet a čtyři tisíce. Desátý k desátému měsíci: Maharaj, Netófáthí, ze Zarchího, a na jeho oddíl - dvacet a čtyři tisíce. Jedenáctý k jedenáctému měsíci: Benájá, Pireáthóní, ze synů Efrájimových, a na jeho oddíl - dvacet a čtyři tisíce. Dvanáctý k dvanáctému měsíci: Cheldaj, Netófáthí, Othníélův, a na jeho oddíl - dvacet a čtyři tisíce. A nad kmeny Isráélovými byli: Reúvénímu byl vůdcem Elíezer, syn Zichrího; Šimeónímu Šefatjáhú, syn Maachův; Lévímu Chašavjá, syn Kemúélův; Árónovi Cádók; Júdovi Elíhú z bratrů Dávídových; Jissaschárovi Omrí, syn Micháélův; Zevulúnovi Jišmaejáhú, syn Óvadjáhúův; Naftálímu Jerímóth, syn Azríélův; synům Efrájimovým Hóšéa, syn Azazjáhúův; polovině kmene Menaššéova Jóél, syn Pedájáhúův; polovině Menaššéa v Gileádu Jiddó, syn Zecharjáhúův; Benjámínovi Jaasíél, syn Avnérův; Dánovi Azareél, syn Jeróchámův. Toto byli představení kmenů Isráélových. A le Dávíd nezjistil jejich počet, totiž od věku dvaceti let a dolů, neboť Hospodin slíbil rozmnožit Isráéle jako hvězdy nebes; Jóáv sice, syn Cerújin, začal spočítávat, a le nedokončil, neboť pro toto na stalo rozhněvání proti Isráélovi, aniž ten počet vystoupil ve výčet událostí dní krále Dávída. A nad pokladnicemi královými byl Azmáveth, syn Adíélův, a nad pokladnicemi na venkově, ve městech, ve vsích a ve věžích Jehónáthán, syn Uzzijjáhúův, a nad vykonávajícími práci v poli při obdělávání půdy Ezrí, syn Kelúvův, a nad vinicemi Šimeí, Rámathí, a nad tím, co ve vinicích bylo pro skladiště vína, Zavdí, Šifmí; a nad olivami a sykomorami, jež jsou v nížině, Baal-chanán, Gedérí, a nad skladišti oleje Jóáš; a nad skotem, těmi, již pásli v Šárónu Šitraj, Šáróní, a nad skotem v údolích Šáfát, syn Adlájův; a nad velbloudy Óvíl, Jišmáélí, a nad oslicemi Jechdejáhú, Mérónóthí, a nad drobným dobytkem Jázíz, Hagrí. Tito všichni byli správci jmění, jež král Dávíd měl. A rádcem byl Jehónáthán, Dávídův strýc; to byl muž mající znalosti a zběhlý v písemnostech; a Jechíél, syn Chachmóního, byl při králových synech. Rádcem byl králi i Achítófel, a Chúšaj, Arkí, byl královým přítelem. A po Achítófélovi byl Jehójádá, syn Benájáhúa; a Evjáthár; a velitelem vojska krále byl Jóáv. A Dávíd do Jerúsaléma svolal všechny hodnostáře Isráélovy, představené kmenů a představené oddílů, jež obsluhovaly krále, a velitele tisíců a velitele set a správce všeho jmění a stád krále a jeho synů, s komorníky a hrdiny, a to všechny zdatné hrdiny. A Dávíd, král, povstal na své nohy a řekl: Poslyšte mě, moji bratři a můj lide! Já - blízko mému srdci bylo budovat dům odpočinku pro skříňku smlouvy Hospodinovy a za podnož nohou našeho Boha, i učinil jsem k budování přípravy; a le Bůh mi řekl: Nebudeš mému jménu budovat dům, neboť ty jsi mnoho válčil a krev jsi proléval. Našel však Hospodin, Bůh Isráélův, z domu mého otce zálibu ve mně, abych se navždy stal králem nad Isráélem, neboť našel stran panovníka zálibu v Júdovi a v domě Júdově, v domě mého otce, a mezi syny mého otce našel uspokojení ve mně k uvedení v kralování nade vším Isráélem; a ze všech mých synů, neboť mi Hospodin dal mnoho synů, zase našel zálibu v Šalomounovi, mém synu, aby zasedl na trůn kralování Hospodinova nad Isráélem a řekl mi: Šalomoun, tvůj syn, on bude budovat můj dům a má nádvoří, neboť jsem si ho vyvolil za syna a já se mu chci stát otcem. A jeho kralování navždy upevním, bude-li trvat stran vykonávání mých rozkazů a mých předpisů, jako tohoto dne. Nyní tedy v očích všeho Isráéle, sejití Hospodinova, a v uších našeho Boha, zachovávejte a vyhledávejte všechny rozkazy Hospodina, vašeho Boha, abyste tu dobrou zem vlastnili a v dědictví svým dětem po sobě navždy mohli zanechat. A ty, Šalomoune, můj synu, poznej Boha svého otce a služ mu nerozděleným srdcem a ochotnou duší, neboť Hospodin všechna srdce zkoumá a každé představě myšlenek rozumí. Budeš-li ho vyhledávat, bude se ti dávat najít, budeš-li ho však opouštět, může tě navěky odhodit. Viz tedy, že v tobě Hospodin našel zálibu, abys dům, totiž svatyni, zbudoval; buď silný a jednej. A Dávíd Šalomounovi, svému synu, dal plán předsíně, i jeho budovy a jeho klenotnice a jeho horní pokoje a jeho vnitřní místnosti a dům slitovnice, a no, plán všeho, co při něm bylo skrze Ducha, stran nádvoří domu Hospodinova a stran všech síní vůkol, stran pokladnic Božího domu a stran pokladnic zasvěcených věcí a stran oddílů kněží a Lévíovců a stran vší činnosti služby v domě Hospodinově a stran všech náčiní k službě v domě Hospodinově: Stran zlata podle váhy, totiž zlata na všechna náčiní k té či oné službě, stran všech náčiní ze stříbra podle váhy na všechna náčiní k té či oné službě, a váhy svícnů ze zlata a lamp ze zlata k nim podle váhy toho či onoho svícnu a lamp k němu, a svícnů ze stříbra podle váhy svícnu a lamp k němu, podle použití toho či onoho svícnu, a zlato - váhu na stoly k seřazování, na ten či onen stůl, a stříbro na stoly ze stříbra, a vidlice a okříny a konvice z ryzího zlata a na poháry ze zlata, podle váhy na ten či onen pohár, a na poháry ze stříbra, podle váhy na ten či onen pohár, a na oltář k zakuřování čištěné zlato podle váhy; a k zobrazení vozidla kerúbů ze zlata, totiž rozpínajících křídla a zastírajících skříňku smlouvy Hospodinovy. - To vše popisem z ruky Hospodinovy na mně - poučení o vší činnosti podle toho to plánu. A Dávíd řekl Šalomounovi, svému synu: Buď silný a buď odvážný a jednej; nesmíš se bát ani se strachovat, neboť je s tebou Hospodin, Bůh, můj Bůh; nebude se tě vzdávat ani tě opouštět až do dokončení vší práce k službě v domě Hospodinově. A hle, oddíly kněží a Lévíovců jsou ke vší službě v Božím domě a s tebou při vší činnosti všech dobrovolných se zručností ke vší práci; a hodnostáři a lid ke každému tvému slovu. A Dávíd, král, řekl všemu sejití: Šalomoun, můj syn, jediný, v něm ž Bůh našel zálibu, je mlád a útlý, a dílo je veliké, neboť ne pro člověka bude ten to palác, nýbrž pro Hospodina, Boha. I připravil jsem podle vší své schopnosti pro dům mého Boha zlato na věci ze zlata a stříbro na věci ze stříbra a mosaz na věci z mosazi a železo na věci ze železa a dříví na věci z dříví a onyxové kameny, totiž sady, kameny třpytivé a pestré a všemožné drahé kameny a kameny mramorové v hojnosti. A nadto jsem ve svém zalíbení v domě mého Boha (mám zvláštní poklad zlata a stříbra) dal na dům svého Boha navíc, kromě všeho, co jsem pro dům svatyně připravil, tři tisíce kikkárů zlata, ze zlata z Ófíru, a sedm tisíc kikkárů čištěného stříbra k potažení stěn budov, zlata na věci ze zlata a stříbra na věci ze stříbra a na všechnu práci rukama řemeslníků. Kdo ještě se dnes dobrovolně uvoluje naplnit svou ruku pro Hospodina? I uvolili se dobrovolně představení otců a představení kmenů Isráélových a velitelé tisíců a set, a ze správců králova majetku, a dali na práci na Božím domě pět tisíc kikkárů zlata a myriádu adarkónů a deset tisíc kikkárů stříbra a myriádu a osm tisíc kikkárů mosazi a sto tisíc kikkárů železa. A co u koho bylo nalezeno kamenů, dali do pokladnice pod správu Jechíéla, Géršunního. A lid, ti se zaradovali nad jejich dobrovolným oddáním, že se Hospodinu dobrovolně oddali s nerozděleným srdcem, a i Dávíd, král, se zaradoval velikou radostí. A Dávíd se před očima všeho sejití jal velebit Hospodina; i řekl Dávíd: Budiž veleben ty, Hospodine, Bože Isráéle, našeho otce, od věčnosti a ž po věčnost! Tobě, Hospodine, patří velikost a mohutnost a sláva a vítězství a důstojnost, ano, vše v nebesích a na zemi; tobě, Hospodine, patří kralování, a no, jenž se pozvedáš vůči všemu jako hlava; a zpřed tvé tváře pochází bohatství a čest a ty nade vším vládneš, a v tvé ruce je moc a mohutnost a v tvé ruce je dodat velikosti a udělit sílu komukoli. Nuže tedy my, náš Bože, tobě děkujeme a jménu tvé slávy velebení přinášíme; vždyť kdo jsem já a kdo je můj lid, že smíme podržovat schopnost takto se dobrovolně oddat? Vždyť to vše je od tebe a z tvé ruky ti dáváme, neboť my jsme před tvou tváří cizinci a podruhové jako všichni naši otcové; naše dni na zemi jsou jako stín a není naděje. Hospodine, náš Bože, všechna tato hojnost, již jsme ti připravili k budování domu tvému svatému jménu, ta je z tvé ruky a to vše patří tobě. A vím, můj Bože, že ty zkoušce podrobuješ srdce a oblibuješ upřímnost; já jsem v upřímnosti svého srdce ze svého vlastního popudu toto vše daroval a nyní s radostí vidím tvůj lid, ty, kdo zde jsou přítomni, dobrovolně se ti oddávat. Hospodine, Bože Abráháma, Isáka a Isráéle, našich otců, zachovej toto navždy jako předmět myšlenek srdce tvého lidu a usměrni jejich srdce k tobě. A Šalomounovi, mému synu, dej srdce nerozdělené k zachovávání tvých rozkazů, tvých svědectví a tvých ustanovení, a k vykonávání toho všeho a k zbudování paláce, pro nějž jsem učinil přípravy. A Dávíd řekl všemu sejití: Nuže, velebte Hospodina, svého Boha. I jali se, všechno sejití, Hospodinu, Bohu jejich otců, přinášet velebení, a schýlili hlavy a poklonili se Hospodinu a králi. A nazítří po tomto dni se jali Hospodinu obětovat oběti a vznášet Hospodinu vzestupné oběti: Tisíc býků, tisíc beranů, tisíc jehňat a úlitby k nim, a no, oběti v hojnosti za všechen Isráél; a v onen den se před tváří Hospodinovou s velikou radostí jali jíst a pít, a Šalomounovi, synu Dávídovu, po druhé odevzdali kralování a pomazali ho Hospodinu za panovníka; a stran Cádóka, toho za kněze. I usedl Šalomoun jako král na trůn Hospodinův místo Dávída, svého otce, a došel prospěchu a prokazovali mu, všechen Isráél, poslušnost, a všichni hodnostáři a mocní a také všichni synové krále Dávída se podrobili Šalomounovi, králi. A Hospodin Šalomouna učinil nanejvýš velikým před očima všeho Isráéle a vložil na něho důstojnost království, jaké se ne do stalo na žádného krále nad Isráélem před ním. Tak kraloval Dávíd, syn Jíšajův, nade vším Isráélem; a dní, co nad Isráélem kraloval, bylo čtyřicet let; sedm let kraloval v Chevrónu a třicet a tři léta kraloval v Jerúsalémě a umřel v pěkných šedinách, nasycen dny, bohatstvím a slávou, a kralování se místo něho ujal Šalomoun, jeho syn. A věci Dávída, krále, první a poslední, hle je, jsou při psány k slovům Samúéla, vidoucího, a k slovům Náthána, proroka, a k slovům Gáda, vidoucího, se vším jeho kralováním a jeho hrdinstvím a s časy, jež přešly nad ním a nad Isráélem a nade všemi královstvími zemí. A Šalomoun, syn Dávídův, upevnil svou moc nad svým královstvím a Hospodin, jeho Bůh, byl s ním a učinil ho nanejvýš velikým. I promluvil Šalomoun ke všemu Isráélovi, k velitelům tisíců a set a k soudcům a ke všem náčelníkům všeho Isráéle, hlavám otců, a odešli, Šalomoun a s ním všechno sejití, k výšině, jež byla v Giveónu, neboť tam byl Boží stan setkávání, jejž Mojžíš, Boží nevolník, zřídil v pustině; ale Boží skříňku vynesl Dávíd z Kirjath-jeárím, když byl pro ni Dávíd učinil přípravy, totiž rozložil pro ni stan v Jerúsalémě. Oltář z mosazi, jejž zhotovil Becaleél, syn Úrího, syna Chúrova, však byl tam, před obydlím Hospodinovým, a vyhledal jej Šalomoun i sejití a vznesl tam Šalomoun, na oltáři z mosazi před tváří Hospodinovou, jenž byl u stanu setkávání, a no, vznesl na něm tisíc vzestupných obětí. V oné noci se Šalomounovi ukázal Bůh a řekl mu: Požádej - co ti mám dát? A Šalomoun řekl Bohu: Ty jsi uskutečnil s Dávídem, mým otcem, velikou laskavost a uvedl jsi mě místo něho v kralování; nyní se, Hospodine, Bože, pravdivou ukazuje tvá řeč s Dávídem, mým otcem, neboť jsi mě ty uvedl v kralování nad lidem mnohým jako prach země. Dej mi nyní moudrost a poznání, a ť před tváří tohoto lidu umím vycházet a vstupovat, neboť kdo bude moci soudit tento tvůj početný lid? A Bůh Šalomounovi řekl: Protože se toto stalo blízkým tvému srdci a nevyžádal si s bohatství a ni poklady a ni slávu a ni žití nenávidících tě, ba a ni mnoho dní si s nevyžádal, nýbrž sis vyžádal moudrost a poznání, abys mohl soudit můj lid, nad nímž jsem tě uvedl v kralování, bude ti dána ta moudrost a to poznání, a chci ti dát i bohatství a poklady, jak ých se ne do stalo králům před tebou, aniž se komu po tobě tak ových bude do stávat. I přišel Šalomoun od té výšiny, jež byla v Giveónu, v Jerúsalém z blízkosti stanu setkávání a ujal se kralování nad Isráélem. A Šalomoun nashromáždil vozů a jezdců, takže měl tisíc a čtyři sta vozů a dvanáct tisíc jezdců a umístil je ve městech vozů a u krále v Jerúsalémě. A v Jerúsalémě král nakladl stříbra a zlata jako kamenů a cedrů nakladl jako sykomor, jež jsou v nížině, co do množství. A vývoz koní, jež Šalomoun měl, byl z Egypta, a houf králových obchodních zástupců, ti za peníze přiháněli houf a vyzdvihovali a vyváželi z Egypta vozidlo za šest set šeklů stříbra a koně za padesát a sto; a tak svými prostředky vyváželi pro všechny krále Chittím a pro krále Arámu. A Šalomoun nařídil budovat dům jménu Hospodinovu a dům pro své kralování. I napočítal Šalomoun sedmdesát tisíc mužů, nákladních, a osmdesát tisíc mužů lámajících kámen v pohoří a tři tisíce a šest set dozorců nad nimi. A Šalomoun vzkázal Chúrámovi, králi Córu, výrokem: Podle toho, co jsi učinil při Dávídovi, mém otci, když jsi mu poslal cedry k budování domu pro něho k bydlení v něm - hle, já se chystám budovat dům jménu Hospodina, mého Boha, k zasvěcení jemu, k zakuřování před jeho tváří kouřidlem z vonných koření a na ustavičnou řadu a k vzestupným obětem k jitru a k večeru a o sobotách a o nových měsících a o svátcích Hospodina, našeho Boha; toto je navždy na Isráélovi. A ten dům, jejž se já chystám budovat, má být velkolepý, neboť náš Bůh je větší než všichni bohové; a no, kdo bude moci podržet schopnost budovat mu dům, když ho nebesa a ni nebesa nebes nemohou obsáhnout, a kdo jsem já, že mu mám budovat dům, byť i jen k obracení v kouř před jeho tváří? Nyní mi tedy pošli muže zručného k práci ve zlatě a ve stříbře a v mosazi a v železe a v červeném purpuru a karmínu a modrém purpuru a umějícího vyrývat rytiny se zručnými, kteří jsou u mne v Júdovi a v Jerúsalémě, jež připravil Dávíd, můj otec; a pošli mi dříví cedrů, cypřišů a santalové z Levánónu, neboť já vím, že tvoji nevolníci umějí vytínat dříví Levánónu; a hle, s tvými nevolníky budou nevolníci moji, totiž připravovat mi v hojnosti dříví, neboť ten dům, jejž se já chystám budovat, má být velkolepý a podivuhodný. A hle, drvoštěpům vytínajícím dříví, tvým nevolníkům, dám dvacet tisíc kórů pšenice, drti, a dvacet tisíc kórů ječmene a dvacet tisíc bathů vína a dvacet tisíc bathů oleje. A Chúrám, král Córu, odpověděl psaním, jež k Šalomounovi poslal: Protože Hospodin miluje svůj lid, učinil tě nad nimi králem. A Chúrám řekl: Budiž veleben Hospodin, Bůh Isráélův, jenž zřídil nebesa i zem, že dal Dávídovi, králi, moudrého syna, znajícího rozumnost a soudnost, jenž bude budovat dům Hospodinu a dům pro své kralování. Nyní ti tedy posílám zručného muže, znajícího soudnost, totiž Chúráma Ávího, syna ženy z dcer Dánových, a jeho otec byl Córí, umějícího pracovat ve zlatě a ve stříbře, v železe, v mosazi, v kamenech, v dříví, v červeném purpuru, v modrém purpuru a v jemné bavlně a v karmínu, a vyrývat všemožné rytiny a vymýšlet všemožné důmyslné věci se zručnými tvými a zručnými mého pána Dávída, tvého otce. Nyní tedy nechť tu pšenici a ječmen a olej a víno, jak můj pán řekl, svým nevolníkům ráčí poslat a my budeme z Levánónu vytínat dříví podle vší tvé potřeby a dovážet ti je jako pltě na moři do Jáfó a ty je budeš moci vynášet v Jerúsalém. A Šalomoun sčetl všechny cizince, kteří byli v zemi Isráélově, po sečtení, jímž je sčetl Dávíd, jeho otec, a bylo jich shledáno sto a padesát tisíc a tři tisíce a šest set; i ustanovil z nich sedmdesát tisíc za nákladní a osm tisíc mužů za lámající kámen v pohoří a tři tisíce a šest set za dozorce přidržující lid k práci. I počal Šalomoun budovat dům Hospodinův v Jerúsalémě na hoře Mórijjáh, kde se ukázal Dávídovi, jeho otci, na místě, jež Dávíd připravil, na mlatu Ornána, Jevúsího; a budovat počal v druhém měsíci, v druhém dni, ve čtvrtém roce svého kralování. A toto bylo Šalomounovo založení Božího domu: Délka - lokty v dřívější míře - šedesát loket a šířka dvacet loket, a předsíň, jež byla svou délkou v průčelí, po šířce domu, dvacet loket, a výška sto a dvacet, a potáhl ji zevnitř ryzím zlatem a veliký dům pokryl dřívím cypřišů, jež pokryl dobrým zlatem a vyvedl na něm palmy a řetízky a dům k ozdobě obložil drahými kameny; a zlato bylo zlato z Parvajim. A zlatem pokryl dům, trámy, prahy a jeho stěny a jeho dveře a na stěnách navyrýval kerúbů. A zřídil dům nejsvětější svatyně; jeho délka podle šířky domu byla dvacet loket a jeho šířka dvacet loket a pokryl jej dobrým zlatem, na šest set kikkárů; a váha hřebů byla na padesát šeklů zlata. I horní pokoje pokryl zlatem. A v domě nejsvětější svatyně zhotovil dva kerúby, dílo sochařů, a potáhli je zlatem; a křídla kerúbů, jejich délka byla dvacet loket, jedno křídlo na pět loket se dotýkalo stěny domu, a druhé křídlo, pěti loket, se dotýkalo křídla druhého kerúba; a no, křídlo jednoho kerúba, pěti loket, se dotýkalo stěny domu a druhé křídlo pěti loket přilnulo ke křídlu druhého kerúba. Křídla těchto kerúbů - rozpínali je na dvacet loket; a oni stáli na svých nohou se svými tvářemi k domu. A zhotovil oponu z modrého purpuru a z červeného purpuru a z karmínu a z jemné bavlny a vyvedl na ní kerúby. A před dům zhotovil dva sloupy, délky třiceti a pěti loket, a hlavice, jež byla na vrcholu každého, měla pět loket; a zhotovil řetízky, jako v síni slova, jež dal na vrchol y sloupů, a zhotovil sto granátových jablíček, jež dal v ty řetízky. A ty sloupy postavil v průčelí chrámu, jeden zprava a jeden zleva, a nazval jméno pravého Jáchín a jméno levého Bóaz. A zhotovil oltář z mosazi, jeho délka byla dvacet loket a jeho šířka dvacet loket a jeho výška deset loket. A zhotovil lité moře, od jeho okraje k jeho okraji deset loket, kruhovité vůkol, a jeho výška pět loket, a vůkol je mohla obepnout šňůra třiceti loket; a naspodu mělo zobrazení kolem dokola je obklopujících kusů skotu, deseti na loket, obtáčejících moře vůkol; v dvou řadách byly, ten skot, ulité při jeho ulití. Stálo na dvanácti kusech skotu, tři byly čelem k severu a tři byly čelem k západu a tři byly čelem k jihu a tři byly čelem ke vzcházení, a moře bylo na nich shora a všechny jejich zadky směřovaly dovnitř; a jeho tloušťka - šířka ruky, a jeho okraj podle vypracování okraje číše, květu lilie. Mohlo obsáhnout a podržet tři tisíce bathů. A zhotovil deset umyvadel z mosazi a pět dal zprava a pět zleva, k mytí v nich; oplachovali v nich, co se mělo učinit vzestupnou obětí, a moře bylo k mytí v něm pro kněží. A zhotovil deset svícnů ze zlata podle předpisu o nich; ty dal v chrám, pět zprava a pět zleva. A zhotovil deset stolů; ty dal v chrám, pět zprava a pět zleva, a zhotovil sto okřínů ze zlata. A zřídil nádvoří kněží a veliké předdvoří a dveře k předdvoří, a potáhl jejich dveře mosazí. A moře dal od pravé strany k východu, naproti k jihu. I nazhotovoval Chúrám hrnců a lopatek a okřínů. Tak Chúrám dokončil vykonávání vší práce, již vykonal pro krále Šalomouna na Božím domě: Dva sloupy a dva kalichy hlavic na vrcholech těch sloupů, a dvoje mřížkování k pokrytí dvou kalichů těch hlavic, jež byly na vrcholech těch sloupů, a čtyři sta granátových jablíček na to dvoje mřížkování, na každé mřížkování dvě řady granátových jablíček k pokrytí dvou kalichů těch hlavic, jež byly na těch sloupech, a zhotovil stojany a zhotovil umyvadla na ty stojany a jedno moře a dvanáct kusů skotu pod ním, a hrnců a lopatek a vidlic a všech náčiní k nim nazhotovoval Chúrám Ávíú králi Šalomounovi pro dům Hospodinův z leštěné mosazi; král je odléval v rovině Jordánu v hutnotě hlíny mezi Sukkóth a mezi Carthánem. A Šalomoun všech těchto předmětů nazhotovoval ve veliké hojnosti; proto nebyla váha mosazi zjišťována. Šalomoun také zhotovil všechny předměty, jež patřily v dům Hospodinův: Oltář ze zlata a stoly (a na nich byly předkladné chleby ), a svícny a lampy k nim k zapalování jich podle předpisu před síní slova, z čistého zlata a květy a lampy a kratiknoty ze zlata - to bylo dokonalé zlato - a utěradla a okříny a pánve a zhášedla z čistého zlata, a vchod do domu, jeho vnitřní dveře k nejsvětější svatyni a dveře domu chrámu, ze zlata. Tak byla dovršena všechna práce, již Šalomoun vykonal pro dům Hospodinův, a Šalomoun vnesl věci posvěcené Dávídem, jeho otcem, a stříbro a zlato a náčiní dal v pokladnice Božího domu. Tehdy Šalomoun svolal starší Isráélovy a všechny hlavy větví, náčelníky otců dětí Isráélových, do Jerúsaléma k vynesení skříňky smlouvy Hospodinovy z města Dávídova, to je Cijjón. Všichni muži Isráélovi se tedy ke králi sešli při slavnosti, to je měsíc sedmý, a přišli všichni starší Isráélovi a Lévíovci skříňku vyzdvihli a vynesli skříňku a stan setkávání a všechna zařízení svatyně, jež v stanu byla, a no, kněží a Lévíovci je vynesli. A král Šalomoun a všechno shromáždění Isráélovo, všichni, již se shromáždili k němu před skříňkou, obětovali drobný dobytek a skot, jenž z příčiny množství nemohl být sepsán ani spočítán. A kněží vnesli skříňku smlouvy Hospodinovy na její místo do síně slova v domě, do nejsvětější svatyně pod křídla kerúbů, i rozpínali kerúbové křídla nad místem skříňky, takže kerúbové shora zastírali skříňku a tyče k ní. A tyče byly dlouhé, takže konce tyčí mohly být viděny mimo skříňku před síní slova, a le navenek viděny být nemohly, a tam jsou až po tento den. Ve skříňce nebylo nic než dvě desky, jež vložil Mojžíš na Chórévu, když Hospodin s dětmi Isráélovými uzavřel smlouvu, když vyšli z Egypta. A když vyšli kněží ze svatyně, stalo se (neboť se byli posvětili všichni přítomní kněží, bez ohledu na oddíly; a Lévíovci, pěvci, všichni spolu patřící k Ásáfovi, k Hémánovi, k Jedúthúnovi a k jejich synům a k jejich bratrům, oblečeni jemnou bavlnou, stáli s cimbály a s varyty a s lyrami od vzcházení vůči oltáři, a s nimi na sto a dvacet kněží, troubících na pozouny), a no, stalo se, - když byli jako jeden, ať trubači či pěvci, k vyluzování zvuku jedním hlasem, k velebení a k přinášení chvály Hospodinu, a za hlasitého zvučení pozouny a cimbály a jinými hudebními nástroji a přinášením velebení Hospodinu, že je dobrý, že jeho laskavost trvá navždy, - že se dům naplnil oblakem, dům Hospodinův, takže kněží nemohli stát k obsluze, neboť Boží dům naplnila Hospodinova sláva. Tehdy Šalomoun řekl: Hospodin řekl, že bude pobývat v mračnu. Já jsem ti zbudoval dům bydliště, základ pro tvé usídlení do věků. A král obrátil svou tvář a požehnal všemu sejití Isráélovu; a všechno sejití Isráélovo stálo. A řekl: Budiž veleben Hospodin, Bůh Isráélův, jenž svými ústy promluvil s Dávídem, mým otcem, a svou rukou splnil s výrokem: Od toho dne, co jsem svůj lid vyvedl ze země Egypta, jsem nenašel zálibu v žádném městě ze všech kmenů Isráélových k zbudování domu, aby tam bylo mé jméno, a nenašel jsem zálibu v nikom, aby byl panovníkem nad mým lidem, Isráélem; našel jsem však zálibu v Jerúsalémě, aby tam bylo mé jméno, a našel jsem zálibu v Dávídovi, aby byl nad mým lidem, Isráélem. Stalo se pak blízkým srdci Dávída, mého otce, budovat dům jménu Hospodina, Boha Isráélova, Hospodin však k Dávídovi, mému otci, řekl: Ježto se stalo blízkým tvému srdci budovat dům mému jménu, zachoval ses dobře, že se to stalo blízkým tvému srdci, jen že ten dům nebudeš budovat ty, nýbrž tvůj syn, jenž bude pocházet z tvých beder, on bude mému jménu budovat dům. A Hospodin potvrdil své slovo, jež vyslovil, takže jsem povstal místo Dávída, svého otce, a usedl jsem na trůn Isráélův podle toho, co Hospodin promluvil, a dům jménu Hospodina, Boha Isráélova, jsem zbudoval a položil jsem tam skříňku, kde je smlouva Hospodinova, již uzavřel s dětmi Isráélovými. I stanul Šalomoun před oltářem Hospodinovým v přítomnosti všeho sejití Isráélova a rozprostřel své dlaně; Šalomoun totiž byl zřídil plošinu z mosazi a umístil ji vprostřed předdvoří, její délka byla pět loket a její šířka pět loket a její výška tři lokte, i stanul na ní a poklekl v přítomnosti všeho sejití Isráélova na svá kolena a rozprostřel své dlaně k nebesům a řekl: Hospodine, Bože Isráélův, není v nebesích an i na zemi Boha podobného tobě, dbajícímu smlouvy a laskavosti vůči tvým nevolníkům, již chodí před tvou tváří celým svým srdcem; jenž jsi svému nevolníku Dávídovi, mému otci, dodržel, co jsi k němu promluvil, a no, svými ústy jsi promluvil a svou rukou jsi splnil, jako tohoto dne. Nyní tedy, Hospodine, Bože Isráélův, dodrž svému nevolníku Dávídovi, mému otci, co jsi k němu promluvil výrokem: Nebude ti z přítomnosti mé tváře vytínán nikdo sedící na trůně Isráélově, budou-li jen tvoji synové dbát své cesty k chození v mém zákoně, jako jsi ty před mou tváří chodil. Nyní tedy, Hospodine, Bože Isráélův, nechť se pravdivým ukazuje tvé slovo, jež jsi vyslovil k svému nevolníku, k Dávídovi. Zda však opravdu bude Bůh s člověkem bydlet na zemi? Hle, nebesa a ni nebesa nebes tě nemohou obsáhnout, čím méně tento dům, jejž jsem zbudoval! Kéž se však obrátíš k modlitbě svého nevolníka a k jeho úpění, Hospodine, můj Bože, abys naklonil sluch k volání a k modlitbě, jíž se tvůj nevolník modlí před tvou tváří; aby byly tvé oči otevřené k tomuto domu dnem i nocí, k místu, o němž jsi přislíbil položit tam své jméno; abys nakláněl sluch k modlení, jímž se tvůj nevolník bude modlívat směrem k tomuto místu, a kéž nakláníš sluch k úpění svého nevolníka a svého lidu, Isráéle, jímž se směrem k tomuto místu budou modlívat, a ty kéž slyšíš z místa svého bydlení, z nebes, a když budeš slyšet, kéž odpouštíš. Jestliže kdo bude hřešit vůči svému bližnímu, takže proti němu vznese kletbu k jeho prokletí, a ta kletba přijde před tvůj oltář v tento dům, to kéž ty z nebes slyšíš a jednáš a své nevolníky rozsuzuješ k odplacení zlovolnému, k uvalení jeho cesty na jeho hlavu, a ospravedlněním spravedlivého, abys mu dal podle jeho spravedlnosti. A jestliže bude tvůj lid, Isráél, před tváří nepřítele porážen, když vůči tobě budou hřešit, a budou se k tobě vracet a tvé jméno vyznávat a modlit se a úpět před tvou tváří v tomto domě, kéž pak ty z nebes slyšíš a odpouštíš stran hříchu svého lidu, Isráéle, a přivádíš je zpět na půdu, již jsi dal jim a jejich otcům. Při uzavření nebes, takže nebude deště, když vůči tobě budou hřešit, budou-li se modlit směrem k tomuto místu a vyznávat tvé jméno, od svého hříchu se od vracet, neboť jsi je pokořoval, kéž pak ty z nebes slyšíš a odpouštíš stran hříchu svých nevolníků, totiž svého lidu, Isráéle, neboť jsi je vyučoval dobré cestě, jíž mají chodit, a kéž dáváš déšť na svou zem, již jsi za dědictví dal svému lidu. Kdykoli v zemi bude hlad, kdykoli bude mor, kdykoli bude sněť, rez, kobylky a saranče, kdykoli mu bude jeho nepřítel působit tíseň v zemi jeho bran, jakákoli rána a jakákoli nemoc, - jakákoli modlitba, jakékoli úpění, co koli se bude dít skrze kteréhokoli člověka, skrze všechen tvůj lid, Isráéle, když bude každý z nich znát svou ránu a svou bolest a bude rozprostírat své dlaně směrem k tomuto domu, kéž pak ty z nebes, trvalého místa svého usídlení, slyšíš a odpouštíš a dáváš každému, jehož srdce znáš (ty přece, ty samoten, znáš srdce dětí člověka), podle všech jeho cest, aby tě měli v úctě k chození tvými cestami po všechny dni, co oni budou živi na povrchu půdy, již jsi dal našim otcům. A i stran cizozemce, jenž ne ní z tvého lidu, Isráéle, ten, přijde-li ze vzdálené země pro tvé veliké jméno a tvou silnou ruku a tvou napřaženou paži, když přijdou a budou se modlit směrem k tomuto domu, kéž pak ty z nebes, z trvalého místa svého usídlení, slyšíš a jednáš podle všeho, o č bude ten cizozemec k tobě volat, aby všechny národnosti země poznávaly tvé jméno, a to aby tě měly v úctě jako tvůj lid, Isráél, a aby věděly, že nad tímto domem, jejž jsem zbudoval, je vzýváno tvé jméno. Kdykoli tvůj lid bude vycházet k boji proti svému nepříteli cestou, jíž je budeš posílat, a budou se k tobě modlit směrem k tomuto městu, v němž jsi našel zálibu, a domu, jejž jsem tvému jménu zbudoval, kéž pak z nebes jejich modlitbu a jejich úpění slyšíš a jejich právo uplatňuješ. Kdykoli vůči tobě budou hřešit (neboť není člověka, jenž by nehřešil), a budeš se proti nim popuzovat a vy dávat je tváři nepřítele, takže, zajmouce je, je odvedou do zajetí do země nepřítele, vzdálené nebo blízké, a vezmou si to v zemi, kam byli do zajetí odvedeni, opět k srdci a jmou se v zemi svého zajetí vracet a úpět k tobě výrokem: Zhřešili jsme, spáchali jsme nepravost a zachovali jsme se zlovolně, a v zemi svého zajetí, kam je do zajetí odvedli, se k tobě vrátí celým svým srdcem a celou svou duší a k tobě se jmou modlit směrem k zemi, již jsi dal jejich otcům, a městu, jež jsi vyvolil, a domu, jejž jsem tvému jménu zbudoval, kéž pak z nebes, z trvalého místa svého usídlení, jejich modlitbu a jejich úpění slyšíš a jejich právo uplatníš a odpouštíš svému lidu, těm, již vůči tobě zhřešili. Nyní, můj Bože, kéž jsou, prosím, tvé oči otevřené a tvé uši pozorné k modlitbě za toto místo. Nyní tedy povstaň, Hospodine, Bože, k svému spočívání, ty i skříňka tvé síly; tvoji kněží, Hospodine, Bože, nechť si oblékají vysvobození a tvoji zbožní nechť se radují v dobrotě; kéž, Hospodine, Bože, neodháníš tvář svého pomazaného; pamatuj na laskavosti vůči svému nevolníku Dávídovi. A za Šalomounova skončení s modlením sestoupil z nebes oheň a pohltil vzestupnou oběť a jiné oběti a dům naplnila Hospodinova sláva, a protože dům Hospodinův naplnila Hospodinova sláva, nemohli kněží do domu vstoupit; a všechny děti Isráélovy hleděly na sestoupení ohně a Hospodinovy slávy na dům, i klesli, obličeje k zemi, na dlažbu a jali se klanět a přinášet chválu Hospodinu, že je dobrý, že jeho laskavost trvá navždy. A král a všechen lid před tváří Hospodinovou obětovali oběti, i obětoval král Šalomoun oběť skotu, dvacet a dva tisíce kusů, a drobného dobytka sto a dvacet tisíc kusů; tak zasvětili, král a všechen lid, Boží dům. A kněží stáli na svých vykázaných místech, i Lévíovci s nástroji hudby Hospodinu, jež zhotovil Dávíd, král, k přinášení chvály Hospodinu, - že jeho laskavost trvá navždy, - při Dávídově velebení jimi; a naproti nim troubili kněží, a všechen Isráél, ti stáli. A Šalomoun posvětil vnitřek nádvoří, jež bylo před domem Hospodinovým, neboť tam obětoval i vzestupné oběti a tuk obětí pokojných hodů, protože oltář z mosazi, jejž Šalomoun zhotovil, nemohl pojmout ty vzestupné oběti a oběti dar u a tuk. A v onen čas uspořádal Šalomoun na sedm dní slavnost, a s ním všechen Isráél, velmi veliké sejití, od příchodu k vstupu do Chamáth u po potok Egypta, a v osmý den konali slavnostní shromáždění, totiž konali zasvěcení oltáře po sedm dní a po sedm dní slavnost. A ve dvacátý a třetí den sedmého měsíce lid propustil k jejich stanům; byli veselí a v dobré náladě nad dobrem, jež způsobil Hospodin Dávídovi a Šalomounovi a Isráélovi, svému lidu. Tak Šalomoun dohotovil dům Hospodinův a dům krále; a vše, co vstoupilo na srdce Šalomounovo stran učinění v domě Hospodinově a v jeho domě, přivedl ke zdaru. A v noci se Šalomounovi ukázal Hospodin a řekl mu: Uslyšel jsem tvou modlitbu a vyvolil jsem si toto místo za dům obětí. Budu-li chtít uzavřít nebesa, a by nebylo deště, a neb zavolat-li na kobylky k o žrání země, a neb jestliže budu pouštět mezi svůj lid mor a oni se budou ponižovat, můj lid, oni, nad nimiž je vzýváno mé jméno, a budou se modlit a hledat mou tvář a od vracet se od svých zlých cest, pak já z nebes budu slyšet a odpouštět stran jejich hříchu a uzdravovat jejich zem. Nyní budou mé oči otevřené a mé uši pozorné k modlitbě za toto místo a nyní jsem vyvolil a posvětil tento dům, aby tam navždy bylo mé jméno; i budou tam po všechny dni mé oči a mé srdce. A ty, jestliže budeš před mou tváří chodit, jako chodil Dávíd, tvůj otec, totiž k jednání podle všeho, co jsem rozkázal, budeš dbát mých ustanovení a mých předpisů, pak budu utvrzovat trůn tvého kralování podle toho, jak jsem uzavřel smlouvu vzhledem k Dávídovi, tvému otci, výrokem: Nebude ti vytínán nikdo vládnoucí v Isráélovi; jestliže se však vy budete od vracet a opouštět má ustanovení a mé předpisy, jež jsem předložil vaší tváři, a odcházet a sloužit jiným bohům a klanět se jim, pak je budu odervávat z povrchu půdy, již jsem jim dal, a tento dům, jejž jsem posvětil svému jménu, odvrhovat zpřed své tváře a vy dávat jej mezi všechny národnosti za přísloví a k posměchu, a no, tento dům, jenž je vyvýšen, - stran každého přecházejícího mimo něj: Bude se hrozit a říkat: Čím to, že Hospodin takto učinil této zemi a tomuto domu? A budou říkat: Protože Hospodina, Boha svých otců, jenž je vyvedl ze země Egypta, opustili a chytili se jiných bohů; proto na ně Hospodin přivedl všechno toto neštěstí. A po uplynutí dvaceti let, kdy Šalomoun zbudoval dům Hospodinův a dům králův, se stalo, že města, jež dal Šalomounovi Chúrám, - Šalomoun je vybudoval a usídlil tam děti Isráélovy. A Šalomoun odešel k Chamáth-Cóvě a převládl nad ní; a vybudoval Tadmór v pustině a všechna města skladišť, jež zbudoval v Chamáthu, a vybudoval horní Béth-Chórón a dolní Béth-Chórón, města s opevnění m, zdmi, vraty a závorami, a Baaláth a všechna města skladišť, jež Šalomoun měl, a všechna města vozů a města jezdců a všechnu Šalomounovu tužbu - co zatoužil budovat - v Jerúsalémě a v Levánónu a ve vší zemi jeho vlády. Všechen lid, jenž pozůstával z Chittího a Emórího a Perizzího a Chivvího a Jevúsího, ty, kteří nebyli z Isráéle, z jejich synů, kteří po nich pozůstali v zemi, s nimiž synové Isráélovi neskoncovali, a no, ty Šalomoun odváděl k robotě, až po tento den, a le ze synů Isráélových Šalomoun nikoho za nevolníky k své práci nedával, nýbrž oni byli bojovníky a veliteli jeho důstojníků a veliteli jeho vozů a jeho jezdců. A toto byli vedoucí správců, jež král Šalomoun měl, padesát a dvě stě těch, již měli moc nad lidem. A dceru faraonovu vyvedl Šalomoun z města Dávídova do domu, jejž jí zbudoval, neboť řekl: Má žena nebude bydlet v domě Dávída, krále Isráélova, neboť místa, do nichž vešla skříňka Hospodinova, jsou svatá. Tehdy Šalomoun vznášel vzestupné oběti Hospodinu na oltáři Hospodinově, jejž zbudoval před předsíní, totiž podle povinnosti dne v den, vznášením podle rozkazu Mojžíšova, o sobotách, o nových měsících a o svátcích třikrát v roce, při slavnosti nekvašených chlebů, při slavnosti týdnů a při slavnosti budek. A přidělil podle předpisu Dávída, svého otce, oddíly kněží k jejich službě a Lévíovců na jejich vykázaná místa k velebení a k obsluze před kněžími podle povinnosti dne v její den, a vrátné v jejich oddílech k jednotlivým branám, neboť tak zněl rozkaz Dávída, Božího muže; a neopouštěli králova rozkazu ke kněžím stran žádné věci, a ni stran pokladnic. A všechno dílo Šalomounovo bylo připraveno ke dni založení domu Hospodinova, a ž do jeho dohotovení; dům Hospodinův byl úplný. Tehdy Šalomoun odešel k Ecjón-Geveru a do Élóthu na pobřeží moře v zemi Edóma; a Chúrám mu skrze své služebníky poslal lodi a služebníky znalé moře, i přibyli se služebníky Šalomounovými do Ófíru a vzali odtamtud čtyři sta a padesát kikkárů zlata, jež přinesli ke králi Šalomounovi. A zvěst o Šalomounovi uslyšela královna Ševy, i přibyla v Jerúsalém vyzkoušet Šalomouna hádankami, s velmi slavným komonstvem a s velbloudy nesoucími vonné látky a zlato v hojnosti a drahé kameny; a přišla k Šalomounovi a promluvila s ním o vše m, co bylo blízko jejímu srdci, a Šalomoun jí všechny její otázky vysvětlil, neskrylo se před Šalomounem nic, co by jí nebyl vysvětlil. A když královna Ševy zpozorovala Šalomounovu moudrost a dům, jejž zbudoval, a pokrmy jeho stolu a sedání jeho nevolníků a stání jeho obsluhovačů a jejich oblečení a jeho číšníky a jejich oblečení a jeho horní chodbu, kudy vystupoval k domu Hospodinovu, nezůstalo v ní již dechu a řekla ke králi: Pravdivá byla řeč, již jsem ve své zemi uslyšela o tvých věcech a o tvé moudrosti, a neuvěřila jsem jejich slovům, než jsem přišla a mé oči pohleděly, a hle, nebyla mi oznámena polovina rozsahu tvé moudrosti, převýšil jsi pověst, již jsem uslyšela. Blaho tvých mužů, a no, blaho těchto tvých služebníků, již stávají ustavičně před tvou tváří a slýchají tvou moudrost! Nechť je veleben Hospodin, tvůj Bůh, jenž v tobě našel potěšení k uvedení tě na jeho trůn za krále pro Hospodina, tvého Boha! Tvůj Bůh ve svém milování Isráéle, k zjednání mu trvalého postavení, a no, dal tě za krále nad nimi k vykonávání práva a spravedlnosti! A dala králi sto a dvacet kikkárů zlata a vonné látky ve veliké hojnosti a drahé kameny, aniž kdy byla vonná látka jako ona, již královna Ševy dala králi Šalomounovi. (A i služebníci Chúrámovi a služebníci Šalomounovi, kteří z Ófíru dopravili zlato, dopravili santalové dříví a drahé kameny, a král použil toho santalového dříví na schodiště k domu Hospodinovu a k domu královu a na lyry a varyta pěvcům, aniž bylo předtím v zemi Júdově takové spatřeno.) A král Šalomoun splnil královně Ševy všechno její přání, o č požádala, mimo to, co králi přinesla. I obrátila se a odebrala k své zemi, ona i její služebníci. A váha zlata, jež v jednom roce Šalomounovi docházelo, byla šest set šedesát a šest kikkárů zlata, kromě příjmu od těch, již cestovali a toho, co přinášeli obchodníci a co Šalomounovi všichni králové Arabie a vladaři země přinášeli zlata a stříbra. A král Šalomoun zhotovil dvě stě velikých štítů z kovaného zlata, na jeden veliký štít vyzvedl šest set šeklů kovaného zlata, a tři sta malých štítů z kovaného zlata, na jeden malý štít vyzvedl tři sta šeklů zlata, a dal je král v dům lesa Levánónu. A král zhotovil veliký trůn ze slonoviny a potáhl jej čištěným zlatem; a ten trůn měl šest stupňů a zlatou podnož ( byly k trůnu připevněny) a na místě sedění opěradla odtud a odtud, a vedle opěradel stáli dva lvi a na těch šesti stupních tam stálo, odtud a odtud, dvanáct lvů; pro žádné z království nebylo nic tak ového zhotoveno. A všechny nádoby k pití pro krále Šalomouna byly ze zlata a všechny nádoby domu lesa Levánónu byly ze zlata, čistého, stříbro nebylo v dnech Šalomounových za něco považováno, neboť královy lodi odplouvaly se služebníky Chúrámovými do Taršíše - jednou za tři léta lodi z Taršíše přijížděly, vezouce zlato a stříbro, slonovinu a opice a pávy. I stal se král Šalomoun stran bohatství a stran moudrosti větším než všichni králové země a všichni králové země vyhledávali Šalomounovu přítomnost k slyšení moudrosti, již dal Bůh v jeho srdce, a oni, každý, přinášeli svůj dar, náčiní ze stříbra a náčiní ze zlata a pláště a zbroj a vonné látky, koně a mezky, dávku roku v roce. A Šalomoun měl čtyřicet tisíc stájí koní a vozidel a dvanáct tisíc jezdců a umístil je ve městech vozů a u krále v Jerúsalémě. I vládl nad všemi králi od Řeky a ž po zem Pelištím a po pomezí Egypta. A v Jerúsalémě král nakladl stříbra jako kamenů a cedrů nakladl jako sykomor, jež jsou v hojnosti v nížině; a koně Šalomounovi vyváželi z Egypta a ze všech zemí. A zbývající věci Šalomounovy, první i poslední, zda ony ne jsou při psány k slovům Náthána, proroka, a k proroctví Achijji, Šilóního, a ve vidění Iddóa, vidoucího, o Jároveámovi, synu Nevátovu? I kraloval Šalomoun v Jerúsalémě nad vším Isráélem čtyřicet let a ulehl Šalomoun se svými otci a byl pohřben ve městě Dávída, svého otce. A kralování se místo něho ujal Rechaveám, jeho syn. A Rechaveám se odebral do Šechemu, neboť v Šechem přibyli, všechen Isráél, uvést ho v kralování; to jak uslyšel Jároveám, syn Nevátův (jenž byl v Egyptě, kam utekl před tváří Šalomouna, krále), stalo se, že se Jároveám z Egypta vrátil, i poslali a dali ho povolat; a přišel Jároveám a všechen Isráél a promluvili k Rechaveámovi výrokem: Tvůj otec učinil naše jho tvrdým, nyní však ulev na tvrdé službě tvému otci a na našem těžkém jhu, jež na nás uvalil, a budeme ti sloužit. I řekl k nim: Ještě tři dni a vraťte se ke mně. A lid odešel. A král Rechaveám se jal radit se starci, kteří stávali před tváří Šalomouna, jeho otce, za jeho zůstávání na živ u, výrokem: Jak vy radíte odpovědět tomuto lidu? I promluvili k němu výrokem: Chceš-li se vůči tomuto lidu projevit vlídným a být u nich oblíben a mluvit k nim vlídnými slovy, pak ti budou služebníky po všechny dni. Opustil však radu starců, jíž mu poradili, a jal se radit s mladíky, kteří s ním vyrostli, již stáli před jeho tváří, a řekl k nim: Co radíte vy, jak máme odpovědět tomuto lidu, těm, kteří ke mně promluvili výrokem: Ulev na jhu, jež na nás uvalil tvůj otec? A ti mladíci, kteří s ním vyrostli, s ním promluvili výrokem: Takto budeš říkat lidu, těm, kteří k tobě promluvili výrokem: Tvůj otec ztížil naše jho, ty však nám ulev, - takto k nim budeš říkat: Můj malík ztloustne nad kyčle mého otce; takže tedy: Můj otec na vás naložil těžké jho a já na vaše jho budu přidávat; můj otec vás trestal biči a já štíry. Přišel tedy Jároveám a všechen lid k Rechaveámovi v třetí den podle toho, co král promluvil výrokem: V třetí den se ke mně vraťte, a král jim odpověděl tvrdě, neboť opustil král Rechaveám radu starců a promluvil k nim podle rady mladíků výrokem: Můj otec ztížil vaše jho a já na ně budu přidávat, můj otec vás trestal biči a já štíry. Král tedy nenaklonil sluch k lidu, neboť ze strany Hospodina nastal obrat za účelem Hospodinova uskutečnění jeho slova, jež vyslovil skrze Achijju, Šílóního, k Jároveámovi, synu Nevátovu. Když tedy shledali, všechen Isráél, že jich král ne vy slyšel, odpověděli - lid - králi výrokem: Co nám je podílem v Dávídovi? Ani dědictví v synu Jíšajovu! Každý k tvým stanům, Isráéli! Nyní si hleď svého domu, Dávíde! I odešel všechen Isráél k svým stanům, a le děti Isráélovy, jež bydlely ve městech Júdových, - nadále nad nimi zůstal králem Rechaveám. I poslal král Rechaveám Adóráma, jenž byl nad robotou, a le synové Isráélovi na něho naházeli kamení, takže umřel, a král Rechaveám si popílil vystoupit na vozidlo k uprchnutí v Jerúsalém. A zůstali - Isráél - ve vzpouře proti domu Dávídovu až po tento den. A když Rechaveám přišel v Jerúsalém, svolal všechen dům Júdův a Benjámínův, sto a osmdesát tisíc vybraných válečníků, k bojování s Isráélem, k navrácení kralování Rechaveámovi. A le k Šemaejovi, Božímu muži, se do stalo Boží slovo výrokem: Prones k Rechaveámovi, synu Šalomounovu, králi Júdovu, a ke všemu Isráélovi v Júdovi a Benjámínovi výrok: Takto řekl Hospodin: Nesmíte vystupovat ani bojovat se svými bratry; vraťte se každý k svému domu, neboť tato věc byla vyvolána z mé strany. I uposlechli slov Hospodinových a vrátili se od tažení proti Jároveámovi. A Rechaveám se usídlil v Jerúsalémě a vybudoval v Júdovi opevněná města; vybudoval tedy Béth-lechem a Étam a Tekou a Béth-cúr a Sóchó a Adullám a Gath a Maréšu a Zíf a Adórajim a Láchíš a Azéku a Coreu a Ajjálón a Chevrón, jež jsou v Júdovi a Benjámínovi, města s opevnění mi, i posílil ta opevnění a umístil v nich představené a zásobárny potravy a oleje a vína a v každém jednotlivém městě štíty a kopí a velmi velice je posílil. A zůstal mu Júdá a Benjámín, a le postavili se k němu z celého svého území kněží a Lévíovci, kteří byli ve všem Isráélovi, neboť Lévíovci opustili své obvody a svou držbu a odešli k Júdovi a k Jerúsalému, neboť je odstrčil Jároveám a jeho synové od zastávání kněžství Hospodinu a určil si kněží na výšiny a pro chlupatce a pro telata, jež zhotovil. A za nimi ze všech kmenů Isráélových ti, kteří od dávali svá srdce k hledání Hospodina, Boha Isráélova, přišli v Jerúsalém obětovat Hospodinu, Bohu svých otců, a posílili království Júdovo a utvrdili Rechaveáma, syna Šalomounova, na tři léta, neboť se na tři léta jali chodit cestou Dávídovou a Šalomounovou. A Rechaveám si za ženu vzal Machalath, dceru Jerímótha, syna Dávídova, a Avíchajil, dcery Elíáva, syna Jíšajova, a porodila mu syny: Jeúše a Šemarju a Záhama. A po ní pojal Maachu, dceru Avšálómovu; ta mu porodila Avijju a Attaje a Zízu a Šelómítha. A Maachu, dceru Avšálómovu, si Rechaveám zamiloval nad všechny své ženy a své souložnice; pojal totiž osmnáct žen a šedesát souložnic a zplodil dvacet a osm synů a šedesát dcer; a Avijju, syna Maachy, určil Rechaveám za hlavu, za vůdce mezi jeho bratry, totiž k uvedení ho v kralování. A jednal rozvážně a rozeslal některé ze svých synů do všech zemí Júdových a Benjámínových, do všech měst s opevnění mi, a dal jim stravu v hojnosti. A vyžádal pro ně spoustu žen. A jak Rechaveám upevnil kralování a jak nabyl moci, stalo se, že opustil zákon Hospodinův, a všechen Isráél s ním; a v pátém roce krále Rechaveáma se stalo, že proti Jerúsalému vystoupil Šíšak, král Egypta (neboť se proti Hospodinu dopustili nevěrnosti ), s tisícem a dvěma sty vozů a s šedesáti tisíci jezdců, a lidu, jenž s ním přišel z Egypta, nebylo počtu - Lúvím, Sukkijjím a Kúším. I dobyl měst s opevnění mi, jež byla v Júdovi, a přitáhl až k Jerúsalému. A k Rechaveámovi a hodnostářům Júdovým, kteří se před tváří Šíšakovou shromáždili do Jerúsaléma, přišel Šemaejá, prorok, a řekl jim: Takto řekl Hospodin: Vy jste opustili mne a tak jsem opustil já vás v ruce Šíšakově. I pokořili se, hodnostáři Isráélovi a král, a řekli: Hospodin je spravedlivý. A když Hospodin viděl, že se pokořili, do stalo se k Šemaejovi slovo Hospodinovo výrokem: Pokořili se - nebudu jich hubit, nýbrž jim chci dát jako by trochu úniku a nebudu na Jerúsalém rukou Šíšakovou vylévat své popuzení. Ale budou mu nevolníky, a ť po znají službu mně a službu královstvím zemí. Vystoupil tedy Šíšak, král Egypta, proti Jerúsalému a pobral poklady domu Hospodinova a poklady domu králova, pobral vše - také pobral štíty ze zlata, jež zhotovil Šalomoun. A král Rechaveám místo nich zhotovil štíty z mosazi; ty svěřil ruce velitelů běhounů, již střežili vchod do králova domu, a za každého vstupování krále do domu Hospodinova se dělo, že přicházeli běhouni a nosili je; potom je vraceli do strážnice běhounů. A v jeho pokoření se od něho Hospodinův hněv od vrátil a ne došlo k vyhubení docela; a bylo v Júdovi i něco dobrých věcí. I upevnil král Rechaveám svou moc v Jerúsalémě a zůstal králem; byl totiž Rechaveám při započetí svého kralování ve věku čtyřiceti a jednoho roku a sedmnáct let kraloval v Jerúsalémě, městě, jež Hospodin ze všech kmenů Isráélových vyvolil k vložení tam svého jména; a jméno jeho matky Naamá, Ammónovkyně. A činil, co bylo zlé, neboť své srdce neusměrnil k vyhledávání Hospodina. A věci Rechaveámovy, první i poslední, zda ony ne jsou vy psány mezi slovy Šemaeji, proroka, a Iddóa, vidoucího, podle rodopisného seznamu? A po všechny dni byly války Rechaveáma a Jároveáma. I ulehl Rechaveám se svými otci a byl pohřben ve městě Dávídově. A kralování se místo něho ujal Avijjá, jeho syn. V osmnáctém roce krále Jároveáma se tedy Avijjá ujal kralování nad Júdou; kraloval v Jerúsalémě tři léta a jméno jeho matky Míchájáhú, dcera Úríéle z Givey. A mezi Avijjou a mezi Jároveámem byla válka; a Avijjá zahájil boj s vojenskou mocí hrdinných válečníků, čtyřmi sty tisíci vybraných mužů, a Jároveám se seřadil k boj i s ním s osmi sty tisíci vybraných mužů, zdatných hrdinů. A Avijjá stanul svrchu na hoře Cemárajim, jež je v pohoří Efrájimově, a řekl: Slyšte mě, Jároveáme a všechen Isráéli! Zda nemáte vědět, že Hospodin, Bůh Isráélův, navždy dal kralování nad Isráélem Dávídovi, jemu a jeho synům, smlouvou soli? A le povstal Jároveám, syn Nevátův, nevolník Šalomouna, syna Dávídova, a vzbouřil se proti svému pánu, a k němu se shromáždili lehkomyslní muži, ničemové, a převládli nad Rechaveámem, synem Šalomounovým, a Rechaveám byl mlád a měkký srdcem a nedokázal se vzepřít jejich tváři; a vy nyní zamýšlíte se vzepřít královské moci Hospodinově v ruce synů Dávídových, neboť vás je početný dav a jsou s vámi telata ze zlata, jež vám Jároveám učinil bohy. Zda jste nezapudili kněží Hospodinovy, syny Árónovy, a Lévíovce, a ne nadělali jste si kněží jako národnosti zemí? Každý, kdo přichází naplnit svou ruku mladým býkem a sedmi berany, a no, stane se knězem nebohům! A le my - naším Bohem je Hospodin, aniž jsme ho opustili, a Hospodina obsluhují kněží, synové Árónovi, a Lévíovci ve své činnosti, a Hospodinu v kouř obracejí vzestupné oběti za každého jitra a za každého večera, a kouřidlo z vonných koření; a řada chlebů je na čistém stole, a svícen ze zlata a lampy k němu k zapalování za každého večera, neboť my dbáme nařízení Hospodina, našeho Boha, a vy jste ho opustili. A hle, s námi v čele je Bůh a jeho kněží a pozouny zvučné k zvučení proti vám. Synové Isráélovi, nesmíte bojovat s Hospodinem, Bohem vašich otců, neboť nebudete mít úspěchu. A le Jároveám obrátil zálohu, aby přitáhla zpoza nich, i do stali se před tvář Júdovu a záloha zpoza nich; i ohlédli se, Júdá, a hle, bitva k nim předem i zadem; i jali se volat k Hospodinu a kněží troubili na pozouny, a jali se pokřikovat, muž stvo Júdovo, a při pokřikování muž stva Júdova se stalo, že Hospodin Jároveáma a všechen Isráél před tváří Avijjovou a Júdovou porazil a synové Isráélovi se před tváří Júdovou dali na útěk a Bůh je vy dal v jejich ruku. A Avijjá a jeho lid se mezi nimi jali ubíjet rozsáhlým ubíjením, takže z Isráéle padlo zabitých pět set tisíc vybraných mužů. Tak byli synové Isráélovi v onen čas pokořeni a synové Júdovi nabyli moci, neboť spolehli na Hospodina, Boha svých otců. A Avijjá vyrazil za Jároveámem a dobyl jeho měst: Béth-Élu a jeho osad a Ješány a jejích osad a Efrónu a jeho osad, aniž Jároveám ještě v dnech Avijjových podržel sílu. A Hospodin ho porazil, takže umřel. A Avijjá upevnil svou moc a vzal si čtrnáct žen a zplodil dvacet a dva syny a šestnáct dcer. A ostatní věci Avijjovy a jeho cesty a jeho slova jsou za psána ve výkladu proroka Iddóa. I ulehl Avijjá se svými otci a pohřbili ho ve městě Dávídově a kralování se místo něho ujal Ásá, jeho syn. V jeho dnech nabyla země na deset let pokoje. A Ásá se jal činit, co bylo v očích Hospodinových dobré a správné, a odstranil cizí oltáře a výšiny a roztříštil sloupy a zporážel ašéry a Júdovi nařídil vyhledávat Hospodina, Boha jejich otců, a vykonávat zákon a rozkazy. A výšiny odstranil ze všech měst Júdových, i sluneční kůly; a království nabylo před jeho tváří pokoje. A vybudoval v Júdovi města s opevnění m, neboť země nabyla pokoje a v těchto letech proti němu nebylo války, neboť mu Hospodin dal klid; i řekl Júdovi: Tato města vybudujme a obžeňme zdmi, věžemi, vraty a závorami; ještě máme zem před svou tváří, neboť jsme se jali vyhledávat Hospodina, našeho Boha, jali jsme se ho vyhledávat, i dal nám ze všech stran klid. Jali se tedy budovat a došli zdaru. A Ásá měl vojenskou moc, tři sta tisíc nosících veliký štít a kopí, z Júdy, a z Benjámína dvě stě a osmdesát tisíc nosících malý štít a napínajících luk; tito všichni byli zdatní hrdinové. I vytáhl proti nim Zerach, Kúší, s vojenskou mocí tisíce tisíců, a tří set vozidel, a přitáhl až k Maréši; a Ásá vytáhl před jeho tvář a v průrvě Cefáthá u Maréši se seřadili k boj i. A Ásá se jal volat k Hospodinu, svému Bohu, a řekl: Hospodine, u tebe stran pomoci není rozdílu mezi mnohým a nemajícím síly; pomoz nám, Hospodine, náš Bože, neboť jsme na tebe spolehli a v tvém jménu jsme vytáhli proti tomuto davu. Hospodine, ty jsi náš Bůh, proti tobě nic nesmí zmoci smrtelník. A Hospodin před tváří Ásovou a před tváří Júdovou Kúším porazil, i dali se Kúším na útěk a Ásá a lid, jenž byl s ním, je pronásledovali až ke Geráru, a z prostřed Kúším padal i, takže jim nezůstalo živého, neboť byli před tváří Júdovou a před tváří jeho vojska rozdrceni; ti odnesli velmi hojný lup. A vybili všechna města v okolí Geráru, neboť se na ně do stal strach z Hospodina, a vyplenili všechna ta města, neboť v nich byla velmi hojná kořist. A vybili i stany dobytka a zajali drobný dobytek v hojnosti a velbloudy, a vrátili se v Jerúsalém. A Azarjáhú, syn Ódédův, - na něho se do stal Duch Hospodinův, i vyšel před tvář Ásovu a řekl mu: Slyšte mě, Áso a všechen Júdo a Benjámíne! Hospodin bude s vámi, pokud budete s ním, a budete-li ho vyhledávat, bude se vám dávat najít, a le budete-li ho opouštět, bude vás opouštět. A no, mnoho dní bude Isráél muset být bez pravého Boha a bez vyučujícího kněze a bez zákona, a le až se, když mu bude úzko, vrátí k Hospodinu, Bohu Isráélovu, a jmou se ho hledat, dá se jim najít. A le v oněch dobách nebude pokoje vycházejícímu a ni vstupujícímu, neboť na všechny obyvatele zemí přijde mnoho zmatků a národ bude narážet na národ a město na město, neboť je Bůh zmate všemožnou tísní. Vy však buďte silní a nechť vaše ruce neochabují, neboť vaše činnost bude mít odměnu. A jak Ásá uslyšel tato slova a proroctví Ódéda, proroka, vzmužil se a odklidil hnusnosti z celé země Júdovy a Benjámínovy a z měst, jichž dobyl z pohoří Efrájimova, a obnovil oltář Hospodinův, jenž byl před předsíní Hospodinovou a shromáždil celého Júdu a Benjámína a s nimi ty, již přišli z Efrájima a Menaššéa a ze Šimeóna, neboť k němu v množství od Isráéle od padli, protože shledali, že Hospodin, jeho Bůh, je s ním. Shromáždili se tedy v Jerúsalémě v třetím měsíci patnáctého roku kralování Ásova a v onen den Hospodinu obětovali z lupu (přihnali sedm set kusů skotu a sedm tisíc kusů drobného dobytka) a vstoupili v smlouvu: Celým srdcem a celou duší vyhledávat Hospodina, Boha svých otců, a že každý, kdo by se o Hospodina, Boha Isráélova, nezajímal, má být usmrcen, ať půjde o malého či o velikého, ať půjde o muže či o ženu; i přisáhli Hospodinu silným hlasem a s jásotem a s pozouny a s troubami a nad tou přísahou se, všechen Júdá, radovali, neboť přisáhli celým svým srdcem a jali se ho hledat se vší svou ochotou, i dal se jim najít a dal jim Hospodin ze všech stran klid. A také Maachu, matku Ásy, krále, tu odstranil z postavení královny-matky, protože si k ašéře zřídila obludnost; Ásá tedy její obludnost vyťal a rozmělnil a u potoka Kidrónu spálil. Výšiny sice z Isráéle odstraněny nebyly, ale srdce Ásovo zůstalo po všechny dni nerozdělené při Hospodinu a v Boží dům vnesl posvěcené věci svého otce a své posvěcené věci, stříbro a zlato a náčiní. A až po třicátý a pátý rok Ásova kralování nenastala válka. V třicátém a šestém roce Ásova kralování vystoupil proti Júdovi Baešá, král Isráélův, a vybudoval Rámu, aby nebylo umožnění vycházet a vstupovat k Ásovi, králi Júdovu. A Ásá vynesl z pokladnic domu Hospodinova a domu králova stříbro a zlato a poslal k Ben-Hadadovi, králi Arámu, jenž bydlel v Damašku, se vzkazem: Mezi mnou a mezi tebou a mezi mým otcem a mezi tvým otcem je smlouva; hle, poslal jsem ti stříbro a zlato, pojď, zruš svou smlouvu s Baešou, králem Isráélovým, a by zpřede mne musel odtáhnout. A Ben-Hadad na krále Ásu uposlechl a poslal na města Isráélova velitele vojenských sil, jež měl, a pobil Ijjón a Dán a Avél-májim a všechna skladiště měst Naftálího. O to m jak uslyšel Baešá, stalo se, že od vybudovávání Rámy upustil a svou činnost zastavil. A Ásá, král, přivedl celého Júdu, i od nesli kameny z Rámy a trámy z ní, jichž Baešá použil k budování, a vybudoval jimi Gevu a Micpu. A v oné době přišel k Ásovi, králi Júdovu, Chanání, vidoucí, a řekl k němu: Pro tvé spolehnutí na krále Arámu, že jsi nespolehl na Hospodina, svého Boha, proto unikla vojenská moc krále Arámu z tvé ruky. Zda se neprojevili Kúším a Lúvím vojenskou mocí velmi velikou v množství, ve vozech a v jezdcích? A le pro tvé spolehnutí na Hospodina je vy dal v tvou ruku. Vždyť Hospodin - jeho oči probíhají vší zemí, aby projevil svou moc při těch, jejich ž srdce je nerozděleně upřeno k němu. Stran tohoto ses zachoval pošetile; proto od nynějška proti tobě budou války. A Ásá se na vidoucího popudil a dal ho v dům klády, neboť byl stran tohoto na něho rozezlen. V oné době se Ásá i některé z lidu jal utlačovat. A hle, věci Ásovy, první i poslední, hle je, jsou vy psány na knize králů Júdy a Isráéle. A v třicátém a devátém roce svého kralování Ásá onemocněl na svých nohou, až do vysokého stupně jeho nemoci; a le an i ve své nemoci nevyhledával pomoc u Hospodina, nýbrž mezi lékaři. A v čtyřicátém a prvním roce svého kralování Ásá ulehl se svými otci, a no, umřel, a pohřbili ho na jeho pohřebišti, jež si vyhloubil ve městě Dávídově; i uložili ho na lůžko, jež posypal i vonnými kořeními, a to rozmanitými, namíchanými na vonnou směs odborně připravenou, a jali se mu pálit ohněm přenesmírně velikým. A kralování se místo něho ujal Jehóšáfát, jeho syn. Ten upevnil svou sílu proti Isráélovi a umístil vojenskou moc ve všech opevněných městech Júdových, a posádky umístil v zemi Júdově a ve městech Efrájimových, jichž dobyl Ásá, jeho otec. A s Jehóšáfátem byl Hospodin, neboť se jal chodit dřívějšími cestami Dávída, svého otce, a netoužil po Baalím, nýbrž toužil po Bohu svého otce a chodil v jeho rozkazech a ne podle jednání Isráélova; a Hospodin upevnil kralování v jeho ruce, a všechen Júdá, ti dávali Jehóšáfátovi dary, i do stalo se mu bohatství a slávy v hojnosti a jeho srdce se na cestách Hospodinových vzmohlo, takže ještě z Júdy odstranil výšiny a ašéry. A v třetím roce svého kralování poslal pro své hodnostáře, pro Ben-Chajila a pro Óvadju a pro Zecharju a pro Nethaneéla a pro Mícháju, k vyučování ve městech Júdových; a s nimi byli Lévíovci Šemaejáhú a Nethanjáhú a Zevadjáhú a Asahél a Šemirámóth a Jehónáthán a Adónijjáhú a Tóvijjáhú a Tóv-Adónijjá, Lévíovci, a s nimi Elíšámá a Jehórám, kněží; jali se tedy vyučovat v Júdovi, a byla s nimi kniha zákona Hospodinova, a jali se obcházet po všech městech Júdových a vyučovat mezi lidem. A na všechna království zemí, jež byla v okolí Júdy, se do stal strach z Hospodina, takže s Jehóšáfátem neválčili; i z Pelištím přinášeli Jehóšáfátovi dary a stříbro poplatku. Také Arabové mu přihnali drobný dobytek, sedm tisíc a sedm set beranů a sedm tisíc a sedm set kozlů. I stal se Jehóšáfát postupně nanejvýš velikým a vybudoval v Júdovi hrady a města skladišť; a ve městech Júdových se mu do stalo hojného majetku; a v Jerúsalémě byli bojovníci, zdatní hrdinové, a toto bylo jejich rozdělení na oddíly podle domů jejich otců: Stran Júdy, velitelé tisíců: Adná, velitel, a s ním tři sta tisíc zdatných hrdinů; a vedle něho Jehóchánán, velitel, a s ním dvě stě a osmdesát tisíc; a vedle něho Amasjá, syn Zichrího, jenž se dobrovolně oddal Hospodinu, a s ním dvě stě tisíc zdatných hrdinů; a z Benjámína zdatný hrdina Eljádá a s ním dvě stě tisíc vystrojených lukem a štítem, a vedle něho Jehózávád a s ním sto a osmdesát tisíc vyzbrojených k vojenské službě. Toto byli obsluhovači krále, mimo ty, jež král umístil ve městech s opevnění m ve všem Júdovi. Jehóšáfátovi se tedy v hojnosti do stalo bohatství a slávy; a stal se příbuzným Acheávovi; a po uplynutí kolikasi let k Acheávovi sestoupil do Šómrónu a Acheáv pro něho a pro lid, jenž byl s ním, v hojnosti nazabíjel drobného dobytka a skotu a svedl ho k vystoupení do Rámóth-Gileádu. Řekl tedy Acheáv, král Isráélův, k Jehóšáfátovi, králi Júdovu: Zda se mnou půjdeš v Rámóth-Gileád? I řekl mu: Takový budu já, jaký jsi ty, můj lid jako tvůj lid, a no, s tebou v boji. A Jehóšáfát řekl ke králi Isráélovu: Vyžádej si, prosím, nejprve slovo Hospodinovo. A král Isráélův shromáždil proroky, čtyři sta mužů, a řekl k nim: Zda máme jít k boji do Rámóth-Gileádu? Či mám nechat tak? I řekli: Vystup a Bůh je vy dá v ruku krále. A Jehóšáfát řekl: Zda tu není jiného proroka Hospodinova, a ť se můžeme dotázat skrze něho? A král Isráélův k Jehóšáfátovi řekl: Ještě je jeden muž k dotázání Hospodina skrze něho, a le já ho nenávidím, neboť on o mně nikdy neprorokuje k dobrému, nýbrž po všechny dni k zlému; je to Míchajhú, syn Jimlův. A Jehóšáfát řekl: Nechť král tak nemluví. Král Isráélův tedy zavolal na jednoho dvořana a řekl: Pospěš - Míchajhúa, syna Jimlova! A král Isráélův a Jehóšáfát, král Júdův, seděli každý na svém trůně, oblečeni v roucha, a no, seděli na prostranství u vchod u do brány Šómrónu, a před jejich tváří prorokovali všichni proroci; a Cidkijjáhú, syn Kenaanův, si zhotovil rohy ze železa a řekl: Takto řekl Hospodin: Těmito budeš Aráma trkat až do skoncování s nimi. A tak prorokovali všichni proroci, výrokem: Vystup v Rámóth-Gileád a měj úspěch, neboť je Hospodin vy dá v ruku krále. A ten posel, jenž odešel povolat Míchájhúa, k němu promluvil výrokem: Hle, slova proroků: Jedněmi ústy dobro pro krále; nechť tedy je, prosím, tvé slovo jako jedno z nich, takže promluvíš dobro. A Míchájhú řekl: Jako že je živ Hospodin, že co bude můj Bůh říkat, to budu mluvit. I přišel ke králi a král k němu řekl: Míchájhú, zda máme jít do Rámóth-Gileádu k boji či mám nechat tak? I řekl: Vystupte a mějte úspěch, neboť musejí být vy dáni ve vaši ruku. A král k němu řekl: Kolikrát ještě tě já budu zapřísahávat, abys ke mně nemluvil, leč pravdu ve jménu Hospodinově? I řekl: Uviděl jsem všechen Isráél - byli rozptýleni na horách jako ovce, jež nemají pastýře, a Hospodin řekl: Tito nemají pánů, nechť se vracejí v pokoji, každý k svému domu. A král Isráélův řekl k Jehóšáfátovi: Zda jsem k tobě neřekl: Nebude o mně prorokovat dobré, nýbrž ke zlému? I řekl: Slyšte tedy slovo Hospodinovo: Uviděl jsem Hospodina sedícího na svém trůnu a všechen zástup nebes, ti stáli na jeho pravici a jeho levici; a Hospodin řekl: Kdo bude umět zlákat Acheáva, krále Isráélova, a by vystoupil a padl v Rámóth-Gileádu? I promluvil tento, mluvil takto, a tento mluvil takto; a vyšel jistý duch a stanul před tváří Hospodinovou a řekl: Já ho budu umět zlákat. A Hospodin k němu řekl: Čím? I řekl: Mohu vyjít a stát se duchem lži v ústech všech jeho proroků. A řekl: Budeš ho umět zlákat a i přemoci; vyjdi a učiň tak. Nuže tedy, hle, dal Hospodin v ústa těchto proroků ducha lži a Hospodin o tobě před pověděl neštěstí. Tu se přiblížil Cidkijjáhú, syn Kenaanův, a udeřil Míchájhúa na líce a řekl: Kterou to cestou Duch Hospodinův z mé blízkosti přešel mluvit s tebou? A Míchájhú řekl: Hle, ty budeš vidět v onen den, až budeš vstupovat z pokoje v pokoj, chtěje se skrýt. A král Isráélův řekl: Vezměte Míchájhúa a zaveďte ho zpět k Ámónovi, veliteli města, a k Jóášovi, synu královu, a musíte říci: Takto řekl král: Vsaďte tohoto v dům vazby a až do mého návratu v pokoji mu dávejte jíst chléb tísně a vodu tísně. A Míchájhú řekl: Budeš-li se jakkoli v pokoji vracet, nepromluvil skrze mne Hospodin. A řekl: Naslouchejtež, zástupy lidu, oni všichni! I vystoupil král Isráélův a Jehóšáfát, král Júdův, do Rámóth-Gileádu; a král Isráélův řekl k Jehóšáfátovi: Chci se přestrojit a tak vstoupit v bitvu, a le ty si obleč svá roucha. Král Isráélův se tedy přestrojil, i vstoupili v bitvu; a král Arámu velitelům vozů, jež měl, rozkázal výrokem: Nebudete v boji za cíl mít malého a ni velikého, nýbrž samotného krále Isráélova. A jak velitelé vozů uviděli Jehóšáfáta, stalo se, že si oni řekli: To je Isráélův král; a obrátili se proti němu k boji. A Jehóšáfát vzkřikl; i pomohl mu Hospodin, a no, Bůh je od něho odlákal; a jak velitelé vozů shledali, že to král Isráélův nebyl, stalo se, že se od pro následování ho od vrátili. A kdosi z luku naslepo vystřelil a zasáhl krále Isráélova mezi spáry pancíře; i řekl k vozataji: Obrať svůj směr, a ť mě vyvezeš z vojska, neboť jsem raněn. A boj se v onen den vzmohl a král Isráélův zůstal - postavil se - ve vozidle naproti Arámovi až do večera a v čas zacházení slunce umřel. A když se Jehóšáfát, král Júdův, v pokoji vrátil do svého domu v Jerúsalémě, vyšel mu naproti Jéhú, syn Chanáního, vidoucí, a řekl ke králi Jehóšáfátovi: Zda máš mít chuť pomáhat zlovolnému a nenávidícím Hospodina? A pro toto nastalo od tváře Hospodinovy proti tobě rozhněvání; ale našly se při tobě dobré věci, neboť jsi ze země vymetl ašéry a usměrnil jsi své srdce k vyhledávání Boha. A Jehóšáfát zůstal v Jerúsalémě a zase se jal vycházet mezi lid od Beér-ševy po pohoří Efrájimovo a vedl je zpět k Hospodinu, Bohu jejich otců. A v zemi, ve všech opevněných městech Júdových, ve městě z a městem, dosadil soudce a k těm soudcům řekl: Hleďte, co vy činíte, neboť ne pro člověka máte soudit, nýbrž pro Hospodina; ten je ve věci soudu s vámi; nuže tedy nechť je nad vámi strach z Hospodina, buďte bedlivi a jednejte, neboť při Hospodinu, vašem Bohu, není křivdy a ni ohledu na osobu a ni přijímání úplatku. - A v Jerúsalémě Jehóšáfát také dosadil některé z Lévíovců a kněží a z hlav otců Isráélových k soudu Hospodinovu a stran sporů; ti se vrátili do Jerúsalém a, i vložil na ně odpovědnost výrokem: Tak budete činit v úctě k Hospodinu, ve věrnosti a s nerozděleným srdcem, a stran každého sporu, jenž před vás bude přicházet z prostřed vašich bratrů, již bydlí ve svých městech, mezi krví a krví, mezi zákonem a příkazem, stran ustanovení a stran předpisů, tu je musíte upozorňovat, a ť se neproviňují vůči Hospodinu a ne nastává rozhněvání proti nim a proti jejich bratrům; budete-li tak činit, nebudete se proviňovat. A hle, stran všech věcí Hospodinových je nad vámi Amarjáhú, hlavní kněz, a stran všech věcí králových Zevadjáhú, syn Jišmáélův, vůdce domu Júdova, a Lévíovci budou úředníky před vaší tváří. Buďte silní a jednejte, a Hospodin bude s tím, co je dobré. A potom se stalo, že proti Jehóšáfátovi k boji přitáhli synové Móávovi a synové Ammónovi, - a no, byli s nimi někteří z Ammóním; i přišli a podali Jehóšáfátovi zprávu výrokem: Přitáhl proti tobě početný dav, z druhé strany vůči moři, od Arámu, a hle je, jsou v Chacecón-támáru, to je Én-gedí. A Jehóšáfát se ulekl a upřel svou tvář k vyhlížení po Hospodinu a vyhlásil na všem Júdovi půst. I shromáždili se, Júdá, vyprošovat si od Hospodina; i ze všech měst Júdových přišli Hospodina hledat; a Jehóšáfát v sejití Júdově v Jerúsalémě v domě Hospodinově před novým nádvořím stanul a řekl: Hospodine, Bože našich otců, zda ty ne jsi Bohem v nebesích? A ty vládneš nad všemi královstvími národů a v tvé ruce je moc a mohutnost a nelze se proti tobě postavit. Zda ne ty, náš Bože, jsi vypudil obyvatele této země zpřed tváře tvého lidu, Isráéle, a navždy ji dal semeni Abráháma, svého přítele? A usídlili se v ní a vybudovali v ní svatyni tobě, tvému jménu, s výrokem: Bude-li na nás přicházet neštěstí, meč, soud, či mor, či hlad, kéž smíme stanout před tímto domem, a no, před tváří tvou, neboť v tomto domě je tvé jméno, a ze své tísně volat k tobě, a kéž slyšíš a pomáháš. A nyní, hle, synové Ammónovi a Móávovi a pohoří Séíru, proti nimž jsi Isráélovi při jejich příchodu ze země Egypta nedal vstupovat, takže zpřed nich odbočili a nevymýtili jich, a hle, oni na nás uvalují odplatu - přijít a vyhánět nás z tvého vlastnictví, jež jsi vlastnit dal nám! Náš Bože, zda proti nim nebudeš vynášet soud? Vždyť v nás není síly před tváří tohoto početného davu, aniž víme my, co máme činit; proto jsou naše oči na tobě. A všechen Júdá, ti stáli před tváří Hospodinovou, i jejich drobotina, jejich ženy a jejich synové. A Jachazíél, syn Zecharjáhúa, syna Benáji, syna Jeíéla, syna Mattanjova, Léví ovec ze synů Ásáfových, - na něho se vprostřed sejití do stal Duch Hospodinův, i řekl: Naslouchejte, všechen Júdo a obyvatelé Jerúsaléma, i ty, králi Jehóšáfáte! Takto o vás řekl Hospodin: Vy se nemusíte bát ani se strachovat před tváří tohoto početného davu, neboť boj ne ní váš, nýbrž Boží. Zítra proti nim sejděte; hle, budou vystupovat vzestupem Cíc a budete je moci dopadnout na konci údolí, okraje pustiny Jerúél. Ne ní pro vás bojovat v této věci; postavte se, stůjte a vizte záchranu Hospodinovu při vás, Júdo a Jerúsaléme! Nemusíte se bát ani se strachovat; zítra vyjděte před jejich tvář a Hospodin bude s vámi. A Jehóšáfát schýlil hlavu, obličej k zemi, a všechen Júdá i obyvatelé Jerúsaléma padli před tváří Hospodinovou klanět se Hospodinu a Lévíovci ze synů Keháthím a ze synů Korchím povstali přinášet Hospodinu, Bohu Isráélovu, velebení nanejvýš silným hlasem. A za jitra časně vstali a vytáhli k pustině Tekóy; a když vytáhli, stanul Jehóšáfát a řekl: Slyšte mě, Júdo a obyvatelé Jerúsaléma! Upevněte se v Hospodinu, vašem Bohu, a budete upevněni; upevněte se v jeho prorocích a budete mít úspěch. A obrátil se o radu na lid a určil Hospodinu pěvce a přinášející velebení svaté nádheře při vycházení před tváří vyzbrojených a říkající: Přinášejte chválu Hospodinu, neboť jeho laskavost trvá navždy. A v čase, kdy propukli v jásot a chvalozpěv, umístil Hospodin proti synům Ammónovým, Móávovým a pohoří Séíru, již přišli proti Júdovi, zálohy, takže byli poraženi; a synové Ammónovi a Móávovi se postavili proti obyvatelům pohoří Séíru k učinění jich odevzdanými a k vymýcení jich; a jak skoncovali s obyvateli Séíru, jali se pomáhat jeden proti druhému k záhubě. A Júdá přišel na vyhlídku k pustině; i rozhlédli se po tom davu, a hle je - mrtvoly padlé na zem, a nebylo uniknuvších. A přišel Jehóšáfát a jeho lid ukořistit lup od nich, i našli mezi nimi v hojnosti i bohatství při mrtvolách a cenné předměty; toho si naloupili, až to nebylo lze unést, a na tři dni se stali kořistícími lup, neboť on byl hojný. A ve čtvrtý den se sešli do údolí Beráchá, neboť tam se jali velebit Hospodina; proto až podnes nazývají jméno onoho místa Údolí Beráchá. I vrátili se, všichni muži Júdy a Jerúsaléma a Jehóšáfát byl v jejich čele při návratu do Jerúsaléma s radostí, neboť je Hospodin rozradostnil stran jejich nepřátel; a v Jerúsalém ě s varyty a s lyrami a s pozouny vstoupili do domu Hospodinova. A na všechna království zemí se do stal strach z Boha při jejich uslyšení, že s nepřáteli Isráélovými bojoval Hospodin, a kralování Jehóšáfátovo bylo pokojné, neboť mu Bůh dal ze všech stran klid. Jehóšáfát tedy kraloval nad Júdou; při započetí svého kralování byl ve věku třiceti a pěti let a v Jerúsalémě kraloval dvacet a pět let, a jméno jeho matky Azúvá, dcera Šilchího. A chodil vší cestou svého otce Ásy - a neodvrátil se od ní, - k vykonávání toho, co bylo v očích Hospodinových správné. Jen výšiny nebyly odstraněny, neboť lid, ti ještě své srdce neusměrnili k Bohu svých otců. A ostatní věci Jehóšáfátovy, první i poslední, hle je, jsou za psány mezi slovy Jéhúa, syna Chanáního, jež byla vynesena na knihu králů Isráélových. A potom se Jehóšáfát, král Júdův, spojil s Achazjou, králem Isráélovým; ten ve svém jednání páchal zlo. A spojil se s ním ke zřízení lodí k plavbě do Taršíše; i zřídili lodi v Ecjón-Geveru. Prorokoval však proti Jehóšáfátovi Elíezer, syn Dódáváhúův z Maréši, výrokem: Pro tvé spojení s Achazjáhúem rozrazí Hospodin tvé skutky. A lodi ztroskotaly, takže nebyli s to do Taršíše plout. I ulehl Jehóšáfát se svými otci a byl se svými otci pohřben ve městě Dávídově; a kralování se místo něho ujal Jehórám, jeho syn; ten měl bratry, syny Jehóšáfátovy: Azarju a Jechíéla a Zecharjáhúa a Azarjáhúa a Mícháéla a Šefatjáhúa; tito všichni byli synové Jehóšáfáta, krále Isráélova, a jejich otec jim dal mnoho darů ve stříbře a ve zlatě a v cennostech s městy s opevnění mi v Júdovi, a le kralování dal Jehórámovi, neboť on byl prvorozený; a když Jehórám povstal nad královstvím svého otce a upevnil svou moc, pozabíjel mečem všechny své bratry a také některé z hlav Isráélových. Jehórám byl při započetí svého kralování ve věku třiceti a dvou let a kraloval v Jerúsalémě osm let a jal se chodit cestou králů Isráélových podle toho, co činili, dům Acheávův, neboť se mu dcera Acheávova stala ženou, i jal se činit, co bylo v očích Hospodinových zlé. Hospodin však nechtěl dům Dávídův vyhubit, vzhledem k smlouvě, již uzavřel vzhledem k Dávídovi, a podle toho, že mu slíbil dát lampu, i jeho synům, na všechny dni. V jeho dnech se zpod ruky Júdovy vzepřel Edóm a v kralování nad sebou uvedli krále; i přešel Jehórám se svými veliteli a s ním všechny vozy, a stalo se, že v noci vstal a pobil Edóma, jenž se k němu vůkol přiblížil, i s veliteli vozů. A le Edóm ve vzpouře zpod ruky Júdovy zůstal až po tento den. Tehdy, v onen čas, se zpod jeho ruky vzpírala Livná, neboť opustil Hospodina, Boha svých otců. On na horách Júdových zřídil i výšiny a způsobil smilnění obyvatel Jerúsaléma, a Júdu svedl. I přišlo k němu psaní od Élijjáhúa, proroka, s výrokem: Takto řekl Hospodin, Bůh Dávída, tvého otce: Za to, že nechodíš cestami Jehóšáfáta, svého otce, a po cestách Ásy, krále Júdova, nýbrž chodíš cestami králů Isráélových, a způsobil jsi smilnění Júdy a obyvatel Jerúsaléma, jako působil smilnění dům Acheávův, a také své bratry, dům svého otce, lepší než ty, jsi pozabíjel, hle, Hospodin se chystá velikou ranou zraňovat v tvém lidu a mezi tvými syny a mezi tvými ženami a ve všem tvém jmění, a tebe velmi zlou nemocí, onemocněním tvých útrob, až od té nemoci budou tvé útroby den co den vycházet. A Hospodin proti Jehórámovi vzbudil ducha Pelištím a Arabů, kteří byli na straně Kúším, t i vystoupili proti Júdovi a rozvrátili jej a zmocnili se všeho jmění, jež bylo nalezeno v králově domě, a i jeho synů a jeho žen, a nezbylo mu syna, leč Jehóácház, nejmladší z jeho synů. A po tomto všem ho Hospodin ranil nemocí v jeho útrobách, takže nebylo vyhojení, a v dalších dnech, totiž za času uplynutí dní, dvou let, se stalo, že vyšly jeho útroby, takže ve velmi zlém utrpení umřel; a neuspořádali mu, jeho lid, oheň, jako oheň jeho otců m. Při započetí svého kralování byl ve věku třiceti a dvou let a kraloval v Jerúsalémě osm let a odešel, aniž kdo po něm toužil; a pohřbili ho ve městě Dávídově, a le ne v hrobech králů. A obyvatelé Jerúsaléma uvedli místo něho v kralování Achaz-jáhúa, jeho nejmladšího syna, neboť všechny starší pozabíjela záškodnická banda, jež přišla mezi Araby do tábora; kralování se tedy ujal Achaz-jáhú, syn Jehóráma, krále Júdova. Při započetí svého kralování byl Achazjáhú ve věku dvaceti a dvou let a jeden rok kraloval v Jerúsalémě, a jméno jeho matky Athaljáhú, dcera Omrího. I on se jal chodit cestami domu Acheávova, neboť jeho matka se stala jeho rádkyní k zlovolnému jednání; i jal se činit, co bylo v očích Hospodinových zlé, jako dům Acheávův, neboť oni se mu po smrti jeho otce stali rádci jemu k záhubě. I podle jejich rady se jal chodit a šel s Jehórámem, synem Acheávovým, králem Isráélovým, do války proti Chazáélovi, králi Arámu, v Rámóth-Gileád. A Arammím Jóráma zasáhli, i vrátil se v Jizreeli se dát vyhojit, totiž rány, jimiž ho zasáhli v Rámě při jeho bojování s Chazáélem, králem Arámu, a Azarjáhú, syn Jehórámův, král Júdův, sestoupil podívat se na Jehóráma, syna Acheávova, v Jizreeli, neboť on byl ochromen, a le od Boha nastala Achazjáhúova zkáza jeho příchodem k Jórámovi; když totiž přišel, vytáhl s Jehórámem proti Jéhúovi, synu Nimšího, jehož Hospodin pomazal k vytětí domu Acheávova, a za Jéhúova vykonávání soudu při domě Acheávově se stalo, že zastihl hodnostáře Júdovy a syny bratrů Achazjáhúových, obsluhující Achazjáhúa, a pozabíjel je, a jal se hledat Achazjáhúa a dopadli ho, když on se ukrýval v Šómrónu, a přivedli ho k Jéhúovi a usmrtili ho; a pohřbili ho, neboť řekli: Byl to syn Jehóšáfáta, jenž celým svým srdcem vyhledával Hospodina. A dům Achazjáhúův neměl, kdo by podržel schopnost ke kralování. A když Athaljáhú, matka Achazjáhúova, shledala, že její syn umřel, vstala a všechno símě království domu Júdova zahubila; a le Jehóšaveath, dcera králova, vzala Jóáše, syna Achazjáhúova (totiž ukradla ho zprostřed synů králových, již byli určeni k usmrcení ), a dala jeho a jeho kojnou do ložnice. Tak ho Jehóšaveath, dcera krále Jehóráma, žena Jehójády, kněze (neboť ona byla sestra Achazjáhúova), ukryla před tváří Athaljáhúinou, takže ho neusmrtila; i zůstal s ní, v Božím domě se skrývaje, po šest let. Nad zemí kralovala Athaljáhú. A v sedmém roce se Jehójádá vzmužil a uvedl velitele set nin, totiž Azarju, syna Jeróchámova, jakož i Jišmáéla, syna Jehóchánánova, jakož i Azarjáhúa, syna Óvédova, a Maaséjáhúa, syna Adájáhúova, a Elíšáfáta, syna Zichrího, v smlouvu se sebou. Ti podnikli v Júdovi obchůzku a ze všech měst Júdových shromáždili Lévíovce a hlavy otců Isráélových; ty přivedli do Jerúsaléma a všechno sejití uzavřelo v Božím domě smlouvu s králem. A řekl jim: Hle, kralovat bude syn králův podle toho, co Hospodin promluvil o synech Dávídových. Toto je věc, již máte učinit: Třetina z vás, nastupujících v sobotu, z kněží a z Lévíovců, ti budou vrátnými u prahů, a třetina v domě králově a třetina v bráně Základu, a všechen lid v nádvořích domu Hospodinova. A v dům Hospodinův se nesmí vstupovat, leč kněží a obsluhující z Lévíovců; oni vstupovat smějí, neboť oni jsou svatí, a le všechen lid, ti musejí dbát nařízení Hospodinova. A Lévíovci krále vůkol obklopí, každý se svými zbraněmi ve své ruce, a kdo bude přicházet do domu, musí být usmrcen, i budete s králem při jeho vstupování i při jeho vycházení. A Lévíovci a všechen Júdá učinili podle všeho, co Jehójádá, kněz, rozkázal, a vzali každý své muže, nastupující v sobotu s odstupujícími v sobotu, neboť Jehójádá, kněz, oddíly neuvolnil, a Jehójádá, kněz, dal velitelům set nin kopí a malé štíty a jiné štíty, jež patřily Dávídovi, králi, jež byly v Božím domě, a roze stavil všechen lid, a to každého se svým oštěpem ve své ruce, od pravé strany domu po levou stranu domu, k oltáři a k domu, při králi vůkol. A vyvedli syna králova a dali na něho korunu a dali mu svědectví a uvedli ho v kralování. A pomazali ho, Jehójádá a jeho synové, a jali se říkat: Nechť žije král! A když Athaljáhú uslyšela hlas lidu, těch, již pobíhali, a těch, již velebili krále, vstoupila k lidu v dům Hospodinův a pohleděla, a hle, král stál před svým sloupem při vstupu, a při králi velitelé s pozouny, a všechen lid země rozradovaný a troubící na pozouny, a pěvci s hudebními nástroji a učitelé velebení; i roztrhla Athaljáhú svá roucha a řekla: Spiknutí, spiknutí! A Jehójádá, kněz, vyvedl velitele set nin, pověřené dozorem nad vojenskou mocí, a řekl k nim: Vyveďte ji směrem z domu od vašich řad a ten, kdo se dá za ní, musí být usmrcen mečem. Kněz totiž byl řekl: Nesmíte ji usmrtit v domě Hospodinově. I položili na ni ruce a vešla ke vcházení do brány koní v dům králův a tam ji usmrtili. A Jehójádá uzavřel mezi sebou a mezi vším lidem a mezi králem smlouvu, že se dokáží lidem Hospodinovým; a vstoupili, všechen lid, v dům Baalův a zbořili jej, a jeho oltáře a jeho zobrazení roztříštili a Mattána, kněze Baalova, před oltáři zabili. A Jehójádá svěřil dozorce domu Hospodinova v ruku kněží, Lévíovců, jež Dávíd přidělil k domu Hospodinovu k vznášení vzestupných obětí Hospodinu, jak je psáno v zákoně Mojžíšově, s radostí a se zpěvem, podle pokynů Dávídových, a k branám domu Hospodinova postavil vrátné, a by znečištěný jakoukoli věcí nevstupoval; a vzal velitele set nin a vznešené a ty, již vládli mezi lidem, a všechen lid země, a zavedl krále z domu Hospodinova dolů, a vstoupili středem horní brány v dům králův a posadili krále na trůn království. A zaradovali se, všechen lid země, a město mělo pokoj; a Athaljáhú mečem usmrtili. Při započetí svého kralování byl Jóáš ve věku sedmi let a kraloval v Jerúsalémě čtyřicet let; a jméno jeho matky Civjá z Beér-ševy; a po všechny dni Jehójády, kněze, činil Jóáš, co bylo v očích Hospodinových správné. A Jehójádá pro něho vzal dvě ženy, i naplodil synů a dcer. A potom se stalo, že se srdci Jóášovu stalo blízkým obnovit dům Hospodinův; i shromáždil kněží a Lévíovce a řekl jim: Vyjděte do měst Júdových a shromažďujte ode všeho Isráéle peníze k opravování domu vašeho Boha, za každého roku po roce; a vy s tou věcí pospěšte. A le Lévíovci nepospíšili; král tedy povolal Jehójádu, hlavu, a řekl mu: Proč jsi na Lévíovce nenaléhal stran přinášení sbírky Mojžíše, nevolníka Hospodinova, a sejití Isráélova pro stan svědectví, z Júdy a z Jerúsaléma? Vždyť Athaljáhú, zlovolnice, - její synové rozvrátili Boží dům a i všechny svaté věci domu Hospodinova upravili pro Baalím. A král nařídil, a by zhotovili jednu truhlici a dali ji v bránu domu Hospodinova ven, a vy dali v Júdovi a v Jerúsalémě vyhlášku o přinášení Hospodinu sbírky Mojžíše, Božího nevolníka, uložené Isráélovi v pustině. I zaradovali se všichni hodnostáři a všechen lid a jali se přinášet a házet do truhlice až do naplnění; a v čas, kdy truhlici v ruce Lévíovců přinášel i ke královu dozoru, a za jejich zjišťování, že peněz je mnoho, se stávalo, že přicházel písař králův a pověřenec hlavního kněze a vyprazdňovali truhlici a od nášeli ji a dávali ji zpět na její místo. Tak činívali čas od času a nasbírali peněz v hojnosti a dávali je, král a Jehójádá, vykonávajícím činnost služby v domě Hospodinově; ti se jali najímat kameníky a tesaře k obnovení domu Hospodinova, a také nějaké obráběče železa a mosazi k opravování domu Hospodinova. Pracovníci na díle tedy pracovali a ucelování díla se jejich rukou dařilo, i uvedli Boží dům do náležitého stavu a zpevnili jej; a jak skončili, přinesli zbytek peněz před tvář královu a Jehójádovu; i použil ho na náčiní pro dům Hospodinův, náčiní k obsluze a k vznášení, totiž pánve a jiná náčiní ze zlata a ze stříbra; a po všechny dni Jehójádovy ustavičně vznášeli v domě Hospodinově vzestupné oběti. A Jehójádá zestárl a byl nasycen dny a umřel, jsa při své smrti ve věku sta a třiceti let; a pohřbili ho ve městě Dávídově s králi, neboť vykonal dobro v Isráélovi a vůči Bohu a jeho domu. A po Jehójádově smrti přišli hodnostáři Júdovi a jali se klanět králi; tehdy k nim král naklonil sluch, i opustili dům Hospodina, Boha svých otců, a jali se sloužit ašérám a modlám, takže proti Júdovi a Jerúsalému pro toto jejich provinění nastalo rozhněvání; i jal se mezi ně posílat proroky k navrácení jich k Hospodinu, a by proti nim svědčili, a le neotevřeli sluch. I vzal na sebe Duch Hospodinův Zecharju, syna Jehójady, kněze; ten stanul shora vůči lidu a řekl jim: Takto řekl Bůh: Nač vy přestupujete rozkazy Hospodinovy, takže nemůžete mít úspěchu? Když jste opustili Hospodina, opustil on vás. A le spikli se proti němu a na rozkaz králův ho v nádvoří domu Hospodinova zaházeli kamením, aniž Jóáš, král, vzpomněl laskavosti, již při něm uskutečnil Jehójádá, jeho otec, a zabil jeho syna. Ten za svého umírání řekl: Kéž Hospodin vidí a vyhledává! A při skončení roku se stalo, že proti němu vystoupila vojenská moc Aráma, i přitáhli k Júdovi a Jerúsalému a všechny představené lidu z lidu vyhubili a všechen lup od nich odeslali králi do Damesku; ač vojenská moc Aráma přitáhla v nepatrném počtu mužů, přece Hospodin v její ruku vy dal vojenskou moc o velikém množství, neboť opustili Hospodina, Boha svých otců; tak při Jóášovi vykonali soud. A když od něho odešli (neboť ho opustili ve velikých utrpeních), spikli se proti němu jeho služebníci za krev synů Jehójády, kněze, a zabili ho na jeho loži, takže umřel; a pohřbili ho ve městě Dávídově, a le nepohřbili ho v hrobech králů. A toto byli spiklenci proti němu: Závád, syn Šimeáth, Ammónovkyně, a Jehózávád, syn Šimríth, Móávky. A jeho synové a rozsah břemene jemu uloženého a budování Božího domu, tyto věci, hle je, jsou při psány k výkladu knihy o králích. A kralování se místo něho ujal Amacjáhú, jeho syn. Kralovat započal Amacjáhú ve věku dvaceti a pěti let a kraloval v Jerúsalémě dvacet a devět let; a jméno jeho matky Jehóaddán z Jerúsaléma; a jal se činit, co bylo v očích Hospodinových správné, jen že ne nerozděleným srdcem. A jak se při něm upevnilo kralování, stalo se, že zabil své služebníky, již skolili krále, jeho otce, a le jejich dětí neusmrtil, nýbrž - jak je psáno v zákoně, v knize Mojžíšově, co Hospodin rozkázal výrokem: Otcové nesmějí být usmrcováni za děti, aniž smějí být usmrcovány děti za otce; nýbrž každý bude usmrcován pro svůj hřích. A Amacjáhú shromáždil Júdu a roztřídil je podle domů otců, podle velitelů tisíců a podle velitelů set nin po všem Júdovi a Benjámínovi a podrobil je přehlídce, totiž od věku dvaceti let a výše, a shledal jich tři sta tisíc vybraných, vycházejících k vojsku, chápajících se kopí a velikého štítu, a z Isráéle za sto kikkárů stříbra najal sto tisíc zdatných hrdinů. I přišel k němu Boží muž s výrokem: Ó králi, nechť s tebou nenastupuje vojsko Isráélovo (vždyť Hospodin není s Isráélem), nikdo ze synů Efrájimových, nýbrž nastup ty; jednej, buď silný k boji, Bůh by mohl způsobit tvé klopýtnutí před tváří nepřítele, neboť v Bohu je síla k pomoci i ke způsobení klopýtnutí. A Amacjáhú k Božímu muži řekl: A co učinit stran těch sto kikkárů, jež jsem té četě z Isráéle dal? A Boží muž řekl: Hospodin ti má co dát, mnohem více než toto. Amacjáhú je tedy oddělil, totiž tu četu, jež k němu přišla z Efrájima, k odchodu na jejich místo; i vzplál velmi jejich hněv proti Júdovi, takže se ve vzplanutí hněvu na své místo vrátili. A Amacjáhú upevnil svou moc a vy vedl svůj lid, i odebral se do průrvy Soli a pobil syny Séíru, deset tisíc, a deset tisíc živých synové Júdovi zajali a uvedli je na vrchol skaliska a z vrcholu toho skaliska je sházeli, takže se oni všichni roztříštili. A le příslušníci té čety, již Amacjáhú poslal zpět, aby s ním nešli do boje, ti se jali podnikat nájezdy na města Júdova od Šómrónu a ž po Béth-chórón a pobili z nich tři tisíce a ukořistili hojnou kořist. A po Amacjáhúově příchodu od pobití Edómím se stalo, že přinesl bohy synů Séíru a postavil je za bohy sobě a jal se klanět před nimi a zakuřovat jim, takže proti Amacjáhúovi vzplál Hospodinův hněv a poslal k němu proroka; ten k němu řekl: Proč jsi vyhledal bohy toho lidu, kteří svůj lid nevyprostili z tvé ruky? A za jeho promlouvání k němu se stalo, že mu řekl: Zda jsme tě učinili rádcem králi? Přestaň - pro sebe, nač tě mají zbít? Prorok tedy přestal a řekl: Poznal jsem, že se Bůh rozhodl zahubit tě, neboť jsi učinil toto, že jsi nenaslouchal radě mé. A Amacjáhú, král Júdův, se poradil a vzkázal Jóášovi, synu Jehóácháze, syna Jéhúova, králi Isráélovu, výrokem: Pojď, pohleďme si vzájemně v tvář. A Jóáš, král Isráélův, vzkázal Amac-jáhúovi, králi Júdovu, výrokem: Bodlák, jenž byl na Levánónu, vzkázal cedru, jenž byl na Levánónu, výrokem: Dej svou dceru za ženu mému synu. A mimo šlo polní zvíře, jež bylo na Levánónu, a ten bodlák zašláplo. Řekl si s: hle, pobil jsi Edóma, i povzneslo tě tvé srdce k oslavování sama sebe; seď nyní ve svém domě, nač by ses měl vydávat v neštěstí, a by s padl ty a Júdá s tebou? A le Amacjáhú neuposlechl, neboť to bylo od Boha za účelem vy dání jich v ruku, protože se jali vyhledávat bohy Edóma; a Jóáš, král Isráélův, vystoupil a pohleděli si vzájemně v tvář, on a Amacjáhú, král Júdův, v Béth-šemeši, jež patří Júdovi. A Júdá byl před tváří Isráélovou poražen, takže prchli, každý k svým stanům; a Amacjáhúa, krále Júdova, syna Jóáše, syna Jehóácházova, se Jóáš, král Isráélův, v Béth-šemeši zmocnil a přivedl ho v Jerúsalém a učinil průlom ve zdi Jerúsaléma, od brány Efrájimovy až po bránu Nároží, čtyři sta loket. A všechno zlato a stříbro, i se všemi náčiními, jež se shledala v Božím domě u Óvéd-Edóma, a s poklady domu králova a s rukojmími - s tím se vrátil v Šómrón. A Amacjáhú, syn Jóášův, král Júdův, žil po smrti Jóáše, syna Jehóácházova, krále Isráélova, patnáct let. A ostatní věci Amacjáhúovy, první i poslední, zda ne jsou, hle je, vy psány na knize králů Júdových a Isráélových? A od té doby, co se Amacjáhú odvrátil od následování Hospodina, již proti němu v Jerúsalémě osnovali spiknutí; i prchl do Láchíše, poslali však do Láchíše za ním a usmrtili ho tam. A vyzvedli ho na koně a pohřbili ho s jeho otci ve městě Dávídově. I vzali, všechen lid Júdův, Uzzijjáhúa, jenž byl ve věku šestnácti let, a uvedli ho v kralování místo jeho otce Amacjáhúa. On po ulehnutí krále s jeho otci vybudoval Élóth a navrátil jej Júdovi. Při započetí svého kralování byl Uzzijjáhú ve věku šestnácti let a v Jerúsalémě kraloval padesát a dvě léta, a jméno jeho matky Jecholjá z Jerúsaléma. A jal se činit, co bylo správné v očích Hospodinových, podle všeho, co činil Amacjá, jeho otec, a v dnech Zecharjáhúa, jenž se vyznal v Božích viděních, se do stal k vyhledávání Boha, a v dnech jeho vyhledávání Boha mu Hospodin dával zdar. I vytáhl a jal se bojovat proti Pelištím a prorazil zeď Gathu a zeď Javné a zeď Ašdódu, a u Ašdódu, a no, mezi Pelištím, zbudoval města; a Bůh mu pomohl proti Pelištím a proti Arabům, již bydleli v Gúr-Baale, a Meúním. A Ammóním se jali dávat Uzzijjáhúovi dary a jeho věhlas se roze šel až ke vstupu do Egypta, neboť se projevil nanejvýš silným. A v Jerúsalémě zbudoval Uzzijjáhú věže, u brány Nároží a u brány Průrvy a u Úhlu, a upevnil je; i v pustině zbudoval věže a vydlabal mnoho cisteren, neboť měl mnoho dobytka, i v nížině i v náhorní plošině, oráčů a vinařů v horách a na vinicích, neboť byl milovníkem půdy. A Uzzijjáhú měl boje schopnou vojenskou moc vycházejících k vojsku podle čet v počtu podle jejich přehlídky skrze Jeíéla, písaře, a Maaséjáhúa, úředníka, k ruce Chananjáhúa, jednoho z králových hodnostářů. Všechen počet hlav otců zdatných hrdinů byl dva tisíce a šest set, a k jejich ruce vojenská moc, zástup tří set tisíc a sedmi tisíc a pěti set, schopný boje v zdatné síle k pomoci králi proti nepříteli; a Uzzijjáhú jim, všemu zástupu, připravil malé štíty a kopí a přílby a pancíře a luky jakož i kameny do praků. A v Jerúsalémě zřídil válečné stroje, vynálezy vynálezce, aby byly na věžích a na nárožích k střílení šípy a velikými kameny; a jeho věhlas se rozšířil až do daleka od tamtud, neboť si obdivuhodně počínal k získávání pomoci, až než zesílil. A jak zesílil, pozvedlo se jeho srdce ke zkáze, takže se proti Hospodinu, svému Bohu, dopustil nevěrnosti a vstoupil do chrámu Hospodinova zakuřovat na oltáři kouřidla; a za ním vstoupil Azarjáhú, kněz, a s ním kněží Hospodinovi, osmdesát zdatných mužů, a stanuli proti Uzzijjáhúovi, králi, a řekli mu: Ne patří tobě, Uzzijjáhú, zakuřovat Hospodinu, nýbrž kněžím, synům Árónovým, již jsou posvěceni k zakuřování. Vyjdi ze svatyně, neboť ses dopustil nevěrnosti, aniž ti to bude od Hospodina, Boha, ke cti. A Uzzijjáhú se pohněval, - a v jeho ruce byla kadidelnice k zakuřování, - a v jeho pohněvání s kněžími vtom před tváří kněží v domě Hospodinově, zpředu vůči oltáři kouřidla, na jeho čele vzešlo malomocenství; a Azarjáhú, hlavní kněz, se na něho ohlédl, i všichni kněží, a hle, on byl na svém čele postižen malomocenstvím; popohnali ho tedy odtamtud a on sám pospíšil vyjít, neboť ho ranil Hospodin. A Uzzijjáhú, král, zůstal až po den své smrti postižen malomocenstvím a bydlel v domě oddělení, jsa malomocenstvím postižen, neboť byl odříznut od domu Hospodinova; a nad domem královým, soudě lid země, byl Jóthám, jeho syn. A ostatní věci Uzzijjáhúovy, první i poslední, vy psal Isajá, syn Ámócův, prorok. I ulehl Uzzijjáhú se svými otci a pohřbili ho s jeho otci na poli pohřbívání králů, neboť řekli: On byl postižen malomocenstvím. A kralování se místo něho ujal Jóthám, jeho syn. Při započetí svého kralování byl Jóthám ve věku dvaceti a pěti let a v Jerúsalémě kraloval šestnáct let, a jméno jeho matky Jerúšá, dcera Cádókova. A jal se činit, co bylo správné v očích Hospodinových, podle všeho, co činil Uzzijjáhú, jeho otec, jen že do chrámu Hospodinova nevstoupil; lid však, ti se ještě chovali zkaženě. On vybudoval horní bránu domu Hospodinova a ve velkém budoval ve zdi Ófelu a v pohoří Júdově vybudoval města a v lesích zbudoval hrady a věže. A on se jal bojovat s králem dětí Ammónových a převládl nad nimi a synové Ammónovi mu v onom roce dali sto kikkárů stříbra a deset tisíc kórů pšenice a ječmene deset tisíc; toto mu synové Ammónovi opět dali i v roce druhém a třetím. I upevnil Jóthám svou moc, neboť upravil své cesty před tváří Hospodina, svého Boha. A ostatní věci Jóthámovy a všechny jeho války a jeho cesty, hle je, jsou vy psány na knize králů Isráélových a Júdových. Při započetí svého kralování byl ve věku dvaceti a pěti let a v Jerúsalémě kraloval šestnáct let. I ulehl Jóthám se svými otci a pohřbili ho ve městě Dávídově, a kralování se místo něho ujal Ácház, jeho syn. Při započetí svého kralování byl Ácház ve věku dvaceti let a v Jerúsalémě kraloval šestnáct let. A nečinil, co bylo správné v očích Hospodinových, jako Dávíd, jeho otec, nýbrž se jal chodit cestami králů Isráélových a dokonce zhotovil slitiny Baalím; on i zakuřoval v průrvě syna Hinnómova a své děti prováděl ohněm podle ošklivostí národů, jež Hospodin před tváří synů Isráélových vypudil, a obětoval a zakuřoval na výšinách a na pahorcích a pod každým zeleným stromem. I vy dal ho Hospodin, jeho Bůh, v ruku krále Arámu, takže na něho udeřili a zajali od něho početné zajatectvo; to zavedli do Damesku. A také byl vy dán v ruku krále Isráélova; ten na něho udeřil velikým úderem a zabil - Pekach, syn Remaljáhúův, - v Júdovi sto a dvacet tisíc v jednom dni (ti všichni byli zdatní muži ) pro jejich opuštění Hospodina, Boha jejich otců; a Zichrí, hrdina z Efrájima, zabil Maaséjáhúa, syna králova, a Azríkáma, vedoucího domu, a Elkánu, druhého po králi. A synové Isráélovi z prostřed svých bratrů zajali dvě stě tisíc žen, synů a dcer, a také od nich ukořistili hojný lup; i zanesli ten lup do Šómrónu. A tam se vyskytl prorok Hospodinův, jeho jméno Ódéd; ten vyšel před tvář vojska, jež přicházelo k Šómrónu, a řekl jim: Hle, pro popuzení Hospodina, Boha vašich otců, proti Júdovi je vy dal ve vaši ruku, i jali jste se mezi nimi zabíjet ve vzteku, jenž dosáhl až k nebesům, a nyní vy zamýšlíte podmanit si děti Júdy a Jerúsaléma za nevolníky a za služky; a vy sami - zda ne jsou při vás provinění vůči Hospodinu, vašemu Bohu? Nyní mě tedy poslechněte a zajatectvo, jež jste z prostřed svých bratrů zajali, pošlete zpět, neboť je proti vám žár Hospodinova hněvu. I povstali někteří z hlav dětí Efrájimových, Azarjáhú, syn Jehóchánánův, Berechjáhú, syn Mešil-lémóthův, a Jechizkijjáhú, syn Šallumův, a Amásá, syn Chadlájův, proti těm, již přicházeli z vojenské výpravy a řekli jim: Nesmíte přivádět zajatectvo sem - ba, k našemu provinění proti Hospodinu! Vy zamýšlíte přidávat k našim hříchům a k našim proviněním, ač máme vinu velikou a proti Isráélovi je žár Hospodinova hněvu. Ozbrojenci tedy zanechali zajatectvo a kořist před tváří velitelů a všeho sejití a muži, kteří byli označeni jmény, vstali a chopili se zajatectva a všechny z jejich nahých oblékli z lupu, a no, oblékli je a obuli je a nakrmili je a napojili je a namastili je a zavedli je na osly, totiž všechny oslabené, a dopravili je v Jeríchó, město palem, blízko jejich bratrů; a vrátili se v Šómrón. V oné době si král Ácház poslal o pomoc ke králům Aššúru, neboť opět přitáhli Edómím a udeřili na Júdu a zajali zajatce, a Pelištím se jali podnikat nájezdy na města nížiny a jihu Júdy a dobyli Béth-šemeše a Ajjálónu a Gedéróth a Sóchó a jeho osad a Timny a jejích osad a Gimzó a jeho osad a usídlili se tam; Hospodin totiž pokořil Júdu příčinou Ácháze, krále Isráélova, neboť on v Júdovi způsobil bezuzdnost a vyslovenou nevěrnost v Júdovi. A Tilgath-Pilneser, král Aššúru, přitáhl proti němu a způsobil mu tíseň, aniž ho posilnil, ač Ácház vyraboval dům Hospodinův a dům krále a hodnostářů a dal králi Aššúru, a le ne byl mu pomocí. A le v čas své tísně on, král Ácház, se jal páchat ještě více nevěrnosti; a no, jal se obětovat bohům Damesku, již na něho udeřili, neboť si řekl: Protože oni, bohové králů Aráma, jim pomáhali, budu obětovat jim, a ť pomáhají mně. A le oni se mu stali příčinou jeho pádu, jemu i všemu Isráélovi. A Ácház sebral náčiní Božího domu a rozsekal náčiní Božího domu a zavřel dveře domu Hospodinova a na všech nárožích v Jerúsalémě si zřídil oltáře a v každém jednotlivém městě Júdy zřídil výšiny k zakuřování jiným bohům, takže dráždil Hospodina, Boha svých otců. A ostatní jeho věci a všechny jeho cesty, první i poslední, hle je, jsou vy psány na knize králů Júdových a Isráélových. I ulehl Ácház se svými otci a pohřbili ho ve městě, v Jerúsalémě, ale nevnesli ho do hrobů králů Isráélových. A kralování se místo něho ujal Jechizkijjáhú, jeho syn. Jechizkijjáhú započal kralovat ve věku dvaceti a pěti let a kraloval v Jerúsalémě dvacet a devět let; a jméno jeho matky Avijjá, dcera Zecharjáhúova. A jal se činit, co bylo správné v očích Hospodinových, podle všeho, co činil Dávíd, jeho otec. On v prvním roce svého kralování, v prvním měsíci, otevřel dveře domu Hospodinova a opravil je a uvedl kněží a Lévíovce a shromáždil je na prostranství ke vzcházení a řekl jim: Poslyšte mě, vy Lévíovci! Nyní se posvěťte a posvěťte dům Hospodina, Boha vašich otců, a vyneste ze svatyně poskvrnu, neboť naši otcové se dopustili nevěrnosti a činili, co bylo v očích Hospodina, našeho Boha, zlé, a opustili ho a obrátili svou tvář od obydlí Hospodinova a nastavili šíji; také zavřeli dveře předsíně a zhasili lampy a přestali Bohu Isráélovu kouřidlem zakuřovat a vzestupné oběti vznášet na svatém místě, takže proti Júdovi a Jerúsalému nastalo rozhněvání Hospodinovo, i vy dal je k hrůze, k úžasu a k syčení, jak vy svýma očima vidíte; a no, hle, naši otcové padli mečem a naši synové a naše dcery a naše ženy jsou pro toto v zajetí. Nuže: Blízko mému srdci je uzavřít vzhledem k Hospodinu, Bohu Isráélovu, smlouvu a od vrátit od nás žár jeho hněvu; nesmíte nyní, moji synové, být netečni, vždyť ve vás Hospodin našel zálibu, abyste stáli před jeho tváří k jeho obsluze, a no, abyste mu byli obsluhovači a zakuřujícími. I povstali Lévíovci, Machath, syn Amásajův, a Jóél, syn Azarjáhúův, ze synů Keháthího; a ze synů Merárího Kíš, syn Avdího, a Azarjáhú, syn Jehalleélův, a z Géršunního Jóách, syn Zimmův, a Éden, syn Jóáchův, a ze synů Elícáfánových Šimrí a Jeíél, a ze synů Ásáfových Zecharjáhú a Mattanjáhú, a ze synů Hémánových Jehíél a Šimeí, a ze synů Jedúthúnových Šemaejá a Uzzíél; a shromáždili své bratry a posvětili se a podle králova rozkazu slovy Hospodinovými přišli očistit dům Hospodinův. A kněží vstoupili očišťovat do nitra domu Hospodinova a všechnu nečistotu, již v chrámě Hospodinově našli, vynesli na nádvoří domu Hospodinova; převzali ji Lévíovci k vynesení k potoku Kidrónu ven. Počali tedy posvěcovat v první den prvního měsíce a v osmý den měsíce vstoupili do předsíně Hospodinovy a posvěcovali dům Hospodinův po osm dní, a v šestnáctý den prvního měsíce byli hotovi; i vstoupili dovnitř k Je chizkijjáhúovi, králi, a řekli: Očistili jsme všechen dům Hospodinův i oltář vzestupných obětí a všechna náčiní k němu a stůl řady a všechna náčiní k němu, a všechna náčiní, jež král Ácház za svého kralování ve své nevěrnosti odhodil, jsme připravili a posvětili, a hle je, jsou před oltářem Hospodinovým. A Jechizkijjáhú, král, časně vstal a shromáždil představené města a vystoupil v dům Hospodinův; i přivedli sedm býků a sedm beranů a sedm jehňat a sedm kozlů k oběti za hřích za království a za svatyni a za Júdu; ty nařídil synům Árónovým, kněžím, vznést na oltáři Hospodinově. Porazili tedy skot a kněží převzali a na oltář vykropili krev, a porazili berany a krev vykropili na oltář, a porazili jehňata a krev vykropili na oltář. A před tvář krále blíže přivedli chlupatce oběti za hřích a sejití na ně položilo své ruce a kněží je porazili a jejich krev nanesli v oběť za hřích na oltář k učinění zadost za všechen Isráél, neboť král řekl: Vzestupná oběť a oběť za hřích bude za všechen Isráél. A v domě Hospodinově postavil Lévíovce s cimbály, s varyty a s lyrami podle rozkazu Dávída a Gáda, vidoucího králova, a Náthána, proroka, neboť ten rozkaz byl skrze Hospodina, skrze jeho proroky. Lévíovci tedy stanuli s nástroji Dávídovými a kněží s pozouny a Je chizkijjáhú nařídil vznášet na oltáři vzestupnou oběť, a v čase, kdy vzestupná oběť počala, počal zpěv Hospodinův a pozouny, a to s doprovodem nástrojů Dávída, krále Isráélova. A všechno sejití, ti se klaněli z a zpěv u pěvců, a pozouny zvučely; to vše až do dokončení vzestupné oběti. A jak vznášení dokončili, sehnuli se, král a všichni přítomní s ním, a jali se klanět. I nařídil král Jechizkijjáhú a hodnostáři Lévíovcům přinášet Hospodinu velebení slovy Dávída a Ásáfa, vidoucího, i jali se radostně velebit a schýlili hlavy a jali se klanět. A Jechizkijjáhú se ujal slova a řekl: Nyní jste svou ruku naplnili pro Hospodina; přistupte blíže a přinášejte k domu Hospodinovu oběti a projevy díků. A sejití se jalo přinášet oběti a projevy díků a - každý srdcem ochotný - vzestupné oběti. A počet vzestupných obětí, jež přinesli - sejití - byl: Sedmdesát kusů skotu, sto beranů, dvě stě jehňat; toto vše k vzestupné oběti Hospodinu. A těch, jež byly posvěceny: Šest set kusů skotu a tři tisíce kusů drobného dobytka. Jen že kněží bylo namále, takže nebyli schopni všechny vzestupné oběti postahovat; a le jejich bratři Lévíovci se jim stali posilou až do dokončení práce a pokud se kněží posvěcovali, neboť Lévíovci byli srdcem odhodlanější posvětit se než kněží, a také byly vzestupné oběti v hojnosti, s tukem obětí pokojných hodů a s úlitbami k vzestupným obětem. Tak byla služba v domě Hospodinově spořádána a Jechizkijjáhú se zaradoval, i všechen lid, nad Božím upřením zřetele k lidu, že se ta věc s urychlením uskutečnila. A Jechizkijjáhú poslal ke všemu Isráélovi a Júdovi a i k Efrájimovi a Menaššéovi napsal dopisy stran přijití k domu Hospodinovu v Jerúsalémě k pořádání minutí Hospodinu, Bohu Isráélovu. A le král se rozhodl, i jeho hodnostáři a všechno sejití v Jerúsalémě, pořádat minutí v druhém měsíci; v onen čas je totiž pořádat nemohli, neboť se nebylo posvětilo dostatek kněží, aniž se lid byl shromáždil do Jerúsaléma, takže ta věc byla v očích krále i v očích všeho sejití správná, dohodli tedy ujednání pronést vším Isráélem od Beér-ševy a ž po Dán pozvání k přijití k pořádání minutí Hospodinu, Bohu Isráélovu, neboť je dávno nepořádali, jak je psáno. Odešli tedy běhouni s dopisy od ruky krále a jeho hodnostářů po všem Isráélovi a Júdovi, a no, podle rozkazu králova, s výrokem: Synové Isráélovi, vraťte se k Hospodinu, Bohu Abráhámovu, Isákovu a Isráélovu, a on se bude vracet k těm, již unikli, již vám zbývají, z dlaně králů Aššúru, a ť nejste jako vaši otcové a jako vaši bratři, kteří se proti Hospodinu, Bohu svých otců, dopustili nevěrnosti, takže je vy dal ke zpustošení, jak vy vidíte. Nuže, nesmíte zatvrzovat svou šíji jako vaši otcové; po dejte ruku Hospodinu a přijďte k jeho svatyni, již navždy posvětil, a služte Hospodinu, svému Bohu, a on bude od vás od vracet žár svého hněvu, neboť vaším návratem k Hospodinu vaši bratři a vaše děti dojdou soucitu před tváří zajavších je, jakož i návratu do této země, neboť Hospodin, váš Bůh, je milostivý a soucitný a nebude od vás odklánět tvář, budete-li se k němu vracet. I přecházeli běhouni od města k městu zemí Efrájima a Menaššéa a ž po Zevulúna; tam se na ně dívali uštěpačně a měli v nich předmět výsměchu, ale někteří z Ášéra a Menaššéa a ze Zevulúna se pokořili a přišli do Jerúsaléma. I v Júdovi se Boží ruka projevila dáním jednoho srdce k vykonání rozkazu krále a hodnostářů podle slova Hospodinova, takže se v Jerúsalém k pořádání slavnosti nekvašených chlebů v druhém měsíci shromáždil mnohý lid, sejití ve veliké hojnosti. A povstali a odstranili oltáře, jež byly v Jerúsalémě, i všechny oltáře k zakuřování odstranili a vyházeli je k potoku Kidrónu. A v čtrnáctý den druhého měsíce porazili minutí a kněží a Lévíovci se zastyděli a posvětili se a dopravili v dům Hospodinův vzestupné oběti a stanuli na svém stanovišti podle svého předpisu, podle zákona Mojžíše, Božího muže, a kněží kropili krví převzatou z ruky Lévíovců. V sejití totiž bylo mnoho těch, kteří se neposvětili, a Lévíovci byli nad porážením minutí pro všechny, kdo ne byli čisti, k posvěcení jich Hospodinu, neboť množství lidu, mnozí z Efrájima a Menaššéa a Jissáschára a Zevulúna se neočistili, takže pojedli minutí ne tak, jak je psáno. Ale Jechizkijjáhú se za ně jal modlit výrokem: Kéž dobr otiv ý Hospodin činí zadost v prospěch každého, jenž své srdce usměrnil k vyhledávání Boha, Hospodina, Boha svých otců, ne však podle svatého očišťování. A Hospodin k Jechizkijjáhúovi naklonil sluch a prominul lidu. Synové Isráélovi, již byli shledáni v Jerúsalémě, tedy po sedm dní s velikou radostí konali slavnost nekvašených chlebů a Lévíovci a kněží den po dni přinášeli velebení Hospodinu hlasitými nástroji - Hospodinu. A Jechizkijjáhú promluvil k srdci všech Lévíovců, již si rozumně počínali, s dobrou rozumnost í vůči Hospodinu. A po sedm dní jedli sváteční oběti, obětujíce oběti pokojných hodů a přinášejíce chválu Hospodinu, Bohu svých otců. A rozhodli se, všechno sejití, slavit dalších sedm dní; jali se tedy slavit sedm dní s radost í, neboť Je chizkijjáhú, král Júdův, věnoval sejití tisíc býků a sedm tisíc kusů drobného dobytka a hodnostáři věnovali sejití tisíc býků a deset tisíc kusů drobného dobytka; a kněží se v množství posvětili. I radovali se, všechno sejití Júdovo a kněží a Lévíovci a všechno sejití těch, již přišli z Isráéle a cizinci, již přišli ze země Isráélovy a již bydleli v Júdovi. Nastala tedy v Jerúsalémě veliká radost, neboť od dní Šalomouna, syna Dávídova, krále Isráélova, ne bylo v Jerúsalémě nic takovéhoto. A kněží a Lévíovci povstali a požehnali lidu a jejich hlas byl vyslyšen a jejich modlitba vstoupila k jeho svatému příbytku, k nebesům. A jak toto vše dokončili, vyšli, všechen Isráél, již byli shledáni, do měst Júdových a roztříštili sloupy a zporáželi ašéry a pobořili výšiny a oltáře ze všeho Júdy a Benjámína a ve všem Efrájimovi a Menaššéovi až do skoncování; a všichni synové Isráélovi se vrátili, každý ve svou držbu, do svých měst. A Jechizkijjáhú rozmístil oddíly kněží, a Lévíovce po jejich oddílech, každého podle příkazu jeho služby, kněží a Lévíovců, k vzestupným obětem a k obětem pokojných hodů, k obsluze a k chvalám a k velebení v branách houfů Hospodinových, a podíl krále z jeho jmění k vzestupným obětem: K vzestupným obětem jitra a večera a vzestupným obětem na soboty a na nové měsíce a na svátky, jak je psáno v zákoně Hospodinově, a nařídil lidu, obyvatelům Jerúsaléma, odevz dávat podíl kněží a Lévíovců, aby se mohli držet při zákoně Hospodinově; a jak se ta věc roznesla, nasnášeli, děti Isráélovy, množství prvotiny obilí, moštu a oleje a medu a veškeré úrody pole a v hojnosti dopravili desátek toho všeho. A děti Isráélovy a Júdovy, ti, již bydleli ve městech Júdových, i oni dopravili desátek skotu a drobného dobytka a desátek svatých věcí, jež byly posvěceny Hospodinu, jejich Bohu, a nakladli hromady a hromady. Navršovat počali ty hromady v třetím měsíci a dokončili v měsíci sedmém; a když Jechizkijjáhú a hodnostáři přišli a ty hromady uviděli, jali se žehnat Hospodinu a lidu Isráélovu. A když se Jechizkijjáhú na kněží a Levíovce obrátil s dotazem stran těch hromad, řekl k němu Azarjáhú, hlavní kněz domu Cádókova, a no, řekl: Od započetí přinášení oběti věnování v dům Hospodinův je co jíst a nasytit se i pozůstavit, až do hojnosti, neboť Hospodin požehnal lidu, a co je pozůstaveno, je tato spousta. Jechizkijjáhú tedy nařídil připravit v domě Hospodinově komory; ty připravili a oběť věnování a desátky a posvěcené věci spolehlivě vnesli, a vedoucím byl Konanjáhú, Léví ovec, a druhým Šimeí, jeho bratr; a pověřenci po boku Konanjáhúa a Šimeího, jeho bratra, byli Jechíél a Azazjáhú a Nachath a Asáhél a Jerímóth a Józávád a Elíél a Jismachjáhú a Machath a Benájáhú, podle nařízení Jechizkijjáhúa, krále, a Azarjáhúa, vedoucího Božího domu. A nad Božími dobrovolnými obětmi k roz dávání Hospodinovy oběti věnování a nanejvýš svatých věcí byl Kóré, syn Jimnův, Léví ovec, vrátný ke vzcházení, a k jeho ruce Éden a Minjámin a Jéšúa a Šimaejáhú, Amarjáhú a Šechanjáhú, ve městech kněží k spolehlivému roz dávání svým bratrům v oddílech, jak velikému, tak malému, mimo ty, již byli jejich rodopisně zaznamenaní, totiž osoby mužského pohlaví od věku tří let a nahoru, každému, kdo vstupoval do domu Hospodinova podle povinnosti dne v její den, podle jejich služby v jejich úkolech po jejich oddílech (i s kněžími a Lévíovci, již byli rodopisně zaznamenáni, podle domů jejich otců od věku dvaceti let a nahoru podle jejich úkolů v jejich oddílech ), a těm, již byli rodopisně zaznamenáni mezi vší jejich drobotinou, jejich ženami a jejich syny a jejich dcerami, všemu sejití, neboť se ve své věrnosti posvětili k svatosti. A pro syny Árónovy, kněží, byli na polích obvodů jejich měst, v každém jednotlivém městě, muži, kteří byli označeni jmény, k do dávání podílů všem mužského pohlaví mezi kněžími a všem, již byli rodopisně zaznamenáni mezi Lévíovci. A podle tohoto činil Jechizkijjáhú ve všem Júdovi, a činil před tváří Hospodina, svého Boha, co bylo dobré a správné a pravdivé; a ve vší své činnosti, již započal, ve službě Božího domu a v zákoně a v rozkaze zajímat se o svého Boha jednal celým svým srdcem a dosáhl úspěchu. Po těchto věcech a této věrnosti přitáhl Sanchérív, král Aššúru, a vstoupil v Júdu a utábořil se před opevněnými městy a zamýšlel je pro sebe prolomit. A když Jechizkijjáhú shledal, že přitáhl Sanchérív a jeho tvář je pro boj proti Jerúsalému, uradil se se svými hodnostáři a hrdiny zasypat vody pramenů, jež jsou zevně vůči městu; i pomohli mu a shromáždili se, mnoho lidu, a zasypali všechna zřídla a potok, jenž proudil středem země, s výrokem: Proč by měli přijít králové Aššúru a nacházet mnoho vod? A vzmužil se a vybudoval všechnu pobořenou zeď - tu vztyčil až k věžím - a navenek další zeď, a opravil Milló města Dávídova a v hojnosti nazhotovoval oštěpů a malých štítů. A nad lidem ustanovil velitele do bojů a shromáždil je k sobě na prostranství u brány města a promluvil k jejich srdci výrokem: Buďte silní a buďte odvážní, nemusíte se bát ani se strachovat před tváří krále Aššúru a před blízkostí tváře všeho davu, jenž je s ním, vždyť s námi je více než s ním - s ním je paže z masa a s námi Hospodin, náš Bůh, k pomoci nám a k vybojování našich bojů. I opřeli se, lid, o slova Jechizkijjáhúa, krále Júdova. Po tomto poslal Sanchérív, král Aššúru, k Jerúsalému své služebníky (tehdy on byl před Láchíší a všechen jeho dvůr s ním) k Jechizkijjáhúovi, králi Júdovu, a ke všemu Júdovi, jenž byl v Jerúsalémě, se vzkazem: Takto řekl Sanchérív, král Aššúru: Nač spoléháte, a zůstáváte v obležení v Jerúsalémě? Zda vás Jechizkijjáhú nezavádí na scestí, k vy dání vás smrti hladem a žízní, výrokem: Hospodin, náš Bůh, nás bude moci vyprostit z dlaně krále Aššúru? Zda ne on, Jechiz-kijjáhú, odstranil jeho výšiny a jeho oltáře a Júdovi a Jerúsalému nařídil výrokem: Před jedním oltářem se budete klanět a na něm v kouř obracet? Zda nevíte, co jsem provedl já a moji otcové všem národnostem zemí? Zda snad byli bohové národů zemí schopni vyprostit jejich zem z mé ruky? Kdo je mezi bohy všech těchto národů, jež moji otcové učinili odevzdanými, takový, že by byl schopen svůj lid z mé ruky vyprostit, takže by váš Bůh byl schopen z mé ruky vyprostit vás? Nuže tedy nechť vás Je chizkijjáhú neklame a nezavádí vás takto na scestí, aniž byste mu měli důvěřovat, neboť žádný +bůh žádného národa a království nebyl schopen vyprostit svůj lid z mé ruky a ni z ruky mých otců - a váš Bůh teprve nebude moci vyprostit z mé ruky vás! A jeho služebníci dále mluvili proti Hospodinu, Bohu, a proti Jechizkijjáhúovi, jeho nevolníku; i dopisy napsal k utrhání Hospodinu, Bohu Isráélovu, a k řeči proti němu, k výroku: Jako bohové národů zemí, kteří nevyprostili svůj lid z mé ruky, tak z mé ruky nebude moci svůj lid vyprostit Bůh Jechizkijjáhúův. A jali se volat silným hlasem júdsky na lid Jerúsaléma, jenž byl na zdi, k zastrašení jich a k polekání jich, aby mohli dobýt města; a o Bohu Jerúsaléma mluvili jako o bozích národností země, díle rukou člověka. A stran tohoto se Jechizkijjáhú, král, a Isajá, syn Amócův, prorok, jali modlit a volat k nebesům a Hospodin poslal anděla, jenž zahubil každého zdatného hrdinu a vůdce a velitele v táboře krále Aššúru; ten se s hanbou v tváři vrátil do své země, a když vstoupil v dům svého boha, mečem ho tam srazili pocházející z jeho útrob. Tak Hospodin Jechizkijjáhúa a obyvatele Jerúsaléma vysvobodil z ruky Sanchéríva, krále Aššúru, a z ruky všech, a podporoval je ze všech stran; a mnozí do Jerúsaléma přinášeli dary Hospodinu a cennosti Jechizkijjáhúovi, králi Júdovu, i byl potom vyvýšen před očima všech národů. V oněch dnech Jechizkijjáhú až na smrt onemocněl; i jal se modlit k Hospodinu; ten k němu promluvil a dal mu znamení; a le Jechizkijjáhú neoplatil dobrodiní jemu prokázané, neboť se jeho srdce pozvedlo, i nastalo proti němu a proti Júdovi a Jerúsalému rozhněvání, když se však Jechizkijjáhú pro pozvednutí svého srdce pokořil, on i obyvatelé Jerúsaléma, nepřišlo na ně rozhněvání Hospodinovo v dnech Jechizkijjáhúových. A Jechizkijjáhúovi se do stalo velmi hojného bohatství a slávy a zřídil si pokladnice na stříbro a na zlato a na drahé kameny a na vonné látky a na malé štíty a na všemožné požadované předměty a skladiště úrod obilí a moštu a oleje a stáje pro všechny druhy dobytka a stáda do stájí. A zřídil si města a bohatství drobného dobytka a skotu v hojnosti, neboť mu Bůh dal velmi veliké jmění. A on, Jechizkijjáhú, ucpal horní výtok vod Gíchónu a zavedl je přímo dolů k západu vůči městu Dávídovu. A ve vší své činnosti dosáhl Jechizkijjáhú úspěchu. Přesto však ho při vyslancích hodnostářů Bávelu, již byli posláni k němu dotázat se na znamení, jež v zemi nastalo, Bůh opustil k vyzkoušení ho, k vy zvědění všeho v jeho srdci. A ostatní věci Jechizkijjáhúovy a jeho zbožné činy, hle je, jsou vy psány ve vidění Isaji, syna Ámócova, proroka, na knize králů Júdových a Isráélových. I ulehl Jechizkijjáhú se svými otci a pohřbili ho na nejvyšším místě hrobů dětí Júdových; a prokázali mu, všechen Júdá, při jeho smrti čest. A kralování se místo něho ujal Menaššé, jeho syn. Při započetí svého kralování byl Menaššé ve věku dvanácti let a v Jerúsalémě kraloval padesát a pět let, a jal se činit, co bylo v očích Hospodinových zlé, podle ošklivostí národů, jež Hospodin před tváří synů Isráélových vypudil, a zase vybudoval výšiny, jež Jechizkijjáhú, jeho otec, pobořil, a nastavěl oltářů pro Baalím a nazřizoval ašér a jal se klanět všemu zástupu nebes a sloužit jim, a zbudoval oltáře v domě Hospodinově, o němž Hospodin řekl: V Jerúsalémě bude navždy mé jméno; a v dvou nádvořích domu Hospodinova nabudoval oltářů všemu zástupu nebes. A on v průrvě syna Hinnómova své děti prováděl ohněm a zabýval se předpovídáním a věštěním a čarováním a zjednával vyvolavače duchů a jasnovidce; množil činění toho, co bylo v očích Hospodinových zlé, k dráždění ho. A sochu, figuru, již zhotovil, umístil v Božím domě, o němž Bůh k Dávídovi a k Šalomounovi, jeho synu, řekl: V tomto domě a v Jerúsalémě, jejž jsem ze všech kmenů Isráélových vyvolil, chci navždy položit své jméno, aniž budu nadále odtahovat nohu Isráélovu z povrchu půdy, již jsem určil jejich otcům, budou-li jen dbát o vykonávání všeho, co jsem jim rozkázal, - o všechen zákon a ustanovení a předpisy, - skrze Mojžíše. Ale Menaššé Júdu a obyvatele Jerúsaléma přiměl bloudit k činění zla nad národy, jež Hospodin před tváří synů Isráélových vypudil. A Hospodin k Menaššéovi a k jeho lidu mluvil, a le nevěnovali pozornost; i přivedl na ně Hospodin velitele vojska, jež patřilo králi Aššúru; ti Menaššéa chytili na háky a spoutali ho mosaznými okovy a zavedli ho do Bávelu; a jak mu byla způsobena tíseň, jal se obměkčovat tvář Hospodina, svého Boha, a velmi se z příčiny přítomnosti tváře Boha svých otců pokořil a jal se k němu modlit, i dal se mu uprosit a vy slyšel jeho úpění a dal mu vrátit se v Jerúsalém k jeho kralování. Tu Menaššé poznal, že Bohem je Hospodin. A potom vybudoval vnější zeď města Dávídova od západu ke Gíchónu v údolí a ž ke vstupu v bránu Ryb; tu vedl vůkol vůči Ófelu a učinil ji velmi vysokou; a ve všechna opevněná města Júdova dosadil velitele vojenské moci, a z domu Hospodinova odstranil bohy ciziny a figuru a všechny oltáře, jež na hoře domu Hospodinova a v Jerúsalémě zbudoval; to vyházel ven z města, a oltář Hospodinův opravil a jal se na něm obětovat oběti pokojných hodů a projevu díků a Júdovi nařídil sloužit Hospodinu, Bohu Isráélovu. Ale lid, ti ještě obětovali na výšinách, jen že Hospodinu, svému Bohu. A ostatní věci Menaššéovy a jeho modlitba k jeho Bohu a slova vidoucích k němu vyslovovaná ve jménu Hospodina, Boha Isráélova, hle je se slovy o králích Isráélových, a jeho modlitba a uprošení jím a všechen jeho hřích a jeho nevěrnost a místa, v kterých před svým pokořením vybudoval výšiny a nastavěl ašéry a sochy, - hle je, jsou při psány k slovům Chózájovým. I ulehl Menaššé se svými otci a pohřbili ho v jeho domě; a kralování se místo něho ujal Ámón, jeho syn. Při započetí svého kralování byl Ámón ve věku dvaceti a dvou let a v Jerúsalémě kraloval dvě léta; a jal se činit, co bylo v očích Hospodinových zlé, podle toho, co činil Menaššé, jeho otec, a no, obětoval Ámón všem sochám, jež Menaššé, jeho otec, zhotovil, a sloužil jim, a le nepokořil se z příčiny přítomnosti tváře Hospodinovy, podle pokoření Menaššéa, svého otce, nýbrž Ámón, ten provinění rozmnožil. A jeho služebníci se proti němu spikli a v jeho domě ho usmrtili; a lid země, ti pobili všechny, již se proti králi Ámónovi spikli, a v kralování místo něho uvedli, lid země, Jóšijjáhúa, jeho syna. Při započetí svého kralování byl Jóšijjáhú ve věku osmi let a v Jerúsalémě kraloval třicet a jeden rok; a jal se činit, co bylo v očích Hospodinových správné, a chodit cestami Dávída, svého otce, a neodchýlil se v pravo a ni v levo. A v osmi letech svého kralování, když on ještě byl hoch, počal toužit po Bohu Dávída, svého otce, a v dvanáctém roce počal očišťovat Júdu a Jerúsalém od výšin a ašér a soch a slitin; i pobořili před jeho tváří oltáře Baalím a zporážel sluneční kůly, jež z nich čněly vzhůru, a ašéry a sochy a slitiny roztříštil a rozmělnil a rozprášil na povrch hrobů těch, již jim obětovali a kosti kněží spálil na jejich oltářích; tak Júdu a Jerúsalém očistil. A ve městech Menaššéových a Efrájimových a Šimeónových a ž po Naftálího, v jejich zříceninách vůkol také pobořil oltáře a ašéry a do rozmělnění roztloukl sochy a zporážel všechny sluneční kůly ve vší zemi Isráélově a vrátil se do Jerúsaléma. A v osmnáctém roce svého kralování k očištění země a domu poslal Šáfána, syna Acaljáhúova, a Maaséjáhúa, představeného města, a Jóácha, syna Jóácházova, zapisovatele, opravit dům Hospodina, jeho Boha. I přišli k Chilkijjáhúovi, veleknězi, a dali peníze, jež byly vneseny v Boží dům, jež Lévíovci, strážcové prahu, sesbírali z ruky Menaššéa a Efrájima a od všeho zbytku Isráéle a od všeho Júdy a Benjámína a obyvatel Jerúsaléma, ty dali na ruku vykonávajících činnost, již byli pověřeni péčí ve věci domu Hospodinova, a vykonávající činnost je dali těm, kteří v domě Hospodinově pracovali k vylepšování a k opravování domu; dali je tedy tesařům a budovatelům, k nákupu tesaných kamenů a dříví na svorky a k zastřešení budov, jež králové Júdovi zkazili. A ti muži v té činnosti pracovali spolehlivě; a dozorem nad nimi byli pověřeni Jachath a Óvadjáhú, Lévíovci ze synů Merárího, a Zecharjá a Mešullám ze synů Keháthím, a všichni Lévíovci vyznající se v hudebních nástrojích. Byli i nad nákladními a byli dozorci při každém vykonávajícím činnost ve službě jakéhokoli druhu. A z Lévíovců byli písaři, úředníci a vrátní. A při jejich vybírání peněz, jež byly vneseny v dům Hospodinův, našel Chilkijjáhú, kněz, knihu zákona Hospodinova skrze Mojžíše; i ujal se Chilkijjáhú slova a řekl k Šáfánovi, písaři: Našel jsem v domě Hospodinově knihu zákona. A Chilkijjáhú tu knihu dal Šáfánovi a Šáfán tu knihu přinesl ke králi a zase králi slovem odpověděl výrokem: Vše, co bylo dáno v ruku tvých nevolníků, oni činí, i vysypali peníze, jež byly v domě Hospodinově shledány, a dali je na ruku těch, již byli pověřeni, a na ruku vykonávajících činnost. A Šáfán, písař, podal králi zprávu výrokem: Chilkijjáhú, kněz, mi dal knihu. A Šáfán se v ní jal před tváří královou číst; a za králova slyšení slov té knihy zákona se stalo, že roztrhl svá roucha; a rozkázal král Chilkijjáhúovi a Achíkámovi, synu Šáfánovu, a Avdónovi, synu Míchovu, a Šáfánovi, písaři, a Asájovi, služebníku královu, výrokem: Jděte, dotažte se Hospodina, pro mne a pro ty, již zbývají v Isráélovi a v Júdovi, na slova knihy, jež byla nalezena, neboť veliké je popuzení Hospodinovo, jež se na nás vylije, protože naši otcové nedbali slova Hospodinova k jednání podle všeho, co je psáno na této knize. Odebral se tedy Chilkijjáhú a ti, jež král určil, k Chuldě, prorokyni, ženě Šalluma, syna Tokehatha, syna Chasry, opatrovníka rouch, jež bydlela v Jerúsalémě, v druhé čtvrti, a promluvili k ní podle toho. A řekla jim: Takto řekl Hospodin, Bůh Isráélův: Řekněte muži, jenž vás ke mně poslal: Takto řekl Hospodin: Hle, já se chystám na toto místo a na jeho obyvatele přivést neštěstí, všechny kletby, jež jsou napsány na té knize, již před tváří krále Júdova četli, za to, že mě opustili a jali se zakuřovat jiným bohům za účelem dráždění mě všemi výrobky svých rukou, takže se bude na toto místo vylévat mé popuzení a nebude hasnout. A le ke králi Júdovu, jenž vás poslal obrátit se s dotazem na Hospodina, takto k němu řeknete: Takto řekl Hospodin, Bůh Isráélův. Slova, jež jsi uslyšel, - protože tvé srdce je měkké a z příčiny přítomnosti Boží tváře ses pokořil při svém slyšení mých slov o tomto místě a o jeho obyvatelích, a no, pokořil ses před mou tváří a roztrhl jsi svá roucha a před mou tváří ses rozplakal, a no, i já jsem uslyšel - prohlášeno Hospodinem; hle, já se chystám připojit tě k tvým otcům, takže budeš v pokoji přiložen k svým hrobům a tvé oči nebudou hledět na všechno neštěstí, jež se já chystám přivést na toto místo a na jeho obyvatele. I přinesli odtamtud slovo králi. A král poslal a shromáždil všechny starší Júdy a Jerúsaléma a vystoupil král v dům Hospodinův, i všichni muži Júdovi a obyvatelé Jerúsaléma a kněží a Lévíovci a všechen lid, od velikého a ž po malého, a jal se v jejich uši číst všechna slova té knihy smlouvy, jež byla nalezena v domě Hospodinově. A král stanul před sloupem a před tváří Hospodinovou uzavřel smlouvu o chození za Hospodinem a o zachovávání jeho rozkazů a jeho svědectví a jeho ustanovení celým srdcem a celou duší, o vykonávání slov té smlouvy, jež byla napsána na této knize. Tím všechny, již byli přítomni v Jerúsalémě, i Benjámína, zavázal a obyvatelé Jerúsaléma se jali činit podle smlouvy Boha - Boha svých otců; a Jóšijjáhú ze všech zemí, jež patřily dětem Isráélovým, odstranil všechny ošklivosti a všechny, již byli shledáni v Isráéli, přiměl sloužit - sloužit Hospodinu, jejich Bohu. Za všechny jeho dni se od následování Hospodina, Boha svých otců, neodvrátili. A v Jerúsalémě Jóšijjáhú uspořádal minutí Hospodinu; i porazili minutí v čtrnáctý den prvního měsíce; totiž postavil kněží k jejich úkolům a povzbudil je k službě v domě Hospodinově a Lévíovcům, již vyučovali ve všem Isráélovi, již byli svatí Hospodinu, řekl: Dejte svatou skříňku v dům, jejž zbudoval Šalomoun, syn Dávídův, král Isráélův; není vám břemenem na ramenou. Nyní služte Hospodinu, svému Bohu, a jeho lidu, Isráélovi, a podle domů svých otců ve svých oddílech učiňte přípravy podle písma Dávída, krále Isráélova, a podle psaní Šalomouna, jeho syna, a postavte se ve svatyni podle oddělení domů otců za své bratry, syny lidu, a to po oddílech domů otců Lévíovců, a porazte minutí a posvěťte se a učiňte pro své bratry přípravy k učinění podle slova Hospodinova skrze Mojžíše. A Jóšijjáhú věnoval synům lidu drobný dobytek, totiž jehňata a kůzlata, to vše k obětem minutí pro každého přítomného, počtem třicet tisíc, a tři tisíce kusů skotu; toto z králova jmění, a jeho hodnostáři jako dobrovolnou oběť lidu, kněžím a Lévíovcům věnovali: Chilkijjáhú a Zecharjáhú a Jechíél, vůdcové Božího domu, dali kněžím k obětem minutí dva tisíce a šest set, a tři sta kusů skotu; a Konanjáhú a Šemaejáhú a Nethaneél, jeho bratři, a Chašavjáhú a Jeíél a Józávád, vedoucí Lévíovců, věnovali Lévíovcům k obětem minutí pět tisíc, a pět set kusů skotu. Tak byla služba připravena a kněží stanuli na svém stanovišti a Lévíovci podle svých oddílů podle rozkazu králova; i porazili minutí a kněží se jali kropit ze své ruky a Lévíovci stahovali; a vzestupné oběti dali stranou k odevz dání jich oddělením podle domů otců dětí lidu, k předkládání Hospodinu, jak je psáno v knize Mojžíšově; a tak se skotem. A jali se minutí péci ohněm podle předpisu a ostatní posvěcené věci vařit v kotlech a v hrncích a v mísách a spěšně nosit všem dětem lidu. A potom připravili sobě a kněžím, neboť kněží, synové Árónovi, byli až do noci při vznášení vzestupných obětí a tuku, takže Lévíovci připravili sobě a kněžím, synům Árónovým. A pěvci, synové Ásáfovi, byli na svém stanovišti podle rozkazu Dávídova a Ásáfova a Hémánova a Jedúthúna, vidoucího králova, a vrátní u každé brány, nebylo jim třeba vzdalovat se od své služby, neboť jim připravili Lévíovci, jejich bratři. A v onen den byla připravena všechna služba Hospodinu k pořádání minutí a vznášení vzestupných obětí na oltáři Hospodinově podle rozkazu krále Jóšijjáhúa, i slavily děti Isráélovy, jež byly shledány, v onen čas minutí a slavnost nekvašených chlebů po sedm dní, aniž bylo v Isráélovi uspořádáno minutí tomuto podobné ode dní Samúéla, proroka, aniž který z králů Isráélových uspořádal minutí jako to, jež uspořádal Jóšijjáhú a kněží a Lévíovci a všechen Júdá a Isráél, jenž byl shledán, a obyvatelé Jerúsaléma. Toto minutí bylo uspořádáno v osmnáctém roce kralování Jóšijjáhúova. Po tomto všem, když Jóšijjáhú opravil dům, vystoupil Nechó, král Egypta, k boji proti Karkemíši na Peráthu a Jóšijjáhú mu vytáhl vstříc. I poslal k němu posly se vzkazem: Co mám s tebou co činit, králi Júdův? Ne proti tobě, ne ty dnes, nýbrž proti domu, s nímž vedu válku, a Bůh mi nařídil jednat rychle; nechej Boha, jenž je se mnou, ve svém zájmu, a ť tě nemusí zahubit. A le Jóšijjáhú od něho neobrátil svou tvář, nýbrž se přestrojil k boji proti němu a neobrátil sluch k slovům Nechóovým z úst Božích a přitáhl k boji na rovinu Megiddó. A střelci se jali na krále Jóšijjáhúa střílet a král řekl svým služebníkům: Přeneste mě, neboť jsem těžce raněn. Jeho služebníci ho tedy přenesli s vozidla a odvezli ho na druhém voze, jejž měl, a dopravili ho v Jerúsalém, i umřel a byl pohřben v hrobech svých otců; a všechen Júdá a Jerúsalém, ti se nad Jóšijjáhúem rmoutili. A Jeremjá nad Jóšijjáhúem žalostně zapěl a všichni zpěváci a zpěvačky svými žalozpěvy mluví o Jóšijjáhúovi až po ten to den; i učinili je ustanovením uloženým Isráélovi, a hle je, jsou při psány k žalozpěvům. A ostatní věci Jóšijjáhúovy a jeho zbožné činy, jak je psáno v zákoně Hospodinově, a no, jeho věci, první i poslední, hle je, jsou vy psány na knize králů Isráélových a Júdových. I vzali, lid země, Jehóácháza, syna Jóšijjáhúova, a uvedli ho v kralování v Jerúsalémě místo jeho otce. Při započetí svého kralování byl Jóácház ve věku tří a dvaceti let a kraloval v Jerúsalémě tři měsíce a král Egypta ho v Jerúsalémě odstranil a zem pokutoval sto kikkáry stříbra a kikkárem zlata, a v kralování nad Júdou v Jerúsalémě uvedl král Egypta Eljákíma, jeho bratra, a jeho jméno změnil na Jehójákím; a Jóácháza, jeho bratra, Nechó vzal a zavedl ho do Egypta. Při započetí svého kralování byl Jehójákím ve věku dvaceti a pěti let a kraloval v Jerúsalémě jedenáct let; a jal se činit, co bylo v očích Hospodina, jeho Boha, zlé. Proti němu vystoupil Nevúchadneccar, král Bávelu, a spoutal ho mosaznými okovy k zavedení ho do Bávelu a něco z náčiní domu Hospodinova dopravil Nevúchadneccar do Bávelu a v Bávelu je dal ve svůj chrám. A ostatní věci Jehójákímovy a ošklivosti, jež napáchal, a co bylo při něm shledáno, hle je, jsou vy psány na knize králů Isráélových a Júdových. A kralování se místo něho ujal Jehójáchín, jeho syn. Při započetí svého kralování byl Jehójáchín ve věku osmnácti let a v Jerúsalémě kraloval tři měsíce a deset dní; a jal se činit, co bylo v očích Hospodinových zlé. A při návratu roku poslal král Nevúchadneccar a dopravil ho s drahocennými náčiními domu Hospodinova do Bávelu a v kralování nad Júdou v Jerúsalémě uvedl Cidkijjáhúa, jeho bratra. Při započetí svého kralování byl Cidkijjáhú ve věku dvaceti a jednoho roku a v Jerúsalémě kraloval jedenáct let; a jal se činit, co bylo v očích Hospodina, jeho Boha, zlé, nepokořil se z příkazu Hospodinova z příčiny přítomnosti tváře proroka Jeremji, a také se proti králi Nevúchadneccarovi, jenž ho zavázal přísahou při Hospodinu, vzbouřil a zatvrdil svou šíji a zpevnil své srdce, aby se nevrátil k Hospodinu, Bohu Isráélovu; i všichni představení kněží a lidu se jali stále více dopouštět vyslovené nevěrnosti podle všech ošklivostí národů a znečistili dům Hospodinův, jejž v Jerúsalémě posvětil. I vzkazoval jim Hospodin, Bůh jejich otců, skrze své posly, za časné ho vstávání a posílání, neboť se slitovával nad svým lidem a nad svým příbytkem, projevili se však proti Božím poslům jako pošklebovači a znevažovači jejich slov a proti jeho prorokům jako posměvači až do vzejití popuzení Hospodinova proti jeho lidu, až nebylo vyhojení. I vyvedl proti nim krále Kasdím, jenž v domě jejich svatyně mečem pozabíjel jejich jinochy a neslitoval se nad jinochem a ni pannou, starcem a ni kmetem; všechny vy dal v jeho ruku, a všechna náčiní Božího domu, veliká i malá, a poklady domu Hospodinova a poklady královy a jeho hodnostářů, to vše dopravil v Bável. A Boží dům spálili a zbořili zeď Jerúsaléma a všechny jeho paláce vypálili ohněm, i všechny žádoucí předměty, ke zkáze. A co ušlo před mečem, odvedl do Bávelu a byli jemu a jeho synům nevolníky až do započetí kralování království Persie k naplnění slova Hospodinova ústy Jeremjovými, až země užila svých sobot; po všechny dni svého zpustošení odpočívala do naplnění sedmdesáti let. A v prvním roce Kóreše, krále Persie, k dokonání slova Hospodinova ústy Jeremjovými, vzbudil Hospodin ducha Kóreše, krále Persie, takže ve všem svém království dal prohlásit výrok, a to i písemně: Takto řekl Kóreš, král Persie: Hospodin, Bůh nebes, mi dal všechna království země, a on na mne vložil pověření budovat mu dům v Jerúsalémě, jenž je v Júdovi. Kdo je ze všeho jeho lidu mezi vámi, budiž Hospodin, jeho Bůh, s ním a nechť vystupuje. A v prvním roce Kóreše, krále Persie, k dokonání slova Hospodinova z úst Jeremjových, vzbudil Hospodin ducha Kóreše, krále Persie, takže ve všem svém království dal prohlásit výrok, a to i písemně: Takto řekl Kóreš, král Persie: Hospodin, Bůh nebes, mi dal všechna království země, a on na mne vložil pověření budovat mu dům v Jerúsalémě, jenž je v Júdovi. Kdo je ze všeho jeho lidu mezi vámi, nechť je jeho Bůh s ním a nechť vystupuje do Jerúsaléma, jenž je v Júdovi, a buduje dům Hospodina, Boha Isráélova, - on je Bůh, - jenž v Jerúsalémě byl; a každý, kdo zbývá na kterémkoli místě, kde on pobývá, nechť ho lidé v jeho místě podporují stříbrem a zlatem a jměním i dobytkem s dobrovolnou oběti Božímu domu, jenž bude v Jerúsalémě. I povstali, hlavy otců Júdy a Benjámína a kněží a Lévíovci, totiž každý, jeho ž ducha Bůh vzbudil, k vystoupení k budování Božího domu, jenž byl v Jerúsalémě; a všichni vůkol nich posilnili jejich ruku předměty ze stříbra, zlatem, jměním i dobytkem a cennostmi, navíc kromě vší dobrovolné oběti. A král Kóreš vynesl náčiní domu Hospodinova, jež vynesl Nevúchadneccar z Jerúsaléma a je ž dal v dům svých bohů, a Kóreš, král Persie, je vynesl skrze ruku Mithredátha, pokladníka, a vypočítal je Šéšbaccarovi, náčelníku Júdy. A toto byly jejich počty: Třicet podnosů ze zlata, tisíc podnosů ze stříbra, devět a dvacet nožů, třicet pohárů ze zlata, čtyři sta a deset pohárů druhé třídy ze stříbra, tisíc jiných náčiní. Všech náčiní, ve zlatě a ve stříbře, bylo pět tisíc a čtyři sta; to vše Šéšbaccar vynesl při výstupu vyhnanectva z Bávelu do Jerúsaléma. A toto byli synové kraje, již vystupovali ze zajetí vyhnanectva, jež Nevúchadneccar, král Bávelu, odvedl do Bávelu, kteří se vrátili do Jerúsaléma a do Júdy, každý do svého města, kteří přišli se Zerubbávelem, Jéšúou, Nechemjou, Serájou, Reélájou, Mordechajem, Bilšánem, Mispárem, Bigvajem, Rechúmem, Baanou. Počet mužů lidu Isráélova: Synů Pareóšových dva tisíce sto sedmdesát a dva; synů Šefatjových tři sta sedmdesát a dva; synů Árachových sedm set pět a sedmdesát; synů Pachath-Móávových, ze synů Jéšúových, Jóávových, dva tisíce osm set a dvanáct; synů Élámových dva tisíce dvě stě padesát a čtyři; synů Zattúových devět set a čtyřicet a pět; synů Zakkájových sedm set a šedesát; synů Báního šest set čtyřicet a dva; synů Bévájových šest set dvacet a tři; synů Azgádových tisíc dvě stě dvacet a dva; synů Adóníkámových šest set šedesát a šest; synů Bigvájových dva tisíce padesát a šest; synů Ádínových čtyři sta padesát a čtyři; synů Átérových z Jechizkijjáhúa devadesát a osm; synů Bécájových tři sta dvacet a tři; synů Jórových sto a dvanáct; synů Chášumových dvě stě dvacet a tři; synů Gibbárových devadesát a pět; synů Béth-láchema sto dvacet a tři; mužů z Netófy padesát a šest; mužů z Anáthóth sto dvacet a osm; synů Azmávéthových čtyřicet a dva; synů Kirjathárím, Kefíry a Beéróth sedm set a čtyřicet a tři; synů Rámy a Gevy šest set dvacet a jeden; mužů z Michmasu sto dvacet a dva; mužů z Béth-Élu a Áje dvě stě dvacet a tři; synů Néva padesát a dva; synů Magbíšových sto padesát a šest; synů jiného Éláma tisíc dvě stě padesát a čtyři; synů Chárimových tři sta a dvacet; synů Lódu, Chádídu a Óna sedm set dvacet a pět; synů Jerícha tři sta čtyřicet a pět; synů Senáových tři tisíce a šest set a třicet. Kněží: Synů Jedaejových z domu Jéšúova devět set sedmdesát a tři; synů Immérových tisíc padesát a dva; synů Pašchúrových tisíc dvě stě čtyřicet a sedm; synů Chárimových tisíc a sedmnáct. Lévíovci: Synů Jéšúových a Kadmíélových, ze synů Hódavjových, sedmdesát a čtyři. Pěvci: Synů Ásáfových sto dvacet a osm. Synové vrátných: Synů Átérových, synů Šallúmových, synů Talmónových, synů Akkúvových, synů Chatítových, synů Šóvájových, těch všech sto třicet a devět. Nethíním: Synové Cíchovi, synové Chasúfovi, synové Tabbaóthovi, synové Kérósovi, synové Síahovi, synové Pádónovi, synové Levánovi, synové Chagávovi, synové Akkúvovi, synové Chágávovi, synové Šamlajovi, synové Chánánovi, synové Giddélovi, synové Gacharovi, synové Reájovi, synové Recínovi, synové Nekódovi, synové Gazzámovi, synové Uzzovi, synové Páséachovi, synové Bésajovi, synové Asnovi, synové Meúním, synové Nefísím, synové Bakbúkovi, synové Chakúfovi, synové Charchúrovi, synové Baclúthovi, synové Mechídovi, synové Charšovi, synové Barkósovi, synové Síserovi, synové Támachovi, synové Necíachovi, synové Chatífovi. Synové služebníků Šalomounových: Synové Sótajovi, synové Sóferethovi, synové Perúdovi, synové Jaalovi, synové Darkónovi, synové Giddélovi, synové Šefatjovi, synové Chattílovi, synové Pókereth-Haccevájim, synové Ámího. Všech Nethíním a synů služebníků Šalomounových bylo tři sta devadesát a dva. A toto byli ti, již vystoupili z Tel-Melachu, Tel-Charše, Kerúv-Addánu, Imméru, kteří nemohli oznámit domy svých otců a svůj původ, zda jsou oni z Isráéle: Synů Delájových, synů Tóvijjových, synů Nekódových šest set padesát a dva; a ze synů kněží: Synové Chavajjovi, synové Kócovi, synové Barzillaje, jenž pojal ženu z dcer Barzillaje, Gileádího, a byl nazván podle jejich jména. Tito se jali hledat svůj zápis, chtějíce se ukázat jako rodopisně zaznamenaní, a le nebyli nalezeni, i byli z kněžství jako nečistí vyloučeni a tiršáthá jim řekl, aby až než bude stát kněz k Úrím a k Tummím z nanejvýš svatého nejedli. Všeho sejití úhrnem byly čtyři myriády dva tisíce tři sta šedesát mimo jejich nevolníky a jejich služebnice; těchto bylo sedm tisíc tři sta třicet a sedm, a měli dvě stě pěvců a pěvkyň. Jejich koní bylo sedm set třicet a šest, jejich mezků dvě stě čtyřicet a pět, jejich velbloudů čtyři sta třicet a pět, oslů šest tisíc sedm set a dvacet. A někteří z hlav otců se při svém příchodu k domu Hospodinovu v Jerúsalémě dobrovolně oddali Božímu domu k jeho znovuzřízení na jeho místě a podle své možnosti dali do pokladny práce šest myriád a tisíc darkamónů zlata a pět tisíc min stříbra a sto tunik pro kněží. A kněží a Lévíovci a někteří z lidu a pěvci a vrátní a Nethíním se usídlili ve svých městech, a všechen Isráél ve svých městech. A když nastal sedmý měsíc a děti Isráélovy byly ve městech, shromáždili se jako jeden muž do Jerúsaléma; a povstal Jéšúa, syn Jócádákův, a jeho bratři, kněží, a Zerubbável, syn Šealtíélův, a jeho bratři a zbudovali oltář Boha Isráélova k vznášení na něm vzestupných obětí, jak je psáno v zákoně Mojžíše, Božího muže. Zřídili tedy oltář na jeho základech, ač v strachu před národnostmi zemí, jenž na nich byl, a jali se na něm vznášet vzestupné oběti Hospodinu, vzestupné oběti rána a večera. A jali se konat slavnost budek, jak je psáno, a vzestupné oběti den co den v počtu podle předpisu, úlohu dne v její den. A potom vzestupnou oběť ustavičnou a k novým měsícům a ke všem svátkům Hospodinovým, jež byly zasvěceny, a od každého dobrovolně se uvolivšího k dobrovolným obětem Hospodinu. Vznášet vzestupné oběti Hospodinu počali od prvního dne sedmého měsíce, a le chrám Hospodinův založen nebyl; i dali peníze kameníkům a tesařům a pokrm a nápoj a olej Cidóním a Córím, aby dováželi dříví cedrů z Levánónu na moři do Jáfó podle povolení Kóreše, krále Persie, jim. A v druhém roce po jejich příchodu k Božímu domu do Jerúsaléma, v druhém měsíci započali, Zerubbável, syn Šealtíélův, a Jéšúa, syn Jócádákův, a ostatní jejich bratři, kněží a Lévíovci, a všichni, již přišli ze zajetí v Jerúsalém; i určili Lévíovce, od věku dvaceti let a nahoru, k dozoru nad prací na domě Hospodinově; i Jéšúa, jeho synové a jeho bratři, Kadmíél a jeho synové, synové Júdovi, stanul i jako jeden k dozoru nad vykonáváním práce na Božím domě; i synové Chénádádovi, jejich synové a jejich bratři, Lévíovci. A když budovatelé chrám Hospodinův založili, postavili kněží v obřadním oblečení s pozouny a Lévíovce, syny Ásáfovy, s cimbály k velebení Hospodina podle pokynů Dávída, krále Isráélova; ti se jali ozývat přinášením velebení a chvály Hospodinu, že je dobrý, že jeho laskavost k Isráélovi trvá navždy. A všechen lid, ti se jali pokřikovat velikým pokřikem v přinášení velebení Hospodinu za založení domu Hospodinova, a le mnozí z kněží a Lévíovců a hlav otců, starci, kteří vídali dřívější dům, při jeho - tohoto domu - zakládání před jejich očima silným hlasem plakali, a mnozí se jali pozvedat hlas v pokřiku radosti, a lid, ti nebyli schopni rozeznat hlas pokřiku radosti od hlasu pláče lidu, neboť lid, ti pokřikovali velikým pokřikem, takže hlas bylo slyšet až i z daleka. A když protivníci Júdovi a Benjámínovi uslyšeli, že vyhnanci budují Hospodinu, Bohu Isráélovu, chrám, přistoupili k Zerubbávelovi a k hlavám otců a řekli jim: Chceme budovat s vámi, neboť se zajímáme o vašeho Boha jako vy a jemu my od dní Esar-chaddóna, krále Aššúru, jenž nás vyvedl sem, obětujeme. A Zerubbável a Jéšúa a ostatní hlavy otců Isráélových jim řekl i: Nemáte s námi co činit stran budování domu našemu Bohu, nýbrž my sami budeme Hospodinu, Bohu Isráélovu, budovat podle toho, jak nám rozkázal král Kóreš, král Persie. I stalo se, že lid země, ti působili ochabování rukou lidu Júdova a obtěžovali je při budování a najímali proti nim poradce k maření jejich úmyslu, po všechny dni Kóreše, krále Persie, a ž do kralování Dárjáveše, krále Persie. (A za kralování Achašvéróšova, na počátku jeho kralování, napsali na obyvatele Júdy a Jerúsaléma žalobu a v dnech Artachšasteových se Bišlám, Mithredáth, Taveél a ostatní jeho společníci písemně obrátili na Artachšastea, krále Persie; a písmo toho listu bylo psáno aramejsky a sestaven byl aramejsky; Rechúm, vrchní správce, a Šimšaj, písař, společně napsali Artachšasteovi, králi, dopis o Jerúsalémě, takto: Od Rechúma, vrchního správce, a Šimšaje, písaře, a ostatních jejich společníků, Díňanů, Afarsethchanů, Tarpelanů, Afarsanů, Arkevanů, Bávelanů, Šúšanchanů, Dehajanů, Élamanů a ostatních národností, jež veliký a vážený Osnappar převedl a usadil ve městech Šomrónu a ostatku této strany Řeky, a tak dále - toto je opis dopisu, jejž k Artachšasteovi, králi, poslali -: Tvoji nevolníci, muži na této straně Řeky, a tak dále. Ať je králi oznámeno, že Júdovci, kteří z tvé blízkosti vystoupili k nám, přišli do Jerúsaléma, budují vzbouřenecké a zlé město a dokončují zdi a opravují základy; nuže, ať je králi oznámeno, že, bude-li toto město zbudováno a zdi dokončeny, nebudou odevz dávat poplatky, dávky a cla, takže bude nakonec poškozovat krále. Nuže, protože solíme solí paláce a nesluší se nám vidět obnažování krále, proto jsme poslali a podali králi zprávu, aby se pátral o v knize pamětihodností tvých otců, takže v té knize pamětihodností budeš moci zjistit a dovědět se, že toto město je město vzbouřenecké a poškozující krále a správní oblasti a že vprostřed něho od dávných dní vyvolávali povstání; proto bylo toto město zpustošeno. My králi dáváme na vědomí, že, bude-li toto město vybudováno a jeho zdi dokončeny, nebudeš v důsledku tohoto mít na této straně Řeky podílu. Král poslal k Rechúmovi, vrchnímu správci, a Šimšajovi, písaři, a ostatním jejich společníkům, kteří bydleli v Šomrónu a na ostatku této strany Řeky, odpověď: Pokoj, a tak dále. List, jejž jste k nám poslali, byl přede mnou zřetelně přečten a byl ode mne vydán příkaz, a by se jali pátrat, i zjistili, že se toto město od dávných dní pozdvihovalo proti králům a vyvolávalo se v něm vzbouření a povstání. Bývali nad Jerúsalémem i mocní králové, kteří panovali ve všem na druhé straně Řeky, a odváděly se jim poplatky, dávky a cla. Vydejte tedy příkaz přimět ty muže přestat, a ť se toto město nebuduje, až než bude vydán příkaz ode mne. A varujte se pochybení při jednání podle tohoto; nač by se měla ztráta ke škodě králů zvětšovat? Tehdy, poté, co byl opis listu Artachšastea, krále, přečten před Rechúmem a Šimšajem, písařem, a jejich společníky, se v chvatu odebrali do Jerúsaléma k Júdovcům a silnou paží je přiměli přestat.) V té době práce na Božím domě, jenž byl v Jerúsalémě, přestala a zůstala přerušena až do druhého roku kralování Dárjáveše, krále Persie. I jali se prorokovat Haggaj, prorok, a Zecharjá, syn Iddóův, proroci, k Júdovcům, kteří byli v Júdovi; k nim, ve jménu Boha Isráélova; v té době povstali Zerubbável, syn Šealtíélův, a Jéšúa, syn Jócádákův, a počali Boží dům, jenž byl v Jerúsalémě, budovat, a s nimi Boží proroci, pomáhajíce jim. V onen čas k nim přišel Tattenaj, místodržící na této straně Řeky, a Šethar-bóznaj a jejich společníci a tak to k nim mluvili: Kdo vám vydal příkaz budovat tento dům a dokončit tuto zeď? Tehdy jim takto řekli: Jaká jsou jména těch mužů, kteří budují tuto budovu? A le na starších Júdovců bylo oko jejich Boha, takže je nepřiměli přestat, než vy šel příkaz Dárjávešův, a tehdy přinesli zpět list stran tohoto. Opis dopisu, jejž poslal Tattenaj, místodržící na této straně Řeky, a Šethar-bóznaj a jeho společníci, Afarsechané, kteří jsou na této straně Řeky, k Dárjávešovi, králi (poslali k němu zprávu a v ní bylo psáno takto ): Dárjávešovi, králi: Všechen pokoj! Ať je králi oznámeno, že jsme se odebrali do Júdy, správní oblasti, k domu velikého Boha, jenž se buduje valivými kameny a v stěny se vkládá dřevo, a toto dílo se dělá pečlivě a daří se v jejich rukou. Tehdy jsme se jejich starších takto otázali - řekli jsme jim: Kdo vám vydal příkaz budovat tento dům a dokončit tuto zeď? A také jsme se jich otázali na jejich jména, k uvědomění tebe, abychom mohli napsat jména mužů, kteří jsou v jejich čele, a takto nám slovem odpověděli, výrokem: My jsme ti nevolníci Boha nebes a země a budujeme dům, jenž byl zbudován zdávna, těchto mnoho let, a zbudoval a dokončil jej veliký král Isráélův. Avšak protože naši otcové vyvolali hněv Boha nebes, vydal je v ruku Nevúchadneccara, krále Bávelu, Kasdejce, ten tento dům vyvrátil a lid odvedl do Bávelu. Ale v prvním roce Kóreše, krále Bávelu, vydal Kóreš, král, příkaz tento Boží dům budovat a také náčiní Božího domu ze zlata a stříbra, jež Nevúchadneccar z chrámu, jenž byl v Jerúsalémě, odnesl a dopravil je do chrámu, jenž je v Bávelu, - Kóreš, král, je z chrámu, jenž je v Bávelu, vynesl a byla vydána Šéšbaccarovi, to je jeho jméno, jehož ustanovil místodržícím, a řekl mu: Vezmi tato náčiní, jdi, slož je v chrámě, jenž bude v Jerúsalémě, a Boží dům nechť se buduje na svém místě. Tehdy tento Šéšbaccar přišel, zapustil základy Božího domu, jenž je v Jerúsalémě, a od té doby a ž do nynějška se buduje, a le dohotoven ne ní. Nuže tedy, je -li to králi vhod, nechť se pátrá v králově domě pokladů, jenž je v Bávelu, zda je tomu tak, že od Kóreše, krále, byl vydán příkaz budovat tento Boží dům v Jerúsalémě, a svou vůli stran tohoto nechť král pošle k nám. V té době Dárjáveš, král, vydal příkaz, i jali se pátrat v domě knih, kde skládali poklady, v Bávelu; a v Achmetě, v paláci, jenž je ve správní oblasti Mádaje, se našel jeden svitek, v němž byl tak to zapsaný pamětní záznam: V prvním roce Kóreše, krále, vydal Kóreš, král, příkaz stran Božího domu v Jerúsalémě: Ten dům nechť se buduje na místě, kde obětovali oběti, a jeho základy nechť něco unesou, jeho výška šedesát loket, jeho šířka šedesát loket, tři vrstvy valivých kamenů a vrstva nového dřeva, a náklad se bude uhrazovat z králova domu. A také náčiní Božího domu ze zlata a stříbra, jež Nevúchadneccar z chrámu, jenž byl v Jerúsalémě, odnesl a dopravil do Bávelu, nechť vracejí, a ť mohou při jít do chrámu, jenž bude v Jerúsalémě, každé na své místo; ta budeš skládat v Božím domě. Nuže, nechť Tattenaj, místodržící na druhé straně Řeky, Šetar-bóznaj a jejich společníci, Afarsechané, kteří jsou na druhé straně Řeky, jsou odtamtud vzdáleni. Dejte pokoj práci na tomto Božím domě; nechť místodržící Júdovců jakož i starší Júdovců tento Boží dům budují na jeho místě; a ode mne byl vydán příkaz stran toho, co máte s těmito staršími Júdovců činit k budování tohoto Božího domu: A ť je náklad těmto mužům bez přestání poctivě uhrazován z králových příjmů, jež jsou z poplatků na druhé straně Řeky, a co potřebují, i mladé býky a berany a jehňata k vzestupným obětem Bohu nebes, pšenici, sůl, víno a olej, podle výroku kněží, kteří jsou v Jerúsalémě, aby jim bylo den co den bez pochybení dodáváno, aby tak Bohu nebes trvale předkládali líbezné vůně a modlili se za životy krále a jeho synů. A byl ode mne vydán příkaz, že každý člověk, jenž by tento rozkaz porušoval, - musí se z jeho domu vytrhnout kůl a na něj se, vyzdvižen, musí narazit, a jeho dům bude pro toto učiněn hnojištěm; a kéž Bůh, jenž tam svému jménu dal pobývat, ráčí srazit každého krále i lid, jenž by svou ruku vztahoval k rušení, k ničení tohoto Božího domu, jenž je v Jerúsalémě. Já, Dárjáveš, jsem vydal příkaz; nechť se neprodleně provádí. Tehdy se Tattenaj, místodržící na této straně Řeky, Šetar-bóznaj a jejich společníci, v důsledku toho, co Dárjáveš, král, poslal, neprodleně jali podle toho jednat. A starší Júdovců budovali a docházeli zdaru za prorokování Haggaje, proroka, a Zecharji, syna Iddóova, i dobudovali a dokončili skrze příkaz Boha Isráélova a skrze příkaz Kóreše a Dárjáveše a Artachšastea, krále Persie. A dohotoven byl tento dům do třetího dne MĚSÍCE Adáru, jenž byl šestého roku kralování Dárjáveše, krále. A synové Isráélovi, kněží a Lévíovci a ostatní vyhnanci se s radostí jali konat zasvěcení tohoto Božího domu a k zasvěcení tohoto Božího domu předložili sto býků, dvě stě beranů, čtyři sta jehňat a v oběť za hřích za všechen Isráél dvanáct kozlů podle počtu kmenů Isráélových, a postavili k službě Bohu, jež se konala v Jerúsalémě, kněží v jejich čeledích a Lévíovce v jejich oddílech, podle předpisu knihy Mojžíšovy. A vyhnanci v čtrnáctý den prvního měsíce uspořádali minutí; proto se kněží a Lévíovci jako jeden očistili, oni všichni byli čisti; a porazili minutí pro všechny vyhnance a pro své bratry kněží a pro sebe, i pojedly děti Isráélovy, ti, již se vrátili z vyhnanství, a každý, kdo se oddělil k nim od nečistoty národů země v tužbě po Hospodinu, Bohu Isráélovu, a s radostí po sedm dní konali slavnost nekvašených chlebů, neboť je rozradostnil Hospodin; on obrátil srdce krále Aššúru k nim pro posilnění jejich rukou v práci na domě Boha - Boha Isráélova. A po těchto věcech, za kralování Artachšastea, krále Persie, Ezrá, syn Seráji, syna Azarji, syna Chilkijji, syna Šallúma, syna Cádóka, syna Achítúva, syna Amarji, syna Azarji, syna Merájótha, syna Zerachji, syna Uzzího, syna Bukkího, syna Avíšúy, syna Píncháse, syna Eleázára, syna Áróna, hlavního kněze - onen Ezrá vystoupil z Bávelu, a on byl písmař, zběhlý v zákoně Mojžíšově, jejž dal Hospodin, Bůh Isráélův. A král mu dal, podle ruky Hospodina, jeho Boha, nad ním, vše, co si přál (a v sedmém roce Artachšastea, krále, vystoupili do Jerúsaléma někteří z dětí Isráélových, i z kněží a Lévíovců a pěvců a vrátných a Nethíním ). A v pátém měsíci - to byl sedmý rok krále - přibyl v Jerúsalém, neboť v prvním dni měsíce prvního, to byl začátek vystoupení z Bávelu, a v prvním dni měsíce pátého přibyl do Jerúsaléma podle dobré ruky jeho Boha nad ním; neboť Ezrá upřel své srdce ke zpytování a k uskutečňování zákona a k vyučování ustanovením a předpisům v Isráélovi. A toto je opis listu, jejž král Artachšaste dal Ezrovi, knězi, písmaři, písmaři znalému slov rozkazů Hospodinových a jeho ustanovení stran Isráéle: Artachšaste, král králů, Ezrovi, knězi, písmaři znalému zákona Boha nebes, dokonalému, a tak dále. Ode mne byl vydán příkaz, že kdokoli z lidu Isráélova a jeho kněží a Lévíovců v mém království, dobrovolně se uvolivší jít s tebou do Jerúsaléma, může jít. Protože jsi vysílán zpřed krále a jeho sedmi rádců poohlédnout se po Júdovi a Jerúsalémě podle zákona tvého Boha, jenž je v tvé ruce, a zanést stříbro a zlato, jež král a jeho rádcové dobrovolně dali Bohu Isráélovu, jehož obydlí je v Jerúsalémě, a všechno stříbro a zlato, jež budeš moci shledat ve vší správní oblasti Bávelu, s dobrovolným darem lidu a kněží dobrovolně dávajících pro Boží dům, jenž je v Jerúsalémě, vzhledem k tomuto neprodleně za tyto peníze budeš kupovat býky, berany, jehňata a oběti darů k nim a úlitby k nim a předkládat je na oltáři, jenž je v Božím domě, jenž je v Jerúsalémě. A cokoli tobě a tvým bratrům bude vhod učinit se zbytkem stříbra a zlata, smíte učinit podle vůle vašeho Boha; a náčiní, jež ti byla odevzdána k službě v domě tvého Boha, odveď před Boha Jerúsaléma. A ostatní příslušenství Božího domu, jež poskytnout se ti bude ukazovat potřeba, můžeš poskytovat z domu pokladů králových. A ode mne - já jsem Artachšaste, král, - se vydává příkaz všem pokladníkům, kteří jsou na druhé straně Řeky, že vše, co bude Ezrá, kněz, písmař znalý zákona Boha nebes, po vás požadovat, se musí neprodleně dát, až do sta kikkerů stříbra a do sta kórů pšenice a do sta bathů vína a do sta bathů oleje a soli bez předpisu. Vše, co je z příkazu Boha nebes, se pro dům Boha nebes musí pečlivě vykonat, neboť nač to, aby nastávalo rozhněvání proti království krále a jeho synům? A vám se dává na vědomí, že všichni kněží a Lévíovci, zpěváci, vrátní, Nethínci a služebníci tohoto Božího domu - ne ní pravomoci uvalovat na ně poplatky, dávky a cla. A ty, Ezro, podle moudrosti svého Boha, jež je v tvé ruce, dosaď rozhodčí a soudce, ti aby byli rozsuzovači pro všechen lid, jenž je na druhé straně Řeky, ze všech znajících zákony tvého Boha; a toho, jenž nezná, budete vyučovat. A kdokoli ne ní pro to, aby byl vykonavatelem zákona Božího a zákona králova, - ať je na něm neprodleně vykonán soud, buď k smrti nebo k vypovědění nebo k zabavení majetku nebo k uvěznění. Budiž veleben Hospodin, Bůh našich otců, jenž dal něco takového v srdce královo k oslavení domu Hospodinova, jenž je v Jerúsalémě, a nade mnou rozestřel laskavost před tváří krále a jeho rádců a přede všemi mocnými královými hodnostáři, takže jsem si já dodal odvahy, podle ruky Hospodina, mého Boha, nade mnou, a shromáždil jsem z Isráéle hlavy k vystoupení se mnou. A toto byly hlavy jejich otců (a jejich rodopisný seznam), ti, již vystoupili se mnou za kralování Artachšastea, krále, z Bávelu: Ze synů Pínchásových Géršóm, ze synů Íthámárových Daníél, ze synů Dávídových Chattúš, ze synů Šechanjových, ze synů Pareóšových Zecharjá a s ním těch, již byli rodopisně zaznamenáni, z mužských sto a padesát; ze synů Pachath-Móávových Eljehóenaj, syn Zerachjův, a s ním dvě stě mužských; ze synů Šechanjových syn Jachazíélův a s ním tři sta mužských; a ze synů Ádínových Eved, syn Jónáthánův, a s ním padesát mužských; a ze synů Élámových Ješaejá, syn Athaljův, a s ním sedmdesát mužských; a ze synů Šefatjových Zecharjá, syn Mícháélův, a s ním osmdesát mužských; ze synů Jóávových Óvadjá, syn Jechíélův, a s ním dvě stě a osmnáct mužských; a ze synů Šelómíthových syn Jósifjův a s ním sto a šedesát mužských; a ze synů Bévájových Zecharjá, syn Bévájův, a s ním dvacet a osm mužských; a ze synů Azgádových Jóchánán, syn Hakkátánův, a s ním sto a deset mužských; a ze synů Adóníkámových poslední, a toto jsou jejich jména: Elífelet, Jeíél a Šemaejá a s nimi šedesát mužských; a ze synů Bigvajových Úthaj a Zabbúd a s nimi sedmdesát mužských. I shromáždil jsem je k řece, jež vtékala do Ahávy, a utábořili jsme se tam na tři dni; a když jsem se porozhlédl v lidu a mezi kněžími, neshledal jsem nikoho ze synů Lévího; poslal jsem tedy pro Elíezera, pro Šemaeju a pro Elnáthána a pro Járíva a pro Elnáthána a pro Náthána a pro Zecharju a pro Mešulláma, hlavy, a pro Jójáríva a pro Elnáthána, znalce, a vyslal jsem je s rozkazem k Iddóovi, hlavě v Kasifji, obci, a vložil jsem v jejich ústa slova k vyslovení k Iddóovi a jeho bratrům, Nethíním v Kasifji, obci: Aby nám poslali obsluhovače pro dům našeho Boha. A podle dobré Boží ruky nad námi nám přivedli rozumného muže ze synů Machlího, syna Lévího, syna Isráélova, totiž Šérévju a jeho syny a jeho bratry, osmnáct, a Chašavju a s ním Isaju ze synů Merárího, jeho bratry a jejich syny, dvacet, a z Nethíním, jež určil Dávíd a hodnostáři k službě Lévíovců m, dvě stě a dvacet Nethíním; ti všichni byli označeni jmény. I vyhlásil jsem tam, u řeky Ahávy, půst, k sebeponižování před Boží tváří a k hledání správné cesty u něho pro nás a pro naši drobotinu a pro všechno naše jmění, neboť jsem se styděl požadovat od krále oddíl vojska a jezdce k pomoci nám od nepřátel na cestě, neboť jsme ke králi pronesli výrok: Ruka našeho Boha je k dobru nade všemi hledajícími ho a jeho síla a jeho hněv proti všem opouštějícím ho. Jali jsme se tedy postit a o toto u Boha usilovat, i dal se nám uprosit. I vyčlenil jsem z vedoucích kněží dvanáct, totiž Šérévju, Chašavju a deset z jejich bratrů, a odvážil jsem jim stříbro a zlato a náčiní, oběť věnování domu Hospodinovu, již věnovali král a jeho rádcové a jeho hodnostáři a všechen Isráél, ti, již byli shledáni. Odvážil jsem tedy na jejich ruku šest set a padesát kikkárů stříbra a sto kikkárů náčiní ze stříbra a sto kikkárů zlata, a dvacet pohárů ze zlata po tisíci adarkónech a dvě nádoby z ušlechtilé leštěné mosazi, cenné jako zlato; a řekl jsem k nim: Vy jste svatí Hospodinu i ta náčiní jsou svatá, a to stříbro a to zlato je dobrovolná oběť Hospodinu, Bohu vašich otců. Bděte a střezte je, než je budete vážit před tváří vedoucích kněží a Lévíovců a vedoucích otců Isráélových v Jerúsalémě, v síních domu Hospodinova. Kněží a Lévíovci tedy převzali váhu stříbra a zlata a náčiní k dopravení do Jerúsaléma, do domu našeho Boha. A v dvanáctý den prvního měsíce jsme se od řeky Ahávy vydali na cestu do Jerúsaléma; a projevila se nad námi ruka našeho Boha, takže nás ochránil před dlaní nepřátel a číhajících na cestě. A když jsme přibyli do Jerúsalém a a zůstali tam tři dni, bylo v čtvrtý den stříbro a zlato a náčiní v domě našeho Boha odváženo na ruku Meremótha, syna Úrijjova, kněze (a s ním byl Eleázár, syn Pínchásův, a s nimi Józávád, syn Jéšúův, a Nóadjá, syn Binnújův, Lévíovci ), podle počtu a podle váhy všeho, a všechna váha byla v onen čas sepsána. Příchozí ze zajetí, vyhnanci, předložili Bohu Isráélovu vzestupné oběti, dvanáct býků za všechen Isráél, devadesát a šest beranů, sedmdesát a sedm jehňat, dvanáct kozlů k oběti za hřích; to vše jako vzestupnou oběť Hospodinu. A královy výnosy odevz dali královým vladařům a místodržícím na této straně Řeky; a jali se podporovat lid a Boží dům. A jak se dokončily tyto věci, přistoupili ke mně představení s výrokem: Lid Isráélův a kněží a Lévíovci se neoddělil i od národností zemí, totiž jejich ošklivostí, Kenaáního, Chittího, Perizzího, Ammóního, Móávího, Egypťanů a Emórího, vždyť pojali pro sebe a pro své syny některé z jejich dcer, takže se vmísili, svaté símě, v národnosti zemí; a ruka představených a zmocněnců se v této nevěrnosti projevila jako první. A za svého slyšení této řeči jsem roztrhl své roucho a svůj plášť a jal jsem se rvát z vlasu své hlavy a své brady a usedl jsem zdrcen. A shromáždili se ke mně všichni chvějící se při slově Boha Isráélova pro nevěrnost vyhnanectva, já však jsem zdrcen seděl až do večerní oběti daru; a při večerní oběti daru jsem ze svého sebeponižování vstal, a maje roztrženo své roucho a svůj plášť, jsem pak poklekl na svá kolena a rozprostřel jsem své dlaně k Hospodinu, svému Bohu a řekl jsem: Můj Bože, stydím se a je mi trapno pozvednout k tobě svou tvář, můj Bože, neboť naše nepravosti se rozmnožily do vysoka nad hlavu a naše provinění vzrostla až do nebes. My jsme ode dní našich otců až po tento den ve velikém provinění a pro naše nepravosti jsme byli my, naši králové, naši kněží, vy dáni v ruku králů zemí mečem, zajetím, loupeží, a v stud tváře, jako tohoto dne. A nyní na kratičký okamžik nastalo od Hospodina, našeho Boha, smilování, aby nám ponechal zbytek uniknuvších a aby nám dal kolík v místě jeho svatosti, aby náš Bůh osvítil naše oči a aby nám dal trošku obživení v našem nevolnictví; ano, my jsme nevolníky, a le náš Bůh nás v našem nevolnictví neopustil, nýbrž nad námi rozestřel laskavost před tváří králů Persie k dání nám obživení k vystavění domu našeho Boha a k nápravě jeho zřícenin a k dání nám zdi v Júdovi a v Jerúsalémě. Nyní však - co máme říci, náš Bože, když jsme opustili tvé rozkazy, co jsi rozkázal skrze své nevolníky, proroky, výrokem: Země, již vy vstupujete zaujmout, to je země poskvrny, pro poskvrnu národností zemí, pro jejich ošklivosti, jimiž ji ve své nečistotě naplnili od jednoho konce k druhému, a tedy nesmíte své dcery dávat jejich synům a pro své syny nesmíte brát jejich dcery, aniž kdy smíte vyhledávat jejich pokoj a jejich blahobyt, abyste byli silní a mohli jíst užitek země a navždy jej dát zdědit svým dětem. A po všem tom, co na nás přišlo pro naše zlé činy a pro naše veliké provinění (ač jsi ty, náš Bože, slevil na méně než naše nepravosti a umožnil jsi nám takovýto únik ), zda se máme vracet k porušování tvých rozkazů a k sešvagřování s národnostmi těchto ošklivostí? Zda bys proti nám nebyl popuzen až do vyhubení, takže by nebylo zbytku a ni úniku? Hospodine, Bože Isráélův, ty jsi spravedlivý, neboť jsme zbyli jako uniknuvší, jak je tomu tohoto dne; hle, my jsme před tvou tváří ve svém provinění, ač pro toto nelze před tvou tváří ob stát. A za Ezrova modlení a za jeho vyznávání s pláčem a padáním před Božím domem se k němu z Isráéle shromáždilo velmi početné sejití, muži a ženy a dítky, neboť se lid velikým pláčem rozplakal. A Šechanjá, syn Jechíélův ze synů Élámových, se ujal slova a řekl Ezrovi: My jsme se proti našemu Bohu dopustili nevěrnosti, že jsme ubytovali ženy-cizozemky z národností země, i nyní však je stran tohoto pro Isráéle naděje; nuže tedy nechť uzavřeme vzhledem k našemu Bohu smlouvu: Vyhostit všechny ženy a co je z nich zrozeno, podle rozhodnutí Páně a těch, již se chvějí při rozkaze našeho Boha, a nechť se jedná podle zákona. Vstaň, neboť tato věc je na tobě, a my jsme s tebou; buď silný a jednej. Ezrá tedy vstal a zavázal vedoucí kněží a Lévíovců a všechen Isráél přísahou k jednání podle tohoto slova; i přisáhli a Ezrá vstal zpřed Božího domu a odešel do pokoje Jehóchánána, syna Eljášívova; a no, odešel tam, nepojedl chleba a nenapil se vody, neboť se rmoutil nad nevěrností vyhnanectva. I dali v Júdovi a v Jerúsalémě prohlásit ke všem vyhnancům: Shromáždit se v Jerúsalém, a kdokoli do tří dní nebude přicházet, podle rozhodnutí představených a starších, bude všechno jeho jmění muset být učiněno odevzdaným a on bude muset být odloučen od sejití vyhnanectva. Shromáždili se tedy v Jerúsalém do tří dní všichni muži Júdovi a Benjámínovi; to byl devátý měsíc, v dvacátém dni v měsíci, a usadili se, všechen lid, na prostranství u Božího domu, třesouce se pro tu věc a příčinou lijavce. A Ezrá, kněz, vstal a řekl k nim: Vy jste se dopustili nevěrnosti, že jste ubytovali ženy-cizozemky, abyste přidali k provinění Isráélovu; nyní tedy učiňte vyznání Hospodinu, Bohu vašich otců, a vykonejte jeho vůli a odlučte se od národností země a od žen-cizozemek. I odpověděli, všechno sejití, a řekli silným hlasem: Tak, podle tvého slova, je na nás učinit; ale lidu je mnoho, a je doba lijavců, takže venku nelze stát; a to to jednání ne ní na jeden den ani na dva, neboť jsme si velmi mnoho dovolili stran přestoupení v této věci. Nechť, prosím, za všechno sejití stojí naši představení a všichni, kteří jsou v našich městech, kdo ubytoval ženy-cizozemky, nechť přichází, v stanovených lhůtách, a s nimi starší každého města a jeho soudcové, až do od vrácení žáru hněvu našeho Boha od nás, po dobu této věci. Proti tomuto se postavili jen Jónáthán, syn Asáhélův, a Jachzejá, syn Tikvův, a Mešullam a Šabbethaj, Lévíovec, se jim jali pomáhat. Vyhnanci tedy tak učinili; i byli vyčleněni Ezrá, kněz, a muži-hlavy otců, podle domů svých otců, a to, oni všichni, svými jmény; a zasedli k vyšetřování věci v první den desátého měsíce a se všemi muži, již ubytovali ženy-cizozemky, byli hotovi do prvního dne měsíce prvního. I ze synů kněží byli zjištěni tací, že ubytovali ženy-cizozemky: Ze synů Jéšúy, syna Jócádákova, a jeho bratry Maaséjá a Elíezer a Járív a Gedaljá. Ti dali svou ruku na vyhoštění svých žen a jako provinilí berana ze stáda za své provinění. A ze synů Immérových Chananjá a Zevadjá, a ze synů Chárimových Maaséjá a Élijjá a Šemaejá a Jechíél a Uzijjá, ze synů Pašchúrových Eljóénaj, Maaséjá, Jišmáél, Nethaneél a Józávád. A z Lévíovců Józávád a Šimeí a Kélájá (to byl Kelítá), Petachjá, Júdá a Elíezer. A z pěvců Eljášív a z vrátných Šallum a Telem a Úrí. A z Isráéle, ze synů Pareóšových Ramjá a Jizzijjá a Malkijjá a Mijjámin a Eleázár a Malkijjá a Benájá, a ze synů Élámových Mattanjá, Zecharjá a Jechíél a Avdí a Jerémóth a Élijjá, a ze synů Zattúových Eljóénaj, Eljášív, Mattanjá a Jerémóth a Závád a Azízá, a ze synů Bévájových Jehónáthán, Chananjá, Zabbaj, Athláj, a ze synů Báního Mešullam, Mallúch a Adájá, Jášúv a Šeál, Jerémóth, a ze synů Pachath-Móávových Adná a Kelál, Benájá, Maaséjá, Mattanjá, Becaleél a Binnúj a Menaššé, a synové Chárimovi: Elíezer, Jiššijjá, Malkijjá, Šemaejá, Šimeón, Benjámín, Mallúch, Šemarjá, ze synů Chášumových Mattnaj, Mattattá, Závád, Elífelet, Jerémaj, Menaššé, Šimeí, ze synů Báního Maadaj, Amram a Úél, Benájá, Bédjá, Kelúhí, Vanjá, Merémóth, Eljášív, Mattanjá, Mattnaj a Jaasaj a Bání a Binnúj, Šimeí a Šelemjá a Náthán a Adájá, Machnadbaj, Šášaj, Šáraj, Azareél a Šelemjáhú, Šemarjá, Šallum, Amarjá, Josef, ze synů Nevóových Jeíél, Mattithjá, Závád, Zevíná, Jaddaj a Jóél, Benájá. Tito všichni pojali ženy-cizozemky, a někteří z nich měli ženy i zplodili děti. Slova Nechemji, syna Chachaljova. I stalo se v měsíci Kislévu, dvacátého roku, když jsem já byl v Šúšánu, v hrad ě, že přišel Chanání, jeden z mých bratrů, on a jistí muži z Júdy; i otázal jsem se jich na Júdovce, uniknuvší, kteří zbyli ze zajetí, a na Jerúsalém, a řekli mi: Ti zbývající, kteří zbyli ze zajetí, jsou tam, v té správní oblasti, ve velikém soužení a v hanbě, a zeď Jerúsaléma je pobořena a její brány jsou sežehnuty ohněm. I stalo se za mého uslyšení těchto slov, že jsem usedl a rozplakal se, i zarmoutil jsem se na několik dní a jal jsem se postit a modlit před tváří Boha nebes a říkat: Ach, Hospodine, Bože nebes, jenž jsi BŮH veliký a hrozný, dbající smlouvy a laskavý k milujícím ho a k dbajícím jeho rozkazů, kéž je, prosím, tvé ucho pozorné a tvé oči otevřené k naklonění sluchu k modlitbě tvého nevolníka, jíž se já dnes modlím před tvou tváří dnem i nocí za děti Isráélovy, tvé nevolníky, a činím vyznání za hříchy dětí Isráélových, jimiž jsme vůči tobě zhřešili - zhřešili jsme, i já a dům mého otce, velmi zvráceně jsme se vůči tobě zachovali, aniž jsme dodrželi rozkazy a ustanovení a předpisy, jež jsi přikázal Mojžíšovi, svému nevolníku. Buď, prosím, pamětliv slova, jež jsi Mojžíšovi, svému nevolníku, přikázal výrokem: Vy se budete dopouštět nevěrnosti, já vás budu rozptylovat mezi národnosti; pakli se budete vracet ke mně a dbát mých rozkazů a vykonávat je, byť byli vaši zahnaní na konci nebes, budu je odtamtud shromažďovat a přivádět je k místu, jež jsem vyvolil, abych tam dal pobývat svému jménu. Vždyť oni jsou tvoji nevolníci a tvůj lid, jejž jsi vykoupil svou velikou mocí a svou silnou rukou, - ach, Pane, kéž je, prosím, tvé ucho pozorné k modlitbě tvého nevolníka a k modlitbě tvých nevolníků, již touží mít tvé jméno v úctě, a dopřej dnes, prosím, zdaru svému nevolníku a dej mu dojít soucitu před tváří tohoto muže! Já jsem totiž byl číšníkem královým. A v měsíci Nísánu dvacátého roku Artachšastea, krále, se stalo, že před jeho tváří bylo víno, i pozvedl jsem to víno a po dal králi. A nebýval jsem před jeho tváří zasmušilý; a král mi řekl: Proč je tvá tvář zasmušilá, a č ty nejsi nemocen? Toto není než trápení srdce. I ulekl jsem se velmi velice a řekl jsem králi: Kéž král žije navždy! Jak by se má tvář nezasmušovala, když to město, jež je pohřebištěm mých otců, je zpustošeno a jeho brány jsou pohlceny ohněm? A král mi řekl: Očpak ti jde? I pomodlil jsem se k Bohu nebes a řekl jsem králi: Je- li to králi vhod a je-li tvůj nevolník vhod tvé tváři, abys mě ráčil vyslat do Júdy, do města hrobů mých otců, a ť je mohu vybudovat. A král mi řekl (a vedle něho seděla králová ): Dokdy má trvat tvá cesta a kdy se chceš vrátit? A tváři králově bylo vhod, a by mě vyslal, když jsem mu u dal jistý čas; a řekl jsem králi: Je- li to králi vhod, měli by mi dát dopisy k místodržícím na druhé straně Řeky, aby mě nechávali procházet, až abych mohl vstoupit do Júdy, a dopis Ásáfovi, opatrovníku lesa, jenž patří králi, aby mi dával dříví na zastřešení bran hradu, jenž patří k domu, a na zdi města a na dům, do něhož bych mohl vejít. To mi podle dobré ruky mého Boha nade mnou král dal. Přišel jsem tedy k místodržícím na druhé straně Řeky a odevz dal jsem jim dopisy královy; a král se mnou byl poslal velitele vojska a jezdce. To když uslyšel Sanballat, Chóróní, a Tóvijjá, služebník Ammóního, bylo jim velmi nepříjemné, že někdo přišel sledovat dobro dětí Isráélových. A když jsem přišel do Jerúsaléma a po byl tam tři dni, vstal jsem v noci, já a se mnou něco málo mužů, aniž jsem komu oznámil, co pro Jerúsalém učinit můj Bůh dal do mého srdce, a dobytčete se mnou nebylo, leč dobytče, na němž jsem já jel; a vyjel jsem v noci branou Průrvy a naproti prameni Draka a k bráně Hnoje a jal jsem se konat bedlivé pozorování na zdech Jerúsaléma, jež byly pobořeny, a jeho brány byly pohlceny ohněm. A pokročil jsem k bráně Pramene a ke královu rybníku, kde pro dobytče pode mnou nebylo místa k projití; jal jsem se tedy v noci vystupovat údolím a konat bedlivé pozorování na zdi; a obrátil jsem se zpět a vstoupil jsem branou Průrvy; tak jsem se vrátil, aniž zmocněnci věděli, kam jsem odešel a co jsem já činil, neboť jsem Júdovcům, a ni kněžím a ni urozeným a ni zmocněncům a ni ostatním, konajícím práci, doposud nebyl podal zprávu. A řekl jsem k nim: Vy vidíte bídu, v níž my jsme, že Jerúsalém je zpustošen a jeho brány jsou sežehnuty ohněm; pojďte, a ť budujeme zeď Jerúsaléma, a ť již nejsme hanbou. A podal jsem jim zprávu o ruce mého Boha, jak dobrá ona byla nade mnou, a také o slovech králových, jež mi řekl; i řekli: Vstávejme a budujme! A posilnili své ruce k dobrému. To když uslyšel Sanballat, Chóróní, a Tóvijjá, služebník Ammóního, a Gešem, Arab, jali se nám vysmívat a pohrdavě na nás hledět a říkat: Co je toto za věc, již vy děláte? Zda se chcete bouřit proti králi? I odpověděl jsem jim slovem a řekl jsem jim: Bůh nebes, on nám bude dopřávat zdaru a my, jeho nevolníci, budeme vstávat a jmeme se budovat, vy však v Jerúsalémě nemáte podílu a ni oprávnění a ni památky. I povstal Eljášív, velekněz, a jeho bratři, kněží, a jali se budovat bránu Ovcí; oni ji posvětili a vsadili její vrata, a posvětili ji a ž po věž Meá, posvětili ji po věž Chananeélovu. A vedle něho se jali budovat muži z Jerícha; a jal se vedle něho budovat Zakkúr, syn Imrího. A bránu Ryb se jali budovat synové Senáovi; oni ji zastřešili a vsadili její vrata, její zámky a její závory. A vedle nich se jal opravovat Merémóth, syn Úrijji, syna Kócova, a jal se vedle nich opravovat Mešullám, syn Berachji, syna Mešézaveélova, a vedle nich se jal opravovat Cádók, syn Baanův. A vedle nich se jali opravovat Tekóím, a le jejich vznešení nevpravili svou šíji v službu svému Pánu. A bránu Starou se jali opravovat Jójádá, syn Páséachův, a Mešullám, syn Besódjův; oni ji zastřešili a vsadili její vrata, její zámky a její závory. A vedle nich se jal opravovat Melatjá, Giveóní, a Jádón, Merónóthí, muži z Giveónu a Micpy, to jest sídla místodržícího na této straně Řeky; vedle něho se jal opravovat Uzzíél, syn Charchajův, ze zlatníků, a vedle něho se jal opravovat Chananjá, člen cechu voňavkářů, a až po Širokou zeď nechali Jerúsalém tak. Vedle nich se jal opravovat Refájá, syn Chúrův, představený polovice okrsku Jerúsaléma, a vedle nich se jal opravovat Jedájá, syn Charúmafův, a to před svým domem, a vedle něho se jal opravovat Chattúš, syn Chašavnejův. Druhý úsek se jal opravovat Malkijjá, syn Chárimův, a Chaššúv, syn Pachath-Móávův, i věž Pecí. A vedle něho se jal opravovat Šallúm, syn Hallóchéšův, představený polovice okrsku Jerúsaléma, on a jeho dcery. Bránu Průrvy se jal opravovat Chánún a obyvatelé Zánóachu; oni ji vybudovali a vsadili její vrata, její zámky a její závory, i tisíc loket na zdi až po bránu Hnoje. A bránu Hnoje se jal opravovat Malkijjá, syn Réchávův, představený okrsku Béth-hakkeremu; on ji vybudoval a vsadil její vrata, její zámky a její závory. A bránu Pramene se jal opravovat Šallún, syn Kol-chózéův, představený okrsku Micpy; on ji vybudoval a pokryl ji a vsadil její vrata, její zámky a její závory, a zeď rybníka Šelachu k zahradě králově a ž po schody, jež sestupovaly od města Dávídova. Za ním se jal opravovat Nechemjá, syn Azbúkův, představený polovice okrsku Béth-cúru, až naproti Dávídovým hrobům a po rybník, jenž byl zřízen, a po dům hrdinů. Za ním se jali opravovat Lévíovci, Rechúm, syn Báního, vedle něho se jal opravovat Chašavjá, představený polovice okrsku Keíly, za svůj okrsek. Za ním se jali opravovat jejich bratři, Bavvaj, syn Chénádádův, představený polovice okrsku Keíly, a vedle něho se jal Ézer, syn Jéšúy, představený Micpy, opravovat další úsek naproti vzestupu k zbrojnici na Úhlu. Za ním se rozohnil Bárúch, syn Zabbajův, - jal se opravovat další úsek od Úhlu až po vchod do domu Eljášíva, velekněze; za ním se jal Merémóth, syn Úrijji, syna Kócova, opravovat další úsek od vchodu do domu Eljášívova a ž po zakončení Eljášívova domu. Za ním se jali opravovat kněží, muži z roviny, potom se jal opravovat Benjámín a Chaššúv, před svým domem, potom se jal opravovat Azarjá, syn Maaséji, syna Ananjova, vedle svého domu. Za ním se jal Binnúj, syn Chénádádův, opravovat další úsek od domu Azarjova po Úhel, a ž po Nároží; naproti Úhlu a věži, jež vyčnívala z králova domu, horní, jež patří k nádvoří věznice, Pálál, syn Úzajův; za ním Pedájá, syn Pareóšův. (A na Ófelu, až naproti bráně Vod a té věži, jež vyčnívala, ke vzcházení bydleli Nethíním.) Za ním se jali Tekóím opravovat další úsek od protějšku té veliké věže, jež vyčnívala, a ž po zeď Ófelu a shora od brány Koní se jali opravovat kněží, každý naproti svému domu. Potom se jal opravovat Cádók, syn Immérův, před svým domem, a za ním se jal opravovat Šemaejá, syn Šechanjův, strážce brány Vzcházení. Za ním se jal Chananjá, syn Šelemjův, a Chánún, šestý syn Cáláfův, opravovat další úsek; za ním se jal opravovat Mešullám, syn Berechjův, před svým bytem. Za ním se jal opravovat Malkijjá, syn Córpího, až po dům Nethíním a kramářů naproti bráně Přehlídky, a ž po Podkroví na Nároží. A mezi Podkrovím na Nároží a branou Ovcí se jali opravovat zlatníci a kramáři. A jak Sanballat uslyšel, že my budujeme zeď, stalo se, že se rozhněval a velice se popudil a o Júdovcích se jal mluvit výsměšně a říkat před tváří svých bratrů a vojska Šómrónu, a no, jal se říkat: Co ti ubozí Júdovci dělají? Zda jim to budou trpět? Zda chtějí obětovat? Zda chtějí být za den hotovi? Zda chtějí oživovat kameny z hromad prachu, a č jsou ony spáleny? A vedle něho byl Tóvijjá, Ammóní, a řekl: Aťsi oni co koli budují, bude-li vybíhat liška, pak jejich zeď z kamenů bude moci prorazit. - Slyš, náš Bože, že jsme se stali předmětem pohrdání, a vrať jejich hanobení na jejich hlavu a vy dej je za kořist v zem zajetí, a kéž nezakrýváš jejich nepravost a kéž jejich hřích není zpřed tvé tváře vymazáván, neboť se dopustili popichování vůči těm, již budují. A le vytrvali jsme v budování zdi, takže všechna zeď byla až do poloviny spojena a srdce lidu zůstalo při práci. A jak uslyšel Sanballat a Tóvijjá a Arabové a Ammóním a Ašdódím, že se zacelování zdi Jerúsaléma nadále dařilo, že se prolomená místa počala uzavírat, stalo se, že se velmi rozhněvali a oni všichni se spolu spikli, že přitáhnou proti Jerúsalému bojovat a způsobit v tom rozvrat. Jali jsme se tedy modlit k našemu Bohu a z jejich příčiny dnem i nocí proti nim stavět stráž; a Júdá řekl: Síla nákladních klesla a rumu je mnoho, a my nebudeme moci na zdi budovat. A naši protivníci řekli: Nebudou vědět a nebudou vidět, než budeme přicházet doprostřed nich, i budeme je moci pozabíjet a zastavit tu činnost. A le jak přicházeli Júdovci, již bydleli vedle nich, stávalo se, že nám na desetkrát říkali: Ze všech míst, kam koli se obracíte, - na nás! Postavil jsem tedy od nejnižších míst prostoru zadní strany zdi na nechráněných místech lid podle jejich čeledí s jejich meči, jejich kopími a jejich luky; a pohleděl jsem a vstal jsem a řekl jsem k urozeným a k zmocněncům a k ostatnímu lidu: Nechť před jejich tváří nepociťujete bázeň; připomeňte si Pána velikého a hrozného a bojujte za své bratry, své syny a své dcery, své ženy a své domy. A jak naši nepřátelé uslyšeli, že nám to bylo dáno na vědomí, stalo se, že Bůh zmařil jejich záměr, takže jsme se vrátili, my všichni, ke zdi, každý k své práci; a le od onoho dne bylo tak, že polovina mých sluhů, ti konali práci, a polovina jich, ti se chápali, a no, kopí, štítů a luků a pancířů, a za vším domem Júdovým byli představení. Ti, již budovali na zdi a nosiči s břemeny, nakládající si, každý jedné své ruky používal v práci a jedna držela oštěp a ti, již budovali, každý svůj meč - měli je přivázány - na svých kyčlích, tak budovali, a vedle mne trubač na troubu; a řekl jsem k urozeným a k zmocněncům a k ostatnímu lidu: Dílo je veliké a rozsáhlé a my jsme na zdi roztroušeni, vzdáleni od sebe navzájem; musíte se k nám shromáždit na místo, odkud budete slyšet zvuk trouby, a náš Bůh bude za nás bojovat. My jsme tedy pracovali na tom díle a z nich polovina, ti drželi kopí od vzejití svítání až po vycházení hvězd. Také jsem v onen čas lidu řekl: Každý, a jeho sluha, nechť nocují vprostřed Jerúsaléma, a ť nám jsou v noci stráží a za dne k práci. A nebylo - já a ni moji bratři a ni moji sluhové a ni muži ze stráže, kteří mě následovali - nebylo mezi námi svlékajících svá roucha, každý měl svůj oštěp i u vody. A nastal veliký křik lidu a jejich žen proti jejich bratrům, Júdovcům, a byli tací, kteří říkali: Naši synové a naše dcery, my, jsme mnozí a musíme si opatřovat obilí, a ť můžeme jíst a žít; a byli tací, kteří říkali: My dáváme v zástavu svá pole a své vinice a své domy, a ť si za hladu můžeme opatřit obilí. A byli tací, kteří říkali: Vypůjčili jsme si peníze na poplatek králi na svá pole a své vinice; a přece je naše maso jako maso našich bratrů, naše děti jako jejich děti, a hle, my za nevolníky podrobujeme své syny a své dcery, a z našich dcer jsou některé podrobené, a není to v moci naší ruky, neboť naše pole a naše vinice patří jiným. A jak jsem uslyšel jejich nářek a tato slova, velmi jsem se rozhněval, i pouvažovalo nade mnou mé srdce a jal jsem se vadit s urozenými a se zmocněnci a řekl jsem jim: Vy každý na svém bratru nemilosrdně lichvaříte. A uspořádal jsem proti nim veliké sejití a řekl jsem jim: My jsme podle toho, nač jsme stačili, vy koupili naše bratry, Júdovce, již byli prodáni národům; a teď zase chcete své bratry prodávat vy? Nebo mají být prodáváni nám? I mlčeli a nenašli slova; a řekl jsem: Ta věc, již vy činíte, ne ní dobrá. Zda nemáte chodit v úctě k našemu Bohu, ať nejsme k hanbě před národy, našimi nepřáteli? A no, i já, moji bratři a moji sluhové, jim půjčujeme peníze a obilí - chtějme o d pustit, prosím, tento dluh, vraťte jim, prosím, hned dnes jejich pole, jejich vinice, jejich olivnice a jejich domy a setinu peněz a obilí, moštu a oleje, jež jste vy jim půjčovali. I řekli: Budeme vracet, aniž od nich budeme co požadovat; tak budeme činit, jak ty pravíš. Zavolal jsem tedy kněží a dal jsem jim přisáhnout stran jednání podle tohoto slova. Také jsem vytřásl svůj záhyb a řekl jsem: Takto kéž Bůh vytřásá každého člověka, jenž nebude dodržovat toto slovo, z jeho domu a z jeho lopoty, a no, takto nechť je vytřesen a prázdný. A řekli, všechno sejití: Ámén! A jali se chválit Hospodina a lid učinil podle tohoto slova. Také jsem nejedl já a ni moji bratři, ode dne, kdy mi rozkázal i být jejich místodržícím v zemi Júdově, od dvacátého roku a ž po třicátý a druhý rok Artachšastea, krále, dvanáct let, chleba místodržícího, kdežto dřívější místodržící, kteří byli přede mnou, kladli na lid břímě a činili si nárok na chléb a víno od nich, kromě peněz - čtyřicet šeklů, i jejich sluhové nad lidem svévolně panovali; já však jsem z úcty k Bohu tak nečinil, nýbrž jsem se také chopil práce na této zdi, aniž jsme koupili pole. I všichni moji sluhové se tam k té práci shromažďovali. A Júdovci a zmocněnci, sto a padesát mužů, a ti, již k nám přicházeli z národů, jež byly vůkol nás, bývali u mého stolu; a co bylo na jeden den připravováno, bylo jedno hovězí dobytče, šest vybraných ovcí, i ptáci mi byli připravováni, a to vždy za deset dní s všemožným vínem v hojnosti; a při tomto jsem nepožadoval chleba místodržícího, neboť na lid těžce doléhalo nevolnictví. Připomeň si pro mne, můj Bože, k dobru vše, co jsem učinil pro tento lid. A jak Sanballatovi a Tóvijjovi a Gešemovi, Arabu, a ostatním našim nepřátelům došlo v sluch, že jsem dobudoval zeď, aniž v ní zůstal průlom (ovšem jsem do oné doby v brány nevsadil vrata ), stalo se, že ke mně Sanballat a Gešem poslal i vzkaz. Pojď, a ť se spolu můžeme sejít mezi vesmi na rovině Ónó. Oni však zamýšleli učinit mi zle; poslal jsem k nim tedy posly se vzkazem: Já konám veliké dílo, takže nemohu sestupovat; nač by to dílo mělo přestávat, zatímco bych je zanechával a sestupoval k vám? I vzkázali mi v tomto smyslu čtyřikrát a v tomto smyslu jsem jim odpovídal; a po páté ke mně Sanballat s tímto slovem poslal svého sluhu a v jeho ruce otevřený dopis; v něm bylo napsáno: Mezi národy je slyšet a Gašmú praví, že zamýšlíte, ty a Júdovci, se vzbouřit; proto ty buduješ zeď, a ty že se jim podle těchto slov chceš stát králem, a také že jsi ustanovil proroky k hlásání o tobě v Jerúsalémě výrokem: V Júdovi je král! To nyní podle těchto slov bude docházet v sluch králi; nuže tedy pojď, a ť se spolu můžeme poradit. I vzkázal jsem mu výrokem: Nečiní se nic z takových věcí, jak ty pravíš, nýbrž je ze svého srdce vymýšlíš. Neboť oni všichni nás zastrašovali výrokem: Jejich ruce od té práce budou ochabovat, takže nebude moci být vykonána. - Nyní tedy mé ruce posilni! A když jsem já vstoupil v dům Šemaeji, syna Deláji, syna Mehétaveélova, jenž byl zavřen, řekl: Měli bychom se sejít do Božího domu, doprostřed chrámu, a dveře chrámu zavřít, neboť se chystají přijít zabít tě, a no, chystají se přijít zabít tě v noci. I řekl jsem: Zda má muž podobný mně utíkat? A kdo mně podobný je ten, jenž smí vstoupit do chrámu a zůstat naživu? Nebudu vstupovat. I postřehl jsem, že hle, neposlal ho Bůh, nýbrž to proroctví vyslovil proti mně a najali ho Tóvijjá a Sanballat; proto on byl najat, abych se bál, a měl jsem tak učinit a zhřešit, a by jim to bylo k zlé pověsti, aby mě mohli hanobit. Můj Bože, vzpomeň na Tóvijju a na Sanballata podle těchto jejich činů, jakož i na Nóadji, prorokyni, a na ostatní proroky, kteří se mě stále snažili zastrašit! A v dvacátý a pátý den Élúlu, za padesát a dva dni, byla zeď dohotovena; to jak všichni naši nepřátelé uslyšeli, stalo se, že všechny národy, jež byly vůkol nás, byly jaty bázní a velmi poklesly ve svých očích, neboť poznali, že toto dílo bylo vykonáno ze strany našeho Boha. V oněch dnech také urození Júdovi posílali mnoho dopisů k Tóvijjovi a ty, jež byly Tóvijjovy, docházely k nim. Mnozí v Júdovi mu totiž byli účastníky přísahy, neboť on byl zetěm Šechanjovi, synu Árachovu, a Jehóchanán, jeho syn, pojal dceru Mešulláma, syna Berechjova. Také se před mou tváří stále snažili mluvit o jeho dobrých stránkách a má slova mu donášet. Tóvijjá posílal dopisy k zastrašování mě. A jak byla zeď dobudována a vsadil jsem vrata, stalo se, že byli určeni vrátní a pěvci a Lévíovci, a nad Jerúsalémem jsem přikázal Chanáního, svého bratra, a Chananju, představeného paláce, neboť on byl znám jako muž věrný a Boha měl v úctě více než mnozí; a řekl jsem jim: Brány Jerúsaléma nechť se až do horka slunce neotvírají, a dokud oni budou stát, nechť vrata zamykají; na tom trvejte; a postavit stráže z obyvatel Jerúsaléma, každého na jeho strážním stanovišti, každého naproti jeho domu. Město pak bylo na obě strany rozlehlé a veliké a lidu málo a domy nebyly budovány; a můj Bůh dal do mého srdce, a by ch shromáždil urozené a zmocněnce a lid k rodopisnému zaznamenání, a našel jsem knihu rodopisného záznamu těch, již vystoupili prve, a v ní jsem našel napsáno: Toto byli synové kraje, již vystupovali ze zajetí vyhnanectva, jež Nevúchadneccar, král Bávelu, odvedl, kteří se vrátili do Jerúsaléma a do Júdy, každý do svého města, již přišli se Zerubbávelem, Jéšúou, Nechemjou, Azarjou, Raamjou, Nachamáním, Mordechajem, Bilšánem, Misperethem, Bigvajem, Nechúmem, Baanou. Počet mužů lidu Isráélova: Synů Pareóšových dva tisíce sto sedmdesát a dva; synů Šefatjových tři sta sedmdesát a dva; synů Árachových šest set padesát a dva; synů Pachath-Móávových, ze synů Jéšúových a Jóávových, dva tisíce a osm set osmnáct; synů Élámových tisíc dvě stě padesát a čtyři; synů Zattúových osm set čtyřicet a pět; synů Zakkájových sedm set a šedesát; synů Binnújových šest set čtyřicet a osm; synů Bévájových šest set dvacet a osm; synů Azgádových dva tisíce tři sta dvacet a dva; synů Adóníkámových šest set šedesát a sedm; synů Bigvájových dva tisíce šedesát a sedm; synů Ádínových šest set padesát a pět; synů Átérových z Jechizkijjáhúa devadesát a osm; synů Chášumových tři sta dvacet a osm; synů Bécájových tři sta dvacet a čtyři; synů Chárífových sto a dvanáct; synů Giveónových devadesát a pět; mužů z Béth-lechema a Netófy sto osmdesát a osm; mužů z Anáthóth sto dvacet a osm; mužů z domu Azmávéthova čtyřicet a dva; mužů z Kirjath-jeárím, Kefíry a Beéróth sedm set a čtyřicet a tři; mužů z Rámy a Gávy šest set dvacet a jeden; mužů z Michmasu sto a dvacet a dva; mužů z Béth-Élu a Áje sto dvacet a tři; mužů z jiného Néva padesát a dva; synů jiného Éláma tisíc dvě stě padesát a čtyři; synů Chárimových tři sta a dvacet; synů Jerícha tři sta čtyřicet a pět; synů Lódu, Chádídu a Óna sedm set a dvacet a jeden; synů Senáových tři tisíce a devět set a třicet. Kněží: Synů Jedaejových z domu Jéšúova devět set sedmdesát a tři; synů Immérových tisíc padesát a dva; synů Pašchúrových tisíc dvě stě čtyřicet a sedm; synů Chárimových tisíc a sedmnáct. Lévíovci: Synů Jéšúových z Kadmíéla, ze synů Hódavjových, sedmdesát a čtyři. Pěvci: Synů Ásáfových sto čtyřicet a osm. Vrátní: Synů Šallúmových, synů Átérových, synů Talmónových, synů Akkúvových, synů Chatítových, synů Šóvájových, sto třicet a osm. Nethíním: Synové Cichovi, synové Chasufovi, synové Tabbáóthovi, synové Kérósovi, synové Síovi, synové Pádónovi, synové Levánovi, synové Chagávovi, synové Salmájovi, synové Chánánovi, synové Giddélovi, synové Gácharovi, synové Reájovi, synové Recínovi, synové Nekódovi, synové Gazzámovi, synové Uzzovi, synové Páséachovi, synové Bésajovi, synové Meúním, synové Nefíšesím, synové Bakbúkovi, synové Chakúfovi, synové Charchúrovi, synové Baclíthovi, synové Mechídovi, synové Charšovi, synové Barkósovi, synové Síserovi, synové Támachovi, synové Necíachovi, synové Chatífovi. Synové služebníků Šalomounových: Synové Sótajovi, synové Sóferethovi, synové Perídovi, synové Jaelovi, synové Darkónovi, synové Giddélovi, synové Šefatjovi, synové Chattílovi, synové Pókereth-Haccevájim, synové Ámeónovi. Všech Nethíním a synů služebníků Šalomounových bylo tři sta devadesát a dva. A toto byli ti, již vystoupili z Tel-Melachu, Tel-Charše, Kerúv-Addánu, Imméru, kteří nemohli oznámit domy svých otců a svůj původ, zda jsou oni z Isráéle: Synů Delájových, synů Tóvijjových, synů Nekódových šest set čtyřicet a dva; a z kněží: Synové Chavajjovi, synové Kócovi, synové Barzillaje, jenž pojal ženu z dcer Barzillaje, Gileádího, a byl nazván podle jejich jména. Tito se jali hledat svůj zápis, chtějíce se ukázat jako rodopisně zaznamenaní, a le nebyl nalezen, i byli z kněžství jako nečistí vyloučeni a tiršáthá jim řekl, aby až než bude stát kněz k Úrím a Tummím, z nanejvýš svatého nejedli. Všeho sejití úhrnem byly čtyři myriády dva tisíce tři sta a šedesát mimo jejich nevolníky a jejich služebnice; těchto bylo sedm tisíc tři sta třicet a sedm, a měli dvě stě a čtyřicet a pět pěvců a pěvkyň. Jejich koní bylo sedm set třicet a šest, jejich mezků dvě stě čtyřicet a pět, velbloudů čtyři sta třicet a pět, oslů šest tisíc sedm set a dvacet. A hlavy otců, ti z části na tu práci dali; tiršáthá dal do pokladny tisíc darkamónů zlata, padesát okřínů, třicet a pět set tunik pro kněží a někteří z hlav otců dali do pokladny práce dvě myriády darkamónů zlata a dva tisíce a dvě stě min stříbra; a co ostatní z lidu dali, byly dvě myriády darkamónů zlata, dva tisíce min stříbra a šedesát a sedm tunik pro kněží. I usídlili se kněží a Lévíovci a vrátní a pěvci a někteří z lidu a Nethíním a všechen Isráél ve svých městech; a když nastal sedmý měsíc, byly děti Isráélovy ve svých městech. I shromáždili se, všechen lid, jako jeden muž, na prostranství, jež je před branou Vod, a řekli Ezrovi, písmaři, o přinesení knihy zákona Mojžíšova, jejž přikázal Hospodin Isráélovi. Ezrá, kněz, tedy zákon přinesl před tvář sejití, i mužů i žen a každého umějícího slyšet, v první den měsíce sedmého, a předčítal v něm před prostranstvím, jež je před branou Vod, od svítání až do poledne, před muži a ženami a těmi, již rozuměli, a uši všeho lidu - ke knize zákona. A Ezrá, písmař, stál na lešení ze dřeva, jež k tomu účelu zhotovili, a vedle něho stál Mattithjá a Šema a Anájá a Úrijjá a Chilkijjá a Maaséjá na jeho pravici, a od jeho levice Pedájá a Míšáél a Malkijjá a Chášum a Chašbaddáná, Zecharjá, Mešullám. A Ezrá před očima všeho lidu otevřel knihu, neboť byl shora vůči všemu lidu, a za otvírání jí se postavili, všechen lid. A Ezrá se jal velebit Hospodina, velikého Boha, a všechen lid, ti odpovídali: Ámén, ámén! s pozvedáním svých rukou; a schýlili hlavy a jali se, obličeje k zemi, klanět Hospodinu. A Jéšúa a Bání a Šérévjá, Jámín, Akkúv, Šabbethaj, Hódijjá, Maaséjá, Kelítá, Azarjá, Józávád, Chánán, Pelájá, a Lévíovci poučovali lid stran zákona, zatímco lid byl na svém stanovišti. A předčítali v knize, v Božím zákoně, objasňovaném k dodání pochopení, takže se v předčítaném vyznali. I řekl všemu lidu Nechemjá - on byl tiršáthou - a Ezrá, kněz, písmař, a Lévíovci, již poučovali lid: Ten to den, on je svatý Hospodinu, vašemu Bohu; nemusíte se rmoutit ani plakat (neboť plakali, všechen lid, za svého slyšení slov zákona ). I řekl i jim: Jděte, jezte tučnosti a pijte sladkosti, a posílejte podíly tomu, komu není připraveno; ano, ten to den je svatý našemu Pánu, i nemusíte se trápit, neboť radost v Hospodinu, ta je vaší pevností. Tak Lévíovci přinášeli útěchu všemu lidu, výrokem: Mlčte, neboť ten to den je svatý, i nemusíte se trápit. Odešli tedy, všechen lid, jíst a pít a odesílat podíly a působit velikou radost, neboť byli upřeli pozornost na slova, jež jim byla dána na vědomí. A v druhý den se shromáždily hlavy otců všeho lidu, kněží a Lévíovci k Ezrovi, písmaři, k nabytí rozumnosti stran slov zákona; a našli v zákoně napsáno, že Hospodin skrze Mojžíše rozkázal, že děti Isráélovy o slavnosti v sedmém měsíci mají bydlet v budkách a že mají zvěstovat a ve všech městech a v Jerúsalémě rozhlásit výrok: Vyjděte do hor a nanoste listí oliv a listí stromoví oleje a listí myrt a listí palem a listí hustě olistěného stromoví k zhotovení budek, jak je psáno. Vyšli tedy, lid, a nanosili a nazhotovovali si budek, každý na své střeše a v jejich nádvořích a v nádvořích Božího domu a na prostranství u brány Vod a na prostranství u brány Efrájimovy. Nazhotovovali tedy, všechno sejití těch, již se vrátili ze zajetí, budek a usídlili se v budkách, neboť ode dní Jéšúy, syna Núnova, až po onen den tak děti Isráélovy nečinily. I nastala velmi veliká radost. A den po dni četli v knize Božího zákona, od prvního dne po den poslední, a konali slavnost po sedm dní; a v osmý den bylo slavnostní shromáždění podle předpisu. A v dvacátý a čtvrtý den tohoto měsíce se děti Isráélovy shromáždily s postem a v pytlovině a s hlínou na sobě a oddělili se, símě Isráélovo, ode všech dětí ciziny; i stanuli a jali se činit vyznání za své hříchy a nepravosti svých otců. A povstali na svém stanovišti a jali se číst v knize zákona Hospodina, svého Boha, po čtvrtinu dne, a po čtvrtinu vyznávali a klaněli se Hospodinu, svému Bohu; a povstal Jéšúa a Bání, Kadmíél, Ševanjá, Bunní, Šerevjá, Bání, Kenání na výstupku Lévíovců a jali se k Hospodinu, svému Bohu, silným hlasem volat. A Lévíovci, Jéšúa a Kadmíél, Bání, Chašavnejá, Šerevjá, Hódijjá, Ševanjá, Petachjá řekli: Vstaňte, velebte Hospodina, vašeho Boha od věčnosti po věčnost - a no, nechť se jmou velebit jméno tvé slávy, jež je vyvýšeno nade všechno velebení a dobrořečení! Ty jsi ON, Hospodine, ty samoten, ty jsi učinil nebesa, nebesa nebes a všechno jejich osazenstvo, zem a vše, co je na ní, moře a vše, co je v nich, a ty je všechny oživuješ a osazenstvo nebes, ti se ti klanějí. Ty jsi ON, Hospodine, Bože, jenž jsi našel zálibu v Abrámovi a vyvedl jsi ho z Úru Kasdím a určil jsi jeho jméno, Abráhám, a shledal jsi jeho srdce před tvou tváří věrným k uzavření smlouvy s ním, dát zem Kenaaního, Chittího, Emórího a Perizzího a Jevúsího a Girgášího - dát jeho semeni, a svá slova jsi dodržel, neboť ty jsi spravedlivý. A uviděl jsi bídu našich otců v Egyptě a uslyšel jsi jejich volání u moře Rákosí a ukázal jsi znamení a zázraky na faraonovi a na všech jeho služebnících a na všem lidu jeho země, neboť jsi věděl, že se proti nim chovali zpupně, a zjednal sis věhlas jako tohoto dne. A před jejich tváří jsi rozpoltil moře, takže prošli středem moře po suchu, a jejich pronásledovatele jsi hodil v hloubky, tak jako kámen v mohutné vody. A vedl jsi je sloupem oblaku za dne a sloupem ohně v noci k osvětlování jim cesty, jíž měli jít; a sestoupil jsi na horu Sínaj a jal ses mluvit s nimi z nebes a dal jsi jim správné předpisy a pravdivé zákony, dobrá ustanovení a rozkazy, a dal jsi jim na vědomí svou svatou sobotu, a rozkazy, ustanovení a zákon jsi jim přikázal skrze Mojžíše, svého nevolníka, a na jejich hlad jsi jim dal chléb z nebes a na jejich žízeň jsi jim vyvedl vody ze skaliska a nařídil jsi jim vstoupit k zaujetí země, o níž jsi zvedl svou ruku, že jim ji dáš. A le oni, a no, naši otcové, se zachovali zpupně a zatvrdili svou šíji a neobrátili sluch k tvým rozkazům, i odepřeli poslouchat a nevzpomněli tvých divů, jež jsi při nich vykonal; a no, zatvrdili svou šíji a ve své vzpurnosti ustanovili hlavu k návratu do svého nevolnictví. Ty však jsi +Bůh odpouštění, milostivý a soucitný, zdlouhavý k hněv u a oplývající laskavostí, i neopustil jsi jich; ba, když si zhotovili tele - slitinu a řekli: Toto jsou tvoji bohové, kteří tě vyvedli z Egypta, takže se dopustili velikého rouhání, tu jsi je ty ve svém mnohém soucitu nezanechal v pustině; sloup oblaku, ten se zpřed nich neodvrátil ve dne k jejich vedení cestou, a ani sloup ohně v noci k osvětlování jim té cesty, jíž měli jít. A dal jsi svého dobrého Ducha k dodávání jim rozumnosti, aniž jsi svou manu odepřel jejich ústům, i vodu jsi jim dával na jejich žízeň. A po čtyřicet let jsi je v pustině živil, neutrpěli nedostatku; jejich šaty nezchátraly, aniž jejich nohy otekly. A vy dal jsi jim království a národnosti a ty jsi rozptýlil po koutech, i zmocnili se země Síchónovy, totiž země krále Chešbónu, a země Óga, krále Bášánu; a jejich děti jsi rozmnožil jako hvězdy nebes a uvedl jsi je do země, již dát za vlastnictví jsi slíbil jejich otcům; i vstoupili synové a zmocnili se země, i pokořil jsi před jejich tváří obyvatele země, Kenaaního, a vy dal jsi je v jejich ruku, i jejich krále a národnosti země, k činění s nimi podle jejich libovůle. I dobyli opevněných měst a tučné půdy a zmocnili se domů plných všeho dobrého, vydlabaných cisteren, vinic a olivnic a stromoví poskytujícího potravu v hojnosti, i najedli se a nasytili se a ztučněli a zbujněli v tvé veliké dobrotě. A stali se neposlušnými a vzbouřili se proti tobě a tvůj zákon hodili za svůj hřbet a jali se zabíjet tvé proroky, kteří proti nim svědčili, aby je přivedli zpět k tobě, a dopouštět se velikého rouhání, i jal ses vy dávat je v ruku jejich protivníků, kteří jim působili tíseň; a v době své tísně k tobě křičeli a ty jsi z nebes slyšel a podle svého velikého soucitu jsi jim dával vysvoboditele, kteří je z ruky jejich protivníků vysvobozovali. Jak se jim však dostalo odpočinku, vraceli se k činění zla před tvou tváří, pročež jsi je ponechával v ruce jejich nepřátel, takže nad nimi panovali; pak tě zase volali a ty jsi z nebes slyšel a podle svého mnohého soucitu jsi je mnohokrát vyprošťoval a svědčil jsi proti nim, abys je přivedl zpět k tvému zákonu, oni se však chovali zpupně a neposlouchali tvých rozkazů, a majíce tvé předpisy, hřešili proti nim, v nichž člověk, bude-li je vykonávat, bude žít, a nastavili vzdorovité rameno a zatvrdili svou šíji a neposlouchali, setrval jsi však při nich po mnohá léta a skrze své proroky jsi proti nim svým Duchem svědčil, a le nenastavili sluch; i vy dal jsi je v ruku národností zemí; a le ve svém mnohém soucitu jsi jim neučinil konec, aniž jsi je opustil, neboť ty jsi milostivý a soucitný BŮH. Nuže tedy, náš Bože, jenž jsi BŮH veliký, mocný a hrozný, dbající smlouvy a laskavosti, kéž se před tvou tváří nezdají nepatrnými všechny útrapy, jež nás postihly, totiž naše krále, i naše vůdce, jakož i naše kněží, jakož i naše proroky, jakož i naše otce, jakož i všechen tvůj lid, ode dní králů Aššúru až po tento den. A no, ty jsi spravedlivý stran všeho, co na nás přišlo, neboť jsi prokázal věrnost, kdežto my jsme jednali zlovolně, aniž sami naši králové, naši vůdcové, naši kněží a naši otcové uskutečnili tvůj zákon, aniž byli pozorni na tvé rozkazy a stran tvých svědectví, jimiž jsi proti nim svědčil, aniž oni ve svém království a v množství tvých dobrých věcí, jež jsi jim dal, a v rozlehlé a tučné zemi, již jsi předložil jejich tváři, tobě sloužili, aniž se od vrátili od svých zlých skutků. Hle, my jsme dnes nevolníky v zemi, již jsi dal našim otcům k jedení jejího ovoce a jejího užitku, hle, my jsme nevolníky na ní, jež svou úrodu rozmnožuje králům, jež jsi pro naše hříchy postavil nad námi, kteří vládnou nad našimi těly i naším dobytkem podle své libovůle, takže my jsme ve veliké tísni. A pro toto vše my uzavíráme dohodu, již zapisujeme, a na tom, co je zpečetěno, jsou naši vůdcové, naši Lévíovci a naši kněží. A na těch zpečetěných zápisech byli: Nechemjá, tiršáthá, syn Chachaljův, a Cidkijjá. - Serájá, Azarjá, Jeremjá, Pašchúr, Amarjá, Malkijjá, Chattúš, Ševanjá, Mallúch, Chárim, Merémóth, Óvadjá, Dáníél, Ginnethón, Bárúch, Mešullám, Avijjá, Mijjámin, Maazjá, Bileggaj, Šemaejá; tito byli kněží. - A Lévíovci, totiž Jéšúa, syn Azarjův, Binnúj, ze synů Chénádádových, Kadmíél a jejich bratři: Ševanjá, Hódijjá, Kelítá, Pelájá, Chánán, Míchá, Rechóv, Chašavjá, Zakkúr, Šérévjá, Ševanjá, Hódijjá, Bání, Benínnú. - Hlavy lidu: Pareóš, Pachath-Móáv, Élám, Zattú, Bání, Bunní, Azgád, Béváj, Adónijjá, Bigvaj, Ádín, Átér, Chizkijjá, Azzúr, Hódijjá, Chášum, Bécáj, Cháríf, Anáthóth, Névaj, Magpíáš, Mešullám, Chézír, Mešézaveél, Cádók, Jaddúa, Pelatjá, Chánán, Anájá, Hóšéa, Chananjá, Cháššúv, Hallócheš, Pilchá, Šóvék, Rechúm, Chašavná, Maaséjá, a Achijjá, Chánán, Ánán, Mallúch, Chárim, Baaná. A ostatní z lidu, kněží, Lévíovci, vrátní, pěvci, Nethíním a každý, kdo se oddělil od národností zemí k Božímu zákonu, jejich ženy, jejich synové a jejich dcery, každý uvědomělý, mající porozumění, se drželi při svých bratrech, svých vznešených, a vstupovali v zakletí a v přísahu o chození v Božím zákoně, jenž byl dán skrze Mojžíše, Božího nevolníka, a o zachovávání a o vykonávání všech rozkazů Hospodina, našeho Pána, a jeho předpisů a jeho ustanovení, a že své dcery nebudeme dávat národnostem země ani jejich dcery brát pro naše syny, a národnosti země, jež dovážejí zboží a všemožné zrní v den soboty na prodej, - nebudeme od nich brát v sobotu, v svatý den; a při sedmém roce budeme odpouštět, a no, dluh z každé ruky. Také jsme na sebe vzali povinnosti uložit si třetinu šeklu v roce na službu v Božím domě, na chléb k seřazování a ustavičnou oběť dar u a na ustavičnou vzestupnou oběť sobot, nových měsíců, k určeným svátkům, a na posvěcené věci a na oběti za hříchy k učinění zadost za Isráéle, a na všechnu činnost v Božím domě. A jali jsme se vrhat losy o dodávání dříví, kněží, Lévíovci a lid, o dopravování do Božího domu, podle domů našich otců, v stanovených lhůtách rok po roce, k zapalování na oltáři Hospodina, našeho Boha, jak je psáno v zákoně, a o dopravování prvotin naší půdy a prvotin všeho ovoce všeho stromoví rok po roce do domu Hospodinova, a prvorozené našich synů a našeho dobytka, jak je psáno v zákoně, a prvorozené našeho skotu a našeho drobného dobytka dopravovat do Božího domu kněžím, již v Božím domě obsluhují. A první dávku z našich díží a naše oběti věnování a ovoce všeho stromoví, mošt a olej budeme dopravovat kněžím do komor Božího domu a desátky z naší půdy Lévíovcům, neboť oni, Lévíovci, vybírají desátky ve všech městech naší služby a při vybírání desátků Lévíovci bude při Lévíovcích kněz, syn Árónův, a Lévíovci budou do Božího domu, do komor domu pokladu, vynášet desátky z desátků. Do těch to komor totiž mají děti Isráélovy a děti Lévího dopravovat oběť věnování obilí, moštu a oleje, neboť tam jsou náčiní svatyně a kněží, již obsluhují, a vrátní a pěvci; a nemáme Boží dům opouštět. I usídlili se představení lidu v Jerúsalémě a ostatní z lidu se jali vrhat losy o uvedení jednoho z deseti k usídlení v Jerúsalémě, svatém městě, a devíti zbývajících v jiných městech; a jali se žehnat, lid, všem mužům, již se dobrovolně rozhodli v Jerúsalémě se usídlit. A toto byly hlavy kraje, ti, kteří se usídlili v Jerúsalémě (a v městech Júdových se usídlili, každý ve své držbě ve svých městech, Isráél, kněží a Lévíovci a Nethíním a synové služebníků Šalomounových, a v Jerúsalémě se usídlili někteří z dětí Júdových a z dětí Benjámínových): Ze synů Júdových: Athájá, syn Uzzijji, syna Zecharji, syna Amarji, syna Šefatji, syna Mahalaleélova ze synů Perecových, a Maaséjá, syn Bárúcha, syna Kolchózéa, syna Chazáji, syna Adáji, syna Jójáríva, syna Zecharji, syna Šilóního. Všech synů Perecových, již se usídlili v Jerúsalémě, bylo čtyři sta šedesát a osm zdatných mužů. A tito synové Benjámínovi: Sallu, syn Mešulláma, syna Pedáji, syna Kóláji, syna Maaséji, syna Íthíéla, syna Isajova, a po něm Gabbaj, Sallaj, devět set dvacet a osm, a Jóél, syn Zichrího, dozorce nad nimi, a Júdá, syn Sennúův, druhý nad městem. Z kněží Jedaejá, syn Jójárívův, Jáchín, Serájá, syn Chilkijji, syna Mešulláma, syna Cádóka, syna Merájótha, syna Achítúva, vedoucího Božího domu, a jejich bratři, vykonávající činnost v domě, osm set dvacet a dva, a Adájá, syn Jerócháma, syna Pelalji, syna Amcího, syna Zecharji, syna Pašchúra, syna Malkijjova, a jeho bratři, hlavy otců, dvě stě čtyřicet a dva, a Amasesaj, syn Azareéla, syna Achzaje, syna Mešillémótha, syna Immérova, a jejich bratři, zdatní hrdinové, sto dvacet a osm, a dozorce nad nimi Zavdíél, syn Gedólímův. A z Lévíovců Šemaejá, syn Chaššúva, syna Azríkáma, syna Chašavji, syna Búnního, a Šabbethaj a Józávád, nad zevnější činností Božího domu, z hlav Lévíovců; a Mattanjá, syn Míchy, syna Zavdího, syna Ásáfova, řídící začínání, když přinášel i chválu při modlitbě, a Bakbukjá, druhý z jeho bratrů, a Avdá, syn Šammúy, syna Gálála, syna Jedúthúnova; všech Lévíovců ve svatém městě bylo dvě stě osmdesát a čtyři. A vrátní: Akkúv, Talmón a jejich bratři, strážcové v branách, sto sedmdesát a dva. A ve všech městech Júdových byl zbytek Isráéle, kněží, Lévíovci, každý ve svém dědictví; a Nethíním bydleli v Ófelu, a nad Nethíním byli Cíchá a Gišpá. A dozorcem Lévíovců v Jerúsalémě byl Uzzí, syn Báního, syna Chašavji, syna Mattanji, syna Míchova. Ze synů Ásáfových byli při činnosti Božího domu pěvci, neboť o nich byl rozkaz králův, totiž opatření pro pěvce, příděl dne v jeho den, a Pethachjá, syn Mešézaveélův ze synů Zeracha, syna Júdova, byl k ruce králi stran všech záležitostí lidu. A stran vsí v jejich polích, někteří z dětí Júdových se usídlili v Kirjath-Arbě a jejích osadách a v Dívónu a jeho osadách a v Jekavceélu a jeho vsích a v Jéšui a v Móládě a v Béth-peletu a v Chacar-Šúalu a v Beér-ševě a jejích osadách a v Ciklágu a v Mechóně a v jejích osadách a v Én-Rimmónu a v Corei a v Jarmúthu Zánóachu, Adullámu a jeho vsích, Láchíši a jejích polích, Azéce a jejích osadách, a utábořili se od Beér-ševy až po průrvu Hinnómovu. A děti Benjámínovy od Gevy v Mich-máši a Ajji a Béth-Élu a jeho osadách, Anáthóth, Nóvu, Ananji, Chácóru, Rámě, Gittájim, Chádídu, Cevóím, Nevallátu, Lódu a Ónó, průrvě řemeslníků. A z Lévíovců byly oddíly Júdovy, patřící k Benjámínovi. A toto byli kněží a Lévíovci, kteří vystoupili se Zerubbávelem, synem Šealtíélovým, a Jéšúou: Serájá, Jeremjá, Ezrá, Amarjá, Mallúch, Chattúš, Šechanjá, Rechum, Merémóth, Iddó, Ginnethój, Avijjá, Mijjámín, Maadjá, Bilgá, Šemaejá a Jó-járív a Jedaejá, Sallú, Ámók, Chilkijjá, Jedaejá. Toto byly hlavy kněží a jejich bratrů v dnech Jéšúových. A Lévíovci: Jéšúa, Binnúj, Kadmíél, Šerevjá, Mattanjá (nad chvalozpěvy, on a jeho bratři), a Bakbukjá a Unní, jejich bratři, byli při nich jako stráže. A Jéšúa zplodil Jójákíma a Jójákím zplodil Eljášíva a Eljášív zplodil Jójádu a Jójádá zplodil Jónáthána a Jónáthán zplodil Jaddúu. A v dnech Jójákímových byli kněží, hlavy otců: Ze Seráji Merájá, z Jeremji Chananjá, z Ezry Mešullám, z Amarji Jehóchánán, z Melúkího Jónáthán, ze Šechanji Josef, z Charima Adná, z Merájótha Chelkáj, z Iddóa Zecharjá, z Ginnethóna Mešullám, z Avijji Zichrí, z Minjámína, z Móadji Piltaj, z Bilgy Šemmúa, ze Šemaeji Jehónáthán, z Jójáríva Mattenaj, z Jedaeji Uzzí, ze Sallaje Kallaj, z Ámóka Éver, z Chilkijji Chaššavjá, z Jedaeji Nethaneél. Lévíovci byli zapsáni v dnech Eljášívových, Jójádových a Jóchánánových a Jaddúových, hlavy otců a kněží, do kralování Dárjáveše, Peršana. Synové Lévího, hlavy otců, byli zapsáni na knihu letopisů, a ž do dní Jóchánána, syna Eljášívova. A hlavy Lévíovců, Chašavjá, Šerevjá a Jéšúa, syn Kadmíélův, a při nich jejich bratři k velebení a chvále podle rozkazu Dávída, Božího muže, směna jedna stejně jako druhá: Mattanjá a Bakbukjá, Óvadjá, Mešullám, Talmón, Akkúv byli strážcové, vrátní na stráži při zásobárnách u bran. Tito byli v dnech Jójákíma, syna Jéšúy, syna Jócádákova, a v dnech Nechemji, místodržícího, a Ezry, kněze, písmaře. A při zasvěcení zdi Jerúsaléma vyhledali Lévíovce ze všech míst k jich přivedení do Jerúsaléma, k pořádání zasvěcení, s radostí a s projevy díků a se zpěvem, cimbály, varyty a lyrami. I shromáždili se synové pěvců, i z roviny, okolí Jerúsaléma, i ze vsí Netófáthího a z Béth-Gilgálu a z polí Gevy a Azmávethu, neboť si pěvci zbudovali vsi v okolí Jerúsaléma. A kněží a Lévíovci se očistili a očistili lid a brány a zeď. I vyvedl jsem představené Júdovy nahoru na zeď a postavil jsem dva veliké děkovné sbory a průvody: Napravo nahoru na zeď k bráně Hnoje a za nimi šel Hóšavjá a polovina představených Júdových a Azarjá a Ezrá a Mešullám, Júdá a Benjámín a Šemaejá a Jeremjá a někteří ze synů kněží s pozouny: Zecharjá, syn Jónáthána, syna Šemaeji, syna Mattanji, syna Mícháji, syna Zakkúra, syna Ásáfova, a jeho bratři Šemaejá a Azareél, Milalaj, Gilalaj, Máaj, Nethaneél a Júdá, Chanání, s hudebními nástroji Dávída, Božího muže, a před jejich tváří Ezrá, písmař. A u brány Pramene před sebe vystoupili na schody města Dávídova vzestupem po zdi nad dům Dávídův a ž po bránu Vod ke vzcházení. A druhý děkovný sbor, ten se ubíral opačným směrem, a za ním já a polovina lidu, nahoru na zeď, nahoru podél věže Pecí a ž po Širokou zeď a nad bránu Efrájimovu a k bráně Staré a k bráně Ryb a věži Chananeélově a věži Meá a ž po bránu Ovcí a stanuli u brány věznice. A oba děkovné sbory stanuly v Božím domě, i já, a se mnou polovina zmocněnců, a kněží: Eljákím, Maaséjá, Minjámín, Míchájá, Eljóénáj, Zecharjá, Chananjá, s pozouny, a Maaséjá a Šemaejá a Eleázár a Uzzí a Jehóchánán a Malkijjá a Élám a Ázer; a pěvci se jali hlasitě zpívat, a dozorcem byl Jizrachjá. A v onen den se jali obětovat veliké oběti a rozradovali se, neboť je Bůh rozradoval velikou radostí, a i ženy a dítky se rozradovaly, takže radost Jerúsaléma bylo slyšet až zdaleka. A v oné době byli někteří pověřeni dozorem nad skladišti pokladů, obětí věnování a první úrody a desátků k soustředění v nich, z polí měst, podílů pro kněží a pro Lévíovce podle zákona, neboť se Júdá radoval nad kněžími a nad Lévíovci, již stáli. I dbali nařízení svého Boha, i nařízení o očišťování, i pěvci a vrátní, podle rozkazu Dávída a Šalomouna, jeho syna. Ode dávna totiž, v dnech Dávídových a Ásáfových, byli řídící pěvců a zpěvu dobrořečení a přinášení chvály Bohu, a v dnech Zerubbávelových a v dnech Nechemjových dávali, všechen Isráél, podíly pro pěvce a vrátné, příděl dne v jeho den, a posvěcovali pro Lévíovce, a Lévíovci posvěcovali pro syny Árónovy. V onen den se v uši lidu četlo v knize Mojžíšově a našlo se v ní napsáno, že Ammóní a Móáví nikdy nesmí vstoupit v Boží sejití, neboť nepřivítali děti Isráélovy s chlebem a s vodou a najal i proti němu Bileáma k zlořečení jemu, a le náš Bůh změnil zlořečení v požehnání. A jak uslyšeli zákon, stalo se, že vše přimíšené z Isráéle vyloučili. A le ještě před tímto se Eljášív, kněz, dosazený stran místností domu našeho Boha, stal blízkým Tóvijjovi a zařídil pro něho velikou místnost, kam předtím obvykle dávali oběť dar u, kadidlo, náčiní a desátky obilí, moštu a oleje, náležitost Lévíovců, pěvců a vrátných, a oběť věnování pro kněží. Při tomto všem jsem však v Jerúsalémě nebyl, neboť jsem se v třicátém a druhém roce Artachšastea, krále Bávelu, dostavil ke králi, a le po uplynutí kolikasi dní jsem se od krále dovolil a když jsem přibyl do Jerúsaléma, nahlédl jsem v zlo, jehož se Eljášív pro Tóvijju dopustil zřízením mu bytu v nádvořích Božího domu. To bylo pro mne velmi zlé, i vy házel jsem všechna náčiní domu Tóvijjova z místnosti ven a řekl jsem, a ť tu místnost očistí a dají tam zpět náčiní Božího domu, oběť dar u a kadidlo. A zvěděl jsem, že podíly Lévíovců nebyly dávány, takže se rozutekli každý na své pole, Lévíovci a pěvci, vykonávající svou činnost; i jal jsem se vadit se zmocněnci a řekl jsem: Proč je Boží dům zanedbán? A shromáždil jsem je a uvedl jsem je na jejich stanoviště a všechen Júdá, ti dopravili desátky obilí a moštu a oleje do zásobáren a nad zásobárnami jsem správci zásob ustanovil Šelemju, kněze, a Cádóka, písmaře, a Pedáju z Lévíovců, a k jejich ruce Chánána, syna Zakkúra, syna Mattanji, neboť ti byli považováni za spolehlivé; a na nich bylo rozdělovat svým bratrům. Pamatuj na mne, můj Bože, stran tohoto, a kéž nevymazuješ zbožných činů, jež jsem vykonal stran domu mého Boha a stran péče o něj! V oněch dnech jsem v Júdovi zpozoroval v sobotu šlapající lisy a dovážející snopy a nakládající na osly, a také víno, hrozny a fíky a všemožná břemena, jež dováželi v Jerúsalém v den soboty, i jal jsem se vznášet odpor stran dne jejich prodávání potravin. Usídlili se v něm i Córím, dovážející ryby a všemožné věci na prodej a v sobotu dětem Júdovým a v Jerúsalémě prodávající. I jal jsem se vadit s urozenými Júdovými a řekl jsem jim: Co je toto za zlou věc, již vy činíte, že znesvěcujete den soboty? Zda tak nečinili naši otcové, takže na ně náš Bůh přivedl všechno toto neštěstí, i na toto město? A vy znesvěcováním soboty hněvu na Isráéle přidáváte! Jak tedy brány Jerúsaléma před sobotou ztemněly, stalo se, že jsem řekl, a ť zavřou vrata, a řekl jsem, že je nemají otvírat, až po sobotě, a postavil jsem k branám některé ze svých sluhů; nesmělo v den soboty vniknout žádné břímě. Kramáři a prodavači všemožných věcí na prodej tedy přenocovali zevně vůči Jerúsalému, jednou a dvakrát; i vyslovil jsem proti nim napomenutí a řekl jsem k nim: Proč vy nocujete před zdí? Budete-li tak činit podruhé, budu na vás muset vztáhnout ruku. Od onoho času nepřišli v sobotu. A Lévíovcům jsem řekl, aby se stále očišťovali a přicházejíce střežili brány k svěcení dne soboty. I toto, můj Bože, si pro mne pamatuj a smiluj se nade mnou podle hojnosti tvé laskavosti! V oněch dnech jsem také zpozoroval Júdovce, již ubytovali ženy-Ašdóďanky, Ammónovkyně, Móávky, a jejich děti, polovinu mluvící ašdódsky, a jejich neznalost mluvení júdsky, nýbrž podle jazyka toho či onoho lidu; i jal jsem se s nimi vadit a zlořečit jim a některé z nich bít a rvát a při Bohu je zapřísahávat: Budete-li dávat své dcery jejich synům a budete-li pro své syny a pro sebe pojímat některé z jejich dcer! Zda stran těchto věcí nezhřešil Šalomoun, král Isráélův? A č mezi mnoha národy se nevyskytl král podobný jemu, jenž byl milován svým Bohem, a Bůh ho ustanovil králem nad vším Isráélem, i jeho svedly ženy-cizozemky k hřešení. A zda máme poslouchat vás stran činění všeho tohoto velikého zla, stran páchání nevěrnosti proti našemu Bohu ubytováním žen-cizozemek? I jeden ze synů Jójádových, syn Eljášíva, velekněze, byl zetěm Sanballata, Chóróního; i zahnal jsem ho zpřed sebe. Pamatuj na ně, můj Bože, za poskvrnění kněžství a smlouvy kněžství a Lévíovců! I očistil jsem je od vší cizoty a určil jsem povinnosti kněží a Lévíovců, každého v jeho činnosti, i stran dodávání dříví v stanovených lhůtách a stran prvotin. Pamatuj na mne, můj Bože, k dobru! A ve dnech Achašvéróšových (to byl Achašvéróš, jenž kraloval od Indie a ž po Kúš - sedm a dvacet a sto krajů ) se stalo, v oněch dnech, za sedění krále Achašvéróše na trůně jeho království, jenž byl v Šúšánu, v hrad ě, v třetím roce jeho kralování, že všem svým hodnostářům a svým služebníkům uspořádal hostinu; před jeho tváří byla všechna moc Persie a Mádaje, velmožové a představení krajů, při jeho ukazování bohatství slávy jeho království a nádhery skvělosti jeho velikosti, po mnohé dni, osmdesát a sto dní. A když se tyto dni vyplnily, uspořádal král na sedm dní hostinu všemu lidu, kdo byli přítomni v Šúšánu, v hrad ě, od velikého a ž po malého, v nádvoří zahrady králova paláce. Na válcovitých tyčích ze stříbra a sloupech z mramoru bylo šňůrkami z jemné bavlny a červeného purpuru připevněno plátno, karpas a modrý purpur; na dlažbě z porfyru a mramoru a perleti a sóchárethu byla lehátka ze zlata a stříbra, a podávání nápojů - v nádobách ze zlata, a nádoby se od nádob lišily; a královského vína bylo hojně, podle královy štědrosti. A pití bylo podle pravidla, že nebylo nutícího, neboť tak král poručil všem představeným svého domu, aby se dělo podle přání každého jednotlivce. I Vaští, královna, uspořádala hostinu žen královského domu, jenž patřil králi Achašvéróšovi. V sedmý den, jak se srdce královo rozveselilo vínem, nařídil Mehúmánovi, Bizthovi, Charbónovi, Bigthovi a Abagthovi, Zétharovi a Karkasovi, sedmi komorníkům, již obsluhovali osobu krále Achašvéróše, přivést před královu tvář Vaští, královnu, v královské koruně k ukázání její krásy lidu a hodnostářům, neboť ona byla vzhledem hezká. Královna Vaští však odmítla přijít na slovo královo, jež došlo skrze komorníky, takže se král velmi rozzlobil a vznítilo se v něm jeho popuzení. Král tedy řekl moudrým, znajícím časy (neboť tak bylo s královými záležitostmi - před tvář všech znajících zákon a právo, a nejbližší mu byli Karšená, Šéthár, Admáthá, Tharšíš, Meres, Marsená, Memúchán, sedm hodnostářů Persie a Mádaje, vídajících tvář královu, již sedávali jako první v království): Co podle zákona učinit stran královny Vaští, protože nevykonala příkaz krále Achašvéróše skrze komorníky? A Memúchán před tváří krále a hodnostářů řekl: Ne proti samotnému králi se Vaští, královna, dopustila bezpráví, nýbrž proti všem hodnostářům a proti všemu lidu, jenž je ve všech krajích krále Achašvéróše, neboť řeč o královně se bude roznášet ke všem ženám k znevážení jejich manželů v jejich očích, když budou říkat: Král Achašvéróš nařídil přivést Vaští, královnu, před svou tvář, a nepřišla; to v onen den budou dámy Persie a Mádaje, jež řeč o královně uslyší, říkat všem hodnostářům královým, a bude dost a dost pohrdání a zlosti. Je -li to králi vhod, nechť od jeho tváře vychází královské slovo, a nechť je zapisováno mezi zákony Persie a Mádaje a nesmí pomíjet, že Vaští nesmí přicházet před tvář krále Achašvéróše, a její královskou hodnost nechť král ráčí dát její družce, jež bude lepší než ona. A když se králův výnos, jejž on ráčí vydat, uslyší ve všem jeho království, jakkoli ono je rozsáhlé, budou všechny ženy svým manželům prokazovat čest, od velikého a ž po malého. I zalíbilo se toto slovo králi a hodnostářům a král učinil podle slova Memúchánova a poslal do všech krajů králových přípisy, do každého kraje jeho písmem a do každého lidu jeho jazykem, aby každý muž byl pánem ve svém domě a mluvil jazykem svého lidu. Po těchto věcech, jak se popuzení krále Achašvéróše utišilo, připomněl si Vaští a co učinila a jak bylo proti ní rozhodnuto; a královi sluhové, obsluhující ho, řekli: Měli by králi vyhledat dívky, panny, vzhledem hezké; nechť tedy král ve všech krajích svého království ráčí pověřit pověřence, a ť shromažďují všechny vzhledem hezké dívky, panny, do Šúšánu, do hrad u, do domu žen, k ruce Hégaje, komorníka králova, strážce žen, a k dání jim jejich potřeb k pěstění krásy. A ta dívka, jež se králi bude líbit, nechť je královnou místo Vaští. A ta věc se králi zalíbila, i učinil tak. V Šúšánu, v hrad ě, se vyskytl muž, Júdovec, jeho jméno Mordechaj, syn Jáíra, syna Šimeího, syna Kíše, muže Jemíního, jenž byl odveden z Jerúsaléma s odvedenectvem, jež bylo odvedeno s Jechonjou, králem Júdovým, jehož odvedl Nevúchadneccar, král Bávelu; a on byl pěstounem Hadassy, - to byla Estér, - dcery svého strýce, neboť ona neměla otce a ni matku; a ta dívka byla krásná zjevem a hezká vzhledem; a Mordechaj si ji při smrti jejího otce a její matky vzal za dceru. A když vešla v známost králova záležitost a jeho vyhláška, stalo se při shromažďování mnoha dívek do Šúšánu, do hrad u, k ruce Hégajově, že byla do domu králova, k ruce Hégaje, strážce žen, vzata i Estér; a ta dívka se mu zalíbila a nabyla před jeho tváří náklonnosti, i pospíšil dát jí její potřeby k pěstění krásy a její zaopatření a sedm dívek, jež byly vyhlédnuty k dání jí z králova domu; a nastěhoval ji a její dívky na nej lepší místo domu žen. Estér neoznámila nic o svém lidu a ni o svém původu, neboť jí Mordechaj přikázal, aby neoznamovala. A Mordechaj v každý den po dni chodil před nádvoří domu žen zvědět, zda se má Estér dobře a co se s ní děje. A když přišla řada na kteroukoli dívku, aby vstoupila ke králi Achašvéróšovi, po uplynutí toho, co se s ní dělo podle pravidla žen, dvanácti měsíců (neboť tak se musely vyplňovat dni jejich příprav, šest měsíců olejem myrhy a šest měsíců vonnými látkami a potřebami k pěstění krásy žen, a takto dívka vstoupila ke králi), bylo jí dáno vše, co řekla, aby to s ní vešlo z domu žen až do domu králova. Za večera ona vstoupila a za jitra se ona vrátila do druhého domu žen k ruce Šaašgáze, komorníka králova, strážce souložnic. Ke králi již nevstupovala, ledaže v ní král našel potěšení a zavolal ji jménem. A když přišla řada na Estér, dceru Avíchajila, - strýce Mordechaje, jenž si ji vzal za dceru, - aby vstoupila ke králi, nepožádala o nic než co pravil Hégaj, komorník králův, strážce žen; a Estér nabývala přízně všech vidoucích ji. A Estér byla vzata ke králi Achašvéróšovi do jeho královského domu v desátém měsíci, to byl měsíc Téveth, v sedmém roce jeho kralování; a král si zamiloval Estér nade všechny ženy, a no, nabyla před jeho tváří přízně a náklonnosti nade všechny panny, i nasadil na její hlavu královskou korunu a stala se královnou místo Vaští. A král uspořádal všem svým hodnostářům a svým služebníkům velikou hostinu, hostinu Estér, a poskytl krajům úlevu a roz dal dar y podle královy štědrosti. A při druhém shromažďování panen, tu seděl Mordechaj v králově bráně; a Estér neoznamovala nic o svém původu a ni o svém lidu, podle toho, co jí Mordechaj přikázal, neboť Estér vykonávala příkazy Mordechajovy, jako když byla v péči u něho. V oněch dnech, když Mordechaj seděl v králově bráně, se rozzlobil i Bigthán a Thereš, dva královi komorníci ze strážců prahu, a pojali úmysl vztáhnout ruku na krále Achašvéróše. A ta věc se stala známou Mordechajovi; ten podal zprávu Estér, královně, jež to v Mordechajově jménu řekla králi. Ta věc tedy byla vyšetřena a zjištěna, i byli oni oba pověšeni na dřevo; to bylo před tváří královou zapsáno v knihu letopisů. Po těchto věcech vyznamenal král Achašvéróš Hámána, syna Hammedáthy, Agágího, a povýšil ho a umístil jeho sedadlo výše než všechny hodnostáře, kteří při něm byli; a všichni královi služebníci, kteří byli v králově bráně, klekali a klaněli se před Hámánem, neboť tak o něm král rozkázal; a le Mordechaj neklekal, aniž se klaněl. A královi služebníci, kteří byli v králově bráně, Mordechajovi říkávali: Proč ty přestupuješ králův rozkaz? A když k němu mluvili den po dni, aniž k nim obrátil sluch, stalo se, že podali zprávu Hámánovi, aby uviděli, zda Mordechajovy záležitosti budou moci ob stát, neboť jim oznámil, že on je Júdovec. A když Hámán shledal, že Mordechaj nekleká, aniž se klaní před ním, byl Hámán naplněn popuzením, podceňoval však v svých očích vztažení ruky na samotného Mordechaje, neboť mu podali zprávu o Mordechajově lidu, i jal se Hámán usilovat o zničení všech Júdovců, kteří byli ve všem království Achašvéróšově, lidu Mordechajova. V prvním měsíci, to je měsíc Nísán, v dvanáctém roce krále Achašvéróše, se před tváří Hámánovou jal i vrhat púr, to jest los, ode dne ke dni a od měsíce k měsíci dvanáctému, to jest měsíc Adár. A Hámán ke králi Achašvéróšovi řekl: Jakýsi lid roztroušený a rozptýlený, ti jsou mezi národnostmi ve všech krajích tvého království; ti se svými zákony liší od každého lidu a zákony královy nevykonávají, takže pro krále není žádoucí je ponechat. Je -li to králi vhod, mělo by se napsat o vyhubení jich, i chci odvážit na ruce vykonávajících správu deset tisíc kikkárů stříbra k vnesení mezi královy poklady. A král ze své ruky stáhl svůj prsten a dal jej Hámánovi, synu Hammedáthy, Agágího, protivníku Júdovců; a král Hámánovi řekl: To stříbro je dáno tobě, i ten lid k naložení s ním, jak ti bude libo. A v prvním měsíci, v třináctém dni v něm, byli zavoláni královi písaři a podle všeho, co rozkázal Hámán, bylo napsáno ke královým vladařům a k místodržícím, kteří byli nad každým krajem a k představeným každého lidu, v každý kraj jeho písmem a v každý lid jeho jazykem, napsáno ve jménu krále Achašvéróše a zpečetěno královým prstenem, a to k rozeslání přípisů skrze běhouny do všech králových krajů, o ničení, o zabíjení a o hubení všech Júdovců, od hocha a ž po starce, drobotiny a žen, v jeden den, v třináctý dvanáctého měsíce, to je měsíc Adár, a o pobrání lupu od nich. Opis toho psaní, jež v každém jednotlivém kraji mělo být učiněno zákonem, byl uveden v známost všem národnostem, aby byli k onomu dni hotovi. Běhouni vyšli, popoháněni královým slovem, a příkaz byl vy dán v Šúšánu, v hrad ě; a král a Hámán usedli k pití, a le město Šúšán bylo zmateno. A když Mordechaj zvěděl vše, co bylo učiněno, roztrhl Mordechaj svá roucha a vzal na sebe pytlovinu a popel a vyšel v střed města a jal se naříkat velikým a hořkým nářkem; a přišel až před královu bránu, neboť do královy brány se v oblečení z pytloviny vstupovat nesmělo. A v každém jednotlivém kraji, na místě, kam dospívalo slovo královo a jeho příkaz, nastával Júdovcům veliký smutek a půst a pláč a bědování a mnozí si podestřeli pytlovinu a popel. A Estéřiny dívky a její komorníci přišli a podali jí zprávu, i byla královna velmi zarmoucena a poslala roucha k oblečení Mordechaje a k odložení pytloviny z něho, a le nepřijal je; i povolala Estér Hathácha, jednoho z králových komorníků, jehož postavil před její tvář, a vyslala ho se vzkazem za Mordechajem zvědět, co toto znamená a proč toto je. Hathách tedy vyšel k Mordechajovi na prostranství města, jež bylo před královou bránou, a Mordechaj mu podal zprávu o všem, co ho potkalo, i přesný údaj o stříbře, jež Hámán slíbil odvážit ke královým pokladům za Júdovce k vyhubení jich, a dal mu opis psaní toho příkazu, jenž byl vy dán v Šúšánu, k ukázání Estér a aby jí podal zprávu a uložil jí vstoupit ke králi k úpění a k prošení před jeho tváří za svůj lid. Hathách tedy přišel a oznámil Estér slova Mordechajova a Estér Hatháchovi řekla (a se vzkazem ho vyslala k Mordechajovi): Všichni královi služebníci, i lid králových krajů, vědí, že každý, muž a neb žena, kdo by vstupoval ke králi do vnitřního nádvoří, aniž je volán - je pro něho jeden zákon, totiž usmrcení, s výjimkou toho, k němuž by král chtěl vztáhnout žezlo ze zlata; ten bude žít. Já však jsem nebyla zavolána vstoupit ke králi již třicet dní. I oznámili Estéřina slova Mordechajovi a Mordechaj k Estér zpět poslal vzkaz: Nesmíš ve své duši myslit na ujití od všech Júdovců v králův dům, neboť budeš-li v této době stále mlčet, může se dostavit Júdovcům uvolnění a vyproštění z jiného místa a ty a dům tvého otce budete muset být zahubeni; a kdo ví, zda jsi ne přišla ke království právě pro tento čas? A Estér k Mordechajovi zpět poslala vzkaz: Jdi, soustřeď všechny Júdovce, již jsou přítomni v Šúšánu, a posťte se za mne, takže nebudete jíst ani pít po tři dni, noc a den; budu se postit i já a mé dívky tak, a tak chci vstoupit ke králi, ač to ne ní podle zákona; a jak zahynu, zahynu. Mordechaj se tedy odebral a učinil podle všeho, co mu Estér přikázala. A v třetí den se stalo, že se Estér královsky oblékla a stanula ve vnitřním nádvoří králova domu. A král seděl na trůně svého království v královském domě naproti vchodu do domu; a za králova uvidění Estér, jež stála v nádvoří, se stalo, že nabyla v jeho očích přízně, i vztáhl k Estér žezlo ze zlata, jež bylo v jeho ruce, a Estér přistoupila a sáhla na vrchol toho žezla; a král jí řekl: Co s tebou, Estér, královno, a co je tvým přáním? Musí se ti dát, a no, až do poloviny království. A Estér řekla: Je- li to králi vhod, nechť dnes ráčí přijít král a Hámán na hostinu, již jsem pro něho uchystala. A král řekl: Pospěšte - Hámána, k vykonání slova Estéřina. Přišel tedy král a Hámán na hostinu, již uchystala Estér, a při pití vína král Estér řekl: Co je tvou žádostí? A no, musí se ti dát; a co je tvým přáním? Až do poloviny království, a no, musí se vykonat. A Estér odpověděla a řekla: Má žádost a mé přání: Našla-li jsem přízeň v očích králových a je- li králi vhod splnit mou žádost a uskutečnit mé přání, nechť ráčí přijít král a Hámán na hostinu, již pro ně chci uchystat, i zítra, pak chci učinit podle slova králova. A Hámán vyšel v onen den vesel a šťasten v srdci, a le za Hámánova uvidění Mordechaje v králově bráně, že před ním nevstal, aniž se pohnul - tu byl Hámán naplněn popuzením proti Mordechajovi; a le ovládl se Hámán, a když vstoupil do svého domu, poslal a povolal své přátele a Zereš, svou ženu, a jal se jim Hámán vyprávět o slávě svého bohatství a množství svých dětí a o všem, čím ho král vyznamenal a jak ho povýšil nad hodnostáře a služebníky královy. I řekl Hámán: Ba ani nepovolala Estér, královna, na hostinu, již uchystala, s králem nikoho, leč mne, a i na zítřek jsem k ní pozván já s králem. A le toto vše - není to pro mne uspokojivé po všechen čas, co já vidím Mordechaje, toho Júdovce, sedícího v králově bráně. I řekla mu Zereš, jeho žena, a všichni jeho přátelé: Mohou přichystat dřevo vysoké padesát loket a za jitra řekni králi, že na ně Mordechaje mají pověsit, a zajdi vesele s králem na hostinu. A ta věc byla tváři Hámánově po chuti, i přichystal dřevo. V oné noci králův spánek ubíhal, i nařídil přinést knihu pamětihodností, letopisů, jež byly před tváří královou předčítány, a našlo se napsáno, že Mordechaj oznámil o Bigthánovi a Therešovi, dvou králových komornících, strážcích prahu, že pojali úmysl vztáhnout ruku na krále Achašvéróše. A král řekl: Jaká byla Mordechajovi za toto prokázána čest a vyznamenání? A královi sluhové, obsluhující ho, řekli: Nebylo s ním učiněno nic. A král řekl: Kdo je v nádvoří? A do nádvoří králova domu, vnějšího, byl vstoupil Hámán říci králi o pověšení Mordechaje na dřevo, jež pro něho připravil. A sluhové krále k němu řekli: Hle, v nádvoří stojí Hámán. A král řekl: Může vstoupit. A když Hámán vstoupil, řekl mu král: Co učinit s mužem, v jehož poctění má král potěšení? A Hámán si ve svém srdci řekl: Komu by měl král potěšení prokázat čest spíše než mně? Řekl tedy Hámán ke králi: Muž, v jehož poctění má král potěšení - měli by dopravit královské oblečení, jímž se obléká král, a koně, na němž král jezdí a na jehož hlavu se dává královská koruna, a to oblečení a toho koně dát k ruce někoho z králových hodnostářů, velmožů, a měli by toho muže, v jehož poctění má král potěšení, obléci a usadit na toho koně k jízdě na prostranství města a volat před jeho tváří: Takto se má činit muži, v jehož poctění má král potěšení. A král řekl: Pospěš, vezmi to oblečení a toho koně podle toho, jak jsi promluvil, a učiň tak Mordechajovi, Júdovci, jenž sedí v králově bráně; nic ze všeho, co jsi promluvil, nesmí od padnout. Hámán tedy to oblečení a toho koně vzal a oblékl Mordechaje a usadil ho k jízdě na prostranství města a jal se před jeho tváří volat: Takto se má činit muži, v jehož poctění má král potěšení. A Mordechaj se vrátil do královy brány a Hámán od kvapil do svého domu, smuten a s hlavou zakrytou; a Zereši, své ženě, a všem svým přátelům Hámán vyrozprávěl vše, co ho potkalo; a jeho moudří a Zereš, jeho žena, mu řekli: Je -li Mordechaj, před jehož tváří jsi počal padat, ze semene Júdovců, nemůžeš z moci vůči němu nic, nýbrž před jeho tváří docela musíš padnout. Ještě s ním oni mluvili, když došli královi komorníci a pospíšili uvést Hámána na hostinu, již uchystala Estér. Přišel tedy král a Hámán pít s Estér, královnou, a král i v druhý den při pití vína Estér řekl: Co je tvou žádostí, Estér, královno? A no, musí se ti dát; a co je tvým přáním? Až do poloviny království, a no, musí se vykonat. A Estér králi odpověděla a řekla: Našla-li jsem v očích králových přízeň a je -li to králi vhod, kéž se mi na mou žádost smí dát mé žití a na mé přání můj lid, neboť jsme byli prodáni, já i můj lid, ke zničení, k zabíjení a k záhubě; a no, kdybychom byli bývali prodáni za nevolníky a za služky, mlčela bych, ač by protivník nebyl schopen poskytnout náhradu za královu újmu. A král Achašvéróš řekl, a no, řekl Estér, královně: Kdo je on, ten - a kde je on, ten, jehož naplnilo jeho srdce, aby takto učinil? A Estér řekla: Tím protivníkem a nepřítelem je tento zlý Hámán. A Hámán se zhrozil před přítomností královou a královninou a král ve svém popuzení vstal od pití vína a šel do zahrady paláce; a Hámán stanul k prošení za své žití u Estér, královny, neboť shledal, že ze strany krále je proti němu s konečnou platností rozhodnuto o zlu. A když se král ze zahrady paláce vrátil do domu pití vína, byl Hámán padl na pohovku, na níž byla Estér; a král řekl: Zda dokonce i znásilnění královny u mne v domě? A když to slovo vyšlo z králových úst, zakryli Hámána, jeho tvář. A Charbóná, jeden z králových komorníků, řekl před tváří královou: Také, hle, stojí v domě Hámánově dřevo, padesát loket vysoké, jež Hámán přichystal pro Mordechaje, jenž promluvil dobře pro krále. A král řekl: Pověste ho na ně. I pověsili Hámána na to dřevo, jež připravil pro Mordechaje, a královo popuzení se utišilo. V onen den dal král Achašvéróš dům Hámána, protivníka Júdovců, Estér, královně, a Mordechaj vstoupil před tvář královu, neboť Estér oznámila, čím on jí je; a král stáhl svůj prsten, jejž odebral od Hámána, a dal jej Mordechajovi, a Estér Mordechaje ustanovila nad Hámánovým domem. A Estér se opět jala mluvit před tváří královou, i padla před jeho nohy a rozplakala se a jala se k němu úpět o odstranění zla Hámána, Agágího, a jeho záměru, jejž si umínil proti Júdovcům. A král k Estér vztáhl žezlo ze zlata a Estér vstala a stanula před královou tváří a řekla: Je -li to králi vhod a jestliže jsem našla přízeň před jeho tváří a ta věc je před jeho tváří správná a jsem mu já vhod, mělo by se napsat o zrušení těch přípisů, záměru Hámána, syna Hammedáthy, Agágího, jež napsal o vyhubení Júdovců, kteří jsou ve všech krajích králových. Vždyť jak bych to mohla snést, kdybych se měla dívat na neštěstí, jež by postihovalo můj lid, a no, jak bych to mohla snést, kdybych se měla dívat na zhoubu svého příbuzenstva? A král Achašvéróš Estér, královně, a Mordechajovi, Júdovci, řekl: Hle, dům Hámánův jsem dal Estér a jeho pověsili na dřevo, protože svou ruku vztáhl proti Júdovcům, a vy stran Júdovců napište, jak uznáte za vhodné, ve jménu králově a zpečeťte královým prstenem, neboť psaní, jež je napsáno ve jménu králově a zpečetěno královým prstenem, nelze zrušit. I byli v onen čas, v třetím měsíci, to je měsíc Síván, v třetí a dvacátý den v něm, zavoláni královi písaři a podle všeho, co rozkázal Mordechaj, bylo napsáno k Júdovcům a k vladařům a k místodržícím a k představeným krajů, jež byly od Indie a ž po Kúš, sedmi a dvaceti a sta krajů, v každý kraj jeho písmem a v každý lid jeho jazykem, i k Júdovcům jejich písmem a jejich jazykem, a no, napsal ve jménu krále Achašvéróše a zpečetil královým prstenem a přípisy rozeslal skrze běhouny na koních, jezdce na běžcích, panských, z ušlechtilých klisen, že král Júdovcům, kteří jsou v každém jednotlivém městě, povolil shromáždit se a postavit se k obraně svých žití a ničit, zabíjet a hubit všechnu vojenskou moc lidu a kraje, ty, již se budou chystat napadnout je, drobotinu a ženy, a lup od nich pobrat, v jeden den ve všech krajích krále Achašvéróše, v třináctý den měsíce dvanáctého, to je měsíc Adár. Opis toho psaní, jež mělo být učiněno v každém jednotlivém kraji zákonem, byl uveden v známost všem národnostem, aby Júdovci byli k onomu dni hotovi pomstít se nad svými nepřáteli. Běhouni, jezdci na běžcích, panských, vyjeli, pobádáni a popoháněni královým slovem, a příkaz byl vy dán v Šúšánu, v hrad ě. A Mordechaj vyšel z blízkosti tváře královy v královském oblečení z modrého purpuru a plátna, veliké koruně ze zlata a plášti z jemné bavlny a červeného purpuru; a město Šúšán se rozjásalo a rozveselilo; Júdovcům nastalo světlo a veselí a plesání a čest, a v každém jednotlivém kraji a v každém jednotlivém městě, na místě, kam dospívalo slovo královo a jeho příkaz, nastávalo Júdovcům veselí a plesání a hostina a radostný den. A mnozí z národností zemí se činili Júdovci, neboť na ně padl strach z Júdovců. A v dvanáctém měsíci, to je měsíc Adár, v třináctý den v něm, kdy dospělo slovo královo a jeho příkaz k vykonání, v den, kdy nepřátelé Júdovců byli čekali na panování nad nimi, a le nastal obrat, takový, že panovali Júdovci, oni, nad nenávidícími je, se Júdovci ve svých městech ve všech krajích krále Achašvéróše shromáždili k vztažení ruky proti usilujícím o ublížení jim, aniž se kdo proti jejich tváři postavil, neboť na všechny národnosti padl strach z nich a všichni představení krajů a vladaři a místodržící a vykonavatelé činnosti, jež byla pro krále, Júdovce podporovali, neboť na ně padl strach z Mordechaje, neboť Mordechaj byl veliký v domě králově a zvěst o něm šla po všech krajích, neboť ten muž, Mordechaj, se stával stále větším. A Júdovci na všechny své nepřátele udeřili úderem meče a zabíjením a zhoubou, a zakročili proti nenávidícím je podle své libovůle a v Šúšánu, v hrad ě, se Júdovci jali zabíjet k zahubení pěti set lidí, i Paršandathu a Dalfóna a Aspathu a Póráthu a Adalju a Arídáthu a Parmašthu a Arísaje a Arídaje a Vajzáthu, deset synů Hámána, syna Hammedáthy, Agágího, protivníka Júdovců, pozabíjeli, a le na kořist od nich svou ruku nevztáhli. V onen den byl počet těch, již byli zabit v Šúšánu, v hrad ě, předložen tváři králově a král řekl Estér, královně: V Šúšánu, v hrad ě, se Júdovci jali zabíjet k zahubení pěti set lidí, i deseti synů Hámánových; co učinili v ostatních králových krajích? A co je tvou žádostí? A no, musí se ti dát; a co je ještě tvým přáním? A no, musí se vykonat. A Estér řekla: Je -li to králi vhod, mělo by se Júdovcům, kteří jsou v Šúšánu, povolit i zítra činit podle příkazu dneška, a deset synů Hámánových, ti by měli být pověšeni na dřevo. A král nařídil tak učinit a v Šúšánu byl vy dán příkaz; i pověsili deset synů Hámánových a Júdovci, kteří byli v Šúšánu, se shromáždili i v čtrnáctý den měsíce Adáru a pozabíjeli v Šúšánu tři sta lidí, a le na kořist svou ruku nevztáhli. I ostatní Júdovci, kteří byli v králových krajích, se shromáždili, postavit se k obraně svých žití a dosíci klidu od svých nepřátel a zabít pět a sedmdesát tisíc z nenávidících je (a le na kořist svou ruku nevztáhli ) v třináctý den měsíce Adáru, a v čtrnáctý den v něm odpočinout a učinit jej dnem hostiny a veselí. A le Júdovci, kteří byli v Šúšánu, se shromáždili v třináctý den v něm a v čtrnáctý den v něm, a v patnáctý den v něm odpočinout a učinit jej dnem hostiny a veselí. Proto Júdovci, venkované, již bydlí ve venkovských městech, činí čtrnáctý den měsíce Adáru dnem veselí a hostiny a dnem radostným a dnem posílání podílů jednoho druhému. A Mordechaj tyto věci zapsal a rozeslal přípisy ke všem Júdovcům, kteří byli ve všech krajích krále Achašvéróše, blízkým i dalekým, k uložení jim v každý rok po roce vždy zachovávat čtrnáctý den měsíce Adáru a patnáctý den v něm jako dni, v nichž Júdovci dosáhli klidu od svých nepřátel, a měsíc, kdy jim nastal obrat od žalu k veselí a od smutku k radostnému dni, učinit je dny hostiny a veselí a posílání podílů jednoho druhému a darů nemajetným. A Júdovci přijali, co započali činit a co k nim Mordechaj napsal, neboť Hámán, syn Hammedáthy, Agágího, protivník všech Júdovců, si proti Júdovcům umínil vyhubit je a jal se vrhat púr, to jest los, stran jich vymýcení a stran jich vyhubení, a le když to přišlo před tvář královu, nařídil přípisem, že se jeho zlý záměr, jejž si proti Júdovcům umínil, má vrátit na jeho hlavu, a pověsil jeho a jeho syny na dřevo. Proto těmto dnům dali název Púrím, podle jména púr; proto, podle všech slov onoho dopisu a co stran tohoto shledali a co na ně přišlo, Júdovci zavedli a přijali pro sebe a pro své símě a pro všechny, již se k nim připojují, a by nepomíjelo trvalé zachovávání těchto dvou dní podle zápisu o nich a podle jejich stanoveného času v každý rok za rokem, a by tyto dni byly připomínány a zachovávány v každém pokolení za pokolením, v každé čeledi, každém kraji a každém městě, a by tyto dni Púrím nepomíjely zprostřed Júdovců a jejich připomínka nemizela z prostřed jejich semene. I napsala Estér, královna, dcera Avíchajilova, a Mordechaj, Júdovec, se vším důrazem, k potvrzení tohoto druhého dopisu o Púrím a rozeslal přípisy ke všem Júdovcům do sedmi a dvaceti a sta krajů království Achašvéróšova, slova pokoje a věrnosti o zavedení těchto dní Púrím v jejich stanovené časy, podle toho, co jim uložil Mordechaj, Júdovec, a Estér, královna, a podle toho, co uložili svým duším a svému semeni, stran postu a nářku. A příkaz Estéřin tyto záležitosti Púrím potvrdil; to bylo zapsáno v knihu. A král Achašvéróš uvalil na zem a na ostrovy moře robotu; a všechny činy jeho mocné působnosti a jeho hrdinství a přesný údaj o vyznamenání Mordechajově, jímž ho král vyznamenal, zda ony ne jsou vy psány na knize letopisů králů Mádaje a Persie? Ano, Mordechaj, Júdovec, byl králi Achašvéróšovi druhým a veliký u Júdovců, a no, oblíbený u množství svých bratrů, vyhledávaje dobro pro svůj lid a mluvě k pokoj i ke všemu jeho semeni. V zemi Úc se vyskytl muž, jeho jméno Jób; a onen muž byl bezúhonný a upřímný, i mající v úctě Boha i odvracející se od zla. A narodilo se mu sedm synů a tři dcery a jeho majetku bylo sedm tisíc kusů drobného dobytka a tři tisíce velbloudů a pět set spřežení skotu a pět set oslic a velmi početné nevolnictvo, i byl onen muž bohatší než všichni synové východu. A jeho synové chodívali a v domě každého v jeho den pořádali hostinu, a posílávali a zvávali své tři sestry jíst a pít s nimi; a stávalo se, když dni hostin proběhly, že Jób posílával a posvěcoval je a za jitra časně vstával a vznášel vzestupné oběti podle počtu jich všech, neboť si Jób říkal: Snad moji synové zhřešili a zlořečili Bohu ve svém srdci. Takto činíval Jób po všechny dni. A nastal den, kdy Boží synové přišli postavit se před Hospodina; a přišel mezi ně i Satan; a Hospodin k Satanovi řekl: Odkud přicházíš? A Satan Hospodinu odpověděl a řekl: Od potulování po zemi a od procházení po ní. A Hospodin řekl k Satanu: Zda jsi zaměřil svou pozornost na mého nevolníka Jóba, že není na zemi podobného jemu, muže bezúhonného a upřímného, i majícího v úctě Boha i odvracejícího se od zla? A Satan Hospodinu odpověděl a řekl: Zda bez příčiny má Jób Boha v úctě? Zda jsi ty ze všech stran nezřídil plot vůkol něho a vůkol jeho domu a vůkol všeho, co mu patří? Požehnal jsi dílu jeho rukou a jeho majetek se po zemi rozšířil, avšak, prosím, vztáhni svou ruku a sáhni na vše, co mu patří; nebude-li ti před tvou tváří zlořečit! A Hospodin k Satanovi řekl: Hle, vše, co mu patří, je v tvé ruce, jen na něho nesmíš svou ruku vztahovat. A Satan z blízkosti tváře Hospodinovy odešel. A nastal den, kdy jedli a víno pili jeho synové a jeho dcery v domě svého bratra, prvorozeného, a k Jóbovi přišel posel a řekl: Skot, ti orali, a oslice se jim po stranách pásly, i v padla Ševá a pobrala je, a sluhy ostřím meče pobili, i unikl jsem jen já, já samoten, abych ti podal zprávu. Tento ještě mluvil, když přišel druhý a řekl: Z nebes padl Boží oheň a rozhořel se mezi drobným dobytkem a mezi sluhy a pohltil je, i unikl jsem jen já, já samoten, abych ti podal zprávu. Tento ještě mluvil, když přišel další a řekl: Kasdím utvořili tři tlupy a zaútočili na velbloudy a pobrali je, a sluhy ostřím meče pobili, i unikl jsem jen já, já samoten, abych ti podal zprávu. Tento ještě mluvil, když přišel další a řekl: Když jedli a víno pili tvoji synové a tvé dcery v domě svého bratra, prvorozeného, hle, z druhé strany pustiny přišel veliký vichr a vrazil do čtyř úhlů domu; ten padl na ty mladé, takže umřeli, i unikl jsem jen já, já samoten, abych ti podal zprávu. A Jób vstal a roztrhl svůj plášť a ostříhal svou hlavu a padl k zemi a poklonil se a řekl: Nahý jsem vyšel z lůna své matky a nahý se tam budu vracet; Hospodin dal a Hospodin vzal, budiž jméno Hospodinovo velebeno. Při všem tomto Jób nezhřešil, aniž Bohu přičetl co nenáležitého. A nastal den, kdy Boží synové přišli postavit se před Hospodina; a přišel mezi ně i Satan před Hospodina se postavit. A Hospodin k Satanovi řekl: Odkudpak přicházíš? A Satan Hospodinu odpověděl a řekl: Od potulování po zemi a od procházení po ní. A Hospodin řekl k Satanu: Zda jsi zaměřil svou pozornost na mého nevolníka Jóba, že není na zemi podobného jemu, muže bezúhonného a upřímného, i majícího v úctě Boha i odvracejícího se od zla? A on se ještě drží své bezúhonnosti, a č jsi mě proti němu podnítil k potírání ho bez příčiny. A Satan Hospodinu odpověděl a řekl: Kůži za kůži, a no, vše, co člověku patří, bude dávat za své žití; však, prosím, vztáhni svou ruku a sáhni na jeho kost a na jeho maso, nebude-li ti do tvé tváře zlořečit. A Hospodin k Satanovi řekl: Hle, je v tvé ruce, ale jeho žití uchraň. A Satan z přítomnosti tváře Hospodinovy odešel a Jóba ranil zlou vředovitostí od chodidla jeho nohy až po jeho témě, takže si vzal střepinu, aby se jí škrábal, když on seděl vprostřed popela. A jeho žena k němu řekla: Ty se ještě držíš své bezúhonnosti? Zlořeč Bohu a umři! A řekl k ní: Mluvíš podle mluvení jedné z bezbožných. Což máme ze strany Boha přijímat, co je dobré, aniž budeme přijímat, co je zlé? Při všem tomto Jób svými rty nezhřešil. A když o všem tomto neštěstí, jež na něho přišlo, uslyšeli Jóbovi tři přátelé, přišli, každý ze svého místa: Elífáz, Témání, Bildad, Šúchí, a Cófár, Naamáthí, když se spolu domluvili přijít projevit mu soustrast a těšit ho. A když z daleka pozvedli své oči, nepoznali ho, i pozvedli svůj hlas a rozplakali se, a roztrhli každý svůj plášť a jali se rozprašovat na své hlavy prach k nebesům; a usedli na sedm dní a sedm nocí s ním na zem a nebylo, kdo by k němu vyslovil slovo, neboť shledali, že trýzeň byla velmi veliká. Potom otevřel Jób svá ústa a jal se proklínat svůj den; ujal se tedy Jób slova a řekl: Nechť hyne den, v něm ž jsem se rodil, i noc, jež řekla: Byl počat muž íček! Nechť se onen den stává tmou, nechť jej +Bůh shora nevyhledává, aniž na něj světlo září! Nechť jej zpět požaduje tma a stín smrti, nechť na něm pobývá černava, nechť jej děsí chmury dne! Ona noc - nechť ji bere temno, nechť se neraduje mezi dny roku, nechť nevchází v počet MĚSÍCŮ! Hle, kéž ona noc byla neplodnou, kéž v ni nevcházelo plesání! Nechť ji zatracují proklínači dne, hotoví vzbudit Draka! Nechť temnými zůstávají hvězdy jejího soumraku, nechť čeká na světlo a nebude ho, aniž bude hledět na oční víčka úsvitu, neboť mi nezavřel dveře lůna, aniž před mýma očima skryl strast! Nač to, že jsem hned z dělohy neumíral, abych z lůna vyšel a musel skonat? Proč mě přivítala kolena? A co prsy, tak že bych mohl sát? Ano, nyní bych ležel a měl bych klid, to by se mi odpočívalo s králi a rádci země, již pro sebe vybudovali zříceniny, nebo s knížaty měvšími zlato, již naplnili své domy stříbrem, nebo bych nebyl - jako zahrabaný potrat, jako nemluvňata; neuviděla světla. Tam zlovolníci zanechali řádění, a síly zbavení tam odpočívají, vězňové jsou spolu nerušeni, neslyší hlasu pohaněče; malý i veliký tam je, a nevolník je svoboden od svého pána. Nač dává světlo trpícímu a den za hořk l ému v duši, těm, již touží po smrti, a není jí, a č ji hledají usilovněji než skryté poklady, již se veselí až k jásotu, - radují se, - když nacházejí hrob, muži, jehož cesta se skryla, vůkol něhož +Bůh zavedl obklíčení? Vždyť místo mého pokrmu přichází mé vzdychání a jako vody se vylévají mé výkřiky, neboť jsem se strachoval postrachu a přepadl mě, a přichází mi, čeho jsem se hrozil; nebyl jsem bezstarostný, aniž jsem měl klid aniž jsem odpočíval, a přišla bouře. A Elífáz, Témání, odpověděl a řekl: Zda se kdo pokusí o promluvení k tobě? Budeš rozmrzen, a le kdo se bude moci zdržet slov? Hle, poučil jsi mnohé a svěšené ruce jsi posiloval, tvá slova pozdvihovala klopýtajícího a klesající kolena jsi upevňoval; nyní však, když dochází na tebe, tu zemdlíváš, zasahuje to i tebe a jsi bezradný. Zda ne ní předmětem tvé důvěry tvá zbožnost, tvou nadějí, i bezúhonnost tvých cest? Vzpomeň, prosím: kdo, jsa nevinen, zahynul? A kde byli pohubeni upřímní? Podle toho, co jsem shledal, strůjcové špatnosti a rozsévači strasti ji žnou; hynou +Božím vanutím, a no, docházejí konce dechem jeho chřípě. Řev lva, a no, hlas ryčícího - a le zuby hřivnatců se vylomí, lev hyne pro nedostatek kořisti a mláďata lvice se rozprchávají. A le ke mně se přikrádalo slovo a mé ucho z něho zachytávalo šepot. V myšlenkách z vidění noci při padání tvrdého spánku na lidi mě obešel strach a chvění a vystrašil množství mých kostí a před mou tváří procházel duch - vlas mého masa se ježil - stál, a le jeho vzhled jsem nerozeznával; naproti mým očím byla jakási podoba; slyšel jsem šelest a hlas: Zda je smrtelník spravedlivější než +Bůh? Je-li muž čistší než jeho Tvůrce? Hle, ve své služebníky nedůvěřuje a svým andělům přičítá chybu, což teprve obyvatelé domů z bláta, jejichž základ je na prachu! Rozmačkávají je rychleji než mola! Od jitra do večera jsou potíráni;, aniž si kdo všímá, hynou navždy. Zda jejich výbornost nebude odstraněna s nimi? Umírají, ne však v moudrosti. Nuže, zavolej, zda bude někdo odpovídající ti; a ke komu ze svatých se budeš obracet? Neboť nevole zabíjí blázna, a bláhovce usmrcuje závist. Já jsem viděl blázna zakořenivšího se, a le hned jsem jeho příbytek zatratil; jeho děti byly daleko od bezpečí a v bráně byly nespravedlivě odsuzovány, a nebylo vyprošťujícího; jehož žeň pojídal hladový a i z prostřed trnů ji vybíral, a jejich bohatství zhltla zkáza. Neboť ne z prachu pochází bída, aniž z půdy vyrůstá strast, nýbrž člověk se k strasti rodí, jako se děti plamene letem vznášejí. Já však bych obracel zřetel k BOHU a svou věc bych předkládal Bohu, jenž činí věci veliké, jež nelze vyzpytovat, podivuhodné, až jim není počtu, dává déšť na tvář země, a no, se sílá vody na tvář širých polí, k posazování nízkých na vyvýšeniny, a ť se truchlící pozvednou k blahu. Maří záměry lstivých, takže jejich ruce nemohou vykonat nic rozumného, lapá chytráky v jejich lsti, takže úmysl úskočných se ukvapuje; za dne narážejí na tmu a o polednách tápou jako v noci. Tak ubožáka zachraňuje před mečem, před jejich ústy, a no, před rukou silného, i do stává se nuznému naděje a bezpráví zavírá svá ústa. Hle, blaho člověka, když ho Bůh ukázňuje; nesmíš tedy napomínání Všemocného zavrhovat. Vždyť on působí bolest i obvazuje, zraňuje, a le uzdravují jeho ruce, v šesti úzkostech tě může vyprostit, aniž na tebe neštěstí bude moci sáhnout v sedmi, za hladu tě může uchránit od smrti a za války od moci meče, před bičem jazyka budeš moci být ukryt aniž budeš pociťovat bázeň před pustošením, když bude přicházet. Pustošení a hladomoru se budeš smát, aniž budeš pociťovat bázeň před živočišstvem země, neboť s kameny pole bude tvá smlouva a živočišstvo pole bude uvedeno v pokoj vůči tobě. I budeš zakoušet, že tvůj stan je v pořádku, a když budeš svůj příbytek přehlížet, nebudeš nic postrádat, a budeš zakoušet, že tvé símě bude početné a tvoji potomci jako bylinstvo země. V plném počtu svých let budeš dospívat k hrobu, jako navršení stohu v jeho čas. Hle, toto; vyšetřili jsme to, tak to je, slyš; to ty věz pro sebe. A Jób odpověděl a řekl: Kéž by byla důkladně zvažována má bolest a aby zároveň na váhy vyzdvihovali mou pohromu! Neboť by nyní byla těžší než písek moří; proto byla má slova nerozvážná. Vždyť jsou u mne šípy Všemocného, jejichž popuzení pije mého ducha, proti mně se seřazují +Boží hrůzy. Zda divoký osel hýká nad mladým porostem? Řve-li hovězí dobytče nad svou pící? Zda se jídá, co pro nedostatek soli je bez chuti? Je-li chuť ve vaječném bílku? Má duše odmítá dotknout se - ty věci jsou jako hniloba mého pokrmu! Kéž se naplňuje má žádost, a by +Bůh chtěl uskutečnit mou naději, a by se +Bohu líbilo a chtěl mě rozdrtit, zasáhnout svou rukou a odpravit mě! A ještě by bylo mou útěchou, - a poskočil bych v bolesti, jíž mě neušetřuje, - že jsem nepopřel výroků Svatého. Co je mou silou, že bych měl doufat? A jaký bude můj konec, že bych měl prodlužovat své žití? Je- li mou silou síla kamenů? Je- li mé maso mosaz? Zdali! Není ve mně pomoci a rozumnost je ode mne zapuzena. Nešťastnému laskavost od jeho přítele, jinak bude úctu k Všemocnému opouštět. Moji bratři zklamali, podobni potoku, řečišti potoků, jež pomíjejí, jež jsou zakaleny od ledu - sníh se na nich ztrácí; časem se zužují - zaniknou, horkem zmizí ze svého místa. Karavany se na své cestě obracejí, vystupují do pustoty a hynou; karavany z Témy vyhlížejí, výpravy z Ševy v ně doufají; jsou zmateni, neboť se spoléhalo, přišli až k nim a stydí se. Ano, nyní jste se tím stali; vidíte hrůzu a bojíte se. Zda je tomu tak, že jsem řekl: dejte mi? A neb: přineste pro mne dary ze svého jmění? A neb: zachraňte mě z ruky protivníka? A neb: musíte mě vykoupit z ruky násilníků? Poučte mě a já budu mlčet, a no, pomozte mi k porozumění, v čem jsem pobloudil. Jak pronikavá jsou slova upřímného! A le co může kárat vaše kárání? Zda zamýšlíte kárat slova? A le výroky zoufalého jsou do větru! Ba i o sirotka byste vrhali a o svého přítele byste jednali. Nyní tedy přivolte, ohlédněte se na mne, a no, lžu-li před vaší tváří. Obraťte, prosím, nechť není křivdy, a no, obraťte ještě, v tom je má spravedlnost! Zda je křivda v mém jazyku? Neumí-li mé patro rozeznávat neblahé věci? Zda nemá smrtelník na zemi dřinu? A jeho dni jsou jako dni námezdníka. Jako nevolník dychtí po stín u a jako námezdník očekává svůj plat, tak jsem byl nadán vlastnictvím MĚSÍCŮ prázdnoty a byly mi přiděleny noci strasti. Ulehnu-li, pak řeknu: Kdy budu moci vstát? A večer se protahuje a převalováními jsem nasycován až do úsvitu. Mé maso se odělo červy a kůrou prachu, má kůže se svraštěla a zhnisala, mé dni byly rychlejší než člunek a mizí za nedostatku naděje. Vzpomeň, že můj život je vítr; mé oko se nebude vracet k vidění dobrého; nebude mě pozorovat oko nyní mě vidoucího; tvé oči - na mne, a nebude mne. Oblak mizí a odchází; tak sestupující do šeólu nebude moci vycházet, nebude se již vracet do svého domu, aniž ho jeho místo ještě bude moci poznávat. I já - nebudu zadržovat svá ústa; budu mluvit v tísni svého ducha, budu si stěžovat v hořkosti své duše. Zda jsem já moře, jsem -li netvor, že jsi nade mnou ustanovil stráž? Když si řeknu: Má postel mě bude potěšovat, má pohovka mou starost spolu ponese, pak mě strašíváš sny a děsíváš mě vidinami, takže má duše dává přednost zardoušení, smrti, před mými kostmi. Jsem znechucen, nebudu navždy žít, nechej mě, vždyť mé dni jsou vánek. Čím je člověk, že ho vyznamenáváš a že k němu upíráš svou pozornost a každého jitra ho sleduješ, každého okamžiku ho podrobuješ zkoušce? Proč ode mne neodvracíš zrak, nepouštíš mě aspoň do mého polknutí mé sliny? Zhřešil jsem - co mám pro tebe učinit, Hlídači lidstva? Nač sis mě položil za předmět útoku, takže jsem se stal sám pro sebe břemenem? A co neodpouštíš mé přestoupení, aniž přenášíš mou nepravost? Vždyť nyní budu muset ulehnout do prachu, i budeš mě hledat a nebude mne. A Bildad, Šúchí, odpověděl a řekl: Až dokdy budeš povídat tyto věci? A no, výroky tvých úst jsou silný vítr! Zda bude BŮH převracet právo? A bude-li Všemocný převracet spravedlnost? Zhřešily-li tvoje děti vůči němu, odevzdal je jen napospas jejich přestoupení! Budeš-li se ty toužebně obracet k BOHU, a no, úpět k Všemocnému, budeš -li ty čist a upřímný, ano, pak bude nad tebou bdít a obnoví příbytek tvé spravedlnosti; byť tvůj počátek se projevil nepatrným, bude tvůj posledek velmi vzrůstat. Ano, otaž se, prosím, na dřívější pokolení a zaměř se na zkušenost jejich otců (vždyť my jsme od včer ejšk a a nevíme nic, ano, naše dni jsou stínem na zemi), zda tě oni nebudou moci poučit, říci ti a vynést slova ze svého srdce. Zda sítí vyhání do výše bez bahna? Vzrůstá rákosí v nedostatku vody? Ono ještě ve své zeleni, dokud se netrhá, před vší trávou usychá. Tak stezky všech zapomínajících BOHA; i naděje nevěřícího hyne, jehož důvěry předmět se vytíná, a jeho útočiště - dům pavouka. Bude se opírat o svůj dům, ten však nebude stát, bude se ho držet, on však nebude trvat. Ono je plné šťávy před tváří slunce a jeho výmladky vycházejí nad jeho zahradu, jeho kořeny se proplétají na hromadě kamenů, ložisko kamenů spatřuje; bude-li ho odtrhávat z jeho místa, pak bude ono o něm zapírat: Nevidělo jsem tě. Hle, to je radost jeho cesty! A z prachu vyrůstají jiní. Hle, BŮH nezavrhuje bezúhonného, a le neposiluje ruku chovajících se zle, až než bude plnit tvá ústa smíchem a tvé rty jásotem. Nenávidící tě si budou oblékat ostudu a stanu zlovolníků nebude. A Jób odpověděl a řekl: Vpravdě vím, že je tomu tak; a no, jak může smrtelník být spravedliv před BOHEM? Bude-li mít chuť s ním vést při, nebude mu moci zodpovědět jedno z tisíce. Je moudrý srdcem a mohutný silou - kdo se proti němu zatvrdil a zůstal bez pohromy? - jenž přemísťuje, aniž kdo věděl, hory, jež ve svém hněvu podvrátí, jenž otřásá zemí z jejího místa, takže se její sloupy viklají, jenž zakazuje slunci, a ť nevzchází, a hvězdy vůkol zapečeťuje, nahýbá nebesa, on sám, a šlape po výšinách moře; Tvůrce Medvěda, Oriona a Kuřátek i prostorů jihu, jenž činí věci veliké, až je nelze vyzpytovat, a podivuhodné, až jim není počtu. Hle, přechází mimo mne, aniž vidím, a no, míjí, a le nepozoruji ho; hle, uchvacuje - kdo to může vzít zpět, kdo k němu může říci: co to děláš? +Bůh ne od vrací svůj hněv; pomocníci Ráhava se pod ním krčí; čím méně mu mohu odpovídat já, vybírat svá slova proti němu, jemuž, i kdybych byl v právu, bych nemohl odpovídat; úpěl bych jako k svému soudci. I kdybych zavolal a odpověděl by mi, nevěřil bych, že vpouští v sluch můj hlas, on, jenž mě zkrušuje bouří a bez příčiny množí mé rány, nedává mi znovu nabrat svůj dech, nýbrž mě přesycuje hořkostmi. Jde- li o sílu mohutného, - hle, on, a o právo-li, kdo by mě mohl předvolat? Byl-li bych v právu, obvinila by mě má ústa; ač jsem já bezúhonný, i tak by mě činil převráceným. Já jsem bezúhonný; nestarám se o své žití, pohrdám svým životem. Je to jedno, proto jsem řekl: On s bezúhonným i se zlovolným skoncovává. Náhle-li usmrcuje bič, bude se zkoušce nevinných vysmívat; země je vy dána v ruku zlovolného, tváře jejích soudců zakrývá - ne-li on, pak kdo je to? A mé dni byly rychlejší než běhoun, utekly - nezakusily dobrého, minuly s čluny z třtiny, jako se sup vrhá na potravu. Je -li můj výrok: Chci zapomenout svou starost, zanechat své tváře a rozveselit se, zhrozím se všech svých bolestí; uvědomím si, že mě neosvobozuješ. Já platím za vinného, nač toto? Marně se lopotím. I kdybych se umyl vodou ze sněhu a své dlaně očistil louhem, tehdy bys mě nořil v jámu, a ž by si mě mé šatstvo zošklivilo. Neboť on ne ní někdo podobný mně, a bych mu mohl odpovídat, a bychom spolu mohli vejít v soud, není mezi námi rozhodčího, a by svou ruku kladl na nás oba. Kéž ode mne odvrací svou hůl, a ť mě jeho hrůza neděsí, nechť mohu mluvit a nebát se ho, neboť se mnou samým tomu ne ní tak. Má duše je znechucena mým životem; chci dát volný průběh svému stěžování nad sebou, mluvit v hořkosti své duše. Pravím k +Bohu: Kéž mě neobviňuješ, uvědom mě, proč mě napadáš rozepří? Zda je ti dobře, že utiskuješ, že zavrhuješ dílo svých dlaní a na záměry zlovolných jsi vylil záři? Zda máš oči masa? Vidíš-li jako viděním smrtelníka? Zda jsou tvé dni jako dni smrtelníka? Jsou -li tvá léta jako dni muže, že pátráš po mé nepravosti a pídíš se po mém hříchu přes své vědění, že nejsem vinen a není schopného vyprostit z tvé ruky? Vypracovaly mě a spolu ze všech stran mě utvořily tvé ruce - a chceš mě pohltit? Vzpomeň, prosím, že jsi mě utvořil jako bláto a do prachu mě budeš uvádět zpět! Zda jsi mě nevléval jako mléko a ne srážel mě jako tvaroh? Kůži a maso jsi mi oblékal a kostmi a šlachami jsi mě prokládal, způsobil jsi při mně život a přízeň, tvá péče uchránila mého ducha. A tyto věci jsi skryl ve svém srdci; vím, že toto bylo při tobě. Zhřešil-li jsem, pak jsi mě zpozoroval a od mé nepravosti jsi mě neosvobozoval. Provinil-li jsem se, běda mi; pakli jsem spravedliv, nemohu svou hlavu pozvednout, jsa nasycen hanbou a vida svou bídu. Té přibývá - honíš mě jako lev a opětovně se při mně projevuješ podivuhodným, obnovuješ přede mnou své svědky a množíš svou zlost proti mně; jsou proti mně vždy nové oddíly, a no, vojsko. Nač jsi mě tedy vyvedl z dělohy? Mohl jsem skonat, aniž mě oko vidělo, byl bych jako bych nebyl vznikl; od lůna bych byl býval nesen k hrobu. Zda ne ní mých dní málo? Měl by přestat, ustoupit ode mne, a ť se mohu trochu rozveselit, dříve než budu odcházet a nebudu se moci vrátit, do země tmy a stínu smrti, země ponurosti, podobné temnu stínu smrti a nepořádku, jež září tak jako temno. A Cófar, Naamáthí, odpověděl a řekl: Zda se nemá množství slov zodpovědět? A je-li mluvka v právu? Mají tvé lži umlčet muže? A když se posmíváš, není schopného tě okřiknout, když pravíš: Má nauka je čistá a neposkvrněným jsem se projevil v tvých očích? Avšak kéž +Bůh promluví a otvírá své rty proti tobě a oznamuje ti tajemství moudrosti, neboť rozumnost má své rozmanitosti. A věz, že ti +Bůh něco z tvé nepravosti uvádí v zapomenutí. Zda můžeš +Boha najít zpytováním? Můžeš-li Všemocného až po nejzazší mez vystihnout? Výšky nebes - co si můžeš počít? Je hlubší než šeól - co můžeš poznat? Její míra je delší než země a širší než moře. Chce-li mimo přejít a uvěznit a svolávat, kdo ho pak může odehnat? Vždyť on zná člověka marnosti a vidí špatnost, aniž se musí projevit pozorným; a le dutohlavec bude nabývat rozumu, a ž se mladý divoký osel bude rodit jako člověk. Jestliže ty připravíš své srdce a rozprostřeš k němu své dlaně ( je- li v tvé ruce špatnost, vzdal ji, aniž smíš v svých stanech ponechávat usazeno bezpráví ), ano, tehdy budeš smět pozvednout svou tvář bez poskvrny a staneš se upevněným a nebudeš se bát, neboť ty zapomeneš na strast, budeš na ni vzpomínat jako na vody, jež přešly, a tvůj věk bude vyvstávat nad poledne; a nechť se stmívá, bude to jako jitro. I nabudeš důvěry, neboť bude naděje, i rozhlédneš se a budeš uléhat v bezpečí a roztáhneš se a nebude nahánějícího strach, a mnozí vyhledají tvou přízeň, kdežto oči zlovolných budou nadobro zemdlívat a možnost úniku jim zanikne, i bude jejich nadějí vydechnutí duše. A Jób odpověděl a řekl: Věru, že lidé jste vy, a moudrost bude muset vymřít s vámi! I já mám srdce tak jako vy, ne jsem méně než vy; a kdo by nevěděl věci podobné těmto? Jsem někdo, jenž je pro smích svým přátelům, volá k +Bohu, jenž mu odpovídá; spravedlivý, dokonalý je pro smích; pochodeň, připravená těm, jejichž noha se potácí, je, podle myšlení bezpečně se cítícího, k pohrdání. Stany ničitelů se těší klidu, a bezpečnost mají popuzovači BOHA, jimž +Bůh svou rukou naděluje. Avšak otaž se, prosím, zvěře, a ť tě vyučuje, a letounstva nebes, a ť ti podává zprávu, nebo promluv k zemi, a ť tě vyučuje, a ť ti vyprávějí ryby moře; kdo v tomto všem nepoznává, že toto učinila ruka Hospodina, v jehož ruce je duše všeho živého a duch všeho masa člověka? Zda ucho nepodrobuje zkoušce slova, jako si patro ochutnává pokrm? Je mezi kmety moudrost? Je pochopení v délce dní? Moudrost i moc je u něho, radu i pochopení má on! Hle, co on boří, nemůže být budováno, zavírá-li nad někým, nemůže být otvíráno, hle, působí zadržení mezi vodami, takže se vysušují, a když je vypouští, podvracejí zem. Síla a rozumnost je u něho, jeho je svedený i svůdce, rádce odvádí bosé a soudce činí blázny, uvolňuje kázeň králů a na jejich kyčle uvazuje provaz, kněží odvádí bosé a upevněné sráží, osvědčeným odnímá řeč a starce obírá o schopnost úsudku, na velmože vylévá pohrdání a popouští opasek bohatýrů. Z tmy odhaluje hlubiny a na světlo vyvádí stín smrti, národům dává rozrůstat se a hubí je, dává národům rozšíření a odklízí je, odnímá rozum hlav národností země a nechává je bloudit v pustotě bez cesty; tápou ve tmě a bez světla, i nechává je bloudit jako opilého. Hle, to vše uvidělo mé oko, uslyšelo mé ucho, a porozuměl jsem tomu; jak é je vaše vědění, tak mám vědomost i já; já ne jsem méně než vy, však já budu mluvit k Všemocnému, a no, mám tužbu ohradit se proti BOHU. Avšak vy jste zatěrači lži; vy všichni jste nicotní lékaři. Kéž byste nadobro mlčeli! To by vám bylo moudrostí! Nuže, slyšte mou výtku, a no, sledujte pozorně žaloby mých rtů. Zda se chcete pro BOHA vyslovovat křivdou a pro něho se vyslovovat klamem? Zda chcete přijímat jeho tvář? Chcete-li pro něho vést při? Zda bude dobře, když vás bude prozkoumávat? Chcete-li si z něho tropit blázny, jako byste si tropili blázny ze smrtelníka? Bude vás přísně kárat, budete-li potají přijímat osoby. Zda vás jeho vznešenost neděsí, aniž na vás padá strach z něho? Vaše připomínky jsou průpovědi z popela, vaše hradby se stanou hradbami z bláta; mlčte a nechejte mě a budu mluvit já, a ť přes mne bude přecházet cokoli. Nač mám nosit své maso v svých zubech? A no, kladu své žití v svou dlaň! Jestliže mě chce zabít, nemohu doufat, ale své cesty budu vůči jeho tváři obhajovat. I to mi bude k záchraně, neboť bezbožný nepřichází před jeho tvář. Pozorně poslouchejte mou řeč a mé prohlášení svýma ušima! Hle, prosím, přednesu právní věc; vím, že já jsem v právu. Kdo je ten, jenž chce se mnou vést při? Neboť pak musím mlčet a skonat. Jen dvoje kéž se mnou nečiníš; tehdy se před tvou tváří nebudu skrývat: Vzdal svou dlaň ode mne a tvá hrůza nechť mě neděsí; pak zavolej a já budu odpovídat, nebo nechť mluvím a ozvi se mi. Kolik mám nepravostí a hříchů? Dej mi znát mé přestoupení a můj hřích! Nač skrýváš svou tvář a počítáš mě sobě za nepřítele? Zda chceš zastrašovat odvátý list a pronásledovat suchou slámu, že proti mně vypisuješ hořkosti a přičítáš mi nepravosti mého mládí a mé nohy vsazuješ v kládu a všechny mé stezky hlídáš, podél chodidel mých nohou si ryješ - a to se rozpadá jako shnilá věc, jako roucho - roze žral je mol. Člověk, zrozenec ženy, je ukrácen o dni a nasycen neklidem; jako květ vypučí a uřízne se, i uteče jako stín a nebude zůstávat stát. Ale i na něho máš otevřeny své oči; a mne přivádíš na soud s tebou? Kdo může z nečistých vyvést čistého? A ni jeden! Jestliže jsou jeho dni určeny, počet jeho měsíců je u tebe, ustanovil jsi jeho meze, jež nemůže překročit, odvrať zrak od něho, a ť má klid, dokud jako námezdník může užívat svého dne! Ano, strom má naději, je-li vyťat, že se ještě bude obnovovat a jeho výhonek nezaniká, byť jeho kořen v zemi stárnul a jeho pahýl v prachu odumíral, pachem vody vyhání a vytváří proutí, podoben sazenici. A le člověk umírá a zůstává ležet, lidská bytost skonává - a kde je? Vody zmizí v moři a řeka vysychá a je suchá; tak každý ulehne a nevstává; až do zániku nebes neprocitají, aniž jsou buzeni ze svého spánku. Kéž bys mě chtěl ukrýt v šeólu, schovat mě až do od vrácení tvého hněvu, uložit mi lhůtu a vzpomenout na mne - (umírá-li člověk, zda může o žít?) po všechny dni své služby bych čekal, až do příchodu mé výměny. Volal bys a já bych ti odpovídal, toužil bys po díle svých rukou, kdežto nyní počítáš mé kroky - nečíháš na můj hřích? Mé přestoupení je zapečetěno v uzlíku a k mé nepravosti přišíváš; avšak hora, hroutíc se, se rozpadá a skála ustupuje ze svého místa, kameny omelou vody, prach ze země splachuješ jejím přívalem. Tak hubíš naději smrtelníka; napadáš ho do nekonečna, i odchází, zohavuješ jeho tvář a posíláš ho pryč. Jsou-li jeho synové ctěni, neví, a jsou-li znevažováni, nevěnuje jim pozornost, jen jeho maso pro něho trpí a jeho duše se pro něho rmoutí. A Elífáz, Témání, odpověděl a řekl: Zda má moudrý odpovídat vědomostí jako vítr a plnit své nitro východním větrem, vést důkazy řečí, jež není užitečná, a slovy, v nich ž ne ní prospěchu? Ba, ty rušíš zbožnost a ubíráš rozjímání před BOŽÍ tváří, neboť tvá nepravost zacvičuje tvá ústa, a by si s vyvoloval jazyk lstivých. Obviňují tě tvá ústa a ne já, a no, vypovídají proti tobě tvé rty. Zda ses rodil první z lidí? Či jsi byl porozen před pahorky? Zda jsi naslouchal v +Boží tajné radě a moudrosti jsi ubíral pro sebe? Co jsi zvěděl, že bychom to nevěděli, co chápeš a při nás toho ne ní? Mezi námi je i zešedivělý i kmet, silnější v dnech než tvůj otec! Zda je pro tebe málo BOŽÍ útěcha a tichá mluva s tebou? Co tě strhává tvé srdce a co mžikají tvé oči, že opět obracíš svůj hněv a ze svých úst vynášíš slova proti BOHU? Čím je člověk, že by byl čist, a že by zrozenec ženy byl spravedliv? Hle, ve své svaté nedůvěřuje, aniž jsou nebesa v jeho očích čista, což teprve odpudivý a zvrhlý člověk, pijící nespravedlivost jako vodu! Chci ti podat vysvětlení, naslouchej mi, a co jsem spatřil, to ti budu vyprávět, co oznamují, aniž zatajili moudří, od jejich otců, jim ž samotným byla dána země, aniž v jejich střed přešel cizák: Zlovolník, ten se po všechny své dni trápí, a pro násilníka je uloženo nemnoho let, v jeho uších je strašný zvuk, v míru na něho přichází pustošitel; nevěří v návrat ze tmy; a no, on je vyhlédnut k meči. Potuluje se za chlebem - kde je? Ví, že je mu po ruce připraven den tmy. Děsí ho tíseň a úzkost, napadají ho jako král, hotový k útoku, neboť napřáhl svou ruku proti BOHU a zachoval se zpupně proti Všemocnému; běžel vzdorně proti němu s hustou řadou pukel svých štítů; neboť pokryl svou tvář svým tukem a na slabinu nabral sádla. I obývá vyvrácená města, domy, v nichž neměli bydlet, jež jsou určeny za hromady; nebohatne, aniž bude jeho jmění trvat, aniž se jejich zisk na zemi rozšiřuje. Nemůže ustoupit ze tmy, jeho výmladek vysušuje plamen; musí však ustoupit v dechu jeho úst. Nechť nikdo nedůvěřuje v zlo - bude oklamán, neboť zlo bude jeho odplatou; ne v jeho den se to bude plnit a jeho palmová ratolest se přestane zelenat. Bude jako réva svrhovat svůj nezralý hrozen a jako oliva s hazovat svůj květ, neboť shromáždění nevěřících bude bezvýsledné a stany úplatku sežere oheň. Otěhotnět útlakem a porodit špatnost; a jejich nitro připravuje klam. A Jób odpověděl a řekl: Mnohých řečí jako tyto jsem se naposlouchal; vy všichni jste ubozí těšitelé! Zda bude konec řečem jako vítr? Či co tě pobádá, že odpovídáš? I já bych mohl mluvit jako vy, kdyby byla vaše duše na místě duše mé; mohl bych ze slov vytvořit sestavu proti vám a potřásat nad vámi svou hlavou a mohl bych vás svými ústy posilovat, a by ulevoval pohyb mých rtů. Mluvím-li, nezmírňuje se má trýzeň; pakli chci nechat tak, co bude ode mne odcházet? Nyní mě jen vyčerpal - zpustošil jsi celou mou domácnost a mne ses zmocnil - to se stalo svědectvím; povstává proti mně mé utrhání - vypovídá mi v tvář. Jeho hněv mě rozerval, on mě pojal v nenávist, skřípí proti mně svými zuby, jako můj protivník na mne zaostřuje své oči. Rozkřikli se na mne svými ústy, s hanobením zbili má líce, spolu se proti mně shlukli, BŮH mě vydává napospas ničemovi, a no, mrštil mnou na ruce zlovolného. Když jsem byl klidný, zdrtil mě, a no, uchvátil mě za šíji a roztříštil mě a postavil si mě za terč; vůkol se proti mně staví jeho střelci, roztíná mé ledviny, aniž se slitovává, k zemi vylévá mou žluč, trhá mě trhlinou na trhlinu, běží proti mně jako silák. Na svou kůži jsem ušil pytlovinu a v prach jsem vstrčil svůj roh, má tvář zrudla od pláče a na mých víčkách je stín smrti, přes to, že v mých dlaních ne ní násilí a má modlitba je čista. Neměla bys, země, přikrývat mou krev, a nechť se ne do stává místa mému křiku! Však i nyní, hle, je můj Svědek v nebesích, a no, na výsostech je můj Svědčící; moji přátelé jsou mými posměvači - mé oko slzí k +Bohu, a by člověku zjednalo právo u +Boha, jako syn lidí svému příteli. Vždyť nemnoho let musí přijít, než budu odcházet stezkou, jíž se nebudu vracet. Můj duch je poškozen, mé dni jsou uhašeny, pro mne je pohřebiště. Ne jsou -li při mně posměvači, takže mé oko musí trvale spočívat na jejich nepřátelském chování? Slož, prosím, zaruč se za mne u sebe - kdo je ten, jenž by chtěl udeřit na mou ruku? Ano, skryl jsi jejich srdce před rozumností, proto je nebudeš povyšovat. Zrazuje kdo za odměnu bližní? I jeho dětí oči budou nadobro zemdlívat! I vystavil mě k používání za přísloví lidu, takže se stávám někým, komu se plije v tvář, i mé oko žalem slábne a mé údy jsou všechny jako stín; upřímní se nad tímto budou hrozit a nevinný se bude rozčilovat nad bezbožným, a le spravedlivý se bude držet své cesty a čistý na svých rukou bude přibírat síly. Avšak, oni všichni, můžete se vrátit, a no, jen přijďte, stejně mezi vámi nebudu moci najít moudrého. Mé dni přešly, mé záměry jsou roztrhány, dědictví mého srdce; noc vydávají za den, světlo za blízké od tmy. Jestliže mám očekávat šeól za svůj dům, že prostřu své ležiště ve tmě, že řeknu porušení: ty jsi můj otec, a červům: má matka a má sestra, kdepak je tedy má naděje - a no, má naděje, kdo ji může zpozorovat? Bude sestupovat k branám šeólu, až spočinutí všech spolu bude na prachu. A Bildad, Šúchí, odpověděl a řekl: Až dokdy budete klást léčku řečem? Měli byste mít rozum, a ť potom můžeme mluvit. Proč máme být považováni za dobytek? Znečistili jsme se ve vašich očích? Sám sebe ve svém hněvu rozervává - zda se bude země pro tebe vylidňovat a skála ze svého místa ustupovat? Světlo zlovolných přece musí hasnout, aniž bude svítit plamen jeho ohně, světlo v jeho stanu se zatmí a jeho lampa nad ním bude hasnout; kroky jeho síly budou tísněny a s vrhovat ho bude jeho rozhodnutí, neboť svýma nohama bude zaháněn v síť a bude se procházet po mříži, za patu ho bude chytat past, převládat nad ním bude zkáza. V zemi bude skryto jeho osidlo a na pěšině jeho nástraha, vůkol ho vyděsí postrachy a zaplaší ho, v patách za ním, hladová bude jeho síla a zhouba bude připravena po jeho boku, prvorozený smrti bude sžírat kusy jeho kůže, sžírat jeho údy. Bude vytrhován ze svého stanu, svého útočiště - to ho bude zavádět ke králi postrachů; v jeho stanu se bude pobývat - z těch, kdo ne jsou jeho, na jeho příbytek se bude sypat síra. Zespod budou jeho kořeny usychat a shora bude sřezáváno jeho proutí, jeho památka vymizí se země, aniž bude mít jméno na tváři pastvišť. Budou ho odstrkovat od světla do tmy a zahánět ze světa, nebude mít ve svém lidu zplozenstva ani potomstva aniž bude kdo přežívající v jeho stanovištích; nad jeho dnem se pozdější zhrozí, jako předešlé zachvátil děs. Ano, toto jsou osudy zlosyna a toto je úděl toho, kdo nezná BOHA. A Jób odpověděl a řekl: Až dokdy budete mou duši trápit a drtit mě slovy? Toto je po desáté, co mě hanobíte; nestydíte se? Ubližujete mi! A byť jsem i vpravdě pobloudil, zůstává mé poblouzení při mně; chcete-li se proti mně vytahovat a mou hanbu proti mně dokazovat, vězte tedy, že mě srazil a svou síť proti mně dokola položil +Bůh. Hle, křičím: Násilí! a le nedostávám odpovědi; volám o pomoc, a le není práva; zatarasil mou stezku, takže nemohu procházet, a na mé pěšiny uvádí tmu, svlékl ze mne mou čest a korunu mé hlavy odstranil, poráží mě vůkol, takže hynu, a jako strom vytrhává mou naději, i rozpaluje proti mně svůj hněv a počítá si mě mezi své protivníky, spolu přicházejí jeho čety a zbudovali proti mně svou cestu a položili se vůkol k mému stanu. Mé bratry vzdálil z mé přítomnosti a moji známí se mi naprosto odcizili, moji blízcí zůstávají stranou a moji důvěrně známí mě zapomněli, návštěvníci mého domu a mé služebnice mě považují za cizince, v jejich očích jsem se stal cizozemcem; povolám-li svého nevolníka, neodpovídá, musím k němu úpět. Mé ženě se zprotivil můj dech a má úpění dětem mé matky; i malé děti mnou pohrdají; když vstávám, mluví proti mně. Všichni moji důvěrní přátelé si mě zošklivili a ti, jež jsem miloval, se obrátili proti mně. Mé kosti ulpěly na mé kůži a na mém mase, i zachraňuji se s koží svých zubů. Prokažte mi přízeň, prokažte mi přízeň vy, moji přátelé, neboť na mne sáhla +Boží ruka! Nač mě pronásledujete, tak jako BŮH, a nemůžete se nasytit mým masem? Kéž jsou nyní i zapisována má slova! Kéž jsou i zajišťována v knize, rydlem ze železa a olovem navždy vtesávána v skálu! A já vím, že můj Výkupce je živ; on, Poslední, musí povstat nad prach; a ž po mé kůži bude zničeno toto, pak, prost svého masa, budu smět spatřit +Boha, jehož já budu spatřovat pro sebe; toho uvidí mé oči, ne cizák - mé ledviny v mém nitru hynou! Vždyť byste měli říci: Co jsme jeho pronásledovateli? Neboť kořen věci se najde ve mně! Mějte o sebe strach z meče, neboť popuzením, trestem za nepravost, je meč, abyste věděli, že je soud. A Cófar, Naamáthí, odpověděl a řekl: Mé myšlenky mě proto vedou k odezvě a tou příčinou je při mně pobouření, že slyším napomínání k svému zahanbování, takže mě duch mým rozumem vede k odpovědi. Zda víš toto, co je odjakživa, od uvedení člověka na zem, že plesání zlovolných je krátké a radost bezbožného na okamžik? Byť jeho vypínavost vystupovala k nebesům a jeho hlava dosahovala k oblakům, hyne navždy jako jeho lejno; viděvší ho budou říkat: kde je? Odlétá jako sen, aniž ho mohou najít; a no, je zaplašován jako vidění noci; oko ho vídalo, ne však nadále, aniž ho ještě jeho místo pozoruje. Jeho synové musejí uspokojovat nuzné a jeho ruce musejí navracet jeho bohatství; jeho kosti jsou plny jeho mladistvé svěžesti, jež s ním musí ulehnout na prach. Byť zlo působilo sladkost v jeho ústech, - skrývá je pod svým jazykem, bdí nad ním, aniž je zanedbává, nýbrž je zadržuje vprostřed pod svým patrem, - změní se jeho pokrm v jeho vnitřnostech, v něm se stane žlučí zmijí. Spolkl jmění, a le bude je muset vyvrátit, BŮH je z jeho břicha bude vyhánět. Bude sát jed zmijí, jazyk brejlovce ho bude zabíjet; nebude hledět na strouhy, řeky, potoky medu a smetany, jsa nucen vracet zisk, jejž nebude smět spolknout; podle jmění bude jeho náhrada - věru se nebude radovat, neboť zkrušoval, opouštěl nuzné, násilně odnímal domy, jež nebudoval. Ač neznal ve svém nitru klidu, nebude moci zachránit nic ze svých vytoužených věcí; nebylo schopného uniknout jeho žravosti, proto jeho blahobyt nebude mít trvání. V plnosti jeho hojnosti mu bude úzko, bude ho ohrožovat ruka všech trpících; k naplnění jeho břicha se bude dít, že v něho bude vpouštět žár svého hněvu a dštít na něho, jemu za pokrm - před zbrojí ze železa bude utíkat, bude ho prorážet luk z mosazi. Vytáhne se, takže ze zad vyjde, a no, bleskot, z jeho žluči; bude odcházet - hrůza na něm. Pro jeho poklady je ukryta veškerá tma, bude ho sžírat nerozdmýchaný oheň, spásat bude vše přežívající v jeho stanu; nebesa budou odhalovat jeho nepravost a země se mu bude vzpírat, mizet bude výnos jeho domu, věci rozplývající se v den jeho hněvu. Toto je člověka zlovolného podíl od Boha a vlastnictví od BOHA mu přiřčené. A Jób odpověděl a řekl: Slyšte raději mou řeč; a no, toto nechť je za vaše útěchy. Sneste mě, a ť mohu já mluvit, a poté, co domluvím, se můžete posmívat. Zda já - je mé stěžování k člověku? A kdyby - proč by se můj duch neměl stát netrpělivým? Otočte se ke mně a zhrozte se a položte ruku na ústa. Vzpomenu-li si jen, tu strnu a mé maso zachvátí chvění. Proč zlovolní žijí, stárnou, ba vzmáhají se zdatností, jejich símě je zabezpečeno před jejich tváří, s nimi, a no, jejich potomci před jejich očima, jejich domy - pokoj, prosty strachu, aniž je nad nimi +Boží hůl, jeho býk oplodní, aniž promrhává, jeho kráva vrhá, aniž zmetává, jako stádo vypouštějí své malé děti a jejich zplozenci poskakují, povstávají při tamburíně a lyře a veselí se za zvuku flétny, tráví své dni v blahobytu a do šeólu klesají v okamžiku. A BOHU říkají: Odstup od nás, neboť nemáme v oblibě znalost tvých cest; čím je Všemocný, že bychom mu měli sloužit, a co za prospěch budeme mít, budeme-li na něho naléhat? Hle, ne ní jejich blahobyt v jejich ruce? - Daleko je ode mne myšlení zlovolných! Jak často lampa zlovolných hasne a přichází na ně jejich zhouba? Rozdává ve svém hněvu příděly? Jsou jako sláma před větrem a jako plevy, je ž odmete vichřice? Odkládá +Bůh jeho špatnost pro jeho děti? Nechť odplácí jemu, a by věděl, nechť jeho oči vidí jeho zkázu a nechť pije z popuzení Všemocného; vždyť jaký bude jeho zájem o jeho dům po něm, když bude počet jeho měsíců přeťat? Zda kdo může BOHU udílet výuku vědění? On přece soudí vyvýšené! Tento umírá v dokonalosti své neporušenosti, všecek pokojný a klidný, plny tuku jsou jeho vnitřnosti a morek jeho kostí je svěží, tento zase umírá s duší za hořk l ou, aniž okusil z čeho dobrého; spolu budou ležet na prachu a příkrovem na nich budou červi. Hle, poznal jsem vaše myšlenky a pletichy - chcete na mně páchat křivdu, neboť říkáte: Kde je dům velmože a kde stan obydlí zlovolných? Zda jste se neotázali přecházejících cestou a jejich doklady nerozpoznáváte, že zlý je v den zhouby ušetřován, v den hněvu jsou odváděni? Kdo může do jeho tváře otevřeně promluvit o jeho cestě? Kdo mu může odplatit, co on učinil? A le on bude nesen k hrobům a na mohyle se bude bdít; hroudy údolí mu zesládnou a za ním potáhnou všichni lidé - a ni před ním jim nebylo počtu. Jak mě tedy chcete těšit marností, když ve vašich odpovědích je jen klam? A Elífáz, Témání, odpověděl a řekl: Zda může člověk být k užitku BOHU? Nýbrž rozvážně si počínající je k užitku pro sebe! Zda je Všemocnému potěšením, jestliže jsi spravedliv, a ziskem-li, jestliže své cesty činíš bezúhonnými? Zda z bázně před tebou tě ukázňuje, vchází s tebou v soud? Zda ne ní tvé zlo hojné? Ba, není konce tvým nepravostem! Ano, svého bratra jsi bez příčiny zatěžoval zástavami a roucha nuzně oděných jsi svlékal, vyčerpaného jsi vodou nenapájel a chléb jsi před hladovým zadržoval, a le člověk mocný - jemu se dostalo země, a vznešená osobnost v ní směla bydlet; vdovy jsi pryč posílal s prázdno u a opory sirotků směly být rozdrcovány. Proto jsou okolo tebe pasti a plaší tě náhlý strach, nebo tma - nevidíš - a přikrývá tě záplava vod. Zda ne ní +Bůh ve výšce nebes? A viz vrchol hvězd, jak jsou vyzdviženy! A le řekl jsi: Co BŮH ví! Zda může skrze mračno soudit? Mraky jsou mu zastřením, takže nemůže vidět, a prochází se klenbou nebes. Zda se chceš držet dávné stezky, již vyšlapali muži špatnosti, kteří byli sesbíráni, předčasně, jako řeka se rozléval jejich základ, již říkali BOHU: Odstup od nás, a co prý pro ně může Všemocný učinit? A on jejich domy naplnil blahobytem. - A le daleko je ode mne myšlení zlovolných! Spravedliví se budou dívat a budou se radovat, a nevinný se jim bude vysmívat: Nebyl-li zahuben proti nám povstávající? I pozůstatky po nich pohltil oheň. Nuže, buď s ním zadobře a udržuj pokoj; tak k tobě bude přicházet dobro. Přijímej, prosím, poučování z jeho úst a ukládej jeho výroky ve své srdce; chceš-li se vrátit k Všemocnému, být opět vybudováván, musíš od svých stanů vzdálit bezpráví. Pak budeš zlatou rudu pokládat za prach a zlato z Ófír u za kamení z potoků a tvou zlatou rudou bude Všemocný, i stříbrem zářícím tobě. Ano, tehdy budeš na Všemocném nacházet svou slast a k +Bohu povznášet svou tvář, k němu se modlit, i bude tě slyšet a budeš mu plnit své sliby, a jestliže pojmeš nějakou myšlenku, bude se uskutečňovat, a na tvé cesty zasvítí světlo; jestliže povedou dolů, můžeš si říci: Vztyk! - a on sklíčeně hledícího může vysvobodit. Zachraňuje i nikoli nevinného; ten bude zachráněn čistotou tvých dlaní. A Jób odpověděl a řekl: Ještě nyní má mé stěžování být vzpurností? Na mne dopadající ruka je těžká nad mé vzdychání. Kéž bych zvěděl, jak bych ho mohl najít! Chtěl bych přijít až k jeho sídlu, přednést právní věc před jeho tváří a naplnit svá ústa obhajobou; chtěl bych znát slova, jimiž by mi odpovídal, a rozumět, co by mi říkal. Zda by se mnou vedl při převahou moci? Ne, nýbrž on by chtěl dát na mne; to by se s ním upřímný mohl dohadovat, i mohl bych natrvalo uniknout od svého soudce. Hle, jdu k východu - není ho; pak li nazpět, nepozoruji ho, při jeho působení v levo ho nemohu spatřit, v pravo uhýbá, takže ho nevidím; avšak zná mou cestu; podrobil mě zkoušce - vycházím jako zlato. Má noha se přidržela jeho kročeje, dbal jsem jeho cesty, aniž jsem odbočoval; rozkaz jeho rtů - a neodstupoval jsem, nad sobě určený pokrm uchovávám výroky jeho úst. On však je při jednom, i kdo ho může od vrátit? Co si jeho duše přeje, to činí, ano, naplňuje, co je pro mne určeno, a mnoho takovéhoto má na mysli. Proto jsem jeho tváří otřesen; když se zamýšlím, mám z něho strach, a no, BŮH mé srdce učinil malomyslným, a no, Všemocný mnou otřásl, neboť ne ze tmy jsem zničen, a ni proto, že mou tvář pokrylo temno. Proč, ač před Všemocným nejsou časy skryty, nespatřili, kdo ho znají, jeho dni? Posouvají meze, stáda si loupežně přivlastňují a pasou, osla sirotků odhánějí, hovězí dobytče vdovy berou v zástavu, z cesty odstrkují nemajetné, tiší v zemi jsou nuceni spolu se skrývat - hle, jako divocí oslové v pustině vycházívají po své práci, pátrajíce po potravě; pokrmem pro děti je mu step; v poli žnou jeho píci a paběrkují na vinici zlovolného. Pro nedostatek oblečení nocují nazí, a v chladu není přikrývky, moknou horskou plískanicí a pro nedostatek přístřeší objímají skálu. Sirotky od prsu odtrhují a na chudého uvalují zástavu; ti chodí nazí, bez oblečení, a hladovi snášejí snopy, mezi jejich zdmi tlačí olej, šlapou lisy a žízní. Z města lidí sténají a duše smrtelně raněných křičí o pomoc; to +Bůh nepokládá za nenáležité. Oni jsou ze zrazujících světlo, nerozpoznávají jeho cest a nezůstávají na jeho pěšinách. K svítání povstává vrah - bude zabíjet ubohého a nemajetného, a v noci je jako zloděj. A oko cizoložníka bedlivě vyčkává soumraku s myšlenkou: Nemůže mě zpozorovat oko; a při kládá si zastření tváře. Ve tmě podkopává domy, za dne se uzavírají; světla neznají; ano, jitro je jim stejné jako hluboká temnota, neboť má znalost postrachů hluboké temnoty. On bude lehký na hladině vody, zlořečeno bude jejich dílu půdy v zemi; nebude se otáčet na cestu k vinicím. Sucho i horko odklízejí sněžné vody, šeól ty, kdo zhřešili; děloha na něho zapomíná, červ si na něm pochutnává, není již připomínán, a bezpráví se láme jako strom; olupuje neplodnou, jež nerodí, a vdově nečiní dobře. Dlouho však svou mocí ponechává silné; povstává, aniž kdo v jeho život věřil; dává mu být v bezpečí, takže se může spolehnout, a jeho oči jsou na jejich cestách; jsou trochu povyšováni - a není jich, a no, jsou sráženi, sesychají jako všichni a jako vršky klasů se uřezávají. Nuže, zda lipak není tak? Kdo mě může usvědčit ze lži a mou řeč za nic pokládat? A Bildad, Šúchí, odpověděl a řekl: Při něm je vláda a děs; on na svých výsostech působí pokoj. Zda lze spočítat jeho čety? A nad kým se nepozvedá jeho světlo? Co ž tedy může smrtelník být před BOHEM spravedliv? A no, co ž může zrozenec ženy být čist? Hle, ani měsíc, ten nedává jasu, aniž jsou hvězdy v jeho očích čisty; oč méně smrtelník - červ, a no, syn člověka - hmyz? A Jób odpověděl a řekl: Jak jsi pomohl bezmocnému, podepřel jsi paži bez síly! Jak jsi poradil nemoudrosti a rozumnost jsi v hojnosti uvedl v známost! Koho jsi zpravil svými slovy a čí závan z tebe vyšel? Stíny upadají v strach, odspodu vod i jejich obyvatelé, šeól je před ním nahý a propast nemá přikrývky, rozpíná sever nad pustotou, zavěšuje zem nad ničím, zavazuje vody ve své mraky, aniž se oblak pod nimi roztrhne, uzavírá pohled na trůn; rozestřel nad ním svůj oblak, kruhem zavedl mez okolo vod až po nejzazší hranici světla s tmou. Sloupy nebes se otřásají a trnou před jeho důtkou, svou mocí bouří moře a svou obezřelostí rozdrtil Ráhava, jeho Duchem se nebesa stala jasností, jeho ruka probodla prchajícího hada. Hle, toto jsou okraje jeho cest; a no, jaký šepot slova o něm slyšíme! A le kdo se může projevit rozumějícím hřmění jeho moci? A Jób se dále ujal své průpovědi a řekl: Jako že je živ BŮH, odstranivší mé právo, a no, Všemocný, jenž zarmoutil mou duši, že po všechno trvání mého dechu ve mně a +Božího ducha v mých chřípích - budou-li mé rty vyslovovat křivdu a bude-li můj jazyk pronášet klam! Daleko mi, abych vás ospravedlňoval; než budu skonávat, nebudu od sebe odkládat svou bezúhonnost; své spravedlnosti se držím a nebudu se jí vzdávat; mé srdce mě v žádný z mých dní nebude hanět, buď si můj nepřítel takový jako zlovolník a můj odpůrce jako zlosyn. Vždyť co je nadějí bezbožného, jestliže si bude odtínat, když bude +Bůh vyjímat jeho duši? Bude BŮH slyšet jeho křik, když na něho bude přicházet tíseň? Bude-li na Všemocném nacházet svou slast a v každý čas +Boha vzývat? Chci vás poučit o BOŽÍ ruce, nezamlčet, co je s Všemocným. Hle, vy, vy všichni, máte zkušenosti; nač tedy takovéto nicotnosti blábolíte? Toto je podíl zlovolného člověka u BOHA a vlastnictví násilníků, jež dostávají od Všemocného: Množí-li se jeho děti, pak pro meč, aniž se jeho potomci mohou nasytit chlebem; jeho přežívající se budou pohřbívat za moru, aniž jeho vdovy budou plakat. Byť hromadil stříbro jako prach a oblečení chystal jako bláta, nechť chystá, bude je oblékat spravedlivý, a stříbro bude nevinný rozdělovat. Zbudoval svůj dům jako mol, jako dělává hlídač budku; uléhá, jsa bohat, aniž se co ztrácí; když otevře své oči, není toho. Jako vody ho postihují postrachy, v noci ho odmetává vichřice, odnáší ho východní vítr, takže mizí, a no, svrhá ho z jeho místa. Střílí na něho, aniž se slitovává; před jeho rukou spěšně utíká; tleská se nad ním svými dlaněmi a ze svého místa nad ním se syčí. Neboť stříbro má naleziště a zlato místo, kde rýžují; železo se získává ze země a měď vytavuje z kamene; určuje konec tmě a do všestranné krajnosti on prozkoumává kameny z temna a z hluboké tmy; proráží šachty stranou od obyvatelstva; ti, jež zapomněla noha, visí, vznášejí se, stranou od lidí. Země - z ní vychází chléb, a le na svém spodku je podvrácena, tak jako ohněm; její kameny jsou místem safírů, jsou na něm i hroudy zlata. Je pěšina - nezná jí sup, aniž ji zpozorovalo oko dravce, nešláply na ni děti pýchy, nepřeběhl po ní ryčící. Člověk vztáhl svou ruku na křemen, od kořene podryl hory, ve skalách vyhloubil štoly a jeho oko vidí všechny drahocennosti, řeky zadržel od prosakování, a co je skryto, vynáší na světlo… A le moudrost? Odkud může být získána? A kde je ono místo rozumnosti? Smrtelník nezná její hodnotu, aniž může být nalezena v zemi živých; hlubina řekne: Ve mně jí ne ní; a moře řekne: Není u mne. Nemůže se za ni dát čisté zlato ani jako její cenu odvážit stříbro; nemůže být vyvážena zlatem z Ófíru a ni drahocenným onyxem a safírem, nemůže se jí vyrovnat zlato a ni sklo, aniž jsou náčiní ze zlata náhradou za ni, nemusí se připomínat korály a křišťál, a no, nabytí moudrosti je nad perly, nemůže se jí vyrovnat topas z Kúše, aniž může být vyvážena ryzím zlatem. Odkud tedy moudrost přichází a kde je ono místo rozumnosti? Ona je utajena před očima všeho živého a skryta před letounstvem nebes; propast a místo mrtvých řeknou: Uslyšeli jsme svýma ušima zvěst o ní. Její cesty si všímá Bůh a on zná její místo, vždyť on dohlédá k okrajům země, vidí pod všemi nebesy, aby on větru dodal váhy; množství vod určuje měrou. Při svém stanovení pravidel dešti a dráhy zábleskům hromů - tehdy ji viděl a vyrozprávěl ji, zavedl ji a také ji prozkoumal a člověku řekl: Hle, úcta k Pánu, ona je moudrostí, a odstoupení od zla rozumností. A Jób se dále ujal své průpovědi a řekl: Kéž bych byl jako za MĚSÍCŮ minulosti, za dní, kdy mě +Bůh chránil, když on svou lampou svítil nad mou hlavou, při jeho světle jsem chodil tmou, jak jsem býval v dnech svého podzimu, za důvěrného styku s +Bohem nad mým stanem, s Všemocným ještě při mně, vůkol mne moji hoši, když se má chodidla koupala ve smetaně a skála při mně vylévala strouhy oleje. Kdykoli jsem vyšel branou k městu, upravil jsem své sedadlo na prostranství; když mě uviděli mladíci, ukryli se, a kmetové vstali a zůstali stát, představení se zdrželi slov a položili dlaň na svá ústa, hlas y vznešených utichly a jejich jazyk přilnul k jejich patru; ano, když ucho uslyšelo, nazývalo mě blaženým, a když oko uvidělo, svědčilo o mně, neboť jsem zachraňoval chudého volajícího o pomoc a sirotka, jenž neměl pomáhajícího, přicházelo na mne požehnání hynoucího a srdce vdovy jsem rozveseloval; vzal jsem na sebe spravedlnost, - a ona na sebe vzala mne, - své právo jako plášť a čelenku, očima slepému a nohama chromému jsem se stával já, otcem jsem já byl nemajetným a rozepři, jíž jsem neznal, jsem vyšetřoval a chrup zlosyna jsem rozbíjel a lup jsem vytrhoval zprostřed jeho zubů. A říkal jsem si: Budu smět skonávat při svém hnízdě a jako písek množit své dni, můj kořen se bude otvírat k vodám a mezi mým proutím bude nocovat rosa, má čest zůstane při mně svěží a můj luk bude v mé ruce mládnout. Naslouchávali mi a čekávali, - a mlčeli, - na mou radu, po mé řeči se neozývali podruhé a mé slovo na ně kapalo; a no, čekávali na mne jako na déšť, rozvírávali svá ústa jako na pozdní déšť. Smál jsem se na ně, když neměli důvěry, aniž mohli ztlumit jas mé tváře. Vyvoloval jsem jejich cestu a sedal jsem jako hlava, a no, přebýval jsem jako král mezi vojskem, jako ten, kdo potěšuje zarmoucené. A nyní se nade mnou smějí mladší věkem než já, jejichž otce bych odmítl postavit s psy od svého drobného dobytka! I síla jejich rukou - nač mi je? Zralost při nich zhynula! Vysušeni nedostatkem a hladomorem, oni, ohlodávající vyprahlou zem, zdávna pustotu a zpustošenost, oni, trhající při křoví slané býlí, a jejich pokrmem je kořen kručinek, jsou vyháněni ze středu lidí (křičí o nich jako o zloděj i ), aby se zdržovali v hrůze rozsedlin, v děrách země a prohlubních, řičí mezi křovinami, scházejí se pod trním, synové bezbožných, ano, synové bez jména, byli vymrskáni ze země. A nyní jsem se stal jejich popěvkem, a no, do stal jsem se jim do řeči; zošklivili si mě, vzdálili se ode mne a před mou tváří nezadržují slinu, neboť rozvázal můj provaz a ponižuje mě, i odhodili před mou tváří uzdu. Napravo dorost - povstávají, odstrčili mé nohy a vybudovali proti mně své zhoubné silnice; mou pěšinu zničili, k mé pohromě přispívají; pomáhajícího nikdo nemá. Vpadají jako široká průtrž, s pustošením se valí. Proti mně se obrátily postrachy, mou důstojnost jako by vichr pronásledoval, a mé štěstí minulo jako mrak, a nyní se má duše za mne vylévá; zachvátily mě dni bídy. Noc ode mne odrývá mé kosti a moji hlodači neuléhají. Velikostí moci se přetváří mé oblečení; obepíná mě jako krční lem mé tuniky, vrhl mě do bláta, takže se stávám čímsi jako prach a popel, volám k tobě o pomoc, a le neodpovídáš mi, postavím-li se, upíráš na mne svůj zrak, měníš se v krutého vůči mně, potírá mě síla tvé ruky - zvedáš mě do vichru, necháváš mě ulétat a vystavuješ mě zkáze v hřmění; vždyť vím: vracíš mě v smrt a v dům setkání všech živých. Ale nevztahuje někdo na zřícenině ruku? Nebo při zániku někoho - není proto volání o pomoc? Neplakával-li jsem pro něčí těžký čas? Má duše se rmoutívala pro nemajetného, avšak když jsem očekával dobro, přicházelo zlo, a když jsem doufal ve světlo, přicházela tma. Mé útroby vřou a neutichají; potkaly mě dni bídy, chodím zachmuřen bez světla slunce, v sejití povstávám a volám o pomoc, bratrem jsem se stal šakalům a společníkem dcerám pštrosa, má kůže ze mne zčernala a mé kosti jsou rozpáleny horečkou a má lyra je pro smutek a má flétna k hlasu plačících. Vzhledem k svým očím jsem uzavřel smlouvu; a no, co budu svůj zrak upírat na pannu? Neboť co by bylo podílem od +Boha shora a vlastnictvím od Všemocného s výsostí? Zda pro zlosyna ne ní zhouba a neštěstí pro pachatele špatnosti? Zda on nevidí mé cesty a ne počítá všechny mé kroky? Jestliže jsem chodíval se zlem a má noha chvátala za klamem, nechť mě váží na spravedlivých váhách, a ť +Bůh pozná mou bezúhonnost; jestliže má kročej odbočovala z cesty a mé srdce odešlo za mýma očima a na mých dlaních ulpěla poskvrna, nechť rozsévám a jiný nechť jí, a moje odnože nechť jsou vykořeňovány. Jestliže mé srdce bylo poblázněno za ženou a neb jsem si počíhal při vchodu do domu svého bližního, nechť má žena mele jinému a jiní nechť se nad ní shýbají; vždyť to by byla hanebnost, a no, byla by to nepravost pro soudce, ano, byl by to oheň - sžíral by až do zkázy a ve všem mém výnosu by ničil kořeny. Pohrdal-li jsem právem svého nevolníka a neb své služebnice v jejich sporu se mnou, co potom budu činit, až bude BŮH povstávat? Až bude volat k odpovědnosti, jak se budu moci ozvat? Zda ten, jenž v lůně učinil mne, neučinil jeho? Přece nás v děloze utvořil jeden! Jestliže jsem nuzné zadržoval od potěšení a neb oči vdovy uváděl v zoufalství, a neb jsem svou skývu jedl já samoten, takže z ní nepojedl sirotek (vždyť od mého mládí vyrostl při mně jako při otci; a ji jsem od lůna své matky podporoval ), viděl-li jsem hynoucího pro nedostatek oblečení, že nemajetný neměl přikrývky, nežehnaly-li mi jeho kyčle, že se mohl zahřát vlnou mých ovcí, rozehnal-li jsem se svou rukou na sirotka, neboť jsem v bráně viděl svou podporu, nechť mé rameno od padá od lopatky a má paže nechť se vy lamuje z kloubu! Vždyť zhouba od BOHA je pro mne děsem a před jeho vznešeností nic nemohu z moci. Jestliže jsem učinil zlato předmětem své důvěry a řekl jsem zlatu: Mé útočiště, radoval-li jsem se, že mé jmění bylo veliké a že ho má ruka sílu nasháněla, jestliže jsem viděl světlo, že září, a měsíc nádherně se ubírající, a mé srdce bylo v skrytosti sváděno, a by má ruka líbala má ústa (i to by byla před soudce patřící nepravost, neboť bych se byl dopustil zapření vůči BOHU nahoře ), jestliže jsem se radoval při neštěstí nenávidícího mě a rozjásal se, když ho stihla pohroma (a nedal jsem svému patru hřešit - žádat s kletbou o jeho žití ), neřekli-li lidé mého stanu: Kdo může ukázat nenasytivšího se z jeho masa? (cizinec nenocoval na ulici - k silnici jsem otvíral své dveře ) - přikryl-li jsem jako Ádám svá přestoupení zatajením své nepravosti ve svém záňadří, neboť jsem se strachoval početného davu a děsilo mě pohrdání příbuzných, takže jsem mlčel, nevycházel jsem z vchod u; (kéž se mi propůjčuje sluch: hle, má značka; kéž mi odpovídá Všemocný - a ť můj odpůrce napíše spis, nebudu-li jej nosit na svém rameni! Budu si jej ovíjet jako čelenky! Budu mu moci oznámit počet svých kroků, tak jako vznešený se k němu přiblížit ) jestliže má půda proti mně křičí a spolu pláčí její brázdy, jestliže jsem jejího bohatství pojedl bez peněz a neb jsem k vydechnutí přivedl duši jejích majitelů, nechť místo pšenice vychází trní a místo ječmene páchnoucí plevel! Slova Jóbova jsou domluvena. A tito tři muži ustali od odpovídání Jóbovi, neboť on byl v svých očích spravedliv. I vzplál hněv Elíhúa, syna Bara-cheéla, Búzího, z čeledi Rámovy; proti Jóbovi vzplál jeho hněv pro jeho ospravedlňování své osoby nad Boha, a proti jeho třem přátelům vzplál jeho hněv, protože nenašli odpověď, a le Jóba odsoudili; Elíhú však stran řečí byl vyčkal Jóba, neboť oni byli věkem starší než on. A když Elíhú shledal, že v ústech těch tří mužů není odpovědi, vzplál jeho hněv. Odpověděl tedy Elíhú, syn Bara-cheéla, Búzího, a řekl: Já jsem věkem mlád a vy jste kmetové; proto jsem se utáhl, neboť jsem z uctivého ostychu upouštěl od vyjevení své vědomosti vám. Byl jsem si řekl: Nechť mluví věk a nechť množství let vyučuje moudrosti; věru však je to duch, on v lidech, totiž závan od Všemocného, jenž jim dává porozumění. Nemusejí mnoholetí být moudří a ni starci mít porozumění pro právo; proto jsem se rozhodl říci: Naslouchej mně, budu vyjevovat svou vědomost - ano, já. Hle, počkal jsem na vaše slova, nastavoval jsem sluch až do vašich úvah, než jste uměli vymyslet slova, a upíral jsem na vás pozornost, a hle, nebylo z vás nikoho schopného Jóbovi co dokázat, vyvrátit jeho výroky; ne abyste říkali: Našli jsme moudrost - přemoci ho musí BŮH, ne člověk! On nesestavoval řeči proti mně, nebudu mu tedy vašimi výroky odpovídat. Zhrozili se, již neodpověděli, slova se od nich zatoulala; počkám tedy, když nemluví, nýbrž zmlkli, neodpovídají již? Budu odpovídat - ano, já, - svým podílem, budu vyjevovat svou vědomost - ano, já! Ano, jsem naplněn slovy, duch v mém nitru mě pudí - hle, mé nitro, jako by víno, neotvírá se, chystá se prasknout jako nové měchy. Musím promluvit, a ť se mi může ulevit, musím otevřít své rty a odpovídat; nechť, prosím, ne přijímám ničí tvář, aniž se k člověku pochlebně chovám; neboť nevím, jak bych pochleboval; můj Tvůrce by mě mohl zakrátko od nést. Avšak slyš, Jóbe, prosím, má slova, a no, vpouštěj v sluch všechny mé řeči; hle, prosím, otevřel jsem svá ústa, můj jazyk na mém patru promluvil, nechť jsou mé výroky z upřímnost i mého srdce a mé rty nechť vybraně pronesou poznání. Utvořil mě BOŽÍ Duch a život mi dává závan od Všemocného; můžeš-li, ozvi se mi, připrav se před mou tvář, postav se. Hle, já jsem vůči BOHU jako ty, i já jsem odštípnut z bláta, hle, nemusí tě děsit hrůza ze mne ani na tebe těžce doléhat tlak ode mne. Ale řekl jsi v mé uši, a no, slyšel jsem zvuk tvých slov: Já jsem čist, bez přestoupení, já jsem nevinen, aniž je při mně nepravost; hle, vy nalézá proti mně nepřátelské zákroky, neboť mě považuje za svého nepřítele, mé nohy vsazuje v kládu a všechny mé stezky hlídá - hle, v to m to jsi nebyl v právu, odpovídám ti, vždyť +Bůh je větší než smrtelník. Proč proti němu vedeš rozepři? Že nezodpovídá všechna slova kohokoli? BŮH přece mluví jedním i dvěma způsoby - nepozoruje se to; ve snu - vidění noci při padání tvrdého spánku na lidi, při dřímotách na lůžku, tehdy odkrývá uši lidí a v poučování jich vtiskuje svou pečeť, aby člověk odvrhl své působení, a pýchu před mužem zakrývá, uchraňuje jeho žití před zkázou, a no, jeho život před pominutím oštěpem. Je také na svém lůžku ukázňován bolestí a ustavičná je váda jeho kostí, takže jeho život mu odporným činí chléb a jeho duše oblíbené jídlo. Jeho maso se tratí před zrakem, takže jeho kosti (nebylo je vidět) vyčnívají a jeho žití se blíží ke zkáze, a no, jeho život k usmrcujícím. Je-li při něm posel, prostředník, jeden z tisíce, aby člověku oznámil jeho povinnost, pak mu bude milostiv a bude říkat: Vysvoboď ho od sestoupení do jámy, došel jsem výkupného. A jeho maso se stane svěžejším než v mládí; bude se vracet ke dnům svého jinošství, bude se modlit k +Bohu, jenž mu bude blahovolně nakloněn; on bude s jásotem vidět tvář toho, jenž smrtelníku odpovídá svou spravedlností. Bude se dívat na lidi a řekne: Hřešil jsem a správné jsem převracel, a le nedostalo se mi odplaty - vykoupil mé žití od přejití v jámu, takže se můj život smí radovat ve světle. Hle, všechny tyto věci působí BŮH s člověkem dvakrát-tři krát k od vrácení jeho žití od jámy, k osvícení světlem živých. Věnuj pozornost, Jóbe, naslouchej mi, mlč a já budu mluvit; máš-li co říci, ozvi se mi, promluv, neboť toužím ospravedlnit tě, nemáš-li, ty mi naslouchej, mlč a budu tě zacvičovat v moudrosti. Ještě se ujal Elíhú slova a řekl: Slyšte, moudří, má slova, a no, věnujte mi sluch, znalci! Ucho přece podrobuje zkoušce slova, jako patro ochutnává, co je k jedení; chtějme si vyvolit právo, poznat mezi sebou, co je dobré. Vždyť Jób řekl: Jsem spravedliv, a le BŮH mé právo odvrhl! Mám lhát proti svému právu, jsa bez přestoupení těžce raněn na mne vystřeleným šípem? Kdo je muž jako Jób, pije výsměch jako vodu a pohybuje se ve společnosti s působci špatnosti a v chození se zlovolnými? Vždyť řekl: Člověk nemá užitku v blahovolném přijetí u Boha! Proto mi, muži srdce, naslouchejte: Daleko je BOHU od zlovůle, a no, Všemocnému od bezpráví, nýbrž člověku odplácí jeho působení; to dává každému najít podle jeho stezky. Nikterak zajisté BŮH nebude jednat zlovolně, aniž bude Všemocný převracet právo! Kdo na něho vložil odpovědnost za zem a kdo založil svět, jeho celek? Kdyby své srdce upíral na sebe, chtěl stáhnout svého ducha a svůj dech k sobě, muselo by všechno maso spolu zahynout a lidstvo k prachu se vrátit. Máš -li tedy rozum, slyš toto, nastav sluch zvuku mých slov. Což snad může nenávidící právo udržovat pořádek? A chceš-li Mocného Spravedlivého obviňovat? Zda lze králi říci: Ničemo? A neb velmožům: Zlovolný? A což tomu, jenž nepřijímá tvář hodnostářů a nedává přednost zámožnému vůči tváři nuzného, neboť oni všichni jsou dílem jeho rukou? Okamžik - a umírají (lid, ti i v půlnoc bývají vyburcováni ) a pomíjejí; tak bývá silný odstraňován, nikoli rukou. Ano, jeho oči jsou na cestách člověka, on vidí všechny jeho kroky; není tmy a není hlubokého stínu ke skrytí působců špatnosti; nemusí se přece na člověka stran odchodu k BOHU na soud dlouho ohlížet, mocné drtí - žádné zpytování - a jiné staví místo nich. Proto rozpoznává jejich činy; v noci je podvrátí, takže jsou deptáni; pobije je jakožto zlovolné na stanovišti diváků, protože se odvrátili od následování jeho a neuvážili žádnou z jeho cest, takže křik nuzného dohnali před něho, a by slyšel křik chudých. On-li však dává klid, kdo může zlovolně zasahovat? A skrývá-li svou tvář, kdo ho může postřehnout? To stran národů i stran člověka stejně, aby nekraloval člověk bezbožný, aby ne bylo osidel pro lid. Zda totiž řekl k BOHU: Snesu, nebudu jednat nesprávně, nad to, co mohu spatřit, mě pouč ty, dopustil-li jsem se nepravosti, nebudu přidávat? Zda má odplácet podle tebe, že ses vyslovil zamítavě? Proto musíš volit ty a ne já; mluv tedy, co víš. Muži srdce mi budou přisvědčovat, i moudrý muž naslouchající mi: Jób nemluví s poznáním a jeho slova ne jsou uvážlivá. Můj otče! Nechť je Jób podrobován zkoušce až do krajnosti, pro své odpovědi podle lidí nepravosti! Vždyť k svému hříchu přidává přestoupení, mezi námi tleská a množí své výroky vůči BOHU. Ještě se ujal Elíhú slova a řekl: Považuješ toto za právo? Řekl jsi: Má spravedlnost je nad BOŽÍ. Ano, tázal ses, jaký budeš mít užitek: O č větší prospěch budu mít než ze svého hříchu? Já budu slovy odpovídat tobě i tvým přátelům s tebou: Zahleď se v nebesa a viz a pozoruj obláčky: Jsou vyšší než ty. Zhřešíš-li, co můžeš proti němu způsobit? Jestliže se rozmnoží tvá přestoupení - co mu můžeš učinit? Budeš-li spravedliv, co mu můžeš dát nebo co může dostat z tvé ruky? Tvá zlovůle je vůči člověku podobnému tobě a tvá spravedlnost vůči synu lidí; pro množství útisku křičí, volají o pomoc od násilí mnohých aniž kdo řekne: Kde je +Bůh, můj Tvůrce, dávající v noci zpěvy, vyučující nás, nad zvířata země a nad letounstvo nebes moudřejšími nás činící? Tam volají, a le neodpovídá z příčiny pýchy zlovolných, BŮH pouhou nicotnost nevyslýchá, aniž si jí Všemocný všímá; i když pravíš, že ho nemůžeš postřehnout, je rozhodnutí před jeho tváří, musíš tedy na něho čekat. Že by, ač jeho hněv nezasáhl, velmi an i nyní nedbal o pýchu? Jób tedy nadarmo rozvírá svá ústa, v nedostatku poznání hromadí slova. A Elíhú se jal pokračovat a řekl: Počkej na mne trochu, a ť ti mohu ukázat, že ještě je co říci pro +Boha. Budu svou vědomost přinášet jakoby z daleka a svému Původci přiznávat spravedlnost. Nikterak věru ne budou má slova lží; je s tebou dokonalý věděním. Hle, BŮH je mocný, aniž kým pohrdá, mocný silou rozumu; neponechává naživu zlovolného, a le chudým přiznává právo, od spravedlivého neodvrací své oči, nýbrž s králi na trůn, tam takové navždy posazuje, takže jsou vyvyšováni, a jsou-li, spoutáni okovy, zajati v provazech bídy, tu jim vyjevuje jejich jednání a jejich přestoupení, že se chovali zpupně, a odkrývá jejich ucho k napomínání a praví, že se mají od vrátit od špatnosti. Jestliže poslouchají a poddávají se, budou své dni trávit v blahu a svá léta v příjemnostech, pakli neposlouchají, budou muset oštěpem pominout a v nedostatku poznání skonat, a bezbožní srdcem si ukládají hněv; nevolají o pomoc, když je sváže, jejich duše umírá v mládí a jejich život mezi chrámovými smilníky. Bědného vytrhuje v jeho bídě a v soužení odkrývá jeho ucho; právě tak by byl tebe vyvedl z jícnu tísně do šíře - na její půdě ne ní úžiny; a pokladení tvého stolu - samá tučnost. Jsi však naplněn rozepří zlovolného; soud a rozsudek budou za sebou následovat, ano, aby tě popuzení nesvádělo v posměch a rozsáhlost výkupného tě neodtahovala stranou. Zda bude cenit tvé bohatství? Ne zlatou rudu ani všechny poklady síly! Neměl bys dychtit po noci k vytržení národností z jejich místa; měj se na pozoru, nesmíš se otáčet k nepravosti, neboť na té jsi našel zálibu větší než na bídě. Hle, BŮH svou mocí jedná vznešeně - kdo je jemu podobným učitelem? Kdo na něho vložil odpovědnost za jeho cestu a kdo řekne: Dopustil ses bezpráví? Pamatuj, že máš vyvyšovat jeho dílo, jež smrtelníci opěvují, všichni lidé na ně hledí, smrtelník se dívá z daleka - hle, BŮH je veliký, aniž můžeme znát počet jeho let, ba, žádné zpytování; když stahuje kapky vody, způsobují rozplývání deště v mlhu z něho, jíž obláčky mží, prší na mnoho lidí. Což může kdo pochopit rozprostření oblak, hřmění z jeho přístřešku? Hle, rozprostřel vůkol sebe své světlo a pokrývá základy moře, neboť jimi soudí národnosti, dává v nadbytku pokrm. Na dlaně přikládá blesk a vkládá na něj rozkaz proti tomu, jejž má zasáhnout. Hlášení o něm podává rachot od něho, ba i dobytek, o přicházejícím. Ba, pro toto se mé srdce chvěje a ze svého místa vyskakuje; pozorně poslouchejte na dunění jeho hlasu a mumlání, vycházejícího z jeho úst. Vysílá je pod všechna nebesa, své blýskání k okrajům země, za ním řve hlas - on hřímá hlasem své důstojnosti, aniž je zadržuje, když je slyšet jeho hlas. BŮH svým hlasem podivuhodně hřímá - činí veliké věci, jichž nechápeme; neboť sněhu praví: Buď na zemi; a příval deště, a no, příval dešťů - jeho síla. V ruku každého člověka vtiskuje svou pečeť, aby všichni smrtelníci poznali jeho dílo, a živočišstvo vchází v doupata a v svých peleších zůstávají. Vichřice přichází ze své komory a od severních větrů chlad; BOŽÍM závanem vzniká led a šíře vod se zužuje. Také zatěžuje mrak vlhkostí, rozhání oblak svým světlem a on se jeho řízením koldokola obrací podle jejich činnosti, cokoli bude rozkazovat; nad tváří světa, na zem mu dává zasahovat, ať jako hůl (pro jeho-li zem ), ať jako laskavost. Vpusť toto v sluch, Jóbe, zastav se a pozorně si všímej BOŽÍCH podivuhodných věcí. Zda se vyznáš v +Božím uložení o nich, kdy dá zazářit blesku svého oblaku? Zda se vyznáš stran vznášení mraku, podivuhodných činů dokonalého vědomostmi, ty, jehož roucha jsou teplá, když se zemi dává klid od jižního větru? Uměl bys, jako on, dávat rozpětí obloze, pevné jako ulité zrcadlo? Dej nám na vědomí, co mu máme říci! Pro tmu neumíme nic přednést! Zda se mu má ohlásit, že chci mluvit? Řekl-li kdo, že chce být rozdrcen? A le ovšem nelze hledět na oslnivé světlo, jež je na obloze, když přechází vítr a pročišťuje ji; zlatý svit proniká z temného úkrytu - úctu vzbuzující velebnost vůkol +Boha! Všemocný! Nenajdeme ho; je veliký v moci, a soud a plnost spravedlnosti neohýbá. Proto nechť ho smrtelníci mají v úctě; nehledí na nikoho moudrého srdce m. A z vichřice odpověděl Jóbovi Hospodin a řekl: Kdo je tento, zatemňující mysl slovy bez poznání? Nuže, opásej jako muž své kyčle, i budu se tě dotazovat, a dávej mi na vědomí. Kde jsi byl při mém zakládání země? Podej zprávu, poznal-li jsi rozum! Kdo určil její rozměry, jestliže víš? Nebo kdo na ni natáhl šňůru? Na čem byly zapuštěny její podstavce? Nebo kdo zasadil její nárožní kámen při společném plesání hvězd jitra, kdy všichni Boží synové jásali, a vraty zahradil moře při jeho vytrysknutí? Vyšlo z dělohy, když jsem určil oblak za jeho oblečení a mračno za jeho plenku, i vy lámal jsem pro ně svou mez a vsadil závory a vrata a řekl jsem: Až potud budeš dosahovat, aniž půjdeš dále, to se zde zavádí proti vzdouvání tvých vln. Zda jsi za svých dní přikázal jitro? Dal jsi úsvitu na vědomí jeho místo k uchopení okrajů země, a by z ní zlovolní mohli být setřeseni? Mění se jako hlína pečeti, i zaujímají své postavení, jakoby její oblečení a od zlovolných se odnímá jejich světlo a zdvižená paže se láme. Zda jsi přišel až po zdroje moře a prošel ses tajemstvím hlubiny? Zda ti byly odkryty brány smrti? A viděl jsi brány stínu smrti? Upřel jsi svou pozornost na všechnu šíři země? Podej zprávu, poznal-li jsi ji celou! Kdepak je cesta tam, kde přebývá světlo? A tma - kdepak je její místo, tak že bys ji mohl zavést k jejímu pomezí a že bys rozeznával pěšiny k jejímu domu? To víš, vždyť tehdy ses rodil, a počet tvých dní - mnoho! Zda jsi přišel k zásobárnám sněhu a viděl zásobárny krup, jež uchovávám na dobu tísně, na den seče a války? Kdepak je cesta, jíž se rozděluje světlo, východní vítr se rozhání po zemi? Kdo prorazil průtok záplavě a dráhu zábleskům hromů, aby jí dal dštít na zem bez lidí, pustinu bez člověka, k nasycení pustoty a zpustošenosti a aby dal vzrůst výhonkům mladého porostu? Zda má déšť otce? Nebo kdo plodí kapky rosy? Z čího lůna vycházívá led? A jíní nebes - kdo je plodí? Voda se tratí v podobu kamene a hladina hlubiny se zceluje. Zda umíš spoutat půvaby Kuřátek nebo uvolnit opasky Oriona? Zda umíš vyvádět souhvězdí Zvěrokruhu, každé v jeho čas, a vodit Medvěda s jeho dětmi? Zda znáš ustanovení nebe? Umíš-li zavést jeho správu na zemi? Zda můžeš pozvednout svůj hlas k oblaku, a by tě zaplavoval proud vod? Zda umíš vypouštět blesky, takže by šly a říkaly ti: Hle, my!? Kdo vkládá moudrost v tvary oblak? Nebo kdo dává rozum do jejich seskupení? Kdo v moudrosti spočítává obláčky a kdo vylévá džbány nebes v slévání prachu v slitinu, takže se hroudy slepují? Zda budeš lovit kořist lvu a splňovat tužbu hřivnatců, když se krčí v peleších, zůstávají v skrýši na číhané? Kdo havranu připravuje jeho úlovek, když jeho mláďata volají k BOHU, bloudí pro nedostatek potravy? Zda znáš čas rození kozorožců skalisk? Umíš vyčíhat, kdy laně pracují k porodu? Umíš spočítat MĚSÍCE, jež naplňují, a znáš čas jejich rození? Shýbají se, vypuzují svá mláďata, zbavují se svých bolestí. Jejich potomci sílí, rostou ve volné přírodě, odcházejí a k nim se nevracejí. Kdo vypustil divokého osla na svobodu a kdo uvolnil pouta onagry, za jejíž domov jsem určil step, a no, slanou zem za její obydlí? Směje se povyku hradiště, neslyší houkání pohaněče; její pastvou je, co je vypátráno v horách, i pídí se za vší zelení. Zda bude reém ochoten ti sloužit? Bude-li nocovat u tvých jeslí? Zda můžeš reéma v brázdě uvázat jeho provazem? Bude-li za tebou vláčet nížiny? Zda na něho můžeš spoléhat, protože jeho síla je veliká, a přenechat mu svou lopotu? Zda bys v něho mohl důvěřovat, že bude umět tvé símě vrátit a na tvůj mlat sklidit? Křídlo pštrosice se vesele natřásá; je -li to peruť a peří čápice? Vždyť svá vejce přenechává zemi a na prachu nechává zahřívat a zapomíná, že je může noha rozšlápnout a neb je může živočišstvo pole rozdupat. Tvrdě zachází se svými potomky, jako by jí ne patřili, její lopota je nadarmo - bez starosti, neboť jí +Bůh dal zapomenout moudrost, aniž jí dal podíl na rozumu. Když se vyhání na výšinu, směje se koni i jeho jezdci. Zda dáváš koni hrdinskou odvahu? Zda jeho šíji oblékáš vlající hřívou? Zda mu dáváš vyskakovat jako kobylka? Majestát jeho frkání - hrůza! Když v údolí pátrají, raduje se v síle, vychází vstříc zbroji, směje se strachu, aniž je vylekán, aniž se před blízkostí meče obrací. Chřestí na něm toulec, čepel kopí a oštěpu, s dupotem a nepokojem hltá zem, aniž se zastavuje, ani na zvuk trouby; při každém zatroubení praví: Haha! a z daleka čichá bitvu, hřmění velitelů a pokřik. Zda podle tvého rozumu létá jestřáb, rozpíná svá křídla k jihu? Na tvůj-li příkaz se vznáší sup, ba i své hnízdo vysoko staví? Obývá skalisko, a no, na útesu skaliska a nepřístupném místě tráví své noci; odtamtud slídívá po potravě, jeho oči hledí do daleka od něho a jeho mláďata srkají krev, a kde jsou zabití, tam je on. Ještě Hospodin Jóbovi odpověděl a řekl: Zda se má karatel s Všemocným přít? Nechť to obžalobce +Boha zodpovídá! A Jób odpověděl Hospodinu a řekl: Hle, jsem nepatrný; čím se ti mám ozvat? Položím na svá ústa svou ruku; jednou jsem promluvil - již nebudu odpovídat; i dva krát, a le nebudu přidávat. A Hospodin Jóbovi z vichřice odpověděl a řekl: Nuže, opásej jako muž své kyčle, i budu se tě dotazovat, a dávej mi na vědomí. Zda vskutku chceš mé právo zrušit, obviňovat mě, aby ses mohl činit spravedlivým? Máš-li však paži jako BŮH? A umíš hlasem podobným jeho hlasu hřímat? Nuže, ozdob se důstojností a vyvýšeností, a můžeš na sebe vzít majestát a nádheru; vychrli výbuchy svého hněvu a pohleď na každého vysokomyslného a poniž ho, pohleď na každého vysokomyslného, pokoř ho a pošlapej zlovolné na jejich místě, zahrabej je spolu v prach, v tom zahrabání zavaž jejich tváře a budu tě i já chválit, že ti tvá pravice pomáhá. Nuže, hle, behémóth, jehož jsem utvořil jako tebe; žere trávu jako skot. Nuže, hle: jeho síla je v jeho bocích a jeho mohutnost ve svalech jeho břicha; ohýbá svůj ocas, podobný cedru, šlachy jeho stehen se splétají, jeho kosti - roury z mosazi, jeho údy jako sochory ze železa. On je počátkem BOŽÍCH cest; kdo ho chce upravit, nechť přikládá svůj meč! Ano, hory mu přinášejí potravu, a všechno živočišstvo pole - ti si tam hrají; uléhá pod lotosy v úkrytu třtiny a bahna, lotosy ho zastírají jeho stínem, obklopují ho vrby potoka. Hle, řeka dotírá - on nespěchá úzkostlivě; nemá obav, byť se Jordán až k jeho tlamě valil. Může ho kdo před jeho očima chytat, provazem mu provrtávat nos? Můžeš livjáthána udicí vytáhnout a jeho jazyk ve smyčku vecpat? Zda můžeš v jeho nos vložit třtinu a hákem provrtat jeho čelist? Zda bude množit úpění k tobě? Bude-li k tobě mluvit něžnými slovy? Zda bude s tebou uzavírat smlouvu? Můžeš si ho na trvalo vzít za nevolníka? Zda si s ním můžeš hrát jako s ptáčkem a neb ho budeš moci uvázat svým děvčatům? Budou o něho společníci jednat? Budou ho rozdělovat mezi kupce? Zda můžeš jeho kůži zasypat harpunami nebo jeho hlavu vidlicemi na ryby? Polož na něho svou dlaň, vzpomeň si zápas - nebudeš jej opakovat! Hle, očekávání takového se ukáže klamným; vždyť se již i na jeho spatření bude kácet. Ne ní smělého, že by ho chtěl budit, - a kdo je ten, jenž by se chtěl stavět před tvář mou? Kdo se mi předem zavděčí, takže bych mu měl odplatit? Co je pod všemi nebesy, to patří mně! Nebudu mlčet o jeho údech a ni ve věci jeho mohutnosti a vhodnosti jeho složení. Kdo odhalí vzezření jeho oblečení? Kdo může vstoupit v dvojici jeho chrupu? Kdo otevře dveře jeho tváře? Okolí jeho zubů - hrůza! Nádhera - řady štítů, vše sevřeno pevnou pečetí, přiléhají jeden na druhý, takže mezi ně nevniká vzduch, lpí na sobě navzájem, souvisí, aniž se rozcházejí. Jeho kýchnutí vydávají záblesky světla a jeho oči jsou jako oční víčka úsvitu, z jeho tlamy se hrnou pochodně, unikají jiskry ohně, z jeho nozder vychází dým jako když se pod hrncem rozhoří třtina. Jeho dech zapaluje uhlíky a z jeho tlamy vychází plamen. V jeho týle spočívá síla a před jeho tváří vyskakuje zděšení; laloky jeho masa na něm lpí, vše jako přitaveno; nemohou se pohybovat, jeho srdce je ulito, podobné kameni, a no, ulito jako spodní žernov. Z jeho povstávání mají rekové strach a z rozrušení mysli upadají ve zmatek; Zasáhne-li ho kdo mečem, nemůže uváznout, ani kopí, střela - a pancíř! Železo považuje za slámu, mosaz za práchnivé dřevo, syn luku ho nemůže zahnat na útěk, kameny z praku se mu změní v plevy, jako stébla se mu zdají kyje, směje se svištění oštěpu. Pod ním jsou hroty střepin, na bahně rozvlačuje rýhy, hloub přivádí do varu jako kotel, veletok činí jako by nádobou k míchání masti; za sebou rozsvětluje pěšinu; hlubina by se mohla považovat za šediny. Na zemi není porovnání s ním, jenž byl utvořen k nebojácnosti; vše vysoké prohlíží, on je králem nade všemi dětmi pýchy. A Jób Hospodinu odpověděl a řekl: Vím, že můžeš vše, aniž ti kdo může v jakém úmyslu zabránit. Kdo je tento, zastírající mysl bez poznání? Proto jsem promlouval, aniž jsem chápal, věci pro mne příliš divné, jichž neznám. Slyš, prosím, a já budu mluvit, budu se tě dotazovat, a dávej mi na vědomí. Slýchal jsem o tobě slyšením ucha, nyní však tě vidí mé oko; proto odvolávám a na prachu a popelu se kaji. A po Hospodinově vyslovení těchto slov k Jóbovi se stalo, že Hospodin řekl k Elífázovi, Témánímu: Proti tobě a proti tvým dvěma přátelům vzplál můj hněv, neboť jste o mně nemluvili, co je odůvodněno, jako můj nevolník Jób. Nyní si tedy vezměte sedm býků a sedm beranů a jděte k mému nevolníku Jóbovi, a ť je může vznést jako vzestupnou oběť ve váš prospěch; i bude se Jób, můj nevolník, za vás modlit, neboť jen jeho tvář chci přijmout, aby ne bylo zacházení s vámi podle bezbožnosti, neboť jste o mně nemluvili, co je odůvodněno, jako můj nevolník Jób. Odebrali se tedy Elífáz, Témání, Bildad, Šúchí, a Cófár, Naamáthí, a učinili podle toho, co k nim Hospodin promluvil, a Hospodin přijal tvář Jóbovu. A Hospodin utrpení Jóbovo při jeho modlení v prospěch jeho přátel od vrátil a nahradil Hospodin vše, co Jób měl, dvojnásobně. A přišli k němu všichni jeho bratři a všechny jeho sestry a všichni jeho známí od dřívějška a pojedli s ním chleba v jeho domě a projevili mu účast a jali se ho těšit stran všeho neštěstí, jež na něho Hospodin uvedl, a dali mu každý jednu kesítu a každý jeden kroužek ze zlata. A Hospodin požehnal Jóbův posledek nad jeho počátek, takže se mu do stalo čtrnácti tisíc kusů drobného dobytka a šesti tisíc velbloudů a tisíce spřežení skotu a tisíce oslic; a do stalo se mu sedmi synů a tří dcer, i nazval jméno jedné Jemímá a jméno druhé Kecíá a jméno třetí Keren-happúch; a v celé zemi se nenašly ženy tak krásné jako dcery Jóbovy. I dal jim jejich otec dědictví vprostřed jejich bratrů. A po tomto Jób prožil sto a čtyřicet let a viděl své děti a děti svých dětí - čtyři pokolení. A Jób umřel, jsa stár a nasycen dny. Blaho muže, jenž nechodívá podle smýšlení zlovolných a nestává na cestě hříšníků a nesedává v zasedání posměvačů, nýbrž jeho potěšení je v zákoně Hospodinově, takže dnem i nocí o jeho zákoně rozjímá! Ten bude jako strom zasazený při potocích vod, jenž v svůj čas dává své ovoce, jehož listí nevadne, a vše, co činí, se daří. Ne tak zlovolní, nýbrž jako plevy, jež odvívá vítr. Proto nemohou zlovolní ob stát na soudu a ni hříšníci ve shromáždění spravedlivých, neboť Hospodin zná cestu spravedlivých, a le cesta zlovolných zaniká. Nač se národy rozhlučely a lidská plemena smýšlejí nicotnost? Králové země se postavují a knížata se spolu uradila proti Hospodinu a proti jeho pomazanému: Roztrhejme jejich pouta a shoďme ze sebe jejich provazy! Sídlící v nebesích se směje, Pán se jim vysmívá; tehdy k nim bude mluvit ve svém hněvu a ve svém popuzení je bude lekat: Vždyť já jsem dosadil svého krále nad Cijjónem, svou svatou horou. Budu vyprávět o ustanovení Hospodinově: Řekl ke mně: Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil; vyžádej ode mne a budu dávat národy v tvé vlastnictví a v tvou držbu poslední končiny země. Budeš je drtit holí ze železa, jako nádobu hrnčíře je roztloukat. Nuže tedy, králové, nabuďte rozumu, dejte se napravit, soudcové země; s bázní uctívejte Hospodina a s chvěním jásejte, líbejte Syna, aby se nepopuzoval, takže byste museli cestou zhynout, kdyby se jen trochu rozhoříval jeho hněv. Blaho všech na něho spoléhajících! (Zpěv s hudebním doprovodem od Dávida na jeho útěku před tváří Avšálóma, jeho syna.) Hospodine, jak se množí moji protivníci! Mnozí proti mně povstávají; mnozí o mé duši říkají: Není pro něho v Bohu záchrany! Seláh. A le ty, Hospodine, jsi štítem vůkol mne, mou slávou a pozdvihujícím mou hlavu! Svým hlasem volám k Hospodinu, i odpovídá mi se své svaté hory. Seláh. Já jsem ulehl a usnul; procitl jsem, neboť mě Hospodin podpírá. Nebudu se bát desetitisíců lidu, jež se dokola proti mně položily. Povstaň, Hospodine, zachraň mě, můj Bože, vždyť jsi všechny mé nepřátele zbil na líce, zuby zlovolných jsi zvyrážel. Záchrana je od Hospodina, nad tvým lidem je tvé požehnání. Seláh. (Řediteli hudby; při strunových nástrojích. Zpěv s hudebním doprovodem od Dávida.) Když budu volat, odpovídej mi, Bože mé spravedlnosti! V tísni jsi mi zjednal prostor; buď mi milostiv a slyš mou modlitbu! Synové muže, dokdy bude má čest k hanbě? Milujete nicotnost, usilujete o lež, - seláh, - vězte však, že Hospodin zbožného vyznačil pro sebe; Hospodin bude slyšet, když k němu budu volat. Zachvějte se a nehřešte, v svých srdcích přemýšlejte na svých lůžkách a umlkněte! Seláh. Obětujte oběti spravedlnosti a se svou důvěrou se obraťte k Hospodinu. Mnozí říkají: Kdo nám může ukázat něco dobré ho? - Povznes nad námi světlo své tváře, Hospodine! Dal jsi v mé srdce radost větší než v době, kdy se jejich obilí a jejich mošt rozmnožily! V pokoji budu zároveň uléhat i usínat, neboť ty, Hospodine, mi o samotě dáváš v bezpečí bydlet. (Řediteli hudby; k flétnám. Zpěv s hudebním doprovodem od Dávida.) Vpouštěj v uši mé +výroky, Hospodine, všímej si mého šepotu, věnuj pozornost hlasu mého volání o pomoc, můj králi a můj Bože, neboť k tobě se modlím. Hospodine, ráno budeš slyšet můj hlas, ráno ti budu předkládat a dychtivě vyčkávat; vždyť ty ne jsi BOHEM zalíbení v zlovůli, zlý u tebe nebude pobývat, naproti tvým očím nemohou ob stát vychloubači, všechny působce špatnosti nenávidíš, hubíš mluvící lež - muže krve a klamu si Hospodin oškliví. Já však v množství tvé laskavosti smím vstoupit v tvůj dům, v úctě k tobě se klanět směrem k tvému svatému chrámu. Hospodine, veď mě ve své spravedlnosti vzhledem k mým nepřátelům, urovnej mou cestu před mou tváří, vždyť v jeho ústech není nic spolehlivého, jejich nitro je zhouba, jejich hrdlo otevřený hrob, svůj jazyk uhlazují. Nechej je pykat, Bože, nechť padají následkem svých záměrů, v množství jejich přestoupení je zapuď, neboť se proti tobě dopustili neposlušnosti! A všichni na tebe spoléhající se budou radovat, navždy budou plesat, i budeš nad nimi prostírat clonu a milující tvé jméno budou v tobě jásat, neboť ty, Hospodine, žehnáš spravedlivému, blahovůlí jako štítem ho obkládáš. Řediteli hudby; při strunových nástrojích, na šemíníth. Zpěv s hudebním doprovodem od Dávida.Hospodine, kéž mě ve svém hněvu netrestáš a ve svém popuzení mě nekáráš; buď mi milostiv, Hospodine, neboť já jsem sláb, uzdrav mě, Hospodine, neboť mé kosti jsou otřeseny i má duše je velmi otřesena; a ty, Hospodine, až dokdy? Vrať se, Hospodine, vytrhni mou duši, zachraň mě vzhledem k svému soucitu, vždyť v smrti není připomínky tebe; kdo tě bude chválit v šeólu? Zemdlel jsem ve svém vzdychání, po celou noc splavuji své lože, smáčím svou pohovku svými slzami, mé oko žalem zchřadlo, zestárlo mezi všemi utiskujícími mě. Odstupte ode mne, všichni působcové špatnosti, neboť Hospodin uslyšel hlas mého pláče, Hospodin uslyšel mé úpění, Hospodin přijímá mou modlitbu! Všichni moji nepřátelé se musejí zastydět a být velmi otřeseni, od vrátit se, okamžitě se zastydět. (Šiggajón od Dávida, jejž zazpíval Hospodinu pro slova Kúše, syna Jemíního.) Hospodine, můj Bože, na tebe spoléhám, vysvoboď mě ode všech pronásledujících mě, a no, vyprosť mě, aby mou duši jako lev nerval, strhna, a nebylo by vyprošťujícího. Hospodine, můj Bože, učinil-li jsem toto, je-li v mých dlaních bezpráví, zlem-li jsem odměnil žijícího v pokoji vůči mně, - b a, vytrhoval jsem toho, jenž mě bez příčiny utiskoval, - nechť mou duši pronásleduje nepřítel a dostihuje a k zemi zašlapává můj život a do prachu klade mou čest! Seláh. Povstaň, Hospodine, ve svém hněvu, pozvedni se proti vzteku utiskujících mě a procitni ke mně; přikázal jsi soud, i bude tě obstupovat shromáždění lidských plemen a nad ním se vrať do výsosti. Hospodin bude soudit národnosti. Zjednej mi právo, Hospodine, podle mé spravedlnosti a podle mé bezúhonnosti, jež je při mně; nechť, prosím, musí ustat zloba zlovolných a kéž chceš upevnit spravedlivého! A no, spravedlivý Bůh zkoušce podrobuje srdce i ledviny. Můj štít je na Bohu, vysvobozujícím upřímné srdce m. Bůh je spravedlivý soudce, a no, BŮH, rozhorlující se v každý den. Nechce-li se obrátit, brousí svůj meč, napjal svůj luk a připravil jej a připravil si nástroje smrti, své šípy činí hořícími. Hle, svíjí se špatností, neboť otěhotněl strastí a rodí podvod; vykopal jámu a prohloubil ji a padl v propast, již zřídil. Jeho strast se bude vracet na jeho hlavu a jeho násilnictví bude na jeho témě sestupovat. Budu chválit Hospodina podle jeho spravedlnosti a jméno Hospodina, Nejvyššího, při hudbě opěvovat. (Řediteli hudby; na gittíth. Zpěv s hudebním doprovodem od Dávida.) Hospodine, náš Pane, jak vznešené je tvé jméno ve vší zemi, pročež svou velebnost polož nad nebesa! Ústy batolat a kojenců jsi založil moc vzhledem k tvým utiskujícím, k umlčení nepřítele a mstivce. Když vidím tvá nebesa, dílo tvých prstů, měsíc a hvězdy, jež jsi zasadil - čím je smrtelník, že si ho připomínáš, a no, syn člověka, že si ho všímáš? A no, dal jsi mu málo chybět do rovnosti Bohu a ověnčil jsi ho slávou a nádherou, dáváš mu vládnout nad díly svých rukou; vše jsi položil pod jeho nohy, drobný dobytek a skot, to vše, a také zvířata pole, ptactvo nebes a ryby moře, vše přecházející stezkami moří. Hospodine, náš Pane, jak vznešené je tvé jméno ve vší zemi! (Řediteli hudby; na Múth-labbén. Zpěv s hudebním doprovodem od Dávida.) Budu chválit Hospodina celým svým srdcem, chci vyrozprávět všechny tvé divy, radovat se a jásat v tobě, při hudbě opěvat tvé jméno, Nejvyšší! Moji nepřátelé při svém obratu zpět klopýtali a od tvé přítomnosti hynuli, neboť ses při činil o mé právo a o mou soudní věc a na trůn jsi zasedl - spravedlivý soudce, vyplísnil jsi národy, zahubil jsi zlovolného, jejich jméno jsi vyhladil navždy a věčně. Nepříteli, navždy jsou pustošení dovršena! A no, vyvrátil jsi města, jejich památka zahynula s nimi, a le Hospodin navždy zůstává; postavil svůj trůn k soudu, i bude on v spravedlnosti rozsuzovat svět, lidská plemena v přímosti soudit. A bude Hospodin záštitou utlačovanému, a no, záštitou v dobách soužení, a znající tvé jméno budou v tebe důvěřovat, neboť jsi neopustil vyhledávající tebe, Hospodine! Při hudbě zpívejte Hospodinu, obývajícímu Cijjón, mezi národnostmi oznamujte jeho skutky, neboť vyhledává krev, pamatuje si ji, nezapomněl křiku sužovaných. Buď mi milostiv, Hospodine, viz mé soužení od nenávidících mě, vyzdvihuje mě z bran smrti, abych mohl vyrozprávět všechnu tvou slávu, v branách dcery Cijjóna jásat v tvém vysvobození. Národy klesly v propast, již vytvořily, v síti té, již utajily, uvázla jejich noha. Hospodin vešel v známost, vykonal soud, zlovolný se zapletl v činnost svých dlaní. Higgájón, seláh. Zlovolní se musí obrátit do šeólu, všechny národy zapomínající Boha, kdežto nemajetný nemůže navěky být zapomínán, naděje tichých nemůže na věčnost zahynout. Povstaň, Hospodine, nechť smrtelník nenabývá moci, nechť jsou národy souzeny před tvou tváří! Uval, Hospodine, na ně hrůzu, nechť národy vědí, že ony jsou smrtelník y! Seláh. Nač, Hospodine, stojíš v dáli, skrýváš se v dobách soužení? Zlovolný sužovaného ve své pýše žhavě pronásleduje; měli by být polapeni v úkladech těch, jež vymyslili. Ano, zlovolný se vychloubá nad tužbou své duše, žehná hrabivému, Hospodinem pohrdá; zlovolný za pozvednutí svého obličeje nebude vyhledávat! Není Boha - toť všechny jeho myšlenky. Jeho cesty se každého času daří, tvá práva jsou před ním vysoko, všichni jeho protivníci - fouká na ně; ve svém srdci říká: Nemohu se zviklat do pokolení a pokolení, neboť budu bez pohromy. Klení jsou plna jeho ústa, podvodů a násilí, pod jeho jazykem je strast a špatnost; sedá v zastrčených koutech dvorců, v úkrytech vraždí nevinného, jeho oči slídí po nešťastném, číhá v úkrytu jako lev ve své skrýši, číhá, aby uchvátil sužovaného; uchvacuje sužovaného vtažením ho v svou síť, choulí se, krčí se, a ť nešťastní padnou v jeho moc. Ve svém srdci říká: BŮH zapomněl, zakryl svou tvář, nikdy nebude vidět. Povstaň, Hospodine, BOŽE, povznes svou ruku, nezapomínej sužovaných! Proč má zlovolný pohrdat Bohem, říkat: Nebudeš vyhledávat? Vidíš přece, ty spatřuješ strast a žal; odplatit tvou rukou, to nešťastný ponechává na tobě; sirotek - ty jsi pomocníkem. Zlom paži zlovolného; a podlý - vyhledáváš, aniž nacházíš jeho zlovůli? Hospodin je vždy a věčně Králem, národy se z jeho země vyhubí; uslyšel jsi, Hospodine, tužbu tichých, jejich srdce jsi upevňoval, tvé ucho pozorně naslouchalo, abys rozsuzoval sirotka a utlačovaného, aniž ještě bude smrtelník ze země stupňovat zastrašování. (Řediteli hudby; od Dávida.) Spoléhám na Hospodina; jak můžete mé duši říkat: Utecte na vaši horu, ptáčkové? Ano, hle, zlovolní napínají luk, nasadili svůj šíp na tětivu k střílení v temnu na upřímné srdce m. Když se hroutí pilíře, co si počne spravedlivý? Hospodin je ve svém svatém chrámě, Hospodin - jeho trůn je v nebesích, jeho oči hledí, jeho oční víčka podrobují děti člověka zkoušce. Hospodin zkoušce podrobuje spravedlivého, a le zlovolného a milujícího násilí jeho duše nenávidí; na zlovolného bude dštít pasti, oheň a síru, a podílem jejich číše bude žhnoucí vichr, neboť Hospodin je spravedlivý, miluje spravedlnost, upřímný bude hledět na jeho tvář. (Řediteli hudby; na šemíníth. Zpěv s hudebním doprovodem od Dávida.) Pomoz, Hospodine, neboť zbožný vymizel, ano, pominuli věrní z prostřed dětí člověka! Mluví, každý se svým bližním, kluzkou řečí marnost, mluví s dvojitým srdcem; Hospodin bude vytínat všechny kluzké rty, jazyk mluvící veliké věci, ty, kteří říkají: Svým jazykem se vzmůžeme, naše rty jsou s námi, kdo nám je pánem? Pro odírání sužovaných, pro sténání nemajetných chci nyní povstat, praví Hospodin, budu uvádět v záchranu, touží se po ní. Výroky Hospodinovy jsou výroky čisté, stříbro přetavené v kelímku stran země, sedmkrát pročištěné; ty, Hospodine, je budeš střežit, chránit ho navždy před tímto pokolením; zlovolní se vůkol procházejí za vyvyšování nízkosti při dětech člověka. (Řediteli hudby. Zpěv s hudebním doprovodem od Dávida.) Hospodine, dokdy mne budeš stále zapomínat, dokdy budeš přede mnou skrývat svou tvář? Dokdy budu chovat myšlenky ve své duši, denně ve svém srdci zármutek? Dokdy se bude nepřítel nade mnou vyvyšovat? Pohleď, odpověz mi, Hospodine, můj Bože, rozjasni mé oči, abych neusínal smrtí, aby můj nepřítel neříkal: Pře mohl jsem ho, aby moji protivníci ne jásali, že se viklám! A já důvěřuji v tvou laskavost, mé srdce bude jásat v tvém vysvobození, budu zpívat Hospodinu, že na mně projevil dobrotu. ( Řediteli hudby; od Dávida.) Pošetilec říká ve svém srdci: Není Boha. Zkazili a odpornými učinili své skutky, není činícího dobro. Hospodin z nebes pohleděl dolů na děti člověka, aby viděl, zda je kdo rozvážně si počínající, vyhledávající Boha - vše se odvrátilo, jednotně se zvrhli, není činícího dobro, není ani jednoho. Zda jsou všichni působcové špatnosti nevědomí, sžírajíce můj lid? Jídají chléb, Hospodina nezvou. Tam se velmi zhrozí, neboť Bůh je v pokolení spravedlivého. Můžete mařit úmysly sužovaného, přece jeho útočištěm je Hospodin. Kéž přijde z Cijjónu vysvobození Isráéle! Při Hospodinově od vracení zajetí jeho lidu bude Jákób jásat, Isráél se radovat. (Zpěv s hudebním doprovodem od Dávida.) Hospodine, kdo smí pobývat v tvém stanu, kdo smí bydlet na tvé svaté hoře? Chodící bezúhonně a působící spravedlnost a svým srdcem mluvící pravdu; na svém jazyku neroznáší pomluv, nečiní zle svému druhu a na blízkého sobě nevznáší potupy, v jeho očích je opovrženíhodný v nepřízni, a le majících Hospodina v úctě si váží, přisáhne- li k poškození, nemění, svých peněz nedává na úrok a nepřijímá úplatku proti nevinnému. Tyto věci činící se nikdy nemůže zviklat. (Michtám od Dávida.) Ochraňuj mě, BOŽE, neboť na tebe spoléhám. Řekl jsem Hospodinu: Ty jsi můj Pán, mé dobro, ne ní nad tebe! Stran svatých, kteří jsou v zemi: ti jsou důstojní všeho mého zalíbení v nich. Množí se bolesti těch, kdo pospíšili za jiným; nebudu vylévat jejich úliteb od krve ani brát jejich jmen na své rty. Mým podílem dědictví a mou číší je Hospodin; ty udržuješ můj los. Provazy mi padly v příjemných místech; ba, krásné dědictví na mne připadlo. Budu velebit Hospodina, jenž mi radí, ba i za nocí mě poučují mé ledviny. Hospodina si ustavičně představuji naproti sobě; když je mi zprava, neviklám se. Proto se raduje mé srdce a jásá má duše, ba i mé maso bude v bezpečí sídlit, vždyť nebudeš mou duši ponechávat šeólu, nebudeš dávat svému zbožnému zakusit zkázu. Dáváš mi poznat stezku života, při tvé tváři je hojnost radosti, v tvé pravici vždy jsou líbeznosti. (Modlitba Dávidova.) Hospodine, slyš spravedlnost, sleduj pozorně mé volání, vpouštěj v uši mou modlitbu, ne rty lstivými, kéž z přítomnosti tvé tváře vychází mé právo, tvé oči hledí správně; zkoušce jsi podrobil mé srdce, prohlížel jsi v noci, tříbil jsi mě, aniž jsi co mohl najít, mé předsevzetí nepře d chází má ústa; stran činů člověka jsem já skrze slovo tvých rtů měl v patrnosti stezky násilníka. Udržováním mých kročejí v tvých kolejích se nezviklala má chodidla. Já tě vzývám, neboť mi odpovídáš, BOŽE, nachyl ke mně své ucho, slyš mou řeč, projev divuplně své laskavosti, zachránče těch, kdo na tvou pravici spoléhají, před odpůrci, ochraňuj mě jako zřítelnici oka, kéž mě skrýváš ve stínu svých křídel před tváří zlovolných, kteří mě ničí, mých nepřátel - zuřivě proti mně zavádějí obklíčení. Uzavřeli se každý v svůj tuk, ústa každého mluví ve vyvyšování sebe. Naše kročeje - nyní mě obstoupili, své oči usměrňují ke sklopení v zem; podoba každého - jako lev, dychtí po dravém uchvácení, a no, jako hřivnatec, sedající v úkrytech. Povstaň, Hospodine, vystup proti jeho tváři, sraz ho, dej svým mečem uniknout mé duši před zlovolným, svou rukou před lidmi Hospodine, před lidmi ze světa - jejich díl je v tom to životě, kde jejich břicho plníš svým jměním; synové jsou syti a svůj přebytek zanechávají svým batolatům. Já budu v spravedlnosti spatřovat tvou tvář; při procitnutí se budu sytit tvým zjevem. ( Řediteli hudby; od nevolníka Hospodinova, od Dávida, jenž se k Hospodinu v den, kdy ho Hospodin vyprostil z dlaně všech jeho nepřátel a z ruky Šáúlovy, vyslovil slovy této písně; i řekl:) Vřele tě miluji, Hospodine, má sílo! Hospodin je mé skalisko a má pevnost a můj zachránce, můj BŮH - má skála, na něho budu spoléhat, můj štít a roh mého vysvobození, má výšina. Je hoden velebení - budu Hospodina volat, i budu vysvobozován od svých nepřátel. Obemkly mě provazy smrti a potoky ničemnosti mě děsily, obepjaly mě provazy šeólu, přepadly mě léčky smrti, volal jsem Hospodina ve své tísni, a no, křičel jsem o pomoc ke svému Bohu; slyšel ze svého chrámu můj hlas a můj křik o pomoc před jeho tváří vcházel v jeho uši. I zakolísala a roztřásla se země, základy hor se chvěly a zakolísaly se, neboť on se rozhněval; jeho chřípím vystoupil dým a z jeho úst stravoval oheň, od něho se vznítily uhlíky; i nahnul nebesa a sestoupil, a pod jeho nohama mračno, a nasedl na kerúba a rozlétl se, a no, vznesl se na křídlech větru, za svůj příbytek zaváděl tmu, své zastření vůkol sebe, temnotu vod, mrákavy oblak; od záře před ním přešly jeho mrákavy, krupobití a ohnivé uhlíky a Hospodin zahřímal v nebesích, a no, Nejvyšší vy dával svůj hlas, krupobití a ohnivé uhlíky, i vyslal své šípy a rozptýlil je, a no, mnoho blesků a zmátl je. A ukázala se řečiště vod a byly odhaleny základy světa od tvého pokárání, Hospodine, od vanutí dechu tvého chřípí. Sahá z výše, bere mě, vytahuje mě z mnohých vod, vyprošťuje mě od mého silného nepřítele, od nenávidících mě, neboť se ukázali nade mne silnějšími; přepadali mě v den mé pohromy, a le Hospodin se mi stal oporou. A vyvedl mě na prostrannost; vytrhuje mě, neboť ve mně našel potěšení, odměňuje mě Hospodin podle mé spravedlnosti, odplácí mi podle čistoty mých rukou, neboť jsem dbal cest Hospodinových a neodpadl jsem zlovolně od svého Boha, neboť všechny jeho předpisy jsou naproti mně a jeho ustanovení od sebe neodstrkuji a jsem před ním bezúhonný, a no, chráním sám sebe před svou nepravostí a Hospodin mi odplácí podle mé spravedlnosti, podle čistoty mých rukou naproti jeho očím. Při laskavém se projevuješ laskavým, při muži bezúhonném se projevuješ bezúhonným, při očišťujícím se se projevuješ čistým a při převráceném se projevuješ lstivým, neboť ty pokořený lid vysvobozuješ, a le povýšené oči ponižuješ; vždyť ty rozsvěcuješ mou lampu; Hospodin, můj Bůh, prozařuje mou tmu; ano, skrze tebe mohu prorazit četu a skrze svého Boha mohu přeskočit zeď. BŮH - dokonalá je jeho cesta, řeč Hospodinova je osvědčená, on je štítem všem, již na něho spoléhají. Vždyť kdo je +Bohem mimo Hospodina a kdo skálou, leč náš Bůh, ten to BŮH, jenž mě opasuje zdatností, jenž činí mou cestu dokonalou, čině mé nohy takovými jako nohy laní; i postavuje mě na mé výšiny, vyučuje mé ruce boji, takže luk z mosazi napínají mé paže, a dal jsi mi štít svého vysvobození a tvá pravice mě podpírala, a tvá dobrotivost mě rozmnožuje. Uvolňuješ místo mým kročejím pode mnou, takže se mé kotníky nepodlomily. Pronásleduji své nepřátele a dostihuji je, aniž se až do doražení jich od vracím, drtím je, takže nemohou povstat - padají pod mé nohy. A obvíjíš mě zdatností k boji, povstalce proti mně srážíš pode mne, a mé nepřátele jsi mi obrátil šíjí, a no, nenávidící mě; hubil jsem je; křičeli o pomoc, a le nebylo vysvoboditele, na Hospodina, a le neodpověděl jim, i roztloukal jsem je jako prach na větru, jako bláto ulic jsem je odklízel. Vymaňuješ mě z rozepří lidu, uchováváš mě za hlavu národů, bude mi sloužit lid, jejž neznám; při uslyšení uchem mi budou prokazovat poslušnost, synové ciziny se mi budou lísat, synové ciziny budou vadnout a budou s chvěním vycházet ze svých tvrzí. Živ je Hospodin a budiž velebena má skála, a budiž vyvyšován Bůh mého vysvobození, BŮH, jenž za mne vykonává pomstu, on mi podřizuje národnosti, vymaňující mě z prostřed mých nepřátel. Ba, vyvyšuješ mě z prostřed povstalců proti mně, vyprošťuješ mě od násilníka. Proto tě budu oslavovat mezi národy, Hospodine, a tvému jménu při hudbě zpívat, jménu působícího veliké vysvobozování svého krále a prokazujícího laskavost svému pomazanému, Dávidovi, a jeho semeni navždy. Řediteli hudby. Zpěv s hudebním doprovodem od Dávida.) Nebesa vyprávějí BOŽÍ slávu, a no, obloha hlásá činy jeho rukou. Den jako den dává proudit ŘEČI a noc jako noc poskytuje vědomost; není ŘEČI a není slov, jejich ž zvuk by nebyl uslyšen, rozsah jejich působnosti se rozšířil po vší zemi a jejich slova po okruhu světa; v nich zřídil stan slunci a ono vychází jako ženich ze své komnaty, těší se na běh drahou jako borec. Jeho vycházení je od okraje nebes a jeho obíhání k jejich okrajům a před jeho žárem není nic skryto. Zákon Hospodinův je dokonalý, občerstvuje duši, svědectví Hospodinovo je spolehlivé, moudrým činí prostého, nařízení Hospodinova správná, rozradostňují srdce, rozkaz Hospodinův ryzí, rozjasňuje oči, úcta k Hospodinu čistá, zůstává na věčnost, rozsudky Hospodinovy jsou pravda, jsou vesměs spravedlivé, žádoucí nad zlato, a no, nad mnoho jemného zlata, a sladké nad med, a no, strdí z pláství. I tvůj nevolník se jimi dává poučovat; v zachovávání jich je hojná odměna. Poklesky - kdo si jich všímá? Od skrytých mě osvoboď; také svého nevolníka uchraň před opovážlivými, nechť nade mnou nevládnou; tehdy budu nevinen a budu osvobozen od mnohých přestoupení. Kéž jsou +řeči mých úst a rozjímání mého srdce blahovolně přijímány před tvou tváří, Hospodine, má skálo a můj vykupiteli! (Řediteli hudby. Zpěv s hudebním doprovodem od Dávida.) Kéž ti v den úzkosti odpovídá Hospodin, jméno Boha Jákóbova kéž tě vyzdvihuje, kéž ti ze svatyně posílá pomoc a z Cijjóna kéž tě podpírá; kéž je pamětliv všech tvých obětí darů a kéž za tučnou uznává tvou oběť vzestupnou! Seláh. Kéž ti dává podle tvého srdce a kéž splňuje každý tvůj úmysl! Budeme plesat ve tvém vysvobození a ve jménu našeho Boha korouhve vztyčovat; kéž Hospodin splňuje všechna tvá přání! Nyní vím, že Hospodin svého pomazaného vysvobodil; odpovídá mu ze svých svatých nebes mocnými činy záchrany svou pravicí. Tito na vozy a tito na koně, a le my na jméno Hospodina, našeho Boha, poukazujeme; oni klesají a padají, a le my povstáváme a zpříma stojíme. Hospodine, dej vysvobození! Nechť nám král v den našeho volání odpovídá! (Řediteli hudby. Zpěv s hudebním doprovodem od Dávida.) Hospodine, v tvé síle se král raduje, a no, jak velmi jásá v tvém vysvobození! Dal jsi mu tužbu jeho srdce, aniž jsi odepřel žádost jeho rtů. Seláh. Ano, předcházíš ho požehnáními dobra, na jeho hlavu vsazuješ korunu ze zlata; požádal od tebe život - dal jsi mu délku dní, na vždy a trvale. Veliká je jeho sláva v tvém vysvobození, vkládáš na něho velebnost a nádheru, ano, činíš ho natrvalo požehnáním, potěšuješ ho radostí při své tváři, neboť král důvěřuje v Hospodina a laskavostí Nejvyššího se neviklá. Tvá ruka dosahuje na všechny tvé nepřátele, tvá pravice dopadá nenávidící tě; v čas své přítomnosti je budeš moci učinit jako by ohnivou pecí, Hospodin je ve svém hněvu bude pohlcovat a oheň je bude sžírat, jejich plod budeš moci vyhubit ze země, a no, jejich símě z prostřed dětí člověka, neboť proti tobě zaměřili zlo, vymyslili úklad; nebudou s to, neboť je budeš obracet zády a na jejich tvář mířit svými tětivami. Buď vyvyšován, Hospodine, ve své síle; budeme zpívat, a no, při hudbě opěvat tvou moc. (Řediteli hudby; na Ajjéleth-haššachar. Zpěv s hudebním doprovodem od Dávida.) Můj BOŽE, můj BOŽE, nač jsi mě opustil? Daleko od mého vysvobození jsou slova mého křiku! Můj Bože, volám za dne a neodpovídáš, a v noci, a není pro mne utišení; a ty jsi svatý, obývající chvalozpěvy Isráélovy, v tebe důvěřovali naši otcové, důvěřovali a zachraňoval jsi je, když k tobě křičeli, vyvázli, důvěřovali v tebe a nezklamali se. A le já jsem červ a ne muž, potupa člověka a opovržený lidem; všichni vidoucí mě se mi vysmívají, potrhávají rty, potřásají hlavou: Uval to na Hospodina! Nechť ho zachraňuje, nechť ho vyprošťuje, vždyť má v něm zalíbení! Ty však jsi mě vyňal z lůna, uvedl mě v bezpečí na prsou mé matky, na tebe jsem uvržen od dělohy, od lůna mé matky jsi ty mým BOHEM; kéž se ode mne nevzdaluješ, vždyť je úzkost blízká, neboť pomocníka není. Obklopili mě četní býkové, silní z Bášánu mě obklíčili, rozevřeli na mne svá ústa jako lev dravě uchvacující a řvoucí. Jako voda jsem rozlit a všechny mé kosti se rozestoupily, mé srdce se stalo jako by voskem, rozplynulo se vprostřed mých útrob, má síla vyschla jako střepina a můj jazyk je přilepen na mé patro; a no, vsazuješ mě do prachu smrti. Vždyť mě obklopili psi, vůkol mne se položilo srocení pachatelů zla, prokláli mé ruce a mé nohy. Mohl bych sčíst všechny své kosti; oni pozorují, kochají se pohledem na mne, rozdělují si má roucha a o mé oblečení vrhají los. Ty však, Hospodine, kéž nejsi daleko, má sílo, pospěš k pomoci mně, vyprosť mou duši od meče, mou opuštěnou, z tlapy psa, vysvoboď mě z tlamy lva, od rohů rémím! - Odpověděl jsi mi! Budu svým bratrům vyprávět o tvém jménu, vprostřed sejití tě budu velebit: Ctitelé Hospodina, velebte ho, oslavujte ho, všechno símě Jákóbovo, a no, mějte před ním bázeň, všechno símě Isráélovo! Vždyť on neopovrhl, aniž se štítil sužování sužovaného, aniž před ním skryl svou tvář, nýbrž při jeho křiku k němu o pomoc vy slyšel. Můj chvalozpěv v četném sejití bude od tebe, před tvými ctiteli budu plnit své sliby; tiší budou jíst a sytit se, vyhledávající Hospodina ho budou velebit, jejich srdce bude do věčnosti žít. Rozpomínat se a k Hospodinu se obracet budou všechny končiny země a všechny čeledi národů se budou klanět tvé tváři, neboť kralování a vláda mezi národy patří Hospodinu. Jídat a klanět se budou všichni tuční země, před tvou tváří se budou shýbat všichni sestupující v prach a ten, jeho ž duše nezůstala naživu. Símě, ti mu budou sloužit, o Pánu se bude vyprávět pokolení těch, kdo budou přicházet; ti budou jeho spravedlnost hlásat lidu, jenž se má narodit, že ji uskutečnil. (Zpěv s hudebním doprovodem od Dávida.) Mým pastýřem je Hospodin, netrpím nedostatkem; ukládá mě na pastvištích s mladou trávou, provází mě k vodám odpočívání, osvěžuje mou duši, vodí mě kolejemi spravedlnosti vzhledem k svému jménu. I kdybych měl jít průrvou hluboké temnoty, nebojím se zla, neboť jsi při mně ty; tvá hůl a tvá berla, ty mě potěšují. Před mou tváří upravuješ stůl naproti mým protivníkům, mou hlavu jsi namazal olejem, má číše - nadbytek! V pravdě mě po všechny dni mého života bude následovat dobro a laskavost, i budu se smět na délku dní vrátit v dům Hospodinův. (Od Dávida; zpěv s hudebním doprovodem.) Země a její náplň, svět a ti, kdo na něm bydlí, patří Hospodinu, neboť on ji na mořích založil, a na řekách ji pevně udržuje. Kdo bude moci vystoupit na horu Hospodinovu a kdo bude moci stanout na jeho svatém místě? Nevinný dlaněmi a ryzí srdcem, kdo svou duši nepozvedá k marnosti a nepřísahá klamně; bude si z blízkosti Hospodinovy od nášet požehnání, a no, spravedlnost od Boha jeho vysvobození. Toto je pokolení pídících se po něm, hledajících tvou tvář - Jákób! Seláh. Pozvedněte, brány, své hlavy, a no, pozvedněte se, věčná vrata, a ť může vejít Král slávy! Kdo je tímto Králem slávy? - Hospodin, rek, a no, hrdina! Hospodin, hrdina boje! Pozvedněte, brány, své hlavy, a no, pozvedněte, věčná vrata, a ť může vejít Král slávy! Kdo je jím, tímto Králem slávy? - Hospodin zástupů, Králem slávy je on! Seláh. ( Od Dávida. ) ( Álef ) K tobě, Hospodine, povznáším svou duši. ( Béth ) Můj Bože, v tebe důvěřuji, nechť nejsem zklamáván, nechť nade mnou moji nepřátelé nejásají! ( Gímel ) Ani se nikdo očekávající tě nemůže zklamat; zklamat se musejí ti, již se bez příčiny nevěrně chovají. ( Dáleth ) Dej mi, Hospodine, znát tvé cesty, vyuč mě tvým stezkám; ( Hé ) dej mi kráčet podle tvé pravdy a vyučuj mě, neboť ty jsi Bůh mého vysvobození ( Váu ) a tebe očekávám po celý den. ( Zajin ) Vzpomeň, Hospodine, svých smilování a svých laskavostí, neboť ony jsou odvždy. ( Chéth ) Hříchů mého mládí a ni mých přestoupení kéž nevzpomínáš, vzpomínej na mne podle své laskavosti vzhledem k své dobrotě, Hospodine! ( Téth ) Dobrý a přímý je Hospodin; proto hříšníkům ukazuje na cestu; ( Jód ) tichým dává kráčet podle práva a tiché vyučuje své cestě. ( Káf ) Všechny stezky Hospodinovy jsou laskavostí a věrností těm, kdo si hledí jeho smlouvy a jeho svědectví. ( Lámed ) Vzhledem k svému jménu, Hospodine, kéž i chceš odpustit mou nepravost, neboť je veliká! ( Mém ) Kdo je takový člověk - ctitel Hospodina? Jemu on ukazuje na cestu, již si má vyvolit, ( Nún ) jeho duše zůstává v dobru a jeho símě bude dědit zem. ( Sámech ) Důvěrnost s Hospodinem je pro jeho ctitele, i jeho smlouva k jich obeznámení. ( Ajin ) Mé oči - ustavičně k Hospodinu! Vždyť on mé nohy vyvádí ze sítě. ( Pé ) Otoč se ke mně a buď mi milostiv, neboť já jsem osamělý a usoužený. ( Cádé ) Rozhojnili úzkosti mého srdce - vyveď mě z mých útrap! ( Réš ) Viz mé soužení a mou strast a uděl odpuštění stran všech mých hříchů; viz mé nepřátele, že se rozmnožili a krutou nenávistí mě nenávidí! ( Šín ) Střez mou duši a vyprosť mě, nechť nejsem zklamáván, neboť na tebe spoléhám! ( Táu ) Bezúhonnost a upřímnost nechť mě zachovávají, neboť tebe očekávám. Osvoboď Isráéle, Bože, ze všech jeho úzkostí! (Od Dávida.) Posuď mě, Hospodine, neboť já chodím ve své bezúhonnosti a v Hospodina důvěřuji; nechci se zviklat. Podrob mě zkoušce, Hospodine, a přezkoumej mě, pročisť mé ledviny a mé srdce; vždyť naproti mým očím je tvá laskavost a chodívám podle tvé pravdy. Nesedávám s nicotnými lidmi, aniž chci s pokrytci vstupovat, sejití pachatelů zla nenávidím, aniž chci se zlovolnými sedat. Chci v nevinnosti umýt své dlaně a k tvému oltáři, Hospodine, se obrátit ke zvěstování tvého jména hlasem děkování a k vyrozprávění všech tvých divů. Miluji, Hospodine, sídlo tvého domu a místo obydlí tvé slávy! Kéž mou duši nezahrnuješ s hříšníky a můj život s muži krve, v jejichž rukou je hanebnost; a no, jejich pravice je plna úplatků, já však chci chodit ve své bezúhonnosti - osvoboď mě a buď mi milostiv! Má noha stanula na rovině; v sejitích budu velebit Hospodina. (Od Dávida.) Hospodin je mé světlo a mé vysvobození - před kým bych měl pociťovat bázeň? Hospodin je posila mého života - před kým bych měl mít hrůzu? Při přiblížení pachatelů zla ke mně k sehlcení mého masa, vůči mně, mých protivníků a mých nepřátel, oni klopýtli a padli. Byť se proti mně kladl tábor, nebude se mé srdce bát, byť proti mně povstávala válka, já při tom budu důvěřivý. Jedno si z blízkosti Hospodinovy vyprošuji, o to budu usilovat: bydlet po všechny dni svého života v domě Hospodinově k nahlížení v krásu Hospodinovu a k uvažování v jeho chrámě. Vždyť on mě v den neštěstí může uchránit ve svém útulku, skrýt mě ve skrýši svého stanu, vyzdvihnout mě na skálu, takže potom bude má hlava vyzdvihována nad mé nepřátele okolo mne, i budu v jeho stanu obětovat oběti jásotu a Hospodinu zpívat, a no, zpívat při hudbě. Slyš, Hospodine! Volám svým hlasem, i buď mi milostiv a odpověz mi! Tobě, mé srdce, řekl: Hledejte mou tvář! Budu, Hospodine, tvou tvář hledat; kéž přede mnou svou tvář neskrýváš, kéž svého nevolníka v hněvu neodstrkuješ; býval jsi mou pomocí, kéž mě nezavrhuješ a neopouštíš mě, Bože mého vysvobození! Jestliže mě opustí můj otec a má matka, pak bude Hospodin ochoten ujmout se mne. Uč mě, Hospodine, své cestě a veď mě stezkami roviny vzhledem k mým nepřátelům; kéž mě ne vy dáváš vůli mých protivníků, neboť proti mně povstávají lživí svědkové a soptící násilím. Kdybych neměl jistoty víry o nahlížení v dobrotu Hospodinovu v zemi živých…! Čekej na Hospodina, buď silný a kéž odvážným činí tvé srdce; a no, čekej na Hospodina! (Od Dávida.) K tobě, Hospodine, volám, má skálo, kéž se ode mne mlčky neodvracíš, abych, mlčel-li bys přede mnou, se nestal porovnatelným se sestupujícími v jámu! Slyš hlas mých úpění při mém křiku o pomoc k tobě, při mém pozvedání mých rukou k tvé svaté síni slova; kéž mě neodtahuješ se zlovolnými a s pachateli nepravosti, mluvícími se svými bližními pokoj ně, zatímco v jejich srdci je zlo. Dej jim podle jejich činnosti a podle zla jejich skutků, podle díla jejich rukou jim dej, splať jim jejich zásluhu; neboť nedbají na činy Hospodinovy a na dílo jeho rukou; bude je bořit a nebude je budovat. Budiž veleben Hospodin, neboť uslyšel hlas mých úpění! Hospodin je má síla a můj štít, v něho důvěřuje mé srdce a dostává se mi pomoci; i bude se mé srdce veselit a budu ho svou písní chválit. Hospodin je silou jim a on je základem vysvobození svého pomazaného. Vysvoboď svůj lid a žehnej svému dědictví a pas je a povznes je navždy. (Zpěv s hudebním doprovodem od Dávida.) Přiznávejte, synové mocných, přiznávejte Hospodinu slávu a sílu, přiznávejte Hospodinu slávu jeho jména, klanějte se Hospodinu v svaté nádheře! Hlas Hospodinův je nad vodami, BŮH slávy hřímá, Hospodin nad mnohými vodami, hlas Hospodinův v moci, hlas Hospodinův ve velebnosti, hlas Hospodinův láme cedry, a no, Hospodin umí lámat cedry Levánónu a působit, že poskakují tak jako tele, Levánón a Sirjón, tak jako mládě rémím. Hlas Hospodinův rozštěpuje plameny ohně, hlas Hospodinův strachem naplňuje pustinu, strachem naplňuje Hospodin pustinu Kádéš. Hlas Hospodinův působí, že laně rodí, a obnažuje lesy. A v jeho chrámě? On všechen praví: Sláva! Hospodin trůnil za potopy a jako král bude Hospodin trůnit navždy. Hospodin dává sílu svému lidu, Hospodin svému lidu žehná pokojem. (Zpěv s hudebním doprovodem. Píseň při zasvěcení domu; od Dávida.) Budu tě vyvyšovat, Hospodine, neboť jsi mě vytáhl a nerozradostnil jsi nade mnou mé nepřátele. Hospodine, můj Bože, k tobě jsem se jal křičet o pomoc a uzdravil jsi mě, Hospodine, vyzvedl jsi mou duši ze šeólu, oživil jsi mě z prostřed sestupujících v jámu. Zpívejte při hudbě Hospodinu, jeho zbožní, a vzdávejte chválu při jeho svaté připomínce, neboť v jeho hněvu je okamžik, v jeho blahovůli život; navečer trvá pláč, k jitru však plesání. Já pak jsem si ve svém ubezpečení řekl: Nikdy se nemohu zviklat! Hospodine, ve své blahovůli jsi mé hoře zjednal moc; skryl jsi svou tvář - byl jsem otřesen. K tobě, Hospodine, jsem volal, a no, k Pánu jsem úpěl: Jaký zisk v mé krvi, v mém sestoupení do propasti? Zda tě prach bude chválit, tvou věrnost zvěstovat? Slyš, Hospodine, a buď mi milostiv! Hospodine, buď mi pomocníkem! Můj nářek jsi mi změnil v taneční rej, mou pytlovinu jsi uvolnil a opásal jsi mě radostí, aby ti při hudbě zpívalo a neumlkalo oslavování. Hospodine, můj Bože, navždy tě budu chválit! (Řediteli hudby. Zpěv s hudebním doprovodem od Dávida.) Na tebe, Hospodine, spoléhám, kéž nejsem nikdy zklamáván; zachraňuj mě ve své spravedlnosti, nakloň své ucho ke mně, chvatem mě vyprosť, buď mi skálou útočiště, domem hradeb k mému vysvobození, vždyť mé skalisko a má pevnost jsi ty; kéž mě tedy vzhledem k svému jménu vodíš a řídíš mě, vyvádíš mě z té sítě, již mi zatajili, neboť ty jsi mé útočiště, ve tvou ruku svěřuji svého ducha. Osvobodil jsi mě, Hospodine, věrný BOŽE; nenávidím ctitele klamných nicotností, a no, já se se svou důvěrou obracím k Hospodinu; budu jásat a radovat se ve tvé laskavosti, že jsi uviděl mé soužení, projevil jsi starost o úzkosti mé duše a nevydal jsi mě v ruku nepřítele; mé nohy jsi postavil na prostrannost. Buď mi milostiv, Hospodine, neboť je mi úzko, žalem zchřadlo mé oko, má duše i mé tělo, ano, můj život zaniká v zármutku a má léta ve vzdychání, mou nepravostí poklesla má síla a zchřadly mé kosti; pro všechny své utiskovatele jsem se stal náramnou potupou i svým sousedům a postrachem svým známým; ti, kdo mě na ulici vidí, utíkají přede mnou. Zapomenutím jsem vymizel z mysli jako mrtvý, stal jsem se jako by zničenou nádobou, neboť slýchám šuškání mnohých - strach ze všech stran při jejich umlouvání spolu proti mně; zamýšlejí ode jmout mé žití. Já však jsem svou důvěru vložil na tebe, Hospodine; říkám: Můj Bůh jsi ty. Mé časy jsou v tvé ruce; vyprosť mě z ruky mých nepřátel a od mých pronásledovatelů, rozjasni svou tvář nad svým nevolníkem, vysvoboď mě ve své laskavosti! Hospodine, nechť nejsem zklamáván, když jsem se tě dovolával; zlovolní se musejí zklamat, umlknout - do šeólu! Oněmět musejí lživé rty, jež v pýše a pohrdání vyslovují drzost proti spravedlivému. Jak veliká je tvá dobrota, již jsi zachoval pro své ctitele, uskutečnil vůči spoléhajícím na tebe před dětmi lidí! Skrýváš je v skrýši své přítomnosti před úklady člověka, uchraňuješ je v útulku před vádou jazyků. Budiž veleben Hospodin, neboť vůči mně zázračně projevil svou laskavost v opevněném městě. A já jsem ve svém rozechvění řekl: Jsem odříznut zpřed tvých očí; přece však jsi uslyšel hlas mého úpění při mém křiku o pomoc k tobě. Milujte Hospodina, všichni jeho zbožní; Hospodin ochraňuje věrné a vrchovatě splácí projevujícímu pýchu. Buďte silní a kéž odvážným činí vaše srdce, všichni, již doufáte v Hospodina! (Od Dávida. Poučení.) Blaho oproštěného od přestoupení, přikrytého stran hříchu! Blaho člověka, nezapočítává- li mu Hospodin nepravost a není- li v jeho duchu klamu! Když jsem mlčel, chátraly mé kosti po celý den v mém křiku, neboť na mne dnem i nocí těžce doléhala tvá ruka, má míza se změnila ve vyprahlost léta. Seláh. Musel jsem ti svůj hřích oznámit, aniž jsem skryl svou nepravost; řekl jsem si: Chci svá přestoupení na sebe vyznat Hospodinu. A ty jsi nepravost mého hříchu odpustil. Seláh. Pro toto nechť se k tobě každý zbožný modlí v čas nalezení; ani při záplavě k němu mnohé vody nebudou moci dosáhnout. Ty jsi mi skrýší, ochraňuješ mě před tísní, obklopuješ mě plesáním nad únikem. Seláh. Chci tě učinit rozumným a vyučit tě stran cesty, jíž máš jít, radit ti, mé oko na tebe. Nechť nejste jako kůň, jako mezek, bez pochopení, ty nutno krotit uzdou a otěží, jeho postrojem, ne chtějí se k tobě přiblížit. Mnohé jsou bolesti zlovolného, a le ti, již důvěřují v Hospodina - obklopuje je laskavost. Radujte se v Hospodinu a jásejte, spravedliví, a plesejte, všichni upřímní srdce m! Plesejte, spravedliví, v Hospodinu; upřímným sluší chvalozpěv. Vzdávejte Hospodinu chválu s lyrou, na varyto-desítku mu při zpěvu hrajte, zpívejte mu novou píseň, ladně předneste hru za radostného hlaholu! Vždyť slovo Hospodinovo je správné a všechna jeho díla ve věrnosti; miluje spravedlnost a právo, země je plna laskavosti Hospodinovy. Slovem Hospodinovým byla zřízena nebesa a dechem jeho úst všechno jejich osazenstvo; jako mandel hromadí vody moří, v zásobárny ukládá hluboké vody. Nechť má, všechna země, před Hospodinem úctu, nechť před ním pociťují bázeň všichni obyvatelé světa! Vždyť on řekl a stalo se, on rozkázal a postavilo se; Hospodin trhá rady národů, ruší úmysly národností, záměr Hospodinův platí navždy, úmysly jeho srdce do pokolení a pokolení. Blaho národa, jehož Bohem je Hospodin, lidu, jejž si vyvolil za vlastnictví! Hospodin pohlíží z nebes, vidí všechny děti člověka, z místa svého bydlení se dívá na všechny obyvatele země, ten, jenž jednotně ztvárnil jejich srdce, jenž dává pozor na všechny jejich činy. Není krále zachráněného množstvím vojska, aniž se hrdina může vyprostit množstvím síly; kůň je klamnou nadějí na vítězství, aniž může k vyváznutí pomoci velikostí své zdatnosti. Hle, oko Hospodinovo na jeho ctitele, k čekajícím na jeho laskavost stran vyproštění jejich duší ze smrti a stran jejich zachování naživu za hladu. Naše duše čeká na Hospodina, on je naše pomoc a náš štít, ano, v něm se naše srdce smí radovat, neboť důvěřujeme v jeho svaté jméno. Kéž je tvá laskavost, Hospodine, nad námi podle toho, jak na tebe čekáme! ( Od Dávida, když předstíral porušení svého rozumu před tváří Avímelechovou; ten ho vyhnal, takže odešel.) ( Álef ) Chci v každé době velebit Hospodina, budiž jeho chvála ustavičně v mých ústech. ( Béth ) V Hospodinu se bude má duše honosit; tiší budou slyšet a radovat se. ( Gímel ) Přiznávejte se mnou velikost Hospodinu, a no, společně vyvyšujme jeho jméno! ( Dáleth ) Hospodina jsem vyhledával, i odpovídal mi a ze všech mých obav mě vyprošťoval. ( Hé ) Pohleděli k němu a zazářili a jejich tváře se nečervenaly. ( Zajin ) Tento sužovaný volal a Hospodin uslyšel a vysvobodil ho ze všech jeho tísní. ( Chéth ) Anděl Hospodinův se vůkol ukládá k jeho ctitelům a vytrhuje je. ( Téth ) Okuste a vizte, že Hospodin je dobrý; blaho muže na něho spoléhajícího! ( Jód ) Mějte Hospodina v úctě, jeho svatí, neboť jeho ctitelé nemají nedostatku. ( Káf ) Hřivnatci strádávají a hladovějí, a le vyhledávající Hospodina netrpí nedostatkem ničeho dobrého. ( Lámed ) Pojďte, děti, naslouchejte mi, chci vás vyučovat úctě k Hospodinu! ( Mém ) Kdo je mužem zalíbení v životě, milujícím dni k zakoušení blahobytu? ( Nún ) Střez svůj jazyk před zlem a své rty před vyslovováním lsti, ( Sámech ) odstup od zla a čiň dobro, hledej pokoj a následuj jej. ( Ajin ) Oči Hospodinovy k spravedlivým a jeho uši k jejich křiku o pomoc, ( Pé ) tvář Hospodinova proti činícím zlo k vytětí jejich památky se země. ( Cádé ) Volali a Hospodin uslyšel a ze všech jejich úzkostí je vyprostil; ( Kóf ) Hospodin je blízek zlomeným v srdci a vysvobozuje zdeptané v duchu. ( Réš ) Mnohé jsou svízele spravedlivého, a le Hospodin ho ze všech vyprošťuje, ( Šín ) ochraňuje všechny jeho kosti, ani jedna z nich se nezlomí. ( Táu ) Zlovolného bude usmrcovat zlo a nenávidící spravedlivého ponesou vinu. Duši svých nevolníků Hospodin osvobozuje a nikdo z těch, již spoléhají na něho, vinu neponese. (Od Dávida.) Při se, Hospodine, s peroucími se se mnou, bojuj s bojujícími se mnou; uchop malý štít a veliký štít a povstaň mi na pomoc, vytáhni kopí a postav překážku mým pronásledovatelům, řekni mé duši: Tvým vysvobozením jsem já. Nechť jsou zklamáváni a stydí se usilující o mé žití; nechť ustupují zpět a v zmatek upadají chystající mé neštěstí, nechť jsou jako plevy před větrem, jež anděl Hospodinův odmršťuje, nechť se jejich cesta stává tmou a kluzkostí, když je anděl Hospodinův bude pronásledovat. Vždyť na mne bez příčiny tajně políčili, jámu na svou síť; bez příčiny slídili po mé duši. Nechť ho stíhá zánik, aniž se naděje a jeho síť, již tajně nastražil, nechť ho lapá - v zánik, nechť v něj padá! A má duše bude jásat v Hospodinu, těšit se v jeho vysvobození; všechny mé kosti budou říkat: Hospodine, kdo je podoben tobě, vyprošťujícímu sužovaného od silnějšího než on, a no, sužovaného a nemajetného od olupujícího jej? Povstávají křivdící svědkové, vyptávají se mne na to, co nevím, splácejí mi zlem za dobro, osiřením mé duši; a já - mým oděvem v jejich nemoci byla pytlovina, svou duši jsem trápíval postem a má modlitba se vracela na mé záňadří, jako přítelem, jako bratrem kdyby mi byl, jsem chodíval, jako truchlící po matce jsem se skláníval, začerněn. A le radují se při mém ochromení a scházejí se, proti mně se scházejí, pomlouvači, jež neznám; u trhají, aniž umlkají jako nevěřící, vysmívající se za kus chleba, se skřípání m svými zuby proti mně. Pane, dokdy se budeš dívat? Přiveď mou duši zpět z prostřed jejich ničivosti, mou opuštěnou z prostřed hřivnatců! Budu tě chválit v početném sejití, mezi mohutným lidem tě budu velebit. Nechť se nade mnou neradují moji bezdůvodní nepřátelé, aniž okem mžourají bez příčiny mě nenávidící, neboť nemluví pokoj ně, nýbrž proti poklidným v zemi vymýšlejí lstivé věci a proti mně rozvírají svá ústa; říkají: Aha, aha, naše oko vidí! Vidíš, Hospodine, kéž nemlčíš, Pane, kéž se ode mne nevzdaluješ! Probuď se, a no, procitni pro mé právo, můj Bože a Pane, pro mou při, suď mě podle své spravedlnosti, Hospodine, můj Bože, a nechť se nade mnou neradují, nechť ve svém srdci neříkají: Aha, naše přání! Nechť neříkají: Pohltili jsme ho! Nechť jsou zklamáváni a vespolek ve zmatek upadají radující se z mého neštěstí, ti, již se holedbají nade mnou, nechť si oblékají zklamání a hanbu; nechť plesají a radují se oblibující mou spravedlnost; ti, nechť ustavičně říkají: Nechť je veliký Hospodin, oblibující pokoj svého nevolníka. A můj jazyk bude pronášet tvou spravedlnost, po celý den tvou chválu. (Řediteli hudby. Od nevolníka Hospodinova, od Dávida.) Co je prohlášeno přestoupením zlovolného, je v nitru mého srdce: Před jeho očima není strachu z Boha. Ano, lichotí mu v jeho oči stran shledávání jeho nepravosti, vyvolávající nenávist; slova jeho úst - špatnost a lest; zanechal rozumného počínání, působení dobra, na svém lůžku vymýšlí špatnost, postavuje se na cestu nedobrou, zlo nezavrhuje. Hospodine, tvá laskavost sahá v nebesa, tvá věrnost až po oblaka, tvá spravedlnost je jako BOŽÍ hory, tvé soudy - rozsáhlá hlubina, člověka i zvíře zachraňuješ, Hospodine; jak vzácná je tvá laskavost, Bože! A no, děti člověka se utíkají v stín tvých křídel, nasycují se z tučnosti tvého domu a napájíš je potokem svých slastí, neboť při tobě je zřídlo života, ve tvém světle vidíme světlo. Setrvávej ve své laskavosti vůči znajícím tě a ve své spravedlnosti vůči těm, kdo jsou upřímní srdce m; nechť mě nepotkává noha pýchy a ruka zlovolných, nechť mě nezapuzuje. Tam padli působcové špatnosti; byli sraženi a nebudou moci povstat. ( Od Dávida.) ( Álef ) Nechť se nerozpaluješ proti pachatelům zla, nechť nežárlíš na dopouštějící se bezpráví, vždyť se chvatem budou jako tráva kosit a jako zeleň mladého porostu budou vadnout. ( Béth ) Důvěřuj v Hospodina a čiň dobro; obývej zem a pas se na věrnosti a nacházej svou slast na Hospodinu, i bude ti dávat přání tvého srdce; ( Gímel ) uval svou cestu na Hospodina a se svou důvěrou se obracej na něho, a on bude jednat a tvou spravedlnost vyjeví jako světlo, tvé právo jako poledne. ( Dáleth ) Buď tiše vůči Hospodinu a úzkostlivě na něho čekej, nechť se nerozpaluješ proti úspěšně konajícímu svou cestu, proti komukoli strojícímu úklady; ( Hé ) upusť od hněvu a zanechej popuzení, nechť se nerozpaluješ jen k zlu, vždyť pachatelé zla se budou vytínat, a le očekávající Hospodina, ti budou vlastnit zem. ( Váu ) A no, ještě málo a zlovolného nebude; a no, budeš upírat svou pozornost na jeho místo a nebude ho, a zem budou vlastnit tiší, i budou nacházet svou slast na hojnosti pokoje. ( Zajin ) Zlovolný ukládá o spravedlivého a skřípe proti němu svými zuby; Pán se nad ním směje, neboť vidí, že přichází jeho den. ( Chéth ) Zlovolní vytasili meč a napjali luk k porážení sužovaného a nemajetného, k zabíjení těch, jichž cesta je přímá; jejich meč e budou vnikat v jejich srdce a jejich luky se budou lámat. ( Téth ) Trocha patřící spravedlivému je lepší než nadbytek mnohých zlovolných, neboť paže zlovolných se budou lámat, a le spravedlivé Hospodin podpírá. ( Jód ) Hospodin zná dni bezúhonných a jejich dědictví potrvá navždy; nebudou zklamáváni v zlý čas a v dnech hladu budou nasycováni, ( Káf ) zatímco zlovolní budou hynout a nepřátelé Hospodinovi budou jako cennost jehňat; zajdou v kouři, zajdou! ( Lámed ) Zlovolný vypůjčuje, aniž splácí, a le spravedlivý se smilovává a roz dává, neboť jím požehnaní budou vlastnit zem, a le jím zlořečení se budou vytínat. ( Mém ) Od Hospodina jsou upevňovány kroky muže, jehož cestu oblibuje; jestliže padá, nezůstává natažen ležet, neboť Hospodin podpírá jeho ruku. ( Nún ) Býval jsem mlád i zestárl jsem a neviděl jsem spravedlivého opuštěného nebo jeho símě vyžebrávající chléb; po celý den se smilovává a půjčuje a jeho símě je k požehnání. ( Sámech ) Odstup od zla a čiň dobro a zůstaň navždy, neboť Hospodin miluje právo a neopouští svých zbožných, navždy budou zachováni, a le símě zlovolných se bude vytínat; spravedliví budou vlastnit zem a navěky na ní sídlit. ( Pé ) Ústa spravedlivého pronášejí moudrost a jeho jazyk vyslovuje právo, zákon Hospodinův je v jeho srdci, z jeho kročejí se žádná nesmeká. ( Cádé ) Zlovolný číhá na spravedlivého a usiluje o jeho usmrcení; Hospodin ho neponechává v jeho ruce, aniž ho dopouští obvinit, kdyby byl souzen. ( Kóf ) Čekej na Hospodina a dbej jeho cesty a bude tě moci vyvýšit k ujmutí země za vlastnictví; na vytínání zlovolných budeš hledět. ( Réš ) Viděl jsem zlovolného, hrůzovládce, a rozrůstajícího se jako nepřesazený zelený strom, a le pominul a hle, nebylo ho; a nahledal jsem se ho, a le nenašel se. ( Šín ) Všímej si bezúhonného a pozoruj upřímného, neboť muž pokoje má budoucnost, a le přestupující budou vespolek zničeni, potomstvo zlovolných bude vyťato. A le záchrana spravedlivých je od Hospodina, jejich útočiště v čas úzkosti; a no, Hospodin jim pomáhá a dává jim uniknout - dává jim uniknout před zlovolnými, neboť na něho spoléhají. (Zpěv s hudebním doprovodem od Dávida, k připomínání.) Hospodine, kéž mě ve svém rozhněvání netrestáš a ve svém popuzení mě ne káráš, neboť ve mne sjely tvé šípy a tvá ruka se na mne snesla. Pro tvé rozhorlení není v mém mase zdravého místa, pro můj hřích není v mých kostech pokoje; ano, mé nepravosti přerostly mou hlavu, jako těžké břímě jsou pro mne příliš těžké. Pro mou pošetilost páchnou, hnisají mé boule; jsem shrben, krčím se náramně, po celý den chodím začerněn, neboť mé slabiny jsou plny sněti a v mém mase není zdravého místa, ztuhl jsem a jsem nadmíru zdrcen, řvu pro sténání svého srdce. Pane, všechna má tužba je před tebou, aniž je ti skryto mé vzdychání, mé srdce zmateně buší, má síla mě opustila, a světlo mých očí, ani těch se mnou není; moji milí a moji přátelé se postavují stranou od mého postižení a moji blízcí se postavili z daleka, usilující o mé žití kladou léčky a vyhledávající mé neštěstí mluví o pohromě a po celý den vymýšlejí klam. A já, jako hluchý, neslyším, a no, jako němý neotvírá svých úst, a no, jsem jako někdo, kdo neslyší a v jeho ž ústech není výtky, neboť na tebe, Hospodine, čekám, ty budeš odpovídat, Pane, můj Bože! Neboť jsem si řekl: Aby se nade mnou neradovali! Při zviklání mé nohy se proti mně holedbají, jelikož já jsem blízek zhroucení a má bolest je ustavičně přede mnou. Avšak svou nepravost vyznávám, rmoutím se pro svůj hřích, a moji nepřátelé žijí, jsou mocní, a bezdůvodně mě nenávidící se rozmnožili a zlem za dobro mi odplácející mi jsou odpůrci za mé následování dobra. Kéž mě neopouštíš, Hospodine, můj Bože, kéž se ode mne nevzdaluješ, pospěš k pomoci mně, Pane, má záchrano! (Řediteli hudby, Jedúthúnovi. Od Dávida.) Řekl jsem: Chci chránit své cesty před zhřešením svým jazykem, svým ústům chci ochranu zjednat náhubkem, dokud je zlovolný naproti mně. Oněměl jsem ztichnutím, odmlčel jsem se stran dobrého, a le má trýzeň byla rozjitřena, mé srdce se rozpálilo v mém nitru, při mém přemýšlení se vzněcoval oheň - promluvil jsem svým jazykem: Dej mi na vědomí, Hospodine, můj konec a výměru mých dní, jaká ona je, nechť vím, jak jsem já pomíjivý. Hle, mé dni jsi učinil píděmi a můj věk je před tebou jako nic; jen pouhý závan je každý stojící člověk. Seláh. Každý chodí jen jako stín, jen závanem se rozčilují - každý hromadí, aniž ví, kdo bude sbírat. Nuže tedy co očekávám, Pane? Mé doufání, to je v tebe. Vyprosť mě ze všech mých přestoupení, kéž mě nečiníš předmětem potupy pošetilce! Oněměl jsem, neotvírám svých úst, neboť jsi zapůsobil ty; sejmi ze mne svůj zásah, já jsem zničen dotíráním tvé ruky. Napomínáš-li někoho pro nepravost výtkami, rozrušuješ jako mol, co je mu žádoucí; jen závan je každý člověk. Seláh. Slyš mou modlitbu, Hospodine, a vpusť v uši můj křik o pomoc, kéž nemlčíš k mým slzám, neboť já jsem u tebe návštěvníkem a podruhem jako všichni moji otcové; odvrať svůj zrak ode mne, a ť se mohu zotavit, dříve než se budu muset odebrat a nebude mne. (Řediteli hudby. Od Dávida, zpěv s hudebním doprovodem.) Trpělivě jsem očekával Hospodina, i naklonil se ke mně a vy slyšel můj křik o pomoc a vyvedl mě z jámy zkázy a z bahna kalu a postavil mé nohy na skalisko, upevnil mé kročeje a dal v má ústa novou píseň, chvalozpěv našemu Bohu. To budou mnozí vidět, i budou se bát a v Hospodina důvěřovat. Blaho muže, jenž učinil Hospodina předmětem své důvěry a neotáčí se k domýšlivým a odpadlým ke lži! Mnohé jsi ty, Hospodine, můj Bože, uskutečnil své divy a své úmysly vůči nám, není přirovnání k tobě; chtěl bych je rozhlásit a vypovědět - jsou hojnější nad spočítávání. Oběti a ni oběti daru jsi neoblíbil, uši jsi mi vyhloubil, oběti vzestupné a ni za hřích nejsi žádostiv; tu jsem řekl: Hle, přicházím, v svitku knihy je o mně psáno; oblibuji vykonávání záliby tvé vůle, můj Bože, a tvůj zákon je vprostřed mých útrob. Zvěstoval jsem spravedlnost v početném sejití; hle, nesvíral jsem své rty, Hospodine, ty víš, tvou spravedlnost jsem neukryl vprostřed svého srdce, o tvé spolehlivosti a tvé záchraně jsem promlouval, tvou laskavost a tvou věrnost jsem početnému sejití nezatajil. Kéž mi ty, Hospodine, neodpíráš svých smilování, kéž mě tvá laskavost a tvá věrnost ustavičně ochraňují! Vždyť se na mne vůkol nahrnuly pohromy, až bez počtu, dostihly mě mé nepravosti, takže nemohu vidět, jsou četnější než vlasy mé hlavy, a má srdnatost mě opustila. Rač mě, Hospodine, vyprostit! Hospodine, pospěš k pomoci mně! Nechť jsou vespolek zklamáváni a v zmatek upadají usilující o mé žití k jeho smetení; nechť ustupují zpět a stydí se oblibující mé neštěstí! Nechť za odplatu své hanebnosti hrůzu pociťují ti, již říkají nade mnou: Aha, aha! Nechť se v tobě těší a radují všichni hledající tebe, nechť milující tvou záchranu ustavičně říkají: Nechť je veliký Hospodin! Já však jsem usoužený a ubohý; Pán na mne myslí. Má pomoc a můj zachránce jsi ty, můj Bože, kéž nemeškáš! (Řediteli hudby. Zpěv s hudebním doprovodem od Dávida.) Blaho rozumně smýšlejícího o nuzném! V zlý den mu Hospodin bude moci dát vyváznout, Hospodin ho bude ochraňovat a naživu ho zachovávat; bude učiněn blaženým v zemi, aniž ho budeš vy dávat v svévoli jeho nepřátel. Na pohovce choroby ho bude Hospodin podpírat, celé jeho lůžko v jeho nemoci zobracíš. Já jsem řekl: Hospodine, buď mi milostiv, uzdrav mou duši, neboť jsem vůči tobě zhřešil. Moji nepřátelé o mně mluví zlé: Kdy bude umírat a jeho jméno zanikat? A přijde-li se podívat, mluví na plano, jeho srdce si shromažďuje špatnost; vychází ven - mluví. Spolu si o mně šeptají všichni nenávidící mě; proti mně chystají ublížení mi: Je v něho vlito cosi zhoubného, a když ulehne, nebude více povstávat. I muž mého pokoje, v něhož jsem důvěřoval, jídající můj chléb, vyvýšil proti mně patu. Ty však, Hospodine, mi buď milostiv a dej mi povstat, a ť jim mohu odplatit. Tímto poznám, že máš ve mně zalíbení, když můj nepřítel nade mnou nebude výskat; a já - v mé bezúhonnosti mě podepřeš a chceš mě navždy postavit před svou tvář. Budiž veleben Hospodin, Bůh Isráélův, odvždy a navždy! Ámén, a no, Ámén! (Řediteli hudby. Poučení od synů Kórachových.) Jako laň, jež volá po potůčcích vod, tak má duše volá k tobě, Bože! Má duše žízní po Bohu, po BOHU živém: Kdy budu moci přijít a ukázat se před Boží tvář? Mé slzy se mi staly chlebem za dne i v noc i, když se ke mně říká po celý den: Kde je tvůj Bůh? Připomínám si tyto věci - a nad sebou svou duši vylévám -: že jsem putovával ve shluku, ubírával se s nimi až k Božímu domu za zvuku plesání a děkování - slavnostní dav. Co jsi sklíčená, má duše, a znepokojuješ se nade mnou? Čekej na Boha, neboť ještě ho budu chválit za záchranu od jeho tváře! Můj Bože, má duše je nade mnou sklíčená; proto tě vzpomínám ze země Jordánu a Chermónů, z hory nepatrnosti. Hlubina volá k hlubině za hukotu tvých proudů, všechny tvé příboje a tvé přívaly přešly přes mne. Hospodin za dne uvádí svou laskavost a v noci je se mnou jeho píseň, modlitba k BOHU mého života. Pravím k BOHU, svému skalisku: Nač jsi mne zapomněl? Nač mám pro útlak od nepřítele chodit začerněn? Drcením v mých kostech mě tupí moji utiskovatelé, když ke mně říkají po celý den: Kde je tvůj Bůh? Co jsi sklíčená, má duše, a co se znepokojuješ nade mnou? Čekej na Boha, neboť ještě ho budu chválit, záchranu mé tváře a mého Boha! Suď mě, Bože, a při se mou pří; kéž mě před národem nikoli zbožným, před člověkem lstivým a křivdícím chceš zachránit! Vždyť ty, Bože, jsi má posila; nač jsi mě odhodil? Nač mám pro útlak od nepřítele chodit začerněn? Pošli své světlo a svou pravdu, ony nechť mě vedou a přivádějí k tvé svaté hoře a k tvým obydlím, a ť mohu přijít k Božímu oltáři, k BOHU mého radostného jásotu, i budu tě chválit s lyrou, Bože, můj Bože! Co jsi sklíčená, má duše, a co se znepokojuješ nade mnou? Čekej na Boha, neboť ještě ho budu chválit, záchranu mé tváře a mého Boha! (Řediteli hudby. Od synů Kórachových, poučení.) Bože, slýchali jsme svýma ušima, naši otcové nám vyprávěli o skutcích, jež jsi uskutečňoval v jejich dnech, v dnech pradávna. Ty jsi svou rukou vypudil národy a je jsi zasadil; potíral jsi lidská plemena a vyháněl jsi je. Vždyť ne svým mečem se zmocnili země, aniž jim jejich paže pomohla, nýbrž tvá pravice, a no, tvá paže a světlo tvé tváře, neboť jsi je blahovolně přijal. Ty jsi ON, můj Král, přikaž vysvobození Jákóba! V tobě můžeme porážet své protivníky, v tvém jménu rozdupávat povstalce proti nám, neboť ne v svůj luk důvěřuji, aniž mě můj meč vysvobozuje, nýbrž nás ty vysvobodíš od našich protivníků a zostudíš nenávidící nás. V Bohu se honosíme po celý den, a no, tvé jméno budeme navždy chválit. Seláh. Avšak jsi odhodil a studem jsi zahrnul nás, aniž vycházíš s našimi vojsky, před protivníkem nás zpět obracíš vzad a nenávidící nás si drancují. Vy dal jsi nás jako drobný dobytek k jedení a rozehnal jsi nás mezi národy, prodáváš svůj lid téměř za nic, aniž jsi získal jejich kupní cenu, činíš nás potupou našim sousedům, výsměchem a pohanou našemu okolí, činíš nás příslovím mezi národy, vrtěním hlavou mezi lidskými plemeny; po celý den je přede mnou má hanba, takže mou tvář přikryl stud pro hlas tupícího a rouhajícího se a pro nepřítele a mstivce. Toto vše nás postihlo, aniž jsme tě zapomněli, aniž jsme se proti tvé smlouvě dopustili věrolomnosti, naše srdce neustoupilo zpět, aniž naše kročej uhnula z tvé stezky, ač jsi nás zdrtil v místě šakalů a zřídil jsi nad námi zastření hlubokou temnotou. Kdybychom byli zapomněli na jméno svého Boha a rozprostřeli své dlaně k BOHU cizáckému, zda by to Bůh neuměl vypátrat? Vždyť on zná tajemství srdce! Avšak pro tebe jsme v každý den zabíjeni, jsme považováni za drobný dobytek na porážku. Probuď se, nač spíš, Pane? Procitni, kéž do nekonečna neodhazuješ, nač skrýváš svou tvář a zapomínáš našeho soužení a našeho útlaku? Vždyť naše duše klesla do prachu, naše tělo přilnulo k zemi. Povstaň k pomoc i nám a osvoboď nás pro svou laskavost! (Řediteli hudby, na Šóšanním. Od synů Kórachových, poučení. Píseň milostná.) Mé srdce kypí dobrým slovem, já budu přednášet svá díla králi, můj jazyk - pisátko zručného písaře. Jsi krásnější než synové lidí, v tvé rty je vylita milost; proto ti Bůh navždy požehnal. Připásej si na kyčle svůj meč, hrdino, svou velebnost a svou nádheru, a no, svou nádheru! Měj zdar, vyjeď pro věc pravdy a dobrotivosti spravedlnosti a tvá pravice tě bude učit hrozným věcem. Tvé šípy jsou naostřeny, národnosti budou pod tebe padat, v srdci nepřátelé krále. Tvůj trůn, Bože, je věčnost a trvání, žezlem tvého kralování je žezlo upřímnosti, miluješ spravedlnost a nenávidíš zlovůli, proto tě pomazal Bůh, tvůj Bůh, olejem veselí nad tvé společníky. Myrha a aloe, kassie jsou všechna tvá roucha, z paláců ze slonoviny tě rozradostňuje hudba strun, mezi tvými vzácnostmi jsou dcery králů; po tvé pravici stojí manželka ve zlatě z Ófíru. Slyš, dcero, a viz a nakloň své ucho a zapomeň svého lidu a domu svého otce, a král bude toužit po tvé kráse; ano, on je tvůj pán, klaněj se tedy jemu. A dcera Córu s darem - všichni bohatí z lidu budou usilovat o tvou přízeň. Dcera králova je všechna slavná uvnitř, její oblečení je z tkaniv ze zlata; bude vedena ke králi ve výšivkách, za ní budou k tobě přiváděny panny, její družky. Budou vedeny s radostí a jásotem; budou vstupovat v palác králův. Místo tvých otců budou tvoji synové; budeš je moci ustanovit knížaty ve vší zemi; tvé jméno budu připomínat v každém pokolení a pokolení; proto tě budou národnosti chválit navždy a věčně. (Řediteli hudby. Od synů Kórachových, na alámóth. Píseň.) Bůh je nám útočištěm a silou, pomocí v úzkostech vždy dosažitelnou; proto se nemusíme bát, byť se země proměnila a hory sklouzly v srdce moře, nechť jeho vody hučí, pění, nechť se hory otřásají jeho vzdouváním. Seláh. Řeka! Její ramena rozradostňují Boží město, svaté místo obydlí Nejvyššího; Bůh je v jeho nitru, nemůže se zviklat, Bůh mu pomáhá za nastávání jitra. Národy se bouří, království se viklají; zasáhne svým hlasem - země se rozplývá. Hospodin zástupů je s námi, záštitou je nám Bůh Jákóbův. Seláh. Pojďte, shlédněte působení Hospodina, jenž na zem uvádí hrůzy, zastavuje války až po okraj země, láme luk a rozsekává kopí, vozy ohněm spaluje: Přestaňte a poznejte, že já jsem Bůh! Budu vyvyšován mezi národy, budu vyvyšován na zemi. Hospodin zástupů je s námi, záštitou je nám Bůh Jákóbův. Seláh. (Řediteli hudby. Od synů Kórachových, zpěv s hudebním doprovodem.) Všechny národnosti, tleskejte v dlaň, výskejte Bohu hlasem plesání, neboť Hospodin, Nejvyšší, je hoden úcty, veliký Král nade vší zemí! Podřizuje nám národnosti, a no, lidská plemena pod naše nohy, vyvoluje pro nás naše dědictví, chloubu Jákóba, jehož miloval. Seláh. Bůh vystoupil za jásotu, Hospodin za zvuku trouby; opěvujte při hudbě Boha, opěvujte při hudbě, zpívejte při hudbě našemu Králi, zpívejte při hudbě, neboť Bůh je Král vší země, při hudbě zpívejte píseň! Bůh se ujal kralování nad národy, Bůh usedl na svůj svatý trůn; velmožové národností se shromáždili jako lid Boha Abráhámova, neboť štíty země patří Bohu; je velmi povznesen. (Píseň, zpěv s hudebním doprovodem od synů Kórachových.) Hospodin je veliký a velmi je veleben ve městě našeho Boha, na své svaté hoře. Krásná vznosností, rozkoš vší země, je hora Cijjón na straně severu, hradiště mohutného Krále. Bůh je v jeho palácích, je znám jako záštita. Vždyť hle, sešli se po domluvě králové, přitáhli spolu; ti uviděli - tu se zděsili, byli vyvedeni z míry, úprkem zmizeli; zachvátilo je tam chvění, svíjení jako rodičku. Větrem od východu tříštíš taršíšské lodi. Podle toho, jak jsme uslyšeli, tak jsme uviděli ve městě Hospodina zástupů, ve městě našeho Boha; Bůh je navždy upevňuje. Seláh. Myslíme, Bože, na tvou laskavost uvnitř tvého chrámu; jak tvé jméno, Bože, tak tvá chvála až na okraje země, tvou pravici plní spravedlnost. Nechť se hora Cijjón raduje, nechť jásají dcery Júdovy příčinou tvých soudů! Obcházejte Cijjón, a no, kružte kolem něho, spočítejte jeho věže, přiložte své srdce k jeho předhradbí, procházejte jeho paláci, abyste pozdějšímu pokolení mohli vyprávět, že tento Bůh je naším Bohem vždy a věčně; on nás povede přes smrt. (Řediteli hudby. Od synů Kórachových, zpěv s hudebním doprovodem.) Slyšte toto, všechny zástupy lidu, nastavte uši, všichni obyvatelé tohoto světa, i prostí i vznešení, spolu bohatý i nemajetný. Má ústa budou vyslovovat moudrost a přemítání mého srdce, rozvážnost. Chci naklonit své ucho k průpovědi, s lyrou řešit svou hádanku. Nač se mám bát v den zla, kdy mě obklopuje nepravost mých úkladníků, již vzkládají svou důvěru na svou moc a vychloubají se množstvím svého bohatství? Bratr - nikdo ho nikterak nemůže vykoupit a ni Bohu za něho dát zadostučinění, neboť výkupné jejich žití je příliš vysoké - a ť se navždy vzdá toho, že by ještě do nekonečna žil, nezakoušel zkázu. Vždyť vidí: umírají moudří, zpozdilec a hlupák hynou spolu a své jmění zanechávají jiným. Jejich myšlenka je: jejich domy - navždy, jejich obydlí - do pokolení a pokolení, svými jmény určují názvy pro pozemky. A le člověk ve cti nepřetrvává; je podoben jako by zvířatům, je ž hynou. Toto je jejich cesta: důvěra v sebe, a jejich následovníci si libují v jejich výrocích. Seláh. Jako drobný dobytek se kladou do šeólu; pase je smrt a k jitru nad nimi budou vládnout upřímní a jejich tvářnost bude k strávení šeólem bez místa pobytu pro ni. Jen Bůh může mou duši osvobodit z ruky šeólu, když mě bude brát. Seláh. Nemusíš se bát, když někdo bohatne, když se množí sláva jeho domu, vždyť při své smrti si nic z toho nebude moci vzít, jeho sláva za ním nebude moci sestoupit; byť své duši ve svém životě žehnal (ano, budou tě chválit, jestliže sobě činíš dobře), musí vstoupit k pokolení svých otců; nikdy nebude moci uvidět světla. Člověk ve cti, nemá-li porozumění, je podoben jako by zvířatům, jež hynou. (Zpěv s hudebním doprovodem od Ásáfa.) BŮH, Bůh-Hospodin, mluví a volá zem od vzcházení slunce až po jeho zajití; z Cijjónu, dokonalosti krásy, se Bůh zaskvěl - náš Bůh přichází a nemlčí. Před jeho tváří sžírá oheň a vůkol něho je velmi rozbouřeno; volá na nebesa shora a na zem stran souzení svého lidu: Shromážděte mi mé zbožné, uzavřevší mou smlouvu nad obětí! A nebesa hlásají jeho spravedlnost, ano, Bůh - on se chystá soudit! Seláh. Slyš, můj lide, a budu mluvit, Isráéli, a budu proti tobě svědčit; Bůh, tvůj Bůh, jsem já. Nebudu tě pohánět k odpovědnosti za tvé oběti; a no, tvé vzestupné oběti jsou ustavičně přede mnou; nemusím brát býka z tvého domu, kozlů z tvých ohrad, vždyť všechno živočišstvo lesa patří mně, zvířata na tisíci hor, znám všechno ptactvo hor, a co se hemží na poli, je při mně. Kdybych hladověl, nemusel bych ti říkat, vždyť svět a jeho náplň patří mně; zda jídám maso býků a piji krev kozlů? Obětuj Bohu dík a plň Nejvyššímu své sliby a volej mě v den úzkosti, budu tě moci vytrhnout a budeš mě oslavovat. A le zlovolnému Bůh praví: Co je ti do vypočítávání mých ustanovení, že mou smlouvu bereš na svá ústa? A no, ty nenávidíš napomínání a má slova házíš za sebe, uvidíš-li zloděje, tu se s ním přátelíš, a s cizoložníky máš účastenství, svá ústa necháváš zabíhat v zlo a tvůj jazyk spřádá lest, sedáš, mluvíš proti svému bratru, proti synu své matky vynášíš urážky. Tyto věci jsi činil, mlčel jsem však; myslil jsi, že jsem veskrze podoben tobě; chci tě usvědčit a tvým očím to předložit. Nuže, uvažte toto, vy zapomínající +Boha, abych nemusel rvát, a nebylo by vyprošťujícího. Kdo obětuje dík, oslavuje mě a urovnává si cestu, i budu mu dávat nahlížet v Boží záchranu. (Řediteli hudby. Zpěv s hudebním doprovodem od Dávida, po příchodu Náthána, proroka, k němu, protože vešel k Bath-Ševě.) Buď mi milostiv, Bože, podle své laskavosti, podle množství svých smilování vymaž má přestoupení! Důkladně mě umyj od mé nepravosti, a no, od mého hříchu mě očisť! Ano, já uznávám svá přestoupení a můj hřích je ustavičně přede mnou; tobě, tobě samému jsem zhřešil, a co je v tvých očích zlé, jsem učinil, aby ses mohl projevit spravedlivým ve svém promlouvání, čistým ve svém souzení. Hle, v nepravosti jsem byl porozen a v hříchu mě má matka počala; hle, oblibuješ pravdu v ledvinách, kéž mi tedy v skrytu chceš dát poznat moudrost! Kéž mě chceš hříchu zbavit yzopem, a ť jsem čist, umýt mě, a ť jsem bělejší než sníh! Kéž mi chceš dát slyšet veselí a radost, nechť jásají kosti, jež jsi zdrtil! Zakryj svou tvář před mým hříchem a vymaž všechny mé nepravosti, stvoř mi, Bože, čisté srdce a v mém nitru obnov pevného ducha, kéž mě nevyháníš z přítomnosti své tváře a svého svatého Ducha kéž ode mne ne od nímáš! Kéž mi chceš vrátit veselí z tvé záchrany a dobrovolný duch kéž mě podpírá! Budu odpadlíky vyučovat tvým cestám a hříšníci se budou k tobě vracet. Vyprosť mě z viny krve, Bože, Bože mé záchrany! Můj jazyk bude plesaje opěvovat tvou spravedlnost. Pane, kéž otvíráš mé rty, a ť má ústa hlásají tvou chválu; vždyť neoblibuješ oběť, bychť ji dával; oběť vzestupnou nepřijímáš blahovolně. Božími obětmi je zlomený duch; srdcem zlomeným a zdrceným, Bože, neopovrhuješ. Ve své blahovůli dobře zacházej s Cijjónem, kéž buduješ zdi Jerúsaléma; tehdy budeš oblibovat oběti spravedlnosti, oběť vzestupnou, a no, celou; tehdy budou na tvém oltáři vznášet býky. (Řediteli hudby. Zpěv s hudebním doprovodem od Dávida, po příchodu Dóéga, Edómího, když podal zprávu Šáúlovi a řekl mu: Dávid vstoupil do domu Achímelechova.) Co se vychloubáš zlem, ty siláku? BOŽÍ laskavost je po celý den. Zhoubu zamýšlí tvůj jazyk jako nabroušená břitva, páchající klam. Miluješ více zlo než dobro, lež než slovo spravedlnosti, - seláh, - miluješ všechna slova zkázy, lstivý jazyku! BŮH tě také může navždy porazit, sebrat tě a vyrvat tě ze stanu a vykořenit tě ze země živých. Seláh. To budou vidět spravedliví a budou se bát a nad ním se budou smát: Hle, muž, jenž nečinil svým útočištěm Boha, nýbrž důvěřoval v množství svého bohatství, moci nabýval svou zhoubou! Já však jsem jako zelená oliva v Božím domě, v Boží laskavost důvěřuji vždy a trvale, navždy tě budu chválit, že jsi tak učinil, a před tvými zbožnými doufat v tvé jméno, neboť je dobré. ( Řediteli hudby, na machalath. Poučení od Dávida.) Pošetilec říká ve svém srdci: Není Boha. Zkaženě jednají a odporně páchají bezpráví, není činícího dobro. Bůh z nebes pohleděl dolů na děti člověka, aby viděl, zda je kdo rozvážně si počínající, vyhledávající Boha - vše ucouvlo, jednotně se zvrhli, není činícího dobro, není ani jednoho. Zda jsou všichni působcové špatnosti nevědomí, sžírajíce můj lid? Jídají chléb, Hospodina nezvou. Tam se velmi zhrozili, ač hrůzy nebylo, neboť Bůh rozmetal kosti obléhajícího tě; zostudil jsi je, neboť je Bůh zavrhl. Kéž přijde z Cijjónu vysvobození Isráéle! Při Božím od vracení zajetí jeho lidu bude Jákób jásat, Isráél se radovat. (Řediteli hudby; při strunových nástrojích. Poučení od Dávida po příchodu Zífím, když řekli Šáúlovi: Zda se Dávid neskrývá u nás?) Bože, vysvoboď mě ve svém jménu, a kéž mi svou mocí zjednáváš právo! Bože, slyš mou modlitbu a nastav uši +výrokům mých úst, neboť proti mně povstali cizáci a násilníci usilují o mé žití; nepostavili Boha před sebe. Seláh. Hle, Bůh je mi pomocníkem, Pán je mezi podpírajícími mou duši, zlo se bude vracet mým slidičům, ve své věrnosti je vyhub! S ochotou ti budu obětovat, chválit tvé jméno, Hospodine, neboť je dobré. Vždyť mě vyprostil ze vší úzkosti a mé oko pohledělo na mé nepřátele. (Řediteli hudby; při strunových nástrojích. Poučení od Dávida.) Vpusť v uši, Bože, mou modlitbu, a kéž se neskrýváš před mým úpěním; sleduj mě pozorně a odpověz mi; bloudím sem-tam ve své ustaranosti a hlasitě sténám pro hlas nepřítele, pro útisk od zlovolného, neboť na mne uvalují neštěstí a v hněvu mě napadají. Mé srdce se v mém nitru svíjí a padly na mne hrůzy smrti; přichází na mne bázeň a chvění a zaplavuje mě děs. I řekl jsem: Kéž bych měl peruť jako holubice! Mohl bych od letět a odpočinout; hle, mohl bych být vzdálen, utéci, zdržoval bych se v pustině, seláh, mohl bych si uspíšit uniknutí před ženoucím se vichrem, před bouří! Pohlť je, Pane, rozdvoj jejich jazyk, neboť jsem ve městě uviděl násilí a vádu; za dne i v noci je obcházejí po jeho zdech a uvnitř něho je špatnost a strast, uvnitř něho je zhouba a z jeho prostranství nemizí útlak a podvod. Vždyť ne nepřítel mě tupí, to bych uměl snést, ne nenávidící mě se nade mnou holedbá, to bych se před ním mohl skrýt, nýbrž ty, člověk mně rovný, můj příbuzný a můj známý, co jsme spolu zakoušeli sladkou důvěrnost, v Boží dům jsme v davu chodili. Zpustošení na ně! Nechť zaživa sestupují v šeól, neboť v jejich stanovišti, mezi nimi, jsou zlé věci! Já budu volat k Bohu a Hospodin mě bude chtít vysvobodit, večer i ráno i o polednách budu naříkat a sténat, i bude slyšet můj hlas. V pokoji osvobodil mé žití ze seče proti mně, ač byli u mne v množství. BŮH bude slyšet a bude jim odpovídat (on, trvající od pradávna, seláh ), jim, při nichž není změn, aniž mají Boha v úctě. Vztáhl svou ruku proti žijícím s ním v pokoji, znesvětil svou smlouvu; hladké jsou máslové řeči jeho úst, a le jeho srdce - seč, jeho slova jsou měkčí než olej, a le jsou to tasené meče. Uvrhni na Hospodina své břímě a on tě bude mít na starosti, nikdy nebude dopouštět zviklání spravedlivého. A ty, Bože, je budeš svrhovat do jámy zkázy; muži krve a klamu nebudou moci dožít poloviny svých dní, já však budu v tebe důvěřovat. (Řediteli hudby; na Jónath-élem-rechókím. Od Dávida, michtám, když se ho v Gathu zmocnili Pelištím.) Buď mi milostiv, Bože, neboť po mně chňape smrtelník, sužuje mě, bojuje po celý den; po celý den chňapou moji nepřátelé, ano, mnozí vůči mně bojují zvysoka. V den, kdy se musím bát, mám já důvěru k tobě; v Bohu budu velebit jeho slovo, v Boha důvěřuji, nebudu se bát, co mi může učinit maso? Po celý den překrucují má slova, všechny jejich úmysly jsou proti mně k zlému; srocují se, skrývají se, oni sledují mé stopy, jako by vyčkávali mé žití. Bude pro ně za nepravost únik? Svrhni národnosti ve svém hněvu, Bože! Ty máš spočítáno mé vyhnanství; ukládej mé slzy v svůj měch. Zda ne jsou v tvé knize? Tehdy se moji nepřátelé budou obracet zpět, v den, kdy budu volat; toto vím, neboť Bůh je pro mne. V Bohu budu velebit slovo, v Hospodinu budu velebit slovo, v Boha důvěřuji, nebudu se bát, co mi může učinit člověk? Na mně jsou tvé sliby; tobě, Bože, se chci odplatit díky, neboť jsi vyprostil mou duši ze smrti - zda ne mé nohy od úrazu k chození před Boží tváří ve světle života? (Řediteli hudby. Al-tašchéth od Dávida, michtám při jeho útěku před tváří Šáúlovou v jeskyni.) Buď mi milostiv, Bože, buď mi milostiv, neboť v tobě se má duše skrývá a ve stínu tvých křídel se chci skrývat, než bude muset zhouba pominout. Chci volat k Bohu, Nejvyššímu, k BOHU, dokonávajícímu za mne; bude posílat z nebes a vysvobozovat mě, potupí chňapajícího po mně. Seláh. Bůh bude posílat svou laskavost a svou věrnost. Má duše je vprostřed lvů, musím uléhat s rozpálenými, syny lidí; jejich zuby - kopí a šípy, a jejich jazyk - ostrý meč. Buď vyvýšen nad nebesa, Bože, tvá sláva nad všechnu zem! Mým krokům nastrojili síť, sklíčena je má duše, před mou tváří vykopali jámu - padli doprostřed ní. Seláh. Mé srdce je upevněno, Bože, mé srdce je upevněno, chci zpívat, a no, zpívat při hudbě; probuď se, má slávo, probuď se, varyto a lyro, chci probudit úsvit! Chci tě chválit mezi národnostmi, Pane, při hudbě ti zpívat mezi lidskými plemeny, vždyť až po nebesa veliká je tvá laskavost a až po oblaka tvá věrnost. Buď vyvýšen nad nebesa, Bože, tvá sláva nad všechnu zem! (Řediteli hudby. Al-tašchéth od Dávida, michtám.) Zda vpravdě spravedlnost mlčí? Vyslovujete ji? Soudíte v upřímnosti, synové lidí? Ba, v srdci působíte bezpráví, v zemi odvažujete násilí svých rukou. Zlovolní se od dělohy odcizují, od lůna bloudí, mluvíce lež; mají jed na způsob jedu hada; tak jako své ucho uzavírá hluchá zmije, jež nechce poslouchat na hlas zaříkávačů, zaklínače zaklínadly, vycvičeného. Bože, zdrť jejich zuby v jejich ústech, vylámej chrup hřivnatců, Hospodine! Hrdě si vykračují - nechť se rozplývají tak jako voda; nasazuje- li své šípy, nechť se jakoby ořezávají, tak jako se slimák pohybuje s rozplýváním, nechť jako potrat ženy nespatří slunce! Dříve než si vaše hrnce budou moci všimnout trní, nechť to smetá, buďsi syrové, buďsi ze žár u. Spravedlivý se bude radovat, když spatří pomstu, bude své kroky koupat v krvi zlovolného. A člověk bude říkat: Ano, je ovoce pro spravedlivého, ano, je Bůh, soudící na zemi. (Řediteli hudby. Al-tašchéth od Dávida, michtám, když Šáúl poslal, a by střežili dům k jeho usmrcení.) Vyprosť mě, můj Bože, od mých nepřátel, kéž mě chceš vyzdvihnout před mými odpůrci, vyprosť mě od působců nepravosti a zachraň mě před muži krve, neboť hle, číhají na mou duši, srocují se proti mně silní; neodpadl jsem, aniž jsem zhřešil, Hospodine! Bez mého provinění běží a připravují se; probuď se mně vstříc a pohleď, a no, ty, Hospodine, Bože zástupů, Bože Isráélův, procitni k navštívení všech národů; kéž nejsi milostiv nikomu z nevěrných pachatelů špatnosti! Seláh. Vracejí se k večeru, vyjí jako pes a obcházejí město; hle, prskají svými ústy, v jejich rtech jsou meče, neboť prý: Kdo slyší? Ty však, Hospodine, se jim budeš smát, vysmívat se budeš všem národům. Jeho síla? K tobě chci obracet zřetel, neboť Bůh je mou záštitou. Můj Bůh, jeho laskavost, mě bude předcházet; Bůh mi bude poskytovat pohled na mé nepřátele. Kéž je nezabíjíš, aby oni, můj lid, nezapomínali; svou mocí je nechej potulovat se a svrhni je, náš štíte, Pane! Hříchem jejich úst je řeč jejich rtů, nechť tedy jsou polapeni ve své pýše a pro klení a pro lhaní, jež pronášejí. Skoncuj v popuzení, skoncuj, a ť jich není, a ť vědí, že nad Jákóbem vládne Bůh do posledních končin země. Seláh. A vracejí se k večeru, vyjí jako pes a obcházejí město; nechť se oni potulují za pokrmem; nebudou-li se moci nasytit, nechť přenocují tak. Já však chci opěvovat tvou sílu a k jitru s plesáním chválit tvou laskavost, neboť ses mi stal záštitou a útočištěm v den mé tísně. Má sílo, tobě chci při hudbě zpívat, neboť Bůh je mou záštitou, Bůh mé laskavosti. (Řediteli hudby; na Šúšan edúth. Michtám od Dávida, k vyučování, při jeho potýkání s Aram-naharajim a s Arámem Cóvy, když se Jóáv vracel a v průrvě soli pobil Edóma, dvanáct tisíc.) Bože, odhodil jsi nás, protrhl jsi nás, popudil ses; kéž nám chceš způsobit nápravu! Zatřásl jsi zemí, protrhl jsi ji; zhoj její pukliny, vždyť se viklá! Ukázal jsi svému lidu tvrdou věc, napojil jsi nás vínem vrávorání. Svým ctitelům jsi dal prapor ke vztyčování pro pravdu, seláh, aby tvoji milovaní mohli být vytrženi. Pomoz svou pravicí a odpověz nám! Bůh ve své svatosti promluvil: Budu se veselit; budu rozdělovat Šechem a vyměřovat údolí Sukkóth. Mně patří Gileád a mně patří Menaššé, a Efrájim je posila mé hlavy, Júdá můj zákonodárce, Móáv nádoba k mému mytí, na Edóma mohu hodit svůj sandál; nade mnou, Pelešeth, výskej! Kdo mi může umožnit vstup v opevněné město? Kdo mě dovede až po Edóm? Zda jsi nás ty, Bože, neodhodil, aniž vycházíš s našimi vojsky? Poskytni nám pomoc z tísně, vždyť snaha o vysvobození člověkem je ničím! V Bohu budeme moci zdatně si počínat a on bude rozšlapávat naše protivníky. (Řediteli hudby; při strunovém nástroji, od Dávida.) Slyš, Bože, můj křik, sleduj pozorně mou modlitbu! Volám k tobě od okraje země v mdlobě svého srdce; kéž mě chceš vy vést na skálu, jež je vyšší než já! Vždyť ty jsi mi býval útočištěm, silnou věží před tváří nepřítele! Chci do věků pobývat v tvém stanu, skrývat se v ochraně tvých křídel, seláh, vždyť ty, Bože, nasloucháš mým slibům, zajišťuješ dědictví ctitelů tvého jména; kéž chceš přidat dní ke dnům krále, jeho let jakoby pokolení z a pokolení m, nechť vždy zůstává před Boží tváří; laskavost a věrnost - zařiď, nechť ho ochraňují! Tak budu tvé jméno natrvalo při hudbě opěvovat při svém plnění svých slibů den co den. (Řediteli hudby, podle Jedúthúna. Zpěv s hudebním doprovodem od Dávida.) Jen vůči Bohu je má duše mlčenlivá; od něho je má záchrana, jen on je má skála a má záchrana, má záštita, nemohu se příliš zviklat. Dokdy chcete na člověka dorážet? Chcete vraždit, vy všichni, jako nahnutou stěnu, zídku, jež se hroutí? Ano, z jeho výše shodit se radí, oblibují lež; svými ústy žehnají a ve svém nitru zlořečí. Seláh. Jen k Bohu buď mlčenlivá, má duše, neboť od něho je má naděje, jen on je má skála a má záchrana, má záštita, nemohu se zviklat. Na Bohu je má záchrana a má čest; skála mé síly, mé útočiště je v Bohu. Důvěřujte v něho v každý čas, lide, vylévejte před jeho tváří své srdce! Bůh je nám útočištěm. Seláh. Jen vánkem jsou prostí, klamem jsou vznešení, na vahách by oni podle vzestupu byli vesměs z vánku. Nesmíte důvěřovat ve vydírání ani bláhově spoléhat na loupež; jestliže vzrůstá jmění, nesmíte přikládat srdce. Jedno Bůh promluvil, toto dvojí, co jsem slyšel, že moc patří Bohu, a že, tobě, Pane, je vlastní laskavost, neboť ty každému odplácíš podle jeho díla. (Zpěv s hudebním doprovodem od Dávida za jeho pobytu v pustině Júdy.) Bože, ty jsi můj BŮH, tebe hledám, po tobě žízní má duše, po tobě prahne mé maso v zemi suché a žíznivé, bez vody. Tak jsem tě vyhlížel ve svatyni, abych viděl tvou moc a tvou slávu; vždyť tvá laskavost je lepší než život, mé rty tě budou vychvalovat. Tak tě chci za svého života velebit, v tvém jménu pozvedat své dlaně; tak jako tukem a morkem se sytí má duše a má ústa mými plesajícími rty velebí; vzpomínám-li tě na své posteli, rozjímám o tobě v nočních bděních, vždyť ses mi stal pomocí, i plesám ve stínu tvých křídel. Má duše se táhne za tebou, tvá pravice se na mně drží, oni však, kdo k záhubě usilují o mé žití, musejí vejít v spodní místa země; budou ho vyhánět v moc meče, budou podílem lišek. A král se bude radovat v Bohu, honosit se bude každý, kdo při něm přísahá, neboť ústa mluvící lež budou zacpávána. (Řediteli hudby. Zpěv s hudebním doprovodem od Dávida.) Slyš, Bože, můj hlas při mém nářku, kéž chceš můj život ochránit před postrachem nepřítele! Kéž mě chceš skrýt před tajnou poradou zlosynů, před rotou působců špatnosti, kteří svůj jazyk naostřili jako meč, nasadili svůj šíp - trpké slovo - k ostřelování bezúhonného v úkrytech; ostřelují ho nenadále a nebojí se. Dodávají si odvahy v zlé věci; vyprávějí o utajení osidel; říkají: Kdo k nim může pro hlédnout? Vymýšlejí bezpráví: Jsme hotovi, plán je vymyšlen; nitro každého a srdce je hluboké. Bude je však šípem ostřelovat Bůh, nenadále se projeví jejich zranění a přivedou ho k pádu; jejich jazyk bude proti nim, a každý na ně hledící - budou potřásat hlavou a všichni lidé se budou bát a budou oznamovat Boží působení a o jeho činech uvažovat. Spravedlivý se bude v Hospodinu radovat a na něho spoléhat a všichni upřímní srdce m se budou honosit. (Řediteli hudby. Zpěv s hudebním doprovodem od Dávida. Píseň.) Tobě utišení, chvalozpěv, Bože, na Cijjónu, a tobě nechť je plněn slib. Ty, slyšící modlitbu, - každé tělo smí až k tobě přicházet. Věci nepravostí se nade mne vzmohly; naše přestoupení - ty je přikrýváš. Blaho toho, jehož vyvoluješ a blíže přivádíš! Bude obývat tvá nádvoří, budeme se sytit dobrem tvého domu, svatostí tvého chrámu. Hroznými věcmi nám v spravedlnosti odpovídáš, Bože naší záchrany; jsi předmětem důvěry všech končin země a moře dálek. On, upevnivší svou silou hory, je opásán mocí, utišuje hukot moří, hukot jejich vlnobití, i povyk zástupů lidu, takže obyvatelé končin mají úctu před tvými znameními; východiskům jitra i večera dáváš plesat. Navštěvuješ zem a dáváš jí přetékat, hojně ji obohacuješ, Boží potok je pln vod; připravuješ jejich obilí, když ji tak připravuješ - jen dále zavlažuj její brázdy, urovnávej její hroudy! - Lijavci ji změkčuješ, jejímu porostu žehnáš. Korunoval jsi rok své dobroty a tvé koleje oplývají tučností, oplývají pastviště pustiny a pahrbky se opasují jásotem, luka se oblékají stády a nížiny se zahalují obilím. Výskají, ano, zpívají. (Řediteli hudby. Píseň. Zpěv s hudebním doprovodem.) Výskejte Bohu, všechna země, při hudbě opěvujte slávu jeho jména, za slávu pokládejte jeho chválu! Říkejte Bohu: Jaké úcty jsi hoden svými činy! Pro velikost tvé síly se ti tvoji nepřátelé budou lísat. Všechna země se ti bude klanět a při hudbě ti budou zpívat, při hudbě budou opěvovat tvé jméno. Seláh. Pojďte a vizte působení Boha, úctu vzbuzujícího svým jednáním vůči dětem člověka! Proměnil moře v souš, řekou procházeli nohou, tu jsme se v něm radovali; vždy vládne svou mocí, jeho oči pátrají mezi národy, vzbouřenci se nemohou pozvednout. Seláh. Velebte, národnosti, našeho Boha, a ozývejte se hlasem chvály jeho, jenž uchovává naši duši při životě a nepřivolil k zviklání naší nohy! Ano, podrobil jsi nás zkoušce, Bože, pročišťoval jsi nás jako by pročišťováním stříbra, zavedl jsi nás v žalář, vložil jsi těžké břímě na naše kyčle, nechal jsi smrtelníka jezdit po naší hlavě, přišli jsme v oheň i ve vody, a le vyvedl jsi nás k nadbytku. Chci vstoupit v tvůj dům s vzestupnými obětmi, splnit ti své sliby, jež otevřely mé rty, takže má ústa v mé tísni promluvila; chci ti vznášet vzestupné oběti tučných zvířat s vůní beranů, obětovat skot s kozly. Seláh. Pojďte, slyšte, a budu vyprávět - všichni ctitelé Boha - o tom, co Bůh učinil mé duši. K němu jsem volal svými ústy a pod mým jazykem bylo velebení; kdybych se byl ve svém srdci díval na špatnost, nebyl by Pán slyšel, avšak Bůh přece uslyšel, zaposlouchal se v hlas mé modlitby. Budiž veleben Bůh, jenž neodsunul mou modlitbu a ni z mé blízkosti svou laskavost! (Řediteli hudby, při strunových nástrojích. Zpěv s hudebním doprovodem. Píseň.) Kéž je nám Bůh milostiv a žehná nám, kéž při nás rozjasňuje svou tvář, seláh, k poznání tvé cesty na zemi, tvé záchrany mezi všemi národy! Národnosti tě budou chválit, Bože, národnosti tě budou chválit, ony všechny, radovat se a plesat budou lidská plemena, neboť budeš soudit národnosti v upřímnosti a lidská plemena na zemi - budeš je řídit. Seláh. Národnosti tě budou chválit, Bože, národnosti tě budou chválit, ony všechny. Země vy dá svůj výnos, Bůh, náš Bůh, nám bude žehnat, Bůh nám bude žehnat a všechny končiny země ho budou mít v úctě. (Řediteli hudby, od Dávida. Zpěv s hudebním doprovodem. Píseň.) Bůh povstává, jeho nepřátelé se rozutíkávají, a no, nenávidící ho prchají před jeho tváří. Kéž je odvíváš jako by odvíváním dýmu, jako rozplývání vosku od ohně! Nechť zlovolní od Boží přítomnosti hynou! A le spravedliví se budou radovat, jásat před Boží tváří a v radosti se těšit. Zpívejte Bohu, při hudbě opěvujte jeho jméno, nasypávejte jemu, jezdícímu stepmi jako Jáh - jeho jméno - a veselte se před tváří jeho, Otce sirotků a zastánce vdov, Boha v jeho svatém sídle; Bůh usazuje osamocené do domu, vyvádí vězně v blahobyt, jen vzbouřenci obývají vyprahlou zem. Bože, při tvém vycházení před tváří tvého lidu, při tvém vykračování pouští, - seláh, - se roztřásla země, - ano, nebesa od Boží přítomnosti vykropila, - onen Sínaj, od přítomnosti Boha, Boha Isráélova. Přívalem štědrosti jsi skrápěl, Bože, své dědictví, unavilo-li se, tys je posílil, tvůj houf, ti se v něm usídlili; činil jsi ve své dobrotě přípravy pro sužovaného, Bože! Pán pronáší VÝROK, nositelek dobré zvěsti je početný zástup. Králové vojsk utíkají, utíkají, a paní domu rozděluje lup. Což budete uléhat mezi ohradami? Křídla holubice pokryté stříbrem, a no, její perutě v žlutavém zlatě! Když v ní Všemocný rozehnal krále, bylo na Calmónu sněhobílo. Boží hora je hora Bášánu, hora mnoha vrcholů, hora Bášánu; nač závidíte, vy hory mnoha vrcholů, hoře, již si Bůh přeje k svému bydlení? Ano, Hospodin tam bude navždy přebývat. Božích vozů je mnoho myriád mnohotisícnásobně, mezi nimi Pán - Sínaj v svatyni. Vystoupil jsi na výsost, zajal jsi zajatce, přijal jsi dary v člověku, ba i vzbouřence k přebývání Jáha, Boha. Budiž veleben Pán den co den! Za nás si nakládá, BŮH naší záchrany. Seláh. BŮH je nám BOHEM mnohostranné záchrany a u Hospodina, Pána, jsou východiska ze smrti. Ano, Hospodin bude drtit hlavu svých nepřátel, vlasaté témě chodícího si v svých proviněních. Pán řekl: Chci zpět přivést z Bášánu, zpět přivést z hloubek moře, aby se tvá noha koupala v krvi, jazyk tvých psů ať z ní od nepřátel něco má. Uviděli tvé průvody, Bože, průvody mého Boha, mého Krále, v svatyni. Napřed šli pěvci, potom hudebníci vprostřed bubnujících mladic: V sejitích velebte Boha, Pána, vy ze zřídla Isráélova! Tam to Benjámín, nejmladší, vládnoucí jim, vůdcové Júdovi, jejich sbor, vůdcové Zevulúnovi, vůdcové Naftálího. Tvůj Bůh ti opatřil sílu; posilni, Bože, to, co jsi pro nás způsobil! Pro tvůj chrám nad Jerúsalémem ti budou králové přinášet dary. Okřikni zvíře z rákosí, sběř silných mezi bujnými z národností, dávajícího se rozšlapat za pruty stříbra; kéž rozptýlí národnosti, jež oblibují seče. Budou přicházet velmožové z Egypta, Kúš bude své ruce spěšně vztahovat k Bohu; království země, zpívejte Bohu, při hudbě zpívejte Bohu, seláh, jezdícímu v nebesích, nebesích pradávna - hle, vy dává svůj hlas, hlas síly! Přiznávejte Bohu sílu, nad Isráélem jeho vznešenost a jeho sílu v oblacích, hoden jsi úcty, Bože, ze svých svatyní; BŮH Isráélův, on dává sílu a plnost moci svému lidu. Budiž veleben Bůh! (Řediteli hudby, na Šóšanním. Od Dávida.) Vysvoboď mě, Bože, neboť vody vstoupily až k duši, zapadl jsem v hluboký kal a není místa k postavení, přišel jsem v hlubokost vod a zaplavil mě proud; zemdlel jsem ve svém volání, mé hrdlo vyprahlo, mé oči vyhasly - čekám na svého Boha. Bez příčiny mě nenávidící jsou četnější než vlasy mé hlavy, zmohutněli moji hubitelé, moji bezdůvodní nepřátelé; co jsem neuloupil, mám tedy vracet. Bože, ty víš o mé pošetilosti, aniž jsou má provinění před tebou skryta; kéž se ve mně nemusejí zklamat očekávající tebe, Pane, Hospodine zástupů, kéž se za mne nemusejí stydět hledající tebe, Bože Isráélův! Vždyť pro tebe snáším potupu, mou tvář přikryla hanba; stal jsem se odcizeným vůči svým bratrům, a no, cizozemcem vůči synům své matky, neboť mě sžírá horlivost pro tvůj dům a tupení tupících tebe napadala na mne, a když jsem v postu vy plakal svou duši, stalo se mi to potupou, a když jsem svým oblečením učinil pytlovinu, stal jsem se jim příslovím. Baví se o mně sedící v bráně i strunové nástroje pijících lihoviny. Já však - má modlitba je k tobě, Hospodine, v čas blahovůle, Bože, v hojnosti své laskavosti mi odpověz věrností k své pomoci! Vyprosť mě z bahna, a ť nezapadávám, nechť jsem vyprošťován z prostřed nenávidících mě a z hlubokosti vod, nechť mě proud vod nezaplavuje, a ť mě nepohlcuje hloubka, a ť jáma neuzavírá své ústí nade mnou! Odpověz mi, Hospodine, vždyť tvá laskavost je dobr otiv á; otoč se ke mně podle množství svých smilování a kéž před svým nevolníkem nezakrýváš svou tvář, neboť je mi úzko; pospěš, odpověz mi! Přibliž se k mé duši, vykup ji, vzhledem k mým nepřátelům mě osvoboď; ty znáš mou potupu i mé zklamání a mou hanbu; všichni moji protivníci jsou před tebou. Potupa zlomila mé srdce, takže si zoufám; a čekal jsem na projev soustrasti a nebylo ho, a neb na těšitele, a nenašel jsem, nýbrž mi za pokrm dali žluč a při mé žízni mě napájeli octem. Nechť se jejich stůl před jejich tváří stává pastí, a no, léčkou bezstarostným, nechť se jejich oči zatemňují, aby neviděly, a jejich kyčlemi ustavičně klať, vylij na ně své rozhorlení a nechť je dostihuje žár tvého hněvu, nechť se jejich osada stává zpustlou, v jejich stanech nechť není obyvatele, neboť pronásledují, koho ty jsi udeřil, a vyprávějí o bolesti tvých raněných. Vykonej trest za jejich vinu, a ť nevcházejí v tvou spravedlnost, nechť jsou vymazáváni z knihy života, a ť nejsou zapisováni se spravedlivými! Já však jsem usoužený a trpící; tvé vysvobození, Bože, mě může vyzdvihnout; chci Boží jméno velebit písní a zvelebovat ho děkováním; to bude Hospodinu milejší než hovězí dobytče, býk rohatý, kopytnatý; tiší to uvidí, budou se radovat, vyhledávající Boha, a vaše srdce bude ožívat. Ano, Hospodin obrací sluch k nemajetným, aniž opovrhuje svými vězni, nechť ho velebí nebesa i země, moře a vše pohybující se v nich, neboť Bůh bude vysvobozovat Cijjón a budovat města Júdova, i budou tam bydlet a zmocňovat se toho a símě jeho nevolníků to bude dědit a milující jeho jméno v tom budou přebývat. (Řediteli hudby, od Dávida k připomínání.) Pospěš, Bože, k mému vyproštění, Hospodine, k pomoci mně, nechť jsou zklamáváni a v zmatek upadají usilující o mé žití, nechť ustupují zpět a stydí se oblibující mé neštěstí. Nechť se za odplatu své hanebnosti musejí vracet ti, již říkají: Aha! Aha! Nechť se v tobě těší a radují všichni hledající tebe a nechť milující tvou záchranu ustavičně říkají: Nechť je Bůh veliký! Já však jsem usoužený a ubohý; Bože, pospěš ke mně! Můj pomocník a můj zachránce jsi ty, Hospodine, kéž nemeškáš! Na tebe, Hospodine, spoléhám, kéž se nikdy nemusím zklamat! Kéž mě ve své spravedlnosti chceš vyprostit a dát mi uniknout; nakloň ke mně své ucho a vysvoboď mě! Buď mi skálou, příbytkem ke vcházení ustavičně; přikázal jsi vysvobodit mě, neboť ty jsi mé skalisko a má pevnost. Můj Bože, dej mi uniknout z ruky zlovolného, z dlaně zlosyna a zuřivce, vždyť ty jsi má naděje, Pane, Hospodine, předmět mé důvěry od mého mládí, o tebe se opírám od lůna, z útrob mé matky jsi mě vyváděl ty; o tobě je ustavičně můj chvalozpěv. Mnohým jsem se stal jako by zázrakem; a le ty jsi mé silné útočiště, má ústa se plní tvou chválou, po celý den oslavováním tebe. Kéž mě nezahazuješ v době stáří, kéž mě za zanikání mé síly neopouštíš, vždyť o mně mluví moji nepřátelé a slídiči po mé duši se spolu radí výrokem: Bůh ho opustil, pronásledujte ho a chyťte ho, neboť není vyprošťujícího. Bože, kéž nejsi daleko ode mne, můj Bože, pospěš k pomoci mně; kéž odpůrcové mé duše musejí být zostuzeni a zaniknout, kéž se usilující o mé neštěstí musejí pokrýt potupou a hanbou! Já však chci ustavičně čekat a přidávat ke vší tvé chvále, má ústa budou vyprávět o tvé spravedlnosti, po celý den o tvém vysvobození, neboť nevím počet toho, chci přicházet s mocnými činy Pána, Hospodina, připomínat tvou spravedlnost, jen tvou. Bože, vyučoval jsi mě od mého mládí a doposud zvěstuji tvé divy; kéž mě tedy, Bože, neopouštíš ani až do stáří a ošedivění, dokud budu moci zvěstovat tvou paži svému pokolení, každému přicházejícímu tvé mocné činy a tvou spravedlnost, Bože, až do výsosti. Jenž jsi vykonal veliké věci, Bože, kdo je podoben tobě, jenž jsi nám dal zakusit mnohé úzkosti a neštěstí? Kéž nás zase chceš oživit a z hlubin země mě zase vyvést, kéž chceš rozmnožit mou velikost a opětně mě potěšit! I já tě chci chválit s nástrojem, varytem, tvou věrnost, můj Bože, tobě při zpěvu hrát na lyru, Svatý Isráélův! Mé rty budou plesat, když ti budu při hudbě zpívat, i má duše, již jsi osvobodil, i můj jazyk bude po celý den pronášet tvou spravedlnost, neboť jsou zostuzováni, neboť jsou tupeni usilující o mé neštěstí. (Šalomounovi.) Bože, dej králi svá práva, a no, synu královu svou spravedlnost, nechť tvůj lid soudí v spravedlnosti, a no, tvé sužované podle práva, nechť hory nesou lidu pokoj, i pahrbky, v spravedlnosti; nechť rozsuzuje sužované z lidu a vysvobozuje děti nemajetného a vyděrače deptá. Nechť tě mají v úctě, za slunce a při měsíci, pokolení za pokolení mi. Nechť sestupuje jako déšť na pokos, jako lijavce, sprcha na zem; nechť v jeho dnech pučí spravedlivý a hojnost pokoje, až než měsíce ne bude, nechť vládne od moře k moři a od Řeky až po končiny země. Před jeho tváří se musejí shýbat obyvatelé stepí a jeho nepřátelé musejí lízat prach, králové Taršíše a ostrovů musejí odevzdávat dar, králové Ševy a Sevy musejí přinášet daň a všichni králové se mu musejí klanět, všechny národy mu sloužit. Neboť bude vyprošťovat nemajetného, volajícího o pomoc, a sužovaného, jenž nemá pomocníka, bude se smilovávat nad nuzným a nemajetným a žití nemajetných bude zachraňovat, bude jejich žití vykupovat z útlaku a z násilnictví a jejich krev bude drahocenná v jeho očích. A nechť žije a nechť se mu dává zlato z Ševy a nechť se v jeho prospěch ustavičně děje modlitba, po celý den nechť se mu žehná. Nechť je v zemi nadbytek obilí, nechť se na temenech hor klátí jako Levánón jeho úroda; a nechť z města kvetou jako bylina země. Nechť jeho jméno navždy trvá, před sluncem nechť se jeho jméno rozplozuje a nechť si v něm všechny národy žehnají, jeho nazývají blaženým. Budiž veleben Hospodin, Bůh, Bůh Isráélův, činící divy, on sám, a budiž navždy velebeno jméno jeho slávy a nechť jeho sláva naplňuje všechnu zem! Ámén, a no, Ámén! Modlitby Dávida, syna Jíšajova, jsou ukončeny. (Zpěv s hudebním doprovodem od Ásáfa.) Ano, Bůh je dobrý vůči Isráélovi, vůči ryzím v srdci, a le já bych málem byl býval schopen svýma nohama uhnout, jako nic by mé kročeje byly uklouzly, když jsem se rozhorlil proti vychloubačům; viděl jsem blahobyt zlovolných, neboť při jejich smrti není útrap a jejich tělo je tučné, v strastech smrtelníků nemají účasti a s lidmi nebývají zasahováni. Proto je jako náhrdelník ověšuje pýcha, násilnictví jim je zahalením jako šat, z tuku vystupují jejich oči, přetékají výmysly srdce, vysmívají se a mluví o zlu, o útlaku; mluví zvysoka, svá ústa kladou v nebesa a jejich jazyk chodí po zemi. Proto se sem obrací jeho lid a čerpá se jim hojnost vody, a říkají: Jak se BŮH doví? A je při Nejvyšším vědomost? Hle, tito jsou zlovolní, a vždy jsouce klidní, rozhojňují jmění! Věru jsem nadarmo očišťoval své srdce, v nevinnosti myl své dlaně; přitom bývám postihován po celý den a za jiter se mi dostává výtek. Řekl-li bych: Tak jako oni budu prohlašovat! - hle, zachoval bych se nevěrně proti pokolení tvých dětí. Když jsem se snažil toto pochopit, byla to v mých očích lopota; až když jsem mohl vstoupit do BOŽÍ svatyně, mohl jsem porozumět jejich posledkům. Věru jim dáváš stát na kluzkých místech, srážíš je v trosky; jak se za okamžik stanou spouští, zmizí, zaniknou hrůzami! Jako snem po procitnutí budeš, Pane, při probuzení opovrhovat jejich obrazem! Když se roztrpčovalo mé srdce a v mých ledvinách píchalo, tu jsem já byl hlupák, aniž jsem co věděl, byl jsem před tebou jako dobytek; já však jsem u tebe ustavičně, uchopil jsi mě za pravou ruku, chceš mě svou radou vodit a potom mě v slávu vzít. Koho mám v nebesích? A v zemi si, jsem-li s tebou, nelibuji. Zanikne mé maso i mé srdce - skálou mého srdce a mým podílem je navždy Bůh. Ano, hle - vzdálení od tebe musejí zahynout, zahubíš každého smilněním od tebe odcházejícího, já však, dobrá je mi blízkost Boha; složil jsem svou důvěru v Pána, Hospodina, abych vyrozprávěl všechnu tvou činnost. (Poučení od Ásáfa.) Nač, Bože, do nekonečna odhazuješ, tvůj hněv dýmá proti stádu tvé pastvy? Vzpomeň svého shromáždění, jehož jsi za pradávna nabyl, jež jsi vykoupil, kmene tvého dědictví, hory Cijjónu, na níž ses usadil! Povznes své kroky k trvalým troskám! Vše ve svatyni zkazil nepřítel, uvnitř tvého shromaždiště hulákají tvoji protivníci; za znamení umístili znamení svá; zdá se, jako by se sekerami zasahoval o do výše v houšti stromoví, tak nyní řezby toho hlavatkou a kladivy vespolek rozbíjejí; tvou svatyni vydali v oheň, k zemi znesvětili obydlí tvého jména. Řekli ve svém srdci: Potlačujme je vespolek; spálili všechna BOŽÍ shromaždiště v zemi, svých znamení nevidíme, proroka již není a není s námi, kdo by věděl, dokdy. Až dokdy, Bože, bude protivník tupit, nepřítel stále pohrdat tvým jménem? Nač od vracíš svou ruku, a no, svou pravici? Z nitra své hrudi skoncuj! Bůh však je od pradávna mým Králem, působícím vysvobození v nitru země, ty jsi svou silou rozpoltil moře, rozdrtil jsi hlavy netvorů na vodách, ty jsi zrozrážel hlavy livjáthána, dal jsi jej k jedení lidu - obyvatelům stepí; ty jsi proťal zřídlo a potok, ty jsi vysušil trvale tekoucí řeky, tobě patří den a tobě taktéž noc, ty jsi připravil zdroj světla, totiž slunce, ty jsi vymezil všechny oblasti země; léto a zimu, ty jsi je utvořil. Připomeň si toto: Nepřítel tupí Hospodina a pošetilý lid, ti tvým jménem pohrdají; kéž ne vy dáváš žití své hrdličky zvěři, kéž života svých sužovaných nezapomínáš navždy! Pohleď na smlouvu, neboť temná místa země jsou plná příbytků násilí; nechť se utlačovaný nevrací zostuzen, nechť sužovaný a ubohý velebí tvé jméno! Povstaň, Bože, při se svou pří, vzpomeň svých tupení od pošetilce po celý den, kéž nezapomínáš hlasu svých utiskujících! Hlučení povstalců proti tobě ustavičně stoupá. (Řediteli hudby. Al-tašchéth, zpěv s hudebním doprovodem od Ásáfa. Píseň.) Děkujeme ti, Bože, děkujeme, a tvé jméno je blízké; vyprávějí o tvých divech. Až budu dosahovat určené doby, budu já v přímosti soudit. Rozplývají se, země i všichni její obyvatelé? Já jsem pevně postavil její sloupy. Seláh. Pravím vychloubačům: Nechť se nevychloubáte! A zlovolným: Nechť nevyvyšujete roh, nechť svůj roh do výsosti nevyvyšujete, ne mluvíte s drzým krkem, neboť ne od vycházení a ni od západu, aniž je z pustiny povýšení, nýbrž Bůh je soudcem, tohoto ponižuje, tohoto povyšuje. Neboť v ruce Hospodinově je číše a víno se pění; je plná míchaného, i nalije z toho; ba i kvasnice z ní budou muset všichni zlovolní země vysrkat, vypít. Já však to budu navždy zvěstovat, při hudbě budu zpívat Bohu Jákóbovu. A všechny rohy zlovolných chci zurážet, vyvýšeny však musejí být rohy spravedlivého. (Řediteli hudby; při strunových nástrojích, zpěv s hudebním doprovodem od Ásáfa. Píseň.) Bůh je znám v Júdovi, jeho jméno je v Isráélovi veliké, neboť v Šalému je jeho stánek, a no, jeho sídlo na Cijjónu. Tam zlámal blesky luku, štít a meč a válku. Seláh. Ty jsi pln světla, skvělejší než hory kořisti. Oloupeni jsou udatní srdce m, zesnuli svým spánkem, aniž kteří stateční muži našli své ruce. Tvým pokáráním, Bože Jákóbův, klesá omráčen i vůz i kůň. Ty jsi obáván, ty, a kdo může před tvou tváří ob stát, když se rozhněváš? Z nebes jsi ohlásil rozsudek, země se ulekla a ztichla, když Bůh povstal k soudu, k vysvobození všech tichých země. Seláh. Zajisté tě popuzení člověka musí chválit, zbytek projevů popuzení si můžeš připásat. Sliby čiňte a splňujte Hospodinu, svému Bohu; všichni v jeho okolí nechť přinášejí dary tomu, jenž budí bázeň. Stíná ducha vznešených, je obáván králi země. (Řediteli hudby, podle Jedúthúna. Od Ásáfa, zpěv s hudebním doprovodem.) Můj hlas je k Bohu, a budu křičet, můj hlas je k Bohu, i bude ke mně obracet ucho. V den své úzkosti vyhledávám Pána, v noci je vztažena má ruka, aniž ochabuje, má duše se zpěčuje dát se potěšit. Vzpomínám Boha a sténám, přemýšlím a můj duch zemdlívá. Seláh. Ty držíš víčka mých očí, jsem zneklidněn, aniž mohu mluvit; probírám v mysli dni od pradávna, léta věků, vzpomínám v noci své hry na strunový nástroj, se svým srdcem rozmlouvám a můj duch hloubá: Zda bude Pán do věků odhazovat, aniž bude kdy nadále projevovat blahovůli? Zda navždy vymizela jeho laskavost? Ztratil platnost PŘÍSLIB pro pokolení a pokolení? Zda BŮH zapomněl být milostiv? Uzavřel-li v hněvu svá smilování? Seláh. I řekl jsem: To je mé zranění - změna pravice Nejvyššího? Připomínám skutky Jáhovy, vzpomínám tvé divotvornosti od pradávna a rozjímám o všem tvém působení, a no, přemýšlím o tvých počínáních. Bože, tvá cesta je v svatosti; kdo je BOHEM, velikým jako Bůh? Ty jsi BŮH, projevující divotvornost; dal jsi mezi národnostmi na vědomí svou sílu, paží jsi vykoupil svůj lid, děti Jákóbovy a Josefovy. Seláh. Uviděly tě vody, Bože, uviděly tě vody, vířily, ano, chvěly se hlubiny, mrákavy chrlily vody, oblaka vy dala zvuk, ano, tvé šípy se rozletěly, v smršti - zvuk tvého hřmění; blesky ozářily svět, zachvěla se a zakolísala země. Tvá cesta byla v moři, a no, tvé stezky v mnohých vodách, a tvých šlépějí nebylo znát; jako stádo jsi vedl svůj lid skrze Mojžíše a Áróna. (Poučení od Ásáfa.) Vpusť, můj lide, v sluch mou nauku, nakloňte své ucho k +výrokům mých úst; chci svá ústa otevřít průpovědí, vyronit záhady od pradávna, o nichž jsme slýchali a poznali jsme je, co nám naši otcové vyrozprávěli, nebudeme zatajovat před jejich dětmi; chceme potomnímu pokolení vyrozprávět věhlas Hospodinův a jeho mohutnost a jeho divy, jež vykonal. A no, vyzvedl v Jákóbovi svědectví, a no, v Isráélovi ustanovil zákon, jejž přikázal našim otcům, dávat to na vědomí svým dětem, aby to znali v potomní m pokolení, děti, jež se budou rodit, nechť povstávají a vyprávějí dětem svým, a ť svou důvěru skládají v Boha, aniž zapomínají BOŽÍCH skutků; a ť dbají jeho rozkazů, a ť nejsou jako jejich otcové, pokolení vzpurné a neposlušné, pokolení, jež neusměrnilo své srdce, aniž se jeho duch spolehlivě přidržel BOHA. Synové Efrájimovi, ozbrojení, střílející z luk u, se v den seče obrátili, nezachovali Boží smlouvu a zpěčovali se chodit v jeho zákoně, zapomněli jeho počínání a jeho divy, jež jim ukázal. Před jejich otci projevil divotvornost v zemi Egypta, na poli Cóanu, rozpoltil moře a dal jim projít, a vody postavil tak jako mandel, a vodil je za dne oblakem a v každou noc světlem ohně; v pustině poltil skály a napájel jako hlubiny, hojně, a ze skaliska vyváděl proudy a jako řeka stékat dával vodám. Ještě však vůči němu nadále hřešili neposlušností Nejvyššího v suché zemi, a no, BOHA v svých srdcích zkoušeli požadováním pokrmu pro svou chtivost a mluvili proti Bohu; říkali: Zda bude Bůh schopen přistrojit v pustině stůl? Hle, skálu udeřil a vy tekly vody a potoky se valily; zda i chléb bude schopen dát? Bude-li moci maso svému lidu připravit? Proto se Hospodin, když to uslyšel, rozhněval a proti Jákóbovi se vzňal oheň, b a věru, proti Isráélovi se pozvedl hněv, neboť nevěřili v Boha, aniž doufali v jeho záchranu. I rozkázal oblakům shora a otevřel vrata nebes a jal se na ně dštít manou k jídlu, a no, dal jim obilí nebes. Každý mohl jíst chléb mocných, poslal jim stravu k nasycení, způsobil zadutí východního větru, svou silou při hnal vítr jižní a jal se na ně dštít masem jako prachem, a no, ptactvem s křídly jako pískem moří, tomu dal napadat v nitro jeho tábora, vůkol k jeho obydlím, i najedli se a velmi se nasytili, neboť jim přinesl jejich tužbu. Neodstoupili od své tužby, jejich pokrm byl ještě v jejich ústech, když se proti nim pozvedl Boží hněv, i jal se zabíjet mezi jejich výkvětem, srážet jinochy Isráélovy. Při tomto všem ještě hřešili, aniž věřili v jeho divy, i jal se ukončovat jejich dni v marnosti a jejich léta v neštěstí; kdykoli je zabíjel, tu se po něm pídili a zase BOHA hledali a vzpomínali, že Bůh je jejich skálou, a no, BŮH, Nejvyšší, jejich vykupitelem, a le podváděli ho svými ústy, a no, svým jazykem mu lhali, neboť jejich srdce nebylo při něm upevněno a nebyli věrni v jeho smlouvě, a le on byl soucitný, přikrýval nepravost a nehubil a mnohokrát od vrátil svůj hněv a nedával propuknout všemu svému popuzení, a no, pamatoval, že oni jsou maso, dech, jenž odchází a nevrací se. Jak často mu v pustině projevovali neposlušnost, v poušti ho zarmucovali! A no, zase a zase BOHA zkoušeli a Svatého Isráélova uráželi; nevzpomněli jeho ruky, dne, kdy je osvobodil od utiskovatele, když v Egypt uvedl svá znamení, a no, na pole Cóanu své zázraky, a obrátil v krev jejich řeky a jejich toky, - nemohli pít, - pouštěl mezi ně střečky, kteří je sžírali, a žáby, jež je hubily, a jejich výnos vy dával ožírači, a no, jejich lopotu kobylkám, krupobitím ničil jejich révu a jinovatkou jejich sykomory, a jejich zvířectvo vydával na pospas krupobití a jejich stáda bleskům, pouštěl na ně žár svého hněvu a rozhořčení a rozhorlení a úzkost, poselství zlých andělů. Urovnával pěšinu svému hněvu, jejich duši neuchránil před smrtí a jejich život vydal na pospas moru. I pobil v Egyptě vše prvorozené, prvotinu mužnosti v stanech Chámových, jako drobný dobytek vypravil na cestu svůj lid a jako stádo je poháněl v pustině a vodil je v bezpečí, takže se nestrachovali, a jejich nepřátele zaplavilo moře. I přivedl je k svému svatému území, k této hoře, jíž nabyla jeho pravice, a před jejich tváří vyhnal národy a provazem jim dal při padnout dědictví, a usadil kmeny Isráélovy v jejich stanech. Zkoušeli však a vzpurně se chovali vůči Bohu, Nejvyššímu a jeho svědectví nedbali a odpadli a zpronevěřili se jako jejich otcové, převrátili se jako klamný luk a dráždili ho svými výšinami a svými sochami ho doháněli k žárlivosti. Když to Bůh uslyšel, rozhněval se a proti Isráélovi se postavil naprosto zamítavě a zavrhl obydlí v Šíle, stan, kde mu dal i usadit se mezi lidmi, a v zajetí vy dal svou sílu a v ruku protivníka svou ozdobu, a svůj lid vydal na pospas meči a na své dědictví se rozhněval, jeho jinochy strávil oheň, aniž byly jeho panny vychvalovány, jeho kněží padli mečem, aniž jeho vdovy plakaly. Tu Pán procitl jako spící, jako hrdina z vína si výskající, a od razil své protivníky zpět, způsobil jim trvalou potupu, a postavil se zamítavě proti stanu Josefovu, aniž našel zálibu v kmeni Efrájimově, nýbrž vyvolil kmen Júdův, horu Cijjón, již miluje, a tak jako výsosti zbudoval svou svatyni, jako zem ji založil navždy a našel zálibu v Dávidovi, svém nevolníku, a vzal ho od ohrad drobného dobytka, přivedl ho od následování březích k pasení jeho lidu v Jákóbovi a no, v Isráélovi, jeho dědictví. I pásl je podle bezúhonnosti svého srdce, vodil je v rozvážnosti svých dlaní. (Zpěv s hudebním doprovodem od Ásáfa.) Bože, v tvé dědictví vnikly národy, znečistili tvůj svatý chrám, Jerúsalém obrátili v zříceniny, dali mrtvoly tvých nevolníků ptactvu nebes místo pokrmu, maso tvých zbožných jeho zvěři země; jejich krev jako vodu rozlili kolkolem Jerúsaléma a nebylo pohřbívajícího. Stali jsme se potupou svým sousedům, výsměchem a pohanou svému okolí. Dokdy, Hospodine? Budeš se do nekonečna popuzovat, bude tvá horlivost tak jako oheň planout? Vylij své popuzení na národy, jež tě neznají, a na království, jež tvé jméno nevzývají, neboť Jákóba pohltil a jeho příbytek zpustošili; kéž nám nepřipomínáš nepravosti předků, kéž nám spěšně vstříc vycházejí tvá smilování, neboť jsme velmi zeslábli. Pomoz nám, Bože naší záchrany, pro slávu svého jména, a vyprosť nás a dej přikrytí na naše hříchy, vzhledem k svému jménu! Nač mají národy říkat: Kde je jejich Bůh? Kéž je mezi národy našim očím patrno pomstění krve tvých nevolníků, jež byla vylita, kéž před tvou tvář přichází sténání vězňů, podle moci své paže ponechej syny smrti a našim sousedům sedminásobně do jejich záňadří vrať jejich tupení, jímž tebe, Pane, potupili! A my, tvůj lid a stádo tvé pastvy, ti budeme navždy děkovat, do pokolení a pokolení vyprávět tvou slávu. (Řediteli hudby; na Šóšanním edúth. Od Ásáfa, zpěv s hudebním doprovodem.) Pastýři Isráélův, nastav uši, ty, jako stádo pohánějící Josefa, zaujímající kerúby, zaskvěj se, před tváří Efrájimovou a Benjámínovou a Menaššéovou dej procitnout své mu hrdinství a přijď k našemu vysvobození! Bože, vrať nás a rozjasni svou tvář, a ť můžeme být vysvobozeni! Hospodine, Bože zástupů, až dokdy budeš dýmat při modlitbě svého lidu? Nakrmil jsi je chlebem slz a slzami jsi je napojil podle míry, činíš nás svárem našim sousedům a naši nepřátelé si tropí posměch. Bože zástupů, vrať nás a rozjasni svou tvář, a ť můžeme být vysvobozeni! Révu jsi z Egypta vytahoval, vyháněl jsi národy a ji jsi zasadil, uklidil jsi před ní, i zakořenila se hluboce a naplnila zem. Jejím stínem byly pokryty hory, a její ratolesti - BOŽÍ cedry; vypouštěla své výhonky až po moře a své šlahouny k Řece. Nač jsi probořil její zídky, takže ji oškubávají všichni cestou mimojdoucí? Ohlodává ji divoký vepř z lesa a spásá ji, co se hemží na poli! Bože zástupů, vrať se, prosím! Pohleď z nebes a viz, a ujmi se této révy, a no, sazenice, již zasadila tvá pravice, a na odnož, již sis vypěstoval! Je ohněm popálena, ořezána, hynou od hrozby tvé tváře. Kéž je tvá ruka nad mužem tvé pravice, nad synem člověka, jehož sis vypěstoval, i nebudeme od tebe odstupovat; kéž nás chceš oživit, i budeme vzývat tvé jméno. Hospodine, Bože zástupů, vrať nás, rozjasni svou tvář, a ť můžeme být vysvobozeni! (Řediteli hudby; na gittíth. Od Ásáfa.) Plesejte Bohu, naší síle, výskejte Bohu Jákóbovu, ujměte se zpěvu a spusťte tamburínu, líbeznou lyru s varytem, zatrubte v nový měsíc na troubu, v úplňku ke dni naší slavnosti, neboť to je ustanovení pro Isráéle, předpis Boha Jákóbova; uložil jej v Josefovi za svědectví při svém vyjití proti zemi Egypta. Řeč, jíž jsem nepoznal, slyším: Oprostil jsem jeho rameno od břemene, jeho dlaně mohly sejít z nůše; v úzkosti jsi volal a vytrhoval jsem tě, odpovídal jsem ti v skrýši hromu, podroboval jsem tě zkoušce při vodách rozvaděnosti. Seláh. Slyš, můj lide, a budu proti tobě svědčit, Isráéli, chceš-li mi naslouchat. Nesmí v tobě být BŮH cizácký, aniž se BOHU ciziny smíš klanět. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, jenž jsem tě vyvedl ze země Egypta; rozevři svá ústa a budu je naplňovat. A le můj lid neuposlechl mého hlasu, aniž byl Isráél vůči mně povolný, i propustil jsem ho v umíněnosti jejich srdce; chodili podle svých záměrů. Kéž by mi můj lid byl naslouchal, Isráél - kéž by byli chodili mými cestami! Zakrátko bych jejich nepřátele byl mohl pokořit a proti jejich protivníkům svou ruku obrátit! Nenávidící Hospodina by se mu lísali; a jejich čas by trval navždy a krmil by jej z nejlepší pšenice, a no, sytil bych tě medem ze skály. (Zpěv s hudebním doprovodem od Ásáfa.) Bůh stanul v BOŽÍM shromáždění, soudí vprostřed bohů: Až dokdy budete soudit křivě a zlovolným stranit? Seláh. Zjednávejte právo nuznému a sirotku, ospravedlňujte sužovaného a chudého, zachraňujte nuzného a ubohého, z ruky zlovolného ho vyprošťujte! Neuvědomují si, aniž si všímají, chodí si ve tmě, všechny základy země se viklají. Já jsem řekl: Vy jste bohové a synové Nejvyššího, vy všichni, přece však jako lidé budete muset umřít, a no, jako jeden z vůdců padnout. Povstaň, Bože, suď zem, vždyť ty máš vlastnictví ve všech národech! (Píseň. Zpěv s hudebním doprovodem od Ásáfa.) Bože, kéž nemáš klid, kéž nemlčíš a nejsi nečinným, BOŽE, vždyť hle, tvoji nepřátelé hlučí a nenávidící tě pozvedají hlavu, proti tvému lidu lstivě konají tajnou poradu a vymýšlejí plány proti tvým uchraňovaným. Říkají: Pojďte, a ť je můžeme vyhubit, aby nebyli národem, a ť se již jméno Isráélovo nepřipomíná! Ano, uradili se vespolek v srdci, proti tobě uzavírají smlouvu, stany Edómovy a Jišmaélím, Móáv a Hagrím, Geval a Ammón a Amálék, Pelešeth s obyvateli Córu, i Aššúr se s nimi spojil; stali se paží synům Lótovým. Seláh. Učiň s nimi jako s Midjánem, jako se Síserou, jako s Jávínemi u potoka Kíšónu; ti byli zničeni v Éndóru, stali se hnojem půdě. Nalož s nimi, s jejich velmoži, jako s Órévem a jako se Zeévem a jako se Zevachem a jako s Calmunnou - se všemi jejich vladaři, kteří říkají: Zaberme si Boží příbytky! Můj Bože, nalož s nimi jako s vírem prachu, jako se slámou před větrem! Jako oheň zapaluje les a jako plamen zažehá hory, tak kéž je pronásleduješ svou bouří a lekáš je svou vichřicí, naplň jejich tvář hanbou, a ť dbají o tvé jméno, Hospodine, nechť jsou zostuzováni a na věky věku otřásáni, a nechť se stydí a hynou a nechť vědí, že ty - tvé jméno je Hospodin, ty samoten jsi Nejvyšší nade vší zemí! (Řediteli hudby; na gittíth. Od synů Kórachových, zpěv s hudebním doprovodem.) Jak líbezná jsou tvá obydlí, Hospodine zástupů! Roztoužila se, b a věru prahne má duše po nádvořích Hospodinových, mé srdce i mé maso s plesáním volají k živému BOHU. I vrabec našel domov a vlaštovka má hnízdo, kam ukládá svá mláďata - tvé oltáře, Hospodine zástupů, můj Králi a můj Bože! Blaho obyvatel tvého domu! Stále tě mohou velebit! Seláh. Blaho člověka, jeho ž síla je v tobě! V jejich srdci jsou silnice; procházejíce údolím Báchá, činí je prameništěm, také je požehnáními skrápí raný déšť. Jdou od zdatnosti k zdatnosti; ukazuje se před Bohem na Cijjónu. Hospodine, Bože zástupů, slyš mou modlitbu, nastav sluch, Bože Jákóbův! Seláh. Náš štíte, viz, Bože, a pohleď na tvář svého pomazaného! Vždyť den v tvých nádvořích je lepší než tisíc; vyvolil jsem pobyt u prahu v domě svého Boha nad bydlení v stanech zlovůle. Vždyť Hospodin, Bůh, je sluncem a štítem; Hospodin dává milost a slávu; chodícím v bezúhonnosti neodpírá dobro. Hospodine zástupů! Blaho člověka důvěřujícího v tebe! (Řediteli hudby. Od synů Kórachových, zpěv s hudebním doprovodem.) Blahovůli jsi prokázal, Hospodine, své zemi, od vrátil jsi zajetí Jákóbovo, odpustil jsi nepravost svého lidu, zakryl jsi všechen jejich hřích, seláh, odňal jsi všechno své rozhořčení, od vrátil ses od žáru svého hněvu. Vrať nás, Bože našeho vysvobození, a přestaň si všímat své nesnáze s námi! Zda se chceš navždy proti nám popuzovat, svůj hněv protahovat do pokolení a pokolení? Zda se ty nechceš vrátit? Kéž nás chceš oživit, a ť se tvůj lid může v tobě radovat! Ukaž nám svou laskavost, Hospodine, a kéž nám chceš udělit své vysvobození! Chci poslechnout, co bude BŮH, Hospodin, mluvit, neboť bude oznamovat pokoj pro svůj lid a pro své zbožné, a ť se nevracejí k zpozdilosti. Ano, jeho vysvobození je blízké jeho ctitelům, aby se v naší zemi usídlila sláva; laskavost a věrnost se setkají, spravedlnost a pokoj se políbí; věrnost bude vyrůstat ze země a spravedlnost se podívá dolů z nebes. Také bude Hospodin dávat dobro a naše země bude dávat svůj výnos; před jeho tváří se bude spravedlnost ubírat a jeho kroky cestou činit. (Modlitba Dávidova.) Nakloň, Hospodine, své ucho, neboť já jsem usoužený a ubohý, ochraňuj mou duši, neboť já jsem zbožný, vysvoboď ty, můj Bože, svého nevolníka, jenž se se svou důvěrou obrací k tobě, buď mi milostiv, Pane, neboť k tobě volám po celý den, rozradostni duši svého nevolníka, neboť k tobě, Pane, svou duši povznáším. Vždyť ty, Pane, jsi dobrý a odpouštějící a oplývající laskavostí ke všem volajícím tě; vpusť v uši, Hospodine, mou modlitbu a zaposlouchej se v hlas mých úpění, volám tě v den své úzkosti, neboť mi budeš odpovídat. Mezi bohy není tobě podobného, Pane, a není podobných tvým činům, všechny národy, jež jsi učinil, budou přicházet a klanět se tvé tváři, Pane, a slávu vzdávat tvému jménu, neboť ty jsi veliký a činíš divy, ty, Bože, ty samoten. Uč mě, Hospodine, své cestě, chci chodit v tvé pravdě, soustřeď mé srdce na úctu k tvému jménu, chci tě chválit, Pane, můj Bože, celým svým srdcem a navždy oslavovat tvé jméno; vždyť veliká je tvá laskavost nade mnou; a no, vyprostil jsi mou duši z nejspodnějšího šeólu. Bože, povstali proti mně opovážliví, a sběř násilníků, ti usilují o mé žití, aniž tě před sebe postavili, a ty, Pane, jsi BŮH soucitný a milostivý, zdlouhavý k hněvu a oplývající laskavostí a věrností, otoč se ke mně a buď mi milostiv, poskytni svou sílu svému nevolníku a uděl vysvobození synu své služebnice, učiň při mně znamení k dobrému, a ť moji nenávistníci vidí (a nechť jsou zostuzováni ), že ty, Hospodine, jsi mi pomohl a potěšil mě. (Od synů Kórachových, zpěv s hudebním doprovodem. Píseň.) Své založení na svatých horách Hospodin miluje: brány Cijjónu nade všechna obydlí Jákóbova. Přeslavné věci se v tobě mluví, Boží město! Seláh. Budu připomínat Ráhav a Bável jako znající mě; hle, Pelešeth a Cór s Kúšem: Tento se tam narodil. A o Cijjónu se bude říkat: Ten a ten se v něm narodil, a on jej bude upevňovat, Nejvyšší. Hospodin bude při zápisu národností počítat: Tento se tam narodil. Seláh. A pěvci jako ž i tanečníci: Všechny mé zdroje jsou v tobě! (Píseň, zpěv s hudebním doprovodem od synů Kórachových. Řediteli hudby, na machalath leannóth. Poučení od Hémána, Ezráchího. ) Hospodine, Bože mého vysvobození, v den křičím, v noci jsem před tebou; kéž má modlitba vstupuje před tvou tvář, nakloň své ucho k mému hlasitému volání! Vždyť má duše je přesycena svízelemi a můj život dospěl k šeólu, jsem započten mezi sestupující v jámu, stal jsem se jako by mužem bez síly, mezi mrtvými svoboden, podoben zabitým, ležícím v hrob ě, jichž již nevzpomínáš, neboť oni jsou odloučeni od tvé ruky. Položil jsi mě v nejspodnější jámu, v temná místa, v hloubku, tvé popuzení na mně těžce spočinulo; tak všechny své příboje utišuješ, seláh. Vzdálil jsi ode mne mé známé, jim jsi mě učinil předmětem ošklivosti, jsem uzavřen, aniž mohu vycházet. Mé oko zchřadlo soužením, volal jsem tě, Hospodine, po celý den, k tobě jsem rozprostíral své dlaně. Zda chceš projevovat divotvornost vůči mrtvým? Budou-li povstávat stíny a chválit tě? Seláh. Zda se o tvé laskavosti vypravuje v hrobě, o tvé věrnosti v místě zkázy? Zda bude ve tmě poznávána tvá divotvornost a tvá spravedlnost v zemi zapomenutí? A já k tobě, Hospodine, volám o pomoc a za jitra ti vstříc vychází má modlitba; nač, Hospodine, odhazuješ mou duši, zakrýváš přede mnou svou tvář? Já jsem sužován a od mládí umírám, snáším tvé hrůzy, jsem bezradný; přešly přes mne projevy tvého popuzení, tvé přístrachy mě dorazily, obklopují mě po celý den jako vody, vespolek proti mně zavedly obklíčení; vzdálil jsi ode mne milujícího i přítele, moji známí - temnota. (Poučení od Éthána, Ezráchího. ) Vždy chci opěvovat laskavost Hospodinovu, od pokolení do pokolení svými ústy na vědomí dávat tvou věrnost, neboť jsem řekl: Vždy bude laskavost zůstávat vybudována; nebesa - v nich svou věrnost pevnou uchováváš. Uzavřel jsem smlouvu vzhledem k svému vyvolenci, přisáhl jsem Dávidovi, svému nevolníku: Navždy chci upevnit tvé símě a do pokolení a pokolení zbuduji tvůj trůn. Seláh. I budou nebesa chválit tvou divotvornost, Hospodine, i tvou věrnost v sejití svatých, neboť kdo na obloze se může rovnat Hospodinu, připodobňovat se Hospodinu mezi syny mocných? BŮH je velmi obáván v poradě svatých a hoden úcty nade všechno své okolí; Hospodine, Bože zástupů, kdo je ti podoben, ó silný, Jáhu! A tvá věrnost je všude vůkol tebe. Ty vládneš nad vzdouváním moře, při pozvedání jeho vln je ty uklidňuješ; ty jsi jako zabitého zdeptal Ráhav, paží své síly jsi rozmetal své nepřátele, tobě nebesa, tobě i země patří, svět a jeho náplň - ty jsi je založil, sever i jih, ty jsi je stvořil, Távór i Chermón plesají v tvém jménu, ty máš paži mohutné síly, mocná je tvá ruka, vyvýšena je tvá pravice, základem tvého trůnu je spravedlnost a právo, laskavost a věrnost předcházejí tvou tvář. Blaho lidu, znajícího jásavý pokřik! Ti chodí, Hospodine, ve světle tvé tváře, v tvém jménu jásají po celý den a tvou spravedlností jsou vyvyšováni, neboť ty jsi slávou jejich síly a ve své blahovůli vyvyšuješ náš roh; ano, od Hospodina je náš štít a od Svatého Isráélova náš král. Tehdy jsi ve vidění promluvil k svým zbožným a řekl jsi: Vložil jsem pomoc na hrdinu, povýšil jsem jinocha z lidu, našel jsem Dávida, svého nevolníka, svým svatým olejem jsem pomazal jeho, s nímž má ruka bude pevně spjata, i má paže ho bude podporovat; nepřítel na něho nebude moci vyzrát, ani syn bezpráví ho sužovat a jeho protivníky budu drtit před jeho tváří a nenávidící ho budu porážet. I bude s ním má věrnost a má laskavost a v mém jménu bude vyvyšován jeho roh a jeho ruku budu klást na moře a jeho pravici na řeky. On mě bude nazývat: Ty jsi můj Otec, můj BŮH a skála mé záchrany, a já zase ho chci učinit prvorozeným, nejvyšším z králů země; navždy mu chci zachovat svou laskavost a má smlouva mu bude věrná, a natrvalo chci dosadit jeho símě a jeho trůn jako dni nebes. Budou-li jeho synové opouštět můj zákon a nebudou chodit podle mých předpisů, budou-li znesvěcovat má ustanovení a nebudou dbát mých rozkazů, pak jejich přestoupení budu navštěvovat holí, a no, jejich nepravost ranami, a le svou laskavost nebudu z jeho blízkosti odtrhovat, aniž se budu proti své věrnosti dopouštět proradnosti. Nebudu znesvěcovat svou smlouvu, aniž budu měnit výpověď svých rtů; jednou jsem při své svatosti přisáhl: Budu-li lhát Dávidovi! Jeho símě potrvá navždy a jeho trůn bude přede mnou jako slunce, jako měsíc bude trvale upevňován a svědek na obloze je věrný. Seláh. A le ty jsi odhodil a zavrhl, rozhněval ses se svým pomazaným, pohrdl jsi smlouvou se svým nevolníkem, k zemi jsi znesvětil jeho korunu, všechny jeho zdi jsi probořil, jeho pevnosti jsi uvedl v zhroucení; všichni mimojdoucí cestou ho odírají, stal se potupou svým sousedům, vyvýšil jsi pravici jeho protivníků, rozradostnil jsi všechny jeho nepřátele, ba i spolehlivost jeho meče jsi z vrátil, aniž jsi mu dal ob stát v boji. Učinil jsi konec stran jeho lesku, jeho trůn jsi povalil na zem, ukrátil jsi dni jeho mladistvé svěžesti, dal jsi na něho pokrývku ostudy. Seláh. Dokdy, Hospodine? Do nekonečna se budeš skrývat, bude tvé popuzení tak jako oheň hořet? Vzpomeň: Já - jaké je trvání života, k jaké nicotě jsi stvořil všechny děti člověka! Který člověk žije, aniž zakouší smrt, může své duši dát vyváznout z ruky šeólu? Seláh. Kde jsou tvé dřívější laskavosti, Pane, jež jsi ve své věrnosti přisáhl Dávidovi? Vzpomeň, Pane, potupy svých nevolníků, již od všech početných národností nosím ve svém záňadří, jíž potupili tvoji nepřátelé, Hospodine, jíž potupili kroky tvého pomazaného! Budiž Hospodin navždy veleben! Ámén, a no, Ámén! (Modlitba Mojžíše, Božího muže.) Pane, ty jsi nám po všechna pokolení býval sídlem; dříve než byly zplozeny hory a porodil jsi zem a svět, a no, od věčnosti po věčnost jsi ty BŮH. Vracíš smrtelníka až do rozpadnutí a pravíš: Vracejte se, děti lidí! Vždyť tisíc let je v tvých očích jako den včer ejšk a, neboť pomíjí a jako hlídka v noci, splachuješ je, stávají se spánkem; za jitra - jako mizí tráva: Za jitra kvete a mizí, k večeru uvadá a usychá. Vždyť zanikáme tvým hněvem, a no, jsme otřeseni tvým popuzením, naše nepravosti jsi postavil před sebe, naše zatajované k světlu své tváře; vždyť všechny naše dni zašly tvým rozhořčením, dokonali jsme svá léta jako myšlenku. Dní našich let - těch je sedmdesát let, v plné-li síle, pak osmdesát let, a jejich chlouba - námaha a bída; neboť chvatem přeběhne a od letíme. Kdo zná sílu tvého hněvu a podle úcty k tobě tvé rozhořčení? Spočítávat naše dni, tak poučuj, a ť můžeme přinášet moudré srdce. Vrať se, Hospodine, - dokdy? - a slituj se nad svými nevolníky, nasycuj nás za jitra svou laskavostí, a ť po všechny své dni můžeme plesat a radovat se; rozradostňuj nás podle dní, kdy jsi nás ponižoval, let, kdy jsme zakoušeli neštěstí, nechť je vidět na tvých nevolnících tvé působení a nad jejich dětmi tvá nádhera, a nad námi nechť je vlídnost Pána, našeho Boha, a upevni pro nás dílo našich rukou, a no, dílo našich rukou, upevni je! Bydlící v skrýši Nejvyššího smí prodlévat ve stínu Všemocného; praví: V Hospodinu je mé útočiště a má pevnost; můj Bůh - důvěřuji v něho. Ano, on tě může vyprostit z pasti čižebníka, ze zhoubného moru, poskytnout ti clonu svou perutí, i můžeš být bezpečen pod jeho křídly; jeho věrnost je štítem a pancířem. Nemusíš pociťovat bázeň před nočním postrachem, před šípem létajícím za dne, před morem, jenž při chází v temnu, před nákazou, jež ničí o polednách. Tisíc bude padat po tvém boku a deset tisíc po tvé pravici; k tobě se to nebude moci přiblížit, jen se budeš svýma očima dívat, a ť vidíš odplatu zlovolných. Jelikož - ty, Hospodine, jsi mé útočiště! - jsi Nejvyššího učinil svým sídlem, nesmí se ti přihodit neštěstí, aniž smí jaká rána přijít až v tvůj stan. Ano, přiděluje ti své anděly k opatrování tebe na všech tvých cestách; nosí tě na dlaních, abys svou nohou nemohl narazit na kámen, smíš šlapat na ryčícího i zmiji, deptat hřivnatce i netvora. Jelikož po mně zatoužil, proto ho budu zachraňovat, vyzdvihovat ho, neboť zná mé jméno; když mě bude volat, budu mu odpovídat, v úzkosti s ním budu já, budu ho vytrhovat, a no, chci ho oslavit. Chci ho nasytit délkou dní a dát mu nahlížet v mé vysvobození. (Zpěv s hudebním doprovodem, píseň ke dni soboty. ) Dobré je chválu přinášet Hospodinu a při hudbě zpívat tvému jménu, Nejvyšší, zvěstovat za jitra tvou laskavost a za nocí tvou věrnost při desítce a při varytu, při doprovodu lyrou. Vždyť jsi mě rozradostnil, Hospodine, svým působením, plesám nad díly tvých rukou! Jak veliká jsou tvá díla, Hospodine! Velmi hluboké jsou tvé myšlenky! Hlupák nezná, aniž zpozdilec chápe toto: Když zlovolní pučí jako bylina, tu všichni působcové špatnosti kvetou k svému zničení na věky věku, ty však, Hospodine, jsi navždy vysoko! Vždyť hle, tvoji nepřátelé, Hospodine, vždyť hle, tvoji nepřátelé musejí zhynout, rozprchnout se musejí všichni působcové špatnosti, můj roh však chceš vyvýšit jako reémův, budu polit čerstvým olejem a mé oko se podívá na mé nepřátele, o pachatelích zla povstávajících proti mně bude mé ucho slyšet. Spravedlivý bude pučet jako palma, vzrůstat jako cedr na Levánónu; zasazení v domě Hospodinově budou pučet v nádvořích našeho Boha, budou rašit ještě v šedinách, budou statní a svěží k zvěstování, že Hospodin je spravedlivý, má skála, a není v něm bezpráví. Hospodin se ujal kralování, oblékl si velebnost, Hospodin se oblékl, opásal se silou; ba i svět musí být upevněn, nesmí se viklat. Tvůj trůn je upevněn odedávna, ty jsi od věčnosti. Řeky pozvedly, Hospodine, řeky pozvedly svůj hlas, řeky pozvedají své vlnobití; nad hlasy mnohých vod, mohutných příbojů moře, mohutnější je na výsosti Hospodin. Tvá svědectví jsou velmi spolehlivá; tvému domu přísluší svatost, Hospodine, na délku dní. BOŽE pomsty, Hospodine, BOŽE pomsty, zaskvěj se! Pozvedni se, soudce země, zpět uval na vysokomyslné jejich zásluhu! Dokdy se zlovolní, Hospodine, dokdy se zlovolní budou veselit, budou prskat, mluvit drzosti, domlouvat se všichni působcové špatnosti? Deptají tvůj lid, Hospodine, a tvé dědictví ponižují, vdovu a cizince zabíjejí a sirotky vraždí a říkají: Jáh nevidí, aniž si Bůh Jákóbův všímá. Uvažte, hlupáci v lidu, a zpozdilci, kdy chcete nabýt rozumu? Ten, jenž vsadil ucho - zda neslyší? Zda ten, jenž utvořil oko - nemůže-li hledět? Zda ten, jenž kárá národy neumí trestat, ten, jenž vyučuje člověka poznání? Hospodin zná myšlenky lidí, že ony jsou vánkem. Blaho člověka, jejž ukázňuješ, Jáhu, a jej ž ze svého zákona vyučuješ k zjednání mu klidu od dní zla, než se bude zlovolnému kopat jáma. Vždyť Hospodin se nechce svého lidu zříci, aniž chce opustit své dědictví, nýbrž se soud musí vrátit k spravedlnosti a za ním všichni upřímní srdce m. Kdo se chce za mne vypořádat s pachateli zla, kdo mi chce pomoci s působci špatnosti? Kdyby mi ne byl býval pomocí Hospodin, jen málo a má duše by se byla usídlila v mlčení; řekl-li jsem si: má noha se viklá, podpírala mě, Hospodine, tvá laskavost, při množství starostí v mém nitru blažila tvá útěcha mou duši. Zda je tvým spojencem trůn zhouby, přetvářející ubližování v nařízení? Dotírají na duši spravedlivého a odsuzují nevinnou krev, mně však je Hospodin záštitou, můj Bůh skálou mého útočiště, i bude na ně zpět uvalovat jejich špatnost a v jejich zlobě je bude hubit, hubit je bude Hospodin, náš Bůh. Pojďte, plesejme Hospodinu, výskejme skále našeho vysvobození, předcházejme jeho tvář s děkováním, se zpěvy mu výskejme! Vždyť Hospodin je veliký BŮH a veliký Král nade všemi bohy, v jehož ruce jsou nevystižitelnosti země, i vrcholy hor patří jemu, jemuž patří moře, vždyť on je zřídil, i souš utvořily jeho ruce. Přicházejte, klanějme se a shýbejme se, klekejme před tváří Hospodina, utvořivšího nás! Vždyť on je náš Bůh a my - lid jeho pastvy a stádo jeho ruky. Budete-li dnes poslouchat na jeho hlas, nesmíte zatvrzovat své srdce, jako v Merívě, jako v den pokušení v pustině, kdy mě vaši otcové pokoušeli, zkoušce mě podrobovali, a přece vídali mé působení! Po čtyřicet let mi bylo odporno s tím pokolením, i pravil jsem: Oni jsou lid bloudící srdce m, aniž oni poznali mé cesty, pročež jsem ve svém hněvu přisáhl: Budou-li smět vstoupit do mého odpočívání! ( ) Zpívejte Hospodinu novou píseň, zpívejte Hospodinu, všechna země, zpívejte Hospodinu, velebte jeho jméno, zvěstujte ze dne na den jeho vysvobození, rozhlašujte mezi národy jeho slávu, mezi všemi národnostmi jeho divy, neboť Hospodin je veliký a velmi veleben, a on je hoden úcty nade všechny bohy, neboť všichni bohové národností jsou nicoty, Hospodin však zřídil nebesa. Před jeho tváří důstojnost a nádhera, v jeho svatyni síla a skvělost. Přiznávejte Hospodinu, čeledi národností, přiznávejte Hospodinu slávu a sílu, přiznávejte Hospodinu slávu jeho jména! Přinášejte oběť dar u a vstupujte do jeho nádvoří, klanějte se Hospodinu v svaté nádheře! Chvějte se, všechna země, před jeho tváří! Říkejte mezi národy: Hospodin se ujal kralování! Ba i svět musí být upevněn, nesmí se viklat; bude v přímosti soudit národnosti. Nechť se radují nebesa a nechť jásá země, nechť duní moře a jeho náplň, nechť se veselí pole a vše, co je v něm. Tehdy budou plesat všechny stromy lesa před tváří Hospodinovou, neboť on přijde - neboť on přijde soudit zem. Bude soudit svět v spravedlnosti a národnosti ve své věrnosti. Hospodin se ujal kralování, nechť jásá země, nechť se radují četné ostrovy! Vůkol něho je oblak a mračno, základem jeho trůnu je spravedlnost a právo, před jeho tváří jde oheň a stravuje jeho protivníky vůkol. Jeho blesky osvětlují svět; to když uviděla země, vylekala se. Hory se od přítomnosti tváře Hospodinovy, od přítomnosti tváře Pána vší země, rozplynuly jako vosk; nebesa zvěstují jeho spravedlnost a všechny národnosti uviděly jeho slávu. Nechť jsou zostuzováni všichni uctívající sochy, ti, již se vychloubají nicotami! Klanějte se jemu, všichni bohové! Uslyšel to Cijjón a zaradoval se, a dcery Júdovy zajásaly vzhledem k tvým soudům, Hospodine, neboť ty, Hospodine, jsi Nejvyšší, nade vší zemí, velmi jsi vyvýšen nade všemi bohy. Milující Hospodina, nenáviďte zlo; on zachovává duše zbožných, vyprošťuje je z ruky zlovolných; spravedlivému je zaseto světlo a těm, kdo jsou upřímní srdce m, radost. Radujte se, spravedliví, v Hospodinu a vzdávejte chválu při jeho svaté připomínce! (Zpěv s hudebním doprovodem.) Zpívejte Hospodinu novou píseň, neboť vykonal divy; vysvobození mu vykonala jeho pravice a paže jeho svatosti. Hospodin uvedl v známost své vysvobození, očím národů zjevil svou spravedlnost, vzpomněl své laskavosti a své věrnosti vůči domu Isráélovu, všechny končiny země uviděly vysvobození našeho Boha. Výskejte Hospodinu, všechna země, rozhlaholte se a plesejte a při hudbě zpívejte, při hudbě zpívejte Hospodinu s lyrou, s lyrou a zvukem zpěvu, s pozouny a zvukem trouby výskejte před tváří Krále, Hospodina! Nechť duní moře a jeho náplň, svět a bydlící v něm, řeky nechť dlaněmi tleskají, hory nechť spolu plesají před tváří Hospodinovou, neboť on přijde soudit zem; bude svět soudit v spravedlnosti a národnosti v přímosti. Hospodin se ujal kralování, nechť se národnosti chvějí; zaujímá kerúby, nechť se země otřásá. Hospodin je veliký na Cijjónu a vyvýšen je on nade všemi národnostmi; nechť chválí jeho jméno veliké a hodné úcty - on je svatý - a moc Krále, jenž miluje právo. Ty jsi upevnil poctivost, ty v Jákóbovi vykonáváš právo a spravedlnost. Vyvyšujte Hospodina, našeho Boha, a klanějte se u podnože jeho nohou, on je svatý. Mojžíš a Árón jsou mezi jeho kněžími a Samúél mezi vzývajícími jeho jméno; volali k Hospodinu a on jim odpovídal. Mluvil k nim v sloupu oblaku; zachovali jeho svědectví a ustanovení, jež jim dal. Hospodine, náš Bože, ty jsi jim odpovídal, byl jsi jim BOHEM odpouštějícím i mstícím se za jejich skutky. Vyvyšujte Hospodina, našeho Boha, a klanějte se na jeho svaté hoře, neboť Hospodin, náš Bůh, je svatý! (Zpěv s hudebním doprovodem, k děkování.) Výskejte Hospodinu, všechna země, s radostí Hospodina uctívejte, s plesáním vcházejte před jeho tvář! Vězte, že Hospodin, on je Bůh, učinil nás on, a ne my, svým lidem a stádem své pastvy; vcházejte s děkováním v jeho brány, s chvalozpěvem v jeho nádvoří, vzdávejte mu chválu, velebte jeho jméno! Vždyť Hospodin je dobrý, navždy trvá jeho laskavost a až do pokolení a pokolení jeho věrnost! (Od Dávida, zpěv s hudebním doprovodem.) Chci opěvovat laskavost a právo, tobě, Hospodine, chci při hudbě zpívat; na dokonalé cestě si chci rozumně počínat; kdy ke mně chceš přicházet? Uvnitř svého domu chci chodit s bezúhonným srdcem, nechci před své oči stavět nic ničemného; dopouštět se úchylek, to nenávidím, nesmí na mně ulpět, převrácené srdce ode mne musí odstoupit, zlého nechci znát, potají pomlouvající svého bližního - toho umlčuji, povýšený očima a nadutý srdce m - toho nesnáším. Mé oči na věrné v zemi, aby bydleli se mnou; chodící dokonalou cestou - ten mě bude obsluhovat, dopouštějící se klamu nesmí bydlet uvnitř mého domu, vyslovující lži nemůže před mýma očima obstát. Za jiter umlčuji všechny zlovolné v zemi k vytětí všech působců nepravosti z města Hospodinova. (Modlitba usouženého, když zemdlívá a před tváří Hospodinovou vylévá své hoře.) Hospodine, slyš mou modlitbu, a no, kéž můj křik o pomoc vstupuje k tobě, kéž v den mé tísně přede mnou neskrýváš svou tvář, nakloň ke mně své ucho, v den, kdy volám, mi spěšně odpověz! Vždyť mé dni zacházejí v kouři a mé kosti doutnají jako spáleniště, mé srdce je poraženo jako bylina a seschlo, neboť jsem zapomenuv zanechal jedení svého chleba, hlasem mého vzdychání přilnuly mé kosti k mému masu. Stal jsem se podobným stepní slípce v pustině, jako by sovou v zřícenin ách, bdím a jsem jako osamělý vrabec na střeše. Po celý den mě tupí moji nepřátelé, mající mě za blázna přísahají skrze mne, neboť jídám popel jako chléb a svůj nápoj míchám v pláči pro tvé rozhorlení a rozhněvání, neboť jsi mě zvedl a mrštil jsi mnou. Mé dni jsou jako protahující se stín a já usychám jako bylina, ty však, Hospodine, zůstáváš navždy, a připomínka tebe do pokolení a pokolení; ty budeš povstávat, litovat Cijjóna, ano, je čas být mu milostiv, neboť určená doba přišla, vždyť tvoji nevolníci mají v oblibě jeho kameny a jsou příznivi jeho prachu; i budou mít národy v úctě jméno Hospodinovo a všichni králové země tvou slávu. Ano, Hospodin zbuduje Cijjón, ukáže se ve své slávě. Ohlédne se na modlitbu nahého, aniž jejich modlitbou opovrhne; toto se bude zapisovat pro další pokolení, a ť lid, jenž bude stvořen, velebí Jáha. Vždyť pohleděl dolů s výsosti své svatosti, Hospodin popatřil z nebes na zem, aby slyšel sténání vězně, aby uvolnil syny smrti k rozhlašování jména Hospodinova na Cijjónu a jeho chvály v Jerúsalémě při shromáždění národností vespolek, i království, k uctívání Hospodina. Oslabil na cestě mou sílu, ukrátil mé dni. Pravím: Můj BOŽE, kéž mě nechceš vyjímat v polovici mých dní! - Tvá léta jsou v pokolení za pokolení mi, dávno jsi založil zem a nebesa jsou dílo tvých rukou; ona musejí zaniknout, ty však zůstáváš, a no, ony všechny věci musejí jako roucho zchátrat, jako oděv je budeš moci změnit, i budou mizet, ty však jsi ON a tvá léta nebudou končit, děti tvých nevolníků budou mít sídlo a jejich símě bude upevňováno před tvou tváří. (Od Dávida.) Veleb, má duše, Hospodina, a všechny mé vnitřnosti jeho svaté jméno, veleb, má duše, Hospodina, a nechť nezapomínáš žádného z jeho dobrodiní! On odpouští všechny tvé nepravosti, on uzdravuje všechny tvé choroby, on vykupuje tvůj život z propasti, on tě věnčí laskavostí a hojným smilováním, on tvé stáří sytí dobrem, tvé mládí se obnovuje jako orlí. Hospodin uplatňuje spravedlnost a právo pro všechny vydírané, své cesty dával na vědomí Mojžíšovi, své skutky dětem Isráélovým; Hospodin je soucitný a milostivý, zdlouhavý k hněvu a oplývající laskavostí; nechce se do nekonečna přít, ani se navždy horšit, neučinil nám podle našich hříchů, aniž na nás uvalil odplatu podle našich nepravostí, nýbrž podle výše nebes nad zemí se vzmohla jeho laskavost nad jeho ctiteli, podle vzdálenosti vzcházení od západu od nás vzdálil naše přestoupení; podle smilovávání otce nad svými dětmi se Hospodin smilovává nad svými ctiteli. Vždyť on zná naše utvoření, pamatuje si, že my jsme prach; smrtelník - jeho dni jsou jako tráva; jako květ pole, tak kvete - když přes něho přejde vítr, již ho není, aniž ho ještě jeho místo uznává, a le laskavost Hospodinova? Od věčnosti a po věčnost nad jeho ctiteli, i jeho spravedlnost vůči dětem dětí, dbajícím jeho smlouvy a pamětlivým jeho nařízení k vykonávání jich. Hospodin v nebesích zřídil svůj trůn a jeho královská moc vládne nade vším; velebte Hospodina, jeho andělé, mocní silou, vykonávající jeho slovo posloucháním na hlas jeho slova, velebte Hospodina, všechny jeho zástupy, obsluhující ho, vykonávající jeho zálibu, velebte Hospodina, všechna jeho díla ve všech místech jeho vlády, veleb Hospodina, má duše! Veleb Hospodina, má duše! Hospodine, můj Bože, jsi velmi veliký, oblékl si s velebnost a nádheru! Zahaluje se světlem jako pláštěm, rozestírá nebesa jako koberec; on ve vodách roubí svá přístřeší, on ustanovuje mračna svým vozidlem, on se ubírá na křídlech větru, činí své anděly duchy, své obsluhující žhnoucím ohněm. Založil zem na jejích základech, nikdy a věčně se nemůže zviklat; pokryl jsi ji hlubinou jako oblečením, nad horami stály vody, před tvým pokáráním prchaly, před zvukem tvého hřmění se klidily. Hory vystupovaly, doliny klesaly na místo to, jež jsi jim určil; položil jsi mez, již nemohou překračovat, nemohou se vrátit k pokrytí země. On v údolí vpouští zřídla; tekou mezi horami, napájejí všechno živočišstvo pole, divocí oslové hasí svou žízeň; nad nimi sídlí ptactvo nebes, zprostřed haluzí vy dávají hlas. Hory napájí ze svých komor, země se nasycuje z plodů tvých činů. Dává vzrůstat trávě pro dobytek a bylině k službě člověku, k vyvedení chleba ze země a vína, jež rozradostňuje srdce smrtelníka, aby činilo tvář lesknoucí se nad olej; a chléb srdce smrtelníka posiluje. Nasycují se stromy Hospodinovy, cedry Levánónu, jež zasadil, kde hnízdí ptáci; čáp - jeho domovem jsou cypřiše. Vysoké hory kozorožcům, skaliska damanům jsou útočištěm. Zřídil měsíc k určování období, slunce zná své zajití, kladeš tmu, a ť nastává noc; v ní se hýbá všechno živočišstvo lesa, hřivnatci řvou po kořisti, a no, po vy hledání svého pokrmu od BOHA. Slunce vzchází - stahují se zpět a ukládají se v svých peleších; člověk vychází k svému působení a k své práci až do večera. Jak mnohá jsou tvá díla, Hospodine! Udělal jsi je všechna v moudrosti, země je plná tvých výdobytků! Hle, moře veliké a širé na všechny strany, tam je hýbajícího se tvorstva, jemuž není počtu, živočichů malých s velikými! Tam plují lodi, livjáthán, jehož jsi utvořil k rejdění v něm; oni všichni vzhlížejí k tobě stran dání jejich pokrmu v jeho čas. Dáváš jim - sbírají, otvíráš svou ruku - nasycují se dobrem, skrýváš svou tvář - jsou mateni, odnímáš jejich dech - hynou a vracejí se do svého prachu, vysíláš svůj dech - jsou tvořeni a obnovuješ povrch půdy. Sláva Hospodinova potrvá navždy, Hospodin se bude radovat v svých dílech; on, když hledí na zem, ona se zachvívá, sahá-li na hory, dýmají. Chci Hospodinu zpívat, pokud budu žít, svému Bohu chci při zpěvu hrát, pokud budu trvat, kéž mu je milé mé rozjímání; já se budu v Hospodinu radovat. Hříšníci musejí ze země vymizet a zlovolní - kéž jich již není! Oslavuj, má duše, Hospodina! Chvalte Jáha! Přinášejte chválu Hospodinu, vzývejte jeho jméno, mezi národnostmi dávejte na vědomí jeho skutky, zpívejte mu, při zpěvu mu hrajte, uvažujte o všech jeho divech. Honoste se jeho svatým jménem, nechť se raduje srdce hledajících Hospodina. Vyhledávejte Hospodina a jeho sílu, hledejte ustavičně jeho tvář, mějte v paměti jeho divy, jež vykonal, jeho zázraky a rozsudky jeho úst, símě Abráháma, jeho nevolníka, synové Jákóbovi, jeho vyvolenci! On, Hospodin, je náš Bůh, jeho rozsudky jsou v celé zemi. Mějte navždy v paměti jeho smlouvu, - slovo, jež přikázal, - do tisíce pokolení, již uzavřel s Abráhámem, a jeho přísahu Isákovi, a no, potvrdil ji za ustanovení Jákóbovi, za trvalou smlouvu Isráélovi výrokem: Tobě chci dát zem Kenáan, úděl vašeho dědictví, když vás bylo mužů nemnoho, jen trocha, a cizinci v ní, a potulovali se od národa k národu a od království k jinému lidu. Nedovolil lidem utiskovat je a krále pro ně káral: Nesmíte sahat na mé pomazané, ani zle činit mým prorokům! Také povolal na zem hlad a hůl chleba veskrze polámal; poslal jednoho před jejich tváří - Josef byl prodán za nevolníka, jeho nohy ztrápili pouty, jeho duše se dostala v železo až do doby, kdy nastalo jeho slovo; řeč Hospodinova ho osvědčila. Král poslal a dal ho uvolnit, vládce národností, a osvobodil ho, učinil ho pánem svého domu a vládcem nade vším svým majetkem, aby podle své vůle poutal jeho knížata a starce činil moudrými. I přišel v Egypt Isráél, a no, Jákób se jal pobývat v zemi Chámově; i rozplodil velmi svůj lid, takže se rozhojnili nad své protivníky; jejich srdce obrátil k nenávidění jeho lidu, k lstivému chování proti jeho nevolníkům, poslal Mojžíše, svého nevolníka, Áróna, v němž našel zálibu; postavili proti nim skutečnosti jeho znamení a zázraků v zemi Chámově. Poslal tmu a zatemnil a nestali se neposlušnými jeho slov; obrátil jejich vody v krev a usmrtil jejich ryby, jejich země se zahemžila žabami v pokojích jejich králů, řekl a přišli střečkové, komáři, v celé jejich území. Jejich déšť učinil v jejich zemi krupobitím, planoucím ohněm a potloukl jejich révu a jejich fíkovník a polámal stromoví jejich území. Řekl a přišly kobylky a saranče, jimž nebylo počtu, a požraly všechno bylinstvo v jejich zemi a požraly úrodu jejich půdy; a pobil vše prvorozené v jejich zemi, prvotinu jejich mužnosti, a vyvedl je se stříbrem a zlatem a v jeho kmenech nebylo klopýtajícího. Egypt se při jejich vyjití zaradoval, neboť na ně padl strach z nich. Rozprostřel oblak jako přikrývku a oheň k osvětlování noci; požádal i, i přihnal křepelky a sytil je chlebem z nebes, otevřel skálu a vy tekly vody, rozproudily se po suchých krajích - řeka! Ano, vzpomněl svého svatého slova, Abráháma svého nevolníka, a vyvedl s veselím svůj lid, s plesáním své vyvolené, a dal jim země národů, takže se mohli zmocnit výnosu národností pro tu příčinu, aby zachovávali jeho ustanovení a dbali jeho zákonů. Chvalte Jáha! Chvalte Jáha! Přinášejte chválu Hospodinu, vždyť je dobrý, vždyť jeho laskavost je navždy! Kdo může vypovědět mocné činy Hospodinovy, rozhlásit všechnu jeho chválu? Blaho zachovávajících právo, vykonávajícího v každé době spravedlnost! Vzpomeň mne, Hospodine, v blahovůli k svému lidu, měj mě na mysli při svém vysvobozování, abych mohl nahlížet v dobro tvých vyvolených, radovat se radostí tvého národa, honosit se s tvým dědictvím! Hřešili jsme se svými otci, páchali jsme nepravosti, jednali jsme zlovolně; naši otcové v Egyptě neuvážili tvých divů, nevzpomněli hojnosti tvých laskavostí a před mořem, při moři Rákosí, se dopustili neposlušnosti. A le vysvobodil je vzhledem k svému jménu, k uvedení své moci v známost, a obořil se na moře Rákosí, takže vyschlo, i dal jim pro cházet hlubinami jako pustinou a vysvobodil je z ruky nenávistníka a vykoupil je z ruky nepřítele, a jejich protivníky přikryly vody, ani jeden z nich nebyl pozůstaven. I nabyli jistoty víry v jeho slova; jali se zpívat chvalozpěv o něm. Rychle zapomněli jeho činy, nepočkali na jeho radu, nýbrž se v pustině stali nezřízeně chtivými a jali se v poušti BOHA zkoušet; i dal jim, co žádali, a le vpustil v jejich duši hubnutí. A v táboře se jali žárlit na Mojžíše, na Áróna, svatého Hospodinova; musela se země otevřít a pohltit Dáthána a zavřít se nad srocením Avírámovým. I oheň plál v jejich srocení, zlovolné zasahoval plamen. Na Chórévu hotovili tele a klaněli se slitině, a no, zaměnili svou slávu za podobu hovězího dobytčete, žeroucího bylinu. Zapomněli BOHA, svého vysvoboditele, vykonavšího v Egyptě veliké věci, divy v zemi Chámově, věci budící úctu na moři Rákosí, i pojal úmysl zničit je, kdyby nebyl Mojžíš, jeho vyvolený, stanul v průlomu před jeho tváří k od vrácení jeho popuzení od vykonání zkázy. A postavili se zamítavě proti žádoucí zemi, neuvěřili jeho slovu, nýbrž se v svých stanech jali žehrat, neuposlechli na hlas Hospodinův. I pozvedl o nich svou ruku, o sklácení jich v pustině a o sklácení jejich semene mezi národy a o rozehnání jich po zemích. A připojili se k Baal-Peórovi a jali se jíst oběti mrtvým a dráždit ho svými skutky, takže mezi nimi propukla pohroma; tu stanul Pinchás a zasáhl jako soudce i bylo té pohromě zabráněno; to mu bylo započteno za spravedlnost do pokolení a pokolení, navždy. I při vodách Merívy vyvolali hněv a Mojžíšovi se jejich příčinou vedlo zle, neboť se vzpurně zachovali vůči jeho duchu, takže svými rty nerozvážně promluvil. Národnosti nevyhubili, jak jim Hospodin řekl, nýbrž se v národy vmísili a naučili se jejich činům a jali se uctívat jejich modly; ty se jim staly léčkou, takže své syny a své dcery obětovali démonům a prolévali nevinnou krev, krev svých synů a svých dcer, jež obětovali modlám Kenáanu, a krví byla znesvěcena země. Tak se znečistili svými činy a smilstva se dopustili svými skutky. I vzplál hněv Hospodinův proti jeho lidu a zošklivil si své dědictví a vy dal je v ruku národů, takže se vlády nad nimi ujali nenávidící je a jejich nepřátelé se jali utlačovat je, i byli pokořeni pod jejich ruku. Mnohokrát je vyprošťoval, a le oni se svým smýšlením vzpírali a ve své nepravosti se zhroutili. Hleděl však na jejich tíseň při svém slyšení jejich křiku a pro ně vzpomínal své smlouvy a slitovával se podle hojnosti své laskavosti a přiváděl je k smilováním před tváří všech zajavších je. Vysvoboď nás, Hospodine, náš Bože, a shromažď nás z prostřed národů k přinášení chvály tvému svatému jménu a k chloubě v tvém chvalozpěvu! Budiž veleben Hospodin, Bůh Isráélův, od věčnosti a ž po věčnost! A všechen lid nechť řekne: Ámén! Chvalte Jáha! Přinášejte chválu Hospodinu, neboť je dobrý, neboť jeho laskavost trvá navždy! To nechť říkají vykoupení Hospodinovi, jež vykoupil z ruky protivníka a je ž shromáždil ze zemí, od vzcházení a od západu, od severu a od moře! Zbloudili v pustině, v poušti cesty, město k bydlení nenašli, hladoví i žízniví, jejich duše v nich zemdlívala. Když však ve své tísni křičeli k Hospodinu, vyprošťoval je z jejich útrap a dával jim kráčet přímou cestou k do jití do města k bydlení. Nechť Hospodinu chválí jeho laskavost a jeho divy dětem člověka, neboť uspokojil dychtivou duši, a duši hladovou naplnil dobrem. Obyvatelé tmy, a no, hluboké temnoty, spoutaní utrpením a železem, neboť se dopustili neposlušnosti BOŽÍCH +výroků a usnesením Nejvyššího pohrdli, i pokořil jejich srdce strastí - klopýtli a nebylo pomáhajícího. Jali se tedy ve své tísni volat k Hospodinu - uměl je vysvobodit z jejich útrap, vyvést je z tmy, a no, hluboké temnoty, a jejich pouta strhat. Nechť Hospodinu chválí jeho laskavost a jeho divy dětem člověka, neboť roztříštil dveře z mosazi a rozlámal závory ze železa. Pošetilci cestou svého přestoupení a svými nepravostmi sami sobě působí soužení, jejich duše si oškliví všechen pokrm a dospívají až k branám smrti. I volají ve své tísni k Hospodinu - vysvobozuje je z jejich útrap, posílá své slovo a uzdravuje je a dává vyváznout z jejich děr. Nechť Hospodinu chválí jeho laskavost a jeho divy dětem člověka, a nechť obětují oběti díku a s plesáním vypravují o jeho činech. Sestupující na moře v lodích, vykonávající zaměstnání na mnohých vodách, ti vídají činy Hospodinovy a jeho divy v hloubce: když promluví, vzbudí tím bouřlivý vichr, jenž jeho vlny žene do výše; vystupují k nebesům, sestupují v hlubiny, jejich duše se nebezpečím rozplývá. Motají se a vrávorají jako opilý a všechna jejich moudrost se hroutí. Křičí tedy ve své tísni k Hospodinu, i vyvádí je z jejich útrap; mění bouři v šelest a jejich vlny tichnou. I radují se, že se ony uklidňují, a při vádí je do přístavu jejich tužby. Nechť Hospodinu chválí jeho laskavost a jeho divy dětem člověka a nechť ho vyvyšují v sejití lidu a nechť ho velebí v zasedání starců! Obrací řeky v pustinu a zřídla vod v žíznivou zem, úrodnou zem v zem slanou, pro zlobu bydlících v ní; obrací pustinu v jezero vod a zem sucha v zřídla vod a usídluje tam hladové, a ť zakládají město k bydlení a osévají pole a osazují vinice, jež nesou ovoce jako výnos. A žehná jim, takže se velmi rozmnožují, a jejich dobytka neumenšuje, a č jich ubývalo a bývali sklíčeni tlakem neštěstí a zármutku. Na velmože vylévá pohrdání a dává jim bloudit pustotou bez cesty, nemajetného však ze soužení vyzdvihuje a čeledi činí jako by stádem. To, když budou vidět upřímní, budou se radovat a všechno bezpráví zavře svá ústa. Kdo je moudrý a všímá si těchto věcí? Ti svou pozornost upírají na laskavost Hospodinovu. ( Píseň, zpěv s hudebním doprovodem od Dávida.) Mé srdce je upevněno, Bože, chci zpívat, a no, zpívat při hudbě; ba i má sláva, probuď se, varyto a lyro, chci probudit úsvit! Chci tě chválit mezi národnostmi, Hospodine, při hudbě ti zpívat mezi lidskými plemeny, vždyť větší než až po nebesa je tvá laskavost a až po oblaka tvá věrnost. Buď vyvýšen nad nebesa, Bože, a tvá sláva nad všechnu zem! Aby tvoji milovaní mohli být vytrženi, pomoz svou pravicí a odpověz nám. Bůh ve své svatosti promluvil: Budu se veselit; budu rozdělovat Šechem a vyměřovat údolí Sukkóth. Mně patří Gileád a mně patří Menaššé, a Efrájim je posila mé hlavy, Júdá můj zákonodárce, Móáv nádoba k mému mytí, na Edóma mohu hodit svůj sandál; nade mnou, Pelešeth, výskej! Kdo mi může umožnit vstup v opevněné město? Kdo mě dovede až po Edóm? Zda jsi nás, Bože, neodhodil? A nevycházíš, Bože, s našimi vojsky. Poskytni nám pomoc z tísně, vždyť snaha o vysvobození člověkem je ničím! V Bohu budeme moci zdatně si počínat a on bude rozšlapávat naše protivníky. (Řediteli hudby; od Dávida. Zpěv s hudebním doprovodem ).Bože mé chvály, kéž nemlčíš, neboť se ústa zlovolného a ústa lstivá otevřela proti mně, mluví se mnou - lživý jazyk! - a obklopila mě slova nenávisti; a napadli mě bez příčiny! Za mou lásku mi jsou odpůrci; a já - modlitbu! A no, uvalují na mne zlo za dobro a nenávist za lásku. Ustanov nad ním zlovolného a nechť po jeho pravici stojí odpůrce, při svém souzení nechť vychází jako zlovolný, i jeho modlitba nechť se projevuje jako hřích, jeho dni nechť jsou nečetné a jeho pověření nechť musí pře vzít jiný, jeho děti nechť jsou sirotky a jeho žena vdovou a nechť se jeho děti neustále potulují a žebrají a nechť se pachtí mimo své zříceniny. Věřitel nechť klade léčky všemu, co mu patří, a jeho výnos nechť loupí cizáci; nechť nemá trvale prokazujícího laskavost a nechť není nikoho milostivého vůči jeho sirotkům, jeho potomstvo nechť je k vytětí, jejich jméno nechť je v dalším pokolení vyhlazováno, nechť je nepravost jeho otců připomínána Hospodinu a hřích jeho matky nechť není vymazáván, nechť jsou ustavičně před Hospodinem, a by jejich památku vytínal ze země, protože nevzpomněl prokázat laskavost a k usmrcení pronásledoval člověka sužovaného a ubohého a skleslého srdce m a zamiloval si zlořečení, nechť ho tedy stihne, a neliboval si v požehnání, nechť se tedy od něho vzdálí a nechť si zlořečení oblékne jako svůj úbor, ono nechť vejde jako voda v jeho nitro a jako olej v jeho kosti, nechť mu je jako roucho, jímž se zahaluje, a za opasek, jímž se ustavičně opásává. Toto budiž odměnou mým odpůrcům od Hospodina i těm, již vyslovují zlo proti mé duši. A le ty, Hospodine, Pane, se mnou nakládej vzhledem k svému jménu, neboť dobrá je tvá laskavost - vyprosť mě! Vždyť já jsem usoužený a ubohý a mé srdce v mém nitru je zraněno, mizím jako stín, když se protahuje, jsem zmítán jako kobylka; má kolena klesají postem a mé maso zhublo nedostatkem oleje. A já jsem se jim stal předmětem potupy, když mě vidí, potřásají svou hlavou. Pomoz mi, Hospodine, můj Bože, vysvoboď mě podle své laskavosti, a ť vědí, že toto je tvá ruka, ty, Hospodine, jsi to učinil; nechť oni zlořečí, ty však kéž žehnáš; povstali - a ť jsou zostuzeni a tvůj nevolník nechť se raduje. Nechť si moji odpůrcové oblékají hanbu, a ť se jako pláštěm zahalují ostudou! Budu Hospodina velmi svými ústy chválit a vprostřed mnohých ho velebit, neboť stojí po pravici nemajetného k vysvobození od soudících jeho duši. (Od Dávida. Zpěv s hudebním doprovodem.) Prohlášeno Hospodinem k mému PÁNU: Seď po mé pravici, než budu klást tvé nepřátele za podnož tvým nohám. Hospodin bude z Cijjónu vztahovat berlu tvé moci: Vládni vprostřed svých nepřátel! Tvůj lid bude přeochotný v den tvé vojenské síly; v svaté nádheře máš rosu z dělohy jitřní záře, svou mládež. Hospodin přisáhl a nebude litovat: Ty jsi navždy knězem na způsob Malkí-cedeka. Pán na tvé pravici v den svého hněvu rozdrtí krále, bude soudit mezi národy, naplní mrtvolami, rozdrtí hlavu nad rozsáhlou zemí. Bude pít z potoka na cestě, proto bude pozdvihovat hlavu. ( ) Velebte Jáha! ( Álef ) Chci chválit Hospodina celým srdcem, ( Béth ) v důvěrné poradě upřímných a ve shromáždění. ( Gímel ) Veliké jsou tvé činy, Hospodine, ( Dáleth ) předměty zájmu všech oblibujících je! ( Hé ) Velebnost a nádhera - toť jeho působení, ( Váu ) a jeho spravedlnost potrvá na věčnost. ( Zajin ) Zřídil památku svým divům; ( Chéth ) milostivý a soucitný je Hospodin; ( Téth ) dává pokrm svým ctitelům, ( Jód ) je navždy pamětliv své smlouvy. ( Káf ) Sílu svých činů oznámil svému lidu, ( Lámed ) dávaje jim dědictví národů; ( Mém ) činy jeho rukou - věrnost a právo, ( Nún ) všechna jeho nařízení jsou spolehlivá, ( Sámech ) podepřená na věčnost - navždy, ( Ajin ) zavedená v pravdě a přímosti. ( Pé ) Poslal svému lidu osvobození, ( Cádé ) navždy přikázal svou smlouvu, ( Kóf ) svaté a úctu budící je jeho jméno. ( Réš ) Počátek moudrosti je úcta k Hospodinu, ( Šín ) dobrá rozumnost všem řídícím se jimi; ( Táu ) jeho chvála potrvá na věčnost. ( ) Velebte Jáha! ( Álef ) Blaho muže-ctitele Hospodina, ( Béth ) jenž si velmi libuje v jeho rozkazech! ( Gímel ) Jeho símě bude mocné v zemi Hospodinově, ( Dáleth ) pokolení upřímných bude požehnáváno; ( Hé ) v jeho domě hojnost a bohatství ( Váu ) a jeho spravedlnost potrvá na věčnost. ( Zajin ) Upřímným vzchází ve tmě světlo, ( Chéth ) je milostivý a soucitný a spravedlivý. ( Téth ) Dobro muže prokazujícího přízeň a půjčujícího; ( Jód ) jenž své záležitosti obstarává podle práva! ( Káf ) Neboť se nikdy nemůže zviklat; ( Lámed ) spravedlivý je k trvalé připomínce. ( Mém ) Ze zlé zvěsti nemá obavy, ( Nún ) jeho srdce je upevněno, ujištěno v důvěře v Hospodina; ( Sámech ) podepřeno je jeho srdce, nebude se bát ( Ajin ), ani až bude moci pohledět na své protivníky. ( Pé ) Rozsypává, dává nemajetným, ( Cádé ) jeho spravedlnost potrvá na věčnost, ( Kóf ) jeho roh bude vyvyšován v slávě. ( Réš ) Zlovolný to bude vidět a rozzlobí se, ( Šín ) bude skřípat svými zuby a rozplyne se, ( Táu ) tužba zlovolných musí zajít. Velebte Jáha! Velebte, nevolníci Hospodinovi, velebte jméno Hospodinovo, nechť je jméno Hospodinovo oslavováno od nynějška a navždy, od vzcházení slunce až po jeho zajití budiž jméno Hospodinovo velebeno! Hospodin je vysoko nade všemi národy, nad nebesy je jeho sláva. Kdo je jako Hospodin, náš Bůh, jenž se vyvyšuje k bydlení, jenž se snižuje k hledění na nebesa a na zem, z prachu pozdvihující nuzného? Povznáší nemajetného z hnoje k posazení s velmoži, s velmoži svého lidu, usídluje neplodnou v domě jako radostnou matku dětí. Velebte Jáha! Při vycházení Isráéle z Egypta, domu Jákóbova z prostřed lidu nesrozumitelné řeči, stal se Júdá jeho svatyní, Isráél jeho panstvím. To uvidělo moře a prchlo, Jordán se obracel nazpět, hory poskočily jako berani, pahorky jako mláďata drobného dobytka. Co je ti, moře, že prcháš? Ó Jordáne, že se obracíš nazpět? Ó hory, že poskakujete jako berani? Pahorky, jako mláďata drobného dobytka? Svíjej se, země, před přítomností tváře Páně, před přítomností tváře +Boha Jákóbova, jenž proměňuje skálu v jezero vod, křemen v zřídlo vod. Ne nám, Hospodine, ne nám, nýbrž svému jménu dej slávu za svou laskavost, za svou věrnost! Nač mají národy říkat: Kdepak je jejich Bůh? A le náš Bůh je v nebesích, činí, cokoli si oblíbil. Jejich modly jsou stříbro a zlato, dílo rukou člověka, ústa mají a nemluví, oči mají a nevidí, uši mají a neslyší, nos mají a nečijí, jejich ruce - ty nehmatají, jejich nohy - ty nechodí, neozývají se svým hrdlem. Jim podobni budou jejich zhotovitelé, každý, kdo v ně důvěřuje. Isráéli, důvěřuj v Hospodina! On je jejich pomocí a jejich štítem! Dome Árónův, důvěřujte v Hospodina! On je jejich pomocí a jejich štítem! Ctitelé Hospodina, důvěřujte v Hospodina! On je jejich pomocí a jejich štítem! Hospodin nás vzpomněl, žehná - žehná domu Isráélovu, žehná domu Árónovu, žehná ctitelům Hospodina, malým s velikými. Hospodin k vám bude přidávat, k vám i k vašim dětem, vy jste požehnaní Hospodina, zřídivšího nebesa i zem. Nebesa jsou nebesa Hospodinova a dětem lidí dal zem. Ne mrtví velebí Jáha, ani kdo ze sestupujících v mlčení, nýbrž my chceme Jáha oslavovat, od nynějška a navždy! Velebte Jáha! Je mi milo, že Hospodin slyší můj hlas, má úpění, neboť ke mně naklonil své ucho, i budu v svých dnech volat. Obemkly mě provazy smrti a dopadly mě tísně šeólu, nacházel jsem úzkost a zármutek. I vzýval jsem jméno Hospodinovo: Ach, Hospodine, dej vyváznout mé duši! Hospodin je milostivý a spravedlivý, a no, náš Bůh se smilovává. Hospodin ochraňuje prosté, zeslábnu-li, bude mi pomáhat. Vrať se, má duše, k svému klidu, neboť Hospodin na tobě projevil dobrotu; vždyť jsi mou duši vytrhl ze smrti, mé oči ze slz, mou nohu od úrazu. Budu se před tváří Hospodinovou procházet v zemích života. Věřím, když mluvím: Já jsem velmi ztrápen. Já jsem ve svém rozechvění řekl: Každý člověk lže. Jak mám Hospodinu odplatit všechna jeho dobrodiní vůči mně? Chci povznést číši vysvobození a vzývat jméno Hospodinovo, své sliby Hospodinu budu plnit naproti, ano, všemu jeho lidu. V očích Hospodinových je smrt jeho zbožných drahocenná. Ach, Hospodine, vždyť já jsem tvůj nevolník, já jsem tvůj nevolník, syn tvé služebnice, na mých poutech jsi způsobil rozvázání, tobě budu obětovat oběť díku a jméno Hospodinovo budu vzývat, své sliby Hospodinu budu plnit naproti, ano, všemu jeho lidu v nádvořích domu Hospodinova, v tvém středu, Jerúsaléme! Velebte Jáha! Velebte Hospodina, všechny národy, vychvalujte ho, všechny rody, neboť se nad námi vzmohla jeho laskavost a věrnost Hospodinova trvá navždy. Velebte Jáha! Přinášejte chválu Hospodinu, neboť je dobrý, neboť jeho laskavost trvá navždy! Nuže, nechť praví Isráél, že jeho laskavost trvá navždy! Nuže, nechť praví dům Árónův, že jeho laskavost trvá navždy! Nuže, nechť praví ctitelé Hospodina, že jeho laskavost trvá navždy! Volal jsem Jáha z tísně, Jáh mi odpověděl prostranností. Hospodin je při mně, nemusím se bát; co mi může učinit člověk? Hospodin je při mně mezi mými pomocníky a já budu moci pohledět na nenávidící mě. Lépe je spoléhat na Hospodina než důvěřovat v člověka, lépe je spoléhat na Hospodina než důvěřovat ve velmože. Všechny národy mě obklíčily - ve jménu Hospodinově jsem je ovšemže uměl skosit; obklíčili mě, ba, obklíčili mě - ve jménu Hospodinově jsem je ovšemže uměl skosit, obklíčili mě jako včely, byli zhašeni jako oheň v trní - ve jménu Hospodinově jsem je ovšemže uměl skosit. Ztuha jsi mě strkal, abych padl, a le Hospodin mi pomohl. Mou silou a zpěvem je Hospodin, i stal se mi záchranou. Hlas plesání a záchrany v stanech spravedlivých: Pravice Hospodinova dokazuje moc, pravice Hospodinova je vyvýšena, pravice Hospodinova dokazuje moc! Nemusím umřít, nýbrž budu žít a rozhlašovat díla Hospodinova; citelně mě Jáh pokáral, a le smrti mě ne vy dal. Otevřete mi brány spravedlnosti, chci v ně vstoupit, chci chválit Jáha; toto je brána Hospodinova, vstupují v ni spravedliví. Děkuji ti, že jsi mi odpověděl a stal ses mi vysvobozením. Kámen, jejž budovatelé zavrhli, se stal hlavou nároží; toto nastalo z blízkosti Hospodinovy; je to divuplné v našich očích. Toto je den, jejž učinil Hospodin, jásejme a radujme se v něm! Ach, Hospodine, pomoz, prosím! Ach, Hospodine, dej, prosím, zdar! Kdo přichází, budiž požehnán ve jménu Hospodinově! Žehnáme vám z domu Hospodinova! Hospodin je BŮH a dává nám světlo; při poutejte slavnost ní oběť provazy až k rohům oltáře! Ty jsi můj BŮH, i budu tě chválit, můj Bože, budu tě vyvyšovat! Přinášejte chválu Hospodinu, neboť je dobrý, neboť jeho laskavost trvá navždy! ( ) ( Álef ) Blaho bezúhonných na jejich cestě, již chodí podle zákona Hospodinova! Blaho zachovávajících jeho svědectví, již ho celým srdcem vyhledávají! Ti také nepůsobí bezpráví, chodí jeho cestami. Ty jsi rozkázal pilně dbát tvých nařízení; ó, kéž se upevňují mé cesty k dbaní tvých ustanovení! Pak nebudu zostuzován ve svém při hlížení ke všem tvým rozkazům. Budu tě chválit v upřímnosti srdce, když se naučím právům tvé spravedlnosti. Chci dbát tvých ustanovení, kéž mě zplna neopouštíš! ( Béth ) Čím může mladík očistit svou stezku? Opatrností podle tvého slova. Celým svým srdcem tě vyhledávám, kéž mě nenecháváš pobloudit od tvých rozkazů! Tvou řeč mám uschovánu ve svém srdci, abych vůči tobě nehřešil. Ty budiž veleben, Hospodine; vyuč mě svým ustanovením! Svými rty rozhlásím všechny úsudky tvých úst. V cestě tvých svědectví se těším jako nad jakýmkoli bohatstvím. Chci přemýšlet o tvých nařízeních a hledět si tvých stezek. V tvých ustanoveních se chci kochat, nechci zapomínat tvého slova. ( Gímel ) Projev dobrotu na svém nevolníku; chci žít, a ť mohu dbát tvého slova. Odkryj mé oči, a ť mohu spatřovat divy z tvého zákona. Já jsem v zemi cizincem, kéž přede mnou neskrýváš svých rozkazů. Po všechen čas je má duše zkrušena tužbou po tvých právech. Vyplísnil jsi opovážlivé, prokleté, již pobloudili od tvých rozkazů; odval ze mne potupu a pohrdání, vždyť zachovávám tvá svědectví. I když hodnostáři zasedají, umlouvají se proti mně, tvůj nevolník přemýšlí o tvých ustanoveních. Ano, tvá svědectví jsou mou rozkoší, mými rádci. ( Dáleth ) Má duše lne k prachu, oživ mě podle svého slova! Vyrozprávěl jsem své cesty a odpověděl jsi mi; vyuč mě svým ustanovením! Dej mi pochopit cestu tvých nařízení i budu přemýšlet o tvých divech. Má duše slzí zármutkem, pozvedni mě podle svého slova! Odvrať ode mne cestu lži a obdař mě svým zákonem. Vyvolil jsem cestu věrnosti, tvé předpisy jsem si představil. --- Chci běžet cestou tvých rozkazů, neboť rozšiřuješ mé srdce. ( Hé ) Nauč mě, Hospodine, cestě tvých ustanovení, a ť ji zachovávám až do konce. Učiň mě chápavým, a ť zachovávám tvůj zákon, a ť ho dbám celým srdcem. Dej mi kráčet pěšinou tvých rozkazů, neboť si v ní libuji. Nakloň mé srdce k tvým svědectvím a ne k ziskuchtivosti. Odveď mé oči od hledění na nicotnost; oživ mě na tvých cestách. Potvrď svému nevolníku svou řeč, jež je k úctě k tobě. Odtáhni mou potupu, jíž se strachuji, vždyť tvá práva jsou dobrá. Hle, toužím po tvých nařízeních; oživ mě ve své spravedlnosti. ( Váu ) A kéž mne dochází tvá laskavost, Hospodine, tvé vysvobození podle tvé řeči, a ť mohu slovem odpovídat tupícímu mě, neboť v tvé slovo důvěřuji. A kéž od mých úst zcela neodnímáš slovo pravdy, neboť čekám na tvůj úsudek. A budu ustavičně dbát tvého zákona, navždy a věčně, a procházet se v širém prostoru, neboť vyhledávám tvá nařízení. A o tvých svědectvích budu mluvit před králi, aniž se budu stydět a budu se kochat v tvých rozkazech, jež miluji. I budu povznášet své dlaně k tvým rozkazům, jež miluji, a přemýšlet o tvých ustanoveních. ( Zajin ) Vzpomeň slova k svému nevolníku, že jsi mi dal doufat. Toto je má útěcha v mém soužení, že mě tvá řeč oživila. Opovážliví se mi nadmíru vysmáli; neodchýlil jsem se od tvého zákona. Vzpomněl jsem tvých práv od věčnosti, Hospodine, a potěšil jsem se. Zachvátil mě žár hněvu pro zlovolné, opouštějící tvůj zákon. V domě mých putování se mi zpěvy stala tvá ustanovení. V noci vzpomínávám tvého jména, Hospodine, a dbám tvého zákona. Tohoto se mi do stalo, že zachovávám tvá nařízení. ( Chéth ) Mým podílem je Hospodin, slíbil jsem dbát tvých slov. Celým srdcem jsem usiloval o tvou přízeň, buď mi milostiv podle svého výroku. Uvážil jsem své cesty a obrátil jsem své nohy k tvým svědectvím. Pospíšil jsem, aniž jsem zaváhal dbát tvých rozkazů. Opletly mě provazy zlovolných; nezapomněl jsem tvého zákona. O půlnoci vstávám ku přinášení chvály tobě za rozsudky tvé spravedlnosti. Já jsem společníkem všem, kdo tě mají v úctě a dbajícím tvých nařízení. Země je plná, Hospodine, tvé laskavosti; vyuč mě svým ustanovením. ( Téth ) Dobře jsi naložil, Hospodine, se svým nevolníkem podle svého slova. Vyuč mě dobré soudnosti a poznání, vždyť jsem uvěřil v tvé rozkazy. Dříve než jsem byl ponižován, bloudil jsem já, nyní však dbám tvé řeči. Ty jsi dobrý a dobře činíš; vyuč mě svým ustanovením. Opovážliví na mne nalepili lež; já celým srdcem chci zachovávat tvá nařízení. Jejich srdce je otylé jako tuk; já se kochám tvým zákonem. Dobře mi, že jsem byl ponížen, abych se učil tvým ustanovením. Zákon tvých úst je pro mne lepší než tisíce zlata a stříbra. ( Jód ) Učinily a upravily mě tvé ruce; učiň mě chápavým, a ť se učím tvým rozkazům. Budou mě pozorovat tvoji ctitelé a budou se radovat, že čekám na tvé slovo. Vím, Hospodine, že tvé rozsudky jsou spravedlivé, že jsi mě ve věrnost i ponížil. Nechť je, prosím, tvá laskavost k mé útěše podle tvého výroku k tvému nevolníku. Kéž mne docházejí tvá smilování, a ť žiji, neboť mou rozkoší je tvůj zákon. Nechť jsou zostuzováni opovážliví, neboť mi bezdůvodně křivdí, já budu přemýšlet o tvých nařízeních; nechť se ke mně obracejí tvoji ctitelé a znající tvá svědectví. Kéž je mé srdce bezúhonné stran tvých ustanovení, abych nebyl zostuzován! ( Káf ) Má duše prahne po tvém vysvobození, čekám na tvé slovo; mé oči prahnou po tvé řeči s výrokem: Kdy mě chceš potěšit? Ačkoli jsem se stal jako by měchem v kouři, nezapomněl jsem tvých ustanovení. Kolik bude dní tvého nevolníka? Kdy budeš konat soud proti mým pronásledovatelům? Opovážliví mi vykopali jámy, což ne ní podle tvého zákona. Všechny tvé rozkazy jsou pravda, bezdůvodně mě pronásledují - pomoz mi! Málem by mě byli v zemi zahubili, já však jsem neopustil tvých nařízení. Oživ mě podle své laskavosti, i budu dbát svědectví tvých úst. ( Lámed ) Navždy, Hospodine, tvé slovo trvá v nebesích. Do pokolení a pokolení trvá tvá věrnost; zem jsi pevně zřídil, i stojí, stojí dnes podle tvých úsudků, neboť to vše tobě slouží. Kdyby tvůj zákon ne byl mou rozkoší, pak bych hynul ve svém soužení. Nikdy nechci zapomenout tvých nařízení, neboť jimi jsi mě oživil. Já patřím tobě, vysvoboď mě, neboť tvá nařízení vyhledávám. Zlovolní na mne číhají k mé záhubě; chci si pozorně všímat tvých svědectví. Shledal jsem konec vší dokonalosti; tvůj rozkaz je velmi dalekosáhlý. ( Mém ) Jak miluji tvůj zákon! On je každého dne mým rozjímáním. Moudřejším nad mé nepřátele mě činíš svými rozkazy - ano, to mi patří navždy, nabyl jsem rozvážnosti nad všechny své učitele, neboť tvá svědectví jsou mi rozjímáním, jsem všímavější nad starce, neboť zachovávám tvá nařízení. Své nohy jsem zdržel od každé zlé stezky, abych dbal tvého slova. Od tvých práv jsem neodstoupil, neboť ty jsi mě poučil. Jak sladké jsou tvé výroky mému patru, nad med mým ústům! Tvými nařízeními nabývám všímavosti, proto nenávidím každou stezku lži. ( Nún ) Tvé slovo je lampou mé noze a světlem mé pěšině. Přisáhl jsem, což uskutečním, dbát práv tvé spravedlnosti. Jsem převelmi usoužen, Hospodine, oživ mě podle svého slova! Blahovolně přijmi, prosím, Hospodine, dobrovolné oběti mých úst! Mé žití je ustavičně v mé dlani, tvého zákona jsem však nezapomněl. Zlovolní mi položili past, od tvých nařízení jsem však nezbloudil. Navždy jsem zdědil tvá svědectví, ano, ona jsou veselím mého srdce. Naklonil jsem své srdce k vykonávání tvých ustanovení navždy, do konce. ( Sámech ) Pochybovačů nenávidím, tvůj zákon však miluji. Ty jsi mou skrýší a mým štítem, čekám na tvé slovo. Odstupte ode mne, pachatelé zla, já chci zachovávat rozkazy svého Boha! Podepři mě podle svého výroku, a ť žiji a nejsem zklamáván stran své naděje; posilni mě, a ť docházím vysvobození, a ť se mohu ustavičně kochat hleděním v tvá ustanovení. Zavrhuješ všechny pobloudivší od tvých ustanovení, ano, jejich podvodnictví je marné. Strusky! Všechny zlovolné v zemi odklízíš; proto miluji tvá svědectví. Mé maso se děsí strachem z tebe, a no, pociťuji bázeň před tvými soudy. ( Ajin ) Uplatňoval jsem právo a spravedlnost, kéž mě neponecháváš mým utlačitelům, zaruč se za svého nevolníka k dobru, a ť mě opovážliví neutlačují. Mé oči prahnou po tvém vysvobození a po výroku tvé spravedlnosti. Nalož se svým nevolníkem podle své laskavosti a vyuč mě svým ustanovením. Já jsem tvůj nevolník, učiň mě chápavým, a ť mohu poznat tvá svědectví. Je pro Hospodina čas k jednání; zrušili tvůj zákon. Proto tvé rozkazy miluji nad zlato, a no, nad jemné zlato, proto všechna nařízení stran všeho mám za správná; každou stezku lži nenávidím. ( Pé ) Tvá svědectví jsou divy, proto je má duše zachovává. Výklad tvých slov osvětluje, chápavými čině prosté. Rozevřel jsem svá ústa a lapal jsem, neboť jsem se rozdychtil po tvých rozkazech. Otoč se ke mně a buď mi milostiv podle práva milujících tvé jméno, upevňuj mé kroky svou řečí a kéž žádnou nepravost nenecháváš nade mnou panovat, osvoboď mě od útlaku člověka, i budu dbát tvých nařízení, rozjasni svou tvář na svého nevolníka a vyuč mě svým ustanovením. Mé oči spouštějí potoky vod, protože nedbají tvého zákona. ( Cádé ) Ty jsi spravedlivý, Hospodine, a tvé soudy jsou přímé. Přikázal jsi svá svědectví - spravedlnost a dokonalou věrnost. Stravuje mě má horlivost, že moji protivníci zapomněli tvá slova. Tvá řeč je dokonale osvědčená a tvůj nevolník ji miluje. Já jsem nepatrný a opovržený; tvých nařízení jsem nezapomněl. Tvá spravedlnost je spravedlností navždy a tvůj zákon je pravda. Postihly mě tíseň a sevření; mou rozkoší jsou tvé rozkazy. Tvá svědectví jsou spravedlností navždy; učiň mě chápavým a budu žít. ( Kóf ) Volám celým srdcem; odpověz mi, Hospodine, chci zachovávat tvá ustanovení; volám tě, vysvoboď mě a budu dbát tvých svědectví. Za úsvitu předstupuji a volám o pomoc; čekám na tvá slova; mé oči předstihují noční hlídky k přemýšlení o tvé řeči. Podle své laskavosti slyš můj hlas, oživ mě, Hospodine, podle svého úsudku. Přiblížili se následovníci hanebnosti; vzdálili se od tvého zákona. Ty jsi blízko, Hospodine, a všechny tvé rozkazy jsou pravda. Dávno jsem z tvých svědectví poznal, že jsi je založil navždy. ( Réš ) Viz mé soužení a vytrhni mě, neboť jsem tvého zákona nezapomněl. Při se mou pří a vykup mě, dle svého výroku mě oživ. Od zlovolných je záchrana daleko, neboť nevyhledávají tvých ustanovení. Tvá smilování, Hospodine, jsou mnohá; oživ mě podle svých úsudků. Moji pronásledovatelé a moji protivníci jsou mnozí; neodchýlil jsem se od tvých svědectví. Uviděl jsem nevěrně se chovající a pocítil jsem odpor, neboť nedbají tvé řeči. Viz, že miluji tvá nařízení; oživ mě, Hospodine, podle své laskavosti. Souhrn tvého slova je pravda a každý rozsudek tvé spravedlnosti platí navždy. ( Šín ) Knížata mě bez příčiny pronásledují a mé srdce se chvěje před tvými slovy. Nad tvou řečí se těším jako nálezce hojného lupu. Nenávidím a ošklivím si lež, tvůj zákon miluji. Sedm krát za den tě velebím za rozsudky tvé spravedlnosti. Milující tvůj zákon mají hojný pokoj a není pro ně příčiny k úrazu. Vyhlížím po tvém vysvobození, Hospodine, a tvé rozkazy vykonávám. Má duše dbá tvých svědectví a velmi je miluji. Dbám tvých nařízení a tvých svědectví, neboť všechny mé cesty jsou před tebou. ( Táu ) Kéž se můj křik blíží k tvé tváři, Hospodine, učiň mě chápavým podle svého slova, kéž mé úpění přichází před tvou tvář, vyprosť mě podle svého výroku! Mé rty budou chrlit chvalozpěv, neboť mě vyučuješ svým ustanovením, můj jazyk bude opěvovat tvou řeč, neboť všechny tvé rozkazy jsou spravedlivé. Kéž je tvá ruka k pomoci mně, neboť jsem vyvolil tvá nařízení. Toužím po tvém vysvobození, Hospodine, a tvůj zákon je mou rozkoší. Kéž chceš oživit mou duši, a ť tě velebí, a kéž mi pomáhá tvé právo! Bloudím, hledej svého nevolníka jako zatoulané dobytče, neboť jsem nezapomněl tvých rozkazů. (Píseň stupňů.) Ve své úzkosti volávám k Hospodinu a odpovídá mi. Hospodine, vyprosť mou duši od lživých rtů, od klamného jazyka! Co ti má dát a co ti má přidat, klamný jazyku? Naostřené šípy siláka se žhavými uhlíky z kručinek. Běda mi, že jako cizinec obývám Mešech, zdržuji se u stanů Kédárových. Dlouho si pobyla má duše s nenávidícím pokoj; já - pokoj, promlouvám-li však, oni - k boji. (Píseň k stupňům.) Pozvedám své oči k horám; odkud může přijít má pomoc? Má pomoc je z blízkosti Hospodina, zřídivšího nebesa i zem. Nebude přivolovat k zviklání tvé nohy; tvůj strážce nespí; hle, nespí, aniž usíná strážce Isráélův. Tvým strážcem je Hospodin, Hospodin, tvůj stín při tvé pravé ruce; za dne tě nebude pálit slunce an i v noci měsíc. Hospodin tě bude střežit přede vším zlem, bude střežit tvou duši, Hospodin bude střežit tvé vycházení i tvé vstupování, od nynějška a navždy. (Píseň stupňů od Dávida. ) Zaradoval jsem se, když mi říkali: Půjdeme v dům Hospodinův. Naše nohy stanuly v tvých branách, Jerúsaléme, Jerúsaléme, jenž jsi vybudován jako město, jež jsi v sobě pospolu v jedno pospojováno, kam vystupují kmeny, kmeny Jáhovy, svědectví pro Isráéle k přinášení chvály jménu Hospodinovu. Neboť tam jsou posazeny stolice k soudu, stolice domu Dávidova. Vyprošujte pokoj Jerúsalému! Kéž se milující tě těší klidu! Kéž nastává pokoj v tvém předhradbí, klid v tvých palácích! Kéž, prosím, vzhledem k svým bratrům a svým bližním smím promluvit: Pokoj v tobě! Vzhledem k domu Hospodina, našeho Boha, budu usilovat o dobro pro tebe. (Píseň stupňů.) Pozvedl jsem své oči k tobě, jenž bydlíš v nebesích. Hle, jako oči nevolníků k ruce jejich pánů, jako oči služky k ruce její velitelky, tak naše oči k Hospodinu, až než nám bude milostiv. Buď nám milostiv, Hospodine, buď nám milostiv, neboť jsme hojně nasyceni pohrdáním, hojně si naše duše k nasycení užila výsměchu bezpečně se cítících, pohrdání pyšných. (Píseň stupňů od Dávida.) Kdyby ne bylo Hospodina, jenž byl při nás, - nuže, Isráél může říci, - kdyby ne bylo Hospodina, jenž byl při nás při povstání lidí proti nám, byli by nás tehdy živé pohltili, při vzplanutí jejich hněvu proti nám; tehdy by nás byly zaplavily vody, příval by byl přes nás přešel, tehdy by byl přešel přes naše duše - vody, jež se vzdouvaly. Budiž veleben Hospodin, jenž nás ne vy dal za kořist jejich zubům! Naše duše jako ptáče vyvázla z pasti čihařů. Past se protrhla a my jsme vyvázli. Naše pomoc je ve jménu Hospodina, zřídivšího nebesa i zem. (Píseň stupňů.) Ti, již důvěřují v Hospodina, jsou jako hora Cijjón, jež se neviklá, navždy zůstává. Jerúsalém - vůkol něho jsou hory, a vůkol svého lidu je Hospodin, od nynějška a navždy, neboť žezlo zlovůle nebude spočívat na losu spravedlivých, aby spravedliví nevztahovali své ruce po bezpráví. Čiň dobře, Hospodine, dobrým a upřímným v svých srdcích, a le odchylující se svými křivolakými cestami - Hospodin je bude nechávat jít s působci nepravosti. Pokoj nad Jerúsalémem! (Píseň stupňů.) Při Hospodinově od vracení zajetí Cijjóna jsme byli jako snící; tehdy se naše ústa plnila smíchem a náš jazyk plesáním. Tehdy mezi národy říkali: Hospodin se ukázal velikým stran nakládání s těmito. Velikým se ukázal Hospodin stran nakládání s námi; byli jsme plni radosti. Od vrať, Hospodine, naše zajetí, jako potůčky na jihu! Ti, již rozsévají se slzami, budou s plesáním žnout; kdo chodí a chodí s pláčem, přinášeje rozsev semene, zajisté bude s plesáním přicházet, přinášeje své snopy. (Píseň stupňů od Šalomouna.) Nebuduje-li dům Hospodin, marně se namáhají na něm budující, nestřeží-li město Hospodin, marně bdí strážce. Marno vám, časní ve vstávání, protahující vysedávání, jídající chléb trápení; tolik dává svému milovanému i při spánku. Hle, děti jsou dědictví od Hospodina, plod lůna je mzda; jako šípy v ruce hrdiny, tak jsou děti mládí; blaho muže, jenž jimi naplnil svůj toul! Nebudou zostuzováni, když budou mluvit s nepřáteli v bráně. (Píseň stupňů.) Blaho každého ctitele Hospodinova, jenž chodí jeho cestami! Zajisté budeš jíst výnos svých dlaní - tvé blaho! A no, dobře ti! Tvá žena jako plodná réva v nitru tvého domu, tvé děti jako sazenice oliv vůkol tvého stolu. Hle, tak zajisté bude požehnáván muž mající Hospodina v úctě! Kéž ti Hospodin žehná z Cijjónu, i nahlížej po všechny dni svého života v dobro Jerúsaléma a viz děti svých dětí a pokoj nad Isráélem! (Píseň stupňů.) Mnoho se mne od mého mládí nautiskovali, - nuže, Isráél může říci, - mnoho se mne od mého mládí nautiskovali, a přece na mne nestačili. Na mých zádech orali oráči, dodávali délky svým brázdám; Hospodin je spravedlivý, přeťal provaz zlovolných. Nechť jsou zostuzováni a nechť ustupují zpět všichni nenávidící Cijjón, nechť jsou jako tráva na střech ách, jež je suchá dříve než se vytrhá, jíž svou dlaň nenaplní žnec a svou náruč vazač aniž řeknou ti, již budou přecházet: Požehnání Hospodinovo na vás, žehnáme vám ve jménu Hospodinově. (Píseň stupňů.) Volám tě z hlubokosti, Hospodine; Pane, vyslyš můj hlas, kéž jsou tvé uši pozorné k hlasu mých úpění! Budeš-li, Jáhu, Pane, dbát nepravostí, kdo bude moci ob stát? Avšak u tebe je odpouštění, abys byl předmětem úcty. Očekávám Hospodina, očekává má duše, a čekám na jeho slovo, má duše na Pána, více než strážcové na jitro, strážcové na jitro! Upírej své čekání, Isráéli, k Hospodinu, neboť u Hospodina je laskavost a hojné je u něho vykoupení a on může Isráéle vykoupit ze všech jeho nepravostí. (Píseň stupňů od Dávida. ) Hospodine, mé srdce nezpyšnělo, aniž se mé oči vyvýšily, aniž jsem zašel ve věci příliš veliké a neb ve věci příliš divuplné pro mne. Ne-li, že jsem svou duši ukonejšil a utišil jako odstavené dítě při jeho matce? Jako odstavené dítě je má duše při mně. Upírej své čekání, Isráéli, k Hospodinu, od nynějška a navždy! (Píseň stupňů.) Vzpomeň, Hospodine, pro Dávida všeho jeho trápení, jak přisáhl Hospodinu, slíbil Mocnému Jákóbovu: Budu-li vcházet v stan své domácnosti, budu-li vystupovat na pohovku svého ležiště, budu-li dávat spánek svým očím, svým očním víčkům zdřímnutí, než budu moci najít místo Hospodinu, obydlí Mocnému Jákóbovu! Hle, uslyšeli jsme o ní v Efráthá, našli jsme ji v polích lesa. Vstupujme do jeho obydlí, klanějme se u podnože jeho nohou! Povstaň, Hospodine, k svému odpočívání, ty i skříňka tvé moci, nechť si tvoji kněží oblékají spravedlnost a tvoji zbožní nechť plesají; v zájmu Dávida, svého nevolníka, kéž neodstrkuješ tvář svého pomazaného! Hospodin Dávidovi přisáhl pravdu, nebude od ní zpět ustupovat: Z plodu tvého těla ti budu dosazovat na trůn; budou-li tvoji synové dbát mé smlouvy a mých svědectví, jimž je budu vyučovat, budou ti i tvoji synové na věky věku sedět na trůně. Neboť Hospodin našel zálibu v Cijjónu, přál si jej za bydliště pro sebe: Tuto bude mé odpočívání na věky věku, zde budu bydlet, neboť jsem si jej přál; jeho stravu budu bohatě žehnat, jeho nemajetné budu nasycovat chlebem, jeho kněží budu oblékat v záchranu a jeho zbožní budou radostně plesat. Tam chci Dávidovi dát vzrůst rohu, upravím lampu svému pomazanému; jeho nepřátele budu oblékat v ostudu a nad ním se bude skvít jeho koruna. (Píseň stupňů od Dávida.) Hle, jak dobré a jak milé - bydlení bratrů, ano, pospolu! Jako dobrý olej na hlavě, stékající na plnovous, plnovous Árónův, jenž splýval na otvor jeho rouch, jako rosa Chermónu, jež sestupuje na hory Cijjónu, neboť tam Hospodin přikázal požehnání, život navždy. (Píseň stupňů.) Nuže, velebte Hospodina, všichni nevolníci Hospodinovi, již stáváte po nocích v domě Hospodinově, povzneste v svatyni své ruce a velebte Hospodina! Kéž ti z Cijjóna žehná Hospodin, zřídivší nebesa i zem! Velebte Jáha! Velebte jméno Hospodinovo, velebte, nevolníci Hospodinovi, kteří stáváte v domě Hospodinově, v nádvořích domu Božího, velebte Jáha, neboť Hospodin je dobrý, při hudbě zpívejte jeho jménu, neboť je libé! Neboť Jákób - Jáh v něm našel zálibu, Isráéle má za svůj zvláštní poklad. Já zajisté vím, že Hospodin je veliký, a no, náš Pán nade všechny bohy; vše, co oblibuje, Hospodin činí v nebesích i na zemi, v mořích a všech hlubinách, působí vystupování výparů od okraje země, k dešti dělá blesky, ze svých komor vyvádí vítr; jenž pobil prvorozené Egypta od lidí po dobytek, poslal v tvůj střed, Egypte, znamení a zázraky proti faraonovi a proti všem jeho služebníkům; jenž pobil mnohé národy a pozabíjel mocné krále, jako Síchóna, krále Emórího, a jako Óga, krále Bášánu, a jako všechna království Kenáanu, a jejich zem dal za dědictví, dědictví Isráélovi, svému lidu. Hospodine, tvé jméno trvá navždy, Hospodine, připomínka tebe do pokolení a pokolení, ano, Hospodin bude zjednávat právo svému lidu a slitovávat se nad svými nevolníky. Modly národů jsou stříbro a zlato, dílo rukou člověka, ústa mají a nemluví, oči mají a nevidí, uši mají a nemohou uši nastavit, ba ani není toho, že by byl dech v jejich ústech. Jim podobni budou jejich zhotovitelé, každý, kdo v ně důvěřuje. Dome Isráélův, velebte Hospodina! Dome Árónův, velebte Hospodina! Dome Lévího, velebte Hospodina! Ctitelé Hospodina, velebte Hospodina! Budiž z Cijjóna veleben Hospodin, usadivší se v Jerúsalémě! Velebte Jáha! Přinášejte chválu Hospodinu, neboť je dobrý, neboť jeho laskavost trvá navždy, přinášejte chválu Bohu bohů, neboť jeho laskavost trvá navždy, přinášejte chválu Pánu pánů, neboť jeho laskavost trvá navždy, jemu, jenž samoten činí veliké divy, neboť jeho laskavost trvá navždy, v moudrosti zřídivšímu nebesa, neboť jeho laskavost trvá navždy, rozprostřevšímu zem na mořích, neboť jeho laskavost trvá navždy, zřídivšímu veliká světla, neboť jeho laskavost trvá navždy, slunce k vládnutí ve dne, neboť jeho laskavost trvá navždy, měsíc a hvězdy k vládnutí v noci, neboť jeho laskavost trvá navždy, pobivšímu Egypt v jejich prvorozených, neboť jeho laskavost trvá navždy, jenž vyvedl Isráéle zprostřed nich, neboť jeho laskavost trvá navždy, silnou rukou a napřaženou paží, neboť jeho laskavost trvá navždy, rozsekšímu moře Rákosí na úseky, neboť jeho laskavost trvá navždy, takže provedl Isráéle jeho středem, neboť jeho laskavost trvá navždy, a setřásl faraona a jeho vojenskou moc v moře Rákosí, neboť jeho laskavost trvá navždy; vodivšímu svůj lid pustinou, neboť jeho laskavost trvá navždy, pobivšímu veliké krále, neboť jeho laskavost trvá navždy, jenž pozabíjel vznešené krále, neboť jeho laskavost trvá navždy, jako Síchóna, krále Emórího, neboť jeho laskavost trvá navždy, a jako Óga, krále Bášánu, neboť jeho laskavost trvá navždy, a dal jejich zem za dědictví, neboť jeho laskavost trvá navždy, dědictví Isráélovi, svému nevolníku, neboť jeho laskavost trvá navždy; jenž na nás vzpomněl v naší nízkosti, neboť jeho laskavost trvá navždy, a odtrhl nás od našich protivníků, neboť jeho laskavost trvá navždy. Dává pokrm všemu masu, neboť jeho laskavost trvá navždy; přinášejte chválu BOHU nebes, neboť jeho laskavost trvá navždy. Při řekách Bávelu, tam jsme sedali i plakávali při svém vzpomínání Cijjóna. Své lyry jsme vprostřed něho roz věšeli na topoly, neboť nás tam zajavší nás žádávali o slova písně a naši trapiči o radost: Zazpívejte nám z písně Cijjóna! Jak bychom mohli zpívat píseň Hospodinovu na půdě ciziny? Mám-li tebe zapomenout, Jerúsaléme, nechť zapomíná má pravice, nechť můj jazyk lne k mému patru, nebudu-li tebe vzpomínat, nebudu-li povznášet Jerúsalém nad vrchol své radosti! Pamatuj, Hospodine, stran synů Edóma na den Jerúsaléma, jak říkali: Odkrývejte, odkrývejte i sám základ v něm! Dcero Bávelu, jež jsi propadlá zničení, blaho toho, kdo ti bude odplácet tvé jednání, jímž jsi jednala vůči nám! Blaho toho, kdo bude tvá batolata uchopovat a o skalisko rozrážet! (Od Dávida.) Chci tě chválit celým svým srdcem, před bohy při hudbě zpívat, klanět se směrem k tvému svatému chrámu a chválit tvé jméno za tvou laskavost a za tvou věrnost, neboť jsi nade vše zvelebil své jméno, svou řeč. V den, když jsem volal, odpověděl jsi mi, povzbuzuješ mě, v mé duši je síla. Všichni králové země tě budou chválit, Hospodine, když uslyší výroky tvých úst, a budou zpívat o cestách Hospodinových, neboť veliká je Hospodinova sláva. Neboť Hospodin je vyvýšen, a le nízkého si všímá a vysokomyslnost z dálky poznává. Chodím-li uprostřed úzkosti, oživuješ mě, vztahuješ svou ruku proti hněvu mých nepřátel a tvá pravice mě vysvobozuje. Hospodin dokonává místo mne; tvá, Hospodine, laskavost trvá navždy, kéž se nezříkáš děl svých rukou! (Řediteli hudby, od Dávida. Zpěv s hudebním doprovodem.) Hospodine, probádal jsi mě a poznal, ty znáš mé sedání a mé vstávání, z daleka rozumíš mému myšlení, přezkoumal jsi mou stezku a mé ulehání, máš osvojeny všechny mé cesty, dokud není na mém jazyku slova, hle, Hospodine, celé je víš, vzadu a vpředu jsi mě oblehl a položil jsi na mne svou dlaň - vědění pro mne příliš nepochopitelné, vysoké, nestačím na ně. Kam bych mohl odejít před tvým Duchem, a no, kam utéci před tvou tváří? Chtěl-li bych slézt nebesa, tam jsi ty; pakli bych si chtěl podestřít šeól, hle - ty! Mám vzít křídla úsvitu, usadit se na nejzazším konci moře? I tam by mě vedla tvá ruka, a no, mohla by mě uchopit tvá pravice. Mám tedy říci: aspoň tma mě může polapit, a ž se nocí stane světlo vůkol mne? Před tebou ani tma nezatemňuje a noc svítí jako den, jak temnota, tak světlost. Vždyť ty jsi stvořil mé ledviny, utkával jsi mě v lůně mé matky. Chválím tě, protože jsem byl úctyhodně divuplně utvořen; divuplná jsou tvá díla, to má duše dobře ví. Není před tebou utajena kost má, jenž jsem byl v skrytosti zhotoven, upleten v spodních místech země; tvé oči viděly můj zárodek a na tvou knihu byly zapisovány ony všechny - dni, jež byly určeny, totiž pro něj, každý z nich. Jak jsou mi však drahá tvá myšlení, BOŽE, jak nezměrné jsou jich souhrny! Mám je spočítat? Jsou hojnější než písek! Procitl jsem a jsem stále při tobě. Kdybys, +Bože, chtěl zabíjet zlovolné! Vy, muži krve, ode mne odstupte! Kdo o tobě mluví v zlomyslnosti, pozvedají se ke klamu, jsou tvými odpůrci; zda nemám nenávidět nenávidící tebe, Hospodine, a vůči povstalcům proti tobě odpor pociťovat? Vrcholnou měrou nenávisti je nenávidím, jsou mi nepřáteli. Probádej mě, BOŽE, a poznej mé srdce, podrob mě zkoušce a poznej mé starosti a viz, je -li ve mně cesta utrpení, a veď mě cestou věčnosti! (Řediteli hudby, zpěv s hudebním doprovodem od Dávida.) Vytrhni mě, Hospodine, od zlých lidí, kéž mě zachováváš před muži násilnictví, kteří si v srdci usmyslili zlé věci, po celý den se srocují k boj i, naostřili svůj jazyk tak jako had, pod jejich rty je jed zmije. Seláh. Ochraňuj mě, Hospodine, před rukama zlovolných, kéž mě zachováváš před muži násilnictví, kteří si usmyslili podvracet mé kroky, vysokomyslní mi tajně nastražili past a provazy, po straně dráhy prostřeli síť, položili mi léčky. Seláh. Řekl jsem Hospodinu: Ty jsi můj BŮH, vpusť v uši, Hospodine, hlas mých úpění. Hospodine, Pane, sílo mého vysvobození, kéž mé hlavě v den ozbrojeného utkání poskytneš clonu, kéž nesplňuješ, Hospodine, přání zlovolného, kéž nedopouštíš jeho záměr; vyvyšovali by se. Seláh. Hlava obkličujících mě - nechť ji pokrývá utrhání z jejich rtů, nechť na ně sypou žhavé uhlíky, nechť je shazuje v oheň, v hluboké tůně, nechť nepovstávají. Pomlouvač nemůže v zemi obstát; muž zlého násilnictví - bude ho štvát k pádu. Vím, že Hospodin bude vyřizovat soudní věc sužovaného, právo ubohého; zajisté budou spravedliví přinášet chválu tvému jménu, upřímní bydlet při tvé tváři. (Zpěv s hudebním doprovodem od Dávida.) Hospodine, volám tě, pospěš ke mně, vpusť v uši můj hlas při mém volání k tobě, kéž má modlitba před tvou tváří zůstává jako kouřidlo, pozvedání mých dlaní jako oběť dar u večera. Postav, Hospodine, k mým ústům stráž, hlídej před dveřmi mých rtů, kéž nenecháváš mé srdce přiklonit se k ničemu zlému, k uskutečňování skutků v zlovůli s muži působícími nepravost, a ť se nekrmím jejich lahůdkami. Nechť mě spravedlivý pohlavkuje, to je laskavost, nechť mě trestá, to je olej na hlavu, má hlava se nebude vzpírat, neboť je ještě i má modlitba proti jejich zlobám. Až jejich soudcové budou svrženi na úbočí skalisk, uslyší mé +výroky, přičemž se ony projeví libými. Tak jako když se na zemi oře a brázdí, jsou naše kosti rozmetány k ústí šeólu, avšak mé oči, Hospodine, Pane, jsou na tobě, na tebe spoléhám, kéž nevyléváš mé žití, ochraň mě před polapením do pasti, již na mne políčili, nechť zlovolní vespolek padají ve své čeřeny, než já budu moci přejít. (Poučení od Dávida za jeho pobytu v jeskyni. Modlitba.) Svým hlasem křičím k Hospodinu, svým hlasem k Hospodinu úpím, před jeho tváří vylévám svůj nářek, svou úzkost před jeho tváří vyjevuji. Při zemdlívání mého ducha ve mně ty věru znáš mou pěšinu; na stezce, jíž se ubírám, mi tajně políčili past. Hleď v pravo a viz, že není znajícího se ke mně, pro mne zaniklo útočiště, není zajímajícího se o mou duši. Jal jsem se k tobě křičet, Hospodine, říkat: Ty jsi mým útočištěm, mým podílem v zemi živých. Upři pozornost na mé hořekování, neboť jsem velmi zeslábl, vyprosť mě od mých pronásledovatelů, neboť se ukázali nade mne silnějšími, vyveď mou duši z vězení ke chvále svého jména; spravedliví se budou při mně vůkol postavovat, neboť na mně projevuješ dobrotu. (Zpěv s hudebním doprovodem od Dávida.) Hospodine, slyš mou modlitbu, nastav uši k mým úpěním, ve své věrnosti mi odpověz, ve své spravedlnosti, a kéž se svým nevolníkem nevstupuješ v soud, neboť před tvou tváří nikdo živý není spravedliv. Vždyť mou duši pronásleduje nepřítel, k zemi deptá můj život, usazuje mě v temná místa jako dávno mrtvé a můj duch ve mně zemdlívá, mé srdce v mém nitru trne. Jal jsem se vzpomínat dní od pradávna, rozjímat o všem tvém působení, přemýšlím o díle tvých rukou, ruce své jsem rozprostřel k tobě, má duše je vůči tobě jako žíznivá země. Seláh. Spěšně mi odpověz, Hospodine, můj duch je zničen, kéž přede mnou neskrýváš svou tvář, jinak se stanu porovnatelným se sestupujícími v jámu; dej mi za jitra slyšet tvou laskavost, neboť v tebe důvěřuji, dej mi znát cestu, jíž se mám ubírat, neboť k tobě povznáším svou duši. Vyprosť mě od mých nepřátel, Hospodine, k tobě jsem se přišel skrýt; vyuč mě vykonávání záliby tvé vůle, neboť ty jsi můj Bůh. Tvůj Duch je dobrý, kéž mě vede po zemi roviny vzhledem k tvému jménu, Hospodine; kéž mě chceš oživit, kéž ve své spravedlnosti chceš mou duši vyvést z úzkosti a ve své laskavosti zhubit mé nepřátele, a kéž zničíš všechny protivníky mé duše, neboť já jsem tvůj nevolník. (Od Dávida.) Budiž veleben Hospodin, má skála, jenž vyučuje mé ruce seči, mé prsty boji, má laskavost a má pevnost, má záštita a můj zachránce, pro mne, můj štít a ten, na něho ž spoléhám, jenž mi podmaňuje můj lid. Hospodine, čím je člověk, že ho bereš na vědomí, syn smrtelníka, že ho máš na zřeteli? Člověk je podoben vánku, jeho dni jsou jako míjející stín; Hospodine, nahni svá nebesa, a ť můžeš sestoupit, sáhni na hory, a ť dýmají, blýskej blýskáním, a ť je můžeš rozptýlit, vyšli své šípy, a ť je můžeš zmást, vztáhni své ruce s výsosti, vyrvi mě a vyprosť mě z velikých vod, z ruky synů ciziny, jejichž ústa mluví marnost a jejich ž pravice je pravice lži. Bože, chci ti zpívat novou píseň, na varyto-desítku při zpěvu hrát tobě, jenž dáváš vítězství králům, jenž vyrváváš Dávida, svého nevolníka, před mečem zla; vyrvi mě a vyprosť mě z ruky synů ciziny, jejichž ústa mluví marnost a jejich ž pravice je pravice lži, aby naši synové byli ve svém mládí jako štěpy k vzrůstu vypěstované, naše dcery jako nárožní sloupy, vytesané na způsob chrámu, naše spižírny plné, poskytující zásoby všeho druhu, naše stáda tisícerá, v desetitisíce se množící na našich širých polích, naše hovězí dobytčata obtěžkaná; bez průlomu a bez vycházení a bez křiku na našich prostranstvích. Blaho lidu, jemuž je takto! Blaho lidu, jehož Bohem je Hospodin! ( Chvalozpěv od Dávida.) ( Álef ) Chci tě vyvyšovat, můj Bože, ó Králi, a navždy a věčně oslavovat tvé jméno, ( Béth ) po celý den tě chci oslavovat a navždy a věčně tvé jméno velebit! ( Gímel ) Hospodin je veliký a velmi hoden velebení a není probádání jeho velikosti. ( Dáleth ) Pokolení vychvaluje dalšímu pokolení tvá díla, a oznamují tvé mocné činy. ( Hé ) Chci promýšlet nádheru slávy tvé velebnosti a co se týče tvých divů, ( Váu ) a když budou hovořit o mohutnosti tvých úctu vzbuzujících činů, budu vyprávět o tvé velikosti. ( Zajin ) Budou chrlit připomínání hojnosti tvé dobroty a s plesáním opěvovat tvou spravedlnost. ( Chéth ) Hospodin je milostivý a soucitný, z dlouh av ý k hněvu a veliký v laskavosti. ( Téth ) Hospodin je dobrý ke všem a jeho smilování jsou nade všechna jeho díla. ( Jód ) Budou tě, Hospodine, chválit všechna tvá díla a tvoji zbožní tě budou oslavovat, ( Káf ) budou hovořit o slávě tvého království a o tvé mocné činnosti budou mluvit ( Lámed ) k uvádění jeho mocných činů v známost dětem člověka, i slávy nádhery jeho království. ( Mém ) Tvé království je království všech věků a tvá vláda nade všemi pokoleními; ( Sámech ) Hospodin poskytuje podporu všem, již padají, a vzpřímení všem, již jsou sehnuti. ( Ajin ) Oči všech doufají v tebe a ty jim dáváš pokrm v jeho čas, ( Pé ) otvíraje svou ruku a blahovolně poskytuje nasycení všemu živému. ( Cádé ) Hospodin je spravedlivý na všech svých cestách a laskavý ve všech svých činech, ( Kóf ) Hospodin je blízký všem volajícím ho, všem, kteří ho volají v pravdě, ( Réš ) uskutečňuje přání svých ctitelů a jejich křik o pomoc slyší a pomáhá jim. ( Šín ) Hospodin ochraňuje všechny milující ho a všechny zlovolné bude ničit. ( Táu ) Má ústa budou vyslovovat chválu Hospodina a všechno maso bude oslavovat jeho svaté jméno navždy a věčně. Velebte Jáha! Veleb, má duše, Hospodina! Za svého života chci Hospodina velebit, za svého trvání svému Bohu při hudbě zpívat. Nesmíte důvěřovat ve velmože, v syna lidí, při němž není pomoci; jeho duch musí vyjít, on se musí vrátit k své půdě. V onen den zaniknou jeho myšlenky. Blaho toho, kdo na pomoc sobě má BOHA Jákóbova, jeho ž naděje je na Hospodina, jeho Boha, zřídivšího nebesa a zem, moře - a vše, co je v nich, jenž navždy zachovává věrnost, zjednávajícího právo vydíraným, dávajícího chléb hladovým. Hospodin uvolňuje vězně, Hospodin vidoucími činí slepé, Hospodin vzpřimuje sehnuté, Hospodin miluje spravedlivé, Hospodin ochraňuje cizince, podporuje sirotka a vdovu, a le cestu zlovolných ohýbá. Hospodin bude navždy kralovat, tvůj Bůh, Cijjóne, do pokolení a pokolení. Velebte Jáha! Velebte Jáha, neboť je dobré při hudbě opěvovat našeho Boha, ano, libé, patřičný je chvalozpěv. Hospodin buduje Jerúsalém, shromažďuje zahnané Isráélovy, on, jenž zlomeným v srdci přináší uzdravení a jejich bolestem obvázání, stanoví počet hvězdám, všem jim dává označení jmény. Náš Pán je veliký a mohutný silou, o jeho moudrosti není představy; Hospodin podporuje tiché, až k zemi ponižuje zlovolné. Zpívejte Hospodinu děkovnou píseň, při zpěvu hrajte na lyru našemu Bohu, jenž pokrývá nebesa oblaky, jenž zemi připravuje déšť, jenž dává vzrůst trávě na horách, dává dobytku jeho krmivo, mláďatům krkavců, jež volají. Nemá potěšení v síle koně, nemá záliby v lýtkách muže; Hospodin blahovolně přijímá své ctitele, již doufají v jeho laskavost. Vychvaluj, Jerúsaléme, Hospodina, veleb svého Boha, Cijjóne, neboť posílil závory tvých bran, požehnal tvým dětem v tvém nitru, on, jenž tvé pomezí činí pokojným, sytí tě nejlepší pšenicí, jenž vysílá na zem svou řeč, jeho slovo běží velmi rychle, jenž dává sníh jako vlnu, rozsypává jíní jako popel, hází svým ledem jako drobty, kdo může ob stát před jeho mrazem? Posílá své slovo a roztápí je, dává vanout svému větru - a proudí vody. Oznamuje své slovo Jákóbovi, svá ustanovení a svá práva Isráélovi; tak neučinil žádnému národu, takže práva - neznají jich. Velebte Jáha! Velebte Jáha! Velebte Hospodina z nebes, velebte ho s výsostí, velebte ho, všichni jeho andělé, velebte ho, všechny jeho zástupy, velebte ho, slunce a měsíci, velebte ho, všechny svítící hvězdy, velebte ho, nebesa nebes a vody, jež jste shora od nebes, velebte jméno Hospodinovo! Neboť on rozkázal a byly stvořeny a postavil je na věčnost - navždy, vy dal ustanovení, jež nebude překračovat. Velebte Hospodina ze země, vodní obrové a všechny hlubiny, ohni a krupobití, sněhu a kouři, bouřlivý vichře, vykonávající jeho slovo, hory a všechny pahrbky, ovocné stromoví a všechny cedry, živočišstvo a všechna zvěř, plazivé tvorstvo a křídlaté ptactvo. Králové země a všechna lidská plemena, knížata a všichni soudcové země, jinoši a také panny, starci s mladíky nechť velebí jméno Hospodinovo, neboť jeho jméno samotné je vznešené, jeho velebnost je nad zemí i nebesy, i vyvýšil roh svého lidu - chvalozpěv všech jeho zbožných, dětí Isráélových, lidu jemu blízkého. Velebte Jáha! Velebte Jáha! Zpívejte Hospodinu novou píseň, chvalozpěv jemu v sejití jeho zbožných! Nechť se raduje Isráél v svém Tvůrci, děti Cijjóna nechť jásají ve svém Králi, nechť velebí jeho jméno v tanečním reji, nechť mu při zpěvu hrají na tamburínu a lyru, neboť Hospodin si libuje ve svém lidu, tiché zdobí vysvobozením; nechť se zbožní veselí v slávě, nechť plesají na svých lůžkách, v jejich hrdle velebení BOHA a v jejich ruce dvojsečný meč k vykonání pomsty na národech, trestů na lidských plemenech, k spoutání jejich králů okovy a jejich šlechticů pouty ze železa k vykonání napsaného soudu na nich. On je nádherou všech svých zbožných. Velebte Jáha! Velebte Jáha! Velebte BOHA v jeho svatyni, velebte ho v rozpětí jeho síly, velebte ho v jeho mocných činech, velebte ho podle plnosti jeho velikosti, velebte ho s troubením na troubu, velebte ho s varytem a lyrou, velebte ho s tamburínou a tanečním rejem, velebte ho s hudbou strun a flétnou, velebte ho se zvučícími cimbály, velebte ho s jásavými cimbály! Každý závan nechť velebí Jáha! Velebte Jáha! PŘÍSLOVÍ ŠALOMOUNA, SYNA DÁVIDOVA, KRÁLE ISRÁÉLOVA, k poznání moudrosti a poučování, k dodání pochopení výroků soudnosti, k získání zběhlosti v prozíravosti, spravedlnosti a právu a poctivosti, k do dání opatrnosti prostoduchým, vědomosti a rozvahy mladíku. Bude-li moudrý slyšet, bude přibírat ponaučení, a rozumný bude nabývat schopnosti moudrého vedení života k dodání pochopení přísloví a záhadné řeči, slov moudrých a jejich hádanek. Počátek poznání je úcta k Hospodinu; moudrostí a poučováním pohrdají pošetilci. Slyš, můj synu, poučování svého otce, a nechť nezanedbáváš nauku své matky, neboť to bude věncem přízně tvé hlavě a řetízkem tvému krku. Můj synu, budou-li tě svádět hříšníci, nechť nepřivoluješ, budou-li říkat: Pojď s námi, číhejme na krev, bez obav sliďme po nevinném; jako šeól je budeme moci pohltit živé a celé, jako sestupující v jámu; budeme nacházet všeliký drahocenný zisk, plnit své domy lupem, měl bys vrhnout svůj los mezi nás; my všichni budeme mít jeden váček - můj synu, nechť nechodíš cestou s nimi, zadrž svou nohu před jejich pěšinou, vždyť jejich nohy běží ke zlu, neboť spěchají prolévat krev. Ano, v očích každého okřídlence je nadarmo rozestřena síť; a onino na svou vlastní krev číhají, po svých vlastních duších slídí. Tak ové jsou stezky každého dychtícího po nespravedlivém zisku; ten uchvacuje duši svých majitelů. Moudrost se ozývá na ulici, na prostranstvích vy dává svůj hlas, volá v čele hlučících, pronáší své řeči ve vchodech do bran ve městě: Až dokdy, prostoduší, budete milovat prostoduchost a posměvači si posměch neodpustí a zpozdilci budou nenávidět poznání? Měli byste se obrátit k mému napomínání; hle, chci vám nalít svého ducha a svými slovy vás uvědomit. Protože jsem volala a zpěčovali jste se, vztahovala jsem svou ruku a nebylo věnujícího pozornost, nýbrž jste žádné mé rady nedbali, aniž jste přijali mé napomínání, budu se i já smát při vaší pohromě, vysmívat se při příchodu vašeho postrachu, až váš postrach přijde jako bouře, a ž se jako vichřice bude přicházet vaše pohroma, při příchodu úzkosti a soužení na vás; tehdy mě budou volat, a le nebudu odpovídat, budou mě pilně hledat, a le nebudou mě moci najít, za to, že nenáviděli poznání a nevyvolili si úctu k Hospodinu, nepřivolili k mé radě, opovrhli vším mým napomínáním. I budou jíst z ovoce své cesty a ze svých záměrů se budou sytit, neboť prostoduché zabíjí jejich odvrácení a zpozdilce hubí jejich bezstarostnost, a le mně naslouchající bude bezpečně bydlet a mít klid od strachu ze zla. Můj synu, budeš-li přijímat mé výroky a u sebe uschovávat mé rozkazy, aby tvé ucho pozorně naslouchalo moudrosti, naklánět své srdce k obezřetnosti, ano, budeš-li přivolávat soudnost, k obezřetnosti svůj hlas pozvedat, budeš-li to hledat jako stříbro a jako po skrytých pokladech po tom pátrat, tehdy budeš nabývat pochopení úcty k Hospodinu a docházet poznání Boha. Vždyť moudrost dává Hospodin, poznání a obezřetnost je z jeho úst; on upřímným uchovává rozumnost, je štítem pro chodící v bezúhonnosti opatrováním stezek práva; on střeží cestu svého zbožného. Tehdy budeš nabývat pochopení spravedlnosti a práva a poctivosti; každé koleje dobra. Když v tvé srdce bude vstupovat moudrost a poznání se bude stávat libým tvé duši, bude nad tebou bdít rozvaha, obezřetnost tě bude opatrovat k vyprošťování tě od cesty zla, od člověka vyslovujícího zvrácenosti, od těch, již opouštějí stezky upřímnosti k chození cestami tmy, již se radují při páchání zla - ti ve zvrácenostech zla jásají - jejichž stezky jsou pokroucené, takže jsou na všech svých kolejích pokřiveni; k vyprošťování tě od nepatřičné ženy, od cizinky, jež uhlazuje své řeči, od té, jež opouští vůdce svého mládí a Boží smlouvu zapomněla, takže její dům klesá k smrti a její koleje k stínům; kteříkoli k ní vcházejí, nevracejí se, aniž dosahují stezek života; abys mohl chodit cestou dobrých a dbát stezek spravedlivých, neboť zem budou obývat upřímní, a no, bezúhonní v ní budou pozůstávat a zlovolní budou ze země vytínáni a nevěrné z ní budou vyrvávat. Můj synu, nechť nezapomínáš mou nauku a nechť tvé srdce dodržuje mé rozkazy, neboť ti budou přidávat délky dní a let života, i pokoje. Nechť tě neopouští laskavost a věrnost; přivaž je k svému krku, napiš je na desku svého srdce; tak nacházej přízeň a dobrou prozíravost v očích Boha i lidí. Celým svým srdcem důvěřuj Hospodinu, aniž se budeš opírat o svou soudnost; poznávej ho na všech svých cestách a on bude upravovat tvé stezky. Nechť nejsi moudrý v svých očích; měj Hospodina v úctě a odstup od zla, bude to zdravím tvému pupku a svlažením tvým kostem. Cti Hospodina ze svého majetku a z prvotiny všeho svého výnosu a tvé stodoly budou naplňovány hojností a tvé nádrže pod lisy budou přetékat moštem. Nechť, můj synu, nezavrhuješ poučování Hospodinovo, aniž budeš pociťovat nevůli proti jeho napomínání, neboť koho Hospodin miluje, toho napomíná, tak jako otec syna, jehož má rád. Blaho člověka, jenž našel moudrost, a no, člověka, jenž si odnáší obezřetnost! Ano, získání jí je lepší než získání stříbra a užitek z ní než zlato, ona je drahocennější než perly, aniž za ni všechny věci, jež si přeješ, mohou poskytnout náhradu. V její pravici je délka dní, v její levici bohatství a sláva, její cesty jsou cesty líbeznosti a všechny její pěšiny jsou pokoj, ona je stromem života těm, kdo se jí pevně drží, a uchovávající si ji - takový je učiněn blaženým. Hospodin v moudrosti založil zem, v obezřetnosti upevnil nebesa, podle jeho vědění se provalily hlubiny a obláčky mží rosou. Můj synu, nechť neuhýbají od tvých očí, zachovávej rozumnost a rozvahu a budou životem tvé duši a ozdobou tvému krku. Tehdy budeš v bezpečí chodit svou cestou a nebudeš svou nohou narážet; budeš-li uléhat, nemusíš se děsit, nýbrž když ulehneš, bude tvůj spánek sladký, nechť nepociťuješ bázeň před náhlým postrachem a ni před záhubou zlovolnými, kdyby přicházela. Vždyť po tvém boku je Hospodin a chrání tvou nohu před polapením. Nechť nezadržuješ dobro diní před jeho vlastníky, je-li v moci tvé ruky vykonat je. Nechť svému bližnímu neříkáš: Jdi a vrať se a zítra chci dát, když je to u tebe. Nechť proti svému bližnímu nestrojíš zlo, když on u tebe v bezpečí bydlí. Nechť se s člověkem bez příčiny nevadíš, neprovedl-li ti nic zlého. Na násilníka nechť nežárlíš a nechť nenacházíš zálibu v kterékoli z jeho cest, neboť pokřivený je ošklivostí Hospodinu, kdežto s upřímnými je jeho důvěrný styk. V domě zlovolného je Hospodinovo prokletí, příbytku spravedlivých však žehná; jak se on posmívá posměvačům, tak dává milost sužovaným. Moudří budou dědit slávu, zpozdilci však si odnášejí hanbu. Slyšte, děti, poučování otcovo, věnujte pozornost k poznání soudnosti, neboť vám po dávám dobré ponaučení, neměli byste opouštět mou nauku. Vždyť když jsem býval jako syn při svém otci, útlý a jediný před tváří své matky, vyučoval mě a říkával mi: Nechť tvé srdce uchovává má slova, dbej mých příkazů a žij, nabuď moudrosti, nabuď soudnosti, nechť nezapomínáš, neodchyluj se od výroků mých úst. Nebudeš-li ji opouštět, bude tě ochraňovat; miluj ji a bude tě opatrovat. Moudrost je první věc; nabuď moudrosti a za všechen svůj majetek nabuď soudnosti; vyvyšuj ji, i bude tě vyzdvihovat, bude tě ctít, když ji budeš objímat, chce tvé hlavě dát věnec přízně, obdarovat tě korunou slávy. Slyš, můj synu, a přijímej mé řeči, a léta tvého života se budou množit; poučím tě stran cesty moudrosti, zavedu tě na koleje upřímnosti. Při tvé chůzi nebude tvůj krok tísněn, a poběžíš-li, nebudeš klopýtat; pevně se drž kázně, nechť se jí nevzdáváš, dbej jí, neboť ona je tvým životem. Nechť nevstupuješ v stezku zlovolných a nechť nevkročuješ v cestu ničemů, vyhýbej se jí, nechť po ní nepřecházíš, sejdi z ní a přejdi mimo, neboť nemohou spát, nepáší-li zlo, a no, jejich spánek je uloupen, nepřivádějí-li někoho ke klopýtnutí; neboť jídají jídlo zlovůle a pijí víno násilí. A le stezka spravedlivých je jako zářivé světlo, dále a dále svítící, až než den zplna nastane, cesta zlovolných jako hluboká tma, nevědí, oč mohou klopýtnout. Můj synu, věnuj pozornost mým slovům, nakloň své ucho k mým řečem, nechť neuhýbají od tvých očí, uchovávej je vprostřed svého srdce, neboť ony jsou životem těm, kdo je nacházejí, a uzdravením všemu jejich masu. Nade vše, co třeba chránit, opatruj své srdce, neboť z něho jsou zdroje života. Odstraň od sebe neupřímnost úst, i převrácenost rtů od sebe vzdal. Nechť tvé oči hledí rovně, a no, tvá oční víčka nechť míří přímo před tebe. Zvaž šlépěj své nohy a všechny tvé cesty nechť jsou upevňovány, nechť se neodchyluješ na pravo a ni na levo, odvrať svou nohu od zla! Můj synu, věnuj pozornost mé moudrosti, nakloň své ucho k obezřetnosti, k zachovávání rozvahy a a by tvé rty opatrovaly poznání. Vždyť rty nepatřičné ženy, to vykapává strdí, a nad olej jsou hladká její ústa, a le její posledek je hořký jako pelyněk, ostrý jako dvojsečný meč, její nohy sestupují v smrt, její kroky se přidržují šeólu, abys nemohl uvážit stezku života; nebudeš vědět, že její koleje kolísají. Nuže tedy, děti, mi naslouchejte, aniž se budete odvracet od výroků mých úst: Vzdal svou cestu od ní, aniž se budeš přibližovat ke vchodu jejího domu, abys nemusel svou dobrou pověst přenechat jiným a svá léta krutému, aby se tvou silou nesytili cizáci, a no, výsledky tvé námahy v domě cizozemce, takže bys ve svém posledku bědoval při zhoubě svého masa, a no, svého těla, a říkal bys: Jak jsem nenáviděl poučování a mé srdce pohrdalo napomínáním, aniž jsem poslouchal na hlas svých učitelů, aniž jsem k vyučujícím mě nakláněl své ucho! Bezmála bych se byl vprostřed sejití a shromáždění do stal ve všechno zlo. Pij vodu ze své cisterny a proudy zprostřed své studny, nechť se tvá zřídla rozlévají ven, potoky vod na prostranství; nechť jsou tvoje, jen tvoje, a ť nepatří cizákům s tebou; nechť je požehnána tvá studnice, i raduj se z ženy svého mládí, milostné laně a půvabné kamzice; její prsy nechť tě v každé době opájejí, nechť jsi ustavičně vzrušován její láskou. A no, nač bys měl, můj synu, být vzrušován nepatřičnou a objímat ňadra cizinky? Vždyť cesty každého jsou před očima Hospodinovýma a on zvažuje všechny jeho šlépěje. Zlovolného budou zachvacovat jeho nepravosti, i musí uváznout v provazech svého hříchu; on musí umřít v nedostatku kázně, neboť bloudí v množství své pošetilosti. Můj synu, jestliže ses zaručil za svého bližního, udeřil svou dlaní za cizáka, jsi zapleten ve výrocích svých úst, jsi polapen ve výrocích svých úst. Nuže, učiň toto, můj synu, a vyprosť se, když ses dostal v dlaň svého bližního: Jdi, pokoř se a na svého bližního naléhej. Nechť svým očím nedáváš spánku a ni svým očním víčkům zdřímnutí; vyprosť se jako gazela z ruky, jako ptáče z ruky čihaře. Jdi k mravenci, lenochu, viz jeho cesty a zmoudři, jenž nemá vůdce, dozorce a ni vládce, v létě připravuje svůj pokrm, o žni sklízí svou potravu. Až dokdy, lenochu, budeš ležet, kdy chceš vstát ze svého spánku? Trocha pospaní, trocha podřímání, trocha založení rukou k ulehnutí, i přijde jako tulák tvá bída, a no, tvůj nedostatek jako ozbrojenec. Člověk ničemný, muž hanebný chodí s neupřímností úst, mžourá svým okem, hrabe svou nohou, ukazuje svými prsty; v jeho srdci jsou zvrácenosti, v každé době strojí zlo, rozsévá sváry. Proto musí náhle přijít jeho pohroma, okamžitě musí být potřen, aniž bude vyhojení. Toto šestero Hospodin nenávidí, b a sedmero - ošklivosti jeho duši: vysoké oči, lživý jazyk a ruce prolévající nevinnou krev, srdce kující plány špatnosti, nohy rychle běžící k zlu, lživého svědka, jenž vydechuje nepravdy, a rozsévajícího sváry mezi bratry. Dodržuj, můj synu, příkazy svého otce a nechť nezanedbáváš nauku své matky, ustavičně si je přivazuj na své srdce, naviň je na svůj krk; ona tě při tvém procházení bude vodit, při tvém uléhání nad tebou bdít; když budeš procitat, bude tě oslovovat. Vždyť příkaz je lampa a nauka světlo, a napomínání kázně jsou cestou života k uchránění tě před zlou ženou, před hladkostí jazyka cizinky; nechť ve svém srdci nejsi žádostiv její krásy a ona nechť tě nezaujímá svými očními víčky, neboť pro ženu, nevěstku, - až do krajíce chleba, a žena mužova loví drahocennou duši. Zda kdo může shrnout oheň ve své záňadří, aniž se mohou spálit jeho roucha? Může-li kdo chodit po žhavém uhlí, aniž se mohou ožehnout jeho nohy? Tak ten, kdo vchází k ženě svého bližního; nikdo, kdo na ni sahá, není nevinen. Neprojevují pohrdání vůči zloději, jestliže krade k nasycení své duše, neboť hladoví, bude-li dopaden, musí nahradit škodu sedminásobně, dát všechen majetek svého domu; cizoložící s žen o u je bez rozumu; on, jenž to páše, je zhoubcem své duše, dochází ran a hanby a jeho potupa se nevymazává, neboť žárlivost je zuřivost muže, ten v den pomsty nebude mít ohledu, nebude se dívat na jakékoli výkupné, aniž si bude chtít dát říci, jakkoli budeš stupňovat nabídku. Můj synu, dbej mých řečí a nechť u sebe uschováváš mé příkazy, dbej mých příkazů a žij, i mé nauky, jako zřítelnice svých očí, přivaž je na své prsty, napiš je na desku svého srdce, řekni moudrosti: Ty jsi má sestra; a soudnosti můžeš dát název příbuzná, k tvé ochraně před nepatřičnou ženou, před cizinkou, jež uhlazuje své řeči. Když jsem v okně svého domu svým mřížovím pohleděl dolů a díval se mezi prostoduché, všímal jsem si mezi mládeží jinocha, majícího nedostatek rozumu, přecházejícího ulicí vedle jejího nároží; i kráčel cestou k jejímu domu v soumraku, za večera dne, uprostřed noci a hluboké tmy. A hle, vstříc jemu - žena; šat nevěstky a vychytralá srdce m; ta, halasná a nezkrotná, - její nohy se nezdržují v jejím domě, hned na ulici, hned na prostranstvích, a vedle kdejakého nároží číhá, - se ho tedy zmocnila a políbila ho; zatvářila se drze a řekla mu: Byly na mně oběti pokojných hodů; dnes jsem své sliby splnila. Proto jsem ti vyšla vstříc, vyhledávat tvou tvář, a zastihla jsem tě. Pokryla jsem svou pohovku přikrývkami, pestrobarevnými, jemným plátnem z Egypta, své lůžko jsem pokropila myrhou, aloí a skořicí - pojď, opájejme se milováním až do jitra, vzájemně se oblažujme láskou! Muž totiž není doma, odešel na cestu do dálky, vzal v svou ruku uzlík peněz, domů má přijít na den úplňku. Stáhla ho záplavou svého přemlouvání, sváděla ho hladkostí svých rtů; šel za ní ihned, jako hovězí dobytče vstupuje k porážce a jako pošetilec v pouta k ponaučení, dokud jeho játra ne roztínal šíp, jako pták spěchává k pasti, aniž on věděl, že jde o jeho žití. Nuže tedy, děti, mi naslouchejte a věnujte pozornost výrokům mých úst: Nechť se tvé srdce neodvrací na její cesty, nechť se nepotuluješ po jejích pěšinách, neboť jsou mnozí smrtelně ranění, jež porazila, a no, přehojní jsou od ní zabití; její dům - cesty do šeólu, sestupující ke komorám smrti. Zda moudrost nevolá? A no, obezřetnost vy dává svůj hlas. Stojí na temeni vyvýšenin, na cestě, mezi pěšinami, křičí po straně bran, při vstupu do města, od přístupu ke vchodům: Na vás, muži, volám, a můj hlas je pro děti člověka: Pochopte opatrnost, prostoduší, a no, pochopte srdcem, zpozdilci, slyšte, neboť vyslovuji významné věci, a otevření mých rtů, to je to pravé. Ano, má ústa pronášejí pravdu, neboť zlovůle je mým rtům ošklivostí, všechny výroky mých úst jsou v spravedlnosti, není mezi nimi nic zvrhlého a ni pokrouceného, ony všechny jsou srozumitelné chápavému a správné těm, kdo došli poznání. Přijměte mé poučování a ne stříbro, neboť poznání je vyvolení hodno nad zlato; ano, moudrost je lepší než perly, aniž za ni všechny věci, jež si lze přát, mohou poskytnout náhradu. Já, moudrost, obývám opatrnost a docházím poznání moudrých rad. Úcta k Hospodinu je nenávidění zla; nenávidím vysokomyslnost a povýšenost a cestu zla a ústa zvráceností; mám radu a rozumnost, já jsem soudnost a mám moc, mnou králové kralují a knížata zavádějí spravedlnost, mnou páni panují, i velmožové a všichni soudcové země. Já miluji milující mne a vyhledávající mě mě nacházejí, u mne je bohatství a sláva, trvalý zisk a spravedlnost; mé ovoce je lepší než zlato a užitek ze mne je vyvolení hoden nad stříbro. Stezkou spravedlnosti vprostřed pěšin soudu se ubírám milujícím mě za dědictví dát skutečnou hodnotu, i naplňuji jejich pokladnice. Hospodin mě měl jako počátek své cesty, dříve než svá působení odedávna, jsem dosazena od věčnosti, od prvopočátku, dříve než prapůvod země; byla jsem porozena, když nebylo hlubin, když nebylo zřídel oplývajících vodami, prve než byly zapuštěny hory, před pahorky jsem byla porozena, dokud nebyl utvořil zem a širá pole i souhrn prachu světa. Při jeho připravování nebes - tam jsem byla já, při jeho zřizování klenby nad tváří hlubiny, při jeho upevňování obláčků shora, při mohutném tryskání pramenů hlubiny, při jeho ukládání svého ustanovení moři, a by vody nepřestupovaly jeho příkaz, při jeho zřizování základů země, tu jsem při něm byla dílovedoucím a den co den jsem byla rozkoší, hrajíc po všechen čas před jeho tváří, hrajíc v okruhu jeho země, a má rozkoš - s dětmi lidí. Nuže tedy, děti, mi naslouchejte; a no - blaho dbajících mých cest! Slyšte poučování a zmoudřete, aniž je budete nevšímavě pomíjet; blaho člověka naslouchajícího mi, aby den co den bděl u mých dveří, aby střežil veřeje mých vchodů! Vždyť nacházející mne nachází život a odnáší si blahovůli od Hospodina, a le míjející se mne ubližuje své duši; všichni nenávidící mě milují smrt. Moudrost zbudovala svůj dům, vytesala svých sedm sloupů, zabila svou zabíjačku, namíchala své víno, ba i svůj stůl přistrojila; poslala své dívky, volá - na vrcholech vyvýšenin města: Kdo je prostoduchý, nechť odstupuje sem! Majícímu nedostatek rozumu řekne: Pojďte, jezte z mého jídla a pijte z vína, jež jsem namíchala, opusťte hloupost a žijte a kráčejte cestou soudnosti! Karatel posměvače hanbu a domlouvající zlovolnému úhonu svou si sklízí. Nechť nenapomínáš posměvače, aby tě neměl v nenávisti, domluv moudrému a bude tě milovat; při dej moudrému, a ť může ještě zmoudřet, uvědom spravedlivého, a ť přibírá poučení. Úcta k Hospodinu je počátek moudrosti a soudnost je poznání Nejsvětějšího, neboť mnou se budou množit tvé dni a přibývat ti bude let života. Zmoudříš-li, zmoudříš sobě, posmíváš-li se, poneseš to ty sám. Zpozdilost je halasná žena, hloupá, aniž co ví; ta sedí u vchodu do svého domu, na sedadle na vyvýšeninách města, k přivolávání mimojdoucích cestou, přímo se ubírajících svými stezkami: Kdo je prostoduchý nechť odstupuje sem! A majícímu nedostatek rozumu zase řekne: Ukradené vody jsou sladké a chléb tajností je chutný. A le neví se, že jsou tam stíny; její pozvaní jsou v hlubokostech šeólu. PŘÍSLOVÍ ŠALOMOUNOVA. Moudrý syn rozradostňuje otce, a le syn zpozdilý je zármutkem své matky. Poklady zlovůle neprospívají, a le spravedlnost vyprošťuje ze smrti. Hospodin nedává duši spravedlivého hladovět, a le žádostivost zlovolných zamítá. Nedbalou dlaní pracující strádá, a le ruka pilných obohacuje. Rozumný syn v létě sklízí, syn zostuzující o žni vyspává. Požehnání hlavě spravedlivého, ústa zlovolných pak přikrývá násilí. Památka spravedlivého je k požehnání, a le jméno zlovolných hnije. Moudrý srdce m přijímá rozkazy, pošetilý na rtech však dospívá k pádu. Chodící v bezúhonnosti chodí bezpečně, a le převracející své cesty se musí projevit. Mžourající okem působí obtíž, a žvanivý pošetilec dospívá k pádu. Ústa spravedlivého - studnice života, a le ústa zlovolného přikrývá násilí. Nenávist vzbuzuje sváry, a le láska je příkrovem nade všemi přestoupeními. Na rtech rozvážného lze najít moudrost, a le pro hřbet majícího nedostatek rozumu je hůl. Moudří uschovávají poznání, a le ústa pošetilce jsou blízká zkáze. Majetek bohatého je hradištěm jeho moci a zkázou nuzných je jejich strádání. Výdělek spravedlivého je k životu, a le příjem zlovolného k hříchu. Putující k životu dbá kázně, a le nevšímající si napomínání svádí k bloudění. Lživými rty skrývající nenávist a vynášející pomluvy - to je zpozdilec. V množství slov nebude chybět přestoupení; a no, zadržující své rty je rozumný. Jazyk spravedlivého - vybrané stříbro, srdce zlovolných stojí za málo. Rty spravedlivého pasou mnohé, a le pošetilci umírají v nedostatku rozumu. Požehnání Hospodinovo, to obohacuje, aniž on s ním přidává utrpení. Zpozdilci je jako by hrou páchání hanebnosti, muži obezřetnému však moudrost. Postrach zlovolného, ten ho potkává, a spravedlivým se dostává jejich tužby. Jako když přejde vichřice, tak zlovolného nebude, a le spravedlivý je základem na vždy. Jako ocet zubům a kouř očím, tak ový je lenoch těm, kdo ho posílají. Úcta k Hospodinu přidává dní, a le léta zlovolných se ukracují. Doufání spravedlivých je radost né, a le naděje zlovolných hyne. Cesta Hospodinova je posilou bezúhonnosti, a le zkázou pachatelům špatnosti. Spravedlivý se nikdy neviklá, a le zlovolní nebudou obývat zem. Ústa spravedlivého dávají rašit moudrosti, a le jazyk zvráceností se bude vytínat. Rty spravedlivého znají, co je potěšující, a le ústa zlovolných zvrácenosti. Váhy klamné - ošklivost Hospodinu, a le závaží řádné je mu libostí. Když přijde pýcha, přijde hanba, a le moudrost je s pokornými. Upřímné vodí jejich počestnost, a le věrolomné zase zničí jejich převrácenost. V den hněvu neprospívá majetek, a le spravedlnost vyprošťuje ze smrti. Spravedlnost bezúhonného upravuje jeho cestu, a le zlovolný padá svou zlovůlí. Upřímné vyprošťuje jejich spravedlnost, a le zlovolní jsou polapováni svou žádostivostí. Při smrti člověka zlovolného hyne naděje, i doufání mocných zhyne. Spravedlivý bývá vytrhován z tísně a místo něho vchází zlovolný. Nevěřící ústy kazí svého bližního, a le poznáním jsou spravedliví vytrhováni. Město jásá při blahobytu spravedlivých a při zhoubě zlovolných je plesání. Požehnáním upřímných se město povznáší, a le ústy zlovolných se vyvrací. Mající nedostatek rozumu pohrdá svým bližním, a le muž obezřetný mlčí. Pomlouvač ob cházeje zveřejňuje tajnosti, a le muž věrný duchem věc přikrývá. V nedostatku moudrého vedení lid u padá, a le v množství rádců je záchrana. Velmi zle se musí pochodit, jestliže se ručí cizákovi, a le nenávidící rukojemství je bezpečen. Žena půvabná si uchovává čest a násilníci si uchovávají bohatství. Zbožný muž obšťastňuje svou duši, a le krutý týrá své tělo. Zlovolný pracuje za výdělek klamný, a le rozsévající spravedlnost za mzdu pravdivou. Tak je spravedlnost k životu, jako ten, kdo následuje zlo, k své smrti. Převrácení srdce m jsou ošklivostí Hospodinu, a le bezúhonní stran své cesty jsou jeho libostí. Ruku na ruku - zlý nebude považován za nevinného, a le símě spravedlivých vyvázne. Kroužek ze zlata v rypáku vepře je žena krásná, a le bez schopnosti úsudku. Tužbou spravedlivých je jen dobro, nadějí zlovolných hněv. Je rozsypávající a ještě více dostávající, i zadržující nad přiměřenost, jen k nedostatku. Duše štědrá se bude mít dobře, a zavlažující - i on bude skrápěn. Zadržující zrní - budou ho proklínat, lid, a le pro hlavu prodávajícího obilí je požehnání. Pilně hledající dobro usiluje o blahovůli, a le shánějící zlo - ono ho potkává. Důvěřující ve své bohatství bude padat, a le spravedliví budou pučet jako listí. Týrající svůj dům bude dědit vítr a pošetilec bude nevolníkem moudrému srdce m. Ovoce spravedlivého je strom života a moudrý získává duše. Hle, na zemi dostává odplatu spravedlivý, čím spíše zlovolný a hříšník! Milující poučování miluje poznání, a le nenávidící napomínání je hlupák. Dobr otiv ý si odnáší blahovůli od Hospodina, a le člověka úkladného odsuzuje. Člověk nenabývá pevného postavení zlovůlí, a le kořen spravedlivých se nemůže zviklat. Zdatná žena - koruna svého manžela, a le zostuzující - jako hniloba v jeho kostech. Myšlenky spravedlivých jsou podle práva, vedení zlovolnými je podvodem. Slova zlovolných - číhání na krev, a le ústa upřímných je vyprošťují. Zlovolné jen povalit a nebude jich, a le dům spravedlivých stojí. Muž je ctěn podle své rozumnosti, a le zvrhlý srdce m je v pohrdání. Lépe se má bezvýznamný a mající nevolníka než sám sebe oslavující a mající nedostatek chleba. Spravedlivý má na mysli žití svého dobytčete, a le niterné city zlovolného? Je krutý. Obdělávající svou půdu se nasycuje chlebem, a le následující lehkomyslné je bez rozumu. Zlovolný si toužebně přeje kořist zlých, ale kořen spravedlivých rodí. V přestupku rtů je zlá léčka, a le spravedlivý vychází z úzkosti. Kdokoli se může nasytit dobrem z ovoce svých úst; a no, člověku se vrací zásluha jeho rukou. Cesta pošetilce je v jeho očích správná, a le moudrý naslouchá radě. Pošetilec - jeho podrážděnost se poznává v týž den, a le bystrý umí utajit hanbu. Kdo vydechuje pravdu, projevuje spravedlnost, a le lživý svědek podvod. Je naplano mluvící jako probodáváním meče m, a le jazyk moudrých je lék. Ret pravdivý potrvá do věčnosti, a le jazyk lživý na okamžik. V srdci strůjců zla je podvod, a le rádcové k pokoji mají radost. Spravedlivému se nebude přiházet žádná nehoda, a le zlovolní budou zlem naplněni. Lživé rty jsou ošklivostí Hospodinu, a le uskutečňovatelé pravdy jsou mu libostí. Bystrý člověk utajuje vědomost, a le srdce zpozdilých vykřikuje pošetilost. Ruka pilných bude vládnout, a le lenost bude k robotě. Starost v srdci člověka způsobuje sklánění, a le dobré slovo rozradostňuje. Spravedlivý svého přítele napravuje, a le zlovolné jejich cesta zavádí. Lenivý svou zvěřinu nenadhání, a le drahocenným majetkem člověka je být pilný. Na stezce spravedlnosti je život a cesta její pěšinou ne ní k smrt i. Moudrý syn - otcova kázeň, a le posměvač neslyšel důtku. Kdokoli může jíst dobro z ovoce svých úst, a le duše věrolomných násilí. Opatrující svá ústa ochraňuje svou duši; protrhávající své rty - běda mu! Roztoužena je a nic nemá duše lenochova, a le duše pilných se bude mít dobře. Spravedlivý nenávidí lživou řeč, a le zlovolný vzbuzuje hnus a jedná hanebně. Bezúhonného stran jeho cesty opatruje spravedlnost, a le zlovůli k pádu přivádí hřích. Je stavějící se bohatým, jenž nic nemá; je stavějící se strádajícím, jenž má mnoho majetku. Vykoupením žití člověka je jeho bohatství, chudý pak neuslyší důtku. Světlo spravedlivých vesele svítí, a le lampa zlovolných hasne. Jen pýchou se působí hádka, a le při dávajících si poradit je moudrost. Majetek z nepoctivosti se bude zmenšovat, a le hromadící rukou se bude množit. Prodlužované očekávání působí onemocnění srdce, a le splněná tužba je strom života. Pohrdající slovem si ponese důsledky, a le mající příkaz v úctě, ten bude dostávat odplatu. Nauka moudrého je studnice života k ujití před léčkami smrti. Dobrá prozíravost přináší přízeň, a le cesta věrolomných je tvrdá. Každý bystrý jedná s uvážením, a le zpozdilý rozšiřuje pošetilost. Zlovolný posel u padá ve zlo, a le vyslanec spolehlivý je lék. Strádání a hanba pomíjející mu poučování, a le dbající napomínání bude vážen. Uskutečněná tužba je sladká duši, a le odstoupit od zla je zpozdilým ošklivostí. Chodící s moudrými také bude moudřet, a le za přátele mající zpozdilé musí pochodit zle. Hříšníky pronásleduje zlo, a le spravedlivé odměňuje dobro. Dobr otiv ý obdaří dědictvím děti dětí, a le jmění hříšníka se uschovává pro spravedlivé. Mnoho pokrmu dává novina chudých, a le někdo bývá smeten pro bezpráví. Zadržující svůj prut nenávidí svého syna, a le milující ho mu zavčas udílí kázeň. Spravedlivý jídá do své sytosti, a le břicho zlovolných má nedostatek. Moudrost každé ženy buduje její dům, a le pošetilost jej jejíma rukama vyvrací. Chodící ve své upřímnosti má Hospodina v úctě, a le pokřivený na svých cestách jím pohrdá. V ústech pošetilce je metla pýchy, a le moudré jejich rty ochraňují. Bez skotu jsou jesle prázdné, a le v síle hovězího dobytka je mnoho úrody. Svědek spolehlivý neklame, a le svědek lživý vydechuje nepravdy. Posměvač hledá moudrost a nemá jí, a le rozumnému je poznání snadné. Odejdi zpřed zpozdilého, tam neseznáš rty poznání. Moudrost bystrého je všímat si své cesty, a le pošetilost zpozdilých - klam. Pošetilec se posmívá oběti za provinění, jež mezi upřímnými je libostí. Srdce zná svou hořkost, aniž se kdo cizí může vmísit v jeho radost. Dům zlovolných se bude ničit, a le stan upřímných bude vzkvétat. Je cesta před tváří člověka správná, a le její posledek - cesty smrti. I při smíchu srdce bolívá a posledek radosti bývá zármutek. Odpadlík v srdci bývá nasycen svými cestami, a le dobrý člověk tím, co je nad ním. Prostoduchý věří každému slovu, a le bystrý přihlíží k svým kročejím. Moudrý má bázeň a odstupuje před zlem, a le zpozdilý se vzteká a důvěřuje si. Unáhlený v hněvu se dopouští pošetilosti a člověk úkladný je nenáviděn. Prostoduší dědí pošetilost, ale bystří umějí obsáhnout poznání. Zlí se pokloní před tváří dobrých a zlovolní před branami spravedlivých. Chudý je nenáviděn i od svého přítele, a le milující bohatého jsou mnozí. Pohrdající svým bližním hřeší, a le milostivý k sužovaným - ó, jeho blaho! Zda strůjcové zla nebloudí? A le strůjcové dobra, těm laskavost a věrnost! Každou námahou vzniká užitek, a le řeč rtů - jen k nedostatku. Korunou moudrých je jejich bohatství, pošetilost zpozdilých je pošetilostí. Svědek věrný vyprošťuje duše, a le klam ný vydechuje nepravdy. V úctě k Hospodinu je silná důvěra; tam jeho děti mají útočiště. Úcta k Hospodinu je studnice života k ujití před léčkami smrti. V množství lidu je ozdoba krále, a le úbytek národa - pád knížete. Zdlouhavý k hněvu má velikou obezřetnost, a le unáhlený v duchu vyzdvihuje pošetilost. Srdce zdravé - život každého těla, a le závist - hniloba kostí. Utiskující nuzného tupí jeho Tvůrce, a le ctí ho milostivý k nemajetnému. Zlovolný je svou zlobou přiváděn k pádu, a le spravedlivý má nač spoléhat při své smrti. Moudrost spočívá v srdci majícího porozumění a vprostřed zpozdilých se poznává. Spravedlnost povznáší národ, a le hřích je hanba lidských plemen. Rozumnému služebníku králova blahovůle, a le zostuzující je předmětem jeho rozhněvání. Vlídná odpověď od vrací popuzení, ale slovo urážlivé vzbuzuje hněv. Jazyk moudrých působí dobro věděním, a le ústa zpozdilých chrlí pošetilost. Na každém místě jsou oči Hospodinovy, pozorujíce zlé i dobré. Mírnost jazyka - strom života, a le převrácenost na něm - zdrcení v duchu. Pošetilec opovrhuje kázní svého otce, a le bystře jedná napomínání dbající. Dům spravedlivého, tam je mnoho pokladu, a le příjem zlovolného se rozpadá. Rty moudrých rozsévají poznání, a le srdce zpozdilých ne tak. Oběť zlovolných - ošklivost Hospodinu, a le modlitba upřímných je mu libostí. Ošklivostí Hospodinu je cesta zlovolného, a le následujícího spravedlnost miluje. Tvrdé pokárání opouštějícímu stezku, a nenávidící napomínání musí umřít. Před Hospodinem je šeól i propast, čím spíše srdce dětí člověka! Posměvač nemiluje domlouvajícího mu; k moudrým nechodí. Radostné srdce vyjasňuje tvář, a le v bolesti srdce je duch zkrušen. Rozumné srdce hledá poznání, a le ústa zpozdilých se pasou pošetilostí. Všechny dni sužovaného jsou zlé, a le šťastný srdce m - ustavičná hostina. Lépe málo v úctě k Hospodinu než veliký poklad a při tom nepokoj; lépe pohoštění ze zeleniny, kde je láska, než krmné hovězí dobytče a při tom nenávist. Muž popudlivý rozněcuje svár, a le zdlouhavý k hněvu vádu utišuje. Cesta lenocha je jako pichlavé křoví, a le stezka upřímných je nasypaná. Moudrý syn rozradostňuje otce, ale zpozdilý je člověk pohrdající svou matkou. Majícímu nedostatek rozumu je pošetilost radostí, a le muž obezřetný jde přímo. Není-li důvěrné porady, maří se plány, to se při množství rádců uskutečňuje. Člověk má radost z odpovědi svých úst; a no, slovo v pravý čas - jak dobré! Stezka životem je rozumnému k vzestupu za účelem ujití před šeólem zdola. Hospodin vyvrací dům vysokomyslných, a le pomezí vdovy upevňuje. Ošklivostí Hospodinu jsou plány zlého, a le čistých - výroky líbezné. Dychtící po nespravedlivém zisku týrá svůj dům, a le nenávidící úplatky bude žít. Srdce spravedlivého přemýšlí, co odpovědět, a le ústa zlovolných chrlí zlé věci. Hospodin je daleko od zlovolných, a le modlitbu spravedlivých slyší. Záře očí rozradostňuje srdce, dobrá zvěst osvěžuje kosti. Ucho poslouchající napomínání pro život zůstává vprostřed moudrých; kázně nedbající necení svou duši, a le napomínání poslouchající nabývá rozumu. Úcta k Hospodinu - výchova k moudrosti, a před slávou je pokora. Člověk má své představy mysli, a le odpověď jazyka je od Hospodina. Všechny cesty někoho jsou v jeho očích čisté, a le duchy zkoušce podrobuje Hospodin. Uval své činy na Hospodina a tvé plány budou mít pevný základ. Hospodin vše způsobil k svému účelu, b a i zlovolného ke dni zlému. Každý pyšný srdce m je ošklivostí Hospodinu; ruku na ruku - nebude považován za nevinného. Laskavostí a věrnost í se činí zadost za nepravost a v úctě k Hospodinu je odstoupení od zla. Jsou-li něčí cesty podle zalíbení Hospodinova, smiřuje s ním i jeho nepřátele. Lépe málo se spravedlností než mnoho příjmu s bezprávím. Srdce člověka vymýšlí svou cestu, a le jeho krok určuje Hospodin. Na rtech krále budiž věštba, v soudu se jeho ústa nesmějí dopustit nepoctivosti. Mincíř a váhy podle práva jsou od Hospodina, všechna závaží ve váčku jsou jeho dílem. Páchání zlovůle budiž ošklivostí králů m, neboť trůn je upevňován spravedlností; rty spravedlivé buďtež libostí králů m, a no, nechť miluje vyslovujícího správné věci. Královo popuzení - poslové smrti, a le moudrý muž je umí utišit; ve světle královy tváře je život a jeho blahovůle je jako oblak pozdního deště. O č lepší je nabýt moudrosti než zlato a nabytí soudnosti vyvolení hodno nad stříbro! Dráha upřímných - odstoupení od zla; dbající své duše si všímá své cesty. Před potřením povýšenost a před zhroucením pozvednutí ducha. Lépe je se sužovanými se duchem ponížit než rozdělovat lup s vysokomyslnými. Upírající pozornost na slovo dochází štěstí, a důvěřující v Hospodina - ó, jeho blaho! Moudrému srdce m se dává název rozvážného a sladkost rtů umocňuje ponaučování. Prozíravost - studnice života svým majitelům, a le pošetilcům je kázeň pošetilostí. Srdce moudrého dodává rozumnosti jeho ústům a na jeho rtech umocňuje ponaučování. Výroky líbezné - plást medu, sladký duši a lék kostem. Je cesta, před tváří člověka přímá, a le její posledek - cesty smrti. Duše lopotícího se pro něho se lopotí, neboť na něho naléhají jeho ústa. Ničemný člověk vykopává zlo a na jeho rtech je jako by sežehující oheň; člověk zvrácený rozsévá svár a našeptávač rozlučuje důvěrně spřátelené, násilník svádí svého bližního a vede ho na cestu nedobrou, mhouří své oči při vymýšlení zvráceností, svírá své rty, dovršuje zlo. Šediny na cestě spravedlnosti shledané - koruna slávy. Lepší je zdlouhavý k hněvu než hrdina a vládnoucí nad svým duchem než dobyvatel města. Los se vrhá v klín, a le veškeré rozhodnutí je od Hospodina. Lepší je suchá skývka a s ní poklid než dům plný obětí s vádou. Nad zostuzujícím synem vládnout a vprostřed bratrů dědictví sdílet bude rozumný nevolník. Na stříbro je kelímek a na zlato pec, a le srdce přezkušuje Hospodin. Pachatel zla věnuje pozornost rtu špatnosti, lhář nastavuje ucho jazyku zhouby. Vysmívající se chudému tupí jeho Tvůrce; radující se při pohromě nebude považován za nevinného. Děti dětí - koruna starců, a jejich otcové - ozdoba dětí. Pro blázna se nehodí ret domýšlivý; čím méně pro velmože ret lživý. Kamenem přízně je dar v očích vládnoucích jím, kamkoli se obrací, má úspěch. Přikrývající přestoupení usiluje o lásku, a le opakující se stran věci rozlučuje důvěrně spřátelené. Hlouběji jde při majícím pochopení důtka než sto ran při zpozdilém. Zlý usiluje jen o vzpouru, a le vysílá se proti němu zkázonosný posel. Setkání medvědice o mláďata připravené s někým - ano, ne však zpozdilého v jeho pošetilosti. Splácející zlem za dobro - nebude zlo ustupovat od jeho domu. Začátek sváru dává prorazit vodám, proto před propuknutím vády nechej tak. Ospravedlňující zlovolného a za zlovolného prohlašující spravedlivého - oni oba jsou ošklivostí Hospodinu. Nač toto - peníze v ruce zpozdilého? Ke koupení moudrosti? Vždyť v něm není rozumu! Pravý přítel miluje v každé době a bratr se rodí pro čas úzkost i. Člověk mající nedostatek rozumu udeřuje dlaní, plně se zaručuje před tváří svého bližního. Milující hádku miluje přestoupení a vyvyšující svůj vchod hledá potření. Převrácený srdce m nedochází štěstí, a svým jazykem se sem-tam obracející u padá ve zlo. Zplodivší zpozdilého - jemu je k zármutku, aniž se raduje otec blázna. Radostné srdce potěšuje k uzdravení, a le zkrušený duch vysušuje kosti. Zlovolný ze záňadří bere dar k ohýbání stezek práva. Před tváří majícího pochopení je moudrost, a le oči zpozdilého - na konec země. Zpozdilý syn - mrzutost svému otci a hořkost své rodičce. Také ne ní dobré uložit pokutu spravedlivému, bít velmože za slušnost. Mnoho vědoucí zadržuje své řeči, a chladný je duch muže obezřetného. I pošetilec, mlče, může být považován za moudrého, zacpávaje své rty, za rozvážného. Odpadlík usiluje o své choutky, proti všemu rozumnému se bouří. Zpozdilec si nelibuje v obezřetnosti, nýbrž v projevení své mysli. Při příchodu zlovolného přichází i pohrdání a s hanbou potupa. Slova úst někoho - hluboké vody, zurčivý potok, studnice moudrosti. Ne ní dobré přijímat osobu zlovolného k ukřivdění spravedlivému v soudu. Rty zpozdilého se pletou ve vádu a jeho ústa volají po políčcích; ústa zpozdilého jsou mu pohromou a jeho rty léčkou jeho duši. Slova našeptávače jsou jako by pamlsky; a no, ona sestupují v nejhlubší části nitra. I liknavý ve své práci, to je bratr působce zhouby. Jméno Hospodinovo je věží silnou, v ni může spravedlivý v běhnout a být pozvednut. Majetek bohatého je hradištěm jeho síly a v jeho představě se tyčí jako zeď. Před potřením se srdce člověka vyvyšuje, a le před slávou je pokora. Slovem odpovídající dříve než slyší - to je od něho pošetilost a hanba. Duch člověka může pomoci vydržet jeho nemoc, a le kdo může snést zkrušeného ducha? Srdce rozvážného nabývá poznání, a no, ucho moudrých o poznání usiluje. Dar člověka mu zjednává prostor a u vádí ho před tvář mocných. Má pravdu první ve své rozepři? Musí přijít jeho bližní, a ť se to vyšetří. Los upokojuje sváry a působí odloučení mezi mocnými. Bratr zrazený - nad hradiště silné, a sváry jsou jako závora hradu. Břicho každého se sytí z ovoce jeho úst, on se sytí úrodou svých rtů; smrt i život je v moci jazyka a milující jej jí jeho ovoce. Kdo našel ženu, našel štěstí a odnesl si blahovůli od Hospodina. Chudý vyslovuje úpěnlivé prosby, a le bohatý odpovídá drsně. Někdo má přátele k vzájemnému potírání, a le je milující příchylný nad bratra. Lepší je chudý chodící ve své bezúhonnosti než převrácený na svých rtech, jenž je zpozdilý. Ani bez poznání se duše ne má dobře, a nohama ukvapený hřeší. Cestu člověka podvrací jeho pošetilost, a le jeho srdce se hněvá na Hospodina. Majetek přidává mnoho přátel, a le nuzný je od svého přítele odlučován. Svědek lživý nebude považován za nevinného, a kdo vydechuje nepravdy, nebude moci vyváznout. Mnozí se ucházejí o přízeň velmože a každý chce být pravým přítelem štědrému. Chudého nenávidí všichni jeho bratři; čím spíše se od něho vzdalují jeho přátelé; následuje je s prosbami - ne ní jich. Milující svou duši nabývá rozumu, dbá obezřetnosti k dojití štěstí. Svědek lživý nebude považován za nevinného, a kdo vydechuje nepravdy, musí zahynout. Pro zpozdilého se nehodí blahobyt, čím méně pro nevolníka vládnout nad veliteli. Prozíravost člověka oddaluje jeho hněv, a přejít mimo přestoupení - jeho čest. Králova nevole - vrčení jako by hřivnatce, a le jeho blahovůle - jako rosa na bylinstvo. Zpozdilý syn je strastí svému otci, a sváry s ženou - trvalý okap. Dům a majetek - dědictví otců, a le rozumná žena je od Hospodina. Lenost pohružuje v tvrdý spánek a nedbalá duše hladoví. Dbající své duše dbá příkazu, a le lhostejný stran svých cest musí umřít. Milostivý k nuznému půjčuje Hospodinu, i bude mu jeho zásluhu odplácet. Napravuj svého syna, neboť je naděje, a le nechť se tvá duše nepozdvihuje k jeho usmrcení. Velmi se vztekající musí nést pokutu, neboť budeš-li ho vyprošťovat, pak budeš ještě přidávat. Slyš radu a přijmi kázeň, abys ve svém posledku mohl zmoudřet. V srdci člověka jsou mnohé myšlenky, a le rada Hospodinova, ta se uskutečňuje. Žádoucí věcí při člověku je jeho laskavost, a chudý je lepší než lhář. Úcta k Hospodinu je k životu, takže se může spokojeně přenocovat bez navštívení neštěstím. Lenoch schovává svou ruku v míse, ani k svým ústům ji nepodává zpět. Posměvače bys měl bít, a ť prostoduchý nabývá bystrosti, a rozvážnému domluvíš, nechť věnuje pozornost poznání. Trýznitel otce, jenž zahání matku, je syn zostuzující a hanebně jednající. Přestaň, můj synu, poslouchat nabádání k poblouzení od výroků poznání. Svědek ničemnosti zesměšňuje právo a ústa zlovolných pohlcují špatnost; posměvačům jsou připraveny soudy a hřbetu zpozdilých štulce. Víno je posměvač, opojný nápoj je halasný a nikdo při něm bloudící ne ní moudrý. Hrůza z krále - vrčení jako by hřivnatce; vyvolávající jeho vztek hřeší na své duši. Ustání od vády je každému ctí, a le kdokoli je pošetilý, propuká. Lenoch na podzim nebude orat; ve žni bude žebrat, a le ničeho nebude. Záměr v srdci někoho - hluboké vody, a člověk obezřetný jej čerpá. Z mnoha lidí každý prohlašuje svou laskavost, a le kdo může najít někoho věrohodného? Spravedlivý chodívá ve své bezúhonnosti - blaho jeho dětí po něm! Král, sedě na stolici soudu, prohlédá svýma očima vše zlé. Kdo může říci: Očistil jsem své srdce, jsem čist od svého hříchu? Rozdílná závaží a rozdílné éfy, oboje ty věci jsou ošklivostí Hospodinu. Již podle svých způsobů se hoch dává poznat, zda čisté a zda upřímné bude jeho počínání. Ucho slyšící a oko vidoucí - oboje utvořil Hospodin. Nechť nemiluješ spánek, abys nemusel zchudnout; otevři své oči a nasyť se chlebem. Špatné, špatné, říká kupující, a odejda svou cestou, bude se pak vychloubat. Je zlato a mnoho perel, a le drahocenná věc jsou rty poznání. Vezmi jeho roucho, neboť se zaručil za cizáka, a pro cizozemce ho zatěž zástavou. Někomu je sladký chléb podvodu, ale potom se jeho ústa plní pískem. Plány - to se musí připravit radou; jen s moudrým vedením podnikej boj. Pomlouvač, odhaluje tajnosti, ob chází, i nesmíš se k svými rty vábícímu přidružovat. Zlořečící svému otci a své matce - jeho lampa bude hasnout vprostřed tmy. Dědictví na počátku chvatně získané, tomu se v jeho budoucnosti nebude žehnat. Nechť neříkáš: Chci odplatit zlo; čekej na Hospodina, on ti bude pomáhat. Rozdílná závaží jsou ošklivostí Hospodinu a váhy klamné ne jsou dobré. Kroky muže jsou od Hospodina, a le co ž člověk chápe jeho cestu? Léčka: člověk nerozvážně praví: Svaté! a po slibech bude rozmýšlet. Moudrý král prohlédá zlovolné a dává po nich sem-tam jezdit kolem. Duch člověka je lampa Hospodinova, propátrávající všechny nejhlubší části nitra. Laskavost a věrnost opatrují krále; on má svůj trůn laskavostí podepřený. Slávou jinochů je jejich síla, a ozdoba starců - šediny. Očista stran zla - modřiny po zranění, a no, údery, až do nejhlubších částí nitra. Srdce královo v ruce Hospodinově - potoky vod; k čemukoli, v čem si libuje, je naklání. Kterákoli cesta někoho je v jeho očích správná, a le srdce zkoušce podrobuje Hospodin. Uskutečňování spravedlnosti a práva je Hospodinu vyvolení hodno nad oběť. Povýšenost očí, nadutost srdce, řádění zlovolných je hřích. Myšlenky pilného - jen k užitku, a le každého ukvapeného jen ke škodě. Získávání pokladů jazykem lživým je prchavý dech hledajících smrt. Zlovolné odstraňuje jejich násilí, neboť se zpěčovali uskutečňovat právo. Cesta člověka vinou obtíženého je křivolaká, a le čistý - jeho působení je přímé. Lepší je bydlet v koutě na střeše než žena svárlivá a společný dům. Duše zlovolného je žádostiva zla, bližní v jeho očích nenachází přízně. Pokutováním posměvače může prostoduchý zmoudřet a věnováním pozornosti moudrému přijmout poznání. Spravedlivý věnuje pozornost domu zlovolného; uvrhuje zlovolné v neštěstí. Zacpávající své ucho před křikem nuzného - i on bude volat a nebude se odpovídat. Dar v tajnosti odvrací hněv a úplatek v záňadří prudké popuzení. Uskutečňovat právo je radostí spravedlivému, a le zkázou pachatelům špatnosti. Člověk pobloudivší z cesty prozíravosti bude spočívat v sejití stínů. Milovník veselí bude nuzákem, milovník vína a mastí nebude bohatnout. Zlovolný bude výkupným za spravedlivého, a místo upřímných věrolomný. Lepší je bydlení v zemi pustiny než žena svárlivá a mrzutá. V příbytku moudrého je žádoucí poklad a olej, a le člověk zpozdilý to pohlcuje. Následující spravedlnost a laskavost dochází života, spravedlnosti a cti. Moudrý zlézá město siláků a strhává pevnost jeho důvěry. Střežící svá ústa a svůj jazyk střeží svou duši před úzkostmi. Pyšný, nadutý, posměvač - jméno toho, jenž jedná s přemírou pýchy. Lenocha usmrcuje jeho žádostivost, neboť jeho ruce se zpěčují pracovat; po celý den se žádostivě projevuje svou žádostivostí; a le spravedlivý dává a neujímá. Oběť zlovolného je ošklivostí, zejména jestliže ji přináší se zlým úmyslem. Svědek-lhář musí zhynout, a le muž slyšící smí mluvit navždy. Člověk zlovolný činí drzou svou tvář, a le upřímný, ten upevňuje své cesty. Není moudrosti a není obezřetnosti a není rady vůči Hospodinu. Kůň je připravován ke dni boje, a le vítězství je Hospodinovo. Jméno je hodno vyvolení nad veliké bohatství, a přízeň je lepší než stříbro a než zlato. Bohatý a chudý se setkávají, Tvůrcem jich obou je Hospodin. Když bystrý zpozoruje zlo, skryje se, a le prostoduší jdou dále a utrpí škodu. Odměna pokory, úcty k Hospodinu - bohatství, sláva a život. Na cestě převráceného - trní, pasti; střežící svou duši je od nich daleko. Poskytuj mladému zacvičení podle povahy jeho cesty, a ť se od toho neodvrací, ani když bude stárnout. Bohatý vládne nad chudými a vypůjčující je nevolníkem půjčujícímu. Rozsévající křivdu bude žít utrpení a hůl jeho vzteku musí zmizet. Kdo má dobr otiv é oko, ten bude požehnáván, neboť ze svého chleba dává nuznému. Vyžeň posměvače, a ť se vytrácí svár a přestává hádka a hanba. Milující čistotu srdce - pro přívětivost jeho rtů je král jeho přítelem. Oči Hospodinovy opatrují poznání, on vyvrací slova věrolomného. Lenoch řekne: Na ulici je lev, vprostřed prostranství bych mohl být zabit. Ústa nepatřičných žen - hluboké propadliště; padá tam prokletý Hospodinem. V srdci hocha je přivázána pošetilost; prut kázně ji od něho vzdaluje. Utiskuje kdo nuzného? Jemu k prospěchu. Dává kdo bohatému? Jen ke škodě. Nachyl své ucho a slyš slova moudrých, a by s své srdce přikládal k mému vědění, neboť je to líbezné, jestliže je uchováváš ve svém nitru, nechť jsou spolu upevňována na tvých rtech; aby tvá důvěra byla v Hospodina, uvědomil jsem tě dnes, ano, tebe! Zda jsem ti předtím nenapsal stran rad a poznání, abych ti dal poznat spolehlivost výroků pravdy k odpovídání výroky pravdy posílajícím tě? Nechť nuzného neolupuješ, proto že on je nuzný, aniž budeš sužovaného v bráně deptat, neboť jejich pří se bude přít Hospodin a ty, kdo je obírají, obere o žití. Nechť se nepřátelíš s náchylným k hněvu, aniž s mužem popudlivým budeš chodit, aby sis nezvykal na jeho stezky, takže bys přivodil léčku své duši. Nechť nejsi mezi udeřujícími dlaní, mezi ručícími za půjčky; nemáš-li čím splatit, nač má kdo brát tvé lůžko zpod tebe? Nechť neposouváš dávnou mez, již zřídili tvoji otcové. Spatřil jsi někoho hbitého ve své práci? Bude se postavovat před tvář králů, nebude se postavovat před tvář obyčejných lidí. Když sedáš k jídlu s vládcem, musíš pečlivě uvážit, koho máš před svou tváří; a no, budeš klást nůž na své hrdlo, jsi -li ty příliš hltavý, nechť se neoddáváš tužbě po jeho lahůdkách, neboť to je klamný pokrm. Nechť se nenamáháš o bohatství; upusť od své vynalézavosti. Zda na ně zaletěly tvé oči? Již ho není, vždyť si jistotně umělo udělat křídla jako orel a zaletět k nebesům. Nechť nejídáš jídlo závistivého, aniž se budeš oddávat tužbě po jeho lahůdkách, neboť tak jako ve své mysli vypočítává, tak ový on je; říká ti: Jez a pij, a le jeho srdce není s tebou. Svou skývku, již jsi snědl, - budeš ji muset vyvrhnout, a zmaříš svá libá slova. Nechť nemluvíš v uši zpozdilého, neboť pohrdá prozíravostí tvých slov. Nechť neposouváš dávnou mez, aniž budeš vstupovat v pole sirotků, neboť jejich Výkupce je silný; on se bude přít jejich pří s tebou. Přiváděj své srdce ke kázni a své ucho k výrokům poznání. Nechť před hochem nezadržuješ kázeň; neumírá, jestliže ho biješ prutem. Když ty ho prutem biješ, vyprošťuješ jeho duši ze šeólu. Můj synu, zmoudří-li tvé srdce, bude se mé srdce radovat, ano, mé, a mé ledviny se budou veselit při promlouvání tvých rtů v poctivosti. Nechť tvé srdce nehorlí stran hříšníků, nýbrž po celý den stran úcty k Hospodinu. Je snad přece budoucnost? Pak se tvá naděje nebude vytínat. Slyš ty, můj synu, a zmoudři a dej svému srdci vykročit cestou; nechť nejsi mezi pijany vína, k tomu mezi žrouty masa, neboť pijan a zhýralec bude chudnout, a ospalost obléká v hadry. Naslouchej svému otci, jenž tě zplodil, a nechť nepohrdáš svou matkou, když zestárne; nabuď pravdy a nechť ji neprodáváš, moudrosti a zkušenosti a soudnosti. Otec spravedlivého zajisté bude jásat, zplodivší moudrého také se z něho radovat, radovat se bude tvůj otec i tvá matka, a no, jásat bude tvá rodička. Dej mi, můj synu, své srdce a nechť tvé oči oblibují mé cesty; vždyť nevěstka je hluboké propadliště, a cizinka - těsná cisterna; ona věru jako loupežník číhá a přidává nevěrných mezi lidmi. Komu ach? Komu běda? Komu sváry? Komu nářek? Komu rány bez příčiny? Komu zákal očí? Prodlévajícím při víně, přicházejícím okusit kořeněné víno. Na víno nechť se nedíváš, že se červená, že vy dává v poháru svou jiskru, hladce se sesmekává! Nakonec umí uštknout jako had, a no, jako kobra štípnout, tvé oči budou vidět nepatřičné ženy, tvé srdce bude mluvit zvrácenosti a staneš se jako by ležícím v srdci moře, a no, jako by ležícím na vrcholu stožáru. Zbili mě - nepocítil jsem bolesti; ztloukli mě - nezvěděl jsem. Kdy se budu probouzet? Nadále to budu ještě hledat. Nechť nežárlíš na zlé lidi, aniž se budeš oddávat tužbě být s nimi, neboť jejich srdce zamýšlí násilí a jejich rty mluví o strasti. Moudrostí je dům budován a obezřetností se upevňuje a vědomostí jsou komory naplňovány všemožným majetkem drahocenným a rozkošným. Moudrý muž je silný a člověk s poznání m stupňuje moc; ano, svou válku musíš vést s moudrým řízením a vítězství je v množství rádců. Zpozdilému je moudrost příliš vysoká - v bráně neumí otevřít svá ústa. Zamýšlející činit zlo - budou mu dávat název odborníka na úklady. Zlý úmysl pošetilosti je hřích a posměvač je lidem ošklivostí. Projevil ses ochablým v den úzkosti? Tvá síla je ztenčená. Vyprošťuj přiváděné k smrti, a no, vrávorající k zabití. Chceš-li se zdržet? Když budeš říkat: Hle, toto jsme nevěděli, - zda on, Zkoumatel srdcí, si nevšímá? B a on, pozorující tvou duši, to ví a splácí člověku podle jeho počínání. Jídej, můj synu, med, neboť je dobrý, a no, strdí, sladké na tvém patře; tak poznávej moudrost pro svou duši; najdeš-li ji, pak je budoucnost, a tvá naděje se nebude vytínat. Nechť, zlovolný, nečíháš u příbytku spravedlivého, nechť neničíš jeho nocležiště, neboť spravedlivý, byť sedm krát padal, povstává, a le zlovolní klesají v neštěstí. Nechť se neraduješ při pádu svého nepřítele a při jeho klopýtnutí nechť tvé srdce nejásá, aby Hospodin to neviděl jako zlo ve svých očích, takže by z něho od vrátil svůj hněv. Nechť se nerozpaluješ proti pachatelům zla, nechť nehorlíš proti zlovolným, neboť pro zlého není budoucnosti, lampa zlovolných hasne. Můj synu, měj v úctě Hospodina a krále, nechť se nesdružuješ s jinak smýšlejícími, neboť náhle bude povstávat jejich pohroma a kdo zná pomstu těch dvou? I TYTO VĚCI JSOU OD MOUDRÝCH: Rozlišovat osobu v soudu ne ní dobré. Říkající zlovolnému: Ty jsi spravedlivý - národnosti mu budou zlořečit, a no, lidská plemena ho budou proklínat, a le domlouvajícím bude blaze a bude na ně přicházet požehnání dobra; budou se líbat rty odpovídajícího jednoznačnými slovy. Postarej se o svou práci venku a dohotov si ji na poli; potom také můžeš vybudovat svůj dům. Nechť nejsi bez příčiny svědkem proti svému bližnímu; a no, zda se dopustíš klamu svými rty? Nechť neříkáš: Jak se zachoval ke mně, tak se budu chovat k němu, splácet každému podle jeho počínání. Přešel jsem podél pole lenocha a podél vinice majícího nedostatek rozumu a hle, to celé přerostlo plevelí, povrch toho pokryly kopřivy a jeho kamenná zídka byla stržena. A já jsem popatřil, přikládal jsem své srdce, uviděl jsem, přijal jsem poučení: Trocha pospaní, trocha podřímání, trocha založení rukou k ulehnutí, i přijde, potulujíc se, tvá bída, a no, tvůj nedostatek jako ozbrojenec. I TOTO JSOU PŘÍSLOVÍ ŠALOMOUNOVA, JEŽ SNESLI MUŽI CHIZKIJJI, KRÁLE JÚDOVA: Sláva Boží - skrývat věc; sláva králů - zkoumat věc. Nebesa stran výše a zem stran hlubokosti a srdce králů nelze prozkoumat. Odnít strusky od stříbra a výsledkem bude zlatníkovi skvost; odnít zlovolného tváři krále a jeho trůn se bude upevňovat v spravedlnosti. Nechť si před tváří krále neosobuješ čest, aniž se budeš postavovat na místo velikých; lépe přece, když ti řekne: vystup sem, než tě ponížit před tváří velmože, jehož tvé oči vidí. Nechť se ukvapeně nepouštíš do pře, sice - co budeš činit při jejím ukončení, když tě tvůj bližní bude hanobit? Svou při se při se svým bližním, aniž budeš odhalovat tajnosti jiného, aby tě slyšící netupil, takže by se tvá zlá pověst ne od vracela. Jablka ze zlata s okrasami ze stříbra - slovo vyslovené při vhodných příležitostech; kroužkem ze zlata, b a náhrdelníkem ze zlata je moudrý domlouvající pozornému uchu; jako chlad sněhu v den žně je důvěryhodný vyslanec pro poslavší ho, neboť občerstvuje duši svých pánů. Výpary a vítr, a le lijavce není - toť každý vychloubající se darem lživým. Zdlouhavostí k hněvu bývá nadřízený přemluven a vlídný jazyk láme kosti. Našel jsi med? Jez, pokud budeš mít dost, abys nebyl přesycen, takže bys jej vyvrhl; čiň svou nohu vzácnou stran domu svého bližního, aby nebyl tebou přesycen, takže by tě mohl pojmout v nenávist. Kyj a meč a naostřený šíp - toť každý vypovídající proti svému bližnímu lživým svědectvím; zkažený zub, podlomená noha - toť důvěra ve věrolomného v den úzkosti; svlékající roucho v den mrazu, ocet na louh - toť pěvec s písněmi na mrzuté srdce. Je -li nenávidící tě hladov, nakrm ho chlebem, a je -li žízniv, napoj ho vodou, neboť ty budeš shrnovat žhavé uhlí na jeho hlavu a Hospodin ti bude odplácet. Vítr od severu rodí lijavec a neblaze vyhlížející tvář jazyk ve skrytu. Lepší je bydlet v koutě na střeše než žena svárlivá a společný dům. Studená voda na vyčerpanou duši - toť dobrá zvěst ze země vzdálené; zřídlo zakalené a studnice zkažená - toť spravedlivý viklající se před tváří zlovolného. Jíst med v množství ch ne ní dobré; a je slávou zkoumání vlastní slávy? Město prolomené, kde není zdi - toť každý, při němž není zábrany stran jeho ducha. Jako sníh v létě a jako déšť ve žni, tak se pro zpozdilého nehodí čest. Jako vrabec při těkání sem-tam, jako vlaštovka při létání, tak bezdůvodná kletba nedochází. Bič koni, uzda oslu a hůl hřbetu zpozdilých. Nechť neodpovídáš zpozdilému podle jeho pošetilosti, abys mu nebyl podoben i ty; odpovídej zpozdilému podle jeho pošetilosti, aby se v svých očích nestával moudrým. Nohy osekává, násilí pije posílající vzkazy skrze zpozdilého. Ochablá jsou stehna chromého, i přísloví v ústech zpozdilců. Jako zavázání kamene v jímku praku, tak činí vz dávající čest zpozdilému. Trn se dostává v ruku opilce a přísloví v ústa zpozdilců. Veliký je Roditel všeho, jenž odměňuje zpozdilého a odměňuje přestupující. Jako se pes vrací k svému vývratku, opakuje se zpozdilý ve své pošetilosti. Vidíš někoho moudrého ve svých očích? Naděje je spíše o zpozdilém než o něm. Lenoch řekne: Na cestě je ryčící, mezi prostranstvími je lev! Dveře se obracejí na svých stěžejích a lenoch na svém loži. Lenoch schovává svou ruku v míse, nechce se mu podat ji zpět k svým ústům. Lenoch je v svých očích moudřejší než sedm dávajících rozumnou odpověď. Chytající psa za uši - toť rozhorlující se, jda mimo, nad vádou ne týkající se ho. Jako šílenec vystřelující ohnivé střely, šípy a smrt, tak ový je člověk, jenž ošidí svého bližního a řekne: Zda já nežertuji? Při nedostatku dříví hasne oheň, a není-li našeptávače, utuchá svár. Uhlí je na rozžhavení a dříví na oheň, a člověk svárlivý na rozpoutání vády. Slova našeptávače jsou jako by pamlsky; a no, ona sestupují v nejhlubší části nitra. Stříbro strusky, roztažené po hlíně - toť vřelé rty a zlé srdce. Nenávistník se svými rty přetvařuje a uvnitř sebe připravuje klam; ač příjemným činí svůj hlas, nechť v něho nevěříš, neboť v jeho srdci je sedmero ošklivostí. Jeho nenávist se utajuje přetvářkou; jeho zlo se odhaluje v sejití. Kopající jámu padá v ni, a svalující kámen - na toho se on vrací. Jazyk lživý nenávidí své poškozené a hladká ústa působí rozvrat. Nechť se nevychloubáš dnem zítřejším, neboť nevíš, co dnešek může přinést. Nechť tě chválí jiný a ne tvá ústa, cizí a ne tvé rty. Tíže kamene a váha písku? A le těžká nad to dvoje je nevole pošetilce. Zuřivost popuzení a příboj hněvu? A le kdo může ob stát před tváří žárlivosti? Lepší je kárání zjevné než láska skrývaná, důvěryhodnější jsou rány od milujícího než hojné polibky nenávidícího. Duše sytá pohrdlivě odmítá strdí, a le duše hladová - vše hořké je jí sladké. Jako vrabec uprchnuvší od svého hnízda, tak ový je člověk uprchnuvší ˝ze svého místa. Mast a kouřidlo rozradostňují srdce, i sladkost vlastního přítele, pro radu z duše. Nechť neopouštíš svého přítele a ni přítele svého otce, a nechť v den své pohromy nevstupuješ v dům svého bratra; lepší je blízký soused než vzdálený bratr. Buď moudrý, můj synu, a rozradostni mé srdce, a ť tupícímu mě mohu slovem odpovědět. Bystrý zpozoruje zlo - skrývá se; prostoduší jdou dále - utrpí škodu. Vezmi jeho roucho, neboť se zaručil za cizáka, a pro cizozemku ho zatěž zástavou. Silným hlasem časně za jitra svému bližnímu žehnající - to se mu bude počítat za zlořečení. Trvalý okap v den deštivého počasí a žena svárlivá se sobě rovnají; schovávající ji schovává vítr a jeho pravice prozrazuje mast. Železo se ostří železem, a jeden ostří tvář druhého. Opatrovník fíkovníku jídá jeho ovoce, a pečující o svého pána bude vážen. Jako voda tvář tváři, tak srdce člověka člověku. Šeól a propast se nemohou nasytit, aniž se oči člověka nasytit mohou. Na stříbro je kelímek a na zlato pec, a člověk - podle povahy své pověsti. Byť jsi pošetilce v moždíři vprostřed krup tloukem rozmačkával, nebude od něho jeho pošetilost odstupovat. Důkladně musíš zjišťovat vzhled svého drobného dobytka, přikládat svou mysl k stádům, neboť bohatství ne ní navždy, a je- li koruna do pokolení za pokolení m? Až se odklidí seno a ukáže se mladý porost, posvážejí se byliny z hor; jehňata ti budou k oblečení a kozlové kupní cenou za pole a dostatek mléka koz ke stravě tvé a ke stravě tvého domu a k obživě tvých děveček. Zlovolní - tací prchají, a č není pronásledujícího, a le spravedliví jsou jako hřivnatec, jenž je bezpečen. Při nepořádku v zemi bývá mnoho vládců, a le skrze člověka rozumného, uvědomělého se prodlužuje stav, jaký je. Muž chudý a utiskující nuzné - lijavec vše odplavující, takže není chleba. Opouštějící zákon chválí zlovolného, a le zákona dbající se pro ně rozhořčují. Zlí lidé nechápou právo, a le hledající Hospodina chápou vše. Lepší je chudý chodící ve své bezúhonnosti než zahýbající na dvě cesty, a č on je bohat. Rozvážný syn zachovává zákon, a le za přátele mající zhýralce hanobí svého otce. Úrokem a lichvou svůj majetek rozmnožující jej hromadí pro milostivého k nuzným. Odvracející své ucho od slyšení zákona - i jeho modlitba je ošklivostí. Svádějící upřímné na zlou cestu, ten bude padat ve svou jámu, a le bezúhonní budou dědit štěstí. Bohatý člověk je v svých očích moudrý, a le rozvážný nuzný ho prohlédá. Při jásání spravedlivých je veliká sláva, a le při povstávání zlovolných se po lidech musí pátrat. Přikrývající svá přestoupení nebude mít zdaru, a le vyznávající a opouštějící je dochází slitování. Blaho člověka ustavičně se obávajícího! A le zatvrzující své srdce u padá v neštěstí. Řvoucí lev a dychtivý medvěd - toť zlovolný vládce nad nuzným lidem; panovníče mající nedostatek obezřetnosti a bohatý vydíráním, dni si prodlužuje nenávidící nespravedlivý zisk! Člověk obtížený něčí krví prchá až po jámu; nechť ho nezadržují. Chodící bezúhonně je zachraňován, a le převrácený na dvě cesty jednou u padá. Obdělávající svou půdu se nasycuje chlebem, a le následující lehkomyslné se nasycuje strádáním. Muž věrný je bohat požehnáními, a le chvátající zbohatnout není nevinen. Rozlišovat osobu ne ní dobré; a no, za kousek chleba se muž dopouští přestoupení. Člověk závistivý spěšně usiluje o majetek, aniž ví, že na něho bude přicházet nedostatek. Domlouvající člověku posléze spíše dochází přízně než uhlazující svůj jazyk. Olupující svého otce a svou matku a říkající: není to přestoupení, to je společník zhoubce. Nadutý v duši rozněcuje svár, a le spoléhající na Hospodina se bude mít dobře. Důvěřující ve své srdce, ten je zpozdilý, a le chodící v moudrosti, ten smí vyváznout. Dávající chudému - tam není nedostatku, a le zastírající své oči je bohat prokletími. Při povstávání zlovolných se lidé skrývají, a le při jejich záhubě se rozmnožují spravedliví. Člověk často napomínaný, zatvrzující šíji, musí být náhle potřen, aniž bude vyhojení. Za množení spravedlivých se lid raduje, a le za vlády zlovolného lid vzdychá. Člověk milující moudrost rozradostňuje svého otce, a le vyhledávající společnost nevěstek utrácí majetek. Král soudem upevňuje zem, a le beroucí dary ji boří. Muž lichotící svému bližnímu rozestírá síť jeho krokům. V přestupku zlého člověka je léčka, a le spravedlivý může plesat a radovat se. Spravedlivý si uvědomuje právo nuzných, a le zlovolný nedbá o to vědomí. Muži posměchu rozněcují město, a le moudří od vracejí hněv. Když se mudřec soudí s pošetilcem, nebude klidu, a ť se chvěje, a ť se směje. Muži krve nenávidí bezúhonného, a le upřímní pečují o jeho duši. Zpozdilý dává najevo všechnu svou nevoli, a le moudrý, drže se zpátky, ji utišuje. Věnuje- li vládce pozornost slovům lživým, jsou všichni jeho obsluhující zlovolní. Chudý a utiskovatel se setkávají; oči jich dvou osvěcuje Hospodin. Král podle pravdy soudící nuzné - jeho trůn bude navěky upevněn. Prut a napomínání dává moudrost, a le hoch sobě ponechaný zostuzuje svou matku. Při rozmnožování zlovolných se rozmnožují přestoupení, a le spravedliví budou hledět na jejich pád. Napravuj svého syna a bude ti ulevovat a do dávat slastí tvé duši. Není-li vidění, stává se lid bezuzdným, a le dbající zákona - ó, jeho blaho! Nevolník nebývá napravován slovy, neboť rozumí, a le odpovědi není. Spatřil jsi někoho ukvapeného v svých slovech? Zpozdilý má více naděje než on. Svého nevolníka od mládí hýčkající - on mu na posled bude synem. Muž hněvivý rozněcuje svár, a náchylný k popuzení se dopouští mnoha přestoupení. Člověka snižuje jeho pýcha, a le nízký duchem dosahuje cti. Podílející se se zlodějem nenávidí svou duši; slyší zakletí, aniž oznamuje. Strach před lidmi klade léčku, a le důvěřující v Hospodina bude pozdvihován. Mnozí hledají tvář vládce, a le soud stran každého je od Hospodina. Ošklivostí spravedlivému je zlosyn, ošklivostí zlovolnému upřímný stran své cesty. SLOVA ÁGÚRA, SYNA JÁKEHOVA, BŘÍMĚ PROHLÁŠENÉ TÍM TO MUŽEM K ÍTÍÉLOVI, K ÍTÍÉLOVI A UCHÁLOVI. Ano, já jsem hloupější než kdokoli a nemám soudnosti jiných lidí a moudrosti jsem se nenaučil, aniž mám poznání Nejsvětějšího. Kdo vystoupil v nebesa a sestoupil? Kdo shrnul vítr ve své pěsti? Kdo zavázal vody v šat? Kdo vytyčil všechny okraje země? Jaké je jeho jméno a jaké je jméno jeho syna, jestliže víš? Každý +Boží výrok je osvědčený; on je štítem pro spoléhající na něho. Nechť nepřidáváš k jeho slovům, aby se na tebe nemusel obořit, neboť by ses ukázal klamným. Vyprošuji si od tebe dvoje, kéž to přede mnou nechceš zadržet dříve než budu umírat: Vzdal ode mne lež a slova nepravdy, kéž mi nedáváš strádání a ni bohatství, dávej mi jako výdělek si odnášet pokrm mého podílu, abych se nepřesycoval, takže bych tě zapíral a říkal: Kdo je Hospodin?, a abych nemusel zchudnout, takže bych se jal krást a napadat jméno svého Boha. Nechť nepomlouváš nevolníka u jeho pána, aby ti nezlořečil, a provinil by ses. Je pokolení, jež zlořečí svému otci, aniž žehná své matce; pokolení čisté v svých očích, a č od své špíny ne ní umyto; pokolení - jak povzneseny jsou jeho oči, a jeho oční víčka se pozvedají! - pokolení, jeho ž zuby - meče, a no, jeho chrup - nože k vyžírání sužovaných ze země, a no, nemajetných z prostřed lidí. Pijavice má dvě dcery: Dej, dej! Tři, jež se nemohou nasytit, čtyři neřeknou: Dost: šeól a zavřená děloha, země se vodou nenasytí a oheň neřekne: Dost. Oko, jež se posmívá otci a pohrdá poslušností matky - budou je vyklovávat krkavci od potoka a žrát je budou mláďata supa. Tři, jež jsou pro mne příliš divné, b a čtyři - neznám jich: cestu orla po nebesích, cestu hada na skále, cestu lodi v srdci moře a cestu muže při mladici; tak cesta ženy cizoložící: užije si a utře svá ústa a řekne: Nespáchala jsem nepravosti. Pod trojím se země chvěje, b a pod čtverým - to nemůže snést: pod nevolníkem, když kraluje, a když se blázen může nasytit chlebem, pod nesnesitelnou, když se vdává, a když služka majetku zbavuje svou velitelku. Čtyři, jež jsou malé na zemi, a le ony jsou moudré, nadané moudrostí: mravenci, lid nikoli silný, a le připravují v létě svůj pokrm, damani, lid nikoli mocný, a le zakládají svůj dům ve skalisku; kobylky nemají krále, a le ony všechny vycházejí po oddílech; ještěrku můžeš chytit rukama, a le ona je v palácích krále. Tři, již krásně vykračují, b a čtyři krásně chodí: lev, silák mezi zvěří, jenž neustupuje zpět před tváří nikoho, na bocích přepásaný, nebo kozel, a král, s ním ž je korouhev vojska. Pobláznil-li ses vynášením sama sebe, a jsi-li při smyslech, ruku na ústa! Neboť tlak na mléko dává máslo a tlak na nos vyvádí krev, a nabádání k hněvu vyvolává vádu. SLOVA PRO LEMÚÉLA, KRÁLE, BŘÍMĚ, JÍMŽ HO POUČOVALA JEHO MATKA. Co, můj synu, a no, co, synu mého nitra, a no, co, synu mých slibů? Nechť svou zdatnost ne vy dáváš ženám a své cesty tomu, co krále ničí. Ne pro krále, Lemúéli, ne pro krále je pití vína, a ni pro knížata, nebo opojného nápoje, aby nepil, takže by zapomínal, co je ustanoveno, a překrucoval právo všech zbědovaných. Dejte opojný nápoj hynoucímu a víno za hořk l ým v duši, nechť pije a zapomíná svého strádání, aniž si ještě má připomínat svou bídu. Otvírej svá ústa za němého pro právo všech mizících, otvírej svá ústa, suď spravedlivě a zajišťuj právo sužovaného a nemajetného. ( Álef ) Kdo může najít zdatnou ženu? A no, její cena je daleko nad perly! ( Béth ) Srdce jejího manžela v ni důvěřuje a výdělku není nedostatku. ( Gímel ) Prokazuje mu dobro a ne zlo po všechny dni jeho života, ( Dáleth ) shání vlnu a len a pracuje se zálibou svých dlaní. ( Hé ) Je jako lodi obchodníka - přiváží svůj pokrm z dáli ( Váu ) a vstává ještě v noci a dává stravu svému domu a podíl svým děvečkám. ( Zajin ) Pomýšlí na pole a získává je, z výtěžku práce svých dlaní vysazuje vinici, ( Chéth ) opasuje své boky silou a zmocňuje své paže. ( Téth ) Okouší, že její činnost je úspěšná; její lampa v noci nehasne. ( Jód ) Své ruce vztahuje po přeslici a její dlaně se chápou vřetena. ( Káf ) Rozvírá svou dlaň sužovanému, a no, své ruce podává nemajetnému. ( Lámed ) Za sněhu se o svůj dům nebojí, neboť všechen její dům si obléká šarlat. ( Mém ) Dělá si koberce, její oblečení - kment a červený purpur; ( Nún ) její manžel je znám v branách při svém za sedání se starci země. ( Sámech ) Dělá a prodává spodní prádlo, i opasky pro dává kupci. ( Ajin ) Její oblečení - síla a nádhera, i usmívá se na budoucí den, ( Pé ) svá ústa otvírá v moudrosti a na jejím jazyku je nauka laskavosti; ( Cádé ) pozoruje provoz své domácnosti, aniž jídá chléb lenosti. ( Kóf ) Povstávají její synové a nazývají ji blaženou, její manžel ji také chválí: ( Réš ) Mnohé jsou dcery, jež si počínají zdatně, a le ty jsi vynikla nad ně všechny; ( Šín ) klam ný je půvab a marností je krása - žena mající Hospodina v úctě, ta si zasluhuje chválu. ( Táu ) Dejte jí z ovoce jejích rukou a v branách nechť ji chválí její činy! Slova svolavatele, syna Dávidova, krále v Jerúsalémě: Marnost marností, řekl svolavatel, marnost marností, to vše je marnost. Co za užitek je pro člověka ve vší jeho lopotě, jíž se pod sluncem lopotí? Pokolení odchází a pokolení přichází, a země navždy trvá; a slunce vzchází a slunce zachází a řítí se k svému místu; od tam tud ono vzchází. Vítr jde k jihu a obrací se k severu, stále se obrací a k svým obratům se vítr vrací. Všechny toky odcházejí k moři, a le moře - ono není plné; ke kterému místu toky odcházejí, od tam tud se ony k odcházení vracejí. Všechny věci jsou únavné, to nikdo nemůže vypovědět; oko se nemůže nasytit hleděním, aniž se ucho může naplnit posloucháním. Co je, je to, co bude, a co je učiněno, je to, co se bude činit, takže pod sluncem není nic nového. Je věc, o níž se může říci: Viz toto, to je nové? Bylo to již po věky, jež byl y od dob před námi; není vzpomínky na věci dřívější a ani na potomní, jež budou - nebude na ně vzpomínky u těch, kteří budou napotom. Já, svolavatel, jsem byl v Jerúsalémě králem nad Isráélem a přiložil jsem své srdce ke zpytování a k pátrání v moudrosti stran všeho toho, co je uskutečněno pod nebesy - bídná plahočina, již Bůh dal dětem člověka k plahočení v ní. Pozoroval jsem všechny skutky, jež se pod sluncem uskutečňují, a hle - to vše je marnost a honění větru; zkřivené se nemůže stát rovným a nedostatek se nemůže vyčíslit. Jal jsem se já se svým srdcem rozmlouvat výrokem: Já jsem se, hle, stal velikým a přibral jsem si moudrosti nade všechny, co jich bylo nad Jerúsalémem přede mnou a mé srdce dosáhlo mnoha moudrosti a poznání. Přiložil jsem tedy své srdce k poznávání moudrosti a poznávání nesmyslu a potrhlosti; poznal jsem, že i toto, i to je honění větru, neboť v množství moudrosti je množství trápení a přibírající poznání přibírá bolesti. Já jsem si řekl ve svém srdci: Nuže, pojď, chci tě vyzkoušet ve veselí, a ť nahlížíš v blaho! A hle - i to je marnost! Smíchu jsem řekl: Jsi poblázněn! A veselí: Co to děláš? Jal jsem se ve svém srdci pátrat stran oblažování svého těla při víně, zatímco bych své srdce spravoval moudrostí, i stran přidržení se při potrhlosti, až než bych viděl, kde je to, co je dobré pro děti lidí, co mají pod nebesy činit v počtu dní svého života. Jal jsem se podnikat veliká díla: zbudoval jsem si domy, vysadil jsem si vinice, zřídil jsem si zahrady a parky a v nich jsem vysadil stromoví vše možné ho ovoce, zřídil jsem si nádrže vod k zavlažování z nich lesa dávajícího stromům vzrůstat; nakoupil jsem nevolníků a služek a do stalo se mi dětí domu i stád skotu, a drobného dobytka se mi do stalo množství nade všechny, kdo přede mnou byli v Jerúsalémě. Také jsem si nahromadil stříbra a zlata a zvláštní poklad králů a správních oblastí, opatřil jsem si pěvce a pěvkyně, a no, požitky dětí lidí, ženu, b a ženy. I stal jsem se velikým a ještě větším, nade všechny, co jich přede mnou bylo v Jerúsalémě, ba i má moudrost mi zůstala, a nic, co si mé oči vyžádaly, jsem od nich neodňal, nezadržel jsem své srdce před žádnou radostí, neboť mé srdce se radovalo ze vší mé lopoty a toto se ze vší mé lopoty stalo mým podílem. A le když jsem se já ohlédl na všechny své skutky, jež uskutečnily mé ruce, a na všechnu svou lopotu, jíž jsem se při jejich uskutečňování nalopotil, hle - to vše byla marnost a honění větru, a nebylo pod sluncem užitku. I ohlédl jsem se já k pozorování moudrosti a nesmyslu a potrhlosti - neboť co učiní člověk, jenž přichází po králi? Cokoli dříve činili. - A shledal jsem já, že moudrost má přednost před potrhlostí, jako přednost světla před tmou; moudrý - v jeho hlavě jsou jeho oči, a le zpozdilý chodí ve tmě. A poznal jsem i já, že příhoda jednoho postihuje je všechny, a já jsem si řekl ve svém srdci: Jako příhoda zpozdilého, i já - může mě postihnout, i nač jsem potom já nadmíru zmoudřel? A promluvil jsem ve svém srdci, že i toto je marnost, neboť nikdy není vzpomínky na moudrého, stejně jako na zpozdilého; v průběhu dní, jež budou přicházet, se na všechny zapomene; a jak umírá moudrý? Stejně jako zpozdilý. I pojal jsem život v nenávist, neboť se mi bídným projevil skutek, jenž se pod sluncem uskutečňuje; ano, to vše je marnost a honění větru, takže jsem já v nenávist pojal všechnu svou lopotu, jíž jsem se já pod sluncem lopotil, již budu zanechávat člověku, jenž bude po mně, a kdo ví, zda bude moudrý či potrhlý? A le bude panovat nade vší mou lopotou, jíž jsem se nalopotil a jíž jsem se stal moudrým pod sluncem. I toto je marnost. I obrátil jsem se já k vydání svého srdce na pospas zoufalství nade vší lopotou, jíž jsem se pod sluncem nalopotil. Vždyť je člověk, jehož lopota se děje s moudrostí a s vědomostí a se zručností, a člověku, jenž se při ní nenalopotil, ji musí přenechat za jeho podíl. I toto vše je marnost a veliké zlo. Ano, čeho se člověku do stává ve vší jeho lopotě a v pachtění jeho srdce, jímž se on pod sluncem lopotí? Vždyť všechny jeho dni působí bolest a jeho plahočina nevoli; jeho srdce ani v noci neuléhá. I toto - je to marnost. Mezi lidmi není lepšího než že se jí a pije a své duši dává zakoušet blaho při své lopotě. I toto - já jsem shledal, že je to z Boží ruky; vždyť kdo jiný může jíst a kdo si užívat než já? Neboť on člověku, jenž je dobrý v jeho očích, dává moudrost a poznání a radost, a hřešícímu dává plahočinu ke sbírání a k hromadění, aby mohl dávat dobrému před Boží tváří. I toto je marnost a honění větru. Ke všemu je stanovená doba a je čas ke každé záležitosti pod nebesy: čas k rození a čas k umírání, čas k vysazování a čas k vytrhávání vysázeného, čas k zabíjení a čas k hojení, čas k boření a čas k budování, čas k pláči a čas k smíchu, čas nářku a čas poskakování, čas k zahazování kamení a čas ke hromadění kamení, čas k objímání a čas ke vzdalování od objímání, čas k hledání a čas ke smiřování se ztrátou, čas k zachovávání a čas k zahazování, čas k roztrhávání a čas k sešívání, čas k mlčení a čas k mluvení, čas k milování a čas k nenávidění, čas k boji a čas k pokoji. Co za užitek má ten, kdo pracuje v tom, v čem se lopotí? Uviděl jsem všechnu plahočinu, již Bůh dal dětem člověka k plahočení v ní. On vše činí přiměřeně v svůj čas, i věčnost dal v jejich srdce, jenže člověk nemůže postihnout skutky, jež uskutečňuje Bůh, od začátku a ž do konce. Poznal jsem, že pro ně není blaha, leč radovat se a činit dobře ve svém životě, a č i když kterýkoli člověk může jíst a pít a zakoušet blaho při vší své lopotě, je to Boží dar. Poznal jsem, že vše, co činí Bůh, to je navždy, nelze k tomu přidat a nelze od toho odnít; to Bůh činí, aby měli úctu před blízkostí jeho tváře. To, co je, to již bylo, a co se má stát, již je, a Bůh vyhledává, co minulo. A ještě jsem pod sluncem shledal: místo práva - tam zlovůle, a místo spravedlnosti - tam zlovůle. Já jsem si ve svém srdci řekl: Bůh bude soudit spravedlivého i zlovolného, neboť tam je čas ke každé záležitosti a na každý skutek. Já jsem si ve svém srdci řekl: Stran povahy dětí člověka - to je k jich vyzkoušení Bohem a aby shledali, že oni jsou jako zvěř, oni sami v sobě. Vždyť osud dětí člověka a osud zvěře - a no, mají jeden osud - jak smrt tohoto, tak smrt onoho, a všichni mají jeden dech a není přednosti člověka před zvěří, neboť to vše je marnost; to vše odchází k jednomu místu, to vše vzniklo z prachu a to vše se k prachu vrací. Kdo zná ducha dětí člověka? Zda se on pozvedá k vystoupení? A duch zvěře, zda on sestupuje k spodku země? I shledal jsem, že není lepšího než aby se člověk radoval ve svých činnostech, neboť to je jeho podíl; ano, kdo ho může přivést k nahlédnutí v to, co bude po něm? A já jsem se vrátil a uviděl jsem všechen útisk, jenž se pod sluncem uskutečňuje; a hle, slzy utiskovaných, již neměli těšitele, a ze strany jejich utiskovatelů byla moc, a neměli těšitele. A já jsem se jal za šťastnější prohlašovat mrtvé, kteří již umřeli, než živé, kteří ještě jsou živi, a za blaženějšího než oni obojí toho, kdo ještě nevznikl, kdo nezakusil skutky zla, jež se pod sluncem uskutečňují. A já jsem uviděl všechnu lopotu a všechen úspěch těch skutků, že je to soupeření jednoho vůči druhému; i toto je marnost a honění větru. Zpozdilý zakládá své ruce a stravuje své maso. Vyplnění dlaně poklidem je lepší než vyplnění obou hrstí lopotou a honěním větru. A já jsem se vrátil a uviděl jsem pod sluncem marnost: Je někdo, jenž je sám a druhého není, ani nemá syna a ni bratra; a le není konce vší jeho lopotě, ani se jeho oči nemohou nasytit bohatstvím: A pro koho se já lopotím a ochuzuji svou duši o dobro? I toto - je to marnost a zlá plahočina. Blaženější než jeden jsou dva, neboť oni mají dobrou odměnu za svou lopotu; vždyť padají-li, může jeden svého společníka pozvednout, a le běda to mu, jenž je sám, když padá a není druhého k pozvednutí ho! Také je, uléhají-li dva, jim pak teplo, a le jak může být teplo jednomu? A napadá-li kdo jednoho, mohou se dva proti němu postavit; a trojitý provázek se chvatem nepřetrhává. Chudobný a moudrý mladík je lepší než starý a zpozdilý král, jenž se již neumí dát poučit, neboť z domu vězňů vyšel kralovat, i když se v jeho království narodil chudý. Uviděl jsem všechny živé, již chodili pod sluncem, při tom druhém mladíku, jenž měl stát místo něho; nebylo konce všemu lidu, všem, před něž se do stal. Ale potomní se v něm nebudou radovat - zajisté i toto je marnost a honění větru. Střez své nohy, kdykoli jdeš do Božího domu, a buď bližší k slyšení než k dávání oběti zpozdilými; neboť oni nevědí, že páší zlo; nechť nedáváš svým ústům ukvapovat se a svému srdci spěchat k vynášení slova před Boží tváří, neboť Bůh je v nebesích a ty na zemi, proto nechť tvých slov je málo. Neboť sen přichází množstvím plahočiny a zpozdilý se ozývá množstvím slov. Kdykoli Bohu slibuješ slib, nechť nemeškáš splnit jej, neboť ve zpozdilých není záliby; cokoli slibuješ, splň. Lépe je, když neslibuješ, než když slibuješ a neplníš; nechť ne vy dáváš svá ústa k svádění tvého masa k hřešení a neříkáš před tváří posla, že to byl omyl. Nač by se měl Bůh hněvat na tvůj hlas a zkazit dílo tvých rukou? Neboť s množstvím snů jsou i marnosti i mnoho slov; měj však Boha v úctě. Vidíš-li v správní oblasti útisk chudého a odpírání práva a spravedlnosti, nechť nad touto věcí nejsi udiven, neboť z výše nad vysokým dává pozor vysoký, a vysocí jsou nad nimi. A le země, ta je užitkem ve všem; i král je obsluhován polem. Milující peníze se nemůže penězi nasytit, ani kdo má zálibu v hojnosti, jejím výnosem. I toto je marnost. Při množení jmění se množí stravující je; co za výhodu tedy mají jeho majitelé? Leda svýma očima se dívat. Spánek pracujícího je sladký, málo-li a neb mnoho-li jí, a le sytost bohatého, ta mu neponechává klidu k spaní. Je bolestné zlo, jež jsem shledal pod sluncem: bohatství střežené svému majiteli k jeho neštěstí, jestliže ono bohatství zanikne zlou nehodou a zplodil-li syna, nebude v jeho ruce pranic. Jak kdo vyšel z nitra své matky, bude zase odcházet, nahý, jak přišel, a za svou lopotu pranic nebude moci vzít, co by ve své ruce mohl odnést. A i toto je bolestné zlo: po každé stránce, jak přišel, tak bude odcházet, a co bude mít za užitek, že se lopotí pro vítr? Také po všechny své dni jídá ve tmě a zakouší mnoho mrzutosti za svých nemocí a zlosti. Hle, co jsem já shledal dobrého, co je pěkné: jíst a pít a zakoušet blaho při vší své lopotě, jíž se kdo pod sluncem lopotí v počtu dní svého života, jež mu Bůh dal, neboť to je jeho podíl, i každého člověka, jemuž Bůh dal bohatství a poklady a jemu ž umožnil užívat si z toho a přijímat svůj podíl a radovat se při své lopotě; to je Boží dar, neboť nebude mnoho pamatovat na dni svého života, že Bůh odpovídá radostí jeho srdce. Je neštěstí, jež jsem shledal pod sluncem, a ono je časté při lidech: Někdo, komu Bůh dal bohatství a poklady a čest, nemá nedostatku stran ničeho pro svou duši, po čem prahne, aniž mu Bůh umožňuje užívat si z toho, nýbrž si z toho užívá cizozemec. Toto - je to marnost a zlá nesnáz. Může-li kdo zplodit sto a žít mnoho let a je veliký, jako jsou dni jeho let, a le jeho duše se nesytí dobrem, ani se mu ne do stane pohřbu, řeknu: Lépe než on se má potrat, neboť ten v marnost přichází a v tmu odchází a tmou se pokrývá jeho jméno, ani neuvidí, aniž pozná slunce; tento má poklid spíše než onen. A byť se mu do stalo dvakrát tisíce let a dobra by nezakusil - zda neodcház ej í všichni k jednomu místu? Všechna lopota člověka je pro jeho ústa a přece se jeho duše neuspokojuje; ano, co za výhodu má moudrý před zpozdilým? Co má sužovaný umějící chodit před živými? Lepší je, aby se vidělo očima, než těkání mysli; i toto je marnost a honění větru. To, co je, bylo již svým jménem nazváno a je známo, čím je on, člověk, a nemůže se soudit s tím, kdo je silnější než on. Když je množství věcí rozmnožujících marnost, co za užitek má člověk? Ano, kdo ví, co je pro člověka dobré v životě, v počtu dní života jeho marnosti, když je tráví jako stín? Neboť kdo může člověku oznámit, co pod sluncem bude po něm? Jméno je lepší než dobrý olej a den smrti než den vlastního narození, lépe chodit do domu smutku než chodit do domu hostiny, protože to je konec každého člověka; to si živý má přiložit k srdci. Zármutek je lepší než smích, neboť při zasmušilosti tváře se srdce má lépe. Srdce moudrých je v domě smutku, a le srdce zpozdilých v domě veselí. Lépe poslouchat důtku moudrého než aby někdo poslouchal zpěv zpozdilých, neboť smích zpozdilého je tak ový jako zvuk trní pod kotlem. A i toto je marnost. Vydírání zajisté může zmást moudrého a úplatek kazí srdce. Posledek věci je lepší než její počátek, shovívavý duchem je lepší než vypínavý duchem. Nechť ve svém duchu nejsi kvapný k projevování nevole, neboť nevole spočívá v klíně zpozdilých. Nechť neříkáš: Co se stalo, že dřívější dni bývaly lepší než tyto? Neboť ne z moudrosti by ses na toto vyptával. Moudrost je dobrá, stejně jako dědictví, a výhodná těm, kdo vidí slunce, neboť ve stínu moudrosti je jako ve stínu peněz, a le užitek poznání je, že moudrost oživuje ty, kdo ji mají. Uvaž Boží skutky; ano, kdo může narovnat, co on zkřivil? V den blaha zůstávej v blahu a v den zlý uvaž: i toto uskutečnil Bůh vedle onoho pro tu příčinu, aby se člověk nemohl po sobě praničeho dobrat. To to vše jsem shledal ve dnech své marnosti: Je spravedlivý hynoucí ve své spravedlnosti a je zlovolný dlouho žijící ve své zlovůli. Nechť nejsi příliš spravedlivý a nechť se nestavíš nadmíru moudrým; nač máš sám sobě působit zkázu? Nechť nejednáš příliš zlovolně a nechť nejsi potrhlý; nač máš umírat, dokud nebude tvůj čas? Je dobré, když se držíš při tomto, a le ani od onoho nechť neuvolňuješ svou ruku, neboť mající Boha v úctě uchází všem těmto věcem. Moudrost je moudrému větší silou než deset mocipánů, již jsou ve městě. Vždyť na zemi není spravedlivého člověka, jenž by vykonával dobro a nehřešil. Nechť také své srdce nepřikládáš ke všem slovům, jež se vyslovují, abys neslyšel svého nevolníka zlořečícího ti, vždyť také mnohokrát - tvé srdce ví, že jsi i ty zlořečil jiným. Toto vše jsem vyzkoušel v moudrosti; řekl jsem si: Chci zmoudřet; a le to bylo ode mne daleké; daleké je to, co je, a hluboké, hluboké - kdo se toho může dobrat? - Obrátil jsem se já i mé srdce k poznávání a k vypátrávání a k hledání moudrosti a správného úsudku a k poznávání zlovůle, pošetilosti a potrhlosti nesmyslu, a objevil jsem já, co je hořčejší než smrt: ženu, jež je jako tenata a její ž srdce - sítě, její ž ruce - pouta; milý Boží tváři od ní může vyváznout, a le hříšník jí bývá polapen. Viz, toto jsem objevil, řekl svolavatel, jedno k druhému, k nalezení závěru, jejž má duše ještě hledá, a le nenašel jsem. Muže, jednoho mezi tisícem, jsem našel, a le ženu jsem mezi nimi nenašel. Jen toto, viz, jsem objevil: že Bůh člověka utvořil upřímného, a le oni se jali hledat mnohé pletichy. Kdo je jako moudrý a kdo zná vysvětlení věcí? Moudrost člověka rozjasňuje jeho tvář, takže se strohost jeho tváře mění. Já: Dbej příkazu krále, a no, z příčiny Boží přísahy; nechť se neukvapuješ, aby s od jeho tváře odcházel; nechť netrváš na ničem zlém, vždyť vše, co oblibuje, může dělat, protože slovo krále je mocné, a kdo mu může říci: Co děláš? Dbající rozkazů nepoznává nic zlého a srdce moudrého zná čas a způsob, neboť každá záležitost má čas a způsob. Ale na člověku je těžká jeho bída, neboť on nezná to, co bude, vždyť kdo mu může oznámit, jak bude? Není člověka panujícího nad duchem k zadržení ducha a není majícího moc nade dnem smrti, a v tom boji není propuštění, aniž může zlovůle zachránit své přívržence. Toto vše jsem shledal s přikládání m svého srdce ke všem skutkům, jež se pod sluncem uskutečňují. Je čas, kdy člověk nad člověkem panuje jemu ke škodě, a le přitom jsem vídal zlovolné pohřbívané, že zacházeli, a ti, kteří ve městě správně jednali, ze svatého místa odcházeli a v zapomenutí upadali. I toto je marnost. Protože není toho, že by byl rozsudek nad zlým skutkem uskutečňován spěšně, proto je srdce dětí člověka v nich plně pro uskutečňování zla. Třebaže hříšník uskutečňuje zlo sto krát a dlouho si žije, přece já také vím, že bude dobře majícím Boha v úctě, kteří mají úctu před blízkostí jeho tváře, a le zlovolnému dobře nebude, aniž bude moci jako stín prodloužit své dni, neboť on před blízkostí Boží tváře úcty nemá. Je marnost, jež se na zemi uskutečňuje, že jsou spravedliví, na něž dochází podle skutků zlovolných, a jsou zlovolní, na něž dochází podle skutků spravedlivých; pravím, že i toto je marnost. I jal jsem se já vychvalovat veselí, neboť člověk nemá pod sluncem blaha, leč jíst a pít a veselit se, a to mu zůstává při jeho lopotě za dní jeho života, jež mu Bůh pod sluncem dal. Když jsem své srdce přiložil k poznávání moudrosti a k pozorování zaměstnání, jež se na zemi vykonává (neboť ani ve dne a ni v noci on svýma očima nevidí spánek), tu jsem shledal: vše je Boží skutek, aniž se člověk každého skutku, jenž se pod sluncem uskutečňuje, může dobrat, neboť zatímco se člověk lopotí usilováním, přece se neumí dobrat, a i kdyby moudrý mluvil o poznání, dobrat se nemůže. Ano, toto vše jsem si přiložil k srdci, a to k vyzkoumání všeho tohoto, čím jsou spravedliví a moudří a jejich práce v Boží ruce; ani lásky ani nenávisti člověk nezná, to vše je před nimi. Vše je totéž pro všechny, jeden osud pro spravedlivého i pro zlovolného, pro dobrého a pro čistého i pro nečistého a pro obětujícího i pro toho, kdo neobětuje; jak dobrý, tak hříšník, ten, jenž přísahá, jako přísahy se bojící. Toto je zlé ve všem, co se pod sluncem uskutečňuje, že je pro všechny jeden osud, a také je srdce dětí člověka plné zla a za jejich života je v jejich srdci pošetilost; a potom - k mrtvým. Ale pro koho koli, jenž je přidružen ke všem živým, je nač spoléhat, neboť živý pes, ten se má lépe než mrtvý lev; ano, živí vědí, že musejí umřít, ale mrtví, oni nevědí pranic a nemají již odměny, neboť jejich památka je zapomenuta; i jejich láska i jejich nenávist i jejich žárlivost zhynula a navždy již nemají podílu v ničem, co se pod sluncem uskutečňuje. Jdi, jez s radostí svůj chléb a pij se šťastným srdcem své víno, neboť Bůh již tvé činy blahovolně přijal; tvá roucha nechť jsou v každý čas bílá a na tvé hlavě nechť není nedostatku oleje. Užívej života s ženou, již miluješ, po všechny dni života své marnosti, jež ti pod sluncem dal, po všechny dni své marnosti, neboť to je tvůj podíl v životě a v tvé lopotě, jíž se ty pod sluncem lopotíš. Vše, co tvá ruka k uskutečnění nachází, uskutečni podle své síly, neboť v šeólu, kam ty budeš odcházet, není činnosti a ni přemýšlení a ni vědění a ni moudrosti. Vrátil jsem se a shledal jsem pod sluncem, že ne rychlým patří běh a ne hrdinům boj, ba ani moudrým chléb, ba ani rozumným bohatství, ba ani vědomosti majícím přízeň, nýbrž je všechny postihuje čas a náhoda. Vždyť člověk ani nezná svůj čas, jako ryby, jež se chytají v zhoubnou síť, a jako ptáci chytaní v past - jako oni upadají děti člověka v léčku v nešťastný čas, když na ně nenadále při padne. Shledal jsem pod sluncem i tuto moudrost, jež je pro mne veliká: Malé město a málo mužů v něm, a přitáhl na ně veliký král a obstoupil je a zbudoval proti němu veliké obléhací věže; i našel se v něm chudobný moudrý muž, jenž to město svou moudrostí zachránil, a le nikdo onoho chudobného muže nevzpomněl. A já jsem si řekl: Moudrost je lepší než síla, a le moudrostí toho chudobného bylo pohrdnuto a jeho slova - nebylo jich uposlechnuto. Slova moudrých v poklidu poslouchaná jsou nad pokřik vládnoucího mezi zpozdilými; moudrost je lepší než bitevní nástroje, a le jeden hříšník může zkazit mnoho dobra. Zápach a kvašení masti voňavkářovy vyvolávají mrtvé mouchy, váženého pro moudrost a čest poškozuje trocha hlouposti. Srdce moudrého je po jeho pravici, a le srdce zpozdilého po jeho levici; a také na cestě, kdekoli se ubírá potrhlý, trpí jeho rozum nedostatkem, i říká každému, že on je potrhlý. Pozvedá-li se duch vládce proti tobě, nechť nezanecháváš své místo, neboť klidné chování může zmírnit veliké hříchy. Je zlo, jež jsem pod sluncem shledal, jako nedopatření, jež pochází od vrchnosti: potrhlost se uvádí ve veliké výšky a bohatí sedí v nízkosti. Vídal jsem služebníky na koních a pány chodící jako služebníci po zemi. Kopající jámu v ni může padnout a probořující zeď - může ho uštknout had; vylamující kameny si bude jimi působit bolest, štípající dříví je jím ohrožován. Jestliže se ztupilo železo a člověk nenabrousil ostří, pak musí vynaložit více sil; a le výhodou ke zdaru je moudrost. Štípá-li had bez zaříkávání, pak nemá mistr toho jazyka významu. Slova úst moudrého - líbeznost, a le zpozdilého pohlcují jeho rty; počátek slov jeho úst je potrhlost a posledek jeho řeči je bídný nesmysl. A potrhlý množí slova; člověk nezná to, co bude, - a no, kdo mu může oznámit, co bude po něm? Lopota zpozdilých ho unavuje, neboť neví, jak ve jít do města. Běda ti, země, jestliže tvůj král je mladík a tvoji hodnostáři ráno hodují! Tvé blaho, země, jestliže tvůj král je syn šlechetných a tvoji hodnostáři jídají v patřičný čas k posilnění a ne k hýření! Při dvou lenoších se uvolňuje trámoví a při nedbalosti rukou promoká dům. Hostiny pořádávají k obveselení a víno činí život radostným, a le to vše umožňují peníze. Nechť ani ve svém myšlení nezlořečíš králi, a nechť ve své ložnici nezlořečíš bohatému, neboť by pták nebes mohl ten hlas donést, a no, okřídlenec by mohl oznámit věc. Pouštěj svůj chléb po hladině vod, neboť za mnoho dní jej budeš moci najít. Dej podíl sedmi a neb i osmi, neboť nevíš, co zlého bude na zemi. Naplňují-li se oblaka, budou se na zem vyprazdňovat lijavcem, a padá-li strom na jihu a neb na severu-li, na místě, kam strom padá, tam zůstává. Dbající větru nebude sít a hledící na oblaka nebude žnout; jako ty nevíš, co je cesta větru, jak kosti v nitru těhotné, tak neznáš skutků Boha, jenž to vše uskutečňuje. Za jitra rozsévej své símě a k večeru nechť neuvolňuješ svou ruku, neboť ty nevíš, kde se co bude dařit, zda toto či ono a neb bude- li oboje stejně dobré. A no, světlo je příjemné a očím je milé vidět slunce, ale byť člověk trval po množství let, radoval by se v nich všech, a vzpomněl by dní tmy, že jich bude množství, - vše, co přijde, je marnost. Raduj se, jinochu, ve svém mládí a nechť tě v dnech tvého jinošství potěšuje tvé srdce, a choď po cestách svého srdce a podle vidění svých očí, a le věz, že stran všech těchto věcí tě Bůh bude přivádět na soud. Odejmi tedy ze svého srdce nevoli a ze svého masa odstraň zlo, neboť mládí a květ života je marnost. A v dnech svého jinošství buď pamětliv svého Stvořitele, dokud nepřicházejí dni bídy, než nastanou léta, o nichž budeš říkat: Nemám v nich záliby, dokud se nezatmívá slunce a světlo měsíce a hvězd, než se vrátí oblaka po lijavci, v den, kdy se strážcové domu budou třást a zdatní muži se budou hrbit a mlečky budou zastavovat práci, neboť jich ubude, a zatmívat se budou ty, jež pohlížejí okenními mřížemi; a dveře v ulici se budou zavírat, za ztlumování zvuku mletí; a bude se vstávat na hlas ptáka a všechny dcery zpěvu budou klesat, - mají i bázeň z výšky, a na cestě postrachy, a mandloň kvete a kobylka je břemenem a kapara selhává, neboť člověk odchází do svého věčného domova a ulicí budou obcházet ti, již budou truchlit; - dokud se neuvolňuje provaz ze stříbra, než se bude rozrážet mísa ze zlata, než se bude tříštit džbán nad pramenem, než se rozrazí kolo k cisterně. Potom se bude prach vracet na zem podle toho, jak býval, a duch se bude vracet k Bohu, jenž jej dal. Marnost marností, řekl svolavatel, to vše je marnost. A nadto, protože svolavatel byl moudrý, vyučoval ještě lid poznáním a uvažoval a prozkoumával, upravoval množství přísloví; svolavatel usiloval o nalezení slov libých, a co je napsáno, je správné, slova pravdy. Slova moudrých jsou jako poháněcí bodce a jako hřeby vbité od původců sbírek jich; byla dána od jednoho pastýře. A nadto se, můj synu, dej jimi poučit; není konce pořizování množství knih, a mnoho studování - únava těla. Slyšme závěr celé věci: Měj v úctě Boha a dbej jeho rozkazů, neboť toto je celý člověk; ano, každý čin bude Bůh přivádět na soud, vše skryté, dobré-li a neb zlé-li. PÍSEŇ PÍSNÍ, JEŽ je OD ŠALOMOUNA. Kéž mě líbá polibky svých úst, neboť tvé milování je lepší než víno; tvé masti jsou líbezné pro svou vůni, tvé jméno - mast, jež je rozlévána; proto tě mladice milují. Táhni mě, poběžíme za tebou! Král mě uvede do svých pokojů, budeme jásat a v tobě se radovat, tvé milování nad víno vychvalovat. Právem tě milují! Já jsem černá, a le spanilá, dcery Jerúsaléma, jako stany Kédárovy, jako stanové závěsy Šalomounovy. Nechť mě neprohlížíte, že já jsem osmahlá, neboť mě okoukalo slunce.Synové mé matky se proti mně rozohnili - ustanovili mě ochránkyní vinic; svou vinici, již mám, jsem neuchránila. Oznam mi ty, jehož má duše miluje, kde paseš, kde ukládáš o polednách, neboť nač mám být jako zahalující se při stádech tvých druhů? Nevíš-li sama od sebe, nejkrásnější mezi ženami, vyjdi si po stopách drobného dobytkaa pas svá kůzlata při obydlích pastýřů. Přirovnávám tě, má přítelkyně, k své klisně mezi vozy faraonovými. Spanilá jsou tvá líce mezi řetízky, tvá šíje s náhrdelníky; můžeme ti zhotovit řetízky ze zlata s tečkami ze stříbra. Dokud je král ve svém kruhu, vy dává můj nard svou vůni. Můj milovaný je mi váčkem myrhy, jenž spočívá mezi mými prsy, můj milovaný je mi hroznem cypru ve vinicích Én-gedí. Hle, ty jsi krásná, má přítelkyně, hle, ty jsi krásná; tvé oči - oči holubic! Hle, ty jsi krásný, můj milovaný, jak jsi milý! Jak se zazelenala naše pohovka! Trámy našeho domu - cedry, naše obložení stěn - cypřiše. Já jsem ocún Šárónu, lilie údolí. Jako lilie mezi trním, tak ová je má přítelkyně mezi dcerami. Jako jabloň mezi stromy lesa, tak ový je můj milovaný mezi syny; po jeho stínu jsem dychtivě zatoužila a v něm usedla; ano, jeho ovoce je sladké mému patru. Uvedl mě do domu vína a jeho korouhví nade mnou je láska; posilněte mě hroznovými koláči, vzpružte mě jablky, neboť já jsem onemocněla láskou. Jeho levice je pod mou hlavou a jeho pravice mě objímá. Zapřísahávám vás, dcery Jerúsaléma, při gazelách nebo při laních pole: Budete-li budit a neb budete-li vyrušovat mou lásku, až než si ona bude přát! Hlas mého milovaného! Hle, toto - přichází, skáče po horách, hopkuje po pahrbcích! Můj milovaný je podoben gazele nebo kolouchu jelenů; hle, toto - stojí za naší stěnou, dívá se skrze okna, vrhá pohledy skrze mřížky. Můj milovaný se ozval a řekl mi: Vstaň si, má přítelkyně, má krásná, a vykroč si! Vždyť hle, zima pominula, lijavec přeběhl a odešel si, na zemi se ukázaly květiny, dostavil se čas prořezávání a v naší zemi je slyšet hlas hrdličky. Fíkovník se zardívá svými ranými plody a révy v květ u vy dávají vůni; vstaň, vykroč, má přítelkyně, má krásná, a no, vykroč si! Má holubice v rozsedlinách skaliska, v úkrytu skalní strminy, ukaž mi svůj vzhled, dej mi slyšet svůj hlas, neboť tvůj hlas je sladký a tvůj vzhled spanilý! Pochytejte nám lišky, malé lišky, poškozující vinice, a naše vinice jsou v květ u! Můj milovaný patří mně a já jemu, jenž pase mezi liliemi, až než se bude ochlazovat den a prchnou stíny.Obrať se, vezmi na sebe, můj milovaný, podobnost gazele nebo kolouchu jelenů na rozeklaných horách! Na svém lůžku jsem po nocích hledala toho, jehož má duše miluje, hledala jsem ho, aniž jsem ho našla. Nuže, musím vstát a obcházet po městě, po ulicích a po prostranstvích budu toho, jehož má duše miluje, hledat.Hledala jsem ho, aniž jsem ho našla. Našli mě strážcové, již obcházeli po městě. Viděli jste toho, jehož má duše miluje? Sotvaže jsem od nich zašla dále, již jsem našla toho, jehož má duše miluje; chopila jsem se ho, aniž jsem ho pouštěla, až než jsem ho mohla uvést do domu své matky, a no, do pokoje své rodičky. Zapřísahávám vás, dcery Jerúsaléma, při gazelách nebo při laních pole: Budete-li budit a neb budete-li vyrušovat mou lásku, až než si ona bude přát! Kdo je tato, vystupující z pustiny jako sloupy dýmu, okouřena myrhou a kadidlem, kromě vše možné ho prášku od kramáře? Hle, jeho lože, jež patří Šalomounovi! Vůkol něho šedesát hrdinů z hrdinů Isráélových, oni všichni se chápou meče, zkušení v boji, každý má pro postrach za nocí svůj meč na své kyčli. Král Šalomoun si zhotovil nosítka z dříví Levánónu, jejich sloupky zhotovil ze stříbra, jejich opěradlo ze zlata, jejich sedadlo z červeného purpuru, jejich vnitřek vyložený láskou od dcer Jerúsaléma. Vyjděte a pohleďte, dcery Cijjónu, na krále Šalomouna v koruně, jíž na něm vykonala korunování jeho matka v den jeho zasnoubení, a no, v den radosti jeho srdce. Hle, ty jsi krásná, má přítelkyně, hle, ty jsi krásná; tvé oči - oči holubic zpoza tvého závoje, tvůj vlas je jako stádo koz, jež se hrnou z pohoří Gileádu, tvé zuby jako stádo stříhaných ovcí, jež vystupují z koupele, jež všechny rodí po dvou a není mezi nimi zmetající, jako provázek ze šarlatu jsou tvé rty, a no, tvé mluvidlo je spanilé, jako kus granátového jablka jsou tvé spánky zpoza tvého závoje, tvá šíje je jako věž Dávidova, zbudovaná na zbraně; je na ní zavěšeno tisíc malých štítů, všechny štíty hrdinů. Tvé dva prsy jsou jako dva kolouchové, dvojčata gazely, jež se pasou mezi liliemi až než se bude ochlazovat den a prchnou stíny. Chci si za jít k hoře myrhy a k pahrbku kadidla - ty všechna jsi krásná, má přítelkyně, a není při tobě vady! Se mnou z Levánónu, nevěsto, se mnou z Levánónu - můžeš přijít, budeš shlížet z temene Amány, s temene Seníru, to jest Chermónu, od pelechů lvů, z hor levhartů. Zmocnila ses mého srdce, má sestro, nevěsto, zmocnila ses mého srdce jediným ze svých očí, jediným článkem ze svého náhrdelníku! Jak něžné je tvé milování, má sestro, nevěsto, čím lepší je tvé milování než víno a vůně tvých mastí než všechny vonné látky! Tvé rty vykapávají strdí, nevěsto, pod tvým jazykem je med a mléko a vůně tvého šatstva je jako vůně Levánónu. Ty jsi, nevěsto, zatarasená zahrada, zatarasený pramen, zapečetěné zřídlo; tvé výhonky - park granátových jablek s vzácným ovocem, cypry, s nardy, nardem a šafránem, vonnou třtinou a skořicí se všemi stromy kadidlovými, myrhou a aloí se vše možný mi nejlepšími vonnými látkami: zřídlo v zahrad ách - studna vod živých a řinoucích se z Levánónu. Procitni, severáku, a přijď, jižní větře, prověj mou zahradu, nechť se řinou její vonné látky, nechť můj milovaný přichází do své zahrady, a ť může jíst své vzácné ovoce! Přišel jsem do své zahrady, má sestro, nevěsto, sbírám svou myrhu se svými vonnými látkami, jím svou plástev se svým medem, piji své víno se svým mlékem.Jezte, přátelé, pijte a hojně se napijte, milovaní! Já spím, a le mé srdce bdí… Hlas mého milovaného, klepajícího! Otevři mi, má sestro, má přítelkyně, má holubice, má bezúhonná, neboť má hlava je poseta rosou a mé kadeře krůpějemi noci! - Stáhla jsem svou tuniku, jakže ji mám oblékat? Umyla jsem své nohy, jakže je mám špinit? Můj milovaný pro strčil svou ruku otvorem a mé vnitřnosti se nad ním vzrušily; já jsem vstala otevřít svému milovanému a mé ruce kropily myrhou, a no, mé prsty tekutou myrhou na objímky závor. Já jsem svému milovanému otevřela, a le můj milovaný byl odbočil a šel dále; při jeho promlouvání byla vyšla má duše.Hledala jsem ho, aniž jsem ho našla, volala jsem ho, aniž mi odpověděl. Našli mě strážcové, již obcházeli po městě, zbili mě, poranili mě, strhli ze mne můj plášť, strážcové hradeb! Zapřísahávám vás, dcery Jerúsaléma: Budete-li moci najít mého milovaného, co mu máte oznámit? Že já jsem onemocněná láskou! Čím je tvůj milovaný nad jiného milovaného, nejkrásnější mezi ženami? Čím je tvůj milovaný nad jiného milovaného, že nás tak zapřísaháváš? Můj milovaný je bílý a červený, význačný nad deset tisíc; jeho hlava - zlato, zlato, jeho kadeře vlnité, černé jako krkavec, jeho oči jako oči holubic při potůčcích vod, umyté mlékem, sedící při jich plnosti, jeho líce jako záhony vonných rostlin, věže kořenných bylin, jeho rty - lilie, kropící tekutou myrhou, jeho ruce - válce ze zlata, posázené chrysolity, jeho trup - výtvor ze slonoviny, vykládaný safíry, jeho nohy - sloupy z mramoru, založené na paticích ze zlata, jeho vzhled jako vzhled Levánón u, je vynikající jako cedry; jeho ústa - samá sladkost, a on všechen - samá žádoucnost.Toto je můj milovaný, a no, toto je můj přítel, dcery Jerúsaléma! Kam odešel tvůj milovaný, nejkrásnější mezi ženami? Kam se tvůj milovaný obrátil? I budeme ho hledat s tebou. Můj milovaný sestoupil do své zahrady k záhonům vonných rostlin, pást v zahradách a trhat lilie. Já patřím svému milovanému a mně můj milovaný, jenž pase mezi liliemi. Ty jsi krásná, má přítelkyně, jako Tircá, spanilá jako Jerúsalém, působící dojmem jako zástupy pod korouhvemi, odvrať své oči zpřed mne, neboť ony mě vzrušují.Tvůj vlas je jako stádo koz, jež se hrnou z Gileádu, tvé zuby jako stádo ovcí, jež vystupují z koupele, jež všechny rodí po dvou a není mezi nimi zmetající, jako kus granátového jablka jsou tvé spánky zpoza tvého závoje. Šedesát je jich - královen, a osmdesát souložnic, a panen bez počtu, ona je jediná - má holubice, má bezúhonná, ona je jediná své matky, ona je čistá své rodičky.Uviděly ji dcery a nazvaly ji blaženou, královny a souložnice, a jaly se ji velebit: Kdo je tato, shlížející tak jako úsvit, krásná jako luna, čistá jako slunce, působící dojmem jako zástupy pod korouhvemi? Sestoupila jsem do zahrady ořechů podívat se na zeleň údolí, podívat se, zda pučí réva, rozvily se granátové jabloně; nezvěděla jsem. Má duše mě upozornila: Vozy mého vznešeného lidu! Vrať se, vrať se, Šúlammíth, vrať se, vrať se, a ť na tebe můžeme hledět! Co chcete na Šúlammíth vidět? - Něco jako tanec dvou táborů. Jak jsou krásné tvé kroky v sandálech, dcero vznešeného! Zaoblení tvých kyčlí jsou podobna klenotům, dílu rukou umělce, tvůj pupek - okrouhlá číše; nechť nemá nedostatku namíchaného vína; tvé břicho - hromada pšenice, vroubená liliemi, tvé dva prsy jsou jako dva kolouchové, dvojčata gazely, tvá šíje jako věž ze slonoviny, tvé oči - rybníky v Chešbónu před branou Bath-rabbím, tvůj nos - výběžek Levánónu, hledící směrem k Damašku, tvá hlava na tobě je jako Karmel, a co z tvé hlavy splývá, jako červený purpur; těmi kučerami je i král u poután. Jak jsi krásná a jak jsi milá, má lásko, v svých slastech! Tato tvá postava je podobna palmě a tvé prsy hroznům; řekl jsem si: Chci vystoupit na palmu, chytit se za její ratolesti.Nuže, nechť mi tedy jsou tvé prsy jako hrozny révy a vůně tvého nosu jako vůně jablek, a tvá ústa jako nejlepší víno…… jež teče hladce pro mého milovaného, mluvící skrze rty spících. Já patřím svému milovanému a jeho touha je po mně. Pojď, můj milovaný, můžeme vyjít do pole, nocujme ve vsích, časně se ubírejme k vinicím, dívejme se, zda pučí réva, otevřel se květ, rozvily se granátové jabloně; tam ti budu poskytovat své milování. Bobule vy dávají vůni a nad našimi vchody všechny vzácné plody, nové i staré, můj milovaný, jsem pro tebe uschovala. Kéž bys byl jako můj bratr, savší u prsů mé matky! Mohla bych tě zastihnout na ulici, líbat tě a ani tak by mnou nepohrdali; mohla bych tě odvést, uvést do domu své matky, jež mě vychovávala, dávala bych ti pít z vína s koření m, z moštu svých granátových jablek. Jeho levice by byla pod mou hlavou a jeho pravice by mě objímala. Zapřísahávám vás, dcery Jerúsaléma: Proč byste měly budit a proč vyrušovat mou lásku, až než si ona bude přát? Kdo je tato, vystupující z pustiny, opírajíc se o svého milovaného? Vzbudila jsem tě pod jabloní - tam s tebou v bolestech ulehla tvá matka, tam v bolestech ulehla, porodila tě. Vtiskni mě jako pečeť na své srdce, jako pečeť na svou paži, neboť láska je silná jako smrt, žárlivost je tvrdá jako šeól; její plameny - plameny ohně, jenž je plápol Jáhův. Mnohé vody nemohou lásku uhasit, aniž ji mohou řeky zaplavit; bude-li kdo za lásku dávat všechen majetek svého domu, budou jím jen pohrdat. Máme malou sestru, jež nemá prsů; co máme s naší sestrou činit v den, kdy se o ní bude mluvit? Bude -li ona hradbou, budeme na ní moci zbudovat cimbuří ze stříbra, a bude- li ona dveřmi, budeme na ní muset zřídit uzávěr pažením z cedrů. Já jsem hradba a mé prsy jako věže; tak jsem se projevila v jeho očích, jako nalezší pokoj. Šalomoun měl v Baal-hámónu vinici, tu vinici svěřil ochráncům; každý měl za její ovoce přinést tisíc peněz. Má vinice, již mám, je před mou tváří; měj si ten tisíc, Šalomoune, a dvě stě nechť mají ochráncové jejího ovoce! Ty, jež bydlíš v zahradách, druhové věnují pozornost tvému hlasu, ozývej se mi! Přispěchej, můj milovaný, a vezmi na sebe podobnost gazele nebo kolouchu jelenů na horách vonných rostlin! Vidění Isaji, syna Ámócova, jež uviděl o Júdovi a Jerúsalémě ve dnech Uzzijjáhúa, Jótháma, Ácháze a Jechizkijjáhúa, králů Júdy. Slyšte, nebesa, a nastav uši, země, neboť mluví Hospodin: Vychoval a vypěstoval jsem syny a oni se proti mně vzepřeli. Hovězí dobytče zná svého vlastníka a osel jesle svých pánů; Isráél nezná, můj lid se neprojevuje pozorným. Ach, hřešící národ, lid obtížený vinou, símě pachatelů zla, synové-zhoubcové! Opustili Hospodina, opovrhli Svatým Isráélovým, odvrátili se zpět! Na co ještě chcete být biti, když pokračujete v odpadnutí? Celá hlava je nemocna a celé srdce neduživé; od chodidla nohy a ž po hlavu na něm není zdravého místa, rány a modřiny a čerstvé údery; nevytlačují se, aniž jsou obvazovány, aniž je co změkčováno olejem. Vaše země - spoušť, vaše města jsou vypálena ohněm, vaše půda - před vaší tváří ji pohlcují cizáci; a no, spoušť, jako rozvrat od cizáků; i pozůstala dcera Cijjónu jako budka ve vinici, jako chatka v poli okurek, jako obležené město. Kdyby nám nebyl Hospodin zástupů ponechal přeživší, jen trochu, stali bychom se jako by Sodomou, stali bychom se podobnými Gomoře. Slyšte slovo Hospodinovo, náčelníci Sodomy, vpusťte v uši zákon našeho Boha, lide Gomory: Nač mi je množství vašich obětí, praví Hospodin. Jsem syt vzestupných obětí beranů a tuku vykrmených dobytčat, a krve býků a jehňat a kozlů neoblibuji; když přicházíte vidět mou tvář, kdo toto z vaší ruky vyhledával - pošlapávat má nádvoří? Nemusíte nadále přinášet dary lži, jejich kouř, ten je mi ošklivostí; novy měsíce a soboty, svolávání svolání? Nesnáším špatnost a slavnosti, vaše novy měsíce a vaše určená období má duše nenávidí, staly se mi břemenem, znechutilo se mi nést je, a při vašem rozprostírání vašich dlaní zakrývám před vámi své oči; ani když množíte své modlení, nemám sluchu, vaše ruce jsou plny krve. Umyjte se, očistěte se, odstraňte zlo svých skutků zpřed mých očí, přestaňte tropit zlo, naučte se činit dobro, vyhledávejte právo, napravte násilníka, zjednejte právo sirotku, ujímejte se rozepře vdovy! Nuže pojďte, a ť se navzájem dohadujeme, praví Hospodin. Jsou-li vaše hříchy jako šarlat, budou bílé jako sníh, jsou-li jako červec, budou jako vlna; budete-li povolni a poslušni, budete smět jíst užitek země, pakli se budete zpěčovat a budete neposlušni, bude vás požírat meč, neboť promluvila ústa Hospodinova. Jak se nevěstkou stalo věrné hradiště, naplněné právem! Přebývala v něm spravedlnost, a nyní vrahové! Tvé stříbro se stalo struskami, tvůj opojný nápoj je zředěn vodou, tvoji hodnostáři jsou vzdorovití, společníci zlodějů - to vše miluje úplatky a nahání odměny, sirotku práva nezjednávají a rozepře vdovy k nim nedochází. Proto je Pánem, Hospodinem zástupů, Mocným Isráélovým, prohlášeno: Ha, chci se uspokojit stran svých protivníků a pomstít se na svých nepřátelích; i chci svou ruku obrátit proti tobě a jako žíravinou vytavit tvé strusky a odstranit všechny tvé olovnaté příměsi, a vrátit tvé soudce jako poprvé a tvé rádce jako na počátku. Potom ti bude dáván název Město spravedlnosti, Věrné hradiště; Cijjón bude osvobozován soudem a jeho navrátilci spravedlností, a le odpadlíci a hříšníci - těm vesměs rozdrcení, a no, opouštějící Hospodina musejí dojít konce. Ba, musejí být zostuzeni stromy, jichž jste byli žádostivi, a no, budete se stydět za zahrady, jež jste si zvolili; ba, budete jako strom, jehož listí vadne, a jako zahrada, jež nemá vody. A mocný se stane koudelí a jeho působení jiskrou, a to obé spolu shoří a hasícího nebude. Slovo, jež ve vidění přijal Isajá, syn Ámócův, o Júdovi a Jerúsalémě: A v posledku dní se stane: Hora domu Hospodinova bude upevněná jako hlava hor, jež se tyčí z prostřed pahrbků, a všechny národy se k ní nahrnou, a mnohé národnosti půjdou a budou říkat: Pojďte, a ť můžeme vystoupit k hoře Hospodinově, k domu Boha Jákóbova, a ť nás poučuje o svých cestách, a ť chodíme jeho stezkami! Neboť z Cijjóna bude vycházet zákon, a no, z Jerúsaléma slovo Hospodinovo; on bude rozsuzovat mezi národy a domlouvat mnoha národnostem, takže své meče překují na motyky a svá kopí na vinařské nože; národ nebude na národ pozvedat meč, aniž se ještě budou učit boji. Dome Jákóbův, pojďte, a ť chodíme ve světle Hospodinově! Ano, zavrhl jsi svůj lid, dům Jákóbův, vždyť jsou naplněni východem a věští jako Pelištím a tleskají mezi zplozenci cizozemců, a jeho země se plní stříbrem a zlatem a není konce jeho pokladům, a jeho země se plní koňmi a není konce jeho vozům, a jeho země se plní modlami, klanějí se dílu jeho rukou, tomu, co udělaly jeho prsty; i sklání se prostý a ponižuje se vznešený; kéž jim tedy neodpouštíš. Vejdi v skály a skryj se v prach z hrůzy z Hospodina a před nádherou jeho velebnosti; oči pýchy prostého, to bude poníženo, a povýšenost vznešených se skloní, i bude v onen den vyvýšen Hospodin samoten. Ano, Hospodin zástupů bude mít den na vše domýšlivé a povýšené, a no, na vše povznesené - to bude poníženo, a na všechny cedry Levánónu, vysoké a povznesené, a na všechny duby Bášánu a na všechny vysoké hory a na všechny povznesené pahrbky a na každou mohutnou věž a na každou strmou zeď a na všechny taršíšské lodi a na všechny žádoucí podívané; i skloní se pýcha prostého a ponížena bude povýšenost vznešených, i bude v onen den vyvýšen Hospodin samoten a modly - to musí zcela zaniknout. I vejdou z hrůzy z Hospodina a před nádherou jeho velebnosti v jeskyně skal a v díry země při jeho povstávání k vyděšení země. V onen den bude člověk modly ze svého stříbra a modly ze svého zlata, jež si zhotovil ke klanění, házet krtkům a netopýrům, k vejití z hrůzy z Hospodina a před nádherou jeho velebnosti v pukliny skal a v rozsedliny skalisk při jeho povstávání k vyděšení země. Ulevte si od člověka, v jehož nose je dech, neboť zač má být považován? Vždyť hle, PÁN, Hospodin zástupů, odstraňuje z Jerúsaléma a z Júdy oporu i podporu, všechnu oporu chleba a všechnu oporu vody, hrdinu i bojovníka, soudce i proroka a věštce i starce, velitele padesáti i váženého a rádce i moudrého z řemeslníků i znalce zaříkávání; a za jejich hodnostáře budu dávat hochy, i budou nad nimi vládnout svévolní; a lid se bude vzájemně sužovat, každý bude proti každému, a no, každý proti svému bližnímu, budou se rozkřikovat, mladík na starce a bezvýznamný na ctěného. Když někdo bude v domě svého otce chmatat po svém bratru: Máš šat, můžeš nám být vůdcem - a ť je tato hromada sutin pod tvou rukou! - bude se v onen den ozývat výrokem: Nejsem ošetřovatel ran a v mém domě není chleba a není šatu, nemůžete mě ustanovovat vůdcem lidu. Ano, Jerúsalém klopýtá a Júdá padá, neboť jejich jazyk a jejich skutky jsou proti Hospodinu k projevování neposlušnosti v oči jeho slávy; vypovídá proti nim výraz jejich tváří, a no, rozhlašují jako Sodoma a nezatajují svůj hřích. Běda jejich duši, neboť sobě odplácejí zlem! Řekněte spravedlivému, že je dobře, neboť budou jíst ovoce ze svých skutků; běda zlovolnému, zle, neboť se mu bude vykonávat odplata pro jeho ruce. Můj lid - jeho sužovatelé si hrají a vládnou nad ním ženy; můj lide, tvoji vedoucí zavádějí na scestí a cestu tvých putování porušili. Hospodin stanul k projednávání rozepře, i stojí k rozsuzování národností; Hospodin vstupuje v soud se starci svého lidu a jeho hodnostáři: Vy jste spásli vinici, ve vašich domech je lup od chudého; co je s vámi, že deptáte můj lid a drtíte tvář chudých? - prohlášeno Pánem, Hospodinem zástupů. A Hospodin řekl: Protože se dcery Cijjónu vyvyšují a chodí, natahujíce krk, očima sem-tam pošilhávajíce, chodí cupitavou chůzí a svýma nohama chřestí, proto Pán učiní témě hlav dcer Cijjónu prašivým a bude Hospodin obnažovat jejich ohanbí. V onen den bude Pán odstraňovat ozdobu - chřestítka a čelenky a měsíčky, náušnice a náramky a závoje, turbany a nožní řetízky a šerpy a pouzdra vůně a amulety, prsteny a kroužky do nosu, sváteční oděvy a svrchní tuniky a pláště a taštičky, zrcadélka a spodní prádlo a čepce a přehozy; a bude se dít: Místo vůně bude ztuchlina a místo opasku provaz a místo díla kadeření lysina a místo drahocenného roucha pás z pytloviny, popálenina místo krásy. Tvoji muži budou padat mečem, a no, tvá vojenská moc ve válce, i budou bědovat a truchlit jeho brány, neboť ty se vyprázdní - na zemi bude sedět. A v onen den se sedm žen za chytí za jednoho muže s výrokem: Budeme jíst svůj chléb a oblékat si svůj šat, jen nechť je nad námi vyslovováno tvé jméno - odejmi naši potupu. V onen den bude Výhonek Hospodinův k okrase a k slávě a Plod země k chloubě a k ozdobě uniknuvším Isráélovým, a bude se dít: kdo bude zbývat na Cijjónu a kdo bude pozůstávat v Jerúsalémě - bude se mu říkat svatý, každý, kdo bude zapsán k životu v Jerúsalémě, až Pán umyje špínu dcer Cijjónu a krev Jerúsaléma bude z jeho nitra duchem soudu a duchem pustošení vyplachovat. A Hospodin stvoří nad každým základem hory Cijjónu a nad jeho svoláním za dne oblak a za noc i dým a záři planoucího ohně, neboť nade vší slávou bude kryt, a no, bude stánek jako stín za dne před horkem a jako útočiště a jako skrýše před nepohodou a před deštěm. Nechť, prosím, mohu svému milovanému zpívat píseň svého milovaného o jeho vinici: Mému milovanému se do stalo vinice na horském výběžku úrodném; i okopal ji a kamení ji zbavil a posázel ji ušlechtilou révou a vprostřed ní zbudoval věž a také v ní vyhloubil nádrž k lisu; i nadál se úrody hroznů, a le urodila pláňata. Nuže tedy, obyvatelé Jerúsaléma a muži Júdy, suďte, prosím, mezi mnou a mezi mou vinicí. Co ještě bylo třeba s mou vinicí učinit, co jsem neučinil? Proč, když jsem se nadál úrody hroznů, urodila pláňata? Nuže tedy, nechť vás, prosím, mohu uvědomit, co já se svou vinicí chci učinit: Odstranit její plot, a ť se do stane na zpustošení, probořit její zídku, a ť se do stane na rozšlapání, i chci ji učinit spouští; nebude prořezávána, aniž bude kypřena, takže bude vzrůstat trnité křoví a bodláčí, a oblakům na ni zakazuji dštít deštěm. Neboť vinice Hospodina zástupů, toť dům Isráélův, a muži Júdy sadba, jeho rozkoš; i nadál se práva, a hle, prolévání krve, spravedlnosti, a hle, křik. Běda, hromadící dům na dům, kteří připojují pole na pole, až již není místa, a vy jste sami usídleni v nitru země! V mé uši - Hospodin zástupů: Nebudou-li mnohé domy zpustlinou, veliké a krásné, protože nebude obyvatele! Ano, deset jiter vinice bude vynášet jeden bath a chómer osiva bude vynášet jednu éfu. Běda, časně za jitra vstávající, již shánějí opojný nápoj, je ž, prodlévající za soumraku, rozpaluje víno; a jejich hostiny, to je lyra a varyto, tamburína a píšťala, a víno; a le působení Hospodinova si nevšímají a dílo jeho rukou nevidí. Proto bude můj lid odveden, pro nedostatek poznání, a jeho šlechta - umírající hladem, a jeho dav - vyschlí žízní. Proto šeól rozšíří svou žádostivost a do bezměrna rozevře svá ústa, i sestoupí jeho nádhera a jeho množství a jeho vřava i veselící se v něm; i skloní se prostý a poníží se vznešený, i oči vysokomyslných se budou ponižovat, a v soudu bude vyvýšen Hospodin zástupů, a no, svatý BŮH se v spravedlnosti projeví jako Svatý a ovce se budou pást jako na svém pastvišti a rumiště po blahobytných budou ob jídat cizinci. Běda, přitahující trest za nepravost provazy lži a trest za hřích jako lany vozu, již říkají: Nechť spěchá, nechť urychluje svůj čin, abychom viděli, a ť se blíží, a ť přichází rozhodnutí Svatého Isráélova, a ť je můžeme poznat! Běda, ti, již říkají zlému dobré a dobrému zlé, pokládající tmu za světlo a světlo za tmu, pokládající hořké za sladké a sladké za hořké! Běda, moudří v svých očích a před svou tváří chápaví! Běda, hrdinové v pití vína a muži zdatní v míchání opojného nápoje, zlovolného za úplatek ospravedlňující, kteří spravedlnost každého ze spravedlivých od něho odnímají! Proto, jako jazyk ohně stravuje slámu a seno se v plamen i svrašťuje, bude jejich kořen jako by ztuchlinou a jejich květ bude jako prach vystupovat, neboť zamítli zákon Hospodina zástupů a výroky Svatého Isráélova opovrhli. Proto vzplál hněv Hospodinův proti jeho lidu, i napřáhl na něj svou ruku a jal se jej bít, takže se hory rozechvěly a jejich mrtvoly jsou jako smetí uvnitř ulic. Při všem tomto se jeho hněv ne od vrátil a jeho ruka ještě je napřažena. I pozvedne prapor národům z daleka a zasyčí jedno mu od konce země, a hle, přichází spěšně, hbitě; není při něm znaveného a není klopýtajícího, nespí, aniž usíná, aniž se uvolní opasek jeho kyčlí, aniž se přetrhne řemínek jeho sandálů, jehož šípy jsou naostřeny a jeho ž všechny luky jsou napjaty, kopyta jeho koní se dají považovat za křemen a jeho kola za vichřici. Řev má jako lev, řve jako hřivnatci a vyje a uchvacuje a odvléká kořist, a není vyprošťujícího; a bude se v onen den nad ním výt jako vytím moře; i pohlédne se k zemi, a hle, tma, tíseň; v jejích mrákavách i světlo bude tmou. V roce smrti krále Uzzijjáhúa, tu jsem uviděl Pána sedícího na vysokém a vznešeném trůně, a jeho podolek naplňoval chrám. Shora vůči němu stáli seráfové; šest křídel, šest křídel měl jeden - dvěma zakrýval svou tvář a dvěma zakrýval své nohy a dvěma létal, a volal jeden k druhému a říkal: Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů, jeho sláva je náplní vší země! A od hlasu toho volajícího se otřásla ložiska prahů a dům se plnil dýmem; i řekl jsem: Běda mi, neboť zhynu, vždyť já jsem muž nečistý na rtech a vprostřed lidu nečistého na rtech já bydlím! Vždyť moje oči uviděly Krále, Hospodina zástupů! A le přiletěl ke mně jeden z těch seráfů, a v jeho ruce žhavý uhel, jejž kleštěmi vzal s oltáře, i sáhl na má ústa a řekl: Hle, toto sáhlo na tvé rty, i odstoupila tvá nepravost a tvůj hřích se přikrývá. A uslyšel jsem hlas Páně, řkoucí: Koho mám poslat a kdo nám půjde? I řekl jsem: Hle, já, pošli mě. A řekl: Jdi a řekni tomuto lidu: Opět a opět slyšte, a le nechť nerozumíte, opět a opět vizte, a le nechť nepoznáváte! Učiň srdce tohoto lidu tučným a jeho uši otup a jeho oči zalep, ne aby svýma očima viděl a svýma ušima slyšel a svým srdcem rozuměl, takže by se obrátil; to by mu přineslo uzdravení. I řekl jsem: Až dokdy, Pane? A řekl: Až dotud, když zpustnou města, protože nebude obyvatele, a domy, protože nebude člověka, a půda bude pustošena v spoušť; a Hospodin daleko zapudí lidi a veliká bude opuštěnost v nitru země; a bude- li v ní ještě desetina, zase se do stane k zničení, jako terebint a jako dub, z něhož po skácení zbude pařez; jejím pařezem je svaté símě. A v dnech Ácháze, syna Jótháma, syna Uzzijjáhúova, krále Júdova, se stalo: K Jerúsalém u k válce proti němu vystoupil Recín, král Arámu, a Pekach, syn Remaljáhúův, král Isráélův, a le bojovat proti němu se mu nedařilo. A domu Dávidovu byla podána zpráva výrokem: Arám se utábořil na Efrájimovi; i roztřáslo se jeho srdce a srdce jeho lidu jako by roztřesením stromů lesa od větru. A Hospodin řekl k Isajovi: Nuže, vyjdi vstříc Ácházovi, ty a Šeárjášúv, tvůj syn, ke konci strouhy horní vodní nádrže u silnice k poli valchářovu a řekni k němu: Měj se na pozoru, a le zachovej klid; nechť se nebojíš a nechť nemalomyslní tvé srdce před těmito dvěma pahýly oharků, jež dýmají, pro vzplanutí hněvu Recína a Aráma a syna Remaljáhúova. Protože Arám proti tobě zosnoval zlo, i Efrájim a syn Remaljáhúův, s výrokem: Vystupujme v Júdu a nahánějme mu hrůzu, a ť jej můžeme strhnout k sobě a v kralování v jeho střed uvést krále, syna Táveálova, řekl Pán, Hospodin, takto: To nesmí nastat a nebude toho! Ano, hlavou Aráma je Damašek a hlavou Damašku Recín, a Efrájim se za ještě šedesát a pět let bude muset zřítit, takže nebude lidem; a hlavou Efrájima je Šómrón a hlavou Šómrónu syn Remaljáhúův. Nevěříte-li, nikterak nemůžete být upevněni. A Hospodin k Ácházovi dále promluvil výrokem: Vyžádej si z blízkosti Hospodina, svého Boha, znamení, spusť žádost hluboko nebo pozvedni do výše. A Ácház řekl: Nebudu žádat, aniž budu Hospodina podrobovat zkoušce. I řekl: Nuže, slyšte, dome Dávidův: Zda je vám málo obtěžovat lidi, že i mého Boha chcete obtěžovat? Proto vám Pán, on, chce dát znamení: Hle, těhotná bude ta, jež bude panna, a má porodit syna a jeho jméno nazve Immanú-Él. Bude jíst smetanu a med k svému dosažení schopnosti shledat ošklivost v zlu a najít zálibu v dobru, neboť dříve než ten hoch bude umět shledat ošklivost v zlu a najít zálibu v dobru, musí půda, z jejíchž dvou králů ty pociťuješ hrůzu, být opuštěna. Hospodin bude na tebe a na tvůj lid a na dům tvého otce přivádět dni, jaké ode dne odstoupení Efrájima zpřed Júdy nepřicházely - krále Aššúru. A v onen den se bude dít: Hospodin bude syčet na mouchy, jež jsou na pokraji řek Egypta, a na včely, jež jsou v zemi Aššúrově, i přiletí a budou se ony všechny usazovat v hluboce se zařezávajících údolích a v rozštěpech skalisk a ve všech trnitých křovinách a na všech pastvinách. V onen den bude Pán holit břitvou najatou na druhé straně Řeky, králem Aššúru, hlavu a ochlupení nohou, ba i bradu to bude odstraňovat. A v onen den se bude dít: Bude-li kdo moci uživit mladou krávu a nebo dva kusy drobného dobytka, bude pro hojnost výnosu mléka jíst smetanu, ano, každý, kdo bude pozůstávat v nitru země, bude jíst smetanu a med. A v onen den se bude dít: Každé místo, kde je tisíc rév za tisíc kusů stříbra, se bude do stávat trnitému křoví a bodláčí, bude se tam vcházet se šípy a s lukem, neboť celá země bude trnitým křovím a bodláčím, a všechny hory, jež se okopávají okopávačkou, tam pro bázeň z trnitého křoví a bodláčí nebudeš moci vcházet, i bude to místem vyhánění hovězího dobytka a místem rozšlapávání drobným dobytkem. A Hospodin ke mně řekl: Vezmi si velikou tabuli a napiš na ni způsobem smrtelníka: Pro Mahér-šálál-cháš-baza; a na svědectví jsem si měl vzít věrohodné svědky, Úrijju, kněze, a Zecharjáhúa, syna Berechjáhúova. A když jsem se přiblížil k prorokyni, otěhotněla a porodila syna, a Hospodin mi řekl: Nazvi jeho jméno Mahér-šálál-cháš-baz, neboť dříve než ten hoch bude umět zavolat: Můj otče, a neb: Má matko, bude se bohatství Damašku a lup ze Šómrónu od nášet před tvář krále Aššúru. A dále ke mně Hospodin promluvil výrokem: Protože tento lid zavrhl vody Šilóachu, jež tiše tekou, a le je jásot při Recínovi a synu Remaljáhúovu, a no, proto se, hle, Pán chystá na ně vyvést vody Řeky, mohutné a mnohé - krále Aššúru a všechnu jeho moc, i bude vystupovat nad všechna svá řečiště a půjde nad všechny své břehy a projde Júdou, provalí se a přelije se, bude dosahovat až po krk, a bude se dít: Rozpětí jeho křídel budou náplní šíře tvé země, Immánú-Éli! Zlobte se, národnosti, a zřiťte se, a nastavte uši, všechny dálky země; opásejte se a zřiťte se, opásejte se a zřiťte se, raďte se radou - ta musí být zmařena, vyslovujte slovo - to nebude moci obstát, neboť s námi je BŮH! Neboť takto ke mně řekl Hospodin při uchvácení svou rukou, a by mě poučoval stran chození cestou tohoto lidu, výrokem: Nesmíte říkat spiknutí všemu, čemu tento lid říká spiknutí, ani se bát předmětu jejich bázně, ani se ho děsit; Hospodina zástupů, jeho musíte za Svatého uznávat a předmětem vaší bázně budiž on a předmětem vašeho děsu on; bude i svatyní, oběma domům Isráélovým však kamenem úrazu a skálou klopýtnutí, obyvatelům Jerúsaléma pastí a léčkou; i klopýtnou mezi nimi mnozí, a padnou a polámou se a budou lapeni a zajati. Zavaž osvědčení, zapečeť poučení v mých žácích! - Budu tedy čekat na Hospodina, jenž zakryl svou tvář před domem Jákóbovým, a budu v něho doufat. Hle, já a dítky, jež mi dal Hospodin za znamení a za zázraky v Isráéli z blízkosti Hospodina zástupů, jenž sídlí na hoře Cijjónu. A když vám budou říkat: upřete svou pozornost k duchům mrtvých a k jasnovidcům, již pípají a již mumlají - zda ne k svému Bohu má lid svou pozornost upírat? V prospěch živých k mrtvým? K zákonu a k osvědčení! Ne-li, nechť podle tohoto slova říkají, že to nemá úsvitu. I bude v ní přecházet těžce postižen a hladov, a když bude hladovět, stane se, že upadne v zlost a jme se zlořečit proti svému králi a proti svému Bohu; a otočí-li se nahoru, a neb bude hledět k zemi, hle, úzkost a temnota, černo soužení, i bude zahnán v hlubokou tmu. Avšak ne bude černavy v té, v níž je stěsnanost; jako v době dřívější zlehčil zem Zevulúnovu a zem Naftálího, tak v posledek poctí cestu k moři, druhou stranu Jordánu, Gálíl národů; ten lid, ti, již chodí ve tmě, uvidí veliké světlo, a sedící v zemi stínu smrti - nad nimi se světlo zaskví. Rozmnožíš národ, zveličíš mu radost, zaradují se před tvou tváří jako radostí o žni, jako když jásají při svém rozdělování lupu, neboť jho, jeho břímě, a prut jeho ramene, hůl jeho pohaněče, rozdrtíš jako v den Midjána; ano, všechna obuv s dupotem v obuvi chodícího a v krvi vyválený šat, to se do stane na spálení - potrava ohně. Neboť se nám narodí dítko, bude nám dán syn a na jeho rámě se do stane knížectví a jeho jméno se nazve Div, Rádce-BŮH-Hrdina, Otec věčnosti, Kníže pokoje. Nebude konce rozvoje toho knížectví a pokoje na trůně Dávidově a nad jeho královstvím k jeho upevnění a k jeho podpoře soudem a spravedlností od nynějška a navždy. Toto bude moci učinit horlivost Hospodina zástupů. Pán poslal slovo proti Jákóbovi, i padlo v Isráéli; to zvědí, lid, on všechen, Efrájim a obyvatelé Šómrónu, v pýše a nadutosti srdce s výrokem: Vepřovice padly, i budeme budovat kvádry, sykomory jsou skáceny, ty můžeme nahradit cedry. A le Hospodin proti němu pozvedne Recínovy trapiče a jeho nepřátele bude popichovat, Aráma od východu a Pelištím od západu, i budou požírat Isráéle plnými ústy. Při všem tomto se jeho hněv ne od vrátí a jeho ruka ještě bude napřažena, protože se lid nevrátí k tomu, jenž jej bije, b a, nevyhledají Hospodina zástupů. I odetne Hospodin od Isráéle v jeden den hlavu i ocas, palmovou ratolest i rákos; stařec a vysoce vážený svou osobou, on je hlava, a prorok vyučující klamu, on je ocas - a no, vedoucí tohoto lidu se projevili zavádějícími na scestí a jimi vedení jsou pohlceni. Proto se Pán neraduje nad jeho jinochy, aniž lituje sirotků a vdov, neboť to vše jsou nevěřící a tropí zlo a všechna ústa mluví bezbožnost. Při všem tomto se jeho hněv ne od vrátí a jeho ruka ještě bude napřažena, neboť zlovůle spaluje jako oheň, sžírá trnité křoví a bodláčí a zaněcuje v houštinách lesa, takže se vzhůru vinou sloupy kouře. Výbuchy hněvu Hospodina zástupů je sežehnuta země a lid se stal jako by potravou ohně, navzájem se nešetří, a zhltne-li co napravo, je hladov, a sní-li co nalevo, nenasytí se. Jedí každý maso své paže: Menaššé Efrájima a Efrájim Menaššéa, a oni spolu proti Júdovi. Při všem tomto se jeho hněv ne od vrátí a jeho ruka ještě bude napřažena. Běda, ti, již ustanovují ustanovení špatnosti, a předpisující, kteří předpisují útisk k zapuzování nuzných od soudu a k odpírání práva chudých mého lidu, aby se vdovy stávaly jejich lupem, a by vykořisťovali sirotky! A co budete činit o dni navštívení a za bouře, jež bude přicházet z dáli? Ke komu se budete o pomoc utíkat a kde chcete zanechat svou slávu? Není, než aby se skrčil na místě vězňů a neb budou padat na místě těch, již budou zabit. Při všem tomto se jeho hněv ne od vrátí a jeho ruka ještě bude napřažena. Běda, Aššúr, hůl mého hněvu; a no, prutem je on, v jejich ruce je mé rozhorlení; vysílám ho proti nevěřícímu národu a přikazuji ho nad lidem výbuchu mého hněvu k loupení lupu a k ukořisťování kořisti a aby jej určil k rozšlapání jako bláto ulic, a č on ne tak smýšlí a jeho srdce ne tak míní, nýbrž v jeho srdci je plenit a vytínat nemálo národů; vždyť říká: Zda nejsou mými hodnostáři vesměs králové? Zda ne ní Kalnó jako Karkemíš, ne ní -li Chamáth jako Arpád, ne ní -li Šómrón jako Damašek? Jako má ruka dosáhla ke královstvím model, a jejich soch bylo nad Jerúsalém a nad Šómrón, zda tak, jak jsem učinil Šómrónu a jeho modlám, nebudu moci učinit Jerúsalému a jeho zobrazením? A až bude Pán končit své dílo na hoře Cijjónu a v Jerúsalémě, bude se dít: Budu myslit na ovoce nadutosti srdce krále Aššúru a na vychloubačnost vysokosti jeho očí. Vždyť řekl: Učinil jsem to silou své ruky a svou moudrostí, neboť jsem chytrý, i odstraňoval jsem hranice národností a jejich nahromaděné věci jsem vyraboval a jako rek jsem svrhoval trůnící, a jako do hnízda dosahovala má ruka k bohatství národností a jako sbíráním opuštěných vajec jsem já posbíral celou zem a nebylo třepetajícího křídlem a ni otvírajícího zobák a pípajícího. - Zda se bude sekera vychloubat nad toho, kdo jí seká? Bude-li se pila vypínat nad toho, kdo jí pohybuje? Jako by hůl pohybovala těmi, kdo ji pozvedají, jako by prut pozvedal toho, kdo ne ní dřevo! Proto PÁN, Hospodin zástupů, mezi jeho výkvět vysílá úbytě a místo jeho slávy bude planout planutí jako planutí ohně, a světlo Isráélovo se stane ohněm a jeho Svatý plamenem, i rozhoří se a stráví v jednom dni jeho bodláčí a jeho trnité křoví a slávu jeho lesa a jeho sadu od duše až po maso bude ničit, takže to bude jako chřadnutí churavého a zbytku jeho lesa bude nemnoho, takže je dítě bude moci spočítat. A v onen den se bude dít: Již se nadále nebude zbytek Isráéle a uniknuvší domu Jákóbova opírat o bijícího jej, nýbrž se bude v pravdě opírat o Hospodina, Svatého Isráélova; zbytek se bude vracet, zbytek Jákóbův, k BOHU-Hrdinovi - ano, byť bylo tvého lidu, Isráéli, jako písku moře, vracet se z něho bude zbytek; zhouba, jež je určena, bude přetékat spravedlností, neboť zhoubu, a to určenou, se Pán, Hospodin zástupů, chystá vykonat v nitru vší země. Proto Pán, Hospodin zástupů, řekl takto: Nechť nemáš, můj lide, obývající Cijjón, bázně před Aššúrem, jenž tě bije holí a svůj prut na tebe pozdvihuje způsobem Egypta, neboť ještě málo, troška, a bude dokonáno rozhorlení a můj hněv nad jejich ničivostí, a no, Hospodin zástupů se chystá nad ním povznést bič podle pobití Midjána na skále Órévově a svůj prut nad mořem, také jej pozdvihne způsobem Egypta. A v onen den se bude dít: Jeho břímě bude ustupovat z tvého ramene a jeho jho z tvé šíje, a od tuku se bude jho rozvracet. Přichází na Ajath, přejde v Migrón, u Michmásu nechává svá zavazadla; přejdou přes přechod, Géva - nocležiště pro nás, Rámá se ulekla, Šáúlova Giveá prchá. Zavřískej svým hlasem, dcero Gallím, naslouchej, Lajš! Ubohá Anáthóth! Madméná utíká, obyvatelé Gévím hledají útočiště. Ještě den k zastavení v Nóvu; svou rukou hrozí hoře dcery Cijjónu, pahrbku Jerúsaléma. Hle, PÁN, Hospodin zástupů, se chystá hrůzyplnou mocí oklestit větvoví, vzrůstem vysoké budou stínány a ty, jež se vyvyšují, budou snižovány, i bude železem osekávat houštiny lesa a Levánón musí skrze Vznešeného padnout. A z pařezu Jíšajova bude vycházet proutek a z jeho kořenů bude pučet odnož, a na něm bude spočívat Duch Hospodinův, Duch moudrosti a soudnosti, Duch rady a hrdinství, Duch poznání Hospodina a úcty k němu; i bude jeho slast v úctě k Hospodinu, aniž bude soudit podle vidění svých očí, ani rozhodovat podle slyšení svých uší, nýbrž bude v spravedlnosti zjednávat právo nuzným a v upřímnosti rozhodovat pro tiché v zemi; i bude bít zem holí svých úst a prutem svých rtů usmrcovat zlovolné; a bude opaskem jeho boků spravedlnost a opaskem jeho kyčlí věrnost. A bude vlk pobývat s ovcí a levhart uléhat s kůzletem, a tele a hřivnatec a krmný dobytek budou pospolu a malý hošík jimi bude vládnout, i kráva a medvěd se budou pást, jejich mláďata budou pospolu uléhat a lev bude jako skot žrát slámu. A kojenec se bude bavit nad děrou zmije a odstavenec sáhne svou rukou na doupě kobry. Nikde na mé svaté hoře nebudou moci ublížit ani zkazit, neboť země se naplní poznáním Hospodina, jako jsou vody pokrytím moři. A v onen den se bude dít: kořen Jíšajův, jenž bude stát jako prapor národností - na něj budou národy upírat svůj zřetel a místem jeho odpočinku bude sláva. A v onen den se bude dít: Pán bude podruhé přikládat svou ruku k získání zbytku svého lidu, jenž bude zbývat, z Aššúru a z Egypta a z Pathrósu a z Kúše a z Élámu a ze Šineáru a z Chamáthu a z ostrovů moře; i pozvedne prapor k národům a posbírá zahnané Isráélovy a bude shromažďovat rozptýlené Júdovy od čtyř úhlů země. A řevnivost Efrájimova ustoupí a Júdovi protivníci budou vytínáni, Efrájim nebude řevnit na Júdu a Júdá nebude utiskovat Efrájima, nýbrž vletí na rámě Pelištím k západu; pospolu budou vykořisťovat syny východu, Edóm a Móáv budou ziskem jejich ruky a synové Ammónovi jich budou poslušni. A Hospodin za odevzdaný pojme jazyk moře Egypta a svou rukou v žáru svého vichru zamává nad Řekou a roz bije ji na sedm potoků a umožní překročení v sandálech, takže zbytku jeho lidu, jenž bude zbývat, se do stane z Aššúru silnice, jako se do stalo Isráélovi v den jeho vystoupení ze země Egypta. A v onen den budeš říkat: Chválím tě, Hospodine, že když ses proti mně popudil, tvůj hněv se od vrátil a potěšil jsi mě. Hle, mou záchranou je BŮH, budu důvěřovat, aniž se budu lekat, neboť mou silou a zpěvem je Jáh, Hospodin, i stal se mi záchranou. I budete ze zřídel té záchrany s jásotem čerpat vodu a v onen den budete říkat: Přinášejte chválu Hospodinu, vzývejte jeho jméno, rozhlašujte mezi národnostmi jeho skutky, připomínejte, že jeho jméno je vyvýšeno, při hudbě opěvejte Hospodina, že činí vynikající věci; toto budiž známo ve vší zemi! Jásej a plesej, obyvatelko Cijjónu, neboť Svatý Isráélův je veliký v tvém středu! Břímě Bávelu, jež uviděl Isajá, syn Ámócův. Na lysé hoře pozdvihněte prapor, zvyšte na ně hlas, mávejte rukou, a ť vcházejí branami velmožů. Já jsem rozkázal svým posvěceným, ano, k svému hněvu jsem povolal své hrdiny, radující se z mého vyvýšení. Hlas povyku v horách, jako mnohého lidu, hlas vřavy z království shromážděných národů: Hospodin zástupů koná přehlídku vojska k boji. Přicházejí z daleké země, od okraje nebes, Hospodin a nástroje jeho rozhorlení k rozvracení vší země. Skučte, neboť den Hospodinův je blízký, přichází jako zkáza od Všemocného. Proto se budou všechny ruce spouštět a každé srdce smrtelníka se bude rozplývat, i upadnou v bezradnost, budou je zachvacovat křeče a bolesti, jako rodička se budou svíjet a se strachem se budou jeden k druhému obracet, jejich tváře - tváře plamenů. Hle, den Hospodinův přichází, zkázonosný, a no, překypěním a žárem hněvu učinit zem zpustlinou a hříšníky z ní vyhubit; ani hvězdy nebes a jejich souhvězdí nebudou vyzařovat své světlo, slunce se při svém vycházení zatmí, aniž se měsíc bude svým světlem skvít, i budu na světě trestat zlo a na zlovolných jejich nepravost a činit přítrž zpupnosti opovážlivých a ponižovat domýšlivost hrůzovládců; chci smrtelníka učinit cennějším nad jemné zlato, a no, člověka nad zlato z Ófíru, proto budu otřásat nebesy, i země se bude při překypění hněvu Hospodina zástupů a v den žáru jeho hněvu chvět ze svého místa. A bude se dít: Jako vyplašená gazela a jako drobný dobytek, když není shromažďujícího, se budou obracet každý k svému lidu a prchat každý k své zemi. Vše, co bude dopadeno, bude probodáváno a vše, co bude polapeno, bude padat mečem, i budou jejich malé děti před jejich očima rozráženy, jejich domy rabovány a jejich ženy przněny. Hle, já, chystám se na ně vzbudit Mádáje, ty, kteří si nebudou cenit stříbra, a zlato - nebudou si v něm libovat, nýbrž luky mladíků budou rozrážet, aniž budou plodů lůna litovat, jejich oko se nebude nad dětmi smilovávat. A Bável, okrasa království, ozdoba pýchy Kasdím, se musí stát jako by Božím podvrácením Sodomy a Gomory, bude do nekonečna neobýván a až do pokolení a pokolení neosídlován, aniž tam bude Arab stanovat, aniž se tam pastýři budou ukládat, nýbrž se tam budou ukládat obyvatelé stepí a jejich domy budou naplňovat sovy a usazovat se tam budou pštrosice a budou tam poskakovat chlupatci, a hyeny - to si bude v jeho opuštěných místech odpovídat, i šakalové v palácích rozkoše. A blízko je k příchodu jeho času a jeho dni nebudou protahovány. Vždyť Hospodin bude litovat Jákóba a nacházet ještě zálibu v Isráélovi, a chce jim dát klid na jejich půdě; i budou se k nim připojovat cizinci a budou přičleňováni k domu Jákóbovu. I budou se jich národnosti ujímat a přivádět je k jejich místu, a dům Isráélův, ti si je na půdě Hospodinově budou přivlastňovat za nevolníky a za služky, a no, dostanou do zajetí ty, již je zajímali, a nad svými sužovateli nabudou moci. A v den, kdy ti Hospodin dá klid od tvého trápení a od tvého nepokoje a od těžkého nevolnictví, když se s tebou nakládalo jako s nevolníkem, se bude dít, že se stran krále Bávelu ujmeš této průpovědi a řekneš: Jak ustal sužovatel, ustala vymahačka zlata, Hospodin zlámal prut zlovolných, hůl vládců, bijce národnosti v přetékání hněvu bitím bez přestání, v hněvu si podrobivšího národy pronásledováním, aniž povolil! Všechna země odpočívá, má klid, propukají v plesání, i cypřiše se pro tebe radují, cedry Levánónu: Odkdy ležíš, nevystupuje proti nám vytínající! Šeól zespod se pro tebe chvěje vstříc tvému příchodu, vzbudí pro tebe stíny, všechny mocnáře země, všechny krále národů přiměje k povstání ze svých trůnů. Oni všichni se budou ujímat slova a říkat k tobě: I ty jsi zbaven sil tak jako my, k nám jsi připodobněn? V šeól byla snesena tvá vyvýšenost, zvučení tvých varyt? Pod tebou je ustláno červy a tvá přikrývka - hmyz. Jak jsi padl z nebes, zářivá hvězdo, synu úsvitu! Byl jsi odtětím svržen k zemi, vítězi nad národy, ty, jenž jsi ve svém srdci říkával: Chci slézt nebesa, shora vůči BOŽÍM hvězdám vyvýšit svůj trůn a usednout na hoře setkávání v nejzazších končinách severu; chci vystoupit nad výšiny oblak, vyrovnat se Nejvyššímu. Avšak byl jsi snesen do šeólu, do nejnižších hlubin propasti! Vidoucí tě se na tebe dívají, pozorně na tebe svůj pohled upírají: Toto je ten muž otřásavší zemí, rozechvívavší království, jenž učinil svět jako by pustinou a jeho města pobořil, svých vězňů domů nepropouštěl? - Všichni králové národů, oni všichni ulehli v slávě, každý ve svém domě, a le tys byl vyhozen bez svého hrobu, jako odpuzující odnož, pokryt zabitými, probodanými mečem, sestoupivšími ke kamenům jámy, jako rozšlapaná mrtvola. Nesmíš se s nimi sdružit v pohřbu, neboť jsi svou zem zkazil, svůj lid jsi pozabíjel, símě tropících zlo nikdy nebude jmenováno. Připravujte jeho synům hromadnou popravu za nepravost jejich otců, nechť nepovstávají, a by se zmocnili země a plnili tvář světa městy. I budu proti nim povstávat, - prohlášeno Hospodinem zástupů, - a budu z Bávelu vytínat jméno i zbytek, i zplozenstvo i potomstvo, - prohlášeno Hospodinem, - a učiním jej příbytkem volavek a rybníky vod, a vymetu jej smetákem zpustošení, - prohlášeno Hospodinem zástupů. Hospodin zástupů přisáhl výrokem: Ne-li, že se stane tak, jak zamýšlím, a bude nastávat to, jak jsem rozhodl, o zlomení Aššúra v mé zemi, že ho budu na svých horách rozšlapávat! I ustoupí z nich jeho jho, i s jeho ramene bude jeho břímě ustupovat; toto je rozhodnutí, jímž je rozhodnuto nade vší zemí a toto je ruka, napřažená nade všemi národy, ano, Hospodin zástupů rozhodl a kdo to může zrušit? A jeho ruka je napřažena a kdo ji může od vrátit? V roce smrti krále Ácháze nastalo toto břímě: Nechť se ty všechna neraduješ, Pelešeth, že hůl, jež tě bila, je zlomena, neboť z kořene hada bude vycházet kobra a jejím plodem bude okřídlený pálivec. A prvorození nuzných se budou pást a nemajetní v bezpečí se ukládat, tvůj kořen však budu hladem usmrcovat a tvé zbývající zabíjet. Skuč, bráno, naříkej, město, rozplyne se, Pelešeth, vše tvé, neboť od severu přichází dým a v jeho oddílech není chybějícího. A co se má odpovědět poslům národa? Že Hospodin založil Cijjón a na ten chudí jeho lidu spoléhají. Břímě Móáva. Vždyť v noci bylo vyvráceno Ar Móáv, bylo zničeno, vždyť v noci bylo vyvráceno Kír Móáv, bylo zničeno! Vystupuje se v Bajith a Dívón, na výšiny, k pláči; Móáv skučí nad Névem a nad Médávou, na každé z jejich hlav je lysina, každá brada je ostříhána; v jeho ulicích se opasují pytlovinou, na jeho střechách a na jeho prostranstvích on všechen skučí, rozplývaje se v pláči. A Chešbón a Eleálé naříká, jejich hlas je slyšet až po Jahac; proto vyzbrojení Móávovi bědují, jeho duše se mu chvěje. Mé srdce naříká pro Móáva po jeho nejzazší hranice, až po Cóar, Eglath-šelíšijjáh, neboť vzestup Lúchíth - po něm se s pláčem vystupuje, když cestou Chórónajim propukávají v nářek pro potření. Vždyť vody Nimrím se stávají zpustošeninami, vždyť tráva seschla, mladý porost došel konce, aniž vznikla zeleň. Proto pozůstatek, jehož se dosáhlo, a své zásoby - od nášejí je k potoku Topolů, neboť území Móáva obešel nářek, jeho skučení až po Eglajim a Beér-Élím - jeho skučení, vždyť vody Dímónu se naplní krví, když na Dímón budu uvalovat přídavky k uniknuvším z Móáva - lvy, i k zbývajícím v zemi. Pošlete od skaliska pustinou na horu dcery Cijjónu jehně pro vládce země. A bude se dít: Dcery Móáva budou při brodech Arnónu jako zapuzené ptactvo, rozehnané hnízdo. Poskytni radu, uskutečni rozhodnutí, učiň svůj stín jako by nocí vprostřed poledne, skryj zahnané, nechť zapuzených neprozrazuješ; nechť moji zahnaní, - Móáv ci, - smějí pobývat u tebe, buď jim úkrytem před tváří ničitele! Vždyť vyděrač zanikne, zkáza skončí, deptající, ti ze země vymizí; a v laskavosti bude zřízen trůn a ve stanu Dávidově na něj s věrností usedne soudce, jenž bude vyhledávat právo a bude pohotový v spravedlnosti. Slýchali jsme o pýše Móávově, - je velmi pyšný, - o jeho zpyšnělosti a jeho pýše a jeho nabubřelosti, nepravdivosti jeho prázdných řečí; proto bude skučet Móáv ec k Móáv ci, to vše bude skučet, zcela zdrceni budete vzdychat pro hroznové koláče Kír-Charesethu, neboť nivy Chešbónu, to povadlo, réva Sibmy - páni národů potloukli její vybrané keře, jež byly do sáhly až po Jaezér, zatoulaly se v pustinu, její šlahouny se rozrostly, překročily moře. Proto révu Sibmy pláčem pro Jaezér oplakávám, zavlažuji tě svými slzami, Chešbóne a Eleálé, neboť výskot nad tvou sklizní letního ovoce a nad tvou žní od padl, i byla ze sadu odňata radost a jásot a ve vinicích se neplesá, nehlaholí radostně, šlapač víno v lisech nešlape, učinil jsem přítrž výskotu. Proto mé útroby pro Móáva zvučí jako lyra, mé nitro pro Kír-Cháres; a bude se dít, až se ukáže, že Móáv se na výšině unavil, že vstoupí do své svatyně modlit se, aniž bude umět co z moci. Toto je slovo, jež Hospodin k Móávovi od dřívějška promlouval, a nyní Hospodin promluvil výrokem: Ve třech letech, podle let námezdníka, a no, bude sláva Móáva se vším jeho početným davem znevážena, a zbytku bude málo, troška, ne bude mocný. Břímě Damašku. Hle, Damašek bude odstaven od toho, aby byl městem, a stane se rumem, kupou trosek; města Aróéru budou opuštěna, budou pro stáda, jež budou uléhat, a nebude vyplašujícího, a z Efrájima zmizí pevnosti a z Damašku království, a zbytek z Aráma, ti budou jako sláva dětí Isráélových - prohlášeno Hospodinem zástupů. A v onen den se bude dít: Sláva Jákóbova bude ochuzována a tučnost jeho masa bude hubenět, i bude se dít jako při shrnování stojatého obilí žencem, když jeho paže sežíná klasy, a no, bude se dít, jako když někdo v údolí Refáím paběrkuje klasy, neboť v něm zbývá něco paběrků, jako při oklepávání olivy, - dvě-tři peckovice na samém vrcholu, čtyři-pět na jejích plodonosných větvích, - prohlášeno Hospodinem, Bohem Isráélovým. V onen den bude člověk obracet zřetel na svého Zhotovitele, a no, jeho oči budou hledět k Svatému Isráélovu, aniž bude zřetel obracet k oltářům, výtvoru svých rukou, ani hledět na to, co zhotovily jeho prsty, totiž na ašéry a sluneční kůly; v onen den budou města jeho síly jako opuštěné lesní houští a vrchol, jejž opustili před tváří synů Isráélových, i nastane spoušť, neboť jsi zanedbala Boha své záchrany, aniž si s připomněla skálu své síly; proto můžeš vysazovat líbezné sadby a révovím cizáckým je osazovat; v den svého vysazování můžeš oplocovat a za jitra svou výsadbu přivádět k rozkvětu; sklizeň v den sběru za nezhojitelného utrpení uteče. Ha, hluk od mnohých národností, jež hlučí jako hlučení moří, a hřmot lidských plemen, jež hřmotí jako hřmot mohutných vod! Lidská plemena hřmotí jako hřmot mnohých vod, a le oboří se na něj, takže prchne do dáli a bude pronásledován jako plevy z hor před větrem a jako vír prachu před vichřicí; k času večera - i hle, hrůza, dříve než bude jitro, nebude ho. Toto je podíl rabujících nás, a no, los vykořisťujících nás. Ha, země cvrčení křídel, jež je z druhé strany vůči řekám Kúše, jež vysílá po moři vyslance, a to v loďkách ze sítí na tváři vod: Jděte, rychlí poslové, k národu urostlému a lesknoucímu se, k lidu obávanému od kdy on je a nadále; národu veliké síly a pošlapávání, jehož zem brázdí řeky! Všichni obyvatelé světa a osídlenci země, musíte při vztyčování praporu na horách hledět a při troubení na troubu slyšet, neboť Hospodin ke mně řekl takto: Chci mít klid a popatřit v svou pevnost, jako horko za jasna se světlem, jako oblak rosy v horku žně, neboť před sklizní, za skončení rozkvětu, když se květenství bude stávat zrajícím kyselým hroznem, tu bude snítky odřezávat nožíky a ratolesti odstraňovat, odstříhávat, budou vesměs zanechány dravému ptactvu hor a zvěři země, i bude na nich dravé ptactvo trávit léto a všechna zvěř země na nich bude přezimovat. V onen čas bude Hospodinu zástupů přinášen dar, lidem urostlým a lesknoucím se, a no, od lidu obávaného od kdy on je a nadále, národa veliké síly a pošlapávání, jehož zem brázdí řeky, k místu jména Hospodina zástupů, hoře Cijjónu. Břímě Egypta. Hle, Hospodin jede na rychlém oblaku a vstoupí v Egypt, a modly Egypta se před jeho tváří budou třást a srdce Egypta se bude v jeho nitru rozplývat, i budu popichovat Egypťany proti Egypťanům, takže budou bojovat proti sobě navzájem, a no, jeden proti druhému, město proti městu a království proti království, a duch Egypta bude v jeho nitru ochabovat, i budu mást jeho plány, takže budou upírat zřetel k modlám a k zaříkávačům a k duchům mrtvých a k jasnovidcům, a Egypťany chci vydat v ruku tvrdého panstva a bude nad nimi vládnout přísný král - prohlášeno PÁNEM, Hospodinem zástupů. A vody z moře budou vysušovány a tok bude vysychat a bude suchý; i budou toky páchnout, kanály Egypta se změlčí a vyschnou, třtina a rákosí zvadnou, při řece, při ústí řeky, budou holá místa, a vše zaseté u řeky bude suché, bude odváto a nebude to ho. A rybáři budou bědovat, a truchlit budou všichni házející v řeku udici, a prostírající vlečný čeřen na tvář vod budou zarmouceni, a zpracovávající česaný len a tkající plátno budou zklamáni. A jeho pilíře budou rozdrcovány, všichni pracující za mzdu budou smutni v duši. Hodnostáři Cóanu jsou vpravdě pošetilci; moudří z rádců faraonových - zhloupnutá rada. Jak můžete faraonovi říkat: Já jsem syn moudrých, syn králů pradávna? Kdepak jsou oni, ti tvoji moudří? Nuže, nechť ti tedy podávají zprávu; ti by měli vědět, co Hospodin zástupů určil proti Egyptu! Hodnostáři Cóanu se ukázali bláznivými, hodnostáři Nófu byli oklamáni, na scestí zavedli Egypt sloupové jeho kmenů. Hospodin v jeho nitro vmísil ducha zvrácenosti, takže zavedli Egypt v každé jeho činnosti na scestí, jako vrávorá opilý ve svém vývratku, aniž se bude Egyptu do stávat činnosti, jíž by mohla být činna hlava a neb ocas, palmová ratolest a neb rákos. V onen den bude Egypt jako ženy, i bude se třást a mít strach z mávání ruky Hospodina zástupů, jíž on bude proti němu mávat, a půda Júdova se Egyptu stane hrůzou, každý, kdo si ji bude připomínat, bude mít strach z rozhodnutí Hospodina zástupů, jak on proti němu rozhoduje. V onen den bude v Egyptě pět měst, mluvících řečí Kenáanu a přísahajících Hospodinu zástupů, jednomu se bude říkat Ír-haheres; v onen den bude vprostřed země Egypta oltář pro Hospodina a při její hranici pamětní sloup pro Hospodina, to bude za znamení a za svědectví pro Hospodina zástupů v zemi Egypta, neboť budou k Hospodinu z příčiny utlačujících volat, i bude jim moci poslat zachránce a zastánce, jenž je vyprostí. A Hospodin se dá Egypťanům poznat, i poznají Egypťané v onen den Hospodina a budou mu sloužit obětmi a dary a slibovat a plnit Hospodinu sliby. A no, Hospodin bude Egypťany bít, bitím, a le uzdravením, takže se obrátí až k Hospodinu, i dá se jim uprosit a uzdraví je. V onen den bude z Egypta do Aššúru silnice, takže bude Aššúr moci přicházet v Egypt a Egypťané v Aššúr, a Egypťané budou s Aššúrem sloužit. V onen den bude Isráél třetím při Egyptě a při Aššúru, požehnáním uvnitř země, jímž mu Hospodin zástupů požehná výrokem: Budiž požehnán můj lid, Egypt, a dílo mých rukou, Aššúr, a mé dědictví, Isráél. V roce tartánova příchodu do Ašdódu, když ho byl poslal Sargón, král Aššúru (pak se jal proti Ašdódu bojovat a dobyl ho), v oné době promluvil Hospodin skrze Isaju, syna Ámócova, výrokem: Jdi a svlékni pytlovinu ze svých boků a svůj sandál nechť stahuješ ze své nohy. I učinil tak - jal se chodit nahý a bos; a Hospodin řekl: Jako můj nevolník Isajá chodí tři léta nahý a bos, - znamení a náznak proti Egyptu a proti Kúši, - tak povede král Aššúru obyvatele Egypta a odvedenectvo Kúše, mladíky i starce, nahé a bosé a obnažené na zadku - hanba Egypta. I zděsí se a zastydí se za Kúš, předmět své důvěry, a za Egypt, svou chloubu, a obyvatel stvo tohoto pobřeží v onen den řekne: Hle, tak ový je předmět naší důvěry, kam jsme prchli pro pomoc, k svému vyproštění z moci krále; a jak budeme moci vyváznout my? Břímě pustiny moře. Procházením z pustiny jako vichřice na jihu to přichází z hrozné země - bylo mi oznámeno krušné vidění. Nevěrný zůstává nevěrným a hubitel hubí - vystup, Éláme, obléhej, Mádáji, všemu jeho vzdychání učiním přítrž. Proto jsou mé boky naplněny svíjením v bolesti, zachvátily mě křeče jako křeče rodičky, jsem shrben, takže neslyším, jsem bezradný, takže nevidím; mé srdce je zmateno, znepokojila mě třesavka, soumrak, v němž mám zálibu, mi učinil zděšením. Přistrojit stůl, pozorovat pozorovatelem, jíst, pít! Vstaňte, velitelé, namažte štít y! Neboť Pán ke mně řekl takto: Jdi, postav pozorujícího; co bude vidět, nechť oznamuje. I uviděl vozy, dvojice jezdců, vozy s osly, vozy s velbloudy, a jal se naslouchat bedlivě, zbystřil naslouchání a zavolal jako lev: Já stojím, Pane, na pozorovatelně ustavičně za dne, a no, já jsem na své stráži postaven po všechny noci, a hle, tamto přijíždějí vozy s muži, dvojice jezdců! I ozval se a řekl: Bável padl, padl, a všechny sochy jeho bohů roztříštil i o zem! Můj výmlate a synu mého mlatu, co jsem z blízkosti Hospodina zástupů, Boha Isráélova, uslyšel, oznámil jsem vám. Břímě Dumy. Ze Séíru se na mne volá: Strážče, copak je s nocí? Strážče, co je s nocí? Strážce řekl: Dostavuje se jitro, a le i noc; chcete-li hledat, hledejte, vraťte se, dostavte se. Břímě proti Arábii. V Arábii budete nocovat na neobdělané půdě, karavany Dedáním; přineste vodu vstříc žíznivým, obyvatelé země Témy, přivítejte utíkající s chlebem pro ně, neboť utíkají před meči, před taseným mečem a před napjatým lukem a před tíží války. Neboť Pán ke mně řekl takto: Ještě za rok, podle let námezdníka, tehdy všechna sláva Kédárova skončí a zbytek počtu luků, hrdinů ze synů Kédárových, bude jich ubývat, neboť promluvil Hospodin, Bůh Isráélův. Břímě průrvy vidění. Copak je s tebou, že jsi ty celé vystoupilo na střechy, plné vřavy, město, jež hlučí, veselící se hradiště? Tvoji zabití ne jsou zabit mečem, aniž pomřeli v boji; všichni tvoji náčelníci, kteří spolu utekli před luky, byli spoutáni, pospolu spoutáni byli všichni tvoji dopadení, kteří ušli do dáli. Proto jsem řekl: Odvraťte zrak ode mne, nechť hořknu ve svém pláči, nechť horlivě neusilujete potěšit mě nad zkázou dcery mého lidu! Vždyť Pán, Hospodin zástupů, má v průrvě vidění den rozruchu a pošlapávání a zmatku; podkopává se zeď za volání o pomoc k horám; a Élám nese toulce, - ve vozech lidé, jezdci, - a Kír odkryl štít y. A stalo se: Nejkrásnější z tvých údolí se naplnila vozy a k branám se náležitě postavili jezdci, i odňal záštitu Júdovu; a v onen den budeš hledět ke zbroji domu lesa. A uvidíte trhliny města Dávidova, že se rozmnožily, a shromáždíte vody dolní vodní nádrže i spočtete domy Jerúsaléma a strháte ty domy k vyztužení zdi, a zřídíte mezi zdmi jímku na vody staré vodní nádrže, a le nepohledíte k Zhotoviteli toho, aniž si povšimnete Ztvárnitele toho zdávna. A v onen den vyzve Pán, Hospodin zástupů, k pláči a k nářku a k lysině a k opásání pytlovinou, a hle, jásot a radost, zabíjení skotu a porážení drobného dobytka, jedení masa a pití vína: Jíst a pít, neboť zítra budeme umírat! A v mé uši bylo Hospodinem zástupů vyjeveno: Bude-li vám tato nepravost moci být přikryta, než budete umírat! - řekl Pán, Hospodin zástupů. Takto řekl Pán, Hospodin zástupů: Jdi, vstup k tomuto správci, proti Ševnovi, jenž je nad domem. Co tu máš a koho tu máš, že sis tu vytesal hrob (tesal si hrob ve výši, ve skalisku si vyhluboval obydlí )? Hle, Hospodin tebou bude pohazovat vyhazováním jako muž, zajisté tě bude sbalovat, zajisté tě bude v svitek svinovat jako kouli, do země široké všemi směry. Tam půjdeš umřít a tam se dostanou vozy tvé slávy, hanbo domu svého pána! I chci tě zapudit z tvého postavení, a no, z tvého místa tě chci strhnout. A v onen den se bude dít, že povolám svého nevolníka Eljákíma, syna Chilkijjáhúova, a obleču ho tvou tunikou, a chci ho potvrdit tvým opaskem a v jeho ruku dát tvou pravomoc, takže se stane otcem obyvatelům Jerúsaléma a domu Júdovu. A na jeho rámě chci vložit klíč domu Dávidova, takže když otevře, nebude zavírajícího, a když zavře, nebude otvírajícího. A chci ho zatlouci jako kolík v bezpečném místě, takže se domu svého otce stane stolicí slávy; a všechnu slávu domu jeho otce na něj pověsí, potomky a zplozence a všechny malé nádoby, od nádob jako číše a ž po nádoby jako měchy. V onen den - prohlášeno Hospodinem zástupů - se bude kolík, zatlučený v bezpečném místě, viklat, i bude muset být odťat a padnout, a břímě, jež bude na něm, bude muset vzít za své, neboť promluvil Hospodin. Břímě Córu. Skučte, taršíšské lodi, neboť je vyvrácen, bez domu, bez přístupu - to jim bylo zvěstováno ze země Kittím. Umlkněte, obyvatelé ostrova; naplňovávali tě obchodníci Cídónu, projíždějící mořem. Skrze mnohé vody bylo zrní od Šíchóru, žeň od řeky, jeho ziskem, i stal se tržištěm národů. Zastyď se, Cídóne, neboť moře, pevnost moře, pronáší výrok: Nepracovala jsem k porodu, aniž jsem rodila, aniž jsem vychovala jinochy, aniž jsem vypěstovala panny. Jako zvěstí o Egyptě se budou svíjet při zvěsti o Córu. Přeplavte se do Taršíše, skučte, obyvatelé pobřeží! Zda máte za rozradostněné toto, jeho ž původ je ode dní pradávna, jeho ž nohy je nosily k pobytu do dáli? Kdo takto rozhodl proti Córu, jenž propůjčoval věnce, jehož obchodníci byli knížaty, jehož kupci byli ctění v zemi? Rozhodl o to m Hospodin zástupů k pohanění pýchy vší krásy, ke znevážení všech ctěných země. Projdi svou zemí jako řeka, dcero Taršíše, není již sešněrování; napřáhl svou ruku přes moře, otřásl královstvími; Hospodin dal rozkaz stran kupce o poplenění jeho pevností a řekl: Nebudeš se již nadále veselit, ty, jež jsi byla znásilněna, panno, dcero Cídónu; do Kittím - vstaň a přeplav se, ani tam se ti nebude dostávat odpočinku. Hle, země Kasdím - nebývalo tohoto lidu, založil ji Aššúr pro obyvatele stepí, ti postavili své strážní věže, rozbořili jeho hrady - určil jej za kupu trosek. Skučte, taršíšské lodi, neboť vaše pevnost je vyvrácena! A v onen den se bude dít, že Cór bude po sedmdesát let, jako by dni jednoho krále, zapomenut; od konce sedmdesáti let se bude s Córem dít podle písně nevěstky: Vezmi lyru, obcházej město, zapomenutá nevěstko, krásně hraj, mnoho zpívej, nechť přicházíš na paměť! Od konce sedmdesáti let se totiž bude dít: Hospodin si bude Cór uvádět na mysl; ten se bude obracet stran svého odměňování, že smilnil se všemi královstvími země, na tváři půdy, a jeho výnos a jeho zisk se stane svatým Hospodinu; nebude se hromadit, aniž se bude uskladňovat, nýbrž bude jeho výnos pro bydlící před tváří Hospodinovou na jedení na nasycení a na trvanlivé roucho. Hle, Hospodin se chystá vyprázdnit zem a zpustošit ji, i převrátí její tvář a rozežene její obyvatele, a bude jak lid, tak kněz, jak nevolník, tak jeho páni, jak služka, tak její velitelka, jak kupující, tak prodávající, jak půjčující, tak vypůjčující, jak věřitel, právě tak i dlužící mu, země bude veskrze vyprazdňována a do krajnosti vykořisťována, neboť toto slovo vyslovil Hospodin. Země truchlí, vadne, svět chřadne, vadne, chřadnou vysocí lidu země, a země je pod svými obyvateli poskvrněna, neboť přestoupili zákony, změnili ustanovení, porušili trvalou smlouvu. Proto zem sžírá kletba a v ní bydlící pykají, proto jsou obyvatelé země stravováni žárem, takže lidí zbývá troška; mošt truchlí, réva chřadne, vzdychají všichni rozradostnění v srdci, přestal jásot tamburín, ustal hlahol veselících se, přestal jásot lyry, nepijí se zpěvem víno, opojný nápoj hořkne pijícím jej. Rozbořeno je hradiště pustoty, každý dům před vstupem uzavřen, v ulicích křik o víno, všechna radost je zatemněna, jásot země odešel; ve městě zbývá zpustlina a brána se roztlouká na zbořeniště. Až uvnitř země, vprostřed národností, bude tak jako při oklepávání olivy, jako paběrky, skončilo-li vinobraní, budou oni povznášet svůj hlas, budou plesat, o velebnosti Hospodinově se rozepějí od moře. Proto oslavujte Hospodina v zemích světla, jméno Hospodina, Boha Isráélova, na ostrovech moře! Od okraje země slyšíme zpěvy: Sláva Spravedlivému! A le pravím: Pro mne je vyhubnutí, pro mne je vyhubnutí, běda mně! Zpronevěřilci se zpronevěřují, a no, zpronevěřilci se hanebně zpronevěřují, postrach a propast a past na tebe, obyvateli země; a no, bude se dít: Kdo uprchne před zvukem postrachu, bude padat do propasti, a kdo vyjde zprostřed propasti, bude zachycován pastí, neboť jsou otevřena stavidla od výsosti a základy země se chvějí, země je veskrze rozmlácena, země je naprosto porušena, země prudce kolísá, země se sem-tam potácí jako opilý a kymácí se jako chatka, neboť na ní těžce spočívá její přestoupení, i padne, aniž bude více povstávat. A v onen den se bude dít: Hospodin bude myslit na zástup výsosti ve výsosti a na krále půdy na půdě, i budou posbíráni v sběr jako vězňové do jámy a žalářováni v žaláři a po množství dní navštíveni. A luna se zastydí a slunce se zahanbí, když se Hospodin zástupů na hoře Cijjónu v Jerúsalémě ujme kralování - sláva před jeho starci! Hospodine, ty jsi můj Bůh, budu tě vyvyšovat, tvé jméno chválit, neboť jsi uskutečnil div, rozhodnutí ode dávna, věrnost, stálost. Ano, místo města jsi dal vzniknout hromadě, za opevněné hradiště kupě trosek, hrad cizáků již není městem, nikdy nebude budován. Proto tě budou oslavovat, silný lid, hradiště hrozných národů, ti tě budou mít v úctě, neboť ses stal pevností nuznému, pevností nemajetnému v jeho tísni, útočištěm před nepohodou, stínem před horkem, neboť dech tyranů byl jako nepohoda na zeď, jako horko za sucha. Hřmot cizáků jsi uměl udusit; jako na horko stínem oblaku, tak se odpovídalo na zpěv tyranů. A na této hoře uspořádá Hospodin zástupů pro všechny národnosti hostinu tučných jídel, hostinu vín na kvasnicích, tučných jídel morkem obohacených, prokvašovaných vín na kvasnicích, a odklidí na této hoře tvář nost závoje, jenž se k zavíjení prostírá na všech národnostech, a no, tkaninu, jež je utkána na všechny národy. Navždy pohltí smrt a setře Pán, Hospodin zástupů, slzy z povrchu všech tváří a potupu svého lidu bude odstraňovat z povrchu vší země, neboť promluvil Hospodin. A v onen den se bude říkat: Hle, toto je náš Bůh, čekali jsme na něho a uměl nás vysvobodit, toto je Hospodin, čekali jsme na něho, jásejme a radujme se v jeho vysvobození! Vždyť ruka Hospodinova bude odpočívat na této hoře a Móáv bude pod ním sešlapáván jako sešlapáváním hromady slámy v louži močůvky, a když vprostřed toho bude rozpínat své ruce, jako ten, jenž plave, rozpíná k plavání, poníží jeho pýchu s pletichami jeho rukou, a pevnosti, výšku tvých zdí, srazí, sníží, sestrčí k zemi, až do prachu. V onen den se v zemi Júdově bude zpívat tato píseň: Máme mocné město, záchranou činí zdi a předhradbí! Otevřete brány, a ť může vstupovat spravedlivý národ, zachovávající věrnost! Upevněnou mysl opatruješ pokojem - pokojem, neboť je ujištěna v důvěře v tebe; důvěřujte v Hospodina na věky věků, vždyť v Hospodinu, Jáhovi, je skála věčností! Vždyť srazil obyvatele vyvýšenin; vypínající se hradiště - snižuje je, snižuje je až po zem, sestrkuje je až do prachu, noha je bude deptat, nohy chudého, kroky nuzných. Upřímnost je stezka spravedlivých; ty, Upřímný, dráhu spravedlivého zvažuješ, i čekali jsme tě na stezce tvých soudů, Hospodine, tužba duše je po tvém jménu a po připomínce tebe; v noci po tobě svou duší toužím, ano, svým duchem ve svém nitru tě dychtivě hledám, neboť kdykoli jsou na zemi tvé soudy, učí se obyvatelé světa spravedlnosti. Zlovolný se, byť nacházel přízeň, spravedlnosti nenaučí, v zemi poctivosti bude páchat bezpráví, a nebude si všímat vznešenosti Hospodinovy. Hospodine, tvá ruka je vyvýšena, to oni nevidí; budou vidět - a budou zostuzováni - horlivost lidu, ba i oheň na tvé protivníky - bude je sžírat. Hospodine, kéž nám chceš při soudit pokoj, vždyť i všechny naše činy jsi pro nás způsobil! Hospodine, náš Bože, vládli nám páni jiní než ty; jediné skrze tebe si připomínáme tvé jméno; pomřeli, nežijí - stíny, nebudou povstávat; proto jsi zakročil a zničil je a vymýtil veškerou vzpomínku na ně. Přidal jsi k národu, Hospodine, přidal jsi k národu, jsi oslaven, oddálil jsi všechny okraje země. V tísni tě, Hospodine, postrádali, vylévali šepot s tvou kázní na sobě, tak jako se těhotná blíží porodu, svíjí se, křičí ve svých bolestech, tak jsme byli od tvé tváře - otěhotněli jsme, svíjeli jsme se; tak jako bychom byli porodili vítr, jsme pro zem neuměli dosíci vysvobození, aniž obyvatelé světa padali. Tvoji mrtví budou žít, mé mrtvoly budou povstávai! Procitněte a plesejte, osídlenci prachu! Vždyť tvá rosa je rosa světla, jež budeš vrhat na zem stínů. Jdi, můj lide, vstup ve své pokoje a zavři za sebou své dveře, skryj se jen na krátký okamžik, dokud bude přecházet rozhorlení, neboť, hle, Hospodin vychází ze svého sídla navštívit na obyvatelích země jejich nepravost a země bude muset vyjevit svou krev, aniž již bude moci klást zakrytí na své zabité. V onen den si bude Hospodin svým mečem, tvrdým a velikým a mohutným, dokročovat na livjáthána, prchajícího hada, a no, na livjáthána, stočeného hada, a bude zabíjet netvora, jenž je v moři. V onen den bude vinice vína, zpívejte jí; já, Hospodin, ji opatruji, každé chvíle ji zavlažuji, aby proti ní nezakročoval i; nocí i dnem ji opatruji. Popuzení při mně není; kdo by mi chtěl nastavit trnité křoví, bodláčí v boji? Uměl bych se s tím vypořádat, mohl bych to vše spálit, leč by se chtěl přidržovat mé síly, uzavřít se mnou mír - mír se mnou uzavřít. Ty, již budou přicházet, bude zakořeňovat, Jákób pokvete, a no, Isráél vypučí, i budou plnit tvář světa ovocem. Zda jej bil jako bitím jeho bijce? Byl-li zabíjen jako zabíjením jeho zabíjených? Podle míry jsi jej při jeho posílání pryč napadal rozepří, vykonal prosévání svým prudkým větrem v den východního vanutí; takže se tímto nepravost Jákóbova přikrývá, a všechno ovoce odstranění jeho hříchu je toto: V jeho pokládání všech kamenů oltářů za kameny na vápno, určené k rozdrobení; ašéry a sluneční kůly nebudou povstávat. Neboť opevněné město je osamělé, příbytek vyprázdněný a opuštěný jako pustina; tam se pase tele a tam uléhá a spotřebovává jeho křoví. Při uschnutí jeho proutí si je odlamují, přicházejí ženy; podpalují to, neboť on en lid ne má soudnosti; proto ho jeho Zhotovitel nebude litovat, ne, jeho Ztvárnitel mu nebude přízniv. A v onen den se bude dít: Hospodin bude vytloukat od proudu Řeky až po potok Egypta, a vy, děti Isráélovy, budete sbíráni jeden po druhém, a v onen den se bude dít: Bude se troubit na velikou troubu a ti, již budou zahynutí blízcí v zemi Aššúrově, a ti, již budou zahnaní v zemi Egypta, přijdou a na svaté hoře v Jerúsalémě se budou klanět Hospodinu. Běda koruně pýchy opilců Efrájimových a vadnoucímu květu okrasy jeho chlouby, jenž je v čele průrvy tučnosti zbitých vínem! Hle, Pán má kohosi silného a mocného jako příval krupobití, vichřice moru; jako by příval mohutných dravých vod vrhne k zemi rukou, koruna pýchy opilců Efrájimových se bude nohama deptat a vadnoucí květina okrasy jeho chlouby, jež je v čele průrvy tučnosti, bude jako její raný fík před létem: když jej vidí, kdokoli jej vidí, pohlcuje jej, dokud on je v jeho dlani. V onen den bude Hospodin zástupů korunou okrasy a čelenkou chlouby zbytku svého lidu a duchem soudu tomu, kdo bude za sedat na soudu, a statečností zatlačujících boj zpět do brány. A i tito bloudí od vína a opojným nápojem jsou svedeni - kněz i prorok bloudí opojným nápojem, jsou přemoženi od vína, svedeni od opojného nápoje, bloudí stran vidění, škobrtají při vynášení rozsudku, zatímco všechny stoly jsou plny vývratků, výmětů - ne ní místa. Koho prý chce učit poznání a koho uvádět v porozumění proroctví? Odstavené od mléka, odrostlé od prsů? Neboť - rozkaz na rozkaz, rozkaz na rozkaz, pravidlo na pravidlo, pravidlo na pravidlo, trochu tam, trochu sem, - vždyť blábolícími rty a jiným jazykem mluví k tomuto lidu, k těm, k nimž řekl: Toto je místo odpočinku, poskytujte odpočinek znavenému, a toto je zotavení. A le znechtělo se jim uposlechnout, i stane se jim slovo Hospodinovo rozkazem na rozkaz, rozkazem na rozkaz, pravidlem na pravidlo, pravidlem na pravidlo, trochu tam, trochu sem, aby šli a klesali zpět a lámali se a byli lapáni a zajímáni. Proto slyšte slovo Hospodinovo, muži posměchu, vládcové tohoto lidu, jenž je v Jerúsalémě, neboť říkáte: Se smrtí jsme uzavřeli smlouvu a při šeólu jsme si zařídili vidoucího, jestliže mimo přejde sveřepý bič, nebude nás moci postihnout, neboť jsme svým útočištěm učinili lež a ukryli jsme se v klamu. Proto Pán, Hospodin, řekl takto: Hle, já, založím na Cijjónu kámen, vyzkoušený kámen, nároží drahocenného pevného základu; kdo věří, nespěchá. A za míru chci ustanovit právo a za váhu spravedlnost, a útočiště lži musí zachvátit krupobití a úkryt budou zaplavovat vody, a vaše smlouva se smrtí bude neplatná a vaše jasnovidění šeólu nebude moci ob stát; až bude mimo přecházet sveřepý bič, pak mu budete na rozšlapání, za každého svého mimo přecházení vás bude odnášet, neboť bude mimo přecházet za každého jitra, ve dne i v noci, a porozumění proroctví bude jen hrůzou. Ano, žíněnka je příliš krátká na natažení a přikrývka je při zahalování úzká. Neboť jako na hoře Perácím bude Hospodin povstávat, jako v údolí v Giveónu se bude chvět, chtěje udělat své dílo - jeho dílo je překvapující, a vypracovat svou práci - jeho práce je nezvyklá. Nuže tedy, nechť si netropíte posměch, aby se neutužovala vaše pouta, neboť jsem z blízkosti Pána, Hospodina zástupů, uslyšel o zhoubě, a to určené, na vší zemi. Nastavte uši a slyšte můj hlas, naslouchejte a slyšte mou řeč: Zda oráč po celý den k setí oře, brázdí a vláčí svou půdu? Zda, když urovná její tvář, pak nerozpráší kopr a ne roztrušuje kmín, a ne ukládá pšenici v řadu a ječmen na označené místo a špaldu jako hranici toho? A no, jeho Bůh ho vychovává k správnosti, vyučuje ho, že se kopr nemlátí kyjem, aniž se po kmínu sem-tam obrací kolo vozu, nýbrž se kopr vytlouká prutem a kmín holí. Rozdrobuje se obilí? Vždyť je nikdo do nekonečna bezohledně nemlátí, aniž poškozuje kolem svého vozu, aniž je svými koňmi rozdrobuje. I toto vyšlo z blízkosti Hospodina zástupů, jenž dokazuje podivuhodné usnášení, projevuje velikou rozumnost. Běda ti, Aríéli, Aríéli, hradiště, kde se usadil Dávid! Hromaďte rok na rok, nechť se střídají slavnosti, budu však Aríéli působit úzkost, takže nastane sténání a sten a stane se mi jako by BOŽÍM krbem, a položím se vůkol proti tobě a budu proti tobě zahajovat obléhání sestavou vojska a stavět proti tobě náspy, i budeš snížen, budeš mluvit ze země, a no, tvá řeč se bude krčit z prachu, a tvůj hlas se stane jako by hlasem duch a mrtvého ze země, a no, tvá řeč bude z prachu pípat. A le spousta tvých cizáků se stane jako by jemným prachem a spousta tyranů jako by pomíjejícími plevami, a to se stane za okamžik, náhle; z blízkosti Hospodina zástupů se bude zakročovat hřměním a zemětřesením a velikým hlukem, vichřicí a bouří a plamenem sžírajícího ohně, a jako ve snu, vidění noci, se bude dít spoustě všech národů, jež vytáhnou do pole proti Aríéli, a no, všem napadajícím jej a jeho tvrz a těm, již mu budou působit úzkost; i bude se dít jako když hladový má sen, že hle, jí, a když procitá, je jeho duše prázdná, a neb jako když žíznivý má sen, že hle, pije, a když procitá, hle, je vyčerpán a jeho duše je dychtivá, tak se bude dít spoustě všech národů, jež vytáhnou do pole proti hoře Cijjónu. Zastavte se a zhrozte se, zaslepujte se a oslepněte, opíjejí se, ne však vínem, potácejí se, ne však po opojném nápoji, neboť Hospodin na vás vylil ducha tvrdého spánku a zatlačil vaše oči, zastřel proroky a vaše hlavy, vidoucí, takže se vám všechno prorocké vidění stalo jako by slovy knihy, jež je zapečetěna; již když po dávají znajícímu písmo s výrokem: Přečti toto, prosím, říká: Nemohu, neboť ona je zapečetěna; a když se ta kniha dá před toho, kdo písmo nezná, řekne: Neznám písmo. A Pán řekl: Jelikož se tento lid svými ústy přibližuje a svými rty mě ctí, a le své srdce ode mne vzdálil a jejich bázeň ze mne se projevila jako naučený příkaz smrtelníků, proto se, hle, já, chystám s tímto lidem opět podivuhodně zacházet, a no, podivuhodným působením a divy, i zhyne moudrost jeho moudrých a uvážlivost jeho uvážlivých se bude muset ukrýt. Běda těm, kdo před Hospodinem hluboko zalézají, aby ukryli úmysl, a jejich ž činy, to se děje v temnotě, kteří říkají: Kdo nás vidí a kdo o nás ví? Ach, vaše převrácenost! Má-li hrnčíř být hodnocen jako hlína, takže by dílo o tom, jenž je udělal, mohlo říkat: Neudělal mě, a neb že by výtvor o tom, jenž jej ztvárnil, řekl: Nerozumí ničemu? Zda ne zbývá již málo, troška, než se Levánón obrátí v sad a sad se bude považovat za les? A v onen den uslyší slova knihy hluší a z hluboké tmy, a no, z tmy budou pro hlédat oči slepých a tiší se budou více a více radovat v Hospodinu a nemajetní mezi lidmi budou jásat v Svatém Isráélovu, neboť zanikne tyran a skončí posměvač a vyťati budou všichni po špatnosti pasoucí, člověka k hřešení slovem svádějící, kdo v bráně kladou léčku napomínajícímu a spravedlivého odstavují v prázdnotu. Proto Hospodin takto řekl k domu Jákóbovu, on, jenž osvobodil Abráháma: Již nebude Jákób zostuzován, aniž ještě bude jeho tvář blednout, nýbrž když on uvidí své dítky, dílo mých rukou, budou ve svém středu za svaté uznávat mé jméno a za Svatého uznají Svatého Jákóbova a budou se děsit Boha Isráélova, a duchem zbloudilí nabudou zájmu o soudnost a reptající budou přijímat ponaučení. Běda vám, vzdorovití synové, - prohlášeno Hospodinem, - stran pojímání úmyslů, jež ne jsou ze mne, a stran vylévání úlitby, ne však mým Duchem, za účelem hromadění hříchu na hřích, již od cházejí sestoupit v Egypt, aniž se otázali mých úst, posilovat se silou faraonovou a spoléhat na stín Egypta! I stane se vám síla faraonova zklamáním a spoléhání na stín Egypta hanbou. Byť se jeho vůdcové octli v Cóanu a jeho poslové dosahovali Chánésu, zklame se každý stran lidu těch, kdo mu nebudou moci prospět; ne budou k pomoci ani ku prospěchu, nýbrž ke zklamání, b a i k potupě. Břímě behémótha jihu. V zem úzkosti a soužení, lvů, a no, lvů, od nich ž je brejlovec a okřídlený pálivec, ponesou svá bohatství na plecích oslů a své poklady na hrbech velbloudů k lidu těch, kdo nebudou moci prospět. A no, Egypťané jsou vánek, pomáhají nadarmo; proto jsem stran tohoto prohlásil: Oni jsou Ráhav odpočívající! Nuže pojď, napiš to před nimi na desku a vyryj to na knihu, a ť to je na den budoucnosti, na věčnost, navždy, že to je vzpurný lid, lživí synové, jimž se znechtělo poslouchat zákon Hospodinův, kteří vidoucím říkají: Nesmíte vídat, a no, vidoucím: Nesmíte pro nás vídat poctivosti, pronášejte k nám úlisnosti, vídejte šalebnosti, sejděte z cesty, odbočte ze stezky, přimějte Svatého Isráélova upustit od naší tváře. Proto Svatý Isráélův řekl takto: Pro vaše zamítavé opovrhování tímto slovem, a že důvěřujete v útisk a v to, co je pokřivené a o to se opíráte, proto vám tato nepravost bude jako by hroutícím se průlomem, zejícím ve vypínající se zdi, jejíž roztříštění může přijít náhle, za okamžik, i bude ji tříštit jako by tříštěním džbánu hrnčířů, roztloukáním, nebude šetřit, i nebude se mezi jeho drtí moci najít střepina k shrábnutí ohně z výhně a neb k odebrání vody z louže. Neboť Pán, Hospodin, Svatý Isráélův, řekl takto: Vysvobozeni můžete být obrácením a poklidem, vaše moc bude v upokojení a v důvěře, ale znechtělo se vám, takže pravíte: Ne, nýbrž budeme prchat na koních - nuže tedy budete prchat; a: Pojedeme na hbitých - nuže tedy budou hbití vaši pronásledovatelé. Před válečným pokřikem jednoho jeden tisíc, před válečným pokřikem pěti všichni budete prchat, až než budete pozůstaveni jako stožár na temeni hory a neb jako prapor na pahrbku. A proto Hospodin čeká, chtěje vám prokázat milost, a proto se pozvedá k litování vás, neboť Hospodin je Bohem práva - blaho všech na něho čekajících! Neboť nebudeš, lide, jenž bydlí š na Cijjónu, v Jerúsalémě, již nikdy plakat, velikou milost ti bude prokazovat na hlas tvého křiku, jak jej uslyší, odpoví ti. A ač vám Pán dá chléb tísně a vodu útlaku, nebude se již nikdo z tvých učitelů skrývat, nýbrž se tvé oči stanou vidoucími tvé učitele a tvé uši budou zpoza tebe slyšet slovo - výrok: Toto je ta cesta, jděte po ní, budete-li se obracet doprava či budete-li se obracet doleva; a znečistíte potažení tvých soch ze stříbra a povlak tvých slitin ze zlata, i budeš je vyhazovat tak jako něco krvotokem znečištěné ho; budeš tomu říkat: Vypadni! I dá déšť pro tvé símě, jímž budeš osévat svou půdu, a chléb, výnos půdy, jenž bude hojný a tučný, a v onen den se tvůj dobytek bude pást na rozsáhlých lukách a skot a oslové, obdělávající půdu, budou žrát ochucenou píci, jež se bude převívat opálkou a věječkou. A bude se dít: Na každé vysoké hoře a na každém tyčícím se pahrbku budou potoky, proudy vod, v den velikého zabíjení, při padání věží; a v den Hospodinova obvazování potření jeho lidu, když bude hojit zranění od jeho úderů, bude světlo luny jako světlo slunce a světlo slunce bude sedminásobné, jako světlo sedmi dní. Hle, jméno Hospodinovo přichází z daleka, jeho hněv plane a těžké je, co vystupuje, jeho rty jsou plny rozhorlení a jeho jazyk je jako sžírající oheň a jeho dech je jako dravý tok, bude až po krk působit rozdělení - proséváním národů sítem zkázy, a na čelistech národností bude uzda, zavádějící na scestí. Vám se bude do stávat zpěvu jako v noci posvěcování k slavnosti, a radosti srdce jako ubírající mu se s píšťalou k příchodu na horu Hospodinovu ke Skále Isráélově, a Hospodin se ozve velebností svého hlasu a bude projevovat spouštění své paže v nevoli hněvu s plamenem sžírajícího ohně, rozháněním, přívalem a krupobitím, takže Aššúr bude srážen hlasem Hospodina; on bude bít holí, a každé řízené přejití prutu, je mu ž na něm Hospodin bude dávat spočinout, nastane při tamburínách a při lyrách, a v prudkých bojích, jež proti nim vybojuje. Ano, od dřívějška je přistrojeno Toftéh, právě ono, pro krále je připraveno; zřídil je hluboké, zřídil je široké, jeho hranice - oheň a množství dříví; dech Hospodinův ji rozpaluje jako potok síry. Běda těm, kdo sestupují v Egypt pro pomoc a opírají se o koně a důvěrou spočívají na vozech, že je jich mnoho, a na jezdcích, že jsou velmi četní, a na Svatého Isráélova se neohlížejí, aniž Hospodina vyhledávají! A le moudrý je právě on, i uvede zlo a neodvolá svých slov, nýbrž povstane proti domu zlo tropících a proti pomoci působců špatnosti; a Egypťané jsou lidé a ne BŮH, a jejich koně maso a ne duch, a když Hospodin napřahuje svou ruku, pomáhající klopýtne a komu se pomáhá, padne, i budou oni všichni spolu docházet konce. Neboť Hospodin ke mně řekl takto: Jako mručí lev a hřivnatec nad svou kořistí, když se na něho s volává plno pastýřů, a nedává se jejich hlasem zastrašit, aniž se krčí před jejich povykem, tak bude Hospodin zástupů sestupovat k válečnému tažení o horu Cijjón a o její pahrbek. Jako letící ptáci, tak bude Hospodin zástupů nad Jerúsalémem prostírat svůj stín; prostřením stínu jej vyprostí, ušetřením způsobí i jeho vyváznutí. Vraťte se k tomu, od něhož synové Isráélovi hluboko odpadli, neboť v onen den budou - každý - zavrhovat své modly ze stříbra a své modly ze zlata, jichž vám nadělaly vaše ruce - hřích! A Aššúr padne, ne mečem vznešeného, aniž ho bude požírat meč prostého, nýbrž si před mečem prchne a jeho jinoši budou k robotě, a jeho skalisko bude strachem utíkat a jeho hodnostáři budou mít hrůzu z praporu - prohlášeno Hospodinem, jehož žár je na Cijjónu a jeho ohniště v Jerúsalémě. Hle, král bude kralovat pro spravedlnost, a stran pánů, ti budou panovat pro právo, a bude muž jako útulek před větrem a úkryt před nepohodou, jako potoky vod za sucha, jako stín mohutného skaliska ve vysílené zemi. A oči vidoucích nebudou vyhlížet a uši slyšících budou naslouchat a srdce uspěchaných bude porozumívat poznání a jazyk koktavých bude spěchat k jasnému mluvení. Bezbožnému již nebude dáván název šlechetného, aniž se lstivému bude říkat vznešený, neboť bezbožný mluví bezbožnost a jeho srdce páše špatnost k páchání ničemnosti a k mluvení bludu o Hospodinu, aby duši hladového ponechával prázdnou, a žíznivého nechává trpět nedostatkem nápoje. A lstivý - jeho nástroje jsou zlé, on osnuje úklady k poškozování chudých lživými řečmi, i když nemajetný mluví pravdu. Šlechetný však osnuje šlechetné věci a za šlechetné věci povstává. Bezstarostné ženy, povstaňte, slyšte můj hlas, bezpečně se cítící dcery, vpusťte v uši můj výrok: Po více dní než rok se budete chvět, vy bezpečně se cítící, neboť přestane vinobraní, aniž bude přicházet sklizeň; třeste se, bezstarostné, chvějte se, vy bezpečně se cítící - svléci se a obnažit se, opasek na kyčle! Budou naříkat nad prsy - nad nádhernými poli, nad plodnou révou; nad půdou mého lidu - tam bude vzcházet hloží, trnité křoví, - ano, nade všemi domy jásotu veselého hradiště, neboť palác bude zanechán, dav města bude opuštěn, pevnost a strážní věž, to bude navždy platit za jeskyně, radost divokých oslů a pastvisko stád, než na nás bude vyléván Duch z výsosti a pustina se stane sadem a sad bude považován za les, a v pustině se usídlí právo a v sadu bude bydlet spravedlnost, a dílem spravedlnosti bude pokoj a účinkem spravedlnosti uklidnění a bezpečí navždy. A můj lid bude bydlet v příbytku pokoje a v bezpečných obydlích a v bezstarostných místech odpočinku, a ž budou padat kroupy při pádu lesa a v nížinu bude snižováno město. - Blaze vám, rozsévajícím při všech vodách, uvolňujícím nohu hovězího dobytčete a osla! Běda ti, ničící, a č ty ne jsi ničen, a nevěrně jednající, a č vůči tobě nevěrně nejednají! Jak dokonáš ničení, ničen budeš, jak dodáš úplnosti nevěrnému jednání, budou vůči tobě nevěrně jednat! Hospodine, buď nám milostiv, na tebe jsme čekali, kéž se za jiter stáváš jejich paží, ba i naším vysvobozením v čas úzkosti! Národnosti utečou před hlasem množství, národy se před tvým pozdvižením rozprchnou a lup od vás bude sbírán jakoby sbíráním kobylek, bude se pro něj sem-tam pobíhat jako by sem-tam pobíháním sarančí. Hospodin je vyvýšen, ano, sídlí na výsosti, naplnil Cijjón právem a spravedlností a je jistotou tvých časů, bohatstvím vysvobození, moudrosti a poznání; úcta k Hospodinu, ta je jeho pokladem. Hle, jejich hrdinové křičí venku, poslové pokoje hořce pláčí, silnice zpustly, přestalo se přecházet stezkou; zrušil i smlouvu, opovrhl i městy, necení si člověka. Truchlí se, země chřadne, Levánón se stydí, vadne, Šárón je jako step, Bášán a Karmel střásá. Nyní chci povstat, praví Hospodin, nyní se chci pozdvihnout, nyní chci být povznesen; budete těhotnět senem, budete rodit slámu, váš dech - oheň, bude vás požírat, a národnosti budou spalovány na vápno - ořezané hložiny, budou se vzněcovat v ohni. Slyšte, vzdálení, co jsem učinil, a u znejte, blízcí, mou moc! Hříšníci na Cijjónu mají strach, nevěřící zachvátilo chvění: Kdo z nás může za místo pobytu mít sžírající oheň? Kdo z nás může za místo pobytu mít věčná ohniště? Chodící v spravedlnosti a mluvící v upřímnost i, ošklivost shledávající v nespravedlivém zisku z vydírání, vytřásající své dlaně od chmatání po úplatcích, zacpávající své ucho před slyšením o krvi a zatlačující své oči před nahlížením v zlo, ten bude smět osídlit výsosti, jeho výšina - nedobytná místa skalisk, chléb mu bude dáván, voda mu bude zajištěna. Tvé oči budou spatřovat Krále v jeho kráse, vidět zem dálek, tvé srdce bude myslit na hrůzu: Kde je písař, kde výběrčí, kde spočítávač věží? Nebudeš vidět opovážlivého lidu, lidu řeči příliš nejasné k rozumění, blábolícího jazykem bez pochopení. Spatřuj Cijjón, hradiště našich svátků, tvé oči budou vidět Jerúsalém, bezstarostný příbytek, stan, jenž neputuje, jeho ž kolíky se nikdy nebudou vytahovat, aniž se které jeho provazy budou moci přetrhávat. Tam nám je jen Vznešený, Hospodin, místem řek, toků širokých břehů; nebude se moci jím ubírat loď s vesly, aniž bude pyšný koráb moci proplout, neboť Hospodin, náš Soudce, Hospodin, náš Zákonodárce, Hospodin, náš Král, on je naší ochranou. Tvé provazy jsou uvolněny, nemohou správně udržet svůj stěžeň, nerozestírají plachtoví. Tehdy bude zisk z lupu v množství rozdělen, kořist ukořistí chromí, aniž bude osídlenec říkat: Onemocněl jsem. Lid, jenž v něm bude bydlet - bude mu odpuštěna nepravost. Přibližte se, národy, k slyšení, a naslouchejte, lidská plemena, nechť slyší země a její náplň, svět a všechny jeho výplody, že je rozhněvání Hospodinovo proti všem národům a popuzení proti všem jejich vojskům; učinil je odevzdanými, vy dal je v porážku a jejich zabití budou vyhazováni a jejich mrtvoly - bude vystupovat jejich zápach; a hory se budou rozplývat jejich krví. A všechno osazenstvo nebes, ty se rozpadnou, a nebesa budou svinuta jako kniha a všechno jejich osazenstvo bude opadávat jako by opadáváním listí z révy a jako to, co opadává z fíkovníku. Ano, můj meč se v nebesích napojil, hle, bude k soudu sestupovat na Edóma a na lid mně odevzdaný; Hospodin má meč, jenž je zalit krví, je umaštěn tukem, krví jehňat a kozlů, tukem ledvin beranů, neboť Hospodin má oběť v Bocře a velikou porážku v zemi Edóma. A s nimi budou klesat reémím a mladí býkové se silnými, takže jejich země nasákne krví a jejich prach se bude mastit tukem, neboť Hospodin má den pomsty, rok odplaty stran rozepře Cijjóna. A její potoky budou obráceny v smůlu a její prach v síru a její půda se stane hořící smolou, v noci an i za dne nebude moci být uhašena, navždy bude vystupovat její dým, od pokolení k pokolení bude pustá, nikdy a nikdy nebude přecházejícího po ní. A le zmocní se jí stepní slípka a volavka a budou v ní sídlit ibis a krkavec; a vztáhne na ni míru pustoty a závaží prázdnoty. Její urození - těch tam nebude, aby provolávali království, a všichni její hodnostáři budou v nic. A její hrady přeroste trní, v jejich opevněných městech plevel a ostružiní, i stane se příbytkem šakalů, pastvou pro pštrosice, a obyvatelé stepí budou potkávat hyeny a jeden chlupatec bude volat na druhého, zajisté, uvelebí se tam noční příšera a najde si místo odpočinku; tam se uhnízdí šípový had a bude vypouštět a ve svém stínu vysezovat a líhnout; zajisté, tam se shromáždí sokolové, každý se svým druhem. Vyhledávejte z knihy Hospodinovy a čtěte! Ani jedno z nich nechybí; nepostrádají, žádné z nich, svého druha, neboť má ústa - ona rozkázala, a můj Duch - on je shromáždil, a on pro ně vrhl los; ten jim jeho ruka podle míry při dělí, navždy to budou vlastnit, do pokolení a pokolení v tom budou zůstávat. Pustina a suchá země se jim budou těšit a step bude jásat a pučet jako ocún, bujně bude pučet a jásat, ano, radostně a plesáním, bude jí dána sláva Levánónu, nádhera Karmelu a Šárónu - oni budou vidět slávu Hospodinovu, a no, nádheru našeho Boha. Posilněte svěšené ruce a upevněte klesající kolena, poplašeným v srdci řekněte: Buďte silní, nechť se nebojíte, hle, váš Bůh - přichází pomsta, odplata vašeho Boha, přichází on a chce vás vysvobodit! Tehdy se budou otvírat oči slepých a odkrývat uši hluchých, tehdy bude chromý skákat jako jelen a jazyk němého bude plesat; ano, v pustině se provalí vody a ve stepi potoky, i stane se vzdušné zrcadlení rybníkem a žíznivá země výtrysky vod; v příbytku šakalů, místě jejich ukládání, bude zeleň třtiny a sítí. A bude tam dráha, a no, cesta a bude se jí dávat název svaté cesty; nebude jí přecházet nečistý, nýbrž ona bude pro ně; kdo bude cestou chodit - a ni prostoduší nebudou bloudit, nebude tam lva, aniž na ni bude dravec ze zvířat vystupovat, nebude se moci najít tam, kde budou chodit vykoupení, a no, osvobození Hospodinovi se budou vracet a s plesáním a věčnou radostí na své hlavě přijdou na Cijjón; budou dosahovat jásotu a radosti a zármutek a vzdychání prchnou. A ve čtrnáctém roce krále Chizkijjáhúa se stalo, že vystoupil Sanchérív, král Aššúru, proti všem městům Júdovým, jež byla opevněna, a zmocnil se jich; i poslal král Aššúru z Láchíše ke králi Chizkijjáhúovi k Jerúsalém u rav-šákéa se silným oddílem vojska; ten stanul u strouhy horní vodní nádrže, jež je u silnice k poli valchářovu. I vyšel k nim Eljákím, syn Chilkijjáhúův, jenž byl nad domem, a Ševná, písař, a Jóách, syn Ásáfův, zapisovatel. A rav-šáké k nim řekl: Nuže, řekněte k Chizkijjáhúovi: Takto řekl veliký král, král Aššúru: Co je toto za spoléhání, jímž spoléháš? Řekl jsi - jen slovo rtů -: Je rada i síla k válce; nuže na koho spoléháš, že ses proti mně vzbouřil? Hle, spolehl jsi na oporu této třtiny, jež je nalomena, na Egypt, jež, opírá-li se o ni kdo, vnikne v jeho dlaň a probodne ji - tak ový je farao, král Egypta, vůči všem na něho spoléhajícím. A jestliže ke mně chcete říci: Spoléháme na Hospodina, našeho Boha, - zda on ne ní ten, jehož výšiny a jehož oltáře Chizkijjáhú odstranil a Júdovi a Jerúsalému řekl: Klanět se budete před tímto oltářem? Nyní se tedy, prosím, s mým pánem, s králem Aššúru, vsaď, i budu ti moci dát dva tisíce koní, budeš-li schopen dát si na ně jezdce! Jak tedy chceš od vrátit tvář jednoho hodnostáře z nejmenších služebníků mého pána, a by sis spolehl stran vozů a stran jezdců na koních na Egypt? A ostatně - zda jsem mimo Hospodina proti této zemi vystoupil zničit ji? Hospodin ke mně řekl: Vystup proti této zemi a znič ji! I řekl k rav-šákéovi Eljákím a Ševná a Jóách: Mluv, prosím, k svým nevolníkům aramejsky, vždyť my rozumíme, a ť k nám nemluvíš júdsky v uši lidu, jenž je na zdi. A rav-šáké řekl: Zda mě můj pán poslal těmito slovy mluvit k tvému pánu a k tobě? Zda ne na ty lidi, již sedí na zdi k jedení svých výkalů a k pití své moči s vámi? A jak rav-šáké stál, jal se silným hlasem volat, júdsky, i řekl: Slyšte slovo velikého krále, krále Aššúru: Takto řekl král: Nechť vás Chizkijjáhú neklame, neboť nebude schopen vás vyprostit, a nechť vás Chizkijjáhú nemá k spoléhání na Hospodina, výrokem: Hospodin nás jistotně bude umět vyprostit, aniž smí toto město být vy dáno v ruku krále Aššúru; neměli byste obracet sluch k Chizkijjáhúovi, neboť takto řekl král Aššúru: Zjednejte se mnou mír a vyjděte ke mně a ob jídejte každý svou révu a každý svůj fíkovník a pijte každý vodu ze své cisterny až do mého příchodu, kdy vás vezmu do země jako země vaše, země obilí a moštu, země chleba a vinic, aby vás Chizkijjáhú nesváděl výrokem: Hospodin nás bude umět vyprostit. Zda vyprostili bohové národů každý svou zem z ruky krále Aššúru? Kde jsou bohové Chamáthu a Arpádu, kde bohové Sefarvajím? A což z mé ruky vyprostili Šómrón? Kdo jsou mezi všemi bohy těchto zemí tací, že by svou zem z mé ruky vyprostili? Což bude moci Hospodin z mé ruky vyprostit Jerúsalém? Zachovali však mlčení a neodpověděli mu slovem, neboť králův rozkaz, to byl výrok: Nesmíte mu odpovídat. I vstoupil Eljákím, syn Chilkijjáhúův, jenž byl nad domem, a Ševná, písař, a Jóách, syn Ásáfův, zapisovatel, k Chizkijjáhúovi s roztrženými rouchy a oznámili mu slova rav-šákéova. To jak král Chizkijjáhú uslyšel, stalo se, že roztrhl svá roucha a oděl se pytlovinou a vstoupil v dům Hospodinův; a poslal Eljákíma, jenž byl nad domem, a Ševnu, písaře, a starší z kněží, oděné pytlovinou, k Isajovi, proroku, synu Ámócovu, a by k němu řekli: Takto řekl Chizkijjáhú: Tento den je den úzkosti a důtky a pohany, neboť děti dospěly až k otvoru, a le k porodu není síly. Snad Hospodin, tvůj Bůh, slyšel slova rav-šákéa, jehož poslal král Aššúru, jeho pán, tupit živého Boha, a vykoná trest za slova, jež Hospodin, tvůj Bůh, uslyšel. Kéž tedy vzneseš modlitbu za zbytek, jenž zde ještě je. I přišli služebníci krále Chizkijjáhúa k Isajovi a Isajá k nim řekl: Takto musíte říci k svému pánu: Takto řekl Hospodin: Nemusíš pociťovat bázeň z příčiny slov, jež jsi uslyšel, jimiž se mi sluhové krále Aššúru rouhali. Hle, já - chystám se v něj dát hnutí mysli, neboť uslyší zvěst a vrátí se do své země, a v jeho zemi mu chci dát padnout mečem. A rav-šáké se vrátil a zastihl krále Aššúru bojujícího proti Livně; byl totiž uslyšel, že od Láchíše odtáhl. A uslyšel výrok o Tirhákovi, králi Kúše: Vytáhl bojovat s tebou. To když uslyšel, poslal k Chizkijjáhúovi posly se vzkazem: Tak ový to k Chizkijjáhúovi, králi Júdovu, budete pronášet výrok: Nechť tě tvůj Bůh, v něhož ty důvěřuješ, neklame výrokem: Jerúsalém nesmí být vy dán v ruku krále Aššúru! Hle, ty jsi uslyšel, co králové Aššúru provedli všem zemím, učiněním jich odevzdanými, a ty bys měl být vyproštěn? Zda bohové národů, jež moji otcové vyhubili, je vyprostili - Gózána a Chárána a Recefa a děti Edenu, jež byly v Telassáru? Kde je král Chamáthu a král Arpádu a král města Sefarvajím, Hény a Ivvy? I vzal Chizkijjáhú dopisy z ruky poslů a přečetl je a vystoupil v dům Hospodinův a rozprostřel to Chizkijjáhú před tvář Hospodinovu; a jal se Chizkijjáhú před tváří Hospodinovou modlit a řekl: Hospodine zástupů, Bože Isráélův, sídlící mezi kerúby, ty jsi ON, Bůh, ty samoten, všech království země; ty jsi zřídil nebesa a zem. Nachyl, Hospodine, své ucho a slyš, otevři, Hospodine, své oči a viz, a no, slyš všechna slova Sanchérívova, co poslal k tupení živého Boha. Vpravdě, Hospodine, potřeli králové Aššúru všechny ty země a jejich půdu a jejich bohy dali v oheň, neboť oni ne byli bohové, nýbrž dílo rukou člověka, dřevo a kámen, takže je zničili. Nyní nás tedy, Hospodine, náš Bože, vysvoboď z jeho ruky, a ť zvědí všechna království země, že ty, Hospodine, jsi samoten! A Isajá, syn Ámócův, Chizkijjáhúovi vzkázal výrokem: Takto řekl Hospodin, Bůh Isráélův: Za č ses ke mně modlil stran Sanchéríva, krále Aššúru, - toto je slovo, jež Hospodin proti němu vyslovil: Pohrdá tebou, vysmívá se ti panenská dcera Cijjónu, hlavou za tebou potřásá dcera Jerúsaléma. Koho jsi potupil a komu ses jal rouhat a proti komu jsi povýšil hlas? A no, vysoko jsi povznesl své oči proti Svatému Isráélovu! Skrze své služebníky jsi potupil Pána a řekl jsi: V množství svých vozů já vystoupím do výše hor, koutů Levánónu, a budu stínat vysokost jeho cedrů, výbornost jeho cypřišů a vstupovat do výše jeho okraje, v les jeho sadu. Já vykopám a napiji se vod a chodidlem svých kročejí budu vysušovat všechny kanály Egypta. Zda jsi neslyšel, že jsem to způsobil v daleké minulosti, ode dní pradávna že jsem to zosnoval? Nyní jsem to uskutečnil, i směl jsi vzniknout k vyvracení opevněných měst v pusté hromady; a jejich obyvatelé, krátcí na rukou, se zděsili a byli zmateni, stali se polním bylinstvem, a no, zelení mladého porostu, trávou střech, a to snětivou před vzejitím. Znám však tvé sedání i tvé vycházení a tvé vstupování, i tvé zuření vůči mně, protože tvé zuření vůči mně a tvá zpupnost vystoupila v mé uši; i budu vkládat v tvé chřípě svůj hák a v tvé rty svou uzdu a cestou, jíž jsi přišel, tě povedu zpět. A tobě bude znamením toto: Jedení toho to roku - samorostlé, i v druhém roce, co samo vzroste, v třetím roce však sejte a žněte a vinice vysazujte a jezte jejich ovoce. A ušetřené domu Júdova, jeho zbytek, opět zapustí kořen dolů a vytvoří ovoce vzhůru, neboť z Jerúsaléma bude vycházet zbytek, a no, z hory Cijjónu ušetřené. Horlivost Hospodina zástupů bude moci toto učinit. Proto Hospodin takto řekl o králi Aššúru. Nebude moci vstoupit do tohoto města ani tam vstřelit šíp ani mu nastavit štít ani proti němu navršit násep. Cestou, jíž přišel, se bude vracet, aniž bude moci do tohoto města vstoupit, prohlášeno Hospodinem, - neboť chci na toto město prostřít svou ochranu k jeho vysvobození, vzhledem k sobě a vzhledem k Dávidovi, svému nevolníku. A vyšel anděl Hospodinův a v táboře Aššúrově pobil sto osmdesát a pět tisíc; a když za jitra časně vstali, hle, oni všichni - mrtvoly! Mrtvi! A Sanchérív, král Aššúru, nastoupil cestu a odebral se a vrátil se, i usídlil se v Nínívé. A když se on klaněl v domě Nisrócha, svého boha, stalo se, že ho Adrammelech a Šareecer, jeho synové, skolili mečem; a oni ušli v zem Arárat. A kralování se místo něho ujal Ésar-chaddón, jeho syn. V oněch dnech Chizkijjáhú na smrt onemocněl; i přišel k němu Isajá, syn Ámócův, prorok, a řekl k němu: Takto řekl Hospodin: Přikaž stran svého domu, neboť ty umíráš a nebudeš žít. A Chizkijjáhú obrátil svou tvář k stěně a jal se k Hospodinu modlit; i řekl: Ach, Hospodine, připomeň si, prosím, že jsem před tvou tváří chodíval v pravdě a s nerozděleným srdcem a činil jsem, co bylo dobré v tvých očích. A rozplakal se Chizkijjáhú velikým pláčem. A k Isajovi se do stalo slovo Hospodinovo výrokem: Jdi, a ť k Chizkijjáhúovi můžeš říci: Takto řekl Hospodin, Bůh Dávida, tvého otce: Uslyšel jsem tvou modlitbu, uviděl jsem tvé slzy; hle, já - přidávám k tvým dnům patnáct let a chci tě vyprostit, i toto město, z dlaně krále Aššúru a nad tímto městem prostřít svou ochranu. A znamením z blízkosti Hospodina, že Hospodin chce uskutečnit slovo, jež vyslovil, ti bude toto: hle, já - budu vracet stín na stupních, jenž byl po schodech Ácházových v slunci sestoupil, o deset stupňů pozpátku. A slunce o deset stupňů po schodech vrátilo stín, jenž byl sestoupil. Zápis Chizkijjáhúa, krále Júdova, stran jeho onemocnění, když se ze své nemoci zotavil: Já jsem řekl: V klidu svých dní musím odejít v brány šeólu, budu připraven o pozůstatek svých let. Řekl jsem: Nebudu smět vidět Jáha, Jáha v zemi živých, nebudu již spatřovat člověka s obyvateli pomíjejícnosti. Mé bydliště bude vytrženo a odňato ode mne jako stan pastýře, svinu svůj život jako tkadlec, chce mě od nití odříznout, od dne až do noci chceš se mnou být hotov. Až do jitra jsem si představoval: Jako lev, tak chce zdrtit všechny mé kosti, od dne až do noci chceš se mnou být hotov. Jako vlaštovka a jeřáb, tak jsem kvílel, vrkal jsem jako holub; mé oči prahly po výši: Pane, mám trápení, zastaň se mne! Co mám mluvit? Co mi řekl, to on učinil; budu po všechna svá léta pokorně chodit při hořkosti své duše. Pane, těmito věcmi lidé žijí a všestranně je v nich život mého ducha; i kéž mě chceš uzdravit - a no, dej mi žít! Hle, místo pokoje mi zhořklo hořkostí, a le ty jsi mou duši láskou vyňal z propasti zkázy, neboť jsi všechny mé hříchy za hodil za svůj hřbet. Vždyť ne šeól tě bude chválit, smrt tě velebit, sestupující v jámu nebudou k tvé věrnosti vzhlížet; živý, živý, ten tě bude chválit, tak jako já dnes, otec povede dětem jejich vědomí k tvé věrnosti! Hospodin je zde k mému vysvobození, i budeme na mých strunových nástrojích v struny sahat po všechny dni svého života při domě Hospodinově. Isajá totiž byl řekl: Musejí přinést hroudu sušených fíků a použít jako náplasti na vřed, a ť se může zotavit. A Chizkijjáhú řekl: Co bude znamením, že budu moci vystoupit v dům Hospodinův? V oné době poslal Meródach Baleádán, syn Baleádánův, král Bávelu, k Chizkijjáhúovi dopisy a dar; neboť byl uslyšel, že byl nemocen a uzdravil se. A Chizkijjáhú se nad nimi zaradoval a ukázal jim všechen dům svých vonných koření, stříbro a zlato a vonné látky a cenný olej a dům svých zbrojí a vše, co se shledalo v jeho pokladnicích; nevyskytlo se nic, co by jim Chizkijjáhú ve svém domě a ve vší své říši nebyl ukázal. Tu ke králi Chizkijjáhúovi přišel Isajá, prorok, a řekl k němu: Co řekli tito muži a odkud k tobě přišli? A Chizkijjáhú řekl: Přišli z daleké země, z Bávelu. I řekl: Co v tvém domě uviděli? A Chizkijjáhú řekl: Uviděli vše, co v mém domě je; nevyskytlo se v mých pokladnicích nic, co by ch jim nebyl ukázal. A Isajá k Chizkijjáhúovi řekl: Slyš slovo Hospodina zástupů: Hle, přicházejí dni, kdy vše, co je v tvém domě a co po tento den nahromadili tvoji otcové, bude od neseno v Bável, pozůstávat nebude nic, řekl Hospodin; a z tvých synů, kteří budou z tebe pocházet, jež máš zplodit, budou brát, i budou se v paláci krále Bávelu stávat komorníky. A Chizkijjáhú k Isajovi řekl: Dobré je slovo Hospodinovo, jež jsi vyslovil. A řekl: Jestliže v mých dnech potrvá pokoj a pravda. Potěšujte, potěšujte můj lid, praví váš Bůh; mluvte k srdci Jerúsaléma a volejte na něj, že se vyplnila jeho povinná služba, že jeho nepravost je splacena, neboť dostal z ruky Hospodinovy dvojnásobně za všechny své hříchy. Hlas volá, v pustině: Připravujte cestu Hospodinovu, narovnávejte ve stepi silnici našemu Bohu! Každá průrva se musí zvyšovat a každá hora i pahrbek, ty se musejí snižovat, a co je hrbolaté, musí se stávat rovinou a krabatiny rovnou zemí; a bude se sláva Hospodinova zjevovat a všechno maso pospolu bude pozorovat, že promluvila ústa Hospodinova. Hlas praví: Volej! I pravil: Co mám volat? Všechno maso je tráva a všechna jeho dobrota jako květ pole; tráva seschne, květ uvadne, jakmile na něj vítr Hospodinův zavane; věru, trávou je lid - tráva seschne, květ uvadne, a le slovo našeho Boha zůstává navždy. Vystup si na vysokou horu, Cijjóne, nositeli dobré zvěsti, mocně zvyš svůj hlas, Jerúsaléme, nositeli dobré zvěsti, zvyš, nemusíš se bát, říkej městům Júdovým: Hle, váš Bůh, hle, Pán, Hospodin, přichází jako Silný, jeho paže bude pro něho vládnout; hle, jeho mzda s ním a jeho odměna před jeho tváří! Jako pastýř bude pást své stádo, svou paží bude jehňata shromažďovat a ve své náruči nosit a kojící opatrovat. Kdo ve své hrsti měřením obsáhl vody a pídí odměřil nebesa a v odměrku pojal prach země a hory zvážil na mincíři a pahrbky na vahách? Kdo odměřil Ducha Hospodinova a může ho jako jeho rádce uvědomovat? S kým se radil, a by ho uváděl v porozumění a vyučoval ho stran stezky práva a vyučoval ho poznání a uvědomoval ho o cestě obezřetnosti? Hle, národy platí za kapku od okovu a za prášek na vahách; hle, ostrovy nadzvedá jako částici prachu. A ni Levánónu by nebylo dost k podpálení, a ni jeho zvěře by nebylo dost k vzestupné oběti; všechny národy před ním - jako by jich nebylo, platí vůči němu méně než nic a pustota. Ke komu tedy chcete připodobňovat BOHA a jakou podobu chcete k němu přirovnávat? Řemeslník slije sochu a zlatník ji pobíjí zlatem a přitavuje řetízky ze stříbra; kdo je zchudlý na oběť věnování, vybírá si dřevo, jež netrouchniví, hledá si zručného řemeslníka k pořízení sochy, jež by se neviklala. - Zda nevíte? Zda neslyšíte? Zda vám nebylo oznamováno od počátku? Zda jste nepochopili základy země? Hle, ten, jenž trůní nad klenbou země, takže její obyvatelé jsou jako kobylky, jenž roztahuje nebesa jako závoj a rozpíná je jako stan k bydlení, jenž knížata obrací v nic, soudce země činí pustotou! Sotva jsou zasazeni, sotva jsou zaseti, sotva se jejich sazenice v zemi zakoření, a již na ně zaduje, takže seschnou a vichřice je od náší jako slámu. Ke komu mě tedy chcete připodobňovat a neb komu mám být roven? Praví Svatý. Povzneste své oči vysoko a vizte: Kdo tyto věci stvořil, jenž vyvádí jejich zástup podle počtu, jménem je všechny povolává rozsáhlostí moci, neboť je mohutný silou; žádné nechybí. Nač pravíš, Jákóbe, a no, tak mluvíš, Isráéli: Má cesta je před Hospodinem skryta a mé právo před mým Bohem pomíjí? Zda jsi nezvěděl, neuslyšel-lis, že Bůh věčnosti, Hospodin, Stvořitel končin země, neumdlévá, aniž se unavuje? Není vyzpytování jeho rozumnosti; dává sílu umdlenému a nemajícímu moci rozmnožuje zdatnost. I mladíci umdlévají a unavují se a jinochové bezmocně klopýtají, a le doufající v Hospodina obnovují sílu; vznášejí se perutí jako orlové - běží, aniž se unavují, kráčejí, aniž umdlévají. Utichněte vůči mně, ostrovy, a nechť lidská plemena obnovují sílu, nechť se přibližují, potom nechť mluví, přistupujme pospolu k soudu. Kdo od vzcházení vzbudil - spravedlnost ho volá k své noze? On vy dává národy před jeho tvář a krále v podrobení uvádí, jako prach vy dává pod jeho meč, jako odvátou slámu před jeho luk; pronásleduje je, pokoj ně přechází stezkou, kam svýma nohama nevstupoval. Kdo to způsobil a uskutečnil, volá pokolení od počátku? Já, Hospodin, první i s posledními, já jsem ON. Uviděly to ostrovy a bojí se, končiny země se třesou; přibližují se, a no, dostavují se, pomáhají jeden druhému a bratr svému bratru říká: Buď silný, a řemeslník posiluje zlatníka, kladivem zpracovávající tlukoucího v kovadlinu, pravě o svaření: Je to dobré! A upevňuje to hřebíky, ať se neviklá. A le ty, Isráéli, můj služebníče, Jákóbe, jehož jsem vyvolil, símě Abráháma, mého přítele, co jsem se tě zmocnil od okrajů země a zavolal tě od jejích významných a řekl ti: Ty jsi můj služebník, vyvolil jsem tě, aniž tě zavrhnu. Nemusíš se bát, neboť jsem s tebou já, nemusíš se ohlížet, neboť já jsem tvůj Bůh; upevním tě, ba pomohu ti, ba podržím tě pravicí své spravedlnosti. Hle, všichni, již jsou na tebe rozhněváni, musejí být zostuzeni a zahanbeni, být jako by jich nebylo, a ti, kdo jsou s tebou v rozepři, musejí zhynout; budeš je hledat a nebudeš jich nacházet, ty, kdo se s tebou hašteří; jako by jich nebylo, jako nic budou ti, kdo s tebou bojují, neboť se tvé pravice chápu já, Hospodin, tvůj Bůh, jenž ti pravím: Nemusíš se bát, já ti pomohu; nechť se nebojíš, červíčku Jákóbův, muži Isráélovi; já ti pomohu - prohlášeno Hospodinem a tvým Výkupcem, Svatým Isráélovým. Hle, učinil jsem tě novým ostrým mláticím smykem, majícím mnoho ostrých hrotů; budeš mlátit a drtit hory a pahrbky činit jako by plevami, budeš je rozhazovat a vítr je bude od nášet a vichřice je bude rozprašovat, a ty budeš jásat v Hospodinu, honosit se v Svatém Isráélovu. Sužovaní a nemajetní hledají vodu a není jí; jejich jazyk se žízní vysušuje; já, Hospodin, jim chci odpovědět, já, Bůh Isráélův, je nebudu opouštět, budu na holých pahrbcích vypouštět řeky a vprostřed rovné země zřídla, pustinu chci učinit rybníkem vod, a no, zem sucha zdroji vod, v pustinu vsazovat cedry, akácie a myrtoví a stromoví oleje, v step umisťovat cypřiše, jilmy a zimostráz pospolu, aby viděli a poznávali a uvažovali a pospolu věnovali pozornost tomu, že toto učinila ruka Hospodinova, a no, stvořil to Svatý Isráélův. Předneste svou při, praví Hospodin, podejte své pádné důvody, praví Král Jákóbův; nechť podávají a oznamují nám věci, jež se mají přihodit, oznamte dřívější věci, jaké ony byly, a ť můžeme při ložit svá srdce a poznávat jejich posledek, nebo se nám ozvěte o věcech, jež mají přijít, oznamte věci, jež se mají napotom dostavit, a ť můžeme poznat, že vy jste bohové; ano, můžete jednat dobře a neb jednat zle, a ť na sebe spolu navzájem hledíme a vidíme! Hle, vy jste méně než kdy by vás nebylo a vaše působení méně než nic; ošklivostí je, kdo ve vás nachází zálibu. Vzbudil jsem od severu - on se dostaví, od vzcházení slunce bude vzývat mé jméno a postihovat místodržící tak jako bláto, a no, tak jako hrnčíř rozšlapává jíl. Kdo od počátku oznamoval, takže bychom věděli, a od dřívějška, takže bychom mohli říci: Je to spravedlivé? Věru nebylo oznamujícího, věru nebylo zvěstujícího, věru nebylo slyšícího vaše řeči; první o Cijjónu: Hle, hle je; a Jerúsalému chci dát nositele dobré zvěsti. A hleděl jsem a nebylo nikoho, a ni z těchto, a nebylo rádce, takže by, tázal- li bych se, mohli slovem odpovědět. Hle, oni všichni jsou marnost, jejich činy jsou ničím, jejich slitiny jsou vítr a pustota. Hle, můj Služebník, budu ho podpírat, můj Vyvolený, jehož si má duše oblíbila; položím na něho svého Ducha, bude národům přinášet právo. Nebude křičet ani svůj hlas zvyšovat ani se jím v ulici ozývat; nalomenou třtinu nebude přerážet a ochabující knot - nebude jej uhašovat; podle pravdy bude přinášet právo. Nebude ochabovat, aniž se bude podlamovat, až než na zemi bude moci právo zavést; a ostrovy budou čekat na jeho nauku. Takto řekl BŮH, Hospodin, stvořivší nebesa a roztáhší je, rozprostřevší zem a její výplody, dávající lid stv u na ní dech, a no, ducha chodícím po ní: Já, Hospodin, jsem tě v spravedlnosti zavolal a uchopil jsem tě za ruku a chci tě ochránit a učinit tě smlouvou lidu a světlem národů k otvírání slepých očí, k vyvádění vězňů ze žaláře, obyvatel tmy z domu zadržení; já jsem Hospodin, to je mé jméno a svou slávu nebudu dávat jinému, a ni svou chválu sochám. Dřívější věci, hle, přišly a nové budu já oznamovat; dříve než budou klíčit, budu se vám ozývat. Zpívejte Hospodinu novou píseň, jeho chválu od okrajů země, sestupující na moře a jeho náplň, ostrovy a jejich obyvatelé, nechť zvyšují hlas, pustina a její města, vsi, jež obýváš, Kédáre, nechť plesají obyvatelé skaliska, nechť pokřikují z temene hor, nechť Hospodinu přiznávají slávu, nechť na ostrovech prohlašují jeho chválu! Hospodin bude vycházet jako hrdina, jako bojovník bude vzbuzovat horlivost, bude křičet, ba bude vydávat válečný pokřik, nad svými nepřáteli se bude projevovat vítězem. Odedávna jsem mlčel, choval jsem se tiše, ovládal jsem se; budu jako rodička sténat, supět a soptit zároveň; budu pustošit hory a pahrbky a působit sesychání všeho jejich bylinstva a jejich řeky učiním ostrovy a rybníky budu činit suchými; a slepé budu vodit cestou, již neznají, pěšinami, jichž neznají, jim budu kráčení umožňovat, před jejich tváří budu temnotu činit světlem a kostrbatiny rovinou. Tyto věci jim učiním, aniž je opustím; ti, již důvěřují v sochy, již říkají slitinám: Vy jste naši bohové, ustoupí zpět, musejí být velmi zostuzeni. Slyšte, hluší, a hleďte, slepí, abyste viděli. Kdo je slepý, leč můj nevolník, a kdo hluchý jako můj posel, jehož posílám? Kdo je slepý jako odplatu dostávající, a no, slepý jako nevolník Hospodinův? Uviděl jsi mnohé věci a nedbáš; při otevření uší neslyší! Vzhledem k své spravedlnosti má Hospodin přání: Nechť se zákon zvelebuje a oslavuje; a le to to je lid vykořistěný a oloupený, oni všichni jsou zastrčení v děrách a jsou skryti v domech zadržení, stali se kořistí a není vyprošťujícího, plenem, a není pravícího: Navrať! Kdo mezi vámi vpouští toto v uši, dává pozor a zaposlouchává se nazpět? Kdo Jákóba vy dal v plen, a no, Isráéle kořistícím? Zda ne Hospodin, on, vůči němu ž jsme zhřešili? A no, znechtělo se jim chodit jeho cestami, aniž poslouchali na jeho zákon, i vylil na něj popuzení svého hněvu a násilí boje; to ho podpálilo ze všech stran, aniž zvěděl, a rozhořelo se proti němu; to si nekladl na srdce. A le nyní Hospodin, tvůj Stvořitel, Jákóbe, a no, tvůj Ztvárnitel, Isráéli, řekl takto: Nemusíš se bát, neboť jsem tě vykoupil, zavolal tvým jménem; ty patříš mně. Když budeš přecházet vodami, budu s tebou já, i řekami, nebudou tě moci zaplavit; když půjdeš skrze oheň, nebudeš se ožehovat, aniž se bude plamen proti tobě rozhořívat, neboť já, Hospodin, tvůj Bůh, Svatý Isráélův, tvůj Vysvoboditel, jsem tvým zadostučiněním učinil Egypt, Kúš a Sevu za tebe. Odkdy ses v mých očích stal drahým, byl jsi obdařen ctí a já jsem si tě zamiloval, i dávám za tebe lidi, a no, za tvé žití lidská plemena. Nemusíš se bát, neboť jsem s tebou já; od vzcházení chci tvé símě přivést a od západu tě shromáždit, pravě severu: Musíš vy dat, a jihu: Nesmíš zadržovat, přiveď mé syny z daleka a mé dcery od okraje země, každého, kdo se nazývá mým jménem, neboť jsem ho stvořil k své slávě; ztvárnil jsem ho, ano, zhotovil jsem ho. Vyveď slepý lid, jehož oči však jsou, a hluché, kteří mají uši. Nechť se pospolu shromáždí všechny národy, a no, lidská plemena nechť se scházejí; kdo mezi nimi může toto prohlásit a neb zvěstovat nám dřívější věci? Nechť přivádějí své svědky, a by mohli být ospravedlněni, a nechť slyší a mohou říci: Pravda! Mými svědky jste vy - prohlášeno Hospodinem - a můj Služebník, jehož jsem vyvolil, abyste věděli a věřili mně, že já jsem ON; přede mnou nebyl ztvárněn BŮH, aniž po mně bude. Hospodin jsem já - já, a mimo mne není Vysvoboditele, já jsem oznamoval a vysvobozoval a zvěstoval, když mezi vámi nebylo cizáka, a vy jste mými svědky - prohlášeno Hospodinem - a já jsem BŮH, ano, odvždy jsem já ON a není mohoucího vyprostit z mé ruky; když působím, kdo to může z vrátit? Takto řekl Hospodin, váš Výkupce, Svatý Isráélův: Pro vás jsem vyslal v Bável a svrhl je všechny jako uprchlíky, totiž Kasdím, jejich ž radost je v lodích. Já jsem Hospodin, váš Svatý, Stvořitel Isráéle, váš Král. Takto řekl Hospodin, jenž zřídil v moři cestu, a no, pěšinu v mohutných vodách, jenž vyvedl vozy a koně, vojenskou moc a reky; leží pospolu, nevstávají - zhasli, dodoutnali jako knot -: Nemusíte připomínat dřívější věci a ni věnovat pozornost věcem dávným; hle, já - chystám se učinit něco nové ho, co nyní klíčí - zda nevíte? Ano, zavádím v pustině cestu, v poušť řeky, zvěř pole mě bude ctít, šakalové a pštrosice, neboť dám v pustinu vody, řeky v poušť k napájení mého vyvoleného lidu; tento lid jsem si ztvárnil, nechť vyprávějí mou chválu. A le nevolal jsi mne, Jákóbe, neboť ses mnou unavil, Isráéli, nepřiváděl jsi mi drobného dobytka svých vzestupných obětí, aniž jsi mě svými obětmi ctil; neobtěžoval jsem tě obětmi dar u, aniž jsem tě unavoval kadidlem, nekupoval jsi mi za peníze třtinu, aniž jsi mě sytil tukem svých obětí, jen jsi mě obtěžoval svými hříchy, unavoval jsi mě svými nepravostmi. - Já - já jsem ON, zahlazující vzhledem k sobě tvá přestoupení, aniž si připomínám tvé hříchy. Připomeň mi, suďme se spolu, vypovídej ty, abys mohl být ospravedlněn. Tvůj první otec hřešil a tvoji tlumočníci se proti mně vzpírali, i znesvětil jsem hodnostáře svatyně a vy dal jsem Jákóba v odevzdání, a no, Isráéle v posměšné řeči. Nyní však slyš, Jákóbe, můj nevolníče, a no, Isráéli, v něm ž jsem našel zálibu: Takto řekl Hospodin, tvůj Zhotovitel a tvůj Ztvárnitel od lůna, tvůj Pomocník: Nemusíš se bát, můj nevolníče Jákóbe, a no, Ješurúne, v něm ž jsem našel zálibu, neboť chci na to, co je žíznivé, vylít vody, a no, vyřinutí na suchost, vylít svého Ducha na tvé símě, a no, své požehnání na tvé potomky, takže vzrostou v prostřed mezi trávou, jako topoly při proudech vod. Tento bude říkat: Já patřím Hospodinu, a tento se bude nazývat jménem Jákóbovým, a tento svou rukou psát: Pro Hospodina, a jménem Isráélovým si lichotit. Takto řekl Hospodin, Král Isráélův a jeho Výkupce, Hospodin zástupů: Já jsem První a Poslední a mimo mne není Boha. A kdo může tak jako já volat - a ť to oznamuje a předkládá mi to - od mého ustanovení lidu věčnosti? Nechť jim tedy oznamují věci nadcházející a jež mají přijít! Nemusíte mít strach ani se třást; zda jsem ti odedávna nezvěstoval a ne oznamoval? A vy jste mými svědky; zda je +Bůh mimo mne? B a není Skály, neznám žádné. Ztvárňovatelé soch, oni všichni, jsou nicotou, aniž mohou jejich oblíbenci prospět; oni jsou jejich svědky: nevidí, aniž co vědí, aby byli zostuzováni. Kdo ztvárnil BOHA a neb slil sochu k žádnému prospěchu? Hle, všichni jeho společníci musejí být zostuzeni, a řemeslníci, ti jsou z lidí; nechť se oni všichni shromažďují, nechť před stupují, nechť mají strach, nechť jsou vespolek zostuzováni. Kovář železa má nástroje a zpracovává je v uhlí a ztvárňuje je kladivy a zpracovává je svou silnou paží; také bývá hladový - pak síly není; nenapije-li se vody, unaví se. Řezbář dříví natáhne míru, vyznačuje ji křídou, hotoví ji řezbářskými noži a vyznačuje ji kružidlem a zhotoví ji podle tvářnosti muže, podle krásy člověka k zůstávání v domě. Když si navytíná cedrů, pak vezme cypřiš a dub, jež si vybere mezi stromy lesa; zasadí borovici, a ť jí lijavec dává růst; to je člověku k topení, i vezme z toho a zahřeje se, ba i zažíhá a napeče chleba, ba i dělá BOHA a jme se klanět, zhotoví jej jako sochu a padne před ním. Polovinu toho spálí v ohni, nad tou polovinou jí maso, opéká pečeni a nasycuje se; ba i zahřívá se a praví: Aha, zahřál jsem se, užil jsem si tepla! A zbytek toho učiní BOHEM, svou sochou; bude před tím padat a klanět se a modlit se k tomu a říkat: Vyprosť mě, neboť ty jsi můj BŮH. Nevědí, aniž chápou, neboť zatřel jejich oči, aby neviděli, a jejich srdce, aby nenabyla rozumnosti, aniž si kdo bere k srdci, aniž má vědomí ani pochopení k pomyšlení: Polovinu toho jsem spálil v ohni, ba i chleba jsem nad žhavým uhlím z toho napekl, maso jsem opékal a jedl; mám tedy pozůstatek toho učinit ošklivostí a padat před špalkem dřeva? Pase se popelem, srdce je oklamáno, zvrátilo ho stranou, takže nemůže vyprostit svou duši ani si říci: Zda ne ní v mé pravici lež? Pamatuj si tyto věci, Jákóbe, a no, Isráéli, neboť ty jsi můj nevolník, ztvárnil jsem tě, ty jsi mi nevolníkem, Isráéli, nebudeš mi upadat v zapomenutí; jako oblak setřu tvá přestoupení, a no, jako mrak tvé hříchy; vrať se ke mně, neboť jsem tě vykoupil. Plesejte, nebesa, neboť zapůsobil Hospodin, výskejte, spodní místa země, propukněte, hory, v plesání, les a všechno stromoví v něm, neboť Hospodin vykoupil Jákóba a na Isráélovi se oslavuje! Takto řekl Hospodin, tvůj Výkupce a tvůj Ztvárnitel od lůna: Já jsem Hospodin, Zhotovitel všeho, roztáhší nebesa, já samoten, rozprostřevší zem - kdo byl se mnou? - rušící znamení prázdných mluvků, což věštce činí blázny, obracející mudrce zpět, což mění jejich vědění v pošetilost, potvrzující slovo svého nevolníka a splňující záměry svých poslů, jenž praví Jerúsalému: Musíš být obýván, a městům Júdovým: Musíte být budována, a jeho rumiště chci postavit; jenž praví hlubině: Vyschni! A tvé řeky chci učinit suchými, jenž praví o Kórešovi: Můj pastýř, jenž bude splňovat všechno mé zalíbení, i stran výroku k Jerúsalému: Musíš být budován, a chrám u: Musíš být založen. Takto řekl Hospodin svému pomazanému, Kórešovi, jehož jsem uchopil za jeho pravici, stran podmanění národů před jeho tváří (a boky králů budu uvolňovat ), stran otvírání dveří před jeho tváří (a brány nebudou zavírány): Před tvou tváří půjdu já a budu vypukliny urovnávat, dveře z mosazi rozbíjet a závory ze železa rozrážet, a dávat ti poklady tmy a utajená bohatství úkrytů, abys věděl, že já, Hospodin, jenž tě volá jménem, jsem Bůh Isráélův; vzhledem k svému nevolníku Jákóbovi, a no, Isráélovi, svému vyvolenému, jsem tě také tvým jménem povolal, dával jsem ti čestné jméno, aniž jsi mě znal. Já jsem Hospodin a není dalšího, kromě mne není Boha; opasoval jsem tě, aniž jsi mě znal, aby věděli od vzcházení slunce i od západu, že není žádného mimo mne; já jsem Hospodin a dalšího není, ztvárňující světlo a tvořící tmu, zjednávající pokoj a tvořící pohromu, všechny tyto věci činím já, Hospodin. Kropte, nebesa, shora, a obláčky nechť roní spravedlnost; nechť se země otvírá a nechť přinášejí záchranu, a zároveň nechť působí klíčení spravedlnosti; já, Hospodin, to stvořím. Běda ti, proucí se se svým Ztvárnitelem, střepe mezi střepy ze země! Zda říká hlína svému ztvárniteli: Co děláš? Vždyť tvá práce - nebylo na ní rukou!? Běda ti, říkající k otci: Co plodíš? A k ženě: Co rodíš? Takto řekl Hospodin, Svatý Isráélův a jeho Ztvárnitel: Tažte se mne na nadcházející věci! Nad mými syny a nad prací mých rukou mi musíte pravomoc ponechat; já jsem zřídil zem a stvořil na ní člověka, já - mé ruce roztáhly nebesa a všechno jejich osazenstvo jsem přikázal, já jsem ho vzbudil v spravedlnosti a všechny jeho cesty budu urovnávat, on bude budovat mé město a mé odvedenectvo propouštět, ne za odškodné ani za úplatek, řekl Hospodin zástupů. Takto řekl Hospodin: Lopota Egypta a zisk Kúše a Seváím, muži vysoké postavy, budou přecházet k tobě a tobě budou patřit; půjdou za tebou, v okovech budou přecházet, tobě se budou klanět, tobě budou své prosby předkládat: Jen v tobě je BŮH a není dalšího, žádného Boha. Ty jsi vpravdě skrývající se BŮH, Bože Isráélův, Vysvoboditeli! Zostuzeni, ba věru zahanbeni budou, oni všichni, spolu se v hanbu odeberou výrobcové model; Isráél bude Hospodinem vysvobozen věčným vysvobozením, až po věčnosti věku nebudou zostuzováni ani zahanbováni. Ano, takto řekl Hospodin, Stvořitel nebes, on, Bůh, ztvárnivší zem, a no, zřídivší ji - on ji upevnil, ne jako pustotu ji stvořil, ztvárnil ji k bydlení -: Já jsem Hospodin a dalšího není; nepromluvil jsem v skrytu, na temném místě země, neřekl jsem semeni Jákóbovu: Hledejte mě nadarmo! Já jsem Hospodin vyslovující spravedlnost, oznamující správné věci. Shromážděte se a přijďte, přibližte se spolu, uniknuvší z národů; nemají poznání ti, kdo nosí dřevo svých soch a modlí se k BOHU, jenž nemůže vysvobodit; oznamte a přiveďte je blíže, a ť se i mohou spolu poradit: Kdo toto od pradávna zvěstoval, od dřívějška to oznamoval? Zda ne já, Hospodin, neboť není dalšího Boha mimo mne, spravedlivého BOHA a Vysvoboditele kromě mne není. Otočte se ke mně a dejte se vysvobodit, všechny končiny země, neboť já jsem BŮH a dalšího není. Sám při sobě jsem přisáhl, slovo vyšlo v spravedlnosti z mých úst, aniž se bude vracet, že se přede mnou bude shýbat každé koleno, přísahat každý jazyk. Jen v Hospodinu, bude říkat, mám spravedlnost a sílu. Až k němu se bude přicházet a všichni na něho rozhněvaní budou zostuzováni; všechno símě Isráélovo, ti budou ospravedlňováni a budou se honosit Hospodinem. Bél klesl, Nevó se hroutí, jejich zobrazení se do stala na zvířectvo, a no, na dobytek, vaše naložené přenosné modly jsou břemenem pro znavené; spolu se zhroutili, klesli, nemohli zachránit břímě, nýbrž sami odešli v zajetí. Obraťte sluch ke mně, dome Jákóbův, a no, vše zbývající z domu Isráélova, ti, již jsou od lůna naloženi, ti, již jsou od dělohy neseni, a ž do stáří jsem já ON, a no, až do šedin budu já nosit, já jsem zhotovil a já ponesu, a no, já budu nosit a zachraňovat. Komu mě chcete připodobňovat a neb rovným činit a přirovnávat, že bychom si byli podobni? Ti, již z váčku vysypávají zlato a přezmenem váží stříbro, najímají zlatníka, ten to dělá BOHEM - padají, ano, klanějí se. Zvedají jej na rameno, nosí jej a usazují jej na jeho místo, i stojí a nehýbá se ze svého stanoviště, ani volá-li kdo na něj, neodpovídá, aniž ho z jeho úzkosti vysvobozuje. Pamatujte si toto a dokažte, že jste muži; položte si to opět na srdce, přestupníci, pamatujte si dřívější věci, odedávna, že já jsem BŮH a dalšího není, Bůh, a není žádného mně podobného, od počátku oznamující posledek a od pradávna věci, jež se neuskutečnily, pravící: Mé rozhodnutí zůstává a všechno své přání uskutečňuji, volaje od vzcházení dravého ptáka, ze vzdálené země muže mého rozhodnutí; ano, promluvil jsem a také k tomu chci dát dojít; promyslil jsem a také to chci uskutečnit. Obraťte sluch ke mně, zatvrzelí srdce m, vy, již jste daleci od spravedlnosti; přivedu blíže spravedlnost svou; nebude se vzdalovat, aniž se mé vysvobození bude opožďovat, i dám na Cijjónu vysvobození, Isráélovi svou chválu. Sestup a sedni v prach, panno, dcero Bávelu, sedni na zem, trůnu není, dcero Kasdím, nebudeš nadále takovou, aby ti dávali název změkčilé a zhýčkané! Vezmi žernovy a mel mouku, odhal se zpod svého závoje, vyhrň vlečku, odhal stehna, překračuj řeky; bude odhalována tvá nahota, ano, tvá potupa se bude vidět. Chci se chopit pomsty, aniž budu dopouštět zákrok člověka. Náš Výkupce je Hospodin zástupů, to je jeho jméno, Svatý Isráélův! Seď v mlčení a vstup ve tmu, dcero Kasdím, neboť nebudeš nadále takovou, aby ti dávali název paní království. Rozhněval jsem se na svůj lid, zhanobil jsem své dědictví a vy dal jsem je v tvou ruku; neposkytla jsi jim slitování, na starce jsi velmi těžce uvalila své jho a řekla jsi: Navždy budu paní, přičemž jsi tyto věci nepoložila na své srdce, nepřipomněla si s posledek toho. Nuže tedy slyš toto, rozkošnice, jež sedíš bezstarostně, jež říkáš ve svém srdci: Já a nikdo další; nebudu sedět jako vdova, aniž budu znát ztrátu dětí - a no, tyto dvě věci na tebe budou přicházet, v okamžik u, v jeden den: ztráta dětí i ovdovění; přijdou na tebe ve své úplnosti za množství tvých kouzel, za veliké hojnosti tvých zaklínadel. A no, důvěřovala jsi ve své zlo, říkala jsi: Není vidoucího mě; tvá moudrost a tvé vědění, to tě svedlo, takže jsi ve svém srdci říkala: Já a nikdo další. I přijde na tebe pohroma, nebudeš znát jejího původu, a no, bude na tebe padat nehoda, nebudeš jí moci zmírnit, a náhle na tebe bude přicházet zkáza, jíž neznáš. Nuže, postav se se svými zaklínadly a s množstvím svých kouzel, s nimiž ses lopotila od svého mládí, snad budeš moci dojít zdaru, snad to budeš umět zastrašit. Unavila ses množstvím svých rad; nuže, nechť se postavují děliči nebes, již hledí mezi hvězdy, poučující o novech měsíce, a nechť tě vysvobozují z věcí, jež na tebe budou přicházet. Hle, stanou se jako by slámou, spálí je oheň, nebudou moci sami sebe vyprostit z moci plamene - nebude to žhavé uhlí k zahřátí, teplo k sedění před ním! Tak ovými se ti stanou ti, pro něž ses nalopotila, tvoji obchodníci od tvého mládí; zatoulají se každý k své straně, nebude vysvobozujícího tě. Slyšte toto, dome Jákóbův, ti, již jsou nazýváni jménem Isráélovým a vyšli z vod Júdových, již přísahají při jménu Hospodinově a na Boha Isráélova poukazují, ne v pravdě, ani v spravedlnosti, ačkoli se nazývají podle svatého města a opírají se o Boha Isráélova, jeho ž jméno je Hospodin zástupů: Předem jsem oznamoval dřívější věci; a když vyšly z mých úst a zvěstoval jsem je, náhle jsem zapůsobil a přišlo to. Protože vím, že jsi ty tvrd ohlav ý, neboť tvá šíje - šlacha ze železa, a tvé čelo - mosaz, proto jsem ti předem oznamoval, zvěstoval jsem ti dříve než to přicházelo, abys neříkal: Učinilo je mé zobrazení, a no, přikázala je má socha a neb má slitina. Uslyšel jsi, pohleď na to vše; a vy - zda nebudete oznamovat? Od nynějška ti zvěstuji věci nové a utajované, ty, je ž neznáš; budou stvořeny nyní a ne od dřívějška a před dnem, a neuslyšel jsi o nich, abys neříkal: Hle, věděl jsem o nich. Ani jsi neuslyšel ani jsi nezvěděl ani se tvé ucho od dřívějška neotevřelo, neboť jsem věděl, že jednáš velmi nevěrně a dává se ti název přestupníka od lůna. Vzhledem k svému jménu svůj hněv oddaluji, pro svou chválu krotím vůči tobě, ne chtěje tě vytít. Hle, pročišťoval jsem tě, a le ne se stříbrem, zkoušel jsem tě v peci soužení; vzhledem k sobě, vzhledem k sobě jednám - ano, jak by se kdo dával zhanobit? A svou slávu nebudu dávat jinému. Obrať sluch ke mně, Jákóbe, a no, Isráéli, můj povolaný! Já jsem ON, já jsem První, ano, já jsem Poslední; ano, má ruka založila zem, má pravice rozpjala nebesa: Zavolal jsem na ně - stála pospolu. Shromážděte se, vy všichni, a slyšte: Kdo mezi nimi oznámil tyto věci? Hospodin ho miluje, on bude uskutečňovat jeho přání v Bávelu a jeho paži na Kasdím; já, já jsem promluvil, ano, zavolal jsem ho, přivedl jsem ho, a ť zdárně vykoná svou cestu. Přibližte se ke mně, slyšte toto: Nemluvil jsem od počátku nikdy v skrytosti, od doby, kdy se co stalo, byl jsem tam já. - A nyní mě Pán, Hospodin, poslal, a jeho Duch. Takto řekl Hospodin, tvůj Výkupce, Svatý Isráélův: Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, vyučující tě: K prospěchu, dávající ti kráčet cestou, jíž jdeš. Kéž bys byl naslouchal mým rozkazům! Pak by byl tvůj pokoj jako řeka a tvá spravedlnost jako vlny moře, a tvého semene by bylo jako písku a potomků z tvých útrob jako jeho kamení; jeho jméno by nesmělo být vyťato ani vypleněno z přítomnosti mé tváře. Vyjděte z Bávelu, utecte od Kasdím, hlasem plesání toto oznamujte, zvěstujte, vyneste to až po okraj země; říkejte: Hospodin svého nevolníka Jákóba vykoupil! A nežíznili v suchých místech, kudy je vodil, dal pro ně vyřinout se vodám ze skály, neboť skálu rozpoltil a vody vy tekly. Zlovolní, řekl Hospodin, nemají pokoje. Obraťte sluch ke mně, ostrovy, a naslouchejte, lidská plemena, z daleka: Hospodin mě od lůna zavolal, od útrob mé matky se jal připomínat mé jméno a má ústa učinil jako by ostrým mečem; skryl mě ve stínu své ruky a učinil mě vybraným šípem; uschoval mě ve svém toulci a řekl mi: Ty jsi můj Služebník, Isráél, co se v tobě chci oslavit. A já jsem řekl: Naprázdno jsem se nalopotil, nadarmo a marně jsem vyčerpal svou sílu, avšak mé právo je u Hospodina, a no, mé působení u mého Boha. Nyní však řekl Hospodin, od lůna si mě ztvárňovavší za Služebníka k přivedení Isráéle zpět k němu (a č Isráél není sbírán, přece jsem v očích Hospodinových vážen a můj Bůh je mou silou), - řekl tedy: Příliš málo je na to, že jsi mi Služebníkem, pozdvihovat kmeny Jákóbovy; a no, zpět přivádět uchráněné Isráélovy; učiním tě tedy světlem národů, abys byl mou záchranou až po okraj země. Takto řekl Hospodin, Výkupce Isráélův, jeho Svatý, pohrdanému lidmi, za odporného považovanému národem, Služebníku vládců: Králové budou vidět a povstanou, hodnostáři, ti se budou klanět vzhledem k Hospodinu, jenž je věrný, Svatému Isráélovu, jenž tě vyvolil. Takto řekl Hospodin: V čas blahovůle jsem ti odpověděl a v den záchrany jsem ti pomohl, a chci tě ochránit a učinit tě smlouvou lidu k pozdvihnutí země, k umožnění zdědit zpustlá dědictví, k povědění vězňům: Vyjděte! Těm, kdo jsou ve tmě: Vyjevte se! Budou se pást při cestách a jejich pastviště bude na všech holých pahrbcích; nebudou hladovět ani žíznit, aniž je bude bít horko od slunce, neboť je povede nad nimi se slitovávající; také je bude vodit k výtryskům vod. A všechny své hory budu měnit v cesty a mé silnice se budou zvyšovat; hle, tito budou přicházet z daleka, a hle, tito od severu a od západu a tito ze země Síním. Plesejte, nebesa, a jásej, země, nechť v plesání propukají hory, neboť Hospodin potěšil svůj lid a lituje svých usoužených! A le Cijjón řekl: Hospodin mě opustil, a no, Pán na mne zapomněl. Zda může žena zapomenout na svého kojence, nelitovat syna svého lůna? Byť i ony zapomínaly, já tě však zapomínat nebudu. Hle, vryl jsem tě na dlaně, tvé zdi jsou ustavičně přede mnou. Tvoji synové při spěchají, tvoji bořitelé a tvoji pustošitelé budou muset od tebe odejít. Povznes své oči kolkolem a viz: Oni všichni se shromáždí, přijdou k tobě; jako že já jsem živ, - prohlášeno Hospodinem, - ano, jako ozdobu je všechny budeš moci vzít na sebe a ovázat se jimi jako nevěsta, neboť tvá rumiště a tvá zpustlá místa a tvá rozbořená země - ano, nyní budeš příliš těsný pro obyvatele, a č se tvoji hubitelé vzdálí; ještě budou synové tvé bezdětnosti říkat v tvé uši: Mám těsné místo, ustup mi, a ť se mohu usadit! I řekneš si ve svém srdci: Kdo mi tyto zplodil, když já jsem dětí zbaven a neplodný, odvedený a odstrkovaný, a tyto kdo vychoval? Hle, já jsem zbyl o samotě; tito - kde oni byli? Takto řekl Pán, Hospodin: Hle, chci povznést svou ruku k národům, a no, k národnostem pozvednout svůj prapor, a ť tvé syny dopraví v náruči a tvé dcery nechť jsou neseny na ramenou, i stanou se králové tvými pěstouny a jejich královny tvými chůvami, budou se ti klanět, obličej na zem, a lízat prach tvých nohou, i zvíš, že já jsem Hospodin, co nemohou být zklamáni očekávající mě. Zda může být silákovi odňata kořist a může-li právem zajatý vyváznout? Ano, takto řekl Hospodin: I silákův zajatý může být vzat a kořist hrůzovládcova může vyváznout, neboť s tvými soupeři budu soupeřit já a tvé děti budu vysvobozovat já a tvé utiskovatele budu krmit jejich masem, jako moštem se budou opíjet svou krví; i zvědí, všechno maso, že tvým Vysvoboditelem a tvým Výkupcem jsem já, Hospodin, Rek Jákóbův. Takto řekl Hospodin: Kde je toto - listina rozluky vaší matky, jíž jsem ji odeslal? Nebo kdo z mých věřitelů je ten, komu jsem vás prodal? Hle, prodali jste se svými nepravostmi a pro vaše přestoupení byla vaše matka odeslána! Proč, když jsem přišel, nebylo nikoho, volal jsem a nebylo odpovídajícího? Zda je vskutku má ruka příliš krátká na osvobození, a není-li ve mně síly k vyproštění? Hle, svým pokáráním působím vysychání moře, řeky činím pustinou, jejich ryby páchnou z nedostatku vody a mrou žízní, nebesa oblékám v černotu a jejich přikrývkou činím pytlovinu. Pán, Hospodin, mi dal jazyk učených, abych věděl, jak slovem občerstvit vysíleného, probouzí, - jitro za jitrem, - probouzí mi ucho, abych slyšel jako ti učení. Pán, Hospodin, mi otevřel ucho a já jsem se nezachoval neposlušně; neodstoupil jsem zpět; svůj hřbet jsem vy dal bijícím a svá líce rvoucím, svou tvář jsem neskryl před hanobeními a slinou. A le Pán, Hospodin, mi pomáhá, proto nepocítím hanby, proto jsem vystavil svou tvář jako křemen a vím, že nemusím být zostuzen. Můj Ospravedlnitel je blízek; kdo se bude se mnou přít? Můžeme se spolu postavit; kdo je mým pohaněčem k soudu? Nechť se ke mně přibližuje! Hle, pomáhá mi Pán, Hospodin - kdo je ten, jenž mě chce odsoudit? Hle, oni všichni musejí jako roucho zchátrat; bude je žrát mol. Kdo mezi vámi má Hospodina v úctě, poslouchá na hlas jeho Služebníka? Kdo chodí v tmách a nemá jasna, nechť důvěřuje ve jméno Hospodinovo a opírá se o svého Boha; hle, vy všichni zaněcující oheň, vystrojující se pochodněmi, choďte v záři svého ohně a mezi pochodněmi, jež jste zapálili! Z mé ruky se vám do stane tohoto: Budete uléhat v strast. Obraťte sluch ke mně, vy ženoucí se za spravedlnost í, hledající Hospodina, pohleďte ke skále, z níž jste byli vytesáni, a k šachtě studny, z níž jste byli vykopáni; pohleďte k Abráhámovi, vašemu otci, a k Sáře, jež vás rodila, neboť jsem ho jediného povolal a požehnal jsem mu a rozmnožil jsem ho. Ano, Hospodin potěší Cijjón, potěší všechna jeho rumiště a učiní jeho pustinu jako by Édenem a jeho step jako by zahradou Hospodinovou, bude se v něm moci najít veselí a radost, děkování a zvuk hudby. Obraťte pozornost ke mně, můj lide, a no, obraťte ke mně uši, mé plémě, neboť z mé blízkosti bude vycházet nauka; a mé právo - za světlo národností je chci uvést v blahé odpočinutí. Má spravedlnost je blízka, má záchrana vyšla a mé paže budou soudit národnosti, ostrovy budou na mne čekat a k mé paži vzhlížet. Povzneste své oči k nebesům a pohleďte na zem zespod - ano, nebesa se rozplynou jako dým a země musí jako roucho zchátrat a její obyvatelé musejí pomřít tak jako komáři, a le má záchrana bude navždy, aniž se má spravedlnost může zřítit. Obraťte sluch ke mně, vy, znající spravedlnost, lid, v jejich ž srdci je můj zákon, nemusíte se bát potupy od smrtelníků, a no, nechť nejste otřeseni z jejich posměšných řečí, vždyť je jako roucho bude žrát mol, a no, jako vlnu je bude žrát larva, a le má spravedlnost bude navždy a má záchrana do pokolení pokolení. Procitni, procitni, vezmi na sebe sílu, paže Hospodinova, procitni jako v den pradávna, pokolení věčností! Zda ty ne jsi ta, jež rozsekala Ráhav, probodla netvora? Zda ty ne jsi ta, jež způsobila vyschnutí moře, vod veliké hlubiny, jež hlubokosti moře učinila cestou k projití vykoupených? Tak kéž se osvobození Hospodinovi vracejí a s plesáním a věčnou radostí na své hlavě přijdou na Cijjón; kéž jásotu a radosti dosahují, zármutek a vzdychání prchnou! Já, já jsem ON, váš Těšitel; kdo jsi ty, že pociťuješ bázeň před smrtelníkem, jenž musí umřít, a no, před synem člověka, trávou, jež se vyhazuje, a zapomněl jsi Hospodina, svého Zhotovitele, roztáhšího nebesa a založivšího zem, a ustavičně, po celý den, máš strach ze vzteku působce úzkosti, jako by se byl upřel na hubení - a kde je vztek působce úzkosti? Shrbený bude spěšně uvolněn, aniž půjde do jámy umírat, aniž se bude jeho chleba nedostávat. A já jsem Hospodin, tvůj Bůh, bouřící moře, takže jeho vlny hlučí, jeho ž jméno je Hospodin zástupů, i vložil jsem svá slova v tvá ústa a přikryl jsem tě stínem své ruky k postavení nebes a založení země a k povědění Cijjónu: Ty jsi můj lid. Prober se, prober se, povstaň, Jerúsaléme, jenž jsi z ruky Hospodinovy vypil číši jeho popuzení, korbel, číši vrávorání jsi vypil, vyprázdnil. (Ze všech synů, jež porodil, není poskytujícího mu vedení, b a, ze všech synů, jež vychoval, není uchopujícího jej za ruku.) Dvě věci, ty tě potkávají - kdo ti bude projevovat soustrast? -: Zkáza a rozvrat a hlad a meč; kým tě mám potěšit? Tvoji synové omdleli, leží na nárožích všech ulic jako teó v čeřenu, plni popuzení Hospodinova, kárání tvého Boha; nuže, proto slyš toto, usoužený a opilý, ne však z vína: Takto řekl tvůj Pán, Hospodin, jenž se ujímá rozepře svého lidu: Hle, beru číši vrávorání, korbel, číši svého popuzení, z tvé ruky, nebudeš ji již nadále pít, nýbrž ji vložím v ruku tvých trapičů, kteří ti říkají: Shoď se, a ť můžeme přejít; i činíš svůj hřbet jako by zemí, a no, jako by ulicí pro přecházející. Procitni, procitni, vezmi na sebe svou sílu, Cijjóne, vezmi na sebe roucha své ozdoby, Jerúsaléme, svaté město, neboť již nadále nebude v tebe vstupovat neobřezanec a nečistý, otřes se od prachu, povstaň, usedni, Jerúsaléme, nechť se uvolní pouta tvé šíje, zajatkyně, dcero Cijjónu! Neboť takto řekl Hospodin: Zdarma jste byli prodáni, aniž budete penězi vykupováni, neboť takto řekl Pán, Hospodin: Poprvé sestoupil můj lid v Egypt k pobývání tam, a Aššúr se za nic jal jej utiskovat; nuže tedy co zde mám, - prohlášeno Hospodinem, - když můj lid byl zdarma pobrán? Jeho vládcové skučí, - prohlášeno Hospodinem, - a ustavičně, po celý den, je mým jménem opovrhováno. Proto můj lid musí mé jméno poznat, proto, v onen den, že já jsem ON, jenž mluví - hle, já! Jak spanilé jsou na horách nohy nositele dobré zvěsti, hlásajícího pokoj, nositele dobré zvěsti blaha, hlásajícího záchranu, pravícího Cijjónu: Tvůj Bůh se ujal kralování. - Hlas tvých pozorovatelů! Povznesli hlas, pospolu plesají, - neboť okem v oko vidí, - při Hospodinově návratu na Cijjón; rozhlaholte se, plesejte pospolu, rumiště Jerúsaléma, neboť Hospodin potěšil svůj lid, vykoupil Jerúsalém! Hospodin před očima všech národů obnažil svou svatou paži, a by všechny končiny země uviděly vysvobození našeho Boha. - Odstupte, odstupte, vyjděte odtamtud, nechť se nedotýkáte nečistého, vyjděte zprostřed něho, očistěte se, nosiči náčiní Hospodinových! Vždyť nemusíte vycházet v chvatu ani se ubírat úprkem, neboť před vaší tváří se bude ubírat Hospodin a vaším zadním vojem bude Bůh Isráélův. Hle, můj Služebník si bude rozumně počínat, bude velmi vyzdvihován a povznášen a vyvýšen; jakkoli se nad ním mnozí zhrozili (tak ové bylo znetvoření jeho vzhledu nad kohokoli, jeho zjevu nad syny člověka), právě proto bude moci skrápět mnohé národy; králové nad ním budou zavírat svá ústa, neboť uvidí, co jim nebylo vyrozprávěno, a postřehnou, co neuslyšeli. Kdo uvěřil naší zvěsti? A komu byla zjevena paže Hospodinova? Ano, vzešel před jeho tváří jako výmladek a jako kořen ze země sucha, nemaje zjevu ani lesku, že bychom ho chtěli vidět, ani vzhledu, že bychom ho byli žádostivi. Bylo jím pohrdáno a byl opuštěn lidmi, muž bolestí a obeznámený s utrpení m, a to za zakrývání tváře před námi; bylo jím pohrdáno, takže jsme si ho nevážili. On vskutku snášel naše útrapy, a naše bolesti - naložil si je, a my jsme ho považovali za zasaženého, udeřeného Bohem, jím pokořovaného; on však byl zraněn našimi přestoupeními, zdeptán našimi nepravostmi, na něm byl trest k našemu pokoji a v jeho modřinách se nám dostalo uzdravení. My všichni jsme se zatoulali jako drobný dobytek, otočili jsme se každý na svou cestu, a Hospodin přiměl nepravost nás všech střetnout se s ním. Byl podroben sužování, a le on se sklonil, aniž otvíral svá ústa; byl veden jako dobytče k porážce, a jako ovce je němá před tváří svých střihačů, tak svá ústa neotvíral; byl zachvácen sevřením a soudem, a no, kdo může uvážit jeho pokolení? Vždyť byl vyťat ze země živých, přestoupením mého lidu se mu dostalo rány. A hrob mu určil i mezi zlovolnými, a le byl ve své smrti s boháčem, protože nespáchal křivdu, aniž v jeho ústech byla lest. A le deptat ho chtěl Hospodin, dopustil utrpení; bude-li se jeho duše klást v oběť za provinění, bude vidět své símě, prodlužovat své dni, a přání Hospodinovo se v jeho ruce bude dařit; tím, co bude vidět z námahy své duše, se bude sytit. V poznání sebe bude moci Spravedlivý, můj Služebník, mnohým udělit ospravedlnění, neboť jejich nepravosti ponese on. Proto mu chci dát podíl mezi velikými, a no, s mocnými bude dělit lup za to, že na smrt vylil své žití a dal se započítat s přestupníky, že hřích mnohých pře vzal on a za přestupníky se přimlouval. Plesej, neplodná, jež nerodí š, propukni v plesání a jásej, jež nepracuje š k porodu, neboť děti osamělé budou hojnější než děti vdané, řekl Hospodin; rozšiř místo svého stanu a nechť roztahují koberce tvých obydlí, nechť nešetříš, prodluž své provazy a upevni své kolíky, neboť se na pravo i na levo budeš rozmáhat a tvé símě se bude zmocňovat národů, i budou osidlovat zpustlá města. Nechť se nebojíš, neboť nebudeš zostuzována, a nechť se necítíš zahanbena, neboť se nebudeš muset stydět, vždyť na ostudu svých mladých let budeš moci zapomenout, aniž si budeš pamatovat potupu svého vdovství. Vždyť tvým Manželem je tvůj Zhotovitel, jeho jméno je Hospodin zástupů, a tvůj Výkupce, Svatý Isráélův, jenž bude nazýván Bohem vší země; ano, Hospodin tě zavolal jako ženu opuštěnou a ztrápenou v duchu, jako ženu v mládí, když je zamítána, řekl tvůj Bůh; na malý okamžik jsem tě opustil a ve velikém slitování tě chci shromáždit, ve výlevu rozhněvání jsem na okamžik před tebou skryl svou tvář a ve věčné laskavosti se nad tebou slituji, řekl tvůj Výkupce, Hospodin. Toto je pro mne jako dni Nóeho; jako jsem přisáhl, že vody za Nóeho již nebudou přecházet po zemi, tak jsem přisáhl, že nebude rozhněvání proti tobě ani oboření na tebe. Ano, hory budou ustupovat a pahrbky se budou viklat, a le má laskavost z tvé blízkosti ustupovat nebude, aniž se má smlouva pokoje bude viklat, řekl Slitovávající se nad tebou, Hospodin. Usoužená, vichřicí zmítaná, nepotěšovaná, hle, já se chystám zapustit tvé kameny mezi drahokamy, a no, chci tě založit mezi safíry a tvá cimbuří udělat z rubínů a tvé brány z kamenů karbunkulu a celé tvé pomezí z rozkošných kamenů. A všechny tvé děti budou vyučenci Hospodinovými a pokoj tvých dětí bude hojný; budeš se upevňovat ve spravedlnosti, věz, že budeš daleko od útisku, takže se nebudeš muset bát, i od zhroucení, neboť se k tobě nebude moci přiblížit. Hle, bude se srocovat srocení, nikoli z mé blízkosti; kdo se proti tobě srotí? Před tebou musí padnout. Hle, já jsem stvořil kováře dmýchajícího v oheň z uhlí a vyrábějícího nástroj k své práci a já jsem stvořil ničitele k rozvracení; žádný nástroj, jenž se vykovává proti tobě, se nebude moci podařit a každý jazyk, jenž se bude pozvedat k soudu s tebou, budeš moci odsoudit. Toto je dědictví nevolníků Hospodinových, a jejich spravedlnost je z mé blízkosti - prohlášeno Hospodinem. Hoj, každý žíznivý, pojďte k vodám, a kdo nemá peněz, pojďte, kupujte a jezte, a no, pojďte, kupujte, nikoli za peníze a nikoli za kupní cenu, víno a mléko! Nač odvažujete peníze nikoli za chléb a svou lopotu nikoli za to, co je k nasycení? Cele obraťte sluch ke mně a jezte dobré a nechť si vaše duše hoví v tučnotě. Nakloňte své ucho a pojďte ke mně, slyšte, a ť vaše duše žije, neboť chci vzhledem k vám uzavřít věčnou smlouvu, laskavosti Dávidovy, jež jsou neklamné. Hle, učinil jsem ho svědkem lidských plemen, vůdcem a pánem lidských plemen; hle, budeš moci zavolat národ, jejž neznáš, a národ, jenž tě nezná, ti k tobě poběží, vzhledem k Hospodinu, tvému Bohu, a no, k Svatému Isráélovu, neboť tě oslavil. Vyhledávejte Hospodina, dokud on se dává najít, volejte ho, dokud on je blízek; nechť zlovolný opouští svou cestu a nedobrý člověk své myšlenky a nechť se vrací k Hospodinu, i bude se nad ním slitovávat, a no, k našemu Bohu, neboť on je velkorysý v odpouštění. Ne jsou přece mé myšlenky vašimi myšlenkami, ani vaše cesty cestami mými - prohlášeno Hospodinem. Ano, vysoko jsou nebesa od země - tak jsou vysoko mé cesty od vašich cest a mé myšlenky od vašich myšlenek, neboť jako sestupuje lijavec a sníh z nebes a nevrací se tam, nýbrž zavlaží zem a učiní ji plodící a klíčení umožňující a rozsevači dá símě a jídajícímu chléb, tak ové bude mé slovo, jež vychází z mých úst; nebude se ke mně s prázdnou vracet, nýbrž učiní, co si přeji, a zdárně vykoná, k čemu jsem je poslal. Neboť budete s radostí vycházet a s pokojem budete vedeni, hory a pahrbky budou před vaší tváří propukat v plesání a všechny stromy pole budou tleskat dlaněmi; místo trnité křoviny bude vzcházet cypřiš a místo kopřivy bude vzcházet myrta; to bude Hospodinu k věhlasu a za věčné znamení, jež se nebude rušit. Takto řekl Hospodin: Dbejte práva a uskutečňujte spravedlnost, neboť mé vysvobození je blízké svému příchodu a má spravedlnost svému vyjevení. Blaho smrtelníka, jenž toto činí, a no, syna člověka, jenž se toho drží, chráně sobotu před znesvěcením jí a svou ruku chráně před činěním jakéhokoli zla! A nechť syn ciziny, jenž se připojil k Hospodinu, nepronáší výrok: Hospodin mě naprosto oddělil zpřed svého lidu, a kleštěnec nechť neříká: Hle, já jsem uschlý strom, neboť Hospodin řekl takto: Kleštěncům, kteří dbají mých sobot a nacházejí zálibu, v čem se kochám, a držícím se mé smlouvy, těm dám ve svém domě, mezi svými zdmi, postavení a jméno lepší než synů a než dcer; chci mu dát jméno věčné, jež se nebude rušit; a synové ciziny, již jsou připojeni k Hospodinu, aby ho obsluhovali a aby milovali jméno Hospodinovo, aby mu byli za nevolníky, každý chránící sobotu před znesvěcením jí a držící se jeho smlouvy, ty přivedu na svou svatou horu a dám jim radovat se ve svém domě modlitby, jejich vzestupné a jiné oběti budou na mém oltáři předmětem blahovolného přijetí, neboť můj dům bude nazýván domem modlitby pro všechny národnosti. Pánem, Hospodinem, shromažďujícím zahnané Isráélovy, prohlášeno: Ještě budu k němu shromažďovat, kromě již shromážděných. Všechna zvěř pole, dostavte se žrát, všechna zvěř v lese, jeho hlídači jsou slepí, nevědí nic, nikdo z nich, oni všichni jsou němí psi - nemohou štěkat; zasnívají se, uléhají, milují zdřímnutí, a le psi nezkrotní dychtivostí, neumějí se nasytit, a jsou to pastýři, kteří neumějí chápat, oni všichni se ohlížejí na svou cestu, každý na svůj zisk ze své strany: Dostavte se, budu přinášet víno, a ť se můžeme opít opojným nápojem, a den zítřka bude jako tento, velmi veliký nadbytkem! Když zahyne spravedlivý, není nikoho kladoucího si to na srdce, a zbožní lidé jsou odnímáni, přičemž není chápajícího, že spravedlivý byl odňat před příchodem neštěstí, vstupuje v pokoj, spočívají na svých lůžkách, každý chodivší ve své přímosti. A le vy přistupte sem, synové čarodějnice, símě cizoložníka a nevěstky! Na kom se chcete obveselovat, na koho chcete rozvírat ústa, vyplazovat jazyk? Zda vy ne jste zplozenci přestoupení, símě lži, kteří se rozehříváte BOHY, pod každým zeleným stromem, v údolích pod rozsedlinami skalisk utrácíte dítky? Tvůj podíl je mezi oblázky potoka, ony, ony jsou tvým losem; i jim jsi vylévala úlitbu, vznášela oběť dar u; zda se mám nad těmito věcmi uspokojit? Na vysokou a povznesenou horu jsi umístila své lůžko; i tam jsi vystupovala obětovat oběti. A za dveřmi a veřejemi jsi umístila připomínku, neboť se s odhalovala mimo mou blízkost a vystupovala jsi, rozšiřovala jsi své lůžko, usmlouvala si s od nich; zamilovala si s jejich lůžko, viděla jsi jejich nahotu. A ke králi ses odebrala s mastí a rozhojnila jsi své voňavky, až do daleka jsi narozesílala své vyslance a snížila se s až po šeól. Unavila ses rozsáhlostí své cesty; neřekla jsi: Beznadějné! - našla jsi oživení své síly, proto jsi nezeslábla. A le koho se s ulekla a neb bála, že jsi lhala a mne si s nepřipomněla, aniž si s to položila na své srdce? Zda jsem já i odedávna nemlčel, takže se s mne nebála? Já budu oznamovat tvou spravedlnost a tvé činy, aniž ti budou moci prospět; nechť tě při tvém nářku vyprošťují tvé sebranky, však je všechny bude od nášet vítr, zachvacovat závan, a le ten, kdo spoléhá na mne, bude dědit zem, a no, vlastnit mou svatou horu a bude se říkat: Nasypávejte, nasypávejte, upravujte cestu, vyzvedejte překážky z cesty mého lidu! Ano, takto řekl Vyvýšený a Povznesený, obývající věk y, a jeho ž jméno je Svatý: Obývám výsost a svatyni, i zdeptaného a poníženého v duchu k oživování ducha ponížených a k oživování srdce zdeptaných, neboť se nebudu navždy přít, aniž se budu do nekonečna hněvat, neboť by od přítomnosti mé tváře musel zemdlít duch i duše, jež jsem já zřídil. Hněval jsem se pro nepravost jeho nespravedlivého zisku a bil jsem ho, v skrytosti - a no, hněval jsem se, a on, odpadlý, šel cestou svého srdce. Vidím jeho cesty, a le chci ho uzdravit a vodit ho a obnovovat útěchu jemu i jeho truchlícím. Chystám se stvořit ovoce rtů, pokoj - pokoj dalekému i blízkému, řekl Hospodin, a uzdravím ho. A le zlovolní jsou jako moře, zmítající se, neboť nemůže být v klidu, a jeho ž vody vymítají bahno a bláto. Zlovolní, řekl můj Bůh, nemají pokoje. Volej hlasitě, nechť nepolevuješ, zvyš svůj hlas jako trouba, a oznam mému lidu jejich přestoupení, a no, domu Jákóbovu jejich hříchy, a č mě den co den vyhledávají a znalost mých cest oblibují jako národ, jenž vykonává spravedlnost a neopouští právo svého Boha, žádají ode mne spravedlivé předpisy, oblibují přibližování k Bohu: Nač se postíme, když nevidíš, pokořujeme svou duši, když si nevšímáš? Hle, v den vašeho postu uspokojujete své přání a proháníte všechny své dělníky; hle, postíte se k vádě a hádce a k bití pěstí zlovůle; nepostíte se jako v den zaznívání vašeho hlasu na výsosti. Zda je půst, jejž oblibuji, jako toto? Den člověkova pokořování sebe samého, zda k svěšování, jako rákos, své hlavy, a by si podestýlal pytlovinou a popelem? Zda chceš tomuto dávat název postu a dne blahovolného přijímání Hospodinem? Zda půst, jejž oblibuji, ne ní toto: Uvolňovat pouta zlovůle, rozvazovat řemeny jha, zkrušované propouštět svobodné a každé jho aby ste přelamovali? Zda ne lámat tvůj chléb hladovému a aby s chudé bloudící uváděl v dům, když uvidíš nahého, pak aby s ho přikryl a od svého masa aby ses neodtahoval? Pak bude jako úsvit pronikat tvé světlo a spěšně bude pučet tvé hojení, před tvou tváří se bude ubírat tvá spravedlnost a tvým zadním vojem bude sláva Hospodinova. Pak budeš volat a Hospodin bude odpovídat, budeš křičet o pomoc i bude říkat: Hle, já. Budeš-li zprostřed sebe odstraňovat jho, vztahování prstu a nedobré mluvení a budeš podávat svůj pokrm hladovému a pokořenou duši budeš nasycovat, pak bude ve tmě vzcházet tvé světlo a tvá hluboká tma bude jako poledne. A Hospodin tě bude ustavičně vodit a ve vyprahlých místech nasytí tvou duši a tvé kosti bude posilovat, i staneš se jako by zavlaženou zahradou a jako by zdrojem vod, jehož vody neselhávají. A tvoji vybudují dávná rumiště, základy pokolení a pokolení budeš vztyčovat, i dostane se ti názvu opravovatele průlomů, obnovovatele pěšin k bydlení. Jestliže budeš svou nohu pro sobotu od vracet od uskutečňování své záliby v můj svatý den a dáš sobotě název slasti, pro svatost Hospodinovu hodné cti, a budeš ji ctít místo uskutečňování svých cest, místo uspokojování svého přání a mnohého mluvení, pak budeš svou slast nacházet na Hospodinu, i budu tě vozit nad výšinami země a krmit tě dědictvím Jákóba, tvého otce, neboť promluvila ústa Hospodinova. Hle, ruka Hospodinova není příliš krátká na vysvobození, aniž je jeho ucho příliš tupé na vy slyšení, nýbrž přehradami mezi vámi a mezi vaším Bohem se staly vaše nepravosti a vaše hříchy příliš zakryly Tvář před vámi, než aby mohl vy slyšet. Vždyť vaše dlaně jsou poskvrněny krví a vaše prsty nepravostí, vaše rty mluví lež, váš jazyk blábolí zvrácenost; není volajícího o spravedlnost a není soudícího se podle pravdy - spočívání důvěrou na nicotě a vyslovování klamu, otěhotňování útiskem a rození špatnosti! Vysezují vejce kobry a setkávají vlákna pavouka; kdo bude jíst z jejich vajec, bude muset umřít, a rozmáčknuté? Vylézat bude brejlovec. Jejich vlákna nebudou na roucho, aniž se budou moci svými výrobky přikrýt; jejich výrobky jsou výrobky špatnosti a v jejich dlaních je působení násilí, jejich nohy běží k zlu, a no, spěchají k vylévání nevinné krve, jejich myšlenky jsou myšlenky špatnosti, na jejich drahách zkáza a zdrcení, neznají cestu pokoje a v jejich kolejích není práva a své pěšiny si převrátili, kdokoli v tom kráčí, pokoje nepozná. Proto se od nás právo vzdálilo, aniž nás dochází spravedlnost, čekáme na světlo a hle, tma, na jasný svit - chodíme v hlubokých tmách, jako slepí se chceme dotápat stěny, a no, tápeme, jako by nebylo očí, o polednách klopýtáme jako za soumraku, mezi blahobytnými jsme jako mrtví. My všichni bručíme jako medvědi a bolestně vrkáme jako holubi; čekáme na právo a není ho, na vysvobození - daleké je od nás, neboť se před tebou rozmnožila naše přestoupení a proti nám vypovídají naše hříchy, neboť naše přestoupení jsou s námi a naše nepravosti - známe je: Přestupování a lhaní proti Hospodinu a odstupování zpět od následování našeho Boha, mluvení o útisku a odpadnutí, otěhotňování slovy lži a jich pronášení ze srdce. A právo bylo zatlačeno vzad a spravedlnost stojí z daleka, neboť pravda na prostranství klesla a poctivost nemůže vstupovat; a no, pravda se stala pohřešovanou, a kdo se od zla odvrátí, vystavuje se vyloupení. To Hospodin viděl a v jeho očích se ukázalo zlým, že není práva, a no, viděl, že nikoho není, a podivil se, že není přímluvce, vysvobodit mu tedy umožnila jeho paže, a jeho spravedlnost, ta ho podepřela, i vzal spravedlnost na sebe jako pancíř a na svou hlavu přílbu vysvobození, a za úbor na sebe vzal pomstu, a jako pláštěm se oděl horlivostí; přiměřeně skutkům, přiměřeně bude odplácet, popuzením svým protivníkům, odvetou svým nepřátelům, ostrovům bude odvetou odplácet. I budou od západu mít v úctě jméno Hospodinovo a od vzcházení slunce jeho slávu; když bude jako řeka přicházet protivník, rozežene se proti němu Duch Hospodinův a k Cijjónu přijde Výkupce, i k zanechávajícím přestoupení v Jákóbovi - prohlášeno Hospodinem. A já - má smlouva s nimi je toto, řekl Hospodin: Můj Duch, jenž je na tobě, a má slova, jež jsem vložil v tvá ústa, nebudou mizet z úst tvých an i z úst tvého semene an i z úst semene tvého semene, řekl Hospodin, od nynějška a navždy. Vstaň, rozsvěť se, neboť přišlo tvé světlo a nad tebou vzešla sláva Hospodinova! Vždyť, hle, zem bude pokrývat tma a lidská plemena mračno, a le nad tebou bude vzcházet Hospodin a jeho sláva se bude ukazovat nad tebou a k tvému světlu budou při cházet národy a k záři tvého vzcházení králové. Povznes vůkol své oči a viz: Oni všichni se shromažďují, přicházejí k tobě, tvoji synové přicházejí z daleka a tvé dcery jsou chovány po boku. Tehdy se budeš moci podívat a zazáříš a tvé srdce bude ohromeno a rozšíří se, neboť se na tebe bude obracet spousta od moře, bohatství národů bude k tobě přicházet; bude tě zahrnovat záplava velbloudů, budou přicházet mladí velbloudi z Midjánu a Éfy, ti všichni z Ševy, budou nosit zlato a kadidlo a prohlašovat chvály Hospodinu. Budou se k tobě shromažďovat všechna stáda Kédárova, berani Nevájóthovi budou tobě k obsluze, budou k blahovolnému přijetí vystupovat na můj oltář, i budu dům své velebnosti zvelebovat. Kdo jsou tito, kteří letí jako oblak a jako holubi k svým holubníkům? Ano, čekají na mne ostrovy a taršíšské lodi nejprve, k přivezení tvých synů z daleka, jejich stříbra a jejich zlata s nimi ke jménu Hospodina, tvého Boha, a k Svatému Isráélovu, neboť tě oslavil, a synové ciziny vybudují tvé zdi a jejich králové tě budou obsluhovat, neboť jsem tě ve svém rozhněvání zbil a ve své blahovůli jsem se nad tebou slitoval. A tvé brány budou ustavičně otevřeny, v den an i noc nebudou zavírány, aby k tobě mohli přinášet bohatství národů; i jejich králové budou při váděni, neboť národ a království, jež ti nebude sloužit, ti budou muset zahynout, a no, ty národy budou zúplna potírány. Bude k tobě přicházet sláva Levánónu, cypřiše, jilmy a zimostráz pospolu, k ozdobování místa mé svatyně; i budu oslavovat místo svých nohou. A se sklánění m k tobě budou chodit synové tvých sužovatelů a všichni tebou opovrhovavší se budou klanět před chodidly tvých nohou, i dají ti název Města Hospodinova, Cijjónu Svatého Isráélova. Místo tvé opuštěnosti a nenávisti k tobě, takže nebylo procházejícího tebou, a no, chci tě učinit věčnou znamenitostí, radostí pokolení z a pokolení m; i budeš sát mléko národů, a no, budeš sát prsy králů, a poznáš, že tvým Vysvoboditelem a tvým Výkupcem jsem já, Hospodin, Rek Jákóbův. Místo mosazi budu přinášet zlato a místo železa budu přinášet stříbro a místo dříví mosaz a místo kamenů železo, a tvou vrchností chci učinit pokoj a tvým pohaněčem spravedlnost; v tvé zemi se již nebude slyšet o násilí, v tvých hranicích o zkáze an i o rozvracení, i nazveš své zdi záchranou a své brány chválou. Světlem ti již nebude za dne slunce, aniž ti pro jasno bude svítit měsíc, nýbrž se ti věčným světlem stane Hospodin, a no, tvou ozdobou tvůj Bůh; tvé slunce již nebude zacházet, aniž bude tvůj měsíc mizet, neboť ti Hospodin bude věčným světlem a dni tvého truchlení budou naplněny. A tvůj lid, oni všichni, spravedliví, budou navždy dědit zem, odnož mé výsadby, dílo mých rukou k oslavování sebe. Malý se bude stávat tisícem a nepatrný mohutným národem; já, Hospodin, chci tu věc v její čas urychlit. Na mně je Duch Pána, Hospodina, protože mě Hospodin pomazal k přinášení dobré zvěsti tichým, poslal mě obvazovat zlomené srdce m, prohlašovat zajatým svobodu a vězňům otevření žaláře, prohlašovat rok blahovůle Hospodinovy a den pomsty našeho Boha, potěšovat všechny truchlící, pro truchlící Cijjónu ustanovit dání jim turbanu místo popela, oleje veselí místo truchlení, oděvu chvály místo ochabujícího ducha, a ť se jim dá název stromů spravedlnosti, výsadby Hospodinovy k oslavování sebe. I vybudují dávná rumiště, budou stavět dřívější zpustošeniny a opravovat města rumu a zpustošeniny pokolení z a pokolení m; a cizáci stanou a budou pást váš drobný dobytek a synové ciziny budou vašimi oráči a vašimi vinaři. A vy budete nazýváni kněžími Hospodinovými, bude se vám říkat obsluhující našeho Boha, budete jíst bohatství národů a jejich slávou se budete honosit; místo vaší ostudy, dvojnásobné, a hanby budou plesat ve svém podílu, ve své zemi budou dědit dvojnásobek, bude se jim do stávat věčné radosti. Neboť já, Hospodin, miluji právo a nenávidím loupež s křivdou, i dám jim s věrností jejich odměnu a chci vzhledem k nim uzavřít věčnou smlouvu a jejich símě se stane známým mezi národy, a no, jejich potomci vprostřed národností, budou je všichni vidoucí je uznávat, že oni jsou símě, jemuž Hospodin požehnal. Velmi se budu v Hospodinu těšit, má duše bude jásat v mém Bohu, neboť mě oblékl rouchy vysvobození, obestřel mě pláštěm spravedlnosti, jako si ženich kněžsky navíjí turban a jako se nevěsta krášlí svými šperky, neboť jako země vydává svůj výhonek a zahrada působí klíčení svého osiva, tak Pán, Hospodin, působí klíčení spravedlnosti a chvály přede všemi národy. Nebudu mlčet vzhledem k Cijjónu, aniž se vzhledem k Jerúsalému budu klidně chovat, než bude jako paprsek vycházet jeho spravedlnost a jeho vysvobození, jako by hořela pochodeň, a národy uvidí tvou spravedlnost a všichni králové země tvou slávu a bude ti dán název novým jménem, jež budou určovat ústa Hospodinova. I staneš se v ruce Hospodinově korunou krásy, a no, v dlani svého Boha královskou čelenkou; nebude se ti již říkat Opuštěná, aniž se tvé zemi ještě bude říkat Spoušť, nýbrž ti bude dáván název: V ní je mé zalíbení, a tvé zemi: Vdaná, neboť v tobě bude zalíbení Hospodinovo a tvá země bude vdávána; ano, jako si jinoch za manželku bere pannu, budou si tě za manželku brát tvoji synové, a jásotem ženicha nad nevěstou bude tvůj Bůh jásat nad tebou. Na tvé zdi, Jerúsaléme, postavím strážce, kteří po celý den a celou noc, nikdy nebudou mlčet. Kdo připomínáte Hospodina, nechť nemáte klidu, aniž dáváte klid jemu, než bude chtít Jerúsalém upevnit a učinit chválou v zemi. Hospodin přisáhl svou pravicí a paží své síly: Budu-li ještě dávat tvé obilí za pokrm tvým nepřátelům a budou-li synové cizáků pít tvůj mošt, při němž ses nalopotil! Nýbrž je budou jíst sklidivší je, a budou velebit Hospodina, a jeho sběrači jej budou v mých svatých nádvořích pít. Procházejte, procházejte branami, upravujte cestu lidu, nasypávejte, nasypávejte, od kamenů očišťujte silnici, vztyčte prapor nad národnostmi! Hle, Hospodin prohlásí k okraji země: Řekněte dceři Cijjónu: Hle, přichází tvé vysvobození, hle, jeho mzda s ním a jeho odměna před jeho tváří! I dají jim název Svatý lid a Vykoupení Hospodinovi, a tobě se bude dávat název Vyhledaná, Neopuštěné město. Kdo je tento, přicházející z Edómu, rudý svými rouchy, z Bocry, tento ctihodný ve svém oblečení, vykračující si ve velikosti své síly? Já, mluvící v spravedlnosti, mocný k vysvobození. Proč je na tvém oblečení červeň a tvá roucha - jako šlapající ho v lisu? Já jsem samoten šlapal prohlubeň a nebylo se mnou nikoho z lidí, i pošlapával jsem je ve svém hněvu, a no, deptal jsem je ve svém popuzení, takže jejich životní síla stříkala na má roucha a všechno své oblečení jsem poskvrnil, neboť v mém srdci byl den pomsty a přišel rok mých vykoupených. I hleděl jsem, a hle, nebylo pomocníka, a podivil jsem se, že hle, nebylo podpírajícího, i přispěla mi má paže, mé popuzení, to mě podepřelo, i rozdupával jsem ve svém hněvu národnosti a ve svém popuzení jsem je opíjel, takže jsem jejich životní sílu sléval k zemi. Budu připomínat laskavosti Hospodinovy, chvály Hospodinovy, přiměřeně všemu, čím nás Hospodin obdařil, a mnohou dobrotu vůči domu Isráélovu, jíž je obdařil podle svých slitování a podle množství svých laskavostí; neboť řekl: Ano, oni jsou můj lid, synové, kteří nelžou; i stal se jim Vysvoboditelem. Ve vší jejich úzkosti bylo úzko jemu a Anděl jeho přítomnosti je vysvobozoval; on je ve své lásce a ve své šetrnosti vykoupil a pozvedl je a nosil je po všechny dávné dni; a le oni byli neposlušni a zarmucovali jeho svatého Ducha, i změnil se jim v nepřítele, on se jal proti nim bojovat. Jeho lid si však připomněl dávné dni, Mojžíše: Kde je ten vyvedší je z moře s pastýřem svého stáda, kde je ten položivší v jejich střed svého svatého Ducha, nechavší paži své velebnosti vládnout po pravici Mojžíšově, rozpoltivší vody před jejich tváří ke zřízení si věčného věhlasu, vodivší je hlubokostmi, jako koně v pustině, aniž klopýtali? Jako když dobytek sestupuje do údolí, dával mu Duch Hospodinův odpočívat; tak jsi svůj lid vodil ke zřízení si slavného jména. Popatř z nebes a viz z bydliště své svatosti a své velebnosti: Kde je tvá horlivost a tvé hrdinství, zvučení tvých útrob a tvá slitování? Zadržují se vůči mně? Vždyť jsi ty náš Otec, ano, Abráhám nás nezná a Isráél nás neuznává, náš Otec jsi ty, Hospodine, náš Výkupce - tvé jméno od věčnosti; nač nás necháváš bloudit, Hospodine, od tvých cest, zatvrzuješ naše srdce vůči bázni z tebe? Vrať se pro své nevolníky, kmeny svého dědictví; tvůj svatý lid, ti se na krátko stali vlastníky; tvou svatyni rozdupali naši protivníci. Jsme odedávna, nad nimi jsi nevládl, není nad nimi vzýváno tvé jméno. Kéž roztrhneš nebesa, sestoupíš, hory se před tvou tváří rozplynou (jako zaněcování roští ohněm, jako oheň přivádí vodu do varu ), k uvádění tvého jména v známost tvým protivníkům, nechť se národy chvějí před tvou tváří! Při svém činění hrozných věcí, jichž jsme neočekávali, jsi sestoupil, hory se rozplynuly před tvou tváří, a no, od věčnosti neuslyšeli, ušima nepostřehli, oko neuvidělo kromě tebe Boha jednajícího pro čekající na něho. Vycházíš vstříc jásajícímu, když vykonává spravedlnost; na tvých cestách si tě připomínají. Hle, ty se hněváš, když hřešíme; v tom je stálost - zda můžeme být zachráněni? Vždyť jsme se my všichni stali jako by čímsi nečistým a všechny naše spravedlnosti jsou jako poskvrněné roucho, a no, my všichni jsme zvadli jako listí a naše nepravosti nás jako vítr od nášejí, a není vzývajícího tvé jméno, vzchopujícího se k přidržení se tebe. Nuže tedy, Hospodine, ty jsi náš Otec, my jsme hlína a ty jsi náš Ztvárnitel, a no, my všichni jsme dílo tvé ruky; kéž se tak velmi nehněváš, aniž si do věčnosti připomínáš nepravost; hle, popatř, prosíme, my všichni jsme tvůj lid. Tvá svatá města se stala pustinou, Cijjón se stal pustinou, a Jerúsalém - spoušť; náš svatý a náš zdobný dům, kde tě naši otcové velebívali, se stal vypáleným od ohně a všechny naše žádoucí věci, to se stalo rumištěm. Chceš se pro tyto věci zdržet, Hospodine? Budeš mlčet a převelmi nás pokořovat? Dal jsem se vyhledat netázavším se, dal jsem se najít nehledavším mě, řekl jsem: Hle, já, hle, já, k národu nenazývajícímu se mým jménem; po celý den jsem své ruce rozprostíral k vzdorovitému lidu, k těm, kdo chodí nedobrou cestou za svými myšlenkami, lidu těch, kdo mě před mou tváří ustavičně dráždí, obětujíce v zahradách a zakuřujíce na vepřovicích, kdo sedávají mezi hroby a nocují v utajovaných místech, kdo jedí maso vepřů a v jejich ž nádobách je polévka z ošklivostí, kdo říkají: Stůj sám o sobě, ke mně se nesmíš přibližovat, neboť jsem ti svatý. Tito jsou kouřem v mých chřípích, ohněm planoucím po celý den. Hle, před mou tváří je psáno: Nebudu mlčet, nýbrž odplatím, a no, odplatím do jejich záňadří vaše nepravosti a nepravosti vašich otců zároveň, řekl Hospodin, kteří zakuřovali na horách a tupili mě na pahrbcích, proto nejprve do jejich záňadří odměřím jejich odměnu. Takto řekl Hospodin: Jako když se shledává v hroznu mošt a řekne se: Neměl bys jej ničit, neboť je v něm požehnání, tak budu činit vzhledem k svým nevolníkům k zamezení zničení všech, a no, vyvádět z Jákóba símě a z Júdy dědice mých hor; to zdědí moji vyvolení a moji nevolníci se tam půjdou usazovat. A Šárón se stane salaší drobného dobytka a údolí Áchór místem k ukládání skotu mého lidu, těch, kteří mě vyhledávali. Vy však, opustivší Hospodina, zapomínající mé svaté hory, kdo strojíte stůl Gádovi a kdo naléváte kořeněné víno Menímu, nuže, započítám vás pro meč a vy všichni se budete muset sklonit k popravě, protože když jsem volal, neodpovídali jste, když jsem mluvil, neslyšeli jste, nýbrž jste činili, co je v mých očích zlé, a zvolili jste si, v čem si nelibuji. Proto Pán, Hospodin, řekl takto: Hle, moji nevolníci budou jíst a vy budete hladovět; hle, moji nevolníci budou pít a vy budete žíznit; hle, moji nevolníci se budou radovat a vy budete zostuzováni; hle, moji nevolníci budou plesat blahem srdce a vy budete křičet pro utrpení srdce a skučet pro potření ducha. A své jméno zanecháte mým vyvoleným ku proklínání, neboť Pán, Hospodin, tě usmrtí a svým nevolníkům bude dávat název jiným jménem, takže kdo si bude v zemi žehnat, bude si žehnat při Bohu, Věrném, a kdo bude v zemi přísahat, bude přísahat při Bohu, Věrném, neboť dřívější úzkosti se zapomenou, a no, neboť se skryjí před mýma očima. Vždyť hle, já, chystám se stvořit nová nebesa a novou zem, a ty první nebudou připomínány, aniž budou vystupovat na srdce. Ale na věky věku se těšte a jásejte - co se já chystám stvořit! Ano, hle, já, chystám se stvořit Jerúsalém - jásot, a jeho lid - potěšení! A budu jásat v Jerúsalémě a těšit se ve svém lidu, aniž se v něm ještě bude slyšet hlas pláče a hlas nářku; nebude odtamtud pocházet kojenec dní a ni stařec, jenž by své dni nemohl vyplnit, nýbrž stoletý, jenž bude umírat, bude mladík, a hříšníku stoletému bude zlořečeno. I zbudují a obývat budou domy a vysadí vinice a budou jíst jejich ovoce. Nebudou budovat, a by jiný obýval, nebudou vysazovat, a by jiný jedl, neboť dní mého lidu bude jako dní stromu a moji vyvolení budou dílo svých rukou spotřebovávat. Nebudou se naprázdno unavovat, aniž budou rodit pro neštěstí, neboť oni jsou símě požehnaných Hospodinových, a jejich potomci s nimi. A bude se dít, dříve než budou volat, že já budu odpovídat, ještě budou mluvit a já budu slyšet. Vlk a jehňátko se budou spolu pást a lev bude jako skot žrát slámu, a had - jeho pokrmem bude prach; na mé svaté hoře nikde nebudou moci ublížit ani zkazit, řekl Hospodin. Takto řekl Hospodin: Mým trůnem jsou nebesa a země je podnoží mých nohou; kdepak je dům, jejž mi chcete budovat, a kdepak je místo mého odpočinku? Vždyť všechny tyto věci zřídila má ruka, takže všechny tyto věci vznikly, - prohlášeno Hospodinem, - a le na tohoto hledím: Na chudého a zdrceného v duchu a třesoucího se na mé slovo. Kdo poráží hovězí dobytče, ubíjí člověka, kdo obětuje kus drobného dobytka, láme vaz psa, kdo vznáší oběť dar u - krev vepře, kdo přináší vůni kadidla, velebí modlu; jako oni našli zálibu v svých cestách a jejich duše si libuje v jejich hnusnostech, právě tak budu já nacházet zálibu v zlém zacházení s nimi a přivádět na ně všechny jejich postrachy, protože když jsem volal, nebylo odpovídajícího, když jsem mluvil, nebylo slyšícího, nýbrž činili, co je v mých očích zlé, a zvolili si, v čem si nelibuji. Slyšte slovo Hospodinovo, vy třesoucí se na jeho slovo: Vaši bratři, nenávidící vás, zapuzující vás vzhledem k mému jménu, říkají: Nechť se Hospodin oslavuje, a ť můžeme hledět na vaši radost! A le oni budou muset být zostuzeni. Hlas vřavy z města, hlas z chrámu, hlas Hospodina splácejícího odměnu svým nepřátelům! Dříve než k porodu pracovala, porodila, dříve než přicházela její bolest, dala vyklouznout dítěti mužského pohlaví; kdo uslyšel takovouto věc, kdo uviděl takovéto věci? Zda může být země v porodní bolesti uvedena v jednom dni? Může-li národ být porozen najednou? Vždyť Cijjón se jal k porodu pracovat a již i porodil své děti. Zda já mám způsobovat proražení a ne plodit? praví Hospodin. Zda li já, jenž plodím, uzavřu? řekl tvůj Bůh. Radujte se s Jerúsalémem a jásejte v něm, všichni milující jej, těšte se s ním velmi, všichni, kdo jste nad ním projevovali zármutek, abyste mohli sát a nasytit se z prsů jeho útěchy, abyste mohli srkat a polahodit si z hojnosti jeho slávy, neboť Hospodin řekl takto: Hle, já, chystám se k němu jako řeku zavést pokoj a jako valící se potok slávu národů, i budete sát a budete nošeni po boku a na kolenou budete laskáni. Jako někoho, jejž jeho matka potěšuje, tak vás budu já potěšovat, a no, budete potěšováni v Jerúsalémě; to když budete zakoušet, bude vaše srdce jásat a vaše kosti budou jako mladý porost pučet, a při jeho nevolnících bude známa ruka Hospodinova, a le proti svým nepřátelům se bude rozhorlovat. Neboť, hle, Hospodin bude přicházet v ohni, a jeho vozy jako vichřice, ke splacení svého hněvu v popuzení a svého pokárání v plamenech ohně; ano, ohněm a svým mečem se Hospodin projeví jako soudce všeho masa, i bude mnoho zabitých Hospodinem. Kdo se posvěcují, kdo se očišťují do zahrad, následujíce kohosi vprostřed, a jedí maso vepřů a jiné hnusnosti, i myši, budou spolu muset zmizet - prohlášeno Hospodinem. A já, jejich činnosti a jejich myšlenky - dojde ke shromáždění všech národů a jazyků, i přijdou a uvidí mou slávu, i budu klást mezi ně znamení a vysílat uniknuvší z nich k národům, do Taršíš e, Púl u a Lúd u, napínajícím luk, do Túval u a Jáván u, k dalekým ostrovům, kde neuslyšeli zvěst o mně, aniž mou slávu uviděli, a ť mezi těmi národy mou slávu rozhlásí. I přivedou všechny vaše bratry ze všech národů za oběť dar u Hospodinu, na koních a ve vozech a v nosítkách a na mezcích a na rychlonohých velbloudicích, na mou svatou horu, Jerúsalém, řekl Hospodin, jako děti Isráélovy přinášejí oběť dar u v čistých nádobách v dům Hospodinův; a i z nich si budu brát za kněží a za Lévíovce, řekl Hospodin, neboť jako nová nebesa a nová země, jež se já chystám zřídit, budou zů stá va t před mou tváří, - prohlášeno Hospodinem, - tak bude zů stá va t vaše símě a vaše jméno. A bude se dít: Od každého novu měsíce do novu měsíce a od každé soboty do soboty bude všechno maso přicházet klanět se před mou tvář, řekl Hospodin; a když budou vycházet, budou hledět na mrtvoly lidí, kteří se proti mně vzepřeli, neboť jejich červ nebude umírat, aniž bude jejich oheň hasnout, i budou všemu masu předmětem odporu. Slova Jeremji, syna Chilkijjáhúa z kněží, kteří byli v Anáthóth v zemi Benjámínově, k němuž se do stalo slovo Hospodinovo v dnech Jóšijjáhúa, syna Ámónova, krále Júdova, v třináctém roce jeho kralování; do stávalo se i v dnech Jehójákíma, syna Jóšijjáhúova, krále Júdova, až do skončení jedenáctého roku Cidkijjáhúa, syna Jóšijjáhúova, krále Júdova, až do odvedení Jerúsaléma v pátém měsíci. I do stalo se ke mně slovo Hospodinovo, výrok: Dříve než jsem tě v lůně ztvárňoval, znal jsem tě, a dříve než jsi vycházel z dělohy, jsem tě posvětil, učinil jsem tě prorokem národů. I řekl jsem: Ach, Pane, Hospodine, hle, neumím mluvit, vždyť já jsem hoch. A Hospodin ke mně řekl: Nesmíš říkat: Já jsem hoch, neboť půjdeš všude, kam tě budu posílat, a vše, co ti budu rozkazovat, budeš mluvit. Nemusíš před jejich tváří bázeň pociťovat, vždyť s tebou budu já k vyprošťování tě - prohlášeno Hospodinem. A Hospodin vztáhl svou ruku a sáhl na má ústa; i řekl Hospodin ke mně: Hle, dal jsem v tvá ústa své slovo; viz, ustanovil jsem tě dnes nad národy a nad královstvími k odervávání a k boření a k hubení a k vyvracení, k budování a k vysazování. I do stalo se ke mně slovo Hospodinovo, výrok: Co ty vidíš, Jeremjo? A řekl jsem: Já vidím prut mandloně. A Hospodin ke mně řekl: Správně jsi uviděl, ano, já bdím nad svým slovem k jeho uskutečnění. A podruhé se ke mně do stalo slovo Hospodinovo, výrok: Co ty vidíš? A řekl jsem: Já vidím kypící kotel, a jeho předek je ze strany na sever. A Hospodin ke mně řekl: Ze severu se na všechny obyvatele země bude rozpoutávat pohroma, neboť hle, já, - budu povolávat všechny čeledi království, jež jsou na sever, - prohlášeno Hospodinem, - i přijdou a umístí každý svůj trůn ke vchod u do bran Jerúsaléma a proti všem jeho zdem vůkol a proti všem městům Júdovým, i budu s nimi mluvit o svých právech stran všeho jejich zla, že mě opustili a jali se zakuřovat jiným bohům a klanět se dílům svých rukou. Ty tedy musíš opásat své boky a povstat a promlouvat k nim vše, co ti já budu rozkazovat; nesmíš se před jejich tváří strachovat, jinak bych tě mohl jejich tváří vystrašit. A já, hle, jsem tě dnes učinil opevněným městem a sloupem ze železa a zdmi z mosazi proti vší zemi, vůči králům Júdovým, vůči jejím hodnostářům, vůči jejím kněžím a vůči lidu země; i budou proti tobě bojovat, a le nic vůči tobě nebudou zmáhat, vždyť s tebou budu já, - prohlášeno Hospodinem, - k vyprošťování tě. I do stalo se ke mně slovo Hospodinovo, výrok: Jdi, a ť voláš v uši Jerúsaléma výrokem: Takto řekl Hospodin: Vzpomínám na tebe - laskavost tvého mládí, lásku tvých zásnub, tvé chození za mnou v pustině, v neosévané zemi. Isráél byl svatostí, pro Hospodina, prvotina jeho výnosu; všichni sžírající jej musejí nést vinu, musí na ně přijít pohroma - prohlášeno Hospodinem. Slyšte slovo Hospodinovo, dome Jákóbův, a no, všechny čeledi domu Isráélova; takto řekl Hospodin: Co při mně vaši otcové shledali za křivdu, že se zpřed mne vzdálili a odešli za nicotností a jali se nicotně si počínat, aniž řekli: Kde je Hospodin, jenž nás vynesl ze země Egypta, jenž nás vodil pustinou, zemí stepí a propadlišť, zemí sucha a stínu smrti, zemí, jí ž nikdo neprošel, aniž tam člověk bydlel? A uvedl jsem vás do země sadů k okoušení jejího ovoce a jejího blaha; a le když jste vstoupili, znečistili jste mou zem a mé dědictví jste učinili ošklivostí. Kněží neřekli: Kde je Hospodin, aniž mě znali zaměstnávající se zákonem a pastýři se proti mně vzpírali a proroci prorokovali skrze Baala a chodili za věcmi, jež neprospívají. Proto se s vámi ještě budu přít, - prohlášeno Hospodinem, - i s dětmi vašich dětí se budu přít; ano, přejděte ostrovy Kittím a vizte, pošlete do Kédára a velmi pozorně uvažte a vizte, zda nastalo něco jako toto, zda národ zaměnil bohy (a č oni ne jsou bohové)? A můj lid zaměnil svou slávu za to, co neprospívá! Zhrozte se nad tímto, nebesa, a zděste se, ztrňte velmi, - prohlášeno Hospodinem, - neboť můj lid spáchal dvojí zlo: Mne opustili, zřídlo živých vod, aby si vykopali cisterny, popraskané cisterny, jež nemohou vodu podržet. Zda je Isráél nevolníkem? Je- li on zrozencem domu? Proč se stal kořistí? Řvali na něho hřivnatci, vy dávali svůj hlas a jeho zem učinili zpustlinou, jeho města jsou sežehnuta, takže jsou bez obyvatel, dokonce ti synové Nófu a Tachpanchésu spásají témě hlavy. Zda ti tak nečiní toto: Tvé opouštění Hospodina, tvého Boha, v době, kdy tě cestou vodí? Nuže tedy, co je s tebou stran cesty do Egypta k pití vod ze Šichóru? A co je s tebou stran cesty do Aššúru k pití vod z Řeky? Nechť tě napravuje tvé zlo a tvá odpadlictví nechť ti domlouvají; věz pak a viz, že zlé a hořké je tvé opouštění Hospodina, a že ne ní při tobě strach ze mne - prohlášeno Pánem, Hospodinem zástupů. Vždyť jsem odedávna zlomil tvé jho a strhal tvá pouta, i řekla jsi: Nebudu přestupovat; a přece ses ty na každém vysokém pahrbku a pod každým zeleným stromem rozvalovala, nevěstko! A já jsem tě vysadil jako ušlechtilou révu, veskrze pravé símě; jak to tedy, že ses mi zvrhla v zrůdné výhonky cizokrajného vinného keře? Ano, byť ses myla louhem a brala si mnoho žíraviny, je tvá nepravost patrna před mou tváří - prohlášeno Pánem, Hospodinem; jak můžeš říkat: Nejsem znečištěna, nechodila jsem za Baalím? Viz svou cestu průrvou, uvědom si, cos učinila, rychlá velbloudice, své cesty střídající, divoká oslice, zvyklá pustině, jež v žádostivosti své duše lapá vítr; její říje - kdo ji může od vrátit? Nikdo z hledající ch ji se nemusí unavovat; budou ji moci v jejím měsíci najít. Uchovávej svou nohu, aby nebyla bosa, a své hrdlo před žízní! A le řekla jsi: Beznadějné - nikoli, neboť jsem si zamilovala cizáky a za nimi půjdu. Jako ostudou zloděje, když je dopadán, tak budou zostuzeni, dům Isráélův, oni, jejich králové, jejich hodnostáři a jejich kněží a jejich proroci, říkající dřevu: Ty jsi můj otec, a kameni: Tys mě porodil, neboť ke mně otočili šíji a ne tvář, a le v čas svého neštěstí říkají: Vstaň a vysvoboď nás! A le kde jsou tvoji bohové, jichž sis nazhotovoval? Nechť vstávají, mohou-li tě vysvobodit, vždyť tvoji bohové jsou počtem jako tvá města, Júdo! K čemu si chcete na mne stěžovat? Vy všichni jste se proti mně vzepřeli - prohlášeno Hospodinem; nadarmo jsem zbil vaše syny, nevzali si ponaučení, vaše proroky sežral váš meč jako dravý lev. Vy, to to pokolení, si všímejte slova Hospodinova: Zda jsem se Isráélovi stal pustinou? Zemí-li temnoty? Proč říkají, můj lid: Dali jsme se na potulky, již k tobě nebudeme přicházet? Zda panna zapomíná svých ozdob, nevěsta svých šerp? A le můj lid, ti mne zapomněli - dni, jimž není počtu. Co přikrášluješ svou cestu k hledání lásky? Proto jsi také svým cestám vyučila zlé ženy; i na tvých cípech byla nalezena krev nevinných ubohých duší; ne vloupáním jsem ji našel, nýbrž na nich všech. A le řekla jsi: Že jsem nevinna, jistě se jeho hněv ode mne od vrátí - hle, já, budu se s tebou soudit pro tvůj výrok: Nezhřešila jsem. Co tak spěšně odcházíš měnit svou cestu? I Egyptem se musíš zklamat, jako ses zklamala Aššúrem; i z jeho blízkosti budeš vycházet, majíc své ruce na své hlavě, neboť Hospodin se postavil zamítavě proti předmětům tvé důvěry, takže jim nemůžeš dodat zdaru. Je výrok: Jestliže muž odesílá svou ženu a ona z jeho blízkosti odejde a do stane se jinému muži, zda se k ní ještě bude vracet? Zda by nebyla ona země velmi znesvěcována? A ty ses nasmilnila s mnoha milovníky; a vrátit se ke mně? - prohlášeno Hospodinem. Povznes své oči na holé pahrbky a viz, kde jsi nebyla zprzněna! Sedala jsi pro ně na cestách jako Arab v pustině a znesvětila jsi zem svými smilstvy a svým zlem, takže byly zadrženy pršky a pozdní déšť nenastával, a tys měla čelo nevěstky, zpěčovala ses stydět se. Zda od nynějška na mne nevoláš: Můj Otče, ty jsi vůdcem mého mládí! Zda se bude navždy horšit? Bude-li do nekonečna číhat? Hle, mluvíš, a le pášeš ta zla, jak se dá. A v dnech krále Jóšijjáhúa ke mně Hospodin řekl: Vidíš, co činí odpadlice Isráél? Ta chodí na každou vysokou horu a pod každý zelený strom a smilní tam; i řekl jsem po jejím spáchání všech těchto věcí: Smíš se ke mně vrátit, a le nevrátila se. To viděla její nevěrná sestra, Júdá; a když jsem odpadlici Isráéle pro všechny příčiny toho, že zcizoložila, odeslal a dal jí listinu rozluky s ní, viděl jsem, že její nevěrně jednající sestra Júdá se nezalekla, nýbrž i ona dále smilnila, a křiklavostí jejího smilstva se stalo, že znesvětila zem, neboť cizoložila s kamenem a s dřevem, a ani při tomto všem se její nevěrná sestra Júdá ke mně nevrátila celým svým srdcem, nýbrž s klamem - prohlášeno Hospodinem. A Hospodin ke mně řekl: Odpadlice Isráél ospravedlnila svou duši nad nevěrnici Júdu; jdi a provolej tato slova na sever a řekni: Vrať se, odpadlice Isráéli, prohlášeno Hospodinem; nechci svou tvář zachmuřit proti vám, neboť já jsem soucitný, prohlášeno Hospodinem, nebudu se navždy horšit, jen poznej svou nepravost, že ses vzepřela proti Hospodinu, svému Bohu, a své cesty rozvětvila k cizákům pod každý zelený strom a na můj hlas jste neuposlechli. Vraťte se, odvrácené děti, prohlášeno Hospodinem, neboť já pro vás jsem Manželem a chci vás vzít, jednoho z města a dva z čeledi, a přivést vás na Cijjón, a dát vám pastýře podle svého srdce, kteří vás vezmou na pastvu v poznání a prozíravosti. A až se budete v té zemi v oněch dnech množit a stávat plodnými, bude se dít - prohlášeno Hospodinem -: Nebudou již říkat: Skříňka smlouvy Hospodinovy, aniž bude vystupovat na srdce, aniž na ni budou vzpomínat ani myslit, aniž ještě bude zhotovována. V oné době budou Jerúsalému dávat název Trůn Hospodinův, i shrnou se do něho všechny národy ke jménu Hospodinovu, k Jerúsalému, aniž budou ještě chodit za umíněností svého zlého srdce. V oněch dnech půjdou, dům Júdův s domem Isráélovým, a budou spolu přicházet ze země severu k zemi, již jsem dal za dědictví vašim otcům. A já jsem si řekl: Jak tě mám zařadit mezi děti a dát ti žádoucí zem, krásné dědictví zástupů národů? I řekl jsem si: Budeš mi dávat název Můj Otec, aniž se budeš od vracet od následování mne … Ba - jako žena nevěrně jedná stran svého milovníka, tak jste se nevěrně zachovali ke mně, dome Isráélův - prohlášeno Hospodinem. Na holých pahrbcích je slyšet hlas, pláč, úpěnlivé prosby Isráélových dětí, neboť zkřivili své cesty, zapomněli Hospodina, svého Boha. Vraťte se, odvrácené děti, chci zhojit vaše odvrácení … Hle, my - dostavili jsme se k tobě, neboť ty jsi Hospodin, náš Bůh; věru jen klamně od pahrbků, množství hor - věru jen v Hospodinu, našem Bohu, je vysvobození Isráéle. A le ostuda sežrala lopotu našich otců od našeho mládí, jejich drobný dobytek a jejich skot, jejich syny a jejich dcery, ležíme ve své ostudě a pokrývá nás naše hanba, neboť jsme hřešili vůči Hospodinu, našemu Bohu, my i naši otcové od našeho mládí a až po tento den, aniž jsme uposlechli na hlas Hospodina, našeho Boha. Chceš-li se vrátit, Isráéli, prohlášeno Hospodinem, musíš se vrátit ke mně, a chceš-li své hnusnosti od mé tváře odstranit, pak nesmíš okolkovat; a budeš přísahat: Jako že je živ Hospodin, v pravdě, v právu a v spravedlnosti, a národy si budou v něm žehnat a v něm se budou honosit. Neboť Hospodin mužům Júdovým a Jerúsalému řekl takto: Obdělejte si neobdělané, a ť nerozséváte do trní, dejte se Hospodinu obřezat a odstraňte předkožky svého srdce, muži Júdovi a obyvatelé Jerúsaléma, aby nemuselo jako oheň vyjít mé popuzení a rozhořet se, takže by nebylo hasícího, pro zlo vašich skutků. Rozhlaste v Júdovi a v Jerúsalémě zvěstujte a říkejte, a trubte v zemi na troubu, volejte naplno a říkejte: Shromážděte se a vstupujme do opevněných měst, pozvedněte prapor k Cijjónu, vyhledejte útočiště, nesmíte stát, neboť já se chystám od severu přivést pohromu, a no, velikou zkázu. Lev vystoupil ze svého houští a zhoubce národů nastoupil cestu, vyšel ze svého místa učinit tvou zem zpustlinou, tvá města budou pustnout, protože nebude obyvatele. Pro toto se opásejte pytlovinami, naříkejte a skučte, neboť žár hněvu Hospodinova se od nás ne od vrátil. A v onen den se stane, prohlášeno Hospodinem: Královo srdce bude hynout, i srdce hodnostářů, a kněží se zhrozí a proroci se budou děsit. I řekl jsem: Ach, Pane, Hospodine, věru jsi velmi oklamal tento lid výrokem: Budete mít pokoj - a meč zasahuje až k duši! V oné době se bude tomuto lidu a Jerúsalému říkat: Suchý vítr od holých pahrbků v pustině na cestu dcery mého lidu, ne k převívání ani ku pročišťování, vítr příliš silný na tyto věci mi přichází, nyní i já budu vyslovovat rozsudky proti nim. Hle, vystupuje jako oblaky, jeho vozidla jako vichřice, jeho koně jsou rychlejší než orlové. Běda nám, neboť jsme zničeni! Umyj své srdce od zla, Jerúsaléme, abys mohl být zachráněn! Až dokdy budeš ve svém nitru přechovávat myšlenky své špatnosti? Vždyť od Dána hlas oznamuje a neštěstí zvěstuje z pohoří Efrájimova! Připomeňte národům, hle, zvěstujte proti Jerúsalému: Z daleké země přicházejí oblehači a pozvedají svůj hlas proti městům Júdovým; jako hlídači pole jsou proti němu ze všech stran, neboť se stal neposlušným mne, prohlášeno Hospodinem. Tvá cesta a tvé skutky ti způsobily tyto věci, toto je tvé zlo; ano, je to trpké, ano, zasahuje to až k srdci! Mé útroby, mé útroby! Svíjím se! Stěny mého srdce! Mé srdce mi zvučí, nemohu mlčet, neboť jsi uslyšela, má duše, zvuk trouby, válečný poplach. Ohlašuje se zkáza na zkázu, neboť celá země je zničena, náhle byly zničeny mé stany, znenadání mé koberce; až dokdy budu vídat prapor, slýchat zvuk trouby? Vždyť můj lid je pošetilý, neznají mě, oni jsou potrhlé děti, a no, oni ne jsou chápaví; oni jsou moudří k páchání zla, a le dobře činit neumějí. Pohleděl jsem na zem, a hle, pustota a prázdnota, a na nebesa, a neměla světla; pohleděl jsem na hory, a hle, třásly se a všechny pahrbky zakolísaly; pohleděl jsem, a hle, nebylo člověka a všechno letounstvo nebes, ti utekli, pohleděl jsem, a hle, co bývalo sadem, bylo pustinou, a všechna města toho byla zbořena od Hospodina, od žáru jeho hněvu. Ano, takto řekl Hospodin: Všechna země se bude stávat spouští, a č skoncování nebudu uskutečňovat; nad tímto bude země truchlit a nebesa shora budou temnět, protože jsem promluvil, umínil jsem si, aniž lituji, aniž se od toho budu od vracet. Pro hluk od jezdců a střelců z luk u bude každé město utíkat, vejdou v lesní houští a vylezou v skalní dutiny, každé město bude opuštěno a nebude v něm nikoho bydlícího. - A ty, zničen á, co chceš činit? Když se oblékáš v šarlat, když se ozdobuješ ozdobami ze zlata, když své oči rozšiřuješ černí, nadarmo se činíš půvabnou, záletníci se postaví zamítavě proti tobě, budou hledat tvé žití. Ano, uslyšel jsem hlas jako by té, jež pracuje k porodu, úzkosti jako by prvorodičky, hlas dcery Cijjónu, jež sténá, rozprostírá své dlaně: Ach, běda mi, neboť má duše únavou podléhá zabíječům! Nuže, proběhněte ulicemi Jerúsaléma a zjišťujte a zvídejte a pátrejte na jeho prostranstvích; budete-li moci někoho najít, je-li kdo uskutečňující právo, vyhledávající pravdu, pak mu chci odpustit, a le byť říkali: Jako že je živ Hospodin, zajisté přísahají křivě. Hospodine, ne jsou tvé oči na věrnosti? Zbil jsi je, aniž pocítili bolest, jal ses je hubit - odmítli si vzít ponaučení, nad skalisko tvrdšími učinili své tváře, odmítli vrátit se. A já jsem řekl: Jsou to jen chudáci, chovají se bláznivě, neboť neznají cestu Hospodinovu, právo svého Boha; musím si za jít k významným a oslovit je, neboť ti cestu Hospodinovu, právo svého Boha znají. Jenže ti vesměs zlomili jho, strhali pouta; proto je skolí lev z lesa, bude je ničit večerní vlk, nad jejich městy bude číhat levhart, každý, kdo z nich bude vycházet, bude rozerváván, neboť se rozmnožila jejich přestoupení, rozmohla se jejich odpadlictví. Proč bych ti měl stran tohoto odpouštět? Tvoji synové mě opustili a jali se přísahat při nebozích; a sytil jsem je, a le cizoložili a hromadně se hrnuli v dům nevěstky. Byli jako dobře živení potulující se koně; řehtali každý k ženě svého bližního. Zda pro tyto věci nemám navštěvovat - prohlášeno Hospodinem -? A nemá-li se má duše mstít na národu, jenž je jako tento? Vystupte na jeho hradby a hubte, a le skoncování nebudete uskutečňovat; odstraňujte jeho výstřelky, neboť ty ne jsou Hospodinovy. Vždyť dům Isráélův a dům Júdův se proti mně velmi nevěrně zachovali, prohlášeno Hospodinem, dopustili se zapření proti Hospodinu a říkali: Ne on, takže na nás nebude přicházet pohroma, aniž budeme zakoušet meč a hlad; a proroci se musejí projevit větrem, neboť v nich není slova; a tak nechť se jim činí. Proto Hospodin, Bůh zástupů, řekl takto: Pro vaše vyslovování tohoto slova, hle, já, - chystám se svá slova v tvých ústech učinit ohněm a tento lid dřívím, i bude je sžírat. Hle, já, - chystám se na vás přivést národ z dálky, dome Isráélův, prohlášeno Hospodinem; je to národ tvrdý, je to národ odedávna, národ - neznáš jeho jazyk, aniž rozumíš, co mluví, jeho toulec - otevřený hrob, oni všichni jsou hrdinové. I bude jíst tvou žeň a tvůj chléb, jejž by měli jíst tvoji synové a tvé dcery, bude jíst tvůj drobný dobytek a tvůj skot, bude ob jídat tvou vinnou révu a tvůj fíkovník, mečem bude rozvracet tvá opevněná města, v něž ty důvěřuješ. A le ani v oněch dnech - prohlášeno Hospodinem - nebudu uskutečňovat skoncování s vámi. A bude se dít, když budete říkat: Zač nám Hospodin, náš Bůh, učinil všechny tyto věci, že k nim budeš říkat: Podle toho, jak jste mě opustili a jali jste se sloužit bohům ciziny ve své zemi, tak budete sloužit cizákům v zemi, jež ne ní vaše. Oznamte toto v domě Jákóbově a zvěstujte to v Júdovi výrokem: Nuže, slyšte toto, lide pošetilý a bez srdce: Máte oči a nevidíte, máte uši a neslyšíte: Zda se mne nebojíte - prohlášeno Hospodinem -? Nejste-li plni úzkosti před tváří mou, jenž jsem trvalým ustanovením učinil písek hranicí moře, a ť ji nepřekračuje; i zmítají se, a le nic nemohou z moci, hučí jeho vlny, a le nemohou ji překročit? A le tento lid má vzdorovité a neposlušné srdce; odvrátili se a odešli, aniž si ve svém srdci řekli: Mějme přece v úctě Hospodina, našeho Boha, jenž dává lijavec, i raný i pozdní, v jeho čas, zachovává nám ustanovené týdny žně. Vaše nepravosti odvedly tyto věci, a no, vaše hříchy před vámi zadržely, co je dobré; neboť mezi mým lidem se našli zlovolní, vyhlíží se jako uléháním ptáčníků, nastavují past, lapají lidi. Jako klec plná ptactva, tak jsou jejich domy plny podvodu; proto se stali významnými a zbohatli; ztučněli, lesknou se, také pomíjejí nepříjemné věci - soudní věc nerozsuzují, soudní věc sirotků, a mají se dobře, a právo nemajetných - těm právo nezjednávají. Zda pro tyto věci nemám navštěvovat - prohlášeno Hospodinem -? Nemá-li se má duše mstít na národu, jenž je jako tento? V zemi se děje věc otřesná a děsivá: Proroci prorokují lživě, neboť nad jejich rukou panují kněží, a můj lid, ti jsou tak spokojeni; a le co budete činit k posledku toho? Vyhledejte útočiště, děti Benjámínovy, zprostřed Jerúsaléma, a v Tekói zatrubte na troubu a nad Béth-hakkeremem pozvedněte korouhev, neboť od severu se snáší pohroma, a no, veliká zkáza, zahubím půvabnou a zhýčkanou, dceru Cijjóna. Budou k ní přicházet pastýři a jejich stáda, vůkol proti ní postaví své stany; budou spásat každý svou stranu; posvěťte proti ní válku, povstaňte, a ť můžeme o polednách vystoupit! Běda nám, že se den obrátil, že se protahují stíny večera - povstaňte, a ť můžeme vystoupit v noci a zpustošit její paláce! Vždyť Hospodin zástupů řekl takto: Povytínejte její stromoví a navršte proti Jerúsalému násep; to je město, jež bude vydáno k navštívení; ono všechno - jen útisk je uvnitř něho; jako vypouští studna své vody, tak vypouští své zlo, je v něm slyšet o násilí a plenění; před mou tváří je ustavičně bída a rány. Dej se poučit, Jerúsaléme, aby se od tebe má duše nemusela odloučit, abych tě nemusel učinit spouští, zemí neobývanou. Takto řekl Hospodin zástupů: Jako vinnou révu budou důkladně paběrkovat zbytek Isráéle; přilož opět jako vinař svou ruku na větévky! Ke komu mám mluvit a svědčit, a by slyšeli? Hle, jejich ucho je neobřezané, takže nemohou naslouchat; hle, slovo Hospodinovo je jim k potupě, nelibují si v něm. I jsem pln popuzení Hospodinova, stalo se mi obtížným snášet je - vylít na batole v ulici a na sejití jinochů spolu! Ano, i muž s ženou musejí být polapeni, stařec s tím, jenž naplnil dni, a jejich domy přejdou k jiným, pole a ženy spolu, neboť budu na obyvatele té to země napřahovat svou ruku - prohlášeno Hospodinem. Vždyť od nejmenšího z nich a ž po největšího z nich, každý je zplna oddán nespravedlivému zisku, a od proroka a ž po kněze, každý se dopouští klamu, a úraz mého lidu se jali hojit lehkovážně s výrokem: Je dobře, je dobře; a le není dobře. Pocítili ostudu, že se dopouštějí ošklivosti? Ani trochu ostudy necítí, ani zahanbení neznají; proto budou padat mezi padajícími, v čas, kdy je navštívím, budou klopýtat, řekl Hospodin. Takto řekl Hospodin: Postavte se na cesty a vizte, a vyptejte se na dávné pěšiny, kde je toto: Cesta, jež je dobrá, a ť po ní jdete, a najděte klid pro své duše! A le řekli: Nepůjdeme. Ustanovil jsem tedy nad vámi dozorce: Naslouchejte zvuku trouby! A le řekli: Nebudeme naslouchat. Proto slyšte, národy, a věz, shromáždění, co je mezi nimi; slyš, země: Hle, já se chystám přivést na tento lid pohromu, ovoce jejich myšlenek, neboť neupínají sluch na má slova, a můj zákon - b a, postavili se proti němu zamítavě. K čemu je mi toto - z Ševy přichází kadidlo a z daleké země libovonná třtina, vaše vzestupné oběti ne jsou k blahovolnému přijetí, aniž jsou mi vaše ostatní oběti příjemné; proto řekl Hospodin takto: Hle, já, - chystám se klást před tento lid překážky, a by o ně klopýtali, otcové a synové spolu, soused i jeho přítel budou muset zahynout. Takto řekl Hospodin: Hle, ze země severu přichází lid, od nejzazších končin země se pozvedá veliký národ; chápou se luku a oštěpu, je on krutý, aniž se slitovávají; jejich hlas řve jako moře, i jedou na koních, seřazen i jako muž stvo do boje proti tobě, dcero Cijjónu! Uslyšeli jsme zvěst o tom, naše ruce ochably, zachvátila nás úzkost, svíjení jako rodičku; nechť nevycházíte do pole, aniž chodíte po cestě, neboť - meč nepřítele, strach ze všech stran! Dcero mého lidu, opásej se pytlovinou a válej se v popele, zaveď si smutek jako pro jedináčka, nářek veliké hořkosti, neboť na nás náhle přichází ničitel! Učinil jsem tě ve svém lidu zkoumatelem, pevností, a by s poznával a zkoumal jejich cestu; oni všichni jsou nej odvrácen ějš í z odporujících, chodí jako utrhač i, mosaz a železo, jsou zkázonosní, oni všichni. Měch shořel, olovo z ohně vymizelo, nadarmo se tavením tavil o, neboť zlí nebyli odstraněni; dají jim název zamítnutého stříbra, neboť se Hospodin proti nim zamítavě postavil. Slovo, jež se k Jeremjovi do stalo z blízkosti Hospodinovy, výrok: Postav se v bránu domu Hospodinova, a ť tam pro voláš toto slovo a budeš říkat: Slyšte slovo Hospodinovo, všechen Júdo, kteří v tyto brány vstupujete klanět se Hospodinu: Hospodin zástupů, Bůh Isráélův, řekl takto: Polepšete své cesty a své skutky, a ť vás mohu nechat sídlit v tomto místě; nechť neupínáte svou důvěru k slovům, jež jsou klam, výroku: Chrámem Hospodinovým, chrámem Hospodinovým, chrámem Hospodinovým jsou ony! Nýbrž, chcete-li veskrze polepšit své cesty a své skutky, chcete-li řádně vykonávat soud mezi kýmkoli a mezi jeho bližním, cizince, sirotka a vdovu nebudete utiskovat ani nevinnou krev v tomto místě prolévat ani za jinými bohy sobě ke škodě chodit, pak vás v tomto místě budu nechávat sídlit, v zemi, již jsem vašim otcům dal, totiž od věku až do věku. Hle, vy svou důvěrou spočíváte na slovech, jež jsou klam, k žádnému prospěchu. Krást, vraždit, cizoložit a křivě přísahat, a zakuřovat Baalovi a chodit za jinými bohy, jichž neznáte, i vcházíte a před mou tvář se postavujete v tomto domě, nad nímž se děje do volávání mého jména, a říkáte: Jsme vyproštěni - za účelem páchání všech těchto ošklivostí! Zda se tento dům, nad nímž se děje do volávání mého jména, stal ve vašich očích doupětem lupičů? I já, hle, vidím, prohlášeno Hospodinem. Ano, jen si za jděte k mému místu, jež bylo v Šíle, kde jsem nejprve dal usídlit své jméno, a vizte, co jsem s ním učinil pro zlo svého lidu, Isráéle! Nuže tedy, pro vaše činění všech těchto vašich činů, prohlášeno Hospodinem (a promlouval jsem k vám časným promlouváním, aniž jste slyšeli, a volal jsem vás, aniž jste odpovídali ), a no, učiním s domem, nad nímž se děje do volávání mého jména, v nějž vy důvěřujete, a s místem, jež jsem dal vám a vašim otcům, jak jsem učinil se Šílem, a chci vás odhodit zpřed své tváře, jako jsem odhodil všechny vaše bratry, všechno símě Efrájimovo. A ty nechť se za tento lid nemodlíš, a no, nechť za ně nevznášíš křik a ni modlitbu, a ni nechť se u mne nepřimlouváš, neboť tě nebudu slyšet. Zda nevidíš, co oni ve městech Júdových a v ulicích Jerúsaléma provádějí? Děti sbírají dříví a otcové zapalují oheň a ženy hnětou těsto ku přípravě koláčů pro královnu nebes a nalévání úliteb jiným bohům za účelem dráždění mne. Zda oni dráždí mne - prohlášeno Hospodinem -? Zda ne sami sebe k ostudě svých tváří? Proto Pán, Hospodin, řekl takto: Hle, k tomuto místu se bude vylévat můj hněv a mé popuzení, na lidi a na dobytek a na stromoví pole a na plody půdy, i rozhoří se a nebude hasnout. Hospodin zástupů, Bůh Isráélův, řekl takto: Přidejte své vzestupné oběti k svým ostatním obětem a jezte maso! Vždyť jsem s vašimi otci v den vyvedení jich ze země Egypta nepromluvil, aniž jsem jim rozkázal stran věci vzestupných a jiných obětí, nýbrž jsem jim rozkázal tuto věc, výrokem: Poslouchejte na můj hlas a stanu se vám Bohem a vy mi budete lidem, a ť chodíte každou cestou, již vám budu přikazovat, aby vám bylo dobře. A le neuposlechli, aniž nachýlili své ucho, nýbrž se jali chodit podle záměrů, podle umíněnosti, svého zlého srdce, a ukázali záda a ne tvář. Stran celé doby ode dne, kdy vaši otcové vyšli ze země Egypta, až po tento den, to jsem se k vám naposílal všech svých nevolníků, proroků, den ně, časným posíláním, a le neobrátili ke mně sluch, aniž nachýlili své ucho, nýbrž zatvrdili svou šíji; zachovali se hůře než jejich otcové. I budeš k nim vyslovovat všechna tato slova, aniž k tobě budou obracet sluch, a no, zavoláš na ně, aniž ti budou odpovídat; i budeš k nim říkat: Toto je ten národ těch, kteří neposlouchají na hlas Hospodina, svého Boha, aniž přijímají kázeň; pravda se ztratila, a no, je vyťata z jejich úst. Ostříhej a za hoď svůj vlas a na holých pahrbcích vznes žalozpěv, neboť Hospodin zamítl a zavrhl pokolení výbuchu svého hněvu. Vždyť synové Júdovi se dopouštějí zla v mých očích, prohlášeno Hospodinem, v domě, nad nímž se děje do volávání mého jména, nakladli svých hnusností k jeho znečištění a vybudovali výšiny Tófeth, jež je v průrvě syna Hinnómova, k spalování svých synů a svých dcer ohněm, což jsem nerozkázal, aniž na mé srdce vystoupilo. Proto, hle, přicházejí dni, prohlášeno Hospodinem, kdy se již nebude říkat Tófeth, a průrva syna Hinnómova, nýbrž průrva zabíjení, neboť v Tófeth budou pro nedostatek místa pohřbívat; a mrtvoly tohoto lidu budou potravou ptactvu nebes a zvěři země, a nebude odhánějícího. A z měst Júdových a z ulic Jerúsaléma chci dát přestat hlas u jásotu a hlas u radosti, hlas u ženicha a hlas u nevěsty, neboť země bude rumištěm. V oné době, prohlášeno Hospodinem, budou vynášet kosti králů Júdových a kosti jeho hodnostářů a kosti kněží a kosti proroků a kosti obyvatel Jerúsaléma z jejich hrobů a rozkládat je vůči slunci a vůči měsíci a vůči všemu osazenstvu nebes, těm, jež milovali a jimž sloužili a za nimiž chodili a jež vyhledávali a jimž se klaněli; nebudou sbírány, aniž budou pohřbívány; budou za hnůj na tváři půdy. A všemu zbytku těch, již budou zbývat z této zlé čeledi, těch, již budou zbývat ve všech místech, kam je zaženu, bude milejší smrt než život, prohlášeno Hospodinem zástupů. I řekneš jim: Takto řekl Hospodin: Zda mají padat a nepovstávat? Mají-li se od vracet a nevracet? Proč se tento lid Jerúsaléma od vrátil trvalým odpadlictvím? Drží se podvodu, odmítají vrátit se; jal jsem se naslouchat a uslyšel jsem - nemluví správně, není nikoho majícího nad svým zlem lítost s výrokem: Co jsem to spáchal? Každý se vrací ve svůj způsob života, jako se kůň řítí v boj. I čáp v nebesích zná svá určená období a hrdlička a vlaštovka a jeřáb dbají času svého příletu; a můj lid nezná právo Hospodinovo. Jak můžete říkat: My jsme moudří a je při nás zákon Hospodinův? Avšak, hle, lživé pisátko písmařů působí ke lži. Moudří jsou zostuzeni, zmateni a polapeni - hle, postavili se zamítavě proti slovu Hospodinovu, co za moudrost tedy mají? Proto chci dát jejich ženy jiným, jejich pole uchvatitelům, vždyť od nejmenšího až po největšího, každý je zplna oddán nespravedlivému zisku, od proroka a ž po kněze, každý se dopouští klamu, a úraz dcery mého lidu se jali hojit lehkovážně s výrokem: Je dobře, je dobře; a le není dobře. Pocítili ostudu, že se dopouštějí ošklivosti? Ani trochu ostudy necítí a styděti se neumějí; proto budou padat mezi těmi, již padají, v čas svého navštívení budou klopýtat, řekl Hospodin. Veskrze je chci posbírat, prohlášeno Hospodinem; na vinné révě není hroznů a na fíkovníku není fíků a listí uvadlo; dám to těm, kteří je míjejí. Nač my sedíme? Shromážděte se a vstupujme do opevněných měst a mlčme tam, neboť nás k mlčení určil Hospodin, náš Bůh, a napojil nás vodou-žlučí, neboť jsme vůči Hospodinu hřešili. Doufat v pokoj? A le nic dobrého! V čas uzdravení? A le hle, hrůza! Z Dána je slyšet frkání jeho koní, od zvuku řehtání jeho hřebců se všechna země třese, i přijdou a sežerou zem a její náplň, město a ty, kdo v něm bydlí, neboť hle, já, chystám se mezi vás vypustit hady, kobry, vůči nimž není zaříkávání, i budou vás štípat, prohlášeno Hospodinem. Rozveselení pro mne proti sklíčenosti, jež je na mně! Mé srdce je neduživé - hle, hlas volání dcery mého lidu o pomoc ze země dálek: Zda není Hospodina na Cijjónu? Není-li na něm jeho Krále? Proč mě dráždili svými sochami, nicotnostmi ciziny? Přešla žeň, skončilo léto a my nejsme vysvobozeni; jsem zdrcen nad zdrcením dcery mého lidu, jsem začerněn, zachvátila mě hrůza. Zda v Gileádu není balzámu? Není-li tam ranhojiče? Proč tedy nevzešlo hojení dcery mého lidu? Kéž by byla má hlava vodou a mé oči zřídlem slz, a by ch za dne i v noci mohl oplakávat zabité mého lidu! Kéž bych měl v pustině hostinec pro pocestné, a by ch mohl svůj lid opustit a z jejich blízkosti odejít! Vždyť oni všichni jsou cizoložníci, sebranka nevěrně jednajících, a ohýbají svůj jazyk, luk lži, a le pro pravdu se v zemi nezachovali jako hrdinové, neboť postupují od zla k zlu a mne neznají, prohlášeno Hospodinem. Mějte se na pozoru, každý před svým bližním, a nechť ne na každém bratru důvěrou spočíváte, neboť kterýkoli bratr může kdykoli obelstít a kterýkoli bližní může chodit jako utrhač; oni si každý ze svého bližního tropí blázny, aniž mluví pravdu, naučili svůj jazyk mluvit lež, unavili se pácháním nepravosti. Tvé bydlení je vprostřed podvodu, podvodem se zpěčují poznat mě, prohlášeno Hospodinem; proto Hospodin zástupů řekl takto: Hle, já, chystám se přetavovat je, a no, budu je podrobovat zkoušce - vždyť jak mám jednat z příčiny dcery mého lidu? Jejich jazyk je vražedný šíp, řeč v jejich ústech podvod; s bližním se mluví o pokoji, a le ve svém nitru klade svou zálohu. Zda pro tyto věci nemám navštěvovat - prohlášeno Hospodinem -? Nemá-li se má duše mstít na národu, jenž je jako tento? - Budu vznášet pláč a lkání nad horami a žalozpěv nad pastvišti pustiny, neboť jsou sežehnuta, takže jsou bez kohokoli přecházejícího, aniž tam uslyší hlas dobytka; od letounstva nebes a ž po zvěř, ti utekli, odešli. - A Jerúsalém učiním hromadami, doupětem šakalů, a města Júdova budu činit spouští, takže budou bez obyvatel. Kdo je tím moudrým mužem, jenž toto chápe a k němuž mluví ústa Hospodinova, a by to oznamoval? Proč země zhynula, je sežehnuta jako pustina, takže je bez přecházejícího? A Hospodin řekl: Pro jejich opuštění mého zákona, jejž jsem předložil jejich tváři, a že neposlouchali na můj hlas, aniž v něm chodili, nýbrž chodili za umíněností svého srdce a za Baalím, čemuž je naučili jejich otcové. Proto Hospodin zástupů, Bůh Isráélův, řekl takto: Hle, já, chystám se je, tento lid, nakrmit pelyňkem a budu je napájet vodou-žlučí, a budu je rozptylovat mezi národy, jichž nepoznali oni a ni jejich otcové, a vypouštět za nimi meč až do mého skoncování s nimi. Takto řekl Hospodin zástupů: Pouvažujte a povolejte naříkačky, a ť přicházejí, a pošlete k moudrým ženám, a ť přicházejí, a ť spěchají a vznášejí lkání nad námi, a ť se naše oči rozplývají slzami, a ť naše oční víčka roní vodu, neboť z Cijjóna je slyšet hlas lkání: Jak jsme zničeni! Velmi jsme zostuzeni, neboť jsme opustili zem, neboť pobořili naše obydlí! Slyšte tedy, ženy, slovo Hospodinovo, a nechť vaše ucho přijímá slovo jeho úst, a učte své dcery lkání a každá žena svou přítelkyni žalozpěvu, neboť v naše okna vystoupila, v naše paláce vešla smrt vytínat batole v ulici, jinochy na prostranstvích. Mluv: Takto je prohlášeno Hospodinem: A no, mrtvoly lidí budou padat jako hnůj na tváři pole a jako pokos zpoza žence, a sbírajícího nebude. Takto řekl Hospodin: Nechť se moudrý nehonosí svou moudrostí a silák nechť se nehonosí svou silou, bohatý nechť se nehonosí svým bohatstvím, nýbrž nechť se ten, kdo se honosí, honosí tímto: Pochopením a poznáním mne, že já jsem Hospodin, uskutečňující laskavost, právo a spravedlnost v zemi, neboť v těchto věcech si libuji, prohlášeno Hospodinem. Hle, přicházejí dni, prohlášeno Hospodinem, kdy budu zakročovat proti každému obřezanému s předkožkou, proti Egyptu a proti Júdovi a proti Edómu a proti synům Ammónovým a proti Móávu a proti všem ostříhaným na spáncích, již bydlí v pustině, neboť všechny tyto národy jsou neobřezány, i všechen dům Isráélův, neobřezány srdcem. Slyšte slovo Hospodinovo, jež Hospodin vyslovuje proti vám, dome Isráélův; takto řekl Hospodin: Nesmíte se učit cestě národů ani se strachovat před znameními nebes, třebaže se národy před nimi strachují. Vždyť ustanovení národností, to je nicotnost; ano, vytne se to, strom z lesa - práce rukou drvoštěpa, sekerou; ozdobuje se to stříbrem a zlatem, upevňují je hřebíky a kladivy, a ť to nekolísá. Ona jsou jako vysoustruhovaná palma a nemluví, nutně se musejí nosit, neboť neumějí vykročit. Nemusíte před nimi pociťovat bázeň, neboť nemohou páchat zlo ani při nich není konání dobra, protože není podobného tobě, Hospodine, ty jsi veliký a veliké je tvé jméno v moci! Kdo by se nebál tebe, Králi národů, vždyť tobě to přísluší, ano, protože mezi všemi mudrci národů a ve všech jejich královstvích není podobného tobě, nýbrž jsou do jednoho hloupí a blázniví. Poučení o těch nicotnostech: Je to dřevo, přiváží se roztepané stříbro z Taršíše a zlato z Úfázu, dílo kovodělníka a rukou zlatníka, jejich oblečení - modrý purpur a červený purpur, ony všechny jsou dílo zručných. A le pravý Bůh je Hospodin, on, Bůh živý a věčný Král; před jeho rozhněváním se země třese a jeho rozhorlení nemohou národy vydržet. Takto jim musíte říci: Bohové, kteří nezhotovili nebe a zem, budou muset ze země a zpod tohoto nebe zahynout. Zhotovivší zem ve své moci, zřídivší svět ve své moudrosti, on ve své obezřelosti roztáhl nebesa; na hlas, jejž vy dá, - spousta vod v nebesích, i způsobí vystupování výparů od okraje země, k dešti při činí blesky a ze svých skladišť vyvede vítr. Každý člověk je hloupý, dalek poznání, každý zlatník bude svými sochami zostuzen, neboť jeho slitiny jsou klam a ne ní v nich ducha; ony jsou nicotnost, dílo výsměchu; v čas jejich navštívení budou muset zhynout. Podíl Jákóbův ne ní jako ony, neboť on je Ztvárnitel všeho a Isráél je kmenem jeho dědictví, jeho jméno je Hospodin zástupů. Posbírej ze země své věci, ty, jež sedíš v obležení, neboť Hospodin řekl takto: Hle, já, tentokrát se chystám z praku vystřelit obyvatele té to země a uvedu na ně tíseň, aby je mohli najít. Běda mi pro mou ránu, mé zbití je bolestné; a le já jsem si řekl: Ano, toto je utrpení, a le musím je snášet, můj stan je zničen a všechny mé provazy jsou zpřetrhány, mé děti mi odešly a není jich, není již roztahujícího můj stan a ni vyzdvihujícího mé koberce, neboť pastýři zhloupli a nevyhledávají Hospodina; proto si nepočínají rozvážně a všechna jejich stáda jsou rozehnána. Hlas zvěsti! Hle, přichází, a veliký hřmot ze země severu, k učinění měst Júdových spouští, doupětem šakalů. Vím, Hospodine, že člověku ne patří jeho cesta, nikomu chodícímu ne lze i řídit svůj krok; napravuj mě, Hospodine, ale podle práva, ne ve svém hněvu, abys mě nepokořoval. Vylij své popuzení na národy, jež tě neznají, a na čeledi, jež nevzývají tvé jméno, neboť sežraly Jákóba, a no, sežraly ho, a no, zahubily ho a jeho příbytek zpustošily. Slovo, jež se k Jeremjovi do stalo z blízkosti Hospodinovy, výrok: Slyšte slova této smlouvy a promluvte k mužům Júdovým a na obyvatele Jerúsaléma! A řekneš k nim: Takto řekl Hospodin, Bůh Isráélův: Budiž proklet každý, kdo neposlouchá slov této smlouvy, již jsem přikázal vašim otcům v den mého vyvedení jich ze země Egypta, z pece ze železa, výrokem: Poslouchejte na můj hlas a vykonávejte je podle všeho, co vám rozkazuji, a stanete se mi lidem a já vám budu Bohem, za účelem dodržení přísahy, jíž jsem vašim otcům přisáhl dát jim zem přetékající mlékem a medem, jako tohoto dne. I odpověděl jsem a řekl jsem: Ámén, Hospodine! A Hospodin ke mně řekl: Provolej všechna tato slova ve městech Júdových a v ulicích Jerúsaléma výrokem: Slyšte slova této smlouvy a vykonávejte je, neboť jsem proti vašim otcům naléhavě svědčil časným svědčením, v den mého vyvedení jich ze země Egypta a ž po tento den, výrokem: Poslouchejte na můj hlas! A le neposlouchali, aniž své ucho nachýlili, nýbrž chodili každý v umíněnosti svého zlého srdce, i přivedu na ně všechna slova této smlouvy, již jsem rozkázal vykonávat, a le nevykonávali. A Hospodin ke mně řekl: Mezi muži Júdovými a mezi obyvateli Jerúsaléma se zjistilo spiknutí, vrátili se k nepravostem svých praotců, kteří odmítli poslouchat má slova; a no, oni odešli za jinými bohy sloužit jim; zrušili, dům Isráélův a dům Júdův, mou smlouvu, již jsem uzavřel s jejich otci. Proto řekl Hospodin takto: Hle, já, chystám se na ně přivést pohromu, před níž nebudou moci ujít; i budou ke mně křičet, aniž k nim budu obracet sluch. I půjdou města Júdova a obyvatelé Jerúsaléma a budou křičet k bohům, jimž oni zakuřují, kteří jim v čas jejich pohromy nikterak nebudou moci přinést vysvobození. Tvých bohů, Júdo, je tolik jako tvých měst, a tolik jako ulic v Jerúsalémě jste nastavěli oltářů Ostudě, oltářů k zakuřování Baalovi. A ty nechť se za tento lid nemodlíš, a ni nechť za ně nevznášíš křik a ni modlitbu, neboť nebudu slyšet v čas jejich volání ke mně pro jejich pohromu. Co je s předmětem mého milování v mém domě? Její provádění pletichářství s mnohými - a svaté maso? Mohou ony věci z tebe sejít? Vždyť při své m páchání zla - tehdy jásáš! Zelená oliva, pěkná, vzhledného ovoce, nazval Hospodin tvé jméno; při zvuku velikého rámusu na tom zanítil oheň a její větve se polámaly, neboť Hospodin zástupů, jenž tě zasadil, proti tobě vyslovil zlo příčinou zla domu Isráélova a domu Júdova, jež si napáchali k dráždění mne, totiž zakuřování Baalovi. A Hospodin mě uvědomil, takže vím; tehdy jsi mi ukázal jejich skutky, a já jsem byl jako dobytče, krotké, jež je vedeno k poražení, aniž jsem věděl, že proti mně ukládají úklady: Zkazme strom s jeho ovocem, a no, vytněme jej ze země živých, a ť se jeho jméno již nepřipomíná. Kéž však, Hospodine zástupů, soudící v spravedlnost i, zkoušce podrobující ledviny i srdce, smím vidět tvou pomstu při nich, neboť tobě jsem vyjevil svou při. Proto Hospodin takto řekl o mužích z Anáthóth, již hledají tvé žití s výrokem: Nesmíš prorokovat ve jménu Hospodinově, a ť nemusíš naší rukou umřít - proto Hospodin zástupů řekl takto: Hle, já, chystám se proti nim zakročit, jinoši musejí pomřít mečem, jejich synové a jejich dcery musejí pomřít hladem, a nebude z nich zbytku, neboť budu na muže z Anáthóth v roce jejich navštívení přivádět pohromu. Ty budeš spravedlivý, Hospodine, jestliže budu vůči tobě v rozepři, jen nechť s tebou smím promluvit o právech: Proč je cesta zlovolných zdárná, klidu se těší všichni hanebně se zpronevěřující? Zasadil jsi je, také se zakořenili, daří se, také nesou ovoce, ty jsi blízek v jejich ústech, a le dalek od jejich ledvin. A ty, Hospodine, mě znáš, umíš mě pro hlédat, zkoušce jsi podrobil mé srdce, jež je s tebou; urvi je jako drobný dobytek k porážce a odděl je ke dni zabíjení. Dokdy bude země truchlit a bylinstvo každého pole vadnout? Pro zlo bydlících v ní vymizela zvěř a ptactvo, neboť říkají: Nevidí naši budoucnost. Jestliže běžíš s pěšími a unaví tě, jak potom chceš závodit s koňmi? A cítíš se ty bezpečně v pokojné zemi? Jak si potom budeš počínat v nádheře u Jordánu? Vždyť i tvoji bratři a dům tvého otce, i oni se proti tobě nevěrně zachovali, i oni se jali zplna za tebou pokřikovat; nesmíš v ně věřit, byť k tobě pronášeli libá slova. Opustil jsem svůj dům, zavrhl jsem své dědictví, vy dal jsem milovanou své duše v dlaň jejích nepřátel, mé dědictví se mi stalo jako by lvem v lese, dovoluje si na mne svým hlasem; proto jsem je pojal v nenávist. Mé dědictví je mi pestrým supem, supové vůkol - na ně: Pojďte, shromážděte se, všechno zvířectvo pole, přivádějte k žrádlu! Mnozí pastýři zkazili mou vinici, rozdupali můj díl, učinili můj žádoucí díl pustinou, spouští; obrátil i jej v spoušť, zpustlý truchlí přede mnou, zpustošena je všechna země, neboť není nikoho kladoucího si to na srdce. Na všechny holé pahrbky v pustině přišli ničitelé, neboť Hospodin má meč sžírající od okraje země až po okraj země, žádné maso nemá pokoje. Zaseli pšenici a sežnou trní; natrápili se - nebudou mít prospěchu, i budou zostuzeni vašimi výtěžky, pro žár hněvu Hospodinova. Takto řekl Hospodin: Proti všem mým zlým sousedům, kteří sahají na dědictví, jež jsem dal zdědit svému lidu, Isráélovi: Hle, já, chystám se vyrvat je z povrchu půdy a dům Júdův vyrvat z jejich středu, a po mém vyrvání jich se bude dít: Budu se vracet a litovat jich a přivádět je zpět, každého do jeho dědictví a každého do jeho země. A bude se dít: Budou-li se pilně učit cestám mého lidu, přísahat při mém jménu: Jako že je živ Hospodin, jako učili můj lid přísahat při Baalovi, že budou v budováváni v střed mého lidu, pak-li nebudou poslouchat, budu onen národ vyrvávat, veskrze a hubením - prohlášeno Hospodinem. Takto řekl Hospodin ke mně: Jdi a opatři si opasek ze lnu a vsaď jej na své boky, a le do vody jej nebudeš vnášet. I opatřil jsem ten opasek podle slova Hospodinova a vsadil na své boky; a po druhé se ke mně do stalo slovo Hospodinovo, výrok: Vezmi ten opasek, jejž jsi opatřil, jenž je na tvých bocích, a vstaň, jdi k Peráthu a ukryj jej tam v rozštěpu skaliska. I odešel jsem a při Peráthu jsem jej ukryl podle toho, co mi Hospodin rozkázal. A po uplynutí mnoha dní se stalo, že ke mně Hospodin řekl: Vstaň, jdi k Peráthu a vezmi odtamtud ten opasek, jejž jsem ti rozkázal tam ukrýt. I odešel jsem k Peráthu a ten opasek jsem vyhledal a vzal z toho místa, kam jsem jej ukryl, a hle, ten opasek byl zkažený, nehodil se k ničemu. I do stalo se ke mně slovo Hospodinovo, výrok: Takto řekl Hospodin: Tak budu kazit pýchu Júdovu a pýchu Jerúsaléma, jež je veliká. Tento zlý lid, ti zpěčující se slyšet mé slovo, kteří chodí v umíněnosti svého srdce a odešli za jinými bohy sloužit jim a klanět se jim, a no, bude jako tento opasek, jenž se k ničemu nehodí. Ano, jako opasek lpí na bocích někoho, tak jsem dal všemu domu Isráélovu a všemu domu Júdovu ulpět na mně, - prohlášeno Hospodinem, - aby se mi stali lidem a věhlasem a chválou a ozdobou; a le neuposlechli. I budeš k nim pronášet toto slovo: Takto řekl Hospodin, Bůh Isráélův: Každý měch se naplňuje vínem; a když k tobě řeknou: Zda přece nevíme, že se každý měch naplňuje vínem? musíš k nim říci: Takto řekl Hospodin: Hle, já, chystám se všechny obyvatele této země i krále, kteří sedí místo Dávida na jeho trůně, i kněží a proroky a všechny obyvatele Jerúsaléma naplnit opilostí, i budu je rozrážet jednoho o druhého a otce i syny spolu, prohlášeno Hospodinem, nebudu šetřit, aniž budu mít soucit, aniž se budu slitovávat, takže bych je nezničil. Slyšte, a no, nastavte uši, nechť se nevyvyšujete, neboť promluvil Hospodin; vz dejte čest Hospodinu, svému Bohu, dříve než bude působit tmu a dříve než se budou vaše nohy obrážet o hory za soumraku, a zatímco budete čekat na světlo, obrátí je v hlubokou temnotu, bude je měnit v černavu. A nechcete-li to slyšet, bude má duše v úkrytech plakat, z příčiny vaší domýšlivosti, a no, mé oko bude hořce slzet a slzami se rozplývat, neboť stádo Hospodinovo bude zajato. Řekni králi a královně-matce: Snižte se a tak sedněte, neboť sejde, co je na vašich hlavách, koruna vaší nádhery, města jihu jsou uzamknuta a není otvírajícího; Júdá bude odvedena, ona všechna, bude odvedena - plný počet. Povznes své oči a viz ty, kteří přicházejí od severu! Kde je stádo, jež ti bylo dáno, tvůj nádherný drobný dobytek? Co budeš říkat, až bude proti tobě zakročovat, že jsi je ty naučila za náčelníky nad sebou jako hlavu? Zda tě nebudou zachvacovat bolesti, tak jako ženu při porodu? A jestliže si budeš ve svém srdci říkat: Proč mě potkaly tyto věci? - Pro velikost tvé nepravosti byly odhaleny tvé podolky, násilí utrpěly tvé paty. Zda umí Kúší změnit svou pleť a neb levhart své skvrny? Pak i vy můžete činit dobře, jsouce naučeni činit zle; i budu je rozptylovat jako slámu pomíjející ve větru pustiny. Toto je tvůj los, podíl tvých výměr ode mne, - prohlášeno Hospodinem, - ježto jsi na mne zapomněla a jala ses důvěřovat v klam, takže i já vyhrnu tvé podolky nad tvou tvář a ukáže se tvá hanba. Tvá cizoložství, tvá řehtání, necudnost tvého smilstva na pahrbcích, v poli, shledal jsem tvé hnusnosti. Běda tobě, Jerúsaléme, nemůžeš být očištěn; po jaké době ještě? Co se do stalo slovem Hospodinovým k Jeremjovi stran věci sucha: Júdá truchlí, její brány chřadnou, zčernaly až k zemi, a vystupuje křik Jerúsaléma, a jejich vznešení posílají své nepatrné pro vodu; přijdou k jamám - vodu nenajdou, vracejí se, jejich nádoby jsou prázdné; jsou zklamáni a zahanbeni a zakrývají své hlavy. Příčinou půdy - je rozrušená, neboť lijavec v zemi nenastal, - jsou zklamáni a své hlavy zakrývají rolníci; ano i laň v poli rodí s opouštěním, neboť se neukázala zeleň, a divocí oslové stojí na holých pahrbcích, lapají vítr jako šakalové, jejich oči hynou, neboť není bylinstva. Vypovídají-li naše nepravosti proti nám, Hospodine, jednej vzhledem ke jménu svému! Ano, mnohá jsou naše odpadlictví, vůči tobě jsme hřešili, naděje Isráélova, vysvobozující v čas úzkosti; nač bys měl být jako cizinec v zemi, a no, jako pocestný, jenž se uchyluje k přenocování? Nač bys měl být jako někdo zakřiknutý, jako hrdina, jenž nemůže vysvobodit? Vždyť ty jsi v našem středu, Hospodine, a nad námi se děje do volávání tvého jména, kéž nás nezanecháváš! Takto řekl Hospodin o tomto lidu: Tak si zamilovali potulování, nešetřili svých nohou, že je Hospodin blahovolně nepřijme; nyní si bude připomínat jejich nepravosti a navštěvovat jejich hříchy. A Hospodin ke mně řekl: Nechť se za tento lid nemodlíš k dobru, když se budou postit, nebudu obracet sluch k jejich křiku, a když budou vznášet vzestupnou oběť a oběť dar u, nebudu je blahovolně přijímat, nýbrž se já chystám mečem a hladem a morem s nimi skoncovat. I pravil jsem: Ach, Pane, Hospodine, hle, proroci jim praví: Nebudete zakoušet meče, aniž budete mít hlad, nýbrž vám chci v tomto místě dát pravdivý pokoj. A Hospodin ke mně řekl: Ti proroci v mém jménu prorokují lež, neposlal jsem je, aniž jsem jim rozkázal, aniž jsem k nim promluvil; lživé vidění a věštbu a nicotu a podvod svého srdce si vám oni dovolují prorokovat. Proto Hospodin takto řekl o těch prorocích, kteří prorokují v mém jménu, a já jsem je neposlal, a le oni říkají: Meč a ni hlad v této zemi nebude: Mečem a hladem onino proroci budou muset skonat, a lid, ti, jimž oni prorokují, budou od meče a hladu poházeni po ulicích Jerúsaléma a nebudou mít pohřbívajícího je, jejich ženy a ni jejich syny a ni jejich dcery, neboť na ně budu vylévat jejich zlo. I řekneš k nim toto slovo: Nechť se mé oči nocí i za dne rozplývají slzami a neustávají, neboť panenská dcera mého lidu je zdrcena velikým zdrcením, velmi bolestným zbitím. Vyjdu-li do pole, pak, hle - zabití mečem; pakli vstoupím do města, pak, hle - neduhy z hladu; ano, i prorok i kněz odcestovali do země, již neznají. Zda jsi Júdu zcela zamítl? Pociťuje-li tvá duše ošklivost proti Cijjónu? Proč nás biješ, takže pro nás není vyhojení? Doufat v pokoj? A le nic dobrého! V čas uzdravení? A le hle, hrůza! U zná vá me, Hospodine, svou zlovůli, nepravost našich otců, že jsme vůči tobě hřešili, kéž neopovrhuješ, vzhledem k svému jménu, kéž neznevažuješ trůn své slávy, pamatuj, kéž nerušíš svou smlouvu s námi! Zda jsou mezi nicotnostmi národů působcové lijavce? A mohou-li nebesa dávat pršky? Zda ty ne jsi ON, Hospodin, náš Bůh? I chceme doufat v tebe, neboť všechny tyto věci činíš ty. A Hospodin ke mně řekl: Byť se stavěl Mojžíš a Samúél před mou tvář, nebyla by má duše pro tento lid; vypusť je zpřed mé tváře, a ť vycházejí. A jestliže k tobě budou říkat: Kam máme vycházet? bude se dít, že budeš říkat k nim: Takto řekl Hospodin: Kdo patří smrti, k smrti, a kdo patří meči, k meči, a kdo patří hladu, k hladu, a kdo patří zajetí, do zajetí. A budu proti nim zakročovat čtyřmi čeleděmi, prohlášeno Hospodinem: Mečem k zabíjení a psy k odvlékání a ptactvem nebes a zvěří země k požírání a k ničení, a vy dat je k hrůze všem královstvím země, příčinou Menaššéa, syna Jechizkijjáhúova, krále Júdova, pro to, co v Jerúsalémě učinil. Ano, kdo na tebe bude mít ohled, Jerúsaléme, a kdo ti bude projevovat soustrast, a kdo se bude stranou obracet, aby se otázal, jak se ti vede? Ty jsi zavrhl mne, prohlášeno Hospodinem, odcházel jsi zpět, chci tedy na tebe napřáhnout svou ruku a zničit tě; stalo se mi obtížným mít lítost; i odvěji je věječkou v branách země, o děti připravím, pohubím svůj lid - nevracejí se ze svých cest, jejich vdovy se mi rozhojnily nad písek moří; přivedu jim, na matky jinochů, o polednách ničitele, náhle na ně uvrhnu horečný děs a neštěstí. Zchřadne, jež porodila sedm, vydechne svou duši, její slunce zašlo ještě za dne, byla zostuzena a zahanbena; a zbytky jich budu vy dávat meči před tváří jejich nepřátel, prohlášeno Hospodinem. Běda mně, má matko, že jsi mě porodila, muže vády a muže sváru pro všechnu zem! Nepůjčoval jsem, aniž půjčovali mně; každý mi zlořečí. Hospodin řekl: Neuvolním-li tě k dobrému, nepřiměji-li nepřítele vyjít vstříc na proti tobě v čas pohromy a v čas úzkosti! - Zda se může zlámat železo, železo ze severu, a mosaz? Tvé bohatství a tvé poklady budu při dávat ke kořisti, ne za odškodné, nýbrž za všechny tvé hříchy, a to uvnitř všech tvých hranic, to budu přepravovat s tvými nepřáteli v zem, již neznáš, neboť v mém hněvu vzplál oheň, jenž bude planout na vás. Ty víš, Hospodine, připomeň si mě a ujmi se mne a pomsti se pro mne na mých pronásledovatelích, kéž mě, jsa zdlouhavý k svému hněvu, neodnímáš; uvědom si mé snášení potupy pro tebe. Došlo k tvým slovům a já jsem je snědl; to se mi - tvá slova - stalo potěšením a radostí mého srdce, neboť nade mnou bylo prohlášeno tvé jméno, Hospodine, Bože zástupů! Nesedávám v sejití bavících se, a by ch se poveselil, pro tvou ruku sedávám osamělý, neboť jsi mě naplnil nevolí. Proč je má trýzeň trvalá a mé zbití zhoubné, zpěčuje se dát se vyhojit? Chceš pro mne opravdu být podoben klamnému potoku, vodám, jež nejsou spolehlivé? Proto řekl Hospodin takto: Chceš-li se vrátit, pak tě budu vracet; budeš stát před mou tváří, a budeš-li oddělovat drahocenné od všedního, budeš jako má ústa. Nechť se oni obracejí k tobě, a le ty se nebudeš obracet k nim; a no, chci tě tomuto lidu učinit zdí z mosazi, nepřístupnou. I budou proti tobě bojovat, a le nic vůči tobě nebudou zmáhat, vždyť s tebou budu já k vysvobozování tě a k vyprošťování tě, - prohlášeno Hospodinem, - a no, budu tě vyprošťovat z ruky zlých a osvobozovat tě z dlaně ukrutníků. A do stalo se ke mně slovo Hospodinovo, výrok: Nebudeš si brát ženu, aniž budeš mít syny a dcery v tomto místě, neboť takto řekl Hospodin o synech a o dcerách, jež se rodí v tomto místě, a o jejich matkách, jež je rodí, a o jejich otcích, již je plodí v této zemi: Budou umírat smrtelnými neduhy, nebudou oplakáváni a ni pohřbíváni, budou za hnůj na tváři půdy; budou docházet konce mečem a hladem a jejich mrtvoly se stanou potravou ptactvu nebes a zvěři země. Hospodin tedy řekl takto: Nechť nevstupuješ v dům křiku a nechť nechodíš k oplakávání a nechť jim neprojevuješ soustrast, neboť odejmu z blízkosti tohoto lidu svůj pokoj, prohlášeno Hospodinem, laskavost i slitování, a velicí i malí v této zemi pomřou, nebudou pohřbíváni, aniž pro ně budou plakat ani se řezat ani se vyholovat pro ně, aniž pro ně budou při truchlení lámat k utěšování někoho nad mrtvým, aniž je budou napájet číší útěchy nad otcem někoho a neb nad matkou někoho. Aniž budeš vstupovat v dům hostiny k sedění s nimi k jedení a k pití, neboť Hospodin zástupů, Bůh Isráélův, řekl takto: Hle, já, chystám se dát přestat z tohoto místa před vašima očima a ve vašich dnech hlas u jásotu a hlas u radosti, hlas u ženicha a hlas u nevěsty. A až budeš všechna tato slova oznamovat tomuto lidu, bude se dít, že k tobě řeknou: Nač Hospodin proti nám mluvil o všem tomto velikém neštěstí, a co je naší nepravostí a co je naším hříchem, jímž jsme zhřešili vůči Hospodinu, našemu Bohu? I budeš k nim říkat: Protože mě vaši otcové opustili, prohlášeno Hospodinem, a jali se chodit za jinými bohy a sloužit jim a klanět se jim, a mne opustili a mého zákona přestali dbát; a vy jste se v počínání zachovali hůře než vaši otcové, neboť, hle vás, chodíte každý za umíněností svého zlého srdce bez obracení sluchu ke mně; i chci vás odmrštit z povrchu této země na zem, již neznáte vy a ni vaši otcové, a ť tam za dne i v noci sloužíte jiným bohům, kde vám nebudu prokazovat milost. Proto, hle, přicházejí dni, prohlášeno Hospodinem, kdy se již nebude říkat: Jako že je živ Hospodin, jenž vyvedl děti Isráélovy ze země Egypta, nýbrž: Jako že je živ Hospodin, jenž vyvedl děti Isráélovy ze země severu a ze všech zemí, kam je zahnal, neboť je budu zpět přivádět na půdu, již jsem dal jejich otcům. Hle, já, chystám se poslat pro mnoho rybářů, prohlášeno Hospodinem, a ť je vyrybaří, a potom chci poslat pro mnoho lovců, a ť je vyloví z povrchu každé hory a z povrchu každého pahrbku a z rozštěpů skalisk. Vždyť na všech jejich cestách jsou mé oči, ony nejsou skryty před mou tváří, aniž jsou zpřed mých očí schovány jejich nepravosti, i chci nejprve dvojnásob odplatit jejich nepravost a jejich hřích, pro jejich znesvěcení mé země mrtvolami svých hnusností, že mé dědictví naplnili svými ošklivostmi. Hospodine, má sílo a má posilo, mé útočiště v den úzkosti, k tobě budou přicházet národy od posledních končin země a budou říkat: Naši otcové zdědili jen klam, nicotu; v tom není nic prospěšného; zda si může člověk hotovit bohy? Vždyť to ne jsou bohové! Proto hle, já, chystám se dát jim poznat, tentokrát jim budu dávat poznat svou ruku a svou moc, a ť vědí, že mé jméno je Hospodin. Hřích Júdův je zaznamenán pisátkem ze železa, vyryt hrotem z diamantu na desku jejich srdce a na rohy vašich oltářů, takže si jejich děti pamatují jejich oltáře a jejich ašéry, na zelené stromoví, na vyvýšené vyvýšeniny. Mé pohoří v poli! Tvé bohatství a všechny tvé poklady budu při dávat ke kořisti, tvé výšiny za hřích, uvnitř všech tvých hranic, a budeš, a to skrze sebe, muset upustit od svého dědictví, jež jsem ti dal; a no, chci tě učinit obsluhujícím tvé nepřátele v zemi, již neznáš, neboť jste v mém hněvu dali vzplát ohni; jenž bude planout navždy. Takto řekl Hospodin: Budiž proklet muž, jenž důvěřuje v člověka a svou paží činí maso, a od Hospodina jeho srdce odstupuje! Ten bude jako nahý ve stepi, aniž bude pociťovat, že přichází dobro, nýbrž bude osidlovat vyprahlá místa v pustině, zem, jež je země slaná a neobývaná. Budiž požehnán muž, jenž důvěřuje v Hospodina! A no, předmětem jeho důvěry je Hospodin; ten bude jako strom zasazený při vodách, jenž při potůčku vysílá své kořeny. Ten nebude pociťovat, že přichází horko, nýbrž jeho listí bude zelené; a ni v roce sucha nebude mít starostí, aniž bude selhávat stran přinášení ovoce. Nade vše lstivé je srdce, a no, ono je zhoubné, kdo je zná? Já, Hospodin, zpytující srdce a zkoušce podrobující ledviny, a to k dání každému podle jeho cesty, podle ovoce jeho skutků. Koroptev líhne, co nenakladla; nadělavší si bohatství, ne však právem, bude je v polovici svých dní muset opustit a ve svém posledku se projevit bláznem. Trůne slávy, výsosti od prvopočátku, místo naší svatyně! Hospodine, naděje Isráélova, všichni opouštějící tě musejí být zostuzeni. - A no, odstupující ode mne musejí být zapsáni v zem, neboť opustili zřídlo živých vod, Hospodina. Uzdrav mě, Hospodine, a ť smím být uzdraven, vysvoboď mě, a ť smím být vysvobozen, neboť mou chválou jsi ty! Hle, oni ke mně praví: Kde je slovo Hospodinovo? Nuže, nechť přichází! A já jsem nechvátal od následování tě jako pastýř, aniž jsem byl dychtiv zhoubného dne; ty víš; vyjadřování mých rtů nastávalo před tvou tváří. Kéž se mi nestáváš zkázou, ty, mé útočiště v zlý den; kéž jsou zostuzováni moji pronásledovatelé, aniž budu zostuzován já, kéž se strachují oni, aniž se budu strachovat já! Přivést na ně den pohromy, a no, rozdrť je dvojnásobným rozdrcením! Hospodin ke mně řekl takto: Jdi a postav se v bráně synů lidu, jíž vstupují králové Júdovi a jíž vycházejí, a ve všech branách Jerúsaléma, a budeš k nim říkat: Slyšte slovo Hospodinovo, králové Júdovi a všechen Júdo a všichni obyvatelé Jerúsaléma, kteří vstupujete v tyto brány: Takto řekl Hospodin: Dejte si pozor sami na sebe, nechť nenosíte a v brány Jerúsaléma nevnášíte břemen v den soboty, aniž smíte v den soboty břemena vynášet ze svých domů, aniž smíte vykonávat jakékoli zaměstnání, nýbrž musíte den soboty světit podle toho, co jsem rozkázal vašim otcům; a le neuposlechli, aniž nachýlili své ucho, nýbrž zatvrdili svou šíji, aby ne bylo slyšícího a aby ne bylo přijímání ponaučení. A stane se, budete-li ke mně pilně obracet sluch, prohlášeno Hospodinem, aby ne bylo vnášení břemen v brány tohoto města v den soboty, a no, k svěcení dne soboty, aby v něm ne bylo vykonávání jakéhokoli zaměstnání, že v brány tohoto města budou vstupovat králové a knížata, sedící na trůně Dávidově, vozící se na vozech a na koních, oni a jejich knížata, muži Júdovi a obyvatelé Jerúsaléma, a toto město zůstane navždy obýváno. I přijdou z měst Júdových a z okolí Jerúsaléma a ze země Benjámínovy a z nížiny a z pohoří a z Negevu, přinášejíce vzestupné a jiné oběti a oběti dar u a kadidlo, a no, přinášejíce děkovné oběti v dům Hospodinův. A nebudete-li ke mně obracet sluch k svěcení dne soboty tak, aby ne bylo nošení břemen při vstupování v brány Jerúsaléma v den soboty, pak v jeho branách zanítím oheň, jenž sežere paláce Jerúsaléma, aniž bude hasnout. Slovo, jež se do stalo z blízkosti Hospodinovy k Jeremjovi, výrok: Vstaň a sestup v dům hrnčíře a tam ti budu zvěstovat svá slova. I sestoupil jsem v dům hrnčíře, a hle ho, konal práci na kruzích; a když se nádoba, již on hotovil, v hlíně, v ruce hrnčířově pokazila, zpracoval ji zase v jinou nádobu, podle toho, co bylo v očích hrnčířových správné zhotovit. I do stalo se ke mně slovo Hospodinovo, výrok: Zda nemohu jako tento hnčíř činit s vámi, dome Isráélův - prohlášeno Hospodinem -? Hle, jako hlína v ruce hrnčířově, tak vy v ruce mé, dome Isráélův. Hned mohu mluvit stran národa a neb stran království o rvaní a o boření a o hubení, a le od vrátí-li se onen národ od svého zla, protože jsem proti němu promluvil, budu mít lítost nad zlem, jež učinit mu jsem pojal úmysl. A hned mohu mluvit stran národa a neb stran království o budování a o vysazování, a le jme-li se páchat, co je v mých očích zlé, bez poslouchání na můj hlas, budu mít lítost nad blahem, jímž jsem slíbil oblažit jej. Nuže nyní tedy prones k mužům Júdovým a před obyvateli Jerúsaléma výrok: Takto řekl Hospodin: Hle, já se chystám proti vám zosnovat zlo a ukládám proti vám úklad, nuže, vraťte se každý ze své zlé cesty a polepšete své cesty a své skutky. Řeknou však: Beznadějné, neboť půjdeme za svými úmysly a budeme uskutečňovat každý umíněnost svého zlého srdce. Proto řekl Hospodin takto: Nuže, otažte se mezi národy, kdo uslyšel takovéto věci! Panna Isráélova spáchala věc velmi děsivou. Zda může sníh Levánónu sejít ze skály pole? Mohou-li selhat cizí vody, studené, řinoucí se? Kdežto můj lid na mne zapomněl, zakuřují marnosti; ty způsobily jejich klopýtání na jejich cestách, dávných stezkách, k chození pěšinami cesty nenasypané, k obrácení jejich země v hrůzu, trvalý sykot - každý po ní přecházející se bude hrozit a svou hlavou potřásat; jako vítr od východu je budu rozptylovat před tváří nepřítele, v den jejich zhouby se na ně budu dívat šíjí a ne tváří. I řekli: Pojďte a plánujme na Jeremju plány, nemůže se přece ztratit zákon od kněze a ni rada od moudrého a ni slovo od proroka; pojďte a ubíjejme ho jazykem a nechť neupínáme sluch k žádným jeho slovům. Upínej, Hospodine, sluch ke mně, a no, naslouchej hlasu mých odpůrců! Zda má za dobro být odpláceno zlem? Vždyť mé duši vykopali propadliště! Vzpomeň na mé stání před tvou tváří k při mlouvání za dobro pro ně, k od vrácení tvého popuzení od nich! Proto vy dej jejich děti hladu, vyžeň je v moc meče, a ť se jejich ženy stanou bezdětnými a vdovami a jejich muži nechť jsou poráženi smrtí, jejich jinoši pobíjeni mečem v boji; nechť je z jejich domů slyšet křik, až na ně náhle budeš přivádět bandu záškodníků, neboť vykopali propadliště k mému polapení, mým nohám tajně nastražili pasti. A ty, Hospodine, znáš všechny jejich záměry proti mně k smrti, kéž nedáváš přikrytí na jejich nepravost, a no, kéž jejich hřích nevymazáváš z přítomnosti své tváře a kéž jsou před tvou tváří svrhováni; jednej s nimi v čas svého hněvu! Takto řekl Hospodin: Jdi a sežeň džbán z hlíny od hrnčíře a některé ze starších lidu a starších z kněží, a vyjdi do průrvy syna Hinnómova, jež je u vchodu do brány Hrnčířství, a pro volej tam slova, jež k tobě budu vyslovovat, a no, řekni: Slyšte slovo Hospodinovo, králové Júdovi a obyvatelé Jerúsaléma: Takto řekl Hospodin zástupů, Bůh Isráélův: Hle, já, chystám se na toto místo přivést zlo, o němž kdokoli bude slyšet, budou znít jeho uši, protože mě opustili a toto místo odcizili a jali se v něm zakuřovat jiným bohům, jichž neznali oni a ni jejich otcové a ni králové Júdovi, a toto místo naplnili krví nevinných. Také vybudovali výšiny Baalovy k spalování svých dětí ohněm vzestupných obětí Baalovi, což jsem nerozkázal, aniž vyslovil, aniž na mé srdce vystoupilo. Proto, hle, přicházejí dni, prohlášeno Hospodinem, kdy se tomuto místu již nebude dávat název Tófeth, a ni průrva syna Hinnómova, nýbrž průrva zabíjení, a zmařím záměr Júdy a Jerúsaléma v tomto místě a budu je nechávat padat mečem před tváří jejich nepřátel a rukou hledajících jejich žití a jejich mrtvoly budu dávat za potravu ptactvu nebes a zvěři země a toto město budu obracet v hrůzu a v sykot; každý mimo ně přecházející se bude hrozit a syčet nade všemi jeho ranami. A budu jim dávat jíst maso jejich synů a maso jejich dcer a budou jíst každý maso svého bližního, v obležení a v sevření, jímž jim jejich nepřátelé a hledající jejich žití budou působit úzkost. A před očima mužů, kteří půjdou s tebou, budeš rozbíjet ten džbán a budeš k nim říkat: Takto řekl Hospodin zástupů: Tak budu rozbíjet tento lid a toto město, jako se rozbíjí nádoba od hrnčíře, jež již nemůže být opravena, takže pro nedostatek místa k pohřbívání budou pohřbívat v Tófethu. Tak budu nakládat s tímto místem, prohlášeno Hospodinem, a s jeho obyvateli, a to k učinění tohoto města jako by Tófethem; neboť domy Jerúsaléma a domy králů Júdových se stanou znečištěnými, jako místo Tófethu, totiž všechny domy, na jejichž střechách zakuřovali všemu osazenstvu nebes s naléváním úliteb jiným bohům. A když Jeremjá přišel z Tófethu, kde ho Hospodin poslal prorokovat, stanul v nádvoří domu Hospodinova a řekl ke všemu lidu: Takto řekl Hospodin zástupů, Bůh Isráélův: Hle, já, chystám se na toto město a na všechna jeho města přivést všechno zlo, o němž jsem proti němu promluvil, neboť zatvrdili svou šíji, aby ne bylo slyšení mých slov. I uslyšel Pašchúr, syn Immérův, kněz (a on byl v domě Hospodinově vrchním dozorcem ), Jeremju, když prorokoval tyto věci; a Pašchúr Jeremju, proroka, zbil a dal ho do klády, jež byla v horní bráně Benjáminově, jež byla při domě Hospodinově. A nazítří se stalo, že Pašchúr Jeremju z klády vyvedl, a Jeremjá k němu řekl: Tvé jméno nazval Hospodin ne Pašchúr, nýbrž Mágór-missávív; ano, takto Hospodin řekl: Hle, já, chystám se učinit tě strachem tobě i všem tvým přátelům, i budou padat mečem svých nepřátel, což tvé oči budou vidět, a veškerého Júdu chci vy dat v ruku krále Bávelu, i bude je odvádět v Bável a porážet mečem. A chci vy dat všechno jmění tohoto města a všechnu jeho lopotu a každou jeho drahocennost a všechny poklady králů Júdových chci vy dat v ruku jejich nepřátel; ti je budou drancovat a brát je a přinášet je v Bável. A ty, Pašchúre, a všichni obyvatelé tvého domu půjdou v zajetí, a budeš muset přijít v Bável a tam umřít a tam být pohřben, ty i všichni tvoji přátelé, jimž jsi lživě prorokoval. Přemlouval jsi mě, Hospodine, i dal jsem se přemluvit, projevil ses silnějším mne a pře mohl jsi; jsem každý den k smíchu, každý se mi vysmívá, neboť kdykoli mluvím, křičím, volám o násilí a plenění; vždyť je mi slovo Hospodinovo každý den k potupě a k pohaně. I řekl jsem si: Nebudu ho připomínat, aniž budu ještě mluvit v jeho jménu; a le v mém srdci bylo jako by hořel oheň, uzavřený v mých kostech; to se mi stalo obtížným snášet, b a nemohl jsem, neboť slýchám šuškání mnohých - strach ze všech stran -: Udejte, a ť ho můžeme udat! Každý člověk mého pokoje, ti číhají na můj pád: Snad se může dát svést, takže na něho budeme moci, a budeme moci dosíci své pomsty na něm. Ale se mnou je Hospodin jako mohutný Hrdina, proto moji pronásledovatelé budou klopýtat a nic nebudou moci; budou velmi zostuzeni, neboť nedosáhnou úspěchu - trvalá hanba, jež se nezapomíná. Kéž však, Hospodine zástupů, zkoušce podrobující spravedlivého, prohlédající ledviny i srdce, budu moci vidět tvou pomstu na nich, neboť tobě jsem vyjevil svou při. Zpívejte Hospodinu, velebte Hospodina, neboť vyprošťuje duši ubohého z ruky pachatelů zla! Budiž proklet den, v němž jsem se narodil, nechť den, kdy mě má matka porodila, není požehnán, budiž proklet muž, jenž mého otce zpravil výrokem: Narodilo se ti dítě mužského pohlaví, aby ho velmi rozradostnil, a nechť je onen muž jako města, jež Hospodin podvrátil, aniž lítost pocítil, a nechť slýchá z jitra křik a v čas poledne poplach, že mě neusmrtil v děloze, a by se mi má matka stala mým hrobem a její děloha trvale těhotnou! Nač toto? Z dělohy jsem vyšel vidět strast a zármutek, a by mé dni skončily v ostudě? Slovo, jež se k Jeremjovi z blízkosti Hospodinovy do stalo, když král Cidkijjáhú k němu poslal Pašchúra, syna Malkijjova, a Cefanju, syna Maasejova, kněze, s výrokem: Vyptej se, prosím, za nás Hospodina, neboť proti nám bojuje Nevúchadreccar, král Bávelu, snad bude Hospodin s námi jednat podle všech svých divů, a by musel zpřed nás odtáhnout. A Jeremjá k nim řekl: Takto musíte říci k Cidkijjáhúovi: Takto řekl Hospodin, Bůh Isráélův: Hle, já, chystám se obrátit válečné zbraně, jež jsou ve vašich rukou, jimiž bojujete s králem Bávelu a s Kasdím, již proti vám zahájili obléhání zevně vůči zdi, a budu je shromažďovat doprostřed tohoto města; i já budu s vámi bojovat napřaženou rukou a silnou paží, a no, v hněvu a v popuzení a ve velikém rozhořčení, a budu bít obyvatele tohoto města, i lidi i dobytek, takže budou umírat velikým morem. A potom, prohlášeno Hospodinem, chci vy dat Cidkijjáhúa, krále Júdova, a jeho služebníky a jeho lid a ty, kdo v tomto městě budou zbývat po moru, po meči a po hladu, v ruku Nevúchadreccara, krále Bávelu, a v ruku jejich nepřátel a v ruku hledajících jejich žití, i bude je bít ostřím meče, nebude pro ně mít soucitu, aniž bude šetřit ani se slitovávat. A tomuto lidu budeš říkat: Takto řekl Hospodin: Hle, já, kladu před vaši tvář cestu života a cestu smrti: Kdo zůstane v tomto městě, bude muset umřít mečem a neb hladem a neb morem, kdo však vyjde a padne před Kasdím, již proti vám zahájili obléhání, bude žít a jeho žití mu bude kořistí, neboť proti tomuto městu upřu svou tvář k zlu a ne k dobru, prohlášeno Hospodinem; musí být vy dáno v ruku krále Bávelu, jenž je bude vypalovat ohněm. A stran domu krále Júdova slyšte slovo Hospodinovo: Dome Dávidův, takto řekl Hospodin: Za jitra právní věci rozsuzujte a vyprošťujte olupovaného z ruky utiskujícího, aby nemuselo jako oheň vyjít mé popuzení a rozhořet se, takže by nebylo hasícího, pro zlo vašich skutků. Hle, já, jsem proti tobě, obyvatelko údolí, skály v rovině, prohlášeno Hospodinem, vy, kteří říkáte: Kdo může sejít proti nám, a kdo může vniknout v naše příbytky? B a, budu proti vám zakročovat podle ovoce vašich skutků, prohlášeno Hospodinem, a v jejím lese zanítím oheň, jenž sežere všechna její okolí. Takto řekl Hospodin: Sestup v dům krále Júdova a vyslov tam toto slovo a řekni: Slyš slovo Hospodinovo, králi Júdův, jenž sedíš na trůně Dávidově, ty i tvoji služebníci i tvůj lid, kteří vstupují v tyto brány: Takto řekl Hospodin: Uskutečňujte právo a spravedlnost a vyprošťujte olupovaného z ruky utiskujícího, a cizince, sirotka a vdovu nesmíte postihovat ubližováním a ni násilím ani nevinnou krev v tomto místě prolévat, neboť budete-li vpravdě uskutečňovat toto slovo, pak budou v brány tohoto domu vstupovat králové, sedící místo Dávida na jeho trůně, vozící se na vozech a na koních, on, jeho služebníci a jeho lid; a nebudete-li tato slova uskutečňovat, přisáhl jsem sám při sobě, prohlášeno Hospodinem, že tento dům bude rumištěm. Ano, takto řekl Hospodin o domě krále Júdova: Ty jsi mi Gileádem, temenem Levánónu - nebudu-li tě činit pustinou, městy neobývanými! A budu proti tobě zasvěcovat škůdce, každého s jeho výstrojí, i budou výkvět tvých cedrů vytínat a na oheň házet; a mnohé národy budou mimo toto město přecházet a říkat jeden k druhému: Proč Hospodin takto naložil s tímto velikým městem? A budou říkat: Protože opustili smlouvu Hospodina, svého Boha, a jali se klanět jiným bohům a sloužit jim. Nechť nepláčete pro mrtvého a nechť pro něho soustrast neprojevujete; plačte usedavě pro odešedšího, neboť ten se již nebude vracet a vidět zem svého příbuzenstva, neboť Hospodin takto řekl o Šallúmovi, synu Jóšijjáhúa, králi Júdovu, který kraloval místo Jóšijjáhúa, svého otce, jenž vyšel z tohoto místa: Nebude se tam již vracet, nýbrž v místě, kam ho odvedli, musí umřít, takže tuto zem již vidět nebude. Běda budujícímu svůj dům s nespravedlností a své horní pokoje s neprávem, jenž na svého bližního uvaluje službu zdarma a jeho plat mu nedává, jenž říká: Buduji si rozměrný dům a prostranné horní pokoje; a prolamuje si v něm okna, a je to obloženo cedrovým dřevem a nátěrem červení. Zda kraluješ, abys ty horlil o vynikání cedrovým dřevem? Zda tvůj otec nejedl a ne pil? Ale uskutečňoval právo a spravedlnost - tehdy mu bylo dobře; rozsuzoval soudní věc sužovaného a nemajetného - tehdy bylo dobře. Zda to ne bylo poznání mne - prohlášeno Hospodinem -? Ale tvé oči a tvé srdce není než pro tvůj nespravedlivý zisk a pro nevinnou krev k prolévání a pro útisk a pro zkrušování k páchání. Proto Hospodin takto řekl o Jehójákímovi, synu Jóšijjáhúovu, králi Júdovu: Nebudou ho oplakávat: Ach, můj bratře, a ach, má sestro! Nebudou ho oplakávat: Ach, pane, a ach, jeho veličenstvo! Bude pohřbíván pohřbem osla, odvlečením a vyhozením z druhé strany bran Jerúsaléma. Zlez Levánón a křič a v Bášánu vy dej svůj hlas, a křič od Avárím, neboť všichni milující tě jsou rozdrceni! Mluvíval jsem k tobě v tvé bezstarostnosti; říkala jsi: Nechci slyšet; toto byla tvá cesta od tvého mládí, že jsi neposlouchala na můj hlas. Všechny tvé pastýře bude spásat vítr a milující tě půjdou v zajetí; ano, tehdy budeš zostuzována a zastydíš se za všechno své zlo. Má bydlící na Levánónu, má uhnízděná mezi cedry, jak budeš hodna politování při příchodu bolestí na tebe, svíjení jako rodičky! Jako že jsem živ já, prohlášeno Hospodinem, byť byl Konjáhú, syn Jehójákímův, král Júdův, pečetním prstenem na mé pravé ruce, přece bych tě odtamtud strhával, a no, chci tě vy dat v ruku hledačů tvého žití a v ruku těch, před jichž tváří jsi ty pln hrůzy, totiž v ruku Nevúchadreccara, krále Bávelu, a v ruku Kasdím, a odmrštit tebe i tvou matku, jež tě porodila, na jinou zem, kde jste se nenarodili, a tam budete muset umřít, a na zem, kam oni povznášejí své duše k návratu tam, tam se vracet nebudou. Zda je tento člověk, Konjáhú, čímsi bezcenným, rozbitým? Nádobou-li, v ní ž není záliby? Proč byli odmrštěni, on i jeho símě, a vyhozeni na zem, jíž neznají? Země, země, země, slyš slovo Hospodinovo! Takto řekl Hospodin: Zapište tohoto člověka jako bezdětného, muže, jemuž se v jeho dnech nebude dařit, neboť nikomu z jeho semene se nebude moci podařit, aby seděl na trůně Dávidově a vládl ještě v Júdovi. Běda pastýřům hubícím a rozptylujícím stádo mé pastvy - prohlášeno Hospodinem -! Proto Hospodin, Bůh Isráélův, takto řekl proti pastýřům, kteří pasou můj lid: Vy jste mé stádo rozptýlili a rozehnali je, aniž jste se o ně starali; hle, já, chystám se na vás se postarat o zlo vašich skutků, prohlášeno Hospodinem; a budu já shromažďovat zbytek svého stáda ze všech zemí, kam jsem je zahnal, a přivádět je zpět k jejich ovčinci, i budou se stávat plodnými a rozmnoží se, a budu nad nimi ustanovovat pastýře, kteří je budou pást, i nebudou se již bát ani strachovat, aniž budou čeho postrádat, prohlášeno Hospodinem. Hle, přicházejí dni, prohlášeno Hospodinem, kdy chci Dávidovi vzbudit spravedlivý Výhonek, i ujme se kralování - Král! - a bude si rozvážně počínat a zavádět na zemi právo a spravedlnost. V jeho dnech bude Júdá moci být vysvobozen a Isráél bude v bezpečí sídlit; a toto bude jeho jméno, jímž se bude nazývat: Hospodin, naše spravedlnost. Proto, hle, přicházejí dni, prohlášeno Hospodinem, kdy již nebudou říkat: Jako že je živ Hospodin, jenž vyvedl děti Isráélovy ze země Egypta, nýbrž: Jako že je živ Hospodin, jenž vyvedl a jenž přivedl símě domu Isráélova ze země severu a ze všech zemí, kam jsem je zahnal, a zabydlí se na své půdě. O prorocích: Mé srdce je zlomeno v mém nitru, všechny mé kosti se rozdrkotaly, stal jsem se jako by někým opilým, a no, mužem - proteklo jím víno, před Hospodinem a před slovy jeho svatosti. Vždyť se země naplnila cizoložníky ( tak že z příčiny kletby země truchlí, pastviště pustiny jsou vysušena ), jejich způsob života je zlý, jejich síla ne ní správná; ba i prorok i kněz jsou znesvěceni, i ve svém domě jsem shledal jejich zlo, prohlášeno Hospodinem. Proto budou mít svou cestu jako kluzká místa, budou hnáni v hlubokou tmu a padnou v ní, neboť na ně budu v roce jejich navštívení přivádět pohromu, prohlášeno Hospodinem. I mezi proroky v Šómrónu jsem zpozoroval cosi nenáležitého; prorokovali skrze Baala a zavedli můj lid, Isráéle, na scestí; a le mezi proroky v Jerúsalémě jsem zpozoroval cosi děsivého, cizoložství a chození ve lži, a posilují ruce pachatelů zla, aby se, nikdo, od svého zla ne od vrátili; stali se pro mne, oni všichni, jako by Sodomou, a jeho obyvatelé jako by Gomorou. Proto Hospodin zástupů, Bůh Isráélův, takto řekl proti těm prorokům: Hle, já, chystám se nakrmit je pelyňkem a budu je napájet vodou-žlučí, neboť z blízkosti proroků Jerúsaléma vychází znesvěcení do vší země. Takto řekl Hospodin zástupů: Nesmíte obracet sluch na slova těch proroků, kteří vám prorokují, oni vás svádějí k nicotnosti, mluví k vám o vidění svého srdce, ne z úst Hospodinových; stále říkají těm, kdo mnou opovrhují: Slovo Hospodinovo: Budete mít pokoj; a každého chodícího podle umíněnosti svého srdce osloví: Nebude na vás přicházet zlo. Kdo však stanul v tajné radě Hospodinově a postřehl a uslyšel jeho slovo? Kdo pozorně vyslechl mé slovo, když je uslyšel? Hle, vyšla vichřice Hospodinova, popuzení, a no, vířící vichr; bude vířit na hlavě zlovolných. Hněv Hospodinův se nebude od vracet až do jeho vykonání, až do jeho uskutečnění úmyslů jeho srdce; v posledku dní se v tom budete moci dokonale vyznat. Ty proroky jsem neposlal, a le oni se dali do běhu; nepromluvil jsem k nim, a le oni se jali prorokovat, a le byli-li by stanuli v mé tajné radě a jali se zvěstovat mému lidu má slova, pak by je od vraceli od jejich zlé cesty a od zla jejich skutků. Zda jsem já Bůh z blízka - prohlášeno Hospodinem - a ne Bůh z daleka? Může-li se kdo v úkrytech ukrýt, takže bych ho já neviděl - prohlášeno Hospodinem -? Zda nebesa a zem nenaplňuji já - prohlášeno Hospodinem -? Slyšel jsem, co říkali ti proroci, již prorokují v mém jménu lež, výrokem: Dostal jsem sen, dostal jsem sen! Až dokdy? Zda je co v srdci těch proroků, prorokujících lež? A no, proroků podvodu svého srdce, již zamýšlejí můj lid k zapomenutí mého jména přimět svými sny, jež vyprávějí jeden druhému, jako jejich otcové na mé jméno zapomněli skrze Baala. Prorok, při němž byl sen, nechť vypráví sen, a při kom bylo mé slovo, nechť pravdivě vyslovuje mé slovo. Co má sláma se zrním - prohlášeno Hospodinem -? Zda mé slovo ne ní tak ové jako oheň - prohlášeno Hospodinem - a jako kladivo rozbíjející skalisko? Proto, hle, já, jsem proti těm prorokům, - prohlášeno Hospodinem, - kradoucím jeden z blízkosti druhého má slova, hle, já, jsem proti těm prorokům, - prohlášeno Hospodinem, - již používají svého jazyka, a by prohlašovali: Prohlášeno! Hle, já, jsem proti prorokujícím lživé sny, - prohlášeno Hospodinem, - kteří je vyprávějí, a by můj lid svými lžemi a svou domýšlivostí zavedli na scestí, a le já jsem je neposlal, aniž jsem jim rozkázal, takže tomuto lidu nikterak nemohou prospět - prohlášeno Hospodinem. A až se tě bude ptát tento lid nebo prorok nebo kněz výrokem: Jaké je břímě Hospodinovo? - pak k nim budeš říkat: Jaké břímě? Že vás chci zavrhnout - prohlášeno Hospodinem; a prorok a neb kněz a neb lid, jenž bude říkat: Břímě Hospodinovo - a no, budu zakročovat vůči onomu člověku i na jeho domě. Jeden na druhého a vůči sobě navzájem budete mluvit takto: Čím Hospodin odpověděl? a neb: Co Hospodin promluvil? A břímě Hospodinovo již připomínat nebudete, neboť každému bude břemenem jeho slovo, protože jste slova živého Boha, Hospodina zástupů, našeho Boha, převraceli. Vůči proroku budeš mluvit takto: Čím Hospodin odpověděl? a neb: Co Hospodin promluvil? A budete-li říkat: Břímě Hospodinovo, pak tedy Hospodin řekl takto: Pro vaše vy řčení tohoto slova, břímě Hospodinovo, a č jsem k vám poslal výrok: Nebudete říkat: Břímě Hospodinovo, proto, hle, já, a no, zanechám vás v bloudění a chci zavrhnout zpřed své tváře vás i město, jež jsem dal vám a vašim otcům a uvést na vás trvalou potupu a trvalou hanbu, jež nebude zapomínána. Hospodin mi ukázal, a hle, před chrámem Hospodinovým byly postaveny dva koše fíků, po odvedení Jechonjáhúa, syna Jehójákímova, krále Júdova, a hodnostářů Júdových a kovářů a zámečníků Nevúchadreccarem, králem Bávelu, z Jerúsaléma; a uvedl je v Bável. Jeden koš - velmi dobré fíky, jako fíky rané, a jeden koš - velmi špatné fíky, jež se nemohly jíst pro špatnou jakost. A Hospodin ke mně řekl: Co ty vidíš, Jeremjo? A řekl jsem: Fíky - ty fíky, jež jsou dobré, jsou velmi dobré, a ty špatné jsou velmi špatné, takže se nemohou jíst pro špatnou jakost. I do stalo se ke mně slovo Hospodinovo, výrok: Takto řekl Hospodin, Bůh Isráélův: Jako tyto fíky, jež jsou dobré, tak budu k dobru uznávat odvedenectvo Júdovo, ty, jež jsem z tohoto místa odeslal v zem Kasdím, a budu na ně k dobru upírat své oči a přivádět je zpět na tuto zem a budovat je a ne vyvracet, a zasazovat je a ne vyrvávat. A chci jim dát srdce k poznání mne, že já jsem Hospodin, i stanou se mi lidem a já jim budu Bohem, neboť se celým svým srdcem budou ke mně vracet. A jako ty fíky, jež jsou špatné, jež se nemohou jíst pro špatnou jakost, - ano, takto řekl Hospodin, - tak chci vy dat Cidkijjáhúa, krále Júdova, a jeho knížata a zbytek Jerúsaléma, ty, již zbývají v této zemi, i ty, již bydlí v zemi Egypta, i budu je vy dávat k hrůze, k zlu všem královstvím země, k potupě a za přísloví a k posměchu a k zlořečení ve všech místech, kam je budu zahánět, a budu mezi ně vysílat meč, hlad a mor až do jejich vymizení z povrchu půdy, již jsem dal jim a jejich otcům. Slovo, jež se do stalo na Jeremju o všem lidu Júdově, ve čtvrtém roce Jehójákíma, krále Júdova (to byl první rok Nevúchadreccara, krále Bávelu ), jež Jeremjá, prorok, vyslovil o všem lidu Júdově a ke všem obyvatelům Jerúsaléma, výrok: Od třináctého roku Jóšijjáhúa, syna Ámónova, krále Júdova, až po tento den, jenž je v třiadvacátém roce, se ke mně do stávalo slovo Hospodinovo a promlouval jsem k vám časným promlouváním, aniž jste slyšeli; a Hospodin k vám časným posíláním posílal všechny své nevolníky, proroky, aniž jste slyšeli, aniž jste k slyšení nachýlili své ucho, s výrokem: Od vraťte se každý od své zlé cesty a od zla vašich skutků a bydlete na půdě, již Hospodin dal vám a vašim otcům, totiž odedávna a navždy, a nechť nechodíte za jinými bohy sloužit jim a klanět se jim, a nesmíte mě dráždit díly svých rukou, a nebudu vám škodit. A le neobrátili jste ke mně sluch, prohlášeno Hospodinem, abyste mě mohli dráždit díly svých rukou sobě ke škodě; proto Hospodin zástupů řekl takto: Protože jste neuposlechli mých slov, hle, já, chystám se poslat a budu přihánět všechny čeledi severu, prohlášeno Hospodinem, a k Nevúchadreccarovi, králi Bávelu, mému služebníku, a budu je přivádět na tuto zem a na její obyvatele a na všechny tyto národy vůkol a budu je činit odevzdanými a obracet v hrůzu a v sykot a v trvalá rumiště, a budu z prostřed nich odstraňovat hlas jásotu a hlas radosti, hlas ženicha a hlas nevěsty, zvuk žernovů a světlo lampy. I bude celá tato země rumištěm, hrůzou, a tyto národy budou po sedmdesát let obsluhovat krále Bávelu. A až se vyplní sedmdesát let, bude se dít: Budu navštěvovat na králi Bávelu a na onom národu, prohlášeno Hospodinem, jejich nepravost, i na zemi Kasdím, a obracet ji v trvalou spoušť. I budu na onu zem uvádět všechna svá slova, jež jsem proti ní vyslovil, vše, co je psáno v této knize, co Jeremjá prorokoval proti všem národům. Ano, i oni, - budou si jimi sloužit mnohé národy a velicí králové, i budu jim odplácet podle jejich působení a podle díla jejich rukou. Neboť Hospodin, Bůh Isráélův, ke mně řekl takto: Vezmi z mé ruky tuto číši vína popuzení a napoj jím všechny národy, mezi něž tě já posílám, a ť se napijí a potácejí a poblázní se před mečem, jejž se já chystám mezi ně poslat. Vzal jsem tedy z ruky Hospodinovy tu číši a napojil jsem všechny národy, k nimž mě Hospodin poslal, Jerúsalém a města Júdova a jeho krále a jeho hodnostáře, učinit je rumištěm a hrůzou a sykotem a zlořečením, jako tohoto dne, faraona, krále Egypta, a jeho služebníky a jeho knížata a všechen jeho lid, a všechnu směs a všechny krále země Úc a všechny krále země Pelištím a Aškelón a Gazu a Ekrón a zbytek Ašdódu a Edóma a Móáva a všechny syny Ammónovy a všechny krále Córu a všechny krále Cídónu a krále ostrovů, jež jsou na druhé straně moře, a Dedána a Tému a Búze a všechny ostříhané na spáncích, a všechny krále Arabie a všechny krále směsi, již bydlí v pustině, a všechny krále Zimrí a všechny krále Élámu a všechny krále Mádáje a všechny krále severu, blízké i daleké, jednoho k druhému, a všechna království země, jež jsou na tváři půdy, a král Šéšachu bude pít po nich. A budeš k nim říkat: Takto řekl Hospodin zástupů, Bůh Isráélův: Pijte a opijte se a zvracejte a padněte a nebudete vstávat pro meč, jejž se já chystám mezi vás poslat. A jestliže se budou zpěčovat vzít tu číši z tvé ruky k pití, bude se dít, že jim budeš říkat: Takto řekl Hospodin zástupů: Ovšemže pít musíte! Vždyť, hle, já začínám město, nad nímž se děje do volávání mého jména, postihovat pohromou, a vy byste měli zůstávat zcela bez trestu? Nebudete bez trestu zůstávat, neboť já se chystám zavolat meč na všechny obyvatele země, prohlášeno Hospodinem zástupů. A ty budeš proti nim prorokovat všemi těmito slovy a říkat k nim: Hospodin bude z výsosti řvát, a no, ze sídla své svatosti bude vy dávat svůj hlas, mocně bude řvát na svůj příbytek, bude se ozývat výskotem jako šlapači proti všem obyvatelům země. Zkáza dospěje až po okraj země, neboť Hospodin má spor s národy, on má soud stran všeho masa, a zlovolní - vy dá je meči, prohlášeno Hospodinem. Takto řekl Hospodin zástupů: Hle, zlo vychází od národa k národu a od nejzazších končin země se pozvedá veliký vichr, a zabitých Hospodinem bude v onen den od okraje země až po okraj země, aniž budou oplakáváni ani sbíráni ani pohřbíváni; budou za hnůj na tváři půdy. Skučte, pastýři, a křičte a válejte se, vůdcové stáda, neboť se naplnily vaše dni do zabití a vašeho rozehnání, i budete padat jako oblíbená nádoba, i ztratí se před pastýři útočiště, a no, únik před vůdci stáda - hlas křiku pastýřů, a no, skučení vůdců stáda, neboť Hospodin ničí jejich pastviště a pro žár hněvu Hospodinova ztichnou příbytky pokoje. Opustil jako hřivnatec svůj stánek, neboť země se stala zpustlinou od žáru Toho, jenž působí pohromy, a no, od žáru jeho hněvu. Na počátku kralování Jehójákíma, syna Jóšijjáhúova, krále Júdova, se událo z blízkosti Hospodinovy toto slovo, výrok: Takto řekl Hospodin: Staň v nádvoří domu Hospodinova a vyslov ke všem městům Júdovým, jež přicházejí klanět se v domě Hospodinově, všechna slova, jež ti rozkáži vyslovit k nim; nechť nic neubíráš; snad budou poslouchat a od vracet se každý od své zlé cesty, a by ch měl lítost stran zla, jež já zamýšlím jim učinit z příčiny zla jejich skutků; i budeš k nim říkat: Takto řekl Hospodin: Nebudete-li ke mně obracet sluch, abyste chodili v mém zákoně, jejž jsem předložil vaší tváři, abyste obraceli sluch na slova mých nevolníků, proroků, jež k vám já posílám, a no, časným posíláním, a le neposlouchali jste jich, pak se tohoto domu chci vz dát jako Šíla a toto město učinit zlořečením všem národům země. A kněží a proroci a všechen lid uslyšeli Jeremju vyslovujícího tato slova v domě Hospodinově, a když Jeremjá dokončil vyslovování všeho, co Hospodin rozkázal vyslovit ke všemu lidu, stalo se, že ho kněží a proroci a všechen lid polapili s výrokem: Jistotně musíš umřít! Proč jsi ve jménu Hospodinově prorokoval výrokem: Tento dům bude jako Šíló, a: Toto město bude muset zpustnout, takže nebude obyvatele? I sešel se všechen lid proti Jeremjovi v dům Hospodinův, a když hodnostáři Júdovi uslyšeli o těchto věcech, vystoupili z domu králova v dům Hospodinův a zasedli ve vchodu do nové brány Hospodinovy. A kněží a proroci pronesli k hodnostářům a ke všemu lidu výrok: Pro tohoto muže je rozsudek smrti, neboť prorokoval proti tomuto městu, jak jste svýma ušima uslyšeli. A Jeremjá ke všem hodnostářům a ke všemu lidu pronesl výrok: Prorokovat proti tomuto domu a proti tomuto městu mě poslal Hospodin všemi slovy, jež jste uslyšeli, nuže tedy polepšete své cesty a své skutky a poslouchejte na hlas Hospodina, svého Boha, aby měl Hospodin lítost stran zla, o němž proti vám promluvil; a já, hle, já, jsem ve vaší ruce, učiňte mi podle toho, co je dobré a podle toho, co je správné ve vašich očích, avšak nechť spolehlivě víte, že chystáte-li se vy mě usmrtit, zajisté se vy chystáte na sebe a stran tohoto města a stran jeho obyvatel uvést nevinnou krev, neboť mě v pravdě Hospodin poslal proti vám vyslovit ve vaše uši všechna tato slova. A hodnostáři a všechen lid řekli ke kněžím a k prorokům: Pro tohoto muže není rozsudek smrti, neboť k nám mluvil ve jménu Hospodina, našeho Boha. A povstali muži ze starších země a pronesli ke všemu sejití výrok: V dnech Chizkijjáhúa, krále Júdova, byl prorokem Míchajá, Móraští, jenž ke všemu lidu Júdovu pronesl výrok: Takto řekl Hospodin zástupů: Cijjón bude polem, jež bude oráno, a Jerúsalém bude zříceninami a hora toho to domu bude jako výšiny lesa. Zda ho snad Chizkijjáhú, král Júdův, a všechen Júdá usmrtil? Zda ne byl ctitelem Hospodina, takže se jal u Hospodina přimlouvat? A Hospodin se dal pohnout k lítosti stran zla, o němž proti nim promluvil. A my se chystáme spáchat veliké zlo proti svým duším! A vyskytl se ještě někdo vystupující jako prorok ve jménu Hospodinově, Úrijjáhú, syn Šemaejáhúův z Kirjath-jeárím, jenž prorokoval proti tomuto městu a proti této zemi tak, jak á byla všechna slova Jeremjova; a když jeho slova uslyšel král Jehójákím a všichni jeho hrdinové a všechna jeho knížata, jal se král usilovat o jeho usmrcení; to když uslyšel Úrijjáhú, ulekl se a utekl a přišel do Egypt a. A král Jehójákím do Egypt a poslal muže, Elnáthána, syna Achbórova, a jiné muže s ním, do Egypta, ti Úrijjáhúa z Egypta vyvedli a přivedli ho ke králi Jehójákímovi. Ten ho skolil mečem a jeho mrtvolu hodil do hrobů dětí lidu. - Avšak s Jeremjou byla ruka Achíkáma, syna Šáfánova, aby ne bylo vy dání ho v ruku lidu k jeho usmrcení. Na počátku kralování Cidkijjáhúa, syna Jóšijjáhúova, krále Júdova, se k Jeremjovi z blízkosti Hospodinovy do stalo toto slovo, výrok: Takto ke mně řekl Hospodin: Zhotov si pouta a jařma a dej je na svůj krk a odešli je ke králi Edóma a ke králi Móáva a ke králi Ammóna a ke králi Córu a ke králi Cídónu skrze posly, kteří přišli v Jerúsalém k Cidkijjáhúovi, králi Júdovu, a rozkaž jim říci k svým pánům: Takto řekl Hospodin zástupů, Bůh Isráélův: Takto budete říkat k svým pánům: Já jsem zhotovil zem, lidstvo a zvěř, jež je na tváři země, svou velikou mocí a svou napřaženou paží, a dávám to, komu mám za správné ve svých očích; a nyní jsem já dal všechny tyto země v ruku Nevúchadreccara, krále Bávelu, svého služebníka, b a i zvířectvo pole jsem mu dal, jemu k službě, i budou ho obsluhovat všechny národy, i jeho syna a syna jeho syna, až do příchodu času jeho země, kdy i on - budou si jím sloužit mnohé národy a velicí králové. A bude se dít: Národ a království, již jeho, Nevúchadreccara, krále Bávelu, nebudou obsluhovat, a co nebude chtít vložit svůj krk ve jho krále Bávelu, proti onomu národu budu zakročovat mečem, hladem a morem, prohlášeno Hospodinem, až do mého úplného zničení jich skrze něho. A vy nechť neobracíte sluch k svým prorokům ani k svým věštcům ani k svým snům ani k svým předpovídačům ani k svým čarodějníkům, kteří k vám pronášejí výrok: Nebudete muset obsluhovat krále Bávelu, neboť oni vám prorokují lež za účelem vzdálení vás z povrchu vaší půdy, a by ch vás rozehnal, a by ste museli zahynout. A le národ, jenž bude chtít zavést svůj krk ve jho krále Bávelu a obsluhovat ho, a no, budu jej ponechávat na jeho půdě, a ť ji může obdělávat a bydlet na ní. I promluvil jsem k Cidkijjáhúovi, králi Júdovu, podle všech těchto slov výrokem: Zaveďte své krky ve jho krále Bávelu a obsluhujte ho a jeho lid a žijte! Nač byste měli mřít, ty a tvůj lid, mečem, hladem a morem, podle toho, co promluvil Hospodin k národu, jenž nechce krále Bávelu obsluhovat? A nechť neobracíte sluch k prorokům, již k vám pronášejí výrok: Nemáte obsluhovat krále Bávelu! Vždyť oni vám prorokují lež! Neposlal jsem je přece já, prohlášeno Hospodinem, a le oni v mém jménu prorokují lživě za účelem mého rozehnání vás, a ť musíte zahynout vy i ti proroci, již vám prorokují. A ke kněžím a ke všemu tomuto lidu jsem promluvil výrokem: Takto řekl Hospodin: Nechť neobracíte sluch k slovům proroků, již vám prorokují výrokem: Hle, náčiní domu Hospodinova budou nyní chvatem z Bávelu přinášena zpět! Vždyť oni vám prorokují lež. Nechť k nim neobracíte sluch; obsluhujte krále Bávelu a žijte; nač by se mělo toto město stávat rumištěm? A le jsou- li oni proroci a je-li při nich slovo Hospodinovo, nechť se, prosím, u Hospodina zástupů přimlouvají, aby do Bávelu nepřišla náčiní, jež pozůstávají v domě Hospodinově a v domě krále Júdova a v Jerúsalémě, neboť takto řekl Hospodin zástupů o sloupech a stran moře a stran stojanů a stran pozůstatku náčiní, jež pozůstávají v tomto městě, jež Nevúchadreccar, král Bávelu, nevzal při odvádění Jechonji, syna Jehójákímova, krále Júdova, z Jerúsaléma do Bávelu, i se všemi urozenými Júdy a Jerúsaléma, - ano, takto řekl Hospodin zástupů, Bůh Isráélův, stran náčiní, jež pozůstávají v domě Hospodinově a v domě krále Júdova a v Jerúsalémě: V Bável budou muset přijít a tam budou až do dne mého navštívení jich, prohlášeno Hospodinem, kdy je budu vyzvedat a přinášet zpět na toto místo. A v onom roce, na počátku kralování Cidkijjáhúa, krále Júdova, ve čtvrtém roce, v pátém měsíci, se stalo: V domě Hospodinově, před očima kněží a všeho lidu, ke mně Chananjá, syn Azzúrův, prorok, jenž byl z Giveónu, pronesl výrok: Takto řekl Hospodin zástupů, Bůh Isráélův, výrokem: Zlomím jho krále Bávelu; ještě v celých dvou letech se já chystám zpět na toto místo přinést všechna náčiní domu Hospodinova, jež Nevúchadreccar, král Bávelu, z tohoto místa vzal a zanesl je v Bável, a Jechonju, syna Jehójákímova, krále Júdova, a všechno odvedenectvo Júdovo, ty, již přišli do Bávelu, se já chystám zpět na toto místo přivést, prohlášeno Hospodinem, neboť chci zlomit jho krále Bávelu. A Jeremjá, prorok, řekl k Chananjovi, proroku, před očima kněží a před očima všeho lidu, těch, již stáli v domě Hospodinově, a no, Jeremjá, prorok, řekl: Ámén, kéž tak Hospodin chce učinit, kéž chce Hospodin potvrdit tvá slova, jimiž jsi zaprorokoval, zpět přinést náčiní domu Hospodinova a vše, co bylo odvedeno, z Bávelu na toto místo. Avšak slyš, prosím, toto slovo, jež se já chystám vyslovit v tvé uši a v uši všeho lidu: Proroci, kteří odedávna bývali, přede mnou a před tebou, ti prorokovávali stran mnohých zemí a proti velikým královstvím o bojích a o pohromách a o moru; prorok, jenž prorokuje o pokoji, - ten prorok je poznáván, že ho v pravdě poslal Hospodin, při dojití na slovo toho proroka. A Chananjá, prorok, vzal jařmo z krku Jeremji, proroka, a zlomil je a před očima všeho lidu pronesl Chananjá výrok: Takto řekl Hospodin: Tak chci zlomit jho Nevúchadreccara, krále Bávelu, ještě v celých dvou letech, z krku všech národů. A Jeremjá, prorok, odešel po své cestě. A po zlomení jařma z krku Jeremji, proroka, Chananjou, prorokem, se k Jeremjovi do stalo slovo Hospodinovo, výrok: Jdi a prones k Chananjovi výrok: Takto řekl Hospodin: Jařma ze dřeva jsi zlámal, a le místo nich zhotovíš jařma ze železa, neboť Hospodin zástupů, Bůh Isráélův, řekl takto: Jho ze železa dám na krk všech těchto národů k obsluhování Nevúchadreccara, krále Bávelu, a budou ho obsluhovat; b a i zvířectvo pole jsem mu dal. A Jeremjá, prorok, k Chananjovi, proroku, řekl: Slyš, prosím, Chananjo: Neposlal tě Hospodin, a le ty jsi přiměl tento lid spočívat důvěrou na lži; proto řekl Hospodin takto: Hle, já, chystám se zapudit tě z povrchu tváře půdy - toho to roku ty umřeš, neboť jsi mluvil o zvratu proti Hospodinu. A Chananjá, prorok, v onom roce v sedmém měsíci umřel. A toto jsou slova dopisu, jejž poslal Jeremjá, prorok, z Jerúsaléma k pozůstatku starších vyhnanectva a ke kněžím a k prorokům a ke všemu lidu, jež Nevúchadneccar odvedl z Jerúsaléma v Bável, po vyjití Jechonji, krále, a královny-matky a komorníků a hodnostářů Júdy a Jerúsaléma a kovářů a zámečníků z Jerúsaléma, skrze Eleásu, syna Šáfánova, a Gemarju, syna Chilkijjáhúova (jež poslal Cidkijjáhú, král Júdův, k Nevúchadreccarovi, králi Bávelu, v Bável ), výrok: Takto řekl Hospodin zástupů, Bůh Isráélův, všemu vyhnanectvu, jež jsem dal odvést z Jerúsaléma v Bável: Budujte domy a zabydlujte se a vysazujte zahrady a jezte jejich ovoce, a berte si ženy a ploďte syny a dcery a pro své syny berte ženy a své dcery dávejte mužům, a ť rodí syny a dcery, a no, množte se tam a nechť vás neubývá, a vyhledávejte dobro města, kam jsem vás dal odvést, a modlete se za ně k Hospodinu, neboť v jeho dobru bude dobře vám. Ano, takto řekl Hospodin zástupů, Bůh Isráélův: Nechť vás neklamou vaši proroci, kteří jsou ve vašem středu, a vaši věštci, a nechť neobracíte pozornost k svým snům, jež si rádi vysníváte, vždyť oni vám lživě prorokují v mém jménu - neposlal jsem jich, prohlášeno Hospodinem. Neboť takto řekl Hospodin, že při vyplnění Bávelu, sedmdesáti let, vás chci navštívit a potvrdit na vás své dobré slovo o přivedení vás zpět na toto místo; já přece znám myšlenky, jimiž na vás myslím, prohlášeno Hospodinem, myšlenky blaha a ne k neštěstí, dát vám budoucnost s nadějí. I budete mě volat a půjdete a budete se ke mně modlit a já k vám budu obracet sluch; a budete mě hledat a budete mě moci najít, jestliže mě budete vyhledávat celým svým srdcem, i dám se vám najít, prohlášeno Hospodinem, a budu od vracet vaše zajetí a shromažďovat vás z prostřed všech národů a ze všech království, kam jsem vás zahnal, prohlášeno Hospodinem, a přivádět vás zpět na místo, odkud jsem vás dal odvést. Jestliže říkáte: Hospodin nám v Bávelu vzbudil proroky - nuže, takto řekl Hospodin o králi, jenž sedí na trůně Dávidově, a o všem lidu, jenž bydlí v tomto městě, vašich bratrech, kteří s vámi nevyšli ve vyhnanství, takto řekl Hospodin zástupů: Hle, já, chystám se proti nim vypustit meč, hlad a mor a chci je učinit jako by špatnými fíky, jež se pro špatnou jakost nedají jíst, a chci za nimi vyrazit s mečem, s hladem a s morem, a vy dat je všem královstvím země k hrůze, ke kletbě a k úžasu a k sykotu mezi všemi národy, kam je zaženu, za to, že neobraceli sluch k mým slovům, prohlášeno Hospodinem, jichž jsem se k nim časným posíláním naposílal skrze své nevolníky, proroky, aniž jste uposlechli, prohlášeno Hospodinem. A le vy slyšte slovo Hospodinovo, všechno vyhnanectvo, jež jsem odeslal z Jerúsaléma v Bável: Takto řekl Hospodin zástupů, Bůh Isráélův, o Acheávovi, synu Kólájovu, a o Cidkijjáhúovi, synu Maaséjovu, již vám v mém jménu prorokují lež: Hle, já, chystám se vy dat je v ruku Nevúchadreccara, krále Bávelu, jenž je před vašima očima pobije, a podle nich bude pro všechno vyhnanectvo, jež je v Bávelu, pře vzato zlořečení výrokem: Kéž tě Hospodin chce učinit jako by Cidkijjáhúem a jako by Acheávem, jež král Bávelu upražil v ohni, protože v Isráélovi páchali bezbožnost, neboť cizoložili s ženami svých bližních a v mém jménu vyslovovali slova lži, což jsem jim nerozkázal, a já jsem Ten, jenž to ví, a jsem svědkem, prohlášeno Hospodinem. A k Šemaejáhúovi, Nechelámímu, budeš pronášet výrok: Tak ový to pronesl Hospodin zástupů, Bůh Isráélův, výrok: Protože jsi ty ve svém jménu roz poslal dopisy ke všemu lidu, jenž je v Jerúsalémě, a k Cefanjovi, synu Maaséjovu, knězi, a ke všem kněžím, s výrokem: Hospodin tě učinil knězem místo Jehójády, kněze, abyste byli dozorci domu Hospodinova stran každého muže šíleného a činícího se prorokem, a máš ho dát do klády a do svěráku; nuže tedy, proč ses neobořil na Jeremju, Anáthóthího, jenž si dovoluje vám prorokovat? Vždyť přece k nám v Bável poslal výrok: Bude to dlouhé - budujte domy a zabydlujte se a vysazujte zahrady a jezte jejich ovoce. - A Cefanjá, kněz, tento dopis přečetl v uši Jeremji, proroka; a k Jeremjovi se do stalo slovo Hospodinovo, výrok: Pošli ke všemu vyhnanectvu výrok: Takto řekl Hospodin o Šemaejovi, Nechelámím: Protože vám Šemaejá prorokoval, aniž jsem já ho poslal a přiměl vás důvěrou spočívat na lži, proto řekl Hospodin takto: Hle, já, chystám se proti Šemaejovi, Nechelámímu, a proti jeho semeni zakročit: Nebude mít nikoho bydlícího vprostřed tohoto lidu, aniž bude nahlížet v blaho, jež já se chystám zřídit svému lidu, prohlášeno Hospodinem, neboť mluvil o zvratu proti Hospodinu. Slovo, jež se z blízkosti Hospodinovy do stalo k Jeremjovi, výrok: Tak ový to pronesl Hospodin, Bůh Isráélův, výrok: Zapiš si všechna slova, jež jsem k tobě vyslovil, do knihy, neboť, hle, přicházejí dni, prohlášeno Hospodinem, kdy od vrátím zajetí svého lidu, Isráéle a Júdy, řekl Hospodin, a budu je přivádět zpět do země, již jsem dal jejich otcům, i zmocní se jí. A toto jsou slova, jež Hospodin vyslovil o Isráélovi a o Júdovi, neboť Hospodin řekl takto: Uslyšeli jsme hlas zděšení, je strach a není pokoje. Nuže, otažte se a pohleďte, zda rodí mužské pohlaví? Proč vidím každého muže - jeho ruce na jeho bocích, jako rodičku, a všechny tváře se změnily v bledost? Běda, neboť onen den je veliký, takže mu není podobného, a je to čas úzkosti Jákóbovy, a le musí z ní být vysvobozen. A v onen den se bude dít - prohlášeno Hospodinem zástupů -: Budu lámat jho z tvého krku a strhávat tvá pouta, aniž si tebou ještě budou sloužit cizáci, nýbrž budou obsluhovat Hospodina, svého Boha, a Dávida, svého krále, jehož jim chci vzbudit. A ty se nemusíš bát, můj nevolníče Jákóbe, prohlášeno Hospodinem, ani se strachovat, Isráéli, neboť hle, já, chystám se vysvobodit tě z dáli a tvé símě ze země jejich zajetí, i bude se Jákób vracet a mít klid a žít v nerušeném pokoji, a nebude působícího zděšení. Vždyť s tebou budu já, prohlášeno Hospodinem, k vysvobozování tě, neboť při všech národech, kam jsem tě rozptýlil, budu uskutečňovat skoncování, avšak s tebou skoncování uskutečňovat nebudu, a č tě budu podle práva ukázňovat, takže tě nebudu zcela bez trestu ponechávat. Ano, takto řekl Hospodin: Zoufalé je to s tvým úrazem, bolestné je tvé zbití, není rozsuzujícího tvou soudní věc k obvázání, léků, náplasti nemáš. Všichni tvoji přátelé na tebe zapomněli, nevyhledávají tě, neboť jsem tě zbil zbitím od nepřítele, ukázňováním od krutého pro množství tvých nepravostí; tvé hříchy se rozmohly. Co křičíš nad svým úrazem? Tvá strast je nezhojitelná; tyto věci jsem ti učinil pro množství tvých nepravostí, že se tvé hříchy rozmohly. Proto všichni sžírající tě budou sžíráni a všichni tvoji protivníci, oni všichni, půjdou v zajetí, a olupující tě se do stanou v olupování a všechny vykořisťující tě budu vy dávat za kořist, neboť budu působit vzcházení tvého hojení a z tvých ran tě budu uzdravovat, prohlášeno Hospodinem, protože ti dali název Zahnaná - to je Cijjón, není zajímajícího se o něj. Takto řekl Hospodin: Hle, já, chystám se od vracet zajetí stanů Jákóbových a budu litovat jeho obydlí, i bude město zbudováno na svém návrší a palác bude zůstávat podle svého řádu, a z nich bude vycházet děkování a hlas bavících se, i budu je množit, aniž jich bude ubývat, a budu je poctívat, aniž se budou stávat bezvýznamnými, a jeho děti budou jako předtím a jeho shromáždění bude ustavováno před mou tváří a proti všem utiskujícím ho budu zakročovat. A z něho bude jeho Vznešený, a no, jeho Vládce bude vycházet zprostřed něho, a budu si ho přibližovat, i bude ke mně přistupovat; vždyť kdo je ten, jenž by dal v sázku své srdce k přistoupení ke mně - prohlášeno Hospodinem -? I stanete se mi lidem a já vám budu Bohem. Hle, vyšla vichřice Hospodinova, popuzení, strhující vichr; bude vířit na hlavě zlovolných. Žár hněvu Hospodinova se nebude od vracet až do jeho vykonání, až do jeho uskutečnění úmyslů jeho srdce; v posledku dní se v tom budete moci vyznat. V onen čas, prohlášeno Hospodinem, budu Bohem všem čeledím Isráélovým a ony mi budou lidem. Takto řekl Hospodin: V pustině našel milost lid, ti přeživší od meče, - jdi k jeho uvedení v odpočinutí, Isráéli, z daleka se mi ukázal Hospodin: A no, miluji tě věčným milováním, proto jsem tě přitáhl laskavostí. Ještě tě budu budovat, takže budeš vybudována, panno Isráélova, ještě se budeš ozdobovat svými tamburínami a vyjdeš v tanečním reji veselících se, ještě budeš v horách Šómrónu vysazovat vinice, vysazovači vysadí a začnou užívat. Vždyť bude den, kdy strážcové v pohoří Efrájimově budou volávat: Vstávejte, a ť můžeme vystupovat na Cijjón k Hospodinu, našemu Bohu! Ano, takto řekl Hospodin: S radostí plesejte pro Jákóba, a no, pokřikujte v hlavě národů, zvěstujte, velebte a říkejte: Vysvoboď, Hospodine, svůj lid, zbytek Isráéle! Hle, já, chystám se přivést je ze země severu a budu je shromažďovat od nejzazších končin země, mezi nimi slepého a chromého, těhotnou a rodící pospolu; budou se sem vracet - veliké sejití. Budou přicházet s pláčem, a no, povedu je s úpěnlivými prosbami, budu je vodit k potokům vod přímou cestou, nebudou na ní klopýtat, neboť jsem se stal Isráélovi otcem a Efrájim, on je můj prvorozený. Slyšte slovo Hospodinovo, národy, a oznamujte na ostrovech z dáli a říkejte: Ten, jenž Isráéle rozehnal, jej shromažďuje a opatruje jej jako pastýř své stádo, neboť Hospodin Jákóba osvobodil, a no, vykoupil jej z ruky silnějšího než on, i přijdou a rozplesají se na výsosti Cijjónu, a nahrnou se k blahu od Hospodina, na obilí a na mošt a na olej a na mláďata drobného dobytka a skotu, i stane se jejich duše jako by zavlaženou zahradou a nebudou již nadále strádat. Tehdy se bude panna radovat v tanečním reji, i jinoši a starci pospolu, neboť jejich smutek budu obracet v jásot a budu je utěšovat a rozradostňovat je stran jejich žalu; a duši kněží budu zahrnovat tučností, a můj lid, ti budou syceni mou dobrotou, prohlášeno Hospodinem. Takto řekl Hospodin: V Rámě je slyšet hlas, lkání, pláč veliké hořkosti, Ráchél plačící nad svými dětmi, jež odmítá dát se nad svými dětmi utěšit, že jich není. Takto řekl Hospodin: Zdrž svůj hlas od pláče a své oči od slz, neboť odměna za tvou práci je, prohlášeno Hospodinem, oni se ze země nepřítele vrátí, a no, pro tvou budoucnost je naděje, prohlášeno Hospodinem, že se tvé děti vrátí na své území. Zřetelně jsem uslyšel Efrájima stěžujícího si na sebe sama: Podrobil jsi mě kázni, i dal jsem se kázni podrobit jako tele nenaučené; obrať mě, a ť mohu být obrácen, neboť ty jsi Hospodin, můj Bůh; ano, po svém od vrácení jsem pocítil lítost a po svém uvědomění jsem se jal pleskat po stehně, byl jsem zostuzen, b a věru, zastyděl jsem se, že nesu potupu svého mládí. Zda je mi Efrájim drahým synem? Dítkem-li k rozkoši? Ale kdykoli za svého promlouvání proti němu si jej stále musím znova připomínat; proto mé útroby pro něho zvučí; slitováním, slitováním ho musím obdařit, prohlášeno Hospodinem. Navztyčuj si ukazatelů cesty, navsazuj si milníků, upři své srdce k silnici, cestě, jíž jsi při šla; vrať se, panno Isráélova, vrať se k těmto svým městům! Až dokdy chceš sem-tam uhýbat, odpadlá dcero? Neboť Hospodin stvoří na zemi novou věc: Ženské pohlaví bude obcházet muže. Takto řekl Hospodin zástupů, Bůh Isráélův: Ještě budou v zemi Júdově a v jeho městech, až přivedu zpět jejich zajatectvo, říkat toto slovo: Kéž ti žehná Hospodin, příbytku spravedlnosti, horo svatosti! A v tom se zabydlí, Júdá a všechna jeho města pospolu, rolníci a ti, kdo vycházejí se stády; neboť zemdlenou duši zavlažím a každou duši strádající naplním. - Na toto jsem procitl a pohleděl jsem, a můj spánek mi byl příjemný. Hle, přicházejí dni, prohlášeno Hospodinem, kdy budu dům Isráélův a dům Júdův osévat semenem lidí a semenem dobytka, a bude se dít: Jak jsem nad nimi byl horliv ke rvaní a k boření a k vyvracení a k hubení a k působení zla, tak budu nad nimi horliv k budování a k vysazování, prohlášeno Hospodinem. V oněch dnech nebudou již říkat: Otcové jídali kyselé hrozny a trnou zuby synů, nýbrž bude každý za svou nepravost umírat, každý člověk, jenž jídá kyselý hrozen - trnout budou jeho zuby. Hle, přicházejí dni, prohlášeno Hospodinem, kdy s domem Isráélovým a s domem Júdovým budu uzavírat smlouvu novou; ne jako smlouvu, již jsem uzavřel s jejich otci v den, kdy jsem je měl uchopeny za ruku k vyvedení jich ze země Egypta, kteroužto mou smlouvu oni zrušili, a č jsem já pro ně byl Manželem, prohlášeno Hospodinem; nýbrž smlouva, již s domem Isráélovým po oněch dnech budu uzavírat, bude tato - prohlášeno Hospodinem -: Dám svůj zákon v jejich nitro a chci jej napsat na jejich srdce, a stanu se jim Bohem a oni mi budou lidem, aniž budou ještě jeden druhého a navzájem se učit s výrokem: Poznejte Hospodina, neboť oni všichni mě budou znát, totiž od nejmenšího z nich a ž po největšího z nich, prohlášeno Hospodinem, neboť budu odpouštět stran jejich nepravosti, aniž ještě budu vzpomínat na jejich hřích. Takto řekl Hospodin, dávající slunce za světlo ve dne, ustanovení měsíce a hvězd za světlo v noci, bouřící moře, takže jeho vlny hlučí, jeho ž jméno je Hospodin zástupů: Budou-li moci tato ustanovení z přítomnosti mé tváře pominout, prohlášeno Hospodinem, bude i símě Isráélovo moci před mou tváří na všechny dni přestat být národem. Takto řekl Hospodin: Budou-li nebesa odshora moci být změřena a základy země dolů prozkoumány, budu se i já zamítavě stavět proti všemu semeni Isráélovu za vše, co napáchali, prohlášeno Hospodinem. Hle, přicházejí dni, prohlášeno Hospodinem, kdy město Hospodinovo bude vybudováno od věže Chananeélovy až po bránu Nároží, a šňůra míry bude dále vycházet přímo na pahrbek Gárev a stáčet se ke Gói; a všechno údolí mrtvých těl a popela a všechny nivy až po potok Kidrón, až po nároží brány Koní ke vzcházení, bude svaté Hospodinu, nebude se otrhávat, aniž se ještě kdy bude vyvracet. Slovo, jež se z blízkosti Hospodinovy do stalo k Jeremjovi v desátém roce Cidkijjáhúa, krále Júdova, to byl rok osmnácti let Nevúchadreccarových a vojenská moc krále Bávelu, ti tehdy proti Jerúsalému leželi v obléhání a Jeremjá, prorok, byl zavřen v nádvoří věznice, jež byla v domě krále Júdova, kam ho Cidkijjáhú, král Júdův, zavřel s výrokem: Proč ty prorokuješ výrokem: Takto řekl Hospodin: Hle, já, chystám se toto město vy dat v ruku krále Bávelu, takže ho musí dobýt, a Cidkijjáhú, král Júdův, nebude z ruky Kasdím moci vyváznout, nýbrž jistotně musí být v ruku krále Bávelu vy dán, takže jeho ústa budou mluvit s ústy jeho a jeho oči budou vidět oči jeho, a povede Cidkijjáhúa v Bável a tam bude, až než ho navštívím, prohlášeno Hospodinem; jestliže s Kasdím bojujete, nebudete mít zdaru -? A Jeremjá řekl: Do stalo se ke mně slovo Hospodinovo, výrok: Hle, přichází k tobě Chanameél, syn Šalluma, tvého strýce, s výrokem: Kup si mé pole, jež je v Anáthóth, neboť ty máš právo, nárok výkupce na koupení. A podle slova Hospodinova ke mně Chanameél, syn mého strýce, do nádvoří věznice přišel a řekl ke mně: Kup, prosím, mé pole, jež je v Anáthóth, jež je v zemi Benjámínově, neboť ty máš právo na vlastnictví, a no, ty máš nárok výkupce, kup si. I poznal jsem, že to bylo slovo Hospodinovo, a to pole, jež je v Anáthóth, jsem od Chanameéla, syna mého strýce, koupil a odvážil jsem mu peníze, sedmnáct šeklů stříbra, a napsal jsem záznam, ten jsem zapečetil, a na svědectví jsem vzal svědky a na vahách jsem odvážil peníze, a vzal jsem záznam o koupi, ten, jenž byl zapečetěný - nařízení a zvyklosti - a ten, jenž byl otevřený, a dal jsem záznam o koupi před očima Chanameéla od mého strýce a před očima svědků, již zapisovali v záznam o koupi, a před očima všech Júdovců, již seděli v nádvoří věznice, Bárúchovi, synu Nérijji, syna Machséjova, a před jejich očima jsem Bárúchovi přikázal výrokem: Takto řekl Hospodin zástupů, Bůh Isráélův: Vezmi tyto záznamy, tento záznam o koupi, i ten, jenž je zapečetěný, i tento záznam, jenž je otevřený, a dej je v nádobu z hlíny, aby zů stá va ly po mnohé dni, neboť Hospodin zástupů, Bůh Isráélův, řekl takto: Ještě se v této zemi budou kupovat domy, pole a vinice. A poté, co jsem záznam o koupi dal Bárúchovi, synu Nérijjovu, jsem se jal k Hospodinu modlit výrokem: Ach, Pane, Hospodine, ty jsi svou velikou mocí a svou napřaženou paží zřídil nebesa a zem, žádná věc pro tebe není příliš divná; prokazuješ laskavost tisícům a nepravost otců odplácíš do záňadří jejich dětí po nich, ty, jenž jsi BŮH, jenž jsi mocný, jeho ž jméno je Hospodin zástupů, veliký v záměrech a bohatý v činu, co jsou tvé oči otevřené na všechny cesty dětí lidí k dání každému podle jeho cesty a podle ovoce jeho skutků, jenž představuješ znamení a zázraky, v zemi Egypta a až po tento den, i v Isráéli a v lidstvu, takže sis zřídil věhlas, jako tohoto dne; a svůj lid, Isráéle, jsi znameními a zázraky a silnou rukou a napřaženou paží a velikou hrůzou vyvedl ze země Egypta a dal jsi jim tuto zem, již jsi jejich otcům přisáhl jim dát, zem přetékající mlékem a medem. I přišli a zmocnili se jí, aniž uposlechli na tvůj hlas, aniž se jali v tvých zákonech chodit; nic, co jsi jim rozkázal činit, nečinili; i postihl jsi je vší touto pohromou - hle, k městu se přiblížily náspy k jeho dobytí a město je skrze meč, hlad a mor vy dáno v ruku Kasdím, již proti němu bojují; a no, stalo se, co jsi promluvil, jak - hle, ty, - vidíš! A ty jsi, Pane, Hospodine, ke mně řekl: Kup si za peníze pole a na svědectví vezmi svědky - a město je vy dáno v ruku Kasdím! I do stalo se k Jeremjovi slovo Hospodinovo, výrok: Hle, já jsem Hospodin, Bůh všeho masa - zda je kterákoli věc pro mne příliš divná? Proto Hospodin řekl takto: Hle, já, chystám se toto město vy dat v ruku Kasdím, a no, v ruku Nevúchadreccara, krále Bávelu, takže ho bude moci dobýt a Kasdím, již proti tomuto městu bojují, vstoupí a zažehnou toto město ohněm a vypálí je, i domy, na jejichž střechách zakuřovávali Baalovi a nalévali úlitby jiným bohům za účelem dráždění mne. Ano, synové Isráélovi a synové Júdovi byli v mých očích od svého mládí pachateli zla, neboť mě synové Isráélovi jen dráždili díly svých rukou, prohlášeno Hospodinem. Vždyť toto město je mi jen pro můj hněv a pro mé popuzení, již ode dne, kdy je vybudovali, a ž po tento den, abych je odstranil zpřed své tváře pro všechno zlo synů Isráélových a synů Júdových, jež napáchali k dráždění mne, oni, jejich králové, jejich hodnostáři, jejich kněží a jejich proroci a muži Júdy a obyvatelé Jerúsaléma, a no, otočili ke mně šíji a ne tvář, a při vyučování jich, časném vyučování, neslyšeli k přijetí ponaučení, nýbrž v domě, nad nímž se děje do volávání mého jména, nakladli svých hnusností k jeho znečištění. A vybudovali výšiny Baalovy, jež jsou v průrvě syna Hinnómova, k přepouštění svých synů a svých dcer Mólechovi, což jsem nerozkázal, aniž na mé srdce vystoupilo páchání této ošklivosti za účelem svádění Júdy k hřešení. A proto nyní Hospodin, Bůh Isráélův, takto řekl o tomto městě, o němž vy říkáte: Je mečem, hladem a morem vy dáno v ruku krále Bávelu: Hle, já, chystám se shromáždit je ze všech zemí, kam jsem je ve svém hněvu a ve svém popuzení a ve velikém rozhořčení zahnal, a chci je přivést zpět na toto místo a dát jim bydlet v bezpečí, i stanou se mi lidem a já jim budu Bohem, a chci jim dát jedno srdce a jednu cestu: Mít mě po všechny dni v úctě k blahu sobě a svým dětem po sobě. A chci vzhledem k nim uzavřít trvalou smlouvu, že se zpoza nich nebudu od vracet při oblažování jich, a úctu ke mně chci dát v jejich srdce, aby ne bylo odstupování zpřed mne, i budu nad nimi při oblažování jich jásat a v pravdě je v této zemi vysazovat vším svým srdcem a vší svou duší, neboť Hospodin řekl takto: Jako jsem na tento lid přiváděl všechno toto veliké zlo, tak se já chystám na ně přivést všechno blaho, o němž já k nim mluvím. I bude se v této zemi kupovat pole, o němž vy říkáte: Je to spoušť, takže není lidí a dobytka, bylo dáno v ruku Kasdím; budou za peníze kupovat pole se zapisováním v záznam a pečetěním a braním svědků na svědectví, v zemi Benjámínově a v okolích Jerúsaléma a ve městech Júdových a v městech pohoří a ve městech nížiny a ve městech Negevu, neboť chci od vrátit jejich zajetí, prohlášeno Hospodinem. A po druhé se k Jeremjovi, když on ještě byl zadržený v nádvoří věznice, do stalo slovo Hospodinovo, výrok: Takto řekl Hospodin, Zřizovatel toho, Hospodin, ztvárnivší to k upevnění toho, jeho jméno je Hospodin: Volej ke mně a budu ti odpovídat a oznamovat ti veliké a nepochopitelné věci - neznáš jich, neboť takto řekl Hospodin, Bůh Isráélův, o domech tohoto města a o domech králů Júdových, jež byly strhány proti náspům a proti meči: Přicházejí bojovat s Kasdím a vyplňovat je mrtvými těly lidí, jež jsem ve svém hněvu a ve svém popuzení pobil a pro jejichž všechno zlo jsem skryl svou tvář před tímto městem. Hle, já, chystám se dát mu vzejít hojení a uzdravení, a no, chci je uzdravit a zjevit jim hojnost pokoje a věrnosti a od vrátit zajetí Júdovo a zajetí Isráélovo a vybudovat je jako po prvé a očistit je ode vší jejich nepravosti, jíž vůči mně zhřešili, a no, odpustit stran všech jejich nepravostí, jimiž vůči mně zhřešili a jimiž se proti mně vzepřeli. To se mi stane věhlasem jásotu, chválou a ozdobou vůči všem národům země, jež budou slyšet o všem blahu, jímž já je budu dařit, a budou se strachovat a chvět nade vším blahem a nade vším pokojem, jejž já mu budu zjednávat. Takto řekl Hospodin: Ještě se v tomto místě, o němž vy říkáte: Ono je rozvráceno, takže není lidí a není dobytka, ve městech Júdových a v ulicích Jerúsaléma, jež jsou zpustošené, takže není lidí a není obyvatel a není dobytka, bude slyšet hlas jásotu a hlas radosti, hlas ženicha a hlas nevěsty, hlas říkajících: Chvalte Hospodina zástupů, neboť Hospodin je dobrý, neboť jeho laskavost trvá navždy, od přinášejících děkovné oběti v dům Hospodinův, neboť chci zpět přivést zajatectvo země, jako poprvé, řekl Hospodin. Takto řekl Hospodin zástupů: Ještě bude v tomto místě, jež je rozvráceno, takže není lidí, ani dobytka, a ve všech jeho městech příbytek pastýřů ukládajících drobný dobytek. Ve městech pohoří, ve městech nížiny a ve městech Negevu a v zemi Benjámínově a v okolích Jerúsaléma a ve městech Júdových budou ještě - drobný dobytek - procházet přes ruce počítajícího, řekl Hospodin. Hle, přicházejí dni, prohlášeno Hospodinem, kdy budu uskutečňovat dobré slovo, jež jsem vyslovil o domě Isráélově a nad domem Júdovým. V oněch dnech a v onen čas chci Dávidovi způsobit vyhnání Výhonku spravedlnosti, jenž bude na zemi zavádět právo a spravedlnost; v oněch dnech bude Júdá moci být vysvobozen a Jerúsalém bude v bezpečí sídlit, a toto bude název, jenž se mu bude dávat: Hospodin je naší spravedlností. Ano, takto řekl Hospodin: Nebude Dávidovi vytínán nikdo sedící na trůně domu Isráélova, aniž bude lévíovským kněžím z přítomnosti mé tváře vytínán někdo vznášející vzestupnou oběť a v kouř obracející oběť dar u a po všechny dni vykonávající obětování. A k Jeremjovi se do stalo slovo Hospodinovo, výrok: Můžete-li zrušit mou smlouvu stran dne a mou smlouvu stran noci, aby ne bylo nastávání dne a noci v jejich čas, může být zrušena i má smlouva s Dávidem, mým nevolníkem, aby neměl syna, kralujícího na jeho trůně, i s lévíovskými kněžími obsluhujícími mě; jako nemůže být sečteno osazenstvo nebes ani změřen písek moře, tak chci rozmnožit símě Dávida, mého nevolníka, i Lévíovce, obsluhující mě. A k Jeremjovi se do stalo slovo Hospodinovo, výrok: Zda sis nevšiml, co oni, tento lid, promlouvají výrokem: Dvě čeledi, v nichž Hospodin našel zálibu, a zavrhl je? Tak pohrdají mým lidem, že před jejich tváří již není národem! Takto řekl Hospodin: Ne ní -li mé smlouvy stran dne a noci, neurčil- li jsem ustanovení stran nebes a země, chci i símě Jákóba a Dávida, mého nevolníka, zavrhnout, takže z jeho semene nebudu brát za vládce pro símě Abráháma, Isáka a Jákóba; vždyť chci od vrátit jejich zajetí, neboť jich lituji. Slovo, jež se z blízkosti Hospodinovy, když Nevúchadreccar, král Bávelu, a všechna jeho vojenská moc a všechna království země pod vládou jeho ruky a všechny národnosti bojovali proti Jerúsalému a proti všem jeho městům, do stalo k Jeremjovi, výrok: Takto řekl Hospodin, Bůh Isráélův: Jdi a řekni k Cidkijjáhúovi, králi Júdovu, a no, řekni k němu: Takto řekl Hospodin: Hle, já, chystám se vy dat toto město v ruku krále Bávelu, a ť je vypaluje ohněm, a ty nebudeš moci ujít před jeho rukou, nýbrž jistotně budeš muset být polapen a vy dán v jeho ruku, takže tvé oči budou vidět oči krále Bávelu a jeho ústa budou mluvit s tvými ústy, a v Bável budeš vcházet. Ale poslyš slovo Hospodinovo, Cidkijjáhú, králi Júdův: Takto o tobě řekl Hospodin: Nebudeš umírat mečem, budeš umírat v pokoji, a páleními pro tvé otce, dřívější krále, kteří byli před tebou, tak budou pálit tobě a budou pro tebe plakat: Ach, pane! Ano, já jsem vyslovil slovo, prohlášeno Hospodinem. A Jeremjá, prorok, vyslovil v Jerúsalémě všechna tato slova k Cidkijjáhúovi, králi Júdovu; a vojenská moc krále Bávelu, ti bojovali proti Jerúsalému a proti všem městům Júdovým, jež pozůstávala, proti Láchíši a proti Azéce, neboť ona zbyla z měst Júdových, měst opevněných. Slovo, jež se k Jeremjovi do stalo z blízkosti Hospodinovy po uzavření smlouvy králem Cidkijjáhúem se vším lidem, jenž byl v Jerúsalémě, o provolání jim svobody, aby každý propustil svého nevolníka a každý svou služku, Hebreje a Hebrejku, svobodné, aby ne bylo uvalování nevolnictví na ně, nikým na Júdovce, svého bratra. To když uslyšeli všichni hodnostáři a všechen lid, kteří vstoupili v tu smlouvu, aby každý propustil svého nevolníka a každý svou služku, svobodné, aby již ne bylo uvalování nevolnictví na ně, uposlechli a propustili je, a le potom obrátili a nevolníky a služky, jež propustili svobodné, přiměli k návratu a podrobili si je za nevolníky a za služky. I do stalo se slovo Hospodinovo k Jeremjovi z blízkosti Hospodinovy, výrok: Takto řekl Hospodin, Bůh Isráélův: Já jsem s vašimi otci v den, kdy jsem je měl vyvedeny ze země Egypta, z domu nevolníků, uzavřel smlouvu výrokem: Po uplynutí sedmi let budete propouštět každý svého bratra, Hebreje, jenž ti bude prodáván; když ti odslouží šest let, propustíš ho svobodného ze své blízkosti. A le vaši otcové ke mně neobrátili sluch, aniž nachýlili své ucho. A vy jste tohoto dne obrátili a učinili, co bylo v mých očích správné, totiž provolání svobody, každého vůči svému bližnímu, a před mou tváří jste uzavřeli smlouvu v domě, nad nímž se děje do volávání mého jména; a le zase jste obrátili a znesvětili jste mé jméno, když jste každý svého nevolníka a každý svou služku, jež jste podle jejich tužby propustili svobodné, přiměli k návratu a podrobili jste si je, aby vám byli nevolníky a služkami. Proto řekl Hospodin takto: Vy jste ke mně neobrátili sluch stran provolání svobody, každý svému bratru a každý svému bližnímu; hle, já, provolávám vůči vám svobodu, prohlášeno Hospodinem, meči, moru a hladu, a chci vás vy dat k hrůze všem královstvím země; a chci vy dat ty muže, kteří přestoupili mou smlouvu, neboť neuskutečnili slova smlouvy, již uzavřeli před mou tváří teletem, jež rozťali na dvé a prošli mezi jeho polovicemi, hodnostáře Júdovy a hodnostáře Jerúsaléma a komorníky a kněží a všechen lid země, kteří prošli mezi polovicemi telete, a no, chci je vy dat v ruku jejich nepřátel a v ruku hledajících jejich žití a jejich mrtvoly budou potravou ptactvu nebes a zvěři země. I Cidkijjáhúa, krále Júdova, a jeho knížata chci vy dat v ruku jejich nepřátel a v ruku hledajících jejich žití a v ruku vojenské moci krále Bávelu, těch, kteří zpřed vás odtáhli; hle, já, chystám se rozkázat, prohlášeno Hospodinem, a chci je přivést zpět k tomuto městu, a ť se proti němu dají do boje a dobudou ho a vypálí je ohněm; i města Júdova chci učinit spouští, neboť nebude obyvatel. Slovo, jež se do stalo k Jeremjovi z blízkosti Hospodinovy ve dnech Jehójákíma, syna Jóšijjáhúova, krále Júdova, výrokem: Jdi do domu Rechávím a oslov je a uveď je v dům Hospodinův, do jednoho z pokojů, a napoj je vínem. Přivedl jsem tedy Jaazanju, syna Jeremji, syna Chavaccinjova, a jeho bratry a všechny jeho syny a všechen dům Rechávím a uvedl jsem je v dům Hospodinův, do pokoje synů Chánána, syna Jigdaljáhúova, Božího muže, jenž byl vedle pokoje hodnostářů, jenž byl shora vůči pokoji Maaséjáhúa, syna Šallumova, strážce prahu, a před tvář synů domu Rechávím jsem dal poháry plné vína a řekl jsem k nim: Pijte víno. I řekli: Nebudeme pít vína, neboť Jónádáv, syn Rechávův, náš otec, o nás dal příkaz výrokem: Nesmíte pít vína, vy an i vaše děti, nikdy, aniž smíte budovat dům ani símě zasévat ani vinici vysazovat ani ji mít, nýbrž budete po všechny své dni bydlet ve stanech, abyste žili mnoho dní na tváři půdy, kde vy jste cizinci. Posloucháme tedy na hlas Jehónádáva, syna Rechávova, našeho otce, stran všeho, co nám přikázal, nepít vína po všechny naše dni, my, naše ženy, naši synové a naše dcery, ani budovat domy k našemu bydlení, aniž máme vinici, pole a neb símě, takže bydlíme ve stanech a posloucháme a chováme se podle všeho, co přikázal Jónádáv, náš otec. A le při vystoupení Nevúchadreccara, krále Bávelu, do té to země se stalo, že jsme si řekli: Pojďte a vejděme před tváří vojenské moci Kasdím a před tváří vojenské moci Arámovy v Jerúsalém, takže bydlíme v Jerúsalémě. A k Jeremjovi se do stalo slovo Hospodinovo, výrok: Takto řekl Hospodin zástupů, Bůh Isráélův: Jdi a řekni mužům Júdovým a obyvatelům Jerúsaléma: Zda si nechcete vzít ponaučení k obrácení sluchu k mým slovům - prohlášeno Hospodinem -? Slova Jehónádáva, syna Rechávova, jimiž přikázal svým synům nepít vína, jsou uskutečňována, takže až po tento den vína nepijí, nýbrž poslouchají příkazu svého otce; a já jsem se k vám časným mluvením namluvil, aniž jste ke mně sluch obrátili, a naposílal jsem se k vám časným posíláním všech svých nevolníků proroků s výrokem: Nuže, od vraťte se každý od své zlé cesty a polepšete své skutky, a ť nechodíte za jinými bohy sloužit jim, a budete smět bydlet na půdě, již jsem dal vám a vašim otcům, a le nenachýlili jste své ucho, aniž jste obrátili sluch ke mně. Ano, synové Jehónádáva, syna Rechávova, uskutečňují příkaz svého otce, jímž jim přikázal, a le tento lid ke mně neobrátil sluch; proto Hospodin zástupů, Bůh Isráélův, řekl takto: Hle, já, chystám se na Júdu a na všechny obyvatele Jerúsaléma přivést všechnu pohromu, o níž jsem proti nim promluvil, protože jsem se k nim namluvil, aniž uposlechli, a navolal jsem se na ně, aniž odpověděli. A o domě Rechávím Jeremjá řekl: Takto řekl Hospodin zástupů, Bůh Isráélův: Protože jste poslušni stran příkazu Jehónádáva, svého otce, a všech jeho příkazů dbáte a chováte se podle všeho, co vám přikázal, proto Hospodin zástupů, Bůh Isráélův, řekl takto: Jehónádávovi, synu Rechávovu, nebude vytínán nikdo stojící po všechny dni před mou tváří. A ve čtvrtém roce Jehójákíma, syna Jehóšijjáhúova, krále Júdova, se stalo: Z blízkosti Hospodinovy se k Jeremjovi do stalo toto slovo, výrok: Vezmi si svitek knihy a zapiš do něho všechna slova, jež jsem k tobě proslovil proti Isráélovi a proti Júdovi a proti všem národům ode dne mého promluvení k tobě, ode dní Jóšijjáhúových a ž po tento den. Snad budou, dům Júdův, chápat všechno zlo, jež já jim zamýšlím provést, aby se od vraceli každý od své zlé cesty, takže bych mohl odpustit stran jejich nepravosti a stran jejich hříchu. A Jeremjá zavolal Bárúcha, syna Nérijjova, a Bárúch na svitek knihy zapsal z úst Jeremjových všechna slova Hospodinova, jež k němu proslovil, a Jeremjá Bárúchovi přikázal výrokem: Já jsem zadržen, nemohu vstupovat v dům Hospodinův, můžeš však vstoupit ty, i přečti z toho svitku, co jsi zapsal z mých úst, slova Hospodinova, v uši lidu v domě Hospodinově v den postu a také je budeš číst v uši všeho Júdy, těch, již přicházejí ze svých měst. Snad bude před tvář Hospodinovu padat jejich úpění a budou se od vracet každý od své zlé cesty, neboť veliký je hněv a popuzení, o němž Hospodin mluvil k tomuto lidu. A Bárúch, syn Nérijjův, se zachoval podle všeho, co mu přikázal Jeremjá, prorok, stran čtení slov Hospodinových z té knihy v domě Hospodinově. A v pátém roce Jehójákíma, syna Jehóšijjáhúova, krále Júdova, v devátém měsíci, se stalo: Pro všechen lid v Jerúsalémě a pro všechen lid těch, již v Jerúsalém přicházeli z měst Júdových, provolali půst před tváří Hospodinovou; a Bárúch se jal z té knihy v uši všeho lidu číst slova Jeremjova v domě Hospodinově, v podloubí Gemarjáhúa, syna Šáfánova, písmaře, v horním nádvoří u vchodu do nové brány domu Hospodinova. A když všechna slova Hospodinova z té knihy uslyšel Míchajhú, syn Gemarjáhúa, syna Šáfánova, sestoupil v dům králův k pokoji kancléře, a hle, tam seděli všichni hodnostáři, Elíšámá, kancléř, a Delájáhú, syn Šemaejáhúův, a Elnáthán, syn Achbórův, a Gemarjáhú, syn Šáfánův, a Cidkijjáhú, syn Chananjáhúův, a všichni hodnostáři, a Míchajhú jim oznámil všechna slova, jež uslyšel při Bárúchově čtení z té knihy v uši lidu. A všichni hodnostáři poslali k Bárúchovi Jehúdího, syna Nethanjáhúa, syna Šelemjáhúa, syna Kúšího, s výrokem: Ten svitek, z něhož jsi četl v uši lidu, vezmi v svou ruku a pojď. A Bárúch, syn Nérijjáhúův, ten svitek v svou ruku vzal a přišel k nim; a řekli k němu: Nuže sedni a čti to v naše uši. Bárúch se tedy jal v jejich uši číst a za jejich slyšení všech těch slov se stalo, že ustrašeně pohleděli jeden na druhého a řekli k Bárúchovi: Všechna tato slova musíme nutně oznámit králi. A otázali se Bárúcha výrokem: Nuže, oznam nám, jak jsi napsal všechna tato slova z jeho úst? A Bárúch jim řekl: Ze svých úst ke mně všechna tato slova pronášel a já jsem psal černidlem na knihu. A hodnostáři k Bárúchovi řekli: Jdi, skryj se, ty i Jeremjá, nechť nikdo neví, kde vy jste. A vstoupili ke králi do nádvoří, a le ten svitek uložili v pokoji Elíšámy, kancléře, a všechna ta slova oznámili v uši královy; a král poslal Jehúdího vzít ten svitek, i vzal jej Jehúdí z pokoje Elíšámy, kancléře, a jal se číst v uši královy a v uši všech hodnostářů, již stáli před králem. A král seděl v zimním domě, v devátém měsíci, a před jeho tváří bylo hořící ohniště; a jak Jehúdí přečetl tři a neb čtyři sloupce, stalo se, že rozřezával knihu nožíkem a jal se házet do ohně, jenž byl na ohništi, až do strávení celého svitku na ohni, jenž byl na ohništi, aniž se ulekli, aniž roztrhli svá roucha, král ani nikdo z jeho služebníků, již slyšeli všechna tato slova. A ač Elnáthán a Delájáhú a Gemarjáhú na krále naléhali, aby ne bylo spálení svitku, on k nim neobrátil sluch; a král rozkázal Jerachmeélovi, synu Hammelechovu, a Serájáhúovi, synu Azríélovu, a Šelemjáhúovi, synu Abdeélovu, přivést Bárúcha, písaře, a Jeremju, proroka, a le Hospodin je ukryl. A po králově spálení svitku a slov, jež Bárúch zapsal z úst Jeremjových, se k Jeremjovi do stalo slovo Hospodinovo, výrok: Ještě si vezmi jiný svitek a napiš na něj všechna první slova, jež byla na tom prvním svitku, jejž Jehójákím, král Júdův, spálil, a proti Jehójákímovi, králi Júdovu, musíš říci: Takto řekl Hospodin: Ty jsi tento svitek spálil s výrokem: Proč jsi na něj napsal výrok: Jistotně musí přijít král Bávelu a zpustošit tuto zem a způsobit vymizení lidí i dobytka z ní? Proto Hospodin proti Jehójákímovi, králi Júdovu, řekl takto: Nebude mít sedícího na trůně Dávidově a jeho mrtvola bude vy hozená horku ve dne a mrazu v noci a budu na něm a na jeho semeni a na jeho služebnících navštěvovat jejich nepravost a přivádět na ně a na obyvatele Jerúsaléma a k mužům Júdovým pohromu, o níž jsem se k nim namluvil, aniž uposlechli. A Jeremjá vzal jiný svitek a dal jej Bárúchovi, synu Nérijjáhúovu, písaři; ten na něj napsal všechna slova knihy, již Jehójákím, král Júdův, spálil v ohnil, a ještě k nim bylo přidáno mnoho slov podobných. A místo Konjáhúa, syna Jehojákímova, se kralování ujal Cidkijjáhú, syn Jóšijjáhúův, jehož v zemi Júdově králem učinil Nevúchadreccar, král Bávelu, aniž on a jeho služebníci a lid země obrátil i sluch k slovům Hospodinovým, jež promluvil skrze Jeremju, proroka. I poslal král Cidkijjáhú Jehúchala, syna Šelemjova, a Cefanjáhúa, syna Maaséjova, kněze, k Jeremjovi, proroku, s výrokem: Modli se, prosím, za nás k Hospodinu, našemu Bohu. A Jeremjá vstupoval a vycházel vprostřed lidu, neboť ho nedali v dům uvěznění; a z Egypta vytáhla vojenská moc faraonova, což když uslyšeli Kasdím, kteří proti Jerúsalému leželi v obléhání, odtáhli zpřed Jerúsaléma. A k Jeremjovi, proroku, se do stalo slovo Hospodinovo, výrok: Takto řekl Hospodin, Bůh Isráélův: Takto musíte říci ke králi Júdovu, jenž vás ke mně poslal dotazovat se mne: Hle, vojenská moc faraonova, jež vám vytáhla k pomoci, se vrátí do své země, Egypta, a vrátí se Kasdím a dají se do boje proti tomuto městu a dobudou ho a vypálí je ohněm. Takto řekl Hospodin: Nechť neklamete sami sebe výrokem: Kasdím jistě zpřed nás odcházejí, neboť neodcházejí, neboť kdybyste pobili všechnu vojenskou moc Kasdím, kteří s vámi bojují, a zbyli by mezi nimi muži těžce ranění, každý ve svém stanu, uměli by povstat a toto město by ohněm vypálili. A když vojenská moc Kasdím zpřed Jerúsaléma před tváří vojenské moci faraonovy odtáhla, stalo se, že Jeremjá vyšel z Jerúsaléma k odchodu v zem Benjámínovu ujmout se odtamtud podílu vprostřed lidu. A když se on do stal v bránu Benjámínovu, byl tam důstojník stráže, jehož jméno bylo Jirijá, syn Šalmeji, syna Chananjova; ten Jeremju, proroka, polapil s výrokem: Ty chceš přeběhnout ke Kasdím! A Jeremjá řekl: Lež! Nepřebíhám na stranu Kasdím! A le Jirijá k němu neobrátil sluch, nýbrž Jeremju polapil a přivedl ho k hodnostářům, a hodnostáři se na Jeremju rozzlobili a zbili ho a dali ho v dům žaláře, dům Jehónáthána, písaře, neboť jej učinili domem uvěznění. Když Jeremjá přišel do domu té díry a do sklepení a zůstal tam Jeremjá mnoho dní, pak král Cidkijjáhú poslal a dal ho přivést, a jal se ho král ve svém domě potají dotazovat a řekl: Zda je slovo z blízkosti Hospodinovy? A Jeremjá řekl: Je. A řekl: Musíš být vy dán v ruku krále Bávelu. A Jeremjá řekl ke králi Cidkijjáhúovi: Čím jsem zhřešil vůči tobě a vůči tvým služebníkům a vůči tomuto lidu, že jste mě dali do domu uvěznění? A kde jsou vaši proroci, kteří vám prorokovali výrokem: Král Bávelu nebude přicházet na vás a na tuto zem? Nyní však slyš, prosím, můj pane, králi, kéž, prosím, mé úpění padá před tvou tvář a kéž mě neposíláš zpět v dům Jehónáthána, písaře, a ť tam nemusím umřít. A král Cidkijjáhú rozkázal, a by Jeremju umístili v nádvoří věznice a dávat mu denně bochník chleba z ulice pekařů až do strávení všeho chleba z města; i zůstal Jeremjá v nádvoří věznice. A le Šefatjá, syn Mattánův, a Gedaljáhú, syn Pašchúrův, a Júchal, syn Šelemjáhúův, a Pašchúr, syn Malkijjův, uslyšel i slova, jež Jeremjá vyslovil ke všemu lidu výrokem: Takto řekl Hospodin: Kdo zůstane v tomto městě, bude muset umřít mečem, hladem a neb morem, kdo však vyjde ke Kasdím, bude žít a jeho žití mu bude kořistí, a no, bude žít. Takto řekl Hospodin: Toto město jistotně musí být vy dáno v ruku vojenské moci krále Bávelu, takže ho musí dobýt. I řekli ti hodnostáři ke králi: Tento muž by, prosíme, měl být usmrcen, protože přece působí ochabování rukou bojovníků, kteří v tomto městě zbývají, a rukou všeho lidu, promlouváním k nim slovy jako tato; vždyť tento muž - on se nepídí po pokoji pro tento lid, nýbrž po neštěstí. A král Cidkijjáhú řekl: Hle, on je ve vaší ruce, neboť král s vámi nic ne z může. Vzali tedy Jeremju a hodili ho do cisterny Malkijjáhúa, syna Hammelechova, jež byla v nádvoří věznice, a spustili Jeremju po provazech; a v té cisterně nebylo vody, nýbrž bahno, a v to bahno se Jeremjá ponořil. I uslyšel Eved-melech, Kúší, kleštěnec, jenž byl v domě králově, že Jeremju dali do té cisterny; a když král seděl v bráně Benjámínově, vyšel Eved-melech z králova domu a promluvil ke králi výrokem: Můj pane, králi, tito muži spáchali zlo při všem, co učinili Jeremjovi, proroku, jehož hodili do cisterny, a tam, kde je, bude muset hladem umřít, vždyť ve městě již není chleba. I rozkázal král Eved-melechovi, Kúšímu, výrokem: Vezmi si k ruce třicet mužů odtud a vytáhni Jeremju, proroka, z té cisterny dříve než bude umírat. Eved-melech si tedy k ruce vzal ty muže a vstoupil v dům králův pod skladiště a nabral odtamtud cárů z obnošených oděvů a cárů starých hader a spustil je po provazech k Jeremjovi do cisterny, a řekl Eved-melech, Kúší, k Jeremjovi: Nacpi, prosím, těch cárů z obnošených oděvů a cárů starých hader do svých podpaždí zespod, na provazy! A Jeremjá tak učinil a po provazech Jeremju vytáhli a vyzvedli ho z cisterny, a Jeremjá zůstal v nádvoří věznice. A král Cidkijjáhú poslal a dal Jeremju, proroka, přivést k sobě do třetího vchodu, jenž byl v domě Hospodinově, a řekl král k Jeremjovi: Já se chystám na něco se tě otázat, nechť přede mnou nic nezatajuješ. A Jeremjá k Cidkijjáhúovi řekl: Jestliže ti budu oznamovat, zda mě jistě nebudeš chtít usmrtit? A jestliže ti budu radit, nebudeš ke mně obracet sluch. A král Cidkijjáhú Jeremjovi tajně přisáhl výrokem: Jako že je živ Hospodin, jenž nám zřídil toto žití: Budu-li tě chtít usmrtit, a neb budu-li tě chtít vy dat v ruku těchto mužů, kteří tvé žití hledají! A Jeremjá k Cidkijjáhúovi řekl: Takto řekl Hospodin, Bůh zástupů, Bůh Isráélův: Chceš-li vskutku vyjít k vojevůdcům krále Bávelu, pak bude tvá duše žít a toto město nebude ohněm vypalováno a budeš žít ty i tvůj dům; nechceš-li však k vojevůdcům krále Bávelu vyjít, pak musí toto město být vy dáno v ruku Kasdím, i budou je vypalovat ohněm a ty nebudeš moci před jejich rukou uniknout. A král Cidkijjáhú k Jeremjovi řekl: Já se obávám Júdovců, kteří přeběhli ke Kasdím, aby mě nechtěli vy dat v jejich ruku, ti by si ze mne tropili posměch. A Jeremjá řekl: Nebudou tě chtít vy dat; poslechni, prosím, na hlas Hospodina, o němž já k tobě mluvím, a bude ti dobře a tvá duše bude žít, budeš -li ty však odmítavý k vyjití, toto je slovo, jež mi Hospodin ukázal: Že, hle, všechny ženy, jež zbudou v domě krále Júdova, budou vyvedeny k vojevůdcům krále Bávelu, a ony budou říkat: Tvoji důvěrní přátelé tě navedli a vzmohli se vůči tobě; když se tvé nohy ponořily v bažinu, ustoupili zpět. Budou tedy všechny tvé ženy a všechny tvé děti vyvedeny ke Kasdím a ty nebudeš moci ujít před jejich rukou, nýbrž musíš být polapen rukou krále Bávelu, a budeš vypalovat toto město ohněm. A Cidkijjáhú k Jeremjovi řekl: Nechť o těchto slovech nikdo neví, a ť nemusíš umřít, a jestliže hodnostáři budou slyšet, že jsem s tebou promluvil, a přijdou k tobě a řeknou k tobě: Nuže, oznam nám, co jsi promluvil ke králi, nechť to před námi nezatajuješ, a nebudeme tě chtít usmrtit, a co promluvil král k tobě, pak k nim řekneš: Já jsem před tvář královu dával padnout svému úpění, aby mě neposílal zpět v dům Jehónáthánův umřít tam. - I přišli všichni hodnostáři k Jeremjovi a jali se ho dotazovat, a podal jim zprávu podle všech těchto slov, jak král rozkázal, i odvrátili se od něho mlčky, neboť ta řeč nebyla uslyšena, a Jeremjá zůstal v nádvoří věznice až do dne, kdy bylo Jerúsaléma dobyto. I stalo se, když bylo Jerúsaléma dobyto (v devátém roce Cidkijjáhúa, krále Júdova, v desátém měsíci, přitáhl Nevúchadreccar, král Bávelu, a všechna jeho vojenská moc k Jerúsalému a zahájili proti němu obléhání; v jedenáctém roce Cidkijjáhúově, ve čtvrtém měsíci, v devátý den měsíce byl do města učiněn průlom ), že vstoupila všechna knížata krále Bávelu, i usedli v prostřední bráně: Nérgal-šareécer, Samgar-névú, Sarsechím, rav-sárís (Nérgal-šareécer byl rav-mág ), a všechna ostatní knížata krále Bávelu, a když je uviděl Cidkijjáhú, král Júdův, a všichni jeho bojovníci, stalo se, že utekli, a no, v noci vyšli z města cestou u královy zahrady branou mezi dvěma zdmi - tudy se vyšlo cestou k stepi. A le vyrazili - vojenská moc Kasdím - za nimi a v stepích Jerícha Cidkijjáhúa dostihli a chytili ho a vyvedli ho k Nevúchadreccarovi, králi Bávelu, do Rivly v zemi Chamáthu; ten vyslovil rozsudek, co s ním; i utratil král Bávelu syny Cidkijjáhúovy v Rivle před jeho očima, i všechny urozené Júdovy král Bávelu utratil a oči Cidkijjáhúovy oslepil a spoutal ho mosaznými okovy k zavedení ho do Bávelu. A Kasdím ohněm vypálili dům králův a domy lidu a zdi Jerúsaléma strhli; a pozůstatek lidu, ty, již ve městě zbyli, a přeběhlíky, kteří přeběhli k němu, a pozůstatek lidu, ty, kdo zbyli, odvedl Nevúzar-adán, velitel osobní stráže, v Bável. A z lidu ponechal Nevúzar-adán, velitel osobní stráže, v zemi Júdově nuzné, kteří vůbec nic neměli, a dal jim v onen den vinice a role. A stran Jeremji rozkázal Nevúchadreccar, král Bávelu, skrze Nevúzar-adána, velitele osobní stráže, výrokem: Přiveď ho a upři na něho své oči, a ť mu nečiníš pranic zlého, nýbrž s ním zacházej podle toho, co k tobě bude mluvit. I poslal Nevúzar-adán, velitel osobní stráže, a Nevúšazbán, rav-sárís, a Nérgal-šareécer, rav-mág, a všichni velmožové krále Bávelu, ti poslali a dali přivést Jeremju z nádvoří věznice a odevz dali ho Gedaljáhúovi, synu Achíkáma, syna Šáfánova, k vyvedení ho do jeho domu; i ubytoval se vprostřed lidu. A k Jeremjovi, když byl zadržený v nádvoří věznice, se do stalo slovo Hospodinovo, výrok: Jdi a prones k Eved-melechovi, Kúšímu, výrok: Takto řekl Hospodin zástupů, Bůh Isráélův: Hle, já, chystám se na toto město přivést všechna svá slova k pohromě a ne k blahu, i budou se dít v onen den před tvou tváří, chci tě však v onen den vyprostit, prohlášeno Hospodinem, aniž tě chci vy dat v ruku mužů, před jichž tváří jsi ty pln hrůzy, nýbrž tě jistotně chci zachránit, takže nebudeš muset padnout mečem a tvé žití ti bude kořistí, neboť důvěřuješ ve mne, prohlášeno Hospodinem. Slovo, jež se z blízkosti Hospodinovy do stalo k Jeremjovi po jeho propuštění Nevúzar-adánem, velitelem osobní stráže, z Rámy, když ho byl přivedl, a on byl spoután okovy vprostřed všeho odvedenectva z Jerúsaléma a z Júdy, kteří měli být odvedeni v Bável, a velitel osobní stráže dal Jeremju přivést a řekl k němu: Hospodin, tvůj Bůh, mluvil o tomto zlu stran tohoto místa, jež i uvedl a uskutečnil podle toho, co mluvil, neboť jste vůči Hospodinu hřešili, aniž jste poslouchali na jeho hlas, takže se vám stala tato věc. A nyní, hle, dnes jsem tě uvolnil z okovů, jež byly na tvé ruce; je -li v tvých očích dobré vejít se mnou v Bável, vejdi a budu na tebe upírat své oko; a le je -li v tvých očích zlé se mnou v Bável vejít, nechej tak, viz, všechna země je před tvou tváří, kam je v tvých očích dobré a kam správné jít, tam jdi. (A když se on ještě neuměl vracet:) Vrať se ke Gedaljáhúovi, synu Achíkáma, syna Šáfánova, jehož král Bávelu pověřil dozorem nad městy Júdovými, a bydli s ním vprostřed lidu, nebo jdi, kamkoli je v tvých očích správné jít. A velitel osobní stráže mu dal stravu a dar a propustil ho, a Jeremjá přišel ke Gedaljáhúovi, synu Achíkámovu, do Micpy, a ubytoval se s ním vprostřed lidu, těch, již zbývali v zemi. A všichni velitelé vojenských oddílů, jež byly v poli, oni a jejich muži, uslyšeli, že král Bávelu pověřil dozorem nad zemí Gedaljáhúa, syna Achíkámova, a že mu svěřil muže, ženy a drobotinu, totiž z nuzných země, z těch, kteří nebyli odvedeni do Bávelu, a přišli ke Gedaljáhúovi do Micpy, totiž Jišmáél, syn Nethanjáhúův, a Jóchánán a Jónáthán, synové Káréachovi, a Serájá, syn Tanchumethův, a synové Óféa, Netófáthího, a Jaazanjáhú, syn Maachathího, oni a jejich muži, a Gedaljáhú, syn Achíkáma, syna Šáfánova, přisáhl jim a jejich mužům výrokem: Nemusíte pociťovat bázeň před službou Kasdím, ubytujte se v zemi a obsluhujte krále Bávelu a bude vám dobře. A já, hle, já, bydlím v Micpě, abych stál před tváří Kasdím, kteří k nám budou přicházet, a le vy sklízejte víno a letní ovoce a olej a dávejte ve své nádoby a bydlete ve svých městech, jichž se zmocníte. A uslyšeli i všichni Júdovci, kteří byli v Móávu a mezi syny Ammónovými a v Edómu, a kteří byli ve všech zemích, že král Bávelu ponechal z Júdy zbytek a že nad nimi dozorem pověřil Gedaljáhúa, syna Achíkáma, syna Šáfánova, a všichni ti to Júdovci se vrátili ze všech míst, kam byli zahnáni, a přišli v zem Júdovu ke Gedaljáhúovi do Micpy a sklidili víno a letní ovoce, veliké množství. A Jóchánán, syn Káréachův, a všichni velitelé vojenských oddílů, jež byly v poli, přišli ke Gedaljáhúovi do Micpy a řekli k němu: Zda vůbec víš, že Baalís, král synů Ammónových, poslal Jišmáéla, syna Netanjova, ubít tvé žití? A le Gedaljáhú, syn Achíkámův, jim neuvěřil, a Jóchánán, syn Káréachův, ke Gedaljáhúovi v Micpě potají pronesl výrok: Nechť, prosím, smím jít a Jišmáéla, syna Nethanjova, skolit, takže nikdo nebude vědět; nač má ubíjet tvé žití, a by všichni Júdovci, již jsou k tobě shromážděni, byli rozehnáni a zbytek Júdův aby zahynul? A le Gedaljáhú, syn Achíkámův, k Jóchánánovi, synu Káréachovu, řekl: Nechť nečiníš tuto věc, neboť ty o Jišmáélovi mluvíš lež. A v sedmém měsíci se stalo, že přišel Jišmáél, syn Nethanjáhúa, syna Elíšámova ze semene království, a královi velmožové a deset mužů s ním ke Gedaljáhúovi, synu Achíkámovu, do Micpy a pospolu tam, v Micpě, pojedli chleba; i povstal Jišmáél, syn Nethanjáhúův, a těch deset mužů, kteří byli s ním, a skolili Gedaljáhúa, syna Achíkáma, syna Šáfánova, mečem, a no, usmrtili to ho, jehož král Bávelu pověřil dozorem nad zemí, i všechny Júdovce, kteří s ním, s Gedaljáhúem, byli v Micpě, a Kasdím, kteří se tam našli, bojovníky, Jišmáél pobil. A v druhý den po usmrcení Gedaljáhúa (aniž kdo zvěděl) se stalo, že přišli muži ze Šechemu, ze Šíla a ze Šómrónu, osmdesát mužů, ostříhaných na bradách, s roztrženými rouchy a pořezavších se, a v jejich ruce oběť dar u a kadidlo k přinesení v dům Hospodinův, a Jišmáél, syn Nethanjáhúův, jim z Micpy vyšel vstříc, jda a při chůzi pláče; a jak je potkal, stalo se, že k nim řekl: Pojďte ke Gedaljáhúovi, synu Achíkámovu. A jak přišli doprostřed města, stalo se, že je Jišmáél, syn Nethanjáhúův, utratil doprostřed cisterny, on a muži, kteří byli s ním. Našlo se však mezi nimi deset mužů, kteří k Jišmáélovi řekli: Nechť nás neusmrcuješ, neboť my máme v poli skryté zásoby pšenice a ječmene a oleje a medu; i nechal a neusmrtil je vprostřed jejich bratrů. A ta cisterna, kam Jišmáél naházel všechna mrtvá těla mužů, jež pobil vedle Gedaljáhúa, byla ta, již zřídil král Ásá z příčiny Baeši, krále Isráélova; Jišmáél, syn Nethanjáhúův, ji naplnil zabitými. A všechen zbytek lidu, jenž byl v Micpě, Jišmáél, syn Nethanjáhúův, zajal, dcery královy a všechen lid, ty, již v Micpě zbývali, nad nimiž Nevúzar-adán, velitel osobní stráže, dozorem pověřil Gedaljáhúa, syna Achíkámova, a no, Jišmáél, syn Nethanjáhúův, je zajal a odebral se přejít k synům Ammónovým. A když uslyšel Jóchánán, syn Káréachův, a všichni velitelé vojenských oddílů, kteří byli s ním, o všem zlu, jež Jišmáél, syn Nethanjáhúův, napáchal, přivedli všechny muže a odešli s Jišmáélem, synem Nethanjáhúovým, bojovat, a zastihli ho při velikých vodách, jež jsou v Giveónu. A jak všechen lid, jenž byl s Jišmáélem, uviděl Jóchánána, syna Káréachova, a všechny velitele vojenských oddílů, kteří byli s ním, stalo se, že se zaradovali a obrátili se, všechen lid, jejž Jišmáél zajal z Micpy, a no, vrátili se a odebrali se k Jóchánánovi, synu Káréachovu, a Jišmáél, syn Nethanjáhúův, před tváří Jóchánána, syna Káréachova, s osmi muži ušel a odebral se k synům Ammónovým. A Jóchánán, syn Káréachův, a všichni velitelé vojenských oddílů, kteří byli s ním, vzal i všechen zbytek lidu, jejž přivedl i zpět z blízkosti Jišmáéla, syna Nethanjáhúova, z Micpy, poté, co skolil Gedaljáhúa, syna Achíkámova, muže-bojovníky, ženy, drobotinu a kleštěnce, jež přivedl i zpět z Giveónu, i odebrali se a ubytovali se v noclehárně Kimhámově, jež byla vedle Béth-lechemu, k odchodu ke vstupu v Egypt před tváří Kasdím, neboť před jejich tváří pociťovali bázeň, neboť Jišmáél, syn Nethanjáhúův, skolil Gedaljáhúa, syna Achíkámova, jehož král Bávelu pověřil dozorem nad zemí. I přistoupili všichni velitelé vojenských oddílů a Jóchánán, syn Káréachův, a Jezanjá, syn Hóšaejův, a všechen lid, od nejmenšího a ž po největšího, a řekli k Jeremjovi, proroku: Nechť, prosím, smí naše úpění padnout před tvou tvář a modli se za nás k Hospodinu, svému Bohu, za všechen tento zbytek, neboť jsme zbyli, jak nás tvé oči vidí, maličko z množství, a ť nám Hospodin, tvůj Bůh, oznámí cestu, jíž se máme ubírat, a co máme činit. A Jeremjá, prorok, k nim řekl: Uslyšel jsem; hle, já, budu se modlit k Hospodinu, vašemu Bohu, podle vašich slov, a bude se dít: Kterékoli slovo, jímž vám bude Hospodin odpovídat, vám budu oznamovat, nebudu před vámi nic zatajovat. A oni k Jeremjovi řekli: Nechť je Hospodin mezi námi svědkem pravdivým a věrným: Nebudeme-li činit tak, podle kteréhokoli slova, jež k tobě - k nám - bude Hospodin, tvůj Bůh, posílat! Dobré-li či zlé-li, na hlas Hospodina, našeho Boha, k němuž tě my posíláme, chceme poslouchat, aby bylo s námi dobře, jestliže na hlas Hospodina, našeho Boha, poslouchat budeme. A po uplynutí deseti dní se stalo, že se k Jeremjovi do stalo slovo Hospodinovo, i povolal Jóchánána, syna Káréachova, a všechny velitele vojenských oddílů, kteří byli s ním, a všechen lid, totiž od nejmenšího a ž po největšího, a řekl k nim: Takto řekl Hospodin, Bůh Isráélův, k němuž jste mě poslali nechat padnout vaše úpění před jeho tvář: Chcete-li vskutku bydlet v této zemi, pak vás vybuduji, aniž budu vyvracet a budu vás vysazovat a ne rvát, neboť mám lítost stran zla, jež jsem vám učinil. Nemusíte pociťovat bázeň před tváří krále Bávelu, před jehož tváří jste vy plni bázně; nemusíte před jeho tváří bázeň pociťovat, prohlášeno Hospodinem, vždyť jsem s vámi já k vysvobození vás a k vyproštění vás z jeho ruky a chci vám dát slitování, a ť vás polituje a nechá vás vrátit se na vaši půdu. Budete-li však říkat: Nebudeme bydlet v této zemi, aby ne bylo poslouchání na hlas Hospodina, vašeho Boha, s výrokem: Ne, nýbrž chceme vstoupit v zem Egypta, kde nebudeme zakoušet válku ani slyšet zvuk trouby ani hladovět po chlebě, a no, tam budeme bydlet, nuže tedy slyšte proto slovo Hospodinovo, zbytku Júdův: Hospodin zástupů, Bůh Isráélův, řekl takto: Upíráte-li vy pevně svou tvář na vstup v Egypt a chcete- li vstoupit k pobývání tam, pak se bude dít, že meč, před nímž jste vy plni bázně, vás bude dostihovat tam, v zemi Egypta, a hlad, před nímž máte strach, se tam, v Egyptě, za vámi potáhne a tam budete umírat. To budou všichni muži, kteří upírají svou tvář na vstup v Egypt k pobývání tam: Budou umírat mečem, hladem a morem a nebudou mít přeživšího an i uniknuvšího před zlem, jež já na ně budu přivádět. Neboť Hospodin zástupů, Bůh Isráélův, řekl takto: Jako se vylil můj hněv a mé popuzení na obyvatele Jerúsaléma, tak se mé popuzení bude vylévat na vás, až vstoupíte v Egypt, i stanete se kletbou a hrůzou a zlořečením a potupou, aniž ještě toto místo budete vidět. Hospodin proti vám promluvil: Nechť, zbytku Júdův, nevstupujete v Egypt, nechť si dobře uvědomujete, že jsem proti vám dnes vyslovil napomenutí. Vždyť jste se zavedení na scestí dopustili proti svým duším, když jste mě vy poslali k Hospodinu, svému Bohu, výrokem: Modli se za nás k Hospodinu, našemu Bohu, a podej nám zprávu tak, podle kteréhokoli slova, jež bude Hospodin, náš Bůh, říkat; tak učiníme. Dnes vám tedy zprávu podávám, aniž jste uposlechli na hlas Hospodina, svého Boha, a stran čehokoli, co k vám poslal; nuže tedy nechť jistotně víte, že v místě, kam jste pojali přání vstoupit k pobývání tam, budete mečem, hladem a morem umírat. A jak Jeremjá skončil s promlouváním ke všemu tomu lidu všemi slovy Hospodina, jejich Boha, s nimiž ho Hospodin, jejich Bůh, k nim poslal, všemi těmito slovy, stalo se, že řekl Azarjá, syn Hóšaejův, a Jóchánán, syn Káréachův, a všichni opovážliví muži říkali k Jeremjovi: Ty vyslovuješ lež, Hospodin tě k nám neposlal říci: Nesmíte vstupovat v Egypt k pobývání tam, nýbrž Bárúch, syn Nérijjův, tě proti nám navádí za účelem vy dání nás v ruku Kasdím k usmrcení nás a neb k odvedení nás v Bável. Neuposlechl tedy Jóchánán, syn Káréachův, a nikdo z velitelů vojenských oddílů a nikdo z lidu na hlas Hospodina stran zůstávání v zemi Júdově, nýbrž vzal Jóchánán, syn Káréachův, a všichni velitelé vojenských oddílů všechen zbytek Júdy, ty, kteří se k pobývání v zemi Júdově vrátili z prostřed všech národů, kam byli zahnáni, muže a ženy a drobotinu a dcery královy a každou osobu, již Nevúzar-adán, velitel osobní stráže, zanechal s Gedaljáhúem, synem Achíkáma, syna Šáfánova, i Jeremju, proroka, a Bárúcha, syna Nérijjáhúova, a přišli v zem Egypta, neboť neuposlechli na hlas Hospodinův, a přišli až po Tachpanchés. A v Tachpanchésu se k Jeremjovi do stalo slovo Hospodinovo, výrok: Vezmi v svou ruku veliké kameny a v cihelně, jež je při vchodu do domu faraonova v Tachpanchésu, je před očima Júdovců ukryj v maltě a řekni k nim: Takto řekl Hospodin zástupů, Bůh Isráélův: Hle, já, chystám se poslat a dám přivést Nevúchadreccara, krále Bávelu, svého služebníka, a shora vůči těmto kamenům, jež jsem dal ukrýt, budu zakládat jeho trůn, i roztáhne nad nimi svůj baldachýn; a když přijde, porazí zem Egypta - kdo patří smrti, k smrti, a kdo patří zajetí, do zajetí, a kdo patří meči, k meči, a v domech bohů Egypta dám zanítit oheň, jenž je vypálí; i pozajímá je a ovine si zem Egypta, jako si pastýř ovíjí své roucho, a vyjde odtamtud v pokoji. A roztříští sloupy v Béth-šemeši, jenž je v zemi Egypta a domy bohů Egypta bude vypalovat ohněm. Slovo, jež se do stalo k Jeremjovi stran všech Júdovců, již bydleli v zemi Egypta, již bydleli v Migdólu a v Tachpanchésu a v Nófu a v zemi Pathrósu, výrok: Takto řekl Hospodin zástupů, Bůh Isráélův: Vy jste zakusili všechno zlo, jež jsem uvedl na Jerúsalém a na všechna města Júdova, a hle je, tohoto dne jsou rumištěm a není v nich obyvatele z příčiny jejich zla, jež napáchali k dráždění mne, stran chození k zakuřování, k sloužení jiným bohům, jichž neznali oni, vy an i vaši otcové. A časným posíláním jsem se k vám naposílal všech svých nevolníků, proroků, s výrokem: Nechť přece nepášete tuto věc, jež je ošklivostí, již nenávidím; a le neuposlechli, aniž nachýlili své ucho k od vrácení od svého zla, aby ne bylo zakuřování jiným bohům, i vylilo se mé popuzení a rozhořel se můj hněv ve městech Júdových a v ulicích Jerúsaléma, takže se staly rumištěm, spouští, jako tohoto dne. Nuže tedy Hospodin, Bůh zástupů, Bůh Isráélův, řekl takto: Nač vy pášete veliké zlo na svých duších k povytínání vám mužů i žen, nemluvňat i kojenců zprostřed Júdy, aby ne bylo pozůstavení vám zbytku, totiž dráždění mne díly svých rukou a zakuřování jiným bohům v zemi Egypta, kam jste vy přišli pobývat za účelem povytínání sobě a abyste se stali zlořečením a potupou mezi všemi národy země? Zda jste zapomněli na zlo vašich otců a na zlo králů Júdových a na zlo jejich žen a na zlo vaše a na zlo vašich žen, jež napáchali v zemi Júdově a v ulicích Jerúsaléma? Až do tohoto dne nejsou zdrceni a nebojí se, aniž chodí v mém zákoně a v mých ustanoveních, jež jsem vy dal před jejich tváří a před tváří jejich otců. Proto Hospodin zástupů, Bůh Isráélův, řekl takto: Hle, já, chystám se upřít svou tvář proti vám k zlu, a no, k povytínání všeho Júdy, i chci uchvátit zbytek Júdy, ty, kteří svou tvář upřeli na vstoupení v zem Egypta k pobývání tam, oni budou všichni muset vymizet, v zemi Egypta budou padat, mečem, hladem budou mizet, od nejmenšího a ž po největšího budou mečem a hladem umírat, i stanou se kletbou a hrůzou a zlořečením a potupou, neboť proti těm, již bydlí v zemi Egypta, budu zakročovat, jako jsem zakročil proti Jerúsalému, mečem, hladem a morem, takže zbytek Júdy, těch, již tam, v zemi Egypta, přišli pobývat, nebude mít uniknuvšího an i přeživšího k návratu v zem Júdovu, kam oni povznášejí své duše k návratu k bydlení tam, avšak nebudou se moci vrátit, leč uniknuvší. I odpověděli Jeremjovi všichni muži, již věděli, že jejich ženy zakuřují jiným bohům, a všechny ženy, jež tam stály, veliké sejití, a všechen lid, ti, již bydleli v zemi Egypta, v Pathrósu, výrokem: Slovo, jež jsi k nám vyslovil ve jménu Hospodinově, - nebudeme k tobě obracet sluch, nýbrž jistotně budeme vykonávat každé slovo, jež vyšlo z našich úst, totiž zakuřovat královně nebes a nalévat jí úlitby podle toho, jak jsme činívali my i naši otcové, naši králové a naši hodnostáři ve městech Júdových a v ulicích Jerúsaléma, neboť jsme byli nasycováni chlebem a byli jsme na tom dobře, aniž jsme zakoušeli zlo, a le odkdy jsme zakuřování královně nebes a nalévání jí úliteb zanechali, máme všeho nedostatek a zanikáme mečem a hladem. - A když my zakuřujeme královně nebes a při nalévání jí úliteb, zda bez našich mužů jí připravujeme koláče k zobrazení jí s naléváním jí úliteb? A Jeremjá ke všemu lidu, stran mužů a stran žen a stran všeho lidu, těch, kteří mu slovem odpovídali, pronesl výrok: To zakuřování, jímž jste zakuřovali ve městech Júdových a v ulicích Jerúsaléma vy a vaši otcové, vaši králové a vaši hodnostáři, - zda si je Hospodin nepřipomíná? B a, vystoupilo to na jeho srdce! To již Hospodin nemohl snášet - z příčiny zla vašich skutků, z příčiny ošklivostí, jež jste napáchali, proto se vaše země stala rumištěm a spouští a zlořečením, takže není obyvatele, jako tohoto dne! Z té příčiny, že jste zakuřovali a že jste vůči Hospodinu hřešili a neuposlechli jste na hlas Hospodinův, aniž jste chodili v jeho zákoně a v jeho ustanoveních a v jeho svědectvích, - proto vás potkalo toto zlo, jako tohoto dne! A Jeremjá řekl ke všemu tomu lidu a ke všem těm ženám: Slyšte slovo Hospodinovo, všechen Júdo, jenž jsi v zemi Egypta, Hospodin zástupů, Bůh Isráélův, pronesl tak ový to výrok: Vy, i vaše ženy, jste i svými ústy vyslovili i svýma rukama splnili výrok: Jistotně budeme vykonávat své sliby, jimiž jsme slíbili zakuřovat královně nebes a nalévat jí úlitby; nechť jen své sliby uskutečňujete, a no, nechť jen své sliby vykonáváte! Proto slyšte slovo Hospodinovo, všechen Júdo, vy, již bydlíte v zemi Egypta: Hle, já, přisáhl jsem ve svém velikém jménu, řekl Hospodin: Bude-li se ještě kdekoli v zemi Egypta dít dovolávání mého jména ústy kohokoli z Júdy, pravícího: Jako že je živ Pán, Hospodin! Hle, já, bdím nad nimi k zlu a ne k dobru, takže všichni muži Júdovi, kteří jsou v zemi Egypta, budou mizet mečem a hladem až do jejich vyhubení. A le uniknuvší meči se ze země Egypta budou vracet v zem Júdovu, mužů nemnoho, i poznají, všechen zbytek Júdův, těch, již přišli do země Egypta pobývat tam, čí slovo musí obstát, moje č i jejich, a znamením vám, prohlášeno Hospodinem, že se já chystám v tomto místě proti vám zakročit, abyste věděli, že nepochybně musejí obstát má slova k zlu pro vás, bude toto: Takto řekl Hospodin: Hle, já, chystám se faraona Chofru, krále Egypta, vy dat v ruku jeho nepřátel, a no, v ruku hledajících jeho žití, jako jsem vy dal Cidkijjáhúa, krále Júdova, v ruku Nevúchadreccara, krále Bávelu, jeho nepřítele, a no, hledajícího jeho žití. Slovo, jež vyslovil Jeremjá, prorok, k Bárúchovi, synu Nérijjovu, při jeho zapisování těchto slov na knihu z úst Jeremjových ve čtvrtém roce Jehójákíma, syna Jóšijjáhúova, krále Júdova, výrok: Takto řekl Hospodin, Bůh Isráélův, o tobě, Bárúchu: Řekl jsi: Ach, běda mi, neboť Hospodin k mé strasti přidal zármutku, unavil jsem se svým vzdycháním a odpočinku nenacházím. Takto k němu musíš říci: Takto řekl Hospodin: Hle, co jsem vybudoval, sám vyvracím, a co jsem vysadil, sám vyrvávám, a to všechnu tu to zem, a ona patří mně; a ty si chceš hledat veliké věci? Nemusíš hledat, neboť hle, já, chystám se na všechno maso uvést zlo, prohlášeno Hospodinem, a le tobě na všech místech, kam půjdeš, budu dávat za kořist tvé žití. Slovo Hospodinovo, jež se k Jeremjovi, proroku, do stalo proti národům. O Egyptě, proti vojenské moci faraona Nechóa, jež se do stala nad řeku Peráth v Karkemíši, již Nevúchadreccar, král Bávelu, porazil ve čtvrtém roce Jehójákíma, syna Jóšijjáhúova, krále Júdova. Připravte veliké štíty a malé štíty a přistupte k bitvě, přistrojte koně a vysedejte, jezdci, postavte se s přílbami, vyleštěte oštěpy, vezměte na sebe pancíře! Proč to vidím? Oni jsou zlomeni, ustupují zpět, a jejich hrdinové jsou potíráni a úprkem se rozprchli, aniž se ohlédli - strach se všech stran, prohlášeno Hospodinem. Nebude rychlý moci uprchnout ani hrdina vyváznout - k severu, na břeh řeky Peráthu, klopýtnou a padnou. Kdo je tento, vystupující jako Níl? Jeho vody se vzdouvají jako řeky - Egypt jako Níl vystupuje a vody se jako řeky vzdouvají; i řekl: Chci vystoupit a pokrýt zem, zahubit město a bydlící v něm, vystupujte, koně, a zuřte, vozy, a nechť vycházejí hrdinové, Kúš a Pút, uchopující štít, a Lúdím, uchopující, napínající luk. A le onen den patří Pánu, Hospodinu zástupů, den pomsty, pomstění na jeho protivnících, takže požírat a sytit se a jejich krví se opájet bude meč, neboť v zemi severu, u řeky Peráthu, má Pán, Hospodin zástupů, oběť. Vystup v Gileád a přines si balzám, panenská dcero Egypta, nadarmo množíš léky, není pro tebe náplasti. O tvé hanbě uslyší národy a tvůj křik naplní zem, neboť klopýtnou, hrdina o hrdinu, a pospolu padnou oni oba. Slovo, jež Hospodin vyslovil k Jeremjovi, proroku, o příchodu Nevúchadreccara, krále Bávelu, ke zbití země Egypta: Rozhlaste v Egyptě a zvěstujte v Migdólu a zvěstujte v Nófu a v Tachpanchésu; říkejte: Postav se a zjednej si přípravu, neboť kolkolem tebe bude požírat meč. Proč bylo smeteno tvé rekovné mužstvo? Ne ob stálo, neboť je Hospodin srazil; rozmnožil klopýtání, dokonce padal jeden na druhého, i řekli: Vstaň, a ť se můžeme vrátit k svému lidu a do země svého příbuzenstva z příčiny meče, jenž působí pohromy. Volali tam: Farao, král Egypta - jen povyk, nechal minout určený čas. Jako že já jsem živ, prohlášeno Králem, jeho ž jméno je Hospodin zástupů, ano, jako Távór mezi horami a jako Karmel při moři, tak bude přicházet! Zřiď si, obyvatelko, dcero Egypta, zavazadla do vyhnanství, neboť Nóf bude zpustlinou a bude sežeháno, takže nebude obyvatele. Egypt je velmi pěkná jalovice, a le od severu přijde střeček, přijde; i jeho námezdníci jsou uvnitř něho jako krmná telata, ale i oni se otočí, pospolu prchnou, ne ob stojí, neboť na ně přijde den jejich zhouby, čas jejich navštívení. Jeho hlas - jako hlas had a, jenž se klidí, neboť budou kráčet s vojenskou mocí a přijdou vůči němu se sekerami jako sekající dříví; povytínají jeho les, prohlášeno Hospodinem, jenž nemůže být prozkoumáván, ale oni jsou četnější než kobylky, a no, není jim počtu. Dcera Egypta bude zostuzena, bude vy dána v ruku lidu severu. Hospodin zástupů, Bůh Isráélův, řekl: Hle, já, chystám se zakročit stran Ámóna z Nó a proti faraonovi a proti Egyptu a proti jeho bohům a proti jeho králům, a no, proti faraonovi a proti těm, již v něho důvěřují, a no, budu je vy dávat v ruku hledajících jejich žití, totiž v ruku Nevúchadreccara, krále Bávelu, a v ruku jeho služebníků; a potom bude osídlován jako za dní předtím, prohlášeno Hospodinem. A ty se nemusíš bát, můj nevolníče Jákóbe, ani se strachovat, Isráéli, neboť hle, já, chystám se vysvobodit tě z dáli a tvé símě ze země jejich zajetí, i bude se Jákób vracet a mít klid a žít v nerušeném pokoji, a nebude působícího zděšení. Ty se nemusíš bát, můj nevolníče Jákóbe, prohlášeno Hospodinem, vždyť s tebou budu já, neboť při všech národech, kam jsem tě zahnal, budu uskutečňovat skoncování, a le s tebou skoncování uskutečňovat nebudu, a č tě budu podle práva ukázňovat, takže tě nebudu zcela bez trestu ponechávat. Slovo Hospodinovo, jež se k Jeremjovi, proroku, do stalo vůči Pelištím dříve než farao porazil Gazu. Takto řekl Hospodin: Hle, od severu vystupují vody a stávají se přetékajícím tokem, a no, zaplavují zem a její náplň, město a bydlící v něm, a lidé křičí, a no, všichni obyvatelé země skučí pro zvuk dupotu kopyt jeho hřebců, pro hřmot jeho vozů, rachot jejich kol. Otcové se pro ochablost rukou neohlížejí na děti před dnem přicházejícím ke zničení všech Pelištím, k odtětí každého přeživšího pomáhajícího Córu a Cídónu, neboť Hospodin se chystá zničit Pelištím, zbytek z ostrova Kaftóru. Na Gazu přišla plešatost, Aškelón je vyhuben, zbytek z jejich nížiny; až dokdy se budeš řezat? Ach, meči Hospodinův, až dokud nebudeš mít klidu? Zmiz do své pochvy, utiš se a mlč! - Jak můžeš mít klid? Vždyť mu Hospodin dal rozkaz proti Aškelónu a proti pobřeží moře; tam jej pověřil úkolem. O Móávu. Takto řekl Hospodin zástupů, Bůh Isráélův: Běda pro Nevó, neboť bude zničeno, Kirjáthájim bude zostuzeno, bude ho dobyto, výšina bude zostuzena a vystrašena, nebude již chlouby Móávu. V Chešbónu proti němu zosnují zlo: Pojďte a vytínejme jej, aby nebyl národem! I ty, Madmén, budeš zanikat, půjde za tebou meč. Hlas křiku z Chórónájim: Plenění a veliké potření, potřen bude Móáv, jeho maličcí se budou ozývat svým křikem, vždyť vzestup Luchíth bude s pláčem zlézat pláč, vždyť na svahu Chórónajim uslyší tíseň křiku pro potření! Prchněte, zachraňte své žití, a ť jste jako jalovec v pustině; ano, pro tvé důvěřování v tvá díla a v tvé poklady musíš i ty být polapen a Kemóš odejde ve vyhnanství, jeho kněží a jeho hodnostáři pospolu, a do každého města bude přicházet ničitel a město nebude moci vyváznout, a údolí bude hynout a rovina bude pleněna, jak řekl Hospodin. Dejte Móávovi křídla, neboť chce letem ujít, a no, jeho města se stávají zpustlinou, takže není obyvatele. Proklet budiž vykonávající práci Hospodinovu nedbale, a no, proklet budiž zdržující svůj meč od krve! Od svého mládí žil Móáv v nerušeném pokoji, a no, on měl klid na svých kvasnicích, aniž byl přeléván z nádoby do nádoby, aniž odešel ve vyhnanství; proto v něm zůstala jeho chuť, aniž se jeho vůně změnila. Proto, hle, přicházejí dni, prohlášeno Hospodinem, kdy mu pošlu převraceče, kteří jej převrátí a jeho nádoby budou vyprazdňovat a džbány k nim rozrážet, i bude Móáv zostuzen Kemóšem, jako byl dům Isráélův zostuzen Béth-Élem, předmětem své důvěry. Jak můžete říkat: My jsme hrdinové, zdatní muži k boji? Móáv je zničen, v jeho města se vystoupí a výkvět jeho jinochů, ti sejdou k porážce, prohlášeno Králem, jeho ž jméno je Hospodin zástupů. Zhouba Móáva je blízka příchodu, a no, jeho pohroma si velmi pospíší, projevujte mu soustrast, všichni kolkolem něho a všichni znající jeho jméno; řekněte: Jak se zlomila silná tyč, ozdobná hůl! Sejdi ze slávy a seď v žízni, obyvatelko, dcero Dívónu, neboť proti tobě vystoupí ničitel Móáva, jenž způsobí zkázu tvých pevností; postav se k cestě a vyzvídej, obyvatelko Aróéru, dotazuj se prchajícího a vyváznuvší, řekni: Co bylo způsobeno? Móáv je zostuzen, ano, je zhroucen; skuč a křič, oznamujte v Arnónu, že Móáv je zničen! I na zem roviny přijde soud, na Chólón a na Jáhac a proti Méfáath a proti Dívónu a proti Nevó a proti Béth-divláthájim a proti Kirjáthájim a proti Béth-gámúlu a proti Béth-meónu a proti Kerijjóth a proti Bocře a proti všem městům země Móávovy, vzdáleným i blízkým. Roh Móávův je odseknut, jeho paže zlomena, prohlášeno Hospodinem; opijte jej, neboť se činil velikým proti Hospodinu, a ť sebou Móáv plácne ve svůj vývratek a bude k smíchu i on. A no, nebyl-li tobě tím předmětem smíchu Isráél? Byl-li zastižen mezi zloději, že jsi za každé své řeči o něm potřásal hlavou? Opusťte města a usídlete se mezi skalisky, obyvatelé Móáva, a buďte jako holubice, jež hnízdí po stranách ústí propasti. Slýchali jsme o pýše Móávově, - je velmi pyšný, - o jeho pozvednutí a jeho pýše a jeho zpyšnělosti a vysokosti jeho srdce; já znám jeho nabubřelost, prohlášeno Hospodinem, a nepravdivost jeho prázdných řečí; ne tak jednají. Proto budu nad Móávem skučet a pro Móáva, jeho celek, křičet, stran mužů Kír-cheresu se bude vzdychat; nad pláč pro Jaezér budu plakat pro tebe, révo Sibmy; tvé výstřelky překročily moře, do sáhly až po moře Jaezéru, na tvé letní ovoce, na tvé vinobraní v padl ničitel, i byla ze sadu a ze země Móávovy odňata radost a jásot, neboť jsem učinil přítrž vínu z lisů, nešlape se - výskot? Výskot ne ní výskotem; od křiku Chešbónu až po Eleálé, až po Jáhac vy dávají svůj hlas, od Cóaru až po Chórónajim, Eglath-šelíšijjáh, vždyť i vody Nimrím se stávají zpustošeninami. I učiním v Móávu přítrž, prohlášeno Hospodinem, vznášejícímu oběti na výšině a zakuřujícímu bohům. Proto mé srdce pro Móáva zvučí jako píšťaly, a no, jako píšťaly zvučí mé srdce stran mužů Kír-cheresu, protože pozůstatky, jichž se dosáhlo, se ztratily. Ano, každá hlava - plešatost, a každá brada ostříhána, na všech rukou zářezy a na bocích pytlovina; na všech střechách Móáva a na jeho prostranstvích, to vše - nářek, neboť jsem Móáva roztříštil jako nádobu, v ní ž není záliby, prohlášeno Hospodinem. Jak se zhroutil! Skučte, jak otočil šíji Móáv, zostudil se! Tak je Móáv k smíchu a ke zděšení všem kolkolem sebe. Neboť takto řekl Hospodin: Hle, letí jako orel a rozpíná svá křídla proti Móávovi, Kerijjóth bude dobyto a pevnosti budou zaujaty a srdce hrdinů Móáva se v onen den stane jako by srdcem ženy v tíseň upadší, a Móáv bude popleněn, takže nebude lidem, neboť se činil velikým proti Hospodinu; postrach a propast a past na tebe, obyvateli Móáva, prohlášeno Hospodinem, ten, jenž bude prchat před postrachem, bude padat do propasti, a ten, jenž vyjde z propasti, bude muset uváznout v pasti, neboť na ně, na Móáva, budu uvádět rok jejich navštívení, prohlášeno Hospodinem. Prchající bezmocně stanou ve stínu Chešbónu, ale z Chešbónu vyjde oheň, a no, plamen zprostřed Síchóna, a stráví spánky Móáva a témě hlavy synů povyku. Běda tobě, Móáve! Lid Kemóšův zahyne, neboť tvoji synové budou vzat v zajetí a tvé dcery mezi zajatectvo. A le v posledku dní chci utrpení Móáva od vrátit, prohlášeno Hospodinem. Až potud soud o Móávu. O dětech Ammónových: Takto řekl Hospodin: Zda Isráél nemá synů? Nemá-li on dědice? Proč se Gáda zmocnil Malkám a v jeho městech bydlí jeho lid? Proto, hle, přicházejí dni, prohlášeno Hospodinem, kdy do Rabby dětí Ammónových dám zaznít válečnému poplachu, i stane se kupou spouště a její dcery budou sežehány ohněm a Isráél se zmocní zmocnivších se ho, řekl Hospodin. Skuč, Chešbóne, neboť Aj je zničena, křičte, dcery Rabby, opásejte se pytlovinou, naříkejte a pobíhejte sem-tam mezi ohradami, neboť Malkám půjde ve vyhnanství; zároveň jeho kněží a jeho hodnostáři. Co se honosíš nížinami? Tvá nížina se rozplývá, odpadlá dcero, jež důvěřuješ ve své poklady: Kdo si může na mne přijít? Hle, já, chystám se na tebe uvést, prohlášeno Pánem, Hospodinem zástupů, strach přede všemi kolkolem tebe, i budete zaháněni, každý rovnou před sebe, a rozutekší se nebudou mít shromažďujícího. A le potom chci utrpení dětí Ammónových od vrátit, prohlášeno Hospodinem. O Edómu: Takto řekl Hospodin zástupů: Zda již není v Témánu moudrosti? Vyhynula rada z prostřed rozumných? Vytratila se jejich moudrost? Prchněte, otočte se, hluboko zalezte k bydlení, obyvatelé Dedánu, neboť na Esáva v čas, kdy ho navštívím, uvedu jeho zhoubu. Přijdou-li k tobě oběrači hroznů, nenechávají zbývat paběrky, zloději-li v noci, zařádí si do své sytosti; jestliže já odkryji Ésáva, odhalím jeho úkryty, pak se nebude moci schovat, jeho símě bude zničeno, i jeho bratři a jeho spolu obyvatelé, a nebude ho. Opusť své sirotky, budu je naživu chovat já, a tvé vdovy nechť důvěrou spočívají na mně. Ano, Hospodin řekl takto: Hle, ti, jichž rozsudkem nebylo pít z číše, budou z ní jistotně muset pít, a jsi ty ten, jenž by měl být považován za veskrze nevinného? Nebudeš považován za nevinného, nýbrž jistotně budeš muset pít. Vždyť jsem skrze sebe přisáhl, prohlášeno Hospodinem, že se Bocrá musí stát zpustlinou, potupou, rozvrácením a zlořečením, a všechna její města se musejí stát trvalými rumišti. Z blízkosti Hospodinovy jsem uslyšel zvěst, že mezi národy byl poslán vyslanec: Shromážděte se a pojďte proti němu a povstaňte k boji, neboť, hle, učinil jsem tě malým mezi národy, pohrdaným mezi lidmi; tvá hrozivost tě oklamala, nadutost tvého srdce. Ty, přebývající v rozsedlinách skalisk, zaujímající výsost pahrbků, byť jsi své hnízdo jako orel vysoko zakládal, mohu tě odtamtud stáhnout, prohlášeno Hospodinem. A Edóm se musí stát hrůzou, každý mimo něj přecházející se bude hrozit a syčet nad všemi jeho ranami, jako při podvrácení Sodomy a Gomory a jejích sousedů, řekl Hospodin; nebude tam nikdo bydlet, aniž v něm bude syn člověka jako cizinec pobývat. Hle, bude vystupovat jako lev z nádhery při Jordánu proti trvanlivému příbytku; v okamžiku ho budu moci odtamtud přimět k běhu, a kdo je vyvolen, chci ho nad tím pověřit. Vždyť kdo je mi podoben a kdo mě bude předvolávat a kdopak je pastýřem, jenž může ob stát před mou tváří? Proto slyšte rozhodnutí Hospodinovo, jak se rozhodl stran Edóma, a jeho úmysly, jež v mysli pojal stran obyvatel Témánu: Nebudou-li je odvlékat nepatrní od drobného dobytka, nebude-li se nad nimi jejich pastviště hrozit! Zvukem jejich pádu se zatřese země, křik - jeho zvuk se uslyší při moři Rákosí. Hle, vzlétá jako orel a rozpíná svá křídla nad Bocrou, a srdce hrdinů Edóma bude v onen den jako srdce ženy v tíseň upadší. O Damašku. Zostuzen je Chamáth i Arpád, neboť uslyšeli zlou zvěst, jsou rozechvěni; v moři je nepokoj, nemůže se uklidnit, Damašek zmalátněl, otočil se k uprchnutí, zmocnilo se ho sevření, zachvátila jej úzkost a bolesti jako rodičku. Jak by nebylo opuštěno město chlouby, hradiště mého jásotu! Proto budou jeho jinoši na jeho prostranstvích padat a všichni bojovníci budou v onen den muset zhynout, prohlášeno Hospodinem zástupů, a mezi zdmi Damašku zanítím oheň, jenž sežere paláce Ben-Hadádovy. O Kédáru a o královstvích Chácóru, jež Nevúchadreccar, král Bávelu, porazil. Takto řekl Hospodin: Vstaňte, vystupte do Kédára a zničte syny východu; nechť berou jejich stany a jejich drobný dobytek, jejich koberce a všechno jejich nářadí, i jejich velbloudy nechť si odvádějí, a nechť nad nimi volají: Strach se všech stran! Prchejte, kliďte se daleko, hluboko zalezte k bydlení, obyvatelé Chácóru, prohlášeno Hospodinem, neboť Nevúchadreccar, král Bávelu, se rozhodl rozhodnutím proti vám a v mysli pojal úmysl proti vám. Vstaňte a vystupte ke klidnému národu, bydlícímu v bezpečí, - prohlášeno Hospodinem, - jenž nemá dveří ani závor; ti sídlí v samotě; a nechť se stanou jejich velbloudi kořistí a spousta jejich dobytka lupem a do všech větrů rozeženu ostříhané na spáncích a jejich zhoubu budu přivádět ze všech jejích stran, prohlášeno Hospodinem. A Chácór bude doupětem šakalů, spouští navždy, nebude tam nikdo bydlet, aniž v něm bude syn člověka pobývat. Slovo Hospodinovo, jež se k Jeremjovi, proroku, do stalo stran Élámu na počátku kralování Cidkijjáhúa, krále Júdova, výrok: Takto řekl Hospodin zástupů: Hle, já, chystám se zlomit luk Élámu, význačnost jejich hrdinství, a budu na Élám přivádět čtyři větry od čtyř okrajů nebes a rozhánět je do všech těchto větrů, takže nebude národa, kam by zahnaní z Élámu nepřicházeli, a budu Élám strašit tváří jejich nepřátel a tváří hledajících jejich žití a přivádět na ně zlo, žár svého hněvu, prohlášeno Hospodinem, a vypouštět za nimi meč až do mého skoncování s nimi. A chci v Élámu umístit svůj trůn a pohubit odtamtud krále i knížata, prohlášeno Hospodinem. A le v posledku dní se bude dít, že budu utrpení Élámu od vracet. Slovo, jež vyslovil Hospodin stran Bávelu, stran země Kasdím, skrze Jeremju, proroka. Rozhlaste mezi národy a zvěstujte, pozvedněte prapor, zvěstujte, nechť nezatajujete; říkejte: Bávelu je dobyto, Bél je zostuzen, Meródach se zřítil, zostuzena jsou jeho zobrazení, zřítila se jeho neřádstva, neboť proti němu vystoupil národ od severu, ten jeho zem činí zpustlinou, takže v ní není obyvatele, od lidí a ž po dobytek se odklidili, odešli. V oněch dnech a v onen čas, prohlášeno Hospodinem, budou přicházet synové Isráélovi, oni a synové Júdovi spolu, půjdou v ustavičném pláči a budou hledat Hospodina, svého Boha; budou se tázat na Cijjón, na cestu, se svými tvářemi tam: Pojďte a připojme se k Hospodinu věčnou smlouvou, jež se nebude zapomínat. Můj lid, ti se stali stádem ztracených, jejich pastýři je zavedli na scestí, na odpadlické hory, i jali se chodit od hory k pahrbku, zapomněli na místo svého ukládání (všichni zastihovavší je je sžírali a jejich protivníci říkali: Neproviňujeme se, protože zhřešili vůči Hospodinu), na pastviště spravedlnosti, a na naději svých otců, Hospodina. Kliďte se zprostřed Bávelu, nechť vycházíte ze země Kasdím, a buďte jako kozlové před stádem, neboť, hle, já se chystám proti Bávelu vzbudit a vyvést sejití velikých národů ze země severu, jež se vůči němu seřadí; odtamtud ho bude dobýváno, jejich šípy jako šípy hrdiny o děti připravujícího, jenž se nevrací s prázdnou. I bude Kasdím lupem, všichni loupící ji se budou moci nasytit, prohlášeno Hospodinem, ano, můžete se radovat, ano, můžete jásat, olupovači mého dědictví, ano, můžete poskakovat jako mlátící jalovice, řehtat jako hřebci; vaše matka bude velmi zostuzena, zahanbena bude vaše rodička - hle, budoucnost národů: Pustina, sucho a step, pro rozhněvání Hospodinovo nebude obývána, nýbrž bude spouští, ona všechna; každý přecházející mimo Bável se bude hrozit a syčet nad všemi jeho ranami. Seřaďte se proti Bávelu ze všech stran, všichni napínající luk, střílejte na něj, na šípech nemusíte šetřit, neboť zhřešil vůči Hospodinu, pokřikujte proti němu vůkol; po dal svou ruku, jeho opory padly, jeho zdi jsou vyvráceny, neboť to je pomsta Hospodinova - pomstěte se na něm; podle toho, jak se zachoval, zachovejte se vůči němu, vytněte z Bávelu rozsevače i uchopujícího srp v čas žně; z příčiny meče, jenž působí pohromy, se otáčejí každý k svému lidu a prchají každý do své země. Isráél je rozprášené stádo, rozehnali jej lvi; jako první jej pohltil král Aššúru a teď jako poslední mu kosti ohlodal Nevúchadreccar, král Bávelu. Proto Hospodin zástupů, Bůh Isráélův, řekl takto: Hle, já, chystám se zakročit proti králi Bávelu a proti jeho zemi, jako jsem zakročil proti králi Aššúru, a Isráéle budu přivádět zpět k jeho pastvišti, i bude se pást na Karmelu a Bášánu a jeho duše se bude sytit v pohoří Efrájimově a v Gileádu. V oněch dnech a v onen čas, prohlášeno Hospodinem, bude vyhledávána nepravost Isráélova a nebude jí, a hřích Júdův, a nebude moci být nalezen, neboť těm, jež chci nechat zbýt, budu odpouštět. Vystup proti zemi Meráthajim, proti ní, a na obyvatele Pekódu, vymycuj a v odevzdání uváděj za nimi, prohlášeno Hospodinem, a jednej podle všeho, co jsem ti rozkázal. Zvuk boje a veliké potření v zemi! Jak bylo rozbito a rozdrceno kladivo vší země! Jak se stal Bável zpustlinou mezi všemi národy! Políčil jsem na tebe a také ses chytil, Báveli, aniž jsi ty zvěděl, byl jsi dopaden a také polapen, neboť ses pustil do sporu s Hospodinem. Hospodin otevřel svou zásobárnu a vynesl nástroje svého rozhorlení, neboť to je práce, již má Pán, Hospodin zástupů, v zemi Kasdím. Vejděte k němu do jednoho, otevřete jeho stodoly a nasypávejte jej tak jako hromady a čiňte jej odevzdaným, nechť nemá zbytku, vymyťte všechny jeho býky, nechť sestupují k porážce; běda pro ně, neboť přišel jejich den, čas jejich navštívení! Hlas prchajících a unikajících ze země Bávelu k rozhlášení na Cijjónu pomsty Hospodina, našeho Boha, pomsty za jeho chrám! Svolejte proti Bávelu střelce, všechny napínající luk, položte se vůkol proti němu, nechť není úniku, odplaťte mu podle jeho působení, podle všeho, co učinil, učiňte jemu, neboť se nadmul proti Hospodinu, proti Svatému Isráélovu. Proto budou jeho jinoši na jeho prostranstvích padat a všichni jeho bojovníci budou v onen den muset zhynout, prohlášeno Hospodinem. Hle, já, jsem proti tobě, nadutosti, prohlášeno Hospodinem zástupů, neboť přišel tvůj den, čas, kdy tě navštívím, a nadutost klopýtne a padne a nebude mít pozdvihujícího, i zanítím v jejích městech oheň, jenž sežere vše kolkolem ní. Takto řekl Hospodin zástupů: Synové Isráélovi a synové Júdovi byli stejně podrobeni útisku a všichni zajavší je si je drží, zpěčují se propustit je; jejich Výkupce je silný, jeho jméno - Hospodin zástupů, bude se vytrvale přít jejich pří, aby v odpočinutí uvedl zem a odpočinutí odňal obyvatelům Bávelu. Mečem na Kasdím, prohlášeno Hospodinem, a do obyvatel Bávelu a do jeho hodnostářů a do jeho moudrých, mečem do prázdných mluvků, a ť se ukáží bláznivými, mečem do jeho hrdinů, a ť upadnou v strach, mečem do jeho koní a do jeho vozů a do vší směsi, jež je vprostřed něho, i stanou se jako by ženami, mečem do jeho pokladů, i budou vydrancovány, sucho do jeho vod, takže budou vysušeny, neboť je to země soch a oni se blázní za svými strašidly. Proto v ní budou bydlet obyvatelé stepí s hyenami a pštrosicemi, aniž bude ještě kdy obývána ani osídlována až do pokolení a pokolení; jako při Božím podvrácení Sodomy a Gomory a jejích sousedů, prohlášeno Hospodinem, nebude tam nikdo bydlet ani syn člověka v ní jako cizinec pobývat. Hle, od severu přijde lid, a no, veliký národ, od nejzazších končin země se pozvedají mnozí králové; chápou se luku a oštěpu, jsou oni krutí, aniž se slitovávají; jejich hlas řve jako moře, i jedou na koních, seřazen i jako muž stvo do boje proti tobě, dcero Bávelu. Zvěst o nich uslyší král Bávelu a jeho ruce ochabnou, zachvátí ho úzkost, svíjení jako rodičku. Hle, bude vystupovat jako lev z nádhery při Jordánu proti trvanlivému příbytku; v okamžiku je budu moci odtamtud přimět k běhu, a kdo je vyvolen, chci ho nad tím pověřit. Vždyť kdo je mi podoben a kdo mě bude předvolávat a kdopak je pastýřem, jenž může ob stát před mou tváří? Proto slyšte rozhodnutí Hospodinovo, jak se rozhodl stran Bávelu, a jeho úmysly, jež v mysli pojal stran země Kasdím: Nebudou-li je odvlékat nepatrní od drobného dobytka: Nebude-li se nad nimi pastviště hrozit! Voláním: Bável je podmaněn! se zatřese země a mezi národy se uslyší křik. Takto řekl Hospodin: Hle, já, chystám se proti Bávelu a na obyvatele srdce povstalců proti mně vzbudit zkázonosný vítr, i budu do Bávelu vysílat cizáky, kteří jej budou odvívat a vylidňovat jeho zem, neboť se v den neštěstí na něj do stanou ze všech stran; nechť napínač svého luku jej napíná proti tomu, jenž napíná, a proti tomu, jenž se holedbá ve svém pancíři; a nechť nejste šetrní vůči jeho jinochům, všechen jeho zástup učiňte odevzdaným, a ť v zemi Kasdím padají zabití, a no, těžce ranění v jejích ulicích. Isráél a ni Júdá přece ne ní opuštěn od svého Boha, od Hospodina zástupů, když jejich země je před Svatým Isráélovým plna provinění. Prchněte zprostřed Bávelu, zachraňte každý své žití, nechť nehynete v jeho nepravosti, neboť to je pro Hospodina čas pomsty, on se mu chystá splatit odměnu. Bável - číše ze zlata v ruce Hospodinově, opojivší všechnu zem, z vína v ní se napily národy; proto se národy pobláznily; Bável náhle padl a byl rozdrcen - skučte nad ním, na jeho bolest přineste balzám, snad bude moci být vyléčen. - Jali jsme se Bável léčit, aniž byl vyléčen, opusťte jej a pojďme každý do své země, neboť jeho odsouzeníhodnost do sáhla k nebesům, a no, pozvedla se až po oblaka. Hospodin vyjevil naše spravedlnosti; pojďte a vyprávějme na Cijjónu činy Hospodina, našeho Boha! Vyleštěte šípy, naplňte toulce; Hospodin vzbudil ducha králů Mádáje, neboť jeho úmysl je proti Bávelu k jeho zkáze, neboť je to pomsta Hospodinova, pomsta za jeho chrám; proti zdem Bávelu pozvedněte prapor, posilněte stráž, postavte strážce, připravte zálohy, neboť Hospodin si i umínil i vykoná, co promluvil proti obyvatelům Bávelu. Ty, sídlící na hojných vodách, hojná poklady, přišel tvůj konec, míra tvého nespravedlivého zisku. Hospodin zástupů přisáhl při sobě samém: Zajisté tě naplním lidmi jako housenkami, ti se budou výskotem ozývat proti tobě. Zhotovivší zem ve své moci, zřídivší svět ve své moudrosti, on ve své obezřelosti roztáhl nebesa; na hlas, jejž vy dá, - spousta vod v nebesích, i způsobí vystupování výparů od okraje země, k dešti při činí blesky a ze svých skladišť vyvede vítr. Každý člověk je hloupý, dalek poznání, každý zlatník bude svými sochami zostuzen, neboť jeho slitiny jsou klam a ne ní v nich ducha; ony jsou nicotnost, dílo výsměchu; v čas jejich navštívení budou muset zhynout. Podíl Jákóbův ne ní jako ony neboť on je Ztvárnitel všeho, i kmene svého dědictví, jeho jméno je Hospodin zástupů. Ty jsi mi kyjem, výzbrojí do boje, tebou budu rozrážet národy a tebou budu působit zkázu království, a no, budu tebou rozrážet koně i jezdce na něm a budu tebou rozrážet vůz i jezdce na něm a budu tebou rozrážet muže i ženu a budu tebou rozrážet starce i hocha a budu tebou rozrážet jinocha i pannu a budu tebou rozrážet pastýře i jeho stádo a budu tebou rozrážet oráče i jeho spřežení a budu tebou rozrážet vladaře a místodržící; a budu Bávelu a všem obyvatelům Kasdím před vašima očima odplácet všechnu jejich hanebnost, již spáchali na Cijjónu, prohlášeno Hospodinem. Hle, já, proti tobě, horo zkázy, prohlášeno Hospodinem, jež kazíš všechnu zem, já proti tobě napřáhnu svou ruku a budu tě koulet ze skalisk a činit tě horou na vypálení, aniž z tebe budou brát kámen do nároží a ni kámen do základů, nýbrž budeš trvalou spouští, prohlášeno Hospodinem. Pozvedněte v zemi prapor, trubte mezi národy na troubu, posvěťte proti němu národy, svolejte proti němu království, Arárat, Minní a Aškenáz, pověřte nad nimi tifsára, vyveďte koně jako chlupaté housenky; posvěťte proti němu národy, krále Mádáje, jeho vladaře a všechny jeho místodržící, všechnu zem pod jeho vládou; i bude se země třást a svíjet, neboť proti Bávelu trvají úmysly Hospodinovy obrátit zem Bávelu v zpustlinu, takže nebude obyvatele. Hrdinové Bávelu ustali v bojování, zůstávají v pevnostech, jejich hrdinství selhalo, stali se jakoby ženami, jeho obydlí sežehli, jeho závory jsou zlámány; běžec běží vstříc běžci a oznamovatel vstříc oznamovateli oznámit králi Bávelu, že města bylo ze všech stran dobyto, že brody jsou obsazeny a rákosí ohněm popálili a bojovníci jsou bezradní, neboť Hospodin zástupů, Bůh Isráélův, řekl takto: Dcera Bávelu je jako mlat, je čas ušlapávání jí, ještě málo a přijde jí čas žně. Nevúchadreccar, král Bávelu, mě pohltil, zmátl mě, učinil mě prázdnou nádobou, spolkl mě jako netvor, naplnil své břicho mými lahůdkami, mne odstrčil. Mé a mého masa násilí na Bável, nechť praví obyvatelka Cijjónu, a: Má krev na obyvatele Kasdím, nechť praví obyvatelka Jerúsaléma. Proto řekl Hospodin takto: Hle, já, chystám se přít se tvou pří a budu se mstít tvou pomstou a budu vysušovat jeho moře a vyschlými činit jeho prameny a Bável bude hromadami, doupětem šakalů, hrůzou a sykotem, takže nebude obyvatele. Budou pospolu řvát jako hřivnatci, rozskřečí se jako mláďata lvů; při uhřátí jich budu hostinu pro ně připravovat a opíjet je, aby se veselili a usínali věčným spánkem a neprobouzeli se, prohlášeno Hospodinem. Povedu je dolů jako jehňata k poražení, jako berany s kozly. Jak bylo Šéšachu dobyto, polapena chlouba vší země! Jak se stal Bável hrůzou mezi národy! Proti Bávelu vystoupilo moře, spoustou jeho vln je Bável pokryt, jeho města se stala zpustlinou, zemí sucha, stepí, zemí - ne ní v nich obyvatele, žádného člověka, aniž mezi nimi syn člověka prochází; a budu v Bávelu zakročovat proti Bélovi a z jeho úst vynášet, co pohltil, aniž se ještě národy k němu pohrnou; i zeď Bávelu padla. Vyjděte zprostřed něho, můj lide, a zachraňte každý svou duši, před žárem hněvu Hospodinova, a ne aby vaše srdce malomyslnělo a aby ste se báli při zvěsti, jež se bude v zemi slyšet, když během roku přijde jedna zvěst a potom během roku jedna zvěst, a v zemi bude násilí, vládce proti vládci. Proto, hle, přicházejí dni, kdy budu zakročovat proti sochám Bávelu, takže všechna jeho zem bude zostuzována a vprostřed něho budou padat všichni jeho zabití a nebesa a země, i vše, co je v nich, budou nad Bávelem plesat, neboť od severu mu budou přicházet ničitelé, prohlášeno Hospodinem. I Bável je na padnutí, vy zabití Isráéle, i Bávelu padnou, vy zabití vší země! Uniknuvší před mečem, odejděte, nechť nestojíte, pamatujte z daleka na Hospodina a nechť na vaše srdce vystupuje Jerúsalém! - Jsme zostuzeni, neboť slyšíme tupení, naši tvář pokryla hanba, neboť na svatyně domu Hospodinova vstoupili cizáci. - Proto, hle, přicházejí dni, prohlášeno Hospodinem, kdy budu zakročovat proti jeho sochám, i budou ve vší jeho zemi kvílet smrtelně ranění; byť Bável vystupoval v nebesa a byť upevňoval výsost své síly, budou k němu z mé blízkosti přicházet ničitelé, prohlášeno Hospodinem. Hlas křiku z Bávelu, a no, veliká zkáza ze země Kasdím, neboť Hospodin ničí Bável a dusí silný hlas z něho, když jejich vlny hučí jako veliké vody, jejich ž hlas působí ryk, neboť na něj, na Bável, přišel ničitel, i pochytali jeho hrdiny, polámalo jejich luky, neboť BŮH odvet, Hospodin, bude zplna odplácet. I budu opíjet jeho hodnostáře a jeho mudrce, jeho vladaře a jeho místodržící a jeho hrdiny, takže budou usínat věčným spánkem, aniž se budou probouzet, prohlášeno Králem, jeho ž jméno je Hospodin zástupů. Takto řekl Hospodin zástupů: Zdi Bávelu - ta široká musí být veskrze zbořena a její vysoké brány ohněm sežehnuty, a lidé se budou namáhat nadarmo a davy pro oheň, i unaví se. Slovo, jež Jeremjá, prorok, přikázal Serájovi, synu Nérijji, syna Machséjova, při jeho odchodu s Cidkijjáhúem, králem Júdovým, v Bável ve čtvrtém roce jeho kralování (a Serájá byl ubytovatelem ). A Jeremjá zapsal do jedné knihy všechno zlo, jež mělo přijít na Bável, všechna tato slova, jež jsou napsána proti Bávelu, a Jeremjá řekl k Serájovi: Až přijdeš v Bável, nechť při hlédneš k tomu, a by s všechna tato slova přečetl a řekl: Hospodine, ty jsi promluvil proti tomuto místu stran jeho vytětí, aby v něm nebylo obyvatele, to jest od člověka a ž po dobytek, neboť se musí stát trvalou spouští. A za tvého skončení čtení této knihy se bude dít: Musíš na ni přivázat kámen a hodit ji doprostřed Peráthu a říci: Takto bude Bável muset klesnout a nebude moci povstat z příčiny zla, jež se já na něj chystám uvést, nýbrž podlehnou. Potud slova Jeremjova. Při započetí svého kralování byl Cidkijjáhú ve věku dvaceti a jednoho roku; kraloval v Jerúsalémě jedenáct let a jméno jeho matky Chamútal, dcera Jeremjova z Livny. A činil, co bylo zlé v očích Hospodinových, podle všeho, co činil Jehójákím; ano, tak se dělo pro hněv Hospodinův proti Jerúsalému a proti Júdovi, než je od vrhl zpřed své tváře. A Cidkijjáhú se proti králi Bávelu vzepřel a v devátém roce jeho kralování, v desátém měsíci, v desátém dni měsíce se stalo, že přitáhl Nevúchadreccar, král Bávelu, on a všechna jeho vojenská moc, proti Jerúsalému a utábořil se před ním a zbudoval vůkol proti němu obléhací val, takže město bylo až do jedenáctého roku krále Cidkijjáhúa v obležení. A ve čtvrtém měsíci, v devátý den měsíce, když se ve městě vzmohl hlad a lidu země se ne do stávalo chleba, tu byl do města učiněn průlom a všichni bojovníci utíkali a v noci z města vyšli po cestě branou mezi dvěma zdmi, jež byla u královy zahrady (a vůkol před městem byli Kasdím ), a odešli cestou k stepi. A le za králem vyrazili - vojenská moc Kasdím - a v stepích Jerícha Cidkijjáhúa dostihli a jeho všechna vojenská moc, ti se z jeho přítomnosti rozutekli; a krále se zmocnili a vyvedli ho ke králi Bávelu do Rivly v zemi Chamáthu; ten vyslovil rozsudek, co s ním; a král Bávelu utratil syny Cidkijjáhúovy před jeho očima a také všechny hodnostáře Júdovy v Rivle utratil a oči Cidkijjáhúovy oslepil a spoutal ho mosaznými okovy a zavedl ho král Bávelu v Bável a dal ho v dům stráží až po den jeho smrti. A v pátém měsíci, v sedmý den měsíce (to byl rok devatenácti let krále Nevúchadreccara, krále Bávelu ), přišel v Jerúsalém Nevúzar-adán, velitel osobní stráže, jenž stával před tváří krále Bávelu, a vypálil dům Hospodinův a dům králův a všechny domy v Jerúsalémě, i všechny domy velikánů vypálil ohněm; a všechna vojenská moc Kasdím, jež byla s velitelem osobní stráže, ti vůkol zbořili všechny zdi Jerúsaléma, a z nuzných lidu, totiž ostatek lidu, těch, již ve městě zbývali, a přeběhlíky, kteří přeběhli ke králi Bávelu, a ostatek davu Nevúzar-adán, velitel osobní stráže, odvedl, a le z nuzných země ponechal Nevúzar-adán, velitel osobní stráže, za vinaře a za rolníky. A sloupy z mosazi, jež patřily domu Hospodinovu, a stojany a moře z mosazi, jež bylo v domě Hospodinově, Kasdím roztříštili a mosaz z toho odnesli do Bávelu, a pobrali hrnce a lopatky a utěradla a okříny a pánve a všechna náčiní z mosazi, jimiž sloužívali; a mísy a zhášedla a okříny a hrnce a svícny a pánve a podnosy, ze zlata, jež byly ze zlata, a ze stříbra, jež byly ze stříbra, pobral velitel osobní stráže. Dva sloupy, jedno moře a dvanáct kusů skotu z mosazi, jež byly na spodu, a stojany, jež zhotovil král Šalomoun pro dům Hospodinův, - nebylo váhy mosazi všech těchto předmětů. Sloupy - výška jednoho sloupu osmnáct loket a mohl jej obepnout provázek dvanácti loket, jeho tlouštka čtyři prsty, byl dutý a na něm hlavice z mosazi, výška té hlavice pět loket a na té hlavici vůkol mřížkování a granátová jablíčka, to vše z mosazi, a taková měl druhý sloup, totiž granátová jablíčka. A těch granátových jablíček bylo devadesát a šest do vzduchu, všech granátových jablíček na mřížkování vůkol bylo sto. A velitel osobní stráže vzal Seráju, hlavního kněze, a Cefanjáhúa, kněze druhého řádu, a tři strážce prahu a z města vzal jednoho komorníka, jenž byl pověřencem nad bojovníky, a sedm mužů zvídavších tvář královu, kteří byli ve městě nalezeni, a písaře, velitele vojska, jenž do zbraně povolával lid země, a šedesát mužů z lidu, již byli ve městě nalezeni, Nevúzar-adán, velitel osobní stráže, je tedy vzal a zavedl je ke králi Bávelu do Rivly a král Bávelu je v Rivle, v zemi Chamáthu, skolil a usmrtil je. Tak byl Júdá odveden z povrchu své půdy. Toto je lid, jejž Nevúchadreccar odvedl: V sedmém roce tři tisíce a dvacet a tři Júdovce, v osmnáctém roce Nevúchadreccarově osm set a třicet a dvě osoby z Jerúsaléma, v třiadvacátém roce Nevúchadreccarově odvedl Nevúzar-adán, velitel osobní stráže, sedm set čtyřicet a pět osob z Júdovců, všech osob bylo čtyři tisíce a šest set. A v třicátém a sedmém roce vyhnanství Jehójáchína, krále Júdova, v dvanáctém měsíci, v dvacátém a sedmém dni měsíce, se stalo, že Evíl-Meródach, král Bávelu, v roce započetí svého kralování pozvedl hlavu Jehójáchína, krále Júdova, a vyvedl ho z domu žaláře a mluvil s ním vlídně a postavil jeho sedadlo výše než sedadla králů, kteří byli s ním v Bávelu, a vyměnil jeho žalářní roucha, a on se jal ustavičně, po všechny dni svého života, jídat chléb před jeho tváří, a jeho strava, ustavičná strava, mu byla dávána z blízkosti krále, příděl dne v jeho den, po všechny dni jeho života. ( Álef ) Jak osaměle sedí město kdysi plné lidu, mohutné mezi národy, stalo se jako by vdovou, kněžna mezi kraji se do stala k robotě. ( Béth ) V noci hořce pláče, a no, na jejích lících jsou její slzy, mezi všemi svými milujícími nemá těšitele, všichni její přátelé se vůči ní dopustili nevěrnosti, stali se jí nepřáteli. ( Gimel ) Júdá byl odveden pro strast a pro tíhu otroctví, on bydlí mezi národy, nenachází odpočívadla, uprostřed nesnází na něho přišli všichni jeho pronásledovatelé. ( Dáleth ) Cesty Cijjónu truchlí pro nedostatek přicházejících ve svátky, všechny jeho brány pustnou, jeho kněží vzdychají, jeho panny se trápí, a on - je mu hořko. ( Hé ) Jeho protivníci se stali hlavou, jeho nepřátelé se těší klidu, neboť se Hospodin jal jej trápit pro množství jeho přestoupení, jeho děti odešly do zajetí před tváří protivníka. ( Váu ) A od dcery Cijjónu odešla všechna její krása, její hodnostáři se stali jako by jeleny, kteří nenacházejí pastvu, a bez síly odešli před tváří pronásledovatele. ( Zajin ) Jerúsalém si připomněl, v dnech své strasti a svých bloudění, všechny své vzácnosti, jichž se do stávalo ode dní pradávna, při upadnutí jeho lidu v ruku protivníka, když neměl pomáhajícího; protivníci jej viděli, smáli se nad jeho porážkami. ( Chéth ) Jerúsalém těžce zhřešil; proto se stal poskvrnou, všichni váživší si ho jím pohrdli, neboť uviděli jeho nahotu; on sám vzdychá a obrací se zpět. ( Téth ) V jeho podolcích je jeho nečistota, nepřipomíná si svou budoucnost; a no, poklesl - div! Nemá těšitele! Viz, Hospodine, mou strast, vždyť nepřítel se holedbá! ( Jód ) Protivník rozprostřel svou ruku na všechny jeho vytoužené věci; ano, uviděl: Národy vstoupily v jeho svatyni, jimž jsi zakázal, by ti nevstupovali v sejití. ( Káf ) Všechen jeho lid, ti vzdychají, hledají chléb, své vzácnosti dali za pokrm k obživení duše. Viz, Hospodine, a pozoruj, že jsem se stal bezcenným! ( Lámed ) Ne pro vás, všichni cestou přecházející? Pozorujte a vizte, zda je bolest jako bolest má, jež byla způsobena mně, jíž se mě Hospodin jal trápit v den žáru svého hněvu! ( Mém ) Z výsosti poslal oheň v mé kosti a podrobil si je, mým nohám prostřel síť, obrátil mě zpět, učinil mě zuboženým, po celý den neduživým. ( Nún ) Jho mých přestoupení je přivázáno, splétají se v jeho ruce, vystoupila nad můj krk; způsobil klopýtání mé síly, vy dal mě Pán do rukou, z nichž nemohu povstat. ( Sámech ) Všechny mé reky zavrhl Pán uvnitř mne, s volal proti mně setkání k potření mých jinochů; Pán se jal šlapat lis, totiž panenskou dceru Júdovu. ( Ajin ) Nad těmito věcmi já pláči, mé oko, mé oko se rozplývá vodou, neboť se ode mne vzdálil těšitel, jenž by mohl občerstvit mou duši, mé děti se staly opuštěnými, neboť se vzmohl nepřítel. ( Pé ) Cijjón se rozpřáhl svýma rukama - nemá těšitele; stran Jákóba Hospodin přikázal jeho protivníky kolkolem něho, Jerúsalém se stal odloučenou mezi nimi. ( Cádé ) Hospodin, on je spravedlivý, dopustil jsem se však neposlušnosti jeho úst; poslyšte, prosím, vy všechny národnosti, a seznejte mou bolest: Mé panny a moji jinoši odešli v zajetí. ( Kóf ) Povolal jsem své milovníky; ti mě oklamali; moji kněží a moji starší ve městě skonali, když si hledali pokrm, a by mohli obživit své duše. ( Réš ) Viz, Hospodine, že mi je úzko, mé útroby jsou vzrušeny, mé srdce se v mém nitru zvrátilo, neboť jsem se dopustil ohavné neposlušnosti; na ulici meč působí sirobu a v domě - jako by smrt. ( Šín ) Uslyšeli, že já vzdychám - nemám těšitele, všichni moji nepřátelé uslyšeli o mém zlu; zajásali, žes ty zapůsobil. Kéž uvedeš den, jejž při voláš, a ť jsou podobni mně! ( Táu ) Kéž všechno jejich zlo přichází před tvou tvář, a no, nalož s nimi podle toho, jak jsi naložil se mnou za všechna má přestoupení, vždyť mé vzdechy jsou mnohé a mé srdce neduživé. ( Álef ) Jak ve svém hněvu zastínil Pán dceru Cijjónu, z nebes na zem s hodil nádheru Isráélovu, aniž si připomněl podnož svých nohou v den svého hněvu! ( Béth ) Pán pohltil bez ušetření všechna pastviště Jákóbova, výbuchem svého hněvu pobořil pevnosti dcery Júdovy, k zemi je srazil; znesvětil království i jeho hodnostáře. ( Gimel ) Ve vzplanutí hněvu usekl celý roh Isráélův, svou pravici obrátil zpět před tváří nepřítele a rozhořel se v Jákóbovi jako oheň, plamen, jenž vůkol sžíral. ( Dáleth ) Napjal svůj luk jako nepřítel, stanul po jeho pravici jako protivník a jal se zabíjet všechny žádoucí oku ve stanu dcery Cijjónu. Jako oheň vylil své popuzení. ( Hé ) Pán se stal jako by nepřítelem, pohltil Isráéle, pohltil všechny jeho paláce, zničil jeho pevnosti a rozmnožil při dceři Júdově sténání a sten. ( Váu ) A jako od zahrady násilně strhl svůj plot, zničil své shromaždiště, na Cijjónu Hospodin způsobil zapomenutí svátků a sobot a v rozhorlení svého hněvu zavrhl krále i kněze. ( Zajin ) Pán odkopl svůj oltář, zošklivil si svou svatyni, v ruku nepřítele vydal zdi jejích budov; v domě Hospodinově působili hluk jako v den svátku. ( Chéth ) Hospodin pojal záměr zničit zdi dcery Cijjónu; natáhl míru, ne od vrátil svou ruku od zhouby, i zarmoutil předhradbí i zeď; pospolu zchřadly. ( Téth ) Její brány zapadly v zem, její závory obrátil vniveč a polámal, její král a její hodnostáři jsou mezi národy, zákona není, ani proroci nedocházejí vidění od Hospodina. ( Jód ) Na zemi sedí, mlčí starší dcery Cijjónu, na svou hlavu navyhazovali prachu, opásali se pytlovinami; k zemi své hlavy spouštějí panny Jerúsaléma. ( Káf ) Mé oči jsou stráveny slzami, mé útroby jsou vzrušeny, má játra se vykydla na zem pro zdrcení dcery mého lidu při umdlévání nemluvňat a kojenců na prostranstvích hradiště. ( Lámed ) Říkají svým matkám: Kde je obilí a víno? Při svém umdlévání jako probodaných na prostranstvích města, při svém vylévání jejich duše do náruče jejich matek. ( Mém ) Co ti mám za příklad uvést, co mám k tobě připodobnit, dcero Jerúsaléma, co mám k tobě přirovnat, abych tě mohl potěšit, panenská dcero Cijjónu? Vždyť jako moře je veliké tvé zdrcení, kdo ti může přinést zhojení? ( Nún ) Tvoji proroci pro tebe vídají lež a nechutnost a nepůsobí odhalení stran tvé nepravosti k od vrácení tvého zajetí, nýbrž pro tebe vídají lživá břemena a svody. ( Sámech ) Dlaněmi nad tebou tleskají všichni cestou přecházející, syčí a svou hlavou potřásají nad dcerou Jerúsaléma: Zda toto je to město, je mu ž říkají Dokonalost krásy, Jásot vší země? ( Pé ) Svá ústa na tebe rozvírají všichni tvoji nepřátelé, syčí a skřípají zuby, říkají: Spolkli jsme, zajisté je toto den, jejž jsme očekávali; dočkali jsme se, zažili jsme. ( Ajin ) Hospodin uskutečnil, co si umínil, splnil své řeči, to, co rozkazoval ode dní pradávna, pobořil, aniž ušetřil a nepřítele nad tebou rozradostnil, vyvýšil roh tvých protivníků. ( Cádé ) Jejich srdce křičí k Pánu. Zdi dcery Cijjónu, dej slzám jako potok stékat za dne i v noci! Nechť si nedáváš ustání, nechť se neutišuje zřítelnice tvého oka! ( Kóf ) Vstaň, naříkej v noci, při začátku hlídek, jako vodu vylévej své srdce před tváří Páně, povznášej k němu své dlaně stran žití svých batolat, jež umdlévají hladem na nároží každé z ulic. ( Réš ) Viz, Hospodine, a pozoruj, s kým jsi takto naložil! Mají-li ženy jíst svůj plod, batolata svého odchovávání? Mají-li ve svatyni Páně být zabíjeni kněží a proroci? ( Šín ) Na zemi v ulicích leží mladík i stařec, mé panny a moji jinoši padli mečem, v den svého hněvu jsi zabíjel, porážel jsi, aniž jsi šetřil. ( Táu ) Jako v den setkání s voláváš ze všech stran strach na mne. A v den hněvu Hospodinova se nevyskytl uniknuvší a ni přeživší; ty, jež jsem na rozpjatých rukou odnosila a vychovala, pohubil můj nepřítel. ( Álef ) Já jsem muž, jenž zakouší strast pod holí výbuchu jeho hněvu. ( Álef ) Mne odehnal a přiměl ubírat se tmou a ne světlem. ( Álef ) Ano, zas a zas proti mně obrací svou ruku, po celý den. ( Béth ) Způsobil zchátrání mého masa i mé kůže, zdrtil mé kosti. ( Béth ) Vybudoval proti mně, čím mě obklíčil, hořkost a útrapy. ( Béth ) Usadil mě v temná místa jako dávno mrtvé. ( Gimel ) Obezdil mě vůkol, takže nemohu vycházet, ztížil mé mosazné pouto. ( Gimel ) I když křičím a o pomoc volám, udušuje mou modlitbu. ( Gimel ) Mé cesty zazdil kvádry, mé pěšiny zmátl. ( Dáleth ) On je mi číhajícím medvědem, lvem v úkrytech. ( Dáleth ) Mé cesty odvedl stranou a rozsápal mě, učinil mě zuboženým. ( Dáleth ) Napjal svůj luk a postavil mě za terč pro šíp. ( Hé ) V mé ledviny uvedl děti svého toulce. ( Hé ) Stal jsem se všemu svému lidu předmětem smíchu, jejich popěvkem po celý den. ( Hé ) Nasytil mě trpkostmi, napojil mě pelyňkem. ( Váu ) A mé zuby dal rozedrat štěrkem, sehnul mě v popel. ( Váu ) Také jsi mou duši odtrhl od pokoje, zapomněl jsem na blaho. ( Váu ) I řekl jsem: Má životní síla zanikla, i mé očekávání od Hospodina. ( Zajin ) Připomeň si mou strast a mé bloudění, pelyněk a hořkost! ( Zajin )Bez přestání si to připomíná a skloněna je moje duše nade mnou. ( Zajin ) Na mysl si znovu a znovu uvádím toto (proto čekám ): ( Chéth ) Laskavost Hospodinova, že jsme docela nevymizeli! Vždyť nekončí jeho slitování, ( Chéth ) nová po jitrech! Veliká je tvá věrnost! ( Chéth ) Mým podílem je Hospodin, řekla má duše; proto na něho čekám. ( Téth ) Hospodin je dobrý vůči očekávajícímu ho, vůči duši, jež ho vyhledává. ( Téth ) Dobré je, když se čeká, a to mlčky, na vysvobození Hospodinovo. ( Téth ) Dobré je pro muže, jestliže ve svém mládí nosí jho. ( Jód ) Nechť sedí samoten a mlčí, když je na něho vložil. ( Jód ) Nechť svá ústa klade v prach, snad je naděje. ( Jód ) Nechť svou líc vy dává bijícímu ho, sytí se potupou. ( Káf ) Vždyť Pán nebude navždy zavrhovat, ( Káf ) nýbrž potrápí-li, přece se slituje dle hojnosti své laskavosti. ( Káf ) Vždyť ne ze svého srdce týrá a trápí děti kohokoli. ( Lámed ) Při deptání všech vězňů země pod nohama, ( Lámed ) při převracení práva muže před tváří Nejvyššího, ( Lámed ) při křivdění člověku v jeho při Pán nevidí? ( Mém ) Kdo je takový, že řekne a stane se, co Pán nerozkázal? ( Mém ) Nevycházejí z úst Nejvyššího zla i dobro? ( Mém ) Co si má stěžovat živý člověk, muž, na trest za svůj hřích? ( Nún ) Zkoumejme a zpytujme své cesty a vracejme se až k Hospodinu! ( Nún ) Povznášejme svá srdce na dlaních k BOHU v nebesa! ( Nún ) My jsme se přestoupení dopustili a neposlušnost projevili; ty jsi neodpustil. ( Sámech ) Zahalil ses v hněv a jal ses nás pronásledovat; zabíjel jsi, nešetřil jsi, ( Sámech ) zřídil sis zahalení v oblak před pronikáním modlitby, ( Sámech ) činíš nás smetím a odpadkem vprostřed národů. ( Pé ) Svá ústa na nás rozvírají všichni naši nepřátelé, ( Pé ) do stalo se nám postrachu a propasti, zániku a zdrcení, ( Pé ) mé oko se rozplývá potoky vod nad zdrcením dcery mého lidu. ( Ajin ) Mé oko se vylévá, aniž se utišuje, neboť není ustání, ( Ajin ) než bude Hospodin shlížet a dívat se z nebes. ( Ajin ) Mé oko působí zármutek mé duši pro všechny dcery mého města. ( Cádé ) Jako ptáčka mě zuřivě honili moji bezdůvodní nepřátelé, ( Cádé ) můj život se jali ubíjet v jámě a naházeli na mne kamení. ( Cádé ) Přes mou hlavu se převalily vody, i řekl jsem: Jsem vyřízen. ( Kóf ) Jal jsem se dovolávat tvého jména, Hospodine, z jámy, z hlubin. ( Kóf ) Uslyšel jsi můj hlas; kéž nezastíráš své ucho stran mé úlevy, stran mého volání o pomoc! ( Kóf ) V den, kdy jsem tě volal, ses přiblížil; řekl jsi: Nemusíš se bát. ( Réš ) Přel ses, Pane, přemi mé duše, vykoupil jsi můj život, ( Réš ) rozpoznal jsi, Hospodine, mou křivdu; suď můj soud; ( Réš ) rozpoznal jsi všechnu jejich pomstu, všechny jejich úklady vůči mně. ( Šín ) Slyšel jsi jejich tupení, všechna jejich ukládání proti mně, ( Šín ) rty povstávajících proti mně a jejich úvahy proti mně po celý den. ( Šín ) Pozoruj jejich sedání a jejich vstávání - já jsem jejich písničkou. ( Táu ) Kéž jim, Hospodine, chceš vrátit odplatou podle díla jejich ruky, ( Táu ) kéž jim chceš dát zastření srdce, svou kletbu jim, ( Táu ) kéž je chceš v hněvu pronásledovat a vyhubit zpod nebes Hospodinových! ( Álef ) Jak zachází zlato, mění se zlato, jež je hodnotné! Kameny svatyně se rozsypávají na nároží každé z ulic. ( Béth ) Drahocenní synové Cijjónu, kteří byli zlatem vyvažováni - jak jsou považováni za džbány z hlíny, dílo rukou hrnčíře! ( Gimel ) I šakalice nastavují struky, kojí svá mláďata; dcera mého lidu se stala ukrutníkem jako pštrosice v pustině. ( Dáleth ) Jazyk kojence ulpěl žízní na jeho patře, batolata požadují chléb, není rozdílejícího jim. ( Hé ) Kdo se krmívali lahůdkami, jsou zuboženi v ulicích, kdo byli chováni na šarlatu, válejí se v hnojištích. ( Váu ) A no, trest za nepravost dcery mého lidu je těžší než trest za hřích Sodomy, jež byla podvrácena jakoby znenadání, aniž se při ní namáhaly ruce. ( Zajin ) Její zasvěcenci byli čistší než sníh, byli běloskvoucí nad mléko, tělem byli červenější nad korály, jejich dojem - safír; ( Chéth ) zjev těchto se zatměl nad čerň, v ulicích se nerozeznají, jejich kůže se přilepila na jejich kosti, vyschla, stala se jako by dřevem. ( Téth ) Lépe se mají zabití mečem než zabití hladem, neboť tito pomíjejí, těžce raněni nedostatkem plodin pole. ( Jód ) Ruce milosrdných žen vařily jejich dítky, byly jim k požívání při zkáze dcery mého lidu. ( Káf ) Hospodin dovršil své popuzení, vylil žár svého hněvu a zanítil na Cijjónu oheň, jenž sežral jeho základy. ( Lámed ) Nebyli by uvěřili králové země ani nikdo z obyvatel světa, že by protivník a nepřítel mohl vstoupit v brány Jerúsaléma. ( Mém ) Pro hříchy jeho proroků, nepravosti jeho kněží, kteří v jeho nitru prolévali krev spravedlivých, ( Nún ) se v ulicích slepě potácejí, jsou poskvrněni krví, aniž jiní mohou - chtějí - sáhnout na jejich oblečení. ( Sámech ) Odstupte, nečistí, volají na ně, odstupte, odstupte, nechť nesaháte! - A když vyjdou, ba vy potácejí se, budou mezi národy říkat: Nebudou již nadále smět pobývat. ( Pé ) Tvář Hospodinova je rozptýlila, nebude jim již nadále věnovat pozornost; nedbají tváří kněží, starců neobdařují smilováním. ( Ajin ) Pokud ještě jsme, vyčerpávají se naše oči stran pomoci nám - marně, za své hlídky jsme vyhlíželi po národu nemohoucím vysvobodit. ( Cádé ) Stopovali naše kroky, aby nebylo lze chodit po našich prostranstvích; přiblížil se náš konec, naše dni se naplnily, ano, přišel náš konec. ( Kóf ) Naši pronásledovatelé se ukázali rychlejšími než orlové nebes, na horách nás žhavě hnali, v pustině na nás číhali. ( Réš ) Dech našich chřípí, pomazaný Hospodinův, byl polapen v jejich děrách, o němž jsme říkali: V jeho stínu budeme žít mezi národy. ( Šín ) Jásej a raduj se, dcero Edómova, bydlící v zemi Úc; i na tebe přechází číše; budeš opilá a budeš se obnažovat. ( Táu ) Dokonán je trest za tvou nepravost, dcero Cijjónu, nebude tě již nadále odvádět; tvou, dcero Edómova, nepravost navštíví a způsobí odhalení stran tvých hříchů. Připomeň si, Hospodine, co se nám stalo, pozoruj a viz naši potupu; naše dědictví se vrátilo cizákům, naše domy cizozemcům, stali jsme se sirotky, bez otce, naše matky jsou jako vdovy, svou vodu pijeme za peníze, naše dříví přichází za kupní cenu, na krku máme své pronásledovatele, jsme unaveni, aniž se nám dostává oddechu. Ruku jsme po dali Egypt u, Aššúr u, k nasycení chlebem; naši otcové hřešili a není jich, a jejich nepravosti neseme my. Vlády nad námi se ujali otroci, není vytrhujícího z jejich ruky, chléb si opatřujeme za své žití, z příčiny meče pustiny, naše kůže se rozpálila jako pec z příčiny palčivosti hladu. Na Cijjónu znásilňují ženy, panny ve městech Júdových, hodnostáři byli jejich rukama zvěšeni, tváře starců nejsou ctěny, jinoši nosí ruční mlýnky, mladíci klopýtají pod dřevem, starší zmizeli z brány, jinoši od svých strunových nástrojů. Přestal jásot našich srdcí, náš taneční rej se zvrátil v smutek, koruna z naší hlavy spadla; ach, běda nám, neboť jsme hřešili! Nad tímto se naše srdce stalo neduživým, nad těmito věcmi se naše oči zatměly, nad horou Cijjónem, jež je zpustlá, běhají po ní lišky. Ty, Hospodine, zůstáváš navždy, tvůj trůn do pokolení a pokolení; nač na nás do nekonečna zapomínáš, opouštíš nás na dlouhé časy? Navrať nás k sobě, Hospodine, a budeme se vracet, obnov naše dni, jako za pradávna! Či jsi nás nadobro zavrhl? Hněváš se na nás až tak velmi? A v třicátém roce, ve čtvrtém měsíci, v pátý den měsíce, když jsem já byl vprostřed vyhnanectva u řeky Keváru, se stalo, že se otevřela nebesa a uviděl jsem Boží vidění. V pátý den měsíce, - to byl pátý rok vyhnanství krále Jójáchína, - se k Ezekiélovi, synu Búzího, jenž byl knězem v zemi Kasdím, u řeky Keváru zřetelně do stalo slovo Hospodinovo a byla tam nad ním ruka Hospodinova; i pohleděl jsem, a hle, od severu přišel bouřlivý vichr, veliký oblak a vměšující se oheň a jas vůkol něho, a zprostřed něho jako by vzhled leštěného kovu, zprostřed toho ohně. A zprostřed něho - podoba čtyř bytostí, a jejich vzezření bylo toto: Ony měly podobu lidskou a každá měla čtvero tváří a každá z nich měla čtyři křídla a jejich nohy - rovné nohy, a chodidla jejich nohou - chodidla noh telete a jiskřící vzhledem jako blýskavá mosaz, a zespod jejich křídel ruce lidské po jejich čtyřech stranách, a na nich čtyřech jejich tváře a jejich křídla; jejich křídla byla připojena k sobě navzájem, při své chůzi nezatáčeli, chodili každý ke směru své tváře; a podoba jejich tváří: Tvář člověka, a napravo měli oni čtyři tvář lva, a nalevo měly ony čtyři tvář hovězího dobytčete; také měly ony čtyři tvář orla. To byly jejich tváře; a jejich křídla se rozkládala odshora, ke každému byla dvě připojena od každého, a dvě zakrývala jejich těla; i chodili každý ke směru své tváře; šli, kam Duch chtěl jít, nezatáčeli při své chůzi. A podoba těch bytostí: Jejich vzezření bylo jako uhlíků z ohně, hořícího vzezřením jako pochodně; ten se mezi těmi bytostmi sem-tam kmital; a ten oheň měl jas, a z toho ohně vycházelo blýskání. I ty bytosti při pobíhání a vracení se byly vzezřením jako blýskání. A pohleděl jsem na ty bytosti, a hle, na zemi při těch bytostech, každému k jeho čtyřem tvářím, bylo jedno kolo; vzezření těch kol a jejich sestrojení bylo jako vzhled chrysolitu, a ona čtyři měla jednu podobu, a jejich vzezření a jejich sestrojení bylo, že bylo kolo vprostřed kola. Při svém chození chodila po jejich čtyřech stranách, nezatáčela při jejich chození. Jejich loukotě, ty měly výšku, ty měly hrozný vzhled, a vůkol na nich čtyřech byly jejich loukotě plny očí; a při chůzi těch bytostí šla kola vedle nich, a při vznášení těch bytostí od povrchu země se kola vznášela; kamkoli hodlal jít Duch, tam šla, kam Duch chtěl jít, a kola se vznášela zároveň s nimi, neboť v kolech byl duch těch bytostí. Při jejich chození chodila a při jejich stání stála a při jejich vznášení od povrchu země se zároveň s nimi vznášela kola, neboť v kolech byl duch těch bytostí. A nad hlavami těch bytostí byla podoba oblohy, vzhledem jako hrůzný led, rozpjatá nad jejich hlavami odshora, a pod tou oblohou jejich vzpřímená křídla, k sobě navzájem, každý měl dvě zakrývající jim a každý měl dvě zakrývající jim jejich těla. A při jejich chůzi jsem slyšel zvuk jejich křídel, jako zvuk mnohých vod, jako hlas Všemocného, zvuk rámusu jako zvuk tábora; při svém stání svá křídla spouštěli, a od povrchu oblohy, jež byla nad jejich hlavou, nastával zvuk, při jejich stání, když svá křídla spouštěli. A odshora vůči obloze, jež byla nad jejich hlavou, byla, vzezřením jako kámen safír, podoba trůnu, a na té podobě trůnu podoba vzezřením jako člověk, na něm odshora; i uviděl jsem, vzhledem jako leštěný kov, vzezřením jako oheň, vůkol něho dvorec, od vzezření jeho boků a vzhůru a od vzezření jeho boků a dolů, uviděl jsem jako by vzezření ohně, a vůkol to mělo jas. Jako vzezření duhy, jež bývá v oblačnosti v den lijavce, tak ové bylo vzezření toho jasu vůkol; to bylo vzezření podoby slávy Hospodinovy. To jsem uviděl, i padl jsem na svou tvář a uslyšel jsem hlas mluvícího. I řekl ke mně: Synu člověka, postav se na své nohy, a ť s tebou mohu promluvit. A jak ke mně promluvil, vstoupil do mne Duch, i postavil jsem se na své nohy a uslyšel jsem mluvícího ke mně. I řekl ke mně: Synu člověka, já tě posílám k synům Isráélovým, k národům těm, jež se bouří, kteří se vzbouřili proti mně, oni a jejich otcové se proti mně vzpírali až po sám tento den, a synové jsou zarputilí tváří a tvrdí srdcem. Já tě k nim posílám, i musíš k nim říkat: Takto řekl Pán, Hospodin. A oni, budou-li poslouchat či budou-li pomíjet, neboť oni jsou vzpurný dům, přece poznají, že se vprostřed nich vyskytl prorok. A ty, synu člověka, nechť před nimi a ni před jejich slovy nepociťuješ bázeň, když s tebou budou pichláče a ostny a budeš se usídlovat ke štírům; nechť nepociťuješ bázeň před jejich slovy, a ni před jejich tváří nechť se neděsíš, ač oni jsou vzpurný dům, nýbrž k nim budeš vyslovovat má slova, budou-li poslouchat či budou-li pomíjet, neboť vzpurnost, to jsou oni. A le ty, synu člověka, slyš, co k tobě mluvím já, nechť se nestáváš vzpurností, jako ten vzpurný dům; rozevři svá ústa a sněz, co ti já dávám. I pohleděl jsem, a hle, ruka ke mně vztažená, a hle, uvnitř svitek knihy, i rozvinul jej před mou tváří, a on byl popsán, líc i rub, a na něm napsáno - žalozpěvy a vzdychání a „běda!“. A řekl ke mně: Synu člověka, sněz, co máš před sebou, sněz tento svitek a jdi, mluv k domu Isráélovu. I rozevřel jsem svá ústa a dal mi tento svitek sníst a řekl ke mně: Synu člověka, nakrm své břicho a naplň své útroby tímto svitkem, jejž ti já dávám. I snědl jsem jej a stal se v mých ústech svou sladkostí jako by medem. A řekl ke mně: Synu člověka, jdi, vstup do domu Isráélova a vyslov se k nim mými slovy, neboť ne k lidu nesrozumitelné řeči a těžkého jazyka jsi ty posílán - k domu Isráélovu, ne k mnohým národnostem nesrozumitelné řeči a těžkého jazyka, jejichž slovům bys nerozuměl; ne-li, že by oni k tobě obraceli sluch, poslal- li bych tě k nim? A le dům Isráélův, ti nebudou ochotni k tobě obracet sluch, neboť oni nejsou ochotni obracet sluch ke mně, neboť dům Isráélův, oni jsou tvrdí čelem a zarputilí srdcem. Hle, tvou tvář jsem učinil tvrdou stejně jako jejich tvář a tvé čelo tvrdým stejně jako jejich čelo; jako diamant, tvrdším než křemen jsem učinil tvé čelo, nemusíš se jich bát ani se před jejich tváří děsit, ač oni jsou vzpurný dům. A řekl ke mně: Synu člověka, všechna slova, jež k tobě vyslovuji, přijmi ve své srdce a svýma ušima slyš, a jdi, vstup k vyhnanectvu, k synům svého lidu a promluv k nim, a no, řekni k nim: Takto řekl Pán, Hospodin, budou-li poslouchat či budou-li pomíjet. A Duch mě pozvedl, i uslyšel jsem za sebou hlas velikého hřmotu: Budiž velebena sláva Hospodinova z jeho místa! A zvuk křídel těch bytostí, navzájem se dotýkajících, a zároveň s nimi zvuk kol - a no, zvuk velikého hřmotu. Duch mě tedy pozvedl a odnesl, i ubíral jsem se, zahořklý popuzením svého ducha, a le silná nade mnou byla ruka Hospodinova; i přišel jsem k vyhnanectvu do Tél Ávívu, k těm, již bydleli u řeky Keváru, a kde oni bydleli, tam jsem se také usídlil na sedm dní, působě rozruch vprostřed nich. A po uplynutí sedmi dní se stalo, že se ke mně do stalo slovo Hospodinovo, výrok: Synu člověka, učinil jsem tě dozorcem domu Isráélovu; poslyš tedy slovo z mých úst a varuj je ode mne. Když zlovolnému řeknu: Jistotně musíš umřít, a neupozorníš ho, aniž promluvíš k odradění zlovolného od jeho zlovolné cesty, aby zůstal naživu, bude on, zlovolný, ve své nepravosti muset umřít, a le jeho krev budu vy hled áv at z tvé ruky; a le ty, jestliže zlovolného upozorníš, aniž se od vrátí od své zlovůle a od své zlovolné cesty, bude on ve své nepravosti muset umřít, a le ty své žití budeš mít vyproštěno. A při od vrácení se spravedlivého od jeho spravedlnosti, takže se jme páchat bezpráví, když před jeho tvář budu klást překážku, bude on muset umřít, neboť jsi ho neupozornil; bude muset umřít pro svůj hřích, aniž se bude připomínat jeho spravedlnost, již uskutečnil, a le jeho krev budu vy hled áv at z tvé ruky. A le ty, jestliže spravedlivého upozorníš, aby ne bylo hřešení spravedlivého, a on přestane hřešit, bude jistotně zůstávat naživu, neboť byl varován, i ty budeš své žití mít vyproštěno. I byla tam nade mnou ruka Hospodinova a řekl ke mně: Vstaň, vyjdi na rovinu, neboť tam chci s tebou mluvit. I vstal jsem a vyšel jsem na rovinu, a hle, stála tam sláva Hospodinova, jako sláva, již jsem uviděl u řeky Keváru, i padl jsem na svou tvář. A vstoupil do mne Duch, i postavil jsem se na své nohy; a oslovil mě a řekl ke mně: Vstup a zavři se vprostřed svého domu, jinak ty, synu člověka, - hle, dají na tebe provazy a spoutají tě jimi, takže vprostřed nich nebudeš moci vyjít; i budu tvůj jazyk lepit na tvé patro, a ť oněmíš a nestáváš se jim karatelem, že oni jsou vzpurný dům. A le když s tebou promluvím, budu tvá ústa otvírat, a ť k nim můžeš říci: Kdo chce slyšet, nechť slyší, a kdo chce pomíjet, nechť pomíjí, neboť oni jsou vzpurný dům. A ty, synu člověka, si vezmi cihlu a dej ji před svou tvář a vyryj na ni město, Jerúsalém, a vyznač proti němu obležení, a zbuduj proti němu obléhací val, a navrš proti němu násep a vyznač proti němu tábory a vůkol proti němu umísti berany. A ty si vezmi plech ze železa a učiň jej zdí ze železa mezi tebou a mezi tím městem i upři na ně svou tvář, a ť je v obležení, a ty proti němu obléhání zahaj. To bude domu Isráélovu znamením. A ty ulehni na svůj levý bok a vlož na něj nepravost domu Isráélova; po tolik dní, co na něm budeš ležet, poneseš jejich nepravost. A no, já ti určím léta jejich nepravosti jako počet dní, tři sta a devadesát dní, a by s nesl nepravost domu Isráélova, a ty musíš dokončit. Potom musíš ulehnout po druhé, na svůj pravý bok, a by s nesl nepravost domu Júdova na čtyřicet dní; den za rok, den za rok, tak ti to určuji. A svou tvář budeš upírat na obležení Jerúsaléma a svou paži mít obnaženou a budeš proti němu prorokovat; a hle, dám na tebe provazy, a ť se nepřevracíš z boku na bok, až do tvého dokončení dní tvého obležení. A ty si vezmi pšenici a ječmen a boby a čočku a proso a špaldu a dej je v jednu nádobu a zpracuj si je na chléb; po tolik dní, co budeš ležet na svém boku, tři sta a devadesát dní, jej budeš jíst; a tvé jídlo, jež budeš jíst, bude podle váhy, dvacet šeklů na den, od času do času je budeš jíst. Také budeš pít vodu podle míry, šestinu hínu; od času do času budeš pít, a budeš to jíst jako placku z ječmene, a ona - budeš ji před jejich očima péci v lejnech, výmětu člověka. A Hospodin řekl: Takto budou děti Isráélovy svůj chléb jíst nečistý mezi národy, kam je budu zahánět. I řekl jsem: Ach, Pane, Hospodine, hle, má duše ne ní znečištěna; a ni zdechliny a ni rozervaného jsem od svého mládí a ž doposud nepojedl, aniž v má ústa vešlo maso, jež je poskvrnou. A řekl ke mně: Viz, povolil jsem ti místo lejn člověka trus skotu, i připravíš svůj chléb na něm. A řekl ke mně: Synu člověka, hle, já, chystám se zlomit v Jerúsalémě hůl chleba, takže budou jíst chléb podle váhy a se starostí a vodu budou pít podle míry a se strachem, aby měli nedostatek chleba a vody a strachovali se, každý svého bratra, a zetleli pro svou nepravost. A ty, synu člověka, si vezmi ostrý nástroj, břitvu holičů si musíš vzít a přetáhnout po své hlavě a po své bradě, a musíš si vzít váhy k vážení a rozdělit to: Třetinu budeš, až se naplní dni obležení, nechávat shořet v plameni vprostřed města, a další třetinu musíš vzít a kolkolem ní bít mečem, a další třetinu budeš rozhazovat do větru, i budu meč tasit za nimi. A odtamtud musíš malý počet vzít a zavázat je ve své cípy, a le z nich ještě musíš vzít a hodit doprostřed ohně a v ohni je spálit; z toho bude oheň vycházet do všeho domu Isráélova. Takto řekl Pán, Hospodin: Toto je Jerúsalém: Umístil jsem jej vprostřed národů a kolkolem něho jsou jiné země; a více než národy se v zlovůli dopustil neposlušnosti mých předpisů a mých ustanovení více než země, jež jsou kolkolem něho, neboť mé předpisy zamítli a má ustanovení - nechodili v nich. Proto Pán, Hospodin, řekl takto: Pro vaše řádění, horší než národů, jež jsou kolkolem vás, že jste v mých ustanoveních nechodili a mých předpisů nevykonávali; b a, nechovali jste se podle předpisů národů, jež jsou kolkolem vás? Proto Pán, Hospodin, řekl takto: Hle, já, jsem proti tobě, ano, já, a vykonám vprostřed tebe soudy proti tobě před očima národů, a no, učiním při tobě, za všechny tvé ošklivosti, co jsem neučinil a čemu podobného nebudu více činit. Proto budou vprostřed tebe otcové jíst své děti a děti budou jíst své otce, a vykonám při tobě soudy, a všechen tvůj zbytek budu do všech větrů rozhánět. Proto, jako že já jsem živ, prohlášeno Pánem, Hospodinem, protože jsi mou svatyni znečistil všemi svými hnusnostmi a všemi svými ošklivostmi, nebudu-li zase já odtahovat své oko, takže nebude mít soucitu, aniž budu já šetřit! Třetina z tebe, ti budou vprostřed tebe umírat morem a konce docházet hladem, a další třetina, ti budou kolkolem tebe padat mečem, a další třetinu budu rozhánět do všech větrů a budu za nimi tasit meč. Tak se můj hněv dokoná a své popuzení budu na nich utišovat; i pomstím se a při mém dokonání mého popuzení na nich poznají podle mé horlivosti, že jsem promluvil já, Hospodin. A budu tě činit rumištěm a potupou mezi národy, jež jsou kolkolem tebe, před očima každého přecházejícího, i nastane potupa a rouhání, poučení a předmět hrůzy pro národy, jež jsou kolkolem tebe, při mém vykonávání soudů při tobě v hněvu a v popuzení a v důtkách z popuzení. Promluvil jsem já, Hospodin. Až mezi ně vypustím šípy hladu, jež jsou zlé, jež budou k záhubě, když je budu vypouštět k hubení vás, pak, rozmnožuje proti vám hlad, vám budu lámat hůl chleba a proti vám vypouštět hlad a zlou zvěř, i připraví tě o děti a bude tebou procházet mor a krev a budu na tebe přivádět meč. Promluvil jsem já, Hospodin. I do stalo se ke mně slovo Hospodinovo, výrok: Synu člověka, zaměř svou tvář k horám Isráélovým a prorokuj proti nim a řekni: Hory Isráélovy, slyšte slovo Pána, Hospodina: Takto řekl Pán, Hospodin, o horách a o pahrbcích, o řečištích a o průrvách: Hle, já, já se chystám na vás přivést meč a budu plenit vaše výšiny, takže vaše oltáře zpustnou a vaše sluneční kůly budou zlámány, a vaše zabité budu shazovat před tvář vašich neřádstev, a mrtvoly dětí Isráélových budu dávat před tvář jejich neřádstev a vaše kosti budu rozhazovat kolkolem vašich oltářů. Ve všech vašich bydlištích se budou města stávat rumišti a výšiny budou pustnout, aby se rumišti stávaly a tak nesly vinu vaše oltáře a roztříštěna byla a zanikla vaše neřádstva a podťaty byly vaše sluneční kůly a vyhlazena byla vaše díla; a vprostřed vás budou padat zabití, i budete poznávat, že já jsem Hospodin. A le budu ponechávat zůstatek tak, že se vám mezi národy bude do stávat unikajících meči, když budete rozehnáni po zemích; a vaši unikající si mezi národy, kde budou zajati, připomenou mne, až si zlomím to jejich smilné srdce, jež zpřed mne odstoupilo, a jejich oči, jež je vedly smilnit za jejich neřádstvy, takže se znechutí sami sebou stran zel, jež napáchali, pro všechny své ošklivosti, a poznají, že já, Hospodin, ne nadarmo jsem mluvil o učinění jim všeho tohoto zla. Takto řekl Pán, Hospodin: Udeř v svou dlaň a dupni svou nohou a řekni: Ach, pro všechny zlé ošklivosti domu Isráélova, takže budou padat mečem, hladem a morem; daleký bude mřít morem a blízký bude padat mečem, a zbývající a obléhaný bude mřít hladem. Tak budu na nich dovršovat své popuzení, i budete poznávat, že já jsem Hospodin, až jejich zabití budou vprostřed jejich neřádstev kolkolem jejich oltářů na každém vysokém pahrbku mezi všemi temeny hor a pod každou zelenou dřevinou a pod každým hustě olistěným stromem, na místě, kde všem svým neřádstvům přinášeli líbeznou vůni. I napřáhnu na ně svou ruku a budu tu to zem činit spouští, a no, zpustošeninou nad pustinu směrem k Divle, ve všech jejich bydlištích, i poznají, že já jsem Hospodin. I do stalo se ke mně slovo Hospodinovo, výrok: A ty, synu člověka, - takto řekl Pán, Hospodin, o půdě Isráélově: Konec - na čtyři úhly té to země přišel konec, konec na tebe nyní, i budu proti tobě vypouštět svůj hněv a soudit tě podle tvých cest a nakládat na tebe všechny tvé ošklivosti, aniž bude mé oko s tebou mít soucit, aniž budu šetřit, nýbrž budu na tebe nakládat tvé cesty a tvé ošklivosti, jež jsou vprostřed tebe, i budete poznávat, že já jsem Hospodin. Takto řekl Pán, Hospodin: Zlo, jediné zlo, hle, přichází, přišel konec, ten konec přišel, jenž proti tobě procitl, hle, přichází! Přišla řada na tebe, obyvateli té to země, přišel čas, blízký je den zmatku a ne jásotu na horách; nyní co nejdříve budu své popuzení vylévat na tebe a dovršovat svůj hněv proti tobě a soudit tě podle tvých cest a nakládat na tebe všechny tvé ošklivosti, aniž bude mé oko mít soucit, aniž budu šetřit; budu na tebe nakládat podle tvých cest a tvých ošklivostí, jež jsou vprostřed tebe, i budete poznávat, že já jsem Hospodin, bijící. Hle, ten den, hle, přichází, projevil se osud, hůl vykvetla, nadutost vypučela, násilí vzrostlo v hůl zlovůle - nic ne zbude z nich ani z jejich davu ani z jejich hluku, aniž bude mezi nimi jaká velkolepost. Přišel čas, dostavil se den; nechť se kupující neraduje a prodávající nechť se nermoutí, neboť na vší její spoustě je hněv, takže prodávající se k tomu, co je prodáno, nebude vracet, byť ještě byl jejich život mezi živými, neboť se nebude vracet vidění stran vší její spousty, a každý - jeho život je v jeho nepravosti, nebudou se moci v síle udržet. Jali se troubit na troubu k přípravě všeho, a le nebylo odcházejícího do boje, neboť na vší její spoustě je můj hněv; meč venku a mor a hlad zevnitř; kdo bude v poli, bude mřít mečem, a kdo ve městě, budou ho sžírat hlad a mor, a le jejich unikající uniknou a do stanou se na hory jako holubice průrv; - oni všichni, - kvílící, každý pro svou nepravost. Všechny ruce budou ochabovat a všechna kolena se budou roztékat na vodu, i opáší se pytlovinami a zaplaví je děs, a na každé tváři bude ostuda a po každé hlavě lysina, své stříbro budou pohazovat po ulicích a jejich zlato se bude stávat odpadem; jejich stříbro a ni jejich zlato je nebude moci vyprostit v den výbuchu hněvu Hospodinova, nebudou moci nasytit své duše ani naplnit své útroby, neboť ono se stalo podnětem k jejich nepravosti. A krásu jeho ozdoby - určil ji k velebnosti, a le nazhotovovali v ní zobrazení svých ošklivostí, svých hnusností; proto jim ji učiním odpadem a budu ji vy dávat v ruku cizáků za kořist a zlovolným země za lup, a ť ji zneuctí, a svou tvář od nich budu odvracet a oni zhanobí můj klenot, a no, dovnitř vstoupí lupiči a zneuctí to. Zhotov řetěz! Vždyť ta to země je naplněna krvavými zločiny a město je naplněno násilím; budu tedy přivádět zlosyny z národů, kteří se budou zmocňovat jejich domů, a budu odklízet zpupnost mocných, neboť jejich svatyně budou zneuctěny. Přišel zánik, i budou hledat pokoj, a le nebude, bude přicházet nehoda na nehodu a zvěsti ke zvěsti se bude do stávat, a od proroka budou hledat vidění, a od kněze bude mizet poučení a od starců rada, král se bude rmoutit a šlechtic si bude oblékat hrůzu, a ruce lidu země budou bezradně svěšeny; podle jejich cest s nimi budu nakládat a jejich soudy je budu soudit, i poznají, že já jsem Hospodin. A v šestém roce, v šestém měsíci, v pátý den měsíce, když jsem já seděl ve svém domě a starší Júdovi seděli před mou tváří, se stalo, že tam na mne padla ruka Pána, Hospodina, i pohleděl jsem, a hle, podoba vzezřením jako oheň; od vzezření jeho boků a dolů - oheň, a od jeho boků vzhůru vzezřením svit, jako by vzhled leštěného kovu. I vztáhl jako by ruku a vzal mě za kštici mé hlavy a Duch mě vyzvedl mezi zem a mezi nebesa a donesl mě v Božích viděních do Jerúsaléma, ke vchodu do vnitřní brány, jež byla obrácena k severu, kde bylo sídlo sochy žárlivosti, jež k žárlení dohání. A hle, byla tam sláva Boha Isráélova, vzezřením jako to, co jsem uviděl v té rovině. I řekl ke mně: Synu člověka, nuže, pozvedni své oči směrem k severu. Pozvedl jsem tedy své oči směrem k severu, a hle, na sever vůči bráně k oltáři byla ve vstupu tato socha žárlivosti; i řekl ke mně: Synu člověka, zda ty vidíš, co oni páchají, veliké ošklivosti, jež zde oni, dům Isráélův, páchají, aby ch se vzdálil od své svatyně? A zase ještě budeš vidět veliké ošklivosti. A uvedl mě ke vchodu do nádvoří, i pohleděl jsem, a hle, ve zdi jedna díra; a řekl ke mně: Synu člověka, nuže, kopej v té zdi; i jal jsem se v té zdi kopat, a hle, jedny dveře, i řekl ke mně: Vejdi a viz ty veliké ošklivosti, jež oni zde páchají. Vešel jsem tedy a pohleděl jsem, a hle, na stěnách vůkol a vůkol vyryto všemožné zobrazení plazivého tvorstva a hnusného zvířectva a všemožných neřádstev domu Isráélova a sedm mužů ze starších domu Isráélova, stojících před nimi, a vprostřed nich stál Jaazanjáhú, syn Šáfánův, a každý svou kadidelnici ve své ruce, a vystupující vůně oblaku kouřidla. A řekl ke mně: Zda jsi viděl, synu člověka, co starší domu Isráélova páchají ve tmě, každý v pokojích své obrazárny? Vždyť říkají: Hospodin nás nevidí, Hospodin tu to zem opustil. A řekl ke mně: Zase ještě budeš vidět veliké ošklivosti, jež oni páchají. A přivedl mě ke vchodu do brány domu Hospodinova, jež byla na severní stranu, a hle, seděly tam ženy oplakávající Tammúza; a řekl ke mně: Zda jsi viděl, synu člověka? Zase ještě budeš vidět ošklivosti, větší než tyto. A přivedl mě do vnitřního nádvoří domu Hospodinova, a hle, u vchod u do chrámu Hospodinova, mezi předsíní a mezi oltářem, asi dvacet a pět mužů, jejich záda k chrámu Hospodinovu a jejich tváře k východu, a ti se k východu klaněli slunci. A řekl ke mně: Zda jsi viděl, synu člověka? Zda je domu Júdovu bezvýznamné páchat ty to ošklivosti, jež zde páchají? Vždyť tu to zem naplnili násilím a stále mě dráždí, a hle je, přistrkují si k nosu ratolest. Já tedy zase budu jednat v popuzení, mé oko nebude mít soucitu, aniž budu šetřit, a ač budou v mé uši volat silným hlasem, nebudu jich slyšet. I zvolal silným hlasem v mé uši výrokem: Přiblížila se navštívení města, takže každý - nástroj záhuby ve svou ruku! A hle, cestou horní brány, jež byla obrácena k severu, přicházelo šest mužů a každý ve své ruce svůj nástroj zkázy, a vprostřed nich jeden muž, oblečený plátěnými rouchy, a na jeho bocích kalamář písaře. I přišli a stanuli vedle oltáře z mosazi. A sláva Boha Isráélova se odnesla z kerúbů, na nichž byla, ku prahu domu a zavolala na toho muže, jenž byl oblečen těmi plátěnými rouchy, na jehož bocích byl ten kalamář písaře, a řekl k němu Hospodin: Projdi středem města, středem Jerúsaléma, a vyznač značku na čelech těch lidí, již vzdychají a již kvílí nade všemi ošklivostmi, jež se páchají vprostřed nich. A k ostatním řekl v mé uši: Projděte městem za ním a pobíjejte, nechť vaše oko nemá soucitu a nechť nešetříte, starce, jinocha a pannu a drobotinu, a ženy budete zabíjet, do vyhubení, a le k žádnému člověku, na němž bude ta značka, nechť nepřistupujete; a začínat budete od mé svatyně. Začali tedy starými lidmi, kteří byli v průčelí domu; a řekl k nim: Znečistěte dům a nádvoří naplňte zabitými; vyjděte. Vyšli tedy a jali se ve městě pobíjet; a za jejich pobíjení, když jsem já zbýval, se stalo, že jsem padl na svou tvář a vzkřikl jsem a řekl jsem: Ach, Pane, Hospodine, zda se ty chystáš svým vyléváním svého popuzení na Jerúsalém vyhubit všechen zbytek Isráéle? A řekl ke mně: Nepravost domu Isráélova a Júdova je ve velmi veliké míře veliká a ta to země je naplněna krví a to to město je plné převracení práva; vždyť říkají: Hospodin opustil tu to zem, a: Hospodin nevidí. Já tedy zase - mé oko nebude mít soucitu, aniž budu šetřit, jejich cestu uvalím na jejich hlavu. A hle, ten muž, oblečený těmi plátěnými rouchy, na jehož bocích byl ten kalamář, přinášel zpět zprávu výrokem: Učinil jsem podle toho, co jsi mi rozkázal. I pohleděl jsem, a hle, na obloze, jež byla nad hlavou kerúbů, se nad nimi ukázal jako by kámen safír, vzezřením jako podoba trůnu, i řekl k tomu muži oblečenému těmi plátěnými rouchy, a no, řekl: Vejdi do mezi prostor ů soukolí dospodu vůči kerúbům a naplň své hrsti ohnivými uhlíky z prostor ů mezi kerúby; ty rozsypej na město. I vešel před mýma očima; a při jeho, toho muže, vcházení stáli kerúbové zprava vůči domu, a vnitřní nádvoří naplňoval oblak (neboť když se sláva Hospodinova byla pozvedla z kerúbů na práh domu, naplnil se dům oblakem a nádvoří bylo vyplněné jasem slávy Hospodinovy a zvuk křídel kerúbů bylo slyšet až do vnějšího nádvoří, jako hlas BOHA, Všemocného, při jeho promlouvání), a když on tomu muži, oblečenému těmi plátěnými rouchy, rozkázal výrokem: Vezmi oheň z mezi prostor ů soukolí, z prostor ů mezi kerúby, stalo se, že on vešel a stanul vedle kola, a jeden kerúb vztáhl svou ruku z prostorů mezi kerúby k ohni, jenž byl v prostor ech mezi kerúby, a vynesl a dal do hrstí oblečeného těmi plátěnými rouchy; ten vzal a vyšel. A na kerúbech se pod jejich křídly ukázala jako by ruka člověka, i pohleděl jsem, a hle, vedle kerúbů čtyři kola, jedno kolo vedle jednoho kerúba a jedno kolo vedle jednoho kerúba, a vzezření těch kol jako vzhled kamene chrysolitu - a jejich vzezření, jedna podoba jich čtyř: Jako by bylo kolo vprostřed kola. Při svém chození chodila po jejich čtyřech stranách, nezatáčela při jejich chození, nýbrž k místu, ke kterému byla obrácena hlava, šla za ní, nezatáčela při jejich chození. A všechno jejich tělo a jejich záda, jejich ruce, jejich křídla i kola byla plná očí, kola jich čtyř. Stran těch kol - v mé uši se jim dal název Smršť. A každý měl čtvero tváří: Tvář jedna - tvář kerúba, a tvář druhá - tvář člověka, a třetí - tvář lva, a čtvrtá - tvář orla. A ti kerúbové se pozvedli - ony, ty bytosti, jež jsem uviděl u řeky Keváru, - a při chůzi kerúbů šla kola vedle nich, a při povznášení křídel kerúbů k pozvednutí od povrchu země ona také nezatáčela od nich; při jejich stání stála a při jejich pozvedání se pozvedala, neboť v nich byl duch těch bytostí. A sláva Hospodinova odešla z prahu domu a stanula nad kerúby, a kerúbové před mýma očima povznesli svá křídla a pozvedli se od země; při jejich odchodu - kola zároveň s nimi, i stanulo to nad vchod em do východní brány domu Hospodinova, a sláva Boha Isráélova odshora nad nimi. Ony, ty bytosti, jež jsem uviděl u řeky Keváru pod Bohem Isráélovým - tu jsem poznal, že to byli kerúbové - čtyři, každý měl čtvero tváří a každý měl čtyři křídla, a pod svými křídly podobu rukou člověka. A podoba jejich tváří - to byly tváře, jež jsem uviděl u řeky Keváru, jejich vzezření a je samy; chodili každý ke směru své tváře. A Duch mě vyzvedl a donesl mě k východní bráně domu Hospodinova, jež byla obrácena k východu, a hle, ve vchodu do brány dvacet a pět mužů, a vprostřed nich jsem uviděl Jaazanju, syna Azzúrova, a Pelatjáhúa, syna Benájáhúova, vůdce lidu. I řekl ke mně: Synu člověka, toto jsou muži, již zamýšlejí špatnost a již radí zlými radami v tomto městě, již říkají: Ne ní to nablízku - budovat domy! Ono je kotel a my maso. Proto prorokuj proti nim, prorokuj, synu člověka! I padl na mne Duch Hospodinův; ten ke mně řekl: Řekni: Takto řekl Hospodin: Tak jste řekli, dome Isráélův, a le věci vystupující ve vašem duchu, to já znám. Rozmnožili jste v tomto městě své zabité, i své ulice jste zabitými naplnili; proto Pán, Hospodin, řekl takto: Vaši zabití, jichž jste ve svém středu nakladli - maso jsou oni, a ono je kotel, a le vás zprostřed něho vynesu. Bojíte se meče, a le meč na vás budu přivádět, prohlášeno Pánem, Hospodinem, a budu vás zprostřed něho vynášet a vy dávat vás v ruku cizáků a vykonám mezi vámi soudy. Mečem budete padat, na pomezí Isráélově vás budu soudit, i budete poznávat, že já jsem Hospodin. Ono vám nebude kotlem, takže byste vy byli vprostřed něho masem; budu vás, na pomezí Isráélově, soudit, i budete poznávat, že Hospodin jsem já, co jste v mých ustanoveních nechodili a mých práv nevykonávali, nýbrž jste se chovali podle práv národů, jež jsou kolkolem vás. A za mého prorokování se stalo, že Pelatjáhú, syn Benájův, umřel, i padl jsem na svou tvář a vzkřikl jsem silným hlasem a řekl jsem: Ach, Pane, Hospodine, chystáš se ty učinit naprostý konec zbytku Isráéle? I do stalo se ke mně slovo Hospodinovo, výrok: Synu člověka, jsou to tvoji bratři, tvoji bratři, lidé tvého příbuzenstva a všechen dům Isráélův, on všechen, o nichž obyvatelé Jerúsaléma říkají: Buďte vzdáleni zpřed Hospodina; ona - země - byla za vlastnictví dána nám. Proto řekni: Takto řekl Pán, Hospodin: Ačkoli jsem je vzdálil mezi národy a ačkoli jsem je rozptýlil po zemích, přece jsem se jim v zemích, kam přišli, poněkud stal svatyní. Proto řekni: Takto řekl Pán, Hospodin: A no, chci vás shromáždit z prostřed národností a posbírat vás ze zemí, po nichž jste byli rozptýleni, a dát vám půdu Isráélovu, i přijdou tam a odstraní s ní všechny její hnusnosti a všechny její ošklivosti, a chci jim dát jedno srdce a nového ducha chci dát ve vaše nitro, a odstranit z jejich masa srdce z kamene a dát jim srdce z masa, aby chodili v mých ustanoveních a mých předpisů dbali a vykonávali je, i stanou se mi lidem a já jim budu Bohem. A kterých srdce chodí podle srdce jejich hnusností a jejich ošklivostí, jejich cestu uvalím na jejich hlavu, prohlášeno Pánem, Hospodinem. A kerúbové povznesli svá křídla, a kola zároveň s nimi, a sláva Boha Isráélova nad nimi odshora; i vystoupila sláva Hospodinova ze středu města a stanula nad horou, jež je od východu vůči městu. A Duch mě pozvedl a donesl mě ve vidění v Božím Duchu do Kasdím k vyhnanectvu, a vidění, jež jsem byl uviděl, se ode mne odneslo; i promluvil jsem k vyhnanectvu o všech věcech Hospodinových, jež mi ukázal. I do stalo se ke mně slovo Hospodinovo, výrok: Synu člověka, ty bydlíš vprostřed vzpurného domu těch, kteří mají oči k vidění, aniž vidí, a mají uši k slyšení, aniž slyší, neboť oni jsou vzpurný dům. A ty, synu člověka, si pořiď zavazadla k vystěhování a stěhuj se za dne před jejich očima, a ť se vystěhuješ před jejich očima ze svého místa na místo jiné, snad budou pozorovat, neboť oni jsou vzpurný dům. A svá zavazadla nechť vynášíš za dne před jejich očima jako zavazadla k vystěhování a ty budeš vycházet navečer před jejich očima jako za vycházení do vyhnanství; před jejich očima si kopej skrze zeď a vynášej skrze ni. Před jejich očima poneseš na rameni, v husté tmě budeš vynášet; svou tvář musíš zakrýt, takže nebudeš vidět zem, neboť jsem tě učinil znamením domu Isráélovu. I zachoval jsem se tak, podle toho, jak mi bylo rozkázáno; za dne jsem vynesl svá zavazadla jako zavazadla k vystěhování a navečer jsem si rukou prokopal zeď; v husté tmě jsem vynesl, na rameni jsem nesl před jejich očima. A za jitra se ke mně do stalo slovo Hospodinovo, výrok: Synu člověka, zda k tobě neřekli, dům Isráélův, ten vzpurný dům: Co ty děláš? Řekni k nim: Takto řekl Pán, Hospodin: Toto břímě, toť vládce v Jerúsalémě a všechen dům Isráélův, ti, kdo jsou vprostřed nich. Řekni: Já jsem vaše znamení: Podle toho, co jsem učinil, tak se bude činit jim - půjdou do vyhnanství, do zajetí, a vládce, jenž je vprostřed nich, ponese na rameni v hluboké tmě a bude vycházet; budou kopat skrze zeď k vynášení skrze ni; svou tvář bude zakrývat, protože on nebude smět okem uvidět zem. A chci na něho prostřít svou síť, takže bude polapen v mou smyčku, a chci ho přivést do Bávelu, země Kasdím, a le tu nebude moci vidět a bude tam muset umřít. A vše, co bude kolkolem něho, jeho pomoc a všechny jeho čety budu do všech větrů rozhánět a za nimi tasit meč, i poznají, při mém rozptylování jich mezi národy, když je budu rozhánět po zemích, že já jsem Hospodin. A le chci z nich pozůstavit nemnoho lidí před mečem, před hladem a před morem, aby mohli mezi národy, kam přijdou, vyrozprávět všechny své ošklivosti, i poznají, že já jsem Hospodin. A do stalo se ke mně slovo Hospodinovo, výrok: Synu člověka, nechť svůj chléb jíš s třesením a svou vodu piješ s neklidem a se starostí; a k lidu té to země budeš říkat: Takto řekl Pán, Hospodin, o obyvatelích Jerúsaléma na půdě Isráélově: Svůj chléb budou jíst se starostí a svou vodu pít se strachem, neboť jeho země musí zpustnutím být zbavena své náplně pro násilnictví všech, kdo v ní bydlí, a města, jež jsou obydlena, se budou stávat rumišti a země bude spouští, i budete poznávat, že já jsem Hospodin. A do stalo se ke mně slovo Hospodinovo, výrok: Synu člověka, co je toto za průpověď, již máte na půdě Isráélově, výrok: Dni se protahují a každé vidění mizí? Proto k nim řekni: Takto řekl Pán, Hospodin: Zruším tuto průpověď, takže jí v Isráéli již nebudou jako průpovědi užívat, nýbrž - promluv k nim -: Přiblížily se dni a splnění všeho vidění; neboť již vprostřed domu Isráélova nebude žádného klamného vidění a ni úlisného věštění. Ano, budu mluvit já, Hospodin, a slovo, jež já budu mluvit, se bude i uskutečňovat, nebude se již odkládat, neboť ve vašich dnech, vy vzpurný dome, budu mluvit slovo a uskutečňovat je, prohlášeno Pánem, Hospodinem. A do stalo se ke mně slovo Hospodinovo, výrok: Synu člověka, hle, dům Isráélův, ti říkají: Vidění, jež on vidí, je na mnohé dni, a no, on prorokuje o vzdálených časech. Proto k nim řekni: Takto řekl Pán, Hospodin: Žádné mé slovo se již nebude odkládat; slovo, jež mluvím, se bude i uskutečňovat, prohlášeno Pánem, Hospodinem. A do stalo se ke mně slovo Hospodinovo, výrok: Synu člověka, prorokuj o prorocích Isráélových, již prorokují, a řekni prorokujícím ze svého rozumu: Slyšte slovo Hospodinovo: Takto řekl Pán, Hospodin: Běda na proroky, kteří jsou bezbožní, kteří se řídí svým duchem, aniž co uviděli; tvoji proroci, Isráéli, jsou jako lišky v rumištích. Nevystoupili jste v průlomy, aniž jste před domem Isráélovým vyzdili zeď, aby ob stála v boji v Hospodinův den. Klam, lživou věštbu vidí ti, již říkají: Prohlášeno Hospodinem, aniž je Hospodin poslal, a budí čekání na potvrzení slova; zda nevídáte klamné vidění a ne říkáváte lživou věštbu, když říkáte: Prohlášeno Hospodinem, aniž jsem já promluvil? Proto Pán, Hospodin, řekl takto: Za vaše promlouvání klamu a že vídáte lež, proto, hle, já, jsem proti vám, prohlášeno Pánem, Hospodinem, a má ruka bude proti prorokům, již vídají klam a již věští lež; nebudou v radě mého lidu, aniž budou zapisováni v soupis domu Isráélova, aniž budou na půdu Isráélovu vstupovat (i budete poznávat, že Pánem jsem já, Hospodin), protože, a právě proto, že svádějí můj lid, říkajíce: Pokoj! - a pokoje není; a jeden buduje stěnu, a hle je, omítají ji vápnem. Řekni k těm, kdo vápnem omítají, že to bude padat - nastane dravý lijavec a vy, kameny krupobití, budete padat a bouřlivý vichr bude rozvracet, a hle, zeď padne; zda se k vám nebude říkat: Kde je ta omítka, jíž jste omítali? Proto Pán, Hospodin, řekl takto: A no, budu rozvracet bouřlivým vichrem ve svém popuzení, a v mém hněvu bude nastávat dravý lijavec a v mém popuzení kameny krupobití k naprostému skoncování. Tak budu strhávat tu zeď, již jste vápnem omítali, a srazím ji k zemi, takže bude odkryt její základ, i padne a vprostřed ní budete docházet konce, i budete poznávat, že já jsem Hospodin, když budu dovršovat své popuzení proti té zdi a proti těm, kdo ji omítali vápnem, a budu vám moci říci: Není té zdi a není těch, kdo ji omítali, proroků Isráélových, již prorokovali o Jerúsalémě a již pro něj vídali vidění pokoje, a pokoje nebylo, prohlášeno Pánem, Hospodinem. A ty, synu člověka, zaměř svou tvář na dcery svého lidu, jež se činí prorokyněmi ze svého rozumu, a prorokuj proti nim a řekni: Takto řekl Pán, Hospodin: Běda šijícím obvazy na všechny klouby rukou a zhotovujícím závoje na hlavu každé velikosti k lovení duší! Chcete lovit duše mého lidu a své duše naživu zachovat? Vždyť mě vůči mému lidu za hrsti ječmene a za kousky chleba zneucťujete k usmrcování duší, jež nemají umírat, a k zachovávání naživu duší, jež nemají žít, svým lhaním mému lidu, těm, kdo poslouchají lež! Proto Pán, Hospodin, řekl takto: Hle, já, jsem proti vašim obvazům, jimiž vy tam lovíte duše jako ptáky, a budu je trhat z jejich paží, a ty duše, jež vy lovíte, budu vypouštět, duše jako ptáky; a budu trhat vaše závoje a vyprošťovat svůj lid z vaší ruky, takže již nebudou úlovkem ve vaší ruce, i budete poznávat, že já jsem Hospodin. Pro skličování srdce spravedlivého podvodem, aniž jsem mu já utrpení způsobil, a posilování rukou zlovolného, aby ne bylo návratu z jeho zlé cesty k jeho zachování naživu, proto již nebudete vídat klam, aniž ještě budete věštbu věštit, neboť chci svůj lid vyprostit z vaší ruky, i budete poznávat, že já jsem Hospodin. A přišli ke mně muži ze starších Isráélových a usedli před mou tváří; a do stalo se ke mně slovo Hospodinovo, výrok: Synu člověka, tito muži na své srdce nechali vystoupit svá neřádstva a naproti své tváři dali překážku, svou nepravost; zda se jim vůbec mám dávat dotazovat? Proto je oslov a řekni k nim: Takto řekl Pán, Hospodin: Kdokoli z domu Isráélova, kdo svá neřádstva nechává vystoupit k svému srdci, a překážku, svou nepravost, klade naproti své tváři, a přijde k proroku, já, Hospodin, se mu učiním odpovědí podle toho, podle množství jeho neřádstev, za účelem chycení domu Isráélova za jejich srdce, protože oni všichni skrze svá neřádstva zpřed mne odpadli. Proto k domu Isráélovu řekni: Takto řekl Pán, Hospodin: Vraťte se a odvraťte se zpřed svých neřádstev a zpřed všech svých ošklivostí odvraťte své tváře, neboť kdokoli z domu Isráélova a z cizinců, kteří v Isráéli pobývají, kdo schází z cesty za mnou a nechává svá neřádstva vystoupit k svému srdci a překážku, svou nepravost, klade naproti své tváři, a přijde ku proroku dotazovat se u něho na mne, já, Hospodin, se mu skrze sebe budu činit odpovědí a proti onomu člověku budu obracet svou tvář a činit ho hrůzou za znamení a za průpovědi a vytínat ho zprostřed svého lidu, i budete poznávat, že já jsem Hospodin. A jestliže se prorok bude dávat svést, a by vyslovil slovo, já, Hospodin, nechám onoho proroka svést, a napřáhnu na něho svou ruku a budu ho chtít zahubit zprostřed svého lidu, Isráéle. I od nesou si svou nepravost, jak á nepravost toho, kdo se dotazuje, tak ová bude nepravost proroka; aby již nebloudili, dům Isráélův, od následování mne a již se neznečišťovali všemožnými svými přestoupeními, nýbrž aby se mi stali lidem a já aby ch jim byl Bohem, prohlášeno Pánem, Hospodinem. A do stalo se ke mně slovo Hospodinovo, výrok: Synu člověka, jestliže země vůči mně bude hřešit dopouštěním se vyslovené věrolomnosti, takže na ni napřáhnu svou ruku a zlomím jí hůl chleba a budu do ní posílat hlad a vytínat z ní lidi i dobytek, a vprostřed ní se vyskytnou tito tři muži, Nóe, Dániél a Jób, oni svou spravedlností budou moci vyprostit své duše, prohlášeno Pánem, Hospodinem. Kdybych tou zemí nechával projít zlou zvěř, takže by ji připravila o děti, a stala by se spouští, jíž by nikdo neprocházel z příčiny té zvěře, tito tři muži vprostřed ní, jako že já jsem živ, prohlášeno Pánem, Hospodinem, syny-li a neb dcery-li by mohli vyprostit! Jen oni samotni by byli vyprošťováni, a le ta země by se stávala spouští. Aneb, budu -li chtít na tu zem přivést meč a říci: Meči, budeš procházet tou zemí a vytínat z ní lidi i dobytek, a budou-li vprostřed ní tito tři muži, jako že já jsem živ, prohlášeno Pánem, Hospodinem, nebudou moci vyprostit syny a ni dcery, jen oni samotni budou vyprošťováni. Aneb, budu -li chtít do oné země vypustit mor a vylít na ni své popuzení v krvi k vytínání lidí i dobytka z ní, a budou-li Nóe, Dániél a Jób vprostřed ní, jako že já jsem živ, prohlášeno Pánem, Hospodinem, syna-li a neb dceru-li budou moci vyprostit! Oni svou spravedlností budou moci vyprostit jen své duše. Přesto Pán, Hospodin, řekl takto: I když do Jerúsaléma vypustím své čtyři těžké soudy, meč a hlad a zlou zvěř a mor, k vytínání lidí i dobytka z něho, přece, hle, v něm bude pozůstaveno něco uniknuvší ch, již budou vyvedeni. Synové a dcery, hle je! Budou k vám vycházet, i budete pozorovat jejich cesty a jejich skutky a budete se moci potěšit stran zla, jež jsem uvedl na Jerúsalém, se vším, co jsem na něj uvedl, a oni vás budou potěšovat, když budete pozorovat jejich cesty a jejich skutky, a budete poznávat, že ne nadarmo jsem učinil, cokoli jsem v něm učinil, prohlášeno Pánem, Hospodinem. A do stalo se ke mně slovo Hospodinovo, výrok: Synu člověka, čím je dřevo révy nade všechno dřevo, ratolesti, jež vznikly mezi dřevinami lesa? Zda se z něho bere dřevo ke zpracování na výrobek? Berou-li kolík z něho k zavěšení jakéhokoli náčiní? Hle, dává se za potravu ohni, oheň stráví oba jeho konce, i jeho střed shoří; zda se hodí k výrobě? Hle, když je neporušené, nemůže se na výrobek zpracovat; natož když je stráví oheň a shoří, zda se ještě potom zpracuje na výrobek? Proto Pán, Hospodin, řekl takto: Jako dřevo révy mezi dřívím lesa, jež jsem dal za potravu ohni, tak vy dám obyvatele Jerúsaléma a budu namiřovat svou tvář proti nim; z ohně vyjdou a oheň je bude stravovat, i budete poznávat, při mém obrácení mé tváře proti nim, že já jsem Hospodin. A tu to zem budu činit spouští, jelikož se dopustili vyslovené věrolomnosti, prohlášeno Pánem, Hospodinem. A do stalo se ke mně slovo Hospodinovo, výrok: Synu člověka, uvědom Jerúsalém o jeho ošklivostech, i řekni: Takto řekl Pán, Hospodin, Jerúsalému: Tvůj původ a tvůj rod je ze země Kenáaního, tvůj otec byl Emórí a tvá matka Chittíjka; a tvé narození v den, kdy jsi byla porozena, - tvá pupeční šňůra nebyla seříznuta, aniž jsi byla k očištění ve vodě umyta, solí potřena jsi vůbec nebyla, aniž jsi vůbec byla v plenky zavinuta; oko s tebou nepocítilo soucit k učinění ti jedné z těchto věcí, k slitování nad tebou, nýbrž jsi byla vy hozena na tvář pole v pohrdání tvou osobou v den, kdy jsi byla porozena. I přešel jsem mimo tebe a uviděl jsem tě, válející se ve své krvi, a řekl jsem ti, v tvé krvi: Žij! a no, řekl jsem ti, v tvé krvi: Žij! Učinil jsem tě desetitisíci jako bylinstvo pole, i vyvinula ses a vyrostla jsi a dospěla jsi v plnost krásy; prsy nabyly tvaru a tvůj vlas zbujněl, a le ty - nahá, a no, obnažená. I přešel jsem mimo tebe a uviděl jsem, že hle, tvůj čas - čas milování; i rozprostřel jsem nad tebou své křídlo a přikryl jsem tvou nahotu, a přisáhl jsem ti a vstoupil jsem v smlouvu s tebou, prohlášeno Pánem, Hospodinem, i stala ses mou. A umyl jsem tě ve vodě a spláchl jsem z tebe tvou krev a pomazal jsem tě olejem, a oblékl jsem tě pestrým vyšíváním a obul jsem tě v jezevčinu a opásal jsem tě kmentem a pokryl jsem tě hedvábím a ozdobil jsem tě ozdobami, a no, dal jsem náramky na tvé ruce a řetěz na tvůj krk a dal jsem kroužek na tvůj nos a náušnice na tvé uši a nádhernou korunu na tvou hlavu. Tak ses ozdobila zlatem a stříbrem a tvé oblečení - kment a hedvábí a pestré vyšívání; jídala jsi jemnou mouku a med a olej, i zkrásněla jsi ve velmi veliké míře a stala ses vhodnou ke kralování, i vyšel tvůj věhlas mezi národy pro tvou krásu, neb ona byla dokonalá mou skvělostí, již jsem na tebe vložil, prohlášeno Pánem, Hospodinem. A jala ses důvěřovat v svou krásu a smilnit na základě svého věhlasu a vylévat svá smilstva na každého mimojdoucího, jemu se jich do stávalo; a vzala jsi ze svých rouch a nadělala sis strakatých výšin a smilnila jsi na nich - věci, jež se nestávají, čehož nesmí být! A vzala jsi nádherné předměty ze zlata a ze stříbra, jež jsem ti dal, a nadělala sis zobrazení mužského pohlaví a s nimi ses jala smilnit; a vzala jsi svá pestře vyšívaná roucha a pokryla jsi je, a můj olej a mé kouřidlo jsi dala před jejich tvář, a můj chléb, jejž jsem ti dal, jemnou mouku a olej a med, jímž jsem tě krmil, i to jsi dávala před jejich tvář k líbezné vůni; tak se dělo, prohlášeno Pánem, Hospodinem. A vzala jsi své syny a své dcery, jež jsi mi porodila, a obětovala jsi je jim k strávení. Zda je to z tvého smilstva málo, že jsi pohubila mé děti a vz dala se s jich převedením jich k nim? A při všech svých ošklivostech a svých smilstvech si s nepřipomněla dni svého mládí, kdy jsi byla nahá, a no, obnažená, válela ses ve své krvi. A po všem tomto tvém zlu se stalo (běda, běda ti, prohlášeno Pánem, Hospodinem), že sis zbudovala vyvýšeninu a zřídila sis návrší na každém prostranství, na každém nároží ulice sis zbudovala návrší a zohavila jsi svou krásu, neboť ses jala roztahovat své nohy každému mimojdoucímu; tak jsi množila svá smilstva. Zašla jsi smilnit i k synům Egypta, svým sousedům, tělnatým, a množila jsi svá smilstva k dráždění mě. A hle, napřáhl jsem proti tobě svou ruku a ukrátil tvůj příděl a vy dal tě ve svévoli nenávidících tě, dcer Pelištím, jež se stydí před tvou cestou necudnosti. Zašla jsi smilnit i k synům Aššúru, neboť jsi byla nenasytná, a jala ses smilnit s nimi a přece ses nenasytila, a rozmnožila jsi svá smilstva k zemi kupectví, do Kasdím, a ani tímto ses nenasytila. Jak uvadlé je tvé srdce, prohlášeno Pánem, Hospodinem, podle tvého páchání všech těchto věcí, činnosti panovačné smilné ženy, podle tvého budování své vyvýšeniny na nároží každé ulice, že jsi zřídila na každém prostranství své návrší! A le v pohrdání odměňováním ses neprojevila jako nevěstka; jsi cizoložící žena, jež si místo svého muže bere nepatřičné. Všem nevěstkám dávají dar, a le ty své dary dáváš všem svým milovníkům, a no, obdarováváš je (aby k tobě přicházeli ze všech stran ), pro své smilné tužby; a no, projevil se při tobě v tvých smilstvech opak jiných žen, neboť za tebou nikdo nechodí smilnit, a svým dáváním odměňování, a že se odměňování nedává tobě, tím ses projevila jako opak. Proto, nevěstko, slyš slovo Hospodinovo: Takto řekl Pán, Hospodin: Pro vylévání tvé mosazi a že tvá nahota je odhalována při tvých smilstvech před tvými milovníky a přede všemi neřádstvy tvých ošklivostí, a za krev tvých dětí, již jsi jim dávala, proto, hle, chystám se shromáždit všechny tvé milovníky, k nimž jsi byla přívětivá, a no, všechny, jež jsi milovala, ke všem, jež jsi nenáviděla, a no, chci je shromáždit před tebe ze všech stran a odhalit vůči nim tvou nahotu, tu nechť uvidí, veškerou tvou nahotu, a budu tě soudit soudy žen cizoložících a žen prolévajících krev; a činit tě krví popuzení a žárlivosti, a vy dávat tě v jejich ruku, a ť strhnou tvou vyvýšeninu, ať povalí tvá návrší a svlečou tě z tvých rouch a poberou tvé nádherné předměty a nechají tě ležet nahou, a no, obnaženou. A vyvedou proti tobě sejití a zaházejí tě kamením a rozsekají tě svými meči a tvůj dům ohněm vypálí a před očima mnoha žen proti tobě vykonají soudy, i přiměji tě ustat od smilnění a ani odměňování již nebudeš dávat. Tak budu utišovat své popuzení proti tobě a má žárlivost od tebe odstoupí, i budu se moci uklidnit, aniž se ještě budu mrzet, že si s nepřipomněla dni svého mládí a všemi těmito věcmi jsi mi působila rozčilení, takže já zase, hle, tvé cesty ti uvalím na hlavu, prohlášeno Pánem, Hospodinem, a by ses již nedopustila této necudnosti, jež je nade všechny tvé ošklivosti. Hle, každý, kdo užívá průpovědí, bude o tobě užívat průpovědi výrokem: Podle své matky je její dcera. Ty jsi dcera své matky, pohrdnuvší svým mužem a svými dětmi, a ty jsi sestra svých sester, jež pohrdly svými muži a svými dětmi; vaše matka byla Chittíjka a váš otec Emórí, a tvá starší sestra je Šómrón, ona a její dcery, jež bydlí na tvé levici, a tvá sestra, mladší než ty, jež bydlí tobě zprava, je Sodoma a její dcery, ne však, že by s byla chodila jejich cestami a chovala se podle jejich ošklivostí, jako by to bylo pouhou maličkostí, nýbrž ses na všech svých cestách nad ně zkazila. Jako že já jsem živ, prohlášeno Pánem, Hospodinem, chovala-li se Sodoma, tvá sestra, ona a její dcery, tak jako ses chovala ty a tvé dcery! Hle, toto byla nepravost Sodomy, tvé sestry: Zpupnost a přesycenost chlebem, a při ní a při jejích dcerách byla bezstarostnost klidu, aniž posílila ruku ubohého a nemajetného, a vyvyšovaly se a páchaly ošklivosti před mou tváří, takže jsem je odstranil, jak mile jsem to shledal. A Šómrón nezhřešila ani tolik jako polovinou tvých hříchů, nýbrž ty jsi své ošklivosti nad ně rozmnožila, takže jsi své sestry ospravedlnila všemi svými ošklivostmi, jež jsi napáchala; nes svou hanbu právě ty, jež jsi nastoupila za své sestry svými hříchy, jimiž jsi nad ně napáchala ošklivostí; jsou spravedlivější než ty, a no, právě ty buď zostuzena a nes svou hanbu ve svém ospravedlnění svých sester. A le chci od vrátit jejich zajetí, zajetí Sodomy a jejích dcer a zajetí Šómrón a jejích dcer a vprostřed nich zajetí tvého zajatectva, abys nesla svou hanbu a zastyděla se stran všeho, co jsi napáchala, při svém potěšování jich. A tvé sestry, Sodoma a její dcery, se budou vracet ke svému dřívějšku, a Šómrón a její dcery se budou vracet ke svému dřívějšku, a ty a tvé dcery se budete vracet k svému dřívějšku, a č v den tvé zpupnosti tvá sestra Sodoma nebyla hodna zmínky v tvých ústech, dříve než bylo odhalováno tvé zlo, tak jako v čas potupy od dcer Arámu a všech kolkolem toho, dcer Pelištím, jež tebou pohrdají ze všech stran. Svou necudnost a své ošklivosti - od neseš si je ty, prohlášeno Hospodinem, neboť Pán, Hospodin, řekl takto: A no, naložím s tebou podle toho, co jsi učinila, když jsi přísahou opovrhla k porušení smlouvy. A le já si budu připomínat svou smlouvu s tebou v dnech tvého mládí a ustanovovat vzhledem k tobě smlouvu věčnou, i připomeneš si své cesty a budeš se stydět při svém přijímání svých sester, starších než ty s mladšími než ty, i chci ti je dát za dcery, ne však pro tvou smlouvu. A když svou smlouvu s tebou budu ustanovovat, poznáš, že já jsem Hospodin, aby si s pamatovala a byla zostuzena a neměla již proč otvírat ústa z příčiny své hanby, při mém zadostučinění stran tebe, stran všeho, co jsi napáchala, prohlášeno Pánem, Hospodinem. I do stalo se ke mně slovo Hospodinovo, výrok: Synu člověka, dej hádat hádanku a propověz průpověď k domu Isráélovu a řekni: Takto řekl Pán, Hospodin: Na Levánón přibyl veliký orel, velikých křídel, dlouhých letek, plného peří, jenž měl pestrý šat, a vzal nejvyšší výhonek cedru, otrhal vrcholky jeho odnoží a vnesl jej do země kupectví, vsadil jej v město kramářů; a vzal ze semene té země a dal je v osevní pole, vzal k mnohým vodám, vsadil je jako vrbu. I vzklíčilo a stalo se rozvětvující se révou nízkého vzrůstu, mající otáčet své větve k němu, a jeho kořeny byly pod ním; a no, stalo se révou a vytvořilo haluze a vypustilo listoví. A vyskytl se jiný veliký orel velikých křídel a hojného peří, a hle, ta réva ohnula své kořeny na proti němu a přistrčila mu své větve od záhonů své výsadby, aby ji zavlažoval. Ona byla zasazena do dobrého pole, k mnohým vodám, k vytváření ratolestí a k nesení ovoce, aby se stala ušlechtilou révou. Řekni: Takto řekl Pán, Hospodin: Má prospívat? Zda se nemají vytrhat její kořeny a orvat její ovoce, a ť vyschne? Na všech listech svého vzrůstu bude vysychat, a ne silnou paží a mnohým lidem bude lze ji od jejích kořenů vyzvednout. A hle, byvši zasazena, zda bude prospívat? Zda za nárazu větru od východu proti ní nebude zcela vysychat? Na záhonech svého vzrůstu bude vysychat. A do stalo se ke mně slovo Hospodinovo, výrok: Nuže, řekni tomu vzpurnému domu: Zda nevíte, co tyto věci znamenají? Řekni: Hle, přišel v Jerúsalém král Bávelu a vzal jeho krále a jeho knížata a zavedl je k sobě do Bávelu; a vzal ze semene království a uzavřel s ním smlouvu a uvedl ho v přísahu, a vzal vůdce země, aby království bylo nízké, aby ne bylo povznášení sebe, k zachovávání jeho smlouvy, k svému udržení. A le vzbouřil se proti němu posláním svých poslů v Egypt, aby mu dali koně a mnoho lidu; zda má prospívat? Zda má vyváznout, kdo činí tyto věci? Vždyť porušil smlouvu, vyvázne tedy? Jako že já jsem živ, prohlášeno Pánem, Hospodinem, nebude-li v místě krále, jenž ho v kralování uvedl, jehož přísahou opovrhl, jehož smlouvu porušil, u něho vprostřed Bávelu muset umřít, aniž pro něho farao s velikou vojenskou mocí a s četným sejitím bude moci co učinit v boji, navršováním náspu a budováním obléhacího valu k vytínání mnoha žití. A no, přísahou opovrhl k porušení smlouvy, a no, hle, po dal svou ruku a spáchal všechny tyto věci; nebude moci vyváznout. Proto Pán, Hospodin, řekl takto: Jako že já jsem živ, nebudu-li svou přísahu, jíž opovrhl, a svou smlouvu, již porušil, a no, uvalovat na jeho hlavu! A chci na něho prostřít svou síť, takže bude polapen v mou smyčku, a chci ho přivést do Bávelu a soudit se s ním tam za jeho věrolomnost, jíž se proti mně věrolomně dopustil; a všichni jeho utečenci ve všech jeho četách budou padat mečem, a již budou zbývat, budou roztrušováni do všech větrů, i budete poznávat, že jsem promluvil já, Hospodin. Takto řekl Pán, Hospodin: A já vezmu z nejvyššího výhonku vznosného cedru a vsadím, z vrcholků jeho odnoží chci utrhnout jeden útlý, jejž já zasadím na vysokou a strmící horu v pohoří výsosti Isráélovy, i vznese ratolesti a vytvoří ovoce a stane se ušlechtilým cedrem, a usadí se pod ním všemožné ptactvo, všemožné okřídlené se bude usazovat ve stínu jeho větví. A všechny stromy pole poznají, že já, Hospodin, ponižuji strom vysoký, vyvyšuji strom nízký, vysušuji strom zelený a k rozkvětu přivádím strom suchý. Promluvil jsem já, Hospodin, a učiním tak. I do stalo se ke mně slovo Hospodinovo, výrok: Co vy to máte na půdě Isráélově, za průpověď užívajíce této průpovědi, výroku: Otcové jídali kyselé hrozny a trnou zuby synů? Jako že já jsem živ, prohlášeno Pánem, Hospodinem, budete-li ještě k užívání za průpověď mít tuto průpověď v Isráéli! Hle, všechny duše, ony patří mně, jak duše otce, tak i duše syna, ona patří mně; duše, jež hřeší, ta musí umřít, a každý, jestliže je spravedlivý a vykonává právo a spravedlnost, na horách nejídá a své oči nepovznáší k neřádstvům domu Isráélova, a neznečišťuje ženu svého bližního a k ženě v odloučení se nepřibližuje a nikoho neutiskuje, své zástavy dlužníkům vrací, nikterak neolupuje, svůj chléb dává hladovému a nahého přikrývá rouchem, nepůjčuje na úrok, aniž bere přirážku, od bezpráví svou ruku od vrací, vykonává správný rozsudek mezi člověkem a člověkem, chodí v mých ustanoveních a dbá mých předpisů k uskutečňování věrnosti, ten je spravedlivý, jistotně bude žít, prohlášeno Pánem, Hospodinem. Zplodí- li však syna násilníka, prolévajícího krev, jenž bude páchat, ach, více než jednu z těchto věcí (a č on žádnou z těchto věcí nespáchal ), jestliže bude i na horách jídat a ženu svého bližního znečišťovat, ubohého a nemajetného utiskovat, hanebně olupovat, zástav nebude vracet a k neřádstvům bude své oči povznášet, ošklivosti páchat, půjčovat na úrok a brát přirážku - a žít? Nebude žít; napáchal všech těchto ošklivostí, jistotně bude muset umřít, jeho krev bude na něm. A však hle, zplodí- li syna, jenž uvidí všechny hříchy svého otce, a no, uvidí, aniž bude podle nich jednat, na horách nebude jídat a své oči k neřádstvům domu Isráélova nebude povznášet, ženu svého bližního nebude znečišťovat, aniž bude koho utiskovat, zástavy si nebude dávat zastavovat a nikterak nebude olupovat, svůj chléb bude dávat hladovému a nahého bude rouchem přikrývat, od ubohého bude svou ruku od vracet - úroku a ni přirážky nebude brát, mé předpisy bude vykonávat, v mých ustanoveních bude chodit - ten nebude umírat pro nepravost svého otce, jistotně bude žít. Jeho otec, jelikož hanebně vydíral, bezohledně olupoval bratra a vprostřed svého lidu páchal, co ne bylo dobré, ten, hle, pro svou nepravost umře. A le říkáte: Proč syn nic nenese za nepravost otcovu? - Vždyť syn vykonával právo a spravedlnost, dbal všech mých ustanovení a vykonával je; jistotně bude žít. Umřít musí duše, jež hřeší, ona, syn neponese nic za nepravost otcovu, aniž otec co ponese za nepravost synovu; na spravedlivém bude jeho spravedlnost a na zlovolném bude jeho zlovůle. A le zlovolný, jestliže se bude od vracet ode všech svých hříchů, jež napáchal, a bude dbát všech mých ustanovení a vykonávat právo a spravedlnost, bude jistotně žít, nebude umírat, žádná jeho přestoupení mu nebudou připomínána, bude žít pro svou spravedlnost, již bude vykonávat. Zda si jakkoli libuji smrt zlovolného - prohlášeno Pánem, Hospodinem -? Zda ne v jeho od vrácení od jeho cest, a by žil? A le při od vrácení spravedlivého od jeho spravedlnosti a když se jme páchat bezpráví, jedná podle všech ošklivostí, jichž napáchal zlovolný, bude žít? Žádná z jeho spravedlností, jež vykonal, nebude připomínána; pro svou věrolomnost, jíž se věrolomně dopustil, a pro svůj hřích, jímž zhřešil, pro ty to věci bude muset umřít. A le říkáte: Cesta Páně ne ní správná; nuže poslyšte, dome Isráélův: Zda ne ní má cesta správná? Zda ne, že vaše cesty ne jsou správné? Při od vrácení spravedlivého od jeho spravedlnosti, když se jme páchat bezpráví a umře na ty to věci, bude umírat pro bezpráví, jež páchal; a při od vrácení zlovolného od jeho zlovůle, již páchal, když se jme vykonávat právo a spravedlnost, on bude moci udržet svou duši naživu, neboť pochopí a od vrátí se ode všech svých přestoupení, jež spáchal; jistotně bude žít, nebude umírat. A le říkají, dům Isráélův: Cesta Páně ne ní správná; zda ne ní má cesta správná, dome Isráélův? Zda ne, že vaše cesty ne jsou správné? Proto vás budu soudit, dome Isráélův, každého podle jeho cesty, prohlášeno Pánem, Hospodinem; vraťte se a od vraťte se ode všech svých přestoupení a nestane se vám nepravost klopýtnutím. Zahoďte zpřed sebe všechna svá přestoupení, jimiž jste přestoupili, a pořiďte si nové srdce a nového ducha; a no, nač byste měli umírat, dome Isráélův? Vždyť si nelibuji v smrti umírajícího, prohlášeno Pánem, Hospodinem; proto se obraťte a žijte! A ty vznes žalozpěv stran vládců Isráélových a řekni: Čím byla tvá matka? Lvicí; uléhala mezi lvy, vprostřed hřivnatců vychovávala svá mláďata. A když jedno ze svých mláďat vypěstovala, stalo se hřivnatcem, jenž se naučil ukořisťovat kořist; jal se požírat lidi. I uslyšely o něm národy; byl polapen v jejich jámu a s háky ho přivedli do země Egypta. A když shledala, že se nadarmo načekala, její naděje zhynula, vzala jiné ze svých mláďat a dosadila je za hřivnatce; to se jalo sem-tam chodit vprostřed lvů, stalo se hřivnatcem, jenž se naučil ukořisťovat kořist; jal se požírat lidi, a když poznal jejich opuštěná místa, jal se v rumiště obracet jejich města, takže země a její náplň byla naplňována hrůzou z hlasu jeho řevu. I postavily se proti němu národy vůkol z krajů a prostřeli na něho síť; byl polapen v jejich jámu, i dali ho s háky v klec a dopravili ho ke králi Bávelu; dopravovali ho do pevností, aby na horách Isráélových již nebylo slyšet jeho hlas. Tvá matka - jako réva v podobnosti tobě, zasazena při vodách, se z mnohých vod stala plodistvou a bohatou ratolestmi, a do stalo se jí silných prutů na žezla vládnoucích a její vzrůst se vzepjal vysoko mezi houštinami, takže se stala viditelnou svou výškou, množstvím svých větví. Byla však v popuzení vyrvána, vržena k zemi, a východní vítr vysušil její ovoce, a její silné pruty byly odlámány a vyschly, sežral jej oheň. A nyní byla zasazena v pustinu, zem vyprahlosti a žízně, a z prutu jejích haluzí vyšel oheň, sežral její ovoce, a nezůstalo na ní silného prutu, žezla k vládnutí. To je žalozpěv a zůstane žalozpěvem. A v sedmém roce, v pátém měsíci, v desátém dni měsíce se stalo, že někteří ze starších Isráélových přišli dotazovat se Hospodina a usedli před mou tváří, a ke mně se do stalo slovo Hospodinovo, výrok: Synu člověka, oslov starší Isráélovy a řekni k nim: Takto řekl Pán, Hospodin: Zda vy přicházíte dotazovat se mne? Jako že já jsem živ - budu-li se vám dávat dotazovat, prohlášeno Pánem, Hospodinem! Zda je budeš soudit, budeš soudit, synu člověka? Dej jim poznat ošklivosti jejich otců a řekni k nim: Takto řekl Pán, Hospodin: V den mého nalezení záliby v Isráéli, když jsem vůči semeni domu Jákóbova pozvedl svou ruku a dal jsem se jim poznat v zemi Egypta, když jsem vůči nim pozvedl svou ruku s výrokem: Já jsem Hospodin, váš Bůh, v onen den jsem vůči nim pozvedl svou ruku stran vyvedení jich ze země Egypta do země, již jsem pro ně vypátral, přetékající mlékem a medem, - ona je okrasou všech zemí, - s výrokem k nim: Odhoďte každý hnusnosti svých očí a nechť se neznečišťujete neřádstvy Egypta, váš Bůh jsem já, Hospodin. A le dopustili se proti mně neposlušnosti a nebyli ochotni ke mně obracet sluch, neodhodili, nikdo, hnusnosti svých očí, aniž opustili neřádstva Egypta; i řekl jsem: Vylít na ně své popuzení k dokonání mého hněvu proti nim vprostřed země Egypta! A le v zájmu svého jména, aby ne bylo jeho zneucťování před očima národů, vprostřed nichž oni byli, před jejichž očima jsem se jim dal poznat, jsem zakročil k vyvedení jich ze země Egypta. I vyvedl jsem je ze země Egypta a přivedl jsem je do pustiny a dal jsem jim svá ustanovení a naučil jsem je znát své předpisy, jimiž bude člověk žít, bude -li je vykonávat; dal jsem jim i své soboty, aby byly znamením mezi mnou a mezi nimi k vědění, že já jsem Hospodin posvěcující je. A le v pustině se dopouštěli, dům Isráélův, neposlušnosti proti mně, v mých ustanoveních nechodili a zamítli mé předpisy, jimiž bude člověk žít, bude -li je vykonávat, a mé soboty velmi zneucťovali; i řekl jsem: Vylít na ně mé popuzení v pustině ke skoncování s nimi! A le zařídil jsem se v zájmu svého jména, aby ne bylo jeho zneucťování před očima národů, před jejichž očima jsem je vyvedl. Přesto jsem já však v pustině vůči nim pozvedl svou ruku, že ne bude uvedení jich do země přetékající mlékem a medem, již jsem dal, - ona je okrasou všech zemí, - protože se zamítavě postavili proti mým předpisům a má ustanovení - nechodili v nich, a mé soboty zneucťovali, neboť jejich srdce odešlo za jejich neřádstvy. A le mé oko nad nimi pocítilo lítost, takže jsem je nezahubil, aniž jsem s nimi v pustině učinil konec, nýbrž jsem v pustině k jejich synům řekl: Nechť nechodíte v ustanoveních svých otců a jejich předpisů, nechť nedbáte a jejich neřádstvy nechť se neznečišťujete; váš Bůh jsem já, Hospodin, choďte v ustanoveních mých a dbejte předpisů mých a vykonávejte je a mé soboty mějte za svaté, a ť jsou znamením mezi mnou a mezi vámi, že váš Bůh jsem já, Hospodin. A le ti synové se proti mně dopustili neposlušnosti a v mých ustanoveních nechodili, aniž mých předpisů dbali k vykonávání jich, jimiž bude člověk žít, bude -li je vykonávat, mé soboty zneucťovali; i řekl jsem: Vylít na ně mé popuzení k dokonání mého hněvu proti nim v pustině! A le od vrátil jsem svou ruku a zařídil jsem se v zájmu svého jména, aby ne bylo jeho zneucťování před očima národů, před jejichž očima jsem je vyvedl. Přesto jsem já v pustině vůči nim pozvedl svou ruku stran rozptýlení jich mezi národy a stran rozehnání jich po zemích, protože mých předpisů nevykonávali a má ustanovení zamítli a mé soboty zneucťovali, a le neřádstva jejich otců jejich oči následovaly. Já jsem jim tedy zase dal ustanovení nedobrá a předpisy, jimiž nemohli žít, a znečistil jsem je jejich dary v provádění všeho protrhujícího dělohu, abych je postihoval zkázou, aby poznávali, že já jsem Hospodin. Proto promluv k domu Isráélovu, synu člověka, a řekni k nim: Takto řekl Pán, Hospodin: Ještě tímto se mi vaši otcové jali rouhat ve svém dopouštění se vyslovené věrolomnosti proti mně: Když jsem je uvedl do země, o níž jsem pozvedl svou ruku stran dání jí jim, a uviděli jakýkoli vysoký pahrbek a jakoukoli hustě olistěnou dřevinu, pak se tam jali obětovat své oběti a dávat tam pohoršení svých obětních darů a předkládat tam svou líbeznou vůni a nalévat tam své úlitby. I řekl jsem k nim: Co je to za výšinu, kam vy přicházíte? A její jméno se až po tento den nazývá Bámáh. Proto k domu Isráélovu řekni: Takto řekl Pán, Hospodin: Zda jste vy znečištěni cestou svých otců? A chodíte vy smilnit za jejich hnusnostmi? Pak se při při nášení svých darů, při provádění svých dětí ohněm až podnes znečišťujete pro všechna svá neřádstva, a já se vám mám dávat dotazovat, dome Isráélův? Jako že já jsem živ, prohlášeno Pánem, Hospodinem, budu-li se vám dávat dotazovat! A toho, co vystupuje na vašeho ducha, nikterak nebude, jak vy říkáte: Budeme jako národy, jako čeledi zemí k obsluhování dřeva a kamene. Jako že já jsem živ, prohlášeno Pánem, Hospodinem, nebudu-li nad vámi kralovat silnou rukou a napřaženou paží a vylévaným popuzením! A silnou rukou a napřaženou paží a vylévaným popuzením vás budu vyvádět z prostřed národností a shromažďovat vás ze zemí, v nichž jste rozptýleni, a přivádět vás do pustiny národností a tam se s vámi soudit tváří do tváře; jako jsem se soudil s vašimi otci v pustině země Egypta, tak se budu soudit s vámi, prohlášeno Pánem, Hospodinem, a provádět vás pod hůl a přivádět vás v svazek smlouvy. A budu z vás vylučovat vzbouřence a ty, kdo se proti mně dopouštějí přestoupení, budu je vyvádět ze země jejich pobývání, aniž budou vstupovat na půdu Isráélovu; i budete poznávat, že já jsem Hospodin. A vy, dome Isráélův, - takto řekl Pán, Hospodin: Každý svá neřádstva - jděte, obsluhujte! A le potom - nebudete-li obracet sluch ke mně! Pak mé svaté jméno již svými dary a svými neřádstvy zneucťovat nebudete, neboť na mé svaté hoře, v pohoří výsosti Isráélovy, prohlášeno Pánem, Hospodinem, tam mi budou sloužit, všechen dům Isráélův, on všechen, v zemi; tam je budu blahovolně přijímat a tam budu vyhledávat vaše oběti věnování a prvotiny vašich dávek se všemi vašimi posvěcenými věcmi. Budu vás blahovolně přijímat s líbeznou vůní při svém vyvádění vás z prostřed národností, a ž vás budu shromažďovat ze zemí, v nichž jste rozptýleni, a budu vámi před očima národů za svatého uznáván. I budete poznávat, že já jsem Hospodin, v mém uvedení vás na půdu Isráélovu, do země, o níž jsem pozvedl svou ruku stran dání jí vašim otcům, a tam si budete připomínat své cesty a všechny své skutky, jimiž jste se znečišťovali, a budete se sami sebou znechucovat, všemi svými zly, jichž jste napáchali, a no, budete poznávat, že já jsem Hospodin, v mém zacházení s vámi v zájmu mého jména, ne podle vašich zlých cest a ni podle vašich zkažených skutků, dome Isráélův, prohlášeno Pánem, Hospodinem. A do stalo se ke mně slovo Hospodinovo, výrok: Synu člověka, zaměř svou tvář cestou k jihu a kaž proti jižnímu větru, a no, prorokuj proti lesu jižního pole a řekni jižnímu lesu: Slyš slovo Hospodinovo: Takto řekl Pán, Hospodin: Hle, já, chystám se v tobě zanítit oheň, jenž v tobě sežere každý zelený strom a každý suchý strom, plápolající plamen nebude hasnout a všechny tváře od jihu k severu jím osmahnou, i shledají, všechno maso, že jsem jej zapálil já, Hospodin; nebude hasnout. I řekl jsem: Ach, Pane, Hospodine, oni o mně říkají: Zda on není hádankářem hádanek? A do stalo se ke mně slovo Hospodinovo, výrok: Synu člověka, zaměř svou tvář proti Jerúsalému a kaž proti svatyním a prorokuj proti půdě Isráélově a půdě Isráélově řekni: Takto řekl Hospodin: Hle, já, jsem proti tobě, i budu tasit svůj meč z jeho pochvy a vytínat z tebe spravedlivého i zlovolného; protože z tebe chci spravedlivého i zlovolného povytínat, proto bude můj meč ze své pochvy vycházet proti všemu masu od jihu po sever, i poznají, všechno maso, že já, Hospodin, jsem svůj meč z jeho pochvy vytasil - nebude se již vracet. A ty, synu člověka, vzdychej s lámáním boků, a no, s hořkostí budeš před jejich očima vzdychat; a jestliže k tobě budou říkat: Nad čím ty vzdycháš? stane se, že k nim řekneš: Stran zvěsti, že přichází, i rozplyne se každé srdce a poklesnou všechny ruce a ochabne každý duch a všechna kolena se budou roztékat na vodu. Hle, přijde a nastane to, prohlášeno Pánem, Hospodinem. A do stalo se ke mně slovo Hospodinovo, výrok: Synu člověka, prorokuj a řekni: Takto řekl Pán: Řekni: Meč, meč, je naostřen, také je vyleštěn, je naostřen za účelem velikého porážení, je vyleštěn za účelem do stávání se mu bleskotu. Nebo budeme jásat? Pohrdá žezlem mého syna, vším dřevem; a dal i jej vyleštit k uchopení v dlaň; on, meč, je naostřen a je vyleštěn k dání ho v ruku zabíjejícího. Křič a skuč, synu člověka, neboť on se do stane mezi můj lid, on, mezi vládce Isráélovy; jsou vydáni napospas meči s mým lidem. Proto se pleskej na stehno; neboť je to zkouška, a co, pohrdá-li i žezlem? Nebude ho, prohlášeno Pánem, Hospodinem. A ty, synu člověka, prorokuj a udeř dlaní na dlaň, a ť se meč zdvojnásobuje, do třetice, je to meč zabitých, meč velikého zabitého, jenž vůkol nich krouží; za účelem rozplývání srdce a rozmnožení úrazů zaměřím proti všem jejich branám blyštění meče - ach, byl zhotoven k bleskotu, nabroušen k porážce! Ujednoť se - obrať se vpravo, usměrni se - obrať se vlevo, kamkoli je tvá tvář upřena, a i já chci udeřit svou dlaní na svou dlaň a utišit své popuzení. Promluvil jsem já, Hospodin. A do stalo se ke mně slovo Hospodinovo, výrok: A ty, synu člověka, si vyznač dvě cesty k příchodu meče krále Bávelu; obě nechť vycházejí z jedné země; a udělej ukazatele cesty, udělej jej při východisku cesty k městu. Musíš vyznačit cestu k příchodu meče v Rabbu dětí Ammónových a v Júdu, v opevněný Jerúsalém, neboť král Bávelu stanul na rozcestí, při východisku dvou cest, k věštění věštby, potřásá svými šípy, obrací se s otázkami na bůžky, hledí v játra. V jeho pravici se octl los: Jerúsalém - umístit berany, otevřít ústa v drtivém řevu, pozvednout hlas v pokřiku, berany umístit proti branám, navršit násep, zbudovat obléhací val. A jim se to stane jako by klamným věštěním v očích jejich; přísahavších jim přísahami, a le to připomene nepravost k polapení jich. Proto Pán, Hospodin, řekl takto: Pro vaše připomenutí své nepravosti odhalením svých přestoupení k vyjití vašich hříchů najevo ve všech vašich skutcích, protože jste se připomněli, budete muset být polapeni v dlaň. A ty, nesvatý, zlovolný, vládče Isráélův, jehož den přišel v čas nepravosti konce, takto řekl Pán, Hospodin: Odstraň ten turban a sejmi tu korunu; toto ne bude; vyvýšit toho, kdo je nízký, a ponížit toho, kdo je vysoký - převratem, převratem, převratem to chci učinit - ani toto nenastane až do příchodu toho, jenž bude mít právo; jemu to chci dát. A ty, synu člověka, prorokuj a řekni: Takto řekl Pán, Hospodin, proti dětem Ammónovým a proti jejich tupení, a no, řekni: Meči, meči vytasený, k porážce vyleštěný, k požírání, za účelem bleskotu při klamném vidění o tobě, při lživém věštění o tobě, k položení tě na krk nesvatým, zlovolným, jejichž den přišel v čas nepravosti konce! - Vrať meč do jeho pochvy! V místě, kde jsi byla utvořena, v zemi tvého původu tě budu soudit a budu na tebe vylévat své rozhorlení, v oheň výbuchu svého hněvu budu proti tobě foukat a vy dávat tě v ruku surových mužů, strůjců záhuby. Budeš za potravu ohni, tvá krev bude vprostřed země, nebudeš připomínána, neboť jsem promluvil já, Hospodin. A do stalo se ke mně slovo Hospodinovo, výrok: A ty, synu člověka, zda chceš soudit, zda chceš soudit město krve? Pak mu musíš dát na vědomí všechny jeho ošklivosti a říci: Takto řekl Pán, Hospodin: Město vprostřed sebe prolévající krev, aby přišel jeho čas, jež zhotovuje proti sobě neřádstva k svému znečištění! Provinilo ses svou krví, již jsi prolilo, a znečistilo ses neřádstvy, jichž jsi nazhotovovalo, takže si s přiblížilo své dni a došlo jsi až po svá léta. Proto tě vy dám za potupu národům a k výsměchu všem zemím; blízké i od tebe daleké si z tebe budou tropit šašky, jež jsi nečisté jménem, bohaté strastí. Hle, octli se v tobě šlechticové Isráélovi, každý podle své moci, za účelem prolévání krve, otce a matku v tobě znevažují, vůči cizinci zakročují vprostřed tebe útlakem, sirotka a vdovu v tobě utiskují, mými svatými věcmi opovrhuješ a mé soboty zneuctíváš, jsou v tobě pomlouvači vyvolávající prolévání krve; v tobě jídají na horách, necudnost páší vprostřed tebe, nahota otcova se v tobě odhaluje, nečistou v odloučení v tobě ponižují; a někdo páše ošklivost s ženou svého bližního, někdo zase necudností znečišťuje svou snachu a někdo v tobě ponižuje svou sestru, dceru svého otce. V tobě berou úplatky za účelem prolévání krve, bereš úrok a přirážku, své bližní útlakem vysáváš a na mne jsi zapomnělo, prohlášeno Pánem, Hospodinem. A hle, udeřím ve svou dlaň stran tvého vysávání, jež pášeš, a nad tvou krví, jež je vprostřed tebe. Zda tvé srdce bude moci ob stát? Budou-li tvé ruce odolávat dnům, kdy se já chystám s tebou jednat? Promluvil jsem a učiním tak já, Hospodin; a no, chci tě rozptýlit mezi národy a rozehnat tě po zemích, takže z tebe budu moci zplna vymýtit tvou nečistotu. A až budeš před očima národů samo sebou zneuctěno, poznáš, že já jsem Hospodin. A do stalo se ke mně slovo Hospodinovo, výrok: Synu člověka, dům Isráélův, ti se mi stali struskou, oni všichni jsou měď a cín a železo a olovo vprostřed tavicí pece, stali se struskami stříbra. Proto Pán, Hospodin, řekl takto: Protože vy všichni jste se stali struskami, proto, hle, já, chystám se shromáždit vás doprostřed Jerúsaléma shromažďováním stříbra a mědi a železa a olova a cínu doprostřed tavicí pece k rozdmýchávání ohně na to k tavení, tak vás chci shromáždit ve svém hněvu a ve svém popuzení a vsypat a roztavit, a no, poshánět vás a dmýchat na vás v ohni výbuchu svého hněvu, takže se vprostřed něho budete tavit; jako tavbou stříbra vprostřed tavicí pece, tak budete taveni vprostřed něho, i budete poznávat, že já, Hospodin, jsem na vás vylil své popuzení. A do stalo se ke mně slovo Hospodinovo, výrok: Synu člověka, řekni mu: Ty jsi země, jež je neočištěná, neskrápěná deštěm v den rozhorlení; vprostřed ní je spiknutí proroků, jako řvoucí lev, ukořisťující kořist; jali se sžírat duše, berou poklady a drahocennosti, rozmnožují vprostřed ní její vdovy. Její kněží můj zákon znásilňují a znesvěcují mé svaté věci, nečiní rozdílu mezi svatým a nesvatým, aniž jej dávají na vědomí mezi nečistým a čistým, a před mými sobotami zakrývají své oči, takže jsem vprostřed nich zneuctěn. Její hodnostáři v jejím nitru - jako vlci ukořisťující kořist: Prolévat krev, hubit duše za účelem bezohledného vysávání, a její proroci jim to vápnem omítají, vídajíce klam a věštíce jim lež, říkajíce: Takto řekl Pán, Hospodin, aniž Hospodin promluvil. Lid té to země, ti hanebně vydírají a nemilosrdně olupují a ubohého a nemajetného utiskují a cizince bezprávně vydírají. A jal jsem se hledat někoho ochotného vyzdít zeď a postavit se v průlom před mou tváří v prospěch té to země, aby ne bylo mého zničení jí, a le nenašel jsem; vyliji na ně tedy své rozhorlení, v ohni výbuchu svého hněvu jim učiním konec; jejich cesty uvalím na jejich hlavu, prohlášeno Pánem, Hospodinem. A do stalo se ke mně slovo Hospodinovo, výrok: Synu člověka, vyskytly se dvě ženy, dcery jedné matky, jež v Egyptě smilnily, smilnily ve svém mládí; tam byly ohmatávány jejich prsy, a no, tam omakávali prsní bradavky jejich panenství. A jejich jména: Ta starší - Oholá, a její sestra - Oholívá; a staly se mými a porodily syny a dcery; a jejich jména: Oholá je Šómrón a Oholívá je Jerúsalém. A Oholá se pode mnou jala smilnit, rozohnila se tužbou po svých milovnících, vůči Aššúrovi, těm blízkým, oblečeným v modrý purpur, místodržícím a zmocněncům; oni všichni byli jinoši příjemní, jezdci jezdící na koních, i upjala své smilné tužby na ně, výkvět synů Aššúrových, na ně všechny, a mezi všemi, po nichž se tužbou rozohnila, mezi všemi jejich neřádstvy se znečistila. Aniž opustila svá smilstva z Egypta, neboť s ní v jejím mládí uléhali Egypťané, když oni omakávali prsní bradavky jejího panenství a své smilstvo na ni vylévali. Proto jsem ji vy dal v ruku jejích milovníků, v ruku synů Aššúrových, po nichž se tužbou rozohnila; ti odhalili její nahotu, její syny a její dcery pobrali a ji zabili mečem. I stala se známou ženám, že na ní vykonali soudy. To když shledala její sestra Oholívá, učinila svou žádostivost zkaženější než ona a své smilné tužby nad smilné tužby své sestry; rozohnila se tužbou vůči synům Aššúrovým, místodržícím a zmocněncům, blízkým, přepychově oblečeným, jezdcům jezdícím na koních; oni všichni byli jinoši příjemní. I shledal jsem, že se znečistila; obě měly jednu cestu, a le ona se jala přidávat k svým smilným tužbám, když uviděla na stěně vyryté muže, zobrazení Kasdím, pomalovaná červení, opásaných opasky na svých bocích, s převislými čapkami na svých hlavách; oni všichni byli na pohled důstojníci, podobou synové Bávelu, Kasdím, země jejich rodu. A při pohledu svých očí se rozohnila tužbou po nich a poslala k nim do Kasdím posly a synové Bávelu k ní přišli do lůžka milování a znečistili ji svým smilstvem, a no, byla mezi nimi znečištěna a její duše se od nich odloučila; a když odhalila svá smilstva a odhalila svou nahotu, odloučila se zpřed ní má duše, jako se má duše odloučila zpřed její sestry. A jala se množit svá smilstva k připomínání si dní svého mládí, kdy smilnila v zemi Egypťanů, a rozohnila se tužbou po jejich souložnících, jejichž maso - maso oslů, a jejich výtok - výtok koní, a no, přivedla si s na mysl necudnost svého mládí, kdy Egypťané omakávali tvé prsní bradavky, ano, prsy tvého mládí. Proto, Oholívo, řekl Pán, Hospodin, takto: Hle, já, chystám se na tebe vzbudit tvé milovníky, ty, od nichž se tvá duše odloučila, a budu je ze všech stran na tebe přivádět, syny Bávelu a všechny Kasdím, Pekód a Šóu a Kóu, s nimi všechny syny Aššúru; oni všichni jsou jinoši příjemní, místodržící a zmocněnci, důstojníci a proslavení, oni všichni jezdící na koních, i přijdou na tebe s rachotem vozů a vírem prachu a se sejitím lidu a budou proti tobě vůkol nastavovat veliké štíty a malé štíty a přílby, i budu jejich tváři odevz dávat soud, takže tě budou svými soudy soudit; a no, budu proti tobě zaměřovat svou žárlivost, i naloží s tebou v popuzení - budou odnímat tvůj nos a tvé uši, tvůj posledek bude padat mečem, oni budou brát tvé syny a tvé dcery a tvůj posledek bude sžírán ohněm; a svlečou ti tvá roucha a poberou tvé nádherné předměty; tak budu z tebe odklízet tvou necudnost a tvá smilstva ze země Egypťanů, a ť k nim již nepozvedáš své oči, aniž si ještě máš Egypt připomínat. Neboť Pán, Hospodin, řekl takto: Hle, já, chystám se tě vy dat v ruku těch, jež nenávidíš, v ruku těch, od nichž se tvá duše odloučila, a ť s tebou nakládají v nenávisti a poberou všechnu tvou lopotu a opustí tě nahou, a no, obnaženou, takže bude odhalena nahota tvých smilnění, a no, tvá necudnost i tvá smilstva; učinit ti tyto věci za tvé chození smilnit za národy, na základě toho, že ses dala znečistit jejich neřádstvy. Vykročila jsi cestou své sestry, chci tedy dát její číši v tvou ruku. Takto řekl Pán, Hospodin: Budeš pít z číše své sestry, hluboké a prostorné, jež bude k smíchu a k pošklebování, objemné stran obsahu; budeš se plnit opilostí a zármutkem, číší hrůzy a spouště, číší své sestry Šómrón, a budeš ji muset pít a vyprázdnit, a budeš drtit její střepy a rvát své prsy, neboť jsem já promluvil, prohlášeno Pánem, Hospodinem. Proto Pán, Hospodin, řekl takto: Protože jsi na mne zapomněla a hodila jsi mě za svůj hřbet, proto zase ty nes svou necudnost a svá smilstva. A Hospodin ke mně řekl: Synu člověka, zda chceš soudit Oholu a Oholívu? Pak jim oznam jejich ošklivosti, neboť cizoloží a na jejich rukou je krev, a cizoloží se svými neřádstvy a i své děti, jež mi zrodily, převádějí jim za potravu. Ještě toto mi dělají: V týž den znečišťují mou svatyni a zneucťují mé soboty, neboť když pro svá neřádstva zahubí své děti, pak v týž den vstupují do mé svatyně zneuctít ji, a hle, tak činí vprostřed mého domu. A dokonce, ano, posílaly pro muže, aby přišli z daleka, k nimž byl poslán posel; a hle, přišli oni, pro něž ses vykoupala, podmalovala jsi své oči a ozdobila ses ozdobami, a usedla jsi na slavnostní pohovku a před ní byl přistrojen stůl; a na to jsi nakladla mého kouřidla a mého oleje; a při tom - hlas bezstarostného davu, a k mužům z množství lidí byli přiváděni pijanové z pustiny; ti dávali náramky na jejich ruce a nádherné koruny na jejich hlavy. I řekl jsem o zchátralé cizoložstvími: Bude se nyní smilnit smilstvy, i ona? A vcházelo se k ní podle vcházení k ženě, nevěstce, tak vcházeli k Ohole a k Oholívě, necudným ženám; i budou je soudit spravedliví muži, oni, soudem žen cizoložících a soudem žen prolévajících krev, neboť ony cizoloží a krev je na jejich rukou. Ano, Pán, Hospodin, řekl takto: Vyvést proti nim sejití a vy dat je v prohánění sem-tam a za kořist, a sejití, ti je zaházejí kamením; a rozřezat je svými meči, jejich syny a jejich dcery budou zabíjet a jejich domy ohněm vypalovat; tak budu ze země odklízet necudnost, a ť se všechny ženy dají poučit a nepočínají si podle jejich necudnosti. A na vás vaše necudnosti uvalí a ponesete hříchy vašich neřádstev, a budete poznávat, že Pánem jsem já, Hospodin. A v devátém roce, v desátém měsíci, v desátý den měsíce, se stalo, že se ke mně do stalo slovo Pána, Hospodina, výrok: Synu člověka, zapiš si jméno dne, právě tento den (v právě tento den se na Jerúsalém vrhl král Bávelu ), a propověz k vzpurnému domu průpověď a řekni k nim: Takto řekl Pán, Hospodin: Přistav kotel, přistav a také v něj nalij vody, seber do něho jeho kusy, každý dobrý kus, stehno a plece, naplň jej výběrem kostí - vzít je z výběr u drobného dobytka - a také hromadu dříví na ty kosti pod to, a nechej je důkladně vřít, nechť se i kosti vprostřed toho uvaří. Proto Pán, Hospodin, řekl takto: Běda, město krve, kotel, jehož kal je v něm, neboť jeho kal z něho nebude vycházet! Vyjímej z něho po jeho kusech, po jeho kusech, nebude na něj padat los. Vždyť jeho krev zůstala vprostřed něho, naneslo ji na holé místo skaliska, nevylilo ji na zem k zakrytí jí prachem; k vzejití popuzení, k vykonání těžké pomsty dám na holé místo skaliska krev jeho, aby ne bylo zakrytí. Proto Pán, Hospodin, řekl takto: Běda, město krve, i já budu zvětšovat hranici; nahromaď dříví, zapálit oheň, spotřebovat maso, zamíchat směsí, a kosti nechť hoří. A postavit jej prázdný na jeho uhlí, aby se jeho mosaz zahřívala a rozžhavila a jeho nečistota se vprostřed něho roztavila, a ť jeho kal je ten tam. Modloslužba, to unavuje, a le množství jeho kalu z něho nevychází - v oheň s jeho kal em! V tvé nečistotě je necudnost; protože jsem tě očišťoval a nedalo ses očistit, nebudeš již od své nečistoty očišťováno, až do mého utišení svého popuzení proti tobě. Promluvil jsem já, Hospodin; přijde to a učiním tak, nebudu se vyhýbat, aniž budu šetřit, aniž budu litovat; budou tě soudit podle tvých cest a podle tvých skutků, prohlášeno Pánem, Hospodinem. A do stalo se ke mně slovo Hospodinovo, výrok: Synu člověka, hle, já, chystám se ti poražením odejmout, co je žádoucí tvým očím, nebudeš však naříkat ani plakat, aniž ti budou slzy přicházet; sténej mlčky, zármutek pro mrtvé nebudeš projevovat: Uvaž na sebe svůj turban a své sandály nechť navlékáš na své nohy, a knír si nebudeš zahalovat, aniž budeš jíst chléb lidí. - I promluvil jsem za jitra k lidu a navečer umřela má žena; i zachoval jsem se za jitra podle toho, co mi bylo přikázáno; a lid, ti ke mně řekli: Zda nám nechceš oznámit, čím jsou pro nás tyto věci, že si ty takto počínáš? A řekl jsem k nim: Do stalo se ke mně slovo Hospodinovo, výrok: Řekni domu Isráélovu: Takto řekl Pán, Hospodin: Hle, já, chystám se zneuctít svou svatyni, zpupnost vaší síly, co je žádoucí vašim očím a předmět soucitu vaší duše, a vaši synové a vaše dcery, jež jste opustili, budou padat mečem. Pak si budete počínat podle toho, jak si já počínám: Knír si nebudete zahalovat, aniž budete jíst chléb lidí; a vaše turbany budou na vašich hlavách a vaše sandály na vašich nohou, nebudete naříkat, aniž budete plakat, nýbrž budete zetlívat pro svou nepravost a bědovat k sobě navzájem. Tak se vám Ezekiél stal znamením: Podle všeho, jak si počíná, si budete počínat; a při příchodu toho budete poznávat, že Pánem jsem já, Hospodin. A ty, synu člověka, zda ne bude v den mého odnětí jim jejich síly, jásotu z jejich nádhery, toho, co je žádoucí jejich očím a k čemu se povznáší jejich mysl, jejich synů a jejich dcer, v onen den, zda ne bude k tobě přicházet uniknuvší stran zvěsti pro uši? V onen den se tvá ústa při tom uniknuvším budou otvírat a budeš mluvit a nebudeš již němý, a staneš se jim znamením, i budou poznávat, že já jsem Hospodin. A do stalo se ke mně slovo Hospodinovo, výrok: Synu člověka, zaměř svou tvář na děti Ammónovy a prorokuj proti nim a řekni dětem Ammónovým: Poslyšte slovo Pána, Hospodina: Pán, Hospodin, řekl takto: Pro tvůj výrok: Aha! k mé svatyni, když byla zneuctěna, a k půdě Isráélově, když byla zpustošena, a k domu Júdovu, když odešli do vyhnanství, proto, hle, já, chystám se dát tě za vlastnictví synům východu; ti v tobě založí svá tábořiště a zřídí v tobě svá obydlí, oni budou jíst tvé ovoce a oni budou pít tvé mléko, a Rabbu učiním pastvištěm velbloudů a děti Ammónovy odpočívadlem drobného dobytka, i budete poznávat, že já jsem Hospodin. Neboť Pán, Hospodin, řekl takto: Pro tvé tleskání rukou a tvé dupání nohou, že ses v duši zaradoval se vším svým pohrdáním stran půdy Isráélovy, proto, hle, já, napřáhnu proti tobě svou ruku a budu tě vy dávat národům za kořist a vytínat tě z prostřed národností a hubit tě ze zemí. Budu tě plenit, i budeš poznávat, že já jsem Hospodin. Takto řekl Pán, Hospodin: Protože Móáv a Séír praví: Hle, dům Júdův je jako všechny národy, proto hle, já, chystám se otevřít bok Móávův, takže bude zbaven měst, zbaven svých měst, až do konce, krásu země - Béth-hajšímóth, Baal-meón a Kirjáthájim, to budu synům východu, s dětmi Ammónovými, a no, dávat za vlastnictví, aby země dětí Ammónových nebyla mezi národy připomínána. A v Móávovi budu zřizovat soudy, i poznají, že já jsem Hospodin. Takto řekl Pán, Hospodin: Pro počínání Edómovo ve vykonávání těžké pomsty na domě Júdově, že se velmi provinili, když se na nich mstili, proto Pán, Hospodin, řekl takto: A no, napřáhnu svou ruku proti zemi Edóma a budu z ní vytínat lidi i dobytek a činit ji rumištěm od Témána, a po Dedán budou padat mečem. A svou pomstu na Edómovi chci uvalit rukou svého lidu Isráéle, ti se proti Edómovi zachovají podle mého hněvu a podle mého popuzení, i poznají mou pomstu, prohlášeno Pánem, Hospodinem. Takto řekl Pán, Hospodin: Pro počínání Pelištím v pomstě, že vykonali těžkou pomstu s pohrdáním v duši, k záhubě - staré nepřátelství - proto Pán, Hospodin, řekl takto: Hle, já, chystám se napřáhnout svou ruku proti Pelištím a budu vytínat Keréthím a hubit zbytek pobřeží moře a vykonám proti nim velikou pomstu v důtkách z popuzení; i poznají, při mém uvalení mé pomsty na ně, že já jsem Hospodin. A v jedenáctém roce, v první den měsíce, se stalo, že se ke mně do stalo slovo Hospodinovo, výrok: Synu člověka, protože Cór proti Jerúsalému říká: Aha! polámal se - dveře národností, to zahne ke mně, budu se plnit - je obrácen v rumiště! - proto Pán, Hospodin, řekl takto: Hle, já, jsem proti tobě, Córe, a budu proti tobě pozvedat mnohé národy, jako moře dává svým vlnám pozvednout se, i zkazí zdi Córu a poboří jeho věže, i budu z něho odmetat jeho prach a činit jej holým místem skaliska. Bude sušírnou sítí vprostřed moře, neboť jsem promluvil já, prohlášeno Pánem, Hospodinem, a stane se kořistí národům, a jeho dcery, jež jsou v poli, budou zabíjeny mečem, i poznají, že já jsem Hospodin. Ano, Pán, Hospodin, řekl takto: Hle, já, chystám se k Córu přivést Nevúchadreccara, krále Bávelu, od severu, krále králů, s koňmi a s vozy a s jezdci a sborem, a no, mnohým lidem; bude mečem zabíjet tvé dcery v poli a postaví proti tobě obléhací val a navrší proti tobě násep a vztyčí proti tobě štítovou střechu, v tvé zdi bude mířit narážením svých bořidel a svými krumpáči bude kácet tvé věže. Pro záplavu koní tě bude pokrývat jejich prach, tvé zdi se budou otřásat od hluku od jezdců a soukolí a vozů při jeho vstupování v tvé brány, jako se vstupuje do rozvráceného města. Kopyty svých koní bude rozdupávat všechny tvé ulice, tvůj lid bude mečem zabíjet a pilíře tvé pýchy budou klesat k zemi a tvé bohatství vyloupí a tvé obchodní sklady vykořistí, a poboří tvé zdi a budou svalovat tvé nádherné domy, a tvé kameny a tvé dříví a tvůj prach budou skládat vprostřed vod. A chci způsobit ustání znění tvých písní, aniž bude ještě slyšet zvuk tvých lyr, a chci tě učinit holým místem skaliska. Bude sušírnou sítí, nebude již budován, neboť jsem promluvil já, Hospodin, prohlášeno Pánem, Hospodinem. Takto Pán, Hospodin, řekl Córu: Zda se ostrovy nebudou otřásat od zvuku tvého pádu při kvílení smrtelně raněných, při zuřivém zabíjení vprostřed tebe? I sestoupí všichni vládcové moře ze svých trůnů a odloží své pláště a budou svlékat svá pestře vyšívaná roucha; budou si oblékat úlek, budou sedět na zemi a uleknou se každého okamžiku a zděsí se nad tebou; a vznesou nad tebou žalozpěv a řeknou ti: Jak jsi zhynulo, jež jsi bylo obýváno z moří, město, jež bylo vychvalováno, jež se stalo silným na moři, ono a jeho obyvatelé, kteří naháněli svou hrůzu všem tamním obyvatelům! Nyní, v den tvého pádu, se ostrovy lekají, a no, otřeseny jsou ostrovy, jež jsou v moři, pro tvůj zánik. Ano, Pán, Hospodin, řekl takto: Až tě učiním městem zpustošeným jako města, jež nejsou obydlena, až se na tebe vyvede oceán a pokryjí tě mnohé vody, a ž tě budu mít k sestoupení se sestupujícími do jámy k dávnému lidu, pak tě ubytuji v zem spodních míst, jako odvěká rumiště, se sestupujícími do jámy, abys nebylo obýváno; a v zem živých budu uvádět krásu. Budu tě činit zděšením a nebude tě; budeš hledáno, aniž ještě vůbec kdy budeš moci být nalezeno, prohlášeno Pánem, Hospodinem. A do stalo se ke mně slovo Hospodinovo, výrok: A ty, synu člověka, vznes nad Córem žalozpěv a řekni Córu: Ty, jenž bydlíš při vstupech na moře, kupčící s národnostmi na mnohých ostrovech, takto řekl Pán, Hospodin: Córe, ty jsi řekl: Já jsem dokonalý krásou; tvé hranice jsou v srdci moře, tvoji budovatelé zdokonalili tvou krásu, všechny tvé desky ti vyrobili z cypřišů ze Seníru, k zhotovení stožárů pro tebe vzali cedry z Levánónu, tvá vesla zhotovili z dubů z Bášánu, tvé obložení zhotovili ze slonoviny, jedna větev Aššurím z ostrovů Kittím; tvým plachtovím, aby ti bylo praporem, se stal kment s pestrým vyšíváním z Egypta, tvým příkrovem se stal modrý purpur a červený purpur z ostrovů Elíšá, veslaři se ti stali obyvatelé Cídónu a Arvadu, tvoji mudrci v tobě, Córe, oni se ti stali kormidelníky, starší a mudrci Gevalu se v tobě stali opravovači tvých trhlin. Všechny lodi moří a jejich námořníci se v tobě do stali k výměnnému obchodování tvým výměnným obchodem; Peršané a Lúd a Pút se stali v tvé vojenské moci tvými bojovníky, štít a přílbu si v tobě věšeli - oni ti do dávali lesku. Synové Arvadu a tvá vojenská moc byli na tvých zdech vůkol a v tvých věžích byli Gammádím; své štíty věšeli vůkol na tvých zdech. Oni zdokonalili tvou krásu. Taršíš, to byla tvá obchodnice pro množství všemožného majetku, dávali tvůj odbyt za stříbro, železo, cín a olovo; Jáván, Túval a Mešech, oni byli tvými překupníky, dávali tvé výměnné zboží za osoby lidí a náčiní z mosazi; z domu Tógarmy dávali koně, a no, jízdní koně, a mezky za tvůj odbyt; synové Dedánu byli tvými překupníky, mnohé ostrovy byly tržištěm tvé ruky, daň tobě spláceli rohy slonoviny a ebenem. Arám, to byla tvá obchodnice pro množství tvých výrobků, tvými odbyty platili za karbunkuly, červený purpur a pestré vyšívání a jemnou bavlnu a korály a rubíny; Júdá a země Isráélova, oni byli tvými překupníky, dávali tvé výměnné zboží za pšenici z Minníth a z Pannagu a med a olej a balzám. Damašek, to byla tvá obchodnice s množstvím tvých výrobků, pro množství všemožného majetku, s vínem z Chelbónu a běloskvoucí vlnou; Vedán a Jáván z Úzálu za tvé odbyty dávali umělecky zpracované železo, mezi tvým výměnným zbožím byla kassie a vonná třtina; Dedán, to byla tvá překupnice stran sedlových přikrývek k jízdě. Arabie a všichni vládcové Kédára, oni byli obchodníky tvé ruky s jehňaty a berany a kozly; jimi s tebou obchodovali. Překupníci ze Ševy a Raemy, oni byli překupníky tvými; dávali tvé odbyty za výběr všech vonných látek a za všemožné drahé kameny a zlato. Tvými překupníky byli Chárán a Kannéh a Eden, překupníci ze Ševy, Aššúr a Kilmád; oni byli na tvém trhu tvými překupníky stran přepychových oděvů, stran plášťů z modrého purpuru s pestrým vyšíváním a stran beden různobarevných tkanin, provazy převázaných a upevněných. Taršíšské lodi ti cestovaly s tvým výměnným zbožím, i byl jsi naplněn a ztěžkl jsi velmi v srdci moří. Tvoji veslaři tě zavedou v mnohé vody, v srdci moří tě roztříští východní vítr; tvůj majetek a tvé přebytky, tvé výměnné zboží, tvoji námořníci a tvoji kormidelníci, opravovači tvých trhlin a kdo s tebou vyměňovali výměnné zboží, a všichni tvoji bojovníci, kteří jsou v tobě a ve všem tvém sejití, jež je vprostřed tebe, budou v den tvého pádu padat v srdce moří. Hlasem křiku tvých kormidelníků se budou otřásat pobřeží a všichni chápající se vesel, námořníci, všichni kormidelníci moře sestoupí ze svých lodí, budou stát na zemi a ozvou se nad tebou svým hlasem a budou hořce křičet a prach nad své hlavy vyhazovat a v popele se válet, a zcela se pro tebe vyholí a rozpláčí se pro tebe v hořkosti duše hořkým nářkem a ve svém lkání vznesou pro tebe žalozpěv a jmou se nad tebou žalostně pět: Kdo je jako Cór, jako toto vyvrácené zprostřed moře? Při vycházení tvých odbytů od moří jsi sytil mnohé zástupy lidu, množstvím svého majetku a svého výměnného zboží jsi obohacoval krále země; v čas, kdy jsi roztříštěním zmizel z prostřed moří, padlo tvé výměnné zboží a všechno tvé sejití vprostřed tebe v hlubokosti vod. Všichni obyvatelé ostrovů se nad tebou zděsí a jejich králové náramně strnou, pobouří se v tváři; obchodníci mezi lidem budou nad tebou syčet, staneš se hrůzou a nikdy více tě nebude. A do stalo se ke mně slovo Hospodinovo, výrok: Synu člověka, řekni panovníkovi Córu: Takto řekl Pán, Hospodin: Protože se tvé srdce vyvýšilo, takže jsi řekl: Já jsem BŮH, obývám byt Boží v srdci moří, ty však jsi člověk a ne BŮH, a č činíš své srdce jako by srdcem Božím, - hle, ty jsi moudřejší než Daniél, nic skrytého ti nezatajili, svou moudrostí a svou chápavostí sis pořídil bohatství, a no, pořídil si s zlato a stříbro ve své pokladnice, rozsahem své moudrosti, svým obchodem jsi své bohatství rozmnožil, a tvým bohatstvím se vyvýšilo tvé srdce, - proto Pán, Hospodin, řekl takto: Protože činíš své srdce jako by srdcem Božím, proto hle, já, chystám se na tebe přivést cizáky, ukrutníky z národů, kteří na krásu tvé moudrosti vytasí své meče a zneuctí tvůj lesk, budou tě stahovat do propasti, takže smrtí probodených umřeš v srdci moří. Zda ještě budeš před tváří zabíjejícího tě říkat: Já jsem Bůh, když ty jsi člověk a ne BŮH v ruce probodávajícího tě? Smrtí neobřezaných budeš umírat, rukou cizáků, neboť jsem promluvil já, prohlášeno Pánem, Hospodinem. A do stalo se ke mně slovo Hospodinovo, výrok: Synu člověka, vznes nad králem Córu žalozpěv, a ť mu řekneš: Takto řekl Pán, Hospodin: Ty zpečeťuješ vzory, jsi pln moudrosti a dokonalý krásou; do stal ses v Éden, Boží zahradu, tvým přikrytím byly všemožné drahé kameny, sard, topas a démant, chrysolit, onyx a jaspis, safír, karbunkul a smaragd, a zlato; dílo tvých vsazování a tvých ložisek bylo v tobě; v den tvého stvoření byly ty věci připraveny. Ty jsi byl kerúbem rozpětí, jenž jsi zastíral; tím jsem tě učinil, do stal ses na svatou horu Boží a jal ses procházet vprostřed ohnivých kamenů; ty jsi byl ve svých cestách dokonalý ode dne svého stvoření až než se při tobě našlo bezpráví. Při rozsahu tvého obchodu naplnili tvé nitro násilnictvím, takže jsi zhřešil, i znesvětil jsem tě z Boží hory a vyvrhl jsem tě, kerúbe, jenž jsi zastíral, zprostřed ohnivých kamenů. Tvou krásou se vyvýšilo tvé srdce, se svým leskem jsi zkazil svou moudrost; shodil jsem tě k zemi, dal jsem tě před tvář králů k hledění na tebe. Množstvím svých nepravostí, nepoctivostí svého obchodu jsi znesvětil své svatyně, i vyvedl jsem z tvého nitra oheň; ten tě sežere, i učiním tě před očima všech vidoucích tě popelem na zemi. Všichni znající tě mezi národnostmi se nad tebou zhrozí, staneš se zděšením a nikdy více tě nebude. A do stalo se ke mně slovo Hospodinovo, výrok: Synu člověka, upři svou tvář na Cídón a prorokuj proti němu a řekni: Takto řekl Pán, Hospodin: Hle, já, jsem proti tobě, Cídóne, a budu vprostřed tebe oslaven a poznají, že já jsem Hospodin, v mém vykonání soudů v něm, a budu v něm za svatého uznán, neboť v něj budu vypouštět mor a v jeho ulice krev a vprostřed něho mečem, proti němu ze všech stran, popadají zabití, i poznají, že já jsem Hospodin, aniž se ještě bude domu Isráélovu do stávat palčivého ostnu a neb trýznivého trní ze všeho jejich okolí, od těch, kdo jimi pohrdají, i poznají, že Pánem jsem já, Hospodin. Takto řekl Pán, Hospodin: Až dům Isráélův shromáždím z prostřed národností, mezi nimiž jsou rozptýleni, a budu jimi před očima národů za svatého uznán, pak se zabydlí na své půdě, již jsem dal svému nevolníku Jákóbovi, a budou na ní bydlet v bezpečí a zbudují domy a vysadí vinice; a no, budou v bezpečí bydlet, až vykonám soudy mezi všemi, kdo jimi pohrdají, i poznají, že já jsem Hospodin, jejich Bůh. V desátém roce, v desátém měsíci, v dvanáctém dni měsíce se ke mně do stalo slovo Hospodinovo, výrok: Synu člověka, upři svou tvář proti faraonovi, králi Egypta, a prorokuj proti němu a proti Egyptu, jemu celému, promluv a řekni: Takto řekl Pán, Hospodin: Hle, já, jsem proti tobě, faraone, králi Egypta, ty veliký netvore, jenž uléháš vprostřed jeho řek, jenž řekl: Má řeka patří mně, a no, já jsem si ji zřídil; a chci v tvé čelisti dát háky a přichytit ryby tvých řek na tvé šupiny a zprostřed tvých řek tě vytáhnout, přičemž se všechny ryby tvých řek budou na tvé šupiny přichytávat; a chci tě vrhnout do pustiny, tebe a všechny ryby tvých řek, na tvář pole budeš padat, nebudeš sbírán ani shromažďován, vy dám tě za pokrm zvířatům pole a ptactvu nebes. I poznají všichni obyvatelé Egypta, že já jsem Hospodin, protože se domu Isráélovu stali oporou z třtiny; při jejich chytání se za tebe, za tvou dlaň, ses pohmožďoval a roztrhával jim celé rameno, a při jejich opírání o tebe ses lámal a ochromoval jim všechna bedra. Proto Pán, Hospodin, řekl takto: Hle, já, chystám se na tebe přivést meč a budu z tebe vytínat lidi i dobytek, takže se země Egypta bude stávat spouští a rumištěm, i poznají, že já jsem Hospodin; protože řekl: Řeka patří mně, a no, já jsem ji zřídil. Proto hle, já, jsem proti tobě a proti tvým řekám a budu zem Egypta činit naprostými rumišti a spouští, od Migdólu po Sevénéh, a ž po pomezí Kúše. Nebude jí procházet noha člověka, aniž jí bude procházet noha dobytka, aniž bude obývána po čtyřicet let; a no, budu zem Egypta činit spouští vprostřed zpustošených zemí, a její města budou, vprostřed v rumiště obrácených měst, po čtyřicet let spouští, a Egypťany budu rozptylovat mezi národy a rozhánět je po zemích. Avšak Pán, Hospodin, řekl takto: Po uplynutí čtyřiceti let budu Egypťany z prostřed národností, kam byli rozptýleni, shromažďovat a utrpení Egypťanů od vracet a v zem Pathrós je zpět přivádět, na zem jejich původu, i stanou se tam nízkým královstvím, jež bude nejnižším z království, aniž se ještě bude moci povznést nad národy, neboť chci snížit počet jich, aby ne bylo panování mezi národy, aniž ještě bude domu Isráélovu předmětem důvěry, připomínajícím nepravost v jejich ohlížení za nimi, nýbrž poznají, že Pánem jsem já, Hospodin. A v roce dvacátém a sedmém, v prvním měsíci, v první den měsíce se stalo, že se ke mně do stalo slovo Hospodinovo, výrok: Synu člověka, Nevúchadreccar, král Bávelu, přiměl svou vojenskou moc sloužit velikou službou proti Córu, každá hlava byla olysalá a každé rameno odřeno, aniž se jemu a jeho vojenské moci do stalo z Córu mzdy za službu, již proti němu odsloužil. Proto Pán, Hospodin, řekl takto: Hle, já, chystám se dát Nevúchadreccarovi, králi Bávelu, zem Egypta, a ť si od nese všechnu její spoustu, a ť si naloupí lupu a naukořisťuje kořisti; to se stane mzdou jeho vojenské moci. Dám mu odměnu, za niž posloužil, zem Egypta, že pro mne pracovali, prohlášeno Pánem, Hospodinem. V onen den chci domu Isráélovu způsobit vzrůst rohu a tobě dát otevření úst vprostřed nich, i poznají, že já jsem Hospodin. A do stalo se ke mně slovo Hospodinovo, výrok: Synu člověka, prorokuj a řekni: Takto řekl Pán, Hospodin: Skučte: Oh! - o tom to dni, neboť je blízký den, a no, blízký je den Hospodinův, den oblačnosti, to bude čas národů, a v Egypt přijde meč a v Kúši nastane svíjení v bolesti při padání zabitých v Egyptě, i poberou jeho spoustu a jeho základy budou pobořeny, Kúš a Pút a Lúd a všechna ta směs a Kúv a děti země smlouvy budou s nimi mečem padat. Takto řekl Hospodin: A no, podporující Egypt padnou a zpupnost jeho síly klesne, od Migdólu po Sevénéh v něm budou mečem padat, prohlášeno Pánem, Hospodinem, a zpustnou vprostřed zpustlých zemí a jejich města se budou ocitat vprostřed měst obrácených v rumiště, a v mém uvedení ohně v Egypt poznají, že já jsem Hospodin, a ž všichni pomáhající mu budou rozdrceni. V onen den budou z přítomnosti mé tváře vycházet poslové na lodích k polekání bezstarostného Kúše, i nastane mezi nimi svíjení v bolesti jako v den Egypta, neboť hle, přichází! Takto řekl Pán, Hospodin: Budu působit i vymizení spousty Egypta rukou Nevúchadreccara, krále Bávelu; on a s ním jeho lid, ukrutníci z národů, budou přivedeni k hubení země a vytasí své meče proti Egyptu a naplní zem zabitými; i budu řeky činit suchem a zem prodávat v ruku zlých, a zem a její náplň budu pustošit rukou cizáků; promluvil jsem já, Hospodin. Takto řekl Pán, Hospodin: Budu i ničit neřádstva a působit vymizení model z Nófu, aniž ještě bude vládce ze země Egypta, i budu v zem Egypta vnášet hrůzu a pustošit Pathrós, a v Cóan vnesu oheň a v Nó vykonám soudy, a na Sín, pevnost Egypta, budu vylévat své popuzení a spoustu Nó budu vytínat, i vnesu v Egypt oheň, Sín se bude zoufale svíjet a Nó se bude do stávat k roztržení, a Nóf - denně protivníci. Jinoši z Ávenu a Pí-vesethu budou padat mečem a ona půjdou v zajetí, a v Techafnechésu se den zatmí při mém lámání tam jařem Egypta, a přestane v něm zpupnost jeho síly, a ono - bude je pokrývat oblak a jeho dcery půjdou v zajetí. Tak v Egyptě vykonám soudy, i poznají, že já jsem Hospodin. A v jedenáctém roce, v prvním měsíci, v sedmý den měsíce se stalo, že se ke mně do stalo slovo Hospodinovo, výrok: Synu člověka, zlomil jsem paži faraona, krále Egypta, a hle, nebude obvázána k umožnění zhojení, přiložením obinadla k obvázání jí k jejímu zesílení k chycení za meč. Proto Pán, Hospodin, řekl takto: Hle, já, jsem proti faraonovi, králi Egypta, a chci zlámat jeho paže, tu, jež je silná, i tu, jež je zlomena, a způsobit vy padnutí meče z jeho ruky a rozptýlit Egypťany mezi národy a rozehnat je po zemích, a posílit paže krále Bávelu a dát v jeho ruku svůj meč, a le paže faraonovy chci zlámat, takže bude před jeho tváří sténat sténáním smrtelně raněného, a když budu posilovat paže krále Bávelu a paže faraonovy budou klesat, poznají, že já jsem Hospodin, při mém dávání svého meče v ruku krále Bávelu, i napřáhne jej proti zemi Egypta, a Egypťany budu rozptylovat mezi národy a rozhánět je po zemích, i poznají, že já jsem Hospodin. A v jedenáctém roce, v třetím měsíci, v první den měsíce se stalo, že se ke mně do stalo slovo Hospodinovo, výrok: Synu člověka, řekni k faraonovi, králi Egypta, a k jeho zástupu: Ke komu ses připodobnil ve své velikosti? Hle, Aššúr - cedr v Levánónu, krásný ratolestmi a stínící korunou a vysoký vzrůstem, a jeho nejvyšší výhonek se octl mezi houštinami. Vody mu daly vyrůst, hlubina jej učinila vysokým; svými řekami proudila kolkolem jeho výsadby, a le na všechny stromy pole pouštěla své stružky. Proto se jeho vzrůst nad všechny stromy pole vyvýšil a jeho haluze se rozmnožily a jeho sněti se prodloužily mnohými vodami při jeho pučení; všemožné ptactvo nebes, ti hnízdili v jeho haluzích, a všemožná zvěř pole, ty rodily pod jeho snětmi, a všemožné početné národy bydlely v jeho stínu. I byl krásný ve své velikosti, v délce svých větví, neboť jeho kořen se do stal ku mnohým vodám. Cedry v Boží zahradě jej nepředčily, cypřiše nebyly podobny jeho haluzím, aniž byly platany jako jeho sněti, žádný strom v Boží zahradě nebyl svou krásou podoben jemu. Učinil jsem jej krásným v množství jeho větví, takže všechny stromy Édenu, jež byly v Boží zahradě, k němu pojaly závist. Proto Pán, Hospodin, řekl takto: Protože ses vzrůstem vyvýšil… a on svůj nejvyšší výhonek vypjal mezi houštiny a v jeho vyvýšení se pozvedlo jeho srdce, i vy dal jsem jej v ruku mocného z národů, že s ním zajisté bude nakládat podle jeho zlovůle; vyvrhl jsem jej a cizáci, ukrutníci z národů, jej vyťali a pohodili jej, jeho větve napadaly na hory a ve všechny průrvy a jeho sněti se nalámaly ve všechna řečiště země. A všechny národnosti země sestoupily z jeho stínu a zanechali jej; všemožné ptactvo nebes, ti budou sedat na jeho padlém kmeni, a všemožná zvěř pole, ti se do stanou do jeho snětí, aby se žádné stromy při vodách nevyvyšovaly svým vzrůstem a nevypínaly svůj nejvyšší výhonek mezi houštiny, a pro svou výšku nestály samy na sobě, žádné pijící vodu, neboť ony všechny budou vy- dány smrti, do spodní země, v střed dětí lidí, k sestupujícím do jámy. Takto řekl Pán, Hospodin: V den jeho sestoupení do šeólu jsem zavedl zármutek, hlubinu jsem nad ním zakryl a její řeky jsem zadržel, takže mnohé vody byly zastaveny, Levánón jsem uvedl v truchlení nad ním a všechny stromy pole - mdloba nad ním. Zvukem jeho pádu jsem otřásl národy, při svém spouštění ho do šeólu se sestupujícími do jámy, a ve spodní zemi se potěšily všechny stromy Édenu, výkvět a nejlepší z Levánónu, všechny pijící vodu; i ony s ním sestoupily do šeólu k zabitým mečem, i jeho paže, ti, již sedávali v jeho stínu vprostřed národů. Ke komu ses tedy připodobnil v slávě a ve velikosti mezi stromy Édenu? A no, budeš se stromy Édenu spuštěn do spodní země, budeš ležet vprostřed neobřezaných se zabitými mečem. To je farao a všechen jeho zástup, prohlášeno Pánem, Hospodinem. A v dvanáctém roce, v dvanáctém měsíci, v první den měsíce se stalo, že se ke mně do stalo slovo Hospodinovo, výrok: Synu člověka, vznes žalozpěv nad faraonem, králem Egypta, a řekni k němu: Hřivnatče národů, zhynul jsi! A ty jsi byl jako netvor v mořích a pronikal jsi svými řekami a svýma nohama jsi kalil vody a prošlapával jejich řeky. Takto řekl Pán, Hospodin: Chci tedy na tebe prostřít svou síť v sejití mnohých národností, jež tě v mé síti vytáhnou, a zanechat tě na zemi a odmrštit tě na tvář pole a nechat všemožné ptactvo nebes usadit se na tobě a zvěř celé země chci tebou sytit; a tvé maso dát na hory a průrvy tvou výškou vyplnit. A zem budu napájet tvým výtokem - tvou krví - až k horám, takže budou z tebe naplňována řečiště, a při uhašování tebe budu zakrývat nebesa a zatemňovat jejich hvězdy, slunce budu zakrývat oblakem a měsíc nebude svým světlem svítit, všechna svítidla světla v nebesích - budu je nad tebou zatemňovat a nad tvou zem uvedu tmu, prohlášeno Pánem, Hospodinem. A svým vynášením tvé zkázy mezi národy do zemí, jichž neznáš, budu znepokojovat srdce mnohých národností, a no, budu mnohé národnosti udivovat nad tebou a jejich králové budou nad tebou při mém mávání mým mečem před jejich tváří náramně trnout a v den tvého pádu se uleknou každého okamžiku, každý o své žití. Ano, Pán, Hospodin, řekl takto: Bude na tebe přicházet meč krále Bávelu, tvůj zástup budu nechávat padat meči siláků; oni všichni jsou ukrutníci z národů a zničí nádheru Egypta, i bude všechen jeho dav popleněn, i všechen jeho dobytek budu hubit z blízkosti mnohých vod, aniž je ještě bude kalit noha člověka, a kopyta dobytka - ani to jich kalit nebude. Tehdy budu působit pokles jejich vod a jejich řeky nechávat téci jako olej, prohlášeno Pánem, Hospodinem; až učiním zem Egypta spouští a země bude zpustošením zbavena své náplně, až pobiji všechny bydlící v ní, pak poznají, že já jsem Hospodin. Je to žalozpěv a budou jej žalostně pěti, dcery národů jej budou žalostně pět, nad Egyptem a nad vším jeho davem jej budou žalostně pět, prohlášeno Pánem, Hospodinem. A v dvanáctém roce, v patnáctý den měsíce se stalo, že se ke mně do stalo slovo Hospodinovo, výrok: Synu člověka, lkej nad davem Egypta a spusť jej - jej - a dcery věhlasných národů do země spodních míst se sestupujícími do jámy. Nad koho jsi byl půvabnější? Sestup a dej se položit s neobřezanými, nechť padají v střed zabitých mečem! Meč byl vy dán, vlečte jej i všechny jeho davy! Mocní ze siláků k němu budou mluvit zprostřed šeólu s jeho pomocníky; sestoupili, ulehli, neobřezaní, zabití mečem. Tam je Aššúr a všechno jeho sejití, kolkolem něho jeho hroby, oni všichni zabití, již padli mečem, jehož hroby jsou umístěny v nejnižších hlubinách propasti, a jeho sejití zů stalo kolkolem jeho hrobu, oni všichni zabití, padlí mečem, již v zemi živých naháněli hrůzu. Tam je Élám a všechen jeho dav kolkolem jeho hrobu, oni všichni zabití, již padli mečem, již sestoupili neobřezaní do země spodních míst, již v zemi živých naháněli svou hrůzu, a le svou hanbu si od nesli se sestupujícími do jámy. Dali mu se vším jeho davem lůžko vprostřed zabitých, kolkolem něho jsou jeho hroby, oni všichni jsou neobřezaní, zabití mečem, ač v zemi živých byla naháněna hrůza z nich, a le svou hanbu si od nesli se sestupujícími do jámy; je umístěno vprostřed zabitých. Tam je Mešech, Túval a všechen jeho dav, kolkolem něho jeho hroby, oni všichni neobřezaní, zabití mečem, ač v zemi živých naháněli svou hrůzu, aniž leží s padlými siláky z neobřezaných, již v šeól sestoupili se svými válečnými zbraněmi a dali své meče pod své hlavy, nýbrž se stalo, že na jejich kostech jsou jejich nepravosti, ač v zemi živých byli siláci hrůzou. I ty budeš muset být zlomen vprostřed neobřezaných a ležet se zabitými mečem. Tam je Edóm, jeho králové a všichni jeho šlechticové, kteří se vším svým hrdinstvím byli umístěni se zabitými mečem; oni leží s neobřezanými a se sestupujícími do jámy. Tam jsou vladaři severu, oni všichni a každý Cidóní, kteří sestoupili se zabitými, zostuzeni svou hrůzou před svou mocí, a ulehli se zabitými mečem a svou hanbu si od nesli se sestupujícími do jámy. Farao je bude vidět a potěší se nade vším svým davem, farao a jeho vojenská moc, zabití mečem, prohlášeno Pánem, Hospodinem; ano, dopustil jsem v zemi živých jeho hrůzu, a le bude položen vprostřed neobřezaných se zabitými mečem, prohlášeno Pánem, Hospodinem. A do stalo se ke mně slovo Hospodinovo, výrok: Synu člověka, promluv k dětem svého lidu a řekni k nim: Země - jestliže na ni budu přivádět meč a vezmou, lid té země, jednoho muže ze svých končin a učiní si ho dozorcem, a on si všimne meče na tu zem přicházejícího a zatroubí na troubu a upozorní lid, a uslyší, kdo bude slyšet, zvuk té trouby a nedá se varovat, a meč přijde a vezme ho, bude jeho krev na jeho hlavě - zvuk té trouby uslyšel a varovat se nedal, jeho krev bude na něm; kdyby se on byl dal varovat, byl by zachránil své žití. A jestliže ten dozorce si bude všímat přicházejícího meče a na troubu nezatroubí, takže lid ne bude varován, a meč přijde a vezme někoho z nich, bude on vzat ve své nepravosti, a le jeho krev budu vyhledávat z ruky toho dozorce. A ty, synu člověka, - učinil jsem tě dozorcem domu Isráélovu; poslyš tedy slovo z mých úst a varuj je ode mne. Když zlovolnému řeknu: Zlovolný, jistotně musíš umřít, a nepromluvíš k odradění zlovolného od jeho cesty, bude on, zlovolný, ve své nepravosti muset umřít, a le jeho krev budu vy hled áv at z tvé ruky; a le ty, jestliže zlovolného upozorníš stran jeho cesty k od vrácení od ní, aniž se od vrátí od své cesty, bude on ve své nepravosti muset umřít, a le ty své žití budeš mít vyproštěno. Ty tedy, synu člověka, řekni k domu Isráélovu: Tak ový jste pronesli výrok: Jestliže jsou naše přestoupení a naše hříchy na nás a my v nich zetlíváme, jak tedy můžeme zůstávat naživu? Řekni k nim: Jako že já jsem živ, prohlášeno Pánem, Hospodinem, libuji-li si v smrti zlovolného, nýbrž v od vrácení zlovolného od jeho cesty, a by zůstal naživu! Od vraťte se, od vraťte se od svých zlých cest; a no, nač máte mřít, dome Isráélův! A ty, synu člověka, řekni k dětem svého lidu: Spravedlnost spravedlivého ho nebude moci vyprostit v den jeho přestoupení a zlovůle zlovolného, o tu on nebude moci klopýtnout v den svého od vrácení od své zlovůle, aniž bude spravedlivý moci jí zůstat naživu v den svého zhřešení. Když o spravedlivém řeknu: Bude jistotně zůstávat naživu, a on spolehne na svou spravedlnost a jme se páchat bezpráví, nebude žádná z jeho spravedlností připomínána a pro bezpráví, jež spáchal, pro ně bude muset umřít. A když zlovolnému řeknu: Jistotně musíš umřít, a on se od vrátí od svého hříchu a jme se vykonávat právo a spravedlnost, bude zlovolný vracet zástavy, nahrazovat uloupené, jme se chodit v ustanoveních života, aby ne bylo páchání bezpráví, bude jistotně zůstávat naživu, nebude muset mřít. Žádný z jeho hříchů, jimiž zhřešil, mu nebude připomínán; vykonával právo a spravedlnost, bude jistotně zůstávat naživu. A le děti tvého lidu řeknou: Cesta Páně ne ní správná; kdežto oni - správná ne ní jejich cesta. Když se spravedlivý od vrátí od své spravedlnosti a jme se páchat bezpráví, pak pro to jistotně bude muset umřít; když se zlovolný od vrátí od své zlovůle a jme se vykonávat právo a spravedlnost, bude on na základě jich zůstávat naživu. A vy řeknete: Cesta Páně ne ní správná! Každého podle jeho cesty, tak vás budu soudit, dome Isráélův! A v dvanáctém roce, v desátém měsíci, v pátý den měsíce našeho vyhnanství se stalo, že ke mně přišel kdosi uniknuvší z Jerúsaléma s výrokem: Město padlo! A le za večera před příchodem toho uniknuvšího se na mne do stala ruka Hospodinova, i otevřel do jeho příchodu ke mně za jitra má ústa, takže má ústa byla otevřena, aniž jsem ještě byl němý. A do stalo se ke mně slovo Hospodinovo, výrok: Synu člověka, obyvatelé těchto rumišť na půdě Isráélově pronášejí výrok: Abráhám byl jeden a ujal se vlastnění země, a my jsme mnozí, země byla za vlastnictví dána nám. Proto k nim řekni: Takto řekl Pán, Hospodin: Jídáte s krví a své oči povznášíte k svým neřádstvům a krev proléváte, a chcete vlastnit zem? Spoléháte na svůj meč, pášete ošklivost a znečišťujete každý ženu svého bližního, a chcete vlastnit zem? Takto k nim musíš říci: Takto řekl Pán, Hospodin: Jako že já jsem živ, nebudou-li ti, kteří jsou v rumištích, mečem padat, a kdo je na tváři pole, vy dám ho zvěři k sežrání ho, a kteří jsou v pevnostech a v jeskyních, budou mřít morem, a tu to zem budu činit spouští, a no, zpustošeninou, i zanikne zpupnost její síly a hory Isráélovy zpustnou, takže nebude procházejícího. A když učiním tu zem spouští, a no, zpustošeninou, za všechny jejich ošklivosti, jichž se napáchali, poznají, že já jsem Hospodin. A ty, synu člověka, - děti tvého lidu se u zdí a ve vchodech domů o tobě baví, i oslovuje jeden druhého, každý svého bratra výrokem: Nuže, pojďte a poslyšte, jaké je slovo, jež vychází z blízkosti Hospodinovy! A budou k tobě přicházet, jako přichází lid, a sedět před tvou tváří, můj lid, a vyslechnou tvá slova, a le uskutečňovat je nebudou - ano, oni uskutečňují mnoho lásky svými ústy, ale jejich srdce jde za jejich chamtivostí. A hle, ty, jsi jim jako by písní mnoha lásky, kýmsi krásného hlasu, dobře hrajícím - a no, vyslechnou tvá slova, a le nebudou je uskutečňovat. A le při příchodu toho, - hle, přijde to, - pak poznají, že se vprostřed nich vyskytl prorok. A do stalo se ke mně slovo Hospodinovo, výrok: Synu člověka, prorokuj proti pastýřům Isráélovým, prorokuj a řekni k nim, pastýřům: Takto řekl Pán, Hospodin: Běda pastýřům Isráélovým, kteří se stali pasoucími sebe! Zda nemají pastýři pást stádo? Tuk jídáte a vlnu si oblékáte a vykrmené zabíjíte, stádo nepasete, těch, jež onemocněly, jste neposílili, aniž jste to, co bylo nemocné, vyhojili, aniž jste zlomeninu utrpěvšímu obvaz poskytli, aniž jste to, co bylo zahnáno, zpět přivedli, aniž jste to, co zbloudilo, vy hledali, nýbrž jste si je podrobili násilím a tvrdostí; i rozptýlily se, neboť nebylo pastýře, a staly se, když se rozptýlily, pokrmem všemožné zvěři pole. Potulují se, mé stádo, po všech horách a na všech vysokých pahrbcích, a no, na vší tváři země se rozptýlily, mé stádo, a není zajímajícího se a není hledajícího. Proto, pastýři, slyšte slovo Hospodinovo: Jako že já jsem živ, prohlášeno Pánem, Hospodinem, ne-li - pro stávání se mého stáda kořistí, že se stávají, mé stádo, pokrmem všemožné zvěři pole, neboť není pastýře a moji pastýři mé stádo nevyhledávají, nýbrž pastýři pasou sebe a mé stádo nepasou, --- řekl Pán, Hospodin, takto: Hle, já, jsem proti těm pastýřům a budu vyhledávat své stádo z jejich ruky, a chci je přimět upustit od pasení stáda, aniž ještě ti pastýři budou moci pást sebe, neboť chci své stádo vyprostit od jejich úst, a by se jim nestávaly pokrmem. Ano, Pán, Hospodin, řekl takto: Hle, já - já, a no, budu vyhledávat své stádo a pátrat po nich, jako by pátráním pastýře po jeho houfu v den jeho pobytu vprostřed jeho stáda, roztroušených, tak budu po svém stádu pátrat a vyprošťovat je ze všech míst, kam v den mračnosti a černavy byli rozptýleni, a vyjímat je z prostřed národností a shromažďovat je ze zemí a přivádět je na jejich půdu a pást je na horách Isráélových mezi potůčky a ve všech obyvatelných oblastech země. Budu je pást na dobré pastvě a jejich ovčinec bude v horách výsosti Isráélovy; tam budou v dobrém ovčinci uléhat a na horách Isráélových tučnou pastvou se pást. Své stádo budu pást já a ukládat je budu já, prohlášeno Pánem, Hospodinem; to, co zbloudilo, budu hledat, a to, co bylo zahnáno, budu zpět přivádět, zlomeninu utrpěvšímu budu obvaz poskytovat a to, co je nemocné, budu posilovat, a le tučné a silné, budu hubit; budu je pást v soudu. A vy, mé stádo, - takto řekl Pán, Hospodin: Hle, já, chystám se soudit mezi dobytčetem a dobytčetem, stran beranů a stran kozlů, zda je vám to málo, že se dobrou pastvou pasete a ostatek své pastvy svýma nohama rozdupáváte? Že pijete čirou vodu a tu, jež pozůstává, svýma nohama rozviřujete? A mé stádo - ty se musejí pást tím, co je rozdupáno vašima nohama, a kal vašich nohou musejí pít! Proto k nim Pán, Hospodin, řekl takto: Hle, já, já, a no, budu soudit mezi dobytčetem tučným a mezi dobytčetem hubeným, protože bokem a ramenem vytlačujete a svými rohy trkáte všechny, jež onemocněly, až byste je rozprášili ven, proto chci svému stádu přinést vysvobození, aniž se ještě mají stávat kořistí, a budu soudit mezi dobytčetem a dobytčetem. A chci nad nimi vzbudit jednoho pastýře, jenž je bude pást, svého nevolníka Dávida - bude je pást on, a no, pastýřem jim bude on, a já, Hospodin, jim budu Bohem a můj nevolník Dávid vládcem vprostřed nich; promluvil jsem já, Hospodin. A chci vzhledem k nim uzavřít smlouvu pokoje a zlou zvěř ze země odklidit, takže budou v bezpečí v pustině bydlet a v lesích spávat, a chci učinit je a okolí mého pahrbku požehnáním a sesílat lijavec v jeho čas - budou nastávat lijavce požehnání. A stromoví pole vy dá své ovoce a země bude vy dávat svůj výnos, i budou na své půdě v bezpečí a poznají i, že já jsem Hospodin, skrze mé polámání příčných dřev jejich jha, když je budu umět vyprostit z ruky těch, kdo si jimi sloužili, aniž se ještě budou národům stávat kořistí, aniž je bude požírat zvěř země, nýbrž budou v bezpečí bydlet a nebude působícího úlek. A chci jim k věhlasu zřídit výsadbu, takže již v zemi nebudou zachvacováni hladem, aniž ještě ponesou hanbu od národů, i poznají, že já, Hospodin, jejich Bůh, jsem s nimi a oni můj lid, dům Isráélův, prohlášeno Pánem, Hospodinem, neboť vy, mé stádo, stádo mé pastvy, vy jste lidé, já váš Bůh, prohlášeno Pánem, Hospodinem. A do stalo se ke mně slovo Hospodinovo, výrok: Synu člověka, zaměř svou tvář proti hoře Séíru a prorokuj proti ní a řekni jí: Takto řekl Pán, Hospodin: Hle, já, jsem proti tobě, horo Séíre, a napřáhnu na tebe svou ruku a chci tě učinit spouští, a no, zpustošeninou, tvá města budu měnit v rumiště a ty se budeš stávat spouští, i budeš poznávat, že já jsem Hospodin. Protože jsi chovala trvalé nepřátelství a děti Isráélovy jsi vyháněla v moc meče v čas jejich pohromy, v čas nepravosti konce, proto, jako že já jsem živ, prohlášeno Pánem, Hospodinem, tě zajisté chci učinit krví, neboť krev tě bude pronásledovat; ježto nemáš krev v nenávisti, a no, bude tě krev pronásledovat. A chci horu Séír učinit spouští, a no, spouští, a vytínat z ní procházejícího tam i zpět, a její hory naplnit jejími zabitými, tvé pahrbky a tvé průrvy a všechna tvá řečiště - budou v ně padat zabití mečem. Chci tě učinit trvalými spouštěmi, aniž budou tvá města obývána, i budete poznávat, že já jsem Hospodin. Pro tvou řeč: Tyto dva národy a tyto dvě země se musejí stát mými, můžeme se toho tedy zmocnit, - a byl tam Hospodin, - proto, jako že já jsem živ, prohlášeno Pánem, Hospodinem, a no, zachovám se podle tvého hněvu a podle tvé řevnivosti, již jsi uskutečnila ze své nenávisti proti nim, i stanu se mezi nimi známým podle toho, jak tě budu soudit, a budeš poznávat, že já, Hospodin, jsem uslyšel všechna tvá rouhání, jež jsi proti horám Isráélovým pronesla výrokem: Spoušť - jsou nám dány za pokrm. Tak jste se svými ústy proti mně vyvyšovali a svá slova proti mně hromadili; já jsem slyšel. - Takto řekl Pán, Hospodin: Za radosti vší země ti budu působit spoušť; podle tvé radosti stran dědictví domu Isráélova, nad tím, že je zpustošeno, tak budu činit tobě - budeš spouští, horo Séíre, i všechen Edóm, on všechen, i poznají, že já jsem Hospodin. A ty, synu člověka, prorokuj k horám Isráélovým a řekni: Hory Isráélovy, slyšte slovo Hospodinovo: Takto řekl Pán, Hospodin: Protože nepřítel proti vám řekl: Aha, i dávné výšiny, to se nám stalo vlastnictvím, - proto prorokuj a řekni: Takto řekl Pán, Hospodin: Protože, právě proto - pustošení a chňapání po vás ze všech stran, abyste se staly vlastnictvím zbytku národů, a že se dostáváte na hrot jazyků, a no, v pomlouvání lidu, proto, hory Isráélovy, slyšte slovo Pána, Hospodina: Takto řekl Pán, Hospodin, horám a pahrbkům, řečištím a průrvám a zpustlým rumištím a opuštěným městům, jež se do stala zbytku národů, jež jsou ze všech stran, za kořist a k pošklebování, - proto Pán, Hospodin, řekl takto: Nepromluvil-li jsem v ohni své horlivosti proti zbytku národů a proti Edómu, jemu celému, těm, kteří mou zem učinili vlastnictvím sobě s radostí celého srdce, s pohrdáním mysli, za účelem vyhnání z ní, kořistí! Proto prorokuj o půdě Isráélově a řekni horám a pahrbkům, řečištím a průrvám: Takto řekl Pán, Hospodin: Hle, já, promluvil jsem ve své horlivosti a ve svém popuzení, protože jste snášely hanbu od národů; proto Pán, Hospodin, řekl takto: Já jsem pozvedl svou ruku: Nebudou-li národy, jež máte ze všech stran, muset snášet svou hanbu! A le vy, hory Isráélovy, budete vyhánět své ratolesti a ponesete své ovoce mému lidu, Isráélovi, neboť se přiblížily k příchodu, vždyť hle, já, chci k vám a obrátím se k vám, takže budete obdělávány a osévány, a budu na vás rozmnožovat lidi, všechen dům Isráélův, jej všechen, takže města budou obydlena a rumiště budována; a no, budu na vás rozmnožovat lidi i dobytek, takže se rozmnoží a rozplodí, i budu vás osidlovat podle vašich dřívějších časů a poskytovat více blaha než za vašich počátků, i budete poznávat, že já jsem Hospodin. A budu na vás přivádět lidi, můj lid, Isráéle, i přivlastní si tě, takže se jim staneš dědictvím, aniž je budeš nadále připravovat o děti. Takto řekl Pán, Hospodin: Protože vám říkají: Ty požíráš lidi a stala ses takovou, že svůj národ připravuješ o děti, proto již lidi požírat nebudeš, aniž budeš ještě svůj národ o děti připravovat, prohlášeno Pánem, Hospodinem; aniž ti ještě budu dávat slyšet hanbu od národů, aniž ještě budeš snášet potupu od národností, aniž budeš ještě svůj národ ke klopýtnutí přivádět, prohlášeno Pánem, Hospodinem. A do stalo se ke mně slovo Hospodinovo, výrok: Synu člověka, když bydleli, dům Isráélův, na své půdě, znečistili ji svou cestou a svými skutky; jejich cesta se před mou tváří stala jako by nečistotou odloučení; i vylil jsem na ně své popuzení pro krev, již na zem vylili, a za jejich neřádstva, jimiž ji znečistili, a rozptýlil jsem je mezi národy, takže jsou rozházeni po zemích, od soudil jsem je podle jejich cesty a podle jejich skutků. A když přišli k národům, kam přišli, znesvěcovali mé svaté jméno, když se o nich říkalo: Tito jsou lid Hospodinův, a ze své země vyšli. I slitoval jsem se nad svým svatým jménem, jež oni, dům Isráélův, znesvěcovali mezi národy, kam přišli; proto k domu Isráélovu řekni: Takto řekl Pán, Hospodin: Ne vzhledem k vám já tak činím, dome Isráélův, nýbrž k svému svatému jménu, jež jste mezi národy znesvěcovali, kam jste přišli; chci tedy posvětit své veliké jméno, jež bylo mezi národy znesvěceno, jež jste vprostřed nich znesvětili, takže národy poznají, že já jsem Hospodin, prohlášeno Pánem, Hospodinem, v uznání mne za svatého mezi vámi před jejich očima. A chci vás vzít z prostřed národů a shromáždit vás ze všech zemí a přivést vás k vaší půdě, a budu na vás kropit čistou vodou, takže budete očišťováni - ode všech vašich nečistot, i ode všech vašich neřádstev vás chci očistit a dát vám nové srdce, i nového ducha chci dát ve vaše nitro, a no, chci z vašeho masa odnít srdce z kamene a dát vám srdce z masa, a ve vaše nitro chci dát svého Ducha a učinit, abyste chodili v mých ustanoveních a mých předpisů dbali a vykonávali je, a budete bydlet v zemi, již jsem dal vašim otcům, a stanete se mi lidem a já vám budu Bohem, a chci vás vysvobodit ze všech vašich nečistot a zavolat na obilí a rozmnožit je, aniž na vás budu uvalovat hlad, nýbrž budu rozmnožovat ovoce stromoví a výnos pole, abyste již mezi národy nemuseli snášet potupu hladu; pak si budete připomínat své zlé cesty a své skutky, jež ne byly dobré, a budete se sami sebou znechucovat nad svými nepravostmi a nad svými ošklivostmi. Ne vzhledem k vám já tak činím, prohlášeno Pánem, Hospodinem, nechť vám je známo! Buďte zostuzeni, a no, styďte se za své cesty, dome Isráélův! Takto řekl Pán, Hospodin: V den, kdy vás budu mít očištěny ode všech vašich nepravostí, když budu osidlovat města a rumiště budou vybudována a země, jež byla zpustošena, bude obdělávána místo toho, aby před očima každého přecházejícího zůstávala spouští, pak budou říkat: Tato země, jež byla zpustošena, se stala jako by zahradou Édenem, a města rozvrácená a zpustošená a pobořená jsou opevněna, jsou obydlena. A národy, jež kolkolem vás budou zbývat, poznají, že já, Hospodin, jsem vybudoval ta, jež byla pobořena, osázel to, co bylo zpustošeno; já, Hospodin, jsem promluvil a učiním tak. Takto řekl Pán, Hospodin: Ještě se domu Isráélovu budu dávat dotazovat stran učinění jim tohoto: Budu je množit jako stádo lidí, jako stádo svatých, jako stádo Jerúsaléma v jeho svátky, tak města, jež byla rozvrácena, budou plna stád lidí, i poznají, že já jsem Hospodin. Nade mnou se octla ruka Hospodinova, i odnesl mě Hospodin v duchu a spustil mě v střed rozsedliny, a ona byla plna kostí; i dal mi mimo ně kolem dokola přecházet, a hle, byly na povrchu rozsedliny velmi četné, a hle, velmi suché. A řekl ke mně: Synu člověka, zda tyto kosti budou žít? I řekl jsem: Pane, Hospodine, ty víš. A řekl ke mně: Prorokuj nad těmito kostmi a řekni k nim: Vy suché kosti, slyšte slovo Hospodinovo. Takto Pán, Hospodin, řekl těmto kostem: Hle, já se chystám do vás uvést dech, takže budete žít, a chci na vás dát šlachy a nechat na vás vzrůst maso a navléc na vás kůži a dát do vás dech, takže budete žít; a budete poznávat, že já jsem Hospodin. Jal jsem se tedy prorokovat podle toho, co mi Hospodin rozkázal, a za mého prorokování nastal zvuk, a hle, otřásání, jak se kosti přibližovaly, kost k své kosti, a pohleděl jsem, a hle, na nich šlachy, a maso vzrostlo a odshora se na ně navlékla kůže, a le dechu v nich nebylo. A řekl ke mně: Prorokuj k dechu, prorokuj, synu člověka, a řekni k dechu: Takto řekl Pán, Hospodin: Přijď od čtyř větrů, ty dechu, a dmýchej v tyto zabité, a ť žijí. Jal jsem se tedy prorokovat podle toho, co mi rozkázal, a vstoupil v ně dech, takže ožili a postavili se na své nohy, velmi, velmi veliké vojsko. A řekl ke mně: Synu člověka, tyto kosti, ony, to je všechen dům Isráélův. Hle, ti říkají: Naše kosti jsou vysušeny, naše naděje zhynula, jsme vyřízeni, stran nás. Proto prorokuj a řekni k nim: Takto řekl Pán, Hospodin: Hle, já se chystám otevřít vaše hroby a budu vás z vašich hrobů vyvádět, můj lide, a přivádět vás k půdě Isráélově, i budete poznávat, že já jsem Hospodin, při mém otvírání vašich hrobů a při mém vyvádění vás z vašich hrobů, můj lide! A chci do vás dát svého Ducha, takže budete žít, a uvést vás ve spočinutí na vaší půdě, i budete poznávat, že já, Hospodin, jsem promluvil a učinil tak, prohlášeno Hospodinem. A do stalo se ke mně slovo Hospodinovo, výrok: A ty, synu člověka, si vezmi jedno dřevo a napiš na ně: Pro Júdu a pro syny Isráélovy, jeho soukmenovce; a vezmi jedno dřevo a napiš na ně: Pro Josefa, dřevo Efrájimovo a všeho domu Isráélova, jeho soukmenovců; a připoj si je jedno k jednomu v jedno dřevo, a ť se v tvé ruce stanou jedním. A jak k tobě děti mého lidu budou pronášet výrok: Zda nám nechceš oznámit, čím ti jsou tyto věci? - promluv k nim: Takto řekl Pán, Hospodin: Hle, já se chystám vzít dřevo Josefovo, jež je v ruce Efrájimově, a kmenů Isráélových, jeho soukmenovců, a chci je, na něm, spojit s dřevem Júdovým a učinit je jedním dřevem; a no, stanou se jedním v mé ruce. A dřeva, na něž budeš psát, nechť jsou před jejich očima v tvé ruce, a promluv k nim: Takto řekl Pán, Hospodin: Hle, já se chystám vzít děti Isráélovy zprostřed národů, kam odešly, a chci je shromáždit se všech stran a přivést je k jejich půdě a učinit je v zemi, na horách Isráélových, jedním národem, a oni všichni budou za krále mít jednoho krále, aniž se ještě budou stávat dvěma národy, aniž se ještě kdy budou dělit na dvě království, aniž se ještě budou znečišťovat svými neřádstvy a svými hnusnostmi ani žádnými svými přestoupeními, nýbrž je chci vysvobodit ze všech jejich bydlišť, v nichž hřešily, a očistit je, i stanou se mi lidem a já jim budu Bohem. A králem nad nimi bude můj nevolník Dávid, i budou oni všichni mít jednoho pastýře, a budou chodit v mých předpisech a dbát mých ustanovení a vykonávat je, a zabydlí se na zemi, již jsem dal svému nevolníku Jákóbovi, v níž bydleli jejich otcové, a no, zabydlí se na ní oni a jejich děti a děti jejich dětí navždy, a vládcem jim natrvalo bude Dávid, můj nevolník. A chci vzhledem k nim uzavřít smlouvu pokoje, bude to smlouva věčná s nimi, i chci je umístit a rozmnožit je a svou svatyni natrvalo vprostřed nich umístit, i vznikne nad nimi mé obydlí a stanu se jim Bohem a oni mi budou lidem. A když má svatyně bude natrvalo vprostřed nich, poznají národy, že já jsem Hospodin, posvěcující Isráéle. A do stalo se ke mně slovo Hospodinovo, výrok: Synu člověka, upři svou tvář proti Gógovi ze země Mágógovy, vládci Róše, Mešechu a Tuvalu, a prorokuj proti němu a řekni: Takto řekl Pán, Hospodin: Hle, já, jsem proti tobě, Gógu, vládče Róše, Mešechu a Tuvalu, a obrátím tě a v tvé čelisti chci dát háky a vyvést tebe a všechnu tvou vojenskou moc, koně a jezdce, kteří jsou, oni všichni, dokonale vystrojeni, četné sejití, velikými štíty a malými štíty, oni všichni zacházející s meči, Peršany, Kúš a Pút s tebou, oni všichni - štíty a přílby, Gómer a všechny jeho čety, dům Tógarmy z nejzazších končin severu a všechny jeho čety, mnohé národnosti s tebou. Buď připraven a učiň si přípravy, ty i všechna tvá sejití, jež se u tebe sešla, a ť se jim staneš stráží; po mnoha dnech budeš přicházet na mysl, v posledku let budeš napadat lid navrácený od meče, shromážděný z prostřed mnoha národností, na hory Isráélovy, jež se staly ustavičným rumištěm, on však bude z prostřed národností vyveden a oni všichni budou bydlet v bezpečí. I budeš vystupovat, přicházet jako bouře, jako oblak k pokrytí země, ty a s tebou všechny tvé čety a mnohé národnosti. Takto řekl Pán, Hospodin: A v onen den se stane, že budou na tvé srdce vystupovat věci a budeš zamýšlet zlý úmysl a budeš si říkat: Budu vystupovat proti zemi neopevněných míst, napadat ty, kdo se těší klidu, bydlící v bezpečí (oni všichni bydlí beze zdí a závor a ni vrat nemají ), k loupení lupu a k ukořisťování kořisti, k obracení tvé ruky proti rumištím, opět obydleným, a na lid, sesbíraný z prostřed národů, pořídivší si majetek a jmění, na ty, kteří bydlí na výsosti země. Ševá a Dedán a obchodníci Taršíše a všichni jeho hřivnatci ti budou říkat: Zda ty přicházíš k loupení lupu? Zda jsi své svolání svolal k ukořisťování kořisti, k od nášení stříbra a zlata, ku braní majetku a jmění, k uloupení velikého lupu? Proto prorokuj, synu člověka, a řekni Gógovi: Takto řekl Pán, Hospodin: Zda v onen den, za bydlení mého lidu, Isráéle, v bezpečí, o tom nebudeš vědět? I přijdeš ze svého místa, z nejzazších končin severu, ty a s tebou mnohé národnosti, oni všichni jezdící na koních, veliké sejití, početná vojenská moc, a budeš vystupovat proti mému lidu, Isráélovi, jako oblak k pokrytí země. To se bude dít v posledku dní, i budu tě přivádět proti své zemi, za účelem poznání mě národy v mém dokázání své svatosti před jejich očima v tobě, Gógu. Takto řekl Pán, Hospodin: Zda ty jsi ten, o němž jsem v pravěkých dnech promlouval skrze své nevolníky, proroky Isráélovy, již v oněch dnech po léta prorokovali? O přivedení tě proti nim? - I stane se v onen den, v den Gógova příchodu na půdu Isráélovu, prohlášeno Pánem, Hospodinem, že v mém obličeji bude vzcházet mé popuzení, a promluvím ve své žárlivosti, v ohni výbuchu svého hněvu: Nebude-li v onen den na půdě Isráélově veliký otřes! I budou se před mou tváří třást ryby moře a letounstvo nebes a zvěř pole a všechno plazivé tvorstvo, jež se plazí po půdě, a všichni lidé, kteří budou na tváři půdy, a hory se zřítí a skalní strminy padnou, a k zemi padat bude každá zeď. A po všech svých horách na něho zavolám meč, prohlášeno Pánem, Hospodinem; meč každého bude proti jeho bratru, i budu se s ním soudit morem a krví a budu na něho a na jeho čety a na mnohé národnosti, jež jsou s ním, dštít dravým lijavcem a kameny krupobití, ohněm a sírou. Tak se budu dokazovat velikým a dávat se za svatého uznat a budu poznáván v očích mnohých národů, a no, budou poznávat, že já jsem Hospodin. A ty, synu člověka, prorokuj proti Gógovi a řekni: Takto řekl Pán, Hospodin: Hle, já, jsem proti tobě, Gógu, vládče Róše, Mešechu a Tuvalu, a chci tě obrátit a vodit tě a dát ti vystoupit z nejzazších končin severu proti horám Isráélovým a vy razit tvůj luk z tvé levé ruky a tvé šípy vysypat z tvé pravé ruky. Na horách Isráélových budeš padat ty a všechny tvé čety a národnosti, jež jsou s tebou; dám tě za pokrm supům, všemožnému okřídlenému ptactvu a zvěři pole; na tváři pole budeš padat, neboť jsem promluvil já, prohlášeno Pánem, Hospodinem. A proti Mágógovi a proti v bezpečí obývajícím ostrovy, chci vypustit oheň, i poznají, že já jsem Hospodin; a své svaté jméno chci učinit známým vprostřed svého lidu, Isráéle, aniž ještě budu své svaté jméno v zneuctění vydávat, i poznají národy, že já jsem Hospodin, Svatý v Isráéli. Hle, přijde a nastane to, prohlášeno Pánem, Hospodinem, to ť den, o němž jsem promlouval, kdy obyvatelé měst Isráélových vyjdou a zapálí a budou topit zbrojí, totiž malými štíty a velikými štíty, luky a šípy, ručními kyji a kopími, a budou jimi oheň v žáru udržovat po sedm let, aniž budou dříví snášet z pole ani sekat z lesů, neboť budou oheň v žáru udržovat zbrojí, a jmou se olupovat olupovavší je, a vykořisťovat vykořisťovavší je, prohlášeno Pánem, Hospodinem. A v onen den se stane: Budu Gógovi dávat místo tam, hrob v Isráéli, průrvu procházejících, na východ od moře, a ona bude zastavovat procházející, neboť tam pohřbí Góga a všechen jeho dav, a nazvou ji Gé-hamón-Góg. A dům Isráélův, ti je budou pohřbívat, za účelem očištění země, po sedm měsíců, než je pohřbí, všechen lid země; to jim bude k věhlasu v den mého oslavení, prohlášeno Pánem, Hospodinem. Pak budou muset vyčlenit stálé mužstvo, mající procházet zemí a s těmi, kdo budou mimo přecházet, pohřbívat ty, kdo budou pozůstávat na tváři země, k očištění jí; pátrat budou od konce sedmi měsíců a když ti mimo přecházející mimo přejdou zemí a uvidí se kost člověka, postaví se vedle ní znamení, než ji ti, kdo budou pohřbívat, do Gé-hamón-Gógu pohřbí. A i jméno města bude Hamónáh. - Tak očistí zem. A ty, synu člověka, - takto řekl Pán, Hospodin: Řekni všemožnému okřídlenému ptactvu a všemožné zvěři pole: Shromážděte se a přijďte, sesbírejte se ze všech stran na mou oběť, již se já chystám pro vás pořádat, velikou oběť na horách Isráélových, a ť se nažerete masa a napijete krve! Budete moci žrát maso siláků a pít krev šlechticů země, beranů, jehňat a kozlů, býků, samých vykrmených dobytčat z Bášánu, a no, z mé oběti, již pro vás uspořádám, se do sytosti nažerete tuku a do opilosti napijete krve; tak se u mého stolu nasytíte koňmi a jezdci, siláky a všemožnými bojovníky, prohlášeno Pánem, Hospodinem. A svou slávu chci uvést mezi národy, takže všechny národy zakusí můj soud, jejž vykonám, a mou ruku, již na ně položím; a od onoho dne a nadále budou vědět, dům Isráélův, že jejich Bůh jsem já, Hospodin, a národy poznají, že dům Isráélův, ti byli odvedeni pro svou nepravost, za to, že se proti mně dopustili věrolomnosti, takže jsem před nimi skryl svou tvář a vy dal jsem je v ruku jejich protivníků, i padli, oni všichni, mečem; podle jejich nečistoty a podle jejich přestoupení jsem s nimi naložil a svou tvář před nimi skryl. Proto Pán, Hospodin, řekl takto: Nyní budu od vracet zajetí Jákóbovo a litovat všeho domu Isráélova a horlit pro své svaté jméno; i zapomenou, ve svém bydlení na půdě Isráélově v bezpečí, kdy nebude působícího úlek, na svou hanbu a všechnu svou věrolomnost, jíž se proti mně věrolomně dopustili, až je přivedu zpět z prostřed národností a budu je shromažďovat ze zemí jejich nepřátel, i budu jimi před očima mnohých národů za svatého uznán. Pak poznají, mým odvedením jich k národům a tím, že je budu shánět na jejich půdu, aniž tam ještě budu koho z nich pozůstavovat, že já, Hospodin, jsem jejich Bůh, aniž ještě budu před nimi skrývat svou tvář, když na dům Isráélův vyliji svého Ducha, prohlášeno Pánem, Hospodinem. V dvacátém a pátém roce našeho vyhnanství, na počátku roku, v desátý den měsíce, v čtrnáctém roce poté, co město padlo, v právě tento den se nade mnou octla ruka Hospodinova a vnesl mě tam, v Božích viděních mě vnesl do země Isráélovy a spustil mě na velmi vysokou horu, a na ní, k jihu, byla jako by výstavba města. I vnesl mě tam, a hle, muž - jeho vzezření jako vzezření mosazi a v jeho ruce šňůra ze lnu a třtina míry, a on stál v bráně. A ten muž ke mně promluvil: Synu člověka, hleď svýma očima a slyš svýma ušima a upři své srdce na vše, co vidět se já chystám tě uschopnit, neboť jsi sem byl přiveden za účelem ukázání ti toho. Vše, co ty budeš vidět, oznam domu Isráélovu. A hle, zevně vůči domu kolem dokola zeď a v ruce toho muže třtina míry šesti loket, po lokti a šířce dlaně, i změřil šířku: Stavby jedna třtina, a výšku: Jedna třtina, a vstoupil do brány, - její průčelí bylo směrem k východu, - a vystoupil po jejích stupních a změřil práh brány: Jedna třtina šířky, totiž práh první, jedna třtina šířky, a strážnice: Jedna třtina délky a jedna třtina šířky, a mezi strážnicemi pět loket, a práh brány od předsíně brány zevnitř, jedna třtina. A změřil předsíň brány zevnitř: Jedna třtina (změřil sice předsíň brány: Na osm loket, a le i s dvěma výčnělky na dva lokte ), a brána vedla zevnitř; a strážnice v bráně směrem k východu byly tři odtud a tři odtud, ony tři měly jednu míru, a jednu míru měly ty výčnělky odtud a odtud. A změřil šířku vchodu do brány: Deset loket, délku brány: Třináct loket, a okraj před strážnicemi: Jeden loket, a jeden loket okraje od tam tud, a strážnice: Šest loket odtud a šest loket odtud. A změřil bránu od střechy strážnice ke střeše druhé, šířku dvaceti a pěti loket, vchod naproti vchodu, a ty výčnělky určil na šedesát loket, a k výčnělku kolem dokola sahalo nádvoří u brány. A z před průčelí brány vstupu před průčelí předsíně vnitřní brány bylo padesát loket, a na strážnicích byla zamřížovaná okna, totiž na jejich výčnělcích dovnitř brány kolem dokola a tak do předsíní, a okna byla kolem dokola dovnitř, a na výčnělku byly palmy. A uvedl mě do vnějšího nádvoří, a hle, kolem dokola komnaty a dlažba, obé zřízeno v nádvoří, třicet komnat na dlažbě, a dlažba byla po straně bran, podle délky bran byla dolní dlažba. A změřil šířku od blízkosti průčelí dolní brány až po vnitřní nádvoří zevně: Sto loket, na východ a na sever. - A brána, jejíž průčelí bylo směrem k severu, k vnějšímu nádvoří, - změřil její délku a její šířku, a strážnice v ní tři odtud a tři odtud, a výčnělky v ní a její předsíně, to bylo podle míry té první brány, padesát loket její délka a její šířka pětadvacet loket, a její okna a její předsíně a její palmy byly podle míry té brány, jejíž průčelí bylo směrem k východu; a vystupovali jí po sedmi stupních a její předsíně byly před nimi. A brána vnitřního nádvoří byla naproti bráně k severu a k východu, i naměřil od brány k bráně sto loket. A odvedl mě směrem k jihu, a hle, brána směrem k jihu, i změřil výčnělky v ní a její předsíně podle těchto měr, a ona měla i její předsíně měly okna kolem dokola, jako tato okna, padesát loket délku a šířku pětadvacet loket, a sedm stupňů k vzestupů m do ní, její předsíně byly před nimi, a na výčnělcích v ní palmy, jedna odtud a jedna odtud. A směrem k jihu byla brána k vnitřnímu nádvoří, i naměřil od brány k bráně směrem k jihu sto loket. A branou jihu mě uvedl do vnitřního nádvoří a změřil bránu jihu podle těchto měr; a její strážnice a výčnělky v ní a její předsíně podle těchto měr, a ona měla i její předsíně měly okna kolem dokola, padesát loket délku a šířku dvacet a pět loket, a kolem dokola předsíně, délku pětadvacet loket a šířku pět loket, a její předsíně k vnějšímu nádvoří, a na výčnělcích v ní palmy, a osm stupňů vzestupu do ní. A uvedl mě do vnitřního nádvoří směrem k východu a změřil bránu podle těchto měr, a její strážnice a výčnělky v ní a její předsíně podle těchto měr, a ona měla i její předsíně měly okna kolem dokola, délku padesát loket a šířku pětadvacet loket, a její předsíně k vnějšímu nádvoří, a na výčnělcích v ní palmy odtud a odtud, a osm stupňů vzestupu do ní. A uvedl mě k bráně severu; tu změřil podle těchto měr, její strážnice a výčnělky v ní a její předsíně, a ona měla okna kolem dokola, délku padesát loket a šířku pětadvacet loket, a výčnělky v ní k vnějšímu nádvoří, a na výčnělcích v ní palmy odtud a odtud, a osm stupňů vzestupu do ní. A byla tam místnost a vchod do ní skrze výčnělky v bran ách; tam oplachovali vzestupné oběti, a v předsíni brány dva stoly odtud a dva stoly odtud k porážení na nich vzestupných obětí a obětí za hřích a za provinění, a po straně, zevně vůči vystupujícímu ke vchodu do brány k severu, dva stoly, a dva stoly po druhé straně, jež patřila předsíni brány, čtyři stoly odtud a čtyři stoly odtud po stranách brány, osm stolů; na nich poráželi. A k vzestupným obětem čtyři stoly z kamenů s otesáváním, délky jednoho a půl lokte a šířky jednoho a půl lokte a výšky jednoho lokte; na ně také pokládali nástroje, jimiž poráželi vzestupné a jiné oběti; a uvnitř byly dvojité háky na jednu šířku dlaně, upevněné kolkolem, a na stolech maso obětních darů. A zevně vůči vnitřní bráně byly komnaty pěvců, ve vnitřním nádvoří, jež byly po straně brány severu, a jejich průčelí směrem k jihu, jedna po straně brány východu, průčelím směrem k severu. A promluvil ke mně: Tato komnata, jejíž průčelí je směrem k jihu, je pro kněží, mající na starosti opatrování domu, a ta komnata, jejíž průčelí je směrem k severu, je pro kněží, mající na starosti opatrování oltáře; oni, synové Cádókovi, jsou ze synů Lévího přibližující se k Hospodinu obsluhovat ho. I změřil nádvoří, délky sto loket a šířky sto loket, čtvercové, a před domem byl oltář. A uvedl mě do předsíně domu a změřil výčnělky předsíně, pět loket odtud a pět loket odtud, a šířku brány, tři lokte odtud a tři lokte odtud, délka předsíně byla dvacet loket a šířka jedenáct loket, i se stupni, jimiž do ní vystupovali, a při výčnělcích byly sloupy, jeden odtud a jeden odtud. A uvedl mě do chrámu a změřil výčnělky, šest loket šířky odtud a šest loket šířky odtud - šířka stanu; a šířka vchodu deset loket a strany vchodu pět loket odtud a pět loket odtud. A změřil jeho délku, čtyřicet loket, a šířku, dvacet loket. A vešel dovnitř a změřil výčnělky vchodu, po dvou loktech, a vchod, šest loket, a šířku vchodu, sedm loket, a změřil její délku, dvacet loket, a šířku, dvacet loket, před chrámem; a řekl ke mně: Toto je nejsvětější svatyně. A změřil zeď domu, šest loket, a šířku každé boční místnosti, čtyři lokte, kolem dokola domu vůkol, a ty boční místnosti, boční místnost na boční místnosti, byly troje, a to třicetkrát, a byly zřízeny ve zdi, již dům měl pro ty boční místnosti kolem dokola, aby se držely, a le držely se ne ve zdi vu domu, nýbrž bočním místnostem přibývalo místa a vůkol se vinulo, čím výše, tím více, neboť okružní prostor domu - čím výše, tím více, kolem dokola vůči domu; proto rozšiřování při domě bylo do výše, a tak dolní patro vystupovalo na horní přes prostřední. A při domě kolem dokola jsem uviděl vyvýšení - základy bočních místností, na celou třtinu, šest loket ke spoji; šířka zdi, již měly boční místnosti navenek, byla pět loket, a co bylo ponecháno, byla chodba k bočním místnostem domu. A mezi komnatami byla šířka dvaceti loket kolem dokola vůkol domu, a vchod do bočních místností byl přes to, co bylo ponecháno, jeden vchod směrem k severu a jeden vchod k jihu, a šířka místa, jež bylo ponecháno, byla pět loket kolem dokola. A budova, jež byla před odděleným místem na straně směrem k západu: Šířka sedmdesát loket, a zeď budovy: Pět loket šířky kolem dokola, a její délka devadesát loket. A změřil dům: Délka sto loket, a oddělené místo a budovu a její zdi: Délka sto loket, a šířku průčelí domu a odděleného místa k východu: Sto loket. A změřil délku budovy naproti oddělenému místu, jež byla na jeho zadní straně, a jeho sloupové síně odtud a odtud, sto loket, a vnitřní chrám a předsíně nádvoří. Prahy a zamřížovaná okna a sloupové síně vůkol na nich třech (naproti prahům bylo obložení dřevem kolem dokola a od země až po okna, a okna byla zakryta), nad hořejškem vchodu až po vnitřní dům a navenek a na vší zdi kolem dokola, vnitřní i vnější, podle měr, a byli tam vypodobněni kerúbové a palmy, a to palma mezi kerúbem a kerúbem, a kerúb měl dvojí tvář, a to k palmě odtud tvář člověka a k palmě odtud tvář hřivnatce; byli vypodobněni na celém domě kolem dokola, od země až po hořejšek vchodu a na zdi chrámu byli vypodobněni ti kerúbové a ty palmy. Chrám - zárubeň byla čtvercová, i u průčelí svatyně, vzezření jako vzezření. Oltář ze dřeva, vysoký tři lokte a jeho délka dva lokte, a jeho rohy, jež měl, a jeho délka a jeho stěny byly ze dřeva; i promluvil ke mně: Toto je stůl, jenž je před tváří Hospodinovou. A chrám měl a svatyně měla dvoje dveře, a dveře měly po dvou křídlech, po dvou otáčivých křídlech; dvě měly jedny dveře a dvě křídla měly druhé, a na nich, na dveřích chrámu, byli vypodobněni kerúbové a palmy, jako byli vypodobněni na zdech, a na průčelí předsíně zevně bylo trámoví ze dřeva, a zamřížovaná okna a palmy odtud a odtud po stranách předsíně a bočních místností domu a na trámoví. I vyvedl mě do vnějšího nádvoří směrem k severu a zavedl mě ke komnatě, jež byla naproti oddělenému místu a jež byla naproti budově k severu, před podélnou stranu sta loket; vchod byl na severu, jeho šířka padesát loket. Naproti dvaceti loktům, jež mělo vnitřní nádvoří, a naproti dlažbě, již mělo vnější nádvoří, byla v třetích patrech sloupová síň naproti sloupové síni, a před komnatami chodba deseti loket šířky, dovnitř, cesta jednoho lokte, a jejich vchody k severu. A horní komnaty byly kratší (neboť sloupové síně od nich ubíraly ) než dolní a než prostřední v budově, neboť ony byly třípatrové a neměly sloupů, jako sloupy nádvoří, proto bylo dolními a prostředními odňato z podlahy. A zeď, jež byla navenek při komnatách směrem k vnějšímu nádvoří, naproti komnatám, její délka byla padesát loket, neboť padesát loket byla délka komnat, jež byly při vnějším nádvoří, a hle, před chrámem sto loket, a pod těmito komnatami byl vstup od východu stran vcházení jím do nich z vnějšího nádvoří. V šířce zdi nádvoří směrem k východu, před odděleným místem a před budovou, byly komnaty - a cesta před nimi - vzezřením jako komnaty, jež byly směrem k severu, podle jejich délky, tak jejich šířka, a všechny jejich východy byly i podle jejich zřízení i podle jejich vchodů. A jako vchody komnat, jež byly směrem k jihu, byl vchod při východisku cesty, cesty přímo ku příslušné zdi směrem k východu při vstupu do nich. A řekl ke mně: Komnaty severu, komnaty jihu, jež jsou naproti oddělenému místu, to jsou svaté komnaty, kde kněží, kteří se přibližují k Hospodinu, jídají nanejvýš svaté věci; tam ukládají nanejvýš svaté věci, i oběti dar u a oběti za hřích a za provinění, neboť to místo je svaté. Když kněží vejdou, pak nebudou ze svatyně vycházet do vnějšího nádvoří, nýbrž tam musejí uložit roucha, v nichž obsluhují, neboť ona jsou svatá, i oblečou si jiná roucha a tak se přiblíží k tomu, co patří lidu. A když dokončil měření vnitřního domu, vyvedl mě směrem k bráně, jejíž průčelí bylo směrem k východu, a změřil ji kolem dokola; změřil třtinou míry stranu východu, pět set třtin, třtinou míry vůkol, změřil stranu severu, pět set třtin, třtinou míry vůkol, změřil stranu jihu, pět set třtin, třtinou míry, otočil se k straně západu a naměřil pět set třtin, třtinou míry. Změřil ji na čtyři strany; kolem dokola měla zeď délku pěti set loket a šířku pěti set loket k rozhraničení mezi tím, co je svaté, a nesvatým. A od vedl mě k bráně, bráně, jež byla obrácena směrem k východu, a hle, od směru z východu přišla sláva Boha Isráélova, a jeho hlas - jako hlas mnohých vod, a od jeho slávy se rozsvítila země. A to vidění, jež jsem uviděl, bylo podle vzezření jako vidění, jež jsem uviděl při svém příchodu ke zničení města, a vidění byla jako vidění, jež jsem uviděl u řeky Keváru. I padl jsem na svou tvář a sláva Hospodinova vešla do domu cestou brány, jejíž průčelí bylo směrem k východu. A Duch mě pozvedl a vnesl mě do vnitřního nádvoří, a hle, slávou Hospodinovou se naplnil dům, a uslyšel jsem mluvícího ke mně z domu; a vedle mne kdosi stanul. A řekl ke mně: Synu člověka, viz místo mého trůnu a místo chodidel mých nohou, kde budu navždy sídlit vprostřed Isráélových dětí, aniž ještě budou, dům Isráélův, poskvrňovat mé svaté jméno, oni, a ni jejich králové, svým smilstvem a mrtvolami svých králů, svými výšinami, svým kladením svých prahů u prahu mého a svých veřejí vedle veřejí mých, takže jen stěna byla mezi mnou a mezi nimi, a tak mé svaté jméno poskvrňovali svými ošklivostmi, jež páchali, pročež jsem je ve svém hněvu strávil. Nyní nechť své smilstvo a mrtvoly svých králů ode mne vzdalují a budu navždy sídlit vprostřed nich. Ty, synu člověka, zprav dům Isráélův o tom to domě, a ť se stydí za své nepravosti a změří stavbu, a zastydí-li se za vše, co napáchali, uvědom je o tvářnosti domu a jeho zařízení a jeho východech a jeho vstupech a všech stránkách jeho tvářnosti a všech jeho ustanoveních, a no, o všech stránkách jeho tvářnosti a všech jeho poučeních. To zapiš před jejich očima, a ť si všímají vší jeho tvářnosti a všech jeho poučení; ta nechť vykonávají. Toto je zákon domu: Na temeni hory bude všechno jeho území kolem dokola svatosvaté; hle, toto je zákon domu. A toto jsou míry oltáře v loktech: Loket je loket a šířka dlaně, a podstavec na ten to loket, a loket šířka, a jeho obruba na jeho okraji vůkol na jednu píď; toto je spodek oltáře. A od podstavce na zemi až po dolní lištu dva lokte a šířka jeden loket, a od menší lišty až po větší lištu čtyři lokte a šířka loket; a ohniště na čtyři lokte, a od ohniště vzhůru čtyři rohy, a ohniště: Délka dvanácti se šířkou dvanácti, čtvercové, na jeho čtyřech stranách. A lišta: Délka čtrnácti se šířkou čtrnácti na jejích čtyřech stranách, a obruba vůkol ní na půl lokte; a její podstavec na loket vůkol, a stupně k němu obráceny k východu. A řekl ke mně: Synu člověka, takto řekl Pán, Hospodin: Toto jsou ustanovení oltáře v den jeho zhotovení ke vznášení na něm vzestupných obětí a ke kropení naň krví; i musíš dát kněžím, Lévíovcům, kteří jsou ze semene Cádókova, těm, kdo se ke mně přibližují, prohlášeno Pánem, Hospodinem, k službě mně, mladého býka k oběti za hřích, a vzít z jeho krve a dát na jeho čtyři rohy a na čtyři úhly lišty a na obrubu vůkol, tak jej očistit a zadost za něj učinit, a vzít toho býka, jenž bude obětí za hřích, a ť se spaluje na určeném místě u domu, zevně vůči svatyni, a v druhý den musíš blíže přivést chlupatce z koz, bezvadného, k oběti za hřích, i očistí oltář, jako jej očistili býkem. A až skončíš s očišťováním, musíš blíže přivést mladého býka, bezvadného, a berana ze stáda, bezvadného, a no, budeš je blíže přivádět před tvář Hospodinovu a kněží na ně nasypou soli a vznesou je za vzestupnou oběť Hospodinu. Po sedm dní budeš denně obětovat chlupatce za hřích; i mladého býka a berana ze stáda, bezvadné, budou obětovat; po sedm dní budou za oltář činit zadost, i očistí jej a naplní jeho ruku. A až ty dni budou končit, bude se v osmý den a nadále dít, že kněží budou na tom oltáři vykonávat vaše vzestupné oběti a vaše oběti pokojných hodů, i budu vás blahovolně přijímat, prohlášeno Pánem, Hospodinem. A zavedl mě zpět směrem k vnější bráně svatyně, jež byla obrácena k východu, a ta byla zavřena; a Hospodin ke mně řekl: Tato brána zůstává zavřena, nebude otvírána, aniž jí kdo bude vcházet, neboť jí vešel Hospodin, Bůh Isráélův, i zůstane zavřena. Pokud jde o vládce - on, vládce, v ní bude sedat k jedení chleba před tváří Hospodinovou; bude vcházet cestou předsíně brány a touž cestou bude vycházet. A uvedl mě cestou brány severu k průčelí domu, i pohleděl jsem, a hle, dům Hospodinův naplnila sláva Hospodinova, i padl jsem na svou tvář. A Hospodin ke mně řekl: Synu člověka, přilož své srdce a viz svýma očima a slyš svýma ušima vše, čím tě oslovuji stran všech ustanovení domu Hospodinova a stran všech jeho zákonů, a přilož své srdce ke vstupu do domu se všemi východy ze svatyně, a řekni k té vzpurnosti, k domu Isráélovu: Takto řekl Pán, Hospodin: Máte dost ze všech svých ošklivostí, dome Isráélův, ve svém přivádění synů ciziny, neobřezaných srdcem a neobřezaných masem, aby byli v mé svatyni k znesvěcování jí, mého domu, při vašem přinášení mého chleba, tuku a krve; tak ke všem vašim ošklivostem porušovali mou smlouvu, aniž jste zachovali péči o mé svaté věci, nýbrž jste za strážce mého zájmu za sebe ustanovili jiné. Takto řekl Pán, Hospodin: Žádný syn ciziny, neobřezaný srdcem a neobřezaný masem, nesmí vcházet do mé svatyně, totiž žádný syn ciziny, jenž je vprostřed dětí Isráélových; ba i Lévíovci, kteří se při bloudění Isráéle zpřed mne vzdálili, kteří zpřed mne zbloudili za svými neřádstvy, ti ponesou svou nepravost, a le oni se v mé svatyni stanou sloužícími v strážích u bran domu a obsluhujícími dům, budou pro lid porážet vzestupné a jiné oběti a oni budou před jejich tváří stát k obsluhování jich, protože je obsluhovali před jejich neřádstvy a stali se domu Isráélovu podnětem k nepravosti; proto jsem proti nim pozvedl svou ruku, prohlášeno Pánem, Hospodinem, a ponesou svou nepravost, aniž budou moci ke mně přistoupit k zastávání kněžství mně a neb přistoupit ke kterýmkoli mým svatým věcem do nejsvětější svatyně, nýbrž ponesou svou hanbu a své ošklivosti, jež napáchali, a le chci je učinit strážci opatrování domu stran vší jeho obsluhy, a stran všeho, co se v něm má činit. A le kněží, Lévíovci, synové Cádókovi, kteří při bloudění dětí Isráélových zpřed mne dbali opatrování mé svatyně, ti se budou ke mně přibližovat k obsluhování mne a budou stát před mou tváří ku přinášení mi tuku a krve, prohlášeno Pánem, Hospodinem. Oni budou vcházet do mé svatyně a oni se budou přibližovat k mému stolu k obsluhování mne a budou dbát mého zájmu; a při jejich vcházení do bran vnitřního nádvoří se bude dít, že si budou oblékat roucha ze lnu, aniž se na ně při jejich službě v branách vnitřního nádvoří a uvnitř bude smět dostat vlna, na jejich hlavách budou turbany ze lnu a na jejich bocích budou spodky ze lnu; nebudou se opasovat ničím, co vyvádí pot. A při svém vycházení do vnějšího nádvoří, do vnějšího nádvoří k lidu, budou svlékat svá roucha, v nichž oni sloužili, a odloží je v svatých komnatách a oblečou si jiná roucha, a ť svými rouchy neposvěcují lid; aniž budou holit svou hlavu, aniž budou do pouštět uvolněnost; budou své hlavy jen přistřihovat, aniž bude který kněz při jejich vcházení do vnitřního nádvoří pít víno, aniž si za ženy budou brát vdovu a neb vyhnanou, nýbrž panny ze semene domu Isráélova, a neb t akovo u vdovu, jež bude vdovou po knězi, si budou brát. A budou můj lid poučovat o svatém a nesvatém a uvědomovat je o nečistém a čistém; a při sporu budou oni stát k rozsuzování, budou jej rozsuzovat podle mých práv, a dbát mých zákonů a mých ustanovení stran všech mých svátků a za svaté mít mé soboty. A k zemřelému člověku nebudou vcházet stran svého znečišťování, leda pro otce a neb pro matku a neb pro syna a neb pro dceru, pro bratra a neb pro sestru, jíž se ne do stalo muži, se budou smět znečišťovat, a každé mu po jeho očištění budou počítat sedm dní a v den svého vcházení do svatyně, do vnitřního nádvoří, k službě ve svatyni, bude předkládat svou oběť za hřích, prohlášeno Pánem, Hospodinem. To se jim stane dědictvím, jejich dědictvím jsem já, aniž jim budete dávat držbu v Isráéli, jejich držbou jsem já; a oběti dar u a oběti za hřích a za provinění - oni je budou jíst, a všeho odevzdaného v Isráéli se bude do stávat jim, a prvního ze všech prvotin všeho a každé oběti věnování čehokoli, ze všech vašich obětí věnování, se bude do stávat kněžím, i prvotinu vašich díží budete dávat knězi k spočinutí požehnání na tvém domě. Kněží nebudou jídat žádné zdechliny a ni rozervaného z ptactva a ni z dobytka. A při vašem rozlosovávání země v dědictví budete věnovat oběť věnování Hospodinu, svatou část ze země, délky - pětadvacet tisíc délky, šířky deseti tisíc; ta bude svatá na všem svém území vůkol; z tohoto bude na svatyni pět set na pět set, čtverec vůkol, a padesát loket okraje vůkol toho. Budeš tedy podle této míry odměřovat délku pětadvaceti tisíc a šířku deseti tisíc, a v tom bude svatyně, nejsvětější svatyně. To bude svatá část ze země; bude pro kněží, služebníky svatyně, již se budou přibližovat k obsluhování Hospodina; stane se jim místem pro domy a místem svatyně pro svatyni. A pětadvacet tisíc délky a deset tisíc šířky bude pro Lévíovce, služebníky domu, jim k držbě, dvacet komnat. A v držbu města budete dávat pět tisíc šířky a délku pětadvaceti tisíc podél svaté oběti věnování, to bude pro všechen dům Isráélův. A pro vládce: Z této i z této strany vůči svaté oběti věnování a vůči majetku města, před svatou obětí věnování a před majetkem města, od západního okraje k západu a od východního okraje k východu, a délky stejné jako jeden z podílů, od západního pomezí k východnímu pomezí; to bude jeho zemí, majetkem v Isráéli, aniž ještě budou moji vládcové utiskovat můj lid, nýbrž budou zem přenechávat jim, domu Isráélovu, podle jejich kmenů. Takto řekl Pán, Hospodin: Máte dost, vládcové Isráélovi; odstraňte násilnictví a plenění a uskutečňujte právo a spravedlnost a sejměte z mého lidu svá vymáhání, prohlášeno Pánem, Hospodinem; nechť máte spravedlivé váhy a spravedlivou éfu a spravedlivý bath; éfá a bath mají být jednou měrou, aby bath obsahoval desetinu chómeru i éfá desátou část chómeru, míra toho má být podle chómeru. A šekl je dvacet gér; pětadvacet šeklů, dvacet šeklů, patnáct šeklů, to bude vaše mina. Toto bude oběť věnování, již budete věnovat: Šestina éfy z chómeru pšenice; dáte i šestinu éfy z chómeru ječmene; a dávka oleje: Bath oleje, desetina bathu z kóru; z deseti bathů, z chómeru, neboť deset bathů je chómer; a jedno dobytče ze stáda z dvou set, ze zavlažovaného území Isráélova - k oběti dar u a k oběti vzestupné a k oběti pokojných hodů, k zadostučinění za ně, prohlášeno Pánem, Hospodinem. K této oběti věnování pro vládce v Isráéli budou oni, všechen lid Isráélův, a na vládci bude toto: Vzestupné oběti a oběť dar u a úlitba o slavnostech a o novech měsíce a o sobotách, o všech svátcích domu Isráélova; on bude vykonávat oběť za hřích a oběť dar u a oběť vzestupnou a oběť pokojných hodů k zadostučinění v prospěch domu Isráélova. Takto řekl Pán, Hospodin: V prvním měsíci, v první den měsíce, budete přivádět mladého býka, bezvadného, a očišťovat svatyni; i vezme kněz z krve oběti za hřích a dá na zárubeň domu a na čtyři rohy lišty oltáře a na zárubeň brány vnitřního nádvoří; tak budeš činit i v sedmý den v měsíci stran každého bloudícího a stran nevědomého. Tak budete činit zadost za dům. V prvním měsíci, v čtrnáctý den měsíce budete mít minutí, slavnost sedmi dní; budou se jíst nekvašené chleby, a v onen den bude vládce v prospěch svůj a v prospěch všeho lidu země vykonávat oběť za hřích, býka, a po sedm dní té slavnosti bude vykonávat vzestupnou oběť Hospodinu, sedm býků a sedm beranů, bezvadných, denně, po sedm dní, a oběť za hřích, chlupatce z koz, denně, a oběť dar u bude vykonávat, éfu k býku a éfu k beranu, a k éfě hín oleje. Taktéž bude činit v sedmém měsíci, v patnáctý den měsíce o slavnosti, po sedm dní, stran oběti za hřích, stran vzestupné oběti a stran oběti dar u a stran oleje. Takto řekl Pán, Hospodin: Brána vnitřního nádvoří, jež je obrácena k východu, bude po šest dní práce zavírána, a le v den soboty se bude otvírat, i v den novu měsíce se bude otvírat, a vládce bude vcházet cestou předsíně té brány zvenčí a stane před zárubní té brány a kněží vykonají jeho vzestupnou oběť a jeho oběť pokojných hodů, i pokloní se na prahu té brány a vyjde, a brána se až do večera nebude zavírat a u vchod u do oné brány se o sobotách a o novech měsíce bude před tváří Hospodinovou klanět lid země. A vzestupná oběť, již bude vládce v den soboty Hospodinu předkládat: Šest bezvadných jehňat a bezvadný beran, a oběť dar u: Éfá k beranovi, a k jehňatům oběť dar u - dávka jeho ruky, a oleje hín k éfě. A v den novu měsíce: Mladý býk, z bezvadných, a šest jehňat a beran, to budou bezvadné kusy; a éfu k býkovi a éfu k beranovi bude činit obětí dar u, a k jehňatům podle toho, čeho jeho ruka bude moci dosáhnout, a oleje hín k éfě. A při svém vstupování bude vládce vstupovat cestou předsíně té brány a touž cestou bude vycházet, a le při vstupování lidu země před tvář Hospodinovu o svátcích bude ten, kdo bude ke klanění vstupovat cestou brány severu, vycházet cestou brány jihu, a ten, kdo bude vstupovat cestou brány jihu, bude vycházet cestou brány severu, nebude se vracet cestou brány, jíž vstoupil, nýbrž bude vycházet naproti ní, a vládce bude při jejich vstupování vstupovat vprostřed nich a při jejich vycházení bude vycházet. A o slavnostech a o svátcích bude obětí dar u: Éfá k býkovi a éfá k beranovi, a k jehňatům dávka jeho ruky, a oleje hín k éfě. A kdykoli bude vládce vykonávat dobrovolnou oběť vzestupnou nebo dobrovolnou oběť pokojných hodů Hospodinu, pak se mu otevře brána, jež je obrácena k východu, a on svou vzestupnou oběť a neb svou oběť pokojných hodů vykoná podle toho, jak ji bude vykonávat v den soboty, a vyjde, a po jeho vyjití se brána zavře. A denně budeš vzestupnou obětí Hospodinu činit roční dobytče, bezvadné, každého jitra je budeš obětovat, a k němu budeš každého jitra vykonávat oběť dar u, šestinu éfy a třetinu hínu oleje ke skrápění jemné mouky oběti dar u Hospodinu - trvalá ustanovení, ustavičně, a no, dobytče a oběť dar u a olej budou každého jitra činit ustavičnou vzestupnou obětí. Takto řekl Pán, Hospodin: Když bude vládce dávat dar někomu ze svých synů, bude to jeho dědictví, jeho synům to bude majetkem v dědictví, a le když bude ze svého dědictví dávat dar některému ze svých služebníků, pak bude jeho až po rok svobody, potom se vrátí vládci, jen jeho synů dědictví od něho bude jejich. A vládce nebude brát z dědictví lidu k vytlačování jich z jejich majetku - své syny bude ze svého majetku obdařovat dědictvím, aby můj lid nebyl rozháněn, každý ze svého majetku. Pak mě vchodem, jenž byl po straně brány, uvedl k svatým komnatám pro kněží, jež byly obráceny k severu, a hle, tam bylo místo v nejzazších končinách k západu; i řekl ke mně: Toto je místo, kde budou kněží vařit oběti za provinění a za hřích, kde budou péci oběti dar u, aby ne bylo vynášení jich do vnějšího nádvoří k posvěcování lidu. A vyvedl mě do vnějšího nádvoří a dal mi přejít po čtyřech koutech toho nádvoří, a hle, v každém koutě nádvoří bylo nádvoří, nádvoří v koutě nádvoří - ve čtyřech koutech nádvoří byla uzavřená nádvoří, délky čtyřiceti a šířky třiceti; všechny čtyři kouty měly jednu míru a bylo v nich vůkol ohrazení, vůkol nich čtyř, a krby k vaření, zřízené zespod ohrazení vůkol. A řekl ke mně: Toto jsou místnosti těch, kdo vaří, kde služebníci domu budou vařit oběti lidu. A uvedl mě zpět ke vchodu do domu, a hle, zpod prahu domu k východu vycházely vody, neboť průčelí domu bylo k východu a vody sestupovaly zpod pravé strany domu, od jižní strany oltáře; i dal mi vyjít cestou brány severu a jal se mě vodit vůkol cestou ven k vnější bráně, cestou, jež směřovala k východu, a hle, z pravé strany prýštily vody. Když ten muž vyšel k východu a v jeho ruce byla měrná šňůra, tu naměřil loktem tisíc a dal mi projít vodami - vody po kotníky, a naměřil tisíc a dal mi projít vodami - vody do kolenou, a naměřil tisíc a dal mi projít - vody po kyčle, a naměřil tisíc - řeka, již jsem projít nemohl, neboť vody se vzduly, vody ku plavání, řeka, jíž se nedalo procházet. A řekl ke mně: Zda jsi viděl, synu člověka? A jal se mě vodit a dal mi vrátit se na břeh té řeky; když jsem se vrátil, tu, hle, na břehu té řeky velmi mnohé stromoví, odtud i odtud. A řekl ke mně: Tyto vody vycházejí do východního kraje a sestupují na step a vcházejí do moře, do moře jsou vyváděny a jeho vody se uzdravují, a bude se dít, že všechno živé tvorstvo, jež se hemží, bude ožívat na každém místě, kam ty dvě řeky přicházejí, a ryby budou velmi hojné, neboť tam přicházejí tyto vody, takže budou uzdravovány a vše ožije, kam ta řeka přichází. A bude se dít, že nad ní budou stát rybáři; od Én-gedí až po Én-eglajim budou sušírny sítí; jejich ryby budou stran svých druhů jako ryby velikého moře, velmi hojné. Jeho bahna a jeho louže, ty nebudou uzdravovány; budou vy dány soli; a nad řekou, na jejích březích odtud i odtud bude vzrůstat všemožné stromoví, poskytující potravu; jeho list í nebude vadnout, aniž bude jeho ovoce mizet; po měsících bude nově rodit, neboť její vody, ony vycházejí ze svatyně, i bude jeho ovoce za potravu a jeho list í za léčivo. Takto řekl Pán, Hospodin: Toto bude ohraničení, jímž budete zem jako dědictví rozdělovat dvanácti kmenům Isráélovým (Josef ovi dva podíly ), neboť ji zdědíte jeden jako druhý, stran níž jsem zvedl svou ruku - dát ji vašim otcům, i při padne vám tato země v dědictví. Toto tedy bude pomezí země na okraji k severu: Od velikého moře směrem k Chethlónu k vstupu do Cedádu; Chamáth, Berótháh, Sibrajim, jež je mezi územím Damašku a mezi územím Chamáthu, Chácér-hattíchón, jenž je na pomezí Chavránu. Pomezí tedy bude od moře po Chacar-énón, území Damašku a Cáfón k severu a území Chamáthu; tu máš severní okraj. - A východní okraj od polohy mezi Chavránem a mezi Damaškem a mezi Gileádem a mezi zemí Isráélovou je Jordán; budete měřit od pomezí k východnímu moři; tu máš východní okraj. - A jižní okraj, k jihu, od Támáru až po vody Merívóth u Kádéše, k potoku, k velikému moři; tu máš jižní okraj, k jihu. - A západní okraj: Veliké moře, od pomezí až po protějšek vstupu do Chamáthu; toto je západní okraj. Tak si budete tuto zem podle kmenů Isráélových dělit. I bude se dít, že ji budete v dědictví rozlosovávat sobě a cizincům, těm, již budou pobývat vprostřed vás, kteří budou vprostřed vás plodit děti a budou vám jako by domácími mezi dětmi Isráélovými, budou se s vámi usazovat v dědictví vprostřed Isráélových kmenů a bude se dít, že v kmeni, s nímž bude cizinec pobývat, tam mu budete přidělovat dědictví, prohlášeno Pánem, Hospodinem. A toto jsou jména kmenů: Od severního konce k straně cesty do Chethlónu, k vstupu do Chamáthu, po Chacar-énón (území Damašku k severu), k straně Chamáthu, a okraj východní, západ ní, bude jeho, Dánův - jeden. A podél území Dánova od východního okraje až po západní okraj: Ášér - jeden. A podél území Ášérova od východního okraje a ž po západní okraj: Naftálí - jeden. A podél území Naftálího od východního okraje až po západní okraj: Menaššé - jeden. A podél území Menaššéova od východního okraje až po západní okraj: Efrájim - jeden. A podél území Efrájimova od východního okraje a ž po západní okraj: Reúvén - jeden. A podél území Reúvénova od východního okraje až po západní okraj: Júdá - jeden. A podél území Júdova od východního okraje až po západní okraj bude oběť věnování, již budete věnovat, pětadvacet tisíc loket šířky a délky jako jeden z podílů, od východního okraje až po západní okraj, a vprostřed něho bude svatyně. Oběť věnování, již budete věnovat Hospodinu: Délka pětadvacet tisíc, šířka deset tisíc, a ta svatá oběť věnování bude pro tyto: Pro kněží, k severu pětadvacet tisíc a k západu šířky deset tisíc a k východu šířky deset tisíc, a k jihu délky pětadvacet tisíc, a vprostřed toho bude svatyně Hospodinova - pro kněží, kteří budou posvěceni ze synů Cádókových, kteří zachovali má nařízení, kteří při bloudění dětí Isráélových nezbloudili, jako zbloudili Lévíovci, toho se jim do stane jako oběti věnování z oběti věnování země, nanejvýš svaté, na území Lévíovců, a Lévíovci - podél území kněží pětadvacet tisíc délky a šířky deset tisíc, každá délka bude pětadvacet tisíc a šířka deset tisíc, aniž z toho budou prodávat ani vyměňovat, aniž bude prvotina země na jiného přecházet, neboť je svatá Hospodinu. A pět tisíc, jež budou pozůstávat ze šířky podél pětadvaceti tisíc, to bude nesvaté, na město k bydlení a na jeho obvod a město bude vprostřed něho; a toto budou jeho rozměry: Severní okraj pět set a čtyři tisíce, a jižní okraj pět set a čtyři tisíce, a stran východního okraje pět set a čtyři tisíce, a západní okraj pět set a čtyři tisíce. A obvod města bude: K severu padesát a dvě stě a k jihu padesát a dvě stě a k východu padesát a dvě stě a k západu padesát a dvě stě; a pozůstatek z délky naproti svaté oběti věnování bude deset tisíc k východu a deset tisíc k západu, to bude naproti svaté oběti věnování a úroda toho bude pokrmem pro obsluhující město; a kdo bude město obsluhovat, ti to budou obdělávat; budou ze všech kmenů Isráélových. Veškerá oběť věnování bude pětadvacet tisíc krát pětadvacet tisíc, čtvercovou budete svatou oběť věnování věnovat, s majetkem města. A ostatek bude vládcův, odtud i odtud vůči svaté oběti věnování i majetku města, naproti pětadvaceti tisícům oběti věnování až po východní pomezí a k západu naproti pětadvaceti tisícům na západní pomezí podél podílů, to bude vládcovo, a svatá oběť věnování a svatyně domu bude vprostřed toho, i od majetku Lévíovců a od majetku města (vprostřed toho, co bude vládcovo ), co bude mezi územím Júdovým a mezi územím Benjámínovým, bud e vládcovo. A ostatek kmenů: Od východního okraje a ž po západní okraj: Benjámín - jeden. A podél území Benjámínova od východního okraje až po západní okraj: Šimeón - jeden. A podél území Šimeónova od východního okraje až po západní okraj Jissáschár - jeden. A podél území Jissáschárova od východního okraje až po západní okraj: Zevulún - jeden. A podél území Zevulúnova od východního okraje až po západní okraj: Gád - jeden. A podél území Gádova na jižní okraj, k jihu, tam bude pomezí od Támáru po vody Merívóth u Kádéše, k potoku, proti velikému moři. Toto je země, již budete kmenům Isráélovým rozlosovávat stran dědictví, a toto jsou jejich příděly, prohlášeno Pánem, Hospodinem. A toto budou východy města: Od severního okraje pět set a čtyři tisíce míry, a brány města podle jmen Isráélových kmenů: K severu tři brány, brána Reúvénova jedna, brána Júdova jedna, brána Lévího jedna. A na východním okraji pět set a čtyři tisíce, a tři brány, brána Josefova jedna, brána Benjámínova jedna, brána Dánova jedna. A jižní okraj, pět set a čtyři tisíce míry, a tři brány, brána Šimeónova jedna, brána Jissáschárova jedna, brána Zevulúnova jedna. Západní okraj, pět set a čtyři tisíce, tři brány, brána Gádova jedna, brána Ášérova jedna, brána Naftálího jedna. Vůkol osmnáct tisíc, a jméno města od toho dne: Je tam Hospodin. V třetím roce kralování Jehójákíma, krále Júdova, přibyl k Jerúsalém u Nevúchadneccar, král Bávelu, a zahájil proti němu obléhání a Pán vy dal v jeho ruku Jehójákíma, krále Júdova, a z části zařízení Božího domu, jež dopravil v zem Šineáru, v dům svých bohů, a no, dopravil ta zařízení v dům pokladu svých bohů. A král přikázal Ašpenazovi, představenému svých komorníků, přivést ze synů Isráélových a ze semene království a z velmožů mladíky, na nichž by nebylo žádné chyby a sličné vzezřením a zběhlé ve všemožné moudrosti a bohaté věděním a chápající vědomosti, a při nichž by byla způsobilost stát v paláci krále, a naučit je písmu a jazyku Kasdím. A král pro ně určil z králova pokrmu a z vína, jež on pil, dávku dne v její den k jejich výživě po tři léta, aby po uplynutí jich mohli stanout před tváří krále. I do stal i se mezi ně ze synů Júdových Dánijjél, Chananjá, Míšáél a Azarjá, a vedoucí komorníků jim přisoudil jména: Dánijjélovi přisoudil jméno Béltešaccar a Chananjovi Šadrach a Míšáélovi Méšach a Azarjovi Avéd-negó. A le Dánijjél si položil na srdce, že se nebude poskvrňovat pokrmem královým a vínem, jež on pil, a jal se vyprošovat si od vedoucího komorníků, aby se nemusel poskvrňovat. Bůh pak byl uvedl Dánijjéla před tváří vedoucího komorníků k laskavosti a k slitování; vedoucí komorníků tedy Dánijjélovi řekl: Já se bojím svého pána, krále, jenž určil vaše jídlo a váš nápoj, vždyť nač by měl vidět vaše tváře přepadlejší než tváře mladíků, kteří jsou jako vy? I uvalili byste na mou hlavu vinu vůči králi. Dánijjél tedy řekl k Melcarovi, jehož vedoucí komorníků určil nad Dánijjélem, Chananjou, Míšáélem a Azarjou: Podrob, prosím, své nevolníky zkoušce na deset dní, takže nechť nám dávají trochu luštěnin, a ť jíme, a vodu, a ť pijeme; pak se naše vzezření budou moci ukázat před tvou tváří, i vzezření mladíků, kteří budou jíst pokrm krále, i nalož se svými nevolníky podle toho, co budeš vidět. I vyhověl jim stran této věci a na deset dní je zkoušce podrobil a po uplynutí deseti dní se ukázalo, že jejich vzezření byla lepší a masem plnější než všech mladíků, již jedli pokrm krále; Melcar se tedy jal od nášet jejich pokrm a víno, jejich nápoj, a dávat jim luštěniny. A tito čtyři mladíci - Bůh jim dal vědomosti a rozhled stran všemožného písma a moudrosti, a Dánijjél byl znalcem stran všemožného vidění a snů; a v čas po uplynutí dní, když král přikázal přivést je, tu je vedoucí komorníků před tvář Nevúchadneccarovu přivedl, a když je král oslovil, nebyl mezi nimi všemi shledán nikdo jako Dánijjél, Chananjá, Míšáél a Azarjá, i stanuli před tváří krále, a v kterékoli věci moudrosti a chápavosti, již král od nich vyžadoval, je shledal o deset pídí nade všemi písmaři a zaříkávači, kteří byli ve všem jeho království. A Dánijjél zůstal až po první rok krále Kóreše. A v druhém roce kralování Nevúchadneccarova dostal Nevúchadneccar sny, takže se jeho duch rozrušil a jeho spánek na něho padl; i přikázal král povolat písmaře a zaříkávače a čarodějníky a Kasdím k oznámení králi jeho snů. I přišli a stanuli před tváří krále a král jim řekl: Dostal jsem sen a můj duch je rozrušen stran poznání toho snu. I promluvili ke králi jeho služebníci, Kasdím, arámsky: Ó králi, žij na věky! Řekni ten sen svým nevolníkům a budeme moci vyjevit jeho výklad. Král odpověděl a řekl ke Kasdejcům: Vyšel ode mne ten to příkaz: Jestliže mi nedáte na vědomí ten sen a jeho výklad, budete na kusy rozsekáni a vaše domy budou učiněny hnojištěm; jestliže však ten sen a jeho výklad vyjevíte, obdržíte z mé strany dary a odměnu a velikou čest. Proto mi ten sen a jeho výklad vyjevte. Opětovně odpověděli a řekli: Nechť král řekne ten sen a vyjevíme jeho výklad. Král odpověděl a řekl: Já s jistotou vím, že vy chcete získat čas pro tu příčinu, že víte, že ten příkaz ode mne vyšel, že jestliže mi ten sen nedáte na vědomí, je pro vás ta jedna vyhláška, neboť jste si připravili řeč lživou a zkaženou ku pronášení přede mnou, než by se čas změnil. Proto mi ten sen řekněte, a ť vím, že mi můžete vyjevit jeho výklad. Kasdejci před králem odpověděli a řekli: Není na zemi člověka, jenž by mohl královu věc vyjevit, takže žádný král, mocnář a ni vladař nežádal takovouto věc u žádného písmaře a ni zaříkávače a ni Kasdího, neboť věc, již král žádá, je vzácná a není jiného, kdo by ji mohl před králem vyjevit, leč bohové, jejichž bydliště není s masem. Pro tuto příčinu se král rozzuřil, a no, velmi se rozzlobil a přikázal všechny mudrce Bávelu vyhubit, takže vyšla vyhláška, a by mudrci byli pozabíjeni; i hledali k zabíjení Dánijjéla a jeho druhy. Vtom Dánijjél s rozumností a obezřelostí odvětil Arjóchovi, veliteli královy osobní stráže, jenž vyšel zabíjet mudrce Bávelu; ujal se slova a řekl Arjóchovi, královu zmocněnci: Nač ta přísná vyhláška ze strany krále? Tehdy Arjóch dal tu věc Dánijjélovi na vědomí a Dánijjél vstoupil a vyprosil od krále, že mu dal čas, a by mohl výklad králi vyjevit. Pak Dánijjél šel do svého domu a dal tu věc na vědomí Chananjovi, Míšáélovi a Azarjovi, svým druhům, aby se jali ze strany Boha nebes vyprošovat slitování stran tohoto tajemství, aby Dánijjél a jeho druhové nemuseli s ostatkem mudrců Bávelu zahynout. Tehdy bylo to tajemství ve vidění noci Dánijjélovi zjeveno, tehdy se Dánijjél jal Boha nebes velebit; ujal se Dánijjél slova a řekl: Nechť je Boží jméno velebeno od věčnosti a ž po věčnost, neboť moudrost a moc - ano, jsou jeho, a on mění doby a časy, odstraňuje krále a nastoluje krále, dává moudrost moudrým a poznání znajícím chápavost; on zjevuje věci nevyzpytatelné a skryté, ví, co je ve tmě, neboť s ním sídlí světlo. Já tobě, Bože mých otců, děkuji a vychvaluji tě, jenž jsi mi dal moudrost a moc a nyní jsi mi dal poznat, co jsme si od tebe vyprošovali, neboť jsi nám dal poznat královu věc. Pro tuto příčinu vstoupil Dánijjél k Arjóchovi, jehož král určil k vyhubení mudrců Bávelu; přišel a oslovil ho takto: Nemusíš mudrců Bávelu hubit; uveď mě před krále, a ť mohu ten výklad králi vyjevit. Tehdy Arjóch Dánijjéla spěšně uvedl před krále a to ho takto oslovil, že: Objevil jsem muže z vyhnanců Júdových, jenž bude umět dát králi na vědomí ten výklad. Král odpověděl a řekl Dánijjélovi, jehož jméno bylo Béltešaccar: Zda jsi schopen dát mi na vědomí ten sen, jejž jsem uviděl, a jeho výklad? Dánijjél před králem odpověděl a řekl: Tajemství, jež král požaduje, nemohou mudrci, zaříkávači, písmaři, věštci králi vyjevit; ale v nebesích je Bůh, zjevující tajemství, jenž králi Nevúchadneccarovi dal na vědomí, co že se bude dít v posledku dní. Tvůj sen a vidění tvé hlavy na tvém lůžku, on o bylo toto: Ty, ó králi, - na tvém lůžku vzcházely tvé myšlenky, co že se bude dít po tomto, a Zjevovatel tajemství ti dal na vědomí, co že se bude dít; a já, - ne v moudrosti, jež by byla ve mně nad kohokoli živého, mi toto tajemství bylo zjeveno, nýbrž proto, aby mohli ten výklad dát králi na vědomí a aby si s uvědomil myšlenky svého srdce. Ty, ó králi, jsi uviděl, že hle, jakási veliká socha; tato mohutná socha, jejíž lesk byl skvělý, se tyčila naproti tobě a její vzhled byl děsivý. Ona, ta socha - její hlava byla z dobrého zlata, její hruď a její paže ze stříbra, její břicho a její bedra z mosazi, její dolní končetiny ze železa, její nohy zčásti ze železa a zčásti z hlíny. Hleděl jsi, až než se odtrhl kámen, jenž ne byl v rukou, a udeřil do té sochy na jejích nohou ze železa a hlíny a rozdrtil je, vtom bylo stejně rozdrceno vše: železo, hlína, mosaz, stříbro a zlato, a stalo se jako by plevami od mlatů v létě, i od nesl je vítr, takže se pro ně nenašlo žádného místa. A ten kámen, jenž udeřil do té sochy, se stal mohutnou horou a naplnil všechnu zem. Toto byl ten sen; nyní před králem musíme říci jeho výklad. Ty, ó králi, jsi králem králů, jemuž Bůh nebes dal kralování, moc a sílu a čest, a kdekoli bydlí děti člověka, dal v tvou ruku zvířata pole a letounstvo nebes a dal ti vládu nad nimi všemi. Ona, ta hlava ze zlata, jsi ty. A po tobě bude povstávat jiné království, nižší než ty, a třetí, další, z mosazi, jež bude vládnout nade vší zemí; a čtvrté království bude tvrdé jako železo; bude, právě tak, jako železo vše drtí a hmoždí, tříštit a drtit, a no, jako železo, jež tříští tyto všechny věci. A že jsi viděl její nohy a jejich prsty zčásti z hlíny hrnčíře a zčásti ze železa, bude to království rozděleno, a le bude v něm něco z pevnosti železa, takže jsi viděl v hlíně, v jílu, vmíšené železo; a že prsty jejích nohou byly zčásti ze železa a zčásti z hlíny, bude to království z jedné stránky silné a zčásti zranitelné. Jako jsi viděl železo vmíšené v hlíně, v jílu, budou se vměšovat v símě lidí, a le nebudou spjati jeden s druhým, tak jako se železo nemísí s hlínou. A Bůh nebes v dnech oněch králů vzbudí království, jež na věky nebude moci být vyvráceno, aniž to království bude přenecháno jinému lidu; rozdrtí a k zániku přivede všechna tato království a samo bude na věčné věky stát. Tím, že jsi viděl, že z té hory se odtrhl kámen, jenž ne byl v rukou, a rozdrtil železo, mosaz, hlínu, stříbro i zlato, dal veliký Bůh králi na vědomí, co že se bude dít po tomto, a ten sen je jistý a jeho výklad spolehlivý. Vtom král Nevúchadneccar padl na svůj obličej a jal se Dánijjélovi klanět a přikázal obětovat mu oběť dar u a líbezné vůně; Dánijjélovi král odpověděl a řekl: Podle pravdy, že váš Bůh - on je Bůh bohů a Pán králů a Zjevovatel tajemství, neboť ty jsi toto tajemství mohl vyjevit. Tehdy král Dánijjéla učinil velikým a dal mu přemnohé významné dary, a učinil ho vládcem nade vším krajem Bávelu a představeným místodržících nade všemi mudrci Bávelu. A le Dánijjél od krále vyprosil, a by nad záležitostmi kraje Bávelu ustanovil Šadracha, Méšacha a Avéd-nega; a Dánijjél byl v bráně králově. Nevúchadneccar, král, pořídil sochu ze zlata, její výška byla šedesát loket a šířka šest loket, vztyčil ji v rovině Dúrá v kraji Bávelu, a poslal Nevúchadneccar, král, k soustředění vladařů, místodržících a zmocněnců, soudců, pokladníků, právníků, rádců a všech správců krajů, k dostavení se k odevzdání sochy, již Nevúchadneccar, král, vztyčil. Nato byli vladaři, místodržící a zmocněnci, soudcové, pokladníci, právníci, rádcové a všichni správcové krajů soustředěni k odevzdání sochy, již Nevúchadneccar, král, vztyčil, a naproti soše, již Nevúchadneccar, král, vztyčil, se postavili. A hlasatel zvučně volal: Přikazuje se vám, národnosti, rody a jazyky: V té chvíli, kdy budete slyšet zvuk rohu, flétny, citery, harfy, varyta, dud a všemožných druhů hudby, musíte padnout a klanět se soše ze zlata, již vztyčil Nevúchadneccar, král; a kdokoli, kdo padat a klanět se nebude, bude v oné hodině muset být uvržen doprostřed planoucí ohnivé pece. Pro tuto příčinu v onen čas, když zástupy lidí uslyšely zvuk rohu, flétny, citery, harfy, varyta a všemožných druhů hudby, padly všechny národnosti, rody a jazyky, klanějíce se soše ze zlata, již vztyčil Nevúchadneccar, král. Za tohoto stavu věcí v onen čas přistoupili někteří Kasdejci a jali se obžalovávat Júdovce; ujali se slova a řekli Nevúchadneccarovi, králi: Ó králi, žij na věky! Ty, ó králi, jsi vydal nařízení, že každý člověk, jenž bude slyšet zvuk rohu, flétny, citery, harfy, varyta, dud a všemožných druhů hudby, musí padnout a klanět se soše ze zlata, a kdokoli, kdo padat a klanět se nebude, bude muset být uvržen doprostřed planoucí ohnivé pece. Jsou někteří Júdovci, jež jsi ustanovil nad záležitostmi kraje Bávelu, Šadrach, Méšach a Avéd-negó; tito muži na tebe, ó králi, neobrátili zřetel, tvým bohům neslouží a soše ze zlata, již jsi vztyčil, se neklanějí. Nato Nevúchadneccar v hněvu a popuzení přikázal Šadracha, Méšacha a Avéd-nega předvést; nato tyto muže předvedli před krále. Nevúchadneccar se ujal slova a řekl jim: Zda úmysl ně, Šadrachu, Méšachu a Avéd-negó, jste tací, že mým bohům nesloužíte a soše ze zlata, již jsem vztyčil, se neklaníte? Nuže, jste-li hotovi, abyste v té chvíli, kdy budete slyšet zvuk rohu, flétny, citery, harfy, varyta, dud a všemožných druhů hudby, padali a klaněli se soše, již jsem pořídil …; pakli se klanět nebudete, budete v oné hodině muset být uvrženi doprostřed planoucí ohnivé pece, a kdo je on en Bůh, jenž by vás mohl z mé ruky vysvobodit? Šadrach, Méšach a Avéd-negó odpověděli a řekli králi Nevúchadneccarovi: My nemáme zapotřebí stran této věci ti odporovat. Má-li tak být, může nás Bůh, jemuž my sloužíme, vysvobodit z planoucí ohnivé pece, a no, umí nás vysvobodit z tvé ruky, ó králi; pakli ne, nechť je ti známo, ó králi, že tací nebudeme, že bychom sloužili tvým bohům, aniž se soše ze zlata, již jsi vztyčil, klanět budeme. Nato byl Nevúchadneccar naplněn popuzením a výraz jeho obličeje se vůči Šadrachovi, Méšachovi a Avéd-negovi změnil; ozval se a přikázal rozpálit pec sedmkrát nad to, jak bývalo vidět ji rozpalovat, a přikázal mužům, zdatným silákům, kteří byli v jeho vojsku, spoutat Šadracha, Méšacha a Avéd-nega k uvržení do planoucí ohnivé pece. Nato byli tito muži ve svých pláštích, svých tunikách, svých turbanech, a no, ve svých oblečeních, spoutáni a uvrženi doprostřed planoucí ohnivé pece. Za tohoto stavu věcí, pro to, že králův příkaz byl přísný a pec důkladně rozpálená, zabil ony muže, kteří Šadracha, Méšacha a Avéd-nega vynesli, plamen ohně; a tito tři muži, Šadrach, Méšach a Avéd-negó, padli spoutáni doprostřed planoucí ohnivé pece. Tehdy se Nevúchadneccar, král, zděsil, i vstal spěšně, ozval se a řekl svým ministrům: Zda jsme neuvrhli tři muže spoutané doprostřed ohně? Odpověděli a řekli králi: Zajisté, ó králi. Odpověděl a řekl: Hle, já vidím čtyři muže volné, chodící vprostřed ohně, a není při nich úrazu, a vzhled jeho, toho čtvrtého, je podoben vzhledu syna Božího. Nato Nevúchadneccar přistoupil k otvoru planoucí ohnivé pece, ujal se slova a řekl: Šadrachu, Méšachu a Avéd-negó, nevolníci Boha, Nejvyššího, vyjděte a představte se! Nato Šadrach, Méšach a Avéd-negó zprostřed ohně vyšli a soustředění vladaři, místodržící, zmocněnci a královi ministři uviděli tyto muže, nad jejichž těly neměl oheň moci, aniž byl vlas jejich hlavy sežehnut, aniž byly jejich pláště změněny, aniž na ně byl přešel pach ohně. Nevúchadneccar se ujal slova a řekl: Budiž veleben jejich Bůh, Šadrachův, Méšachův a Avéd-negův, jenž poslal svého anděla a vysvobodil své nevolníky, kteří na něho spolehli a zvrátili králův příkaz, i vy dali svá těla, aby nemuseli sloužit ani se klanět žádnému bohu, leč Bohu svému! I vydává se ode mne nařízení: Kdo z kteréhokoli lidu, rodu a jazyka bude pronášet nepravdu proti jejich Bohu, Šadrachovu, Méšachovu a Avéd-negovu, bude na kusy rozsekán a jeho dům se stane rovným hnojišti, vždyť přece není jiného Boha, jenž by mohl takto vyprošťovat. Nato král zařídil, aby se Šadrachovi, Méšachovi a Avéd-negovi v kraji Bávelu šťastně vedlo. Nevúchadneccar, král, všem národnostem, rodům a jazykům, jež bydlí na vší zemi: Nechť se rozhojňuje vaše blaho! Ukázalo se mi žádoucím vyjevit znamení a divy, jež Bůh, Nejvyšší, se mnou uskutečnil. Jeho znamení - jak velmi jsou veliká! A jeho divy - jak jsou mocné! Jeho kralování - kralování věčné, jeho vláda - za pokolení a pokolení! Já, Nevúchadneccar, jsem byl kliden ve svém domě, a no, svěží ve svém paláci. Dostal jsem sen, jež mě vystrašil, a představy na mém lůžku a vidění mé hlavy mě rozrušila; i bylo ode mne vydáno nařízení uvést přede mne všechny mudrce Bávelu, aby mi mohli dát na vědomí výklad toho snu. Nato vstoupili písmaři, zaříkávači, Kasdejci a věštci a já jsem ten sen před nimi řekl, a le neuměli mi jeho výklad dát na vědomí. A k posledku přede mne vstoupil Dánijjél, jehož jméno je Béltešaccar, podle jména mého boha, a v němž je duch svatých bohů, a před ním jsem řekl ten sen: Béltešaccare, představený písmařů, o němž jsem poznal, že je v tobě duch svatých bohů a žádné tajemství tě netísní, řekni mi vidění mého snu, jejž jsem dostal, totiž jeho výklad. A vidění mé hlavy na mém lůžku - uviděl jsem, že hle, vprostřed země strom, a jeho výška byla veliká; ten strom rostl a mohutněl, takže jeho výška dosahovala k nebesům a jeho viditelnost ke konci vší země. Jeho listí bylo krásné a jeho ovoce hojné, a v něm strava pro vše; zvěř pole pod ním vyhledávala stín a ptáci nebes se usazovali mezi jeho větvemi, i živilo se z něho všechno maso. Ve viděních své hlavy na svém lůžku jsem uviděl, že hle, z nebes se snesl strážce, a no, svatý; zvolal zvučně a řekl tak to: Skácejte ten strom a poodtínejte jeho větve, setřeste jeho listí a roztruste jeho ovoce, nechť se rozprchne zvěř zpod něho a ptáci z jeho větví; avšak pařez při jeho kořenech ponechejte v zemi, a to v poutech ze železa a mosazi v zeleni pole, a ť se smáčí rosou nebes, a ť jeho úděl je se zvěří v býlí země. Jeho srdce nechť se z lidského změní a nechť je mu dáno srdce zvířete a nechť nad ním přejde sedm dob. Ta věc je podle rozhodnutí strážců a usnesení - výroku svatých, proto, aby živí poznali, že v království lidí vládne Nejvyšší a dává je komukoli, komu si přeje, a nastoluje nad ním nejnižšího z lidí. Tento sen jsem já, král Nevúchadneccar, dostal, a ty, Béltešaccare, řekni jeho výklad, pro tu příčinu, že nikdo z mudrců mého království mi nemohl jeho výklad dát na vědomí; a le ty jsi schopen, neboť v tobě je duch svatých bohů. Tehdy Dánijjél, jehož jméno bylo Béltešaccar, byl po jednu hodinu ohromen a jeho myšlenky ho rozrušovaly; král se ozval a řekl: Béltešaccare, nechť tě ten sen a jeho výklad nerozrušuje. Béltešaccar odpověděl a řekl: Můj pane, ten sen nechť je o nenávidících tě a jeho výklad o tvých odpůrcích. Ten strom, jejž jsi uviděl, jenž rostl a mohutněl, takže jeho výška dosahovala k nebesům a jeho viditelnost ke vší zemi, že jeho listí bylo krásné a jeho ovoce hojné, a v něm strava pro vše, zvěř pole se pod ním usazovala a ptáci nebes sídlili mezi jeho větvemi - to jsi ty, ó králi, jenž jsi vzrostl a zmohutněl, neboť tvá velikost vzrostla a dosáhla k nebesům a tvá vláda ke konci země. A že král uviděl strážce, a no, svatého, snášejícího se z nebes a pravícího: Skácejte ten strom a zničte jej, avšak pařez při jeho kořenech ponechejte v zemi, a to v poutech ze železa a mosazi, v zeleni pole, a ť se smáčí rosou nebes, a ť jeho úděl je se zvěří pole, než nad ním přejde sedm dob - toto je výklad toho, ó králi, a rozhodnutí Nejvyššího je to, co přijde na mého pána krále: že tě zaženou od lidí a tvé bydliště bude se zvěří pole a býlím jako skot tě budou krmit a rosou nebes tě nechají smáčet; tak bude nad tebou přecházet sedm dob, až než budeš moci poznat, že v království lidí vládne Nejvyšší a dává je komukoli, komu si přeje. A že přikázali pařez toho stromu při jeho kořenech ponechat, bude tvé kralování zajištěno, odkdy si budeš vědom, že vládnou nebesa. Proto, ó králi, kéž je má rada před tebou vhodná: Nuže, zbavuj se svých hříchů spravedlností a svých nepravostí smilováváním nad chudými, má-li nastat prodloužení tvého poklidu. To vše na Nevúchadneccara, krále, došlo. Po uplynutí dvanácti MĚSÍCŮ se jal procházet před palácem království Bávelu; ozval se král a řekl: Zda toto ne ní on, ten veliký Bável, jejž jsem já zbudoval pro dům království silou své moci a pro čest svého veličenství? Ještě byla ta řeč v ústech krále; z nebes padl hlas: Tobě se praví, Nevúchadneccare, jenž jsi králem: Kralování od tebe odešlo, i zaženou tě od lidí a tvé bydliště bude se zvěří pole, býlím jako skot tě budou krmit; tak bude nad tebou přecházet sedm dob, až než budeš moci poznat, že v království lidí vládne Nejvyšší a dává je komukoli, komu si přeje. V oné hodině se ta řeč na Nevúchadneccarovi splnila, takže byl zahnán od lidí a jedl býlí jako skot a jeho tělo bylo smáčeno rosou nebes, až než jeho vlas vzrostl jako orlů a jeho nehty jako ptáků. A po uplynutí dní jsem já, Nevúchadneccar, své oči pozvedl k nebesům a můj rozum se ke mně vrátil, i jal jsem se velebit Nejvyššího a vychvalovat a vyvyšovat Živého do věčnosti, jehož vláda - vláda věčná a jeho kralování - za pokolení a pokolení; a všichni obyvatelé země platí za nic a on jedná podle svého přání mezi vojskem nebes i obyvateli země, aniž je, kdo by ho mohl klepnout po ruce a říci mu: Co děláš? V onen čas se ke mně vrátil můj rozum a pro čest mého království se ke mně vrátilo mé veličenství a můj lesk, a moji ministři a moji velmožové mě hledali, i byl jsem dosazen k svému kralování a byla mi přidána skvělá velikost. Nuže, já, Nevúchadneccar, vychvaluji a vynáším a vyvyšuji Krále nebes, jehož všechny činy jsou pravda a jeho stezky právo, a chodící v pýše může ponižovat. Bélšaccar, král, uspořádal velikou hostinu pro své velmože - tisíc! - a před tím tisícem pil víno; při pochutnávání si na tom víně Bélšaccar přikázal dopravit nádoby ze zlata a stříbra, jež vynesl Nevúchadneccar, jeho otec, z chrámu, jenž byl v Jerúsalémě, aby z nich mohli pít, král a jeho velmožové, jeho manželky a jeho souložnice. Nato dopravili nádoby ze zlata, jež byly vyneseny z chrámu Božího domu, jenž byl v Jerúsalémě, a pili z nich, král a jeho velmožové, jeho manželky a jeho souložnice; pili víno a vychvalovali bohy ze zlata, stříbra, mosazi, železa, dřeva a kamene. V oné hodině vyšly prsty ruky člověka a jaly se psát naproti svícnu na omítku stěny králova paláce, a král tu část ruky, jež psala, uviděl; tehdy král - jasné rysy jeho tváře se změnily a jeho myšlenky ho rozrušovaly a klouby jeho kyčle se uvolnily, takže jeho kolena o sebe klepala. Král se jal vší silou volat o uvedení zaříkávačů, Kasdejců a věštců; ujal se král slova a řekl mudrcům Bávelu: Kdo, kterýkoli člověk, jenž bude umět přečíst toto písmo a vyjevit mi jeho výklad, bude si oblékat červený purpur a na jeho šíji bude řetěz ze zlata a bude jako třetí vládnout v království. Tehdy všichni královi mudrcové vstoupili, a le to písmo přečíst a ni jeho výklad králi na vědomí dát ne byli schopni; tehdy byl král Bélšaccar velmi rozrušen a jasné rysy jeho tváře se na něm změnily, i jeho velmožové byli zmateni. Příčinou záležitostí krále a jeho velmožů vstoupila do domu hostiny královna; slova se ujala královna a řekla: Ó králi, žij na věky! Nechť tě tvé myšlenky nerozrušují a jasné rysy tvé tváře nechť se nemění! V tvém království je muž, v němž je duch svatých bohů, a ve dnech tvého otce se v něm shledávalo osvícení a pochopení a moudrost jako moudrost bohů; a král Nevúchadneccar, tvůj otec, ho povýšil za představeného písmařů, zaříkávačů, Kasdejců, věštců - tvůj otec, ó králi! - pro tu příčinu, že v něm, v Dánijjélovi, jemuž král určil jméno Béltešaccar, byl shledán skvělý duch a rozum a pochopení; vykládal sny, objasňování záhad, a řešil nesnáze. Nuže, Dánijjél se může dát zavolat, a ť vyjevuje výklad. Nato byl Dánijjél uveden před krále; král se ujal slova a řekl Dánijjélovi: Jsi ty onen Dánijjél, jenž jsi z vyhnanců Júdových, jež král, můj otec, z Júdy dopravil? Uslyšel jsem totiž o tobě, že v tobě je duch bohů a že v tobě bylo shledáno osvícení a pochopení a skvělá moudrost. Nuže tedy, byli před mne uvedeni mudrci, zaříkávači, aby mohli přečíst toto písmo a dát mi na vědomí jeho výklad, a le ne byli schopni výklad té věci vyjevit; a já jsem o tobě uslyšel, že umíš výklady podávat a nesnáze řešit. Nuže, jestliže umíš to písmo přečíst a jeho výklad mi dát na vědomí, budeš si oblékat červený purpur a na tvé šíji bude řetěz ze zlata a budeš jako třetí vládnout v království. Nato Dánijjél odpověděl a řekl před králem: Tvé dary nechť zůstávají tobě a své odměny dej jiným, ale to písmo chci přečíst a jeho výklad králi na vědomí dát. Ty, ó králi, - Bůh, Nejvyšší, dal Nevúchadneccarovi, tvému otci, království a velikost a čest a veličenství, a z příčiny velikosti, již mu dal, se před ním všechny národnosti, rody a jazyky rozechvěly a bály se; koho si přál, zabíjel, a koho si přál, nechával naživu, a koho si přál, vyzdvihoval, a koho si přál, ponižoval. A le když se jeho srdce pozdvihovalo a jeho duch mohutněl k nadutosti, byl z trůnu svého kralování sesazen a jeho čest od něho odňali, i byl zahnán od synů lidí a jeho srdce se stalo rovným zvířecímu a jeho bydliště bylo s divokými osly, krmili ho býlím jako skot a jeho tělo bylo smáčeno rosou nebes, až než poznal, že v království lidí vládne Bůh, Nejvyšší, a nastoluje nad ním kohokoli, koho si přeje. A le ty, jeho syn, Bélšaccare, jsi neponížil své srdce, třebaže jsi toto vše věděl, nýbrž ses proti Pánu nebes pozdvihl, a když před tebe dopravili nádoby z jeho domu, pili jste, ty a tvoji velmožové, tvé manželky a tvé souložnice, z nich víno, a vychvaloval jsi bohy ze stříbra a zlata, mosazi, železa, dřeva a kamene, kteří nevidí, aniž slyší, aniž co vědí, a Boha, v jehož ruce je tvůj dech a jehož jsou všechny tvé cesty, jsi nevyvýšil. Vtom byla z jeho strany poslána ta část ruky a bylo zaznamenáno toto písmo, a to písmo, jež bylo zaznamenáno, je toto: Mené, mené, tekél úfarsín; a výklad té věci je tento: Mené - Bůh tvé kralování spočetl a ukončil je; tekél - byl jsi zvážen na vahách a shledán nevyhovujícím; perés - tvé království bylo rozlámáno a vy dáno Mádajovi a Persii. Nato Bélšaccar přikázal, a ť Dánijjélovi oblečou červený purpur, a na jeho šíji řetěz ze zlata, a prohlásili o něm, že bude jako třetí vládnout v království. V onu noc byl Bélšaccar, král Kasdejců, zabit a kralování se ujal Dárjáveš, Mádaj ovec, jsa ve věku šedesáti a dvou let. Dárjávešovi se ukázalo žádoucím, a by nad královstvím nastolil sto a dvacet vladařů, kteří měli být po všem království, a nad ně výše tři vrchní, z nichž jeden byl Dánijjél, aby se dělo tak, že by jim tito vladaři vy dávali počet, a by král netrpěl škodu. Tehdy se tento Dánijjél projevil vynikajícím nad ty vrchní a ty vladaře pro tu příčinu, že v něm byl skvělý duch, takže král pojal úmysl nastolit ho nade vším královstvím. Tehdy se ti vrchní a ti vladaři jali usilovat o nalezení záminky vůči Dánijjélovi po stránce království, a le žádnou záminku, a ni že by se byl zvrhl, nalézt nemohli, jelikož on byl věrný, aniž se na něm dal nalézt jakýkoli přečin, a ni že by se byl zvrhl. Tehdy si tito muži řekli: Nenajdeme proti tomuto Dánijjélovi žádnou záminku, leč bychom ji proti němu mohli najít stran zákona jeho Boha. Tehdy se tito vrchní a vladaři sběhli před krále a takto mu řekli: Dárjáveši, ó králi, žij na věky! Všichni vrchní v království, místodržící a vladaři, ministři a zmocněnci se uradili stran králova stanovení ustanovení a pevného zavedení zákazu, že každý, kdo až do třiceti dní bude cokoli vyprošovat od kteréhokoli boha nebo člověka leč od tebe, ó králi, bude muset být uvržen do jámy lvů. Nuže, ó králi, kéž ráčíš ustanovit ten zákaz a podepsat jeho zápis, aby se ne dal změnit, podle zákona Mádaje a Persie, že se nebude moci odvolat. Král Dárjáveš tudíž ten zápis a ten zákaz podepsal. A Dánijjél, jakmile se dověděl, že ten zápis byl podepsán, vstoupil do svého domu - a okna ve svém pokoji měl otevřená naproti Jerúsalému - a třikrát za den klekal na svá kolena a modlil se a děkoval před svým Bohem právě tak, jak se jal činit od doby před touto. Tehdy se tito muži sběhli a shledali Dánijjéla před svým Bohem se modlícího a úpěnlivě prosícího; nato přistoupili a pravili před králem stran králova zákazu: Zda jsi nepodepsal zákaz, že každý člověk, jenž až do třiceti dní bude něco vyprošovat od kteréhokoli boha a neb člověka, leč od tebe, ó králi, musí být uvržen do jámy lvů? Král odpověděl a řekl: Ta věc je jistá, podle zákona Mádaje a Persie, že se nemůže odvolat. Nato odpověděli a řekli před králem, že: Dánijjél, jenž je z vyhnanců Júdy, neobrátil zřetel na tebe, ó králi, a ni na zákaz, jejž jsi podepsal, nýbrž si třikrát za den svou prosbou cosi vyprošuje. Tehdy král, jakmile uslyšel tuto řeč, se sám nad sebou velmi rozmrzel a upřel srdce na Dánijjéla stran jeho vysvobození, a jal se až do zacházení slunce o jeho vyproštění se namáhat. Nato se ke králi sběhli tito muži a řekli králi: Věz, ó králi, že je zákon Mádaje a Persie, že žádný zákaz a ni ustanovení, jež král stanoví, se ne dá změnit. Nato král přikázal, a ť předvedou Dánijjéla a uvrhnou ho do jámy lvů; král se ujal slova a řekl Dánijjélovi: Tvůj Bůh, jemuž ty s horlivostí sloužíš, on tě bude umět vysvobodit. A byl dopraven jeden kámen a položen na ústí té jámy, a král jej zapečetil svým prstenem a prstenem svých velmožů, aby se uložení stran Dánijjéla nemohlo změnit. Tehdy král přišel do svého paláce a přenocoval s postem, aniž před něho bylo uvedeno jaké rozptýlení, a jeho spánek nad ním uletěl. Nato král vstával za ranních červánků, za úsvitu, a s chvátáním přišel k jámě lvů, a za svého přistupování k té jámě, k Dánijjélovi, se jal křičet zarmouceným hlasem. Král se ujal slova a řekl Dánijjélovi: Dánijjéli, služebníče živého Boha, dokázal tě Bůh, jehož ty uctíváš, před lvy vysvobodit? Tehdy Dánijjél s králem promluvil: Ó králi, žij na věky! Můj Bůh poslal svého anděla, jenž zavřel ústa lvů, takže mi neuškodili, pro tu příčinu, že před ním byla na mně shledána nevinnost, a ani před tebou, ó králi, jsem nespáchal nic zlého. Nato se král nad ním velmi zaradoval a přikázal Dánijjéla z jámy vytáhnout; i byl Dánijjél z jámy vytažen, aniž při něm byl shledán jakýkoli úraz, neboť věřil ve svého Boha. A král přikázal, a ť předvedou ony muže, kteří Dánijjéla obžalovali, a do jámy lvů uvrhnou je, jejich děti a jejich ženy; a ještě nedopadli na dno jámy, když se jich lvi zmocnili a všechny jejich kosti rozdrtili. Nato Dárjáveš, král, napsal všem národnostem, rodům a jazykům, jež bydlely na vší zemi: Nechť se rozhojňuje vaše blaho! Ze své strany vydávám nařízení, aby se ve všem panství mého království rozechvívali a v bázeň upadali před Bohem Dánijjélovým, neboť on je Bůh živý a na věky trvající a jeho království, to nemůže být zničeno, a jeho vláda - až do konce; vysvobozující a vyprošťující a působící znamení a divy v nebesích a na zemi, jenž Dánijjéla vysvobodil z moci lvů. A tento Dánijjél se měl dobře za kralování Dárjávešova i za kralování Kóreše, Peršana. V prvním roce Bélšaccara, krále Bávelu, dostal Dánijjél sen a vidění své hlavy na svém lůžku; nato ten sen vypsal, podstatu věcí oznámil. Dánijjél se ujal slova a řekl: Ve svém vidění za noci jsem uviděl, že hle, na širém moři se rozpoutávaly čtyři větry nebes a z moře vystupovala čtyři převeliká zvířata, lišící se jedno od druhého. To první bylo jako lev a mělo křídla orla; i hleděl jsem, až než jeho křídla byla vyrvána a bylo nadzvednuto od země a na nohy jako člověk postaveno, a bylo mu dáno srdce člověka. A hle, jiné zvíře, druhé, podobné medvědu, a postavilo se na jedné straně, a v jeho ústech mezi jeho zuby tři žebra; a tak to mu řekli: Vstaň, nažer se mnoha masa! Po tomto jsem uviděl, že hle, jiné, jako levhart, a mělo na svém hřbetu čtyři křídla ptactva; to zvíře mělo i čtyři hlavy a byla mu dána vláda. Po tomto jsem ve viděních noci uviděl, že hle, čtvrté zvíře, děsivé a hrozné a nadmíru silné, jež mělo převeliké zuby ze železa a požíralo a drtilo a zbytek svýma nohama rozdupávalo; a to se lišilo ode všech zvířat, jež byla před ním, a mělo deset rohů. Jal jsem se stran těch rohů uvažovat, a hle, mezi nimi vzešel další, malý, a tři z předchozích byly před ním vyvraceny, a hle, na tomto rohu oči jako oči člověka a ústa mluvící příliš veliké věci. Hleděl jsem, až než byly přistaveny trůny a usedl Pradávný dní; jeho oblečení bylo bílé jako sníh a vlas jeho hlavy jako čistá vlna, jeho trůn - plameny ohně, a jeho kola - hořící oheň, z jeho strany proudila řeka ohně, tisíc tisíců ho obsluhovalo a deset tisíc desetitisíců stálo před ním, zasedl soud a byly otevřeny knihy. Vtom jsem se jal hledět, z příčiny hlasu příliš velikých řečí, jež promlouval ten roh, jal jsem se hleděti, až než to zvíře bylo zabito, i bylo jeho tělo zničeno, neboť bylo odevz dáno planutí ohně. A zbytek těch zvířat - jejich vládu odňali, a le stran jejich životů jim bylo až do času a doby dáno prodloužení. I uviděl jsem ve viděních noci, že hle, s oblaky nebes se jal přicházet jako by syn člověka, i došel až k Pradávnému dní a dali mu před něho přistoupit a byla mu dána vláda a čest a kralování, a by mu všechny národnosti, rody a jazyky sloužily; jeho vláda - vláda věčná, jež nebude odcházet, a jeho kralování, to nemůže být zrušeno. Můj duch byl zraněn - můj, Dánijjélův, - vprostřed těla, a vidění mé hlavy mě zneklidňovala; přistoupil jsem k jednomu ze stojících tam a vyprošoval jsem si od něho pravdivé vysvětlení stran tohoto všeho. I řekl mi a dával mi na vědomí výklad těch věcí: Tato převeliká zvířata, ona, jež jsou čtyři, jsou čtyři králové; budou povstávat ze země, a le kralování budou muset převzít svatí Nejvyššího a budou kralování zaujímat a ž po věčnost, a no, a ž po věčnost věčností. Tehdy jsem zatoužil po pravdivém vysvětlení stran toho čtvrtého zvířete, jež se ukázalo lišícím se od nich všech, nadmíru děsivého, jeho zuby byly ze železa a jeho drápy z mosazi, požíralo, drtilo a zbytek svýma nohama rozdupávalo; a stran těch deseti rohů, jež byly na jeho hlavě, a toho dalšího, jenž vzešel a tři zpřed něho padly, a no, onoho rohu, jenž měl oči a ústa mluvící příliš veliké věci, a jeho vzhled byl mohutnější než vzhled jeho druhů; uviděl jsem, že onen roh vedl boj se svatými a pře máhal je, až než se dostavil Pradávný dní a svatým Nejvyššího byl odevz dán soud a došel čas, a by se svatí ujali kralování. Řekl tak to: To čtvrté zvíře, to bude čtvrté království na zemi, jež se ode všech království bude lišit, i bude požírat všechnu zem a rozdupávat a drtit ji. A těch deset rohů: z něho, z toho království, bude povstávat deset králů a po nich povstane další, a ten se bude lišit od předchozích a tři krále bude umět ponížit, a bude promlouvat řeči proti Nejvyššímu a svaté Nejvyššího bude potírat a bude zamýšlet měnit časy a zákon, i budou vy dáni v jeho ruku po dobu a doby a půl doby. Pak zasedne soud, i budou jeho vládu odnímat k vyvracení a k ničení jí až do konce, a kralování a vláda a velikost království pod všemi nebesy bude dána lidu svatých Nejvyššího; jeho kralování - kralování věčné, a všechna panství mu budou sloužit a poslušnost prokazovat. Až potud konec té věci. Já, Dánijjél - mé myšlenky mě velmi zneklidňovaly a jasné rysy mé tváře se na mně měnily, a le uchoval jsem tu věc ve svém srdci. V třetím roce kralování Bélšaccara, krále, se mi - mně, Dánijjélovi - ukázalo vidění, po tom, jež se mi ukázalo na počátku; a ve vidění jsem zřel, že se v mém zření stalo, že jsem já byl v Šúšánu, v paláci, v kraji Élámu, a ve vidění jsem zřel, že jsem se já octl u řeky Úlaje. I pozvedl jsem své oči a uviděl jsem, že hle, před řekou stál jeden beran, jenž měl dva rohy, a ty dva rohy byly vysoké, a le jeden byl vyšší než druhý, a ten vyšší vzrůstal později. Viděl jsem toho berana trkajícího k západu a k severu a k jihu, takže žádná zvířata před ním nemohla ob stát a nebylo vyprošťujícího z jeho dosahu, i choval se podle své libosti a stal se velikým. A když jsem se já jal uvažovat, hle, od západu na tvář vší země přicházel kozel, aniž zavadil o zem, ten kozel - mezi jeho očima byl nápadný roh; i přišel až k tomu beranovi, vládnoucímu těmi dvěma rohy, jehož jsem uviděl stojícího před řekou, a rozběhl se proti němu v popuzení své síly. I uviděl jsem ho dorazivšího vedle toho berana, i vrhl se rozhořčeně na něho a udeřil toho berana a zlámal jeho dva rohy, aniž se v tom beranu projevila síla k ob stání před ním, nýbrž ho s hodil na zem a jal se ho pošlapávat a nevyskytl se vyprošťující berana z jeho moci. A ten kozel se stal nesmírně velikým, a když nabyl moci, zlámal se ten veliký roh a místo něho vzrostly čtyři nápadné rohy ke čtyřem větrům nebes; a z jednoho z nich vyšel jeden maličký roh, jenž se mimořádně zvětšil k jihu a ke vzcházení a k okrase, a no, zvětšil se až k osazenstvu nebes a z toho osazenstva posrážel na zem, i z hvězd, a pošlapal je, a vzepjal se až ke Knížeti toho osazenstva, takže od něho odňal ustavičnou oběť a základ jeho svatyně byl s hozen, a proti ustavičné oběti bylo v bezbožnosti vypravováno vojsko, i jal se na zem s hazovat pravdu, a když tak jednal, měl úspěch. I uslyšel jsem jednoho svatého mluvícího, a jiný svatý tomu dotyčnému, jenž mluvil, řekl: Až dokdy - to to vidění o ustavičné oběti, a ta pustošící bezbožnost, vy dávání i svatyně i osazenstva v pošlapávání? A řekl k němu: Až do dvou tisíc a tří set večerů-jiter; pak bude svatyně očištěna. A když jsem já, Dánijjél, uzřel to vidění a chtěl jsem zvědět jeho význam, stalo se, že hle, naproti mně stálo jako by vzezření muže a uslyšel jsem hlas člověka nad Úlajem, jenž zavolal a řekl: Gavríéli, dej tomuto pochopit to vidění! I přišel vedle mého stanoviště a při jeho příchodu jsem strnul leknutím a padl jsem na svou tvář, i řekl ke mně: Rozuměj, synu člověka, že to vidění je o čase konce. A při jeho mluvení se mnou jsem na své tváři k zemi klesl omámen, i sáhl na mne a postavil mě na mém stanovišti a řekl: Hle, já, dávající ti na vědomí, co se bude dít v posledku doby rozhorlení, neboť konec nastane k určenému času. Ten beran, jehož jsi uviděl, vládnoucí těmi dvěma rohy, toť králové Mádaje a Persie, a ten chlupatý kozel, jehož jsi uviděl, toť král Jávána, a ten veliký roh, jenž byl mezi jeho očima, to je první král. A že se zlámal a místo něho se postavily čtyři, budou z toho národa pov stá va t čtyři království, ne však s jeho silou; a v posledku jejich kralování, až bezbožní naplní míru, bude pov stá va t král sveřepý v tvář i a znalý pletich a jeho síla bude nabývat moci, a le nikoli jeho silou, a bude podivuhodně působit zhoubu a nabude úspěchu, když se jme tak jednat, a pohubí mocné a lid svatých. A na základě svého důvtipu umožní svou rukou i úspěch klamu a ve svém srdci se bude činit velikým; a znenadání bude mnohé hubit, a bude se stavět i proti Knížeti knížat, a le bude muset být bez ruky rozdrcen. A to vidění o večerech a jitrech, jak bylo řečeno, to je pravda; ty však to vidění ukryj, neboť je na mnohé dni. A já, Dánijjél, jsem byl zdrcený a na několik dní jsem onemocněl; pak jsem vstal a jal jsem se vykonávat své zaměstnání u krále, a le byl jsem pln hrůzy nad tím viděním, a nebylo chápajícího. V prvním roce krále Dárjáveše, syna Achašvéróšova, ze semene Mádajova, jenž byl uveden v kralování nad Kasdím, v prvním roce jeho kralování, jsem já, Dánijjél, z knih nabyl pochopení o počtu let, o nichž se slovo Hospodinovo do stalo k Jeremjovi, proroku, stran vyplnění rumišť Jerúsaléma - sedmdesáti let. I obrátil jsem svou tvář k Pánu, Bohu, k vyhledávání ho modlitbou a úpěnlivými prosbami v postu a pytlovině a popele, i jal jsem se modlit Hospodinu, svému Bohu, a vyznávat se, a řekl jsem: Ach, Pane, BOŽE veliký a hrozný, dbající smlouvy a laskavosti vůči milujícím ho a vůči dbajícím jeho rozkazů, hřešili jsme a bezpráví jsme se dopouštěli a zlovolně jsme jednali a bouřili jsme se, - a ch, odvracet se od tvých rozkazů a od tvých práv! - aniž jsme obraceli sluch k tvým nevolníkům, prorokům, již mluvili v tvém jménu k našim králům, našim knížatům a našim otcům a ke všemu lidu země. Tvá, Pane, je spravedlnost, nám však patří ostuda tváří, jako tohoto dne, mužům Júdovým a obyvatelům Jerúsaléma a všemu Isráéli, blízkým i vzdáleným, ve všech zemích, kam jsi je zahnal pro jejich věrolomnost, jíž se proti tobě věrolomně dopustili. Nám, Pane, patří ostuda tváří, našim králům, našim knížatům a našim otcům, protože jsme vůči tobě hřešili; slitování a odpouštění jsou Páně, našeho Boha, neboť jsme se proti němu bouřili, aniž jsme poslouchali na hlas Hospodina, svého Boha, stran chození v jeho zákonech, jež předkládal naší tváři skrze své nevolníky, proroky. A no, oni, všechen Isráél, překračovali tvůj zákon v odvracení se, aby ne bylo poslouchání na tvůj hlas, i musela se na nás vylít kletba a přísaha, jež je zapsána v zákoně Mojžíše, Božího nevolníka, neboť jsme vůči němu hřešili a on potvrdil svá slova, jež vyslovil proti nám a proti našim soudcům, kteří nás soudili, uváděním veliké pohromy na nás, ježto pod všemi nebesy se nečinilo, jak se činilo v Jerúsalémě; jak je psáno v zákoně Mojžíšově o vší této pohromě: Přišla na nás, aniž jsme se Hospodina, svého Boha, jali uprošovat při od vrácení od našich nepravostí a při nabytí rozumnosti tvou věrností. A Hospodin bděl nad touto pohromou a uvedl ji na nás, neboť Hospodin, náš Bůh, je při všem svém konání, jež koná, spravedlivý, a neposlouchali jsme na jeho hlas, a nyní, Pane, náš Bože, jenž jsi svůj lid silnou rukou vyvedl ze země Egypta a zřídil sis věhlas, jako tohoto dne, jsme hřešili a zlovolně jsme jednali! Pane, podle všech tvých spravedlivých skutků, kéž se, prosím, od vrací tvůj hněv a tvé popuzení od tvého města Jerúsaléma, tvé svaté hory, vždyť pro naše hříchy a pro nepravosti našich otců se stal Jerúsalém a tvůj lid potupou všemu našemu okolí! Nuže tedy, náš Bože, obrať sluch k modlitbě svého nevolníka a k jeho úpěnlivým prosbám a rozsvěť svou tvář nad svou svatyní, jež je zpustlá, pro Pána! Nachyl své ucho a slyš, otevři své oči a viz naše zpustošení, i město, nad nímž se děje do volávání tvého jména, vždyť my ne pro své spravedlivé skutky dávame svým úpěnlivým prosbám padat před tvou tvář, nýbrž pro tvá mnohá slitování. Pane, slyš, Pane, odpusť! Pane, věnuj pozornost a jednej, kéž nemeškáš - pro sebe, můj Bože, neboť nad tvým městem a nad tvým lidem se děje dovolávání tvého jména! A ještě jsem já mluvil, a no, modlil se a vyznával své hříchy a hříchy svého lidu, Isráéle, a před tvář Hospodina, svého Boha, dával padat své úpěnlivé prosbě za svatou horu svého Boha, a no, ještě jsem já mluvil v modlitbě, když na mne za času večerní oběti daru sahal ten muž Gavríél, jehož jsem byl zřel ve vidění na počátku, jsa velmi vysílen, a jal se dávat pochopení a mluvit se mnou, i řekl: Dánijjéli, vyšel jsem nyní poučit tě o významu toho. Na počátku tvých úpěnlivých proseb vyšlo slovo, takže jsem já přišel podat zprávu, neboť ty jsi velmi cenný, chápej tedy stran toho slova, a no, buď pozorný stran toho vidění. Pro tvůj lid a pro tvé svaté město je určeno sedmdesát sedmic ke skoncování s bezbožností a k naplnění míry hříchů a k učinění zadost za nepravosti a k uvedení věčné spravedlnosti a ke zpečetění vidění a proroctví a k pomazání Nejsvětějšího. Nechť tedy víš a nabýváš rozhledu: od vyjití slova o obnovení a o budování Jerúsaléma až po Pomazaného, Panovníka, bude sedm sedmic a šedesát a dvě sedmice; bude obnovováno a zbudováno prostranství a ulice, byť v tísni časů. A po těch šedesáti a dvou sedmicích bude Pomazaný muset být zabit, aniž bude co mít, a město a svatyni bude ničit lid panovníka, jenž přijde, a konec toho - jako v záplavě, a až do konce boj, určená pustošení. Na jednu sedmici však vzhledem k mnohým upevní smlouvu, a v polovině té sedmice bude zastavovat oběti, i oběť dar u, a k dovršení ohavností tam bude pustošitel, a to až než se na pustošícího bude vylévat zhouba, a to určená. V třetím roce Kóreše, krále Persie, byla Dánijjélovi, jehož jméno bylo nazváno Béltešaccar, zjevená jistá věc, a ta věc byla pravdivá, a le strast veliká; i pochopil tu věc, a no, nabyl pochopení stran toho vidění. V oněch dnech jsem já, Dánijjél, na celé tři týdny upadl v truchlivost; nepojedl jsem žádoucího pokrmu, aniž maso a neb víno vešlo do mých úst, aniž jsem se vůbec pomazal, až do vyplnění celých tří týdnů. A v dvacátý a čtvrtý den prvního měsíce, když jsem se já octl na břehu veliké řeky, - to byl Hiddekel, - tu jsem pozvedl své oči a uviděl jsem, že hle, jeden muž, oblečený plátěnými rouchy, a jeho kyčle byly přepásány zlatem z Úfázu a jeho tělo bylo jako chrysolit a jeho tvář vzezřením jako blesk a jeho oči jako ohnivé pochodně a jeho paže a jeho nohy vzhledem jako blýskavá mosaz, a zvuk jeho slov jako zvuk davu. A to vidění jsem viděl já, Dánijjél, samoten, neboť muži, kteří byli se mnou, to vidění neuviděli, avšak padlo na ně veliké zděšení, takže utekli, aby se skryli, a já jsem zbyl samoten a toto veliké vidění jsem uviděl, a le nezbylo ve mně síly, neboť má životnost se obrátila v neduživost, aniž jsem sílu udržel. I uslyšel jsem zvuk jeho slov, a za svého slyšení zvuku jeho slov, tu jsem se já omámen octl na své tváři, a no, svou tváří k zemi; a hle, sáhla na mne ruka, jež mě pozvedla na má kolena a na dlaně mých rukou, a řekl ke mně: Dánijjéli, muži velmi cenný, buď pozorný stran slov, jež já k tobě vyslovuji, a postav se na svém stanovišti, neboť jsem nyní byl k tobě vyslán. A při jeho mluvení touto řečí se mnou jsem stál, třesa se; i řekl ke mně: Nechť se nebojíš, Dánijjéli, neboť od prvního dne, co jsi své srdce odevz dal věnování pozornosti a sebeponižování před tváří svého Boha, byla tvá slova vy slýchána a já jsem na tvá slova přišel; po dvacet a jeden den však naproti mně stál kníže království Persie, a le hle, pomoci mi přišel Mícháél, jeden z předních knížat, takže jsem já tam, u králů Persie, převládl, i přišel jsem dát ti pochopit, co se bude v posledku dní přiházet tvému lidu, neboť to vidění je ještě na mnohé dni. A při jeho mluvení se mnou těmito slovy jsem sklopil svou tvář k zemi a oněměl jsem, a hle, na mé rty sahal kdosi podobou jako synové lidí, i otevřel jsem svá ústa a promluvil jsem, a řekl jsem k tomu, jenž stál naproti mně: Můj pane, v tom vidění se mé úzkosti obrátily proti mně, aniž jsem sílu udržel. A jak by mohl nevolník tohoto mého pána mluvit s tímto mým pánem? a já, od té doby ve mně nezůstává síla a nezbylo ve mně dechu. A opět na mne sáhl, vzezřením jako člověk, a posilnil mě a řekl: Nechť se nebojíš, muži velmi cenný, pokoj tobě, buď silný, a no, buď silný! A při jeho mluvení se mnou jsem si dodal odvahy a řekl jsem: Nechť můj pán pronáší výrok, neboť jsi mě posilnil. I řekl: Zda víš, nač jsem k tobě přišel? A nyní se budu vracet k bojování s knížetem Persie, a když já budu odcházet, hle, přijde kníže Jávána; avšak chci ti oznámit, co je zaznamenáno v zápise pravdy, a č není ani jednoho dodavšího si se mnou odvahy proti těmto, leč Mícháél, váš kníže. A já, v prvním roce Dárjáveše, Mádaj ovc e, bylo mé postavení být mu posilujícím a pevností. Nyní ti tedy budu oznamovat pravdu: Hle, Persii budou ještě v čele stát tři králové, a čtvrtý bude bohatnout mnohem více než všichni a ve své síle skrze své bohatství bude moci všechny pohnout proti království Jávána. I pov stane mocný král, jenž bude vládnout mohutnou vládou a jednat podle své libovůle, a za jeho pov stání se jeho království bude lámat a dělit ke čtyřem větrům nebes, a le ne pro jeho potomstvo ani podle jeho vládnutí, jímž vládl, nýbrž se jeho království bude vyvracet pro jiné, mimo tyto. A sílit bude král jihu, jenž bude z jeho knížat, a bude sílit nad něho a vládnout, jeho vláda bude mohutnou vládou; a na konci let se budou spojovat, když dcera krále jihu se bude dostávat ke králi severu, k uskutečnění společné dohody, ona však nebude moci udržet sílu paže, aniž bude moci ob stát on a jeho paže, a vy dávána bude ona i ti, kdo ji přivedli, i ten, jenž ji zplodil, i ten, jenž ji posílil v oněch časech. A le na jeho místě pov stane z odnože jejích kořenů jeden, jenž bude přicházet k vojsku a přicházet v pevnost krále severu, i dá se v působení proti nim a nabude převahy a bude i jejich bohy s jejich vladaři, s cenným náčiním ze stříbra a zlata, v zajetí dopravovat do Egypta; a on bude zaujímat své postavení více let než král severu. Ten přijde v království krále jihu, a le vrátí se na svou půdu. Jeho synové však budou začínat válku a shromáždí spoustu mohutných sil, a jeden se přižene a provalí se a přelije se, i bude se vracet a povedou válku až po pevnost. A král jihu bude upadat v rozhořčení a vytáhne a dá se s ním, s králem severu, do boje; a ten postaví mohutnou spoustu, a le ta spousta bude dána v jeho ruku; a když tu spoustu pobere, pozvedne se jeho srdce, i svrhne desetitisíce, a le nebude silný. A král severu se vrátí a postaví spoustu mohutnější než ta první, a ke konci časů let se bude moci přihnat s velikým vojskem a s hojným jměním; a v oněch časech budou proti králi jihu mnozí povstávat, a loupeživí synové tvého lidu se budou pozvedat k potvrzení vidění, a le klopýtnou. A král severu bude přicházet a navršovat násep a dobude dobře opevněného města, a paže jihu nebudou moci ob stát, totiž jeho vybraný lid, neboť k ob stání nebude síly; a ten, jenž proti němu přijde, bude jednat podle své libovůle a nebude schopného ob stát před jeho tváří; i stane v zemi okrasy a v jeho ruce bude zhouba. I bude upírat svou tvář na vstup v mocnosti veškerého svého království, a upřímní s ním, a učiní tak; a bude mu dávat dceru žen, aby působila zkázu, a le ona nebude při tom stát a nebude pro něho. I bude obracet svou tvář zpět k ostrovům a mnohých dobude, a le jistý velmož zarazí jeho posměch jemu; bez posměchu sobě mu jej bude vracet. Bude tedy obracet svou tvář zpět k pevnostem své země, ale klopýtne a padne a nebude moci být nalezen. A na jeho místě pov stane kdosi posílající nádherou království vymahače daní, a le v několika dnech bude muset být rozdrcen, a to ne v hněvu ani v boji. A na jeho místě pov stane opovrženíhodný, na něhož nevloží velebnost kralování, nýbrž on přijde znenadání a kralování se zmocní lichotkami, i budou paže záplavy zpřed jeho tváře odplavovány a tříštěny; tak i vládce smlouvy. Od připojení se někoho k němu se bude dopouštět klamu, i vyvýší se a nabude moci s trochou lidu; poklidně bude vcházet v nejúrodnější oblasti kraje a bude činit, co nečinili jeho otcové a ni otcové jeho otců: bude jim kořist, lup a jmění rozhazovat, a proti pevnostem bude plánovat své plány, a to až do času. I bude povzbuzovat svou moc a své srdce proti králi jihu s velikým vojskem; i král jihu se bude rozněcovat k boji s vojskem velikým a nesmírně mocným, nebude však moci ob stát, neboť proti němu budou plánovat plány; a no, ničit ho budou pojídači jeho pokrmu, jeho vojsko bude odplývat a mnozí zabití padnou. A oba ti to králové - jejich srdce budou pro páchání zla a u jednoho stolu budou mluvit lež, a le nebude se dařit, neboť konec bude až v určený čas. I vrátí se s velikým jměním ve svou zem a jeho srdce bude proti svaté smlouvě; učiní tedy tak, a no, vrátí se ve svou zem. V určený čas bude zase přicházet na jih, aniž bude i naposled jako poprvé, neboť proti němu zasáhnou lodi z Kittím, takže zmalomyslní a vrátí se a rozhorlí se proti svaté smlouvě; tak učiní, a no, vrátí se a bude upírat pozornost na opouštějící svatou smlouvu. I budou z něho pov stávat paže, jež zneuctí svatyni pevnosti a odstraní ustavičnou oběť a zavedou pustošící ohavnost. A zlovolně jednající stran smlouvy budou hladkými řečmi sváděni k odpadnutí, a le lid znajících svého Boha, ti budou silni a budou jednat, a rozvážně si počínající z lidu budou mnohým věnovat pozornost, když budou po mnoho dní padat mečem a plamenem a v zajetí a za kořist, a při jejich padání se jim bude pomáhat trochou pomoci, a le mnozí se k nim připojí s lichotkami; padat budou i někteří z rozvážně si počínajících k pročišťování při nich a k tříbení a k bělení až do času konce, neboť to bude ještě až do určeného času. A ten král bude jednat podle své libovůle a sebe vyzdvihovat a velikým činit nad každého BOHA, a proti BOHU BOHŮ vyslovovat podivné věci, i bude nabývat úspěchu až než bude rozhorlení dokonáno, neboť co je určeno, bude uskutečněno; aniž bude upínat pozornost na boha svých otců ani na tužbu žen, aniž bude upínat pozornost na jakéhokoli +boha, neboť nade vše velikým bude činit sebe. A le na místě toho bude slávu vzdávat +bohu pevností, a no, +bohu, jehož jeho otcové nepoznali, bude slávu vzdávat zlatem a stříbrem a drahými kameny a jinými cennostmi; tak bude činit v nejpevnějších pevnostech s +bohem ciziny; kdo ho uzná, toho slávu bude množit a bude jim dávat nad mnohými vládnout a půdu jim za poplatek rozdělovat. A le v době konce se s ním bude trkat král jihu, i bude se na něho král severu řítit s vozy a s jezdci a s mnoha loděmi, a přijde v jeho země a provalí se a přelije se, i přijde v zem okrasy a mnohé země budou dospívat k pádu, a z jeho ruky budou moci vyváznout tyto: Edóm a Móáv a výběr dětí Ammónových. Bude svou ruku vztahovat i po jiných zemích, aniž bude země Egypta unikat; a zavládne poklady zlata a stříbra a vše možný mi cennostmi Egypta a v jeho průvodu budou Lubbím a Kuším. Budou ho však znepokojovat zvěsti od vzcházení a od severu, takže vyjde ve velikém vzteku k vymycování a v odevzdání uvádění mnohých; a stany svého paláce rozestaví mezi mořem a horou okrasy svatosti, a le dojde k svému konci a pomoci mu nebude. V onen čas bude pov stá va t Mícháél, veliký kníže, jenž stojí při dětech tvého lidu; a nastane čas tísně, jaká nebyla vyvolána od vzniku národa až po onen čas, a v onen čas bude tvůj lid moci vyváznout, každý, kdo bude shledán jako zapsaný v knize. A mnozí ze spících v prach u půdy budou procitat, tito k věčnému životu a tito k potupě a k odporu věčnému, a rozvážně si počínající budou zářit jako záře oblohy, a mnohé k spravedlnosti přivádějící jako hvězdy navždy a věčně. Ty však, Dánijjéli, ukryj ta to slova, a no, zapečeť tu to knihu až do času konce; mnozí budou sem-tam probíhat a vědění se bude množit. A já, Dánijjél, jsem pohleděl, a hle, jiní dva stáli, jeden tamto na břehu řeky a jeden tamto na břehu řeky, a řekl i tomu muži oblečenému plátěnými rouchy, jenž byl shora vůči vodám řeky: Až dokdy, než bude konec těch to divů? I uslyšel jsem toho muže oblečeného plátěnými rouchy, jenž byl shora vůči vodám řeky, když pozvedl svou pravici a svou levici k nebesům, jak přisáhl skrze Živého věčně, že k určenému času, určeným časům a polovině, a až se dovrší roztříštění moci svatého lidu, budou se všechny tyto věci končit. To jsem já uslyšel, a le nechápal; i řekl jsem: Můj pane, co bude posledkem těchto věcí? A řekl: Jdi, Dánijjéli, neboť ta to slova jsou ukryta, a no, zapečetěna až do času konce; a mnozí budou tříbeni a běleni, a no, budou pročišťováni, a zlovolní budou zlovolně jednat, aniž kteří zlovolní budou chápat, a le rozvážně si počínající chápat budou. A od času odstranění ustavičné oběti, totiž aby byla zavedena pustošící ohavnost, bude tisíc dvě stě a devadesát dní; blaho toho, kdo bude vyčkávat a bude moci dosáhnout k tisíci třem stům třiceti a pěti dnům! Ty však jdi ke konci, i budeš moci spočinout a ke konci dní k svému údělu povstat. Slovo Hospodinovo, jež se do stalo k Hóšéovi, synu Beerího, ve dnech Uzzijji, Jótháma, Ácháze, Jechizkijji, králů Júdových, a ve dnech Jároveáma, syna Jóášova, krále Isráélova. Počátek slova Hospodinova skrze Hóšéu: I řekl Hospodin k Hóšéovi: Jdi, vezmi si ženu smilstev a dítky smilstev, neboť ta to země ohavně smilní, pryč od následování Hospodina. I odebral se a vzal si Gómer, dceru Divlájimovu, i otěhotněla a porodila syna, a Hospodin k němu řekl: Nazvi jeho jméno Jizreel, neboť ještě málo a budu navštěvovat krev Jizreele na domě Jéhúově a skoncovávat s královstvím Isráélovým; a v onen den se stane, že budu v údolí Jizreel luk Isráélův lámat. A ještě otěhotněla a porodila dceru, i řekl mu: Nazvi její jméno Ló-ruchámá, neboť již nadále nebudu mít s domem Isráélovým slitování, že bych jim ještě jakkoli měl odpouštět; a le s domem Júdovým slitování mít budu a budu je vysvobozovat v Hospodinu, jejich Bohu, aniž je budu vysvobozovat lukem a ni mečem a ni bojem, koňmi a ni jezdci. A když Ló-ruchámu odstavila, otěhotněla a porodila syna; i řekl: Nazvi jeho jméno Ló-ammí, neboť vy ne jste můj lid a já nejsem pro vás. A le počet synů Isráélových bude jako množství písku moře, jenž nemůže být změřen ani spočítán, i stane se, že na místě, kde se jim říkalo: Vy ne jste můj lid, se jim bude říkat: Synové živého BOHA; i shromáždí se synové Júdovi a synové Isráélovi v jedno a ustanoví si jednu hlavu a vystoupí ze země, neboť den Jizreele je veliký. Řekněte svým bratrům: Ammí! a svým sestrám: Ruchámá! Veďte při proti své matce, veďte při, neboť ona ne ní mou ženou, aniž jsem já jejím manželem, a nechť odvrhuje svá smilstva od své tváře a svá cizoložství z prostřed svých prsů, abych ji nemusel svléci do naha a vystavit ji jako v den jejího narození a učinit ji jako by pustinou, a no, udělat ji jako by zemí sucha a usmrtit ji žízní. A s jejími dětmi nebudu mít slitování, neboť ony jsou děti smilstev, ano, jejich matka smilnila, ta, jež jimi otěhotněla, se chovala hanebně, neboť řekla: Půjdu za svými milovníky, dávajícími mi můj chléb a mou vodu, mou vlnu a můj len, můj olej a mé nápoje. Proto hle, já, chystám se tvou cestu oplotit trním a budu ji pro ni obezdívat zídkou, takže nebude moci najít svých pěšin; i bude honit své milovníky, aniž jich bude moci dostihnout, a bude je hledat, aniž jich bude moci najít; i řekne si: Musím jít a vrátit se k svému prvnímu manželu, neboť tehdy mi bylo lépe než nyní. A ona neví, že jsem jí já dával obilí a mošt a olej a rozmnožoval jí stříbro a zlato; toho používali pro Baala. Proto se chci vrátit a pobrat své obilí v jeho čas a svůj mošt v jeho určeném období a opět odejmout svou vlnu a svůj len k zakrytí její nahoty; a nyní budu před očima jejích milovníků odhalovat její hanbu, aniž ji kdo bude moci vyprostit z mé ruky. Chci také zrušit všechny její radovánky, její slavnosti, její novy měsíce, její soboty, a no, všechny její svátky, a zpustošit její vinnou révu a její fíkovníky, o nichž říká: Ty jsou mi odměnou, již mi dali moji milovníci, a obrátit je v les, a ť je ožere živočišstvo pole, a navštívit na ní dni Baalím, jimž zakuřuje, kdy se ozdobuje svými náušnicemi a svými náhrdelníky a chodí za svými milovníky a na mne zapomněla, prohlášeno Hospodinem. Proto já, hle, se chystám ji vyvábit a povedu ji do pustiny a budu mluvit k jejímu srdci, a odtamtud jí chci dát její vinice a údolí Áchór jako vchod naděje, i rozezpívá se tam jako v dnech svého mládí a jako ve dnech svého vzestupu ze země Egypta. A v onen den se stane, prohlášeno Hospodinem, že mě budeš nazývat: Můj Manžel, aniž mi ještě budeš dávat název můj Baal, neboť jména Baalím budu odstraňovat z jejich úst, takže již nebudou svými jmény připomínáni. A chci pro ně v onen den uzavřít smlouvu s živočišstvem pole a s letounstvem nebes a plazivým tvorstvem půdy, a luk a meč a válku ze země vy lámat a dát jim v bezpečí uléhat, a zasnoubit si tě navždy, a no, zasnoubit si tě v spravedlnosti a v právu a v laskavosti a v slitování, a no, zasnoubit si tě ve věrnosti, takže poznáš Hospodina. A v onen den se stane, že budu vyslýchat, - prohlášeno Hospodinem, - vyslýchat nebesa a ona budou vyslýchat zem, a země bude vyslýchat obilí a mošt a olej, a ony budou vyslýchat Jizreel. I budu si ji v zemi rozsévat a budu mít slitování s Ló-ruchámou, a Ló-ammímu budu říkat: Ty jsi můj lid, a on bude říkat: Můj Bože! A Hospodin ke mně řekl: Ještě jdi a miluj ženu milovanou přítelem a cizoložící, jako Hospodin miluje děti Isráélovy, a č se ony otáčejí k jiným bohům a milují koláče z hroznů. Zjednal jsem si ji tedy za patnáct stříbrných a chómer ječmene a lethech ječmene a řekl jsem k ní: Po mnoho dní budeš zůstávat pro mne, nesmíš smilnit, aniž smíš být pro jiného muže; tak budu i já k tobě. Ano, po mnoho dní budou děti Isráélovy zůstávat bez krále a bez vůdce a bez oběti a bez pamětního sloupu a bez přehozu a domácích bůžků; potom se děti Isráélovy budou vracet a hledat Hospodina, svého Boha, a Dávída, svého krále, a v posledku dní půjdou ohromeni k Hospodinu a k jeho dobrotě. Slyšte slovo Hospodinovo, děti Isráélovy, neboť Hospodin má s obyvateli té to země rozepři, vždyť v té to zemi není pravdy a není laskavosti a není poznání Boha; proklínání a lhaní a zabíjení a kradení a cizoložení - tato zla se rozmohla, a krve prolévání stíhají krve prolévání. Proto bude země truchlit a každý v ní bydlící zemdlívat s živočišstvem pole a s letounstvem nebes, b a i ryby moře budou odnímány. Avšak nechť se nikdo nepře a nikdo nechť nekárá, neboť tvůj lid je jako ti, kdo se přou s knězem; i budeš klopýtat ve dne a i prorok bude s tebou klopýtat v noci, a tvou matku zahubím. Můj lid, ti hynou pro nedostatek poznání; proto že ty jsi poznání zavrhl, také tě zavrhnu od zastávání kněžství mně; jak jsi zapomněl na zákon svého Boha, budu i já zapomínat na tvé děti - podle svého množství, tak hřešili vůči mně; budu měnit jejich slávu v hanbu. Jedí hříchy mého lidu a svou duši povznášejí k jejich nepravostem; i stane se jak lid u, tak kněz i, že na něm budu navštěvovat jeho cesty a jeho skutky mu odplácet. I budou jíst a nebudou se moci nasytit, budou smilnit a nebudou se rozmáhat, neboť přestali dbát Hospodina; smilstvo a víno a mošt berou srdce. Můj lid se s otázkami obrací na svá dřeva a zprávy mu podává jeho hůl, neboť duch smilstev nechává bloudit, a oni odešli smilnit zpod svého Boha; obětují na temenech hor a zakuřují na pahorcích pod duby a topoly a terebinty, neboť stín toho je dobrý, proto vaše dcery smilní a vaše snachy cizoloží. Nebudu na vašich dcerách navštěvovat to, že smilní, ani na vašich snachách to, že cizoloží, neboť oni sami se uchylují do ústraní s nevěstkami a obětují s chrámovými smilnicemi; a lid, jenž nechápe, dospívá k pádu. Smilníš-li ty, Isráéli, nechť se neproviňuje Júdá; nechť nevstupujete v Gilgál a nechť nevystupujete v Béth-Áven, a nechť nepřísaháte: Jako že je živ Hospodin! Vždyť Isráél je vzdorovitý jako vzdorovitá kráva; nyní jej bude Hospodin pást jako ovci na prostrannosti. Efrájim je spojen s modlami, nechej ho; jejich pití se zvrhlo, zplna se oddali smilnění, milují: Dejte! Jejich ochráncové jsou hanbou; vichr je stěsná ve svá křídla, i budou se stydět za své oběti. Slyšte toto slovo, vy kněží, a věnujte pozornost, dome Isráélův, a nastavte uši, dome králův, neboť vůči vám je soud, neboť jste se v Micpě stali pastí a na Távóru rozprostřenou sítí; a no, vražednictví odpadlíků - v tom zašli hluboko, a já - kázeň jim všem! Já znám Efrájima a Isráél není přede mnou utajen, že ty nyní smilníš, Efrájime, že Isráél je znečištěn; jejich skutky jim nedávají vrátit se k svému Bohu, neboť v jejich nitru je duch smilstev, aniž poznali Hospodina, a v tvář Isráélovu svědčí jeho pýcha, i budou Isráél a Efrájim ve své nepravosti klopýtat, klopýtne s nimi i Júdá. Se svým drobným dobytkem a se svým skotem půjdou Hospodina hledat, aniž ho budou moci najít - odtáhl se od nich. Dopustili se nevěrnosti proti Hospodinu, neboť naplodili nepatřičných dětí; nyní je nov měsíce bude sžírat z jejich podíly. V Givei trubte na troubu, v Rámě na pozoun, v Béth-Ávenu křičte: Za tebou, Benjámíne! Efrájim se v den důtky bude stávat zpustlinou; stran kmenů Isráélových jsem dal na vědomí, co je spolehlivé. Vůdcové Júdovi se stali jako by posouvajícími pomezí; jako vodu na ně budu vylévat překypění svého hněvu. Efrájim bude zdrcen, zkrušen v soud u; když se mu zalíbilo, jal se chodit podle rozkazů lidí, a já budu Efrájimovi jako mol a domu Júdovu jako požírání červy; a když Efrájim zpozoruje svou nemoc a Júdá svou ránu, odebere se Efrájim do Aššúru a pošle ke svárlivému králi, a le on vám nebude moci přinést vyhojení, aniž bude umět ránu vyléčením od vás odstranit, neboť já budu Efrájimovi jako by ryčícím a domu Júdovu jako by hřivnatcem; já - já budu rvát a odcházet, odnášet a nebude vyprošťujícího, budu odcházet a vracet se na své místo, než budou uznávat svou vinu a hledat mou tvář; ve své tísni mě budou pilně vyhledávat: Pojďte, a ť se vracíme k Hospodinu; ano, on rval, a le bude nás hojit, zraňoval, a le bude nás obvazovat; po dvou dnech nás bude oživovat, v třetí den nám bude dávat vstát, i budeme žít před jeho tváří a poznávat - hnát se za poznáním - Hospodina. Jeho vycházení je zajištěno jako úsvit, i bude k nám přicházet jako příval, jako déšť pozdní i raný na zem i. Co mám s tebou učinit, Efrájime? Co mám s tebou učinit, Júdo? Vždyť vaše dobrota je jako oblak jitra a jako časně se objevující kapky rosy, to, co mizí! Proto jsem se jal otesávat je skrze proroky, porážet je výroky svých úst, a by tvá odsouzení vycházela jako světlo; vždyť oblibuji dobrotu a nikoli oběti, a poznání Boha nad vzestupné oběti, oni však, jako lidé, přestoupili smlouvu; tehdy se proti mně dopustili nevěrnosti. Gileád je hradiště dopouštějících se nepravosti, poznačené stopami od krve, a jako bandy záškodníků na někoho číhají, tak společenství kněží, ti na cestě do Šechemu vraždívají - ano, páší hanebnost. V domě Isráélově jsem uviděl děsivou věc: Je tam smilstvo Efrájimovo, Isráél je znečištěn; i tobě, Júdo, je určena žeň - při mém od vracení zajetí mého lidu. Při mém hojení Isráéle, tu vyšla najevo nepravost Efrájimova a zla Šómrónu, neboť se dopouštějí podvodu, i vloupávají se zloději a venku řádí bandy záškodníků, aniž říkají svým srdcím, že si všechna jejich zla připomínám, nyní je jejich skutky obklíčily - octly se před mou tváří. Svým zlem rozveselují krále a svými lžemi knížata; oni všichni jsou cizoložníci, podobní peci rozpálené od pekaře, jenž ustává od prohrabování od zamísení těsta až do jeho vykynutí. V den našeho krále mu knížata přivodila onemocnění rozohněním z vína; podal si ruku s posměvači - ano, při svém číhání učinili své srdce téměř jako by pecí, jejich pekař celou noc spí, ráno ono hoří jako planoucí oheň. Oni všichni jsou horoucí jako pec a sžírají své soudce, všichni jejich králové padli; není mezi nimi volajícího ke mně. Efrájim, ten se plete mezi národnosti; Efrájim se stal plackou neobracenou, jeho sílu sžírají cizáci, aniž on ví, i šediny se na něm tu a tam ukazují, aniž on ví, a proti tváři Isráélově svědčí jeho pýcha, aniž se stran všeho tohoto vracejí k Hospodinu, svému Bohu, aniž ho hledají. A Efrájim se stal jako by bláhovou holubicí bez rozumu: Volají Egypt, chodí v Aššúr; jak půjdou, budu na ně rozprostírat svou síť, jako ptactvo nebes je budu srážet; budu je podrobovat kázni podle zvěsti jejich shromáždění. Běda jim, neboť ode mne utekli, pustošení jim, neboť se proti mně vzepřeli, a já jsem je chtěl osvobodit, a le oni se jali proti mně vyslovovat lži, aniž ke mně ve svém srdci křičí, když na svých lůžkách skučí; srocují se pro obilí a mošt, odvracejí se proti mně, a č jsem já vyučoval, posiloval jejich paže, a le zamýšlejí proti mně zlo. Vracejí se, nikoli do výše; stali se jako by klamným lukem, jejich vůdcové budou padat mečem pro zlost svého jazyka; toto bude předmětem výsměchu jim v zemi Egypta. Troubu k tvým ústům! Jako by orel proti domu Hospodinovu, protože přestoupili mou smlouvu a proti mému zákonu se vzepřeli! Budou ke mně křičet: Můj Bože, známe tě, Isráél! - A le Isráél zavrhl dobro; bude ho nepřítel pronásledovat. Oni dosazují krále, ne však ode mne, dosazují knížata, jichž neuznávám; své stříbro a své zlato si činí modlami, takže bude muset být zničeno. Tvé tele, Šómróne, zavrhl; vzplál proti nim můj hněv - až dokdy budou neschopni nevinnosti? Vždyť i ono je z Isráéle, zhotovil je zlatník, takže ono ne ní Bůh - ano, tele Šómrónu bude na kusy. Neboť rozsévali vítr, i budou žnout bouři; nebude to mít osení, výhonky nebudou vytvářet mouku; co snad budou moci vytvořit, budou pohlcovat cizáci. Isráél byl pohlcen; nyní se mezi národy stali jako by nádobou, v ní ž není zalíbení. Vždyť vystoupili v Aššúr; divoký osel si zůstává o samotě, Efrájim, ti si najali milovníky; i když mezi národy najímají, budu je nyní shromažďovat, a ť se začnou zmenšovat od břemene krále knížat. Vždyť Efrájim rozmnožil oltáře - k hřešení se mu do staly oltáře, k hřešení! Psal jsem pro něho deset tisíc věcí ze svého zákona - byly počteny za tolik jako něco nepatřičného. Oběti darů mně? Obětují a jedí maso - Hospodin je blahovolně nepřijímá, nyní si bude připomínat jejich nepravosti a bude navštěvovat jejich hříchy; oni se budou vracet v Egypt. A no, Isráél zapomněl na svého Zhotovitele a jal se budovat chrámy, a Júdá rozmnožil opevněná města, vypustím však v jeho města oheň, jenž sežere jeho paláce. Nechť se neveselíš, Isráéli, až k jásotu, jako národnosti, neboť jsi zpřed tváře svého Boha chodil smilnit, zamiloval si s odměňování na všech obilných mlatech. Mlat a lis je nebudou moci uživit a mošt v něm bude selhávat; nebudou bydlet v zemi Hospodinově, nýbrž se Efrájim vrátí v Egypt a v Aššúru budou jíst nečisté. Nebudou Hospodinu lít víno, aniž mu budou příjemní; jejich oběti jim budou jako by chlebem zármutku, všichni jídající jej se budou znečišťovat, neboť jejich chléb bude pro ně samy, nebude přicházet v dům Hospodinův. Co budete činit v den svátku a v den slavnosti Hospodinovy? Vždyť, hle, odešli od pustošení; Egypt je bude sbírat, Móf je bude pohřbívat, jejich cennosti ve stříbře - bude se jich zmocňovat plevel, v jejich stanech bude trní. Přišly dni navštívení, přišly dni odplaty, Isráél, ti budou poznávat: Prorok je pomatený, muž Ducha je šílený, pro množství tvé nepravosti a mnohou nevraživost. Je Efrájim pozorovatelem při mém Bohu? Prorok - na všech jeho cestách je past čižebníka a v domě jeho Boha nevraživost. Hluboko zašli, zvrhli se jako za dní Givey; bude si připomínat jejich nepravost, bude navštěvovat jejich hříchy. Našel jsem Isráéle jako hrozny v pustině, uviděl jsem vaše otce jako raný plod na fíkovníku v jeho počátku; zašli k Baal-Peór ovi a oddělili se k ostudě, i stali se ohavnostmi jako jejich láska. Efrájim - jejich sláva odlétá jako letounstvo, není rození, není těhotenství, není početí; jestliže přece své děti vychovávají, pak je budu o děti připravovat - nebude člověka, ano, běda i jim při mém odvrácení od nich. Efrájim, jak vidím stran Córu, byl zasazen na nivě, své děti však má Efrájim na vyvádění k zabíječi. Dej jim, Hospodine, - co budeš dávat? - dej jim potrácející dělohu a vyschlé prsy! Všechno jejich zlo, - v Gilgále, ano, tam jsem je pojal v nenávist pro zlo jejich skutků; chci je odehnat od svého domu, nebudu je nadále milovat, - všichni jejich vůdcové jsou vzbouřenci. Efrájim je zbit, jejich kořen vyschl, neponesou plodu; byť i plodili, pak předmět touhy jejich lůna budu usmrcovat. Můj Bůh je bude zavrhovat, neboť ho neposlouchali, a budou tuláky mezi národy. Isráél je bující réva, ovoce nasazuje sobě; podle množství svého ovoce zřídil množství oltářů, podle dobroty země dobrem dařili pamětní sloupy. Jejich srdce se rozdělilo; nyní ponesou svou vinu, on bude jejich oltáře rozbíjet, jejich pamětní sloupy porážet; ano, nyní budou říkat: Nemáme krále, neboť jsme neměli Hospodina v úctě, a král - co by pro nás mohl učinit? Vyslovovali slova křivým přísaháním při uzavírání smlouvy, takže jako jedovatá bylina na brázdách pole vypučí soud. Osídlenci Šómrónu budou mít strach o telata Béth-Ávenu, ano, jeho lid nad tím upadne v zármutek, i jeho popové, již nad tím jásali, nad slávou toho, neboť od nich odejde do vyhnanství; i ona bude přinášena Aššúrovi, dar svárlivému králi, Efrájim bude muset přijmout hanbu a Isráél bude mít ostudu ze svého rozhodnutí. Šómrón zhyne, jeho král bude jako tříska na tváři vody, a výšiny Ávenu, hřích Isráéle, budou vypleněny, na jejich oltářích bude vzcházet trní a bodláčí, i budou říkat horám: Přikryjte nás! a pahorkům: Padněte na nás! Ode dní Givey hřešíš, Isráéli, tam se zastavili, nestačil je v Givei dostihnout boj proti synům zločinu; až si budu přát, pak je budu trestat, i shrnou se proti nim národnosti za jejich připoutání k jejich dvěma nepravostem. A Efrájim je vycvičená jalovice, milující mlácení, já však přejdu přes půvab její šíje - chci Efrájima zapřáhnout, Júdá bude orat, Jákób mu bude vláčet. Rozsévejte si k spravedlnosti, žněte podle příkazu laskavosti, obdělejte si neobdělané, neboť je čas vyhledávat Hospodina, než bude přicházet, a by vám vštěpoval spravedlnost. Orali jste zlovůli, žali jste nepravost, jedli jste ovoce lži, neboť ses jal důvěřovat ve svou cestu, v množství svých siláků, i povstane mezi zástupy tvého lidu vřava a všechny tvé pevnosti budou pustošeny, jako Šalmanovo pustošení Béth-Arbelu v den bitvy - matky s dětmi byly rozráženy. Takto učiní Béth-Él vám z příčiny zla vašeho zla; za úsvitu král Isráélův bezpodmínečně zhyne. Když Isráél byl dítětem, tu jsem ho miloval a povolal jsem svého syna z Egypta; jak je povolávali, tak od jejich tváře odcházeli, obětovali Baalím a zakuřovali sochám. A já jsem Efrájima stavěl na nohy braním jich za jejich paže, aniž věděli, že jsem je hojil; přitahoval jsem je provazy lidí, lany lásky, a byl jsem jim jako by nadnášejícími jho nad jejich čelisti a nakláněl jsem se k němu, krmil jsem ho. Nebude se vracet do země Egypta, nýbrž jeho králem bude on - Aššúr, neboť odmítli vrátit se, a v jeho městech bude kroužit meč, i zničí a sežere jeho závory z příčiny jejich záměrů. A můj lid, ti jsou náchylní k odpadnutí ode mne; a č volají do výše, nepozvedají se, nikdo. Jak bych se tě mohl vz dát, Efrájime, vydat tě na pospas, Isráéli? Jak bych se tě mohl vz dát jako Admy, naložit s tebou jako s Cevójím? Mé srdce se ve mně převrátilo, spolu se vznítily city soucitu; nebudu uplatňovat žár svého hněvu, nebudu se vracet k hubení Efrájima, vždyť já jsem BŮH a ne člověk, Svatý uvnitř tebe, aniž budu vstupovat ve žhavosti rozhorlení. Nechť jdou za Hospodinem - bude řvát jako lev; když on bude řvát, budou s chvěním přispěchávat děti od západu, jako ptáče budou s chvěním přispěchávat z Egypta a jako holubice ze země Aššúrovy, i budu je ubytovávat v jejich domech, prohlášeno Hospodinem. Efrájim mě obklopoval lží a dům Isráélův klamem, když Júdá ještě kráčel s BOHEM a se svatými věcmi, jsa věren. - Efrájim se pase větrem, a no, honí východní vítr, celý den množí lež a násilí, i uzavírají smlouvu s Aššúrem a Egyptu se přináší olej. A Hospodin má rozepři s Júdou, stran uvalení trestu na Jákóba podle jeho cest, bude mu vracet podle jeho skutků; v lůně se držel za patu svého bratra a ve své síle bojoval s Bohem, a no, dostal se v boj proti Andělu a pře mohl, plakal a úpěl k němu; v Béth-Élu ho uměl najít a tam s námi mluvil, totiž Hospodin, Bůh zástupů, Hospodin je jeho svaté jméno. Ty nechť se tedy skrze svého Boha chceš vrátit, dbej laskavosti a práva a ustavičně ve svého Boha doufej. Kupectví! V jeho ruce jsou klamné váhy, zamiloval se do vydírání, i praví Efrájim: Zbohatl jsem přece, dopracoval jsem se pro sebe majetku, všechna má lopota - nebudou mi v ní moci najít nepravosti, jež by byla hříchem. A le já, Hospodin, od země Egypta tvůj Bůh, tě ještě budu ubytovávat ve stanech, jako v dni svátku; vždyť jsem promlouval k prorokům, a no, já jsem rozhojňoval vidění a mluvil jsem skrze proroky v podobenstvích. Je- li Gileád špatností, pak se stanou nicotou; v Gilgále obětují hovězí dobytčata - věru, jejich oltářů je jako hromad kamenů na brázdách pole. A Jákób utekl na území Aráma, a no, Isráél sloužil za ženu, a no, za ženu střežil; a skrze proroka Hospodin vyvedl Isráéle z Egypta a skrze proroka byl ustřežen. Efrájim velmi hořce dráždí, i bude jeho Pán jeho krev vrhat na něho a jeho potupu mu vracet. Jak Efrájim promluvil - hrůza, vzbuzoval ji on v Isráélovi, a le provinil se při Baalovi a umřel, a nyní oni nadále hřeší a hotoví si ze svého stříbra slitiny podle svého rozumu, modly, ony všechny jsou dílem zlatníků; o nich říkají oni, obětující z lidí: Telata - nechť je líbají! Proto budou jako oblak jitra a jako časně se objevující kapky rosy, to, co mizí, jako pleva, jež je vichřicí smítána s mlatu, a jako dým z otvoru; já však jsem Hospodin, od země Egypta tvůj Bůh, a nebudeš znát bohů, jediné mne, mimo mne Vysvoboditele není. Já jsem tě znal v pustině, v zemi velikého žáru; za svého pasení, to se nasytili - nasytili se a jejich srdce se pozvedlo, pročež na mne zapomněli. Budu tedy vůči nim podoben ryčícímu, budu vyhlížet jako levhart na cestě, potkávat je jako medvědice o mláďata připravená a trhat příkrov jejich srdce, a tam je budu sžírat jako lev, bude je rvát živočišstvo pole. Zahubilo tě, Isráéli, že jsi proti mně, proti pomoci sobě; kdepak je tvůj král, a by tě mohl vysvobodit ve všech tvých městech, a tvoji soudcové, o nichž jsi řekl: Dej mi krále a knížata -? Krále jsem ti dával ve svém hněvu a bral ve svém překypění. Nepravost Efrájimova je zavázána, jeho hřích je uschován; budou na něho přicházet bolesti rodičky; on je nemoudrý syn, neboť se v čas neuměl dostavit v otvor dětí. Chci je osvobodit z moci šeólu, vykoupit je ze smrti - kde jsou, smrti, tvé nákazy? Kde je, šeóle, tvůj mor? Lítost se bude před mýma očima skrývat. Byť on byl plodný mezi bratry, bude přicházet východní vítr, od pustiny bude vystupovat vítr Hospodinův a jeho zřídlo bude vysušeno, a no, jeho pramen bude schnout; on bude drancovat poklad všeho žádoucího náčiní. Šómrón ponese svou vinu, že se vzepřel proti svému Bohu; budou padat mečem, jejich malé děti budou rozráženy a jejich těhotné budou rozparovány. Vrať se, Isráéli, k Hospodinu, svému Bohu, neboť jsi klopýtl o svou nepravost; vezměte s sebou slova a vraťte se k Hospodinu, řekněte k němu: Kéž odpouštíš všechnu nepravost, i dej, co je dobré, a budeme odplácet býky - svými rty. Aššúr nás nebude moci zachránit, nebudeme jezdit na koních, aniž ještě budeme dílu svých rukou říkat: Naši bohové, ježto sirotek dochází slitování v tobě. Chci zhojit jejich odpadlictví, miluji je z vlastního popudu, ano, můj hněv se od něho od vrátil; chci být Isráélovi jako by rosou, nechť pučí jako lilie a vyráží kořeny jako Levánón. Jeho výmladky budou vz cházet a jeho krása bude jako olivy a vůni bude mít jako Levánón; budou se vracet, kdo sedávali v jeho stínu, budou oživovat obilí a pučet jako réva, její ž pověst je jako vína z Levánónu. Efrájime, co je mi ještě do model? Já ho budu vyslýchat a budu mu věnovat pozornost; já jsem jako zelený cypřiš, tvé ovoce se najde ze mne. Kdo je moudrý a chápe tyto věci, chápavý a zná je? Vždyť cesty Hospodinovy jsou správné a spravedliví po nich chodí, a le vzpírající se budou po nich klopýtat. Slovo Hospodinovo, jež se do stalo k Jóélovi, synu Pethúélovu. Slyšte toto, vy staří, a no, nastavte uši, všichni obyvatelé té to země: Zda toto bývalo ve vašich dnech nebo v dnech vašich otců? Vypravujte o tom svým dětem a vaše děti svým dětem a jejich děti dalšímu pokolení: Pozůstatek po gázámech požrali arbehové, a pozůstatek po arbezích požrali jelekové, a pozůstatek po jelecích požrali chásílové. Procitněte, opilci, a plačte, a no, skučte, všichni pijanové vína, pro mošt, neboť byl odňat od vašich úst; vždyť na mou zem vystoupil národ, mohutný, jemuž není počtu; jeho zuby - zuby lva, a no, má chrup lvice, obrátil mou révu v zpustlinu a můj fíkovník v roští, úplně jej zbavil listí a odhodil jej, jeho větve zbělely. Lkej jako panna opásaná pytlovinou pro manžela svého mládí; z domu Hospodinova je odňata oběť dar u a úlitba, kněží, obsluhující Hospodina, upadli v zármutek. Pole jsou zničena, půda upadla v zármutek, neboť je zničeno obilí, mošt vyschl, oliva zchřadla. Styďte se, rolníci, skučte, vinaři, pro pšenici a pro ječmen, neboť žeň pole zanikla, réva vyschla a fíkovník zchřadl, granátovník i palma a jabloň, všechny stromy pole vyschly; ano, vyschlo veselí od dětí lidí. Opásejte se a naříkejte, vy kněží, skučte, obsluhující oltář, přijďte, přenocujte v pytlovinách, obsluhující mého Boha, neboť od domu vašeho Boha je oběť dar u a úlitba zadržena; zasvěťte půst, s volejte slavnostní schůzi, shromážděte starší, všechny obyvatele země, v dům Hospodina, vašeho Boha, a křičte k Hospodinu: Běda stran toho to dne, neboť den Hospodinův je blízek a přichází jako zkáza od Všemocného; zda před našima očima nebyl odňat pokrm, od Božího domu radost a jásot? Osivo se scvrklo pod svými hroudami, stodoly zpustly, sýpky se hroutí, neboť obilí vyšlo nazmar. Co se navzdychá dobytek! Stáda skotu bloudí, neboť nemají pastvy, i stáda drobného dobytka trpí; k tobě, Hospodine, volám, neboť pastviště pustiny sežral oheň a plamen sežehl všechny stromy pole. I zvířata pole k tobě volají, neboť potůčky vod vyschly a pastviště pustiny sežral oheň. Trubte na Cijjónu na troubu, a no, křičte na mé svaté hoře, nechť se všichni obyvatelé země třesou, neboť přichází den Hospodinův, ano, je blízek, den tmy, a no, hluboké tmy, den mrákav a černavy. Jako jitro prostírající se nad horami - národ početný a mocný; jemu podobný nebyl od věčnosti přivoláván, aniž po něm ještě bude až do let pokolení a pokolení. Před jeho tváří sžírá oheň a za ním žhne plamen, země je před jeho tváří jako zahrada Édenu a za ním je pustinou, spouští, a ani úniku mu není; jeho vzezření je jako vzezření koní a běhají tak jako jezdci na koních, skáčí jako zvuk vozidel na temenech hor, jako zvuk plamene ohně, sžírajícího slámu, jako mocný lid, seřazený k bitvě. Před jeho tváří jsou zástupy lidu plny úzkosti, všechny tváře stahují červeň; běhají jako siláci, jako bojovníci slézají zeď a jdou každý svými cestami, aniž si pletou své stezky, aniž na sebe navzájem narážejí, jdou každý svou drahou a vrhají se mezi oštěpy; nejsou zraňováni. Po městě pobíhají sem-tam, běhají po zdi, vystupují v domy, vnikají okny jako zloděj; před jeho tváří se země třese, nebesa se chvějí, slunce a měsíc se zatmívají a hvězdy snímají svou záři; a Hospodin před tváří své vojenské moci vy dává svůj hlas, neboť jeho tábor je velmi početný, ano, ten, jenž uskutečňuje své slovo, je mocný; ano, den Hospodinův je veliký a velmi hrozný, b a, kdo jej bude moci snést? A le i takto, prohlášeno Hospodinem, se až ke mně celým svým srdcem a s postem a s pláčem a s nářkem vraťte a roztrhněte své srdce a nikoli svá roucha, a no, vraťte se k Hospodinu, svému Bohu, neboť on je milostivý a soucitný, zdlouhavý k hněv u a oplývající laskavostí a lítost mající nad neštěstím. Kdo ví? Snad se vrátí; pak nabude lítosti a zanechá za sebou požehnání, oběť dar u a úlitbu Hospodinu, vašemu Bohu. Trubte na Cijjónu na troubu, zasvěťte půst, s volejte slavnostní schůzi, shromážděte lid, zasvěťte sejití, sezvěte starší, shromážděte batolata a sající u prsů, nechť ženich vychází ze svého pokoje a nevěsta ze své komnaty; nechť kněží, vykonavatelé služby Hospodinu, mezi předsíní a oltářem pláčí a říkají: Slituj se, Hospodine, nad svým lidem, a kéž své vlastnictví ne vy dáváš potupě, vládě národů nad nimi! Nač mají mezi národy říkat: Kde je jejich Bůh? A Hospodin se rozhorlí pro svou zem a projeví se šetrným vůči svému lidu, i odpoví Hospodin a řekne svému lidu: Hle, já, chystám se poslat vám obilí a mošt a olej, i budete se tím moci nasytit, aniž vás ještě budu vy dávat za potupu mezi národy; a chci zpřed vás vzdálit toho od severu a zahnat jej do země sucha a spouště, jeho tvář k východnímu moři a jeho zadní voj k moři nejzazšímu, i bude vystupovat jeho zápach, a no, bude vystupovat jeho puch, neboť se holedbal stran svého působení. - Nechť se nebojíš, půdo, jásej a raduj se, neboť velikým stran svého působení se ukazuje Hospodin! Nechť se nebojíte, zvířata pole, neboť pastviště pustiny se zelenají, neboť stromoví nese své ovoce, fíkovník a réva vy dávají svou sílu. A vy, děti Cijjónu, jásejte a radujte se v Hospodinu, svém Bohu, neboť vám dává raný déšť v náležité míře, a no, sesílá vám lijavec, raný i pozdní - na počátku - déšť; a mlaty se naplní zrním a nádrže budou přetékat moštem a olejem. A vynahradím vám léta, kdy požírali arbehové, jelekové a chasílové a gázámové, má veliká vojenská moc, již jsem mezi vás poslal, i budete jíst v hojnosti a k nasycení, a budete velebit jméno Hospodina, svého Boha, jenž s vámi podivuhodně nakládal; a můj lid, ti nebudou nikdy muset být zostuzeni. I zvíte, že vprostřed Isráéle jsem já, a že vaším Bohem jsem já, Hospodin, a jiného není, a můj lid, ti nebudou nikdy muset být zostuzeni. A potom se bude dít: Budu na všechno maso vylévat svého Ducha, takže se vaši synové a vaše dcery jmou prorokovat, vaši starci budou snívat sny, vaši jinoši budou zřívat vidění; b a i na nevolníky a na služky budu v oněch dnech svého Ducha vylévat, a na nebesích a na zemi budu ukazovat zázraky, krev a oheň a sloupy dýmu. Před příchodem dne Hospodinova, velikého a hrozného, se bude slunce obracet v tmu a měsíc v krev. A bude se dít: Každý, kdo bude vzývat jméno Hospodinovo, bude moci vyváznout, neboť na hoře Cijjónu a v Jerúsalémě bude únik podle toho, co řekl Hospodin, a no, mezi přeživšími, jež Hospodin po volá. Neboť, hle, v oněch dnech a v onom čase, kdy budu od vracet zajetí Júdy a Jerúsaléma, budu i shromažďovat všechny národy a dávat jim sestoupit do údolí Jehóšáfát a tam se s nimi soudit o svůj lid a své vlastnictví, Isráéle, jejž rozmetali mezi národy, a mou zem rozdělili, a o můj lid vrhali los a dávali hocha za nevěstku a dívku prodávali za víno, jež vypili. - A také, co mi chcete vy, Córe a Cídóne a všechny kraje Pelešeth? Zda mi vy chcete odplatou vracet? Chcete-li mi vy však odplácet, budu moci rychle - spěšně - vaši odplatu uvrhnout zpět na hlavu vaši, kteří jste pobrali mé stříbro a mé zlato, a mé krásné žádoucí věci jste dopravili do svých chrámů, a děti Júdovy a děti Jerúsaléma jste rozprodali synům Jáváním za účelem vzdálení jich z blízkosti jejich území. Hle, já, chystám se po vzbudit je z místa, kam jste je rozprodali, a budu vaši odplatu vrhat zpět na vaši hlavu a vaše syny a vaše dcery rozprodávat v ruku synů Júdových; ti je rozprodají Ševáím, do dalekého národa, neboť promluvil Hospodin. Pro volejte toto mezi národy, posvěťte válku, po vzbuďte hrdiny, přiveďte blíže všechny bojovníky, nechť vystupují, překujte své motyky na meče a své vinařské nože na kopí, slabý nechť praví: Já jsem silák. Přikvačte, přitáhněte, vy všechny národy ze všech stran, a shromážděte se. Tam, Hospodine, sešli své hrdiny. Národy se musejí vzbudit a vystoupit do údolí Jehóšáfát, neboť tam budu sedět k souzení všech národů ze všech stran. Přiložte srp, neboť žeň dozrála, přijďte, sestupte, neboť lis se naplnil a nádrže přetékají, neboť jejich zlo je mnohé. Spousty, spousty v údolí rozhodování! Ano, v údolí rozhodování je blízký den Hospodinův, slunce a měsíc se zatmí a hvězdy sejmou svou záři a Hospodin bude z Cijjónu řvát, a no, z Jerúsaléma vy dávat svůj hlas, a nebesa i země se rozechvějí; a Hospodin bude útočištěm svému lidu, a no, pevností dětem Isráélovým, i budete vědět, že vaším Bohem jsem já, Hospodin, pobývající na Cijjónu, své svaté hoře, a Jerúsalém se bude stávat svatým, aniž v něj ještě budou přecházet cizáci. A v onen den se bude dít: Hory budou kropit moštem a pahrbky potečou mlékem a všechna řečiště Júdova potečou vodami, a z domu Hospodinova bude vycházet pramen, jenž bude svlažovat údolí Šittím. Egypt se bude stávat spouští, i Edóm se bude stávat pustinou, spouští, pro týrání dětí Júdových, že v jejich zemi prolévali nevinnou krev; a le Júdá bude navždy zůstávat, i Jerúsalém, do pokolení a pokolení, a za nevinnou uznám jejich krev, již jsem za nevinnou neuznal. I bude Hospodin pobývat na Cijjónu. Slova Ámóse, jenž byl mezi pastýři ovcí z Tekóy, jež uviděl stran Isráéle v dnech Uzzijji, krále Júdova, a v dnech Jároveáma, syna Jóášova, krále Isráélova, dva roky před zemětřesením; i řekl: Hospodin bude z Cijjónu řvát, a no, z Jerúsaléma vy dávat svůj hlas, i budou truchlit pastviště pastýřů a vysychat bude témě Karmele. Takto řekl Hospodin: Stran trojích přestoupení Damašku, a no, stran čtverých, to nebudu odvolávat, stran jejich mlácení Gileáda mláticími saněmi ze železa, nýbrž pustím v dům Chazáélův oheň, jenž sežere paláce Ben-Hadádovy, a budu lámat závory Damašku a vytínat obyvatele z údolí Áven a třímajícího žezlo z Béth-Edenu, a lid Aráma, ti budou odvedeni do Kíru, řekl Hospodin. Takto řekl Hospodin: Stran trojích přestoupení Gazy, a no, stran čtverých, to nebudu odvolávat, stran jejich odvedení veškerého odvedenectva k vydání na pospas Edómu, nýbrž pustím mezi zdi Gazy oheň, jenž sežere její paláce, a budu vytínat obyvatele z Ašdódu a třímajícího žezlo z Aškelónu, a na Ekrón opět vztáhnu svou ruku, takže zbytek Pelištím, ti pohynou, řekl Pán, Hospodin. Takto řekl Hospodin: Stran trojích přestoupení Córu, a no, stran čtverých, to nebudu odvolávat, stran jejich vydání veškerého odvedenectva na pospas Edómu, aniž si připomněli bratrskou smlouvu, nýbrž pustím mezi zdi Córu oheň, jenž sežere jeho paláce. Takto řekl Hospodin: Stran trojích přestoupení Edóma, a no, stran čtverých, to nebudu odvolávat, stran jeho pronásledování svého bratra s mečem, kdy potlačil své niterné city a jeho hněv dravě skáče na kořist, a jeho nabubřelost - vždy ji uchovává; nýbrž pustím v Témán oheň, jenž sežere paláce Bocry. Takto řekl Hospodin: Stran trojích přestoupení synů Ammónových, a no, stran čtverých, to nebudu odvolávat, stran jejich rozparování těhotných z Gileádu, za účelem rozšiřování svého území, nýbrž zažehnu mezi zdmi Rabby oheň, jenž sežere její paláce za pokřiku za dne bitvy, za smršti, za dne vichřice, a jejich král odejde ve vyhnanství, on i jeho knížata spolu, řekl Hospodin. Takto řekl Hospodin: Stran trojích přestoupení Móávových, a no, stran čtverých, to nebudu odvolávat, stran jeho spálení kostí krále Edóma na vápno, nýbrž pustím mezi Móáva oheň, jenž sežere paláce Kerijjóth, a Móáv za vřavy umře, za pokřiku, za zvuku trouby, a chci zprostřed něho vytít soudce a všechny jeho hodnostáře zabíjet s ním, řekl Hospodin. Takto řekl Hospodin: Stran trojích přestoupení Júdových, a no, stran čtverých, to nebudu odvolávat, stran jejich zamítání zákona Hospodinova, že nedbají jeho ustanovení, a jejich lži, podle kterých chodili jejich otcové, je uvedly v bloudění; nýbrž pustím mezi Júdu oheň, jenž sežere paláce Jerúsaléma. Takto řekl Hospodin: Stran trojích přestoupení Isráélových, a no, stran čtverých, to nebudu odvolávat, stran jejich prodávání spravedlivého za peníze a nemajetného za pár sandálů - oni, již dychtí po prachu země na hlavě nuzných a cestu ponížených obracejí stranou; a muž i jeho otec chodí k té že mladici za účelem poskvrňování mého svatého jména, a vedle kteréhokoli oltáře se natahují na rouchách vzatých v zástavu a v domě svého Boha pijí víno od pokutovaných. A já jsem před jejich tváří zahubil Emórího, jehož výška byla jako výška cedrů, a on byl silný jako duby, a zničil jsem jeho ovoce shora a jeho kořeny zespodu; a já jsem vás vyvedl ze země Egypta a vodil jsem vás čtyřicet let v pustině k zaujetí země Emórího. A z vašich synů jsem ustanovoval za proroky a z vašich jinochů za zasvěcence; zda tomu snad není takto, synové Isráélovi? prohlášeno Hospodinem. A le zasvěcence jste napájeli vínem a stran proroků jste rozkazovali výrokem: Nechť neprorokujete! Hle, já se chystám působit váznutí pod vámi, jako váznutí působí vůz, když je na něm plno posečeného obilí; i bude se ztrácet před rychlým útočiště a silný nebude moci stupňovat svou moc, aniž bude moci hrdina nechat vyváznout své žití. A chápající se luku nebude moci ob stát, aniž bude rychlý v nohou moci vyváznout, aniž bude jezdec na koni moci nechat vyváznout své žití; i svým srdcem statečný mezi hrdiny bude v onen den prchat nahý, prohlášeno Hospodinem. Slyšte toto slovo, jež Hospodin promluvil proti vám, děti Isráélovy, proti vší čeledi, již jsem vyvedl ze země Egypta, výrok: Ze všech čeledí země jsem vzal na vědomí jen vás; proto na vás budu navštěvovat všechny vaše nepravosti. Zda půjdou dva spolu, jestliže se spolu nedomluví? Zda bude lev v lese řvát, když nebude mít úlovku? Zda bude hřivnatec vy dávat svůj hlas ze svého doupěte, jestliže nic nepolapí? Zda bude ptáče padat na past na zemi, když na ně nebude léčky? Zda past vyskočí z půdy, když nebude moci vůbec nic polapit? Bude-li se ve městě troubit na troubu, aniž se budou, lid, s chvěním sbíhat? Může-li ve městě nastat neštěstí, aniž je Hospodin dopustí? Vždyť Pán, Hospodin, nečiní nic, ledaže odhalí svůj záměr svým nevolníkům, prorokům. Lev zařval - kdo by se nebál? Pán, Hospodin, promluvil - kdo by neprorokoval? Zvěstujte na palácích v Ašdódu a na palácích v zemi Egypta a říkejte: Shromážděte se na horách Šómrónu a vizte vprostřed něho mnoho zmatků, a no, uvnitř něho útisk, neboť nevědí, jak uskutečňovat poctivost, prohlášeno Hospodinem, ti, již ve svých palácích hromadí násilnictví a pustošení. Proto Pán, Hospodin, řekl takto: Protivník! - a to vůkol země! Ten z tebe strhne tvou sílu a tvé paláce budou vypleněny. Takto řekl Hospodin: Jako když pastýř vyprošťuje z tlamy lva dvě holeně nebo cíp ucha, tak budou vyprošťovány děti Isráélovy, ti, již v Šómrónu sedí v rohu pohovky a v damašku postele. Slyšte a v domě Jákóbově dosvědčujte, prohlášeno Pánem, Hospodinem, Bohem zástupů, že v den svého navštívení přestoupení Isráélových proti mně budu i vykonávat navštívení na oltářích Béth-Élu, takže rohy oltáře budou odsekávány a budou padat k zemi; a budu bít zimním domem o dům letní, takže domy ze slonoviny se budou vyvracet, a no, mnohé domy budou mizet, prohlášeno Hospodinem. Slyšte toto slovo, krávy Bášánu, jež jste na hoře Šómrónu, vy, jež utiskujete nuzné, a no, vy, jež zkrušujete nemajetné, vy, jež říkáte svým pánům: Přines, a ť můžeme pít. Pán, Hospodin, přisáhl při své svatosti, že, hle, na vás přicházejí dni, kdy vás odvedou na harpunách a posledek z vás na udicích k rybaření, a budete vycházet průlomy, každá před sebe, a poboříte Harmónu, prohlášeno Hospodinem. Pojďte v Béth-Él a proviňujte se, v Gilgále se rozhojňujte stran proviňování, a přinášejte za každého jitra své oběti, za každé tři dni své desátky, a vyvádění kouře z kvasu děkovné oběti, a pro vol áv ejte, a no, zvěstujte dobrovolné oběti, neboť tak to milujete, děti Isráélovy, prohlášeno Pánem, Hospodinem. A já jsem vám ve všech vašich městech dal i prázdnotu zubů, a no, nedostatek chleba ve všech vašich místech, a le nevrátili jste se až ke mně, prohlášeno Hospodinem; a já jsem před vámi i zadržel déšť v čas ještě tří měsíců do žně, a dštil jsem na jedno město a na jedno město jsem nedštil; na jeden pozemek se dštilo a jeden pozemek, na nějž nedštilo, vysychal; i potácela se dvě-tři města k městu jednomu pít vodu, aniž se mohla nasytit, a le nevrátili jste se až ke mně, prohlášeno Hospodinem. Bil jsem vás snětí a rzí, množství vašich zahrad a vašich vinic a vašich fíkovníků a vašich oliv požírali gázámové, a le nevrátili jste se až ke mně, prohlášeno Hospodinem. Pustil jsem mezi vás mor podle způsobu Egypta, vaše jinochy jsem pozabíjel mečem, vaše koně - se zajatectvem, a nechal jsem vystupovat zápach vašich táborů, a no, ve váš nos, a le nevrátili jste se až ke mně, prohlášeno Hospodinem. Působil jsem podvracení mezi vámi, jako Boží podvrácení Sodomy a Gomory, a stali jste se jako by polenem vytrženým z ohně, a le nevrátili jste se až ke mně, prohlášeno Hospodinem. Proto chci s tebou, Isráéli, takto naložit; protože chci s tebou toto učinit, připrav se, Isráéli, vstříc svému Bohu, neboť, hle, on, ztvárnivší hory a stvořivší vítr a oznamující člověku, co je jeho myšlením, činící úsvit temnotou a šlapající po výšinách země; jeho jméno je Hospodin, Bůh zástupů. Slyšte toto slovo, jež já vznáším, žalozpěv, proti vám, dome Isráélův; panna Isráélova padla, aniž může opět povstat, byla sražena na zem, není, kdo by ji pozvedal. Ano, Pán, Hospodin, řekl takto: Město, jež vypravovalo tisíc, bude mu zbývat sto, a jež vypravovalo sto, bude mu pro dům Isráélův zbývat deset. Ano, Hospodin řekl domu Isráélovu takto: Vyhledávejte mě a žijte, a nechť nevyhledáváte Béth-Él, aniž smíte přicházet v Gilgál, aniž smíte přecházet v Beér-ševu, neboť Gilgál bude jistotně muset být odveden a Béth-Él bude ničím. Vyhledávejte Hospodina, - a žijte, aby nepřeskočil jako oheň v dům Josefův a ne pohltil jej, a Béth-Él by neměl hasícího, vy, již převracíte právo v pelyněk, a ti, již spravedlnost nechávají padat k zemi, - zřídivšího Kuřátka a Oriona a v jitro převracejícího hlubokou temnotu, jenž den zatemňuje nocí, toho, jenž přivolává vody moře a rozlévá je na tvář země - jeho jméno je Hospodin, jenž působí blýskání zkázy nad silným a na pevnost zkázu přivádí. Oni nenávidí kárajícího v bráně a oškliví si vyslovujícího, co je bezúhonné; proto, pro vaše dupání po nuzném, že od něho berete dávky zrní - zbudovali jste domy z kvádrů, a le nebudete v nich bydlet, vysázeli jste nádherné vinice, a le nebudete pít vína z nich. Vždyť znám vaše mnohá přestoupení a vaše těžké hříchy - oni tísní spravedlivého, berou podplácení a nemajetné v bráně odstrkují! Proto - rozumný bude v takovéto době mlčet, neboť je to doba zlá - vyhledávejte dobro a nikoli zlo, abyste mohli žít a aby Hospodin, Bůh zástupů, byl tak s vámi, jak říkáte. Nenáviďte zlo a milujte dobro a v bráně uplatněte právo; snad bude Hospodin, Bůh zástupů, milostiv zbytku Josefovu. Proto Hospodin, Bůh zástupů, Pán, řekl takto: Na všech prostranstvích bude nářek a ve všech ulicích budou říkat: Ach, ach! I budou rolníky volat k smutku a nářku, ke znalým truchlozpěvů; i ve všech vinicích bude nářek, když budu procházet v tvém středu, řekl Hospodin. Běda vám, již jste dychtivi dne Hospodinova! K čemu vám toto - den Hospodinův? To bude tma a ne světlo; tak jako když někdo prchá před tváří lva a potká ho medvěd, a neb přijde v dům a svou rukou se opře o stěnu a štípne ho had. Zda ne bude den Hospodinův tmou a ne světlem? A no, temno a ne jasno bude v něm! Nenávidím, zavrhl jsem vaše slavnosti, aniž chci přivonět k vašim svátečním sejitím; vždyť když mi vznášíte vzestupné oběti a své oběti darů, nemám blahovůle, aniž chci hledět na pokojné obětování vašich vykrmených kusů. Vzdal zpřed mne povyk svých písní, neboť nechci slyšet zpěvu k tvým varytům, nýbrž nechť se soud valí jako vody, a no, spravedlnost jako trvale tekoucí potok. Zda jste mi v pustině po čtyřicet let podávali oběti, i oběť dar u, dome Isráélův? B a - vyzvedli jste svého krále Sikkútha a Kijjúna, svá zobrazení, hvězdu svého boha, jež jste si zhotovili, i budu vás dávat odváděti až za Damašek, řekl Hospodin, Bůh zástupů; to je jeho jméno. Běda vám, bezstarostní na Cijjónu a již se bezpečně cítíte na hoře Šómrónu, vyznačení za vybrané z národů, a dům Isráélův, ti k nim přicházejí. Přejděte v Kalné a vizte, a odtamtud jděte ve veliké Chamáth a sestupte v Gath Pelištím - zda jsou na tom lépe než tato království? Je- li jejich území větší než vaše území? Vy, již se bráníte zlému dni, a le blíže přivádíte stolici násilí, již uléháte na pohovkách ze slonoviny a roztahujete se na svých postelích a jídáte jehňata ze stáda a telata zprostřed chléva, již vyzpěvujete ke zvuku varyta, - oni si jako Dávíd vymýšlejí nástroje ke zpěvu, ti, již se napájejí okříny vína a maží se vybranými oleji, aniž se trápí nad zdrcením Josefovým. Proto nyní budou muset být odvedeni, v čele odvedených, i bude pomíjet jásot roztahujících se. Pán, Hospodin, přisáhl při sobě samém, prohlášeno Hospodinem, Bohem zástupů: Já si ošklivím zpupnost Jákóbovu a nenávidím jeho paláce, i chci město i jeho náplň vydat na pospas, a stane se, že deset mužů, byť mohli být pozůstaveni v jednom domě, i ti budou mřít; a když něko ho bude chtít vyzvednout jeho strýc a jeho spalovač k vynesení kostí z domu a bude říkat tomu, jenž bude v nitru domu: Zda je ještě někdo s tebou? - řekne: Již nikdo. A řekne: Pst! Jen nepoukazovat na jméno Hospodinovo! Vždyť, hle, Hospodin rozkazuje a roz bije dům veliký na trosky a dům malý na střepiny. Zda poběží koně po skalisku? Bude-li se tam orat skotem? Vždyť jste převrátili právo v žluč a ovoce spravedlnosti v pelyněk, vy, již se radujete pro nic, již říkáte: Zda ne svou silou jsme si dobyli rohů? Však, hle, já - chystám se vzbudit proti vám, dome Isráélův, prohlášeno Hospodinem, Bohem zástupů, národ - ti vás vytlačí od vstupu do Chamáthu až po potok stepi. Pán, Hospodin, mi ukázal toto: Že hle, na počátku vzcházení otavy vytvářel kobylky, a to, hle, otavy po králových sečích; a když skončily s požíráním bylinstva země, stalo se, že jsem řekl: Pane, Hospodine, odpusť, prosím! Jak bude moci Jákób povstat, vždyť on je malý! Hospodinu bylo líto stran tohoto. Nebude se to dít, řekl Hospodin. Pán, Hospodin, mi ukázal toto: Že hle, Hospodin volal k soudu ohněm; ten sežral velikou hlubinu, sežral i dědictví. I řekl jsem: Pane, Hospodine, ustaň, prosím! Jak bude moci Jákób povstat, vždyť on je malý! Hospodinu bylo líto stran tohoto. Ani to se nebude dít, řekl Pán, Hospodin. Ukázal mi toto: Že hle, Pán stál u svislé zdi a v jeho ruce olovnice; a ke mně Hospodin řekl: Co ty vidíš, Ámósi? I řekl jsem: Olovnici. A Pán řekl: Hle, já - chystám se přiložit olovnici v nitro svého lidu, Isráéle, nebudu mu nadále promíjet, i budou pustnout výšiny Isákovy a svatyně Isráélovy budou vyvraceny, a proti domu Jároveámovu chci s mečem povstat. A Amacjá, kněz Béth-Élu, poslal k Jároveámovi, králi Isráélovu, výrok: Ámós se uvnitř domu Isráélova spikl proti tobě - země nemůže snést všechny jeho řeči, vždyť Ámós říká takto: Jároveám musí umřít mečem a Isráél jistotně musí být z povrchu své půdy odveden. A k Ámósovi Amacjá řekl: Vidoucí, jdi, utec si do země Júdovy a tam jez chléb, a tam budeš moci prorokovat, a le v Béth-Élu již nadále prorokovat nesmíš, neboť on je svatyní královou, a no, on je domem království. A Ámós odpověděl a řekl k Amacjovi: Já ne jsem prorok, aniž jsem já synem proroka, nýbrž jsem já skoták a otrhávač plodů sykomor, a le Hospodin mě vzal zpoza stáda a řekl ke mně Hospodin: Jdi, prorokuj k mému lidu, Isráélovi. Nyní tedy slyš slovo Hospodinovo: Ty pravíš: Nesmíš prorokovat proti Isráélovi, aniž smíš kázat proti domu Isákovu; proto řekl Hospodin takto: Tvá žena bude ve městě smilnit a tvoji synové a tvé dcery budou padat mečem, a tvá půda bude provazem rozdělována a ty budeš na nečisté půdě umírat; a Isráél jistotně musí být z povrchu své půdy odveden. Pán, Hospodin, mi ukázal toto: Že hle, koš letního ovoce; a řekl: Co ty vidíš, Ámósi? I řekl jsem: Koš letního ovoce. A Hospodin ke mně řekl: Na můj lid, Isráéle, přišel konec, nebudu mu nadále promíjet; skučte, písně chrámu, v onen den, prohlášeno Pánem, Hospodinem. Mrtvol bude mnoho, na kterémkoli místě se budou mlčky vyhazovat. Slyšte toto, vy, již lapáte nemajetného k odstranění ponížených země, s výrokem: Kdy bude míjet nov měsíce, a ť můžeme prodávat obilí, a sobota, a ť můžeme otevřít sýpky za zmenšování éfy a za zvětšování šeklu, a za podvodného používání klamných vah, za kupování nuzných za peníze a nemajetného za pár sandálů, a ť můžeme prodávat odpad zrní? Hospodin při slávě Jákóbově přisáhl: Budu-li vůbec kdy zapomínat kteroukoli z jejich činností! Zda se pro toto nemá všechna země chvět a každý v ní bydlící truchlit? B a, ona všechna bude vystupovat jako Níl, a no, zmítat se a klesat jako Níl v Egypt ě. A v onen den se bude dít, prohlášeno Pánem, Hospodinem, že budu působit zacházení slunce o polednách a zatemňovat na zemi v den světla a vaše slavnosti převracet v smutek a všechny vaše písně v žalozpěv, a na všechny boky vzkládat pytlovinu, a na každé hlavě bude lysina; a zařídím to jako smutek pro jediného syna, a posledek toho jako hořký den. Hle, přicházejí dni, prohlášeno Pánem, Hospodinem, kdy budu v zem posílat hlad - ne hlad po chlebě ani žízeň po vodě, nýbrž po slyšení slov Hospodinových, i budou se potácet od moře k moři a potulovat se od severu a ž po vzcházení k hledání slova Hospodinova a nebudou nacházet. V onen den budou umdlévat krásné panny, i jinoši, žízní; ti, již přísahají při provinění Šómrónu, takže říkají: Jako že je živ tvůj bůh, Dáne, a: Jako že je živa cesta do Beér-ševy - ti musejí padnout, aniž ještě budou moci povstat. Uviděl jsem Pána stojícího u oltáře, i řekl: Udeř hlavici, a ť se otřásají prahy, a rozlámej je o hlavu jich všech, a ostatek jich budu zabíjet mečem, prchající z nich nebude moci uprchnout, aniž bude unikající z nich moci vyváznout; byť se prokopávali v šeól, bude je odtamtud moci má ruka vzít, a byť vystupovali v nebesa, budu je moci odtamtud stáhnout, a byť se skrývali na temeni Karmele, budu je moci odtamtud vypátrat a vzít, a byť se zpřed mých očí schovávali na dně moře, budu moci rozkázat hadu, a ť je odtamtud vyštipuje. A byť před tváří svých nepřátel šli v zajetí, budu moci rozkázat meči, a ť je odtamtud zabíjí, i budu na ně své oči upírat k neštěstí a ne k dobru. A no, Pán, Hospodin zástupů, je ten, jenž když sáhne na zem, ona se rozplývá a všichni bydlící v ní truchlí, i bude ona všechna vystupovat jako Níl a klesat jako Níl v Egypt ě, ten, jenž v nebesích zbudoval své stupně, a svou klenbu - založil ji na zemi, ten, jenž přivolává vody moře a rozlévá je na tvář země - jeho jméno je Hospodin. Zda mi vy, děti Isráélovy, ne jste jako by dětmi Kušijjím - prohlášeno Hospodinem -? Zda jsem Isráéle nevyvedl ze země Egypta a Pelištím z Kaftóru a Aráma z Kíru? Hle, oči Pána, Hospodina, hledí v království, jež je hříšné, i budu je smetat z povrchu tváře půdy, jenže zcela smést dům Júdův nechci, prohlášeno Hospodinem; ano, hle, já se chystám rozkázat a budu dům Isráélův mezi všemi národy roztřásat, jako se potřásá sítem, aniž padá zrnko na zem. Všichni hříšníci mého lidu budou muset umřít mečem, ti, již říkají: Neštěstí mezi nás nemůže dorazit a získat náskok. V onen den budu pozvedat stánek Dávídův, jenž u padl, a opravovat jeho průlomy - a no, jeho zříceniny budu pozvedat - a vybuduji jej jako v dávných dnech, aby se mohli zmocnit zbytků Edóma a všech národů, nad nimiž je vzýváno mé jméno, prohlášeno Hospodinem, toto uskutečňujícím. Hle, přicházejí dni, prohlášeno Hospodinem, kdy bude dostupovat oráč na žence a šlapač hroznů na roztrušovače semene; a hory budou kropit moštem a všechny pahorky se budou rozplývat. A budu od vracet zajetí svého lidu, Isráéle, takže budou budovat a obývat zpustlá města a vysazovat vinice a pít víno z nich, a budou zřizovat zahrady a jíst jejich ovoce, i budu je vysazovat na jejich půdě, aniž ještě budou z povrchu své půdy, již jsem jim dal, oderváváni, řekl Hospodin, tvůj Bůh. Vidění Óbadjovo: Takto řekl Pán, Hospodin, o Edómovi (uslyšeli jsme zvěst z blízkosti Hospodina, a mezi národy byl poslán vyslanec ): Povstaňte, a no, povstávejme proti němu do boje! Hle, učinil jsem tě malým mezi národy, ty budeš velmi znevážen, nadutost tvého srdce oklamala tebe, přebývajícího v rozsedlinách skalisek (jeho bydlištěm je výsost, on praví ve svém srdci: Kdo mě může stáhnout na zem?). Byť jsi jako orel vysoko zakládal, a no, byť jsi mezi hvězdy položil své hnízdo, mohu tě odtamtud stáhnout, prohlášeno Hospodinem. Přijdou-li k tobě zloději, noční-li loupežníci (jak budeš poškozen!), zda nebudou krást do své sytosti? Přijdou-li k tobě oběrači hroznů, zda nenechávají zbývat paběrky? Jak bude Ésáv odkryt, prohledány budou jeho uschované věci! Až po pomezí tě zaženou, všichni muži tvé smlouvy, oklamou tě, převahu vůči tobě získají muži tvého pokoje, tvého chleba, budou pod tebe klást osidlo. (Není v něm rozumnosti!) Zda nemám v onen den, prohlášeno Hospodinem, a no, odstranit z prostřed Edóma mudrce, a no, z hory Ésávovy rozumnost? I tvoji siláci, Témáne, se zděsí, aby z hory Ésávovy byl každý vytínán - pro vraždění, pro násilnictví na tvém bratru Jákóbovi tě bude pokrývat ostuda a budeš vyťat navždy. V den, kdy jsi stál zpředu, v den, kdy cizáci zajali jeho vojenskou moc, když vešli cizozemci v jeho brány a jali se o Jerúsalém vrhat los, byl jsi i ty jako jeden z nich; a no, kéž bys nebyl hleděl v den svého bratra, v den jeho neštěstí, a kéž by ses nebyl radoval při dětech Júdových v den jejich zhouby, a kéž bys nebyl v den tísně otvíral svá ústa! Kéž bys nebyl vstupoval v bránu mého lidu v den jejich pohromy, kéž bys, i ty, v den jeho pohromy nebyl hleděl v jeho bídu, a kéž bys v den jeho pohromy nebyl sahal v jeho bohatství, a kéž bys nebyl stál na rozcestí k odříznutí jeho unikajících, a kéž bys jeho přeživší v den tísně nebyl vydával! Vždyť den Hospodinův je blízký proti všem národům; tak, jak jsi jednal, bude se jednat s tebou, tvá zásluha se bude vracet na tvou hlavu; ano, tak, jak jste pili na mé svaté hoře, budou ustavičně pít všechny národy, a budou pít a polykat, a budou jako by nebyli. A le na hoře Cijjónu bude únik, ona bude svatá, a dům Jákóbův, ti se budou zmocňovat, čeho se zmocnili oni, i bude dům Jákóbův ohněm a dům Josefův plamenem, a dům Ésávův za slámu, i budou mezi nimi podpalovat a sžírat je, takže dům Ésávův nebude mít přeživšího, neboť promluvil Hospodin. A budou se zmocňovat jihu s horou Ésávovou a nížiny s Pelištím, a budou se zmocňovat pole Efrájimova a pole Šómrónu, a Benjámín Gileádu, a odvedenectvo z této vojenské moci synů Isráélových toho, co mají Kenaaním, až po Carfáth, a odvedenectvo z Jerúsaléma, jež je v Sefarádu, ti se budou zmocňovat měst jihu. A na horu Cijjón budou vystupovat vysvoboditelé k souzení hory Ésávovy, a království bude Hospodinovo. I do stalo se k Jónovi, synu Amittajovu, slovo Hospodinovo, výrok: Vstaň, jdi do Nínívé, toho velikého města, a provolávej k němu, neboť jejich zlo vystoupilo před mou tvář. A le Jóná vstal k útěku z přítomnosti tváře Hospodinovy do Taršíše; sestoupil tedy do Jáfó, kde zastihl loď, jež do Taršíše měla plout, i zaplatil jízdné na ní a sestoupil v ni k plavbě s nimi z přítomnosti tváře Hospodinovy do Taršíše. A le Hospodin na moře přihnal veliký vichr, takže na moři nastala veliká bouře a loď byla v nebezpečí roztříštění; a námořníci se báli a křičeli každý k svým bohům, a vyhazovali náčiní, jež byla v lodi, do moře k ulehčení od těch, jež byla při nich. A le Jóná byl sestoupil do vnitřku plavidla a ulehl a tvrdě usnul; i přiblížil se k němu kapitán lodi a řekl mu: Co je s tebou, ospalče? Vstaň, volej k svému bohu, snad se ten bůh ráčí na nás rozpomenout, a ť nemusíme zahynout. I řekli jeden k druhému: Pojďte a vrhejme losy, a ť víme, čí příčinou máme toto neštěstí. Jali se tedy vrhat losy a los padl na Jónu; i řekli k němu: Nuže, oznam nám ty, pro něhož máme toto neštěstí, co je tvým zaměstnáním a odkud přicházíš, která je tvá země a z kterého lidu ty jsi? I řekl k nim: Já jsem Hebrej a mám já v úctě Hospodina, Boha nebes, jenž zřídil moře i souš. Ti muži se tedy ulekli velikým leknutím a řekli k němu: Co jsi toto učinil? - neboť ti muži věděli, že on utíká z přítomnosti tváře Hospodinovy, neboť jim to byl oznámil; i řekli k němu: Co s tebou máme učinit, a by se moře zpřed nás muselo uklidnit? Neboť moře se stávalo stále bouřlivějším. I řekl k nim: Vezměte mě a hoďte mě do moře a moře se zpřed vás bude muset uklidnit, neboť já vím, že tato veliká bouře je proti vám mou příčinou. A le ti muži se jali usilovně veslovat k návratu na souš, a le nebyli toho schopni, neboť moře stále bouřilo proti nim. Jali se tedy volat k Hospodinu a říkat: Ach, Hospodine, kéž, prosíme, nemusíme zahynout za žití tohoto muže, a kéž na nás neuvaluješ nevinnou krev, neboť ty, Hospodine, jednáš podle toho, co oblibuješ! A Jónu vzali a hodili do moře, a moře ustalo od svého zuření, i báli se ti muži Hospodina velikou bázní a jali se Hospodinu obětovat oběť a slibovat sliby. A Hospodin zjednal velikou rybu k pohlcení Jóny, i po byl Jóná v břiše té ryby tři dni a tři noci; a jal se Jóná z břicha té ryby modlit k Hospodinu, svému Bohu, a řekl: Ze své tísně jsem se jal volat k Hospodinu, i odpověděl mi, o pomoc jsem křičel z lůna šeólu - uslyšel jsi můj hlas, když jsi mě byl hodil v hloubku srdce moří a obklopovalo mě vodstvo; přešly nade mnou všechny tvé příboje a tvé vlny. A já jsem řekl: Jsem zavržen zpřed tvých očí, přece však opět chci pohledět na tvůj svatý chrám. Vody mě obemkly až po duši, obklopuje mě hlubina, k mé hlavě se přivíjí mořská tráva. K základům hor jsem sestoupil, země, její nejzazší hranice - navždy za mnou, vynesl jsi však můj život z propasti, Hospodine, můj Bože! Při zemdlívání své duše ve mně jsem vzpomněl Hospodina a má modlitba vešla k tobě do tvého svatého chrámu. Ctitelé lží marnosti opouštějí svou laskavost, já však ti s hlasem děkování budu obětovat, co jsem slíbil, chci splnit. Záchrana je Hospodinova! A Hospodin rozkázal té rybě, i vyvrhla Jónu na souš. A k Jónovi se po druhé do stalo slovo Hospodinovo, výrok: Vstaň, jdi do Nínívé, toho velikého města, a provolávej k němu to provolání, jež k tobě budu vyslovovat. A Jóná vstal a ode šel podle slova Hospodinova do Nínívé; a Nínívé bylo před Bohem veliké město, cesty tří dní, a když Jóná počal cestou prvního dne v to město vcházet, jal se provolávat a říkat: Ještě čtyřicet dní a Nínívé bude podvráceno! A muži Nínívé uvěřili v Boha a provolali půst, i oblékli se v pytloviny, od jejich největšího až po jejich nejmenšího; a když to slovo dospělo ke králi Nínívé, povstal ze svého trůnu a složil ze sebe svůj plášť a pokryl se pytlovinou a usedl na popel, a rozhlásil a pronesl v Nínívé výnosem krále a jeho velikánů výrok: Nechť lidé a ni dobytek, skot a ni drobný dobytek, neokoušejí ničeho, nechť se nepasou a ni vody nechť nepijí, a nechť se pokrývají pytlovinami, lidé i dobytek, a nechť volají usilovně k Bohu a od vracejí se každý od své zlé cesty a od násilí, jež je v jeho dlaních. Kdo ví? Bůh se může obrátit a slitovat se a od vrátit se od žáru svého hněvu, takže nebudeme muset zahynout. A Bůh viděl jejich činy, že se od vrátili od své zlé cesty, i jal se Bůh litovat stran toho neštěstí, o němž byl promluvil, že jim je způsobí, a nezpůsobil. To na Jónu učinilo nelibý dojem veliké nelibosti, i rozhněval se a když se modlil k Hospodinu, řekl: Ach, Hospodine, zda toto ne byla má řeč za mého pobytu na mé půdě? Proto jsem pospíšil utéci do Taršíše, neboť jsem věděl, že ty jsi BŮH milostivý a soucitný, zdlouhavý k hněvu a oplývající laskavostí a slitovávající se stran neštěstí. Nyní tedy, Hospodine, vezmi, prosím, mou duši ode mne, neboť má smrt bude lepší než můj život. A Hospodin řekl: Zda je dobře, že ses rozhněval? A Jóná vyšel z města a usedl od východu vůči městu a zřídil si tam budku a usedl pod ni v stín, aby viděl, co se ve městě bude dít. A Hospodin, Bůh, zjednal skočec a dal mu vzrůst shora vůči Jónovi, takže nad jeho hlavou nastal stín jemu k úlevě od jeho obtíže, i zaradoval se Jóná stran toho skočce velikou radostí. A nazítří při vzcházení úsvitu zjednal Bůh červa, jenž ten skočec poškodil, takže uschl, a za vycházení slunce se stalo, že Bůh zjednal vítr, žhavý východní vítr, a slunce bilo na Jónovu hlavu, takže zemdlel a pojal pro svou duši přání umřít, i řekl: Má smrt bude lepší než můj život. A Bůh k Jónovi řekl: Zda je dobře, že ses rozhněval stran toho skočce? I řekl: Je dobře, že jsem se rozhněval, až na smrt! A Hospodin řekl: Ty máš soucit se skočcem, na němž ses nenalopotil, aniž jsi jej vypěstoval, jenž se vyskytl jako syn noci a jako syn noci zahynul; a já bych neměl mít soucit s Nínívé, tím velikým městem, v němž je více než dvanáct myriád lidí, kteří ne roze zn áv ají mezi svou pravicí a svou levicí, a mnohý dobytek? Slovo Hospodinovo, jež se do stalo k Míchovi, Móraštímu, ve dnech Jótháma, Ácháza, Jechizkijjáhúa, králů Júdových, jež uviděl stran Šómrónu a Jerúsaléma. Slyšte, národnosti, vy všichni, věnuj pozornost, země a její náplň, a nechť je Pán, Hospodin, za svědka proti vám, Pán ze svého svatého chrámu! Ano, hle, Hospodin se chystá vyjít ze svého místa a bude sestupovat a šlapat po výšinách země, i budou hory pod ním tát a nížiny se budou rozpadat, jako vosk od ohně, jako voda rozlitá po svahu. Toto vše bude za přestoupení Jákóbovo a za hříchy domu Isráélova; co je přestoupením Jákóbovým? Zda ne Šómrón? A co výšiny Júdovy? Zda ne Jerúsalém? Chci tedy obrátit Šómrón v zříceninu v poli, a no, ve výsadby vinice, a jeho kameny vysypat do průrvy a jeho základy odkrýt, a všechny jeho sochy budou rozbíjeny a všechna jeho odměňování budou spalována ohněm a všechna jeho zobrazení budu obracet v spoušť, neboť je z odměňování nevěstky nahromadil a k odměňování nevěstky se budou vracet. Stran tohoto budu naříkat a skučet, chodit bos a nahý, vydávat nářek jako šakalové a truchlit jako pštrosice, neboť jeho rány, to je nezhojitelné, vždyť to došlo až k Júdovi, dosáhlo až k bráně mého lidu, až k Jerúsalému. Nechť nepodáváte zprávu v Gathu, nechť nikterak nepláčete, v Béth-le-afrá se vyválím v prach u, přejdi si, obyvatelko Šáfíru, v nahotě, v ostudě; obyvatelka Caanánu nevychází, nářek Béth-ha-écelu od vás odnímá jeho oporu, neboť obyvatelka Maróth je naplněna úzkostí o blaho, když k bráně Jerúsaléma od Hospodina sestoupilo neštěstí. Připoj vozidlo k běžcům, obyvatelko Láchíše (ona byla dceři Cijjónu počátkem hříchu), neboť v tobě byla shledána přestoupení Isráélova; proto musíš Mórešeth Gathu dát odbytné. Domy Achzívu budou Isráélovým králům klamem, tobě však, obyvatelko Maréši, chci přivést dědice; sláva Isráélova bude vcházet až do Adullámu. Vyhol se a ostříhej se nad dětmi své rozkoše, rozšiř svou lysinu jako sup, neboť od tebe byly odvedeny. Běda vymýšlejícím na svých lůžkách špatnost a připravujícím zlo, jež za světla jitra uskutečňují, neboť je to v moci jejich ruky; a no, jsou-li chtiví polí, uchvacují je, i domů, a odnímají je; tak utiskují muže i jeho dům, a no, člověka i jeho vlastnictví. Proto řekl Hospodin takto: Hle, já - zamýšlím proti tomuto druhu zlo, z něhož nebudete moci svá hrdla vytáhnout, aniž budete chodit povýšeně, neboť to bude doba zla. V onen den se bude o vás pronášet průpověď a bude se lkát lkavým lkáním; bude se říkat: Zničen i, jsme zničeni, podíl mého lidu se mění - jak se mi odnímá! Naše pole, to se rozděluje od vrátivším se! Proto nebudeš mít v sejití Hospodinově losem vrhajícího provaz. Nechť nekážete, káží; nebudou- li těmto kázat, nebude nic z urážek ustávat. Zda se říká, dome Jákóbův: Zda Duch Hospodinův ztratil trpělivost? Jsou -li toto jeho skutky? Zda má slova nečiní dobře při chodícím v to m, co je správné? A le od nedávna se můj lid jako nepřítel pozdvihuje, z předu plášťů bezstarostně mimojdoucích, od války se od vracejících, stahujete cenné věci; ženy mého lidu vyháníte z domů jejích rozkoší, z jejích batolat navždy berete mou čest. Vstaňte a jděte, neboť toto ne ní místo odpočinku; příčinou znečištění ono poškozuje, a poškození je nenapravitelné. Jestliže kdo bude chodit s větrem a jme se klamat lží, řka: Budu ti kázat o víně a neb o čemkoli opojném, to bude kazatel tohoto lidu! Jistotně tě chci posbírat, Jákóbe, tebe celého, jistotně chci shromáždit zbytek Isráéle, učinit jej jedním, jako drobný dobytek z Bocry, jako stádo vprostřed jeho pastviště; budou z příčiny množství lidí hlučet. Vystoupí ten, jenž bude před jejich tváří prolamovat; prolomí a projdou branou a vyjdou jí, a před jejich tváří projde jejich král a v jejich čele Hospodin. I řekl jsem: Slyšte, prosím, hlavy Jákóbovy a vůdcové domu Isráélova: Zda ne ní pro vás znát právo, vy nenávidící dobro a milující zlo, strhující z nich jejich kůži a z jejich kostí jejich maso, a no, ti, kteří jedí maso mého lidu a jejich kůži z nich stahují, a jejich kosti lámou a rozkouskovávají tak, jako v hrnec a jako maso vprostřed kotle. Potom budou křičet k Hospodinu, a le nebude jim odpovídat, nýbrž před nimi bude v onen čas zakrývat svou tvář podle toho, jak svými skutky páchali zlo. Takto řekl Hospodin stran proroků, již můj lid nechávají bloudit, již, koušou-li svými zuby, volají: Pokoj; a kdo jim k jejich ústům nic nedává, pak proti němu prohlašují válku. Proto budete mít noc bez vidění a budete mít tmu bez věštění; a nad proroky zajde slunce a den se nad nimi zatmí; i budou vidoucí zostuzeni a věštci se začervenají, a oni všichni si zahalí knír, neboť nebude Boží odpovědi. Avšak já jsem pln síly skrze Ducha Hospodinova, a práva a hrdinství k oznámení Jákóbovi jeho přestoupení, a no, Isráélovi jeho hříchu. Slyšte, prosím, toto, hlavy domu Jákóbova a vůdcové domu Isráélova, již si ošklivíte právo (a no, oni křiví vše přímé ), buduj íc e Cijjón krví a Jerúsalém bezprávím. Jeho hlavy soudí za úplatky a jeho kněží vyučují za odměnu a jeho proroci věští za peníze, a le spoléhají na Hospodina s výrokem: Zda ne ní Hospodin vprostřed nás? Nemůže na nás přijít nic zlého. Proto bude vaší příčinou Cijjón orán jako pole a Jerúsalém bude zříceninami, a hora domu bude za výšiny lesa. A le v posledku dní se stane, že hora domu Hospodinova bude upevněna na temeni hor, i bude ona vyzdvižena mezi pahrbky a národnosti se k ní pohrnou, a no, půjdou mnohé národy a budou říkat: Pojďte, a ť vystupujeme na horu Hospodinovu a k domu Boha Jákóbova, a ť nás může vyučovat stran svých cest, i budeme chodit jeho stezkami. Neboť zákon bude vycházet z Cijjóna, a no, slovo Hospodinovo z Jerúsaléma. I bude rozsuzovat mezi mnohými národnostmi a domlouvat mocným národům až do daleka, takže své meče překují na motyky a svá kopí na vinařské nože; národ nebude na národ pozvedat meč, aniž se ještě budou učit boji, nýbrž budou sedět každý pod svou révou a každý pod svým fíkovníkem a nebude nahánějícího strach, neboť promluvila ústa Hospodina zástupů. Ano, všechny národnosti chodí každá ve jménu svých bohů, my však chodíme ve jménu Hospodina, našeho Boha, navždy a věčně. V onen den, prohlášeno Hospodinem, chci posbírat tu, jež kulhá, a no, shromáždit tu, jež je zahnána a již jsem potrápil, a tu, jež kulhá, učinit zbytkem, a no, tu, jež je vzdálena, mocným národem, i bude nad nimi na hoře Cijjónu od nynějška a navždy kralovat Hospodin. A ty, věži stáda, pevnosti dcery Cijjóna, až k tobě se bude dostavovat, a no, dceři Jerúsaléma bude přicházet dřívější vláda, kralování. Proč nyní tolik křičíš? Zda v tobě není krále? Zhynul-li tvůj rádce, že se tě zmocňuje svíjení jako rodičky? Svíjej se a povij, dcero Cijjóna, jako rodička, neboť nyní budeš muset vyjít z hradiště a usadíš se v poli, i přijdeš až do Bávelu; tam budeš moci být vyproštěna, tam tě Hospodin bude chtít vykoupit z dlaně všech tvých nepřátel. Nyní se však proti tobě hromadí mnohé národy, jež říkají: Nechť je znesvěcována a nechť naše oči hledí na Cijjón! A le oni neznají myšlenek Hospodinových, aniž chápou jeho rozhodnutí, že je shromáždí jako pokos na mlat; vstaň a mlať, dcero Cijjóna, neboť tvé rohy chci učinit železem a tvá kopyta chci učinit mosazí, i rozdupáš mnohé národnosti, i chci učinit jejich zisk odevzdaným Hospodinu, a no, jejich bohatství PÁNU vší země. Nyní se musíš shluknout, dcero hloučku, zřídil i proti nám obléhací věž; holí na líce bijí soudce Isráélova. A ty, Béth-lecheme, Efráthá, nepatrný, aby ses do stal mezi tisíce Júdovy, z tebe mi má vyjít jeden, aby se stal vládcem v Isráéli, jehož zdroje jsou od pradávna, ode dní věčnosti. Proto je chce vy dat až do času, kdy rodička porodí, a pozůstatek jeho bratrů, ti se budou moci vrátit k dětem Isráélovým. I stane a bude pást v síle Hospodinově, ve velebnosti jména Hospodina, svého Boha, i budou bydlet, neboť nyní on bude veliký až do posledních končin země. A tento se stane Pokojem; až Aššúr bude přicházet v naši zem a až bude vkročovat v naše paláce, pak budeme moci proti němu postavit sedm pastýřů a osm vladařů z lidí; ti budou pást zem Aššúrovu mečem, a no, zem Nimródovu na vstupech do ní, a bude se vyprošťovat od Aššúra, až se bude přicházet v naši zem, a no, až se bude vkročovat v naše území. I stane se zbytek Jákóba vprostřed mnohých národností jako by rosou z blízkosti Hospodina, jako by prškami na bylinstvo, jež na nikoho nečeká, aniž doufá v děti lidí; a no, zbytek Jákóba se stane mezi národy, vprostřed mnohých národností, jako by lvem mezi zvířaty lesa, jako by hřivnatcem mezi stády drobného dobytka, jenž, jestliže prochází a skočí, pak rve a není vyprošťujícího. Tvá ruka se bude vyvyšovat nad tvé protivníky, a no, všichni tvoji nepřátelé budou muset být vyhubeni. A v onen den se bude dít, prohlášeno Hospodinem, že budu zprostřed tebe hubit tvé koně a ničit tvá vozidla, a hubit města tvé země a vyvracet všechny tvé pevnosti, a vytínat čarodějnictví z tvé ruky, aniž budeš mít předpovídače, a vytínat zprostřed tebe tvé sochy a tvé sloupy, aniž se ještě budeš klanět dílu svých rukou; a budu zprostřed tebe vyrvávat tvé ašéry a plenit tvá města. A v hněvu a v popuzení vykonám pomstu při národech, jež neposlouchají. Nuže, slyšte, co praví Hospodin: Vstaň, při se před horami a nechť pahrbky slyší tvůj hlas; slyšte, hory, při Hospodinovu, a no, vy pevně stojící, základy země, že Hospodin má při se svým lidem, a no, s lidem Isráélovým se soudí. Můj lide, co jsem ti učinil a čím jsem tě pohněval? Vypovídej proti mně! Vždyť jsem tě vyvedl ze země Egypta, a no, z domu nevolníků jsem tě vykoupil a poslal jsem před tvou tváří Mojžíše, Áróna a Marii; můj lide, nuže, vzpomeň si, co za úmysl pojal Balák, král Móáva, a čím mu odpověděl Bileám, syn Beórův, abys, od Šittím až po Gilgál, poznal spravedlivé činy Hospodinovy. S čím mám předstoupit před Hospodina, uklánět se Bohu výsosti? Zda mám před něho předstoupit s vzestupnými obětmi, s telaty ročními? Zda bude Hospodin mít zálibu v tisících beranů, v desetitisících potoků oleje? Zda mám za své přestoupení dát svého prvorozeného, plod svého těla za hřích své duše? - Oznámil ti, člověče, co je dobré - a no, co Hospodin od tebe vyhledává, než uskutečňování práva a milování laskavosti a pokoru, chození s tvým Bohem? K městu volá hlas Hospodinův, a rozumnost má v úctě tvé jméno - slyšte prut a toho, kdo jej obstaral! Zda ještě jsou v domě zlovolného poklady zlovůle a prokletá éfá úbytí? Zda bych mohl být čist s vahami zlovůle a s váčkem klamných závaží? Při čemž jsou jeho boháči plni násilí a jeho obyvatelé mluví lež a jejich jazyk je lstí v jejich ústech, takže i já tě úderem nemoci zasáhnu a poplením stran tvých hříchů. Ty budeš jíst, a le nebudeš se moci nasytit, takže ve svém nitru budeš mít hlad, a budeš odnášet, a le nebudeš moci zabezpečit, a co zabezpečovat budeš, budu vy dávat meči. Ty budeš sít, a le nebudeš žnout; ty budeš šlapat olivy, ale nebudeš se natírat olejem, i mošt, a le nebudeš pít vína; vždyť se zachovávají ustanovení Omrího a všechny skutky domu Acheávova a chodíte v jejich úradách, abych tě musel učinit hrůzou a tvé obyvatele sykotem, i ponesete potupu mého lidu. Běda mi, neboť jsem se octl jako by při sběrech letního ovoce, jako by při paběrcích po vinobraní - není hroznu, má duše touží po jedení raného plodu. Ze země vyhynuli laskaví a mezi lidmi není upřímného, oni všichni číhají na krev, honí, každý svého bratra, se sítí - obě dlaně na zlo k vykonání ho dobře. Kníže žádá a soudce - za odměnu, a kdo je mocný, ten vyslovuje žádost své duše, i překrucují to. Jejich nejlepší je jako pichlavé křoví, upřímný - nad plot z trní; přichází den tvých pozorovatelů, tvého navštívení, nyní bude nastávat jejich zmatený útěk. Nechť nedůvěřujete v bližního, nechť se neubezpečujete v příbuzném, před spočívající v tvé náruči chraň otvírání svých úst, neboť syn znevažuje otce, dcera povstává proti své matce, snacha proti své tchyni, a lidé domu člověka jsou jeho nepřáteli. A le já chci upírat pozornost na Hospodina, doufání obracet k Bohu své záchrany; můj Bůh mě bude slyšet. Nechť se mi neraduješ, má nepřítelkyně, padnu-li, povstanu, sedím-li ve tmě, je mi světlem Hospodin. Ponesu Hospodinovu nevoli, neboť jsem vůči němu zhřešil, až než se on bude přít mou pří a uplatňovat mé právo, vyvádět mě ke světlu; budu na hlížet v jeho spravedlnost. To má nepřítelkyně bude vidět, i bude ji pokrývat ostuda, tu, jež ke mně říkala: Kde je Hospodin, tvůj Bůh? Mé oko na ni bude hledět - nyní bude k rozšlapání jako bahno ulic. Den budování tvých zdí! Onoho dne se bude uvolňovat omezení; onoho dne se až k tobě bude přicházet od Aššúru a měst Egypta a od Egypta a ž po Řeku, a od moře po moře a od pohoří po pohoří. A le země se bude stávat spouští, stran svých obyvatel, za ovoce jejich skutků. Pas svou holí svůj lid, stádo tvého vlastnictví, pobývající o samotě v les e, vprostřed Karmelu; nechť spásají Bášán a Gileád jako v dávné dni! Jako v dni tvého vycházení ze země Egypta mu budu ukazovat divy; budou je vidět národy a budou zostuzovány za všechno své hrdinství; budou klást ruku na ústa, jejich uši budou ohlušovány, budou lízat prach jako had, jako plouživci země budou s chvěním vylézat ze svých úkrytů; půjdou ohromeni k Hospodinu, našemu Bohu, a no, budou před tebou mít úctu. Kdo je BOHEM podobným tobě, odpouštějícím nepravost a přecházejícím mimo přestoupení zbytku svého vlastnictví, jenž ne stále podržuje svůj hněv, neboť oblibuje laskavost? Bude se opět slitovávat nad námi, zmocňovat se našich nepravostí a všechny jejich hříchy vrhat v hloubky moře; budeš prokazovat věrnost Jákóbovi, laskavost Abráhámovi, jak jsi od dní pradávna přisáhl našim otcům. Břímě Nínívé. Kniha vidění Nachúma, Elkóšího. Hospodin je BŮH žárlivý a mstící se, Hospodin se mstí, a no, je pln popuzení, Hospodin se mstí na svých protivnících, a no, on se horší na své nepřátele. Hospodin je pomalý k hněvu a veliký v moci, a le zcela bez trestu nenechává; Hospodin - jeho cesta je ve vichřici a v bouři a oblaka jsou prach jeho nohou. Osopuje se na moře a vysušuje je a vyschlými činí všechny řeky; Bášán i Karmél vadne, vadne i mladá zeleň Levánónu. Před ním se hory třesou a pahorky se rozplývají, a no, před jeho tváří se pozvedá země, a no, svět a všichni jeho obyvatelé v něm; kdo může ob stát před tváří jeho rozhorlení? A kdo může povstat proti žáru jeho hněvu? Jeho popuzení se vylévá jako oheň a skály jsou od něho rozráženy. Hospodin je dobrý, je útočištěm v den tísně a zná důvěřující v něho, i bude převalující se záplavou přivádět zhoubu jejího místa a jeho nepřátele bude pronásledovat tma. Co zamýšlíte proti Hospodinu? On může uskutečnit skoncování, tíseň nebude dvakrát povstávat. Byť byli spleteni až v trnité houští a jako by svým opojným nápojem opojeni, budou zplna pohlceni jako vysušené plevy. Z tebe vyšel zamýšlející proti Hospodinu zlo, rádce ničemnosti. Hospodin řekl takto: Ač jsou v plném počtu a tak mnozí, i tak budou skoseni a on pomine; a no, ponižoval jsem tě - již tě ponižovat nebudu, nýbrž nyní z tebe budu lámat jeho jho a strhávat tvá pouta. A stran tebe Hospodin rozkázal: Z tvého jména nebude již rozséváno, z domu tvého boha budu vytínat sochy a slitiny; budu připravovat tvůj hrob, neboť jsi hoden pohrdání. Hle, na horách nohy zvěstovatele, ohlašujícího pokoj! Slav, Júdo, své slavnosti, splň své sliby, neboť ničemník již nadále nebude tebou procházet, on všechen je vyťat! K tvé tváři vystupuje bořitel - pozor na pevnost, hlídej cestu, posilni boky, velmi vystupňuj moc, neboť Hospodin vrátil slávu Jákóbovu jako slávu Isráélovu, když je plenitelé poplenili a jejich výhonky zmařili. Štíty jeho hrdinů jsou načerveněné, vojáci jsou oděni v červcový šarlat, vozy jsou v den své přípravy v ohnivé záři železa a kopí se míhají. V ulicích zuří vozy, na prostranstvích se předbíhají, jejich vzezření - jako pochodně, sem-tam se kmitají jako blesky. - Připomíná si své chrabré; ti klopýtají při své chůzi, spěchají k jeho zdi a zřizuje se ochranná střecha; brány řek se otevřou a palác se rozpadne. A no, je ustanoveno: Bude odvedeno, bude dopraveno nahoru, a jeho nevolnice budou sténat jako by hlas em holubů, tlukouce na svá prsa. A Nínívé, to bylo odedávna jako rybník vod - a oni budou prchat… Stůjte! Stůjte! A le nebude ohlížejícího se. Kořistěte stříbro, kořistěte zlato, neboť není konce jeho zařízení, bohatství všeho žádoucího náčiní. Prázdnota, a no, vyprázdněnost a zpustošenost! I rozplývá se srdce za viklání kolenou a svíjení v bolesti ve všech bocích, a tváře jich všech stahují červeň. Kde je doupě lvů, a no, to, jež bylo pastvištěm lvíčat, kde chodil lev, lvice, mládě lva, a nebylo plašícího? Lev rval pro potřeby svých mláďat a rdousil svým lvicím, a plnil své díry úlovkem, a no, svá doupata rozervaným. Hle, já, jsem proti tobě, prohlášeno Hospodinem zástupů, a chci na dým spálit jeho vozy, a tvá lvíčata bude požírat meč a tvé loupežení budu ze země vymycovat; a hlas tvých poslů již nebude slyšet. Běda, město krve! Ono všechno je lži, bezpráví plné, loupežení se nezanechává. Zvuk biče a zvuk hřmotu kol a uhánějících koní a nadskakujících vozidel! Vztyčující se jezdci a čepel meče a bleskot kopí a množství probodaných, a no, hromada mrtvol, a není konce tělům - klopýtají o jejich mrtvoly! - pro množství smilstva smilnice vynikající půvabem, mistryně čarodějnictví, jež ve své smilstvo zaplétala národy a ve svá čarodějnictví kmeny. Hle, já, jsem proti tobě, prohlášeno Hospodinem zástupů, a budu vyhrnovat tvé podolky nad tvou tvář a ukazovat národům tvou nahotu, a no, královstvím tvou hanbu, a budu na tebe házet hnusnosti a budu tě znevažovat a činit tě jako by divadlem. I bude se dít, že každý z vidoucích tě bude od tebe utíkat a říkat: Nínívé je vyvráceno, kdo mu bude projevovat soustrast? Odkud ti mám hledat potěšujícího? Zda jsi lepší než Nó Ámónovo, jež leželo mezi řekami, vůkol mělo vody, jehož hradbou bylo moře, vody byly jeho zdí, Kúš mohutností, a Egypťané, a nebylo jim konce, Pút a Lúvím byli jeho pomocí - i ono ode šlo do vyhnanství, mezi zajatectvem, i jeho batolata byla na nárožích všech ulic rozrážena a stran jeho vážených vrhali los, a všichni jeho velikáni byli spoutáni okovy. I ty budeš opájeno, budeš skrýváno, i ty budeš hledat útočiště před nepřítelem. Všechny tvé pevnosti - fíkovníky s ranými plody, jež, jsou-li střásány, padají na ústa jedlíka. Hle, tvůj lid - ženy v tvém nitru, brány tvé země jsou široce otevřeny tvým nepřátelům, tvé závory sžírá oheň; načerpej si vody pro čas obležení, posilni svá opevnění, vejdi v jíl a šlapej v hlíně, zmocni se formy na cihly. Tam tě bude sžírat oheň, vytínat tě bude meč, bude tě sžírat jako jelekové, rozplemeň se jako jelekové, rozplemeň se jako arbehové. Rozmnožilo jsi své kupce nad hvězdy nebes; jelekové si zařádí a od letí, tvoji minzárové jsou jako arbehové a tvoji tifsárové jako veliké kobylky, jež se v den chladu ukládají na zídkách, když vyjde slunce, ulétají, aniž je známo místo, kde oni jsou. Tvoji pastýři spí, králi Aššúra, tvoji chrabří odpočívají, tvůj lid, ti jsou rozprášeni na horách a není shromažďujícího. Není úlevy tvému zdrcení, tvá rána je nezhojitelná; všichni slyšící o tobě zvěst zatleskají nad tebou v dlaň, neboť na koho ustavičně nepřecházelo neštěstí od tebe? Břímě, jež uviděl Habakkúk, prorok. Až dokdy, Hospodine, budu volat o pomoc a nebudeš slyšet? Křičím k tobě: Násilí! - a nevysvobozuješ! Nač mi ukazuješ špatnost a pohlížíš na strast? A no, přede mnou je plenění a násilí a nastala váda a pozvedá se spor; proto zákon ochabuje a právo se nikdy neuplatňuje, neboť zlovolný úklady obkličuje spravedlivého; proto právo vychází převrácené. Popatřte mezi národy a pohleďte a upadněte v ustrnutí, ustrňte, neboť ve vašich dnech se uskutečňuje skutek - nebudete věřit, až se bude vyprávět, neboť hle, já - chystám se vzbudit Kasdím, národ, jenž je rozhořčený, a no, jenž je prudký, jenž chodí po širokostech země k zaujímání sídel, ne jeho. On je strašný, a no, obávaný, od něho vychází jeho právo a jeho důstojnost a jeho koně jsou hbitější než levharti a rychlejší než vlci za večera, a jeho jezdci na koních poskakují, a no, jeho jezdci na koních přicházejí z daleka, letí jako sup, jenž spěchá k žrádlu. On všechen přichází k násilí, houf jejich tváří - k východnímu větru, a sbírá zajaté jako písek. A z králů si on tropí šašky a knížata jsou mu předmětem posměchu, on se směje každé pevnosti, i nakupí zeminy a dobude jí, potom se dále požene jako vítr a přejde a proviní se - tato jeho moc bude jeho +bohem. Zda ty ne jsi od pradávna, Hospodine, můj Bože, můj Svatý? Nebudeme umírat, Hospodine, ustanovil jsi jej k soudu, a no, Skálo, k ukázňování jsi jej určil; jsi v očích čistější než abys spatřoval zlo, aniž můžeš pohlížet na útisk - proč pohlížíš na nevěrně se chovající, mlčíš, když zlovolný pohlcuje spravedlivějšího než on? A činíš lidi jako by rybami moře, jako by plazivým tvorstvem - ne ní vládnoucího nad ním, všechny je vytahuje udicí, odvléká je ve své síti, a no, sbírá je ve svém čeřenu; proto se raduje a jásá, proto své síti obětuje a svému čeřenu zakuřuje, neboť jimi je jeho podíl tučný, a no, jeho pokrm mastný. Zda proto má svou síť vyprazdňovat a ustavičně národy zabíjet, nešetřit? Budu stát na své stráži, a no, chci se postavit na hradbě a vyhlížet, abych spatřil, co bude ke mně promlouvat a čím budu moci odpovídat na svou výtku. I odpověděl mi Hospodin a řekl: Popiš vidění, a no, vyryj na desky, aby čtoucí je mohl běžet, neboť vidění je ještě na určenou dobu, i kvapí ke konci a nemůže selhat; bude-li otálet, čekej na ně, neboť jistotně musí přijít, nebude se opožďovat. Hle, nadutá je, ne ní upřímná jeho duše v něm, a le spravedlivý bude žít ze své věrnosti; a nadto, jak je víno zrádné, zpupný muž, jenž nezůstává doma, jenž svou dychtivost rozšiřuje jako šeól, a no, on je jako smrt, jež se nemůže nasytit, i posbírá k sobě všechny národy, a no, shromáždí k sobě všechny národnosti - zda se tito - oni všichni - nebudou na něho ujímat průpovědí a záhadných řečí, vtipů, vůči němu? I bude se říkat: Běda, ten, jenž si pořizuje mnoho ne svého - až dokdy? - a nakládá na sebe břímě zabaveného majetku! Zda nebudou náhle povstávat ti, kdo tě budou kousat, a procitat ti, kdo tebou budou lomcovat? I do staneš se jim v olupování; proto že tys poplenil mnohé národy, budou, všechen pozůstatek národností, plenit tebe, za krev lidí a násilí na zemi, hradišti a všech bydlících v něm. Běda, dychtící po nespravedlivém zisku zlém pro svůj dům k umístění svého hnízda ve výši k vyklouznutí z dlaně zla! Zosnoval jsi pro svůj dům ostudu, skoncování s mnoha národnostmi, a tvá duše hřeší; ano, kámen ze stěny bude křičet a krokev ze dřeva bude odpovídat. Běda, budující město krví, jenž hradiště upevňuje bezprávím! Zda to, hle, ne ní z blízkosti Hospodina zástupů, že se lidé namáhají pro oheň a davy se nadarmo unavují? Vždyť země bude naplňována poznáním slávy Hospodinovy, jako jsou vody pokrytím na moři! Běda, napájející své bližní! Přimícháváš své popuzení a tak i opojení, za účelem pohlížení na jejich obnažování; sytil ses více hanbou než ctí - pij i ty a ukaž svou předkožku, bude se k tobě obracet číše pravice Hospodinovy a veliká hanba na tvou čest. Ano, bude tě zaplavovat násilí Levánónu a týrání zvířat, jež je straší, za krev lidí a násilí na zemi, hradišti a bydlících v něm. Čím prospěje socha, jestliže ji její ztvárňovatel vytesá? Slitina, a no, učitel klamu, jestliže ztvárňovatel spolehne stran zhotovování němých model na svůj výtvor? Běda, říkající dřevu: Procitni! mlčícímu kameni: Probuď se! Bude on učit? Hle, je potažen zlatem a stříbrem, a le žádného ducha v jeho nitru není. A le Hospodin je ve svém svatém chrámě, zmlkni, všechna země, před jeho tváří! Modlitba Habakkúka, proroka, na Šigjónóth. Hospodine, uslyšel jsem tvou zvěst; zhrozil jsem se! Hospodine, tvůj skutek - uveď jej v život vprostřed let, kéž jej chceš vprostřed let oznámit, kéž si v rozhněvání připomínáš slitování! +Bůh přichází z Témánu, a no, Svatý z hory Páránu, seláh, jeho velebnost pokrývá nebesa a zem naplňuje jeho chvála. I nastává jas jako světlo; ze své ruky on má paprsky; a no, tam je skrýše jeho síly. Před jeho tváří jde mor a u jeho nohou vychází plamen. Stanul a jal se měřit zem, popatřil a vyplašil národy, i byly odvěké hory rozmetány, zhroutily se věčné pahrbky - on má věčné cesty. Uviděl jsem stany Kúšánovy postiženy neštěstím, koberce země Midjána se třásly. Zda Hospodin plane proti řekám? Je -li proti řekám jeho hněv, tvé-li překypění proti moři, že jedeš na svých koních, na svých vozidlech záchrany? Tvůj luk se zplna odkrývá - přísahy větví m slovem; seláh. Řekami brázdíš zem. Uviděly tě hory, svíjejí se; přešel příval vod, hlubina vy dala svůj hlas, vysoko vznesla své ruce. Slunce, měsíc - to při světle tvých šípů stanulo ve svém bydlišti, u cházely při jasu, bleskotu tvého kopí. V rozhorlení kráčíš zemí, v hněvu roztíráš národy, vyšel jsi k zachraňování svého lidu, zachránit svého pomazaného, odštípl jsi hlavu od domu zlovolného odkrytím základu až po krk. Seláh. Hlavu jeho vojevůdců jsi probodal jeho holemi; bouřlivě se hnali rozprášit mě, jejich hlahol byl jako při požírání chudého v úkrytu. Vkročil jsi v moře se svými koňmi, v záplavu mnohých vod. Uslyšel jsem a mé nitro se roztřáslo, při tom hlasu se zachvěly mé rty, v mé kosti vnikal rozklad a na svém místě jsem se třásl, zatímco bych byl měl klidně čekat na den tísně, na vzestup vojensky přepadajícího lid vůči němu. Ano, nechť fíkovník nekvete a na révách nechť není plodu, úrodnost oliv nechť zklame, a obilná pole, to nechť nepřináší pokrmu, drobný dobytek nechť se z ohrady pohlcuje a skotu v stájích nechť není, já však se budu veselit v Hospodinu, budu jásat v Bohu svého zachraňování. Hospodin, Pán, je mou silou a činí mé nohy takovými jako nohy laní, i dává mi vkročit na mé výšiny. Řediteli hudby, při mých strunových nástrojích. Slovo Hospodinovo, jež se do stalo k Sofonjovi, synu Kúšího, syna Gedaljova, syna Amarjova, syna Chizkijjova, ve dnech Jóšíjjáhúa, syna Ámónova, krále Júdy. Veskrze budu smetat vše z povrchu tváře půdy, prohlášeno Hospodinem; smetat budu lidstvo i zvířectvo, smetat budu letounstvo nebes i ryby moře i pohoršení se zlovolnými, a no, budu lidstvo z povrchu tváře půdy vytínat, prohlášeno Hospodinem, a napřáhnu svou ruku na Júdu a na všechny obyvatele Jerúsaléma a budu z tohoto místa vytínat zbytek Baala, jména popů s kněžími, a ty, již se na střechách sklánějí vůči osazenstvu nebes, a no, ty, již se sklánějí, již přísahají Hospodinu, již však přísahají při Malkámovi, a ty, již odstupují zpět od následování Hospodina a kteří Hospodina nehledají, aniž se po něm pídí. Před tváří Pána, Hospodina, ticho! Vždyť den Hospodinův je blízký, neboť Hospodin připravil oběť, posvětil své povolané; a v den oběti Hospodinovy se stane, že budu vykonávat navštívení na knížatech a na synech krále a na všech, již si oblékají cizozemské oblečení, a budu v onen den vykonávat navštívení na každém, kdo přeskakuje přes práh, na těch, již plní dům svého Pána násilím a klamem. A v onen den nastane, prohlášeno Hospodinem, hlas křiku od brány Ryb a z druhé čtvrti skučení, a od pahorků hlasité bědování; skučte, obyvatelé Makteše, neboť všechen kupecký lid zhyne, všichni zahrnutí penězi budou povytínáni. A v onen čas se bude dít, že budu Jerúsalém s lampami prohledávat a na těch mužích navštívení vykonávat, již zatvrzele setrvávají na svých starých názorech, již si ve svých srdcích říkají: Hospodin nejedná dobře, aniž činí zle; i do stane se jejich bohatství v olupování a jejich domy se stanou spouští; domy tedy zbudují, a le nebudou obývat, a vysadí vinice, a le vína z nich pít nebudou. Blízký je veliký den Hospodinův, blízký a velmi spěchající! Zvěst o dni Hospodinově: Tam bude hrdina hořce křičet, onen den bude dnem výbuchu hněvu, dnem tísně a úzkosti, dnem pustoty a zpustošenosti, dnem tmy, a no, hluboké tmy, dnem mrákav a černavy, dnem trouby a pokřiku proti městům, jež budou opevněná, a proti vysokým nárožním cimbuřím. I budu lidem působit tíseň, takže budou chodit jako slepí, neboť vůči Hospodinu hřeší, i bude jejich krev vylévána, jako je vysypáván prach, a jejich maso - jako výkaly; ani jejich stříbro ani jejich zlato je v den výbuchu hněvu Hospodinova nebude moci vyprostit, nýbrž všechna země bude sžírána ohněm jeho horlivosti, neboť on bude uskutečňovat skoncování, ano, urychlené, se všemi obyvateli země. Posbírejte se, a no, posbírejte, ó národe nestydící se; dříve než ustanovení porodí, než jako plevy přejde den, dříve než na vás bude přicházet žár Hospodinova hněvu, dříve než na vás bude přicházet den Hospodinova hněvu, hledejte Hospodina, všichni pokoření země, kteří uskutečňují jeho právo, hledejte spravedlnost, hledejte pokoru, snad se v den Hospodinova hněvu budete moci skrýt. Ano, Gaza se bude stávat opuštěnou a Aškelón spouští, Ašdód - o polednách jej budou vyhánět a Ekrón bude bořen. Ach, obyvatelé přímořského pásma, národe Keréthím, slovo Hospodinovo je proti vám! Kenaane, země Pelištím, a no, vylidním tě tím, že nebude obyvatele, i stane se přímořské pásmo pastvišti s cisternami pastýřů a ovčinci, a do stane se pásmo zbytku domu Júdova; budou na nich pást, v domech Aškelónu se navečer budou ukládat, neboť se Hospodin, jejich Bůh, o ně bude starat a od vrátí jejich zajetí. Uslyšel jsem tupení Móávovo a rouhavé řeči dětí Ammónových, jimiž tupí můj lid a holedbají se proti jejich území; proto, jako že já jsem živ, prohlášeno Hospodinem zástupů, Bohem Isráélovým, ano, Móáv bude jako Sodoma a děti Ammónovy jako Gomora - zamoření trním a solný důl a spoušť navždy; zbytek mého lidu je bude mít za kořist, a no, pozůstatek mého národa je bude mít za vlastnictví. Toto budou mít za svou povýšenost, že tupili lid Hospodina zástupů a holedbali se proti němu; hrozný bude Hospodin proti nim, ano, umoří všechny bohy země, i budou se vůči němu, každý ze svého místa, sklánět všechny ostrovy národů. A vy, Kúším - oni budou probodáni mým mečem. I bude napřahovat svou ruku proti severu a hubit Aššúr a Nínívé činit spouští, suchopárem jako poušť, a vprostřed ní se budou ukládat hejna, živočišstvo všemožného druhu, v jejích hlavicích budou nocovat i stepní slípky i volavky, okny se bude ozývat hlas zpěvu; na každém prahu bude rum, neboť cedrová stavba se obnaží. - Toto je to město, jež se veselilo, jež sedělo bezstarostně, jež ve svém srdci říkalo: Já a nikdo další - jak se stalo zpustlinou, odpočívadlem živočišstvu! Tak nad ním bude každý přecházející syčet, svou rukou mávat. Ach, vzpurné a poskvrněné, ty město, jež působíš pohromy! Neuposlechlo na hlas, nepřijalo napomínání, v Hospodina nedůvěřovalo, k svému Bohu se nepřiblížilo; jeho knížata uvnitř něho - řvoucí lvi, jeho soudcové - vlci večera, ne až do jitra ohryzují, jeho proroci - smělí, věrolomní muži, jeho kněží znesvěcují svatyni, znásilňují zákon. Hospodin, uvnitř něho, je spravedlivý, nedopouští se bezpráví, za každého jitra vynáší svůj soud na světlo, nechybí, a le zlosyn nezná ostudy. Povytínal jsem národy, jejich nárožní cimbuří zpustla, poplenil jsem jejich ulice - jsou bez přecházejícího, jejich města jsou vydrancována, bez člověka, neboť není obyvatele; řekl jsem si: Jistě mě budeš mít v úctě, budeš přijímat napomínání, vždyť jeho sídlo není vytínáno, čímkoli jsem na něm vykonal navštívení. Ale oni časně vstávají, zvrhlými činí všechny své skutky. Proto čekejte na mne, prohlášeno Hospodinem, na den mého povstávání ke kořisti, neboť mým právem je svolat národy k mému shromáždění království k vylití na ně mého rozhorlení, všeho žáru mého hněvu, ano, všechna země bude sžírána ohněm mé horlivosti, tehdy však budu při národnostech měnit rty v očištěné k vzývání Hospodina jimi všemi v jeho jménu, ke službě jemu jedním ramenem. Z druhé strany vůči řekám Kúše mi budou moji ctitelé, dcera mých rozptýlených, přinášet dary; v onen den se nebudeš muset stydět za cokoli ze svých skutků, jimiž ses proti mně provinilo, neboť tehdy budu z tvého středu odstraňovat veselící se z tvé pýchy, i nebudeš se již nadále vychloubat mou svatou horou. I budu v tvém středu nechávat zbývat lid chudý a nuzný; ti budou důvěřovat ve jméno Hospodinovo. Zbytek Isráéle, ti se nebudou dopouštět bezpráví, aniž budou vyslovovat lež, b a, nebude se v jejich ústech moci najít klamný jazyk. Plesej, dcero Cijjónu, výskejte, vy v Isráéli, raduj se a vesel se celým srdcem, dcero Jerúsaléma; Hospodin odstranil tvé rozsudky, odklidil tvého nepřítele; Hospodin je v tvém středu Králem Isráéle, nebudeš již vidět neštěstí. V onen den se bude Jerúsalému říkat: Nechť se nebojíš, Cijjóne, nechť tvé ruce neochabují; v tvém středu je Hospodin, tvůj Bůh, Hrdina, jenž zachraňuje, těší se nad tebou s radostí, odpočívá ve své lásce, jásá nad tebou s plesáním. Posbírám své trpící z příčiny svátku, jsou z tebe - na tom je břímě potupy. Hle, já - chystám se v onom čase skoncovat se všemi trápícími tě, a no, budu zachraňovat tu, jež kulhá, a no, tu, jež je rozehnána, budu shromažďovat a chci je postavit k chvále a k věhlasu ve vší zemi jejich ostudy. V onen čas vás budu uvádět (a no, v čas svého shromažďování vás, neboť vás chci určit k věhlasu a k chvále ) mezi všechny národnosti země, za svého od vracení vašeho utrpení před vašima očima, řekl Hospodin. V druhém roce Darjáveše, krále, v šestém měsíci, v první den toho měsíce, se událo slovo Hospodinovo skrze Haggaje, proroka, k Zerubbávelovi, synu Šealtiélovu, místodržícímu Júdovu, a k Jehóšuovi, synu Jehócádákovu, veleknězi, výrokem: Takto řekl Hospodin zástupů, výrokem: Tento lid, ti říkají: Nepřišel čas domu Hospodinova k jeho budování; i událo se slovo Hospodinovo skrze Haggaje, proroka, výrokem: Zda máte vy čas k odpočívání ve svých vykládaných domech, a tento dům - rozvrácený? Nyní tedy řekl Hospodin zástupů takto: Přiložte k svým cestám své srdce! Sejete mnoho, a le - vnášej si málo, jedení, a le není ho až k nasycení, pití, a le není ho až k opojení, oblečení, a le není ho niko mu k zahřátí, a ten, kdo se dává najímat za mzdu, dává se najímat za mzdu do proděravěného váčku. Hospodin zástupů řekl takto: Přiložte k svým cestám své srdce! Vystupte na horu, a ť můžete přinést dřevo, a budujte ten dům, i budu v něm mít zálibu a budu ctěn, řekl Hospodin. Ohlédnutí po množství - a hle, shledalo se málem; to když jste vnášeli ve svůj dům, foukl jsem na ně. Proč? Hospodinem zástupů prohlášeno: Pro můj dům, že on je rozvrácen, a vy běháte každý za svým domem. Proto nebesa nad vámi ustala od rosení a země odepřela svůj výnos, i povolal jsem na zem sucho, a no, na hory a na obilí a na mošt a na olej a na to, co vynáší půda, a na lidi a na dobytek a na všechnu lopotu dlaní. I uposlechl Zerubbável, syn Šealtiélův, a Jehóšua, syn Jehócádákův, velekněz, a všechen zbytek lidu, na hlas Hospodina, jejich Boha, a na slova Haggaje, proroka, podle toho, s čím ho Hospodin, jejich Bůh, poslal, i pojali, lid, úctu před tváří Hospodinovou, a Haggaj, posel Hospodinův, pronesl v poselství Hospodinově výrok: Já jsem s vámi, prohlášeno Hospodinem. A Hospodin vzbudil ducha Zerubbávela, syna Šealtíélova, místodržícího Júdova, a ducha Jehóšuy, syna Jehócádákova, velekněze, a ducha všeho zbytku lidu, i přišli a jali se konat práci na domě Hospodina zástupů, svého Boha, v dvacátý a čtvrtý den toho měsíce, v šestém, v druhém roce Darjáveše, krále. V sedmém, v dvacátý a první toho měsíce, se událo slovo Hospodinovo skrze Haggaje, proroka, výrokem: Nuže, prones k Zerubbávelovi, synu Šealtíélovu, místodržícímu Júdovu, a k Jehóšuovi, synu Jehócádákovu, veleknězi, a ke zbytku lidu výrok: Kdo je mezi vámi, jenž zbývá a který viděl tento dům v jeho dřívější slávě? A jak jej vy vidíte nyní? Zda on ne ní ve vašich očích, jako by ho nebylo? A le nyní buď silný, Zerubbáveli, prohlášeno Hospodinem, a no, buď silný, Jehóšuo, synu Jehócádákův, velekněže, a no, buď silný, všechen lide země, prohlášeno Hospodinem, a dělejte, neboť já jsem s vámi, prohlášeno Hospodinem zástupů, i s tou věcí, již jsem učinil předmětem smlouvy s vámi za vašeho vyjití z Egypta, i můj Duch zůstává vprostřed vás, nechť se nebojíte. Ano, Hospodin zástupů řekl takto: Ještě jednou, bude to za málo, kdy já se chystám otřást nebesy i zemí, i mořem i souší, a budu otřásat všemi národy, i přijdou - tužba všech národů, a tento dům budu naplňovat slávou, řekl Hospodin zástupů. Mé je stříbro a mé je zlato, prohlášeno Hospodinem zástupů; sláva tohoto pozdějšího domu bude větší než dřívějšího, řekl Hospodin zástupů, a v tomto místě budu dávat pokoj, prohlášeno Hospodinem zástupů. V dvacátý a čtvrtý toho měsíce, v druhém roce Darjávešově, se událo slovo Hospodinovo skrze Haggaje, proroka, výrokem: Takto řekl Hospodin zástupů: Nuže, otaž se kněží na zákon, výrokem: Jestliže někdo ponese svaté maso v cípu svého roucha a sáhne svým cípem na chléb a neb na něco vařené ho a neb na víno a neb na olej a neb na cokoli k jídlu, zda se to bude stávat svatým? A kněží odpověděli a řekli: Nikoli. A Haggaj řekl: Bude-li po čemkoli z těchto věcí sahat znečištěný mrtvolou, zda se to bude stávat nečistým? A kněží odpověděli a řekli: Bude se nečistým stávat. A Haggaj odpověděl a řekl: Tak tento lid, a no, tak tento národ před mou tváří, prohlášeno Hospodinem, a tak všechno dílo jejich rukou a co tam blíže přinášejí, to se stává nečistým. Nyní tedy, nuže, přikládejte své srdce, od tohoto dne a nadále; odtehdy, co ještě ne bylo přikládání kamene ke kameni v chrámě Hospodinově, před nastáním toho, se přišlo k hromadě dvaceti měr a bylo deset; přišlo se k nádrži lisu odebrat padesát dávek a bylo dvacet - bil jsem vás snětí a rzí a krupobitím, všechno dílo vašich rukou, a le ke mně - toho při vás nebylo, prohlášeno Hospodinem. Nuže, přikládejte své srdce, od tohoto dne a nadále, ode dne dvacátého a čtvrtého, devátého, totiž ode dne, kdy byl chrám Hospodinův založen, přikládejte své srdce! Zda je osivo ještě v sýpce? A až do posud vinná réva a ni fíkovník a ni granátovník a ni strom oliv nenese; od tohoto dne budu žehnat. - A slovo Hospodinovo se k Haggajovi po druhé do stalo v dvacátý a čtvrtý toho měsíce výrokem: Prones k Zerubbávelovi, místodržícímu Júdovu, výrok: Já se chystám otřást nebesy i zemí a budu podvracet trůny království národů a plenit moc království národů a podvracet vozy a vezoucí se v nich, i klesnou koně a vezoucí se na nich, každý mečem svého bratra. V onen den, prohlášeno Hospodinem zástupů, tě chci vzít, Zerubbáveli, synu Šealtíélův, můj služebníče, prohlášeno Hospodinem, a ustanovit tě za pečeť, neboť v tobě jsem našel zálibu, prohlášeno Hospodinem zástupů. V osmém měsíci, v druhém roce Darjávešově, se k Zecharjovi, synu Berechji, syna Iddóova, proroku, do stalo slovo Hospodinovo, výrok: Hospodin se rozhněval na vaše otce - rozhněval se, i řekneš k nim: Takto řekl Hospodin zástupů: Vraťte se ke mně, prohlášeno Hospodinem zástupů, a budu se vracet k vám, řekl Hospodin zástupů; nechť nejste jako vaši otcové, k nimž dřívější proroci volali výrokem: Takto řekl Hospodin zástupů: Nuže, vraťte se od svých zlých cest a od svých zlých skutků! A le neuposlechli, aniž ke mně obrátili pozornost, prohlášeno Hospodinem. Vaši otcové - kde oni jsou? A proroci - zda žijí navždy? Avšak má slova a má ustanovení, jež jsem rozkázal svým nevolníkům, prorokům - zda nedostihla vašich otců? I obrátili se a řekli: Podle toho, jak Hospodin zástupů zamýšlel podle našich cest a podle našich skutků nám učinit, tak s námi učinil. V dvacátý a čtvrtý den jedenáctého měsíce, to byl měsíc Ševat, v druhém roce Darjávešově, se k Zecharjovi, synu Berechji, syna Iddóova, proroku, do stalo slovo Hospodinovo, výrok: V noci jsem uviděl, a hle, muž jedoucí na ryšavém koni, a on stál mezi myrtami, jež byly v prohlubni, a za ním ryšaví, hnědí a bílí koně. I řekl jsem: Co toto, Pane? A ten anděl, jenž ve mně mluvil, ke mně řekl: Já ti chci ukázat, co oni - toto. A ten muž, jenž stál mezi myrtami, odpověděl a řekl: Tito jsou ti, jež Hospodin poslal k popřecházení po zemi. I odpověděli Andělu Hospodinovu, jenž stál mezi myrtami, a řekli: Popřecházeli jsme po zemi, a hle, všechna země se klidně chová a těší se pokoji. A Anděl Hospodinův odpověděl a řekl: Hospodine zástupů, až dokdy ty nebudeš litovat Jerúsaléma a měst Júdových, jež jsi rozhorlením postihoval po těchto sedmdesát let? A Hospodin tomu andělu, jenž ve mně mluvil, odpověděl dobrými slovy, slovy útěchy; a ten anděl, jenž ve mně mluvil, ke mně pronesl výrok: Pro volej výrok: Takto řekl Hospodin zástupů: Horlím pro Jerúsalém velikou horlivostí a hněvám se já velikým rozhněváním na národy, jež jsou bezstarostné; když jsem se já málo rozhněval, ony napomohly k neštěstí. Proto řekl Hospodin takto: Vrátím se k Jerúsalému v slitování; v něm bude budován můj dům, prohlášeno Hospodinem zástupů, a nad Jerúsalémem bude rozpínána šňůra. Ještě pro volej výrok: Takto řekl Hospodin zástupů: Ještě budou má města přetékat blahem. A Hospodin ještě potěší Cijjón a v Jerúsalémě ještě najde zálibu. I povznesl jsem své oči a pohleděl jsem, a hle, čtyři rohy; i řekl jsem k tomu andělu, jenž ve mně mluvil: Co toto? A řekl ke mně: Toto jsou rohy, jež rozehnaly Júdu, Isráéle a Jerúsalém. A Hospodin mi ukázal čtyři tesaře; i řekl jsem: Co tito přicházejí činit? I pronesl výrok: Toto jsou rohy, jež rozehnaly Júdu, takže nikdo nepovznesl svou hlavu, a tito přišli k poděšení jich, k sražení rohů národů, jež povznesly roh na zem Júdovu k rozehnání jí. I povznesl jsem své oči a pohleděl jsem, a hle, muž, a v jeho ruce provaz míry; i řekl jsem: Kam ty jdeš? A řekl ke mně: K vyměření Jerúsaléma, k zjištění, jaká je jeho šíře a jaká je jeho délka. A hle, ten anděl, jenž ve mně mluvil, vycházel, a jiný anděl vycházel k setkání s ním a řekl k němu: Rozběhni se, promluv k tomuto mladíku výrokem: Jerúsalém bude obýván jako venkovská města pro množství lidí a dobytka vprostřed něho, a já mu budu, prohlášeno Hospodinem, ohnivou zdí vůkol a budu vprostřed něho k slávě. Hoj, hoj, a no, prchněte ze země severu, prohlášeno Hospodinem, neboť jsem vás roztrousil jako čtyři větry nebes, prohlášeno Hospodinem; hoj, Cijjóne, vyvázni, obyvateli domu Bávela, neboť Hospodin zástupů řekl takto: Že mě po slávě poslal k těm národům, jež vás olupovaly, neboť kdo sahá na vás, sahá na zřítelnici jeho oka. Ano, hle, já, mávající nad nimi svou rukou, i stanou se lupem svým nevolníkům, a budete poznávat, že mě poslal Hospodin zástupů. Plesej, a no, raduj se, dcero Cijjóna, neboť hle, já, přicházející, a by ch se usídlil vprostřed tebe, prohlášeno Hospodinem, a v onen den se připojí k Hospodinu mnohé národy a stanou se mi lidem, i budu vprostřed tebe sídlit a poznáš, že mě k tobě poslal Hospodin zástupů. A Hospodin za vlastnictví ujme Júdu, svůj úděl na svaté půdě, a v Jerúsalémě ještě najde zálibu. Ticho, všechno maso, před tváří Hospodinovou, neboť se pozvedl ze svého svatého sídla! I ukázal mi Jehóšuu, velekněze, stojícího před tváří Anděla Hospodinova, a na jeho pravici stojícího Satana, aby mu byl odpůrcem; a Hospodin k Satanovi řekl: Musí se na tebe obořit Hospodin, ty Satane, a no, musí se na tebe obořit Hospodin, jenž nachází zálibu v Jerúsalémě! Zda tento ne ní oharkem vyproštěným z ohně? A Jehóšua byl oblečen v špinavá roucha a stál před tváří Anděla; ten se ujal slova a pronesl k těm, již stáli před jeho tváří, výrok: Sejměte z něho ta špinavá roucha! A k němu řekl: Viz, přenesl jsem z tebe tvou nepravost, a to k oblékání tě v sváteční oděvy. I řekl jsem: Nechť na jeho hlavu nasazují čistou čelenku; i nasadili čistou čelenku na jeho hlavu a oblékli ho v roucha, zatímco tam Anděl Hospodinův stál. A k Jehóšuovi Anděl Hospodinův důrazně prohlásil výrokem: Takto řekl Hospodin zástupů: Budeš-li chodit po mých cestách, budeš-li zachovávat má nařízení, pak ty budeš i soudit můj dům a i střežit má nádvoří a dám ti průvodce mezi těmito, již zde stojí. Nuže slyš, Jehóšuo, jenž jsi veleknězem, ty i tvoji druhové, již sedí před tvou tváří, ano, oni jsou muži - předmět údivu, neboť hle, já, chystám se přivést svého Služebníka, Výhonek, neboť hle, jeden kámen, jejž dám před tvář Jehóšuovu, na jeden kámen sedmero očí - hle, já, chystám se vyrýt na něm rytinu, prohlášeno Hospodinem zástupů, a v jeden den chci odnít nepravost oné země. V onen den, prohlášeno Hospodinem zástupů, budete moci každý svého bližního pozvat pod vinnou révu a pod fíkovník. A ten anděl, jenž ve mně mluvil, se mě zase jal budit jako někoho, kdo je buzen ze svého spánku, a řekl ke mně: Co ty vidíš? I řekl jsem: Vidím, že hle, svícen, celý ze zlata, a na jeho vrchole zásobník k němu, a na něm sedm lamp k němu, sedm, a sedm nálevek k lampám, jež jsou na jeho vrchole, a dvě olivy, jednu zprava od toho zásobníku a jednu na jeho levici. Tak jsem odpověděl, a k tomu andělu, jenž ve mně mluvil, jsem pronesl výrok: Co toto, můj pane? A ten anděl, jenž ve mně mluvil, odpověděl a řekl ke mně: Zda nevíš, co ony - toto? I řekl jsem: Ne, můj pane. A odpověděl a pronesl ke mně výrok: Toto je slovo Hospodinovo k Zerubbávelovi, výrok: Ne mocí ani silou, nýbrž mým Duchem, řekl Hospodin zástupů. Kým jsi ty, horo, jež jsi veliká, před tváří Zerubbávelovou? Rovinou! A no, vynese kámen vrcholu za hlaholení: Milost, milost jemu! A do stalo se ke mně slovo Hospodinovo, výrok: Ruce Zerubbávelovy založily a jeho ruce budou dohotovovat tento dům, i poznáš, že mě k vám poslal Hospodin zástupů. Vždyť kdo by pohrdal dnem malých věcí? A no, radují se, těchto sedmero očí Hospodinových (ony probíhají vší zemí), když vidí to závaží ( je to cín) v ruce Zerubbávelově. I odpověděl jsem a řekl jsem k němu: Co tyto dvě olivy na pravici toho svícnu a na jeho levici? A odpověděl jsem po druhé a řekl jsem k němu: Co těch oliv dvě větve, jež se dvěma trubicemi ze zlata ze sebe vyprazdňují od zlata? A pronesl ke mně výrok: Zda nevíš, co toto? I řekl jsem: Ne, můj pane. A řekl: Toto jsou dva synové oleje, již stojí před PÁNEM vší země. A zase jsem povznesl své oči a pohleděl jsem, a hle - letící svitek; a řekl ke mně: Co ty vidíš? I řekl jsem: Já vidím letící svitek, jeho délka je dvacet loket a jeho šířka deset loket. A řekl ke mně: Toto je kletba, jež vychází na tvář vší země, neboť každý, kdo krade, musí podle něho odtud být odklizen, a každý, kdo křivě přísahá, musí podle něho odtud být odklizen. Vyvolám ji, prohlášeno Hospodinem zástupů; ona vejde do domu krádcova a do domu toho, jenž v mém jménu přísahá lživě, a bude vprostřed jeho domu nocovat a učiní mu konec i s jeho dřevy a s jeho kameny. A ten anděl, jenž ve mně mluvil, vyšel a řekl ke mně: Nuže, povznes své oči a pohleď, co toto, jež vychází. I řekl jsem: Co to? A řekl: Toto je éfa, jež vychází; a řekl: Toto je jejich vzhled ve vší zemi. A hle, pozvedlo se okrouhlé víko z olova a tu seděla jedna žena uprostřed éfy, a řekl: Toto je ta zlovůle; a uvrhl ji doprostřed éfy a na její otvor vrhl zátěž z olova. A povznesl jsem své oči a pohleděl jsem, a hle, vycházely dvě ženy, a v jejich křídlech byl vítr (neboť měly křídla jako křídla čápa ), i povznesly tu éfu mezi zem a mezi nebesa. I řekl jsem k tomu andělu, jenž ve mně mluvil: Kam ony tu éfu odnášejí? A řekl ke mně: K budování domu pro ni v zemi Šineáru, a ť je upevněna a usazena tam na svém sídle. A zase jsem povznesl své oči a pohleděl jsem, a hle, zprostřed dvou hor vycházely čtyři vozy, a ty hory byly hory z mosazi. V prvním voze ryšaví koně a v druhém voze černí koně a ve třetím voze bílí koně a ve čtvrtém voze skvrnití, silní koně. I ujal jsem se slova a řekl jsem k tomu andělu, jenž ve mně mluvil: Co toto, můj pane? A ten anděl odpověděl a řekl ke mně: Toto jsou čtyři duchové nebes, vycházející od zaujetí svého postavení před PÁNEM vší země. V kterém jsou černí koně, ti vycházejí do země severu, a ti bílí vyšli za nimi, a ti skvrnití vyšli do země jihu. A když ti silní vyšli, usilovali jít k chození sem-tam po té zemi; i řekl: Jděte, choďte po té zemi sem-tam; i pochodili sem-tam po té zemi. A zavolal mě a promluvil ke mně výrokem: Viz, ti, již vycházejí do země severu, upokojí v zemi severu mého ducha. A do stalo se ke mně slovo Hospodinovo, výrok, že mám vzít od vyhnanectva, od Cheldaje, od Tóvijji a od Jedaeji, - a ty, řekl, nechť vejdeš v onen den, a no, nechť vejdeš v dům Jóšijji, syna Cefanjova, kam přišli z Bávelu, - a no, nechť vezmeš stříbro a zlato a zhotovíš korunu, již nasadíš na hlavu Jehóšuy, syna Jehócádákova, velekněze, a budeš k němu pronášet výrok: Tak ový to výrok pronesl Hospodin zástupů: Hle, Muž, jeho jméno Výhonek, jenž bude vyhánět ze svého místa a vybuduje chrám Hospodinův; a no, chrám Hospodinův bude budovat on, a on ponese veličenství a usedne a bude panovat na svém trůně a bude na svém trůně knězem, a mezi nimi oběma bude dohoda pokoje. A ta koruna bude Chelemovi a Tóvijjovi a Jedaejovi a Chénovi, synu Cefanjovu, v chrámě Hospodinově památkou; a budou přicházet dalecí a budou v chrámě Hospodinově budovat, i budete vědět, že mě k vám poslal Hospodin zástupů. Tak se stane, budete-li na hlas Hospodina, svého Boha, ochotně poslouchat. A ve čtvrtém roce Darjáveše, krále, se stalo, že se slovo Hospodinovo k Zecharjovi do stalo ve čtvrtém dni devátého měsíce, v Kislévu, když Béth-Él poslal Sareezera a Regem-Melecha a jeho muže uprošovat Hospodina výrokem ke kněžím, již patřili domu Hospodina zástupů, a k prorokům - výrokem: Zda mám v pátém měsíci plakat, odříkat si, jak jsem činil po tato - jak mnohá! - léta? I do stalo se ke mně slovo Hospodina zástupů, výrok: Prones ke všemu lidu země a ke kněžím výrok: Když jste se postili a bylo naříkání v pátém a v sedmém měsíci, a no, po těchto sedmdesát let, zda jste se mi vpravdě - mně! - postili? A když jste jedli a když jste pili, zda jste ne byli vy ti, již jedli, a vy ti, již pili? Zda ne znáte slov, jimiž Hospodin volal skrze dřívější proroky, když Jerúsalém byl obydlen a kliden a jeho města v jeho okolí, i Negev a nížina, to vše obydleno? I do stalo se k Zecharjovi slovo Hospodinovo, výrok: Tak ový to pronesl Hospodin zástupů výrok: Rozsuzujte správným rozsudkem a uskutečňujte jeden s druhým laskavost a slitování, a nechť neutiskujete vdovu a ni sirotka, cizince a ni chudého, a nechť ve svém srdci nezamýšlíte jeden neštěstí druhého. A le odmítli obrátit pozornost a nastavili vzdorovité rameno a své uši otupili, aby neslyšeli, a své srdce učinili diamantem, aby neslyšeli zákon a ni slova, jež Hospodin zástupů poslal ve svém Duchu skrze své dřívější proroky; i nastalo z blízkosti Hospodina zástupů veliké rozhněvání, a protože volal a neuposlechli, stalo se: Tak volali a neposlouchal jsem, řekl Hospodin zástupů, a bouřlivě jsem je hnal po všech národech, jichž neznali, a země za nimi byla zpustošena, takže v ní není přecházejícího ani vracejícího se, a no, učinili žádoucí zem zpustlinou. A událo se slovo Hospodina zástupů, výrok: Takto řekl Hospodin zástupů: Horlím pro Cijjón velikou horlivostí, a no, velikým popuzením pro něj horlím. Takto řekl Hospodin: Vrátím se k Cijjónu a chci se usídlit vprostřed Jerúsaléma, i bude Jerúsalém nazván Městem pravdy a hora Hospodina zástupů Svatou horou. Takto řekl Hospodin zástupů: Ještě budou na prostranstvích Jerúsaléma sedávat starci a stařeny, a to každý se svou berlou ve své ruce pro množství dní, a prostranství toho města budou plna hošíků a holčiček, hrajících si na jeho prostranstvích. Takto řekl Hospodin zástupů: Jelikož to bude divuplné v očích zbytku mého lidu v oněch dnech, má to být divuplné i v očích mých? prohlášeno Hospodinem zástupů. Takto řekl Hospodin zástupů: Hle, já, vysvobozující svůj lid ze země vzcházení a ze země zajití slunce, i chci je přivést, takže se usídlí vprostřed Jerúsaléma a stanou se mi lidem a já jim budu Bohem, v pravdě a v spravedlnosti. Takto řekl Hospodin zástupů: Nechť sílí vaše ruce, vy, již v těchto dnech slýcháte tato slova z úst proroků, již byli v den, kdy byl založen dům Hospodina zástupů, chrám, k jeho budování! Ano, před oněmi dny nebyla poskytována mzda lidem, a mzda dobytku - jeho nedostatek, a vycházející a vstupující neměl pokoje od protivníka, neboť jsem nechával všechny lidi, aby byl každý proti svému bližnímu. Nyní však já ne budu vůči zbytku tohoto lidu jako v dnech dřívějších, prohlášeno Hospodinem zástupů, nýbrž setba bude úspěšná, réva bude dávat své ovoce a země bude dávat svůj výnos a nebesa budou dávat svou rosu, i budu uvádět zbytek tohoto lidu ve vlastnictví všech těchto věcí. A stane se, že jak jste mezi národy bývali zlořečením, dome Júdův a dome Isráélův, tak vás budu vysvobozovat a stanete se požehnáním; nechť se nebojíte, nechť sílí vaše ruce. Ano, takto řekl Hospodin zástupů: Jak jsem si umínil učinit vám zle, když mě vaši otcové rozhněvávali, řekl Hospodin zástupů, a nebylo mi líto, tak jsem si zase v těchto dnech umínil učinit dobře s Jerúsalémem a s domem Júdovým; nechť se nebojíte. Toto jsou věci, jež budete činit: Mluvte každý se svým bližním pravdu, pravdou a pokojným rozsudkem nechť rozsuzujete ve svých branách a nechť ve svém srdci nezamýšlíte nikdo neštěstí svého bližního, a lživou přísahu nechť nemilujete, ano, žádnou z těchto věcí, jež nenávidím, prohlášeno Hospodinem. I do stalo se ke mně slovo Hospodina zástupů, výrok: Takto řekl Hospodin zástupů: Půst čtvrtého a půst pátého a půst sedmého a půst desátého měsíce bude domu Júdovu jásotem a radostí a blahými svátky, milujte však pravdu a pokoj. Takto řekl Hospodin zástupů: Ještě se stane, že budou přicházet národnosti a obyvatelé mnohých měst, a budou chodit obyvatelé jednoho do druhého s výrokem: Půjdeme spěšně uprošovat Hospodina, a no, hledat Hospodina zástupů, půjdu i já. Přijdou tedy mnohé národnosti a mocné národy hledat Hospodina zástupů v Jerúsalémě a Hospodina uprošovat. Takto řekl Hospodin zástupů: V oněch dnech se stane, že deset mužů ze vše možný ch jazyků národů bude chytat, a no, chytí za cíp roucha některého Júdovce s výrokem: Půjdeme s vámi, neboť jsme uslyšeli, že s vámi je Bůh. Břímě slova Hospodinova proti zemi Chadraku, a místem jeho spočinutí je Damašek (neboť Hospodin má oko pro lidi, i pro všechny kmeny Isráélovy ), a také Chamáth s ní hraničí, Cór a Cídón, ano, velmi moudrý; i vybudoval si Cór pevnost a nahromadil stříbra jako prachu a zlata jako bláta ulic. Hle, Pán jej bude vypuzovat a v moře srazí jeho moc, a on bude sžírán v ohni; to bude vidět Aškelón a bude se bát, a Gaza, t a se bude velmi svíjet, i Ekrón, neboť bude zklamáno jeho očekávání, takže z Gazy zhyne král a Aškelón nebude obýván, a v Ašdódu budou bydlet míšenci, a no, budu pýchu Pelištím vytínat a z jeho úst odstraňovat jeho krev a zprostřed jeho zubů jeho hnusnosti, a le on také zbude našemu Bohu a stane se v Júdovi jako by náčelníkem, a Ekrón jako by Jevúsím. - I zřídím tábor pro svůj dům před vojskem, před přecházejícím i před vracejícím se, takže již nebude mimo ně přecházet sužovatel, ano, nyní k tomu svýma očima při hlédnu. Jásej velmi, dcero Cijjóna, pokřikuj, dcero Jerúsaléma, hle, přichází ti tvůj Král, spravedlivý a záchranou pověřený je on, chudý a jedoucí na oslu, a no, na mladém oslu, hříběti z oslic. I povytínám z Efrájima vozy a z Jerúsaléma koně, a povytínány budou válečné luky, a on navrhne národům pokoj a jeho vládnutí bude od moře až po moře a od Řeky až po poslední končiny země. I ty - pro krev tvé smlouvy propustím tvé zajatce z cisterny, v ní ž není vody; vraťte se do pevnosti, zajatci naděje! Ještě dnes, oznamuji, ti budu dvojnásobkem odplácet; ano, jako luk si napnu Júdu, nabiji Efrájimem a budu probouzet tvé syny, Cijjóne, proti synům tvým, Jáváne, a činit tě jako by mečem hrdiny. A nad nimi se bude ukazovat Hospodin a jeho šípy budou vycházet jako blesky, a Pán, Hospodin, bude troubit na troubu a půjde s vichřicemi jihu. Hospodin zástupů bude nad nimi prostírat svou ochranu, i budou zneškodňovat a pošlapávat kameny z praku, a pít a hlučet jako z vína, a budou se plnit jako okřín a jako rohy oltáře a Hospodin, jejich Bůh, je v onen den zachrání jako stádo svého lidu, ano, kameny koruny se budou vznášet nad jeho půdou. Ano, čím je jeho dobrota a čím je jeho nádhera! Jinochům dodává zdaru obilí a pannám mošt. Déšť v čas pozdního žádejte od Hospodina; Hospodin vytváří záblesky a dává jim déšť, lijavec, každému bylinstvo v poli. Vždyť bůžkové vyslovují nicotnost a věštci vídají klam a vyslovují se o snech daremnosti, potěšují marností; proto jako stádo odtáhli, jsou poníženi, neboť není pastýře. Proti pastýřům vzplál můj hněv a i proti kozlům budu zakročovat; ano, Hospodin zástupů navštíví své stádo, dům Júdův, a učiní je podobnými svému majestátnímu koni v boji; z něho je nároží, z něho je kolík, z něho je válečný luk, z něho spolu pochází i každý poháněč. I stanou se podobnými hrdinům, zašlapávajícím v bláto ulic v boji, a budou bojovat, neboť Hospodin bude s nimi, takže oni zostudí jezdce na koních; i budu dům Júdův zmocňovat a dům Josefův vysvobozovat a přivádět je zpět, neboť jich lituji, i budou, jako bych je nebyl zavrhl, neboť já jsem Hospodin, jejich Bůh, a budu je vyslýchat. A Efrájim, i ti se stanou podobnými hrdinům a jejich srdce se bude radovat jako od vína; to budou vidět jejich děti a zaradují se, jejich srdce bude jásat v Hospodinu. I budu na ně syčet a shromažďovat je, neboť je osvobodím, i rozmnoží se, jako se rozmnožovali, a budu je rozsévat mezi národnosti, i budou na mne v dálavách vzpomínat, budou žít se svými dětmi a vracet se, a no, budu je ze země Egypta přivádět zpět a z Aššúru je budu shromažďovat a budu je uvádět do země Gileádu a Levánónu, aniž se jim bude nacházet místa. I projde mořem, tísní, a v moře srazí vlny, i vyschnou všechny hloubky řeky a pýcha Aššúru bude pokořena a od Egypta se bude žezlo odvracet. Budu je tedy zmocňovat v Hospodinu, i budou v jeho jménu chodit, prohlášeno Hospodinem. Otevři, Levánóne, své dveře, a ť může mezi tvými cedry sžírat oheň, skuč, cypřiši, neboť cedr padl, ty, jež byly mohutné, jsou zničeny; skučte, duby Bášánu, neboť nepřístupný les klesl. Hlas skučení pastýřů! Vždyť je zničena jejich krása! Hlas řevu hřivnatců! Vždyť je zničena nádhera u Jordánu! Takto řekl Hospodin, můj Bůh: Pas stádo k zabíjení, ty, jichž majitelé je zabíjejí, aniž jsou považováni za vinné, a z prodávající ch je každý říká: Budiž veleben Hospodin, že bohatnu; a z jejich pastýřů se nad nimi nikdo nesmilovává. Neboť se již nebudu smilovávat nad obyvateli té země, prohlášeno Hospodinem, nýbrž, hle, já se chystám vydávat lidi na pospas, každého v ruku jeho bližního a v ruku jeho krále, i zdrtí zem, aniž budu z jejich ruky vyprošťovat. Tak jsem se tedy jal pást stádo k zabíjení, ponížené toho stáda, a vzal jsem si dvě hole, jedné jsem dal název Líbeznost a druhé jsem dal název Svazky, a pásl jsem to stádo; a tři pastýře jsem v jednom MĚSÍCI odstranil a má duše pro ně zmalomyslněla a i jejich duše měla odpor proti mně. I řekl jsem: Nebudu vás pást; ta, jež umírá, nechť umírá, a ta, jež hyne, nechť hyne, a ty, jež zbývají, nechť požírají každá maso svých družek. A vzal jsem svou hůl, Líbeznost, a zlámal jsem ji ke zrušení své smlouvy se všemi národnostmi, takže byla v onen den zrušena a ponížení toho stáda, již mě pozorovali, tak poznali, že to bylo slovo Hospodinovo. I řekl jsem k nim: Je- li to správné ve vašich očích, dejte mou mzdu, a ne-li, nechejte tak. I odvážili mou mzdu, třicet peněz, a Hospodin ke mně řekl: Hoď to k hrnčíři, nádheru té ceny, jíž jsem byl od svého lidu oceněn. I vzal jsem těch třicet peněz a hodil jsem to v dům Hospodinův k hrnčíři, a zlámal jsem svou druhou hůl, Svazky, takže jsem zrušil bratrství mezi Júdou a mezi Isráélem. A Hospodin ke mně řekl: Ještě si vezmi výstroj ničemného pastýře, neboť, hle, já se chystám dát v zemi povstat pastýři, jenž nebude navštěvovat ty, jež budou hynout, aniž bude hledat, co bude roztroušeno, ani hojit, co bude polámáno, nebude živit, co bude stát, a le maso vykrmených jíst a jejich paznehty odlamovat bude. Běda nicotnému pastýři, opouštějícímu stádo! Meč na jeho paži a na jeho pravé oko, jeho paže musí zúplna vyschnout a jeho pravé oko zúplna vyhasnout. Břímě slova Hospodinova na Isráéle, prohlášeno Hospodinem, roztáhším nebesa a založivším zem a ztvárnivším ducha člověka v jeho nitru: Hle, já se chystám učinit Jerúsalém všem národnostem vůkol číší vrávorání, a tak bude i stran Júdy za obležení před Jerúsalémem. A v onen den se stane, že všem národnostem budu činit Jerúsalém kamenem tíže, všichni chtějící jej zvednout se budou citelně zraňovat, a č se k němu shrnou všechny národy země. V onen den, prohlášeno Hospodinem, budu každého koně bít pomateností a jeho jezdce šílenstvím, a nad domem Júdovým budu otvírat své oči, a le každého koně národností budu bít slepotou. A šejkové Júdovi si ve svém srdci řeknou: Obyvatelé Jerúsaléma jsou mi silou v Hospodinu zástupů, svém Bohu. V onen den budu šejky Júdovy činit jako by nádobou ohně mezi dřívím, a no, jako by ohnivou pochodní v pokosu, takže pohltí, napravo i nalevo, všechny národnosti vůkol a Jerúsalém bude nadále bydlet na svém místě, v Jerúsalémě; A Hospodin bude jako první věc chránit stany Júdovy, aby se sláva domu Dávidova a sláva obyvatel Jerúsaléma nezveličovala proti Júdovi; v onen den bude Hospodin kolem obyvatel Jerúsaléma prostírat svou ochranu, a ten mezi nimi, jenž klesá, bude v onen den jako Dávid a dům Dávidův jako Bůh, jako Anděl Hospodinův před jejich tváří. A v onen den se bude dít, že budu usilovat o zničení všech národů, jež budou přicházet proti Jerúsalému, i budu na dům Dávidův a na obyvatele Jerúsaléma vylévat ducha milosti a úpěnlivých proseb, i budou hledět ke mně, jehož probodli, a budou nad ním naříkat, jako nářkem nad jedináčkem, a no, hořkým lkáním nad ním, jako hořkým lkáním nad prvorozeným. Veliký bude v onen den nářek v Jerúsalémě, jako v Hadadrimmónu na rovině Megiddónu, i bude naříkat země po čeledích, čeledi odděleně, čeleď domu Dávidova odděleně a jejich ženy odděleně, čeleď domu Náthánova odděleně a jejich ženy odděleně, čeleď domu Lévího odděleně a jejich ženy odděleně, čeleď Šimeího odděleně a jejich ženy odděleně, všechny čeledi, ty zbývající, čeledi po čeledích odděleně a jejich ženy odděleně. V onen den se bude dít, že domu Dávidovu a obyvatelům Jerúsaléma bude otevřeno zřídlo na hřích a na poskvrnění, i stane se v onen den, prohlášeno Hospodinem zástupů, že budu ze země vytínat jména model, aniž budou ještě připomínána, a i proroky a nečistého ducha budu ze země odklizovat. A bude-li někdo ještě prorokovat, stane se, že k němu jeho otec a jeho matka, zplodivší ho, řeknou: Nesmíš žít, neboť jsi ve jménu Hospodinově promluvil lež; a jeho otec a jeho matka, zplodivší ho, ho za jeho prorokování probodnou. A v onen den se bude dít, že se proroci budou stydět, každý z příčiny svého vidění za svých prorokování, aniž si budou oblékat plášť ze srsti za účelem klamání; i řekne: Já ne jsem prorok, já jsem muž obdělávající půdu, neboť mě člověk má koupeného od mého mládí; a řekne-li se k němu: Co tyto rány mezi tvýma rukama, řekne: Tak jsem byl zbit v domě milujících mě. Meči, probuď se na mého Pastýře, a no, na Muže, mého Společníka, prohlášeno Hospodinem zástupů; bij Pastýře a stádo, ty se budou rozprchávat, i obrátím svou ruku proti nepatrným. A ve vší zemi se bude dít, prohlášeno Hospodinem, že v ní dva díly budou vytínány, budou skonávat, a třetina v ní bude pozůstávat, a le tu třetinu budu uvádět v oheň a budu je pročišťovat jako by pročišťováním stříbra, a no, budu je podrobovat zkoušce jako by zkoušce podrobováním zlata. On bude vzývat mé jméno a já jej budu vyslýchat; řeknu: On je můj lid, a on bude říkat: Můj Bůh je Hospodin. Hle, přijde den Hospodinův a uvnitř tebe bude rozdělen tvůj lup; a no, budu shromažďovat všechny národy na Jerúsalém k boji, i bude města dobyto a domy budou vyrabovány a ženy przněny, a polovina města vyjde do vyhnanství, a le pozůstatek lidu se nebude z města vytínat. I vyjde Hospodin a jme se proti oněm národům bojovat jako v den jeho bojování, v den seče; a v onen den stanou jeho nohy na hoře Oliv, jež je před tváří Jerúsaléma od východu, a hora Oliv se rozpoltí od svého středu ke vzcházení a k moři - velmi veliká průrva, neboť polovice té hory ustoupí k severu, i k jihu její polovice; i budete v průrvu mezi mými horami prchat, neboť průrva mezi horami bude dosahovat k Ácalu; a no, budete prchat, jako jste prchali před zemětřesením v dnech Uzzijji, krále Júdova. I přijde Hospodin, můj Bůh, a všichni svatí s tebou. A v onen den se stane, že nebude světla, ta, jež jsou nádherná, budou vyhasínat, a le nastane jeden den, - ten je Hospodinu znám, - a ni den ani noc, a le stane se, že v čas večera bude světlo. A v onen den se stane, že z Jerúsaléma budou vycházet živé vody, polovice jich do moře východního a polovice jich do moře nejzazšího; bude se tak dít v létě i v zimě. A Hospodin se stane Králem nade vší zemí, v onen den bude Hospodin jediný a jeho jméno jediné, všechna země bude proměňována, bude jako rovina, od Geva k Rimmónu na jih od Jerúsaléma; ten bude vyvýšen a bude bydlet na svém místě, totiž od brány Benjámínovy po místo první brány, po bránu Nároží, od věže Chananeélovy po královy lisy. I budou v něm bydlet, aniž ještě bude uvádění v odevzdání, a no, Jerúsalém bude bydlet bezpečně. A toto bude rána, jíž bude Hospodin zraňovat všechny národnosti, jež proti Jerúsalému vytáhnou do pole: Vyvolání hniloby jeho masa, zatímco on bude stát na svých nohou, a no, jeho oči budou hnít ve svých jamkách a jeho jazyk bude hnít v jeho ústech; a v onen den se stane, že bude mezi nimi veliký zmatek od Hospodina, takže se zmocní každý ruky svého bližního a jeho ruka se proti ruce jeho bližního pozvedne. A i Júdá bude za Jerúsalém bojovat, a bohatství všech národů vůkol bude nahromaděno, zlato a stříbro a roucha ve veliké hojnosti. A tak jako tato rána bude rána na koních, mezcích, velbloudech a oslech a na všem dobytku, jenž bude v oněch táborech. A stane se, že každý pozůstávající ze všech národů, jež přišly proti Jerúsalému, ti budou za každého roku po roce vystupovat ke klanění Králi, Hospodinu zástupů, a k slavení slavnosti budek; a stane se, která z čeledí země nebude vystupovat do Jerúsaléma ke klanění Králi, Hospodinu zástupů, že se na ně nebude do stávat lijavec, a jestliže nebude vystupovat a nepřijde čeleď Egypta, pak a ni na ně. To bude rána, jíž bude Hospodin zraňovat národy, jež nebudou vystupovat k slavení slavnosti budek; toto bude trest za hřích Egypta a trest za hřích všech národů, jež nebudou vystupovat k slavení slavnosti budek. V onen den bude na zvoncích koní: Svatost Hospodinu, a hrnce v domě Hospodinově, to se stane jako by okříny před oltářem, a no, každý hrnec v Jerúsalémě a v Júdovi se stane svatostí Hospodinu zástupů, i přijdou ti, již budou obětovat, a vezmou z nich a budou v nich vařit, aniž ještě v onen den bude v domě Hospodina zástupů Kenaaní. Břímě slova Hospodinova na Isráéle skrze Maleáchího. Miluji vás, řekl Hospodin; a le řekli jste: V čem nás miluješ? - Zda ne byl Ésáv bratrem Jákóbovi? prohlášeno Hospodinem, a le Jákóba jsem miloval a Ésáva jsem znenáviděl a jeho hory jsem učinil spouští a jeho dědictví příbytky v pustině; jestliže Edóm bude říkat: Byli jsme rozvráceni, a le rumiště zase budeme budovat - Hospodin zástupů řekl takto: Oni nechť budují a já budu vyvracet, i dají jim název Území zlovůle a Lid, jejž Hospodin navždy proklel. To budou vidět vaše oči a vy budete říkat: Hospodin se projevuje velikým zevně vůči území Isráélovu. Syn ctí otce a nevolník své pány; jsem -li tedy já Otec, kde je má čest? A jsem -li já Pánem, kde je bázeň přede mnou? řekl Hospodin zástupů vám, již jste kněží, znevažující mé jméno. A le řekli jste: V čem znevažujeme tvé jméno? Přinášíte na můj oltář poskvrněný pokrm a říkáte: V čem tě poskvrňujeme? V tom, že si říkáte: Stůl Hospodinův, on nechť je znevážen. A jestliže za oběť přinášíte slepé, není to špatné? A jestliže přinášíte chromé a nemocné, není to špatné? Nuže, přiveď je svému vládci, zda ti bude blahosklonný nebo zda tě bude přijímat, řekl Hospodin zástupů. Nyní tedy, nuže, uprošujte BOHA, a by nám byl milostiv; toto je z vašich rukou - zda bude koho z vás přijímat? řekl Hospodin zástupů. Kdo aspoň mezi vámi, a no, chce zavřít dveře, a ť můj oltář zbytečně nepodpalujete? Nemám potěšení ve vás, řekl Hospodin zástupů, a daru z vaší ruky nebudu blahovolně přijímat, vždyť od vzcházení slunce a ž po jeho zajití bude mé jméno veliké mezi národy, a v každém místě bude mému jménu v kouř obráceno, obětováno, a bude to očištěný dar; ano, mé jméno bude veliké mezi národy, řekl Hospodin zástupů. A le vy je hanobíte tím, že si říkáte: Stůl Páně, on je poskvrněn, a jeho výnos, pokrm z něho, nechť je znevážen. A říkáte: Hle, jaká námaha, a foukáte na něj, řekl Hospodin zástupů, a vnášíte uloupené a co je chromé a co je nemocné - tak vnášíte dar. Zda jej mám z vaší ruky blahovolně přijímat? řekl Hospodin. A le budiž proklet podvodník, v jehož stádu je samec, a le on činí slib a obětuje Pánu, co je porušené. Vždyť já jsem veliký Král, řekl Hospodin zástupů, a mé jméno bude mezi národy předmětem úcty. A nyní, vy, již jste kněžími, je tento rozkaz pro vás: Nebudete-li poslouchat a nebudete-li si klást na srdce vz dávání cti mému jménu, řekl Hospodin zástupů, pak mezi vás budu vypouštět kletbu a proklínat vaše žehnání, a to jsem i proklel, neboť si to nekladete na srdce. Hle, já, kárám vaše símě, i rozmetám na vaše tváře lejna, lejna vašich slavností; a no, k tomu vás někdo od nese, i budete poznávat, že jsem k vám poslal tento rozkaz, aby byla má smlouva s Lévím, řekl Hospodin zástupů. Má smlouva s ním se stala životem a pokojem, a ty jsem mu učinil důvodem k bázni, a on se mne bál a před mým jménem se strachoval. V jeho ústech byl zákon pravdy, aniž se mezi jeho rty našlo bezpráví, chodil se mnou v pokoji a v upřímnosti a mnohé od vrátil od nepravosti. Ano, rty kněze mají střežit vědění a z jeho úst mají hledat zákon, neboť on je poslem Hospodina zástupů; a le vy jste se odchýlili od cesty a mnohé jste přivedli ke klopýtnutí stran zákona, porušili jste smlouvu Lévího, řekl Hospodin zástupů. I já jsem vás tedy učinil zneváženými a poníženými vůči všemu lidu, podle toho, jak vy nedbáte mých cest, a le přijímáte osoby stran zákona. Zda my všichni nemáme jednoho Otce? Zda nás nestvořil jeden BŮH? Proč se máme proti sobě navzájem dopouštět nevěrnosti k hanobení smlouvy našich otců? Júdá se nevěrnosti dopustil, a no, v Isráéli, b a v Jerúsalémě, byla spáchána ošklivost, neboť Júdá zhanobil svatyni Hospodinovu, již on miloval, a stal se manželem dcery BOHA ciziny; kéž Hospodin pro muže, jenž to činí, ráčí ze stanů Jákóbových povytínat bdícího i dovolujícího, i přinášejícího dar Hospodinu zástupů. A za druhé činíte toto: Pokrývání oltáře Hospodinova slzami, pláčem a sténáním, neboť není již přihlížení k darům a ni přijímání před mětu záliby z vaší ruky. Říkáte však: Proč? Pro to, že Hospodin je svědkem mezi tebou a mezi ženou tvého mládí, proti níž ses dopustil nevěrnosti, a č ona je tvou družkou a ženou smlouvy s tebou. Nezhotovil je snad jeden? A no, on měl ještě dostatek ducha. A co ten, jenž je jeden, hledal? Boží símě! Nechť tedy bdíte stran svého ducha a stran ženy tvého mládí, nechť se nikdo nedopouští nevěrnosti (neboť nenávidím zapuzování, řekl Hospodin, Bůh Isráélův), a ne činí násilí pokrývkou na svém oblečení, řekl Hospodin zástupů. Nechť tedy bdíte stran svého ducha, aniž se dopouštíte nevěrnosti. Unavujete Hospodina svými slovy; a le řekli jste: V čem ho unavujeme? V tom, že si říkáte: Každý pachatel zla je v očích Hospodinových dobrý a v nich on má potěšení; nebo: Kde je Bůh práva? Hle, já, vysílám svého posla, a ť utváří cestu před mou tváří, i bude náhle do svého chrámu přicházet PÁN, jehož vy hledáte, a no, Anděl smlouvy, jehož jste vy žádostivi; hle, přijde, řekl Hospodin zástupů. A le kdo bude moci snést ten den jeho příchodu, a no, kdo bude ten, jenž bude moci ob stát při jeho zjevení? Vždyť on bude jako oheň taviče a jako žíravina peroucích, i usedne jako tavič a ten, jenž očišťuje stříbro, a bude očišťovat syny Lévího a tříbit je jako zlato a jako stříbro, i stanou se Hospodinu vznášejícími dar v spravedlnosti, a bude dar Júdy a Jerúsaléma Hospodinu milý jako dávné dni a jako pravěká léta, i přiblížím se k vám na soud a stanu se okamžitým svědkem proti čarodějníkům a proti cizoložníkům a proti přísahajícím lživě a proti odírajícím námezdníky o mzdu, vdovy a sirotky, a odstrkujícím cizince a mne se nebojícím, řekl Hospodin zástupů. Vždyť já, Hospodin, se neměním, takže vy, synové Jákóbovi, jste nedošli konce při tom, že se ode dní svých otců odchylujete od mých ustanovení, aniž jich dbáte; vraťte se ke mně a budu ochoten vrátit se k vám, řekl Hospodin zástupů. A le řekli jste: V čem se máme vracet? Zda má člověk obírat Boha? Vždyť vy mě obíráte; a le řekli jste: V čem tě obíráme? V desátcích a v obětech věnování! Vy jste prokleti kletbou a obíráte mě, ten to národ, on všechen. Vneste všechny desátky do domu pokladu, a ť je v mém domě zásoba, v tomto mě přece podrobte zkoušce, řekl Hospodin zástupů, zda vám nebudu otvírat stavidla nebes a vylévat vám požehnání až nadmíru; a budu pro vás zakročovat proti žroutům, a ť vám nekazí plodů půdy a nepůsobí vám nedostatek ovoce vinné révy v poli, řekl Hospodin zástupů. I budou vás všechny národy nazývat blaženými, neboť vy budete zemí potěšení, řekl Hospodin zástupů. Vaše slova proti mně byla silná, řekl Hospodin; a le řekli jste: O čem jsme se proti tobě umlouvali? Říkali jste: Obsluhovat Boha je ničím, a: Co za užitek, když budeme zachovávat jeho nařízení a když budeme před tváří Hospodina zástupů chodit ve smutku? My tedy blaženými nazýváme opovážlivé; pachatelé zlovůle jsou i podporováni i Boha pokoušejí a vyváznou. Tehdy se mající Hospodina v úctě jali navzájem umlouvat a Hospodin se jal dávat pozor a uslyšel, i byla před jeho tváří psána kniha připomínky o majících Hospodina v úctě a o cenících si jeho jména, i stanou se mi, řekl Hospodin zástupů, v den, jejž já připravuji, zvláštním pokladem, a budu se nad nimi slitovávat, jako se člověk slitovává nad svým synem obsluhujícím ho. A když se budete vracet, budete umět rozeznávat mezi spravedlivým a zlovolným, mezi obsluhujícím Boha a tím, jenž ho neobsluhuje. Vždyť, hle, přichází ten den, rozpálený jako pec, a všichni opovážliví a všichni pachatelé zlovůle se stanou jakoby strništěm, a ten den, jenž přichází, je sežehne, řekl Hospodin zástupů, takže jim nebude ponechávat kořene a ni stonku. A le vám, majícím v úctě mé jméno, vzejde slunce spravedlnosti a v jeho křídlech uzdravení, i budete vycházet a poskakovat jako krmná telata, a rozšlapávat zlovolné, neboť oni budou v den, jejž já připravuji, jakoby popelem pod chodidly vašich nohou, řekl Hospodin zástupů. Pamatujte na zákon Mojžíše, mého nevolníka, jejž jsem mu na Chórévě rozkázal pro všechen Isráél, ustanovení a práva; hle, já se vám chystám před příchodem dne Hospodinova, velikého a hrozného, poslat Élijju, proroka, a ť obrátí srdce otců k dětem a srdce dětí k jejich otcům, abych, až budu přicházet, nemusel zem ranit prokletím. Kniha rodu Ježíše Krista, Syna Davidova, Syna Abrahamova. Abraham zplodil Isáka; a Isák zplodil Jakóba; a Jakób zplodil Júdu a jeho bratry; a Júdas zplodil Faresa a Zaru z Thamary; a Fares zplodil Esróma; a Esróm zplodil Arama; a Aram zplodil Aminadaba; a Aminadab zplodil Nássóna; a Nássón zplodil Salmóna; a Salmón zplodil Bóza z Raaby; a Bóz zplodil Óbéda z Rúth; a Óbéd zplodil Jessaje; a Jessaj zplodil Davida, krále. A David zplodil Šalomouna z té, jež byla ženou Úrie; a Šalomoun zplodil Roboama; a Roboam zplodil Abiu; a Abia zplodil Asu; a Asa zplodil Jósafata; a Jósafat zplodil Jórama; a Jóram zplodil Oziu; a Ozias zplodil Jóathama; a Jóatham zplodil Achaza; a Achaz zplodil Ezekiu; a Ezekias zplodil Manasséa; a Manassés zplodil Amóna; a Amón zplodil Jósiu; a Jósias zplodil Jechoniu a jeho bratry za přestěhování do Babylóna. A po přestěhování do Babylóna zplodil Jechonias Salathiéla; a Salathiél zplodil Zorobabela; a Zorobabel zplodil Abiúda; a Abiúd zplodil Eliakíma; a Eliakím zplodil Azóra; a Azór zplodil Sadóka; a Sadók zplodil Achíma; a Achím zplodil Eliúda; a Eliúd zplodil Eleazara; a Eleazar zplodil Matthana; a Matthan zplodil Jakóba; a Jakób zplodil Josefa, muže Marie, z níž se zrodil Ježíš, jemuž se říká Kristus. Všechna tedy pokolení od Abrahama po Davida: čtrnáct pokolení; a od Davida po přestěhování do Babylóna: čtrnáct pokolení; a od přestěhování do Babylóna po KRISTA: čtrnáct pokolení. Zrození Ježíše KRISTA pak bylo takto: Když totiž byla jeho matka Marie zasnoubena Josefovi, byla, dříve než se sešli, shledána těhotnou ze Svatého Ducha. Josef však, její muž, jsa člověk spravedlivý, jenž by ji byl nerad vystavil veřejné hanbě, se rozhodl propustit ji potají; když si však tyto věci rozvažoval, hle, zjevil se mu ve snu anděl PÁNĚ a pravil: Josefe, synu Davidův, neboj se vzít Marii, svou ženu, k sobě, neboť to, co bylo v ní zplozeno, je ze Svatého Ducha. I porodí syna a jeho jméno nazveš Ježíš, neboť ten zachrání svůj lid od jejich hříchů. Toto celé pak se událo, aby bylo splněno to, co bylo od PÁNA řečeno skrze proroka, jenž praví: Hle, otěhotní ta, jež je panna, a porodí syna, a jeho jméno nazvou Emmanúél; to je v překladu: S námi Bůh. I zachoval se Josef, procitnuv ze spánku, jak mu anděl PÁNĚ nařídil, i vzal svou ženu k sobě a nepoznával ji dotud, než porodila svého prvorozeného syna; i nazval jeho jméno Ježíš. A když se Ježíš zrodil v Béthlémě v Júdsku ve dnech Héróda, krále, hle, přibyli do Jerúsaléma mágové od východu a pravili: Kde je ten Král Židů, jenž se narodil? Na východě jsme totiž uviděli jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit. Král Héródés však, uslyšev o tom, byl tím znepokojen a s ním všechen Jerúsalém; i svolal všechny velekněží a písmaře lidu a vyptával se jich, kde se má zrodit KRISTUS. A oni mu řekli: V Béthlémě v Júdsku, neboť takto je psáno skrze proroka: A ty, Béthléme, země Júdova, naprosto nejsi nejmenší mezi vladaři Júdovými, neboť z tebe vzejde vůdce, jenž bude pastýřem mého lidu, Israéle. Tu si Héródés, potají povolav mágy, od nich podrobně zjistil čas vycházení té hvězdy, i poslal je do Béthléma a řekl: Odeberte se a podrobně vyzvězte, co se týče toho děťátka, a jakmile je najdete, podejte mi zprávu, abych i já mohl přijít a poklonit se mu. A oni, vyslechše krále, se odebrali, a hle, hvězda, již byli na východě uviděli, je předcházela, až přišla a stanula nad místem, kde bylo to děťátko. A když tu hvězdu uviděli, zaradovali se nesmírně velikou radostí, a přišedše do toho domu, uviděli to děťátko s Marií, jeho matkou, i padli a poklonili se mu; a otevřevše své poklady, přinesli mu dary: zlato a kadidlo a myrhu. A byvše ve snu vnuknutím poučeni, by se k Héródovi nevraceli, ušli druhou cestou do své země. A když oni ušli, hle, Josefovi se ve snu zjevuje anděl PÁNĚ a praví: Vstaň, vezmi s sebou děťátko a jeho matku a prchej do Egypta, a buď tam, než ti povím, neboť Héródés bude děťátko hledat, by je zahubil. A on vstal, vzal v noci s sebou děťátko a jeho matku a ušel do Egypta a byl tam až do Héródova skonu, aby bylo splněno to, co bylo od PÁNA řečeno skrze proroka, jenž praví: Svého syna jsem povolal z Egypta. Tu se Héródés, vida, že byl od mágů obelstěn, náramně rozzuřil a dal pobít všechny hochy, kteří byli v Béthlémě a na celém jeho území, od dvouletých a níže, podle času, jejž si byl podrobně zjistil od mágů. Tehdy bylo splněno to, co bylo řečeno skrze Jeremiáše, proroka, jenž praví: V Ramě bylo slyšet hlas - pláč a mnoho lkání: Rachél oplakávající své děti, a nechtěla se dát potěšit, protože jich není. Když však Héródés skonal, hle, Josefovi se v Egyptě ve snu zjevuje anděl PÁNĚ a praví: Vstaň, vezmi s sebou děťátko a jeho matku a ubírej se do země Israélovy, neboť ti, kteří usilovali o žití děťátka, pomřeli. A on vstal, vzal s sebou děťátko a jeho matku a přišel do země Israélovy; uslyšev však, že nad Júdskem kraluje Archelaos místo Héróda, svého otce, bál se tam odejít, byv však ve snu vnuknutím poučen, uchýlil se do končin galilejských a přišed, usídlil se ve městě, jemuž se říká Nazaret, aby tak bylo splněno to, co bylo řečeno skrze proroky: Bude nazýván Nazareem. I přichází v oněch dnech Jan, křtitel, káže v júdské pustině a říká: Kajte se, neboť se přiblížilo království nebes. Toto je totiž ten, o němž bylo promluveno skrze Isaiáše, proroka, jenž praví: Hlas volajícího v pustině: Připravte cestu PÁNĚ, čiňte jeho stezky přímými. A Jan sám měl svůj oděv ze srsti velblouda a okolo svých kyčlí kožený opasek, a jeho strava byla: kobylky a divoký med. Tehdy k němu vycházel Jerúsalém i všechno Júdsko a všechen kraj okolo Jordánu, i byli od něho v Jordáně křtěni, vyznávajíce své hříchy. Vida však, že k jeho křtu přicházejí mnozí z farizeů a sadúceů, řekl jim: Zplozeňata zmijí, kdo vás předem varoval, abyste mohli prchnout před nastávajícím hněvem? Zaroďte tedy ovoce důstojné pokání. A ať vám nenapadne říkat sami v sobě: Za otce máme Abrahama; pravímť vám, že Bůh může způsobit, by Abrahamovi povstaly děti z těchto kamenů. A již je ke kořeni stromů přiložena sekera; každý strom, nerodící dobrého ovoce, se přece vytíná a hází do ohně. Já vás ovšem k pokání křtím vodou, ten však, jenž přichází za mnou, je silnější než já a jeho opánky nejsem způsobilý si obout; ten vás bude křtít Svatým Duchem a ohněm. Jeho věječka je v jeho ruce, i pročistí svůj mlat a sklidí svou pšenici do sýpky, plevy však bude neuhasitelným ohněm spalovat. Tu od Galileje do okolí Jordánu k Janovi přichází Ježíš, by od něho byl pokřtěn; Jan mu však rozhodně bránil, říkaje: Já mám zapotřebí být pokřtěn od tebe, a ty přicházíš ke mně? Ježíš mu však v odpověď řekl: Teď to strp, neboť se nám sluší takto splnit veškerou spravedlnost. Tu mu to trpí; a Ježíš, byv pokřtěn, ihned vystoupil z vody, a hle, byla mu otevřena nebesa a uviděl Božího Ducha, jak sestupuje jakoby holubice a přichází na něho, a hle, z nebes hlas, pravící: Tento je můj milovaný Syn, v němž jsem našel svou slast. Tu byl Ježíš od Ducha vyveden do pustiny, by byl pokoušen od ďábla; a postiv se po čtyřicet dní a čtyřicet nocí, potom vyhladověl. A pokušitel, přistoupiv k němu, řekl: Jsi-li Boží Syn, řekni, aby se tyto kameny staly chleby. On však v odpověď řekl: Je psáno: Ne pouhým chlebem bude člověk žít, nýbrž každým slovem, jež vychází Božími ústy. Tu ho ďábel s sebou bere do svatého města a postavuje ho na vrchol CHRÁMU a praví mu: Jsi-li Boží Syn, vrhni se dolů; je přece psáno: Dá o tobě příkaz svým andělům, i ponesou tě na rukou, abys svou nohou nějak nenarazil na kámen. Ježíš mu děl: Naproti tomu je psáno: Nebudeš pokoušet PÁNA, svého Boha. Dále ho ďábel s sebou bere na velmi vysokou horu a ukazuje mu všechna království světa a jejich slávu a praví mu: Tyto věci ti všechny dám, jestliže padneš a pokloníš se mi. Tu mu Ježíš praví: Kliď se, Satane, je přece psáno: Budeš se klanět PÁNU, svému Bohu, a jemu jedinému budeš konat svatou službu. Tu ho ďábel nechává, a hle, přistoupili andělé a obsluhovali ho. Uslyšev však, že Jan byl vydán, uchýlil se do Galileje, a opustiv Nazaret, přišel a usídlil se v přímořském Kafarnaúmu uvnitř hranic Zabúlónových a Nefthalímových, aby bylo splněno to, co bylo řečeno skrze Isaiáše, proroka, jenž praví: Země Zabúlónova a země Nefthalímova cestou při moři za Jordánem, Galilea národů: Lid sedící v temnotě uviděl veliké světlo, a těm, kdo seděli v krajině a stínu smrti, těm světlo vzešlo. Od té doby počal Ježíš kázat a říkat: Kajte se, neboť se přiblížilo království nebes. A kráčeje podél Galilejského moře, uviděl dva bratry, Šimona, jemuž se říká Petr, a Ondřeje, jeho bratra, jak do moře vrhají čeřen; byli totiž rybáři. I praví jim: Pojďte za mnou a učiním vás rybáři lidí. A oni se hned, zanechavše sítě, za ním vydali. A postoupiv odtamtud dále, uviděl další dva bratry, Jakuba Zebedeova a Jana, jeho bratra, jak v lodi se Zebedeem, svým otcem, opravují své sítě; i povolal je a oni se hned, zanechavše loď i svého otce, vydali za ním. A [Ježíš] obcházel celou Galileu, vyučuje v jejich synagogách a káže blahou zvěst o království a uzdravuje veškerou chorobu a veškerou tělesnou mdlobu mezi lidem. A pověst o něm se rozešla do celé Sýrie, i přinášeli mu všechny, kdo se měli zle, sužované různými chorobami a trýzněmi, i démony ovládané a náměsíčné a ochrnuté, i uzdravoval je. I vydaly se za ním početné davy od Galileje a Dekapole a Jerúsaléma a Júdska a Zajordání. Uzřev však ty davy, vystoupil na horu, a když usedl, přistoupili k němu jeho učedníci. A otevřev svá ústa, vyučoval je a pravil: Blaženi chudí v duchu, protože těch je království nebes. Blaženi ti, kteří hořekují, protože ti budou potěšeni. Blaženi tiší, protože ti zdědí zemi. Blaženi ti, kteří hladovějí a žízní po spravedlnosti, protože ti budou nasyceni. Blaženi soucitní, protože těm se dostane soucitu. Blaženi čistí v srdci, protože ti uvidí Boha. Blaženi působci pokoje, protože ti budou nazváni Božími syny. Blaženi uštvaní pro spravedlnost, protože těch je království nebes. Blaženi jste, kdykoli by vás hanobili a pronásledovali a lživě o vás říkali veškeré zlo - pro mne. Radujte se a jásejte, protože vaše odměna je veliká v nebesích; vždyť tak pronásledovali proroky, kteří byli před vámi. Sůl země jste vy; bude-li však sůl zbavena své chuti, čím se osolí? K ničemu již nemůže sloužit, leč k tomu, by byla vyhozena ven a zašlapávána od lidí. Světlo světa jste vy; město ležící na vrchu hory se nemůže skrýt, aniž zapalují lampu a postavují ji pod modius, nýbrž na svícen, i svítí všem, kteří jsou v domě. Tak nechť se rozsvítí vaše světlo před lidmi, ať uvidí vaše dobré činy a oslavují vašeho Otce, jenž je v nebesích. Nedomnívejte se, že jsem přišel zákon a proroky zbavit závaznosti; nepřišel jsem závaznosti zbavit, nýbrž vyplnit. Věru, pravímť vám: Než pomine nebe i země, nikterak nepomine jediné IÓTA nebo jediná tečka ze zákona, než se stanou všechny věci. Kdokoli tedy jeden z těchto nejmenších příkazů uzná za nezávazný a tak bude vyučovat lidi, bude v království nebes nazýván nejmenším, kdokoli však je bude vykonávat a jim vyučovat, ten bude v království nebes nazýván velikým. Ano, pravím vám, že nepředčí-li vaše spravedlnost spravedlnost písmařů a farizeů, nikterak do království nebes nevstoupíte. Slýchali jste, že starým se říkalo: Nebudeš vraždit, kdokoli však zavraždí, bude podléhat soudu. Já však vám pravím, že soudu bude podléhat každý, kdo se na svého bratra zbytečně hněvá; kdokoli však svému bratru řekne: RAKA, bude podléhat radě, kdokoli však řekne: pošetilče, bude podléhat trestu ohnivého pekla. Budeš-li tedy přinášet svůj dar k oltáři a tam si vzpomeneš, že tvůj bratr proti tobě něco má, nechej svůj dar tam před oltářem a nejprve jdi, srovnej se se svým bratrem, a potom přijď a přinášej svůj dar. Spřátel se se svým protivníkem rychle, dokud jsi s ním na cestě, aby tě protivník někdy neodevzdal soudci a soudce a by tě ne odevzdal zřízenci a a bys ne byl uvržen do vězení. Věru, pravím ti: Nikterak odtamtud nevyjdeš, dokud neodvedeš poslední kodrant. Slýchali jste, že se říkalo: Nebudeš cizoložit. Já však vám pravím, že každý, kdo na ženu hledí tak, že po ní zatouží, se s ní ve svém srdci již cizoložství dopustil. Je-li ti však léčkou tvé pravé oko, vyrvi je a zahoď od sebe, neboť je ti prospěšné, aby za své vzal jeden z tvých údů a ne a by bylo tvé celé tělo zahozeno do pekla; a je-li ti léčkou tvá pravá ruka, vytni ji a zahoď od sebe, neboť je ti prospěšné, aby za své vzal jeden z tvých údů a ne a by bylo tvé celé tělo zahozeno do pekla. Říkalo se také: Kdokoli propustí svou ženu, nechť jí dá rozvod ný list. Já však vám pravím, že kdokoli propustí svou ženu, leč by příčinou bylo smilstvo, dohání ji k cizoložství, a kdokoli se s propuštěnou ožení, cizoloží. Dále jste slýchali, že starým se říkalo: Nebudeš křivě přísahat, nýbrž odvedeš PÁNU, co jsi přísahami slíbil. Já však vám pravím, byste nepřísahali vůbec - ani při nebi, protože to je Boží trůn; ani při zemi, protože to je podnož jeho nohou; ani na Jerúsalém, protože to je město velikého Krále. Aniž přísahej při své hlavě, protože nemůžeš jediný vlas učinit bílým nebo černým, nýbrž vaše slovo nechť je: Ano, ano - ne, ne; co však je více než tato slova, je ze zlého. Slýchali jste, že se říkalo: Oko za oko a zub za zub. Já však vám pravím, byste se nestavěli proti zlu, nýbrž kdokoli ti dá políček na tvé pravé líce, obrať k němu i druhé, a tomu, kdo se chce s tebou soudit a vzít tvou tuniku, nechej mu i přehoz, a kdokoli tě bude nutit, bys šel jednu míli, jdi s ním dvě. Tomu, kdo tě prosí, dávej, a od toho, kdo si chce od tebe vypůjčit, se neodvracej. Slýchali jste že se říkalo: Budeš milovat toho, jenž je ti blízko a nenávidět svého nepřítele. Já však vám pravím: Milujte své nepřátele [žehnejte těm, kteří vám zlořečí, pěkně se chovejte k těm, kteří vás nenávidí] a modlete se za ty, kteří [vám utrhají a] vás pronásledují, abyste se tak stali syny vašeho Otce, jenž je v nebesích, protože on svému slunci dává vzcházet na zlé i dobré a déšť sesílá na spravedlivé i nespravedlivé. Ano, budete-li milovat ty, kteří milují vás, jakou máte odměnu? Nečiní totéž i dávkoví výběrčí? A budete-li pozdravovat jen své bratry, co zvláštního činíte? Nečiní totéž i ti z národů? Vy tedy buďte dokonalí právě tak jako je dokonalý váš nebeský Otec. Mějte se na pozoru, byste svou almužnu nedávali před lidmi k tomu, že byste od nich byli pozorováni, jinak u svého Otce, jenž je v nebesích, nemáte odměny. Když tedy dáváš almužnu, netrub před sebou, jak si právě počínají pokrytci v synagogách a v uličkách, aby se jim tak od lidí dostalo slávy. Věru, pravím vám: Svou odměnu mají. Dáváš-li však almužnu ty, nechť se tvá levice nedoví, co činí tvá pravice, aby tak tvá almužna byla v skrytu, a tvůj Otec, jenž v skrytu vidí, ti odplatí. A když se modlíš, nebudeš jako pokrytci, protože ti se rádi modlí, stojíce v synagogách a na nárožích ulic, aby se tak ukazovali lidem. Věru, pravím vám: Svou odměnu mají. Když se však modlíš ty, vstup do své komůrky, a zamkna své dveře, pomodli se k svému Otci, jenž je v skrytu, a tvůj Otec, jenž v skrytu vidí, ti odplatí. Při modlení však nemluvte naplano, jako právě ti z národů; oni ť myslí, že budou vyslyšeni pro tu svou mnohomluvnost. Jim se tedy nepřipodobňujte, váš Otec přece, dříve než ho poprosíte, ví, kterých věcí máte zapotřebí. Vy se tedy modlete takto: Náš Otče, jenž jsi v nebesích, buď posvěceno tvé jméno, přijď tvé království, staň se tvá vůle jako v nebi, i na zemi; dej nám dnes náš potřebný chléb a odpusť nám naše dluhy, jako i my odpouštíme svým dlužníkům, a neuváděj nás do pokoušení, nýbrž nás vyprosť od zlého. Odpustíte-li totiž lidem jejich provinění, odpustí váš nebeský Otec i vám, pakli však lidem jejich provinění neodpustíte, neodpustí ani váš Otec vaše provinění. A když se postíte, netvařte se, jako pokrytci, sklíčeně; oni ť hyzdí své obličeje, aby se tak lidem ukazovali, že se postí. Věru, pravím vám: Svou odměnu mají. Postíš-li se však ty, pomaž si svou hlavu a umyj si svůj obličej, aby ses tak ne lidem ukázal, že se postíš, nýbrž svému Otci, jenž je v skrytu, a tvůj Otec, jenž v skrytu vidí, ti odplatí. Nestřádejte pro sebe pokladů na zemi, kde ničí mol a rez a kde prokopávají a kradou krádcové, nýbrž pro sebe střádejte poklady v nebi, kde ani mol ani rez neničí a kde krádcové neprokopávají, aniž kradou - ano, kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce. Oko je lampa těla; bude-li tedy tvé oko upřímné, bude celé tvé tělo světlé, bude-li však tvé oko zlé, bude celé tvé tělo temné. Je-li tedy tmou světlo, jež je v tobě, jak veliká je tma! Nikdo nemůže být nevolníkem dvěma pánům; buď totiž bude jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se jednoho přidrží a druhým pohrdne. Nemůžete být nevolníky Bohu i mamonu. Pro tuto příčinu vám pravím: Nestarejte se o své žití, čeho se najíte a čeho se napijete, ani o své tělo, čím se odějete; není žití více než strava a tělo než oděv? Zahleďte se na ptáky nebes, že nesejí, aniž žnou, aniž sklízejí do sýpek, a váš nebeský Otec je živí; nejste vy mnohem výtečnější než oni? A kdo z vás může svou starostlivostí přidat k svému vzrůstu jeden loket? A co se staráte o oděv? Všimněte si pozorně lilií na poli, jak rostou: nelopotí se, aniž předou, pravím vám však, že se ani Šalomoun ve vší své slávě tak neoblékal jako jedna z nich. Jestliže však Bůh takto přistrojuje trávu na poli, jež dnes je a zítra se hází do kamen, ne přistrojí mnohem spíše vás, malověrní? Nestarejte se tedy a ne říkejte: Čeho se máme najíst? nebo: Čeho se máme napít? nebo: Co si máme obléci? Vždyť po všech těchto věcech se pídí národy; váš nebeský Otec přece ví, že veškeré tyto věci potřebujete. Usilujte však nejprve o Boží království a jeho spravedlnost a tyto všechny věci vám budou přidány. Nestarejte se tedy o zítřek, neboť zítřek se bude o sebe starat sám; den má dost na svém zlu. Nesuďte, abyste nebyli souzeni; ano, budete posouzeni soudem, jímž soudíte, a bude vám naměřeno měrou, jíž měříte. Co však hledíš na třísku, jež je v oku tvého bratra, trámu však, jenž je v oku tvém, si nevšímáš? Anebo jak chceš říci svému bratru: Dovol, vyjmu z tvého oka třísku - a hle, v tvém oku trám! Pokrytče, vyjmi nejprve ze svého oka trám a potom nabudeš zřetelného vidění, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra! To, co je svaté, nedávejte psům, aniž házejte své perly před vepře, aby se snad ne stalo, že by je zašlapali svýma nohama a obrátili se a roztrhali vás. Proste a bude vám dáno. Hledejte a najdete. Klepejte a bude vám otevřeno. Každý přece, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nachází, a tomu, kdo klepá, se otevře. Anebo který člověk z vás je takový, že poprosí-li ho jeho syn o chléb, mu podá kámen, a poprosí-li o rybu, mu podá hada? Umíte-li tedy vy, jsouce zlí, dávat svým dětem dobré dary, čím spíše dá váš Otec, jenž je v nebesích, dobré věci těm, kdo ho prosí? Všechny věci tedy, kterékoli si přejete, aby vám lidé činili, jim taktéž čiňte i vy - ano, toto je zákon i proroci. Vstupte úzkou branou, protože široká je brána a prostranná cesta, jež vede do záhuby, a mnoho je těch, kteří jí vstupují; protože úzká je brána a stísněná cesta, jež vede do života a málo je těch, kteří ji nacházejí. Mějte se však na pozoru před nepravými proroky, kteří k vám přicházejí v oděvu ovcí, zevnitř však jsou draví vlci. Rozpoznáte je podle jejich ovoce: což snad lidé sbírají hrozen z trní nebo fíky z bodláčí? Tak rodí každý dobrý strom hodnotné ovoce, bezcenný strom však rodí ovoce špatné. Dobrý strom nemůže rodit špatného ovoce ani bezcenný strom rodit ovoce hodnotného. Každý strom, nerodící hodnotného ovoce, se vytíná a hází do ohně. Podle jejich ovoce je tudíž jistě rozpoznáte. Ne každý, kdo mi říká Pane, Pane, vstoupí do království nebes, nýbrž ten, kdo koná vůli mého Otce, jenž je v nebesích. Mnozí mi v onen den budou říkat: Pane, Pane, neprorokovali jsme jménem tvým? A nevyháněli jsme démony jménem tvým? A nevykonali jsme mnoho mocných činů jménem tvým? A tu jim otevřeně povím: Nikdy jsem vás nepoznal - táhněte pryč ode mne vy, kteří působíte bezzákonnost. Každý tedy, kdo je takový, že slyší tato má slova a vykonává je - přirovnám ho k prozíravému muži, jenž svůj dům zbudoval na skále; i snesl se déšt a připlynuly řeky a zaduly větry a napadly onen dům, a nepadl, neboť byl založen na skále. A každý, kdo slyší tato má slova a nevykonává je, bude přirovnán k pošetilému muži, jenž svůj dům zbudoval na písku; i snesl se déšť a připlynuly řeky a zaduly větry a narazily na onen dům, i padl a jeho pád byl veliký. A když Ježíš tato slova dokončil, stalo se, že davy nad jeho naukou upadaly v ohromení, neboť je vyučoval jako někdo, kdo má pravomoc, a ne jako jejich písmaři. A když z té hory sestoupil, vydaly se za ním početné davy; a hle, přistoupil jeden malomocný, klaněl se mu a pravil: Pane, chceš-li, můžeš mě očistit. I vztáhl ruku, sáhl na něho a pravil: Chci, buď očištěn. A hned byl od svého malomocenství očištěn; a Ježíš mu praví: Hleď, bys to nikomu neříkal, ale jdi, ukaž se knězi a přines dar, jejž nařídil Mojžíš - na svědectví jim. A když vstoupil do Kafarnaúmu, přistoupil k němu jeden setník, jenž ho snažně prosil a pravil: Pane, můj sluha leží v domě ochrnut v hrozném utrpení. A Ježíš mu praví: Přijdu já a uzdravím ho. A ten setník mu děl v odpověď: Pane, nejsem způsobilý, abys vstoupil pod můj krov, nýbrž pověz jen slovo a můj sluha bude vyléčen. Vždyť i já jsem člověk pod pravomocí a mám pod sebou vojáky, i pravím tomuto: Odeber se, a ubírá se; a dalšímu: Pojď, a přichází; a svému nevolníku: Vykonej toto, a koná. A Ježíš, uslyšev to, se podivil a řekl těm, kteří šli za ním: Věru, pravím vám: Ani v Israélovi jsem nenašel tak veliké víry. Pravím vám však, že mnozí od východu a západu přijdou a ulehnou s Abrahamem a Isákem a Jakóbem v království nebes ke stolu, ale synové království budou vyhnáni do zevnější tmy; tam bude pláč a zatínání zubů. A tomu setníkovi Ježíš řekl: Jdi a nechť se ti stane, jak jsi uvěřil. A ten jeho sluha byl v oné hodině vyléčen. A když Ježíš přišel do domu Petrova, uviděl jeho tchyni, jak leží a má horečku. I sáhl na její ruku a horečka ji opustila, i vstala a obsluhovala ho. A když nastal večer, přivedli mu mnoho ovládaných démony, i vyhnal ty duchy slovem a uzdravil všechny, kdo se měli zle, aby tak bylo splněno to, co bylo řečeno skrze Isaiáše, proroka, jenž praví: On sám přijal naše slabosti a vzal na sebe choroby. A Ježíš, vida okolo sebe početné davy, poručil odplout na druhý břeh. I přistoupil jeden písmař a řekl mu: Učiteli, půjdu za tebou, kamkoli odcházíš. A Ježíš mu praví: Lišky mají doupata a ptáci nebe hřadoviště, Syn člověka však nemá, kde by pokládal hlavu. Jiný z jeho učedníků mu však řekl: Pane, povol mi nejprve odejít a pohřbít svého otce. Ježíš mu však řekl: Pojď za mnou a pohřbívat své mrtvé nechej mrtvým. I nastoupil do lodi a jeho učedníci se dali za ním. A hle, na moři nastalo veliké rozbouření, takže loď byla zaplavována vlnami; on však spal. A učedníci přistoupili a vzbudili ho, říkajíce: Pane, pomoz, hyneme! I praví jim: Co jste ustrašeni, malověrní? Tu vstal a okřikl větry a moře, i nastalo veliké uklidnění, ti lidé však byli jati údivem a říkali: Co je toto za člověka, že jsou ho poslušny i větry i moře? A když připlul na druhý břeh, do kraje Gergesanů, potkali se s ním dva ovládaní démony, vycházející z hrobek, náramně nebezpeční, takže onou cestou nebyl nikdo schopen přecházet. A hle, dali se do křiku a říkali: Co je ti do nás, Boží Synu? Přišel jsi sem předčasně nás mučit? I bylo daleko od nich stádo mnoha vepřů, jež se páslo, a ti démonové ho snažně prosili, říkajíce: Vyháníš-li nás, odešli nás do toho stáda vepřů. I řekl jim: Jděte. A oni vyšli a odešli do toho stáda vepřů, a hle, celé stádo [vepřů] se zřítilo po srázném svahu do moře, i uhynuli ve vodách. Ti však, kdo je pásli, prchli, a odešedše do města, vše ohlásili, i ty věci o těch, kteří bývali ovládáni démony. A hle, celé město vyšlo Ježíšovi v ústrety, a když ho uviděli, jali se ho snažně prosit, tak, aby od jejich hranic přešel jinam. A nastoupiv do lodi, přeplul a přišel do svého vlastního města; a hle, přinášeli mu ochrnutého, položeného na loži. A Ježíš, vida jejich víru, tomu ochrnutému řekl: Buď dobré mysli, dítě, tvé hříchy jsou odpuštěny. A hle, někteří z písmařů sami v sobě řekli: Tento se rouhá. A Ježíš, vida jejich rozvažování, řekl: Nač vy si v svých srdcích rozvažujete zlé věci? Copak je snadnější - říci: Tvé hříchy jsou odpuštěny, či říci: Vstávej a choď? Ale abyste věděli, že Syn člověka na zemi pravomoc hříchy odpouštět má, (tu praví tomu ochrnutému:)Vstaň, zvedni své lože a jdi do svého domu. I vstal a odešel do svého domu; davy však, vidouce to, se ulekly a jaly se oslavovat Boha, že dal lidem takovou pravomoc. A Ježíš, bera se odtamtud dále, uviděl člověka sedícího při dávkové pokladně, jemuž se říkalo Matouš, a praví mu: Pojď za mnou. I vstal a vydal se za ním. A když v domě ležel u stolu, stalo se, že hle, přišlo mnoho dávkových výběrčích a hříšníků a u stolu leželi s Ježíšem a jeho učedníky. A farizeové, vidouce to, jeho učedníkům říkali: Proč váš učitel jídá s dávkovými výběrčími a hříšníky? [Ježíš] však, uslyšev to, řekl: Lékaře nemají zapotřebí silní, nýbrž ti, kdo se mají zle. Odeberte se však a naučte se co je toto: Soucit chci a ne oběť. Nepřišelť jsem povolávat spravedlivé, nýbrž hříšníky. Tu k němu přistupují Janovi učedníci a praví: Proč se my a farizeové často postíváme, tvoji učedníci se však nepostívají? A Ježíš jim řekl: Což mohou synové svatební síně hořekovat, pokud je ženich s nimi? Přijdou však dni, kdy bude ženich od nich odtržen, a tehdy se postit budou. Nikdo však na starý šat nepřikládá záplatu z nevalchovaného sukna, neboť ta výplň z něho z šatu vytrhává a vzniká horší díra; aniž dávají mladé víno do starých měchů, jinak měchy praskají a víno se vylévá a měchy se zničí, nýbrž dávají mladé víno do měchů nových a oboje se spolu uchraňuje. Zatímco k nim mluvil tyto věci, hle, vstoupil jeden hodnostář, klaněl se mu a pravil: Má dcera mezitím skonala, přijď však, polož na ni svou ruku a ožije. A Ježíš vstal a dal se za ním, i jeho učedníci. A hle, odzadu přistoupila jedna žena, mající dvanáct let tok krve, a sáhla si na lem jeho šatu; bylať sama v sobě pravila: Sáhnu-li si jen na jeho šat, budu vyhojena. Ježíš však, obrátiv se k ní a vida ji, řekl: Buď dobré mysli, dcero, vyhojila tě tvá víra. A od té hodiny byla ta žena vyhojena. A když Ježíš přišel do domu toho hodnostáře a uviděl pištce a dav, jak hlučí, pravil: Kliďte se, vždyť ta dívenka neumřela, nýbrž spí. I vysmívali se mu. Když však byl dav vyhnán, vstoupil a chopil se její ruky a ta dívenka byla vzkříšena. A tato zpráva vyšla do celé oné země. A když se Ježíš odtamtud bral dále, dali se za ním dva slepci, křičíce a říkajíce: Smiluj se nad námi, Synu Davidův! A když přišel do domu, přistoupili ti slepci k němu a Ježíš jim praví: Věříte, že toto mohu vykonat? Praví mu: Ano, Pane. Tu sáhl na jejich oči a pravil: Nechť se vám stane podle vaší víry. A jejich oči byly otevřeny; a Ježíš je přísně napomenul a pravil: Hleďte, ať se to nikdo nedovídá. Oni však, když vyšli, rozšířili pověst o něm po celé oné zemi. Když však oni vycházeli, hle, přivedli mu němého, ovládaného démonem. A když ten démon byl vyhnán, němý promluvil a davy byly jaty údivem a říkaly: Nikdy se v Israélovi nic takového nezjevilo. Farizeové však říkali: Vyhání démony skrze knížete démonů. A Ježíš obcházel všechna města a vsi, vyučuje v jejich synagogách a káže blahou zvěst o království a uzdravuje veškerou chorobu a veškerou tělesnou mdlobu. Když však uviděl davy, byl pohnut niterným soucitem s nimi, protože byly zuboženy a odstrčeny jako ovce nemající pastýře. Tu praví svým učedníkům: Žeň je sice hojná, ale dělníků málo; proste tedy Pána žně tak, aby na svou žeň dělníky vyslal. A přivolav si dvanáct svých učedníků, dal jim pravomoc nad nečistými duchy, takže je mohli vyhánět a uzdravovat veškerou chorobu a veškerou tělesnou mdlobu. Jména těch dvanácti apoštolů jsou pak tato: první Šimon, jemuž se říkalo Petr, a Ondřej, jeho bratr; Jakub Zebedeův a Jan, jeho bratr; Filip a Bartoloměj; Tomáš a Matouš, dávkový výběrčí; Jakub Alfeův a Lebbeus, jemuž přezděno Thaddeus; Šimon Kananej a Júdas Iskarióta, jenž ho i vydal. Těchto dvanáct Ježíš vyslal, uděliv jim pokyny těmito slovy: Neodbočujte na žádnou cestu národů a nevstupujte do žádného města Samařanů, nýbrž se spíše ubírejte ke ztraceným ovcím domu Israélova. A když se budete ubírat, kažte a říkejte: Přiblížilo se království nebes. Uzdravujte nemocné [, křiste mrtvé], očišťujte malomocné, vyhánějte démony; zdarma jste dostali, zdarma dávejte. Nechystejte si do svých opasků zlata ani stříbra ani mědi, ne vak na cestu, ani dvě tuniky ani opánky ani hůl, dělník je přece hoden své stravy. Do kteréhokoli města nebo vsi však vejdete, vyzvězte, kdo je tam hoden, a tam zůstaňte, dokud nevyjdete. A když budete vcházet do domu, pozdravte jej, a bude-li ten dům hoden, nechť na něj přijde váš pokoj, pakli však hoden nebude, nechť se váš pokoj navrátí na vás. A kdokoli vás nepřijme, aniž vyslechne vašich slov - až budete z toho domu nebo města vycházet ven, vytřeste prach svých nohou. Věru, pravím vám: V den soudu bude zemi Sodomy a Gomory snesitelněji než onomu městu. Hle, vysílám vás já jako ovce uprostřed vlků; buďte tedy prozíraví jako hadi a prostoduší jako holubi. Před lidmi se však mějte na pozoru, neboť vás budou vydávat do rad a v svých synagogách vás budou bičovat, a budete pro mne voděni i před vladaře a krále na svědectví jim a národům. Kdykoli však vás vydají, nestarejte se, jak nebo co máte promluvit, neboť v onu hodinu vám bude dáno, co promluvíte. Mluvčí totiž nejste vy, nýbrž Duch vašeho Otce, jenž mluví ve vás. Bratr však vydá na smrt bratra a otec dítě, a děti se vzepřou proti rodičům a způsobí jejich smrt a budete pro mé jméno ode všech nenáviděni. Kdo však vytrvá do konce, ten bude zachráněn. Až vás však budou pronásledovat v tomto městě, prchejte do dalšího - věru, pravímť vám: Nikterak nebudete s Israélovými městy hotovi, než přijde Syn člověka. Žák není nad učitele ani nevolník nad svého pána; je dosti žáku, aby se stal takovým jako jeho učitel, a nevolník jako jeho pán. Přezdělili hospodáři domu Belzebub, čím spíše jeho domácím? Nebojte se jich tedy, neboť nic není zastřeno, co nebude odestřeno, a nic tajno, co nebude poznáno. Co vám pravím v temnotě, říkejte na světle, a co slyšíte v ucho, kažte na střechách. A nemějte strach před těmi, kdo zabíjejí tělo, duši však zabít nemohou, spíše se však zalekněte toho, jenž může duši i tělo zahubit v pekle. Neprodávají se dva vrabečkové za assarion? A ani jeden z nich nepadá na zem bez vašeho Otce; vám však jsou i vlasy na hlavě všechny sečteny - nebojte se tedy, výtečnější jste vy než mnoho vrabečků. Každý tedy, kdo se ke mně přizná před lidmi - přiznám se k němu i já před svým Otcem, jenž je v nebesích. Kdokoli by mě však před lidmi zapřel, zapřu ho i já před svým Otcem, jenž je v nebesích. Nedomnívejte se, že jsem přišel na zem poslat pokoj; nepřišel jsem poslat pokoj, nýbrž meč, ano, přišel jsem znesvářit člověka s jeho otcem a dceru s její matkou a snachu s její tchyní, a nepřáteli člověka budou jeho domácí. Kdo má otce nebo matku nade mne raději, není mne hoden, a kdo má syna nebo dceru nade mne raději, není mne hoden, a kdo nebere svůj kříž a ne jde za mnou, není mne hoden. Kdo své žití najde, ztratí je, a kdo své žití pro mne ztratí, najde je. Kdo přijímá vás, přijímá mne, a kdo přijímá mne, přijímá toho, jenž mě vyslal. Kdo přijímá proroka ke jménu proroka, dostane odměnu proroka, a kdo přijímá spravedlivého ke jménu spravedlivého, dostane odměnu spravedlivého; a kdokoli jednoho z těchto malých napojí ve jménu učedníka jen pohárem studené vody, věru, pravím vám: Nikterak své odměny neztratí. A když Ježíš dokončil udílení rozkazů svým dvanácti učedníkům, stalo se, že odtamtud přešel jinam vyučovat a kázat v jejich městech. Jan však, uslyšev ve věznici o KRISTOVÝCH činech, mu skrze své učedníky vzkázal: Jsi ty ten, jenž přichází, či máme čekat na jiného? A Ježíš jim v odpověď řekl: Odeberte se a ohlaste Janovi, co slyšíte a vidíte: Slepci prohlédají a chromí chodí, malomocní jsou očišťováni a hluší slyší a mrtví se křísí a chudým se hlásá blahá zvěst; a blažen je, kdokoli se pro mne neurazí. Když se však oni ubírali, počal Ježíš davům o Janovi říkat: Co jste si vyšli do pustiny prohlédnout? Třtinu větrem zmítanou? Nýbrž co jste vyšli uvidět? Člověka ustrojeného v jemné šatstvo? Hle, ti, kdo nosí jemné věci, jsou v domech králů. Nýbrž co jste vyšli uvidět? Proroka? Ba, pravím vám, a více než proroka! Toto je ten, o němž je psáno: Hle, já před tvou tváří vysílám svého posla, jenž před tebou upraví tvou cestu. Věru, pravím vám: Mezi zrozenými z žen nepovstal větší než Jan, křtitel, nej menší v království nebes však je větší než on. Ode dní Jana, křtitele, až do nynějška se však království nebes dobývá náporem a uchvacují je ti, kdo náporu užívají. Všichni proroci, i zákon, přece prorokovali až po Jana, a chcete-li to přijmout, on je Eliáš, jenž má přicházet. Kdo má uši k slyšení, slyš. Ke komu však připodobním toto pokolení? Je podobno malým dítkám, sedícím na tržištích, jež, volajíce na své kamarády, říkají: Zapískali jsme vám a nedali jste se do tance, žalozpěv jsme vám zanotovali a nedali jste se do bědování. Přišelť Jan, křtitel, jenž ani nejedl ani nepil a říkají: Má démona. Přišel Syn člověka, jenž jí a pije, a říkají: Hle, člověk, jenž je žrout a pijan vína, přítel dávkových výběrčích a hříšníků - a moudrost byla ospravedlněna od svých dětí. Tu počal vyčítat městům, v nichž se událo nejvíce jeho mocných činů, že se nedala na pokání: Běda ti, Chorazine, běda ti, Béthsaido, protože kdyby se byly v Tyru a Sidónu udály ty mocné činy, jež se udály ve vás, byli by se dávno v pytlovině a popelu dali na pokání. Nicméně vám pravím: V den soudu bude Tyru a Sidónu snesitelněji než vám. A ty, Kafarnaúme, jenž jsi byl vyvýšen až do nebe, budeš sražen až do hádu, protože kdyby se byly v Sodomě udály ty mocné činy, jež se udály v tobě, byla by zůstala až do dneška. Nicméně vám pravím, že v den soudu bude zemi Sodomy snesitelněji než tobě. V oné době řekl Ježíš v odpověď: Velebím tě, Otče, Pane nebe i země, že jsi tyto věci ukryl před moudrými a chápavými a odhalil je nedospělým. Ano, Otče, protože tak se stalo blahou libostí v tvých očích. Od mého Otce mi byly odevzdány všechny věci a nikdo plně nezná Syna, leč Otec, a nikdo plně nezná Otce, leč Syn, a komu by Syn byl ochoten ho odhalit. Všichni, kteří se lopotíte a jste obtíženi náklady, pojďte ke mně a já vám dám oddech; vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, protože jsem tichý a pokorný v srdci, a najdete oddech svým duším, neboť mé jho je pohodlné a můj náklad lehký. V oné době se Ježíš v sobotu vydal na cestu osetými poli a jeho učedníci vyhladověli, i počali trhat klasy a jíst. Farizeové však, vidouce to, mu řekli: Hle, tvoji učedníci činí, co není dovoleno činit v sobotu. On však jim řekl: Nečetli jste, co učinil David, když vyhladověl, i ti s ním? Jak vstoupil do Božího domu a pojedl chlebů k předkládání, jichž mu nebylo dovoleno pojídat, ani těm s ním, nýbrž jen kněžím? Anebo jste v zákoně nečetli, že v sobotu kněží v CHRÁMĚ sobotu zevšedňují a jsou nevinni? Pravím vám však, že zde je něco větší ho než CHRÁM; a kdybyste byli poznali, co je toto: Soucit chci a ne oběť, nebyli byste nevinné odsoudili. Syn člověka je přece Pánem soboty. I přešel odtamtud jinam a přišel do jejich synagogy; a hle, byl tam jeden člověk, mající ruku odumřelou. I otázali se ho, pravíce: Je dovoleno v sobotu uzdravovat? - aby ho mohli obžalovat. On jim však řekl: Který člověk z vás bude takový, že bude mít jednu ovci, a jestliže ta v sobotu zapadne do jámy, se jí nezmocní a ji ne vyzvedne? Nuže, jak mnohem výtečnější je člověk než ovce! Je tudíž dovoleno v sobotu správně jednat. Tu praví tomu člověku: Vztáhni tu svou ruku. I vztáhl a byla mu v pořádku navrácena zdravá jako ta druhá. Farizeové však vyšli a uspořádali proti němu poradu, jak by ho zahubili. Ježíš však, poznav to, odtamtud ustoupil a vydaly se za ním početné davy, i uzdravil je všechny a napomenul je, aby ho nečinili veřejně známým, aby bylo splněno to, co bylo řečeno skrze Isaiáše, proroka, jenž praví: Hle, můj sluha, jehož jsem si vybral, můj milovaný, v němž má duše našla svou slast; položím na něho svého Ducha, i ohlásí soud národům. Nebude se svářit ani pokřikovat, aniž kdo uslyší jeho hlas v ulicích; zmáčknutou třtinu nepřerazí a doutnající len neuhasí, než vynese soud k vítězství; a v jeho jméno budou doufat národy. Tehdy k němu byl přiveden jeden démonem ovládaný, slepý a němý, i uzdravil ho, takže ten němý mluvil a viděl. I žasly veškeré davy, a říkaly: Což snad tento je Davidův Syn? Farizeové však, uslyševše to, řekli: Tento démony nevyhání, leč skrze Bélzebúba, knížete démonů. Jsa si však vědom jejich úvah, řekl jim: Každé království samo proti sobě rozdělené pustne a žádné město nebo dům sám proti sobě rozdělený se neudrží; a vyhání-li Satan Satana, rozdělil se sám vůči sobě - jak se tedy jeho království udrží? A vyháním-li já démony skrze Bélzebúba, skrze koho je vyhánějí vaši synové? Pro tuto příčinu budou oni vašimi soudci. Pakli však já démony vyháním skrze Božího Ducha, pak tedy na vás přišlo Boží království. Anebo jak může kdo vstoupit do domu silákova a uloupit jeho svršky, leč by nejprve toho siláka svázal? A potom jeho dům vyloupí. Kdo není se mnou, je proti mně, a kdo nesbírá se mnou, rozsypává. Pro tuto příčinu vám pravím: Každý hřích a urážlivá řeč bude lidem odpuštěna, urážlivá řeč o Duchu však lidem odpuštěna nebude; a kdokoli promluví slovo proti Synu člověka, bude mu odpuštěno, kdokoli však promluví proti Svatému Duchu, odpuštěno mu nebude, ani v tomto věku ani v budoucím. Buď učiňte strom hodnotným i jeho ovoce hodnotným, nebo učiňte strom bezcenným i jeho ovoce bezcenným, neboť strom se poznává podle ovoce. Zplozeňata zmijí, jak můžete mluvit dobré věci, jsouce zlí? Ústa přece mluví z toho, čím srdce přetéká; dobrý člověk vynáší z dobrého pokladu dobré věci a zlý člověk vynáší ze zlého pokladu zlé věci, pravím vám však, že každý lichý výrok, jejž lidé promluví - vydají z něho v den soudu účet, neboť budeš ospravedlněn podle svých slov a odsouzen budeš podle svých slov. Tu mu odpověděli někteří z písmařů a farizeů a pravili: Učiteli, rádi bychom od tebe uviděli nějaké znamení. On jim však v odpověď řekl: Zlé a cizoložné pokolení se pídí po znamení, a znamení mu dáno nebude, leč znamení Jonáše, proroka. Jako byl totiž Jonáš tři dni a tři noci v břiše veliké ryby, právě tak bude Syn člověka tři dni a tři noci v srdci země. Ninivané s tímto pokolením povstanou na soudu a odsoudí je, protože se dali na pokání k poselství Jonášovu, a hle, zde je více než Jonáš. Královna jihu se s tímto pokolením pozvedne na soudu a odsoudí je, protože přišla od konců země poslechnout moudrost Šalomounovu, a hle, zde je více než Šalomoun. Když však nečistý duch od člověka vyjde, prochází bezvodými místy, hledaje oddech, a nenachází. Tu praví: Navrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel. I přijde a nachází dům neobydlený, vymetený a ozdobený. Tu jde a přibírá s sebou sedm jiných duchů, podlejších než je sám, i vstoupí a bydlí tam, a poslední věci onoho člověka se stávají horšími než první. Tak bude i tomuto zlému pokolení. Zatímco však ještě mluvil k davům, hle, venku stála jeho matka a jeho bratři, jsouce žádostivi k němu promluvit. I řekl mu kdosi: Hle, venku stojí tvá matka a tvoji bratři, jsouce žádostivi k tobě promluvit. On však v odpověď tomu, jenž mu tak pravil, řekl: Kdo je má matka a kdo jsou moji bratři? A vztáhnuv svou ruku k svým učedníkům, řekl: Hle, má matka a moji bratři! Ano, kdokoli vykoná vůli mého Otce, jenž je v nebesích, ten je mi bratrem i sestrou i matkou. A v onen den vyšel Ježíš z domu a sedal si k moři, i sešly se k němu početné davy, takže on nastoupil do lodi a seděl a všechen lid stál na pobřeží. A mluvil k nim mnoho věcí v přirovnáních, pravě: Hle, rozsévač vyšel rozsévat, a když rozséval, padla některá zrna podél cesty, i přiletěli ptáci a sežrali je. A další zase padla na skalnatá místa, kde neměla mnoho země, a hned vzešla ven, protože neměla hloubky země; když však vzešlo slunce, byla sežehnuta, a protože neměla kořene, uschla. A další padla na trní, i vzrostlo trní a udusilo je. A další padla na řádnou zemi a dávala úrodu, některé sto a některé zase šedesát a některé třicet. Kdo má uši, slyš. I přistoupili učedníci a řekli mu: Proč k nim mluvíš v přirovnáních? A on jim v odpověď řekl: Protože vám je dáno poznat tajemství království nebes, oněm však dáno není. Kdokoli totiž má, bude mu dáno a bude obdařen hojností, kdokoli však nemá, bude od něho vzato i to, co má. Pro tuto příčinu k nim mluvím v přirovnáních, protože vidouce nevidí a slyšíce neslyší, aniž chápou a doplňuje se v nich proroctví Isaiášovo, jež praví: Slyšením budete slyšet a nikterak nepochopíte, a hledíce budete hledět a nikterak neuzříte, neboť srdce tohoto lidu ztučnělo a sluch jejich uší otupěl a zamhouřili své oči, aby se snad ne stalo, že by očima uzřeli a ušima uslyšeli a srdcem chápali a byli obráceni ke mně a že bych je vyléčil. Blažené však jsou vaše oči, že vidí, i vaše uši, že slyší, neboť věru, pravím vám, že mnozí proroci a spravedliví toužili uzřít věci, jež vidíte vy, a neuzřeli, a uslyšet věci, jež slyšíte vy, a neuslyšeli. Vy tedy poslyšte přirovnání o rozsévači: Kdykoli je někdo, kdo slyší slovo o království a nechápe, přichází ten zlosyn a to, co je v jeho srdci zaseto, uchvacuje - to je ten, jenž byl zaset podél cesty. Ten pak, jenž byl zaset na skalnatá místa, to je ten, jenž slovo slyší a ihned je s radostí přijímá, nemá však sám v sobě kořene, nýbrž je dočasný, a když pro slovo nastane útisk nebo pronásledování, ihned se uráží. A ten, jenž byl zaset mezi trní, to je ten, jenž slovo slyší, a starost tohoto života a klam bohatství spolu dusí slovo, i stává se neplodným. A ten, jenž byl zaset na řádnou zemi, to je ten, jenž slovo slyší a chápe, jenž také nese úrodu, i plodí některý sto a některý zase šedesát a některý třicet. Předložil jim další přirovnání, pravě: Království nebes se stalo podobným člověku rozsévajícímu na svém poli dobré símě. Zatímco však lidé spali, přišel jeho nepřítel a rozsel mezi pšenici jílek, i odešel. A když vypučelo osení a nasadilo plod, tu se objevil i jílek. I přistoupili nevolníci toho hospodáře domu a řekli mu: Pane, nerozsel jsi na svém vlastním poli dobré símě? Odkud tedy má jílek? A on jim děl: To učinil člověk, jenž je nepřítel. A nevolníci mu řekli: Přeješ si tedy, bychom odešli a sesbírali jej? On však děl: Ne; abyste snad, sbírajíce jílek, nevykořenili zároveň s ním i pšenici. Nechejte oboje spolu růst až do žně, a v době žně žencům řeknu: Sesbírejte nejprve jílek a svažte jej do svazků k jeho spálení, pšenici však skliďte do mé sýpky. Předložil jim další přirovnání, pravě: Království nebes je podobno zrnu hořčice, jež jeden člověk vzal a zasel na svém poli; ono je sice menší než všechna semena, když však vyroste, je větší než zeliny a stává se stromem, takže přiletí ptáci nebe a hřadují v jeho větvích. Pověděl jim další přirovnání: Království nebes je podobno kvasu, jejž jedna žena vzala a skryla dovnitř tří sat mouky, až byla všechna zkvašena. Tyto všechny věci promlouval Ježíš k davům v přirovnáních a bez přirovnání k nim nemluvil, aby tak bylo splněno to, co bylo řečeno skrze proroka, jenž praví: Otevřu svá ústa v přirovnáních, vyslovím věci od založení světa skryté. Nato davy propustil a šel do domu, i přistoupili k němu jeho učedníci a pravili: Objasni nám to přirovnání o tom jílku na tom poli. A on v odpověď řekl: Ten, jenž rozsévá to dobré símě, je Syn člověka, pole pak je svět; a to dobré símě, to jsou synové království, jílek pak jsou synové toho zlosyna, a nepřítel, jenž jej rozsel, je ďábel, a žeň je skončení věku a ženci jsou andělé. Jako se tedy jílek sbírá a ohněm spaluje, právě tak bude při skončení věku: Syn člověka vyšle své anděly, i sesbírají z jeho království vše, co vede k pádu, i ty, kdo provozují bezzákonnost, a naházejí je do ohnivé pece; tam bude pláč a zatínání zubů. Tehdy se spravedliví v království svého Otce rozzáří jako slunce. Kdo má uši, slyš. Království nebes je podobno pokladu skrytému v poli, jejž jeden člověk našel a zatajil a pro radost z něho odchází a prodává vše, cokoli má, a kupuje ono pole. Dále je království nebes podobno obchodníku hledajícímu krásné perly; i našed jednu velmi cennou perlu, odešel a rozprodal vše, cokoli měl, a koupil ji. Dále je království nebes podobno nevodu vrženému do moře a z každého druhu shrnuvšímu, jejž, když byl naplněn, vytáhli na pobřeží a usedše sesbírali dobré kusy do věder a bezcenné vyházeli ven. Tak bude při skončení věku: Andělé vyjdou a odloučí zlé zprostřed spravedlivých a naházejí je do ohnivé pece; tam bude pláč a zatínání zubů. Ježíš jim praví: Pochopili jste všechny tyto věci? Praví mu: Ano [, Pane]. A on jim řekl: Pro tuto příčinu je každý písmař, vyučený [pro ] království nebes, podoben hospodáři domu, jenž ze svého pokladu vynáší nové i staré věci. A když Ježíš dokončil tato přirovnání, stalo se, že odtamtud ustoupil, a přišed do své otčiny, vyučoval je v jejich synagoze, takže upadali v ohromení a říkali: Odkud tento má tuto moudrost a tyto mocné činy? Není toto ten tesařův syn? Neříká se jeho matce Marie a jeho bratrům Jakub a Josef a Šimon a Júdas? A jeho sestry - nejsou všechny u nás? Odkud tedy tento má tyto všechny věci? I uráželi se pro něho a Ježíš jim řekl: Prorok není beze cti, leč ve své otčině a ve svém domě. A pro jejich nevěru tam mnoho mocných činů nevykonal. V oné době uslyšel pověst o Ježíšovi Héródés, tetrarcha, a řekl svým sluhům: Toto je Jan, křtitel; on byl od mrtvých vzkříšen a následkem toho v něm projevují svou sílu ty mocné činy. Héródés se totiž byl Jana zmocnil, svázal ho a vsadil do vězení pro Héródiadu, ženu Filipa, svého bratra, neboť Jan mu říkal: Není ti dovoleno ji mít. A byl by ho rád zabil, ale bál se davu, jelikož ho měli za proroka. Když se však oslavovaly Héródovy narozeniny, zatančila přede všemi dcera té Héródiady a Héródovi se zalíbila, pročež jí s přísahou slíbil dát, cokoli si vyprosí; ona pak, byvši navedena od své matky, dí: Dej mi zde na podnose hlavu Jana, křtitele. A král tím byl zarmoucen, avšak pro přísahy a pro ty, kdo s ním leželi u stolu, poručil, by jí byla dána. I dal Jana ve vězení stít a jeho hlava byla donesena na podnose a dána té dívce, i donesla ji své matce. A přišli jeho učedníci a vyzvedli tělo a pohřbili je, a šli a podali zprávu Ježíšovi; a Ježíš, uslyšev to, se odtamtud na lodi uchýlil na pusté místo v ústraní. A davy, uslyševše to, se za ním z měst vydaly pěšky. A vyšed uviděl početný dav a byl vzhledem k nim pohnut niterným soucitem, i uzdravoval jejich neduživé. Když však nastal večer, přistoupili k němu jeho učedníci a pravili: To místo je pusté a denní čas již z valné části minul; propusť davy, aby odešli do vsí a nakoupili si potravin. Ježíš však jim řekl: Nemají zapotřebí odcházet, dejte jim pojíst vy. Oni však mu praví: Nemáme zde než pět chlebů a dvě ryby. A on řekl: Neste mi je sem. A poručil davům uložit se na trávě, vzal těch pět chlebů a ty dvě ryby, vzhlédl do nebe a požehnal, i rozlámal ty chleby a podal učedníkům a učedníci davům; a všichni pojedli a byli nasyceni, i posbírali, co zbývalo úlomků, plných dvanáct košíků. A těch, kteří jedli, bylo okolo pěti tisíc mužů, kromě žen a malých dítek. A hned učedníky přinutil nastoupit do lodi a brát se před ním na druhý břeh, než propustí davy; a propustiv davy, vystoupil na horu do ústraní pomodlit se. A když nastal večer, byl tam sám, loď však již byla uprostřed moře pod náporem vln, neboť vítr byl opačného směru. Ale za čtvrté noční hlídky k nim sešel, kráčeje po moři, a učedníci, vidouce ho, an po moři kráčí, tím byli poděšeni a říkali: Je to přízrak; a dali se strachem do křiku. Ježíš k nim však ihned promluvil a pravil: Buďte klidní, to jsem já, nebojte se. A Petr mu v odpověď řekl: Pane, jsi-li to ty, poruč mi přijít po vodách k tobě. A on řekl: Přijď. A Petr sestoupil z lodi a vykročil po vodách, by přišel k Ježíšovi; vida však vítr, že je silný, ulekl se, a počav se potápět, vykřikl a pravil: Pane, zachraň mě! A Ježíš hned vztáhl ruku a zachytil ho, i praví mu: Malověrný, nač jsi zapochyboval? A když vystoupili do lodi, utichl vítr, a ti v lodi přišli a poklonili se mu, říkajíce: Opravdu jsi Boží Syn. I přepluli a přišli do země Gennésaretu; a když ho muži toho místa rozpoznali, vyslali do celého okolního kraje a přinášeli mu všechny, kdo se měli zle, i prosili ho snažně, aby si směli jen sáhnout na lem jeho šatu, a kolik si jich sáhlo, byli veskrze vyhojeni. Tu k Ježíšovi přistupují písmaři a farizeové z Jerúsaléma a praví: Proč tvoji učedníci přestupují, co se dochovalo od starých? Vždyť si nemyjí své ruce, když se chystají jíst chléb. On však jim v odpověď řekl: Proč i vy pro svou tradiční nauku přestupujete Boží přikázání? Bůh přece přikázal a pravil: Cti otce a matku; a: Kdo o otci nebo matce mluví zle, nechť smrtí skoná. Vy však pravíte: Kdokoli řekne svému otci nebo své matce: Čímkoli by ti ode mne bylo pomoženo, je darem i nebude nikterak svého otce nebo svou matku ctít; a pro svou tradiční nauku jste platnosti zbavili Boží přikázání. Pokrytci! Pěkně o vás prorokoval Isaiáš, když pravil: Tento lid mě rty ctí, jejich srdce je však ode mne daleko vzdáleno; ale marně mě uctívají, jako naukám vyučujíce příkazům lidí. A přivolav si dav, řekl jim: Slyšte a chápejte: Ne to, co do úst vstupuje, člověka znečišťuje, nýbrž to, co z úst vychází, to člověka znečišťuje. Tu přistoupili jeho učedníci a řekli mu: Víš, že se farizeové urazili, uslyševše to slovo? On však v odpověď řekl: Každá sazenice, již nezasadil můj nebeský Otec, bude vykořeněna. Nechejte je, jsou to slepí vodiči slepců; vodí-li však slepec slepce, padnou oba do jámy. A Petr mu v odpověď řekl: Objasni nám to přirovnání. On však řekl: I vy jste až dosud nechápaví? Ještě si neuvědomujete, že vše, co vstupuje do úst, se dostává do břicha a vypouští do záchodu? Ty věci však, jež z úst vycházejí, vystupují ze srdce, a onyno člověka znečišťují; ze srdce přece vystupují zlé myšlenky, vraždy, cizoložství, smilstva, krádeže, křivá svědectví, rouhání; toto jsou věci, jež člověka znečišťují, ale neumytýma rukama pojíst, to člověka neznečišťuje. A Ježíš, vyšed odtamtud, se uchýlil do končin Tyru a Sidónu; a hle, z onoho území vyšla jedna kanaanská žena a vykřikla [na něho ], pravíc: Smiluj se nade mnou, Pane, Synu Davidův! Má dcera je zle ovládána démonem. On jí však neodpověděl ani slova, a jeho učedníci přistoupili a žádali ho, pravíce: Odbav ji, protože za námi pokřikuje. On však v odpověď řekl: Nebyl jsem vyslán, leč k ztraceným ovcím domu Israélova. Ona však přišla a klaněla se mu, pravíc: Pane, buď mi nápomocen. On však v odpověď řekl: Není správné chléb dětí vzít a hodit štěňatům. Ona však řekla: Ba ano, Pane, vždyť i štěňata žerou z drobtů, jež padají ze stolu jejich pánů. Tu jí Ježíš v odpověď řekl: Ó ženo, veliká je tvá víra; nechť se ti stane, jak si přeješ. A ta její dcera byla od oné hodiny vyléčena. A Ježíš odtamtud přešel jinam a přišel k moři Galilejskému; a vystoupiv na horu, usedl tam. I přistoupily k němu početné davy, mající s sebou chromé, slepce, němé, zmrzačené a mnoho jiných, i nakladli je k jeho nohám a uzdravoval je, takže davy byly jaty údivem, vidouce němé mluvící, zmrzačené zdrávy, chromé chodící a slepce vidoucí, i jaly se oslavovat Boha Israélova. Ježíš však, přivolav si své učedníky, řekl: Mám niterný soucit vůči davu, protože při mně zůstávají již tři dni a nemají, čeho by pojedli, a nerad bych je propustil s postem, aby snad na cestě neomdleli. A jeho učedníci mu praví: Odkud máme v pustotě vzít tolik chlebů, že bychom nasytili tak veliký dav? A Ježíš jim praví: Kolik chlebů máte? A oni řekli: Sedm, a několik rybek. I poručil davům usadit se na zem, a vzav těch sedm chlebů a ty ryby a poděkovav rozlámal a dával učedníkům a učedníci davu. A všichni pojedli a byli nasyceni i posbírali, co zbývalo úlomků, plných sedm košů. A těch, kteří jedli, bylo čtyři tisíce mužů, kromě žen a malých dítek. A propustiv davy, nastoupil do lodi a připlul k hranicím Magadanu. I přistoupili farizeové a sadúceové, a aby ho pokoušeli, žádali ho, by jim ukázal nějaké znamení z nebe. On však jim v odpověď řekl: Když nastane večer, říkáte: Pohoda, neboť nebe se rdí; a ráno: Dnes bude nečas, neboť nebe se rdí a chmuří. Tvář nebe sice rozlišovat umíte, na znamení dob však nestačíte. Zlé a cizoložné pokolení se pídí po znamení a znamení mu dáno nebude, leč znamení Jonášovo. I opustil je a odešel. A když jeho učedníci připluli na druhý břeh, byli zapomněli vzít chléb; a Ježíš jim řekl: Varujte se a mějte se na pozoru před kvasem farizeů a sadúceů. Oni se však mezi sebou domlouvali, říkajíce: Protože jsme nevzali chleba. A Ježíš, poznav to, řekl: Co se mezi sebou domlouváte, malověrní, protože jste nevzali chleba? Nerozumíte ještě, aniž si pamatujete těch pět chlebů těch pěti tisíc, a kolik košíků jste nasbírali, ani těch sedm chlebů těch čtyř tisíc, a kolik košů jste nasbírali? Jak to, že nerozumíte, že ne stran chleba jsem vám řekl: mějte se na pozoru před kvasem farizeů a sadúceů? Tu pochopili, že jim neřekl, by se měli na pozoru před kvasem chleba, nýbrž před naukou farizeů a sadúceů. Když však Ježíš přišel do končin Césareje Filipovy, tázal se svých učedníků, pravě: Kdo praví lidé, že jsem já, Syn člověka? A oni řekli: Někteří, že Jan, křtitel, a druzí zase, že Eliáš, a jiní, že Jeremiáš nebo jeden z proroků. Praví jim: Kdo však vy pravíte, že jsem? A Šimon-Petr v odpověď řekl: Ty jsi KRISTUS, Syn živého Boha. A Ježíš mu v odpověď řekl: Blažen jsi, Šimone Bar-Jóno, protože ti to neodhalilo maso a krev, nýbrž můj Otec, jenž je v nebesích. A pravím ti i já, že ty jsi Petr, a na této skále zbuduji své shromáždění, a brány hádu je nezdolají. A dám ti klíče království nebes, a cokoli svážeš na zemi, bude svázané v nebesích, a cokoli uvolníš na zemi, bude uvolněné v nebesích. Tu svým učedníkům důtklivě zakázal, aby nikomu neříkali, že on je KRISTUS. Od té doby počal Ježíš svým učedníkům ukazovat, že musí odejít do Jerúsaléma a vytrpět mnoho věcí od starších a velekněží a písmařů, a být zabit a třetího dne být vzkříšen. A Petr, vzav si ho k sobě, mu počal domlouvat, pravě: Bůh ti buď přízniv, Pane, to se ti nikterak nestane. On však, obrátiv se, Petrovi řekl: Kliď se za mne, Satane, jsi mi léčkou, protože nemáš na mysli věci Boží, nýbrž věci lidí. Tu Ježíš svým učedníkům řekl: Chce-li kdo přijít za mnou, zřekni se sám sebe a chop se svého kříže a následuj mě. Kdokoli totiž bude chtít zachránit své žití, ztratí je, a kdokoli své žití pro mne ztratí, najde je. Jakýpak užitek má člověk, jestliže získá celý svět a na své duši utrpí škodu? Anebo co dá člověk výměnou za svou duši? Vždyť Syn člověka bude brzy přicházet v slávě svého Otce s jeho anděly, a tehdy každému odplatí podle jeho jednání. Věru, pravím vám: Z těch, kdo zde stojí, jsou někteří tací, že nikterak neokusí smrti, než uvidí Syna člověka přicházet ve svém království. A po šesti dnech s sebou Ježíš bere Petra a Jakuba a Jana, jeho bratra, a vyvádí je na vysokou horu do ústraní. A byl před nimi přeměněn, i zazářila jeho tvář jako slunce a jeho šatstvo se stalo bílým jako světlo; a hle, ukázal se jim Mojžíš a Eliáš, mluvící spolu s ním. A Petr v odpověď Ježíšovi řekl: Pane, je dobré, že jsme zde; přeješ-li si, zřiďme zde tři stany, tobě jeden a Mojžíšovi jeden a Eliášovi jeden. Zatímco ještě mluvil, hle, zastínil je světelný oblak, a hle, z toho oblaku hlas, jenž pravil: Tento je můj milovaný Syn, v němž jsem našel svou slast - jemu naslouchejte. A učedníci, uslyševše to, padli na svou tvář a nesmírně se ulekli; a Ježíš, přistoupiv a dotknuv se jich, řekl: Vzchopte se a nebojte se. A pozvedše své oči, neuzřeli nikoho než Ježíše samotného. A když z té hory sestupovali, přikázal jim Ježíš, pravě: O tomto vidění dotud nikomu neříkejte, než Syn člověka vstane zprostřed mrtvých. A [jeho] učedníci se ho otázali, pravíce: Proč tedy písmaři říkají, že nejprve musí přijít Eliáš? A on jim v odpověď řekl: Eliáš ovšem přichází nejprve a napraví všechny věci, pravím vám však, že Eliáš již přišel a nerozpoznali ho, nýbrž na něm spáchali, čehokoli se jim zachtělo. Tak od nich i Syn člověka brzy bude trpět. Tu učedníci pochopili, že jim to řekl o Janovi, křtiteli. A když přišli k davu, přistoupil k němu jeden člověk, padal před ním na kolena a pravil: Pane, smiluj se nad mým synem, protože je náměsíčný a zle trpí, neboť často padá do ohně a často do vody; a přivedl jsem ho k tvým učedníkům a nepodařilo se jim ho uzdravit. A Ježíš v odpověď řekl: Ó, nevěřící a zvrácené pokolení, dokdy budu s vámi? Dokdy vás budu snášet? Veďte mi ho sem! A Ježíš mu domluvil a ten démon od něho vyšel, a ten hoch byl od oné hodiny uzdraven. Tu učedníci, přistoupivše stranou k Ježíšovi, řekli: Proč se ho nepodařilo vyhnat nám? A on jim praví: Pro vaši nevěru, neboť věru, pravím vám: Budete-li mít víru jako zrno hořčice, řeknete této hoře: Přesuň se odtud onam, a přesune se a nic vám nebude nemožno. Tento druh však nevychází, leč skrze modlitbu a půst. A když pobývali v Galilei, řekl jim Ježíš: Syn člověka bude brzy vydáván do rukou lidí, i zabijí ho a třetího dne bude vzkříšen. I byli tím nesmírně zarmouceni. A když přišli do Kafarnaúmu, přistoupili k Petrovi ti, kdo vybírali didrachma, a řekli: Váš učitel didrachma neodvádí? Praví: Ba ano. A když přišel do domu, předstihl ho Ježíš, pravě: Co myslíš, Šimone? Králové země - od koho berou cla nebo poplatek? Od svých synů či od cizích? Petr mu praví: Od cizích. Ježíš mu řekl: Synové jsou tudíž toho prosti; abychom se jim však nestali urážkou, odeber se k moři, hoď udici a vytáhni první rybu, jež vyjde, a otevra její ústa, najdeš statér; ten vezmi a dej jim za mne i za sebe. V oné hodině k Ježíšovi přistoupili učedníci a pravili: Kdo tedy je v království nebes nej větší? A Ježíš si přivolal jedno děťátko, postavil je uprostřed nich a řekl: Věru, pravím vám: Nebudete-li obráceni a ne stanete -li se takovými jako děťátka, nikterak do království nebes nevstoupíte. Kdo tudíž sám sebe poníží jako toto děťátko, ten je v království nebes nej větší, a kdokoli jedno takové děťátko přijme v mém jménu, přijímá mne. Kdokoli však jednomu z těchto malých, kteří ve mne věří, zavdá příčinu k úrazu, bylo by mu prospěšné, aby na jeho šíji byl zavěšen veliký mlýnský kámen a on aby byl potopen do hlubiny moře. Běda světu pro příčiny úrazů! Ano, k příčinám úrazů nutně docházet musí, nicméně běda onomu člověku, skrze něhož k příčině úrazu dochází. A zavdává-li ti příčinu k úrazu tvá ruka nebo tvá noha, vytni ji a zahoď od sebe; je pro tebe lepší, bys chromý nebo zmrzačen vstoupil do života než a bys byl, maje dvě ruce nebo dvě nohy, zahozen do věčného ohně. A zavdává-li ti příčinu k úrazu tvé oko, vyrvi je a zahoď od sebe; je pro tebe lepší, bys jednooký vstoupil do života, než a bys byl, maje dvě oči, zahozen do ohnivého pekla. Hleďte, byste ani jedním z těchto malých nepohrdli; pravímť vám, že jejich andělé v nebesích ustavičně pohlížejí na tvář mého Otce, jenž je v nebesích. Vždyť Syn člověka přišel zachránit to, co je ztracené. Co myslíte? Jestliže některý člověk získá sto ovcí a jedna z nich zbloudí, ne stane se, že zanechá těch devětadevadesát na horách, odebere se a hledá tu bloudící? A stane-li se, že ji najde, věru, pravím vám, že se nad ní více raduje než nad těmi devětadevadesáti nezbloudilými. Tak není vůle vašeho Otce, jenž je v nebesích, aby jeden z těchto malých zahynul. Zhřeší-li však tvůj bratr proti tobě, jdi, pokárej ho mezi tebou a jim samotným; uposlechne-li tě, získal jsi svého bratra. Pakli však [tě] neuposlechne, přiber k sobě ještě jednoho nebo dva, aby každá záležitost byla založena na slově dvou nebo tří svědků; oslyší-li je však, pověz shromáždění, a oslyší-li i shromáždění, budiž ti právě takovým jako někdo z národů a dávkový výběrčí. Věru, pravím vám: Kterékoli věci svážete na zemi, budou svázané v nebi, a kterékoli věci uvolníte na zemi, budou uvolněné v nebi. Dále vám pravím, že dohodnou-li se dva z vás na zemi stran jakéhokoli předmětu, byť si vyprošovali cokoli, stane se jim od mého Otce, jenž je v nebesích, neboť kde jsou dva nebo tři shromáždění ke jménu mému, tam jsem uprostřed nich. Tu k němu přistoupil Petr a řekl: Pane, kolikrát proti mně můj bratr zhřeší a odpustím mu? Až sedmkrát? Ježíš mu praví: Nepravím ti až sedmkrát, nýbrž až sedmdesátkrát sedmkrát. Pro tuto příčinu se království nebes stalo podobným králi, jenž si umínil uspořádat účty se svými nevolníky; a když počal pořádat, byl mu přiveden jeden, jenž byl dlužen deset tisíc talentů. A že neměl čím zaplatit, poručil [jeho] pán, by byl prodán on i jeho žena a děti a vše, cokoli měl, a a by bylo zaplaceno. Ten nevolník tedy padl a klaněl se mu, pravě: Pane, poshověj mi a zaplatím ti vše. A pán onoho nevolníka, byv pohnut niterným soucitem, ho propustil a tu půjčku mu prominul. Když však onen nevolník vyšel, potkal jednoho ze svých spolunevolníků, jenž mu byl dlužen sto denárů, a zmocniv se ho, rdousil ho, pravě: Zaplať [mi], jsi-li co dlužen. Ten jeho spolunevolník ho tedy, padnuv [k jeho nohám], snažně prosil, pravě: Poshověj mi a zaplatím ti. On však nechtěl, nýbrž odešel a uvrhl ho do vězení, dokud by nezaplatil, co bylo dlužno. Když však jeho spolunevolníci uviděli, co se stalo, byli tím nesmírně zarmouceni, i šli a vše, co se stalo, vysvětlili svému pánu. Tu mu jeho pán, přivolav si ho, praví: Zlý nevolníče, všechen onen dluh jsem ti odpustil, jelikož jsi mě uprosil. Neměl ses i ty smilovat nad svým spolunevolníkem, jak jsem se i já smiloval nad tebou? A rozhněvav se jeho pán, odevzdal ho mučitelům, dokud by nezaplatil vše, co mu bylo dlužno. Tak učiní i můj nebeský Otec vám, jestliže každý svému bratru ze srdce neodpustíte. A když Ježíš dokončil tato slova, stalo se, že ustoupil z Galileje a přišel na území Júdska za Jordánem, i vydaly se za ním početné davy a uzdravoval je tam. I přistoupili k němu farizeové, aby ho pokoušeli, a pravili: Je člověku dovoleno propustit svou ženu z jakékoli příčiny? On [jim] však v odpověď řekl: Nečetli jste, že ten, jenž je učinil, je od počátku učinil mužským a ženským pohlavím a řekl: Následkem toho člověk opustí otce i matku a bude sloučen se svou ženou, i stanou se ti dva jedním masem, takže již nejsou dva, nýbrž jedno maso? Co tedy spojil Bůh, nechť člověk nerozlučuje. Praví mu: Proč tedy Mojžíš přikázal dát list rozvodu a propustit [ji]? Praví jim: Mojžíš vám povolil propouštět své ženy vzhledem k vaší tvrdosti srdce, od počátku však tak nebylo. Pravím vám však, že kdokoli svou ženu propustí, ne pro smilstvo, a ožení se s druhou, cizoloží, a kdo se ožení s propuštěnou, cizoloží. Jeho učedníci mu praví: Má-li se věc člověka s jeho ženou takto, není prospěšné se ženit. A on jim řekl: Ne všichni jsou s to přijmout toto slovo, nýbrž ti, jimž je dáno, neboť jsou bezženci, kteří se tak zrodili z útrob matčiných, a jsou bezženci, kteří byli v bezženství uvedeni od lidí, a jsou bezženci, kteří se sami v bezženství uvedli pro království nebes. Kdo může přijímat, nechť přijímá. Tu k němu byla přinášena děťátka, aby na ně pokládal ruce a modlil se, učedníci však je okřikovali. Ježíš však řekl: Nechejte děťátka a nebraňte jim ke mně přicházet, neboť takových je království nebes. I pokládal na ně ruce a odebral se odtamtud. A hle, přistoupil jeden a řekl mu: Učiteli, co dobrého mám vykonat, abych měl věčný život? A on mu řekl: Co se mne ptáš na dobré? Ten, jenž je dobrý, je jeden. Chceš-li však vstoupit do života, buď bedliv příkazů. Praví mu: Kterých? A Ježíš děl: Nebudeš vraždit, nebudeš cizoložit, nebudeš krást, nebudeš křivě svědčit, cti svého otce a svou matku, a budeš milovat toho, jenž je ti blízko, jako sám sebe. Ten mladík mu praví: Všechny tyto věci jsem zachoval, co mi ještě chybí? Ježíš mu děl: Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej, co je tvé, a dej chudým, a budeš mít poklad v nebi, a pojď, ber se za mnou. Ten mladík však, uslyšev to slovo, odešel smutný, neboť měl veliká jmění. A Ježíš svým učedníkům řekl: Věru, pravím vám: Boháč ztěžka vnikne do království nebes. A opět vám pravím: Snadnější je velbloudu vniknout dírkou jehly než boháči vniknout do Božího království. A když to uslyšeli učedníci, upadali v nesmírné ohromení a říkali: Kdo tedy může být zachráněn? Ježíš však, zahleděv se na ně, jim řekl: Lidem je toto nemožno, Bohu však jsou všechny věci možné. Tu mu Petr v odpověď řekl: Hle, my jsme zanechali všechny věci a vydali jsme se za tebou - co tedy připadne nám? A Ježíš jim řekl: Věru, pravím vám, že vy, kteří jste se vydali za mnou - v obrození, až Syn člověka zasedne na svém trůně slávy, posadíte se i vy na dvanáct trůnů, abyste soudili dvanáct kmenů Israélových. A každý, kdo zanechal domy nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo ženu nebo děti nebo polnosti pro jméno mé, dostane stonásobek a zdědí věčný život. Mnozí první však budou posledními a poslední prvními; jeť království nebes podobno hospodáři domu, jenž si hned za časného rána vyšel najmout dělníky na svou vinici; a dohodnuv se s dělníky na denáru za den, odeslal je na svou vinici. A vyšed okolo třetí hodiny, uviděl další stát zahálející na tržišti; i oněm řekl: Jděte i vy na vinici, a cokoli bude spravedlivé, vám dám. A oni odešli. Opět vyšed okolo šesté a deváté hodiny, učinil taktéž. Vyšed však okolo [hodiny] jedenácté, zastihl další, jak tam stojí, i praví jim: Co tu stojíte a zahálíte celý den? Praví mu: Protože si nás nikdo nenajal. Praví jim: Jděte i vy na vinici [, a cokoli bude spravedlivé, dostanete]. Když však nastal večer, praví pán té vinice svému zmocněnci: Zavolej dělníky a vyplať [jim] mzdu, počna od posledních až po první. I přišli ti najatí okolo jedenácté hodiny a dostali po denáru. A když přišli ti první, pojali domněnku, že dostanou více; a dostali i oni po denáru; a vzavše, reptali proti hospodáři domu, říkajíce: Tito poslední odpracovali jednu hodinu a učinil jsi je rovnými nám, kteří jsme podstoupili obtíž dne a úpal. On však jednomu z nich v odpověď řekl: Příteli, nekřivdím ti. Nedohodl ses se mnou na denáru? Vezmi to, co je tvé, a jdi; přeji si však tomuto poslednímu dát tolik jako tobě. Není mi dovoleno ve věcech svých učinit, co si přeji? Zdali je tvé oko zlé, protože jsem já dobrotivý? Tak budou poslední prvními a první posledními, neboť je mnoho povolaných, málo však vyvolených. A Ježíš, vystupuje do Jerúsaléma, vzal na cestě těch dvanáct učedníků k sobě stranou a řekl jim: Hle, vystupujeme do Jerúsaléma a Syn člověka bude vydán velekněžím a písmařům, i odsoudí ho k smrti a vydají ho národům, by ho učinili předmětem posměchu a zbičovali a ukřižovali, a třetího dne opět vstane. Tu k němu přistoupila matka synů Zebedeových se svými syny, klaněla se a cosi od něho žádala; a on jí řekl: Co si přeješ? Praví mu: Řekni, aby tito dva moji synové v tvém království usedli jeden po tvé pravici a jeden po tvé levici. A Ježíš v odpověď řekl: Nevíte, co si žádáte. Můžete pít kalich, jejž brzy budu pít já? Praví mu: Můžeme. [I] praví jim: Můj kalich sice pít budete, ale dát usednout po mé pravici a po [mé] levici není věc má, nýbrž to patří těm, jimž je to připraveno od mého Otce. A když to uslyšelo těch deset, byli vůči těm dvěma bratrům jati nevolí; Ježíš však, přivolav si je, řekl: Víte, že vládcové národů nad nimi panují a velicí nad nimi vykonávají pravomoc. Mezi vámi takto nebude, nýbrž kdokoli si přeje stát se mezi vámi velikým, bude vaším posluhou, a kdokoli si přeje být mezi vámi první, budiž vaším nevolníkem, právě tak jako Syn člověka nepřišel dát si posluhovat, nýbrž sám posloužit a dát své žití jako výkupné za mnohé. A když se ubírali ven z Jericha, vydal se za ním početný dav; a hle, dva slepci, sedící při cestě, uslyšeli, že se mimo bere Ježíš, i dali se do křiku, říkajíce: Smiluj se nad námi, Pane, Synu Davidův! A dav je okřikoval, aby umlkli, oni však tím více křičeli, říkajíce: Smiluj se nad námi, Pane, Synu Davidův! A Ježíš, zůstav stát, je zavolal a řekl: Co si přejete, bych vám učinil? Praví mu: Pane, aby naše oči byly otevřeny. A Ježíš, byv pohnut niterným soucitem, na jejich oči sáhl a jejich oči hned prohlédly, i vydali se za ním. A když se přiblížili k Jerúsalému a přišli k Béthfaze u hory Oliv, tu vyslal Ježíš dva učedníky, pravě jim: Odeberte se do té vsi, jež je naproti vám, a hned uvidíte oslici tam přivázanou a u ní osle; uvolněte je a přiveďte mi je. A řekne-li vám kdo co, povíte: Má jich zapotřebí *Pán, i odešle je ihned. Toto celé se pak událo, aby bylo splněno to, co bylo řečeno skrze proroka, jenž praví: Povězte dceři Sióna: Hle, přichází ti tvůj Král, tichý a jízdmo na oslici a na osleti, mláděti tahouna. I odebrali se učedníci a zachovali se podle toho, jak jim Ježíš nařídil, a přivedli tu oslici a to osle a nakladli na ně svého šatstva, i nasedl na ně. A velmi početný dav nastlal vlastního šatstva na cestu, druzí pak utínali ze stromů větve a stlali na cestu. A davy, jež se braly před ním, i ty, jež šly za ním, volaly, říkajíce: HÓSANNA synu Davidovu! Požehnán budiž ten, jenž přichází ve jménu PÁNĚ! HÓSANNA v nejvyšších místech! A při jeho vstupu do Jerúsaléma bylo celé město vzrušeno a říkalo: Kdo je toto? A davy říkaly: Toto je Ježíš, ten prorok, jenž je z Nazaretu z Galileje. A Ježíš vstoupil do [Božího] CHRÁMU a vyhnal všechny ty, kdo v CHRÁMĚ prodávali a kupovali, a zpřevracel stoly směnárníků a sedadla těch, kdo prodávali holuby. A praví jim: Je psáno: Můj dům bude nazýván domem modlitby, vy jste jej však učinili brlohem lupičů. A v CHRÁMĚ k němu přistoupili slepci a chromí a uzdravil je. A když velekněží a písmaři uviděli divy, jež vykonal, a dítky v CHRÁMĚ volající a říkající: HÓSANNA Synu Davidovu, byli jati nevolí a řekli mu: Slyšíš, co tito říkají? A Ježíš jim praví: Ano; nečetli jste nikdy: Z úst batolat a kojenců jsi zdokonalil chválu? A opustiv je, vyšel z města ven do Béthanie a přenocoval tam. Časně ráno však, nastoupiv cestu zpět do města, vyhladověl, a uzřev na cestě jeden fíkovník, přišel k němu a nenašel na něm nic než jen listí. A praví mu: Nechť z tebe již nikdy není pražádného ovoce. A ten fíkovník okamžitě uschl. A učedníci, vidouce to, se podivili a říkali: Jak ten fíkovník okamžitě uschl! A Ježíš jim v odpověď řekl: Věru, pravím vám: Jestliže budete mít víru a nezapochybujete, budete schopni vykonat nejen to, co se stalo tomu fíkovníku, nýbrž i když řeknete této hoře: Odstraň se a vrhni se do moře, stane se; a vše, očkoli v modlitbě s věrou poprosíte, dostanete. A když přišel do CHRÁMU, přistoupili k němu, když vyučoval, velekněží a starší lidu a pravili: Jakou pravomocí konáš tyto věci? A kdo ti tuto pravomoc dal? A Ježíš jim v odpověď řekl: Otáži se i já vás na jednu věc, a povíte-li mi ji, řeknu i já vám, jakou pravomocí tyto věci konám: Janův křest - odkud byl? Z nebe či z lidí? A oni se mezi sebou domlouvali, říkajíce: Povíme-li: z nebe, řekne nám: Proč jste mu tedy neuvěřili? Povíme-li však: z lidí, bojíme se davu, vždyť všichni mají Jana za proroka. I řekli Ježíšovi v odpověď: Nevíme. Děl jim i on: Aniž vám já míním říci, jakou pravomocí tyto věci konám. Ale co myslíte? Jeden člověk měl dvě děti; i přistoupiv k prvnímu, řekl: Dítě, jdi dnes, pracuj na [mé] vinici. A on v odpověď řekl: Nechce se mi. Potom však, lituje toho, odešel. A přistoupiv k druhému, řekl taktéž, a on v odpověď řekl: Já jdu, pane; a neodešel. Který z těch dvou vykonal otcovu vůli? Praví [mu]: Ten první. Ježíš jim praví: Věru, pravím vám, že vás dávkoví výběrčí a nevěstky předcházejí do Božího království. Ano, přišel k vám Jan na cestě spravedlnosti a neuvěřili jste mu, ale dávkoví výběrčí a nevěstky mu uvěřili, vy však, vidouce to, jste toho potom nelitovali, byste mu uvěřili. Poslyšte další přirovnání: Byl jeden hospodář domu, jenž vysadil vinici a postavil okolo ní plot a vykopal v ní lis a zbudoval věž, i pronajal ji rolníkům a odešel ze země. Když se však přiblížila doba ovoce, vyslal k těm rolníkům své nevolníky, by jeho ovoce vyzvedli. A rolníci, chytivše jeho nevolníky, jednoho zbili a jednoho zase zabili a jednoho ukamenovali. Opět vyslal další nevolníky, ve větším počtu než ty první, i učinili jim taktéž. A nakonec k nim vyslal svého syna a pravil: Na mého syna budou mít ohled. Rolníci však vidouce syna, sami mezi sebou řekli: Toto je dědic - pojďte, snažme se ho zabít a zaberme jeho dědictví. I chytili ho, vystrčili z vinice ven a zabili. Až tedy ten pán vinice přijde, co těm rolníkům učiní? Praví mu: Ty bídníky bídně zahubí a tu vinici pronajme druhým rolníkům, kteří mu budou ovoce v příslušných obdobích odvádět. Ježíš jim praví: Nikdy jste v Písmech nečetli: Kámen, jejž zamítli ti, kdo budovali, ten se stal hlavou nároží; ta je od PÁNA a je podivuhodná v našich očích? Pravím vám tudíž, že Boží království bude odňato vám a dáno národu, jenž bude poskytovat jeho ovoce. A kdo na ten kámen padne, bude roztříštěn, a na kohokoli padne on, rozmetá ho. A velekněží a farizeové poznali, uslyševše jeho přirovnání, že mluví o nich, a byli dychtiví se ho zmocnit, ale zalekli se davu, jelikož ho měli za proroka. A Ježíš k nim v odpověď opět promluvil v přirovnáních a pravil: Království nebes se stalo podobným králi, jenž svému synu uspořádal svatební slavnost a vyslal své nevolníky, by na svatební slavnost pozvané povolali; a nechtěli přijít. Opět vyslal další nevolníky a pravil: Povězte pozvaným: Hle, připravil jsem svůj oběd, můj skot a tučný dobytek je poražen a všechny věci připraveny - pojďte na svatební slavnost. Oni však bez zájmu odešli, jeden na své pole a jiný zase po svém obchodu, ostatní, zmocnivše se jeho nevolníků, je ztýrali a pobili. A král se [, uslyšev o tom,] rozhněval, a poslav svá vojska, pohubil ony vrahy a spálil jejich město. Tu svým nevolníkům praví: Svatební slavnost je sice připravena, avšak pozvaní nebyli hodni. Ubírejte se tedy na rozcestí silnic a pozvěte, kolik jich zastihnete, na svatební slavnost. I vyšli oni nevolníci na silnice a svolali všechny, kolik jich zastihli, zlé i dobré, a svatební slavnost byla hojně opatřena hostmi. A král, vstoupiv, by se na hosty podíval, tam uviděl člověka ne svatebním oděvem oděného. I praví mu: Příteli, jak jsi sem vnikl, nemaje svatební oděv? On však oněměl. Tu řekl král posluhům: Svažte jeho ruce a nohy a odneste ho a vyhoďte do zevnější tmy; tam bude pláč a zatínání zubů. Jeť mnoho povolaných, málo však vyvolených. Tu se farizeové odebrali a uspořádali poradu, jak by ho vlákali do pasti v řeči. I vysílají k němu s héródovci své učedníky se slovy: Učiteli, víme, že jsi pravdomluvný a v pravdě vyučuješ Boží cestě a na nikom ti nezáleží, neboť nehledíš na osobu lidí; pověz nám tedy, co si myslíš: Je dovoleno dávat císaři poplatek čili nic? Ježíš však, poznav jejich podlost, řekl: Co mě pokoušíte, pokrytci? Ukažte mi peníz poplatku. A oni mu předložili denár. I praví jim: Čí je tento obraz a nápis? Praví mu: Císařův. Tu jim praví: Odvádějte tedy císaři, co je císařovo, a Bohu, co je Boží. A když toto uslyšeli, byli jati údivem, i nechali ho a odešli. V onen den k němu přistoupili sadúceové, kteří říkají, že není opětovného vstání, a otázali se ho, pravíce: Učiteli, Mojžíš řekl: Umře-li kdo nemající dětí, přižení se jeho bratr švagrovsky k jeho ženě a způsobí, by jeho bratru povstalo símě. I bylo u nás sedm bratrů, a první, oženiv se, skonal, a nemaje semene, zanechal svou ženu svému bratru; stejně i druhý a třetí, až do těch sedmi. A naposledy ze všech umřela i ta žena. Při opětovném vstání tedy - koho z těch sedmi bude ženou? Měli ji přece všichni. A Ježíš jim v odpověď řekl: Bloudíte, jsouce neznalí Písem i Boží moci. Vždyť při opětovném vstání ani nevstupují ani se nedávají v manželství, nýbrž jsou jako Boží andělé v nebi. A stran opětovného vstání mrtvých - nečetli jste to, co vám bylo řečeno od Boha, jenž praví: Já jsem Bůh Abrahamův a Bůh Isákův a Bůh Jakóbův? Bůh není Bůh mrtvých, nýbrž živých. A když to uslyšely davy, upadaly v ohromení nad jeho naukou. Farizeové však, uslyševše, že umlčel sadúceje, se spolu sešli; a jeden z nich, zákoník, se otázal, aby ho pokoušel, i pravil: Učiteli, který je veliký příkaz v zákoně? A on mu děl: Budeš milovat PÁNA, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celým svým rozumem. Toto je veliký a první příkaz; a druhý je mu podobný: Budeš milovat toho, jenž je ti blízko, jako sám sebe. Na těchto dvou příkazech visí celý zákon i proroci. A když se farizeové sešli, otázal se jich Ježíš, pravě: Co si myslíte o KRISTU? Čí syn je? Praví mu: Davidův. Praví jim: Jak to tedy, že ho David v Duchu nazývá Pánem, pravě: PÁN mému Pánu řekl: Seď po mé pravici, než tvé nepřátele položím pod tvé nohy? Nazývá-li ho tedy David Pánem, jak to, že je jeho syn? A nikdo mu nemohl odpovědět slova, aniž se ho kdo od onoho dne ještě odvážil otázat. Tu Ježíš promluvil k davům a k svým učedníkům, i pravil: Písmaři a farizeové zasedli na Mojžíšově sedadle; všechny věci tedy, kterékoli vám povědí, konejte a dodržujte, podle jejich činů však nejednejte, neboť mluví a nejednají, svazují však těžká a neúnosná břemena a nakládají je na ramena lidí, ale sami nejsou ochotni jimi pohnout ani svým prstem. A všechny své činy konají, aby byli pozorováni lidmi - vždyť rozšiřují své modlitební řemínky a zvětšují třepení [svého šatstva], a mají rádi přední místo na hostinách a přední sedadla v synagogách a pozdravy na tržištích a od lidí se dát nazývat RABBI, RABBI. Vy se však nedávejte nazývat RABBI, neboť váš mistr je jeden a vy všichni jste bratři, a nikoho na zemi nenazývejte svým otcem, neboť váš Otec je jeden, jenž je v nebesích, aniž se dávejte nazývat mistry, neboť váš mistr je jeden, KRISTUS. Ten však, kdo je z vás nej větší, bude vaším posluhou, a kdokoli sám sebe povýší, bude ponížen, a kdokoli sám sebe poníží, bude povýšen. Běda však vám, písmaři a farizeové, pokrytci, protože zamykáte království nebes před lidmi - ano, sami nevstupujete, aniž necháváte vstoupit ty, kdo vstupují. - Běda vám, písmaři a farizeové, pokrytci, protože obcházíte moře i souš, byste jednoho učinili přistoupilcem, a když se jím stane, činíte ho synem pekla, dvakrát takovým jako vy. Běda vám, slepí vodiči, kteří říkáte: Kdokoli přisáhne při chrámu, není to nic, kdokoli však přisáhne při zlatě chrámu, je povinen. Pošetilci a slepci - copak je větší: zlato či chrám, jenž zlato posvěcuje? A: Kdokoli přisáhne při oltáři, není to nic, kdokoli však přisáhne při daru, jenž je na něm, je povinen. [Pošetilci a] slepci - copak je větší: dar či oltář, jenž dar posvěcuje? Kdo tedy přisáhne při oltáři, přísahá při něm i při všech věcech, jež na něm jsou, a kdo přisáhne při chrámu, přísahá při něm i při tom, jenž v něm sídlí, a kdo přisáhne při nebi, přísahá při Božím trůnu i při tom, jenž na něm sedí. Běda vám, písmaři a farizeové, pokrytci, protože odvádíte desátky z máty a z anýzu a z kmínu a zanedbali jste závažnější věci zákona - právo a soucit a víru; tyto věci bylo záhodno uskutečnit a oněch nezanedbávat. Slepí vodiči, kteří komára cedíte, velblouda však polykáte! Běda vám, písmaři a farizeové, pokrytci, protože čistíte zevnějšek poháru a talíře, zevnitř však jsou napěchovány loupeží a nevázaností. Slepý farizeji, vyčisť nejprve vnitřek poháru a talíře, aby se i jejich zevnějšek stal čistým. Běda vám, písmaři a farizeové, pokrytci, protože se podobáte obíleným hrobům, jež se sice zevně jeví krásnými, zevnitř však jsou napěchovány kostmi mrtvých a veškerou nečistotou. Tak se i vy sice zevně lidem jevíte spravedlivými, zevnitř však jste vrchovatě plni pokrytectví a bezzákonnosti. Běda vám, písmaři a farizeové, pokrytci, protože budujete hroby proroků a zdobíte hrobky spravedlivých a říkáte: Kdybychom byli bývali ve dnech svých otců, nebyli bychom bývali jejich společníky v krvi proroků. Sami sobě tudíž podáváte svědectví, že jste synové těch, kteří proroky povraždili; a vy - naplňte míru svých otců. Hadi, zplozeňata zmijí, jak byste unikli odsouzení do pekla? Pro tuto příčinu, hle, já k vám vysílám proroky a mudrce a písmaře, a některé z nich zabijete a ukřižujete a některé z nich budete bičovat v svých synagogách a štvát od města k městu tak, aby na vás přišla veškerá na zemi vylévaná spravedlivá krev, od krve spravedlivého Abela po krev Zachariáše, syna Barachiova, jehož jste zavraždili mezi chrámem a oltářem. Věru, pravím vám: Tyto všechny věci přijdou na toto pokolení. Jerúsaléme, Jerúsaléme, město, jež zabíjí proroky a kamenuje ty, kdo jsou k němu vysláni, kolikrát jsem tvé děti chtěl svolat tak jako slepice svolává svá kuřátka pod křídla, a nechtěli jste! Hle, váš dům se vám zanechává pustý, neboť vám pravím: Od nynějška mě již nikterak neuvidíte, než řeknete: Požehnán budiž ten, jenž přichází ve jménu PÁNĚ. A Ježíš vyšel a ubíral se od CHRÁMU, i přistoupili jeho učedníci, by mu ukázali na budovy CHRÁMU. A on jim v odpověď řekl: Nevidíte všechny tyto věci? Věru, pravím vám: Nebude zde ponechán ani kámen na kameni, aby nebyl stržen. A když seděl na hoře Oliv, přistoupili k němu jeho učedníci v ústraní a pravili: Pověz nám, kdy tyto věci budou a jaké bude znamení tvého příchodu a skončení věku? A Ježíš jim v odpověď řekl: Hleďte, by vás někdo nesvedl, neboť v mém jménu přijdou mnozí a budou říkat: Já jsem KRISTUS, a mnohé svedou. Budete však slýchat o válkách a válečných pověstech; hleďte, byste se nedávali zastrašovat, neboť všechny [tyto] věci se musejí stát, ale konec to ještě není. Povstaneť národ proti národu a království proti království a místy bude hlad a mor a zemětřesení, tyto všechny věci však jsou počátek bolestí. Tehdy vás vystaví útisku a budou vás zabíjet, i budete pro mé jméno ode všech národů nenáviděni; a tehdy budou mnozí přivedeni k pádu a budou se navzájem zrazovat a navzájem nenávidět, a povstane mnoho nepravých proroků, a mnohé svedou, a tím, že převládne bezzákonnost, láska většiny ochladne, kdo však vytrvá do konce, ten bude zachráněn. A tato blahá zvěst o království se bude kázat na celé obydlené zemi na svědectví všem národům, a tehdy přijde konec. Až tedy uvidíte ohavnost pustošení, o níž bylo promluveno skrze Daniéla, proroka, jak stojí na místě, jež je svaté (, kdo čte, rozuměj ), tu nechť ti, kdo budou v Júdsku, prchají do hor, kdo bude na střeše, nesestupuj, by si vzal věci ze svého domu, a kdo na poli, nenavracej se nazpět, by si vzal svůj šat. Běda však těm, jež budou těhotné, a těm, jež budou kojit v oněch dnech; modlete se však, aby k vašemu útěku nedošlo v zimě ani v sobotu, neboť tehdy bude veliká tíseň, jaké nebylo od počátku světa až doposud, aniž vůbec kdy bude, a kdyby ony dni nebyly zkráceny, nebylo by žádné maso zachráněno, pro vyvolené však ony dni zkráceny budou. Tehdy, řekne-li vám kdo: Hle, zde je KRISTUS, nebo zde, nevěřte, neboť povstanou nepraví Kristové a nepraví proroci a budou ukazovat veliká znamení a zázraky, aby tak svedli, možno-li, i vyvolené. Hle, předpověděl jsem vám. Řeknou-li vám tedy: Hle, je v pustině - nevycházejte; hle, ve vnitřních pokojích - nevěřte, neboť příchod Syna člověka bude právě tak ový jako když blesk vychází od východu a svítí až po západ; kdekoli [totiž] je mrtvola, tam se sletí supové. Hned však po tísni oněch dní bude slunce zatemněno a měsíc nebude dávat svého lesku a hvězdy budou padat z nebe a moci nebes budou otřeseny; a tehdy se na nebi zjeví znamení Syna člověka a tehdy budou všechny kmeny země bědovat a uvidí Syna člověka přicházet na oblacích nebe s mocí a velikou slávou. I vyšle své anděly se silným zvukem trouby a oni shromáždí jeho vyvolené od čtyř větrů, od nejzazších končin nebes až k jejich nejzazším končinám. Naučte se však přirovnání od fíkovníku: Když se již jeho větev stane měkkou a vyhání listí, víte, že léto je blízko; tak i vy, když uvidíte všechny tyto věci, vězte, že je to blízko, u dveří. Věru, pravím vám: Toto pokolení nikterak nepomine, než se všechny tyto věci stanou. Nebe a země pominou, má slova však nikterak nepominou. O onom dni a hodině však nikdo neví, ani andělé nebes, leč jediný [můj] Otec. Ale i příchod Syna člověka bude právě tak ový jako dni Nóeho - ano, jako byli v dnech, jež byly před potopou, jedouce a pijíce, ženíce se a vdávajíce, až do toho dne, kdy Nóe vstoupil do schrány, a nezvěděli, až přišla potopa a všechny smetla, právě tak ový bude i příchod Syna člověka. Tehdy budou dva na poli - jeden se bere s sebou a jeden se ponechává; dvě meloucí při mlýně - jedna se bere s sebou a jedna se ponechává. Bděte tedy, protože nevíte, které hodiny přichází váš Pán. Znejte však toto, že kdyby se hospodář domu dověděl, za které hlídky přichází zloděj, bděl by a nepřipustil by prokopání do svého domu; pro tuto příčinu buďte připraveni i vy, neboť Syn člověka přichází v hodinu, kdy si to nemyslíte. Nuže, kdo je ten věrný a prozíravý nevolník, jehož jeho pán ustanovil nad svou čeledí, by jim včas dával stravu? Blažen je onen nevolník, jehož jeho pán přijda zastihne, jak si takto počíná; věru, pravím vám, že ho ustanoví nade vším, co je jeho. Jestliže však onen špatný nevolník ve svém srdci řekne: Můj pán odkládá své přijití, a počne tlouci své spolunevolníky a bude jíst a pít s opilci, dostaví se pán onoho nevolníka v den, kdy na něho nečeká, a v hodinu, kdy o tom neví, i rozsekne ho na dvé a jeho podíl určí s pokrytci; tam bude pláč a zatínání zubů. Tehdy se království nebes stane podobným deset pannám, jež vzaly své svítilny a vyšly vstříc ženichovi; a pět z nich bylo prozíravých a pět pošetilých. Ty, jež byly pošetilé, vzaly své svítilny a nevzaly s sebou oleje, ty, prozíravé, však se svými svítilnami olej v svých džbáncích vzaly. A když ženich dlouho nešel, zdřímly všechny a spaly. Uprostřed noci však nastal pokřik: Hle, ženich! Vycházejte mu vstříc! Tu všechny ony panny vstaly a upravily své svítilny; a ty pošetilé těm prozíravým řekly: Dejte nám ze svého oleje, protože naše svítilny hasnou. Ty prozíravé však odpověděly, pravíce: Nikoli, aby se snad ne stalo, že by nepostačilo nám an i vám. Ubírejte se raději k těm, kdo prodávají, a samy si kupte. Zatímco však ony odcházely koupit, přišel ženich, a ty, jež byly připraveny, s ním vstoupily na svatební slavnost; a dveře byly zamknuty. A potom přicházejí i ty ostatní panny a říkají: Pane, Pane, otevři nám! On však v odpověď řekl: Věru, pravím vám: Neznám vás. Bděte tedy, protože nevíte dne ani hodiny. Je tomu totiž právě tak jako když jeden člověk, odcházeje ze země, povolal své vlastní nevolníky a svěřil jim, co bylo jeho, i dal jednomu pět talentů a jinému zase dva a jinému jeden, každému podle jeho osobní schopnosti, a hned ze země odešel. A ten, jenž dostal těch pět talentů, se odebral a dal se s nimi do práce, i vydělal dalších pět talentů; taktéž i ten, jenž dostal ty dva, [i on] získal dva další. Ten však, jenž dostal ten jeden, odešel a jal se kopat v zemi a peníze svého pána ukryl. A po dlouhém čase přichází pán těch nevolníků a účtuje s nimi. I přistoupil ten, jenž dostal těch pět talentů, přinesl dalších pět talentů a pravil: Pane, svěřil jsi mi pět talentů - hle, získal jsem mimo ně dalších pět talentů. Jeho pán mu děl: Dobře, poctivý a věrný nevolníče; nad málo věcmi jsi byl věrný, nad mnoha věcmi tě ustanovím - vstup v radost svého pána. A přistoupil i ten, jenž dostal ty dva talenty, a řekl: Pane, svěřil jsi mi dva talenty - hle, získal jsem mimo ně další dva talenty. Jeho pán mu děl: Dobře, poctivý a věrný nevolníče; nad málo věcmi jsi byl věrný, nad mnoha věcmi tě ustanovím - vstup v radost svého pána. A přistoupil i ten, jenž byl dostal ten jeden talent, a řekl: Pane, poznal jsem tě, že jsi tvrdý člověk, žnoucí, kde jsi nezasel, a sklízející odtud, kde jsi nerozsypal; i dostav strach, odešel jsem a skryl tvůj talent v zemi - hle, máš to, co je tvé. A jeho pán mu v odpověď řekl: Zlý a lenivý nevolníče, věděl jsi, že žnu, kde jsem nezasel, a sklízím odtud, kde jsem nerozsypal; měl jsi tedy mé peníze vysázet peněžníkům a já bych, až bych přišel, si to, co je mé, vyzvedl s úroky. Vezměte tedy ten talent od něho a dejte tomu, jenž má těch deset talentů, neboť každému, kdo má, bude dáno a bude obdařen hojností, od toho však, kdo nemá, od něho bude vzato i to, co má. A toho k ničemu se nehodícího nevolníka vyhoďte do zevnější tmy; tam bude pláč a zatínání zubů. Až však přijde Syn člověka ve své slávě a s ním všichni andělé, tu zasedne na svém trůně slávy a budou před ním shromážděny všechny národy; i odloučí je od sebe navzájem právě tak jako pastýř odlučuje ovce od koz, a postaví ovce po své pravici a kozy zase po levici. Tu Král těm po své pravici řekne: Pojďte, vy požehnaní mého Otce, zděďte království vám připravené od založení světa, neboť jsem vyhladověl a dali jste mi najíst se, žíznil jsem a napojili jste mě, byl jsem cizincem a pozvali jste mě, nahý a oblékli jste mě, onemocněl jsem a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení a přišli jste ke mně. Tu mu ti spravedliví odpovědí, pravíce: Pane, kdy jsme tě uviděli hladového a nakrmili, nebo žíznivého a napojili? A kdy jsme tě uviděli jako cizince a pozvali, nebo nahého a oblékli? A kdy jsme tě uviděli nemocného nebo ve vězení a přišli k tobě? A Král jim v odpověď řekne: Věru, pravím vám: Pokud jste tak učinili jednomu z nejmenších z těchto mých bratrů, učinili jste tak mně. Tu řekne i těm po levici: Ubírejte se ode mne, vy zlořečení, do věčného ohně, připraveného ďáblu a jeho andělům, neboť jsem vyhladověl a nedali jste mi najíst se, žíznil jsem a nenapojili jste mě, byl jsem cizincem a nepozvali jste mě, nahý a neoblékli jste mě, nemocen a ve vězení a nenavštívili jste mě. Tu i oni odpovědí, pravíce: Pane, kdy jsme tě uviděli hladového nebo žíznivého nebo jako cizince nebo nahého nebo nemocného nebo ve vězení a neposloužili ti? Tu jim odpoví, pravě: Věru, pravím vám: Pokud jste tak neučinili jednomu z těchto nejmenších, neučinili jste tak ani mně. I odejdou tito do věčného trestu a ti spravedliví do věčného života. A když Ježíš dokončil všechna tato slova, stalo se, že svým učedníkům řekl: Víte, že po dvou dnech nastává Minutí a dochází k vydání Syna člověka k tomu, by byl ukřižován. Tu byli do paláce velekněze, jemuž se říkalo Kaiafas, svoláni velekněží a starší lidu a spolu se usnesli, že se Ježíše lstí zmocní a budou usilovat o jeho zabití. Pravili však: Ne ve svátek, aby nenastal povyk mezi lidem. Když se však stal o, že Ježíš byl v Béthanii, v domě Šimona, malomocného, přistoupila k němu jedna žena, mající alabastrovou láhev drahocenné voňavky, a vylila ji na jeho hlavu, když ležel u stolu. Učedníci však, vidouce to, byli jati nevolí a pravili: K čemu toto mrhání? Toto se přece mohlo za mnoho prodat a dát chudým. Ježíš však, poznav to, jim řekl: Co té ženě působíte rozpaky? Vždyť vůči mně uskutečnila dobrý skutek - chudé přece u sebe máte vždy, mne však ne vždy máte. Ano, když ona tuto voňavku vypustila na mé tělo, učinila tak k mému pohřbení. Věru, pravím vám: Kdekoli v celém světě dojde ke kázání této blahé zvěsti, promluví se i o tom, co tato učinila, na její památku. Tu se jeden z těch dvanácti, jemuž se říkalo Júdas Iskarióta, odebral k velekněžím a řekl: Co jste ochotni mi dát? A já vám ho vydám. A oni mu ustanovili třicet stříbrňáků; a od té doby pásl po vhodné příležitosti, aby ho mohl vydat. A prvního dne svátků nekvašených chlebů přistoupili učedníci k Ježíšovi a pravili: Kde si přeješ, bychom ti připravili pojedení Minutí? A on řekl: Jděte do města k tomu a tomu a povězte mu: Učitel praví: Můj čas je blízko; Minutí konám se svými učedníky u tebe. I zachovali se učedníci, jak jim Ježíš nařídil, a připravili Minutí; a když nastal večer, ulehl s těmi dvanácti ke stolu. A zatímco jedli, řekl: Věru, pravím vám, že jeden z vás mě vydá. I počali mu, nesmírně se rmoutíce, každý z nich, říkat: Což jsem to snad já, Pane? On však v odpověď řekl: Ten, jenž se mnou namáčí ruku v míse, ten mě vydá. Syn člověka se sice ubírá podle toho, jak je o něm psáno, běda však onomu člověku, skrze něhož k vydání Syna člověka dochází; onomu člověku by bylo dobré, kdyby se nebyl zrodil. A Júdas, jenž ho vydával, v odpověď řekl: Což jsem to snad já, RABBI? Praví mu: Ty jsi řekl. A zatímco jedli, vzal Ježíš chléb a požehnal jej, rozlámal a podával učedníkům a řekl: Vezměte, pojezte, toto je mé tělo. A vzal kalich, poděkoval a podal jim, pravě: Upijte z něho všichni, neboť toto je má krev, krev [nové] úmluvy, jež se za mnohé vylévá k odpuštění hříchů. Pravím vám však, že z tohoto plodu vinné révy od nynějška ani neupiji - až do onoho dne, kdy jej s vámi budu pít, nový, v království mého Otce. A zapěvše chvalozpěv, vyšli na horu Oliv. Tu jim Ježíš praví: Vy všichni se v tuto noc pro mne dáte přivést k pádu; je přece psáno: Udeřím pastýře a ovce stáda budou rozehnány. Poté však, co budu vzkříšen, vás předejdu do Galileje. A Petr mu v odpověď řekl: Dají-li se pro tebe k pádu přivést všichni, já se nikdy k pádu přivést nedám. Ježíš mu děl: Věru, pravím ti, že se mne v tuto noc, dříve než kohout zakokrhá, třikrát zřekneš. Petr mu praví: I kdybych musel s tebou umřít, nikterak se tě nezřeknu. Podobně promluvili i všichni učedníci. Tu s nimi Ježíš přichází na místo, jemuž se říká Gethsémaní, a praví učedníkům: Poseďte tu dotud, než tamto odejdu a pomodlím se. A vzav s sebou Petra a ty dva syny Zebedeovy, počal se rmoutit a být hluboce sklíčen. Tu jim praví: Má duše je převelmi zarmoucena, až k smrti. Zůstaňte zde a bděte se mnou. A popošed kousek vpřed, padl na svou tvář, modle se a pravě: Můj Otče, je-li možno, nechť mě tento kalich mine, nicméně však ne jak já chci, nýbrž jak chceš ty. I přichází k učedníkům a shledává, že oni spí, i praví Petrovi: To jste nedokázali se mnou jednu hodinu probdít? Bděte a modlete se, abyste se nedostali do pokušení; duch je sice odhodlán, maso však slabé. Opět se, odešed podruhé, pomodlil, pravě: Můj Otče, nemůže-li [mě] toto minout, aniž bych to vypil, staň se tvá vůle. A přišed shledal opět, že oni spí, neboť jejich oči byly ztěžklé. A zanechav je, opět odešel a pomodlil se potřetí, i řekl touž věc. Tu přichází k učedníkům a praví jim: Spěte dále a hovějte si; hle, přiblížila se hodina a Syn člověka je vydáván do rukou hříšníků. Vstávejte, pojďme, hle, přiblížil se ten, jenž mě vydává. A zatímco ještě mluvil, hle, přišel Júdas, jeden z těch dvanácti, a s ním početný dav, s meči a obušky, od velekněží a starších lidu. Ten pak, jenž ho vydával, jim byl dal znamení, pravě: Kteréhokoli políbím, je on, zmocněte se ho. A hned, přistoupiv k Ježíšovi, řekl: Buď zdráv, RABBI; a zlíbal ho. Ježíš mu však řekl: Příteli, nač jsi přišel? Tu přistoupili, položili na Ježíše ruce a zmocnili se ho. A hle, jeden z těch s Ježíšem vztáhl ruku, vytasil svůj meč, udeřil nevolníka veleknězova a usekl jeho ucho. Tu mu Ježíš praví: Vrať svůj meč zase na jeho místo, neboť všichni, kteří meč berou, mečem zahynou; anebo myslíš, že teď nemohu snažně poprosit svého Otce a že by mi neposkytl více než dvanáct legií andělů? Jak by potom byla splněna Písma, že se tak musí stát? V onu hodinu řekl Ježíš davům: Jako na lupiče jste s meči a obušky vyšli mě zatknout? Denně jsem [u vás] sedal v CHRÁMĚ a vyučoval, a nezmocnili jste se mě. Toto celé se však událo, aby byla splněna Písma proroků. Tu ho učedníci všichni opustili a prchli. Ti pak, kteří se Ježíše zmocnili, ho odvedli ke Kaiafovi, veleknězi, kam byli svoláni písmaři a starší. A Petr šel zdaleka za ním až k veleknězovu paláci, a vstoupiv dovnitř, seděl se zřízenci, by uviděl konec. A velekněží a starší a celá rada vyhledávali proti Ježíšovi lživé svědectví, tak aby mohli způsobit jeho smrt, a nenašli, ač přistupovalo mnoho lživých svědků. Nakonec však přistoupili dva lživí svědkové a řekli: Tento děl: Mohu zbořit a ve třech dnech zbudovat Boží chrám. I vstal velekněz a řekl mu: Neodpovídáš nic? Co tito proti tobě dosvědčují? Ježíš však mlčel. A velekněz mu v odpověď řekl: Zapřísahám tě skrze živého Boha, abys nám řekl, zda ty jsi KRISTUS, Boží Syn. Ježíš mu praví: Ty jsi řekl; nadto vám pravím: Od nynějška uvidíte Syna člověka sedícího po pravici moci a přicházejícího na oblacích nebe. Tu velekněz roztrhl své šatstvo a pravil: Rouhal se - co ještě máme zapotřebí svědků? Hle, nyní jste to rouhání uslyšeli! Co myslíte? A oni v odpověď řekli: Propadá trestu smrti. Tu se jali plivat do jeho tváře a bušit do něho pěstmi, a někteří se ho jali bít dlaněmi a říkali: Prorokuj nám, Kriste, kdo je to, jenž tě uhodil? Petr však seděl venku v nádvoří paláce, i přistoupila k němu jedna děvečka a pravila: A tys byl s Ježíšem, s tím Galilejcem. On však přede všemi zapřel, pravě: Nevím, co pravíš. A když vyšel do vstupní síně, uviděla ho druhá, i praví těm tam: I tento byl s Ježíšem, s tím Nazareem. A opět zapřel, s přísahou: Neznám toho člověka. A zakrátko přistoupili ti, kteří tam stáli, a řekli Petrovi: Opravdu jsi z nich i ty, vždyť tě i tvá mluva prozrazuje. Tu počal tuze proklínat a přísahat: Neznám toho člověka. A hned zakokrhal kohout, a Petr si vzpomněl na slovo Ježíšovo, že [mu] řekl: Dříve než kohout zakokrhá, třikrát se mne zřekneš. A vyšed ven, hořce se rozplakal. A když nastalo ráno, uspořádali všichni velekněží a starší lidu proti Ježíšovi poradu, tak aby způsobili jeho smrt. I svázali ho a odvedli, a vydali ho Pontiu Pilátovi, vladaři. Tu když Júdas, jenž ho byl vydal, uviděl, že byl odsouzen, byl naplněn výčitkami svědomí a vrátil těch třicet stříbrňáků velekněžím a starším, pravě: Zhřešil jsem, že jsem vydal nevinnou krev. Oni však řekli: Co je nám do toho? Při hlédni k tomu ty. I mrštil těmi stříbrňáky do chrámu a odstoupil, i odešel a oběsil se. A velekněží ty stříbrňáky vzali a řekli: Není dovoleno je hodit do korbanu, jelikož je to cena krve. A uspořádavše poradu, zakoupili za ně hrnčířovo pole za pohřebiště cizincům. Proto bylo ono pole až podnes nazváno Pole krve. Tehdy bylo splněno to, co bylo řečeno skrze Jeremiáše, proroka, jenž praví: A vzal jsem těch třicet stříbrňáků, cenu toho, na něhož byla cena vypsána, na něhož cenu vypsali ti, kteří byli z Israélových synů, a dali je za hrnčířovo pole, podle toho, jak mi nařídil PÁN. Ježíš však stanul před vladařem a vladař se ho jal dotazovat, pravě: Ty jsi ten Král Židů? A Ježíš mu děl: Ty pravíš. A když byl od velekněží a starších obžalováván, neodpověděl nic. Tu mu Pilát praví: Neslyšíš, kolik věcí proti tobě dosvědčují? A neodpověděl mu ani jediným slovem, takže se vladař náramně divil. I měl vladař obyčej ve svátek davu propouštět jednoho vězně, kterého si přáli, a tehdy měli vězně význačného, jemuž se říkalo Barabbas. Když se tedy sešli, řekl jim Pilát: Kterého si přejete, bych vám propustil - Barabbu či Ježíše, jemuž se říká Kristus? Věděl totiž, že mu ho vydali ze závisti. Když však seděl na soudcovském stolci, odeslala k němu jeho žena vzkaz: S oním spravedlivým nic neměj, neboť jsem pro něho dnes ve snu mnoho vytrpěla. Velekněží a starší však přemluvili davy, aby si vyprosili Barabbu a Ježíše aby vydali v záhubu. A vladař jim v odpověď řekl: Kterého z těch dvou si přejete, bych vám propustil? A oni řekli: Barabbu! Pilát jim praví: Co tedy mám učinit s Ježíšem, jemuž se říká Kristus? Všichni praví: Nechť je ukřižován! A vladař děl: Copak učinil zlého? Oni však ještě více křičeli, říkajíce: Nechť je ukřižován! A Pilát, vida, že to není nic platné, nýbrž že spíše nastává vzbouření, nabral vody a opláchl si před davem ruce, pravě: Stran krve tohoto spravedlivého jsem nevinen - při hlédněte k tomu vy. A všechen lid v odpověď řekl: Jeho krev na nás a na naše děti! Tu jim propustil Barabbu, Ježíše však zmrskal a odevzdal, aby byl ukřižován. Tu vzali vladařovi vojáci Ježíše s sebou do prétoria a svolali na něho celý oddíl, i svlékli ho a vložili na něho šarlatovou pláštěnku, a z trní spletli věnec a nasadili na jeho hlavu, a do jeho pravice třtinu, i jali se před ním padat na kolena a posmívat se mu, říkajíce: Buď zdráv, Králi Židů! A naplivavše na něho, vzali tu třtinu a tloukli do jeho hlavy. A když se mu naposmívali, svlékli ho z té pláštěnky a oděli ho jeho šatstvem, a odváděli ho k ukřižování. A když vycházeli, přišli na jednoho člověka, Kyréňana jménem Šimon; toho donutili jít s nimi, aby se chopil jeho kříže. A přišedše na místo řečené Golgotha, jemuž se říká Místo lebky, dali mu napít se octa promíšeného se žlučí; a okusiv, nechtěl se napít. A ukřižovavše ho, rozdělili si jeho šatstvo, vrhajíce los; a střežili ho tam sedíce. A nad jeho hlavu nasadili jeho písemné obvinění: Toto je Ježíš, Král Židů. Tu jsou s ním křižováni dva lupiči, jeden zprava a jeden zleva. A ti, kdo se ubírali mimo, mu spílali, potřásajíce svými hlavami a říkajíce: Ty, jenž boříš a ve třech dnech buduješ chrám, zachraň sám sebe! Jsi-li Boží Syn, sestup z kříže! [A] podobně i velekněží, posmívajíce se s písmaři a staršími, říkali: Druhé zachraňoval, sám sebe zachránit nemůže! Je Israélův Král - nechť nyní sestoupí s kříže a uvěříme na něho! Spolehl na Boha - nechť ho nyní vysvobodí, chce-li ho; řekl přece: Jsem Boží Syn! A taktéž ho hanobili i ti lupiči, kteří byli ukřižováni s ním. Od šesté hodiny pak nastala po vší zemi tma až do hodiny deváté; okolo deváté hodiny však Ježíš silným hlasem zvolal, pravě: ÉLÍ, ÉLÍ, LAMA SABACHTHANÍ? To jest: Můj Bože, můj Bože, nač jsi mě opustil? A někteří z těch, kdo tam stáli, říkali, uslyševše to: Tento volá Eliáše. A jeden z nich hned přiběhl, vzal houbu a nasytil octem a nasadil na třtinu a napájel ho. Ostatní však říkali: Nechej, podívejme se, zdali ho Eliáš přichází zachránit. A Ježíš, opět silným hlasem vykřiknuv, se vzdal ducha. A hle, opona chrámu se roztrhla na dvé, od shora až dolů, a země se roztřásla a skály se trhaly a hrobky se otevřely a mnoho těl zesnulých svatých bylo vzkříšeno, a vyšedše z hrobek po jeho vzkříšení, vstoupili do svatého města a mnohým se zjevili. Setník však a ti, kteří s ním Ježíše střežili, se nesmírně ulekli, vidouce zemětřesení a ty věci, jež se děly, a říkali: Tento byl opravdu Boží Syn. A bylo tam mnoho žen, jež se dívaly zdaleka - ty, jež za Ježíšem přišly od Galileje, posluhujíce mu; a mezi nimi byla Marie z Magdaly a Marie, matka Jakubova a Jóséova, a matka synů Zebedeových. Když pak nastal večer, přišel jeden bohatý člověk z Arimatheje, jeho jméno Josef, jenž se sám také byl stal Ježíšovým učedníkem; ten, přistoupiv k Pilátovi, se jal vyprošovat si Ježíšovo tělo. Tu Pilát poručil, by tělo bylo vydáno, a Josef, dostav tělo, je zavinul v čisté plátno a uložil je v své nové hrobce, již byl vytesal ve skále. I přivalil ke dveřím té hrobky veliký kámen a odešel; byla tam však Marie z Magdaly a ta druhá Marie, jež seděly naproti hrobu. Nazítří pak - to je den po Přichystávání - se velekněží a farizeové sešli k Pilátovi a pravili: Pane, vzpomněli jsme si, že onen podvodník ještě za živa řekl: Za tři dni dochází k mému vzkříšení. Poruč tedy, by hrob až do třetího dne byl zajištěn, aby se nějak ne stalo, že by jeho učedníci přišli a ukradli ho a lidu řekli: Byl od mrtvých vzkříšen, a bude poslední podvod horší než první. A Pilát jim děl: Máte strážní oddíl; jděte, zajistěte si, jak umíte. A oni se odebrali a zajistili si hrob zapečetěním kamene a k tomu strážním oddílem. Pozdě v sobotu pak, za soumraku na první den po sobotě, se přišla Marie z Magdaly a ta druhá Marie na hrob podívat. A hle, nastalo veliké zemětřesení, neboť z nebe sestoupil anděl PÁNĚ, přikročil a odvalil ten kámen a seděl na něm; a jeho zjev byl jako blesk a jeho oděv bílý jako sníh. A strážcové se bázní před ním roztřásli a stali se jakoby mrtvými. A anděl ženám v odpověď řekl: Vy se nebojte, neboť vím, že hledáte Ježíše, ukřižovaného; zde není, neboť byl vzkříšen podle toho, jak byl řekl - pojďte, pohleďte na místo, kde Pán ležel, a rychle se odeberte a jeho učedníkům povězte: Byl od mrtvých vzkříšen, a hle, předchází vás do Galileje, tam ho uvidíte. Hle, pověděl jsem vám. I odešly rychle s bázní a velikou radostí od hrobky a rozběhly se podat zprávu jeho učedníkům; a jak se ubíraly podat zprávu jeho učedníkům, hle, potkal je Ježíš a pravil: Buďte zdrávy! A ony přistoupily, chopily se jeho nohou a poklonily se mu. Tu jim Ježíš praví: Nebojte se, jděte, podejte zprávu mým bratrům, aby odešli do Galileje, a tam mě uvidí. A zatímco se ony ubíraly, hle, přišli do města někteří z toho strážního oddílu a podali o všem, co se stalo, zprávu velekněžím; a ti, sešedše se se staršími a uspořádavše poradu, dali vojákům značnou částku peněz a pravili: Povězte: V noci přišli jeho učedníci a ukradli ho, zatímco my jsme spali. A kdyby se to dostalo v sluch vladaře, přemluvíme ho my a vás zbavíme starosti. A oni, vzavše ty peníze, se zachovali, jak byli poučeni, a tato zpráva je mezi Židy rozšířena až do dneška. Těch jedenáct učedníků se však odebralo do Galileje k hoře, již jim Ježíš určil; a když ho uviděli, poklonili se mu, někteří však zapochybovali. A Ježíš přistoupil a promluvil k nim, i pravil: Byla mi dána veškerá pravomoc v nebi i na zemi; odeberte se [tedy] a všechny národy získávejte za učedníky, křtěte je ve jméno Otce a Syna a Svatého Ducha a vyučujte je dodržovat všechny věci, kterékoli jsem přikázal vám. A hle, já jsem s vámi po všechny dni, až do skončení věku. Počátek blahé zvěsti o Ježíši Kristu, Božím Synu, podle toho, jak je psáno u [Isaiáše,] proroka: Hle, já před tvou tváří vysílám svého posla, jenž upraví tvou cestu. Hlas volajícího v pustině: Připravte cestu PÁNĚ, čiňte jeho stezky přímými. Přišel Jan, křtil v pustině a kázal křest pokání k odpuštění hříchů. I vycházel k němu všechen júdský kraj a všichni Jerúsalémci a byli od něho v Jordáně, řece, křtěni, vyznávajíce své hříchy. A Jan byl oděn srstí velblouda a okolo svých kyčlí koženým opaskem a jídal kobylky a divoký med, a kázal, říkaje: Za mnou přichází silnější než já, jemuž nejsem způsobilý, skloně se, uvolnit řemínek jeho opánků. Já jsem vás ovšem křtil vodou, on však vás bude křtít Svatým Duchem. A v oněch dnech se stalo, že od Nazaretu z Galileje přišel Ježíš a byl od Jana v Jordáně pokřtěn; a hned, vystupuje z vody, uviděl, že se nebesa rozpolcují a že na něho sestupuje Svatý Duch, jakoby holubice. A z nebes zazněl hlas: Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě jsem našel svou slast. A ihned ho Duch vyhání do pustiny; i byl v pustině čtyřicet dní, jsa pokoušen od Satana, a byl se zvířaty a obsluhovali ho andělé. Poté však, co Jan byl vydán, přišel Ježíš do Galileje a kázal blahou zvěst o Božím království a říkal: Naplnila se doba a přiblížilo se Boží království; kajte se a věřte v blahou zvěst. A kráčeje podél Galilejského moře, uviděl Šimona a Ondřeje, Šimonova bratra, jak v moři rozhazují čeřen; byli totiž rybáři. A Ježíš jim řekl: Pojďte za mnou a způsobím, byste se stali rybáři lidí. A hned se, zanechavše své sítě, za ním vydali. A postoupiv trochu odtamtud, uviděl Jakuba Zebedeova a Jana, jeho bratra, a ti byli v lodi, opravujíce sítě. A hned je povolal; a zanechavše svého otce Zebedea v lodi s námezdníky, odešli za ním. I vcházejí do Kafarnaúmu. A hned v sobotu vstoupil do synagogy a vyučoval; i upadali nad jeho naukou v ohromení, neboť je vyučoval jako někdo, kdo má pravomoc, a ne jako písmaři. A v jejich synagoze byl jeden člověk posedlý nečistým duchem, i vzkřikl, pravě: Eh, co je ti do nás, Ježíši, Nazareťane? Přišel jsi nás zahubit? Znám tě, kdo jsi - Boží Svatý. A Ježíš ho pokáral, pravě: Oněm a vyjdi z něho! A nečistý duch, zalomcovav jím a zvolav silným hlasem, z něho vyšel; a všichni strnuli úžasem, takže se spolu navzájem dotazovali a říkali: Co je toto? Jaká je toto nová nauka, že s pravomocí přikazuje i nečistým duchům a jsou ho poslušni? A jeho pověst hned vyšla do celého okolního kraje Galileje. A hned, když vyšli ze synagogy, přišli s Jakubem a Janem do domu Šimonova a Ondřejova. A Šimonova tchyně ležela v horečce, a hned mu o ní říkají. I přistoupil a pozvedl ji, chopiv se [její] ruky, a horečka ji hned opustila, i obsluhovala je. A když nastal večer, po západu slunce, nosili k němu všechny, kdo se měli zle a kdo byli ovládáni démony, a celé město bylo shromážděné u dveří; i uzdravil mnoho trpících různými chorobami a vyhnal mnoho démonů, a démony nenechával mluvit, protože ho znali. A vstav časně ráno, dlouho před rozedněním, vyšel a odešel na pusté místo a tam se modlil. A Šimon a ti s ním ho vystopovali, a když ho našli, praví mu: Všichni tě hledají. I praví jim: Berme se jinam, do sousedních městeček, abych kázal i tam, vždyť k tomuto účelu jsem vystoupil. A kázal v jejich synagogách v celé Galilei a vyháněl démony. I přichází k němu jeden malomocný, snažně ho prosí a padá před ním na kolena a praví mu: Chceš-li, můžeš mě očistit. A Ježíš, byv pohnut niterným soucitem, vztáhl ruku, sáhl na něho a praví mu: Chci, buď očištěn. A jak to řekl, hned od něho malomocenství odešlo a byl očištěn. A přísně ho napomenuv, poslal ho hned pryč a praví mu: Hleď, bys nikomu nic neříkal, ale jdi, ukaž se knězi a přines za své očištění, co nařídil Mojžíš, na svědectví jim. On však odešed počal mnoho kázat a tu věc rozhlašovat, takže on již nemohl veřejně vstoupit do města, nýbrž byl venku, na pustých místech, a odevšad k němu přicházeli. A za několik dní opět vstoupil do Kafarnaúmu, i proslechlo se, že je doma, a hned se jich mnoho sešlo, takže již nebylo místa, ani u dveří, a mluvil k nim slovo. I přicházejí k němu lidé dopravující ochrnutého, neseného od čtyř; a nemohouce se pro dav k němu přiblížit, odkryli krov, kde byl, a vylámavše jej, spouštějí nosítka, na nichž ten ochrnutý ležel. A Ježíš, vida jejich víru, tomu ochrnutému praví: Dítě, tvé hříchy jsou [ti] odpuštěny. Seděli tam však někteří z písmařů a přemýšleli v svých srdcích: Co tento tak mluví? Rouhá se! Kdo může odpouštět hříchy, leč jeden, Bůh? A Ježíš jim, rozpoznav svým duchem, že takto sami v sobě přemýšleli, hned řekl: Co v svých srdcích přemýšlíte o těchto věcech? Co je snadnější? Říci ochrnutému: [Tvé] hříchy jsou [ti] odpuštěny, či říci: vstávej a zvedni svá nosítka a choď? Ale abyste věděli, že Syn člověka pravomoc na zemi hříchy odpouštět má - praví tomu ochrnutému: Tobě pravím: Vstávej, zvedni svá nosítka a jdi do svého domu! I vstal hned a zvednuv svá nosítka, přede všemi vyšel, takže všichni žasli a oslavovali Boha, říkajíce: Nic takového jsme nikdy neviděli. I vyšel opět podél moře a všechen dav přicházel k němu, i vyučoval je. A bera se dále, uviděl Leviho Alfeova, sedícího při dávkové pokladně, i praví mu: Pojď za mnou. I vstal a vydal se za ním; a když v jeho domě ležel u stolu, stalo se, že s Ježíšem a jeho učedníky u stolu leželo mnoho dávkových výběrčích a hříšníků, neboť jich bylo mnoho a šli za ním. A písmaři a farizeové, vidouce ho jíst s hříšníky a dávkovými výběrčími, říkali jeho učedníkům: Co to, že jídá a pije s dávkovými výběrčími a hříšníky? A Ježíš, uslyšev to, jim praví: Lékaře nemají zapotřebí silní, nýbrž ti, kdo se mají zle. Nepřišel jsem povolávat spravedlivé, nýbrž hříšníky. A Janovi učedníci a farizeové se postili, i přicházejí a praví mu: Proč se Janovi učedníci a [učedníci] farizeů postívají, učedníci tvoji však se nepostívají? A Ježíš jim řekl: Což se synové svatební síně mohou postit, zatímco je ženich s nimi? Pokud mají ženicha s sebou, nemohou se postit, přijdou však dni, kdy od nich bude ženich odtržen, a tehdy se v onen den postit budou. Nikdo nenašívá záplatu z nevalchovaného sukna na starý šat, jinak ta nová výplň z něho ze starého vytrhává a vzniká horší díra. A nikdo nedává mladé víno do starých měchů, jinak to víno působí praskání měchů, i vylévá se víno a měchy se zničí; nýbrž mladé víno nutno dávat do nových měchů. I stalo se, že on se v sobotu ubíral osetými poli a jeho učedníci počali konat cestu, trhajíce klasy. A farizeové mu řekli: Hle, proč činí v sobotu, co není dovoleno? A on jim řekl: Nečetli jste nikdy, co učinil David, když měl nouzi a vyhladověl, on i ti s ním, jak v oddíle o Abiatharovi, veleknězi, vstoupil do Božího domu a pojedl chlebů k předkládání, jichž není dovoleno pojídat, leč kněžím, a dal i těm, kdo byli s ním? A řekl jim: Sobota vznikla pro člověka, ne člověk pro sobotu, takže Syn člověka je Pánem i soboty. A vstoupil opět do synagogy, i byl tam jeden člověk mající ruku vyschlou, i pozorovali ho bedlivě, zda ho v sobotu uzdraví, aby ho mohli obžalovat. I praví tomu člověku, jenž měl tu ruku vyschlou: Zvedej se a pojď doprostřed. A praví jim: Je dovoleno v sobotu vykonat dobro či zlo, zachránit žití či zabít? Oni však mlčeli. A rozhlédnuv se po nich s hněvem, jsa svírán zármutkem nad zatvrzelostí jejich srdce, praví tomu člověku: Vztáhni tu svou ruku! I vztáhl a ta jeho ruka byla zase napravena; a farizeové hned s héródovci vyšli a pořádali proti němu poradu, jak by ho zahubili. A Ježíš se se svými učedníky uchýlil k moři, i vydal se za ním početný zástup z Galileje i z Júdska a z Jerúsaléma a z Idúmeje a Zajordání; přišli k němu i lidé z okolí Tyru a Sidónu, početný zástup, když uslyšeli, jaké věci koná. I řekl svým učedníkům, aby pro něho byla pohotově loďka, vzhledem k davu, aby ho netísnili, neboť jich mnoho uzdravil, takže se na něho valili, kteříkoli měli trápení, aby si na něho mohli sáhnout. A když ho spatřovali nečistí duchové, padali před ním a křičeli, říkajíce: Ty jsi Boží Syn. I napomínal je mnohokrát, aby ho nečinili veřejně známým. I vystupuje na horu a přivolává si ty, jež sám chtěl, i odešli k němu a ustanovil jich dvanáct, aby byli s ním a aby je vysílal kázat a vládnout pravomocí [uzdravovat choroby a] vyhánět démony. A Šimonovi přidal jméno Petr; a Jakuba Zebedeova a Jana, Jakubova bratra, a přidal jim jméno Boanérges, to jest Synové hromu; a Ondřeje a Filipa a Bartoloměje a Matouše a Tomáše a Jakuba Alfeova a Thaddea a Šimona Kananea a Júdu Iskariótu, jenž ho i vydal. I přicházejí do domu a opět se schází dav, takže ani nemohou pojíst chleba. A jeho příbuzní, uslyševše o tom, vyšli zmocnit se ho; říkali totiž: Pozbyl rozumu. A písmaři, kteří sestoupili z Jerúsaléma, říkali: Má Bél-zebúba; a: Vyhání démony skrze knížete démonů. I přivolal si je a pravil jim v přirovnáních: Jak může Satan vyhánět Satana? A bude-li nějaké království samo vůči sobě rozděleno, nemůže se ono království udržet, a bude-li nějaký dům sám vůči sobě rozdělen, nemůže se onen dům udržet. A jestliže Satan povstal sám vůči sobě a je rozdělen, nemůže se udržet, nýbrž je mu konec. Ale nikdo nemůže vstoupit do domu silákova a vyloupit jeho svršky, leč by nejprve toho siláka svázal, a potom jeho dům vyloupí. Věru, pravím vám, že synům lidí budou odpuštěna všechna prohřešení i urážlivé řeči, kterékoli urážlivě promluví, kdokoli však urážlivě promluví proti Svatému Duchu, je navždy bez odpuštění, nýbrž je vinen věčným prohřešením; protože říkali: Má nečistého ducha. I přicházejí jeho bratři a jeho matka, a stojíce venku, poslali k němu, volajíce ho. A okolo něho seděl dav, i řekli mu: Hle, venku tě hledá tvá matka a tvoji bratři. I odpověděl jim, pravě: Kdo je má matka nebo moji bratři? A rozhlédnuv se v kruhu po těch, kdo okolo něho seděli, praví: Hle, má matka a moji bratři! Ano, kdokoli vykoná Boží vůli, ten je mi bratrem i sestrou i matkou. A opět počal vyučovat u moře, i sešel se k němu početný dav, takže nastoupil do lodi a seděl na moři a všechen dav byl při moři na zemi. I vyučoval je v přirovnáních mnoha věcem, a ve své nauce jim pravil: Slyšte: Hle, rozsévač vyšel rozsít, a při tom rozsévání se stalo, že některé zrno padlo podél cesty, i přiletěli ptáci a sežrali je. A další zase padlo na skalnatou půdu, kde nemělo mnoho země, a hned vzešlo ven, protože nemělo hloubky země, a když vzešlo slunce, bylo sežehnuto, a protože nemělo kořene, uschlo. A další padlo mezi trní, i vzrostlo trní a udusilo je, i nedalo úrody. A další padlo do řádné země a dávalo úrodu vzrůstající a přibývající, i neslo jedno třicet a jedno šedesát a jedno sto. A pravil: Kdo má uši k slyšení, slyš! A když osaměl, tázali se ho ti okolo něho s těmi dvanácti na ta přirovnání; i pravil jim: Vám je dáno [poznat] tajemství Božího království, oněm však, těm venku, se všechny věci dějí v přirovnáních, aby hledíce hleděli a neuviděli, a slyšíce slyšeli a nechápali, aby se snad ne stalo, že by byli obráceni ke mně a že by jim bylo odpuštěno. I praví jim: Nevíte, co znamená toto přirovnání? A jak se seznámíte se všemi přirovnáními? Ten rozsévač rozsévá slovo, a toto jsou ti podél cesty, kde se slovo rozsévá, a když uslyší, přichází hned Satan a slovo, jež je v nich zaseto, odnímá. A toto podobně jsou ti, kteří se rozsévají na skalnatá místa, kteří, když uslyší slovo, hned je s radostí přijímají, a nemají sami v sobě kořene, nýbrž jsou dočasní; když potom pro slovo nastane útisk nebo pronásledování, hned se urážejí. A další jsou ti, kteří se rozsévají mezi trní; toto jsou ti, kteří slovo uslyšeli, i vtírají se starosti života a klam bohatství a chtivosti stran ostatních věcí, a spolu dusí slovo, i stává se neplodným. A toto jsou ti, kteří byli zaseti na řádnou zemi, ti, kdo slovo slyší a vpouštějí a nesou úrodu, jeden třicet a jeden šedesát a jeden sto. A pravil jim: Což se snad přináší lampa, aby byla postavena pod modius nebo pod lože? Ne aby byla postavena na svícen? Není přece nic tajného, co nebude vyjeveno, aniž se děje co utajeného, leč aby vyšlo najevo. Má-li kdo uši k slyšení, slyš. A pravil jim: Všímejte si toho, co slyšíte. Jakou měrou měříte, bude naměřeno vám, a bude vám přidáno, neboť kdokoli má, bude mu dáno, a kdo nemá, bude od něho vzato i to, co má. A pravil: Tak ové je Boží království, jako by člověk hodil na zemi osivo a spal by a vstával by nocí i dnem, a osivo by pučelo a vytahovalo by se; jak, neví sám. Země nese úrodu sama od sebe; nejprve osení, potom klas, potom plně vyzrálé obilí v klase. A až to úroda dovolí, hned vysílá srp, protože nadešla žeň. A pravil: Jak bychom znázornili Boží království, anebo jakým přirovnáním bychom je přirovnali? Jako k zrnu hořčice, jež, když se na zemi zaseje, je menší než všechna semena, jež na zemi jsou, a když se zaseje, vzrůstá a stává se větším než všechny zeliny a vytváří veliké větve, takže pod jeho stínem mohou hřadovat ptáci nebe. A mnoha takovýmito přirovnáními k nim mluvil slovo, podle toho, jak byli s to naslouchat, a bez přirovnání k nim nemluvil, a řešení všech věcí podával svým učedníkům v ústraní. A v onen den, když nastal večer, jim praví: Přepravme se na druhý břeh. A propustivše dav, berou ho s sebou, jak byl v lodi; byly s ním však i další lodi. I nastává prudká větrná smršť a do lodi narážely vlny, takže se ona již plnila, a on byl na zádi a spal na podušce, i burcují ho a říkají mu: Učiteli, nezáleží ti na tom, že hyneme? A byv vyburcován, okřikl vítr a řekl moři: Mlč, oněm! A vítr utichl a nastalo veliké uklidnění, i řekl jim: Co jste [tak] ustrašeni? Jak to, že nemáte víry? I ulekli se velikým leknutím a říkali k sobě navzájem: Kdo tedy tento je, že jsou ho poslušny i vítr a moře? I připluli na druhý břeh moře do kraje Gadařanů; a hned při jeho vyjití z lodi mu z hrobek vyšel naproti jeden člověk posedlý nečistým duchem, jenž měl bydliště v hrobkách a nikomu se nedařilo ho svázat, ani řetězy, protože ho často okovy a řetězy svázaného měli a ty řetězy byly od něho přervány a okovy rozdrceny, a nikdo nebyl schopen ho zkrotit. A ustavičně, nocí i dnem, v hrobkách a v horách křičel a sám sebe zraňoval kameny. Vida však Ježíše zdaleka, přiběhl a poklonil se mu, a vykřiknuv silným hlasem, praví: Co je ti do mne, Ježíši, Synu Nejvyššího Boha? Zapřísahám tě Bohem, bys mě nemučil. Pravil mu totiž: Vyjdi, ty nečistý duchu, z toho člověka! A dotazoval se ho: Jaké máš jméno? I praví mu: Mám jméno Legie, protože je nás mnoho. A prosil ho úpěnlivě, aby je neodesílal ven z toho kraje. I bylo tam u samé hory veliké stádo vepřů, jež se páslo; i prosili ho snažně, říkajíce: Pošli nás do těch vepřů, abychom vešli do nich. A Ježíš jim [hned] povolil a ti nečistí duchové vyšli a vešli do těch vepřů, a to stádo se zřítilo po srázném svahu do moře - asi dva tisíce - a v moři tonuli. A ti, kdo je pásli, prchli a podali zprávu do města i na venkov i vyšli, by uviděli, co se to stalo, a přicházejí k Ježíšovi a spatřují toho, jenž býval ovládán démony, jak sedí [a je] ošacen a při zdravém rozumu - toho, jenž byl měl tu legii. I ulekli se a ti, kdo to uviděli, jim vylíčili, jak se to tomu, jenž býval ovládán démony, stalo, i o těch vepřích. I počali ho snažně prosit, by od jejich hranic odešel. A když nastupoval do lodi, prosil ho snažně ten, jenž kdysi byl ovládnut démony, aby směl být s ním; a nedopustil mu, nýbrž mu praví: Jdi do svého domu k svým a zvěstuj jim, jak veliké věci ti PÁN učinil a jak se nad tebou smiloval. I odešel a počal v Dekapoli hlásat, jak veliké věci mu Ježíš byl učinil, a všichni se divili. A když se Ježíš v lodi zase přeplavil na druhý břeh, sešel se k němu početný dav, i byl u moře. A [hle,] přichází jeden z představených synagogy, jménem Jair, a vida ho, padá k jeho nohám; a úpěnlivě ho prosil, pravě: Má dcerka je v posledním tažení; rač přijít a položit na ni ruce, tak aby jí bylo pomoženo a a by ožila. I odešel s ním, a za ním šel početný dav a stiskali ho; a jakási žena, jež dvanáct let měla tok krve a mnoho vytrpěla od mnoha lékařů a vynaložila vše, co měla, a nic nepořídila, nýbrž spíše přišla do horšího stavu, přišla, uslyševši o Ježíšovi, v davu odzadu a sáhla si na jeho šat; pravilať: Sáhnu-li si byť i jen na jeho šatstvo, budu vyhojena. A její pramen krve hned vyschl a na těle poznala, že byla z toho trápení vyléčena. A Ježíš hned, rozpoznav sám v sobě, že z něho vyšla moc, pravil, obrátiv se v davu: Kdo si sáhl na mé šatstvo? A jeho učedníci mu pravili: Vidíš, že tě stiská dav, a pravíš: Kdo si na mne sáhl? I rozhlížel se, by uviděl tu, jež toto učinila. Ta žena však, ulekši se a chvějíc se, jsouc si vědoma toho, co se při ní stalo, přišla a padla před ním a řekla mu veškerou pravdu. A on jí řekl: Dcero, vyhojila tě tvá víra, jdi v pokoji a buď zdráva a prosta svého trápení. Zatímco ještě mluvil, přicházejí od toho představeného synagogy a praví: Tvá dcera umřela, co ještě Učitele obtěžuješ? Ježíš však [hned], uslyšev to slovo, jež se mluvilo, tomu představenému synagogy praví: Neboj se, jen věř. A nenechal nikoho, by ho doprovodil, leč Petra a Jakuba a Jana, Jakubova bratra. I přichází do domu toho představeného synagogy a shledává hluk a lidi velice plačící a kvílící, a vstoupiv, praví jim: Co hlučíte a pláčete? Ta holčička neumřela, nýbrž spí. I vysmívali se mu, on však všechny vyhnal a bere s sebou otce té holčičky a matku a ty, kteří byli u něho, a vchází tam, kde ta holčička ležela; a chopiv se ruky té holčičky, praví jí: TALITHA KÚMI; to je v překladu: Dívenko, tobě pravím, zvedej se. A ta dívenka hned vstala a chodila, neboť byla dvanáctiletá; i užasli velikým úžasem. A velmi důtklivě je napomenul, aby se toto nikdo nedověděl, a řekl, by se jí dalo pojíst. I vyšel odtamtud a přišel do své otčiny; a jeho učedníci jdou za ním. A když nastala sobota, počal vyučovat v synagoze; a mnozí, kteří poslouchali, upadali v ohromení a říkali: Odkud tento má tyto věci? A jaká je to moudrost, jež mu byla dána? A takovéto mocné činy se dějí skrze jeho ruce! Není toto ten tesař, syn Mariin a bratr Jakubův a Jóséův a Júdův a Šimonův? A nejsou zde u nás jeho sestry? I uráželi se pro něho. Ježíš jim však pravil: Prorok není beze cti, leč ve své otčině a mezi [svými] příbuznými a ve svém domě. I nemohl tam vykonat žádný mocný čin, ledaže položil ruce na několik neduživých a uzdravil je; a divil se pro jejich nevěru. I obcházel vsi vůkol a vyučoval. I přivolává si těch dvanáct; a počal je vysílat, dva a dva, a dával jim pravomoc nad nečistými duchy a udělil jim pokyny, aby si nic nebrali na cestu, leč jedině hůl, ne vak, ne chleba, ne peněz do opasku, ale ať jsou obuti v sandály; a neodívejte se dvěma tunikami. A pravil jim: Kdekoli vejdete do domu, tam zůstávejte, než odtamtud vyjdete. A kterékoli místo vás nepřijme, aniž vás vyslechnou - vytřeste, až odtamtud budete vycházet, zeminu, jež bude naspodu vašich nohou, na svědectví jim. I vyšli a kázali, aby se lidé dali na pokání, a mnoho démonů vyháněli a mnoho neduživých potírali olejem a uzdravovali. I uslyšel o něm král Héródés - staloť se jeho jméno veřejně známým - a pravil: Jan, křtitel, byl vzkříšen zprostřed mrtvých a následkem toho v něm projevují svou sílu ty mocné činy. A druzí říkali: Je to Eliáš; a další říkali: Je to prorok, jako jeden z proroků. Héródés však, uslyšev to, pravil: Jan, jehož jsem já sťal - ten to je, on byl vzkříšen [zprostřed mrtvých]. On totiž, Héródés, byl poslal a zmocnil se Jana a svázal ho ve vězení, pro Héródiadu, ženu Filipa, svého bratra, protože se s ní oženil, neboť Jan Héródovi říkal: Není ti dovoleno mít ženu tvého bratra. Ta Héródias si to však na něho pamatovala a byla by ho ráda zabila, a nemohla, neboť Héródés se Jana bál, věda, že to je muž spravedlivý a svatý, i choval ho v bezpečí, a naslouchav mu, konal mnoho věcí, a naslouchal mu rád. A když nastal volný den, kdy Héródés o svých narozeninách pro své velmože a pro vysoké důstojnictvo a pro přední muže Galileje pořádal večeři, a když její, Héródiadina, dcera vstoupila a zatančila, zalíbila se Héródovi i těm, kdo s ním leželi u stolu; a král té dívce řekl: Popros mě, očkoli si přeješ, a dám ti. A přisáhl jí: Očkoli mě poprosíš, dám ti, až do polovice mého království. I vyšla a řekla své matce: Co si mám vyprosit? A ona řekla: Hlavu Jana, křtitele. A hned s chvatem vstoupila ke králi a přednesla svou prosbu, pravíc: Přeji si, abys mi hned teď dal na podnose hlavu Jana, křtitele. A král, byv jat převelikým zármutkem, jí vzhledem k přísahám a k těm, kdo s ním leželi u stolu, nechtěl zrušit slovo, i odeslal král ihned příslušníka osobní stráže a nařídil, by jeho hlava byla donesena. A on odešel a ve vězení ho sťal a jeho hlavu donesl na podnose a dal jí té dívce, a ta dívka ji dala své matce. A jeho učedníci, uslyševše o tom, přišli a vyzvedli jeho mrtvolu a uložili ji v hrobce. A apoštolové se scházejí k Ježíšovi, i oznámili mu všechny věci, [i] jaké vykonali i jakým vyučovali. I řekl jim: Pojďte vy sami na pusté místo do ústraní a [po]hovějte si trochu. Těch totiž, kdo přicházeli a těch, kdo odcházeli, bylo mnoho, a ani pojíst neměli pokdy. I odpluli v lodi na pusté místo do ústraní; a mnozí je uviděli odjíždět a rozpoznali je, i sběhli se tam pěšky ze všech měst a předešli je. A když [Ježíš] vyšel z lodi, uviděl početný dav a byl vůči nim pohnut niterným soucitem, protože byli jako ovce nemající pastýře; i počal je vyučovat mnoha věcem. A když již nastala pozdní hodina, přistoupili k němu jeho učedníci a praví: To místo je pusté a hodina již pozdní; propusť je, aby odešli do samot a vsí vůkol a nakoupili si chleba, neboť nemají, čeho by pojedli. A on jim v odpověď řekl: Dejte jim pojíst vy. I praví mu: Máme odejít, nakoupit chleba za dvě stě denárů a dát jim pojíst? A on jim praví: Kolik chlebů máte? Jděte [a] podívejte se. A když seznali, praví: Pět, a dvě ryby. I nařídil jim, by všichni byli po skupinách uloženi na zelené trávě; a usadili se v řadách po stu a po padesáti. A vzal těch pět chlebů a ty dvě ryby, vzhlédl do nebe a požehnal, i polámal ty chleby a podával svým učedníkům, aby jim je předkládali, a ty dvě ryby rozdělil všem. A všichni pojedli a byli nasyceni, i posbírali úlomků, že jimi naplnili dvanáct košíků, i z těch ryb. A těch, kteří pojedli těch chlebů, bylo pět tisíc mužů. A hned své učedníky přinutil nastoupit do lodi a brát se napřed na druhý břeh k Béthsaidě, než on propustí dav. A rozloučiv se s nimi, odešel pomodlit se na horu. A když nastal večer, byla loď uprostřed moře a on na zemi samotný; a vida je lopotit se při veslování, neboť vítr byl proti nim, přichází okolo čtvrté noční hlídky k nim, kráčeje po moři, a chtěl je minout. Oni však, když ho uviděli po moři kráčet, si pomyslili, že je to přízrak, a dali se do křiku; uviděliť ho všichni a byli tím zděšeni. A hned s nimi promluvil, i praví jim: Buďte klidní, to jsem já, nebojte se. A vystoupil k nim do lodi a vítr utichl. I žasli převelmi, nadmíru, sami v sobě a divili se; nepochopili totiž skrze ty chleby, neboť jejich srdce bylo zatvrzelé. A přeplavivše se, připluli k zemi Gennésaretu a přistáli; a při jejich vyjití z lodi ho tam hned rozpoznali, oběhli celý onen okolní kraj a počali ze všech stran na lehátkách nosit ty, kdo se měli zle, - kde uslyšeli, že tam je. A kdekoli vcházel do vsí nebo měst nebo samot, kladli nemocné na tržiště a snažně ho prosili, aby si směli sáhnout byť i jen na lem jeho šatu, a kteříkoli si na něho sahali, docházeli vyhojení. I scházejí se k němu farizeové a někteří z písmařů, přišedší z Jerúsaléma, a vidouce některé z jeho učedníků jíst chléb obyčejnýma, to jest neumytýma, rukama, (farizeové totiž, a všichni Židé, nejedí, dokud si důkladně neumyjí ruce, držíce se toho, co se dochovalo od starých, a když přijdou z tržiště, nejedí, dokud se nenamočí, a je mnoho dalších věcí, jež přijali, by se jich drželi, namáčení pohárů a hrnců a mosazného náčiní a loží,) potom se ho ti farizeové a ti písmaři dotazují: Proč tvoji učedníci nechodí podle toho, co se dochovalo od starých, nýbrž jedí chléb obyčejnýma rukama? On však jim v odpověď řekl: Pěkně o vás, pokrytcích, prorokoval Isaiáš, jak je psáno: Tento lid mě ctí rty, jejich srdce je však ode mne daleko vzdáleno; ale marně mě uctívají, jako naukám vyučujíce příkazům lidí. [Ano,] opustili jste Boží přikázání a držíte se toho, co bylo k dodržování vydáno od lidí, - namáčení hrnců a pohárů, a konáte mnoho dalších takových podobných věcí. A pravil jim: Pěkně rušíte Boží přikázání, abyste mohli dodržet to, co bylo od vás k dodržování vydáno. Mojžíš přece řekl: Cti svého otce a svou matku; a: Kdo o otci nebo matce mluví zle, nechť smrtí skoná. Vy však pravíte: Řekne-li člověk svému otci nebo své matce: Čímkoli by ti ode mne bylo pomoženo, je korbanem, to jest darem … a již mu nedopouštíte pro svého otce nebo svou matku něco vykonat, zbavujíce Boží slovo platnosti svou tradiční naukou, již jste vydali; a takových podobných věcí konáte mnoho. A opět si přivolav dav, pravil jim: Naslouchejte mi všichni a chápejte: Není nic, co z oblasti vně člověka do něho vchází, aby ho to mohlo znečistit, nýbrž ty věci, jež z něho vycházejí, to jsou ty, jež člověka znečišťují. Má-li kdo uši k slyšení, slyš. A když od davu vstoupil do domu, dotazovali se ho stran toho přirovnání jeho učedníci. I praví jim: To jste i vy nechápaví? Neuvědomujete si, že nic co je zevnější a vchází do člověka, ho nemůže znečistit, protože to nevchází do jeho srdce, nýbrž do jeho břicha a vychází do záchodu, a to všechny pokrmy očišťuje? A pravil: Člověka znečišťuje to, co z něho vychází, neboť zevnitř, ze srdce lidí, vycházejí špatné myšlenky, cizoložství, smilstva, vraždy, krádeže, hrabivost, zloby, lest, bezuzdnost, zlé oko, urážlivé mluvení, pýcha, nerozum. Tato všechna zla vycházejí zevnitř a znečišťují člověka. A vstal a odešel odtamtud do pohraničí Tyru a Sidónu, a vstoupiv do jednoho domu, přál si, by o tom nikdo nezvěděl, a nepodařilo se mu utajit se, nýbrž o něm ihned uslyšela jedna žena, jejíž dcerka měla nečistého ducha, i přišla a padla před ním k jeho nohám, (a ta žena byla Řekyně, rodem Syrofoiničanka,) a žádala ho, aby toho démona z její dcery vyhnal. [Ježíš] jí však řekl: Nechej děti, by byly nasyceny nejprve, není přece správné chléb dětí vzít a hodit štěňatům. Ona však odpověděla a praví mu: Ba ano, Pane, vždyť i štěňata pod stolem žerou z drobtů děťátek. I řekl jí: Pro toto slovo jdi, ten démon z tvé dcery vyšel. A odešedši do svého domu, shledala, že ten démon vyšel a že její dcera leží na loži. A vyšed opět z území Tyru a Sidónu, přišel středem území Dekapole k moři Galilejskému. I přivádějí mu jednoho hluchého, jenž obtížně mluvil, a snažně ho prosí, aby na něho položil ruku. I vzal si ho zvlášť stranou od davu, strčil své prsty do jeho uší a plivnuv sáhl na jeho jazyk; a vzhlédnuv do nebe, vzdychl a praví mu: EFFATHA, to jest: Buď rozevřen. A hned byly jeho uši rozevřeny a vazba jeho jazyka uvolněna, i mluvil správně. A napomenul je důtklivě, aby to nikomu neříkali; čím důtklivěji však je on napomínal, tím ještě více to oni rozhlašovali a upadali v přenesmírné ohromení, říkajíce: Dobře zařídil všechny věci - působí, by i hluší slyšeli i nemluvící mluvili. V oněch dnech, když opět byl pohromadě početný dav a když neměli, čeho by pojedli, si přivolal své učedníky a praví jim: Mám niterný soucit vůči davu, protože při mně zůstávají již tři dni a nemají, čeho by pojedli, a propustím-li je do jejich domova s postem, omdlí na cestě, vždyť někteří z nich přišli zdaleka. A jeho učedníci mu odpověděli: Odkud kdo bude moci tyto nasytit chlebem zde v pustotě? I tázal se jich: Kolik chlebů máte? A oni řekli: Sedm. I povelel davu usadit se na zemi, a vzav těch sedm chlebů a poděkovav, rozlámal je a podával svým učedníkům, aby jim je předkládali, i předložili je davu. A měli několik rybek, i řekl, požehnav je, by byly předloženy i ty. I pojedli a byli nasyceni, a posbírali zbytky úlomků, sedm košů. A bylo jich asi čtyři tisíce, i propustil je. A on hned se svými učedníky nastoupil do lodi a připlul do končin Dalmanuthy. I vyšli farizeové a počali se s ním dohadovat, vyhledávajíce při něm znamení z nebe, aby ho pokoušeli. A pozvednuv ve svém duchu, praví: Co toto pokolení vyhledává znamení? Věru, pravím vám: Znamení tomuto pokolení nikterak dáno nebude. A zanechav je, nastoupil opět do lodi a odplul na druhý břeh. I zapomněli vzít chléb a neměli s sebou v lodi než jeden bochník. I napomínal je důtklivě, říkaje: Varujte se, chraňte se před kvasem farizeů a kvasem Héródovým. I domlouvali se mezi sebou [, říkajíce]: Protože nemáme chleba. A Ježíš, poznav to, jim praví: Co se domlouváte, protože nemáte chleba? Ještě nerozumíte, aniž chápete? [Ještě] máte své srdce zatvrzelé? Oči majíce, nevidíte, a uši majíce, neslyšíte a nepamatujete si? Když jsem těch pět chlebů rozlámal pro těch pět tisíc, kolik košíků plných úlomků jste nasbírali? Praví mu: Dvanáct. A když těch sedm pro ty čtyři tisíce, kolik košů jste naplnili nasbíranými úlomky? A oni řekli: Sedm. I pravil jim: Jak to, že ještě nechápete? A přichází do Béthsaidy; i přivádějí mu jednoho slepce a snažně ho prosí, aby na něho sáhl. I chopil se ruky toho slepce, vyvedl ho ze vsi ven, a plivnuv do jeho očí, položil na něho ruce a dotazoval se ho, zda co vidí. I vzhlédl a pravil: Vidím lidi, protože je zřím jako stromy, chodící. Nato opět na jeho oči položil ruce, i nabyl zřetelného vidění a byl zase uveden do žádoucího stavu, i viděl na veškeré věci jasně. I odeslal ho do jeho domu, pravě: Aniž do té vsi vstup, aniž to v té vsi komu pověz. A Ježíš vyšel, i jeho učedníci, do vsí Césareje Filipovy a na cestě se svých učedníků dotazoval, pravě jim: Kdo praví lidé, že jsem já? A oni mu odpověděli, pravíce: Že Jan, křtitel, a druzí, že Eliáš, další však, že jeden z proroků. A on se jich dotazoval: Kdo však vy pravíte, že jsem? A Petr mu v odpověď praví: Ty jsi KRISTUS. I napomenul je důrazně, aby o něm nikomu neříkali, a počal je vyučovat, že Syn člověka musí mnoho věcí vytrpět a být zamítnut od starších a velekněží a písmařů, a být zabit a po třech dnech opět vstát, a mluvil o té věci otevřeně. A Petr, vzav si ho k sobě, mu počal domlouvat, on však, obrátiv se a uzřev své učedníky, domluvil Petrovi, pravě: Kliď se za mne, Satane, protože nemáš na mysli věci Boží, nýbrž věci lidí. A přivolav si dav se svými učedníky, řekl jim: Kdo chce přijít za mnou, zřekni se sám sebe a chop se svého kříže a následuj mě. Kdokoli totiž bude chtít zachránit své žití, ztratí je, kdokoli však své žití pro mne a blahou zvěst ztratí, zachrání je. Copak bude člověku platné, jestliže získá celý svět a utrpí škodu na své duši? Copak by člověk dal výměnou za svou duši? Ano, kdokoli se v tomto cizoložném a hříšném pokolení zastydí za mne a za slova má, zastydí se za něho i Syn člověka, až přijde v slávě svého Otce se svatými anděly. A pravil jim: Věru, pravím vám: Z těch, kdo zde stojí, jsou někteří tací, že nikterak neokusí smrti, než uvidí Boží království přišedší v moci. A po šesti dnech s sebou Ježíš bere Petra a Jakuba s Janem a vyvádí je samotné na vysokou horu do ústraní. A byl před nimi přeměněn a jeho šatstvo se stalo třpytivým, běloskvoucím [jako sníh], jak je valchář na zemi nemůže vybělit. I ukázal se jim Eliáš s Mojžíšem, a mluvili s Ježíšem. A Petr v odpověď Ježíšovi praví: RABBI, je dobré, že jsme zde. I zřiďme tři stany, tobě jeden a Mojžíšovi jeden a Eliášovi jeden. Nevěděl totiž, co by měl promluvit, neboť byli jati velikou bázní. I objevil se oblak, zastiňující je, a z toho oblaku zazněl hlas: Tento je můj milovaný Syn - jemu naslouchejte. A pojednou, rozhlédnuvše se, již při sobě neviděli nikoho, nýbrž Ježíše samotného. A když z té hory sestupovali, napomenul je důtklivě, aby nikomu nevypravovali, co uviděli, leč až Syn člověka vstane zprostřed mrtvých. A toho výroku se chopili, dohadujíce se mezi sebou, co je to vstát zprostřed mrtvých. I dotazovali se ho, pravíce: Proč říkají písmaři, že nejprve musí přijít Eliáš? A on jim v odpověď řekl: Eliáš, přijda ovšem nejprve, napravuje všechny věci; a jak je psáno o Synu člověka, že musí mnoho vytrpět a ne být uznán za nic; pravím vám však, že Eliáš i přišel a učinili mu, cokoli se jim zachtělo, podle toho, jak je o něm psáno. A když přišel k učedníkům, uviděl okolo nich početný dav a písmaře s nimi se dohadující. A hned, když ho uviděli, všechen dav, se velmi zarazili, a přibíhajíce zdravili ho. I otázal se jich: Co se s nimi dohadujete? A jeden z davu mu odpověděl: Učiteli, přivedl jsem k tobě svého syna, jenž má němého ducha; a kdekoli ho uchvátí, trhá jím, i tvoří se mu pěna a skřípe svými zuby a chřadne. A řekl jsem tvým učedníkům, aby ho vyhnali, a nedokázali to. On však jim v odpověď praví: Ó, nevěřící pokolení, dokdy budu u vás? Dokdy vás budu snášet? Veďte ho ke mně. I přivedli ho k němu, a když ho ten duch uviděl, hned jím zalomcoval, i padl na zemi a válel se a tvořila se mu pěna. I otázal se jeho otce: Jak je tomu dávno, co se mu to stalo? A on řekl: Od útlého dětství, a mnohokrát ho hodil i do ohně i do vod, aby ho zahubil; ale můžeš-li co, ustrň se nad námi a pomoz nám. A Ježíš mu řekl: To to můžeš-li je: můžeš-li uvěřit; tomu, kdo věří, jsou všechny věci možné. A ten otec toho hošíka hned vykřikl a pravil [se slzami]: Věřím, buď nápomocen mé nevěře! Ježíš však, vida, že se tam sbíhá dav, toho nečistého ducha pokáral, pravě mu: Ty němý a hluchý duchu, nařizuji ti já: Vyjdi z něho a již do něho nevstupuj! A vykřiknuv a velice [jím] zalomcovav, vyšel, i stal se jakoby mrtvým, takže většinou říkali, že umřel; Ježíš však, chopiv se jeho ruky, ho pozvedl, i vstal. A když vstoupil do domu, dotazovali se ho stranou jeho učedníci: Proč se ho nepodařilo vyhnat nám? I řekl jim: Tento druh nemůže vyjít nijak jinak než skrze modlitbu a půst. A vyšli odtamtud a ubírali se Galileou, i nepřál si, aby kdo zvěděl; vyučovalť své učedníky a říkal jim: Dochází k vydání Syna člověka do rukou lidí, i zabijí ho, a až bude zabit, po třech dnech opět vstane. Oni však tomu výroku nerozuměli a otázat se ho báli. A přišel do Kafarnaúmu, a když se stal o, že byl doma, dotazoval se jich: O čem jste na cestě rozmlouvali? A oni mlčeli; byli totiž na cestě mezi sebou měli rozmluvu stran toho, kdo je nej větší. I usedl a zavolal těch dvanáct a praví jim: Přeje-li si kdo být první, bude poslední ze všech a posluhou všech. A vzav jedno děťátko, postavil je v jejich středu, objal je a řekl jim: Kdokoli přijme jedno z takovýchto děťátek v mém jménu, přijímá mne, a kdokoli přijme mne, přijímá ne mne, nýbrž toho, jenž mě vyslal. A Jan mu odpověděl, pravě: Učiteli, uviděli jsme kohosi, jenž nechodí s námi, ve tvém jménu vyhánět démony, a bránili jsme mu, protože s námi nechodí. Ježíš však řekl: Nebraňte mu, není přece nikoho, kdo v mém jménu vykoná zázrak a brzy nato bude moci o mně špatně promluvit; vždyť kdo není proti nám, je při nás. Ano, kdokoli vás napojí pohárem vody v [mém] jménu, protože jste Kristovi, věru, pravím vám: Nikterak své odměny neztratí. A kdokoli zavdá jednomu z malých, kteří věří [ve mne], příčinu k úrazu, bylo by pro něho lepší, kdyby okolo jeho šíje visel [veliký] mlýnský kámen a on kdy by byl hozen do moře. A bude-li ti zavdávat příčinu k úrazu tvá ruka, utni ji; je pro tebe lepší, bys zmrzačen vstoupil do života, než a bys, maje dvě ruce, odešel do pekla, do toho neuhasitelného ohně, [kde jejich červ neskonává a oheň nehasne]. A bude-li ti zavdávat příčinu k úrazu tvá noha, utni ji; je pro tebe lepší, bys do života vstoupil chromý, než a bys byl, maje dvě nohy, hozen do pekla, do toho neuhasitelného ohně, [kde jejich červ neskonává a oheň nehasne]. A bude-li ti zavdávat příčinu k úrazu tvé oko, vyhoď je; je pro tebe lepší, bys jednooký vstoupil do Božího království, než a bys byl, maje dvě oči, hozen do ohnivého pekla, kde jejich červ neskonává a oheň nehasne. Budeť každý osolen ohněm a každá oběť bude osolena solí. Sůl je dobrá, stane-li se však sůl neslanou, čím ji napravíte? Mějte sůl sami v sobě a zachovávejte mezi sebou pokoj. A vstav odtamtud, přichází na území Júdska a na druhý břeh Jordánu. A opět se k němu scházejí davy a opět je, jak měl obyčej, vyučoval. A přistoupili farizeové a otázali se ho, aby ho pokoušeli: Je muži dovoleno propustit ženu? On však jim v odpověď řekl: Co vám přikázal Mojžíš? A oni řekli: Mojžíš povolil napsat list rozvodu a propustit. A Ježíš jim v odpověď řekl: Tento příkaz vám napsal vzhledem k vaší tvrdosti srdce, od počátku stvoření je však Bůh učinil mužským a ženským pohlavím; následkem toho člověk opustí svého otce i matku a bude sloučen se svou ženou, i stanou se ti dva jedním masem, takže již nejsou dva, nýbrž jedno maso. Co tedy spojil Bůh, nechť člověk nerozlučuje. A doma se ho učedníci stran toho opět otázali, i praví jim: Kdokoli propustí svou ženu a uzavře sňatek s druhou, cizoloží proti ní, a jestliže žena propustí svého muže a uzavře sňatek s druhým, cizoloží. I přinášeli mu děťátka, aby se jich dotýkal, učedníci však okřikovali ty, kdo je přinášeli. Ježíš však, vida to, tím byl nemile dotčen a řekl jim: Nechejte děťátka ke mně přicházet, nebraňte jim, neboť takových je Boží království. Věru, pravím vám: Kdokoli nepřijme Boží království tak jako děťátko, nikterak do něho nevstoupí. A poobjímav je, žehnal jim, kladouc na ně ruce. A když se ubíral ven na cestu, přiběhl jeden, a padnuv před ním na kolena, dotazoval se ho: Dobrý Učiteli, co mám vykonat, abych zdědil věčný život? Ježíš mu však řekl: Co mi říkáš dobrý? Nikdo není dobrý, leč jeden - Bůh. Příkazy znáš: Necizolož, nevraždi, nekraď, nesvědč křivě, nešiď, cti svého otce a matku. A on mu v odpověď řekl: Učiteli, tyto všechny věci jsem zachoval od svého mládí. A Ježíš, zahleděv se na něho, si ho zamiloval a řekl mu: Chybí ti jedno: jdi, prodej, cokoli máš, a dej chudým, a budeš mít poklad v nebi, a pojď, [chop se kříže a] ber se za mnou. On se však při tomto slově zachmuřil a odešel smutný, neboť měl veliká jmění. A Ježíš, rozhlédnuv se, praví svým učedníkům: Jak ztěžka vniknou ti, kdo mají statky, do Božího království! A učedníci nad jeho slovy trnuli úžasem; a Ježíš jim v odpověď opět praví: Děti, jak těžké je, by do Božího království vnikli ti, kdo na statky spoléhají! Snadnější je velbloudu proniknout otvorem jehly než boháči vniknout do Božího království. A oni upadali v převeliké ohromení a říkali k sobě navzájem: A kdo může být zachráněn? Ježíš však, zahleděv se na ně, praví: Lidem nemožno, ale ne Bohu, neboť Bohu jsou možné všechny věci. Petr mu počal říkat: Hle, my jsme zanechali všechny věci a vydali jsme se za tebou. Ježíš v odpověď řekl: Věru, pravím vám: Není nikoho, kdo zanechal dům nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku [nebo ženu] nebo děti nebo polnosti pro mne a pro blahou zvěst, aby nedostal nyní, v této době, stonásobek - domy a bratry a sestry a matky a děti a polnosti, s pronásledováními, a v nastávajícím věku věčný život. Mnozí první však budou posledními a ti, kdo jsou poslední, prvními. I byli na cestě, vystupujíce do Jerúsaléma, a Ježíš se bral před nimi, i byli zaraženi, a jdouce za ním, báli se. A vzav k sobě opět těch dvanáct, počal jim říkat, co se s ním brzy bude dít: Hle, vystupujeme do Jerúsaléma a Syn člověka bude vydán velekněžím a písmařům, i odsoudí ho k smrti a vydají ho národům, a učiní ho předmětem posměchu a zbičují ho a naplivají na něho a zabijí ho, a po třech dnech opět vstane. I přikračují k němu Jakub a Jan, ti synové Zebedeovi, a praví [mu]: Učiteli, přejeme si, abys nám učinil, cokoli si od tebe vyžádáme. A on jim řekl: Co si přejete, bych vám učinil? A oni mu řekli: Dej nám, abychom usedli, jeden po tvé pravici a jeden po tvé levici, v tvé slávě. A Ježíš jim řekl: Nevíte, co si žádáte. Můžete pít kalich, jejž piji já, nebo být pokřtěni křtem, jímž jsem křtěn já? A oni mu řekli: Můžeme. A Ježíš jim řekl: Kalich, jejž piji já, pít budete, a křtem, jímž jsem křtěn já, pokřtěni budete, ale dát usednout po mé pravici nebo po mé levici není věc má, nýbrž to patří těm, jimž je to připraveno. A když to uslyšelo těch deset, počali být vůči Jakubovi a Janovi plni nevole; Ježíš však, přivolav si je, jim praví: Víte, že ti, kteří platí za vládce národů, nad nimi panují, a velicí mezi nimi vykonávají nad nimi pravomoc. Mezi vámi však takto není, nýbrž kdokoli si přeje stát se mezi vámi velikým, bude vaším posluhou, a kdokoli si přeje stát se prvním z vás, bude nevolníkem všech. Vždyť an i Syn člověka nepřišel dát si posluhovat, nýbrž sám posloužit a dát své žití jako výkupné za mnohé. I přicházejí k Jerichu, a když se ubíral on i jeho učedníci a značně veliký dav z Jericha ven, seděl u cesty Timeův syn, Bartimeus, slepec, a žebral. A uslyšev, že to je Ježíš, ten Nazareťan, počal křičet a říkat: Synu Davidův, Ježíši, smiluj se nade mnou! A mnozí ho okřikovali, aby umlkl, on však křičel mnohem více: Synu Davidův, smiluj se nade mnou! A Ježíš, zůstav stát, řekl, by byl zavolán. I volají toho slepce, říkajíce mu: Buď dobré mysli, vstávej, volá tě! A on, odhodiv svůj přehoz, vyskočil a přišel k Ježíšovi. A Ježíš mu v odpověď praví: Co si přeješ, bych ti učinil? A ten slepec mu řekl: RABBÚNI, abych prohlédl! A Ježíš mu řekl: Jdi, vyhojila tě tvá víra. I prohlédl hned a šel na cestě za ním. A když se blíží k Jerúsalému, k Béthfaze a Béthanii u hory Oliv, vysílá dva ze svých učedníků a praví jim: Jděte do vsi, jež je naproti vám, a hned, jak do ní budete vcházet, uvidíte osle tam přivázané, na něž nikdo z lidí ještě neusedl; uvolněte je a přiveďte. A řekne-li vám kdo: Co to děláte? řekněte: Má ho zapotřebí *Pán; a hned je sem odesílá. I odešli a uviděli osle přivázané u dveří venku na cestě okolo domu, i uvolňují je; a někteří z těch, kteří tam stáli, jim říkali: Co děláte, že to osle uvolňujete? A oni jim řekli podle toho, jak jim přikázal Ježíš, i nechali je. A přivedli to osle k Ježíšovi a naházeli na ně svého šatstva, i usedl na ně. A mnozí svého šatstva nastlali na cestu, a druzí utínali ze stromů ratolesti [a stlali je na cestu]. A ti, kteří se brali vpředu, i ti, kteří šli za ním, volali: HÓSANNA, požehnán budiž ten, jenž přichází ve jménu PÁNĚ! Požehnáno budiž přicházející království našeho otce Davida! HÓSANNA v nejvyšších místech! I vstoupil do Jerúsaléma a do CHRÁMU, a obhlédnuv si všechny věci vyšel, ježto již byla večerní hodina, s těmi dvanácti do Béthanie. A nazítří, když z Béthanie vyšli, vyhladověl, a uzřev z daleka jeden fíkovník mající listí, přišel se podívat, zda by na něm snad něco našel; a přišed k němu, nenašel nic než listí, neboť nebyla doba fíků. I řekl mu v odpověď: Nechť již nikdy z tebe nikdo nejí ovoce! A jeho učedníci to slyšeli. I přicházejí do Jerúsaléma; a vstoupiv do CHRÁMU, počal vyhánět ty, kteří v CHRÁMĚ prodávali, a ty, kteří tam kupovali, a zpřevracel stoly směnárníků a sedadla těch, kdo prodávali holuby, a netrpěl, aby někdo CHRÁMEM pronesl nějaký předmět. A vyučoval, říkaje jim: Není psáno: Můj dům bude nazýván domem modlitby pro všechny národy? Vy jste jej však učinili brlohem lupičů. A uslyšeli to velekněží a písmaři, i hledali způsob, jak by ho zahubili, neboť se ho báli, protože všechen dav upadal nad jeho naukou v ohromení. A když nastal večer, ubíral se z města ven; a časně ráno, ubírajíce se mimo, uviděli ten fíkovník od kořenů uschlý. A Petr, vzpomenuv si, mu praví: RABBI, hle, ten fíkovník, jejž jsi proklel, uschl. A Ježíš jim v odpověď praví: Mějte víru v Boha. Věru, pravím vám, že kdokoli řekne této hoře: Odstraň se a vrhni se do moře, a nezapochybuje ve svém srdci, nýbrž bude věřit, že to, co praví, se děje, stane se mu, cokoli řekne. Pro tuto příčinu vám pravím: Všechny věci, za kterékoli se modlíte a jež si vyprošujete - věřte, že je dostáváte, i stane se vám. A když stojíte, modlíce se, odpouštějte, máte-li co proti komu, aby vám i váš Otec, jenž je v nebesích, odpustil vaše provinění. Neodpouštíte-li však vy, neodpustí ani váš Otec, jenž je v nebesích, provinění vašich. I přicházejí zase do Jerúsaléma; a když se procházel v CHRÁMĚ, přicházejí k němu velekněží a písmaři a starší a praví mu: Jakou pravomocí konáš tyto věci a kdo ti dal tuto pravomoc, abys tyto věci konal? A Ježíš jim v odpověď řekl: Otáži se i já vás na jednu věc, i odpovězte mi a řeknu vám, jakou pravomocí tyto věci konám. Janův křest - byl z nebe či z lidí? Odpovězte mi. I domlouvali se mezi sebou, říkajíce: Povíme-li: z nebe, řekne: Proč jste mu [tedy] neuvěřili? Ale máme povědět: z lidí? - Báli se lidu, neboť všichni měli o Janovi za to, že skutečně byl prorok. I praví v odpověď Ježíšovi: Nevíme. A Ježíš jim [v odpověď ] praví: Aniž vám já míním říci, jakou pravomocí tyto věci konám. I počal k nim mluvit v přirovnáních: Jeden člověk vysadil vinici a okolo postavil plot a vykopal nádrž pod lis a zbudoval věž, i pronajal ji rolníkům a odešel ze země. A v příslušném období vyslal k rolníkům nevolníka, aby od rolníků vyzvedl něco z ovoce vinice. Oni ho však chytili, zbili a odeslali s prázdnou. I vyslal k nim opět dalšího nevolníka, a toho [, naházevše po něm kamení,] zranili na hlavě a odeslali zneuctěného. I vyslal [opět] dalšího, a toho zabili, i mnoho dalších, z nichž některé bili a některé zase zabíjeli. Maje tedy ještě jednoho milovaného syna, vyslal k nim naposled i jeho a pravil: Na mého syna budou mít ohled. Avšak oni rolníci k sobě navzájem řekli: Toto je dědic, pojďte, snažme se ho zabít a dědictví bude naše. I chytili ho, zabili a vyhodili z vinice ven. Co tedy ten pán vinice učiní? Přijde a ty rolníky zahubí a tu vinici dá druhým. Nečetli jste ani toto Písmo: Kámen, jejž zamítli ti, kdo budovali, ten se stal hlavou nároží; ta je od PÁNA a je podivuhodná v našich očích? I byli dychtivi se ho zmocnit, a zalekli se davu; poznaliť, že toto přirovnání řekl o nich. I nechali ho a odešli. I vysílají k němu některé z farizeů a héródovcú, aby ho chytili v řeči. I přijdou a praví mu: Učiteli, víme, že jsi pravdomluvný a na nikom ti nezáleží, neboť nehledíš na osobu lidí, nýbrž dle pravdy vyučuješ Boží cestě. Je dovoleno dávat císaři poplatek čili nic? Máme dávat či nemáme dávat? On však, věda o jejich pokrytectví, jim řekl: Co mě pokoušíte? Neste mi denár, abych uviděl. A oni přinesli, i praví jim: Čí je tento obraz a nápis? A oni mu řekli: Císařův. A Ježíš jim v odpověď řekl: Odvádějte císaři, co je císařovo, a Bohu, co je Boží. I byli jati údivem nad ním. I přicházejí k němu sadúceové, ti, kteří říkají, že není opětovného vstání; i otázali se ho, pravíce: Učiteli, Mojžíš nám napsal, že jestliže něčí bratr umře a zůstaví ženu a nezanechá dětí, má jeho bratr jeho ženu pojmout a způsobit, by jeho bratru vyvstalo símě. Bylo sedm bratrů, a první pojal ženu a umíraje nezanechal semene. I pojal ji druhý a umřel, a ani ten nezanechal semene, a třetí taktéž. I pojalo ji těch sedm a semene nezanechali. Poslední ze všech umřela i ta žena. Při opětovném vstání, až opět vstanou, koho z nich bude ženou? Za ženu ji přece mělo těch sedm. A Ježíš jim v odpověď řekl: Ne -li pro tuto příčinu bloudíte, že jste neznalí Písem i Boží moci? Vždyť když opět vstanou zprostřed mrtvých, v manželství ani nevstupují ani se nedávají, nýbrž jsou jako andělé [, kteří jsou ] v nebi. Stran mrtvých však, že se křísí: nečetli jste v knize Mojžíšově v oddíle o ostružiníku, jak k němu Bůh promluvil, pravě: Já jsem Bůh Abrahamův a Bůh Isákův a Bůh Jakóbův? On není Bůh mrtvých, nýbrž živých. Vy tedy velmi bloudíte. A přistoupiv jeden z písmařů, jenž je zaslechl, jak spolu vedli rozpravu, a povšiml si, že jim dobře odpověděl, otázal se ho: Který je ze všech první příkaz? A Ježíš mu odpověděl: Ze všech první příkaz [je]: Slyš, Israéli: PÁN, náš Bůh, je jeden PÁN, i budeš milovat PÁNA, svého Boha, z celého svého srdce a z celé své duše a z celého svého rozumu a z celé své síly. Toto je první příkaz, a druhý, jemu podobný, je tento: Budeš milovat toho, jenž je ti blízko, jako sám sebe. Dalšího příkazu, většího než tyto, není. A ten písmař mu řekl: Výborně, Učiteli, dle pravdy jsi promluvil, protože je jeden a dalšího kromě něho není, a milovat ho z celého srdce a z celého chápání a z celé duše a z celé síly, a milovat toho, jenž je blízko, jako sám sebe, je více než všechny cele spalované a jiné oběti. A Ježíš, vida, že uváženě odpověděl, mu řekl: Nejsi daleko od Božího království. A již se ho nikdo neodvažoval tázat. A když Ježíš vyučoval v CHRÁMĚ, pravil v odpověď: Jak to, že písmaři říkají, že KRISTUS je syn Davidův? Sám David [přece] v Svatém Duchu řekl: PÁN mému Pánu řekl: Seď po mé pravici, než tvé nepřátele položím za podnož tvých nohou. Sám David mu [tedy] říká Pán, i jakže je jeho syn? A většina davu mu ráda naslouchala, i pravil jim ve své nauce: Chraňte se před písmaři, kteří mají rádi procházení v řízách a pozdravy na tržištích a přední sedadla v synagogách a přední místa na hostinách, kteří pohlcují domy vdov a jako záminku konají dlouhé modlitby. Těm se dostane přísnějšího rozsudku. A Ježíš, usednuv naproti pokladnici, se díval, jak dav do pokladnice házel peníze, a mnozí boháči házeli mnoho. I přišla jedna chudá vdova a hodila dvě lepta, to jest kodrant. A přivolav si své učedníky, řekl jim: Věru, pravím vám: Tato chudá vdova hodila více než všichni, kteří do pokladnice naházeli. Naházeliť všichni z toho, co jim přebývalo, tato však hodila ze svého nedostatku vše, cokoli měla, celé své živobytí. A když se ubíral z CHRÁMU ven, praví mu jeden z jeho učedníků: Učiteli, hle, jaké kameny a jaké budovy! A Ježíš mu v odpověď řekl: Vidíš tyto veliké budovy? Nebude zde ponechán ani kámen na kameni, jenž by vskutku nebyl stržen. A když seděl na hoře Oliv naproti CHRÁMU, dotazovali se ho v ústraní Petr a Jakub a Jan a Ondřej: Pověz nám, kdy tyto věci budou a jaké bude znamení, až se bude schylovat ke splňování všech těchto věcí? A Ježíš jim v odpověď počal říkat: Hleďte, by vás někdo nesvedl, neboť v mém jménu přijdou mnozí a budou říkat: Jsem to já, a svedou mnohé. Až však uslyšíte o válkách a válečných pověstech, nedávejte se zastrašovat, neboť se to musí stát, ale konec ještě ne bude. Povstaneť národ proti národu a království proti království a místy budou zemětřesení, a bude bývat hlad a nepokoje; tyto věci jsou počátky bolestí. Vy však hleďte sami na sebe, neboť vás budou vydávat do rad a do synagog; budete pro mne biti a stavěni před vladaře a krále, na svědectví jim. A všem národům se nejprve musí prohlásit blahá zvěst. Až však vás povedou, aby vás vydávali, nestarejte se předem, co máte promluvit, [aniž se na to připravujte,] nýbrž cokoli vám v oné hodině bude dáno, to mluvte; mluvčí totiž nejste vy, nýbrž Svatý Duch. Bratr však vydá na smrt bratra a otec dítě, a děti se vzepřou proti rodičům a způsobí jejich smrt, a budete pro mé jméno ode všech národů nenáviděni, kdo však vytrvá do konce, ten bude zachráněn. Až však uvidíte ohavnost pustošení, jak stojí, kde by neměla, (kdo čte, rozuměj,) tu nechť ti, kdo budou v Júdsku, prchají do hor, a kdo bude na střeše, nesestupuj do domu, aniž vcházej, by si něco ze svého domu vzal, a kdo bude na poli, nenavracej se dozadu, by si vzal svůj šat. Běda však těm, jež budou těhotné, a těm, jež budou kojit v oněch dnech. A modlete se, aby k tomu nedošlo v zimě, neboť ony dny budou takovou tísní, jaké nebylo od počátku stvoření, jež Bůh stvořil, až doposud, a nikdy nebude, a kdyby PÁN ty dni nebyl zkrátil, nebylo by žádné maso zachráněno, ale pro vyvolené, jež si vyvolil, zkrátil ty dni. A tehdy, řekne-li vám kdo: Hle, zde je KRISTUS, nebo: Hle, tam, nevěřte, neboť povstanou nepraví Kristové a nepraví proroci a budou ukazovat znamení a zázraky ke svádění s cesty, možno-li, i vyvolených. Vy se však mějte na pozoru - hle, předpověděl jsem vám všechny věci. Ale v oněch dnech, po oné tísni, bude zatemněno slunce a měsíc nebude dávat svého lesku a bude docházet k vypadávání hvězd nebe, a moci, jež jsou v nebesích, budou otřeseny. A tehdy uvidí Syna člověka přicházet v oblacích s velikou mocí a slávou; a tehdy vyšle své anděly a shromáždí své vyvolené od čtyř větrů, od okraje země po okraj nebe. Naučte se však přirovnání od fíkovníku: Když se již jeho větev stane měkkou a vyhání listí, víte, že léto je blízko; tak i vy, když uvidíte, že se dějí tyto věci, vězte, že je to blízko, u dveří. Věru, pravím vám: Toto pokolení nikterak nepomine, až potud, kdy se všechny tyto věci stanou. Nebe a země pominou, má slova však nikterak nepominou. O onom dni nebo hodině však nikdo neví, ani andělé, kteří jsou v nebi, ani Syn, leč Otec. Mějte se na pozoru, nespěte a modlete se, neboť nevíte, kdy ta doba je; jako jeden člověk na cestách, opustivší svůj dům a davší svým nevolníkům pravomoc a každému jeho práci, a vrátnému přikázal, aby bděl. Bděte tedy, neboť nevíte, kdy pán domu přichází - buď večer nebo o půlnoci nebo za kuropění nebo ráno - by vás, přijda znenadání, nezastihl spící. Co však pravím vám, pravím všem: Bděte. I bylo po dvou dnech Minutí a svátek nekvašených chlebů. A velekněží a písmaři hledali způsob, jak by se ho lstivě zmocnili a mohli ho zabít; pravili totiž: Ne ve svátek, ať ještě není nějaké povykování lidu. A když byl v Béthanii, v domě Šimona, malomocného, přišla, když ležel u stolu, jedna žena, mající alabastrovou láhev voňavky z čistého nardu, velmi drahého, a rozrazivši tu alabastrovou láhev, rozlila ji po jeho hlavě. A někteří byli sami u sebe plni nevole a pravili: K čemu nastalo toto mrhání voňavkou? Tato voňavka se přece mohla prodat za více než tři sta denárů a dát chudým. A zle proti ní brojili. Ježíš však řekl: Nechejte ji, co jí působíte rozpaky? Uskutečnila při mně dobrý skutek - chudé přece u sebe máte vždy, a kdykoli chcete, můžete jim prokázat dobro, mne však ne vždy máte. Ona učinila, seč byla - předem pomazala mé tělo k pohřbu. A věru, pravím vám: Kdekoli v celém světě dojde ke kázání této blahé zvěsti, i o tom, co tato učinila, se promluví, na její památku. A Júdas, Iskarióta, jeden z těch dvanácti, odešel k velekněžím, aby jim ho vydal; a oni, uslyševše to, se zaradovali a přislíbili mu dát peníze. I hledal způsob, jak by ho při vhodné příležitosti vydal. A prvního dne svátků nekvašených chlebů, když zabíjeli Minutí, mu jeho učedníci praví: Kam si přeješ, bychom odešli a připravili, abys mohl pojíst Minutí? I vysílá dva ze svých učedníků a praví jim: Jděte do města a potká vás jeden člověk, nesoucí hliněný džbán vody; dejte se za ním a kamkoli vstoupí, povězte hospodáři domu: Učitel praví: Kde je můj hostinský pokoj, kde bych mohl se svými učedníky pojíst Minutí? A on vám ukáže velikou místnost na poschodí, vystlanou, připravenou; tam nám připravte. A jeho učedníci vyšli a přišli do města a shledali podle toho, jak jim řekl, a připravili Minutí. A když nastal večer, přichází s těmi dvanácti, a zatímco leželi u stolu a jedli, řekl Ježíš: Věru, pravím vám, že jeden z vás mě vydá, jeden, jenž se mnou jí. A oni se počali rmoutit a říkat mu jeden po druhém: Což snad já? [A další: Což snad já?] On jim však v odpověď řekl: Jeden z vás dvanácti, jenž si se mnou namáčí do mísy. Syn člověka se sice ubírá podle toho, jak je o něm psáno, běda však onomu člověku, skrze něhož k vydání Syna člověka dochází; onomu člověku [by bylo] dobré, kdyby se nebyl zrodil. A zatímco jedli, vzal Ježíš chléb, požehnal, rozlámal a podal jim a řekl: Vezměte, toto je mé tělo. A vzal kalich, poděkoval, podal jim a všichni z něho upili, a řekl jim: Toto je má krev, krev [nové] úmluvy, jež se vylévá za mnohé. Věru, pravím vám, že již z plodu vinné révy ani neupiji - až do onoho dne, kdy jej budu pít, nový, v Božím království. A zapěvše chvalozpěv, vyšli na horu Oliv. A Ježíš jim praví: Všichni se dáte přivést k pádu, protože je psáno: Udeřím pastýře a ovce budou rozehnány. Ale poté, co budu vzkříšen vás předejdu do Galileje. Petr mu však děl: I kdyby se dali k pádu přivést všichni, já však přece nikoli. A Ježíš mu praví: Věru, pravím ti, že [ty] se mne dnes, této noci, dříve než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát zřekneš. On však přes míru mluvil [, tím více]: Kdybych s tebou musel umřít, nikterak se tě nezřeknu. A taktéž mluvili i všichni. I přicházejí na místo, jehož jméno je Gethsémaní, i praví svým učedníkům: Poseďte zde, než se pomodlím. A přibírá s sebou Petra a Jakuba a Jana, i počal být pln hrůzy a hluboké úzkosti. A praví jim: Má duše je převelmi zarmoucena, až k smrti. Zůstaňte zde a bděte. A popošed kousek vpřed, padl na zemi a modlil se, aby ho, je-li možno, ta hodina minula. A pravil: ABBA, Otče, všechny věci jsou ti možné; přenes tento kalich mimo mne, ale ne co já chci, nýbrž co chceš ty. A přichází a shledává, že oni spí, i praví Petrovi: Šimone, spíš? Nedokázal jsi jednu hodinu probdít? Bděte a modlete se, abyste se nedostali do pokušení; duch je sice odhodlán, maso však slábo. A zase odešel a pomodlil se, pravě tutéž věc. A vrátiv se zpět, shledal zase, že oni spí, neboť jejich oči byly ztěžklé, i nevěděli, co mu mají odpovědět. A přichází potřetí a praví jim: Spěte dále a hovějte si. Je dosti - přišla hodina, hle, Syn člověka je vydáván do rukou hříšníků. Vstávejte, pojďme, hle, přiblížil se ten, jenž mě vydává. A ihned, zatímco ještě mluvil, přichází Júdas, [jenž byl] jeden z těch dvanácti, a s ním početný dav, s meči a obušky, od velekněží a písmařů a starších. Ten pak, jenž ho vydával, s nimi byl smluvil znamení, pravě: Kteréhokoli políbím, je on, zmocněte se ho a odvádějte ho bezpečně. A přišed, hned k němu přistoupil a praví: RABBI, RABBI; a zlíbal ho. A oni na něho položili své ruce a zmocnili se ho. Jeden z těch však, kteří při tom stáli, tasil svůj meč, uhodil nevolníka veleknězova a usekl jeho ucho. A Ježíš jim v odpověď řekl: Jako na lupiče jste s meči a obušky vyšli mě zatknout? Denně jsem býval u vás a vyučoval v CHRÁMĚ, a nezmocnili jste se mne. Ale to aby byla splněna Písma. I opustili ho všichni a prchli. A šel za ním jakýsi mladík, mající na nahém těle přehozené plátno, i zmocňují se ho [mladíci], on však, nechav to plátno za sebou, od nich prchl nahý. I odvedli Ježíše k veleknězi; a scházejí se k němu všichni velekněží a starší a písmaři. A Petr za ním zdaleka došel až dovnitř nádvoří veleknězova paláce a seděl spolu se zřízenci a ohříval se v záři ohně. A velekněží a celá rada vyhledávali proti Ježíšovi svědectví k způsobení jeho smrti, a nenacházeli. Mnozí totiž proti němu křivě svědčili a jejich svědectví nebyla souhlasná; a někteří povstali a křivě proti němu svědčili, pravíce: My jsme ho zaslechli, jak pravil: Já zbořím tento chrám, jenž je vytvořen rukama, a ve třech dnech zbuduji druhý, ne rukama vytvořený. A ani tak nebylo jejich svědectví souhlasné. A velekněz, povstav přede všemi, se Ježíše otázal, pravě: Neodpovídáš nic? Co tito proti tobě dosvědčují? On však mlčel a nic neodpověděl. Opět se ho velekněz dotazoval, i praví mu: Ty jsi KRISTUS, Syn Velebeného? A Ježíš řekl: Jsem to já, a uvidíte Syna člověka sedícího na pravici moci a přicházejícího s oblaky nebe. A velekněz roztrhl svá roucha a praví: Co ještě máme zapotřebí svědků? Zaslechli jste to rouhání - co míníte? A oni ho všichni odsoudili, že propadá trestu smrti. I počali někteří na něho plivat a obestírat jeho tvář a bušit do něho pěstmi a říkat mu: Prorokuj! A zřízenci ho zasypávali ranami dlaní. A když byl Petr dole v nádvoří paláce, přichází jedna z děveček veleknězových, a uzřevši Petra, jak se ohřívá, zahledí se na něho a praví: A tys byl s tím Nazareťanem, s tím Ježíšem. A on zapřel, pravě: Nevím, aniž rozumím, co pravíš. A vyšel ven do předního dvora, i zakokrhal kohout. A ta děvečka, vidouc ho, počala těm, kdo při tom stáli, opět říkat: Tento je z nich. A on opět zapíral. A zakrátko opět Petrovi říkali ti, kdo při tom stáli: Opravdu jsi z nich, vždyť jsi také Galilejec. On však počal proklínat a přísahat: Neznám toho člověka, o němž mluvíte. A kohout zakokrhal podruhé, i připomněl si Petr to slovo, jež mu řekl Ježíš: Dříve než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát se mne zřekneš. A když na to pomyslil, plakal. A ihned za časného rána velekněží, vykonavše poradu se staršími a písmaři, a celá rada, Ježíše svázali a dali odvést a odevzdali Pilátovi. A Pilát se ho otázal: Ty jsi ten Král Židů? A on mu v odpověď řekl: Ty pravíš. A velekněží ho naléhavě obžalovávali, i otázal se ho Pilát opět, pravě: Neodpovídáš nic? Hle, kolik věcí proti tobě dosvědčují. Ježíš však již nic neodpověděl, takže se Pilát divil. Ve svátek jim však propouštíval jednoho vězně, kteréhokoli si vyprošovali; i byl ve vazbě jeden, jemuž se říkalo Barabbas, se svými spolupovstalci, kteří se při povstání dopustili vraždy. A dav se dal do hlasitého volání, i počali se doprošovat toho, co jim vždy činíval. Pilát jim však odpověděl, pravě: Přejete si, bych vám propustil toho Krále Židů? poznával totiž, že ho velekněží vydali ze závisti. Velekněží však poštvali dav, aby jim raději propustil Barabbu. A Pilát jim opět v odpověď řekl: Co si tedy přejete, bych učinil s tím, jemuž říkáte Král Židů? A oni se opět dali do křiku: Ukřižuj ho! A Pilát jim pravil: Copak učinil zlého? A oni se dali do tím silnějšího křiku: Ukřižuj ho! A Pilát, chtěje dav uspokojit, jim propustil Barabbu a Ježíše zmrskal a odevzdal, aby byl ukřižován. A vojáci ho odvedli dovnitř paláce, jenž se nazývá prétorium, a svolávají celý oddíl, i odívají ho purpurem a ovíjejí trnovým věncem, jejž spletli. A počali mu vzdávat poctu: Buď zdráv, Králi Židů! A tloukli do jeho hlavy třtinou a plivali na něho a klaněli se mu, klekajíce. A když se mu naposmívali, svlékli ho z toho purpuru a oděli ho jeho vlastním šatstvem; i vyvádějí ho, aby ho ukřižovali. A jakéhosi mimojdoucího, Šimona, Kyréňana, přicházejícího z pole, otce Alexandrova a Rufova, donucují jít s nimi, aby se chopil jeho kříže. I dopravují ho na místo zvané Golgotha, to je v překladu Místo lebky. A dávali mu napít se vína s přísadou myrhy, on však nevzal. A ukřižovavše ho, rozdělují si jeho šatstvo, vrhajíce o ně los, kdo co sebere. A byla třetí hodina, i ukřižovali ho. A byl nadepsán nadpis stran jeho obvinění: Král Židů. A s ním křižují dva lupiče, jednoho zprava a jednoho zleva od něho. [I bylo splněno Písmo, jež praví: A byl započten mezi bezzákonné.] A ti, kdo se ubírali mimo, mu spílali, potřásajíce svými hlavami a říkajíce: Aha, ty, jenž boříš a ve třech dnech buduješ chrám, zachraň sám sebe a sestup z kříže! Podobně i velekněží, posmívajíce se mezi sebou s písmaři, říkali: Druhé zachraňoval, sám sebe zachránit nemůže! Nechť KRISTUS, Israélův Král, nyní sestoupí z kříže, abychom uviděli a uvěřili! I ti spolu s ním ukřižovaní ho hanobili. A když nastala šestá hodina, nastala po celé zemi tma až do hodiny deváté; a o deváté hodině zvolal Ježíš silným hlasem [, pravě]: ÉLÓÍ, ÉLÓÍ, LAMA SABACHTHANÍ? To je v překladu: Můj Bože, můj Bože, k čemu jsi mě opustil? A někteří z těch, kdo při tom stáli, říkali, uslyševše to: Hle, volá Eliáše! A jeden přiběhl a dal houbu nasáknout octem, nasadil na třtinu a napájel ho, pravě: Nechejte, podívejme se, zda ho Eliáš přichází sejmout. A Ježíš, vydav hlasité zvolání, skonal. A opona chrámu se roztrhla na dvé, od shora až dolů. A když uviděl centurio, jenž při tom stál naproti němu, že skonal s takovýmto výkřikem, řekl: Opravdu byl tento člověk Boží Syn. A byly tam i ženy, zdaleka se dívající, mezi nimiž byla i Marie z Magdaly i Marie, matka Jakuba Malého a Jóséova, a Salómé, jež také šly za ním, když byl v Galilei, a posluhovaly mu, a mnoho dalších, jež s ním vystoupily do Jerúsaléma. A když již nastal večer, jelikož bylo Přichystávání, to jest den před sobotou, přišel Josef z Arimatheje, vážený člen rady, jenž sám také očekával Boží království, a odváživ se vstoupil k Pilátovi a jal se vyprošovat si Ježíšovo tělo. A Pilát se podivil, že by již byl mrtev, a přivolav si toho centuriona, dotázal se ho, zda již dávno umřel. A zvěděv od centuriona, daroval tělo Josefovi; a ten nakoupil plátna [a] sňav ho, zabalil do toho plátna a uložil ho v hrobce, jež byla vytesána ze skály, a na dveře té hrobky přivalil kámen. A Marie z Magdaly a Marie, matka Jóséova, se dívaly, kde je ukládán. A když přešla sobota, nakoupily Marie z Magdaly a Marie, matka Jakubova, a Salómé vonného koření, aby mohly přijít a pomazat ho. I přicházejí velmi časně ráno prvního dne týdne k hrobce, když slunce vzešlo. A říkaly k sobě navzájem: Kdo nám odvalí ten kámen ze dveří hrobky? A když vzhlédly, pozorují, že kámen je odvalený; bylť nesmírně veliký. A vstoupivše do hrobky, uviděly mladíka sedícího vpravo, oblečeného v bílou řízu, i ustrnuly úžasem a leknutím; on jim však praví: Nelekejte se; hledáte Ježíše, Nazareťana, ukřižovaného. Byl vzkříšen, zde není. Hle, místo, kam ho položili. Ale jděte, povězte jeho učedníkům, i Petrovi: Předchází vás do Galileje, tam ho uvidíte podle toho, jak vám pověděl. I vyšly a prchly od hrobky; a jímalo je chvění a úžas, a nikomu nic neřekly, neboť se bály. Nuže, když časně ráno prvního dne týdne vstal, objevil se nejprve Marii z Magdaly, z níž byl vyhnal sedm démonů. Ta se odebrala a podala zprávu těm, kteří s ním bývali, hořekujícím a plačícím. A ti, uslyševše, že žije a byl od ní spatřen, nevěřili. A po těchto věcech byl v jiné tvářnosti zjeven dvěma z nich, když byli na cestě, ubírajíce se na venkov, a ti odešli a podali zprávu ostatním; ani těm neuvěřili. Potom byl zjeven těm jedenácti, když leželi u stolu, a pokáral jejich nevěru a tvrdost srdce, protože neuvěřili těm, kteří ho vzkříšeného spatřili. A řekl jim: Odeberte se do veškerého světa a prohlašte všemu stvoření blahou zvěst. Kdo uvěří a bude pokřtěn, bude zachráněn, a kdo bude nevěřící, bude odsouzen. A ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: budou v mém jménu vyhánět démony, budou mluvit novými jazyky, budou uchopovat hady, a vypijí-li co smrtícího, nikterak jim to neuškodí, na neduživé budou pokládat ruce a budou se mít dobře. Tak tedy byl Pán poté, co k nim promluvil, vzat vzhůru do nebe a usedl po Boží pravici; a oni vyšli a všude kázali a *Pán spolupůsobil a potvrzoval slovo znameními, jež je doprovázela. Jelikož se již mnozí pokusili sestavit vypravování o skutečnostech, jimž se mezi námi plně věří podle toho, jak nám je sdělili ti, kteří od počátku byli očitými svědky a průvodci Slova, uznal jsem za vhodné i já, jenž jsem se se všemi věcmi od základu podrobně obeznámil, soustavně ti o nich napsat, veleslovutný Theofile, abys plně poznal spolehlivost těch věcí, o nichž jsi byl poučen. Ve dnech Héróda, krále Júdska, byl jakýsi kněz, jménem Zachariáš, ze třídy Abiovy, a jeho žena z dcer Árónových, a její jméno Alžběta. A oba byli před Bohem spravedliví, kráčejíce bez závady ve všech příkazech a spravedlivých požadavcích PÁNĚ. A dítě neměli, ježto Alžběta byla neplodná, a oba byli pokročilí v letech. I stalo se, když on v pořadí své třídy konal kněžskou službu před Bohem, že mu podle obyčeje kněžského úřadu bylo losem určeno vstoupit do chrámu PÁNĚ a zakouřit. A všechen zástup lidu se v hodině kouření modlil venku. I ukázal se mu anděl PÁNĚ, stojící z pravé strany oltáře ke kouření; a Zachariáš, vida ho, byl tím znepokojen a padla na něho bázeň. Ten anděl však k němu řekl: Neboj se, Zachariáši, protože tvá prosba byla vyslyšena a tvá žena Alžběta ti zrodí syna, a jeho jméno nazveš Jan; a bude ti radostí a jásotem a při jeho zrození se zaradují mnozí, neboť bude veliký před PÁNEM a nikterak nebude pít vína ani opojného nápoje, a již od útrob své matky bude naplněn Svatým Duchem; a mnohé z Israélových synů obrátí k PÁNU, jejich Bohu, a před ním bude v duchu a moci Eliášově předcházet on, by obrátil srdce otců k dětem a neposlušné do smýšlení spravedlivých, by PÁNU připravil vystrojený lid. A Zachariáš k tomu andělu řekl: Podle čeho to poznám? Vždyť já jsem stařec, i má žena je pokročilá v letech. A anděl mu v odpověď řekl: Já jsem Gabriél, jenž stojím před samým Bohem, a byl jsem vyslán, bych k tobě promluvil a přinesl ti tyto blahé zvěsti. A hle, budeš mlčící a nemohoucí promluvit až do dne, v němž se tyto věci stanou, za to, že jsi neuvěřil mým slovům, jež budou ve své době splněna. A lid na Zachariáše čekal, i divili se tomu, že v chrámě dlouho zůstává. Když však vyšel, nemohl k nim promluvit, i poznali, že v chrámě uzřel vidění. A on jim stále dával znamení a stále zůstával němý. A když byly vyplněny dni konání jeho úřadu, stalo se, že odešel do svého domu. A Alžběta, jeho žena, po těch dnech počala, i ukryla se na pět měsíců, a říkala: Takto mi učinil PÁN ve dnech, v nichž na mne pohlédl, by odňal mou pohanu mezi lidmi. V šestém měsíci však byl anděl Gabriél od Boha vyslán do galilejského města, jehož jméno bylo Nazaret, k jedné panně, zasnoubené muži, jehož jméno bylo Josef, z domu Davidova, a jméno té panny Marie. I vstoupil anděl k ní a řekl: Buď zdráva, přízní obdařená, PÁN je s tebou [, ty jsi požehnaná mezi ženami]. Ona však byla [, vidouc ho,] nad jeho slovem všechna znepokojena a přemýšlela, co toto asi je za pozdrav. A anděl jí řekl: Neboj se, Marie, neboť jsi u Boha došla přízně; a hle, počneš v lůně a porodíš syna a jeho jméno nazveš Ježíš. Ten bude veliký a bude nazván Synem Nejvyššího, a PÁN, Bůh, mu dá trůn Davida, jeho otce, i bude navěky kralovat nad domem Jakóbovým a jeho království nebude konce. Marie však k andělu řekla: Jak toto bude, jelikož nepoznávám muže? A anděl jí v odpověď řekl: Přijde na tebe Svatý Duch a zastíní tě moc Nejvyššího; proto také to svaté, jež se zrodí, bude nazváno Božím Synem. A hle, Alžběta, tvá příbuzná, i ona, ve svém vysokém věku, počala syna, a toto je jí, jež byla nazývána neplodnou, šestý měsíc - ano, u Boha nebude žádná věc nemožná. A Marie řekla: Hle, nevolnice PÁNĚ, nechť se mi stane podle tvého slova. A anděl od ní odešel. A Marie v těch dnech vstala a s chvatem se odebrala do hornaté krajiny, do jednoho Júdova města, i vstoupila do domu Zachariášova a pozdravila Alžbětu; a jak Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, stalo se, že maličké v jejích útrobách poskočilo, i byla Alžběta naplněna Svatým Duchem a vzkřikla silným hlasem, i řekla: Ty jsi požehnaná mezi ženami a požehnaný je plod tvých útrob. A odkud mi toto, aby ke mně přišla matka mého Pána? Vždyť hle, jak se hlas tvého pozdravu dostal do mých uší, maličké v mých útrobách s jásotem poskočilo. A blažená je ta, jež uvěřila, neboť ty věci, o nichž k ní bylo promluveno od PÁNA, dojdou splnění. A Marie řekla: Má duše vyvyšuje PÁNA a můj duch se rozjásal v Bohu, mém Zachránci, protože pohlédl na nízký stav své nevolnice; vždyť hle, od nynějška mě budou všechna pokolení nazývat blaženou, protože mi Mocný učinil veliké věci a jeho jméno je svaté; a jeho soucit je do pokolení a pokolení vůči těm, kdo se ho bojí. Uplatnil sílu svou paží, rozprášil ty, kdo jsou pyšní v myšlení svých srdcí, mocnáře strhl z trůnů a nízké povýšil, hladové zasytil dobrými věcmi a hojnost mající odeslal pryč s prázdnou. Ujal se Israéle, svého sluhy, by si vzpomněl na soucit, (podle toho, jak promlouval k našim otcům,) vůči Abrahamovi a jeho semeni navždy. A Marie s ní zůstala asi tři měsíce, i vrátila se zpět do svého domu. Alžbětě pak se dovršil čas, by ona porodila, i přivedla na svět syna; a její okolní sousedé a příbuzní uslyšeli, že při ní PÁN rozhojňoval svůj soucit, a radovali se s ní. I stalo se v osmý den, že to děťátko přišli obřezat, a nazývali je podle jména jeho otce Zachariáš. A jeho matka v odpověď řekla: Nikoli, nýbrž bude nazván Jan. I řekli k ní: Nikoho v tvém příbuzenstvu není, kdo by se nazýval tímto jménem. I pokyvovali na jeho otce, jak on by si přál, by se nazývalo; a požádav o tabulku, napsal tento výrok: Jeho jméno je Jan. I podivili se všichni. A jeho ústa byla okamžitě odemknuta, i jeho jazyk, i mluvil, velebě Boha. A na všechny, kteří okolo nich bydleli, přišla bázeň a v celé té hornaté krajině Júdska se rozmlouvalo o všech těchto věcech; a všichni, kteří to uslyšeli, si to uložili ve svém srdci a říkali: Nuže, čím toto děťátko bude? A ruka PÁNĚ byla s ním. A Zachariáš, jeho otec, byl naplněn Svatým Duchem a jal se prorokovat, pravě: Veleben budiž PÁN, Israélův Bůh, že navštívil a způsobil vykoupení svému lidu a vyzvedl nám roh vysvobození v domě Davida, svého sluhy, podle toho, jak promlouval ústy svých svatých proroků, kteří byli od počátku světa, vysvobození zprostřed našich nepřátel a z ruky všech, kdo nás nenávidí, by uskutečnil soucit s našimi otci a vzpomněl si na svou svatou úmluvu, přísahu, jíž se zavázal Abrahamovi, našemu otci, dát nám to, bychom mu bez bázně, byvše vyproštěni z ruky našich nepřátel, mohli konat svatou službu ve zbožnosti a spravedlnosti před ním po všechny své dni. A ty, děťátko, budeš nazváno prorokem Nejvyššího, neboť se před tváří PÁNĚ napřed odebereš připravit jeho cesty, by jeho lidu bylo dáno poznání vysvobození skrze odpuštění jejich hříchů pro niterný soucit našeho Boha, v němž nás navštívil rozbřesk z výsosti, by zasvítil na ty, kdo seděli ve tmě a stínu smrti, k usměrnění našich nohou na cestu pokoje. A to děťátko rostlo a bylo v duchu posilováno a až do dne svého ukázání Israélovi bylo v pustinách. V oněch dnech se však stalo, že od císaře Augusta vyšlo usnesení, by se konal soupis všeho obydleného světa; k soupisu samému došlo teprve, když vladařem Sýrie byl Quirinius. I ubírali se všichni, by se dávali zapisovat, každý do svého města; a vystoupil i Josef od Galileje, z města Nazaretu, do Júdska, do města Davidova, jež se nazývá Béthlém, - protože byl z domu a rodiny Davidovy, - by byl zapsán, s Marií, jež mu byla zasnoubená jako jeho žena a byla v jiném stavu. A když tam byli, stalo se, že se dovršily dni, by ona porodila, i porodila svého prvorozeného syna a zavinula ho do plenek a uložila ho v jeslích, protože v noclehárně pro ně nebylo místa. A v témže kraji byli pastýři, zdržující se venku a v noci konající hlídky nad svým stádem; a hle, stanul při nich anděl PÁNĚ a sláva PÁNĚ se zaskvěla vůkol nich, i ulekli se velikým leknutím. A ten anděl jim řekl: Nelekejte se, neboť hle, přináším vám blahou zvěst o veliké radosti, jež bude pro všechen lid, protože se vám dnes ve městě Davidově narodil Zachránce, jenž je Kristus, Pán. A znamením vám bude toto: najdete novorozeně zavinuté do plenek a ležící v jeslích. A znenadání se s tím andělem objevil zástup nebeského vojska, chválícího Boha a říkajícího: V nejvyšších místech sláva Bohu a na zemi pokoj, v lidech blahá libost. A jak ti andělé od nich odešli do nebe, stalo se, že ti pastýři k sobě navzájem řekli: Zajděme tedy až do Béthléma a podívejme se na tu věc, jež se stala, již nám PÁN uvedl ve známost. I pospíšili a přišli a dopátrali se i Marie i Josefa a toho novorozeněte, ležícího v těch jeslích. A když je uviděli, rozšířili všude známost stran té věci, o níž k nim bylo promluveno stran tohoto děťátka, a všichni, kteří to uslyšeli, byli stran toho, co k nim od těch pastýřů bylo promluveno, jati údivem. Marie však všechny tyto věci spolu uchovávala v mysli, hloubajíc o nich ve svém srdci. A ti pastýři se vrátili zpět, oslavujíce a chválíce Boha za vše, co uslyšeli a uviděli podle toho, jak k nim bylo promluveno. A když se dovršilo osm dní, by on byl obřezán, bylo jeho jméno nazváno Ježíš; to mu bylo dáno od toho anděla před jeho početím v útrobách. A když se dovršily dni jejich očišťování podle zákona Mojžíšova, vynesli ho do Jerúsaléma představit PÁNU (podle toho, jak je v zákoně PÁNĚ psáno: Vše mužského pohlaví, rozvírající dělohu, bude nazváno svatým PÁNU) a dát oběť podle toho, co je řečeno v zákoně PÁNĚ, párek hrdliček nebo dvě mláďata holubů. A hle, byl v Jerúsalémě člověk, jehož jméno bylo Simeón, a tento člověk byl spravedlivý a nábožný, očekávající útěchu Israélovu, a byl na něm Svatý Duch; a od Svatého Ducha mu bylo vnuknutím sděleno, že dříve neuvidí smrti, než uvidí KRISTA PÁNĚ. I přišel v Duchu do CHRÁMU a vtom, když rodiče vnesli děťátko Ježíše, by s ním naložili podle zvyklosti zákona, je vzal on na své lokty a jal se velebit Boha a řekl: Nyní propouštíš svého nevolníka, Hospodáři, podle svého slova, v pokoji, protože mé oči uviděly tvůj nástroj vysvobození, jejž jsi připravil před tváří všech lidí, světlo k odhalení národů a slávu tvého lidu, Israéle. A jeho otec a matka byli udiveni nad těmi věcmi, jež se o něm mluvily; a Simeón jim požehnal a řekl k Marii, jeho matce: Hle, tento je ustanoven k pádu a opětovnému vstání mnohých v Israélovi a za znamení, jemuž se odporuje, (a pronikne i meč tvou vlastní duší,) aby tak byly odhaleny myšlenky z mnoha srdcí. A byla Anna, prorokyně, dcera Fanúélova, z kmene Asérova, jež byla velmi pokročilá v letech, proživší sedm let s mužem od svého panenství; a ona sama byla již čtyřiaosmdesát let vdovou, i nevzdalovala se od CHRÁMU a konala svatou službu posty a modlitbami nocí i dnem. A ta, přistoupivši téže hodiny, vzdávala PÁNU chválu a mluvila o něm ke všem, kteří v Jerúsalémě očekávali vykoupení. A když dokončili všechny věci podle zákona PÁNĚ, vrátili se zpět do Galileje, do svého města Nazaretu. A to děťátko rostlo a sílilo [ v duchu], jsouc naplňováno moudrostí, a Boží milost byla na něm. I ubírávali se jeho rodiče ročně o svátku Minutí do Jerúsaléma. A když dosáhl dvanácti let a oni podle obyčeje toho svátku [do Jerúsaléma] vystoupili a svůj pobyt tam po ty dni dokončili, zdržel se Ježíš, ten hoch, když se vraceli zpět, v Jerúsalémě, a jeho rodiče si toho nepovšimli; pomyslivše si však, že je mezi spolucestující společností, ušli den cesty a pátrali po něm mezi příbuznými a známými. A když [ho] nenašli, vrátili se zpět do Jerúsaléma, aby po něm pátrali. A po třech dnech se stalo, že ho našli v CHRÁMĚ, jak sedí uprostřed učitelů a naslouchá jim a dotazuje se jich; a všichni, kteří mu naslouchali, žasli nad jeho chápavostí a odpověďmi. A uzřevše ho, byli tím ohromeni a jeho matka k němu řekla: Dítě, proč ses k nám takto zachoval? Hle, tvůj otec a já jsme tě hledali, majíce bolest. I řekl k nim: Proč to, že jste mě hledali? Nevěděli jste, že já musím být v záležitostech mého Otce? A oni nepochopili tu věc, o níž k nim promluvil. I sestoupil s nimi a přišel do Nazaretu a byl jim podřízen; a jeho matka všechny ty věci bedlivě uchovávala ve svém srdci. A Ježíš činil pokroky v moudrosti a vzrůstu a přízni u Boha i lidí. V patnáctém pak roce vlády Tiberia, císaře, když Pontius Pilát byl vladařem Júdska a Héródés tetrarchou Galileje, Filip pak, jeho bratr, tetrarchou Itúreje a kraje trachónitidského a Lysanias tetrarchou Abilény, za velekněžství Annova a Kaiafova, se k Janovi, synu Zachariášovu, v pustině udál Boží výrok. I přišel, aby ve všem kraji okolo Jordánu kázal křest pokání k odpuštění hříchů, jak je psáno v knize slov Isaiáše, proroka: Hlas volajícího v pustině: Připravte cestu PÁNĚ, čiňte jeho stezky přímými; každá rokle bude vyplněna a každá hora a pahrbek bude snížen, i stanou se pokřivená místa přímou stezkou a kostrbatiny hladkými cestami a všechno maso uvidí Boží nástroj vysvobození. Říkal tedy davům, jež vycházely, by od něho byly pokřtěny: Zplozeňata zmijí, kdo vás předem varoval, abyste mohli prchnout před nastávajícím hněvem? Zaroďte tedy ovoce důstojná pokání. A nezačínejte říkat sami v sobě: Za otce máme Abrahama; pravímť vám, že Bůh může způsobit, by Abrahamovi povstaly děti z těchto kamenů. A již je ke kořeni stromů i sekera přiložena; každý strom tudíž, nerodící dobrého ovoce, se vytíná a hází do ohně. A davy se ho dotazovaly, říkajíce: Co tedy máme vykonat? I praví jim v odpověď: Kdo má dvě tuniky, uděl tomu, kdo nemá, a kdo má potraviny, jednej podobně. A přišli i dávkoví výběrčí, by byli pokřtěni, a řekli k němu: Učiteli, co máme vykonat? A on k nim řekl: Nevymáhejte nic více než to, co je vám rozkázáno. A i lidé konající vojenskou službu se ho dotazovali, říkajíce: A my - co máme vykonat? I řekl jim: Nikoho neutiskujte, aniž křivě obviňujte a spokojujte se se svými žoldy. Když však lid byl v očekávání a všichni v svých srdcích o Janovi přemýšleli, zdali snad on není KRISTUS, odpověděl Jan všem, pravě: Já vás ovšem křtím vodou, přichází však silnější než já, jemuž nejsem způsobilý uvolnit řemínek jeho opánků; ten vás bude křtít Svatým Duchem a ohněm. Jeho věječka je v jeho ruce, i pročistí svůj mlat a sklidí pšenici do své sýpky, plevy však bude neuhasitelným ohněm spalovat. Vybízeje tedy i k mnoha jiným věcem, hlásal lidu blahou zvěst. Avšak Héródés, tetrarcha, jsa od něho kárán stran Héródiady, ženy svého bratra, i stran všech zlých věcí, jichž se Héródés dopustil, přidal ke všemu i toto, že dal Jana pod zámek do vězení. A v tom, co byl pokřtěn veškerý lid, a když Ježíš byl pokřtěn a modlil se, se stalo, že nebesa byla otevřena a že na něho sestoupil Svatý Duch v tělesné podobě jakoby holubice a že z nebe zazněl hlas: Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě jsem našel svou slast. A Ježíš sám počínal být asi třicetiletý, jsa, jak se mělo za to, synem Josefa, jenž byl Éliho, jenž byl Matthata, jenž byl Leviho, jenž byl Melchiho, jenž byl Janny, jenž byl Josefa, jenž byl Mattathie, jenž byl Amóse, jenž byl Naúma, jenž byl Esliho, jenž byl Naggaje, jenž byl Maatha, jenž byl Mattathie, jenž byl Semeje, jenž byl Josefa, jenž byl Júdy, jenž byl Jóanny, jenž byl Résy, jenž byl Zorobabela, jenž byl Salathiéla, jenž byl Nériho, jenž byl Melchiho, jenž byl Addiho, jenž byl Kósama, jenž byl Elmódama, jenž byl Héra, jenž byl Jóséa, jenž byl Eliezera, jenž byl Jóreima, jenž byl Matthata, jenž byl Leviho, jenž byl Simeóna, jenž byl Júdy, jenž byl Josefa, jenž byl Jónana, jenž byl Eliakíma, jenž byl Meley, jenž byl Mainana, jenž byl Mattathy, jenž byl Nathana, jenž byl Davida, jenž byl Jessaje, jenž byl Óbéda, jenž byl Bóza, jenž byl Salmóna, jenž byl Nássóna, jenž byl Aminadaba, jenž byl Arama, jenž byl Esróma, jenž byl Faresa, jenž byl Júdy, jenž byl Jakóba, jenž byl Isáka, jenž byl Abrahama, jenž byl Tareho, jenž byl Nachóra, jenž byl Serúcha, jenž byl Ragaua, jenž byl Faleka, jenž byl Hebera, jenž byl Saleho, jenž byl Kainana, jenž byl Arfaxada, jenž byl Séma, jenž byl Nóeho, jenž byl Lamecha, jenž byl Mathúsaly, jenž byl Enócha, jenž byl Jareda, jenž byl Maleleéla, jenž byl Kainana, jenž byl Enósa, jenž byl Sétha, jenž byl Adama, jenž byl Boží. Ježíš se však, pln Svatého Ducha, vrátil od Jordánu zpět a byl Duchem voděn v pustině čtyřicet dní, jsa pokoušen od ďábla. A v oněch dnech ničeho nepojedl, a když ony byly skončeny, vyhladověl. I řekl mu ďábel: Jsi-li Boží Syn, řekni tomuto kameni, aby se stal chlebem. A Ježíš k němu odpověděl, pravě: Je psáno: Ne pouhým chlebem bude člověk žít, nýbrž každým Božím slovem. I vyvedl ho [ďábel] na vysokou horu a v okamžiku mu ukázal všechna království obydleného světa. A ďábel mu řekl: Veškerou tuto pravomoc a jejich slávu dám tobě, protože je odevzdána mně a dávám ji, komukoli si přeji. Pokloníš-li se tedy přede mnou ty, bude všechna tvá. A Ježíš mu v odpověď řekl: Je psáno: Budeš se klanět PÁNU, svému Bohu, a jemu jedinému konat svatou službu. I zavedl ho do Jerúsaléma a postavil ho na vrchol CHRÁMU a řekl mu: Jsi-li Boží Syn, vrhni se odtud dolů; je přece psáno: Svým andělům o tobě dá příkaz, by tě ochránili, a že tě ponesou na rukou, abys svou nohou nějak nenarazil na kámen. A Ježíš mu v odpověď řekl: Je řečeno: Nebudeš pokoušet PÁNA, svého Boha. A ďábel, skončiv všechno pokoušení, od něho na čas odstoupil. A Ježíš se v moci Ducha vrátil zpět do Galileje a zpráva o něm vyšla po celém okolním kraji, a v jejich synagogách vyučoval on, jsa ode všech oslavován. I přišel do Nazaretu, kde byl vychován, a podle toho, co mu bylo obyčejem, vstoupil v sobotní den do synagogy; i povstal, by se ujal čtení. A byla mu podána kniha proroka Isaiáše; a rozvinuv tu knihu, našel to místo, kde bylo napsáno: Na mně je Duch PÁNĚ, protože mě pomazal, bych chudým přinesl blahou zvěst; vyslal mě, bych prohlásil zajatcům osvobození a slepcům prohlédnutí, bych zdrcené odeslal osvobozené, bych prohlásil vítaný rok PÁNĚ. A svinuv knihu, odevzdal ji zřízenci a usedl, a oči všech v synagoze se upíraly k němu. I počal k nim mluvit: Dnes je toto Písmo splněno ve vašich uších. A všichni mu svědčili a divili se při slovech milosti, jež vycházela z jeho úst, a říkali: Není toto ten Josefův syn? I řekl k nim: Povíte mi ovšem toto přirovnání: lékaři, uzdrav sám sebe; cokoli jsme uslyšeli, že se stalo v Kafarnaúmu, vykonej i zde ve své otčině. A řekl: Věru, pravím vám, že žádný prorok není ve své otčině vítán. Říkám vám však dle pravdy: Bylo mnoho vdov v Israélovi ve dnech Eliášových, když bylo nebe zamknuto na tři léta a šest měsíců, a tak přišel na celou zemi veliký hlad, a k žádné z nich nebyl Eliáš poslán, leč k jedné ženě, vdově, do Sarepty v Sidónii; a bylo mnoho malomocných v Israélovi za Elisea, proroka, a žádný z nich nebyl očištěn, leč Náman, Syřan. A všichni v synagoze, slyšíce tyto věci, byli naplněni vztekem, i povstali a vystrčili ho z města ven a zavedli ho až na okraj temene hory, na níž bylo jejich město zbudováno, tak aby ho mohli svrhnout ze srázu, on však, prošed jejich středem, se ubíral svou cestou a sešel do Kafarnaúmu, města v Galilei, a o sobotách je vyučoval; i upadali v ohromení nad jeho naukou, protože se jeho slovo dělo s pravomocí. A v té synagoze byl jeden člověk, mající ducha nečistého démona, i vzkřikl silným hlasem, pravě: Eh, co je ti do nás, Ježíši, Nazareťane? Přišel jsi nás zahubit? Znám tě, kdo jsi - Boží Svatý. A Ježíš ho pokáral, pravě: Oněm a vyjdi od něho! A ten démon, mrštiv jím doprostřed, od něho vyšel a nic mu neuškodil. I přišla na všechny hrůza a domlouvali se navzájem, říkajíce: Jaké je toto slovo, že v pravomoci a síle nařizuje nečistým duchům, a vycházejí? A řeč o něm se rozšiřovala do každého místa okolního kraje. A když se z té synagogy zvedl, vstoupil do domu Šimonova. Šimonova tchyně však byla sužována vysokou horečkou, i požádali ho za ni; a stanuv nad ní, napomenul tu horečku a opustila ji, i vstala okamžitě a obsluhovala je. A když slunce zapadlo, všichni, kolik jich mělo nemocné rozličnými chorobami, je k němu přivedli, a on, položiv na každičkého z nich ruce, je uzdravoval; a od mnohých vycházeli i démoni, křičíce a říkajíce: Ty jsi Boží Syn. I napomínal je a nedopouštěl jim mluvit, protože věděli, že on je KRISTUS. A když nastal den, vyšel a odebral se na pusté místo; a davy se po něm pídily, i přišli až k němu a zdržovali ho, by se od nich neubíral. On k nim však řekl: I jiným městům musím přinést blahou zvěst o Božím království, protože na to jsem byl vyslán. I kázal v synagogách Galileje. I stalo se, když se na něho tlačil dav, by slyšel Boží slovo, že on stál u jezera Gennésaretského; i uviděl u toho jezera stát dvě lodi, rybáři však, sestoupivše z nich, oplachovali sítě. I nastoupil do jedné z těch lodí, jež byla Šimonova, a jeho požádal, by zajel trochu od země; a usednuv, vyučoval davy z té lodi. Jak však přestal mluvit, řekl k Šimonovi: Zajeď k hlubině a spusťte své sítě k zátahu. A Šimon mu v odpověď řekl: Veliteli, nalopotili jsme se po celou noc a nechytili jsme nic, na tvé slovo však síť spustím. I učinili to a shrnuli veliké množství ryb. A jejich síť se protrhávala. I zamávali svým druhům, kteří byli v té jiné lodi, by připluli a pomohli jim; i připluli a naplnili obě lodi, takže se ponořovaly. Šimon-Petr však, uzřev to, padl k Ježíšovým kolenům, pravě: Odejdi ode mne, protože jsem muž hříšný, Pane. Jeho totiž, i všechny ty s ním, obchvátila hrůza nad tím zátahem ryb, jehož dosáhli, a podobně i Jakuba a Jana, syny Zebedeovy, kteří Šimonovi byli společníky. A Ježíš k Šimonovi řekl: Neboj se; od nynějška budeš lovit lidi. A zavedše lodi k zemi, zanechali vše a vydali se za ním. A když on byl v jednom z měst, stalo se, že hle, muž plný malomocenství; a uzřev Ježíše, padl na tvář a poprosil ho, pravě: Pane, chceš-li, můžeš mě očistit. I vztáhl ruku, sáhl na něho a řekl: Chci, buď očištěn. A hned od něho malomocenství odešlo. A on mu nakázal nikomu to neříkat; ale odejdi, ukaž se knězi a obětuj za své očištění podle toho, jak nařídil Mojžíš, na svědectví jim. Zvěst o něm se však rozcházela stále více a početné davy se scházely, by poslouchaly a dávaly se uzdravovat od svých nemocí. A on se uchyloval do ústraní v pustinách a modlil se. A v jednom z těch dní se stalo, že on vyučoval, i seděli tam farizeové a učitelé zákona, kteří přišli z každé vsi Galileje a Júdska a z Jerúsaléma; a byla tam moc PÁNĚ k léčení jich. A hle, muži nesoucí na loži člověka, jenž byl postižen ochrnutím; i snažili se ho vnést a položit před něho. A když pro dav nenašli cestu, jakou by ho vnesli, vystoupili na střechu a skrze tašky ho s lůžkem dostali dolů doprostřed před Ježíše. A vida jejich víru, řekl: Člověče, tvé hříchy jsou ti odpuštěny. A ti písmaři a ti farizeové počali přemýšlet a říkali: Kdo je tento, jenž vyslovuje rouhání? Kdo může odpouštět hříchy, leč jediný Bůh? Ježíš však, rozpoznav jejich přemýšlení, k nim v odpověď řekl: Co v svých srdcích přemýšlíte? Co je snadnější? Říci: tvé hříchy jsou ti odpuštěny, či říci: vstávej a choď? Ale abyste věděli, že Syn člověka pravomoc má na zemi odpouštět hříchy - řekl tomu postiženému ochrnutím: Tobě pravím: Vstávej, zvedni své lůžko a ubírej se do svého domu. A okamžitě se přede všemi postavil, zvedl to, na čem ležel, a odešel do svého domu, oslavuje Boha. A všechny pojal úžas, i oslavovali Boha a byli naplněni bázní a říkali: Dnes jsme uviděli neobyčejné věci. A po těchto věcech vyšel a zpozoroval dávkového výběrčího jménem Levi, sedícího při dávkové pokladně, a řekl mu: Pojď za mnou. I opustil vše, vstal a vydal se za ním. A ten Levi mu ve svém domě uspořádal velkolepé pohoštění; a dávkových výběrčích a dalších, kteří s nimi leželi u stolu, byl početný dav. A jejich písmaři a farizeové reptali proti jeho učedníkům, říkajíce: Proč jídáte a pijete s dávkovými výběrčími a hříšníky? A Ježíš k nim v odpověď řekl: Lékaře nemají zapotřebí ti, kdo se těší dobrému zdraví, nýbrž ti, kdo se mají zle. Nepřišel jsem povolávat spravedlivé, nýbrž hříšníky k pokání. A oni k němu řekli: Proč se učedníci Janovi postívají zhusta a konávají prosby, podobně i učedníci farizeů, tvoji však jídají a pijí? A on k nim řekl: Což můžete syny svatební síně přimět, by se postili, zatímco je ženich s nimi? Přijdou však i dni, kdy od nich bude ženich odtržen; tehdy se v oněch dnech postit budou. A také k nim pronášel přirovnání: Nikdo nepřikládá záplatu [z ] nového šatu na šat starý, jinak i ten nový rozřeže, ani se záplata, jež je z nového, nebude se starým shodovat. A nikdo nedává mladé víno do starých měchů, jinak to mladé víno měchy potrhá a samo se vylije i měchy se zničí; nýbrž mladé víno nutno dávat do nových měchů a oboje se spolu uchraňuje. A nikdo, kdo pil staré, o mladé [hned] nestojí, neboť říká: Staré je lahodnější. I stalo se v druho-první sobotu, že on procházel osetými poli a jeho učedníci trhali klasy a jedli, mnouce je rukama. Někteří z farizeů jim však řekli: Proč činíte, co není dovoleno činit v sobotu? A Ježíš k nim v odpověď řekl: Nečetli jste ani toto, co učinil David, když vyhladověl, on i ti s ním? Jak vstoupil do Božího domu a vzal chleby k předkládání a pojedl a dal i těm, kteří byli s ním, chleby, jichž není dovoleno pojídat, leč jedině kněžím? A pravil jim: Syn člověka je Pánem i soboty. A v jinou sobotu se také stalo, že on vstoupil do synagogy a vyučoval. I byl tam jeden člověk a jeho pravá ruka byla odumřelá. A písmaři a farizeové dávali bedlivý pozor, zda bude v sobotu uzdravovat, aby našli, proč ho žalovat. On však jejich myšlenky znal a tomu člověku, jenž měl ruku odumřelou, řekl: Zvedej se a postav se doprostřed. I povstal a stanul. Ježíš k nim tedy řekl: Otáži se vás, zda je dovoleno v sobotu konat dobro či konat zlo, zachránit žití či zahubit? A rozhlédnuv se po nich všech, řekl mu: Vztáhni tu svou ruku. A on [tak] učinil a jeho ruka mu byla navrácena v pořádku, jako ta druhá. Oni však byli naplněni šílenstvím a rozmlouvali mezi sebou, co by Ježíšovi měli učinit. A v těch dnech se stalo, že vyšel na horu a trávil celou noc v modlitbě k Bohu. A když nastal den, zavolal na své učedníky, a vyvoliv si z nich dvanáct, jež pojmenoval i apoštoly, - Šimona, jehož i pojmenoval Petrem, a Ondřeje, jeho bratra, [a] Jakuba a Jana, [a] Filipa a Bartoloměje, [a] Matouše a Tomáše, Jakuba Alfeova a Šimona, jenž se nazýval Horlivec, [a] Júdu, bratra Jakubova, a Júdu Iskariótu, jenž se i stal zrádcem, - a sestoupiv s nimi, stanul na jednom místě na rovině, i dav jeho učedníků a početný zástup lidu z celého Júdska a Jerúsaléma a pomoří Tyru a Sidónu; ti si ho přišli poslechnout a dát se vyléčit od svých chorob. A ti, kdo byli obtěžováni od nečistých duchů, byli uzdravováni, a všechen dav se snažil na něho si sahat, protože od něho vycházela moc a léčila všechny. A on, pozvednuv své oči na své učedníky, pravil: Blažení jste vy chudí, protože Boží království je vaše. Blažení jste vy, kteří nyní hladovíte, protože budete nakrmeni. Blažení jste vy, kteří nyní pláčete, protože se budete smát. Blažení jste, kdykoli by vás lidé nenáviděli a kdykoli by vás vylučovali a hanobili a vaše jméno zavrhovali jako zlé, pro Syna člověka. V onen den se zaradujte a poskočte, neboť hle, vaše odměna je veliká v nebi; vždyť podle tohoto se jejich otcové chovali k prorokům. Avšak běda vám boháčům, protože svou útěchu máte. Běda vám, kteří jste zasyceni, protože budete hladovět. Běda vám, kteří se nyní smějete, protože budete hořekovat a plakat. Běda, kdykoli by o vás všichni lidé pěkně mluvili; vždyť podle tohoto se jejich otcové chovali k nepravým prorokům. Ale vám, kteří slyšíte, pravím: Milujte své nepřátele, pěkně se chovejte k těm, kteří vás nenávidí, žehnejte těm, kteří vám zlořečí, modlete se za ty, kteří vám utrhají. Tomu, kdo tě bije na líce, nastavuj i druhé, a tomu, kdo ti bere přehoz, neodepři an i tuniku. Každému, kdo tě žádá, dávej, a od toho, kdo ti bere tvé věci, nežádej zpět. A podle toho, jak si přejete, aby se lidé chovali k vám, podobně se chovejte i vy k nim. A budete-li milovat ty, kteří milují vás, jaký vám patří vděk? Vždyť i hříšníci milují ty, kteří je milují. A budete-li působit dobro těm, kteří působí dobro vám, jaký vám patří vděk? Vždyť totéž konají i hříšníci. A budete-li půjčovat těm, od nichž doufáte, že dostanete zpět, jaký vám patří vděk? [Vždyť ] i hříšníci půjčují hříšníkům, aby zpět dostali zase tolik. Avšak milujte své nepřátele a působte dobro a půjčujte, v nic zpět nedoufajíce, a vaše odměna bude veliká a budete syny Nejvyššího, protože k nevděčným a zlým je vlídný on. Buďte tedy útrpní podle toho, jak je útrpný i váš Otec; a nesuďte a nikterak nebudete souzeni, neodsuzujte a nikterak nebudete odsouzeni, zprošťujte a budete zproštěni, dávejte a bude vám dáno - řádnou míru, natlačenou a natřesenou a navršenou, dají do vašeho záňadří, neboť touž měrou, jakou měříte, bude oplátkou naměřeno vám. A řekl jim i přirovnání: Což snad může slepec vodit slepce? Nepadnou oba do jámy? Žák není nad svého učitele, každý plně vyškolený však bude jako jeho učitel. Co však hledíš na třísku, jež je v oku tvého bratra, a trámu, jenž je v tvém vlastním oku, si nevšímáš? Anebo jak můžeš svému bratru říkat: Bratře, dovol, vyjmu třísku, jež je v tvém oku - sám nevida trám, jenž je v tvém oku? Pokrytče, vyjmi nejprve trám ze svého oka a potom nabudeš zřetelného vidění, abys mohl vyjmout třísku, jež je v oku tvého bratra. Není přece hodnotného stromu rodícího bezcenné ovoce, ani bezcenného stromu rodícího hodnotné ovoce; ano, každý strom se poznává podle svého vlastního ovoce. Lidé přece nesbírají fíky z trní, aniž česají hrozen z ostružiníku. Dobrý člověk dává z dobrého pokladu srdce najevo dobro a zlý člověk dává ze zlého pokladu srdce najevo zlo, neboť jeho ústa mluví z toho, čím srdce přetéká. A co na mne voláte Pane, Pane, a nekonáte ty věci, jež říkám? Každý, kdo ke mně přichází a naslouchá mým slovům a vykonává je - naznačím vám, komu je podoben. Je podoben člověku budujícímu dům, jenž kopal a dostal se hluboko, i položil základ na skálu. Když však nastala povodeň, obořila se na onen dům řeka a nedokázala jej zviklat, neboť byl založen na skále. A kdo uslyšel a nevykonával, je podoben člověku zbudovavšímu dům na zem bez základu; na ten se obořila řeka, i sesypal se ihned a zhroucení onoho domu bylo veliké. A když domluvil všechna svá slova v sluch lidu, vstoupil do Kafarnaúmu. A nevolník jakéhosi setníka se měl zle a byl blízko skonu; a ten mu byl drahý. A uslyšev o Ježíšovi, vyslal k němu starší Židů, žádaje ho, aby přišel a toho jeho nevolníka zachránil. A oni, dostavivše se k Ježíšovi, se u něho naléhavě přimlouvali, pravíce: Ten, jemuž bys v tomto vyhověl, je toho hoden, neboť náš národ miluje a sám nám zbudoval synagogu. I ubíral se Ježíš s nimi; když však již od toho domu nebyl velmi vzdálen, poslal k němu ten setník přátele, vzkazuje mu: Pane, nepůsob si nesnáze, neboť nejsem způsobilý, abys vstoupil pod můj krov, - proto jsem ani sám sebe neuznal za hodného k tobě přijít, - nýbrž pověz jen slovo a můj sluha bude vyléčen. Vždyť i já jsem člověk v postavení pod pravomocí a mám pod sebou vojáky; i pravím tomuto: Odeber se, a ubírá se; a dalšímu: Pojď, a přichází; a svému nevolníku: Vykonej toto, a koná. A Ježíš, uslyšev tyto věci se mu podivil, a obrátiv se k davu, jenž šel za ním, řekl: Pravím vám: Ani v Israélovi jsem nenašel tak veliké víry. A když se ti, kteří byli posláni, vrátili zpět do domu, našli toho nevolníka, jenž byl nemocen, při dobrém zdraví. A v další době se stalo, že se odebral do města zvaného Nain; i ubíralo se s ním značně mnoho jeho učedníků a početný dav. A jak se přiblížil k bráně toho města, hle, byl vynášen zemřelý, jednorozený syn své matky, a ta [byla] vdova; a [byl] s ní značně veliký dav z toho města. A Pán, uzřev ji, byl vzhledem k ní pohnut niterným soucitem a řekl jí: Neplač. A přistoupiv, sáhl na máry a nosiči se zastavili. I řekl: Mladíku, tobě pravím: Procitni. A ten mrtvý se vzpřímil do sedu a počal mluvit, i dal ho jeho matce. A všechny pojala bázeň, i oslavovali Boha, říkajíce: Mezi námi povstal veliký prorok, a: Bůh navštívil svůj lid. A tato zvěst o něm vyšla do celého Júdska a do všeho okolního kraje. A Janovi podali jeho učedníci o všech těchto věcech zprávu; a Jan si kterési dva ze svých učedníků přivolal a poslal k Ježíšovi se vzkazem: Jsi ty ten, jenž přichází, či máme čekat na druhého? A ti muži, dostavivše se k němu, řekli: Vyslal nás k tobě Jan, křtitel, se vzkazem: Jsi ty ten, jenž přichází, či máme čekat na druhého? V oné hodině uzdravil mnohé od chorob a trápení a zlých duchů a mnoha slepcům uštědřil zrak. I řekl jim Ježíš v odpověď: Odeberte se a ohlaste Janovi, co jste uviděli a uslyšeli, že slepci prohlédají, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví se křísí, chudým se hlásá blahá zvěst; a blažen je, kdokoli se pro mne neurazí. A když ti Janovi poslové odešli, počal k davům o Janovi říkat: Co jste si vyšli do pustiny prohlédnout? Třtinu větrem zmítanou? Nýbrž co jste vyšli uvidět? Člověka ustrojeného v jemné šatstvo? Hle, ti, kdo tráví život v nádherném ošacení a přepychu, jsou v královských palácích. Nýbrž co jste vyšli uvidět? Proroka? Ba, pravím vám, a více než proroka! Toto je ten, o němž je psáno: Hle, já před tvou tváří vysílám svého posla, jenž před tebou upraví tvou cestu. Pravímť vám: Mezi zrozenými z žen není nikdo větší [prorok] než Jan, [křtitel,] nej menší v Božím království však je větší než on. (A všechen lid, jenž to uslyšel, i dávkoví výběrčí, ospravedlnili Boha tím, že byli pokřtěni Janovým křtem, farizeové a zákoníci však tím, že od něho pokřtěni nebyli, učinili Boží rozhodnutí sami vzhledem k sobě neúčinným.) Ke komu tedy připodobním lidi tohoto pokolení a komu jsou podobni? Jsou podobni malým dítkám, jež sedí na tržišti a vzájemně na sebe volají a říkají: Zapískali jsme vám a nedali jste se do tance, žalozpěv jsme vám zanotovali a nerozplakali jste se. Přišel Jan, křtitel, jenž ani chleba nejedl ani vína nepil, a říkáte: Má démona. Přišel Syn člověka, jenž jí a pije, a říkáte: Hle, člověk, jenž je žrout a pijan vína, přítel dávkových výběrčích a hříšníků - a moudrost byla ospravedlněna ode všech svých dětí. Kterýsi z farizeů ho však žádal, aby s ním pojedl. I vstoupil do domu toho farizea a ulehl ke stolu. A hle, jedna žena v tom městě, jež byla hříšnice a zvěděla, že leží u stolu v domě toho farizea, vzala alabastrovou láhev voňavky a stanula plačíc u jeho nohou zezadu, i počala jeho nohy smáčet slzami a vytírala je vlasy své hlavy, i líbala vroucně jeho nohy a mazala je tou voňavkou. A uzřev to ten farizej, jenž ho pozval, řekl sám v sobě toto: Tento, kdyby byl prorok, by věděl kdo a co je to za ženu, jež na něho sahá - vždyť je to hříšnice. A Ježíš k němu v odpověď řekl: Šimone, tobě mám co říci. A on dí: Učiteli, řekni. Jakémusi věřiteli byli dva povinni dluhem; jeden byl dlužen pět set denárů a druhý padesát. Když však neměli čím zaplatit, prominul oběma. Který z nich ho tedy [, řekni,] bude více milovat? A Šimon v odpověď řekl: Mám za to, že ten, jemuž více prominul. A on mu řekl: Správně jsi usoudil. A obrátiv se k té ženě, děl Šimonovi: Vidíš tuto ženu? Vstoupil jsem do tvého domu - vody na nohy jsi mi nedal, ona však mé nohy zmáčela slzami a vytřela svými vlasy; polibek jsi mi nedal, ona však od té chvíle, co jsem vstoupil, neustala vroucně líbat mé nohy; mou hlavu jsi olejem nepomazal, ona však voňavkou pomazala mé nohy. Z této příčiny ti pravím: Její hříchy, jichž je mnoho, jsou jí odpuštěny, protože mnoho milovala, komu se však odpouští málo, miluje málo. I řekl jí: Tvé hříchy jsou odpuštěny. A ti, kdo s nimi leželi u stolu, počali sami v sobě říkat: Kdo je tento, jenž i hříchy odpouští? A k té ženě řekl: Vysvobodila tě tvá víra, ubírej se v pokoji. I stalo se v době dále následující, že on procestovával město za městem a ves za vsí, káže a v blahé zvěsti hlásaje Boží království, a těch dvanáct s ním, i některé ženy, jež byly uzdravené od zlých duchů a nemocí: Marie, jež se nazývala Magdalská, od níž bylo vyšlo sedm démonů, a Jana, žena Chúzy, Héródova zmocněnce, a Zuzana a mnoho jiných, jež mu posluhovaly z toho, co jim náleželo. A když se shromaždoval početný dav i ti, kteří k němu docházeli z každého města, řekl v přirovnání: Rozsévač vyšel, by rozsel své osivo. A když rozséval, padlo některé zrno podél cesty a bylo zašlapáno a sežrali je ptáci nebe. A jiné padlo na skálu a vyrazilo, i uschlo, protože nemělo vláhy. A jiné padlo uprostřed trní, a trní, jež vyrazilo spolu s ním, je udusilo. A jiné padlo do dobré země, i vyrazilo a poskytlo stonásobnou úrodu. Tyto věci říkaje, volal: Kdo má uši k slyšení, slyš. A jeho učedníci se ho dotazovali [, pravíce]: Co asi toto přirovnání znamená? A on řekl: Vám je dáno poznat tajemství Božího království, ostatním však v přirovnáních, aby vidouce neviděli a slyšíce nechápali. To přirovnání však znamená toto: To osivo je Boží slovo a ti podél cesty jsou ti, kteří slyší; potom přichází ďábel a odnímá slovo od jejich srdce, aby se ne stalo, že by uvěřili a byli zachráněni. A ti na skále jsou ti, kteří, když uslyší, s radostí se slovem souhlasí, a tito nemají kořene, kteří na čas věří a v čas zkoušky odpadají. A to, jež padlo mezi trní, toto jsou ti, kteří uslyšeli a odcházejíce jsou zadušováni společným působením starostí a bohatství a rozkoší živobytí a nepřivádějí nic k dokonalosti. A to v řádné zemi, toto jsou ti, kteří slovo uslyšeli a pevně podržují v řádném a dobrém srdci a v trpělivosti nesou úrodu. A nikdo, zanítiv lampu, si nepočíná tak, že ji přiklopuje nádobou nebo postavuje pod lože, nýbrž ji nasazuje na svícen, aby ti, kdo vcházejí, viděli světlo. Neníť nic tajného, co se nestane zjevným, ani utajeného, co nebude poznáno a ne přijde najevo. Všímejte si tedy, jak slyšíte, neboť kdokoli má, bude mu dáno, a kdokoli nemá, bude od něho vzato i to, co se zdá, že má. A přišla k němu jeho matka a bratři a pro dav se s ním nemohli dostat do styku. I byla mu podána zpráva [, přičemž pravili]: Venku stojí tvá matka a tvoji bratři a rádi by tě uviděli. On k nim však v odpověď řekl: Má matka a moji bratři jsou ti, kteří Boží slovo slyší a vykonávají [je]. A v jednom z těch dní se stalo, že nastoupil do lodi, on i jeho učedníci, a řekl k nim: Přepravme se na druhý břeh jezera. I odrazili, a zatímco pluli, usnul. A na jezero se snesla smršť, i byli zaplavováni a v nebezpečí. I přistoupili a vyburcovali ho, říkajíce: Veliteli, Veliteli, hyneme! On však procitnuv okřikl vítr a vlnobití vody, i ustaly a došlo k uklidnění. A řekl jim: Kde je vaše víra? I ulekli se a byli jati údivem, říkajíce k sobě navzájem: Kdo tedy tento je, že nařizuje i větru a vodě a jsou ho poslušny? I dopluli do kraje Gadařanů, jenž je naproti Galilei. A když on vyšel na zem, potkal se s ním jakýsi muž z města, jenž odedávna měl démony a neodíval se šatem a nezůstával v domě, nýbrž v hrobkách. Vida však Ježíše, vzkřikl a padl před ním a řekl silným hlasem: Co je ti do mne, Ježíši, Synu Nejvyššího Boha? Prosím tě, nemuč mě! Povelel totiž tomu nečistému duchu od toho člověka vyjít; bylť ho velmi často zachvátil, i býval svazován řetězy a okovy a hlídán, a přetrhával ta pouta a býval od toho démona hnán do pustin. A Ježíš se ho otázal, pravě: Jaké máš jméno? A on řekl: Legie; protože do něho vešlo mnoho démonů. A prosili ho snažně, aby jim nenařizoval odejít do bezedna. I bylo tam stádo značně mnoha vepřů, jež se páslo na hoře, a prosili ho snažně, aby jim povolil vejít do nich. I povolil jim a ti démonové od toho člověka vyšli a vešli do těch vepřů, a to stádo se zřítilo po srázném svahu do jezera a utonulo. Uzřevše však ti, kdo je pásli, co se stalo, prchli a podali zprávu do města i na venkov. I vyšli, by uviděli, co se stalo. A přišli k Ježíšovi a shledali, že ten člověk, od něhož ti démonové vyšli, sedí ošacen a při zdravém rozumu u Ježíšových nohou, i ulekli se. A ti, kdo to uviděli, jim také podali zprávu, jak ten, jenž byl ovládnut démony, byl vysvobozen. A veškerý zástup z okolního kraje Gadařanů se ho jal žádat, by od nich odešel, protože byli svíráni velikou bázní; a on nastoupil do lodi a vrátil se zpět. Ten muž však, od něhož ti démonové vyšli, ho prosil, aby směl být s ním; propustil ho však pravě: Vracej se zpět do svého domu a vypravuj, jak veliké věci ti učinil Bůh. I odešel, hlásaje po celém tom městě, jak veliké věci mu učinil Ježíš. A když se Ježíš vracel zpět, stalo se, že ho dav uvítal, neboť na něho všichni čekali. A hle, přišel muž, jehož jméno bylo Jair, a ten byl přednostou synagogy; a padnuv u Ježíšových nohou, prosil ho snažně, by vstoupil do jeho domu, protože měl jednorozenou dceru, asi dvanáctiletou, a ta umírala. A když on odcházel, stlačovaly ho davy; a jedna žena, jež dvanáct let měla tok krve, která nadto celé své živobytí spotřebovala na lékaře a od žádného nedosáhla uzdravení, si sáhla, přistoupivši odzadu, na lem jeho šatu, a její tok krve se okamžitě zastavil. A Ježíš řekl: Kdo si to na mne sáhl? A když všichni popírali, řekl Petr a ti s ním: Veliteli, svírají a utiskují tě davy, a pravíš: Kdo si to na mne sáhl? A Ježíš řekl: Sáhl si na mne kdosi, já jsem přece poznal, že ode mne vyšla moc. A ta žena, vidouc, že neunikla povšimnutí, přišla, chvějíc se, a padši před ním, prohlásila přede vším lidem, pro jakou příčinu si na něho sáhla a jak byla okamžitě vyléčena. A on jí řekl: [Buď dobré mysli,] dcero, vyhojila tě tvá víra, ubírej se v pokoji. Zatímco ještě mluvil, přichází kdosi od toho představeného synagogy a praví mu: Tvá dcera je mrtvá, neobtěžuj Učitele. Ježíš mu však, uslyšev to, odpověděl, pravě: Neboj se, jen věř a bude jí pomoženo. A když přišel do toho domu, nenechal vstoupit nikoho leč Petra a Jana a Jakuba a otce toho děvčete, i matku. A všichni pro ni plakali a bědovali, on však řekl: Neplačte, vždyť neumřela, nýbrž spí. I vysmívali se mu, vědouce, že umřela. Avšak on, vyhnav všechny ven a chopiv se její ruky, zvolal, pravě: Děvče, zvedej se. I navrátil se její duch a vstala okamžitě; i rozkázal, by se jí dalo pojíst. A její rodiče užasli, on však jim dal pokyn nikomu neříkat, co se stalo. A svolav si těch dvanáct, dal jim sílu a pravomoc nade všemi démony i uzdravovat choroby, a vyslal je hlásat Boží království a léčit nemocné. A řekl k nim: Nic na cestu neberte, ani hůl ani vak ani chleba ani peněz, aniž mít po dvou tunikách. A do kteréhokoli domu vejdete, tam zůstávejte a odtamtud vycházejte. A kteříkoli vás nebudou přijímat, setřeste, až od onoho města budete vycházet, i prach ze svých nohou na svědectví proti nim. I vycházeli a procházeli po vsích, hlásajíce blahou zvěst a uzdravujíce všude. I uslyšel o všech věcech, jež se [skrze něho] děly, Héródés, tetrarcha, a byl všecek zmaten, protože někteří říkali, že byl zprostřed mrtvých vzkříšen Jan, a někteří, že se zjevil Eliáš, a další, že opět vstal jeden z dávných proroků. A Héródés řekl: Jana jsem sťal já, kdo však je tento, o němž slyším takovéto věci? I byl žádostiv uvidět ho. A apoštolové, vrátivše se zpět, mu vylíčili, cokoli vykonali. I vzal je s sebou a uchýlil se o samotě do ústraní na pusté místo u města zvaného Béthsaida. Davy však, dověděvše se to, se vydaly za ním; i přijal je a mluvil k nim o Božím království, a ty, kdo měli zapotřebí uzdravení, léčil. A den se počal nachylovat; i přistoupilo těch dvanáct a řekli mu: Propusť dav, aby se odebrali do vsí a samot vůkol a ubytovali se a sehnali něco k jídlu, protože zde jsme na pustém místě. I řekl k nim: Dejte jim pojíst vy. A oni řekli: My nemáme více než pět chlebů a dvě ryby, leda bychom se odebrali my a nakoupili potravin pro všechen tento lid. Bylo jich totiž asi pět tisíc mužů. I řekl ke svým učedníkům: Uložte je v hloučcích po padesáti. A učinili tak a uložili všechny. A vzal těch pět chlebů a ty dvě ryby, vzhlédl do nebe a požehnal je a polámal, a podával učedníkům, by je předkládali davu. A všichni pojedli a byli nasyceni, a co jim zbylo úlomků, bylo posbíráno, dvanáct košíků. I stalo se, když se on samoten modlil, že s ním byli učedníci. A otázal se jich, pravě: Kdo praví davy, že jsem já? A oni v odpověď řekli: Že Jan, křtitel, druzí však, že Eliáš, a další, že opět vstal kterýsi z dávných proroků. I řekl jim: Kdo však vy pravíte, že jsem? A Petr v odpověď řekl: Že Boží KRISTUS. On jim však s důrazným napomenutím dal pokyn toto nikomu nesdělovat a řekl: Syn člověka musí vytrpět mnoho věcí a být zamítnut od starších a velekněží a písmařů a být zabit a třetího dne být vzkříšen. I pravil ke všem: Chce-li kdo přicházet za mnou, zapři sám sebe a chápej se denně svého kříže a následuj mě. Kdokoli totiž bude chtít zachránit své žití, ztratí je, a kdokoli své žití pro mne ztratí, ten je zachrání. Jakýpak užitek má člověk, získá-li celý svět a zahubí-li nebo poškodí-li sám sebe? Ano, kdokoli se zastydí za mne a za slova má, za toho se zastydí Syn člověka, až přijde v slávě své i Otcově i svatých andělů. Říkám vám však pravdivě: Z těch, kdo zde stojí, jsou někteří, kdo nikterak neokusí smrti, než uvidí Boží království. A po těch slovech, asi osm dní, se stalo, že s sebou vzal Petra a Jana a Jakuba a vystoupil na horu pomodlit se. A zatímco se modlil, stal se vzhled jeho tváře jiným a jeho ošacení bílým, oslnivým. A hle, mluvili s ním dva muži, a to byli Mojžíš a Eliáš; ti se ukázali v slávě a hovořili o jeho vyjití, jež měl v Jerúsalémě uskutečňovat. Petr však a ti s ním byli zmoženi spánkem, když se však nadobro probrali, uviděli jeho slávu a ty dva muže, kteří s ním stáli. A mezitímco se oni od něho nadobro vzdalovali, stalo se, že Petr k Ježíšovi řekl: Veliteli, je dobré, že jsme zde. I zřiďme tři stany, jeden tobě a jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi; nevědělť, co praví. Zatímco však pravil tyto věci, objevil se oblak a zastínil je; a při svém vstoupení do toho oblaku byli jati bázní. A z oblaku zazněl hlas, jenž pravil: Tento je můj milovaný Syn - jemu naslouchejte. A při zaznění toho hlasu byl shledán Ježíš samotný; a oni pomlčeli a nic z těch věcí, jež uviděli, v oněch dnech nikomu neoznámili. A v další den, když oni z té hory sešli, se stalo, že se s ním setkal početný dav, a hle, od toho davu zavolal jeden muž, pravě: Učiteli, prosím tě, podívej se na mého syna, protože je můj jednorozený, a hle, popadá ho duch, i vykřikuje znenadání, a lomcuje jím a přitom se mu vytváří pěna, a když ho moří, stěží od něho odstupuje. A poprosil jsem tvé učedníky, aby ho vyhnali, a nepodařilo se jim. A Ježíš v odpověď řekl: Ó, nevěřící a zvrácené pokolení, dokdy budu u vás a budu vás snášet? Přiveď svého syna sem. Ještě však, když on k němu přicházel, jal se jím ten démon trhat a smýkat; a Ježíš toho nečistého ducha okřikl a toho hocha vyléčil a odevzdal ho jeho otci. A všichni upadali v ohromení nad slavnou velikostí Boží. A když byli všichni v údivu nad všemi věcmi, jež [Ježíš] konal, řekl ke svým učedníkům: Vy si tato slova uložte do svých uší, neboť se schyluje k vydávání Syna člověka do rukou lidí. Oni však tomuto výroku nerozuměli a byl před nimi veskrze zastřen, aby jej nepostřehli, a otázat se ho stran tohoto výroku se báli. A vniklo mezi ně rozumování o tom, kdo asi je z nich nej větší. A Ježíš, vida to rozumování jejich srdce, pojal jedno děťátko, postavil je vedle sebe a řekl jim: Kdokoli přijme toto děťátko v mém jménu, přijímá mne, a kdokoli přijme mne, přijímá toho, jenž mě vyslal. Kdo totiž je mezi všemi vámi nej menší, ten je veliký. A Jan v odpověď řekl: Veliteli, uviděli jsme kohosi, jak vyháněl démony v tvém jménu, a bránili jsme mu, protože za tebou nechodí s námi. A Ježíš k němu řekl: Nebraňte, vždyť kdo není proti vám, je při vás. A když se vyplňovaly dni jeho vzetí vzhůru, stalo se, že on svou tvář pevně upřel k tomu, by se ubíral do Jerúsaléma, i vyslal před svou tváří posly. A odebravše se, vstoupili do jedné vsi Samařanů, aby pro něho vykonali přípravy; a nepřijali ho, protože jeho tvář směřovala k Jerúsalému. A když to uviděli jeho učedníci Jakub a Jan, řekli: Pane, přeješ si, bychom řekli, ať sestoupí z nebe oheň a stráví je, jak učinil i Eliáš? Obrátiv se však, domluvil jim [a řekl: Nevíte, jakého jste ducha]. A odebrali se do jiné vsi. A na cestě, když se ubírali, se stalo, že k němu kdosi řekl: Půjdu za tebou, kamkoli odcházíš, Pane. A Ježíš mu řekl: Lišky mají doupata a ptáci nebe hřadoviště, Syn člověka však nemá, kde by pokládal hlavu. A k jinému řekl: Pojď za mnou. A on řekl: Pane, povol mi nejprve odejít a pohřbít svého otce. Ježíš mu však řekl: Pohřbívat své mrtvé nechej mrtvým, ty však odejdi a rozhlašuj Boží království. A jiný také řekl: Půjdu za tebou, Pane, nejprve mi však povol rozloučit se s těmi, kdo jsou v mém domě. Ježíš však k němu řekl: Nikdo, kdo přiložil ruku k pluhu a hledí dozadu, se nehodí pro Boží království. A po těchto věcech určil Pán i jiných sedmdesát a vyslal je před svou tváří po dvou do každého města a místa, kam sám hodlal jít, a pravil k nim: Žeň je sice hojná, ale dělníků málo; proste tedy Pána žně tak, aby na svou žeň dělníky vyslal. Jděte; hle, vysílám vás já jako jehňata uprostřed vlků. Nenoste peněženku, ne vak, ani opánky, a po cestě nikoho nepozdravujte. A do kteréhokoli domu budete vcházet, říkejte nejprve: Pokoj tomuto domu; a bude-li tam syn pokoje, odpočine váš pokoj na něm, jinak se vrátí na vás. A v témž domě zůstávejte a jezte a pijte, co mají, dělník je přece hoden své mzdy. Nepřecházejte z domu do domu. A do kteréhokoli města budete vcházet a budou vás přijímat, jezte, co se vám bude předkládat, a uzdravujte v něm nemocné a říkejte jim: Přiblížilo se k vám Boží království. Do kteréhokoli však města vejdete a nebudou vás přijímat, vyjděte na jeho ulice a řekněte: I ten prach, jenž nám z vašeho města přilnul na nohy, si otíráme proti vám; nicméně vězte toto: že se přiblížilo Boží království. Pravím vám, že v onen den bude Sodomě snesitelněji než onomu městu. Běda ti, Chorazine, běda ti, Béthsaido, protože kdyby se byly v Tyru a Sidónu udály ty mocné činy, jež se udály ve vás, byli by se dávno dali na pokání, sedíce v pytlovině a popelu. Nicméně bude Tyru a Sidónu na soudu snesitelněji než vám. A ty, Kafarnaúme, jenž jsi byl vyvýšen až do nebe, budeš sražen až do hádu. Kdo poslouchá vás, poslouchá mne, a kdo zamítá vás, zamítá mne, a kdo zamítá mne, zamítá toho, jenž mě vyslal. A těch sedmdesát se s radostí vrátilo zpět a říkali: Pane, skrze tvé jméno se nám podřizují i démoni. I řekl jim: Pozoroval jsem Satana, jak jako blesk padl z nebe. Hle, dávám vám pravomoc šlapat po hadech a štírech a nade vší mocí nepřítele, a nic vám nikterak neublíží. Nicméně se neradujte z toho, že se vám podřizují duchové, nýbrž se radujte, že vaše jména jsou napsána v nebesích. V téže hodině Ježíš v duchu zajásal a řekl: Velebím tě, Otče, Pane nebe i země, že jsi tyto věci ukryl před moudrými a chápavými a odhalil je nedospělým. Ano, Otče, protože tak se stalo blahou libostí v tvých očích. Od mého Otce mi byly odevzdány všechny věci a nikdo neví, kdo je Syn, leč Otec, a kdo je Otec, leč Syn, a komukoli by Syn byl ochoten ho odhalit. A obrátiv se stranou k učedníkům, řekl: Blažené jsou oči, jež hledí na ty věci, na něž hledíte; pravímť vám, že mnozí proroci a králové si přáli uvidět ty věci, na něž hledíte vy, a neuviděli, a uslyšet ty věci, jež slyšíte, a neuslyšeli. A hle, povstal jakýsi zákoník, aby ho pokoušel, a pravil: Učiteli, co musím vykonat, abych zdědil věčný život? A on k němu řekl: Co je psáno v zákoně? Jak čteš? A on v odpověď řekl: Budeš milovat PÁNA, svého Boha, z celého svého srdce a celou svou duší a celou svou silou a celým svým rozumem, a toho, jenž je ti blízko, jako sám sebe. I řekl mu: Správně jsi odpověděl; toto konej a budeš žít. On však, chtěje sám sebe ospravedlnit, k Ježíšovi řekl: A kdo je ten, jenž je mi blízko? A Ježíš, ujav se slova, odvětil: Jakýsi člověk sestupoval od Jerúsaléma k Jerichu a upadl mezi lupiče; ti ho i svlékli i ran mu naložili a odešli, nechavše ho v stavu polomrtvého. A shodou okolností po oné cestě sestupoval jakýsi kněz, a uzřev ho, přešel po protější straně; a podobně i jeden Leviovec, jenž se u toho místa namanul - přišel, a uzřev ho, přešel po protější straně. Přišel k němu však jakýsi Samařan, jenž byl na cestách, a uzřev [ho], byl pohnut niterným soucitem, a přistoupiv obvázal jeho zranění, nalévaje na ně oleje a vína, a vysadiv ho na své vlastní dobytče, zavedl ho do hostince a postaral se o něho. A v zítřejší den [na odchodu] vyňal a hostinskému dal dva denáry a řekl mu: Postarej se o něho, a cokoli nadto vynaložíš, uhradím ti já, až tudy zase půjdu. Který [tedy] z těchto tří myslíš, že se stal blízkým tomu, jenž zapadl do rukou těch lupičů? A on řekl: Ten, jenž prokázal soucit s ním. A Ježíš mu řekl: Ubírej se a podobně jednej ty. A když se ubírali, stalo se, že on vstoupil do kterési vsi; a jakási žena, jménem Marta, ho přijala do svého domu. A ta měla sestru, zvanou Marie, jež i přisedla k Ježíšovým nohám a poslouchala jeho slovo. Marta pak byla rozptylována samou obsluhou, i přistoupila a řekla: Pane, nezáleží ti na tom, že mě má sestra nechala samotnou obsluhovat? Nuže, řekni jí, aby mi pomohla. Ježíš jí však v odpověď řekl: Marto, Marto, staráš se a rozčiluješ pro mnoho věcí, zapotřebí však je věci jediné a Marie si vyvolila dobrý podíl, jenž od ní nebude odňat. A když on byl na kterémsi místě a modlil se, stalo se, jak přestal, že k němu kterýsi z jeho učedníků řekl: Pane, nauč nás modlit se, jak i Jan vyučoval své učedníky. I řekl jim: Když se modlíte, říkejte: Otče, buď posvěceno tvé jméno, přijď tvé království, dávej nám denně náš potřebný chléb a odpusť nám naše hříchy, neboť i my odpouštíme každému, kdo nám je dlužen; a neuváděj nás do pokoušení. A řekl k nim: Kdo z vás bude mít přítele a odebere se k němu o půlnoci, i řekl by mu: Příteli, půjč mi tři chleby, jelikož ke mně přišel můj přítel z cesty a nemám, co bych mu předložil; a onen uvnitř by v odpověď řekl: Nevyrušuj mě, dveře jsou již zamknuté a má děťátka jsou se mnou v posteli; nemohu vstát a dát ti -? Pravím vám: Ač ne vstane a nedá mu proto, že je jeho přítelem, zvedne se dozajista pro jeho nestoudnost a dá mu, kolik potřebuje. A já vám pravím: Proste a bude vám dáno. Hledejte a najdete. Klepejte a bude vám otevřeno. Každý přece, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nachází, a tomu, kdo klepá, bude otevřeno. Koho však z vás, otce, poprosí syn o chléb a on mu podá kámen, nebo i o rybu, a on mu místo ryby podá hada, nebo poprosí-li i o vejce, což mu podá štíra? Umíte-li tedy vy, jsouce zlí, dávat svým dětem dobré dary, čím spíše dá Otec, jenž je z nebe Svatého Ducha těm, kdo ho prosí? I vyháněl démona a ten byl němý; a když ten démon vyšel, stalo se, že ten němý promluvil, a davy byly jaty údivem. Někteří zprostřed nich však řekli: Vyhání démony skrze Bélzebúba, knížete démonů. A jiní, aby ho pokoušeli, při něm vyhledávali znamení z nebe. On však, jsa si vědom jejich nápadů, jim řekl: Každé království samo vůči sobě rozštěpené pustne a dům vůči domu rozdvojený padá; a je-li i Satan rozštěpen sám vůči sobě, jak se udrží jeho království? protože říkáte, že vyháním démony skrze Bélzebúba. Vyháním-li však já démony skrze Bélzebúba, skrze koho je vyhánějí vaši synové? Pro tuto příčinu budou oni vašimi soudci. Vyháním-li však démony prstem Božím, pak tedy na vás přišlo Boží království. Když silák, po zuby ozbrojen, hlídá svůj palác, jsou věci, jež mu patří, v klidu, jakmile však na něho přijde ten, jenž je silnější než on, a přemůže ho, odnímá jeho plnou výzbroj, na niž spoléhal, a kořisti, jež od něho vzal, rozdává. Kdo není se mnou, je proti mně, a kdo nesbírá se mnou, rozsypává. Když nečistý duch od člověka vyjde, prochází bezvodými místy, hledaje oddech, a když nenachází, praví: Vrátím se zpět do svého domu, odkud jsem vyšel. I přijde a nachází dům vymetený a ozdobený. Tu jde a přibírá sedm jiných duchů, podlejších než je sám, i vstoupí a bydlí tam, a poslední věci onoho člověka se stávají horšími než první. A mezitímco říkal tyto věci, stalo se, že jakási žena, pozvedši hlas zprostřed davu, mu řekla: Blažené jsou útroby, jež tě nosily a prsy, jež jsi sál. On však řekl: To tedy jsou spíše blaženi ti, kteří slyší Boží slovo a dbají [ho]. Když se však seskupovaly davy, počal říkat: Toto pokolení je zlé pokolení - vyhledává znamení a znamení mu dáno nebude, leč znamení Jonášovo. Jak se totiž Jonáš stal znamením Ninivanům, tak jím bude i Syn člověka tomuto pokolení. Královna jihu se s muži tohoto pokolení pozvedne na soudu a odsoudí je, protože přišla od konců země poslechnout moudrost Šalomounovu, a hle, zde je více než Šalomoun. Muži z Ninive s tímto pokolením povstanou na soudu a odsoudí je, protože se dali na pokání k poselství Jonášovu, a hle, zde je více než Jonáš. Nikdo však, zanítiv lampu, ji nepostavuje do úkrytu ani pod modius, nýbrž na svícen, aby ti, kteří vcházejí, viděli záři. Lampa těla je tvé oko; když je tvé oko upřímné, je i celé tvé tělo světlé, jakmile však je zlé, je i tvé tělo temné. Hleď tedy, by to světlo, jež je v tobě, nebylo tmou. Jestliže tedy tvé tělo bude celé světlé, nemajíc žádné temné části, bude světlé cele, jako když tě lampa osvětluje svým jasem. A při tom promluvení ho kterýsi farizej žádal, aby u něho poobědval; i vstoupil a usadil se. Ten farizej se však, vida to, podivil, že se před obědem nejprve neumyl. Pán však k němu řekl: Inu, vy, fariseové, čistíte zevnějšek poháru a podnosu, vaše nitro je však napěchováno loupeží a zlem. Bláhovci! Neutvořil ten, jenž utvořil zevnějšek, i to, co je zevnitř? Raději však z těch věcí, jež máte, dávejte almužnu, a hle, všechny věci jsou vám čisté. Ale běda vám, farizeům, protože odvádíte desátky z máty a z routy a z každé zeliny a pomíjíte právo a Boží lásku, tyto věci bylo záhodno uskutečnit a oněch nezanedbávat. Běda vám, farizeům, protože milujete přední sedadlo v synagogách a pozdravy na tržištích. Běda vám, protože jste jako hrobky, jež jsou nenápadné a lidé, po nich se procházejíce, o nich nevědí. A kterýsi ze zákoníků mu v odpověď praví: Učiteli, když tyto věci pravíš, urážíš i nás. A on řekl: I vám, zákoníkům, běda, protože zatěžujete lidi neúnosnými břemeny a [vy] sami se těch břemen nedotýkáte ani jedním ze svých prstů. Běda vám, protože budujete hrobky proroků, ale vaši otcové je pobili. Dosvědčujete tedy a schvalujete činy svých otců, protože oni je pobili a vy zase budujete [ jejich hrobky ]. Pro tuto příčinu i Boží moudrost řekla: Vyšlu k nim proroky a apoštoly a z nich některé zabijí a některé vyštvou, aby od tohoto pokolení byla vyžádána krev všech proroků, jež byla vylita od založení světa, od krve Abelovy po krev Zachariáše, jenž zahynul mezi oltářem a domem. Ba, pravím vám: Bude od tohoto pokolení vyžádána. Běda vám, zákoníkům, protože jste odstranili klíč poznání; sami jste nevstoupili a těm, kdo vstupovali, jste zbraňovali. A když on k nim říkal tyto věci, počali na něho písmaři a farizeové ztuha dotírat a záludně se ho vyptávat na mnoho věcí, i číhali na něho a snažili se zachytit něco z jeho úst [, aby ho mohli obžalovat ]. V těch dobách, když se sešel desetitisícový dav, takže po sobě navzájem šlapali, počal k svým učedníkům říkat nejprve: Dávejte sami na sebe pozor stran kvasu farizeů, jenž je pokrytectví. Nic však není zastřeno, co nebude odestřeno, a nic tajno, co nebude poznáno; cokoli jste tudíž říkali v temnotě, bude slyšet na světle, a co jste promlouvali k uchu ve vnitřních pokojích, bude se kázat na střechách. Vám však, svým přátelům, pravím: Neupadejte v strach před těmi, kteří zabíjejí tělo a potom nemají nic více, co by učinili. Ukáži vám však, koho se máte zaleknout: Zalekněte se toho, jenž poté, co zabije, má pravomoc uvrhnout do pekla. Ba, pravím vám: Tohoto se zalekněte. Neprodává se pět vrabečků za dvě assaria? A ani na jednoho z nich není u Boha zapomenuto. Ale i vlasy vaší hlavy jsou všechny spočítány. Nebojte se tedy, jste výtečnější než mnoho vrabečků. Pravím vám však: Každý, kdokoli se ke mně přizná před lidmi - přizná se k němu i Syn člověka před Božími anděly, kdo mě však zapře v přítomnosti lidí, bude veskrze zapřen v přítomnosti Božích andělů. A každý, kdo pronese slovo proti Synu člověka - bude mu odpuštěno, tomu však, kdo promluví urážlivě proti Svatému Duchu, odpuštěno nebude. Až vás však budou uvádět před synagogy a úřady a vrchnosti, nestarejte se, jak nebo čím se máte obhájit nebo co máte říci, neboť v téže chvíli vás naučí Svatý Duch, co říci je záhodno. A kdosi z davu mu řekl: Učiteli, řekni mému bratru, ať se se mnou podělí o dědictví. On mu však řekl: Člověče, kdo mě nad vámi ustanovil sudím nebo dělitelem? A řekl k nim: Varujte se a chraňte přede vší hrabivostí, neboť má-li někdo nadbytek, není proto jeho život v jeho jmění. A pronesl k nim přirovnání, pravě: Pole jakéhosi bohatého člověka hojně zarodilo; i přemýšlel sám v sobě, pravě: Co mám učinit? Vždyť nemám, kam bych svou úrodu sklidil. I řekl: Učiním toto: Strhnu své sýpky a zbuduji větší a tam sklidím všechny své plodiny a své statky, i řeknu své duši: Duše, máš mnoho statků složených na mnoho let - hověj si, dej se do jídla, dej se do pití, vesel se. Bůh mu však řekl: Bláhovče, tvá duše se od tebe zpět vyžaduje této noci, a pro koho budou ty věci, jež jsi připravil? Tak je tomu s tím, kdo sám sobě střádá poklady a nemá bohatství vzhledem k Bohu. A ke svým učedníkům řekl: Pro tuto příčinu vám pravím: Nestarejte se o žití, čeho se najíte, ani o tělo, čím se odějete. Žití je více než strava a tělo než oděv. Dobře si všimněte havranů, že nesejí, aniž žnou; ti nemají komoru ani sýpku a Bůh je živí. Jak mnohem výtečnější než ptáci jste vy! Kdo z vás však může svou starostlivostí přidat k svému vzrůstu jeden loket? Nejste-li tedy schopni ani nejmenší věci, co se staráte o ostatní? Dobře si všimněte lilií, jak rostou: Nelopotí se, aniž předou, pravím vám však: Ani Šalomoun se ve vší své slávě tak neoblékal jako jedna z nich. Jestliže však Bůh takto přistrojuje trávu, jež je dnes na poli a zítra se hází do kamen, jak mnohem spíše vás, malověrní! A vy - neusilujte o to, čeho se najíte nebo čeho se napijete, a nebuďte úzkostlivi. Vždyť po těchto všech věcech se pídí národy světa, váš Otec pak ví, že tyto věci potřebujete; nýbrž usilujte o jeho království a tyto [všechny] věci vám budou přidány. Neboj se, ty malé stádečko, protože království vám dát se vašemu Otci stalo slastí. Prodávejte, co je vaše, a dávejte almužnu, pořizujte si peněženky, jež nevetšejí, neubývající poklad v nebesích, kam se zloděj nepřibližuje, aniž tam mol působí zkázu, neboť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce. Nechť jsou vaše kyčle opásané a lampy hořící a vy podobni lidem očekávajícím svého pána, aby mu, kdykoli by se odebral ze svatby, hned otevřeli, až přijde a zaklepá. Blaženi jsou oni nevolníci, jež pán přijda zastihne, jak bdí; věru, pravím vám, že se opáše a uloží je ke stolu, i předstoupí a bude je obsluhovat. A jestliže přijde při druhé hlídce a přijde při třetí hlídce a zastihne je takto, blaženi jsou onino [nevolníci]. Znejte však toto, že kdyby se hospodář domu dověděl, které hodiny přichází zloděj, bděl by a nestrpěl by prokopání do svého domu. Buďte tedy připraveni i vy, protože Syn člověka přichází v hodinu, kdy si to nemyslíte. A Petr mu řekl: Pane, toto přirovnání pronášíš k nám či i ke všem? A Pán řekl: Nuže, kdo je ten věrný a prozíravý správce, jehož jeho pán ustanoví nad svou čeledí, by včas dával vyměřený příděl obilí? Blažen je onen nevolník, jehož jeho pán přijda zastihne, jak si takto počíná; říkám vám pravdivě, že ho ustanoví nade vším, co je jeho. Jestliže však onen nevolník ve svém srdci řekne: Můj pán odkládá své přicházení, a počne tlouci sluhy a děvečky, i jíst a pít a opíjet se, dostaví se pán onoho nevolníka v den, kdy na něho nečeká, a v hodinu, již nezná, i rozsekne ho na dvé a jeho podíl určí s nevěrci. Onen nevolník však, jenž poznal vůli svého pána a nepřipravil se, aniž se zachoval podle jeho vůle, bude zbit mnoha ranami, ten však, jenž nepoznal a dopustil se věcí hodných ran, bude zbit málo ranami; a každému, jemuž bylo mnoho dáno - bude se od něho mnoho požadovat, a u koho si mnoho uložili, o tím více ho budou žádat. Přišel jsem na zem pustit oheň, a co chci, byl-li již vznícen? Mám však křest, jímž mám být pokřtěn, a jak jsem svírán dotud, než to bude uskutečněno! Myslíte si, že jsem přišel dát na zemi pokoj? Nikoli, pravím vám, nýbrž naopak roztržku; ano, od nynějška jich bude v roztržce pět v jednom domě, v roztržku budou uvedeni tři vůči dvěma a dva vůči třem, otec vůči synu a syn vůči otci, matka vůči dceři a dcera vůči matce, tchyně proti své snaše a snacha proti své tchyni. A pravil i davům: Když uvidíte od západu vzcházet oblak, pravíte hned: Přichází lijavec - a stává se tak; a když pozorujete, že vane jižní vítr, pravíte: Bude vedro - a nastává. Pokrytci! Tvář země i nebe hodnotit umíte - jak to však, že nehodnotíte tuto dobu? A proč an i sami od sebe neusuzujete to, co je správné? Když totiž jdeš se svým protivníkem před úředníka, dej si na cestě práci zbavit se ho, aby tě někdy nezavlékal k soudci; i odevzdá tě soudce drábu a dráb tě uvrhne do vězení. Pravím ti: Nikterak odtamtud nevyjdeš, dokud neodvedeš i poslední lepton. I byli v téže době přítomni někteří, přinášející mu zprávu o Galilejcích, jejichž krev Pilát smísil s krví jejich obětí. I řekl jim v odpověď: Myslíte si, že tito Galilejci byli hříšní nad všechny Galilejce, protože vytrpěli takové věci? Nikoli, pravím vám, nýbrž nebudete-li se kát, zahynete všichni taktéž. Anebo oněch osmnáct, na něž padla ta věž v Siloamu a zabila je - myslíte si, že ti byli vinni nade všechny lidi, kteří obývají Jerúsalém? Nikoli, pravím vám, nýbrž nebudete-li se kát, zahynete všichni podobně. A pronášel toto přirovnání: Kdosi měl ve své vinici zasazený fíkovník, i přišel a hledal na něm ovoce, a nenašel. I řekl k vinaři: Hle, tři léta přicházím a hledám na tomto fíkovníku ovoce, a nenacházím. Vytni jej - nač i tu zemi zbavuje úrodnosti? On mu však v odpověď praví: Pane, ponechej jej i tento rok do té doby, než okolo něho zkopám zemi a naházím hnoje, a urodí-li přece ovoce - … Jinak jej vytneš napříště. I vyučoval v sobotu v jedné ze synagog. A hle, [byla tam ] jedna žena, mající osmnáct let ducha nemoci, i byla shrbená a úplně neschopna se vzpřímit. A Ježíš, vida ji, na ni zavolal a řekl jí: Ženo, jsi zproštěna své nemoci. A položil na ni ruce, i narovnala se okamžitě a oslavovala Boha. Představený té synagogy však, jsa pln nevole, že Ježíš vykonal uzdravení v sobotu, pravil v odpověď davu: Je šest dní, v nichž je záhodno pracovat, v těch tedy přicházejte a dávejte se uzdravovat, a ne dne sobotního. Pán mu tedy odpověděl a řekl: Pokrytci! Ne ní tomu tak, že každý z vás v sobotu své hovězí dobytče nebo osla uvolňuje od jeslí, odvede a napájí? A tato, jež je dcera Abrahamova, kterou Satan svázal, hle, na osmnáct let - nebylo záhodno, by dne sobotního byla od této vazby uvolněna? A co tyto věci říkal, byli všichni, kdo mu byli odpůrci, naplňováni studem a všechen dav se radoval nade všemi těmi slavnými věcmi, jež se od něho děly. I pravil: Čemu je Boží království podobno a k čemu je připodobním? Je podobno zrnu hořčice, jež jeden člověk vzal a hodil do své zahrady, i vyrostlo a stalo se velikým stromem a v jeho větvích se jali hřadovat ptáci nebe. A dále řekl: K čemu připodobním Boží království? Je podobno kvasu, jejž jedna žena vzala a skryla do tří sat mouky, až byla všechna zkvašena. I procházel města za městy a vsi za vsemi, vyučuje a konaje si cestu do Jerúsaléma. A kdosi mu řekl: Pane, zdaž je těch, kdo budou ušetřeni, málo? On k nim však řekl: Usilujte stůj co stůj vstoupit úzkými dveřmi, protože mnozí, pravím vám, budou žádostivi vstoupit a nedokáží to. Od té doby, co hospodář domu vstane a dveře uzamkne a počnete stát venku a na dveře klepat a říkat: Pane, otevři nám, a řekne vám v odpověď: Neznám vás, odkud jste - tu počnete říkat: V tvé přítomnosti jsme jídali a pívali a vyučoval jsi v našich ulicích. I řekne: Pravím vám, neznám vás, odkud jste; odstupte ode mne, všichni působcové nepravosti. Tam bude pláč a zatínání zubů, až uvidíte Abrahama a Isáka a Jakóba a všechny proroky v Božím království, sebe však vyhnané ven. I přijdou od východu a západu a od severu a jihu a ulehnou v Božím království ke stolu. A hle, jsou poslední, kteří budou prvními, a jsou první, kteří budou posledními. V téže hodině přistoupili někteří farizeové a pravili mu: Vyjdi a ubírej se odtud, protože tě Héródés chce zabít. I řekl jim: Odeberte se a řekněte této lišce: Hle, vyháním démony a dokončuji léčby dnes a zítra, a třetího [dne] dospívám k dokonalosti; nicméně musím chodit dnes i zítra i následujícího dne, protože není přípustné, by prorok zahynul vně Jerúsaléma. Jerúsaléme, Jerúsaléme, město, jež zabíjí proroky a kamenuje ty, kdo jsou k němu vysláni, kolikrát jsem tvé děti chtěl svolat tak jako slepice své hejno kuřátek pod křídla, a nechtěli jste. Hle, váš dům se vám zanechává, a pravím vám, že mě nikterak neuvidíte, dokud nedojde k tomu, že řeknete: Požehnán budiž ten, jenž přichází ve jménu PÁNĚ. A když přišel v sobotu pojíst chleba do domu kteréhosi z hodnostářů, jenž byl z farizeů, stalo se, že oni ho bedlivě pozorovali. A hle, byl před ním jakýsi vodnatelný člověk. A Ježíš v odpověď k těm zákoníkům a farizeům promluvil, pravě: Zdaž je dovoleno v sobotu vykonat uzdravení? A oni ztichli. I pojal ho, vyléčil a propustil, a k nim v odpověď řekl: Koho z vás osel nebo hovězí dobytče zapadne do studny, aby ho hned v den sobotní nevytáhl nahoru? A na tyto věci mu nedokázali odpovědět. A k pozvaným pronášel přirovnání, všímaje si, jak si vybírali přední místa, i pravil k nim: Když budeš od někoho pozván na svatební hostinu, neukládej se ke stolu na přední místo, aby se snad ne stalo, že by byl od něho pozván někdo váženější než ty a že by přišel ten, jenž pozval tebe i jeho, a řekl ti: Uvolni místo tomuto, a tu že bys počal s hanbou zaujímat místo poslední; nýbrž se, když budeš pozván, odeber a usaď na poslední místo, aby ti tvůj hostitel, když přijde, řekl: Příteli, vystup sem výše. Tu budeš přede všemi, kdo budou s tebou ležet u stolu, mít čest, protože každý, kdo sám sebe povyšuje, bude ponížen, a kdo sám sebe ponižuje, bude povýšen. A pravil i svému hostiteli: Když budeš pořádat oběd nebo večeři, nevolej svých přátel ani svých bratrů ani svých příbuzných ani bohatých sousedů, aby tě někdy i oni zase nepozvali a ne dostalo se ti odplaty; nýbrž, když budeš pořádat pohoštění, zvi chudé, tělesně poškozené, chromé, slepé, a budeš blažen, protože nemají, čím ti odplatit. Bude ti zajisté odplaceno při opětovném vstání spravedlivých. A kdosi z těch, kdo spolu leželi u stolu, mu řekl, uslyšev tyto věci: Blažen, kdo bude jíst chléb v Božím království. A on mu řekl: Jakýsi člověk uspořádal velkolepou večeři a pozval mnohé; a v hodinu té večeře vyslal svého nevolníka, by pozvaným řekl: Pojďte, neboť je již vše připraveno. I počali se všichni bez výjimky omlouvat. První mu řekl: Koupil jsem pole a nutně musím vyjít a podívat se na ně; prosím tě, měj mě za omluveného. A jiný řekl: Koupil jsem pět spřežení hovězího dobytka a ubírám se je vyzkoušet; prosím tě, měj mě za omluveného. A jiný řekl: Uzavřel jsem sňatek s ženou a pro tuto příčinu nemohu přijít. A ten nevolník se dostavil a podal svému pánu o těchto věcech zprávu. Tu se hospodář domu rozhněval a tomu svému nevolníku řekl: Vyjdi rychle do ulic a uliček města a uveď sem chudé a tělesně poškozené a chromé a slepé. A nevolník řekl: Pane, co jsi nařídil, se stalo, a ještě je místo. A pán řekl k nevolníku: Vyjdi k cestám a plotům a kdekoho přinuť vstoupit, aby můj dům byl nabit. Pravímť vám, že ani jeden z oněch mužů, kteří byli pozváni, mé večeře neokusí. I ubíraly se s ním početné davy; a obrátiv se, řekl k nim: Jestliže kdo přichází ke mně a nemá v nenávisti svého otce a matku a ženu a děti a bratry a sestry a ještě i své žití, nemůže být mým učedníkem; a kdokoli nenese svůj kříž a ne přichází za mnou, nemůže být mým učedníkem. Kdopak z vás, přeje-li si zbudovat věž, nejprve neusedne a ne propočítává náklad, zdali má, co potřebuje k dohotovení, aby se mu snad, až položí její základ a nebude schopen ji dokončit, nezačali všichni, kteří se dívají, posmívat a říkat: Tento člověk začal budovat a dokončit nedokázal? Anebo který král, ubírající se, by se pustil do války s jiným králem, nejprve neusedne a ne radí se, zdali je mocen střetnout se v síle deseti tisíc s tím, jenž na něho přichází s dvaceti tisíci? Jinak vyšle, ještě když on je daleko, poselstvo a žádá podmínky míru. Tak tedy nemůže být mým učedníkem nikdo z vás, kdo se nevzdává všech věcí, jež jsou jeho. [Nuže,] sůl je dobrá, bude-li však i sůl zbavena své chuti, čím bude napravena? Nehodí se ani do země ani do hnoje; vyhazují ji ven. Kdo má uši k slyšení, slyš. I blížívali se k němu všichni dávkoví výběrčí a hříšníci, by mu naslouchali; a farizeové a písmaři vespolek reptali, pravíce: Tento k sobě přijímá hříšníky a jídá s nimi. I pronesl k nim toto přirovnání, pravě: Který člověk z vás, jenž má sto ovcí a jednu z nich ztratí, nezanechává těch devětadevadesát v pustině a ne ubírá se za tou ztracenou, dokud ji nenajde? A když ji najde, nakládá ji radostně na svá ramena, a přijda do domu, svolává přátele a sousedy, pravě jim: Zaradujte se se mnou, protože jsem tu svou ztracenou ovci našel. Pravím vám, že tak bude v nebi radost nad jedním kajícím hříšníkem větší než nad devětadevadesáti spravedlivými, kteří pokání nemají zapotřebí. Anebo která žena, jež má deset drachem, jestliže jednu drachmu ztratí, nezaněcuje lampu a ne vymetá dům a pečlivě ne hledá do té doby, než ji najde? A když ji najde, svolává si přítelkyně a sousedky, pravíc: Zaradujte se se mnou, protože tu drachmu, již jsem ztratila, jsem našla. Tak, pravím vám, nastává před Božími anděly radost nad jedním kajícím hříšníkem. I řekl: Jakýsi člověk měl dva syny; a mladší z nich otci řekl: Otče, dej mi díl majetku, jenž na mne připadá. A on jim rozdělil, co měl k živobytí, a ten mladší syn za nemnoho dní vše shrábl a odcestoval do dalekého kraje a tam svůj majetek rozpustilým životem promrhal. Když však utratil vše, nastal po celém onom kraji citelný hlad a on počal mít nedostatek; i odebral se a připojil k jednomu z občanů onoho kraje, i poslal ho na svá pole pást vepře. I toužil naplnit své břicho z lusků, jež žrali ti vepři, a nikdo mu nedával. A přišed sám do sebe, děl: Kolik námezdníků mého otce má nadbytek chleba, a já zde hynu hladem! Vstanu a odeberu se k svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou; nejsem již hoden být nazván tvým synem - učiň mě jakoby jedním ze svých námezdníků. I vstal a vydal se k svému otci; zatímco však byl ještě velmi vzdálen, uviděl ho jeho otec a byl pohnut niterným soucitem, i přiběhl a padl na jeho šíji a zlíbal ho. A syn mu řekl: Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou; nejsem již hoden být nazván tvým synem. Otec však řekl ke svým nevolníkům: Vyneste nejlepší řízu a odějte ho a dejte na jeho ruku prsten a na nohy opánky, a přiveďte a zabijte to vykrmené tele, i dejme se do jídla a rozveselme se, protože tento můj syn byl mrtev a opět ožil, byl ztracen a našel se. I počali se veselit. A jeho starší syn byl na poli, a jak se přicházeje přiblížil k domu, zaslechl hudbu a tance; i přivolal si jednoho ze sluhů a vyptával se, co asi tyto věci znamenají. A on mu řekl: Přišel tvůj bratr a tvůj otec zabil to vykrmené tele, protože ho při dobrém zdraví dostal zpět. I rozhněval se a nechtěl vstoupit; a jeho otec vyšel a snažně ho prosil, on však svému otci v odpověď řekl: Hle, tolik let ti otročím a tvého příkazu jsem nikdy neobešel, a mně jsi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli; když však přišel tento tvůj syn, jenž tvé živobytí prožral s nevěstkami, zabil jsi mu to vykrmené tele. On mu však řekl: Dítě, ty jsi se mnou vždy a všechny věci mé jsou tvé, bylo však záhodno se rozveselit a zaradovat, protože tento tvůj bratr byl mrtev a opět ožil, byl ztracen a našel se. A pravil i k [svým] učedníkům: Byl jakýsi bohatý člověk, jenž měl správce, a ten byl u něho uveden v podezření, jako by jeho vlastnictví promrhával. I zavolal ho a řekl mu: Co to o tobě slyším? Odevzdej vyúčtování své správy, neboť již nebudeš moci být správcem. A ten správce řekl sám v sobě: Co mám učinit? Vždyť můj pán ode mne odnímá správu. Kopat nejsem schopen, žebrat se stydím… Vím, co učiním, abych, až budu ze správy sesazen, byl přijat do jejich domů. I přivolal si po jednom všechny dlužníky svého pána a prvnímu pravil: Kolik dlužíš mému pánu? A on řekl: Sto batů oleje. A on mu řekl: Tu máš svůj úpis, rychle sedni a napiš padesát. Nato řekl jinému: A kolik dlužíš ty? A on řekl: Sto korů pšenice. I praví mu: Tu máš svůj úpis a napiš osmdesát. A ten pán se o tom nespravedlivém správci vyslovil s uznáním, že se zachoval prozíravě, protože synové tohoto světa jsou vůči svému pokolení prozíravější než synové světla. A já vám pravím: Čiňte si z mamonu nespravedlivosti přátele, abyste, až ho bude ubývat, byli přijat do těch věčných stanů. Kdo je věren v nejmenším, je věren i v mnohém, a kdo je nespravedliv v nejmenším, je nespravedliv i v mnohém; jestliže jste se tedy neukázali věrnými v mamonu nespravedlivém, kdo vám svěří to, co je pravé? A jestliže jste se neukázali věrnými v tom, co patří druhému, kdo vám dá to, co je vaše? Žádný čeledín nemůže být nevolníkem dvěma pánům; buď totiž bude jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se jednoho přidrží a druhým pohrdne. Nemůžete být nevolníky Bohu i mamonu. A všechny tyto věci slyšeli i farizeové; měli rádi peníze a jízlivě se mu pošklebovali. I řekl jim: Vy jste takoví, že sami sebe ospravedlňujete před lidmi, Bůh však vaše srdce zná, protože to, co je mezi lidmi vysoce hodnoceno, je před Bohem ohavností. Zákon a proroci byli až do Jana; od té doby se v blahé zvěsti hlásá Boží království a každý se do něho dobývá náporem, je však snadnější, by pominulo nebe i země, než a by ze zákona padla jediná tečka. Každý, kdo propouští svou ženu a žení se s jinou, cizoloží, a každý, kdo se žení s propuštěnou od muže, cizoloží. I byl jakýsi bohatý člověk, i odíval se purpurem a kmentem a denně si skvěle dopřával; a [byl] jakýsi chuďas jménem Lazar [, jenž], posetý vředy, ležel u jeho vrat a toužil být nakrmen z drobtů, jež padaly ze stolu toho boháče; nadto přicházeli i psi a olizovali jeho vředy. I stalo se, že ten chuďas umřel a byl od andělů odnesen do náruče Abrahamovy. A umřel i ten boháč a byl pohřben; a v hádu pozvedl, jsa v mukách, své oči, i vidí z daleka Abrahama a v jeho náruči Lazara. A on zvolal a řekl: Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, aby namočil koneček svého prstu do vody a ochladil můj jazyk, protože v tomto plameni trpím bolest. Abraham však řekl: Dítě, vzpomeň si, že ty jsi ve svém životě plnou měrou obdržel své dobré věci a Lazar podobně věci zlé, nyní však je zde potěšován a ty trpíš bolest. A při tom všem mezi námi a vámi trvale zeje veliká propast tak, aby ti, kdo chtějí přestoupit odtud k vám, nemohli, a ti odtamtud aby nepronikali k nám. I řekl: Prosím tě tedy, otče, abys ho poslal do domu mého otce, neboť mám pět bratrů, tak, aby jim naléhavě svědčil, aby nepřišli i oni do tohoto místa muk. Abraham mu však praví: Mají Mojžíše a proroky, nechť je poslechnou. On však řekl: Nikoli, otče Abrahame, nýbrž kdyby se k nim odebral někdo od mrtvých, dají se na pokání. I řekl mu: Neposlouchají-li Mojžíše a proroky, nedají si říci, ani kdyby někdo vstal zprostřed mrtvých. A ke svým učedníkům řekl: Je nemyslitelné, že by nedocházelo k příčinám úrazů, nicméně běda tomu, skrze koho k nim dochází. Vyplácelo by se mu lépe, kdyby okolo jeho šíje visel veliký mlýnský kámen a kdy by se jím mrštilo do moře, než aby zavdal jednomu z těchto malých příčinu k úrazu. Dávejte sami na sebe pozor. Zhřeší-li tvůj bratr, domluv mu, a dá-li se na pokání, odpusť mu; a byť proti tobě zhřešil sedmkrát za den a sedmkrát se k tobě navrátil a pravil: kaji se, odpustíš mu. A apoštolové Pánu řekli: Přidej nám víry. A Pán řekl: Kdybyste měli víru jako zrno hořčice, byli byste s to říci této moruši: Vykořeň se a zasaď v moři, a uposlechla by vás. Kdo z vás však, má-li nevolníka, jenž oře nebo pase, je takový, že mu řekne, když on vstoupí, přicházeje z pole: Přistup a hned se usaď ke stolu? Neřekne mu naopak: Připrav, co budu večeřet, opásej se a obsluhuj mě, než se najím a napiji, a ty se najíš a napiješ potom? Je snad tomu nevolníku vděčen, protože vykonal rozkazy? Myslím, že ne. Tak i vy, když vykonáte všechny vám dané rozkazy, říkejte: Jsme nevolníci k ničemu se nehodící, máme vykonáno, co vykonat jsme byli povinni. A když se ubíral do Jerúsaléma, stalo se, že on procházel středem Samarie a Galileje; a když vstupoval do kterési vsi, potkalo ho deset malomocných mužů, a ti se zdaleka zastavili. A oni pozvedli hlas, pravíce: Ježíši, Veliteli, smiluj se nad námi! A vida je, řekl jim: Odeberte se a ukažte se kněžím. A zatímco odcházeli, stalo se, že byli očištěni. A jeden z nich, vida, že byl vyléčen, se vrátil zpět, s hlasitým voláním oslavuje Boha, a padl na tvář u jeho nohou a děkoval mu; a to byl Samařan. A Ježíš v odpověď řekl: Nebylo očištěno těch deset? A těch devět - kde jsou? Nenašli se, by se vrátili zpět a vzdali Bohu chválu, leč tento cizorodec. I řekl mu: Vstaň a ubírej se, vyhojila tě tvá víra. A byv od farizeů dotázán, kdy přichází Boží království, odpověděl jim a řekl: Boží království nepřichází pozorovatelně, aniž budou říkat: Hle, zde, nebo: Hle tam; vždyť hle, Boží království je uprostřed vás. A k učedníkům řekl: Přijdou dni, kdy budete toužit uvidět jeden ze dní Syna člověka, a neuvidíte; a budou vám říkat. Hle, zde, nebo: Hle, tam - neodcházejte, aniž se žeňte za nimi, neboť jako svítí blesk, blýskající od jednoho konce, jenž je pod nebem, k druhému konci, jenž je pod nebem, právě tak tomu bude se Syn em člověka v jeho den. Nejprve však musí mnoho vytrpět a být zamítnut od tohoto pokolení. A jak se stalo ve dnech Nóeho, tak bude i ve dnech Syna člověka: Jedli, pili, ženili se, byly vdávány, až do toho dne, kdy Nóe vstoupil do schrány, i přišla potopa a všechny zahubila; a podobně, jak se stalo ve dnech Lótových: jedli, pili, kupovali, prodávali, sázeli, budovali, toho dne však, kdy Lót vyšel ze Sodomy, se z nebe dalo do deště ohně a síry a všechny zahubilo - podle těchto věcí bude i toho dne, kdy dochází ke zjevení Syna člověka. Kdo v onen den bude na střeše a jeho svršky v domě, nesestupuj, by si je vzal, a kdo na poli, podobně - nenavracej se dozadu. Pamatujte na Lótovu ženu. Kdokoli se bude snažit uchránit si své žití, ztratí je, a kdokoli je ztratí, uchová je. Pravím vám: Té noci budou dva na jednom loži, jeden bude vzat s sebou a druhý ponechán; dvě budou spolu meloucí, jedna bude vzata s sebou a druhá ponechána [; budou dva na poli, jeden bude vzat s sebou a druhý ponechán]. A oni mu v odpověď praví: Kde, Pane? A on jim řekl: Kde bude tělo, tam se sletí supové. A pronášel k nim i přirovnání stran toho, že se mají vždy modlit a neochabovat; i pravil: V kterémsi městě byl jakýsi soudce, Boha se nebojící a na člověka se neohlížející; a v onom městě byla jedna vdova, i přicházela k němu a říkala: Zjednej mi právo před mým protivníkem. A na čas se mu nechtělo, později však sám v sobě řekl: Třebaže se Boha nebojím a na člověka neohlížím, přece však, protože mě tato vdova nenechává na pokoji, jí právo zjednám, aby pořád nepřicházela a netýrala mě. A Pán řekl: Poslyšte, co praví ten nespravedlivý soudce! A Bůh by vskutku nepomstil své vyvolené, kteří k němu volají dnem i nocí, a má s nimi trpělivost? Pravím vám, že je pomstí rychle. Až však Syn člověka přijde, zdalipak na zemi najde víru? A k některým také, kteří sami v sebe důvěřovali, že jsou spravedliví, a ostatní nepovažovali za nic, řekl toto přirovnání: Do CHRÁMU vystoupili dva muži, by se pomodlili, jeden farizej a druhý dávkový výběrčí. Ten farizej se postavil a modlil se sám vzhledem k sobě takto: Bože, děkuji ti, že nejsem právě tak ový jako ostatní z lidí, loupeživí, nespravedliví, cizoložníci, nebo i jako tento dávkový výběrčí; dvakrát za týden se postím; ze všeho, čehokoli nabývám, odvádím desátky. A ten dávkový výběrčí stál z daleka a k nebi nechtěl ani pozvednout oči, nýbrž se tloukl v hruď, pravě: Bože, slituj se nade mnou, hříšníkem! Pravím vám: Do svého domu sestoupil ospravedlněn tento, spíše než onen, protože každý, kdo sám sebe povyšuje, bude ponížen, kdo však sám sebe ponižuje, bude povýšen. I přinášeli mu i nemluvňata, aby se jich dotýkal, učedníci však, vidouce to, je okřikovali. Ježíš si je však přivolal a řekl: Nechejte děťátka ke mně přicházet a nebraňte jim, neboť takovýchto je Boží království. Věru, pravím vám: Kdokoli nepřijme Boží království tak, jako děťátko, nikterak do něho nevstoupí. A kterýsi hodnostář se ho otázal, pravě: Dobrý učiteli, co musím vykonat, abych zdědil věčný život? Ježíš mu však řekl: Co mi říkáš dobrý? Nikdo není dobrý, leč jeden, Bůh. Příkazy znáš: necizolož, nevraždi, nekraď, nesvědč křivě, cti svého otce a svou matku. A on řekl: Tyto všechny věci jsem zachoval od svého mládí. A Ježíš mu, uslyšev toto, řekl: Schází ti ještě jedno: Prodej vše, cokoli máš, a rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebesích, a pojď, ber se za mnou. On však, uslyšev toto, převelmi zesmutněl, neboť byl nesmírně bohatý. Ježíš však, vida, že on převelmi zesmutněl, řekl: Jak ztěžka vniknou ti, kdo mají statky, do Božího království! Ano, snadnější je velbloudu vniknout otvorem jehly než boháči vniknout do Božího království. A ti, kteří to uslyšeli, řekli: A kdo může být zachráněn? On však řekl: Věci lidem nemožné jsou možné Bohu. A Petr řekl: Hle, my jsme zanechali všechny věci a vydali jsme se za tebou. A on jim řekl: Věru, pravím vám: Není nikoho, kdo zanechal dům nebo rodiče nebo bratry nebo ženu nebo děti pro Boží království, jenž by vskutku nedostal zpět v této době mnohonásobek a v nastávajícím věku věčný život. A vzal k sobě těch dvanáct a řekl k nim: Hle, vystupujeme do Jerúsaléma a všechny věci, napsané skrze proroky o Synu člověka, budou dokonány, neboť bude vydán národům a učiněn předmětem posměchu a ztýrán a popliván, i zbičují a zabijí ho a třetího dne opět vstane. A oni z těch věcí nepochopili nic; a toto slovo bylo před nimi skryto a tomu, co se říkalo, nerozuměli. A v době jeho přiblížení k Jerichu se stalo, že u cesty seděl jakýsi slepec a žebral. A když uslyšel dav tudy procházející, vyptával se, co toto asi je, a podali mu zprávu, že mimo jde Ježíš, ten Nazarej. I zvolal, pravě: Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou! A ti, kteří šli vpředu, ho okřikovali, aby umlkl, on však křičel mnohem více: Synu Davidův, smiluj se nade mnou! A Ježíš, zastaviv se, poručil, by byl k němu přiveden, a při jeho přiblížení se ho otázal [, pravě]: Co si přeješ, bych ti učinil? A on řekl: Pane, abych prohlédl. A Ježíš mu řekl: Prohlédni, vyhojila tě tvá víra. I prohlédl okamžitě a šel za ním, oslavuje Boha; i všechen lid, vida to, vzdal Bohu chválu. A vstoupil a procházel Jerichem; a hle, muž, nazývaný jménem Zacheus, a to byl vrchní dávkový výběrčí, a byl bohatý; a byl žádostiv uvidět Ježíše, kdo to je, a pro dav nemohl, protože byl postavou malý. I předběhl a vyšplhal se na jednu sykomoru, aby ho uviděl, protože tamtudy měl procházet. A jak přišel na to místo, vzhlédl Ježíš a uviděl ho, i řekl k němu: Zachee, pospěš a sestup, neboť dnes musím zůstat v tvém domě. I pospíšil a sestoupil a radostně ho přijal. A když to všichni uviděli, reptali vespolek, říkajíce: Vstoupil, by se ubytoval u hříšného muže. Zacheus však, zastaviv se, k Pánu řekl: Hle, polovice těch věcí, jež jsou mé, Pane, dávám chudým, a jestliže jsem z koho křivým obviněním co vydřel, nahrazuji to čtyřnásobně. A Ježíš k němu řekl: Tomuto domu se dnes dostalo záchrany, ježto i on je syn Abrahamův; vždyť Syn člověka přišel to, co je ztracené, vyhledat a zachránit. A když oni poslouchali tyto věci, připojil přirovnání, protože on byl blízko Jerúsaléma a oni myslili, že se Boží království bude okamžitě zjevovat; řekl tedy: Jakýsi urozený člověk se odebral do dalekého kraje, by pro sebe přijal království a vrátil se zpět. I povolal deset svých nevolníků a dal jim deset min a řekl k nim: Než přijdu, obchodujte. Jeho občané ho však nenáviděli a za ním vyslali poselstvo se vzkazem: Nepřejeme si, by se kralování nad námi ujal tento. A když zase přišel, přijav to království, stalo se, že řekl, by mu tito nevolníci, jimž dal ty peníze, byli zavoláni, aby seznal, co kdo obchodováním získal. I předstoupil první a pravil: Pane, tvá mina vynesla dalších deset min. I řekl mu: Dobře, poctivý nevolníče; protože ses ukázal věrným v nejmenším, buď nositelem pravomoci nad deseti městy. A přišel druhý a pravil: Pane, tvá mina vydělala pět min. A řekl i tomuto: A ty buď nad pěti městy. A jiný přišel a pravil: Pane, hle, tvá mina, již jsem choval odloženou v potním šátku; bálť jsem se tě, protože jsi přísný člověk - zvedáš, co jsi nepoložil, a žneš, co jsi nezasel. Praví mu: Budu tě soudit z tvých úst, zlý nevolníče; věděl jsi, že já jsem přísný člověk, zvedající, co jsem nepoložil, a žnoucí, co jsem nezasel; i proč jsi mé peníze nedal do banky? A já bych si je, až bych přišel, vymohl s úroky. A těm, kdo při tom stáli, řekl: Vezměte od něho tu minu a dejte tomu, jenž má těch deset min. I řekli mu: Pane, má deset min. Ano, pravím vám, že každému, kdo má, bude dáno, od toho však, kdo nemá, od něho bude vzato i to, co má. Mimoto sem přiveďte ony mé nepřátele, kteří si nepřáli, bych se já nad nimi ujal kralování, a přede mnou [je] pobijte. A pověděv tyto věci, ubíral se vpřed, vystupuje k Jerúsalému. A jak se přiblížil k Béthfaze a Béthanii u hory, jež se nazývá Olivnice, stalo se, že vyslal dva ze svých učedníků a řekl: Jděte do té vsi naproti, a v ní, když tam budete vcházet, uvidíte osle tam přivázané, na něž ještě nikdy nikdo z lidí neusedl; uvolněte je a přiveďte. A bude-li se vás kdo tázat: Proč je uvolňujete, povíte mu takto: Protože ho má zapotřebí *Pán. A ti, kteří byli vysláni, odešli a shledali podle toho, jak jim řekl, a když to osle uvolňovali, řekli k nim jeho majitelé: Co to osle uvolňujete? A oni řekli: Protože ho má zapotřebí *Pán. I přivedli je k Ježíšovi, a nametavše na to osle svého šatstva, vysadili Ježíše na ně. A když se ubíral, podestýlali svým šatstvem na cestě. A když se blížil, již u svahu hory Oliv, počal veškerý zástup učedníků radostně silným hlasem chválit Boha za všechny mocné činy, jež uviděli; i říkali: Požehnán budiž Král, jenž přichází ve jménu PÁNĚ! Pokoj v nebi a sláva v nejvyšších místech! A někteří z farizeů z davu k němu řekli: Učiteli, domluv svým učedníkům. A on jim v odpověď řekl: Pravím vám: Umlknou-li tito, dají se do křiku kameny. A jak se přiblížil a uviděl město, rozplakal se nad ním a pravil: Kdybys bylo poznalo i ty, a to aspoň v tento tvůj den, ty věci, jež jsou k tvému pokoji! Nyní však byly před tvýma očima skryty, protože na tebe přijdou dni, kdy tě tvoji nepřátelé obženou kůlovou hradbou a obklíčí tě a sevřou tě ze všech stran, i srovnají tě se zemí, i tvé děti v tobě, a nenechají v tobě kamene na kameni, za to, že jsi nepoznalo dobu svého navštívení. I vstoupil do CHRÁMU a počal vyhánět ty, kdo v něm prodávali a kupovali, a pravil jim: Je psáno: Můj dům je dům modlitby, vy jste jej však učinili brlohem lupičů. I byl denně v CHRÁMĚ a vyučoval a velekněží a písmaři byli dychtivi ho zahubit, i předáci lidu, a nepřicházeli na nic, co by učinili, neboť veškerý lid na něm visel, jak poslouchal. A v jeden z těch dní, když on v CHRÁMĚ vyučoval lid a hlásal blahou zvěst, se stalo, že přistoupili velekněží a písmaři se staršími a promluvili k němu, pravíce: Pověz nám, jakou pravomocí konáš tyto věci, anebo kdo je to, jenž ti tuto pravomoc dal? I řekl jim v odpověď: Otáži se i já vás na jednu věc, i povězte mi: Janův křest - byl z nebe či z lidí? A oni se mezi sebou jali smlouvat, říkajíce: Povíme-li: z nebe, řekne: Proč jste mu neuvěřili? Povíme-li však: Z lidí, ukamenuje nás všechen lid, neboť je přesvědčen, že Jan je prorok. I odpověděli, že nevědí, odkud, a Ježíš jim řekl: Aniž vám já míním říci, jakou pravomocí tyto věci konám. A k lidu počal pronášet toto přirovnání: Jeden člověk vysadil vinici a pronajal ji rolníkům a na delší čas odešel ze země. A v příslušném období vyslal k rolníkům nevolníka, aby mu dali z ovoce vinice. Ti rolníci ho však zbili a odeslali pryč s prázdnou. I poslal ještě jiného nevolníka, oni však i onoho zbili, zneuctili a s prázdnou odeslali pryč. I poslal ještě třetího, oni však i toho zranili a vyhnali. A ten pán vinice řekl: Co mám učinit? Pošlu svého milovaného syna; když uvidí toho, budou snad mít ohled. Když ho však ti rolníci uviděli, domlouvali se mezi sebou, říkajíce: Toto je dědic, [pojďte,] snažme se ho zabít, aby se dědictví stalo naším. I vystrčili ho z vinice ven a zabili. Co jim tedy ten pán vinice učiní? Přijde a zahubí ty rolníky a vinici dá druhým. A když to uslyšeli, řekli: To nechť se nestane. On však, zahleděv se na ně, řekl: Co tedy je toto, to, co je napsáno: Kámen, jejž zamítli ti, kdo budovali, ten se stal hlavou nároží? Každý, kdo na ten kámen padne, bude roztříštěn, a na koho padne on, toho rozmetá. A velekněží a písmaři zadychtili v téže hodině na něho položit ruce, i zalekli se davu; poznaliť, že toto přirovnání řekl o nich. I počíhali si na něho a vyslali slídiče předstírající, že jsou spravedliví, aby ho polapili v řeči, tak, aby ho mohli odevzdat výkonné a právní moci vladařově. I otázali se ho, pravíce: Učiteli, víme, že správně mluvíš a vyučuješ a nepřijímáš osobu, nýbrž dle pravdy vyučuješ Boží cestě. Je nám dovoleno dávat císaři daň čili nic? Povšimnuv si však jejich úskočnosti, řekl k nim: Co mě pokoušíte? Ukažte mi denár - čí obraz a nápis má? A oni v odpověď řekli: Císařův. A on k nim řekl: Nuže, tedy odvádějte císaři, co je císařovo, a Bohu, co je Boží. I nedokázali ho před lidem v jeho výrocích polapit a umlkli, byvše jati údivem nad jeho odpovědí. A přistoupili někteří ze sadúceů - to jsou ti, kteří popírají opětovné vstání - a otázali se ho, pravíce: Učiteli, Mojžíš nám napsal: Jestliže umře něčí bratr, mající ženu, a umře bezdětný, má jeho bratr tu ženu pojmout a způsobit, aby jeho bratru vyvstalo símě. Bylo tedy sedm bratrů, a první, pojav ženu, umřel bezdětný. I [pojal tu ženu] druhý [; i ten umřel bezdětný;] i třetí ji pojal a taktéž i těch sedm: dětí nezůstavili a pomřeli. A naposledy ze všech umřela i ta žena. Při opětovném vstání tedy - koho z nich se stane ženou? Za ženu ji přece mělo těch sedm. A Ježíš jim řekl: V manželství vstupují a dávají se synové tohoto světa, ti však, kdo byli uznáni za hodné dosáhnout světa onoho a opětovného vstání, vstání zprostřed mrtvých, v manželství ani nevstupují ani se nedávají, ba ani umřít již nemohou, neboť jsou rovni andělům a jsou Boží synové, jsouce synové opětovného vstání. Že se však mrtví křísí, vyjevil i Mojžíš v oddíle o ostružiníku, jak PÁNU říká Bůh Abrahamův a Bůh Isákův a Bůh Jakóbův; on však není Bůh mrtvých, nýbrž živých - jemu přece žijí všichni. A někteří z písmařů v odpověď řekli: Učiteli, dobře jsi promluvil; již se totiž neodvažovali na nic se ho dotazovat. I řekl k nim: Jak to, že říkají, že KRISTUS je syn Davidův, a David sám v knize Žalmů praví: PÁN mému Pánu řekl: Seď po mé pravici, než tvé nepřátele položím za podnož tvých nohou? David ho tedy nazývá Pánem, i jak to, že je jeho syn? A když všechen lid naslouchal, řekl svým učedníkům: Mějte se na pozoru před písmaři, kteří se rádi procházejí v řízách a mají v oblibě pozdravy na tržištích a přední sedadla v synagogách a přední místa na hostinách, kteří pohlcují domy vdov a jako záminku konají dlouhé modlitby. Těm se dostane přísnějšího rozsudku. A vzhlédnuv uviděl boháče, kteří házeli do pokladnice své dary; uviděl však i jakousi nuznou vdovu, jak tam házela dvě lepta, a děl: Říkám vám pravdivě, že tato chudá vdova hodila více než všichni, neboť tito všichni mezi [Boží] dary naházeli z toho, co jim přebývalo, tato však hodila ze svého nedostatku veškeré živobytí, jež měla. A když někteří o CHRÁMĚ říkali, že je ozdoben krásnými kameny a záslibnými dary, řekl: Pokud jde o tyto věci, na něž se díváte: Přijdou dni, v nichž nebude ponechán kámen na kameni, aby nebyl stržen. I otázali se ho, pravíce: Učiteli, kdy tedy tyto věci budou a jaké bude znamení, až se bude schylovat k nastávání těchto věcí? A on řekl: Hleďte, byste nebyli svedeni, neboť v mém jménu přijdou mnozí a budou říkat: Jsem to já a přiblížila se ta doba. Neubírejte se [tedy] za nimi. Až však uslyšíte o válkách a nepořádcích, nedejte se vystrašit, neboť tyto věci se musejí stát nejprve, ale konec ne bude hned. Tu jim pravil: Povstane národ proti národu a království proti království; místy budou i veliká zemětřesení i hlad a mor; budou i děsivá vidění i veliká znamení z nebe. Přede všemi těmito věcmi však položí své ruce na vás a budou vás pronásledovat a vydávat do synagog a vězení a budete pro mé jméno voděni před krále a vladaře; to se vám však obrátí na svědectví. Uložte si tedy v svých srdcích předem své obhájení nepromýšlet, neboť vám já dám ústa a moudrost, jíž všichni, kdo vám budou odpůrci, budou neschopni odpovědět nebo odolat. Budete však zrazováni i od rodičů a bratrů a příbuzných a přátel, i způsobí smrt některých z vás, a budete pro mé jméno ode všech nenáviděni. A nezahyne ani vlas z vaší hlavy. Svou trpělivou vytrvalostí získejte své duše. Až však uvidíte Jerúsalém obkličovaný vojsky, tehdy poznejte, že se přiblížilo jeho zpustošení; tehdy nechť ti, kdo budou v Júdsku, prchají do hor, a ti, kdo budou uprostřed něho, nechť ustoupí ven, a ti, kdo budou na venkově, nechť do něho nevstupují, protože toto jsou dni pomsty, by byly splněny všechny věci, jež jsou napsány. Běda však těm, jež budou těhotné, a těm, jež budou kojit v oněch dnech, neboť na zemi bude veliká strast a hněv vůči tomuto lidu, i budou padat ostřím meče a jako zajatci budou vedeni do všech národů, a Jerúsalém bude od národů pošlapáván, dokud doby národů nebudou naplněny. A budou znamení na slunci a měsíci a hvězdách, a na zemi úzkost národů v bezradnosti za řevu moře a příboje, i budou lidé zmírat strachem a čekáním na ty věci, jež budou přicházet na obydlený svět, neboť moci nebes budou otřeseny. A tehdy uvidí Syna člověka přicházet v oblaku s mocí a velikou slávou. Až se však tyto věci budou začínat dít, vzhlédněte a pozvedněte své hlavy, protože vaše osvobození se blíží. A řekl jim přirovnání: Podívejte se na fíkovník a všechny stromy: když již vyraší, sami od sebe poznáváte pohledem, že léto je již blízko; tak i vy, až uvidíte, že se dějí tyto věci, vězte, že je blízko Boží království. Věru, pravím vám, že toto pokolení nikterak nepomine, než se všechny věci stanou. Nebe i země pominou, má slova však nikterak nepominou. Dávejte však sami na sebe pozor, aby snad vaše srdce nebyla zatížena přejídáním a opilstvím a starostmi o živobytí a onen den aby na vás ne přikvačil nenadále, neboť na všechny, kdo jsou usazeni na tváři vší země, přijde jako past. Nespěte tedy a v každé době se modlete, abyste byli uznáni za hodny uniknout všem těmto věcem, jež se brzy budou dít, a stanout před Synem člověka. A vyučovával ve dne v CHRÁMĚ a v noci vycházíval a zůstával venku na hoře, jež se nazývá Olivnice, a na úsvitě k němu v CHRÁMĚ přicházel všechen lid, by mu naslouchal. I blížil se svátek nekvašených chlebů, jemuž se říká Minutí a velekněží a písmaři hledali způsob, jak by ho odpravili, neboť se báli lidu. A do Júdy, jemuž bylo přezdíváno Iskarióta, jenž byl z počtu těch dvanácti, vstoupil Satan; i odešel a promluvil s velekněžími a důstojníky stran toho, jak by jim ho vydal. A oni se zaradovali a dohodli se dát mu peníze; i přistoupil na ujednání a pásl po vhodné příležitosti, aby jim ho mohl vydat stranou od davu. A nadešel den nekvašených chlebů, v němž se Minutí mělo zabíjet; i vyslal Petra a Jana a řekl: Odeberte se a připravte nám Minutí, abychom mohli pojíst. Oni mu však řekli: Kde si přeješ, bychom je připravili? A on jim řekl: Hle, při vašem vstupu do města se s vámi setká jeden člověk, nesoucí hliněný džbán vody; dejte se za ním do toho domu, kam bude vcházet, a domácímu hospodáři toho domu povíte: Učitel ti praví: Kde je ten hostinský pokoj, kde bych se svými učedníky mohl pojíst Minutí? A onen vám ukáže velikou místnost na poschodí, vystlanou; tam připravte. I odešli a shledali podle toho, jak jim pověděl, a připravili Minutí. A když ta hodina nastala, usadil se a apoštolové s ním. A řekl k nim: Tužbou jsem zatoužil s vámi toto Minutí pojíst dříve než budu trpět; pravímť vám, že z něho již ani neokusím do té doby, než bude naplněno v Božím království. A přijal kalich, poděkoval a řekl: Toto vezměte a rozdělte mezi sebe; pravímť vám, že z plodu vinné révy ani neupiji do té doby, než přijde Boží království. A vzal chléb, poděkoval a rozlámal a podal jim, pravě: Toto je mé tělo, jež se dává za vás; toto konejte k připomínání mne. Taktéž i kalich po večeři, pravě: Tento kalich je nová úmluva v mé krvi, jež se vylévá za vás. Mimoto je, hle, se mnou na stole ruka toho, jenž mě vydává; i ubírá se sice Syn člověka podle toho, co je určeno, nicméně běda onomu člověku, skrze něhož k jeho vydání dochází. A oni se spolu mezi sebou počali dohadovat, kdo z nich tedy asi je ten, jenž toto hodlá páchat; a nastala mezi nimi i váda o to, kdo z nich má být považován za nej většího. A on jim řekl: Králové národů nad nimi panují, a ti, kdo nad nimi vykonávají pravomoc, se nazývají dobrodinci; vy však ne takto, nýbrž nej větší mezi vámi nechť je jako nej mladší, a vůdce jako ten, jenž obsluhuje. Kdopak je větší: ten, jenž leží u stolu, či ten, jenž obsluhuje? Ne ten, jenž leží u stolu? Já však jsem uprostřed vás jako ten, jenž obsluhuje, vy pak jste ti, kteří jste se mnou vytrvali v mých pokušeních, a já vám uděluji, jako mi udělil můj Otec, království, abyste v tom mém království jedli a pili u mého stolu a seděli na trůnech a soudili dvanáct kmenů Israélových. A Pán řekl: Šimone, Šimone, hle, vyžádal si vás Satan, by vás prosel jako pšenici, já jsem však za tebe prosil, aby tvá víra neselhala; a ty, až se jednou obrátíš, upevňuj své bratry. A on mu řekl: Pane, jsem připraven s tebou se ubírat i do vězení i na smrt. A on řekl: Pravím ti, Petře: dnes kohout ani nehlesne, než třikrát popřeš, že mě znáš. A řekl jim: Když jsem vás vysílal bez peněženky a vaku a opánků, nastal vám snad nedostatek něčeho? A oni řekli: Ničeho. Řekl jim tedy: Ale nyní, kdo má peněženku, chop se jí, podobně i vak, a kdo nemá, prodej svůj šat a kup meč; pravímť vám, že se na mně ještě musí splnit toto, to, co je napsáno: A byl započten mezi bezzákonné. Vždyť věci mne se týkající také mají konec. A oni řekli: Pane, hle, zde jsou dva meče. A on jim řekl: Je dosti. I vyšel a podle svého obyčeje se odebral na horu Oliv, a dali se za ním i učedníci. A když se octl na místě, řekl jim: Modlete se, ať se nedostanete do pokušení. A sám se od nich vzdálil asi na dohození kamenem, i poklekl a modlil se, pravě: Otče, chceš-li tento kalich přenést mimo mne …; nicméně nechť se má vůle nestane, nýbrž vůle tvá. A z nebe se mu ukázal anděl, posilující ho; a octnuv se v zápase, modlil se usilovněji a jeho pot se stal jakoby velikými krůpějemi krve, jež stékaly na zem. A vstav od své modlitby, přišel k [svým] učedníkům a shledal, že zármutkem usínají; i řekl jim: Co spíte? Vstaňte a modlete se, abyste se nedostali do pokušení. Zatímco ještě mluvil, hle, dav, a před nimi přicházel ten, jemuž se říkalo Júdas, jeden z těch dvanácti, a přiblížil se k Ježíšovi, by ho políbil. A Ježíš mu řekl: Júdo, vydáváš Syna člověka polibkem? A když ti okolo něho uviděli, k čemu se schyluje, řekli [mu]: Pane, máme udeřit mečem? A jeden, kterýsi z nich, udeřil nevolníka veleknězova a usekl jeho pravé ucho. A Ježíš v odpověď řekl: Až potud nechejte tak; a sáhnuv na to jeho ucho, zhojil ho. A Ježíš řekl k velekněžím a důstojníkům CHRÁMU a starším, kteří na něho přišli: Jako na lupiče jste vyšli s meči a obušky? Když jsem s vámi denně býval v CHRÁMĚ, nevztáhli jste na mne ruce; ale toto je ta vaše hodina a pravomoc tmy. I zatkli ho a od vedli a uvedli [ho] do domu veleknězova, a Petr šel z dálky za ním. A když oni v středu nádvoří zanítili oheň a spolu zasedli, seděl Petr uprostřed nich; a uviděla ho jakási děvečka, jak sedí v záři ohně, i upřela k němu zrak a řekla: A tento byl s ním. On [ho] však zapřel, pravě: Ženo, neznám ho. A zanedlouho ho uviděl jiný a děl: A ty jsi z nich. Petr však řekl: Člověče, nejsem. A když uplynula asi jedna hodina, tvrdil neústupně kdosi další, pravě: Vskutku při něm byl i tento, vždyť je také Galilejec. A Petr řekl: Člověče, nevím, co pravíš. A okamžitě, zatímco ještě mluvil, zakokrhal kohout, a Pán, obrátiv se, se zahleděl na Petra, i upamatoval se Petr na slovo Páně, jak mu řekl: Dříve než dnes kohout zakokrhá, třikrát se mne zřekneš. A Petr, vyšed ven, se hořce rozplakal. A ti muži, kteří ho měli mezi sebou, se mu, bijíce ho, posmívali, i obestřeli ho a dotazovali se, říkajíce: Prorokuj, kdo je to, jenž tě uhodil? A pronášeli k němu mnoho jiných urážlivých věcí. A jak nastal den, sešlo se staršovstvo lidu, i velekněží i písmaři, a vyvedli ho do jejich rady, i pravili: Jsi-li ty KRISTUS, řekni nám. I řekl jim: Řeknu-li vám, nikterak neuvěříte, a otáži-li se, nikterak mi neodpovíte, aniž mě propustíte; od nynějška však bude Syn člověka sedět po pravici Boží moci. A všichni řekli: Ty tedy jsi Boží Syn? A on k nim děl: Vy pravíte, že já jsem. A oni řekli: Co ještě máme zapotřebí svědectví? Vždyť jsme to sami uslyšeli od jeho úst. A veškeré množství jich povstalo a zavedli ho k Pilátovi. I počali ho obžalovávat a říkat: Shledali jsme, že tento převrací náš národ a brání dávat císaři daně a říká, že on je Kristus, Král. A Pilát se ho otázal, pravě: Ty jsi ten Král Židů? A on mu v odpověď děl: Ty pravíš. A Pilát řekl k velekněžím a davům: Na tomto člověku neshledávám žádné viny. Oni však dotírali, říkajíce: Pobuřuje lid, vyučuje po celém Júdsku, počav od Galileje, až sem. Pilát se však, uslyšev o Galilei, otázal, zda ten člověk je Galilejec, a když se dověděl, že je z oblasti pravomoci Héródovy, postoupil ho Héródovi; ten byl v těch dnech sám také v Jerúsalémě. A když Héródés Ježíše uviděl, velmi se zaradoval, neboť si ho již delší čas uvidět přál, protože o něm mnoho slyšel, a doufal uvidět, jak se od něho bude dít nějaké znamení. I dotazoval se ho značně mnoha slovy, on mu však nic neodpovídal; a velekněží a písmaři tam stáli a horlivě ho obžalovávali. A Héródés se svou družinou si ho znevážil a ztropil si z něho posměch; oblékl ho ve skvělý úbor a poslal ho Pilátovi zpět. A Pilát a Héródés se v týž den stali navzájem přáteli; předtím totiž vůči sobě trvali v nepřátelství. I svolal si Pilát velekněží a hodnostáře a lid a řekl k nim: Tohoto člověka jste mi přivedli, jako by sváděl lid, a hle, já jsem ho před vámi vyšetřil, i neshledal jsem na tomto člověku žádné viny stran těch věcí, pro něž proti němu podáváte žalobu, ba ani Héródés - vždyť jsem vás na něho odkázal, a hle, nespáchal nic hodného smrti. Potrestám ho tedy a propustím. (A byl nucen jednoho jim ve svátek propouštět.) Oni však hromadně vykřikovali, říkajíce: Pryč s tímto a propusť nám Barabbu; to byl jeden, jenž byl uvržen do vězení pro jakési povstání, k němuž ve městě došlo, a pro vraždu. Pilát je tedy opět oslovil, neboť by byl rád Ježíše propustil, oni však v odpověď zvolali, říkajíce: Ukřižuj, ukřižuj ho! A on k nim promluvil potřetí: Copak tento učinil zlého? Neshledal jsem na něm nic, proč by zasluhoval smrt; potrestám ho tedy a propustím. Oni však silnými hlasy naléhali, vyprošujíce si, by byl ukřižován, a hlasy jejich [a velekněží] nabývaly převahy. I vynesl Pilát rozsudek, by se stalo podle jejich prosby, a propustil toho, jenž byl uvržen do vězení pro povstání a vraždu, jehož si vyprošovali, Ježíše pak vydal jejich vůli. A jak ho odváděli, chytili jakéhosi Šimona, Kyréňana, přicházejícího z pole, a naložili na něho kříž, by jej za Ježíšem nesl. A šel za ním početný zástup lidu, i žen, jež pro něho bědovaly a naříkaly. A Ježíš, obrátiv se k nim, řekl: Dcery Jerúsaléma, neplačte nade mnou, nýbrž plačte samy nad sebou a nad svými dětmi, protože, hle, přicházejí dni, v nichž budou říkat: Blažené neplodné, a útroby, jež nerodily, a prsy, jež nekrmily. Tehdy počnou říkat horám: Padněte na nás, a pahrbkům: Zastřete nás; protože konají-li se na zelené dřevině tyto věci, co se bude dít na suché? I byli s ním vedeni i dva jiní zločinci, by byli odpraveni; a když přišli na to místo, jež se nazývá Lebka, ukřižovali ho tam, i ty zločince, jednoho zprava a jednoho zase zleva. A Ježíš pravil: Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí. A při rozdělování jeho šatstva mezi sebe vrhali los; a lid stál a díval se, a [s nimi] se jízlivě pošklebovali i hodnostáři, říkajíce: Druhé zachraňoval, nechť zachrání sám sebe, je-li tento KRISTUS, Boží vyvolený. A posmívali se mu i vojáci, přistupujíce, podávajíce mu ocet a říkajíce: Jsi-li ty ten Král Židů, zachraň sám sebe. A také byl nad ním nadpis [, nadepsaný] řeckými a římskými a hebrejskými písmeny: Toto je ten Král Židů. I spílal mu jeden z těch zločinců, kteří byli pověšeni, a pravil: Nejsi ty KRISTUS? Zachraň sám sebe i nás! Ten druhý mu však v odpověď domlouval, pravě: Nebojíš se Boha ani ty, jenž jsi pod týmž soudem? A my ovšem spravedlivě, neboť se nám dostává odplaty hodné těch věcí, jež jsme napáchali, tento však nespáchal nic nemístného. I pravil Ježíšovi: Vzpomeň si na mne [, Pane], až přijdeš ve svém království. A Ježíš mu řekl: Věru, pravím ti: Dnes budeš se mnou v ráji. A bylo okolo šesté hodiny, i nastala po celé zemi tma až do hodiny deváté; a slunce bylo zatemněno a opona chrámu se uprostřed roztrhla. A Ježíš zvolal silným hlasem a řekl: Otče, do tvých rukou svěřuji svého ducha. A pověděv toto, skonal. A setník, když uviděl, co se stalo, oslavil Boha, pravě: Skutečně byl tento člověk spravedlivý. A všechny davy, spolu přibyvší na tuto podívanou, když zpozorovaly ty věci, jež se staly, vracely se zpět, tlukouce se do [svých] hrudí. A všichni jeho známí stáli zdaleka, i ty ženy, jež za ním spolu přišly od Galileje a viděly tyto věci. A hle, muž jménem Josef, jenž byl členem rady, muž dobrý a spravedlivý, (ten nebyl srozuměn s jejich rozhodnutím a skutkem,) z Arimatheje, města Židů, jenž [sám také] očekával Boží království - ten přistoupil k Pilátovi a vyprosil si Ježíšovo tělo, i sňal je a zavinul je do plátna a uložil ho v hrobce do skály vysekané, v níž ještě nikdo neležel. A byl den Přichystávání a nastával sobotní soumrak. A ty ženy, jež s ním přišly z Galileje, se daly v patách za ním a podívaly se na tu hrobku a jak bylo jeho tělo uloženo. A vrátivše se zpět, připravily vonná koření a masti, a v sobotu sice podle příkazu zachovaly klid, prvního dne týdne však na samém počátku svítání přišly k hrobce, nesouce ta vonná koření, jež připravily. I našly kámen od hrobky odvalený, a když vstoupily, tělo Pána Ježíše nenašly. A zatímco ony byly stran toho zmateny, stalo se, že hle, stanuli při nich dva muži v zářících úborech, a když ony tím byly polekány a skláněly tváře k zemi, řekli k nim: Co hledáte živého mezi mrtvými? Zde není, nýbrž byl vzkříšen; vzpomeňte si, jak k vám promluvil, jsa ještě v Galilei, a pravil: Syn člověka musí být vydán do rukou hříšníků a ukřižován, a třetího dne opět vstát. I vzpomněly si na ta jeho slova, a vrátivše se od té hrobky zpět, podaly o všech těchto věcech zprávu těm jedenácti a všem ostatním. A to byla ta Marie z Magdaly a Jana a Marie, matka Jakubova, a ostatní s nimi, jež tyto věci říkaly apoštolům; a ta jejich slova se jim v jejich očích jevila jako plané povídání, i nevěřili jim. Petr však vstal a zaběhl k hrobce, a nahnuv se, vidí pruhy plátna ležet samotné, i odešel domů, divě se tomu, co se stalo. A hle, v týž den se dva z nich ubírali do jedné vsi, vzdálené od Jerúsaléma šedesát stadií, jejíž jméno bylo Emmaús, a ti spolu hovořili o všech těchto věcech, jež se přihodily. A co oni hovořili a vzájemně se dotazovali, stalo se, že se přiblížil sám Ježíš a ubíral se s nimi, jejich oči však byly pod mocí, takže ho nerozpoznali. I řekl k nim: Jaká jsou to slova, jež si cestou navzájem vyměňujete, a jste sklíčeni? A jeden [z nich], jehož jméno bylo Kleopas, k němu v odpověď řekl: Ty jsi v Jerúsalémě návštěvou samoten, že ti nejsou známy věci, jež se v něm v těchto dnech staly? I řekl jim: Jaké? A oni mu řekli: Věci stran Ježíše, Nazarea, jenž byl prorok, mocný v činu i slovu před Bohem a vším lidem, i jak ho velekněží a naši vládcové vydali k odsouzení na smrt a ukřižovali ho, my jsme však doufali, že on je ten, jenž si má vykupovat Israéle - nu ale k tomu všemu dnes již od té doby, co se tyto věci staly, plyne tento třetí den. Ale vyvedly nás z míry i některé ženy zprostřed nás, jež za svítání byly u jeho hrobky, a když jeho tělo nenašly, přišly a pravily, že uzřely i vidění andělů, kteří praví, že on žije. A někteří z těch, kdo jsou s námi, k té hrobce odešli a shledali, že je to tak, podle toho, jak řekly i ty ženy, jeho však neuviděli. A on k nim řekl: Ó, nemyslící a srdcem leniví k věření na základě všeho toho, co promluvili proroci! Nemusel KRISTUS vytrpět tyto věci a vstoupit do své slávy? A jal se jim, počav od Mojžíše a ode všech proroků, podrobně vykládat ve všech těch Písmech věci jeho se týkající. I přiblížili se k té vsi, kam se ubírali, a on se jal počínat si, jako by se chtěl ubírat dále; i jali se ho nutit, říkajíce: Zůstaň u nás, protože je k večeru a den se nachýlil. I vstoupil, by zůstal s nimi; a když se u nich uložil ke stolu, stalo se, že vzal chléb a požehnal, a rozlámav podával jim. I byly jejich oči otevřeny a rozpoznali ho; a on jim zmizel z očí. I řekli k sobě navzájem: Nehořelo v nás naše srdce, jak k nám na cestě mluvil [a] jak nám otvíral Písma? I vstali téže hodiny a vrátili se do Jerúsaléma zpět, i zastihli těch jedenáct a ty, kdo byli s nimi, pohromadě, jak praví: Pán byl skutečně vzkříšen a ukázal se Šimonovi. A oni rozprávěli, co se stalo na té cestě, a jak ho při lámání chleba poznali. A zatímco říkali tyto věci, stanul uprostřed nich on sám a praví jim: Pokoj vám. Oni však upadli ve zmatek a byli polekáni, i myslili, že vidí ducha. I řekl jim: Co jste znepokojeni a proč ve vašich srdcích vzcházejí rozumování? Pohleďte na mé ruce a mé nohy, že jsem to já sám; ohmatejte mě a pohleďte, duch přece nemá masa a kostí, jak pozorujete, že mám já. A pověděv toto, ukázal jim své ruce a své nohy; a když oni radostí ještě nevěřili a divili se, řekl jim: Máte zde něco jedlého? A oni mu podali část pečené ryby a něco z plástve medu, i vzal a před nimi pojedl. A řekl jim: Toto jsou slova, jež jsem k vám promluvil, když jsem ještě byl s vámi, že všechny věci, napsané o mně v Mojžíšově zákoně a prorocích a žalmech, musí být splněny. Tu otevřel jejich mysl k chápání Písem a řekl jim: Tak je psáno a tak musel KRISTUS trpět a třetího dne vstát zprostřed mrtvých; a v jeho jménu se musí všem národům, počínajíc od Jerúsaléma, kázat pokání a odpuštění hříchů; a svědky těchto věcí jste vy. A hle, já na vás vysílám příslib mého Otce, vy však dotud, než budete oděni mocí z výsosti, zůstaňte ve městě. A vyvedl je ven až k Béthanii, a pozvednuv své ruce, požehnal jim; a zatímco jim žehnal, stalo se, že se od nich odloučil a byl vznášen do nebe. A oni, poklonivše se mu, se s velikou radostí vrátili zpět do Jerúsaléma; i byli ustavičně v CHRÁMĚ, chválíce a velebíce Boha. Na počátku bylo Slovo, i bylo to Slovo u Boha, a to Slovo bylo Bůh; na počátku bylo u Boha ono. Všechny věci povstaly skrze ně a ani jedna, jež povstala a je, nepovstala bez něho. V něm byl život a ten život byl světlem lidí; a to světlo se objevuje v temnotě, a temnota je nepochopila. Povstal jeden člověk, vyslaný od Boha, jeho jméno Jan. Ten přišel na svědectví, aby o tom světle svědčil, aby skrze něho všichni uvěřili. On tím světlem nebyl, nýbrž aby o tom světle svědčil. Pravé světlo bylo to, jež přicházejíc do světa, osvětluje každého člověka. Ve světě byl a svět skrze něho povstal, a svět ho nepoznal; přišel ke svým vlastním a jeho vlastní ho k sobě nepřijali, kteříkoli ho však přijali, dal jim pravomoc stát se Božími dětmi, těm, kteří věří v jeho jméno, kteří byli zrozeni ne z krve ani z vůle masa ani z vůle muže, nýbrž z Boha. A to Slovo se stalo masem a usídlilo se mezi námi, (a dívali jsme se na jeho slávu, slávu jakoby jednorozeného, jenž přišel od Otce,) plné milosti a pravdy; (Jan o něm svědčí a dal se do hlasitého volání, i říká: Toto byl ten, o němž jsem řekl: Ten, jenž přichází za mnou, nabyl přednosti přede mnou, protože byl dříve než já;) protože my všichni jsme dostali z jeho plnosti, a to milost za milostí; protože skrze Mojžíše byl dán zákon, skrze Ježíše Krista nastala milost a pravda. Boha nikdo nikdy neuviděl; vyjádřil ho on, jednorozený Syn, jenž je v Otcově náruči. A toto je Janovo svědectví, když Židé vyslali z Jerúsaléma kněží a Leviovce, aby se ho otázali: Ty, kdo jsi? A přiznal a nezapřel, a přiznal: Já nejsem KRISTUS. I otázali se ho: Co tedy? Jsi ty Eliáš? I praví: Nejsem. Jsi ty ten prorok? I odpověděl: Ne. Řekli mu tedy: Kdo jsi? Abychom mohli dát odpověď těm, kteří nás poslali. Co pravíš sám o sobě? Děl: Já jsem hlas volajícího v pustině: Napřimte cestu PÁNĚ, jak řekl Isaiáš, prorok. A byli vysláni zprostřed farizeů, i otázali se ho a řekli mu: Co tedy křtíš, nejsi-li ty KRISTUS ani Eliáš ani ten prorok? Jan jim odpověděl, pravě: Já křtím vodou; uprostřed vás stojí, jehož vy neznáte, ten, jenž přichází za mnou, jemuž já nejsem hoden uvolnit řemínek jeho opánku. Tyto věci se staly v Béthanii za Jordánem, kde Jan křtil. Nazítří vidí Ježíše, jak k němu přichází; i praví: Hle, Boží Beránek, jenž odnímá hřích světa. Toto je ten, o němž jsem já řekl: Za mnou přichází muž, jenž nabyl přednosti přede mnou, protože byl dříve než já; a já jsem ho neznal, ale aby byl zjeven Israélovi - pro tuto příčinu jsem já přišel křtít vodou. A Jan dosvědčil, pravě: Zpozoroval jsem Ducha jakoby holubici sestupovat z nebe, a zůstal na něm; a já jsem ho neznal, ale ten, jenž mě poslal křtít vodou, on mi řekl: Na kohokoli uvidíš Ducha sestupovat a na něm zůstávat, to je ten, jenž křtí Svatým Duchem. A já jsem uviděl a dosvědčil, že tento je Boží Syn. Nazítří tam opět stál Jan a dva z jeho učedníků; a zahleděv se na Ježíše, jak se prochází, praví: Hle, Boží Beránek. A ti dva učedníci ho zaslechli mluvit a dali se za Ježíšem; Ježíš však, obrátiv se a zpozorovav je, jak za ním jdou, jim praví: Co hledáte? A oni mu řekli: RABBI, (to v překladu znamená Učiteli,) kde zůstáváš? Praví jim: Pojďte a pohleďte. Přišli tedy a uviděli, kde zůstává, a onen den zůstali u něho; bylo okolo desáté hodiny. Jeden z těch dvou, kteří to byli od Jana zaslechli a dali se za ním, byl Ondřej, bratr Šimona-Petra; ten nejprve vyhledává svého vlastního bratra Šimona a praví mu: Našli jsme Mesiáše (to je v překladu Kristus ); a zavedl ho k Ježíšovi. Ježíš se na něho zahleděl a řekl: Ty jsi Šimon, syn Jónův, ty budeš nazván Kéfas (to se vykládá Balvan ). Nazítří si umínil vyjít do Galileje, i nachází Ježíš Filipa a praví mu: Pojď za mnou. A ten Filip byl z Béthsaidy, z města Ondřejova a Petrova. Filip nachází Nathanaéla a praví mu: Našli jsme toho, o němž napsal Mojžíš v zákoně i proroci, Ježíše, syna Josefova, jenž je z Nazaretu. A Nathanaél mu řekl: Může z Nazaretu pocházet co dobrého? Filip mu praví: Pojď a pohleď. Ježíš Nathanaéla uviděl, jak k němu přichází, a praví o něm: Hle, opravdu Israélovec, v němž není lsti. Nathanaél mu praví: Odkud mě znáš? Ježíš odpověděl a řekl mu: Viděl jsem tě předtím než tě Filip zavolal, když jsi byl pod tím fíkovníkem. Nathanaél odpověděl a řekl mu: RABBI, ty jsi Boží Syn, ty jsi ten Israélův Král. Ježíš odpověděl a řekl mu: Věříš, protože jsem ti řekl: Viděl jsem tě dole pod tím fíkovníkem? Uvidíš věci větší nad tyto. A praví mu: Věru, věru, pravím vám: Od nynějška budete vidět nebe otevřené a Boží anděly vystupovat a sestupovat na Syna člověka. A třetího dne byla v Káně v Galilei uspořádána svatba a byla tam Ježíšova matka; a na tu svatbu byl pozván i Ježíš a jeho učedníci. A když se nedostalo vína, praví Ježíšova matka k němu: Nemají vína. Ježíš jí praví: Co mám s tebou co činit, ženo? Má hodina dosud nepřišla. Jeho matka praví obsluhujícím: Cokoli vám bude říkat, vykonejte. I stálo tam, podle očišťovacího obyčeje Židů, šest kamenných džbánů na vodu, do nichž se vešlo po dvou nebo třech měrách. Ježíš jim praví: Naplňte ty džbány vodou. I naplnili je až po vrch; a praví jim: Nyní naberte a neste pořadateli hostiny. A oni zanesli, jak však pořadatel hostiny okusil té vody, jež se stala vínem, (a nevěděl, odkud je, ale ti obsluhující, kteří tu vodu nabrali, věděli,) volá pořadatel hostiny ženicha a praví mu: Každý člověk nejprve předkládá víno dobré, a až se řádně napijí, potom podřadné; ty jsi uchoval dobré víno až do nynějška. Takovýto vykonal Ježíš v Káně v Galilei počátek znamení a projevil svou slávu, a jeho učedníci v něho uvěřili. Po tomto sestoupil on a jeho matka a jeho bratři a jeho učedníci do Kafarnaúmu a zůstali tam několik málo dní. I bylo blízko Minutí Židů a Ježíš vystoupil do Jerúsaléma; i shledal, že v CHRÁMĚ sedí prodavači hovězího dobytka a ovcí a holubů a rozměňovači peněz. I udělal z provázků karabáč a všechny z CHRÁMU vyhnal, i ty ovce a ten hovězí dobytek, a vysypal drobné mince směnárníků a zpřevracel stoly, a prodavačům holubů řekl: Tyto věci odtud odstraňte; nečiňte dům mého Otce domem obchodu. [A] jeho učedníci si vzpomněli, že je napsáno: Stráví mě horlivost pro tvůj dům. Židé tedy odpověděli a řekli mu: Jaké znamení nám ukazuješ, že konáš tyto věci? Ježíš odpověděl a řekl jim: Zbořte tento chrám a ve třech dnech jej postavím. Židé tedy řekli: Tento chrám byl budován po šestačtyřicet let, a ty jej postavíš ve třech dnech? On však mluvil o chrámě svého těla; když tedy byl vzkříšen zprostřed mrtvých, vzpomněli si jeho učedníci, že toto pravil, a uvěřili Písmu i slovu, jež řekl Ježíš. A jak o Minutí, o svátku, byl v Jerúsalémě, uvěřili v jeho jméno mnozí, neboť pozorovali znamení, jež konal; Ježíš sám se jim však nesvěřoval, protože on všechny znal, a že neměl zapotřebí, aby kdo o člověku podal svědectví, neboť věděl sám, co v člověku je. Byl však jeden člověk z farizeů, jeho jméno Nikodém, židovský hodnostář; ten k němu přišel v noci a řekl mu: RABBI, víme, že jsi jako učitel přišel od Boha, vždyť tato znamení, jež konáš ty, nemůže konat nikdo, leč by s ním byl Bůh. Ježíš odpověděl a řekl mu: Věru, věru, pravím ti: Nezrodí-li se kdo nově, nemůže Boží království uvidět. Nikodém k němu praví: Jak se může člověk zrodit, jsa vysokého věku? Což může podruhé vstoupit do útrob své matky a zrodit se? Ježíš odpověděl: Věru, věru, pravím ti: Nezrodí-li se kdo z vody a Ducha, nemůže do Božího království vstoupit. Co se zrodilo z masa, je maso, a co se zrodilo z Ducha, je duch; nediv se, že jsem ti řekl: Vy se nově zrodit musíte. Vítr věje, kam chce, a slyšíš jeho zvuk, ale odkud přichází a kam se ubírá, nevíš; tak je tomu s každý m, kdo se z Ducha zrodil. Nikodém odpověděl a řekl mu: Jak se mohou stát tyto věci? Ježíš odpověděl a řekl mu: Ty jsi Israélův učitel a tyto věci neznáš? Věru, věru, pravím ti: Mluvíme, co víme, a dosvědčujeme, co jsme uviděli, a nepřijímáte naše svědectví. Jestliže jsem vám pověděl věci pozemské a nevěříte, jak uvěříte, povím-li vám věci nebeské? A do nebe nevystoupil nikdo, leč ten, jenž z nebe sestoupil, Syn člověka, jenž je v nebi. A jako Mojžíš vyzdvihl v pustině hada, tak musí Syn člověka být vyzdvižen, aby [se], kdokoli v něho věří, [neztratil, nýbrž] měl věčný život - ano, tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby se, kdokoli v něho věří, neztratil, nýbrž měl věčný život. Bůh přece svého Syna do světa nevyslal, aby svět soudil, nýbrž aby byl svět skrze něho zachráněn. Kdo v něho věří, není souzen, kdo však nevěří, je již odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jednorozeného Božího Syna; a ten soud je tento: že do světa přišlo světlo a lidé si více než světlo zamilovali tmu, neboť jejich činy byly zlé. Vždyť kdokoli páše ničemné věci, světlo nenávidí a ke světlu nepřichází, aby jeho činy nebyly odhaleny, kdo však provozuje pravdu, k světlu přichází, aby se jeho činy projevily, že jsou učiněny v Bohu. Po těchto věcech přišel Ježíš a jeho učedníci do júdské země a tam s nimi prodléval a křtil; a křtil i Jan, v Ainónu blízko Salimu, protože tam bylo mnoho vod, i přicházeli a byli křtěni, neboť Jan dosud nebyl uvržen do vězení. Došlo tedy ze strany Janových učedníků k rozpravě o očišťování s jedním Židem. I přišli k Janovi a řekli mu: RABBI, ten, jenž s tebou byl na druhém břehu Jordánu, jemuž jsi ty dal svědectví - hle, on křtí a všichni přicházejí k němu. Jan odpověděl a řekl: Člověk nemůže nabývat ničeho, není-li mu dáno z nebe. Vy sami jste mi svědky, že jsem řekl: Já nejsem KRISTUS, nýbrž že jsem vyslán před ním. Kdo má nevěstu, je ženich; ale ženichův přítel, jenž stojí a naslouchá mu, je pro ženichův hlas pln radosti. Tato radost, radost má, je tedy splněna; růst musí on, já však se zmenšovat. Ten, jenž přichází shora, je nade všechny, ten, jenž má svůj původ v zemi, je ze země a jako pocházející ze země mluví. Ten, jenž přichází z nebe, je nade všechny, [a] co uviděl a uslyšel, to dosvědčuje, a jeho svědectví nepřijímá nikdo. Kdo jeho svědectví přijal, dal svou pečeť na to, že Bůh je pravdomluvný, neboť ten, jehož Bůh vyslal, mluví Boží slova - Bůh přece nedává Ducha podle míry. Otec Syna miluje a dal to, aby všechny věci byly v jeho ruce. Kdo v Syna věří, má věčný život, kdo však je Synu nepoddán, život neuvidí, nýbrž na něm zůstává Boží hněv. Jak se tedy Pán dověděl, že farizeové uslyšeli, že Ježíš získává a křtí více učedníků než Jan, (ač ovšem nekřtil Ježíš sám, nýbrž jeho učedníci,) opustil Júdsko a odešel zase do Galileje. I musel procházet Samarií; přichází tedy k samařskému městu, jemuž se říká Sychar, blízko pozemku, jejž dal Jakób Josefovi, svému synu, a tam byl Jakóbův pramen. Ježíš tedy, znavený cestováním, seděl tak, jak právě byl, u toho pramene. Bylo okolo šesté hodiny; ze Samarie přichází jedna žena načerpat vody. Ježíš jí praví: Dej se mi napít. (Jeho učedníci totiž byli odešli do toho města, aby nakoupili poživatin.) Ta samařská žena mu tedy praví: Jak to, že ty, jsa Žid, žádáš napití ode mne, jež jsem samařská žena? Židé se totiž se Samařany nestýkají. Ježíš odpověděl a řekl jí: Kdybys znala ten Boží dar a věděla, kdo je to, jenž ti praví: Dej se mi napít, poprosila bys ty jeho a dal by ti živou vodu. Ta žena mu praví: Pane, nemáš ani okov a ta studna je hluboká - odkud tedy máš tu živou vodu? Což jsi ty větší než náš otec Jakób, jenž nám tu studnu dal a píval z ní on i jeho synové i jeho dobytek? Ježíš odpověděl a řekl jí: Každý, kdo pije tuto vodu, bude opět žíznit; kdokoli se však napije z té vody, již mu dám já, navždy nikterak žíznit nebude, nýbrž ta voda, již mu dám, se v něm stane pramenem vody tryskající do věčného života. Ta žena k němu praví: Pane, dej mi tuto vodu, abych nežíznila, aniž sem chodila čerpat. Ježíš jí praví: Jdi, zavolej svého muže a přijď sem. Ta žena odpověděla a řekla: Nemám muže. Ježíš jí praví: Dobře jsi řekla: Nemám muže - ano, měla jsi mužů pět a ten jehož máš nyní, tvůj muž není. Toto jsi pověděla pravdivě. Ta žena mu praví: Pane, pozoruji, že ty jsi prorok. Naši otcové se klanívali na této hoře, a vy říkáte, že místo, kde je záhodno se klanět, je v Jerúsalémě. Ježíš jí praví: Ženo, uvěř mi, že přichází hodina, kdy se nebudete Otci klanět ani na této hoře ani v Jerúsalémě. Vy se klaníte - nevíte, čemu; my se klaníme - víme, čemu, protože spása je ze Židů. Ale přichází a nyní je hodina, kdy se opravdoví klanitelé budou Otci klanět v duchu a pravdě, neboť Otec takovéto i vyhledává jakožto ty, kteří by se mu klaněli. Bůh je duch, a ti, kteří se mu klanějí, musejí se klanět v duchu a pravdě. Ta žena mu praví: Vím, že přichází Mesiáš, jemuž se říká Kristus; až přijde on, poví nám všechny věci. Ježíš jí praví: To jsem já, jenž k tobě mluvím. A k tomuto přišli jeho učedníci a divili se, že mluví s ženou, přesto však nikdo neřekl: Oč ti jde, nebo: Co s ní mluvíš? Ta žena tedy zanechala svůj džbán na vodu a odešla do města a praví lidem: Pojďte, pohleďte na člověka, jenž mi řekl všechny věci, jichž jsem se kdy dopustila; není to snad KRISTUS? Vyšli z města a přicházeli k němu. Mezitím ho však učedníci žádali, pravíce: RABBI, pojez! On jim však řekl: Já mám k pojedení stravu, již vy neznáte. Učedníci tedy k sobě navzájem říkali: Což mu někdo přinesl něco pojíst? Ježíš jim praví: Potravou mou je, abych [vy]konal vůli toho, jenž mě poslal, a dokončil jeho dílo. Neříkáte vy, že jsou ještě čtyři měsíce a přichází žeň? Hle, pravím vám: Pozvedněte své oči a zadívejte se na pole, vždyť již jsou bílá ke žni. Kdo žne, dostává odměnu a sklízí úrodu k věčnému životu, aby se zároveň radoval i ten, kdo rozsévá, i ten, kdo žne. V tomto je totiž ověřeno to pravdivé slovo: jeden je, jenž rozsévá, a druhý je, jenž žne. Já jsem vás vyslal žnout, na čem jste se vy nenalopotili; nalopotili se druzí a vy jste do jejich lopoty vstoupili. Mnozí ze Samařanů z onoho města však v něho uvěřili pro slovo té ženy, jež svědčila: Řekl mi všechny věci, jichž jsem se kdy dopustila. Jak k němu tedy ti Samařané přišli, žádali ho, by u nich zůstal; i zůstal tam dva dni a pro jeho slovo jich uvěřilo mnohem více, a té ženě říkali: Věříme již ne pro řeč tvou, neboť jsme sami uslyšeli a víme, že tento je opravdu Zachránce světa. Po těch dvou dnech však odtamtud vyšel a odešel do Galileje, neboť Ježíš sám dosvědčil, že prorok ve své vlastní otčině nemá cti. Když tedy přišel do Galileje, Galilejci ho přijali; uviděliť všechny věci, jež ve svátek vykonal v Jerúsalémě, neboť i oni k tomu svátku přišli. Přišel tedy zase do Kány v Galilei, kde vodu učinil vínem. A v Kafarnaúmu byl jakýsi dvořan, jehož syn byl nemocen; ten, uslyšev, že z Júdska přišel do Galileje Ježíš, k němu odešel a žádal [ho], aby sestoupil a jeho syna vyléčil, neboť byl blízek umírání. Ježíš k němu tedy řekl: Neuvidíte-li znamení a zázraky, nikterak neuvěříte. Ten dvořan k němu praví: Pane, sestup dříve než můj hošík umře. Ježíš mu praví: Ubírej se, tvůj syn žije. A ten člověk uvěřil slovu, jež mu Ježíš řekl, a ubíral se, již však když on sestupoval, potkali ho jeho nevolníci a podali mu zprávu, říkajíce: Tvůj hoch žije. Vyptal se jich tedy na hodinu, v níž se jeho stav zlepšil, a řekli mu: Horečka ho opustila včera o sedmé hodině. Otec tedy poznal, že to bylo v oné hodině, v níž mu Ježíš řekl: Tvůj syn žije; i uvěřil on i celý jeho dům. Toto druhé znamení opět Ježíš vykonal, přišed z Júdska do Galileje. Po těchto věcech byl svátek Židů a Ježíš vystoupil do Jerúsaléma. V Jerúsalémě pak je u Ovčí brány koupaliště, jemuž se hebrejsky také říká Béthesda, mající patero podloubí; v těch leželo množství nemocných - slepců, chromých, zchřadlých [- vyčkávajících pohyb vody. V tom koupališti totiž v jistých obdobích sestupoval anděl a čeřil vodu; kdo tam tedy po tom zčeření vody první vstoupil, stával se zdravým, byť byl postižen jakýmkoli chorobným stavem]. Byl tam však jakýsi člověk, mající se zle ve své nemoci osmatřicet let. Toho Ježíš uviděl ležet, a seznav, že se tak má již dlouhý čas, praví mu: Chtěl by ses stát zdravým? Ten nemocný mu odpověděl: Pane, nemám člověka, aby mě, jakmile bude voda zčeřena, do koupaliště hodil, nýbrž zatímco přicházím já, sestupuje přede mnou druhý. Ježíš mu praví: Vstávej, zvedni svá nosítka a choď. A ten člověk se hned stal zdravým a zvedl svá nosítka a chodil. V onen den však byla sobota; Židé tedy tomu uzdravenému říkali: Je sobota, není ti dovoleno zvednout svá nosítka. Odpověděl jim: To on, jenž mě učinil zdravým, mi řekl: Zvedni svá nosítka a choď. Otázali se ho [tedy]: Kdo je ten člověk, jenž ti řekl: Zvedni svá nosítka a choď? Ten však, jenž byl vyléčen, nevěděl, kdo to je; Ježíš se totiž vytratil, neboť na tom místě byl dav. Po těchto věcech ho Ježíš nachází v CHRÁMĚ; i řekl mu: Hle, jsi uzdraven - nehřeš již, aby se ti nestalo něco horšího. Ten člověk odešel a pověděl Židům, že ten, jenž ho učinil zdravým, je Ježíš. A pro tuto příčinu Židé Ježíše pronásledovali [a byli dychtivi ho zabít], že tyto věci konal v sobotu. Ježíš jim však odpověděl: Můj Otec až do nynějška pracuje, pracuji i já. Židé tedy byli tím dychtivější ho zabít, pro tu příčinu, že nejen porušoval sobotu, nýbrž i říkal, že Bůh je jeho vlastní Otec, a tak se činil rovným Bohu. Ježíš tedy odpověděl a řekl jim: Věru, věru, pravím vám: Syn nemůže sám od sebe konat nic, leč cokoli vidí Otce konat, neboť kterékoli věci koná on, ty koná podobně i Syn, vždyť Otec má Syna rád a ukazuje mu všechny věci, jež koná sám, a ukáže mu činy větší než tyto, abyste vy se divili. Jako totiž Otec křísí a oživuje mrtvé, právě tak oživuje i Syn ty, jež si přeje - ano, Otec ani nikoho nesoudí, nýbrž dal všechen soud Synu, aby Syna všichni ctili tak, jak ctí Otce - kdo nectí Syna, nectí Otce, jenž ho poslal. Věru, věru, pravím vám, že kdo slyší mé slovo a věří tomu, jenž mě poslal, má věčný život a nepřichází na soud, nýbrž přestoupil ze smrti do života. Věru, věru, pravím vám, že přichází a nyní je hodina, kdy hlas Božího Syna zaslechnou mrtví, a kteří zaslechnou, ožijí; jako totiž má Otec život sám v sobě, právě tak dal i Synu, by sám v sobě měl život, a dal mu pravomoc konat [i] soud, protože je Syn člověka. Nedivte se tomu, protože přichází hodina, v níž jeho hlas zaslechnou všichni, kteří jsou v hrobkách, a vyjdou; ti, kdo provozovali dobré věci, do opětovného vstání k životu, ti pak, kdo páchali ničemné věci, do opětovného vstání k soudu. Já nemohu sám od sebe konat nic; soudím podle toho, jak slyším, a soud můj je spravedlivý, protože mi nejde o vůli mou, nýbrž o vůli toho, jenž mě poslal. Svědčím-li já sám o sobě, není mé svědectví pravdivé; je druhý, jenž o mně svědčí, a vím, že to svědectví, jímž o mně svědčí, pravdivé je. Vy jste vyslali k Janovi a on svědectví pravdě vydal - nuže, já nepřijímám svědectví od člověka, nýbrž tyto věci říkám, abyste byli zachráněni vy; on byl hořící a svítící lampa a vám se na chvíli zalíbilo v jeho světle zajásat, já však mám svědectví větší než Janovo, neboť ty činy, jež mi Otec dal, abych je uskutečnil, ty činy samy, jež já konám, o mně svědčí, že mě vyslal Otec, a vydal o mně svědectví Otec sám, jenž mě poslal - nikdy jste ani neuslyšeli jeho hlas, aniž jste uviděli jeho podobu a jeho slovo nemáte trvale v sobě, protože tomu, jehož vyslal on, tomu vy nevěříte. Zkoumáte Písma, protože vy si myslíte, že věčný život máte v nich, a jsou to ona, jež svědčí o mně a ke mně, abyste život měli, přijít nechcete. Nepřijímám slávy od lidí, ale vás znám, že v sobě nemáte Boží lásky. Já jsem přišel ve jménu svého Otce a nepřijímáte mě; přijde-li druhý ve svém vlastním jménu, toho přijmete. Jak můžete uvěřit vy, kteří přijímáte slávu od sebe navzájem a o slávu, tu, jež přichází jedině od Boha, neusilujete? Nemyslete si, že vás u Otce budu obžalovávat já; je jeden, jenž vás obžalovává - Mojžíš, v něhož vy doufáte. Vždyť kdybyste věřili Mojžíšovi, věřili byste mně, vždyť on napsal o mně, nevěříte-li však spisům jeho, jak uvěříte slovům mým? Po těchto věcech odešel Ježíš na druhý břeh Galilejského - Tiberiadského - moře a za ním šel početný dav, protože si všímali znamení, jež konal na nemocných. A Ježíš vyšel na horu a tam se svými učedníky seděl; a bylo blízko Minutí, svátek Židů. Ježíš tedy, pozvednuv oči a zpozorovav, že k němu přichází početný dav, praví k Filipovi: Odkud nakoupíme chleba, aby tito pojedli? Toto však pravil, aby ho zkoušel, neboť on věděl, co hodlá činit. Filip mu odpověděl: Za dvě stě denárů chleba jim nestačí, aby každý dostal něco málo. Jeden z jeho učedníků, Ondřej, bratr Šimona-Petra, mu praví: Je zde [jeden] hošíček, jenž má pět ječných chlebů a dvě rybky ale co je to pro tolik? [A] Ježíš řekl: Zařiďte, by se ti lidé usadili. I bylo na tom místě mnoho trávy; ti muži, počtem asi pět tisíc, se tedy usadili a Ježíš ty chleby vzal a poděkovav rozdal těm, kteří byli uloženi; podobně i z těch rybek, kolik si přáli. A když byli zasyceni, praví svým učedníkům: Sesbírejte zbylé úlomky, aby se nic neztratilo. Sesbírali je tedy a těmi úlomky z těch pěti ječných chlebů, jež zbyly těm, kteří se najedli, napěchovali dvanáct košíků. Ti lidé tedy, uzřevše znamení, jež Ježíš vykonal, říkali: Toto je opravdu ten prorok, jenž má do světa přijít. Ježíš tedy, poznav, že hodlají přicházet a zmocňovat se ho, aby [ho] učinili králem, se zase uchýlil na tu horu, jen on sám, jak však nastal večer, sestoupili jeho učedníci k moři, a nastoupivše do lodi, mířili na druhý břeh moře ke Kafarnaúmu; i byla již nastala temnota a Ježíš k nim nebyl přišel, moře se pak bouřilo velikým větrem, jenž dul. Když tedy zaveslovali asi pětadvacet nebo třicet stadií, spatřují Ježíše, jak kráčí po moři a blíží se k lodi, i ulekli se. On však jim praví: To jsem já, nebojte se. Byli tedy ochotni ho do lodi vzít a loď se hned octla u té země, k níž se brali. Nazítří dav, jenž stál na druhém břehu moře a byl uviděl, že tam nebylo další loďky než ona, do níž nastoupili jeho učedníci, a že Ježíš do té lodi se svými učedníky nevešel, nýbrž že učedníci odpluli sami, (ale z Tiberiady připluly další loďky blízko k tomu místu, kde se najedli chleba, když Pán poděkoval;) když tedy ten dav uviděl, že tam Ježíš není, ani jeho učedníci, nastoupili do lodí oni a připluli do Kafarnaúmu Ježíše hledat. A když ho na druhém břehu moře našli, řekli mu: RABBI, kdy ses sem dostal? Ježíš jim odpověděl a řekl: Věru, věru, pravím vám: Hledáte mě, ne protože jste uviděli znamení, nýbrž protože jste se z těch chlebů najedli a byli jste nasyceni. Pracujte ne pro to jídlo, jež se tratí, nýbrž pro to jídlo, jež zůstává k věčnému životu, jež vám dá Syn člověka. Toho totiž potvrdil Otec, Bůh. Řekli k němu tedy: Co máme konat, abychom činili Boží činy? Ježíš odpověděl a řekl jim: Boží čin je toto: abyste uvěřili v toho, jehož vyslal on. Řekli mu tedy: Jaké ty tedy konáš znamení, abychom uviděli a uvěřili ti? Co činíš? Naši otcové jídali v pustině manu, podle toho, jak je napsáno: Dal jim jídat chléb z nebe. Ježíš jim tedy řekl: Věru, věru, pravím vám: Chléb z nebe vám nedal Mojžíš, nýbrž ten pravý chléb z nebe vám dává můj Otec; ten Boží chléb je totiž ten, jenž z nebe sestupuje a světu dává život. Řekli k němu tedy: Pane, dávej nám vždy tento chléb. [A] Ježíš jim řekl: Tím chlebem života jsem já; kdo přichází ke mně, nebude nikterak hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikterak žíznit - nikdy. Ale řekl jsem vám, že jste mě i uviděli, a nevěříte. Vše, co mi Otec dává, ke mně dojde, a toho, kdo ke mně přichází, nikterak ven nevyženu, protože jsem z nebe sestoupil, abych konal ne vůli svou, nýbrž vůli toho, jenž mě poslal, a vůle toho, jenž mě poslal, je tato: Abych z toho, co mi dal, neztratil nic, nýbrž to mu dal v poslední den opět vstát. Vůle mého Otce je totiž tato: Aby každý, kdo spatřuje Syna a věří v něho, měl věčný život; a já mu dám v poslední den opět vstát. Židé tedy na něho reptali, protože řekl: Tím chlebem, jenž z nebe sestoupil, jsem já, a říkali: Není toto Ježíš, ten Josefův syn, o jehož otci i matce my víme? Jak to tedy, že on říká: Sestoupil jsem z nebe? Ježíš tedy odpověděl a řekl jim: Nereptejte mezi sebou. Ke mně nemůže přijít nikdo, nepřitáhne-li ho Otec, jenž mě poslal; a já mu dám v poslední den opět vstát. V prorocích je napsáno: A budou všichni vyučováni od Boha: Každý, kdo od Otce uslyšel a dověděl se, přichází ke mně - ne že někdo Otce uviděl, leč ten, jenž je od Boha; ten uviděl Otce. Věru, věru, pravím vám: Kdo [ve mne] věří, má věčný život. Ten chléb života jsem já - vaši otcové se v pustině napojídali many a pomřeli, toto je chléb, jenž sestupuje z nebe, aby z něho někdo pojedl a neumřel. Ten živý chléb, jenž sestupuje z nebe, jsem já; pojí-li kdo z tohoto chleba, bude žít navždy. Nadto je však chlebem, jejž dám já, mé maso, jež já dám za život světa. Židé se tedy mezi sebou hašteřili, říkajíce: Jak nám tento může dát pojíst tohoto masa? Ježíš jim tedy řekl: Věru, věru, pravím vám: Jestliže nepojíte masa Syna člověka a nenapijete se jeho krve, nemáte v sobě života. Kdo mé maso požívá a mou krev pije, má věčný život a já mu dám v poslední den opět vstát - ano, mé maso je opravdu jídlo a má krev je opravdu nápoj. Kdo mé maso požívá a mou krev pije, zůstává ve mně a já v něm. Tak jako mě vyslal živý Otec a já žiji příčinou Otce, bude i ten, kdo mě požívá, i on žít příčinou mou. Toto je chléb, jenž sestoupil z nebe - ne tak jako se vaši otcové napojídali a pomřeli; kdo požívá tento chléb, bude žít navždy. Tyto věci řekl v synagoze, když v Kafarnaúmu vyučoval; mnozí z jeho učedníků tedy, uslyševše to, řekli: Toto slovo je tvrdé - kdo mu může naslouchat? Ježíš však, věda sám v sobě, že jeho učedníci na to reptají, jim řekl: To vás uráží? Nu a budete-li spatřovat Syna člověka, jak vystupuje tam, kde byl prve? Co oživuje, je Duch, maso není nic platno; výroky, jež jsem k vám promluvil já, duch jsou, a jsou život, ale z vás jsou někteří, kteří nevěří, Ježíš totiž od počátku věděl, kteří ti nevěřící jsou a kdo je to, jenž ho vydá, a pravil: Pro tuto příčinu jsem vám pověděl, že ke mně nemůže přijít nikdo, není-li mu dáno od Otce. Od toho času odešli mnozí z jeho učedníků nazpět a již s ním nechodili. Ježíš tedy řekl těm dvanácti: Chcete se snad vzdalovat i vy? Šimon-Petr mu odpověděl: Pane, ke komu odejdeme? Máš výroky věčného života a my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi Boží Svatý. Ježíš jim odpověděl: Nevyvolil jsem si vás já, vás dvanáct? a z vás jeden je ďábel. To mluvil o Júdovi Šimonovu, Iskariótovi, neboť ten ho měl vydávat, jsa jeden z těch dvanácti. A po těchto věcech chodil Ježíš v Galilei, neboť v Júdsku chodit nechtěl, protože Židé byli dychtivi ho zabít. I byl blízko svátek Židů, Stavění budek; jeho bratři tedy k němu řekli: Přejdi odtud a jdi do Júdska, aby se i tvoji učedníci podívali na tvé činy, jež konáš. Nikdo přece nekoná nic potajmu, jde-li jemu samému o to, by byl na veřejnosti znám; konáš-li tyto věci, projev se světu. Ani ti jeho bratři v něho totiž nevěřili. Ježíš jim tedy praví: Čas můj ještě nenadešel, čas váš je však pohotově vždy; vás nemůže svět nenávidět, mne však nenávidí, protože já o něm svědčím, že jeho činy jsou zlé. Vy k tomuto svátku vystupte, já k tomuto svátku nevystupuji, protože čas můj ještě není naplněn. Pověděv jim tyto věci, zůstal v Galilei, jak však jeho bratři vystoupili, tu vystoupil k svátku i on, ne zjevně, nýbrž jakoby potajmu. Židé ho tedy ve svátek hledali a říkali: Kde je onen? A mezi davy o něm bylo mnoho šuškání; někteří říkali: Je dobrý, druzí zase říkali: Ne, nýbrž svádí dav. Přesto však o něm pro strach ze Židů nikdo veřejně nemluvil. Když však již bylo uprostřed svátku, vystoupil Ježíš do CHRÁMU a vyučoval. Židé se tedy divili, říkajíce: Jak to, že tento zná spisy, nemaje vzdělání? Ježíš jim tedy odpověděl a řekl: Nauka má není má, nýbrž toho, jenž mě poslal. Přeje-li si kdo vykonávat jeho přání, pozná o té nauce, zda je z Boha či zda mluvím já sám od sebe. Kdo mluví sám od sebe, tomu jde o jeho vlastní slávu, komu však jde o slávu toho, jenž ho poslal, ten je pravdomluvný a není v něm nepravosti. Nedal vám Mojžíš zákon? A ten zákon z vás nevykonává nikdo. Proč jste dychtivi mě zabít? Dav odpověděl [a řekl]: Máš démona - kdo je dychtiv tě zabít? Ježíš odpověděl a řekl jim: Jeden čin jsem vykonal a všichni se divíte. Mojžíš vám, co se tohoto týče, dal obřízku (ne že pochází od Mojžíše, nýbrž od otců), a v sobotu člověka obřezáváte; dostává-li se v sobotu člověku obřízky, aby Mojžíšův zákon nebyl porušen, jste rozlíceni na mne, protože jsem v sobotu člověka učinil zcela zdravým? Nesuďte podle zdání, nýbrž usuďte spravedlivým soudem. Někteří z Jerúsalémců tedy říkali: Není toto ten, jehož jsou dychtivi zabít? A hle, mluví veřejně a neříkají mu nic. Že by snad i vládcové byli opravdu poznali, že tento je KRISTUS? Ale o tomto víme, odkud je, kdežto o KRISTU, když přichází, neví nikdo, odkud je. Ježíš tedy v CHRÁMĚ zvolal, vyučuje a pravě: I mne znáte i víte, odkud jsem; a nepřišel jsem sám od sebe, nýbrž skutečný je ten, jenž mě poslal, a toho vy neznáte. Já ho znám, protože jsem od něho a vyslal mě on. Byli tedy dychtivi ho zadržet, a nikdo na něho ruku nepoložil, protože jeho hodina ještě nebyla přišla. Z davu však v něho mnozí uvěřili a říkali: Což snad vykoná KRISTUS, až přijde, více znamení než je těch, jež vykonal tento? Farizeové zaslechli, jak dav o něm šuškal tyto věci; i vyslali farizeové a velekněží zřízence, aby ho zadrželi. Ježíš tedy řekl: Jsem u vás ještě malou chvíli, i odcházím k tomu, jenž mě poslal. Budete mě hledat a nenajdete [mě], a kde jsem já, tam vy přijít nemůžete. Židé tedy k sobě navzájem říkali: Kam se hodlá ubírat, že ho my nenajdeme? Což se hodlá ubírat do rozptýlení mezi Řeky a vyučovat Řeky? Jaké je to slovo, jež řekl: Budete mě hledat a nenajdete [mě], a: Kde jsem já, tam vy přijít nemůžete? A v poslední, veliký den toho svátku Ježíš stál a zvolal, pravě: Žízní-li kdo, nechť přichází ke mně a pije! Kdo věří ve mne - jak řeklo Písmo: Z jeho útrob potečou řeky živé vody. To pak řekl o Duchu, jehož ti, kdo v něho věřili, měli dostat; Duch totiž ještě nebyl, protože Ježíš ještě nebyl oslaven. Z davu tedy toto slovo uslyšeli a říkali: Toto je opravdu ten prorok. Druzí říkali: Toto je KRISTUS; další říkali: Cožpak KRISTUS přichází z Galileje? Neřeklo Písmo, že KRISTUS přichází ze semene Davidova a z Béthléma, té vsi, kde David byl? V davu tedy pro něho nastal rozkol a někteří z nich by se ho byli rádi zmocnili, ale nikdo na něho ruce nepoložil. Ti zřízenci tedy přišli k velekněžím a farizeům a oni jim řekli: Proč jste ho nepřivedli? Zřízenci odpověděli: Jak tento člověk [mluví], tak člověk nepromluvil nikdy. Farizeové jim tedy odpověděli: Což jste i vy svedeni? Což v něho uvěřil někdo z vládců nebo z farizeů? Leda ten dav, jenž je neznalý zákona - zlořečení na ně! Nikodém, jenž byl jeden z nich, k nim praví: Což náš zákon člověka soudí, leč by nejprve od něho uslyšel a seznal, co činí? Odpověděli a řekli mu: Což i ty jsi z Galileje? Vyzkoumej to a podívej se, že z Galileje prorok nepovstává. I odebral se každý do svého domu, Ježíš však se odebral na horu Oliv. A za svítání zase přibyl do CHRÁMU a přicházel k němu všechen lid; i usedl a vyučoval je. A písmaři a farizeové [k němu] vedou jednu ženu přistiženou při cizoložství; a postavivše ji uprostřed, praví mu: Učiteli, tato žena byla přistižena při samém skutku, dopouštějíc se cizoložství; nuže, v zákoně nám Mojžíš přikázal takovéto kamenovat. Co tedy pravíš ty? Toto však pravili, zkoušejíce ho, aby měli proč ho žalovat. Ježíš však, skloniv se dolů, psal prstem na zem, když se ho však nepřestával tázat, vzpřímil se a řekl k nim: Nechť na ni jako první hodí kámen ten z vás, jenž je bez hříchu. A opět, skloniv se dolů, psal na zem, oni však, uslyševše to jeden po druhém vycházeli, počavše od starších až po poslední, i zbyl jen Ježíš a ta žena, jež byla uprostřed. A Ježíš, vzpřímiv se a nespatřiv nikoho než tu ženu, jí řekl: Ženo, kde jsou onino tvoji žalobcové? Neodsoudil tě nikdo? A ona řekla: Nikdo, Pane. A Ježíš jí řekl: Aniž tě odsuzuji já; jdi a již nehřeš. Ježíš k nim tedy opět promluvil, pravě: Já jsem světlo světa; kdo jde za mnou, nebude nikterak kráčet v temnotě, nýbrž bude mít světlo života. Farizeové mu tedy řekli: Ty svědčíš sám o sobě, tvé svědectví není pravdivé. Ježíš odpověděl a řekl jim: I kdybych svědčil já sám o sobě, mé svědectví pravdivé je, protože vím, odkud jsem přišel a kam jdu, vy však nevíte, odkud přicházím a kam jdu. Vy soudíte podle masa, já nesoudím nikoho; a jestliže bych já i soudil, soud můj je pravdivý, protože nejsem sám, nýbrž já a Otec, jenž mě poslal, a i v zákoně vašem je psáno, že svědectví dvou lidí je pravdivé - jsem já, jenž sám o sobě svědčím, a svědčí o mně Otec, jenž mě poslal. Pravili mu tedy: Kde je ten tvůj Otec? Ježíš odpověděl: Ani mne ani mého Otce neznáte; kdybyste poznali mne, poznali byste i mého Otce. Tato slova promluvil v pokladnici, když v CHRÁMĚ vyučoval, a nikdo ho nezadržel, protože jeho hodina ještě nebyla přišla. Řekl jim tedy dále: Já odcházím, i budete mě hledat a umřete ve svém hříchu; Kam odcházím já, tam vy přijít nemůžete. Židé tedy pravili: Což se snad sám zabije, že praví: kam odcházím já, tam vy přijít nemůžete? I řekl jim: Vy jste z těch věcí, jež jsou dole, já jsem z těch věcí, jež jsou nahoře, vy jste z tohoto světa, já z tohoto světa nejsem. Řekl jsem vám tedy, že umřete ve svých hříších - ano, neuvěříte-li, že jsem to já, umřete ve svých hříších. Pravili mu tedy: Kdo jsi ty? [A] Ježíš jim řekl: Naveskrz to, co k vám i mluvím. Mám o vás mnoho co mluvit i soudit, ale ten, jenž mě poslal, je pravdomluvný a já k světu pronáším ty věci, jež jsem uslyšel od něho. Nepoznali, že jim to pravil o Otci; Ježíš jim tedy řekl: Až Syna člověka vyzdvihnete, tehdy poznáte, že jsem to já a že nic nekonám sám od sebe, nýbrž tyto věci mluvím podle toho, jak mě naučil Otec. A ten, jenž mě poslal, je se mnou, nezanechal mě samotného, protože já vždy konám ty věci, jež jsou mu příjemné. Když tedy tyto věci mluvil, uvěřili v něho mnozí. Ježíš tedy k těm Židům, kteří mu uvěřili, řekl: Zůstanete-li vy ve slovu mém, jste opravdu moji učedníci, i poznáte pravdu a pravda vás osvobodí. Odpověděli mu: Jsme símě Abrahamovo a až dosud jsme nikdy nikomu neotročili; jak to, že ty pravíš: Stanete se svobodnými? Ježíš jim odpověděl: Věru, věru, pravím vám: Každý, kdo provozuje hřích, je otrokem hříchu: a otrok v domě navždy nezůstává - navždy zůstává syn; osvobodí-li vás tedy Syn, budete skutečně svobodni. Vím, že jste símě Abrahamovo, ale jste dychtivi mě zabít, protože mé slovo ve vás nemá místa. Já mluvím o tom, co jsem uviděl u svého Otce, a vy tedy provozujete, co jste uviděli u otce vašeho. Odpověděli a řekli mu: Náš otec je Abraham. Ježíš jim praví: Kdybyste byli děti Abrahamovy, konali byste Abrahamovy činy, nyní však jste dychtivi mě zabít, člověka, jenž vám řekl pravdu, již jsem uslyšel od Boha; tohoto se Abraham nedopustil. Vy provozujete činy svého otce. Řekli mu [tedy]: My nejsme zplozeni ze smilstva; máme jednoho otce. Boha. Ježíš jim řekl: Kdyby byl váš otec Bůh, milovali byste mne, neboť já jsem z Boha vyšel a sem přibyl - vždyť jsem ani nepřišel sám od sebe, nýbrž mě vyslal on. Proč nerozumíte mluvě mé? Protože slova mého nemůžete slyšet. Vy jste z vašeho otce, ďábla, a choutky svého otce chcete provozovat; on byl od počátku zabíječ lidí a v pravdě nestojí, protože v něm pravdy není. Když mluví lež, mluví ze svých vlastních věcí, protože je lhář a její otec; a protože já říkám pravdu, nevěříte mi. Který z vás mě může usvědčit z hříchu? Říkám-li pravdu, proč mi nevěříte? Kdo je z Boha, slyší Boží slova; pro tuto příčinu vy neslyšíte, protože z Boha nejste. Židé odpověděli a řekli mu: Neříkáme my dobře, že ty jsi Samařan a máš démona? Ježíš odpověděl: Já démona nemám, nýbrž ctím svého Otce, a vy mě zneuctíváte, mně však o mou slávu nejde - je někdo, jemuž o ni jde a jenž soudí. Věru, věru, pravím vám: Bude-li kdo bedliv slova mého, nikdy nikterak nespatří smrti. Židé mu tedy řekli: Nyní jsme poznali, že máš démona - Abraham umřel, i proroci, a ty pravíš: Bude-li kdo bedliv mého slova, nikdy nikterak neokusí smrti! Což jsi ty větší než náš otec Abraham, jenž umřel? Pomřeli i proroci - kým sám sebe činíš? Ježíš odpověděl: Oslavuji-li já sám sebe, není má sláva nic; je to můj Otec, jenž mě oslavuje, o němž vy pravíte: To je náš Bůh - a nepoznali jste ho, já však ho znám, a řeknu-li, že ho neznám, budu vám podobný lhář; ale znám ho a jeho slova jsem bedliv. Abraham, váš otec, zajásal, že uvidí den můj, i uviděl a zaradoval se. Židé k němu tedy řekli: Nemáš ještě padesát let, a uviděl jsi Abrahama? Ježíš jim řekl: Věru, věru, pravím vám: Dříve než povstal Abraham, jsem já. Sbírali tedy kamení, aby je na něho házeli, Ježíš se však skryl a vyšel z CHRÁMU [, prošed jejich středem, a tak se bral dále]. A bera se dále, uviděl člověka od zrození slepého; a jeho učedníci se ho otázali, pravíce: RABBI, kdo zhřešil, tento či jeho rodiče, takže se zrodil slepý? Ježíš odpověděl: Nezhřešil ani tento ani jeho rodiče, nýbrž aby na něm byly projeveny Boží činy. Já musím činit činy toho, jenž mě poslal, dokud je den; přichází noc, kdy nikdo nic činit nemůže. Pokud jsem ve světě, jsem světlo světa. Pověděv tyto věci, plivl na zem a z té sliny utvořil bláto a to bláto namazal na jeho oči a řekl mu: Jdi, umyj se v koupališti Siloamu (to se vykládá Vyslaný). Odešel tedy a umyl se a přišel jako vidoucí. Sousedé tedy a ti, kdo si ho prve všímali, že byl žebrákem, říkali: Není toto ten, jenž sedával a žebrával? Jedni říkali: Je to on; druzí říkali: Ne, ale je mu podoben. On říkal: Jsem to já. Říkali mu tedy: Jak byly tvé oči otevřeny? On odpověděl [a řekl]: Jeden člověk, jemuž se říká Ježíš, utvořil bláto a namazal mé oči a řekl mi: Jdi k Siloamu a umyj se. A když jsem odešel a umyl se, prohlédl jsem. Řekli mu tedy: Kde on je? Praví: Nevím. Vedou ho k farizeům, toho kdysi slepého; a když Ježíš utvořil to bláto a otevřel jeho oči, byla sobota. Tázali se ho tedy opět i farizeové, jak prohlédl; a on jim řekl: Nanesl na mé oči bláto, i umyl jsem se a vidím. Někteří z farizeů tedy říkali: Tento člověk není od Boha, protože nedodržuje sobotu. Druzí říkali: Jak může hříšný člověk konat takováto znamení? I byl mezi nimi rozkol. Tomu slepému tedy opět praví: Co o něm pravíš ty, že otevřel tvé oči? A on řekl: Je to prorok. Židé o něm tedy do té doby neuvěřili, že byl slepý a prohlédl, než zavolali rodiče toho, jenž prohlédl, a otázali se jich, pravíce: Toto je váš syn, o němž vy pravíte, že se zrodil slepý; jak to tedy, že teď vidí? Jeho rodiče [ jim] odpověděli a řekli: Víme, že toto je náš syn a že se zrodil slepý, jak to však, že nyní vidí, nevíme - anebo kdo jeho oči otevřel, my nevíme. On má svůj věk, otažte se jeho, on sám o sobě promluví. Tyto věci jeho rodiče řekli, protože se báli Židů; byliť se již Židé usnesli, vyzná-li ho kdo jako Krista, aby byl vyloučen ze synagogy. Pro tuto příčinu řekli jeho rodiče: Má svůj věk, otažte se jeho. Toho člověka, jenž býval slepý, tedy zavolali podruhé a řekli mu: Vzdej slávu Bohu; my víme, že tento člověk je hříšný. On tedy odpověděl: Zdali je hříšný, nevím; vím jedno: Že jsem byl slepý a teď vidím. I řekli mu opět: Co ti učinil? Jak otevřel tvé oči? Odpověděl jim: Již jsem vám řekl a neslyšeli jste; proč to chcete opět slyšet? Což se i vy chcete stát jeho učedníky? Osopili se na něho a řekli: Učedník jeho jsi ty, my však jsme učedníci Mojžíšovi. My víme, že Bůh promluvil k Mojžíšovi, o tomto však nevíme, odkud je. Ten člověk odpověděl a řekl jim: V tom je přece něco divné ho, že vy nevíte, odkud je, a mé oči otevřel. Víme [však], že Bůh hříšníkům nenaslouchá, ale jestliže se kdo Boha bojí a koná jeho vůli, tomu naslouchá. Jakživo nebylo slyšet, že někdo otevřel oči slepého, jenž se tak zrodil. Kdyby tento nebyl od Boha, nemohl by konat nic. Odpověděli a řekli mu: Ty ses celý zrodil v hříších a ty nás poučuješ? A vyhnali ho ven. Ježíš uslyšel, že ho vyhnali ven, a vyhledav ho, řekl mu: Ty, věříš v Božího Syna? On odpověděl a řekl: A kdo to je, Pane, abych v něho uvěřil? A Ježíš mu řekl: Ty jsi ho i uviděl, a ten, jenž s tebou mluví, je on. A on děl: Věřím, Pane. A poklonil se mu. A Ježíš řekl: Já jsem do tohoto světa přišel k soudu, aby ti, kteří nevidí, viděli, a aby se ti, kteří vidí, stali slepými. A někteří z farizeů, kteří byli u něho, uslyšeli tyto věci a řekli mu: Což i my jsme slepí? Ježíš jim řekl: Kdybyste byli slepí, neměli byste hříchu, nyní však pravíte: Vidíme; váš hřích zůstává. Věru, věru, pravím vám: Kdo do ohrady ovcí nevchází dveřmi, nýbrž šplhá jinudy, ten je krádce a lupič; kdo však vchází dveřmi, je pastýř ovcí. Tomu vrátný otvírá a ovce naslouchají jeho hlasu, i volá své vlastní ovce jménem a vyvádí je. Když své vlastní všechny vyžene, ubírá se před nimi a ovce jdou za ním, protože znají jeho hlas; za cizím však nikterak nepůjdou, nýbrž od něho budou utíkat, protože hlasu cizích neznají. Toto podobenství jim Ježíš řekl, oni však nepoznali, co to bylo za věci, jež k nim mluvil. Ježíš jim tedy řekl dále: Věru, věru, pravím vám: Dveře ovcí jsem já. Všichni, kteříkoli přišli přede mnou, jsou krádcové a lupiči, ale ovce jim nenaslouchaly. Dveře jsem já; vejde-li kdo mnou, bude zachráněn, i bude vcházet a vycházet a nalézat pastvu. Krádce nepřichází, leč aby nakradl a pobil a pohubil; já jsem přišel, aby měly život a aby jej měly v hojnosti. Ten, jenž je dobrý pastýř, jsem já - ten, jenž je dobrý pastýř, pokládá za ovce své žití, kdo však je námezdník a ne pastýř, jehož vlastnictvím ovce nejsou, vidí přicházet vlka, i zanechává ovce a prchá, a vlk je uchvacuje a ovce rozhání. Ten námezdník pak proto prchá, že je námezdník a na ovcích mu nezáleží. Ten, jenž je dobrý pastýř, jsem já, a znám ty, jež jsou mé, a těm, jež jsou mé, jsem znám tak, jako mě zná Otec a já Otce znám. A za ovce pokládám své žití. A mám další ovce, jež nejsou z této ohrady; musím přivést i ony, i budou naslouchat mému hlasu a vznikne jedno stádo, jeden pastýř. Pro tuto příčinu mě Otec miluje, že já pokládám své žití, abych je zase vzal. Nikdo mi je neodnímá, nýbrž já je pokládám sám od sebe - mám pravomoc je položit a mám pravomoc je zase vzít; tento příkaz jsem dostal od svého Otce. Pro tato slova opět nastal mezi Židy rozkol; tu mnozí z nich říkali: Má démona a šílí, co mu nasloucháte? Druzí říkali: Toto nejsou slova démonem ovládaného; což může démon otvírat oči slepců? I nastal v Jerúsalémě svátek Zasvěcení a byla zima; a Ježíš se v CHRÁMĚ procházel v sloupové síni Šalomounově. Židé ho tedy obklopili a pravili mu: Dokdy míníš udržovat naši duši v napětí? Jsi-li ty KRISTUS, řekni nám otevřeně. Ježíš jim odpověděl: Řekl jsem vám a nevěříte. Činy, jež já konám ve jménu svého Otce, ty o mně svědčí, ale vy nevěříte, protože nejste z ovcí mých, jak jsem vám řekl. Ovce mé naslouchají mému hlasu a já je znám, i jdou za mnou a já jim dávám věčný život a nikdy se nikterak neztratí a z mé ruky je ni kdo neuchvátí. Můj Otec, jenž mi je dal, je větší než všichni, a z ruky mého Otce nikdo nic uchvacovat nemůže; já a Otec jsme jedno. Židé tedy opět zvedali kamení, aby ho ukamenovali. Ježíš jim odpověděl: Ukázal jsem vám mnoho dobrých činů od mého Otce - pro který čin z nich kamenujete mne? Židé mu odpověděli: Nekamenujeme tě pro dobrý čin, nýbrž pro rouhání a protože ty, jsa člověk, se činíš Bohem. Ježíš jim odpověděl: Není ve vašem zákoně napsáno: Já jsem řekl: Jste bohové? Řekl-li, že ti, k nimž se událo Boží slovo, jsou bohové, (a Písmo nemůže být zrušeno,) pravíte vy: Rouháš se, o tom, jehož posvětil a do světa vyslal Otec, protože jsem řekl: Jsem Boží Syn? Nekonám-li činy svého Otce, nevěřte mi, pakli konám, i když nevěříte mně, věřte těm činům, abyste poznali a uvěřili, že Otec je ve mně a já v něm. Byli tedy opět dychtivi ho zadržet, i ušel z jejich ruky a odešel zase na druhý břeh Jordánu, na to místo, kde Jan nejprve křtil, a tam zůstával. I přišli k němu mnozí a říkali: Jan sice nevykonal žádné znamení, ale vše, cokoli řekl o tomto, bylo pravdivé. A mnozí tam v něho uvěřili. I byl jakýsi člověk nemocen, Lazar z Béthanie, ze vsi Marie a Marty, její sestry; a ta Marie, jejíž bratr Lazar byl nemocen, byla ta, jež Pána pomazala voňavkou a jeho nohy vytřela svými vlasy. Ty sestry k němu tedy odeslaly vzkaz: Pane, hle, ten, jehož máš rád, je nemocen. Ježíš však, uslyšev to, řekl: Tato nemoc není k smrti, nýbrž pro Boží slávu, aby byl Boží Syn skrze ni oslaven. A Ježíš Martu a její sestru a Lazara miloval; jak tedy uslyšel, že je nemocen, zůstal právě tehdy dva dni na tom místě, kde byl. Později, po tomto, praví svým učedníkům: Berme se zase do Júdska. Učedníci mu praví: RABBI, nyní byli Židé dychtivi tě ukamenovat, a zase tam odcházíš? Ježíš odpověděl: Není dvanáct hodin za den? Chodí-li kdo ve dne, nenaráží, protože vidí světlo tohoto světa, pakli kdo chodí v noci, naráží, protože v něm světla není. Tyto věci řekl; a po tomto jim praví: Lazar, náš přítel, usnul, ale ubírám se, abych ho ze spánku vzbudil. Učedníci mu tedy řekli: Pane, usnul-li, bude mu pomoženo. Ježíš však to pověděl o jeho smrti, oni pak si pomyslili, že mluví o usnutí k spánku. Tu jim tedy Ježíš řekl otevřeně: Lazar umřel, a raduji se pro vás, že jsem tam nebyl, abyste uvěřili. Ale berme se k němu. Tomáš, jemuž se říkalo Dvojče, tedy svým spoluučedníkům řekl: Berme se i my, abychom s ním umřeli. Když tedy Ježíš přišel, shledal, že je již čtyři dni v hrobce. Béthanie pak byla blízko Jerúsaléma, asi patnáct stadií odtamtud, a k Martě a Marii byli přišli mnozí ze Židů, aby je konejšili stran jejich bratra. Jak tedy Marta uslyšela, že Ježíš přichází, vyšla mu naproti, Marie však seděla doma. Marta tedy k Ježíšovi řekla: Pane, kdybys byl býval zde, nebyl by můj bratr umřel; ale i nyní vím, že ti Bůh dá, očkoli Boha poprosíš. Ježíš jí praví: Tvůj bratr opět vstane. Marta mu praví: Vím, že opět vstane - při opětovném vstání v poslední den. Ježíš jí řekl: Opětovné vstání i život jsem já; kdo ve mne věří, bude žít, i když umře, a kdokoli žije a ve mne věří, nikdy nikterak neumře. Věříš tomuto? Praví mu: Ano, Pane, já jsem uvěřila, že ty jsi KRISTUS, Boží Syn, jenž měl přijít do světa. A když toto řekla, odešla a potají zavolala Marii, svou sestru, a řekla: Učitel je zde a volá tě. Ona se, jak to uslyšela, rychle zvedá a přichází k němu. Ježíš pak ještě nebyl přišel do vsi, nýbrž byl na tom místě, kam mu Marta přišla naproti. Když tedy ti Židé, kteří byli u ní v domě a konejšili ji, Marii uviděli, že rychle vstala a vyšla, dali se za ní, pravíce: Odchází k hrobce, aby si tam poplakala. Jak tedy Marie přišla tam, kde byl Ježíš, padla, vidouc ho, k jeho nohám a pravila mu: Pane, kdybys byl býval zde, nebyl by můj bratr umřel. Jak tedy Ježíš uviděl, že pláče ona a že pláčí Židé, kteří s ní přišli, byl tím v duchu hluboce dojat a rozechvěl se; i řekl: Kam jste ho položili? Praví mu: Pane, pojď a pohleď. Ježíš zaslzel; ti Židé tedy pravili: Hle, jak ho měl rád! Někteří z nich však řekli: Nemohl tento, jenž otevřel oči slepce, způsobit i to, aby tento neumřel? Ježíš tedy, jsa opět sám v sobě pln hlubokého dojetí, přichází k hrobce; a to byla jeskyně a na ní ležel kámen. Ježíš praví: Odstraňte ten kámen! Sestra toho zemřelého, Marta, mu praví: Pane, již páchne, vždyť je tam čtyři dni. Ježíš jí praví: Neřekl jsem ti, že uvěříš-li, uvidíš Boží slávu? Ten kámen tedy odstranili, i zvedl Ježíš oči vzhůru a řekl: Otče, děkuji ti, že jsi mě vyslechl. Já jsem ovšem věděl, že mi nasloucháš vždy, ale řekl jsem to pro ten dav, jenž stojí okolo, aby uvěřili, že jsi mě vyslal ty. A když toto řekl, zvolal silným hlasem: Lazare, pojď ven! A ten zemřelý, svázaný na rukou i na nohou obinadly, vyšel a jeho obličej byl ovázaný potním šátkem. Ježíš jim praví: Uvolněte ho a nechejte ho odcházet. Z těch Židů tedy, kteří přišli k Marii a spatřili, co vykonal, v něho mnozí uvěřili, někteří z nich však odešli k farizeům a řekli jim, co Ježíš vykonal. Velekněží a farizeové tedy svolali radu a pravili: Co konáme? Vždyť tento člověk koná mnoho znamení! Necháme-li ho tak, uvěří v něho všichni, i přijdou Římané a smetou i naše místo i náš národ. Jeden však, kterýsi z nich, Kaiafas, jenž byl onoho roku veleknězem, jim řekl: Vy nevíte nic, aniž přihlížíte k tomu, že je vám prospěšné, aby za lid umřel jeden člověk a ne aby zahynul celý národ. Toto však neřekl sám od sebe, nýbrž prorokoval, jsa onoho roku veleknězem, že Ježíš měl za ten národ umírat - a nejen za ten národ, nýbrž aby v jedno shromáždil rozehnané Boží děti. Od onoho dne se tedy usnesli, že budou usilovat o jeho zabití; Ježíš tedy již mezi Židy nechodil veřejně, nýbrž odtamtud odešel do kraje blízko pustiny, k městu řečenému Efraim, a prodléval s učedníky tam. Bylo však blízko Minutí Židů a mnozí z venkova před Minutím vystoupili do Jerúsaléma, aby se očistili. Hledali tedy Ježíše a říkali si navzájem, stojíce v CHRÁMĚ: Co si myslíte? Že by k svátku vůbec nepřišel? A velekněží a farizeové byli dali příkaz, zví-li kdo, kde je, aby to udal, tak aby ho mohli zadržet. Ježíš tedy šest dní před Minutím přišel do Béthanie, kde byl Lazar, ten zemřelý, jehož Ježíš vzkřísil zprostřed mrtvých. Uspořádali mu tam tedy večeři a Marta obsluhovala, Lazar však byl jeden z těch, kdo s ním leželi u stolu. Marie tedy, vzavši libru voňavky z čistého nardu, velmi cenného, pomazala Ježíšovy nohy a vytřela jeho nohy svými vlasy, i byl vůní té voňavky naplněn dům. Jeden z jeho učedníků, Júdas Šimonův, Iskarióta, jenž ho měl vydávat, tedy praví: Proč tato voňavka nebyla prodána za tři sta denárů a dána chudým? Toto však řekl, ne protože mu záleželo na chudých, nýbrž protože byl zloděj a měl pokladnu a nosil, co se do ní kladlo. Ježíš tedy řekl: Ponechej jí to, že to uchovala na den mé přípravy k pohřbu. Chudé přece máte vždy u sebe, mne však nemáte vždy. Početný dav ze Židů tedy zvěděl, že on je tam, i přišli nejen stran Ježíše, nýbrž i aby uviděli Lazara, jehož vzkřísil zprostřed mrtvých. Velekněží se však usnesli, že budou usilovat o zabití i Lazara, protože pro něho mnozí ze Židů odcházeli a nabývali víry v Ježíše. Když nazítří uslyšel početný dav, jenž přišel k svátku, že Ježíš přichází do Jerúsaléma, nabrali palmových listů a vyšli mu v ústrety, i volali: HÓSANNA, požehnán budiž ten, jenž přichází ve jménu PÁNĚ, Israélův Král! A Ježíš, opatřiv si oslíka, na něho usedl podle toho, jak je napsáno: Neboj se, dcero Sióna; hle, přichází tvůj Král, sedě na mláděti osla. Těmto věcem [pak] jeho učedníci zprvu nerozuměli, když však byl Ježíš oslaven, tehdy si vzpomněli, že tyto věci o něm byly napsány a že mu tyto věci učinili. Ten dav tedy, jenž byl u něho, svědčil, že zavolal Lazara z hrobky a vzkřísil ho zprostřed mrtvých; pro tuto příčinu mu dav také vyšel naproti, že uslyšeli, že on vykonal toto znamení. Farizeové tedy k sobě navzájem řekli: Pozorujete, že nejste nic platni? Hle, svět odešel za ním. I byli mezi těmi, kteří vystoupili, aby se ve svátek klaněli, jacísi Řekové; ti tedy přikročili k Filipovi, jenž byl z Béthsaidy z Galileje, a žádali ho, pravíce: Pane, rádi bychom uviděli Ježíše. Filip jde a říká to Ondřejovi, [a nato] jde Ondřej a Filip a říkají to Ježíšovi. Ježíš jim však odpověděl, pravě: Přišla hodina, aby Syn člověka byl oslaven. Věru, věru, pravím vám: Jestliže zrno pšenice ne padne do země a neumře, zůstává ono samotné, pakli umře, nese mnoho úrody. Kdo má své žití rád, ztratí je, a kdo své žití v tomto světě nenávidí, zachová je k věčnému životu. Posluhuje-li kdo mně, nechť následuje mne, a kde jsem já, tam bude i posluha můj; [a] posluhuje-li kdo mně, Otec ho poctí. Nyní je má duše znepokojena, i co mám říci? Otče, vysvoboď mě od této hodiny? Ale pro tuto příčinu jsem k této hodině přišel - Otče, oslav své jméno! Z nebe se tedy ozval hlas: I oslavil jsem a oslavím opět. Dav, jenž tam stál a uslyšel to, tedy říkal, že zahřmělo; druzí říkali: Promluvil k němu anděl. Ježíš odpověděl a řekl: Tento hlas zazněl ne pro mne, nýbrž pro vás. Nyní je soud tohoto světa, nyní bude vládce tohoto světa vyhnán ven, a já, budu-li vyzdvižen ze země, potáhnu všechny k sobě. Toto však pravil, naznačuje, jakou smrtí měl umírat. Dav mu odpověděl: My jsme ze zákona slýchali, že KRISTUS zůstává navždy, i jak to, že ty pravíš, že Syn člověka musí být vyzdvižen? Kdo to je, ten Syn člověka? Ježíš jim tedy řekl: Ještě malou chvíli je mezi vámi světlo; dokud světlo máte, choďte tak, aby vás nepřepadla temnota - a kdo v temnotě chodí, neví, kam odchází. Dokud světlo máte, věřte ve světlo, abyste se stali syny světla. Tyto věci Ježíš promluvil a odešed skryl se před nimi. Ač však v jejich přítomnosti vykonal tolik znamení, nevěřili v něho, aby bylo splněno slovo Isaiáše, proroka, jež on řekl: PANE, kdo uvěřil naší zprávě a komu bylo zjeveno rámě PÁNĚ? Věřit nemohli pro tu příčinu, že Isaiáš také řekl: Oslepil jejich oči a zatvrdil jejich srdce, aby se ne stalo, že by očima uviděli a srdcem porozuměli a byli obráceni ke mně a že bych je vyléčil. Tyto věci Isaiáš řekl, protože uviděl jeho slávu a o něm promluvil. Ač v něho přesto i mnozí z vládců uvěřili, přece vzhledem k farizeům nevyznávali, aby nebyli vyloučeni ze synagogy; zamilovaliť si slávu od lidí, a to více než slávu od Boha. Ježíš však zvolal a řekl: Kdo věří ve mne, ne ve mne věří, nýbrž v toho, jenž mě poslal, a kdo spatřuje mne, spatřuje toho, jenž mě poslal. Já jsem přišel do světa jako světlo, aby nikdo, kdo ve mne věří, nezůstal v temnotě; a jestliže kdo vyslechne má slova a nezachová jich, nesoudím ho já - nepřišel jsem přece, abych soudil svět, nýbrž abych svět zachránil. Kdo zamítá mne a nepřijímá mých slov, má svého soudce: slovo, jež jsem promlouval, to ho bude soudit v poslední den, protože jsem já nepromlouval sám ze sebe, nýbrž Otec, jenž mě poslal, mi sám dal příkaz, co mám říkat a co mám promlouvat; a vím, že jeho příkaz je věčný život. Co já tedy mluvím, mluvím tak, jak mi řekl Otec. Před svátkem Minutí pak Ježíš, věda, že přišla jeho hodina, aby z tohoto světa přešel k Otci, zamilovav si své vlastní, kteří byli ve světě, miloval je až do konce. A když nadešla večeře a ďábel již byl vpustil do srdce Júdy Šimonova, Iskarióty, to, aby ho vydal, [Ježíš,] věda, že mu Otec dal do rukou všechny věci a že od Boha vyšel a k Bohu odchází, se zvedá od večeře a odkládá šatstvo, a vzav lněnou roušku, opásal se; potom nalévá do umyvadla vody a počal mýt nohy učedníků a vytírat je tou lněnou rouškou, jíž byl opásán. Přichází tedy k Šimonu-Petrovi a ten mu praví: Pane, ty míníš mýt mé nohy? Ježíš odpověděl a řekl mu: Ty teď nevíš, co já konám, poznáš to však později. Petr mu praví: Nikdy mé nohy nikterak mýt nebudeš. Ježíš mu odpověděl: Neumyji-li tě, nemáš se mnou podílu. Šimon-Petr mu praví: Pane, nejen mé nohy, nýbrž i ruce i hlavu. Ježíš mu praví: Kdo je vykoupán, nemá zapotřebí leč nohy si umýt, jinak je celý čist; a vy čisti jste, ale ne všichni. Znal totiž toho, jenž ho vydával; pro tuto příčinu řekl: Ne všichni jste čisti. Když tedy umyl jejich nohy a vzal své šatstvo, řekl jim, usadiv se zase: Víte, co jsem vám učinil? Vy mě oslovujete Učitel a Pán, a říkáte tak dobře, neboť tím jsem. Umyl-li jsem tedy vaše nohy já, Pán a Učitel, jste i vy povinni navzájem si nohy mýt - ano, dal jsem vám příklad, abyste i vy jednali podle toho, jak jsem učinil já vám. Věru, věru, pravím vám: Nevolník není větší než jeho pán, ani vyslanec větší než ten, jenž ho poslal. Víte-li tyto věci, jste blaženi, činíte-li je. Nemluvím o vás všech, já znám ty, jež jsem si vyvolil, ale aby bylo splněno Písmo: Ten, jenž se mnou požívá chléb, pozvedl svou patu proti mně. Pravím vám to teď, dříve než se tak stane, abyste, až se tak stane, uvěřili, že jsem to já. Věru, věru, pravím vám: Kdo přijímá, kohokoli já pošlu, přijímá mne, a kdo přijímá mne, přijímá toho, jenž mě poslal. Pověděv tyto věci, byl Ježíš v duchu jat nepokojem, i dosvědčil a řekl: Věru, věru, pravím vám, že jeden z vás mě vydá. Učedníci tedy na sebe navzájem pohlíželi v nejistotě, o kom mluví. I ležel u stolu v Ježíšově náruči jeden z jeho učedníků, jehož Ježíš miloval; tomu tedy Šimon-Petr kyne, by se zeptal, kdo asi je ten, o němž mluví. A on, opřev se o Ježíšovu hruď, mu praví: Pane, kdo je to? Ježíš odpovídá: Je to onen, jemuž já namočím a podám kousek chleba. A namočiv kousek chleba, dává jej Júdovi Šimonovu, Iskariótovi; a do něho tehdy, po tom kousku chleba, vstoupil Satan. Ježíš mu tedy praví: Co konáš, vykonej rychle. Z těch však, kdo leželi u stolu, nikdo nepoznal, k čemu mu toto řekl; jelikož totiž Júdas měl pokladnu, myslili někteří, že mu Ježíš praví: Nakup věcí, jichž máme zapotřebí na svátek; anebo aby něco dal chudým. On tedy, vzav ten kousek chleba, ihned vyšel; byla pak noc. Když tedy vyšel, praví Ježíš: Nyní je Syn člověka oslaven a v něm je oslaven Bůh; je-li v něm Bůh oslaven, oslaví Bůh i jeho sám v sobě, a oslaví ho ihned. Dětičky, jsem s vámi ještě malou chvíli. Budete mě hledat, a jak jsem řekl Židům: Kam odcházím já, tam vy přijít nemůžete - teď to pravím i vám. Dávám vám nový příkaz: Abyste se navzájem milovali - abyste se tak, jak jsem miloval já vás, navzájem milovali i vy. Podle tohoto všichni poznají, že jste učedníci moji, budete-li mít mezi sebou navzájem lásku. Šimon-Petr mu praví: Pane, kam odcházíš? Ježíš mu odpověděl: Kam odcházím, tam se za mnou nyní vydat nemůžeš, posléze se však za mnou vydáš. Petr mu praví: Pane, proč se za tebou nemohu vydat teď? Položím za tebe své žití. Ježíš odpovídá: Položíš za mne své žití! Věru, věru, pravím ti: Ani kohout dotud nezakokrhá, než mě třikrát zapřeš. Nechť se vaše srdce neznepokojuje; věříte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce je mnoho obydlí - kdyby tomu tak ne bylo, byl bych vám to řekl, protože se ubírám připravit vám místo; a jestliže se odeberu a připravím vám místo, přicházím zase a přijmu vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já. A kam já odcházím, víte, a víte cestu. Tomáš mu praví: Pane, nevíme, kam odcházíš, a jak můžeme vědět cestu? Ježíš mu praví: Ta cesta, i pravda i život, jsem já: Nikdo nepřichází k Otci leč skrze mne. Kdybyste mě byli poznali, byli byste poznali i mého Otce; a od nynějška ho znáte a uviděli jste ho. Filip mu praví: Pane, ukaž nám Otce a to nám stačí. Ježíš mu praví: Tak dlouhý čas jsem s vámi a nepoznal jsi mě, Filipe? Kdo uviděl mne, uviděl Otce - a jak to, že ty pravíš: Ukaž nám Otce? Nevěříš, že jsem já v Otci a že Otec je ve mně? Slova, jež k vám mluvím já, nemluvím sám od sebe; činy však koná on, Otec, jenž ve mně zůstává. Věřte mi, že jsem já v Otci a Otec ve mně; ne-li však, věřte mi pro ty činy samy. Věru, věru, pravím vám: Kdo ve mne věří, i on bude konat ty činy, jež konám já, a bude konat větší než ty, protože se já ubírám k Otci a očkoli poprosíte v mém jménu, to vykonám, aby byl v Synu oslaven Otec; poprosíte-li očkoli v mém jménu, vykonám to já. Milujete-li mě, buďte bedlivi příkazů mých a já požádám Otce, i dá vám druhého Těšitele, aby s vámi byl navždy, Ducha pravdy, jehož nemůže přijmout, svět, protože ho nespatřuje, aniž ho zná, vy ho však znáte, protože zůstává při vás a bude ve vás. Nezanechám vás jako sirotky; přicházím k vám. Ještě malou chvíli a svět mě již nespatřuje, vy však mě spatřujete; protože žiji já, budete žít i vy. Vy v onen den poznáte, že já jsem ve svém Otci a vy ve mně a já ve vás. Kdo má mé příkazy a je jich bedliv, to je ten, jenž mě miluje, kdo mě však miluje, bude milován od mého Otce a budu ho milovat já a zjevím mu sám sebe. Júdas, ne onen Iskarióta, mu praví: Pane, jak to, že hodláš sám sebe zjevovat nám a ne světu? Ježíš odpověděl a řekl mu: Miluje-li mě kdo, bude bedliv mého slova a bude ho milovat můj Otec, i přijdeme k němu a zřídíme si při něm obydlí. Kdo mě nemiluje, není bedliv mých slov; a slovo, jež slyšíte, není mé, nýbrž Otcovo - toho, jenž mě poslal. Tyto věci jsem k vám promluvil, dokud jsem zůstával při vás; ten Těšitel však, Svatý Duch, jehož v mém jménu pošle Otec, on vás naučí všem věcem a upomene vás na všechny věci, jež jsem vám řekl. Zanechávám vám pokoj, dávám vám pokoj svůj; já vám dávám ne podle toho, jak dává svět. Nechť se vaše srdce nezneklidňuje, aniž strachuje. Uslyšeli jste, že jsem já vám řekl: Odcházím a přicházím k vám; kdybyste mě milovali, zaradovali byste se, že se ubírám k Otci, protože [můj] Otec je větší než já. A nyní jsem vám to pověděl dříve než se tak stane, abyste, až se tak stane, uvěřili. Již s vámi nebudu mnoho mluvit, neboť přichází vládce světa, a ve mně nemá nic; ale aby svět poznal, že miluji Otce a jednám tak, jak mi Otec přikázal. Vstávejte, berme se odtud. Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je rolník. Každý roub ve mně, jenž nenese ovoce - odstraňuje jej, a každý, jenž ovoce nese - čistí jej, aby nesl více ovoce. Vy již následkem slova, jež jsem k vám promluvil, čisti jste; zůstaňte ve mně a já ve vás. Jako nemůže roub nést ovoce sám od sebe, nezůstane-li ve vinném kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně. Vinný kmen jsem já, rouby vy; mnoho ovoce nese ten, kdo zůstává ve mně a já v něm, protože beze mne nemůžete vykonat nic. Nezůstane-li kdo ve mně, odpadne jako roub ven a uschne, i sbírají je a házejí do ohně a spalují se. Jestliže ve mně zůstanete a ve vás zůstanou má slova, budete si vyprošovat, cokoli si budete přát, a stane se vám tak. Tím, že ponesete mnoho ovoce, je můj Otec oslaven, i stanete se učedníky mými. Jako mě miloval Otec, miloval jsem i já vás; zůstaňte v té lásce mé. V mé lásce zůstanete, budete-li bedlivi mých příkazů, jako jsem já zůstal bedliv příkazů svého Otce a v jeho lásce zůstávám. Tyto věci jsem k vám promluvil, aby ve vás byla radost má a vaše radost aby se stala plnou. Příkaz můj je tento: Abyste se navzájem milovali, jako jsem miloval já vás. Nikdo nemá větší lásky než tuto: Aby někdo za své přátele položil své žití - moji přátelé jste vy, konáte-li, cokoli vám přikazuji já. Již o vás nepravím, že jste nevolníci, protože nevolník neví, co jeho pán koná, nýbrž jsem o vás řekl, že jste přátelé, protože jsem vám v známost uvedl všechny věci, jež jsem uslyšel od svého Otce. Ne vy jste si mě vyvolili, nýbrž já jsem si vyvolil vás a určil vás, abyste vy šli a nesli ovoce a aby vaše ovoce zůstávalo, aby vám Otec dal, očkoli ho v mém jménu poprosíte. Tyto věci vám přikazuji: Abyste se navzájem milovali. Nenávidí-li vás svět, vězte, že v nenávist pojal dříve mne než vás; kdybyste byli ze světa, svět by své vlastní měl rád, že však ze světa nejste, nýbrž jsem si vás já ze světa vyvolil, pro tu příčinu vás svět nenávidí. Pamatujte na slovo, jež jsem vám já řekl: Nevolník není větší než jeho pán - pronásledovali-li mne, budou pronásledovat i vás; byli-li bedlivi mého slova, budou bedlivi i vašeho. Ale tyto všechny věci vám způsobí pro mé jméno, protože neznají toho, jenž mě poslal. Kdybych nebyl přišel a mluvil k nim, nebyli by měli hříchu, nyní však pro svůj hřích nemají výmluvy. Kdo nenávidí mne, nenávidí i mého Otce. Kdybych mezi nimi nebyl konal činy, jichž nekonal nikdo druhý, nebyli by měli hříchu, nyní však i uviděli i v nenávist pojali i mne i mého Otce; ale to aby bylo splněno slovo, jež je napsáno v jejich zákoně: Nenáviděli mě bezdůvodně. Až však přijde ten Těšitel, jehož vám já od Otce pošlu, Duch pravdy, jenž od Otce vychází, on bude o mně svědčit, a svědčíte i vy, protože jste se mnou od počátku. Tyto věci jsem k vám promluvil, abyste neupadli v léčku. Vyloučí vás ze synagog; nadto přichází hodina, kdy každý, kdo vás bude zabíjet, si bude myslet, že Bohu přináší poctu; a tyto věci budou konat, protože nepoznali Otce ani mne. Ale k vám jsem tyto věci promluvil, abyste, až jejich hodina přijde, na ně pamatovali, že jsem vám je já řekl. Z počátku jsem vám však tyto věci neříkal, protože jsem byl s vámi, nyní se však dávám na cestu k tomu, jenž mě poslal, a nikdo z vás se mne netáže: Kam se dáváš na cestu? Ale protože jsem k vám promluvil tyto věci, naplnil vaše srdce zármutek, ale já vám říkám pravdu: Vám je prospěšné, abych já odešel, neboť neodejdu-li, Těšitel k vám nepřijde, odeberu-li se však, pošlu ho k vám; a on přijda podá světu důkaz stran hříchu a stran spravedlnosti a stran soudu - ano, stran hříchu, protože ve mne nevěří, stran spravedlnosti pak, protože se dávám na cestu k [svému] Otci a již mě nespatřujete, a stran soudu, protože vládce tohoto světa je odsouzen. Mám vám ještě mnoho co říkat, ale teď to nemůžete snést, až však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do vší pravdy, neboť nebude mluvit sám od sebe, nýbrž bude mluvit, cokoli uslyší, a bude vám zvěstovat budoucí věci. On bude oslavovat mne, protože bude brát z mého a zvěstovat vám. Všechny věci, kterékoli má Otec, jsou mé; pro tuto příčinu jsem řekl, že bere z mého a bude zvěstovat vám. Malou chvíli a nespatřujete mě, a opět malou chvíli a uvidíte mě [, protože se dávám na cestu k Otci]. Někteří z jeho učedníků tedy k sobě navzájem řekli: Co je toto, co nám praví: Malou chvíli a nespatřujete mě, a opět malou chvíli a uvidíte mě, a: protože se já dávám na cestu k Otci? Pravili tedy: Co je toto, co praví: Malou chvíli? Nevíme, o čem mluví. Ježíš tedy poznal, že se ho chtěli tázat, a řekl jim: Vyptáváte se mezi sebou stran tohoto, že jsem řekl: Malou chvíli a nespatřujete mě, a opět malou chvíli a uvidíte mě? Věru, věru, pravím vám, že vy budete plakat a naříkat, svět však se bude radovat; a vy budete zarmouceni, ale váš zármutek se změní v radost. Když žena rodí, má zármutek, protože přišla její hodina, když však děťátko na svět přivede, již na tu trýzeň nepamatuje pro radost, že byl do světa přiveden člověk; a vy tedy sice nyní máte zármutek, uvidím vás však opět a vaše srdce se zaraduje a vaši radost od vás nikdo nebere. A v onen den nebudete o nic žádat mne; věru, věru, pravím vám: Očkoli v mém jménu poprosíte Otce, dá vám. Doposud jste v mém jménu o nic nepoprosili; proste a dostanete, aby vaše radost byla plná. Tyto věci jsem k vám promluvil v podobenstvích; přichází hodina, kdy k vám již v podobenstvích mluvit nebudu, nýbrž vám otevřeně podám zprávu o Otci. V onen den budete prosit v mém jménu, a nepravím vám, že budu Otce za vás žádat já; vždyť Otec sám vás má rád, protože vy jste si oblíbili mne a uvěřili, že jsem já vyšel od Boha. Vyšel jsem od Otce a přišel jsem do světa; svět zase opouštím a ubírám se k Otci. Jeho učedníci mu praví: Hle, nyní mluvíš otevřeně a nepronášíš žádné podobenství; nyní víme, že víš všechny věci a nemáš zapotřebí, aby tě kdo žádal. Podle tohoto věříme, že jsi vyšel od Boha. Ježíš jim odpověděl: Teď věříte? Hle, přichází hodina, a přišla, že se rozprchnete, každý ke svým vlastním, a mne necháte samotného; ale nejsem sám, protože je se mnou Otec. Tyto věci jsem k vám promluvil, abyste měli pokoj ve mně - ve světě máte strast, ale buďte dobré mysli, já jsem svět přemohl. Tyto věci Ježíš promluvil, i pozvedl své oči k nebi a řekl: Otče, hodina přišla - oslav svého Syna, aby i tvůj Syn oslavil tebe podle toho, jak jsi mu dal pravomoc nade vším masem, aby, pokud jde o všechny, jež jsi mu dal, jim dal život věčný. A ten věčný život je toto: Aby znali tebe, jediného pravého Boha, a Ježíše Krista, jehož jsi vyslal. Já jsem tě oslavil na zemi, dokončil jsem dílo, jež jsi mi dal, abych je vykonal; a nyní mě ty, Otče, oslav sám u sebe slávou, již jsem u tebe měl předtím než byl svět. Tvé jméno jsem vyjevil lidem, jež jsi mi dal ze světa - byli tvoji a dal jsi je mně, i zůstali bedlivi tvého slova; nyní poznali, že všechny věci, kterékoli jsi mi dal, jsou od tebe, protože jsem jim dal slova, jež jsi mi dal, a oni je přijali a poznali opravdu, že jsem vyšel od tebe, a uvěřili, že jsi mě vyslal ty. Já žádám za ně, nežádám za svět, nýbrž za ty, jež jsi mi dal, protože jsou tvoji, (a vše to, co je mé, je tvé, a to, co je tvé, je mé,) a jsem v nich oslaven. A již nejsem ve světě, a tito ve světě jsou, a já přicházím k tobě - svatý Otče, uchraň je ve svém jménu, jež jsi mi dal, aby byli jedno, jako my. Když jsem byl s nimi, chránil jsem je v tvém jménu já; ty, jež jsi mi dal, jsem zachoval, a nebyl z nich zahuben nikdo, leč syn záhuby, aby bylo splněno Písmo. A nyní přicházím k tobě a tyto věci ve světě mluvím, aby v sobě měli splněnou radost mou. Já jsem jim dal tvé slovo a svět je pojal v nenávist, protože nejsou ze světa, jako ze světa nejsem já. Nežádám, abys je ze světa vzal, nýbrž abys je uchránil od zlého. Ze světa nejsou, jako ze světa nejsem já; posvěť je pravdou - slovo tvé je pravda. Jako jsi do světa vyslal mne, vyslal jsem je i já do světa, a já za ně posvěcuji sám sebe, aby byli pravdou posvěceni i oni. Žádám pak nejen za tyto, nýbrž i za ty, kteří skrze jejich slovo věří ve mne, aby byli všichni jedno, jako jsi ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli jedno v nás, aby svět [u]věřil, že jsi mě vyslal ty. A já jsem jim dal slávu, již jsi mi dal, aby byli jedno, jako jsme jedno my, já v nich a ty ve mně, aby byli dokonale uvedeni v jedno [a] aby svět věděl, že jsi mě vyslal ty a že jsi je miloval, jako jsi miloval mne. Otče, pokud jde o ty, jež jsi mi dal, přeji si, aby i oni byli se mnou, kde jsem já, aby se dívali na slávu mou, již jsi mi dal, neboť jsi mě miloval před založením světa. Spravedlivý Otče! A svět tě nepoznal, já však jsem tě poznal, i tito poznali, že jsi mě vyslal ty; i uvedl jsem jim ve známost tvé jméno a ve známost je uvedu, aby v nich byla láska, jíž jsi mě miloval, i já v nich. Pověděv tyto věci, vyšel Ježíš se svými učedníky na druhý břeh zimní bystřiny Kedrónu, kde byla zahrada; do té vstoupil on i jeho učedníci. A o tom místě věděl i Júdas, jenž ho vydával, protože tam Ježíš často býval se svými učedníky pospolu. Júdas tedy, dostav četu a od velekněží a farizeů zřízence, tam přichází s lucernami a pochodněmi a zbraněmi. Ježíš tedy, věda o všech věcech, jež na něho přicházely, vyšel a řekl jim: Koho hledáte? Odpověděli mu: Ježíše, Nazarea. Ježíš jim praví: To jsem já. A stál s nimi i Júdas, jenž ho vydával. Jak jim tedy řekl: To jsem já, ustoupili dozadu a padli k zemi. Otázal se jich tedy opět: Koho hledáte? A oni řekli: Ježíše, Nazarea. Ježíš odpověděl: Řekl jsem vám, že to jsem já; hledáte-li tedy mne, nechejte tyto odcházet; aby bylo splněno to slovo, jež byl řekl: Pokud jde o ty, jež jsi mi dal, nikoho z nich jsem neztratil. Šimon-Petr tedy, maje meč, vytáhl jej a uhodil nevolníka veleknězova a uťal jeho pravé ucho. A jméno toho nevolníka bylo Malchus. Ježíš tedy Petrovi řekl: Zastrč ten meč do pochvy. Kalich, jejž mi dal Otec - vskutku bych jej neměl pít? Ta četa tedy a velící důstojník a zřízenci Židů Ježíše zatkli a svázali ho, i odvedli ho nejprve k Annovi, neboť to byl tchán Kaiafy, jenž byl onoho roku veleknězem; Kaiafas však byl ten, jenž byl Židům poradil, že je prospěšné, aby za lid zhynul jeden člověk. I šel za Ježíšem Šimon-Petr a ten druhý učedník; onen učedník však byl znám veleknězi a vstoupil s Ježíšem do veleknězova paláce, Petr pak stál venku u dveří. Ten druhý učedník tedy, jenž byl znám veleknězi, vyšel a promluvil k vrátné a Petra uvedl dovnitř. Ta děvečka tedy, jež byla vrátnou, Petrovi praví: Což jsi i ty z učedníků tohoto člověka? On praví: Nejsem. I stáli tam ti nevolníci a ti zřízenci; byli rozdělali oheň z uhlí, protože bylo chladno, a ohřívali se, a s nimi stál a ohříval se i Petr. Velekněz se tedy Ježíše tázal na jeho učedníky a na jeho nauku. Ježíš mu odpověděl: Já jsem k světu promlouval veřejně; já jsem vždy vyučoval v synagoze i v CHRÁMĚ, kde se scházejí všichni Židé, a nic jsem nepromluvil potajmu. Co se mne dotazuješ? Dotazuj se těch, kteří uslyšeli, co jsem k nim promlouval. Hle, ti vědí, co jsem já říkal. Když však řekl tyto věci, dal jeden ze zřízenců, kteří při tom stáli, Ježíšovi políček a řekl: Takto odpovídáš veleknězi? Ježíš mu odpověděl: Promluvil-li jsem zle, dosvědč to zlo, pakli dobře, co mě biješ? Annas ho [tedy] svázaného byl odeslal ke Kaiafovi, veleknězi. Šimon-Petr však stál a ohříval se. Řekli mu tedy: Což jsi i ty z jeho učedníků? On zapřel a řekl: Nejsem. Jeden z veleknězových nevolníků, jenž byl příbuzný toho, jemuž Petr uťal ucho, praví: Neviděl jsem tě já s ním v té zahradě? Petr tedy opět zapřel a hned zakokrhal kohout. Ježíše tedy vedou od Kaiafy do prétoria. Bylo pak časně ráno a oni do prétoria nevstoupili, aby nebyli poskvrněni, nýbrž [aby] mohli pojíst Minutí. Pilát tedy vyšel k nim a řekl: Jakou obžalobu proti tomuto člověku přinášíte? Odpověděli a řekli mu: Kdyby tento nebyl pachatel zla, nebyli bychom ti ho odevzdali. Pilát jim tedy řekl: Vezměte ho vy a suďte ho podle vašeho zákona. Židé mu tedy řekli: Nám není dovoleno nikoho zabít; aby bylo splněno Ježíšovo slovo, jež řekl, naznačuje, jakou smrtí měl umírat. Pilát tedy zase vstoupil do prétoria a zavolal Ježíše a řekl mu: Ty jsi ten Král Židů? Ježíš [mu] odpověděl: Toto pravíš sám od sebe či ti to o mně řekli druzí? Pilát odpověděl: Což jsem já snad Žid? Mně tě odevzdal národ tvůj a velekněží; co jsi učinil? Ježíš odpověděl: Království mé není z tohoto světa; kdyby z tohoto světa bylo království mé, byli by bojovali služebníci moji, abych nebyl Židům vydán; nyní však království mé odtud není. Pilát mu tedy řekl: Ty tedy přece jsi Král? Ježíš odpověděl: Ty pravíš, že já jsem Král; já jsem k tomu zrozen a do světa jsem přišel na to, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, naslouchá mému hlasu. Pilát mu praví: Co je pravda? A pověděv toto, vyšel zase k Židům a praví jim: Já na něm neshledávám žádné viny. Je však vaším zvykem, abych vám na Minutí jednoho propustil - jste tedy pro to, bych vám propustil tohoto Krále Židů? Všichni tedy opět spustili pokřik a říkali: Tohoto ne, nýbrž Barabbu. Ten Barabbas pak byl lupič. Tu tedy Pilát Ježíše vzal a zbičoval a vojáci spletli z trní věnec a nasadili na jeho hlavu a oblékli ho v purpurový přehoz, i přicházeli k němu a říkali: Buď zdráv, Králi Židů! A dávali mu políčky. A Pilát vyšel zase ven a praví jim: Hle, vedu vám ho ven, abyste poznali, že na něm neshledávám žádné viny. (Ježíš tedy vyšel ven, maje na sobě ten trnový věnec a ten purpurový přehoz.) A praví jim: Hle, ten člověk! Když ho tedy velekněží a zřízenci uviděli, spustili pokřik a říkali: Ukřižuj, ukřižuj [ho]! Pilát jim praví: Vezměte ho vy a ukřižujte, neboť já na něm neshledávám viny. Židé mu odpověděli: My máme zákon a podle [našeho] zákona musí umřít, protože se činil Božím Synem. Když tedy Pilát uslyšel toto slovo, ulekl se tím více; i vstoupil zase do prétoria a praví Ježíšovi: Odkud jsi ty? Ježíš mu však nedal odpovědi; Pilát mu tedy praví: Ke mně nemluvíš? Nevíš, že mám pravomoc tě propustit a mám pravomoc tě ukřižovat? Ježíš odpověděl: Neměl bys proti mně žádné pravomoci, kdyby ti nebyla dána shora; pro tuto příčinu má ten, kdo ti mě vydal, větší hřích. Od té chvíle Pilát usiloval ho propustit, Židé však křičeli, říkajíce: Propustíš-li tohoto, nejsi císařův přítel; každý, kdo se činí králem, mluví proti císaři. Pilát tedy, zaslechnuv tato slova, vyvedl Ježíše ven a usedl na soudcovský stolec k místu řečenému Kamenná dlažba, hebrejsky však Gabbatha, (a bylo Přichystávání před Minutím, hodina byla asi šestá,) a praví Židům: Hle, váš Král! Oni však spustili pokřik: Pryč s ním, pryč s ním, ukřižuj ho! Pilát jim praví: Vašeho Krále mám ukřižovat? Velekněží odpověděli: Nemáme krále, leč císaře! Tu jim ho tedy odevzdal, aby byl ukřižován; i převzali Ježíše a odvedli ho. I vyšel, nesa svůj kříž, na tak řečené Místo lebky, jemuž se hebrejsky říká Golgotha, kde ho ukřižovali, a s ním druhé dva, z jedné i z druhé strany, a Ježíše uprostřed. A Pilát napsal i označení a umístil je na kříž; i bylo napsáno: Ježíš, Nazarej, Král Židů. Toto označení tedy mnozí ze Židů četli, protože to místo u města, kde byl Ježíš ukřižován, bylo blízko; i bylo to napsáno hebrejsky, řecky, latinsky. Velekněží Židů tedy Pilátovi pravili: Nepiš: Král Židů, nýbrž že on řekl: Jsem Král Židů. Pilát odpověděl: Co jsem napsal, napsal jsem. Když tedy vojáci Ježíše ukřižovali, vzali jeho šatstvo a utvořili čtyři díly, každému vojáku díl, i tuniku; ta tunika však byla beze švů, shora naskrze vcelku utkaná. Řekli tedy k sobě navzájem: Neroztrhujme ji, nýbrž o ní rozhodněme losem, čí bude; aby bylo splněno Písmo, jež praví: Rozdělili si mé šatstvo mezi sebou a o mé ošacení vrhli los. Nuže tedy tyto věci učinili ti vojáci. A vedle Ježíšova kříže stály: jeho matka a sestra jeho matky, Marie, jež byla žena Klópova, a Marie z Magdaly. Ježíš tedy, vida svou matku a vedle stojícího učedníka, jehož miloval, praví své matce: Ženo, hle, tvůj syn. Nato praví tomu učedníku: Hle, tvá matka. A od oné hodiny ji ten učedník vzal k sobě domů. Po tomto Ježíš, věda, že již jsou dokončeny všechny věci, aby bylo uskutečněno Písmo, praví: Žízním. Stála tam tedy nádoba plná octa, a oni nasytili octem houbu, nasadili na hysop a podali jeho ústům. Když tedy Ježíš přijal ten ocet, řekl: Je dokončeno; a skloniv hlavu, odevzdal ducha. Židé tedy, aby těla nezůstala v sobotu na kříži, jelikož bylo Přichystávání, (den oné soboty byl totiž veliký,) požádali Piláta, aby jejich nohy byly zpřeráženy a aby byli odstraněni. Přišli tedy vojáci a zpřeráželi sice nohy toho prvního i toho dalšího, jenž s ním byl ukřižován, jak však přišli k Ježíšovi a uviděli, že je již mrtev, jeho nohy nezpřeráželi, ale jeden z těch vojáků proklál jeho bok kopím a ihned vyšla krev a voda. A svědčí o tom ten, jenž to uviděl, a jeho svědectví je pravdivé a on ví, že říká pravdivé věci, abyste uvěřili i vy. Vždyť tyto věci se staly, aby bylo splněno Písmo: Z jeho kostí nebude žádná rozdrcena; a dále praví jiné Písmo: Budou hledět na toho, jehož probodli. A po těchto věcech požádal Piláta Josef z Arimatheje, jenž byl Ježíšův učedník, ale pro strach ze Židů tajný, aby směl Ježíšovo tělo odnést, a Pilát svolil. Přišel tedy a odnesl Ježíšovo tělo; a přišel i Nikodém, - jenž byl prve přišel k Ježíšovi v noci, - nesa směs myrhy a aloé, asi sto liber. Vzali tedy Ježíšovo tělo a ovázali je pruhy plátna s těmi vonnými kořeními, jak je u Židů obyčej k pohřbu připravovat. Na tom místě pak, kde byl ukřižován, byla zahrada a v té zahradě nová hrobka, do níž ještě nikdy nikdo nebyl uložen. Tam tedy, vzhledem k Přichystávání Židů, protože ta hrobka byla blízko, Ježíše uložili. A prvního dne týdne časně ráno, ještě za temnoty, přichází k hrobce Marie z Magdaly, i vidí kámen od hrobky odstavený; běží tedy a přichází k Šimonu-Petrovi a k tomu druhému učedníku, jehož měl Ježíš rád, a praví jim: Pána z hrobky odnesli a nevíme, kam ho položili. Petr tedy vyšel, i ten druhý učedník, a šli k té hrobce; a ti dva běželi zároveň a ten druhý učedník se kupředu rozběhl rychleji než Petr a přišel k hrobce první, a nahnuv se vidí tam ležet pruhy plátna, přesto však nevstoupil. Přichází tedy Šimon-Petr, bera se za ním, i vstoupil do hrobky a spatřuje ty pruhy plátna, jak tam leží, i potní šátek, jenž byl na jeho hlavě, jak leží ne u těch pruhů plátna, nýbrž zvlášť složený na jednom místě. Tu tedy vstoupil i ten druhý učedník, jenž k hrobce přišel první, a uviděl a uvěřil; nebyli totiž ještě poznali Písmo, že musí vstát zprostřed mrtvých. Ti učedníci tedy zase odešli domů, Marie však stála u hrobky, plačíc venku. Jak tedy plakala, nahnula se do hrobky, i spatřuje dva anděly, jak tam sedí v bílém, jeden u hlavy a jeden u nohou, kde bylo leželo Ježíšovo tělo; a ti jí praví: Ženo, co pláčeš? Praví jim: Protože mého Pána odnesli a nevím, kam ho položili. Pověděvši tyto věci, obrátila se dozadu a spatřuje Ježíše, an tam stojí; a nevěděla že je to Ježíš. Ježíš jí praví: Ženo, co pláčeš? Koho hledáš? Ona, myslíc, že je to zahradník, mu praví: Pane, vyzvedl-li jsi ho ty, pověz mi, kam jsi ho položil, a já ho odnesu. Ježíš jí praví: Marie! Ona, obrátivši se, mu praví hebrejsky: RABBÚNI! To znamená: Učiteli! Ježíš jí praví: Nesahej na mne, neboť jsem ještě k svému Otci nevystoupil, ubírej se však k mým bratrům a pověz jim: Vystupuji k tomu, jenž je můj Otec a váš Otec a můj Bůh a váš Bůh. Marie z Magdaly jde a podává učedníkům zprávu, že uviděla Pána a že jí pověděl tyto věci. Když tedy byl večer onoho dne, jenž byl první den týdne, a tam, kde byli učedníci, byly pro strach ze Židů dveře zamknuté, přišel Ježíš a stanul uprostřed a praví jim: Pokoj vám. A pověděv toto, ukázal jim své ruce a svůj bok. Učedníci se tedy, uzřevše Pána, zaradovali. [Ježíš] jim tedy opět řekl: Pokoj vám; jako mě vyslal Otec, posílám i já vás. A pověděv toto, dechl do nich a praví jim: Přijměte Svatého Ducha; kterýchkoli hříchy odpustíte, jsou jim odpuštěné, kterýchkoli podržíte, jsou podržené. Tomáš však, jeden z těch dvanácti, jemuž se říkalo Dvojče, s nimi nebyl, když Ježíš přišel. Ti druzí učedníci mu tedy pravili: Uviděli jsme Pána. On jim však řekl: Nikterak neuvěřím, leč na jeho rukou uvidím ránu po hřebech a do té rány po hřebech strčím svůj prst a svou ruku strčím do jeho boku. A po osmi dnech byli jeho učedníci opět uvnitř a Tomáš s nimi; Ježíš přichází při zamknutých dveřích, i stanul uprostřed a řekl: Pokoj vám. Potom praví Tomášovi: Podávej sem svůj prst a pohleď na mé ruce, a podávej svou ruku a strč ji do mého boku a stávej se ne nevěřícím, nýbrž věřícím. Tomáš odpověděl a řekl mu: Můj Pán a můj Bůh. Ježíš mu praví: Uvěřil jsi, protože jsi uviděl; blaženi ti, kteří neuviděli a uvěřili. Ježíš tedy ovšem před svými učedníky vykonal i mnoho dalších znamení, jež nejsou zapsaná v této knize, tato však zapsána byla, abyste uvěřili, že Ježíš je KRISTUS, Boží Syn, a abyste věříce měli v jeho jménu život. Po těchto věcech se Ježíš opět učedníkům zjevil u moře Tiberiadského; a zjevil se takto: Byli spolu Šimon-Petr a Tomáš, jemuž se říkalo Dvojče, a Nathanaél, jenž byl z Kány z Galileje, a ti Zebedeovi a další dva z jeho učedníků. Šimon-Petr jim praví: Odcházím rybařit. Praví mu: Jdeme s tebou i my. Vyšli a nastoupili do lodi, a oné noci neulovili nic. A když již nastávalo časné ráno, stanul na pobřeží Ježíš, učedníci však přesto nepoznali, že je to Ježíš. Ježíš jim tedy praví: Děťátka, máte-li pak něco k přikusování? Odpověděli mu: Ne. A on jim řekl: Hoďte síť na pravou stranu lodi a přijdete na něco. Hodili tedy a již ji nedokázali utáhnout pro množství ryb. Onen učedník, jehož Ježíš miloval, tedy Petrovi praví: To je Pán. Šimon-Petr se tedy, uslyšev, že je to Pán, opásal svrchním oděvem (byl totiž nahý ) a vrhl se do moře, ti druzí učedníci pak připluli loďkou, - nebyli totiž od země daleko, nýbrž tak asi dvě stě loket, - vlekouce tu síť s rybami. Jak tedy vystoupili na zem, vidí tam ležet žhavé uhlí a na něm položenou rybku a chléb. Ježíš jim praví: Přineste z těch rybek, jež jste nyní ulovili. Šimon-Petr se zvedl a vytáhl tu síť na zem, plnou velikých ryb, sto třiapadesát; a ač jich bylo tolik, síť se neroztrhla. Ježíš jim praví: Pojďte, poobědvejte. Nikdo z učedníků se ho však neodvažoval dotázat: Kdo jsi ty; věděliť, že je to Pán. Ježíš přichází a bere ten chléb a dává jim, a podobně tu rybku. Toto bylo již potřetí, co byl Ježíš, byv vzkříšen zprostřed mrtvých, zjeven učedníkům. Když tedy poobědvali, praví Ježíš Šimonu-Petrovi: Šimone Jónův, miluješ mě více než tito? Praví mu: Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád. Praví mu: Pas má jehňátka. Praví mu opět, podruhé: Šimone Jónův, miluješ mě? Praví mu: Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád. Praví mu: Buď pastýřem mých ovcí. Praví mu potřetí: Šimone Jónův, máš mě rád? Tím, že potřetí mu řekl: Máš mě rád? byl Petr zarmoucen, i řekl mu: Pane, ty víš vše, ty znáš, že tě mám rád. Ježíš mu praví: Pas mé ovce. Věru, věru, pravím ti: Když jsi byl mladší, opásával ses sám a kráčel jsi, kam sis přál, až však dosáhneš vysokého věku, vztáhneš své ruce a opáše tě druhý a povede, kam si nepřeješ. Toto však řekl, naznačuje, jakou smrtí oslaví Boha. A pověděv toto, praví mu: Pojď za mnou. Petr se obrátil a vidí, že za ním jde ten učedník, jehož Ježíš miloval, jenž se při té večeři i opřel o jeho hruď a řekl: Pane, kdo je to, jenž tě vydává? Toho Petr uviděl a praví Ježíšovi: Pane, a co tento? Ježíš mu praví: Přeji-li si, by on zůstal, než přijdu, co tobě do toho? Ty pojď za mnou. Mezi bratry se tedy rozšířilo toto slovo: Onen učedník neumírá. Ježíš mu však neřekl, že neumírá, nýbrž: Přeji-li si, by on zůstal, než přijdu, co tobě do toho? To je ten učedník, jenž svědčí o těchto věcech a jenž tyto věci napsal, a víme, že jeho svědectví je pravdivé. A je i mnoho dalších věcí, jež Ježíš vykonal; kdyby ty se vypisovaly jedna po druhé, mám za to, že by ty knihy, jež by se psaly, ani sám svět neobsáhl. Vypracoval jsem, ó Theofile, první pojednání o všech věcech, jež Ježíš počal i konat i jimž vyučovat, až do toho dne, kdy byl, dav apoštolům, jež si vyvolil, skrze Svatého Ducha příkazy, vzat vzhůru; těm také po svém utrpení sám sebe živého představoval mnoha důkazy, po čtyřicet dní se jim ukazuje a mluvě o věcech týkajících se Božího království. A jsa s nimi pohromadě, dal jim pokyn nevzdalovat se od Jerúsaléma, nýbrž vyčkávat Otcův příslib, o němž jste, pravil, uslyšeli ode mne, protože Jan sice křtil vodou, vy však nyní po nemnoha dnech budete pokřtěni Svatým Duchem. Nuže oni se ho tedy, sešedše se, dotazovali, pravíce: Pane, zdali v tomto čase napravuješ Israélovi království? I řekl jim: Není vaše věc poznávat časy nebo období, jež své vlastní pravomoci vyhradil Otec, ale dostanete moc Svatého Ducha, jenž na vás přijde, a budete mými svědky i v Jerúsalémě i ve všem Júdsku a Samarii a až na konec země. A pověděv tyto věci, byl, jak na něho hleděli, vyzdvižen a zdola ho od jejich očí vzal oblak. A jak upírali zrak do nebe, jak se tam ubíral, hle, stáli při nich dva muži v bílém úboru; a ti i řekli: Muži galilejští, co stojíte a hledíte do nebe? Tento Ježíš, jenž byl od vás vzhůru do nebe vzat, přijde tak, jakým způsobem jste ho spatřili do nebe se ubírat. Tu se vrátili zpět do Jerúsaléma z hory zvané Olivnice, jež je blízko Jerúsaléma, jsouc vzdálena cestu jedné soboty. A když vešli do města, vystoupili na horní patro, kde trvale zůstávali, Petr i Jan a Jakub a Ondřej, Filip a Tomáš, Bartoloměj a Matouš, Jakub Alfeův a Šimon Horlivec a Júdas, bratr Jakubův. Tito se všichni jednomyslně oddávali ustavičné modlitbě s ženami a Marií, Ježíšovou matkou, a s jeho bratry. A v těch dnech povstal uprostřed bratrů Petr a řekl (a byl tam spolu dav jmen, asi sto dvacet): Bratři, muselo být splněno Písmo, jež Svatý Duch ústy Davidovými předpověděl o Júdovi, jenž se stal vodičem těm, kteří zatkli Ježíše, protože byl započítaný mezi námi a byl mu přiřčen podíl v této službě. (Nu a ten za odměnu nepravosti získal pozemek; a padnuv střemhlav, uprostřed pukl a všechny jeho vnitřnosti se vyvalily. A to se stalo známým všem obyvatelům Jerúsaléma, takže onen pozemek byl jejich vlastním nářečím nazván Akeldama, to jest pozemek krve.) V knize Žalmů je přece psáno: Nechť se jeho usedlost stane pustou a nechť v ní není obyvatele, a: Jeho dohlížitelství nechť se dostane jinému. Je tedy nutno, by z těch mužů, kteří se s námi scházeli po všechen čas, v němž Pán Ježíš vcházel a vycházel mezi námi, počav od Janova křtu až do toho dne, v němž byl od nás vzat vzhůru, se jeden z těchto s námi stal svědkem jeho opětovného vstání. I ustanovili dva, Josefa, jenž se nazýval Barsabbas, jemuž bylo přezděno Iustus a Matěje; a jali se modlit a řekli: Ty, *Pane, znalče srdcí všech, ukaž, kterého sis vyvolil, jednoho z těchto dvou, - by se mu dostalo podílu této služby a apoštolství, od něhož Júdas odpadl, by se odebral ke svému vlastnímu místu. A dali jim losy, i padl los na Matěje; i byl započten společně s jedenácti apoštoly. A když se vyplňoval den Padesátky, byli všichni spolu na témž místě. I zazněl náhle z nebe hukot zcela jakoby ženoucího se prudkého dutí a vyplnil celý ten dům, kde seděli. A ukázaly se jim rozdělující se jazyky jakoby ohně, i posedalo to na každého jednotlivce z nich. A všichni byli naplněni Svatým Duchem a počali mluvit jinými jazyky podle toho, jak jim Duch dával vyslovovat se. I bydleli v Jerúsalémě Židé, nábožní muži z každého národa z těch, jež jsou pod nebem; a když se toto rozhlásilo, sešlo se množství jich a byli zmateni tím, že je každý jednotlivec uslyšel mluvit jeho vlastním nářečím. I žasli všichni a divili se, říkajíce: Hle, nejsou tito všichni, kteří mluví, Galilejci? I jak to, že my je slyšíme každý svým vlastním nářečím, v němž jsme se zrodili, Parthové a Médové a Elamci a obyvatelé Mezopotámie, Júdska i Kappadokie, Pontu a Asie, Frygie i Pamfylie, Egypta a končin Libye v sousedství Kyrény, a zde pobývající Římané, Židé i přistoupilci, Kréťané a Arabové - slyšíme je jazyky našimi mluvit velkolepé Boží věci? I žasli všichni a byli plni rozpaků, říkajíce jeden k druhému: Co asi toto má znamenat? Jiní však, vespolek si tropíce úštěpky, říkali: Jsou naliti moštem. Petr však, postaviv se s těmi jedenácti, pozvedl svůj hlas a vyslovil se k nim: Muži júdští a vy všichni obyvatelé Jerúsaléma, budiž vám známo toto a nastavte své uši mým slovům: Tito zajisté nejsou, jak vy za to máte, opilí, - je přece třetí hodina dne, - nýbrž toto je to, co bylo řečeno skrze proroka Jóéla: A v posledních dnech bude, praví Bůh, že ze svého Ducha vyliji na všechno maso, a vaši synové a vaše dcery budou prorokovat a vaši mladíci budou vídat vidění a vaši starší budou snívat sny, ba i na své nevolníky a na své nevolnice v oněch dnech ze svého Ducha vyliji, i budou prorokovat. A dám v nebi nahoře zázraky a na zemi dole znamení, krev a oheň a opar dýmu; slunce se obrátí v tmu a měsíc v krev dříve než přijde veliký a slavně se projevující den PÁNĚ. A bude, že každý, kdokoli se bude dovolávat jména PÁNĚ, bude zachráněn. Muži israélští, vyslechněte tato slova: Ježíše, Nazarea, muže od Boha vůči vám prokázaného mocnými činy a zázraky a znameními, jež Bůh skrze něho uprostřed vás vykonal, jak sami víte, - tohoto, podle Božího určeného rozhodnutí a předchozí znalosti vydaného, jste skrze ruku bezzákonných přibitím na kříž odpravili, Bůh mu však dal opět vstát, zrušiv bolesti smrti, ježto jemu nebylo možno být pod její mocí. David přece vzhledem k němu praví: Ustavičně jsem dopředu hleděl na PÁNA přede mnou, protože je po mé pravici, abych nebyl zviklán. Pro tuto příčinu se rozveselilo mé srdce a můj jazyk zajásal, nadto pak i mé maso bude přebývat v naději, protože mou duši nezanecháš v hádu, aniž dáš svému milosrdnému uvidět zkázu; v známost jsi mi uvedl cesty života, naplníš mě veselím při tvé tváři. Bratři, budiž dovoleno k vám s otevřeností promluvit o praotci Davidovi, že i skonal i byl pohřben a jeho pomník je až do tohoto dne mezi námi. Jsa tedy prorokem a věda, že se mu Bůh přísahou zavázal na jeho trůn posadit někoho z plodu jeho beder, promluvil, vida dopředu, o opětovném vstání KRISTOVĚ, že ani nebyl zanechán v hádu ani jeho maso neuvidělo zkázu. Tomuto Ježíšovi dal Bůh opět vstát a svědky toho jsme my všichni; byv tedy vyvýšen Boží pravicí a přijav od Otce příslib Svatého Ducha, vylil toto, co vy vidíte a slyšíte. David přece do nebes nevystoupil, sám však praví: PÁN mému Pánu řekl: Seď po mé pravici, než tvé nepřátele položím za podnož tvých nohou. Nechť tedy všechen dům Israélův spolehlivě ví, že jeho, toho Ježíše, jehož vy jste ukřižovali, Bůh učinil i Pánem i Kristem. A uslyševše to, byli v srdci hluboce zasaženi a řekli k Petrovi a ostatním apoštolům: Co máme vykonat, bratři? A Petr k nim děl: Dejte se na pokání a každý z vás buď pokřtěn ve jménu Ježíše Krista k odpuštění hříchů, a dostanete dar Svatého Ducha; vždyť ten příslib je pro vás a pro vaše děti a pro všechny, kteří jsou daleko, kolikkoli si jich PÁN, náš Bůh, přivolá. I mnoha jinými slovy naléhavě svědčil a vybízel je, říkaje: Dejte se vysvobodit od tohoto pokřiveného pokolení. Nuže tedy ti, kteří jeho slovo bezvýhradně přijali, byli pokřtěni a v onen den bylo přidáno asi tři tisíce duší. I setrvávali v nauce apoštolů a jejich společenství, lámání chleba a modlitbách; na každou duši pak přišla bázeň a skrze apoštoly se dělo mnoho zázraků a znamení. A všichni ti, kdo věřili, byli pohromadě a veškeré věci měli společné; a jmění a prostředky k obživě prodávali a rozdělovali je všem podle toho, jak kdo měl kdy zapotřebí. A denně, jednak jednomyslně setrvávajíce v CHRÁMĚ, jednak doma lámajíce chléb, se s jásotem a prostotou srdce dělili o stravu, chválíce Boha a majíce přízeň u všeho lidu. *Pán pak ty, kdo měli být ušetřeni, denně přidával [ke shromáždění]. I vystupovali Petr a Jan v hodinu modlitby, totiž devátou, spolu do CHRÁMU. A byl tam nesen jakýsi muž, od útrob své matky trvale chromý, jehož denně posazovali k těm dveřím CHRÁMU, jimž se říká Krásné, by si od těch, kteří se dovnitř CHRÁMU ubírali, vyprošoval almužnu. Ten, vida Petra a Jana, jak hodlají vcházet do CHRÁMU, žádal, by almužnu dostal; a Petr, upřev na něho s Janem zrak, řekl: Pohleď na nás. On pak na ně soustředil pozornost, očekávaje, že od nich něco dostane; Petr však řekl: Stříbra a zlata nevlastním, co však mám, to ti dávám: Ve jménu Ježíše Krista, Nazarea, se zvedni a choď. A popadnuv ho za pravou ruku, zvedl ho a jeho chodidla i kotníky byly okamžitě utuženy, i postavil se výskokem a chodil, a do CHRÁMU vstoupil s nimi, chodě a skáče a chvále Boha. A uviděl ho všechen lid, jak chodí a Boha chválí, i poznávali ho, že je to ten, jenž pro almužnu sedával u Krásné brány chrámu, a byli naplněni hrůzou a úžasem nad tím, co se mu přihodilo. A zatímco se on přidržoval Petra a Jana, sběhl se u sloupové síně, jež se nazývá Šalomounova, všechen lid k nim, i byli ustrnulí údivem. Petr pak, vida to, k lidu odpověděl: Muži israélští, co jste nad tímto udiveni? Anebo co upíráte zraky k nám, jako bychom my svou vlastní mocí nebo pobožností byli způsobili, by tento chodil? Bůh Abrahamův a Isákův a Jakóbův, Bůh našich otců, oslavil svého sluhu Ježíše, jehož jste vy ovšem vydali a zřekli jste se ho do tváře Pilátovy, když onen usoudil, že by se měl propustit - vy však jste se svatého a spravedlivého zřekli a vyprosili jste si, by vám bylo po vůli učiněno mužem, jenž byl vrah, původce života pak jste zabili, Bůh ho však vzkřísil zprostřed mrtvých a svědky toho jsme my; a ve víře v jeho jméno utužilo jeho jméno tohoto, jehož spatřujete a znáte, a víra, jež je skrze něho, mu v přítomnosti vás všech dala toto plné zdraví. A nyní, bratři: Vím, že jste to spáchali z neznalosti, právě tak jako i vaši vládcové, Bůh však takto splnil, co byl předem zvěstoval ústy všech proroků, že jeho KRISTUS bude trpět. Dejte se tedy na pokání a obraťte se k němu za účelem vymazání vašich hříchů, aby potom od tváře PÁNĚ přišly doby osvěžení a aby vyslal Ježíše Krista, pro vás předem ustanoveného; toho ovšem až do časů znovuzřízení všech věcí, - o nichž Bůh promlouval ústy svých svatých proroků, kteří byli od počátku světa, - muselo přijmout nebe. Nuže, Mojžíš řekl: PÁN, váš Bůh, dá pro vás zprostřed vašich bratrů povstat proroku, jako mně; jeho budete poslouchat ve všem, cokoli k vám promluví, a bude, že veškerá duše, jež onoho proroka neuposlechne, bude zprostřed lidu vyhubena. A vlastně tyto dni zvěstovali i všichni proroci od Samúéla a těch, kteří po něm následovali, kolik jich promlouvalo. Synové proroků a úmluvy, - již si Bůh umluvil vůči našim otcům, pravě k Abrahamovi: A v tvém semeni přijde požehnání na všechny rodiny země, - jste vy; Bůh, dav povstat svému sluhovi, ho vyslal nejprve k vám, by vám žehnal v odvracení každého z vás od vašich špatností. A zatímco oni mluvili k lidu, přišli na ně kněží a důstojník CHRÁMU a sadúceové; bylo jim nanejvýš trapné, že oni vyučovali lid a v Ježíšovi zvěstovali opětovné vstání, vstání zprostřed mrtvých. I položili na ně ruce a do zítřka je vsadili do šatlavy; bylť již večer. Z těch však, kdo uslyšeli to slovo, mnozí uvěřili a počet mužů vzrostl [asi] na pět tisíc. A nazítří se stalo, že byli v Jerúsalémě svoláni jejich vládcové a starší a písmaři, i Annas, velekněz, a Kaiafas a Jan a Alexander a kolik jich bylo z velekněžského rodu; a postavivše je doprostřed, vyptávali se: V jaké moci nebo v jakém jménu jste vy to vykonali? Tu k nim Petr, byv naplněn Svatým Duchem, řekl: Vládcové lidu a starší [Israélovi], jsme-li my dnes voláni k odpovídání stran dobrodiní prokázaného nemocnému člověku, jakže mu bylo pomoženo, budiž známo vám všem a všemu lidu Israélovu, že tento zde stojí před vámi zdráv ve jménu Ježíše Krista, Nazarea, jehož vy jste ukřižovali, jehož Bůh vzkřísil zprostřed mrtvých - v tomto! Toto je ten kámen, jenž byl znevážen od vás budovatelů, jenž se stal hlavou nároží, a v žádném druhém pomoci není, neboť ani není jiného jména pod nebem, jež by bylo dáno mezi lidmi, v němž by nám mělo být pomoženo. Pozorujíce však Petrovu a Janovu smělost a povšimnuvše si, že jsou to lidé nevzdělaní a neučení, divili se; i poznávali je, že bývali s Ježíšem. A vidouce s nimi stát toho člověka, toho uzdraveného, neměli co odpovědět; poručivše jim však odejít z rady ven, rokovali spolu, říkajíce: Co těmto lidem učiníme? Ano, že se skrze ně událo nepochybné znamení, je sice všem obyvatelům Jerúsaléma zřejmé a popřít to nemůžeme, ale aby se to mezi lid ještě více nerozneslo, pohrozme jim přísně, by již k žádnému člověku v tomto jménu nemluvili. A povolavše je, nakázali [jim] vůbec se ve jménu Ježíšově neozývat, aniž vyučovat. Petr s Janem však k nim v odpověď řekli: Posuďte, zda je před Bohem spravedlivé naslouchat raději vám než Bohu - my přece nemůžeme nemluvit o těch věcech, jež jsme uviděli a uslyšeli. Oni pak jim dále pohrozili, a nepřicházejíce na nic, jak by si je mohli potrestat, je vzhledem k lidu propustili, protože pro to, co se stalo, všichni oslavovali Boha; tomu člověku totiž, na němž se událo toto znamení vyléčení, bylo více než čtyřicet let. A byvše propuštěni, přišli ke svým vlastním a podali jim zprávu o tom, kolik věcí k nim velekněží a starší řekli; a oni, uslyševše to, pozvedli jednomyslně hlas k Bohu a řekli: Panovníče, ty jsi ten Bůh, jenž učinil nebe i zemi i moře i vše, co v nich je, jenž ústy Davida, svého sluhy, řekl: Nač se národy vzpurně rozsoptily a kmeny lidí zosnovaly daremné věci? Dostavili se králové země a vládcové se spolu sešli proti PÁNU a proti jeho Pomazanému - ano, vpravdě se v tomto městě na tvého svatého sluhu Ježíše, jehož jsi pomazal, sešli i Héródés i Pontius Pilát s národy i kmeny lidu Israélova vykonat, cokoli tvá ruka a tvé rozhodnutí předurčilo, by se stalo. A nyní, *Pane, pohleď na jejich hrozby a dej svým nevolníkům se vší smělostí mluvit tvé slovo za vztahování tvé ruky k léčení a k tomu, by se skrze jméno tvého svatého sluhy Ježíše děla znamení a zázraky. A když se oni pomodlili, otřáslo se to místo, na němž byli shromážděni, i byli všichni naplněni Svatým Duchem a mluvili se smělostí Boží slovo. A to množství těch, kdo uvěřili, mělo jedno srdce a duši a ani jeden neříkal, že něco z toho, co mu náleží, je jeho vlastní, nýbrž měli veškeré věci společné. A apoštolové velikou mocí podávali svědectví o opětovném vstání Pána Ježíše, i byla na nich všech veliká milost, neboť mezi nimi ani nikdo nebyl v nedostatku; kteříkoli totiž byli vlastníky pozemků nebo domů, prodávali je a ceny těch prodávaných věcí přinášeli a kladli k nohám apoštolů; každému se pak rozdávalo podle toho, jak kdo měl kdy zapotřebí. A Josef, jemuž od apoštolů bylo přezděno Barnabas (to je v překladu Syn útěchy ), Leviovec, rodem Kypřan, prodal pole, jež mu náleželo, a peníze přinesl a položil k nohám apoštolů. Jakýsi muž však, jménem Ananias, se Sapfírou, svou ženou, prodal jmění a z jeho ceny si kradmo ubral a o tom s ním věděla i [jeho] žena; i přinesl a k nohám apoštolů položil jakousi část. Petr však řekl: Ananio, proč tvé srdce naplnil Satan, by ses pokusil obelhat Svatého Ducha a kradmo si ubral z ceny toho pozemku? Když zůstával, nezůstával tobě, a i když byl prodán, ne byl v pravomoci tvé? Co to, že sis tuto věc ve svém srdci umínil? Zalhal jsi ne lidem, nýbrž Bohu. A Ananias, slyše tato slova, padl a vypustil duši, a na všechny, kdo [toto] slyšeli, přišla veliká bázeň. I vstali mladší muži, zabalili ho, vynesli a pohřbili. A po odstupu asi tří hodin se stalo, že vstoupila jeho žena, nevědouc, co se stalo, a Petr jí odpověděl: Řekni mi, zda jste ten pozemek dali za tolik? A ona řekla: Ano, za tolik. A Petr k ní řekl: Co to, že mezi vámi bylo dohodnuto pokoušet Ducha PÁNĚ? Hle, nohy těch, kteří pohřbili tvého muže, jsou u dveří, i vynesou tě. I padla okamžitě k jeho nohám a vypustila duši, a když ti mladíci vstoupili, našli ji mrtvou; i vynesli ji a pohřbili vedle jejího muže. I přišla na celé shromáždění i na všechny, kteří o těchto věcech slyšeli, veliká bázeň; a skrze ruce apoštolů se mezi lidem dělo mnoho znamení a zázraků (a všichni bývali jednomyslně v sloupové síni Šalomounově, z ostatních se pak nikdo neodvažoval k nim připojovat, lid však je vyvyšoval a Pánu bylo přidáváno více věřících než kdy jindy, zástupy mužů i žen), takže po ulicích vynášeli a na ložích a nosítkách pokládali nemocné, aby, až Petr půjde, některého z nich byť i jen zastínil jeho stín. A do Jerúsaléma se scházel i zástup z měst kolkolem a nosili nemocné a obtěžované od nečistých duchů; ti byli vesměs uzdravováni. I povstal velekněz a všichni ti s ním, - to byla strana sadúceů, - a byli naplněni nevraživostí; i položili na apoštoly ruce a vsadili je do obecní šatlavy. Za noci však dveře toho vězení otevřel anděl PÁNĚ, i vyvedl je a řekl: Ubírejte se, i postavte se a v CHRÁMĚ k lidu mluvte všechna slova tohoto života. A uslyševše to, vstoupili okolo svítání do CHRÁMU a vyučovali. A když se dostavil velekněz a ti s ním, svolali radu a všechen kmetský sbor Israélových synů a poslali do věznice, by oni byli přivedeni; a když se tam zřízenci dostavili, nenašli je ve vězení, i vrátili se zase a podali zprávu, říkajíce: Shledali jsme věznici se vší bezpečností zamknutou a hlídače stojící u dveří, otevřevše však, nenašli jsme uvnitř nikoho. A jak uslyšeli tato slova, byli i kněz i důstojník CHRÁMU i velekněží vzhledem k nim plni rozpaků, co z toho asi povstane. I přišel kdosi a podal jim zprávu: Hle, ti muži, jež jste vsadili do vězení, jsou v CHRÁMĚ, stojíce a vyučujíce lid. Tu důstojník s těmi zřízenci odešel a přivedl je, ne násilím, neboť se báli lidu, by nebyli ukamenováni; a když je přivedli, postavili je v radě a velekněz se jich otázal, pravě: Přísně jsme vám nakázali v tomto jménu nevyučovat, a hle, naplnili jste svou naukou Jerúsalém a zamýšlíte krev tohoto člověka uvalit na nás. Petr však a apoštolové v odpověď řekli: Poslušnost nutno prokazovat raději Bohu než lidem. Bůh našich otců vzkřísil Ježíše, jehož vy jste pověšením na dřevo utratili - toho Bůh jako vůdce a zachránce svou pravicí vyvýšil, by Israélovi dal pokání a odpuštění hříchů, a [jeho] svědky stran těchto věcí jsme my a také Svatý Duch, jehož Bůh dal těm, kdo mu prokazují poslušnost. Oni však, uslyševše to, byli sžíráni zlostí a uvažovali o jejich odpravení. V radě však kdosi povstal, farizej jménem Gamaliél, učitel zákona ctěný vším lidem, a poručil ty lidi nakrátko vystrčit ven; i řekl k nim: Muži israélští, dávejte při těchto lidech sami na sebe pozor, co hodláte podnikat. Před těmito dny přece povstal Theudas, říkaje sám o sobě, že kýmsi je, a připojili se k němu muži v počtu asi čtyř set, a ten byl odpraven a všichni, kolik jich ho poslouchalo, byli rozprášeni a přišli vniveč. Po něm ve dnech soupisu povstal Júdas, Galilejec, a stáhl za sebou [značně mnoho] lid[u]; zahynul i onen, a všichni, kolik jich ho poslouchalo, byli rozehnáni. A nyní vám pravím: Odstupte od těchto lidí a nechejte je, protože je-li snad tento záměr nebo tato činnost původem z lidí, zhroutí se, pakli však je původem z Boha, nebudete je moci potřít - aby snad ještě nebylo shledáno, že se přete s Bohem. I dali si od něho říci, a přivolavše si apoštoly, zbili je a nakázali jim nemluvit ve jménu Ježíšově, i propustili je. Tak se tedy oni ubírali z rady, radujíce se, že byli uznáni za hodny zneuctění pro to jméno. A každý den v CHRÁMĚ i po domech bez přestání vyučovali a hlásali, blahou zvěst, že Ježíš je KRISTUS. V těchto dnech však, když učedníků přibývalo, došlo k reptání helénistů proti Hebreům, protože jejich vdovy byly při každodenní obsluze přehlíženy. I přivolalo si těch dvanáct zástup učedníků a řekli: Není vhodné, bychom my opustili Boží slovo a obsluhovali stoly; poohlédněte se tedy, bratři, po sedmi mužích dobré pověsti zprostřed vás, plných [Svatého] Ducha a moudrosti, jež k této úloze ustanovíme, a my se budeme nadále věnovat modlitbě a obsluze slovem. A ta řeč přišla všemu zástupu vhod; i vyvolili si Štěpána, muže plného víry a Svatého Ducha, a Filipa a Prochora a Nikanora a Timóna a Parmenu a Mikuláše, přistoupilce z Antiochie; ty postavili před apoštoly a oni na ně, pomodlivše se, položili ruce. A Boží slovo se vzmáhalo a počet učedníků v Jerúsalémě nesmírně vzrůstal; víry poslušným se stával i početný zástup kněží. A Štěpán, jsa pln milosti a moci, konal mezi lidem zázraky a veliká znamení. I povstali někteří z těch ze synagogy, jíž se říká synagoga Propuštěnců a Kyréňanů a Alexandrijců a těch z Kilikie a Asie, a se Štěpánem se přeli, i nebyli schopni odolat moudrosti a Duchu, jímž mluvil. Tu podplatili muže, kteří říkali: Zaslechli jsme ho mluvit rouhavá slova o Mojžíšovi a Bohu. I pobouřili lid a starší a písmaře a přepadli ho, násilím se ho zmocnili a zavedli ho do rady; postavili i lživé svědky, kteří říkali: Tento člověk nepřestává mluvit slova proti svatému místu a zákonu, vždyť jsme ho zaslechli říkat: Tento Ježíš, Nazarej, toto místo vyvrátí a změní obyčeje, jimž nás naučil Mojžíš. A když všichni, kdo v radě seděli, na něho upřeli zrak, uviděli, že jeho tvář je jako tvář anděla. A velekněz řekl: Nuže, mají se ty věci takto? On pak děl: Bratři a otcové, poslyšte: Našemu otci Abrahamovi, když byl v Mezopotámii, dříve než se usídlil v Charranu, se ukázal Bůh slávy a řekl k němu: Vyjdi ze své země a ze svého příbuzenstva a pojď do té země, kterou ti ukáži. Tu ze země Chaldeů vyšel a usídlil se v Charranu, a odtamtud ho poté, co jeho otec umřel, přestěhoval do země této, v níž nyní bydlíte vy. I nedal mu v ní dědictví, ani kam by nohu postavil, a přislíbil ji dát v držbu jemu a jeho semeni po něm; přitom on dítě neměl. A Bůh promluvil takto: Jeho símě bude návštěvníkem v cizí zemi, i zotročí je a čtyři sta let s ním budou zle nakládat; a ten národ, jemuž budou otročit, budu soudit já, řekl Bůh, a po těchto věcech vyjdou a na tomto místě mi budou konat svatou službu. I dal mu úmluvu stran obřízky; a tak zplodil Isáka a osmého dne ho obřezal, a Isák Jakóba a Jakób dvanáct praotců. A praotcové, nevražíce na Josefa, ho odprodali do Egypta; a Bůh byl s ním a vytrhl si ho ze všech jeho tísní a dal mu přízeň a moudrost v očích faraona, krále Egypta, a ten ho ustanovil nejvyšším pánem nad Egyptem a celým svým domem. Na celou egyptskou zemi i Kanaan však přišel hlad a veliká tíseň a naši otcové nenacházeli potravin. Jakób však, uslyšev, že v Egyptě obilí je, ponejprv vypravil naše otce, a podruhé se dal Josef svým bratrům poznat a Josefův rod vyšel před faraonem najevo. Josef si pak svého otce a všechno [své] příbuzenstvo v počtu sedmdesáti pěti duší dal přivolat k sobě; i sestoupil Jakób do Egypta a skonal on i naši otcové, a byli přeneseni do Sychemu a uloženi v hrobce, již si zakoupil Abraham za cenu stříbra od synů Emmóra, otce Sychemova. Tak však, jak se blížil čas příslibu, jímž se Bůh zavázal Abrahamovi, vzmáhal se a množil lid v Egyptě dotud, než nad Egyptem povstal jiný král, jenž Josefa neznal. Ten, vychytrale zakročiv proti našemu rodu, nakládal s otci zle, dávaje jejich novorozeňata vysazovat, aby nezůstávala naživu. V té době se zrodil Mojžíš a byl neobyčejně spanilý; ten byl po tři měsíce odchováván v otcově domě, a když byl vysazen, ujala se ho faraonova dcera a odchovala si ho za syna pro sebe. I byl Mojžíš vycvičen ve vší moudrosti Egypťanů a byl mocný v svých slovech i činech. A jak se mu naplňoval čas čtyřiceti let, vystoupilo na jeho srdce, by se podíval na své bratry, Israélovy syny, a vida kteréhosi, jemuž se dělo příkoří, zastal se ho, i skolil toho Egypťana a tak za toho, jenž byl utlačován, vykonal pomstu; to se domníval, že jeho bratři chápou, že jim Bůh skrze jeho ruku dává vysvobození, oni však nepochopili. A den nato se jim ukázal, jak se hašteřili, i nabádal je k pokoji a řekl: [Vy] jste bratři, nač si navzájem činíte příkoří? Ten však, jenž blízkému příkoří činil, ho od sebe odstrčil a řekl: Kdo tě nad námi ustanovil vládcem a sudím? Což mě ty chceš tak odpravit, jako jsi včera odpravil toho Egypťana? A na tu řeč Mojžíš prchl a stal se návštěvníkem v zemi Madiamu, kde zplodil dva syny. A když bylo vyplněno čtyřicet let, ukázal se mu v pustině u hory Sinaje anděl v plameni ohně ostružiníku. A Mojžíš, uzřev to, se tomuto vidění podivil, a když přistupoval, by to prozkoumal, zazněl hlas PÁNĚ: Já jsem Bůh tvých otců, Bůh Abrahamův a Isákův a Jakóbův. A Mojžíš se rozechvěl a neodvažoval se prozkoumat to. A PÁN mu řekl: Uvolni opánek svých nohou, neboť místo, na němž stojíš, je svatá země. Zřetelně jsem uviděl zlé nakládání s mým lidem, jenž je v Egyptě, a uslyšel jejich vzdychání, i sestoupil jsem, bych si je vytrhl. A nyní pojď, vyšlu tě do Egypta - tohoto Mojžíše, jehož odmítli, když řekli: Kdo tě ustanovil vládcem a sudím, toho Bůh jako vládce a osvoboditele vyslal s rukou anděla, jenž se mu ukázal v tom ostružiníku. Ten je vyvedl a konal zázraky a znamení v egyptské zemi a v Rudém moři a po čtyřicet let v pustině. Toto je ten Mojžíš, jenž Israélovým synům řekl: Bůh dá pro vás zprostřed vašich bratrů povstat proroku, jako mně [, jeho budete poslouchat]; toto je ten, jenž byl ve shromáždění v pustině s andělem, jenž k němu mluvil na hoře Sinaji, a s našimi otci; jenž přijal živá sdělení, by nám je dal; jehož se naši otcové nechtěli stát poslušnými, nýbrž ho od sebe odstrčili a v svých srdcích se vrátili do Egypta, když Árónovi řekli: Zhotov nám bohy, kteří se budou ubírat před námi, neboť tento Mojžíš, jenž nás vyvedl z egyptské země - nevíme, co se mu stalo. A v oněch dnech zhotovili tele a té modle vyvedli oběti a veselili se ve výtvorech svých rukou. Bůh se však odvrátil a dopustil, by oni uctívali vojska nebe podle toho, jak je psáno v knize proroků: Což jste mi v pustině po čtyřicet let přinášeli žertvy a oběti, dome Israélův? Ba - vyzvedli jste stan Molochův a hvězdu [vašeho] boha Remfana, podobizny, jež jste zhotovili, byste se jim klaněli; i přestěhuji vás dále než do Babylóna. Naši otcové měli v pustině stan svědectví podle toho, jak si jej ten, jenž mluvil k Mojžíšovi, rozkázal zhotovit podle vzoru, jejž uviděl; ten naši otcové také převzali a s Josuou při zabírání země národů, jež Bůh od tváře našich otců vypudil, tam vnesli až do dní Davida. Ten před Bohem došel přízně a vyprosil si, by směl Bohu Jakóbovu opatřit stánek; dům mu však zbudoval Šalomoun. Ale Nejvyšší ve věcech rukama zhotovených nebydlí, podle toho, jak praví prorok: Nebe je mi trůnem a země podnoží mých nohou - jaký mi zbudujete dům, praví PÁN, anebo které je místo mého odpočinku? Nevytvořila všechny tyto věci má ruka? Tvrdošíjní a v srdci i uších neobřezaní, vy stále vzdorujete Svatému Duchu, jak vaši otcové, tak i vy. Kterého z proroků vaši otcové nepronásledovali? A pobili ty, kteří předem přinášeli zvěst o příchodu Spravedlivého, jehož jste se vy nyní stali zrádci a vrahy - vy, kteří jste na nařízení andělů dostali zákon a nezachovali jej. I byli, slyšíce tyto věci, v svých srdcích sžíráni zlostí a cenili na něho zuby. Jsa však pln Svatého Ducha, upřel zrak do nebe a uviděl Boží slávu a Ježíše stojícího po Boží pravici; i řekl: Hle, spatřuji nebesa otevřená a Syna člověka po Boží pravici stojícího. I vykřikli silným hlasem a sevřeli své uši a jednomyslně se na něho vrhli; i vystrčili ho z města ven a kamenovali. A svědkové si své šatstvo odložili k nohám mladého muže zvaného Saul, a kamenovali Štěpána, jak se modlil a říkal: Pane Ježíši, přijmi mého ducha. A pokleknuv zvolal silným hlasem: Pane, nepřičítej jim tento hřích. A pověděv toto, zesnul; a Saul jeho odpravení schvaloval. I dolehlo v onen den na shromáždění, jež bylo v Jerúsalémě, veliké pronásledování a všichni kromě apoštolů byli rozptýleni po krajích Júdska a Samarie. A Štěpána nábožní muži pochovali a dali se nad ním do velikého bědování. Saul však řádil proti shromáždění, vnikal do jednoho domu po druhém a muže i ženy odvlékal a odevzdával do vězení. Nuže tedy ti, kteří byli rozptýleni, prošli krajinami a v blahé zvěsti hlásali slovo. A Filip sešel do jednoho samařského města a kázal jim KRISTA; a davy těm věcem, jež Filip říkal, jednomyslně věnovaly pozornost, když ho slyšeli a viděli znamení, jež konal. Z mnohých totiž, kteří měli nečisté duchy, oni vycházeli, silným hlasem volajíce, a bylo uzdraveno mnoho ochrnutím postižených a chromých. I nastala v onom městě veliká radost. V tom městě však od dřívějška přebýval jakýsi muž jménem Šimon, jenž provozoval kouzla a všechen národ Samarie uváděl v úžas, říkaje sám o sobě, že je kýmsi velikým. Tomu všichni, od malého po velikého, věnovali pozornost a říkali: Toto je ta Boží moc, jež se nazývá veliká; a pozornost mu věnovali proto, že je za značně dlouhý čas byl uvedl v úžas svými kouzly. Když však uvěřili Filipovi, jak hlásal blahou zvěst o Božím království a jménu Ježíše Krista, byli křtěni, muži i ženy; i uvěřil i sám Šimon, a byv pokřtěn, setrvával při Filipovi a žasl, pozoruje znamení i veliké mocné činy, jež se děly. A když apoštolové, kteří byli v Jerúsalémě, uslyšeli, že Samarie přijala Boží slovo, vyslali k nim Petra a Jana, a ti sestoupili a za ně se modlili tak, aby dostali Svatého Ducha, neboť na nikoho z nich ještě nebyl padl, nýbrž zůstávali jen jako pokřtění ve jméno Pána Ježíše. Tu na ně pokládali ruce, i dostávali Svatého Ducha. Když však Šimon uviděl, že se [Svatý] Duch dává pokládáním rukou apoštolů, nabídl jim peníze, říkaje: Dejte i mně tuto pravomoc, aby Svatého Ducha dostával, na kohokoli bych položil ruce. Petr však k němu řekl: Tvé stříbro nechť s tebou jde do záhuby, protože jsi pojal domněnku, že Boží dar možno získat za peníze. V této věci nemáš účasti ani podílu, neboť tvé srdce není před Bohem upřímné; dej se tedy z této své špatnosti na pokání a pros Pána, bude-li ti vůbec ten nápad tvého srdce odpuštěn, neboť vidím, že jsi v žluči hořkosti a svazku nespravedlivosti. A Šimon v odpověď řekl: Proste vy u Pána za mne tak, aby na mne nepřišlo nic z těch věcí, jež jste řekli. Nuže oni se tedy, dosvědčivše a promluvivše slovo *Páně, vraceli zpět do Jerúsaléma, hlásajíce blahou zvěst mnoha vsím Samařanů. K Filipovi však promluvil anděl PÁNĚ, pravě: Vstaň a ubírej se k jihu na tu cestu, jež od Jerúsaléma sestupuje ke Gaze; ta je pustá. I vstal a odebral se, a hle, jeden Éthiop, komorník mající moc u kandaky, královny Éthiopů, jenž byl nade vším jejím korunním pokladem, jenž se byl přišel do Jerúsaléma klanět, se vracel zpět a seděl na svém voze a četl proroka Isaiáše. A Duch Filipovi řekl: Přistup a připoj se k tomuto vozu. A Filip přiběhl a zaslechl ho, jak čte proroka Isaiáše; i řekl: Zdalipak aspoň víš, co čteš? A on řekl: Jakpak bych mohl, leč by mě do toho někdo uvedl? A pobídl Filipa, by vystoupil a usedl s ním. A ten oddíl Písma, jejž četl, byl tento: Byl odveden na zabití jako ovce; a tak neotvírá svá ústa, jako beránek je bezhlasý v přítomnosti toho, kdo ho stříhá. V jeho ponížení bylo jeho právo odstraněno, i kdo vylíčí jeho pokolení? Vždyť se jeho život odstraňuje ze země. A ten komorník Filipovi v odpověď řekl: Prosím tě, o kom prorok toto říká? Sám o sobě či o někom jiném? A Filip mu, otevřev svá ústa a počav od tohoto Písma, oznámil blahou zvěst o Ježíšovi. A jak se cestou ubírali, přišli k jakési vodě, a komorník děl: Hle, voda; co mi brání, bych byl pokřtěn? --- I poručil, by se vůz zastavil, a oba do té vody sestoupili, i Filip i komorník, a pokřtil ho. A když z té vody vystoupili, uchvátil Filipa Duch *Páně a komorník ho již neuviděl, neboť se radostně ubíral svou cestou. A Filip se našel v Azótu, a procházeje hlásal všem městům blahou zvěst, až přišel do Césareje. Saul však stále proti učedníkům Páně soptil vyhrožováním a vražděním; i přišel k veleknězi a vyprosil si od něho listy k synagogám do Damašku tak, aby, zjistí-li některé, kdo jsou té Cesty, i muže i ženy, je mohl svázané přivést do Jerúsaléma. Když se však ubíral, stalo se, že se blížil k Damašku, i blýsklo vůkol něho znenadání světlo z nebe, a padnuv na zem, uslyšel hlas, jak mu praví: Saúle, Saúle, co mě pronásleduješ? I řekl: Kdo jsi, Pane? A on [řekl]: Já jsem Ježíš, jehož ty pronásleduješ; ale vstaň a vejdi do města a bude ti řečeno, co máš činit. Ti muži však, kteří s ním cestovali, stáli oněmělí, slyšíce sice zvuk, nespatřujíce však nikoho. A Saul se se země zvedl, a když se jeho oči otevřely, nikoho neviděl; i vedli ho za ruku a zavedli do Damašku, a tři dni byl nevidomý a nic nejedl, aniž pil. A v Damašku byl jakýsi učedník jménem Ananias, a k němu Pán řekl ve vidění: Ananio. A on řekl: Hle, já jsem zde, Pane. A Pán k němu: Vstaň a odeber se do ulice, jež se nazývá Přímá, a v domě Júdově vyhledej Tarsana jménem Saul, neboť hle, modlí se a [ve vidění] uzřel muže jménem Ananias, jak vešel a položil na něho ruku tak, aby prohlédl. A Ananias odpověděl: Pane, o tomto muži jsem od mnohých uslyšel, kolik zla způsobil tvým svatým v Jerúsalémě, a zde má od velekněží pravomoc svázat všechny, kteří se dovolávají tvého jména. A Pán k němu řekl: Ubírej se, protože tento je mi vyvolenou nádobou, by mé jméno nosil i před národy a králi i před Israélovými syny; ano, já mu dám na srozuměnou, kolik pro mé jméno musí vytrpět. A Ananias odešel a vešel do toho domu, a položiv na něho ruce, řekl: Saúle, bratře, vyslal mě Pán, - Ježíš, jenž se ti ukázal na cestě, jíž jsi přicházel, - tak, abys prohlédl a byl naplněn Svatým Duchem. A hned od jeho očí odpadly jakoby šupiny a prohlédl, i vstal a byl pokřtěn; a přijav potravu, nabyl síly. I pobyl několik dní s učedníky, kteří byli v Damašku, a v synagogách hned kázal Ježíše, že ten je Boží Syn. A všichni, kteří ho slyšeli, žasli a říkali: Není toto ten, jenž ty, kteří se dovolávají tohoto jména, v Jerúsalémě vyhlazoval, a sem přišel na to, aby je svázané přivedl před velekněží? Saul však tím více nabýval moci, a Židy, kteří bydleli v Damašku, uváděl ve zmatek, dokazuje, že tento je KRISTUS. A jak plynulo značně mnoho dní, Židé se spolu usnesli odpravit ho; Saul se však o jejich úkladu dověděl. I střežili si bedlivě i brány ve dne i v noci tak, aby ho mohli odpravit, učedníci ho však v noci vzali a skrze zeď dostali dolů spuštěním v koši. A přibyv do Jerúsaléma, pokoušel se připojit k učedníkům, a všichni se ho báli, nevěříce, že je učedník. Ujal se ho však Barnabas, zavedl ho k apoštolům a vylíčil jim, jak na té cestě uviděl Pána a že k němu promluvil, i jak se v Damašku ve jménu Ježíšově směle vyslovoval. I byl v Jerúsalémě s nimi, vcházeje a vycházeje a směle se vyslovuje ve jménu Páně, a mluvil a vedl rozpravy s helénisty. Ti však ho zamýšleli odpravit; a když se o tom dověděli bratři, zavedli ho dolů do Césareje a odeslali ho ven do Tarsu. I měla tedy shromáždění po celém Júdsku a Galilei i Samarii pokoj, budujíce se a kráčejíce v bázni *Páně, a vzrůstala útěchou Svatého Ducha. I stalo se, že Petr, procházeje všudy, sešel i k svatým, kteří obývali Lyddu, a tam připadl na jakéhosi člověka jménem Aineas, osm let ležícího na lehátku, jenž byl postižený ochrnutím. I řekl mu Petr: Aineo, Ježíš, KRISTUS, tě vyhojuje, vstaň a sám sobě ustel. I vstal hned a uviděli ho všichni, kteří obývali Lyddu a Sarón, a ti se obrátili k Pánu. A v Joppě byla jakási učednice jménem Tabitha, jíž se v přesném překladu říká Dorkas; ta byla plna dobrých činů a almužen, jež konala. A v oněch dnech se stalo, že ona onemocněla a umřela; i umyli ji a uložili na horním patře. Že však je Lydda blízko Joppy, uslyšeli učedníci, že je tam Petr, a vyslali k němu dva muže se snažnou prosbou: Neprodlévej zajít až k nám. I vstal Petr a vydal se s nimi, a když přišel, vyvedli ho na horní patro, i přistoupily k němu všechny vdovy, plačíce a ukazujíce na tuniky a přehozy, kolik jich Dorkas zhotovovala, dokud byla mezi nimi. Petr však všechny vyhnal ven a pokleknuv jal se modlit; a obrátiv se k tomu tělu, řekl: Tabitho, vstaň. A ona otevřela své oči, a uzřevši Petra, vzpřímila se do sedu; i podal jí ruku a postavil ji, a zavolav svaté a ty vdovy, představil ji živou. A to se stalo známým po celé Joppě a mnozí věrou spolehli na Pána; a stalo se, že on značně mnoho dní v Joppě zůstal u jakéhosi Šimona, koželuha. Jakýsi muž v Césarei však, - jménem Cornelius, setník z tak zvaného Italského oddílu, pobožný a s celým svým domem se bojící Boha, jenž [i] lidu dával mnoho almužen a ustavičně Boha prosil, - ve vidění asi okolo deváté hodiny denní zřetelně spatřil Božího anděla, jak k němu vešel a řekl mu: Cornelie. On však k němu upřel zrak a polekav se řekl: Co je, *Pane? I řekl mu: Tvé modlitby a tvé almužny vystoupily vzhůru jako připomínka před Bohem; a nyní pošli muže do Joppy a obešli si Šimona, jemuž se přezdívá Petr; ten je hostem u jakéhosi Šimona, koželuha, jehož dům je u moře. A jak odešel ten anděl, jenž k němu mluvil, zavolal dva ze svých čeledínů a pobožného vojáka z těch, kteří stále byli u něho, vše jim vyrozprávěl a vyslal je do Joppy. Nazítří pak, zatímco oni byli na cestě a blížili se k městu, vystoupil Petr okolo šesté hodiny na střechu pomodlit se. I dostal veliký hlad a přál si něčeho okusit; zatímco však oni přichystávali, přišlo na něho vytržení, i pozoruje, že nebe je otevřené a že sestupuje jakási nádoba, jakoby veliké prostěradlo, [uvázaná] za čtyři cípy [a] snášející se k zemi, v níž byli všichni čtyřnožci a plazi země a ptáci nebe, a zazněl k němu hlas: Vstaň, Petře, zabíjej a jez. A Petr řekl: Naprosto ne, *Pane, protože jsem nikdy nic obecného nebo nečistého nesnědl. A opět, podruhé, k němu zazněl hlas: Co očistil Bůh, nečiň ty obecným. A toto se stalo po třikrát a ta nádoba byla ihned vzata vzhůru do nebe. A jak byl Petr sám v sobě pln rozpaků, co to vidění, jež uzřel, asi znamená, hle, u vrat stanuli ti muži vyslaní od Cornelia, dotazy vypátravší Šimonův dům, i zavolali a vyptávali se, zda je zde hostem Šimon, jemuž se přezdívá Petr. Zatímco však Petr ještě stále uvažoval o tom vidění, řekl mu Duch: Hle, hledají tě tři muži; ale vstaň, sestup a ubírej se s nimi a nepochybuj nic, protože jsem je vyslal já. I sestoupil Petr k těm mužům a řekl: Hle, ten, jehož hledáte, jsem já; jaká je příčina, pro kterou jste zde? A oni řekli: Cornelius, setník, muž spravedlivý a Boha se bojící, mající i dobrou pověst u celého národa Židů, byl od svatého anděla vnuknutím poučen, by si tě obeslal do svého domu a vyslechl slova od tebe. Pozval si je tedy dovnitř a uhostil a nazítří vstav vyšel s nimi; a s ním šli někteří z bratrů z Joppy. Nazítří pak vešli do Césareje a Cornelius na ně čekal, sezvav si své příbuzné a důvěrné přátele; a jak se stalo, že Petr vešel, setkal se Cornelius s ním a padnuv mu k nohám, poklonil se, Petr ho však pozvedl, pravě: Vstaň; i já sám jsem člověk. A hovoře s ním, vešel a shledává mnoho sešedších se; i děl k nim: Vám je povědomo, jak je Židu nenáležité připojovat se nebo přistupovat k někomu z cizího kmene - a mně Bůh ukázal, že žádného člověka nemám nazývat obecným nebo nečistým. Proto jsem také, když jsem byl obeslán, bez odporu přišel; ptám se tedy, v jaké věci jste si mě obeslali? A Cornelius děl: Před čtyřmi dny jsem se až do této hodiny postil a o deváté jsem se modlil ve svém domě; a hle, stanul přede mnou muž ve skvoucím úboru a dí: Cornelie, tvá modlitba byla vyslyšena a na tvé almužny bylo před Bohem vzpomenuto. Pošli tedy do Joppy a přivolej si sem Šimona, jemuž se přezdívá Petr; ten je hostem v domě Šimona, koželuha, u moře [; až se ten dostaví, promluví k tobě]. Hned nato jsem tedy k tobě poslal a ty ses pěkně zachoval, že ses dostavil. My všichni jsme tedy nyní zde před Bohem, bychom vyslechli všechny věci, jež jsou ti od Boha nařízeny. A Petr, otevřev svá ústa, řekl: Vpravdě začínám chápat, že Bůh není přijímatelem osoby, nýbrž je mu v každém národě vítán, kdo se ho bojí a působí spravedlnost. Slovo, jež vyslal k Israélovým synům, přinášeje blahou zvěst o pokoji skrze Ježíše Krista (ten je Pánem všech ), vy znáte, svědectví, jež se rozšířilo po celém Júdsku, počavši po křtu, jejž kázal Jan, od Galileje, Ježíše, jenž byl z Nazaretu, jak ho Bůh pomazal Svatým Duchem a mocí; ten všudy procházel, působě dobro a léče všechny pod moc podrobované od ďábla, protože s ním byl Bůh, a svědky všech věcí, jež vykonal i na židovském venkově i v Jerúsalémě, [jsme] my; toho i odpravili pověšením na dřevo. Toho Bůh třetího dne vzkřísil a dal to, by se on stal zřejmě viditelným, ne všemu lidu, nýbrž nám, svědkům, od Boha předem zvoleným, kteří jsme s ním poté, co on zprostřed mrtvých vstal, jídali a pívali, a velel nám kázat lidu a dosvědčovat, že on je ten, jenž je od Boha určen za soudce živých i mrtvých. Tomu svědčí všichni proroci, že každý, kdo v něho věří, dostane skrze jeho jméno odpuštění hříchů. Zatímco Petr ještě mluvil tato slova, padl na všechny, kdo slyšeli tu řeč, Svatý Duch; a věrní z obřízky, kolik jich s Petrem přišlo, užasli, že dar Svatého Ducha byl vylit i na národy, neboť jim naslouchali, jak mluví jazyky a vyvyšují Boha. Tu Petr odpověděl: Což snad někdo může zabránit vodě, by tito, kteří dostali Svatého Ducha jako i my, nebyli pokřtěni? I nařídil, by byli ve jménu Páně pokřtěni. Tu ho požádali, by se několik dní pozdržel. I uslyšeli apoštolové a bratři, kteří byli v Júdsku, že Boží slovo přijaly i národy; a když Petr vystoupil do Jerúsaléma, měli s ním ti z obřízky rozepři a říkali: Vešel jsi k mužům neobřezaným a s nimi jsi jídal. I začal Petr a po pořádku jim věc vykládal, pravě: Já jsem se modlil ve městě Joppě a ve vytržení jsem uzřel vidění, že sestupuje jakási nádoba, jakoby veliké prostěradlo za čtyři cípy se snášející z nebe; i přišla až ke mně, a upřev na ni zrak, bedlivě jsem ji pozoroval, i uviděl jsem čtyřnožce země a zvěř a plazy a ptáky nebe a zaslechl jsem i hlas, jak mi praví: Vstaň, Petře, zabíjej a jez. I řekl jsem: Naprosto ne, *Pane, protože obecné nebo nečisté do mých úst nikdy nevešlo. A z nebe podruhé odpověděl hlas: Co očistil Bůh, nečiň ty obecným. A toto se stalo po třikrát a vše bylo zase vytaženo do nebe. A hle, hned nato stanuli u domu, v němž jsem byl, tři muži, vyslaní ke mně z Césareje; a Duch mi řekl, bych s nimi odešel a nic nepochyboval. I šlo se mnou i těchto šest bratrů; a vešli jsme do domu toho muže, i podal nám zprávu, jak ve svém domě uviděl anděla, jak se postavil a řekl [mu]: Vyšli [muže ] do Joppy a obešli si Šimona, jemuž se přezdívá Petr; ten k tobě promluví slova, jimiž budeš zachráněn ty i všechen tvůj dům. A v tom, jak jsem začal mluvit, na ně padl Duch právě tak jako na počátku i na nás; i vzpomněl jsem si na slovo Páně, jak pravil: Jan sice křtil vodou, vy však budete pokřtěni Svatým Duchem. Dal-li jim tedy Bůh týž dar jako i nám, když jsme věrou spolehli na Pána Ježíše Krista, kdopak jsem byl já, bych Bohu byl mohl zabránit? A uslyševše tyto věci, upokojili se a oslavovali Boha, říkajíce: Tak tedy i národům dal Bůh pokání k životu. Nuže tedy ti, kteří byli rozptýleni následkem tísně, k níž došlo pro Štěpána, prošli až k Foinikii a Kypru a Antiochii, nemluvíce slovo k nikomu leč jedině k Židům. Byli však někteří z nich, Kypřané a Kyréňané, kteří, když vešli do Antiochie, mluvili, hlásajíce blahou zvěst o Pánu Ježíši, i k Řekům; i byla s nimi ruka Páně a veliký počet uvěřil a obrátil se k Pánu. A řeč o nich se dostala do uší shromáždění, jež bylo v Jerúsalémě; i vypravili Barnabu, by až do Antiochie zašel; a ten, když přišel a tu Boží milost uviděl, se zaradoval a všechny povzbuzoval, by při Pánu zůstávali s předsevzetím srdce, protože byl muž dobrý a plný Svatého Ducha a víry; a Pánu byl přidán značně veliký dav. I odešel do Tarsu vypátrat Saula; a když [ho] našel, zavedl [ho] do Antiochie a stalo se s nimi tak, že se po celý rok scházeli ve shromáždění a vyučovali značně veliký dav, i že se v Antiochii učedníkům poprvé dostalo názvu Kristovci. A v oněch dnech přišli z Jerúsaléma dolů do Antiochie proroci a z nich jeden, jménem Agabus, povstal a skrze Ducha naznačil, že po celé obydlené zemi brzy bude veliký hlad; ten za Claudia také nastal. Tu si podle toho, jak dobře se komu z učedníků dařilo, umínili, každý z nich, něco poslat na výpomoc bratrům, kteří bydleli v Júdsku; to také vykonali a skrze ruku Barnabovu a Saulovu to odeslali k starším. A za oné doby položil Héródés, král, ruce na některé ze shromáždění, by s nimi zle naložil. I odpravil mečem Jakuba, bratra Janova, a vida, že je to Židům vhod, přikročil ještě i k zatčení Petra (a byly dny nekvašených chlebů); zmocnil se ho také a vsadil ho do vězení, odevzdav ho čtyřem čtveřicím vojáků, by ho hlídali; zamýšleliť ho po Minutí vyvést před lid. Tak byl tedy Petr střežen ve vězení, od shromáždění se však za něho děla k Bohu neustálá modlitba. A když se ho Héródés chystal předvádět, oné noci spal Petr mezi dvěma vojáky, přivázaný dvěma řetězy, a hlídači střežili vězení přede dveřmi; a hle, stanul tam anděl PÁNĚ a v kobce se zaskvělo světlo, i udeřil v Petrův bok a probudil ho, pravě: Rychle vstaň. A jeho řetězy od jeho rukou odpadly a ten anděl k němu řekl: Opásej se a přivaž si své sandály; i učinil tak. I praví mu: Přehoď si svůj svrchní šat a ber se za mnou. I vyšel a bral se za [ním] a nevěděl, že je to skutečnost, co se skrze toho anděla děje, nýbrž myslel, že zří vidění. A prošedše první hlídkou, i druhou, přišli k železné bráně, jež vede do města; ta se jim sama od sebe otevřela, a vyšedše došli o jednu uličku dále, a hned od něho ten anděl zmizel. A Petr, přišed k sobě, řekl: Nyní opravdu vím, že *Pán od sebe vyslal svého anděla a vytrhl si mě z ruky Héródovy a ze všeho očekávání židovského lidu. A nabyv jasného vědomí, přišel k domu Marie, matky Jana, jemuž se přezdívalo Marek, kde byli značně mnozí pohromadě a modlili se; a když zaklepal na dveře vrat, přišla poslechnout děvečka jménem Rhódé, a rozpoznavši Petrův hlas, radostí vrata neotevřela, nýbrž vběhla a podala zprávu, že před vraty stojí Petr. Oni však k ní řekli: Šílíš. Ale ona neústupně tvrdila, že se věc má tak. Tu oni pravili: Je to jeho anděl. Petr však klepat nepřestával, i otevřeli a uviděli ho a užasli. I pokynuv jim rukou, by mlčeli, vylíčil [jim], jak ho *Pán vyvedl z vězení, a řekl: Podejte o těchto věcech zprávu Jakubovi a bratrům. A vyšed odebral se na jiné místo. A když nastal den, byl mezi těmi vojáky nemalý rozruch, co se to s Petrem stalo; a Héródés, vykonav po něm pátrání a nedopadnuv ho, vyšetřil ty hlídače a poručil, by byli odvedeni. A sešed z Júdska do Césareje, prodléval tam. Byl pak v hněvivé rozepři s Tyřany a Sidóňany; oni se však k němu jednomyslně dostavili a získavše přízeň Blasta, králova komořího, vyprošovali si mír, protože jejich kraj byl vyživován z králova. A v určený den k nim Héródés, oděv se v královský úbor a usednuv na vyvýšené sedadlo, měl veřejný projev, shluk lidu pak k tomu volal: Hlas boha a ne člověka! A okamžitě ho za to, že nevzdal slávu Bohu, udeřil anděl PÁNĚ, i vypustil duši, byv rozežrán červy. Boží slovo se však vzmáhalo a šířilo. A Barnabas a Saul, splnivše svou službu, se z Jerúsaléma vrátili zpět, přibravše s sebou i Jana, jemuž bylo přezděno Marek. I byli v Antiochii ve shromáždění, jež tam bylo, proroci a učitelé: Barnabas i Simeón, jenž byl nazýván Niger, a Lucius, Kyréňan, i Manaén, soukojenec Héróda, tetrarchy, a Saul; a když oni sloužili Pánu a postili se, řekl Svatý Duch: Nuže, oddělte mi Barnabu a Saula na tu činnost, k níž jsem si je povolal. Tu je propustili, vykonavše půst a pomodlivše se a položivše na ně ruce; a tak oni, byvše od Svatého Ducha vysláni, sešli do Seleukie a odtamtud odpluli na Kypr, a přibyvše do Salaminy, zvěstovali v synagogách Židů Boží slovo. A měli i Jana jako pomocníka. A prošedše celý ostrov až do Pafu, připadli na jakéhosi muže, kouzelníka, nepravého proroka, Žida, jehož jméno bylo Bariésús; ten byl u prokonzula Sergia Pavla, chápavého muže. Ten si Barnabu a Saula přivolal a zatoužil uslyšet Boží slovo, Elymas však, ten kouzelník, (tak se totiž jeho jméno překládá,) se stavěl proti nim, snaže se prokonzula od víry odvrátit. Saul však - ten je také Pavel - byv naplněn Svatým Duchem, na něho upřel zrak a řekl: Ó, ty, plný vší lsti a všeho darebáctví, synu ďáblův, nepříteli vší spravedlnosti, nepřestaneš převracet přímé cesty Páně? A nyní, hle, je na tobě ruka Páně, i budeš na čas slepý a nebudeš vidět slunce. A okamžitě na něho padlo šero a tma, i hledal, chodě sem-tam, lidi, kteří by ho vodili za ruku. Tu prokonzul, vida, co se stalo, uvěřil, jsa nad naukou Páně pln ohromení. A Pavel a jeho společnost odrazili od Pafu a připluli do Pergy v Pamfylii; i oddělil se od nich Jan a vrátil se zpět do Jerúsaléma. Oni však, prošedše územím od Pergy, přibyli do Antiochie v Pisidii; a sobotního dne vstoupili do synagogy a usedli. A po čtení zákona a proroků k nim představení té synagogy odeslali vzkaz: Bratři, máte-li k lidu jaké slovo povzbuzení, mluvte. A Pavel, povstav a pokynuv rukou, řekl: Israélovci a vy, kteří se bojíte Boha, poslyšte: Bůh tohoto lidu Israélova si vyvolil naše otce a povýšil lid za pobytu v egyptské zemi, i vyvedl je z ní se vztyčenou paží a po čas asi čtyřiceti let je láskyplně choval v pustině; a zahladiv sedm národů v zemi Kanaanu, dal jejich zemi za dědictví jim. A po těchto věcech jim do konce doby asi čtyř set a padesáti let dával soudce až po Samúéla, proroka, a potom si vyprosili krále, i dal jim Bůh na čtyřicet let Saúla, syna Kisova, muže z kmene Benjamínova; a když ho sesadil, způsobil, by jim jako král povstal David, jemuž také vydal svědectví a řekl: Našel jsem Davida Jessajova, muže podle mého srdce, jenž vykoná všechna má přání. Z jeho semene Bůh podle příslibu přivedl Israélovi Zachránce, Ježíše; před jeho nástupem předem vyhlásil Jan všemu Israélovu lidu křest pokání, a když Jan plnil svůj běh, říkal: Kdo se domýšlíte, že já jsem? Nejsem to já, nýbrž hle, po mně přichází někdo, jehož nohou opánek nejsem hoden uvolnit. Bratři, synové rodu Abrahamova, a ti mezi vámi, kteří se bojí Boha, slovo této záchrany bylo odesláno vám, neboť ti, kteří bydlí v Jerúsalémě, i jejich vládcové, nepoznavše ho, vyplnili i hlasy proroků, - jež se čítají po všechny soboty, - tím, že ho soudili, a ač neshledali žádné viny hodné smrti, vyprosili si od Piláta, by byl odpraven. A jak dokonali všechny věci o něm napsané, sňali ho z dřeva a uložili do hrobky, Bůh ho však zprostřed mrtvých vzkřísil a on se po mnoho dní ukazoval těm, kteří s ním vystoupili z Galileje do Jerúsaléma; ti jsou nyní jeho svědky vůči lidu. A my vám přinášíme blahou zvěst o příslibu, jehož se dostalo otcům, že jej Bůh veskrze vyplnil nám, jejich dětem, tím, že dal povstat Ježíšovi, jak je i v druhém žalmu psáno: Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil. Že však mu dal vstát zprostřed mrtvých, (nemělť se již vracet zpět ke zkáze,) řekl takto: Dám vám věrná milosrdenství Davidova; proto i v jiném praví: Nedáš svému milosrdnému uvidět zkázu. Nuže, David přece, poslouživ ve svém vlastním pokolení Božímu rozhodnutí, zesnul a byl přidán ke svým otcům a zkázu uviděl, ten však, jehož Bůh vzkřísil, neuviděl zkázu. Budiž vám tedy známo, bratři, že se vám skrze tohoto zvěstuje odpuštění hříchů; a ode všech věcí, od nichž jste nemohli být ospravedlněni v Mojžíšově zákoně, dochází každý, kdo věří, ospravedlnění v něm. Hleďte tedy, by na [vás] nepřišlo to, co je řečeno v prorocích: Vizte, vy pohrdači, a podivte se a zanikněte, neboť ve vašich dnech dělám dílo já, dílo v něž nikterak neuvěříte, bude-li vám o něm kdo vypravovat. A když oni vycházeli, prosili lidé, by k nim tato slova byla promluvena v další sobotu; a když se synagoga rozešla, dali se mnozí ze Židů a Boha uctívajících přistoupilců za Pavlem a Barnabou a ti k nim mluvili a přesvědčovali je, by zůstávali při Boží milosti. A příští soboty se téměř celé město sešlo poslechnout Boží slovo; když však ty davy uviděli Židé, byli naplněni nevraživostí a odporovali, [odporujíce a] urážlivě mluvíce, těm věcem, jež říkal Pavel. A Pavel a Barnabas se směle vyslovili a řekli: Bylo nutno, by Boží slovo bylo promluveno nejprve k vám; jelikož je však od sebe odstrkujete a sami sebe považujete za nehodné věčného života, hle, obracíme se k národům, neboť nám Pán přikázal takto: Postavil jsem tě za světlo národů, bys byl k záchraně až na konec země. A když to slyšeli lidé z národů, radovali se a oslavovali slovo Páně; a kolik jich bylo určeno k věčnému životu, uvěřili, a slovo Páně se roznášelo po celém kraji. Židé však poštvali ženy z vyšších kruhů, uctívající Boha, a přední muže města, a rozpoutali na Pavla a Barnabu pronásledování, i vyhnali je od svých hranic; oni však na ně vytřásli prach svých nohou a šli do Ikonia. A učedníci byli naplňováni radostí a Svatým Duchem. A v Ikoniu se stalo, že oni pospolu vstoupili do synagogy Židů a promluvili tak, že veliké množství i Židů i Řeků uvěřilo, ti Židé však, kteří byli nepovolní, rozjitřili a proti bratrům zle naladili mysli lidí z národů. Nuže tam tedy prodleli značně dlouhý čas, směle se vyslovujíce se spoléháním na Pána, a on dosvědčoval slovo své milosti a dával to, by se skrze jejich ruce děla znamení a zázraky. I rozdvojilo se obyvatelstvo města a někteří byli s Židy a někteří s apoštoly. A jak se strany i lidí z národů i Židů s jejich hodnostáři došlo k popudu k tomu, by byli ztýráni a ukamenováni, uvědomili si to a utekli se do měst v Lykaonii, Derby a Lystry, a do okolního kraje, a hlásali blahou zvěst tam. A v Lystře sedával jakýsi muž nemohoucí na nohy, [jsoucí ] od útrob své matky chromý, jenž nikdy nechodil; ten Pavlovi naslouchal, když mluvil, a on, upřev k němu zrak a vida, že má víru ve vyhojení, řekl silným hlasem: Vstaň zpříma na své nohy! I skočil a chodil; když však davy uviděly, co Pavel vykonal, pozvedli svůj hlas po lykaonsku a říkali: Sestoupili k nám bohové, připodobnivše se lidem! I nazývali Barnabu Zevem a Pavla Hermem, jelikož on byl ten, jenž vedl slovo; a kněz Zeva, jenž byl před městem, dopravil k vratům býky a věncoví a chtěl s davy obětovat. Když to však uslyšeli apoštolové Barnabas a Pavel, roztrhli své šatstvo a vyrazili k davu, křičíce a říkajíce: Muži, proč tyto věci děláte? I my jsme lidé stejných citů jako vy a přinášíme vám blahou zvěst, byste se od těchto nicotných věcí obrátili k živému Bohu, jenž učinil nebe i zemi i moře i všechny věci v nich; ten za minulých pokolení dopustil, by se všechny národy ubíraly svými cestami, ač ovšem sám sebe nenechal bez svědectví, neboť působí dobro, dávaje vám z nebe deště a úrodná období a tak vaše srdce zasycuje potravou a veselím. A říkajíce tyto věci, stěží ty davy zadrželi, by jim neobětovali. K tomu však přišli Židé z Antiochie a Ikonia a přemluvili davy, Pavla zkamenovali a vlekli z města ven, domnívajíce se, že je mrtev. Když ho však obklopili učedníci, vstal a vstoupil do města a nazítří s Barnabou vyšel do Derby a hlásali blahou zvěst onomu městu; i získali jich značně mnoho za učedníky a vrátili se zpět do Lystry a Ikonia a Antiochie a upevňovali duše učedníků povzbuzováním, by setrvávali ve víře, a že do Božího království musíme vstoupit mnoha tísněmi. A v každém shromáždění jim zvolili starší, s posty se pomodlili a svěřili je Pánu, v něhož uvěřili; a prošedše Pisidií, přišli do Pamfylie, mluvili slovo v Perze a sestoupili do Attalie, a odtamtud odpluli do Antiochie, odkud byli na tu činnost, již splnili, Boží milosti odevzdáni. A přišedše a svolavše shromáždění, zvěstovali vše, co s nimi Bůh vykonal, a že národům otevřel dveře víry. I prodleli s učedníky nemalý čas. A někteří, dolů přišedší z Júdska, vyučovali bratry: Nebudete-li podle Mojžíšova obyčeje obřezáni, nemůžete být zachráněni. Když tedy nastal rozbroj a pro Pavla a Barnabu nemalý s nimi spor, ustanovili, že stran této sporné otázky mají Pavel a Barnabas a někteří další z nich vystoupit k apoštolům a starším do Jerúsaléma. Nuže tedy oni, byvše shromážděním vyprovozeni, procházeli Foinikií a Samarií, vypravujíce o obrácení lidí z národů, a působili všem bratrům velikou radost. A přibyvše do Jerúsaléma, byli uvítáni shromážděním a apoštoly i staršími, i zvěstovali vše, co s nimi Bůh vykonal. A někteří uvěřivší z těch ze strany farizeů zprostřed nich povstali a říkali, že je záhodno je obřezávat a nakazovat jim dodržování Mojžíšova zákona. I byli svoláni apoštolové a starší, by se na tuto věc podívali; a když nastal veliký spor, vstal Petr a řekl k nim: Bratři, vám je povědomo, že od dávných dní si Bůh mezi vámi vyvolil to, by mými ústy národy uslyšely slovo blahé zvěsti a uvěřily; a ten to srdcí znalý Bůh jim vydal svědectví - dalť [jim] Svatého Ducha stejně jako i nám a neučinil mezi námi i nimi žádného rozdílu, když jejich srdce věrou očistil. Nyní tedy: Co Boha pokoušíte, že byste na šíji učedníků uvalili jho, jež ani naši otcové ani my jsme nedokázali unést? Ale věříme, že budeme zachráněni milostí Pána Ježíše - podle téhož způsobu jako i oni. A všechen zástup zachoval mlčení, i naslouchali Barnabovi a Pavlovi, když rozprávěli o všech znameních a zázracích, jež Bůh skrze ně mezi národy vykonal. A poté, co oni umlkli, odpověděl Jakub a pravil: Bratři, poslechněte mě. Šimon vyrozprávěl, jak ponejprv Bůh obrátil zřetel k tomu, by si vzal z národů lid pro své jméno; a s tím souhlasí slova proroků, jak je psáno: Po těchto věcech se zase vrátím a zase zbuduji Davidův stan sesutý a zase zbuduji jeho trosky a zase jej vztyčím, aby potom pozůstalí z lidí vyhledávali PÁNA, i všechny národy, nad nimiž se děje dovolávání mého jména, praví PÁN, jenž koná tyto věci, od věčnosti známé. Já tudíž soudím: Nepřitěžovat těm z národů, kteří se obracejí k Bohu, ale poslat jim list, by se zdržovali od poskvrn model a smilstva a toho, co je zardoušeno, a krve. Mojžíš má přece od dávných pokolení v každém městě ty, kteří ho káží; čítáť se po všechny soboty v synagogách. Tu uznali apoštolové a starší s celým shromážděním za dobré poslat s Pavlem a Barnabou do Antiochie vyvolené muže ze svého středu: Júdu, jenž se nazýval Barsabbas, a Silu, vedoucí muže mezi bratry; i napsali svou rukou [toto]: Apoštolové a starší [a] bratři těm, kteří jsou v Antiochii a Syrii a Kilikii, bratrům, kteří jsou zprostřed národů, pozdrav. Jelikož jsme uslyšeli, že vás někteří vyšedší zprostřed nás znepokojili řečmi a podvracejí vaše duše [, říkajíce, že se musíte dávat obřezávat a dodržovat zákon], ač jsme jim nic neuložili, uznali jsme za dobré, dospěvše k společnému úsudku, vyslat k vám vyvolené muže s našimi milovanými Barnabou a Pavlem, lidmi, kteří nasadili svá žití pro jméno našeho Pána Ježíše Krista. Vyslali jsme tedy Júdu a Silu, kteří mají o těchže věcech i sami ústně podat zprávu. Svatý Duch totiž i my jsme uznali za dobré neuvalovat na vás žádné větší tíže než tyto nezbytné věci: zdržovat se od věcí modlám obětovaných a krve a zardoušeného a smilstva; budete-li se od těchto věcí bedlivě chránit, budete činit dobře. Buďte zdrávi. Nuže oni tedy, byvše propuštěni, přišli do Antiochie, a svolavše zástup, doručili ten list, a když jej přečetli, zaradovali se nad tím povzbuzením; a Júdas a Silas, kteří sami také byli proroci, povzbuzovali bratry mnoha slovy a posilovali je. A když tam strávili nějaký čas, byli od bratrů s pokojem propuštěni k těm, kteří je vyslali, --- Pavel pak a Barnabas nadále prodlévali v Antiochii, vyučujíce a v blahé zvěsti i s mnoha jinými hlásajíce slovo Páně. Po nějaké době však Pavel k Barnabovi řekl: Nu, navraťme se a navštivme ty bratry po všech městech, v nichž jsme zvěstovali slovo Páně, jak se mají. I navrhl Barnabas přibrat s sebou i Jana, jenž se nazýval Marek, Pavel však měl za správné toho, jenž od nich v Pamfylii odpadl a s nimi se do práce nevydal, tohoto s sebou nepřibírat. Došlo tedy k ostrému rozladění, takže se od sebe navzájem oddělili a že Barnabas s sebou vzal Marka a vyplul na Kypr, Pavel však si místo něho zvolil Silu a vydal se na cestu, byv od bratrů odevzdán Boží milosti; i procházel Syrií a Kilikií, upevňuje shromáždění. I dospěl do Derby a do Lystry, a hle, tam byl jakýsi učedník jménem Timotheos, syn židovské věřící ženy, ale otce Řeka, jenž měl dobré svědectví od bratrů, kteří byli v Lystře a Ikoniu. Tohoto si Pavel přál, by se vydal na cestu s ním, i vzal ho a obřezal, vzhledem k Židům, kteří byli v oněch místech, neboť všichni znali jeho otce, že byl Řek. A jak se ubírali městy, ukládali jim zachovávat usnesení, o nichž bylo rozhodnuto od apoštolů a starších, kteří byli v Jerúsalémě. A tak byla shromáždění věrou utužována a denně se rozmáhala počtem. A když prošli Frygií a galatským krajem, - neboť jim od Svatého Ducha bylo zabráněno promluvit slovo v Asii, - [a] když došli po Mysii, pokoušeli se ubírat do Bithynie, a Ježíšův Duch jim nedovolil, i minuli Mysii a sestoupili do Tróady. A za noci se Pavlovi ukázalo vidění: Byl tam jakýsi makedonský muž, stojící a snažně ho prosící a pravící: Přejdi do Makedonie a pomoz nám! A jak toto vidění uzřel, hned jsme zatoužili vydat se na cestu do Makedonie, usuzujíce, že si nás přivolal Pán, bychom jim přinesli blahou zvěst. Odrazivše tedy od Tróady, dopluli jsme přímo na Samothraku, den nato pak do Neapole a odtamtud do Filipp; to je první město té části Makedonie, kolonie. A v tomto městě jsme prodlévali několik dní, sobotního dne pak jsme vyšli z brány ven k řece, kde bylo zvykem konat modlitbu, a usednuvše mluvili jsme k ženám, jež se sešly; i naslouchala jakási žena jménem Lydie, prodejkyně purpuru z města Thyateiry, uctívající Boha, jejíž srdce rozevřel Pán, by těm věcem, jež mluvil Pavel, věnovala pozornost. A jak byla pokřtěna, i její dům, jala se nás snažně prosit, pravíc: Uznali-li jste, že jsem věrna Pánu, vstupte do mého domu a zůstaňte; i přiměla nás k tomu. A když jsme se ubírali k modlitbě, stalo se, že nás potkala jakási děvečka mající ducha Pythónova, jež svým pánům poskytovala věštěním mnoho zisku; ta se dala v patách za Pavlem a námi a křičela, říkajíc: Tito lidé jsou nevolníci Nejvyššího Boha, kteří vám zvěstují cestu záchrany. A toto stále činila po mnoho dní a Pavlovi se to stalo nanejvýš trapným, i obrátil se k ní a řekl tomu duchu: Ve jménu Ježíše Krista ti přikazuji od ní vyjít; i vyšel téže hodiny. A když její páni uviděli, že vyšla naděje na jejich zisk, chytili Pavla a Silu a zatáhli je na tržiště před úředníky, a předvedše je prétorům, řekli: Tito lidé krajně znepokojují naše město a jsou to Židé, i zvěstují obyčeje, jež nám není dovoleno přijímat ani vykonávat, neboť jsme Římané. A povstal proti nim i dav, a prétoři, strhavše jejich šatstvo, poroučeli je bít holemi. A naloživše jim mnoho ran, uvrhli je do vězení a žalářníku přikázali bezpečně je střežit; a on, dostav takový příkaz, je uvrhl do vnitřního vězení a jejich nohy zabezpečil v kládě. A o půlnoci se Pavel a Silas modlili a Boha chválili zpěvem a vězňové jim naslouchali, i nastalo náhle veliké zemětřesení, takže základy věznice byly zviklány, i otevřely se okamžitě všechny dveře a pouta všech povolila. A žalářník, byv probuzen ze spánku a vida dveře vězení otevřené, tasil svůj meč a již již chtěl sám sebe odpravit, domnívaje se, že vězňové unikli. Pavel však silným hlasem zvolal, pravě: Nepůsob si nic zlého, vždyť jsme všichni zde! A požádav o světla, vrazil dovnitř, rozchvěl se a padl před Pavlem a Silou, i doprovodil je ven a děl: Pánové, co mám konat, abych byl zachráněn? A oni řekli: Spolehni věrou na Pána Ježíše a zachráněn budeš - ty i tvůj dům. A promluvili k němu Boží slovo, i ke všem, kteří byli v jeho domě, i vzal je oné noční hodiny k sobě a umyl jim rány, a byl okamžitě pokřtěn on i všichni jeho. A vyvedl je do svého domu, prostřel stůl a se vším svým domem se rozjásal, že uvěřil Bohu. A když nastal den, vyslali prétoři liktory se vzkazem: Propusť ony lidi. I ohlásil žalářník Pavlovi tato slova: Prétoři vyslali, abyste byli propuštěni; nyní tedy vyjděte a ubírejte se v pokoji. Pavel k nim však děl: Veřejně nás, kteří jsme Římané, bez odsouzení zbili a uvrhli do vězení a nyní nás chtějí potají vyhnat? Ba ne, nýbrž nechť sami přijdou a vyvedou nás. I ohlásili liktoři tato slova prétorům, a ti se ulekli, když uslyšeli, že to jsou Římané; i přišli a jali se je snažně prosit, i vyvedli je a žádali, by z města odešli. A vyšedše z vězení, vešli k Lydii, a uzřevše bratry, povzbudili je a odešli. A procestovavše Amfipoli a Apollónii, přišli do Thessaloniky, kde byla synagoga Židů, a Pavel podle toho, co mu bylo obyčejem, k nim vešel a po tři soboty s nimi rozmlouval na základě Písem, otvíraje je a dokládaje, že KRISTUS musel trpět a vstát zprostřed mrtvých, a že: KRISTUS je tento - Ježíš, jehož vám já zvěstuji. I dali se někteří z nich přesvědčit a přidružili se k Pavlovi a Silovi, i veliké množství Boha uctívajících Řeků a nemálo z předních žen. Židé však byli jati nevraživostí, i přibrali si jakési ničemné lidi z pouliční chátry a sehnali dav, i plnili město povykem; a přepadše Iasonův dům, hledali je, by je mohli přivést mezi shluklý lid. A nenašedše je, vlekli Iasona a některé bratry před politarchy, volajíce: Tito, kteří obrátili svět naruby, přibyli i sem a Iasón je přijal, a ti všichni jednají proti císařovým usnesením, neboť říkají, že je jiný Král, Ježíš. A znepokojili dav i politarchy, když oni slyšeli tyto věci; i vyžádali si od Iasona a ostatních záruku a propustili je. Bratři však hned za noci odeslali Pavla a Silu do Beroie, a oni, přibyvše tam, chodili do synagogy Židů. Tito Židé však byli ušlechtilejší než ti v Thessalonice, tací, že Boží slovo přijali se vší ochotou a denně zkoumali Písma, zdali se ty věci mají takto; a tak z nich mnozí uvěřili, i z Řekyň, žen z vyšších kruhů, i nemálo mužů. Jak však ti Židé z Thessaloniky zvěděli, že bylo Boží slovo od Pavla zvěstováno i v Beroii, přišli i tam a popouzeli davy; a tu bratři Pavla ihned vypravili, by se ubíral směrem k moři, Silas však a Timotheos tam zůstávali nadále; ti pak, kteří Pavla provázeli, ho zavedli až do Athén a odcházeli odtamtud, převzavše pro Silu a Timothea příkaz, aby k němu co nejrychleji přišli. Když je však Pavel v Athénách vyčkával, byl v něm jeho duch bolestně drážděn, když pozoroval, jak to město je samá modla. Tak tedy rozmlouval v synagoze s Židy a těmi, kdo uctívali Boha, a na tržišti každý den s těmi, kdo se naskytovali; také však se s ním utkávali někteří z epikúrovských a stoických mudrců. A někteří říkali: Co asi tento mluvka chce povídat? A druzí: Zdá se, že je to zvěstovatel cizích božstev; protože [jim] hlásal blahou zvěst o Ježíšovi a opětovném vstání. I chytili ho a zavedli na Areopag a pravili: Můžeme zvědět, jaká je tato nová nauka, od tebe hlásaná? Vnášíš totiž do našich uší jakési udivující věci; chceme tedy zvědět, co tyto věci mají znamenat. Všichni Athéňané totiž a mezi nimi pobývající cizinci trávili čas jedině povídáním a posloucháním něčeho stále novějšího. A Pavel, postaviv se uprostřed Areopagu, děl: Muži athénští, po všech stránkách pozoruji, že jste nad jiné oddáni klanění božstvům. Když jsem totiž tudy procházel a důkladně prohlížel předměty vašeho uctívání, přišel jsem i na oltářík, na němž bylo napsáno: Neznámému Bohu. Tohoto tedy, jehož uctíváte a neznáte, vám já zvěstuji. Tento Bůh, jenž učinil svět a vše, co v něm je, ten, jsa Pán nebe i země, nebydlí v chrámech rukama zhotovených, aniž se dává ošetřovat rukama lidí, jako by ještě něco potřeboval - dáváť sám život a dech a všechny věci všem. I učinil z jedné krve všechny národy lidí, by bydleli na vší tváři země, a určil příslušná období a ohraničení jejich osídlení, by Boha hledali, mohli-li by ho vůbec nějak nahmatat a najít, ač ovšem ani od jednoho z nás není daleko; v něm přece žijeme a hýbáme se a jsme - jak řekli i někteří z básníků mezi vámi: Jsme přece i jeho potomstvo. Jsme-li tedy v postavení Božího potomstva, nesmíme se domnívat, že to, co je Božské, je podobno zlatu nebo stříbru nebo kameni, ryteckému výtvoru zručnosti a důmyslu člověka. Bůh tedy sice ty to časy neznalosti přehlédl, nyní však lidem velí, by se všichni všude káli, protože ustanovil den, v němž obydlenou zemi hodlá v spravedlnosti soudit skrze muže, jehož určil; důkaz všem podal tím, že mu dal vstát zprostřed mrtvých. A když uslyšeli o vstání mrtvých, tropili si někteří úštěpky a někteří zase řekli: Vyslechneme tě stran tohoto i podruhé. Tak Pavel vyšel z jejich středu, někteří lidé se však k němu připojili a uvěřili, mezi nimi i Dionysios, areopagita, a žena jménem Damaris a jiní s nimi. A po těchto věcech se z Athén vzdálil a přišel do Korintu. I připadl na jakéhosi Žida jménem Aquila, rodem Ponťana, nedávno přišedšího z Itálie, i Priscillu, jeho ženu, (protože Claudius rozkázal, by se všichni Židé z Říma vzdalovali,) a dal se k nim; a protože byli téhož řemesla, zůstával u nich a pracoval, - byli totiž co do řemesla výrobci stanů, - a po všechny soboty rozmlouval v synagoze, přesvědčuje i Židy i Řeky. A jak i Silas i Timotheos přišli z Makedonie dolů, byl Pavel puzen stran slova a dosvědčoval Židům, že KRISTUS již je: Ježíš. Když však oni kladli odpor a urážlivě mluvili, vytřásl své šatstvo a řekl k nim: Vaše krev na vaši hlavu, já jsem čist; od nynějška se odeberu k národům. I přestoupil odtamtud a přišel do domu kohosi jménem Iustus, Boha uctívajícího, jehož dům sousedil se synagogou. Crispus však, představený té synagogy, s celým svým domem uvěřil Pánu, i mnozí z Korinťanů slyšíce nabývali víry a byli křtěni. A Pán Pavlovi v noci skrze vidění řekl: Neboj se, nýbrž mluv a neumlkej, protože jsem s tebou já a nikdo proti tobě nezakročí, by s tebou naložil zle, protože mám v tomto městě mnoho lidu. I usadil se tam na rok a šest měsíců a vyučoval mezi nimi Božímu slovu. Když však byl prokonzulem Achaie Gallio, pozvedli se Židé jednomyslně proti Pavlovi a zavedli ho k soudcovskému stolci, pravíce: Tento přemlouvá lidi k uctívání Boha v rozporu se zákonem. Když však Pavel již již otvíral ústa, řekl Gallio k Židům: Nuže, kdyby to byla nějaká křivda nebo podlé darebáctví, ovšem bych vás, ó Židé, podle práva připustil, jsou-li to však otázky týkající se slova a jmen a toho vašeho zákona, při hlédněte si k tomu sami, [neboť ] já nehodlám být soudcem těchto věcí. A odehnal je od soudcovského stolce; a Sósthena, představeného synagogy, všichni chytili a před soudcovským stolcem tloukli, a Gallio si ničeho z těchto věcí nevšímal. A když tam Pavel zůstal ještě značně mnoho dní, vyplul, rozloučiv se s bratry, do Sýrie, - a Priscilla a Aquila s ním, - dav si v Kenchreách ostříhat hlavu, neboť byl učinil slib. I dospěl do Efesu a onyno tam zanechal, sám však vstoupil do synagogy a dal se do rozmluvy s Židy; když však oni žádali, by [u nich] zůstal na delší čas, nesouhlasil, nýbrž se s nimi rozloučil a řekl: [Nastávající svátek musím stůj co stůj oslavit v Jerúsalémě.] K vám se zase vrátím, bude-li si Bůh přát. I odrazil od Efesu, a přistáv v Césarei, vyšed nahoru a pozdraviv shromáždění, sešel do Antiochie; a stráviv tam nějaký čas, odešel a procházel postupně galatským krajem a Frygií, upevňuje všechny učedníky. Do Efesu se však dostal jakýsi Žid jménem Apollós, rodem Alexandrijec, muž výmluvný, jenž byl mocný v Písmech; ten byl poučený o cestě Páně, a jsa v duchu vřelý, mluvil o věcech týkajících se Ježíše a přesně jim vyučoval, byl však obeznámený jen s Janovým křtem. A ten se v synagoze počal směle vyslovovat, a když ho Priscilla a Aquila uslyšeli, vzali ho k sobě a vyložili mu Boží cestu přesněji. A když on zamýšlel přejít do Achaie, napsali bratři učedníkům a vyzvali je, by ho laskavě přijali; a on, přibyv tam, velmi prospěl těm, kdo milostí uvěřili, neboť na veřejnosti pádně vyvracel veškeré námitky Židů, dokazuje Písmy, že KRISTUS již je: Ježíš. A zatímco byl Apollós v Korintě, stalo se, že Pavel, prošed výše položenými končinami, přišel do Efesu, a připadnuv na jakési učedníky, řekl k nim: Dostali jste, když jste uvěřili, Svatého Ducha? A oni k němu [řekli]: Dokonce jsme ani neuslyšeli, zda Svatý Duch již je. I řekl: Več jste tedy byli pokřtěni? A oni řekli: V křest Janův. A Pavel řekl: Inu, Jan křtil křtem pokání a lidu říkal, by uvěřili v toho, jenž měl přijít po něm, to jest v Ježíše. A když to uslyšeli, byli pokřtěni ve jméno Pána Ježíše, a když na ně Pavel položil ruce, přišel na ně Svatý Duch, i mluvili jazyky a prorokovali; a všech těch mužů bylo asi dvanáct. A vstoupiv do synagogy, po tři měsíce se směle vyslovoval, rozmlouvaje a přesvědčuje stran Božího království. Jak se však někteří zatvrzovali a byli nepovolní, zle mluvíce o cestě před zástupem, odstoupil od nich, učedníky odloučil a denně rozmlouval ve škole Tyrannově. A toto nastalo na dvě léta, takže slovo Páně uslyšeli všichni obyvatelé Asie, i Židé i Řekové; a Bůh konal skrze Pavlovy ruce nevšední mocné činy, takže na nemocné byly přikládány i potní šátky nebo zástěry z jeho těla a choroby od nich ustupovaly a zlí duchové vycházeli. I pokusili se jméno Pána Ježíše nad těmi, kdo měli zlé duchy, jmenovat někteří i z potulných židovských zaklínačů, a říkali: Zaklínám vás Ježíšem, jehož káže Pavel; a toto provozovalo jakýchsi sedm synů Skeuy, židovského velekněze. Ten zlý duch však jim v odpověď řekl: Ježíše znám a Pavel je mi povědom, vy však - co jste zač? A ten člověk, v němž byl ten zlý duch, oba opanoval, skáče na ně, a projevil proti nim převahu, takže z onoho domu unikli nazí a zranění. A toto se všem stalo známým, i Židům i Řekům, kteří obývali Efes, i padla na všechny bázeň a jméno Pána Ježíše bylo vyvyšováno; a mnozí z těch, kteří uvěřili, přicházeli, vyznávajíce a ohlašujíce své skutky. A značně mnozí z těch, kteří byli pěstovali všetečné věci, snesli ty knihy a přede všemi je spalovali, i spočítali jejich cenu a shledali padesát tisíc stříbrňáků. Takto se slovo Páně mocně vzmáhalo a projevovalo převahu. A jak se tyto věci vyplnily, uložil si Pavel v duchu, že projde Makedonií a Achaií a bude se ubírat do Jerúsaléma, a řekl: Až se dostanu tam, musím uvidět i Řím. I vyslal do Makedonie dva z těch, kteří mu posluhovali, Timothea a Erasta, sám se však ještě nějaký čas pozdržel v Asii. A za onu dobu došlo stran Cesty k nemalému rozruchu. Kdosi totiž, jménem Démétrios, stříbrotepec, poskytoval výrobou stříbrných Artemidiných chrámů nemalý výdělek řemeslníkům; ty svolal dohromady, i ty, kteří pracovali na takovýchto věcech, a řekl: Muži, jste si vědomi, že náš blahobyt pochází z této živnosti; i vidíte a slyšíte, že tento Pavel nejen v Efesu, nýbrž téměř v celé Asii přemluvil a odvrátil značně veliký dav tvrzením, že ti, kteří se zhotovují rukama, nejsou bohové. I hrozí nám nejen to, že náš obor přijde v nevážnost, nýbrž že i CHRÁM veliké bohyně Artemidy bude počítán za nic a že bude trpět újmu i slavná velikost té, již uctívá celá Asie i celý svět. A uslyševše to a byvše naplněni vztekem, křičeli, říkajíce: Veliká je Artemis Efesanů! I bylo [celé] město naplněno zmatkem a jednomyslně se nahrnuli do divadla, strhše s sebou Gaia a Aristarcha, Makedoňany, Pavlovy spolucestující. Když však Pavel zamýšlel vstoupit mezi shluklý lid, nedovolovali mu učedníci; a i někteří z asiarchů, kteří byli jeho přáteli, k němu poslali naléhavý vzkaz by se do divadla neodvažoval. Tak tedy křičeli různí lidé různé věci, neboť to shromáždění bylo zmatené a většina nevěděla, pro jakou příčinu se sešli. Zprostřed davu však navedli Alexandra, jehož kupředu postrkovali Židé; a Alexander, pokynuv rukou, chtěl shluklému lidu přednášet obhajobu. Když však rozpoznali, že je Žid, zazněl ode všech jeden hlas, i křičeli asi po dvě hodiny: Veliká je Artemis Efesanů! Městský tajemník však, uklidniv dav, dí: Muži efesští, kterýpak člověk je takový, že neví, že město Efesanů je opatrovníkem chrámu veliké Artemidy a toho, co spadlo z nebe? Ježto tedy tyto věci jsou nepopíratelné, je nutno, byste setrvávali v klidu a nečinili nic ukvapeného. Přivedli jste totiž tyto muže, kteří ani nejsou vylupovači CHRÁMU ani o vaší bohyni urážlivě nemluví - nuže tedy, má-li Démétrios a ti řemeslníci s ním proti někomu nějakou při, konají se zasedání soudu a jsou zde prokonzulové; nechť se navzájem stíhají. Máte-li však nějaký dotaz stran jiných věcí, vyřeší se v řádném shromáždění. Jsme totiž také ohroženi tím, že budeme stran dneška stíháni pro povstání, protože není žádné příčiny, jež by nám umožnila udat důvod tohoto srocení. A pověděv tyto věci, shromáždění rozpustil. Poté však, co ten povyk ustal, si Pavel obeslal učedníky, poobjímal je a odešel, by se odebral do Makedonie; a prošed oněmi končinami a mnoha slovy je povzbudiv, přišel do Řecka. I strávil tam tři měsíce, a protože proti němu byl, když se chystal odplout do Syrie, od Židů zosnován úklad, bylo přijato rozhodnutí vracet se zpět přes Makedonii; a až do Asie ho provázel Sópatros Pyrrhův, Beroijec, z Thessaloničanů pak Aristarchos a Secundus, a Gaius a Timotheos z Derby, a Asijci Tychikos a Trofimos. Ti šli napřed a čekali na nás v Tróadě, my pak jsme po dnech nekvašených chlebů vypluli od Filipp a v pěti dnech jsme přišli do Tróady k nim; tam jsme prodleli sedm dní. A v první den týdne, když my jsme byli shromážděni k lámání chleba, k nim Pavel promlouval, neboť nazítří hodlal odcházet, a protáhl řeč až do půlnoci. A na tom horním patře, kde jsme byli shromážděni, bylo značně mnoho pochodní. A jakýsi mladý muž jménem Eutychos, jenž seděl na okně, jsa zmáhán hlubokým spánkem, zatímco Pavel ještě dále promlouval, spadl, byv zmožen od spánku, z třetího podlaží dolů a byl zvednut mrtev. Pavel však sestoupiv padl na něho, a sevřev ho v objetí, řekl: Nevzrušujte se, vždyť jeho žití je v něm. I vystoupil, rozlámal chléb a požil; a po značně dlouhý čas hovořiv, až do rozednění, tak odešel. A toho hocha dovedli živého a byli tím bez míry potěšeni. My však jsme šli napřed na loď a vyrazili do Assu, hodlajíce tam Pavla brát na palubu; tak si to totiž byl zařídil, neboť sám hodlal jít pěšky. A jak se s námi v Assu sešel, vzali jsme ho na palubu a přibyli do Mitylény. A odpluvše odtamtud, dospěli jsme den nato naproti Chiu, druhého pak dne jsme se přeplavili k Samu; a pobyvše v Trogylliu, přibyli jsme následujícího dne do Milétu, neboť Pavel byl uznal za žádoucí obeplout Efes tak, aby se mu nestalo, že by v Asii promeškal čas, neboť spěchal, by se, bylo-li by mu možno, dostal na den Padesátky do Jerúsaléma. Z Milétu však do Efesu poslal a odtamtud k sobě si přivolal starší shromáždění; a jak se k němu dostavili, řekl jim: Vám je povědomo, jak jsem se od prvního dne, kdy jsem vkročil na půdu Asie, na všechen ten čas dostal mezi vás a konal Pánu nevolnickou službu se vší pokorou a slzami i pokušeními, jež se mi přiházela skrze úklady Židů; jak jsem z toho, co je prospěšné, nic nezamlčel, bych vám to neohlásil a vás ne vyučoval, na veřejnosti i po domech, naléhavě svědče i Židům i Řekům o pokání vůči Bohu a víře vůči našemu Pánu Ježíši Kristu. A nyní, hle, já se ubírám, jsa v duchu zavázán, do Jerúsaléma, nevěda, jaké věci mě v něm potkají, ledaže mi Svatý Duch v každém městě naléhavě svědčí, pravě, že mě čekají pouta a strasti. Ale svému žití nepřikládám žádný význam a není mně samému drahé, bych dokonal svůj běh a službu, již jsem přijal od Pána Ježíše: naléhavě dosvědčovat blahou zvěst o Boží milosti. A nyní, hle, já vím, že nikdo z vás, mezi nimiž jsem procházel, káže [Boží] království, již neuvidí mou tvář; proto vám v dnešní den svědčím, že jsem od krve všech čist, neboť jsem neucouvl, bych vám neohlásil veškeré Boží rozhodnutí. Dávejte tedy pozor sami na sebe i na všechno stádečko, v němž vás Svatý Duch postavil jako dohlížitele, byste byli pastýři Božího shromáždění, jehož si dobyl krví svého vlastního. Já [totiž] vím [to], že po mém odchodu mezi vás vniknou krutí vlci, nešetřící stádečka; a zprostřed vás samých povstanou muži mluvící zvrácené věci, by učedníky strhovali za sebou. Proto bděte a pamatujte, že jsem tři léta nocí an i dnem nepřestal každého jednotlivce se slzami napomínat. A nyní vás svěřuji Bohu a slovu jeho milosti, jež vás může vybudovat a [vám] dát dědictví mezi všemi posvěcenými. Nezachtělo se mi ničího stříbra ani zlata ani ošacení; víte sami, že mým potřebám i těm, kteří byli se mnou, sloužily tyto ruce - ve všech věcech jsem vám ukázal, že se máme, takto se lopotíce, ujímat slabých a pamatovat na slova Pána Ježíše, že on řekl: Blaženější je dávat než přijímat. A pověděv tyto věci, poklekl na svá kolena a s nimi všemi se pomodlil, i nastal veliký pláč všech. A vrhše se na Pavlovu šíji, vroucně ho líbali, majíce bolest zejména pro to slovo, jež byl řekl, že již nebudou spatřovat jeho tvář. I vyprovázeli ho k lodi. A jak jsme se konečně od nich odtrhli a odrazili, přibyli jsme přímou plavbou na Kós a dalšího dne na Rhodos a odtamtud do Patar; a zastihše loď, jež převážela do Foinikie, nastoupili jsme a odrazili, a spatřivše na obzoru Kypr a zanechavše jej nalevo, pluli jsme k Syrii a přistáli v Tyru, neboť tam měla loď skládat zboží. A dopátravše se učedníků, pozdrželi jsme se tam sedm dní; a oni Pavlovi skrze Ducha říkali, by do Jerúsaléma nevystupoval. A když došlo k tomu, že nám ty dny skončily, vyšli jsme a ubírali se, a všichni nás s ženami a dětmi vyprovázeli až za město; a poklekše na pobřeží, pomodlili jsme se, a navzájem se poobjímavše, nastoupili jsme do lodi, oni pak se vrátili zpět domů. A my jsme od Tyru dospěli do Ptolemaidy a tak jsme skončili plavbu. I pozdravili jsme bratry a zůstali u nich jeden den, a vyšedše nazítří, přišli jsme do Césareje a všedše do domu Filipa, hlasatele blahé zvěsti, jenž byl z těch sedmi, zůstali jsme u něho; a ten měl čtyři dcery, panny, jež prorokovaly. A když my jsme se tam po mnoho dní zdržovali, přišel z Júdska dolů jakýsi prorok jménem Agabus; a přišed k nám a uchopiv Pavlův opasek, svázal své ruce a nohy a řekl: Toto praví Svatý Duch: Toho muže, jehož je tento opasek, takto sváží Židé v Jerúsalémě a vydají ho do rukou národů. A jak jsme to uslyšeli, snažně jsme prosili i my i místní lidé, by do Jerúsaléma nevystupoval. Pavel však odpověděl: Co děláte, že pláčete a mé srdce krušíte? Vždyť já jsem pro jméno Pána Ježíše hotov nejen být svázán, nýbrž i umřít v Jerúsalémě. A když se nedával přemluvit, upokojili jsme se a řekli: Nechť se stane vůle Páně. A po těchto dnech jsme schystali své věci a vystupovali do Jerúsaléma; a spolu s námi se vydali i někteří z učedníků od Césareje, kteří vedli jakéhosi Mnasóna, Kypřana, odedávna učedníka, u něhož jsme měli být uhoštěni. A když jsme přibyli do Jerúsaléma, přijali nás bratři s potěšením, a den nato Pavel s námi vstoupil k Jakubovi; dostavili se i všichni starší. A pozdraviv je, vyprávěl jedno po druhém vše, co Bůh skrze jeho službu vykonal mezi národy; a oni, uslyševše to, oslavovali Boha. A řekli mu: Pozoruješ, bratře, kolik desetitisíců je Židů, kteří uvěřili, a všichni zůstávají horlivci pro zákon, o tobě jim však bylo udáno, že všechny Židy po všech národech vyučuješ odpadnutí od Mojžíše a říkáš, že nemají obřezávat své děti ani chodit podle obyčejů. Co je to tedy? Zcela jistě se sejde zástup, neboť uslyší, že jsi přišel; učiň tedy toto, co ti pravíme: Máme čtyři muže, kteří mají na sobě slib; ty vezmi s sebou, očisť se s nimi a zaplať jejich výdaje, aby si dali oholit hlavu, i poznají všichni, že z těch věcí, jež jim o tobě byly udány, není nic pravda, nýbrž že si i sám řádně počínáš, dbaje zákona. Stran těch však, kteří uvěřili z národů, jsme my poslali list, rozhodnuvše, by oni [ z takových věcí nedodržovali nic, leč] se chránili i toho, co je obětováno modlám, i krve i zardoušeného a smilstva. Tu Pavel, vzav s sebou ty muže, příštího dne vstoupil, očistiv se, s nimi do CHRÁMU a prohlašoval čas, kdy budou dni očišťování vyplněny, dotud, než byl za každého jednotlivce z nich přinesen posvátný dar. A jak se těch sedm dní téměř končilo, zpozorovali ho v CHRÁMĚ Židé z Asie i uváděli v zmatek všechen dav a položili na něho ruce, křičíce: Israélovci, pomáhejte! Toto je ten člověk, jenž všechny všude vyučuje proti našemu lidu i zákonu a tomuto místu, a ještě i Řeky do CHRÁMU uvedl a toto svaté místo znečistil! Předtím totiž s ním ve městě uviděli Trofima z Efesu a domnívali se, že ho Pavel uvedl do CHRÁMU. I bylo rozvířeno všechno město a nastal sběh lidu, i chytili Pavla a táhli ho z CHRÁMU ven; a dveře byly hned zamknuty. A co se oni dožadovali jeho zabití, došlo tribunovi posádky nahoru oznámení, že celý Jerúsalém je vzhůru; a on, vzav s sebou vojáky a setníky, na ně neprodleně sběhl dolů. Oni pak, vidouce tribuna a vojáky, přestali Pavla tlouci; tu ho tribun, přiblíživ se, chytil a poručil, by byl svázán dvěma řetězy, a vyptával se, kdo to asi je a čeho se dopustil. A v davu volali různí lidé různé věci, i poručil, nemoha se pro ten povyk dovědět jistotu, by byl veden do pevnosti; když se však dostal na schody, došlo k tomu, že on byl od vojáků pro nápor davu nesen, neboť ten zástup lidu šel za nimi s křikem: Pryč s ním! Když však byl Pavel již již uváděn do pevnosti, praví tribunovi: Je mi dovoleno něco k tobě říci? A on děl: Umíš řecky? Tak ty nejsi ten Egypťan, jenž před těmito dny způsobil povstání a do pustiny vyvedl ty čtyři tisíce mužů z řad úkladných vrahů? Pavel však řekl: Nuže, já jsem Žid z Tarsu, občan ne bezvýznamného města v Kilikii, a prosím tě, povol mi k lidu promluvit. A když on povolil, pokynul Pavel, stoje na schodech, lidu rukou, a když nastalo naprosté mlčení, oslovil je hebrejským nářečím, pravě: Bratři a otcové, vyslechněte tuto mou obhajobu před vámi. A když uslyšeli, že je oslovoval hebrejským nářečím, zachovali tím spíše klid. I dí: Nuže, já jsem Žid zrozený v Tarsu v Kilikii, vychovaný však v tomto městě, u nohou Gamaliélových, vyučený podle přesnosti otcovského zákona, pro Boha jsa horlivý tak jako jste dnes vy všichni, a tuto Cestu jsem pronásledoval až na smrt, svazuje a do vězení odevzdávaje i muže i ženy, jak je mi svědkem i velekněz i všechno staršovstvo; od nich jsem si také vzal listy k bratrům a ubíral se do Damašku, bych do Jerúsaléma svázané přivedl i ty, kteří byli tam, aby byli potrestáni. A když jsem se ubíral a blížil k Damašku, stalo se mi, že okolo poledne znenadání vůkol mne z nebe kolkolem blýsklo veliké světlo, i padl jsem k zemi a zaslechl hlas, jenž mi pravil: Saúle, Saúle, co mě pronásleduješ? A já jsem odpověděl: Kdo jsi, Pane? I řekl ke mně: Já jsem Ježíš, Nazarej, jehož ty pronásleduješ. Ti však, kteří byli se mnou, sice to světlo spatřili [a byli tím polekáni ], ale ten hlas, jenž ke mně mluvil, neuslyšeli. I řekl jsem: Co mám vykonat, Pane? A Pán ke mně řekl: Vstaň a ubírej se do Damašku a tam k tobě stran všech věcí, jež je ti určeno vykonat, bude promluveno. A ježto jsem následkem slávy onoho světla nic neviděl, byl jsem od těch, kteří byli se mnou, veden za ruku, a tak jsem přišel do Damašku. A jakýsi Ananias, muž podle zákona pobožný, mající ode všech tam bydlících Židů dobré svědectví, mi řekl, přišed ke mně a přistoupiv: Saúle, bratře, prohlédni. A já jsem téže hodiny prohlédl a uviděl ho a on řekl: Bůh našich otců si tě předem zvolil, bys poznal jeho vůli a uviděl Spravedlivého a uslyšel hlas z jeho úst, protože mu vůči všem lidem budeš svědkem těch věcí, jež jsi uviděl a uslyšel. A nyní - co váháš? Vstaň a dej se pokřtít a obmýt si své hříchy, odvolaje se na jeho jméno. A když jsem se vrátil zpět do Jerúsaléma a v CHRÁMĚ se modlil, stalo se mi, že jsem se octl u vytržení a uviděl ho, jak mi praví: Pospěš a rychle z Jerúsaléma vyjdi, protože tvého svědectví o mně nepřijmou. A já jsem řekl: Pane, jim je povědomo, že já jsem uvězňoval a v každé synagoze bil ty, kteří věrou spoléhali na tebe, a když byla vylévána krev Štěpána, tvého svědka, sám jsem při tom také stál a schvaloval to a hlídal šatstvo těch, kteří ho odpravovali. I řekl ke mně: Ubírej se, protože já tě vypravím daleko k národům. I naslouchali mu až po toto slovo; i pozvedli svůj hlas, říkajíce: Pryč ze země s takovýmto, vždyť mu nepatřilo žít! A když oni křičeli a odvrhovali šatstvo a házeli do vzduchu prach, poručil tribun, by on byl veden dovnitř do pevnosti, a řekl, by byl vyšetřován bičováním, aby se řádně dověděl, pro jakou příčinu na něho tak pokřikovali. Jak ho však napjali řemeny, řekl Pavel k setníku tam stojícímu: Vám je dovoleno bičovat člověka, jenž je Říman a není odsouzen? A když to ten setník uslyšel, přistoupil a ohlásil to tribunovi, pravě: Co hodláš činit? Vždyť tento člověk je Říman. I přistoupil tribun a řekl mu: Pověz mi - ty jsi Říman? A on děl: Ano. A tribun odpověděl: Já jsem si toto občanství opatřil za velikou částku. A Pavel děl: Já však jsem i zrozen. Ti tedy, kteří ho měli vyšetřovat, od něho hned odstoupili, a i tribun byl jat obavou, když zjistil, že je to Říman, a protože ho svázal. Nazítří pak, chtěje se dovědět jistotu stran toho, proč je od Židů obžalováván, ho rozpoutal a poručil, by se sešli velekněží a všechna rada; i zavedl Pavla dolů a postavil ho před ně. A Pavel, upřev k radě zrak, řekl: Bratři, já jsem se až do tohoto dne choval před Bohem se vším dobrým svědomím. Velekněz Ananias však těm, kteří při něm stáli, nařídil bít ho po ústech. Tu k němu Pavel řekl: Bít tě bude Bůh, obílená stěno! A ty sedíš, chtěje mě podle zákona soudit, a protizákonně poroučíš, bych byl bit? Ti však, kteří při tom stáli, řekli: Na Božího velekněze se osopuješ? A Pavel děl: Nevěděl jsem, bratři, že je to velekněz; je přece psáno: O vládci svého lidu nebudeš mluvit zle. Věda však Pavel, že jedna část jich je ze sadúceů a druhá z farizeů, vykřikl v radě: Bratři, já jsem farizej, syn farizeů - jsem souzen stran naděje a opětovného vstání mrtvých! A když toto promluvil, nastal mezi farizeji a sadúceji rozbroj a to množství se rozdvojilo; sadúceové totiž říkají, že není opětovného vstání ani anděla ani ducha, farizeové však vyznávají obojí. I nastal veliký křik a písmaři z té části fariseů povstali a prudce se hašteřili, říkajíce: Na tomto člověku neshledáváme nic zlého, a promluvil-li k němu duch nebo anděl… A když nastal veliký rozbroj, poručil tribun, byv jat obavou, by Pavel od nich nebyl rozsápán, oddílu vojska sestoupit, z jejich středu ho vyrvat a vést do pevnosti. V noci nato však při něm stanul Pán a řekl: Buď bez obav, neboť jak jsi dosvědčoval věci mne se týkající v Jerúsalémě, tak musíš svědčit i v Římě. A když nastal den, utvořili Židé spolek a zakleli se, pravíce, že ani nepojedí ani se nenapijí, dokud nezabijí Pavla. A těch, kteří tuto společnou přísahu vykonali, bylo více než čtyřicet; ti přistoupili k velekněžím a starším a řekli: Kletbou jsme se zakleli, že ničeho neokusíme, dokud nezabijeme Pavla. Nyní tedy vy s radou tribunovi něco namluvte, tak aby ho zavedl dolů k vám, jako byste hodlali přesněji prošetřovat věci jeho se týkající, my pak jsme hotovi ho odpravit dříve než se přiblíží. O této nástraze však uslyšel syn Pavlovy sestry, i přišel a vstoupil do pevnosti a oznámil to Pavlovi; a Pavel si přivolal jednoho ze setníků a děl: Tohoto mladého muže odveď k tribunovi, neboť mu má co oznámit. Tak on ho tedy vzal s sebou, zavedl k tribunovi a dí: Vězeň Pavel si mě přivolal a požádal, bych k tobě zavedl tohoto mladého muže, jenž ti má co říci. I chopil se tribun jeho ruky, uchýlil se do ústraní a vyptával se: Co mi to máš oznámit? I řekl: Židé se dohodli tě požádat tak, abys Pavla zítra zavedl dolů do rady jako by ses měl o něm dovídat něco podrobnějšího; nuže, ty se jimi nedej přemluvit, neboť na něho číhá více než čtyřicet mužů, kteří se zakleli, že ani nepojedí ani se nenapijí dotud, než ho odpraví. A nyní jsou hotovi a očekávají ten příslib od tebe. Tak tedy tribun toho mladého muže propustil, nakázav mu nikomu nevytlachat, žes mi, pravil, tyto věci vyjevil. A přivolav si kterési dva ze setníků, řekl: Přihotovte dvě stě vojáků, tak aby se mohli odebrat až do Césareje, a sedmdesát jezdců a dvě stě lehkooděnců, na třetí hodinu noční; a přistavit dobytčata, aby na ně Pavla vysadili a bezpečně přepravili k Felixovi, vladaři. A napsal list sestavený v této podobě: Claudius Lysias veleslovutnému vladaři Felixovi, pozdrav. Tohoto muže, polapeného od Židů a v nebezpečí, že bude od nich odpraven, jsem vytrhl, přispěchav s oddílem vojska, když jsem zjistil že je Říman; a chtěje poznat obvinění, pro které ho stíhají, zavedl jsem ho dolů do jejich rady; i shledal jsem, že je stíhán stran sporných otázek toho jejich zákona, že však proti sobě nemá žádné stížnosti hodné smrti nebo pout. Když mi však bylo udáno, že se proti tomuto muži [ze strany Židů] strojí úklad, poslal jsem ho neprodleně k tobě; a i jeho žalobcům jsem nakázal věci, jež jsou proti němu, projednávat před tebou. [Buď zdráv.] Tak tedy ti vojáci podle jim daného rozkazu Pavla vzali a za noci zavedli do Antipatridy, nazítří pak nechali jezdce s ním se ubírat a vrátili se zpět do pevnosti; a onino vstoupili do Césareje, odevzdali vladaři ten list a také mu předvedli Pavla. I přečetl list a otázal se, z které správní oblasti je, a zvěděv, že z Kilikie, děl: Důkladně tě vyslechnu, až se dostaví i tvoji žalobcové. A poručil, by byl hlídán v Héródově prétoriu. Po pěti dnech pak sestoupil velekněz Ananias se staršími a s řečníkem, jakýmsi Tertullem, a ti podali vladaři udání proti Pavlovi. A když byl zavolán, počal Tertullus žalovat, pravě: Ježto se skrze tebe těšíme naprostému pokoji a protože se prozřetelností tvou zavádějí pro tento národ výborná opatření, přijímáme je po všech stránkách i všude, veleslovutný Felixi, se vší vděčností. Abych tě však přespříliš nezdržoval, prosím snažně, bys nás krátce vyslechl s dobrotivostí tobě vlastní. Shledavše totiž, že tento muž je mor a rozpoutávač povstání mezi všemi Židy, kteří jsou po celé obydlené zemi, i náčelník té sekty Nazareů, jenž se pokusil i CHRÁM znesvětit; toho jsme se také zmocnili [a umínili jsme si soudit ho podle zákona našeho. Přišel k tomu však Lysias, tribun, s velikým násilím ho z našich rukou odvedl a jeho žalobcům poručil jít k tobě]. Když ho vyšetříš, budeš moci od něho sám zvědět jistotu stran všech věcí, z nichž ho my obžalováváme. A k osočování se přidali i Židé, tvrdíce, že se ty věci mají tak. Pavel však na vladařův pokyn, by mluvil, odpověděl: Ježto je mi povědomo, že již mnoho let jsi tomuto národu soudcem, klidně se obhajuji stran těch věcí, jež se týkají mne samého, neboť si můžeš zjistit, že není více než dvanáct dní od toho dne, kdy jsem vystoupil do Jerúsaléma klanět se, a nezastihli mě ani v CHRÁMĚ, že bych k někomu promlouval nebo vyvolával shlukování davu, ani v synagogách ani po městě, aniž ty věci, z nichž mě nyní obžalovávají, mohou prokázat. Toto ti však vyznávám, že svatou službu Bohu otců konám tak - podle té Cesty, jíž říkají sekta, věře všem věcem, jež jsou napsány po celém zákoně a od proroků maje k Bohu naději, již i tito sami mají za svou, že musí nastat opětovné vstání i spravedlivých i nespravedlivých. Pro tuto příčinu se i sám cvičím, bych ve všem měl vůči Bohu i lidem svědomí bez závady. I přibyl jsem za dost mnoho let, bych svému národu přinesl almužny a posvátné dary; při tom mě v CHRÁMĚ zastihli očištěného, ne s davem, ani s povykem; jacísi však Židé z Asie - ti by zde měli být před tebou a žalovat, mají-li vůbec co proti mně, anebo nechť sami tito povědí, jakou nepravost při mně shledali, když jsem stál před radou, leč stran toho jednoho zvolání, jak jsem vykřikl, stoje mezi nimi: Já jsem dnes před vámi souzen stran opětovného vstání mrtvých. A Felix, znaje ty věci týkající se Cesty dosti podrobně, jednání s nimi odročil a řekl: O vašich záležitostech rozhodnu, až sestoupí Lysias, tribun. A setníku rozkázal, by byl střežen a měl úlevu, a nikomu z jeho přátel nebránit, by mu byl k ruce. A po několika dnech se Felix objevil s Drusillou, svou ženou, jež byla Židovka, obeslal si Pavla a vyslechl ho stran víry v Krista; a když on promlouval o spravedlnosti a sebekázni a budoucím soudu, odpověděl Felix, polekav se: Prozatím se ubírej, a až se mi naskytne příležitost, přivolám si tě k sobě; zároveň doufaje, že mu od Pavla budou dány peníze; proto si ho také častěji obsílal a s ním hovoříval. Když však uplynula dvě léta, byl Felix vystřídán Porciem Festem jako nástupcem; a chtěje se Židům zavděčit, zanechal Felix Pavla ve vazbě. Festus tedy, nastoupiv ve správní oblasti, vystoupil po třech dnech z Césareje do Jerúsaléma; i podali mu velekněží a předáci Židů udání proti Pavlovi a snažně ho žádali, vyprošujíce si to jako milost vůči němu, tak, aby si ho obeslal do Jerúsaléma, a strojili zálohu, by ho po cestě odpravili. Jenže Festus odpověděl, že Pavel je střežen v Césarei a on sám že se hodlá vbrzku ubírat pryč. Nechť tedy ti, kteří jsou vlivní mezi vámi, dí, také sestoupí, a jestliže při tomto muži něco je, nechť ho obžalovávají. A prodlev mezi nimi ne více dní než osm nebo deset, sestoupil do Césareje a nazítří, usednuv na soudcovský stolec, poručil, by Pavel byl přiveden. A když se dostavil, stanuli Židé, kteří sestoupili z Jerúsaléma, vůkol něho a vznášeli mnohá a těžká obvinění, jichž nebyli schopni dokázat; přitom se Pavel obhajoval: Ani proti zákonu Židů ani proti CHRÁMU ani proti císaři jsem ničím nezhřešil. Festus však, chtěje se Židům zavděčit, řekl Pavlovi v odpověď: Chceš vystoupit do Jerúsaléma a být stran těchto věcí souzen v mé přítomnosti tam? Pavel však řekl: Stojím před soudcovským stolcem císařovým a je záhodno, bych byl souzen zde. Židům jsem ničím neuškodil, jak i ty velmi dobře víš. Nuže tedy, jsem-li škůdce a spáchal -li jsem co hodného smrti, nezpěčuji se umřít, není-li však z těch věcí, z nichž mě tito obžalovávají, nic pravda, nemůže mě jim nikdo vydat na pospas. Odvolávám se k císaři. Tu Festus, domluviv se s poradním sborem, odpověděl: K císaři ses odvolal, k císaři se odebereš. A když přešlo několik dní, zavítali do Césareje Agrippa, král, a Berniké, by Festa pozdravili; a jak tam prodleli mnoho dní, předložil Festus králi Pavlovu záležitost, pravě: Je jakýsi muž, zanechaný jako vězeň od Felixe, stran něhož mi, když jsem přibyl do Jerúsaléma, podali velekněží a starší Židů udání, dožadujíce se proti němu odsuzujícího nálezu. Odpověděl jsem k nim: Není obyčejem Římanů vydat nějakého člověka v záhubu dříve než by obžalovaný stál žalobcům tváří v tvář a než by se mu stran stížnosti dostalo příležitosti k obhajobě. Jak se sem tedy sešli, usedl jsem, nečině žádného odkladu, dalšího dne na soudcovský stolec a poručil, by ten muž byl přiveden; když se však žalobcové postavili, nevznášeli proti němu žádného obvinění z těch věcí, jakých jsem se já domýšlel, nýbrž s ním měli jakési hádky o tom svém náboženství a o jakémsi zemřelém Ježíšovi, o němž Pavel tvrdil, že žije. Já pak, nevěda si co do vyšetřování těchto věcí rady, jsem pravil: Byl by ochoten ubírat se do Jerúsaléma a být stran těchto věcí souzen tam? Když se však Pavel odvolal, by zůstal střežen až do rozsudku Velebného, poručil jsem, by byl střežen až dotud, než ho k císaři pošlu. A Agrippa k Festovi [děl]: Sám bych si také chtěl toho člověka poslechnout. Zítra, dí, si ho poslechneš. Nazítří tedy, když přišel Agrippa a Berniké s velikou okázalostí a vešli s vysokým důstojnictvem a význačnými muži města do přijímací dvorany, a když Festus poručil, byl Pavel přiveden a Festus dí: Agrippo, králi, a všichni vy s námi přítomní mužové, spatřujete tohoto, stran něhož se na mne obrátilo veškeré množství Židů i v Jerúsalémě i zde, a volali proti němu, že nemá dále žít. Když jsem si však já zjistil, že nic hodného smrti nespáchal, a ježto se tento sám odvolal k Velebnému, rozhodl jsem se posílat ho, nemám však nic spolehlivého, co o něm pánu napsat; proto jsem ho přivedl před vás a zejména před tebe, králi Agrippo, tak abych měl, až se výslech vykoná, co bych napsal. Zdá se mi totiž nesmyslné při posílání vězně neoznámit i obvinění, jež proti němu jsou. I děl Agrippa k Pavlovi: Povoluje se ti mluvit sám za sebe. Tu se Pavel, vztáhnuv ruku, obhajoval: Považuji se za blaženého, králi Agrippo, že se stran všech těch věcí, pro něž jsem od Židů stíhán, mám dnes obhajovat před tebou, zejména proto, že ty se vyznáš ve všech obyčejích i sporných otázkách, jež jsou všude mezi Židy. Proto tě prosím, bys mě shovívavě vyslechl. Nuže tedy, jaký byl od mládí způsob mého života, jenž od počátku proběhl v mém národě v Jerúsalémě, vědí všichni Židé, kteří mě odjakživa znají z dřívějška, chce-li se jim svědčit: že jsem žil podle nejpřísnějšího směru našeho náboženství, jako farizej, - a nyní stojím, bych byl souzen pro naději v příslib daný od Boha našim otcům, k němuž dospět doufá našich dvanáct kmenů, usilovně konajících svatou službu nocí i dnem, - stran této naděje jsem, králi, od Židů stíhán! Proč se to u vás soudí za nevěrohodné, jestliže Bůh mrtvé křísí? Nu ovšem, já sám jsem pojal myšlenku, že vůči jménu Ježíše, Nazarea, mám způsobit mnoho protivenství; to jsem v Jerúsalémě také konal a mnohé ze svatých jsem dal pod zámek do vězení já, obdržev pravomoc od velekněží, a když měli být odpravováni, odevzdával jsem hlas a po všech synagogách jsem je často trestal a nutil rouhat se. A jsa proti nim převelmi rozběsněn, pronásledoval jsem je až i do měst venku: a když jsem se v těchto věcech ubíral s pravomocí a povolením velekněží do Damašku, uviděl jsem uprostřed dne po cestě, králi, světlo, převyšující skvělost slunce, jež se z nebe zaskvělo vůkol mne i těch, kteří se ubírali se mnou. A když jsme se všichni skáceli k zemi, uslyšel jsem hlas, jenž ke mně hebrejským nářečím pravil: Saúle, Saúle, co mě pronásleduješ? Krušno je ti vyhazovat proti bodcům. A já jsem řekl: Kdo jsi, Pane? A Pán řekl: Já jsem Ježíš, jehož ty pronásleduješ. Ale vstaň a postav se na své nohy, neboť jsem se ti ukázal k tomuto: bych si tě přihotovil za služebníka a svědka i těch věcí, jež jsi uviděl, i těch, v nichž se ti budu ukazovat, vytrhuje si tě zprostřed lidu i národů, k nimž tě já vysílám otvírat jejich oči, by se obraceli od tmy do světla a z pravomoci Satanovy k Bohu, by se jim dostalo odpuštění hříchů a dědictví mezi těmi, kdo jsou posvěceni skrze víru, víru ve mne. Nestal jsem se tudíž, králi Agrippo, toho nebeského vidění neposlušným, nýbrž jsem, nejprve i těm v Damašku i Jerúsalémě, a do veškerého kraje Júdska i národům ohlašoval, by se káli a obraceli k Bohu a konali pokání důstojné činy. Pro tyto věci mě Židé v CHRÁMĚ polapili a pokoušeli se utratit; až do tohoto dne tedy stojím, došed přispění, jež je od Boha, svědče malému i velikému, neříkaje nic mimo ty věci, o nichž promlouvali i proroci i Mojžíš, že se musí dít: Zda byl KRISTUS určen k utrpení, zda má jako první skrze opětovné vstání mrtvých zvěstovat i lidu i národům světlo. A když se těmito věcmi obhajoval, dí Festus silným hlasem: Šílíš, Pavle, mnoho učenosti tě převrací v šílenství. Pavel však dí: Nešílím, veleslovutný Feste, nýbrž se vyjadřuji slovy pravdy a střízlivosti; vždyť král je o těchto věcech zpraven a také k němu mluvím se vší otevřeností, neboť jsem přesvědčen, že mu z těchto věcí není nic tajno, toto se přece neudálo pokoutně. Věříš, králi Agrippo, prorokům? Vím, že věříš. A Agrippa k Pavlovi [děl]: Za málo mě chceš přesvědčit, bych se stal Kristovcem. A Pavel [řekl]: Rád bych si vyprosil modlitbou k Bohu, byste se, i za málo i za mnoho, stali, - nejen ty, nýbrž i všichni ti, kteří mi dnes naslouchají, - takovými, jakým jsem i já, kromě těchto pout. I vstal i král i vladař i Berniké a ti, kteří s nimi seděli, a odebravše se stranou, mluvili k sobě navzájem, říkajíce: Tento člověk není pachatelem ničeho hodného smrti nebo pout. A Agrippa k Festovi děl: Tento člověk mohl být propuštěn, kdyby se nebyl odvolal k císaři. A jak bylo rozhodnuto, že máme odplouvat do Italie, odevzdali Pavla a některé jiné vězně setníku oddílu Velebného, jménem Julius. I nastoupili jsme na adramyttskou loď, jež měla plout do míst na pobřeží Asie, a odrazili jsme; a s námi byl Aristarchos, Makedoňan z Thessaloniky. Druhého dne jsme přirazili k Sidónu, i zachoval se Julius k Pavlovi blahovolně a povolil mu odebrat se k přátelům a užít jejich péče. A odrazivše odtamtud, obepluli jsme Kypr po závětrné straně, protože větry byly opačného směru. A propluvše mořem, jež je podél Kilikie a Pamfylie, přistáli jsme v Myře v Lykii, a tam setník našel alexandrijskou loď, jež měla plout do Italie; i nasadil nás do ní. I pluli jsme po značně mnoho dní pomalu a s obtížemi jsme se dostali ke Knidu; a protože nám vítr dále nedovoloval, obepluli jsme po závětrné straně kolem Salmóny Krétu a obtížným postupem podél jejího pobřeží jsme připluli k jakémusi místu zvanému Pěkné Přístavy, jemuž nablízku bylo město Lasaia. A když přešlo značně mnoho času a plavba již byla nebezpečná, neboť byl již i půst minul, radil Pavel, pravě jim: Muži, pozoruji, že plavba bude spojena s neštěstím a velikou škodou nejen na nákladu a lodi, nýbrž i na našich životech. Setník však více důvěřoval kormidelníku a majiteli lodi než tomu, co říkal Pavel; ježto pak ten přístav neměl k přezimování příhodnou polohu, přiklonila se většina k rozhodnutí odplout odtamtud a k přezimování se pokusit nějak dospět do Foiniku, krétského přístavu obráceného k severovýchodu a k jihovýchodu. A když zlehka zavál jižní vítr, zazdálo se jim, že jsou schopni uskutečnit své předsevzetí, i zvedli kotvy a postupovali podél Kréty při samém pobřeží. Zanedlouho se však od ní strhl bouřlivý vichr, jenž se nazývá EUROKLYDÓN, a když byla loď zachvácena a nemohla větru čelit, vzdali jsme se a byli jsme unášeni; a přehnavše se po závětrné straně jakéhosi ostrůvku zvaného Clauda, s obtížemi jsme dokázali ovládnout člun, vytáhli jej však a uchylovali se k pomocným opatřením, podpasujíce loď. A bojíce se, by nebyli zahnáni do Syrty, snížili ráhnoví a tak byli unášeni. Ježto jsme však byli bouří velmi prudce zmítáni, svrhovali příštího dne náklad do moře a dne třetího vlastníma rukama vyházeli zařízení lodi. A když se po mnoho dní neobjevovalo ani slunce ani hvězdy a stále na nás doléhala nemalá bouře, byli jsme posléze zbavováni vší naděje na možnost naší záchrany. A když dlouho trvalo hladovění, tu řekl Pavel, postaviv se uprostřed nich: Bylo přece jen záhodno, ó muži, mne uposlechnout a od Kréty neodplouvat, i ušetřit si toto neštěstí a škodu. A nyní vám radím být dobré mysli, neboť nebude ztráty žití nikoho z vás, jen lodi. Této noci totiž při mně stanul anděl toho Boha, jehož jsem a jemuž konám svatou službu, a pravil: Neboj se, Pavle; musíš stanout před císařem, a hle, Bůh ti uštědřil všechny ty, kteří s tebou plují. Proto buďte dobré mysli, muži, neboť Bohu věřím, že bude tak, jak ke mně bylo promluveno. Máme však být zahnáni na jakýsi ostrov. A jak nastala čtrnáctá noc, když jsme byli sem i tam unášeni po Adrii, domýšleli se námořníci k půlnoci, že se k nim přibližuje jakási země; a spustivše olovnici, shledali dvacet sáhů, a postoupivše trochu dále a opět olovnici spustivše, shledali patnáct sáhů. A bojíce se, abychom snad nezapadli na skalnatá místa, shodili ze zádě čtyři kotvy a toužili, by nastal den. Když se však námořníci pokoušeli z lodi uprchnout a pod záminkou, jako by hodlali z přídě dále zatáhnout kotvy, na moře spustili člun, řekl Pavel setníku a vojákům: Nezůstanou-li tito v lodi, nemůžete vy být zachráněni. Tu vojáci poutínali lana člunu a nechali jej odpadnout. A zatímco nadcházel den, vybízel Pavel všechny, by se zúčastnili jídla pravě: Dnes čtrnáctý den přetrváváte v očekávání o hladu a nic jste do úst nevzali; proto vás vybízím, byste se zúčastnili jídla, neboť to je věc záchrany vaší; nezanikneť ani vlas z hlavy nikoho z vás. A pověděv tyto věci a vzav chléb, poděkoval přede všemi Bohu a rozlomiv počal jíst; a všichni, nabyvše dobré mysli, si sami také vzali něco potravy. A nás všech bylo na lodi dvě stě šestasedmdesát duší. A když jejich hlad byl potravou ukojen, odlehčovali loď, vyhazujíce pšenici do moře. Když pak nastal den, nepoznávali tu zemi, pozorovali však jakýsi záliv, mající ploché pobřeží, a rozhodli se, k tomu že se pokusí loď zahnat. I zbavili se kotev a zanechávali je v moři, a zároveň uvolnili vazby kormidel; a nastavivše přední plachtu vanoucímu větru, směřovali k pobřeží. Zapadše však na místo, kde se stýkají dvě moře, najeli s korábem na mělčinu, i uvázla příď a zůstala nehybnou, záď pak byla tříštěna náporem vln. Došlo pak k návrhu vojáků, že by se vězňové měli pobít, by některý nevyplaval a ne unikl, setník však, chtěje Pavla zachovat v bezpečí, jim v tom úmyslu zabránil a poručil, by ti, kteří umějí plavat, seskočili nejprve a vycházeli na zem, a ostatní někteří na prknech a někteří zase na všeličem z lodi. A tak se stalo, že všichni bezpečně vyvázli na zem. A když jsme bezpečně vyvázli, tu jsme zvěděli, že se ten ostrov nazývá Melité. I prokazovali nám tamní domorodci nevšední laskavost, neboť pro déšť, jenž nastal, a pro chlad zanítili hranici dříví a všechny nás vzali k sobě. A když Pavel shrnul [nějaké] množství roští a přiložil na tu hranici, vylezla z horka zmije a zachytila se jeho ruky; a jak ti domorodci uviděli to zvíře od jeho ruky viset, říkali k sobě navzájem: Tento člověk je jistě vrah, jemuž Diké, ač z moře bezpečně vyvázl, nedopustila žít. Jenže on to zvíře střásl do ohně a neutrpěl nic zlého; oni však čekali na to, že bude brzy otékat nebo se náhle kácet mrtev. A když na to dlouho čekali a shledávali, že se mu nic neobvyklého neděje, říkali, měníce své mínění, že je to nějaký bůh. V okolí onoho místa pak vlastnil pozemky první muž toho ostrova, jménem Publius; ten se nás ujal a s přátelskou péčí nás po tři dni hostil. I stalo se, že toho Publia otec ležel, jsa sužován horečkami a průjmem; a Pavel, vstoupiv k němu a pomodliv se, na něho položil ruce a vyléčil ho. Když se však toto stalo, přicházeli i ostatní, kteří na tom ostrově měli nemoci, a byli uzdravováni; ti nás i poctili mnoha poctami, a když jsme odplouvali, ještě nám nakladli věcí k naší potřebě. A po třech měsících jsme odpluli lodí na tom ostrově přezimovavší, alexandrijskou se znakem Dioskúrů. A přirazivše k Syrakúsám, pozdrželi jsme se tři dni; odtud jsme oklikou dospěli do Rhégia, a když po jednom dni na to zadul jižní vítr, připluli jsme na druhý den do Puteol; tam jsme vyhledali bratry a byli jsme od nich uprošeni sedm dní se pozdržet. A tak jsme přišli do Říma, a bratři odtamtud, uslyševše o nás, nám přišli vstříc až po Forum Appii a Tres Tabernae; a když je Pavel uviděl, poděkoval Bohu a nabyl odvahy. A když jsme vstoupili do Říma, [odevzdal setník vězně veliteli prétoriánů, avšak] Pavlovi bylo povoleno, by zůstával sám o sobě s vojákem, jenž ho hlídal. A po třech dnech se stalo, že si svolal ty, kteří byli předáky Židů, a když se sešli, pravil k nim: Já jsem byl, bratři, ač jsem se nedopustil ničeho proti lidu nebo otcovským obyčejům, z Jerúsaléma jako vězeň odevzdán do rukou Římanů; ti mě po vyšetření zamýšleli propustit, protože při mně není žádné viny hodné smrti, ježto však Židé odporovali, byl jsem nucen odvolat se k císaři - ne jako bych měl svůj národ z čeho obžalovat. Pro tuto příčinu jsem vás tedy pozval, bych vás uviděl a oslovil, neboť tento řetěz kolem sebe mám pro Israélovu naději. A oni k němu řekli: My jsme o tobě z Júdska ani nedostali písemných zpráv, aniž přibyl kdo z bratrů a ohlásil nebo promluvil o tobě něco zlého; přejeme si však od tebe uslyšet, jak smýšlíš, neboť o této sektě nám je ovšem známo, že se jí všude odporuje. I určili mu den a mnozí přišli k němu do ubytovny, i podal jim svůj výklad, prohlašuje Boží království a přesvědčuje je o Ježíšovi, i z Mojžíšova zákona i z proroků, od časného rána až do večera. A někteří se těmi věcmi, jež říkal, dávali přesvědčit, a někteří zase nevěřili. A ve vzájemném nesouhlasu se brali odtud, když byl Pavel pověděl jedno slovo: Dobře promluvil Svatý Duch k našim otcům skrze Isaiáše, proroka, pravě: Odeber se k tomuto lidu a pověz: Slyšením budete slyšet a nikterak nepochopíte, a hledíce budete hledět a nikterak neuvidíte, neboť srdce tohoto lidu ztučnělo a sluch jejich uší otupěl a zamhouřili své oči, aby se snad ne stalo, že by očima uviděli a ušima uslyšeli a srdcem pochopili a byli obráceni ke mně a že bych je vyléčil. Buď vám tedy známo, že tento Boží prostředek záchrany byl odeslán národům; oni budou i slyšet. [A když tyto věci řekl, Židé odešli, majíce mezi sebou mnoho sporu.] I zůstal celá dvě léta ve vlastním najatém bytě a vítal všechny, kteří k němu vcházeli, a se vší smělostí bez překážky kázal Boží království a vyučoval věcem týkajícím se Pána Ježíše Krista. Pavel, nevolník Ježíše Krista, povolaný apoštol, oddělený k Boží blahé zvěsti, (již Bůh předem přislíbil skrze své proroky ve svatých spisech,) týkající se jeho Syna, (co do masa přišedšího ze semene Davidova, co do Ducha svatosti v moci vyznačeného jako Syn Boží, skrze opětovné vstání mrtvých,) Ježíše Krista, našeho Pána, skrze něhož jsme dostali milost a apoštolství pro jeho jméno, k poslušnosti víry mezi všemi národy, mezi nimiž jste i vy povolaní Ježíše Krista, - všem, kteří jsou v Římě, Božím milovaným, povolaným svatým: Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a Pána Ježíše Krista. Především svému Bohu skrze Ježíše Krista za vás všechny děkuji, že se vaše víra rozhlašuje po celém světě; ano, Bůh, jemuž ve svém duchu konám svatou službu v blahé zvěsti o jeho Synu, je mi svědkem, jak o vás bez přestání činím zmínku, vždy si při svých modlitbách vyprošuje, zda by se mi aspoň nyní podle Boží vůle nějak poštěstilo přijít k vám. Velmi totiž toužím vás uvidět, abych vám mohl udělit nějaký duchovní dar k vašemu upevnění, to jest vlastně společnému mezi vámi potěšení každého skrze víru, jež je v druhých, i vaši i mou. Nerad bych však, bratři, by vám bylo neznámo, že přijít k vám jsem si často předsevzal, (a až doposud mi v tom bylo zabráněno,) aby se mi dostalo nějakého ovoce i mezi vámi, tak jako i mezi ostatními národy. Jsem dlužníkem i Řekům i barbarům, i moudrým i nemyslícím; tak jsem, pokud záleží na mně, odhodlán ohlásit blahou zvěst i vám, kteří jste v Římě. Za blahou zvěst se přece nestydím; vždyť je to Boží moc k záchraně každému, kdo věří, i Židu nejprve, i Řeku, neboť v ní na základě víry vychází vůči víře najevo Boží spravedlnost podle toho, jak je psáno: Spravedlivý však bude žít z víry. Najevo totiž vychází Boží hněv z nebe proti vší bezbožnosti a proti nespravedlivosti lidí, kteří pravdu vlastní v nespravedlivosti. Protože to, co je o Bohu poznatelné, je mezi nimi zjevné, neboť jim to Bůh zjevil, - od stvoření světa se přece zřetelně vidí, jsouce podle učiněných věcí chápány myslí, jeho věci neviditelné: jeho navždy trvající moc i Božskost; a to je činí neomluvitelnými. Protože, poznavše Boha, ho jako Boha neoslavili, aniž mu poděkovali, nýbrž v svých myšlenkách propadli nicotnosti a jejich nechápavé srdce bylo zatemněno; tvrdíce, že jsou moudří, stali se pošetilci a zaměnili slávu nezkazitelného Boha za podobu obrazu zkazitelného člověka a ptáků a čtyřnožců a plazů. Proto je [také] Bůh v chtivostech jejich srdcí přenechal nečistotě, by si mezi sebou zneuctívali svá těla, když Boží pravdu vyměnili za lež a předmětem náboženské úcty a služby učinili tvora nad Tvůrce, jenž je do věků hoden velebení. AMÉN. Pro tuto příčinu je Bůh přenechal nectným vášním - vždyť i jejich ženštiny proměnily přirozené jich užívání v to, jež je proti přirozenosti, a podobně i mužští, zanechavše přirozeného užívání ženského pohlaví, vzplanuli ve své náruživosti k sobě navzájem, by se hanebnosti dopouštěli mužští s mužskými a sami na sobě si odnášeli náležitou odplatu svého poblouzení. A podle toho, jak oni neuznali za dobré mít Boha v plném poznání, přenechal je Bůh zavržené mysli, by provozovali neslušné věci, jsouce naplněni vší nespravedlivostí, podlostí, hrabivostí, zlovůlí, vrchovatě plni závisti, vraždy, sváru, lsti, zlých sklonů, našeptávači, pomlouvači, hodní Boží nenávisti, surovci, pyšní, vychloubači, vynalézači zlých věcí, rodičů neposlušní, nechápaví, věrolomní, bez přirozené lásky, bez soucitu, kteří, ač znají Boží spravedlivý úsudek, že ti, kteří takovéto věci páší, jsou hodni smrti, je nejen provozují, nýbrž i mají v těch, kdo je páší, zálibu s nimi společnou. Proto jsi neomluvitelný, ó člověče, každý, jenž soudíš; vždyť v tom, v čem soudíš jiného, odsuzuješ sám sebe, neboť ty, jenž soudíš, pášeš tytéž věci. Víme však, že na ty, kdo takovéto věci páší, je podle pravdy Boží soud - a myslíš si toto, ó člověče, jenž soudíš ty, kdo takovéto věci páší, a sám je provozuješ, že ty Božímu soudu unikneš? Nebo pohrdáš bohatstvím jeho vlídnosti a blahovůle a shovívavosti, nevěda, že tě ta Boží vlídnost vede k pokání? Podle své tvrdosti a nekajícího srdce však sám sobě střádáš hněv, v den hněvu a zjevení spravedlivého soudu Boha, jenž každému odplatí podle jeho činů: těm, kteří v trpělivé vytrvalosti dobrého díla usilují o slávu a čest a nezkazitelnost, věčným životem, těm však, kteří jsou svárliví, a jsou neposlušni pravdy, zato však poslušným nespravedlivosti, hněv a popuzení, tíseň a úzkost, na každou duši člověka, jenž způsobuje zlo, i Žida nejprve, i Řeka, sláva však a čest a pokoj každému, kdo působí dobro, i Židu nejprve, i Řeku; neníť u Boha přijímání osoby - ano, kolik jich hřešilo bez zákona, bez zákona i zahynou, a kolik jich hřešilo pod zákonem, budou skrze zákon souzeni, (ne jsou přece před Bohem spravedlivi posluchači zákona, nýbrž provozovatelé zákona budou ospravedlněni, neboť když lidé z národů, kteří zákona nemají, od přirozenosti provozují věci zákona, jsou oni, zákona nemajíce, sami sobě zákonem; tací projevují dílo zákona napsané v svých srdcích, přičemž spolu svědčí i jejich svědomí a jejich myšlenky se mezi sebou navzájem obžalovávají nebo také obhajují;) v den, v němž bude Bůh soudit tajnosti lidí, podle mé blahé zvěsti, skrze Ježíše Krista. Jestliže se však ty pojmenováváš Židem a odpočíváš v zákoně a chlubíš se Bohem a znáš vůli, a jsa vyučován ze zákona, umíš posuzovat, které věci jsou důležitější, a důvěřuješ sám sobě, že jsi vodičem slepců, světlem těch, kteří jsou ve tmě, napravovatelem nerozumných, učitelem nedospělých, majícím vzor poznání a pravdy v zákoně - ty tedy, jenž poučuješ jiného, sám sebe nepoučuješ? Ty, jenž hlásáš, že se ne má krást, kradeš? Ty, jenž říkáš, že se ne má cizoložit, cizoložíš? Ty, jenž si ošklivíš modly, se dopouštíš svatokrádeže? Ty, jenž se chlubíš zákonem, Boha zneuctíváš zákona přestupováním? Vždyť pro vás se, jak je psáno, mezi národy děje Božímu jménu rouhání! Ano, obřízka je ovšem prospěšná, vykonáváš-li zákon, pakli však jsi zákona přestupníkem, stala se tvá obřízka neobřízkou. Bude-li tedy neobřízka dbát spravedlivých požadavků zákona, ne stane se, že se jeho neobřízka bude počítat za obřízku, a že neobřízka, jež je od přirozenosti, plnící zákon, bude soudit tebe, jenž pod písmenem a obřízkou jsi zákona přestupníkem? Žid přece není ten, jenž jím je navenek, ani obřízka to, co je navenek v mase, nýbrž ten je Žid, jenž jím je uvnitř, a obřízka srdce v duchu, ne v písmeni, jehož chvála je ne od lidí, nýbrž od Boha. Co je tedy předností Žida, anebo co je prospěchem obřízky? Mnoho, v každém směru; nejprve pak ovšem, že jim byla svěřena Boží sdělení. Cožpak? Neuvěřili-li někteří, učiní snad jejich nevěra víru v Boha marnou? Pryč s takovou myšlenkou, nýbrž nechť Bůh platí za pravdomluvného, každý pak člověk za lháře, podle toho, jak je psáno: Abys tak byl ospravedlněn v svých slovech a vyhrál, když jsi souzen. Potvrzuje-li však naše nespravedlivost Boží spravedlnost, co řekneme? Je snad Bůh, protože uvaluje hněv, nespravedlivý? Mluvím po způsobu člověka (pryč s takovou myšlenkou - jak potom bude Bůh soudit svět?), totiž: Rozmohla-li se Boží pravda k jeho slávě v lživosti mé, proč jsem já ještě i souzen jako hříšník, a ne má to být podle toho, jak jsme očerňováni a jak někteří tvrdí, že my říkáme: Provozujme zlé věci, aby přišly věci dobré? Těch odsouzení je oprávněné. Co tedy? Jsme lepší? Vůbec ne, vždyť jsme prve obvinili i Židy i Řeky, že jsou všichni pod hříchem, podle toho, jak je psáno: Není spravedlivého, ani jednoho, není, kdo by měl pochopení, není toho, kdo by vyhledával Boha; všichni sešli z cesty, vesměs se zvrhli, není, kdo by provozoval dobrotu není dokonce ani jednoho. Jejich hrdlo - otevřený hrob, svými jazyky šálili, pod jejich rty kobří jed, jejich ústa oplývají proklínáním a hořkostí, jejich nohy jsou hbité k vylévání krve, na jejich cestách zmar a bída a cesty pokoje nepoznali; Boží bázně před jejich očima není. Nuže, víme, že kterékoli věci praví zákon, mluví k těm, kdo jsou pod zákonem, aby byla každá ústa zacpána a všechen svět byl vůči Bohu podroben soudu; proto před ním žádné maso nebude ospravedlněno na základě činů podle zákona, neboť skrze zákon dochází k poznání hříchu. Nyní však je bez zákona zjevena Boží spravedlnost, zákonem i proroky dosvědčovaná, a to Boží spravedlnost skrze víru v Ježíše Krista vůči všem, a na všechny, kdo věří. Není totiž rozdílu, neboť zhřešili všichni a Boží slávy nedosahují, jsou však ospravedlňováni zdarma, jeho milostí, skrze vykoupení, jež je v Kristu Ježíši; toho Bůh vystavil za slitovnici, skrze víru v jeho krev, k projevení své spravedlnosti vzhledem k prominutí předtím nastalých prohřešení v Boží blahovůli; za účelem projevení své spravedlnosti v době nynější, tak, aby on byl spravedlivý a ospravedlňující toho, kdo je z víry v Ježíše. Kde je tedy to vychloubání? Bylo vyloučeno. Skrze jaký zákon? Činů? Ne, nýbrž skrze zákon víry, neboť soudíme, že člověk je ospravedlňován věrou bez činů podle zákona. Zdali je Bůh jen Bůh Židů? Ne i národů? Ba ano, i národů, právě proto, že Bůh je jeden a ten ospravedlní obřízku na základě víry a neobřízku zase skrze víru. Rušíme tedy skrze víru zákon? Ani pomyšlení, nýbrž zákon zdůrazňujeme. Čeho tedy řekneme, že došel Abraham, co do masa náš otec? Byl-li totiž Abraham ospravedlněn na základě činů, má se čím chlubit, ale ne před Bohem. Copak praví Písmo? A Abraham Bohu uvěřil a to mu bylo započítáno k spravedlnosti. Nuže, kdo koná činy, tomu se odměna nepočítá jako milost, nýbrž jako dluh, kdo však nekoná činy, ale věrou spoléhá na toho, jenž bezbožného ospravedlňuje, tomu se k spravedlnosti počítá jeho víra, právě tak, jako i David prohlašuje blaženost člověka, jemuž Bůh započítává spravedlnost bez činů: Blaženi ti, jejichž bezzákonnosti byly odpuštěny a jejichž hříchy byly přikryty; blažený muž, jemuž PÁN nikterak nezapočítá hřích. Vztahuje se tedy tato blaženost na obřízku či i na neobřízku? Pravíme přece, že Abrahamovi byla jeho víra započítána k spravedlnosti - jak tedy byla započítána? Když byl v obřízce či v neobřízce? Ne v obřízce, nýbrž v neobřízce, a znamení obřízky přijal jako pečeť spravedlnosti víry, již měl v neobřízce, k tomu, by on byl otcem všech, kdo věří ve stavu neobřízky, k tomu, by i jim byla spravedlnost započítána, a otcem obřízky nejen těm, kdo jsou z obřízky, nýbrž i těm, kteří se řídí šlépějemi víry našeho otce Abrahama, již měl v neobřízce. Abrahamovi nebo jeho semeni ne byl přece příslib, že on bude dědicem světa, dán skrze zákon, nýbrž skrze spravedlnost víry. Jsou -li totiž dědici ti, kdo jsou ze zákona, je víra učiněna lichou a příslib zrušen, neboť zákon způsobuje hněv; kde však zákona není, není ani přestupování. Je to tudíž na základě víry, aby to bylo jako milost, takže ten příslib je spolehlivě platný pro veškeré símě, nejen pro to, jež je ze zákona, nýbrž i pro to, jež je z víry Abrahamovy; on je otec nás všech, (podle toho, jak je psáno: Učinil jsem tě otcem mnoha národů,) před Bohem, jemuž uvěřil, jenž oživuje mrtvé a povolává věci, jež nejsou, jako by byly; on proti naději v naději uvěřil, takže se stal otcem mnoha národů podle toho, co bylo řečeno: Tak ové bude tvé símě; a neoslábnuv ve víře, nepřihlédl k svému již umrtvenému tělu, jsa asi stoletý, a k umrtvenosti Sářiny dělohy, a nezaváhal nevěrou stran Božího příslibu, nýbrž byl posilněn věrou, i vzdal Bohu slávu a nabyl plného ujištění, že co přislíbil, je mocen i vykonat; proto mu to také bylo započítáno k spravedlnosti. A že mu to bylo započítáno, bylo zapsáno nejen vzhledem k němu, nýbrž i vzhledem k nám, jimž se to počítat bude, kteří věrou spoléháme na toho, jenž zprostřed mrtvých vzkřísil Ježíše, našeho Pána, jenž byl vydán pro naše provinění a vzkříšen pro naše ospravedlnění. Byvše tedy na základě víry ospravedlněni, máme vůči Bohu mír skrze našeho Pána Ježíše Krista, skrze něhož máme věrou i přístup do této přízně, v níž stojíme, a chlubíme se v naději Boží slávy. A nejen to, nýbrž se i chlubíme strastmi, vědouce, že strast způsobuje vytrvalost a vytrvalost osvědčenost a osvědčenost naději, a naděje nezostuzuje, protože skrze Svatého Ducha, jenž nám byl dán, je v našich srdcích rozlita Boží láska. Vždyť Kristus, když jsme my ještě byli bezmocní, v pravý čas umřel za bezbožné - za spravedlivého přece sotva kdo bude umírat; ano, snad by se někdo i mohl odvážit umřít za dobrého, Bůh však svou lásku k nám potvrzuje tak, že za nás Kristus umřel, když jsme ještě byli hříšníci. Mnohem spíše tedy budeme nyní, byvše v moci jeho krve ospravedlněni, skrze něho zachráněni před hněvem, neboť byli-li jsme s Bohem smířeni jako nepřátelé skrze smrt jeho Syna, budeme, byvše smířeni, mnohem spíše zachráněni v moci jeho života. A nejen to, nýbrž se i chlubíme Bohem, skrze našeho Pána Ježíše Krista, skrze něhož se nám nyní toho smíření dostalo. Pro tuto příčinu právě tak jako skrze jednoho člověka do světa vešel hřích a skrze hřích smrt, a tak smrt přešla na všechny lidi, neboť všichni zhřešili, (hřích totiž až do zákona ve světě byl, není-li však zákona, nepřipisuje se hřích k tíži, ale od Adama až po Mojžíše kralovala smrt i nad těmi, kdo nezhřešili v podobě přestoupení Adama; on je předobrazem toho, jenž měl přijít. Ale není tomu se skutkem přízně tak jako s proviněním? Ano, jestliže proviněním jednoho mnozí umřeli, mnohem spíše se vůči mnohým rozmohla Boží milost a obdarování v milosti, jež je skrze jednoho člověka, Ježíše Krista. A není tomu s darem jako s tím, co nastalo skrze jednoho zhřešivšího? Ano, pro jedno nastal soud k odsouzení a pro mnoho provinění zase skutek přízně k ospravedlněnosti; jestliže se totiž proviněním jednoho skrze jednoho ujala kralování smrt, budou mnohem spíše ti, jimž se dostává hojnosti milosti a obdarování spravedlností, kralovat skrze jednoho, Ježíše Krista, v životě;) takže tedy jak tomu bylo skrze jedno provinění vůči všem lidem k odsouzení, tak je tomu i skrze jednu spravedlnost vůči všem lidem k ospravedlnění života, neboť právě tak, jako byli mnozí skrze neuposlechnutí jednoho člověka uvedeni do postavení hříšníků, budou i skrze poslušnost jednoho mnozí uvedeni do postavení spravedlivých. Navíc však zasáhl zákon, aby se provinění rozmnožilo; kde se však rozmnožil hřích, nadmíru se rozmohla milost, aby právě tak, jako se hřích ujal kralování v moci smrti, se ujala kralování i milost skrze spravedlnost k věčnému životu skrze Ježíše Krista, našeho Pána. Co tedy řekneme? Máme nadále zůstávat v hříchu, aby se rozmnožila milost? Pryč s takovou myšlenkou - jak bychom mohli my, kteří jsme hříchu umřeli, ještě v něm žít? Zdali je vám neznámo, že kolik nás bylo pokřtěno v Krista Ježíše, byli jsme pokřtěni v jeho smrt? Skrze křest jsme tedy byli s ním v smrt pohřbeni, abychom i my, právě tak, jako byl Kristus skrze Otcovu slávu vzkříšen zprostřed mrtvých, vykročili v novosti života; ano, jsme-li s ním ztotožněni zobrazením jeho smrti, bude s námi tak i co do opětovného vstání, neboť je nám známo toto; že náš starý člověk byl s ním ukřižován, aby tělo hříchu bylo odklizeno, abychom my již hříchu neotročili; vždyť ten, kdo umřel, je od hříchu ospravedlněn. Nuže, jestliže jsme s Kristem umřeli, věříme, že s ním budeme i žít, vědouce, že Kristus, byv vzkříšen zprostřed mrtvých, již neumírá, smrt nad ním již nepanuje; že totiž umřel, umřel hříchu jednou provždy, že však žije, žije Bohu. Tak i vy sami sebe počítejte za mrtvé hříchu, živé však Bohu v Kristu Ježíši; nechť tedy ve vašem smrtelném těle nekraluje hřích, takže byste byli poslušni jeho choutek, aniž hříchu vydávejte své údy za nástroje nespravedlivosti, nýbrž vydejte sami sebe Bohu jako zprostřed mrtvých živí a své údy Bohu za nástroje spravedlnosti. Nad vámi přece nebude panovat hřích; nejsteť pod zákonem, nýbrž pod milostí. Co tedy? Máme se dát do hřešení, protože nejsme pod zákonem, nýbrž pod milostí? Pryč s takovou myšlenkou! Nevíte, že komu sami sebe vydáváte za nevolníky k poslušnosti, toho nevolníky jste, koho jste poslušni, buď hříchu k smrti nebo poslušnosti k spravedlnosti? Díky však Bohu, že jste byli nevolníky hříchu, ze srdce jste však uposlechli toho druhu nauky, do něhož jste byli uvedeni, a byvše od hříchu vysvobozeni, stali jste se nevolníky spravedlnosti. Pro slabost vašeho masa mluvím po lidsku: Právě tak totiž, jako jste své údy vydali v nevolnictví nečistotě a bezzákonnosti k bezzákonnosti, vydejte své údy nyní v nevolnictví spravedlnosti k posvěcení; byliť jste, když jste byli nevolníky hříchu, vůči spravedlnosti svobodni. Nuže, jaký jste tehdy měli užitek ve věcech, za něž se nyní stydíte? Vždyť cíl oněch věcí je smrt. Nyní však, byvše od hříchu vysvobozeni a stavše se nevolníky Bohu, máte svůj užitek k posvěcení a za cíl věčný život, neboť odplata hříchu je smrt, Boží skutek přízně však věčný život v Kristu Ježíši, našem Pánu. Zdali nevíte, bratři, (mluvím přece k znalým zákona,) že zákon nad člověkem panuje na čas jeho života? Provdaná žena je přece zákonem přivázána k muži, pokud je živ, umře-li však muž, je od zákona muže oproštěna. I dostane se jí tedy za mužova života názvu cizoložnice, oddá-li se jinému muži, umře-li však muž, je od toho zákona svobodná, takže nebude cizoložnicí, byť se jinému muži oddala. I vy tudíž, moji bratři, jste skrze KRISTOVO tělo byli usmrceni zákonu a tím oddáni jinému, - tomu, jenž byl vzkříšen zprostřed mrtvých, - abychom nesli užitek Bohu. Když jsme totiž byli v mase, vyvíjely vášně hříchů, jež byly skrze zákon, svou činnost v našich údech k nesení užitku smrti, nyní však, umřevše v tom, v čem jsme byli mocí drženi, jsme od zákona oproštěni, takže nevolnickou službu konáme v novosti ducha a ne v starobě písmene. Co tedy řekneme? Je zákon hříchem? Pryč s takovou myšlenkou! Ale hříchu jsem nepoznal, leč skrze zákon; ba ani chtivost bych si nebyl uvědomil, kdyby zákon nebyl pravil: Nebudeš chtivý. Hřích však, získav skrze ten příkaz opěrný bod, ve mně veškerou chtivost způsobil. Bez zákona je totiž hřích mrtev, já pak jsem kdysi bez zákona žil; když však přišel příkaz, ožil hřích, já pak jsem umřel, i bylo shledáno, že příkaz, jenž byl k životu, právě ten mi byl k smrti, neboť hřích, získav skrze ten příkaz opěrný bod, mě podvedl a skrze něj zabil. Tudíž je zákon zajisté svatý, i příkaz svatý a spravedlivý a dobrý - mně se tedy smrtí stalo to, co je dobré? Ani pomyšlení, nýbrž hřích, způsobující mi, aby se jako hřích projevil, smrt skrze to, co je dobré; aby se hřích skrze příkaz stal přespříliš hříšným. Víme přece, že zákon je duchovní, já však jsem z masa, prodaný pod hřích; vždyť co uskutečňuji, neuznávám, neboť ne to konám, co si přeji, nýbrž co nenávidím, to provozuji. Provozuji-li však to, co si nepřeji, přisvědčuji zákonu, že je správný; pak to však již neuskutečňuji já, nýbrž hřích, jenž ve mně sídlí. Vím totiž, že ve mně, to jest v mém mase, nesídlí dobro; ano, přání při mně je, ne však uskutečňování toho, co je správné, neboť provozuji ne dobro, jež si přeji, nýbrž zlo, jež si nepřeji, to konám. Provozuji-li však to, co si já nepřeji, neuskutečňuji to již já, nýbrž hřích, jenž ve mně sídlí. A tak sám na sobě, jenž si přeji provozovat to, co je správné, shledávám zákon, že právě při mně je zlo; ano, co do vnitřního člověka si také libuji v Božím zákoně, v svých údech však vidím zákon jiný, vedoucí válku proti zákonu mé mysli a vydávající mě v zajetí zákonu hříchu, jenž je v mých údech. Já ubohý člověk! Kdo mě vyprostí z tohoto těla smrti? Děkuji Bohu skrze Ježíše Krista, našeho Pána. Tak tedy já sám konám nevolnickou službu myslí zákonu Božímu, masem však zákonu hříchu. Nyní tedy těm, kdo jsou v Kristu Ježíši, není žádného odsouzení; ano, zákon Ducha života v Kristu Ježíši mě vysvobodil od zákona hříchu a smrti. To totiž, co bylo nemožno zákonu, ježto byl příčinou masa sláb, - Bůh, poslav svého Syna v podobě masa hříchu a pro hřích, odsoudil hřích v mase, aby spravedlivý požadavek zákona byl splněn v nás, kteří nechodíme podle masa, nýbrž podle Ducha, neboť ti, kdo jsou podle masa, myslí na věci masa, ti podle Ducha pak na věci Ducha; smýšlení masa je ovšem smrt, smýšlení Ducha však život a pokoj, protože smýšlení masa je nepřátelství vůči Bohu, neboť se Božímu zákonu nepodřizuje, ba ani nemůže, a ti, kdo jsou v mase, se nemohou Bohu zalíbit. Vy však nejste v mase, nýbrž v Duchu, jestliže ovšem ve vás sídlí Boží Duch; nemá-li kdo Kristova Ducha, ten není jeho, je -li však ve vás Kristus, je sice tělo vzhledem k hříchu mrtvo, Duch však je život vzhledem k spravedlnosti. Sídlí-li však ve vás Duch toho, jenž Ježíše vzkřísil zprostřed mrtvých, oživí ten, jenž Krista zprostřed mrtvých vzkřísil, i vaše smrtelná těla, vzhledem k jeho Duchu, jenž uvnitř ve vás sídlí. Tak tedy, bratři, jsme dlužníci, ne masu, bychom žili podle masa; ano, žijete-li podle masa, spějete k umírání, pakli však skutky těla Duchem usmrcujete, budete žít, neboť kolik je jich vedeno Božím Duchem, ti jsou Boží synové. Nepřijali jste přece ducha nevolnictví opět k bázni, nýbrž jste přijali ducha přisvojení za syny, v němž voláme ABBA, Otče. Sám Duch svědčí s naším duchem, že jsme Boží děti, a jestliže děti, pak i dědicové, jednak dědicové Boží, jednak spoludědicové Kristovi, jestliže ovšem s ním trpíme, abychom s ním byli i oslaveni. Mám totiž za to, že utrpení nynější doby ne jsou hodna přirovnání k budoucí slávě, jež nám bude zjevena. Vždyť dychtivé vyhlížení tvorstva soustředěně vyčkává zjevení Božích synů - byloť tvorstvo podřízeno nicotnosti, ne o své újmě, nýbrž příčinou toho, jenž je podřídil - v naději, že i samo tvorstvo bude vysvobozeno od nevolnictví zkaženosti v svobodu slávy Božích dětí. Ano, víme, že všechno tvorstvo až do nynějška společně vzdychá a společně se svíjí v bolestech; a nejen ono, nýbrž i my sami, mající prvotiny Ducha, i my sami v sobě vzdycháme, vyčkávajíce přisvojení za syny, osvobození našeho těla. Byliť jsme zachráněni v naději, naděje viděná však nadějí není - vždyť proč má kdo v to, co vidí, i naději? - máme-li však naději v to, co nevidíme, vyčkáváme s vytrvalostí. A taktéž i Duch připojuje svou pomoc naší slabosti; vždyť nevíme, zač se máme modlívat podle toho, co je záhodno, Duch však sám oroduje nevýslovnými vzdechy a ten, jenž zkoumá srdce, ví, jaké je smýšlení Ducha, protože se za svaté přimlouvá v souladu s Bohem. Víme však, že těm, kteří Boha milují, spolupůsobí všechny věci k dobru, těm, kteří jsou povoláni podle předsevzetí, neboť ty, jež předem znal, i předurčil za stejnotvárné s obrazem jeho Syna, takže on je prvorozený mezi mnoha bratry; ty pak, jež předurčil, ty i povolal, a ty, jež povolal, ty i ospravedlnil, ty pak, jež ospravedlnil, ty i oslavil. Co tedy řekneme k těmto věcem? Jestliže při nás je Bůh, kdo je proti nám? Ten, jenž přece ani svého vlastního Syna neušetřil, nýbrž ho za nás všechny vydal - jak by nám s ním neuštědřil i všechny věci? Kdo podá stížnost proti Božím vyvoleným? Ten, jenž ospravedlňuje, je Bůh - kdo je ten, jenž odsuzuje? Ten, jenž umřel - raději však: byl [i] vzkříšen - je Kristus, jenž je i na Boží pravici, jenž se za nás i přimlouvá - kdo nás odloučí od KRISTOVY lásky? Útisk či úzkost či pronásledování či hlad či nahota či nebezpečí či meč? Tak, jak je psáno: Pro tebe jsme celý den usmrcováni, jsme považováni za jatečné ovce; ve všech těchto věcech však skrze toho, jenž si nás zamiloval, více než vítězíme, neboť jsem přesvědčen, že ani smrt ani život ani andělé ani knížectví ani nynější ani budoucí věci ani mocnosti ani výška ani hloubka ani žádné jiné stvoření nás nebude moci odloučit od Boží lásky, jež je v Kristu Ježíši, našem Pánu. Říkám pravdu v Kristu, nelžu, - svědčíť se mnou mé svědomí v Svatém Duchu, - že mám ve svém srdci veliký zármutek a nepřestávající bolest. Přál jsem si totiž, bych byl já sám od KRISTA jako prokletý vzdálen ve prospěch mých bratrů, mých příbuzných co do masa - to jsou Israélovci, jejichž je přisvojení za syny i sláva i úmluvy i zákonodárství i svatá služba i přísliby, jejichž jsou otcové a z nichž je, co do masa, KRISTUS, jenž je nade všemi, Bůh velebení hodný do věků. AMÉN. Ne však tak, jako by Boží slovo bylo selhalo. Ne všichni totiž, kteří jsou z Israéle, jsou Israél, aniž jsou všichni proto děti, že jsou símě Abrahamovo, nýbrž: Símě ti bude nazváno v Isákovi; to jest, ne děti masa jsou děti Boží, nýbrž děti příslibu se počítají za símě; slovo toto: Podle tohoto období přijdu a Sáře se dostane syna, je přece slovo příslibu. A nejen to, nýbrž i když Rebekka nosila plod manželské ho soužití od jednoho, Isáka, našeho otce, dokud přece ještě nebyli zrozeni, aniž co dobrého nebo ničemného vykonali (aby v platnosti zůstávalo Boží předsevzetí, jež je ve smyslu vyvolení, záležející ne na činech, nýbrž na tom, jenž povolává), bylo jí řečeno: Větší bude nevolníkem menšímu; podle toho, jak je psáno: Jakóba jsem si zamiloval, Ésaua pak jsem pojal v nenávist. Co tedy řekneme? Je snad při Bohu nespravedlivost? Pryč s takovou myšlenkou! Vždyť Mojžíšovi praví: Smiluji se, nad kýmkoli se budu smilovávat, a slituji se, nad kýmkoli se budu slitovávat; takže to tedy ne ní věc toho, kdo chce, ani toho, kdo běží, nýbrž Boha, jenž se smilovává. Faraonovi přece Písmo praví: Právě k tomu jsem tě pozvedl zprostřed lidí, abych tak na tobě ukázal svou moc, a mé jméno aby tak bylo rozhlášeno na vší zemi; tak se tedy smilovává, nad kým chce, a zatvrzuje, koho chce. Řekneš mi tedy: Co ještě žehrá? Kdožpak odolává jeho vůli? Nu ano, ale kdo jsi ty, ó člověče, že odmlouváš Bohu? Říká snad výrobek výrobci: Co jsi mě zhotovil takto? Anebo nemá hrnčíř nad jílem pravomoc zhotovit z téže hmoty jednu nádobu ke cti a druhou zase k necti? A jestliže Bůh, chtěje ukázat hněv a v známost uvést, čeho je mocen, snášel ve veliké shovívavosti nádoby hněvu, uzpůsobené k záhubě - a aby v známost uvedl bohatství své slávy na nádobách smilování, jež předem připravil k slávě, nás, jež i povolal, nejen zprostřed Židů, nýbrž i zprostřed národů…? Jak i praví u Oseáše: Povolám Ne-můj-lid za svůj lid a Ne-milou za milou; i bude, že na tom místě, kde jim bylo řečeno: Vy ne jste můj lid, tam budou povoláni za syny živého Boha. Stran Israéle však volá Isaiáš: Byť byl počet Israélových synů jako písek moře, zachráněn bude pozůstatek, neboť on věc dovádí do konce a urychluje v spravedlnosti, protože PÁN na zemi vykoná urychlení věci. A jak Isaiáš řekl předtím: Kdyby nám PÁN SABAÓTH nebyl zanechal semene, byli bychom se stali takovými jako Sodoma a byli učiněni podobnými Gomoře. Co tedy řekneme? Že lidé z národů, kteří se za spravedlností nehnali, spravedlnosti dosáhli, a to té spravedlnosti, jež je na základě víry, Israél však, za zákonem spravedlnosti se žena, k zákonu nedospěl. Proč? Protože se tak dělo ne na základě víry, nýbrž jako na základě činů; narazili na kámen nárazu podle toho, jak je psáno: Hle, na Siónu kladu kámen nárazu a skálu pádu, a kdo na něm věrou spočívá, nebude zostuzen. Bratři, blahá libost srdce, srdce mého, a prosba, jež za ně směřuje k Bohu, je o záchranu; dosvědčujiť jim, že horlivost pro Boha mají, ale ne podle poznání, neboť se, neznajíce spravedlnosti Boží a jsouce žádostivi zdůraznit svou vlastní [spravedlnost], Boží spravedlnosti nepodřídili. Kristus je totiž konec zákona k spravedlnosti každému, kdo věří. Mojžíš přece popisuje tu spravedlnost, jež je na základě zákona: Člověk, jenž tyto věci vykoná, bude skrze ně žít; spravedlnost však, jež je na základě víry, praví takto: Neříkej ve svém srdci: kdo vystoupí do nebe? - to jest, by Krista přivedl dolů - anebo: kdo sestoupí do bezedna? - to jest, by Krista vyvedl zprostřed mrtvých. Nýbrž co praví? Slovo je blízko tebe, v tvých ústech a v tvém srdci, to jest, slovo víry, jež kážeme: Jestliže svými ústy vyznáš Ježíše jako Pána a ve svém srdci uvěříš, že ho Bůh vzkřísil zprostřed mrtvých, budeš zachráněn, neboť srdcem se věří k spravedlnosti a ústy se vyznává k záchraně. Písmo přece praví: Nikdo, kdo na něm věrou spočívá, nebude zostuzen. Neníť rozdílu mezi Židem a Řekem, vždyť týž PÁN všech je bohat vůči všem, kdo se ho dovolávají, ano, každý, kdokoli se bude dovolávat jména PÁNĚ, bude zachráněn. Nuže, jak se budou dovolávat toho, v něhož neuvěřili? A jak uvěří v toho, o němž neuslyšeli? A jak uslyší bez kážícího? A jak budou kázat, nebudou-li vysláni? - podle toho, jak je psáno: Jak krásné jsou nohy těch, kdo v blahé zvěsti hlásají pokoj, těch, kdo v blahé zvěsti hlásají dobré věci! Ne všichni však blahé zvěsti uposlechli, neboť Isaiáš praví: PANE, kdo uvěřil naší zprávě? Víra je tudíž na základě zprávy, zpráva pak skrze Boží slovo. Ale pravím: Což neuslyšeli? Ba ano, zajisté: Jejich hlas vyšel do vší země a jejich slova ke koncům obydleného světa. Ale pravím: Což Israél nepoznal? Nejprve praví Mojžíš: Já vás doženu k žárlivosti prostřednictvím ne-národa, rozhněvám vás prostřednictvím národa nechápavého. Isaiáš se pak směle odvažuje a praví: Byl jsem nalezen těmi, kteří nehledali mne, stal jsem se zjevným těm, kteří se nedotazovali na mne. K Israélovi však praví: Celý den jsem své ruce rozprostíral k lidu nepovolnému a odporujícímu. Pravím tedy: Zapudil snad Bůh svůj lid od sebe? Ani pomyšlení, vždyť i já jsem Israélovec, ze semene Abrahamova, kmene Benjamínova. Bůh svůj lid, jejž předem znal, od sebe nezapudil; zdali nevíte, co Písmo praví v příběhu o Eliášovi, jak si Bohu stěžuje na Israéle: PANE, tvé proroky pobili, tvé oltáře skopali, i zbyl jsem jen já a o mé žití usilují? Ale co mu praví Boží odpověď? Ponechal jsem si sedm tisíc mužů, kteří nesklonili koleno před Baalí. Tak tedy i v nynější době vznikl zůstatek podle vyvolení milosti; jestliže však milostí, ne již na základě činů, jinak milost přestává být milostí. Co tedy? Po čem se Israél pídí, toho se mu dopídit nepodařilo, dopídit se však podařilo vyvoleným, ostatní pak upadli v zaslepenost podle toho, jak je psáno: Bůh jim dal ducha mrákoty, oči k nevidění a uši k neslyšení, po dnešní den. A David praví: Nechť se jim jejich stůl stane pastí a osidlem a léčkou a odplatou, jejich oči nechť se zatmějí, by neviděli, a jejich záda ustavičně zkřivuj. Pravím tedy: Klopýtli snad, aby padli? Ani pomyšlení, nýbrž jejich pádem nastala záchrana národům, takže byli dohnáni k žárlivosti. Je -li však jejich pád bohatstvím světa a jejich úbytek bohatstvím národů, čím spíše jejich plný počet? Pravím totiž vám, národům: Jelikož jsem já zajisté apoštolem národů, oslavuji svou službu, pokoušeje se ty, kteří jsou mé maso, dohnat k žárlivosti a některé z nich zachránit. Vždyť je -li jejich zavržení smířením světa, čím jiným bude jejich přijetí než životem zprostřed mrtvých? Nuže, jsou -li prvotiny svaté, pak i těsto, a je -li kořen svatý, pak i větve. Jestliže pak některé z větví byly vylomeny a ty, jenž jsi z plané olivy, jsi byl vroubován mezi ně a stal ses spoluúčastníkem kořene a tučnosti olivy, nevychloubej se proti větvím; vychloubáš-li se však proti nim, neneseš ty kořen, nýbrž kořen tebe. Řekneš tedy: Ty větve byly vylomeny, abych byl vroubován já. Správně; byly vylomeny nevěrou a ty stojíš věrou. Nesmýšlej povýšeně, nýbrž se boj; ano, neušetřil-li Bůh větví přirozených, aby se snad ne stalo, že by neušetřil ani tebe. Pohleď tedy na Boží dobrotu i přísnost: Na ty, kteří padli, je přísnost a na tebe zase dobrota Boží, setrváš-li v té dobrotě, jinak budeš vyťat i ty. A i onino, nesetrvají-li v té nevěře, budou vroubováni, Bůh je přece mocen je opět vroubovat; vždyť byl-lis ty vyťat z olivy podle přirozenosti plané a proti přirozenosti vroubován do dobré olivy, čím spíše budou v svou vlastní olivu vroubováni oni, kteří jsou podle přirozenosti? Nerad bych totiž, bratři, byste neznali tohoto tajemství, - abyste nebyli moudří ve vlastních očích, - že k zaslepenosti u Israéle zčásti došlo dotud, než vejde plný počet z národů, a tak bude všechen Israél zachráněn podle toho, jak je psáno: Ze Sióna přijde Vysvoboditel; odvrátí od Jakóba bezbožnosti, a toto je úmluva ode mne vůči nim, až odejmu jejich hříchy. Co do blahé zvěsti jsou sice vzhledem k vám nepřáteli, co do vyvolení však jsou vzhledem k otcům milovaní; Boží dary a povolání jsou přece neodvolatelné. Jako jste totiž [i] vy kdysi Bohu neuvěřili, nyní však jste došli smilování nevírou jejich, právě tak i oni nyní neuvěřili smilování nad vámi, aby smilování došli i oni; ano, Bůh všechny spolu zamkl do nevíry, aby se nade všemi smiloval. Ó, hlubino bohatství i moudrosti i znalosti Boží! Jak nevyzkoumatelné jsou jeho úsudky a nevystopovatelné jeho cesty! Ano, kdo poznal mysl PÁNĚ anebo kdo se stal jeho poradcem? Anebo kdo mu prve dal, i bude mu odplaceno? Vždyť všechny věci jsou z něho a skrze něho a pro něho: jemu sláva do věků. AMÉN. Snažně vás tedy prosím, bratři, pro Boží slitování, byste svá těla vydali jako živou, svatou, Bohu příjemnou obět, svou rozumnou svatou službu; a nedávejte se přizpůsobovat tomuto světu, nýbrž přeměňovat obnovením [vaší] mysli, takže budete umět posuzovat, co je dobrá a příjemná a dokonalá Boží vůle. Pravímť skrze milost, jež mi byla dána, každému, kdo je mezi vámi, by nesmýšlel výše než je záhodno smýšlet, nýbrž by smýšlel se zřetelem ke zdravému smýšlení, jak Bůh každému přidělil míru víry. Jako totiž máme v jednom těle mnoho údů, ty údy však nemají všechny touž působnost, právě tak jsme, jsouce mnozí, v Kristu jedno tělo a jako jednotlivci jedni druhých údy. Majíce však podle milosti, jež nám byla dána, rozdílné dary, buď proroctví, pak prorokujme úměrně k víře, nebo obsluhu, pak pracujme v obsluze, nebo kdo vyučuje, ve vyučování, nebo kdo povzbuzuje, v povzbuzování, kdo rozdává, čiň tak v prostotě, kdo stojí v popředí, s pilností, kdo se smilovává, s radostnou ochotou. Láska budiž nepředstíraná, štiťte se zla, lněte k dobru, v bratrské náklonnosti k sobě navzájem něžně laskaví, v úctě se navzájem předcházejíce, v pilnosti neliknaví, v duchu vřelí, konajíce nevolnickou službu Pánu, v naději se radujíce, v strasti trpěliví, modlitbě se ustavičně věnujíce, potřebám svatých přispívajíce, jsouce oddáni pohostinnosti. Těm, kdo vás pronásledují, žehnejte, žehnejte a nezlořečte; radujte se s těmi, kdo se radují, plačte s těmi, kdo pláčí, na sebe navzájem stejně myslíce, nemyslíce na vysoké věci, nýbrž se sdružujíce s nízkými. Nebuďte sami před sebou moudří, nikomu zlým za zlé neodplácejíce, předem se starajíce o věci správné v očích všech lidí, zachovávajíce, možno-li, pokud je na vás, se všemi lidmi pokoj; nemstíce sami sebe, milovaní, nýbrž dávejte místo hněvu; je přece psáno: Pomsta mně, odplatím já, praví PÁN. Hladoví-li tedy tvůj nepřítel, krm ho, žízní-li, napájej ho, neboť konaje toto, nakupíš na jeho hlavu žhavého uhlí. Nedávej se od zla přemáhat, nýbrž přemáhej zlo dobrem. Každá duše nechť se podřizuje vrchnostem, jež jsou nad ní. Není přece vrchnosti, leč od Boha, a ty, jež jsou, jsou od Boha zřízené, takže kdo se protiví vrchnosti, staví se na odpor Božímu nařízení, a ti, kdo se na odpor stavějí, přivodí sami sobě odsouzení. Vládcové přece nejsou postrachem činnosti dobré, nýbrž zlé. Přeješ si tedy nemít z vrchnosti strach? Provozuj dobro a dostane se ti od ní pochvaly, vždyť ona je Božím posluhou, tobě k dobru. Provozuješ-li však zlo, měj strach, neboť nenosí meč zbytečně; vždyť ona je Božím posluhou, mstitelem k hněvu proti tomu, kdo páše zlo. Proto je nutno se podřizovat, nejen pro hněv, nýbrž i pro svědomí. Pro tuto příčinu přece i daně zapravujete; vždyť to jsou Boží činovníci, kteří právě toto mají trvale na starosti. Všem odvádějte, co jim patří: komu daň, daň, komu clo, clo, komu bázeň, bázeň, komu čest, čest. Dlužní nebuďte nikomu nic, leč navzájem se milovat, neboť kdo jiného miluje, splnil zákon; vždyť: Nebudeš cizoložit, nebudeš vraždit, nebudeš krást, nebudeš chtivý, a je -li jaký jiný příkaz, zahrnuje se v tomto slově, totiž: Budeš milovat toho, jenž je ti blízko, jako sám sebe. Láska tomu, jenž je blízko, nepůsobí zla; náplní zákona je tedy láska. Také toto: Známe dobu, že již je čas, bychom procitli ze spánku; nyní je přece naše záchrana blíže než když jsme uvěřili. Noc valně pokročila a přiblížil se den, odložme tedy od sebe činy tmy a odějme se zbrojí světla; vykročme počestně, jako ve dne, ne v hodokvasech a opilství, ne v smilnění a bezuzdnosti, ne v svárech a řevnivosti, nýbrž se odějte Pánem Ježíšem Kristem a nečiňte si předem opatření co do choutek masa. Toho pak, kdo je věrou sláb, k sobě přijímejte; ne k rozsuzování rozporů. Někdo je například jist, že smí pojíst všeho, ten však, kdo je sláb, jí zeliny. Kdo jí, nechť neznevažuje toho, kdo nejí, a kdo nejí, nechť nesoudí toho, kdo jí, vždyť ho k sobě přijal Bůh; kdo jsi ty, že soudíš čeledína druhému patřícího? Stojí nebo padá svému vlastnímu pánu; bude však pozvednut, vždyť Pán je mocen ho pozvednout. Někdo zase hodnotí jeden den nad jiný, někdo však hodnotí každý den stejně; každý nechť je ve své vlastní mysli plně ujištěn. Kdo se ohlíží na den, ohlíží se Pánu, a kdo jí, jí Pánu, neboť děkuje Bohu; a kdo nejí, nejí Pánu a děkuje Bohu. Nikdo z nás přece nežije sám sobě a nikdo sám sobě neumírá; ano, i jestliže žijeme, žijeme Pánu, i jestliže umíráme, umíráme Pánu - i jestliže tedy žijeme i jestliže umíráme, jsme Páně. Vždyť k tomuto účelu Kristus umřel a ožil, aby se ujal panování i nad mrtvými i nad živými. Ty však, co svého bratra soudíš? Nebo i ty, co svého bratra znevažuješ? Vždyť budeme všichni postaveni před Boží soudcovský stolec, je přece psáno: Jako že žiji já, praví PÁN, skloní se přede mnou každé koleno a každý jazyk se bude přiznávat k Bohu; každý z nás tudíž vydá Bohu účet sám za sebe. Již se tedy navzájem nesuďme, nýbrž raději usuďte toto: neklást před bratra překážku nebo léčku. Vím a jsem přesvědčen v Pánu Ježíši, že nic není nečisté samo o sobě, leč tomu, kdo má za to, že něco nečisté je; tomu je to nečisté. Vždyť, jestliže se tvůj bratr pro pokrm rmoutí, nechodíš již v souladu s láskou; nehub svým pokrmem toho, za něhož umřel Kristus. Nechť se tedy o vašem dobru nemluví urážlivě; Boží království přece není jídlo a pití, nýbrž spravedlnost a pokoj a radost v Svatém Duchu. Ano, kdo KRISTU koná nevolnickou službu v tomto, je příjemný Bohu a uznáván lidmi. Tak se tedy žeňme za věcmi pokoje a za věcmi vzájemného budování. Neboř Boží dílo pro pokrm; všechny věci jsou sice čisté, ale zlé je to tomu člověku, jenž jí s překážkou. Je dobré nepojíst masitých pokrmů, aniž se napít vína, aniž co činit, v čem tvůj bratr naráží nebo upadá v léčku nebo je sláb. Ty máš víru? Měj ji sám u sebe před Bohem; blažen, kdo sám sebe nemusí soudit v tom, co schvaluje. Kdo však pochybuje, jestliže pojí, je odsouzen, protože to ne ní na základě víry; vše však, co ne ní na základě víry, je hřích. My však, kteří jsme silní, jsme povinni slabosti nesilných nést a ne se zalibovat sami sobě; každý z nás nechť se zalibuje blízkému se zřetelem k dobru v zájmu budování. Vždyť ani KRISTUS se sám sobě nezaliboval, nýbrž podle toho, jak je psáno: Hanobení těch, kteří tě hanobí, napadala na mne. Ano, kolik věcí bylo prve napsáno, byly napsány k poučení našemu, abychom skrze vytrvalost a skrze povzbuzení Písem měli naději. Nuže, kéž vám Bůh vytrvalosti a povzbuzení dá mezi sebou navzájem stejně smýšlet podle Krista Ježíše, abyste jednomyslně, jedněmi ústy, mohli oslavovat toho, jenž je Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista. Proto se k sobě navzájem přijímejte podle toho, jak i KRISTUS k sobě přijal vás k Boží slávě. Pravím totiž, že se Ježíš Kristus stal služebníkem obřízky ve prospěch Boží pravdy k tomu, by potvrdil otcovské přísliby a a by Boha za jeho smilování oslavily národy podle toho, jak je psáno: Pro tuto příčinu se k tobě budu přiznávat mezi národy a zpívat tvému jménu. A opět praví: Rozveselte se, národy, s jeho lidem; a opět: Chvalte, všechny národy, PÁNA, a nechť ho vychválí všechny národnosti. A opět Isaiáš praví: Bude Jessajův kořen a ten, jenž povstává, by vládl nad národy; v něm budou národy mít naději. Nuže, kéž vás Bůh naděje naplní veškerou radostí a pokojem ve věření k tomu, byste se v naději rozmáhali v moci Svatého Ducha. Jsem však o vás přesvědčen, moji bratři, i já sám, že i sami jste prosyceni dobrotou, naplněni veškerým poznáním, schopni i navzájem se napomínat. Napsal jsem vám však, [bratři,] zčásti dost odvážně, chtěje vás upomenout, vzhledem k milosti, jež mi od Boha byla dána k tomu, bych já byl vůči národům vykonavatelem služby Ježíše Krista, vykonávajícím kněžství v Boží blahé zvěsti, aby se oběť národů stala velevítanou, jsouc posvěcena Svatým Duchem. Mám se tedy v Kristu Ježíši, pokud jde o věci týkající se Boha, čím chlubit. Neodvážím se ovšem něco říkat o věcech, jež Kristus k poslušnosti národů nezpůsobil skrze mne, slovem a činem, v moci znamení a zázraků, v moci Božího Ducha, takže jsem od Jerúsaléma a kolkolem až po Illyricum zplna rozhlásil blahou zvěst o KRISTU; a tak jsem horlivě usiloval blahou zvěst hlásat ne tam, kde Kristus již byl jmenován, abych nebudoval na základ někoho druhého, nýbrž podle toho, jak je psáno: Ti, jimž o něm nebylo zvěstováno, uvidí, a kteří neuslyšeli, pochopí. Proto jsem také často byl zdržován od toho, bych přišel k vám, nyní však, nemaje již v těchto oblastech místa a po mnoho let maje velikou touhu k vám přijít, kdykoli bych se ubíral do Španělska, (neboť doufám, že se, až se budu tamtudy ubírat, na vás podívám a že tam budu od vás vyprovozen, až vás nejprve poněkud užiji,)… nyní se však v obsluze svatých ubírám do Jerúsaléma, neboť Makedonii a Achaii se stalo potěšením vybrat mezi sebou jakýsi příspěvek pro chudé ze svatých, kteří jsou v Jerúsalémě; ano, stalo se jim potěšením a jsou jejich dlužníky, vždyť dostalo-li se národům účasti na jejich věcech duchovních, jsou jim dlužni posloužit ve věcech hmotných. Až tedy toto dokončím a zpečetím jim toto ovoce, vydám se přes vás do Španělska a vím, že když k vám půjdu, přijdu v plné míře Kristova požehnání. Snažně vás však prosím, bratři, skrze našeho Pána Ježíše Krista a skrze lásku Ducha, byste se mnou zápasili v modlitbách k Bohu za mne, abych byl vyproštěn od těch v Júdsku, kteří nevěří, a aby má obsluha, jež je pro Jerúsalém, se stala svatým velevítanou; abych k vám podle Boží vůle přišel s radostí a s vámi se zotavil. A Bůh pokoje budiž se všemi vámi. AMÉN. Poroučím vám však Foibu, naši sestru, jež je pečovatelkou shromáždění, jež je v Kenchreách, abyste ji v Pánu k sobě přijali, jak je důstojno svatých, a přispěli jí v kterékoli záležitosti, v níž by vás potřebovala, neboť se i ona stala zastánkyní mnohých, i mne samého. Pozdravte Priscu a Aquilu, mé spolupracovníky v Kristu Ježíši, (kteří za mé žití nasadili svou vlastní šíji, jimž děkuji nejen já, nýbrž i všechna shromáždění národů,) a shromáždění, jež je v jejich domě. Pozdravte Epaineta, mého milovaného, jenž je prvotinou Asie pro Krista. Pozdravte Marii, jež se pro vás mnoho nalopotila. Pozdravte Andronika a Iúniu, mé příbuzné a mé spoluzajatce, kteří jsou věhlasní mezi apoštoly, kteří také jsou v Kristu déle než já. Pozdravte Ampliu, mého milovaného v Pánu. Pozdravte Urbana, našeho spolupracovníka v Kristu, a Stachya, mého milovaného. Pozdravte Apella, osvědčeného v Kristu. Pozdravte ty z Aristobúlových. Pozdravte Héródióna, mého příbuzného. Pozdravte z Narkisových ty, kteří jsou v Pánu. Pozdravte Tryfainu a Tryfósu, jež se v Pánu lopotí. Pozdravte Persidu, milovanou, jež se mnoho v Pánu nalopotila. Pozdravte Rufa, v Pánu vyvoleného, a matku jeho i mou. Pozdravte Asynkrita, Flegonta, Herma, Patrobu, Hermu a ty bratry s nimi. Pozdravte Filologa a Julii, Nérea a jeho sestru, Olympu a všechny ty svaté s nimi. Pozdravte se navzájem svatým polibkem. Pozdravují vás všechna KRISTOVA shromáždění. Snažně vás však prosím, bratři, byste si všímali těch, kteří působí roztržky a léčky, proti nauce, již vy jste poznali, a odvracejte se od nich. Takovíto totiž jsou nevolníky ne našemu Pánu, Kristu, nýbrž svému vlastnímu břichu, a lahodnými slovy a pěknou řečí podvádějí srdce důvěřivých. Poslušnost vaše ovšem dospěla ke všem, z vás se tedy raduji, chtěl bych však, byste byli moudří co do dobra a prostoduší co do zla. Bůh pokoje však brzy Satana zdrtí pod vaše nohy. Milost našeho Pána Ježíše Krista budiž s vámi. Pozdravuje vás Timotheos, můj spolupracovník, a Lucius a Iasón a Sósipatros, moji příbuzní. Pozdravuji vás v Pánu já, Tertius, jenž jsem tento list napsal. Pozdravuje vás Gaius, můj hostitel, i všeho shromáždění. Pozdravuje vás Erastos, městský účetní, a Quartus, bratr. Milost našeho Pána Ježíše Krista budiž se všemi vámi. AMÉN. Tomu pak, jenž vás může upevnit podle mé blahé zvěsti a poselství o Ježíši Kristu, podle odhalení tajemství, ve věčných časech zamlčeného, nyní však zjeveného a skrze prorocká Písma podle nařízení věčného Boha v známost uvedeného k poslušnosti víry všem národům - Bohu, jenž jediný je moudrý, skrze Ježíše Krista, jemuž budiž sláva do věků. AMÉN. Pavel, povolaný apoštol Ježíše Krista, podle Boží vůle, a Sósthenés, bratr, Božímu shromáždění, jež je v Korintě, posvěceným v Kristu Ježíši, povolaným svatým, se všemi, kdo se na každém místě dovolávají jména našeho Pána Ježíše Krista - i jejich i našeho: Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a Pána Ježíše Krista. Vždy svému Bohu za vás děkuji vzhledem k Boží milosti, jež vám byla dána v Kristu Ježíši, že jste v něm byli ve všem obohaceni, v každém slovu i ve všem poznání (podle toho, jak bylo KRISTOVO svědectví ve vás potvrzeno), takže v žádném daru nemáte nedostatku a vyčkáváte zjevení našeho Pána Ježíše Krista, jenž vás také až do konce potvrdí jako neobvinitelné v den našeho Pána Ježíše Krista. Věren je Bůh, jímž jste byli povoláni do společenství jeho Syna Ježíše Krista, našeho Pána. Vyzývám vás však, bratři, skrze jméno našeho Pána Ježíše Krista, abyste všichni říkali totéž a aby mezi vámi nebylo rozkolů, nýbrž aby ste byli plně sjednoceni v téže mysli a v témž mínění. Bylo mi totiž stran vás, moji bratři, od těch od Chloy poukázáno na to, že mezi vámi jsou sváry; tu mluvím o tom, že každý z vás říká: Já jsem Pavlův a já zase Apollóův a já Kéfův a já Kristův. Je KRISTUS rozdělen? Což za vás byl ukřižován Pavel? Anebo jste byli pokřtěni ve jméno Pavlovo? Děkuji Bohu, že jsem nikoho z vás nepokřtil, leč Crispa a Gaia, aby někdo neřekl, že jsem křtil ve jméno své - ano, pokřtil jsem i dům Stefanův, jinak nevím, zda jsem pokřtil někoho dalšího; Kristus mě přece nevyslal křtít, nýbrž hlásat blahou zvěst, ne v moudrosti slova, aby KRISTŮV kříž nebyl zbaven svého významu. Vždyť slovo o kříži je těm, kdo hynou, pošetilostí, nám však, kdo dosahujeme záchrany, je Boží mocí: Je přece psáno: Zahubím moudrost moudrých a chápavost chápavých odstraním. Kde je mudrc, kde učenec, kde disputant tohoto věku? Neučinil Bůh moudrost světa pošetilou? Jelikož totiž - Boží moudrostí - svět Boha nepoznal skrze moudrost, zalíbilo se Bohu zachránit ty, kdo věří, skrze pošetilost poselství, jelikož mimoto Židé požadují znamení a Řekové usilují o moudrost, my však kážeme Krista jako ukřižovaného. Židům urážku a národům zase pošetilost, avšak týmž, i Židům i Řekům, kteří jsou povoláni, Krista jako Boží moc a Boží moudrost, protože ta Boží pošetilost je moudřejší než lidé a ta Boží slabost je silnější než lidé. Mějte přece na zřeteli své povolání, bratři, že vás ne ní mnoho mudrců co do masa, ne mnoho mocných, ne mnoho urozených; ale pošetilé věci světa si vyvolil Bůh, aby zostuzoval mudrce, a slabé věci světa si vyvolil Bůh, aby zostuzoval věci silné, a neurozené věci světa a věci znevažované si vyvolil Bůh, [a] věci, jež nejsou, aby zrušil ty, jež jsou, tak aby se žádné maso před Bohem nechlubilo; vy jste však z něho v Kristu Ježíši, jenž se nám stal moudrostí od Boha a spravedlností a posvěcením a osvobozením, aby - podle toho, jak je psáno: Kdo se chlubí, nechť se chlubí v PÁNU. A když jsem k vám, bratři, přišel já, nepřišel jsem vám Boží svědectví zvěstovat se znamenitostí řeči nebo moudrosti, neboť jsem se rozhodl nic mezi vámi nevědět, leč Ježíše Krista, a toho jako ukřižovaného. I octl jsem se já u vás v slabosti a v bázni a ve velikém chvění - a mé slovo a mé poselství? Ne v přesvědčivých slovech moudrosti, nýbrž v důkazu Ducha a moci, aby vaše víra nebyla založena v moudrosti lidí, nýbrž v moci Boží. Mezi dokonalými však moudrost pronášíme, ne však moudrost tohoto věku ani vládců tohoto věku, kteří zanikají, nýbrž pronášíme moudrost Boží v tajemství, tu ukrytou moudrost, již Bůh před věky předurčil k naší slávě, již nikdo z vládců tohoto věku nepoznal, (kdyby byli poznali, nebyli by přece Pána slávy ukřižovali,) nýbrž - podle toho, jak je psáno: Věci, jež oko neuvidělo a ucho neuslyšelo a jež na srdce člověka nevystoupily, jež Bůh připravil těm, kdo ho milují. Nám je však Bůh odhalil skrze [svého] Ducha, neboť Duch zkoumá všechny věci, i Boží hlubiny. Kdopak z lidí zná věci člověka, leč duch člověka, jenž je v něm? Tak an i Božích věcí nepoznal nikdo, leč Boží Duch. My však jsme dostali ne ducha světa, nýbrž Ducha, jenž je z Boha, abychom znali ty věci, jež nám od Boha byly uštědřeny, o nichž i mluvíme ne slovy naučenými lidskou moudrostí, nýbrž slovy naučenými Duchem, duchovní věci sdělujíce duchovními prostředky. Přirozený člověk však věcí Božího Ducha nepřijímá, neboť jsou mu pošetilostí, a nemůže jich poznat, protože se musejí chápat duchovně, duchovní však chápe všechny věci, sám pak není chápán od nikoho, vždyť: Kdo poznal mysl PÁNĚ a bude ho poučovat? Mysl Kristovu však máme my. A já jsem k vám, bratři, nemohl promlouvat jako k duchovním, nýbrž jako k lidem z masa, jako k batolatům v Kristu. Napájel jsem vás mlékem, ne hutným pokrmem, neboť jste ještě nemohli; ale ani nyní ještě nemůžete, vždyť jste ještě na úrovni masa - ano, dokud je mezi vámi řevnivost a svár, nejste na úrovni masa a ne chodíte po způsobu člověka? Když přece někdo říká: já jsem Pavlův, a jiný zase: já Apollóův, nejste lidé? Kdo vlastně je Apollós? A kdo Pavel? Posluhové, skrze něž jste uvěřili, a jak každému dal Pán: já jsem sázel, Apollós zaléval, ale růst dával Bůh, takže ani sázeč není nic ani zalévač, nýbrž dárce růstu, Bůh. Sázeč a zalévač však jsou jedno, každý však dostane svou vlastní odměnu podle své vlastní lopoty, neboť jsme společně Božími dělníky, jste Boží hospodářství, Boží stavba. Podle Boží milosti, jež mi byla dána, jsem jako moudrý stavitel položil základ, dále však buduje druhý, nechť však každý hledí, jak dále buduje. Nikdo zajisté nemůže položit druhý základ mimo ten, jenž položen je - to je Ježíš Kristus; nuže, buduje-li kdo dále na [tento] základ zlatem, stříbrem, drahými kameny, dřívím, senem, slámou, každého dílo se stane patrným, neboť je ukáže den, protože se zjevuje v ohni a oheň přezkouší dílo každého, jaké je. Zůstane-li čí dílo, jež dále zbudoval, dostane odměnu, shoří-li čí dílo, utrpí škodu, sám však bude zachráněn, tak však, jako skrze oheň. Nevíte, že jste Boží chrám a že ve vás sídlí Boží Duch? Jestliže kdo Boží chrám kazí, toho zkazí Bůh, neboť Boží chrám je svatý a takoví jste vy. Nechť nikdo nepodvádí sám sebe; myslí-li kdo, že je v tomto věku mezi vámi moudrý, nechť se stane pošetilým, aby se stal moudrým. Vždyť moudrost tohoto věku je před Bohem pošetilostí; je přece psáno: Jenž lapá mudrce v jejich úskočnosti; a opět: PÁN zná rozumování mudrců, že jsou nicotná. Nechť se tudíž nikdo nechlubí lidmi, vždyť všechny věci jsou vaše, buď Pavel nebo Apollós nebo Kéfas nebo svět nebo život nebo smrt nebo nynější nebo budoucí věci, všechny jsou vaše, vy pak Kristovi a Kristus Boží. Nechť nás člověk takto považuje za Kristovy služebníky a správce Božích tajemství. Na správcích se zde dále žádá, aby byl každý shledán věrným - nuže, já to mám za nejmenší věc, abych byl vyšetřován od vás nebo od lidského dne. Ba ani sám sebe nevyšetřuji; nejsem si ovšem sám o sobě ničeho vědom, ale tím nejsem ospravedlněn, ten přece, jenž mě vyšetřuje je Pán. Nesuďte tudíž nic předčasně, než Pán přijde; on i skryté věci tmy osvětlí i záměry srdcí vyjeví a tehdy každému připadne pochvala od Boha. Nuže, tyto věci jsem, bratři, v jejich použití přenesl sám na sebe a na Apollóa vzhledem k vám, abyste se na nás naučili tomu, co znamená ne[smýšlet] nad to, co je psáno, abyste se pro kohosi jeden proti druhému nenadouvali. Kdopak tě činí něčím zvláštním? A co máš, co jsi nedostal? A jestliže jsi i dostal, co se chlubíš, jako bys nebyl dostal? Již jste syti, již jste zbohatli, bez nás jste se ujali kralování - a kéž byste se jen byli kralování ujali, abychom se s vámi ujali kralování i my! Myslím totiž, že nás, apoštoly, Bůh co poslední vystavil jako určené k smrti, protože jsme se stali divadlem světu, i andělům i lidem. My pošetilci pro Krista, vy však prozíraví v Kristu, my slabí, vy však silní, vy slavní, my však bezectní - až po nynější hodinu i hladovíme i žízníme i nahotu trpíme i pěstmi se do nás buší, i těkáme bez domova a lopotíme se, pracujíce svýma vlastníma rukama; jsouce tupeni, žehnáme, jsouce pronásledováni, snášíme to, když se nám spílá, snažně prosíme; stali jsme se jakoby pomyjemi světa, smetím všech, až do nynějška. Tyto věci nepíši, bych vás hanobil, nýbrž vás napomínám jako své milované děti - ano, byť jste měli deset tisíc vychovatelů v Kristu, přece ne mnoho otců, vždyť jsem vás v Kristu Ježíši skrze blahou zvěst zplodil já, snažně vás tedy prosím, stávejte se mými napodobiteli. Pro tuto příčinu jsem vám poslal Timothea, jenž je mé milované a věrné dítě v Pánu; ten vám připomene mé cesty, jaké jsou v Kristu, podle toho, jak všude, v každém shromáždění, vyučuji. Někteří se však naduli, jako bych k vám nemínil přijít, přijdu k vám však rychle, bude-li Pán chtít, a poznám ne řeč, nýbrž moc těch nadutců; Boží království přece ne spočívá v řeči, nýbrž v moci. Co chcete? Mám k vám přijít s prutem či s láskou a duchem tichosti? Obecně je slyšet, že mezi vámi je smilstvo, a takové smilstvo, jakého není ani mezi národy, že by někdo měl ženu svého otce - a vy jste nadutí a ne že by ste se raději byli dali do hořekování, aby ten, jenž tento čin provedl, byl odstraněn z vašeho středu. Ano, já jsem [jako] tělem sice nepřítomný, duchem však přítomný, již jako přítomný usoudil, byste toho, jenž se tohoto tak dopustil, ve jménu našeho Pána Ježíše Krista, (s mocí našeho Pána Ježíše Krista se sejdouce, vy a duch můj,) toho, jenž je takový, vydali Satanu k zhoubě masa, aby v den Pána Ježíše byl zachráněn duch. Ta vaše chlouba ne ní dobrá; nevíte, že trocha kvasu zkvašuje celé těsto? Ten starý kvas vymyjte, abyste byli novým těstem podle toho, jak jste nekvašení, vždyť bylo i obětováno naše Minutí - Kristus, svátkujme tedy, ne se starým kvasem, ani s kvasem zlovůle a podlosti, nýbrž s nekvašenými chleby upřímnosti a pravdy. V listu jsem vám napsal: Nesměšovat se se smilníky - ne veskrze, se smilníky tohoto světa nebo s hrabivci a násilníky nebo modláři, to byste potom museli ze světa vyjít, nýbrž jsem vám napsal: Nesměšovat se, kdyby někdo, kdo se jmenuje bratrem, byl smilník nebo hrabivec nebo modlář nebo utrhač nebo opilec nebo násilník - s takovýmto ani nejíst. Copak mi je do souzení i těch, kteří jsou venku? Nemáte vy soudit ty, kteří jsou uvnitř? Ty však, kteří jsou venku, soudí Bůh - toho zlosyna zprostřed sebe odkliďte. Odvažuje se někdo z vás, má-li jakou věc proti jinému, soudit se před nespravedlivými a ne před svatými? Zdali nevíte, že svatí budou soudit svět? A má-li od vás být souzen svět, jste nehodni soudit nejmenší věci? Nevíte, že budeme soudit anděly? Natož pak věci všedního života! Nuže tedy, budete-li mít soudy o věci všedního života, dosazujte ty, kteří jsou ve shromáždění malé vážnosti - tyto! Mluvím k zahanbení vám - to mezi vámi není ani jednoho moudrého, jenž by mezi svými bratry mohl rozsoudit? Ale bratr se s bratrem soudí, a to před nevěřícími! Vůbec je ovšem již vaše chyba, že soudní pře mezi sebou máte - proč raději netrpíte křivdu, proč se raději nenecháváte šidit, nýbrž sami křivdíte a šidíte, a to bratry? Zdali nevíte, že pachatelé křivd Boží království nezdědí? Nemylte se - ani smilníci ani modláři ani cizoložníci ani ti, kteří se činí ženami, ani ti, kteří si zadávají s mužským pohlavím, ani zloději ani hrabivci ani opilci ani utrhači ani násilníci nezdědí Boží království. A tímto jste někteří bývali, ale byli jste obmyt, ale byli jste posvěceni, ale byli jste ospravedlněni ve jménu Pána Ježíše a v Duchu našeho Boha. Všechny věci jsou mi dovoleny, ale ne všechny jsou prospěšné; všechny věci jsou mi dovoleny, ale já se od žádné nedám uvést pod pravomoc. Pokrmy břichu a břicho pokrmům, Bůh pak vniveč obrátí obé; tělo však ne smilstvu, nýbrž Pánu, a Pán tělu, Bůh pak svou mocí i Pána vzkřísil i nás zprostřed mrtvých vzkřísí. Nevíte, že vaše těla jsou údy Kristovy? Mám tedy údy Kristovy vzít a učinit je údy nevěstky? Pryč s takovou myšlenkou! Anebo nevíte, že kdo se připojuje k nevěstce, je jedno tělo? Stanou se přece, dí, ti dva jedním masem. Kdo se však připojuje k Pánu, je jeden Duch. Prchejte před smilstvem - každé prohřešení, kteréhokoli se člověk dopustí, je mimo tělo, kdo však smilní, hřeší proti svému vlastnímu tělu; zdali nevíte, že vaše tělo je chrám Svatého Ducha, jenž je ve vás, jehož máte od Boha, a že nejste sami svoji? Vždyť jste byli koupeni za cenu, oslavujte tedy ve svém těle Boha. Stran věcí pak, o nichž jste [mi] napsali: Je dobré člověku nesahat na ženu, vzhledem k smilstvu však nechť každý má ženu svou a každá nechť má svého vlastního muže, muž nechť ženě odvádí, co jí patří, a podobně i žena muži. Ženě pravomoc nad svým vlastním tělem nepřísluší, nýbrž muži, a podobně an i muži nepřísluší pravomoc nad svým vlastním tělem, nýbrž ženě - neukracujte se navzájem, leč snad na základě dohody na čas, abyste se mohli oddat modlitbě, a buďte zase spolu, aby vás pro vaši nezdrženlivost nepokoušel Satan. Toto však pravím jako svolení, ne jako nařízení, a chtěl bych, by všichni lidé byli jako i já sám, ale každý má svůj vlastní dar od Boha, ten tak a ten zase tak. Svobodným a vdovám pak pravím: Je jim dobré, zůstanou-li tak jako i já, nemohou-li se však ovládnout, nechť vstoupí v manželství, neboť je lépe v manželství vstoupit než hořet. Manželům pak velím ne já, nýbrž Pán: Žena nechť se od muže neodlučuje, (byť se však i odloučila, nechť zůstává nevdána anebo nechť se s mužem smíří,) a muž nechť ženu neopouští. Ostatním pak pravím já, ne Pán: Má-li některý bratr ženu nevěřící a ona je ochotna s ním bydlet, nechť ji neopouští; a žena, jež má muže nevěřícího, a on je ochoten s ní bydlet, nechť svého muže neopouští - jeť nevěřící muž v ženě posvěcen a nevěřící žena je posvěcena v bratru, jelikož jinak by přece vaše děti byly nečisté, nyní však jsou svaté. Jestliže se však nevěřící míní odloučit, nechť se odlučuje, bratr nebo sestra v takovýchto případech není v porobě, Bůh však nás povolal k pokoji. Copak víš, ženo, zda svého muže zachráníš? Anebo co víš, muži, zda zachráníš svou ženu? Jinak však, jak každému Pán přidělil, jak každého Bůh povolal, tak nechť chodí; a tak stanovím ve všech shromážděních. Byl někdo povolán jako obřezaný? Nezahlazuj si obřízku. Byl někdo povolán v neobřízce? Nedávej se obřezávat - obřízka není nic a neobřízka není nic, nýbrž dodržování Božích příkazů. V kterém povolání byl každý povolán, v tom nechť zůstává. Byl jsi povolán jako nevolník? Nechť ti na tom nezáleží; ale můžeš-li se i stát volným, raději toho užij. Vždyť nevolník, jenž byl v Pánu povolán, je propuštěncem Páně; podobně [i] volný, jenž byl povolán, je nevolníkem Kristovým. Byli jste koupeni za cenu, nestávejte se nevolníky lidí. V čem byl každý povolán, bratři, v tom nechť před Bohem zůstává. Stran paniců a panen pak nařízení Páně nemám, podávám však své mínění jako někdo, komu se od Pána dostalo smilování, by byl věren. Domnívám se tedy, že je dobré toto, vzhledem k nynější nutnosti: že je člověku dobré být tak, jak je. Jsi přivázán k ženě? Neusiluj o uvolnění. Jsi od ženy uvolněn? Neusiluj o ženu; vstoupíš-li však i v manželství, nezhřešil jsi, a vstoupí-li v manželství panic nebo panna, nezhřešili, takovíto však budou co do masa mít svízel a já vás chci šetřit. Dím pak toto, bratři: čas je omezený; dále, aby i ti, kdo ženy mají, byli jako nemající je, a kdo pláčí, jako neplačící, a kdo se radují, jako neradující se, a kdo kupují, jako nevlastnící, a kdo používají světa, jako ne zplna ho využívající, neboť ráz tohoto světa pomíjí a já bych chtěl, byste vy byli bez starostí. Svobodný se stará o věci Páně, jak se zalíbí Pánu, kdo však se oženil, stará se o věci světa, jak se zalíbí ženě. Je rozdíl mezi ženou a pannou: svobodná se stará o věci Páně, aby byla svatá i tělem i duchem, ta však, jež se vdala, se stará o věci světa, jak se zalíbí muži. Toto však pravím k vašemu vlastnímu prospěchu, ne abych vám nastavil smyčku, nýbrž k tomu, co je slušné, a abyste byli bez rozptylování Pánu k ruce. Domnívá-li se však někdo, že si vzhledem k svému panictví počíná neslušně, měl-li by květ života za sebou a musí -li se tak dít, nechť činí, co si přeje, nehřeší - nechť vstupují v manželství. Kdo však ve svém srdci pevně stojí, nemaje toho potřebu, a je pánem své vlastní vůle a ve svém srdci usoudil to, by své panictví uchovával, jedná dobře. I ten tedy, kdo se v manželství vydává, jedná dobře, a kdo se v manželství nedává, jedná lépe. Žena je vázána na čas života jejího muže, zesne-li však muž, je volná vdát se, za koho si přeje, toliko v Pánu; blaženější však je, zůstane-li tak - podle mínění mého, myslím však, že i já mám Božího Ducha. A stran věcí obětovaných modlám: Víme, (protože poznání máme všichni - poznání nadouvá, buduje však láska; myslí-li někdo, že něco ví, nezná ještě nic tak, jak by znát měl, miluje-li však kdo Boha, ten je poznán od něho,) - tedy: Stran požívání věcí obětovaných modlám víme, že modla není na světě nic a že není žádného jiného Boha, leč jeden; ano, aťsi třeba i jsou tak řečení bohové, buď v nebi nebo na zemi, (jakože právě mnoho bohů a mnoho pánů je,) ale pro nás je jeden Bůh, Otec, z něhož jsou všechny věci, a my pro něho, a jeden Pán, Ježíš Kristus, skrze něhož jsou všechny věci, i my skrze něho. Ale to poznání ne ní ve všech a někteří až do nynějška jedí jako věc obětovanou modlám, se svědomím stran modly, a jejich svědomí, jsouc slabé, se potřísňuje. Pokrm nás však Bohu neodporučuje, aniž o co přicházíme, nepojíme-li, aniž co získáváme, pojíme-li; hleďte však, aby se snad toto vaše právo nestalo slabým překážkou. Vždyť uvidí-li někdo tebe, jenž máš poznání, ležet u stolu v domě model, nebude jeho, (jenž je slabý,) svědomí dodáno odvahy k jedení modlám obětovaných věcí? A ten slabý, bratr, pro něhož umřel Kristus, bude tím tvým poznáním zahuben; takto však, hřešíce proti bratrům a zraňujíce jejich slabé svědomí, hřešíte proti Kristu. Právě proto, je-li pokrm mému bratru léčkou, nikdy masitých pokrmů ani neokusím, abych se svému bratru léčkou nestal. Nejsem svoboden? Nejsem apoštol? Neuviděl jsem Ježíše, našeho Pána? Nejste vy mé dílo v Pánu? Nejsem-li apoštolem pro druhé, dozajista jím přesto jsem pro vás, vždyť pečetí mého apoštolství jste vy v Pánu. Obhajoba má vůči těm, kteří vyšetřují mne, je tato: Nemáme snad práva jíst a pít? Nemáme snad práva vodit s sebou sestru jako svou ženu, jako i ostatní apoštolové, i bratři Páně, i Kéfas? Anebo jen já a Barnabas nemáme práva nepracovat? Kdo kdy koná válečnou službu na svůj vlastní náklad? Kdo vysazuje vinici a nejí z jejího ovoce? Nebo kdo je pastýřem stáda a nejí z mléka stáda? Mluvím snad o těchto věcech podle názoru člověka? Zdali tyto věci nepraví i zákon? V Mojžíšově zákoně je přece psáno: Mlátícímu hovězímu dobytčeti nenasadíš náhubek - záleží snad Bohu na hovězím dobytku? Či to praví veskrze pro nás? Ba, pro nás to bylo napsáno, že oráč má orat v naději, i mlatec - v naději, že se bude podílet. Jestliže jsme my vám rozsévali věci duchovní, bylo by to něco veliké ho, kdybychom my žali vaše věci hmotné? Podílejí-li se na tomto právu vůči vám druzí, ne mohli bychom tak tím spíše jednat my? Ale my jsme tohoto práva nevyužili, nýbrž vše snášíme, abychom blahé zvěsti o KRISTU nezpůsobili nějakou zábranu. Nevíte, že ti, kdo pracují na posvátných věcech, jedí z věcí z CHRÁMU - ti, kdo jsou zaměstnáni při oltáři, se dělí s oltářem? Tak i těm, kdo prohlašují blahou zvěst, Pán ustanovil z blahé zvěsti žít. Já však jsem ničeho z těchto věcí nevyužil; nuže, tyto věci jsem napsal ne proto, aby se tak při mně stalo - věru, bylo by mi dobré spíše umřít než aby tu to mou chloubu někdo učinil lichou. Vždyť hlásám-li blahou zvěst, nemám se čím chlubit, neboť na mne doléhá nutnost - ano, je mi běda, nebudu-li blahou zvěst hlásat; konám-li to totiž o své újmě, mám odměnu, ne-li o své újmě, jsem pověřen správou. Jakou to tedy mám odměnu? Abych, hlásaje blahou zvěst, učinil blahou zvěst bezplatnou, takže jsem při blahé zvěsti nevyužil svého práva jako mně náležejícího. Jsa totiž ode všech svoboden, učinil jsem sám sebe nevolníkem všem, abych jich co nejvíce získal; i stal jsem se Židům jakoby Židem, abych získal Židy; těm, kdo jsou pod zákonem, jakoby někým pod zákonem, sám pod zákonem nejsa, abych získal ty, kdo jsou pod zákonem; těm, kdo jsou bez zákona, jakoby někým bez zákona, (nejsa bez zákona Bohu, nýbrž zákonitě poddán Kristu,) abych získal ty, kdo jsou bez zákona; pro slabé jsem se stal [jakoby] slabým, abych získal slabé - všem jsem se stal a jsem vším, abych stůj co stůj některé zachránil, a pro blahou zvěst konám vše, abych se stal společníkem s ní. Nevíte, že ti, kdo běží na závodišti, běží sice všichni, cenu však dostává jeden? Běžte tak, abyste jí dobyli! Každý však, kdo o ni zápasí je ve všem zdrženlivý; jenže oni ovšem, aby získali zkazitelný věnec, my však nezkazitelný. Já tudíž běžím tak - ne jakoby nejistě; tak rohuji - ne jako bych bušil do vzduchu, nýbrž ubíjím a v nevolnictví uvádím své tělo, abych snad, kázav druhým, sám nebyl zavržen. Nerad bych totiž, bratři, by vám bylo neznámo, že naši otcové byli všichni pod oblakem a všichni prošli mořem a všichni se v tom oblaku a v tom moři dali pro Mojžíše pokřtít, a všichni se napojídali téhož duchovního pokrmu, a všichni se napili téhož duchovního nápoje, neboť pili z duchovní skály, jež šla za nimi; (ta skála pak byl KRISTUS;) ale ve většině z nich se Bohu nezalíbilo, neboť jich bylo nastláno v pustině. Tyto věci se však staly jako předobrazy nás, abychom nebyli chtivci zlých věcí, jako se jich zachtělo i oněm; aniž se stávejte modláři, jako někteří z nich, jak je psáno: Lid usedl, by se najedl a napil, i vstali, by si hráli; aniž smilněme, jako se smilstva dopustili někteří z nich, a jednoho dne jich třiadvacet tisíc padlo; aniž pokoušejme KRISTA, jako se pokoušení dopustili někteří z nich, a zhynuli od hadů; aniž reptejte, jako se reptání dopustili někteří z nich, a zhynuli od zhoubce. Oněm se pak všechny tyto věci přihodily jako předobrazy a byly popsány k napomenutí nás, na něž připadly konce věků. Kdo tedy myslí, že stojí, nechť hledí, by nepadl. Nezachvátilo vás jiné pokušení než lidské, a Bůh je věrný; on nedopustí, byste byli pokoušení podrobeni nad to, na co stačíte, nýbrž zjedná s pokušením i východisko, byste je stačili unést. Právě proto, moji milovaní, od modlářství utíkejte. Mluvím jako k prozíravým, posuďte vy, co dím: Kalich požehnání, jejž žehnáme - není to společenství KRISTOVY krve? Chléb, jejž lámeme - není to společenství KRISTOVA těla, protože jsme mnozí jeden chléb, jedno tělo, neboť se na tom jednom chlebě všichni podílíme? Hleďte na Israéle co do masa: nejsou ti, kteří jedí oběti, ve společenství s oltářem? Co tedy dím? Že věc modle obětovaná něco je, anebo že modla něco je? Ale co obětují [národy], obětují démonům a ne Bohu, i nerad bych, byste vy vstupovali v společenství s démony. Nemůžete pít kalich Páně i kalich démonů; nemůžete se podílet na stole Páně i na stole démonů. Anebo PÁNA doháníme k žárlivosti? Jsme snad silnější než on? Všechny věci jsou dovoleny, ale ne všechny jsou prospěšné; všechny věci jsou dovoleny, ale ne všechny budují. Nikdo nechť neusiluje o užitek svůj, nýbrž o užitek druhého. Jezte vše, co se prodává na masném trhu, a nic pro svědomí nevyšetřujte, vždyť země je PÁNĚ, i její náplň. Pozve-li vás však někdo z nevěřících a chce -li se vám jít, jezte vše, co se vám bude předkládat, a nic pro svědomí nevyšetřujte; řekne-li vám však někdo: Toto je posvátná oběť, nejezte - pro onoho, jenž vás upozornil, a pro svědomí; míním však svědomí ne tvé, nýbrž toho druhého. Načpak má být má svoboda souzena od jiného svědomí? Podílím-li se já na něčem s vděčností, proč se o mně má zle mluvit pro to, zač já děkuji? Ať tedy jíte nebo pijete nebo cokoli konáte, konejte vše k Boží slávě; nedávejte příčiny ke klopýtnutí an i Židům an i Řekům an i Božímu shromáždění, podle toho, jak se i já ve všech věcech zalibuji všem, neusiluje o prospěch svůj, nýbrž o prospěch mnohých, aby byli zachráněni. Stávejte se mými napodobiteli podle toho, jako i já Kristovým. Nuže, chválím vás, že jste mne ve všech věcech pamětlivi a zachováváte vydané pokyny podle toho, jak jsem vám je vydal. Chtěl bych však, byste věděli, že každého muže hlavou je KRISTUS, hlavou ženy však muž a hlavou KRISTOVOU Bůh. Každý muž, jenž se modlí nebo prorokuje, maje na hlavě, zostuzuje svou hlavu, a každá žena, jež se modlí nebo prorokuje s hlavou nezahalenou, zostuzuje hlavu svou, neboť je to jedno a totéž, jako by byla oholená - ano, nezahaluje-li se žena, nechť se dává i stříhat, je -li však ženě hanba dávat se stříhat nebo holit, nechť se zahaluje. Muž si totiž ovšem hlavu zahalovat nemá, jsa Božím obrazem a slávou, žena však je slávou muže; neníť muž z ženy, nýbrž žena z muže, vždyť an i stvořen nebyl muž pro ženu, nýbrž žena pro muže - pro tu příčinu má žena mít na hlavě pravomoc, vzhledem k andělům. V Pánu nicméně není ani žena bez muže ani muž bez ženy; jako je totiž žena z muže, právě tak je i muž skrze ženu, všechny věci však z Boha. Posuďte sami v sobě: Je slušné, by se žena k Bohu modlila nezahalena? A neučí vás i sama přirozenost, že muž sice, nosí-li dlouhé vlasy - jemu je to zneuctěním, žena však, nosí-li dlouhé vlasy - jí je to slávou, protože jsou [jí] dlouhé vlasy dány místo závoje? Míní-li si však kdo libovat v hádkách, my takovéhoto zvyku nemáme, ani Boží shromáždění. Když vám však předpisuji toto, nechválím, že se scházíte ne k lepšímu, nýbrž k horšímu. Nuže tedy nejprve: Když se scházíte jako shromáždění, slyším, že mezi vámi jsou rozkoly, a zčásti tomu věřím; ano, i strany musejí mezi vámi být, aby osvědčení mezi vámi vyšli najevo. Když se tedy scházíte na jedno místo, není to jíst Pánovu večeři; vždyť si při tom pojedení každý svou vlastní večeři bere napřed, a jeden hladoví a jeden se zase opíjí. Cožpak k jídlu a pití nemáte domy? Anebo Božím shromážděním pohrdáte a ty, kteří nemají, zostuzujete? Co vám mám říci? Mám vás chválit? V tom nechválím! Já jsem přece od Pána převzal, co jsem vám i odevzdal, že Pán Ježíš v tu noc, v níž byl vydáván, vzal chléb a poděkovav rozlámal jej a řekl: Toto je mé tělo, jež je za vás; toto konejte k připomínání mne. Taktéž i kalich po večeři, pravě: Tento kalich je nová úmluva v krvi mé; toto konejte, kdykoli budete pít, k připomínání mne. Kdykoli totiž jíte tento chléb a pijete kalich, prohlašujete smrt Páně až dotud, než přijde; kdokoli tedy bude ten chléb jíst anebo kalich Páně pít nehodně, bude vinen stran těla a krve Páně. Nechť však člověk sám sebe zkoumá a tak nechť jí z toho chleba a pije z toho kalichu; jedlík a piják totiž sám sobě jí a pije soud, neboť nerozlišuje tělo. Pro tuto příčinu je mezi vámi mnoho slabých a neduživých a dost mnozí usínají; kdybychom však rozebírali sami sebe, nebyli bychom souzeni, jsme-li však souzeni, jsme od Pána podrobováni kázni, abychom nebyli odsouzeni se světem. Tudíž, moji bratři: když se scházíte k pojedení, vyčkávejte se navzájem; hladoví-li kdo, nechť jí doma, abyste se nescházeli k soudu. Ostatní věci pak zařídím, jakmile přijdu. Stran duchovních projevů pak bych, bratři, nerad, byste byli neznalí. Víte, že když jste byli příslušníky národů, byli jste odváděni k bezhlasým modlám, jak jste kdy byli vedeni; proto vám uvádím v známost, že nikdo, kdo mluví v Božím Duchu, neříká: Ježíš buď proklet, a nikdo nemůže říci: Pán Ježíš, leč v Svatém Duchu. Jsou však rozličnosti darů, týž však Duch, a jsou rozličnosti služeb a týž Pán, a jsou rozličnosti působení, týž však Bůh, jenž působí všechny věci ve všech. Každému se však dává projev Ducha k prospěchu; jednomu se totiž skrze Ducha dává slovo moudrosti a dalšímu zase podle téhož Ducha slovo poznání, a jinému v témž Duchu víra, a dalšímu v témž Duchu dary léčení, a dalšímu působení mocných činů, a dalšímu proroctví, a dalšímu rozeznávání duchů, a jinému různé druhy jazyků, a dalšímu výklad jazyků. Tyto všechny věci však působí jeden a týž Duch, jenž každému zvlášť rozděluje podle toho, jak mu libo. Podle toho totiž, jak je tělo jedno a má mnoho údů, všechny údy těla však, ač je jich mnoho, jsou jedno tělo, právě tak i KRISTUS; my všichni jsme přece také byli v jednom Duchu v jedno tělo pokřtěni, ať Židé či Řekové, ať nevolníci či svobodní, a všichni jsme byli jedním Duchem napojeni. Vždyť an i tělo není úd jeden, nýbrž mnoho. Kdyby noha řekla: Protože nejsem ruka, nejsem z těla - vskutku proto není z těla? A kdyby ucho řeklo: Protože nejsem oko, nejsem z těla - vskutku proto není z těla? Kdyby celé tělo bylo oko, kde by byl sluch? Kdyby celé bylo sluch, kde by byl čich? Nyní však si Bůh údy umístil, každý z nich jednotlivě v těle podle toho, jak si umínil; kdyby však vše bylo jeden úd, kde by bylo tělo? Nyní však je sice údů mnoho, tělo však jedno. Oko nemůže říci ruce: Nemám tě zapotřebí, anebo zase hlava nohám: Nemám vás zapotřebí, nýbrž právě naopak - údy těla, jež se zdají být slabší, jsou nezbytné, a ty, jež se nám zdají být méně čestné v těle, ty obkládáme hojnější ctí, a našim neslušným údům se dostává hojnější slušnosti, naše údy slušné však toho nemají zapotřebí. Ale Bůh sestavil tělo tak, že hojnější čest dal tomu údu, jemuž chyběla, aby v těle nebylo rozkolu, nýbrž aby údy měly o sebe navzájem touž starost; a trpí-li jeden úd, trpí všechny údy s ním, a je-li jeden úd oslavován, radují se všechny údy s ním. Nuže, vy jste tělo Kristovo a jednotlivě údy, a Bůh si ve shromáždění některé umístil: za první apoštoly, za druhé proroky, za třetí učitele, potom zázračné moci, potom dary léčení, pomoci, řízení, různé druhy jazyků. Jsou snad všichni apoštolové? Jsou snad všichni proroci? Jsou snad všichni učitelé? Mají snad všichni zázračné moci? Mají snad všichni dary léčení? Mluví snad všichni jazyky? Překládají snad všichni? Horlete však o větší dary a ukáži vám cestu ještě mnohem výbornější. Mluvím-li jazyky lidí i andělů, nemám -li však lásky, stal jsem se zvučící mosazí anebo řinčící puklicí. A mám-li proroctví a vím -li všechna tajemství a vše, co lze poznat, a mám-li veškerou víru, takže mohu přemísťovat hory, nemám -li však lásky, nejsem nic. A vynaložím-li vše, co mám, na pokrmy chudým, a odevzdám-li své tělo, abych byl upálen, nemám -li však lásky, není mi to nic platno. Láska je shovívavá, je vlídná; láska není řevnivá, láska není opovážlivá, nenadouvá se, nechová se neslušně, neusiluje o své věci, nedává se vydráždit, nepřičítá zla, neraduje se nad nepravostí, nýbrž se raduje s pravdou, vše snáší, všemu věří, ve vše doufá, vše vydrží. Láska nikdy nepomíjí, avšak - buď proroctví, ta zaniknou, nebo jazyky, ty přestanou, nebo poznání, to zanikne, vždyť poznáváme částečně a prorokujeme částečně, až však přijde dokonalé, částečné zanikne. Když jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě; když jsem se stal mužem, skoncoval jsem s dětskými věcmi. Ano, teď vidíme skrze matné okno, nejasně, potom však tváří v tvář; teď poznávám částečně, potom však poznám plně, tak, jak jsem i plně poznán byl. Nuže, nyní zůstává víra, naděje, láska, tyto tři věci, láska však je z nich nej větší. Žeňte se za láskou a horlete o duchovní projevy, nadevše však o to, abyste prorokovali. Kdo totiž mluví jazykem, mluví ne k lidem, nýbrž k Bohu, neboť nikdo nerozumí, on však duchem pronáší tajemství; kdo však prorokuje, mluví k lidem k budování a k povzbuzení a k útěše. Kdo mluví jazykem, buduje sám sebe, kdo však prorokuje, buduje shromáždění. Nuže, chtěl bych, byste vy všichni mluvili jazyky, raději však, abyste prorokovali - vždyť kdo prorokuje, je větší než kdo mluví jazyky, ledaže by překládal, aby se shromáždění dostalo budování. A nyní, bratři: přijdu-li k vám a budu -li mluvit jazyky, co vám budu platný, nepromluvím-li k vám buď v zjevení nebo v poznání nebo v proroctví nebo v nauce? Dokonce neživé věci, vydávající hlas, buď flétna nebo harfa: Nebudou-li zvukům dodávat rozdílnosti, jak se pozná, co se na flétnu nebo na harfu hraje? Ano, vydá-li i trouba nezřetelný hlas, kdo se bude chystat k válce? Tak i vy, co se týče jazyka: Nevydáte-li srozumitelného slova, jak se pozná, co se mluví? Vždyť budete mluvit do vzduchu! Tolik je, přijde-li na to, na světě druhů řečí, a žádný není nevýřečný; nebudu-li tedy znát význam řeči, budu mluvícímu barbarem a mluvící bude barbarem u mne. Tak i vy: Jelikož jste horlivě žádostivi duchů, usilujte o to, abyste se rozmáhali k budování shromáždění. Proto nechť se ten, kdo mluví jazykem, modlí, aby mohl překládat, neboť modlím-li se jazykem, modlí se můj duch, můj rozum však je neplodný. Co je to tedy? Budu se modlit duchem, budu se však modlit i rozumem; budu zpívat duchem, budu však zpívat i rozumem, jelikož jinak, proneseš-li dobrořečení duchem, jak řekne ten, jenž zaujímá místo nevědomého, své AMÉN na to tvé děkování, jelikož neví, co pravíš? Ano, ty sice pěkně děkuješ, ale jiný se nebuduje. Děkuji Bohu, že mluvím jazykem více než vy všichni, ale ve shromáždění bych raději chtěl promluvit pět slov svým rozumem, abych poučil i druhé, než deset tisíc slov v jazyku. Bratři, nestávejte se malými dítkami v myslích, nýbrž buďte dětinští vůči zlu, v myslích se však stávejte dospělými. V zákoně je psáno: Budu k tomuto lidu mluvit skrze jinojazyčné a skrze jiné rty, a ani tak mě nebudou poslouchat, praví PÁN. Jazyky jsou tedy za znamení ne těm, kteří věří, nýbrž nevěřícím, proroctví pak ne nevěřícím, nýbrž těm, kteří věří. Jestliže se tedy sejde celé shromáždění na jedno místo a všichni budou mluvit jazyky a vejdou nevědomí nebo nevěřící, neřeknou, že šílíte? Jestliže však všichni prorokují a vejde někdo nevěřící nebo nevědomý, je ode všech usvědčován, je ode všech prozkoumáván, skryté věci jeho srdce vycházejí najevo, a tak padne na tvář a bude se klanět Bohu, ohlašuje, že Bůh je skutečně mezi vámi. Co je to tedy, bratři? Kdykoli se scházíte, má každý [ z vás] žalm, má nauku, má jazyk, má zjevení, má výklad; vše nechť se děje k budování. Buď že někdo mluví jazykem, nechť mluví dva nebo nejvýše tři, a každý zvlášť, a jeden nechť překládá; není-li však vykladače, nechť ve shromáždění mlčí a mluví sám k sobě a k Bohu; a nechť mluví dva nebo tři proroci a druzí nechť posuzují; bude-li však zjeveno dalšímu tam sedícímu, nechť ten první mlčí. Můžete ovšem prorokovat všichni, jeden po druhém, aby se všichni učili a všichni byli povzbuzováni; a duchové proroků se podřizují prorokům, neboť Bůh není Bůh nepořádku, nýbrž pokoje, jako ve všech shromážděních svatých. [Vaše] ženy nechť ve shromážděních mlčí, neboť jim není povoleno mluvit, nýbrž podřizovat se, podle toho, jak praví i zákon, přejí-li si však něco se dovědět, nechť se dotazují svých vlastních mužů doma; ženě je přece hanba mluvit ve shromáždění. Zdali vyšlo Boží slovo od vás anebo dospělo jedině k vám? Myslí-li někdo, že je prorok nebo duchovní, nechť rozpoznává ty věci, jež vám píši, že jsou příkazem Páně; pakli to někdo nepoznává, nechť nepoznává. Horlete tedy, bratři, o prorokování, a jazyky mluvit nebraňte, vše nechť se však děje slušně a podle řádu. Uvádím vám však v známost, bratři, blahou zvěst, již jsem vám zvěstoval, již jste i přijali, v níž i stojíte, skrze niž i docházíte záchrany, (držíte-li se pevně slova, jímž jsem vám blahou zvěst ohlásil,) ledaže byste byli uvěřili nadarmo. Odevzdal jsem vám přece především, co jsem i přijal, že Kristus umřel za naše hříchy podle Písem, a že byl pohřben, a že byl třetího dne vzkříšen podle Písem, a že se ukázal Kéfovi, potom těm dvanácti, nato se ukázal více než pěti stům bratrů najednou, z nichž většina až do nynějška zůstává naživu, někteří však i zesnuli, nato se ukázal Jakubovi, potom všem apoštolům, a naposled ze všech, zrovna jakoby nedochůdčeti, se ukázal i mně; ano, já jsem nejmenší z apoštolů a nejsem hoden být apoštolem nazýván, protože jsem Boží shromáždění pronásledoval, Boží milostí však jsem, co jsem, a ta jeho milost, jež se děla vůči mně, nevyšla naprázdno, nýbrž jsem se nalopotil hojněji než oni všichni, ne však já, nýbrž ta Boží milost, jež byla se mnou. Ať tedy já či onino, tak kážeme a tak jste uvěřili. Nuže, káže-li se o Kristu, že je zprostřed mrtvých vzkříšen, jak to, že někteří mezi vámi říkají, že opětovného vstání mrtvých není? Není-li však opětovného vstání mrtvých, není ani Kristus vzkříšen, není-li však Kristus vzkříšen, pak také je ovšem naše poselství liché a lichá je i vaše víra; a také se shledává, že jsme lživí Boží svědkové, protože jsme o Bohu svědčili, že KRISTA vzkřísil, on ho však nevzkřísil, jestliže se totiž ovšem mrtví nekřísí - ano, nekřísí-li se mrtví, není ani Kristus vzkříšen, není-li však Kristus vzkříšen, je vaše víra nicotná, ještě jste v svých hříších. Pak ovšem i ti, kteří zesnuli v Kristu, zahynuli; máme-li v Kristu naději jedině v tomto životě, jsme nejbídnější ze všech lidí. (Nyní však Kristus zprostřed mrtvých vzkříšen je, jako prvotina těch, kteří jsou zesnulí. Jelikož totiž skrze člověka nastala smrt, nastane skrze člověka i opětovné vstání mrtvých, neboť jako v Adamovi všichni umírají, právě tak budou v KRISTU i všichni oživeni. Každý však ve svém vlastním pořadí: prvotina - Kristus; nato ti, kteří jsou KRISTOVI, při jeho příchodu; potom konec, až bude království odevzdávat tomu, jenž je Bůh a Otec, až všechnu vládu a všechnu vrchnost a moc zruší. Až dotud totiž, než všechny ty, kdo jsou nepřátelé, položí pod své nohy, musí kralovat on; jako poslední nepřítel se ruší smrt. Pod jeho nohy přece podřídil všechny věci; když však řekne, že všechny věci jsou podřízené, je zřejmé, že kromě toho, jenž mu všechny věci podřídil. A až mu všechny věci budou podřízeny, tehdy bude i sám Syn podřízen tomu, jenž mu všechny věci podřídil, aby vším ve všech byl Bůh.) Co potom budou činit ti, kdo jsou křtěni za mrtvé, jestliže se mrtví vůbec nekřísí? Proč jsou za ně i křtěni? Proč se i my každé hodiny vydáváme v nebezpečí? Denně umírám - při chloubě vámi, již v Kristu Ježíši, našem Pánu, mám; jestliže jsem, řečeno po způsobu člověka, v Efesu zápasil s šelmami, jaký mi z toho prospěch, nekřísí-li se mrtví? Dejme se do jídla a do pití, vždyť zítra umíráme! Nemylte se - špatné styky kazí dobré mravy! Procitněte spravedlivě a nehřešte, vždyť někteří jsou neznalí Boha - mluvím k zahanbení vám. Ale někdo řekne: Jak se ti mrtví křísí a s jakým tělem přicházejí? Bláhovče! Co seješ ty, neožívá, neumře-li to; a co seješ, neseješ to tělo, jež vznikne, nýbrž holé zrno, třebas pšenice nebo něčeho z ostatních, tělo mu však dává Bůh podle toho, jak si umínil, a každému ze semen jeho vlastní tělo. Ne každé maso je totéž maso, nýbrž jedno je lidské a druhé zase maso dobytčat a další [maso] ptáků a další rybí; a jsou těla nebeská a těla pozemská, ale jiná je sláva nebeských a jiná zase pozemských, jedna je sláva slunce a druhá zase sláva měsíce a další sláva hvězd; ano, hvězda se od hvězdy v slávě liší. Tak i opětovné vstání mrtvých: seje se v zkaženosti, křísí se v nezkazitelnosti, seje se v necti, křísí se v slávě, seje se v slabosti, křísí se v moci, seje se tělo přirozené, křísí se tělo duchovní; je-li tělo přirozené, je i duchovní, tak je i psáno: První člověk Adam se stal živou duší, poslední Adam oživujícím duchem. Ale první ne bylo to, co je duchovní, nýbrž to, co je přirozené, potom to, co je duchovní: první člověk ze země, hliněný, druhý člověk z nebe; jaký je ten, jenž je hliněný, takoví jsou i ti, kteří jsou hlinění, a jaký ten, jenž je nebeský, takoví i ti, kteří jsou nebeští, a tak, jako jsme nosili obraz toho, jenž je hliněný, budeme nosit obraz toho, jenž je nebeský. Dím však toto, bratři: Že maso a krev nemohou zdědit Boží království, aniž zkaženost dědí nezkazitelnost. Hle, pravím vám tajemství: Ne všichni zesneme, nýbrž budeme všichni změněni, rázem, v mžiknutí oka, při poslední troubě, neboť zatroubí a mrtví budou vzkříšeni nezkazitelní a my budeme změněni. Musíť se toto zkazitelné odít nezkazitelností a toto smrtelné se musí odít nesmrtelností; a až se toto zkazitelné oděje nezkazitelností a toto smrtelné až se oděje nesmrtelností, tehdy se uskuteční to slovo, jež je napsáno: Smrt byla pohlcena k vítězství. Kde je, smrti, tvé žahadlo, kde je, smrti, tvé vítězství? Nuže, žahadlo smrti je hřích a moc hříchu zákon, dík však Bohu, jenž nám skrze našeho Pána Ježíše Krista dává vítězství; stávejte se tudíž, moji milovaní bratři, stálými, nepohnutelnými, vždy se rozmáhajíce v práci Páně, vědouce, že vaše lopota není v Pánu marná. Stran sbírky pak, jež je pro svaté, se i vy zachovejte právě tak, jak jsem ustanovil shromážděním Galatie: Vždycky prvního dne týdne nechť každý z vás sám u sebe ukládá a střádá, cokoli se mu daří získat, aby se sbírky neděly až tehdy, když přijdu; a až přibudu, pošlu ty, kterékoli schválíte, s listy, by váš projev štědrosti odnesli do Jerúsaléma, a bude-li vhodno, bych se ubíral i já, odeberou se se mnou. K vám pak přijdu, až projdu Makedonií, neboť Makedonií projít míním. Možná se však u vás zdržím nebo budu i přezimovat, abyste vy mě vyprovodili, kamkoli se budu ubírat. Teď bych vás totiž nerad uviděl jen tak mimochodem; ano, doufám, že se u vás nějaký čas pozdržím, povolí-li to Pán. Až do Padesátky se však pozdržím v Efesu, neboť mi jsou otevřeny veliké a účinné dveře, a odpůrců je mnoho. Přijde-li však Timotheos, hleďte, aby k vám přibyl bez obav, vždyť dělá dílo Páně jako i já. Ať si ho tedy nikdo nezneváží, a vyprovoďte ho v pokoji, aby přišel ke mně, neboť ho s bratry vyčkávám. Stran pak Apollóa, bratra: mnoho jsem se ho snažně naprosil, aby k vám s bratry zašel, ale naprosto nebylo jeho přáním, aby přišel nyní, přijde však, až se mu naskytne příležitost. Bděte, pevně stůjte ve víře, veďte si mužně, buďte silni; všechny vaše věci nechť se dějí v lásce. Snažně vás však prosím, bratři, (znáte dům Stefanův, že je prvotinou Achaie a že se sami oddali svatým k obsluze,) abyste se i vy podřizovali takovýmto, i každému, kdo spolupracuje a lopotí se. Z příchodu Stefanova a Fortunatova a Achaikova se však raduji, protože čeho se s vaší strany nedostávalo, doplnili oni, neboť občerstvili ducha mého i vašeho. Takovéto tedy uznávejte. Pozdravují vás shromáždění Asie. Velice vás v Pánu pozdravují Aquila a Priscilla se shromážděním, jež je v jejich domě. Pozdravují vás všichni bratři. Pozdravte se navzájem svatým polibkem. Pozdrav rukou mou, Pavlovou. Nemá-li kdo Pána [Ježíše Krista] rád, nechť je ANATHEMA MARAN-ATHA. Milost Pána Ježíše Krista s vámi. Má láska se všemi vámi v Kristu Ježíši. AMÉN. Pavel, apoštol Ježíše Krista, podle Boží vůle, a Timotheos, bratr, Božímu shromáždění, jež je v Korintě, se všemi svatými, kteří jsou v celé Achaii: Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a Pána Ježíše Krista. Veleben budiž ten, jenž je Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec slitování a Bůh všeho povzbuzení, jenž nás povzbuzuje při vší naší tísni, takže my můžeme ty, kdo jsou v jakékoli tísni povzbuzovat tím povzbuzením, jímž jsme sami od Boha povzbuzováni, protože jak se vůči nám rozmáhají KRISTOVA utrpení, tak se skrze KRISTA rozmáhá i naše povzbuzení. Avšak buď že jsme tísněni, je to pro vaše povzbuzení a záchranu, jež se působí v trpělivém snášení týchž utrpení, jimiž trpíme i my, (a naše naděje o vás je pevná,) nebo že jsme povzbuzováni, je to pro vaše povzbuzení a záchranu, neboť víme, že jste účastníky jak utrpení, tak i povzbuzení. Neradi bychom totiž, bratři, byste byli neznalí stran naší tísně, jež [nám] nastala v Asii, že na nás dolehla nad naši sílu nadměrná tíže, takže jsme propadli beznaději i stran toho, že budeme dále žít; ano, sami jsme v sobě samých přijali rozsudek smrti, abychom spoléhali ne sami na sebe, nýbrž na Boha, jenž křísí mrtvé, jenž nás z tak veliké smrti vyprostil a vyprošťuje, v něhož doufáme, že nás i nadále bude vyprošťovat, i za vaší společné pomoci prosbou za nás, aby dar, udělený nám prostřednictvím mnoha osob, se stal předmětem díků mnoha osob za nás. Vždyť toto je naše chlouba: Svědectví našeho svědomí, že jsme se ve světě, a nadevše vůči vám, chovali v prostotě a upřímnosti před Bohem (ne v moudrosti masa, nýbrž v Boží milosti); nepíšeme vám přece jiných věcí než jen ty, jež dobře znáte a uznáváte, a doufám, že až do konce budete uznávat tak, jako jste zčásti uznali nás, že jsme vaše chlouba, právě tak jako i vy naše, v den Pána Ježíše. A s touto důvěrou jsem prve zamýšlel přijít k vám, abyste měli druhou přízeň, a přes vás projít do Makedonie a z Makedonie zase přijít k vám a od vás být vyprovozen do Júdska. Nuže, cožpak jsem se snad zachoval lehkomyslně, když jsem toto zamýšlel? Anebo zamýšlím, co zamýšlím, po způsobu masa, aby při mně bylo ano, ano i ne, ne? Ba, jako že je Bůh věrný, naše slovo k vám není ano i ne; Boží Syn, Ježíš Kristus, jenž byl mezi vámi kázán skrze nás, - skrze mne a Silvana a Timothea, - se přece nestal nějakým ano i ne, nýbrž v něm nastalo a trvá ano, neboť kolik je Božích příslibů, v něm je ano a v něm je AMÉN, Bohu k slávě skrze nás. Ten pak, jenž nás s vámi upevňuje v Krista a pomazal nás, je Bůh, jenž si nás i zpečetil a v našich srdcích dal závdavek Ducha. Já se však dovolávám Boha jako svědka na svou duši, že jsem do Korintu zatím proto nepřišel, bych vás šetřil; ne že nad vaší věrou panujeme, nýbrž jsme spolupracovníci vaší radosti; vždyť věrou stojíte. Sám v sobě jsem však usoudil toto: Až k vám zase přijdu, aby to nebylo se zármutkem. Vždyť zarmucuji-li já vás, kdopak [je] ten, kdo mě může obveselit, ne-li ten, kdo se skrze mne rmoutí? A napsal jsem [vám] právě toto, abych, až přijdu, neměl zármutku z těch, z nichž bych se měl radovat; v důvěře ve vás všechny, že radost má je radostí vás všech. Napsal jsem vám totiž z veliké tísně a sevření srdce s mnoha slzami, ne abyste tím byli zarmouceni, nýbrž abyste poznali lásku, jíž k vám oplývám. Zarmoutil-li však kdo, zarmoutil ne mne, nýbrž poněkud (abych nepřetěžoval ) vás všechny; takovémuto stačí toto pokárání, jež bylo vykonáno od mnohých, takže byste naopak měli raději projevit milost a povzbudit, aby takovýto snad nebyl pohlcen přílišným zármutkem. Proto vás vybízím, byste ho ujistili láskou; vždyť proto jsem vám také napsal, abych poznal, podrobě vás zkoušce, zda jste ve všem poslušni. Komu však promíjíte vy, promíjím i já - vždyť prominul-li jsem co i já, prominul jsem to pro vás v osobě Kristově, aby se nad námi Satanu nedostalo převahy, neboť nám jeho myšlenky nejsou neznámy. Nuže, když jsem za účelem blahé zvěsti o KRISTU přišel do Tróady, - a měl jsem v Pánu i otevřené dveře, - nenabyl jsem ve svém duchu klidu, neboť jsem Tita, svého bratra, nenašel; ale rozloučil jsem se s nimi a odešel do Makedonie. Dík však Bohu, jenž nás v KRISTU vždy vodí v triumfu a skrze nás na každém místě šíří vůni poznání jeho, protože jsme Bohu Kristovou libou vůní, v těch, kdo jsou předmětem záchrany, i v těch, kdo hynou - jedněm vůní od smrti k smrti a druhým zase vůní od života k životu. A kdo na tyto věci stačí? Nekupčíme přece, jako mnozí, s Božím slovem, nýbrž jako z upřímnosti, nýbrž jako z Boha, mluvíme v Kristu před Bohem. Začínáme opět doporučovat sami sebe? Anebo snad, jako někteří, potřebujeme listy doporučující k vám anebo [doporučující ] od vás? Naším listem, vepsaným v našich srdcích, poznávaným a čteným ode všech lidí, jste vy - jeť na vás patrno, že jste list Kristův, vyhotovený naší službou, vepsaný ne černí, nýbrž Duchem živého Boha, ne v deskách kamenných, nýbrž v masových deskách srdce; a takovouto máme k Bohu skrze KRISTA důvěru, ne že bychom sami od sebe byli způsobilí něco si jako sami ze sebe pomyslit, nýbrž naše způsobilost je z Boha; on nás i učinil způsobilými za služebníky nové úmluvy, ne písmene, nýbrž ducha, neboť písmeno zabíjí, Duch však oživuje. (Jestliže však služba smrti, v písmenech, vtesaná v kamenech, započala se slávou, takže Israélovi synové nemohli na Mojžíšovu tvář upřít zrak pro slávu jeho tváře, slávu zanikající, jak by tím spíše v slávě netrvala služba Ducha? Je-li přece slávou služba odsouzení, mnohem spíše slávou oplývá služba spravedlnosti - ano, vzhledem k této přenesmírné slávě an i to, co bylo oslaveno, po této stránce oslaveno není; vždyť jestliže bylo za slávy uvedeno to, co zaniká, mnohem spíše trvá v slávě to, co zůstává. Majíce tedy takovouto naději, počínáme si s velikou otevřeností a ne podle toho, jak právě Mojžíš na svou tvář kladl zastření tak, aby Israélovi synové neupřeli zrak na cíl toho, co zaniká. Ale jejich myšlení bylo zatvrzeno, neboť až do dnešního dne zůstává, ne jsouc odestíráno, při čtení staré úmluvy totéž zastření, jež zaniká v Kristu; nadto leží až dodnes, když se čítá Mojžíš, zastření na jejich srdci, jakmile se však obrátí k Pánu, snímá se to zastření.) Nuže, tím Duchem je Pán, a kde Duch Páně, [tam] svoboda; my všichni však, patříce na slávu Páně s odestřenou tváří, jsme podle téhož obrazu přeměňováni od slávy v slávu, jako právě od Pána Ducha. Pro tuto příčinu, majíce tuto službu podle toho, jak jsme došli smilování, neochabujeme, nýbrž jsme se odřekli skrytých věcí hanby a nechodíme v klamu, aniž podvodně zacházíme s Božím slovem, nýbrž vyjevováním pravdy sami sebe doporučujeme každému svědomí lidí před Bohem. Je-li však naše blahá zvěst snad zastřena, je zastřena v těch, kdo jsou ztraceni, v nichž bůh tohoto světa zaslepil myšlení nevěrců, aby se [jim] nezaskvělo rozsvětlení blahé zvěsti o slávě KRISTA, jenž je obraz Boží. Nekážeme přece sami sebe, nýbrž Krista Ježíše jako Pána, sami sebe pak jako vaše nevolníky pro Ježíše, protože ten Bůh, jenž řekl, by z tmy zazářilo světlo, ten zazářil v našich srdcích k rozsvětlení poznání Boží slávy v tváři [Ježíše] Krista. Tento poklad však máme v nádobách hliněných, aby ta přenesmírnost moci byla Boží a ne z nás; jsmeť všemožně tísněni, ale ne do úzkých vháněni, rady si nevíme, ale bezradnosti nepropadáme, jsme pronásledováni, ale ne opouštěni, sráženi, ale nehyneme; vždy na těle všude nosíme Ježíšovo umírání, aby na našem těle byl projeven i Ježíšův život, neboť my, kteří žijeme, jsme pro Ježíše stále vydáváni na smrt, aby i Ježíšův život byl projeven na našem smrtelném mase. V nás tedy svou činnost vyvíjí smrt, ve vás však život. A majíce téhož ducha víry podle toho, co je napsáno: Uvěřil jsem, proto jsem promluvil, věříme i my, proto i mluvíme, vědouce, že ten, jenž vzkřísil Pána Ježíše, s Ježíšem vzkřísí a s vámi před sebe postaví i nás; vždyť pro vás jsou všechny věci, aby milost, rozmnoživší se skrze mnohé, rozhojnila děkování k Boží slávě. Proto neochabujeme, naopak: I když náš zevní člověk podléhá zkáze, přece se den co den obnovuje ten, jenž je zevnitř; ano, naše chvilková lehká tíseň nám vše převyšující měrou vytváří věčnou váhu slávy; přitom si nevšímáme věcí, jež se vidí, nýbrž věcí, jež se nevidí, neboť věci, jež se vidí, jsou dočasné, věci však, jež se nevidí, jsou věčné. Víme totiž, že bude-li náš pozemský dům-stan zbořen, máme budovu od Boha, dům ne rukama zhotovený, věčný, v nebesích - vždyť také v tomto vzdycháme, vroucně toužíce navíc se odít naším příbytkem, jenž je z nebe, nebudeme-li ovšem, i když jsme se oděli, shledáni nahými; vždyť také, kteří jsme v tomto stanu, vzdycháme pod tíží na nás doléhající, přitom bychom se však neradi oděvu zbavili, nýbrž navíc oděli, aby to, co je smrtelné, bylo pohlceno životem. Ten pak, jenž si nás právě k tomuto utvořil, je Bůh, jenž nám také dal závdavek Ducha. Jsme tedy vždy klidní a víme, že dokud jsme nastěhováni v těle, jsme vystěhováni od Pána, (chodíme přece u víře, ne u vidění;) - nuže, jsme klidní a raději bychom si přáli vystěhovat se z těla a nastěhovat k Pánu; proto také, ať jsme nastěhováni či vystěhováni, horlivě usilujeme být jemu příjemní. My všichni se přece musíme projevit před KRISTOVÝM soudcovským stolcem, aby si každý odnesl věci vykonané v těle podle těch, jež vykonal, ať dobro či zlo. Znajíce tedy hrůzu Páně, lidi přesvědčujeme, Bohu jsme se však projevili a doufáme, že jsme se projevili i ve vašem svědomí; nedoporučujeme vám [přece] opět sami sebe, nýbrž vám dáváme příležitost k chloubě námi, abyste jí měli vůči těm, kteří se chlubí zevnějškem a ne srdcem. Vždyť buď že jsme bez sebe, je to pro Boha, buď že jsme střízlivi, je to pro vás; omezujeť nás KRISTOVA láska, když jsme usoudili toto: Že umřel jeden za všechny a tedy všichni umřeli, a za všechny umřel, aby ti, kteří žijí, nežili již sami sobě, nýbrž tomu, jenž umřel za ně a byl vzkříšen. My tudíž od nynějška nikoho neznáme co do masa; a jestliže jsme i co do masa poznali Krista, přece ho tak již neznáme. Je -li tudíž někdo v Kristu, nastalo nové stvoření; staré věci minuly, hle, všechny věci se staly novými, a všechny věci jsou z toho Boha, jenž nás skrze [Ježíše] Krista sám se sebou smířil a službu toho smíření dal nám: Jak to bylo, že byl Bůh v Kristu, smiřuje svět sám se sebou, nepočítaje jim jejich provinění, a slovo toho smíření si uložil v nás. Jsme tedy pro Krista vyslanci a Bůh skrze nás jakoby snažně prosí; pro Krista prosíme: Dejte se s Bohem smířit - učinil za nás hříchem toho, jenž hříchu nepoznal, abychom se my v něm stali Boží spravedlností. Avšak jako spolupracovníci také snažně prosíme, byste Boží milost nepřijali naprázdno; (pravíť: Vyslechl jsem tě ve vítaném období a pomohl jsem ti v den záchrany - hle, nyní je období velevítané, hle, nyní je den záchrany;) v ničem nedáváme žádného podnětu k úrazu, aby službě nebylo co vytknout, nýbrž se jako Boží posluhové ve všem osvědčujeme: ve veliké trpělivosti, v strastech, v nesnázích, v tísních, v ranách, ve vězeních, v nepokojích, v lopotách, v bděních, v postech, v čistotě, v poznání, ve shovívavosti, ve vlídnosti, v Svatém Duchu, v nepředstírané lásce, v slovu pravdy, v Boží moci; zbraněmi spravedlnosti z prava i z leva, slávou i zneuctěním, špatnou pověstí i dobrou pověstí: jako podvodníci, a pravdomluvní, jako neznámí, a dobře známí, jako umírající, a hle, žijeme, jako kázni podrobovaní, a neusmrcovaní, jako zarmucovaní, stále se však radující, jako chudí, mnohé však obohacující, jako nic nemající a všechny věci vlastnící. Naše ústa jsou k vám otevřena, Korinťané, naše srdce je rozšířeno - v nás nejste stísněni, jste však stísněni ve svém nitru, oplátkou však taktéž (mluvím jako k vlastním dětem) rozšiřte i vy svá srdce. Nevstupujte v nestejná spřežení s nevěřícími - jaképak podílnictví spravedlnosti a bezzákonnosti? Anebo jaké společenství světla s tmou? A jaká dohoda Krista s Beliarem? Anebo jaká účast věřícího s nevěřícím? A jaký souhlas Božího chrámu s modlami? Vy přece jste chrám živého Boha, podle toho, jak Bůh řekl: Budu mezi nimi sídlit a mezi nimi se procházet, i budu jejich Bohem a oni mi budou lidem. Proto z jejich středu vyjděte a odlučte se, praví PÁN, a na nečisté nesahejte a já vás přijmu, i budu vám za Otce a vy mi budete za syny a dcery, praví PÁN, Všemocný. Majíce tedy tyto přísliby, milovaní, očisťme se od každého potřísnění masa i ducha a dovršujme svatost v Boží bázni. Vpusťte nás - nikomu jsme neukřivdili, nikoho nezničili, nikoho nevyužili; nemluvím k odsouzení, vždyť jsem předtím řekl, že jste v našich srdcích, abychom spolu umřeli a spolu žili. Veliká je má otevřenost vůči vám, veliký můj jásot pro vás; jsem naplněn povzbuzením, překypuji radostí při vší naší tísni - a věru, když jsme přišli do Makedonie, nenabylo naše maso žádného klidu, neboť jsme byli všemožně tísněni: zevně boje, zevnitř obavy; ten však, jenž povzbuzuje ponížené, Bůh, nás povzbudil příchodem Titovým, a nejen jeho příchodem, nýbrž i povzbuzením, jímž byl povzbuzen vzhledem k vám, když nám zvěstoval vaši vroucí touhu, vaše lkání, vaši horlivost pro mne, takže jsem se tím více zaradoval. Ano, i když jsem vás tím listem zarmoutil, nelituji toho, třebas jsem i litoval, neboť vidím, že vás onen list zarmoutil, třebas jen na čas. Nyní se raduji - ne že jste byli zarmouceni, nýbrž že jste byli zarmouceni k pokání, byliť jste zarmouceni v souladu s Bohem, takže vám od nás nebylo v ničem ublíženo - zármutek v souladu s Bohem totiž způsobuje pokání k záchraně, jehož netřeba litovat, zármutek světa však způsobuje smrt - vždyť hle, jakou ve vás právě to, že jste byli zarmouceni v souladu s Bohem, způsobilo píli, ba i obhajobu, ba i pohoršení, ba i bázeň, ba i vroucí touhu, ba i horlivost, ba i zadostučinění - všemožně jste prokázali, že vy sami jste v té záležitosti čisti. I když jsem vám tedy napsal, ne bylo to pro toho, jenž ukřivdil, ani pro toho, jemuž bylo ukřivděno, nýbrž pro to, by se vůči vám před Bohem projevila naše pilná horlivost, jež je pro vás. Pro tuto příčinu jsme byli povzbuzeni a tím spíše jsme se při svém povzbuzení ještě hojněji zaradovali z radosti Titovy, protože jeho duch byl ode všech vás občerstven. Vždyť byl-li jsem se mu poněkud vámi pochlubil, nebyl jsem zostuzen, nýbrž tak, jako jsme vždy podle pravdy promlouvali k vám, se pravdou ukázala i naše chlouba před Titem; a jeho niterné city se vůči vám rozmáhají, když si připomíná poslušnost všech vás, jak jste ho s bázní a chvěním přijali. Raduji se, že pokud jde o vás, mohu být veskrze klidný. Uvádíme vám však v známost, bratři, Boží milost, danou ve shromážděních Makedonie, že ve veliké zkoušce tísně se hojnost jejich radosti a jejich hluboká chudoba rozhojnila v bohatství jejich upřímné štědrosti. Podle možnosti totiž, dosvědčuji, a nad možnost, z vlastní vůle, s velmi snažnou žádostí nás prosili o uskutečnění té milosti a společenství v péči o svaté, a to ne podle toho, jak jsme se nadáli, nýbrž sami sebe dali nejprve Pánu, i nám, podle Boží vůle. Pobídli jsme tudíž Tita, aby u vás podle toho, jak prve započal, i tuto milost také dokončil; ale abyste právě tak, jak máte hojnost ve všem, ve víře i slovu i poznání i vší píli i své lásce k nám, měli hojnost i v této milosti. Neříkám to jako nařízení, nýbrž pro pilnou horlivost jiných, a chtěje ověřit pravost lásky vaší. Znáte přece milost našeho Pána Ježíše Krista, že pro vás zchudl, jsa bohat, abyste vy zbohatli chudobou jeho; i podávám v tomto své mínění, neboť je to prospěšné vám, kteří jste již loni započali nejen s vykonání m, nýbrž i s chtění m. Nyní však dokončete i vykonání, tak aby podle toho, jaká byla ochota chtění, právě tak ové bylo i dokončení z toho, co máte. Vždyť je-li ochota, je člověk vítán podle toho, cokoli má, ne podle toho, co nemá. Ne jde přece o to, aby se druhým dostalo pohodlí a vám tísně, nýbrž na základě rovnosti: V nynější době váš nadbytek k odpomoci nedostatku oněch, aby i nadbytek oněch odpomohl vašemu nedostatku, tak aby nastala rovnost podle toho, jak je psáno: Kdo nasbíral mnoho, nezbylo mu, a kdo málo, nedošel újmy. Dík však Bohu, jenž touž pilnou horlivost pro vás dává v srdci Titově; tu pobídku totiž ovšem přijal, avšak vydal se k vám z vlastní vůle, jsa pln pilné horlivosti. Spolu s ním jsme však poslali bratra, jehož chvála v blahé zvěsti je rozšířena po všech shromážděních; a nejen to, nýbrž byl od shromáždění i zvolen za našeho spolucestujícího s touto milostí, jíž posluhujeme k slávě samého Pána a na důkaz naší ochoty, varujíce se toho, že by nám při tomto bohatství, jímž posluhujeme, někdo měl co vytknout. Starámeť se předem o věci správné nejen v očích Páně, nýbrž i v očích lidí. A s nimi jsme poslali našeho bratra, o němž jsme se mnohokrát přesvědčili, že je v mnoha věcech pilně horlivý, a nyní mnohem pilněji horlivý pro velikou důvěru, již má ve vás. Ať jde o Tita, to je společník můj a spolupracovník ve vašem zájmu, či naši bratři, to jsou vyslanci shromáždění, sláva Kristova. Dokažte tedy vůči nim před tváří shromáždění důkaz své lásky a naší chlouby vámi. Je mi přece věru zbytečné vám psát stran péče o svaté, vždyť znám vaši ochotu, pro niž se vámi chlubím Makedoňanům, že Achaia je od loňska přichystána, a vaše horlivost podnítila většinu; ty bratry jsem však poslal, aby naše vás se týkající chlouba se po této stránce neukázala lichou, abyste byli přichystáni podle toho, jak jsem říkal, abychom snad, kdyby se mnou přišli Makedoňané a shledali vás nepřichystanými, nebyli v tomto spoléhání zostuzeni my, neřku-li vy. Uznal jsem tedy za nutné ty bratry vyzvat, aby k vám zašli předem a toto vaše předem ohlášené požehnání předem uspořádali, by tak bylo pohotově jako požehnání a ne jako něco vymámeného. Platí však toto: Kdo seje skrovně, bude skrovně i žnout, a kdo seje za žehnání, bude za žehnání i žnout; každý podle toho, jak si srdcem předsevzal, ne smutně nebo z donucení, neboť Bůh miluje veselého dárce. Bůh však vůči vám může veškeré dobrodiní rozhojnit, abyste se, majíce ve všem vždy všechen dostatek, rozhojňovali ke všemu dobrému dílu podle toho, jak je psáno: Rozsypal, dal nuzným, jeho spravedlnost zůstává navždy. Nuže, ten, jenž cele opatřuje símě sejícímu a chléb k jídlu, opatří a rozmnoží vaši setbu a dá vzrůst plodům vaší spravedlnosti; budete ve všem obohacováni ke vší upřímné štědrosti, jež skrze nás způsobuje děkování Bohu, protože péče této služby nejen doplňuje míru toho, čeho se svatým nedostává, nýbrž se i rozhojňuje mnoha děkováními Bohu, když následkem důkazu této péče Boha oslavují pro vaši poddanost vyznání vůči blahé zvěsti o KRISTU a upřímnou štědrost sdílení vůči nim a vůči všem a svou prosbou za vás po vás vroucně touží pro přenesmírnou Boží milost, jež je na vás. Bohu dík za jeho nevylíčitelný dar. Já sám však, Pavel, vás pro tichost a mírnost KRISTOVU snažně prosím - já, jenž sice mezi vámi jsem co do zevnějšku ponížený, z daleka se však na vás odvažuji - prosím však, abych se, až budu přítomen, ne musel odvážit s tou sebe důvěrou, s níž hodlám směle vystoupit proti některým, kteří nás mají jakoby za chodící podle masa. Ano, v mase chodíme, ale podle masa neválčíme, - ne jsou ť zbraně našeho válčení zbraně masa, nýbrž Božsky mocné k vyvracení pevností, - vyvracejíce mudrování a vše vysoké, co se pozdvihuje proti poznání Boha, a zajímajíce každou myšlenku v poslušnost KRISTA, a majíce pohotově potrestání každého neuposlechnutí, až se vaše poslušnost naplní. Hledíte na věci podle zevnějšku? Důvěřuje-li kdo sám sobě, že je Kristův, nechť zase sám u sebe má na mysli to, že jako je Kristův on, právě tak i my. A věru, i když se něco více pochlubím stran naší pravomoci, již [nám] Pán dal k budování a ne k vyvracení vás, nebudu se muset stydět. Abych nevzbudil zdání, jako bych vás zastrašoval listy, protože listy prý jsou sice pádné a silné, osobní zjev však ubohý a řeč nestojí za nic; takovýto nechť má na mysli, že jací jsme řečí skrze listy z daleka, takoví budeme i činem, až budeme přítomni. Neosmělujemeť se zařadit nebo přirovnat sami sebe k některým z těch, kteří doporučují sami sebe; ale oni, sebou samými sami sebe měříce a k sobě samým sami sebe přirovnávajíce, nechápou. My se však nebudeme chlubit do bezměrna, nýbrž podle míry okruhu, jejž nám Bůh míry přidělil, bychom dosáhli až i k vám; nenatahujemeť se příliš, jako bychom k vám nedosahovali, (vždyť jsme v blahé zvěsti o KRISTU až i k vám dospěli,) nechlubíce se do bezměrna lopotami někoho druhého, majíce však naději, že se, poroste-li vaše víra, mezi vámi vzmůžeme podle našeho okruhu, abychom mohli ještě hojněji zanést blahou zvěst do končin za vámi; ne se chlubit v okruhu někoho druhého, co do věcí již hotových. Kdo se však chlubí, nechť se chlubí v PÁNU; není přece osvědčen ten, kdo doporučuje sám sebe, nýbrž koho doporučuje Pán. Kéž byste mě snášeli v trošce nerozumu - i přesto mě snášejte! Vždyť pro vás žárlím Boží žárlivostí - oddalť jsem vás jedinému muži, bych vás KRISTU představil jako čistou pannu; bojím se však, aby snad, jako ten had svou úskočností podvedl Evu, [tak] nebyly vaše myšlenky porušeny a zbaveny prostoty stran KRISTA. Vždyť přece káže-li, kdo přichází, druhého Ježíše, jehož jsme nekázali, nebo dostáváte -li jiného ducha, jehož jste nedostali, nebo jinou blahou zvěst, již jste nepřijali, snášeli byste to pěkně. Myslím ovšem, že v ničem nejsem za těmi veleapoštoly; i když jsem neumělý v řeči, přece však ne v poznání, vždyť jsme vůči vám ve všech věcech všemožně vyjevili pravdu. Zdali jsem spáchal hřích, ponižuje se, abyste byli vyvýšeni vy, protože vám jsem blahou zvěst zvěstoval zdarma? Druhá shromáždění jsem olupoval, bera plat k obsluze vás, a když jsem u vás byl a octl se v nedostatku, nestal jsem se příživníkem nikoho, (čeho se mi totiž nedostávalo, dodali bratři přišedší z Makedonie,) a ve všem jsem se udržel a udržím bez zatížení pro vás. Jako že je ve mně Kristova pravda, nebude pro mne tato chlouba v oblastech Achaie znemožněna. Proč? Protože vás nemiluji? To ví Bůh. Co však konám, budu i nadále konat, abych odňal záminku těm, kteří chtějí záminku mít, aby v tom, čím se chlubí, byli shledáni takovými jako i my; takovíto totiž jsou nepraví apoštolé, podvodní pracovníci, přetvořující se v apoštoly Kristovy. A ne ní to nic divné ho - vždyť sám Satan se přetvořuje v anděla světla, ne ní to tedy nic veliké ho, přetvořují-li se jeho služebníci za služebníky spravedlnosti; jejich konec bude podle jejich činů. Opět pravím: ať si někdo nepomyslí, že jsem nerozumný; pakli však přece, přijměte mě byť i jako nerozumného, abych se i já něco málo pochlubil. Co pravím, nepravím v souladu s Pánem, nýbrž jakoby v nerozumu, v tomto sebevědomí chlouby; jelikož se mnozí chlubí co do masa, pochlubím se i já. Nerozumné přece rádi snášíte, jsouce rozumní - ano, snášíte, když vás někdo bídně zotročuje, když vás někdo požírá, když někdo bere, co je vaše, když se někdo povyšuje, když vás někdo bije do tváře. To pravím vzhledem k pohaně, jako bychom my byli bývali slabí; v čem se však odvažuje kdokoli, ( to pravím v nerozumu,) odvažuji se i já. Jsou Hebreové? Já též. Jsou Israélovci? Já též. Jsou símě Abrahamovo? Já též. Jsou služebníky Kristovými? (Mluvím, jako bych se míjel s rozumem:) Já nadmíru: přehojně v lopotách, nadměrně v ranách, přehojně ve vězeních, často v nebezpečích smrti, od Židů jsem pětkrát dostal čtyřicet bez jedné, třikrát jsem byl zbit holemi, jednou jsem byl kamenován, třikrát jsem prožil ztroskotání lodi, noc a den jsem ztrávil v hlubině; často na cestách, v nebezpečích na řekách, v nebezpečích od lupičů, v nebezpečích od vlastního rodu, v nebezpečích od národů, v nebezpečích ve městě, v nebezpečích v pustotě, v nebezpečích na moři, v nebezpečích mezi nepravými bratry, v lopotě a dřině, často v bděních, v hladu a žízni, často v postech, v zimě a nahotě. Mimo zevní věci můj denní nával starosti o všechna shromáždění - kdo je sláb, abych sláb nebyl, kdo klopýtá, aby nepálilo mne? Je-li záhodno se chlubit, budu se chlubit věcmi své slabosti; ten, jenž je Bůh a Otec Pána Ježíše, jenž je do věků veleben, ví, že nelžu. V Damašku měl ethnarcha Arety, krále, město Damašťanů pod stráží, chtěje se mne zmocnit, i byl jsem v nůši spuštěn oknem po zdi a unikl jsem jeho rukám. Chlubit se mi věru ne ní prospěšné, neboť přejdu k viděním a zjevením Páně. Znám člověka v Kristu, před čtrnácti lety, (zda v těle, nevím, či mimo tělo, nevím, Bůh ví,) takového, že byl zachvácen až k třetímu nebi; a znám takového člověka, (zda v těle či mimo tělo, nevím, Bůh ví,) že byl zachvácen do ráje a uslyšel nevyřknutelné výroky o věcech, o nichž člověku není dovoleno promluvit. Takovýmto se budu chlubit, sám sebou se však chlubit nebudu, leč v svých slabostech. Ano, zachce-li se mi pochlubit, nebudu nerozumný, neboť budu říkat pravdu; zdržuji se však, by si někdo o mně nepomyslil více než co na mně vidí nebo jestliže něco ode mne slyší. A abych tou přemírou zjevení nebyl příliš vyvyšován, byl mi dán osten pro maso, Satanův posel, aby do mne bušil pěstí, abych nebyl příliš vyvyšován. Za toto jsem Pána třikrát snažně prosil, aby to ode mne odstoupilo, a řekl mi: Stačí ti má milost, neboť [má] moc se dovršuje v slabosti. Milerád se tedy budu chlubit spíše v svých slabostech, aby se na mně usídlila moc KRISTOVA; proto si libuji v slabostech, v příkořích, v nesnázích, v pronásledováních, v tísních pro Krista, neboť když jsem sláb, tehdy jsem mocný. Stal jsem se nerozumným - vy jste mě donutili; ano, já bych byl měl být doporučován od vás, vždyť jsem v ničem nezůstal za těmi veleapoštoly, i když nejsem nic. Znamení apoštola byla přece mezi vámi uskutečněna ve vší trpělivosti znameními i zázraky a mocnými činy. V čempak jste byli vůči ostatním shromážděním ukráceni, ledaže jsem se já sám nestal vaším příživníkem? Promiňte mi tuto křivdu. Hle, tentokrát jsem hotov přijít k vám potřetí a příživníkem se nestanu, vždyť mi nejde o to, co je vaše, nýbrž o vás; střádat přece mají ne děti pro rodiče, nýbrž rodiče pro děti, a já za vaše duše milerád ponesu výlohy a cele se dám vynaložit, i když, převelmi vás miluje, jsem milován pramálo. Ale budiž, nepřetížil jsem vás já, ale jsa vychytralý, dostal jsem vás lstí. Využil jsem vás snad skrze někoho z těch, jež jsem k vám vyslal? Pobídl jsem Tita a s ním jsem vyslal toho bratra; využil vás snad nějak Titus? Nechodili jsme týmž duchem, ne týmiž šlépějemi? Dávno si myslíte, že se omlouváme vám. Mluvíme před Bohem v Kristu, a to vše, milovaní, pro vaše budování. Bojím se totiž, aby se snad ne stalo, že bych vás, až přijdu, neshledal takovými, jak bych rád, a že bych já od vás byl shledán takovým, jak byste neradi; aby snad ne byly sváry, řevnivost, vztek, hádky, pomluvy, našeptávání, nadouvání, nepořádky; by mě, až zase přijdu, můj Bůh vzhledem k vám nepokořil a a bych se ne musel dát do hořekování pro mnohé z těch, kteří předtím upadli do hříchů a nedali se z nečistoty a smilstva a bezuzdnosti, již napáchali, na pokání. Tentokrát k vám přicházím potřetí; každá záležitost bude založena na slově dvou a tří svědků. Předem jsem řekl a předem pravím - jako když jsem byl podruhé přítomen, a nyní v nepřítomnosti - těm, kteří předtím upadli do hříchů, a ostatním všem, že přijdu-li opětovně, nebudu nikoho šetřit. Jelikož požadujete osvědčení toho, že ve mně mluví Kristus, (jenž není vůči vám sláb, nýbrž je mezi vámi mocný, neboť i když byl ukřižován v slabosti, přece žije Boží mocí, a my jsme zajisté slábi v něm, ale budeme s ním žít Boží mocí vůči vám,) zkoušejte sami sebe, zda jste ve víře, osvědčujte sami sebe - což sami sebe nerozpoznáváte, že je ve vás Ježíš Kristus, nejste-li ovšem neosvědčeni? Nuže, doufám, že poznáte, že my neosvědčeni nejsme; modlíme se však k Bohu, byste nevykonali nic zlého, ne proto, abychom se my ukázali jako osvědčení, nýbrž vy abyste konali to, co je správné, a my a bychom byli jakoby neosvědčení. Nic přece nemůžeme proti pravdě, nýbrž pro pravdu; ano, radujeme se, když my jsme slabí a vy jste mocní. Modlíme se však i za toto: za vaše zdokonalení. Pro tuto příčinu vám v nepřítomnosti tyto věci píši, abych, až budu přítomen, nemusel přísně zakročit podle pravomoci, již mi Pán dal k budování a ne k vyvracení. Ostatně se, bratři, radujte, spějte k dokonalosti, přijímejte povzbuzování, buďte téhož smýšlení, žijte v pokoji a Bůh lásky a pokoje bude s vámi. Pozdravte se navzájem svatým polibkem. Pozdravují vás všichni svatí. Milost Pána Ježíše Krista a Boží láska a společenství Svatého Ducha se všemi vámi. Pavel, apoštol, ne od lidí ani skrze člověka, nýbrž skrze Ježíše Krista a Boha Otce, jenž ho vzkřísil zprostřed mrtvých, a všichni bratři se mnou, shromážděním Galatie: Milost vám a pokoj od Boha Otce a našeho Pána Ježíše Krista, jenž sám sebe dal za naše hříchy, tak aby si nás vytrhl z nynějšího zlého věku, podle vůle toho, jenž je náš Bůh a Otec, jemuž sláva na věky věků. AMÉN. Žasnu, že tak rychle od toho, jenž vás v milosti Kristově povolal, přebíháte k jiné blahé zvěsti, jež není druhá blahá zvěst, ledaže jsou jacísi, kteří vás znepokojují a rádi by blahou zvěst o KRISTU převrátili. Ale jestliže vám třebas i my nebo anděl z nebe bude jako blahou zvěst hlásat cokoli mimo to, co jsme vám jako blahou zvěst ohlásili, budiž proklet; jak jsme předtím řekli, pravím opět i teď: Hlásá-li vám kdo jako blahou zvěst cokoli mimo to, co jste přijali, budiž proklet. Koho pak teď chci uspokojit, lidi či Boha? Anebo se usiluji zalibovat lidem? Kdybych se ještě lidem zaliboval, nebyl bych nevolník Kristův. Uvádím vám však, bratři, v známost, pokud jde o blahou zvěst, jež byla ode mne zvěstována, že ona není podle člověka, neboť já jsem ji ani nepřijal ani jí nebyl vyučen od člověka, nýbrž skrze zjevení Ježíše Krista. Slýchali jste přece, jaké kdysi bylo v Židovství mé vlastní chování, že jsem Boží shromáždění nadmíru pronásledoval a vyhlazoval je a v Židovství činil pokroky nad mnohé své vrstevníky ve svém rodu, jsa převelmi horliv stran podání svých otců. Když však Bůh, jenž si mě vyhradil již od útrob mé matky a povolal svou milostí, uznal za dobré zjevit ve mně svého Syna, abych ho v blahé zvěsti hlásal mezi národy, zachoval jsem se hned tak, že jsem se neuchýlil o radu k masu a krvi, aniž jsem vyšel do Jerúsaléma k těm, kteří byli apoštoly přede mnou, nýbrž jsem odešel do Arabie a zase jsem se vrátil zpět do Damašku. Nato jsem po třech letech do Jerúsaléma vyšel, bych se seznámil s Petrem, a pozdržel jsem se u něho patnáct dní; jiného z apoštolů jsem však neuviděl, leč Jakuba, bratra Páně. Nuže, co vám píši, hle, před Bohem, že nelžu. Nato jsem přišel do oblastí Syrie a Kilikie; shromážděním Júdska, jež jsou v Kristu, však jsem byl osobně neznám, nýbrž se jim jen dostávalo v sluch: Ten, jenž nás kdysi pronásledoval, nyní v blahé zvěsti hlásá tu víru, již kdysi vyhlazoval. A oslavovali pro mne Boha. Nato jsem za čtrnáct let opět do Jerúsaléma vystoupil s Barnabou, přibrav s sebou i Tita. To jsem vystoupil podle zjevení a předložil jsem jim svou blahou zvěst, již káži mezi národy, stranou však těm, kteří jsou uznáváni, abych snad neběžel nebo ne byl běžel naprázdno, (ale ani Titus, jenž byl se mnou, ač byl Řek, nebyl nucen dát se obřezat;) a to vzhledem k těm kradmo dovnitř uvedeným nepravým bratrům, kteří kradmo vnikli, by vyslídili naši svobodu, již máme v Kristu Ježíši, aby nás bídně zotročili. Těm jsme ani na hodinu povolně neustoupili, aby pravda blahé zvěsti u vás trvale zůstala. Od těch však, kdo byli uznáváni, že něčím jsou - ať již byli čímkoli, nic mi po tom není, Bůh nepřijímá osobu člověka; mně totiž ti uznávaní nic navíc neuložili, nýbrž naopak, vidouce, že jsem pověřen blahou zvěstí pro neobřízku, tak jako Petr pro obřízku, (neboť ten, jenž působil v Petrovi co do apoštolství obřízky, působil i ve mně co do národů,) a poznavše milost, jež mi byla dána, podali Jakub a Kéfas a Jan, kteří byli uznáváni, že jsou sloupy, mně a Barnabovi pravice společenství, abychom my šli k národům a oni k obřízce. Jedině abychom pamatovali na chudé; a to, právě toto, jsem se také vynasnažil vykonat. Když však Petr přišel do Antiochie, postavil jsem se mu do tváře na odpor, protože byl hoden odsouzení. Předtím totiž, než přišli někteří od Jakuba, jídal spolu s lidmi z národů; když však přišli, stahoval se zpět a odlučoval, boje se těch z obřízky, a s ním se jali pokrytecky si počínat i ostatní Židé, takže tím jejich pokrytectvím byl spolu stržen i Barnabas. Ale když jsem uviděl, že nekráčejí přímě podle pravdy blahé zvěsti, řekl jsem Petrovi přede všemi: Žiješ-li ty, jsa Žid, po způsobu národů a ne po židovsku, jak to, že nutíš národy požidovšťovat se? My, přirozeností Židé a ne hříšníci z národů, vědoucí však, že člověk není ospravedlňován na základě činů podle zákona, nýbrž jedině věrou v Ježíše Krista, i my jsme v Krista Ježíše uvěřili, abychom byli ospravedlněni na základě víry v Krista a ne na základě činů podle zákona, protože na základě činů podle zákona žádné maso ospravedlněno nebude. Nuže, byli-li jsme, usilujíce o ospravedlnění v Kristu, sami také shledáni hříšníky, je pak Kristus služebníkem hříchu? Pryč s takovou myšlenkou! Vždyť jestliže ty věci, jež jsem zbořil, opět buduji, prohlašuji sám sebe za přestupníka; vždyť jsem já skrze zákon zákonu umřel, abych žil Bohu, jsem s Kristem ukřižován a žiji ne již já, nýbrž ve mně žije Kristus, a co nyní v mase žiji, žiji ve víře, víře v Božího Syna, jenž mě miloval a za mne vydal sám sebe. Tu Boží milost nezamítám, vždyť je -li spravedlnost skrze zákon, pak Kristus umřel nadarmo. Ó, zpozdilí Galaté, kdo vás uřkl, vás, jimž byl Ježíš Kristus před očima vymalován jako [mezi vámi] ukřižovaný? Jen toto bych se od vás rád dověděl: Dostali jste Ducha na základě činů podle zákona či na základě zprávy víry? Tak zpozdilí jste? Započavše v Duchu, chcete se nyní stát dokonalými v mase? Tolik věcí jste vytrpěli zbytečně, ačli i vskutku zbytečně? Ten tedy, jenž vám hojně poskytuje Ducha a působí mezi vámi projevy moci, činí tak na základě činů podle zákona či na základě zprávy víry? Tak jako Abraham uvěřil Bohu a to mu bylo započítáno k spravedlnosti; vězte tedy, že ti, kdo jsou na základě víry, ti jsou Abrahamovi synové. A Písmo, předvídajíc, že Bůh ospravedlňuje národy na základě víry, předem Abrahamovi ohlásilo blahou zvěst: V tobě přijde požehnání na všechny národy. Požehnání tedy docházejí s věřícím Abrahamem ti, kdo jsou na základě víry, neboť kolik jich je na základě činů podle zákona, jsou pod zlořečením, je přece psáno: Zlořečení na každého, kdo nesetrvává ve všech věcech, jež jsou napsány v knize zákona, by je vykonal. Že však zákonem nikdo před Bohem ospravedlňován není, je zřejmé, protože: Spravedlivý bude žít z víry; zákon však není z víry, nýbrž: Kdo tyto věci vykoná, bude žít jimi. Kristus nás ze zlořečení zákona vykoupil, neboť se stal zlořečením za nás, (protože je psáno: Zlořečení na každého, kdo visí na dřevě,) aby Abrahamovo požehnání dospělo v Kristu Ježíši k národům, abychom skrze víru dostali příslib Ducha. Bratři, mluvím po způsobu člověka: Dokonce ani lidskou úmluvu, nabyvší pravoplatnosti, nikdo neodvolává, aniž k ní přidává další ustanovení. Abrahamovi však byly dány přísliby, i jeho semeni; nepraví: A semenům, jakoby o mnohých, nýbrž jakoby o jednom: A tvému semeni, jímž je Kristus. I pravím toto: Úmluvu, předem pravoplatnosti nabyvší od Boha, nezbavuje pravoplatnosti zákon, - jenž byl zaveden po čtyřech stech a třiceti letech, - takže by zrušil příslib. Je -li přece dědictví na základě zákona, ne ní již na základě příslibu, Bůh je však Abrahamovi uštědřil skrze příslib. Proč tedy zákon? Byl přidán vzhledem k přestupováním, než by símě, jemuž byl příslib učiněn, přišlo, byv ustanoven skrze anděly v ruce prostředníka. Prostředník však není prostředníkem jednoho, Bůh pak je jeden. Je tedy zákon proti Božím příslibům? Ani pomyšlení! Ano, kdyby byl dán zákon, jenž by mohl oživit, byla by spravedlnost skutečně na základě zákona, ale Písmo všechno spolu zamklo pod hřích, aby na základě víry v Ježíše Krista byl příslib dán těm, kdo věří. Předtím však, než víra přišla, jsme byli opatrováni pod zákonem, jsouce spolu zamknut k víře, jež měla být zjevena, takže se zákon stal naším vychovatelem ke Kristu, abychom byli ospravedlněni na základě víry; když však víra přišla, nejsme již pod vychovatelem. Vždyť jste všichni skrze víru v Krista Ježíše Boží synové; ano, kolik vás bylo pokřtěno pro Krista, oděli jste se Kristem; není Žida ani Řeka, není nevolníka ani svobodného, není mužského ani ženského pohlaví, jsteť všichni vy v Kristu Ježíši jeden. Jste -li vy však Kristovi, pak jste Abrahamovo símě, dědicové podle příslibu. I pravím: Pokud je dědic nezletilý, neliší se nic od nevolníka, ač je všeho pánem; ale je až do dne určeného od otce pod poručníky a správci. Tak i my: Když jsme byli nezletilí, byli jsme podrobeni v nevolnictví pod živly světa; když však přišlo naplnění času, vyslal Bůh od sebe svého Syna, přišedšího z ženy, přišedšího pod zákon, aby ty, kdo byli pod zákonem, vykoupil, abychom obdrželi synovství. Protože však jste synové, vyslal Bůh od sebe do vašich srdcí Ducha svého Syna, volajícího ABBA, Otče; již tedy nejsi nevolník, nýbrž syn, jestliže však syn, pak i dědic skrze Boha. Ale tehdy jste ovšem, o Bohu nevědouce, nevolnicky sloužili těm, kteří přirozeností nejsou bohové; nyní však, poznavše Boha, - lépe však: byvše od Boha poznáni, - jak to, že se zase navracíte k bezmocným a nuzáckým živlům, jimž byste se zase rádi dali nově do nevolnické služby? Dáváte si záležet na dodržování dní a měsíců a období a let - bojím se o vás, abych se snad pro vás nebyl nalopotil zbytečně. Stávejte se takovými jako já, protože i já jsem se stal takovým jako vy, bratři, prosím vás. Neukřivdili jste mi v ničem, vždyť víte, že jsem vám blahou zvěst poprvé ohlásil za slabosti masa, a mé pokušení, jež bylo v mém mase, jste si neznevážili, aniž zošklivili, nýbrž jste mě přijali jako Božího anděla, jako Krista Ježíše. Nuže, jaká [byla] vaše blaženost? Ano, dosvědčuji vám, že byste, kdyby to bylo bývalo možné, byli vyloupali a dali mi své oči. Stal jsem se tedy vaším nepřítelem, říkaje vám pravdu? Jsou pro vás horlivi - ne správně, nýbrž před vámi chtějí zamknout, abyste byli horlivi pro ně; v správném se horlivě snažit je však správné vždy a nejen když jsem u vás přítomen - mé dětičky, pro něž opět mám porodní bolesti, než ve vás bude vytvarován Kristus, a chtěl bych být u vás přítomen teď a změnit svůj hlas, protože jsem stran vás zmaten. Povězte mi, vy, kteří chcete být pod zákonem: Neslyšíte zákon? Je přece psáno, že Abrahamovi se dostalo dvou synů, jednoho ze služky a jednoho ze svobodné paní, ale ten ze služky byl zplozen podle masa a ten ze svobodné paní skrze příslib. Tyto věci mají obrazný význam; jsou to totiž dvě úmluvy, jedna z hory Sinaje, plodící k nevolnictví, to je Agar; Agar je totiž hora Sinaj v Arabii a shoduje se s tím Jerúsalémem, jenž je nyní, neboť je se svými dětmi v nevolnictví. Ten Jerúsalém však, jenž je nahoře, je svobodný; to je naše matka. Je přece psáno: Rozvesel se, neplodná, jež nerodíš, propukni ve výskot ty, jež nemáš porodních bolestí, protože dětí opuštěné je více než té, jež má muže. Vy však, bratři, jste děti příslibu podle vzoru Isáka; ale jako tehdy ten, jenž byl zplozen podle masa, pronásledoval toho zplozeného podle Ducha, právě tak i nyní. Ale co praví Písmo? Vyžeň tu služku i toho jejího syna, syn služky přece nikterak nebude dědit se synem svobodné paní. Nejsme tedy, bratři, děti služky, nýbrž svobodné paní. K té svobodě nás vysvobodil Kristus; držte se tedy a nezaplétejte se zase ve jho nevolnictví. Hle, pravím vám já, Pavel, že budete-li se dávat obřezávat, nebude vám Kristus nic platný; a dále svědčím každému člověku, jenž se obřezávat dává, že je povinen vykonat celý zákon. Vy, kteříkoli se dáváte ospravedlňovat zákonem, jste přišli o veškerý užitek z KRISTA, vypadli jste z milosti; my přece naději spravedlnosti vyčkáváme Duchem na základě víry, neboť v Kristu Ježíši nic nezmůže ani obřízka ani neobřízka, nýbrž víra projevující svou působnost skrze lásku. Běželi jste dobře; kdo vás zarazil, byste nebyli povolni pravdě? Ta povolnost ne ní z toho, jenž vás povolává; trocha kvasu zkvašuje celé těsto. Já jsem o vás v Pánu přesvědčen, že nijak jinak smýšlet nebudete, a kdo vás znepokojuje, ponese vinu, ať je to kdokoli. Já však, bratři, káži-li ještě obřízku, proč jsem ještě pronásledován? Pak je urážka kříže odklizena! Kéž se ti, kteří vás pobuřují, sami odříznou! Vy jste přece byli povoláni ke svobodě, bratři, jen tu svobodu ne obracejte v záminku pro maso, nýbrž si v lásce buďte nevolníky navzájem; všechen zákon je přece splněn v jednom slovu: Budeš milovat toho, jenž je ti blízko, jako sám sebe. Jestliže se však navzájem hryžete a požíráte, hleďte, byste jedni od druhých nebyli pohlceni. Pravím však: Choďte v Duchu a nikterak nebudete uskutečňovat tužbu masa, neboť maso svou tužbou směřuje proti Duchu a Duch proti masu a tyto věci si navzájem odporují, abyste nekonali ty věci, jež si přejete; jste-li však vedeni Duchem, nejste pod zákonem. Činy masa pak jsou všeobecně známy: Jsou to smilstvo, nečistota, bezuzdnost, modlářství, kouzelnictví, nepřátelství, sváry, řevnivost, vztek, hádky, rozepře, strany, závist, vraždy, opilství, hodokvasy a tomu podobné věci, o nichž vám předem pravím, tak jako jsem i předtím řekl, že ti, kteří takovéto věci páší, Boží království nezdědí. Ovoce Ducha však je láska, radost, pokoj, shovívavost, vlídnost, dobrota, věrnost, tichost, sebekázeň - proti takovýmto věcem není zákona; ti však, kdo jsou KRISTOVI, maso s vášněmi i chtivostmi ukřižovali. Žijeme-li Duchem, Duchem se i řiďme; nestávejme se prázdnými vychloubači, navzájem se vyzývajícími, navzájem si závidícími. Bratři, i když bude nějaký člověk zastižen v nějakém provinění, napravujte takovéhoto v duchu tichosti vy, kteří jste duchovní; přitom se měj sám na pozoru, bys nebyl pokoušen i ty. Neste vzájemně své těžkosti, a tak splňte zákon KRISTŮV. Domnívá-li se totiž někdo, že něco je, nejsa nic, klame v mysli sám sebe; každý nechť však ověřuje své dílo a potom bude mít chloubu jen sám vzhledem k sobě a ne k jinému, neboť každý ponese svůj vlastní náklad. Ten pak, kdo je vyučován ve slovu, nechť se s tím, kdo vyučuje, ve všech dobrých věcech sdílí. Nemylte se, Bohu se nelze pošklebovat; ano, cokoli bude člověk sít, to bude i žnout, protože kdo seje pro své maso, bude z masa žnout zkázu, kdo však seje pro Ducha, bude z Ducha žnout věčný život. Neklesejme však na mysli, konajíce to, co je správné, vždyť nebudeme-li umdlévat, budeme svým časem žnout; tak tedy, jak máme příležitost, působme to, co je dobré, vůči všem, zejména však vůči příslušníkům domácnosti víry. Pohleďte, jak dlouhý list jsem vám vlastní rukou napsal. Kteříkoli se chtějí pěkně ukázat v mase, ti vás nutí dávat se obřezávat, jen aby nebyli pronásledováni pro KRISTŮV kříž, vždyť ani sami ti, kdo se obřezávat dávají, zákon nezachovávají, ale chtějí, byste se vy dávali obřezávat, aby se mohli pochlubit ve vašem mase. Mně však nechť se nestane, bych se chlubil, leč v kříži našeho Pána Ježíše Krista, skrze něhož je svět ukřižován mně a já světu; vždyť [v Kristu Ježíši] ani obřízka nic není ani neobřízka, nýbrž nové stvoření, a kteříkoli se budou řídit tímto pravidlem, pokoj na ně a smilování, i na Božího Israéle. Ostatně nechť mi nikdo nepůsobí nepříjemností; jáť na svém těle nosím značky Pána Ježíše. Milost našeho Pána Ježíše Krista s vaším duchem, bratři. AMÉN. Pavel, apoštol Ježíše Krista podle Boží vůle, svatým, kteří jsou v Efesu, a věrným v Kristu Ježíši: Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a Pána Ježíše Krista. Veleben budiž ten, jenž je Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, jenž nás požehnal každým duchovním požehnáním v nebeských místech v Kristu podle toho, jak si nás v něm před založením světa vyvolil, bychom byli před ním svatí a bezúhonní v lásce, a předurčil nás k přisvojení za syny skrze Ježíše Krista pro sebe podle blahé libosti své vůle, ke chvále slávy jeho milosti, v níž nás v přízeň pojal v Milovaném, v němž máme osvobození skrze jeho krev, odpuštění provinění podle bohatství jeho milosti, jíž nás ve vší moudrosti a prozíravosti zahrnul; uvedl nám ve známost tajemství své vůle podle své blahé libosti, již si v sobě předsevzal co do uspořádání týkajícího se naplnění dob: shrnout si všechny věci pod jednu hlavu v KRISTU, věci na nebesích a věci na zemi, v tom, v němž jsme také nabyli dědictví, byvše podle předsevzetí toho, jenž všechny věci působí podle rozhodnutí své vůle, předurčeni k tomu, bychom k chvále jeho slávy byli my, kteří jsme předtím složili naději v KRISTU, v němž máte naději i vy, uslyševše slovo pravdy, blahou zvěst o vaší záchraně, v němž jste také uvěřivše byli zpečetěni Svatým Duchem příslibu, jenž je závdavkem našeho dědictví do osvobození dobytého vlastnictví ke chvále jeho slávy. Pro tuto příčinu i já, uslyšev o víře v Pána Ježíše, jež je ve vás, a lásce, již máte ke všem svatým, za vás nepřestávám děkovat, čině [o vás] zmínku při svých modlitbách, aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, dal ducha moudrosti a zjevení v plném poznání jeho; abyste oči vašeho srdce měli osvícené, takže byste věděli, jaká je naděje jeho povolání [a] jaké bohatství slávy jeho dědictví v svatých a jaká přenesmírná velikost jeho moci vůči nám, kteří věříme, podle působení mohutnosti jeho síly, jíž zapůsobil v KRISTU, když ho vzkřísil zprostřed mrtvých; i posadil ho na své pravici v nebeských místech vysoko nad každou vládu a vrchnost a moc a panství a každé jméno jmenované nejen ve věku tomto, nýbrž i v budoucím, a všechny věci podřídil pod jeho nohy a dal to, aby on byl nade všemi věcmi hlavou vůči shromáždění, jež je jeho tělo, plnost toho, jenž naplňuje vše ve všech; a vás, kteří jste byli mrtvi v svých proviněních a hříších - v nichž jste kdysi chodili podle běhu tohoto světa, podle toho, jenž vládne pravomocí nad ovzduším, ducha, jenž nyní působí v synech neposlušnosti, mezi nimiž jsme se kdysi v chtivostech našeho masa pohybovali i my, konajíce věci, jež si přálo maso a myšlenky rozumu, i byli jsme přirozeností dětmi hněvu jako i ostatní, Bůh však, jsa pro svou velikou lásku, jíž nás miloval, bohat soucitem, nás, když jsme také byli mrtvi v proviněních, s KRISTEM oživil, (milostí jste zachráněni,) a společně vzkřísil a společně v nebeských místech posadil v Kristu Ježíši, aby ve věcích, jež nadcházejí, ukázal přenesmírné bohatství své milosti ve vlídnosti k nám v Kristu Ježíši. Jsteť tou milostí skrze víru zachráněni a to ne ní z vás, je to Boží dar, ne na základě činů, aby se někdo nepochlubil; jsme přece dílo jeho, byvše v Kristu Ježíši stvořeni k dobrým činům, jež Bůh předem připravil, abychom v nich chodili. Proto pamatujte, že vy, v mase kdysi národy, jimž se říká neobřízka, - od toho, čemu se říká obřízka, rukou vykonávaná na mase, - že jste oné doby byli bez Krista, odcizení od obce Israélovy a cizinci co do úmluv příslibu, nemající naděje a bez Boha ve světě; nyní jste se však v Kristu Ježíši vy, kteří jste kdysi byli daleko, KRISTOVOU krví dostali blízko. Onť je náš mír, jenž obojí učinil jedním a přehradu oplocení zbořil tím, že ve svém mase odklidil nepřátelství, zákon příkazů záležející v ustanoveních, aby to dvojí sám v sobě zpracoval v jednoho nového člověka, chtěje zjednat mír, a aby obojí v jednom těle uvedl v soulad s Bohem skrze kříž, zabiv jím nepřátelství, a přišed ohlásil v blahé zvěsti mír vám, kteří jste byli daleko, a mír těm, kteří byli blízko, neboť obojí skrze něho máme jedním Duchem přístup k Otci. Tak tedy již nejste cizinci a návštěvníci, nýbrž jste spoluobčané svatých a příslušníci Boží domácnosti, byvše přibudováni na základě apoštolů a proroků, jehož hlavním nárožním kamenem je sám Ježíš Kristus, v němž veškerá stavba, vespolek skloubovaná, roste v svatý chrám v Pánu, v němž jste i vy spolu budováni v sídlo Boha v osobě Ducha. Z této příčiny já, Pavel, vězeň KRISTA Ježíše pro vás, národy, (ačli jste uslyšeli o správě Boží milosti, jež mi vzhledem k vám byla dána, že mi odhalením bylo v známost uvedeno tajemství, (podle toho, jak jsem předtím stručně napsal, stran čehož můžete čtením vyrozumět, jak se v KRISTOVĚ tajemství vyznám,) jež [v] jiných pokoleních nebylo synům lidí v známost uvedeno tak, jak bylo nyní v Duchu odhaleno jeho svatým apoštolům a prorokům: Že ti, kteří jsou z národů, jsou spoludědici a spolu tělem a spolupodílníky [jeho] příslibu v Kristu Ježíši skrze blahou zvěst, jejímž jsem se stal služebníkem podle daru Boží milosti, jenž mi byl dán působením jeho moci. Tato milost byla dána mně, menšímu než nejmenší ze všech svatých, bych mezi národy ohlásil blahou zvěst o nevystižitelném KRISTOVĚ bohatství a všechny osvítil poznáním toho, jaká je správa tajemství, jež bylo od věků ukryté v Bohu, jenž stvořil všechny věci, aby nyní skrze shromáždění byla knížectvím a vrchnostem v nebeských místech v známost uvedena přerozmanitá Boží moudrost podle předsevzetí věků, jež pojal v KRISTU Ježíši, našem Pánu, v němž máme smělost a přístup v důvěře skrze víru v něho. Proto prosím, byste neochabovali při mých strastech pro vás; to je vaše sláva. Z této příčiny skláním svá kolena před Otcem [našeho Pána Ježíše Krista], od něhož se jmenuje každá rodina v nebesích i na zemi, aby vám podle bohatství své slávy dal mocí zmohutnět skrze jeho Ducha co do vnitřního člověka, by se KRISTUS skrze víru usídlil ve vašich srdcích a vy abyste byli zakořenění a založení v lásce, abyste nabyli plné schopnosti se všemi svatými si uvědomit, jaká je šířka a délka a hloubka a výška, i poznat KRISTOVU lásku, jež poznání převyšuje, abyste byli naplněni do vší Boží plnosti. Tomu pak, jenž je mocen učinit mnohem hojněji nad všechny věci, jež si vyprošujeme nebo na něž myslíme, podle té moci, jež v nás vyvíjí svou činnost, jemu ve shromáždění v Kristu Ježíši sláva do všech pokolení věku věků. AMÉN ). Vybízím vás tedy já, vězeň v Pánu, byste chodili důstojně toho povolání, jímž jste byli povoláni, se vší pokorou a tichostí, se shovívavostí, navzájem se snášejíce v lásce, vynasnažujíce se zachovávat jednotu Ducha ve svazku pokoje. Je jedno tělo a jeden Duch, jakož jste i byli povoláni v jedné naději vašeho povolání; jeden Pán, jedna víra, jeden křest; jeden Bůh a Otec všech, jenž je nade všemi a skrze všechny a ve všech nás. Každému jednotlivci z nás však byla dána milost podle míry KRISTOVA obdarování; proto praví: Vystoupiv do výše, zajaté přivedl zajatectvo a lidem dal dary - co však znamená to, že vystoupil, leč že i sestoupil do nižších končin země? Ten, jenž sestoupil, je týž, jenž i vystoupil vysoko nade všechna nebesa, aby naplnil všechny věci; a on dal některé jako apoštoly a některé zase jako proroky a některé jako hlasatele blahé zvěsti a některé jako pastýře a učitele, ke zdokonalování svatých se zřetelem k dílu obsluhy, se zřetelem k budování KRISTOVA těla, než my všichni dospějeme k jednotě víry a plného poznání Božího Syna, k dospělému muži, k míře postavy plnosti KRISTOVY, abychom již nebyli batolata, zmítaná příbojem a sem-tam unášená každým větrem toho učení, jež je v šejdířství lidí, v nepoctivém chytráctví za účelem soustavného obluzování, nýbrž abychom, pravdu držíce v lásce, ve všech věcech rostli v něho, jenž je hlava, KRISTUS, z něhož si veškeré tělo, vespolek skloubované a v celistvosti udržované každým spojem přívodu podle působení každé jednotlivé části v její míře, uskutečňuje růst těla k svému budování v lásce. Toto tedy pravím a osvědčuji v Pánu, že již nemáte chodit podle toho, jak chodí i [ostatní] národy v nicotnosti své mysli, jsouce zatemnění v rozumu, odcizení Božímu životu následkem neznalosti, jež v nich je, následkem zatvrzelosti jejich srdce; oni, pozbyvše všeho cítění, sami sebe odevzdali bezuzdnosti k páchání vší nečistoty s lačnou neukojenou dychtivostí. Vy však jste ne takto pochopili KRISTA, ačli jste ho uslyšeli a byli v něm vyučeni podle toho, jak je pravda v Ježíšovi; že jste co do prvnějšího chování od sebe odložili starého člověka, jenž podle klamných chtivostí propadá zkáze, a obnovujete se v duchu své mysli a oděli jste se novým člověkem, jenž byl podle Boha stvořen v pravdivé spravedlnosti a svatosti. Proto od sebe odložte lež a každý s tím, jenž je mu blízko, mluvte pravdu, protože jsme jedni druhých údy. Hněvejte se a nehřešte; nechť nad vaším rozhněváním slunce nezachází, aniž dávejte místo ďáblu. Krádce nechť již nekrade, nýbrž nechť se raději lopotí, dělaje rukama něco dobrého, aby měl co udílet potřebnému. Nechť z vašich úst nevychází žádné ošklivé slovo, nýbrž je -li jaké dobré k potřebnému budování, aby přineslo dobrodiní těm, kdo slyší. A nezarmucujte Svatého Božího Ducha, jímž jste byli zpečetěni ke dni osvobození; nechť je od vás odstraněna všechna hořkost a vztek a hněv a křik a urážlivá řeč se vší zlovůlí, a stávejte se k sobě navzájem vlídnými, milosrdnými, mezi sebou si promíjejíce podle toho, jak i Bůh v Kristu prominul vám. Stávejte se tedy, jako milované děti, napodobiteli Boha a choďte v lásce podle toho, jak nás i KRISTUS miloval a za nás vydal sám sebe jako posvátný dar a oběť Bohu k líbezné vůni. Smilstvo však a žádná nečistota nebo bezuzdná chtivost nechť se podle toho, jak se sluší svatým, mezi vámi ani nejmenuje, an i oplzlost a pošetilé mluvení nebo vtipkování, věci nenáležité, nýbrž raději děkování. To přece víte; je vám známo, že žádný smilník nebo nečistý nebo bezuzdný chtivec, jenž je modlář, nemá dědictví v KRISTOVĚ a Božím království. Nechť vás nikdo neklame prázdnými slovy, pro tyto věci přece na syny neposlušnosti přichází Boží hněv, nestávejte se tedy jejich spolupodílníky - ano, kdysi jste byli tmou, nyní však světlem v Pánu; choďte jako děti světla, (neboť plod světla je ve vší dobrotě a spravedlnosti a pravdě,) zkoumajíce, co je Pánu příjemné, a nemějte spoluúčasti s neplodnými činy tmy, nýbrž je raději i kárejte, vždyť o těch věcech, jež se od nich skrytě dějí, je stydno i mluvit. Všechny věci však, jsouce co do své pravé povahy odhalovány od světla, vycházejí najevo, neboť světlo je to, co si vše najevo vyvádí. Proto praví: Procitej, kdo spíš, a vstaň zprostřed mrtvých, a KRISTUS tě ozáří. Hleďte tedy, jak máte pečlivě chodit, ne jako nemoudří, nýbrž jako moudří, využívajíce příležitosti, protože dni jsou zlé. Pro tuto příčinu se nestávejte nerozumnými, nýbrž chápajícími, jaká je vůle Páně, a neopíjejte se vínem, v němž je rozpustilost, nýbrž se dávejte naplňovat Duchem, mluvíce mezi sebou v žalmech a chvalozpěvech a duchovních písních, zpívajíce a hrajíce Pánu svým srdcem, vždy za všechny věci tomu, jenž je Bůh a Otec, děkujíce ve jménu našeho Pána Ježíše Krista, v Kristově bázni se sobě navzájem podřizujíce. Vy ženy [se podřizujte ] svým vlastním mužům jako Pánu, protože muž je hlava ženy, jako i KRISTUS hlava shromáždění; on [je] Zachránce těla. Ale jako je shromáždění podřízené KRISTU, právě tak i ženy svým vlastním mužům ve všem. Vy muži své ženy milujte podle toho, jak i KRISTUS shromáždění miloval a za ně vydal sám sebe, aby je posvětil, očistě je koupelí vody skrze slovo, aby on sám sobě shromáždění představil slavné, nemající skvrny nebo vrásky nebo něčeho z takovýchto věcí, nýbrž aby bylo svaté a bezúhonné. Tak jsou i muži povinni své ženy milovat jako svá těla; kdo miluje svou ženu, miluje sám sebe, vždyť své maso nikdo nikdy nepojal v nenávist, nýbrž je vyživuje a něžně chová tak, jako i KRISTUS shromáždění. Jsme totiž údy jeho těla [, z jeho masa a z jeho kostí]; pro tuto příčinu opustí člověk svého otce i matku a přilne k své ženě, i stanou se ti dva jedním masem. Toto tajemství je veliké, já však mluvím o Kristu a o shromáždění; nicméně i vy, každý jednotlivě, nechť svou ženu tak miluje jako sám sebe, žena pak aby se muže bála. Vy děti buďte poslušny svých rodičů v Pánu, neboť toto je spravedlivé. Cti svého otce i matku, to je první příkaz s příslibem: abys dobře pochodil a byl dlouhověký na zemi. Vy otcové své děti nerozhněvávejte, nýbrž je vychovávejte v kázni a napomínání Páně. Vy nevolníci buďte svých pánů co do masa s bázní a chvěním poslušni v prostotě svého srdce jako KRISTA, ne se službou naoko jako lidem se zalibující, nýbrž jako nevolníci Kristovi, z duše konajíce Boží vůli, sloužíce s oddaností jakoby Pánu a ne lidem, vědouce, že cokoli dobrého každý vykoná, to si od Pána odnese, ať nevolník, ať svobodný. A vy páni vůči nim konejte totéž a od vyhrožování upusťte, vědouce, že i jejich i váš Pán je v nebesích, a u něho není přijímání osoby. Ostatně, bratři, nabývejte moci v Pánu a v mohutnosti jeho síly; odějte se Boží plnou výzbrojí, abyste se mohli postavit vůči ďáblovým pletichám. Vždyť náš boj není vůči krvi a masu, nýbrž vůči knížectvím, vůči vrchnostem, vůči světovládcům této tmy, vůči duchovním mocnostem zla v nebeských místech. Pro tuto příčinu na sebe vezměte Boží plnou výzbroj, abyste nabyli schopnosti v zlý den odolat, vše uskutečnit a postavit se. Postavte se tedy, opásajíce se na svých kyčlích pravdou a odějíce se kyrysem spravedlnosti a nohy si obujíce v přípravu k blahé zvěsti pokoje, na to vše na sebe vezmouce štít víry, jímž budete moci uhasit všechny zapálené šípy toho zlosyna. Také přijměte přilbu záchrany a meč Ducha, jímž je Boží slovo, vší modlitbou a prosbou se v každé době v Duchu modlíce a jsouce právě k tomuto cíli ostražití se vší ustavičností a prosbou stran všech svatých, i za mne, aby mi byla dána řeč v otevření mých úst, bych se smělostí v známost uváděl tajemství blahé zvěsti, pro niž jsem vyslancem v řetězu, abych se v ní směle vyslovoval, jak mám promlouvat. Abyste však i vy věděli, co je se mnou, jak se mám, uvede vám vše v známost Tychikos, milovaný bratr a věrný služebník v Pánu, jehož jsem k vám právě proto poslal, abyste poznali naše záležitosti a aby povzbudil vaše srdce. Pokoj bratrům a láska s věrou od Boha Otce a Pána Ježíše Krista. Milost se všemi, kdo našeho Pána Ježíše Krista milují v neporušitelnosti. Pavel a Timotheos, nevolníci Ježíše Krista, všem svatým v Kristu Ježíši, kteří jsou ve Filippech, s dohlížiteli a pečovateli: Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a Pána Ježíše Krista. Děkuji svému Bohu za vše, co si o vás pamatuji, vždy při každé své prosbě, s radostí za všechny vás prosbu konaje vzhledem k vaší účasti v blahé zvěsti od prvního dne až do nynějška, v důvěře právě v to, že ten, jenž ve vás dobré dílo započal, je do dne Ježíše Krista dokončí; ano, pro mne je spravedlivé o všech vás takto smýšlet, protože mě máte v srdci a i v mých poutech i v obhajobě a potvrzování blahé zvěsti jste všichni vy spoluúčastníky mé milosti. Věru, Bůh je můj svědek, jak po všech vás vroucně toužím v niterných citech Krista Ježíše. A modlím se za toto: Aby se vaše láska ještě více a více rozmáhala v plném poznání a vší vnímavosti, takže byste uměli posuzovat, které věci jsou důležitější, abyste ke dni Kristovu byli ryzí a bez klopýtnutí, jsouce naplněni ovocem spravedlnosti, jež je skrze Ježíše Krista, k Boží slávě a chvále. Chci však, byste věděli bratři, že poměry, v nichž jsem, se vyvinuly spíše na podporu blahé zvěsti, takže o mých poutech se v celém prétoriu a pro všechny ostatní stalo zřejmým, že jsou v Kristu; a že se bratři většinou, nabyvše v Pánu důvěry v má pouta, mnohem více odvažují bez bázně mluvit Boží slovo. Někteří sice KRISTA káží i ze závisti a sváru, někteří však i z dobrého úmyslu; tito z lásky, vědouce, že jsem postaven k obhajobě blahé zvěsti, a onino zase ze svárlivosti zvěstují KRISTA, ne čistě, majíce za to, že mým poutům působí strast. Nu což, aspoň se každým způsobem, ať jako záminka, ať v pravdě, zvěstuje Kristus, a v tom se raduji, ba i radovat budu, neboť vím, že se mi to obrátí k záchraně skrze vaši prosbu a přívod Ducha Ježíše Krista podle mého dychtivého vyhlížení a naděje, že se v ničem nebudu muset stydět, nýbrž ve vší smělosti, jako vždy, tak i nyní, bude Kristus v mém těle vyvýšen, ať skrze život, ať skrze smrt. Pro mne totiž je žít Kristus a umřít zisk; mám -li však žít v mase, to mi stojí za to, a co si mám vyvolit, nemohu říci. Jsem však nutkán obojím, maje touhu po uvolnění a abych byl s Kristem, [neboť ] to je velmi mnohem lepší, vzhledem k vám však je nutnější v mase dále zůstávat; a na to spoléhaje, vím, že zůstanu a ještě se všemi vámi pobudu k vašemu pokroku a radosti víry, aby se vaše chlouba rozmáhala v Kristu Ježíši skrze mne mou přítomností zase u vás. Jen se chovejte důstojně blahé zvěsti o KRISTU, abych, buď až přijdu a vás uvidím, nebo v nepřítomnosti o vás uslyšel, že se držíte v jednom duchu, jednou duší zápolíce společně s věrou v blahou zvěst a od odpůrců si v ničem nedávajíce nahánět strachu; to je pro ně důkaz záhuby, avšak vaší záchrany, a to od Boha, protože vám bylo uštědřeno, pokud jde o Krista, nejen v něho věřit, nýbrž i pro něho trpět v podstupování téhož zápasu, jaký jste uviděli při mně a o jakém nyní při mně slyšíte. Je -li tedy jaká útěcha v Kristu, je -li jaká konejšivost lásky, je -li jaké společenství Ducha, jsou -li jaké niterné city a slitování, doplňte mou radost, abyste stejně smýšleli, majíce touž lásku, jsouce v duši spojeni, jedno tně smýšlejíce, nic v duchu svárlivosti nebo prázdné vychloubačnosti, nýbrž jedni druhé v pokoře výše ceníce než sami sebe, majíce každý na zřeteli ne přednosti své, nýbrž každý i přednosti jiných. Ano, nechť je ve vás to smýšlení, jež bylo i v Kristu Ježíši, jenž, trvaje v tvářnosti Boha, neuznal to, že byl roven Bohu, za lup, nýbrž sám sebe vyprázdnil tak, že na sebe vzal tvářnost nevolníka a octl se v podobě lidí, a byv shledán vzezřením jako člověk, ponížil sám sebe, i stal se poslušným až do smrti, a to smrti kříže. Proto ho také Bůh nadmíru povýšil a udělil mu jméno, jež je nad každé jméno, aby se při jménu Ježíšově sklonilo každé koleno bytostí nebeských i pozemských i podsvětních a každý jazyk aby vyznal, že Ježíš Kristus je Pánem k slávě Boha Otce. Tudíž, moji milovaní, podle toho, jak jste vždy uposlechli, nejen jako v mé přítomnosti, nýbrž nyní mnohem spíše v mé nepřítomnosti, uskutečňujte s bázní a chvěním svou záchranu. Je to přece Bůh, jenž pro svou blahou libost ve vás působí i chtění i působení; konejte všechny věci bez reptání a rozumování, abyste se ukázali jako bez závady a prostoduší, bezúhonné Boží děti uprostřed pokřiveného a zvráceného pokolení, i objevujete se mezi nimi jako světla ve světě, předkládajíce slovo života k chloubě pro mne v Kristův den, že jsem naprázdno neběžel, aniž se naprázdno nalopotil. Ale i když dochází k tomu, abych byl vylit na oběť a službu vaší víry, raduji se, a raduji se se všemi vámi, a taktéž se radujte i vy, a radujte se se mnou. Doufám však v Pána Ježíše, že vám brzy pošlu Timothea, aby i mně bylo blaze v duši, až seznám, jak se vám vede. Nemám totiž nikoho stejně smýšlejícího, jenž by se o to, jak se vám vede, opravdově staral, neboť všichni usilují o věci své, ne o věci Ježíše Krista. Jeho osvědčenost však znáte, že se mnou konal nevolnickou službu v blahé zvěsti jako dítě otci; nuže tedy tohoto, jak doufám, neprodleně pošlu, jakmile nabudu přehledu o tom, jak se věci mají se mnou, důvěřuji však v Pána, že brzy přijdu i sám. Uznal jsem však za nutné k vám poslat Epafrodita, mého bratra a spolupracovníka a spolubojovníka, vašeho pak vyslance a vykonavatele služby pro mou potřebu, jelikož byl pln touhy po všech vás a hluboce sklíčen, protože jste slyšeli, že onemocněl; a věru onemocněl, téměř na smrt, ale Bůh se nad ním smiloval, a nejen nad ním, nýbrž i nade mnou, aby se mi nedostalo zármutku na zármutek. Tím spěšněji jsem ho tedy poslal, abyste se, když ho uvidíte, opět zaradovali a já a bych byl méně zarmoucen. Přijměte ho tedy v Pánu k sobě se vší radostí a mějte takovéto v úctě, protože se pro práci přiblížil až k smrti; dal v sázku své žití, aby doplnil, čeho se nedostávalo vaší službě vůči mně. Ostatně se, moji bratři, radujte v Pánu; mně ne ní obtížno psát vám tytéž věci a vám je to zase ujištěním. Varujte se psů, varujte se zlovolných pracovníků, varujte se rozřízky; obřízka jsme přece my, kteří svatou službu konáme Božím Duchem a chlubíme se v Kristu Ježíši a na maso nespoléháme, jakkoli já i v mase mám nač spoléhat; myslí-li si někdo druhý, že může spoléhat na maso, tím spíše já: obřezaný osmého dne, z rodu Israélova, kmene Benjamínova, Hebrej z Hebreů, co do zákona farizej, co do horlivosti pronásledovatel shromáždění, co do spravedlnosti, jež je v zákoně, shledán bez závady. Ale věci, jež mi byly ziskem, ty jsem pro KRISTA uznal za ztrátu; ba vlastně i uznávám, že všechny věci jsou ztrátou vzhledem k tomu, jak je převyšuje poznání Krista Ježíše, mého Pána, pro něhož jsem ztratil vše a uznávám, že jsou to odpadky, abych získal Krista a abych byl nalezen v něm, nemaje spravedlnosti své, jež by byla na základě zákona, nýbrž tu, jež je skrze víru v Krista, tu spravedlnost, jež je z Boha prostřednictvím víry, bych poznal jeho a moc jeho opětovného vstání a společenství jeho utrpení, nabývaje souhlasné tvářnosti s jeho smrtí, jen kdybych nějak dospěl k opětovnému vstání ven, vstání zprostřed mrtvých. Ne že jsem již cenu obdržel nebo již došel dokonalosti, ženu se však, jen kdybych ji přece uchvátil, neboť jsem od Krista [Ježíše] také byl uchvácen. Bratři, já o sobě nemám za to, že ji mám uchvácenu, jedno však - zapomínaje na věci, jež jsou za mnou, zato však se vypínaje po věcech, jež jsou přede mnou, ženu se k cíli za cenou Božího povolání shora v Kristu Ježíši. Kolik nás tedy je dokonalých, smýšlejme takto, a smýšlíte-li nějak jinak, odhalí vám Bůh i to, jen se tím, čeho jsme dosáhli, také řiďme; stávejte se společně mými napodobiteli a všímejte si těch, kdo tak chodí, jak máte za vzor nás. (Chodí totiž mnozí, o nichž jsem vám často pravil a nyní pravím i s pláčem, že jsou nepřátelé KRISTOVA kříže, jejichž konec je záhuba, jejichž bůh je břicho a sláva v jejich hanbě, kteří mají na mysli pozemské věci.) Vždyť náš stát má své bytí v nebesích a z něho i vyčkáváme Pána Ježíše Krista jako Zachránce, jenž našemu tělu ponížení dodá nového vzezření, aby bylo stejnotvárné s jeho tělem slávy, podle působení moci, již má, by si i všechny věci podřídil. Tudíž se, moji bratři - milovaní a přežádoucí, má radost a můj věnec - tak v Pánu držte, milovaní. Vybízím Euodii a vybízím Syntychu, by stejně smýšlely v Pánu; ano, žádám i tebe, vpravdě můj spoluspřeženče, chápej se toho spolu s nimi - ony spolu se mnou zápolily v blahé zvěsti, i s Klementem a ostatními mými spolupracovníky, jejichž jména jsou v knize života. Vždy se radujte v Pánu; opět řeknu: radujte se. Vaše umírněnost nechť se stane známou všem lidem; Pán je blízko, nestarejte se o nic, nýbrž ve všem nechť se vaše žádosti modlitbou a prosbou s děkováním uvádějí v známost Bohu a Boží pokoj, jenž převyšuje všechen rozum bude vaše srdce i vaše myšlenky opatrovat skrze Krista Ježíše. Ostatně, bratři: kterékoli věci jsou pravdivé, kterékoli ctihodné, kterékoli spravedlivé, kterékoli čisté, kterékoli milé, kterékoli mají dobrý zvuk, je -li jaká ctnost a je -li jaká chvála, o těch věcech uvažujte; věci, jež jste se i dověděli i přijali i uslyšeli a uviděli při mně, ty čiňte a Bůh pokoje bude s vámi. Velice jsem se však v Pánu zaradoval, že jste aspoň nyní opět oživili své myšlení na mne, ač jste mě jistě i dříve měli na mysli, jenže jste neměli příležitost. Ne že mluvím z nedostatku, neboť já jsem se naučil v okolnostech, v nichž jsem, sám si stačit; umím i být ponížen, umím i mít hojnost, do všeho a do všech věcí jsem zasvěcen, i být syt i hladovět, i mít hojnost i mít nedostatek, vše zvládám v tom, jenž mi dodává moci. Nicméně jste se pěkně zachovali, že jste projevili spoluúčast na mé tísni; a víte i vy, Filippané, že mi na počátku blahé zvěsti, když jsem odešel z Makedonie, neprojevilo žádné shromáždění účast ve smyslu vydání a příjmu, leč jedině vy, protože jste mi i v Thessalonice i jednou i dvakrát poslali pro mou potřebu - ne že se pídím po daru, nýbrž se pídím po ovoci, jež se množí ve váš prospěch. I dostal jsem vše a mám hojnost, jsem plně uspokojen, přijav od Epafrodita ty věci od vás, líbeznou vůni, vítanou oběť, Bohu příjemnou. Můj Bůh však plně vyhoví vší vaší potřebě podle svého bohatství v slávě v Kristu Ježíši; tomu pak, jenž je náš Bůh a Otec, sláva na věky věků. AMÉN. Pozdravte každého svatého v Kristu Ježíši. Pozdravují vás bratři, kteří jsou se mnou. Pozdravují vás všichni svatí, zejména pak ti z císařova domu. Milost Pána Ježíše Krista s vaším duchem. AMÉN. Pavel, apoštol Krista Ježíše, podle Boží vůle, a Timotheos, bratr, svatým a věrným bratrům v Kristu, kteří jsou v Kolossách: Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce [, a Pána Ježíše Krista]. Děkujeme tomu, jenž je Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, vždy, když se za vás modlíme; uslyšeliť jsme o vaší víře v Krista Ježíše a lásce, již máte ke všem svatým, pro naději vám uloženou v nebesích, o níž jste předtím uslyšeli ve slovu pravdy blahé zvěsti, jež se dostala k vám, jako je i ve všem světě [a] nese ovoce a roste, jako i mezi vámi ode dne, v němž jste ji uslyšeli a plně poznali Boží milost v pravdě podle toho, jak jste se dověděli od Epafry, našeho milovaného spolunevolníka, jenž je věrný KRISTŮV posluha pro vás, jenž nám také poukázal na vaši lásku v Duchu. Pro tuto příčinu se i my ode dne, v němž jsme o tom uslyšeli, nepřestáváme za vás modlit a vyprošovat si, abyste byli naplněni plným poznáním jeho vůle ve vší moudrosti a duchovní chápavosti, byste chodili důstojně Pána ke vší libosti, nesouce ovoce v každém dobrém činu a rostouce plným poznáním Boha, jsouce posilováni vší silou podle moci jeho slávy ke vší trpělivosti a shovívavosti s radostí, děkujíce Otci, jenž nás učinil způsobilými k účasti na údělu svatých ve světle, jenž nás vyprostil z pravomoci tmy a přenesl do království Syna jeho lásky, v němž máme osvobození, odpuštění hříchů, jenž je obraz neviditelného Boha, prvorozený všeho stvoření, protože jím byly stvořeny všechny věci, věci v nebesích i věci na zemi, viditelné i neviditelné, ať trůny, ať panství, ať knížectví, ať vrchnosti, všechny věci byly stvořeny skrze něho a pro něho, a on je přede všemi a jím se všechny věci drží pohromadě. A on je hlava těla, shromáždění; on je počátek, prvorozený zprostřed mrtvých, aby se prvenství ve všech věcech dostalo jemu, protože veškeré Plnosti se stalo slastí v něm se usídlit a skrze něho vůči sobě v soulad uvést všechny věci zjednáním míru skrze krev jeho kříže - skrze něho, ať věci na zemi, ať věci v nebesích - a vás, kteří jste kdysi byli odcizení a nepřátelé v mysli, skrze zlé činy, však uvedla v soulad nyní, v těle jeho masa skrze smrt, by vás před sebe postavila svaté a bezúhonné a neobvinitelné před ní, ačli nadále zůstáváte ve víře založení a stálí a bez odchýlení od naděje blahé zvěsti, již jste uslyšeli, jež byla prohlášena ve všem stvoření, jež je pod nebem, jejímž služebníkem jsem se stal já, Pavel. Nyní se raduji v utrpeních pro vás a pozůstatky KRISTOVÝCH strastí splácím a doplňuji ve svém mase za jeho tělo, jímž je shromáždění, jehož služebníkem jsem se stal já podle Boží domosprávy, jež mi vzhledem k vám byla dána, bych k úplnosti přivedl Boží slovo, tajemství, jež bylo od věků a pokolení ukryté, nyní však bylo zjeveno jeho svatým, jimž Bůh chtěl v známost uvést, jaké je bohatství slávy tohoto tajemství mezi národy, jímž je Kristus ve vás, naděje slávy, jehož zvěstujeme my, napomínajíce každého člověka a vyučujíce každého člověka ve vší moudrosti, abychom každého člověka představili dokonalého v Kristu; k tomuto cíli se i lopotím a zápasím podle jeho působení, jež ve své moci ve mně působí. Chtěl bych totiž, byste věděli, jak veliký zápas podstupuji o vás i o ty, kteří jsou v Laodikei, a kolik jich mou tvář v mase neuvidělo, aby jejich srdce byla povzbuzena a aby byli sjednoceni v lásce, a ke všemu bohatství naprosté jistoty chápání, k plnému poznání Božího tajemství, v němž jsou veškeré poklady moudrosti a poznání ukryté. A toto pravím, aby vás nikdo nešálil podmanivou řečí; vždyť i když jsem masem nepřítomen, jsem přece duchem s vámi, raduje se a vida váš pořádek a utuženost vaší víry, víry v Krista. Jak jste tedy KRISTA Ježíše, Pána, přijali, choďte v něm, jsouce zakořeněni a dále budováni v něm a upevňováni ve víře podle toho, jak jste byli vyučeni, rozmáhajíce se v ní s děkováním. Hleďte, ať není někdo, kdo chce jako kořist odvést vás, zálibou v moudrosti a prázdným klamem podle podání lidí, podle živlů světa a ne podle Krista. Vždyť veškerá Plnost Božství tělesně sídlí v něm a úplní jste v něm, jenž je hlava veškerého knížectví a vrchnosti, v němž jste i byli obřezáni obřízkou ne rukou vykonanou, ve vysvlečení z těla masa, v obřízce KRISTOVĚ, byvše s ním pohřbeni v křtu, v němž jste s ním byli i vzkříšeni skrze víru v působení Boha, jenž zprostřed mrtvých vzkřísil jeho, a vás, kteří jste byli mrtvi v proviněních a neobřízce vašeho masa, spolu oživil s ním, všechna provinění nám prominuv; vymazav rukopis, nám k tíži vzhledem k ustanovením, jenž byl proti nám, také jej odstranil z cesty a přibil jej ke kříži; odzbrojiv knížectví a vrchnosti, vystavil je veřejně na odiv, když je skrze něj vedl v triumfu. Nechť vás tedy někdo nesoudí v jídle nebo v pití nebo ve věci svátku nebo novu měsíce nebo sobot; to je stín budoucích věcí, tělo však je Kristovo. Nechť vás nikdo podvodně o cenu nepřipravuje, svévolně si počínaje v pokoře a uctívání andělů, vtíraje se do věcí, jež neuviděl, bezdůvodně se nadouvaje myslí svého masa a nedrže se hlavy, z níž veškeré tělo, zásobované a v celistvosti udržované spoji a svazy, roste Božím růstem. Jestliže jste s Kristem odumřeli živlům světa, co si dáváte ukládat ustanovení jako ve světě žijící? Nesáhni, neokus, nezavaď - o věcech, jež jsou všechny určeny ke zkažení spotřebou - podle příkazů a nauk lidí, (jež ovšem mají zdání moudrosti ve svévolném náboženství a pokoře a nešetření těla, ne v jakési cti ) k uspokojení masa. Jestliže jste tedy byli spolu s KRISTEM vzkříšeni, usilujte o věci, jež jsou nahoře, kde KRISTUS sedí na Boží pravici; mějte na mysli věci, jež jsou nahoře, ne věci, jež jsou na zemi. Vždyť jste umřeli a váš život je s KRISTEM skryt v Bohu; až se KRISTUS, náš život, objeví, potom se s ním v slávě objevíte i vy. Umrtvujte tedy své údy, jež jsou na zemi, smilstvo, nečistotu, vášeň, zlou žádostivost a tu bezuzdnou chtivost, jež je modlářství; pro tyto věci na syny neposlušnosti přichází Boží hněv. Kdysi jste v nich chodili i vy, když jste v těchto věcech žili, nyní však to vše i vy od sebe odložte - hněv, vztek, zlovůli, rouhání, hanebnou řeč z vašich úst. Nelžete si navzájem, když jste se vysvlékli ze starého člověka s jeho skutky a oděli jste se novým, jenž se obnovuje k plnému poznání podle obrazu toho, jenž ho stvořil, v němž není Řek a Žid, obřízka a neobřízka, barbar, Skytha, nevolník, svobodný, nýbrž vším a ve všech Kristus. Odějte se tedy jako Boží vyvolení, svatí a milovaní, niternými city slitování, vlídností, pokorou, tichostí, shovívavostí, navzájem se snášejíce a mezi sebou si promíjejíce, má-li kdo proti komu stížnost - podle toho, jak KRISTUS prominul vám, tak i vy - a na tyto všechny věci láskou, jež je svazek dokonalosti. A rozhodčím ve vašich srdcích nechť je KRISTŮV pokoj, k němuž jste i byli v jednom těle povoláni, a stávejte se vděčnými. Nechť uvnitř ve vás bohatě sídlí KRISTOVO slovo, ve vší moudrosti se mezi sebou vyučujte a napomínejte, žalmy a chvalozpěvy a duchovními písněmi, v duchu milosti v svých srdcích zpívajíce Bohu. A vše, cokoli konáte ve slovu nebo v činu, všechny věci konejte ve jménu Pána Ježíše, děkujíce Bohu Otci skrze něho. Vy ženy se podřizujte svým mužům, jak náleží v Pánu. Vy muži své ženy milujte a nebuďte vůči nim ostří. Vy děti buďte ve všem poslušny svých rodičů, neboť toto je v Pánu libé. Vy otcové své děti nedrážděte, aby nemalomyslněly. Vy nevolníci buďte ve všem poslušni svých pánů co do masa, ne v službách naoko jako lidem se zalibující, nýbrž v prostotě srdce, bojíce se Pána; cokoli konáte, pracujte z duše jakoby Pánu a ne lidem, vědouce, že od Pána obdržíte odplatu dědictví - jste nevolníky Pánu-Kristu! Vždyť kdo křivdí, odnese si, v čem ukřivdil a přijímání osoby není. Vy páni nevolníkům poskytujte to, co je spravedlivé a co se patří, vědouce, že i vy máte Pána v nebesích. Věnujte se ustavičné modlitbě, bdíce v ní s děkováním, modlíce se zároveň i za nás, aby nám Bůh otevřel dveře slova k promlouvání o KRISTOVĚ tajemství, pro něž jsem i svázán, abych je vyjevoval, jak mám promlouvat. Vůči těm, kdo jsou venku, choďte v moudrosti, využívajíce příležitosti; vaše slovo nechť je vždy v milosti, okořeněné solí, byste věděli, jak máte každému jednotlivci odpovídat. Co je se mnou, vše vám v známost uvede Tychikos, milovaný bratr a věrný služebník a spolunevolník v Pánu, jehož jsem k vám právě proto poslal, aby seznal, jak se vám vede, a povzbudil vaše srdce, s Onésimem, věrným a milovaným bratrem, jenž je jeden z vás. Ti vám v známost uvedou všechny zdejší věci. Pozdravuje vás Aristarchos, můj spoluzajatec, a Marek, Barnabův bratranec, o němž jste dostali příkazy, (přijde-li k vám, přijměte ho,) a Iésús, jemuž se říká Iustus, kteří jsou z obřízky. Tito jsou jediní spolupracovníci pro Boží království, kteří se mi stali potěchou. Pozdravuje vás Epafras, jenž je jeden z vás, nevolník Krista Ježíše, vždy za vás zápasící v modlitbách, abyste stanuli dokonalí a úplní v každém Božím přání; ano, dosvědčuji mu, že pro vás i ty, kteří jsou v Laodikei, a ty, kteří jsou v Hierapoli, podstupuje mnoho námahy. Pozdravuje vás Lukáš, milovaný lékař, a Démas. Pozdravte bratry v Laodikei a Nymfu i shromáždění, jež je v jeho domě. A až ten to list bude přečten u vás, zařiďte, aby byl přečten i ve shromáždění Laodičanů, a ten z Laodikeje abyste přečetli i vy. A Archippovi povězte: Hleď si služby, již jsi v Pánu převzal, abys ji splnil. Pozdrav rukou mou, Pavlovou. Pamatujte na má pouta. Milost s vámi. Pavel a Silvanus a Timotheos shromáždění Thessaloničanů v Bohu Otci a Pánu Ježíši Kristu: Milost vám a pokoj. Vždy za všechny vás Bohu děkujeme, konajíce o vás zmínku při svých modlitbách, bez přestání před tím, jenž je náš Bůh a Otec, pamatujíce na vaši práci víry a lopotu lásky a trpělivost naděje v našeho Pána Ježíše Krista, vědouce, bratři od Boha milovaní, o vašem vyvolení. Vždyť naše blahá zvěst se k vám dostala nejen ve slovu, nýbrž i v moci a v Svatém Duchu a v naprosto plné jistotě. Víte přece, jakými jsme se mezi vámi pro vás stali, a vy jste se stali našimi a Páně napodobiteli, přijavše slovo ve veliké tísni s radostí Svatého Ducha, takže jste se stali vzory všem věřícím v Makedonii a v Achaii. Ano, slovo Páně se rozezvučelo od vás; vaše víra, víra vůči Bohu se rozhlásila nejen v Makedonii a v Achaii, nýbrž na každém místě, takže my nemáme zapotřebí něco říkat, neboť oni sami o vás podávají zprávu, jakého se nám dostalo vstupu k vám a jak jste se od model obrátili k Bohu, byste byli nevolníky Bohu živému a pravému a očekávali z nebes jeho Syna, jehož vzkřísil zprostřed mrtvých, Ježíše, našeho Vysvoboditele od přicházejícího hněvu. Sami přece víte, bratři, o tom našem vstupu, jejž jsme měli k vám, že k němu nedošlo naprázdno, nýbrž že jsme se, předtím trpěvše a byvše ztýráni, jak víte, ve Filippech, v našem Bohu osmělili ve velikém zápase k vám promluvit Boží blahou zvěst. Naše výzva ovšem ne byla z podvodu ani z nečistoty ani ve lsti, nýbrž podle toho, jak jsme byli od Boha schváleni, by nám blahá zvěst byla svěřena, tak mluvíme, ne jako zalibující se lidem, nýbrž Bohu, jenž zkoumá naše srdce. Vždyť jsme ani nikdy nebyli shledáni jako lidé úlisné řeči, jak víte, ani s nějakou záminkou pro hrabivost - svědkem je Bůh - ani že by nám šlo o slávu zprostřed lidí, ani od vás ani od druhých, když jsme jako Kristovi apoštolové mohli být zatížením, nýbrž jsme se uprostřed vás ukázali laskavými, jako by kojící žena něžně chovala vlastní děti. Tak nám, prahnoucím po vás, bylo slastí podělit se s vámi nejen o Boží blahou zvěst, nýbrž i o vlastní žití, protože jste se nám stali milovanými. Pamatujete se přece, bratři, na naši lopotu a dřinu - nocí i dnem pracujíce, abychom někoho z vás nezatížili, jsme vám kázali Boží blahou zvěst; vy jste svědky, i Bůh, jak zbožně a spravedlivě a bez závady jsme se k vám, kteří věříte, zachovali - právě tak, jak víte, jak jsme vás, každého jednotlivce z vás, jako otec své děti napomínali a konejšili a zapřísahali, abyste chodili důstojně Boha, jenž vás povolává do vlastního království a slávy. A pro tuto příčinu i my bez přestání Bohu děkujeme, že když se vám od nás dostalo slova Boží zprávy, přijali jste ne slovo lidí, nýbrž, jak opravdu je, slovo Boží, jež ve vás, kteří věříte, i vyvíjí svou činnost. Ano, vy, bratři, jste se stali napodobiteli Božích shromáždění, jež jsou v Júdsku v Kristu Ježíši, neboť jste i vy od svých vlastních soukmenovců vytrpěli tytéž věci jako i oni od Židů, kteří i Pána Ježíše zabili i proroky, i nás vyštvali, a Bohu se nelíbí a jsou proti všem lidem, bráníce nám promlouvat k národům, aby byly zachráněny; tím vždy doplňují své hříchy. Přikvačil však na ně svrchovaný hněv. My však, bratři, byvše od vás nakrátko osiřením odloučeni - tváří, ne srdcem - jsme ve veliké touze vyvinuli tím usilovnější snahu uvidět vaši tvář. Proto jsme si umínili k vám přijít, totiž já, Pavel, i jednou i dvakrát, a Satan nám zabránil. Kdopak je naše naděje nebo radost nebo věnec chlouby? Ne-li i vy před naším Pánem Ježíšem při jeho příchodu? Naše sláva a radost jste přece vy. Proto, nemohouce se již zdržet, jsme uznali za dobré zůstat v Athénách sami a poslali jsme Timothea, našeho bratra a spolu s námi Božího dělníka v blahé zvěsti o KRISTU, k upevnění vás a povzbuzení [vás] stran vaší víry, by v těchto tísních nikdo nekolísal (sami přece víte, že jsme k tomuto určeni, vždyť i když jsme u vás byli, předpovídali jsme vám, že brzy tísněni budeme, jak se i stalo a jak víte). Pro tuto příčinu jsem se já již také nemohl zdržet, i poslal jsem, abych poznal vaši víru, zda vás snad nepokoušel pokušitel, a naše lopota a by ne vyšla naprázdno. Timotheos však k nám od vás právě přišel a přinesl nám blahou zvěst o vaší víře a lásce a že na nás vždy máte dobrou vzpomínku, vroucně toužíce nás uvidět, právě tak jako i my vás. Pro tuto příčinu jsme byli z vás, bratři, při vší naší strasti a tísni potěšeni skrze vaši víru, protože nyní žijeme, držíte-li se vy v Pánu. Ano, jakým děkováním se můžeme Bohu za vás odplatit, za všechnu tu radost, jíž se pro vás před naším Bohem radujeme, nocí i dnem nadmíru úpěnlivě prosíce, abychom mohli uvidět vaši tvář a zdokonalit, čeho se nedostává vaší víře? Sám však ten, jenž je náš Bůh a Otec, a náš Pán Ježíš kéž usměrní naši cestu k vám, vám pak kéž Pán dá rozmoci se a oplývat láskou k sobě navzájem a ke všem, právě tak jako i my k vám, k upevnění vašich srdcí, aby byla bez závady v svatosti před tím, jenž je náš Bůh a Otec, při příchodu našeho Pána Ježíše se všemi jeho svatými. Nu a ostatně, bratři, vás v Pánu Ježíši žádáme a vyzýváme podle toho, jak jste od nás přijali poučení, jak máte chodit a líbit se Bohu, podle toho, jak i chodíte, abyste se rozmáhali ještě více. Víte přece, jaké jsme vám skrze Pána Ježíše dali pokyny. Ano, toto je Boží vůle: Vaše posvěcení, byste se stranili smilstva; by každý jednotlivec z vás uměl svou nádobu vlastnit v posvěcení a cti, (ne ve vášni chtivosti právě tak jako i národy, jež neznají Boha,) takže by se v té záležitosti nedopouštěl přestoupení a ne ubližoval svému bratru, protože Pán je mstitelem všech těchto věcí podle toho, jak jsme vám i předtím řekli a plně dosvědčili. Bůh nás přece nepovolal k nečistotě, nýbrž v posvěcení; proto tedy kdo si toto zlehčuje, zlehčuje si ne člověka, nýbrž Boha, jenž vám i dal svého Svatého Ducha. O bratrské náklonnosti pak vám netřeba psát, neboť jste vy sami Bohem vyučeni, abyste se navzájem milovali; vždyť to i činíte vůči všem bratrům, kteří jsou v celé Makedonii, vybízíme vás však, bratři, byste se rozmáhali ještě více a jako o věc cti se snažili chovat se tiše a hledět si svých věcí a pracovat svýma rukama podle toho, jak jsme vám nakázali, abyste vůči těm, kdo jsou venku, chodili počestně a nikoho neměli zapotřebí. Neradi bychom však, bratři, byste byli neznalí stran těch, kteří jsou zesnulí, abyste se nermoutili tak, jako i ostatní, kteří nemají naděje. Věříme-li přece, že Ježíš umřel a opět vstal, přivede s ním tak Bůh i ty, kteří skrze Ježíše zesnuli. (Slovem Páně vám totiž pravíme toto: že my, žijící, pozůstalí do příchodu Páně, nikterak ty, kteří zesnuli, nepředstihneme, protože Pán sám se svolávajícím povelem, s hlasem archanděla a s Boží troubou sestoupí z nebe a nejprve vstanou mrtví v Kristu; potom budeme my, žijící, pozůstalí, zároveň s nimi uchváceni v oblacích vstříc Pánu do vzduchu a tak vždy budeme s Pánem. Těmito slovy se tedy navzájem povzbuzujte.) Stran časů a období však, bratři, nemáte zapotřebí psaní vám, vždyť sami dopodrobna víte, že den Páně přichází tak, jako zloděj v noci; až budou říkat: pokoj a bezpečí, tehdy je přepadne nenadálá zhouba právě tak jako bolest těhotnou, i neuniknou nikterak. Vy však, bratři, nejste ve tmě, aby vás ten den přepadl jako zloděj, všichni vy jste přece synové světla a synové dne; nenáležíme noci ani tmě. Tak tedy nespěme jako ostatní, nýbrž bděme a buďme střízlivi; vždyť ti, kdo spí, spí v noci, a kdo jsou opilí, jsou opilí v noci, my však, náležejíce dni, buďme střízlivi, odějíce se kyrysem víry a lásky a jako přilbou nadějí záchrany, protože nás Bůh neurčil k hněvu, nýbrž k nabytí záchrany skrze našeho Pána Ježíše Krista, jenž za nás umřel, abychom, ať bdíme, ať spíme, spolu s ním ožili. Proto se navzájem povzbuzujte a jeden druhého budujte tak, jak i činíte. Žádáme vás však, bratři, byste znali ty, kteří se mezi vámi lopotí a jsou vaši představení v Pánu a napomínají vás, a přenesmírně si jich v lásce vážili pro jejich práci. Mezi sebou zachovávejte pokoj. Vybízíme vás však, bratři: Napomínejte nepořádné, potěšujte malodušné, podpírejte slabé, buďte vůči všem shovívaví; hleďte, by někdo někomu za zlo neodplatil zlem, nýbrž se vždy žeňte za dobrem, vůči sobě navzájem a vůči všem. Vždy se radujte, bez přestání se modlete, ve všem děkujte, neboť toto je vůči vám Boží vůle v Kristu Ježíši; Ducha neuhašujte, proroctví nepodceňujte, vše však ověřujte: správné podržujte, každého druhu špatnosti se straňte. Sám Bůh pokoje pak nechť vás veskrze posvětí a kéž je ve své celistvosti uchráněn váš duch i duše i tělo bez úhony při příchodu našeho Pána Ježíše Krista. Věren je ten, jenž vás povolává, jenž tak i učiní. Bratři, modlete se za nás. Pozdravte všechny bratry svatým polibkem. Zapřísahám vás Pánem, by tento list byl přečten všem [svatým] bratrům. Milost Pána Ježíše Krista s vámi. Pavel a Silvanus a Timotheos shromáždění Thessaloničanů v Bohu, našem Otci, a Pánu Ježíši Kristu: Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a Pána Ježíše Krista. Jsme povinni za vás, bratři, vždy Bohu děkovat tak, jak je důstojno, protože vaše víra nadmíru roste a vzájemná láska každého jednotlivce z vás se množí, takže my sami se vámi v Božích shromážděních chlubíme pro vaši vytrvalost a víru ve všech vašich pronásledováních a tísních, jež snášíte - zřejmá známka spravedlivého Božího soudu, abyste vy byli plně uznáni za hodny Božího království, pro něž i trpíte, je -li aspoň před Bohem spravedlivé těm, kteří vás tísní, odplatit tísní, a vám, kteří jste tísněni, odpočinkem s námi při zjevení Pána Ježíše z nebe s anděly jeho moci v planoucím ohni, jenž bude vykonávat pomstu nad těmi, kteří neznají Boha, a těmi, kteří nejsou poslušni blahé zvěsti o našem Pánu Ježíši Kristu; ti budou pykat pokutou věčné zhouby od přítomnosti Páně a od slávy jeho síly, až přijde, by byl oslaven v svých svatých a stal se předmětem obdivu ve všech, kteří uvěřili, (protože našemu svědectví vůči vám uvěřeno bylo,) v onen den. K tomuto cíli se také za vás vždy modlíme, aby vás náš Bůh uznal za hodny toho povolání a dovršil veškerou blahou libost své dobroty a dílo víry s mocí, tak aby jméno našeho Pána Ježíše [Krista] bylo oslaveno ve vás a vy v něm podle milosti našeho Boha a Pána Ježíše Krista. Žádáme vás však, bratři, při příchodu našeho Pána Ježíše Krista a našem sejití k němu, abyste se nedali hned otřást v mysli, aniž se dávali zastrašovat, ani žádným duchem ani žádným slovem ani žádným listem, prý od nás, že prý nadešel den Páně. Nechť vás nikdo žádným způsobem nepodvede, protože se tak nestane, leč až prve přijde odpadnutí a ukáže se člověk hříchu, syn záhuby, jenž se staví na odpor a nadmíru se vyvyšuje proti všemu, čemu se říká Bůh nebo předmět uctívání, takže sám usedne do Božího chrámu, vystavuje sám sebe, že je Bůh. Nepamatujete si, že jsem vám tyto věci říkal, když jsem ještě byl u vás? A nyní víte, co zdržuje, aby on se ukázal ve své době; ano, tajemství bezzákonnosti již svou činnost vyvíjí, jen je tu ten, jenž teď zdržuje, než odejde, a tehdy se ukáže ten bezzákonný člověk, jehož Pán Ježíš zničí dechem svých úst a s nímž skoncuje objevením svého příchodu; jehož příchod je podle působení Satanova ve vší moci a znameních a zázracích lži a ve všem klamu nespravedlivosti pro ty, kdo hynou, za to, že nepřijali lásku pravdy k tomu, by byli zachráněni, a pro tuto příčinu jim Bůh posílá působení podvodu k tomu, by uvěřili lži, aby byli souzeni všichni, kteří neuvěřili pravdě, nýbrž se jim zalíbilo v nespravedlivosti. My však jsme povinni za vás vždy Bohu děkovat, bratři od Pána milovaní, že si vás Bůh od počátku zvolil k záchraně v posvěcení Duchem a víře v pravdu; k tomu vás povolal skrze naši blahou zvěst, k nabytí slávy našeho Pána Ježíše Krista. Tak tedy, bratři, pevně stůjte a držte se vydaných pokynů, jimž jste byli vyučeni, ať slovem, ať naším listem. Nechť však sám náš Pán Ježíš Kristus a náš Bůh a Otec, jenž nás miloval a nám dal věčnou útěchu a dobrou naději v milosti, povzbudí vaše srdce a upevní vás v každém dobrém činu a slovu. Ostatně se za nás, bratři, modlete, aby slovo Páně běželo a bylo oslavováno tak, jako i u vás, a abychom byli vyproštěni od nežádoucích a zlých lidí; ne ní ť víra údělem všech. Věren je však Pán, jenž vás upevní a od zlého uchrání; a v Pána důvěřujeme, co se vás týče, že ty věci, jež nakazujeme, i konáte i konat budete. Kéž však Pán usměrní vaše srdce k Boží lásce a k trpělivosti KRISTOVĚ. Nakazujeme vám však, bratři, ve jménu našeho Pána Ježíše Krista, byste se vyhýbali každému bratru chodícímu nepořádně a ne podle vydaného pokynu, jejž od nás přijal. Sami přece víte, jak je záhodno nás napodobovat, protože jsme se mezi vámi nepořádně nechovali, aniž jsme něčího chleba pojedli zdarma, nýbrž v lopotě a dřině nocí i dnem pracujíce, abychom nezatížili někoho z vás; ne že nemáme práva, nýbrž abychom vám sami sebe dali za vzor k napodobování nás. Ba i když jsme u vás byli, nakazovali jsme vám toto: Nechce-li se komu pracovat, nechť ani nejí. Slyšíme totiž, že jsou mezi vámi někteří chodící nepořádně, vůbec nepracující, ale do všeho se pletoucí; nuže, takovýmto nakazujeme a vyzýváme je v Pánu Ježíši Kristu, aby s tichostí pracovali a jedli vlastní chléb. Vy však, bratři, neochabujte v správném počínání; není-li však někdo poslušen našeho slova v listu, toho si znamenejte a nestýkejte se s ním, aby se zastyděl, a nepovažujte ho za nepřítele, nýbrž ho napomínejte jako bratra. Kéž vám však sám Pán pokoje ustavičně dává pokoj každým způsobem. Pán se všemi vámi. Pozdrav rukou mou, Pavlovou; to je znamení v každém listu, tak psávám. Milost našeho Pána Ježíše Krista se všemi vámi. Pavel, apoštol Ježíše Krista podle nařízení Boha, našeho Zachránce, a Krista Ježíše, naší naděje, Timotheovi, vlastnímu dítěti ve víře: Milost, smilování, pokoj od Boha, našeho Otce, a Krista Ježíše, našeho Pána. Podle toho, jak jsem tě poprosil, ubíraje se do Makedonie, by ses pozdržel v Efesu, abys některým přikázal jiným naukám nevyučovat, aniž mysl přikládat k bájím a nekonečným rodokmenům, jež spíše podněcují spory než podporují Boží domosprávu, jež je ve víře. Cílem toho příkazu však je láska z čistého srdce a dobrého svědomí a nepředstírané víry; těchto věcí se někteří minuli a odchýlili se k nicotnému povídání, chtějíce být učiteli zákona a nerozumějíce ani tomu, co říkají, ani co tak houževnatě tvrdí. Nuže, víme, že zákon je dobrý, užívá-li ho kdo zákonně, věda to, že zákon se netýká spravedlivého, nýbrž bezzákonných a neukázněných, bezbožných a hříšných, nesvatých a nečistých, otcobijců a matkobijců, vrahů, smilníků, těch, kdo si zadávají s mužským pohlavím, únosců, lhářů, křivopřísežníků, a odporuje-li co jiného zdravému učení podle blahé zvěsti slávy blaženého Boha, jíž jsem byl pověřen já; [a] jsem vděčen Kristu Ježíšovi, našemu Pánu, jenž mi udělil moc, že mě uznal věrným a určil si k službě toho, jenž předtím byl rouhač a pronásledovatel a pánovitý drzoun; ale došel jsem smilování, protože jsem z neznalosti jednal v nevěře. I rozmnožila se nadmíru milost našeho Pána s věrou a láskou, jež je v Kristu Ježíši; spolehlivé a veškerého uvítání hodné je slovo, že Kristus Ježíš přišel do světa zachránit hříšníky, z nichž první jsem já. Ale smilování jsem došel pro tu příčinu, aby na mně prvním Ježíš Kristus projevil veškerou shovívavost, bych sloužil za ukázku těch, kdo na něho budou věrou spoléhat k věčnému životu. Králi věků pak, nezkazitelnému, neviditelnému, jedinému Bohu, čest a sláva na věky věků. AMÉN. Tento příkaz ti, mé dítě Timothee, svěřuji podle proroctví o tobě, jež předcházela, abys jimi zmocněn válčil řádným válčením, zachovávaje víru a dobré svědomí. To někteří od sebe odvrhli a stran víry ztroskotali; z nich je Hymenaios a Alexander, jež jsem odevzdal Satanu, aby se kázní naučili nerouhat se. Především tedy vybízím, by se konaly prosby, modlitby, přímluvy, děkování za všechny lidi, za krále a všechny, kdo jsou ve vysokém postavení, abychom trávili pokojné a klidné živobytí ve vší pobožnosti a důstojné vážnosti; ano, to je správné a velmi vítané před naším Zachráncem Bohem, jenž si přeje, by všichni lidé byli zachráněni a přišli k plnému poznání pravdy. Bůh je přece jeden a prostředník Boha a lidí jeden, člověk Kristus Ježíš, jenž dal sám sebe jako výkupní náhradu pro všechny - svědectví, jež se mělo vydávat svými časy; k tomu jsem byl určen já jako hlasatel a apoštol, (říkám pravdu, nelžu,) učitel národů ve víře a pravdě. Chci tedy, by se muži modlili na každém místě, povznášejíce zbožné ruce bez hněvu a rozumování; by se taktéž i ženy při spořádaném zevnějšku se skromností a rozvážností zdobily ne umnými účesy a zlatem nebo perlami nebo nákladným ošacením, nýbrž, jak se sluší ženám přiznávajícím se k Boží bázni, skrze dobré činy. Žena nechť se v tichosti učí ve vší podřízenosti, vyučovat však ženě nepovoluji, ani ovládat muže, nýbrž být v tichosti. První byl přece utvořen Adam, potom Eva, a Adam oklamán nebyl, nýbrž žena, byvši veskrze oklamána, se octla v přestoupení; při rození dětí však bude uchráněna, zůstanou-li ve víře a lásce a posvěcení s rozvážností. Spolehlivé je slovo: Baží-li kdo po vykonávání služby dohledu, touží po krásné práci. Nuže, dohlížitel musí být bez pohany, muž jedné ženy, střízlivý, rozvážný, mravný, pohostinný, schopný vyučovat, neoddávající se příliš vínu, ne rváč, nýbrž umírněný, nehašteřivý, nemající záliby v penězích, dobře vedoucí svůj vlastní dům, děti mající v podřízenosti se vší důstojnou vážností; (neumí-li však kdo vést svůj vlastní dům, jak se bude starat o Boží shromáždění?) ne nováček, aby se nenadul a ne upadl do viny ďáblovy. Musí však mít i dobré svědectví od těch, kdo jsou zvenčí, aby neupadl v hanbu a ďáblovu past. Pečovatelé ať jsou taktéž důstojně vážní, ne obojetné řeči, nelibující si v přemíře vína, netoužící po mrzkém zisku, podržující tajemství víry v čistém svědomí; a ti nechť jsou nejprve přezkušováni, potom, není-li proti nim námitek, nechť pečovatelskou službu konají. Ženy ať jsou taktéž důstojně vážné, nepomlouvavé, střízlivé, ve všech věcech věrné. Pečovatelé nechť jsou muži jedné ženy, dobře vedoucí děti i své vlastní domy. Ti zajisté, kteří dobře vykonají pečovatelskou službu, dobývají sami sobě dobrého stupně a mnoha smělosti ve víře, víře v Krista Ježíše. Tyto věci ti píši v naději, že k tobě dříve přijdu, budu-li se však omeškávat, abys věděl, jak je záhodno chovat se v Božím domě, jímž je shromáždění živého Boha, sloup a základna pravdy. A nesporně je tajemství pobožnosti veliké. Bůh byl zjeven v mase, ospravedlněn v Duchu, ukázal se andělům, byl prohlášen mezi národy, uvěřilo se v něho ve světě, byl v slávě vzat vzhůru. Duch však výslovně praví, že v pozdějších dobách někteří od víry odpadnou, věnujíce pozornost podvodným duchům a učením démonů, v pokrytectví mluvících lež, na svém vlastním svědomí jakoby žhavým železem znecitlivěných, bránících vstupovat v manželství, nařizujících zdržovat se pokrmů, jež Bůh stvořil k užívání s děkováním pro ty, kdo jsou věrni a znají pravdu. Vždyť každé Boží stvoření je dobré a nic není k odhození, přijímá-li se s děkováním, neboť se Božím slovem a oslovováním Boha posvěcuje. Budeš-li bratrům předkládat tyto věci, budeš dobrý služebník Krista Ježíše, vyživovaný slovy víry a dobrého učení, jež jsi plně následoval. Světským a babským bájím se však vyhýbej, nýbrž se cvič k pobožnosti, neboť tělesné cvičení je užitečné k málu, pobožnost však je užitečná ke všemu, majíc příslib života nynějšího i budoucího. To slovo je spolehlivé a hodné veškerého uvítání; vždyť k tomu cíli se lopotíme a snášíme hanobení, protože doufáme v živého Boha, jenž je Zachovatelem všech lidí, zejména věřících. Tyto věci přikazuj a vyučuj jim. Nechť nikdo nepohrdá tvým mládím, nýbrž buď vzorem věřících ve slovu, v chování, v lásce, ve víře, v čistotě. Než přijdu, věnuj se čtení, povzbuzování, vyučování. Nezanedbávej dar, jenž je v tobě, jenž ti byl dán skrze proroctví s pokládáním rukou staršovstva. Těmito věcmi se zaměstnávej, v těchto věcech žij, aby tvůj pokrok byl zřejmý všem: Buď bedliv sám sebe i učení, zůstávej v nich stále, neboť budeš-li konat toto, uchráníš sám sebe i ty, kdo ti naslouchají. Na staršího se nerozkřikuj, nýbrž ho napomínej jako otce, mladší muže jako bratry, starší ženy jako matky, mladší jako sestry ve vší čistotě. Vdovy, jež jsou skutečně vdovy, cti; má-li však některá vdova děti nebo potomky, nechť se oni učí být pobožní nejprve vůči svému vlastnímu domu a odevzdávat oplátku rodičům, neboť to je velmi vítané před Bohem. Ta pak, jež je skutečně vdova a osamělá, doufá v Boha a vytrvává v prosbách a modlitbách nocí i dnem; ta však, jež je zvyklá požitkářství, je zaživa mrtva. A tyto věci přikazuj, aby oni byli bez pohany. Nečiní-li však kdo opatření pro své vlastní, a zejména pro příslušníky své domácnosti, zapřel víru a je horší než nevěřící. Do seznamu nechť se pojímá vdova dosáhší ne méně než šedesáti let, žena jednoho muže, osvědčená v dobrých činech, vychovala-li děti, prokazovala-li pohostinství, myla-li nohy svatých, vypomáhala-li těm, kdo byli v tísni, oddávala-li se pilně veškerému dobrému dílu. Mladší vdovy však odmítej, neboť když proti KRISTU zbujnějí, chce se jim vdávat; mají na sobě vinu, protože odvrhly první víru, a přitom se také učí být zahálčivé a chodit po domech a nejen zahálčivé, nýbrž i klevetné a všetečné, a mluvit, co se nemá. Jsem tedy raději pro to, by se mladší vdávaly, rodily děti, vedly domácnost, nedávaly nižádné příležitosti odpůrci - následkem potupy. Některé se totiž již za Satanem odchýlily. Má-li některý nebo některá věřící vdovy, nechť jim vypomáhá a nechť není zatěžováno shromáždění, aby mohlo vypomoci těm, jež jsou skutečně vdovy. Starší, kteří vedení dobře zastávají, nechť jsou považováni za hodny dvojí cti, zejména ti, kteří se lopotí v slovu a učení. Písmo přece praví: Mlátícímu hovězímu dobytčeti nenasadíš náhubek, a: Dělník je hoden své mzdy. Žaloby proti staršímu nepřijímej, ledaže by to bylo na základě slyšení dvou nebo tří svědků. Ty, kdo hřeší, usvědčuj přede všemi, aby i ostatní měli bázeň. Zapřísahám tě před Bohem a Kristem Ježíšem a vyvolenými anděly, abys bez předsudku tyto věci zachoval a nic nekonal podle osobní náklonnosti. Na nikoho ruce hned nepokládej, aniž měj co společného s hříchy druhých; sám sebe udržuj čistým. Nepij již pouhé vody, nýbrž užívej trochy vína pro svůj žaludek a své časté nemoci. Hříchy některých lidí jsou předem patrné a předem se berou k soudu, některé lidi pak jejich hříchy i následují; a taktéž jsou předem patrné i dobré činy, a ty, s nimiž je tomu jinak, se nemohou utajit. Kolik je nevolníků pod jhem, ať své vlastní velitele uznávají za hodny vší cti, aby se Božímu jménu a učení nedělo rouhání; a kteří mají velitele věřící, ať si je nezlehčují, protože jsou bratři, nýbrž ať slouží tím poddaněji, protože ti, kteří mají prospěch z dobré práce, jsou věrní a milovaní. Těmto věcem vyučuj a vybízej k nim. Vyučuje-li kdo jinak a nepřistupuje -li na zdravá slova, slova našeho Pána Ježíše Krista, a učení, jež je v souladu s pobožností, je nadutý a neumí nic, nýbrž stůně na spory a hašteření o slova, z nichž pochází závist, svár, urážlivé řeči, zlá podezření, ustavičné potyčky lidí v mysli veskrze zkažených a pravdy zbavených, domnívajících se, že cílem pobožnost i je zisk. Ano, pobožnost se skromností zisk je, veliký. Nic jsme přece do světa nevnesli; [ je jasné,] že ani vynést nic nemůžeme, máme-li však obživu a přikrytí, spokojíme se s těmito věcmi. Ti však, kteří chtějí být bohatí, upadají do pokoušení a pasti a mnoha zpozdilých a škodlivých chtivostí, jež lidi ponořují do zhouby a zkázy. Jeť záliba v penězích kořenem všech zel a někteří, tíhnouce k ní, zbloudili pryč od víry a sami se probodali mnoha bolestmi. Ty však, ó Boží člověče, před těmito věcmi prchej a žeň se za spravedlností, pobožností, věrou, láskou, vytrvalostí, tichostí ducha; namáhej se usilovně v dobrém zápase víry, chop se věčného života, k němuž jsi byl povolán, a vyznal jsi dobré vyznání v přítomnosti mnoha svědků. Přikazuji ti v přítomnosti Boha, jenž vše uchovává při životě, a Krista Ježíše, jenž dobré vyznání dosvědčil před Pontiem Pilátem, to nařízení bez poskvrny, bez pohany dodržet až do objevení našeho Pána Ježíše Krista, jež svou dobou ukáže blažený a jediný Mocnář, Král těch, kdo kralují, a Pán těch, kdo panují, jenž jediný má nesmrtelnost a sídlí v nepřístupném světle, jehož nikdo z lidí neuviděl, aniž uvidět může, jemuž čest a věčná vláda. AMÉN. Těm, kdo jsou v nynějším věku bohatí, přikazuj nesmýšlet povýšeně, aniž doufat v nejistotu bohatství, nýbrž v Boha, jenž nám bohatě všechny věci poskytuje k užitku, činit dobro, být bohatí v dobrých činech, být štědří, ochotni sdílet se; sami sobě střádat na dobrý základ do budoucna, aby se mohli chopit toho, co je skutečně život. Ó Timothee, zachovej svěřený vklad, odvraceje se od světských prázdných žvástů a odporujících stanovisk lživě tak jmenovaného poznání, k němuž přiznávajíce se někteří, se stran víry minuli cíle. Milost s tebou. Pavel, apoštol Ježíše Krista podle Boží vůle v souladu s příslibem života, jenž je v Kristu Ježíši, Timotheovi, milovanému dítěti: Milost, smilování, pokoj od Boha Otce a Krista Ježíše, našeho Pána. Jsem vděčen Bohu, jemuž od svých předků s čistým svědomím konám svatou službu, že bez přestání vzpomínku na tebe mám na mysli v svých prosbách nocí i dnem ve vroucí tužbě uvidět tě, jsa pamětliv tvých slz, abych byl naplněn radostí; upamatovávaje se na nepředstíranou víru, jež v tobě byla, jež se usídlila nejprve v tvé bábě Loidě a tvé matce Eunice, a jsem přesvědčen, že i v tobě. Pro tuto příčinu ti připomínám, bys znovu rozněcoval Boží dar, jenž v tobě je skrze položení mých rukou; Bůh nám přece nedal ducha zbabělosti, nýbrž moci a lásky a moudré rozvážnosti. Nestyď se tedy za svědectví našeho Pána ani za mne, jeho vězně, nýbrž vytrp zlo spolu s blahou zvěstí podle moci Boha, jenž nás zachránil a svatým povoláním povolal ne podle našich činů, nýbrž podle vlastního předsevzetí a milosti, jež nám byla dána v Kristu Ježíši před věčnými dobami, nyní však vyšla najevo skrze objevení našeho Zachránce Ježíše Krista, jenž skoncoval se smrtí a do světla uvedl život a nezkazitelnost skrze blahou zvěst. K tomu jsem byl za hlasatel e a apoštol a a učitel e národů určen já; pro tuto příčinu také tyto věci trpím, ale nestydím se, neboť vím, komu jsem uvěřil, a jsem přesvědčen, že je mocen pro onen den zachovat vklad, jejž jsem mu svěřil. Podržuj si přehled zdravých slov, jež jsi ode mne uslyšel, ve víře a lásce, jež je v Kristu Ježíši; zachovej ten hodnotný svěřený vklad skrze Svatého Ducha, jenž v nás uvnitř sídlí. To, že se všichni, kteří jsou v Asii, ode mne odvrátili, víš; z nich je Fygellos a Hermogenés. Kéž Pán udělí smilování domu Onésiforovu, protože on mě často osvěžil a za můj řetěz se nestyděl, nýbrž mě, když přišel do Říma, velmi usilovně hledal a našel, - kéž mu Pán dá najít smilování od Pána v onen den, - a kolik se naposluhoval v Efesu, víš ještě lépe ty. Ty tedy, mé dítě, buď silný v milosti, jež je v Kristu Ježíši, a ty věci, jež jsi v přítomnosti mnoha svědků ode mne uslyšel, svěřuj spolehlivým lidem, kteří budou způsobilí vyučovat i jiné. Ujmi se své účasti na utrpení jako dobrý voják Ježíše Krista; nikdo, kdo se na vojnu dává, se nezaplétá do zájmů občanského života, aby se zalíbil tomu, jenž ho na vojnu najal. A také když někdo zápolí, není ověnčován, leč by byl zápolil podle pravidel; rolník se musí nejprve lopotit, než se mu dostává podílu z úrody. Mysli na to, co pravím; však ti Pán dá ve všech věcech pochopení. Pamatuj na Ježíše Krista vzkříšeného zprostřed mrtvých, ze semene Davidova, podle mé blahé zvěsti, v níž trpím zlo, až do pout jako zločinec; ale Boží slovo spoutáno není. Pro tuto příčinu všechny věci trpělivě snáším pro vyvolené, aby i oni došli záchrany, jež je v Kristu Ježíši, s věčnou slávou. To slovo je spolehlivé; ano, umřeli-li jsme s ním, budeme i spolu žít, snášíme-li trpělivě, budeme i spolu kralovat, zapíráme-li, zapře nás i on, jsme-li nevěrní, on zůstává věren - nemůže přece zapřít sám sebe. Na tyto věci upomínej a před Pánem zapřísahej, by se nehašteřili o slova; to není k ničemu prospěšné a vede k podvracení posluchačů. Vynasnaž se Bohu sám sebe představit jako osvědčeného pracovníka, jenž se nemá zač stydět, rovně krájejícího slovo pravdy. Světským prázdným žvástům se však zdaleka vyhýbej, neboť oni postoupí k ještě větší bezbožnosti a jejich slovo se bude rozžírat jako sněť; z nich je Hymenaios a Filétos, kteří se stran pravdy minuli cíle, neboť říkají, že opětovné vstání již nastalo, a víru některých převracejí. Pevný Boží základ však přece stojí, maje tuto pečeť: Pán zná ty, kteří jsou jeho, a: Nechť každý, kdo jmenuje jméno Páně, odstoupí od nepravosti. Ve velikém domě však jsou nejen nádoby zlaté a stříbrné, nýbrž i dřevěné a hliněné, a některé ke cti a některé zase k necti; nuže, jestliže se od těch někdo oddělením zprostřed nich očistí, bude nádobou ke cti, posvěcenou, Hospodáři se dobře hodící, připravenou ke každému dobrému dílu. Před mladickými choutkami však prchej a žeň se za spravedlností, věrou, láskou, pokojem s těmi, kdo se Pána dovolávají z čistého srdce. Pošetilým a nesmyslným sporům se však vyhýbej; víš, že plodí hašteření, a nevolník Páně se hašteřit nemá, nýbrž být laskavý ke všem, schopný vyučovat, trpělivý, v tichosti napravující ty, kdo se zarputile stavějí na odpor; snad jim Bůh někdy dá pokání k uznání pravdy a k tomu, a by se probrali z ďáblovy pasti, jsouce od něho polapeni, k činění vůle jeho. Věz však toto: že v posledních dnech nadejdou obtížné doby, neboť lidé budou milovní samých sebe, milovní peněz, vychloubační, pyšní, rouhaví, rodičů neposlušní, nevděční, nesvatí, bez přirozené lásky, nesmiřitelní, utrhační, bez sebekázně, suroví, nemilovní dobra, zrádní, ukvapení, nadutí, spíše milovní rozkoší než milovní Boha, mající zevní tvářnost pobožnosti, její moc však zapírající, a od těch se odvracej; však z těch jsou ti, kteří se vluzují do domů a v zajetí berou žínky zavalené hříchy, vedené různými choutkami, stále se učící a nikdy k plnému poznání pravdy nemohoucí přijít. Jako se však Iannés a Iambrés postavili proti Mojžíšovi, tak se i tito stavějí proti pravdě, lidé v mysli veskrze zkažení, stran víry zavržení; nepostoupí však dále, neboť jejich šílenství bude všem naprosto zřejmé, jako se zřejmým stalo i šílenství oněch. Tys však byl plně obeznámen s mým učením, chováním, předsevzetím, věrou, shovívavostí, láskou, vytrvalostí, pronásledováními, utrpeními, jaká mi nastala v Antiochii, v Ikoniu, v Lystře, jaká pronásledování jsem podstoupil, a ze všech mě Pán vyprostil. A budou ovšem pronásledováni všichni, kdo si přejí žít pobožně v Kristu Ježíši, zlí lidé však a šalební kejklíři postoupí k horšímu, svůdcové i svádění. Ty však zůstávej v těch věcech, jimž ses naučil a o nichž jsi byl ujištěn, věda, od koho ses jim naučil, a protože od útlého dětství znáš posvátná Písma, jež tě mohou učinit moudrým k záchraně skrze víru, víru v Krista Ježíše. Veškeré Písmo je vdechnuté Bohem a užitečné k vyučování, k usvědčování, k napravování, k výchově, jež je v spravedlnosti, aby Boží člověk byl dokonalý, dokonale vystrojený ke každému dobrému dílu. Zapřísahám tě v přítomnosti Boha a Krista Ježíše, jenž brzy bude soudit živé i mrtvé, a jeho objevením a jeho královstvím: Hlásej slovo, naléhej při příležitosti i mimo příležitost, usvědčuj, kárej, povzbuzuj ve vší shovívavosti a nauce. Však bude doba, kdy zdravého učení nesnesou, nýbrž sami sobě nakupí učitelů podle svých vlastních choutek, majíce svědění v uchu, a odvrátí ucho od pravdy, zato však se odchýlí k bájím. Ty však buď ve všech věcech střízliv, vytrp zlo, vykonej dílo hlasatele blahé zvěsti, cele splň svou službu. Já totiž již dospívám k tomu, bych byl vylit - ano, mně nadešla doba uvolnění; svůj dobrý zápas jsem dozápasil, svůj běh jsem dokončil, svou víru jsem uchoval; nadále je pro mne uložen věnec spravedlnosti, jejž mi v onen den odevzdá Pán, spravedlivý Soudce, a nejen mně, nýbrž i všem, kdo jeho objevení milují. Vynasnaž se přijít ke mně rychle, neboť Démas mě opustil, zamilovav si nynější věk a odebral se do Thessaloniky, Crescens do Galatie, Titus do Dalmatie; u mne je jen Lukáš. Vezmi Marka a přiveď ho s sebou, neboť se mi k obsluze dobře hodí; Tychika jsem totiž odeslal do Efesu. Ten cestovní plášť, jejž jsem nechal v Tróadě u Karpa, hleď přinést, až sem půjdeš, i knihy, zejména pergameny. Alexander, mědikovec, se vůči mně dopustil mnoha zlých věcí; Pán mu odplatí podle jeho činů. I ty se ho chraň, neboť se tvrdě postavil proti tomu, co říkáme my. Při mé první obhajobě při mně nebyl nikdo, nýbrž mě všichni opustili; kéž se jim to nezapočítá. Stanul však při mně Pán a posilnil mě, aby skrze mne bylo poselství plně prohlášeno a aby je uslyšeli všichni lidé z národů, i byl jsem z tlamy lva vyproštěn - Pán mě vyprostí od veškerého nepřátelského počínání a zachová pro své nebeské království; jemu sláva na věky věků. AMÉN. Pozdrav Priscu a Aquilu a dům Onésiforův. Erastos zůstal v Korintu, Trofima jsem však zanechal v Milétu nemocného. Vynasnaž se přijít před zimou. Pozdravuje tě Eubúlos a Pudens a Linus a Claudia a všichni bratři. Pán Ježíš Kristus s tvým duchem. Milost s vámi. Pavel, nevolník Boží a apoštol Ježíše Krista podle víry Božích vyvolených a plného poznání pravdy, jež je podle pobožnosti, v naději věčného života, jejž Bůh, jenž je prost lži, přislíbil před věčnými časy, své slovo však svou dobou zjevil v poselství, jímž jsem byl pověřen já podle nařízení našeho Zachránce, Boha - Titovi, vlastnímu dítěti podle víry nám společné: Milost a pokoj od Boha Otce a Krista Ježíše, našeho Zachránce. Na Krétě jsem tě ponechal z této příčiny: Abys ostatní věci ještě uvedl do úplného pořádku a v každém městě ustanovil starší, jak jsem ti nařídil já: je-li někdo prost jakéhokoli obvinění, muž jedné ženy, mající věřící děti, ne takové, na něž jsou stížnosti pro rozpustilost, nebo nepoddajné. Dohlížitel přece jakéhokoli obvinění prost být musí, jako Boží správce; ne svéhlavý, ne popudlivý, neoddávající se příliš vínu, ne rváč, netoužící po mrzkém zisku, nýbrž pohostinný, libující si v dobru, rozvážný, spravedlivý, zbožný, střídmý, lnoucí k spolehlivému slovu podle nauky, aby byl schopen i povzbuzovat zdravým učením i přemáhat odporující. Jsou totiž mnozí a vzpurní nicotní mluvkové a podvaděči myslí, zejména ti, kteří jsou z obřízky, jimž nutno ústa zavírat, kteří převracejí celé domy, pro mrzký zisk vyučujíce věcem, jimž se vyučovat nemá. Kterýsi z nich, jejich vlastní prorok, řekl: Kréťané jsou vždy lháři, zlá zvěř, líná břicha; toto svědectví je pravdivé a pro tuto příčinu je přísně kárej, aby byli ve víře zdraví, nepřikládajíce mysl k židovským bájím a příkazům lidí odvracejících se od pravdy. Čistým jsou všechny věci čisté, poskvrněným však a nevěřícím není čistého nic, nýbrž i jejich mysl i svědomí je poskvrněno; vyznávají, že o Bohu vědí, svými činy ho však zapírají, jsouce ohavní a nepovolní a vzhledem k jakémukoli dobrému dílu bezcenní. Ty však mluv věci, jež se sluší na zdravé učení: Starci ať jsou střízliví, důstojní, rozvážní, zdraví ve víře, lásce, trpělivosti; stařeny taktéž ať jsou ve vystupování takové, jak se sluší na osoby mající co činit s posvátnými věcmi, nepomlouvavé, ne zotročené přemírou vína, vyučující správným věcem: aby mladé ženy vedly k tomu, by měly rády své muže, měly rády své děti, byly rozvážné, cudné, pilné v domácích pracích, dobrotivé, podřízené svým vlastním mužům, aby se o Božím slovu nemluvilo zle. Mladší muže taktéž nabádej, by si počínali rozvážně, sám sebe podávaje stran všech věcí za vzor dobrých činů: v učení neporušenost, důstojnou vážnost, zdravé slovo, jež nelze odsoudit, aby se protivník zastyděl, nemaje o nás co špatného říkat; nevolníci ať se vlastním velitelům podřizují, ve všech věcech se snaží líbit, neodmlouvají, neokrádají, nýbrž projevují veškerou poctivou věrnost, aby ve všech věcech ozdobovali učení, učení našeho Zachránce Boha. Objevila se přece Boží milost, přinášející záchranu pro všechny lidi, vyučující nás, abychom si odepřeli bezbožnost a choutky světa a žili v nynějším běhu věcí rozumně, spravedlivě a pobožně, očekávajíce blaženou naději a objevení slávy našeho velikého Boha a Zachránce Ježíše Krista, jenž za nás dal sám sebe, aby si nás vykoupil od vší bezzákonnosti a sám sobě očistil lid vyhrazený za vlastnictví, horlivý v dobrých činech. Tyto věci mluv a nabádej a kárej se vším plnomocenstvím; nechť tě nikdo nepřezírá. Upomínej je, by se podřizovali úřadům, vrchnostem, prokazovali poslušnost a byli hotovi k veškerému dobrému dílu, o nikom zle nemluvili, byli nehašteřiví, umírnění, projevujíce veškerou tichost vůči všem lidem. Vždyť i my jsme kdysi byli zpozdilí, nepovolní, bloudili jsme, otročíce různým choutkám a rozkoším, trávíce život v zlobě a závisti, plni zášti, nenávidíce se navzájem; když se však objevila vlídnost a lidomilnost našeho Zachránce Boha, zachránil nás ne na základě činů, jež byly ve spravedlnosti, jež jsme vykonali my, nýbrž podle soucitu svého, koupelí obrození a obnovením Svatého Ducha, - jehož na nás bohatě vylil skrze Ježíše Krista, našeho Zachránce, - abychom se, byvše ospravedlněni milostí jeho, stali dědici podle naděje věčného života. To slovo je spolehlivé, i chci bys na těchto věcech důsledně trval, aby ti, kdo Bohu uvěřili, pamatovali na pilné pěstování dobrých činů; tyto věci jsou dobré a lidem užitečné, pošetilým sporům a rodokmenům a svárům a hašteřením o zákon se však zdaleka vyhýbej, neboť jsou bez užitku a nicotné. Sektářského člověka hleď po prvním a druhém napomenutí odbýt; víš, že takovýto je zvrácený a hřeší, jsa sám skrze sebe odsouzen. Až k tobě pošlu Artemu nebo Tychika, vynasnaž se přijít ke mně do Nikopole, neboť tam jsem se rozhodl přezimovat. Zénu, zákoníka, a Apollóa pečlivě vyprav na cestu, aby jim nic nechybělo, a i naši nechť se učí pilně pěstovat dobré činy pro nutné potřeby, aby nebyli neplodní. Pozdravují tě všichni, kteří jsou u mne. Pozdrav ty, kteří nás mají rádi ve víře. Milost se všemi vámi. Pavel, vězeň Krista Ježíše, a Timotheos, bratr, Filémonovi, milovanému a našemu spolupracovníku, i Apfii, sestře, a Archippovi, našemu spolubojovníku, a shromáždění, jež je v tvém domě: Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a Pána Ježíše Krista. Vždy svému Bohu děkuji, konaje zmínku o tobě při svých modlitbách - slyšímť o tvé lásce a víře, již máš vůči Pánu Ježíšovi a vůči všem svatým - tak aby se tvé účastnictví víry stalo účinným v uznání všeho dobrého, jež je v nás vůči Kristu [Ježíšovi]. Ano, jsme velmi vděčni a povzbuzeni tvou láskou, protože skrze tebe, bratře, je nitro svatých občerstveno. Proto, ač mám v Kristu mnoho smělosti ti nařizovat, co náleží, pro lásku raději prosím, jsa takový, - jako Pavel, stařec, a nyní i vězeň Ježíše Krista, - prosím tě za dítě své, za toho, jehož jsem zplodil já v [svých] poutech, Onésima, jenž se ti kdysi k ničemu nehodil, nyní se však dobře hodí tobě i mně, jehož jsem [ti] poslal zpět, [ty však k sobě vezmi] jeho, to jest nitro mé; já bych si ho byl rád podržel pro sebe, aby mě za tebe v poutech pro blahou zvěst obsluhoval, umínil jsem si však nic neučinit bez ohledu na mínění tvé, aby tvé dobro diní bylo ne jakoby z nutnosti, nýbrž z ochoty. Vždyť snad byl od tebe proto na čas odloučen, abys ho cele vlastnil navždy, ne již jako nevolníka, nýbrž více než nevolníka: milovaného bratra, zejména pro mne - a čím spíše pro tebe i v mase i v Pánu! Máš-li tedy za společníka mne, vezmi ho k sobě jako mne; jestliže tě však v čem poškodil nebo ti je co dlužen, připiš to k tíži mně. Já, Pavel, jsem to napsal rukou svou, já to splatím - ať ti nemusím říkat, že jsi mi nadto dlužen i sám sebe; ano, bratře, kéž se od tebe dostane v Pánu prospěchu mně - občerstvi v Kristu mé nitro. Napsal jsem ti, důvěřuje tvé poslušnosti, věda, že učiníš i více než ty věci, jež pravím; zároveň mi však také chystej ubytování, neboť doufám, že vám skrze vaše modlitby budu darován. Pozdravuje tě Epafras, můj spoluzajatec v Kristu Ježíši, Marek, Aristarchos, Démas, Lukáš, moji spolupracovníci. Milost našeho Pána Ježíše Krista s vaším duchem. Dříve Bůh po mnoha částech a mnoha způsoby k otcům promlouval v prorocích; k nám na konci těchto dní promluvil v osobě Syna, jehož určil za dědice všech věcí, skrze něhož také učinil světy, jenž, jsa září jeho slávy a výrazem jeho podstaty, a udržuje všechny věci slovem své moci, [sám skrze sebe] vykonal smytí hříchů a usedl na pravici veličenství na výsostech, zaujav tím lepší místo než andělé, čím výtečnější jméno dědí než oni. Kterémupak z andělů kdy řekl: Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil? - a opět: Já mu budu za otce a on mi bude za syna? A opět, při uvedení prvorozeného do obydleného světa, praví: A nechť se mu všichni Boží andělé klanějí. A o andělích praví: Jenž své anděly činí duchy a své vykonavatele služby plamenem ohně - zato o Synu však: Tvůj trůn, Bože, je do věčného věku a žezlem tvého království je žezlo přímosti; zamiloval si s spravedlnost a v nenávist jsi pojal bezzákonnost - pro tuto příčinu tě Bůh, tvůj Bůh, pomazal olejem jásotu nad tvé druhy; a: Tys, PANE, při počátcích založil zemi a nebesa jsou díla tvých rukou; ona vezmou za své, ty však přetrváváš, i zvetšejí všechna jako šat a svineš je jako přikrývku a budou vyměněna, ty však jsi Týž a tvých let neubude. A o kterém z andělů kdy řekl: Seď po mé pravici, než tvé nepřátele položím za podnož tvých nohou? Nejsou oni všichni službu vykonávající duchové, k obsluze vysílaní vzhledem k těm, kdo budou dědit záchranu? Pro tuto příčinu musíme těm věcem, jež jsme uslyšeli, věnovat mnohem bedlivější pozornost, abychom nějak nesklouzli stranou. Jestliže totiž skrze anděly promluvené slovo bylo řečeno jako spolehlivě platné a každému přestoupení a neuposlechnutí se dostalo oprávněné odplaty, jak unikneme my, zanedbáme-li tak velkolepou záchranu, jež započala zvěstováním skrze Pána a vůči nám byla potvrzena od těch, kteří slyšeli, čemuž nadto s nimi vydával svědectví Bůh, i znameními a zázraky a různými mocnými činy, i příděly Svatého Ducha podle svého přání? Budoucí obydlený svět, o němž mluvíme, přece nepodřídil andělům. Vždyť kdesi někdo dosvědčil, pravě: Co je člověk, že na něho vzpomínáš, nebo syn člověka, že ho navštěvuješ? Proti andělům jsi ho něco málo ponížil, ověnčil jsi ho slávou a ctí [a ustanovil jsi ho nad díly svých rukou], všechny věci jsi podřídil pod jeho nohy. Podřídil-liť mu všechny věci, nenechal nic jemu nepodřízeno, nyní však ještě nevidíme všechny věci podřízené jemu, hledíme však na Ježíše, jenž byl proti andělům něco málo ponížen vzhledem k utrpení smrti, ověnčeného slávou a ctí; tak aby Boží milostí okusil smrti za vše. Slušeloť se jemu, z jehož příčiny všechny věci jsou a skrze něhož všechny věci jsou, k uvedení mnoha synů do slávy učinit původce jejich záchrany dokonalým skrze utrpení. I ten totiž, jenž posvěcuje, i ti, kdo jsou posvěcováni, jsou všichni z jednoho, a pro tu příčinu se nestydí je nazývat bratry, pravě: Ohlásím tvé jméno svým bratrům, uprostřed shromáždění tě budu chválit zpěvem. A opět: Já budu mít důvěru v něho; a opět: Hle, já a děťátka, jež mi dal Bůh. Jelikož tedy děťátka jsou společně účastna krve a masa, přijal podíl na těchže věcech téměř stejně i on, aby mohl skrze smrt skoncovat s tím, jenž má vládu smrti, to jest s ďáblem, a vymanit všechny, kteří po všechen život byli bázní ze smrti drženi v otroctví. Vždyť se snad přece neujímá andělů, nýbrž se ujímá semene Abrahamova; patřilo se mu tudíž být po všech stránkách připodobněnu bratrům, aby se mohl stát soucitným a věrným veleknězem ve věcech týkajících se Boha, k tomu, aby byl s to u činit zadost za hříchy lidu. V tom totiž, co sám vytrpěl, byv podroben pokušením, může těm, kdo jsou pokoušeni, pomáhat. Tudíž, svatí bratři, podílníci nebeského povolání, považte toho, jenž je Apoštol a Velekněz našeho vyznání, Ježíše, jenž je věren tomu, jenž ho ustanovil, jako i Mojžíš v celém jeho domě, ba tím větší nad Mojžíše slávy hodným je uznán on, čím větší čest než dům má ten, kdo jej zřídil. Každý dům přece bývá od někoho zřizován, ten však, jenž zřizuje všechny věci, je Bůh; a Mojžíš ovšem byl v celém jeho domě věren jako vznešený služebník, na svědectví věcí, o nichž se mělo promluvit později, Kristus však jako Syn nad jeho domem, a jeho domem jsme my, udržíme-li ovšem smělost a chloubu naděje pevnou až do konce. Proto, jak praví Svatý Duch: Dnes, zaslechnete-li jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce jako při tom roztrpčení v den pokoušení v pustině, kde mě vaši otcové podrobili pokoušení vyšetřováním a viděli mé činy po čtyřicet let. Proto jsem na toto pokolení zanevřel a řekl jsem: Stále srdcem bloudí, vždyť oni mých cest nepoznali; jakož jsem ve svém hněvu přisáhl: Vstoupí-li do mého odpočinku! Hleďte bratři, ať snad v někom z vás není zlé srdce nevěry, v odpadnutí od živého Boha, nýbrž se sami povzbuzujte každý den, dokud se nazývá: dnes, aby někdo z vás nebyl zatvrzen klamem hříchu. Ano, stali jsme se KRISTOVÝMI druhy, udržíme-li ovšem počátek spoléhání pevný až do konce, když se praví: Dnes, zaslechnete-li jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce, jako při tom roztrpčení; (kteřípak to byli, kteří zaslechli a roztrpčili? Což ne všichni ti, kteří, byvše vyvedeni Mojžíšem, vyšli z Egypta? A na které zanevřel na čtyřicet let? Ne na ty, kteří zhřešili, jejichž mrtvoly padly v pustině? A kterým přisáhl, že do jeho odpočinku nevstoupí, ne-li těm, kteří si nedali říci? I vidíme, že nemohli vstoupit pro nevěru;) bojme se tedy, aby se snad, pokud se v platnosti ponechává příslib týkající se vstupu do jeho odpočinku, o někom z vás nezdálo, že jej promeškal. Vždyť jsme přece obdařeni blahou zvěstí právě tak jako i onino, ale oněm slovo té zprávy neprospělo, ne jsouc v těch, kteří zaslechli, smíšeno s věrou; do toho odpočinku přece vstupujeme my, kteří jsme uvěřili, podle toho, jak řekl: Jakož jsem ve svém hněvu přisáhl: Vstoupí-li do mého odpočinku! - přestože od založení světa byly práce ukončeny, neboť o sedmém dni kdesi promluvil takto: A v sedmý den Bůh odpočinul od všech svých prací; a v tomto zase: Vstoupí-li do mého odpočinku! Jelikož tedy zůstává při tom, že do něho někteří vstoupí, a ti, jimž se blahé zvěsti dostalo dříve, nevstoupili, protože si nedali říci, určuje opět jakýsi den, pravě v Davidovi: Dnes, po tak dlouhém čase (podle toho, jak bylo řečeno předtím): Dnes, zaslechnete-li jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce; kdyby je totiž byl do odpočinku uvedl Josue, nebyl by po těchto věcech mluvil o dalším dni. Božímu lidu tedy jakýsi sobotní klid zbývá, neboť kdo do jeho odpočinku vstoupil, sám také odpočinul od svých prací právě tak jako Bůh od svých vlastních. Vynasnažme se tedy do onoho odpočinku vstoupit, aby někdo nepadl podle téhož příkladu nepovolnosti; jeť Boží slovo živé a účinné a ostřejší nad každý dvojsečný meč, a pronikající až k rozdělení duše a ducha a kloubů i morku a je rozlišovatelem úvah a úmyslů srdce, a není stvoření, jež by před ním ne bylo patrné, nýbrž všechny věci jsou očím toho, s nímž máme co činit, nahé a odhalené. Majíce tedy velikého velekněze, prošedšího nebesy, Ježíše, Božího syna, držme se svého vyznání; nemámeť velekněze neschopného pocítit soustrast s našimi slabostmi, nýbrž vytrpěvšího pokoušení po všech stránkách podobně, mimo hřích. Se smělostí tedy přistupujme k trůnu milosti, aby se nám dostalo soucitu a a bychom došli milosti ke včasné pomoci. Každý velekněz, vybíraný zprostřed lidí, se přece pro lidi ustanovuje stran věcí týkajících se Boha, aby přinášel i dary i oběti za hříchy, jsa schopen mít strpení s neznalými a bloudícími, jelikož i sám je obklopen slabostí, a příčinou této slabosti má jak za lid, tak i sám za sebe obětovat za hříchy. A tu čest si nikdo nebere sám, nýbrž jí nabývá, jsa povoláván od Boha, právě jako i Árón; tak se an i KRISTUS neoslavil sám, by se stal veleknězem, nýbrž ten, jenž k němu promluvil: Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil; jakož i na jiném místě praví: Ty jsi navždy knězem podle řádu Melchisedekova. A on za dní svého masa, předloživ prosby i úpěnlivé žádosti k tomu, jenž ho ze smrti mohl vysvobodit, se silným voláním a slzami, (a pro svou nábožnost byv vyslyšen,) získal zkušenost poslušnosti, jakkoli byl Syn, z těch věcí, jež vytrpěl, a byv učiněn dokonalým, stal se všem, kdo ho jsou poslušni, působcem věčné záchrany, i byl od Boha osloven jako velekněz podle řádu Melchisedekova. Máme o něm mnoho co říci a je to nesnadno vyložitelné řečí, jelikož vy jste se stali co do sluchu lenivými - vždyť byste přece za ten čas měli být učiteli a zatím máte zapotřebí, by vás někdo vyučoval, které jsou počáteční prvky Božích sdělení, a stali jste se potřebnými mléka [a] ne hutné stravy; každý ovšem, kdo požívá mléka, je nezkušený co do slova spravedlnosti, neboť je nedorostlý, dospělým však, kteří mají smysly návykem vycvičené k rozlišování i dobra i zla, patří hutná strava. Proto nechejme počátečního slova o KRISTU a směřujme k tomu, co patří k dospělosti, nezapouštějíce si zase základ pokání z mrtvých činů a spoléhání věrou na Boha, nauky o mytích i pokládání rukou i opětovného vstání mrtvých a věčného soudu; a to budeme činit, dovolí-li ovšem Bůh. Nemožno totiž opět k pokání obnovovat ty, kteří byli jednou osvíceni i okusili nebeského daru a stali se podílníky Svatého Ducha a okusili dobrého Božího slova i mocných činů budoucího věku, a odpadli; ti sami sobě opět křižují a veřejné hanbě vystavují Božího Syna. Vždyť zemi, jež se napila často na ni přicházejícího deště a těm, pro něž je i obdělávána, rodí užitečnou rostlinu, se dostává podílu na požehnání od Boha, vynáší-li však trní a bodláčí, je shledána bezcennou a blízka prokletí a její konec je spálení. Co se však týče vás, milovaní, jsme přesvědčeni o věcech lepších a spojených se záchranou, i když takto mluvíme; Bůh přece ne ní nespravedlivý, že by zapomněl na vaši práci a lásku, již jste vůči jeho jménu projevili tím, že jste posluhovali a posluhujete svatým; toužíme však po tom, by každý z vás touž snahu o plnou jistotu naděje projevoval až do konce, abyste se nestali lenochy, nýbrž napodobiteli těch, kteří skrze víru a trpělivost jsou dědici příslibů. Bůh totiž při svém příslibu Abrahamovi, jelikož neměl skrze koho většího přisáhnout, přisáhl sám skrze sebe, pravě: Zajisté ti žehnaje požehnám a rozmnožuje tě rozmnožím; a tak se, trpělivě vytrvav, příslibu domohl. Ano, vždyť lidé přísahají skrze někoho většího a přísaha k potvrzení jim je ukončením každé rozepře, a Bůh v té věci, zamýšleje dědicům přesvědčivěji ukázat na nezměnitelnost svého úmyslu, zasáhl přísahou, abychom měli silné povzbuzení skrze dvě nezměnitelné skutečnosti, v nichž Bohu nemožno zalhat, my, kteří jsme se utekli k uchopení nám předložené naděje, již máme jako kotvu duše, i bezpečnou i pevnou a vstupující dovnitř za oponu, kam jako předchůdce pro nás vstoupil Ježíš, stav se navždy veleknězem podle řádu Melchisedekova. Tento Melchisedek totiž, Král Salému, kněz Nejvyššího Boha, jenž se setkal s Abrahamem, vracejícím se zpět od pobití králů, a požehnal mu, jemuž Abraham ode všeho oddělil desátek, dle výkladu za prvé Král spravedlnosti, potom však i Král Salému, to jest Král pokoje, bez otce, bez matky, bez rodokmene, nemající ani počátku dní ani konce života, nýbrž mající svou podobu od Božího Syna, zůstává natrvalo knězem. Nuže, všímejte si, jak veliký byl tento, jemuž [i] Abraham, praotec, dal desátek z nejlepších částí kořisti. A ovšem, ti ze synů Leviho, jimž se dostává kněžského úřadu, mají příkaz podle zákona vybírat desátky od lidu, to jest od svých bratrů, jakkoli oni pocházejí z Abrahamových beder; ten však, jehož od nich nelze rodopisně odvodit, vzal desátky od Abrahama a požehnal tomu, jenž měl přísliby. Je pak mimo všechen spor, že požehnání přijímá nižší od přednějšího; a desátků se zde ovšem dostává smrtelným lidem, tam však jednomu, o němž je svědectví, že žije. A skrze Abrahama, aby se tak řeklo, byly desátky vzaty i od Leviho, jemuž se desátků dostává; bylť ještě v otcových bedrech, když se Melchisedek s ním setkal. Nuže tedy, byla-li skrze leviovské kněžství dokonalost - však ve spojení s ním dostal lid zákon -, jaká byla ještě potřeba, by povstával jiný kněz podle řádu Melchisedekova a nebyl jmenován podle řádu Árónova? Mění-li se kněžství, dochází zajisté nutně i ke změně zákona, neboť ten, o němž se tyto věci praví, náleží k jinému kmeni, z něhož se nikdo služby u oltáře neujal; je přece předem jasné, že náš Pán vzešel z Júdy, a co do tohoto kmene Mojžíš o knězích nic nepromluvil. A naprosto jasná je věc tím spíše, povstává-li jiný kněz podle podoby Melchisedekovy, jenž se jím stal ne podle zákona příkazu týkajícího se masa, nýbrž podle moci nezrušitelného života; dosvědčujeť se: Ty jsi navždy knězem podle řádu Melchisedekova. Dochází tudíž jednak k odvolání předešlého příkazu pro jeho slabost a neprospěšnost, (zákon přece dokonalým neučinil nic,) jednak nadto k zavedení lepší naděje, skrze níž se k Bohu blížíme. A pokud se tak ne stalo bez přísežného závazku, (oni ovšem jsou kněží stavší se jimi bez přísežného závazku, on však s přísežným závazkem skrze toho, jenž o něm pravil: PÁN přisáhl a nebude litovat: Ty jsi navždy knězem [podle řádu Melchisedekova],) potud se Ježíš stal ručitelem lepší úmluvy. A jich je ovšem mnoho stavších se kněžími, protože setrvávat je jim bráněno smrtí, on však, protože trvá navždy, má kněžství nepomíjející; proto také může ty, kteří k Bohu přistupují skrze něho, naveskrze zachraňovat, jsa stále živ k přimlouvání za ně. Ano, takový velekněz nám byl přiměřen: svatý, prostý zla, neposkvrněný, oddělený od hříšníků a vyvýšený nad nebesa, jenž nemá každodenní povinnosti, jako právě oni velekněží, vznášet oběti nejprve za své vlastní hříchy, potom za hříchy lidu; to přece vykonal jednou provždy tím, že za oběť vznesl sám sebe. Ano, zákon za velekněží ustanovuje lidi mající slabost, avšak slovo přísežného závazku, jenž nastal po zákoně, Syna učiněného navždy dokonalým. Nuže, na těch věcech, o nichž je řeč, je hlavní toto: Máme za velekněze takového, jenž usedl na pravici trůnu veličenství v nebesích jako vykonavatel služby svatých míst a pravého stanu, jejž zřídil PÁN [a] ne člověk. Každý velekněz se přece ustanovuje k přinášení i darů i obětí; nutno tudíž, by i on něco měl, co by přinášel. Ovšem pak by, kdyby byl na zemi, nebyl ani knězem, když zde jsou ti, kteří přinášejí dary podle zákona, (tací, že slouží obraznému znázornění a stínu nebeských věcí podle toho, jak byl vnuknutím poučen Mojžíš, maje hotovit stan - hleď, dí přece, bys všechny věci provedl podle vzoru, jenž ti byl ukázán na hoře;) nyní však došel výtečnější služby, jelikož je i prostředníkem lepší úmluvy, jež je uzákoněna na základě lepších příslibů. Kdyby přece ona první byla bez závady, nehledalo by se místo pro druhou; shledáváť závadu, když jim praví: Hle, přicházejí dni, praví PÁN, a sjednám vzhledem na dům Israélův a vzhledem na dům Júdův novou úmluvu, ne podle té úmluvy, již jsem uzavřel s jejich otci v den, kdy jsem se chopil jejich ruky, bych je vyvedl z egyptské země, protože oni v té mé úmluvě nesetrvali a mně na nich přestalo záležet, praví PÁN; protože úmluva, již si po oněch dnech s domem Israélovým umluvím, bude tato, praví PÁN: Klada své zákony do jejich myslí, napíši je i na jejich srdce, i budu jim za Boha a oni mi budou za lid. A nikterak nebudou každý svého spolu občana a každý svého bratra vyučovat, říkajíce: Poznej PÁNA, protože mě všichni budou znát sami od sebe, od malého [mezi nimi ] po velikého mezi nimi; protože budu milostiv jejich nepravostem a nikdy již nevzpomenu na jejich hříchy a na jejich bezzákonnosti. Tím, že praví: novou, uznal první za starou; co však stárne a věkem schází, je blízké zániku. Ovšem pak měla i první úmluva pravidla svaté služby a svatyni, svatyni pozemskou. Bylť zřízen stan; první, v němž byl i svícen i stůl a vyložená sestava chlebů - tomu se říká Svatý; za druhou pak oponou stan, jemuž se říká Svatý svatých, obsahující zlatou kadidelnici a schránu úmluvy, ze všech stran vůkol potaženou zlatem, v níž byl zlatý džbán, obsahující manu, a Árónova hůl, jež byla vypučela, a desky úmluvy, a nahoře nad ní byli cherubové slávy, zastiňující slitovnici. O těchto věcech dopodrobna mluvit nyní není čas. Nuže, když tyto věci jsou takto zřízeny, vcházejí do prvního stanu svaté služby odbavovat kněží po všechen čas, avšak do druhého jen velekněz jednou do roka, ne bez krve, již přináší sám za sebe a za poblouzení lidu. Tím Svatý Duch poukazuje na toto: Že cesta do svatých míst ještě není zjevena, dokud první stan má své postavení; on je obrazným náznakem pro přítomné období, podle něhož se přinášejí i dary i oběti, neschopné toho, kdo koná svatou službu, učinit co do svědomí dokonalým, jen na základě pokrmů a nápojů a rozličných mytí - pravidla masa, uložená do období nápravy. Kristus však, přišed jako velekněz budoucích dobrých věcí ve spojení s lepším a dokonalejším stanem, ne rukama zhotoveným, (to jest ne tohoto stvoření,) ani s krví kozlů a telat, nýbrž se svou vlastní krví, vstoupil jednou provždy do svatých míst, zjednav věčné vykoupení. Ano, jestliže krev kozlů a býků a popel jalovice, skrápějící poskvrněné, posvěcuje k čistotě masa, čím spíše krev KRISTA, jenž skrze věčného Ducha sám sebe bezúhonného přinesl v oběť Bohu, očistí vaše svědomí od mrtvých činů ke konání svaté služby živému Bohu? A pro tuto příčinu je prostředníkem nové úmluvy, tak aby se, když nastala smrt k osvobození od přestoupení, jež nastala za první úmluvy, povolaným dostalo příslibu věčného dědictví. (Vždyť kde je závěť, musí nutně docházet k smrti zůstavitele; závěť je přece platná při mrtvých, jelikož nijak nemá účinnosti, pokud zůstavitel žije.) Nebyla tudíž ani první úmluva nastolena bez krve; když totiž každý příkaz byl podle zákona od Mojžíše pověděn všemu lidu, vzal krev telat a kozlů s vodou a šarlatovou vlnou a yzopem a pokropil i samu knihu i všechen lid, pravě: Toto je krev úmluvy, již vzhledem k vám přikázal Bůh; a také stan a všechny nádoby k službě podobně pokropil krví. A téměř všechny věci se podle zákona krví očišťují a bez vylití krve k odpuštění nedochází; nutno tedy, by se obrazná znázornění věcí v nebesích očišťovala těmito, nebeské věci samy však lepšími obětmi než tyto; KRISTUS přece nevstoupil do svatých míst rukou zřízených, jež jsou zobrazení mi skutečných, nýbrž do samého nebe, by se nyní za nás objevil Boží tváři; ani aby sám sebe v oběť přinášel mnohokrát, jako právě velekněz do svatých míst rok co rok vstupuje s krví ne svou, jelikož pak by byl musel od založení světa mnohokrát trpět, nyní však byl zjeven jednou při skončení věků k odklizení hříchu jeho obětí. A jako je lidem uloženo jednou umřít a poté soud, tak se i KRISTUS, byv jednou přinesen v oběť k tomu, by na sebe vzal hříchy mnohých, ukáže těm, kdo ho vyčkávají, podruhé bez vztahu k hříchu k záchraně. Zákon totiž, obsahující stín budoucích dobrých věcí, ne sám obraz skutečností, nikdy nemůže ty, kteří přistupují, k dokonalosti přivést obětmi, rok co rok týmiž, jež trvale přinášejí. Nebyly by se jinak přestaly přinášet, protože by ti, kteří konají svatou službu, již neměli žádného svědomí stran hříchů, jsouce jednou očištěni? Ale v nich je rok co rok hříchů připomínání; krev býků a kozlů přece ne ní schopna hříchů zbavovat. Proto praví, vstupuje do světa: Oběť a posvátný dar sis nepřál, připravil jsi mi však tělo; oběti cele spalované a za hřích se ti nezalíbily. Tu jsem řekl: Hle, přicházím (ve svitku knihy je o mně psáno) vykonat, Bože, tvé přání. Výše pravil: Oběti a posvátné dary a oběti cele spalované a za hřích sis nepřál, aniž se ti zalíbily, (jež se přinášejí podle zákona,) a tu pověděl: Hle, přicházím vykonat tvé přání - odstraňuje první, aby ustanovil druhé - a v tomto přání jsme posvěceni skrze přinesení těla Ježíše Krista v oběť jednou provždy. A každý kněz ovšem stojí, když denně slouží a mnohokrát přináší tytéž oběti, jež nikdy nemohou hříchy sejmout, kdežto on, přines za hříchy jednu oběť, natrvalo po Boží pravici usedl a nadále vyčkává, až budou jeho nepřátelé položeni za podnož jeho nohou, neboť jedním přinesením oběti učinil ty, kdo jsou posvěcováni, natrvalo dokonalými. A svědčí nám o tom i Svatý Duch, neboť poté co bylo řečeno: Úmluva, již si vůči nim po oněch dnech umluvím, bude tato, praví PÁN: Klada své zákony na jejich srdce, napíši je i na jejich myslích; a nikdy již nevzpomenu na jejich hříchy a na jejich bezzákonnosti. Kde však je odpuštění jich, není již přinášení obětí za hřích. Majíce tedy, bratři, v krvi Ježíšově smělost k vcházení do svatých míst, novou a živou cestu, již pro nás zasvětil skrze oponu, to jest jeho lidství, a nad Božím domem velikého kněze, přistupujme s opravdovým srdcem v plném ujištění víry, jsouce na srdcích skropením očištěni od zlého svědomí a na těle vykoupáni v čisté vodě. Vyznání naděje podržujme nezlomné, (ten, jenž dal příslib, je přece věren,) a věnujme si navzájem pozornost k podněcování lásky a dobrých činů, nezanechávajíce svého scházení, jak je obyčejem některých, nýbrž se navzájem povzbuzujíce, a to tím spíše, čím více vidíte přicházet den. Jestliže totiž po přijetí plného poznání pravdy úmyslně hřešíme, nezbývá již žádná obět za hříchy, nýbrž jakési strašné vyčkávání soudu a žár ohně, jenž bude stravovat protivníky. Zamítl-li kdo zákon Mojžíšův, bez slitování při dvou nebo třech svědcích umírá; čím horšího trestu, myslíte, bude za hodného považován ten, kdo Božího Syna pošlapal a krev úmluvy, jíž byl posvěcen, ne uznal než za obyčejnou a Ducha milosti urazil? Známe přece toho, jenž řekl: Mně pomsta, já odplatím, praví PÁN; a dále: PÁN bude svůj lid soudit. Je strašné upadnout do rukou živého Boha. Připomínejte si však dřívější dni, v nichž jste, byvše osvíceni, vydrželi mnoho zápolení v utrpeních, - když jste jednak byli za divadlo vystavováni i v pohanách i v trýzních, jednak jste se však také stali společníky těch, jimž se takto vedlo; projevovali jste přece i soustrast s vězni a s radostí jste připustili plenění toho, co jste měli, vědouce, že pro sebe máte lepší majetek, a trvalý. Neodvrhujte tedy svou smělost, jež s sebou nese velikou odplatu; ano, máte zapotřebí vytrvalosti, abyste vykonajíce Boží vůli získali příslib. Vždyť jak velmi, jak velmi ještě málo! Ten, jenž přichází, se dostaví a nebude odkládat. Spravedlivý však bude žít z víry; a: Stáhne-li se zpět, nenachází v něm má duše záliby. My však nejsme z těch, kdo se stahují zpět k záhubě, nýbrž z víry k zachování duše. Víra pak je opodstatnění věcí, v něž se doufá, přesvědčení o skutečnostech, jež se nevidí; v je jí moci se přece starším dostalo svědectví. Věrou rozumíme tomu, že světy byly sestrojeny Božím výrokem, takže to, co se vidí, nevzniklo ze zjevných věcí. Věrou přinesl Abel Bohu hodnotnější obět než Kain, skrze niž se mu dostalo svědectví, že je spravedlivý, neboť jeho darům vydával svědectví Bůh; a skrze ni, ač umřel, ještě mluví. Věrou byl Enóch přenesen, by neuviděl smrt, a nebylo lze ho najít, protože ho přenesl Bůh; dostaloť se mu před [jeho] přenesením svědectví, že se Bohu zalíbil, bez víry se mu však zalíbit nemožno, neboť kdo k Bohu přistupuje, musí uvěřit, že Bůh je a že se stává odplatitelem těch, kteří ho vyhledávají. Věrou zřídil Nóe, byv vnuknutím varován stran věcí, jež ještě nebylo vidět, a pohnut bázní, schránu k ušetření svého domu, skrze niž odsoudil svět a stal se dědicem spravedlnosti, jež je podle víry. Věrou uposlechl Abraham, jsa povoláván, by vyšel na místo, jehož se mu mělo dostávat za dědictví, i vyšel, nevěda, kam jde. Věrou se v zemi příslibu stal návštěvníkem jako v zemi patřící druhému a bydlel v stanech s Isákem a Jakóbem, spoludědici téhož příslibu; vyčkávalť město mající základy, jehož strůjcem a tvůrcem je Bůh. Věrou se i samé Sáře dostalo síly k ujmutí semene, a to mimo příležitost věku, jelikož toho, jenž dal příslib, uznala za věrného; proto také od jednoho, a to umrtveného, bylo naplozeno v množství tolik jako hvězd nebe a jako nespočetného písku, jenž je podél okraje moře. Tito všichni umřeli ve víře a příslibů se jim nedostalo, ale zdaleka je viděli a vítali a vyznávali, že na zemi jsou cizinci a poutníky. Ti zajisté, kteří takové věci říkají, dávají jasně najevo, že se pídí po otčině; a ovšem, kdyby byli vzpomínali na tu, z níž vystoupili, byli by měli příležitost se vrátit, jenže oni baží po lepší, to jest nebeské. Proto se Bůh za ně nestydí, by se nazýval i Bohem jejich; připravilť jim město. Věrou přinesl Abraham, jsa zkoušen, Isáka v oběť; ano, ten, jenž si přivlastnil přísliby, přinášel v oběť svého jednorozeného, - o němž bylo řečeno: Símě ti bude nazváno v Isákovi, - usoudiv, že Bůh ho může i zprostřed mrtvých vzkřísit a odtamtud ho v obrazném náznaku také zase dostal. Věrou požehnal Isák Jakóbovi a Ésauovi stran budoucích věcí. Věrou požehnal Jakób umíraje každému z Josefových synů a poklonil se, jsa opřen o vrchol své hole. Věrou učinil Josef skonávaje připomínku stran vyjití Israélových synů a dal příkaz stran svých kostí. Věrou byl Mojžíš, zrodiv se, po tři měsíce skrýván od svých rodičů, protože uviděli, že děťátko je spanilé, a nezalekli se králova rozkazu. Věrou odepřel Mojžíš, stav se velikým, dávat si říkat syn dcery faraonovy a raději si zvolil s Božím lidem snášet špatné zacházení než mít dočasný požitek hříchu; uznalť KRISTOVU pohanu za větší bohatství než poklady Egypta, neboť soustřeďoval pohled k odplatě. Věrou opustil Egypt a nezalekl se králova vzteku, neboť vytrval, jako by byl viděl toho, jenž je neviditelný. Věrou uspořádal Minutí a nanesení krve, aby ten, jenž hubil prvorozenstvo, se ho nedotkl. Věrou prošli Rudým mořem jako po suché zemi; když o to učinili pokus Egypťané, byli pohlceni. Věrou padly hradby Jericha, byvše na sedm dní obklíčeny. Věrou nezahynula Raab, nevěstka, s nevěřícími, přijavši zvědy s pokojem. A co ještě mám říkat? Vždyť mi nepostačí čas, budu-li vypravovat o Gedeónovi a Barakovi i Samsónovi a Jefthovi i Davidovi a Samúélovi i prorocích, kteří skrze víru poráželi království, působili spravedlnost, domohli se příslibů, zacpávali tlamy lvů, uhašovali moc ohně, unikali ostřím meče, od slabosti přecházeli k moci, stávali se silnými ve válce, na útěk zaháněli vojska cizáků. Ženy své mrtvé skrze opětovné vstání dostávaly zpět; druzí pak byli mučeni a nepřipustili osvobození, aby dosáhli lepšího opětovného vstání, a jiní podstoupili zkoušku posměšků a bičování, ano i pout a vězení. Byli kamenováni, pilou rozřezáváni, pokoušeni, umírali vražděním mečem, chodili sem-tam v ovčích rounech, v kozích kožích, strádajíce, jsouce utlačováni, snášejíce špatné zacházení, (a svět jich nebyl hoden,) bloudíce v pustotách a horách a jeskyních a děrách země. A tito všichni došli svědectví skrze víru a přísliby nezískali, neboť Bůh předem vyhlédl něco lepšího pro nás, aby nebyli bez nás učiněni dokonalými. I my tudíž, majíce vůkol sebe tak veliký oblak svědků, od sebe odložme veškerou zátěž a hřích, jenž snadno obchvátí, a s vytrvalostí konejme běh o závod, jenž je před námi, soustřeďujíce zrak na původce a dovršitele víry Ježíše, jenž se zřetelem k radosti, jež byla před ním, snesl kříž, pohrdnuv hanbou, i usedl na pravici Božího trůnu. Ano, posuďte náležitě toho, jenž proti sobě snesl takové odporování od hříšníků, abyste nepodlehli únavě, umdlévajíce v svých duších. Ještě jste se v zápase odporu proti hříchu nevzepřeli až do krve - a docela jste zapomněli na povzbuzení, jež k vám promlouvá jako k synům: Můj synu, nepodceňuj kázeň PÁNĚ, aniž umdlévej, jsa od něho kárán. Vždyť PÁN podrobuje kázni, koho miluje, a šlehá každého syna, jehož uznává. Co snášíte, je za účelem kázně, Bůh se k vám chová jako k synům - kdopak je syn, aniž ho otec podrobuje kázni? Jste-li však bez kázně, na níž se dostalo podílu všem, pak jste nepravé děti a ne synové. A dále: měli jsme za vykonavatele kázně otce našeho masa, a měli jsme je v úctě; nemáme se mnohem spíše podřídit Otci duchů a žít? Ano, oni ovšem kázeň vykonávali na málo dní podle svého zdání, on však na prospěch, k dosažení podílu na jeho svatosti. Ovšem pak se každá kázeň prozatím zdá věcí ne radosti, nýbrž zármutku, nakonec však těm, kteří jí jsou vycvičeni, poskytuje pokojné ovoce spravedlnosti. Proto narovnejte svěšené ruce a ochrnutím postižená kolena a svým nohám zřiďte rovné dráhy, aby se to, co je chromé, neodchýlilo, nýbrž raději bylo vyléčeno. Žeňte se za pokojem se všemi a za posvěcením, bez něhož nikdo Pána neuvidí, dohlížejíce na to, by ne byl někdo mající nedostatek Boží milosti, by obtíží nepůsobil nějaký vzhůru vyrážející kořen hořkosti a skrze něj aby mnozí ne byli poskvrněni; by ne byl nějaký smilník nebo nesvatý, jako Ésau, jenž za jedno jídlo odprodal svá prvorozenská práva - víte přece, že když potom i chtěl požehnání zdědit, byl zamítnut, (neboť nenašel místa k pokání,) ačkoli je se slzami vyhledával. Nepřistoupili jste přece k [hoře] hmatatelné a ohněm rozpálené a k černavě a chmuře a bouři a hukotu trouby a zvuku slov, jehož posluchači si s omlouváním vyprosili, by se k nim přestala pronášet řeč; (nemohli totiž snést, co se důtklivě přikazovalo: A dotkne-li se hory zvíře, bude ukamenováno; a to, co se zjevovalo, bylo tak strašné, že Mojžíš řekl: Jsem vyděšen a rozechvěn;) nýbrž jste přistoupili k hoře Siónu; a k městu živého Boha, nebeskému Jerúsalému; a k desetitisícům andělů, všeobecnému sněmu; a k shromáždění prvorozených, zapsaných v nebesích; a k Bohu, soudci všech; a k duchům spravedlivých, učiněných dokonalými; a k Ježíšovi, prostředníku nové úmluvy; a ke krvi skropení, mluvící lépe než Abel. Hleďte, byste mluvícího neodmítli; vždyť neunikli-li onino, kteří odmítli toho, jenž Boží výroky pronášel na zemi, platí to mnohem více o nás, odvracíme-li se od toho, jenž tak činí z nebe, jehož hlas tehdy otřásl zemí, nyní však přislíbil, pravě: Já ještě jednou zaklátím nejen zemí, nýbrž i nebem. To to: ještě jednou však znamená odstranění věcí, jimiž lze otřást, jakožto učiněných, aby ty, jimiž otřást nelze, zůstaly; proto, ujímajíce se království neotřesitelného, mějme milost, skrze niž Bohu příjemně konejme svatou službu s nábožností a posvátnou bázní; vždyť i náš Bůh je stravující oheň. Nechť stále trvá bratrská náklonnost; nezapomínejte na pohostinnost - skrze tu přece někteří bezděky pohostili anděly. Vzpomínejte na vězně, jakoby spolu uvěznění, na ty, s nimiž se špatně zachází, jako tací, kteří jste sami také v těle. Manželství budiž všemožně chováno ve cti a lože budiž neposkvrněné, smilníky však a cizoložníky bude Bůh soudit. Obcování budiž bez záliby v penězích, spokojujte se se svými přítomnými poměry; on přece pověděl: Nikterak se tě nevzdám ani tě nikterak neopustím, takže můžeme směle říkat: Mně je pomocníkem PÁN, i nebudu se bát; co mi učiní člověk? Pamatujte na své vůdce, kteří k vám promlouvali Boží slovo; výsledku jejich způsobu života si důkladně všímejte a jejich víru napodobujte. Ježíš Kristus je týž včera i dnes i do budoucích věků. Nedávejte se stranou unášet všelijakými a cizími naukami; je přece dobré, by srdce bylo ujišťováno milostí, ne pokrmy; těm, kteří v těchto věcech chodili, se nedostalo užitku. Máme oltář, z něhož ti, kteří slouží stanu, nemají práva pojídat, neboť kterých zvířat krev [za hřích] se skrze velekněze vnáší do svatých míst, těch těla se vně tábora spalují; proto i Ježíš, aby posvětil lid svou vlastní krví, trpěl vně brány. Vycházejme tudíž ven z tábora k němu, nesouce jeho pohanu; vždyť zde nemáme trvalé město, nýbrž se pídíme po městě budoucím. Skrze něho tedy ustavičně k Bohu vznášejme oběť chvály, to jest ovoce rtů, vyznávajících jeho jméno. Nezapomínejte však na dobročinnost a sdílení, neboť v takových obětech si Bůh velmi libuje. Své vůdce poslouchejte a podrobujte se, vždyť oni nad vašimi dušemi bdí jako tací, kteří budou vydávat účet; aby to konali s radostí a ne za vzdechů, neboť to by se vám nevyplácelo. Modlete se za nás; přesvědčujemeť sami se be, že máme dobré svědomí, toužíce se ve všech věcech řádně chovat. Prosím pak ještě snažněji, byste toto konali, abych vám byl rychleji navrácen. Kéž však Bůh pokoje, jenž zprostřed mrtvých opět vyvedl našeho Pána Ježíše, velikého pastýře ovcí, v moci krve věčné úmluvy, vás zdokonalí v každém dobrém činu k uskutečnění jeho vůle, uskutečňuje ve vás to, co je před ním příjemné, skrze Ježíše Krista; jemu sláva na věky věků. Amén. Snažně vás však prosím, bratři, snášejte to slovo napomenutí, vždyť jsem vám napsal jen krátce. Vězte, že náš bratr Timotheos je propuštěn; bude-li moci přijít brzy, navštívím vás s ním. Pozdravte všechny své vůdce a všechny svaté. Pozdravují vás z Itálie. Milost se všemi vámi. Amén. Jakub, nevolník Boží a Pána Ježíše Krista, dvanácti kmenům, jež jsou v rozptýlení, pozdrav. Za samou radost uznejte, moji bratři, když upadnete do různých pokušení, vědouce, že osvědčení vaší víry způsobuje vytrvalost, vytrvalost však nechť má dokonalé uplatnění, abyste byli dokonalí a celiství a aby vám nic nechybělo. Chybí-li však komu z vás moudrost, nechť ji vyprošuje od Boha, jenž všem ochotně dává a nevyčítá, a bude mu dána. Nechť však prosí ve víře, o ničem nepochybuje, neboť kdo pochybuje, podobá se příboji moře, hnanému větrem a sem-tam zmítanému; onen člověk nechť věru nemá za to, že od Pána něco dostane; je to muž dvojí mysli, na všech svých cestách neustálený. Bratr nízkého postavení nechť se však chlubí ve svém povýšení a boháč ve svém ponížení, protože pomine jako květ trávy; vzešloť slunce se svým žárem a trávu vysušilo, i odpadl její květ a za své vzal půvab jejího vzhledu - tak uvadne i boháč v svých podnikáních. Blažený muž, jenž snáší pokušení, protože, ukáže-li se osvědčeným, dostane věnec života, jejž On přislíbil těm, kdo ho milují. Nechť nikdo, jsa pokoušen, neříká: Jsem pokoušen od Boha; Bůh přece nemůže být pokoušen zlými věcmi a sám nikoho nepokouší. Každý však je pokoušen, jsa odvlékán a váben svou vlastní chtivostí; chtivost potom, když počne, rodí hřích, hřích však, byv plně dokonán, plodí smrt. Nemylte se, moji milovaní bratři. Každé dobré dání a každý dokonalý dar sestupuje shora od Otce světel, u něhož není úchylky ani zastínění z obratu. Podle své vůle nás zplodil slovem pravdy, takže jsme jakýmisi prvotinami jeho tvorů. Nechť je tudíž, moji milovaní bratři, každý člověk hbitý k vyslechnutí, pomalý k promluvení, pomalý k hněvu; hněv muže přece nezpůsobuje Boží spravedlnosti. Proto od sebe odložte všechnu špínu a přemíru zloby a v tichosti přijměte vštípené slovo, jež může zachránit vaše duše. Stávejte se však vykonavateli slova a nejen posluchači, šálícími sami sebe, protože je-li někdo posluchačem slova a ne vykonavatelem, ten se podobá muži prohlížejícímu svou přirozenou tvář v zrcadle; prohlédl totiž sám sebe a odešel a hned zapomněl, jaký je. Kdo se však zadívá v dokonalý zákon, jenž je zákon svobody, a při něm setrvá a stane se ne zapomnětlivým posluchačem, nýbrž vykonavatelem činu, ten bude v tom svém vykonávání blažen. Jestliže někdo myslí, že je náboženský, a svůj jazyk nedrží na uzdě, nýbrž klame své srdce, takového náboženství je nicotné. Náboženství před tím, jenž je Bůh a Otec, čisté a neposkvrněné je toto: navštěvovat sirotky a vdovy v jejich strasti, sám sebe uchovávat bez potřísnění od světa. Moji bratři, ne s přijímáním osob mějte víru v našeho Pána Ježíše Krista, Pána slávy. Jestliže totiž do vaší synagogy vstoupí muž se zlatým prstenem, v skvělém úboru, a vstoupí i chudý v úboru zašpiněném, a vy pohledíte na toho, jenž na sobě má ten skvělý úbor, a řeknete: Ty seď zde pohodlně, a tomu chudému řeknete: Ty se postav tam anebo seď zde pod mou podnož í - neučinili jste mezi sebou rozdíl a ne stali jste se soudci se zlými myšlenkami? Poslyšte, moji milovaní bratři: Nevyvolil si Bůh ty, kdo jsou vzhledem k světu chudí, za bohaté ve víře a dědice království, jež přislíbil těm, kdo ho milují? Vy jste však chudého zneuctili! Nepáší na vás násilí boháči a ne vláčejí vás k soudům oni? Nerouhají se oni krásnému jménu, jehož dovolávání nad vámi nastalo? Plníte-li ovšem královský zákon podle Písma: Budeš milovat toho, jenž je ti blízko, jako sám sebe, jednáte správně, přijímáte-li však osobu, dopouštíte se hříchu a od zákona jste usvědčováni jako přestupníci. Kdokoli totiž dodrží celý zákon a v jedné věci klopýtne, stal se vinným stran všech; vždyť ten, jenž řekl: Nebudeš cizoložit, řekl také: Nebudeš vraždit; jestliže tedy necizoložíš, ale vraždíš, stal ses přestupníkem zákona. Mluvte tak a jednejte tak jako tací, kteří máte být souzeni zákonem svobody; ano, soud bez smilování tomu, kdo smilování neprokázal; smilování se nad soud povznáší. Co platno, moji bratři, jestliže někdo říká, že má víru, nemá však činů? Což ho ta víra může zachránit? Vždyť jestliže bratr nebo sestra jsou nazí a v nedostatku denní stravy a někdo z vás jim řekne: Jděte v pokoji, hleďte se zahřát a nasytit, nedáte jim však potřeb těla, co je to platno? Tak je i víra, nenese-li s sebou činy, sama o sobě mrtvá. Ale někdo řekne: Ty máš víru a já mám činy. Ukaž mi svou víru bez činů a já ti svou víru ukáži ze svých činů. Ty věříš, že Bůh je jeden - vedeš si správně; věří i démonové, a chvějí se. Chceš však poznat, ó prázdný člověče, že víra bez činů je mrtvá? Nebyl Abraham, náš otec, ospravedlněn na základě činů, když Isáka, svého syna, obětoval na oltáři? Chápeš, že víra napomáhala jeho činům a že skrze činy dospěla víra k dokonalosti, i bylo splněno Písmo, jež praví: A Abraham uvěřil Bohu a to mu bylo započítáno k spravedlnosti, i byl nazván Božím přítelem. Vidíte, že člověk je ospravedlňován na základě činů a nejen na základě víry. Nebyla však podobně na základě činů ospravedlněna i Raab, nevěstka, když přijala a jinou cestou vypustila posly? Ano, jako je tělo bez ducha mrtvé, právě tak je i víra bez činů mrtvá. Nechtějte mnozí být učiteli, moji bratři; vězte, že se nám dostane těžšího rozsudku - vždyť všichni často klopýtáme. Neklopýtá-li někdo v slovu, je to dokonalý muž, schopný udržet na uzdě i celé tělo. Hle, do úst koní klademe udidla, by nás poslouchali, a celé jejich tělo obracíme; hle, i lodi, jež jsou tak veliké a poháněné prudkými větry, se velmi malým kormidlem obracejí, kamkoli zamýšlí libovůle řidiče. Tak je i jazyk malý úd a velikými věcmi se holedbá. Hle, jak nepatrný oheň - jak veliký les zanítí! A jazyk je oheň, svět nespravedlivosti; jazyk mezi našimi údy vystupuje jako poskvrňovač celého těla a podpalovač běhu přirozenosti, a je podpalován peklem. Ano, každé plémě i zvířat i ptáků i plazů i mořských živočichů lze krotit a je zkroceno plemenem lidským, jazyk však nikdo z lidí zkrotit nemůže - nepokojné zlo, vrchovatě plný smrtonosného jedu. Jím velebíme Pána a Otce a jím zlořečíme lidem podle Boží podoby učiněným; z těchže úst vychází velebení i zlořečení. Nehodí se, moji bratři, by se tyto věci takto děly. Což snad pramen z téhož otvoru chrlí sladké i hořké? Což může, moji bratři, fíkovník poskytnout olivy nebo vinná réva fíky? Aniž může solanka poskytnout sladkou vodu. Kdo je mezi vámi moudrý a vzdělaný? Nechť své činy ukáže řádným chováním v tiché moudrosti; máte-li však ve svém srdci hořkou řevnivost a svárlivost, nevychloubejte se a ne lžete proti pravdě. Toto není moudrost dolů přicházející shora, nýbrž pozemská, přirozená, démonská, neboť kde řevnivost a svárlivost, tam rozvrat a veškerá ničemná věc. Ta moudrost shora však je především čistá, potom pokojná, umírněná, povolná, vrchovatě plná smilování a dobrého ovoce, nepochybující, nepředstíraná. Ovoce spravedlnosti v pokoji se však rozsévá těm, kdo pokoj působí. Odkud se mezi vámi berou boje a odkud hašteření? Ne -li odtud: z vašich rozkoší, jež válčí ve vašich údech? Toužíte a nemáte; vraždíte a řevníte a nemůžete se domoci; hašteříte se a bojujete; nemáte, protože si nevyprošujete; prosíte a nedostáváte, protože si vyprošujete zlovolně, abyste to utratili v svých rozkoších. Cizoložnice! Nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem? Kdokoli si tedy umíní být přítelem světa, uvádí se v postavení nepřítele Božího. Zdali myslíte, že Písmo mluví naprázdno? Směřuje prahnutí Ducha, jenž se v nás usídlil, k závisti? Přesto dává větší milost - proto praví: Pyšným klade Bůh odpor, pokorným však dává milost. Podřiďte se tedy Bohu, vzepřete se ďáblu, i prchne od vás; přibližte se k Bohu a přiblíží se k vám. Umyjte ruce, hříšníci, a očisťte srdce, vy, kteří jste dvojité mysli; pociťte svou bídu a dejte se do hořekování a pláče; váš smích nechť se převrátí v hoře a radost v skleslost; pokořte se před PÁNEM a povýší vás. Nemluvte proti sobě navzájem, bratři; kdo mluví proti bratru nebo svého bratra soudí, mluví proti zákonu a soudí zákon; soudíš-li však zákon, nejsi vykonavatel zákona, nýbrž soudce. Zákonodárce a soudce je jeden, jenž může zachránit i zahubit; kdo však jsi ty, že toho, jenž je blízko, soudíš? Nuže nyní, vy, kteří říkáte: Dnes nebo zítra se odebereme do toho a toho města a strávíme tam rok a budeme obchodovat a nabudeme zisku - vy, jimž není známo, co bude zítra, (jaký[pak] je váš život? Vždyť je to pára, jež se nakrátko objevuje a potom mizí,) místo a byste říkali: Jestliže se Pánu zalíbí a dožijeme se, vykonáme i toto nebo ono. Nyní se však chlubíte ve svém velikášství; veškerá taková chlouba je zlá. Kdo tedy umí konat, co je správné, a nekoná, tomu je to hříchem. Nuže nyní, vy boháči, dejte se do pláče a skučte nad svými bědami, jež na vás přicházejí! Vaše bohatství je zpuchřelé a vaše šatstvo je moly rozežrané, vaše zlato a stříbro je rozleptané a jejich zhoubný povlak bude na svědectví proti vám a bude vaše maso stravovat jako oheň. Nahromadili jste v posledních dnech pokladů; hle, mzda dělníků, kteří kosili vaše pozemky, od vás neprávem zadržená, křičí, a volání ženců vnikla do uší PÁNA SABAÓTH. Oddali jste se na zemi přepychu a požitkářství, vykrmili jste svá srdce [jako] v jateční den; odsoudili jste, zavraždili jste spravedlivého - neklade vám odpor. Buďte tedy, bratři, až do příchodu Páně trpělivi. Hle, rolník vyčkává cennou úrodu země, jsa trpěliv vzhledem k ní, než se jí dostane raného i pozdního deště; nabuďte trpělivosti i vy, upevněte svá srdce, protože příchod Páně se přiblížil. Nestěžujte si, bratři, na sebe navzájem, abyste nebyli souzeni; hle, soudce stojí přede dveřmi. Za příklad snášení zla a trpělivosti si, bratři, vezměte proroky, kteří promlouvali ve jménu PÁNĚ; hle, ty, kteří vytrvali, nazýváme blaženými. Slýchali jste o vytrvalosti Jóbově a vídali jste výsledek PÁNĚ, že PÁN je pln niterného soucitu a útrpný. Přede všemi věcmi však, bratři: nezapřísahávejte se, ani nebem ani zemí ani nějakou další přísahou, nýbrž nechť vaše ano je ano a vaše ne nechť je ne, abyste nepropadli soudu. Musí mezi vámi někdo snášet zlo? Nechť se modlí. Je někdo dobré mysli? Nechť zpívá žalmy. Je mezi vámi někdo nemocen? Nechť k sobě povolá starší shromáždění a oni nechť se nad ním pomodlí a potřou ho olejem ve jménu PÁNĚ, a modlitba víry churavého vyhojí a Pán ho pozvedne, a bude-li to někdo, kdo se dopustil hříchů, bude mu odpuštěno. Provinění si tedy navzájem vyznávejte a za sebe navzájem se modlete, tak abyste byli vyléčeni. Vroucí prosba spravedlivého zmáhá mnoho; Eliáš byl člověk stejných citů jako my a modlil se modlitbou, by nepršelo, i nepršelo na zemi po tři léta a šest měsíců, a opět se modlil, i dalo nebe déšť a země způsobila vypučení její úrody. Moji bratři, jestliže mezi vámi někdo pobloudí od pravdy a někdo ho přivede zpět, nechť ví, že ten, kdo hříšníka zpět přivede z poblouzení jeho cesty, zachrání duši ze smrti a zastře množství hříchů. Petr, apoštol Ježíše Krista, poutníkům v rozptýlení v Pontu, Galatii, Kappadokii, Asii a Bithynii, vyvoleným podle předchozí znalosti Boha Otce v posvěcení Duchem k poslušnosti a pokropení krví Ježíše Krista: Kéž vám je rozmnožena milost a pokoj. Veleben budiž ten, jenž je Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, jenž nás podle svého velikého smilování opět zplodil k živé naději skrze opětovné vstání Ježíše Krista zprostřed mrtvých, k nezkazitelnému a neposkvrněnému a nevadnoucímu dědictví, uchovanému v nebesích pro vás, kteří jste Boží mocí skrze víru opatrováni k záchraně, připravené, by byla zjevena v poslední době. V tom jásáte, nakrátko zatím, záhodno-li, jsouce zarmucováni různými zkouškami, aby byla zjištěna osvědčená hodnota vaší víry, - mnohem cennější než zlata, jež bere za své, osvědčuje se však ohněm, - k chvále a slávě a cti při zjevení Ježíše Krista, jehož milujete, ač jste ho neuzřeli, na něhož zatím nevidouce, v něhož však věříce, jásáte radostí nevýslovnou a plnou slávy, jako cíl své víry si odnášejíce záchranu duší. Stran této záchrany se proroci, kteří prorokovali o milosti, jež se měla stát vůči vám, mnoho navyzpytovávali a navyzkoumávali, zkoumajíce, na kterou nebo jakou dobu poukazoval Kristův Duch, jenž byl v nich, předem svědčící o utrpeních určených pro Krista a slávách po nich; jim bylo odhaleno, že ne sami sobě, nýbrž vám posluhovali těmito věcmi, jež vám nyní byly zvěstovány skrze ty, kteří vám v Svatém Duchu, seslaném z nebe, ohlásili blahou zvěst, do nichž se andělé touží zadívat. Proto si podpásejte kyčle své mysli, buďte střízlivi a dokonale se nadějte milosti, jež vám bude přinesena při zjevení Ježíše Krista, jako děti poslušnosti, nedávajíce se přizpůsobovat dřívějším choutkám ve vaší neznalosti, nýbrž jako je svatý ten, jenž vás povolal, staňte se i vy svatými ve všem způsobu života, protože je psáno: Staňte se svatými, protože já jsem svatý. A jestliže se jako Otce dovoláváte toho, jenž bez přijímání osob soudí podle činnosti každého, prožijte svůj čas návštěvnictví v bázni, vědouce, že jste byli ne zkazitelnými věcmi, stříbrem nebo zlatem, vykoupeni ze svého nicotného způsobu života, dochovaného od otců, nýbrž cennou krví jakoby beránka bez úhony a bez poskvrny, krví Krista, předem ovšem známého před založením světa, vzhledem k vám však projeveného na konci časů; vy skrze něho věříte v Boha, jenž ho vzkřísil zprostřed mrtvých a dal mu slávu, aby vaše víra a naděje byla v Boha. Majíce své duše očištěné poslušností pravdy k nepředstírané bratrské náklonnosti, vřele si z ryzích srdcí druh druha zamilujte, jsouce opět zplozeni ne ze semene zkazitelného, nýbrž z nezkazitelného, skrze živé a trvalé Boží slovo; vždyť všechno maso je jako tráva a všechna jeho sláva jako květ trávy - tráva uschla a [její] květ odpadl, slovo PÁNĚ však trvá navždy. To však je to slovo, jež vám bylo ohlášeno v blahé zvěsti. Odložte tedy od sebe všechnu zlovůli a všechnu lest a pokrytectví a závisti a všechny pomluvy a roztužte se jako právě zrozená nemluvňata po bezelstném rozumovém mléce slova, abyste jím vyrostli k záchraně, ačli jste okusili, že Pán je dobrotivý. Přistupujíce k němu, živému kameni, od lidí sice zamítnutému, u Boha však vyvolenému, ceněnému, jste i sami jako živé kameny budováni - duchovní dům, svaté kněžstvo, byste vznášeli duchovní oběti, Bohu velevítané skrze Ježíše Krista, protože v Písmě je obsaženo: Hle, kladu na Siónu hlavní nárožní kámen, vyvolený, ceněný, a kdo na něm věrou spočívá, nikterak nebude zostuzen. Vám tedy, kteří věříte, je cenností, pro neposlušné však kamenem, jejž zamítli ti, kdo budovali, - ten se stal hlavou nároží, - a kamenem nárazu a skálou pádu. Oni, jsouce neposlušni, narážejí na slovo, k čemuž také byli určeni. Vy však jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid získaný k vlastnictví, tak abyste vyhlašovali znamenitosti toho, jenž vás ze tmy povolal do svého podivuhodného světla, vy, kdysi ne-lid, nyní však lid Boží, kteří jste se netěšili smilování, nyní však jste smilování došli. Milovaní, jako návštěvníky a poutníky vás vybízím, byste se stranili choutek masa, jež válčí proti duši, a své chování mezi národy abyste měli řádné, aby stran toho, v čem vás pomlouvají jako působce zla, v den navštívení oslavili Boha skrze vaše řádné činy, jež na vlastní oči pozorují. Podřizujte se [tedy] pro Pána veškerému lidskému ustanovení, buď králi jako nejvyššímu, buď vladařům jako od něho posílaným k pomstě nad působci zla a chvále působců dobra, protože Boží vůle je taková, byste působením dobra umlčovali neznalost nerozumných lidí, jako svobodní a ne jako mající svobodu za roušku špatnosti, nýbrž jako Boží nevolníci. Všem prokazujte čest, bratrstvo milujte, Boha se bojte, krále ctěte. Vy čeledínové buďte ve vší bázni podřízení pánům, nejen dobrým a umírněným, nýbrž i zlostným, neboť to je chvalitebné, jestliže někdo pro svědomí před Bohem snáší trudné poměry a nespravedlivě trpí. Jakápak sláva, budete-li trpělivi, když budete hřešit a bude se do vás bušit pěstmi? Ale budete-li trpělivi, když budete působit dobro a trpět, to je u Boha chvalitebné. K tomu jste přece byli povoláni, vždyť i Kristus za vás trpěl, zanechávaje vám vzor, abyste se jeho šlépějemi dali za ním; on se hříchu nedopustil, aniž se v jeho ústech našla lest; on, když byl tupen, neopětoval tupení, když trpěl, nevyhrožoval, nýbrž se odevzdával tomu, jenž soudí spravedlivě; on sám ve svém těle na dřevě na sebe vzal naše hříchy, abychom hříchům odumřeli a žili spravedlnosti; jeho podlitinami jste byli vyléčeni, vždyť jste bloudili jako ovce, nyní jste se však navrátili k pastýři a dohlížiteli vašich duší. Podobně ženy, buďte podřízeny svým vlastním mužům, aby, byť někteří byli nepovolni slovu, byli bez slova získáni chováním žen, když vaše čisté chování, jež se děje v bázni, zpozorují na vlastní oči. Vaší ozdobou nechť je ne zevní ozdoba zaplétání vlasů a ověšování zlatými věcmi nebo odívání šatstvem, nýbrž skrytý člověk srdce v nezkazitelné ozdobě tichého a pokojného ducha, jenž je před Bohem veliké ceny. Tak se přece kdysi zdobily i ty svaté ženy, jež doufaly v Boha, jsouce podřízeny svým vlastním mužům, jako Sára byla poslušna Abrahama, nazývajíc ho pánem, a vy jste se staly jejími dětmi, působíte-li dobro a nebojíte-li se žádného postrachu. [Vy] muži podobně, v souladu s poznáním s nimi bydlíce jako se slabší nádobou, to jest ženskou, udělujíce jim čest i jako spoludědicové milosti života, aby vašim modlitbám nebyly kladeny překážky. A na konec: všichni buďte stejného smýšlení, soustrastní, mějte rádi bratry, buďte milosrdní, pokorného smýšlení, neodplácejíce zlem za zlo nebo tupením za tupení, nýbrž naopak žehnajíce, protože k tomu jste byli povoláni, abyste požehnání zdědili. Ano, kdo si přeje milovat život a uvidět dobré dni, nechť svůj jazyk zadrží před zlem a rty, by nepronášely lest, a nechť se odkloní od zla a koná dobro, usiluje o pokoj a žene se za ním, protože oči PÁNĚ jsou upřeny na spravedlivé a jeho uši nakloněny k jejich prosbám, tvář PÁNĚ však je proti těm, kdo konají zlé věci. A kdo s vámi naloží zle, stanete-li se napodobiteli toho, co je dobré? Ale kdybyste pro spravedlnost i trpěli, jste blaženi; nestrachujte se však jejich strašení, aniž se znepokojujte, nýbrž PÁNA, KRISTA, v svých srdcích posvěťte a vždy buďte připraveni k odpovědi každému, kdo po vás žádá vysvětlení stran naděje, jež je ve vás, ale s tichostí a bázní, majíce dobré svědomí, aby ti, kteří vašemu dobrému chování v Kristu utrhají, byli stran toho, v čem vás pomlouvají jako působce zla, naplněni studem. Lepší je přece, kdyby si přálo Boží přání, trpět jako působci dobra než jako působci zla; vždyť i Kristus jednou trpěl stran hříchů, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bohu; byl sice usmrcen co do masa, oživen však co do Ducha, v němž se i byl odebral a kázal těm duchům, kteří jsou ve vězení, protože si kdysi nedali říci, když Boží shovívavost vyčkávala ve dnech Nóeho, zatímco byla zřizována schrána, do níž bylo málo, to jest osm, duší uvedeno v naprosté bezpečí skrze vodu. Ta jako zobrazení nyní uvádí v bezpečí i vás, totiž křest, ne odstranění špíny masa, nýbrž požadavek dobrého svědomí vůči Bohu, skrze opětovné vstání Ježíše Krista, jenž je na Boží pravici, odebrav se do nebe, i byli mu podřízeni andělé a vrchnosti a moci. Když tedy Kristus za nás v mase trpěl, ozbrojte se i vy týmž smýšlením, protože kdo v mase trpěl, skoncoval s hříchem, aby čas ještě v mase zbývající dožil ne chtivostem lidí, nýbrž přání Božímu. Ano, stačí [nám] ten uplynulý čas k tomu, a bychom se byli dosti nauskutečňovali vůle národů a nachodili v bezuzdnosti, chtivostech, nemírném požívání vína, hodokvasech, pitkách a nemravném modlářství. Přitom je udivuje, že s nimi již neběžíte do téže stoky zkaženosti, a mluví o vás urážlivě; ti vydají účet tomu, jenž je hotov soudit i živé i mrtvé. K tomu účelu přece byla blahá zvěst hlásána i mrtvým, aby sice po stránce lidské co do masa byli souzeni, po stránce Boží však co do Ducha žili. Přiblížil se však konec všech věcí, vystřízlivějte tedy a nabuďte bdělosti k modlitbám. Přede všemi věcmi však mezi sebou mějte vřelou lásku, protože láska zastírá množství hříchů; bez reptání buďte vůči sobě navzájem pohostinní; podle toho, jak každý dostal dar, se jím mezi sebou obsluhujte jako řádní správcové rozmanité Boží milosti: mluví-li kdo - jako sdělení Boží, obsluhuje-li kdo - jako ze síly, jíž dodává Bůh, aby ve všech věcech byl Bůh oslavován skrze Ježíše Krista, jenž má slávu a vládu na věky věků. AMÉN. Milovaní, nechť vás neudivuje ta zkouška ohněm, jež se k vašemu vyzkoušení mezi vámi děje, jako by se vám přiházelo něco podivné ho, nýbrž, pokud máte účast v KRISTOVÝCH utrpeních, se radujte, abyste se mohli jásavě zaradovat i při zjevení jeho slávy. Jste-li ve jménu Kristově hanobeni, jste blaženi, protože si na vás spočívá Duch slávy a Boží [; z jejich strany se mu děje rouhání, zato však z vaší strany je oslavován]. Nechť ovšem někdo z vás netrpí jako vrah nebo krádce nebo působce zla nebo jako slídič po věcech druhých lidí; pakli však jako Kristovec, nechť se nestydí, nýbrž nechť v tomto jménu oslavuje Boha. Vždyť přišla doba započetí soudu od Božího domu; a jestliže nejprve od nás, jaký bude konec těch, kteří jsou Boží blahé zvěsti neposlušni? A jestliže záchrany stěží dochází spravedlivý, kde se objeví bezbožný a hříšník? Nechť tudíž i ti, kteří podle Boží vůle trpí, svěřují své duše v působení dobra věrnému Stvořiteli. Starší, kteří jsou mezi vámi, vybízím já, jenž jsem spolustarší a svědek KRISTOVÝCH utrpení, jenž jsem i účastník slávy, jež se bude brzy zjevovat: buďte pastýři Božího stádečka, jež je mezi vámi, dohlížejíce ne z povinnosti, nýbrž z vlastního popudu, ani pro mrzký zisk, nýbrž z oddanosti, ani jako byste panovali nad svými državami, nýbrž se stádečku stávejte vzory; a až se ukáže nejvyšší pastýř, odnesete si nevadnoucí věnec slávy. Podobně se vy mladší podřizujte starším, a všichni se pevně obvažte pokorou vůči sobě navzájem, protože pyšným Bůh klade odpor, pokorným však dává milost. Pokořte se tedy pod mocnou Boží ruku, aby vás v pravý čas povýšil, a všechnu svou starost uvrhněte na něho, neboť jemu na vás záleží. Nabuďte bdělosti, procitněte; váš protivník, ďábel, obchází jako ryčící lev, hledaje, koho by pohltil - vzepřete se mu, jsouce pevní ve víře, neboť víte, že táž utrpení se uskutečňují při vašem bratrstvu, jež je ve světě. Avšak Bůh vší milosti, jenž vás povolal k své věčné slávě v Kristu Ježíši, vás, až krátce potrpíte, sám zdokonalí, upevní, posilní, základem opatří; jemu sláva a vláda na věky věků. AMÉN. Skrze Silvana, věrného bratra, jak mám za to, jsem vám v krátkosti napsal, povzbuzuje a dosvědčuje, že pravá Boží milost je tato, v níž stojíte. Pozdravuje vás spoluvyvolená, jež je v Babylóně, a Marek, můj syn. Pozdravte se navzájem polibkem lásky. Pokoj vám všem, kteří jste v Kristu. Šimon-Petr, nevolník a apoštol Ježíše Krista, těm, jimž stejně cenná víra jako nám připadla skrze spravedlnost našeho Boha a Zachránce Ježíše Krista: Kéž vám je rozmnožena milost a pokoj v plném poznání Boha a Ježíše, našeho Pána, jak nám jeho Božská moc darovala všechny věci týkající se života a pobožnosti skrze plné poznání toho, jenž nás povolal skrze slávu a ctnost, skrze něž nám daroval velmi veliké a cenné přísliby, abyste se skrze ně stali účastníky Božské povahy, uniknouce zkáze, jež ve světě je v chtivosti. Právě pro to však také zároveň vynaložte všechnu snahu a ve své víře nabuďte ještě ctnosti, ve ctnosti pak poznání, v poznání pak sebekázně, v sebekázni pak vytrvalosti, ve vytrvalosti pak pobožnosti, v pobožnosti pak bratrské náklonnosti, v bratrské náklonnosti pak lásky. Jsou-li totiž a rozmáhají-li se tyto věci při vás, činí vás ne lenivými ani neplodnými co do plného poznání našeho Pána Ježíše Krista; u koho totiž těchto věcí není, ten je slepý, krátkozraký, a zapomněl na očištění od svých dřívějších hříchů. Proto se, bratři, tím spíše vynasnažte činit si své povolání a vyvolení spolehlivě platným, neboť činíte-li tyto věci, nikterak nikdy neklopýtnete; ano, takto vám bude vstup do věčného království našeho Pána a Zachránce Ježíše Krista hojně poskytnut. Proto si vezmu na starost stran těchto věcí vás stále upomínat, ač o nich víte a jste v přítomné pravdě upevněni, považuji však za správné, pokud jsem v tomto stánku, upomínáním vás burcovat, věda, že odložení toho mého stánku je brzké, podle toho, jak mi i náš Pán Ježíš Kristus dal najevo; vynasnažím se však, byste i po vyjití mém měli kdykoli možnost připamatovávat si tyto věci. Neuvedli jsme vám přece moc a příchod našeho Pána Ježíše Krista v známost tak, že bychom se byli řídili nějakými vymudrovanými bájemi, nýbrž jako tací, kteří se stali očitými svědky jeho veličenství. Dostalo se mu totiž ze strany Boha Otce cti a slávy, když k němu od velkolepé slávy byl pronesen takovýto výrok: Tento je můj milovaný Syn, v němž jsem já našel svou slast - a tento výrok, pronesený z nebe, jsme my uslyšeli, když jsme s ním byli na té svaté hoře. A máme potvrzené prorocké slovo; dobře si počínáte, věnujete-li mu, jako lampě svítící na pošmourném místě, pozornost až dotud, než ve vašich srdcích prosvitne den a vzejde jitřenka, vědouce nejprve toto: že žádné proroctví Písma se nevysvětluje svým vlastním významem. Proroctví přece nikdy nebylo proneseno vůlí člověka, nýbrž svatí Boží lidé promlouvali pod mocí Svatého Ducha. Mezi lidem však povstávali i lživí proroci, jakož i mezi vámi budou lživí učitelé, kteří podloudně zavedou zhoubné názory a budou popírat Velitele, jenž je koupil, přivozujíce sami sobě brzkou zhoubu; a jejich bezuzdnými způsoby se budou řídit mnozí a cestě pravdy se pro ně bude dít rouhání. I budou s vámi z hrabivosti kupčit vytříbenými slovy; jim určený soud však odedávna nelení a jejich zhouba nedříme. Ano, jestliže Bůh neušetřil zhřešivších andělů, nýbrž je uvrhl do nejhlubší propasti temna a odevzdal řetězům chmur, by byli střeženi k soudu, a neušetřil starého světa, nýbrž zachoval Nóeho, osmého, hlasatele spravedlnosti, a na svět bezbožných uvedl potopu, a vykonal vyvrácením soud nad městy Sodomou a Gomorou, jež zpopelnil a tak vystavil za příklad těm, kdo hodlají vést bezbožný život, a spravedlivého Lóta, zdrcovaného bezuzdným chováním těch zvrhlíků, vyprostil, (ten to spravedlivý totiž, jsa usídlen v jejich středu, den ze dne hleděním a posloucháním mučil svou spravedlivou duši jejich bezzákonnými činy,) umí *Pán pobožné vyprošťovat ze zkoušky a nespravedlivé střežit ke dni soudu, by byli trestáni, zejména pak ty, kteří se v chtivosti poskvrnění ubírají za masem a pohrdají panstvím; jsou smělí, svéhlaví, nehrozí se urážlivě mluvit o důstojnostech, zatímco andělé, jsouce silou a mocí větší, proti nim před PÁNEM urážlivého obvinění nepronášejí, tito však, jako přirozená nerozumná zvířata, zplozená k polapení a zkáze, mluví urážlivě do věcí, jichž neznají, a budou ve své zkaženosti také zkaženi a odnesou si odplatu nespravedlivosti; za rozkoš považují pomíjivé hýření, jsou to skvrny špíny a mrzkosti, hýřící v svých klamech, hodujíce s vámi; oči mají vrchovatě plné cizoložství a neschopné ustat od hříchu; vábí neupevněné duše, majíce srdce vycvičená v žádostivosti, děti zlořečení; opustili přímou cestu a pobloudili, řídivše se cestou Balaama Bosorova, jenž si zamiloval odměnu nespravedlivosti, dostalo se mu však pokárání jeho vlastní ničemnosti: němý tahoun, ozvav se hlasem člověka, zabránil prorokovu bláznovství. Tito jsou bezvodé prameny a mlhy hnané smrští, jimž je [navždy ] vyhrazena chmura tmy, neboť, ozývajíce se nabubřelými slovy nicotnosti, vábí choutkami masa, bezuzdností, ty, kteří sotva unikli těm, kdo se pohybují v bludu; slibují jim svobodu, sami jsouce otroky zkaženosti, neboť komu kdo podlehl, tím je i zotročen. Ano, jestliže poznáním Pána a Zachránce Ježíše Krista poskvrnám světa unikli a opět se zapletli a jim podléhají, staly se jim poslední věci horšími než první; byloť by jim bývalo lépe poznání cesty spravedlnosti nemít než ji poznat a od jim vydaného svatého příkazu se obrátit zpět. Tu se jim přihodilo to, co praví slovo pravdivého přísloví: Pes se navrátil k svým vlastním zvratkům; a: Svině, vykoupavši se k válení v bahně. Tento list vám, milovaní, píši již jako druhý; v nich obou burcuji vaši ryzí mysl upomínáním, byste si vzpomínali na slova prve řečená od svatých proroků a na příkaz Pána a Zachránce skrze vaše apoštoly, vědouce nejprve toto: že na konci dní s posměchem přijdou posměvači, ubírající se podle svých vlastních choutek a říkající: Kde je ten příslib jeho příchodu? Vždyť od té doby, co zesnuli otcové, přetrvávají všechny věci tak, od počátku stvoření. Ano, jim je pro jejich umíněnost tajno to, že nebesa byla odedávna, i země, v soudržnosti zřízená Božím slovem z vody a ve vodě, a skrze tyto vody vzal za své někdejší svět, byv vodou zatopen; nynější nebesa však, i země, jsou jeho slovem uchována, jsouce střežena pro oheň ke dni soudu a záhuby bezbožných lidí. Nechť vám však, milovaní, není tajno toto jedno: že u PÁNA je jeden den jako tisíc let a tisíc let jako jeden den; PÁN se s e svým příslibem neomeškává, jak to někteří za omeškávání považují, nýbrž je vůči vám shovívavý, nechtěje, by někteří zahynuli, nýbrž by všichni dospěli k pokání. Ten den PÁNĚ však přijde jako zloděj; nebesa v něm s rachotem pominou, živly pak se v žáru rozplynou a země a všechny výtvory, jež na ní jsou, budou spáleny. Mají-li se tedy tyto všechny věci rozplynout, jací máte být vy v svatém chování a pobožnosti, očekávajíce a uspišujíce příchod toho Božího dne, pro nějž se nebesa v ohni rozplynou a živly se v žáru taví? Podle jeho příslibu však očekáváme nová nebesa a novou zemi, v nichž sídlí spravedlnost. Proto se, milovaní, očekávajíce tyto věci, vynasnažte, byste jím byli v pokoji shledáni bez poskvrny a bez úhony, a shovívavost našeho Pána považujte za záchranu, podle toho, jak vám napsal i náš milovaný bratr Pavel podle moudrosti, jež mu byla dána, jako i ve všech [svých ] listech, mluvě v nich o těchto věcech, mezi nimiž některé jsou nesnadno pochopitelné a nevědomí a neupevnění je, jako i ostatní Písma, k své vlastní záhubě překrucují. Vy se tedy, milovaní, toto předem vědouce, chraňte, abyste nebyli také svedeni bludem těch zvrhlíků a ne vypadli ze své vlastní upevněnosti, nýbrž rosťte v milosti a poznání našeho Pána a Zachránce Ježíše Krista; jemu sláva i nyní i do dne věčnosti. AMÉN. Co bylo od počátku, co jsme uslyšeli, co jsme svýma očima uviděli, na co jsme se dívali a co naše ruce ohmataly, stran slova života, (a ten život byl projeven, i uviděli jsme a svědčíme a vám ohlašujeme věčný život, jenž byl u Otce a byl projeven nám:) co jsme uviděli a uslyšeli, ohlašujeme vám, abyste i vy měli společenství s námi, společenství naše však je nadto s Otcem a s jeho Synem Ježíšem Kristem. A tyto věci vám píšeme, aby vaše radost byla plná. A toto je zvěst, již jsme uslyšeli od něho a zvěstujeme vám: Že Bůh je světlo a není v něm nižádné temnoty. Řekneme-li, že s ním máme společenství, a chodíme -li ve tmě, lžeme a neprovozujeme pravdu. Chodíme-li však ve světle, jako je ve světle on, máme mezi sebou společenství a krev Ježíše Krista, jeho Syna, nás očišťuje od veškerého hříchu. Řekneme-li, že hříchu nemáme, klameme sami sebe a pravda v nás není. Vyznáváme-li své hříchy, je on věrný a spravedlivý, aby nám hříchy odpustil a od veškeré nespravedlivosti nás očistil. Řekneme-li, že jsme nezhřešili, činíme ho lhářem a jeho slovo v nás není. Mé dětičky, tyto věci vám píši, abyste nehřešili; a zhřeší-li kdo, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista, spravedlivého, a on je zadostučiněním stran našich hříchů, nejen však stran těch, jež jsou naše, nýbrž i stran celého světa. A po tomto poznáváme, že ho známe: zda jsme bedlivi jeho příkazů. Kdo praví: Znám ho, a jeho příkazů bedliv není, je lhář a v tom není pravda. Kdokoli však je bedliv jeho slova, v tom je opravdu láska k Bohu přivedena k dokonalosti; po tomto poznáváme, že jsme v něm. Kdo praví, že v něm zůstává, je povinen i sám chodit [tak], jak chodil on. Milovaní, nepíši vám nový příkaz, nýbrž příkaz starý, jejž jste měli od počátku; ten starý příkaz je to slovo, jež jste slýchali. Přece však vám píši nový příkaz, to, co je skutečností v něm i ve vás, protože temnota pomíjí a pravé světlo již svítí. Kdo praví, že je ve světle, a svého bratra nenávidí, je až doposud v temnotě. Kdo svého bratra miluje, zůstává ve světle a není v něm příčiny úrazu, kdo však svého bratra nenávidí, je v temnotě a chodí v temnotě a neví, kam jde, protože temnota oslepila jeho oči. Píši vám, dětičky, protože pro jeho jméno vám jsou odpuštěny hříchy. Píši vám, otcové, protože jste poznali toho, jenž je od počátku. Píši vám, mladíci, protože jste přemohli toho zlosyna. Píši vám, děťátka, protože jste poznali Otce. Napsal jsem vám, otcové, protože jste poznali toho, jenž je od počátku. Napsal jsem vám, mladíci, protože jste silní a Boží slovo ve vás zůstává, a přemohli jste toho zlosyna. Nemilujte svět ani věci ve světě; miluje-li kdo svět, Otcova láska v něm není, protože nic z toho, co je ve světě - tužba masa a tužba očí a honosnost živobytí - není z Otce, nýbrž je ze světa, a svět pomíjí, i jeho tužba, kdo však koná Boží vůli, zůstává navždy. Děťátka, je poslední hodina, a podle toho, jak jste slýchali, že přichází antikrist, povstalo i nyní mnoho antikristů; odtud poznáváme, že je poslední hodina. Vyšli zprostřed nás, ale z nás nebyli, vždyť kdyby byli bývali z nás, byli by s námi zůstali; ale to aby byli projeveni, že žádný z nich z nás není. A vy máte pomazání od Svatého a všechny věci víte; napsal jsem vám ne proto, že nevíte pravdu, nýbrž protože ji víte, a že žádná lež z pravdy není. Kdo je lhář, leč ten, jenž popírá, že Ježíš je KRISTUS? Toto je antikrist, jenž popírá Otce i Syna. Kdokoli popírá Syna, nemá ani Otce; kdo Syna vyznává, má i Otce. Co jste vy slýchali od počátku, nechť ve vás zůstává; zůstane-li ve vás to, co jste slýchali od počátku, zůstanete i vy v Synu i v Otci, a toto je ten příslib, jejž nám přislíbil on, věčný život. Tyto věci jsem vám napsal stran těch, kteří vás svádějí; a vy - ve vás zůstává to pomazání, jež jste od něho dostali, a nemáte zapotřebí, aby vás kdo poučoval, nýbrž jak vás o všech věcech poučuje právě to pomazání, a je pravdivé a není to lež, a podle toho, jak vás poučilo, zůstanete v něm. A nyní, dětičky, v něm zůstávejte, abychom, zjeví-li se, měli smělost a nebyli od něho při jeho příchodu zahanbeni. Víte-li, že on je spravedlivý, znejte, že každý, kdo provozuje spravedlnost, je z něho zplozen. Pohleďte, jakou lásku nám Otec dal - abychom byli nazváni Božími dětmi; pro tuto příčinu nás svět nezná, protože nepoznal jeho. Milovaní, nyní jsme Božími dětmi, a čím budeme, nevyšlo ještě najevo; víme, že vyjde-li to najevo, budeme podobni jemu, protože ho budeme vidět tak, jak je. A každý, kdo v něm má tuto naději, očišťuje sám sebe podle toho, jak je čistý on. Každý, kdo provozuje hřích, provozuje i bezzákonnost, a hřích je bezzákonnost; a víte, že on byl zjeven, aby naše hříchy odňal, a v něm hříchu není. Kdokoli v něm zůstává, nehřeší; kdokoli hřeší, neuviděl ho, aniž ho poznal. Dětičky, nechť vás nikdo nesvádí. Kdo provozuje spravedlnost, je spravedlivý, tak jako je spravedlivý on; kdo provozuje hřích, je z ďábla, protože ďábel hřeší od počátku. K tomu byl Boží Syn zjeven, aby ďáblovy činy zrušil. Kdokoli je zplozen z Boha, hřích neprovozuje, protože v něm zůstává jeho símě, i nemůže hřešit, protože je zplozen z Boha. Po tomto jsou zjevné děti Boží a děti ďáblovy: kdokoli neprovozuje spravedlnost, není z Boha, an i kdo svého bratra nemiluje. Vždyť toto je zvěst, již jste od počátku slýchali: abychom se navzájem milovali, ne jako Kain byl z toho zlosyna a svého bratra zabil; a z příčiny čeho ho zabil? Protože jeho činy byly zlé a ty, jež byly jeho bratra, spravedlivé. Nedivte se, bratři, jestliže vás svět nenávidí. My víme, že jsme přestoupili ze smrti do života, protože milujeme bratry. Kdo nemiluje bratra, zůstává ve smrti; každý, kdo svého bratra nenávidí, je zabíječ lidí, a víte, že žádný zabíječ lidí v sobě věčného života trvale nemá. Po tomto jsme poznali lásku: protože on za nás položil své žití. I my jsme povinni za bratry svá žití pokládat. Kdokoli však má životní potřeby světa a pozoruje, že jeho bratr má nouzi, a zamkne před ním své nitro - jak v něm zůstává Boží láska? Dětičky, nemilujme slovem ani jazykem, nýbrž činem a pravdou. A po tomto poznáme, že jsme z pravdy, a přesvědčíme před ním svá srdce: že odsuzuje-li nás naše srdce, je Bůh větší než naše srdce a zná všechny věci. Milovaní, neodsuzuje-li nás naše srdce, máme vůči Bohu smělost, a cokoli si vyprošujeme, od něho dostáváme, protože jsme bedlivi jeho příkazů a provozujeme věci, jež jsou v jeho očích příjemné. A jeho příkaz je tento: Abychom uvěřili jménu jeho Syna Ježíše Krista a navzájem se milovali podle toho, jak nám dal příkaz; a kdo je bedliv jeho příkazů, zůstává v něm a on v něm. A po tomto poznáváme, že v nás zůstává: podle Ducha, jehož nám dal. Milovaní, nevěřte každému duchu, nýbrž duchy ověřujte, zda jsou z Boha, protože do světa vyšlo mnoho nepravých proroků. Po tomto poznáte Božího Ducha: Každý duch, jenž vyznává Ježíše Krista přišedšího v mase, je z Boha, a žádný duch, jenž Ježíše Krista v mase přišedšího nevyznává, z Boha není; a toto je působení antikrista, o němž jste uslyšeli, že přichází, a je ve světě již nyní. Vy jste z Boha, dětičky, a přemohli jste je, protože ten, jenž je ve vás, je větší než ten, jenž je ve světě. Oni jsou ze světa; pro tuto příčinu mluví jako ze světa a svět jim naslouchá. My jsme z Boha; kdo Boha zná, naslouchá nám, kdo z Boha není, nenaslouchá nám. Podle tohoto poznáváme ducha pravdy a ducha podvodu. Milovaní, milujme se navzájem, protože láska je z Boha a každý, kdo miluje, je z Boha zplozen a Boha zná. Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska. V tomto byla Boží láska projevena vůči nám: že Bůh do světa vyslal svého jednorozeného Syna, abychom skrze něho ožili. V tom je láska, ne že jsme my milovali Boha, nýbrž že on miloval nás a svého Syna vyslal jako zadostučinění stran našich hříchů. Milovaní, když nás takto miloval Bůh, jsme i my povinni navzájem se milovat. Boha nikdo nikdy nespatřil; milujeme-li se navzájem, zůstává Bůh v nás a láska k němu je v nás přivedena k dokonalosti. Po tomto poznáváme, že zůstáváme v něm a on v nás: že nám dal ze svého Ducha; a my jsme spatřili a svědčíme, že Otec vyslal Syna jako Zachránce světa. Kdokoli vyzná, že Ježíš je Boží Syn, zůstává Bůh v něm a on v Bohu; a my jsme poznali a uvěřili v lásku, již má Bůh vůči nám. Bůh je láska a kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh v něm. V tomto je láska při nás přivedena k dokonalosti, abychom měli smělost v den soudu: že podle toho, jak ý je on, jsme v tomto světě i my. V lásce není bázně, nýbrž dokonalá láska zahání bázeň ven, protože bázeň s sebou nese trýzeň, a kdo se bojí, není v lásce přiveden k dokonalosti. My milujeme, protože on nás miloval jako první. Řekne-li někdo: Miluji Boha, a svého bratra nenávidí, je lhář; ano, kdo nemiluje svého bratra, jehož vidí, jak může milovat Boha, jehož nevidí? I máme od něho tento příkaz: Aby ten, kdo miluje Boha, miloval i svého bratra; každý, kdo věří, že Ježíš je KRISTUS, je zplozen z Boha, a každý, kdo miluje toho, kdo zplodil, miluje i toho, kdo je z něho zplozen. Po tomto poznáváme, že milujeme Boží děti: Když milujeme Boha a jsme bedlivi jeho příkazů. Ano, toto je láska k Bohu: Abychom byli bedlivi jeho příkazů, a jeho příkazy nejsou těžké, protože vše to, co je zplozeno z Boha, vítězí nad světem, a toto je to vítězství, jež nad světem zvítězilo: naše víra - kdo je ten, kdo vítězí nad světem, leč ten, kdo věří, že Ježíš je Boží Syn? Toto je ten, jenž přišel ve spojení s vodou a krví, Ježíš *Kristus - nejen s vodou, nýbrž s vodou a s krví, a Duch je ten, jenž svědčí, protože Duch je pravda, protože ti, kteří svědčí, jsou tři, Duch a voda a krev, a ti tři jsou v jedno. Přijímáme-li svědectví lidí, je Boží svědectví větší, protože toto je to Boží svědectví: to, jež dosvědčil o svém Synu. Kdo věří v Božího Syna, má svědectví sám v sobě: kdo Bohu nevěří, učinil ho lhářem, protože neuvěřil ve svědectví, jež Bůh o svém Synu dosvědčil; a toto je to svědectví: že nám Bůh dal věčný život a ten život je v jeho Synu. Kdo má Syna, má život; kdo Božího Syna nemá, nemá života. Tyto věci jsem vám napsal, abyste věděli, že věčný život máte - kteří věříte ve jméno Božího Syna. A toto je smělost, již máme vůči němu: že vyprošujeme-li si něco podle jeho vůle, naslouchá nám, a víme-li, že nám naslouchá, ať si vyprošujeme cokoli, víme, že ty předměty proseb, o něž jsme ho poprosili, máme. Uvidí-li někdo svého bratra hřešit hříchem ne k smrti, bude prosit a dá mu život - těm, kteří nehřeší k smrti. Je hřích k smrti; stran toho nepravím, aby žádal. Každá nespravedlivost je hřích; a je hřích ne k smrti. Víme, že nikdo zplozený z Boha nehřeší, nýbrž kdo byl z Boha zplozen, udržuje se a ten zlosyn na něho nesahá. Víme, že jsme z Boha, a svět v tom zlosynu celý leží; a víme, že přišel Boží Syn a dal nám porozumění, abychom znali Pravého, a jsme v Pravém, v jeho Synu Ježíši Kristu. On je pravý Bůh a věčný život. Dětičky, chraňte se před modlami. Starší vyvolené paní a jejím dětem, jež já miluji v pravdě, a nejen já, nýbrž i všichni, kteří pravdu poznali - pro pravdu, jež v nás zůstává, i bude navždy s námi. Bude s vámi milost, smilování, pokoj od Boha Otce a od Pána Ježíše Krista, Syna Otcova, v pravdě a lásce. Velmi jsem se zaradoval, protože jsem shledal, že některé z tvých dětí chodí v pravdě podle toho, jak jsme dostali příkaz od Otce. A nyní tě žádám, paní, ne jako bych ti psal příkaz nový, nýbrž ten, jejž jsme měli od počátku - abychom se navzájem milovali, a toto je láska: abychom chodili podle jeho příkazů. Toto je ten příkaz podle toho, jak jste od počátku slýchali, abyste v něm chodili, protože do světa vyšlo mnoho podvodníků - ti, kteří nevyznávají Ježíše Krista přicházejícího v mase. Toto je podvodník a antikrist. Hleďte si sami sebe, abychom neztratili, čeho jsme se dopracovali, nýbrž abychom obdrželi plnou mzdu. Kdokoli jde dále a nezůstává v nauce o KRISTU, nemá Boha; kdo v té nauce zůstává, ten má i Otce i Syna. Přichází-li někdo k vám a této nauky nepřináší, neberte si ho do domu a neříkejte mu: Buď zdráv, neboť kdo mu říká: Buď zdráv, má účast na jeho zlých činech. Ač vám mám mnoho co psát, rozhodl jsem se nepoužít papíru a černě, nýbrž doufám, že se k vám dostanu a promluvím od úst k ústům, aby naše radost byla plná. Pozdravují tě děti tvé vyvolené sestry. Starší milovanému Gaiovi, jehož já miluji v pravdě. Milovaný, přeji si, bys ve všech věcech prospíval a byl zdráv tak, jak prospívá tvá duše. Zaradovalť jsem se velmi, když přicházeli bratři a svědčili o tvé m vztahu k pravdě, totiž jak ty v pravdě chodíš; nemám větší radosti než tyto věci - slyším-li, že v pravdě chodí děti mé. Milovaný, věrně si počínáš ve všem, co jsi učinil pro bratry, a to hosty, (oni tvou lásku dosvědčili před shromážděním,) a správně si budeš počínat, vypravíš-li je, jak je důstojno Boha. Vždyť vyšli pro Jméno, nic neberouce od těch z národů; my tedy jsme povinni takovéto podporovat, abychom se projevovali jako spolupracovníci pravdy. Napsal jsem něco shromáždění, ale Diotrefés, jenž by rád byl prvním z nich, nás nepřijímá; pro tuto příčinu, přijdu-li, připomenu jeho činy, jež provozuje, tlachaje o nás zlými slovy, a nemaje dost na těchto věcech, ani sám bratry nepřijímá, a těm, kteří chtějí, brání a vyhání je ze shromáždění. Milovaný, nenapodobuj to, co je zlé, nýbrž to, co je dobré; kdo působí dobro, je z Boha, kdo působí zlo, Boha neuviděl. Démétrios má plné svědectví ode všech, i od samé pravdy, a svědčíme i my; a víš, že naše svědectví je pravdivé. Měl bych ti mnoho co napsat, ale nerad bych ti psal černí a třtinou, doufám však, že tě co nejdříve uvidím a promluvíme od úst k ústům. Pokoj tobě. Pozdravují tě přátelé; pozdravuj přátele jménem. Júdas, nevolník Ježíše Krista, a bratr Jakubův, povolaným, kteří jsou milováni v Bohu Otci a uchováni v Ježíši Kristu: Kéž vám je rozmnoženo smilování a pokoj a láska. Když jsem, milovaní, vyvíjel veškerou snahu psát vám o naší společné záchraně, nastala mi nutnost napsat vám k povzbuzení, byste usilovně zápasili o víru, jednou svatým svěřenou. Kradmo se totiž vloudili jacísi lidé, ti, kteří jsou dávno předem zaznamenáni k tomuto rozsudku, bezbožní, převracející milost našeho Boha v bezuzdnost a popírající našeho jediného Velitele a Pána Ježíše Krista. Chci vás však upomenout, vás, kteří jste jednou všechny věci zvěděli, že když PÁN vysvobodil lid z egyptské země, za druhé ty, kteří neuvěřili, zahubil; i anděly, kteří neuchovali svůj původní stav, nýbrž své vlastní bydlo opustili, chová v navždy trvajících poutech pod chmurami k soudu velikého dne - jako Sodoma a Gomora a města okolo nich, jež se způsobem podobným jako oni nezřízeně oddala smilstvu a odešla za masem jiného druhu, před e všemi leží jako příklad, podléhajíce pokutě věčného ohně. I tito blouznivci však přesto podobně poskvrňují maso, také však zavrhují panství a urážlivě mluví o důstojnostech - ano, Michaél, archanděl, když se, maje rozepři s ďáblem, domlouval o tělo Mojžíšovo, se neodvážil vznést obvinění urážlivou řečí, nýbrž řekl: Nechť tě pokárá PÁN; tito však o kterýchkoli věcech, o nichž nemají ponětí, urážlivě mluví, v kterýchkoli pak jsou jako nerozumná zvířata od přirozenosti zběhlí, v těch docházejí zkažení. Běda jim, protože se dali cestou Kainovou a za odměnu se vrhli do poblouzení Balaamova a zahynuli v odbojnictví Koreho; to jsou poskvrny na vašich hostinách lásky, bez bázně s vámi hodující, pasoucí sami sebe, bezvodá oblaka, unášená větry, podzimní stromy bez ovoce, dvakrát odumřelé, vykořeněné, divé vlny moře, jako pěnu vyvrhující své hanebnosti, bludné hvězdy, jimž je navždy vyhrazena chmura tmy. A Enóch, sedmý od Adama, prorokoval i o těchto, pravě: Hle, Pán přišel uprostřed svých svatých desetitisíců vykonat nade všemi soud a usvědčit všechny jejich bezbožné ze všech jejich bezbožných činů, jichž se bezbožně dopustili, a ze všech tvrdostí, jež proti němu promluvili bezbožní hříšníci. To jsou reptalové, nespokojenci, ubírající se podle svých choutek, a jejich ústa mluví nabubřelosti, i obdivují osoby pro svůj prospěch. Vy si však, milovaní, vzpomeňte na slova prve řečená od apoštolů našeho Pána Ježíše Krista, že vám říkali: Na konci času budou posměvači, ubírající se podle svých bezbožných choutek; to jsou ti, kteří [se ] veskrze odlučují, přirození lidé, nemající Ducha. Vy však, milovaní, budujíce se na své nadevše svaté víře, modlíce se v Svatém Duchu, se uchovejte v Boží lásce, očekávajíce smilování našeho Pána Ježíše Krista k věčnému životu. A nad některými se smilovávejte, činíce rozdíl, některé však zase zachraňujte v bázni, vychvacujíce je z ohně, nenávidíce i tu tuniku od masa poskvrněnou. Tomu však, jenž vás může bez klopýtnutí uchránit a bez úhony s jásotem postavit před svou slávou, jedinému Bohu, našemu Zachránci, skrze Ježíše Krista, našeho Pána, sláva, veličenství, vláda a svrchovanost zpřed celého věku i nyní i do všech věků. AMÉN. Zjevení Ježíše Krista, jež mu Bůh dal, by svým nevolníkům ukázal věci, jež se vbrzku musí stát; i vyjevil je znameními skrze vyslání svého anděla svému nevolníku Janovi, jenž dosvědčil Boží slovo a svědectví Ježíše Krista, kterékoli věci uviděl. Blažený, kdo čte, a ti, kdo slyší slova proroctví a jsou bedlivi těch věcí, jež v něm jsou napsány, neboť ta doba je blízko. Jan sedmi shromážděním, jež jsou v Asii: Milost vám a pokoj od toho, jenž je a jenž byl a jenž má přijít, a od sedmi Duchů, kteří jsou před jeho trůnem, a od Ježíše Krista, jenž je věrný svědek, prvorozený mrtvých a vládce králů země. Tomu, jenž nás miluje a umyl nás od našich hříchů svou krví a učinil nás královstvím, kněžími tomu, jenž je jeho Bůh a Otec, jemu sláva a moc na věky věků. AMÉN. Hle, přichází s oblaky a uvidí ho každé oko, i ti, kteří ho probodli; a všechny kmeny země pro něho budou bědovat. Ano; AMÉN. Já jsem Alfa a Ómega, praví PÁN, Bůh, jenž je a jenž byl a jenž má přijít, Všemocný. Já, Jan, váš bratr a spoluúčastník v strasti a království a trpělivosti v Ježíšovi, jsem se pro Boží slovo a Ježíšovo svědectví octl na ostrově, jenž se nazývá Patmos. V Pánův den jsem se octl v Duchu a za sebou jsem uslyšel silný hlas jakoby trouby, pravící: Co vidíš, zapiš do knihy a pošli sedmi shromážděním: do Efesu a do Smyrny a do Pergamu a do Thyateiry a do Sard a do Filadelfie a do Laodikeje. I obrátil jsem se, bych viděl ten hlas, jenž se mnou mluvil, a když jsem se obrátil, uzřel jsem sedm zlatých lamp a uprostřed těch [sedmi] lamp kohosi podobného Synu člověka, oděného v roucho sahající po paty a na prsou opásaného zlatým opaskem; a jeho hlava a vlasy bílé jako bílá vlna, jako sníh, a jeho oči jako plamen ohně a jeho nohy podobné ušlechtilé mosazi, jakoby rozpálené v peci, a jeho hlas jako hlas mnoha vod. A ve své pravé ruce měl sedm hvězd a z jeho úst vycházel ostrý dvojsečný meč, a jeho obličej jako když slunce svítí ve své síle. A když jsem ho uzřel, padl jsem k jeho nohám jako mrtvý; i položil na mne svou pravici, říkaje: Neboj se. Já jsem První a Poslední a Živý; i stal jsem se mrtvým, a hle, jsem živ na věky věků a mám klíče smrti i hádu. Zapiš tedy ty věci, jež jsi uzřel, a ty, jež jsou, a ty, jež se budou dít po nich. Tajemství těch sedmi hvězd, jež jsi uzřel v mé pravici, i těch sedm zlatých lamp: Těch sedm hvězd jsou andělé těch sedmi shromáždění a těch sedm lamp je sedm shromáždění. Andělu shromáždění, jež je v Efesu, napiš: Tyto věci praví ten, jenž ve své pravici drží těch sedm hvězd, jenž se prochází uprostřed těch sedmi zlatých lamp: Vím o tvých činech a o [tvé] lopotě a o tvé trpělivosti, a že nemůžeš snést zlé lidi; a ty, kteří o sobě říkají, že jsou apoštolové, a nejsou, jsi přezkoušel a shledal je lháři; a máš trpělivost a pro mé jméno jsi mnoho snesl a nezemdlel jsi. Ale mám proti tobě, že jsi nechal své první lásky. Pamatuj tedy, odkud jsi padl, a dej se na pokání a do konání prvních činů; pakli ne, přicházím k tobě, a nedáš-li se na pokání, pohnu tvou lampou z jejího místa. Ale toto máš, že nenávidíš činy mikulášovců, jež nenávidím i já. Kdo má ucho, poslyš, co Duch praví shromážděním. Tomu, kdo vítězí, dám mu jídat z dřeviny života, jež je v Božím ráji. A andělu shromáždění, jež je ve Smyrně, napiš: Tyto věci praví První a Poslední, jenž se stal mrtvým a ožil: Vím o tvé strasti a chudobě, - ale jsi bohat, - a o spílání od těch, kteří o sobě říkají, že jsou Židé, a nejsou, nýbrž synagoga Satanova. Nic se neboj těch věcí, jež brzy budeš trpět; hle, ďábel brzy bude některé z vás uvrhovat do vězení, abyste byli přezkoušeni, a budete mít strast deset dní. Buď věrný až do smrti a dám ti věnec života. Kdo má ucho, poslyš, co Duch praví shromážděním: Kdo vítězí, tomu nikterak nebude ublíženo od té druhé smrti. A andělu shromáždění, jež je v Pergamu, napiš: Tyto věci praví ten, jenž má ten ostrý dvojsečný meč: Vím, kde sídlíš, kde je trůn Satanův, a přidržuješ se mého jména a nezapřel jsi mou víru an i v dnech, v nichž byl Antipas, můj věrný svědek, jenž byl zabit mezi vámi, kde sídlí Satan. Ale mám proti tobě několik věcí: že tam máš takové, kteří se přidržují nauky Balaama, jenž Baláka učil před Israélovy syny položit léčku, by se dali do jedení věcí modlám obětovaných a do smilnění; tak i ty máš takové, kteří se podobně přidržují nauky mikulášovců. Dej se tedy na pokání; pakli ne, přicházím k tobě rychle a mečem svých úst s nimi budu válčit. Kdo má ucho, poslyš, co Duch praví shromážděním. Tomu, kdo vítězí, dám mu skryté many, a dám mu bílý kamínek a na ten kamínek napsané nové jméno, jež nezná nikdo, leč ten, kdo je dostává. A andělu shromáždění, jež je v Thyateiře, napiš: Tyto věci praví Boží Syn, jenž má své oči jako plamen ohně, a jeho nohy jsou podobné ušlechtilé mosazi: Vím o tvých činech a lásce a víře a službě a o tvé trpělivosti, a že tvých posledních činů je více než prvních. Ale mám proti tobě, že povoluješ té ženě, Jezabeli; to je ta, jež si říká prorokyně, i vyučuje a svádí mé vlastní nevolníky, by se dali do smilnění a do jedení věcí modlám obětovaných. I poskytl jsem jí čas, aby se dala na pokání, a nechce se jí ze svého smilstva na pokání se dát. Hle, vrhám ji do lože, a ty, kdo s ní cizoloží, do veliké strasti, nedají-li se z jejích činů na pokání, a její děti pobiji smrtí, i poznají všechna shromáždění, že já jsem ten, jenž zpytuje ledviny a srdce a dám vám každému podle vašich činů. Vám však, ostatním, kteří jste v Thyateiře, kteříkoli nemají tuto nauku, kteří, jak praví, nepoznali Satanovy hloubky, pravím: Další tíže na vás neuvrhuji, avšak co máte, toho se přidržte dotud, než přijdu. A kdo vítězí a kdo je až do konce bedliv mých činů, dám mu pravomoc nad národy a bude je pást železnou holí, - rozbíjejí se jako hrnčířské zboží, - jako jsem ji i já dostal od svého Otce. A dám mu jitřní hvězdu. Kdo má ucho, poslyš, co Duch praví shromážděním. A andělu shromáždění, jež je v Sardách, napiš: Tyto věci praví ten, jenž má těch sedm Božích Duchů a těch sedm hvězd: Vím o tvých činech, že máš jméno, že žiješ, a jsi mrtev. Buď bdělý a upevňuj zbývající věci, jež se chystají umřít; neshledalť jsem, že by tvé činy byly před mým Bohem úplné. Pamatuj tedy, jak jsi přijal a slýchal, a buď toho bedliv a dej se na pokání. Neprobudíš-li se tedy, přijdu [na tebe] jako zloděj a nikterak nepoznáš, v kterou hodinu na tebe přijdu. Ale máš v Sardách několik jmen těch, kteří své šatstvo nepotřísnili i budou se se mnou procházet v bílém, protože jsou toho hodni. Kdo vítězí, ten bude oblečen v bílé šatstvo a jeho jméno nikterak nevymaži z knihy života, a vyznám jeho jméno před svým Otcem a před jeho anděly. Kdo má ucho, poslyš, co Duch praví shromážděním. A andělu shromáždění, jež je ve Filadelfii, napiš: Tyto věci praví Svatý, Pravdomluvný, jenž má Davidův klíč, jenž otvírá - a nikdo nezamkne, a zamyká - a nikdo neotevře. Vím o tvých činech. Hle, postavil jsem před tebou otevřené dveře, jež nikdo nemůže zamknout, protože máš malou moc a mé slovo jsi zachoval a mé jméno jsi nezapřel. Hle, dopouštím, aby ze Satanovy synagogy těch, kteří o sobě říkají, že jsou Židé, a nejsou, nýbrž lžou - hle, přiměji je, aby přišli a před tvýma nohama se poklonili a poznali, že já jsem tě miloval. Protože jsi zachoval slovo mé trpělivosti, zachovám tě i já od hodiny zkoušky, jež má nastávat na celém obydleném světě k přezkoušení těch, kdo bydlí na zemi. Přicházím rychle; přidržuj se toho, co máš, aby tvůj věnec nikdo nevzal. Kdo vítězí, učiním ho sloupem v chrámě mého Boha, i nevyjde již nikdy ven a napíši na něho jméno mého Boha a jméno města mého Boha, nového Jerúsaléma, - to je to, jež sestupuje z nebe od mého Boha, - a své nové jméno. Kdo má ucho, poslyš, co Duch praví shromážděním. A andělu shromáždění, jež je v Laodikei, napiš: Tyto věci praví ten, jenž je AMÉN, věrný a pravdomluvný svědek, počátek Božího stvoření: Vím o tvých činech, že nejsi ani studený ani vřelý - kéž bys byl studený anebo vřelý! Takto, protože jsi vlažný a ani studený ani vřelý, tě hodlám ze svých úst vyvrátit. Protože říkáš: Jsem bohat a oplývám bohatstvím a ničeho nemám zapotřebí, a nevíš, že ten, jenž je bídný, a ten, jenž je politováníhodný a chudý a slepý a nahý, jsi ty, radím ti koupit ode mne zlato přepálené ohněm, abys zbohatl, a bílé šatstvo, aby ses oblékl a aby se přestala jevit hanba tvé nahoty, a oční mast k vetření do tvých očí, abys viděl. Já kárám a kázni podrobuji, kterékoli mám rád; nabuď tedy horlivosti a dej se na pokání. Hle, stojím u dveří a klepám; jestliže někdo zaslechne můj hlas a otevře dveře, vejdu k němu a budu večeřet s ním a on se mnou. Kdo vítězí, dám mu zasednout se mnou na mém trůně, jako jsem i já zvítězil a zasedl se svým Otcem na jeho trůně. Kdo má ucho, poslyš, co Duch praví shromážděním. Po těchto věcech jsem uzřel, a hle, v nebi otevřené dveře, a ten dřívější hlas, jejž jsem uslyšel, jakoby hlas se mnou mluvící trouby, pravící: Vystup sem a ukáži ti věci, jež se musí stát po těchto věcech. Hned jsem se octl v Duchu; a hle, v nebi stál trůn a na tom trůně kdosi sedící, a ten sedící na pohled podobný jaspisovému kameni a sardu, a okolo trůnu duha na pohled podobná smaragdu. A okolo trůnu čtyřiadvacet trůnů, a na těch trůnech sedících čtyřiadvacet starších, oblečených v bílé šatstvo, a na jejich hlavách zlaté věnce. A z toho trůnu vycházejí blesky a hlasy a hromy; a sedm ohnivých svítilen, hořících před trůnem, jež jsou sedm Božích Duchů. A před trůnem jakoby skleněné moře, podobné křišťálu, a uprostřed trůnu a vůkol trůnu čtyři živé bytosti, zpředu i zezadu poseté očima; a první živá bytost podobná lvu a druhá živá bytost podobná teleti a třetí živá bytost mající tvář jakoby člověka a čtvrtá živá bytost podobná létajícímu orlu, a ty čtyři živé bytosti, každá z nich sama o sobě mající po šesti křídlech, jsou okolo a zevnitř posety očima a dnem an i nocí nepřestávají říkat: Svatý, svatý, svatý PÁN, Bůh, Všemocný, jenž byl a jenž je a jenž má přijít. A když ty živé bytosti budou vzdávat slávu a čest a dík tomu, jenž sedí na trůně, jenž žije na věky věků, padne těch čtyřiadvacet starších před tím, jenž sedí na trůně, a budou se tomu, jenž žije na věky věků, klanět a před trůn házet své věnce říkajíce: Jsi hoden, náš Pane a Bože, přijmout slávu a čest a moc, neboť všechny věci jsi stvořil ty, i jsou a stvořeny byly pro tvou vůli. I uviděl jsem na pravici toho, jenž seděl na trůně, knihu popsanou zevnitř i zezadu, zapečetěnou sedmi pečetěmi; a uviděl jsem silného anděla, prohlašujícího mohutným hlasem: Kdo je hoden otevřít tu knihu a zrušit její pečeti? I nemohl nikdo, v nebi ani na zemi ani pod zemí, tu knihu otevřít ani na ni hledět; a já jsem velmi plakal, protože nikdo nebyl shledán hodným tu knihu otevřít ani na ni hledět. A jeden z těch starších mi praví: Neplač; hle, lev, jenž je z kmene Júdova, kořen Davidův, zvítězil, takže může tu knihu a jejích sedm pečetí otevřít. I uviděl jsem uprostřed toho trůnu a těch čtyř živých bytostí a uprostřed těch starších stát Beránka jakoby zabitého, majícího sedm rohů a sedm očí; to je sedm Božích Duchů, vyslaných do celé země. I přišel a vzal ji z pravice toho, jenž seděl na trůně; a když tu knihu vzal, padly ty čtyři živé bytosti a těch čtyřiadvacet starších před tím Beránkem, majíce každý harfu a zlaté číše, naplněné kouřidly; to jsou modlitby svatých. I zpívají novou píseň, říkajíce: Jsi hoden vzít tu knihu a otevřít její pečeti, protože jsi byl zabit a za svou krev jsi Bohu koupil lidi z každého kmene a jazyka a lidu a národa a učinil jsi je našemu Bohu králi a kněžími, i budou kralovat nad zemí. I uviděl jsem, a uslyšel jsem hlas mnoha andělů vůkol trůnu a těch živých bytostí a těch starších; a jejich počet byl desetitisíce desetitisíců a tisíce tisíců, pravících mohutným hlasem: Hoden je ten Beránek, jenž byl zabit, přijmout moc a bohatství a moudrost a sílu a čest a slávu a požehnání. A každého tvora, jenž je v nebi a na zemi a pod zemí a [ty, jež jsou] na moři, a všechny věci v nich, jsem uslyšel pravit: Tomu, jenž sedí na trůně, a Beránkovi požehnání a čest a sláva a vláda na věky věků. A ty čtyři živé bytosti pravily: AMÉN. A ti starší padli a jali se klanět. I uviděl jsem, když ten Beránek otevřel jednu z těch sedmi pečetí, a zaslechl jsem jednu z těch čtyř živých bytostí pravit jako hlas hromu: Pojď [a pohleď ]. I uviděl jsem, a hle, bílý kůň, a ten, jenž na něm seděl, měl luk, a byl mu dán věnec, i vyšel vítězně a aby zvítězil. A když otevřel druhou pečeť, zaslechl jsem druhou živou bytost pravit: Pojď [a pohleď ]. I vyšel další kůň, ryšavý, a tomu, jenž na něm seděl, bylo mu dáno odnít ze země mír, a aby se navzájem pobili a byl mu dán veliký meč. A když otevřel třetí pečeť, zaslechl jsem třetí živou bytost pravit: Pojď [a pohleď ]. I uviděl jsem, a hle, černý kůň, a ten, jenž na něm seděl, měl ve své ruce váhy; i uslyšel jsem uprostřed těch čtyř živých bytostí jakoby hlas pravící: Choinix pšenice za denár a tři choinixy ječmene za denár, a olej a víno nepoškozuj. A když otevřel čtvrtou pečeť, zaslechl jsem čtvrtou živou bytost pravit: Pojď [a pohleď ]. I uviděl jsem, a hle, plavý kůň, a ten, jenž na něm seděl - jeho jméno Smrt, a následoval ho hádés, a byla mu nad čtvrtinou země dána pravomoc zabíjet mečem a hladem a smrtí a skrze zvířata země. A když otevřel pátou pečeť, uviděl jsem pod oltářem duše těch, kdo byli pobiti pro Boží slovo a pro svědectví, jehož se drželi; i zvolali silným hlasem, pravíce: Až dokdy, Panovníče, Svatý a pravý, nesoudíš a nemstíš naši krev na těch, kdo sídlí na zemi? I bylo jim každému dáno bílé roucho a bylo jim řečeno, aby se ještě na malou chvíli upokojili, než budou doplněni i jejich spolunevolníci i jejich bratři, kteří mají být zabíjeni jako i oni. I uviděl jsem, když otevřel šestou pečeť, i nastalo veliké zemětřesení a slunce se stalo černým jako žíněný pytel a měsíc se celý stal takovým jako krev a hvězdy nebe napadaly na zem jako když fíkovník, jsa zmítán velikým větrem, shazuje své nezralé ovoce; a nebe bylo odsunuto jako svinovaná kniha a každou horou a ostrovem bylo pohnuto z jejich míst. A králové země a velmožové a vojevůdcové a boháči a siláci a každý nevolník i svobodný se skryli do jeskyní a do skal hor a praví těm horám a těm skalám: Padněte na nás a skryjte nás před tváří toho, jenž sedí na trůně, a před hněvem toho Beránka, protože přišel ten veliký den jeho hněvu, a kdo může obstát? A po tomto jsem uviděl na čtyřech koncích země stát čtyři anděly, zadržující čtyři větry země, aby žádný vítr nedul na zemi ani na moři ani na žádný strom; a od východu slunce jsem uviděl vystupovat dalšího anděla, majícího pečeť živého Boha, i zavolal silným hlasem na ty čtyři anděly, jimž bylo dáno poškozovat zemi a moře, pravě: Nepoškozujte zemi ani moře ani stromy, než nevolníky našeho Boha na jejich čelech označíme pečetí. I uslyšel jsem počet těch, kteří byli pečetí označeni, sto čtyřiačtyřicet tisíc označených pečetí, z každého kmene Israélových synů: z kmene Júdova dvanáct tisíc označených pečetí, z kmene Rúbénova dvanáct tisíc, z kmene Gadova dvanáct tisíc, z kmene Asérova dvanáct tisíc, z kmene Nefthalímova dvanáct tisíc, z kmene Manasséova dvanáct tisíc, z kmene Simeónova dvanáct tisíc, z kmene Leviho dvanáct tisíc, z kmene Issacharova dvanáct tisíc, z kmene Zabúlónova dvanáct tisíc, z kmene Josefova dvanáct tisíc, z kmene Benjamínova dvanáct tisíc označených pečetí. Po těchto věcech jsem uviděl, a hle, veliký dav, jejž nikdo nemohl spočítat, z každého národa a kmenů a národností a jazyků, i stáli před trůnem a před Beránkem oblečení v bílá roucha a v jejich rukou palmové ratolesti, a volají silným hlasem, pravíce: Záchrana našemu Bohu, jenž sedí na trůně, a Beránkovi. A všichni andělé stáli okolo trůnu a těch starších a těch čtyř živých bytostí; i padli před trůnem na své tváře a jali se Bohu klanět, pravíce: AMÉN, velebení a sláva a moudrost a dík a čest a moc a síla našemu Bohu na věky věků. AMÉN. A jeden z těch starších odvětil, pravě mi: Tito, kteří jsou oblečeni v ta bílá roucha, kdo jsou a odkud přišli? I řekl jsem mu: Pane, to víš ty. I pověděl mi: To jsou ti, kteří přicházejí z té veliké tísně a vyprali svá roucha a vybílili je v Beránkově krvi. Pro tuto příčinu jsou před Božím trůnem a konají mu dnem i nocí svatou službu v jeho chrámě, a ten, jenž sedí na trůně, nad nimi rozestře svůj stan. Nebudou již hladovět, aniž ještě budou žíznit ani na ně nikterak nebude dotírat slunce ani žádný žár, protože Beránek, jenž je vprostřed trůnu, bude jejich pastýřem a dovede je k pramenům vod života, a Bůh z jejich očí vytře každou slzu. A když otevřel sedmou pečeť, nastalo v nebi asi na půl hodiny mlčení. I uviděl jsem sedm andělů, kteří stojí před Bohem, a bylo jim dáno sedm trub. A přišel další anděl a postavil se k oltáři, maje zlatou kadidelnici, i bylo mu dáno mnoho kouřidel, aby dodal účinnosti modlitbám všech svatých u zlatého oltáře, jenž byl před trůnem; a dým těch kouřidel vystoupil před Bohem s modlitbami svatých z ruky toho anděla. A ten anděl tu kadidelnici vzal a naplnil ji z ohně oltáře a shodil na zem, i nastaly hlasy a hromy a blesky a zemětřesení. A těch sedm andělů, kteří měli těch sedm trub, se připravilo, aby troubili. I zatroubil první a nastalo krupobití a oheň, smíšené s krví, a bylo to shozeno na zem, i byla spálena třetina země a byla spálena třetina stromů a byla spálena všechna zelená tráva. A zatroubil druhý anděl a do moře byla shozena jakoby veliká hora, planoucí ohněm, i stala se třetina moře krví a pomřela třetina tvorů, kteří byli v moři, kteří měli žití, a byla zničena třetina lodí. A zatroubil třetí anděl a z nebe padla veliká hvězda, planoucí jako pochodeň, a padla na třetinu řek a na prameny vod. A jménu té hvězdy se říká Pelyněk, i stala se třetina vod pelyňkem a mnozí z lidí z těch vod pomřeli, protože zhořkly. A zatroubil čtvrtý anděl a byla udeřena třetina slunce a třetina měsíce a třetina hvězd, aby třetina jich byla zatemněna a aby se po třetinu své doby neukázal den a podobně noc. I uviděl jsem, a zaslechl jsem jednoho orla letícího v středu nebe, pravícího silným hlasem: Běda, běda, běda těm, kdo sídlí na zemi, pro zbývající hlasy trub těch tří andělů, kteří mají troubit. A zatroubil pátý anděl, i uviděl jsem hvězdu z nebe padlou na zem a byl jí dán klíč od šachty bezedna. I otevřela šachtu bezedna a z té šachty vystoupil dým jako dým z veliké pece, a od toho dýmu z té šachty bylo zatemněno slunce i vzduch. A z toho dýmu vyšly na zem kobylky a byla jim dána schopnost jako mají schopnost štíři země; a bylo jim řečeno, aby neubližovaly trávě země ani ničemu zelenému ani žádnému stromu, jen lidem, kteří nemají na svých čelech Boží pečeť. A bylo jim dáno, aby je nezabíjely, nýbrž aby byli po pět měsíců mučeni; a jejich muka byla jako muka od štíra, když člověka zraní. I budou lidé v oněch dnech vyhledávat smrt a nikterak ji nebudou nacházet, a budou toužit umřít - a smrt od nich prchá. A podoby těch kobylek byly podobny koním připraveným do války a na jejich hlavách jakoby věnce podobné zlatu a jejich tváře jako tváře lidí; a měly vlasy jako vlasy žen a jejich zuby byly jako lvů, a měly kyrysy jako kyrysy železné a zvuk jejich křídel byl jako zvuk vozů s mnoha koňmi běžícími do války. A mají ocasy podobné štírům a žahadla, a v těch jejich ocasech byla jejich schopnost ubližovat lidem po pět měsíců. Mají nad sebou krále, anděla bezedna; jeho jméno je hebrejsky Abaddón, a v řečtině má jméno Apollyón. První běda pominulo - hle, po těchto věcech přichází ještě dvojí běda. A zatroubil šestý anděl, i uslyšel jsem od čtyř rohů zlatého oltáře, jenž je před Bohem, jeden hlas, pravící tomu šestému andělu, jenž měl troubu: Uvolni ty čtyři anděly, kteří jsou svázáni u té veliké řeky Eufratu. I byli uvolněni ti čtyři andělé, kteří jsou připraveni k hodině a dni a měsíci a roku, aby zabíjeli třetinu lidí. A počet vojsk na koních byl dvakrát deset tisíc desetitisíců; ten jejich počet jsem uslyšel. A tak jsem ve vidění uzřel koně a ty, kdo na nich seděli, mající ohnivé a hyacintové a sírové kyrysy; a hlavy těch koní byly jako hlavy lvů a z jejich tlam vychází oheň a dým a síra. Těmito třemi pohromami byla zabita třetina lidí, od ohně a dýmu a síry, jež vychází z jejich tlam. Schopnost těch koní je totiž v jejich tlamě a v jejich ocasech, neboť jejich ocasy jsou podobny hadům a mají hlavy a jimi ubližují. A zbývající z lidí, kteří skrze tyto pohromy zabiti nebyli, se nedali na pokání z činů svých rukou, aby se přestali klanět démonům a zlatým a stříbrným a mosazným a kamenným a dřevěným modlám, jež nemohou ani hledět ani slyšet ani chodit, a nedali se na pokání ze svých vražd ani ze svých kouzelnictví ani ze svého smilstva ani ze svých krádeží. I uviděl jsem z nebe sestupovat dalšího silného anděla, oblečeného v oblak a na jeho hlavě duha, a jeho tvář jako slunce a jeho nohy jako ohnivé sloupy; a ve své ruce měl otevřenou knížku. I postavil svou pravou nohu na moři a levou na zemi a volal mohutným hlasem, právě tak jako řve lev. A když zavolal, vydalo své hlasy sedm hromů. A když těch sedm hromů promluvilo, chystal jsem se psát; i uslyšel jsem z nebe hlas pravící: Zapečeť ty věci, jež těch sedm hromů promluvilo, a nezapisuj je. A ten anděl, jehož jsem uviděl stát na moři a na zemi, pozvedl svou pravou ruku k nebi a přisáhl při tom, jenž žije na věky věků, jenž stvořil nebe i věci, jež jsou v něm, a zemi i věci, jež jsou na ní, a moře i věci, jež jsou v něm, že již nebude odkladu, nýbrž ve dnech hlasu sedmého anděla, až se bude chystat troubit, bude i dovršeno Boží tajemství, jak oznámil blahou zvěst svým nevolníkům, prorokům. A ten hlas, jejž jsem uslyšel z nebe, se mnou opět mluvil a pravil: Jdi, vezmi tu knížku, jež je otevřená v ruce toho anděla, jenž stojí na moři a na zemi. I odešel jsem k tomu andělu a pravil jsem mu, by mi tu knížku dal. I praví mi: Vezmi a sněz ji, i učiní tvé břicho hořkým, ale v tvých ústech bude sladká jako med. I vzal jsem tu knížku z ruky toho anděla a snědl jsem ji, i byla v mých ústech jako med, sladká, a když jsem ji dojedl, zhořklo mé břicho. I bylo mi řečeno: Musíš opět prorokovat o národnostech a národech a jazycích a mnoha králích. A byla mi dána třtina, podobná holi, se slovy: Vstávej a změř Boží chrám a oltář a ty, kdo se v něm klanějí; a nádvoří, jež je vně chrámu, vynechej venku a neměř je, protože bylo vy dáno národům, i budou po svatém městě dvaačtyřicet měsíců šlapat. I dám moc dvěma svým svědkům, a budou tisíc dvě stě šedesát dní prorokovat, jsouce oblečeni v pytle. To jsou ty dvě olivy a ty dvě lampy, jež stojí před Pánem země; a chce-li jim kdo ublížit, vychází z jejich úst oheň a stravuje jejich nepřátele. A chce-li jim kdo ublížit, musí být takto zabit. Ti mají pravomoc zamknout nebe, aby po dni jejich prorokování nepršel déšť, a mají pravomoc nad vodami, obracet je v krev, a zemi udeřit jakoukoli pohromou, kolikrátkoli se jim zachce. A až své svědectví dokončí, povede to zvíře, jež vystupuje z bezedna, s nimi válku a přemůže je a zabije je a jejich mrtvola bude na ulici toho velikého města, jež se duchovně nazývá Sodoma a Egypt, kde i jejich Pán byl ukřižován, a lidé z národností a kmenů a jazyků a národů jejich mrtvolu po tři a půl dne vídají a nedopouštějí jejich mrtvoly položit do hrobky; a ti, kdo sídlí na zemi, se nad nimi radují a veselí a budou si navzájem posílat dary, protože tito, ti dva proroci, těm, kdo sídlí na zemi, způsobili muka. A po těch třech a půl dnech do nich vstoupil duch života z Boha a postavili se na své nohy; i padla na ty, kteří na ně patřili, veliká bázeň. A uslyšel jsem z nebe silný hlas, pravící jim: Vystupte sem. I vystoupili v oblaku do nebe a jejich nepřátelé je spatřili. A v oné hodině nastalo veliké zemětřesení a desetina toho města padla, a v tom zemětřesení bylo zabito sedm tisíc jmen lidí; a zbývající byli naplněni bázní a vzdali slávu Bohu nebe. Druhé běda pominulo - hle, rychle přichází třetí běda. I zatroubil sedmý anděl a v nebi zazněly silné hlasy, pravící: Nastalo světové království našeho PÁNA a jeho KRISTA, i bude kralovat na věky věků. A těch čtyřiadvacet starších, kteří sedí na svých trůnech před Bohem, padlo na své tváře, i jali se Bohu klanět, pravíce: Děkujeme ti, PANE, Bože, Všemocný, jenž jsi Ten, jenž je a jenž byl, že ses chopil své veliké moci a ujal ses kralování. A národy se rozhněvaly, i přišel tvůj hněv a doba mrtvých, by byli souzeni, a čas dát odměnu tvým nevolníkům, prorokům, a svatým a těm, kteří se bojí tvého jména, malým i velikým, a zničit ty, kdo ničí zemi. A Boží chrám v nebi byl otevřen a ukázala se v jeho chrámě schrána jeho úmluvy, i nastaly blesky a hlasy a hromy a zemětřesení a veliké krupobití. A v nebi se ukázalo veliké znamení: žena oblečená v slunce a pod jejíma nohama měsíc a na její hlavě věnec dvanácti hvězd; a jsouc těhotná, křičela, svíjejíc se a trpíc muka porodu. A ukázalo se v nebi další znamení, a hle, veliký ohnivý drak, mající sedm hlav a deset rohů, a na jeho hlavách sedm čelenek; a jeho ocas vleče třetinu hvězd nebe, i svrhl je na zem. A ten drak stanul před tou ženou, jež se chystala porodit, aby, až porodí, její dítě pohltil. I porodila syna mužského pohlaví, jenž má všechny národy pást železnou holí, a to její dítě bylo uchváceno k Bohu a k jeho trůnu; a ta žena prchla do pustiny, kde má od Boha připravené místo, aby ji tam tisíc dvě stě šedesát dní živili. I nastala v nebi válka: Michaél a jeho andělé se jali válčit s tím drakem, a drak se jal bojovat, i jeho andělé, a nedosáhl převahy, aniž se ještě v nebi našlo jejich místo; i byl ten veliký drak, ten starý had, jenž se nazývá Ďábel a Satan, jenž svádí celý obydlený svět, svržen, byl svržen na zem, a s ním byli svrženi jeho andělé. A v nebi jsem uslyšel silný hlas, pravící: Teď nastalo vysvobození a síla a království našeho Boha a pravomoc jeho KRISTA, protože žalobce našich bratrů, jenž je před naším Bohem dnem i nocí obžalovával, byl svržen; a oni nad ním zvítězili pro Beránkovu krev a pro slovo svého svědectví, a své žití nemilovali až do smrti. Pro tuto příčinu se veselte, vy nebesa i vy, kteří v nich bydlíte. Běda zemi a moři, protože ďábel sestoupil k vám a má veliký vztek, věda, že má málo času. A když ten drak uviděl, že byl svržen na zem, jal se tu ženu, jež porodila to dítě mužského pohlaví, pronásledovat. I byla té ženě dána dvě křídla velikého orla, aby mohla letět do pustiny na své místo, kde je pryč od toho hada po dobu a doby a půl doby živena. A had za tou ženou vypustil ze svých úst vodu jako řeku, aby ji učinil kořistí řeky. A té ženě pomohla země; i otevřela země svá ústa a tu řeku, již drak ze svých úst vypustil, pohltila. A drak se na tu ženu rozhněval a odešel vést válku se zbývajícími z jejího semene, kteří jsou bedlivi Božích příkazů a drží se Ježíšova svědectví. I postavil jsem se na písek moře a uviděl jsem z moře vystupovat zvíře mající deset rohů a sedm hlav, a na jeho rozích deset čelenek a na jeho hlavách jména rouhání. A to zvíře, jež jsem uviděl, bylo podobno levhartici, a jeho nohy jako medvědí a jeho ústa jako ústa lva; a ten drak mu dal svou sílu a svůj trůn a velikou pravomoc. A jedna z jeho hlav byla jakoby ubitá k smrti; a ta jeho smrtelná rána byla uzdravena a celá země se s obdivem dala za tím zvířetem. I jali se klanět drakovi, protože tomu zvířeti dal pravomoc, a jali se klanět tomu zvířeti, říkajíce: Kdo je tomu zvířeti podoben a kdo s ním může válčit? I byla mu dána ústa mluvící veliké věci a rouhání; a byla mu dána pravomoc působit po dvaačtyřicet měsíců. I otevřelo svá ústa k rouháním vůči Bohu, by se rouhalo jeho jménu a jeho stanu a těm, kteří svůj stan mají v nebi; a bylo mu dáno vést válku se svatými a zvítězit nad nimi. A byla mu dána pravomoc nad každým kmenem a lidem a jazykem a národem; a budou se mu klanět všichni, kdo sídlí na zemi, každý, jehož jméno není od založení světa zapsáno v knize života zabitého Beránka. Má-li kdo ucho, poslyš. [Odvádí]-li kdo do zajetí, jde do zajetí; bude-li kdo mečem zabíjet, musí být mečem zabit. Zde je trpělivost a víra svatých. A ze země jsem uviděl vystupovat další zvíře, i mělo dva rohy podobné beránkovi a mluvilo jako drak; a vykonává všechnu pravomoc toho prvního zvířete před ním, a zemi a ty, kdo v ní sídlí, má k tomu, aby se jali klanět tomu prvnímu zvířeti, jehož smrtelná rána byla uzdravena. A koná veliká znamení, takže působí i sestupování ohně z nebe na zem před lidmi, a ty, kdo sídlí na zemi, svádí pro ta znamení, jež mu bylo dáno před tím zvířetem vykonat, a nařizuje těm, kdo sídlí na zemi, zhotovit tomu zvířeti, jež má ránu od meče a ožilo, obraz; a bylo mu dáno dát tomu obrazu zvířete dech, aby ten obraz zvířete i promluvil a způsobil, aby všichni, kteří se tomu obrazu zvířete nepokloní, byli zabiti. A působí, aby všem, malým i velikým a bohatým i chudým a svobodným i nevolníkům, dali na jejich pravé ruce nebo na jejich čela značku a aby nikdo nemohl nic koupit nebo prodat, leč ten, kdo tu značku má, jméno toho zvířete nebo číslo jeho jména. Zde je moudrost: kdo má důvtip, nechť číslo toho zvířete spočítá; je to totiž číslo člověka a jeho číslo je šest set šestašedesát. A uviděl jsem, a hle, na hoře Siónu stanul Beránek a s ním sto čtyřiačtyřicet tisíc majících na svých čelech napsané jeho jméno a jméno jeho Otce. I uslyšel jsem z nebe hlas jako hlas mnoha vod a jako hlas velikého hromu, a ten hlas, jejž jsem uslyšel - jako by harfeníci hráli na své harfy; i zpívají před trůnem a před těmi čtyřmi živými bytostmi a těmi staršími novou píseň, a té písni se nikdo nemohl naučit, leč těch sto čtyřiačtyřicet tisíc, kteří jsou koupeni ze země. To jsou ti, kteří se nepotřísnili s ženami, neboť jsou panicové; to jsou ti, kteří jdou za Beránkem, kamkoli se ubírá. Ti byli z lidí koupeni jako prvotiny Bohu a Beránkovi a v jejich ústech se nenašla lež, [neboť ] jsou bezúhonní. A v středu nebe jsem uviděl letět dalšího anděla, majícího věčnou blahou zvěst, by blahou zvěst přinesl těm, kdo jsou usedlí na zemi, a každému národu a kmeni a jazyku a lidu, i pravil silným hlasem: Ulekněte se Boha a vzdejte mu slávu, neboť přišla hodina jeho soudu, a pokloňte se tomu, jenž učinil nebe a zemi a moře a prameny vod. A za ním se objevil další, druhý anděl, pravící: Padl, padl veliký Babylón, jenž všechny národy napojil z vína popuzení svého smilstva. A za nimi se objevil další, třetí anděl, pravící silným hlasem: Jestliže se kdo klaní tomu zvířeti a jeho obrazu a přijímá na svém čele nebo na svou ruku značku, bude i on pít z vína popuzení Božího, jež je bez smíšení namícháno v kalichu jeho hněvu, a bude před svatými anděly a před Beránkem mučen v ohni a síře; a dým jejich muk vystupuje na věky věků, i nemají ti, kteří se klanějí tomu zvířeti a jeho obrazu, a přijímá-li kdo značku jeho jména, dnem an i nocí oddechu. Zde je trpělivost svatých, kteří jsou bedlivi Božích příkazů a víry v Ježíše. I zaslechl jsem z nebe hlas, pravící: Zapiš: Blaženi mrtví, kteří od nynějška umírají v Pánu. Ano, praví Duch, aby si oddechli od svých lopot, neboť jejich činy je následují. A uviděl jsem, a hle, bílý oblak, a na tom oblaku kdosi sedící, podobný Synu člověka, mající na své hlavě zlatý věnec a ve své ruce ostrý srp; a z chrámu vyšel další anděl a volal silným hlasem na toho, jenž seděl na tom oblaku: Pošli svůj srp a žni, protože přišla hodina žatvy, protože žeň země vyschla. A ten, jenž seděl na tom oblaku, přiložil svůj srp na zem, i byla země požata. A z chrámu, jenž je v nebi, vyšel další anděl, a i on měl ostrý srp; a z oltáře vyšel další anděl, jenž má pravomoc nad ohněm, a ozval se silným hlasem k tomu, jenž měl ten ostrý srp, pravě: Pošli svůj ostrý srp a očesej hrozny vinné révy země, neboť její bobule plně dozrály. I přiložil ten anděl svůj srp k zemi a očesal vinnou révu země a hrozny naházel do velikého lisu Božího popuzení. A ten lis byl šlapán vně města, i vyšla z toho lisu krev až po udidla koní na vzdálenost tisíce šesti set stadií. A uviděl jsem v nebi další znamení, veliké a podivuhodné: sedm andělů, majících sedm pohrom, posledních, neboť v nich je Boží popuzení dovršeno. A uviděl jsem jakoby skleněné moře, smíšené s ohněm, a ty, kdo zvítězili nad tím zvířetem a nad jeho obrazem a nad číslem jeho jména, na tom skleněném moři stojící, mající Boží harfy; i zpívají píseň Mojžíše, Božího nevolníka, a píseň Beránkovu říkajíce: Veliké a podivuhodné jsou tvé činy, PANE, Bože, Všemocný, spravedlivé a důvěryhodné jsou tvé cesty, Králi národů. Kdožpak by se tě neulekl, PANE, a ne oslavoval tvé jméno? Ano, jen ty jsi svatý; ano, všechny národy přijdou a před tebou se pokloní, protože tvé spravedlnosti vyšly najevo. A po těchto věcech jsem uviděl, i byl chrám stanu svědectví v nebi otevřen a těch sedm andělů, kteří měli těch sedm pohrom, z toho chrámu vyšlo, a byli oděni čistým skvoucím plátnem a okolo hrudí opásáni zlatými opasky. A jedna z těch čtyř živých bytostí dala těm sedmi andělům sedm zlatých číší naplněných popuzením Boha, jenž žije na věky věků; a chrám byl naplněn dýmem od Boží slávy a od jeho moci, a nikdo do chrámu nemohl vstoupit, než se těch sedm pohrom těch sedmi andělů dokončilo. I zaslechl jsem z chrámu silný hlas, pravící těm sedmi andělům: Jděte a vylijte těch sedm číší Božího popuzení k zemi. I odešel první a vylil svou číši na zem i přišla na lidi, kteří měli značku toho zvířete a kteří se klaněli jeho obrazu, zlá a bolestivá vředovitost. A druhý vylil svou číši do moře, i stalo se krví jakoby mrtvého a každá živá duše v moři umřela. A třetí vylil svou číši do řek a [do] pramenů vod, i staly se krví; i zaslechl jsem anděla vod, jak praví: Spravedlivý jsi ty, jenž jsi a jenž jsi byl, Svatý, že jsi tyto věci usoudil, protože krev svatých a proroků vylévali, i dal jsi jim krev pít; jsou toho hodni. A zaslechl jsem oltář, jak praví: Ano, PANE, Bože, Všemocný, důvěryhodné a spravedlivé jsou tvé soudy. A čtvrtý vylil svou číši na slunce, i bylo mu dáno pálit lidi ohněm; i byli lidé páleni velikým pálením a jali se rouhat jménu Boha, jenž měl nad těmito pohromami moc, a nedali se na pokání, by mu vzdali slávu. A pátý vylil svou číši na trůn toho zvířete, i stalo se jeho království zatmělým; i kousali se bolestí do svých jazyků a jali se pro své bolesti a pro své vředy rouhat Bohu nebe a nedali se ze svých činů na pokání. A šestý vylil svou číši na tu velikou řeku Eufrat, i vyschla její voda, aby byla připravena cesta králů od východu slunce. A uviděl jsem z úst toho draka a z úst toho zvířete a z úst toho nepravého proroka tři nečisté duchy, jako žáby; to totiž jsou duchové démonů, konající znamení, kteří se vypravují ke králům celého obydleného světa, shromáždit je k válce [onoho] velikého dne Boha, Všemocného. (Hle, přicházím jako zloděj; blažen, kdo bdí a dbá na své šatstvo, aby nechodil nahý a aby ne viděli jeho hanbu.) I shromáždil je na místo, jež se hebrejsky nazývá Armagedón. A sedmý vylil svou číši na ovzduší, i vyšel od chrámu nebe, od trůnu, silný hlas, pravící: Stalo se. I nastaly blesky a hlasy a hromy, a nastalo veliké zemětřesení, jaké nenastalo od té doby, co na zemi povstali lidé - takové zemětřesení, tak veliké. A to veliké město se rozpadlo na tři části a města národů padla; a před Bohem bylo vzpomenuto na veliký Babylón, by mu byl dán kalich vína popuzení jeho hněvu. A každý ostrov prchl a hory se nenašly; a z nebe na lidi sestupuje veliké krupobití, ztíží asi talentu. A lidé se pro pohromu toho krupobití jali rouhat Bohu, protože ta pohroma od něho je nesmírně veliká. I přišel jeden z těch sedmi andělů, kteří měli těch sedm číší, a promluvil se mnou, pravě: Pojď, ukáži ti odsouzení té veliké nevěstky, jež sedí na mnoha vodách, s níž smilnili králové země; a ti, kdo obývají zemi, byli vínem jejího smilstva opiti. I odnesl mě v duchu do pustiny a uviděl jsem ženu sedící na šarlatovém zvířeti, posetém jmény rouhání, majícím sedm hlav a deset rohů. A ta žena byla oblečená v purpur a šarlat a ošperkovaná zlatem a drahým kamením a perlami a ve své ruce měla zlatý pohár, naplněný ohavnostmi a nečistými věcmi jejího smilstva, a na svém čele napsané jméno: Tajemství, veliký Babylón, matka nevěstek a ohavností země. A tu ženu jsem uviděl opilou krví svatých a krví svědků Ježíšových; a když jsem ji uviděl, podivil jsem se velikým podivením. A ten anděl mi řekl: Proč ses podivil? Já ti povím tajemství té ženy a toho zvířete, jež ji nese, jež má těch sedm hlav a těch deset rohů. To zvíře, jež jsi uviděl, bylo a není a má vystupovat z bezedna a odcházet do záhuby; a ti, kdo sídlí na zemi, jejichž jména nejsou od založení světa napsána do knihy života, se budou divit, vidouce to zvíře, že bylo a není a bude přítomno. Zde je důvtip, jenž s sebou nese moudrost: Těch sedm hlav je sedm hor, na nichž ta žena sedí. A je sedm králů; pět jich padlo, jeden je, další ještě nepřišel, a až přijde, musí zůstat jen na krátko; a to zvíře, jež bylo a není, je i sám osmý i je z těch sedmi a odchází do záhuby. A těch deset rohů, jež jsi uviděl, je deset králů, kteří ještě království nedostali, ale pravomoc jako králové dostávají v jednu hodinu s tím zvířetem. Ti mají jedno mínění a dávají svou sílu a pravomoc tomu zvířeti; ti budou válčit s Beránkem a Beránek je přemůže, protože je Pán pánů a Král králů, a ti s ním jsou povolaní a vyvolení a věrní. I praví mi: Ty vody, jež jsi uviděl, kde ta nevěstka sedí, jsou národnosti a davy a národy a jazyky; a těch deset rohů, jež jsi uviděl, a to zvíře, ti tu nevěstku pojmou v nenávist a učiní ji opuštěnou a nahou, a budou jíst její maso a budou ji spalovat v ohni, neboť Bůh dal do jejich srdcí, by vykonali jeho mínění a zachovali se jednomyslně a dali své království tomu zvířeti, než budou Boží slova uskutečněna. A ta žena, již jsi uviděl, je to veliké město, jež má království nad králi země. Po těchto věcech jsem uviděl z nebe sestupovat dalšího anděla, majícího velikou pravomoc, a od jeho slávy byla osvětlena země. I zvolal mocným hlasem, pravě: Padl, padl veliký Babylón, a stal se sídlem démonů a skrýší každého nečistého ducha a skrýší každého nečistého a nenáviděného ptáka, protože z vína popuzení jeho smilstva se napily všechny národy, i smilnili s ním králové země a z moci jeho rozmařilosti obchodníci země zbohatli. A z nebe jsem uslyšel další hlas, pravící: Vyjděte z něho, můj lide, abyste se nestali spoluúčastnými jeho hříchů a aby se vám nedostalo z jeho pohrom, protože jeho hříchy byly na sebe nakupeny až do nebe a Bůh si vzpomněl na jeho nepravosti. Odplaťte mu tak, jak odplácel on, a zdvojnásobte [mu] dvojnásobně podle jeho činů; v kalichu, jejž míchal, mu namíchejte dvojnásobek. Na kolik se naoslavoval sám sebe a užil rozmařilosti, tolik mu dejte muk a hoře. Protože ve svém srdci praví: Sedím jako královna a vdova nejsem a hoře nikterak neuvidím - pro tuto příčinu přijdou v jeden den jeho pohromy, smrt a hoře a hlad, i bude spálen v ohni, protože PÁN, Bůh, jenž jej soudil, je silný. A králové země, kteří s ním smilnili a rozmařilosti užívali, se nad ním, až budou hledět na dým jeho požáru, dají do pláče a nářku, stojíce pro bázeň z jeho muk zdaleka, a budou říkat: Běda, běda - to veliké město, Babylón, to silné město, neboť jedné hodiny přišel tvůj soud! I obchodníci země nad ním pláčí a hořekují, protože jejich náklad již nikdo nekupuje, náklad zlata a stříbra a drahého kamení a perel a kmentu a purpuru a hedvábí a šarlatu, ani žádné thujové dřevo ani žádné nářadí slonovinové ani žádné nářadí z nejcennějšího dřeva a mosazi a železa a mramoru, an i skořici a amómon a kouřidla a voňavku a kadidlo a víno a olej a jemnou mouku a pšenici a dobytek a ovce, an i z koní a vozů a těl, an i duše lidí. A zralé ovoce, jež bylo tužbou tvé duše, ti ušlo, a všechny blahobytné a skvoucí věci se ti ztratily a již nikdy jich nikdo nenajde. Obchodníci s těmito věcmi, kteří z něho zbohatli, budou pro bázeň z jeho muk stát zdaleka, plačíce a hořekujíce, a budou říkat: Běda, běda - to veliké město, oblečené v kment a purpur a šarlat a ošperkované zlatem a drahým kamením a perlami, neboť takovéto bohatství bylo jedné hodiny zpustošeno! A každý kormidelník a každý, kdo pluje na nějaké místo, i námořníci a kteříkoli jsou zaměstnáni na moři, stanuli zdaleka a křičeli, hledíce na dým jeho požáru, a říkali: Které město je podobno tomuto velikému městu? I nasypali na své hlavy zeminu a křičeli, plačíce a hořekujíce, a říkali: Běda, běda - to veliké město, v němž všichni, kdo měli na moři lodi, zbohatli z jeho nádhery, neboť jedné hodiny bylo zpustošeno! Vesel se nad ním nebe, i svatí a apoštolové a proroci, protože Bůh na něm rozsoudil váš soud. A jeden silný anděl zvedl kámen, jako veliký žernov, a svrhl jej do moře, pravě: Tak bude násilím svržen Babylón, to veliké město, a již vůbec nikdy se nenajde; a již vůbec nikdy se v tobě neuslyší hlas harfeníků a hudebníků a pištců a trubačů, a již vůbec nikdy se v tobě nenajde žádný řemeslník žádného řemesla, a již vůbec nikdy se v tobě neuslyší zvuk žernovu, a již vůbec nikdy v tobě nezasvítí světlo lampy, a již vůbec nikdy se v tobě neuslyší hlas ženicha a nevěsty, protože velmožové země byli tvými obchodníky, protože všechny národy byly svedeny tvým kouzelnictvím. A našla se v něm krev proroků a svatých a všech na zemi zabitých. Po těchto věcech jsem v nebi uslyšel jakoby silný hlas početného davu, pravícího: HALLÉLÚJA! Záchrana a sláva a moc našeho Boha, protože jeho soudy jsou důvěryhodné a spravedlivé, protože soudil tu velikou nevěstku, jež svým smilstvem kazila zemi, a z její ruky pomstil krev svých nevolníků. I řekli podruhé: HALLÉLÚJA! A její dým vystupuje na věky věků. A těch čtyřiadvacet starších padlo, i ty čtyři živé bytosti, a jali se klanět Bohu, jenž sedí na trůně, pravíce: Amen, HALLÉLÚJA! A z trůnu vyšel hlas, pravící: Chvalte našeho Boha, všichni vy jeho nevolníci [a] vy, kdo se ho bojíte, malí i velicí! I uslyšel jsem jakoby hlas početného davu a jakoby hlas mnoha vod a jakoby hlas silných stromů, pravících: HALLÉLÚJA, protože PÁN, náš Bůh, Všemocný, se ujal kralování! Radujme se a jásejme a vzdejme mu slávu, protože přišla Beránkova svatba a jeho žena se připravila; i bylo jí dáno, aby si oblékla kment, skvoucí [a] čistý, neboť ten kment jsou spravedlnosti svatých. I praví mi: Zapiš: Blaženi ti, kteří jsou pozváni k večeři Beránkovy svatby. A praví mi: Toto jsou pravdivá Boží slova. I padl jsem před jeho nohama, bych se mu klaněl; a praví mi: Hleď to ne činit; jsem tvůj spolunevolník, i tvých bratrů, kteří se drží Ježíšova svědectví. Klaněj se Bohu. Duch proroctví je totiž Ježíšovo svědectví. I uviděl jsem nebe otevřené, a hle, bílý kůň, a ten, jenž na něm sedí, [zvaný] Věrný a Pravý, i soudí a válčí v spravedlnosti. A jeho oči jsou plamen ohně a na jeho hlavě mnoho čelenek; a má napsané jméno, jež nezná nikdo než on, a je oblečený v šat smočený v krvi a jeho jméno je nazváno Boží Slovo. A vojska, jež jsou v nebi, jela na bílých koních za ním, a byli odění v bílý čistý kment; a z jeho úst vychází ostrý [dvojsečný ] meč, aby jím udeřil na národy. A železnou holí je bude pást on, a on šlape vinný lis popuzení hněvu Boha, Všemocného. A na šatu a na stehně svém má napsané jméno Král králů a Pán pánů. I uviděl jsem v slunci stát jednoho anděla, i zvolal silným hlasem, pravě všem ptákům, kteří létají v středu nebe: Pojďte, shromážděte se k veliké Boží večeři, abyste se najedli masa králů a masa vojevůdců a masa siláků a masa koní a těch, kdo na nich sedí, a masa všech, i svobodných i nevolníků a malých a velikých. A uviděl jsem to zvíře a krále země a jejich vojska, shromážděná k vedení války s tím, jenž seděl na tom koni, a s jeho vojskem. I bylo to zvíře chyceno, i ten nepravý prorok, jenž byl s ním, jenž před ním konal znamení, jimiž sváděl ty, kdo přijali značku toho zvířete, a ty, kdo se klanějí jeho obrazu; oba byli zaživa uvrženi do jezera ohně, jež hoří sírou. A ostatní byli pobiti mečem toho, jenž seděl na tom koni, mečem, jenž vychází z jeho úst, a jejich masem byli všichni ptáci nasyceni. I uviděl jsem z nebe sestupovat anděla, majícího klíč od bezedna a na své ruce veliký řetěz; i zmocnil se toho draka, toho starého hada, jenž je ďábel a Satan, a svázal ho na tisíc let a uvrhl ho do bezedna a nad ním zamkl a zapečetil, aby již národy nesváděl, než se těch tisíc let ukončí. Po těchto věcech musí být na krátký čas uvolněn. A uviděl jsem trůny, i usedli na ně a byl jim dán soud, a duše sťatých pro Ježíšovo svědectví a pro Boží slovo, a ti, kteří se tomu zvířeti ani jeho obrazu nepoklonili a na čelo a na svou ruku nepřijali značku, i ožili a na tisíc let se s KRISTEM ujali kralování; ostatní z mrtvých neožili, než se těch tisíc let ukončilo. Toto je první opětovné vstání; blažený a svatý, kdo v tom prvním opětovném vstání má podíl - nad těmi nemá druhá smrt pravomoci, nýbrž budou Božími a KRISTOVÝMI kněžími a budou s ním tisíc let kralovat. A až se těch tisíc let ukončí, bude Satan ze svého vězení uvolněn a vyjde svést národy, jež jsou ve čtyřech koutech země, Góga a Magóga, shromáždit je k válce; a jejich počet je jako písek moře. I vystoupili na šíři země a obklíčili tábor svatých a to milované město; a z nebe [od Boha] sestoupil oheň a strávil je. A ďábel, jenž je sváděl, byl uvržen do jezera ohně a síry, kde je i to zvíře i ten nepravý prorok; i budou na věky věků dnem i nocí mučeni. A uviděl jsem veliký bílý trůn a toho, jenž na něm seděl, od jehož tváře prchla země i nebe, a nenašlo se pro ně místa; a uviděl jsem před tím trůnem stát mrtvé, veliké a malé, i byly otevřeny knihy; a byla otevřena další kniha, jež je kniha života, a mrtví byli souzeni na základě věcí zapsaných v těch knihách podle jejich činů. A moře vydalo mrtvé, kteří v něm byli, a smrt a hádés vydaly mrtvé, kteří byli v nich, i byli souzeni, každý podle svých činů. A smrt a hádés byly uvrženy do jezera ohně: toto je ta druhá smrt, jezero ohně. A nebylo-li o někom shledáno, že je zapsán v knize života, byl do toho jezera ohně uvržen. A uviděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země zašly a moře již není. A uviděl jsem z nebe od Boha sestupovat svaté město, nový Jerúsalém, připravené jako nevěstu ozdobenou pro svého muže. A zaslechl jsem z nebe silný hlas, pravící: Hle, Boží stan je s lidmi, i usídlí se s nimi a oni budou jeho lidem a Bůh sám bude s nimi, jejich Bůh, a vytře z jejich očí každou slzu; a smrti již nebude, ani hoře ani křiku ani bolesti již nebude, protože první věci zašly. A ten, jenž seděl na trůně, řekl: Hle, činím všechny věci novými. A praví [mi]: Piš, protože tato slova jsou spolehlivá a pravdivá. A řekl mi: Stalo se. Já jsem Alfa a Ómega, počátek a konec; já tomu, kdo žízní, zdarma dám z pramene vody života. Kdo vítězí, zdědí tyto věci, i budu mu Bohem a on mi bude synem, zbabělým však a nevěřícím [a hříšníkům] a ohavnostmi poskvrněným a vrahům a smilníkům a kouzelníkům a modlářům a všem lhářům jejich podíl v jezeře, jež hoří ohněm a sírou; to je ta druhá smrt. I přišel jeden z těch sedmi andělů, kteří měli těch sedm číší, naplněných sedmi posledními pohromami, a promluvil se mnou, pravě: Pojď, ukáži ti nevěstu, Beránkovu ženu. I odnesl mě v Duchu na velikou a vysokou horu a ukázal mi svaté město Jerúsalém, sestupující z nebe od Boha, mající Boží slávu. Jeho jas byl podoben nejcennějšímu kameni, jakoby křišťálovitému kameni jaspisovému; mělo velikou a vysokou zeď; mělo dvanáct bran a na těch branách dvanáct andělů a napsaná jména, jež jsou [jména] dvanácti Israélových synů. Od východu tři brány a od severu tři brány a od jihu tři brány a od západu tři brány; a zeď města měla dvanáct základů a na nich dvanáct jmen dvanácti Beránkových apoštolů. A ten, jenž se mnou mluvil, měl jako míru zlatou třtinu, aby změřil to město a jeho brány a jeho zeď; a to město leží jako čtyřúhelník a jeho délka je právě taková jako šířka. I změřil to město tou třtinou - dvanáct tisíc stadií; jeho délka a šířka a výška jsou stejné. A změřil jeho zeď, sto čtyřiačtyřicet loket, míra člověka, to jest anděla. A stavivem jeho zdi byl jaspis, a město čisté zlato, podobné čistému sklu. Základy zdi města byly ozdobené všemi drahými kameny; první základ jaspis, druhý safír, třetí chalcedon, čtvrtý smaragd, pátý sardonyx, šestý sard, sedmý chrysolit, osmý beryl, devátý topas, desátý chrysopras, jedenáctý hyacint, dvanáctý ametyst. A těch dvanáct bran - dvanáct perel, každá jednotlivá z těch bran byla z jedné perly, a ulice města čisté zlato, jako průzračné sklo. A chrám jsem v něm neuviděl, neboť jeho chrámem je PÁN, Bůh, Všemocný, a Beránek. A to město nemá zapotřebí slunce ani měsíce, aby mu svítily, neboť je osvětlila Boží sláva a jeho lampou je Beránek; a v jeho světle budou chodit národy, a králové země do něho nesou svou slávu. A jeho brány se ve dne nikterak nebudou zamykat; noci tam ovšem nebude. I zanesou do něho slávu a čest národů a nikterak do něho nevstoupí nic obecného a provozujícího ohavnost a lež, nýbrž jen ti, kteří jsou zapsáni v knize Beránkova života. I ukázal mi řeku vody života, jasnou jako křišťál, vycházející z Božího a Beránkova trůnu; uprostřed jeho ulice a té řeky, z té i z oné strany, dřevina života, rodící dvanáctero ovoce, poskytující své ovoce každého měsíce, a listí té dřeviny k uzdravování národů, i nebude již žádné kletby. A bude v něm Boží a Beránkův trůn a jeho nevolníci mu budou konat svatou službu a budou vidět jeho tvář a na jejich čelech bude jeho jméno. A nebude již noci a ne bude zapotřebí lampy a světla slunce, protože na ně bude svítit PÁN, Bůh, a budou na věky věků kralovat. A řekl mi: Tato slova jsou spolehlivá a pravdivá a PÁN, Bůh duchů proroků, vyslal svého anděla, by jeho nevolníkům ukázal věci, jež se vbrzku musí stát. A hle, přicházím rychle; blažen, kdo je bedliv slov proroctví této knihy. A já, Jan, jsem byl ten, jenž tyto věci slyšel a viděl; a když jsem uslyšel a uviděl, padl jsem, bych se klaněl před nohama toho anděla, jenž mi tyto věci ukazoval. I praví mi: Hleď to ne činit; jsem tvůj spolunevolník, i tvých bratrů, proroků, a těch, kteří jsou bedlivi slov této knihy. Klaněj se Bohu. A praví mi: Slova proroctví této knihy nezapečeťuj; ta doba je blízko. Kdo křivdí, nechť ještě křivdí, a špinavý nechť se ještě zašpiní a spravedlivý nechť ještě spravedlnost provozuje a svatý nechť se ještě posvětí. Hle, přicházím rychle a se mnou má odměna, bych každému odplatil, jak á bude jeho činnost. Já jsem Alfa a Ómega, první a poslední, počátek a konec. Blaženi, kdo perou svá roucha, aby měli právo na dřevinu života a aby branami vstoupili do města. Vně jsou psi a kouzelníci a smilníci a vrahové a modláři a každý, kdo oblibuje a provozuje lež. Já, Ježíš, jsem poslal svého anděla, by vám tyto věci ve shromážděních dosvědčil. Já jsem kořen a potomek Davidův, skvoucí [a] jitřní hvězda. A Duch a nevěsta praví: Přicházej. A kdo slyší, nechť řekne: Přicházej. A kdo žízní, nechť přichází; kdo chce, nechť si zdarma nabere vody života. Každému, kdo slyší slova proroctví této knihy, dosvědčuji já: Přidá-li kdo k těmto věcem, přidá mu Bůh pohrom, o nichž je v této knize napsáno; a odejme-li kdo od slov knihy tohoto proroctví, odejme Bůh jeho podíl od dřeviny života a ze svatého města, o nichž je v této knize napsáno. Ten, jenž tyto věci dosvědčuje, praví: Ano, přicházím rychle. - AMÉN, přicházej, Pane Ježíši. Milost Pána Ježíše Krista se všemi svatými.