Na počátku stvořil Bůh nebesa a zemi. Země byla pustá a prázdná, temnota byla nad hlubinou a Duch Boží se vznášel nad vodami. I řekl Bůh: Budiž světlo! A bylo světlo. Bůh viděl, že světlo je dobré, a oddělil Bůh světlo od tmy. Bůh nazval světlo dnem a tmu nazval nocí; a byl večer a bylo ráno, jeden den. I řekl Bůh: Budiž klenba uprostřed vod a nechť odděluje vody od vod. Bůh tedy udělal klenbu a oddělil vody, které byly pod klenbou, od vod, které byly nad klenbou. A stalo se tak. Bůh nazval klenbu nebesy; a byl večer a bylo ráno, den druhý. I řekl Bůh: Ať se vody pod nebesy shromáždí na jedno místo a ukáže se souš. A stalo se tak. Bůh nazval souš zemí a nahromaděné vody nazval moři. Bůh viděl, že to bylo dobré. I řekl Bůh: Ať země dá vyrašit trávě, zeleni vysévající semeno, ovocnému stromoví nesoucímu na zemi ovoce podle svého druhu, ve kterém je jeho semeno. A stalo se tak. Země vydala trávu, zeleň vysévající semeno podle svého druhu a stromoví nesoucí ovoce, ve kterém je jeho semeno podle jeho druhu. Bůh viděl, že to bylo dobré. A byl večer a bylo ráno, den třetí. I řekl Bůh: Ať jsou světla na nebeské klenbě, aby oddělovala den od noci a byla na znamení, k určování časů, dnů a let. A ať jsou světly na nebeské klenbě, aby svítila na zemi. A stalo se tak. Bůh udělal dvě veliká světla: Větší světlo, aby vládlo ve dne, a menší světlo, aby vládlo v noci, a hvězdy. Bůh je dal na nebeskou klenbu, aby svítila na zemi, a aby ovládala den a noc a oddělovala světlo od tmy. Bůh viděl, že to bylo dobré. A byl večer a bylo ráno, den čtvrtý. I řekl Bůh: Ať se vody hemží živou havětí a ať létavci létají nad zemí pod nebeskou klenbou. Bůh stvořil veliké draky a všechny pohyblivé formy života, jimiž se začaly hemžit vody, podle jejich druhů, také každého okřídleného létavce podle jeho druhu. Bůh viděl, že to bylo dobré. A Bůh je požehnal slovy: Ploďte a množte se a naplňte vody v mořích; a létavci ať se rozmnoží na zemi. A byl večer a bylo ráno, den pátý. I řekl Bůh: Ať země vydá formy života podle jeho druhu: Dobytek, plazy a zemskou zvěř podle svého druhu. A stalo se tak. Bůh učinil zemskou zvěř podle jejího druhu, dobytek podle jeho druhu a každého zemského plaza podle jeho druhu. Bůh viděl, že to bylo dobré. I řekl Bůh: Učiňme člověka k našemu obrazu, jako naši podobu, aby panovali nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nad dobytkem a nad celou zemí i nad všemi plazy pohybujícími se na zemi. Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, stvořil ho k obrazu Božímu, stvořil je muže a ženu. Bůh je požehnal a řekl jim: Ploďte a množte se a naplňte zemi, podmaňte si ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem a nad vším živým, co se na zemi hýbe. A Bůh řekl: Hle, dal jsem vám každou rostlinu mající semena na povrchu celé země a každý strom, na němž je ovoce mající semena. To budete mít za pokrm. Veškeré zemské zvěři, všemu nebeskému ptactvu a všemu pohybujícímu se na zemi, v čem je živá duše, jsem dal za pokrm každou zelenou rostlinu. A stalo se tak. Bůh viděl všechno, co učinil, a hle, bylo to velmi dobré. A byl večer a bylo ráno, den šestý. Tak byla dokončena nebesa a země i všechny jejich zástupy. Sedmého dne Bůh dokončil své dílo, které konal, a sedmého dne přestal s veškerým svým dílem, které konal. Bůh sedmý den požehnal a posvětil ho, protože v něm přestal s veškerým svým dílem, které Bůh stvořil a učinil. Toto je rodopis nebes a země, když byly stvořeny. V den, kdy Hospodin Bůh učinil zemi a nebesa, na zemi ještě nebylo žádné polní křoví ani ještě nevzcházela žádná polní zeleň, protože Hospodin Bůh nesesílal na zemi déšť a nebyl člověk, aby zemi obdělával, ale pramen vystupoval ze země a zavlažoval celý zemský povrch. Hospodin Bůh vytvořil člověka z prachu ze země, a do jeho chřípí vdechl dech života; a člověk se stal živou duší. A Hospodin Bůh vysadil zahradu v Edenu na východě a umístil tam člověka, kterého vytvořil. Hospodin Bůh dal ze země vyrůst veškerému stromoví žádoucímu na pohled a dobrému k jídlu, stromu života uprostřed zahrady a stromu poznání dobrého a zlého. Z Edenu vytéká řeka, aby napájela zahradu. Odtamtud se rozděluje a tvoří čtyři ramena. První se jmenuje Píšon, to obtéká celou zemi Chavílu, kde je zlato. Zlato té země je ryzí. Je tam také bdelium a kámen karneol. Druhá řeka se jmenuje Gíchón: ta obtéká celou zemi Kúš. Třetí řeka se jmenuje Chidekel: ta teče na východ od Asýrie. Čtvrtá řeka je Eufrat. Hospodin Bůh vzal člověka a umístil ho v zahradě v Edenu, aby ji obdělával a střežil. A Hospodin Bůh člověku přikázal: Ze všeho stromoví zahrady směle jez, ale ze stromu poznání dobrého a zlého, z toho nejez. Neboť v den, kdy bys z něho jedl, jistě zemřeš. I řekl Hospodin Bůh: Není dobré, aby byl člověk samoten. Učiním mu pomoc jako jeho protějšek. Hospodin Bůh vytvořil ze země všechnu polní zvěř a všechno nebeské ptactvo a přivedl je k člověku, aby viděl, jak je nazve. A jak člověk každou živou duši nazval, takové bylo její jméno. A člověk pojmenoval všechen dobytek a nebeské ptactvo i všechnu polní zvěř, ale pro člověka se nenalezla pomoc jako jeho protějšek. Hospodin Bůh tedy uvrhl na člověka hluboký spánek, a zatímco spal, vzal jedno z jeho žeber a to místo uzavřel masem. A Hospodin Bůh vybudoval z žebra, které vzal z člověka, ženu a přivedl ji k člověku. Člověk řekl: Teď je to kost z mých kostí a maso z mého masa! Bude se nazývat ženou, protože byla vzata z muže. Proto muž opustí svého otce i svou matku a přilne ke své ženě a budou jedno tělo. A oba, člověk i jeho žena, byli nazí a nestyděli se. Had byl nejchytřejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil. Řekl ženě: Opravdu Bůh řekl: Nejezte ze žádného stromu v zahradě? Žena hadovi odpověděla: Z ovoce stromů v zahradě můžeme jíst. Ale o ovoci stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: Nejezte z něho, ani se ho nedotýkejte, jinak zemřete. Had ženě řekl: Jistě nezemřete, neboť Bůh ví, že v den, kdy z něho budete jíst, se vaše oči otevřou a budete jako Bůh, budete znát dobré a zlé. Žena viděla, že je to strom dobrý k jídlu a lákavý pro oči, strom žádoucí pro získání moudrosti. Vzala z jeho ovoce a jedla. Dala také svému muži, který byl s ní, a jedl i on. Oběma se otevřely oči a poznali, že jsou nazí. Sešili tedy fíkové listí a udělali si bederní roušky. Pak uslyšeli hlas Hospodina Boha, procházejícího se po zahradě v denním větru, a ukryli se člověk i jeho žena před tváří Hospodina Boha uprostřed stromoví zahrady. Hospodin Bůh zavolal na člověka a zeptal se ho: Kde jsi? On odpověděl: Slyšel jsem tvůj hlas v zahradě a bál jsem se, protože jsem nahý; proto jsem se schoval. I řekl: Kdo ti pověděl, že jsi nahý? Nejedl jsi ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst? Člověk odpověděl: Žena, kterou jsi dal, aby byla se mnou, ta mi dala z toho stromu, a já jsem jedl. Nato Hospodin Bůh ženě řekl: Cos to učinila? Žena řekla: Had mě podvedl a já jsem jedla. A Hospodin Bůh řekl hadovi: Protože jsi to učinil, buď proklet a vyvržen od všech zvířat a od veškeré polní zvěře, budeš se plazit po břiše a žrát prach po všechny dny svého života. A položím nepřátelství mezi tebe a ženu a mezi símě tvé a símě její; ono tobě rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu. Ženě řekl: Velice rozmnožím tvé strádání a tvou úzkost, v bolestech budeš rodit děti; budeš dychtit po svém muži, ale on bude nad tebou vládnout. A Adamovi řekl: Protože jsi uposlechl svou ženu a jedl jsi ze stromu, o kterém jsem ti přikázal: Z toho nejez, budiž kvůli tobě prokleta země: S námahou z ní budeš jíst po všechny dny svého života. Bude ti vydávat trní a bodláčí a budeš jíst polní rostliny. V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, neboť jsi z ní vzat. Prach jsi a do prachu se navrátíš. A člověk svou ženu pojmenoval Eva, protože ona se stala matkou všech živých. A Hospodin Bůh udělal Adamovi a jeho ženě kožené suknice a oblékl je. I řekl Hospodin Bůh: Hle, člověk je jako jeden z nás v tom, že zná dobré a zlé. Ať teď nevztáhne ruku, aby vzal a jedl také ze stromu života a žil navěky! Proto Hospodin Bůh poslal člověka pryč ze zahrady Eden, aby obdělával zemi, z níž byl vzat. Vyhnal ho a postavil od východu k zahradě Eden cheruby s míhajícím se plamenným mečem, aby střežili cestu ke stromu života. I poznal člověk svou ženu Evu a ta otěhotněla a porodila Kaina. Řekla: Vytvořila jsem muže s Hospodinem. Dále porodila jeho bratra Ábela. Ábel se stal pastýřem ovcí, ale Kain se stal rolníkem. Po nějakém čase se stalo, že Kain přinesl z plodů země obětní dar Hospodinu. I Ábel obětoval, avšak on přinesl z prvorozených svého stáda a z nich ty tučné části. A Hospodin shlédl na Ábela a na jeho obětní dar, ale na Kaina a na jeho obětní dar neshlédl. Kain vzplanul velikým hněvem a jeho tvář opadla. Hospodin Kainovi řekl: Proč jsi vzplanul hněvem a proč tvoje tvář opadla? Cožpak nebudeš pozdvižen, budeš-li jednat správně? A jestli nebudeš jednat správně, ve dveřích číhá hřích. Dychtí po tobě, ale ty nad ním máš vládnout. Kain řekl svému bratru Ábelovi: Pojďme na pole. A stalo se, když byli na poli, že Kain povstal proti svému bratru Ábelovi a zabil ho. Hospodin řekl Kainovi: Kde je tvůj bratr Ábel? On odpověděl: Nevím. Cožpak jsem strážcem svého bratra? Hospodin řekl: Cos to udělal? Slyš, krev tvého bratra ke mně křičí ze země! A nyní budeš proklet a vyvržen ze země, která otevřela svá ústa, aby ze tvé ruky přijala krev tvého bratra. Když budeš obdělávat zemi, již ti nevydá svou sílu. Budeš na zemi bezdomovcem a tulákem. Kain Hospodinu odpověděl: Můj trest je větší, než se dá unést. Hle, dnes jsi mne vyhnal z povrchu země a před tvou tváří se budu muset ukrývat. Budu na zemi bezdomovcem a tulákem a každý, kdo mě najde, mne bude moci zabít. Hospodin mu řekl: Ne tak. Kdokoliv by Kaina zabil, přivodí si sedminásobnou pomstu. A Hospodin vložil na Kaina znamení, aby ho nikdo, kdo ho najde, nezabil. Kain odešel od Hospodina a pobýval v zemi Nódu na východ od Edenu. I poznal Kain svou ženu, ta otěhotněla a porodila Henocha. Pak stavěl město a nazval jméno toho města podle jména svého syna Henocha. Henochovi se narodil Írad, Írad zplodil Mechújáela, Mechújáel zplodil Metúšáela, Metúšáel zplodil Lámecha. Lámech si vzal dvě ženy. Jméno jedné bylo Áda a jméno druhé Sila. Áda porodila Jábala, který se stal otcem těch, kdo bydlí ve stanu a chovají dobytek. Jeho bratr se jmenoval Júbal. Ten se stal otcem všech hrajících na lyru a flétnu. A Sila, ta také porodila: Túbal-kaina, kováře všech bronzových a železných nástrojů. Túbal-kainova sestra byla Naama. I řekl Lámech svým ženám: Ádo a Silo, slyšte můj hlas! Ženy Lámechovy, naslouchejte mé řeči! Neboť jsem zabil muže za svou modřinu, chlapce za svůj šrám. Jestliže Kain bude pomstěn sedminásobně, Lámech sedmdesátisedminásobně. Adam znovu poznal svou ženu, ta porodila syna a dala mu jméno Šét, neboť řekla: Bůh mi vložil dalšího potomka místo Ábela, jehož zabil Kain. A Šétovi, také jemu se narodil syn. Dal mu jméno Enóš. Tehdy začalo vzývání Hospodinova jména. Toto je záznam Adamova rodopisu. V den, kdy Bůh stvořil člověka, učinil ho v podobě Boží, muže a ženu je stvořil. V den, kdy je stvořil, je požehnal a nazval je Adam. I žil Adam sto třicet let a zplodil syna ke své podobě jako svůj obraz. Dal mu jméno Šét. Po zplození Šéta bylo Adamových dnů osm set let a zplodil syny a dcery. Všech dnů, kdy Adam žil, bylo devět set třicet let, a zemřel. Šét žil sto pět let a zplodil Enóše. Po zplození Enóše žil Šét osm set sedm let a zplodil syny a dcery. Všech Šétových dnů bylo devět set dvanáct let, a zemřel. Enóš žil devadesát let a zplodil Kénana. Po zplození Kénana žil Enóš osm set patnáct let a zplodil syny a dcery. Všech Enóšových dnů bylo devět set pět let, a zemřel. Kénan žil sedmdesát let a zplodil Mahalalela. Po zplození Mahalalela žil Kénan osm set čtyřicet let a zplodil syny a dcery. Všech Kénanových dnů bylo devět set deset let, a zemřel. Mahalalel žil šedesát pět let a zplodil Jereda. Po zplození Jereda žil Mahalalel osm set třicet let a zplodil syny a dcery. Všech Mahalalelových dnů bylo osm set devadesát pět let, a zemřel. Jered žil sto šedesát dva let a zplodil Henocha. Po zplození Henocha žil Jered osm set let a zplodil syny a dcery. Všech Jeredových dnů bylo devět set šedesát dva let, a zemřel. Henoch žil šedesát pět let a zplodil Metúšelacha. Po zplození Metúšelacha chodil Henoch s Bohem tři sta let a zplodil syny a dcery. Všech Henochových dnů bylo tři sta šedesát pět let. Henoch chodil s Bohem a už nebyl, protože ho Bůh vzal. Metúšelach žil sto osmdesát sedm let a zplodil Lámecha. Po zplození Lámecha žil Metúšelach sedm set osmdesát dva let a zplodil syny a dcery. Všech Metúšelachových dnů bylo devět set šedesát devět let, a zemřel. Lámech žil sto osmdesát dva let a zplodil syna a dal mu jméno Noe se slovy: Ten nám dá odpočinutí od našeho díla a od námahy našich rukou, od země, kterou Hospodin proklel. Po zplození Noeho žil Lámech pět set devadesát pět let a zplodil syny a dcery. Všech Lámechových dnů bylo sedm set sedmdesát sedm let, a zemřel. Když bylo Noemu pět set let, zplodil Noe Šéma, Cháma a Jefeta. Když se lidé začali na zemi množit a rodily se jim dcery, synové Boží viděli, že lidské dcery jsou hezké, a brali si za ženy všechny, které si přáli. A Hospodin řekl: Můj duch nebude v člověku přebývat navěky, protože je tělo. Jeho dnů bude sto dvacet let. V oněch dnech byli na zemi obři – a také potom, když synové Boží vcházeli k lidským dcerám a ty jim rodily; to jsou ti dávní hrdinové, věhlasní muži. I viděl Hospodin, jak mnoho je na zemi lidského zla a že všechno zaměření úmyslů jejich srdce je napořád jenom zlé, a Hospodin litoval, že na zemi učinil člověka, a trápil se ve svém srdci. Hospodin řekl: Vyhladím z povrchu země člověka, kterého jsem stvořil, vyhladím člověka i zvěř, plazy i nebeské ptactvo, protože lituji, že jsem je učinil. Ale Noe nalezl milost v Hospodinových očích. Toto je rodopis Noeho: Noe byl muž spravedlivý, bezúhonný ve své generaci; Noe chodil s Bohem. Noe zplodil tři syny: Šéma, Cháma a Jefeta. Země však byla před Bohem zkažená; země byla plná násilí. Bůh hleděl na zemi, a hle, byla zkažená, protože všechno tvorstvo na zemi pokazilo svou cestu. I řekl Bůh Noemu: Přede mne přišel konec všeho těla, protože země je plná jejich násilí. Hle, zničím je spolu se zemí. Udělej si archu z goferového dřeva. V arše udělej komůrky a vysmol ji smolou zevnitř i zvnějšku. A udělej ji takto: Délka archy bude tři sta loket, její šířka padesát loket a její výška třicet loket. U archy udělej světlík a ukonči ho loket odshora. Vchod archy umísti v jejím boku a udělej v ní dolní, druhé a horní podlaží. A hle, já přivedu potopu, vody na zemi, abych zničil pod nebem všechno tvorstvo, v němž je duch života. Všechno, co je na zemi, zahyne. Ale s tebou ustanovím svou smlouvu. Vejdeš do archy ty a s tebou tvoji synové, tvá žena i ženy tvých synů. A ze všeho živého, z veškerého tvorstva, uvedeš pár od každého druhu do archy, aby s tebou zůstal naživu; budou to samec a samice. Z ptactva podle jeho druhů, ze zvěře podle jejích druhů a ze všech zemských plazů podle jejich druhů pár od každého druhu přijdou k tobě, aby byli zachováni při životě. A ty si seber ze všech druhů potravy, co se dá jíst, a shromáždi to k sobě. Bude to k jídlu pro tebe i pro ně. A Noe to udělal. Udělal všechno tak, jak mu Bůh přikázal. Pak Hospodin řekl Noemu: Vejdi ty a celá tvá rodina do archy, neboť jsem viděl, že v této generaci jsi přede mnou spravedlivý jen ty. Ze všech čistých zvířat vezmeš s sebou po sedmi párech, vždy samce a jeho samici, a ze zvířat, která nejsou čistá, pár, samce a jeho samici. Také z nebeského ptactva po sedmi párech, samce a samici, aby na povrchu celé země zůstalo naživu potomstvo. Protože již za sedm dnů sešlu na zemi déšť trvající čtyřicet dní a čtyřicet nocí a vyhladím z povrchu země vše živé, jež jsem učinil. A Noe udělal všechno, jak mu Hospodin přikázal. Noemu bylo šest set let, když nastala potopa, vody na zemi. I vešel Noe a jeho synové, jeho žena i ženy jeho synů s ním před vodami potopy do archy. Z čistých zvířat i ze zvířat, která nejsou čistá, z ptactva i ze všeho, co se hýbe na zemi, vždy po párech vešli k Noemu do archy, samec a samice tak, jak Bůh přikázal Noemu. I stalo se za sedm dnů, že vody potopy přišly na zemi. V šestistém roce života Noeho, ve druhém měsíci v sedmnáctém dni měsíce – v tom dni se rozevřely všechny prameny veliké hlubiny a uvolnily se nebeské průduchy. A na zemi nastal déšť trvající čtyřicet dnů a čtyřicet nocí. Právě toho dne vešli Noe i Šém, Chám a Jefet, synové Noeho, žena Noeho a tři ženy jeho synů s nimi do archy, oni i všechna zvěř podle svých druhů, všechen dobytek podle svých druhů, všichni plazi pohybující se na zemi, podle svých druhů, všichni létavci podle svých druhů, každý pták, každý okřídlenec. Vešli k Noemu do archy po párech ze všeho tvorstva, v němž byl duch života. Přicházeli vždy samec a samice z veškerého tvorstva; vešli tak, jak mu Bůh přikázal. A Hospodin za ním zavřel. Potopa na zemi trvala čtyřicet dnů, voda přibývala, zvedla archu a ta stoupala od země. Vody se na zemi rozmáhaly a velmi přibývaly a archa plula po povrchu vod. Vody se na zemi převelice rozmáhaly, až byly přikryty všechny vysoké hory všude pod nebem. Vody se rozmohly na patnáct loket výše, když byly přikryty hory. A zahynulo všechno tvorstvo pohybující se na zemi – ptactvo, dobytek i zvěř, veškerá havěť hemžící se na zemi i všichni lidé. Všechno, co mělo ve svém chřípí dech života, všechno, co bylo na souši, zemřelo. Tak Bůh vyhladil vše živé z povrchu země od lidí až po zvěř, po plazy a po nebeské ptactvo, vše bylo smeteno ze země. Zůstal jenom Noe a to, co bylo s ním v arše. A vody se nad zemí rozmáhaly sto padesát dnů. Bůh však pamatoval na Noeho, na všechnu zvěř i na všechen dobytek, který byl s ním v arše, a Bůh nechal nad zemí vanout vítr a vody opadaly. Prameny hlubiny a nebeské průduchy byly zacpány a déšť z nebe byl zadržen. A voda ze země postupně a vytrvale ustupovala, takže po sto padesáti dnech vody ubylo a v sedmém měsíci sedmnáctého dne měsíce archa spočinula na pohoří Araratu. Vody postupně ubývalo až do desátého měsíce. Prvního dne desátého měsíce se ukázaly vrcholky hor. A po čtyřiceti dnech Noe otevřel v arše okno, které udělal, a vypustil havrana, který odlétal a vracel se, dokud voda ze země nevyschla. Pak vypustil holubici, aby viděl, zda už voda ustoupila z povrchu země. Ale holubice nenalezla pro svou nohu místo odpočinku a vrátila se k němu do archy, protože voda ještě byla na povrchu celé země. Vztáhl ruku, vzal ji a přinesl ji k sobě do archy. Dychtivě čekal ještě dalších sedm dní a znovu z archy vypustil holubici. Holubice se k němu k večeru vrátila, a hle, v zobáku měla čerstvě utržený olivový list. Noe poznal, že voda ze země ustoupila. Čekal ještě dalších sedm dnů a vypustil holubici, ale již se k němu znovu nevrátila. V šestistém prvém roce života Noeho v prvním dni prvního měsíce voda ze země začala osychat. Noe sundal příkrov archy a viděl, hle, povrch země osychal. Ve druhém měsíci, ve dvacátém sedmém dni měsíce země vyschla. I promluvil Bůh k Noemu: Vyjdi z archy ty a s tebou tvá žena i tvoji synové a ženy tvých synů. Vyveď s sebou všechno živé, co je s tebou ze všeho tvorstva: ptactvo, dobytek a všechny plazy pohybující se na zemi; ať se na zemi hemží, rozplodí se a rozmnoží se na zemi. A Noe vyšel a s ním jeho synové, jeho žena i ženy jeho synů. Všechna zvěř, všichni plazi a všichni létavci – všechno, co se hýbe na zemi – vyšli podle svých čeledí z archy. Noe pak postavil Hospodinu oltář a vzal ze všeho čistého dobytka a ze všeho čistého ptactva a přinesl na oltáři zápalnou oběť. I ucítil Hospodin příjemnou vůni a řekl si v srdci: Již nikdy neprokleji zemi kvůli člověku, protože zaměření lidského srdce je od jeho mládí zlé, a už nikdy nepobiji všechno živé tak, jak jsem učinil. Po všechny dny země nikdy nepřestane setba ani žeň, chlad ani žár, léto ani zima, den ani noc. Pak Bůh požehnal Noeho a jeho syny a řekl jim: Ploďte a množte se a naplňte zemi. Bázeň před vámi a děs z vás padne na všechnu zemskou zvěř a na všechno nebeské ptactvo, na vše, co se hýbe na zemi, i na všechny mořské ryby: Jsou dány do vaší ruky. Všechno živé, co se hýbe, budete mít za pokrm. Jako jsem vám dal zelené rostliny, tak vám dávám všechno. Jen maso s jeho životem, s jeho krví, nejezte. Ano, vaši krev, krev vašich životů budu vyhledávat. Budu ji vyhledávat od každého zvířete. I od člověka – to jest od jeho bratra – budu vyhledávat život člověka. Kdo prolévá krev člověka, jiným člověkem bude prolita krev jeho. Vždyť k obrazu Božímu učinil Bůh člověka. Ale vy se ploďte a množte, hemžete se na zemi a rozmnožte se na ní. A Bůh řekl Noemu a s ním jeho synům: Hle, já ustanovuji svou smlouvu s vámi a s vaším potomstvem po vás a s každou živou duší, která je s vámi, s ptactvem, s dobytkem a s veškerou zemskou zvěří s vámi; ode všech, kdo vyšli z archy, po všechnu zvěř země. Ustanovuji s vámi svou smlouvu, že již nevyhladím všechno tvorstvo vodami potopy a že už nebude potopa, která by zničila zemi. A Bůh řekl: Toto je znamení smlouvy, kterou kladu mezi sebe a vás i každou živou duši, která je s vámi, pro věčné generace. Na oblak jsem dal duhu, která bude znamením smlouvy mezi mnou a zemí. Když zahalím zemi oblakem a na oblaku se ukáže duha, připomenu si svou smlouvu mezi mnou a vámi i každou živou duší v celém tvorstvu a voda se již nestane potopou, aby zničila všechno tvorstvo. Když bude na oblaku duha, spatřím ji a připomenu si věčnou smlouvu mezi Bohem a každou živou duší v celém tvorstvu, které je na zemi. A Bůh řekl Noemu: Toto je znamení smlouvy, kterou jsem ustanovil mezi sebou a vším tvorstvem, které je na zemi. Synové Noeho, kteří vyšli z archy, byli: Šém, Chám a Jefet. Chám byl otec Kenaana. Tito tři byli synové Noeho a z nich se zalidnila celá země. Noe byl rolník a první vysázel vinici. Jednou pil víno, opil se a obnažil se uprostřed svého stanu. Chám, otec Kenaana, viděl nahotu svého otce a oznámil to venku svým dvěma bratrům. Ale Šém a Jefet vzali plášť, položili si ho na ramena, šli pozpátku a zakryli nahotu svého otce. Jejich tváře byly odvrácené, takže nahotu svého otce neviděli. Když se Noe probral ze svého vína a dozvěděl se, co mu jeho nejmladší syn provedl, řekl: Buď proklet Kenaan! Ať je svým bratrům posledním z otroků. Dále řekl: Požehnán buď Hospodin, Bůh Šémův. Ať je Kenaan jejich otrokem. Ať Bůh rozšíří Jefeta, ať přebývá ve stanech Šémových a ať je Kenaan jejich otrokem. Po potopě byl Noe živ tři sta padesát let. Všech dnů Noeho bylo devět set padesát let, a zemřel. Toto je rodopis Noeho synů, Šéma, Cháma a Jefeta. Po potopě se jim narodili synové: Synové Jefetovi: Gomer, Magóg a Mádaj, Jávan a Túbal, Mešek a Tíras. Synové Gomerovi: Aškenaz, Rífat a Togarma. Synové Jávanovi: Elíša a Taršíš, Kitejci a Dódanci. Z těch se rozptýlily přímořské národy ve svých zemích, každý podle svého jazyka a podle svých čeledí ve svých národech. Dále synové Chámovi: Kúš, Misrajim, Pút a Kenaan. A synové Kúšovi: Seba a Chavíla, Sabta, Raema a Sabteka. Synové Raemovi: Šeba a Dedán. Kúš pak zplodil Nimroda. On první se stal hrdinou na zemi. On byl mocný lovec před Hospodinem; proto se říká: Mocný lovec před Hospodinem jako Nimrod. Počátkem jeho království byl Babylon, Erech, Akad a Kalné v zemi Šineáru. Z této země vyšel do Asýrie, kde postavil Ninive i Rechobót-ír a Kelach a Resen mezi Ninivem a Kelachem – to je velké město. Misrajim zplodil Lúďany a Anámce, Lehábany a Naftúchany, Patrúsany, Kaslúchany (z nichž vyšli Pelištejci) a Kaftórce. Kenaan zplodil Sidóna, svého prvorozeného, a Chéta, Jebúsejce, Emorejce a Girgašejce, Chivejce, Arkejce a Síňana, Arváďana, Semárce a Chamáťana, a potom se kenaanské čeledi rozptýlily. Pomezí Kenaanců se táhlo od Sidónu, kudy se chodí ku Geraru, až ke Gaze; dále kudy se chodí k Sodomě, Gomoře, Admě, Sebójimu až k Leše. Tito jsou synové Chámovi podle svých čeledí a jazyků, na svých územích a ve svých národech. Také Šémovi, staršímu bratru Jefetovu, se narodili synové. Byl otcem všech synů Heberových. Synové Šémovi: Élam a Ašúr, Arpakšád, Lúd a Aram. A synové Aramovi: Ús a Chúl, Geter a Maš. Arpakšád zplodil Šelacha a Šelach zplodil Hebera. Heberovi se narodili dva synové. Jméno jednoho bylo Peleg (protože v jeho dnech byla rozdělena země) a jméno jeho bratra bylo Joktán. Joktán pak zplodil Almódada a Šelefa, Chasarmáveta a Jeracha, Hadórama, Úzala a Diklu, Óbala, Abímaela a Šebu, Ofíra, Chavílu a Jóbaba; ti všichni jsou synové Joktánovi. Jejich sídliště se táhlo od Méši, kudy se chodí k Sefáru, hoře na východě. Tito jsou synové Šémovi podle svých čeledí a jazyků, na svých územích podle svých národů. Tyto jsou čeledi synů Noeho podle svých rodopisů ve svých národech. Z těch se po potopě rozptýlily národy po zemi. Celá země byla jedné řeči a jedněch slov. Jak táhli od východu, nalezli v šineárské zemi pláň a tam se usadili. Řekli jeden druhému: Nuže, udělejme cihly a důkladně je vypalme. A měli cihlu místo kamene a asfalt měli místo malty. A řekli: Nuže, vybudujme si město a věž, jejíž vrchol bude v nebi, a uděláme si jméno, abychom se nerozptýlili po celém povrchu země. Hospodin sestoupil, aby viděl to město a věž, které lidští synové stavěli. Hospodin řekl: Hle, jsou jeden lid a všichni mají jednu řeč, a toto je začátek jejich činnosti. Tak pro ně nebude nemožné nic, co si usmyslí udělat. Nuže, sestupme a zmaťme tam jejich řeč, takže jeden nebude rozumět řeči druhého. Tak je odtamtud Hospodin rozptýlil po celém povrchu země, a přestali stavět to město. Proto nazvali jeho jméno Bábel, neboť tam Hospodin zmátl řeč celé země a odtamtud je Hospodin rozptýlil po celém povrchu země. Toto je rodopis Šémův: Šémovi bylo sto let, když zplodil Arpakšáda; bylo to dva roky po potopě. Po zplození Arpakšáda žil Šém pět set let a zplodil syny a dcery. Arpakšád žil třicet pět let a zplodil Šelacha. Po zplození Šelacha žil Arpakšád čtyři sta tři let a zplodil syny a dcery. Šelach žil třicet let a zplodil Hebera. Po zplození Hebera žil Šelach čtyři sta tři let a zplodil syny a dcery. Heber žil třicet čtyři let a zplodil Pelega. Po zplození Pelega žil Heber čtyři sta třicet let a zplodil syny a dcery. Peleg žil třicet let a zplodil Reúa. Po zplození Reúa žil Peleg dvě stě devět let a zplodil syny a dcery. Reú žil třicet dva let a zplodil Serúga. Po zplození Serúga žil Reú dvě stě sedm let a zplodil syny a dcery. Serúg žil třicet let a zplodil Náchora. Po zplození Náchora žil Serúg dvě stě let a zplodil syny a dcery. Náchor žil dvacet devět let a zplodil Teracha. Po zplození Teracha žil Náchor sto devatenáct let a zplodil syny a dcery. Terach žil sedmdesát let a zplodil Abrama, Náchora a Hárana. Toto je rodopis Terachův: Terach zplodil Abrama, Náchora a Hárana. Háran zplodil Lota. Háran zemřel před svým otcem Terachem ve své rodné zemi v chaldejském Úru. Abram a Náchor si vzali ženy: Jméno Abramovy ženy bylo Sáraj a jméno Náchorovy ženy Milka, dcera Hárana, otce Milky a Jisky. Sáraj však byla neplodná, neměla dítě. Terach vzal svého syna Abrama, svého vnuka Lota, syna Háranova, svou snachu Sáraj, ženu svého syna Abrama, a vyšli spolu z chaldejského Úru, aby šli do kenaanské země. Přišli až do Cháranu a tam se usídlili. Terachových dnů bylo dvě stě pět let, když Terach v Cháranu zemřel. Hospodin řekl Abramovi: Odejdi ze své země, ze svého příbuzenstva a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu. A učiním tě velkým národem, požehnám tě a tvé jméno učiním velkým, a buď požehnáním! Požehnám těm, kdo žehnají tobě, a na toho, kdo tě proklíná, uvedu prokletí. V tobě budou požehnány všechny čeledi země. A Abram šel tak, jak mu Hospodin řekl, a s ním šel Lot. Abramovi bylo sedmdesát pět let, když vyšel z Cháranu. Abram vzal svou ženu Sáraj, Lota, syna svého bratra, a všechen majetek, jejž nabyli, i lidi, které získali v Cháranu, a vyšli, aby se ubírali do kenaanské země. I přišli do kenaanské země. Abram prošel zemi až do místa Šekemu, až k dubu v Móre. Tehdy byli v zemi Kenaanci. I ukázal se Abramovi Hospodin a řekl: Tuto zemi dám tvému semeni. Pak tam postavil oltář Hospodinu, který se mu ukázal. Odtamtud táhl k pohoří východně od Bét-elu a postavil svůj stan. Na západ měl Bét-el a na východ Aj; tam postavil Hospodinu oltář a vzýval Hospodinovo jméno. Pak Abram vyrazil a stále táhl k Negebu. Pak v zemi nastal hlad. Abram sestoupil do Egypta, aby tam pobýval jako cizinec, protože hlad v zemi byl tíživý. Když se přiblížil k Egyptu, řekl své ženě Sáraji: Hle, vím, že jsi žena krásného vzhledu. Když tě Egypťané uvidí a řeknou: To je jeho žena, pak mě zabijí a tebe nechají naživu. Říkej prosím, že jsi má sestra, aby se mi díky tobě vedlo dobře a aby kvůli tobě má duše zůstala naživu. Když přišel Abram do Egypta, Egypťané uviděli tu ženu, jak velice je krásná. Když ji spatřila faraonova knížata, chválila ji u faraona. Žena byla vzata do paláce faraona, který Abramovi kvůli ní prokázal dobro: dostal brav, skot a osly, otroky a otrokyně, oslice a velbloudy. Faraona a jeho dům však Hospodin zasáhl velikými ranami pro Sáraj, ženu Abramovu. Farao si zavolal Abrama a řekl: Cos mi to provedl? Proč jsi mi neoznámil, že je to tvá žena? Proč jsi řekl: Je to má sestra, takže jsem si ji vzal za ženu? Nuže, zde je tvá žena. Vezmi si ji a jdi! A farao o něm dal příkaz svým mužům, a poslali pryč jej i jeho ženu se vším, co měl. Tak vystoupil Abram z Egypta se svou ženou i se vším, co měl, do Negebu. Byl s ním i Lot. Abram měl velké množství dobytka, stříbra i zlata. A postupoval po svých denních pochodech od Negebu až k Bét-elu, až na místo mezi Bét-elem a Ajem, kde byl zprvu jeho stan, k místu oltáře, který tam na počátku udělal. Tam Abram vzýval Hospodinovo jméno. Také Lot, který putoval s Abramem, měl ovce, skot a stany. Ale země jim nestačila, aby bydleli spolu, protože jejich majetek byl tak velký, že nemohli bydlet spolu. Až nastal spor mezi pastýři dobytka Abramova a pastýři dobytka Lotova. (V zemi tenkrát bydleli Kenaanci a Perizejci.) Abram řekl Lotovi: Ať není svár mezi mnou a tebou a mezi mými pastýři a tvými pastýři, neboť jsme muži bratři. Což před tebou není celá země? Odděl se prosím ode mne: Jestliže půjdeš nalevo, dám se napravo, jestliže napravo, dám se nalevo. Lot pozvedl oči a spatřil celou jordánskou rovinu, kudy se chodí do Sóaru, že je celá dobře zavlažovaná – bylo to dříve, než Hospodin zničil Sodomu a Gomoru – že je jako Hospodinova zahrada, jako egyptská země. Lot si tedy vybral celou jordánskou rovinu a vyrazil na východ. Tak se jeden od druhého oddělili. Abram pobýval v kenaanské zemi a Lot pobýval ve městech roviny a přiblížil své stany až k Sodomě. Sodomští lidé však byli před Hospodinem velice zlí a hříšní. Poté, co se Lot od něho odloučil, Hospodin Abramovi řekl: Nuže, pozvedni oči a z místa, kde jsi, se podívej na sever a na jih, na východ i na západ, protože celou tu zemi, kterou vidíš, dám tobě a tvému potomstvu až navěky. A tvého potomstva učiním jako prachu země. Jestliže někdo bude moci spočítat prach země, tak bude spočteno i tvé potomstvo. Vstaň a procházej zemí křížem krážem, protože ji dám tobě. Tak Abram putoval se stany, přišel, aby pobýval u Mamreho dubů, které jsou v Chebrónu; tam postavil Hospodinu oltář. Ve dnech šineárského krále Amráfela, elasarského krále Arjóka, élamského krále Kedorlaómera a gójimského krále Tideála se stalo, že vedli válku proti sodomskému králi Bérovi a gomorskému králi Biršovi, ademskému králi Šineábovi, sebójskému králi Šemeberovi a králi Bely, což je Sóar. Tito všichni se spojili v údolí Sidímu, což je Solné moře. Dvanáct let sloužili Kedorlaómerovi, ale třináctého roku se vzbouřili. Ve čtrnáctém roce přitáhl Kedorlaómer a králové, kteří byli s ním, a pobili Refájce v Aštarót-karnajimu, Zuzejce v Hámu, Emejce v Šáve-kirjatajimu a Chorejce v jejich pohoří Seíru až k El-páranu, který je proti pustině. Když se vraceli, přitáhli k Énmišpátu, což je Kádeš, a pobili vše na poli Amálekovců a také Emorejce, kteří sídlili v Chasesón-támaru. Vytáhl tedy král sodomský, král gomorský, král ademský, král sebójský a král Bely, což je Sóar, a sešikovali se proti nim k boji v údolí Sidímu: proti élamskému králi Kedorlaómerovi, gójimskému králi Tideálovi, šineárskému králi Amráfelovi a elasarskému králi Arjókovi – čtyři králové proti pěti. Údolí Sidím bylo plné asfaltových studní; když král sodomský a gomorský utíkali, zapadli do nich. Ti, co zůstali naživu, utekli do hor. Pak nepřátelé pobrali všechen majetek Sodomy a Gomory i všechnu potravu a odtáhli. Vzali také Abramova synovce Lota s jeho majetkem – bydlel totiž v Sodomě – a odtáhli. Pak přišel jeden uprchlík a oznámil to Hebreji Abramovi. Ten přebýval u dubů Emorejce Mamreho, bratra Eškólova a bratra Anérova; ti byli s Abramem spojeni smlouvou. Když Abram uslyšel, že jeho bratr byl vzat do zajetí, shromáždil tři sta osmnáct svých oddaných mužů zrozených v jeho domě a pronásledoval nepřátele až k Danu. V noci proti nim se svými otroky rozdělil své síly a pobíjel je; pronásledoval je až po Chóbu, která je severně od Damašku. Donesl zpět všechen majetek, také svého bratra Lota s jeho majetkem přivedl zpět, také ženy a lid. Po jeho návratu z pobití Kedorlaómera a králů, kteří byli s ním, vyšel mu vstříc sodomský král do údolí Šáve, což je Královské údolí. Také Malkísedek, král Šálemu, přinesl chléb a víno. Byl knězem Boha Nejvyššího. A požehnal mu slovy: Požehnán buď Abram Bohu Nejvyššímu, Tvůrci nebes i země. A požehnán buď Bůh Nejvyšší, který vydal tvé protivníky do tvé ruky. Nato mu Abram dal desátek ze všeho. Sodomský král Abramovi řekl: Dej mi lidi a majetek si vezmi. Abram však sodomskému králi odpověděl: Pozvedl jsem ruku k Hospodinu Bohu Nejvyššímu, Tvůrci nebes a země, že z ničeho, co je tvé, nevezmu ani šňůru nebo řemínek u sandálů, abys neřekl: Já jsem učinil Abrama bohatým. Nechci nic, pouze to, co snědli mládenci, a podíl mužů, kteří šli se mnou: Anér, Eškól a Mamre, ti ať vezmou svůj podíl. Po těchto událostech se stalo k Abramovi ve vidění Hospodinovo slovo: Neboj se, Abrame, já jsem tvůj štít, tvá přehojná odměna. Ale Abram řekl: Panovníku Hospodine, co mi chceš dát? Vždyť já odcházím bezdětný a nárok na můj dům bude mít damašský Elíezer. Abram ještě řekl: Hle, nedal jsi mi potomka, a tak bude mým dědicem potomek mého domu. A hle, stalo se k němu Hospodinovo slovo: Ten nebude tvým dědicem, nýbrž ten, kdo vyjde ze tvých beder, bude tvým dědicem. Vyvedl ho ven a řekl: Jen pohleď na nebesa a spočítej hvězdy, budeš-li je moci spočítat. A řekl mu: Tak bude tvé potomstvo. I uvěřil Abram Hospodinu a on mu to počítal za spravedlnost. A řekl mu: Já jsem Hospodin, který jsem tě vyvedl z chaldejského Úru, abych ti tuto zemi dal do vlastnictví. Odpověděl: Panovníku Hospodine, podle čeho poznám, že ji obdržím? I řekl mu: Vezmi pro mne tříletou jalovici, tříletou kozu, tříletého berana a hrdličku s holoubětem. Vzal tedy pro něho všechna tato zvířata, rozpůlil je a dal jednu jejich část naproti druhé. Ptáky nerozetnul. Dravci se slétali na mrtvoly, ale Abram je odháněl. A když zapadalo slunce, na Abrama padl hluboký spánek, a hle, padala na něho hrůza a veliká temnota. A Hospodin Abramovi řekl: S jistotou věz, že tvé potomstvo bude cizincem v zemi, která nebude jejich, a budou tam otročit a budou pokořováni čtyři sta let. Avšak národ, kterému budou otročit, budu soudit a potom vyjdou s velikým majetkem. A ty vejdeš ke svým otcům v pokoji; budeš pohřben v dobrém stáří. Až čtvrtá generace se sem navrátí, protože až potud nebude dovršena vina Emorejců. Pak zapadlo slunce a nastal soumrak, a hle, kouřící pec a ohnivá pochodeň, která prošla mezi těmi díly. V onen den Hospodin uzavřel s Abramem smlouvu slovy: Tvému potomstvu dám tuto zemi od egyptské řeky až k té veliké řece, řece Eufratu, Kénijce, Kenazejce a Kadmónce, Chetejce, Perizejce a Refájce, Emorejce, Kenaance, Girgašejce a Jebúsejce. Sáraj, Abramova žena, mu nerodila. Měla však egyptskou otrokyni jménem Hagar. Sáraj řekla Abramovi: Hle, Hospodin mi zabránil rodit. Vejdi prosím k mé otrokyni, snad budu mít dítě z ní. Abram Sáraj uposlechl. Abramova žena Sáraj tedy na konci desíti let Abramova pobývání v kenaanské zemi vzala svou otrokyni, Egypťanku Hagar, a dala ji svému muži Abramovi za ženu. Vešel k Hagar a ta otěhotněla. Když viděla, že otěhotněla, přestala si své paní vážit. Sáraj pak řekla Abramovi: Ty můžeš za mé příkoří! Já jsem ti dala do klína svou otrokyni, a když viděla, že otěhotněla, přestala si mě vážit. Ať Hospodin vykoná soud mezi mnou a tebou. Abram Sáraji odpověděl: Vždyť tvá otrokyně je ve tvé moci, nalož s ní, jak uznáš za správné. Sáraj ji pak pokořovala tak, že od ní Hagar utekla. Hospodinův anděl ji nalezl v pustině u vodního pramene, u pramene na cestě do Šúru, a řekl: Hagaro, otrokyně Sáraje, odkud jsi přišla a kam jdeš? Odpověděla: Utíkám od své paní Sáraje. Hospodinův anděl jí řekl: Navrať se ke své paní a pokoř se pod její ruku. A Hospodinův anděl jí řekl: Velice rozmnožím tvé potomstvo, takže pro množství nebude moci být spočítáno. Dále jí Hospodinův anděl řekl: Hle, jsi těhotná a porodíš syna; dáš mu jméno Izmael, protože Hospodin naslouchal tvému soužení. Bude to člověk jako divoký osel, jeho ruka bude proti všem a ruka všech bude proti němu. Usídlí se naproti všem svým bratřím. Hagar dala Hospodinu, který k ní promluvil, jméno: Ty jsi Bůh vidění. Neboť si řekla: Což jsem zde také nepohlédla za tím, kdo mě uviděl? Proto se ta studna nazývá Bér-lachaj-rói. Ta je mezi Kádešem a Beredem. Pak Hagar porodila Abramovi syna a Abram svého syna, kterého porodila Hagar, pojmenoval Izmael. Abramovi bylo osmdesát šest let, když mu Hagar porodila Izmaela. Když bylo Abramovi devadesát devět let, ukázal se mu Hospodin a řekl mu: Já jsem Bůh Všemohoucí. Choď přede mnou a buď bezúhonný. Ustanovím svou smlouvu mezi sebou a tebou a převelice tě rozmnožím. Tu Abram padl na tvář a Bůh s ním dále mluvil: Já jsem. Zde je moje smlouva s tebou. Staneš se otcem množství národů. Tvé jméno již nebude Abram, ale tvé jméno bude Abraham, protože jsem tě učinil otcem množství národů. Převelice tě rozplodím a učiním z tebe národy, i králové z tebe vyjdou. Ustanovím svou smlouvu mezi sebou a tebou a tvým potomstvem po tobě z generace na generaci za smlouvu věčnou, abych byl Bohem tvým i tvého potomstva po tobě. A tobě a tvému potomstvu po tobě dám zemi, kde jsi hostem, celou kenaanskou zemi, do věčného vlastnictví. A budu jejich Bohem. A Bůh řekl Abrahamovi: A ty zachovávej mou smlouvu, ty i tvé potomstvo po tobě z generace na generaci. Toto je má smlouva mezi mnou a vámi a tvým potomstvem po tobě, kterou budete zachovávat: Každý mužského pohlaví mezi vámi musí být obřezán. Obřežte si maso své předkožky a to bude znamením smlouvy mezi mnou a vámi. Po všechny vaše generace bude ve věku osmi dnů mezi vámi obřezán každý mužského pohlaví, doma zrozený i koupený za stříbro od kteréhokoli cizince, který není z tvého potomstva. Musí být obřezán zrozený ve tvém domě stejně jako koupený za tvé stříbro a znamení mé smlouvy na vašem těle bude znamením věčné smlouvy. Neobřezaný mužského pohlaví, který nedá obřezat maso své předkožky, takový člověk bude ze svého lidu vyhlazen. Porušil mou smlouvu. Potom Bůh řekl Abrahamovi: Ohledně tvé ženy Sáraji, nebudeš ji již nazývat Sáraj, ale její jméno bude Sára. Požehnám ji a také z ní ti dám syna. Požehnám ji a budou z ní národy, budou z ní králové národů. Abraham padl na tvář a smál se. Řekl si v srdci: Cožpak se stoletému může něco narodit? A Sára bude snad v devadesáti letech rodit? A řekl Bohu: Kéž by Izmael byl živ před tebou! Ale Bůh odpověděl: Kdepak, tvá žena Sára ti porodí syna a dáš mu jméno Izák. S ním ustanovím svou smlouvu jako smlouvu věčnou pro jeho potomstvo po něm. A ohledně Izmaela jsem tě vyslyšel. Hle, požehnám ho, rozplodím ho a převelice ho rozmnožím. Zplodí dvanáct knížat a učiním z něj veliký národ. Ale svou smlouvu ustanovím s Izákem, kterého ti porodí Sára v příštím roce o tomto čase. Tu Bůh dokončil rozhovor s Abrahamem a vystoupil od něho. Pak Abraham vzal svého syna Izmaela i všechny zrozené ve svém domě i všechny koupené za stříbro, všechny členy Abrahamova domu mužského pohlaví, a obřezal maso jejich předkožky ještě tentýž den tak, jak mu Bůh řekl. Abraham byl ve věku devadesáti devíti let, když bylo obřezáno maso jeho předkožky. Jeho syn Izmael byl ve věku třinácti let, když bylo obřezáno maso jeho předkožky. Právě tentýž den byl obřezán Abraham i jeho syn Izmael i všichni muži z jeho domu, doma zrození i koupení za stříbro od cizince, byli obřezáni s ním. I ukázal se mu Hospodin u Mamreho dubů, když seděl u vchodu do stanu za denního žáru. Když pozvedl oči a rozhlédl se, hle, tři muži stáli proti němu. Když je uviděl, běžel jim od vchodu do stanu vstříc, poklonil se až k zemi a řekl: Panovníku, jestliže jsem nyní nalezl ve tvých očích milost, nepomíjej prosím svého otroka. Nechám přinést trochu vody, abyste si mohli umýt nohy, a odpočiňte si pod stromem. Vezmu trochu jídla, abyste se posilnili. Potom půjdete dál. Vždyť proto procházíte kolem svého otroka! Řekli: Udělej, jak jsi řekl. Abraham pospíchal do stanu k Sáře a řekl: Rychle zadělej tři míry jemné mouky a udělej podpopelné chleby. A Abraham běžel k dobytku, vzal jemné a hezké tele a dal ho mládenci, aby ho rychle připravil. Potom vzal máslo, mléko a tele, které připravil, a předložil jim to. Zatímco jedli, stál u nich pod stromem. Zeptali se ho: Kdepak je tvá žena Sára? Odpověděl: Zde ve stanu. Jeden řekl: Jistě se k tobě vrátím napřesrok o tomto čase, a hle, tvá žena Sára bude mít syna. (A Sára poslouchala u vchodu do stanu za ním. Abraham i Sára byli staří, pokročilého věku. Sáře již přestal běh ženský.) Sára se v nitru zasmála: Poté, co jsem zestárla, se mi dostane rozkoše! I můj pán je už starý. Hospodin řekl Abrahamovi: Proč se to Sára smála a říkala si: Cožpak budu opravdu rodit, když jsem stará? Je snad nějaká věc pro Hospodina nesnadná? V určený čas se k tobě vrátím, napřesrok o tomto čase, a Sára bude mít syna. Ale Sára to zapřela: Nesmála jsem se, protože se bála. On řekl: Kdepak, přece ses smála. Pak se odtamtud muži zvedli a pohlédli směrem k Sodomě. Abraham šel s nimi, aby je vyprovodil. A Hospodin řekl: Cožpak budu před Abrahamem tajit, co chci udělat? Abraham se jistě stane velikým a mocným národem a budou v něm požehnány všechny národy země. Neboť jsem se s ním sblížil, takže přikáže svým synům a svému domu po sobě, aby zachovávali Hospodinovu cestu a konali spravedlnost a právo, aby Hospodin Abrahamovi naplnil to, co o něm řekl. I řekl Hospodin: Křik proti Sodomě a Gomoře je tak velký a jejich hřích tak přetěžký, že musím sestoupit a podívat se, zdali jednají zcela podle toho křiku, který se ke mně donesl. A jestli ne, zjistím to. Muži se odtamtud obrátili a šli k Sodomě, ale Abraham ještě stál před Hospodinem. Abraham přistoupil a řekl: Cožpak s ničemou vyhladíš i spravedlivého? Možná je uprostřed toho města padesát spravedlivých. Cožpak ho přece vyhladíš a neodpustíš tomu místu kvůli padesáti spravedlivým, kteří jsou uprostřed něho? Ať je to od tebe vzdáleno, abys učinil takovou věc, že bys usmrtil spravedlivého s ničemou, takže by na tom spravedlivý byl tak jako ničema. Ať je to od tebe vzdáleno! Cožpak soudce celé země nebude jednat podle práva? Hospodin odpověděl: Jestliže najdu v Sodomě uprostřed města padesát spravedlivých, odpustím kvůli nim celému tomu místu. Abraham pokračoval a řekl: Hle, dovolím si mluvit k Panovníkovi, ačkoliv jsem prach a popel. Možná, že do padesáti spravedlivých bude chybět pět. Zničíš pro těch pět celé město? Odpověděl: Nezničím, najdu-li tam čtyřicet pět. Ještě dále k němu mluvil slovy: Možná se jich tam najde čtyřicet. Odpověděl: Pro těch čtyřicet to neučiním. Pak řekl: Ať se Panovník nerozzlobí, že ještě mluvím. Možná se jich tam najde třicet. Odpověděl: Neučiním to, najdu-li tam třicet. Nato řekl: Hle, dovolím si mluvit k Panovníkovi. Možná se jich tam najde dvacet. Odpověděl: Nezničím je kvůli těm dvaceti. Potom řekl: Ať se Panovník nerozhněvá, když promluvím ještě jednou. Možná se jich tam najde deset. Odpověděl: Nezničím je kvůli těm deseti. Když dokončil rozhovor s Abrahamem, Hospodin odešel; a Abraham se vrátil do svého domova. Dva andělé přišli večer do Sodomy, když Lot seděl v sodomské bráně. Lot je uviděl, povstal jim vstříc, poklonil se tváří k zemi a řekl: Moji páni, zajděte prosím do domu svého otroka a přenocujte a umyjte si nohy. Časně ráno pak půjdete svou cestou. Odpověděli: Nikoli, jenom přenocujeme na náměstí. Velmi je nutil, takže zašli k němu a vešli do jeho domu. Připravil jim jídlo, napekl nekvašené chleby a jedli. Dříve nežli ulehli, muži města, muži Sodomy, mládenci i starci, všechen lid bez výjimky, obklíčili dům, pokřikovali na Lota a říkali mu: Kde jsou ti muži, kteří k tobě v noci přišli? Vyveď je k nám, ať je poznáme! Lot k nim vyšel ke vchodu, zavřel za sebou dveře a řekl: Prosím, moji bratři, nepáchejte takové zlo. Podívejte, mám dvě dcery, které nepoznaly muže, nyní vám je vyvedu a učiňte s nimi, co vám bude libo. Jenom nic nedělejte těmto mužům, vždyť proto vešli do stínu mého přístřeší. Odpověděli: Kliď se! A říkali: Sám tu zůstává jako host a troufá si nás soudit! Tak s tebou naložíme hůř než s nimi! A velice tlačili na toho muže, na Lota, a pokoušeli se vylomit dveře. Nato muži zevnitř vztáhli ruce, vtáhli Lota k sobě do domu, zavřeli dveře a muže u vchodu domu od nejmenšího až do největšího ranili slepotou, že nedokázali nalézt vchod. Potom muži Lotovi řekli: Koho tu ještě máš? Zetě, syny a dcery i všechny, které máš ve městě, vyveď z tohoto místa! Neboť zničíme toto místo, protože veliký je před Hospodinem křik proti němu, takže nás Hospodin poslal, abychom je zničili. Lot tedy vyšel a mluvil ke svým zeťům, kteří si měli vzít jeho dcery, a říkal: Vstaňte a vyjděte z tohoto místa, protože Hospodin město zničí! Ale jeho ženichům to připadalo, jako by žertoval. Když vyšla jitřenka, andělé naléhali na Lota: Vstaň a vezmi svou ženu a obě své dcery, které jsou zde, ať nejsi smeten za vinu toho města! Když váhal, muži z Hospodinova soucitu s ním uchopili jeho ruku, ruku jeho ženy i ruku obou jeho dcer, vyvedli ho a zanechali ho venku za městem. A když je vyváděli pryč, jeden řekl: Uteč do bezpečí, abys zachránil svou duši. Nehleď zpět a nezastavuj se nikde v rovině. Uteč do hor, ať nejsi smeten. Lot jim odpověděl: Prosím ne, Panovníku. Hle, nyní tvůj otrok nalezl milost ve tvých očích a veliké je tvé milosrdenství, které jsi mi prokázal, když jsi zachoval mou duši při životě. Ale já nebudu moci uniknout do hor, aby na mne nedolehla ta zhouba, a zemřel bych. Jen pohleď na toto město. Je dosti blízko, abych tam utekl, a je nepatrné. Dovol, ať tam uteču do bezpečí! Copak není nepatrné? A má duše zůstane naživu! I řekl mu: Dobře, vyhovím ti i v této věci. Město, o kterém jsi mluvil, nevyvrátím. Rychle tam uteč do bezpečí, protože nemohu nic dělat, dokud tam nevejdeš. Proto se to město jmenuje Sóar. Slunce právě vyšlo nad zemí, když Lot vešel do Sóaru. A Hospodin seslal na Sodomu a na Gomoru déšť síry a ohně. Bylo to od Hospodina z nebes. Tak vyvrátil tato města a celou tu rovinu, i všechny obyvatele těch měst, i vše, co rostlo na zemi. Lotova žena pohleděla zpět a stala se solným sloupem. Abraham časně ráno spěchal k místu, kde stál před Hospodinem, a pohlédl na Sodomu a Gomoru a na celé území té roviny a spatřil, jak ze země vystupuje dým, jako dým z hrnčířské pece. Stalo se však, když Bůh ničil města té roviny, že Bůh pamatoval na Abrahama a poslal Lota ze středu zkázy, když vyvracel města, v nichž Lot pobýval. Lot vystoupil ze Sóaru a usadil se v horách a s ním jeho dvě dcery. Bál se totiž bydlet v Sóaru. Usadil se tedy v jeskyni, on i jeho dvě dcery. Tu prvorozená řekla té mladší: Náš otec je starý a v zemi není muž, aby k nám podle způsobu celé země vešel. Pojď, dáme otci napít vína a budeme s ním ležet, ať zachováme při životě potomstvo ze svého otce. Daly tedy otci té noci pít víno. Pak vešla prvorozená a ležela se svým otcem. Nepoznal, když ulehla, ani když vstala. Příští den prvorozená řekla té mladší: Hle, včera jsem ležela s otcem. Dáme mu pít víno také tuto noc a vejdi a lež s ním, abychom ze svého otce zachovaly při životě potomstvo. Také oné noci daly otci pít víno a ta mladší přišla a ležela s ním. Nepoznal, když ulehla, ani když vstala. Tak obě Lotovy dcery otěhotněly se svým otcem. Prvorozená porodila syna a pojmenovala ho Moáb. On je otcem Moábců až dodnes. A ta mladší, ta také porodila syna a pojmenovala ho Ben-amí. On je otcem synů Amónových až dodnes. Abraham odtamtud odtáhl do území Negebu a pobýval mezi Kádešem a Šúrem. Když pobýval jako cizinec v Geraru, řekl Abraham o své manželce Sáře: Je to má sestra. A Abímelek, král Geraru, pro Sáru poslal a vzal si ji. K Abímelekovi přišel v noci ve snu Bůh a řekl mu: Hle, zemřeš kvůli ženě, kterou sis vzal. Je provdaná. Ale Abímelek se k ní nepřiblížil a řekl: Panovníku, vybiješ i spravedlivý národ? Což mi on neřekl: Je to má sestra? A také ona sama řekla: Je to můj bratr. S bezúhonným srdcem a v čistotě rukou jsem to udělal. A Bůh mu ve snu odpověděl: Já jsem také věděl, žes to udělal s bezúhonným srdcem, a já sám jsem tě zadržel, abys proti mně nezhřešil. Proto jsem tě nenechal se jí dotknout. A teď navrať ženu toho muže, neboť je to prorok. Bude se za tebe modlit, a budeš žít. Jestliže ji však nenavrátíš, věz, že jistě zemřeš ty i všichni, kdo ti patří. Abímelek časně ráno vstal, svolal všechny své otroky a pověděl jim všechny tyto věci. Ti muži dostali veliký strach. Abímelek zavolal Abrahama a řekl mu: Cos nám to provedl? Čím jsem se vůči tobě prohřešil, že jsi na mne a na mé království uvedl tak veliký hřích? Zachoval ses ke mně tak, jak se nejedná! Abímelek se ještě Abrahama zeptal: Co jsi sledoval tím, žes udělal takovou věc? Abraham odpověděl: Řekl jsem si, že na tomto místě jistě není bázeň před Bohem a že mne kvůli mé ženě zabijí. Opravdu je i mou sestrou. Je dcerou mého otce, avšak není dcerou mé matky a stala se mou ženou. Ale když mne Bůh vyvedl z domu mého otce do neznáma, řekl jsem jí: Na každém místě, kamkoli přijdeme, mi prokaž tu laskavost, že o mně řekneš: Je to můj bratr. Abímelek vzal tedy brav a skot, otroky a otrokyně a dal je Abrahamovi a navrátil mu jeho ženu Sáru. Pak Abímelek řekl: Hle, má země je před tebou; usaď se, kde je ti libo. Sáře pak řekl: Hle, dal jsem tvému bratrovi tisíc šekelů stříbra. To pro tebe bude potvrzením cti před všemi, kteří jsou s tebou, takže před všemi jsi ospravedlněna. A Abraham se modlil k Bohu a Bůh uzdravil Abímeleka, jeho ženu i jeho otrokyně, a mohly mít děti. Hospodin totiž zcela uzavřel každé lůno v Abímelekově domě kvůli Abrahamově ženě Sáře. Hospodin navštívil Sáru, jak řekl, a splnil Sáře to, co prohlásil. Sára otěhotněla a porodila Abrahamovi v jeho stáří syna v určeném čase, o kterém s ním mluvil Bůh. Abraham dal svému synu, který se mu narodil, kterého mu Sára porodila, jméno Izák. Když bylo Izákovi osm dní, Abraham svého syna obřezal, tak jak mu Bůh přikázal. Abrahamovi bylo sto let, když se mu narodil syn Izák. Sára řekla: Bůh mi způsobil smích. Každý, kdo o tom uslyší, se bude smát se mnou. Ještě řekla: Kdo by jen pověděl Abrahamovi, že Sára bude kojit! A přece jsem mu v jeho stáří porodila syna! Dítě rostlo a bylo odstaveno. V den Izákova odstavení udělal Abraham velkou hostinu. Když Sára viděla, že se syn Egypťanky Hagary, kterého Abrahamovi porodila, Izákovi posmívá, řekla Abrahamovi: Vyžeň tuto otrokyni i jejího syna, neboť syn této otrokyně nebude dědicem spolu s mým synem Izákem! Abraham byl z toho velmi skleslý: byla to záležitost jeho syna. Bůh však Abrahamovi řekl: Nebuď skleslý kvůli chlapci a své otrokyni. Poslechni Sáru ve všem, co ti říká, protože v Izákovi bude povoláno tvé símě. Syna otrokyně také učiním národem, protože je tvým potomkem. Abraham vstal časně ráno, vzal chléb a měch vody a dal to Hagaře. Položil jí to na ramena a poslal ji s dítětem pryč. Odešla a bloudila v pustině Beer-šeby. Když voda v měchu došla, odložila dítě pod jedno křoví. Odešla a posadila se naproti opodál na dostřel luku, neboť si řekla: Nebudu se dívat na smrt toho dítěte. Tak seděla naproti, pozvedla hlas a plakala. Bůh uslyšel hlas chlapce. Boží anděl zavolal na Hagaru z nebes a řekl jí: Co je ti, Hagaro? Neboj se, protože Bůh slyšel hlas chlapce tam, kde je. Vstaň, zvedni chlapce a pevně ho drž za ruku, protože z něj učiním velký národ. Tu jí Bůh otevřel oči a uviděla studnu s vodou. Šla, naplnila měch vodou a dala chlapci napít. Bůh byl s chlapcem, když vyrůstal. Usadil se v pustině a stal se velkým lukostřelcem. Bydlel v Páranské pustině a matka mu vybrala ženu z egyptské země. V té době řekl Abímelek a Píkol, velitel jeho armády, Abrahamovi: Bůh je s tebou ve všem, co děláš. Nyní mi tu přísahej při Bohu, že si budeš počínat věrně vůči mně a vůči mému nástupci i mému následníku; tak jako jsem prokázal laskavost tobě, budeš ji prokazovat i mně a zemi, v níž jsi pobýval jako cizinec. A Abraham řekl: Ano, přísahám. Abraham však Abímeleka pokáral ohledně studny s vodou, kterou uchvátili Abímelekovi otroci. Abímelek odpověděl: Nevím, kdo tu věc udělal. Ani ty jsi mi to neoznámil a ani já jsem o tom dodnes neslyšel. Abraham tedy vzal brav a skot, dal to Abímelekovi a uzavřeli spolu smlouvu. Abraham postavil sedm oveček ze stáda zvlášť. Abímelek se Abrahama zeptal: Co s těmi sedmi ovečkami, které jsi postavil zvlášť? On odpověděl: Těch sedm oveček si ode mne vezmi, aby mi byly na svědectví, že tuto studnu jsem vyhloubil já. Proto nazval ono místo Beer-šeba, protože tam oba přísahali. Tak uzavřeli smlouvu v Beer-šebě. Abímelek s velitelem své armády Píkolem vstali a navrátili se do pelištejské země. Abraham pak vysadil v Beer-šebě tamaryšek a vzýval tam jméno Hospodina, Boha věčného. Abraham pobýval v pelištejské zemi jako cizinec po mnohé dny. Po těch událostech se stalo, že Bůh Abrahama zkoušel. Řekl mu: Abrahame! On odpověděl: Tady jsem. Bůh řekl: Nuže, vezmi svého syna, svého jediného, jehož miluješ, Izáka, a jdi do země Mórija. Tam ho obětuj jako zápalnou oběť na jedné z hor, o níž ti povím. Abraham vstal časně ráno, osedlal osla, vzal s sebou dva své služebníky a svého syna Izáka, naštípal dříví k zápalné oběti a vydal se k místu, o kterém mu řekl Bůh. Třetího dne, když Abraham pozvedl oči, uviděl v dáli to místo a řekl svým služebníkům: Zůstaňte tady s oslem a já s chlapcem půjdeme až tam. Pokloníme se Bohu a vrátíme se k vám. Potom vzal Abraham dříví k zápalné oběti a naložil je na svého syna Izáka. Vzal s sebou také oheň a nůž. A šli oba spolu. Tu Izák řekl svému otci Abrahamovi: Otče? Abraham řekl: Tady jsem, synu. Izák řekl: Zde je oheň a dříví, ale kde je beránek k zápalné oběti? Abraham odpověděl: Bůh si opatří beránka k zápalné oběti, můj synu. A šli oba spolu. Když přišli na místo, o kterém mu řekl Bůh, Abraham tam postavil oltář, připravil dříví, svázal svého syna Izáka a položil ho na oltář na dříví. Pak vztáhl ruku a vzal nůž, aby zabil svého syna. Vtom na něho zavolal Hospodinův anděl z nebes: Abrahame, Abrahame! Odpověděl: Tady jsem. I řekl: Nevztahuj ruku na chlapce a nic mu nedělej, protože teď jsem poznal, že jsi bohabojný a že jsi mi neodepřel svého syna, svého jediného. Abraham pozvedl oči a uviděl, že se jeden beran zachytil za rohy v houštině. Šel, vzal toho berana a obětoval ho v zápalnou oběť místo svého syna. A Abraham pojmenoval ono místo: Hospodin opatří. Odtud se dodnes říká: Na hoře Hospodinově se opatří. Hospodinův anděl zavolal z nebes na Abrahama podruhé a řekl: Při sobě jsem přísahal, je Hospodinův výrok: Protože jsi učinil tuto věc a neodepřel jsi mi svého jediného syna, proto tě jistě požehnám a tvé símě velice rozmnožím jako nebeské hvězdy a jako písek na mořském břehu. Tvé símě zdědí bránu svých nepřátel. Ve tvém semeni si budou žehnat všechny národy země, protože jsi mne uposlechl. Pak se Abraham navrátil ke svým služebníkům a vydali se společně do Beer-šeby. A Abraham bydlel v Beer-šebě. Po těchto událostech bylo Abrahamovi oznámeno: Hle, také Milka porodila tvému bratru Náchorovi syny: Prvorozeného Úsa, jeho bratra Búza a Kemúela, otce Aramova, Keseda, Chazóa, Pildáše, Jidláfa a Betúela. Betúel pak zplodil Rebeku. Těchto osm porodila Milka Abrahamovu bratru Náchorovi. A jeho konkubína jménem Reúma také porodila: Tabecha, Gachama, Tachaše a Maaku. Sára byla živa sto dvacet sedm let; to byla léta života Sáry. Sára zemřela v Kirjat-arbě, což je Chebrón v kenaanské zemi, a Abraham přišel, aby pro Sáru naříkal a oplakával ji. Pak od své zemřelé vstal a promluvil k Chetejcům: Jsem u vás cizinec a příchozí. Prodejte mi u sebe do vlastnictví hrob, abych pohřbil svou zemřelou. Chetejci Abrahamovi odpověděli: Slyš nás, pane: Jsi uprostřed nás kníže Boží! Pohřbi svou zemřelou v nejlepším z našich hrobů. Nikdo z nás ti neodepře svůj hrob, abys tam mohl pohřbít svou zemřelou. Tu Abraham vstal a poklonil se lidu té země, Chetejcům, a promluvil k nim: Jestliže to je vaším přáním, abych tu pohřbil svou zemřelou, vyslyšte mne a zasaďte se za mne u Efróna, syna Sócharova, aby mi prodal svou jeskyni v Makpele, která je na konci jeho pole. Ať mi ji prodá za plnou cenu do vlastnictví mezi vámi jako hrob. (Efrón však seděl mezi Chetejci.) Efrón chetejský Abrahamovi před Chetejci, před všemi, kdo vcházejí do brány jeho města, odpověděl: Nikoli, pane, vyslechni mne. Prodám ti to pole a prodám ti i jeskyni, která je na něm. Před očima synů svého lidu ti ji prodám, pohřbi svou zemřelou. Abraham se poklonil před lidem té země a promluvil k Efrónovi před lidem té země: Kdybys tak vyslechl ty mě! Zaplatím ti cenu toho pole. Přijmi to ode mne, abych tam mohl pohřbít svou zemřelou. Efrón Abrahamovi odpověděl: Vyslechni mě, pane. Pozemek je za čtyři sta šekelů stříbra. Co je to pro tebe a pro mě? Pohřbi tam svou zemřelou. Abraham Efróna uposlechl a odvážil mu cenu, již vyslovil před Chetejci: Čtyři sta šekelů stříbra podle obvyklé obchodní váhy. Tak Efrónovo pole v Makpele proti Mamre – pole s jeskyní, která je na něm, i všechno stromoví, které je na poli na celém jeho pomezí okolo – připadlo do Abrahamova majetku před zraky Chetejců, všech, kdo vcházejí do brány města. Potom Abraham svou ženu Sáru pohřbil v jeskyni na poli v Makpele naproti Mamre – to je Chebrón – v kenaanské zemi. Tak připadlo to pole s jeskyní na něm od Chetejců Abrahamovi do vlastnictví jako hrob. Abraham byl již starý, pokročilého věku a Hospodin mu ve všem požehnal. I řekl Abraham svému otroku, nejstaršímu svého domu, který vládl vším, co mu patřilo: Vlož teď ruku pod má bedra. Zapřísahám tě při Hospodinu, Bohu nebes i Bohu země, že nevybereš ženu pro mého syna z dcer Kenaanců, uprostřed nichž bydlím, ale půjdeš do mé rodné země a k mému příbuzenstvu a vybereš ženu pro mého syna Izáka. Ten otrok mu řekl: Možná mne ta žena nebude chtít do této země následovat. Určitě mám přivést zpět tvého syna do země, odkud jsi vyšel? Abraham mu řekl: Měj se na pozoru, abys tam mého syna nepřivedl nazpět! Hospodin, Bůh nebes, který mne vzal z domu mého otce a z mé rodné země a který ke mně promluvil a přísahal mi: Tvému potomstvu dám tuto zemi, on před tebou pošle svého anděla, a tak odtamtud vezmeš ženu pro mého syna. A kdyby tě ta žena nechtěla následovat, budeš této mé přísahy zproštěn. Jenom tam mého syna nevoď zpátky. Ten otrok tedy vložil ruku pod bedra svého pána Abrahama a tu věc mu odpřisáhl. Pak ten otrok vzal z velbloudů svého pána deset kusů a odešel, s sebou měl všelijaké vzácné dary svého pána. Vydal se do Aramského Dvojříčí, do města Náchorova. Navečer, v době, kdy ženy vycházely čerpat vodu, nechal odpočinout velbloudy venku za městem u studny s vodou a řekl: Hospodine, Bože mého pána Abrahama, způsob to dnes prosím při mně a prokaž milosrdenství mému pánu Abrahamovi: Stojím zde u pramene vody a dcery mužů toho města vycházejí čerpat vodu. Ať dívka, jíž řeknu: Nakloň prosím džbán, abych se napil, a ona odpoví: Napij se a také tvé velbloudy napojím, je ta, kterou jsi určil pro svého otroka Izáka. Podle toho poznám, že jsi mému pánu prokázal milosrdenství. Ještě nedomluvil, když tu vycházela Rebeka, která se narodila Betúelovi, synu Milky, ženy Abrahamova bratra Náchora, a na rameni měla džbán. Ta dívka byla velmi hezkého vzhledu, panna, muž ji dosud nepoznal. Sestoupila k prameni, naplnila džbán a vystoupila. Otrok jí vyběhl naproti a řekl: Dej mi prosím napít trochu vody ze džbánu. Odpověděla: Napij se, můj pane. A rychle sundala džbán na ruku a dala mu napít. Když se napil, řekla: Načerpám i tvým velbloudům, dokud se nenapijí. A rychle vylila džbán do žlabu a běhala stále znovu ke studni čerpat, dokud nenačerpala pro všechny jeho velbloudy. Muž na ni mlčky pozorně hleděl, aby poznal, zda Hospodin dopřeje jeho cestě úspěch, či nikoli. Když přestali velbloudi pít, vzal muž zlatý nosní kroužek o váze půl šekelu a pro její ruce dva náramky o váze deseti šekelů zlata a zeptal se: Čí jsi dcera? Pověz mi prosím, je-li v domě tvého otce pro nás místo k přenocování. Odpověděla mu: Jsem dcera Betúela, syna Milky, kterého porodila Náchorovi. A pokračovala: Slámy i krmiva je u nás mnoho a také místo k přenocování. Muž poklekl, klaněl se Hospodinu a řekl: Požehnán buď Hospodin, Bůh mého pána Abrahama, který od mého pána neodňal své milosrdenství a věrnost. Vždyť mě Hospodin na cestě vedl přímo do domu bratrů mého pána. A dívka běžela a oznámila tyto věci v domě své matky. Rebeka měla bratra jménem Lában. Lában běžel ven k prameni za tím mužem. Když totiž viděl nosní kroužek a náramky na rukou své sestry a slyšel slova své sestry Rebeky: Toto mi ten muž říkal …, tedy šel za tím mužem. A hle, on stál při velbloudech u pramene. Řekl mu: Pojď, požehnaný Hospodinův! Proč bys stál venku? Připravil jsem dům i místo pro velbloudy. Muž vešel do domu a odstrojil velbloudy. Pak dal Lában velbloudům slámu a krmivo a dal také vodu k umytí nohou jeho i nohou mužů, kteří byli s ním. Když před něj prostřeli, aby pojedl, řekl: Nebudu jíst, dokud nepromluvím o svých záležitostech. Řekl: Mluv. Řekl tedy: Jsem Abrahamův otrok. Hospodin mému pánu velmi požehnal, takže je bohatý. Dal mu brav a skot, stříbro a zlato, otroky a otrokyně, velbloudy a osly. Žena mého pána Sára porodila mému pánu ve svém stáří syna. Jemu dal všechno, co má. Můj pán mne zapřisáhl slovy: Nevybereš ženu pro mého syna z dcer Kenaanců, v jejichž zemi bydlím, nýbrž půjdeš do domu mého otce, k mé rodině a tam vybereš ženu pro mého syna. Řekl jsem svému pánu: Možná mne ta žena nebude následovat. Odpověděl mi: Hospodin, před nímž chodím, pošle s tebou svého anděla a dopřeje tvé cestě úspěch. A ty vybereš pro mého syna ženu z mé rodiny a z domu mého otce. Jen tehdy budeš zproštěn mé přísahy, když přijdeš k mé rodině a jestliže ti ji nedají, budeš mé přísahy zproštěn. Když jsem dnes přišel k tomu prameni, řekl jsem: Hospodine, Bože mého pána Abrahama, jestliže opravdu dopřáváš úspěch mé cestě, na které se nacházím, hle, stojím tu u pramene vody. Ať dívka, která vyjde čerpat vodu a které řeknu: Dej mi prosím napít trochu vody ze džbánu, a ona mi odpoví: Napij se ty a také pro tvé velbloudy načerpám, to ať je žena, kterou Hospodin určil pro syna mého pána. Ještě jsem v srdci nedomluvil, když tu vycházela Rebeka a na rameni měla džbán. Sestoupila k prameni a nabrala vodu. Řekl jsem jí: Dej mi prosím napít. Rychle sundala džbán a řekla: Napij se a také tvé velbloudy napojím. Napil jsem se a napojila i velbloudy. Zeptal jsem se jí: Čí jsi dcera? Odpověděla: Dcera Betúela, syna Náchorova, kterého mu porodila Milka. Pak jsem jí dal kroužek na nos a náramky na ruce. A poklekl jsem a klaněl jsem se Hospodinu. Dobrořečil jsem Hospodinu, Bohu mého pána Abrahama, že mě vedl po pravé cestě, abych přivedl dceru bratra mého pána pro jeho syna. A nyní mi oznamte, chcete-li mému pánu prokázat milosrdenství a věrnost; jestli ne, oznamte mi to také, abych se obrátil napravo nebo nalevo. Lában i Betúel odpověděli: Ta věc vyšla od Hospodina. Nemůžeme ti říct ani ano ani ne. Hle, Rebeka je před tebou. Vezmi ji a jdi, ať se stane ženou syna tvého pána, tak jak řekl Hospodin. Když Abrahamův otrok uslyšel jejich slova, poklonil se před Hospodinem až k zemi. Pak otrok vyňal stříbrné a zlaté předměty a šaty a dal je Rebece, také dal vzácné dary jejímu bratrovi a její matce. A jedli a pili on i muži, kteří byli s ním, a přenocovali. Když ráno vstali, řekl: Propusťte mne k mému pánu. Její bratr a matka však odpověděli: Ať s námi děvče zůstane pár dnů, řekněme deset, a potom půjde. Ale on jim řekl: Nezdržujte mě, když Hospodin dopřál mé cestě úspěch. Propusťte mě, abych mohl jít ke svému pánu. Řekli: Zavoláme dívku a zeptáme se jí. Zavolali tedy Rebeku a zeptali se jí: Půjdeš s tímto mužem? Odpověděla: Půjdu. Propustili tedy svou sestru Rebeku a její chůvu, i Abrahamova otroka a jeho muže. Požehnali Rebece a říkali jí: Naše sestro, ať z tebe vzejdou tisíce desetitisíců a tvé potomstvo ať obsadí bránu svých nepřátel. Pak Rebeka i její služky vstaly, nasedly na velbloudy a následovaly toho muže. Tak vybral Abrahamův otrok Rebeku a šel. Izák přišel z Bér-lachaj-rói, bydlel totiž na území Negebu. Když se schylovalo k večeru, Izák se šel procházet po poli. Pozvedl oči a tu spatřil přicházející velbloudy. I Rebeka pozvedla oči a uviděla Izáka. Seskočila z velblouda a zeptala se otroka: Kdo je tamten muž, který nám jde po poli vstříc? Otrok odpověděl: To je můj pán. Vzala tedy závoj a zahalila se. Otrok pak vypravoval Izákovi všechny věci, které vykonal. Izák uvedl Rebeku do stanu své matky Sáry a vzal si ji. Stala se jeho ženou a Izák si ji zamiloval. Tak po smrti své matky došel útěchy. Abraham si pak znovu vzal ženu; jmenovala se Ketúra. A porodila mu Zimrána a Jokšána, Medána a Midjána, Jišbaka a Šúacha. Jokšán zplodil Šebu a Dedána. Synové Dedánovi byli Ašúrejci, Letúšejci a Leumejci. Synové Midjánovi byli Éfa a Éfer, Chanók, Abída a Eldáa. Tito všichni byli synové Ketúry. Abraham dal Izákovi všechno, co měl. A synům konkubín, které měl, dal Abraham dary a ještě za svého života je poslal od svého syna Izáka na východ do východní země. Toto jsou léta Abrahamova života, jichž se dožil: sto sedmdesát pět let. A dokonal Abraham a zemřel v utěšených šedinách, starý, sytý dnů, a byl připojen ke svému lidu. Jeho synové Izák a Izmael ho pohřbili v jeskyni Makpele na poli Chetejce Efróna, syna Sócharova, která je naproti Mamre. To pole koupil Abraham od Chetejců. Je tam pohřben Abraham i jeho žena Sára. Po Abrahamově smrti Bůh požehnal jeho synu Izákovi. Izák sídlil u Bér-lachaj-rói. Toto je rodopis Abrahamova syna Izmaela, kterého Abrahamovi porodila Egypťanka Hagar, otrokyně Sáry. A toto jsou jména Izmaelových synů, jmenovitě podle jejich rodopisů: Prvorozený Izmaelův Nebajót, Kédar, Abdeel, Mibsám, Mišma, Dúma a Masa, Chadad a Téma, Jetúr, Náfiš a Kedma. Toto jsou Izmaelovi synové a toto jejich jména podle jejich dvorců a podle jejich hradišť, dvanáct knížat jejich kmenů. A toto jsou léta Izmaelova života: sto třicet sedm let. I dokonal a zemřel a byl připojen ke svému lidu. Jeho potomci se usídlili od Chavíly až po Šúr, který je naproti Egyptu, kudy se chodí do Ašúru – usídlil se naproti všem svým bratřím. Toto je rodopis Abrahamova syna Izáka: Abraham zplodil Izáka. Izákovi bylo čtyřicet let, když si vzal za ženu Rebeku, dceru Aramejce Betúela z Paddan-aramu, sestru Aramejce Lábana. Izák naléhavě prosil Hospodina za svou ženu, protože byla neplodná. Hospodin se dal pohnout jeho prosbami a jeho žena Rebeka otěhotněla. Ale děti se v jejím nitru kopaly. Řekla si tedy: Je-li tomu tak, k čemu mi to je? A šla se dotázat Hospodina. Hospodin jí řekl: Dva národy jsou ve tvém nitru, dvojí lid z tvého lůna se navzájem oddělí. Jeden lid bude silnější než lid druhý a starší bude sloužit mladšímu. Když se jí naplnily dny ku porodu, hle, v jejím lůnu byla dvojčata. První vyšel celý ryšavý, chlupatý jako kožich. Dali mu jméno Ezau. Potom vyšel jeho bratr a rukou držel Ezaua za patu. Dali mu jméno Jákob. Když se narodili, bylo Izákovi šedesát let. Když mládenci vyrostli, stal se Ezau mužem znalým lovu, mužem divočiny, kdežto Jákob mužem mírným, bydlícím ve stanech. Izák měl rád Ezaua, protože rád jídal zvěřinu, zatímco Rebeka milovala Jákoba. Jednou Jákob uvařil jídlo, když vtom přišel Ezau z pole a byl vyčerpaný. Ezau Jákobovi řekl: Dej mi teď zhltnout trochu toho rudého, zde toho rudého, neboť jsem vyčerpaný. Proto ho pojmenovali Edóm. Ale Jákob řekl: Prodej mi teď své prvorozenství. Ezau odpověděl: Hle, já se blížím k smrti, k čemu mi je prvorozenství? Jákob řekl: Přísahej mi teď. I přísahal mu a prodal své prvorozenství Jákobovi. Jákob tedy dal Ezauovi chléb a jídlo z čočky. Ten pojedl, napil se, vstal a šel. Tak Ezau pohrdl prvorozenstvím. Pak nastal v zemi hlad – jiný než ten první hlad, který byl za dnů Abrahamových – a Izák šel k pelištejskému králi Abímelekovi do Geraru. Tehdy se mu ukázal Hospodin a řekl: Nesestupuj do Egypta. Přebývej v zemi, kterou ti určím. Pobývej v této zemi jako cizinec. Budu s tebou a požehnám ti. Neboť tobě a tvému potomstvu dám všechny tyto země a naplním přísahu, kterou jsem přísahal tvému otci Abrahamovi. Rozmnožím tvé potomstvo jako nebeské hvězdy a dám tvému semeni všechny tyto země. Ve tvém semeni si budou žehnat všechny národy země, protože mne Abraham uposlechl a zachovával, co jsem mu uložil, mé příkazy, má ustanovení a mé zákony. Tak se Izák usadil v Geraru. Když se místní muži vyptávali na jeho ženu, říkal: Je to má sestra, protože se bál říci: Moje žena, neboť si myslel: Aby mne místní muži kvůli Rebece nezabili, protože byla hezkého vzhledu. Jednou, když už tam byli dlouhou dobu, vyhlédl pelištejský král Abímelek z okna a uviděl, hle, Izák se svou ženou Rebekou laškuje! Abímelek si zavolal Izáka a řekl: Hle, je to jistě tvá žena. Jak to, žes říkal: Je to má sestra? Izák mu odpověděl: Protože jsem si říkal: Jen abych kvůli ní nezemřel. Abímelek řekl: Cos nám to udělal? Málem někdo z lidu spal s tvou ženou a uvedl bys na nás vinu! Abímelek tedy přikázal všemu lidu: Ten, kdo by se dotkl tohoto muže nebo jeho ženy, bude jistě usmrcen. Izák v té zemi zasel a sklidil onen rok stonásobně. Hospodin mu požehnal a on se vzmáhal a stále bohatl, až byl velmi bohatý. Měl stáda bravu a skotu a mnoho čeledi a Pelištejci mu záviděli. A všechny studny, které vykopali otroci jeho otce za dnů jeho otce Abrahama, Pelištejci ucpali a naplnili hlínou. Pak Abímelek řekl Izákovi: Odejdi od nás, protože ses stal mnohem mocnější než my. Izák odtamtud odešel, utábořil se v Gerarském údolí a usídlil se tam. Potom Izák znovu vykopal vodní studny, které vykopali za dnů jeho otce Abrahama a které po Abrahamově smrti Pelištejci ucpali. Dal jim stejná jména, jaká jim dal jeho otec. Když Izákovi otroci kopali v tom údolí, našli tam studnu pramenité vody. Gerarští pastýři se přeli s Izákovými pastýři: Ta voda je naše! Proto Izák dal té studni jméno Esek, protože se s ním hádali. Vykopali tedy další studnu, ale přeli se i o ni. Proto ji nazval Sitná. Pak táhl odtud dále, vykopal další studnu a o ni se nepřeli. Nazval ji Rechobót a řekl: Vždyť teď nám Hospodin rozšířil prostor, abychom se rozplodili na zemi. Odtud vystoupil do Beer-šeby. Té noci se mu ukázal Hospodin a řekl: Já jsem Bůh tvého otce Abrahama. Neboj se, protože já jsem s tebou a požehnám ti a rozmnožím tvé potomstvo kvůli svému otroku Abrahamovi. Izák tam vybudoval oltář a vzýval Hospodinovo jméno. Postavil tam svůj stan a jeho otroci tam vykopali studnu. Tu k němu přišel Abímelek z Geraru se svým přítelem Achuzatem a s Píkolem, velitelem své armády. Izák se jich zeptal: Proč jste ke mně přišli? Vždyť jste mě nenáviděli a poslali jste mě od sebe pryč. Odpověděli: Jasně jsme uviděli, že Hospodin je s tebou, a řekli jsme si, ať je mezi námi přísaha, mezi námi a tebou. Uzavřeme s tebou smlouvu, že nám neučiníš nic zlého, tak jako jsme se nedotkli tebe a tak jako jsme ti prokazovali jen dobro a propustili jsme tě v pokoji. Ty jsi nyní požehnaný Hospodinův. I připravil jim hostinu; a jedli a pili. Časně ráno vstali, přísahali jeden druhému a Izák je propustil. Odešli od něho v pokoji. Toho dne přišli Izákovi otroci a pověděli mu o studni, kterou kopali. Řekli mu: Našli jsme vodu. Nazval ji tedy Šibea. Proto je jméno toho města Beer-šeba až do tohoto dne. Když bylo Ezauovi čtyřicet let, vzal si za ženu Jehúditu, dceru Chetejce Beera, a Basematu, dceru Chetejce Elóna. Ty byly pro Izáka a Rebeku hořkým trápením. Když Izák zestárl a zeslábl mu zrak, takže neviděl, stalo se, že zavolal svého staršího syna Ezaua a řekl mu: Můj synu. Odpověděl mu: Zde jsem. A řekl: Hle, jsem starý a neznám den své smrti. Nuže nyní vezmi svou výstroj, toulec a luk, vyjdi na pole a ulov mi nějakou zvěřinu. Pak mi připrav lahůdku, jakou miluji, a přines mi ji k jídlu, abych ti požehnal, dříve než zemřu. Rebeka však poslouchala, když Izák mluvil se svým synem Ezauem. Ezau odešel na pole, aby ulovil zvěřinu, kterou by přinesl, a Rebeka řekla svému synu Jákobovi: Zrovna jsem poslouchala tvého otce, když mluvil s tvým bratrem Ezauem a říkal: Přines mi zvěřinu a připrav mi k jídlu lahůdku, abych ti před Hospodinem požehnal, dříve než zemřu. Nyní synu, uposlechni mne v tom, co ti přikazuji. Běž teď ke stádu, přines mi odtamtud dvě pěkná kůzlata a já z nich tvému otci připravím lahůdku, jakou miluje. Pak ji odneseš otci k jídlu, aby ti požehnal, dříve než zemře. Jákob své matce Rebece odpověděl: Jenže můj bratr Ezau je chlupatý člověk a já hladký. Třeba si na mne otec sáhne a budu mu připadat jako posměvač; pak na sebe uvedu prokletí, a ne požehnání. Matka mu řekla: Tvé prokletí ať padne na mě, synu. Jen mne poslechni a jdi mi je přinést. Tak šel, vzal je a přinesl své matce. Matka připravila lahůdku, jakou jeho otec miloval. Rebeka pak vzala šaty svého staršího syna Ezaua, nejdražší, jaké měla doma, a oblékla je svému mladšímu synu Jákobovi a kůže z kůzlat mu připevnila na ruce a na hladký krk. Pak dala připravenou lahůdku a chléb do rukou svého syna Jákoba. On vstoupil ke svému otci a řekl: Otče. Odpověděl: Zde jsem. Který jsi, můj synu? A Jákob řekl svému otci: Já jsem Ezau, tvůj prvorozený. Udělal jsem, jak jsi mi řekl. Teď vstaň, posaď se a pojez z mé zvěřiny, abys mi požehnal. Izák však svému synu řekl: Co to, žes tak rychle něco našel, synu? Jákob odpověděl: Protože mi to dopřál Hospodin, tvůj Bůh. Izák řekl Jákobovi: Pojď přece blíž, ať na tebe synu sáhnu, jsi-li ty můj syn Ezau nebo ne. Tedy Jákob přistoupil ke svému otci Izákovi, ten na něho sáhl a řekl: Ten hlas je hlas Jákobův, ale ruce jsou ruce Ezauovy. Nepoznal ho, protože jeho ruce byly chlupaté jako ruce jeho bratra Ezaua, a požehnal mu. Ještě se zeptal: Ty jsi skutečně můj syn Ezau? Odpověděl: Jsem. I řekl: Předlož mi to, ať pojím z úlovku svého syna, abych ti požehnal. Předložil mu to a on jedl a přinesl mu víno a on pil. Potom mu jeho otec Izák řekl: Nuže přistup, synu, a polib mě. I přistoupil a políbil ho. Izák ucítil vůni jeho šatů a požehnal mu slovy: Hle, vůně mého syna je jako vůně pole, které požehnal Hospodin. Bůh ti dá z rosy nebes i ze žírnosti země, také hojnost obilí a nového vína. Národy ti budou sloužit a lidé se ti budou klanět, staň se pánem svým bratrům a budou se ti klanět synové tvé matky. Ti, kteří tě proklínají, jsou prokletí a ti, kteří ti žehnají, jsou požehnaní. Jakmile Izák Jákobovi přestal žehnat, jen co Jákob odešel od svého otce Izáka, stalo se, že jeho bratr Ezau přišel z lovu. A také on připravil lahůdku, přinesl svému otci a řekl mu: Kéž můj otec vstane a pojí z úlovku svého syna, abys mi požehnal. Jeho otec Izák mu řekl: Kdo jsi? Odpověděl: Já jsem tvůj syn Ezau, tvůj prvorozený. Izák se strašně roztřásl a řekl: Kdo to tedy byl, kdo ulovil zvěřinu a přinesl mi? Pojedl jsem ze všeho dříve, než jsi přišel, a požehnal jsem mu. A bude požehnaný. Když Ezau uslyšel slova svého otce, dal se do hrozného a hořkého křiku a řekl svému otci: Požehnej mně, také mně, otče! On odpověděl: Tvůj bratr lstivě přišel a zmocnil se tvého požehnání. Ezau řekl: Ne nadarmo má jméno Jákob, vždyť mě již dvakrát podrazil! Zmocnil se mého prvorozenství, a hle, teď se zmocnil mého požehnání! A zeptal se: Copak jsi už pro mne nezachoval požehnání? Izák Ezauovi odpověděl: Hle, ustanovil jsem ho tvým pánem. Všechny jeho bratry jsem mu dal za otroky. I obilím a novým vínem jsem ho zaopatřil. Co tedy mám učinit pro tebe, můj synu? Ezau řekl svému otci: Cožpak máš jen to jedno požehnání, otče? Požehnej mně, také mně, otče! A Ezau pozvedl hlas a rozplakal se. Jeho otec Izák mu pak odpověděl: Hle, tvé sídlo bude bez žírnosti země a bez nebeské rosy shůry. Budeš živ ze svého meče, ale svému bratru budeš sloužit. Když se budeš toulat, strhneš jeho jho ze své šíje. Pro to požehnání, kterým mu otec požehnal, Ezau na Jákoba zanevřel. Ezau si pro sebe řekl: Blíží se dny smutku pro mého otce, pak zabiji svého bratra Jákoba. Rebece byla oznámena slova jejího staršího syna Ezaua. Dala si zavolat svého mladšího syna Jákoba a řekla mu: Hle, tvůj bratr Ezau ti chystá pomstu a chce tě zabít. Nuže, synu, poslechni mě a vstaň, uteč k mému bratru Lábanovi do Cháranu a zůstaň u něj nějakou dobu, dokud neustoupí hněv tvého bratra. Až se hněv tvého bratra od tebe odvrátí a zapomene, co jsi mu provedl, pošlu pro tebe a vezmu tě odtamtud. Proč bych měla ztratit vás oba v jediném dni? Potom Rebeka řekla Izákovi: Jsem znechucená životem kvůli Chetejkám. Jestli si Jákob vezme ženu z dcer této země, Chetejku jako jsou tyto, nač je mi život? Izák si pak zavolal Jákoba, požehnal mu a přikázal mu: Neber si ženu z dcer kenaanských. Hned odejdi do Paddan-aramu do domu Betúela, otce tvé matky, a odtamtud si vyber ženu, z dcer Lábana, bratra tvé matky. A Bůh Všemohoucí tě požehná, rozplodí tě a rozmnoží, a staneš se shromážděním národů; a dá ti požehnání Abrahamovo, tobě i tvému potomstvu s tebou, abys získal do vlastnictví zemi svého putování, kterou Bůh dal Abrahamovi. Izák pak Jákoba propustil a on odešel do Paddan-aramu k Lábanovi, synu Aramejce Betúela, bratra Jákobovy a Ezauovy matky Rebeky. Ezau viděl, že Izák Jákobovi požehnal a poslal ho do Paddan-aramu, aby si tam vzal ženu. Když mu žehnal, přikázal mu: Neber si ženu z dcer kenaanských. A viděl, že Jákob otce a matku poslechl a odešel do Paddan-aramu. Ezau také viděl, že dcery kenaanské se jeho otci Izákovi nelíbí. Ezau tedy šel k Izmaelovi a přibral si ke svým ženám za manželku Machalatu, dceru Abrahamova syna Izmaela, sestru Nebajótovu. Jákob odešel z Beer-šeby a šel do Cháranu. Dorazil na jedno místo a přenocoval tam, protože slunce zapadlo. Vzal na tom místě nějaký kámen, dal si ho pod hlavu a na tom místě ulehl. A měl sen: Hle, na zemi stál žebřík, jehož vrchol dosahoval do nebes. A hle, po něm vystupovali a sestupovali Boží andělé. Vtom nad ním stál Hospodin a řekl: Já jsem Hospodin, Bůh tvého otce Abrahama a Bůh Izákův. Zemi, na níž ležíš, dám tobě a tvému potomstvu. Tvého potomstva bude jako prachu země. Rozhojníš se na západ i na východ, na sever i na jih. V tobě a v tvém semeni budou požehnány všechny čeledi země. A hle, já jsem s tebou. Budu tě chránit, kamkoli půjdeš a přivedu tě zpět do této země, protože tě neopustím, dokud nevykonám to, co jsem ti řekl. Když se Jákob probral ze spánku, řekl: Jistě je na tomto místě Hospodin a já jsem to nevěděl. Bál se a řekl: Jak hrozné je toto místo! Cožpak to není dům Boží? Není to nebeská brána? Jákob vstal časně ráno, vzal kámen, který si dal pod hlavu, a postavil ho jako posvátný sloup. Na jeho vrchol vylil olej. A pojmenoval to místo Bét-el. Původně se však to město jmenovalo Lúz. Potom Jákob učinil slib: Jestliže bude Bůh se mnou, bude mě chránit na této cestě, kterou se ubírám, a dá mi chléb k jídlu a oděv k oblékání, takže se vrátím v pokoji do domu svého otce, bude Hospodin mým Bohem a ten kámen, který jsem postavil jako posvátný sloup, bude domem Božím. A ze všeho, co mi dáš, ti jistě dám desátek. Potom se Jákob zvedl a šel do země synů východu. Tu se podíval a uviděl studnu v poli a při ní tam odpočívala tři stáda ovcí. Z té studny se totiž napájela stáda a na otvoru studny ležel velký kámen. Když se tam všechna stáda shromáždila, odvalovali kámen z otvoru studny a dávali ovcím pít. Pak vraceli kámen na otvor studny, zpět na jeho místo. Jákob se jich zeptal: Odkud jste, bratři? Odpověděli: Jsme z Cháranu. Zeptal se jich: Znáte Lábana, syna Náchorova? Řekli: Známe. Dále se jich zeptal: Jak se mu daří? Odpověděli: Dobře. Hle, jeho dcera Ráchel přichází se stádem. Tu řekl: Hle, ještě je jasný den, ještě není čas shromažďovat dobytek. Napojte ovce a jděte je pást. Odpověděli: Nemůžeme, dokud nebudou shromážděna všechna stáda a nebude odvalen kámen z otvoru studny. Pak napojíme ovce. Ještě s nimi mluvil, když přišla Ráchel s ovcemi svého otce; byla totiž pastýřkou. Jakmile Jákob uviděl Ráchel, dceru Lábana, bratra své matky, a ovce Lábana, bratra své matky, přistoupil, odvalil kámen z otvoru studny a napojil ovce Lábana, bratra své matky. Nato Jákob Ráchel políbil, pozvedl hlas a rozplakal se. Pak Jákob Ráchel oznámil, že je příbuzný jejího otce, že je synem Rebeky. Ona běžela a oznámila to svému otci. Jakmile Lában uslyšel zprávu o Jákobovi, synu své sestry, vyběhl mu vstříc, objal ho a políbil a uvedl ho do svého domu. On pak to všechno vypravoval Lábanovi. Lában mu pak řekl: Ty jsi vskutku má kost a moje tělo. I pobyl u něho po dobu jednoho měsíce. Pak Lában Jákobovi řekl: Budeš mi snad sloužit zadarmo, protože jsi můj příbuzný? Oznam mi, jaká bude tvá odměna. Lában měl dvě dcery. Starší se jmenovala Lea a mladší se jmenovala Ráchel. Lea měla vlídné oči, ale Ráchel byla krásné postavy a krásného vzhledu. Jákob miloval Ráchel, proto řekl: Sedm let ti budu sloužit za tvou mladší dceru Ráchel. Lában odpověděl: Lépe, když ji dám tobě, než kdybych ji dal někomu jinému. Zůstaň u mne. Jákob tedy sloužil za Ráchel sedm let, ale připadalo mu to jako několik dnů, protože ji miloval. Potom Jákob řekl Lábanovi: Dej mi mou ženu – protože dny mé služby se už naplnily – abych k ní vešel. Lában shromáždil všechny místní lidi a uspořádal hostinu. Večer pak vzal svou dceru Leu a uvedl ji k Jákobovi. A on k ní vešel. Lában jí dal svou služku Zilpu, aby byla služkou jeho dcery Ley. Nastalo ráno a Jákob uviděl, že je to Lea. Řekl Lábanovi: Cos mi to provedl? Což jsem u tebe nesloužil za Ráchel? Proč jsi mě podvedl? Lában odpověděl: U nás se to nedělá, aby se mladší provdala před prvorozenou. Vyplň této mé dceři svatební týden, ať ti dáme také tu druhou za službu, kterou budeš u mne sloužit ještě dalších sedm let. Jákob to tak udělal a vyplnil jí svatební týden. Pak mu Lában dal za ženu svou dceru Ráchel. A své dceři Ráchel za služku dal Lában svou služku Bilhu. Jákob vešel také k Ráchel, avšak Ráchel miloval víc než Leu. A sloužil u něho ještě dalších sedm let. Když Hospodin viděl, že Lea není milována, otevřel její lůno, kdežto Ráchel zůstala neplodná. Lea otěhotněla, porodila syna a dala mu jméno Rúben, neboť si řekla: Hospodin viděl mé soužení; a: Teď si mě můj muž zamiluje. Otěhotněla znovu, porodila syna a řekla: Hospodin slyšel, že nejsem milovaná, a dal mi ještě tohoto, a dala mu jméno Šimeón. Otěhotněla znovu, porodila syna a řekla: Tentokrát už se ke mně můj muž připojí, protože jsem mu porodila tři syny. Proto se jmenuje Lévi. A otěhotněla znovu, porodila syna a řekla: Tentokrát budu vzdávat chválu Hospodinu. Proto mu dala jméno Juda. Potom přestala rodit. Když Ráchel viděla, že Jákobovi neporodila děti, záviděla své sestře a řekla Jákobovi: Dej mi děti, nebo zemřu! Jákob vzplál proti Ráchel hněvem a řekl: Což jsem na místě Boha, který ti odepřel plod lůna? Odpověděla: Zde je má služebnice Bilha. Vejdi k ní, aby porodila na má kolena, a tak i já budu mít od ní dítě. Dala mu tedy svou služku Bilhu za ženu a Jákob k ní vešel. Bilha otěhotněla a porodila Jákobovi syna. Ráchel pak řekla: Bůh mi zjednal právo, vyslyšel i můj hlas a dal mi syna. Proto mu dala jméno Dan. Ráchelina služka Bilha znovu otěhotněla a porodila Jákobovi druhého syna. Ráchel řekla: Úporné zápasy jsem vybojovala se svou sestrou a zdolala jsem ji; dala mu tedy jméno Neftalí. Lea viděla, že přestala rodit, tedy vzala svou služku Zilpu a dala ji Jákobovi za ženu. Leina služka Zilpa porodila Jákobovi syna. Lea řekla: Mám štěstí! A dala mu jméno Gád. Pak Leina služka Zilpa porodila Jákobovi druhého syna. A Lea řekla: Je to pro mne blaho, neboť mě ženy budou nazývat šťastnou! A dala mu jméno Ašer. Jednou v době sklizně pšenice Rúben šel a našel na poli jablíčka lásky a přinesl je své matce Lee. Ráchel Lee řekla: Dej mi, prosím, z jablíček lásky od svého syna. Ona jí odpověděla: To je ti málo, vzít mi muže, že mi chceš vzít i jablíčka lásky od mého syna? Ráchel řekla: Za jablíčka lásky od tvého syna tedy bude spát tuto noc s tebou. Když Jákob přicházel večer z pole, vyšla mu Lea naproti a řekla: Musíš vejít ke mně, protože jsem tě opravdu najala za jablíčka lásky od svého syna. Spal tedy onu noc s ní. A Bůh Leu vyslyšel, otěhotněla a porodila Jákobovi pátého syna. Lea řekla: Bůh mi dal odměnu, že jsem dala svou služku svému muži. A dala mu jméno Isachar. Lea znovu otěhotněla a porodila Jákobovi šestého syna. Tehdy Lea řekla: Bůh mě obdařil dobrým darem; tentokrát mě můj muž vyvýší, protože jsem mu porodila šest synů. A dala mu jméno Zabulón. Potom porodila dceru a dala jí jméno Dína. Bůh pamatoval na Ráchel, vyslyšel ji a otevřel její lůno. Otěhotněla, porodila syna a řekla: Bůh odňal mou potupu. Dala mu jméno Josef se slovy: Kéž mi Hospodin přidá dalšího syna! Když Ráchel porodila Josefa, řekl Jákob Lábanovi: Propusť mě, ať odejdu na své místo a do své země. Vydej mi mé ženy a děti, za něž jsem ti sloužil, a půjdu. Vždyť ty sám víš, jakou službu jsem ti prokazoval. Lában mu odpověděl: Kéž bych nalezl milost v tvých očích a zůstal bys. V kalichu jsem viděl, že mi kvůli tobě Hospodin požehnal. Dále řekl: Urči si svou mzdu u mne a dám ti ji. Jákob mu odpověděl: Ty víš, jak jsem ti sloužil a jak se mnou tvůj dobytek prospíval. Vždyť to málo, co jsi měl před mým příchodem, se rozhojnilo v množství a Hospodin ti žehnal na každém mém kroku. Kdy již budu pracovat také pro svou rodinu? Zeptal se: Co ti mám dát? Jákob odpověděl: Nedávej mi nic. Pokud pro mne uděláš tuto věc, budu znovu pást a střežit tvé ovce: Projdu dnes celé tvé stádo a vezmu z něho všechny ovce skvrnité a strakaté, všechny načernalé ovce mezi jehňaty a strakaté a skvrnité kusy mezi kozami. To bude má mzda. Má spravedlnost bude pro mne od zítřejšího dne svědčit tak, že když přijdeš prohlédnout mou mzdu, všechno, co z koz nebude skvrnité či strakaté a mezi jehňaty načernalé, bude u mne pokládáno za kradené. Lában řekl: Dobrá, ať se stane podle tvého slova. Ale ještě toho dne odstranil pruhované a strakaté kozly a všechny skvrnité a strakaté kozy, všechno, co mělo na sobě něco bílého, a všechna načernalá jehňata a předal je do rukou svých synů. Pak je vzdálil od Jákoba tři dny cesty, zatímco Jákob pásl zbývající Lábanovo stádo. Jákob si pak vzal čerstvé pruty styraxu, mandloně a platanu a oloupal na nich bílé pruhy, takže odkryl to, co bylo na prutech bílé. A pruty, které oloupal, položil v napajedlech na vodních žlabech, kam přicházely ovce pít, aby byly naproti ovcím, které se pářily, když přicházely pít. Když se ovce či kozy pářily před pruty, rodily pruhovaná, skvrnitá a strakatá jehňata. Jákob ta jehňata odděloval; ovce z Lábanova bravu stavěl směrem k pruhovaným a všem načernalým. Tak si připravil svá samostatná stáda, která nepřipojil k ovcím Lábanovým. A kdykoliv se pářily statné ovce či kozy, Jákob pokládal pruty před oči stáda do napajedel, aby se pářily u prutů. U slabých ovcí pruty nepokládal. Tak připadly ty slabé Lábanovi a statné Jákobovi. Tak ten muž převelice zbohatl. Patřilo mu mnoho bravu, služky a otroci, velbloudi i osli. Jákob uslyšel slova Lábanových synů: Jákob vzal všechno, co bylo našeho otce! A z toho, co bylo našeho otce, si nahromadil všechno toto bohatství! I na Lábanově tváři Jákob viděl, že už vůči němu nebyl takový jako dříve. Tu řekl Hospodin Jákobovi: Navrať se do země svých otců a do svého rodiště; já budu s tebou. Jákob si tedy dal zavolat Ráchel a Leu na pole ke svému stádu a řekl jim: Vidím na tváři vašeho otce, že už vůči mně není takový jako dříve, avšak Bůh mého otce byl se mnou. Vy však víte, že jsem vašemu otci sloužil celou svojí silou. Avšak váš otec si ze mne tropil žerty, desetkrát změnil mou mzdu, ale Bůh mu nedovolil mi uškodit. Když řekl: Tvou mzdou budou skvrnité, všechny ovce rodily skvrnité; když řekl: Tvou mzdou budou pruhované, všechny ovce rodily pruhované. Bůh odňal dobytek vašemu otci a dal ho mně. I stalo se v době páření ovcí, že jsem pozvedl oči a ve snu jsem viděl, že berani, kteří skákali na ovce, byli pruhovaní, skvrnití a strakatí. Pak mi Boží anděl ve snu řekl: Jákobe! Odpověděl jsem: Tady jsem. On pokračoval: Nuže pozvedni oči a viz: Všichni berani, kteří skáčou na ovce, jsou pruhovaní, skvrnití a strakatí. Viděl jsem totiž všechno, co ti Lában provádí. Já jsem Bůh z Bét-elu, kde jsi pomazal posvátný sloup a kde jsi mi učinil slib. Teď vstaň, odejdi z této země a navrať se do své rodné země. Ráchel a Lea mu odpověděly: Máme snad ještě dědičný podíl v domě svého otce? Cožpak nás nepovažuje za cizinky? Vždyť nás prodal a peníze dočista utratil! Ano, všechno bohatství, které Bůh odňal našemu otci, patří nám a našim dětem. Nyní tedy udělej všechno, co ti Bůh řekl. Nato Jákob vstal, posadil své děti a ženy na velbloudy a sehnal všechen svůj dobytek a všechen svůj majetek, jejž nabyl, dobytek a zboží, které nabyl v Paddan-aramu, aby šel ke svému otci Izákovi do kenaanské země. Když Lában odešel stříhat ovce, Ráchel ukradla domácí bůžky, které patřily jejímu otci. A Jákob oklamal Aramejce Lábana, když mu neoznámil, že utíká. Tak utekl se vším, co měl. Vstal, přebrodil Řeku a vydal se směrem ke gileádskému pohoří. Třetího dne bylo Lábanovi oznámeno, že Jákob utekl. Tedy vzal s sebou své příbuzné, po sedm dní ho pronásledoval a dostihl ho v gileádském pohoří. K Aramejci Lábanovi přišel ve snu v noci Bůh a řekl mu: Měj se na pozoru, abys nepromlouval k Jákobovi ani dobro ani zlo. Lában dostihl Jákoba, když Jákob postavil svůj stan na hoře. I Lában se svými příbuznými tábořil v gileádském pohoří. Lában se Jákoba zeptal: Cos to udělal, žes mne oklamal a mé dcery jsi odvedl jako válečné zajatce? Proč jsi potají utekl a oklamals mne? Neoznámils mi to, abych tě mohl propustit s radostí a zpěvy, s tamburínou a lyrou! Ani jsi mě nenechal políbit mé vnuky a dcery. Tentokrát bylo tvé jednání bláznivé. Je v mé moci naložit s vámi zle. Ale včera mi Bůh vašeho otce řekl: Měj se na pozoru, abys nepromlouval k Jákobovi ani dobro ani zlo. Když už jsi chtěl odejít, protože jsi velice toužil po otcovském domě, proč jsi ukradl mé bohy? Jákob na to Lábanovi odpověděl: Protože jsem se bál, neboť jsem si myslel, abys mi neuchvátil své dcery. U koho najdeš své bohy, ten nezůstane naživu. Před našimi příbuznými prozkoumej, co tvého je u mne, a vezmi si to. Jákob totiž nevěděl, že je Ráchel ukradla. Lában tedy vešel do stanu Jákobova, do stanu Leina, i do stanu obou služebnic, ale nic nenašel. Pak vyšel z Leina stanu a vešel do stanu Ráchelina. Ráchel však vzala domácí bůžky, vložila je do velbloudího sedla a posadila se na ně. Lában prohledal celý stan, ale nic nenašel. Ráchel řekla svému otci: Ať se můj pán nerozzlobí, že nemohu ve tvé přítomnosti povstat, protože mám to, co mívají ženy. Vše prohledal, ale domácí bůžky nenašel. Tu Jákob vzplanul hněvem a začal se s Lábanem přít. Říkal mu: Jaké je mé přestoupení? Jaký je můj hřích, žes mě tak pronásledoval? Když jsi prohledal všechny mé věci, cos ze všech svých věcí našel? Polož to sem před bratry mé i bratry své, ať mezi námi dvěma rozsoudí! Těchto dvacet let jsem u tebe. Tvé ovce ani kozy nepotratily, berany z tvého stáda jsem nejídal. Rozsápané zvíře jsem ti nepřinášel, sám jsem nesl ztrátu; vyžadoval jsi ode mne to, co bylo ukradeno ve dne i co bylo ukradeno v noci. Ve dne mě stravovalo horko a v noci mráz, spánek prchal od mých očí. To bylo mých dvacet let ve tvém domě: Čtrnáct let jsem ti otročil za tvé dvě dcery a šest let za tvůj brav, ale mou mzdu jsi změnil desetkrát. Kdyby Bůh mého otce, Bůh Abrahamův a strach Izákův nebyl se mnou, propustil bys mě teď s prázdnou. Bůh viděl mé soužení a námahu mých rukou a včera rozsoudil. Lában na to Jákobovi odpověděl: Tyto dcery jsou moje dcery a tyto děti jsou moje děti, tento brav je můj brav a všechno, co vidíš, je mé. Ale co mohu dnes udělat pro tyto své dcery nebo pro děti, které porodily? Nuže pojď, já a ty uzavřeme smlouvu, a bude na svědectví mezi mnou a tebou. Jákob tedy vzal kámen a vztyčil ho jako pamětní sloup. Pak řekl svým bratrům: Nasbírejte kameny. Vybrali kameny, udělali hromadu a tam na té hromadě pojedli. Lában ji nazval Jegar-sahaduta a Jákob ji nazval Gal-ed. A Lában řekl: Tato hromada je dnes svědectvím mezi mnou a tebou. Proto se jmenuje Gal-ed, a také Mispa, neboť řekl: Ať Hospodin drží hlídku mezi mnou a tebou, až budeme jeden před druhým ukryti. Jestliže budeš mé dcery pokořovat nebo si vezmeš ženy mimo mé dcery, byť by nikdo nebyl s námi, pohleď, Bůh je svědkem mezi mnou a tebou! Lában ještě řekl Jákobovi: Viz tuto hromadu a viz pamětní sloup, jež jsem vztyčil mezi sebou a tebou. Svědkem je tato hromada a svědkem je ten pamětní sloup, že já tuto hromadu nepřekročím ke zlému k tobě, a že ty tuto hromadu a tento pamětní sloup nepřekročíš ke zlému ke mně. Ať Bůh Abrahamův a Bůh Náchorův, Bůh jejich otce soudí mezi námi! A Jákob přísahal při strachu svého otce Izáka. Pak Jákob obětoval na hoře oběť a zavolal své příbuzné, aby jedli chléb. Jedli chléb a přenocovali na té hoře. Když Lában vstal časně ráno, políbil své vnuky a své dcery a požehnal jim. Pak Lában odešel a navrátil se do svého bydliště. I Jákob šel svou cestou. Tu se s ním potkali Boží andělé. Když je spatřil, Jákob řekl: To je tábor Boží! A pojmenoval ono místo Machanajim. Jákob poslal před sebou posly ke svému bratru Ezauovi do země Seíru na edómské území a přikázal jim: Toto řekněte mému pánu Ezauovi: Toto vzkazuje tvůj otrok Jákob: Byl jsem hostem u Lábana a prodléval jsem tam až dosud. Mám voly a osly, ovce, otroky a otrokyně. Posílám posly, abych to oznámil svému pánu a nalezl milost ve tvých očích. Poslové se vrátili k Jákobovi se slovy: Přišli jsme k tvému bratru Ezauovi, a již ti jde naproti se čtyřmi sty mužů. Jákob dostal velký strach a bylo mu úzko. I rozdělil lid, který byl s ním, i brav, skot a velbloudy do dvou táborů, neboť si řekl: Když Ezau přijde k jednomu táboru a pobije ho, zbylý tábor bude moci uniknout. Pak Jákob řekl: Bože mého otce Abrahama a Bože mého otce Izáka, Hospodine, který jsi mi řekl: Navrať se do své země, do svého rodiště a prokáži ti dobro. Nejsem hoden všeho milosrdenství a veškeré věrnosti, jež jsi svému otroku prokázal. Vždyť s holí jsem přešel tento Jordán a teď mám dva tábory. Vysvoboď mě prosím z ruky mého bratra, z ruky Ezaua, neboť se ho bojím, aby nepřišel a nezabil mne, matku nad syny. Vždyť ty jsi řekl: Určitě ti prokáži dobro a učiním tvé potomstvo jako mořský písek, který pro množství nemůže být spočítán. Onu noc tam zůstal a pak vybral z toho, co měl s sebou, dar pro svého bratra Ezaua: Dvě stě koz a dvacet kozlů, dvě stě ovcí a dvacet beranů, třicet velbloudic se sajícími mláďaty, čtyřicet krav a deset býků, dvacet oslic a deset oslů. A každé stádo zvlášť předal do rukou svých otroků a řekl jim: Jděte přede mnou a ponechte odstup mezi jednotlivými stády. A prvnímu přikázal: Až se s tebou setká můj bratr Ezau a zeptá se tě, čí jsi, kam jdeš a čí jsou ta zvířata před tebou, odpovíš: Patří tvému otroku Jákobovi; je to dar poslaný mému pánu Ezauovi. A hle, také on jde za námi. Přikázal také druhému i třetímu a všem, kdo šli za stády: Takovým způsobem budete mluvit s Ezauem, až ho potkáte. A ještě řeknete: Hle, tvůj otrok Jákob jde za námi, protože si řekl: Usmířím ho darem, který půjde přede mnou, a potom uvidím jeho tvář; snad mne milostivě přijme. Dar ho tedy předcházel, zatímco on tuto noc zůstal v táboře. Té noci vstal, vzal své dvě ženy a své dvě služky i svých jedenáct chlapců a přešel brod v Jaboku. Vzal je a převedl je přes potok a převedl všechno, co měl. Pak Jákob zůstal sám a zápasil s ním nějaký muž až do východu jitřenky. Když viděl, že ho nepřemůže, udeřil ho do kyčelního kloubu, a Jákobovi se vykloubil kyčelní kloub, když s ním zápasil. Pak muž řekl: Pusť mě, neboť vyšla jitřenka. Jákob odpověděl: Nepustím tě, pokud mi nepožehnáš. I řekl mu: Jaké je tvé jméno? Odpověděl: Jákob. Nato řekl: Tvé jméno již nebude Jákob, ale Izrael. Protože jsi zápasil s Bohem i s lidmi a obstál jsi. Jákob se ještě vyptával: Oznam mi prosím své jméno. On řekl: Nač to, že se vyptáváš na mé jméno? A požehnal mu tam. Jákob to místo pojmenoval Peníel, neboť řekl: Viděl jsem Boha tváří v tvář a můj život byl zachráněn. Vycházelo mu slunce, když procházel Penúel; ale byl kulhavý kvůli své kyčli. Proto synové Izraelovi až dodnes nejedí šlachu, která je nad kyčelním kloubem, protože udeřil Jákoba do kyčelního kloubu, do té šlachy. Jákob pozvedl oči, a hle, viděl přicházet Ezaua a s ním čtyři sta mužů. I rozdělil děti mezi Leu, Ráchel a obě služky. Služky a jejich děti umístil dopředu, Leu a její děti potom a Ráchel s Josefem poslední. Sám šel před nimi a sedmkrát se poklonil až k zemi, než se ke svému bratru přiblížil. Ezau mu však běžel vstříc, objal ho, padl mu kolem krku a políbil ho. Oba plakali. Pak Ezau pozvedl zrak, uviděl ženy a děti a zeptal se: Koho to tu máš? Jákob odpověděl: Děti, kterými Bůh milostivě obdaroval tvého otroka. Nato přistoupily služky se svými dětmi a poklonily se. Přistoupila také Lea se svými dětmi a poklonily se a potom přistoupil Josef a Ráchel a poklonili se. Ezau se zeptal: Co míníš vším tím táborem, který jsem potkal? Jákob odpověděl: Chci nalézt milost v očích svého pána. Ezau řekl: Mám hojnost, bratře, ať ti zůstane to, co je tvé. Ale Jákob řekl: Ne, prosím, jestliže jsem nyní nalezl milost v tvých očích, přijmi ten dar ode mne, neboť jsem viděl tvou tvář, jako bych viděl tvář Boží, a laskavě jsi mne přijal. Přijmi prosím mé požehnání, které jsem ti přinesl; neboť Bůh mi byl milostiv a mám všechno. Nutil ho, až to přijal. Ezau řekl: Vyrazme a pojďme. Já půjdu před tebou. Jákob mu odpověděl: Můj pán ví, že děti jsou ještě útlé a mám tu ovce a krávy krmící mladé. Kdyby je ostře hnali jediný den, celé to stádo by uhynulo. Ať jde, prosím, můj pán před svým otrokem, a já budu postupovat pozvolna podle kroku dobytka, jenž je přede mnou, a podle kroku dětí, dokud nepřitáhnu ke svému pánu do Seíru. Ezau řekl: Dovol, ať u tebe ponechám některé z lidí, kteří jsou se mnou. Jákob odpověděl: Nač to? Jen když naleznu milost v očích svého pána! Tak se toho dne Ezau navrátil svou cestou do Seíru, Jákob však odtáhl do Sukótu a postavil si dům a pro svůj dobytek udělal stánky. Proto se to místo nazývá Sukót. Potom, když přišel z Paddan-aramu, Jákob pokojně přišel do města Šekemu, které je v kenaanské zemi. Utábořil se před městem a od synů Chamóra, otce Šekemova, koupil za sto kesít díl pole, na kterém postavil svůj stan. A postavil tam oltář a nazval ho Bůh je Bohem Izraelovým. Dína, dcera Ley, kterou porodila Jákobovi, si vyšla, aby se podívala na dcery té země. Uviděl ji Šekem, syn Chivejce Chamóra, knížete té země, zmocnil se jí, ležel s ní a znásilnil ji. Přilnul svou duší k Díně, dceři Jákobově. Miloval tu dívku a mluvil k jejímu srdci. A svému otci Chamórovi Šekem řekl: Vezmi mi toto děvče za ženu. Když Jákob uslyšel, že Šekem poskvrnil jeho dceru Dínu, jeho synové byli s jeho dobytkem na poli. Jákob mlčel až do jejich příchodu. Šekemův otec Chamór vyšel k Jákobovi, aby s ním promluvil. Synové Jákobovi přišli z pole, jakmile o tom uslyšeli. Ti muži byli hluboce zarmouceni a vzpláli velikým hněvem. Vždyť spáchal hanebnost v Izraeli, když ležel s dcerou Jákobovou. To se nemělo stát. Chamór s nimi mluvil takto: Můj syn Šekem přilnul celou duší k vaší dceři. Dejte mu ji, prosím, za ženu. A spřízněte se s námi; své dcery dávejte nám a berte si naše dcery. Zůstaňte u nás. Celá země je před vámi: Pobývejte v ní, procházejte jí a natrvalo se v ní usaďte. A Šekem řekl jejímu otci a jejím bratrům: Kéž naleznu milost ve vašich očích! A co mi řeknete, to vám dám. Stanovte mi jakkoli vysoké odstupné a dar. Dám, cokoli mi řeknete, jen mi dejte tu dívku za ženu! Jákobovi synové však na to Šekemovi a jeho otci Chamórovi odpověděli lstivě, protože poskvrnil jejich sestru Dínu. Řekli jim: Nemůžeme udělat takovou věc, abychom svou sestru dali někomu, kdo není obřezán, protože pro nás to je potupa. Jen tak budeme s vámi souhlasit, když budete jako my tím, že každý mužského pohlaví bude u vás obřezán. Pak vám budeme dávat své dcery a budeme si brát vaše dcery, zůstaneme u vás a staneme se jedním lidem. A jestli nás neuposlechnete a neobřežete se, vezmeme svou dceru a půjdeme. Jejich slova se Chamórovi a Chamórovu synu Šekemovi líbila. Mládenec neváhal a vykonal tu věc, protože měl zalíbení v Jákobově dceři. Byl nejváženější z celého otcovského domu. Chamór a jeho syn Šekem přišli do brány svého města a promluvili k mužům města: Tito muži jsou vůči nám přátelští. Ať pobývají v zemi a procházejí jí, vždyť země je před nimi dosti rozlehlá. Jejich dcery si budeme brát za ženy a své dcery budeme dávat jim. Ale jen tak budou s námi ti muži souhlasit, aby zůstali u nás a abychom se stali jedním lidem, když každý mužského pohlaví u nás bude obřezán, tak jako jsou obřezáni oni. Jejich stáda, jejich zboží a všechen jejich dobytek, což to nebude naše? Jen s nimi souhlasme a zůstanou u nás. A všichni, kdo vycházeli do brány jeho města, uposlechli Chamóra a jeho syna Šekema. Všichni mužského pohlaví se dali obřezat, všichni, kdo vycházeli do brány jeho města. Třetího dne pak, když měli bolesti, vzali dva Jákobovi synové, Šimeón a Lévi, bratři Díny, každý svůj meč, přišli do města, které se cítilo bezpečně, a povraždili všechny mužského pohlaví. Také Chamóra a jeho syna Šekema zabili ostřím meče, vzali z Šekemova domu Dínu a odešli. Jákobovi synové přišli na pobité a vyplenili to město, kde poskvrnili jejich sestru. Pobrali jejich brav, skot i jejich osly, co bylo ve městě i co bylo na poli. Zajali a ukořistili všechen jejich majetek, všechny malé děti a ženy, všechno, co bylo v domě. Jákob řekl Šimeónovi a Lévimu: Uvalili jste na mne zkázu, když jste mne zošklivili u obyvatel země, u Kenaanců a Perizejců. Nás je malý počet. Shromáždí-li se proti mně a pobijí-li mne, budu vyhlazen já i můj dům. Oni však odpověděli: Cožpak směl jednat s naší sestrou jako s nevěstkou? I řekl Bůh Jákobovi: Vstaň, vystup do Bét-elu a usaď se tam. Postav tam oltář Bohu, který se ti ukázal, když jsi utíkal před svým bratrem Ezauem. Jákob tedy řekl svému domu i všem, kteří byli s ním: Odstraňte ze svého středu cizí bohy, očistěte se a změňte svůj oděv, vstaňme a vystupme do Bét-elu. Tam udělám oltář Bohu, který mi odpověděl ve dni mého soužení a byl se mnou na cestě, kterou jsem šel. Nato dali Jákobovi všechny cizí bohy, které měli, a kroužky, které měli v uších, a Jákob je skryl pod terebintem, který je u Šekemu. Potom vyrazili a Boží děs padl na okolní města, takže syny Jákobovy nepronásledovali. Tak přišel Jákob, on i všechen lid, který byl s ním, do Lúzu v kenaanské zemi, což je Bét-el. Postavil tam oltář a nazval to místo El Bét-el, protože tam se mu zjevil Bůh, když utíkal před svým bratrem. Potom zemřela Rebečina chůva Debóra a byla pohřbena dole u Bét-elu pod dubem. Dal mu jméno Alón Bakhúth. Bůh se Jákobovi ukázal znovu po jeho příchodu z Paddan-aramu a požehnal ho. Bůh mu řekl: Tvé jméno je Jákob. Tvé jméno již nebude Jákob, ale tvé jméno bude Izrael. Tak mu dal jméno Izrael. Ještě mu Bůh řekl: Já jsem Bůh Všemohoucí. Rozploď a rozmnož se; národ, ba shromáždění národů z tebe vzejde; i králové vzejdou z tvých beder. A zemi, kterou jsem dal Abrahamovi a Izákovi, dám tobě. Také tvému potomstvu po tobě dám tuto zemi. Potom Bůh vystoupil od něho z místa, kde s ním mluvil. A Jákob na místě, kde s ním mluvil, postavil posvátný sloup, kamenný posvátný sloup, a vylil na něj litou oběť a polil jej olejem. Jákob dal místu, kde s ním Bůh mluvil, jméno Bét-el. Pak odtáhli z Bét-elu. Byl to ještě kus cesty do Efraty, když Ráchel začala rodit. Měla velmi těžký porod. V nejtěžší chvíli jejího porodu jí porodní bába řekla: Neboj se, protože máš zase syna. Když její duše vycházela – neboť umírala – dala mu jméno Ben-óni, ale otec ho nazval Benjamín. Ráchel zemřela a byla pohřbena u cesty do Efraty, což je Betlém. Jákob nad jejím hrobem postavil pamětní sloup. To je pamětní sloup Ráchelina hrobu až dodnes. Pak Izrael odtáhl a postavil svůj stan za Migdal-ederem. Stalo se, když Izrael přebýval v oné zemi, že Rúben šel a spal s Bilhou, konkubínou svého otce, a Izrael se to doslechl. Jákobových synů bylo dvanáct: Synové Ley: Jákobův prvorozený Rúben, Šimeón, Lévi a Juda, Isachar a Zabulón. Synové Ráchel: Josef a Benjamín. Synové Rácheliny služky Bilhy: Dan a Neftalí. A synové Leiny služky Zilpy: Gád a Ašer. Toto jsou Jákobovi synové, kteří se mu narodili v Paddan-aramu. Pak Jákob přišel ke svému otci Izákovi do Mamre do Kirjat-arby, což je Chebrón, kde pobývali Abraham i Izák. Izákovi bylo sto osmdesát let. I dokonal Izák a zemřel a byl připojen ke svému lidu, starý a sytý dnů. Jeho synové Ezau a Jákob ho pohřbili. Toto je rodopis Ezauův, to jest Edómův: Ezau si vzal ženy z dcer kenaanských: Ádu, dceru Chetejce Elóna, a Oholíbamu, dceru Anovu, vnučku Chivejce Sibeóna, a Basematu, dceru Izmaelovu, sestru Nebajótovu. Áda Ezauovi porodila Elífaza a Basemat porodila Reúela. Oholíbama porodila Jeúše, Jaelama a Kóracha. To jsou Ezauovi synové, kteří se mu narodili v kenaanské zemi. Ezau vzal své ženy, své syny a dcery, všechny lidi svého domu, svůj dobytek i všechnu zvěř a veškeré své zboží, jež nabyl v kenaanské zemi, a odešel do jiné země od svého bratra Jákoba, protože jejich majetek byl příliš velký, aby bydleli spolu, a země, kde byli hosty, jim nemohla stačit kvůli jejich stádům. Ezau tedy pobýval v pohoří Seíru; Ezau je Edóm. Toto je rodopis Ezaua, otce Edómců v pohoří Seíru. Toto jsou jména Ezauových synů: Elífaz, syn Ezauovy ženy Ády, Reúel, syn Ezauovy ženy Basematy. Synové Elífazovi jsou: Téman, Ómar, Sefó, Gátam a Kenaz. Timna byla konkubína Ezauova syna Elífaza. Ta Elífazovi porodila Amáleka. To jsou vnuci Ezauovy ženy Ády. A toto jsou synové Reúelovi: Nachat, Zerach, Šama a Miza. To jsou vnuci Ezauovy ženy Basematy. A toto jsou synové Ezauovy ženy Oholíbamy, dcery Anovy, vnučky Sibeónovy: Porodila Ezauovi Jeúše, Jaelama a Kóracha. Toto jsou náčelníci Ezauových potomků. Synové Elífaza, Ezauova prvorozeného: Náčelník Téman, náčelník Ómar, náčelník Sefó, náčelník Kenaz, náčelník Kórach, náčelník Gátam, náčelník Amálek. To jsou Elífazovi náčelníci v edómské zemi, to jsou synové Ády. A toto jsou synové Ezauova syna Reúela: Náčelník Nachat, náčelník Zerach, náčelník Šama, náčelník Miza. To jsou Reúelovi náčelníci v edómské zemi, to jsou vnuci Ezauovy ženy Basematy. A toto jsou synové Ezauovy ženy Oholíbamy: Náčelník Jeúš, náčelník Jaelam, náčelník Kórach. To jsou náčelníci Anovy dcery Oholíbamy, ženy Ezauovy. To jsou synové Ezaua, to je Edóma, a to jsou jejich náčelníci. Toto jsou synové Chorejce Seíra, původní obyvatelé té země: Lótan, Šóbal, Sibeón a Ana, Díšon, Eser a Díšan. To jsou Seírovi synové, chorejští náčelníci v edómské zemi. Lótanovi synové jsou Chorí a Hémam; Lótanova sestra je Timna. A toto jsou synové Šóbalovi: Alván, Manachat, Ébal, Šefó a Ónam. Toto jsou synové Sibeónovi: Aja a Ana. To je ten Ana, který nalezl v pustině horká zřídla, když pásl osly svého otce Sibeóna. A toto jsou potomci Anovi: Díšon a Anova dcera Oholíbama. Toto jsou synové Díšanovi: Chemdán, Ešbán, Jitrán a Keran. Toto jsou synové Eserovi: Bilhán, Zaavan a Akan. Toto jsou synové Díšanovi: Ús a Aran. Toto jsou chorejští náčelníci: náčelník Lótan, náčelník Šóbal, náčelník Sibeón, náčelník Ana, náčelník Díšon, náčelník Eser, náčelník Díšan. To jsou chorejští náčelníci podle seznamu jejich náčelníků v zemi Seíru. Toto jsou králové, kteří kralovali v edómské zemi, dříve než nějaký král kraloval synům Izraele. V Edómu kraloval Bela, syn Beórův, a jeho město se jmenovalo Dinhaba. Když Bela zemřel, stal se po něm králem Jóbab, syn Zerachův, z Bosry. Když Jóbab zemřel, stal se po něm králem Chúšam z témanské země. Když Chúšam zemřel, stal se po něm králem Hadad, syn Bedadův, který pobil Midjánce na moábském poli. Jeho město se jmenovalo Avít. Když Hadad zemřel, stal se po něm králem Samla z Masreky. Když Samla zemřel, stal se po něm králem Šaúl z Rechobótu na řece. Když Šaúl zemřel, stal se po něm králem Baal-chanan, syn Akbórův. Když Akbórův syn Baal-chanan zemřel, stal se po něm králem Hadar. Jeho město se jmenovalo Paí a jeho žena se jmenovala Mehétabel, dcera Matredy, dcera Mezahabova. Toto jsou jména Ezauových náčelníků podle jejich čeledí a podle jejich území, jmenovitě: náčelník Timna, náčelník Alva, náčelník Jetet, náčelník Oholíbama, náčelník Éla, náčelník Pínon, náčelník Kenaz, náčelník Téman, náčelník Mibsár, náčelník Magdíel a náčelník Íram. To jsou edómští náčelníci podle svých sídel v zemi jejich vlastnictví. To je Ezau, otec Edómců. Jákob se usadil v zemi putování svého otce, v zemi kenaanské. Toto je rodopis Jákobův. Sedmnáctiletý Josef pásl s bratry ovce. Mládenec byl se syny žen svého otce, Bilhy a Zilpy. Josef o nich přinesl jejich otci zlou zprávu. Izrael miloval Josefa nade všechny své syny, protože byl jeho synem ve stáří, a udělal mu bohatě vyšívanou suknici. Když jeho bratři viděli, že ho otec miluje nade všechny bratry, začali ho nenávidět a nedokázali s ním pokojně promluvit. Jednou měl Josef sen a pověděl ho svým bratrům. Nenáviděli ho pak ještě více. Řekl jim: Poslechněte si prosím sen, který jsem měl. Hle, vázali jsme na poli snopy. Tu můj snop povstal a zůstal stát, a vaše snopy obcházely kolem a klaněly se mému snopu. Bratři mu řekli: Opravdu budeš nad námi kralovat? Skutečně nám budeš vládnout? A nenáviděli ho kvůli jeho snům a kvůli jeho slovům ještě více. Měl znovu jiný sen a vyprávěl ho svým bratrům: Hle, znovu jsem měl sen, a v něm se mi klanělo slunce, měsíc a jedenáct hvězd. Vyprávěl ho otci a bratrům. Otec ho okřikl: Jakýs to měl sen? Cožpak snad přijdeme já, tvá matka a tvoji bratři, abychom se ti klaněli k zemi? Bratři na něho žárlili, ale otec to zachovával v mysli. Bratři pak odešli, aby pásli ovce svého otce v Šekemu. Izrael řekl jednou Josefovi: Což nepasou tvoji bratři v Šekemu? Pojď, pošlu tě k nim. Řekl mu: Tady jsem. Izrael mu řekl: Jdi se prosím podívat, jak se daří tvým bratrům a ovcím a přines mi zprávu. Tak ho poslal z chebrónského údolí a on přišel do Šekemu. Když bloudil tou krajinou, potkal ho nějaký muž a zeptal se ho: Co hledáš? Odpověděl: Hledám své bratry. Pověz mi, prosím, kde pasou. Ten muž mu řekl: Odtáhli odsud, protože jsem je slyšel říkat: Pojďme do Dótanu. Josef šel za svými bratry a nalezl je v Dótanu. Oni ho viděli zpovzdálí, dříve než se k nim přiblížil, a záludně se proti němu domluvili, že ho usmrtí. Říkali jeden druhému: Hle, mistr snů přichází. Nuže pojďte, zabijme ho a hoďme ho do jedné z těchto cisteren a řekneme, že ho sežrala divá zvěř. A uvidíme, co bude z jeho snů. Uslyšel to Rúben a zachránil ho z jejich ruky. Řekl: Nezabíjejme ho! Dále jim Rúben řekl: Neprolévejte krev. Hoďte ho do té cisterny v pustině, ale ruku na něho nevztahujte. To řekl, aby ho vysvobodil z jejich ruky, aby ho přivedl zpět k jeho otci. Jakmile Josef přišel k bratrům, svlékli z Josefa jeho suknici, tu bohatě vyšívanou suknici, kterou měl na sobě, a vzali Josefa a hodili ho do cisterny. Byla to prázdná cisterna, nebyla v ní voda. Pak se posadili, aby pojedli chléb. Když pozvedli oči, tu uviděli karavanu Izmaelitů přicházející z Gileádu. Jejich velbloudi nesli ladanum, balzám a myrhu dolů do Egypta. Tu řekl Juda svým bratrům: Jaký zisk z toho bude, když zabijeme svého bratra a utajíme jeho krev? Pojďte, prodáme ho Izmaelitům, ale svou ruku na něho nevztahujme; vždyť to je náš bratr a naše tělo. Bratři Judu poslechli. Když procházeli kolem midjánští obchodníci, vytáhli a vyndali Josefa z cisterny a prodali ho Izmaelitům za dvacet šekelů stříbra. Ti přivedli Josefa do Egypta. Pak se Rúben navrátil k cisterně a uviděl, že Josef v cisterně není. Roztrhl své roucho, vrátil se ke svým bratrům a říkal: Ten chlapec už tu není. A co já, kam já půjdu? Nato vzali Josefovu suknici, zabili kozla a namočili suknici do krve. Tu bohatě vyšívanou suknici nechali přinést ke svému otci se slovy: Toto jsme nalezli. Prozkoumej to, prosíme. Je to suknice tvého syna, nebo není? Poznal ji a řekl: To je suknice mého syna Josefa! Sežrala ho divá zvěř! Josef je jistě rozsápán! Jákob roztrhl své roucho, vzal si přes bedra pytlovinu a po mnoho dní truchlil pro svého syna. Všichni jeho synové a všechny jeho dcery povstali, aby ho potěšili, ale nechtěl se dát potěšit a říkal: Truchlící sestoupím ke svému synovi do podsvětí. Tak nad ním plakal jeho otec. Midjánci Josefa prodali do Egypta faraonovu dvornímu úředníku Potífarovi, veliteli tělesné stráže. V té době se stalo, že Juda odešel od svých bratrů a uchýlil se až k adulamskému muži jménem Chíra. Juda tam spatřil dceru kenaanského muže jménem Šúa. Vzal si ji za ženu a vešel k ní. Otěhotněla a porodila syna. Juda mu dal jméno Ér. Pak znovu otěhotněla, porodila syna a dala mu jméno Ónan. A ještě znovu porodila syna a dala mu jméno Šela. Bylo to v Kezíbu, když ho porodila. Pak Juda vybral pro Éra, svého prvorozeného, ženu jménem Támar. Ale Judův prvorozený Ér byl zlý v Hospodinových očích a Hospodin ho usmrtil. I řekl Juda Ónanovi: Vejdi k ženě svého bratra a splň vůči ní švagrovskou povinnost; vzbuď svému bratru potomka. Ónan věděl, že ten potomek nebude patřit jemu, proto když vcházel k ženě svého bratra, vypouštěl semeno na zem, aby nedal potomka svému bratru. To, co páchal, bylo v Hospodinových očích zlé. Proto usmrtil i jeho. Juda pak řekl své snaše Támaře: Usaď se jako vdova v domě svého otce, dokud nevyroste můj syn Šela. Říkal si však: Aby také on nezemřel jako jeho bratři. Támar tedy šla a usadila se v otcovském domě. Uplynulo mnoho dní a Judova žena, dcera Šúova, zemřela. Když se Juda utěšil, šel se svým adulamským přítelem Chírou ke střihačům svých ovcí do Timny. Támaře bylo oznámeno: Hle, tvůj tchán jde do Timny stříhat ovce. Odložila tedy své vdovské šaty, zakryla se závojem, úplně se zahalila a posadila se u vstupu do Énajimu, který je na cestě do Timny. Viděla totiž, že Šela vyrostl a ona mu nebyla dána za ženu. Juda ji spatřil a považoval ji za nevěstku, protože měla zakrytou tvář. Naklonil se k ní u cesty a řekl: Pojď, chci k tobě vejít. (Nevěděl totiž, že je to jeho snacha.) Odpověděla: Co mi dáš, když ke mně vejdeš? Řekl: Pošlu kůzle ze stáda. Odpověděla: Dej však zástavu, než je pošleš. Řekl: Jakou zástavu ti mám dát? Odpověděla: Svůj pečetní prsten, šňůrku a hůl, kterou máš v ruce. Dal jí to, vešel k ní, a ona s ním otěhotněla. Pak vstala, odešla, odložila závoj a oblékla si vdovské šaty. Juda pak poslal svého adulamského přítele s kůzletem, aby vzal od té ženy zástavu, ale nenašel ji. Vyptával se mužů v tom místě: Kde je ta chrámová nevěstka, která byla v Énajimu u cesty? Odpovídali: Žádná chrámová nevěstka tu nebyla. Vrátil se k Judovi a řekl: Nenašel jsem ji. Také muži v tom místě říkali, že tam žádná chrámová nevěstka nebyla. Juda řekl: Ať si to vezme; jen abychom nebyli v pohrdání. Vždyť jsem jí to kůzle poslal, ale tys ji nenašel. Asi po třech měsících bylo Judovi oznámeno: Tvá snacha Támar se dopustila smilstva, a hle, také je ze smilstva těhotná. Juda odpověděl: Vyveďte ji, ať je upálena. Když ji vyváděli, vzkázala svému tchánovi: Jsem těhotná s mužem, kterému patří tyto věci. A pokračovala: Prozkoumej, prosím, komu patří tento pečetní prsten, šňůrka a tato hůl. Juda to prozkoumal a řekl: Je spravedlivější než já, neboť jsem ji nedal svému synu Šelovi. A už ji znovu nepoznal. Když nastal čas jejího porodu, hle, v jejím lůnu byla dvojčata. Stalo se, když rodila, že jedno vystrčilo ruku. Porodní bába vzala karmínový provázek, přivázala mu ho na ruku a řekla: Toto vyjde první. Avšak když vtáhl ruku zpět, hle, vyšel jeho bratr. Řekla: Jakou trhlinu jsi pro sebe protrhl? I dali mu jméno Peres. Potom vyšel jeho bratr, který měl na ruce karmínový provázek. Jemu dali jméno Zerach. Josef byl přiveden dolů do Egypta. Od Izmaelitů, kteří ho tam odvedli, ho koupil faraonův dvorní úředník, Egypťan Potífar, velitel tělesné stráže. A Hospodin byl s Josefem, a proto byl úspěšný člověk. Zůstal v domě svého egyptského pána. Jeho pán viděl, že Hospodin je s ním a že všemu, co dělá, Hospodin dopřává v jeho rukou úspěch. Josef nalezl v jeho očích milost a sloužil jemu samému. Potifar ho ustanovil nad svým domem a všechno, co měl, svěřil do Josefových rukou. A od té doby, co ho ustanovil nad svým domem a nade vším, co měl, Hospodin kvůli Josefovi Egypťanovu domu žehnal. Hospodinovo požehnání bylo na všem, co měl, jak v domě, tak na poli. Všechno, co měl, zanechal v Josefových rukou a nestaral se s ním o nic kromě chleba, který jídal. Josef byl krásné postavy a krásného vzhledu. Stalo se po těch věcech, že žena jeho pána pozvedla k Josefovi oči a řekla: Lehni si se mnou. On však odmítl a ženě svého pána řekl: Hle, když jsem zde, můj pán se nestará o to, co se v domě děje, a všechno, co má, svěřil do mých rukou. Nikdo není v tomto domě větší než já a nevyňal z mé správy nic kromě tebe, protože jsi jeho žena. Jak bych mohl spáchat takové zlo a zhřešit proti Bohu? I když mluvila k Josefovi den co den, neuposlechl ji, aby k ní ulehl a byl s ní. Jednoho dne přišel do domu, aby dělal svou práci, a nikdo z domácích v domě nebyl. Tu ho uchopila za oděv se slovy: Lehni si se mnou! Zanechal svůj oděv v její ruce, utíkal a odešel ven. Když viděla, že zanechal svůj oděv v její ruce a utekl ven, svolala své domácí a říkala jim: Podívejte, přivedl nám hebrejského muže, aby s námi laškoval! Přišel ke mně, aby se mnou ležel, ale hlasitě jsem křičela. Když uslyšel, že jsem začala hlasitě křičet, zanechal svůj oděv u mě, utíkal a odešel ven. Nechala si jeho oděv u sebe, dokud jeho pán nepřišel domů, a povídala mu totéž: Přišel ke mně ten hebrejský otrok, kterého jsi nám přivedl, a chtěl se mnou laškovat. Ale když jsem začala hlasitě křičet, zanechal svůj oděv u mne a utekl ven. Když jeho pán slyšel slova své ženy, která mu říkala: To a to mi tvůj otrok udělal, vzplanul hněvem, vzal ho a uvrhl ho do věznice, do místa, kde byli vězněni královští vězni. Tak se tam ocitl ve věznici. Ale Hospodin byl s Josefem a rozprostřel nad ním milosrdenství a dal mu milost v očích velitele věznice. Velitel věznice svěřil všechny vězně ve věznici do Josefových rukou, takže řídil všechno, co se tam dělalo. Velitel věznice nedohlížel na nic, co bylo v jeho rukou, protože Hospodin byl s ním. Co Josef činil, tomu Hospodin dopřával úspěch. I stalo se po těch událostech, že se číšník egyptského krále a pekař prohřešili proti svému pánu, egyptskému králi. A farao se rozhněval na své dva dvorní úředníky, na vrchního číšníka a na vrchního pekaře, a dal je do vazby v domě velitele tělesné stráže, do věznice, kde byl vězněn Josef. Velitel tělesné stráže určil Josefa k nim, aby jim sloužil. Tak byli ve vazbě nějaký čas. Oba měli sen. Oba měli sen téže noci; sen každého měl svůj význam, sen číšníka i pekaře egyptského krále, kteří byli ve věznici vězněni. Když k nim Josef ráno přišel a uviděl je, hle, byli skleslí. Zeptal se tedy faraonových dvorních úředníků, kteří s ním byli ve vazbě v domě jeho pána: Proč jsou dnes vaše tváře tak skleslé? Odpověděli mu: Oba jsme měli sen a není, kdo by jej vyložil. Josef jim řekl: Což nenáleží výklad Bohu? Prosím, vyprávějte mi je. Tedy vrchní číšník vyprávěl Josefovi svůj sen a říkal mu: Ve svém snu jsem před sebou uviděl vinnou révu a na té révě tři ratolesti. Jakmile vypučela, vyrazily její květy a zrály její vinné hrozny. V ruce jsem měl faraonův pohár, bral jsem hrozny, vymačkal jsem je do faraonova poháru a podal jsem pohár faraonovi do ruky. Josef mu řekl: Toto je výklad snu. Tři ratolesti jsou tři dny. Během tří dnů farao povýší tvou hlavu a vrátí tě do tvého úřadu. A budeš podávat faraonův pohár do jeho ruky podle původního práva, když jsi byl jeho číšníkem. Jen si na mě vzpomeň, až se ti dobře povede, a prokaž mi, prosím, milosrdenství: zmiň se o mně faraonovi a nechej mě vyjít z tohoto domu. Vždyť jsem byl vskutku ukraden z hebrejské země a ani zde jsem se nedopustil ničeho, zač by mne měli vsadit do žaláře. Když vrchní pekař viděl, že vyložil sen dobře, řekl Josefovi: Také já jsem ve svém snu něco viděl: Hle, tři koše pečiva byly na mé hlavě. V nejhořejším koši bylo jídlo pro faraona – různé pekařské výtvory, a ptáci je jedli z koše na mé hlavě. Josef odpověděl slovy: Toto je výklad snu. Tři koše jsou tři dny. Během tří dnů farao povýší tvou hlavu od tebe a pověsí tě na dřevo. Ptáci z tebe budou jíst maso. Stalo se třetího dne – v den faraonových narozenin, že udělal hostinu všem svým otrokům a mezi svými otroky povýšil hlavu vrchního číšníka i hlavu vrchního pekaře. Vrchního číšníka navrátil do jeho úřadu, a podával pohár do faraonovy ruky, a vrchního pekaře pověsil, tak jak jim vyložil Josef. Vrchní číšník však na Josefa nepamatoval, ale zapomněl na něj. Po dvou letech se stalo, že farao měl sen: Hle, stál u Nilu. Vtom z Nilu vystoupilo sedm tučných krav krásného vzhledu, které se pásly v sítině. A tu za nimi z Nilu vystoupilo sedm jiných krav, ošklivého vzhledu a vychrtlých, a postavily se vedle krav na břehu Nilu. A ty vychrtlé krávy ošklivého vzhledu sežraly těch sedm tučných krav krásného vzhledu. Pak farao procitl. Nato usnul a měl druhý sen: Hle, na jednom stéble vyrůstalo sedm klasů, plných a pěkných. A hle, za nimi vyráželo sedm klasů řídkých, spálených východním větrem. A ty řídké klasy pohltily těch sedm klasů plných a silných. Farao procitl a hle, byl to sen. Ráno byl jeho duch rozrušen. Dal si tedy zavolat všechny egyptské kouzelníky a mudrce. Farao jim vypravoval své sny, ale nebyl, kdo by je faraonovi vyložil. Tu k faraonovi promluvil vrchní číšník: Musím dnes připomenout své hříchy: Farao se rozhněval na své otroky a dal mne a vrchního pekaře do vazby v domě velitele tělesné stráže. Téže noci jsme měli sen, já i on. Každému z nás se zdál sen, který měl svůj význam. Byl tam s námi hebrejský mládenec, otrok velitele tělesné stráže. Jemu jsme je vyprávěli a on nám naše sny vyložil. Každému vyložil jeho sen. A jak nám je vyložil, tak se stalo: mě farao do úřadu vrátil a jeho pověsil. Farao si dal zavolat Josefa. Rychle ho přivedli ze žaláře. Oholil se, vyměnil si oděv a přišel k faraonovi. Farao Josefovi řekl: Měl jsem sen a není, kdo by ho vyložil. Ale o tobě jsem slyšel, že když vyslechneš sen, můžeš ho vyložit. Josef faraonovi odpověděl: Ne já, ale Bůh dá odpověď k faraonovu prospěchu. Farao tedy Josefovi řekl: Ve svém snu, hle, stál jsem na břehu Nilu. Vtom z Nilu vystoupilo sedm tučných krav krásného vzezření, které se pásly v sítině. A tu za nimi vystoupilo sedm jiných krav, ubohých, velmi ošklivého vzezření a vyzáblých. Takovou ošklivost jsem neviděl v celé egyptské zemi. A ty vyzáblé a ošklivé krávy sežraly těch sedm prvních tučných krav. I když se dostaly do jejich břicha, nebylo znát, že do nich vešly, a jejich vzhled byl špatný tak jako na počátku. Pak jsem procitl. Nato jsem ve snu viděl, hle, sedm klasů vyrůstalo na jednom stéble, plných a pěkných. A hle, za nimi vyráželo sedm klasů jalových, řídkých, spálených východním větrem. A ty řídké klasy pohltily těch sedm pěkných klasů. Pověděl jsem to kouzelníkům, ale význam mi nikdo neoznámil. Josef faraonovi řekl: Faraonův sen je jeden a týž: Bůh faraonovi oznámil to, co bude dělat. Těch sedm pěkných krav je sedm let, i těch sedm pěkných klasů je sedm let. Je to jeden sen. A sedm krav vyzáblých a ošklivých, vystupujících za nimi, je sedm let. Také sedm klasů prázdných, spálených východním větrem, je sedm let hladu. To je to, co jsem řekl faraonovi: Bůh faraonovi ukázal, co bude dělat. Hle, přichází sedm let velké hojnosti po celé egyptské zemi. Po nich však nastane sedm let hladu a v egyptské zemi bude všechna ta hojnost zapomenuta; hlad bude zemi ničit. Pak nebude v zemi znát nic z té hojnosti kvůli hladu, který bude potom, protože bude velmi tíživý. A sen se faraonovi opakoval dvakrát, protože ta věc je Bohem pevně stanovena a Bůh ji pospíchá vykonat. Nuže tedy, ať si farao vyhlédne rozumného a moudrého muže a ustanoví ho nad egyptskou zemí. Ať farao zřídí a ustanoví nad zemí dohlížitele a v sedmi letech hojnosti vybírá pětinu úrody egyptské země. Ať shromažďují všechnu potravu těchto přicházejících dobrých let. Ať shromažďují zrno k jídlu ve městech pod moc faraonovu a střeží je. To jídlo bude zásobou pro zemi na sedm let hladu, která budou v egyptské zemi. Tak země nebude hladem zničena. Tato řeč se líbila faraonovi i všem jeho otrokům. I řekl farao svým otrokům: Zda se najde někdo podobný tomuto muži, v němž je Duch Boží? Farao tedy řekl Josefovi: Potom, co ti Bůh dal toto všechno poznat, nikdo není tak rozumný a moudrý jako ty. Ty budeš nad mým palácem a podle tvých příkazů se bude řídit všechen můj lid. Budu tě převyšovat pouze trůnem. Dále farao Josefovi řekl: Hle, ustanovil jsem tě nad celou egyptskou zemi. Nato farao sňal z ruky svůj pečetní prsten a dal ho na ruku Josefovu, oblékl mu roucho z jemného plátna a na jeho šíji vložil zlatý řetěz. Potom ho dal vozit ve svém druhém voze a provolávat před ním: Na kolena! Tak ho ustanovil nad celou egyptskou zemí. Farao ještě Josefovi řekl: Já jsem farao. A bez tebe nikdo v celé egyptské zemi nezvedne ruku ani nohu. Farao dal Josefovi jméno Safenat Paneach a dal mu za ženu Asenatu, dceru Potífery, kněze z Ónu. Pak Josef vyšel procestovat egyptskou zemi. Josefovi bylo třicet let, když stál před faraonem, egyptským králem. Pak Josef vyšel od faraona a procházel celou egyptskou zemí. A v sedmi letech hojnosti vydávala země přebohatou úrodu. Shromažďoval tedy všechnu potravu, která byla sedm let v egyptské zemi, a ukládal ji ve městech. Uvnitř každého města ukládal potravu z jeho polí, která byla kolem něho. Tak Josef nashromáždil obilí jako mořského písku, veliké množství, takže přestal počítat, protože ho bylo bezpočtu. Dříve než přišel rok hladu, Josefovi se narodili dva synové, které mu porodila Asenat, dcera Potífery, kněze z Ónu. Josef dal prvorozenému jméno Manases, neboť řekl: Bůh mi dal zapomenout na všechno mé trápení a na celý dům mého otce. A druhému dal jméno Efrajim, neboť řekl: Bůh mě učinil plodným v zemi mého soužení. Když sedm let hojnosti, která byla v egyptské zemi, pominulo, začalo přicházet sedm let hladu, jak řekl Josef. Nastal hlad ve všech zemích, ale v celé egyptské zemi byl chléb. Když celá egyptská země hladověla a lid křičel k faraonovi o chléb, farao řekl celému Egyptu: Jděte k Josefovi a udělejte, co vám řekne. Hlad byl po celé zemi. Josef otevřel všechny sýpky a prodával Egypťanům obilí. A hlad se v egyptské zemi rozmáhal. A všechny země přicházely do Egypta k Josefovi nakupovat obilí, protože hlad se rozmohl po celém světě. Když Jákob viděl, že v Egyptě je obilí, řekl svým synům: Proč civíte jeden na druhého? A řekl: Hle, slyšel jsem, že v Egyptě je obilí. Sestupte tam a nakupte tam pro nás obilí, abychom zůstali naživu a nezemřeli. Deset Josefových bratří tedy sestoupilo, aby v Egyptě nakoupili obilí. Josefova bratra Benjamína Jákob s jeho bratry neposlal, protože si říkal: Jen aby ho nepotkalo neštěstí! Izraelovi synové přišli nakupovat obilí spolu s dalšími, kteří také šli, protože v kenaanské zemi byl hlad. Josef byl pánem nad zemí, byl tím, kdo prodával všemu lidu země. Josefovi bratři přišli a klaněli se mu tváří k zemi. Když Josef spatřil své bratry, poznal je, ale nedal se jim poznat a mluvil s nimi tvrdě. Řekl jim: Odkud jste přišli? Odpověděli: Z kenaanské země, abychom nakoupili potravu. Josef své bratry poznal, ale oni ho nepoznali. Tu si Josef vzpomněl na sny, které o nich měl. Řekl jim: Jste zvědové! Přišli jste, abyste viděli nechráněná místa země. Odpověděli mu: Ne, pane, tvoji otroci přišli, aby nakoupili potravu. Všichni jsme synové jednoho muže. Jsme poctiví lidé, tvoji otroci nejsou zvědové! Řekl jim: Ne, neboť jste přišli, abyste viděli nechráněná místa země! Odpověděli: Nás, tvých otroků, bylo dvanáct bratrů, synů jednoho muže v kenaanské zemi. A hle, nejmladší je dnes s naším otcem a jeden už není. A Josef jim řekl: Je to tak, jak jsem vám říkal: Jste zvědové. Tak budete přezkoušeni: Jakože živ je farao, nevyjdete odsud, pokud váš nejmladší bratr nepřijde sem. Pošlete jednoho z vás, ať přivede vašeho bratra, zatímco vy budete spoutáni. Tak budou přezkoušena vaše slova, máte-li pravdu. Jestli ne, jakože živ je farao, jste zvědové. Pak je dal spolu na tři dny do vazby. Třetího dne jim Josef řekl: Udělejte toto a zůstanete naživu; já se bojím Boha: Jste-li poctiví, jeden váš bratr zůstane spoután ve vašem vězení a vy jděte a přineste svým hladovějícím rodinám obilí a svého nejmladšího bratra přiveďte ke mně. Tak se vaše slova potvrdí a nezemřete. I učinili tak. A říkali jeden druhému: Jistě neseme vinu za svého bratra. Viděli jsme soužení jeho duše, když nás prosil o milost, a nevyslyšeli jsme ho. Proto na nás přišlo toto soužení. Rúben jim odpověděl: Což jsem vám neříkal, abyste proti chlapci nehřešili? Ale neposlechli jste. A hle, již je jeho krev vyhledávána. Oni však nevěděli, že Josef rozumí, protože mezi nimi byl tlumočník. Odvrátil se od nich a plakal. Pak se k nim obrátil, mluvil s nimi, vybral z nich Šimeóna a před jejich očima ho svázal. Pak Josef přikázal, aby jejich nádoby naplnili obilím a aby vrátili každému jeho peníze do jeho pytle a aby jim dali potravu na cestu. Když jim to udělali, naložili své obilí na osly a vyšli odtamtud. Když jeden otevřel svůj pytel, aby v tábořišti dal svému oslu krmivo, uviděl své peníze. Hle, byly nahoře v jeho žoku. A řekl svým bratrům: Mé peníze jsou zpět! Zase zde v mém žoku! Byli ohromeni strachem a roztřeseně se obraceli jeden na druhého se slovy: Co nám to Bůh udělal? Když přišli do kenaanské země ke svému otci Jákobovi, oznámili mu všechno, co se jim přihodilo: Ten muž, pán země, s námi mluvil tvrdě a pokládal nás za zvědy ve své zemi. Řekli jsme mu: Jsme poctiví, nejsme zvědové. Bylo nás dvanáct bratrů, synů našeho otce. Jeden už není a nejmladší je teď s naším otcem v kenaanské zemi. Ten muž, pán země, nám odpověděl: Podle toho poznám, že jste poctiví. Jednoho svého bratra ponechte u mě a vezměte obilí pro své hladovějící rodiny a jděte. Pak přiveďte svého nejmladšího bratra ke mně. Tak poznám, že nejste zvědové, ale jste poctiví. Vašeho bratra vám vydám a budete moci procházet zemí jako kupci. Potom se stalo, když vyprazdňovali své pytle, hle, každý měl svůj váček s penězi ve svém pytli! Když oni i jejich otec uviděli váčky peněz, dostali strach. Jejich otec Jákob jim řekl: Připravujete mě o děti! Josef není, Šimeón není, a teď vezmete Benjamína! Všechno to na mě dopadá! Rúben svému otci řekl: Dva mé syny můžeš dát usmrtit, jestliže ho nepřivedu k tobě. Svěř ho do mých rukou a já ho přivedu zpět k tobě. Ale Jákob řekl: Můj syn s vámi nesestoupí, protože jeho bratr je mrtev a on zůstal sám. Kdyby ho potkalo neštěstí na cestě, kterou půjdete, s žalem byste přivedli mé šediny dolů do podsvětí. Hlad v zemi byl tíživý. Když dojedli obilí, které přivezli z Egypta, otec jim řekl: Nakupte nám znovu trochu potravy. Juda mu odpověděl: Ten muž nás výslovně varoval slovy: Nespatříte mou tvář, nebude-li váš bratr s vámi. Jestliže pošleš našeho bratra s námi, sestoupíme do Egypta a nakoupíme ti potravu. Ale jestli ho nepošleš, nesestoupíme, protože ten muž nám řekl: Neuvidíte mou tvář, nebude-li váš bratr s vámi. Nato Izrael řekl: Proč jste mi způsobili takové zlo, že jste tomu muži oznámili, že máte dalšího bratra? Odpověděli: Ten muž se nás zevrubně vyptával na naše příbuzenstvo, ptal se: Žije ještě váš otec? Máte ještě bratra? Oznamovali jsme mu to na jeho přímé otázky. Cožpak jsme jen tušili, že řekne: Přiveďte svého bratra sem dolů? Pak Juda řekl svému otci Izraelovi: Pošli chlapce se mnou, ať vstaneme a vyjdeme, abychom zůstali naživu a nezemřeli my ani ty ani naše děti. Já se za něho zaručím, ode mě ho budeš vyžadovat. Jestliže ho nepřivedu k tobě a nepostavím ho před tebe, budu před tebou navždy vinen. Neboť kdybychom neváhali, už bychom tu byli dvakrát zpátky. Jejich otec Izrael jim řekl: Když je to tak, udělejte tedy toto: Vezměte z nejlepších plodů země do svých nádob a sneste tomu muži jako dar trochu balzámu, trochu medu, ladanum, myrhu, pistácie a mandle. Vezměte s sebou dvojnásobně peněz. Peníze, které byly zpět navráceny nahoru do vašich žoků, vlastnoručně vraťte; možná to byl omyl. Vezměte svého bratra, vstaňte a vraťte se k tomu muži. A Bůh Všemohoucí kéž vám dá dojít slitování před tím mužem, a on vám propustí vašeho druhého bratra i Benjamína. A já, jestli se stanu bezdětným, stanu se bezdětným. Ti muži tedy vzali ten dar, vzali s sebou dvojnásobně peněz i Benjamína, vstali a sestoupili do Egypta a postavili se před Josefem. Když Josef uviděl Benjamína s nimi, řekl správci svého domu: Uveď ty muže do domu a nechej něco porazit a připravit, protože ti muži budou se mnou v poledne jíst. Ten člověk udělal, co Josef řekl, a uvedl muže do Josefova domu. Ti dostali strach, že byli přivedeni do Josefova domu, a říkali si: Kvůli těm penězům, které byly na počátku navráceny do našich žoků, jsme přivedeni, aby se na nás vrhli, aby se nás zmocnili a aby nás vzali za otroky i s našimi osly. Přistoupili tedy k muži, který byl správcem Josefova domu, a mluvili s ním ve vchodu domu. Říkali: Dovol, pane, poprvé jsme sem sestoupili, abychom nakoupili potravu. A když jsme přišli do tábořiště a otevřeli své žoky, hle každý měl své peníze nahoře ve svém žoku, peníze v plné váze. Donesli jsme je zpět s sebou. A další peníze jsme přinesli s sebou, abychom nakoupili potravu. Nevíme, kdo nám dal naše peníze do žoků. Odpověděl: Buďte klidní, nebojte se. Váš Bůh, Bůh vašeho otce vám dal skrytý poklad do vašich žoků; vaše peníze se ke mně dostaly. Pak k nim vyvedl Šimeóna. Potom ten člověk uvedl muže do Josefova domu, podal vodu, aby si umyli nohy, a dal krmivo jejich oslům. Oni připravili ten dar, než Josef v poledne přišel, protože slyšeli, že tam budou jíst. Když Josef přišel domů, přinesli mu dar, který vzali s sebou do domu, a klaněli se mu k zemi. Zeptal se, jak se jim daří, a řekl: Daří se dobře vašemu starému otci, o kterém jste mluvili? Je ještě naživu? Odpověděli: Tvému otroku, našemu otci, se daří dobře. Je ještě živ. Pak poklekli a klaněli se. Pozvedl oči a uviděl svého bratra Benjamína, syna své matky, a zeptal se: Toto je váš nejmladší bratr, o kterém jste mi říkali? A řekl: Bůh ti buď milostiv, můj synu. Josef pospíchal pryč, protože se roznítila jeho náklonnost k bratrovi a chtěl plakat. Vešel tedy do pokoje a tam se rozplakal. Pak si umyl tvář a vyšel. Se sebeovládáním řekl: Předkládejte jídlo. Předkládali zvlášť jemu, zvlášť jim a zvlášť Egypťanům, kteří jedli s ním; Egypťané totiž nemohou jíst s Hebreji, protože to je pro Egypťany ohavnost. Seděli před ním od prvorozeného podle jeho prvorozenství až po nejmladšího podle jeho mládí a ti muži užasle hleděli jeden na druhého. Nechal jim od sebe nosit čestné porce a Benjamínova porce byla pětkrát větší než porce jich všech; a pili s ním, až se opili. Josef přikázal správci svého domu: Naplň žoky těchto mužů potravou tak, jak budou moci unést, a vlož peníze každého nahoru do jeho žoku. Můj kalich, ten stříbrný kalich, vlož s penězi za jeho obilí nahoru do žoku toho nejmladšího. Správce učinil všechno, co Josef řekl. Když se ráno rozjasnilo, byli ti muži propuštěni i se svými osly. Vyšli z města, ještě nebyli daleko, a Josef řekl správci svého domu: Vstaň, pronásleduj tyto muže a až je dostihneš, řekni jim: Proč jste za dobro odplatili zlem? Což to není kalich, z něhož pije můj pán? Vždyť z něho on věští! Tím, co jste učinili, jste spáchali zlo. Když je dostihl, řekl jim ona slova. Odpověděli mu: Proč můj pán mluví taková slova? Ať je to od tvých otroků vzdáleno, aby učinili něco takového! Hle, peníze, které jsme nalezli nahoře ve svých žocích, jsme ti přinesli zpět z kenaanské země. Jak bychom mohli z domu tvého pána ukrást stříbro nebo zlato? U koho z tvých otroků se to nalezne, ten ať zemře, a také my se staneme otroky mého pána. Odpověděl: Tedy dobrá, bude to podle vašich slov: U koho se to najde, ten bude mým otrokem a vy budete volni. Tu každý rychle sundal na zem svůj žok a každý svůj žok otevřel. Prohlídka začala u nejstaršího a skončila u nejmladšího. Kalich se našel v Benjamínově žoku. Roztrhli svá roucha, každý naložil svého osla a vraceli se do města. Když Juda a jeho bratři přišli do Josefova domu, on tam ještě byl. Tu padli před ním na zem. A Josef jim řekl: Jaký skutek jste to provedli? Což nevíte, že muž jako já dokáže věštit? Juda odpověděl: Co můžeme mému pánu říci? Co máme povídat? A jak se ospravedlníme? Bůh postihl provinění tvých otroků. Hle, jsme otroky mého pána, i my, i ten, u něhož se nalezl kalich. Josef odpověděl: Ať je to ode mne vzdáleno, abych to učinil. Muž, u něhož se ten kalich našel, ten bude mým otrokem, a vy jděte v pokoji ke svému otci. Juda k němu přistoupil a řekl: Dovol, prosím, můj pane, ať tvůj otrok promluví k svému pánu; ať tvůj hněv nevzplane proti tvému otroku, protože ty jsi jako farao. Můj pán se svých otroků ptal: Máte otce nebo bratra? Řekli jsme mému pánu: Máme starého otce a malého chlapce, který se mu narodil ve stáří. Jeho bratr je mrtev a po své matce zůstal on sám; jeho otec ho miluje. Řekl jsi svým otrokům: Přiveďte ho ke mně dolů, ať ho uvidím na vlastní oči. Odpověděli jsme mému pánu, že chlapec nemůže opustit svého otce. Kdyby opustil svého otce, on by zemřel. Řekl jsi svým otrokům: Jestliže váš nejmladší bratr nesestoupí s vámi, nespatříte již moji tvář. Když jsme vystoupili ke tvému otroku, mému otci, oznámili jsme mu slova mého pána. Potom náš otec řekl: Nakupte nám znovu trochu potravy. Odpověděli jsme: Nemůžeme tam sestoupit. Pouze bude-li náš nejmladší bratr s námi, pak sestoupíme, neboť nemůžeme spatřit tvář toho muže, pokud náš nejmladší bratr nebude s námi. A tvůj otrok, můj otec, nám řekl: Vy víte, že mi má žena porodila dva syny. Jeden mi odešel. Volal jsem: Jistě byl rozsápán, byl rozsápán! Až dosud jsem ho neviděl. A i tohoto ode mne berete? Potká-li ho neštěstí, se zármutkem přivedete mé šediny dolů do podsvětí. A teď, když přijdu k tvému otroku, svému otci, a chlapec, na němž otcova duše lpí, nebude s námi, když otec uvidí, že s námi chlapec není, zemře. Tak tvoji otroci přivedou šediny tvého otroka, našeho otce, s žalem dolů do podsvětí. Vždyť tvůj otrok se za chlapce svému otci zaručil slovy: Jestliže ho nepřivedu k tobě, budu před svým otcem navždy vinen. Nyní tedy prosím, ať tvůj otrok zůstane místo toho chlapce za otroka mému pánu a ten chlapec ať se vrátí se svými bratry. Vždyť jak bych mohl přijít ke svému otci, když by chlapec nebyl se mnou? Ať nehledím na zlo, které by postihlo mého otce! Josef se už přede všemi, kdo kolem něho stáli, nemohl ovládat a zvolal: Všichni ode mne odejděte! Nikdo u něho tedy nezůstal, když se dal Josef svým bratrům poznat. Tu se dal do hlasitého pláče. Slyšeli to Egypťané a slyšel o tom faraonův dům. Josef bratrům řekl: Já jsem Josef. Je můj otec ještě naživu? Ale jeho bratři mu nebyli schopni odpovědět, protože z něho byli vyděšeni. Josef tedy bratrům řekl: Jen ke mně přistupte. Když přistoupili, řekl: Já jsem Josef, váš bratr, kterého jste prodali do Egypta. A teď se netrapte a nehněvejte se na sebe, že jste mne sem prodali. Neboť Bůh mne poslal před vámi pro zachování života. Protože to byly dva roky hladu v zemi, ale orba a žeň nebude ještě pět let. Bůh mne poslal před vámi, aby zajistil váš ostatek na zemi a aby vás zachoval při životě pro veliké vysvobození. Nyní tedy ne vy jste mě sem poslali, nýbrž Bůh. On mě učinil otcem faraonovi, pánem celého jeho domu a vládcem celé egyptské země. Rychle vystupte k otci a řekněte mu: Toto vzkazuje tvůj syn Josef: Bůh mě učinil pánem celého Egypta. Neotálej a sestup ke mně. Usadíš se v zemi Gošenu a budeš blízko mě ty, tvoji synové i synové tvých synů, tvůj brav i tvůj skot a vše, co máš. Budu se tam o tebe starat, protože bude ještě pět let hladu, abys nezchudl ty, tvůj dům ani nic z toho, co máš. Hle, vidí to vaše oči i oči mého bratra Benjamína, že já sám k vám mluvím. Povězte otci o vší mé slávě v Egyptě a o všem, co jste viděli. Pospěšte si a přiveďte otce sem dolů. Tu padl na šíji svého bratra Benjamína a rozplakal se. I Benjamín plakal na jeho šíji. Pak políbil všechny bratry a plakal při nich. Teprve potom s ním jeho bratři byli schopni mluvit. Když ve faraonově domě slyšeli zprávu, že přišli Josefovi bratři, bylo to milé faraonovi i jeho otrokům. Farao Josefovi řekl: Řekni svým bratrům: Udělejte toto: Naložte náklad na svůj dobytek, jděte rychle do kenaanské země, vezměte svého otce a své rodiny a přijďte ke mně. Dám vám to nejlepší z egyptské země a budete jíst tuk země. Dále máš přikázáno jim říct: Udělejte toto: Vezměte si z egyptské země vozy pro své děti a ženy a naložte svého otce a přijďte. Nelitujte svého zařízení, protože to nejlepší z celé egyptské země bude vaše. A Izraelovi synové tak učinili. Josef jim podle faraonova příkazu vydal vozy a dal jim zásobu potravin na cestu. Každému z nich dal proměnný oděv a Benjamínovi dal tři sta šekelů stříbra a pět proměnných oděvů. A svému otci poslal toto: Deset oslů nesoucích nejlepší věcí Egypta a deset oslic nesoucích obilí, chléb a potraviny pro otce na cestu. Když bratry propouštěl a oni odcházeli, řekl jim: Nedrážděte se po cestě. I vystoupili z Egypta a přišli do kenaanské země ke svému otci Jákobovi. A oznámili mu: Josef ještě žije a nadto je vládcem celé egyptské země. Jeho srdce zůstalo netečné, protože jim nevěřil. Když mu vyprávěli všechno, co jim Josef říkal, a když viděl vozy, které pro něho Josef poslal, duch jejich otce Jákoba ožil. Izrael zvolal: Stačí! Můj syn Josef ještě žije! Půjdu a uvidím ho, dříve než zemřu! Izrael vyrazil se vším, co měl. Když přišel do Beer-šeby, obětoval oběti Bohu svého otce Izáka. Tu Bůh k Izraelovi v nočním vidění promluvil: Jákobe, Jákobe! On odpověděl: Tady jsem. Bůh řekl: Já jsem Bůh, Bůh tvého otce. Neboj se sestoupit do Egypta, protože tam z tebe učiním velký národ. Já sestoupím do Egypta s tebou a já tě jistě zase vyvedu. A Josef položí ruku na tvé oči. Jákob se tedy z Beer-šeby zvedl a Izraelovi synové naložili svého otce Jákoba, své malé děti a své ženy na vozy, které pro ně farao poslal. Vzali také svá stáda a svůj majetek, jejž nabyli v kenaanské zemi, a vešli do Egypta, Jákob a všechno jeho potomstvo s ním. Své syny a syny svých synů i své dcery a dcery svých synů – všechno své potomstvo přivedl s sebou do Egypta. Toto jsou jména Izraelových synů, kteří přišli do Egypta: Jákob a jeho synové: Jákobův prvorozený Rúben a Rúbenovi synové Chanók, Palú, Chesrón a Karmí. Šimeónovi synové: Jemúel, Jamín a Óhad, Jakín, Sóchar a Šaúl, syn Kenaanky. Synové Léviho: Geršón, Kehat a Merarí. Judovi synové: Ér, Ónan a Šela, Peres a Zerach; Ér a Ónan však zemřeli v kenaanské zemi. Synové Peresovi byli Chesrón a Chámul. Isacharovi synové: Tóla, Púva, Jób a Šimrón. Zabulónovi synové: Sered, Elón a Jachleel. To jsou synové Ley, které porodila Jákobovi v Paddan-aramu, a také jeho dceru Dínu. Všech jeho synů a dcer bylo třicet tři. Gádovi synové: Sifjón a Chagí, Šúni a Esbón, Éri, Aródi a Aréli. Ašerovi synové: Jimna a Jišva, Jišví a Bería a jejich sestra Serach. Beríovi synové byli Cheber a Malkíel. To jsou synové Zilpy, kterou dal Lában své dceři Lee. Porodila je Jákobovi, šestnáct duší. Synové Jákobovy ženy Ráchel: Josef a Benjamín. Josefovi se v egyptské zemi narodil Manases a Efrajim, které mu porodila Asenat, dcera Potífery, kněze z Ónu. A Benjamínovi synové: Bela, Beker a Ašbel, Géra a Naamán, Échi a Róš, Mupím, Chupím a Ard. To jsou synové Ráchelini, kteří se narodili Jákobovi; celkem čtrnáct duší. Synové Danovi: Chúšim. Neftalího synové: Jachseel, Gúní, Jeser a Šilem. To jsou synové Bilhy, kterou dal Lában své dceři Ráchel; porodila je Jákobovi, celkem sedm duší. Všech, kdo přišli s Jákobem do Egypta, kteří pocházeli z jeho beder, kromě žen Jákobových synů, bylo celkem šedesát šest duší. A Josefovi synové, kteří se mu narodili v Egyptě, byli dva, tedy všech duší Jákobova domu, které vstoupily do Egypta, bylo sedmdesát. Jákob poslal před sebou k Josefovi Judu, aby mu ukazoval cestu do Gošenu. Když vešli do země Gošenu, Josef zapřáhl svůj vůz a vyrazil do Gošenu naproti svému otci Izraelovi. Když se mu ukázal, padl mu kolem krku a dlouho na jeho šíji plakal. Izrael řekl Josefovi: Teď můžu zemřít, potom, co jsem viděl tvoji tvář, protože jsi dosud živ. Josef pak řekl svým bratrům a rodině svého otce: Půjdu to oznámit faraonovi. Řeknu mu: Moji bratři a rodina mého otce, kteří byli v kenaanské zemi, přišli ke mně. Ti muži jsou pastýři ovcí, jsou to lidé zabývající se dobytkem. Přivedli své ovce a skot a všechno, co mají. A když vás farao zavolá a zeptá se, jaké je vaše zaměstnání, řeknete: Tvoji otroci jsou od svého mládí až dosud lidé zabývající se dobytkem, my i naši otcové, to abyste mohli zůstat v zemi Gošenu. Všichni pastýři ovcí jsou totiž Egypťanům odporní. Josef pak šel a oznámil faraonovi: Můj otec a bratři se svým bravem a skotem a vším, co mají, přišli z kenaanské země a jsou v zemi Gošenu. Vzal pět mužů ze svých bratrů a postavil je před faraona. Farao jeho bratrům řekl: Jaké je vaše zaměstnání? Odpověděli faraonovi: Tvoji otroci jsou pastýři ovcí, my i naši otcové. A řekli faraonovi: Přišli jsme, abychom jako cizinci pobývali v zemi, protože v kenaanské zemi je tíživý hlad a není pastva pro ovce tvých otroků. Nuže dovol, aby tvoji otroci pobývali v zemi Gošenu. Farao řekl Josefovi: Tvůj otec a tvoji bratři přišli k tobě. Egyptská země je před tebou. Svého otce a své bratry usídli v nejlepší zemi. Mohou bydlet v zemi Gošenu. A jestli znáš mezi nimi zdatné muže, ustanov je správci nad mým dobytkem. Pak Josef přivedl svého otce Jákoba, postavil ho před faraona a Jákob faraonovi požehnal. Farao Jákobovi řekl: Kolik je let tvého života? Jákob faraonovi odpověděl: Času mého putování bylo sto třicet let. Nemnohá a zlá byla léta mého života a nedosahují let života mých otců v čase jejich putování. Pak Jákob faraonovi požehnal a odešel z faraonovy přítomnosti. Josef usídlil svého otce a své bratry a dal jim v egyptské zemi do vlastnictví půdu v nejlepší části země, v zemi Ramesesu, tak jak farao přikázal. A Josef zásoboval svého otce, bratry a celý dům svého otce potravou podle jejich počtu. Chléb nebyl v celé zemi, protože hlad byl velmi tíživý, a egyptská země i kenaanská země byly hladem zcela vyčerpány. Tak Josef shromáždil všechny peníze, které se nacházely v egyptské i v kenaanské zemi, za obilí, které nakupovali. Ty peníze Josef odvedl do faraonova domu. Když došly v egyptské a v kenaanské zemi peníze, všichni Egypťané přicházeli k Josefovi a říkali: Dej nám chléb! Proč máme před tebou umírat jen proto, že je konec s penězi? Josef řekl: Dejte svá stáda. Když je konec s penězi, dám vám chléb za vaše stáda. Přiváděli tedy k Josefovi svá stáda a Josef jim vydával chléb za koně nebo za stádo bravu, za stádo skotu nebo za osly. Tak je v tom roce zaopatřoval chlebem za všechna jejich stáda. Když ten rok uplynul, přicházeli k němu v dalším roce a říkali mu: Nebudeme před svým pánem tajit, že kromě toho, že došly peníze, i stáda dobytka náleží našemu pánu. Nezůstalo nám před naším pánem nic jiného než naše těla a naše půda. Proč ti máme před očima umírat my i naše půda? Kup nás i naši půdu za chléb a budeme i se svou půdou faraonovými otroky. Vydej zrno a zůstaneme naživu a nezemřeme a půda nebude opuštěná. Josef tedy kupoval všechnu egyptskou půdu pro faraona, neboť každý Egypťan prodával své pole, protože hlad na ně těžce doléhal. Tak se země dostala faraonovi, a lid, ten převedl k městům od jednoho konce egyptského území až po druhý. Pouze půdu kněží nekoupil, protože kněží měli příděl od faraona a jedli příděl, který jim farao dával. Proto neprodávali svou půdu. Josef pak řekl lidu: Hle, dnes jsem vás i vaši půdu koupil faraonovi. Zde máte zrno a půdu osejte. A při sklizni budete dávat pětinu faraonovi a čtyři díly budou vaše k osetí pole, k jídlu pro vás a pro ty, kdo jsou ve vašich domech, a k jídlu pro vaše malé děti. Odpověděli: Zachoval jsi nás při životě! Kéž nalézáme milost v očích svého pána! Budeme faraonovými otroky. A Josef to určil jako ustanovení o egyptské půdě, platné až do tohoto dne: Pětinou patří faraonovi. Jen půda samotných kněží faraonovi nepatřila. Izrael pobýval v egyptské zemi, v zemi Gošenu; uchytili se v ní, byli plodní a velice se rozmnožili. Jákob žil v egyptské zemi sedmnáct let. Jákobových dnů, let jeho života bylo sto čtyřicet sedm let. Když se přiblížil čas Izraelovy smrti, zavolal si svého syna Josefa a řekl mu: Jestliže jsem nyní nalezl milost ve tvých očích, vlož, prosím, ruku pod má bedra, a prokaž mi milosrdenství a věrnost: Prosím, nepohřbívej mě v Egyptě. Až ulehnu se svými otci, odnes mě z Egypta a pohřbi mě v jejich hrobě. Josef odpověděl: Ano, učiním podle tvého slova. I řekl: Přísahej mi. A on mu přísahal. A Izrael se poklonil nad hlavou lůžka. Po těch věcech se stalo, že Josefovi řekli: Tvůj otec je nemocen. Vzal tedy s sebou své dva syny Manasesa a Efrajima. Když Jákobovi oznámili: Hle, přišel k tobě tvůj syn Josef, Izrael se vzchopil a posadil se na lůžku. Pak Jákob Josefovi řekl: Bůh Všemohoucí se mi ukázal v Lúzu v kenaanské zemi, požehnal mi a řekl mi: Hle, rozplodím a rozmnožím tě a učiním tě shromážděním národů a tvému potomstvu po tobě dám tuto zemi do věčného vlastnictví. A teď, tvoji dva synové, kteří se ti narodili v egyptské zemi do mého příchodu k tobě do Egypta, budou moji. Efrajim a Manases pro mne budou jako Rúben a Šimeón. A děti, které zplodíš po nich, budou tvoje; pod jménem svých bratrů budou uvedeny ve svém dědictví. Když jsem šel z Paddan-aramu, zemřela mi Ráchel na cestě v kenaanské zemi, ještě kus cesty do Efraty. Pohřbil jsem ji tam u cesty do Efraty, což je Betlém. Když Izrael uviděl Josefovy syny, zeptal se: Kdo je to? Josef otci odpověděl: To jsou moji synové, které mi zde Bůh dal. Izrael řekl: Vezmi je ke mně, ať jim požehnám. Izraelovy oči byly stářím zakalené a dobře neviděl. Josef je k němu tedy přivedl a on je políbil a objal. A Josefovi Izrael řekl: Nedoufal jsem, že ještě uvidím tvou tvář, a hle, Bůh mi dal spatřit i tvé potomstvo. Nato je Josef odtáhl od jeho kolen a poklonil se tváří k zemi. Pak je Josef oba vzal, Efrajima svou pravicí proti Izraelově levici a Manasesa svou levicí proti Izraelově pravici a přivedl je blíž k němu. I vztáhl Izrael pravici a položil na hlavu Efrajima, který byl mladší, a levici na hlavu Manasesa. Zkřížil ruce, přestože Manases byl prvorozený. Potom Josefovi požehnal a řekl: Bůh, před nímž chodili moji otcové Abraham a Izák, Bůh, který je mým pastýřem od počátku až do tohoto dne, anděl, který mě ochraňoval ode všeho zlého, ať požehná tyto chlapce, ať je v nich jmenováno jméno mé a jméno mých otců Abrahama a Izáka. Ať se velice rozmnoží v zemi. Když Josef viděl, že otec položil pravou ruku na Efrajimovu hlavu, nelíbilo se mu to a uchopil otcovu ruku, aby ji přemístil z hlavy Efrajimovy na hlavu Manasesovu. Josef otci řekl: Ne tak, otče, vždyť tento je prvorozený. Vlož pravici na jeho hlavu. Jeho otec odmítl a řekl: Vím, můj synu, vím. I on se stane lidem a také on bude veliký. Avšak jeho mladší bratr bude větší než on a jeho potomstvo naplní národy. A požehnal jim toho dne se slovy: Tebou bude takto Izrael žehnat: Kéž tě Bůh učiní jako Efrajima a Manasesa! Tak postavil Efrajima před Manasesa. Potom Izrael řekl Josefovi: Hle, umírám. Ale Bůh bude s vámi a přivede vás zpět do země vašich otců. A já jsem ti nad tvé bratry dal jeden díl, který jsem vzal z ruky Emorejců mečem a lukem. I povolal Jákob své syny a řekl: Shromážděte se, abych vám oznámil, co vás potká v posledních dnech. Shromážděte se a slyšte, synové Jákobovi, naslouchejte svému otci Izraelovi. Rúbene, tys můj prvorozený, má síla a prvotina mé mužnosti; výtečný v důstojnosti a výtečný v moci. Spustil ses jako voda, už nebudeš výtečný, protožes vstoupil na lože svého otce. Tehdy jsi je znesvětil. – Vstoupil na mé lože. Šimeón a Lévi jsou bratři; jejich nože jsou nástroji násilí. Do důvěrného společenství s nimi nevcházej, má duše, s jejich shromážděním se nesjednocuj, má slávo, protože ve svém hněvu zabili muže a pro zábavu ochromili býka. Proklet buď jejich hněv – tak prudký, a jejich zuřivost – tak krutá. Rozdělím je v Jákobovi a rozptýlím je v Izraeli. Ty, Judo, tvoji bratři ti budou vzdávat chválu, tvá ruka bude na šíji tvých nepřátel. Budou se ti klanět synové tvého otce. Jsi lví mládě, Judo. Z kořisti jsi vyrostl, můj synu. Schoulil se, ulehl jako lev či jako lvice. Kdo ho přinutí povstat? Neodstoupí žezlo od Judy ani palcát od jeho nohou, dokud nepřijde ten, kterému patří a jehož budou poslouchat národy. Přivazuje k vinnému keři své oslátko, k vybranému vínu mládě své oslice. Ve víně pere svůj oděv, v krvi hroznů své roucho. Oči temnější než víno a zuby bělejší než mléko. Zabulón se usídlí u mořského pobřeží, bude u přístavu lodí a jeho bok bude k Sidónu. Isachar je kostnatý osel, který leží mezi dvěma břemeny. Když viděl, jak dobré je odpočinutí a jak nádherná je země, sklonil záda, aby nosil náklad, a dal se zotročit k nuceným pracím. Dan zjedná právo svému lidu jako jeden z kmenů Izraele. Dan bude hadem na cestě, rohatou zmijí na stezce, která kouše koně u kopyta, až jezdec padne nazpět. Na tvou záchranu očekávám, Hospodine. Gád – napadne jej horda, on však napadne její zadní voj. Ašer, jeho pokrm bude tučný, on bude dodávat královské lahůdky. Neftalí je vypuštěná laň. Vydává laskavá slova. Josef je úrodný výhonek, úrodný výhonek nad pramenem, jeho ratolesti rostly přes zeď. Střelci ho provokovali, stříleli a zanevřeli na něho. Ale jeho luk zůstal pevný a jeho paže byly obratné od Mocného Jákobova, odkud je Pastýř, Kámen Izraele, od Boha tvého otce, který ti pomáhá, a Všemohoucího, který ti požehná požehnáními nebes shůry, požehnáními hlubiny ležící dole, požehnáními prsů a lůna. Požehnání tvého otce převládla nad požehnáními Hóra až k hranicím pahorků věčných. Kéž spočinou na Josefově hlavě a na temenu nazíra mezi jeho bratry. Benjamín je dravý vlk. Ráno požírá kořist a k večeru dělí lup. Ti všichni představují dvanáct kmenů Izraele, a toto je to, co jim řekl jejich otec, když jim žehnal. Každému z nich žehnal podle jeho požehnání. Potom jim přikázal toto: Já budu připojen ke svému lidu. Pohřběte mě k mým otcům v jeskyni, která je na poli Chetejce Efróna, v jeskyni, která je na poli Makpele naproti Mamre v kenaanské zemi, kterou Abraham koupil spolu s polem od Chetejce Efróna do vlastnictví jako hrob. Tam pohřbili Abrahama a jeho ženu Sáru, tam pohřbili Izáka a jeho ženu Rebeku a tam jsem pohřbil Leu. To pole s jeskyní na něm bylo získáno od Chetejců. Když Jákob dokončil příkazy svým synům, vtáhl nohy do postele, skonal a byl připojen ke svému lidu. Josef padl na tvář svého otce, plakal nad ním a líbal ho. Pak přikázal svým otrokům lékařům, aby jeho otce balzamovali. Lékaři tedy Izraele balzamovali plných čtyřicet dnů, protože taková je plná doba pro balzamování. A Egypťané nad ním plakali sedmdesát dnů. Přešly dny jeho oplakávání a Josef pověděl faraonovu domu: Jestliže jsem nalezl milost ve vašich očích, řekněte, prosím, faraonovi: Otec mě zapřísahal slovy: Hle, umírám. Pohřbi mě tam, v mém hrobě, který jsem si vykopal v kenaanské zemi. Nyní dovol, abych vystoupil, pohřbil svého otce a vrátil se zpět. A farao řekl: Vystup a pohřbi svého otce, tak jak tě zapřísahal. Josef tedy vyšel, aby pohřbil svého otce, a vyšli s ním všichni faraonovi otroci, starší jeho domu, a všichni starší egyptské země, celý dům Josefův, jeho bratři a dům jeho otce. Pouze své malé děti, brav a skot zanechali v zemi Gošenu. Vytáhla s ním také vozba a jezdci – byl to ohromný doprovod. Přišli až k humnu Atádu, které je za Jordánem, a naříkali tam velikým a velmi žalostným kvílením; uspořádal svému otci sedmidenní smuteční obřad. Když obyvatelé té země, Kenaanci, viděli smuteční obřad na humně Atádu, řekli: To je ohromný smutek pro Egypťany. Proto mu dali jméno Ábel-misrajim, který je za Jordánem. Pak mu jeho synové učinili tak, jak jim přikázal. Jeho synové ho odnesli do kenaanské země a pohřbili ho v jeskyni na poli v Makpele naproti Mamre, kterou s tím polem koupil Abraham do vlastnictví jako hrob od Chetejce Efróna. Když pohřbil otce, vrátil se Josef do Egypta, on, jeho bratři a všichni, kteří s ním vystoupili pohřbít jeho otce. Když Josefovi bratři viděli, že je jejich otec mrtev, řekli si: Co když na nás Josef zanevře a zcela nám odplatí všechno to zlo, které jsme mu způsobili? Vzkázali tedy Josefovi: Tvůj otec před svou smrtí přikázal: Josefovi řekněte toto: Ach odpusť, prosím, svým bratrům přestoupení a jejich hřích, neboť ti způsobili zlo; tak odpusť, prosím, otrokům Boha tvého otce jejich přestoupení. Když mu to řekli, Josef se rozplakal. Pak přišli také jeho bratři, padli před ním a řekli: Hle, jsme tvoji otroci. Ale Josef jim odpověděl: Nebojte se. Cožpak jsem na místě Boha? Vy jste proti mně sice zamýšleli zlo, Bůh to však zamýšlel k dobru, aby vykonal to, co je dnes, aby zachoval při životě početný lid. A tak se už nebojte. Já se budu starat o vás i o vaše malé děti. Tak je utěšoval a mluvil k jejich srdci. Josef pak pobýval v Egyptě, on i dům jeho otce; a Josef žil sto deset let. Josef viděl Efrajimovy syny do třetí generace. Také synové Makíra, syna Manasesova, se narodili na Josefova kolena. Pak Josef řekl svým bratrům: Já umírám, ale Bůh vás jistě navštíví a vyvede vás z této země do země, kterou přisáhl dát Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi. A zapřisáhl syny Izraelovy slovy: Bůh vás jistě navštíví, a pak odsud vyneste mé kosti. A Josef zemřel ve věku sto deseti let. Balzamovali ho a položili do rakve v Egyptě. Toto jsou jména Izraelových synů, kteří přišli do Egypta. Přišli s Jákobem, každý se svou rodinou: Rúben, Šimeón, Lévi a Juda, Isachar, Zabulón a Benjamín, Dan a Neftalí, Gád a Ašer. Všech, kdo vyšli z Jákobových beder, bylo sedmdesát. Josef byl už v Egyptě. Pak zemřel Josef a všichni jeho bratři a celá ta generace. Ale synové Izraele se plodili, hemžili a množili, a bylo jich velmi mnoho, takže ta země byla jimi naplněna. V Egyptě pak povstal nový král, který Josefa neznal. A řekl svému lidu: Hle, lid synů Izraele je početnější a mocnější než my. Nuže, jednejme s ním chytře, aby se dále nemnožil, a když by vypukla proti nám válka, aby se i on nepřidal k těm, kdo nás nenávidí, a bojoval by proti nám, a vyšel by ze země. Ustanovili tedy nad ním pracovní dozorce, aby jej utlačovali těžkými robotami. Stavěli faraonovi města skladů Pitom a Rameses. Ale čím víc jej utlačovali, tím víc se množil a rozmáhal. Egypťané se začali synů Izraele děsit. Syny Izraele tedy surově nutili otročit. Ztrpčovali jim život tvrdou otročinou s hlínou a cihlami a všelijakými polními pracemi – veškerou otročinou, ke které je surově nutili. Pak egyptský král přikázal hebrejským porodním bábám – jedna se jmenovala Šifra a druhá Púa – toto: Když pomáháte při porodu Hebrejkám, hleďte na porodní stoličku: Bude-li to syn, usmrťte ho, bude-li to dcera, ať zůstane naživu. Porodní báby se však bály Boha a nepočínaly si podle toho, co jim řekl egyptský král, ale nechávaly chlapce naživu. Egyptský král si porodní báby zavolal a zeptal se jich: Proč to děláte, že necháváte chlapce naživu? Porodní báby faraonovi odpověděly: Hebrejky nejsou jako egyptské ženy, ale jsou plné života. Dříve než k nim porodní bába přijde, porodí. A Bůh prokázal těm porodním bábám dobro. Lid se dále množil a byl velmi zdatný. A stalo se, protože se ty porodní báby bály Boha, že jim dal rodiny. Pak farao přikázal všemu svému lidu: Každého syna, který se jim narodí, hoďte do Nilu, každou dceru nechejte naživu! Šel jeden muž z domu Léviho a vzal si za ženu lévijskou dceru. Žena otěhotněla a porodila syna. Když viděla, že je pěkný, skrývala ho tři měsíce. Déle ho však nemohla skrývat, vzala pro něho papyrový košík, vymazala ho asfaltem a smolou, vložila do něj dítě a položila do rákosí ke břehu Nilu. Opodál se postavila jeho sestra, aby zjistila, co se s ním stane. Pak sestoupila faraonova dcera, aby se umývala v Nilu, zatímco její dívky se procházely na břehu Nilu. Když mezi rákosím uviděla košík, poslala svou otrokyni, aby jej přinesla. Když jej otevřela, uviděla dítě, byl to plačící chlapec. Měla s ním soucit a řekla: To je z hebrejských dětí. Jeho sestra se pak faraonovy dcery zeptala: Mám jít a zavolat ti kojnou z hebrejských žen, aby ti dítě kojila? Faraonova dcera jí odpověděla: Jdi. Dívka šla a zavolala matku dítěte. Faraonova dcera jí řekla: Vezmi toto dítě, odkoj mi ho a já ti dám odměnu. Žena tedy vzala dítě a kojila ho. Když chlapec povyrostl, přivedla ho k faraonově dceři, a stal se jejím synem. Pojmenovala ho Mojžíš. Řekla: Vždyť jsem ho vytáhla z vody. I stalo se v době, kdy Mojžíš vyrostl, že vyšel ke svým bratrům a sledoval jejich těžké roboty. Tu zahlédl Egypťana, jak bije Hebreje, jednoho z jeho bratrů. Ohlédl se sem i tam, a když viděl, že tam nikdo není, zabil Egypťana a ukryl ho v písku. Když vyšel druhého dne, uviděl dva Hebreje, jak se rvou. Řekl útočníkovi: Proč biješ svého druha? Ten odpověděl: Kdo tě ustanovil vládcem a soudcem nad námi? Hodláš mne zabít, tak jako jsi zabil toho Egypťana? Mojžíš dostal strach a řekl si: Jistě je ta věc už známá. Když farao o té věci uslyšel, chtěl Mojžíše zabít. Mojžíš však před faraonem utekl a pobýval v midjánské zemi, usadil se u jedné studny. Midjánský kněz měl sedm dcer. Ty přišly, čerpaly vodu a naplnily napajedla, aby napojily ovce svého otce. Tu přišli pastýři a vyháněli je. Mojžíš vstal, pomohl jim a napojil ovce. Když přišly ke svému otci Reúelovi, zeptal se: Proč jste dnes přišly tak brzy? Odpověděly: Nějaký Egypťan nás vysvobodil od pastýřů a také nám ochotně načerpal vodu a napojil ovce. Nato se zeptal svých dcer: A kde je? Proč jenom jste tam toho muže zanechaly? Zavolejte ho, ať pojí chléb. Mojžíš byl ochoten u toho muže zůstat a on dal Mojžíšovi svou dceru Siporu za manželku. Ta porodila syna a Mojžíš mu dal jméno Geršóm, neboť řekl: Byl jsem hostem v cizí zemi. Po dlouhé době egyptský král zemřel, ale synové Izraele dále vzdychali kvůli té otročině a volali o pomoc. Jejich volání o pomoc kvůli té otročině vystoupilo k Bohu. Bůh uslyšel jejich sténání a připomenul si svou smlouvu s Abrahamem, s Izákem a s Jákobem a Bůh pohleděl na syny Izraelovy a Bůh se jich ujal. Mojžíš pásl ovce svého tchána, midjánského kněze Jitra. Jednou vedl ovce za pustinu a přišel k Boží hoře, k Chorébu. I ukázal se mu Hospodinův anděl v ohnivém plameni zprostřed keře. Mojžíš hleděl, hle, keř planul ohněm, ale nebyl stravován. Mojžíš si řekl: Odbočím a prohlédnu si ten veliký úkaz, proč ten keř neshoří. Když Hospodin viděl, že odbočil, aby se podíval, zavolal na něho Bůh z prostřed keře: Mojžíši, Mojžíši! Ten odpověděl: Tady jsem. I řekl: Nepřibližuj se sem! Zuj si z nohou sandály, protože místo, na kterém stojíš, je půda svatá. Dále řekl: Já jsem Bůh tvého otce, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův. Mojžíš si skryl tvář, protože se bál pohlédnout na Boha. Hospodin pak řekl: Dobře jsem viděl soužení svého lidu, který je v Egyptě, a slyšel jsem jejich volání kvůli jeho utlačovatelům. Vždyť vím o jeho bolestech. Sestoupil jsem, abych ho vysvobodil z moci Egypťanů a abych ho z oné země vyvedl do země dobré a rozlehlé, do země oplývající mlékem a medem, na místo Kenaanců, Chetejců, Emorejců, Perizejců, Chivejců a Jebúsejců. Vždyť volání synů Izraele se nyní doneslo ke mně, a také jsem viděl útisk, kterým je Egypťané utiskují. Nuže pojď, pošlu tě k faraonovi, abys vyvedl můj lid, syny Izraele, z Egypta. Ale Mojžíš Bohu řekl: Kdo jsem já, abych šel k faraonovi a abych vyvedl syny Izraele z Egypta? Tedy odpověděl: Vždyť budu s tebou. A toto ti bude znamením, že jsem tě poslal já: Až vyvedeš lid z Egypta, budete Bohu sloužit na této hoře. Ale Mojžíš Bohu odvětil: Hle, přijdu k synům Izraele a řeknu jim: Bůh vašich otců mě k vám poslal. Až se mě zeptají, jaké je jeho jméno, co jim odpovím? Bůh Mojžíšovi odpověděl: JSEM, KTERÝ JSEM. A pokračoval: Toto řekneš synům Izraele: JSEM mě poslal k vám. Bůh ještě Mojžíšovi řekl: Toto řekneš synům Izraele: Hospodin, Bůh vašich otců, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův mě poslal k vám. Toto je mé jméno navěky, toto je mé připomenutí z generace na generaci. Jdi a shromáždi izraelské starší a řekni jim: Ukázal se mi Hospodin, Bůh vašich otců, Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův se slovy: Dobře jsem si všímal vás i toho, co se vám děje v Egyptě, a řekl jsem: Vyvedu vás z egyptského soužení do země Kenaanců, Chetejců, Emorejců, Perizejců, Chivejců a Jebúsejců, do země oplývající mlékem a medem. Poslechnou tě a půjdeš ty a izraelští starší k egyptskému králi a řeknete mu: Setkal se s námi Hospodin, Bůh Hebrejů. A tak dovol, ať jdeme třídenní cestou do pustiny obětovat Hospodinu, našemu Bohu. Já však vím, že vás egyptský král nenechá jít bez zásahu mocné ruky. Proto vztáhnu svou ruku a budu bít Egypt všemi svými divy, které uprostřed něho učiním. Potom vás propustí. A způsobím tomuto lidu přízeň v očích Egypťanů, takže když budete odcházet, nebudete odcházet s prázdnou. Ale každá žena si vyžádá od sousedky a od příchozí ve svém domě stříbrné a zlaté předměty a oděvy. Naložíte to na své syny a dcery a vypleníte Egypt. Mojžíš však odpověděl: Co jestli mi neuvěří a neposlechnou mě? Vždyť řeknou: Neukázal se ti Hospodin! Ale Hospodin mu řekl: Co je to ve tvé ruce? Odpověděl: Hůl. Hospodin řekl: Hoď ji na zem. Hodil ji na zem a stala se hadem. Mojžíš před ním utíkal. Pak Hospodin Mojžíšovi řekl: Vztáhni ruku a chyť ho za ocas! Vztáhl ruku, chytil ho a v jeho ruce se stal holí. Aby uvěřili, že se ti ukázal Hospodin, Bůh jejich otců, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův. Hospodin mu ještě řekl: Dej ruku za ňadra. I dal ruku za ňadra. Když ji vyndal, hle, jeho ruka byla malomocná, bílá jako sníh. Nato řekl: Vrať ruku zpět za ňadra. Vrátil ruku zpět za ňadra, a když ji vyndal ven, tu byla znovu jako jeho tělo. I stane se, když ti neuvěří a neuposlechnou první znamení, že uvěří dalšímu znamení. I stane se, když neuvěří ani těmto dvěma znamením a neposlechnou tě, vezmeš vodu z Nilu a vyleješ ji na suchou zem. A voda, kterou vezmeš z Nilu, se na suché zemi změní v krev. Mojžíš Hospodinu odpověděl: Dovol, Panovníku, nikdy jsem nebyl výmluvným člověkem, ani předtím, ani od té doby, co jsi promluvil ke svému otroku, protože jsem těžkopádných úst a těžkopádného jazyka. Hospodin mu však řekl: Kdo dal člověku ústa? Či kdo učiní němého nebo hluchého, vidícího nebo slepého? Zdali ne já, Hospodin? Nyní tedy jdi, a já budu s tvými ústy a budu tě učit, co máš mluvit. Nato odpověděl: Dovol, Panovníku, pošli prosím, někoho jiného, koho pošleš. Hospodin vzplanul proti Mojžíšovi hněvem a řekl: Cožpak není lévita Áron tvůj bratr? Vím, že on umí dobře mluvit! Nadto hle, vychází ti naproti, a když tě uvidí, bude se ze srdce radovat. Budeš k němu mluvit a vložíš slova do jeho úst. A já budu s tvými ústy i s jeho ústy a budu vás učit, co budete mít dělat. On bude za tebe mluvit k lidu. On bude tobě ústy a ty budeš jemu Bohem. A tuto hůl si vezmi do ruky. Budeš jí činit znamení. Mojžíš odešel, vrátil se ke svému tchánu Jitrovi a řekl mu: Dovol, abych šel a navrátil se ke svým bratrům, kteří jsou v Egyptě, a uviděl, zda jsou ještě naživu. Jitro Mojžíšovi odpověděl: Jdi v pokoji. Pak Hospodin v Midjánu Mojžíšovi řekl: Jdi, navrať se do Egypta, protože již zemřeli všichni lidé, kteří ti usilovali o život. Mojžíš tedy vzal svou ženu a syny, posadil je na osla a vracel se do egyptské země. Do ruky si Mojžíš vzal Boží hůl. Hospodin ještě řekl Mojžíšovi: Až se vrátíš do Egypta, hleď si všech divů, které jsem vložil do tvé ruky, a učiň je před faraonem. Já však posilním jeho srdce, takže lid nepropustí. Pak řekneš faraonovi: Toto praví Hospodin: Izrael je můj prvorozený syn. Řekl jsem ti: Propusť mého syna, aby mi sloužil, ale odmítl jsi ho propustit. Hle, zabiji tvého prvorozeného syna. I stalo se cestou v tábořišti, že ho potkal Hospodin a chtěl ho usmrtit. Tu vzala Sipora ostrý pazourek, odřízla předkožku svého syna, dotkla se jeho nohou a řekla: Jsi mi ženichem krve. A Hospodin ho nechal. Tehdy řekla: ženich krve, kvůli obřízce. Hospodin řekl Áronovi: Jdi do pustiny naproti Mojžíšovi. Šel, potkal ho u hory Boží a políbil ho. A Mojžíš Áronovi oznámil všechna slova Hospodina, který ho poslal, a všechna znamení, která mu přikázal. Pak šel Mojžíš s Áronem a shromáždili všechny starší synů Izraele. Áron říkal všechna slova, která Hospodin řekl Mojžíšovi, a on činil ta znamení před očima lidu. A lid uvěřil. Když slyšeli, že Hospodin navštívil syny Izraele a že pohleděl na jejich soužení, poklekli a klaněli se. Potom Mojžíš a Áron předstoupili a řekli faraonovi: Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Propusť můj lid, ať mi v pustině slaví svátek. Ale farao odpověděl: Kdo je Hospodin, jejž bych měl uposlechnout a propustit Izrael? Neznám Hospodina a také Izrael nepropustím. Tedy řekli: Setkal se s námi Bůh Hebrejů. Dovol, ať jdeme třídenní cestou do pustiny a obětujeme Hospodinu, svému Bohu, aby nás nezasáhl morem nebo mečem. Ale egyptský král jim odpověděl: Mojžíši a Árone, proč odvádíte lid od jejich díla? Jděte ke svým robotám! Faraon dále řekl: Hle, lidu země je teď mnoho a odradili byste je od jejich robot! Toho dne farao přikázal nadřízeným v lidu a jeho správcům: Už nedávejte lidu slámu k výrobě cihel jako dříve. Ať sami jdou a nasbírají si slámu. A uložte jim stejné množství cihel, jaké dělali dříve. Neubírejte jim, protože jsou líní, proto křičí: Pojďme obětovat svému Bohu! Ať na ty muže těžce dolehne otročina, aby měli co dělat a nezajímali se o klamná slova. Poháněči lidu a jeho správci tedy vyšli a řekli lidu: Toto praví farao: Už vám nebudu dávat slámu. Sami si jděte sbírat slámu, kde ji najdete, avšak z vašeho úkolu se nic neubere. Lid se rozprchl po celé egyptské zemi, aby sbíral na strništích slámu. Poháněči je nutili: Dokončete každý den své denní dílo, tak jako když sláma byla! Izraelští správci, které nad nimi ustanovili faraonovi poháněči, byli biti se slovy: Proč jste včera ani dnes nedokončili své určené množství cihel, tak jako dříve? Izraelští správci tedy přišli a úpěnlivě volali k faraonovi: Proč takto nakládáš se svými otroky? Tvým otrokům nedávají slámu a říkají nám: Dělejte cihly! Hle, tví otroci jsou biti, ale vinen je tvůj vlastní lid. On odpověděl: Jste lenoši líní! Proto říkáte: Pojďme obětovat Hospodinu! A teď běžte pracovat! Sláma vám dávána nebude, ale míru cihel budete dodávat. Izraelští správci viděli, že je s nimi zle, když bylo řečeno: Nesmíte ubírat ze svého každodenního množství cihel. Když vycházeli od faraona, potkali Mojžíše a Árona, kteří na ně čekali. Řekli jim: Ať Hospodin na vás pohlédne a soudí, protože jste nás zošklivili v očích faraona i jeho otroků a dali jste do jejich rukou meč, aby nás zabili. Mojžíš se navrátil k Hospodinu a řekl: Panovníku, proč jsi ublížil tomuto lidu? Proč jenom jsi mě poslal? Od chvíle, kdy jsem přišel k faraonovi, abych mluvil ve tvém jménu, jednal s tímto lidem zle, a vůbec jsi svůj lid nevysvobodil. Hospodin Mojžíšovi odvětil: Nyní uvidíš, co učiním faraonovi, že kvůli silné ruce je propustí, ba kvůli silné ruce je vyžene ze své země! I promluvil Bůh k Mojžíšovi a řekl mu: Já jsem Hospodin. Ukázal jsem se Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi jako Bůh Všemohoucí, ale svým jménem Hospodin jsem jim nebyl znám. Ustanovil jsem s nimi také svou smlouvu, že jim dám kenaanskou zemi, zemi jejich putování, v níž pobývali jako cizinci. Já jsem také slyšel sténání synů Izraele, jež Egypťané nutili otročit, a připomenul jsem si svou smlouvu. Proto řekni synům Izraele: Já jsem Hospodin. Vyvedu vás zpod jha egyptských robot, vysvobodím vás z vaší otročiny. Ujmu se vás vztaženou paží ve velikých soudech. A přijmu vás za svůj lid a budu vaším Bohem, a poznáte, že já Hospodin jsem váš Bůh, který vás vyvádí zpod jha egyptských robot. Uvedu vás do země, o které jsem pozvednutím ruky přísahal, že ji dám Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi. Vám ji dám do vlastnictví. Já jsem Hospodin. Mojžíš takto mluvil k synům Izraele, ale neposlouchali Mojžíše pro malomyslnost a tvrdou otročinu. Pak Hospodin k Mojžíšovi promluvil: Jdi a promluv k faraonovi, egyptskému králi, ať propustí syny Izraele ze své země. Ale Mojžíš před Hospodinem říkal: Hle, synové Izraele mi nenaslouchali a jak mi bude naslouchat farao, nadto jsem člověk neobratných úst! Ještě Hospodin promluvil k Mojžíšovi a k Áronovi a dal jim příkaz pro syny Izraele a pro faraona, egyptského krále, aby vyvedl syny Izraele z egyptské země. Toto jsou předáci domu svých otců: synové Rúbena, Izraelova prvorozeného: Chanók a Palú, Chesrón a Karmí. To jsou čeledi Rúbenovy. Synové Šimeónovi: Jemúel, Jamín, Óhad, Jakín, Sóchar a Šaúl, syn Kenaanky. To jsou čeledi Šimeónovy. A toto jsou jména synů Léviho podle svých rodopisů: Geršón, Kehat a Merarí. Lévi žil sto třicet sedm let. Synové Geršónovi: Libní a Šimeí podle svých čeledí. Synové Kehatovi: Amrám, Jishár, Chebrón a Uzíel. Kehat žil sto třicet tři let. A synové Merarího: Machlí a Muší. To jsou čeledi Léviho podle svých rodopisů. Amrám si vzal za ženu Jókebed, svou tetu. Ta mu porodila Árona a Mojžíše. Amrám žil sto třicet sedm let. Synové Jishárovi: Kórach, Nefeg a Zikrí. Synové Uzíelovi: Míšael, Elsáfan a Sitrí. Áron si vzal za ženu Elíšebu, dceru Amínadabovu, sestru Nachšónovu. Ta mu porodila Nádaba a Abíhúa, Eleazara a Ítamara. Synové Kórachovi: Asír, Elkána a Abíjasaf. To jsou čeledi Kórachovy. Eleazar, syn Áronův, si vzal za ženu jednu z dcer Pútíelových. Ta mu porodila Pinchasa. To jsou předáci lévijských rodů podle svých čeledí. To je ten Áron a Mojžíš, jimž Hospodin řekl: Vyveďte syny Izraele po oddílech z egyptské země. To oni mluvili k faraonovi, egyptskému králi, aby vyvedli syny Izraele z Egypta. Ten Mojžíš a Áron. To bylo tehdy, když Hospodin mluvil k Mojžíšovi v egyptské zemi. Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Já jsem Hospodin. Řekni faraonovi, egyptskému králi, všechno, co ti říkám. Ale Mojžíš před Hospodinem řekl: Hle, jsem člověk neobratných úst. Jak mi bude farao naslouchat? I řekl Hospodin Mojžíšovi: Pohleď, dal jsem tě faraonovi za Boha a tvůj bratr Áron bude tvým prorokem. Ty budeš mluvit všechno, co ti přikáži, a tvůj bratr Áron bude mluvit k faraonovi, aby propustil syny Izraele ze své země. Já však zatvrdím faraonovo srdce, a ačkoli rozmnožím svá znamení a své divy v egyptské zemi, faraon vás neuposlechne. Avšak položím na Egypt svou ruku a vyvedu svůj lid, své oddíly synů Izraele z egyptské země skrze veliké soudy. A Egypťané poznají, že já jsem Hospodin, když vztáhnu ruku na Egypt a vyvedu syny Izraele z jejich středu. Mojžíš a Áron tak tedy učinili; jak jim Hospodin přikázal, tak učinili. Mojžíšovi bylo osmdesát let a Áronovi bylo osmdesát tři let, když mluvili k faraonovi. I řekl Hospodin Mojžíšovi a Áronovi: Když k vám farao promluví slovy: Učiňte nějaký div, řekneš Áronovi: Vezmi svou hůl a pohoď ji před faraonem. Stane se drakem. Mojžíš a Áron přišli k faraonovi a udělali to tak, jak Hospodin přikázal: Áron pohodil před faraonem a před jeho otroky svou hůl, a stala se drakem. Farao zavolal také mudrce a čaroděje, a také oni, egyptští kouzelníci, učinili svými čáry totéž. Pohodili všichni své hole a ty se staly draky. Hůl Áronova však jejich hole pohltila. Faraonovo srdce se však posilnilo a neuposlechl je, tak jak pověděl Hospodin. Pak Hospodin řekl Mojžíšovi: Faraonovo srdce je tvrdé, nechce lid propustit. Jdi k faraonovi ráno, když vychází k vodě. Čekej na něho na břehu Nilu a do ruky si vezmi hůl, která se změnila v hada. A řekni mu: Hospodin, Bůh Hebrejů, mě k tobě poslal se slovy: Propusť můj lid, ať mi v pustině slouží! Ale až dosud jsi neuposlechl. Toto praví Hospodin: Podle toho poznáš, že já jsem Hospodin: Hle, holí, kterou mám v ruce, udeřím do vody v Nilu, a změní se v krev. Ryby v Nilu uhynou a Nil bude páchnout, takže Egypťané nebudou schopni vodu z Nilu pít. Pak Hospodin řekl Mojžíšovi: Řekni Áronovi: Vezmi svou hůl a vztáhni ruku nad egyptské vody. Nad jejich řeky, nad jejich kanály i nad jejich jezera a nad každou jejich vodní nádrž. Stanou se krví. Krev bude v celé egyptské zemi i v dřevěných a v kamenných nádobách. Mojžíš a Áron učinili tak, jak Hospodin přikázal. Áron zvedl hůl a udeřil do vody v Nilu před očima faraona a jeho otroků, a všechna voda v Nilu se změnila v krev. Ryby v Nilu uhynuly a Nil páchl, takže Egypťané nemohli vodu z Nilu pít. Krev byla v celé egyptské zemi. I egyptští kouzelníci učinili tak svým tajným uměním. Faraonovo srdce se posilnilo a neuposlechl je, tak jak pověděl Hospodin. Farao se obrátil a odešel domů, a nepřiložil srdce ani k tomu. A všichni Egypťané kopali kolem Nilu, aby získali pitnou vodu, protože vodu z Nilu nemohli pít. I naplnilo se sedm dní potom, co Hospodin zasáhl Nil. I řekl Hospodin Mojžíšovi: Jdi k faraonovi a řekni mu: Toto praví Hospodin: Propusť můj lid, ať mi slouží. Pokud se budeš zdráhat jej propustit, hle postihnu celé tvé území žábami. Nil se bude hemžit žábami. Vylezou a proniknou do tvého paláce, do tvé ložnice a na tvé lůžko; do domů tvých otroků a tvého lidu, do tvých pecí i do tvých díží. Po tobě, po tvém lidu a po všech tvých otrocích polezou žáby. Hospodin řekl Mojžíšovi: Řekni Áronovi: Vztáhni ruku se svou holí nad řeky, nad kanály a nad jezera a vyveď žáby na egyptskou zemi. I vztáhl Áron ruku nad vody Egypta a vystoupily žáby a pokryly egyptskou zemi. I kouzelníci učinili tak svým tajným uměním a vyvedli žáby na egyptskou zemi. Farao zavolal Mojžíše a Árona a řekl: Proste Hospodina, aby mě a můj lid zbavil žab. Pak propustím lid, aby obětovali Hospodinu. Mojžíš řekl faraonovi: Máš přede mnou výsadu určit, na kdy mám za tebe, za tvé otroky a za tvůj lid prosit, aby byly žáby vyhlazeny od tebe a ze tvých paláců. Zůstanou jen v Nilu. Farao řekl: Na zítra. Mojžíš odpověděl: Stane se podle tvého slova, abys poznal, že není nikdo jako Hospodin, náš Bůh. Žáby se stáhnou od tebe, od tvých paláců, od tvých otroků a od tvého lidu, zůstanou jen v Nilu. Mojžíš s Áronem odešel od faraona a Mojžíš úpěnlivě volal k Hospodinu kvůli těm žábám, které na faraona uvedl. Hospodin učinil podle Mojžíšova slova a žáby z domů, z nádvoří a z polí vymřely. Vršili je na hromady a hromady, až celá země páchla. Když farao uviděl, že nastala úleva, zatvrdil své srdce a neuposlechl je, tak jak pověděl Hospodin. I řekl Hospodin Mojžíšovi: Řekni Áronovi: Vztáhni svou hůl a udeř do prachu na zemi a stanou se z něj komáři po celé egyptské zemi. A učinili tak: Áron vztáhl ruku se svou holí a udeřil do prachu na zemi a na lidech i na dobytku se objevili komáři. Ze všeho prachu na zemi se stali komáři po celé egyptské zemi. I kouzelníci učinili tak svým tajným uměním, aby vyvedli komáry, ale nedokázali to. A komáři byli na lidech i na dobytku. Kouzelníci faraonovi řekli: To je prst Boží! Ale faraonovo srdce se posilnilo a neuposlechl je, tak jak pověděl Hospodin. I řekl Hospodin Mojžíšovi: Časně ráno se postav před faraona, když vychází k vodě, a řekni mu: Toto praví Hospodin: Propusť můj lid, ať mi slouží. Jestliže můj lid nepropustíš, hle, pošlu na tebe, na tvé otroky, na tvůj lid a do tvých paláců mouchy. Domy Egypťanů budou plné much, dokonce i ta půda, na níž jsou. V ten den oddělím území Gošen, na němž zůstává můj lid. Tam mouchy nebudou, abys poznal, že já jsem Hospodin uprostřed země. Učiním rozdíl mezi mým lidem a tvým lidem. Zítra nastane toto znamení. A Hospodin učinil tak. Obtížné mouchy přitáhly do faraonova paláce a domu jeho otroků a na celou egyptskou zemi. Kvůli těm mouchám byla země zničena. Farao povolal Mojžíše a Árona a řekl: Jděte a obětujte svému Bohu zde v zemi. Mojžíš odpověděl: Tak jednat by nebylo správné, protože budeme Hospodinu, našemu Bohu, obětovat to, co je Egypťanům ohavností; jestliže budeme před jejich očima obětovat to, co je Egypťanům ohavností, což nás neukamenují? Půjdeme třídenní cestou pustinou a budeme obětovat Hospodinu, našemu Bohu, tak, jak nám řekl. Farao tedy řekl: Já vás propustím, abyste v pustině obětovali Hospodinu, svému Bohu, jen nechoďte příliš daleko. Proste za mne. Mojžíš odpověděl: Když od tebe odejdu, budu prosit Hospodina a zítra mouchy od faraona, od jeho otroků a od jeho lidu odletí. Jen ať nás farao znovu nepodvede, aby nepropustil lid obětovat Hospodinu. Pak Mojžíš odešel od faraona a naléhavě prosil Hospodina. Hospodin pak učinil podle Mojžíšova slova a mouchy od faraona, od jeho otroků a od jeho lidu odletěly, nezůstala ani jedna. Ale farao i tentokrát zatvrdil své srdce a nepropustil lid. I řekl Hospodin Mojžíšovi: Jdi k faraonovi a pověz mu: Toto praví Hospodin, Bůh Hebrejů: Propusť můj lid, ať mi slouží! Jestliže se je budeš zdráhat propustit a stále je budeš držet, hle, Hospodinova ruka dopadne na tvůj dobytek, který je na poli, na koně, na osly, na velbloudy, na skot i na brav s velmi těžkým morem. A Hospodin učiní rozdíl mezi dobytkem Izraele a dobytkem Egypta: Ze všeho dobytka synů Izraele neuhyne ani kus. Hospodin také určil čas: Tuto věc Hospodin učiní v zemi zítra. Příští den Hospodin tu věc učinil a všechen dobytek Egypťanů uhynul, ale z dobytka synů Izraele neuhynul ani jeden kus. Farao to dal zjistit, a hle, z izraelského dobytka neuhynul ani jeden kus. Faraonovo srdce však zůstalo zatvrzelé a lid nepropustil. I řekl Hospodin Mojžíšovi a Áronovi: Vezměte si plné hrsti sazí z hrnčířské pece a ať je Mojžíš rozhazuje k nebi před očima faraona. Stanou se prachem po celé egyptské zemi a vyvolají na lidech i na dobytku v celé egyptské zemi vředy hnisavých neštovic. Vzali tedy saze z hrnčířské pece, postavili se před faraona a Mojžíš je rozhazoval k nebi. Na lidech i na dobytku se objevily vředy hnisavých neštovic. Ani kouzelníci nebyli schopni se postavit před Mojžíše kvůli vředům, protože vředy byly na kouzelnících i na celém Egyptě. Ale Hospodin posilnil faraonovo srdce, takže je neuposlechl, tak jak Hospodin Mojžíšovi pověděl. I řekl Hospodin Mojžíšovi: Časně ráno se postav před faraona a řekni mu: Toto praví Hospodin, Bůh Hebrejů: Propusť můj lid, ať mi slouží. Protože tentokrát pošlu do tvého srdce, na tvé otroky a na tvůj lid všechny své rány, abys poznal, že na celé zemi není nikdo jako já. Vždyť už jsem vztáhl ruku, a kdybych tím morem ranil tebe a tvůj lid, byl bys vyhlazen ze země. Avšak proto jsem tě zachoval, abych ti ukázal svou moc a aby se o mém jménu vyprávělo po celé zemi. Stále vystupuješ proti mému lidu povýšeně a nechceš ho propustit. Hle, zítra o tomto čase sešlu tak ohromné krupobití, že podobné v Egyptě nebylo ode dne jeho založení až dosud. Nuže, pošli rychle do bezpečí dobytek a všechno, co máš na poli. Všechno, lidé i dobytek, co se bude nacházet na poli a nebude shromážděno v domě, když na to spadne to krupobití, zemře. Kdo z faraonových otroků se bál Hospodinova slova, zahnal své otroky a svůj dobytek do domů. Kdo si však nevzal k srdci Hospodinovo slovo, zanechal své otroky a dobytek na poli. Hospodin pak řekl Mojžíšovi: Vztáhni ruku k nebi a dopadne krupobití na celou egyptskou zemi. Na lidi, na dobytek i na všechnu polní zeleň v egyptské zemi. Mojžíš vztáhl svou hůl k nebi a Hospodin způsobil hřmění a krupobití a oheň sestupoval na zem. Tak Hospodin seslal krupobití na egyptskou zemi. A nastalo krupobití a oheň se blýskal uprostřed toho krupobití, tak ohromného, že podobné nebylo v celé egyptské zemi od té doby, co se Egypt stal národem. Krupobití po celé egyptské zemi potlouklo všechno, co zůstalo na poli, od lidí až po dobytek; krupobití potlouklo všechnu polní zeleň a polámalo všechny polní stromy. Pouze v zemi Gošenu, kde žili synové Izraele, krupobití nebylo. Farao si dal zavolat Mojžíše a Árona a řekl jim: Tentokrát jsem zhřešil. Hospodin je spravedlivý. Já a můj lid jsme ničemové. Proste Hospodina. Dost již bylo Božího hřmění a krupobití. Propustím vás, nebudete tu déle zůstávat. Mojžíš mu odpověděl: Jakmile vyjdu z města, vztáhnu své dlaně k Hospodinu. Hřmění přestane a krupobití už nebude, abys poznal, že země je Hospodinova. Vím však, že ty a tvoji otroci ještě nemáte bázeň před Hospodinem Bohem. Len a ječmen je potlučený, protože ječmen byl už v klasu a len byl v květu. Ale pšenice a špalda nebyly potlučeny, protože jsou pozdní. Mojžíš vyšel od faraona z města a vztáhl dlaně k Hospodinu. Hřmění a krupobití přestalo a déšť se již neřinul na zem. Když farao viděl, že přestal déšť, krupobití i hřmění, dále hřešil a zatvrdil své srdce on i jeho otroci. Faraonovo srdce se posilnilo a nepropustil syny Izraele, tak jak promluvil Hospodin prostřednictvím Mojžíše. Hospodin řekl Mojžíšovi: Jdi k faraonovi, protože já jsem zatvrdil srdce jeho i srdce jeho otroků, abych před ním učinil tato svá znamení a abys mohl vyprávět svému synu a synu svého syna, jak jsem Egypťany znevažoval, a o mých znameních, která jsem mezi nimi učinil, abyste poznali, že já jsem Hospodin. Mojžíš a Áron přišli k faraonovi a řekli mu: Toto praví Hospodin, Bůh Hebrejů: Jak dlouho budeš odmítat se přede mnou pokořit? Propusť můj lid, ať mi slouží. Jestliže se však budeš zdráhat propustit můj lid, hle, zítra přivedu kobylky na tvé území. Přikryjí povrch země, takže nebude možno zemi ani spatřit. Sežerou zbytek, který vyvázl, který vám zůstal po krupobití, sežerou všechny stromy, které vám vyrážejí na poli. Také naplní tvé domy a domy všech tvých otroků, domy všech Egypťanů tak, jak to nezažili tvoji otcové ani otcové tvých otců od doby, kdy byli na zemi, až do tohoto dne. Potom se obrátil a odešel od faraona. Faraonovi otroci mu řekli: Jak dlouho nám ten člověk bude ostnem? Propusť ty lidi, ať slouží Hospodinu, svému Bohu. Což ještě nechápeš, že Egypt hyne? Mojžíš a Áron byli přivedeni zpět k faraonovi a on jim řekl: Jděte, služte Hospodinu, svému Bohu. Kdo všechno má jít? Mojžíš odpověděl: Půjdeme se svými mladými i starými; půjdeme se svými syny i dcerami, se svým bravem i skotem, protože máme svátek Hospodinův. Farao jim odpověděl: Hospodin bude s vámi tak, jako vás propustím s vašimi dětmi. Prohlédněte, to jste si předsevzali zlou věc. Ne tak! Jen jděte vy muži a služte Hospodinu. Vždyť o to jste usilovali! Nato je vyhnali od faraona. I řekl Hospodin Mojžíšovi: Vztáhni ruku nad egyptskou zemi po kobylkách, aby přitáhly na egyptskou zemi a sežraly všechnu zemskou zeleň, všechno, co zůstalo po krupobití. Mojžíš tedy vztáhl svou hůl nad egyptskou zemi a Hospodin vedl východní vítr na zemi celý ten den a celou noc. Když nastalo ráno, východní vítr přinesl kobylky. Kobylky vytáhly na celou egyptskou zemi a usadily se na celém egyptském území. Bylo to hrozně tíživé. Před tím nebyla taková záplava kobylek jako tato, ani po ní už taková nebude. Pokryly povrch celé země, takže země ztemněla, a sežraly všechnu zemskou zeleň a všechno ovoce na stromech, které zbylo po krupobití. Nezůstalo nic zeleného na stromech a nic ze zeleně na poli v celé egyptské zemi. Farao rychle zavolal Mojžíše a Árona a řekl: Zhřešil jsem proti Hospodinu, vašemu Bohu, a proti vám! Proto sejměte prosím ještě tentokrát můj hřích a proste Hospodina, svého Boha, aby odvrátil ode mne aspoň toto umírání. Mojžíš odešel od faraona a naléhavě prosil Hospodina. A Hospodin změnil vítr na velmi silný západní vítr, odnesl kobylky a vehnal je do Rákosového moře. Na celém egyptském území nezůstala ani jediná kobylka. Ale Hospodin posilnil faraonovo srdce a on syny Izraele nepropustil. Hospodin pak řekl Mojžíšovi: Vztáhni ruku k nebi a nastane temnota v egyptské zemi, temnota, kterou lze cítit. Mojžíš tedy vztáhl ruku k nebi a na tři dny nastala nejtemnější temnota v celé egyptské zemi. Neviděli jeden druhého a nikdo tři dny nevyšel ze svého místa, avšak všichni synové Izraele měli světlo ve svých sídlištích. Farao zavolal Mojžíše a řekl: Jděte, služte Hospodinu, pouze svůj brav a skot ponechejte zde. Také vaše děti půjdou s vámi. Mojžíš však odpověděl: Ty sám nám dáš s sebou oběti a zápaly, abychom je připravili Hospodinu, svému Bohu? I náš dobytek půjde s námi. Nezůstane tu ani pazneht, protože z toho vezmeme, abychom sloužili Hospodinu, svému Bohu. My nevíme, čím budeme sloužit Hospodinu, dokud tam nepřijdeme. Nato Hospodin posilnil faraonovo srdce a on je nechtěl propustit. Tedy farao mu řekl: Jdi ode mne! Dávej si pozor, abys už nespatřil mou tvář, protože v den, kdy spatříš mou tvář, zemřeš. Mojžíš odpověděl: Jak jsi řekl. Už více nespatřím tvou tvář. Hospodin pak řekl Mojžíšovi: Ještě jednu ránu uvedu na faraona a na Egypt; potom vás odsud propustí. Nejenže vás zcela propustí, rázně vás odsud vyžene. Nyní domluv lidu, ať si každý muž vyžádá od svého souseda a každá žena od své sousedky stříbrné a zlaté předměty. A Hospodin dal lidu přízeň v očích Egypťanů. Také Mojžíš byl velmi významným mužem v egyptské zemi, v očích faraonových otroků i v očích lidu. Mojžíš řekl: Toto praví Hospodin: Kolem půlnoci vyjdu doprostřed Egypta a všechno prvorozené v egyptské zemi zemře. Od prvorozeného syna faraona, který sedí na svém trůnu, až do prvorozeného syna služky, která je za ručním mlýnkem; také všechno prvorozené z dobytka. A nastane veliký křik po celé egyptské zemi, že jemu podobného ještě nebylo a již nebude. Ale proti nikomu ze synů Izraele ani pes nenaostří svůj jazyk, proti člověku ani zvířeti, abyste poznali, že Hospodin učiní rozdíl mezi Egyptem a Izraelem. Ale všichni tito tvoji otroci sestoupí ke mně a budou se mi klanět se slovy: Vyjdi ty i všechen lid, který chodí ve tvých šlépějích. Potom vyjdu. Nato vyšel od faraona s planoucím hněvem. Hospodin pak řekl Mojžíšovi: Farao vás neposlechne, aby se mé divy rozmnožily v egyptské zemi. Mojžíš a Áron tedy učinili všechny tyto divy před faraonem, ale Hospodin posilnil faraonovo srdce, takže nepropustil syny Izraele ze své země. I řekl Hospodin Mojžíšovi a Áronovi v egyptské zemi: Tento měsíc bude pro vás počátkem měsíců. Bude pro vás prvním měsícem roku. Vyhlaste celé pospolitosti Izraele: Desátého tohoto měsíce ať si každý vezme beránka na otcovský dům, beránka na rodinu. A kdyby rodina byla na beránka příliš malá, ať si přibere souseda nejblíže svému domu do počtu duší. Každý bude započten na beránka podle toho, co kdo sní. Budete mít beránka bez vady, ročního samce; vyberete ho z beránků nebo z kůzlat. A bude ve vaší péči až do čtrnáctého dne tohoto měsíce. Potom ho celé shromáždění pospolitosti Izraele k večeru zabije. Pak vezmou z krve a dají na obě veřeje a na nadpraží domů, v nichž ho budou jíst. Té noci budou jíst maso; budou je jíst pečené na ohni s nekvašenými chleby a hořkými bylinami. Nebudete jíst z něho nic syrového ani vařeného ve vodě, ale pouze pečené na ohni i hlavu s hnáty a s vnitřnostmi. Nic z něho neponecháte do rána. Co z něho zůstane do rána, to spálíte ohněm. A budete ho jíst takto: Bedra budete mít přepásaná, sandály na nohou a hůl v ruce. Budete ho jíst ve spěchu. Bude to velikonoční oběť Hospodinu. A té noci projdu egyptskou zemí a pobiji v egyptské zemi všechno prvorozené od lidí až po dobytek. Vykonám soudy nad všemi bohy Egypta. Já, Hospodin. Krev na domech, v nichž budete, bude vaším znamením; když uvidím tu krev, pominu vás a nebude mezi vámi zhoubná pohroma, když budu bít egyptskou zemi. Tento den se pro vás stane dnem památným a budete ho slavit jako Hospodinův svátek; po všechny své generace ho budete slavit jako věčné ustanovení. Sedm dnů budete jíst nekvašený chléb. Hned první den odstraníte kvas ze svých domů, protože každý, kdo by jedl něco kvašeného od prvního dne až do sedmého dne, takový člověk bude vyhlazen z Izraele. Prvního dne budete mít svaté shromáždění, i sedmého dne budete mít svaté shromáždění. V nich nebude konána žádná práce, pouze co budete každý jíst, jenom to si připravíte. Budete zachovávat svátek nekvašených chlebů, protože právě v tento den jsem vyvedl vaše oddíly z egyptské země; tento den budete zachovávat po všechny své generace jako věčné ustanovení. V prvním měsíci od čtrnáctého dne měsíce večer budete jíst nekvašené chleby až do večera dvacátého prvního dne toho měsíce. Sedm dnů se ve vašich domech nenajde kvas. Protože každý, kdo by jedl něco kvašeného, takový člověk bude vyhlazen z pospolitosti Izraele, jak příchozí, tak domorodec. Nic kvašeného nebudete jíst. Kdekoli budete přebývat, budete jíst nekvašené chleby. Mojžíš tedy svolal všechny izraelské starší a řekl jim: Vyberte si a vezměte jehně po svých rodinách a zabijte velikonoční oběť. Vezmete svazek yzopu, namočíte do krve v misce a z krve v misce nanesete na nadpraží a na obě veřeje. A nikdo z vás ať nevyjde ze dveří svého domu až do rána. Když bude Hospodin procházet, aby postihl Egypt, a uvidí krev na nadpraží a na obou veřejích, pomine Hospodin ty dveře a nedovolí ničiteli vstoupit do vašeho domu, aby vás postihl. Tuto věc budeš zachovávat jako ustanovení pro sebe a pro své syny až navěky. Až vejdete do země, kterou vám dá Hospodin tak, jak prohlásil, budete zachovávat tuto službu. A až se vás vaši synové budou ptát, co pro vás tato služba znamená, odpovíte: To je velikonoční oběť Hospodinu, který pominul domy synů Izraele v Egyptě, když postihl Egypťany a naše domy uchránil. Tu lid poklekl a klaněl se. Synové Izraele šli a učinili tak, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi a Áronovi; přesně tak učinili. O půlnoci se stalo, že Hospodin v egyptské zemi pobil všechno prvorozené od prvorozeného syna faraona, který seděl na svém trůnu, až po prvorozeného zajatce, který seděl v žaláři, i všechno prvorozené z dobytka. Tu farao té noci vstal, i všichni jeho otroci, i všichni Egypťané, a v Egyptě nastal veliký křik, protože nebyl dům, ve kterém by nebyl někdo mrtvý. Ještě v noci zavolal Mojžíše a Árona a řekl: Vstaňte a odejděte zprostřed mého lidu vy i synové Izraele. Jděte a služte Hospodinu, jak jste říkali. Vezměte také svůj brav a svůj skot, tak jak jste řekli, a jděte. Požehnejte také mně. Egypťané naléhali na lid, aby je rychle poslali ze země, protože si říkali: Všichni zemřeme! Lid tedy vzal své těsto ještě nevykynuté, díže zavinuté v pláštích na ramenou. Synové Izraele také učinili podle Mojžíšova slova a vyžádali si od Egypťanů stříbrné a zlaté předměty a oděvy, a Hospodin dal lidu přízeň v očích Egypťanů, takže jim vyhověli. Tak vyplenili Egypt. Synové Izraele vyrazili z Ramesesu do Sukótu v počtu kolem šesti set tisíc pěších mužů, kromě žen a dětí. Vyšlo s nimi také množství přimíšeného lidu, brav a skot, veliké množství dobytka. Z těsta, které vynesli z Egypta, napekli nekvašené podpopelné chleby, protože nevykynulo. Když byli vypuzeni z Egypta, nemohli otálet a nepřipravili si ani potravu. Doba, po kterou synové Izraelovi pobývali v Egyptě, byla čtyři sta třicet let. Když uplynulo čtyři sta třicet let, právě ten den vyšly všechny Hospodinovy oddíly z egyptské země. To byla noc Hospodinova bdění, aby je vyvedl z egyptské země. A tato noc je Hospodinova – noc bdění pro všechny syny Izraele po všechny generace. Hospodin řekl Mojžíšovi a Áronovi: Toto je ustanovení o velikonočním beránku: Žádný cizinec z něho nebude jíst. Ale každý otrok, muž koupený za peníze, když jsi ho obřezal, potom bude z něho jíst. Příchozí ani najatý z něho jíst nebude. Bude sněden v tomtéž domě, nic z jeho masa nevyneseš ven z domu; žádnou kost v něm nezlámete. Toto bude dělat celá pospolitost Izraele. Bude-li u tebe pobývat cizinec a bude chtít slavit velikonoční oběť Hospodinu, musí se dát obřezat všichni jeho lidé mužského pohlaví. Potom se přiblíží, aby ji slavil, a bude jako domorodec. Ale žádný neobřezanec nebude z ní jíst. Stejný zákon bude platit pro domorodce i pro cizince, který bude pobývat mezi vámi. Pak všichni synové Izraele učinili tak, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi a Áronovi; přesně tak učinili. A právě ten den Hospodin vyvedl syny Izraele po jejich oddílech z egyptské země. Pak Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Posvěť mi mezi syny Izraele všechno prvorozené otvírající každé lůno, z lidí i z dobytka; patří to mně. Mojžíš tedy lidu řekl: Pamatujte na tento den, kdy jste vyšli z Egypta z domu otroctví, neboť silnou rukou vás Hospodin vyvedl z toho místa. Proto nebudete jíst nic kvašeného. Dnes vycházíte, v měsíci ábíbu. Až tě Hospodin uvede do země Kenaanců, Chetejců, Emorejců, Chivejců a Jebúsejců, o které přísahal tvým otcům, že ti ji dá, do země oplývající mlékem a medem, budeš v tomto měsíci konat tuto službu: Sedm dnů budeš jíst nekvašené chleby; sedmý den bude Hospodinův svátek. Nekvašené chleby se budou jíst po sedm dnů. Neukáže se u tebe nic kvašeného, ani se u tebe na celém tvém území neukáže kvas. A v onen den svému synu oznámíš: To je kvůli tomu, co mi Hospodin prokázal, když jsem vycházel z Egypta. A budeš to mít za znamení na ruce a za připomínku mezi očima, aby Hospodinův zákon byl ve tvých ústech, protože silnou rukou tě Hospodin vyvedl z Egypta. A toto ustanovení budeš zachovávat v jeho určený čas rok co rok. Až tě Hospodin uvede do země Kenaanců, jak přísahal tobě a tvým otcům, a až ti ji dá, pak všechno, co otvírá lůno, převedeš Hospodinu. Všechno prvorozené z tvého dobytka, co bude mužského pohlaví, bude patřit Hospodinu. Každého prvorozeného osla vyplatíš beránkem, a nemůžeš-li vyplatit, zlomíš mu vaz. Každého prvorozeného mezi svými syny vyplatíš. Až se tě později tvůj syn zeptá, co to znamená, řekneš mu: Silnou rukou nás Hospodin vyvedl z Egypta, z domu otroctví. A protože se farao zatvrdil a nechtěl nás propustit, Hospodin pobil v egyptské zemi všechno prvorozené, od prvorozených u lidí až po prvorozené z dobytka. Proto všechny samce otvírající lůno obětuji Hospodinu a každého prvorozeného ze svých synů vyplácím. Bude to znamením na tvé ruce a značkou mezi tvýma očima, protože silnou rukou nás Hospodin vyvedl z Egypta. Když farao propustil lid, Bůh je nevedl cestou do pelištejské země, i když byla kratší. Bůh totiž řekl: Aby lid nelitoval, když uvidí hrozící boj, a nevrátil se do Egypta. Bůh tedy vedl lid oklikou, pustinou k Rákosovému moři. Tak synové Izraele vystoupili sešikovaní z egyptské země. Mojžíš s sebou vzal Josefovy kosti, protože Josef syny Izraele slavnostně zapřísahal slovy: Bůh vás jistě navštíví, pak s sebou odsud vyneste mé kosti. I vyrazili ze Sukótu a utábořili se v Étamu na okraji pustiny. Hospodin šel před nimi ve dne v oblakovém sloupu, aby je cestou vedl, a v noci v ohnivém sloupu, aby jim svítil; tak mohli jít ve dne i v noci. Neodňal od lidu oblakový sloup ve dne, ani ohnivý sloup v noci. Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Promluv k synům Izraele, ať se obrátí a utáboří se před Pí-chírótem, mezi Migdólem a mořem; utáboříte se před Baal-sefónem, naproti němu u moře. A farao si o synech Izraele řekne: Zmateně se v zemi potulují, zavřela se nad nimi pustina. Pak posilním faraonovo srdce a bude vás pronásledovat; oslavím se na faraonovi i na celém jeho vojsku a Egypťané poznají, že já jsem Hospodin. A tak to učinili. Když bylo egyptskému králi oznámeno, že lid utekl, srdce faraona a jeho otroků se obrátilo proti lidu a řekli: Co jsme to udělali, že jsme Izraele propustili z otroctví? Zapřáhl tedy svůj vůz a svůj lid vzal s sebou. Vzal šest set vybraných vozů a všechny další egyptské vozy s kapitánem na každém z nich. Hospodin posilnil srdce faraona, egyptského krále, takže syny Izraele pronásledoval. Synové Izraele vycházeli se vztyčenou hlavou a Egypťané je pronásledovali a dostihli je tábořící u moře – všechny koně a vozy faraonovy, jeho jezdci a jeho vojsko – u Pí-chírótu před Baal-sefónem. Když se farao přiblížil, synové Izraele pozdvihli oči, a hle, Egypťané táhli za nimi. Synové Izraele dostali veliký strach a úpěnlivě volali k Hospodinu. Říkali Mojžíšovi: Což nebyly v Egyptě hroby, žes nás vzal zemřít do pustiny? Cos nám to udělal, žes nás vyvedl z Egypta? Zdali to není to, co jsme ti říkali v Egyptě: Nech nás, ať otročíme Egypťanům, protože je pro nás lepší otročit Egypťanům, nežli zemřít v pustině. Mojžíš však lidu řekl: Nebojte se, stůjte a hleďte na Hospodinovu záchranu, kterou vám dnes způsobí, protože Egypťany, které vidíte dnes, již nikdy více neuvidíte. Hospodin bude bojovat za vás a vy budete mlčet. Hospodin řekl Mojžíšovi: Proč ke mně úpěnlivě voláš? Řekni synům Izraele, ať vyrazí. A ty zvedni svou hůl, vztáhni ruku nad moře a rozděl je, aby synové Izraele prošli prostředkem moře po suchu. A já, hle, posilním srdce Egypťanů, že půjdou za nimi, a oslavím se na faraonovi a na celém jeho vojsku, na jeho vozech i na jeho jezdcích. A Egypťané poznají, že já jsem Hospodin, až se oslavím na faraonovi, na jeho vozech a na jeho jezdcích. Tu se anděl Boží, který šel před izraelským táborem, odtrhl a šel za nimi, a oblakový sloup se z jejich čela odtrhl a postavil se za ně a vešel mezi egyptský tábor a izraelský tábor; jednomu byl oblakem a temnotou a druhému osvěcoval noc. Jeden se k druhému nepřiblížil po celou noc. Mojžíš pak vztáhl ruku nad moře a Hospodin silným východním větrem rozháněl moře po celou noc a obrátil moře v souš. Tak byly vody rozděleny. Synové Izraele šli prostředkem moře po suchu a vody jim byly hradbou napravo i nalevo. Egypťané je pronásledovali – všechny faraonovy koně, jeho vozy a jeho jezdci – a vešli za nimi doprostřed moře. V čase ranní hlídky Hospodin pohlédl na egyptský tábor z ohnivého a oblakového sloupu a přivedl egyptský tábor do zmatku. Vyvrátil kola u jejich vozů, takže je vedli s obtížemi. Nato si Egypťané řekli: Utečme před Izraelci, protože Hospodin bojuje s nimi proti Egypťanům! Tu Hospodin řekl Mojžíšovi: Vztáhni ruku nad moře, ať se vody vrátí na Egypťany, na jejich vozy a na jejich jezdce. Mojžíš vztáhl ruku nad moře a moře se před rozbřeskem navrátilo do svého normálního stavu. Egypťané utíkali jemu vstříc. Tak Hospodin uvrhl Egypťany doprostřed moře. Vody se navrátily a přikryly vozy a jezdce, všechny z faraonova vojska, kteří vešli za Izraelci do moře. Nezůstal z nich ani jediný. Ale synové Izraele šli po suchu uprostřed moře a vody jim byly hradbou napravo i nalevo. Onoho dne Hospodin zachránil Izraele z moci Egypťanů. Izrael viděl Egypťany mrtvé na břehu moře. Tak Izrael uviděl velikou moc, kterou Hospodin prokázal na Egypťanech. Lid se bál Hospodina a uvěřil Hospodinu a jeho otroku Mojžíšovi. Tehdy Mojžíš a synové Izraele zpívali Hospodinu tuto píseň: Budu zpívat Hospodinu, protože se slavně vyvýšil; koně i s jezdcem uvrhl do moře. Má síla a píseň je Hospodin, stal se mojí záchranou. On je můj Bůh, budu ho oslavovat, Bůh mého otce, budu ho vyvyšovat. Hospodin je válečník, Hospodin je jeho jméno. Faraonovy vozy a jeho vojsko vrhl do moře, jeho nejlepší kapitáni utonuli v moři Rákosovém. Mořské vlny je přikryly, klesli do hlubin jako kámen. Tvá pravice, Hospodine, se proslavila silou, tvá pravice, Hospodine, zdrtila nepřítele. Svou velikou vznešeností jsi strhl své protivníky, vypustil jsi svůj planoucí hněv, strávils je jako strniště. Dechem tvého chřípí se navršily vody, proudy zůstaly stát jako val, mořské vlny ztuhly uprostřed moře. Nepřítel si řekl: Budu je pronásledovat, dostihnu je, budu dělit kořist a má touha se na nich naplní; vytasím meč a má ruka si je podrobí. Zadul jsi svým dechem a moře je přikrylo. Potopili se jako olovo v majestátných vodách. Kdo je mezi bohy jako ty, Hospodine? Kdo je jako ty, vznešený v svatosti, budící bázeň slavnými skutky, činící divy? Vztáhl jsi svou pravici a země je pohltila. Svým milosrdenstvím jsi vedl tento lid, který jsi vykoupil, svou silou jsi ho přiváděl k svému svatému příbytku. Uslyší o tom národy a budou se třást, bolest zachvátí obyvatele Pelišteje. Tehdy se zděsí edómští náčelníci, moábské mocnáře, ty zachvátí chvění; všichni obyvatelé Kenaanu propadnou malomyslnosti. Padne na ně hrůza a strach, pro velikost tvé paže strnou jako kámen, dokud nepřejde tvůj lid, Hospodine, dokud nepřejde lid, který sis získal. Přivedeš a vysadíš je na horu svého dědictví, na místo, kterés, Hospodine, připravil ke svému bydlení, do svatyně, Panovníku, kterou založily tvé ruce. Hospodin bude kralovat navěky a navždy. Když faraonovi koně s vozy a s jezdci vešli do moře, Hospodin na ně obrátil mořské vody, kdežto synové Izraele šli prostředkem moře po suchu. Tu prorokyně Mirjam, sestra Áronova, vzala do ruky tamburínu a všechny ženy vyšly za ní s tamburínami a s tanci. Mirjam s nimi zpívala: Zpívejte Hospodinu, protože se slavně vyvýšil, koně i s jezdcem uvrhl do moře! Mojžíš pak vyvedl Izrael od Rákosového moře a vytáhli do pustiny Šúr. Pustinou šli tři dny a nenalezli vodu. Pak přišli do Mary, ale nemohli vodu z Mary pít, protože byla hořká. Proto se nazývá Mara. A lid reptal proti Mojžíšovi: Co budeme pít? Mojžíš tedy úpěnlivě volal k Hospodinu a Hospodin mu ukázal dřevo, které hodil do vody, a voda zesládla. Tam jim předložil ustanovení a nařízení a tam je zkusil. Řekl: Jestliže opravdu budeš poslouchat Hospodina, svého Boha, a dělat to, co je v jeho očích správné, naslouchat jeho příkazům a zachovávat všechna jeho ustanovení, žádnou nemoc, kterou jsem vložil na Egypt, na tebe nevložím, protože já jsem Hospodin, který tě uzdravuji. Pak přišli do Élimu, kde bylo dvanáct vodních pramenů a sedmdesát palem. Tam u vody se utábořili. Když vyrazili z Élimu, přišla celá pospolitost synů Izraele do pustiny Sín, která je mezi Élimem a Sínajem, patnáctý den druhého měsíce od jejich vyjití z egyptské země. A celá pospolitost synů Izraele reptala v pustině proti Mojžíšovi a proti Áronovi. Synové Izraele jim říkali: Kéž bychom zemřeli Hospodinovou rukou v egyptské zemi, když jsme sedávali nad hrnci masa a jídali jsme chléb do sytosti! Protože jste nás vyvedli do této pustiny, abyste celé toto shromáždění nechali zemřít hlady. Hospodin řekl Mojžíšovi: Hle, sešlu vám z nebe chléb a lid bude vycházet a sbírat pro svou každodenní potřebu, abych ho vyzkoušel, bude-li chodit podle mého zákona nebo ne. I stane se šestého dne, když budou připravovat, co přinesou, bude toho dvojnásobně, než co budou sbírat jiné dny. Mojžíš a Áron všem synům Izraele řekli: Večer tedy poznáte, že vás Hospodin vyvedl z egyptské země. A ráno uvidíte Hospodinovu slávu, protože slyšel vaše reptání proti Hospodinu. Vždyť co jsme my, že reptáte proti nám? Dále Mojžíš řekl: Když vám Hospodin dá večer k jídlu maso a ráno chléb k nasycení, poznáte, že Hospodin slyšel vaše reptání, jímž jste proti němu reptali. Vždyť co jsme my? Vaše reptání nebylo proti nám, ale proti Hospodinu. Áronovi pak Mojžíš řekl: Řekni celé pospolitosti synů Izraele: Přistupte před Hospodina, protože slyšel vaše reptání. A když Áron mluvil k celé pospolitosti synů Izraele, obrátili se k pustině, a tu se v oblaku ukázala Hospodinova sláva. Nato Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Slyšel jsem reptání synů Izraele. Pověz jim toto: K večeru budete jíst maso a ráno se nasytíte chlebem. Tak poznáte, že já jsem Hospodin, váš Bůh. Večer přitáhly křepelky a pokryly tábor. Ráno zas byla vrstva rosy okolo tábora. Vrstva rosy se odpařila a hle, na povrchu pustiny leželo něco jemného křupavého, jemného jako jíní na zemi. Když to synové Izraele viděli, říkali jeden druhému: Man hú? Nevěděli totiž, co to je. Mojžíš jim řekl: To je chléb, který vám Hospodin dal k jídlu. To je to, o čem Hospodin přikázal: Nasbírejte toho každý podle toho, co sníte. Vezmete si každý podle počtu lidí ve svém stanu, ómer na hlavu. Synové Izraele tak učinili a nasbírali jedni více a jiní méně. Pak odměřili po ómeru. Nepřebylo tomu, kdo měl více, a ten, kdo měl méně, neměl nedostatek. Každý nasbíral podle toho, co snědl. Mojžíš jim řekl: Nikdo si nic z toho neponechejte do rána. Ale neposlechli Mojžíše a někteří si něco z toho ponechali do rána. To však zčervivělo a zasmrádlo. Mojžíš se proto na ně rozhněval. Tedy to sbírali ráno co ráno, každý podle toho, co snědl. Když začalo hřát slunce, rozplynulo se to. A šestého dne nasbírali dvojnásobné množství potravy, dva ómery na osobu. Všichni předáci pospolitosti přišli a oznámili to Mojžíšovi. Odpověděl jim: To je to, co promluvil Hospodin: Zítra bude odpočinutí – svatá sobota Hospodinova. To, co máte napéct, napečte a to, co máte uvařit, uvařte a vše, co bude přebývat, si uložte a uchovejte do rána. Uložili to tedy do rána tak, jak Mojžíš přikázal, a nezasmrádlo to, ani v tom nebyly larvy. Mojžíš pak řekl: Snězte to dnes, protože dnes je sobota Hospodinova. Dnes na poli nic nenaleznete. Šest dní to budete sbírat, ale sedmý den je sobota, v ní nic nebude. Když sedmého dne přesto někteří z lidu vyšli sbírat, nic nenašli. Hospodin řekl Mojžíšovi: Jak dlouho budete odmítat zachovávat mé příkazy a zákony? Hleďte, vždyť Hospodin vám dal sobotu, proto vám šestého dne dává pokrm na dva dny. Zůstaňte každý, kde jste, ať nikdo sedmého dne nevychází ze svého místa. Lid tedy sedmého dne odpočíval. Dům izraelský to pojmenoval mana. Bylo to bílé jako koriandrové zrno a chutnalo to jako koláč s medem. Mojžíš řekl: Toto je věc, kterou přikázal Hospodin: Naplňte tím ómer, aby to bylo uchováno pro vaše generace, aby viděly chléb, kterým jsem vás krmil v pustině, když jsem vás vyvedl z egyptské země. Mojžíš pak řekl Áronovi: Vezmi jeden džbán, dej tam plný ómer many a ulož ho před Hospodinem, aby to bylo uchováno pro vaše generace. Tak, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi, Áron to uložil před truhlou svědectví, aby to bylo uchováno. Synové Izraele jedli manu čtyřicet let, dokud nepřišli do obydlené země; jedli manu, dokud nepřišli na okraj země Kenaanu. Ómer je desetina éfy. Celá pospolitost synů Izraele odtáhla z pustiny Sínu po svých denních pochodech podle Hospodinova příkazu, až se utábořili v Refídímu a lid tam neměl vodu k pití. Lid se přel s Mojžíšem. Říkali: Dej nám vodu k pití! Mojžíš jim odpověděl: Proč se přete se mnou? Proč pokoušíte Hospodina? Ale lid tam žíznil po vodě a reptal proti Mojžíšovi. Říkali: Proč jsi nás vyvedl z Egypta? Abys nás, naše syny i náš dobytek nechal zemřít žízní? Mojžíš úpěnlivě volal k Hospodinu slovy: Co budu dělat s tímto lidem? Ještě málo a budou mne kamenovat! Hospodin Mojžíšovi odpověděl: Předstup před lid a vezmi s sebou některé z izraelských starších. Také svou hůl, s níž jsi udeřil Nil, si vezmi do ruky a jdi. Hle, budu tam stát před tebou na skále na Chorébu. Udeříš do skály a vyjde z ní voda, aby lid mohl pít. Mojžíš to učinil před očima izraelských starších. To místo pojmenoval Massa a Meriba kvůli při synů Izraele a kvůli jejich pokoušení Hospodina slovy: Je Hospodin uprostřed nás, nebo není? Pak přitáhl Amálek a v Refídímu bojoval s Izraelem. Mojžíš řekl Jozuovi: Vyber nám muže a jdi bojovat s Amálekem. Zítra budu stát na vrcholu kopce s Boží holí v ruce. Jozue udělal, jak mu Mojžíš řekl, a bojoval s Amálekem. Mojžíš, Áron a Chúr vystoupili na vrchol kopce. Když Mojžíš držel ruku nahoře, vítězil Izrael, a když ruku spustil, vítězil Amálek. Když Mojžíšovi ruce ochably, vzali kámen a položili pod něho, aby se na něj posadil, a Áron a Chúr podpírali jeho ruce jeden z jedné a druhý z druhé strany, takže jeho ruce zůstaly pevné až do západu slunce. Tak Jozue porazil Amáleka a jeho lid ostřím meče. Hospodin řekl Mojžíšovi: Zapiš to na památku do knihy a vštěp Jozuovi do uší, že zcela vymažu památku na Amáleka zpod nebes. I postavil Mojžíš oltář a pojmenoval jej: Hospodin je má korouhev. A řekl: Neboť ruka je vztažena k Hospodinovu trůnu. Hospodinův boj bude proti Amálekovi z generace na generaci. Midjánský kněz Jitro, Mojžíšův tchán, slyšel o všem, co Bůh učinil pro Mojžíše a pro svůj lid Izrael, že Hospodin vyvedl Izrael z Egypta. Mojžíšův tchán Jitro vzal Mojžíšovu propuštěnou ženu Siporu a její dva syny. Jméno prvního bylo Geršóm, neboť řekl: Byl jsem hostem v cizí zemi, a jméno druhého Elíezer, neboť řekl: Bůh mého otce byl mou pomocí a vysvobodil mě od faraonova meče. Přišel tedy jeho tchán Jitro s jeho syny a jeho ženou k Mojžíšovi do pustiny, kde on tábořil u Boží hory. Vzkázal Mojžíšovi: Já, tvůj tchán Jitro přicházím k tobě; také tvá žena a oba její synové s ní. Mojžíš vyšel vstříc svému tchánovi, poklonil se a políbil ho. Zeptali se jeden druhého, jak se daří, a vešli do stanu. Mojžíš pak vyprávěl svému tchánovi o všem, co Hospodin učinil faraonovi a Egypťanům kvůli Izraeli, o všech těžkostech, které je cestou postihly, a jak je Hospodin vysvobodil. Jitro se radoval ze všeho dobrého, co Hospodin Izraeli učinil, a že ho vysvobodil z ruky Egypťanů. Nato Jitro prohlásil: Požehnán buď Hospodin, který vás vysvobodil z ruky Egypťanů a faraona, a který vysvobodil tento lid z područí Egypta! Teď vím, že Hospodin je větší nad všechny bohy, protože v tom, čím se vyvyšovali, je přemohl. A Mojžíšův tchán Jitro vzal zápal a oběti pro Boha. Přišel také Áron a všichni izraelští starší, aby jedli pokrm s Mojžíšovým tchánem před Bohem. Nazítří se Mojžíš posadil, aby soudil lid. Lid stál před Mojžíšem od rána až do večera. Mojžíšův tchán viděl všechno, co s lidem dělal, a řekl: Co to s lidem děláš? Proč zasedáš jen ty a všechen lid před tebou stojí od rána až do večera? Mojžíš svému tchánovi odpověděl: To lid ke mně přichází, aby hledal Boha. Když mají nějakou záležitost, přijdou ke mně a já rozsoudím mezi jedním a druhým. Oznamuji jim Boží ustanovení a zákony. Mojžíšův tchán mu odpověděl: To není dobré, jak si počínáš. Zcela se vyčerpáš jak ty, tak i tento lid, který je s tebou: Je to pro tebe příliš těžké. Nemůžeš to dělat sám. Teď mě poslechni, poradím ti a Bůh bude s tebou: Ty zastupuj lid před Bohem a jejich záležitosti ty přinášej Bohu. Budeš je vyučovat ustanovením a zákonům a oznamovat jim cestu, po níž mají chodit, a skutky, jež mají činit. Ty si ze všeho lidu vyhlédni muže zdatné, bohabojné, muže spolehlivé, kteří nenávidí nekalý zisk, a ustanov je nad nimi za správce nad tisíci, nad sty, nad padesáti a nad deseti. Budou soudit lid každého času, takže každou velkou záležitost přinesou k tobě a každou menší záležitost rozsoudí sami. Tak si ulehčíš a ponesou břímě s tebou. Jestliže to tak uděláš, a Bůh ti to tak přikazuje, budeš schopen obstát a také všechen tento lid se dostane na své místo v pokoji. Mojžíš uposlechl svého tchána a udělal všechno, co řekl. Mojžíš tedy vybral zdatné muže z celého Izraele a učinil je předáky lidu, správci nad tisíci, nad sty, nad padesáti a nad deseti. Ti soudili lid každého času: Těžkou záležitost přinesli k Mojžíšovi a všechny malé záležitosti soudili sami. Mojžíš pak propustil svého tchána a on si šel do své země. Třetího měsíce po vyjití synů Izraele z egyptské země, v tentýž den, přišli do Sínajské pustiny. Odtáhli z Refídímu, přišli do Sínajské pustiny a v té pustině se utábořili; Izrael se tam utábořil naproti hoře. Mojžíš vystoupil k Bohu a Hospodin na něho z hory zavolal: Toto řekneš domu Jákobovu a oznámíš synům Izraele: Sami jste viděli, jak jsem naložil s Egyptem, ale vás jsem nesl na orlích křídlech a přinesl jsem vás k sobě. Nyní tedy, budete-li mne opravdu poslouchat a budete-li zachovávat moji smlouvu, budete mým zvláštním vlastnictvím mezi všemi národy, i když moje je celá země. Ale vy budete mým královstvím kněží a svatým národem. Toto jsou slova, která budeš říkat synům Izraele. Mojžíš přišel, povolal starší lidu a předložil jim všechna tato slova, která mu Hospodin přikázal. Všechen lid společně odpověděl: Vše, co Hospodin promluvil, budeme plnit. Mojžíš přinesl slova lidu zpět k Hospodinu. Hospodin řekl Mojžíšovi: Hle, přijdu k tobě v hustém oblaku, aby lid slyšel, když budu s tebou mluvit, a aby ti navždy věřili. A Mojžíš oznámil Hospodinu slova lidu. Hospodin řekl Mojžíšovi: Jdi k lidu a posvěcuj je dnes i zítra. Ať si vyperou oděvy a jsou připraveni k třetímu dni, protože třetího dne Hospodin před očima všeho lidu sestoupí na horu Sínaj. Vyznač hranici lidu dokola a řekni: Mějte se na pozoru, abyste nevystupovali na horu, nebo se dotkli jejího okraje. Každý, kdo by se dotkl hory, bude jistě usmrcen. Ruka se jí nedotkne, proto musí být ukamenováno nebo zastřeleno šípem, ať dobytče nebo člověk, nezůstane naživu. Až táhle zatroubí beraní roh, pak budou oni vystupovat na horu. Mojžíš sestoupil s hory k lidu, posvěcoval lid, a oni si vyprali oděvy. I řekl lidu: Buďte připraveni za tři dny. Nepřistupujte k ženě. Třetího dne, když nastalo jitro, se na hoře objevilo hřmění, blesky a ohromný oblak a ozval se velmi silný zvuk beraního rohu. Všechen lid v táboře se třásl. Mojžíš vyvedl lid z tábora vstříc Bohu a oni se postavili na úpatí hory. Celá hora Sínaj byla zahalená kouřem, protože na ni sestoupil Hospodin v ohni. Vystupoval z ní kouř jako kouř z hrnčířské pece a celá hora se velice třásla. Zvuk beraního rohu byl stále silnější a silnější, Mojžíš mluvil a Bůh mu hlasitě odpovídal. Hospodin sestoupil na horu Sínaj, na vrchol hory; pak Hospodin zavolal Mojžíše na vrchol hory a Mojžíš vyšel vzhůru. Hospodin řekl Mojžíšovi: Sestup a varuj lid, aby nezkoušeli proniknout k Hospodinu, aby ho viděli, aby jich mnoho nepadlo. Také kněží, kteří přistupují k Hospodinu, se musí posvětit, aby se na ně Hospodin neobořil. Mojžíš řekl Hospodinu: Lid nemůže vystoupit na horu Sínaj, protože jsi nás sám varoval slovy: Vyznač hranici kolem hory a posvěť ji. A Hospodin mu řekl: Jdi, sestup a zase vystoupíš ty a Áron s tebou. Avšak kněží a lid ať nezkouší proniknout a vystoupit k Hospodinu, aby se na ně neobořil. Mojžíš tedy sestoupil k lidu a řekl jim to. Potom Bůh vyhlásil všechna tato slova. Řekl: Já Hospodin jsem tvůj Bůh, který jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nebudeš mít jiné bohy vedle mne. Neuděláš si tesanou modlu ani jakékoliv zpodobení toho, co je nahoře na nebi nebo dole na zemi či ve vodě pod zemí. Nebudeš se jim klanět a nebudeš jim otročit, neboť já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivý, který s trestem navštěvuji vinu otců na synech i na třetí a na čtvrté generaci těch, kdo mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům těch, kdo mne milují a zachovávají mé příkazy. Nebudeš brát jméno Hospodina, svého Boha, nadarmo, protože Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo bere jeho jméno nadarmo. Pamatuj na sobotní den, abys ho posvětil. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci, ale sedmý den je sobota patřící Hospodinu, tvému Bohu. Nebudeš dělat žádnou práci ty ani tvůj syn ani tvá dcera, tvůj otrok ani tvá otrokyně, tvé zvíře ani tvůj příchozí, který je ve tvých branách, protože šest dní Hospodin dělal nebesa a zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmý den odpočinul. Proto Hospodin požehnal sobotní den a posvětil ho. Cti svého otce a svou matku, aby se prodloužily tvé dny na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh. Nebudeš vraždit! Nebudeš cizoložit! Nebudeš krást! Nebudeš vydávat proti svému bližnímu falešné svědectví! Nebudeš dychtit po domě svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního ani po jeho otroku ani po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu. Všechen lid sledoval hřmění a blýskání, zvuk beraního rohu a horu zahalenou kouřem. Když to lid sledoval, roztřásli se a zůstali stát opodál. Řekli Mojžíšovi: Mluv s námi ty a budeme naslouchat. Ať s námi nemluví Bůh, abychom nezemřeli. Mojžíš lidu odpověděl: Nebojte se, protože Bůh přišel, aby vás vyzkoušel a aby na vás byla bázeň před ním, abyste nehřešili. Lid zůstal stát opodál a Mojžíš přistoupil k husté temnotě, kde byl Bůh. Hospodin řekl Mojžíšovi: Toto řekneš synům Izraele: Sami jste viděli, že jsem s vámi mluvil z nebe. Neuděláte si vedle mne bohy stříbrné, neuděláte si ani bohy zlaté. Uděláš mi oltář z hlíny a budeš na něm obětovat své zápaly a své pokojné oběti, svůj brav a svůj skot. Na každém místě, kde nechám připomínat své jméno, přijdu k tobě a požehnám ti. Jestliže mi uděláš oltář z kamenů, nesmíš používat kameny tesané, protože když se nad ním rozeženeš svým dlátem, znesvětíš ho. A nebudeš vystupovat na můj oltář po stupních, aby se na něm neodhalovala tvá nahota. A toto jsou nařízení, která jim předložíš. Když koupíš hebrejského otroka, šest let bude sloužit, ale sedmého roku odejde na svobodu bez výkupného. Jestliže přišel sám, sám odejde, jestliže byl ženatý, odejde jeho žena s ním. Jestliže mu jeho pán dal ženu a ta mu porodila syny či dcery, ta žena a její děti budou patřit jejímu pánu a on odejde sám. Jestliže však otrok výslovně řekne: Mám rád svého pána, svou ženu a své syny, nechci odejít svobodný, přivede ho jeho pán před Boha, přivede ho ke dveřím či veřejím, jeho pán mu propíchne šídlem ucho a on mu bude sloužit navěky. Když někdo prodá svou dceru za otrokyni, neodejde tak, jako odcházejí otroci. Jestliže se znelíbí svému pánu, který ji určil pro sebe, dovolí ji vykoupit. Cizímu lidu nemá právo ji prodat, protože vůči ní jednal věrolomně. Jestliže ji určí svému synovi, bude s ní jednat podle práva dcer. Jestliže si přibere jinou, neukrátí ji o maso, oděv ani manželské právo. Jestliže jí nebude plnit tyto tři povinnosti, může odejít bez výkupného, bez placení. Kdokoliv by někoho udeřil, takže by zemřel, jistě bude usmrcen. Jestliže však na něj nečíhal, ale Bůh dopustil, že padl do jeho ruky, ustanovím ti místo, kam bude moci utéct. Jestliže by však někdo jednal zlostně proti svému bližnímu a úkladně ho zabil, odtrhni ho od mého oltáře, aby zemřel. Ten, kdo udeří svého otce či matku, jistě bude usmrcen. Kdo by ukradl člověka, ať ho prodá či bude u něj nalezen, jistě bude usmrcen. Ten, kdo by proklel svého otce či matku, jistě bude usmrcen. Když se budou muži přít a jeden udeří druhého kamenem či pěstí, takže nezemře, ale ulehne do postele, pokud vstane a bude chodit venku o holi, potom ten, kdo udeřil, zůstane bez trestu. Pouze zaplatí odškodné a úplné vyléčení. Když někdo udeří svého otroka či otrokyni holí, takže zemře pod jeho rukou, jistě bude pomstěn. Pokud však otrok den či dva zůstane, nebude pomstěn, neboť je jeho majetkem. Když se budou muži rvát a postihnou těhotnou ženu, takže vyjde její dítě, ale nestane se neštěstí, jistě zaplatí pokutu, jak mu stanoví manžel té ženy; dá, co bylo určeno. Jestliže se stane neštěstí, dáš život za život, oko za oko, zub za zub, ruku za ruku, nohu za nohu, spáleninu za spáleninu, modřinu za modřinu, šrám za šrám. Když někdo zasáhne oko svého otroka či oko své otrokyně a zničí ho, za jeho oko jej propustí na svobodu. Jestliže vyrazí zub svému otrokovi anebo své otrokyni, za jeho zub jej propustí na svobodu. Když býk potrká muže či ženu, takže zemře, musí být býk ukamenován a jeho maso se nebude jíst. Majitel býka bude nevinný. Jestliže byl býk trkavý již někdy dříve, jeho majiteli to bylo dosvědčeno, ale nehlídal ho, a býk usmrtil muže či ženu, bude býk ukamenován a také jeho majitel bude usmrcen. Jestliže mu bude stanoveno výkupné, dá cenu za svůj život, zcela tak, jak mu bude stanoveno. Jestliže potrká syna nebo dceru, naloží se s ním podle tohoto právního nařízení. Jestliže býk potrká otroka či otrokyni, dá jeho pánovi třicet stříbrných šekelů a býk bude ukamenován. Když někdo otevře jámu nebo někdo vykope jámu a nezakryje ji, takže tam spadne býk nebo osel, majitel jámy zaplatí jeho majiteli náhradu ve stříbře a mrtvé zvíře bude patřit jemu. Když něčí býk potrká sousedova býka, takže zemře, živého býka prodají a cenu za něj si rozdělí a také mrtvého si rozdělí. Kdyby bylo známo, že býk byl trkavý již někdy dříve a jeho majitel ho nehlídal, jistě nahradí býka za býka a mrtvé zvíře bude patřit jemu. Když někdo ukradne býka či ovci a porazí ji nebo prodá, náhradou dá pět býků za býka a čtyři ovce za ovci. Jestliže bude dopaden zloděj při vloupání a bude bit, takže zemře, nebude za něj prolita krev. Jestliže to bude po východu slunce, bude za něj prolita krev. Zloděj musí ztrátu plně nahradit. Pokud nic nemá, bude za svou krádež prodán. Jestliže se u něj skutečně nalezne živé to, co ukradl, – ať býk, osel či ovce – nahradí to dvojnásobně. Když někdo nechá spásat pole či vinici a pustí svůj dobytek pást se na cizí pole, nahradí to tím nejlepším ze svého pole či ze své vinice. Když vyšlehne oheň, zasáhne trní a stráví stoh, nepožaté obilí či pole, ten, kdo požár zapříčiní, musí plně nahradit to, co bylo spáleno. Když dá někdo svému bližnímu do úschovy stříbro nebo nějaké předměty a bude to z domu toho muže ukradeno, pokud bude zloděj dopaden, nahradí to dvojnásobně. Jestliže nebude zloděj dopaden, předstoupí majitel domu před Boha, nevztáhl-li ruku na práci svého bližního. Při každé zpronevěře – ohledně býka, osla, ovce, oděvu, ohledně jakékoliv ztracené věci, o které někdo řekne: To je ono – přijde záležitost těch dvou před Boha. Koho Bůh prohlásí vinným, ten nahradí ztrátu svému bližnímu dvojnásobně. Když někdo dá svému bližnímu do úschovy osla, býka, ovci či jakékoliv zvíře a to zemře, bude zraněno či odvlečeno a nikdo to neviděl, Hospodinova přísaha bude mezi těmi dvěma, že nevztáhl ruku na práci svého bližního. Jeho majitel to přijme a držitel nebude nic nahrazovat. Jestliže mu to však skutečně ukradli, nahradí to jeho majiteli. Jestliže to bylo opravdu roztrháno na kusy, přinese mu důkaz a rozsápané zvíře nebude nahrazovat. Když si někdo vyžádá dobytče od svého bližního, to bude zraněno nebo zemře a majitel u toho nebude, musí ztrátu plně nahradit. Jestliže u toho jeho majitel bude, nebude ztrátu nahrazovat. Jestliže si je pronajal, ztráta je kryta odměnou. Když někdo svede pannu, která není zasnoubená, a bude s ní spát, jistě za ni zaplatí věno, aby se stala jeho ženou. Jestliže mu ji její otec rozhodně odmítne dát, odváží stříbro jako věno za pannu. Čarodějnici nenecháš naživu. Každý, kdo obcuje se zvířetem, bude jistě usmrcen. Ten, kdo obětuje jiným bohům než Hospodinu samému, bude zasvěcen zkáze. Nebudeš utiskovat příchozího ani ho nebudeš utlačovat, neboť jste byli příchozími v egyptské zemi. Žádnou vdovu ani sirotka nebudete utlačovat. Jestliže bys ho přece utlačoval, takže by ke mně úpěnlivě volal, jistě vyslyším jeho volání, vzplanu hněvem a pobiji vás mečem, takže se vaše ženy stanou vdovami a vaši synové sirotky. Jestliže půjčíš peníze mému lidu, chudému, který je s tebou, nebudeš vůči němu jednat jako lichvář, neuložíš mu úrok. Jestliže vezmeš do zástavy plášť svého bližního, do západu slunce mu ho vrať, neboť je to jeho jediná přikrývka, je to jeho plášť pro jeho tělo. V čem by jinak spal? I stane se, že bude ke mně úpěnlivě volat a vyslyším ho, neboť jsem milostivý. Nebudeš proklínat Boha ani předáka ve svém lidu nebudeš proklínat. Neopozdíš se s obětí ze svého plného výnosu a své šťávy. Svého prvorozeného syna dáš mně. Tak naložíš i se svým býkem a se svou ovcí: sedm dní bude u své matky a osmého dne jej dáš mně. Budete mým svatým lidem. Nebudete jíst maso zvířete rozsápaného na poli, ale hodíte ho psovi. Nebudeš šířit klamnou zprávu. Nepřipojíš se k ničemovi, abys byl zlovolným svědkem. Nepůjdeš s davem za špatnostmi. Nebudeš svědčit při sporu tak, že se nakloníš k většině a převrátíš právo, ani nebudeš nadržovat chudému při jeho sporu. Když narazíš na býka svého nepřítele nebo jeho osla, který se zatoulal, jistě mu ho přivedeš zpět. Když uvidíš osla toho, kdo tě nenávidí, ležícího pod svým břemenem, nenecháš ho samotného, ale jistě ho spolu s ním dáš do pořádku. Nepřevrátíš právo svého nuzného při jeho sporu. Drž se vpovzdálí od lživého slova. Nevinného a spravedlivého nezabiješ, neboť ničemu neospravedlním. Nepřijmeš úplatek, neboť úplatek oslepuje ty, jež vidí, a podvrací jednání spravedlivých. Nebudeš utlačovat příchozího. Vy rozumíte duši příchozího, neboť jste byli příchozími v egyptské zemi. Šest let budeš osévat svou zemi a sklízet její úrodu, ale sedmého ji necháš ladem a nebudeš ji sklízet. Budou z ní jíst chudí ze tvého lidu a to, co po nich zbude, sežere polní zvěř. Tak naložíš i se svou vinicí a olivovým hájem. Šest dní budeš konat své dílo, a sedmého dne přestaneš, aby odpočinul tvůj býk i tvůj osel. Oddechne si i syn tvé otrokyně a příchozí. Dávejte pozor na všechno, co jsem vám řekl. Jméno cizích bohů nebudete připomínat, nebude slyšet ze tvých úst. Třikrát za rok mi budeš slavit svátek. Budeš zachovávat svátek nekvašených chlebů. Po sedm dní budeš jíst nekvašené chleby, jak jsem ti přikázal, v určený čas měsíce ábíbu, neboť v něm jsi vyšel z Egypta. Ať se nikdo neukáže přede mnou s prázdnou, budeš zachovávat i svátek žně prvotin z plodů svého díla, z toho co zaseješ na poli, a svátek sklizně na konci roku, kdy sklidíš z pole plody svého díla. Třikrát za rok se ukáže každý, kdo je u tebe mužského pohlaví, před Panovníkem Hospodinem. Nebudeš obětovat krev mé oběti spolu s kvašeným. Nezůstane do rána tuk mé sváteční oběti. To nejlepší z prvotin své země přineseš do domu Hospodina, svého Boha. Nebudeš vařit kůzle v mléce jeho matky. Hle, posílám před tebou anděla, aby tě střežil na cestě a přivedl tě na místo, které jsem připravil. Měj se před ním na pozoru a poslouchej ho. Neprovokuj ho, neboť nesejme vaše přestoupení, protože mé jméno je v něm. Když ho však budeš bedlivě poslouchat a plnit vše, co říkám, stanu se nepřítelem tvých nepřátel a protivníkem tvých protivníků. Neboť můj anděl půjde před tebou a přivede tě k Emorejcům, Chetejcům, Perizejcům, Kenaancům, Chivejcům a Jebúsejcům a já je vyhladím. Nebudeš se klanět jejich bohům a nebudeš jim otročit, ani nebudeš jednat podle jejich skutků, ale dočista je zboříš a úplně roztřískáš jejich posvátné sloupy. Budete sloužit Hospodinu, svému Bohu, a on požehná tvému chlébu i tvé vodě. Odstraním ze tvého středu nemoc. Nebude ve tvé zemi ženy, která by potratila, ani neplodné; a naplním počet tvých dnů. Hrůzu ze mě pošlu před tebou, do zmatku přivedu každý národ, ke kterému přijdeš, a způsobím, že všichni tví nepřátelé se dají před tebou na útěk. Pošlu před tebou děs a vyžene před tebou Chivejce, Kenaance a Chetejce. Nevyženu je před tebou v jednom roce, jinak by byla země zcela opuštěná a bylo by proti tobě mnoho polní zvěře. Vyženu je před tebou kousek po kousku, dokud se nerozplodíš a nerozdělíš zemi do dědictví. Stanovím tvé území od Rákosového moře až po moře Pelištejců, od pustiny až k Řece, neboť vydám do vaší ruky obyvatele země a vyženu je před tebou. Neuzavřeš smlouvu s nimi ani s jejich bohy. Nebudou pobývat ve tvé zemi, aby tě nesvedli k hříchu vůči mně. Když bys sloužil jejich bohům, stalo by se ti to léčkou. Potom Mojžíšovi řekl: Vystup k Hospodinu, ty a Áron, Nádab a Abíhú a sedmdesát ze starších Izraele, a budete se klanět zpovzdálí. Jen Mojžíš sám přistoupí k Hospodinu. Ostatní nepřistoupí a lid s ním nevyjde nahoru. Mojžíš přišel a vyprávěl lidu všechna Hospodinova slova a všechna nařízení. Všechen lid jednohlasně odpověděl a řekl: Všechna slova, která Hospodin promluvil, budeme plnit. Mojžíš zapsal všechna Hospodinova slova. Časně ráno vstal, postavil oltář pod horou a dvanáct posvátných sloupů za dvanáct kmenů Izraele. A poslal mládence ze synů Izraele, a ti přinesli zápalné oběti a obětovali Hospodinu býčky jako pokojné oběti. Mojžíš vzal polovinu krve a nalil do mís a polovinou krve pokropil oltář. Potom vzal knihu smlouvy a přečetl lidu. Ten řekl: Všechno, co Hospodin promluvil, budeme plnit a poslouchat. Mojžíš vzal krev, pokropil lid a řekl: Hle, krev smlouvy, kterou s vámi Hospodin uzavřel podle všech těchto slov. Nato vystoupil Mojžíš i Áron, Nádab i Abíhú a sedmdesát ze starších Izraele a viděli Boha Izraele a pod jeho nohama cosi podobné safírové dlažbě, průzračné jako samo nebe. Ale proti nejpřednějším ze synů Izraele nevztáhl ruku; ačkoliv spatřili Boha, jedli a pili. Hospodin řekl Mojžíšovi: Vystup ke mně na horu a zůstaň tam; dám ti kamenné desky, zákon a příkaz, které jsem napsal k jejich poučení. Potom vstal Mojžíš i jeho služebník Jozue a Mojžíš vystoupil na Boží horu. Starším však řekl: Zůstaňte zde, dokud se k vám nevrátíme. Áron a Chúr jsou zde s vámi; kdo by měl nějakou záležitost, přistoupí k nim. Mojžíš vystoupil na horu a horu zakryl oblak. Na hoře Sínaj spočívala Hospodinova sláva a po šest dní ji zakrýval oblak. Sedmého dne Hospodin zavolal na Mojžíše z oblaku. Hospodinova sláva vypadala před očima synů Izraele jako stravující oheň na vrcholu hory. Mojžíš vešel do oblaku a vystoupil na horu. Mojžíš byl na hoře čtyřicet dní a čtyřicet nocí. Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Promluv k synům Izraele, aby pro mě vybrali dar; od každého, koho podněcuje srdce, vyberete můj dar. Toto je dar, který od nich vyberete: zlato, stříbro a bronz, přízi modrou, purpurovou a karmínovou, jemné plátno a kozí srst, načerveno zbarvené beraní kůže, tachaší kůže a akáciové dřevo, olej ke svícení, balzámy na olej pomazání a na vonné kadidlo, kameny karneolové a další kameny pro vsazování do efódu a náprsníku. A ať mi udělají svatyni a budu přebývat uprostřed nich. Právě tak, jak ti ukazuji vzor příbytku a vzor všech jeho předmětů, tak to učiníte. Udělají truhlu z akáciového dřeva dva a půl lokte dlouhou, loket a půl širokou a loket a půl vysokou. Potáhneš ji čistým zlatem, zevnitř i zvnějšku ji potáhneš a uděláš jí kolem dokola zlatou obrubu. Odliješ pro ni čtyři zlaté kruhy a dáš je na čtyři její nohy – dva kruhy na jeden bok a dva kruhy na druhý bok. Uděláš též tyče z akáciového dřeva a potáhneš je zlatem. Tyče prostrčíš do kruhů po bocích truhly, aby se na nich mohla truhla nosit. Tyče zůstanou v kruzích truhly, nebudou se z ní vytahovat. Do truhly pak vložíš svědectví, které ti dám. Uděláš slitovnici z čistého zlata dva a půl lokte dlouhou a loket a půl širokou. Uděláš dva zlaté cheruby; uděláš je jako tepanou práci na obou koncích slitovnice. Jednoho cheruba udělej na jednom konci a druhého cheruba na druhém konci. Na slitovnici uděláte cheruby na obou jejích koncích. Cherubové budou mít křídla roztažená vzhůru; svými křídly budou zastírat slitovnici; budou obráceni jeden k druhému; tváře cherubů budou upřeny na slitovnici. Dáš slitovnici nahoru na truhlu a do truhly vložíš svědectví, které ti dám. Tam se s tebou budu setkávat a ze slitovnice mezi dvěma cheruby, kteří jsou na truhle svědectví, s tebou budu mluvit o všem, co ti přikáži pro syny Izraele. Uděláš stůl z akáciového dřeva dva lokte dlouhý, loket široký a loket a půl vysoký. Potáhneš ho čistým zlatem a uděláš mu kolem dokola zlatou obrubu. Uděláš mu rám na dlaň široký kolem dokola a na jeho rámu uděláš kolem dokola zlatou obrubu. Uděláš mu čtyři zlaté kruhy a kruhy upevníš na čtyři rohy na čtyřech jeho nohách. Kruhy budou vedle rámu jako místo pro tyče, aby se mohl stůl nosit. Uděláš tyče z akáciového dřeva a potáhneš je zlatem. Na nich se bude stůl nosit. Uděláš k němu mísy, kadidlové pánvičky, konve a obětní misky, s nimiž jsou vylévány lité oběti; uděláš je z čistého zlata. Na stůl budeš dávat předkladný chléb, aby byl přede mnou ustavičně. Pak uděláš svícen z čistého zlata. Jako tepaná práce bude udělán svícen. Jeho podstavec a jeho ramena, jeho kalichy, hlavice i květy budou z jednoho kusu s ním. Šest ramen bude vycházet z jeho stran – tři ramena svícnu z jedné strany a tři ramena svícnu z druhé strany. Tři kalichy v podobě mandloňového květu budou na jednom rameni – hlavice a květ – a tři kalichy v podobě mandloňového květu budou na druhém rameni – hlavice a květ. Tak to bude na šesti ramenech vycházejících ze svícnu. Na samotném svícnu budou čtyři kalichy v podobě mandloňového květu – jeho hlavice a jeho květy, hlavice bude pod dvěma rameny z něj vycházejícími, další hlavice bude pod dalšími dvěma rameny z něj vycházejícími a další hlavice bude pod dalšími dvěma rameny z něj vycházejícími, tedy u šesti ramen vycházejících ze svícnu. Jejich hlavice a jejich ramena budou z jednoho kusu s ním, všechno jako tepaná práce z jednoho kusu čistého zlata. Uděláš sedm jeho lamp a jeho lampy se nasadí a budou osvěcovat prostor před ním. Také kleště a pánvičky na uhlíky k němu budou z čistého zlata. Bude zhotoven se všemi těmito předměty z talentu čistého zlata. Hleď, abys je udělal podle jejich vzoru, který ti byl ukázán na hoře. Příbytek uděláš z deseti stanových plachet z jemně tkaného plátna, z příze modré, purpurové a karmínové; uděláš na nich cheruby jako umělecké dílo. Délka jedné stanové plachty bude dvacet osm loket a šířka jedné stanové plachty bude čtyři lokte. Všechny stanové plachty budou mít stejný rozměr. Pět stanových plachet bude spojeno jedna k druhé a dalších pět stanových plachet bude spojeno jedna k druhé. Uděláš poutka z modré příze na okraji jedné stanové plachty na konci jednoho spojeného kusu a stejně to uděláš na okraji poslední stanové plachty na spojeném kusu druhém. Padesát poutek uděláš na stanové plachtě jedné a padesát poutek uděláš na konci stanové plachty, která budou na druhém spojeném kusu. Poutka budou jedno naproti druhému. Uděláš padesát zlatých sponek a spojíš stanové plachty sponkami jednu ke druhé, takže z toho bude jeden příbytek. Uděláš stanové plachty z kozí srsti pro stan nad příbytkem. Uděláš jedenáct takových stanových plachet. Délka jedné stanové plachty bude třicet loket a šířka jedné stanové plachty bude čtyři lokte; jedenáct stanových plachet bude mít stejný rozměr. Spojíš pět stanových plachet zvlášť a šest stanových plachet zvlášť. Šestou stanovou plachtu vepředu před stanem zdvojíš. Uděláš padesát poutek na okraji jedné stanové plachty, té poslední, u jednoho spojeného kusu, a padesát poutek na okraji stanové plachty u druhého spojeného kusu. Uděláš padesát bronzových sponek a prostrčíš sponky do poutek; spojíš stan, takže z toho bude jeden celek. Přebývající závěs ze stanových plachet stanu, polovinu přebývající stanové plachty, necháš viset na zadní části příbytku, loket z jedné strany a loket z druhé strany z přebývající délky stanové plachty. Stan bude viset přes boky příbytku z jedné i z druhého strany a zakrývat ho. Uděláš pro stan také přikrývku z načerveno zbarvených beraních kůží a nahoru přikrývku z tachaších kůží. Uděláš pro příbytek stojaté desky z akáciového dřeva. Deset loket bude délka desky a loket a půl bude šířka každé desky. Každá deska bude mít dva čepy, jeden spojený s druhým. Tak to uděláš na všech deskách příbytku. Uděláš desky pro příbytek: dvacet desek pro stranu jižní na jihu. Také uděláš čtyřicet stříbrných podstavců pod těch dvacet desek, dva podstavce pod jednu desku pro oba její čepy a dva podstavce pod druhou desku pro oba její čepy. Pro druhý bok příbytku, na severní stranu, též dvacet desek a čtyřicet stříbrných podstavců k nim, dva podstavce pod jednu desku a dva podstavce pod druhou desku. Pro zadní stranu příbytku na západě uděláš šest desek. A dvě desky uděláš do rohů příbytku na zadní straně. Budou dvojité odzdola a společně budou končit na vrchu do jednoho kruhu. Tak to bude s oběma, v obou rozích budou. Bude tedy osm desek a stříbrné podstavce k nim, šestnáct podstavců, dva podstavce pod jednu desku a dva podstavce pod druhou desku. Uděláš závory z akáciového dřeva; pět pro desky na jedné straně příbytku, pět závor pro desky na druhé straně příbytku a pět závor pro desky na zadní straně příbytku, na západě. Prostřední závora bude sahat uprostřed desek od jednoho kraje k druhému. Desky potáhneš zlatem, k nim uděláš zlaté kruhy jako držáky pro závory a závory potáhneš zlatem. Příbytek postavíš podle nařízení pro něj, které ti bylo ukázáno na hoře. Uděláš oponu z příze modré, purpurové a karmínové a z jemně tkaného plátna; na ní budou vytvořeni cherubové jako umělecké dílo. Upevníš ji na čtyři sloupy z akáciového dřeva potažené zlatem, se zlatými háky postavené na čtyřech stříbrných podstavcích. Upevníš oponu na sponky a vneseš tam za oponu truhlu svědectví. Opona bude pro vás oddělovat svatyni od nejsvětějšího místa. Dáš slitovnici na truhlu svědectví na nejsvětějším místě. Postavíš stůl ven před oponu a svícen naproti stolu na jižní straně příbytku; stůl dáš na severní stranu. Uděláš oponu pro vchod do stanu z příze modré, purpurové a karmínové a z jemně tkaného plátna, jako dílo výšivkáře. Uděláš pro oponu pět sloupů z akáciového dřeva a potáhneš je zlatem a zlaté háky k nim a odliješ pro ně pět bronzových podstavců. Uděláš oltář z akáciového dřeva. Pět loket bude dlouhý a pět loket široký – oltář bude čtvercový – a tři lokte vysoký. Uděláš mu rohy ve čtyřech jeho rozích; jeho rohy budou z jednoho kusu s ním. Potáhneš ho bronzem. A uděláš k němu hrnce na čištění od popela, lopaty, misky, vidlice a pánvičky na uhlíky. Všechny předměty k němu uděláš z bronzu. Uděláš pro něj rošt udělaný jako mřížka z bronzu. Na tu mřížku uděláš čtyři bronzové kruhy na čtyři její konce. Dáš ji zezdola pod okraj oltáře; mřížka bude až do poloviny oltáře. Uděláš tyče pro oltář, tyče z akáciového dřeva a potáhneš je bronzem. Jeho tyče se vloží do kruhů; tyče budou na obou stranách oltáře, když se bude přenášet. Uděláš ho dutý z desek. Jak ti bylo ukázáno na hoře, tak to udělají. Uděláš také nádvoří příbytku: na straně jižní na jihu závěsy nádvoří z jemně tkaného plátna sto loket dlouhé na jedné straně i dvacet sloupů k nim a dvacet bronzových podstavců k nim, háky na sloupech a obruče k nim ze stříbra. Totéž podél strany severní: závěsy sto loket dlouhé, dvacet sloupů k nim a dvacet bronzových podstavců k nim a háky na sloupech a obruče k nim ze stříbra. Po šířce nádvoří na západní straně: závěsy padesát loket, deset sloupů k nim a deset podstavců k nim. Šířka nádvoří na straně východní na východě: padesát loket. Patnáct loket závěsů na jedné straně, tři sloupy k nim a tři podstavce k nim a na druhé straně patnáct loket závěsů, tři sloupy k nim a tři podstavce k nim. Pro bránu nádvoří: oponu dvacet loket z příze modré, purpurové a karmínové a z jemně tkaného plátna, dílo výšivkáře; čtyři sloupy k ní a čtyři podstavce k nim všechny sloupy nádvoří dokola budou obepnuty stříbrem, háky k nim budou ze stříbra a podstavce k nim z bronzu. Nádvoří bude dlouhé sto loket, široké padesát a vysoké pět loket; bude z jemně tkaného plátna a podstavců z bronzu. Všechny předměty příbytku pro všechnu jeho službu, všechny jeho kolíky a všechny kolíky nádvoří budou z bronzu. A ty přikážeš synům Izraele, aby ti přinesli čistý panenský olivový olej ke svícení, aby se mohly trvale zapalovat lampy. Ve stanu setkávání venku před oponou, která je před truhlou svědectví, je bude připravovat Áron a jeho synové od večera do rána před Hospodinem. To je věčné ustanovení mezi syny Izraele pro všechna jejich pokolení. Nech před sebe přistoupit ze synů Izraele svého bratra Árona a s ním jeho syny, aby mi sloužili jako kněží: Árona a Áronovy syny Nádaba, Abíhúa, Eleazara a Ítamara. Uděláš svatá roucha pro svého bratra Árona ke cti a k okrase. Promluvíš ke všem zručným lidem, které jsem naplnil duchem moudrosti, aby udělali Áronova roucha a posvětili ho, aby mi sloužil jako kněz. A toto jsou roucha, která udělají: náprsník, efód, plášť, tkanou suknici, turban a šerpu. Udělají svatá roucha pro tvého bratra Árona a pro jeho syny, aby mi sloužil jako kněz. Vezmou zlato, přízi modrou, purpurovou a karmínovou a jemné plátno. Udělají efód ze zlata, z příze modré, purpurové a karmínové a z jemně tkaného plátna jako umělecké dílo. Bude mít dva nárameníky připojené na jeho dvou koncích a tak bude spojen dohromady. Ozdobný pás jeho efódu, který je na něm, bude udělán jako on z jednoho kusu s ním – ze zlata, příze modré, purpurové a karmínové a z jemně tkaného plátna. Vezmeš dva karneolové kameny a vyryješ na ně jména Izraelových synů. Šest jejich jmen na jeden kámen a šest zbývajících jmen na druhý kámen podle jejich narození. Jako kamenorytcem vytvořený pečetní nápis vyryješ na ty dva kameny jména Izraelových synů. Vsadíš je do zlatých obrouček a vložíš oba kameny na nárameníky efódu jako připomínkové kameny synů Izraele. Áron bude nosit jejich jména před Hospodinem na obou ramenech jako připomínku. Uděláš zlaté obroučky a dva řetízky z čistého zlata; uděláš je spletené, jako se vytváří provázky, a upevníš tyto provázkové řetízky na obroučky. Uděláš náprsník rozhodnutí jako umělecké dílo; uděláš ho jako efód – uděláš ho ze zlata, příze modré, purpurové a karmínové a z jemně tkaného plátna. Bude čtvercový a dvojitý, píď dlouhý a píď široký. Vsadíš do něj vsazené kameny, čtyři řady kamenů; řada rubín, topas a smaragd bude řada první; řada druhá – malachit, safír a jaspis; řada třetí – opál, achát a ametyst a řada čtvrtá – chryzolit, karneol a onyx. Budou vsazeny do zlata ve svých obroučkách. Kamenů bude podle jmen Izraelových synů, dvanáct, podle jejich jmen; jako pečetní nápis bude každý podle svého jména pro dvanáct kmenů. Uděláš k náprsníku řetízky z čistého zlata spletené jako se vytváří provázky. Uděláš k náprsníku dva zlaté kroužky a upevníš ty dva kroužky na oba okraje náprsníku. Dva zlaté provázky upevníš ke dvěma kroužkům na okraji náprsníku a druhé dva konce obou provázků upevníš ke dvěma obroučkám a dáš dopředu na nárameníky efódu. Uděláš dva zlaté kroužky a umístíš je na dva okraje náprsníku, na vnitřní okraj, který je na straně efódu. Uděláš dva zlaté kroužky a upevníš je na dva nárameníky efódu zepředu zezdola u spojeného kusu nad ozdobný pás efódu. Náprsník přivážou modrou šňůrkou z jeho kroužků na kroužky efódu, aby byl nad ozdobným pásem efódu; náprsník nebude odstávat od efódu. Áron bude nosit jména Izraelových synů na náprsníku rozhodnutí na svém srdci, když bude vcházet do svatyně, jako ustavičnou připomínku před Hospodinem. Do náprsníku rozhodnutí vložíš urím a tumím a budou na Áronově srdci, když bude vcházet před Hospodina. Áron bude ustavičně nosit rozhodnutí pro syny Izraele na svém srdci před Hospodinem. Uděláš plášť efódu, celý z modré příze. Uprostřed bude mít otvor pro hlavu; lem na otvoru bude kolem dokola tkaný, bude mít okraj jako kožený pancíř, aby se nemohl roztrhnout. Na jeho spodním lemu uděláš granátová jablka z příze modré, purpurové a karmínové, kolem dokola na jeho lemu a mezi nimi budou dokola zlaté zvonečky: zlatý zvoneček a granátové jablko, zlatý zvoneček a granátové jablko budou kolem dokola na lemu pláště. Plášť bude na Áronovi, když bude sloužit, aby byl slyšet jeho zvuk, když bude vcházet do svatyně před Hospodina a když bude vycházet, aby nezemřel. Uděláš květ z čistého zlata a vyryješ na něj pečetní nápis: Svatý Hospodinu. Dáš ho na modrou šňůrku a bude na turbanu, bude vepředu na turbanu. Bude na Áronově čele, aby Áron mohl nést provinění ohledně svatých věcí, které synové Izraele zasvěcují, při všech svých svatých darech. Bude ustavičně na jeho čele, aby došli zalíbení před Hospodinem. Utkáš vzorovanou suknici z jemného plátna, uděláš turban z jemného plátna a uděláš šerpu jako dílo výšivkáře. I Áronovým synům uděláš suknice, uděláš pro ně šerpy a uděláš jim klobouky ke cti a k okrase. Oblékneš to svému bratru Áronovi a s ním jeho synům, pomažeš je, zmocníš je a posvětíš je, aby mi sloužili jako kněží. Udělej jim lněné spodky, aby zakrývaly jejich nahé tělo; budou od beder až po stehna. Budou na Áronovi a na jeho synech, když budou vcházet do stanu setkávání nebo přistupovat k oltáři, aby sloužili ve svatyni, tak aby nenesli vinu a nezemřeli. To je věčné ustanovení pro něj a pro jeho potomstvo po něm. Toto s nimi uděláš, abys je posvětil, aby mi sloužili jako kněží: Vezmi jednoho býčka a dva berany bez vady, nekvašený chléb, nekvašené bochníky namísené s olejem, nekvašené placky pomazané olejem; uděláš je z jemné pšeničné mouky. Dáš je do jednoho koše a přineseš je v koši – a k tomu toho býčka a dva berany. I Árona a jeho syny přivedeš ke vchodu do stanu setkávání. Umyješ je vodou. Vezmeš roucha a oblékneš Áronovi suknici, plášť efódu, efód a náprsník a ovážeš ho ozdobným pásem efódu. Na hlavu mu položíš turban a upevníš na turbanu svatou čelenku. Vezmeš olej pomazání, vyleješ mu ho na hlavu a pomažeš ho. Přivedeš i jeho syny a oblékneš jim suknice. Přepásáš je šerpou, Árona a jeho syny, a přivážeš jim klobouky. Jim bude patřit kněžství jako věčné ustanovení. Zasvětíš Árona a jeho syny. Přivedeš býčka před stan setkávání a Áron se svými syny položí ruce na hlavu býčka. Pak zabiješ býčka před Hospodinem u vchodu do stanu setkávání. Vezmeš trochu krve z býčka a dáš ji prstem na rohy oltáře a všechnu ostatní krev vyleješ ke spodku oltáře. Vezmeš všechen tuk pokrývající vnitřnosti, jaterní lalok, obě ledviny a tuk, který je na nich, a budeš to obětovat na oltáři. Maso býčka, jeho kůži a jeho výměty spálíš ohněm venku za táborem. To je oběť za hřích. Pak vezmeš jednoho berana a Áron se svými syny položí ruce na hlavu berana. Zabiješ berana, vezmeš jeho krev a pokropíš s ní oltář ze všech stran. Berana rozsekáš na díly, vnitřnosti a hnáty umyješ a dáš na jeho díly a hlavu. Budeš obětovat celého berana na oltáři. To je zápalná oběť Hospodinu, příjemná vůně; to je ohnivá oběť Hospodinu. Vezmeš druhého berana a Áron se svými syny položí ruce na hlavu toho berana. Zabiješ berana, vezmeš trochu jeho krve a dáš na lalůček Áronova pravého ucha i na lalůček pravého ucha jeho synů, na palec jejich pravé ruky a palec jeho pravé nohy a pokropíš krví oltář ze všech stran. Vezmeš trochu z krve na oltáři a oleje pomazání a stříkneš na Árona a jeho roucha a na jeho syny a roucha jeho synů s ním. Tak bude posvěcen on a jeho roucha, jeho synové a roucha jeho synů s ním. Vezmeš z berana tuk, tučný ocas, tuk pokrývající vnitřnosti, jaterní lalok, obě ledviny a tuk, který je na nich, a pravou kýtu, neboť to je beran zasvěcení, a jeden bochník chleba, jeden bochník chleba s olejem, jednu placku z koše s nekvašenými chleby, který je před Hospodinem, a to všechno dáš do ruky Árona a do ruky jeho synů a zamáváš s tím před Hospodinem jako mávanou obětí. Vezmeš to z jejich ruky a budeš to obětovat na oltáři jako zápalnou oběť, jako příjemnou vůni před Hospodinem. To je ohnivá oběť Hospodinu. Vezmeš také hrudí z Áronova berana zasvěcení a zamáváš s ním před Hospodinem jako s mávanou obětí; bude patřit tobě jako podíl. Posvětíš hrudí mávané oběti a kýtu daru pozdvihování, kterými bylo máváno a pozdvihováno z berana zasvěcení Árona a jeho synům. To bude patřit Áronovi a jeho synům jako věčný příděl od synů Izraele, neboť to je dar pozdvihování. Dar pozdvihování bude od synů Izraele z obětního hodu jejich pokojných obětí jako jejich dar pozdvihování Hospodinu. Áronova svatá roucha zůstanou jeho synům po něm, aby v nich byli pomazáváni a zasvěcováni. Sedm dní je bude oblékat kněz, který nastoupí na jeho místo z jeho synů, když bude vcházet do stanu setkávání, aby sloužil ve svatyni. Vezmeš berana zasvěcení a uvaříš jeho maso na svatém místě. U vchodu do stanu setkávání bude Áron se svými syny jíst maso z berana a chléb, který bude v koši. Ti mohou jíst věci, s nimiž byl vykonán obřad smíření, aby byli zasvěceni a posvěceni. Nikdo jiný je jíst nebude, protože jsou svaté. Jestliže zůstane něco z masa zasvěcení a z chleba až do rána, spálíš to, co zbude, ohněm; nebude se to jíst, protože je to svaté. S Áronem a s jeho syny naložíš takto, právě tak, jak jsem ti přikázal; sedm dní je budeš zasvěcovat. Denně budeš připravovat býčka k oběti za hřích na smíření; očistíš oltář od hříchu, když za něj vykonáš obřad smíření a pomažeš ho, abys ho posvětil. Sedm dní budeš konat obřad smíření za oltář. Posvětíš ho a oltář bude nejsvětějším místem. Cokoliv se dotkne oltáře, bude svaté. A toto budeš připravovat na oltáři: dva roční beránky denně, ustavičně. Jednoho beránka připravíš ráno a druhého beránka připravíš navečer. Desetinu éfy jemné mouky namísené se čtvrtinou hínu panenského oleje a jako litou oběť čtvrtinu hínu vína na jednoho beránka. Druhého beránka připravíš navečer, jako ranní přídavnou oběť a jako patřičnou litou oběť ji připravíš – jako příjemnou vůni, ohnivou oběť Hospodinu. To bude ustavičná zápalná oběť pro všechna vaše pokolení u vchodu do stanu setkávání před Hospodinem, kde se budu s vámi setkávat, abych tam k tobě mluvil. Tam se budu setkávat se syny Izraele a stan bude posvěcen mou slávou. Posvětím stan setkávání a oltář a posvětím Árona a jeho syny, aby mi sloužili jako kněží. Budu přebývat uprostřed synů Izraele a budu jejich Bohem. A poznají, že já Hospodin jsem jejich Bůh, který jsem je vyvedl z egyptské země, abych přebýval uprostřed nich. Já Hospodin jsem jejich Bůh. Uděláš oltář, místo pro pálení kadidla; uděláš ho z akáciového dřeva, loket dlouhý a loket široký – bude čtvercový, dva lokte vysoký; jeho rohy budou z jednoho kusu s ním. Potáhneš ho čistým zlatem – jeho vrch, jeho stěny kolem dokola i jeho rohy – a uděláš mu kolem dokola zlatou obrubu. Též dva zlaté kruhy uděláš pro něj pod jeho obrubou; uděláš je na obou jeho bocích, na obou stranách. To budou držáky pro tyče, aby se na nich mohl nosit. Uděláš tyče z akáciového dřeva a potáhneš je zlatem. Dáš ho před oponu, která je před truhlou svědectví, před slitovnici, která je nad svědectvím, kde se budu s tebou setkávat. Áron na něm bude pálit vonné kadidlo. Bude ho pálit ráno co ráno, když bude čistit lampy a bude ho pálit navečer, když bude Áron zapalovat lampy; to bude ustavičná oběť kadidla před Hospodinem pro všechny vaše generace. Nebudete na něm přinášet cizí kadidlo ani zápalnou či přídavnou oběť, ani na něm nebudete vylévat litou oběť. Jednou v roce vykoná Áron na jeho rozích obřad smíření. S krví smírčí oběti za hřích bude na něm konat obřad smíření po vaše všechny generace. Je to Hospodinova nejsvětější věc. Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Když učiníš soupis synů Izraele a spočítáš je, dá každý výkupné za svou duši Hospodinu, když je spočítáš, aby mezi nimi nenastala pohroma, když je spočítáš. Toto dá každý, kdo přechází ke spočítaným: polovinu šekelu podle šekelu svatyně (šekel je dvacet gér); polovina šekelu je dar pozdvihování pro Hospodina. Každý, kdo přechází ke spočítaným, od dvacetiletých výše, dá Hospodinův dar pozdvihování. Bohatý nedá více a chudý nedá méně než polovinu šekelu, když budou dávat dar pozdvihování Hospodinu na obřad smíření za vaše duše. Vezmeš stříbro smíření od synů Izraele a dáš ho na službu stanu setkávání. Bude pro syny Izraele jako připomínka před Hospodinem na usmíření pro vaše duše. Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Uděláš bronzovou nádrž s bronzovým podstavcem pro umývání. Dáš ji mezi stan setkávání a oltář a dáš do ní vodu. Áron a jeho synové si vodou z ní budou umývat ruce a nohy. Když budou vcházet do stanu setkávání, umyjí se vodou, aby nezemřeli; nebo když budou přistupovat k oltáři, aby sloužili a pálili ohnivou oběť Hospodinu, umyjí si ruce a nohy, aby nezemřeli. Bude to pro ně věčné ustanovení, pro něj i pro jeho potomky, po všechny jejich generace. Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Vezmi si nejlepší balzámy: pět set šekelů tekuté myrhy, polovinu, tedy dvě stě padesát šekelů vonné skořice a dvě stě padesát šekelů vonného koření a pět set šekelů kasie podle šekelu svatyně a hín olivového oleje. Uděláš z toho svatý olej pomazání, míchanou mast, jako dělají mastičkáři. To bude svatý olej pomazání. Pomažeš s ním stan setkávání a truhlu svědectví, stůl a všechno jeho náčiní, svícen a jeho náčiní, oltář pro kadidlo, oltář pro zápalnou oběť a všechno jeho náčiní, nádrž a její podstavec. Posvětíš je a budou to nejsvětější věci. Cokoliv se jich dotkne, bude svaté. Pomažeš také Árona a jeho syny a posvětíš je, aby mi sloužili jako kněží. A synům Izraele řekneš: Toto bude můj svatý olej pomazání po všechny vaše generace. Na lidské tělo se nebude běžně mazat a jemu podobný olej stejného složení nebudete připravovat. Je svatý, bude pro vás svatý. Kdokoliv by připravil olej jemu podobný anebo dal z něho na někoho nepatřičného, bude vyhlazen ze svého lidu. Hospodin řekl Mojžíšovi: Vezmi si vonné látky: pryskyřici, onychu a galbanum, tyto vonné látky a čisté kadidlo; budou v poměru jedna ku jedné. Uděláš z toho míchané kadidlo, jako dělají mastičkáři, posolené, čisté, svaté. Trochu z něj důkladně rozdrtíš a dáš trochu před svědectví ve stanu setkávání, kde se s tebou budu setkávat. Bude to pro vás svatosvatá věc. Nebudete si připravovat kadidlo stejného složení jako to kadidlo, které uděláš; bude pro tebe svaté pro Hospodina. Kdokoliv by připravil jemu podobné, aby se s ním voněl, bude vyhlazen ze svého lidu. Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Hleď, povolal jsem jmenovitě Besaleela, syna Urího, syna Chúrova, z pokolení Judova a naplnil jsem ho Božím Duchem, moudrostí, rozumností, poznáním pro každou práci, aby vymýšlel nápady pro práci se zlatem, stříbrem a bronzem, pro řezání kamene ke vsazování, pro vyřezávání dřeva, pro práci na jakémkoliv díle. A hle, já jsem k němu ustanovil Oholíaba, syna Achísamakova z pokolení Danova, a do srdce všech zručných lidí jsem dal moudrost, aby učinili vše, co jsem ti přikázal: Stan setkávání, truhlu pro svědectví, slitovnici, která je na ni, a všechny předměty stanu, stůl a jeho náčiní, čistý svícen a všechno jeho náčiní, oltář pro kadidlo, oltář pro zápalnou oběť a všechno jeho náčiní, nádrž a její podstavec, jemně tkaná roucha, svatá roucha pro kněze Árona a roucha jeho synů, aby sloužili jako kněží, olej pomazání a vonné kadidlo pro svatyni. Ať udělají všechno tak, jak jsem ti přikázal. Hospodin řekl Mojžíšovi: Promluv k synům Izraele: Jistě budete zachovávat mé soboty, neboť to je znamení mezi mnou a vámi po všechny vaše generace, abyste věděli, že já Hospodin vás posvěcuji. Budete zachovávat sobotu, neboť je pro vás svatá. Ten, kdo by ji znesvětil, jistě bude usmrcen; ano, každý, kdo by dělal v ní nějakou práci, takový člověk bude vyhlazen ze svého lidu. Po šest dní se bude konat práce a sedmý den bude nejsvětější sobota, svatá Hospodinu. Každý, kdo by dělal práci v sobotní den, jistě bude usmrcen. Ať synové Izraele zachovávají sobotu a slaví sobotu po všechny své generace jako věčnou smlouvu. Bude věčným znamením mezi mnou a syny Izraele, neboť v šesti dnech Hospodin učinil nebesa a zemi a sedmý den přestal a oddechl si. Když s ním na hoře Sínaj domluvil, dal Mojžíšovi dvě desky svědectví, kamenné desky popsané Božím prstem. Když lid viděl, že Mojžíš otálí sestoupit z hory, shromáždil se proti Áronovi a řekl mu: Vstaň a udělej nám bohy, kteří půjdou před námi. Vždyť o tom Mojžíšovi, muži, který nás vyvedl z egyptské země, – nevíme, co se s ním stalo. Áron jim odpověděl: Strhněte zlaté kroužky, které jsou na uších vašich žen, vašich synů a vašich dcer a přineste mi to. Všechen lid strhl zlaté kroužky, které měli na uších, a přinesli to Áronovi. Vzal to od nich, odlil to do formy a udělal slité tele. Nato oni řekli: Izraeli, toto jsou tvoji bohové, kteří tě vyvedli z egyptské země. Když to Áron viděl, postavil před ním oltář. Pak Áron zvolal: Zítra bude Hospodinův svátek. Příštího dne časně vstali, obětovali zápalné oběti a přinesli pokojné oběti. Pak se lid usadil, aby jedli a pili; načež vstali, aby dováděli. Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Jdi, sestup dolů, neboť tvůj lid, který jsi vyvedl z egyptské země, propadl zvrácenosti. Rychle se odvrátili od cesty, kterou jsem jim přikázal; udělali si slité tele, klaněli se mu, obětovali mu a říkali: Izraeli, toto jsou tvoji bohové, kteří tě vyvedli z egyptské země. Hospodin řekl Mojžíšovi: Díval jsem se na tento lid. Hle, je to lid tvrdé šíje. Nyní mě nech, abych vzplanul hněvem proti nim a skoncoval s nimi. Tebe však učiním velkým národem. Mojžíš se snažil udobřit Hospodina, svého Boha, a řekl: Hospodine, proč vzplanul tvůj hněv proti tvému lidu, který jsi vyvedl z egyptské země velkou silou a mocnou rukou? Proč by měli Egypťané říkat: Se zlým úmyslem je vyvedl, aby je pobil v horách a vyhubil je z povrchu země. Odvrať se od svého planoucího hněvu a lituj zla vůči svému lidu. Pamatuj na Abrahama, Izáka a Izraele, své otroky, kterým jsi při sobě přísahal a řekl jsi jim: Rozmnožím vaše potomstvo jako nebeské hvězdy a celou tuto zemi, o níž jsem promluvil, dám vašemu potomstvu a dostanou ji navěky do dědictví. A Hospodin litoval zla, které promluvil, že učiní svému lidu. Mojžíš se vydal na cestu a sestupoval z hory. V ruce měl dvě desky svědectví, desky popsané z obou stran; byly popsány z jedné i druhé strany. Ty desky byly Boží dílo, to písmo bylo Boží písmo, vyryté na deskách. Když Jozue uslyšel halas lidu, jak křičí, řekl Mojžíšovi: V táboře je válečný křik. On řekl: Není to křik vítězů ani křik poražených, slyším křik zpívajících! I stalo se, když se přiblížil k táboru a uviděl tele a tance, vzplanul Mojžíš hněvem, odhodil desky z rukou a roztřískal je pod horou. Vzal tele, které udělali, spálil ho ohněm, drtil ho, až ho rozdrtil, rozsypal ho na hladinu vody a dal pít synům Izraele. Mojžíš řekl Áronovi: Co ti ten lid udělal, že jsi na něj uvedl tak velký hřích? Áron odpověděl: Ať můj pán neplane hněvem. Ty znáš tento lid, že je nakloněn ke zlu. Řekli mi: Udělej nám bohy, kteří půjdou před námi. Vždyť o tom Mojžíšovi, muži, který nás vyvedl z egyptské země, – nevíme, co se s ním stalo. Odpověděl jsem jim: Kdo má zlato, strhněte ho. Dali mi ho, hodil jsem ho do ohně a vyšlo toto tele. Když Mojžíš viděl lid, že je bez zábran – protože Áron ho nechal bez zábran ku posměchu jejich protivníků, postavil se Mojžíš do brány tábora a zavolal: Kdo je Hospodinův, ke mně. Shromáždili se k němu všichni synové Léviho. On jim řekl: Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Připašte si každý meč k boku, projděte tábor sem a tam od brány k bráně a zabíjejte každý svého bratra, každý svého přítele, každý svého příbuzného. Synové Léviho učinili podle Mojžíšova příkazu a onoho dne padlo z lidu asi tři tisíce mužů. Mojžíš řekl: Zasvěťte se dnes Hospodinu, neboť každý byl proti svému synovi a proti svému bratru, aby vám dnes dal požehnání. I stalo se příštího dne, že Mojžíš řekl lidu: Zhřešili jste velkým hříchem. Nyní vystoupím k Hospodinu, snad získám smíření za váš hřích. Mojžíš se vrátil k Hospodinu a řekl: Ach, tento lid zhřešil velkým hříchem. Udělali si zlaté bohy. Nuže, jestli sejmeš jejich hřích, bude dobře, jestli ne, vymaž mě ze své knihy, kterou jsi napsal. Hospodin Mojžíšovi odpověděl: Kdo proti mně zhřešil, toho vymažu ze své knihy. Nyní jdi a veď lid, kam jsem ti řekl. Hle, můj anděl půjde před tebou. Ale v den svého navštívení je navštívím s trestem za jejich hřích. Hospodin postihl lid za to, co udělali s teletem, které udělal Áron. Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Jdi a vytáhni odsud, ty i lid, který jsi vyvedl z egyptské země, do země, o níž jsem přísahal Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi slovy: Tvému potomstvu ji dám. Pošlu před tebou anděla a vyženu Kenaance, Emorejce, Chetejce, Perizejce, Chivejce a Jebúsejce. Jdi do země oplývající mlékem a medem. Ale já nevytáhnu ve tvém středu, neboť jsi lid tvrdé šíje. Jinak bych s tebou po cestě skoncoval. Když lid uslyšel tuto špatnou zprávu, truchlili a nebrali na sebe ozdoby. Hospodin totiž řekl Mojžíšovi: Řekni synům Izraele: Jste lid tvrdé šíje. Půjdu-li jediný okamžik ve tvém středu, skoncuji s tebou. Nyní sundej ze sebe své ozdoby, abych poznal, jak mám s tebou naložit. Tak se synové Izraele od hory Choréb zbavili svých ozdob. Mojžíš vzal stan a postavil ho venku za táborem, daleko od tábora, a nazval ho stanem setkávání. Každý, kdo hledal Hospodina, vycházel ke stanu setkávání, který byl venku za táborem. I stalo se, když Mojžíš vycházel ke stanu, že všechen lid povstával, zůstali stát každý u vchodu do svého stanu a hleděli za Mojžíšem, dokud nevešel do stanu. A kdykoli Mojžíš vcházel do stanu, sestupoval oblakový sloup a zastavil se u vchodu do stanu; a Hospodin mluvil s Mojžíšem. Když všechen lid viděl oblakový sloup stojící u vchodu do stanu, všechen lid povstal a klaněli se, každý u vchodu do svého stanu. Hospodin mluvil s Mojžíšem tváří v tvář, tak jako mluví člověk se svým přítelem. Pak se vrátil do tábora, ale jeho služebník Jozue, syn Núnův, mládenec, se od stanu nevzdaloval. Mojžíš řekl Hospodinu: Pohleď, ty mi říkáš: Vyveď tento lid, ale nedal jsi mi poznat, koho se mnou pošleš. Také jsi řekl: Znám tě jménem, ano nalezl jsi milost v mých očích. Nuže, jestliže jsem opravdu nalezl milost ve tvých očích, dej mi poznat svou cestu, abych tě poznal a abych nalezl milost ve tvých očích a pohleď, že tento národ je tvým lidem. Odpověděl: Moje přítomnost půjde s tebou a dám ti odpočinek. I řekl mu: Jestliže tvá přítomnost nepůjde s námi, nevyváděj nás odsud. Podle čeho se přece pozná, že jsem nalezl milost ve tvých očích, já i tvůj lid? Cožpak ne podle toho, že půjdeš s námi, takže budeme odlišeni, já a tvůj lid, od všech národů, které jsou na povrchu země? Hospodin řekl Mojžíšovi: I to, o čem jsi promluvil, učiním, neboť jsi nalezl milost v mých očích a znám tě jménem. On řekl: Ukaž mi svou slávu! Odpověděl: Nechám projít kolem tebe všechnu svou dobrotu a zavolám před tebou jméno Hospodin. Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji. Řekl: Nemůžeš vidět mou tvář, neboť člověk mě nemůže vidět a zůstat naživu. A Hospodin řekl: Zde je místo u mě; zůstaň stát na skále. I stane se, až bude přecházet má sláva, postavím tě do skalní dutiny a položím na tebe svou dlaň, dokud nepřejdu. Pak sejmu svou dlaň a uvidíš má záda, ale má tvář nebude vidět. Hospodin řekl Mojžíšovi: Vytesej si dvě kamenné desky stejné jako ty první, a napíši na desky slova, která byla na prvních deskách, jež jsi roztřískal. Buď ráno připraven. Vystoupíš ráno na horu Sínaj a zůstaneš tam přede mnou stát na vrcholu hory. Nikdo s tebou nevystoupí a nikdo se neukáže na celé hoře; ani brav či skot se nebude pást směrem k té hoře. Mojžíš vytesal dvě kamenné desky, stejné jako ty první, časně z rána vstal a vystoupil na horu Sínaj, jak mu Hospodin přikázal, a vzal s sebou dvě kamenné desky. Hospodin sestoupil v oblaku, stál tam s ním a zavolal jméno Hospodin. Hospodin prošel kolem něho a zavolal: Hospodin, Hospodin, Bůh soucitný a milostivý, pomalý k hněvu, hojný v milosrdenství a věrnosti, zachovává milosrdenství tisícům, snímá vinu, přestoupení a hřích, jistě však nenechá viníka bez trestu, navštěvuje s trestem vinu otců na synech i na synech synů, na třetí i čtvrté generaci. Mojžíš rychle poklekl na zem, klaněl se a řekl: Jestliže jsem nalezl milost ve tvých očích, Panovníku, ať jde Panovník v našem středu, přestože je to lid tvrdé šíje. Odpusť naši vinu a náš hřích a přijmi nás do dědictví. On řekl: Hle, uzavírám smlouvu: Před celým tvým lidem učiním divy, jaké nebyly stvořeny na celé zemi ani v žádném národě. A celý národ, uprostřed něhož jsi, uvidí Hospodinovo dílo, protože to, co s tebou učiním, bude vzbuzovat hrůzu. Dbej na to, co ti dnes přikazuji. Hle, vyženu před tebou Emorejce, Kenaance, Chetejce, Perizejce, Chivejce a Jebúsejce. Měj se na pozoru, abys neuzavřel smlouvu s obyvateli země, do níž jdeš, jinak budou léčkou ve tvém středu. Naopak jejich oltáře strhněte, jejich posvátné sloupy roztřískejte, jejich posvátné kůly pokácejte. Nebudete se klanět jinému bohu, neboť Hospodin, jehož jméno je Žárlivý, je Bůh žárlivý. Neuzavírej smlouvu s obyvateli země; budou chodit smilnit za svými bohy, budou obětovat svým bohům a pozvou tě, budeš jíst z jejich obětních hodů. A budeš si brát z jejich dcer pro své syny a jejich dcery budou chodit smilnit za svými bohy a přivedou tvé syny, aby chodili smilnit za jejich bohy. Slité bohy si nedělej. Budeš zachovávat svátek nekvašených chlebů. Po sedm dní budeš jíst nekvašené chleby, jak jsem ti přikázal, v určený čas měsíce ábíbu, neboť v měsíci ábíbu jsi vyšel z Egypta. Všechno, co otvírá lůno, patří mně; každý samec ze tvého dobytka, prvorozené ze skotu i ovcí. Prvorozeného osla vykoupíš ovcí. Jestliže ho nevykoupíš, zlomíš mu vaz. Každého prvorozeného ze svých synů vykoupíš. Nikdo se neukáže přede mnou s prázdnou. Šest dní budeš pracovat a sedmý den přestaneš. I při orbě a při žni přestaneš. Budeš slavit svátek týdnů, prvotin pšeničné žně a svátek sklizně na konci roku. Třikrát za rok se každý, kdo je u tebe mužského pohlaví, ukáže před Panovníkem Hospodinem, Bohem Izraele. Neboť vyženu před tebou pohanské národy a rozšířím tvé území a nikdo nebude dychtit po tvé zemi, když budeš třikrát za rok vystupovat, aby ses ukázal před Hospodinem, svým Bohem. Nebudeš obětovat krev mé oběti spolu s kvašeným. Nezůstane do rána nic z oběti svátku Velikonoc. To nejlepší z prvotin své země přineseš do domu Hospodina, svého Boha. Nebudeš vařit kůzle v mléce jeho matky. Hospodin řekl Mojžíšovi: Napiš si tato slova, neboť podle těchto slov jsem uzavřel smlouvu s tebou a s Izraelem. Byl tam s Hospodinem čtyřicet dní a čtyřicet nocí; chléb nejedl a vodu nepil a napsal na desky slova smlouvy, Deset slov. I stalo se, když Mojžíš sestupoval z hory Sínaj – dvě desky svědectví byly v Mojžíšově ruce, když sestupoval z hory – že Mojžíš nevěděl, že kůže jeho tváře září od toho, jak s ním mluvil. Když Áron a všichni synové Izraele uviděli Mojžíše, a hle, kůže jeho tváře zářila, báli se k němu přiblížit. Mojžíš však na ně zavolal a Áron i všichni předáci v pospolitosti se k němu vrátili; Mojžíš k nim promluvil. Potom přistoupili všichni synové Izraele a on jim vydal příkazy, vše, co s ním mluvil Hospodin na hoře Sínaj. Když s nimi Mojžíš domluvil, dal si na tvář závoj. Kdykoli přicházel Mojžíš před Hospodina, aby s ním mluvil, sundával si závoj, dokud nevyšel. Když vyšel, a mluvil k synům Izraele to, co mu bylo přikázáno, synové Izraele viděli Mojžíšovu tvář, že kůže Mojžíšovy tváře zářila. Mojžíš si tedy bral závoj zpět na tvář, dokud s ním nešel mluvit. Mojžíš svolal celou pospolitost synů Izraele a řekl jim: Toto jsou slova, která Hospodin přikázal, abyste je plnili. Po šest dní se bude konat práce a sedmý den bude pro vás svatá, nejsvětější sobota Hospodinu. Každý, kdo by v ní dělal práci, bude usmrcen. Nebudete zapalovat oheň v žádném ze svých sídel v sobotní den. Mojžíš řekl celé pospolitosti synů Izraele: Toto přikázal Hospodin: Vyberte mezi sebou dar pro Hospodina. Každý, kdo je ochotného srdce, přinese Hospodinův dar: zlato, stříbro a bronz, přízi modrou, purpurovou a karmínovou, jemné plátno a kozí srst, načerveno zbarvené beraní kůže, tachaší kůže a akáciové dřevo, olej ke svícení, balzámy na olej pomazání a na vonné kadidlo, kameny karneolové a další kameny pro vsazování do efódu a náprsníku. Ať všichni zruční lidé mezi vámi přijdou a dělají vše, co Hospodin přikázal: Příbytek, jeho stan, jeho přikrývku, jeho sponky, jeho desky, jeho závory, jeho sloupy a jeho podstavce, truhlu a její tyče, slitovnici a zakrývající oponu, stůl a jeho tyče, všechno jeho náčiní, předkladný chléb, svícen na svícení a jeho náčiní, jeho lampy a olej ke svícení, oltář pro kadidlo a jeho tyče, olej pomazání a vonné kadidlo, oponu vchodu pro vchod do příbytku, oltář pro zápalnou oběť a k němu bronzový rošt, jeho tyče a všechno jeho náčiní, nádrž a její podstavec, závěsy nádvoří, jeho sloupy a jeho podstavce, oponu brány do nádvoří, kolíky příbytku a kolíky nádvoří i jejich lana, jemně tkaná roucha pro službu ve svatyni, svatá roucha pro kněze Árona a roucha pro jeho syny, aby sloužili jako kněží. Pak celá pospolitost synů Izraele odešla od Mojžíše. Potom přišli všichni, které ponoukalo jejich srdce, a všichni, které podněcoval jejich duch, a přinesli Hospodinův dar na práci na stanu setkávání, na všechnu jeho službu i na svatá roucha. Muži i ženy, všichni ochotného srdce přišli a přinesli sponky, náušnice, prsteny a řetízky, všelijaké zlaté předměty, každý, kdo zamával zlatem jako mávanou obětí pro Hospodina. A všichni, kdo měli u sebe přízi modrou, purpurovou a karmínovou, jemné plátno, kozí srst, načerveno zbarvené beraní kůže a kůže tachaší, je přinesli; všichni, kdo přinášeli dar stříbra a bronzu, přinášeli to jako Hospodinův dar; a všichni, kdo měli u sebe akáciové dřevo pro všechno dílo služby, to přinesli. Všechny zručné ženy předly svýma rukama a přinesly, co napředly, příze modré, purpurové a karmínové i jemné plátno. Všechny ženy, které ponoukalo jejich srdce k zručnosti, předly kozí srst. Předáci přinášeli kameny karneolové a kameny pro vsazování do efódu a náprsníku, také balzámy a olej: ke svícení, na olej pomazání a na vonné kadidlo. Synové Izraele, všichni muži a ženy, které podněcovalo jejich srdce, aby něco přinesli na všechnu práci, kterou prostřednictvím Mojžíše Hospodin přikázal vykonat, přinesli dobrovolnou oběť Hospodinu. Mojžíš řekl synům Izraele: Hleďte, Hospodin povolal jmenovitě Besaleela, syna Urího, syna Chúrova, z pokolení Judova a naplnil ho Božím Duchem, moudrostí, rozumností a poznáním pro každou práci, aby vymýšlel plány pro práci se zlatem, stříbrem a bronzem, pro řezání kamene ke vsazování, pro vyřezávání dřeva, pro práci na jakémkoliv důmyslném díle. Dal mu do srdce také schopnost učit, jemu i Oholíabovi, synu Achísamakovu z pokolení Danova. Naplnil je zručností dělat všechnu práci řemeslnou, uměleckou a výšivkářskou na přízi modrou, purpurovou, karmínovou i na jemné plátno, stejně jako práci tkalcovskou – aby konali veškerou práci a vymýšleli nápady. Besaleel s Oholíabem a všemi zručnými lidmi, jimž dal Hospodin zručnost a rozumnost, aby věděli, jak udělat všechno dílo služby svatyně, ať dělají všechno, co Hospodin přikázal. Mojžíš potom povolal Besaleela a Oholíaba a všechny zručné lidi, kterým dal Hospodin do srdce moudrost, všechny, které ponoukalo srdce přistoupit k práci a konat ji. Vzali od Mojžíše všechny dary, které synové Izraele přinesli na dílo služby svatyně, aby je vykonali. Synové Izraele mu však dál ráno co ráno přinášeli dobrovolné oběti. A proto přišli všichni zruční lidé, kteří konali veškeré dílo svatyně, každý od své práce, kterou konal, a říkali Mojžíšovi: Lid přináší víc, nežli je třeba na službu pro dílo, které Hospodin přikázal vykonat. Nato Mojžíš přikázal a nechal v táboře rozhlásit: Muž ani žena ať již nepřipravují zásobu na dar svatyně. A lid přestal přinášet. Byla již dostatečná zásoba, aby bylo vykonáno veškeré dílo a ještě zbylo. Nato všichni zruční lidé zapojení do práce udělali příbytek z deseti stanových plachet z jemně tkaného plátna, z příze modré, purpurové a karmínové; Besaleel na nich udělal cheruby jako umělecké dílo. Délka jedné stanové plachty byla dvacet osm loket a šířka jedné stanové plachty byla čtyři lokte; všechny stanové plachty měly stejný rozměr. Pět stanových plachet spojil jednu k druhé a dalších pět stanových plachet spojil jednu k druhé. Udělal poutka z modré příze na okraji jedné stanové plachty na konci jednoho spojeného kusu a tak to udělal na okraji poslední stanové plachty na spojeném kusu druhém. Padesát poutek udělal na stanové plachtě jedné a padesát poutek udělal na konci stanové plachty, která byla na druhém spojeném kusu; poutka byla jedno naproti druhému. Udělal padesát zlatých sponek a spojil stanové plachty sponkami jednu k druhé, takže z toho byl jeden příbytek. Udělal stanové plachty z kozí srsti pro stan nad příbytkem. Udělal jedenáct takových stanových plachet. Délka jedné stanové plachty byla třicet loket a šířka jedné stanové plachty byla čtyři lokty. Jedenáct stanových plachet mělo stejný rozměr. Spojil pět stanových plachet zvlášť a šest stanových plachet zvlášť. Udělal padesát poutek na okraji poslední stanové plachty u jednoho spojeného kusu a udělal padesát poutek na okraji stanové plachty druhého spojeného kusu. Udělal padesát bronzových sponek a spojil stan, takže z toho byl jeden celek. Udělal přikrývku na stan z načerveno zbarvených beraních kůží a nahoru přikrývku z tachaších kůží. Udělal pro příbytek stojaté desky z akáciového dřeva. Deset loket byla délka desky a loket a půl šířka každé desky. Každá deska měla dva čepy, jeden spojený s druhým. Tak udělal na všech deskách příbytku. Udělal desky pro příbytek: dvacet desek pro jižní stranu na jihu. Také udělal čtyřicet stříbrných podstavců pod těch dvacet desek, dva podstavce pod jednu desku pro oba její čepy a dva podstavce pod druhou desku pro oba její čepy. Pro druhý bok příbytku, na severní stranu, udělal též dvacet desek a čtyřicet stříbrných podstavců k nim, dva podstavce pod jednu desku a dva podstavce pod druhou desku. Pro zadní stranu příbytku na západě udělal šest desek a dvě desky udělal do rohů příbytku na zadní straně. Byly dvojité odzdola a společně končily na vrchu do jednoho kruhu. Tak to udělal s oběma v obou rozích. Tedy bylo osm desek a stříbrné podstavce k nim, šestnáct podstavců, po dvou podstavcích pod každou desku. Udělal závory z akáciového dřeva; pět pro desky na jedné straně příbytku, pět závor pro desky na druhé straně příbytku a pět závor pro desky na zadní straně příbytku na západě. Udělal prostřední závoru procházející uprostřed desek z jednoho kraje na druhý. Desky potáhl zlatem, k nim udělal zlaté kruhy jako držáky pro závory a závory potáhl zlatem. Udělal oponu z příze modré, purpurové a karmínové a z jemně tkaného plátna; na ní udělal cheruby jako umělecké dílo. Udělal pro ni čtyři sloupy z akáciového dřeva a potáhl je zlatem, udělal k nim zlaté háky a odlil k nim čtyři stříbrné podstavce. Udělal oponu pro vchod do stanu z příze modré, purpurové a karmínové a z jemně tkaného plátna, jako dílo výšivkáře. Pět sloupů pro ni a háky k nim a potáhl jejich hlavice a jejich obruče zlatem. Pět jejich podstavců bylo z bronzu. Besaleel udělal truhlu z akáciového dřeva dva a půl lokte dlouhou, loket a půl širokou a loket a půl vysokou. Potáhl ji čistým zlatem zevnitř i zvnějšku a udělal jí kolem dokola zlatou obrubu. Odlil pro ni čtyři zlaté kruhy na její čtyři nohy – dva kruhy na jeden bok a dva kruhy na druhý bok. Udělal tyče z akáciového dřeva a potáhl je zlatem. Tyče prostrčil do kruhů po bocích truhly, aby se na nich truhla mohla nosit. Udělal slitovnici z čistého zlata dva a půl lokte dlouhou a loket a půl širokou. Udělal dva zlaté cheruby, udělal je jako tepanou práci na obou koncích slitovnice. Jednoho cheruba na jednom konci a druhého cheruba na druhém konci. Na slitovnici udělal cheruby na obou jejich koncích. Cherubové měli křídla roztažená vzhůru; svými křídly zastírali slitovnici; byli obráceni jeden k druhému; tváře cherubů byly upřeny na slitovnici. Udělal stůl z akáciového dřeva dva lokte dlouhý, loket široký a loket a půl vysoký. Potáhl ho čistým zlatem a udělal mu kolem dokola zlatou obrubu. Udělal mu kolem dokola rám na dlaň široký a na jeho rámu udělal kolem dokola zlatou obrubu. Odlil pro něj čtyři zlaté kruhy a upevnil kruhy na čtyři rohy, které jsou na čtyřech nohách. Kruhy byly vedle rámu jako místo pro tyče, aby se mohl stůl nosit. Udělal tyče z akáciového dřeva a potáhl je zlatem, aby se mohl stůl nosit. Udělal náčiní, které je na stole, mísy, kadidlové pánvičky, obětní misky a konve, s nimiž jsou vylévány lité oběti; udělal je z čistého zlata. Udělal svícen z čistého zlata; udělal svícen jako tepanou práci. Jeho podstavec a jeho ramena, jeho kalichy, jeho hlavice i jeho květy byly z jednoho kusu s ním. Šest ramen vycházelo z jeho stran – tři ramena svícnu z jedné strany a tři ramena svícnu z druhé strany. Tři kalichy v podobě mandloňového květu byly na jednom rameni – hlavice a květ – a tři kalichy v podobě mandloňového květu na druhém rameni – hlavice a květ. Tak to bylo na šesti ramenech vycházejících ze svícnu. Na samotném svícnu byly čtyři kalichy v podobě mandloňového květu – jeho hlavice a jeho květy, hlavice byla pod dvěma rameny z něj vycházejícími, další hlavice pod dalšími dvěma rameny z něj vycházejícími a další hlavice byla pod dalšími dvěma rameny z něj vycházejícími, tedy u šesti ramen vycházejících z něj. Jejich hlavice a jejich ramena byly z jednoho kusu s ním, všechno jako tepaná práce z jednoho kusu čistého zlata. Udělal sedm jeho lamp a kleště a pánvičky na uhlíky k němu z čistého zlata. Udělal ho se vším náčiním k němu z talentu čistého zlata. Udělal oltář pro kadidlo z akáciového dřeva, loket dlouhý a loket široký – byl čtvercový, dva lokte vysoký a z jednoho kusu s ním byly jeho rohy. Potáhl ho čistým zlatem – jeho vrch, jeho stěny kolem dokola i jeho rohy – a udělal mu kolem dokola zlatou obrubu. Též dva zlaté kruhy udělal pro něj pod jeho obrubu na obou bocích, na obou jeho stranách jako držáky pro tyče, aby se na nich mohl nosit. Udělal tyče z akáciového dřeva a potáhl je zlatem. Udělal svatý olej pomazání a čisté vonné kadidlo jako dělají mastičkáři. Udělal oltář pro zápalnou oběť z akáciového dřeva, pět loket dlouhý a pět loket široký – byl čtvercový a tři lokte vysoký. Udělal mu rohy ve čtyřech jeho rozích; jeho rohy byly z jednoho kusu s ním. Potáhl ho bronzem. Udělal všechno náčiní pro oltář – hrnce, lopaty, misky, vidlice a pánvičky na uhlíky. Všechno náčiní k němu udělal z bronzu. Udělal pro oltář rošt udělaný jako mřížka z bronzu pod jeho okraj zezdola až do jeho poloviny. Odlil čtyři kruhy na čtyři konce bronzového roštu jako držáky pro tyče. Udělal tyče z akáciového dřeva a potáhl je bronzem. Tyče prostrčil do kruhů na bocích oltáře, aby se na nich mohl přenášet. Udělal ho dutý z desek. Udělal bronzovou nádrž a její bronzový podstavec ze zrcadel žen, které konaly službu u vchodu do stanu setkávání. Udělal také nádvoří: na straně jižní na jihu – závěsy nádvoří z jemně tkaného plátna, sto loket, dvacet sloupů k nim a dvacet bronzových podstavců k nim; háky na sloupech a obruče k nim ze stříbra. Na straně severní: sto loket, dvacet sloupů k nim a dvacet bronzových podstavců k nim a háky na sloupech a obruče k nim ze stříbra. Na straně západní: závěsy, padesát loket, deset sloupů k nim a deset podstavců k nim a háky na sloupech a obruče k nim ze stříbra. Na straně východní na východě: padesát loket. Patnáct loket závěsů na jedné straně, tři sloupy k nim a tři podstavce k nim a na straně druhé – na jedné i druhé straně brány nádvoří – patnáct loket závěsů a tři sloupy k nim a tři podstavce k nim. Všechny závěsy nádvoří kolem dokola byly z jemně tkaného plátna. Podstavce pro sloupy byly z bronzu, háky na sloupech a obruče k nim ze stříbra, jejich hlavice byly potaženy stříbrem, všechny sloupy nádvoří byly obepnuty stříbrem. Opona brány do nádvoří byla jako dílo výšivkáře z příze modré, purpurové a karmínové, z jemně tkaného plátna, dvacet loket dlouhá, pět loket vysoká i široká jako závěsy nádvoří; čtyři sloupy k nim a čtyři podstavce k nim byly z bronzu, háky k nim byly ze stříbra, obložení hlavic a obruče k nim byly ze stříbra. Všechny kolíky pro příbytek a pro nádvoří kolem dokola byly z bronzu. Toto je výčet předmětů příbytku, příbytku svědectví, který byl spočítán podle Mojžíšova příkazu jako služba Lévijců pod vedením kněze Ítamara, syna Áronova. Besaleel, syn Urího, syn Chúrův, z pokolení Judova, udělal vše, co přikázal Hospodin Mojžíšovi, a s ním Oholíab, syn Achísamakův, z pokolení Danova, řemeslník, umělec a výšivkář na přízi modré, purpurové a karmínové a na jemném plátně. Všeho zlata použitého pro práci na všem díle svatyně – totiž zlata mávané oběti – bylo dvacet devět talentů a sedm set třicet šekelů podle šekelu svatyně. Stříbro od spočítaných z pospolitosti bylo sto talentů a tisíc sedm set sedmdesát pět šekelů podle šekelu svatyně – půl šekelu na hlavu, polovina šekelu podle šekelu svatyně za každého, kdo přešel ke spočítaným od dvacetiletých výše, totiž šest set tři tisíc pět set padesát. Sto talentů stříbra bylo na odlití podstavců svatyně a podstavců pro oponu, sto podstavců ze sta talentů, talent na podstavec a tisíc sedm set sedmdesát pět šekelů použil na háky na sloupy, potáhl jejich hlavice a spojil je. Bronzu z mávané oběti bylo sedmdesát talentů a dva tisíce čtyři sta šekelů. Udělal z něj podstavce ke vchodu do stanu setkávání, bronzový oltář a k němu bronzový rošt a všechno náčiní oltáře, podstavce pro nádvoří kolem dokola, podstavce brány nádvoří, všechny kolíky příbytku a všechny kolíky nádvoří kolem dokola. Z příze modré, purpurové a karmínové udělali jemně tkaná roucha pro službu ve svatyni. Udělali také svatá roucha pro Árona, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi. Udělal efód ze zlata, z příze modré, purpurové a karmínové a z jemně tkaného plátna. Vytepali zlaté pláty, nastříhali na nitky, aby je zpracovali do příze modré, purpurové a karmínové a do jemného plátna jako umělecké dílo. Udělali k němu připojené nárameníky; na dvou svých koncích byl spojen. Ozdobný pás jeho efódu, který je na něm, byl udělán jako on z jednoho kusu s ním – ze zlata, příze modré, purpurové, karmínové a jemně tkaného plátna, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi. Udělali karneolové kameny a vsadili je do zlatých obrouček; byly na ně vyryty pečetní nápisy se jmény Izraelových synů. Vložili je na nárameníky efódu jako připomínkové kameny synů Izraele, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi. Udělal náprsník jako umělecké dílo; byl udělán jako efód – ze zlata, z příze modré, purpurové a karmínové a z jemně tkaného plátna. Byl čtvercový a dvojitý; udělali náprsník píď dlouhý a píď široký, dvojitý. Vsadili do něj čtyři řady kamenů; řada rubín, topas a smaragd byla řada první; řada druhá – malachit, safír a jaspis; řada třetí – opál, achát a ametyst a řada čtvrtá – chryzolit, karneol a onyx. Byly vsazeny do zlatých obrouček ve svých obroučkách. Kamenů bylo podle jmen Izraelových synů dvanáct, podle jejich jmen; jako pečetní nápis byl každý podle svého jména pro dvanáct kmenů. Udělali k náprsníku řetízky z čistého zlata spletené, jako se vytváří provázky. Udělali dvě zlaté obroučky a dva zlaté kroužky a upevnili ty dva kroužky na oba okraje náprsníku. Dva zlaté provázky upevnili ke dvěma kroužkům na okrajích náprsníku. Druhé dva konce obou provázků upevnili ke dvěma obroučkám a dali je dopředu na nárameníky efódu. Udělali dva zlaté kroužky a umístili je na dva okraje náprsníku, na vnitřní okraj, který byl na straně efódu. Udělali dva zlaté kroužky a upevnili je na dva nárameníky efódu zepředu zezdola u spojeného kusu nad ozdobný pás efódu. Náprsník přivázali modrou šňůrkou z jeho kroužků na kroužky efódu, aby byl nad ozdobným pásem efódu. Náprsník neodstával od efódu, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi. Udělali plášť efódu jako dílo tkalce, celý z modré příze. Plášť měl uprostřed otvor jako okraj koženého pancíře; kolem dokola byl na otvoru lem, aby se nemohl roztrhnout. Na lemu pláště udělal granátová jablka z příze modré, purpurové a karmínové, tkaná. Udělali zvonečky z čistého zlata a zvonečky upevnili mezi granátová jablka na lem pláště kolem dokola, mezi granátová jablka: zvoneček a granátové jablko, zvoneček a granátové jablko kolem dokola na lem pláště pro službu, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi. Udělali suknice z jemného plátna jako dílo tkalce pro Árona a pro jeho syny, turban z jemného plátna, ozdobné klobouky z jemného plátna, lněné spodky z jemně tkaného plátna, šerpu z jemně tkaného plátna, příze modré, purpurové a karmínové, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi. Udělali květ z čistého zlata, svatou čelenku, a napsali na něj zápis, pečetní nápis: Svatý Hospodinu. Dali na něj modrou šňůrku, aby jej upevnili nahoru na turban, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi. Tak byla dokončena všechna práce na příbytku stanu setkávání. Synové Izraele udělali všechno tak, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi; tak to udělali. Potom přinesli příbytek Mojžíšovi, stan i všechno jeho náčiní: jeho sponky, jeho desky, jeho závory, jeho sloupy a jeho podstavce, přikrývku z beraních kůží načerveno zbarvenou, přikrývku z kůží tachaších a zakrývající oponu, truhlu svědectví, její tyče a slitovnici, stůl se vším jeho náčiním, předkladný chléb, čistý svícen, jeho lampy, lampy v patřičném pořádku, a všechno jeho náčiní a olej ke svícení, zlatý oltář, olej pomazání a vonné kadidlo, oponu pro vchod do stanu, bronzový oltář, k němu bronzový rošt, jeho tyče a všechno jeho náčiní, nádrž a její podstavec, závěsy nádvoří, jeho sloupy, jeho podstavce, oponu pro bránu do nádvoří, jeho lana, jeho kolíky a všechna náčiní pro službu příbytku stanu setkávání, jemně tkaná roucha pro službu ve svatyni, svatá roucha pro kněze Árona a roucha pro jeho syny, aby sloužili jako kněží. Tak, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi, tak udělali synové Izraele všechnu práci. Mojžíš si prohlédl všechnu práci a hle, udělali ji tak, jak Hospodin přikázal; tak ji udělali; a Mojžíš jim požehnal. Hospodin promluvil k Mojžíšovi: V den prvního měsíce, prvního dne toho měsíce, postavíš příbytek stanu setkávání. Postavíš tam truhlu svědectví a zahalíš truhlu oponou. Vneseš stůl a narovnáš, jak to má být. Vneseš svícen a nasadíš jeho lampy. Dáš zlatý oltář pro kadidlo před truhlu svědectví a umístíš oponu vchodu do příbytku. Dáš oltář pro zápalnou oběť před vchod do příbytku stanu setkávání. Dáš nádrž mezi stan setkávání a oltář a dáš do ní vodu. Postavíš nádvoří kolem dokola a upevníš oponu brány do nádvoří. Vezmeš olej pomazání a pomažeš příbytek a všechno, co je v něm; posvětíš ho a všechno jeho náčiní a bude svatý. Pomažeš oltář pro zápalnou oběť a všechno jeho náčiní; posvětíš oltář a oltář bude nejsvětější. Pomažeš nádrž s jejím podstavcem a posvětíš ji. Přivedeš Árona a jeho syny ke vchodu do stanu setkávání a umyješ je vodou. Oblékneš Áronovi svatá roucha, pomažeš ho a posvětíš ho, aby mi sloužil jako kněz. Přivedeš i jeho syny, oblékneš jim suknice a pomažeš je, jako jsi pomazal jejich otce, aby mi sloužili jako kněží. Toto jejich pomazání bude pro věčné kněžství jim a všem jejich pokolením. Mojžíš udělal všechno tak, jak mu přikázal Hospodin; tak to udělal. I stalo se, že prvního měsíce ve druhém roce, prvního dne toho měsíce byl příbytek postaven. Mojžíš postavil příbytek, položil jeho podstavce, umístil jeho desky, vložil jeho závory a postavil jeho sloupy. Rozprostřel na příbytek stan a položil na něj nahoru přikrývku stanu, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi. Vzal svědectví a dal je do truhly, položil tyče na truhlu a dal slitovnici nahoru na truhlu. Vnesl truhlu do příbytku a umístil zakrývající oponu, aby zastírala truhlu svědectví, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi. Dal stůl do stanu setkávání na severní stranu příbytku ven před oponu a narovnal na něj před Hospodinem chléb, jak to má být, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi. Umístil svícen do stanu setkávání naproti stolu na jižní stranu příbytku a nasadil před Hospodinem lampy, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi. Umístil zlatý oltář do stanu setkávání před oponu a obětoval na něm vonné kadidlo, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi. Umístil oponu vchodu do příbytku. Oltář pro zápalnou oběť umístil ke vchodu do příbytku stanu setkávání a obětoval na něm oběť zápalnou a přídavnou, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi. Umístil nádrž mezi stan setkávání a oltář a dal do ní vodu na umývání. Mojžíš, Áron a jeho synové si v ní umývali ruce a nohy. Když vcházeli do stanu setkávání a když se přibližovali k oltáři, umývali se, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi. Postavil nádvoří kolem příbytku a oltáře a upevnil oponu brány do nádvoří. Tak Mojžíš dokončil práci. Oblak zakryl stan setkávání a Hospodinova sláva naplnila příbytek. Mojžíš nemohl vejít do stanu setkávání, neboť na něm spočíval oblak a Hospodinova sláva naplnila příbytek. Když se zvedl oblak z příbytku, synové Izraele vyráželi ke všem svým denním pochodům. A když se oblak nezvedl, nevyrazili, dokud se nezvedl. Neboť Hospodinův oblak byl nad příbytkem ve dne a oheň byl na něm v noci před očima celého domu Izraele po všechny jejich denní pochody. Tu zavolal Hospodin na Mojžíše a promluvil k němu ze stanu setkávání takto: Promluv k synům Izraele a řekni jim: Když chce někdo z vás přinést obětní dar Hospodinu, přinesete svůj obětní dar z dobytka, ze skotu nebo z bravu. Bude-li jeho obětním darem zápalná oběť ze skotu, přivede samce bez vady. Přivede jej ke vchodu do stanu setkávání, aby nalezl zalíbení před Hospodinem. Položí ruku na hlavu zápalné oběti; ta bude za něj laskavě přijata a získá pro něj smíření. Pak zabije tele před Hospodinem a synové Áronovi, kněží, přinesou krev a krví ze všech stran pokropí oltář, který je u vchodu do stanu setkávání. Stáhne zápalnou oběť a rozseká ji na díly. Synové kněze Árona dají oheň na oltář a narovnají dříví na oheň. Synové Áronovi, kněží, narovnají díly, hlavu a lůj na dříví, které je na ohni na oltáři. Vnitřnosti a hnáty však umyje vodou a kněz to všechno bude obětovat na oltáři. To je zápalná oběť, ohnivá oběť, příjemná vůně Hospodinu. Bude-li jeho obětní dar z bravu, z ovcí či koz, přivede jako zápalnou oběť samce bez vady. Zabije ho před Hospodinem na severní straně oltáře a synové Áronovi, kněží, pokropí jeho krví oltář ze všech stran. Rozseká ho na díly. S jeho hlavou a lojem je kněz narovná na dříví, které je na ohni na oltáři. Vnitřnosti a hnáty umyje vodou a kněz to všechno přinese a bude obětovat na oltáři. To je zápalná oběť, ohnivá oběť, příjemná vůně Hospodinu. Bude-li jeho obětním darem Hospodinu zápalná oběť z ptactva, přinese svůj obětní dar z hrdliček či z holoubat. Kněz ho přinese k oltáři, nehtem mu natrhne hlavu a bude obětovat na oltáři. Jeho krev nechá vykapat na stěnu oltáře. Odstraní vole s vývržkem a odhodí to východně vedle oltáře, tam, kde je popel. Roztrhne ho za křídla, ale nerozdělí ho. Kněz ho bude obětovat na oltáři na dříví, které je na ohni. To je zápalná oběť, ohnivá oběť, příjemná vůně Hospodinu. Když někdo chce přinést Hospodinu jako obětní dar přídavnou oběť, jeho obětním darem bude jemná mouka. Vyleje na ni olej a dá na ni kadidlo. Přinese ji synům Áronovým, kněžím. Kněz z toho vezme plnou hrst jemné mouky a oleje se vším kadidlem a bude to obětovat na oltáři jako pamětní dar, ohnivou oběť, příjemnou vůni Hospodinu. To, co z přídavné oběti zbude, patří Áronovi a jeho synům jako nejsvětější věc z Hospodinových ohnivých obětí. Když přineseš jako obětní dar přídavnou oběť z něčeho upečeného v peci, bude to z jemné mouky: bochníky nekvašených chlebů namísené s olejem či placky nekvašených chlebů pomazané olejem. Bude-li tvým obětním darem přídavná oběť pečená na pánvi, bude z jemné mouky namísená s olejem, nekvašená. Rozdrobíš ji na kousky a vyleješ na ni olej. To je přídavná oběť. Bude-li tvým obětním darem přídavná oběť připravená v pánvi s víkem, připraví se z jemné mouky s olejem. Potom přídavnou oběť, která byla připravena z těchto věcí, přineseš Hospodinu. Přineseš ji knězi a on ji předloží na oltář. Kněz odebere z přídavné oběti pamětní dar a bude ji obětovat na oltáři jako ohnivou oběť, příjemnou vůni Hospodinu. To, co z přídavné oběti zbude, patří Áronovi a jeho synům jako nejsvětější věc z Hospodinových ohnivých obětí. Žádná přídavná oběť, kterou přinesete Hospodinu, nebude připravena z kvašeného; neboť nic z kvasu ani nic z medu nebudete obětovat jako ohnivou oběť Hospodinu. Můžete je přinést Hospodinu jako obětní dar z prvotin, ale nepřijdou na oltář jako příjemná vůně. Každý obětní dar své přídavné oběti osolíš solí. Nenecháš svou přídavnou oběť bez soli smlouvy svého Boha. S každým svým obětním darem přineseš sůl. Přineseš-li Hospodinu přídavnou oběť z prvotin, přineseš jako přídavnou oběť ze svých prvotin klasy pražené na ohni a drcené zrní z čerstvého obilí. Dáš na ni olej a položíš na ni kadidlo. To je přídavná oběť. Kněz z ní bude obětovat pamětní dar – část z jejího drceného zrní a z jejího oleje se vším kadidlem – jako ohnivou oběť Hospodinu. Bude-li jeho obětním darem obětní hod pokojné oběti, jestliže chce přinést ze skotu samce či samici, přinese před Hospodina zvíře bez vady. Položí ruku na hlavu svého obětního daru a zabije ho u vchodu do stanu setkávání. Synové Áronovi, kněží, pokropí krví oltář ze všech stran. Z obětního hodu pokojné oběti přinese jako ohnivou oběť Hospodinu tuk pokrývající vnitřnosti a všechen tuk, který je na vnitřnostech; obě ledviny a tuk, který je na nich a na slabinách, a jaterní lalok, který odstraní s ledvinami. Synové Áronovi to budou obětovat na oltáři se zápalnou obětí, která je na dříví na ohni, jako ohnivou oběť, příjemnou vůni Hospodinu. Bude-li jeho obětní dar pro obětní hod pokojné oběti pro Hospodina z bravu, přinese samce či samici bez vady. Přináší-li jako svůj obětní dar jehně, přinese ho před Hospodina, na hlavu svého obětního daru položí ruku a zabije ho před stanem setkávání. Synové Áronovi pokropí krví oltář ze všech stran. Z obětního hodu pokojné oběti přinese jako ohnivou oběť Hospodinu jeho tuk: celý tučný ocas, který odstraní u kostrče, tuk pokrývající vnitřnosti a všechen tuk, který je na vnitřnostech, obě ledviny a tuk, který je na nich a na slabinách, a jaterní lalok, který odstraní s ledvinami. Kněz to bude obětovat na oltáři jako pokrm ohnivé oběti Hospodinu. Bude-li jeho obětním darem koza, přivede ji před Hospodina, položí ruku na její hlavu a zabije ji před stanem setkávání. Synové Áronovi pokropí její krví oltář ze všech stran. Z ní přinese svůj obětní dar jako ohnivou oběť Hospodinu: tuk pokrývající vnitřnosti a všechen tuk, který je na vnitřnostech, obě ledviny a tuk, který je na nich a na slabinách, a jaterní lalok, který odstraní s ledvinami. Kněz je bude obětovat na oltáři jako pokrm ohnivé oběti, příjemnou vůni. Všechen tuk patří Hospodinu. To je věčné ustanovení pro vaše generace ve všech vašich sídlech: nebudete jíst žádný tuk a žádnou krev. Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Promluv k synům Izraele: Když někdo nedopatřením zhřeší proti jakémukoliv Hospodinovu příkazu o věcech, které se nesmí dělat, a přestoupí jediný z nich: Zhřeší-li pomazaný kněz, takže padne vina na lid, za svůj hřích, kterým zhřešil, přivede Hospodinu jako oběť za hřích býčka bez vady. Přivede býčka před Hospodina ke vchodu do stanu setkávání, položí ruku na hlavu býčka a zabije býčka před Hospodinem. Pomazaný kněz vezme trochu krve z býčka a přinese ji do stanu setkávání. Potom kněz namočí prst do krve a sedmkrát stříkne před Hospodinem trochu krve na oponu svatyně. Kněz dá před Hospodinem trochu krve na rohy oltáře pro vonné kadidlo, který je ve stanu setkávání, a všechnu ostatní krev z býčka vyleje ke spodku oltáře pro zápalnou oběť, který je u vchodu do stanu setkávání. Vybere z býčka oběti za hřích všechen jeho tuk – tuk pokrývající vnitřnosti a všechen tuk, který je na vnitřnostech, obě ledviny a tuk, který je na nich a na slabinách, a jaterní lalok, který odstraní s ledvinami – tak jako se vybírá z býka obětního hodu pokojné oběti – a kněz to bude obětovat na oltáři pro zápalnou oběť. Kůži z býčka a všechno jeho maso s hlavou, hnáty, vnitřnostmi a výměty, celý zbytek býčka vynese ven za tábor na čisté místo, kam se vysypává popel, a spálí ho ohněm na dříví; spálí ho tam, kde se vysypává popel. Pobloudí-li celá pospolitost Izraele a ta věc bude skrytá před zraky shromáždění, přestoupí-li jediný ze všech Hospodinových příkazů, který se nesmí přestoupit, a proviní se, potom však bude odhalen hřích, kterým zhřešili, přivede shromáždění býčka jako oběť za hřích; přivedou ho před stan setkávání. Starší pospolitosti položí před Hospodinem ruce na hlavu býčka a někdo býčka před Hospodinem zabije. Pomazaný kněz přinese trochu krve z býčka do stanu setkávání. Potom kněz namočí prst do krve a sedmkrát stříkne před Hospodinem na oponu. Trochu krve dá na rohy oltáře, který je před Hospodinem ve stanu setkávání, a všechnu ostatní krev vyleje ke spodku oltáře pro zápalnou oběť, který je u vchodu do stanu setkávání. Všechen jeho tuk z něj vybere a obětuje na oltáři. Naloží s býčkem jako naložil s býčkem oběti za hřích; tak s ním naloží. Kněz za ně vykoná obřad smíření a bude jim odpuštěno. Vynese býčka ven za tábor a spálí ho jako spálil toho předchozího býčka. To je oběť za hřích shromáždění. Když zhřeší předák a nedopatřením přestoupí jediný ze všech příkazů Hospodina, svého Boha, který se nesmí přestoupit a tak se proviní, anebo když mu bude oznámen jeho hřích, kterým zhřešil, přivede jako svůj obětní dar kozla, samce bez vady. Položí ruku na hlavu kozla a zabije ho tam, kde se zabíjejí zápalné oběti před Hospodinem. To je oběť za hřích. Kněz vezme trochu krve z oběti za hřích na prst, dá na rohy oltáře pro zápalnou oběť a ostatní krev vyleje ke spodku oltáře pro zápalnou oběť. Všechen tuk obětuje na oltáři jako tuk obětního hodu pokojné oběti. Kněz za něj vykoná obřad smíření za jeho hřích a bude mu odpuštěno. Jestliže někdo z lidu země nedopatřením zhřeší tím, že přestoupí jediný z Hospodinových příkazů, který se nesmí přestoupit, a tak se proviní, anebo když mu bude oznámen jeho hřích, kterým zhřešil, přivede jako svůj obětní dar kozu, samici bez vady, za svůj hřích, kterým zhřešil. Položí ruku na hlavu oběti za hřích a tu oběť za hřích zabije tam, kde se zabíjejí zápalné oběti. Kněz vezme trochu její krve na prst, dá na rohy oltáře pro zápalnou oběť a všechnu ostatní krev vyleje ke spodku oltáře. Všechen její tuk vyjme, tak jako se vyjímá tuk z obětního hodu pokojné oběti. Kněz ji pak bude obětovat na oltáři jako příjemnou vůni Hospodinu. Tak za něj kněz vykoná obřad smíření a bude mu odpuštěno. Jestliže přinese na svůj obětní dar beránka jako oběť za hřích, přinese samici bez vady. Položí ruku na hlavu oběti za hřích a zabije ji jako oběť za hřích tam, kde se zabíjejí zápalné oběti. Kněz vezme trochu krve z oběti za hřích na prst, dá ji na rohy oltáře pro zápalnou oběť a všechnu ostatní krev vyleje ke spodku oltáře. Všechen její tuk vyjme, tak jako se vyjímá tuk z ovce obětního hodu pokojné oběti. Kněz ji pak bude obětovat na oltáři s Hospodinovými ohnivými oběťmi. Tak kněz vykoná obřad smíření za něj, za jeho hřích, kterým zhřešil, a bude mu odpuštěno. Jestliže někdo zhřeší tím, že slyší kletbu, je svědkem, viděl to či se to dozvěděl a neoznámí to, ponese vinu; nebo když se někdo dotkne čehokoli nečistého, ať zdechliny nečisté zvěře či zdechliny nečistého dobytka či zdechliny nečistého hmyzu, ačkoliv mu to bylo skryto, nese vinu; nebo když se někdo dotkne lidské nečistoty, jakékoliv nečistoty, kterou se může znečistit, ačkoliv mu to bylo skryto, ale potom se to dozví, nese vinu; nebo když někdo přísahá a nerozvážně vysloví svými rty, že udělá něco zlého či dobrého, cokoliv, co může člověk s přísahou nerozvážně vyslovit, ačkoliv mu to bylo skryto, ale potom se to dozví, nese vinu v jediné z těchto věcí – i stane se, když se proviní v jediné z těchto věcí, musí vyznat to, v čem zhřešil, a za svůj hřích, kterým zhřešil, přinese Hospodinu svou oběť za vinu, samici z bravu, ovci nebo kozu jako oběť za hřích a kněz za něj vykoná obřad smíření za jeho hřích. Jestliže jeho prostředky nestačí na ovci, přinese Hospodinu jako oběť za vinu, kterou se prohřešil, dvě hrdličky nebo dvě holoubata, jedno jako oběť za hřích a druhé jako zápalnou oběť. Přinese je knězi a ten přinese jako první to, které je k oběti za hřích. Nehtem mu natrhne hlavu od šíje, ale neoddělí ji. Trochu krve z oběti za hřích stříkne na stěnu oltáře a zbytek krve nechá vykapat ke spodku oltáře. To je oběť za hřích. Druhé připraví jako zápalnou oběť podle nařízení. Kněz za něj vykoná obřad smíření za jeho hřích, kterým zhřešil, a bude mu odpuštěno. Jestliže jeho prostředky nestačí na dvě hrdličky nebo dvě holoubata, přinese jako svůj obětní dar za hřích, kterým zhřešil, jako oběť za hřích, desetinu éfy jemné mouky. Nevyleje na ni olej ani na ni nedá kadidlo, neboť je to oběť za hřích. Přinese ji knězi a kněz z toho vezme plnou hrst jako pamětní dar a bude to obětovat na oltáři s Hospodinovými ohnivými oběťmi. To je oběť za hřích. Kněz za něj vykoná obřad smíření za jeho hřích, kterým zhřešil proti některé z těchto věcí, a bude mu odpuštěno. Zbytek bude patřit knězi jako přídavná oběť. Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Když se někdo zpronevěří věrolomností a zhřeší nedopatřením proti Hospodinovým svatým věcem, přinese Hospodinu jako svou oběť za vinu z bravu berana bez vady podle tvého výměru v šekelech stříbra podle šekelu svatyně. To, čím se prohřešil vůči svatým věcem, nahradí, přidá k tomu pětinu a dá to knězi. Kněz za něj vykoná obřad smíření s beranem jako obětí za vinu a bude mu odpuštěno. Jestliže někdo zhřeší a přestoupí jakýkoliv z Hospodinových příkazů o věcech, které se nesmí dělat, ačkoliv o tom nevěděl, provinil se a ponese svou vinu. Přinese knězi z bravu berana bez vady podle tvého výměru jako oběť za vinu. Kněz za něj vykoná obřad smíření za jeho nedopatření, kterým pobloudil, ačkoliv o tom nevěděl, a bude mu odpuštěno. To je oběť za vinu; vskutku se provinil proti Hospodinu. Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Když někdo zhřeší a zpronevěří se proti Hospodinu věrolomností, takže zapře svému druhovi něco, co má uložené nebo svěřené do zástavy nebo lup či to, co získal vydíráním svého druha, nebo nalezne ztracenou věc a zapře ji, anebo křivě přísahá o jakékoliv z těchto věcí, které může člověk spáchat a zhřešit proti nim, i stane se potom, když zhřešil a nese vinu, že vrátí lup, který uchvátil, anebo to, co získal vydíráním, kterého se dopustil, nebo to, co má uložené, jež mu bylo svěřeno, anebo ztracenou věc, kterou nalezl, nebo cokoliv, o čem lživě přísahal; nahradí to doposledka, přidá k tomu pětinu a dá to tomu, komu to patří, v den své oběti za vinu. A Hospodinu přinese svou oběť za vinu: z bravu berana bez vady podle tvého výměru ke knězi jako oběť za vinu. Kněz za něj vykoná obřad smíření před Hospodinem a bude mu odpuštěno cokoliv, co spáchal a čím se provinil. Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Přikaž Áronovi a jeho synům: Toto je zákon o zápalné oběti: Zápalná oběť bude na ohništi na oltáři po celou noc až do rána a oltářní oheň na něm bude stále hořet. Kněz si obleče svůj lněný oděv, na tělo si obleče lněné spodky a vybere popel, na který oheň strávil zápalnou oběť na oltáři, a položí ho vedle oltáře. Potom si svlékne své roucho, oblékne si jiné roucho a vynese popel ven za tábor na čisté místo. Oheň na oltáři bude stále hořet, neuhasne. Kněz na něm ráno co ráno zapálí dříví, připraví na něm zápalnou oběť a bude na něm obětovat tuk pokojné oběti. Oheň na oltáři bude hořet ustavičně, neuhasne. A toto je zákon o přídavné oběti: Synové Áronovi ji budou přinášet před Hospodina před oltář. Kněz z toho odebere hrst jemné mouky přídavné oběti, trochu jejího oleje a všechno kadidlo, které je na přídavné oběti, a bude to obětovat na oltáři jako příjemnou vůni, jako pamětní dar Hospodinu. To, co z ní zbude, budou jíst Áron a jeho synové. Bude se to jíst jako nekvašené chleby na svatém místě; budou to jíst na nádvořích stanu setkávání. Nebude se to péct kvašené. Dal jsem jim to jako jejich podíl ze svých ohnivých obětí. Je to nejsvětější věc stejně jako oběť za hřích a oběť za vinu. Bude ji jíst každý mužského pohlaví mezi syny Áronovými. To je věčné ustanovení pro vaše generace o ohnivých obětech Hospodinových. Cokoliv se jich dotkne, bude svaté. Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Toto je obětní dar Árona a jeho synů, který budou přinášet Hospodinu v den svého pomazání: desetinu éfy jemné mouky jako ustavičnou přídavnou oběť, polovinu ráno a polovinu večer. Připraví se na pánvi s olejem, smažená. Přídavnou oběť přineseš nadrobenou na kousky; přineseš ji jako příjemnou vůni Hospodinu. Připraví ji kněz pomazaný namísto něj z jeho synů. To je věčné ustanovení – jako celopal to bude obětováno Hospodinu. Každá přídavná oběť kněze bude celopalem; nebude se jíst. Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Promluv k Áronovi a k jeho synům: Toto je zákon o oběti za hřích: Na místě, kde se zabíjí zápalná oběť, se bude před Hospodinem zabíjet oběť za hřích. Je to nejsvětější věc. Sní ji kněz, který ji obětuje jako oběť za hřích. Sní se na svatém místě, na nádvoří stanu setkávání. Cokoliv se dotkne jejího masa, bude svaté, a když by stříklo trochu její krve na roucho, to, na co stříkne, vypereš na svatém místě. Hliněná nádoba, ve které se to vařilo, se rozbije, a jestliže se to vařilo v nádobě měděné, vydrhne se a opláchne vodou. Bude ji jíst každý mužského pohlaví mezi kněžími; je to nejsvětější věc. Avšak žádná oběť za hřích, z jejíž krve je přineseno do stanu setkávání k vykonání obřadu smíření ve svatyni, se nebude jíst; spálí se ohněm. Toto je zákon o oběti za vinu. Je to nejsvětější věc. Na místě, kde se zabíjejí zápalné oběti, se budou zabíjet oběti za vinu. Jejich krví se pokropí oltář ze všech stran. Přinese všechen její tuk: tučný ocas, tuk pokrývající vnitřnosti, obě ledviny a tuk, který je na nich a na slabinách, a jaterní lalok, který odstraní s ledvinami. Kněz to bude obětovat na oltáři jako ohnivou oběť Hospodinu. To je oběť za vinu. Bude ji jíst každý mužského pohlaví mezi kněžími. Bude se jíst na svatém místě; je to nejsvětější věc. Pro oběť za hřích i pro oběť za vinu je jeden zákon: Bude patřit knězi, který s ní vykoná obřad smíření. Knězi, který přináší něčí zápalnou oběť, jemu bude patřit kůže zápalné oběti, kterou přinesl. Každá přídavná oběť, která se peče v peci, vše, co se připravuje na pánvi s víkem a na pánvi, bude patřit knězi, který ji přináší. Každá přídavná oběť namísená s olejem i suchá bude patřit všem synům Áronovým, jednomu jako druhému. Toto je zákon o obětním hodu pokojné oběti, který se přináší Hospodinu. Jestliže ho přináší jako oběť díků, přinese spolu s obětí díků bochníky nekvašených chlebů namísené s olejem a placky nekvašených chlebů pomazané olejem a jemnou mouku smaženou jako bochníky namísené s olejem. Vedle bochníků přinese jako svůj obětní dar kvašený chléb, spolu s obětí díků své pokojné oběti. Přinese z něj vždy jeden z každého obětního daru jako dar pozdvihování Hospodinu. Bude to patřit knězi, který kropil krví pokojné oběti. Maso oběti díků jeho pokojné oběti se sní v den jeho obětního daru; neponechá se z něj nic do rána. Jestliže je jeho obětním darem slíbená nebo dobrovolná oběť, sní se v den, kdy přinese svou oběť, a to, co z ní zbude, se sní druhého dne. To, co z masa obětního hodu zbude do třetího dne, se spálí ohněm. Jestliže by přece někdo jedl z masa obětního hodu jeho pokojné oběti třetího dne, ten, kdo ji přinesl, nenalezne zalíbení, nepřičte se mu k dobru, bude to znehodnocené a ten, kdo by z ní jedl, ponese svou vinu. Maso, které se dotklo čehokoliv nečistého, se nebude jíst, spálí se ohněm. Co se týče masa, každý, kdo je čistý, smí jíst maso. Člověk, který by jedl maso z obětního hodu pokojné oběti patřící Hospodinu, a jeho nečistota byla na něm, takový člověk ať je vyhlazen ze svého lidu. Když by se člověk dotkl čehokoliv nečistého, lidské nečistoty nebo nečistého zvířete či čehokoliv nečistého hodného opovržení, a jedl by z masa obětního hodu pokojné oběti patřící Hospodinu, takový člověk ať je vyhlazen ze svého lidu. Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Promluv k synům Izraele: Nebudete jíst žádný tuk z býka, ovce či kozla. Tuk mršiny a rozsápaného zvířete ať se použije pro jakoukoliv potřebu, jíst ho však jistě nebudete. Neboť každý, kdo by jedl tuk ze zvířete, z něhož se přináší ohnivá oběť Hospodinu, člověk, který by jej jedl, ať je vyhlazen ze svého lidu. V žádném ze svých sídel nebudete jíst žádnou krev, z ptáka ani z dobytka. Každý člověk, který by jedl jakoukoliv krev, takový člověk ať je vyhlazen ze svého lidu. Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Promluv k synům Izraele: Ten, kdo přináší Hospodinu obětní hod své pokojné oběti, přinese Hospodinu obětní dar z obětního hodu své pokojné oběti. Jeho ruce přinesou Hospodinovy ohnivé oběti. Tuk přinese s hrudím; hrudí, aby se s ním mávalo jako mávanou obětí před Hospodinem. Kněz bude obětovat tuk na oltáři a hrudí bude patřit Áronovi a jeho synům. Pravou kýtu dáte knězi jako dar pozdvihování ze svých obětních hodů pokojné oběti. Tomu ze synů Áronových, kdo přináší krev pokojné oběti a tuk, tomu bude patřit jako podíl pravá kýta. Neboť hrudí z mávané oběti a kýtu z daru pozdvihování jsem vzal synům Izraele z jejich obětních hodů pokojné oběti a dal jsem je knězi Áronovi a jeho synům jako věčný příděl od synů Izraele. To je posvěcená část Árona a posvěcená část jeho synů z Hospodinových ohnivých obětí ode dne, kdy je nechal přistupovat, aby sloužili Hospodinu jako kněží. To Hospodin přikázal, aby se jim dávalo, ode dne, kdy je pomazal, jako věčný příděl od synů Izraele pro jejich pokolení. Toto je zákon o zápalné oběti, o přídavné oběti, o oběti za hřích, o oběti za vinu, o oběti zasvěcování a o obětním hodu pokojné oběti. To Hospodin přikázal Mojžíšovi na hoře Sínaj v den, kdy na Sínajské pustině přikázal synům Izraele přinášet jejich obětní dar Hospodinu. Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Vezmi Árona a s ním jeho syny i roucha, olej pomazání, býčka pro oběť za hřích, dva berany a koš nekvašených chlebů a svolej celou pospolitost ke vchodu do stanu setkávání. Mojžíš učinil, jak mu Hospodin přikázal, a pospolitost se shromáždila ke vchodu do stanu setkávání. Mojžíš řekl pospolitosti: Toto je to, co Hospodin přikázal udělat. Nato Mojžíš přivedl Árona a jeho syny a umyl je vodou. Dal na něj suknici, přepásal ho šerpou, oblékl mu plášť, dal na něj efód, přepásal ho ozdobným pásem efódu a ovázal ho s ním. Položil na něj náprsník a dal do náprsníku urím a tumím. Na hlavu mu položil turban a dopředu na turban vložil zlatý květ, svatou čelenku, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi. Pak vzal Mojžíš olej pomazání a pomazal příbytek a vše, co v něm bylo; posvětil je. Sedmkrát jím stříkl na oltář a pomazal oltář i všechno jeho náčiní, nádrž i její podstavec, aby je posvětil. Áronovi na hlavu vylil trochu oleje pomazání a pomazal ho, aby ho posvětil. Nato Mojžíš přivedl Áronovy syny, oblékl jim suknice, přepásal je šerpou a přivázal jim klobouky, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi. Potom přivedl býčka pro oběť za hřích a Áron se svými syny položil ruce na hlavu býčka pro oběť za hřích. Když ho zabil, vzal Mojžíš krev a dal ji prstem na rohy oltáře kolem dokola a tak očistil oltář od hříchu. Krev vylil ke spodku oltáře. Tak ho posvětil, když za něj vykonal obřad smíření. Když vzal všechen tuk, který byl na vnitřnostech, jaterní lalok, obě ledviny a tuk na nich, obětoval to Mojžíš na oltáři. Avšak býčka – jeho kůži, jeho maso a jeho výměty – spálil ohněm venku za táborem, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi. Potom přivedl berana pro zápalnou oběť a Áron se svými syny položil ruce na hlavu berana. Když ho zabil, Mojžíš pokropil krví oltář ze všech stran. Berana rozsekal na díly a Mojžíš obětoval hlavu, díly a lůj. Vnitřnosti a hnáty umyl vodou a Mojžíš obětoval celého berana na oltáři. To byla zápalná oběť pro příjemnou vůni, to byla ohnivá oběť Hospodinu, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi. Pak přivedl druhého berana, berana zasvěcení, a Áron se svými syny položil ruce na hlavu berana. Když ho zabil, vzal Mojžíš trochu jeho krve a dal ji na lalůček Áronova pravého ucha, na palec jeho pravé ruky a na palec jeho pravé nohy. Nato přivedl Áronovy syny a Mojžíš dal trochu krve na lalůček jejich pravého ucha, na palec jejich pravé ruky a na palec jejich pravé nohy. Potom Mojžíš pokropil krví oltář ze všech stran. Vzal tuk, tučný ocas, všechen tuk, který je na vnitřnostech, jaterní lalok, obě ledviny a jejich tuk a pravou kýtu. Z koše s nekvašenými chleby, který byl před Hospodinem, vzal jeden nekvašený bochník, jeden bochník chleba s olejem a jednu placku a položil to na tučné části a na pravou kýtu. To všechno dal do rukou Árona a do rukou jeho synů a zamával tím před Hospodinem jako mávanou obětí. Potom to Mojžíš vzal z jejich rukou a obětoval na oltáři se zápalnou obětí. To jsou oběti zasvěcování pro příjemnou vůni, to je ohnivá oběť Hospodinu. Mojžíš vzal hrudí a zamával jím před Hospodinem jako mávanou obětí. To byl díl z berana zasvěcení pro Mojžíše, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi. Mojžíš vzal trochu oleje pomazání a trochu krve, která byla na oltáři, a stříkl na Árona a jeho roucha a na jeho syny a roucha jeho synů s ním. Tak posvětil Árona a jeho roucha a s ním jeho syny a roucha jeho synů. Mojžíš řekl Áronovi a jeho synům: U vchodu do stanu setkávání uvařte maso a snězte ho tam s chlebem, který je v koši zasvěcení, jak jsem přikázal: Snědí ho Áron a jeho synové. To, co z masa a chleba zbude, spálíte ohněm. Ze vchodu do stanu setkávání neodejdete po sedm dní, až do dne, kdy se naplní dny vašeho zasvěcování, neboť za sedm dní budete zasvěceni. Jak se stalo dnes, tak Hospodin přikázal jednat, abyste pro sebe získali smíření. U vchodu do stanu setkávání zůstanete ve dne v noci po sedm dní a budete konat Hospodinovu službu, abyste nezemřeli, neboť tak mi bylo přikázáno. A Áron se svými syny učinil všechno, co Hospodin přikázal prostřednictvím Mojžíše. I stalo se osmého dne, že Mojžíš zavolal Árona, jeho syny a izraelské starší a řekl Áronovi: Vezmi si tele k oběti za hřích a berana k zápalné oběti, oboje bez vady, a přines je před Hospodina. Synům Izraele řekni: Vezměte si kozla k oběti za hřích, tele a beránka, oba roční, bez vady, k zápalné oběti i býka a berana k pokojné oběti, abyste je obětovali před Hospodinem, a také přídavnou oběť namísenou s olejem, neboť dnes se vám ukáže Hospodin. Vzali tedy to, co přikázal Mojžíš, před stan setkávání, celá pospolitost předstoupila a postavili se před Hospodina. Mojžíš řekl: Toto je to, co přikázal Hospodin, abyste učinili a ukázala se vám Hospodinova sláva. Mojžíš řekl Áronovi: Přistup k oltáři a obětuj svou oběť za hřích i svou zápalnou oběť a vykonej obřad smíření za sebe i za lid; obětuj obětní dar lidu a vykonej za ně obřad smíření, jak přikázal Hospodin. Áron přistoupil k oltáři a zabil své tele k oběti za hřích. Áronovi synové mu přinesli krev, on namočil prst do krve, dal na rohy oltáře a krev vylil ke spodku oltáře. Tuk, ledviny a jaterní lalok z oběti za hřích obětoval na oltáři, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi. Maso a kůži spálil ohněm venku za táborem. Potom zabil zápalnou oběť, Áronovi synové mu podali krev a on s ní pokropil oltář ze všech stran. Podali mu též zápalnou oběť rozsekanou na díly a hlavu a on to obětoval na oltáři. Vnitřnosti a hnáty umyl a obětoval na oltáři se zápalnou obětí. Přinesl též obětní dar lidu. Vzal kozla lidu k oběti za hřích, zabil ho a obětoval ho na očištění od hříchu jako předchozí oběť. Přinesl i zápalnou oběť a obětoval ji podle nařízení. Přinesl přídavnou oběť, vzal z ní plnou hrst a obětoval na oltáři, kromě ranní zápalné oběti. Zabil býka a berana obětního hodu pokojné oběti za lid. Áronovi synové mu podali krev a on s ní pokropil oltář ze všech stran. Tučné části z býka a berana – tučný ocas, to, co přikrývá vnitřnosti, ledviny a jaterní lalok – tyto tučné části položili na hrudí a Áron obětoval tučné části na oltáři. Hrudím a pravou kýtou zamával před Hospodinem jako mávanou obětí, jak přikázal Mojžíš. Áron pozvedl ruce k lidu, požehnal jim a po obětování oběti za hřích, zápalné a pokojné oběti sestoupil dolů. Mojžíš a Áron vešli do stanu setkávání. Když vyšli, požehnali lidu a Hospodinova sláva se ukázala všemu lidu. Od Hospodina vyšlehl oheň a strávil na oltáři zápalnou oběť i tučné části. Všechen lid to viděl, výskali a padli na tvář. Nato Áronovi synové Nádab a Abíhú vzali každý svou kadidelnici, dali do nich oheň, položili na něj kadidlo a přinesli před Hospodina cizí oheň, jak jim nepřikázal. I vyšlehl oheň od Hospodina a strávil je; zemřeli před Hospodinem. Mojžíš řekl Áronovi: To je to, co promluvil Hospodin: Prostřednictvím těch, kteří se ke mně přibližují, dosvědčím svou svatost a oslavím se před vším lidem. Áron mlčel. Mojžíš zavolal Míšaela a Elsáfana, syny Áronova strýce Uzíela, a řekl jim: Přistupte a odneste své bratry od svatyně na místo ven za tábor. Přistoupili tedy a odnesli je v jejich suknicích na místo ven za tábor, jak řekl Mojžíš. Pak řekl Mojžíš Áronovi a jeho synům Eleazarovi a Ítamarovi: Nerozpouštějte si vlasy na hlavě a netrhejte své roucho, abyste nezemřeli a Hospodin se nerozhněval na celou pospolitost. Vaši bratři, celý dům Izraele, budou oplakávat spálené ohněm, který Hospodin zapálil. Neodcházejte od vchodu do stanu setkávání, jinak zemřete, neboť je na vás Hospodinův olej pomazání. I udělali podle Mojžíšova slova. Hospodin promluvil k Áronovi: Nebudeš pít víno ani pivo, ty ani tví synové s tebou, když budete přicházet do stanu setkávání, abyste nezemřeli. To je věčné ustanovení pro vaše potomky. Budete rozlišovat mezi svatým a obyčejným, mezi nečistým a čistým. Budete vyučovat syny Izraele všem ustanovením, která k vám Hospodin promluvil prostřednictvím Mojžíše. Mojžíš promluvil k Áronovi a k jeho zbývajícím synům Eleazarovi a Ítamarovi: Vezměte přídavnou oběť, která z Hospodinových ohnivých obětí zbyla, a jezte ji nekvašenou vedle oltáře, neboť je to nejsvětější věc. Budete ji jíst na svatém místě, neboť je to příděl tvůj a příděl tvých synů z Hospodinových ohnivých obětí, protože tak mi bylo přikázáno. Hrudí z mávané oběti a kýtu z daru pozdvihování budete jíst na čistém místě, ty a s tebou tvoji synové a tvé dcery, neboť je to příděl tvůj a příděl tvých synů, který byl dán z obětních hodů pokojné oběti synů Izraele. Kýtu z daru pozdvihování a hrudí z mávané oběti přinesou spolu s tučnými částmi ohnivých obětí, jimiž má být máváno jako mávanou obětí před Hospodinem. Bude to věčným přídělem pro tebe a pro tvé syny s tebou, jak přikázal Hospodin. Mojžíš se velmi vyptával na kozla k oběti za hřích a hle, byl již spálen. Nato se rozhněval na zbývající Áronovy syny, Eleazara a Ítamara, a řekl: Proč jste nesnědli oběť za hřích na svatém místě? Vždyť je to nejsvětější věc a dal ji vám, abyste sňali vinu pospolitosti a vykonali za ni obřad smíření před Hospodinem. Hle, její krev nebyla vnesena dovnitř svatyně. Jistě jste ji měli sníst ve svatyni, jak jsem přikázal. Áron Mojžíšovi odpověděl: Hle, dnes přinesli svou oběť za hřích a svou zápalnou oběť před Hospodinem, a postihlo mě něco takového. Kdybych dnes jedl oběť za hřích, líbilo by se to Hospodinu? Když to Mojžíš slyšel, líbilo se mu to. Hospodin promluvil k Mojžíšovi a Áronovi a řekl jim: Promluvte k synům Izraele: Toto jsou živočichové, které budete jíst ze všech zvířat, která jsou na zemi: Všechna, která mají rozdělená kopyta, zcela rozdvojená kopyta, přežvýkavce mezi zvířaty, ty jezte. Z přežvýkavců a z těch, kteří mají rozdělená kopyta, však nejezte tyto: velblouda, protože je přežvýkavec, ale kopyta nemá rozdělená. Je pro vás nečistý. Ani damana, protože je přežvýkavec, ale nemá rozdělená kopyta. Je pro vás nečistý. Ani zajíce, protože je přežvýkavec, ale nemá rozdělená kopyta. Je pro vás nečistý. Ani vepře, protože má rozdělená kopyta, zcela rozdvojená kopyta, ale vůbec nepřežvykuje. Je pro vás nečistý. Jejich maso nejezte a jejich zdechlin se nedotýkejte. Jsou pro vás nečistí. Ze všeho, co je ve vodě, jezte toto: všechno ve vodě, v mořích i v potocích, co má ploutve a šupiny, to jezte, a všechno, co nemá ploutve a šupiny, ať v mořích či potocích, jakákoliv vodní havěť a cokoliv živého ve vodě, je pro vás hodné opovržení. Budou pro vás hodní opovržení. Jejich maso nejezte a jejich zdechliny si ošklivte. Všechno ve vodě, co nemá ploutve ani šupiny, je pro vás hodné opovržení. Z ptáků si ošklivte tyto – nejedí se, jsou hodní opovržení: orla, orlosupa, orlovce, luňáka červeného, luňáka černého a luňáky všeho druhu, všechny druhy havranů, pštrosa, sovu, racka, sokoly všeho druhu, sýčka, kormorána, výra, sovu pálenou, pelikána, mrchožrouta, čápa, volavky všeho druhu, dudka a netopýra. Všechen okřídlený hmyz chodící po čtyřech je pro vás hodný opovržení. Jenom tyto budete jíst ze všeho okřídleného hmyzu chodícího po čtyřech: Ty, které mají stehýnka nad nohama a skáčou s nimi po zemi. Budete z nich jíst tyto: kobylky arbe všeho druhu, kobylky soleám všeho druhu, kobylky chargól všeho druhu a kobylky chágáb všeho druhu. Všechen ostatní okřídlený hmyz, který má čtyři nohy, je pro vás hodný opovržení. Těmi se poskvrníte; každý, kdo by se dotkl jejich zdechliny, bude nečistý až do večera. A každý, kdo by nesl jejich zdechlinu, si vypere šaty; bude nečistý až do večera. Všechna zvířata, která mají rozdělená kopyta, ale ne zcela rozdvojená, a nejsou přežvýkavci, jsou pro vás nečistá. Každý, kdo by se jich dotkl, bude nečistý. Všechno, co mezi všemi živočichy chodícími po čtyřech chodí po rukou, je pro vás nečisté. Každý, kdo by se dotkl jejich zdechliny, bude nečistý až do večera. Kdo by nesl jejich zdechlinu, vypere si šaty; bude nečistý až do večera. Jsou pro vás nečistí. Tito jsou pro vás nečistí mezi havětí hemžící se na zemi: krtek, myš, ještěrky všeho druhu, gekon turecký, ještěrka, gekon, scink a chameleon. Tito jsou pro vás nečistí mezi vší havětí. Každý, kdo by se jich dotkl, když pojdou, bude nečistý až do večera. Cokoliv, na co padne některé z nich, když pojdou, bude nečisté – jakýkoliv dřevěný předmět či oděv, kůže nebo pytlovina, jakékoliv náčiní, s nímž se koná práce, bude vloženo do vody – do večera to bude nečisté, až pak to bude čisté. Jakákoliv hliněná nádoba, do níž spadne některé z nich, všechno, co je v ní, bude nečisté a nádobu rozbijete. Jakékoliv jídlo, které se jí a na které přijde voda, bude nečisté a jakýkoliv nápoj, který se pije z jakékoliv znečištěné nádoby, bude nečistý. A na cokoliv spadne některá z jejich zdechlin, to bude nečisté. Pec i krb se zboří; jsou nečisté a nečisté pro vás zůstanou, pouze pramen a cisterna s nahromaděnou vodou budou čisté. Kdo by se však dotkl jejich zdechlin, bude nečistý. Když spadne některá z jejich zdechlin na jakékoliv semeno, na setbu, která se vysévá, bude čistá. Když však bude na semeno dána voda a spadne na něj některá z jejich zdechlin, bude to pro vás nečisté. Když uhyne některé ze zvířat, která máte k jídlu, ten, kdo by se dotkl jeho zdechliny, bude nečistý až do večera. Kdo by jedl z jeho zdechliny, vypere si šaty a bude nečistý až do večera. Kdo by nesl jeho zdechlinu, vypere si šaty a bude nečistý až do večera. Všechna havěť hemžící se po zemi, je hodná opovržení, nejí se. Ze vší havěti hemžící se po zemi nebudete jíst nic, co se plazí po břiše, nic, co chodí po čtyřech ani cokoliv, co má mnoho nohou, protože je to hodné opovržení. Nečiňte sami sebe hodné opovržení žádnou hemžící se havětí, neposkvrňujte se jimi, takže byste jimi byli poskvrněni. Neboť já Hospodin jsem váš Bůh. Posvěťte se a buďte svatí, neboť já jsem svatý. Neposkvrňujte sami sebe žádnou havětí plazící se po zemi. Neboť já Hospodin jsem vás vyvedl z egyptské země, abych byl vaším Bohem. Buďte svatí, neboť já jsem svatý. Toto je zákon o zvířatech, ptactvu a vší živé duši pohybující se ve vodě a o každé duši hemžící se po zemi. Budete rozlišovat mezi nečistým a čistým a mezi živočichy, kteří se jedí, a živočichy, kteří se nejedí. Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Promluv k synům Izraele: Když žena počne a porodí chlapce, bude nečistá sedm dní; bude nečistá jako po dobu své menstruační nečistoty. Osmého dne bude obřezáno maso jeho předkožky. Třicet tři dní zůstane v očišťování od krve. Nedotkne se ničeho svatého a nevejde do svatyně, dokud se nenaplní dny jejího očišťování. Pokud porodí děvče, bude nečistá dva týdny jako při menstruaci a šedesát šest dní zůstane v očišťování od krve. Když se naplní dny jejího očišťování za syna či dceru, přinese knězi ke vchodu do stanu setkávání ročního beránka jako zápalnou oběť a holoubě či hrdličku jako oběť za hřích. Kněz to přinese před Hospodina, vykoná za ni obřad smíření a bude čistá od svého krvotoku. Toto je zákon o rodičce chlapce či děvčete. Jestliže její prostředky nestačí na ovci, vezme dvě hrdličky nebo dvě holoubata, jedno jako zápalnou oběť a druhé jako oběť za hřích. Kněz za ni vykoná obřad smíření a bude čistá. Hospodin promluvil k Mojžíšovi a Áronovi: Když bude mít někdo na kůži svého těla otok nebo vyrážku či světlou skvrnu a může se změnit na kůži jeho těla v ránu malomocenství, ať je přiveden ke knězi Áronovi či k některému z jeho synů, kněží. Kněz si prohlédne ránu na kůži jeho těla. Jestliže chlupy na ráně zbělely a rána vypadá hlubší než kůže jeho těla, je to rána malomocenství. Když to kněz uvidí, prohlásí ho za nečistého. Jestliže světlá skvrna na kůži jeho těla je bílá, ale nevypadá hlubší než kůže a jeho chlupy nezbělely, kněz uzavře člověka postiženého touto ranou na sedm dní. Sedmého dne ho kněz prohlédne, a jestliže mu rána připadá stejná, nerozšířila se po kůži, kněz ho uzavře na dalších sedm dní. Kněz ho prohlédne opět sedmého dne, a jestliže rána je vybledlá, nerozšířila se rána po kůži, kněz ho prohlásí za čistého; je to vyrážka. On si vypere šaty a bude čistý. Jestliže se však vyrážka dále šíří po kůži i poté, co se ukázal knězi ke svému očištění, ukáže se knězi opět. Když kněz uvidí, že se vyrážka po kůži rozšířila, prohlásí ho kněz za nečistého; je to malomocenství. Když bude na někom rána malomocenství, ať je přiveden ke knězi. Kněz ho prohlédne, a když je na kůži bílý otok, od kterého zbělely chlupy, a na otoku je živé maso, je to chronické malomocenství na kůži jeho těla. Kněz ho prohlásí za nečistého; neuzavře ho, protože je nečistý. Jestliže se malomocenství rozbují dále po kůži, malomocenství pokryje celou kůži člověka postiženého ranou od hlavy až k chodidlům, všude, kam kněz dohlédne, a kněz vidí, že malomocenství pokrylo celé jeho tělo, prohlásí člověka postiženého ranou za čistého; celý zbělel, je čistý. V den, kdy by se na něm ukázalo živé maso, bude nečistý. Když kněz uvidí živé maso, prohlásí jej za nečistého. Živé maso je nečisté; je to malomocenství. Nebo když živé maso zase zbělí, přijde ke knězi, kněz ho prohlédne, a jestliže rána zbělí, kněz prohlásí člověka postiženého ranou za čistého; je čistý. Když se stane, že se tělo, na jehož kůži byl vřed, uzdraví, ale potom se na místě vředu objeví bílý otok nebo červenobílá světlá skvrna, ukáže se knězi. Kněz ho prohlédne, a jestliže to vypadá nižší než kůže a chlupy zbělely, kněz ho prohlásí za nečistého. Je to rána malomocenství rozbujelá na vředu. Když kněz uvidí, že chlupy na něm nejsou bílé, není to nižší než kůže a je to vybledlé, uzavře ho kněz na sedm dní. Jestliže se dále rozšíří po kůži, prohlásí ho kněz za nečistého; je to rána. Jestliže však zůstane světlá skvrna na svém místě, nerozšíří se, je to jizva vředu. Kněz ho prohlásí za čistého. Nebo když bude mít nějaké tělo na kůži spáleninu a na spálenině se objeví červenobílá či bílá světlá skvrna, kněz ji prohlédne. Jestliže chlupy na světlé skvrně zbělely a vypadá to hlubší než kůže, je to malomocenství rozbujelé na spálenině. Kněz ho prohlásí za nečistého; je to rána malomocenství. Jestliže kněz uvidí, že chlupy na světlé skvrně nejsou bílé, není to nižší než kůže a je to vybledlé, uzavře ho kněz na sedm dní. Sedmého dne jej kněz prohlédne, a jestliže se to dále rozšíří po kůži, prohlásí ho kněz za nečistého; je to rána malomocenství. Jestliže zůstane světlá skvrna na svém místě, nerozšíří se po kůži a je to vybledlé, je to otok na spálenině. Kněz ho prohlásí za čistého; neboť je to jizva na spálenině. Když bude mít muž či žena ránu na hlavě nebo na bradě, kněz ránu prohlédne. Jestliže to vypadá hlubší než kůže, jsou na tom chlupy nažloutlé a jemné, prohlásí ho kněz za nečistého. Je to ekzém, je to malomocenství na hlavě či bradě. Když kněz uvidí ránu ekzému, že nevypadá hlubší než kůže a chlupy na ní nejsou černé, uzavře kněz postiženého ranou ekzému na sedm dní. Sedmého dne kněz ránu prohlédne. Jestliže se ekzém nerozšířil, nejsou na něm nažloutlé chlupy a ekzém nevypadá hlubší než kůže, dotyčný se oholí, ale místo postižené ekzémem si neoholí. Kněz uzavře člověka postiženého ekzémem na dalších sedm dní. Sedmého dne kněz ekzém prohlédne. Jestliže se ekzém nerozšíří po kůži a nevypadá hlubší než kůže, kněz ho prohlásí za čistého. On si vypere šaty a bude čistý. Jestliže se však ekzém po jeho očištění rozšíří dále po kůži, kněz ho prohlédne. Jestliže se ekzém po kůži rozšířil, kněz si nebude všímat nažloutlých chlupů, je nečistý. Jestliže mu ale ekzém bude připadat stejný, vyrostly na něm černé chlupy, ekzém se uzdravil, je čistý. Kněz ho prohlásí za čistého. Když bude mít muž či žena na kůži svého těla světlé skvrny, bílé světlé skvrny, kněz to prohlédne. Jestliže jsou na kůži jeho těla světlé skvrny vybledlé, bílé, je to vyrážka rozbujelá na kůži; postižený je čistý. Když muž na hlavě olysá a je plešatý, je čistý. Jestliže na skráních vepředu olysá a je plešatý na čele, je čistý. Když se však objeví na lysém místě vzadu či na pleši vepředu červenobílá rána, je to malomocenství, které vyrazilo na lysém místě vzadu či na pleši vepředu. Kněz ho prohlédne. Jestliže má červenobílou ránu otoku na lysém místě vzadu či na pleši vepředu a vypadá to jako malomocenství na kůži těla, je člověkem postiženým malomocenstvím; je nečistý. Kněz ho jistě prohlásí za nečistého; na hlavě má ránu. Co se týče toho, kdo je postižen ranou malomocenství, jeho šaty budou roztržené, vlasy na jeho hlavě budou rozpuštěné, bude si zakrývat vous a bude volat: Nečistý, nečistý. Nečistý bude po všechny dny, kdy na něm bude rána. Je nečistý, bude bydlet o samotě, jeho místo k bydlení bude venku za táborem. Když se rána malomocenství objeví na oděvu, na oděvu vlněném či oděvu lněném, na tkanině či na pletenině ze lnu nebo z vlny či na kůži anebo na jakémkoliv koženém výrobku a bude ta rána na oděvu, na kůži, na tkanině, na pletenině či na jakémkoliv koženém předmětu zelenkavá anebo načervenalá, je to rána malomocenství, ukáže se to knězi. Kněz věc postiženou ranou prohlédne a uzavře ji na sedm dní. Sedmý den prohlédne věc postiženou ranou. Když se rána rozšířila po oděvu, tkanině či pletenině nebo po kůži a jakémkoliv výrobku, který se dělá z kůže, je to zhoubná rána malomocenství, je to nečisté. Spálí oděv, tkaninu či pleteninu z vlny či ze lnu či jakýkoliv předmět z kůže, na němž bude rána, neboť je to zhoubné malomocenství. Spálí se to ohněm. Jestliže kněz uvidí, že se rána nerozšířila po oděvu, tkanině či pletenině nebo jakémkoliv koženém předmětu, vydá kněz příkaz, aby se vypralo to, na čem je rána, a on to uzavře na dalších sedm dní. Kněz prohlédne věc postiženou ranou poté, co byla vyprána. Jestliže rána nezměnila vzhled, i když se rána nerozšířila, je to nečisté. Spálíš to ohněm. Je to zažrané, ať na líci či na rubu. Jestliže však kněz uvidí, že rána je vybledlá poté, co to bylo vypráno, odtrhne to z oděvu či z kůže, tkaniny nebo pleteniny. Jestliže se to objeví znovu na oděvu, tkanině či pletenině nebo jakémkoliv koženém předmětu a bují to, spálíš ohněm to, na čem je rána. Oděv, tkanina či pletenina nebo jakýkoliv kožený předmět, který vypereš, a rána z nich zmizí, se vypere podruhé a bude to čisté. Toto je zákon o ráně malomocenství na oděvu vlněném či lněném nebo tkanině či pletenině nebo jakémkoliv koženém předmětu – jak prohlásit něco za čisté nebo nečisté. Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Toto je zákon o malomocném v den jeho očišťování, kdy bude přiveden ke knězi. Kněz vyjde ven za tábor. Když kněz uvidí, že rána malomocenství byla na člověku postiženém malomocenstvím uzdravena, kněz přikáže přinést za toho, kdo je očišťován, dva čisté živé ptáky, cedrové dřevo, karmínové barvivo a yzop. Pak kněz přikáže zabít jednoho ptáka nad hliněnou nádobou s pramenitou vodou. Toho živého ptáka vezme spolu s cedrovým dřevem, karmínovým barvivem a yzopem a ponoří je s živým ptákem do krve ptáka zabitého nad pramenitou vodou. Sedmkrát stříkne na toho, kdo je očišťován od malomocenství, prohlásí ho za čistého a propustí živého ptáka do otevřené krajiny. Ten, kdo se očišťuje, si vypere oděv, oholí si všechny vlasy, umyje se vodou a bude čistý. Potom vejde do tábora a zůstane po sedm dní mimo svůj stan. Sedmého dne si oholí všechny vlasy na hlavě, vousy i obočí, prostě si oholí všechny chlupy, vypere si oděv, umyje si tělo vodou a bude čistý. Osmého dne vezme dva beránky bez vady, jednu roční ovečku bez vady, tři desetiny éfy jemné mouky jako přídavnou oběť namísenou s olejem a jeden log oleje. Kněz, který očišťuje, postaví toho, kdo je očišťován, s těmito věcmi před Hospodina ke vchodu do stanu setkávání. Kněz vezme jednoho beránka a přinese ho s logem oleje jako oběť za vinu a zamává s nimi před Hospodinem jako s obětí mávanou. Beránka zabije na místě, kde se zabíjí oběť za hřích a zápalná oběť, na místě svatém, neboť jak oběť za hřích, tak i oběť za vinu patří knězi; je to nejsvětější věc. Kněz vezme trochu krve z oběti za vinu a dá na lalůček pravého ucha toho, kdo je očišťován, na palec jeho pravé ruky a na palec jeho pravé nohy. Kněz vezme z logu oleje a vyleje do své levé dlaně. Kněz namočí pravý prst v oleji, který má na levé dlani, a sedmkrát stříkne před Hospodinem prstem z oleje. Ze zbytku oleje, který má na dlani, dá kněz na lalůček pravého ucha toho, kdo je očišťován, na palec jeho pravé ruky a na palec jeho pravé nohy, na krev z oběti za vinu. Zbývající olej, který má na dlani, dá kněz na hlavu toho, kdo je očišťován. Tak za něj kněz vykoná obřad smíření před Hospodinem. Kněz vykoná oběť za hřích a vykoná obřad smíření za toho, kdo je očišťován ze své nečistoty; potom zabije zápalnou oběť. Kněz přinese zápalnou i přídavnou oběť na oltáři. Kněz za něj vykoná obřad smíření a bude čistý. Jestliže je chudý a jeho prostředky nestačí, vezme jednoho beránka k oběti za vinu jako mávanou oběť, aby za něj vykonal obřad smíření, a jednu desetinu jemné mouky namísenou s olejem k přídavné oběti a log oleje. Dvě hrdličky nebo dvě holoubata, jak stačí jeho prostředky; a bude jedno na oběť za hřích a druhé na zápalnou oběť. Osmého dne je přinese knězi ke vchodu do stanu setkávání před Hospodina ke svému očištění. Kněz vezme beránka k oběti za vinu a log oleje a zamává s nimi před Hospodinem jako mávanou obětí. Když zabije beránka k oběti za vinu, vezme kněz trochu krve z oběti za vinu a dá na lalůček pravého ucha toho, kdo je očišťován, na palec jeho pravé ruky a na palec jeho pravé nohy. Trochu oleje vyleje kněz do své levé dlaně a sedmkrát stříkne před Hospodinem pravým prstem z oleje, který má na levé dlani. Potom dá kněz trochu oleje, který má na dlani, na lalůček pravého ucha toho, kdo je očišťován, na palec jeho pravé ruky a na palec jeho pravé nohy, na místo, kde je krev z oběti za vinu. Zbývající olej, který má na dlani, dá kněz na hlavu toho, kdo je očišťován. Tak za něj vykoná obřad smíření před Hospodinem. Pak připraví jednu z hrdliček nebo jedno z holoubat, na které stačí jeho prostředky, jak stačí jeho prostředky, jedno jako oběť za hřích a druhé jako zápalnou oběť spolu s přídavnou obětí. Tak kněz vykoná před Hospodinem obřad smíření za toho, kdo je očišťován. Toto je zákon pro toho, kdo je postižen ranou malomocenství a jehož prostředky nestačí na jeho očištění. Hospodin promluvil k Mojžíšovi a Áronovi: Až vejdete do kenaanské země, kterou vám dávám do vlastnictví, a já dám ránu malomocenství na nějaký dům v zemi vašeho vlastnictví, ten, komu dům patří, přijde a oznámí knězi: Objevilo se mi na domě něco jako rána. Kněz vydá příkaz, aby vyprázdnili dům, dříve nežli kněz přijde prohlédnout ránu. Tak nebude nečistého nic, co je v domě. Potom přijde kněz prohlédnout dům. Když prohlédne ránu a uvidí, že na zdech domu je rána jako zelenkavé anebo načervenalé důlky a vypadají hlubší nežli zeď, vyjde kněz z domu ke vchodu do domu a uzavře dům na sedm dní. Sedmého dne se kněz vrátí a prohlédne to. Jestliže se rána rozšířila po zdech domu, přikáže, aby vytrhli kameny, na nichž je rána, a hodili je ven za město na nečisté místo. Dům dá uvnitř kolem dokola oškrábat a omítku, kterou oškrábali, vysypou ven za město na nečisté místo. Pak vezmou jiné kameny a dají je na místo těch prvních kamenů a také vezmou jinou omítku a omítnou dům. Jestliže se rána vrátí a rozbují v domě poté, co vytrhli kameny, oškrábali dům a znovu omítli, přijde kněz, prohlédne ho, a jestliže se rána na domě rozšíří, je to zhoubné malomocenství na domě; je nečistý. Dům bude stržen – jeho kámen, jeho dřevo i všechna omítka z domu – a bude vynesen ven za město na nečisté místo. Ten, kdo by vešel do domu kdykoliv v době, kdy je uzavřen, bude až do večera nečistý. A ten, kdo by spal v tom domě, vypere si oděv i ten, kdo by jedl v tom domě, vypere si oděv. Jestliže však kněz vejde a uvidí, že se rána na domě poté, co byl dům omítnut, nerozšířila, prohlásí kněz dům za čistý, neboť se rána uzdravila. Aby očistil dům od hříchu, vezme dva ptáky, cedrové dřevo, karmínové barvivo a yzop. Pak zabije jednoho ptáka nad hliněnou nádobou s pramenitou vodou, vezme cedrové dřevo, yzop, karmínové barvivo a živého ptáka, ponoří je do krve zabitého ptáka a do pramenité vody a stříkne sedmkrát na dům. Tak dům krví toho ptáka, pramenitou vodou, živým ptákem, cedrovým dřevem, yzopem a karmínovým barvivem očistí od hříchu. Živého ptáka propustí ven za město do otevřené krajiny, vykoná za dům obřad smíření a bude čistý. Toto je zákon pro všechny rány malomocenství a ekzémy, pro malomocenství na oděvu i na domě, pro otok, vyrážku a světlou skvrnu, pro poučení, kdy je něco nečisté a kdy čisté. Toto je zákon o malomocenství. Hospodin promluvil k Mojžíšovi a Áronovi: Promluvte k synům Izraele a řekněte jim: Když bude nějaký muž trpět výtokem ze svého údu, pro svůj výtok je nečistý. A takto to bude s jeho nečistotou při jeho výtoku: Ať jeho úd vypouští výtok nebo jeho úd výtok zadržuje, je to jeho nečistota. Každé lože, na které ulehne muž trpící výtokem, bude nečisté a každý předmět, na který usedne, bude nečistý. Kdokoliv se dotkne jeho lože, vypere si oděv, umyje se vodou a bude nečistý až do večera. Ten, kdo si sedne na předmět, na který usedl trpícím výtokem, vypere si oděv, umyje se vodou a bude nečistý až do večera. Kdo se dotkne těla muže trpícího výtokem, vypere si oděv, umyje se vodou a bude nečistý až do večera. Když muž trpící výtokem plivne na čistého, ten si vypere oděv, umyje se vodou a bude nečistý až do večera. Každé sedlo, na kterém pojede muž trpící výtokem, bude nečisté. Každý, kdo se dotkne čehokoliv, co bylo pod ním, bude nečistý až do večera, a kdo ponese takové věci, vypere si oděv, umyje se vodou a bude nečistý až do večera. Každý, koho se dotkne muž trpící výtokem, aniž by si opláchl ruce vodou, si vypere oděv, umyje se vodou a bude nečistý až do večera. Hliněná nádoba, které se dotkne muž trpící výtokem, se rozbije a jakýkoliv dřevěný předmět se opláchne vodou. Když bude muž trpící výtokem zbaven svého výtoku, odpočítá si sedm dní pro své očišťování, vypere si oděv, umyje si tělo pramenitou vodou a bude čistý. Osmého dne si vezme dvě hrdličky nebo dvě holoubata, přijde před Hospodina ke vchodu do stanu setkávání a dá je knězi. Kněz je bude obětovat: jedno jako oběť za hřích a druhé jako zápalnou oběť. Tak kněz za něj, kvůli jeho výtoku, vykoná obřad smíření před Hospodinem. Když vyjde z muže výron semene, umyje si vodou celé tělo a bude nečistý až do večera. Každý oděv a každý kus kůže, na němž bude výron semene, se vypere ve vodě a bude nečistý až do večera. Když muž ulehne s ženou a dojde k výronu semene, umyjí se oba vodou a budou nečistí až do večera. Když bude mít žena výtok a její výtok v jejím těle bude krvavý, sedm dní bude ve své nečistotě a každý, kdo se jí dotkne, bude nečistý až do večera. Všechno, na co si lehne ve své nečistotě, bude nečisté a všechno, na co si sedne, bude nečisté. Každý, kdo se dotkne jejího lože, si vypere oděv, umyje se vodou a bude nečistý až do večera. Každý, kdo se dotkne jakéhokoliv předmětu, na který usedla, si vypere oděv, umyje se vodou a bude nečistý až do večera. Jestliže se dotkne něčeho, co bylo na loži či na předmětu, na kterém seděla, bude nečistý až do večera. Pokud s ní přece někdo ulehne, její nečistota se dostane na něj, bude nečistý po sedm dní a každé lože, na kterém bude ležet, bude nečisté. Když bude mít žena výtok krve po mnoho dní, mimo čas své nečistoty, anebo když bude mít výtok po době své nečistoty – po všechny dny výtoku své nečistoty bude jako ve dnech své nečistoty; bude nečistá. Každé lože, na které ulehne po všechny dny svého výtoku, bude pro ni jako lože její nečistoty a každý předmět, na který usedne, bude nečistý jako nečistota její menstruace. Každý, kdo se jich dotkne, bude nečistý, vypere si oděv, umyje se vodou a bude nečistý až do večera. Jestliže bude zbavena svého výtoku, odpočítá si sedm dní a potom bude čistá. Osmého dne si vezme dvě hrdličky nebo dvě holoubata a přinese je knězi ke vchodu do stanu setkávání. Kněz bude obětovat jedno jako oběť za hřích a druhé jako zápalnou oběť. Tak za ni kvůli výtoku její nečistoty kněz vykoná obřad smíření před Hospodinem. Oddělíte syny Izraele od jejich nečistoty, aby nezemřeli kvůli své nečistotě, když by znečistili můj příbytek, který je uprostřed nich. Toto je zákon o muži trpícím výtokem, o tom, ze kterého vychází výron semene, který ho poskvrňuje, o ženě poskvrněné svou nečistotou – o tom, kdo má výtok, ať muž či žena, a o muži, který spí s nečistou. Hospodin promluvil k Mojžíšovi po smrti dvou synů Áronových, kteří zemřeli, když předstoupili před Hospodina. Hospodin řekl Mojžíšovi: Promluv ke svému bratru Áronovi, ať nevchází kdykoli se mu zachce do svatyně za oponu před slitovnici, která je na truhle, aby nezemřel, neboť se ukazuji v oblaku nad slitovnicí. Jen takto ať vejde Áron do svatyně: s býčkem k oběti za hřích a s beranem k zápalné oběti. Obleče si svatou lněnou suknici a na jeho těle budou lněné spodky. Přepásá se lněnou šerpou a omotá si lněný turban. To jsou svatá roucha. Umyje si tělo vodou a pak se obleče. Od pospolitosti synů Izraele vezme dva kozly k oběti za hřích a jednoho berana k zápalné oběti. Áron přivede svého býčka k oběti za hřích a vykoná obřad smíření za sebe a za svůj dům. Pak vezme dva kozly a postaví je před Hospodina ke vchodu do stanu setkávání. Áron o ty dva kozly hodí losy, jeden los pro Hospodina a druhý pro Azázela. Áron přivede kozla, na kterého vyšel los pro Hospodina, a obětuje ho jako oběť za hřích. Kozel, na kterého vyšel los pro Azázela, bude postaven živý před Hospodina, aby na něm vykonal obřad smíření a poslal ho Azázelovi do pustiny. Áron přivede svého býčka k oběti za hřích a vykoná obřad smíření za sebe a za svůj dům a zabije svého býčka k oběti za hřích. Vezme plnou kadidelnici řeřavého uhlí z oltáře před Hospodinem a dvě plné hrsti jemného vonného kadidla a přinese to za oponu. Kadidlo dá na oheň před Hospodinem a oblak z kadidla zakryje slitovnici, která je na svědectví, takže nezemře. Vezme trochu krve z býčka a stříkne prstem na přední stranu slitovnice na východě a před slitovnicí stříkne prstem trochu krve sedmkrát. Potom zabije kozla k oběti za hřích, který je za lid, přinese jeho krev za oponu a s jeho krví udělá to, co udělal s krví býčka: stříkne ji na slitovnici a před slitovnici. Takto zprostí svatyni od nečistot synů Izraele a jejich přestoupení, od jakýchkoliv jejich hříchů. Totéž učiní pro stan setkávání, který zůstává s nimi uprostřed jejich nečistot. Nikdo nebude ve stanu setkávání, když vejde, aby vykonal obřad smíření ve svatyni, dokud nevyjde. Tak vykoná obřad smíření za sebe, za svůj dům a za celé shromáždění Izraele. Potom vyjde k oltáři, který je před Hospodinem, a vykoná za něj obřad smíření. Vezme trochu krve z býčka a trochu krve z kozla a dá na rohy oltáře kolem dokola. Sedmkrát na něj stříkne prstem trochu krve a tak ho očistí a posvětí od nečistot synů Izraele. Když dokončí obřad smíření za svatyni, stan setkávání a oltář, přivede živého kozla. Áron položí obě ruce na hlavu živého kozla, vyzná nad ním všechny viny synů Izraele a všechna jejich přestoupení, jakýkoliv jejich hřích, dá je na hlavu kozla a pošle ho prostřednictvím připraveného muže do pustiny. Kozel na sobě ponese všechny jejich viny do nepřístupné země. V pustině kozla vypustí. Potom Áron vejde do stanu setkávání, svlékne si lněné roucho, které si oblékl, když vešel do svatyně, a zanechá ho tam. Umyje si tělo vodou na svatém místě, oblékne si svůj oděv, vyjde a připraví svou zápalnou oběť a zápalnou oběť lidu a vykoná obřad smíření za sebe a za lid. Tuk z oběti za hřích bude obětovat na oltáři. Ten, kdo poslal kozla pro Azázela, si vypere oděv, umyje si tělo vodou a potom vstoupí do tábora. Býčka k oběti za hřích a kozla k oběti za hřích, jejichž krev byla vnesena k vykonání obřadu smíření do svatyně, vynese ven za tábor a ohněm spálí jejich kůži, jejich maso a jejich výměty. Ten, kdo je spálí, si vypere oděv, umyje si tělo vodou a potom vstoupí do tábora. A toto bude pro vás věčné ustanovení: sedmého měsíce, desátého dne toho měsíce budete pokořovat své duše a nebudete konat žádnou práci – ani domorodec ani příchozí, který pobývá uprostřed vás. Protože tohoto dne za vás vykoná obřad smíření, aby vás očistil od všech vašich hříchů. Budete před Hospodinem čistí. Je to pro vás nejsvětější sobota a budete pokořovat své duše; to je věčné ustanovení. Obřad smíření vykoná kněz, který je pomazán a zasvěcen, aby sloužil jako kněz namísto svého otce, a oblékl lněné roucho, svaté roucho. Vykoná obřad smíření za nejsvětější místo i za stan setkávání a za oltář vykoná obřad smíření a za kněze a všechen lid shromáždění vykoná obřad smíření. Toto bude pro vás věčné ustanovení: vykonat obřad smíření za syny Izraele, za všechny jejich hříchy jednou za rok. A on učinil tak, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi. Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Promluv k Áronovi a jeho synům a ke všem synům Izraele a řekni jim: Toto je to, co přikázal Hospodin: Když kdokoliv z domu izraelského zabije býka nebo ovci či kozla v táboře nebo když ho zabije venku za táborem a nepřinese ho ke vchodu do stanu setkávání, aby ho obětoval jako obětní dar Hospodinu před Hospodinův příbytek, bude se to onomu muži počítat jako krveprolití; prolil krev. Takový člověk ať je vyhlazen ze svého lidu. To proto, aby synové Izraele přinášeli své oběti, které obětují v otevřené krajině, – přinášeli je Hospodinu ke vchodu do stanu setkávání ke knězi a obětovali je jako pokojné oběti Hospodinu. Kněz pokropí krví Hospodinův oltář u vchodu do stanu setkávání a tuk bude obětovat jako příjemnou vůni Hospodinu. Nebudou již obětovat své oběti běsům, za nimiž chodili smilnit. Toto bude pro ně věčné ustanovení po všechna jejich pokolení. Řekni jim: Když kdokoliv z domu izraelského nebo z příchozích, kteří pobývají mezi nimi, přinese zápalnou oběť anebo obětní hod a nepřinese ji ke vchodu do stanu setkávání, aby ji obětoval Hospodinu, takový člověk ať je vyhlazen ze svého lidu. Když by kdokoliv z domu izraelského nebo z příchozích, kteří pobývají mezi nimi, jedl jakoukoliv krev, obrátím svou tvář proti tomu, kdo by jedl krev, a vyhladím jej zprostřed svého lidu. Neboť život těla je v krvi a já jsem vám ji dal na oltář k získání smíření pro vás, neboť je to krev, která získává pro člověka smíření. Proto jsem řekl synům Izraele: Nikdo z vás nebude jíst krev, ani příchozí, který pobývá mezi vámi, nebude jíst krev. Když kdokoliv ze synů Izraele nebo z příchozích, kteří pobývají mezi nimi, uloví zvěřinu nebo ptáka, který se jí, vyleje jeho krev a přikryje ji hlínou. Neboť život každého těla je jeho krev. Proto jsem řekl synům Izraele: Krev žádného těla nebudete jíst, neboť život každého těla je jeho krev. Každý, kdo by ji jedl, ať je vyhlazen. Každý člověk, který by jedl zdechlinu nebo rozsápané zvíře, ať je to domorodec nebo příchozí, si vypere oděv, umyje se vodou a bude nečistý až do večera. Pak bude čistý. Pokud si je nevypere a neumyje si tělo, ponese svou vinu. Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Promluv k synům Izraele a řekni jim: Já Hospodin jsem váš Bůh. Podle činů egyptské země, ve které jste sídlili, nejednejte, ani podle činů kenaanské země, do níž vás přivádím, nejednejte a podle jejich ustanovení nežijte. Plňte má nařízení, zachovávejte má ustanovení a žijte podle nich. Já Hospodin jsem váš Bůh. Zachovávejte má ustanovení a nařízení, když je člověk plní, bude skrze ně žít. Já jsem Hospodin. Nikdo z vás se nepřiblíží k žádnému svému pokrevnímu příbuznému, aby odhalil jeho nahotu. Já jsem Hospodin. Nahotu svého otce, to je nahotu své matky, neodhalíš. Je to tvá matka, neodhalíš její nahotu. Nahotu ženy svého otce neodhalíš; je to nahota tvého otce. Nahotu své sestry, dcery svého otce nebo své matky, ať narozené v domě či mimo něj – neodhalíš jejich nahotu. Nahotu dcery svého syna ani své dcery – jejich nahotu neodhalíš, neboť jsou tvojí nahotou. Nahotu dcery ženy svého otce, narozené tvému otci – je to tvá sestra, neodhalíš její nahotu. Neodhalíš nahotu sestry svého otce; je to příbuzná tvého otce. Neodhalíš nahotu sestry své matky, neboť je to příbuzná tvé matky. Neodhalíš nahotu bratra svého otce – nepřiblížíš se k jeho ženě; je to tvá teta. Neodhalíš nahotu své snachy; je to žena tvého syna, neodhalíš její nahotu. Neodhalíš nahotu ženy svého bratra; je to nahota tvého bratra. Neodhalíš nahotu ženy i její dcery, ani si nevezmeš dceru jejího syna či její dcery, abys odhalil její nahotu – jsou to příbuzné; je to hanebnost. Nevezmeš si ženu k její sestře jako rivalku, abys odhalil její nahotu za jejího života. Nepřiblížíš se k ženě v době její menstruační nečistoty, abys odhalil její nahotu. S ženou svého druha nebudeš mít pohlavní styk, aby ses s ní poskvrnil. Nikoho ze svého potomstva nenecháš provést ohněm Molekovi; neznesvětíš jméno svého Boha. Já jsem Hospodin. S mužem nebudeš souložit jako se souloží s ženou; je to ohavnost. S žádným zvířetem nebudeš mít pohlavní styk, aby ses s ním poskvrnil; ani žena se nepostaví před zvíře, aby s ním obcovala; je to zvrhlost. Neposkvrníte se žádnou z těchto věcí, neboť všemi těmito věcmi se poskvrňovaly národy, které před vámi vyháním. Protože se země poskvrnila, navštívil jsem ji s trestem za její provinění a země vyvrhla své obyvatele. Vy však zachovávejte má ustanovení a má nařízení a nepáchejte nic z těchto ohavností – ani domorodec, ani příchozí, který pobývá uprostřed vás. Neboť všechny tyto ohavnosti páchali lidé země, kteří byli před vámi, a země se poskvrnila. Ať vás země nevyvrhne, když byste ji znečistili, jako vyvrhla národ, který byl před vámi. Neboť každý, kdo by páchal nějakou z těchto ohavností, všichni ti, kdo je páchají, ať jsou vyhlazeni zprostřed mého lidu. Zachovávejte můj řád, abyste nepáchali nic z těchto ohavných zvyklostí, které se páchaly před vámi, a neposkvrňujte se jimi. Já Hospodin jsem váš Bůh. Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Promluv k celé pospolitosti synů Izraele a řekni jim: Buďte svatí, neboť já, Hospodin, váš Bůh, jsem svatý. Každý ať se bojí své matky a svého otce a zachovávejte mé soboty – já Hospodin jsem váš Bůh. Neobracejte se k nicotnostem a nedělejte si slité bohy. Já Hospodin jsem váš Bůh. Když obětujete Hospodinu obětní hod pokojné oběti, obětujte ho tak, abyste došli zalíbení. Bude se jíst v den vaší oběti i druhý den, ale co zbude do třetího dne, spálí se ohněm. Jestliže by přece někdo jedl třetího dne, bude to znehodnocené, nenalezne zalíbení. Ten, kdo by ho jedl, ponese svou vinu, protože znesvětil to, co je svaté pro Hospodina. Takový člověk ať je vyhlazen ze svého lidu. Když budete sklízet žeň své země, nevyžínej zcela rohy svého pole a nesbírej klasy po své žni. Svou vinici nepaběrkuj a spadlé bobule své vinice nesbírej. Nech je pro chudého a příchozího. Já Hospodin jsem váš Bůh. Nekraďte, nezapírejte a nelžete jeden druhému. Nepřísahejte lživě v mém jménu, ať neznesvětíš jméno svého Boha. Já jsem Hospodin. Neutlačuj svého bližního a neokrádej ho. Výdělek najatého ať u tebe nezůstane do rána. Neproklínej hluchého a nedávej překážku před slepého, ale boj se svého Boha. Já jsem Hospodin. Při soudu nejednejte špatně: nestraň chudému ani nenadržuj vysoko postavenému. Svého druha suď spravedlivě. Nechoď pomlouvat mezi svým lidem. Nestav se na krev svého bližního. Já jsem Hospodin. Neměj ve svém srdci nenávist vůči svému bratrovi. Přísně pokárej svého druha, ať kvůli němu neneseš hřích. Nemsti se a nehněvej se na syny svého lidu, ale miluj svého bližního jako sebe samého. Já jsem Hospodin. Zachovávej má ustanovení. Nenechej pářit svůj dobytek dvojího druhu. Neosévej své pole semenem dvojího druhu. Ať na tebe nepřijde oděv z dvojího druhu vlákna. Když muž ulehne s ženou a bude mít výron semene a ta otrokyně byla určena muži, nebyla ovšem ještě vykoupena ani jí nebyla dána svoboda, bude dána náhrada, ale nebudou usmrceni, protože nebyla svobodná. On přinese Hospodinu ke vchodu do stanu setkávání svou oběť za vinu, berana jako oběť za vinu. Kněz za něj před Hospodinem vykoná obřad smíření s beranem jako s obětí za vinu, za jeho hřích, kterým zhřešil, a jeho hřích, kterým zhřešil, mu bude odpuštěn. Až přijdete do země a vysadíte všelijaké ovocné stromoví, necháte jeho ovoce nesklizené, po tři roky bude pro vás nejedlé, nebude se jíst. Čtvrtého roku bude všechno jeho ovoce svaté ke slavnosti pro Hospodina. V pátém roce budete jíst jeho ovoce. Tak vám bude dále přinášet svou úrodu. Já Hospodin jsem váš Bůh. Nejezte nic s krví. Nevěštěte a nezabývejte se hadačstvím. Nestříhejte si dokola skráně své hlavy a nekaz si skráně své brady. Zářezy kvůli mrtvému si nedávejte na tělo ani tetování si nedávejte na sebe. Já jsem Hospodin. Neznesvětíš svou dceru tím, že bys z ní udělal prostitutku, aby země nesmilnila a nenaplnila se hanebností. Zachovávejte mé soboty a mějte v úctě mou svatyni. Já jsem Hospodin. Neobracejte se k duchům zemřelých a nevyhledávejte věštce, abyste se jimi poskvrňovali. Já Hospodin jsem váš Bůh. Před šedinami povstaň, cti starce a boj se svého Boha. Já jsem Hospodin. Když bude s tebou ve tvé zemi pobývat příchozí, neutiskujte ho. Příchozí, který s vámi pobývá jako cizinec, na tom bude jako domorodec mezi vámi. Miluj ho jako sebe, protože jste byli příchozími v egyptské zemi. Já Hospodin jsem váš Bůh. Nejednejte špatně při rozhodování míry, váhy a objemu. Budete mít spravedlivé váhy, spravedlivé závaží, spravedlivou míru a spravedlivý hín. Já Hospodin jsem váš Bůh, který vás vyvedl z egyptské země. Zachovávejte všechna má ustanovení, všechna má nařízení a plňte je. Já jsem Hospodin. Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Řekni synům Izraele: Když kdokoliv ze synů Izraele nebo z příchozích, kteří pobývají v Izraeli, vydá někoho ze svého potomstva Molekovi, jistě bude usmrcen; ať na něj lid země hází kamení. A já obrátím svou tvář proti takovému člověku a vyhladím jej zprostřed jeho lidu, neboť vydal někoho ze svého potomstva Molekovi, a tak znečistil mou svatyni a znesvětil mé svaté jméno. Jestliže by lid země přece nad tímto mužem, když vydal někoho ze svého potomstva Molekovi, přivřel oko a neusmrtil ho, obrátím svou tvář proti tomu muži a proti jeho čeledi já a vyhladím zprostřed jejich lidu jej i všechny, kdo smilnili s ním tím, že smilnili s Molekem. A jestliže se nějaký člověk obrátí k duchům zemřelých a věštcům, aby s nimi smilnil, proti takovému člověku obrátím svou tvář a vyhladím jej zprostřed jeho lidu. Posvěťte se a buďte svatí, neboť já Hospodin jsem váš Bůh. Zachovávejte má ustanovení a plňte je. Já Hospodin vás posvěcuji. Kdyby kdokoliv proklel svého otce nebo svou matku, jistě bude usmrcen. Proklel svého otce či svou matku, jeho krev je na něm. Kdyby někdo zcizoložil s provdanou ženou, kdyby někdo zcizoložil s ženou svého bližního, jistě bude usmrcen – cizoložník i cizoložnice. Kdyby někdo ležel s ženou svého otce a tak odhalil nahotu svého otce, jistě budou usmrceni oba, jejich krev je na nich. Kdyby někdo ležel se svou snachou, jistě budou oba usmrceni. Spáchali zvrhlost, jejich krev je na nich. Kdyby muž souložil s mužem jako se souloží s ženou, oba spáchali ohavnost; jistě budou usmrceni, jejich krev je na nich. Kdyby si muž vzal ženu a její matku, je to hanebnost. Ohněm budou spáleni on i ony, aby nebyla hanebnost ve vašem středu. Kdyby měl muž pohlavní styk se zvířetem, jistě bude usmrcen a to zvíře zabijete. Kdyby se žena přiblížila k jakémukoliv zvířeti, aby s ním obcovala, zabiješ tu ženu i to zvíře. Jistě budou usmrceni, jejich krev je na nich. Kdyby si muž vzal svou sestru, dceru svého otce nebo své matky, viděl by její nahotu a ona by viděla jeho nahotu, je to hanba. Před očima synů svého lidu budou vyhlazeni. Odhalil nahotu své sestry, ponese svou vinu. Kdyby muž ležel s ženou poskvrněnou menstruací, odhalil by její nahotu, obnažil její pramen a ona by odhalila pramen své krve, oba budou vyhlazeni zprostřed svého lidu. Neodhalíš nahotu sestry své matky nebo svého otce, neboť takový člověk obnažil svou příbuznou. Ponesou svou vinu. Kdyby muž ležel se svou tetou, odhalil nahotu svého strýce, ponesou svůj hřích, zemřou bezdětní. Kdyby si muž vzal ženu svého bratra, je to nečistota. Odhalil nahotu svého bratra; zůstanou bezdětní. Zachovávejte všechna má ustanovení a všechna má nařízení a plňte je, aby vás nevyvrhla země, do které vás přivádím, abyste v ní sídlili. Nežijte podle ustanovení národa, který před vámi vyháním, neboť oni činili všechny tyto věci, takže jsem jimi opovrhl. Ale vám jsem řekl: Vy obsaďte jejich zemi, dám vám ji, abyste ji obsadili, zemi oplývající mlékem a medem. Já Hospodin jsem váš Bůh, který jsem vás oddělil od národů. Rozlišujte mezi zvířaty čistými a nečistými, mezi ptáky nečistými a čistými. Nečiňte sami sebe hodnými opovržení zvířaty ani ptáky ani ničím, co se hýbe na zemi a co jsem pro vás oddělil za nečisté. Budete svatí pro mě, neboť já, Hospodin, jsem svatý a oddělil jsem vás z národů, abyste byli moji. Muž či žena, v nichž bude duch zemřelých nebo duch věštecký, budou jistě usmrceni; bude se na ně házet kamení, jejich krev je na nich. Hospodin řekl Mojžíšovi: Promluv ke kněžím, synům Áronovým, a řekni jim: Nikdo se nebude poskvrňovat s mrtvým mezi svým lidem. Pouze svým nejbližším příbuzným – svou matkou, svým otcem, svým synem, svou dcerou, svým bratrem a svou sestrou, která je panna, svou příbuznou, která se neprovdala, se může poskvrnit. Neposkvrní se jako manžel mezi svým lidem, aby se neznesvětil. Nebudou si vyholovat lysinu na hlavě ani si holit skráně brady ani si dělat zářezy na těle. Budou svatí svému Bohu a neznesvětí jméno svého Boha, protože přinášejí Hospodinovy ohnivé oběti, pokrm svého Boha; proto budou svatí. Nevezmou si ženu prostitutku či znesvěcenou ani si nevezmou ženu zapuzenou jejím mužem, neboť kněz je svatý svému Bohu. Pokládej ho za svatého, neboť přináší pokrm tvého Boha. Bude pro tebe svatý, neboť já, Hospodin, který vás posvěcuji, jsem svatý. Když se dcera kněze znesvětí smilstvem, znesvětí svého otce; bude upálena. Kněz, který je největší mezi svými bratry, na jehož hlavu byl vylit olej pomazání a byl zasvěcen, aby oblékl roucho, si nebude rozpouštět vlasy na hlavě a neroztrhne své roucho. K žádnému mrtvému člověku nepřijde, ani svým otcem či matkou se neposkvrní. Nevyjde ze svatyně a neznesvětí svatyni svého Boha, neboť je na něm zasvěcení olejem pomazání jeho Boha. Já jsem Hospodin. Vezme si ženu v jejím panenství. Vdovu, zapuzenou nebo znesvěcenou prostitutku, žádnou takovou si nevezme. Vezme si za ženu pouze pannu ze svého lidu, aby neznesvětil své potomstvo ve svém lidu, neboť já Hospodin ho posvěcuji. Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Promluv k Áronovi: Po všechna pokolení nikdo z tvého potomstva, na kom bude vada, nebude přistupovat, aby přinášel pokrm svého Boha. Jistě nepřistoupí nikdo, na kom bude vada: člověk slepý ani chromý ani s rozděleným nosem či příliš dlouhou končetinou, nikdo, kdo má zlomenou nohu či zlomenou ruku, hrbatý nebo zakrnělý nebo se skvrnou na oku nebo s hnisavou ranou nebo s lišejem či s rozdrcenými varlaty. Nikdo z potomstva kněze Árona, na kom je vada, nepřistoupí, aby přinášel Hospodinovy ohnivé oběti. Má vadu, nepřistoupí, aby přinášel pokrm svého Boha. Pokrm svého Boha z nejsvětějších věcí i ze svatých věcí jíst může, avšak k oponě nepřijde a k oltáři nepřistoupí, protože má vadu. Neznesvětí mou svatyni, protože já Hospodin je posvěcuji. Tak promluvil Mojžíš k Áronovi a jeho synům a ke všem synům Izraele. Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Promluv k Áronovi a jeho synům, aby se svatými dary synů Izraele, které mi posvěcují, jednali s úctou, aby neznesvětili mé svaté jméno. Já jsem Hospodin. Řekni jim: Kdokoliv ze všech vašich potomků ve vašich pokoleních by přistoupil ke svatým darům, jež synové Izraele zasvěcují Hospodinu, a byla na něm nečistota, takový člověk bude přede mnou vyhlazen. Já jsem Hospodin. Kdokoliv z potomstva Áronova by byl postižen malomocenstvím či trpěl výtokem, nebude jíst ze svatých věcí, dokud nebude čistý. Ten, kdo by se dotkl čehokoliv znečištěného mrtvým nebo muže, z něhož vyšel výron semene, nebo ten, kdo by se dotkl jakékoliv havěti, která je pro něj nečistá, nebo člověka, který je pro něj nečistý jakoukoliv nečistotou, ten, kdo by se toho dotkl, bude nečistý až do večera a nebude jíst ze svatých věcí, dokud si neumyje tělo vodou. Až zajde slunce, bude čistý, potom může jíst ze svatých věcí, neboť je to jeho pokrm. Zdechlinu ani rozsápané zvíře nebude jíst, aby se s ním poskvrnil. Já jsem Hospodin. Ať zachovávají můj řád, aby na sobě nenesli hřích a nezemřeli kvůli němu, protože by to znesvětili. Já jsem Hospodin, který je posvěcuji. Nikdo cizí nebude jíst svaté věci. Ani příchozí u kněze či najatý nebude jíst svaté věci. Když ale kněz koupí někoho za stříbro do vlastnictví, ten může z toho jíst a také potomci jeho domu mohou jíst z jeho pokrmu. Když se dcera kněze vdá za někoho cizího, nebude jíst ze svatých darů pozdvihování. Když však dcera kněze ovdoví či bude zapuzená a nebude mít potomka a vrátí se do domu svého otce jako v mládí, může jíst z pokrmu svého otce. Ale nikdo cizí z toho jíst nebude. Jestliže by někdo jedl svaté věci nedopatřením, přidá k tomu pětinu a dá ty svaté věci knězi. Neznesvětí svaté dary synů Izraele, které Izraelci přinášejí Hospodinu, takže by na ně uvalili trest za provinění, že jedli jejich svaté dary; neboť já jsem Hospodin, který je posvěcuji. Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Promluv k Áronovi, k jeho synům a ke všem synům Izraele a řekni jim: Když bude kdokoliv z domu Izraele a z příchozích v Izraeli přinášet svůj obětní dar za jakýkoliv slib či jakoukoliv dobrovolnou oběť, která se Hospodinu přináší jako zápalná oběť, abyste došli zalíbení, musí to být samec bez vady ze skotu, ovcí nebo koz. Nic, na čem je vada, nebudete přinášet, neboť byste nedošli zalíbení. Když někdo chce přinést Hospodinu obětní hod pokojné oběti jako splnění zvláštního slibu či jako dobrovolnou oběť ze skotu nebo bravu, bude to zvíře bez vady, abyste došli zalíbení; nebude na něm žádná vada. Slepé nebo se zlomeninou nebo zmrzačené nebo s bradavicí nebo s hnisavou ranou nebo s lišejem, takové nepřinesete Hospodinu; z nich nebudete dávat ohnivé oběti Hospodinu na oltář. Býka nebo ovci s příliš dlouhými či zakrslými končetinami můžeš obětovat jako dobrovolnou oběť, ale jako splnění slibu nenajde zalíbení. Zvíře s rozmáčknutými, rozdrcenými, odtrženými či odříznutými varlaty nepřinesete Hospodinu; ve své zemi to nebudete dělat. Ani od cizince nepřinesete pokrm svému Bohu z ničeho takového, neboť je na nich poškození, je na nich vada, nezískají vám zalíbení. Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Když se narodí býček nebo jehně nebo kůzle, bude sedm dní pod svou matkou; od osmého dne a nadále získá zalíbení jako obětní dar ohnivé oběti pro Hospodina. Nezabijete krávu či ovci a s ní její mládě v jeden den. Když obětujete Hospodinu oběť díků, obětujte ji tak, abyste došli zalíbení. Ať se sní v ten den, neponechte z ní nic do rána. Já jsem Hospodin. Zachovávejte mé příkazy a plňte je. Já jsem Hospodin. Neznesvěcujte mé svaté jméno, abych byl posvěcen mezi syny Izraele. Já jsem Hospodin, který vás posvěcuji, který jsem vás vyvedl z egyptské země, abych byl vaším Bohem. Já jsem Hospodin. Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Promluv k synům Izraele a řekni jim: Toto jsou Hospodinovy svátky, které budete svolávat, svatá shromáždění – to jsou mé svátky: Šest dní se bude vykonávat práce a sedmého dne je nejsvětější sobota, svaté shromáždění. Nebudete dělat žádnou práci, je to Hospodinova sobota ve všech vašich sídlech. Toto jsou Hospodinovy svátky, svatá shromáždění, která budete svolávat v jejich určený čas. Prvního měsíce, čtrnáctého dne toho měsíce navečer je velikonoční oběť Hospodinu. Patnáctého dne toho měsíce je Hospodinův svátek nekvašených chlebů. Po sedm dní budete jíst nekvašené chleby. Prvního dne budete mít svaté shromáždění. Nebudete dělat žádnou všední práci. Po sedm dní budete přinášet Hospodinu ohnivé oběti; sedmého dne bude svaté shromáždění. Nebudete dělat žádnou všední práci. Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Promluv k synům Izraele a řekni jim: Až vejdete do země, kterou vám dávám, a sklidíte její žeň, přinesete první snop ze své žně knězi. On zamává snopem před Hospodinem, abyste došli zalíbení; druhého dne po sobotě s ním kněz zamává. V den, kdy zamáváte snopem, připravíte ročního beránka bez vady jako zápalnou oběť Hospodinu a jako patřičnou přídavnou oběť dvě desetiny éfy jemné mouky namísené s olejem jako ohnivou oběť, příjemnou vůni Hospodinu, a jako patřičnou litou oběť čtvrtinu hínu vína. Chléb, pražené zrní ani čerstvé obilí nebudete jíst až do toho dne, kdy svému Bohu přinesete obětní dar. To je věčné ustanovení pro vaše generace ve všech vašich sídlech. Ode dne, kdy jste přinesli snop jako mávanou oběť, od druhého dne po sobotě si odpočítáte sedm týdnů. Musí být úplné. Spočítáte padesát dní až do druhého dne po sedmé sobotě a přinesete Hospodinu novou přídavnou oběť. Ze svých sídel přinesete dva chleby jako mávanou oběť; budou ze dvou desetin éfy jemné mouky, kvašené se budou péct jako prvotiny Hospodinu. Spolu s chlebem přinesete sedm ročních beránků bez vady, jednoho býčka a dva berany. To bude zápalná oběť Hospodinu s patřičnou přídavnou a litou obětí, ohnivá oběť, příjemná vůně Hospodinu. Připravíte též jednoho kozla jako oběť za hřích a dva roční beránky jako obětní hod pokojné oběti. Kněz s nimi zamává před Hospodinem spolu s chlebem z prvotin jako mávanou obětí, spolu s dvěma beránky. Budou svaté Hospodinu, pro kněze. Právě v ten den svoláte a budete mít svaté shromáždění. Nebudete dělat žádnou všední práci. To je věčné ustanovení ve všech vašich sídlech pro vaše generace. A když budete sklízet žeň své země, nevyžínej zcela rohy svého pole a nesbírej klasy po své žni. Nech je pro chudého a příchozího. Já Hospodin jsem váš Bůh. Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Promluv k synům Izraele: Sedmého měsíce, prvního dne toho měsíce budete mít odpočinutí, památku troubení, svaté shromáždění. Nebudete dělat žádnou všední práci a přinesete Hospodinu ohnivé oběti. Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Desátého dne toho sedmého měsíce bude den smíření. Budete mít svaté shromáždění; budete pokořovat své duše a přinesete Hospodinu ohnivé oběti. Právě tohoto dne nebudete dělat žádnou práci, neboť je to den smíření, aby za vás byl vykonán obřad smíření před Hospodinem, vaším Bohem. Neboť kdokoliv by se nepokořil právě toho dne, bude vyhlazen ze svého lidu. Kdokoliv by dělal jakoukoliv práci právě v ten den, toho odstraním zprostřed jeho lidu. Nebudete dělat žádnou práci. To je věčné ustanovení pro vaše generace ve všech vašich sídlech. Je to pro vás nejsvětější sobota; budete pokořovat své duše. Večer devátého dne toho měsíce, od večera až do večera budete zachovávat svoji sobotu. Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Promluv k synům Izraele: Patnáctého dne sedmého měsíce je svátek stánků po sedm dní pro Hospodina. Prvního dne bude svaté shromáždění. Nebudete dělat žádnou všední práci. Po sedm dní budete přinášet Hospodinu ohnivé oběti. Osmého dne budete mít svaté shromáždění a přinesete Hospodinu ohnivé oběti. Bude shromáždění, nebudete dělat žádnou všední práci. Toto jsou Hospodinovy svátky, které budete svolávat jako svatá shromáždění, abyste přinášeli Hospodinu ohnivé oběti – oběť zápalnou, oběť přídavnou, obětní hod a úlitby podle každodenního určení, kromě Hospodinových sobot, kromě vašich darů, kromě všech vašich slíbených obětí a kromě všech vašich dobrovolných obětí, které dáváte Hospodinu. Patnáctého dne sedmého měsíce, když seberete úrodu země, jistě budete slavit Hospodinův svátek po sedm dní. Prvního dne bude odpočinutí a osmého dne bude odpočinutí. Prvního dne si vezmete plody ušlechtilých stromů, palmové ratolesti, větve listnatých stromů a potočních topolů a budete se radovat před Hospodinem, svým Bohem, po sedm dní. Budete jej slavit jako Hospodinův svátek po sedm dní v roce. To je věčné ustanovení pro vaše generace; v sedmém měsíci ho budete slavit. Ve stáncích budete bydlet po sedm dní; všichni domorodci v Izraeli budou bydlet ve stáncích, aby vaše generace poznaly, že jsem nechal bydlet syny Izraele ve stanech, když jsem je vyvedl z egyptské země. Já Hospodin jsem váš Bůh. Tak Mojžíš vyhlásil synům Izraele Hospodinovy svátky. Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Přikaž synům Izraele, aby ti přinesli čistý panenský olivový olej ke svícení, aby se mohly trvale zapalovat lampy. Venku, před oponou svědectví, ve stanu setkávání je bude Áron trvale připravovat před Hospodinem od večera do rána. To je věčné ustanovení pro všechny vaše generace. Na čistém svícnu bude trvale připravovat lampy před Hospodinem. Pak vezmeš jemnou mouku a napečeš z ní dvanáct bochníků; každý bochník bude ze dvou desetin éfy. Položíš je do dvou řad, šest v řadě, na čistý stůl před Hospodina. Vedle každé řady dáš čisté kadidlo a bude to u chleba jako pamětní dar, ohnivá oběť Hospodinu. Sobotu co sobotu to bude trvale připravovat před Hospodinem; to je mezi syny Izraele věčná smlouva. Bude to patřit Áronovi a jeho synům a budou to jíst na svatém místě, protože to bude pro něj nejsvětější věc z Hospodinových ohnivých obětí; to je věčné ustanovení. Syn Izraelky, který byl synem Egypťana, vyšel mezi syny Izraele. A tento syn Izraelky a nějaký Izraelec se v táboře rvali. Syn Izraelky se rouhal Jménu a proklínal. Nato ho přivedli k Mojžíšovi. Jeho matka se jmenovala Šelomít, dcera Dibrího, z pokolení Danova. Nechali ho u stráže, aby zjistili rozhodnutí podle Hospodinova příkazu. Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Vyveď toho, kdo proklínal, ven za tábor. Všichni, kdo ho slyšeli, položí ruce na jeho hlavu a celá pospolitost ho ukamenuje. A k synům Izraele promluv: Každý, kdo by proklínal svého Boha, ponese trest za svůj hřích. A ten, kdo se rouhá Hospodinovu jménu, bude jistě usmrcen; celá pospolitost ho jistě ukamenuje. Příchozí i domorodec, jestliže se rouhá Jménu, bude usmrcen. Když někdo zabije jakéhokoliv člověka, jistě bude usmrcen. Kdo zabije zvíře, nahradí ho: život za život. Když někdo způsobí újmu svému druhovi, jak učinil, tak bude učiněno jemu. Zlomenina za zlomeninu, oko za oko, zub za zub; jakou újmu způsobil člověku, taková újma bude způsobena jemu. Kdo zabije zvíře, nahradí ho; kdo zabije člověka, bude usmrcen. Budete mít jedno právo – příchozí bude jako domorodec, neboť já Hospodin jsem váš Bůh. Mojžíš promluvil k synům Izraele a ti vyvedli toho, kdo proklínal, ven za tábor a házeli na něj kamení. Synové Izraele učinili tak, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi. Hospodin promluvil k Mojžíšovi na hoře Sínaj: Promluv k synům Izraele a řekni jim: Až vejdete do země, kterou vám dávám, bude země zachovávat odpočinek pro Hospodina. Šest let budeš osévat své pole, šest let budeš prořezávat svou vinici a shromažďovat její úrodu. Sedmého roku bude mít země sobotu odpočinutí, odpočinek pro Hospodina. Nebudeš osévat své pole ani prořezávat svou vinici. To, co samo vyrostlo po tvé žni, nebudeš sklízet a hrozny z neobdělané vinice nebudeš sbírat. Země bude mít rok odpočinutí. Úrodu z odpočinku země budete mít za pokrm – ty, tvůj otrok, tvá otrokyně, tvůj najatý dělník i příchozí, který u tebe pobývá jako cizinec, tvůj dobytek i zvěř, která je v tvé zemi, bude mít k jídlu všechnu její úrodu. Odpočítáš si sedm let odpočinku, sedmkrát sedm let, a doba sedm let odpočinku ti dá čtyřicet devět let. Necháš zaznít troubení beraního rohu sedmého měsíce, desátého dne toho měsíce. V den smíření necháte zaznít beraní roh po celé své zemi. Posvětíte padesátý rok a vyhlásíte v zemi propuštění pro všechny její obyvatele. Bude to pro vás milostivé léto, kdy se vrátíte každý na své vlastnictví, každý se vrátíte ke své čeledi. Padesátý rok budete mít milostivé léto; nebudete zasévat, nebudete sklízet to, co samo vyroste, a nebudete sbírat víno z neobdělaných vinic. Neboť je to milostivé léto; bude pro vás svaté. Budete jíst úrodu přímo z pole. V tomto milostivém létě se vrátíte každý na své vlastnictví. Když budete prodávat zboží svému druhovi nebo od svého druha něco kupovat, nebudete utiskovat jeden druhého. Podle počtu roků po milostivém létě budeš kupovat od svého druha a podle počtu let úrody ti on bude prodávat. Čím více let, tím navýšíš jeho kupní cenu, čím méně let, tím zmenšíš jeho kupní cenu, neboť je to počet úrod, které ti prodává. Nebudete utiskovat jeden druhého, ale budeš se bát svého Boha, neboť já Hospodin jsem váš Bůh. Plňte má ustanovení, má nařízení zachovávejte a plňte je. Tak budete bydlet v zemi v bezpečí. Země vydá své ovoce a budete jíst do sytosti a budete v ní bydlet v bezpečí. A když se zeptáte: Co budeme jíst v sedmém roce, když nebudeme zasévat ani sklízet svoji úrodu? Přikáži svému požehnání pro vás v šestém roce, takže vydá úrodu na tři roky. Když budete zasévat v osmém roce, budete jíst ze staré úrody až do devátého roku; dokud nepřijde její úroda, budete jíst ze staré. Země se nebude prodávat natrvalo, protože země patří mně; vy jste u mě jen hosté a příchozí. V celé zemi svého vlastnictví ustanovíte výkupní právo pro zemi. Když tvůj bratr zchudne a prodá něco ze svého vlastnictví, ať přijde jeho nejbližší příbuzný a vykoupí prodanou věc svého bratra. Když někdo nemá příbuzného, ale nabude prostředky a získá dostatek k vykoupení, spočítá roky od prodeje, vrátí zbytek muži, kterému to prodal, a vrátí se na své vlastnictví. Pokud jeho prostředky nestačí na to, aby mu to vrátil, zůstane prodaná věc u kupujícího až do milostivého léta, ale v milostivém létě to uvolní a on se vrátí na své vlastnictví. Když někdo prodá obytný dům ve městě s hradbami, jeho výkupní právo bude až do konce roku jeho prodeje; rok bude jeho výkupní právo. Jestliže ho však nekoupí zpět dříve, nežli se naplní celý rok, zůstane dům, který je ve městě s hradbami, natrvalo kupujícímu, jemu i jeho pokolením; v milostivém létě nebude uvolněn. Domy ve dvorcích, které nemají kolem sebe hradby, se budou počítat k polnostem země. Mají výkupní právo, v milostivém létě budou uvolněny. Města Lévijců, domy ve městech jejich vlastnictví, budou navždy výkupním právem Lévijců. Cokoliv by někdo z Lévijců nárokoval, bude to uvolněno – prodej domu ve městě jeho vlastnictví – v milostivém létě, neboť domy ve městech Lévijců jsou jejich vlastnictvím uprostřed synů Izraele. Polnost pastviny u jejich měst se však nebude prodávat, neboť je jejich věčným vlastnictvím. Když tvůj bratr zchudne a nedostává se mu prostředků vůči tobě, ujmi se ho jako hosta či příchozího, ať žije u tebe. Neber od něj lichvu ani úrok, ale boj se svého Boha; tvůj bratr ať žije u tebe. Své stříbro mu nedávej na lichvu ani své jídlo za příplatek. Já Hospodin jsem váš Bůh, který jsem vás vyvedl z egyptské země, abych vám dal kenaanskou zemi a byl vaším Bohem. Když tvůj bratr u tebe zchudne a prodá se ti, nezotročuj ho otrockou prací. Bude u tebe jako najatý dělník či příchozí; bude u tebe sloužit až do milostivého léta. Pak od tebe odejde, on i jeho synové s ním, a vrátí se ke své čeledi, vrátí se k vlastnictví svých otců. Jsou to moji otroci, které jsem vyvedl z egyptské země. Nebudou prodáváni jako se prodávají otroci. Nebudeš nad ním panovat surově, ale budeš se bát svého Boha. Svého otroka a svou otrokyni, které budeš mít, – od národů, které jsou okolo vás, od nich můžete kupovat otroky a otrokyně. I od synů příchozích, kteří s vámi pobývají jako cizinci, od nich můžete kupovat i od jejich rodin, které jsou s vámi, které oni zplodili ve vaší zemi; a budou vaším vlastnictvím. Můžete je rozdělit do dědictví pro své syny po sobě jako dědičné vlastnictví; je můžete navždy zotročit. Ale nad svými bratry, syny Izraele, jeden nad druhým nebudete panovat surově. Když host či příchozí u tebe nabude prostředků a tvůj bratr u něj zchudne a prodá se hostu či příchozímu u tebe nebo potomku z čeledi hosta, poté, co se prodal, bude mít výkupní právo. Někdo z jeho bratrů jej vykoupí nebo jeho strýc či syn jeho strýce ho vykoupí nebo někdo z jeho pokrevních příbuzných, někdo z jeho rodiny ho vykoupí; nebo když nabude prostředků, vykoupí se sám. S tím, kdo ho koupil, spočítá dobu od roku, kdy se mu prodal, až do milostivého léta a jeho prodejní cena bude podle počtu let, jako by byl v té době u něj najatým dělníkem. Pokud je ještě mnoho let, vrátí podle nich jeho výkupné z jeho kupní ceny. Jestliže zůstává málo let do milostivého léta, spočítá to s ním a podle jeho let vrátí své výkupné. Jako dělník najatý z roku na rok bude u něj; nebude nad ním panovat surově ze tvého pohledu. Pokud nebude takto vykoupen, bude uvolněn v milostivém létě, on i jeho synové s ním. Neboť synové Izraele jsou moji otroci; jsou to moji otroci, které jsem vyvedl z egyptské země. Já Hospodin jsem váš Bůh. Nedělejte si nicotnosti ani tesané modly, nestavte si posvátné sloupy ani si nepokládejte ve své zemi kamenné obrazy, abyste se jim klaněli. Neboť já Hospodin jsem váš Bůh. Zachovávejte mé soboty a mějte v úctě mou svatyni. Já jsem Hospodin. Jestliže budete žít podle mých ustanovení, zachovávat mé příkazy a plnit je, dám vám deště v jejich čas, země vydá svou úrodu a polní stromy vydají své ovoce, výmlat u vás dosáhne až k vinobraní a vinobraní dosáhne až k setbě. Budete jíst chléb svůj do sytosti a budete bydlet ve své zemi v bezpečí. Dám v zemi pokoj, ulehnete a nikdo vás nevyděsí. Způsobím, že ze země zmizí divá zvěř a meč nebude procházet vaší zemí. Budete pronásledovat své nepřátele a padnou před vámi mečem. Pět z vás bude pronásledovat sto a sto z vás bude pronásledovat deset tisíc. Vaši nepřátelé padnou před vámi mečem. Obrátím se k vám, rozplodím vás a rozmnožím a ustanovím s vámi svou smlouvu. Budete jíst staré, dlouho uložené zrno a staré budete vyklízet před novým. Učiním si mezi vámi příbytek a má duše si vás nezoškliví. Budu se mezi vámi procházet, budu vaším Bohem a vy budete mým lidem. Já Hospodin jsem váš Bůh, který jsem vás vyvedl z egyptské země, abyste již nebyli jejich otroky. Zlomil jsem kolíky vašeho jha a dal jsem vám chodit zpříma. Jestliže mě však nebudete poslouchat a nebudete plnit všechny tyto příkazy, jestliže zavrhnete má ustanovení a vaše duše si zoškliví má nařízení, takže nebudete plnit všechny mé příkazy a porušíte mou smlouvu, tak já naložím s vámi takto: Ustanovím nad vámi děs, úbytě a horečku, která hubí oči a stravuje život. Zasejete své semeno zbytečně – pohltí to vaši nepřátelé. Obrátím svou tvář proti vám, budete poraženi od svých nepřátel; ti, kdo vás nenávidí, budou nad vámi panovat a budete utíkat, i když vás nikdo nebude honit. Jestliže mě ani potom nebudete poslouchat, budu vás dále káznit sedminásobně za vaše hříchy. Zlomím vaši silnou pýchu a učiním vaše nebe jako ze železa a vaši zemi jako z bronzu, takže vaše síla vyjde naprázdno. Vaše země nevydá svou úrodu a stromy země nevydají své ovoce. Jestliže se budete vůči mně stavět nepřátelsky a nebudete mě chtít poslouchat, přidám vám sedminásobně ran podle vašich hříchů. Pošlu na vás polní zvěř a ta vás učiní bezdětnými, vyhladí váš dobytek a bude vás umenšovat, takže vaše cesty budou zpustošeny. Jestliže se ani tím nedáte ode mě pokárat a budete se vůči mně stavět nepřátelsky, také já se budu vůči vám stavět nepřátelsky, ano, zasáhnu vás sedminásobně za vaše hříchy. Přivedu na vás meč pomsty, který pomstí smlouvu. Shromáždíte-li se do svých měst, pošlu do vašeho středu mor a budete vydáni do ruky nepřítele. Když vám zlomím hůl chleba, deset žen vám bude péct chléb v jedné peci a přinesou vám zpět chléb na váhu, takže budete jíst, ale nenasytíte se. Jestliže mě ani potom nebudete poslouchat a budete se vůči mně stavět nepřátelsky, budu se i já vůči vám stavět nepřátelsky a s hněvem, ano, budu vás kárat sedminásobně za vaše hříchy. Budete jíst maso svých synů a budete jíst maso svých dcer. Zničím vaše návrší, vyhladím vaše kadidlové oltáře, na mrtvoly vašich bůžků položím vaše mrtvoly a má duše si vás zoškliví. Vaše města proměním v trosky, zpustoším vaše svatyně a nebudu moci cítit vaši příjemnou vůni. Zpustoším zemi, takže se jí budou hrozit vaši nepřátelé, kteří v ní budou bydlet. Rozptýlím vás mezi národy, vytasím za vámi meč, vaše země se stane pustinou a vaše města se stanou troskami. Tehdy si země vynahradí svůj odpočinek po celou dobu svého zpustošení, kdy vy budete v zemi svých nepřátel. Tehdy země odpočine a vynahradí si svůj odpočinek, po celou dobu svého zpustošení bude odpočívat tak, jak neodpočívala o vašich sobotách, když jste v ní sídlili. Co se týče těch, kdo z vás zůstanou, přivedu v zemích jejich nepřátel malomyslnost do jejich srdcí, takže je zažene zvuk odvátého listí; budou utíkat jako se utíká před mečem, padnou, i když je nikdo nebude honit. Budou klopýtat jeden přes druhého, jako se klopýtá před mečem, i když je nikdo nebude honit. Nebudete mít sílu obstát před svými nepřáteli. Zahynete mezi národy, země vašich nepřátel vás pohltí. A ti, kdo z vás zůstanou, budou chřadnout pro své provinění v zemích svých nepřátel a také pro provinění svých otců budou chřadnout spolu s nimi. Jestliže však vyznají vinu svou a vinu svých otců, svou věrolomnost, kterou se zpronevěřili vůči mně, takže se vůči mně stavěli nepřátelsky, (také já jsem se stavěl vůči nim nepřátelsky a přivedl jsem je do země jejich nepřátel), tehdy se jejich neobřezané srdce pokoří a tehdy vynahradí své provinění, a já budu pamatovat na svou smlouvu s Jákobem. I na svou smlouvu s Izákem i na svou smlouvu s Abrahamem budu pamatovat a na zemi budu pamatovat. Země bude jimi opuštěna, vynahradí si svůj odpočinek, když bude zpustošena, bez nich, a oni si vynahradí své provinění právě proto, že zavrhli má nařízení a že si jejich duše zošklivila má ustanovení. Ale i přesto, že budou v zemi svých nepřátel, nezavrhnu je a nezošklivím si je zcela, takže bych porušil svou smlouvu s nimi, neboť já Hospodin jsem jejich Bůh. Budu kvůli nim pamatovat na smlouvu s jejich předky, které jsem vyvedl z egyptské země před zraky národů, abych byl jejich Bohem. Já jsem Hospodin. Toto jsou ustanovení, nařízení a zákony, které ustanovil Hospodin mezi sebou a syny Izraele na hoře Sínaj prostřednictvím Mojžíše. Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Promluv k synům Izraele a řekni jim: Když někdo učiní zvláštní slib a zasvětí Hospodinu duše podle tvého výměru, bude tvůj výměr tento: za muže ve věku od dvaceti let do věku šedesáti let bude tvůj výměr padesát šekelů stříbra podle šekelu svatyně; pokud je to žena, bude tvůj výměr třicet šekelů. Pokud je ve věku od pěti let do dvaceti let, bude tvůj výměr za muže dvacet šekelů a za ženu deset šekelů. Pokud je ve věku od měsíce do pěti let, bude tvůj výměr za muže pět šekelů stříbra a za ženu bude tvůj výměr tři šekely stříbra. Pokud je ve věku od šedesáti let výše, bude tvůj výměr za muže patnáct šekelů a za ženu deset šekelů. Pokud je zchudlý a nestačí na tvůj výměr, postaví ho před kněze a kněz mu vyměří cenu jeho zasvěcení. Kněz mu vyměří podle toho, na co stačí prostředky toho, kdo učinil slib. Pokud je to zvíře, které se přináší Hospodinu jako obětní dar, všechno, co se z něj dává Hospodinu, bude svaté. Nenahradí ho ani ho nezamění dobré za špatné ani špatné za dobré. Pokud by přece zaměnil zvíře za zvíře, bude svaté to první i vyměněné. Pokud je to jakékoliv zvíře nečisté, které se nepřináší jako obětní dar Hospodinu, postaví to zvíře před kněze a kněz to vyměří, jestli je dobré či špatné. Jak to kněz vyměří, tak to bude. Pokud by ho chtěl vykoupit, přidá k výměru jednu pětinu. Když někdo zasvětí svůj dům jako svatý Hospodinu, kněz ho vyměří, jestli je dobrý či špatný. Jak to kněz vyměří, tak to zůstane. Pokud by ten, kdo ho zasvětil, chtěl svůj dům vykoupit, přidá pětinu k jeho vyměřené ceně a bude jeho. Pokud někdo zasvětí Hospodinu pole ze svého vlastnictví, bude tvůj výměr podle zrna k jeho osetí: plocha osetá chómerem ječmene bude za padesát šekelů stříbra. Jestliže zasvětí své pole od milostivého léta, zůstane to podle tvého výměru. Pokud zasvětí své pole po milostivém létě, spočítá mu kněz cenu podle let zbývajících do milostivého léta a bude to ubráno z výměru. Pokud by ten, kdo ho zasvětil, chtěl pole vykoupit, přidá pětinu k jeho vyměřené ceně a připadne jemu. Jestliže však pole nevykoupí, a prodá pole někomu jinému, nebude ho moci již vykoupit. Pole uvolněné v milostivém létě se stane svaté pro Hospodina, stejně jako pole, které bylo zasvěceno zkáze; stane se vlastnictvím kněze. Pokud někdo zasvětí Hospodinu pole koupené, které není polem z jeho vlastnictví, kněz mu spočítá hodnotu výměru až do milostivého léta a ještě v ten den dá ten výměr jako svatou věc Hospodinu. V milostivém létě se vrátí pole tomu, od koho jej koupil, jehož vlastnictvím země byla. Každý tvůj výměr bude v šekelech svatyně. Dvacet gér bude jeden šekel. Avšak prvorozené ze zvířat, které jako prvorozené patří Hospodinu, nikdo nemůže zasvětit; ať býk či ovce, patří Hospodinu. Pokud je to z nečistého zvířete, může být vykoupeno podle tvého výměru a přidá se k tomu pětina. Pokud nebude vykoupeno, prodá se podle tvého výměru. Avšak nic zasvěceného zkáze, co někdo zasvětil zkáze pro Hospodina, nic z toho, co někdo má, ať člověk, zvíře či pole jeho vlastnictví, nebude moci být prodáno ani vykoupeno. Cokoliv zasvěcené zkáze je nejsvětější věcí pro Hospodina. Nikdo z lidí zasvěcených zkáze, nebude moci být vykoupen; jistě bude usmrcen. Celý desátek země, ať ze semena země či z ovoce stromů, patří Hospodinu. Je to svatá věc pro Hospodina. Pokud by někdo chtěl vykoupit něco ze svého desátku, přidá k tomu pětinu. Celý desátek ze skotu a bravu, všechno, co prochází pod pastýřskou holí, každý desátý bude svatou věcí pro Hospodina. Nebude se zkoumat, jestli je dobrý či špatný, ani ho nezamění. Pokud by jej přece zaměnil, bude svatý ten první i vyměněný. Nemůže být vykoupeno. Toto jsou příkazy, které dal Hospodin Mojžíšovi pro syny Izraele na hoře Sínaj. Hospodin promluvil k Mojžíšovi v Sínajské pustině ve stanu setkávání prvního dne druhého měsíce ve druhém roce po jejich vyjití z egyptské země: Učiňte soupis celé pospolitosti synů Izraele podle jejich čeledí, podle domu jejich otců, podle počtu jmen všech mužského pohlaví, hlavu za hlavou, od věku dvaceti let výše, všech schopných v Izraeli táhnout s armádou. Spočítejte je podle jejich oddílů, ty a Áron. S vámi bude vždy jeden muž za pokolení, ten, který je předákem v domě svých otců. Toto jsou jména mužů, kteří povstanou s vámi: za Rúbena Elísúr, syn Šedeúrův; za Šimeóna Šelumíel, syn Suríšadajův; za Judu Nachšón, syn Amínadabův; za Isachara Netanel, syn Súarův; za Zabulóna Elíab, syn Chelónův; za syny Josefovy, za Efrajima Elíšama, syn Amíhudův, za Manasesa Gamlíel, syn Pedásurův; za Benjamína Abídan, syn Gideoního; za Dana Achíezer, syn Amíšadajův; za Ašera Pagíel, syn Okranův; za Gáda Eljásaf, syn Deúelův; za Neftalího Achíra, syn Énanův. Toto byli povolaní z pospolitosti, předáci otcovských pokolení, vůdci izraelských rodů. Mojžíš a Áron vzali tyto muže, kteří byli jmenovitě určeni, a prvního dne druhého měsíce svolali celou pospolitost a lidé se dávali zapsat podle svých čeledí, podle domu svých otců, podle počtu jmen od věku dvaceti let výše, hlava za hlavou, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi. Spočítal je v Sínajské pustině. Výsledek byl tento: synové Rúbena, Izraelova prvorozeného, byli uvedeni ve svých rodopisech podle svých čeledí, podle domu svých otců, podle počtu jmen, hlava za hlavou, všichni mužského pohlaví od věku dvaceti let výše, všichni schopní táhnout s armádou; spočítaných z pokolení Rúbenova bylo čtyřicet šest tisíc pět set. Synové Šimeónovi byli uvedeni ve svých rodopisech podle svých čeledí, podle domu svých otců, spočítaní podle počtu jmen, hlava za hlavou, všichni mužského pohlaví od věku dvaceti let výše, všichni schopní táhnout s armádou; spočítaných z pokolení Šimeónova bylo padesát devět tisíc tři sta. Synové Gádovi byli uvedeni ve svých rodopisech podle svých čeledí, podle domu svých otců, podle počtu jmen od věku dvaceti let výše, všichni schopní táhnout s armádou; spočítaných z pokolení Gádova bylo čtyřicet pět tisíc šest set padesát. Synové Judovi byli uvedeni ve svých rodopisech podle svých čeledí, podle domu svých otců, podle počtu jmen od věku dvaceti let výše, všichni schopní táhnout s armádou; spočítaných z pokolení Judova bylo sedmdesát čtyři tisíc šest set. Synové Isacharovi byli uvedeni ve svých rodopisech podle svých čeledí, podle domu svých otců, podle počtu jmen od věku dvaceti let výše, všichni schopní táhnout s armádou; spočítaných z pokolení Isacharova bylo padesát čtyři tisíc čtyři sta. Synové Zabulónovi byli uvedeni ve svých rodopisech podle svých čeledí, podle domu svých otců, podle počtu jmen od věku dvaceti let výše, všichni schopní táhnout s armádou; spočítaných z pokolení Zabulónova bylo padesát sedm tisíc čtyři sta. Synové Josefovi: Synové Efrajimovi byli uvedeni ve svých rodopisech podle svých čeledí, podle domu svých otců, podle počtu jmen od věku dvaceti let výše, všichni schopní táhnout s armádou; spočítaných z pokolení Efrajimova bylo čtyřicet tisíc pět set. Synové Manasesovi byli uvedeni ve svých rodopisech podle svých čeledí, podle domu svých otců, podle počtu jmen od věku dvaceti let výše, všichni schopní táhnout s armádou; spočítaných z pokolení Manasesova bylo třicet dva tisíc dvě stě. Synové Benjamínovi byli uvedeni ve svých rodopisech podle svých čeledí, podle domu svých otců, podle počtu jmen od věku dvaceti let výše, všichni schopní táhnout s armádou; spočítaných z pokolení Benjamínova bylo třicet pět tisíc čtyři sta. Synové Danovi byli uvedeni ve svých rodopisech podle svých čeledí, podle domu svých otců, podle počtu jmen od věku dvaceti let výše, všichni schopní táhnout s armádou; spočítaných z pokolení Danova bylo šedesát dva tisíc sedm set. Synové Ašerovi byli uvedeni ve svých rodopisech podle svých čeledí, podle domu svých otců, podle počtu jmen od věku dvaceti let výše, všichni schopní táhnout s armádou; spočítaných z pokolení Ašerova bylo čtyřicet jeden tisíc pět set. Synové Neftalího byli uvedeni ve svých rodopisech podle svých čeledí, podle domu svých otců, podle počtu jmen od věku dvaceti let výše, všichni schopní táhnout s armádou; spočítaných z pokolení Neftalího bylo padesát tři tisíc čtyři sta. Toto jsou ti, kdo byli spočítáni, které spočítali Mojžíš a Áron a izraelští předáci, dvanáct mužů; jeden muž byl vždy za dům svého otce. To byli všichni spočítaní synové Izraele podle domu svých otců od věku dvaceti let výše, všichni schopní v Izraeli táhnout s armádou. Všech spočítaných bylo šest set tři tisíc pět set padesát. Avšak Lévijci podle pokolení svých otců nebyli mezi ně počítáni. Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Pouze pokolení Léviho nepočítej a nečiň jejich soupis mezi syny Izraele. Nýbrž ustanov Lévijce nad příbytkem svědectví, nad všemi jeho předměty a nade vším, co k němu patří. Oni budou nosit příbytek a všechny jeho předměty, budou v něm konat bohoslužbu a budou tábořit kolem příbytku. Když bude mít příbytek vyrazit na cestu, Lévijci ho složí, a když bude mít příbytek tábořit, Lévijci ho postaví. Když by se přiblížil někdo jiný, bude usmrcen. Synové Izraele budou tábořit každý ve svém táboře, každý pod svou zástavou podle svých oddílů. Avšak Lévijci ať táboří kolem příbytku svědectví, aby na pospolitost synů Izraele nedopadlo rozhořčení. Lévijci budou konat službu příbytku svědectví. Synové Izraele učinili všechno tak, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi. Tak to učinili. Hospodin promluvil k Mojžíšovi a Áronovi: Synové Izraele budou tábořit každý pod svou zástavou, podle znamení domu svých otců; budou tábořit stranou kolem stanu setkávání. Na východě, k východu slunce, bude tábořit zástava tábora Judova podle jejich oddílů. Předákem synů Judových bude Nachšón, syn Amínadabův. Spočítaných v jeho oddílech je sedmdesát čtyři tisíc šest set. Vedle něj bude tábořit pokolení Isacharovo. Předákem synů Isacharových bude Netanel, syn Súarův. Spočítaných v jeho oddílech je padesát čtyři tisíc čtyři sta. Pokolení Zabulónovo. Předákem synů Zabulónových bude Elíab, syn Chelónův. Spočítaných v jeho oddílech je padesát sedm tisíc čtyři sta. Všech spočítaných v táboře Judejců podle jejich oddílů je sto osmdesát šest tisíc čtyři sta. Vyrazí jako první. Na jihu bude zástava tábora Rúbenova podle jejich oddílů. Předákem synů Rúbenových bude Elísúr, syn Šedeúrův. Spočítaných v jeho oddílech je čtyřicet šest tisíc pět set. Vedle něj bude tábořit pokolení Šimeónovo. Předákem synů Šimeónových je Šelumíel, syn Suríšadajův. Spočítaných v jeho oddílech je padesát devět tisíc tři sta. Pokolení Gádovo. Předákem synů Gádových bude Eljásaf, syn Reúelův. Spočítaných v jeho oddílech je čtyřicet pět tisíc šest set padesát. Všech spočítaných v táboře Rúbenovců podle jejich oddílů je sto padesát jedna tisíc čtyři sta padesát. Vyrazí jako druzí. Potom vyrazí stan setkávání, tábor Lévijců, mezi tábory. Jak budou tábořit, tak vyrazí, jeden vedle druhého, podle svých zástav. Na západě bude zástava tábora Efrajimova podle jejich oddílů. Předákem synů Efrajimových bude Elíšama, syn Amíhudův. Spočítaných v jeho oddílech je čtyřicet tisíc pět set. Vedle něj bude pokolení Manasesovo. Předákem synů Manasesových bude Gamlíel, syn Pedásurův. Spočítaných v jeho oddílech je třicet dva tisíc dvě stě. Pokolení Benjamínovo. Předákem synů Benjamínových bude Abídan, syn Gideoního. Spočítaných v jeho oddílech je třicet pět tisíc čtyři sta. Všech spočítaných v táboře Efrajimově podle jejich oddílů je sto osm tisíc jedno sto. Vyrazí jako třetí. Na severu bude zástava tábora Danova podle jejich oddílů. Předákem synů Danových bude Achíezer, syn Amíšadajův. Spočítaných v jejich oddílech je šedesát dva tisíc sedm set. Vedle něj bude tábořit pokolení Ašerovo. Předákem synů Ašerových bude Pagíel, syn Okranův. Spočítaných v jeho oddílech je čtyřicet jeden tisíc pět set. Pokolení Neftalího. Předákem synů Neftalího bude Achíra, syn Énanův. Spočítaných v jeho oddílech je padesát tři tisíc čtyři sta. Všech spočítaných v táboře Danově je sto padesát sedm tisíc šest set. Vyrazí jako poslední podle svých zástav. Toto jsou spočítaní synové Izraele podle domu svých otců. Všech spočítaných v táborech podle jejich oddílů bylo šest set tři tisíc pět set padesát. Lévijci však nebyli počítáni mezi syny Izraele, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi. Synové Izraele učinili všechno tak, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi. Tak tábořili podle svých zástav a tak vyráželi každý podle své čeledi, podle domu svých otců. Toto je rodopis Árona a Mojžíše, tehdy, když Hospodin promluvil k Mojžíšovi na hoře Sínaj. Toto jsou jména synů Áronových: prvorozený Nádab, dále Abíhú, Eleazar a Ítamar. Toto jsou jména synů Áronových, pomazaných kněží, které zasvětil, aby sloužili jako kněží. Nádab a Abíhú zemřeli před Hospodinem, když přinesli v Sínajské pustině před Hospodina cizí oheň. Syny neměli. Jako kněží tedy sloužili v přítomnosti svého otce Árona Eleazar a Ítamar. Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Předveď pokolení Léviho a postav ho před kněze Árona, aby mu sloužili. Budou konat službu pro něj a pro celou pospolitost před stanem setkávání a vykonávat službu příbytku. Budou dbát na všechny předměty stanu setkávání a službu synů Izraele a vykonávat službu příbytku. Dej Lévijce Áronovi a jeho synům; budou mu zcela darováni od synů Izraele. Árona a jeho syny ustanov, aby dbali na své kněžství. Když by se přiblížil někdo jiný, bude usmrcen. Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Hle, vzal jsem Lévijce zprostřed synů Izraele namísto všech prvorozených, otvírajících lůno, mezi syny Izraele. Lévijci budou patřit mně. Neboť mně patří všechno prvorozené. Tehdy, když jsem v egyptské zemi pobil všechno prvorozené, zasvětil jsem pro sebe všechno prvorozené v Izraeli, člověka i zvíře. Budou patřit mně. Já jsem Hospodin. Hospodin promluvil k Mojžíšovi v Sínajské pustině: Spočítej syny Léviho podle domu jejich otců, podle jejich čeledí. Spočítej všechny mužského pohlaví od věku jednoho měsíce výše. Mojžíš je tedy spočítal podle Hospodinova příkazu, jak mu bylo přikázáno. Toto byli synové Léviho podle svých jmen: Geršón, Kehat a Merarí. Toto jsou jména synů Geršónových podle jejich čeledí: Libní a Šimeí. Synové Kehatovi podle svých čeledí: Amrám, Jishár, Chebrón a Uzíel. Synové Merarího podle svých čeledí: Machlí a Muší. Toto jsou čeledi Léviho podle domu svých otců: Geršónovi patřila čeleď Libního a čeleď Šimeího. To jsou čeledi Geršónovců. Spočítaných podle počtu všech mužského pohlaví od věku jednoho měsíce výše, spočítaných bylo sedm tisíc pět set. Geršónské čeledi tábořily za příbytkem na západě. Předákem domu otce Geršónovců byl Eljásaf, syn Láelův. Služba synů Geršónových ve stanu setkávání zahrnovala příbytek, stan, jeho přikrývku a oponu vchodu do stanu setkávání, i závěsy nádvoří, oponu vchodu do nádvoří, které je kolem příbytku a oltáře, a jeho lana pro všechnu práci kolem toho. Kehatovi patřila čeleď Amrámců, čeleď Jishárců, čeleď Chebrónců a čeleď Ozíelců. Toto jsou čeledi Kehatovců. Počet všech mužského pohlaví od věku jednoho měsíce výše byl osm tisíc šest set těch, kteří konali službu při svatyni. Čeledi synů Kehatových tábořily na jižní straně příbytku. Předákem domu otce čeledí Kehatovců byl Elísáfan, syn Uzíelův. Jejich služba zahrnovala truhlu, stůl, svícen, oltáře a předměty svatyně, s kterými konali bohoslužbu, oponu a všechnu práci kolem toho. Předákem lévijských předáků byl kněz Eleazar, syn Áronův; dohlížel nad těmi, kteří konali službu při svatyni. Merarímu patřila čeleď Machlího a čeleď Mušího. Toto jsou čeledi Meraríjců. Spočítaných podle počtu všech mužského pohlaví od věku jednoho měsíce výše bylo šest tisíc dvě stě. Předákem domu otce čeledí Merarího byl Súríel, syn Abíchajilův. Tábořily na severní straně příbytku. Povinnost služby synů Merarího zahrnovala desky příbytku, jeho závory, jeho sloupy, jeho podstavce, všechny jeho předměty a všechnu práci kolem toho, sloupy kolem nádvoří, jejich podstavce, kolíky a lana. Před příbytkem na východě, před stanem setkávání k východu slunce, tábořili Mojžíš a Áron i jeho synové, kteří konali službu při svatyni jako službu synů Izraele. Když by se přiblížil někdo jiný, měl být usmrcen. Všech spočítaných Lévijců, které spočítal Mojžíš a Áron na Hospodinův příkaz podle jejich čeledí, všech mužského pohlaví od věku jednoho měsíce výše bylo dvacet dva tisíc. Hospodin řekl Mojžíšovi: Spočítej všechny prvorozené mužského pohlaví mezi syny Izraele od věku jednoho měsíce výše a učiň jejich jmenovitý výčet a vezmi Lévijce pro mne – já jsem Hospodin – namísto všech prvorozených mezi syny Izraele i dobytek Lévijců namísto všech prvorozených mezi dobytkem synů Izraele. Mojžíš spočítal všechny prvorozené mezi syny Izraele, jak mu Hospodin přikázal. Jmenovitý počet všech prvorozených mužského pohlaví od věku jednoho měsíce výše, jak byli spočítáni, byl dvacet dva tisíc dvě stě sedmdesát tři. Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Vezmi Lévijce namísto všech prvorozených mezi syny Izraele i dobytek Lévijců namísto jejich dobytka. Lévijci budou patřit mně. Já jsem Hospodin. Jako výkupné za těch dvě stě sedmdesát tři, kteří mezi syny Izraele přebývají nad Lévijce, vyber po pěti šekelech na hlavu; vyber to podle šekelu svatyně, dvacet gér na šekel. Dej to stříbro Áronovi a jeho synům jako výkupné za ty, kteří přebývají nad jejich počet. Mojžíš vybral stříbro jako výkupné od těch, kteří přebývali nad vykoupené Lévijci. Od prvorozených synů Izraele vybral stříbro, tisíc tři sta šedesát pět šekelů podle šekelu svatyně. Mojžíš pak dal výkupné stříbro Áronovi a jeho synům podle Hospodinova příkazu, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi. Hospodin promluvil k Mojžíšovi a Áronovi: Učiň soupis synů Kehatových mezi syny Léviho podle jejich čeledí podle domu jejich otců, od věku třiceti let výše až do věku padesáti let, všech, kteří přicházejí do služby, aby konali práci při stanu setkávání. Toto bude služba synů Kehatových při stanu setkávání: nejsvětější věci. Když bude mít tábor vyrazit na cestu, vejde Áron a jeho synové, sundají zakrývající oponu a přikryjí s ní truhlu svědectví. Dají na ni přikrývku z tachaší kůže, nahoře rozprostřou pokrývku celou z modré příze a vloží její tyče. Na stůl pro předkladné chleby rozprostřou pokrývku z modré příze a dají na něj mísy, kadidlové pánvičky, obětní misky a konve pro lité oběti; chléb ať je na něm ustavičně. Rozprostřou na to karmínovou pokrývku, přikryjí ho přikrývkou z tachaší kůže a vloží jeho tyče. Potom vezmou pokrývku z modré příze, přikryjí svícen ke svícení, jeho lampy, jeho kleště, jeho pánvičky na uhlíky a všechny nádoby na olej, s kterými při něm konají bohoslužbu, dají ho i všechny jeho předměty na přikrývku z tachaší kůže a dají na nosítka. Na zlatý oltář rozprostřou pokrývku z modré příze, přikryjí ho přikrývkou z tachaší kůže a vloží jeho tyče. Vezmou všechny předměty pro bohoslužbu, se kterými slouží ve svatyni, dají na pokrývku z modré příze, přikryjí je přikrývkou z tachaší kůže a dají na nosítka. Očistí oltář od popela a rozprostřou na něj purpurovou pokrývku. Dají na něj všechny jeho předměty, se kterými na něm konají bohoslužbu – pánvičky na uhlíky, vidlice, lopaty, misky a všechny oltářní předměty – rozprostřou na něj přikrývku z tachaší kůže a vloží jeho tyče. Když Áron a jeho synové dokončí přikrývání svatyně a všech předmětů svatyně, když bude mít tábor vyrazit na cestu, potom přijdou synové Kehatovi, aby to nesli. Nedotknou se svatých věcí, aby nezemřeli. Toto budou nosit synové Kehatovi ve stanu setkávání. Kněz Eleazar, syn Áronův, bude dohlížet na olej ke svícení, vonné kadidlo, ustavičnou přídavnou oběť a olej pomazání; bude dohlížet na celý příbytek a vše, co je v něm, na svatyni i její předměty. Hospodin promluvil k Mojžíšovi a Áronovi: Nenechte vyhladit kmen čeledí Kehatovců zprostřed Lévijců. Takto s nimi jednejte a zůstanou naživu, nezemřou, když by se přiblížili k nejsvětějším věcem: Áron a jeho synové přijdou a ustanoví jednoho každého do jeho služby a jeho nošení. Kehatovci však ať nevejdou, aby se dívali během přikrývání svatých věcí, jinak zemřou. Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Učiň také soupis synů Geršónových podle domu jejich otců podle jejich čeledí. Spočítej je od věku třiceti let výše až do věku padesáti let, všechny, kteří přicházejí konat službu, vykonávat službu ve stanu setkávání. Toto bude služba geršónských čeledí při službě a nošení: Budou nosit stanové plachty příbytku, stan setkávání, jeho přikrývku a tachaší přikrývku, která je na něm nahoře, oponu vchodu do stanu setkávání, závěsy nádvoří i oponu brány do nádvoří, které je kolem příbytku a oltáře, jeho lana a všechny předměty k práci s nimi; ať konají všechno, co se s nimi dělá. Všechna služba synů Geršónových při všem jejich nošení a při vší jejich službě bude vykonávána podle příkazu Árona a jeho synů. Ustanovte je do služby všeho jejich nošení. Toto bude služba čeledí synů Geršónových ve stanu setkávání. Jejich služba bude pod vedením kněze Ítamara, syna Áronova. Spočítej syny Merarího podle jejich čeledí podle domu jejich otců. Spočítej je od věku třiceti let výše až do věku padesáti let, všechny, kteří přicházejí do služby, aby vykonávali službu při stanu setkávání. Toto bude služba jejich nošení při vší jejich službě ve stanu setkávání: desky příbytku a jeho závory, jeho sloupy a podstavce, sloupy okolního nádvoří, jejich podstavce, jejich kolíky a lana spolu se všemi jejich předměty a vší jejich službou. Jmenovitě určete předměty služby jejich nošení. Toto bude služba čeledí synů Merarího při vší jejich službě ve stanu setkávání pod vedením kněze Ítamara, syna Áronova. Mojžíš, Áron a předáci pospolitost spočítali syny Kehatovy podle jejich čeledí a podle domu jejich otců, od věku třiceti let výše až do věku padesáti let, všechny, kteří přicházejí do služby a práce ve stanu setkávání. Spočítaných podle jejich čeledí bylo dva tisíce sedm set padesát. Toto byli spočítaní z čeledí Kehatových, všichni, kdo sloužili ve stanu setkávání, které spočítali Mojžíš a Áron podle Hospodinova příkazu prostřednictvím Mojžíše. Spočítaní ze synů Geršónových podle jejich čeledí a podle domu jejich otců od věku třiceti let výše až do věku padesáti let, všichni, kteří přicházejí do služby a práce ve stanu setkávání: Spočítaných podle jejich čeledí a podle domu jejich otců bylo dva tisíce šest set třicet. Toto byli spočítaní z čeledí synů Geršónových, všichni, kdo sloužili ve stanu setkávání, které spočítali Mojžíš a Áron podle Hospodinova příkazu. Spočítaní z čeledí synů Merarího podle jejich čeledí a podle domu jejich otců od věku třiceti let výše až do věku padesáti let, všichni, kteří přicházejí do služby a práce ve stanu setkávání: Spočítaných podle jejich čeledí bylo tři tisíce dvě stě. Toto byli spočítaní z čeledí synů Merarího, které spočítali Mojžíš a Áron podle Hospodinova příkazu prostřednictvím Mojžíše. Všech spočítaných, které spočítali Mojžíš, Áron a předáci Izraele, Lévijců podle jejich čeledí a podle domu jejich otců od věku třiceti let výše až do věku padesáti let, všech, kteří přicházejí vykonávat jednotlivé služby a službu nošení ve stanu setkávání, spočítaných bylo osm tisíc pět set osmdesát. Spočítal je podle Hospodinova příkazu prostřednictvím Mojžíše jednoho každého podle jeho služby a jeho nošení; spočítal je, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi. Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Přikaž synům Izraele, aby poslali pryč z tábora všechny postižené malomocenstvím, všechny trpící výtokem a všechny, kteří jsou nečistí kvůli mrtvému. Pošlete pryč muže i ženu, pošlete je ven z tábora, aby neznečišťovali své tábory, uprostřed nichž já přebývám. Synové Izraele to udělali a poslali je ven z tábora. Jak promluvil Hospodin k Mojžíšovi, tak synové Izraele udělali. Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Promluv k synům Izraele: Když muž či žena spáchají nějaký hřích proti člověku a zpronevěří se vůči Hospodinu věrolomností, takový člověk ponese vinu. Musí vyznat svůj hřích, který spáchal, to, čím se provinil, doposledka vrátit, přidat k tomu pětinu a dát tomu, proti komu se provinil. Jestliže ten muž nemá příbuzného, kterému by vrátil to, čím se provinil, bude to vráceno Hospodinu pro kněze – kromě berana smíření, s nímž bude za něj vykonán obřad smíření. Každý dar pozdvihování ze všech svatých darů synů Izraele, který přinesou knězi, bude patřit jemu. Svaté dary od kohokoliv budou patřit jemu; co kdo dá knězi, bude patřit jemu. Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Promluv k synům Izraele a řekni jim: Kdyby žena nějakého muže sešla na scestí a zpronevěřila se vůči němu věrolomností, takže by s ní ležel muž a došlo k výronu semene, ale bylo by to skryto před očima jejího muže, zůstala by ukryta, ačkoliv se poskvrnila, protože proti ní nebyl svědek a nebyla chycena, jestliže potom na muže přijde žárlivost, vzplane žárlivostí vůči své ženě a ona se poskvrnila anebo na něj přijde žárlivost, vzplane žárlivostí vůči své ženě, ale ona se neposkvrnila, ten muž přivede svou ženu ke knězi a přinese za ni obětní dar: desetinu éfy ječné mouky. Nevyleje na ni olej ani na ni nedá kadidlo, protože je to obětní dar žárlivosti, obětní dar památky připomínající vinu. Kněz ji přivede a postaví ji před Hospodina. Kněz vezme svatou vodu do hliněné nádoby. Pak vezme kněz trochu prachu, který bude na podlaze příbytku, a dá jej do vody. Kněz postaví tu ženu před Hospodina, rozpustí vlasy na hlavě té ženy a dá jí do ruky připomínkový obětní dar, to je obětní dar žárlivosti. A v rukou kněze bude hořká voda působící prokletí. Kněz ji zapřisáhne a řekne ženě: Jestliže s tebou neležel muž a jestliže jsi nesešla na scestí nečistoty, zatímco podléháš svému muži, buď zproštěna účinku této hořké vody působící prokletí. Jestliže jsi však sešla na scestí, zatímco podléháš svému muži, jestliže ses poskvrnila a měl s tebou pohlavní styk někdo kromě tvého muže – kněz zapřisáhne tu ženu přísahou prokletí a řekne ženě – ať tě Hospodin uprostřed tvého lidu učiní prokletím a přísahou, když ti dá Hospodin propadlá bedra a vyduté lůno. Ať tato voda působící prokletí pronikne do tvých vnitřností, aby tvé lůno vydulo a tvá bedra propadla. A žena řekne: Amen, Amen. Kněz napíše tato prokletí do knihy a pak je smyje do hořké vody. Dá ženě vypít tu hořkou vodu působící prokletí a voda působící prokletí vejde do ní k hořkosti. Potom vezme kněz z rukou ženy obětní dar žárlivosti, zamává obětním darem před Hospodinem a přinese ho na oltář. Kněz vezme z obětního daru hrst jako pamětní dar a obětuje ho na oltáři. Potom dá ženě vypít tu vodu. Když jí dá vypít tu vodu, stane se, že jestliže se poskvrnila a zpronevěřila vůči svému muži věrolomností, vejde do ní voda působící prokletí a způsobí hořkost, její břicho bude vyduté a její bedra propadlá. I stane se ta žena prokletím uprostřed svého lidu. Jestliže se však ta žena neposkvrnila a je čistá, zůstane bez trestu a schopná mít potomstvo. Toto je zákon o žárlivosti, když žena sejde na scestí, zatímco podléhá svému muži, a poskvrní se, anebo muž, na kterého přijde žárlivost, vzplane žárlivostí vůči své ženě – ať postaví ženu před Hospodina a kněz s ní naloží podle tohoto zákona. Muž bude zproštěn viny, ale ta žena ponese svou vinu. Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Promluv k synům Izraele a řekni jim: Když muž či žena učiní zvláštní slib a jako nazír se zasvětí Hospodinu, bude se naprosto zdržovat vína a piva, nebude pít vinný ocet ani ocet z opojného nápoje, nebude pít žádnou hroznovou šťávu a nebude jíst hrozny čerstvé ani sušené. Po všechny dny svého nazírství nebude jíst nic, co bylo získáno z vinné révy, ani nezralé hrozny, ani semeno. Po všechny dny jeho nazírského slibu nepřijde břitva na jeho hlavu; dokud se nenaplní dny, na které se zasvětil Hospodinu, bude svatý, nechá si volně růst vlasy na hlavě. Po všechny dny svého zasvěcení Hospodinu se nepřiblíží k mrtvému člověku. Neposkvrní se ani se svým otcem, matkou, bratrem či sestrou, když zemřou, neboť má na hlavě zasvěcení svému Bohu. Po všechny dny svého nazírství bude svatý Hospodinu. Když by v okamžiku a náhle vedle něj zemřel mrtvý a znečistil by tak jeho posvěcenou hlavu, oholí si hlavu v den svého očišťování; oholí si ji v sedmý den. Osmého dne přinese dvě hrdličky nebo dvě holoubata ke knězi do vchodu stanu setkávání. Kněz ať připraví jedno jako oběť za hřích a jedno jako zápalnou oběť a vykoná za něj obřad smíření, protože zhřešil kvůli mrtvému. V onen den posvětí svou hlavu. Zasvětí Hospodinu dny svého nazírství. Přivede ročního beránka jako oběť za vinu. Dřívější dny propadnou, protože poskvrnil své nazírství. Toto je zákon o nazírovi: V den, kdy se naplní dny jeho nazírství, přivede ho do vchodu stanu setkávání. Jako svůj obětní dar přivede Hospodinu jednoho ročního beránka bez vady jako zápalnou oběť, jednu roční ovečku bez vady jako oběť za hřích a jednoho berana bez vady jako pokojnou oběť. Dále koš nekvašených chlebů, totiž bochníky z jemné mouky namísené s olejem, nekvašené placky pomazané olejem a patřičné přídavné oběti a lité oběti. Kněz to přinese před Hospodina a připraví jeho oběť za hřích a jeho zápalnou oběť. Berana připraví jako pokojnou oběť pro Hospodina s košem nekvašených chlebů. Kněz též připraví jeho přídavnou oběť a jeho litou oběť. Nazír si u vchodu do stanu setkávání oholí svou posvěcenou hlavu, vlasy ze své posvěcené hlavy vezme a dá je do ohně pod pokojnou obětí. Kněz vezme uvařenou plec z berana, jeden nekvašený bochník z koše, jednu nekvašenou placku a dá to nazírovi do rukou poté, co si oholil svou posvěcenou hlavu. Kněz s nimi zamává před Hospodinem jako mávanou obětí. Je to svatá věc; patří to knězi spolu s hrudím mávané oběti a kýtou daru pozdvihování. Potom může nazír pít víno. To je zákon o nazírovi, který slíbí svůj obětní dar Hospodinu za své zasvěcení, kromě toho, co může udělat navíc. Podle svého slibu, který učinil, tak ať učiní, podle zákona o svém zasvěcení. Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Promluv k Áronovi a jeho synům slovy: Takto budete žehnat synům Izraele. Říkejte jim: Ať ti Hospodin žehná a chrání tě! Ať nad tebou Hospodin rozjasní svou tvář a je ti milostiv! Ať k tobě Hospodin pozvedne svou tvář a zahrne tě pokojem! Budou klást mé jméno na syny Izraele a já jim požehnám. I stalo se v den, kdy Mojžíš dokončil stavění příbytku, že ho pomazal a posvětil i všechny jeho předměty a také oltář a všechny jeho předměty. Když je pomazal a posvětil, přiblížili se izraelští předáci (to byli předáci domu svých otců, předáci pokolení, ustanovení nad spočítanými) a přinesli před Hospodina svůj obětní dar: Šest krytých vozů a dvanáct býků – vůz na dva předáky a na každého jednoho býka. Přivedli je před příbytek. Hospodin řekl Mojžíšovi: Vezmi to od nich a budou k užití při službě stanu setkávání; dej je Lévijcům, každému podle jejich služby. Mojžíš tedy vzal vozy a býky a dal je Lévijcům. Dva vozy a čtyři býky dal synům Geršónovým podle jejich služby a čtyři vozy a osm býků dal synům Merarího podle jejich služby pod vedením kněze Ítamara, syna Áronova. Synům Kehatovým nedal nic, protože jim patřila služba svatých věcí, aby je nosili na ramenou. Předáci přinesli dar k posvěcení oltáře v den jeho pomazání. Předáci přinesli svůj obětní dar před oltář. Hospodin řekl Mojžíšovi: Každého dne přinese vždy jeden předák svůj obětní dar k posvěcení oltáře. I stalo se, že prvního dne přinesl svůj obětní dar Nachšón, syn Amínadabův, za pokolení Judovo. Jeho obětním darem bylo: jedna stříbrná mísa o váze sto třiceti šekelů, jedna stříbrná miska o váze sedmdesáti šekelů podle šekelu svatyně, obě plné jemné mouky namísené s olejem na přídavnou oběť, jedna kadidlová pánvička o váze deseti šekelů zlata, plná kadidla, jeden býček, jeden beran a jeden roční beránek na zápalnou oběť, jeden chlupatý kozel na oběť za hřích a na pokojnou oběť dva býci, pět beranů, pět kozlů a pět ročních beránků. To byl obětní dar Nachšóna, syna Amínadabova. Druhého dne přinesl dar Netanel, syn Súarův, předák Isacharův. Přinesl svůj obětní dar: jednu stříbrnou mísu o váze sto třiceti šekelů, jednu stříbrnou misku o váze sedmdesáti šekelů podle šekelu svatyně, obě plné jemné mouky namísené s olejem na přídavnou oběť, jednu kadidlovou pánvičku o váze deseti šekelů zlata, plnou kadidla, jednoho býčka, jednoho berana a jednoho ročního beránka na zápalnou oběť, jednoho chlupatého kozla na oběť za hřích a na pokojnou oběť dva býky, pět beranů, pět kozlů a pět ročních beránků. To byl obětní dar Netanela, syna Súarova. Třetího dne předák synů Zabulónových Elíab, syn Chelónův, přinesl svůj obětní dar: jednu stříbrnou mísu o váze sto třiceti šekelů, jednu stříbrnou misku o váze sedmdesáti šekelů podle šekelu svatyně, obě plné jemné mouky namísené s olejem na přídavnou oběť, jednu kadidlovou pánvičku o váze deseti šekelů zlata, plnou kadidla, jednoho býčka, jednoho berana a jednoho ročního beránka na zápalnou oběť, jednoho chlupatého kozla na oběť za hřích a na pokojnou oběť dva býky, pět beranů, pět kozlů a pět ročních beránků. To byl obětní dar Elíaba, syna Chelónova. Čtvrtého dne předák synů Rúbenových Elísúr, syn Šedeúrův, přinesl svůj obětní dar: jednu stříbrnou mísu o váze sto třiceti šekelů, jednu stříbrnou misku o váze sedmdesáti šekelů podle šekelu svatyně, obě plné jemné mouky namísené s olejem na přídavnou oběť, jednu kadidlovou pánvičku o váze deseti šekelů zlata, plnou kadidla, jednoho býčka, jednoho berana a jednoho ročního beránka na zápalnou oběť, jednoho chlupatého kozla na oběť za hřích a na pokojnou oběť dva býky, pět beranů, pět kozlů a pět ročních beránků. To byl obětní dar Elísúra, syna Šedeúrova. Pátého dne předák synů Šimeónových Šelumíel, syn Suríšadajův, přinesl svůj obětní dar: jednu stříbrnou mísu o váze sto třiceti šekelů, jednu stříbrnou misku o váze sedmdesáti šekelů podle šekelu svatyně, obě plné jemné mouky namísené s olejem na přídavnou oběť, jednu kadidlovou pánvičku o váze deseti šekelů zlata, plnou kadidla, jednoho býčka, jednoho berana a jednoho ročního beránka na zápalnou oběť, jednoho chlupatého kozla na oběť za hřích a na pokojnou oběť dva býky, pět beranů, pět kozlů a pět ročních beránků. To byl obětní dar Šelumíla, syna Suríšadajova. Šestý den předák synů Gádových Eljásaf, syn Deúelův, přinesl svůj obětní dar: jednu stříbrnou mísu o váze sto třiceti šekelů, jednu stříbrnou misku o váze sedmdesáti šekelů podle šekelu svatyně, obě plné jemné mouky namísené s olejem na přídavnou oběť, jednu kadidlovou pánvičku o váze deseti šekelů zlata, plnou kadidla, jednoho býčka, jednoho berana a jednoho ročního beránka na zápalnou oběť, jednoho chlupatého kozla na oběť za hřích a na pokojnou oběť dva býky, pět beranů, pět kozlů a pět ročních beránků. To byl obětní dar Eljásafa, syna Deúelova. Sedmého dne předák synů Efrajimových Elíšama, syn Amíhudův, přinesl svůj obětní dar: jednu stříbrnou mísu o váze sto třiceti šekelů, jednu stříbrnou misku o váze sedmdesáti šekelů podle šekelu svatyně, obě plné jemné mouky namísené s olejem na přídavnou oběť, jednu kadidlovou pánvičku o váze deseti šekelů zlata, plnou kadidla, jednoho býčka, jednoho berana a jednoho ročního beránka na zápalnou oběť, jednoho chlupatého kozla na oběť za hřích a na pokojnou oběť dva býky, pět beranů, pět kozlů a pět ročních beránků. To byl obětní dar Elíšamy, syna Amíhudova. Osmého dne předák synů Manasesových Gamlíel, syn Pedásurův, přinesl svůj obětní dar: jednu stříbrnou mísu o váze sto třiceti šekelů, jednu stříbrnou misku o váze sedmdesáti šekelů podle šekelu svatyně, obě plné jemné mouky namísené s olejem na přídavnou oběť, jednu kadidlovou pánvičku o váze deseti šekelů zlata, plnou kadidla, jednoho býčka, jednoho berana a jednoho ročního beránka na zápalnou oběť, jednoho chlupatého kozla na oběť za hřích a na pokojnou oběť dva býky, pět beranů, pět kozlů a pět ročních beránků. To byl obětní dar Gamlíela, syna Pedásurova. Devátého dne předák synů Benjamínových Abídan, syn Gideoního, přinesl svůj obětní dar: jednu stříbrnou mísu o váze sto třiceti šekelů, jednu stříbrnou misku o váze sedmdesáti šekelů podle šekelu svatyně, obě plné jemné mouky namísené s olejem na přídavnou oběť, jednu kadidlovou pánvičku o váze deseti šekelů zlata, plnou kadidla, jednoho býčka, jednoho berana a jednoho ročního beránka na zápalnou oběť, jednoho chlupatého kozla na oběť za hřích a na pokojnou oběť dva býky, pět beranů, pět kozlů a pět ročních beránků. To byl obětní dar Abídana, syna Gideoního. Desátého dne předák synů Danových Achíezer, syn Amíšadajův, přinesl svůj obětní dar: jednu stříbrnou mísu o váze sto třiceti šekelů, jednu stříbrnou misku o váze sedmdesáti šekelů podle šekelu svatyně, obě plné jemné mouky namísené s olejem na přídavnou oběť, jednu kadidlovou pánvičku o váze deseti šekelů zlata, plnou kadidla, jednoho býčka, jednoho berana a jednoho ročního beránka na zápalnou oběť, jednoho chlupatého kozla na oběť za hřích a na pokojnou oběť dva býky, pět beranů, pět kozlů a pět ročních beránků. To byl obětní dar Achíezera, syna Amíšadajova. Jedenáctého dne předák synů Ašerových Pagíel, syn Okranův, přinesl svůj obětní dar: jednu stříbrnou mísu o váze sto třiceti šekelů, jednu stříbrnou misku o váze sedmdesáti šekelů podle šekelu svatyně, obě plné jemné mouky namísené s olejem na přídavnou oběť, jednu kadidlovou pánvičku o váze deseti šekelů zlata, plnou kadidla, jednoho býčka, jednoho berana a jednoho ročního beránka na zápalnou oběť, jednoho chlupatého kozla na oběť za hřích a na pokojnou oběť dva býky, pět beranů, pět kozlů a pět ročních beránků. To byl obětní dar Pagíela, syna Okranova. Dvanáctého dne předák synů Neftalího Achíra, syn Énanův, přinesl svůj obětní dar: jednu stříbrnou mísu o váze sto třiceti šekelů, jednu stříbrnou misku o váze sedmdesáti šekelů podle šekelu svatyně, obě plné jemné mouky namísené s olejem na přídavnou oběť, jednu kadidlovou pánvičku o váze deseti šekelů zlata, plnou kadidla, jednoho býčka, jednoho berana a jednoho ročního beránka na zápalnou oběť, jednoho chlupatého kozla na oběť za hřích a na pokojnou oběť dva býky, pět beranů, pět kozlů a pět ročních beránků. To byl obětní dar Achíry, syna Énanova. To byl obětní dar posvěcení oltáře v den jeho pomazání od izraelských předáků: dvanáct stříbrných mís, dvanáct stříbrných misek, dvanáct zlatých kadidlových pánviček – každá mísa o váze sto třiceti šekelů stříbra a každá miska o váze sedmdesáti šekelů, celkem stříbrné nádoby o váze tisíc čtyři sta šekelů podle šekelu svatyně, dvanáct zlatých kadidlových pánviček, plných kadidla, po deseti šekelech na kadidlovou pánvičku podle šekelu svatyně, všeho zlata na kadidlových pánvičkách bylo sto dvacet šekelů; všeho skotu na zápalnou oběť bylo dvanáct býčků, dvanáct beranů a dvanáct ročních beránků, jejich dar na oběť za hřích byl dvanáct chlupatých kozlů, všeho skotu na pokojnou oběť bylo dvacet čtyři býčků, šedesát beranů, šedesát kozlů a šedesát ročních beránků. To byl dar k posvěcení oltáře po jeho pomazání. Když vcházel Mojžíš do stanu setkávání, aby mluvil s Bohem, slyšel hlas mluvící k němu ze slitovnice, která byla na truhle svědectví mezi dvěma cheruby, a mluvil k němu. Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Promluv k Áronovi a řekni mu: Když budeš nasazovat lampy, ať sedm lamp osvěcuje místo před svícnem. Áron tak učinil. Nasadil lampy dopředu před svícen, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi. Svícen byl udělán takto: Byla to tepaná práce ze zlata, od podstavce až po květ to byla tepaná práce; podle podoby, již ukázal Hospodin Mojžíšovi, tak udělal svícen. Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Vezmi Lévijce zprostřed synů Izraele a očisti je. Nalož s nimi takto, abys je očistil: pokrop je vodou očištění, ať si přejedou břitvou po celém těle a vyperou si šaty, aby se očistili. Ať vezmou býčka a jako přídavnou oběť jemnou mouku namísenou s olejem a ty vezmi druhého býčka jako oběť za hřích. Přiveď Lévijce před stan setkávání a svolej celou pospolitost synů Izraele. Přiveď Lévijce před Hospodina a synové Izraele na Lévijce vloží ruce. Áron ať obětuje Lévijce před Hospodinem jako mávanou oběť od synů Izraele, aby mohli vykonávat Hospodinovu službu. Lévijci ať vloží ruce na hlavy býčků a ty připrav jednoho jako oběť za hřích a druhého jako zápalnou oběť pro Hospodina, abys vykonal obřad smíření za Lévijce. Potom postav Lévijce před Árona a před jeho syny a obětuj je jako mávanou oběť pro Hospodina. Odděl Lévijce zprostřed synů Izraele; Lévijci budou moji. Potom, až je očistíš a obětuješ jako mávanou oběť, ať Lévijci vejdou, aby sloužili ve stanu setkávání, neboť jsou zcela darováni mně zprostřed synů Izraele namísto všeho, co otvírá lůno, namísto všeho prvorozeného ze synů Izraele, vzal jsem si je pro sebe. Neboť mně patří vše prvorozené ze synů Izraele, z lidí i zvířat. Tehdy, když jsem v egyptské zemi pobil všechno prvorozené, zasvětil jsem je pro sebe. Vzal jsem si Lévijce místo všeho prvorozeného ze synů Izraele. Dal jsem Lévijce jako dar Áronovi a jeho synům zprostřed synů Izraele, aby vykonávali službu synů Izraele ve stanu setkávání a získávali smíření pro syny Izraele, aby nenastala pohroma mezi syny Izraele, když by se synové Izraele přiblížili ke svatyni. Mojžíš, Áron a celá pospolitost synů Izraele naložili s Lévijci tak, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi o Lévijcích – tak s nimi synové Izraele naložili. Lévijci se očistili od hříchu, vyprali si šaty a Áron je obětoval před Hospodinem jako mávanou oběť; Áron za ně vykonal obřad smíření, aby je očistil. Potom vešli Lévijci vykonávat svou službu ve stanu setkávání před Áronem a před jeho syny. Jak Hospodin Mojžíšovi o Lévijcích přikázal, tak s nimi naložili. Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Toto je nařízení o Lévijcích: Od věku dvaceti pěti let výše bude každý Lévijec přicházet konat službu při práci stanu setkávání. Ale ve věku padesáti let odstoupí ze služebního oddílu a nebude již sloužit. Ať slouží svým bratrům ve stanu setkávání, kteří konají službu, službu však konat nebude. Takto nalož s Lévijci ohledně jejich služby. Hospodin promluvil k Mojžíšovi v Sínajské pustině v prvním měsíci druhého roku po jejich vyjití z egyptské země: Ať synové Izraele slaví v určený čas Velikonoce. Budete je slavit navečer čtrnáctého dne toho měsíce v jejich určený čas, budete je slavit zcela podle ustanovení a nařízení o nich. Mojžíš tedy promluvil k synům Izraele, aby slavili Velikonoce. I slavili Velikonoce prvního měsíce, čtrnáctého dne toho měsíce navečer v Sínajské pustině. Synové Izraele učinili všechno tak, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi. Stalo se však, že někteří muži byli nečistí kvůli mrtvému člověku a nemohli onoho dne slavit Velikonoce. Předstoupili proto onoho dne před Mojžíše a Árona. Ti muži mu řekli: Jsme nečistí kvůli mrtvému člověku. Proč bychom měli být zbaveni možnosti přinést Hospodinův obětní dar v určený čas spolu se syny Izraele? Mojžíš jim řekl: Zůstaňte tu a já budu poslouchat, co vám Hospodin přikáže. Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Promluv k synům Izraele: Každý člověk, který bude mezi vámi či vašimi potomky nečistý kvůli mrtvému nebo bude na daleké cestě, bude slavit velikonoční oběť Hospodinu. Budou ji slavit druhého měsíce čtrnáctého dne navečer, budou ji jíst s nekvašenými chleby a hořkými bylinami. Neponechají z ní nic do rána, nezlámou na ní kost. Budou ji slavit zcela podle ustanovení o velikonoční oběti. Ten, kdo by byl čistý a nebyl by na cestě a upustil by od slavení velikonoční oběti, takový člověk ať je vyhlazen ze svého lidu, protože nepřinesl v určený čas Hospodinův obětní dar. Takový muž ponese následky svého hříchu. Jestliže s vámi bude pobývat příchozí a bude slavit velikonoční oběť Hospodinu, ať ji slaví podle ustanovení o velikonoční oběti a podle nařízení o ní. Budete mít jedno ustanovení, jak pro příchozího, tak pro domorodce v zemi. V den, kdy byl příbytek postaven, přikryl příbytek, totiž stan svědectví, oblak a od večera až do rána býval nad příbytkem v podobě ohně. Tak tomu bývalo ustavičně: přikrýval ho oblak a v noci měl podobu ohně. Kdykoli se oblak ze stanu zvedl, synové Izraele vyrazili, a na místě, kde oblak spočíval, tam synové Izraele tábořili. Podle Hospodinova příkazu synové Izraele vyráželi a podle Hospodinova příkazu tábořili. Tábořili po všechny dny, kdy oblak spočíval nad příbytkem. Když se oblak nad příbytkem zdržoval mnoho dnů, synové Izraele konali Hospodinovu službu a neputovali. Stávalo se, že oblak byl nad příbytkem několik dní – tehdy podle Hospodinova příkazu tábořili a podle Hospodinova příkazu vyráželi. A stávalo se, že oblak byl od večera do rána a ráno se oblak zvedl, takže vyrazili. Ať to bylo ve dne či v noci, když se oblak zvedl, vyrazili. Ať to bylo dva dny, měsíc či rok, když oblak spočíval nad příbytkem, synové Izraele tábořili a nevyrazili, a když se zvedl, vyrazili. Podle Hospodinova příkazu tábořili a podle Hospodinova příkazu vyráželi; zachovávali Hospodinův řád, podle Hospodinova příkazu prostřednictvím Mojžíše. Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Udělej dvě stříbrné trubky. Udělej je jako tepanou práci. Budeš je mít ke svolávání pospolitosti a jako pokyn k odchodu táborů. Když na ně zatroubí, sejde se k tobě celá pospolitost u vchodu do stanu setkávání. Jestliže však zatroubí jen na jednu, sejdou se k tobě předáci, vůdcové izraelských rodů. Když zatroubíte poplašně, vyrazí tábory tábořící na východě. Když zatroubíte poplašně podruhé, vyrazí tábory tábořící na jihu. Na jejich odchod ať troubí poplašně, kdežto při svolávání shromáždění zatrubte, ale ne poplašně. Na trubky ať troubí synové Áronovi, kněží. Bude to věčné ustanovení pro vás i pro vaše potomky. A když ve své zemi vytáhnete do boje proti protivníkovi, který vás bude utlačovat, trubte poplašně na trubky. Tak budete připomenuti před Hospodinem, svým Bohem, a budete zachráněni od svých nepřátel. I v den vaší radosti, o určených svátcích či na počátku novoluní trubte na trubky nad svými zápalnými oběťmi i nad svými pokojnými oběťmi. Tak se stanou vaší připomínkou před vaším Bohem. Já Hospodin jsem váš Bůh. I stalo se v druhém roce, v druhém měsíci, dvacátého dne toho měsíce, že se zvedl oblak z příbytku svědectví. Synové Izraele vyrazili ze Sínajské pustiny ke svým denním pochodům. Oblak potom spočinul v Páranské pustině. Vyrazili poprvé podle Hospodinova příkazu prostřednictvím Mojžíše. První vyrazila zástava tábora synů Judových podle svých oddílů. Nad jeho oddíly byl Nachšón, syn Amínadabův. Nad oddílem pokolení synů Isacharových byl Netanel, syn Súarův, a nad oddílem pokolení synů Zabulónových byl Elíab, syn Chelónův. Když byl složen příbytek, vyrazili synové Geršónovi a synové Merarího, kteří nesli příbytek. Potom vyrazila zástava tábora Rúbenovců podle svých oddílů. Nad jeho oddílem byl Elísúr, syn Šedeúrův. Nad oddílem pokolení synů Šimeónových byl Šelumíel, syn Suríšadajův, a nad oddílem pokolení synů Gádových byl Eljásaf, syn Deúelův. Nato vyrazili Kehatovci, kteří nesli svatyni. Do jejich příchodu už byl příbytek postaven. Potom vyrazila zástava tábora synů Efrajimových podle svých oddílů. Nad jeho oddílem byl Elíšama, syn Amíhudův. Nad oddílem pokolení synů Manasesových byl Gamlíel, syn Pedásurův, a nad oddílem pokolení synů Benjamínových byl Abídan, syn Gideoního. Potom vyrazila zástava tábora synů Danových podle svých oddílů, která uzavírala všechny tábory. Nad jeho oddílem byl Achíezer, syn Amíšadajův. Nad oddílem pokolení synů Ašerových byl Pagíel, syn Okranův, a nad oddílem pokolení synů Neftalího byl Achíra, syn Énanův. Toto byl způsob odchodu synů Izraele podle jejich oddílů, když vyráželi. Mojžíš řekl Chóbabovi, synu Midjánce Reúela, svému tchánovi: Vyrážíme k místu, o němž Hospodin řekl: Dám vám ho. Pojď s námi a prokážeme ti dobro, protože Hospodin vyhlásil dobro o Izraeli. On mu odpověděl: Nepůjdu, nýbrž půjdu do své země a do svého příbuzenstva. Mojžíš však řekl: Neopouštěj nás, prosím, neboť ty víš, kde můžeme v pustině tábořit; budeš našima očima. I stane se, když půjdeš s námi, že to dobro, které Hospodin prokáže nám, my prokážeme tobě. I vyrazili z Hospodinovy hory tři dny cesty a truhla Hospodinovy smlouvy vyrazila před nimi na tři dny cesty, aby jim vyhledala místo odpočinku. Hospodinův oblak byl nad nimi ve dne, když vyrazili z tábora. I stalo se, když truhla vyrazila, že Mojžíš řekl: Povstaň, Hospodine, ať se tvoji nepřátelé rozprchnou, ti, kdo tě nenávidí, ať před tebou utečou. A když spočinula, říkal: Navrať se, Hospodine, k desetitisícům izraelských tisíců. I stalo se, že si lid velmi stěžoval Hospodinu. Hospodin to slyšel a vzplanul jeho hněv. Vzplanul proti nim Hospodinův oheň a strávil konec tábora. Nato lid křičel k Mojžíšovi. Mojžíš se modlil k Hospodinu a oheň uhasl. I pojmenovali to místo Tabéra, neboť proti nim vzplanul Hospodinův oheň. Lůza, která byla mezi nimi, plála touhou, takže i synové Izraele znovu plakali a říkali: Kdo nás nakrmí masem? Vzpomínáme na ryby, které jsme jedli zadarmo v Egyptě, na okurky, melouny, pórek, cibuli a česnek. A teď jsme vyschlí, nevidíme nic než jen tu manu. Mana byla jako koriandrové semeno, vypadala jako bdelium. Lid chodíval sem a tam, sbíral ji, mlel na ručních mlýncích nebo drtil v hmoždíři, vařil v hrnci a dělal z ní podpopelné chleby. Chutnalo to jako olejový koláč. Když padala na tábor v noci rosa, padala na něj i mana. Když Mojžíš slyšel plakat lid podle jeho čeledí, každého u vchodu do jeho stanu, a Hospodin vzplanul velikým hněvem, Mojžíšovi se to nelíbilo. Mojžíš řekl Hospodinu: Proč jsi naložil se svým otrokem zle? Proč jsem nenalezl milost ve tvých očích, že jsi na mě vložil břemeno všeho tohoto lidu? Což jsem já počal všechen tento lid? Zdalipak jsem jej já porodil, abys mi řekl: Nes ho v náruči, tak jako vychovatel nosí kojence, do země, o které jsem přísahal jeho otcům? Odkud mám vzít maso, abych ho dal všemu tomuto lidu, když přede mnou pláče a říká: Dej nám maso, abychom se najedli? Já sám nemohu unést všechen tento lid, neboť je na mě příliš těžký. Pokud se mnou takto jednáš, raději mě, prosím, zabij, jestliže jsem nalezl milost ve tvých očích, ať se nemusím dívat na své trápení. Hospodin řekl Mojžíšovi: Shromáždi mi sedmdesát mužů z izraelských starších, o kterých víš, že jsou staršími lidu a jeho správci. Vezmi je ke stanu setkávání, aby se tam s tebou postavili. Sestoupím a budu tam s tebou mluvit. Vezmu z Ducha, který je na tobě, a vložím ho na ně. Ponesou břemeno lidu s tebou a neponeseš ho ty sám. A lidu řekni: Posvěťte se na zítra a budete jíst maso, protože jste plakali k Hospodinu se slovy: Kdo nás nakrmí masem? Vždyť nám bylo v Egyptě dobře. Hospodin vám dá maso a najíte se. Nebudete jíst jen jeden den, ani dva dny, ani pět dní, ani deset dní, ani dvacet dní, ale celý měsíc, až vám poleze z chřípí a bude vám odporné, protože jste pohrdli Hospodinem, který je uprostřed vás, a plakali jste před ním se slovy: Proč jenom jsme vyšli z Egypta? Mojžíš řekl: Šest set tisíc pěších je v lidu, uprostřed něhož jsem, a ty říkáš: Dám jim maso a budou ho jíst celý měsíc? Cožpak se pro ně bude zabíjet brav a skot, aby to pro ně stačilo? Nebo se pro ně mají pochytat všechny mořské ryby, aby to pro ně stačilo? Hospodin Mojžíšovi odpověděl: Cožpak je Hospodinova ruka krátká? Nuže, uvidíš, jestli se ti mé slovo uskuteční, či nikoli. Mojžíš vyšel a promluvil k lidu Hospodinova slova. Pak shromáždil sedmdesát mužů ze starších lidu a postavil je okolo stanu. Hospodin sestoupil v oblaku, promluvil k němu a vzal z Ducha, který byl na něm, a dal ho na sedmdesát mužů ze starších. I stalo se, když na nich Duch spočinul, že prorokovali, ale znovu již ne. Dva muži zůstali v táboře – jeden se jmenoval Eldád a druhý se jmenoval Médád. I na nich spočinul Duch – byli totiž mezi zapsanými, ale nevyšli ke stanu – a prorokovali v táboře. Přiběhl mládenec a oznámil to Mojžíšovi: Eldád a Médád prorokují v táboře. Ozval se Jozue, syn Núnův, který sloužil Mojžíšovi od svého mládí, a řekl: Můj pane, Mojžíši, zadrž je. Mojžíš mu řekl: Ty žárlíš kvůli mně? Kéž by všechen Hospodinův lid byli proroci, když by Hospodin na ně dal svého Ducha! Mojžíš se odebral do tábora, on i izraelští starší. I strhl se vítr od Hospodina, přinesl křepelky od moře a svrhl je na tábor na den cesty na jednu stranu a na den cesty na druhou stranu kolem tábora a to na dva lokte vysoko nad povrch země. Lid povstal a celý ten den a celou noc i celý druhý den sbíral křepelky; i ten, kdo se spokojil s málem, nasbíral deset chómerů. A rozprostřeli je všude okolo tábora. Ještě měli maso mezi zuby, dříve nežli ho rozžvýkali, Hospodin vzplanul hněvem proti lidu; Hospodin ranil lid převelikou ranou. Pojmenovali to místo Kibrót-taava, protože tam pohřbili lid, který byl žádostivý. Z Kibrót-taavy vyrazil lid do Chaserótu a zůstali v Chaserótu. Tehdy Mirjam mluvila s Áronem proti Mojžíšovi ohledně kúšské ženy, kterou si vzal; vzal si totiž kúšskou ženu. Říkali: Cožpak Hospodin mluvil pouze a jenom skrze Mojžíše? Což nemluvil také skrze nás? Hospodin to slyšel. Mojžíš byl velmi pokorný muž, více než všichni lidé, kteří byli na povrchu země. Hospodin hned řekl Mojžíšovi, Áronovi a Mirjamě: Vyjděte všichni tři ke stanu setkávání. Všichni tři vyšli. Hospodin sestoupil v oblakovém sloupu, zastavil se u vchodu do stanu, zavolal Árona a Mirjam a oni oba vyšli. Hospodin řekl: Poslyšte má slova: Kdyby byl mezi vámi prorok Hospodinův, dám se mu poznat ve vidění, budu s ním mluvit ve snu. Ne tak s mým otrokem Mojžíšem; je věrný v celém mém domě. S ním mluvím tváří v tvář, zřetelně, ne v hádankách, hledí na Hospodinovu podobu. Jak to, že jste se nebáli mluvit proti mému otroku Mojžíšovi? Hospodin proti nim planul hněvem a odešel. Když oblak od stanu odstoupil, hle, Mirjam byla malomocná, jako sníh. Áron na Mirjam pohleděl, a hle, byla malomocná. Áron řekl Mojžíšovi: Dovol, můj pane, nevkládej na nás, prosím, trest za hřích, když jsme jednali hloupě a zhřešili. Ať není jako mrtvý, jenž když vyjde z lůna matky, polovina jeho těla je strávena. Mojžíš volal úpěnlivě k Hospodinu: Bože, uzdrav ji, prosím. Hospodin řekl Mojžíšovi: Kdyby jí otec naplival do tváře, což by nenesla hanbu po sedm dní? Ať je sedm dní zavřena venku za táborem a potom ať se připojí. Mirjam byla tedy zavřena sedm dní venku za táborem a lid nevyrazil, dokud se Mirjam nepřipojila. Potom lid vyrazil z Chaserótu a utábořili se v Páranské pustině. Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Pošli muže, aby prozkoumali kenaanskou zemi, kterou dávám synům Izraele. Pošlete vždy jednoho muže za otcovské pokolení, samé předáky mezi vámi. Mojžíš je poslal z Páranské pustiny podle Hospodinova příkazu. Všichni tito muži byli předáci synů Izraele. Toto jsou jejich jména: Za pokolení Rúbenovo Šamúa, syn Zakúrův; za pokolení Šimeónovo Šafat, syn Chóríův; za pokolení Judovo Káleb, syn Jefunův; za pokolení Isacharovo Jigál, syn Josefův; za pokolení Efrajimovo Hóšea, syn Núnův; za pokolení Benjamínovo Paltí, syn Rafúův; za pokolení Zabulónovo Gadíel, syn Sódíův; za pokolení Josefovo, za pokolení Manasesovo Gadí, syn Súsíův; za pokolení Danovo Amíel, syn Gemalíův; za pokolení Ašerovo Setúr, syn Michaelův; za pokolení Neftalího Nachbí, syn Vofsíův; za pokolení Gádovo Geúel, syn Makíův. Toto jsou jména mužů, které poslal Mojžíš, aby prozkoumali zemi. Hóšeu, syna Núnova, nazval Mojžíš Jozue. Když je Mojžíš posílal, aby prozkoumali kenaanskou zemi, řekl jim: Jděte vzhůru Negebem a vyjděte do pohoří. Prohlédněte zemi, jaká je, i lid, který v ní bydlí, zdali je silný, či malátný, je-li ho málo, či mnoho; a jaká je země, ve které bydlí, – je-li dobrá, či zlá; a jaká jsou města, ve kterých bydlí, jsou-li jako tábor, či opevněná; a jaká je země – úrodná, či neúrodná; jsou-li v ní stromy, či ne. Počínejte si zmužile a vezměte z plodů té země. Byl právě čas raných hroznů. Vyšli a prozkoumali zemi od pustiny Sinu až k Rechóbu a Lebo-Chamátu. Šli vzhůru Negebem a přišli až do Chebrónu. Tam byli Achíman, Šéšaj a Talmaj, potomci Anákovi. (Chebrón byl vybudován sedm let před egyptským Sóanem.) Když přišli až do údolí Eškólu, uřízli tam ratolest s jedním vinným hroznem – dva ho museli nést na sochoru, a několik granátových jablek a fíků. To místo se nazývá údolí Eškólu právě kvůli hroznu, který tam synové Izraele uřízli. Po čtyřiceti dnech se vrátili z průzkumu země. Šli, až přišli k Mojžíšovi, Áronovi a celé pospolitosti synů Izraele do Kádeše v Páranské pustině. Přinesli zprávu jim a celé pospolitosti a ukázali jim ovoce té země. Vyprávěli mu: Přišli jsme do země, do níž jsi nás poslal. Ano, oplývá mlékem a medem a toto je její ovoce. Nicméně lid, který sídlí v zemi, je silný a města jsou opevněná a velmi velká. A také jsme tam viděli potomky Anákovy. Na území Negebu sídlí Amálekovci, v pohoří sídlí Chetejci, Jebúsejci a Emorejci a u moře a podél Jordánu sídlí Kenaanci. Káleb uklidňoval lid před Mojžíšem slovy: Směle pojďte vzhůru, obsadíme ji, jistě přemůžeme její obyvatele. Muži, kteří šli s ním, však říkali: Nedokážeme táhnout proti tomu lidu, neboť je silnější nežli my. Pomluvili zemi, kterou prozkoumali, když říkali synům Izraele: Země, kterou jsme procházeli, abychom ji prozkoumali, je země požírající své obyvatele a všechen lid, který jsme v ní viděli, jsou obrovití muži. Viděli jsme tam obry – synové Anákovi totiž pocházejí z obrů – a připadali jsme si jako kobylky a takoví jsme byli i v jejich očích. Celá pospolitost pozvedla a vydávala svůj hlas. Lid oné noci plakal. Všichni synové Izraele reptali proti Mojžíšovi a Áronovi. Celá pospolitost jim říkala: Kéž bychom byli zemřeli v egyptské zemi anebo kéž bychom zemřeli v této pustině! Proč nás Hospodin přivedl do této země, abychom padli mečem? Naše ženy a malé děti se stanou kořistí. Nebylo by pro nás lepší vrátit se do Egypta? A říkali jeden druhému: Ustanovme si vůdce a vraťme se do Egypta. Mojžíš a Áron padli na tvář před celým shromážděním pospolitosti synů Izraele. Jozue, syn Núnův, a Káleb, syn Jefunův, z těch kteří prozkoumali zemi, roztrhli svá roucha a říkali celé pospolitosti synů Izraele: Země, kterou jsme prošli, abychom ji prozkoumali, je převelice dobrá země. Jestliže v nás Hospodin najde zalíbení, přivede nás do této země a dá nám ji – zemi, která oplývá mlékem a medem. Jenom se nebouřete proti Hospodinu! A lidu té země se nebojte, vždyť jsou pro nás jako chleba. Jejich ochrana od nich odstoupila, ale s námi je Hospodin, nebojte se jich! Když celá pospolitost říkala, že na ně budou házet kamení, všem synům Izraele se u stanu setkávání ukázala Hospodinova sláva. Hospodin řekl Mojžíšovi: Jak dlouho mě bude tento lid znevažovat? Jak dlouho mi nebudou věřit přes všechna znamení, která jsem uprostřed nich učinil? Pobiji je morem a vyvlastním je, z tebe však udělám větší a mocnější národ, nežli jsou oni. Mojžíš nato řekl Hospodinu: Když se o tom doslechnou Egypťané, z jejichž středu jsi svou silou vyvedl tento lid, řeknou to obyvatelům této země. Slyšeli, že ty, Hospodine, jsi uprostřed tohoto lidu, že ty, Hospodine, ses ukazoval tváří v tvář, že tvůj oblak stál nad nimi a že v oblakovém sloupu jsi před nimi chodil ve dne a v ohnivém sloupu v noci. Když usmrtíš tento lid do jednoho muže, národy, které slyšely zprávu o tobě, řeknou: Protože Hospodin nebyl schopen přivést tento lid do země, kterou jim odpřisáhl, pobil je v pustině. Ať se nyní, prosím, ukáže, že je veliká Panovníkova síla, tak jak jsi řekl: Hospodin je pomalý k hněvu a hojný v milosrdenství, odpouští vinu a přestoupení. Jistě však nenechá viníka bez trestu, ale navštěvuje s trestem vinu otců na synech, na třetí i čtvrté generaci. Odpusť, prosím, vinu tohoto lidu podle svého velkého milosrdenství, tak jako jsi odpouštěl tomuto lidu od Egypta až doposud. Hospodin řekl: Na tvé slovo odpouštím. Avšak jakože jsem živ, Hospodinova sláva naplní celou zemi. Žádný z mužů, kteří viděli mou slávu a má znamení, která jsem činil v Egyptě a v pustině, a pokoušeli mě takto desetkrát a neuposlechli mě, neuvidí zemi, kterou jsem odpřisáhl jejich otcům; žádný, kdo mnou pohrdal, ji neuvidí. Avšak svého otroka Káleba, protože smýšlel jinak a šel za mnou naplno, toho přivedu do země, do níž vešel, a jeho potomstvo si ji podrobí. V údolí sídlí Amálekovci a Kenaanci. Zítra se obraťte a vyrazte do pustiny směrem k Rákosovému moři. Hospodin promluvil k Mojžíšovi a Áronovi: Jak dlouho se mám zabývat s touto zlou pospolitostí, která proti mně reptá? Slyšel jsem reptání synů Izraele, kterým proti mně reptali. Řekni jim: Jakože jsem živ, je Hospodinův výrok, naložím s vámi tak, jak jste mě prosili. V této pustině padnou vaše mrtvoly, všichni vaši spočítaní v celém počtu od dvacetiletých výše, kteří reptali proti mně. Nevejdete do země, o níž jsem pozvednutím ruky přísahal, že v ní budete přebývat – jenom Káleb, syn Jefunův, a Jozue, syn Núnův. Vaše malé děti, o nichž jste řekli, že se stanou kořistí, ty tam přivedu a poznají zemi, kterou jste vy pohrdli. Vaše mrtvoly padnou v této pustině a vaši synové budou pastýři v pustině po čtyřicet let a ponesou vaše smilstvo, dokud v pustině nepadnou všechny vaše mrtvoly. Podle počtu dnů, v nichž jste prozkoumali zemi, čtyřicet dnů, za každý den jeden rok po čtyřicet let ponesete své viny a poznáte mou nelibost. Já Hospodin jsem promluvil: Takto naložím s celou touto zlou pospolitostí těch, kteří se proti mně smluvili: Zahynou v této pustině, tady zemřou. Ti muži, které Mojžíš poslal prozkoumat zemi, kteří se vrátili a podnítili celou pospolitost k reptání proti němu tím, že pomluvili tu zemi, ti muži, kteří zle pomlouvali zemi, zemřeli ranou od Hospodina. Jedině Jozue, syn Núnův, a Káleb, syn Jefunův, zůstali naživu z oněch mužů, kteří šli prozkoumat zemi. Mojžíš promluvil tato slova ke všem synům Izraele a lid velmi truchlil. Časně zrána vstali, aby vystoupili na vrchol pohoří se slovy: Zde jsme, vytáhněme na to místo, o kterém Hospodin mluvil. Ano, zhřešili jsme. Mojžíš však řekl: Proč jenom přestupujete Hospodinův příkaz? To se nezdaří! Netáhněte, neboť Hospodin není ve vašem středu! Ať nejste poraženi od svých nepřátel, vždyť jsou tam před vámi Amálekovci a Kenaanci – padnete mečem. Protože jste se od Hospodina odvrátili, Hospodin s vámi nebude. Oni si však troufali vystoupit na vrchol pohoří, ale truhla Hospodinovy smlouvy ani Mojžíš se nepohli ze středu tábora. Tu sestoupili Amálekovci a Kenaanci, kteří v tom pohoří bydleli, a pobíjeli je a rozháněli je až po Chormu. Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Promluv k synům Izraele a řekni jim: Až vejdete do země, kde budete přebývat a kterou vám dávám, a budete připravovat Hospodinu ohnivou oběť ze skotu nebo z bravu – ať zápalnou oběť či obětní hod jako splnění zvláštního slibu či jako dobrovolnou oběť či ve vaše svátky – a tak budete připravovat příjemnou vůni Hospodinu, ať přinese ten, kdo přináší svůj obětní dar Hospodinu, jako přídavnou oběť desetinu éfy jemné mouky namísené se čtvrtinou hínu oleje. Jako litou oběť připrav čtvrtinu hínu vína k zápalné oběti či obětnímu hodu na každého beránka anebo na berana připrav jako přídavnou oběť dvě desetiny éfy jemné mouky namísené s třetinou hínu oleje a jako litou oběť přines třetinu hínu vína jako příjemnou vůni Hospodinu. Když budeš připravovat tele jako zápalnou oběť či obětní hod jako splnění zvláštního slibu či pokojnou oběť Hospodinu, ať jsou s teletem přineseny jako přídavná oběť tři desetiny éfy jemné mouky namísené s polovinou hínu oleje a jako litou oběť přines polovinu hínu vína. To bude k ohnivé oběti jako příjemná vůně Hospodinu. Takto se to bude dělat s každým býkem anebo beranem nebo beránky či kůzlaty, podle počtu, který připravíte; takto budete jednat s každým podle jejich počtu. Každý domorodec bude takto činit tyto věci, když bude přinášet ohnivou oběť jako příjemnou vůni Hospodinu. A když bude ve vašich budoucích pokoleních s vámi pobývat příchozí anebo kdokoli ve vašem středu a bude připravovat ohnivou oběť jako příjemnou vůni Hospodinu – jak to činíte vy, tak ať to činí i on. Ve shromáždění bude stejné ustanovení pro vás i pro příchozího, který mezi vámi pobývá, jako věčné ustanovení pro všechna vaše pokolení; jako vy tak i příchozí bude před Hospodinem. Stejný zákon a stejné nařízení bude pro vás i pro příchozího, který s vámi pobývá. Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Promluv k synům Izraele a řekni jim: Až vejdete do země, do níž vás přivádím, když budete jíst z pokrmu země, přinášejte Hospodinu dar pozdvihování. Jako prvotinu ze svého těsta přineste bochník jako dar pozdvihování; přineste ho jako dar pozdvihování z humna. Z prvotiny svého těsta dávejte Hospodinu dar pozdvihování po všechna svá pokolení. Kdybyste však pobloudili a nesplnili všechny tyto příkazy, které promluvil Hospodin k Mojžíšovi, vše, co vám Hospodin přikázal prostřednictvím Mojžíše ode dne, kdy Hospodin vydal příkaz a nadále ve všech vašich pokoleních, jestliže se to stalo ne před očima pospolitosti, bylo to vykonáno nedopatřením, připraví celá pospolitost jednoho býčka jako zápalnou oběť, jako příjemnou vůni Hospodinu, i patřičnou přídavnou oběť a litou oběť podle nařízení a jednoho chlupatého kozla jako oběť za hřích. Kněz vykoná obřad smíření za celou pospolitost synů Izraele a bude jim odpuštěno, neboť to bylo nedopatření a oni přinesli svůj obětní dar, ohnivou oběť Hospodinu a svou oběť za hřích před Hospodina za své nedopatření. Bude odpuštěno celé pospolitosti synů Izraele i příchozímu, který pobývá uprostřed nich, neboť se to stalo všemu lidu nedopatřením. Jestliže však zhřeší nedopatřením jeden člověk, přivede jako oběť za hřích roční kozu. Kněz vykoná obřad smíření za toho člověka, který pobloudil, když nedopatřením zhřešil vůči Hospodinu; vykoná za něj obřad smíření a bude mu odpuštěno. Pro domorodce mezi syny Izraele i pro příchozího, který pobývá uprostřed nich, budete mít jeden zákon, pro toho, kdo jednal nedopatřením. Avšak člověk, který by jednal z povýšenosti – ať domorodec či příchozí – utrhá Hospodinu; takový člověk ať je vyhlazen zprostřed svého lidu. Protože pohrdl Hospodinovým slovem a porušil jeho příkaz, takový člověk ať je jistě vyhlazen, je na něm vina. Když byli synové Izraele v pustině, našli muže, který sbíral v sobotní den dříví. Ti, kdo ho našli, jak sbírá dříví, ho přivedli k Mojžíšovi, Áronovi a celé pospolitosti. Nechali ho u stráže, protože nebylo rozhodnuto, co se s ním má dělat. Hospodin řekl Mojžíšovi: Ten muž bude jistě usmrcen! Ať na něj celá pospolitost venku za táborem hází kamení. Celá pospolitost ho vyvedla ven za tábor, házeli na něj kamení, takže zemřel, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi. Hospodin řekl Mojžíšovi: Promluv k synům Izraele a řekni jim, aby si po všechna pokolení dělali na okrajích roucha třásně a dávali na okrajové třásně modrou šňůrku. Budete mít třásně, takže když je uvidíte, vzpomenete si na všechny Hospodinovy příkazy a budete je plnit a nebudete zkoumavě následovat své srdce a své oči, za nimiž byste chodili smilnit. Takto si budete připomínat a plnit všechny mé příkazy a budete svatí svému Bohu. Já Hospodin jsem váš Bůh, který vás vyvedl z egyptské země, abych byl vaším Bohem. Já Hospodin jsem váš Bůh. Kórach, syn Jishára, syna Kehata, syna Léviho, přibral Dátana a Abírama, syny Elíabovy, i Óna, syna Peletova, Rúbenovce, a povstali proti Mojžíšovi spolu s dvěma sty padesáti muži ze synů Izraele, předáky pospolitosti, vyvolenými shromáždění, věhlasnými muži. Shromáždili se proti Mojžíšovi a Áronovi a řekli jim: Už dost! Vždyť celá pospolitost, všichni jsou svatí a Hospodin je uprostřed nich. Proč se povyšujete nad Hospodinovo shromáždění? Když to Mojžíš uslyšel, padl na tvář. Potom promluvil ke Kórachovi a k celé jeho pospolitosti: Ráno Hospodin ukáže, kdo mu patří, kdo je svatý a komu dovolí přiblížit se k němu. Koho vyvolí, tomu dovolí přiblížit se k němu. Toto učiňte: Vezměte si kadidelnice, Kórach a celá jeho pospolitost, zítra do nich dejte oheň a položte na ně kadidlo před Hospodinem. Ten muž, kterého Hospodin vyvolí, ten je svatý. Už dost, synové Léviho. Mojžíš řekl Kórachovi: Slyšte, synové Léviho! Je vám to málo, že vás Bůh Izraele oddělil z pospolitosti Izraele a nechal vás přistupovat k sobě, abyste konali službu Hospodinova příbytku, stáli před pospolitostí a sloužili jim? Nechal přistupovat tebe a s tebou všechny tvé bratry, syny Léviho, a teď usilujete také o kněžství? Proto jste se ty a celá tvoje pospolitost smluvili proti Hospodinu? Co je Áron, že proti němu reptáte? Mojžíš si dal zavolat Dátana a Abírama, syny Elíabovy, ale oni řekli: Nepřijdeme. Je to málo, že jsi nás vyvedl ze země oplývající mlékem a medem, abys nás usmrtil v pustině, že nad námi chceš ještě takto vládnout? Vůbec jsi nás nepřivedl do země oplývající mlékem a medem ani jsi nám nedal do dědictví pole a vinice. Chceš těmto mužům vyloupat oči? Nepřijdeme! Mojžíš se velice rozzlobil a řekl Hospodinu: Nehleď na jejich přídavnou oběť! Nevzal jsem od nich ani jediného osla, nikomu z nich jsem nespáchal zlo. Kórachovi Mojžíš řekl: Ty a celá tvá pospolitost buďte zítra před Hospodinem – ty s nimi a Áron. Vezměte si každý kadidelnici, dejte do nich kadidlo a přineste každý svou kadidelnici před Hospodina, dvě stě padesát kadidelnic, i ty i Áron, každý svou kadidelnici. Vzali si tedy každý svou kadidelnici, dali do ní oheň, položili na ně kadidlo a postavili se ke vchodu do stanu setkávání, i Mojžíš a Áron. Když proti nim Kórach svolal celou pospolitost ke vchodu do stanu setkávání, ukázala se celé pospolitosti Hospodinova sláva. Hospodin promluvil k Mojžíšovi a Áronovi: Oddělte se od této pospolitosti, v okamžiku s nimi skoncuji. Oni padli na tvář a řekli: Bože, Bože duchů celého tvorstva, zhřešil jeden muž, a ty se budeš hněvat na celou pospolitost? Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Promluv k pospolitosti: Odtáhněte z okolí příbytku Kórachova, Dátanova a Abíramova. Mojžíš vstal a šel k Dátanovi a Abíramovi. Za ním šli izraelští starší. Pak promluvil k pospolitosti: Odstupte od stanů těchto ničemných mužů a nedotýkejte se ničeho, co jim patří, jinak budete smeteni kvůli všem jejich hříchům. Odtáhli tedy z okolí příbytku Kórachova, Dátanova a Abíramova. Dátan a Abíram vyšli a postavili se u vchodu do svých stanů, spolu s svými ženami, syny a malými dětmi. Mojžíš řekl: Podle toho poznáte, že mě poslal Hospodin, abych učinil všechny tyto skutky, a ne já sám: Jestliže tito zemřou smrtí všech lidí a postihne je úděl všech lidí, neposlal mě Hospodin. Jestliže však Hospodin stvoří něco nového, země otevře svůj chřtán, pohltí je i všechno, co jim patří, a sestoupí zaživa do podsvětí, poznáte, že tito muži znevážili Hospodina. I stalo se, když domluvil všechna tato slova, že se země pod nimi rozpoltila, země otevřela svůj chřtán, pohltila je i jejich domy i všechny lidi, kteří patřili ke Kórachovi, i všechen jejich majetek. Oni i všichni, kdo k nim patřili, sestoupili zaživa do podsvětí, země je přikryla a zmizeli zprostřed shromáždění. Všichni Izraelci, kteří byli okolo nich, před jejich křikem utekli, neboť si řekli: Jinak země pohltí i nás. I vyšlehl oheň od Hospodina a strávil těch dvě stě padesát mužů, kteří přinesli kadidlo. Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Řekni knězi Eleazarovi, synu Áronovu, ať vynese kadidelnice ze spáleniště, neboť jsou svaté, a oheň rozmetej. Z kadidelnic těch, kdo zhřešili proti svým duším, z nich ať udělají tepané pláty k potažení oltáře, neboť je přinesli před Hospodina a jsou svaté. Ať jsou znamením pro syny Izraele. Kněz Eleazar vzal bronzové kadidelnice, které přinesli ti, kdo byli spáleni, a vytepali z nich pláty k potažení oltáře, jako připomínku pro syny Izraele, aby se nepřibližoval nikdo cizí, kdo není z potomstva Áronova, a nepálil kadidlo před Hospodinem a aby nedopadl jako Kórach a jeho pospolitost – jak k němu promluvil Hospodin prostřednictvím Mojžíše. Příštího dne celá pospolitost synů Izraele reptala proti Mojžíšovi a Áronovi slovy: Vy jste usmrtili Hospodinův lid! I stalo se, když se shromáždila ta pospolitost proti Mojžíšovi a Áronovi, že pohleděli ke stanu setkávání a hle, zakryl ho oblak a ukázala se Hospodinova sláva. Mojžíš a Áron šli před stan setkávání. Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Vzdalte se zprostřed této pospolitosti, v okamžiku s nimi skoncuji! Oni padli na tvář. Mojžíš řekl Áronovi: Vezmi kadidelnici, dej do ní oheň z oltáře a polož kadidlo! Jdi rychle k pospolitosti a vykonej za ně obřad smíření, protože vyšlehl hněv od Hospodina, pohroma začala. Áron vzal to, co Mojžíš řekl, a běžel doprostřed shromáždění. A hle, pohroma v lidu již začala. Položil kadidlo a vykonal obřad smíření za lid. Postavil se mezi mrtvé a živé a rána byla zadržena. Mrtvých při té ráně bylo čtrnáct tisíc sedm set, kromě těch kdo zemřeli kvůli Kórachově záležitosti. Áron se pak vrátil k Mojžíšovi ke vchodu do stanu setkávání. Rána byla zadržena. Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Promluv k synům Izraele a vezmi od nich po jedné holi za otcovský dům, od všech jejich předáků podle domu jejich otců, dvanáct holí. Jméno každého napiš na jeho hůl. Jméno Áronovo napiš na hůl Léviho, neboť bude jedna hůl za předáka domu jejich otců. Ulož je ve stanu setkávání před svědectvím, kde se s vámi setkávám. I stane se, že hůl muže, kterého vyvolím, vypučí a zbavím se reptání synů Izraele, kteří proti vám reptali. Mojžíš promluvil k synům Izraele a všichni jejich předáci mu dali hůl, za každého předáka hůl, za jednoho předáka podle domu jejich otců, dvanáct holí. Áronova hůl byla mezi jejich holemi. Mojžíš uložil hole před Hospodinem ve stanu svědectví. Příštího dne se stalo, že když Mojžíš vešel do stanu svědectví, hle, Áronova hůl za dům Léviho vypučela, vydala květ, květ rozkvetl a dozrály mandle. Mojžíš vynesl všechny hole pryč od Hospodina ke všem synům Izraele. Viděli to a vzali si každý svou hůl. Hospodin řekl Mojžíšovi: Vrať Áronovu hůl před svědectví, aby se zachovala jako znamení synům vzpoury, aby přestalo jejich reptání přede mnou a nezemřeli. Mojžíš to udělal, jak mu Hospodin přikázal; tak to udělal. Synové Izraele řekli Mojžíšovi: Hle, skonáme, zahyneme, všichni zahyneme. Každý, kdo by se jen přiblížil k Hospodinovu příbytku, zemře. Což opravdu dočista zahyneme? Hospodin řekl Áronovi: Ty a tvoji synové a dům tvého otce s tebou ponesete vinu spojenou se svatyní, ty a tvoji synové s tebou ponesete vinu spojenou s vaším kněžstvím. Také své bratry z pokolení Léviho, z kmene svého otce, přiveď s sebou. Připojí se k tobě a budou ti sloužit, zatímco ty a tvoji synové s tebou budete před stanem svědectví. Budou konat službu pro tebe a službu celého stanu. Avšak k předmětům svatyně a k oltáři se nepřiblíží, aby nezemřeli ani oni ani vy. Připojí se k tobě a budou konat službu stanu setkávání a všechnu práci stanu. Nikdo jiný se k vám nepřiblíží. Vy budete konat službu svatyně a službu oltáře, aby na syny Izraele již nedopadlo rozhořčení. Hle, vzal jsem vaše bratry Lévijce zprostřed synů Izraele jako dar pro vás, jako ty, kteří jsou dáni Hospodinu, aby konali práci stanu setkávání. Ty a tvoji synové s tebou dbejte na své kněžství ohledně všech věcí oltáře a ohledně toho, co je uvnitř za oponou, a tak služte. Jako darovanou službu vám dávám vaše kněžství. Když by se někdo jiný přiblížil, bude usmrcen. Hospodin promluvil k Áronovi: Hle, dal jsem ti službu svých darů pozdvihování ze všech svatých darů synů Izraele. Dal jsem je jako díl tobě a tvým synům jako věčný příděl. Toto bude patřit tobě z nejsvětějších darů, které nepřijdou na oheň: Každý jejich obětní dar ze všech jejich přídavných obětí, ze všech jejich obětí za hřích a ze všech jejich obětí za vinu, které mi přinesou jako nejsvětější dar, bude pro tebe a tvé syny. Budeš ho jíst na nejsvětějším místě; každý mužského pohlaví ho bude jíst. Bude to pro tebe svaté. Také toto ti bude patřit: Dar pozdvihování z jejich darů, ze všech mávaných obětí synů Izraele. Dal jsem je tobě a tvým synům i tvým dcerám s tebou jako věčný příděl. Každý, kdo je ve tvém domě čistý, to smí jíst. Všechno to nejlepší z oleje, všechno to nejlepší z nového vína a obilí – jejich prvotiny, které dají Hospodinu – jsem dal tobě. Prvotiny ze všeho, co je v jejich zemi, co budou přinášet Hospodinu, budou patřit tobě. Každý, kdo je ve tvém domě čistý, to smí jíst. Všechno, co bylo v Izraeli zasvěceno zkáze, bude patřit tobě. Všechno, co otvírá lůno ze všeho tvorstva a co se přináší Hospodinu, ať z lidí či ze zvířat, bude patřit tobě. Avšak prvorozené z lidí jistě vykoupíš a také prvorozené z nečistých zvířat vykoupíš. Jistě ho vykoupíš od věku jednoho měsíce podle svého výměru pěti šekely stříbra podle šekelu svatyně; ten je dvacet gér. Avšak prvorozeného býka, prvorozenou ovci či prvorozeného kozla nevykoupíš; jsou svatí. Jejich krví pokropíš oltář a jejich tuk obětuješ jako ohnivou oběť, jako příjemnou vůni Hospodinu. Jejich maso bude patřit tobě – jak hrudí z mávané oběti, tak i pravá kýta bude patřit tobě. Všechny dary pozdvihování ze svatých darů, které synové Izraele přinášejí Hospodinu, jsem dal tobě a tvým synům i tvým dcerám s tebou jako věčný příděl. Je to věčná smlouva soli před Hospodinem pro tebe a pro tvé potomstvo s tebou. Hospodin řekl Áronovi: V jejich zemi neobdržíš dědictví ani ti nebude patřit podíl uprostřed nich. Já jsem tvůj podíl a tvé dědictví uprostřed synů Izraele. Hle, synům Léviho jsem dal do dědictví celý desátek v Izraeli jako náhradu za jejich službu, kterou vykonávají, službu při stanu setkávání. Synové Izraele se již nepřiblíží ke stanu setkávání, aby nenesli trest za hřích a nezemřeli. Lévijci budou vykonávat službu při stanu setkávání, oni ponesou jejich vinu. To je věčné ustanovení po všechny vaše generace. Proto neobdrží dědictví uprostřed synů Izraele. Protože desátek synů Izraele, který budou přinášet Hospodinu jako dar pozdvihování, jsem dal Lévijcům do dědictví, proto jsem o nich řekl: Uprostřed synů Izraele neobdrží dědictví. Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Promluv k Lévijcům a řekni jim: Když přijmete od synů Izraele desátek, který jsem vám od nich dal jako váš dědičný podíl, přineste z něj Hospodinův dar pozdvihování, desátek z desátku. Váš dar pozdvihování vám bude počítán jako obilí z humna a jako plný výnos z lisu. Tak přineste i vy Hospodinův dar pozdvihování ze všech svých desátků, které přijmete od synů Izraele, a dejte z toho Hospodinův dar pozdvihování knězi Áronovi. Ze všech svých darů přineste celý Hospodinův dar pozdvihování, ze všeho to nejlepší, to, co je z toho svaté. Dále jim řekni: Když budete přinášet to nejlepší z něj, bude se to Lévijcům počítat jako výnos humna a jako výnos lisu. Můžete to jíst na jakémkoliv místě, vy i váš dům, protože je to vaše mzda jako náhrada za vaši službu při stanu setkávání. Neponesete za to hřích, když z toho přinesete to nejlepší. Tak neznesvětíte svaté dary synů Izraele a nezemřete. Hospodin promluvil k Mojžíšovi a k Áronovi: Toto je ustanovení zákona, které přikázal Hospodin: Pověz synům Izraele, aby k tobě přivedli rudou krávu bez vady, na které není vada a na kterou nebylo vloženo jho. Dejte ji knězi Eleazarovi. Ten ať ji vyvede ven za tábor a ať ji zabijí v jeho přítomnosti. Kněz Eleazar ať vezme na svůj prst trochu její krve a stříkne krví sedmkrát směrem k přední straně stanu setkávání. Pak ať spálí krávu před jeho zrakem – její kůži, maso a krev spálí spolu s jejími výměty. Kněz ať vezme cedrové dřevo, yzop a karmínové barvivo a hodí to doprostřed ohně s krávou. Kněz si vypere šaty, umyje si tělo vodou a potom vejde do tábora; avšak kněz bude až do večera nečistý. Ten, kdo ji spálil, si vypere ve vodě šaty, umyje si tělo vodou a bude nečistý až do večera. Pak čistý člověk sebere popel z krávy a uloží ho venku za táborem na čisté místo. Bude pro pospolitost synů Izraele uchován na očistnou vodu; je to na očištění. Ten, kdo sebere popel z krávy, si vypere šaty a bude nečistý až do večera. To bude věčné ustanovení pro syny Izraele i pro příchozího, který mezi nimi pobývá jako cizinec. Kdo by se dotkl těla jakéhokoliv mrtvého člověka, bude po sedm dnů nečistý. Třetího dne a sedmého dne se očistnou vodou očistí od hříchu a bude čistý. Jestliže se třetího a sedmého dne neočistí od hříchu, nebude čistý. Kdokoliv by se dotkl těla mrtvého člověka, který zemřel, a neočistil by se od hříchu, znečistí Hospodinův příbytek. Takový člověk ať je z Izraele vyhlazen, neboť nebyl pokropen očistnou vodou. Bude nečistý, jeho nečistota bude stále na něm. Toto je zákon o člověku, který zemře ve stanu: Každý, kdo přijde do stanu, a každý, kdo je ve stanu, bude po sedm dní nečistý. Každá otevřená nádoba, která na sobě nemá připevněné víko, bude nečistá. Kdokoliv by se v otevřené krajině dotkl zabitého mečem anebo mrtvého, lidských kostí či hrobu, bude po sedm dní nečistý. Ať se vezme pro nečistého trochu popela z ohně očištění a dá se na něj pramenitá voda do nádoby. Potom ať vezme čistý člověk yzop, ponoří ho do vody a pokropí stan, všechny nádoby a lidi, kteří tam byli, i toho, kdo se dotkl kostí či zabitého, mrtvého či hrobu. Čistý pokropí nečistého třetího dne i dne sedmého a tak jej sedmého dne očistí od hříchu. Vypere si šaty a umyje se vodou a večer bude čistý. Ten, kdo by byl nečistý a neočistil by se od hříchu, takový člověk ať je vyhlazen zprostřed shromáždění, protože znečistil Hospodinovu svatyni. Nebyl pokropen očistnou vodou, je nečistý. Toto bude pro ně věčné ustanovení. Ten, kdo kropí očistnou vodou, si vypere šaty. Ten, kdo se dotkl očistné vody, bude do večera nečistý. Čehokoliv by se nečistý dotkl, bude nečisté, a kdokoliv by se ho dotkl, bude až do večera nečistý. Prvního měsíce přišli synové Izraele, celá ta pospolitost, na pustinu Sin a lid pobýval v Kádeši. Tam zemřela Mirjam a byla tam pohřbena. Pospolitost neměla vodu, a tak se shromáždili proti Mojžíšovi a Áronovi. Lid se přel s Mojžíšem. Říkali: Kéž bychom zahynuli, když zahynuli naši bratři před Hospodinem! Proč jste přivedli Hospodinovo shromáždění do této pustiny, abychom tady zemřeli my i náš dobytek? Proč jste nás vyvedli z Egypta, abyste nás přivedli na toto zlé místo? Není to místo zrna a fíků, vinné révy a granátových jablek, ani zde není voda na pití! Mojžíš a Áron odešli od shromáždění ke vchodu do stanu setkávání a padli na tvář. I ukázala se jim Hospodinova sláva. Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Vezmi hůl, svolej pospolitost, ty i tvůj bratr Áron, a promluvte před jejich zrakem ke skále a vydá vodu. Vyvedeš jim vodu ze skály a dáš napít pospolitosti i jejich dobytku. Mojžíš vzal hůl před Hospodinem, jak mu přikázal. Mojžíš s Áronem svolali shromáždění před skálu a řekl jim: Teď poslyšte, vy vzpurníci. Copak vám máme vyvést vodu z této skály? Mojžíš pozvedl ruku, dvakrát udeřil svou holí do skály i vyšlo množství vody a napila se pospolitost i jejich dobytek. Hospodin však řekl Mojžíšovi a Áronovi: Protože jste mi nevěřili a nedosvědčili jste moji svatost před očima synů Izraele, proto nepřivedete toto shromáždění do země, kterou jsem jim dal. Toto jsou Vody sváru, kde synové Izraele vedli při s Hospodinem a on se mezi nimi posvětil. Mojžíš poslal z Kádeše posly k edómskému králi: Toto praví tvůj bratr Izrael: Ty znáš všechny těžkosti, které nás postihly. Naši otcové sestoupili do Egypta; pobývali jsme v Egyptě po mnoho dní. Egypťané s námi a s našimi otci jednali zle. Když jsme křičeli k Hospodinu, uslyšel náš hlas, poslal anděla a vyvedl nás z Egypta. Hle, jsme v Kádeši, v městě na okraji tvého území. Dovol, ať projdeme tvou zemí. Nepotáhneme polem ani vinicí, nebudeme pít vodu ze studní; půjdeme královskou cestou, neuhneme napravo ani nalevo, dokud neprojdeme tvým územím. Edóm mu však odpověděl: Neprojdeš skrze mě, jinak proti tobě vytáhnu s mečem. Synové Izraele mu řekli: Půjdeme vzhůru po silnici, a jestliže se napijeme tvé vody, my a náš dobytek, zaplatíme za ni. Nic jiného, jenom chceme pěšky projít. On ale odpověděl: Neprojdeš. A Edóm proti němu vytáhl s množstvím lidu a s velkou mocí. Edóm odmítl nechat Izrael projít přes své území a Izrael před ním uhnul. Synové Izraele, celá ta pospolitost, vyrazili z Kádeše a přišli na horu Hór. Hospodin řekl Mojžíšovi a Áronovi na hoře Hór, na hranici edómské země: Áron bude připojen ke svému lidu – nevejde do země, kterou jsem dal synům Izraele, protože jste se vzepřeli mému příkazu při Vodách sváru. Vezmi Árona a jeho syna Eleazara a vyveď je na horu Hór. Svlékni Áronovi jeho roucho a oblékni jej jeho synu Eleazarovi. Áron bude připojen ke svému lidu, zemře tam. Mojžíš učinil, jak Hospodin přikázal. Před očima celé pospolitosti vystoupili na horu Hór. Mojžíš svlékl Áronovi jeho roucho a oblékl jej jeho synu Eleazarovi. Áron tam zemřel na vrcholu hory. Mojžíš pak s Eleazarem sestoupil z hory. Když celá pospolitost viděla, že Áron skonal, celý dům izraelský oplakával Árona po třicet dní. Když se kenaanský král Aradu sídlící v Negebu doslechl, že Izrael jde směrem k Atarímu, bojoval proti Izraeli a zajal z něj zajatce. Tehdy učinil Izrael slib Hospodinu: Jestliže opravdu vydáš tento lid do mé ruky, zasvětím jejich města zkáze. Hospodin vyslyšel Izrael a vydal mu Kenaance; i zasvětil je a jejich města zkáze. To místo pojmenovali Chorma. Pak vyrazili z hory Hóru směrem k Rákosovému moři, aby obešli edómskou zemi. Lid se stal cestou netrpělivý. Lid mluvil proti Bohu a proti Mojžíšovi: Proč jste nás vyvedli z Egypta, abychom zemřeli v pustině? Vždyť tu není chléb ani voda. Znechutili jsme si tuto mizernou stravu. Hospodin poslal na lid ohnivé hady a ti lid kousali. Mnoho lidu z Izraele pomřelo. Lid přišel k Mojžíšovi a řekl: Zhřešili jsme, když jsme mluvili proti Hospodinu a proti tobě. Modli se k Hospodinu, aby od nás ty hady odstranil. Mojžíš se za lid modlil. Hospodin řekl Mojžíšovi: Udělej si ohnivého hada a umísti ho na korouhev. I stane se, že každý kdo je kousnut, když se na něj podívá, zůstane naživu. Mojžíš udělal bronzového hada a umístil ho na korouhev. I stalo se, když had někoho uštkl a ten se podíval na bronzového hada, že zůstal naživu. Synové Izraele vyrazili a utábořili se v Obótu. Pak vyrazili z Obótu a utábořili se v Ijé-abárímu, v pustině, která je naproti Moábu na východu slunce. Odtamtud vyrazili a utábořili se v údolí Zeredu. Odtamtud vyrazili a utábořili se za Arnónem, který je v pustině vycházející z emorejského území, neboť Arnón je moábskou hranicí mezi Moábem a Emorejci. Proto se říká v Knize Hospodinových bojů: … Vahéb v Súfě a údolí Arnónu, sráz údolí, který se sklání k osadě Aru a opírá se o hranici Moábu. Odtamtud vyrazili do Beéru. To je ten Beér, kde Hospodin řekl Mojžíšovi: Shromáždi lid a dám jim vodu. Tehdy zpíval Izrael tuto píseň: Vytryskni, studno! Zpívejte o ní, o studni, již vyhloubili předáci, šlechtici z lidu ji vykopali palcátem a svými holemi. A z pustiny vyrazili do Matany, z Matany do Nachaliélu, z Nachaliélu do Bamótu, z Bamótu do údolí, které je na moábském území u vrcholu Pisgy, jež shlíží směrem k Ješímónu. Izrael poslal posly k emorejskému králi Síchonovi se slovy: Dovol, ať projdu tvou zemí. Neuhneme do pole ani vinice, nebudeme pít vodu ze studní; půjdeme královskou cestou, dokud neprojdeme tvým územím. Síchon však nedovolil Izraeli projít svým územím. Síchon shromáždil všechen svůj lid, vytáhl proti Izraeli do pustiny, přišel do Jahasu a bojoval proti Izraeli. Izrael ho pobil ostřím meče a obsadil jeho zemi od Arnónu až po Jabok, až k synům Amónovým, neboť hranice synů Amónových byla pevná. Izrael zabral všechna tato města. Izrael sídlil ve všech emorejských městech, v Chešbónu i ve všech jeho vesnicích. Chešbón byl totiž městem emorejského krále Síchona. Ten bojoval proti dřívějšímu moábskému králi a vzal z jeho ruky celou jeho zemi až po Arnón. Proto ti, kdo užívají pořekadla, říkají: Pojďme do Chešbónu! Ať je zbudováno a upevněno město Síchonovo! Neboť vyšlehl oheň z Chešbónu, plamen z města Síchonova a strávil Ar Moáb, pány arnónských návrší. Běda tobě, Moábe, zahynul lid Kemóšův! Učinil své syny utečenci a své dcery uvrhl do zajetí emorejského krále Síchona. Stříleli jsme na ně; zahynul Chešbón až po Díbón. Pustošili jsme až po Nófach, který je u Médeby. Izrael pobýval v zemi Emorejců. Potom poslal Mojžíš prozkoumat Jaezer. Dobyli jeho vesnice a podrobili si Emorejce, kteří tam byli. Pak se vydali na cestu a táhli směrem k Bášanu. Bášanský král Óg se vším svým lidem vytáhl proti nim do boje k Edreí. Hospodin řekl Mojžíšovi: Neboj se ho, neboť jsem vydal do tvé ruky jej, všechen jeho lid i jeho zemi. Nalož s ním tak, jak jsi naložil s emorejským králem Síchonem sídlícím v Chešbónu. I pobíjeli ho, jeho syny a všechen jeho lid, až mu nezůstal nikdo, kdo by přežil, a obsadili jeho zemi. Synové Izraele vyrazili a utábořili se v moábských stepích na druhé straně Jordánu u Jericha. Balák, syn Sipórův, viděl všechno, co učinil Izrael Emorejcům. Moáb měl z lidu velký strach, neboť ho bylo mnoho. Moáb se synů Izraele děsil. Moáb řekl midjánským starším: Tento dav teď dočista spase všechno kolem nás, tak jako býk dočista spásá polní zeleň. Toho času byl moábským králem Balák, syn Sipórův. Ten poslal posly k Bileámovi, synu Beórovu, do Petóru, který je u Řeky, v zemi synů jeho lidu, aby ho zavolal se slovy: Hle, z Egypta vyšel národ a hle, pokryl tvář země a pobývá naproti mně. Nuže, prosím, pojď, proklej mi tento lid, neboť je mocnější nežli já. Snad ho potom budu moci pobít a vyhnat ze země. Vím totiž, že koho požehnáš, bude požehnán a koho prokleješ, bude proklet. Starší moábští a starší midjánští šli a měli s sebou odměnu za věštění. Přišli k Bileámovi a pověděli mu Balákova slova. On jim řekl: Zůstaňte zde přes noc a odpovím vám to, co ke mně Hospodin promluví. Moábská knížata pobyla u Bileáma. Bůh přišel k Bileámovi a zeptal se ho: Kdo jsou ti muži u tebe? Bileám Bohu odpověděl: Moábský král Balák, syn Sipórův, je ke mně poslal se slovy: Je tu ten lid, který vyšel z Egypta a pokryl tvář země. Nuže pojď a proklej mi ho. Snad budu moci proti němu bojovat a vyhnat ho. Bůh nato Bileámovi řekl: Nechoď s nimi a neproklínej tento lid, protože je požehnaný. Ráno Bileám vstal a řekl Balákovým knížatům: Jděte do své země, protože Hospodin mi nechce dovolit jít s vámi. Moábská knížata vstala, přišla k Balákovi a řekla: Bileám nechce s námi jít. Balák poslal další knížata, početnější a váženější nežli ta první. Když přišla k Bileámovi, řekla mu: Toto praví Balák, syn Sipórův: Nezdráhej se, prosím, přijít ke mně! Převelice tě poctím a všechno, co mi řekneš, udělám. Pojď, prosím, proklej mi tento lid. Bileám odpověděl Balákovým otrokům: I kdyby mi dal Balák všechno stříbro a zlato, které je v jeho domě, nemohl bych přestoupit příkaz Hospodina, svého Boha, a udělat cokoliv malého či velkého. Nicméně pobuďte tu i vy přes noc, abych se dozvěděl, co dalšího ke mně Hospodin promluví. Bůh přišel k Bileámovi v noci a řekl mu: Když tě přišli tito muži zavolat, vstaň a jdi s nimi. Avšak uděláš pouze to, co ti povím. Bileám ráno vstal, osedlal svou oslici a šel s moábskými knížaty. Bůh vzplanul hněvem, že Bileám šel; Hospodinův anděl se mu postavil do cesty jako protivník. On jel na své oslici a s ním byli dva jeho služebníci. Oslice uviděla Hospodinova anděla, jak stojí na cestě a v ruce má tasený meč. Oslice uhnula z cesty a šla polem. Bileám však oslici bil, aby se vrátila na cestu. Pak se Hospodinův anděl postavil na pěšině mezi vinicemi; na jedné i druhé straně byla zeď. Když oslice uviděla Hospodinova anděla, přitiskla se ke zdi a přitlačila ke zdi Bileámovu nohu. On ji znovu bil. Hospodinův anděl znovu přešel a postavil se na úzkém místě, kde nebylo možné uhnout napravo ani nalevo. Když oslice uviděla Hospodinova anděla, lehla si pod Bileámem. Bileám vzplanul hněvem a bil oslici holí. Hospodin otevřel oslici ústa a ta řekla Bileámovi: Co jsem ti udělala, že jsi mě takto třikrát bil? Bileám oslici řekl: Vždyť se mi vysmíváš! Kdybych měl s sebou meč, tak bych tě teď zabil. Oslice Bileámovi řekla: Což nejsem tvá oslice? Jezdil jsi na mně odjakživa až dodnes. Měla jsem ve zvyku ti něco takového dělat? Odpověděl: Ne. Hospodin odkryl Bileámovi oči, takže uviděl Hospodinova anděla, jak stojí na cestě a v ruce má tasený meč. Poklekl a poklonil se tváří k zemi. Hospodinův anděl se ho zeptal: Proč jsi takto třikrát bil svou oslici? Hle, já jsem vyšel jako tvůj protivník, neboť tato cesta je přede mnou pochybená. Oslice mě uviděla a takto třikrát přede mnou uhnula. Kdyby přede mnou neuhnula, ano, tebe bych teď zabil, a ji bych nechal naživu. Bileám řekl Hospodinovu poslu: Zhřešil jsem, neboť jsem nevěděl, že ty stojíš proti mně na cestě. Nyní, jestliže je to zlé ve tvých očích, vrátím se. Hospodinův anděl řekl Bileámovi: Jdi s těmi muži. Ovšem jenom to slovo, které k tobě budu mluvit, to budeš mluvit. Bileám tedy šel s Balákovými knížaty. Když se Balák doslechl, že Bileám přichází, vyšel mu vstříc do moábského města, které je na hranici Arnónu na konci území. Balák Bileámovi řekl: Cožpak jsem k tobě neposlal, aby tě zavolali? Proč jsi ke mně nepřišel? Opravdu tě nedokážu poctít? Bileám řekl Balákovi: Hle, teď jsem k tobě přišel. Budu ale moci vůbec něco promluvit? Slovo, které Bůh vloží do mých úst, to budu mluvit. Bileám šel potom s Balákem a přišli do Kirjat-chusót. Balák obětoval skot a brav a poslal Bileámovi a knížatům, která byla s ním. I stalo se ráno, že Balák vzal Bileáma a přivedl ho do Bamót-baalu, takže odtamtud viděl okraj lidu. Bileám řekl Balákovi: Postav mi zde sedm oltářů a připrav mi zde sedm býčků a sedm beranů. Balák udělal to, co Bileám řekl. Pak Balák s Bileámem obětovali na každém oltáři býčka a berana. Nato řekl Bileám Balákovi: Postůj u své zápalné oběti, zatímco já odejdu. Snad se se mnou Hospodin setká a to, co mi ukáže, ti oznámím. Potom odešel na holé návrší. Bůh se setkal s Bileámem a ten mu řekl: Sedm oltářů jsem připravil a obětoval jsem na každém oltáři býčka a berana. Hospodin vložil Bileámovi do úst slovo a řekl mu: Vrať se k Balákovi a promluv takto. Vrátil se k němu a tam u jeho zápalné oběti stál on i všechna moábská knížata. I pronesl svou průpověď: Z Aramu mě přivedl Balák, z východních hor moábský král: Pojď a proklej mi Jákoba, pojď a zlořeč Izraeli. Jak mohu proklínat, když ho Bůh neproklel, jak mohu zlořečit, když Hospodin nezlořečí? Jak na něj hledím z vrcholu skal, pozoruji jej z návrší, hle, je to lid, který bude přebývat odděleně, mezi národy nebude počítán. Kdo spočítá Jákobův prach, kdo sečte čtvrtinu Izraele? Kéž by zemřela má duše smrtí přímých a můj konec ať je jako jeho! Balák řekl Bileámovi: Cos mi to provedl? Nechal jsem tě přivést, abys proklel mé nepřátele, a hle, ty jim jen žehnáš. Odpověděl: Což nemusím dbát na to, abych promluvil to, co mi Hospodin vloží do úst? Potom mu Balák řekl: Pojď, prosím, se mnou na jiné místo, odkud ho uvidíš – jenom jeho okraj uvidíš, celého ho neuvidíš – a odtamtud mi ho proklej. Vzal ho do Sedesófímu na vrchol Pisgy. Postavil sedm oltářů a na každém oltáři obětoval býčka a berana. Bileám řekl Balákovi: Postůj zde u své zápalné oběti a já se s ním setkám tam. Hospodin se setkal s Bileámem, vložil mu do úst slovo a řekl: Vrať se k Balákovi a promluv takto. Přišel k němu a tam u jeho zápalné oběti stál on a s ním moábská knížata. Balák se ho zeptal: Co promluvil Hospodin? Nato pronesl svou průpověď: Vstaň, Baláku, a slyš, naslouchej mi, synu Sipórův! Bůh není člověk, aby lhal, ani syn člověka, aby litoval. Což by on řekl a neučinil, promluvil a nenaplnil to? Hle, dostal jsem příkaz žehnat; on požehnal, nemohu to změnit. Není vidět neštěstí v Jákobovi, nelze zahlédnout trápení v Izraeli. Hospodin, jeho Bůh, je s ním, královský pokřik je v něm slyšet. Bůh, který ho vyvedl z Egypta, je pro něj jako roh divokého tura. Vždyť není zaklínadlo proti Jákobovi, není věštba proti Izraeli. Nyní bude řečeno o Jákobovi a o Izraeli: Hle, co Bůh vykonal! Hle, povstává lid jako lvice, zvedá se jako lev. Neulehne, dokud nesežere kořist a nenapije se krve pobitých. Balák řekl Bileámovi: Když ho tedy neproklínáš, tak mu aspoň nežehnej! Bileám Balákovi odpověděl: Což jsem ti neřekl: Vše, co Hospodin promluví, to učiním? Balák řekl Bileámovi: Pojď, prosím, vezmu tě na jiné místo. Snad se to bude Bohu líbit a prokleješ mi ho odtamtud. Balák vzal Bileáma na vrchol Peóru, který shlíží směrem k Ješímónu. Bileám řekl Balákovi: Postav mi zde sedm oltářů a připrav mi zde sedm býčků a sedm beranů. Balák udělal to, co Bileám řekl, a obětoval na každém oltáři býčka a berana. Bileám viděl, že v Hospodinových očích je dobré žehnat Izraeli, a proto nešel jako předtím vyhlašovat zaklínadla, ale obrátil svou tvář k pustině. Bileám pozvedl oči a uviděl Izrael, jak přebývá podle svých kmenů, i spočinul na něm Boží Duch a pronesl svou průpověď: Výrok Bileáma, syna Beórova, výrok muže se zavřeným okem, výrok toho, jenž slyší Boží řeč, který vidí vidění Všemohoucího, padá a má otevřené oči: Jak dobré jsou tvé stany, Jákobe, tvé příbytky, Izraeli! Jako údolí se vinou, jako zahrady podél řeky, jako aloe, jež vysadil Hospodin, jako cedry u vody. Poplyne voda z jeho věder a jeho semeno bude u množství vody. Jeho král bude vyvýšen nad Agaga a jeho království bude povzneseno. Bůh, který ho vyvedl z Egypta, je pro něj jako rohy divokého tura. Pohltí národy, své protivníky, jejich kosti rozhryže, srazí je svými šípy. Schoulil se a ulehl jako lev, jako lvice. Kdo ji přinutí povstat? Ti, kdo tobě budou žehnat, budou požehnáni, ti, kdo tě budou proklínat, budou prokleti. Balák vzplanul hněvem proti Bileámovi a tleskl rukama. Řekl Bileámovi: Zavolal jsem tě, abys proklel mé nepřátele, a hle, už třikrát jsi jen žehnal. Tak běž domů! Řekl jsem, že tě velice poctím, ale Hospodin ti poctu odepřel. Bileám řekl Balákovi: Cožpak jsem také neřekl tvým poslům, které jsi ke mně poslal: I kdyby mi dal Balák všechno stříbro a zlato, které je v jeho domě, nemohl bych přestoupit Hospodinův příkaz a udělat cokoliv dobrého či zlého z vlastního rozmaru. To, co Hospodin promluví, to budu mluvit. Nyní tedy půjdu ke svému lidu. Pojď, poučím tě o tom, co tento lid učiní v budoucích dnech tvému lidu. Nato pronesl svou průpověď: Výrok Bileáma, syna Beórova, výrok muže se zavřeným okem, výrok toho, jenž slyší Boží řeči a zná poznání Nejvyššího, který vidí vidění Všemohoucího, padá a má otevřené oči: Vidím ho, není to teď, sleduji ho, není to hned: Vyjde hvězda z Jákoba, povstane žezlo z Izraele a probodne skráně Moába, temeno všech synů Šétových. Edóm se stane jeho vlastnictvím, i Seír, jeho nepřátelé, se stanou jeho vlastnictvím, ale Izrael si bude počínat udatně. Bude panovat ten, jenž vzejde z Jákoba, a odstraní z města ty, kteří přežili. Potom uviděl Amáleka a pronesl svou průpověď: Amálek je první z národů, ale jeho konec bude záhuba. Potom uviděl Kénijce a pronesl svou průpověď: Tvé sídlo je pevné, postavil sis hnízdo na skále, a přece přijde Kain vniveč; za jak dlouho tě Ašúr odvede? A pronesl svou průpověď: Běda! Kdo zůstane naživu, když Bůh toto učiní? Lodě přijdou od Kitejců a pokoří Ašúra, pokoří Hebera a také on skončí v záhubě. Bileám vstal, šel a vrátil se domů. Také Balák šel svou cestou. Když pobýval Izrael v Šitímu, začal lid smilnit s moábskými ženami. Ty volaly lid k obětem svým bohům a lid jedl a klaněl se jejich bohům. Izrael se spřáhl s Baal-peórem a Hospodin vzplanul proti Izraeli hněvem. Hospodin řekl Mojžíšovi: Vezmi všechny předáky lidu a pověs je před Hospodinem na slunci, aby se od Izraele odvrátil Hospodinův planoucí hněv. Mojžíš řekl izraelským soudcům: Zabijte každý ty své muže, kteří se spřáhli s Baal-peórem. Vtom přišel kdosi ze synů Izraele a přivedl ke svým bratrům Midjánku před očima Mojžíše a před očima celé pospolitosti synů Izraele, zatímco oni plakali u vchodu do stanu setkávání. Když to uviděl kněz Pinchas, syn Eleazara, syna Áronova, vstal zprostřed pospolitosti, vzal oštěp, šel za tím Izraelcem do ženské části stanu a oba je probodl – toho Izraelce i tu ženu až do jejího břicha. Tak zadržel tu ránu od synů Izraele. Mrtvých při té ráně bylo dvacet čtyři tisíc. Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Kněz Pinchas, syn Eleazara, syna Áronova, odvrátil můj hněv od synů Izraele, když uprostřed nich horlil mou horlivostí, takže jsem ve své žárlivosti neskoncoval se syny Izraele. Proto řekni: Hle, ustanovuji s ním smlouvu pokoje. Jemu a jeho potomstvu po něm bude věčnou smlouvou kněžství, protože horlil pro svého Boha a vykonal obřad smíření za syny Izraele. Jméno zabitého izraelského muže, který byl zabit s Midjánkou, bylo Zimrí, syn Salův, předák otcovského domu Šimeónovců. Jméno zabité midjánské ženy bylo Kozbí, dcera Súrova; ten byl kmenovým předákem otcovského domu v Midjánu. Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Utlačujte Midjánce a pobijte je, neboť oni utlačovali vás svými podvody, když s vámi jednali podvodně v záležitosti Peóra a v záležitosti Kozbí, dcery midjánského předáka, své sestry, která byla zabita v den rány za Peórovu záležitost. I stalo se po té ráně, že Hospodin řekl Mojžíšovi a knězi Eleazarovi, synu Áronovu: Učiňte soupis celé pospolitosti synů Izraele od věku dvaceti let výše podle domu jejich otců, všech schopných v Izraeli táhnout s armádou. I promluvil k nim Mojžíš s knězem Eleazarem v moábských stepích u Jordánu naproti Jerichu a řekli: Spočítejte lid od dvaceti let věku výše – tak jak přikázal Hospodin Mojžíšovi. A toto jsou synové Izraele, kteří vyšli z egyptské země: Rúben, Izraelův prvorozený. Synové Rúbenovi: podle Chanóka čeleď Chanókovců, podle Palúa čeleď Palúovců, podle Chesróna čeleď Chesrónců, podle Karmího čeleď Karmíovců. toto jsou čeledi Rúbenovců. Spočítaných bylo čtyřicet tři tisíc sedm set třicet. Synové Palúovi: Elíab. Synové Elíabovi: Nemúel, Dátan a Abíram. To byli Dátana a Abíram, vyvolení pospolitosti, kteří se hádali s Mojžíšem a Áronem v Kórachově pospolitosti, když se hádala s Hospodinem. Země otevřela svůj chřtán a pohltila je i Kóracha,a když zemřela pospolitost, když oheň strávil dvě stě padesát mužů. I stali se výstražným znamením. Ale synové Kórachovi nezemřeli. Synové Šimeónovia podle svých čeledí: podle Nemúela čeleď Nemúelovců, podle Jamína čeleď Jamínovců, podle Jakína čeleď Jakínovců, podle Zeracha čeleď Zerachejců, podle Šaúla čeleď Šaúlovců. Toto jsou čeledi Šimeónovců: dvacet dva tisíc dvě stě. dle svých čeledí: podle Sefóna čeleď Sefónců, podle Chagího čeleď Chagíjců, podle Šúniho čeleď Šúnijců. Podle Ozního čeleď Ozníjců, podle Ériho čeleď Érijců, podle Aróda čeleď Aródovců, podle Aréliho čeleď Arélijců. Toto jsou čeledi synů Gádových, jak byly spočítány: čtyřicet tisíc pět set. Synové Judovi: Ér a Ónan. Ér i Ónan zemřeli v kenaanské zemi. Synové Judovi podle svých čeledí byli: podle Šély čeleď Šélovců, podle Peresa čeleď Peresovců, podle Zeracha čeleď Zerachejců. Synové Peresovi byli: podle Chesróna čeleď Chesrónců, podle Chámula čeleď Chámulovců. Toto jsou čeledi Judejců, jak byly spočítány: sedmdesát šest tisíc pět set. Synové Isacharovi podle svých čeledí: podle Tóly čeleď Tólaovců, podle Púvy čeleď Púvaovců, podle Jašúba čeleď Jašúbců, podle Šimróna čeleď Šimrónců. Toto jsou čeledi Isacharovců, jak byly spočítány: šedesát čtyři tisíc tři sta. Synové Zabulónovi podle svých čeledí: podle Sereda čeleď Seredovců, podle Elóna čeleď Elónců, podle Jachleela čeleď Jachleelců. Toto jsou čeledi Zabulónovců, jak byly spočítány: šedesát tisíc pět set. Synové Josefovi podle svých čeledí, Manases a Efrajim. Synové Manasesovi: podle Makíra čeleď Makírovců; Makír zplodil Gileáda, podle Gileáda čeleď Gileádovců. Toto jsou synové Gileádovi: podle Íezera čeleď Íezerovců, podle Cheleka čeleď Chelekovců, podle Asríela čeleď Asríelovců, podle Šekema čeleď Šekemovců, podle Šemídy čeleď Šemídovců, podle Chefera čeleď Cheferovců. Selofchad, syn Cheferův, neměl syny, ale jenom dcery. Selofchadovy dcery se jmenovaly: Machla, Nóa, Chogla, Milka a Tirsa. Toto jsou čeledi Manasesovy, jak byly spočítány: padesát dva tisíc sedm set. Toto jsou synové Efrajimovi podle svých čeledí: podle Šútelacha čeleď Šútelachovců, podle Bekera čeleď Bekerovců, podle Tachana čeleď Tachanovců. Toto jsou synové Šútelachovi: podle Érana čeleď Éranovců. Toto jsou čeledi synů Efrajimových, jak byly spočítány: třicet dva tisíc pět set. To jsou synové Josefovi podle svých čeledí. Synové Benjamínovi podle svých čeledí: Podle Bely čeleď Belovců, podle Ašbela čeleď Ašbelovců, podle Achírama čeleď Achíramců, podle Šefúfama čeleď Šefúfamců, podle Chúfama čeleď Chúfamců. Synové Belovi byli: Ard a Naamán. Podle Arda čeleď Ardejců, podle Naamána čeleď Naamánců. Toto jsou synové Benjamínovi podle svých čeledí, jak byli spočítáni: čtyřicet pět tisíc šest set. Toto jsou synové Danovi podle svých čeledí: podle Šúchama čeleď Šúchamců. Toto jsou čeledi Danovy podle svých čeledí, všechny čeledi Šúchamců, jak byly spočítány: šedesát čtyři tisíc čtyři sta. Synové Ašerovi podle svých čeledí: podle Jimny čeleď Jimnajců, podle Jišvího čeleď Jišvíjců, podle Beríy čeleď Beríjců. Podle synů Beríových: podle Chebera čeleď Cheberovců, podle Malkíela čeleď Malkíelovců. Ašerova dcera se jmenovala Serach. Toto jsou čeledi synů Ašerových, jak byly spočítány: padesát tři tisíc čtyři sta. Synové Neftalího podle svých čeledí: podle Jachasíela čeleď Jachasíelců, podle Gúního čeleď Gúníjců, podle Jesera čeleď Jeserovců, podle Šiléma čeleď Šilémovců. Toto jsou čeledi Neftalího podle svých čeledí, jak byly spočítány: čtyřicet pět tisíc čtyři sta. Toto jsou spočítaní synové Izraele: šest set jeden tisíc sedm set třicet. Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Těmto bude rozdělena země do dědictví podle jmenovitého výčtu. Většímu dáš větší dědictví, menšímu dáš menší dědictví. Každému bude dáno dědictví podle počtu jeho spočítaných. Země bude rozdělena losem, podle jmen svých otcovských pokolení obdrží dědictví. Podle losu bylo rozděleno dědictví, mezi většího i menšího. A toto jsou spočítaní Lévijci podle svých čeledí: podle Geršóna čeleď Geršónovců, podle Kehata čeleď Kehatovců a podle Merarího čeleď Meraríjců. Toto jsou čeledi Lévijců: čeleď Libníjců, čeleď Chebrónců, čeleď Machlíjců, čeleď Mušíjců, čeleď Kórachovců. Kehat zplodil Amráma. Amrámova žena se jmenovala Jókebed, dcera Léviho, která se narodila Lévimu v Egyptě. Porodila Amrámovi Árona, Mojžíše a jejich sestru Mirjam. Áronovi se narodil Nádab, Abíhú, Eleazar a Ítamar. Nádab a Abíhú však zemřeli, když přinesli před Hospodina cizí oheň. Jejich spočítaných bylo dvacet tři tisíc, všichni mužského pohlaví od jednoho měsíce výše. Nebyli totiž počítáni mezi syny Izraele, protože jim nebylo dáno dědictví mezi syny Izraele. Toto jsou ti, které spočítal Mojžíš s knězem Eleazarem, když počítali syny Izraele v moábských stepích u Jordánu naproti Jerichu. Mezi nimi nebyl nikdo ze spočítaných Mojžíšem a knězem Áronem, když počítali syny Izraele v Sínajské pustině, neboť Hospodin o nich řekl: Jistě zemřou v této pustině. Nezůstal z nich nikdo, kromě Káleba, syna Jefunova, a Jozua, syna Núnova. I předstoupily dcery Selofchada, syna Chefera, syna Gileáda, syna Makíra, syna Manasesa, z čeledi Manasesa, syna Josefova. Toto jsou jména jeho dcer: Machla, Nóa, Chogla, Milka a Tirsa. Postavily se před Mojžíše, před kněze Eleazara, před předáky a celou pospolitost ke vchodu do stanu setkávání a řekly: Náš otec zemřel v pustině, ale nebyl v pospolitosti, která se smluvila proti Hospodinu, v pospolitosti Kórachově, nýbrž zemřel za svůj hřích. Neměl však syny. Proč by mělo být vynecháno jméno našeho otce z jeho čeledi proto, že neměl syna? Dej nám vlastnictví mezi bratry našeho otce! Mojžíš přinesl jejich právní záležitost před Hospodina. A Hospodin řekl Mojžíšovi: Selofchadovy dcery promluvily správně. Rozhodně jim dej dědičné vlastnictví mezi bratry jejich otce, převeď na ně dědictví jejich otce. A k synům Izraele promluv takto: Jestliže někdo zemře a nemá syna, převedete jeho dědictví na jeho dceru. Pokud neměl dceru, dáte jeho dědictví jeho bratrům. Pokud neměl bratry, dáte jeho dědictví bratrům jeho otce. A pokud neměl jeho otec bratry, dáte jeho dědictví jeho nejbližšímu příbuznému z jeho čeledi; dostane ho do vlastnictví. Toto bude právním ustanovením pro syny Izraele, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi. Hospodin řekl Mojžíšovi: Vystup do tohoto pohoří Abarím a podívej se na zemi, kterou jsem dal synům Izraele. Až se na ni podíváš, také ty budeš připojen ke svému lidu, tak jako byl připojen tvůj bratr Áron, protože jste se vzepřeli mému příkazu v pustině Sinu, při sváru pospolitosti a nedosvědčili jste moji svatost pomocí vod před jejich očima. Toto jsou vody sváru v Kádeši v pustině Sinu. Mojžíš promluvil k Hospodinu: Ať Hospodin, Bůh duchů celého tvorstva, ustanoví nad pospolitostí muže, který by vycházel před nimi a vcházel a který by je vyváděl a přiváděl. Ať není Hospodinova pospolitost jako ovce, které nemají pastýře. Hospodin řekl Mojžíšovi: Vezmi si Jozua, syna Núnova, muže, v němž je duch, a vlož na něj ruku. Postav ho před kněze Eleazara a před celou pospolitost a ustanov ho před jejich očima. Vlož na něj ze své důstojnosti, aby ho poslouchala celá pospolitost synů Izraele. Postaví se ovšem před kněze Eleazara a ten se pro něj bude před Hospodinem doptávat na rozhodnutí pomocí urím. Na jeho příkaz budou vycházet a na jeho příkaz budou vcházet, on i všichni synové Izraele s ním, celá pospolitost. Mojžíš udělal tak, jak mu Hospodin přikázal. Vzal Jozua, postavil ho před kněze Eleazara a před celou pospolitost, vložil na něj ruce a ustanovil ho, jak promluvil Hospodin prostřednictvím Mojžíše. Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Přikaž synům Izraele a řekni jim: Dbejte na to, abyste mi přinášeli v určený čas můj obětní dar, můj pokrm, jako mé ohnivé oběti, jako příjemnou vůni. Řekni jim: Toto je ohnivá oběť, kterou budete přinášet Hospodinu: Dva roční beránky bez vady denně jako ustavičnou zápalnou oběť. Jednoho beránka připravíš ráno a druhého beránka připravíš navečer. A jako přídavnou oběť desetinu éfy jemné mouky namísené se čtvrtinou hínu panenského oleje. To je ustavičná zápalná oběť ustanovená na hoře Sínaj jako příjemná vůně, ohnivá oběť Hospodinu. A k tomu patřičná litá oběť: čtvrtina hínu na každého beránka. Litou oběť opojného nápoje Hospodinu vylij ve svatyni. Druhého beránka připravíš navečer – připravíš to stejně jako ranní přídavnou oběť a stejně jako patřičnou litou oběť, jako ohnivou oběť, příjemnou vůni Hospodinu. V sobotní den: dva roční beránky bez vady a dvě desetiny jemné mouky namísené s olejem jako přídavnou oběť a patřičnou litou oběť. To je sobotní zápalná oběť v každou sobotu kromě ustavičné zápalné oběti a patřičné lité oběti. Na počátku vašich měsíců přinesete jako zápalnou oběť Hospodinu dva býčky, jednoho berana a sedm ročních beránků bez vady a jako přídavnou oběť na každého býčka tři desetiny jemné mouky namísené s olejem a jako přídavnou oběť na každého berana dvě desetiny jemné mouky namísené s olejem a jako přídavnou oběť na každého beránka jednu desetinu jemné mouky namísené s olejem. To bude zápalná oběť, příjemná vůně, ohnivá oběť Hospodinu. Patřičné lité oběti budou: Polovina hínu vína na býčka, třetina hínu na berana a čtvrtina hínu na beránka. To je měsíční zápalná oběť v každém měsíci po všechny měsíce v roce. A jeden chlupatý kozel jako oběť za hřích bude Hospodinu připraven kromě ustavičné zápalné oběti. Prvního měsíce, čtrnáctého dne toho měsíce, bude velikonoční oběť Hospodinu. Patnáctého dne toho měsíce bude svátek; po sedm dní se budou jíst nekvašené chleby. Prvního dne bude svaté shromáždění. Nebudete dělat žádnou všední práci. Jako ohnivou oběť, zápalnou oběť Hospodinu, přinesete dva býčky, jednoho berana a sedm ročních beránků; budou bez vady! Jako patřičnou přídavnou oběť připravíte jemnou mouku namísenou s olejem, tři desetiny na býčka, dvě desetiny na berana; jednu desetinu připravíš na každého beránka ze sedmi beránků. K tomu jednoho kozla jako oběť za hřích k vykonání obřadu smíření za vás. Kromě ranní zápalné oběti, která je ustavičnou zápalnou obětí, připravíte toto. To budete připravovat denně po sedm dní jako pokrm ohnivé oběti, příjemnou vůni Hospodinu; to se bude připravovat kromě ustavičné zápalné oběti a patřičné lité oběti. A sedmého dne budete mít svaté shromáždění. Nebudete dělat žádnou všední práci. V den prvotin, kdy přinesete Hospodinu novou přídavnou oběť, ve váš svátek týdnů budete mít svaté shromáždění. Nebudete dělat žádnou všední práci. Jako zápalnou oběť, příjemnou vůni Hospodinu, přinesete dva býčky, jednoho berana a sedm ročních beránků. A jako patřičnou přídavnou oběť jemnou mouku namísenou s olejem, tři desetiny na každého býčka, dvě desetiny na každého berana a jednu desetinu na každého beránka ze sedmi beránků. K tomu jednoho chlupatého kozla k vykonání obřadu smíření za vás. To připravíte kromě ustavičné zápalné oběti a patřičné přídavné oběti – budou bez vady – a patřičné lité oběti. Sedmého měsíce, prvního dne toho měsíce, budete mít svaté shromáždění; nebudete dělat žádnou všední práci. Budete mít den troubení. Jako zápalnou oběť, příjemnou vůni Hospodinu, připravíte jednoho býčka, jednoho berana a sedm ročních beránků bez vady. A jako patřičnou přídavnou oběť jemnou mouku namísenou s olejem – tři desetiny na býčka, dvě desetiny na berana a jednu desetinu na každého beránka ze sedmi beránků. K tomu jednoho chlupatého kozla jako oběť za hřích k vykonání obřadu smíření za vás. To kromě měsíční zápalné oběti a patřičné přídavné oběti, ustavičné zápalné oběti a patřičných litých obětí podle nařízení o nich, jako příjemnou vůni, ohnivou oběť Hospodinu. Desátého dne sedmého měsíce budete mít svaté shromáždění a budete pokořovat své duše. Nebudete dělat žádnou práci. Jako zápalnou oběť Hospodinu, příjemnou vůni, přinesete jednoho býčka, jednoho berana, sedm ročních beránků – budou bez vady a jako patřičnou přídavnou oběť jemnou mouku namísenou s olejem – tři desetiny na býčka, dvě desetiny na jednoho berana a jednu desetinu na každého beránka ze sedmi beránků, k tomu jednoho chlupatého kozla jako oběť za hřích kromě oběti za hřích na smíření, ustavičné zápalné oběti, patřičné přídavné oběti a patřičných litých obětí. Patnáctého dne sedmého měsíce budete mít svaté shromáždění. Nebudete dělat žádnou všední práci. Po sedm dní budete slavit svátek Hospodinu. Jako zápalnou oběť, ohnivou oběť, příjemnou vůni Hospodinu přinesete třináct býčků, dva berany a čtrnáct ročních beránků – budou bez vady, a jako patřičnou přídavnou oběť jemnou mouku namísenou s olejem – tři desetiny na každého býčka ze třinácti býčků, dvě desetiny na každého berana ze dvou beranů a jednu desetinu na každého beránka ze čtrnácti beránků. K tomu jednoho chlupatého kozla jako oběť za hřích kromě ustavičné zápalné oběti, patřičné přídavné oběti a patřičné lité oběti. Druhého dne: dvanáct býčků, dva berany, čtrnáct ročních beránků bez vady a patřičnou přídavnou oběť, patřičné lité oběti na býčky, na berany a na beránky v patřičném počtu podle nařízení. K tomu jednoho chlupatého kozla jako oběť za hřích kromě ustavičné zápalné oběti, patřičné přídavné oběti a patřičných litých obětí. Třetího dne: jedenáct býčků, dva berany, čtrnáct ročních beránků bez vady a patřičnou přídavnou oběť, patřičnou litou oběť na býčky, na berany a na beránky v patřičném počtu podle nařízení. K tomu jednoho kozla jako oběť za hřích kromě ustavičné zápalné oběti, patřičné přídavné oběti a patřičné lité oběti. Čtvrtého dne: deset býčků, dva berany, čtrnáct ročních beránků bez vady a patřičnou přídavnou oběť, patřičné lité oběti na býčky, na berany a na beránky v patřičném počtu podle nařízení. K tomu jednoho chlupatého kozla jako oběť za hřích kromě ustavičné zápalné oběti, patřičné přídavné oběti a patřičné lité oběti. Pátého dne: devět býčků, dva berany, čtrnáct ročních beránků bez vady a patřičnou přídavnou oběť, patřičné lité oběti na býčky, na berany a na beránky v patřičném počtu podle nařízení. K tomu jednoho kozla jako oběť za hřích kromě ustavičné zápalné oběti, patřičné přídavné oběti a patřičné lité oběti. Šestého dne: osm býčků, dva berany, čtrnáct ročních beránků bez vady a patřičnou přídavnou oběť, patřičné lité oběti na býčky, na berany a na beránky v patřičném počtu podle nařízení. K tomu jednoho kozla jako oběť za hřích kromě ustavičné zápalné oběti, patřičné přídavné oběti a patřičné lité oběti. Sedmého dne: sedm býčků, dva berany, čtrnáct ročních beránků bez vady a patřičnou přídavnou oběť, patřičnou litou oběť na býčky, na berany a na beránky v patřičném počtu podle nařízení o nich. K tomu jednoho kozla kromě ustavičné zápalné oběti, patřičné přídavné oběti a patřičné lité oběti. Osmého dne budete mít shromáždění. Nebudete dělat žádnou všední práci. Jako zápalnou oběť, ohnivou oběť, příjemnou vůni Hospodinu přinesete jednoho býčka, jednoho berana, sedm ročních beránků bez vady a patřičnou přídavnou oběť a patřičné lité oběti na býčka, na berana a na beránky v patřičném počtu podle nařízení. K tomu jednoho kozla jako oběť za hřích kromě ustavičné zápalné oběti, patřičné přídavné oběti a patřičné lité oběti. Toto připravíte Hospodinu o svých svátcích kromě svých slíbených a dobrovolných obětí jako své zápalné oběti, přídavné oběti, lité oběti a pokojné oběti. Mojžíš řekl synům Izraele všechno, co Hospodin Mojžíšovi přikázal. Nato Mojžíš promluvil k předákům pokolení synů Izraele: Toto je to, co přikázal Hospodin: Jestliže muž učiní slib Hospodinu či složí přísahu, že bere na sebe závazek, ať nezruší své slovo; splní vše, co vyšlo z jeho úst. Jestliže však žena učiní slib Hospodinu a vezme na sebe závazek v domě svého otce ve svém mládí, když její otec uslyší její slib a její závazek, který na sebe vzala, a když k tomu bude její otec mlčet, všechny její sliby platí a každý závazek, který na sebe vzala, platí. Jestliže jí však její otec v den, kdy uslyší všechny její sliby a její závazky, které na sebe vzala, zabrání, neplatí to a Hospodin jí odpustí, protože její otec jí zabránil. Jestliže se vdá a budou na ní její sliby či unáhlený výrok, kterým se zavázala, a její muž to uslyší, jestliže v den, kdy to uslyší, k tomu bude mlčet, její sliby platí i její závazek, který na sebe vzala, platí. Jestliže jí však její muž v den, kdy to uslyší, zabrání a zruší její slib, který je na ní, a unáhlený výrok, kterým se zavázala, Hospodin jí odpustí. Slib vdovy či zapuzené ženy, vše, co na sebe vzala, platí. Jestliže učiní slib či vezme na sebe s přísahou závazek v domě svého muže a její muž to uslyší, bude k tomu mlčet a nezabrání jí, všechny její sliby platí i každý závazek, který na sebe vezme, platí. Jestliže je však její muž v den, kdy to uslyší, zruší, vše, co vyšlo z jejích rtů jako její slib či jako závazek, neplatí, její muž je zrušil a Hospodin jí odpustí. Každý slib a každý přísežný závazek k sebepokoření ať potvrdí její muž nebo ať její muž zruší. Jestliže k tomu bude zarytě její muž do druhého dne mlčet, učiní platnými všechny její sliby anebo všechny její závazky, které jsou na ní. Učinil je platnými, neboť v den, kdy to uslyšel, k tomu mlčel. Jestliže je však zruší později, než to uslyšel, ponese její vinu. Toto jsou ustanovení, která přikázal Hospodin Mojžíšovi, mezi mužem a jeho ženou a mezi otcem a jeho dcerou, dokud je ve svém mládí v domě svého otce. Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Jistě pomsti syny Izraele na Midjáncích; potom budeš připojen ke svému lidu. Mojžíš promluvil k lidu: Vyzbrojte mezi sebou muže pro válečné tažení, aby padli na Midjánce a vykonali na Midjáncích Hospodinovu pomstu. Pošlete na válečné tažení vždy po tisíci mužích z pokolení za každé izraelské pokolení. Tak bylo vybráno z izraelských rodů tisíc za pokolení, dvanáct tisíc vojenských ozbrojenců. Mojžíš je poslal na válečné tažení, tisíc za pokolení, a s nimi Pinchasa, syna Eleazarova, jako kněze na válečném tažení, který s sebou měl posvátné předměty a poplašné trubky. Nato vytáhli do boje proti Midjáncům, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi, a pobili všechny mužského pohlaví. Kromě jiných pobitých zabili midjánské krále Evího, Rekema, Súra, Chúra a Rebu a také Bileáma, syna Beórova, zabili mečem. Synové Izraele zajali midjánské ženy, jejich malé děti, všechen jejich dobytek i všechna jejich stáda a uloupili všechen jejich majetek. Všechna jejich města, v místech kde sídlili, a všechna jejich hradiště spálili ohněm. Pobrali všechnu kořist a všechen lup z lidí i z dobytka. Přivedli zajatce, lup a kořist k Mojžíšovi, ke knězi Eleazarovi a k pospolitosti synů Izraele do tábora v moábských stepích u Jordánu naproti Jerichu. Mojžíš, kněz Eleazar a všichni předáci pospolitosti jim vyšli naproti ven za tábor. Mojžíš se rozhněval na ustanovené nad vojskem, velitele nad tisíci a velitele nad sty, kteří přicházeli z válečného tažení. Mojžíš jim řekl: Vy jste nechali naživu všechny ženy? Vždyť to byly ony, kdo podle Bileámova slova podnítily syny Izraele k věrolomnosti vůči Hospodinu v Peórově záležitosti, takže na Hospodinovu pospolitost dopadla rána. Nyní proto zabijte všechny chlapce mezi dětmi a zabijte všechny ženy, které poznaly soulož s mužem. Všechny mladé ženy, které nepoznaly soulož s mužem, nechte naživu pro sebe. Vy pak se po sedm dní utábořte venku za táborem. Každý, kdo někoho zabil, a každý, kdo se dotkl zabitého, se bude třetího a sedmého dne očišťovat od hříchu, vy i vaši zajatci. Očistěte od hříchu všechny oděvy, všechny kožené předměty, vše vyrobené z kozí srsti a všechny dřevěné předměty. Kněz Eleazar řekl vojákům, kteří vytáhli do boje: Toto je ustanovení zákona, které přikázal Hospodin Mojžíšovi: Ovšem zlato, stříbro, bronz, železo, cín a olovo, všechny věci, které procházejí ohněm, provedete ohněm a budou čisté; avšak musí být očištěny od hříchu očistnou vodou. Všechno, co neprochází ohněm, provedete vodou. Sedmého dne si vyperete šaty a budete čistí. Potom smíte vejít do tábora. Hospodin řekl Mojžíšovi: Ty s knězem Eleazarem a s předáky rodů pospolitosti učiň soupis zajatého lupu, lidí i dobytka a rozděl lup mezi ty, kteří se zapojili do boje a vytáhli na válečné tažení, a mezi celou pospolitost. Vyber dávku pro Hospodina: Od bojovníků, kteří vytáhli na válečné tažení, po jednom z pěti set – z lidí, ze skotu, z oslů a z ovcí; vezměte to z jejich poloviny a dej to knězi Eleazarovi jako Hospodinův dar pozdvihování. A z té poloviny pro syny Izraele vezmi po jednom z padesáti, z lidí, ze skotu, z oslů a z ovcí, ze všeho dobytka, a dej to Lévijcům, kteří konají službu v Hospodinově příbytku. Mojžíš a kněz Eleazar učinili tak, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi. Zbytek lupu z kořisti, kterou ukořistil válečný lid, byl: šest set sedmdesát pět tisíc ovcí, sedmdesát dva tisíc býků, šedesát jeden tisíc oslů a lidí, žen, které nepoznaly soulož s mužem, celkem třicet dva tisíc. Poloviční podíl těch, kteří vytáhli na válečné tažení, byl tento počet: tři sta třicet sedm tisíc pět set ovcí a dávka z ovcí pro Hospodina byla šest set sedmdesát pět; býků bylo třicet šest tisíc a dávka z nich pro Hospodina sedmdesát dva; oslů bylo třicet tisíc pět set a dávka z nich pro Hospodina šedesát jeden; lidí bylo šestnáct tisíc a dávka z nich pro Hospodina byla třicet dva. Mojžíš dal dávku jako Hospodinův dar pozdvihování knězi Eleazarovi tak, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi. Z poloviny pro syny Izraele, kterou Mojžíš oddělil od části pro muže, kteří vytáhli do boje – tato polovina pro pospolitost byla: tři sta třicet sedm tisíc pět set ovcí, třicet šest tisíc býků, třicet tisíc pět set oslů a šestnáct tisíc lidí – z této poloviny pro syny Izraele vzal Mojžíš po jednom z padesáti, z lidí i z dobytka, a dal to Lévijcům, kteří konají službu v Hospodinově příbytku, tak jak přikázal Hospodin Mojžíšovi. Ustanovení, kteří byli nad vojenskými oddíly, velitelé nad tisíci a velitelé nad sty, přistoupili k Mojžíšovi a řekli Mojžíšovi: Tvoji otroci učinili soupis bojovníků, kteří jsou pod naším velením, a nikdo z nás nechybí. Přinesli jsme Hospodinův obětní dar, každý to, co našel: zlaté předměty, spony a náramky, pečetní prsteny, náušnice a řetízky k vykonání obřadu smíření za nás před Hospodinem. Mojžíš a kněz Eleazar od nich vzali to zlato, všelijaké umně vyrobené předměty. Všechno zlato od velitelů nad tisíci a velitelů nad sty, které přinesli jako dar pozdvihování Hospodinu, vážilo šestnáct tisíc sedm set padesát šekelů. Vojáci loupili každý pro sebe. Mojžíš a kněz Eleazar vzali to zlato od velitelů nad tisíci a nad sty a přinesli ho do stanu setkávání jako připomínku synů Izraele před Hospodinem. Synové Rúbenovi a synové Gádovi měli množství dobytka, bylo ho bezpočet. Když uviděli zemi Jaezer a zemi Gileád, hle, to místo bylo místem vhodným pro dobytek. Synové Gádovi a synové Rúbenovi proto šli a řekli Mojžíšovi, knězi Eleazarovi a předákům pospolitosti: Atarót, Díbón, Jaezer, Nimrá, Chešbón, Eleále, Sebám, Nebó a Beón – země, kterou Hospodin vybil před pospolitostí Izraele, je zemí vhodnou pro dobytek a tvoji otroci mají dobytek. A dále řekli: Jestliže jsme nalezli milost ve tvých očích, ať je tato země dána tvým otrokům do vlastnictví. Nepřeváděj nás přes Jordán. Mojžíš odpověděl synům Gádovým a synům Rúbenovým: Cožpak vaši bratři půjdou do boje a vy zůstanete zde? Proč berete synům Izraele odvahu, aby přešli do země, kterou jim dal Hospodin? Tak jednali vaši otcové, když jsem je poslal z Kádeš-barneje, aby prohlédli zemi. Prošli až do údolí Eškólu, prohlédli zemi a vzali synům Izraele odvahu, aby šli do země, kterou jim dal Hospodin. Onoho dne vzplanul Hospodin hněvem a přísahal: Muži, kteří vyšli z Egypta, od dvacetiletých výše, neuvidí zemi, o níž jsem přísahal Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, protože nešli za mnou naplno, kromě Kenazejce Káleba, syna Jefunova, a Jozua, syna Núnova, protože ti šli naplno za Hospodinem. Proto Hospodin vzplanul hněvem proti Izraelcům, nechal je bloudit čtyřicet let pustinou, dokud nebyla zcela vyhlazena celá generace, která páchala to, co je zlé v Hospodinových očích. A hle, povstali jste vy, potomstvo hříšníků, na místo vašich otců, abyste ještě zvýšili Hospodinův planoucí hněv proti Izraeli. Když se od něj odvrátíte, ponechá ho nadále v pustině a zničíte celý tento lid. Nato k němu přistoupili a řekli: Postavíme zde ohrady pro svůj dobytek a města pro své děti. My sami se však rychle vyzbrojíme a půjdeme před syny Izraele, dokud je nepřivedeme na jejich místo, zatímco naše děti zůstanou v opevněných městech chráněny před obyvateli této země. Nevrátíme se do svých domovů, dokud synové Izraele neobdrží každý své dědictví. Neobdržíme dědictví s nimi za Jordánem a tam dále, protože jsme dostali své dědictví na druhé straně Jordánu na východě. Mojžíš jim řekl: Jestliže budete jednat, jak jste řekli, jestliže se vyzbrojíte před Hospodinem do boje, celé vaše vojsko projde Jordán před Hospodinem, dokud před sebou nepodrobí své nepřátele a dokud země nebude podmaněna před Hospodinem, a teprve potom se vrátíte, tehdy budete nevinní před Hospodinem a před Izraelem a tato země se stane vaším vlastnictvím před Hospodinem. Pokud však nebudete takto jednat, hle, zhřešíte proti Hospodinu a vězte, že váš hřích vás dostihne. Postavte si města pro své děti a ohrady pro svůj brav a splňte to, co vyšlo z vašich úst. Synové Gádovi a synové Rúbenovi řekli Mojžíšovi: Tvoji otroci udělají to, co pán přikazuje. Naše děti, naše ženy, naše stáda a všechen náš dobytek zůstane tam v gileádských městech, ale tvoji otroci, všichni vojenští ozbrojenci, projdou před Hospodinem do boje, jak říká pán. Potom o nich Mojžíš vydal příkaz knězi Eleazarovi, Jozuovi, synu Núnovu, a předákům rodů pokolení synů Izraele. Mojžíš jim řekl: Jestliže synové Gádovi a synové Rúbenovi projdou s vámi Jordánem, všichni ozbrojenci, do boje před Hospodinem, až bude země před vámi podmaněna, dejte jim do vlastnictví gileádskou zemi. Jestliže však s vámi ozbrojenci neprojdou, ať mají vlastnictví mezi vámi v kenaanské zemi. Synové Gádovi a synové Rúbenovi odpověděli: Jak Hospodin promluvil o tvých otrocích, tak uděláme. Projdeme jako ozbrojenci před Hospodinem do kenaanské země a budeme mít dědičné vlastnictví zde za Jordánem. Jim, synům Gádovým, synům Rúbenovým a polovině kmene Manasesa, syna Josefova, dal Mojžíš království emorejského krále Síchona a království bášanského krále Óga, zemi s jejími městy a územím okolo měst té země. Synové Gádovi postavili Díbón, Atarót, Aróer, Atarót-šófan, Jaezer, Jogbohu, Bét-nimru a Bét-háran, opevněná města a ohrady pro ovce. Synové Rúbenovi postavili Chešbón, Eleále, Kirjátajim, Nebó, Baal-meón – se změněnými jmény – i Sibmu a přejmenovali města, která postavili. Synové Makíra, syna Manasesova, táhli do Gileádu, dobyli ho a podrobili si Emorejce, kteří v něm byli. Mojžíš dal Gileád Makírovi, synu Manasesovu, a on v něm sídlil. Jaír, syn Manasesův, šel a dobyl jejich vesnice a pojmenoval je Chavót-Jaír. Nóbach šel a dobyl Kenat a jeho vesnice a pojmenoval ho podle svého jména Nóbach. Toto jsou zastávky synů Izraele, jak táhli z egyptské země podle svých oddílů pod vedením Mojžíše a Árona. Mojžíš na Hospodinův příkaz zapsal jejich výchozí body podle jejich zastávek. Toto jsou jejich zastávky podle jejich výchozích bodů: Vyrazili z Ramesesu prvního měsíce, patnáctého dne prvního měsíce; druhého dne po Velikonocích vytáhli synové Izraele se vztyčenou hlavou před očima celého Egypta. Egypťané mezitím pohřbívali ty, které Hospodin mezi nimi pobil, všechny prvorozené; také nad jejich bohy vykonal Hospodin soud. Synové Izraele vyrazili z Ramesesu a utábořili se v Sukótu. Vyrazili ze Sukótu a utábořili se v Étamu, který je na okraji pustiny. Vyrazili z Étamu a obrátili se k Pí-chírótu, který je směrem k Baal-sefónu, a utábořili se před Migdólem. Vyrazili z Pene-chírótu, prošli středem moře do pustiny, šli tři dny Étamskou pustinou a utábořili se v Maře. Vyrazili z Mary, přišli do Élimu – v Élimu bylo dvanáct vodních pramenů a sedmdesát palem – a utábořili se tam. Vyrazili z Élimu a utábořili se u Rákosového moře. Vyrazili od Rákosového moře a utábořili se v Sínské pustině. Vyrazili ze Sínské pustiny a utábořili se v Dofce. Vyrazili z Dofky a utábořili se v Alúši. Vyrazili z Alúše a utábořili se v Refídímu. Nebyla tam voda pro lid, aby se napil. Vyrazili z Refídímu a utábořili se v Sínajské pustině. Vyrazili ze Sínajské pustiny a utábořili se v Kibrót-taavě. Vyrazili z Kibrót-taavy a utábořili se v Chaserótu. Vyrazili z Chaserótu a utábořili se v Ritmě. Vyrazili z Ritmy a utábořili se v Rimón-peresu. Vyrazili z Rimón-peresu a utábořili se v Libně. Vyrazili z Libny a utábořili se v Rise. Vyrazili z Risy a utábořili se v Kehelatě. Vyrazili z Kehelaty a utábořili se na hoře Šeferu. Vyrazili z hory Šeferu a utábořili se v Charadě. Vyrazili z Charady a utábořili se v Makhelótu. Vyrazili z Makhelótu a utábořili se v Tachatu. Vyrazili z Tachatu a utábořili se v Terachu. Vyrazili z Terachu a utábořili se v Mitce. Vyrazili z Mitky a utábořili se v Chašmóně. Vyrazili z Chašmóny a utábořili se v Moserótu. Vyrazili z Moserótu a utábořili se v Bené-jaakánu. Vyrazili z Bené-jaakánu a utábořili se v Chór-gidgádu. Vyrazili z Chór-gidgádu a utábořili se v Jotbatě. Vyrazili z Jotbaty a utábořili se v Abróně. Vyrazili z Abróny a utábořili se v Esjón-geberu. Vyrazili z Esjón-geberu a utábořili se v pustině Sinu, to je Kádeš. Vyrazili z Kádeše a utábořili se na hoře Hóru, na okraji edómské země. Kněz Áron vystoupil podle Hospodinova příkazu na horu Hór a zemřel tam ve čtyřicátém roce po vyjití synů Izraele z egyptské země, v pátém měsíci, prvního dne toho měsíce. Áronovi bylo sto dvacet tři let, když zemřel na Hóru. Kenaanský král Aradu, který sídlil v Negebu v kenaanské zemi, se doslechl, že synové Izraele táhnou. Vyrazili z hory Hóru a utábořili se v Salmóně. Vyrazili ze Salmóny a utábořili se v Púnónu. Vyrazili z Púnónu a utábořili se v Obótu. Vyrazili z Obótu a utábořili se v Ijé-abárímu na moábské hranici. Vyrazili z Ijímu a utábořili se v Díbón-Gádu. Vyrazili z Díbón-Gádu a utábořili se v Almón-diblatajimu. Vyrazili z Almón-diblatajimu a utábořili se v pohoří Abarím proti Nebó. Vyrazili z pohoří Abarímu a utábořili se v moábských stepích u Jordánu naproti Jerichu. Tábořili u Jordánu od Bét-ješimótu až k Ábel-šitímu v moábských stepích. Hospodin promluvil k Mojžíšovi v moábských stepích u Jordánu naproti Jerichu: Promluv k synům Izraele a řekni jim: Až projdete Jordánem do kenaanské země, vyžeňte před sebou všechny obyvatele země, zničte všechny jejich obrazy, všechny jejich lité modly zničte a všechna jejich návrší zpustošte. Podrobte si tu zemi a sídlete v ní, neboť vám jsem dal tu zemi, abyste ji obsadili. Rozdělte zemi do dědictví losem podle svých čeledí; většímu dejte větší dědictví a menšímu dejte menší dědictví. Kam komu padne los, to bude jeho. Rozdělte dědictví podle otcovských pokolení. Jestliže však nevyženete před sebou obyvatele země, ti, které z nich ponecháte, se stanou trny ve vašich očích a ostny ve vašich bocích a v zemi, ve které budete sídlit, vás budou utlačovat. I stane se, že jak jsem zamýšlel naložit s nimi, tak naložím s vámi. Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Přikaž synům Izraele a řekni jim: Až přijdete do kenaanské země, toto bude ta země, která vám připadne do dědictví, kenaanská země s jejími hranicemi: Vaše jižní strana bude od pustiny Sinu podél Edómu. Vaše jižní hranice začne na východě od okraje Solného moře. Vaše hranice se stočí k jihu k průsmyku Akrabim, bude procházet Sinem. Na jihu bude sahat ke Kádeš-barneji, táhnout se do Chasar-adáru a procházet do Asmónu. Hranice se bude stáčet od Asmónu k egyptskému potoku a bude sahat k moři. Za západní hranici budete mít Velké moře. To bude vaší západní hranicí. A toto bude vaší severní hranicí: Od Velkého moře potáhnete linii k hoře Hóru. Od hory Hóru potáhnete linii do Lebo-Chamátu, hranice bude sahat k Sedadu. Hranice se potáhne k Zifrónu a bude sahat k Chasar-énanu. To bude vaše severní hranice. Východní hranici si vyznačíte od Chasar-énanu k Šefámu. Hranice bude sestupovat z Šefámu do Ribly východně od Ajinu, potom bude hranice sestupovat dolů a dotkne se na východě břehu Kineretského moře. Dále bude sestupovat hranice dolů k Jordánu a sahat k Solnému moři. To bude vaše země se svými hranicemi kolem dokola. I přikázal Mojžíš synům Izraele: Toto je země, kterou rozdělíte losem do dědictví, jak přikázal Hospodin dát ji devíti a půl pokolením. Neboť pokolení synů Rúbenových podle domu svých otců a pokolení synů Gádových podle domu svých otců dostala své dědictví, i polovina pokolení Manasesova ho již dostala. Dvě a půl pokolení již dostala své dědictví na druhé straně Jordánu, východně od Jericha, na východě. Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Toto jsou jména mužů, kteří vám rozdělí zemi do dědictví: kněz Eleazar a Jozue, syn Núnův. A přiberou po jednom předáku z pokolení, aby rozdělili zemi do dědictví. Toto jsou jména těch mužů: z pokolení Judova Káleb, syn Jefunův; z pokolení synů Šimeónových Samuel, syn Amíhudův; z pokolení Benjamínova Elídad, syn Kislónův; z pokolení synů Danových předák Bukí, syn Joglího; ze synů Josefových z pokolení synů Manasesových předák Chaníel, syn Efódův; z pokolení synů Efrajimových předák Kemúel, syn Šiftánův; z pokolení synů Zabulónových předák Elísáfan, syn Parnakův; z pokolení synů Isacharových předák Paltíel, syn Azanův; z pokolení synů Ašerových předák Achíhúd, syn Šelomího; z pokolení synů Neftalího předák Pedahél, syn Amíhudův. To jsou ti, kterým Hospodin přikázal, aby synům Izraele rozdělili dědictví v kenaanské zemi. Hospodin promluvil k Mojžíšovi v moábských stepích u Jordánu naproti Jerichu: Přikaž synům Izraele, aby dali Lévijcům ze svého dědičného vlastnictví města k bydlení. A také dejte Lévijcům pastviny okolo měst. Města budou pro ně k bydlení a jejich pastviny budou pro jejich dobytek, jejich stáda a pro všechna jejich zvířata. Městské pastviny, které dáte Lévijcům, budou sahat tisíc loket na všechny strany od městské zdi. Venku za městem odměříte dva tisíce loket na stranu východní, dva tisíce loket na stranu jižní, dva tisíce loket na stranu západní, dva tisíce loket na stranu severní a město bude uprostřed. To budou jejich městské pastviny. Města, která dáte Lévijcům, budou zahrnovat šest útočištných měst, která ustanovíte, aby tam mohl utéct vrah, a k nim přidáte dvaačtyřicet dalších měst. Všech měst, která dáte Lévijcům, bude osmačtyřicet; města sama a jejich pastviny. Co se týče měst, která dáte z vlastnictví synů Izraele, od velkého dáte více a od menšího dáte méně; každý dá ze svých měst Lévijcům podle svého dědictví, které obdrží. Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Promluv k synům Izraele a řekni jim: Až projdete Jordánem do kenaanské země, zřídíte si města, která budou vašimi útočištnými městy, kam bude moci utéct vrah, který nedopatřením zabil člověka. Ta města vám budou útočištěm před mstitelem, takže vrah nezemře, dokud se nepostaví před pospolitostí k soudu. Toto jsou města, která ustanovíte: budete mít šest útočištných měst. Tři města ustanovíte na druhé straně Jordánu a tři města ustanovíte v kenaanské zemi; to budou útočištná města. Pro syny Izraele, pro hosta i pro příchozího mezi nimi bude těchto šest měst útočištěm, aby tam mohl utéct každý, kdo nedopatřením zabil člověka. Jestliže ho udeří železným předmětem, takže zemře, je vrahem; ten vrah bude jistě usmrcen. Jestliže ho udeří kamenem, kterým je možno usmrtit, a on skutečně zemře, je vrahem; ten vrah bude jistě usmrcen. Anebo jestliže ho udeří dřevěným předmětem, kterým je možno usmrtit, a on skutečně zemře, je vrahem; ten vrah bude jistě usmrcen. Vraha usmrtí krevní mstitel; jakmile ho potká, usmrtí ho. Jestliže někdo srazí někoho z nenávisti či na něj hodí něco se zlým úmyslem, takže zemře, anebo jej z nepřátelství udeří rukou, takže zemře, ten, kdo zabil, bude jistě usmrcen, je vrahem. Krevní mstitel toho vraha usmrtí, jakmile ho potká. Jestliže však někdo srazí někoho náhle bez nepřátelství či na něj hodí jakýkoliv předmět bez zlého úmyslu anebo na něj nechá z nepozornosti padnout jakýkoliv kámen, kterým je možno usmrtit, takže zemře, ačkoliv nebyl jeho nepřítelem a neusiloval o jeho zlo, tehdy bude pospolitost soudit mezi tím, kdo zabil, a krevním mstitelem podle těchto právních nařízení. Pospolitost vysvobodí vraha z ruky krevního mstitele a pospolitost jej přivede zpět do jeho útočištného města, kam utekl. V něm zůstane do smrti velekněze, který byl pomazán posvátným olejem. Jestliže však vrah vyjde z území svého útočištného města, kam utekl, a dopadne jej krevní mstitel mimo území jeho útočištného města, pokud krevní mstitel vraha zabije, není na něm krev, neboť vrah musí zůstat ve svém útočištném městě až do smrti velekněze a teprve po smrti velekněze se může vrátit do země svého vlastnictví. Toto bude vaše právní ustanovení pro všechna vaše pokolení ve všech vašich sídlech. Kdokoliv by zabil člověka, podle svědectví svědků bude ten vrah zabit. Jeden svědek nebude vypovídat proti člověku, aby byl usmrcen. Nevezmete výkupné za život vraha. Je to ničema vinný smrtí; jistě bude usmrcen. Nevezmete výkupné za toho, který utekl do svého útočištného města, aby se mohl vrátit a bydlet ve své zemi před smrtí velekněze. Neznesvětíte zemi, ve které jste, neboť krev znesvěcuje zemi a země nebude usmířena za krev, která v ní byla vylita, jinak než krví toho, kdo ji prolil. Neznečistíš zemi, ve které sídlíte, v níž já přebývám, neboť já Hospodin přebývám uprostřed synů Izraele. Tehdy předstoupili předáci rodů z čeledí synů Gileáda, syna Makíra, syna Manasesova, z čeledí synů Josefových a promluvili před Mojžíšem a před předáky, vůdci rodů synů Izraele. Řekli: Mému pánu Hospodin přikázal, aby dal synům Izraele zemi do dědictví losem, a mému pánu bylo Hospodinem přikázáno, aby dal dědictví našeho bratra Selofchada jeho dcerám. Jestliže se provdají za někoho z příslušníků jiného kmene synů Izraele, jejich dědictví bude ubráno z dědictví našich otců a bude přidáno k dědictví pokolení, k němuž budou patřit; a naše losem přidělené dědictví bude ukráceno. A jestliže budou mít synové Izraele milostivé léto, potom bude jejich dědictví přidáno k dědictví pokolení, k němuž budou patřit, a dědictví pokolení našich otců bude ukráceno o jejich dědictví. Nato Mojžíš přikázal synům Izraele podle Hospodinova příkazu: Pokolení synů Josefových mluví správně. Toto je to, co Hospodin přikázal dcerám Selofchadovým: Mohou se provdat za koho je jim libo, pokud se provdají do čeledi náležející k pokolení jejich otců. Dědictví synů Izraele nesmí přejít od pokolení k pokolení, ale každý ze synů Izraele se přidrží dědictví pokolení svých otců. Každá dcera, která obdrží dědictví z pokolení synů Izraele, se provdá do jedné z čeledí náležející k pokolení jejího otce, aby synové Izraele obdrželi každý dědictví svých otců. Dědictví nesmí přejít od pokolení k pokolení, ale každé pokolení synů Izraele se přidrží svého dědictví. Jak Hospodin Mojžíšovi přikázal, tak dcery Selofchadovy učinily. Machla, Tirsa, Chogla, Milka a Nóa, dcery Selofchadovy, se provdaly za syny svých strýců. Provdaly se do čeledi synů Manasesa, syna Josefova, a jejich dědictví zůstalo v pokolení čeledi jejich otců. Toto jsou příkazy a nařízení, která dal Hospodin synům Izraele prostřednictvím Mojžíše v moábských stepích u Jordánu naproti Jerichu. Toto jsou slova, která mluvil Mojžíš k celému Izraeli za Jordánem, v pustině, v Arabě naproti Súfu, mezi Páranem a Tófelem, Lábanem, Chaserótem a Dí-zahabem. Od Chorébu směrem k pohoří Seíru až do Kádeš-barneje to je jedenáct dní. I stalo se ve čtyřicátém roce, v jedenáctém měsíci, prvního dne toho měsíce, že Mojžíš pověděl synům Izraele všechno, co mu pro ně Hospodin přikázal, poté, co pobil emorejského krále Síchona sídlícího v Chešbónu a bášanského krále Óga sídlícího v Aštarótu a v Edreí. Za Jordánem, v moábské zemi, začal Mojžíš vysvětlovat tento zákon: Hospodin, náš Bůh, k nám promluvil na Chorébu: Dost dlouho jste pobývali na této hoře. Vydejte se na cestu, vyrazte a jděte do pohoří Emorejců, ke všem jejich sousedům, do Araby, do pohoří, do Šefely, do Negebu a na pobřeží moře, do kenaanské země a Libanonu, až k Veliké řece, řece Eufratu. Pohleď, dal jsem před vás tu zemi. Jděte a obsaďte zemi, o které Hospodin přísahal vašim otcům, Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, že ji dá jim a jejich potomstvu po nich. V té době jsem vám řekl: Nemohu vás sám unést. Hospodin, váš Bůh, vás rozmnožil, ano je vás dnes tolik jako hvězd na nebi. Ať vám Hospodin, Bůh vašich otců, ještě tisíckrát přidá a požehná vám, tak jak vám řekl. Jak ale mohu sám unést vaši zátěž, vaše břemena a vaše spory? Vyberte si ve svých kmenech moudré, rozumné a znalé muže a ustanovím je za vaše předáky. Nato jste mi odpověděli: To, co jsi řekl, abychom učinili, je dobré. Vzal jsem tedy předáky vašich kmenů, moudré a znalé muže, a ustanovil jsem je předáky nad vámi, veliteli nad tisíci, veliteli nad sty, veliteli nad padesáti, veliteli nad deseti a správci nad vašimi kmeny. V té době jsem přikázal vašim soudcům: Vyslechněte své bratry a suďte spravedlivě mezi člověkem a jeho bratrem i příchozím. Při soudu nestraňte lidem, vyslechněte malého i velkého. Nemějte strach z člověka, neboť soud patří Bohu. Záležitost, která bude pro vás příliš těžká, předneste mně a já ji vyslechnu. V té době jsem vám přikázal všechno, co máte dělat. Vyrazili jsme z Chorébu a šli jsme celou tou velkou a obávanou pustinou, kterou jste viděli cestou k emorejskému pohoří, jak nám přikázal Hospodin, náš Bůh, až jsme došli do Kádeš-barneje. Řekl jsem vám: Přišli jste až k emorejskému pohoří, které vám dává Hospodin, náš Bůh. Pohleď, Hospodin, tvůj Bůh, před tebe dal zemi. Vytáhni a obsaď ji, jak ti řekl Hospodin, Bůh tvých otců. Neboj se a neděs se. Přistoupili jste všichni ke mně a řekli jste: Pošleme před sebou muže, aby pro nás proslídili zemi a přinesli nám zpět zprávu o cestě, kterou máme táhnout, a o městech, do kterých máme vejít. Líbilo se mi to a vybral jsem z vás dvanáct mužů, jednoho muže za každý kmen. Vydali se na cestu, stoupali do pohoří a přišli až do údolí Eškólu. Prozkoumali ho, vzali s sebou z ovoce té země a zanesli to k nám. Přinesli nám zprávu se slovy: Země, kterou nám dává Hospodin, náš Bůh, je dobrá. Nechtěli jste však vytáhnout a vzpírali jste se příkazu Hospodina, svého Boha, reptali jste ve svých stanech a říkali jste: Hospodin nás měl v nenávisti, vyvedl nás z egyptské země, aby nás vydal do ruky Emorejců a vyhladil nás. Kam to táhneme? Naši bratři oslabovali naše srdce slovy: Je tam lid větší a vyšší nežli my, jsou tam města velká a opevněná až k nebesům; viděli jsme tam dokonce i potomky Anákovců. Nato jsem vám řekl: Nemějte strach a nebojte se jich. Hospodin, váš Bůh, který jde před vámi, on bude bojovat za vás, stejně jako jednal s vámi před vašima očima v Egyptě a v pustině, kde jsi viděl, jak tě Hospodin, tvůj Bůh, nesl, jako nosí člověk svého syna, po celou cestu, kterou jste šli, až jste přišli na toto místo. Navzdory tomu všemu jste nevěřili Hospodinu, svému Bohu, který šel cestou před vámi, aby vám vyhledal místo k táboření a aby vám ukázal cestu, po které byste měli jít – ohněm v noci a oblakem ve dne. Když Hospodin uslyšel křik vašich slov, rozhněval se a přísahal: Nikdo z lidí této zlé generace neuvidí tu dobrou zemi, o které jsem přísahal, že ji dám vašim otcům, kromě Káleba, syna Jefunova. Ten ji uvidí, jemu a jeho synům dám zemi, na kterou vstoupil, protože šel naplno za Hospodinem. Také na mě se Hospodin kvůli vám rozhněval a řekl: Ani ty tam nevejdeš. Jozue, syn Núnův, který ti slouží, ten tam vejde. Jej posilni, neboť on dá zemi Izraeli do dědictví. Vaše malé děti, o kterých jste říkali, že se stanou kořistí, a vaši synové, kteří dnes nerozeznají dobré a zlé, ti tam vejdou, jim ji dám a oni ji obsadí. Vy se však vydejte na cestu zpět a vyrazte do pustiny směrem k Rákosovému moři. Nato jste mi odpověděli: Zhřešili jsme proti Hospodinu. Vytáhneme a budeme bojovat, jak přikázal Hospodin, náš Bůh. Připásali jste si každý své válečné zbraně a lehkomyslně jste vytáhli do pohoří. Hospodin mi řekl: Řekni jim: Netáhněte a nebojujte, protože já nejsem uprostřed vás; ať nejste poraženi od svých nepřátel. Mluvil jsem k vám, ale neposlouchali jste. Vzepřeli jste se Hospodinovu příkazu, jednali jste povýšeně a vytáhli jste do pohoří. Emorejci sídlící v onom pohoří vytáhli proti vám, pronásledovali vás, jako to dělávají včely, a rozehnali vás od Seíru až po Chormu. Když jste se vrátili, plakali jste před Hospodinem, ale Hospodin neslyšel váš hlas, nenaslouchal vám. Zůstali jste v Kádeši po mnoho dní, asi tak rok jste tam zůstali. Pak jsme se vydali na cestu a vyrazili jsme do pustiny směrem k Rákosovému moři, jak mi řekl Hospodin, a obcházeli jsme po mnoho dní pohoří Seír. Tu mi Hospodin řekl: Už dost dlouho jste obcházeli toto pohoří. Vydejte se na sever. A lidu přikaž: Budete procházet územím svých bratrů, synů Ezauových, sídlících v Seíru. Bojí se vás, tak se mějte velmi na pozoru. Nepouštějte se s nimi do boje, protože vám z jejich země nedám ani stopu, neboť pohoří Seír jsem dal do vlastnictví Ezauovi. Jídlo od nich získávejte za stříbro, abyste se mohli najíst, a také vodu si od nich opatřujte za stříbro, abyste se mohli napít. Vždyť Hospodin, tvůj Bůh, ti požehnal při všem díle tvých rukou. Zná tvou cestu touto velkou pustinou. Těchto čtyřicet let byl Hospodin, tvůj Bůh, s tebou, a neměl jsi v ničem nedostatek. Tak jsme šli dál od svých bratrů, synů Ezauových, sídlících v Seíru, cestou přes Arabu, Élat a Esjón-geber. Pak jsme se obrátili a šli jsme směrem k moábské pustině. Tu mi Hospodin řekl: Nenapadej Moábce a nepouštěj se s nimi do boje, protože z jejich země ti nedám nic do vlastnictví, neboť Ar jsem dal do vlastnictví synům Lotovým. (Předtím v něm sídlili Emejci, velký a početný lid, vysoký jako Anákovci; byli také považováni za Refájce jako Anákovci, ale Moábci je nazývali Emejci. V Seíru předtím sídlili Chorejci. Ale synové Ezauovi je vypudili, vyhladili je před sebou a sídlili tam místo nich, stejně jako to udělali Izraelci se zemí svého vlastnictví, kterou jim Hospodin dal.) Nyní vstaňte a přejděte potok Zered. Tak jsme přešli potok Zered. Doba, po kterou jsme šli z Kádeš-barneje, než jsme přešli potok Zered, byla třicet osm let, dokud nebyla z tábora zcela vyhlazena celá generace bojovníků, tak jak jim Hospodin přísahal. Ano, Hospodinova ruka byla proti nim, aby je vyhlazovala z tábora, až byli zcela vyhlazeni. I stalo se, když vymřeli všichni ti bojovníci z lidu, že ke mně Hospodin promluvil: Dnes procházíš územím Moábu, územím Aru. Až se přiblížíš k synům Amónovým, nenapadej je, nepouštěj se s nimi do boje, protože ze země synů Amónových ti nedám nic do vlastnictví, neboť jsem ji dal do vlastnictví synům Lotovým. (Také ta byla považována za zemi Refájců. Předtím v ní sídlili Refájci. Amónci je nazývali Zamzumci. Byl to velký a početný lid, vysoký jako Anákovci. Ale Hospodin je před nimi vyhladil, takže je vypudili a sídlili tam místo nich, stejně jako to udělal pro syny Ezauovy, sídlící v Seíru, když před nimi vyhladil Chorejce, takže je vypudili a sídlili tam místo nich až dodnes. Avíjce sídlící ve dvorcích až po Gazu vyhladili Kaftórci, kteří vyšli z Kaftóru, a sídlili místo nich.) Vstaňte, vyrazte a přejděte potok Arnón. Pohleď, vydal jsem do tvé ruky Emorejce Síchona, krále Chešbónu, i jeho zemi. Začni ji obsazovat a pusť se s ním do boje. Dnes začnu dávat strach a bázeň z tebe na národy pod celým nebem. Když uslyší zprávu o tobě, budou se před tebou třást a svíjet bolestí. Nato jsem poslal z pustiny Kedemótu posly k chešbónskému králi Síchonovi s úmluvou o pokoji: Chci projít tvou zemí, půjdu přímo po cestě, neodbočím napravo ani nalevo. Budeš mi prodávat jídlo za stříbro, abych se mohl najíst, i vodu mi budeš dávat za stříbro, abych se mohl napít. Jenom chci pěšky projít – (stejně tak vůči mně jednali synové Ezauovi sídlící v Seíru a Moábci sídlící v Aru) – dokud nepřejdu Jordán do země, kterou nám dává Hospodin, náš Bůh. Chešbónský král Síchon nás však nechtěl nechat projít jeho zemí, protože Hospodin, tvůj Bůh, zatvrdil jeho ducha a upevnil jeho srdce, aby ho vydal do tvé ruky, jak je tomu dnes. Hospodin mi řekl: Pohleď, začal jsem ti dávat Síchona a jeho zemi. Začni obsazovat jeho zemi a získej ji do vlastnictví. Když Síchon se vším svým lidem vytáhl proti nám do boje k Jahasu, Hospodin, náš Bůh, nám ho vydal a pobili jsme jej i jeho syny i všechen jeho lid. V té době jsme dobyli všechna jeho města a každé město jsme zasvětili zkáze, na muže, ženy i malé děti. Nenechali jsme nikoho přežít. Jenom dobytek jsme zabrali pro sebe a kořist z měst, která jsme dobyli. Od Aróeru, který je na břehu potoka Arnónu, města, které je v údolí, až po Gileád, nebylo město, které by před námi bylo v bezpečí; vše nám Hospodin, náš Bůh, vydal. Pouze k zemi synů Amónových ses nepřiblížil, na celou stranu potoka Jaboku ani k městům v pohoří; vše, jak přikázal Hospodin, náš Bůh. Pak jsme se vydali na cestu a vytáhli jsme směrem k Bášanu. Bášanský král Óg se vším svým lidem vytáhl proti nám do boje k Edreí. Hospodin mi řekl: Neboj se ho, neboť jsem vydal do tvé ruky jej, všechen jeho lid i jeho zemi. Nalož s ním tak, jak jsi naložil s emorejským králem Síchonem sídlícím v Chešbónu. A Hospodin, náš Bůh, vydal do naší ruky také bášanského krále Óga i všechen jeho lid. Pobíjeli jsme ho, až mu nezůstal nikdo, kdo by přežil. V té době jsme dobyli všechna jeho města; nebylo město, které bychom jim nevzali, šedesát měst, celou oblast Argóbu, Ógovo království v Bášanu. Všechno to byla města opevněná vysokými hradbami s vraty a závorami. Mimo to velmi mnoho nehrazených měst. Zasvětili jsme je zkáze tak, jako jsme to učinili s chešbónským králem Síchonem; zasvětili jsme zkáze každé město, muže, ženy i malé děti. Ale všechen dobytek a kořist z těch měst jsme zabrali pro sebe. V té době jsme zabrali zemi od dvou emorejských králů, kteří sídlili za Jordánem, od potoka Arnónu až k hoře Chermónu (Sidónci nazývají Chermón Sirjón a Emorejci ho nazývají Senír), – všechna města náhorní roviny, celý Gileád, celý Bášan až po Salku a Edreí, města Ógova království v Bášanu. (Pouze bášanský král Óg totiž zůstal ze zbytku Refájců. Hle, jeho pohovka, železná pohovka je přece v Rabě synů Amónových; je devět loket dlouhá a čtyři lokte široká podle běžné míry.) V té době jsme obsadili tuto zemi: Území od Aróeru, který je u potoka Arnónu, a polovinu pohoří Gileádu i jeho města jsem dal Rúbenovcům a Gádovcům. Zbytek Gileádu a celý Bášan, Ógovo království, jsem dal polovině kmene Manasesova. (Celá oblast Argóbu, celý Bášan se nazývá zemí Refájců.) Jaír, syn Manasesův, zabral celou oblast Argóbu až ke gešúrejskému a maakatskému území a nazval ho – totiž Bášan – podle svého jména Chavót-Jaír, jak je tomu až dodnes. Makírovi jsem dal Gileád. Rúbenovcům a Gádovcům jsem dal území od Gileádu až k potoku Arnónu (střed údolí jako hranici), až k potoku Jaboku, k hranici synů Amónových. Také Araba a Jordán byly hranicí od Kineretu až k moři Araby, Solnému moři, pod srázy Pisgy na východě. V té době jsem vám přikázal: Hospodin, váš Bůh, vám dal tuto zemi, abyste ji obsadili. Ale všichni bojovníci půjdou ozbrojeni před svými bratry, syny Izraele. Jenom vaše ženy, malé děti a váš dobytek – vím, že máte mnoho dobytka – zůstanou ve vašich městech, která jsem vám dal, dokud Hospodin nedá odpočinek vašim bratrům, jako dal vám, a také oni neobsadí zemi, kterou vám Hospodin, váš Bůh, dává za Jordánem. Pak se každý vrátíte ke svému vlastnictví, které jsem vám dal. V té době jsem přikázal Jozuovi: Tvé oči viděly vše, co Hospodin, váš Bůh, učinil těmto dvěma králům. Tak učiní Hospodin všem královstvím, do kterých půjdeš. Nebojte se jich, neboť Hospodin, váš Bůh, bude bojovat za vás. V té době jsem prosil Hospodina o smilování slovy: Panovníku Hospodine, ty jsi začal svému otroku ukazovat svou velikost a svou mocnou ruku. Jaký bůh na nebesích a na zemi by mohl činit skutky a udatné činy jako jsou tvoje? Dovol, abych šel dál a uviděl tu dobrou zemi, která je za Jordánem, to dobré pohoří a Libanon. Hospodin se na mě kvůli vám nazlobil a nevyslyšel mě. Hospodin mi řekl: Dost. Již o tom se mnou nemluv. Vystup na vrchol Pisgy a pozvedni oči na západ, na sever, na jih a na východ. Podívej se na vlastní oči, protože tento Jordán nepřejdeš. Dej však příkaz Jozuovi, posilni ho a upevni ho, protože on půjde před tímto lidem, on jim dá do dědictví zemi, kterou uvidíš. Zůstali jsme v údolí naproti Bét-peóru. Nyní slyš, Izraeli, ustanovení a nařízení, která vás učím plnit, abyste zůstali naživu, šli a obsadili zemi, kterou vám dává Hospodin, Bůh vašich otců. Nic nepřidávejte k tomu, co vám přikazuji, ani z toho nic neubírejte, ale zachovávejte příkazy Hospodina, svého Boha, které vám dávám. Vaše oči viděly, co Hospodin učinil kvůli Baal-peórovi, jak každého, kdo šel za Baal-peórem, Hospodin, tvůj Bůh, ze tvého středu vyhladil. Zatímco vy, kteří lnete k Hospodinu, svému Bohu, vy všichni jste dnes naživu. Pohleď, učil jsem vás ustanovení a nařízení, jak mi přikázal Hospodin, můj Bůh, abyste je plnili v zemi, do které jdete, abyste ji obsadili. Zachovávejte a plňte je, protože to je vaše moudrost a vaše rozumnost před očima národů, které když uslyší všechna tato ustanovení, řeknou: Tento velký národ je vskutku moudrý a rozumný lid. Vždyť jaký jiný velký národ má bohy tak blízko sebe, jako je Hospodin, náš Bůh, kdykoliv k němu voláme? A jaký jiný velký národ má tak spravedlivá ustanovení a nařízení jako je celý tento zákon, který před vás dnes kladu? Jenom se měj na pozoru a velmi střež svou duši, abys nezapomněl ty věci, které viděly tvé oči a aby po všechny dny tvého života nevymizely ze tvého srdce, ale poučuj o nich své syny a své vnuky. Pamatuj na den, kdy jsi stál před Hospodinem, svým Bohem, na Chorébu, a kdy mi Hospodin řekl: Shromáždi mi lid a oznámím jim svá slova, aby se mě učili bát po všechny dny, co budou naživu na zemi, a učili tomu i své syny. Přistoupili jste a stáli pod horou. Hora plála ohněm doprostřed nebes, byla tma, oblak a hustá temnota. Hospodin k vám mluvil z ohně. Slyšeli jste zvuk slov, ovšem podobu jste neviděli, nic než hlas. Oznámil vám svou smlouvu, kterou vám přikázal plnit, Deset slov, a napsal je na dvě kamenné desky. Mně v té době Hospodin přikázal, abych vás učil ustanovení a nařízení, abyste je plnili v zemi, do které procházíte Jordánem, abyste ji obsadili. Kvůli svým životům se mějte velmi na pozoru, – neboť jste neviděli žádnou podobu v den, kdy k vám Hospodin mluvil na Chorébu z ohně – abyste nejednali zvráceně a neudělali si tesanou modlu jakékoli podoby, žádnou sochu: Napodobeninu muže či ženy, napodobeninu žádného zvířete, které je na zemi, ani napodobeninu žádného okřídleného ptáka, který létá po nebi, napodobeninu ničeho plazícího se po zemi, ani napodobeninu žádné ryby, která je ve vodě pod zemí. Ani nepozvedej své oči k nebesům, aby ses díval na slunce, měsíc a hvězdy, celý nebeský zástup a nechal se svést, klaněl se jim a sloužil jim, protože Hospodin, tvůj Bůh, je přidělil všem národům pod celým nebem. Vás však Hospodin vzal a vyvedl vás z pece na tavení železa, z Egypta, abyste byli jeho lidem, dědictvím, jak je tomu dnes. Hospodin se na mě kvůli vám rozhněval a přísahal, že neprojdu Jordánem a nevejdu do té dobré země, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává do dědictví. Ano, já zemřu v této zemi, neprojdu Jordánem, ale vy projdete a obsadíte tuto dobrou zemi. Mějte se na pozoru, abyste nezapomněli na smlouvu Hospodina, svého Boha, kterou s vámi uzavřel, a neudělali si tesanou modlu jakékoliv podoby, jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh. Vždyť Hospodin, tvůj Bůh, je stravující oheň, žárlivý Bůh. Jestliže až zplodíte syny a vnuky a budete dlouho usazeni v zemi, budete jednat zvráceně a uděláte si tesanou modlu jakékoliv podoby, spácháte to, co je zlé v očích Hospodina, svého Boha, a rozzlobíte ho, povolávám dnes proti vám za svědky nebesa i zemi, že jistě rychle vyhynete ze země, do které procházíte Jordánem, abyste ji obsadili. Nedožijete se v ní mnoha dní, ale jistě budete vyhubeni. Hospodin vás rozptýlí mezi národy a zůstanete v malém počtu mezi národy, kam vás Hospodin zažene. Tam budete sloužit bohům, dílu lidských rukou, dřevu a kameni, kteří nevidí ani neslyší, nejedí ani nečichají. Tam budete hledat Hospodina, svého Boha, a nalezneš ho, když ho budeš hledat celým svým srdcem a celou svou duší. Až budeš v tísni a dopadnou na tebe všechny tyto věci, v posledních dnech se navrátíš k Hospodinu, svému Bohu, a jej budeš poslouchat. Vždyť Hospodin, tvůj Bůh, je Bůh soucitný, neopustí tě a nezničí tě, nezapomene na smlouvu s tvými otci, kterou jim odpřisáhl. Jen se vyptávej na dřívější časy, které byly před tebou, od doby, kdy Bůh stvořil člověka na zemi, od jednoho konce nebes až na druhý, zda se stalo něco tak velkého nebo jestli někdo slyšel něco takového? Cožpak nějaký národ slyšel Boží hlas mluvící z ohně, jako jsi slyšel ty, a zůstal naživu? Nebo zkusil nějaký bůh jít a vzít si národ z jiného národa skrze zkoušky, znamení, divy a boj, mocnou rukou a vztaženou paží, skrze velké činy vzbuzující bázeň, jak to všechno pro vás činil Hospodin, tvůj Bůh, před tvýma očima v Egyptě? Tobě bylo dáno vidět a poznat, že Hospodin je Bůh a nikdo jiný kromě něj. Z nebes k tobě nechal zaznít svůj hlas, aby tě poučil, na zemi ti ukázal svůj velký oheň, z ohně jsi slyšel jeho slova. A protože miloval tvé otce, vyvolil jejich potomstvo po nich. On sám tě svou velkou silou vyvedl z Egypta, vyhnal před tebou národy větší a mocnější než jsi ty, aby tě přivedl do jejich země a dal ti ji do dědictví, jak je tomu dnes. Uznej tedy dnes a připomínej si ve svém srdci, že Hospodin je Bůh nahoře na nebi i dole na zemi a žádný jiný není. Zachovávej jeho ustanovení a jeho příkazy, které ti dnes dávám, aby se vedlo dobře tobě i tvým synům po tobě a aby ses dožil mnoha dní v zemi, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává pro všechny dny. Tehdy Mojžíš oddělil tři města za Jordánem směrem na východ slunce, aby tam mohl utéct vrah, který neúmyslně zabije svého bližního, aniž by byl jej dříve předtím nenáviděl. Uteče do jednoho z těchto měst a zůstane naživu: Beser v pustině, v zemi náhorní roviny pro Rúbenovce, Rámot v Gileádu pro Gádovce a Gólan v Bášanu pro Manasesovce. Toto je zákon, který předložil Mojžíš synům Izraele. Toto jsou svědectví, ustanovení a nařízení, která vyhlásil Mojžíš synům Izraele, když vyšli z Egypta, za Jordánem, v údolí naproti Bét-peóru, v zemi emorejského krále Síchona sídlícího v Chešbónu, kterého pobil Mojžíš a synové Izraele, když vyšli z Egypta. Obsadili jeho zemi i zemi bášanského krále Óga, dvou emorejských králů, kteří byli za Jordánem směrem na východ slunce, od Aróeru, který je na břehu potoka Arnónu, až k hoře Síonu, což je Chermón, celou Arabu za Jordánem na východě až k moři Araby pod srázy Pisgy. Mojžíš svolal celý Izrael a řekl jim: Slyš, Izraeli, ustanovení a nařízení, která k vám dnes mluvím. Učte se je, zachovávejte a plňte je. Hospodin, náš Bůh, s námi uzavřel na Chorébu smlouvu. Nejenom s našimi otci uzavřel Hospodin tuto smlouvu, ale s námi všemi, kteří jsme tu dnes naživu. Tváří v tvář s vámi Hospodin mluvil na hoře z ohně. (Stál jsem v té době mezi Hospodinem a vámi, abych vám oznámil Hospodinovo slovo, neboť jste se báli ohně a nevystoupili jste na horu.) Řekl: Já Hospodin jsem tvůj Bůh, který tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nebudeš mít jiné bohy vedle mne. Neuděláš si tesanou modlu jakékoliv podoby toho, co je nahoře na nebi nebo dole na zemi či ve vodě pod zemí. Nebudeš se jim klanět a nebudeš jim sloužit, neboť já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivý, který s trestem navštěvuji vinu otců na synech i na třetí a čtvrté generaci těch, kdo mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům těch, kdo mě milují a zachovávají mé příkazy. Nebudeš brát jméno Hospodina, svého Boha, nadarmo, protože Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo bere jeho jméno nadarmo. Zachovávej sobotní den a posvěť ho, jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci, ale sedmý den je sobota patřící Hospodinu, tvému Bohu. Nebudeš dělat žádnou práci ty ani tvůj syn a tvá dcera ani tvůj otrok a tvá otrokyně ani tvůj býk a tvůj osel, žádné tvé zvíře ani tvůj příchozí, který je ve tvých branách, aby odpočinul tvůj otrok a tvá otrokyně tak jako ty. Vzpomeň, že jsi byl otrokem v egyptské zemi a že tě Hospodin, tvůj Bůh, odtamtud vyvedl mocnou rukou a vztaženou paží. Proto ti Hospodin, tvůj Bůh, přikázal zachovávat sobotní den. Cti svého otce i svou matku, jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh, aby se prodloužily tvé dny a aby se ti dobře vedlo v zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh. Nebudeš vraždit! Nebudeš cizoložit! Nebudeš krást! Nebudeš vypovídat proti svému bližnímu falešné svědectví! Nebudeš žádostiv ženy svého bližního! Nebudeš dychtit po domě svého bližního ani po jeho poli, jeho otroku ani jeho otrokyni, jeho býku ani jeho oslu, po ničem, co patří tvému bližnímu. Tato slova promluvil Hospodin velkým hlasem k celému vašemu shromáždění na hoře z ohně, oblaku a husté temnoty a nic nepřidal. Zapsal je na dvě kamenné desky a dal mi je. I stalo se, když jste slyšeli ten hlas z temnoty – zatímco hora plála ohněm – že jste ke mně přistoupili, všichni předáci vašich kmenů a vaši starší, a řekli jste: Hle, Hospodin, náš Bůh, nám ukázal svou slávu a svou velikost a slyšeli jsme jeho hlas z ohně. Dnes jsme viděli, že Bůh může mluvit s člověkem a ten zůstane naživu. Teď však proč bychom měli zemřít? Vždyť nás stráví tento velký oheň. Jestliže budeme ještě dále poslouchat hlas Hospodina, svého Boha, zemřeme. Vždyť kdo z těla slyšel hlas živého Boha mluvícího z ohně jako my a zůstal naživu? Přistup ty a poslouchej všechno, co bude říkat Hospodin, náš Bůh. Ty nám pak řekneš všechno, co Hospodin, náš Bůh, poví tobě. Vyslechneme to a budeme dělat. Hospodin slyšel vaše slova, když jste ke mně mluvili, a Hospodin mi řekl: Slyšel jsem slova tohoto lidu, která k tobě mluvili. Řekli všechno dobře. Kéž by se stalo, že by měli taková srdce, báli se mě a po všechny dny zachovávali všechny mé příkazy, aby se navěky vedlo dobře jim i jejich synům. Jdi a řekni jim: Vraťte se ke svým stanům. Ale ty tady zůstaň se mnou. Povím ti všechny příkazy, ustanovení a nařízení, která je budeš učit, aby je plnili v zemi, kterou jim dávám, aby ji obsadili. Zachovávejte a plňte je, jak vám přikázal Hospodin, váš Bůh. Neodvracejte se napravo ani nalevo. Choďte jenom po té cestě, kterou vám přikázal Hospodin, váš Bůh, abyste zůstali naživu, bylo vám dobře a dožili jste se mnoha dní v zemi, kterou obsadíte. Toto jsou příkazy, ustanovení a nařízení, která mi Hospodin, váš Bůh, přikázal vás učit, abyste je plnili v zemi, do které procházíte Jordánem, abyste ji obsadili. Aby ses bál Hospodina, svého Boha, a po všechny dny svého života zachovával všechna jeho ustanovení a jeho příkazy, které ti přikazuji, ty i tvůj syn i tvůj vnuk, aby se prodloužily tvé dny. Poslouchej je, Izraeli, zachovávej a plň je, aby se ti vedlo dobře a velmi jste se rozmnožili v zemi oplývající mlékem a medem, jak ti řekl Hospodin, Bůh tvých otců. Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný. Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou silou. Ať jsou tato slova, která ti dnes přikazuji, ve tvém srdci. Opakuj je svým synům, mluv o nich, když pobýváš ve svém domě, i když chodíš po cestě, když ležíš, i když vstáváš. Přivaž je jako znamení na ruku, ať jsou značkou mezi tvýma očima. Napiš je na veřeje svého domu a na své brány. I stane se, až tě Hospodin, tvůj Bůh, přivede do země, o které přísahal tvým otcům, Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, že ti ji dá – zemi, kde jsou velká a dobrá města, která jsi nestavěl, domy plné všelijakých dobrých věcí, které jsi nenaplnil, vykopané studny, které jsi nevykopal, vinice a olivové háje, které jsi nevysadil, – až se najíš a nasytíš, měj se na pozoru, abys nezapomněl na Hospodina, který tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Hospodina, svého Boha, se boj, jemu služ a v jeho jménu přísahej. Nechoďte za jinými bohy, za bohy národů, které jsou okolo vás, neboť Hospodin, tvůj Bůh, ve tvém středu, je Bůh žárlivý. Jinak vzplane hněv Hospodina, tvého Boha, proti tobě a vyhladí tě z povrchu země. Nezkoušejte Hospodina, svého Boha, jako jste ho zkoušeli v Masse. Bedlivě zachovávejte příkazy Hospodina, svého Boha, jeho svědectví a ustanovení, která vám přikázal. Dělej, co je správné a dobré v Hospodinových očích, aby se ti vedlo dobře a abys šel a obsadil tu dobrou zemi, o které Hospodin přísahal tvým otcům, a abys vypudil všechny tvé nepřátele před tebou, jak Hospodin řekl. Až se tě tvůj syn později zeptá: Co znamenají ta svědectví, ustanovení a nařízení, která vám Hospodin, váš Bůh, přikázal? Odpověz svému synovi: Byli jsme v Egyptě faraonovými otroky, ale Hospodin nás z Egypta mocnou rukou vyvedl. Hospodin dal před našima očima velká a zlá znamení a divy na Egypt, na faraona a celý jeho dům a nás odtamtud vyvedl, aby nás přivedl sem a dal nám zemi, o které přísahal našim otcům. Hospodin nám přikázal, abychom plnili všechna tato ustanovení a báli se Hospodina, svého Boha, aby se nám dobře dařilo po všechny dny a zůstali jsme naživu, jak je tomu dodnes. To nám přinese spravedlnost, když budeme zachovávat a plnit každý tento příkaz před Hospodinem, svým Bohem, jak nám přikázal. Až tě Hospodin, tvůj Bůh, přivede do země, do které jdeš, abys ji obsadil, a vyžene před tebou početné národy, Chetejce, Girgašejce, Emorejce, Kenaance, Perizejce, Chivejce a Jebúsejce, sedm národů početnějších a mocnějších nežli ty, až ti je Hospodin, tvůj Bůh, vydá a pobiješ je, zcela je zasvěť zkáze. Neuzavírej s nimi smlouvu a neslituj se nad nimi. Nespřízňuj se s nimi, nedávej svou dceru jeho synu a neber jeho dceru pro svého syna. Jinak odvrátí tvého syna ode mě, budou sloužit jiným bohům, Hospodinův hněv vzplane proti vám a rychle tě vyhladí. Naopak jim proveďte toto: Jejich oltáře strhněte, jejich posvátné sloupy roztřískejte, jejich posvátné kůly pokácejte a jejich tesané modly spalte ohněm. Vždyť ty jsi svatým lidem Hospodinu, svému Bohu; tebe Hospodin, tvůj Bůh, vyvolil ze všech národů, které jsou na povrchu země, abys byl jeho lidem, jeho vlastnictvím. Ne proto, že byste byli početnější nežli všechny národy, k vám Hospodin přilnul a vyvolil vás – vždyť vás bylo nejméně ze všech národů – ale ze své lásky k vám a aby zachoval přísahu, kterou přísahal vašim otcům, vás Hospodin vyvedl mocnou rukou a vykoupil tě z domu otroctví, z ruky faraona, egyptského krále. Věz, že Hospodin, tvůj Bůh, je Bůh, Bůh věrný, který zachovává smlouvu a milosrdenství tisícům generací těch, kdo ho milují a zachovávají jeho příkazy, a odplácí tomu, kdo ho nenávidí, do jeho tváře a vyhubí jej. Neopozdí se vůči tomu, kdo ho nenávidí, do jeho tváře mu odplatí. Zachovávej příkazy, ustanovení a nařízení, která ti dnes přikazuji, a plň je. Za to, že budete poslouchat tato nařízení, zachovávat je a plnit, Hospodin, tvůj Bůh, ti bude zachovávat smlouvu a milosrdenství, jak přísahal tvým otcům. Bude tě milovat, žehnat ti a rozmnoží tě. Požehná plodu tvého lůna i plodu tvé země, tvému obilí, tvému novému vínu, tvému oleji, vrhu tvého dobytka i přírůstku tvého stáda v zemi, o které přísahal tvým otcům, že ti ji dá. Požehnaný budeš nade všechny národy. Nebude neplodný či neplodná u tebe ani u tvého dobytka. Hospodin od tebe odvrátí každou nemoc. Žádnou ze zlých chorob Egypta, které jsi poznal, nevloží na tebe, ale dá je na všechny, kdo tě nenávidí. Pohlť všechny národy, které ti Hospodin, tvůj Bůh, dává. Ať se nad nimi tvé oko neslituje. Nesluž jejich bohům, nebo to pro tebe bude léčkou. Kdyby sis řekl ve svém srdci: Tyto národy jsou početnější nežli já. Jak bych si je mohl podrobit? Neboj se jich. Stále pamatuj na to, co Hospodin, tvůj Bůh, učinil faraonovi a celému Egyptu. Ty velké zkoušky, které viděly tvé oči, znamení a divy, mocnou ruku a vztaženou paži, kterou tě Hospodin, tvůj Bůh, vyvedl. Tak Hospodin, tvůj Bůh, učiní všem národům, jichž se bojíš. Hospodin, tvůj Bůh, na ně pošle dokonce i děs, dokud nevyhynou ti, kteří zůstali a skryli se před tebou. Neměj z nich strach, neboť Hospodin, tvůj Bůh, je ve tvém středu, Bůh velký a hrozný. Hospodin, tvůj Bůh, vyžene tyto národy před tebou kousek po kousku. Nemůžeš s nimi skoncovat rychle, jinak by se proti tobě rozmnožila polní zvěř. Hospodin, tvůj Bůh, ti je vydá, uvrhne je do velkého zmatku, až budou vyhlazeni. Vydá do tvé ruky jejich krále, odstraníš jejich jméno zpod nebes. Nikdo se proti tobě nepostaví, dokud je nevyhladíš. Tesané modly jejich bohů spalte ohněm. Nedychti po stříbru a zlatu, které je na nich, a neber si ho, jinak se na něj chytíš. Je to ohavností pro Hospodina, tvého Boha. Nevnášej do svého domu žádnou ohavnost, ať se nedostaneš pod klatbu jako ona. Naprosto si to oškliv a zcela tím opovrhuj, vždyť je to pod klatbou. Každý příkaz, který ti dnes přikazuji, zachovávejte a plňte, abyste zůstali naživu a rozmnožili se, šli a obsadili zemi, kterou Hospodin odpřisáhl vašim otcům. Pamatuj na celou cestu, kterou tě Hospodin, tvůj Bůh, vedl těchto čtyřicet let pustinou, aby tě pokořil, vyzkoušel a poznal, co je ve tvém srdci, jestli budeš zachovávat jeho příkazy, nebo ne. Pokořil tě, nechal tě hladovět, a pak tě krmil manou, kterou jsi neznal a kterou neznali tvoji otcové, aby tě přivedl k poznání, že člověk nežije jenom chlebem, ale že člověk žije vším, co vychází z Hospodinových úst. Tvůj plášť se na tobě neobnosil, tvoje nohy neopuchly po těchto čtyřicet let. Věz tedy ve svém srdci, že tak jako člověk vychovává svého syna, tak Hospodin, tvůj Bůh, vychovává tebe. Zachovávej příkazy Hospodina, svého Boha, abys chodil po jeho cestách a bál se ho. Vždyť Hospodin, tvůj Bůh, tě přivádí do dobré země, země s potoky plných vody, s prameny a se zřídly vyvěrajícími v údolích a horách, do země pšenice a ječmene, révy, fíkovníků a granátovníků, do země olivových hájů, oleje a medu, do země, kde nebudeš jíst pokrm v chudobě, kde nebudeš mít ničeho nedostatek, do země, jejíž kameny obsahují železo a z jejíchž hor můžeš těžit měď. Až se najíš a nasytíš, dobrořeč Hospodinu, svému Bohu, za tu dobrou zemi, kterou ti dal. Měj se na pozoru, abys nezapomněl na Hospodina, svého Boha, a nepřestal zachovávat jeho příkazy, nařízení a ustanovení, která ti dnes dávám. Jinak se najíš a nasytíš, postavíš si hezké domy a zabydlíš se, rozmnoží se tvůj skot a brav, přibude ti stříbra a zlata a všeho budeš mít hodně, ale tvé srdce se potom pozdvihne a zapomeneš na Hospodina, svého Boha, – který tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví, který tě vodil velkou a obávanou pustinou, krajinou ohnivých hadů a štírů, vyprahlou zemí, kde není voda, který ti vyvedl vodu z tvrdé skály, který tě v pustině krmil manou, kterou neznali tvoji otcové, aby tě pokořil a vyzkoušel a nakonec ti prokázal dobro – a řekneš si v srdci: Tento majetek jsem si získal svou mocí a silou své ruky! Pamatuj tehdy na Hospodina, svého Boha, že on ti dává moc získat majetek, aby naplnil svou smlouvu, kterou odpřisáhl tvým otcům, jak je tomu dnes. I stane se, když opravdu zapomeneš na Hospodina, svého Boha, půjdeš za jinými bohy, budeš jim sloužit a klanět se jim, varuji vás dnes, že jistě zahynete. Jako národy, které Hospodin před vámi vyhubil, tak zahynete, za to, že jste neuposlechli Hospodina, svého Boha. Slyš, Izraeli, teď projdeš Jordánem, abys šel obsadit národy větší a mocnější než jsi ty, města velká a opevněná až k nebesům. Potomci Anákovců jsou lidem velkým a vysokým; víš přece a slyšel jsi říkat: Kdo se může postavit proti synům Anákovým? Věz tedy dnes, že Hospodin, tvůj Bůh, ten, který prochází před tebou, je oheň stravující. On je vyhladí, on je před tebou pokoří. Podrobíš si je a rychle je vyhubíš, tak jak ti Hospodin řekl. Až je Hospodin, tvůj Bůh, před tebou vypudí, neříkej si v srdci: Pro mou spravedlnost mě Hospodin přivedl, abych obsadil tuto zemi. Pro ničemnost těchto národů je Hospodin před tebou vyhání. Ne pro svou spravedlnost a přímost svého srdce jdeš obsadit jejich zemi, ale pro ničemnost těchto národů je Hospodin, tvůj Bůh, před tebou vyhání, a aby se naplnilo slovo, které Hospodin odpřisáhl tvým otcům, Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi. Věz tedy, že ne pro tvou spravedlnost ti Hospodin, tvůj Bůh, dává tuto dobrou zemi, abys ji obsadil. Vždyť jsi lidem tvrdé šíje. Vzpomeň si a nezapomeň, jak jsi v pustině podněcoval Hospodina, svého Boha, ke hněvu. Ode dne, kdy jsi vyšel z egyptské země, až do svého příchodu na toto místo, jste se vůči Hospodinu vzpírali. Na Chorébu jste podnítili Hospodina ke hněvu, takže se na vás Hospodin rozhněval a chtěl vás vyhladit. Když jsem vystoupil na horu, abych přijal kamenné desky, desky smlouvy, kterou s vámi Hospodin uzavřel, pobyl jsem na hoře čtyřicet dní a čtyřicet nocí. Nejedl jsem chléb a nepil jsem vodu. Hospodin mi dal dvě kamenné desky popsané Božím prstem a na nich byla všechna slova, která k vám Hospodin na hoře promluvil z ohně v den shromáždění. I stalo se, že po čtyřiceti dnech a čtyřiceti nocích mi Hospodin dal dvě kamenné desky, desky smlouvy. Hospodin mi řekl: Vstaň a rychle odsud sestup, protože tvůj lid, který jsi vyvedl z Egypta, propadl zvrácenosti. Rychle se odvrátili od cesty, kterou jsem jim přikázal, a udělali si litou modlu. Hospodin mi řekl: Díval jsem se na tento lid. Hle, je to lid tvrdé šíje. Nech mě, ať je vyhladím a jejich jméno vymažu zpod nebes; tebe však učiním mocnějším a početnějším národem nežli je tento. Vydal jsem se na cestu a sestoupil jsem z hory – zatímco hora plála ohněm – a dvě desky smlouvy jsem měl ve svých rukou. Podíval jsem se a uviděl jsem, že jste zhřešili proti Hospodinu, svému Bohu, a udělali jste si slité tele. Rychle jste se odvrátili od cesty, kterou vám Hospodin přikázal. Uchopil jsem obě desky, odhodil jsem je ze svých rukou a před vašima očima jsem je roztřískal. Padl jsem a ležel před Hospodinem a jako předtím jsem čtyřicet dní a čtyřicet nocí nejedl chléb a nepil vodu – to kvůli tomu vašemu hříchu, kterým jste zhřešili, když jste páchali to, co je zlé v Hospodinových očích, a provokovali jste ho k hněvu. Lekal jsem se hněvu a zloby, kterou se na vás Hospodin rozhněval a chtěl vás vyhladit. Hospodin mě i tentokrát vyslyšel. I na Árona se Hospodin velmi rozhněval a chtěl ho vyhladit. Proto jsem se v té době modlil také za Árona. Váš hřích, který jste udělali, to tele, jsem vzal, spálil ho ohněm, rozbil ho, drtil, až bylo zcela rozdrceno na prach. Ten prach jsem hodil do potoka, který teče z hory. Také v Tabéře, v Masse a v Kibrót-taavě jste Hospodina podněcovali ke hněvu. A když vás Hospodin poslal z Kádeš-barneje se slovy: Vytáhněte a obsaďte zemi, kterou jsem vám dal, vzepřeli jste se příkazu Hospodina, svého Boha, nevěřili jste mu a neuposlechli jste ho. Vzpírali jste se vůči Hospodinu od doby, co vás znám. Když jsem ležel před Hospodinem těch čtyřicet dní a čtyřicet nocí (kdy jsem padl, protože Hospodin řekl, že vás chce vyhladit), modlil jsem se k Hospodinu: Panovníku Hospodine, neznič svůj lid, své dědictví, které jsi vykoupil svou velikostí, jež jsi vyvedl z Egypta mocnou rukou. Pamatuj na své otroky, na Abrahama, Izáka a Jákoba. Nehleď na tvrdost tohoto lidu, na jeho ničemnost a hřích. Ať neřeknou obyvatelé země, ze které jsi nás vyvedl: Hospodin je nebyl schopen přivést do země, o které jim řekl. Z nenávisti k nim je vyvedl, aby je v pustině usmrtil. Jsou přece tvým lidem, tvým dědictvím, které jsi vyvedl svou velkou mocí a vztaženou paží! V té době mi Hospodin řekl: Vytesej si dvě kamenné desky, stejné jako ty první, a vystup ke mně na horu. Udělej si i dřevěnou truhlu. Napíši na ty desky slova, která byla na prvních deskách, jež jsi roztřískal, a vložíš je do truhly. Udělal jsem truhlu z akáciového dřeva a vytesal jsem dvě kamenné desky, stejné jako ty první. Vystoupil jsem na horu a ty dvě desky jsem vzal s sebou. On napsal na desky stejný zápis, jako ten první, Deset slov, která k vám Hospodin na hoře promluvil z ohně v den shromáždění. Pak mi je Hospodin dal. Vydal jsem se na cestu, sestoupil z hory a vložil jsem desky do truhly, kterou jsem udělal. Zůstaly tam, jak mi přikázal Hospodin. Synové Izraele vyrazili z Beerót-bene-jaakanu do Mósery. Tam zemřel Áron a byl tam pohřben. Jeho syn Eleazar sloužil jako kněz místo něj. Odtamtud vyrazili do Gudgódu a z Gudgódu do Jotbaty, do země potoků plných vody. V té době Hospodin oddělil kmen Léviho, aby nosili truhlu Hospodinovy smlouvy, stáli před Hospodinem, sloužili mu a žehnali v jeho jménu, jak je tomu až dodnes. Proto neměl Lévi podíl a dědictví se svými bratry. Hospodin je jeho dědictvím, jak k němu promluvil Hospodin, tvůj Bůh. Já jsem zůstal na hoře jako poprvé čtyřicet dní a čtyřicet nocí. Hospodin mě vyslyšel také tentokrát. Hospodin tě již nechtěl zničit. Hospodin mi řekl: Vstaň, jdi na odchodu před lidem. Ať vejdou a obsadí zemi, o které jsem přísahal jejich otcům, že jim ji dám. Nuže, Izraeli, co od tebe žádá Hospodin, tvůj Bůh? Jenom aby ses bál Hospodina, svého Boha, chodil po všech jeho cestách, miloval ho a sloužil Hospodinu, svému Bohu, celým svým srdcem a celou svou duší a zachovával Hospodinovy příkazy a jeho ustanovení, která ti dnes přikazuji, aby ti bylo dobře. Hle, Hospodinu, tvému Bohu, patří nebesa i nebesa nebes, země i všechno, co je na ní. Avšak jenom k tvým otcům Hospodin přilnul, zamiloval si je a vyvolil jejich potomstvo po nich, totiž vás, ze všech národů, jak je tomu dodnes. Obřežte proto předkožku svého srdce a nezatvrzujte již svou šíji. Vždyť Hospodin, váš Bůh, je Bohem bohů a Pánem pánů, Bohem velkým, mocným a hrozným, který nikomu nestraní a nepřijímá úplatek, zjednává právo sirotkovi a vdově, miluje příchozího a dává mu pokrm a oděv. Proto milujte příchozího, neboť jste byli příchozími v egyptské zemi. Hospodina, svého Boha, se boj, jemu služ, k němu přilni a v jeho jménu přísahej. On je tvá chvála, on je tvým Bohem, který pro tebe učinil tyto velké a hrůzu vzbuzující činy, které viděly tvé oči. V sedmdesáti lidech sestoupili tvoji otcové do Egypta, a teď tě Hospodin, tvůj Bůh, proměnil v takové množství, jako je hvězd na nebi. Miluj Hospodina, svého Boha, a zachovávej jeho řád, jeho ustanovení, jeho nařízení a jeho příkazy po všechny dny. Rozumějte tedy dnes, že to nebyli vaši synové, kteří by poznali a viděli kázeň Hospodina, vašeho Boha, – jeho velikost, jeho mocnou ruku a vztaženou paži, jeho znamení a skutky, které učinil uprostřed Egypta faraonovi, egyptskému králi, i celé jeho zemi, to, co učinil egyptskému vojsku, jeho koňům a jeho vozbě, jak nad nimi nechal proudit vodu Rákosového moře, když vás pronásledovali a Hospodin je zničil, jak je tomu až dodnes, to, co učinil v pustině vám, než jste přišli až na toto místo, to, co učinil Dátanovi a Abíramovi, synovi Elíaba, syna Rúbenova, když uprostřed celého Izraele země otevřela svá ústa a pohltila je i jejich rodiny, jejich stany i vše živé v jejich šlépějích, – ale vaše oči viděly všechny ty velké Hospodinovy skutky, které učinil. Zachovávejte každý příkaz, který ti dnes přikazuji, abyste byli silní, vešli a obsadili zemi, do které procházíte Jordánem, abyste ji obsadili, a aby se prodloužily dny v zemi, o které Hospodin přísahal vašim otcům, že ji dá jim a jejich potomstvu, zemi oplývající mlékem a medem. Neboť země, do které přicházíš, abys ji obsadil, není jako egyptská země, z níž jste vyšli, kde zaseješ semeno a musíš šlapat a zavlažovat ji jako zelinářskou zahradu. Země, do které procházíte Jordánem, abyste ji obsadili, je zemí hor a údolí; pije vodu deště z nebe. Zemí, o kterou se stará Hospodin, tvůj Bůh. Oči Hospodina, tvého Boha, jsou na ni stále upřeny, od počátku až do konce roku. I stane se, jestliže budete opravdu poslouchat mé příkazy, které vám dnes přikazuji, budete milovat Hospodina, svého Boha, a sloužit mu celým svým srdcem a celou svou duší, že dám vaší zemi ve svůj čas déšť podzimní i jarní a sklidíš své obilí, nové víno i svůj olej. Dám také zeleň na tvé pole pro tvůj dobytek, najíš se a nasytíš. Mějte se na pozoru, aby se vaše srdce nedalo svést a neodvrátili jste se, nesloužili jiným bohům a neklaněli se jim. Nebo proti vám vzplane Hospodinův hněv, uzavře nebesa, nebude déšť, země nevydá svou úrodu a z té dobré země, kterou vám Hospodin dává, rychle vyhynete. Vložte tato má slova do svého srdce a do své duše. Přivažte si je jako znamení na ruku, ať jsou značkou mezi vašima očima. Učte je své syny – mluv o nich, když pobýváš ve svém domě, i když chodíš po cestě, když ležíš i když vstáváš. Napište je na veřeje svého domu a na své brány, aby se rozmnožily vaše dny a dny vašich synů v zemi, o které Hospodin přísahal vašim otcům, že jim ji dá, tak jako dny nebes nad zemí. Jestliže budete bedlivě zachovávat každý tento příkaz, který vám přikazuji, budete-li jej plnit, milovat Hospodina, svého Boha, chodit po všech jeho cestách a přilnete k němu, Hospodin před vámi vyžene všechny tyto národy a obsadíte národy větší a mocnější, než jste vy. Každé místo, na které šlápne vaše noha, bude patřit vám; od pustiny až k Libanonu, od Řeky, řeky Eufratu, až k Západnímu moři bude vaše území. Nikdo se proti vám nepostaví. Hospodin, váš Bůh, dá strach a bázeň z vás na povrch celé země, na kterou šlápnete, tak jak vám řekl. Pohleď, kladu dnes před vás požehnání a kletbu. Požehnání, když budete poslouchat příkazy Hospodina, svého Boha, které vám dnes přikazuji, a kletbu, jestliže nebudete poslouchat příkazy Hospodina, svého Boha, a odvrátíte se od té cesty, kterou vám dnes přikazuji, a půjdete za jinými bohy, které jste neznali. I stane se, až tě Hospodin, tvůj Bůh, přivede do země, kterou jdeš obsadit, že budeš dávat požehnání na hoře Gerizímu a kletbu na hoře Ébalu. Jsou přece za Jordánem, směrem na západ slunce, v zemi Kenaanců sídlících v Arabě, naproti Gilgálu, blízko dubů v Móre. Až projdete Jordánem, abyste vešli a obsadili zemi, kterou vám dává Hospodin, váš Bůh, obsadíte ji a usídlíte se v ní, zachovávejte a plňte všechna ustanovení a nařízení, která před vás dnes kladu. Toto jsou ustanovení a nařízení, která budete zachovávat a plnit v zemi, již dal Hospodin, Bůh tvých otců, tobě, abys ji obsadil, po všechny dny, co budete živi na zemi. Zcela zničte všechna místa, kde národy, jež obsadíte, sloužili svým bohům – na vysokých horách, na návrších a pod každým zeleným stromem. Strhněte jejich oltáře, roztřískejte jejich posvátné sloupy, jejich posvátné kůly spalte ohněm, tesané modly jejich bohů pokácejte a odstraňte jejich jméno z onoho místa. Nepočínejte si takto vůči Hospodinu, svému Bohu, ale vyhledejte místo, které Hospodin, váš Bůh, vyvolí ze všech vašich kmenů, aby si tam učinil jméno a tam přebýval, a tam choď. Tam přinášejte své zápalné oběti a obětní hody, své desátky a dary pozdvihování svých rukou, své slíbené a dobrovolné oběti i prvorozené ze svého skotu a bravu. Tam jezte vy i vaše rodiny před Hospodinem, svým Bohem, a radujte se ze všeho zisku svých rukou, protože ti požehnal Hospodin, tvůj Bůh. Nejednejte tak, jak tady dnes jednáme my, kdy každý dělá to, co je správné v jeho očích, neboť jste dosud nevešli do odpočinutí a do dědictví, které ti dává Hospodin, tvůj Bůh. Až přejdete přes Jordán a budete sídlit v zemi, kterou vám Hospodin, váš Bůh, dává do dědictví a dá vám odpočinek od všech vašich okolních nepřátel a budete bydlet v bezpečí, pak na místo, které Hospodin, váš Bůh, vyvolí, aby tam přebývalo jeho jméno, budete přinášet všechno, co vám přikazuji: Své zápalné oběti, své obětní hody, své desátky, dary pozdvihování svých rukou a všechno nejlepší ze svých slíbených obětí, jež jste slíbili Hospodinu. Budete se radovat před Hospodinem, svým Bohem, vy i vaši synové, vaše dcery, vaši otroci, vaše otrokyně i Lévijec, který je ve vašich branách, protože s vámi nemá podíl a dědictví. Měj se na pozoru, abys nepřinášel své zápalné oběti na jakémkoliv místě, které si vyhlédneš, ale jenom na místě, které Hospodin vyvolí v jednom ze tvých kmenů, tam přinášej své zápalné oběti, tam dělej všechno, co ti přikazuji. Ovšem zcela podle touhy své duše můžeš zabíjet a jíst maso ve všech svých branách podle požehnání Hospodina, tvého Boha, které ti dal. Nečistý i čistý smí z toho jíst jako z gazely či z jelena. Pouze krev nejezte. Vylej ji na zem jako vodu. Ve svých branách nesmíš jíst desátek ze svého obilí, z nového vína a oleje ani z prvorozených ze svého skotu a bravu, jakékoliv slíbené oběti, které jsi slíbil, ani dobrovolné oběti či dary pozdvihování tvých rukou. Ale jez je před Hospodinem, svým Bohem, jenom na místě, které Hospodin, tvůj Bůh, vyvolí – ty i tvůj syn, tvá dcera, tvůj otrok, tvá otrokyně i Lévijec, který je ve tvých branách, a raduj se před Hospodinem, svým Bohem, ze všeho zisku svých rukou. Měj se na pozoru, abys nezanedbával Lévijce po všechny dny, které budeš žít ve své zemi. Až Hospodin, tvůj Bůh, rozšíří tvé území tak jak ti řekl, a povíš si: Chci jíst maso, protože tvá duše bude toužit jíst maso, jez maso zcela podle touhy své duše. Když bude od tebe daleko to místo, které Hospodin, tvůj Bůh, vyvolí, aby si tam učinil jméno, zabíjej ze svého skotu a bravu, který ti Hospodin dal, tak jak jsem ti přikázal, a jez ve svých branách zcela podle touhy své duše. Avšak jako se jí gazela či jelen, tak z toho smíš jíst; smí z toho jíst nečistý i čistý. Pouze buď pevný v tom, abys nejedl krev, protože krev je život. Nejez život s masem. Nejez ji. Vylej ji na zemi jako vodu. Nejez ji, aby se vedlo dobře tobě i tvým synům po tobě, když budeš dělat to, co je správné v Hospodinových očích. Pouze své posvátné maso, které budeš mít, a své slíbené oběti vezmi a přines na místo, které Hospodin vyvolí. Připrav své zápalné oběti, maso i krev, na oltář Hospodina, svého Boha. Krev tvých obětních hodů se vyleje na oltář Hospodina, tvého Boha, a maso sněz. Zachovávej a poslouchej všechna tato slova, která ti přikazuji, aby se vedlo dobře tobě i tvým synům po tobě až navěky, když budeš dělat to, co je dobré a správné v očích Hospodina, tvého Boha. Až Hospodin, tvůj Bůh, před tebou vyhladí národy, které přicházíš obsadit, až je obsadíš a usídlíš se v jejich zemi, měj se na pozoru, aby ses nechytil do pasti a nenásledoval je, poté, co před tebou byli vyhlazeni, a nevyptával ses na jejich bohy se slovy: Jak sloužili tyto národy svým bohům? Budu to tak dělat i já. Nejednej tak vůči Hospodinu, svému Bohu. Vždyť oni dělali kvůli svým bohům všechno, co je pro Hospodina ohavností, co nenávidí. Ano, dokonce své syny a své dcery spalují kvůli svým bohům ohněm. Všechno, co vám přikazuji, to zachovávejte a plňte. Nic k tomu nepřidávej ani z toho nic neubírej. Jestliže ve tvém středu povstane prorok či ten, kdo má sen, a učiní pro tebe znamení nebo div, i kdyby se naplnilo to znamení nebo div, které ti řekl se slovy: Pojďme za jinými bohy, (které jsi neznal) a služme jim, neuposlechni slova toho proroka či toho, kdo má sen, protože Hospodin, váš Bůh, vás zkouší, aby poznal, jestli milujete Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší. Za Hospodinem, svým Bohem, jděte, jeho se bojte, jeho příkazy zachovávejte, jej poslouchejte, jemu služte a k němu přilněte. Takový prorok či ten, kdo měl sen, ať je usmrcen, neboť naváděl ke vzpouře proti Hospodinu, vašemu Bohu, který vás vyvedl z egyptské země a vykoupil tě z domu otroctví. Chtěl tě svést z cesty, po které ti Hospodin, tvůj Bůh, přikázal jít. Tak vyhlaď zlo ze svého středu. Kdyby tě tvůj bratr, syn tvé matky, nebo tvůj syn nebo tvá dcera nebo žena tvého klína nebo tvůj přítel, který ti je drahý jako tvůj život, tajně naváděl slovy: Pojďme sloužit jiným bohům, které jsi neznal ty ani tvoji otcové, některým z bohů národů, které jsou okolo vás, ať jsou blízko tebe či daleko od tebe, z jednoho konce země až na druhý, nesvoluj mu, neposlouchej ho, ať se nad ním tvé oko neslituje, neměj soucit a nekryj ho, ale rozhodně ho zabij. Ať je tvá ruka jako první proti němu, abys ho usmrtil, a potom ruka všeho lidu. Ukamenuj ho, ať zemře, protože tě chtěl svést od Hospodina, tvého Boha, který tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Když o tom všichni Izraelci uslyší, budou se bát a takovou zlou věc ve tvém středu již páchat nebudou. Kdyby ses v některém z měst, která ti Hospodin, tvůj Bůh, dává, abys tam sídlil, doslechl, že ze tvého středu vyšli nějací ničemníci a svedli obyvatele svého města slovy: Pojďme sloužit jiným bohům, které jste neznali, vyšetři to, prověř a dobře se vyptej. Jestliže by to byla pravda, jistá věc, a ve tvém středu byla spáchána tato ohavnost, jistě pobij obyvatele toho města ostřím meče. Ostřím meče zasvěť zkáze jej, vše, co je v něm, i jeho dobytek. Všechnu kořist z něj shromáždi doprostřed náměstí a město i všechnu kořist z něj spal ohněm jako dokonalou oběť Hospodinu, svému Bohu. Stane se věčnou ruinou, nebude již zbudováno. Ať ve tvé ruce neulpí nic z toho, co bylo zasvěceno zkáze, aby se Hospodin odvrátil od svého planoucího hněvu, dal ti dojít slitování, měl s tebou slitování a rozmnožil tě tak, jak přísahal tvým otcům – když uposlechneš Hospodina, svého Boha, budeš zachovávat všechny jeho příkazy, které ti dnes přikazuji, a budeš dělat to, co je správné v očích Hospodina, tvého Boha. Jste synové Hospodina, svého Boha. Kvůli zemřelému si nezasazujte rány ani si nedělejte lysinu mezi očima. Vždyť jsi svatým lidem Hospodinu, svému Bohu, tebe Hospodin vyvolil ze všech národů, které jsou na povrchu země, abys byl jeho lidem, jeho vlastnictvím. Nejez nic ohavného. Toto jsou zvířata, která budete jíst: býka, ovce a kozy, jelena, gazelu, srnce, divokou kozu, antilopu, divokou ovci a horskou kozu, tedy všechna zvířata, která mají rozdělená kopyta, obě kopyta zcela rozdvojená, přežvýkavce mezi zvířaty. Ty jezte. Z přežvýkavců a těch, kteří mají rozdělená, rozdvojená kopyta, však nejezte tyto: velblouda, zajíce a damana, protože jsou to přežvýkavci, ale kopyta rozdělená nemají. Jsou pro vás nečistí. Ani vepře, neboť má kopyta rozdělená, ale nepřežvykuje. Je pro vás nečistý. Jejich maso nejezte a jejich zdechlin se nedotýkejte. Ze všeho, co je ve vodě, jezte toto: Všechno, co má ploutve a šupiny, jezte, a všechno, co nemá ploutve a šupiny, nejezte. Je to pro vás nečisté. Všechny čisté ptáky jezte. Nejezte z nich tyto: orla, orlosupa, orlovce, luňáka červeného, luňáka černého, luňáky všeho druhu, žádný druh havrana, pštrosa, sovu, racka, sokoly všeho druhu, sýčka, výra, sovu pálenou, pelikána, mrchožrouta a kormorána, čápa, volavky všeho druhu, dudka, netopýra. Také všechen okřídlený hmyz je pro vás nečistý. Ať se nejí. Všechny čisté ptáky jezte. Nejezte žádnou zdechlinu. Dej ji příchozímu, který je ve tvých branách, ať ji sní, nebo prodej cizinci, ale ty jsi svatým lidem Hospodinu, svému Bohu. Nevař kůzle v mléce jeho matky. Jistě dávej desátek ze vší úrody svého semena, to, co přináší pole, rok co rok. Na místě, které on vyvolí, aby tam přebývalo jeho jméno, jez před Hospodinem, svým Bohem, desátek ze svého obilí, z nového vína a oleje a z prvorozených svého skotu a bravu, aby ses naučil bát Hospodina, svého Boha, po všechny dny. Když by cesta byla pro tebe dlouhá, takže bys nebyl schopen to donést, protože místo, které Hospodin, tvůj Bůh, vyvolí, aby si tam učinil jméno, je od tebe daleko a protože ti Hospodin, tvůj Bůh, požehnal, proměň to ve stříbro, vezmi zabalené stříbro s sebou, jdi na místo, které Hospodin, tvůj Bůh, vyvolí a dej stříbro za všechno, po čem tvá duše touží, za skot a brav, víno a pivo, za cokoliv, co si přeje tvá duše. Tam jez před Hospodinem, svým Bohem, a raduj se ty i tvá rodina. Lévijce, který je ve tvých branách, nezanedbávej, protože s tebou nemá podíl ani dědictví. Vždy po třetím roce přines celý desátek ze své úrody toho roku a zanech je ve svých branách. Ať přijde Lévijec, protože s tebou nemá podíl a dědictví, i příchozí, sirotek a vdova, kteří jsou ve tvých branách, a nechť jedí a nasytí se, aby ti Hospodin, tvůj Bůh, požehnal v každém díle tvých rukou, které konáš. Vždy po sedmém roce proveď prominutí dluhu. Toto je způsob prominutí dluhu: Každý věřitel ať promine to, co půjčil svému bližnímu; ať nevystavuje svého bližního a svého bratra útlaku, protože bylo vyhlášeno prominutí dluhu kvůli Hospodinu. Cizince můžeš vystavovat útlaku, ale jestliže máš něco u svého bratra, promiň mu to. Nicméně nebudeš mít mezi sebou nuzného, protože Hospodin ti jistě požehná v zemi, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává za dědictví, abys ji obsadil – pokud ovšem opravdu uposlechneš Hospodina, svého Boha, a budeš zachovávat a plnit každý tento příkaz, který ti dnes přikazuji. Vždyť Hospodin, tvůj Bůh, ti požehná, tak jak ti řekl. Budeš půjčovat mnohým národům, ale sám si nebudeš půjčovat, budeš vládnout nad mnohými národy, ale ony nad tebou nebudou vládnout. Když by byl u tebe nuzný – někdo ze tvých bratrů, v některé ze tvých bran ve tvé zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh, – nezatvrzuj své srdce a nezavírej svou ruku před svým nuzným bratrem, ale jistě pro něj otevři svou ruku a rozhodně mu půjč podle míry jeho nouze, to, v čem má nedostatek. Měj se na pozoru, aby ve tvém srdci nebylo něco ničemného, když by sis říkal: Blíží se rok sedmý, rok prominutí dluhu, a abys nebyl lakomý vůči svému nuznému bratrovi a nic bys mu nedal. Volal by proti tobě k Hospodinu a dopadl by na tebe trest za hřích. Dej mu rád a tvé srdce ať není zlé, když mu budeš dávat, protože kvůli tomu ti Hospodin, tvůj Bůh, požehná při všem tvém díle a při všem podnikání tvých rukou. Nuzný totiž nevymizí ze země. Proto ti přikazuji: Jistě otvírej svou ruku pro svého bratra, pro chudého a nuzného ve své zemi. Jestliže ti bude prodán tvůj bratr, Hebrej či Hebrejka, bude ti sloužit šest let a v sedmém roce ho propusť na svobodu. Až ho budeš propouštět na svobodu, nepropusť ho s prázdnou. Štědře ho zaopatři ze svého stáda, ze svého humna i lisu; dej mu z toho, čím ti Hospodin, tvůj Bůh, požehnal. Pamatuj, že jsi byl otrokem v egyptské zemi, a Hospodin, tvůj Bůh, tě vykoupil. Proto ti dnes toto přikazuji. I stane se, jestliže ti řekne: Nechci od tebe odejít, neboť si zamiloval tebe i tvou rodinu, jelikož mu je u tebe dobře, potom vezmi šídlo, probodni mu ucho na dveřích a stane se navěky tvým otrokem. Tak jednej také se svou otrokyní. Ať ti to nepřipadá těžké propustit ho na svobodu, neboť ti sloužil po šest let dvojnásobně nežli za mzdu najatý; a Hospodin, tvůj Bůh, ti požehná při všem, co budeš dělat. Všechno prvorozené mužského pohlaví, co se narodí ve tvém skotu a bravu, zasvěť Hospodinu, svému Bohu. Nepracuj se svým prvorozeným býkem a nestříhej prvorozeného ze svých ovcí. Sněz to rok co rok před Hospodinem, svým Bohem, na místě, které Hospodin vyvolí, ty i tvá rodina. Jestliže však na něm bude vada, bude chromé či slepé, s jakoukoliv vážnou vadou, neobětuj ho Hospodinu, svému Bohu. Sněz ho ve svých branách; smí z toho jíst nečistý i čistý jako z gazely či z jelena. Pouze jeho krev nejez. Vylej ji na zemi jako vodu. Zachovávej měsíc ábíb a slav Velikonoce Hospodinu, svému Bohu, protože v měsíci ábíbu tě Hospodin, tvůj Bůh, vyvedl v noci z Egypta. Na místě, které Hospodin vyvolí, aby tam přebývalo jeho jméno, obětuj jako velikonoční oběť Hospodinu, svému Bohu, brav a skot. Nejez k němu nic kvašeného; po sedm dní k němu jez nekvašené chleby, chléb soužení, protože jsi ve spěchu vyšel z egyptské země, abys pamatoval na den, kdy jsi vyšel z egyptské země, po všechny dny svého života. Na celém tvém území ať u tebe není po sedm dní vidět kvas; z masa, které obětuješ večer prvního dne, nezůstane nic do rána. Nesmíš obětovat velikonoční oběť v některé ze svých bran, které ti Hospodin, tvůj Bůh, dává, ale jenom na místě, které Hospodin, tvůj Bůh, vyvolí, aby tam přebývalo jeho jméno, tam obětuj velikonoční oběť, večer, po západu slunce, v čase, kdy jsi vyšel z Egypta. Uvař ho a sněz na místě, které Hospodin, tvůj Bůh, vyvolí a ráno se vydej na cestu a jdi ke svým stanům. Šest dní jez nekvašený chléb a sedmého dne ať je shromáždění Hospodinu, tvému Bohu; nedělej žádnou práci. Spočítej si sedm týdnů. Začni počítat sedm týdnů tehdy, když je prvně položen srp na nepožaté obilí. Potom slav svátek týdnů Hospodinu, svému Bohu, a dávej dobrovolné oběti podle míry, jakou ti Hospodin, tvůj Bůh, požehnal. Raduj se před Hospodinem, svým Bohem, ty i tvůj syn, tvá dcera, tvůj otrok, tvá otrokyně i Lévijec, který je ve tvých branách, příchozí, sirotek i vdova, kteří jsou ve tvém středu, na místě, které Hospodin, tvůj Bůh, vyvolí, aby tam přebývalo jeho jméno. Pamatuj, že jsi byl otrokem v Egyptě, a zachovávej a plň tato ustanovení. Svátek stánků slav po sedm dní, když sklidíš úrodu ze svého humna a lisu. Raduj se ze svého svátku ty i tvůj syn, tvá dcera, tvůj otrok, tvá otrokyně i Lévijec, příchozí, sirotek a vdova, kteří jsou ve tvých branách. Po sedm dní slav svátek Hospodinu, svému Bohu, na místě, které Hospodin vyvolí, protože Hospodin, tvůj Bůh, ti požehná ve vší tvé úrodě a při všem díle tvých rukou. Jen buď radostný. Třikrát za rok ať se každý, kdo je u tebe mužského pohlaví, ukáže před Hospodinem, tvým Bohem, na místě, které vyvolí – při svátku nekvašených chlebů, při svátku týdnů a při svátku stánků. Ať se neukáže před Hospodinem s prázdnou. Ale každý se svým darem, podle požehnání Hospodina, tvého Boha, které ti dal. Ve všech svých branách, které ti Hospodin, tvůj Bůh, dává, si pro své kmeny ustanov soudce a správce. Ať soudí lid spravedlivým soudem. Nepřevracej právo a nestraň lidem. Nepřijímej úplatek, protože úplatek oslepuje oči moudrých a podvrací jednání spravedlivých. Následuj spravedlnost, a jen spravedlnost, abys zůstal naživu a obsadil zemi, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává. Nevysazuj si žádný strom jako posvátný kůl vedle oltáře Hospodina, svého Boha, který si uděláš. Nestav si posvátný sloup. To Hospodin, tvůj Bůh, nenávidí. Neobětuj Hospodinu, svému Bohu, býka ani ovci, na kterých je vada, cokoliv špatného, protože je to pro Hospodina, tvého Boha, ohavností. Jestliže by se ve tvém středu, v některé z tvých bran, které ti Hospodin, tvůj Bůh, dává, našel muž či žena, kteří by spáchali to, co je zlé v očích Hospodina, tvého Boha, přestoupili by jeho smlouvu, šli a sloužili jiným bohům, klaněli se jim, před sluncem či měsícem či celým nebeským zástupem, což jsem nepřikázal, a pokud by ti to bylo oznámeno anebo by ses o tom doslechl, dobře to vyšetři. Jestliže by to byla pravda, jistá věc, a v Izraeli byla spáchána tato ohavnost, vyveď onoho muže nebo onu ženu, kteří spáchali to zlo, ke svým branám, muže či ženu, a ukamenuj je, ať zemřou. Ten, kdo má zemřít, ať je usmrcen podle svědectví dvou nebo tří svědků. Ať není usmrcen podle svědectví jediného svědka. Ruka svědků ať je proti němu jako první, aby ho usmrtili, a potom ruka všeho lidu. Tak vyhlaď zlo ze svého středu. Jestliže by byla záležitost pro tebe příliš nesnadná k rozhodnutí – ohledně různých krveprolití, různých právních nároků a různých ublížení, sporných záležitostí ve tvých branách – vstaň a vystup na místo, které Hospodin, tvůj Bůh, vyvolí, jdi k lévijským kněžím a k soudci, který bude v oněch dnech, vyptej se jich a oni ti oznámí rozsudek. Pak jednej podle toho, co ti oznámí na tom místě, které Hospodin vyvolí. Zachovávej a plň vše tak, jak tě vyučí. Podle poučení, kterým tě vyučí, podle rozsudku, který ti řeknou, jednej. Neodvracej se od toho, co ti oznámí, napravo ani nalevo. Člověk, který by jednal domýšlivě, a neposlechl kněze, jenž tam stojí a slouží Hospodinu, tvému Bohu, či soudce, takový člověk ať zemře. Tak vyhlaď zlo z Izraele. Když o tom všichni lidé uslyší, budou se bát a nebudou již jednat povýšeně. Až přijdeš do země, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává, obsadíš ji a usadíš se v ní a řekneš si: Ustanovím si nad sebou krále jako všechny národy, které jsou okolo mě, pak rozhodně ustanov králem nad sebou toho, koho Hospodin, tvůj Bůh, vyvolí. Ustanov nad sebou krále ze svých bratří. Nesmíš si nad sebou určit cizince, který není tvým bratrem. Jen ať nemá mnoho koní a neposílá lid zpět do Egypta, aby si obstarali mnoho koní. Hospodin vám přece řekl: Již nikdy se nevracejte touto cestou. Ať nemá mnoho žen, aby se neodvrátilo jeho srdce, ani příliš mnoho stříbra a zlata. Až usedne na svůj královský trůn, ať si před lévijskými kněžími napíše do knihy opis tohoto zákona. Ať je u něj a ať si v něm čte po všechny dny svého života, aby se naučil bát Hospodina, svého Boha, zachovávat všechna slova tohoto zákona a tato ustanovení a plnit je. Ať není jeho srdce povýšené nad jeho bratry a ať se neodvrátí od příkazů napravo ani nalevo, aby prodloužil dny nad svým královstvím uprostřed Izraele on i jeho synové. Lévijští kněží, celý kmen Léviho, ať nemá podíl a dědictví s Izraelem. Ať jedí ohnivé oběti Hospodina, jeho dědictví. Ať nemá dědictví uprostřed svých bratří. Hospodin je jeho dědictvím, jak mu řekl. Toto je to, na co mají kněží právo od lidu, od těch, kdo obětují oběti, ať býka či ovci: Knězi se dá plec, čelisti a žaludek. Prvotinu svého obilí, nového vína a oleje i prvotinu stříže ze svých ovcí dej jemu. Vždyť jej Hospodin, tvůj Bůh, vyvolil ze všech tvých kmenů, aby stál po všechny dny a sloužil v Hospodinově jménu on i jeho synové. Když přijde Lévijec z některé ze tvých bran, z celého Izraele, kde pobýval, na místo, které Hospodin vyvolí, (může přijít zcela podle touhy své duše), ať koná bohoslužbu ve jménu Hospodina, svého Boha, jako všichni jeho bratři Lévijci, kteří stojí a slouží před Hospodinem. Ať požívají všichni stejný díl, bez ohledu na zisk z prodeje otcovského dědictví. Až přijdeš do země, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává, neuč se jednat podle ohavností oněch pohanských národů. Ať se u tebe nenajde ten, kdo by provedl svého syna či svou dceru ohněm, věštec přinášející věštby, hadač ani ten, kdo vykládá znamení, ani čaroděj ani zaklínač ani ten, kdo se doptává ducha zemřelého, ani věštec ani ten, kdo se dotazuje mrtvých. Vždyť každý, kdo dělá takové věci, je ohavností pro Hospodina. Kvůli těmto ohavnostem je před tebou Hospodin, tvůj Bůh, vyhání. Buď bezúhonný vůči Hospodinu, svému Bohu. Ano, tyto národy, které obsadíš, poslouchají hadače a věštce. Ale co se tebe týče, tobě to Hospodin, tvůj Bůh, nedovolil. Hospodin, tvůj Bůh, ti ustanoví proroka jako jsem já ze tvého středu, ze tvých bratří. Jeho poslouchejte. Právě to jsi žádal od Hospodina, svého Boha, na Chorébu v den shromáždění: Nechci již slyšet hlas Hospodina, svého Boha, a nechci už vidět tento velký oheň, abych nezemřel. Nato mi Hospodin řekl: Dobře to pověděli. Ustanovím jim proroka z jejich bratří, jako jsi ty. Dám svá slova do jeho úst a poví jim všechno, co mu přikáži. I stane se, že toho, kdo neuposlechne má slova, která promluví v mém jménu, toho sám povolám k odpovědnosti. Ovšem prorok, který by jednal povýšeně a mluvil v mém jménu slovo, které jsem mu promluvit nepřikázal, anebo by mluvil ve jménu jiných bohů, takový prorok zemře. Možná si v srdci řekneš: Jak poznáme slovo, které Hospodin nepromluvil? To, co promluví prorok v Hospodinově jménu a nestane se to, jestliže se to slovo nenaplní, nepromluvil to Hospodin. Ten prorok to řekl v domýšlivosti; neměj z něj strach. Až Hospodin, tvůj Bůh, vyhladí národy, jejichž zemi ti Hospodin, tvůj Bůh, dává, obsadíš je a usídlíš se v jejich městech a v jejich domech, odděl si tři města v zemi, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává, abys ji obsadil. Připrav si cestu a na tři části rozděl území své země, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dá do dědictví, aby tam mohl utéct každý vrah. Toto je případ vraha, který tam může utéct a zůstane naživu: Ten, kdo zabije svého bližního neúmyslně, aniž by jej byl dříve předtím nenáviděl. Někdo například vejde se svým bližním do lesa těžit dřevo. Jak se jeho ruka rozmáchne sekerou, aby kácel strom, železo se vysmekne z násady, zasáhne jeho bližního takže zemře – ten může utéct do jednoho z těchto měst a zůstane naživu. Jinak bude krevní mstitel vraha pronásledovat, neboť je jeho srdce rozpálené, dostihne ho, protože cesta je dlouhá, zabije ho, i když mu nenáleží rozsudek smrti, jelikož ho dříve předtím neměl v nenávisti. Proto ti přikazuji: Odděl si tři města. Jestliže Hospodin, tvůj Bůh, rozšíří tvé území, jak přísahal tvým otcům, a dá ti celou zemi, o níž řekl, že ji dá tvým otcům – pokud budeš zachovávat každý tento příkaz a plnit to, co ti dnes přikazuji, totiž abys miloval Hospodina, svého Boha, a chodil po jeho cestách po všechny dny – pak přidej k těmto třem ještě tři další města. Ať není prolita nevinná krev ve tvé zemi, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává do dědictví. Spočinula by na tobě prolitá krev. Jestliže se však stane, že někdo, kdo nenávidí svého bližního, na něj nastraží léčku, povstane proti němu, ubije ho, takže zemře a pak uteče do jednoho z těchto měst, starší jeho města pro něj pošlou, nechají ho odtamtud přivést, vydají ho do ruky krevního mstitele a zemře. Ať se nad ním tvé oko neslituje. Tak vyhlaď z Izraele krev nevinného a bude ti dobře. Neposouvej mezník svého bližního, který postavili předkové ve tvém dědictví, jež zdědíš v zemi, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává, abys ji obsadil. Ať nepovstane proti nikomu jediný svědek kvůli žádnému provinění a pro žádný hřích, kvůli jakémukoliv hříchu, kterým zhřeší. Případ ať je potvrzen podle svědectví dvou nebo tří svědků. Jestliže povstane proti někomu zlovolný svědek, aby ho obvinil ze vzpoury, ať se ti dva muži, kteří mají spor, postaví před Hospodina, před kněze a soudce, kteří jsou v oněch dnech, nechť to soudcové dobře vyšetří a jestliže je ten svědek falešným svědkem, falešně vypovídal proti svému bratru, proveďte mu to, co zamýšlel provést svému bratrovi. Tak vyhlaď zlo ze svého středu. Když o tom ostatní uslyší, budou se bát a takové zlo již více ve tvém středu páchat nebudou. Ať se tvé oko neslituje: Život za život, oko za oko, zub za zub, ruku za ruku, nohu za nohu. Když vytáhneš do boje proti svému nepříteli a uvidíš koně a vozbu, lid početnější, než jsi ty, neboj se jich, neboť s tebou je Hospodin, tvůj Bůh, který tě vyvedl z egyptské země. I stane se, když se přiblížíte k boji, že přistoupí kněz, promluví k lidu a řekne jim: Slyš Izraeli! Blížíte se dnes do boje proti svým nepřátelům. Vaše srdce ať neochabne! Nebojte se, nepodléhejte panice a nemějte z nich strach, protože Hospodin, váš Bůh, jde s vámi, aby bojoval za vás proti vašim nepřátelům a zachránil vás. Potom nechť správcové promluví k lidu takto: Postavil někdo nový dům, ale nezasvětil ho? Ať jde a vrátí se domů, jinak by mohl zemřít v boji a zasvětil by ho někdo jiný. Vysadil někdo vinici, ale neužíval ji? Ať jde a vrátí se domů, jinak by mohl zemřít v boji a užíval by ji někdo jiný. Zasnoubil se někdo s ženou, ale nevzal si ji? Ať jde a vrátí se domů, jinak by mohl zemřít v boji a vzal by si ji někdo jiný. Nechť správcové dále promluví k lidu a řeknou: Bojí se někdo a má slabé srdce? Ať jde a vrátí se domů, aby neoslabil srdce svých bratří tak, jako je jeho srdce. Až správcové domluví k lidu, ustanoví do čela lidu velitele armády. Když se přiblížíš k nějakému městu, abys proti němu bojoval, vyzvi ho k míru. I stane se, jestliže ti odpoví mírem a otevře ti, potom všechen lid, který v něm bude, ti bude vydán na nucené práce a bude ti sloužit. Jestliže s tebou neuzavře mír, ale pustí se s tebou do boje, oblehni ho. Až jej Hospodin, tvůj Bůh, vydá do tvé ruky, pobij všechny, kdo jsou v něm mužského pohlaví, ostřím meče. Pouze ženy, malé děti, dobytek a všechno, co bude ve městě, celou kořist z něj zaber pro sebe. Jez z kořisti svých nepřátel, které ti Hospodin, tvůj Bůh, vydal. Tak jednej se všemi městy, jež jsou od tebe velmi vzdálená, která nepatří k městům těchto národů. Pouze ve městech těchto národů, které ti Hospodin, tvůj Bůh, dává do dědictví, nenech při životě nic, co má dech. Zcela zasvěť zkáze Chetejce a Emorejce, Kenaance a Perizejce, Chivejce a Jebúsejce, tak jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh, aby vás neučili dělat všechny své ohavnosti, které dělali kvůli svým bohům, takže byste zhřešili proti Hospodinu, svému Bohu. Když bys obléhal město po mnoho dní, abys proti němu bojoval a zmocnil se ho, nenič jeho stromy a nerozháněj se proti nim sekerou; jez z nich, ale nevytínej je. Cožpak je polní strom člověkem, abys ho obléhal? Pouze stromy, o kterých víš, že nejsou ovocné stromy, ty můžeš zničit, pokácet a postavit si obležení kolem města, které se s tebou pustilo do boje, dokud nepadne. Jestliže se v zemi, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává, abys ji obsadil, najde zabitý, ležící na poli, a neví se, kdo ho zabil, ať vyjdou tvoji starší a soudcové a odměří vzdálenost do měst, která jsou v okolí zabitého. Když se zjistí město, které je nejblíže k zabitému, vezmou starší toho města jalovici, s níž se ještě nepracovalo, která netáhla ve jhu. Starší toho města přivedou jalovici dolů ke stále proudícímu potoku, kde se nepracovalo ani neselo, a tam u potoka zlomí jalovici vaz. Nato přistoupí kněží, synové Léviho, protože je Hospodin, tvůj Bůh, vyvolil, aby mu sloužili a aby žehnali v Hospodinově jménu, a podle jejich příkazu se bude řešit každý spor a každé ublížení. Pak si všichni starší toho města, které je nejblíže k zabitému, nad jalovicí, jíž byl u potoka zlomen vaz, umyjí ruce. Promluví a řeknou: Naše ruce neprolily tuto krev a naše oči nic neviděly. Daruj smíření svému lidu Izraeli, který jsi vykoupil, Hospodine, a nepřičítej svému lidu Izraeli nevinnou krev. A budou usmířeni za krveprolití. Takto vyhladíš nevinnou krev ze svého středu, neboť uděláš to, co je správné v Hospodinových očích. Když vytáhneš do boje proti svým nepřátelům a Hospodin, tvůj Bůh, je vydá do tvé ruky, zajmeš zajatce, a pak uvidíš mezi zajatci ženu krásného vzezření, zatoužíš po ní a budeš si ji chtít vzít za ženu, přiveď ji do svého domu, ať si ostříhá hlavu, ořeže nehty a sejme ze sebe svůj zajatecký oděv. Ať zůstane ve tvém domě a po dobu jednoho měsíce pláče nad svým otcem a svou matkou. Potom k ní můžeš vejít, budeš jejím manželem a ona se stane tvou ženou. I stane se, jestliže v ní již nebudeš mít zalíbení, že ji propustíš podle jejího přání. Nesmíš ji však prodat za stříbro. Nesmíš s ní zacházet krutě, protožes ji ponížil. Jestliže bude mít muž dvě ženy, jednu milovanou a druhou nenáviděnou, a milovaná i nenáviděná mu porodí syny, ale prvorozeným bude syn nenáviděné, i stane se v den, kdy bude svým synům dávat do dědictví to, co mu patří, že nesmí jednat jako s prvorozeným se synem milované oproti synu nenáviděné, který je prvorozený. Ale za prvorozeného uzná syna nenáviděné a dá mu dva díly ze všeho, co má, neboť on je prvotina jeho síly, jemu patří právo prvorozeného. Jestliže bude mít někdo umíněného a vzpurného syna, který neposlouchá svého otce a svou matku, a přestože ho kárají, je neposlouchá, ať ho jeho otec a matka uchopí a vyvedou ho ke starším jeho města, do brány jeho místa, a řeknou starším jeho města: Tento náš syn je umíněný a vzpurný, neposlouchá nás. Je to žrout a pijan. Všichni muži jeho města nechť na něj házejí kamení, aby zemřel. Tak vyhlaď zlo ze svého středu. Všichni Izraelci o tom uslyší a budou se bát. Jestliže někdo spáchá hřích, za který je hoden rozsudku smrti, ať je usmrcen; pověs ho na strom. Nenech jeho mrtvolu na stromě přes noc, ale jistě ho pohřbi v ten den, neboť na pověšeném je Boží kletba. Neznečisti svou zemi, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává do dědictví. Když uvidíš býka svého bratra či jeho ovci, jak se zaběhly, nebuď lhostejný vůči nim, ale určitě je přiveď nazpět svému bratru. Jestliže tvůj bratr nežije blízko tebe nebo jej neznáš, vezmi je do svého domu. Ať jsou u tebe, dokud je tvůj bratr nevyhledá. Pak mu je vrať. Tak to udělej s jeho oslem, tak to udělej s jeho oděvem, tak to udělej s každou ztracenou věcí svého bratra, která se mu ztratí, a nalezneš ji. Nesmíš být lhostejný. Když uvidíš osla svého bratra či jeho býka, jak padli na cestě, nebuď lhostejný vůči nim, ale spolu s ním jim určitě pomoz vstát. Ať není oblečení muže na ženě a muž nechť neobléká oděv ženy, protože každý, kdo dělá takové věci, je ohavností pro Hospodina, tvého Boha. Když se před tebou po cestě, na nějakém stromě či na zemi naskytne ptačí hnízdo s mláďaty nebo vejci a matka bude sedět na mláďatech nebo na vejcích, neber matku s mláďaty. Matku jistě propusť a vezmi si jen mláďata, aby se ti dobře vedlo a dožil ses mnoha dní. Když si postavíš nový dům, udělej na střeše zábradlí, abys neuvedl na svůj dům vinu za prolitou krev, když by z něho někdo spadl. Neosévej svou vinici dvojím druhem semene, jinak plný výnos semene, které jsi zasel, i úroda vinice propadne svatyni. Neorej s býkem a oslem společně. Neoblékej si oděv vyrobený z míšených vláken, vlny a lnu zároveň. Udělej si střapce na čtyřech cípech svého oděvu, kterým se přikrýváš. Jestliže si muž vezme ženu, vejde k ní, a pak ji začne nenávidět, vznese proti ní křivé obvinění, způsobí jí špatnou pověst a řekne: Vzal jsem si tuto ženu, a když jsem se k ní přiblížil, nenašel jsem u ní známky panenství, potom otec dívky a její matka vezmou a přinesou důkazy panenství té dívky do brány ke starším města a otec dívky řekne starším: Dal jsem svou dceru tomuto muži za ženu a on ji začal nenávidět. Hle, vznesl křivé obvinění se slovy: Nenašel jsem u tvé dcery známky panenství. Zde je důkaz panenství mé dcery. A rozprostřou před staršími města roucho. Nato ať starší onoho města vezmou muže a pokárají ho. Budou ho pokutovat sto stříbrnými a dají je otci dívky, protože ten muž způsobil izraelské panně zlou pověst. Zůstane jeho ženou, po celý svůj život ji nesmí propustit. Jestliže se však to obvinění ukázalo jako pravdivé a nenašel se důkaz panenství dívky, pak ať vyvedou dívku ke vchodu do domu jejího otce, muži jejího města ji ukamenují a zemře, protože spáchala hanebnost v Izraeli, když smilnila v domě svého otce. Tak vyhlaď zlo ze svého středu. Když bude muž dopaden, jak spí s provdanou ženou, ať oba zemřou – muž, který spal s ženou, i ta žena. Tak vyhlaď zlo z Izraele. Jestliže bude dívka, panna zasnoubena muži a potká ji ve městě muž a bude s ní spát, vyveďte oba do brány onoho města, ukamenujte je, ať zemřou; dívka proto, že ve městě nekřičela a muž proto, že znásilnil ženu svého bližního. Tak vyhlaď zlo ze svého středu. Jestliže však potká muž zasnoubenou dívku na poli, ten muž se jí zmocní a bude s ní spát, ať zemře jenom ten muž, který s ní spal. Dívce ale nic nedělej. Dívce nenáleží trest smrti, protože to je případ, jako když někdo povstane proti svému bližnímu a zavraždí ho. Protože ji potkal na poli, zasnoubená dívka křičela, ale nebyl, kdo by ji zachránil. Jestliže potká muž dívku, pannu, která není zasnoubená, zmocní se jí, bude s ní spát a budou dopadeni, ten muž, který s ní spal, dá otci dívky padesát stříbrných. Stane se jeho ženou za to, že ji znásilnil, a nesmí ji po celý svůj život propustit. Ať si nikdo nevezme ženu svého otce a neodhalí cíp roucha svého otce. Ať nevejde do Hospodinova shromáždění ten, kdo má rozdrcená varlata či odříznutý mužský úd. Ať nevejde do Hospodinova shromáždění potomek ze smilstva, ani jeho desáté pokolení ať nevejde do Hospodinova shromáždění. Ať nevejde do Hospodinova shromáždění Amónec ani Moábec, ani jejich desáté pokolení nikdy nevejde do Hospodinova shromáždění, protože vám nevyšli vstříc s chlebem a vodou po cestě, když jste vyšli z Egypta, a najali proti tobě Bileáma, syna Beórova, z Petóru v Aramském Dvojříčí, aby tě proklel. Hospodin, tvůj Bůh, však nechtěl Bileáma poslouchat a Hospodin, tvůj Bůh, ti změnil kletbu v požehnání, protože si tě Hospodin, tvůj Bůh, zamiloval. Neusiluj nikdy o jejich pokoj a dobro po všechny své dny. Neopovrhuj Edómcem, protože je to tvůj bratr. Neopovrhuj Egypťanem, protože jsi byl příchozím v jeho zemi. Synové, kteří se jim narodí, jejich třetí pokolení, mohou vejít do Hospodinova shromáždění. Když vytáhneš s vojskem proti svým nepřátelům, měj se na pozoru před každou špatností. Jestliže bude mezi vámi muž, který bude nečistý kvůli noční příhodě, ať odejde ven z tábora. Nesmí hned vejít do tábora. Když se bude schylovat k večeru, umyje se vodou a po západu slunce smí vejít do tábora. Venku za táborem měj vyhrazené místo a tam odcházej konat potřebu. Ve svém nářadí měj kolík. Když si venku dřepneš, vyhrab s ním jamku a zase svou nečistotu zakryj. Vždyť Hospodin, tvůj Bůh, se prochází uprostřed tvého tábora, aby tě vysvobodil a dal ti tvé nepřátele. Proto ať je tvůj tábor svatý. Ať u tebe nevidí nic hanebného, aby se od tebe neodvrátil. Nevydávej otroka jeho pánu, když se chce u tebe před svým pánem zachránit. Ať zůstane u tebe, ve tvém středu, na místě, které si vybere, v některé ze tvých bran, jež se mu líbí. Neutiskuj ho. Ať žádná z dcer Izraele není chrámovou nevěstkou ani žádný ze synů Izraele chrámovým smilníkem. Nenos do domu Hospodina, svého Boha, mzdu prostitutky ani úhradu psa jako naplnění jakéhokoliv slibu, neboť obojí je ohavností pro Hospodina, tvého Boha. Neber úrok od svého bratra, úrok z peněz, úrok z jídla, úrok z jakékoliv věci, která se půjčuje na úrok. Od cizince můžeš brát úrok, ale od svého bratra úrok neber, aby ti Hospodin, tvůj Bůh, požehnal při všem podnikání tvých rukou v zemi, do které jdeš, abys ji obsadil. Když učiníš slib Hospodinu, svému Bohu, neváhej ho splnit, neboť Hospodin, tvůj Bůh, ho od tebe jistě vyžádá a byl by na tobě hřích. Jestliže se však vyhneš slibování, nebude na tobě hřích. Zachovej, co vyšlo ze tvých rtů, a splň, co jsi dobrovolně slíbil Hospodinu, svému Bohu, co jsi prohlásil svými ústy. Když vejdeš do vinice svého bližního, jez hrozny podle svého přání do sytosti. Nedávej je však do své nádoby. Když vejdeš do nepožatého obilí svého bližního, trhej klasy rukou, nerozháněj se však na nepožaté obilí svého bližního srpem. Jestliže si muž vezme ženu, bude jejím manželem, ale pak se stane, že nenalezne milost v jeho očích, protože u ní našel nějakou hanebnost, napíše jí rozlukový lístek, dá jí ho a propustí ji ze svého domu. Odejde z jeho domu, půjde a bude patřit jinému muži. Když ji ten poslední muž začne nenávidět, napíše jí rozlukový lístek, dá jí ho a propustí ji ze svého domu, anebo jestliže ten poslední muž, který si ji vzal za ženu, zemře, její první manžel, který ji propustil, si ji nesmí znovu vzít, aby byla jeho ženou, poté, co byla poskvrněna. Byla by to ohavnost před Hospodinem. Neuvaluj hřích na zemi, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává do dědictví. Jestliže se muž nově ožení, ať netáhne s armádou a není mu vůbec nic uloženo. Na jeden rok ať je volný pro svůj dům a dělá radost své ženě, kterou si vzal. Nikdo ať nebere do zástavy ruční mlýnek ani vrchní mlýnský kámen, neboť by vzal do zástavy život. Jestliže bude někdo dopaden, že ukradl někoho ze svých bratří, ze synů Izraele, krutě s ním zacházel nebo ho prodal, takový zloděj ať zemře. Tak vyhlaď zlo ze svého středu. Při ráně malomocenství se měj na pozoru, abys pečlivě zachovával a plnil všechno, co vás budou lévijští kněží učit. Jak jsem jim přikázal, tak to zachovávejte a plňte. Pamatuj na to, co Hospodin, tvůj Bůh, učinil Mirjamě po cestě, když jste vyšli z Egypta. Když půjčuješ svému bližnímu na dluh, nevcházej do jeho domu, abys vzal zástavu. Stůj venku a muž, kterému půjčuješ, ať ti přinese zástavu ven. Ale jestliže je to chudý člověk, nechoď spát s jeho zástavou. Jistě mu zástavu po západu slunce vrať, aby ulehl ve svém plášti a žehnal ti. A tobě to bude před Hospodinem, tvým Bohem, počteno za spravedlnost. Neutlačuj najatého dělníka, chudého a nuzného ze svých bratří ani příchozího, který je ve tvé zemi, ve tvých branách. V týž den mu dej jeho mzdu, ať nad ní nezapadne slunce, protože je chudý a pozvedá k ní svou duši. Ať nevolá proti tobě k Hospodinu a nedopadne na tebe trest za hřích. Ať nejsou usmrceni otcové za syny a synové ať nejsou usmrceni za otce. Každý ať je usmrcen za svůj hřích. Nepřevracej právo příchozího a sirotka, neber do zástavy oděv vdovy. Pamatuj, že jsi byl otrokem v Egyptě a Hospodin, tvůj Bůh, tě odtamtud vykoupil. Proto ti přikazuji, abys toto plnil. Když budeš sklízet svou žeň na poli a zapomeneš na poli snop, nevracej se, abys ho vzal. Bude patřit příchozímu, sirotkovi a vdově, aby ti Hospodin, tvůj Bůh, požehnal při všem díle tvých rukou. Když budeš srážet svou olivu, neprohlížej po sobě větve. To bude patřit příchozímu, sirotkovi a vdově. Když budeš sbírat víno ze své vinice, nepaběrkuj po sobě. To bude patřit příchozímu, sirotkovi a vdově. Pamatuj, že jsi byl otrokem v egyptské zemi. Proto ti přikazuji, abys plnil toto slovo. Když nastane spor mezi muži, přistoupí k soudu a soudci jim zjednají právo, ať spravedlivého prohlásí za spravedlivého a ničemu prohlásí vinným. I stane se, jestliže si ničema zaslouží rány, soudce ho nechá lehnout a bude před ním bit podle své ničemnosti patřičným počtem ran. Může dostat čtyřicet ran, ne více; ať nedostane více ran než tyto, příliš mnoho ran, jinak by byl tvůj bratr ve tvých očích zlehčen. Nedávej náhubek býku, když mlátí. Když budou bratři bydlet pospolu, jeden z nich zemře a nemá syna, ať se žena zemřelého nevdá mimo rodinu, za cizího muže. Ať k ní vejde její švagr, vezme si ji za ženu a splní vůči ní švagrovskou povinnost. I stane se, že prvorozený, kterého porodí, dá povstat jménu jeho zemřelého bratra, aby nebylo vymazáno jeho jméno z Izraele. Jestliže si ten muž nebude chtít vzít svou švagrovou, ať vystoupí jeho švagrová do brány ke starším a řekne: Můj švagr odmítá dát povstat jménu svého bratra v Izraeli, nechce vůči mně splnit švagrovskou povinnost. Starší jeho města ho zavolají a promluví s ním. Jestliže si bude stát na svém a řekne: Nechci si ji vzít, ať k němu jeho švagrová před očima starších přistoupí, zuje sandál z jeho nohy, plivne mu do tváře a poví: Takto se jedná s mužem, který nechce vystavět dům svého bratra. Bude se v Izraeli nazývat: Dům vyzutého. Jestliže se budou spolu muži rvát jeden s druhým a přistoupí žena jednoho z nich, aby vysvobodila svého muže z ruky toho, kdo ho bije, vztáhne ruku a uchopí ho za ohanbí, usekni jí ruku; ať se tvé oko neslituje. Neměj ve svém měšci dvojí závaží, velké a malé. Neměj doma dvě míry, velkou a malou. Měj závaží správné a spravedlivé, měj míru správnou a spravedlivou, aby se prodloužily tvé dny v zemi, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává. Neboť pro Hospodina, tvého Boha, je ohavností každý, kdo dělá takové věci, každý, kdo páchá špatnosti. Pamatuj na to, co ti po cestě, když jste vyšli z Egypta, udělal Amálek: Jak tě cestou potkal a zničil tvůj zadní voj, všechny slabé opozdilce za tebou. Ty jsi byl vyčerpaný a unavený, ale on se nebál Boha. Proto až ti Hospodin, tvůj Bůh, dopřeje odpočinutí od všech tvých okolních nepřátel v zemi, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává do dědictví, abys ji obsadil, vymaž Amálekovu památku zpod nebes. Nezapomeň! Až přijdeš do země, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává do dědictví, obsadíš ji a usídlíš se v ní, vezmi z prvotin všech plodů země, které sklidíš ze své země, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává. Vlož to do koše a jdi na místo, které Hospodin, tvůj Bůh, vyvolí, aby tam přebývalo jeho jméno. Jdi ke knězi, který bude v těch dnech, a řekni mu: Dosvědčuji dnes před Hospodinem, tvým Bohem, že jsem vešel do země, o které Hospodin přísahal našim otcům, že nám ji dá. Kněz ať od tebe vezme koš a položí ho před oltář Hospodina, tvého Boha. Vypovídej před Hospodinem, svým Bohem: Můj otec byl kočovným Aramejcem. Sestoupil do Egypta a pobýval tam jako malá hrstka. Stal se tam však velkým, mocným a početným národem. Egypťané s námi jednali zle, pokořovali nás a vkládali na nás tvrdou otročinu. Když jsme křičeli k Hospodinu, Bohu našich otců, Hospodin slyšel náš hlas a pohlédl na naše soužení, naše trápení a na náš útlak. Hospodin nás vyvedl z Egypta mocnou rukou a vztaženou paží, s velkými, bázeň vzbujícími činy, se znameními a divy. Přivedl nás na toto místo a dal nám tuto zemi, zemi oplývající mlékem a medem. A nyní hle, přinesl jsem prvotinu plodů země, kterou jsi mi dal, Hospodine. Polož to před Hospodina, svého Boha, klaň se před Hospodinem, svým Bohem a raduj se ze všeho dobrého, co Hospodin, tvůj Bůh, dal tobě a tvému domu – ty, lévita i příchozí, který je ve tvém středu. Až v třetím roce, roce desátku, dokončíš odvádění celého desátku ze své úrody a dáš to lévitovi, příchozímu, sirotkovi a vdově, aby jedli ve tvých branách a nasytili se, řekni před Hospodinem, svým Bohem: Vyklidil jsem z domu to, co bylo svaté, a dal jsem to lévitovi, příchozímu, sirotkovi a vdově, zcela podle tvého příkazu, který jsi mi dal. Nepřestoupil jsem tvé příkazy a nezapomněl na ně. Nejedl jsem z toho v čas smutku, nevyklidil jsem z toho nic, když jsem byl nečistý a nedal jsem z toho nic mrtvému. Uposlechl jsem Hospodina, svého Boha, a učinil jsem všechno, co jsi mi přikázal. Shlédni ze svého svatého příbytku, z nebes, a požehnej svému lidu Izraeli i zemi, kterou jsi nám dal, jak jsi přísahal našim otcům, zemi oplývající mlékem a medem. Dnes ti Hospodin, tvůj Bůh, přikazuje, abys plnil tato ustanovení a nařízení. Zachovávej a plň je celým svým srdcem a celou svou duší. Dnes jsi vyhlásil o Hospodinu, že bude tvým Bohem a že budeš chodit po jeho cestách, zachovávat jeho ustanovení, příkazy a nařízení a že ho budeš poslouchat. A Hospodin ti dnes vyhlásil, že budeš jeho lidem, jeho vlastnictvím, jak ti řekl, když budeš zachovávat všechny jeho příkazy. A vyvýší tě nad všechny národy, které učinil, ke své chvále, věhlasu a slávě, abys byl svatým lidem Hospodinu, svému Bohu, jak řekl. Mojžíš s izraelskými staršími lidu přikázal: Zachovávejte každý příkaz, který vám dnes přikazuji. V den, kdy projdete Jordánem do země, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává, postav si velké kameny a nabíli je vápnem. Až projdeš, napiš na ně všechna slova tohoto zákona, abys vešel do země, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává, do země oplývající mlékem a medem, jak ti řekl Hospodin, Bůh tvých otců. Až projdete Jordánem, postavte tyto kameny, o kterých vám dnes dávám příkaz, na hoře Ébalu a nabíli je vápnem. Postav tam oltář Hospodinu, svému Bohu, oltář z kamenů. Neopracovávej je železným nástrojem. Postav oltář Hospodina, svého Boha, z neporušených kamenů a přines na něm zápalné oběti Hospodinu, svému Bohu. Obětuj také pokojné oběti, jez je tam a raduj se před Hospodinem, svým Bohem. Napiš na ty kameny všechna slova tohoto zákona jasně a správně. Mojžíš s lévijskými kněžími promluvil k celému Izraeli: Zmlkni a slyš, Izraeli! Stal ses dnes lidem Hospodina, svého Boha. Uposlechni Hospodina, svého Boha, a plň jeho příkazy a ustanovení, která ti dnes přikazuji. V onen den Mojžíš přikázal lidu: Až projdete Jordánem, tito ať se postaví na hoře Gerizímu a žehnají lidu: Šimeón, Lévi, Juda, Isachar, Josef a Benjamín. A tito ať se postaví na hoře Ébalu k proklínání: Rúben, Gád, Ašer, Zabulón, Dan a Neftalí. Lévité ať promluví a zvýšeným hlasem řeknou všem izraelským mužům: Proklet buď muž, který si učiní tesanou či litou modlu, ohavnost pro Hospodina, dílo řemeslníkových rukou, a tajně si ji uloží. A všechen lid ať odpoví: Amen. Proklet buď ten, kdo znevažuje svého otce a svou matku. A všechen lid ať řekne: Amen. Proklet buď ten, kdo posouvá mezník svého bližního. A všechen lid ať řekne: Amen. Proklet buď ten, kdo zavádí slepého z cesty. A všechen lid ať řekne: Amen. Proklet buď ten, kdo převrací právo příchozího, sirotka a vdovy. A všechen lid ať řekne: Amen. Proklet buď ten, kdo spí s ženou svého otce, neboť odhalil cíp roucha svého otce. A všechen lid ať řekne: Amen. Proklet buď ten, kdo obcuje s jakýmkoliv zvířetem. A všechen lid ať řekne: Amen. Proklet buď ten, kdo spí se svou sestrou, dcerou svého otce či své matky. A všechen lid ať řekne: Amen. Proklet buď ten, kdo spí se svou tchýní. A všechen lid ať řekne: Amen. Proklet buď ten, kdo tajně ubije svého bližního. A všechen lid ať řekne: Amen. Proklet buď ten, kdo vezme úplatek, aby zabil člověka a prolil nevinnou krev. A všechen lid ať řekne: Amen. Proklet buď ten, kdo nenaplní slova tohoto zákona a nesplní je. A všechen lid ať řekne: Amen. I stane se, jestliže opravdu uposlechneš Hospodina, svého Boha, a budeš zachovávat a plnit všechny jeho příkazy, které ti dnes přikazuji, Hospodin, tvůj Bůh, tě vyvýší nad všechny národy země. Přijdou na tebe všechna tato požehnání, dostihnou tě, jestliže uposlechneš Hospodina, svého Boha. Požehnaný budeš ve městě, požehnaný budeš na poli. Požehnaný bude plod tvého lůna, plod tvé země, plod tvé zvěře, vrh tvého dobytka i přírůstek tvého stáda. Požehnaný bude tvůj koš i tvá díže. Požehnaný budeš, když budeš vcházet a požehnaný budeš, když budeš vycházet. Hospodin dá, že tvoji nepřátelé, kteří povstanou proti tobě, budou od tebe poraženi. Jednou cestou proti tobě vytáhnou, ale sedmi cestami budou před tebou utíkat. Hospodin přikáže, aby s tebou bylo požehnání ve tvých sýpkách a při všem podnikání tvých rukou. Požehná ti v zemi, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává. Hospodin si tě ustanoví za svatý lid, jak ti přísahal, když budeš zachovávat příkazy Hospodina, svého Boha, a chodit po jeho cestách. Všechny národy země uvidí, žes byl nazván Hospodinovým jménem a budou se tě bát. Hospodin ti daruje hojnost dobrého v plodu tvého lůna, v plodu tvé zvěře i v plodu tvé země v zemi, o které Hospodin přísahal tvým otcům, že ti ji dá. Hospodin ti otevře svou hojnou pokladnici, nebesa, aby dal tvé zemi ve svůj čas déšť a požehnal každé dílo tvých rukou. Budeš půjčovat mnohým národům, ale sám si nebudeš půjčovat. Hospodin tě učiní hlavou, a ne ocasem. Budeš pouze nahoře a nebudeš dole, jestliže budeš poslouchat příkazy Hospodina, svého Boha, které ti dnes přikazuji, abys je zachovával a plnil. Neodvracej se od žádného ze slov, která vám dnes přikazuji, napravo ani nalevo, abys šel za jinými bohy a sloužil jim. I stane se, jestliže neuposlechneš Hospodina, svého Boha, abys zachovával a plnil všechny jeho příkazy a ustanovení, která ti dnes přikazuji, že na tebe přijdou všechny tyto kletby a dostihnou tě. Prokletý budeš ve městě, prokletý budeš na poli. Prokletý bude tvůj koš i tvá díže. Prokletý bude plod tvého lůna, plod tvé země, vrh tvého dobytka i přírůstek tvého stáda. Prokletý budeš, když budeš vcházet, a prokletý budeš, když budeš vycházet. Hospodin na tebe pošle kletbu, zmatek a nezdar při všem podnikání tvé ruky, které budeš konat, dokud nebudeš vyhlazen, dokud nevyhyneš rychle kvůli svým zvráceným činům, kterými jsi mě opustil. Hospodin tě bude stíhat morem, dokud tě nevyhubí ze země, do které jdeš, abys ji obsadil. Hospodin tě bude bít úbytěmi, horečkou, zápalem, horkostí, mečem, obilnou rzí a snětí; budou tě pronásledovat, dokud nevyhyneš. Nebe, které je nad tvou hlavou, bude jako z mědi a země, která je pod tebou, jako ze železa. Hospodin promění déšť pro tvou zemi v prach a z nebe bude na tebe padat hlína, dokud nebudeš vyhlazen. Hospodin dá, že budeš od svých nepřátel poražen. Jednou cestou proti nim vytáhneš, sedmi cestami budeš před nimi utíkat. I staneš se úděsem pro všechna království země. Tvoje mrtvola se stane potravou všeho nebeského ptactva a zemské zvěře a nebude, kdo by je vyplašil. Hospodin tě bude bít egyptskými vředy a nádory, hnisavými ranami a svrabem, ze kterých se nebudeš moci uzdravit. Hospodin tě bude bít šílenstvím, slepotou a pomateností mysli. Budeš tápat za poledne jako tápe slepý za tmy, a nebudeš moci najít cestu. Budeš stále utlačován a okrádán po všechny dny, a nebude, kdo by ti pomohl. Zasnoubíš se s ženou, a někdo jiný s ní bude spát. Postavíš dům, a nebudeš v něm sídlit. Vysadíš vinici, a nebudeš ji užívat. Tvůj býk bude poražen před tvýma očima, a nebudeš ho jíst. Bude ti ukraden tvůj osel, a nevrátí se ti. Tvé stádo bude dáno tvým nepřátelům, a nebude, kdo by ti pomohl. Tvoji synové a tvé dcery budou dány cizímu lidu, tvé oči se budou na dívat to a celou dobu po nich toužit, a nebude to ve tvé moci. Plod tvé země a všechen tvůj výtěžek pohltí lid, který neznáš, a po všechny dny budeš jenom utlačován a vydírán. Budeš třeštit z toho, co tvé oči uvidí. Hospodin tě bude bít na kolenou a na stehnech zlými vředy, ze kterých se nebudeš moci uzdravit, od paty až k hlavě. Hospodin přivede tebe i krále, jehož nad sebou ustanovíš, k národu, který jsi neznal ty ani tvoji otcové, a budeš tam sloužit jiným bohům, dřevu a kameni. Staneš se hrůzou, pořekadlem a posměškem mezi všemi národy, kam tě Hospodin zažene. Přineseš na pole mnoho semene, ale sklidíš málo, protože to sežerou kobylky. Vysadíš vinice a budeš je obdělávat, ale víno pít nebudeš a hrozny nesklidíš, protože to sežerou červi. Budeš mít olivové háje na celém svém území, ale olejem se nepomažeš, protože olivy opadají. Zplodíš syny a dcery, ale nebudou tvoji, protože půjdou do zajetí. Všechny tvé stromy a plody tvé země si podrobí brouci. Příchozí, který je ve tvém středu, bude nad tebe stoupat výš a výš, ale ty budeš klesat níž a níž. Bude ti půjčovat, ale ty mu půjčovat nebudeš. On bude hlavou a ty budeš ocasem. Přijdou na tebe všechny tyto kletby, budou tě pronásledovat a dostihnou tě, dokud nebudeš vyhlazen, protože jsi neuposlechl Hospodina, svého Boha, abys zachovával jeho příkazy a ustanovení, která jsem ti dal. Budou při tobě a tvém potomstvu navěky jako znamení a div. Protože jsi nesloužil Hospodinu, svému Bohu, s radostí a vděčným srdcem v hojnosti všeho, budeš sloužit svým nepřátelům, které na tebe Hospodin pošle, v hladu a žízni, nahotě a nedostatku všeho. Vloží na tvou šíji železné jho, dokud tě nevyhladí. Hospodin proti tobě přivede národ zdaleka, z konce země, který poletí jako orel, národ, jehož jazyku nerozumíš, národ surový, který nebere ohled na starce a nad chlapci se neslitovává. Bude jíst plody tvé zvěře a plody tvé země, dokud nebudeš vyhlazen. Neponechá ti obilí, nové víno ani olej, vrh tvého dobytka ani přírůstek tvého stáda, dokud tě nevyhubí. Způsobí ti soužení ve všech tvých branách, dokud nepadnou tvé vysoké a pevné hradby, na které spoléháš v celé své zemi. Způsobí ti soužení ve všech tvých branách, v celé tvé zemi, kterou ti dal Hospodin, tvůj Bůh. V obležení a v úzkosti, kterou ti tvůj nepřítel přivodí, budeš jíst plody svého lůna, maso svých synů a dcer, které ti dal Hospodin, tvůj Bůh. Nejvlídnější a nejzhýčkanější muž u tebe bude příliš lakomý vůči svému bratru i ženě svého klína a zbytku svých synů, které ponechá, aby dal někomu z nich z masa svých synů, které bude jíst. Nic jiného mu totiž nezůstalo, kvůli obležení a úzkosti, kterou ti přivodí tvůj nepřítel ve všech tvých branách. Nejvlídnější a nejzhýčkanější žena u tebe, která není zvyklá kvůli zhýčkanosti a vlídnosti ani dát svou nohu na zem, bude lakomá vůči muži svého klína, vůči svému synu a své dceři, vůči svému plodovému koláči, který vyšel mezi jejíma nohama a vůči svým synům, které porodí, protože je tajně sní kvůli nedostatku všeho v obležení a úzkosti, kterou ti přivodí tvůj nepřítel ve tvých branách. Jestliže nebudeš zachovávat a plnit všechna slova tohoto zákona zapsaná v této knize a bát se tohoto váženého a hrozného jména, bát se Hospodina, svého Boha, Hospodin způsobí podivuhodné rány tobě i tvému potomstvu, velké a trvalé rány, zlé a trvalé nemoci. Přivede na tebe všechny egyptské choroby, kterých se lekáš a dolehnou na tebe. Také všechny nemoci a všechny rány, které nejsou zapsány v knize tohoto zákona na tebe Hospodin přivede, dokud nebudeš vyhlazen. Zůstane vás malá hrstka, místo aby vás bylo tolik, jako hvězd na nebi, protože jsi neuposlechl Hospodina, svého Boha. I stane se, že tak jako nad vámi Hospodin jásal, když vám prokazoval dobro a rozmnožoval vás, tak bude nad vámi Hospodin jásat, když vás bude hubit a když vás bude vyhlazovat a budete vyrváni ze země, do které jdeš, abys ji obsadil. Hospodin tě rozptýlí mezi všechny národy z jednoho konce země až na druhý a budeš tam sloužit jiným bohům, které jsi neznal ty ani tvoji otcové, dřevu a kameni. Mezi těmi národy se neusadíš a nebude tam místo odpočinku pro tvou nohu, ale Hospodin ti tam dá třesoucí se srdce, hasnoucí oči a zoufalou duši. Tvůj život bude držet na vlásku. Budeš se lekat v noci i ve dne a nebudeš si jistý vlastním životem. Ráno řekneš: Kéž by tak byl večer: A večer řekneš: Kéž by tak bylo ráno – pro strach svého srdce, kterým se budeš bát, a kvůli tomu, co tvé oko uvidí. Hospodin tě přivede na lodích zpět do Egypta, cestou, o které jsem ti řekl, že ji již nikdy neuvidíš. Tam se budete nabízet svým nepřátelům na prodej za otroky a otrokyně a nebude, kdo by vás koupil. Toto jsou slova smlouvy, kterou Hospodin přikázal Mojžíšovi uzavřít se syny Izraele v moábské zemi, kromě smlouvy, kterou s nimi uzavřel na Chorébu. Mojžíš svolal celý Izrael a řekl jim: Vy jste viděli všechno, co Hospodin před vašima očima učinil v egyptské zemi faraonovi, všem jeho otrokům a celé jeho zemi, ty velké zkoušky, které viděly vaše oči, ta velká znamení a divy. Hospodin vám však až dodnes nedal srdce, které chápe, oči, které vidí, a uši, které slyší. Vedl jsem vás čtyřicet let pustinou a vaše pláště se na vás neobnosily ani tvoje sandály se na tvé noze neobnosily. Chléb jste nejedli a víno ani pivo jste nepili, abyste poznali, že já Hospodin jsem váš Bůh. Když jste přišli na toto místo, vytáhl proti nám do boje chešbónský král Síchon a bášanský král Óg, ale pobili jsme je. Zabrali jsme jejich zemi a dali ji do dědictví Rúbenovcům, Gádovcům a polovině kmene Manasesova. Proto zachovávejte slova této smlouvy a plňte je, abyste měli úspěch ve všem, co budete dělat. Stojíte dnes všichni před Hospodinem, svým Bohem, předáci vašich kmenů, vaši starší, vaši správci, všichni muži Izraele, vaše malé děti, vaše ženy i tvůj příchozí, který je ve tvém táboře, od dřevorubce až po nosiče vody, abys vstoupil do smlouvy Hospodina, svého Boha, i pod jeho prokletí, které s tebou Hospodin, tvůj Bůh, dnes uzavírá, aby si tě dnes ustanovil za svůj lid a on byl tvým Bohem, jak k tobě promluvil a jak přísahal tvým otcům, Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi. Nejenom s vámi samotnými uzavírám tuto smlouvu a toto prokletí, ale jak s tím, který tu dnes s námi stojí před Hospodinem, naším Bohem, tak i s tím, který tu dnes s námi není. Vždyť víte, jak jsme pobývali v egyptské zemi a jak jsme procházeli mezi národy, kterými jste procházeli, a viděli jste jejich ohavné modly a jejich bůžky – dřevo a kámen, stříbro a zlato, které mají. Ať není mezi vámi muž či žena či rodina či kmen, jehož srdce by se dnes odvrátilo od Hospodina, našeho Boha, aby šel sloužit bohům oněch národů. Ať není mezi vámi kořen plodící jed a pelyněk. I stane se, když někdo takový uslyší slova tohoto prokletí, že si bude blahořečit a řekne: Bude se mi dařit dobře, i když budu žít podle svého umíněného srdce – tak zničí zavlažovanou i vyprahlou zem. Hospodin mu nebude chtít odpustit, ale tehdy vzplane Hospodinův hněv a jeho žárlivost proti tomuto muži, dolehne na něj každé prokletí zapsané v této knize a Hospodin vymaže jeho jméno zpod nebes. Hospodin ho oddělí ke zlému ode všech kmenů Izraele podle všech prokletí smlouvy zapsané v této knize zákona. Pak se bude budoucí ptát generace vašich synů, kteří povstanou po vás, i cizinec, který přijde ze vzdálené země a uvidí rány této země a její nemoci, které na ni Hospodin sešle, kdy celá země je spálena sírou a solí, není oseta a nedává vzrůst, nevzchází na ní ani žádná zeleň – jako po vyvrácení Sodomy a Gomory, Admy a Sebójimu, které Hospodin vyvrátil svým hněvem a svou zlobou – ano všechny národy se budou ptát: Proč tohle Hospodin této zemi provedl? Nač tento velký planoucí hněv? A bude se odpovídat: Protože opustili smlouvu Hospodina, Boha svých otců, kterou s nimi uzavřel, když je vyvedl z egyptské země; šli a sloužili jiným bohům, klaněli se jim, před bohy, které neznali a které jim nepřidělil. Hospodinův hněv vzplál proti této zemi a přivedl na ni každou kletbu zapsanou v této knize. Hospodin je v hněvu, zlobě a velkém rozhořčení vyrval z jejich země a uvrhl je do jiné země, jak je tomu dodnes. Skryté věci patří Hospodinu, našemu Bohu, odhalené pak nám a našim synům až navěky, abychom plnili všechna slova tohoto zákona. I stane se, když na tebe přijdou všechny tyto věci, požehnání i kletby, které jsem ti předložil, a připomeneš si je ve svém srdci mezi všemi národy, kam tě Hospodin, tvůj Bůh, zahnal, navrátíš se k Hospodinu, svému Bohu, a uposlechneš ho, jak ti dnes přikazuji, ty i tvoji synové, celým svým srdcem a celou svou duší, Hospodin, tvůj Bůh, změní tvůj úděl, slituje se nad tebou a znovu tě shromáždí ze všech národů, kam tě Hospodin, tvůj Bůh, rozptýlil. I kdyby byli tvoji zapuzení na konci nebes, také odtamtud tě Hospodin, tvůj Bůh, shromáždí, i odtamtud tě dovede. Hospodin, tvůj Bůh, tě přivede do země, kterou obsadili tvoji otcové, a obsadíš ji. Prokáže ti dobro a rozmnoží tě víc než tvé otce. Hospodin, tvůj Bůh, obřeže tvé srdce a srdce tvého potomstva, abys miloval Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a byl živ. Hospodin, tvůj Bůh, dá všechna tato prokletí na tvé nepřátele a na ty, kdo tě nenávidí a pronásledují. Ty však se navrátíš, uposlechneš Hospodina a budeš plnit všechny jeho příkazy, které ti dnes přikazuji. Hospodin, tvůj Bůh, ti daruje hojnost k dobrému při všem díle tvých rukou, v plodu tvého lůna, v plodu tvé zvěře i v plodu tvé země, neboť Hospodin nad tebou bude znovu jásat k dobrému, jako jásal nad tvými otci, když uposlechneš Hospodina, svého Boha, budeš zachovávat jeho příkazy a ustanovení zapsaná v této knize zákona a navrátíš se k Hospodinu, svému Bohu, celým svým srdcem a celou svou duší. Vždyť tento příkaz, který ti dnes přikazuji, není pro tebe nepochopitelný ani vzdálený. Není na nebesích, abys mohl říct: Kdo z nás vystoupí na nebesa, aby jej pro nás vzal, oznámil nám ho a my jej plnili? Ani není za mořem, abys mohl říct: Kdo z nás přejde na druhou stranu moře, aby jej pro nás vzal, oznámil nám ho a my jej plnili? Vždyť to slovo je velmi blízko tebe, ve tvých ústech a ve tvém srdci, abys ho plnil. Pohleď, předložil jsem ti dnes život a dobro i smrt a zlo. To ti dnes přikazuji, abys miloval Hospodina, svého Boha, chodil po jeho cestách a zachovával jeho příkazy, ustanovení a nařízení. Tak zůstaneš naživu, rozmnožíš se a Hospodin, tvůj Bůh, ti požehná v zemi, do které jdeš, abys ji obsadil. Jestliže se však tvé srdce odvrátí, nebudeš poslouchat, necháš se svést, budeš se klanět jiným bohům a sloužit jim, oznamuji vám dnes, že jistě zahynete a nedožijete se mnoha dní v zemi, do které procházíš Jordánem a jdeš, abys ji obsadil. Povolávám dnes proti vám za svědky nebesa i zemi. Předložil jsem ti život a smrt, požehnání a kletbu. Zvol si život, abys zůstal naživu ty i tvé potomstvo, a miluj Hospodina, svého Boha, jej poslouchej a přilni k němu. Vždyť on je tvůj život a dá ti dlouhá léta, abys bydlel v zemi, o které Hospodin přísahal tvým otcům, Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, že jim ji dá. Mojžíš šel a pověděl tato slova celému Izraeli. Řekl jim: Je mi dnes sto dvacet let, nemohu již vycházet a vcházet a Hospodin mi řekl: Nepřejdeš přes tento Jordán. Hospodin, tvůj Bůh, půjde před tebou; on před tebou vyhladí tyto národy a obsadíš je. Jozue půjde před tebou, jak řekl Hospodin. Hospodin s nimi učiní to, co učinil s emorejskými králi Síchonem a Ógem a s jejich zemí, když je vyhladil. Až vám je Hospodin vydá, naložte s nimi zcela podle příkazu, který jsem vám dal. Posilněte se a buďte odvážní. Nebojte se a nemějte z nich strach, neboť Hospodin, tvůj Bůh, půjde s tebou. Nenechá tě klesnout a neopustí tě. Potom Mojžíš zavolal Jozua a před očima celého Izraele mu řekl: Posilni se a buď odvážný, neboť ty půjdeš s tímto lidem do země, o které Hospodin přísahal jejich otcům, že jim ji dá. Ty jim ji dáš do dědictví. Hospodin půjde před tebou, on bude s tebou, nenechá tě klesnout a neopustí tě. Neboj se a neděs se. Mojžíš zapsal tento zákon a dal ho kněžím, synům Léviho, kteří nosí truhlu Hospodinovy smlouvy, a všem izraelským starším. Mojžíš jim přikázal: Po sedmi letech, v určený čas roku prominutí dluhu, při svátku stánků, když se celý Izrael přijde ukázat před Hospodinem, tvým Bohem, na místě, které vyvolí, čti tento zákon před celým Izraelem. Shromáždi lid, muže, ženy, malé děti i příchozího, který je ve tvých branách, aby poslouchali a učili se bát Hospodina, vašeho Boha, a zachovávali a plnili všechna slova tohoto zákona. Také jejich synové, kteří ho neznají, ať poslouchají a učí se bát Hospodina, vašeho Boha, po všechny dny, co budete naživu v zemi, do které procházíte Jordánem, abyste ji obsadili. Hospodin dále Mojžíšovi řekl: Hle, blíží se dny, kdy zemřeš. Zavolej Jozua, postavte se ve stanu setkávání a ustanovím ho. Mojžíš šel s Jozuem a postavili se ve stanu setkávání. Hospodin se ukázal ve stanu v oblakovém sloupu. Oblakový sloup zůstal stát u vchodu do stanu. Hospodin Mojžíšovi řekl: Hle, brzy ulehneš se svými otci. Tento lid pak povstane a bude chodit smilnit za cizími bohy v zemi, do které jdeš. Opustí mě a zruší mou smlouvu, kterou jsem s nimi uzavřel. V onen den vzplane proti němu můj hněv, opustím je a skryji před nimi svou tvář. Bude k požírání, potkají ho mnohá trápení a soužení. V onen den řekne: Což to není kvůli tomu, že můj Bůh není v mém středu, že mě potkala tato trápení? V onen den jistě skryji svou tvář kvůli všemu zlu, které spáchal, když se obrátil k jiným bohům. Nyní jim napiš tuto píseň a nauč ji syny Izraele, vlož ji do jejich úst, aby tato píseň byla mým svědkem proti synům Izraele. Vždyť ho přivedu do země, o které jsem přísahal jeho otcům, do země oplývající mlékem a medem. Ale až se nají, nasytí a bude prospívat, obrátí se k jiným bohům a budou jim sloužit. Mě zneváží a poruší mou smlouvu. I stane se, že až ho potkají mnohá trápení a soužení, tato píseň bude před ním svědčit jako svědek, protože nebude zapomenuta z úst jeho potomstva. Neboť znám jeho smýšlení, podle kterého už nyní jedná, ještě dříve nežli ho přivedu do země, o které jsem přísahal. Mojžíš napsal v onen den tuto píseň a učil ji syny Izraele. Pak dal příkaz Jozuovi, synu Núnovu: Posilni se a buď odvážný, neboť ty přivedeš syny Izraele do země, o které jsem jim přísahal. Já budu s tebou. I stalo se, když Mojžíš zcela dopsal do knihy slova tohoto zákona, že přikázal lévitům nosícím truhlu Hospodinovy smlouvy: Vezměte tuto knihu zákona a položte ji po boku truhly smlouvy Hospodina, svého Boha. Bude tam proti tobě jako svědek. Vždyť já znám tvou vzpouru a tvou tvrdou šíji! Jestliže jste se vzpírali vůči Hospodinu nyní, když ještě žiji s vámi, tím spíše po mé smrti. Shromážděte ke mně všechny starší svých kmenů a své správce, abych k nim promluvil tato slova a povolal proti nim za svědky nebesa i zemi. Neboť vím, že po mé smrti se jistě vrhnete do zkázy, odvrátíte se od cesty, kterou jsem vám přikázal, a postihne vás v budoucích dnech zlo, protože budete páchat to, co je zlé v Hospodinových očích, a budete ho provokovat k hněvu dílem svých rukou. Mojžíš mluvil k celému shromáždění Izraele slova této písně až do konce. Naslouchejte, nebesa, budu mluvit, slyš, země, řeč mých úst. Jako déšť ať kane má nauka, jak rosa ať plyne má řeč, jako sprška na trávu a jako přeháňka na zeleň. Vyhlašuji Hospodinovo jméno. Vzdejte čest našemu Bohu. Skála – jeho dílo je bezúhonné, ano, všechny jeho cesty jsou spravedlivé. On je Bůh věrný a není v něm špatnost, je spravedlivý a přímý. Jednali vůči němu zvráceně, ke své potupě nejsou jeho syny, zvrácená a zkažená generace. Takto odplácíte Hospodinu, lide bláznivý a nemoudrý? Cožpak není on tvým otcem, který tě vytvořil, který tě učinil a upevnil? Vzpomeň na dávné dny, zvažuj roky z generace na generaci. Zeptej se svého otce, ať ti poví, svých starců, ať ti řeknou. Když dával Nejvyšší národům dědictví, když rozděloval syny člověka, ustanovil hranice národů podle počtu synů Izraele. Vždyť Hospodinovým podílem je jeho lid, Jákob jeho dědičným dílem. Nalezl ho v pusté zemi, v pustotě, blouznění pusté krajiny. Obklopil ho, pečoval o něj, střežil ho jako zřítelnici svého oka. Jako orel dává do pohybu své hnízdo, vznáší se nad svými mláďaty, roztáhne svá křídla, uchopí je a nese je na svých perutích, Hospodin sám ho vedl, cizí bůh s ním nebyl. Nechal ho jet po návrších země, sytil ho polními plodinami, krmil ho medem ze skály a olejem z tvrdého skalního útesu, kravským máslem a ovčím sýrem, s tukem jehňat, bášanskými berany a kozly, tím nejlepším z pšenice, pil jsi krev hroznů – šumivé víno. Ješúrún ztučněl a zpychl – ztučněl jsi, ztloustl a stal ses nadutým. Opustil Boha, který ho učinil, jednal opovržlivě vůči Skále své záchrany. Dráždili ho k žárlivosti cizími bohy, ohavnostmi ho provokovali ke hněvu. Obětovali démonům, kteří nejsou Bohem, bohům, jež neznali, novým, kteří nedávno přišli, o nichž vaši otcové nic nevěděli. Skálu, která tě zplodila, jsi oklamal, zapomněl jsi na Boha, který tě zrodil. Hospodin to viděl a opovrhl jimi kvůli provokaci svých synů a dcer. Řekl: Skryji před nimi svou tvář, uvidím, jaký bude jejich konec. Vždyť jsou obojakou generací, syny, u nichž není věrnost. Oni mě dráždili k žárlivosti těmi, jež nejsou Bohem, provokovali mě ke hněvu svými nicotnostmi. Také já je budu dráždit k žárlivosti těmi, jež nejsou lidem, skrze bláznivý národ je budu provokovat ke hněvu. Mým hněvem byl zanícen oheň, plane až do nejhlubšího podsvětí a stráví zemi i její úrodu, spálí základy hor. Navrším na ně zlé věci, skoncuji s nimi svými šípy. Budou vysíleni hladem, postiženi morem a krutou zhoubou; pošlu na ně zuby zvěře spolu s jedem těch, co se plazí prachem. Venku bude činit bezdětným meč a v pokojích hrůza, bude ničit jak mládence, tak i pannu, kojence i muže v šedinách. Řekl bych: Vyhladím je, odstraním jejich památku mezi lidmi. Ale obávám se provokace nepřítele, aby si jejich protivníci nemysleli, aby neřekli: Naše ruka se vyvýšila, nic z toho neudělal Hospodin. Jsou národem, kterému chybí rada, není v něm rozumnost. Kdyby byli moudří, pochopili by to, porozuměli by svému konci. Jak by mohl jeden pronásledovat tisíc a dva zahnat na útěk deset tisíc? Což to není tak, že jejich Skála je prodala, Hospodin je vydal? Vždyť jejich skála není jako naše Skála, jak soudí i naši nepřátelé. Vždyť jejich réva je ze sodomské révy, z gomorských polí. Jejich hrozny jsou jedovaté hrozny, mají trpká zrnka. Jejich víno je dračím jedem, krutým jedem kobry. Což to není u mě uchováno, zapečetěno v mých pokladnicích? Mně patří pomsta a odplata, v čase, kdy klopýtne jejich noha, neboť den jejich pohromy je blízko, to, co na ně má přijít, si pospíší. Vždyť Hospodin zjedná právo svému lidu a nad svými otroky pocítí lítost, když uvidí, že odešla jejich moc a nezůstal zadržovaný ani propuštěný. Řekne: Kde jsou jejich bohové, skála, v níž měli útočiště, kteří jedli tuk jejich obětí a pili víno jejich úliteb? Ať povstanou a pomohou vám, ať jsou vám úkrytem. Nyní pohleďte, že já, já jsem to, a není Bůh mimo mě. Já nechávám zemřít a oživuji, zdeptal jsem, já i uzdravím; není, kdo by vysvobodil z mé ruky. Vždyť pozvedám svou ruku k nebesům a pravím: Jakože jsem živ navěky, když nabrousím svůj blýskavý meč a má ruka se chopí práva, odpovím pomstou svým protivníkům a těm, kdo mě nenávidí, odplatím. Opiji své šípy krví, když můj meč bude požírat maso, krví pobitých a zajatců, vlasatých vůdců nepřítele. Jásejte, národy, spolu s jeho lidem, neboť krev svých otroků pomstí a pomstou odplatí svým protivníkům, své zemi a svému lidu daruje smíření. Mojžíš šel a promluvil všechna slova této písně k lidu, on i Jozue, syn Núnův. Když Mojžíš domluvil všechna tato slova k celému Izraeli, řekl jim: Vezměte si k srdci všechna slova, která vám dnes dosvědčuji, a přikazujte svým synům, aby zachovávali a plnili všechna slova tohoto zákona. Vždyť to není pro vás nicotná věc, ale je to váš život; tímto způsobem prodloužíte dny v zemi, do které procházíte Jordánem, abyste ji obsadili. Právě v ten den Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Vystup do tohoto pohoří Abarím, na horu Nebó, která je v moábské zemi, naproti Jerichu, a podívej se na kenaanskou zemi, kterou dávám do vlastnictví synům Izraele. Na hoře, na kterou vystoupíš, zemřeš a budeš připojen ke svému lidu, tak jako zemřel tvůj bratr Áron na hoře Hóru a byl připojen ke svému lidu, protože jste mi byli nevěrní uprostřed synů Izraele u Vod sváru v Kádeši v pustině Sinu, když jste nedosvědčili moji svatost uprostřed synů Izraele. Odtud uvidíš tu zemi, ale nevejdeš tam, do té země, kterou dávám synům Izraele. Toto je požehnání, kterým požehnal Mojžíš, muž Boží, synům Izraele před svou smrtí. Řekl: Hospodin přišel ze Sínaje, zazářil na ně ze Seíru, zaskvěl se z hory Páranu, přišel s desetitisíci svatých, z jeho pravice byl pro ně ohnivý zákon. Ano, miluješ lidi, všichni jeho svatí jsou ve tvé ruce. Shromažďují se kolem tvých nohou, přijímá tvé výroky. Mojžíš nám dal zákon, jako vlastnictví Jákobova shromáždění. Stal se králem v Ješúrúnovi, když se shromáždili předáci lidu, izraelské kmeny byly pospolu. Ať žije Rúben a nezemře, ačkoliv je v malém počtu! Toto pověděl o Judovi: Slyš, Hospodine, Judův hlas, přiveď ho k jeho lidu, jeho ruce povedou za něj při, buď pomocí proti jeho protivníkům. O Lévim řekl: Tvoje tumím a urím ať jsou s každým tvým věrným, kterého jsi vyzkoušel v Masse, s kterým jsi vedl při u Vod sváru, který řekl o svém otci a své matce: Neohlížím se na ně, svým bratrům nestranil a ke svým synům se neznal, ale zachovali tvou řeč a tvou smlouvu střežili. Budou Jákoba vyučovat tvým nařízením, Izrael tvému zákonu; budou předkládat kadidlo před tvůj nos a celopal na tvůj oltář. Požehnej, Hospodine, jeho majetku, kéž si oblíbíš dílo jeho rukou. Zdeptej bedra jeho protivníků i těch, kdo ho nenávidí, takže nepovstanou. O Benjamínovi řekl: Miláček Hospodinův bude přebývat u něho v bezpečí, každý den ho chrání, přebývá na jeho ramenou. O Josefovi řekl: Požehnána buď od Hospodina jeho země vzácnými dary nebes, rosou i hlubinou, co leží dole, vzácnými dary výnosů slunce i vzácnými dary toho, co dávají měsíce, nejlepším dávnověkých hor, vzácnými dary věčných návrší, vzácnými dary země a vším, co ji naplňuje, přízní Toho, kdo přebývá v keři. Ať toto přijde na Josefovu hlavu, na temeno nazíra mezi jeho bratry. Jeho důstojnost je jako důstojnost prvorozeného býka, jeho rohy jsou jako rohy divokého tura; nabere na ně národy, všechny najednou, až do končin země. To jsou desetitisíce Efrajimovy, to jsou tisíce Manasesovy. O Zabulónovi řekl: Raduj se, Zabulóne, při svém vycházení, Isachare, ve svých stanech. Svolají národy na horu, tam budou obětovat spravedlivé oběti, neboť budou sát hojnost moří, poklady skryté v písku. O Gádovi řekl: Požehnaný je ten, kdo rozšiřuje Gáda. Usídlil se jako lvice, rozsápe paži i hlavu. Vyhlédl si pro sebe to nejlepší, neboť tam byl uchován díl velitele. Přišel s předáky lidu, vykonal Hospodinovu spravedlnost a jeho soudy s Izraelem. O Danovi řekl: Dan je lvím mládětem, které vyskočí z Bášanu. O Neftalím řekl: Neftalí, nasycený přízní a plný Hospodinova požehnání, obsaď moře i jih. O Ašerovi řekl: Nejpožehnanější ze synů ať je Ašer. Nechť nalezne zalíbení svých bratrů a noří svou nohu do oleje. Tvé závory ať jsou železné a bronzové a tvá síla trvá po všechny tvé dny. Nikdo není jako Bůh, Ješúrúne, který jezdí na nebesích tobě ku pomoci, ve své velebnosti na oblacích. Příbytkem je Bůh dávnověký, pod tebou jsou paže věčné. Vyhnal před tebou nepřítele, řekl: Vyhlaď! Izrael přebývá v bezpečí, o samotě Jákobův pramen, v zemi obilí a nového vína, ano, jeho nebesa kanou rosu. Jsi blahoslavený, Izraeli, kdo je jako ty, lid zachráněný Hospodinem, tvým ochranným štítem a vítězným mečem. Tví nepřátelé ti budou podlézat a ty budeš šlapat po jejich návrších. Mojžíš pak vystoupil z moábských pustin na horu Nebó, na vrchol Pisgy, který je naproti Jerichu, a Hospodin mu ukázal celou zemi: Gileád až po Dan, celého Neftalího, území Efrajima a Manasesa, celé území Judy až k Západnímu moři, Negeb i Rovinu, jerišskou pláň a Palmové město, až k Sóaru. Hospodin mu řekl: Toto je země, o které jsem přísahal Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi: Dám ji tvému potomstvu. Ukázal jsem ti ji na vlastní oči, ale nevejdeš tam. Mojžíš, otrok Hospodinův, tam v moábské zemi zemřel podle Hospodinova příkazu. Pohřbil ho v údolí v moábské zemi naproti Bét-peóru a nikdo neví o jeho hrobu až dodnes. Mojžíšovi bylo sto dvacet let, když zemřel; jeho zrak nezeslábl a síla ho neopustila. Synové Izraele plakali nad Mojžíšem v moábských pustinách třicet dní. Pak dny pláče a smutku pro Mojžíše skončily. Jozue, syn Núnův, byl plný ducha moudrosti, protože na něj Mojžíš položil své ruce. Synové Izraele ho poslouchali a činili to, co Hospodin Mojžíšovi přikázal. V Izraeli již nepovstal prorok jako Mojžíš, který by znal Hospodina tváří v tvář, se všemi těmi znameními a divy, které jej Hospodin poslal učinit v egyptské zemi faraonovi, všem jeho otrokům a celé jeho zemi, se vší mocnou rukou a se všemi těmi velkými, bázeň vzbuzujícími činy, které Mojžíš učinil před očima celého Izraele. I stalo se po smrti Mojžíše, otroka Hospodinova, že Hospodin řekl Jozuovi, synu Núnovu, služebníku Mojžíšovu: Mojžíš, můj otrok, zemřel. Nyní tedy vstaň, přejdi tento Jordán, ty a všechen tento lid, do země, kterou jim, synům Izraele, dávám. Každé místo, na které šlápne vaše chodidlo, jsem vám dal, jak jsem to prohlásil před Mojžíšem. Od pustiny a tohoto Libanonu až k veliké řece, řece Eufratu, celá země Chetejců až k Velikému moři na západ slunce bude vaším územím. Nikdo se proti tobě nepostaví po všechny dny tvého života. Jako jsem byl s Mojžíšem, budu i s tebou. Nenechám tě klesnout ani tě neopustím. Posilni se a buď odvážný, protože ty dáš lidu do dědictví tuto zemi, o které jsem přísahal jejich otcům, že jim ji dám. Hlavně se posilni a buď velmi odvážný, abys zachovával a plnil celý zákon, jak ti přikázal Mojžíš, můj otrok. Neodvrať se od něj napravo ani nalevo, abys rozumně jednal všude, kam půjdeš. Kniha tohoto zákona ať se nevzdálí od tvých úst. Budeš nad ním rozjímat ve dne i v noci, abys zachovával a konal všechno, co je v něm zapsáno, protože tehdy dosáhneš na své cestě úspěchu a tehdy budeš rozumně jednat. Vždyť jsem ti přikázal: Posilni se a buď odvážný, neměj strach a neděs se, protože Hospodin, tvůj Bůh, bude s tebou všude, kam půjdeš. Poté Jozue přikázal správcům lidu: Projděte středem tábora a přikažte lidu: Připravte si zásobu potravin, protože za tři dny budete procházet tímto Jordánem, abyste šli obsadit zemi, kterou vám Hospodin, váš Bůh, dává, abyste ji obsadili. Rúbenovcům, Gádovcům a polovině kmene Manasesova pak Jozue řekl: Vzpomeňte si na slovo, které vám přikázal Mojžíš, otrok Hospodinův: Hospodin, váš Bůh, vám dopřává odpočinutí a dá vám tuto zemi. Vaše ženy, vaše malé děti a vaše stáda zůstanou v zemi, kterou vám dal Mojžíš na druhé straně Jordánu a vy, všichni udatní hrdinové, projdete sešikováni před svými bratry a pomůžete jim, dokud Hospodin nedá odpočinek vašim bratrům tak jako vám a dokud neobsadí také oni zemi, kterou jim dává Hospodin, váš Bůh. Potom se navrátíte do země, kterou jste obsadili vy, a obsadíte, co vám Mojžíš, otrok Hospodinův, dal na druhé straně Jordánu na východu slunce. Nato Jozuovi odpověděli: Vykonáme vše, jak jsi nám přikázal, a do všeho, do čeho nás pošleš, půjdeme. Budeme tě poslouchat, stejně jako jsme poslouchali Mojžíše; jenom ať je Hospodin, tvůj Bůh, s tebou, tak jako byl s Mojžíšem. Každý, kdo se bude vzpírat tvým příkazům a neuposlechne tvá slova ve všem, co mu přikážeš, bude usmrcen. Hlavně se posilni a buď odvážný. I poslal Jozue, syn Núnův, ze Šitímu tajně dva zvědy se slovy: Jděte, prohlédněte si tu zemi i Jericho. Šli tedy, přišli do domu prostitutky jménem Rachab a ulehli tam. Tu bylo řečeno králi Jericha: Hle, teď v noci sem přišli muži ze synů Izraele, aby proslídili zemi. Jerišský král tedy poslal k Rachabě se slovy: Vyveď ty příchozí, kteří vstoupili do tvého domu, protože přišli, aby proslídili celou zemi. Ta žena však oba muže vzala a skryla je. Řekla: Ti muži ke mně opravdu přišli, ale nevěděla jsem, odkud jsou. Za tmy, když nastal čas zavřít bránu, ti muži odešli. Nevím, kam šli. Rychle je pronásledujte; však je dostihnete. Ona je pak vyvedla na střechu a ukryla je mezi snopky lnu, které měla na střeše rozprostřené. A ti muži je pronásledovali jordánskou cestou k brodům. Potom, jakmile za nimi pronásledovatelé vyšli, zavřeli bránu. Oni ještě ani neulehli, a ona k nim vystoupila na střechu. A řekla těm mužům: Poznala jsem, že vám Hospodin dal zemi, že na nás padla hrůza z vás a že kvůli vám všichni obyvatelé země propadli malomyslnosti. Vždyť jsme slyšeli, jak před vámi Hospodin nechal vyschnout vody Rákosového moře, když jste vycházeli z Egypta, a co jste udělali dvěma emorejským králům, kteří sídlili na druhé straně Jordánu, Síchonovi a Ógovi; jak jste je zasvětili zkáze. Když jsme to slyšeli, naše srdce se rozplynulo a nikdo už strachem z vás ani nedýchal, protože Hospodin, váš Bůh, je Bůh nahoře na nebesích i dole na zemi. Nuže, přísahejte mi, prosím, při Hospodinu, že když jsem vám prokázala milosrdenství, prokážete také vy milosrdenství domu mého otce a dáte mi spolehlivé znamení. A necháte žít mého otce i matku, mé bratry i sestry a všechno, co jim patří, a vysvobodíte naše duše od smrti. Nato jí ti muži odpověděli: Nechť naše duše zemře namísto vás. Pokud nevyzradíte tuto naši úmluvu a stane se, že nám Hospodin dá zemi, prokážeme ti milosrdenství a věrnost. Potom je nechala sestoupit po provaze z okna, protože její dům byl v hradební zdi. Bydlela na hradbách. A řekla jim: Na to pohoří jděte, ať na vás nenarazí pronásledovatelé. Ukryjete se tam na tři dny, dokud se pronásledovatelé nevrátí, a potom půjdete svou cestou. Muži jí řekli: Budeme zproštěni této tvé přísahy, kterou jsi nás zapřisáhla, za této podmínky: Hle, přicházíme do země. Přivážeš provázek z těchto karmínových šňůr do okna, z něhož jsi nás nechala sestoupit, a shromáždíš svého otce, matku, bratry a celý dům svého otce k sobě do domu. A krev každého, kdo vyjde ze dveří tvého domu na ulici, spočine na jeho hlavě a my budeme nevinní, ale krev každého, kdo bude s tebou v domě, spočine na naší hlavě, jestliže na něho dopadne něčí ruka. Jestliže však vyzradíš tuto naši úmluvu, budeme zproštěni tvé přísahy, jíž jsi nás zapřisáhla. Nato řekla: Tak to bude, podle vašich slov. Propustila je a oni šli. Potom přivázala do okna karmínový provázek. Tak šli, až došli na to pohoří a zůstali tam tři dny, dokud se pronásledovatelé nevrátili. Ačkoliv pronásledovatelé prohledali celou cestu, nikoho nenašli. Pak se oba muži vrátili. Sestoupili z pohoří, přebrodili se, přišli k Jozuovi, synu Núnovu, a vyprávěli mu o všem, co je potkalo. A řekli Jozuovi: Hospodin vydal do naší ruky celou zemi a také všichni obyvatelé té země z nás propadli malomyslnosti. Časně ráno pak Jozue vstal. Vyrazili ze Šitímu a přišli až k Jordánu, on a všichni synové Izraele. Tam přenocovali, dříve nežli se měli přebrodit. Když uplynuly tři dny, stalo se, že správci prošli středem tábora a přikázali lidu: Jakmile uvidíte truhlu smlouvy Hospodina, svého Boha, a lévijské kněze, kteří ji nesou, i vy vyrazíte ze svého místa a půjdete za ní. Avšak mezi tebou a mezi ní bude vzdálenost v míře asi dvou tisíc loket. Nepřibližujte se k ní, abyste tak poznali cestu, po které půjdete, protože po té cestě jste nikdy dříve neprocházeli. Jozue pak lidu řekl: Posvěťte se, neboť zítra učiní Hospodin uprostřed vás obdivuhodné věci. A kněžím Jozue řekl: Pozdvihněte truhlu smlouvy a přejděte před lidem. I pozdvihli truhlu smlouvy a šli před lidem. Nato řekl Hospodin Jozuovi: Tohoto dne tě začnu vyvyšovat v očích celého Izraele, takže poznají, že tak jako jsem byl s Mojžíšem, budu s tebou. A ty přikážeš kněžím nesoucím truhlu smlouvy: Jakmile přijdete až k okraji jordánských vod, zastavíte se v Jordánu. Jozue pak řekl synům Izraele: Přistupte sem a poslyšte slovo Hospodina, svého Boha. Jozue dále řekl: Po tomto poznáte, že živý Bůh je uprostřed vás a úplně vám podrobí Kenaance, Chetejce, Chivejce, Perizejce, Girgašejce i Emorejce a Jebúsejce. Hle, truhla smlouvy Pána celé země prochází před vámi do Jordánu. Nuže, vezměte za sebe dvanáct mužů z kmenů Izraele, po jednom muži za každý kmen. A stane se, jakmile spočinou ve vodách Jordánu chodidla kněží nesoucích truhlu Hospodina, Pána celé země, že se jordánské vody roztrhnou, vody sestupující odshora, a zůstanou stát jako jednolitý val. A stalo se, když lid vytáhl ze svých stanů, aby prošel Jordánem, a kněží nesoucí truhlu smlouvy před lidem jakmile přišli, nesouce truhlu, až k Jordánu a nohy kněží nesoucích truhlu se namočily na okraji vod (Jordán se rozlil nad celý svůj břeh po všechny dny žní), tu se zastavily vody, sestupující odshora, povstaly jako jednolitý val velmi daleko od města Adamu, které je poblíž Saretánu, a ty, které odtékají k moři Araby, Solnému moři, se ztratily, ustoupily a lid prošel naproti Jerichu. Kněží nesoucí truhlu smlouvy Hospodinovy zůstali stát pevně na suché zemi uprostřed Jordánu a všichni Izraelci procházeli po suché zemi, dokud neprošel celý ten národ Jordánem. I stalo se, jakmile prošel celý národ Jordánem, že Hospodin řekl Jozuovi: Vyberte si z lidu dvanáct mužů, po jednom muži z každého kmene, a přikažte jim: Vyneste si odsud zprostřed Jordánu, ze stanoviště, kde pevně stály nohy kněží, dvanáct kamenů. Vezmete je s sebou a ponecháte je v tábořišti, ve kterém se na noc utáboříte. Jozue tedy svolal těch dvanáct mužů, které určil ze synů Izraele, po jednom muži z každého kmene. Jozue jim řekl: Projděte před truhlou Hospodina, svého Boha, doprostřed Jordánu a vyzdvihněte si pro vás každý na rameno jeden kámen podle počtu kmenů synů Izraele, aby to bylo znamením uprostřed vás. Neboť vaši synové se zítra zeptají: K čemu máte tyto kameny? Tehdy jim povíte, jak ustoupily vody Jordánu před truhlou Hospodinovy smlouvy, když procházela Jordánem. Jordánské vody ustoupily a tyto kameny zůstanou na památku pro syny Izraele až na věky. Synové Izraele tedy učinili tak, jak Jozue přikázal, a vynesli dvanáct kamenů zprostřed Jordánu, jak to Hospodin vyhlásil před Jozuem, podle počtu kmenů synů Izraele, vzali si je s sebou do tábořiště a ponechali je tam. Jozue postavil dvanáct kamenů uprostřed Jordánu na stanovišti nohou kněží nesoucích truhlu smlouvy. Zůstaly tam až do tohoto dne. A kněží nesoucí truhlu stáli uprostřed Jordánu, dokud se nesplnilo každé slovo, které Jozuovi přikázal Hospodin, aby pověděl lidu všechno, co Jozuovi přikázal Mojžíš. Lid si pospíšil a prošel. I stalo se, že jakmile přestal procházet všechen lid a prošla Hospodinova truhla a kněží před lidem, prošli i synové Rúbenovi, synové Gádovi a polovina kmene Manasesova sešikováni před syny Izraele, jak jim to nakázal Mojžíš. Asi čtyřicet tisíc vojenských ozbrojenců prošlo před Hospodinem do boje na jerišské stepi. V onen den dal Hospodin Jozuovi vzrůst v očích celého Izraele a báli se ho, tak jako se báli Mojžíše po všechny dny jeho života. Tu Hospodin Jozuovi řekl: Přikaž kněžím nesoucím truhlu svědectví, ať vystoupí z Jordánu. Jozue tedy kněžím přikázal: Vystupte z Jordánu. Potom se stalo, jakmile kněží nesoucí truhlu Hospodinovy smlouvy vystoupili zprostřed Jordánu a chodidla kněží se dotkla suché země, že se jordánské vody navrátily na své místo a vyšly jako dříve nad celý svůj břeh. Když lid vystoupil desátého dne prvního měsíce z Jordánu, utábořili se v Gilgálu na východním okraji Jericha. Oněch dvanáct kamenů, které vzali z Jordánu, pak Jozue postavil v Gilgálu. A synům Izraele řekl: Až se vaši synové zítra zeptají svých otců: Co je tohle za kameny?, oznámíte svým synům: Izrael prošel tímto Jordánem po suchu, když Hospodin, váš Bůh, před vámi nechal vyschnout jordánské vody, dokud jste neprošli, stejně jako to Hospodin, váš Bůh, učinil s Rákosovým mořem, které nechal vyschnout před námi, dokud jsme neprošli, aby poznaly všechny národy země ruku Hospodinovu, jak je silná, abyste se báli Hospodina, svého Boha, po všechny dny. I stalo se, jakmile uslyšeli všichni emorejští králové, kteří sídlili na západě na druhé straně Jordánu, a všichni králové kenaanští, kteří sídlili u moře, o tom, jak Hospodin nechal vyschnout jordánské vody před syny Izraele, dokud neprošli, že se jejich srdce rozplynulo a před syny Izraele už byli bez dechu. V onen čas řekl Hospodin Jozuovi: Zhotov si pazourkové nože a znovu, podruhé, obřež syny Izraele. Jozue si tedy zhotovil pazourkové nože a syny Izraele obřezal u Návrší předkožek. A toto je důvod, proč je Jozue obřezal: Všechen lid, který vyšel z Egypta, ti, kdo byli mužského pohlaví, všichni bojovníci, zemřeli v pustině na cestě po svém vyjití z Egypta. Neboť všichni v tom lidu, který vyšel, byli obřezáni, ale všechen lid zrozený v pustině na cestě, potom, co vyšli z Egypta, ti nebyli obřezáni. Synové Izraele totiž po pustině chodili čtyřicet let, až i vymřel celý ten národ, bojovníci, kteří vyšli z Egypta, kteří neuposlechli Hospodina, a jimž se Hospodin zapřísahal, že jim nedovolí spatřit zemi, o níž Hospodin přísahal jejich otcům, že nám ji dá, zemi oplývající mlékem a medem. Dal ale povstat jejich synům namísto nich. Ty Jozue obřezal; byli totiž neobřezaní, protože je cestou neobřezávali. I stalo se, jakmile byl všechen národ hotov s obřezáváním, že zůstali na svém místě v táboře, dokud se nezotavili. Tu řekl Hospodin Jozuovi: Dnes jsem od vás odvalil egyptskou potupu. A nazval ono místo jménem Gilgál až do tohoto dne. Synové Izraele tedy tábořili v Gilgálu a čtrnáctého dne v měsíci slavili večer Velikonoce na jerišských stepích. Od druhého dne Velikonoc jedli z výtěžku země nekvašené chleby a pražené zrní, právě tohoto dne. Od druhého dne přestala i mana, když jedli z výtěžku té země. Synové Izraele už neměli manu, ale v onom roce jedli z úrody kenaanské země. I stalo se, když byl Jozue u Jericha, že pozvedl své oči, rozhlédl se a hle, naproti němu stojí muž a v ruce má tasený meč. Jozue šel k němu a zeptal se ho: Jsi s námi, nebo s našimi protivníky? On řekl: Ne. Jsem přece velitel Hospodinova zástupu. Právě jsem přišel. Nato Jozue padl tváří k zemi a klaněl se. Zeptal se ho: Co můj Pán promluví ke svému otroku? Velitel Hospodinova zástupu Jozuovi odpověděl: Zuj si z nohou sandály, neboť místo, na němž stojíš, je svaté. A Jozue tak učinil. Jericho se tehdy zavíralo a bylo uzavřeno před syny Izraele. Nikdo nevycházel ani nevcházel. Ale Hospodin Jozuovi řekl: Pohleď, vydal jsem ti do ruky Jericho i jeho krále s udatnými hrdiny. Obejdete tedy město. Všichni bojovníci ať to město jednou obkrouží. Takto to budeš dělat šest dnů. A sedm kněží pozdvihne před truhlou sedm beraních rohů. Sedmého dne obejdete město sedmkrát a kněží zatroubí na rohy. I stane se, až se táhle zatroubí na beraní roh, jakmile uslyšíte zvuk rohu, že všechen lid spustí velký křik, hradba toho města se na svém místě zhroutí a lid tam vystoupí, každý přímo vpřed. Jozue, syn Núnův, tedy svolal kněze a řekl jim: Pozdvihněte truhlu smlouvy. Sedm kněží pak pozdvihne sedm beraních rohů před Hospodinovou truhlou. Potom řekl lidu: Jděte a obejděte město a vojsko ať projde před Hospodinovou truhlou. I stalo se, jak to Jozue lidu řekl. Sedm kněží nesoucích sedm beraních rohů prošlo před Hospodinem, troubili na rohy a truhla Hospodinovy smlouvy šla za nimi. Vojsko šlo před kněžími troubícími na rohy a shromáždění se ubíralo za truhlou, tak šli a troubili na rohy. Lidu pak Jozue přikázal: Nebudete křičet, ani nenecháte zaznít svůj hlas a z vašich úst nevyjde slovo až do dne, kdy vám řeknu: Křičte. Pak budete křičet. Nechal tehdy obejít Hospodinovu truhlu kolem města jednou dokola. Potom přišli do tábora a přenocovali v táboře. Jozue časně zrána vstal a kněží pozdvihli Hospodinovu truhlu. A sedm kněží nesoucích sedm beraních rohů před Hospodinovou truhlou stále šlo, troubili na rohy a vojsko šlo před nimi. Shromáždění šlo stále za Hospodinovou truhlou, troubíc na rohy. Druhý den opět město jednou obešli a vrátili se do tábora. Takto si počínali šest dnů. Sedmého dne pak časně vstali, jakmile vyšla jitřenka, a obcházeli město podle tohoto nařízení sedmkrát. Pouze v onen den obešli město sedmkrát. I stalo se, když kněží po sedmé zatroubili na rohy, že Jozue řekl lidu: Spusťte křik, protože Hospodin vám město vydal. A to město bude zasvěceno zkáze pro Hospodina, ono i každý, kdo je v něm. Pouze Rachab, ta prostitutka, zůstane naživu, ona a každý, kdo je s ní v domě, neboť ukryla posly, které jsme poslali. Hlavně se ale chraňte před klatbou, ať nevykonáte klatbu, nevezmete z klatby, nevystavíte klatbě izraelský tábor a neuvalíte na něj zkázu. A veškeré stříbro, zlato a bronzové a železné nádoby jsou svaté pro Hospodina. Půjde to na Hospodinův poklad. Tu lid spustil křik, zatroubili na rohy a stalo se, jakmile lid uslyšel zvuk rohu, že spustil velký povyk, hradba se zhroutila na svém místě, lid vystoupil do města, každý přímo vpřed, a to město dobyli. A zasvětili zkáze ostřím meče všechno, co bylo ve městě, muže i ženy, mládence i starce i býky, ovce a osly. Oběma mužům, kteří prozkoumali zemi, pak Jozue řekl: Jděte do domu té prostitutky a vyveďte odtamtud tu ženu a každého, kdo k ní patří, podle toho, co jste jí odpřisáhli. Ti mládenci, zvědové, tedy vešli a vyvedli Rachabu i jejího otce, matku, bratry a každého, koho měla; všechny její příbuzné vyvedli a ponechali je venku za izraelským táborem. Potom spálili ohněm to město i všechno, co v něm bylo. Pouze stříbro, zlato a bronzové a železné nádoby zanechali na poklad Hospodinova domu. Ale prostitutku Rachabu i dům jejího otce a všechno, co jí patřilo, Jozue nechal žít. Pobývala uprostřed Izraele až do tohoto dne, protože ukryla posly, které Jozue poslal, aby prozkoumali Jericho. I zapřisáhl se Jozue v onen čas: Prokletý je před Hospodinem ten muž, který povstane a vystaví toto město Jericho. Na svém prvorozeném položí jeho základy a na svém nejmenším postaví jeho vrata. A Hospodin byl s Jozuem a pověst o něm se rozšířila do celé té země. Synové Izraele se však zpronevěřili věrolomností při klatbě. Akán, syn Karmího, syna Zabdího, syna Zeracha z pokolení Judova, vzal z toho, co bylo zasvěceno zkáze, a Hospodinův hněv vzplanul proti synům Izraele. Jozue poslal muže z Jericha do Aje, který leží u Bét-ávenu na východ od Bét-elu, a řekl jim: Vystupte a prozkoumejte tu zemi. Ti muži vystoupili a prozkoumali Aj. Když se vrátili k Jozuovi, řekli mu: Ať netáhne všechen lid. Asi dva tisíce nebo tři tisíce mužů ať vytáhnou a pobijí Aj. Nevyčerpávej všechen lid, vždyť je jich tam málo. Tehdy tam vytáhly asi tři tisíce mužů z lidu, před muži z Aje však utekli. A muži z Aje z nich pobili asi třicet šest mužů; pronásledovali je před branou až k Šebárímu a pobili je na svahu. Srdce lidu se rozplynulo a bylo jako voda. Tu Jozue roztrhl své roucho a padl tváří k zemi před Hospodinovou truhlou až do večera, on a izraelští starší, a házeli si prach na hlavu. A Jozue řekl: Ach, Panovníku Hospodine, proč jsi vlastně převedl tento lid přes Jordán? Abys nás vydal do ruky Emorejců k naší záhubě? Kéž bychom se byli odhodlali a zůstali na druhé straně Jordánu. Dovol Panovníku, co mám říci potom, co se Izrael dal na útěk před svými nepřáteli? Až to uslyší Kenaanci a všichni obyvatelé té země, obklíčí nás a vyhladí naše jméno ze země. Co pak učiníš pro své veliké jméno? Nato Hospodin Jozuovi řekl: Vstaň, proč takhle ležíš na tváři? Izrael zhřešil a přestoupili také mou smlouvu, kterou jsem jim dal. Vzali také z toho, co bylo zasvěceno zkáze, také kradli, také zapírali a uložili to také mezi své věci. Proto nebudou moci synové Izraele obstát před svými nepřáteli. Obrátí se před svými nepřáteli na útěk, protože se stali klatbou. Už s vámi nebudu, pokud nevyhladíte klatbu ze svého středu. Vstaň, posvěť lid a řekneš: Posvěťte se na zítra, protože toto řekl Hospodin, Bůh Izraele: Uprostřed tebe, Izraeli, je to, co je zasvěceno zkáze. Nemůžeš obstát před svými nepřáteli, dokud neodstraníte věc zasvěcenou zkáze ze svého středu. Budete tedy ráno přistupovat podle svých kmenů a zůstane ten kmen, který Hospodin označí. Bude přistupovat po čeledích a ta čeleď, kterou Hospodin označí, bude přistupovat po rodinách a ta rodina, kterou Hospodin označí, bude přistupovat po mužích. A kdo bude označen kvůli klatbě, bude spálen ohněm, on i všechno, co mu patří, protože přestoupil Hospodinovu smlouvu a protože se dopustil v Izraeli bláznovství. Jozue časně ráno vstal a předvedl Izrael podle jeho kmenů. Byl označen kmen Juda. Předvedl tedy judskou čeleď a označil čeleď Zerachejců. Předvedl čeleď Zerachejců po mužích a označen byl Zabdí. Pak předvedl jeho rodinu po mužích a označen byl Akán, syn Karmího, syna Zabdího, syna Zeracha z pokolení Judova. Jozue Akánovi řekl: Můj synu, přiznej přece slávu Hospodinu, Bohu Izraele, vzdej mu chválu a oznam mi konečně, co jsi spáchal. Nezatajuj to přede mnou. Akán Jozuovi odpověděl. Řekl: Proti Hospodinu, Bohu Izraele, jsem opravdu zhřešil já a udělal jsem to a to. Uviděl jsem mezi kořistí jeden hezký šineárský plášť, dvě stě šekelů stříbra a jeden zlatý jazyk o váze padesáti šekelů. Dychtil jsem po těch věcech a vzal jsem je. Hle, je to ukryto v zemi uprostřed mého stanu a to stříbro je pod tím. Jozue tedy poslal posly. Běželi do toho stanu a vida: Bylo to ukryto v jeho stanu a stříbro bylo pod tím. Tak ty věci zprostřed stanu vzali, přinesli je k Jozuovi a ke všem synům Izraele a vysypali je před Hospodinem. Nato Jozue vzal Akána, syna Zerachova, i to stříbro, ten plášť a ten zlatý jazyk i jeho syny a dcery a jeho skot, osly a brav i jeho stan a všechno, co mu patřilo. Celý Izrael byl s ním a vyvedli je do údolí Akóru. Jozue řekl: Jakou zkázu jsi uvalil na nás, takovou zkázu uvalí Hospodin v tento den na tebe. Všechen Izrael na něho házel kamení. Spálili je ohněm a ukamenovali je. Potom na něj postavili velkou haldu kamení až do tohoto dne. Hospodin se odvrátil od svého planoucího hněvu; kvůli tomu nazval ono místo jménem údolí Akór až do tohoto dne. Tu řekl Hospodin Jozuovi: Neboj se ani se neděs. Vezmi s sebou všechen bojeschopný lid a povstaň, vytáhni proti Aji. Pohleď, vydal jsem do tvé ruky krále Aje, jeho lid, jeho město a jeho zemi. A naložíš s Ajem a s jeho králem tak, jak jsi naložil s Jerichem a s jeho králem; pouze kořist z něj a jeho dobytek zaberete pro sebe. Postav si k městu zezadu zálohu. Jozue tedy vstal a s ním i všechen bojeschopný lid, aby táhli na Aj. Jozue vybral třicet tisíc mužů, udatných hrdinů, a v noci je tam poslal. Přikázal jim: Hleďte vy, kdo číháte proti městu ze zadní strany města, příliš se od města nevzdalujte. Vy všichni budete připravení. A já i všechen lid, který je se mnou, se přiblížíme k městu. Bude to tak, že proti nám vytáhnou jako poprvé a my budeme před nimi utíkat. Potom vyjdou za námi, až je i odlákáme od města, protože řeknou: Utíkají před námi tak jako poprvé. A my před nimi budeme utíkat. Vy pak povstanete ze zálohy, obsadíte to město a Hospodin, váš Bůh, vám ho vydá do ruky. A tehdy, jakmile se města zmocníte, spálíte to město ohněm. Provedete to podle Hospodinova slova. Hleďte, to jsem vám přikázal. Jozue je tedy poslal a oni šli do zálohy a usadili se mezi Bét-elem a Ajem na západ od Aje. Jozue oné noci zůstal uprostřed lidu. Ráno si Jozue přivstal a vykonal přehlídku lidu. Potom k Aji v čele lidu stoupal on sám s izraelskými staršími. I všechen bojeschopný lid, který byl s ním, ti vytáhli a přiblížili se, až se dostali před město, a utábořili se na sever od Aje. Mezi ním a Ajem bylo údolí. Potom vzal asi pět tisíc mužů a postavil je do zálohy mezi Bét-elem a Ajem na západ od města. Lid se rozložil, celý tábor, který byl na sever od města, i jeho zadní voj na západ od města. Jozue oné noci vyšel doprostřed údolí. I stalo se, jakmile to uviděl král Aje, že si muži města pospíšili, časně vstali a vytáhli Izraeli vstříc do bitvy, on i všechen jeho lid, ke střetnutí před Arabou. On nevěděl, že je proti němu ze zadní strany města záloha. Když byli Jozue a celý Izrael od nich napadeni, utíkali cestou k pustině. Tu se shromáždili všichni z lidu, kteří byli v Aji, aby je pronásledovali. Pronásledovali tedy Jozua a byli odříznuti od města. V Aji a Bét-elu nezůstal jediný muž, který by nevytáhl za Izraelem. Zanechali město otevřené a pronásledovali Izrael. Tehdy Hospodin Jozuovi řekl: Vztáhni srpáč, který máš ve své ruce, proti Aji, neboť jej vydám do tvé ruky. Jozue tedy vztáhl srpáč, který měl ve své ruce, proti městu. Nato záloha rychle povstala ze svého místa. Vyběhli, jakmile vztáhl svou ruku, přišli do města a obsadili ho, pospíšili si a město zapálili ohněm. Muži z Aje se ohlédli za sebe a hle, uviděli, jak kouř vystoupil z města k nebesům, ale nebylo v jejich silách, aby utíkali tam ani tam. Lid utíkající do pustiny se obrátil proti pronásledovateli. Jozue a všechen Izrael viděli, že záloha obsadila město a že z města vystoupil kouř. Vraceli se tedy zpět a pobíjeli muže z Aje. A ti z města jim vyšli naproti, takže byli v sevření Izraele z jedné i z druhé strany. Pobíjeli je, aniž by z nich nechali někoho přežít nebo uniknout. Krále Aje však chytili živého a přivedli jej k Jozuovi. I stalo se, jakmile Izrael přestal zabíjet veškeré obyvatele Aje na poli v pustině, v níž je pronásledovali (všichni padli ostřím meče, do svého úplného vyhlazení), že se všichni z Izraele vrátili do Aje a vybili ho ostřím meče. V onen den bylo všech padlých mužů i žen dvanáct tisíc, všichni lidé z Aje. Jozue nespustil ruku, ve které vztáhl srpáč, dokud nezasvětil zkáze všechny obyvatele Aje. Pouze dobytek a kořist z onoho města zabrali Izraelci pro sebe, podle Hospodinova slova, které Jozuovi přikázal. Jozue Aj spálil a proměnil ho ve věčnou hromadu sutě, spoušť až do tohoto dne. A krále Aje pověsil na dřevo až do večerního času. Když slunce zapadalo, dal Jozue příkaz, aby jeho mrtvolu sundali z toho stromu, pohodili ji ke vchodu městské brány a postavili na něj velkou haldu kamení až do tohoto dne. Tehdy postavil Jozue oltář pro Hospodina, Boha Izraele, na hoře Ébalu, jak to přikázal Mojžíš, otrok Hospodinův, synům Izraele, jak je napsáno v knize Mojžíšova zákona: Oltář z neporušených kamenů, které neopracovávalo železo. I přinesli na něm zápalné oběti pro Hospodina a obětovali pohostinné oběti. A sepsal tam na těch kamenech opis Mojžíšova zákona, který jej zapsal před syny Izraele. A všechen Izrael i jeho starší, správcové a jeho soudcové při tom stáli z jedné i z druhé strany truhly před lévijskými kněžími nesoucími truhlu Hospodinovy smlouvy, stejně příchozí jako domorodec, polovina z nich směrem k hoře Gerizím a polovina z nich směrem k hoře Ébal, jak to přikázal Mojžíš, otrok Hospodinův, aby nejprve žehnali izraelskému lidu. Potom vyhlásil veškerá slova zákona, požehnání i kletbu, tak, jak je to zapsáno v knize zákona. Nebylo slova ze všech, jež přikázal Mojžíš, které by Jozue nevyhlásil před celým shromážděním Izraele, i ženám, malým dětem a příchozím poutníkům uprostřed nich. I stalo se, jakmile to uslyšeli všichni králové, kteří sídlili na druhé straně Jordánu v pohoří, v podhůří a na celém pobřeží Velikého moře směrem k Libanonu, král chetejský a emorejský, kenaanský, perizejský, chivejský a jebúsejský, že se společně shromáždili, aby vedli válku s Jozuem a s Izraelem pod jedním velením. Když se obyvatelé Gibeónu doslechli, co Jozue provedl s Jerichem a s Ajem, tu také oni jednali chytře, šli a vydávali se za posly. Vzali na své osly opotřebované pytle a opotřebované, popraskané a svazované vinné měchy, na nohách měli opotřebované a spravované sandály, na sobě opotřebované pláště a veškerý chléb z jejich zásob byl suchý, až se drolil. Tak šli k Jozuovi do tábora v Gilgálu a řekli jemu i izraelským mužům: Přišli jsme ze vzdálené země, nyní tedy s námi uzavřete smlouvu. Nato izraelští muži Chivejcům odpověděli: Vy možná pobýváte mezi námi. Jak s vámi máme uzavřít smlouvu? Tu řekli Jozuovi: Jsme tví otroci. A Jozue se jich zeptal: Kdo jste a odkud přicházíte? Odpověděli mu: Tví otroci přišli z velmi vzdálené země kvůli jménu Hospodina, tvého Boha, neboť jsme uslyšeli zvěst o něm a o všem, co učinil v Egyptě, a o všem, co učinil dvěma emorejským králům na druhé straně Jordánu, Síchonovi, králi Chešbónu, a Ógovi, králi bášanskému, v Aštarótu. Naši starší i všichni obyvatelé naší země nám tedy řekli: Vezměte si s sebou zásobu potravin na cestu, jděte jim naproti a řeknete jim: Jsme vaši otroci, nyní s námi uzavřete smlouvu. Tento náš chléb jsme s sebou vzali do zásoby ještě horký z našich domů v den, kdy jsme se vydávali na cestu k vám, a nyní hle, vyschl, jen se drolí. A hle, i tyto vinné měchy, které jsme naplnili jako nové, popraskaly. I tyto naše pláště a naše sandály se obnosily, protože cesta byla velmi dlouhá. Muži si tedy vzali z jejich zásob, aniž se zeptali na Hospodinův příkaz. Jozue s nimi dojednal pokoj a uzavřel s nimi smlouvu, že jim daruje život, a předáci obce jim to odpřisáhli. Když však uplynuly tři dny poté, co s nimi uzavřeli smlouvu, stalo se, že se doslechli, že jsou nedaleko od nich a pobývají mezi nimi. Synové Izraele vyrazili a třetího dne přišli k jejich městům. Byla to města Gibeón, Kefíra, Beerót a Kirjat-jearím. Synové Izraele je však nepobili, neboť jim předáci obce přísahali při Hospodinu, Bohu Izraele, a tak reptali, celá obec, proti těm předákům. Nato řekli všichni předáci celé obci: My jsme jim přísahali při Hospodinu, Bohu Izraele. Nyní tedy na ně nemůžeme sáhnout. Provedeme s nimi tohle: Zachováme je při životě a nedopadne na nás rozhořčení kvůli přísaze, kterou jsme jim odpřisáhli. Předáci jim řekli: Ať zůstanou naživu. I stali se z nich dřevorubci a čerpali vodu pro celou obec, jak jim to předáci nakázali. Jozue na ně zavolal a promluvil k nim: Proč jste nás podvedli? Že prý: Jsme od vás velmi vzdálení. A přitom bydlíte mezi námi. Nyní jste tedy prokletí a nepřestanete být otroky, dřevorubci a nosiči vody pro dům mého Boha. Nato Jozuovi odpověděli. Řekli: Jelikož bylo tvým otrokům dobře známo, co přikázal Hospodin, tvůj Bůh, svému otroku Mojžíšovi, že vám dá celou zemi a že před vámi vyhladí všechny obyvatele té země, proto jsme se hrozně báli před vámi o své duše a provedli jsme tuto věc. Nuže, hle, jsme ve tvé ruce. Udělej, co je ve tvých očích dobré a správné nám provést. I naložil s nimi tak a vysvobodil je z ruky synů Izraele, takže je nezabili. Jozue je v onen den nechal těžit dřevo a čerpat vodu pro obec a pro Hospodinův oltář až do tohoto dne na místě, které vybere. Jakmile jeruzalémský král Adonísedek uslyšel, že Jozue dobyl Aj a zasvětil ho zkáze (tak, jak naložil s Jerichem a s jeho králem, tak naložil s Ajem a s jeho králem) a že obyvatelé Gibeónu uzavřeli mír s Izraelem a zůstali mezi nimi, stalo se, že se hrozně bál, protože Gibeón bylo velké město, jako jedno z měst královských, a protože bylo větší nežli Aj a všichni jeho muži byli hrdinové. Tu vzkázal Adonísedek, král Jeruzaléma, k chebrónskému králi Hóhamovi, k jarmútskému králi Pirámovi, k lakíšskému králi Jafíovi a k eglónskému králi Debírovi: Vystupte ke mně a pomozte mi, ať pobijeme Gibeón, protože uzavřel mír s Jozuem a se syny Izraele. Pět emorejských králů se tedy shromáždilo a vytáhli: Král Jeruzaléma, král Chebrónu, král Jarmútu, král Lakíše, král Eglónu, oni a všechna jejich vojska, utábořili se u Gibeónu a bojovali proti němu. Tu vzkázali gibeónští muži Jozuovi do tábora v Gilgálu: Nespouštěj svou ruku ze svých otroků. Vystup rychle k nám, zachraň nás a pomoz nám, vždyť se proti nám shromáždili všichni emorejští králové sídlící v pohoří. Jozue tedy vytáhl z Gilgálu, on a s ním všechen bojeschopný lid i všichni udatní hrdinové. A Hospodin Jozuovi řekl: Neboj se jich, neboť jsem ti je vydal do ruky, nikdo z nich před tebou neobstojí. Jozue k nim přišel náhle; celou noc táhl z Gilgálu. Hospodin je přivedl před Izraelem do zmatku a pobil je v Gibeónu velkou porážkou. Pronásledoval je směrem ke svahu u Bét-chorónu a pobíjel je až do Azeky a Makedy. I stalo se při jejich útěku před Izraelem, když byli na svahu u Bét-chorónu, že na ně Hospodin svrhl z nebes velké kameny až do Azeky, a umírali. Těch, kteří zemřeli prostřednictvím kamenného krupobití, bylo více než těch, jež zabili synové Izraele mečem. Jozue tehdy promluvil k Hospodinu, v den, kdy Hospodin vydal Emorejce před syny Izraele, a řekl před zraky Izraelců: Zůstaň stát, slunce, v Gibeónu! I ty, měsíci, v údolí Ajalónu! Tu slunce zůstalo stát a měsíc se zastavil, dokud se národ nepomstil svým nepřátelům. Což není zapsáno v knize Jašarově: I zastavilo se slunce v polovině nebes a nespěchalo k západu po celý den? A nebylo dne jako onen den před ním ani po něm, aby Hospodin tak vyslyšel volání člověka, neboť Hospodin bojoval za Izrael. Potom se vrátil Jozue a s ním celý Izrael do tábora v Gilgálu. Oněch pět králů tehdy uteklo a ukryli se v Makedě v jeskyni. Tu bylo Jozuovi oznámeno: Našlo se těch pět králů, jak se skrývají v jeskyni v Makedě. Jozue nato řekl: Přivalte k ústí té jeskyně velké kameny a určete k ní muže, aby je střežili. Ale vy neustávejte, pronásledujte své nepřátele, ať jim zničíte zadní voj. Nedovolte jim vejít do jejich měst, protože je Hospodin, váš Bůh, vydal do vaší ruky. I stalo se, jakmile je přestal Jozue a synové Izraele stíhat zdrcující porážkou až do jejich úplného vyhlazení, že z nich vyvázli někteří, kteří přežili, a dostali se do opevněných měst. Pak se vrátili, všechen lid, v pokoji do tábora k Jozuovi v Makedě. Nikdo proti synům Izraele nenaostřil svůj jazyk. Potom Jozue řekl: Otevřete ústí jeskyně a vyveďte ke mně z jeskyně těchto pět králů. Učinili tak a vyvedli k němu z jeskyně těchto pět králů: Krále jeruzalémského, krále chebrónského, krále jarmútského, krále lakíšského a krále eglónského. I stalo se, jakmile vyvedli k Jozuovi tyto krále, že Jozue zavolal na všechny izraelské muže a řekl vůdcům bojovníků, kteří šli s ním: Přistupte a položte své nohy na šíje těmto králům. Přistoupili tedy a položili své nohy na jejich šíje. Jozue jim řekl: Nebojte se a neděste se, posilněte se a buďte odvážní, neboť takto naloží Hospodin se všemi vašimi nepřáteli, s nimiž vedete válku. Potom je Jozue dal zabít, nechal je zemřít a pověsil je na pět kůlů. Byli na těch kůlech pověšení až do večera. I stalo se v době západu slunce, že Jozue dal příkaz, sundali je z těch kůlů a pohodili je do jeskyně, do níž se ukryli, a položili velké kameny na ústí té jeskyně právě až do tohoto dne. V onen den Jozue dobyl i Makedu a vybil ji ostřím meče i s jejím králem. Zasvětil je i všechno živé, co v ní bylo, zkáze. Nenechal nikoho přežít a s králem Makedy naložil tak, jak naložil s jerišským králem. Potom přešel Jozue a celý Izrael s ním z Makedy do Libny a bojoval s Libnou. Také tu Hospodin vydal Izraeli do ruky i s jejím králem. Vybil ostřím meče ji i všechno živé, co v ní bylo. Nenechal v ní nikoho přežít a naložil s jejím králem tak, jak naložil s králem Jericha. Pak Jozue a s ním celý Izrael přešel z Libny do Lakíše, utábořil se u něj a bojoval proti němu. Hospodin vydal Izraeli do ruky i Lakíš. Dobyl jej druhého dne a vybil ho ostřím meče i veškerý život, který v něm byl, zcela tak, jak naložil s Libnou. Tehdy vytáhl Horám, král Gezeru, Lakíši na pomoc, ale Jozue pobil jej i jeho lid, aniž by z něj nechal někoho přežít. Jozue a s ním celý Izrael potom přešel z Lakíše do Eglónu, utábořili se u něj a bojovali proti němu. V onen den jej dobyli a vybili ho ostřím meče. Všechno živé, co v něm bylo, zasvětil v onen den zkáze zcela tak, jak naložil s Lakíšem. Pak Jozue a celý Izrael s ním vytáhl z Eglónu do Chebrónu a bojovali proti němu. A dobyli jej a vybili ho ostřím meče i jeho krále, všechna jeho města a všechno živé, co v něm bylo. Nenechal nikoho přežít, zcela tak, jak naložil s Eglónem, a zasvětil zkáze jej a všechno živé, co v něm bylo. Jozue a celý Izrael s ním se potom obrátil k Debíru a bojoval proti němu. A dobyl jej i s jeho králem a všechna jeho města, vybili je ostřím meče a všechno živé, co v něm bylo, zasvětili zkáze. Nenechal nikoho přežít. Tak, jak naložil s Chebrónem, tak naložil s Debírem a s jeho králem; tak, jak naložil i s Libnou a s jejím králem. Tak pobil Jozue celou zemi, pohoří i jih, Šefelu i srázy, a všechny jejich krále. Nenechal nikoho přežít a všechno, co dýchalo, zasvětil zkáze, jak to přikázal Hospodin, Bůh Izraele. Jozue je vybil od Kádeš-barneje až po Gazu a celou zemi Gošen až do Gibeónu. Jozue tak všechny tyto krále a jejich zemi naráz dobyl, protože Hospodin, Bůh Izraele, bojoval za Izrael. Jozue a celý Izrael s ním se pak vrátil do Gilgálu do tábora. I stalo se, jakmile to uslyšel chasórský král Jabín, že vzkázal k madónskému králi Jóbabovi, k šimrónskému králi a k akšáfskému králi a ke králům ze severu v pohoří, v Arabě jižně od Kineretu, v podhůří a v Dórských návrších na západě. Kenaanci byli na východě a na západě, Emorejci, Chetejci, Perizejci a Jebúsejci v pohoří a Chivejci pod Chermónem v zemi Mispě. Tehdy vytáhli, oni a veškerá jejich vojska s nimi, lid na množství početný jako písek, který je na mořském břehu, i koní a vozby velmi mnoho. Všichni tito králové se dohodli, přišli a utábořili se společně u vod Merómu, aby s Izraelem bojovali. Tu řekl Hospodin Jozuovi: Neboj se jich, neboť já je zítra touto dobou všechny uvrhnu probodené před Izrael. Jejich koně ochromíš a jejich válečné vozy spálíš ohněm. Jozue a všechen bojeschopný lid s ním na ně tedy náhle přitáhl k vodám Merómu a napadli je. Hospodin je vydal Izraeli do ruky. Pobíjeli je a pronásledovali je až k velkému Sidónu, do Misrefót-majimu a až na pláň Mispu na východě. Pobíjeli je, aniž by z nich nechal někoho přežít. A Jozue s nimi naložil podle toho, co mu řekl Hospodin: Jejich koně ochromil a jejich válečné vozy spálil ohněm. Jozue se v onen čas navrátil zpět, dobyl Chasór a jeho krále zabil mečem, protože Chasór byl předtím hlavou všech těchto království. A pobili všechno živé, co v něm bylo, ostřím meče vykonali klatbu. Nezůstalo naživu nic, co dýchalo; Chasór spálil ohněm. A všechna města těchto králů a všechny jejich krále Jozue dobyl a vybil je ostřím meče. Zasvětil je zkáze, jak to přikázal Mojžíš, otrok Hospodinův. Izrael ovšem nespálil žádná města, která stojí na hromadě sutě, kromě Chasóru. Pouze ten Jozue spálil. Všechnu kořist z těchto měst a dobytek jim synové Izraele zabrali. Každého člověka ovšem zabili ostřím meče, až je vyhladili. Neponechali z nich žádného, kdo dýchal. Jak to přikázal Hospodin svému otroku Mojžíšovi, tak přikázal Mojžíš Jozuovi a Jozue tak učinil. Neubral jediné slovo ze všech, která Hospodin Mojžíšovi přikázal. A tak Jozue zabral celou tuto zemi: Pohoří a celý Negeb, celou zemi Gošen a Šefelu, Arabu a izraelské pohoří i jeho podhůří. Od hory Chalak zvedající se k Seíru a až k Baal-gádu v libanonském údolí pod pohořím Chermón. Všechny jejich krále zajal, pobil je a usmrtil. Jozue vedl se všemi těmito králi válku po mnoho dnů. Nebylo města, které by se syny Izraele uzavřelo mír, kromě chivejských obyvatel Gibeónu. Všechna je zabrali bojem. Neboť se to stalo od Hospodina, že posilnil jejich srdce, aby vyvolali válku s Izraelem, aby na ně uvalil klatbu, aby pro ně nebylo smilování, aby je vyhladil, jak to Hospodin přikázal Mojžíšovi. V onen čas přišel Jozue a vyhladil Anákovce z pohoří, z Chebrónu, z Debíru, z Anábu, z celého judského pohoří a z celého izraelského pohoří. Jozue je zasvětil zkáze spolu s jejich městy. V zemi synů Izraele nezbyl žádný z Anákovců, zůstali pouze v Gaze, v Gatu a v Ašdódu. Jozue zabral celou tu zemi podle všech slov, která Hospodin promluvil k Mojžíšovi. Jozue ji předal Izraeli do dědictví, jejich kmenům, podle jejich podílů, a země měla klid od války. A toto jsou králové té země, které synové Izraele pobili a obsadili jejich zemi na druhé straně Jordánu na východě slunce, od potoka Arnónu až k hoře Chermónu a celou Arabu na východě: Emorejský král Síchon sídlící v Chešbónu vládnoucí od Aróeru, který je na břehu potoka Arnónu, od středu toho údolí a poloviny Gileádu až k potoku Jabok, který tvoří hranici synů Amónových, a od Araby na východ až ke Kineretskému moři a až k moři Araby, Solnému moři, na východ směrem k Bét Ješimótu a z jihu pod srázy Pisgy. Dále území bášanského krále Óga ze zbytku Refájců sídlícího v Aštarótu a v Edreí a vládnoucího nad horou Chermónem, nad Salkou a nad celým Bášanem až ke gešúrejské a maakatské hranici a nad polovinou Gileádu k hranici chešbónského krále Síchona. Mojžíš, otrok Hospodinův, a synové Izraele je pobili a Mojžíš, otrok Hospodinův, jej dal do vlastnictví Rúbenovcům, Gádovcům a polovině kmene Manasesova. A toto jsou králové země, které Jozue se syny Izraele pobil na druhé straně Jordánu na západě, od Baal-gádu v libanonském údolí až k hoře Chalak zvedající se k Seíru. Jozue ji dal izraelským kmenům do vlastnictví podle jejich podílů v pohoří a v podhůří, ve stepi a ve srázech, v pustině a na jihu, zemi chetejskou, emorejskou a kenaanskou, perizejskou, chivejskou a jebúsejskou. Tedy: Král Jericha jeden, král Aje, jenž leží poblíž Bét-elu, jeden, král Jeruzaléma jeden, král Chebrónu jeden, král Jarmútu jeden, král Lakíše jeden, král Eglónu jeden, král Gezeru jeden, král Debíru jeden, král Gederu jeden, král Chormy jeden, král Aradu jeden, král Libny jeden, král Adulámu jeden, král Makedy jeden, král Bét-elu jeden, král Tapúachu jeden, král Cheferu jeden, král Afeku jeden, král ze Šáronu jeden, král Mádónu jeden, král Chasóru jeden, král Šimrón Merónu jeden, král Akšáfu jeden, král Taanaku jeden, král Megida jeden, král Kedeše jeden, král Jokneámu u Karmelu jeden, král Dóru na Dórském návrší jeden, král národů z Gilgálu jeden, král Tirsy jeden; všech králů: třicet jedna. Jozue zestárl a dosáhl pokročilého věku. Hospodin mu řekl: Ty jsi zestárl, dosáhl jsi pokročilého věku, ale zůstalo ještě velmi mnoho země k obsazení. Toto je země, která zůstává: Všechny oblasti Pelištejců a celá oblast gešúrejská; od Šíchoru, který je na čele Egypta, až po území Ekrónu na sever patřící Kenaancům se počítá pět pelištejských vladařů: Obyvatelů Gazy a Ašdóďanů, Aškalóňanů, Gaťanů a Ekróňanů, a také Avijci. Na jihu pak celá kenaanská země a Meára, která patří Sidóncům, až do Afeku, až k emorejské hranici a gebalská země a celý Libanon na východ slunce od Baal-gádu pod horou Chermón, až k Lebo-Chamátu. Všichni obyvatelé pohoří od Libanonu až k Misrefót-majimu, všichni Sidónci; já je synům Izraele podrobím. Pouze ji přiděl Izraeli do dědictví, jak jsem ti přikázal. Nuže, rozděl tuto zemi do dědictví devíti kmenům a polovině kmene Manasesova. S ním přijali Rúbenovci a Gádovci své dědictví, které jim dal Mojžíš na druhé straně Jordánu na východě, jak jim to ustanovil Mojžíš, otrok Hospodinův: Od Aróeru, který je na břehu potoka Arnónu, a od města, jež leží uprostřed toho údolí, celou médebskou rovinu až k Díbónu a všechna města emorejského krále Síchona, který kraloval v Chešbónu, až k hranici synů Amónových a Gileád, gešúrejské a maakatské území, celé pohoří Chermón a celý Bášan až do Salky, celé království Óga v Bášanu, který kraloval v Aštarótu a v Edreí. Ten zůstal ze zbytku Refájců. Mojžíš je pobil a podrobil si je. Synové Izraele si však nepodrobili Gešúrejce a Maakaťany. Gešúr a Maakat tedy pobývá uprostřed Izraele až do tohoto dne. Pouze kmeni Lévi nedal dědictví. Ohnivé oběti Hospodina, Boha Izraele, to je jeho dědictví, jak to o něm prohlásil. Mojžíš tedy pokolení synů Rúbenových, jejich čeledím, dal a dostalo se jim území od Aróeru, který je na břehu potoka Arnónu, i město, které leží uprostřed toho údolí, a celá rovina u Médeby, Chešbón a všechna jeho města, která jsou v rovině, Díbón, Bamót-baal, Bét-baal-meón i Jahas, Kedemót a Méfaat, Kirjatajim, Sibma a Seret-šachar na hoře v údolí, Bét-peór, srázy Pisgy a Bét-ješimót, všechna města na náhorní rovině a celé království emorejského krále Síchona, jenž kraloval v Chešbónu, kterého zabil Mojžíš, jej i midjánské předáky Evího, Rekema, Súra, Chúra a Rebu, Síchonovy vazaly sídlící v té zemi. Také Bileáma, syna Beórova, toho věštce, synové Izraele zabili mečem s ostatními probodenými. Hranicí synů Rúbenových byl Jordán a ostatní hranice. Toto bylo dědictví synů Rúbenových pro jejich čeledi; města a jejich dvorce. Pokolení Gádovu, Gádovým synům, Mojžíš dal pro jejich čeledi a dostalo se jim území Jaezeru a všechna města Gileádu a polovina země synů Amónových až k Aróeru, který je naproti Rabě a od Chešbónu až k výšině Mispy a Betonímu a od Machanajimu až k hranici u Debíru. V údolí dále Bét-rám a Bét-nimra, Sukót a Safón, zbytek království chešbónského krále Síchona, Jordán a hranice až k okraji Kineretského moře na východ za Jordánem. Toto je dědictví synů Gádových pro jejich čeledi, města a jejich dvorce. Mojžíš dal polovině kmene Manasesova a polovině pokolení synů Manasesa se dostalo pro jejich čeledi toto: Jejich území se táhlo od Machanajimu: Celý Bášan, celé království bášanského krále Óga a všechna Jaírova tábořiště, která jsou v Bášanu; šedesát měst. A polovina Gileádu, Aštarót a Edreí, města Ógova království v Bášanu pro syny Makíra, syna Manasesova; polovině Makírových synů pro jejich čeledi. Toto jsou území, která Mojžíš přidělil do dědictví v moábských stepích z druhé strany Jordánu u Jericha na východě. Kmenu Léviho však Mojžíš dědictví nedal. Hospodin, Bůh Izraele, on je jejich dědictvím, jak to o nich prohlásil. A toto jsou území, která zdědili synové Izraele v kenaanské zemi, jež jim přidělili do dědictví kněz Eleazar, Jozue, syn Núnův, a přední otcové pokolení synů Izraele, podle losu jejich dědictví, jak to přikázal Hospodin prostřednictvím Mojžíše, pro devět a půl pokolení. Neboť Mojžíš dal dědictví dvěma a půl pokolením na druhé straně Jordánu; Lévijcům však uprostřed nich dědictví nedal. Synové Josefovi totiž tvořili dvě pokolení: Manases a Efrajim. Lévijcům nedali podíl v zemi, jenom města k bydlení a pastviny pro jejich stáda a pro jejich dobytek. Jak to Hospodin přikázal Mojžíšovi, tak synové Izraele učinili a rozdělili si tu zemi. Synové Judovi pak přistoupili k Jozuovi v Gilgálu a Kenazejec Káleb, syn Jefunův, mu řekl: Ty znáš to slovo, které promluvil Hospodin k Mojžíšovi, muži Božímu, ohledně mě a ohledně tebe v Kádeš-barneji. Bylo mi čtyřicet let, když mě Mojžíš, otrok Hospodinův, poslal z Kádeš-barneje, abych prozkoumal zemi, a já jsem mu přinesl zpět zprávu tak, jak to bylo v mém srdci. Moji bratři, kteří vytáhli se mnou, sice rozložili srdce lidu, ale já jsem šel naplno za Hospodinem, svým Bohem. Tu Mojžíš v onen den přísahal: Cožpak ta země, na kterou šlápla tvá noha, nebude za dědictví pro tebe a pro tvé syny až navěky, protože jsi šel naplno za Hospodinem, mým Bohem? Nuže hle, Hospodin mě nechal žít, jak to prohlásil. Čtyřicet pět let uplynulo od té doby, co Hospodin promluvil toto slovo k Mojžíšovi, když šel Izrael po pustině, a nyní hle, já jsem dnes ve věku osmdesáti pěti let. Ještě dnes jsem tak silný jako v den, kdy mě Mojžíš poslal. Jaká byla moje síla tehdy, taková je moje síla i nyní, do boje i k vycházení a ke vcházení. Nuže, dej mi toto pohoří, o kterém Hospodin promluvil v onen den, neboť ty jsi v onen den slyšel, že tam jsou Anákovci a velká opevněná města. Snad bude Hospodin se mnou a podrobím si je, jak to Hospodin prohlásil. Poté mu Jozue požehnal a dal Chebrón Kálebovi, synu Jefunovu, do dědictví. Proto se dostal Chebrón Kenazejci Kálebovi, synu Jefunovu, do dědictví až do tohoto dne, protože šel naplno za Hospodinem, Bohem Izraele. Jméno Chebrónu bylo předtím Kirjat-arba. Ten Arba byl největší člověk mezi Anákovci. Země pak měla klid od války. Pro pokolení synů Judových padl los pro jejich čeledi u hranice Edómu a pustiny Sinu na jih, od jižní končiny. Dostalo se jim území Negebu od břehu Solného moře, od jazyku obráceného k jihu. Vychází od Negebu k průsmyku Akrabim, prochází do Sinu a stoupá od jihu ke Kádeš-barneji, prochází Chesrónem, stoupá k Adáru a stáčí se do Karky. Pak prochází do Asmónu, přechází egyptský potok a výběžky hranice dosahují směrem k moři. Toto bude pro vás jižní hranice. Hranicí na východ potom bude Solné moře až ke břehu Jordánu a hranice k severní straně půjde od mořského jazyku od jordánského břehu. Hranice opět stoupá k Bét-chogle a prochází od severu k Bét-arabě, potom stoupá ke kameni Bohana, syna Rúbenova. Hranice dále stoupá k Debíru z údolí Akóru a obrací se na sever ke Gilgálu, naproti Adumímskému svahu, který leží jižně od potoka. Dále prochází k vodám Én-šemeše a její výběžky dosahují k Én-rogelu. Hranice dále stoupá údolím Hinómova syna od jihu k jebúsejskému hřebeni, což je Jeruzalém. Potom stoupá k vrcholu hory, která je naproti Hinómovu údolí na západ a která je na okraji údolí Refájců na sever. Dále hranice zabočuje od vrcholu té hory k prameni vod Neftóachu a vybíhá k městům pohoří Efrónu a pak zabočuje k Baale, což je Kirjat-jearím. Hranice se stáčí od Baaly na západ k pohoří Seíru a prochází od severu k úbočí hory Jearímu, což je Kesalón, sestupuje do Bét-šemeše a prochází Timnou. Dále hranice vybíhá k úbočí Ekrónu na sever. Potom zabočuje k Šikerónu, prochází Baalskou horou, vybíhá k Jabneelu a výběžky hranice dosahují směrem k moři. Západní hranice přechází k Velkému moři a další hranici. Toto je hranice synů Judových ze všech stran pro jejich čeledi. A Kálebovi, synu Jefunovu, dal podíl uprostřed synů Judových podle Hospodinova příkazu k Jozuovi, Kirjat-arbu (město Arby, otce Anákova), což je Chebrón. Káleb odtamtud vyhnal tři syny Anákovy: Šéšaje, Achímana a Talmaje, zplozené Anákem. Vystoupil odtamtud k obyvatelům Debíru – jméno Debíru bylo předtím Kirjat-sefer. Káleb řekl: Kdo přepadne Kirjat-sefer a dobude ho, tomu dám svou dceru Aksu za ženu. Obsadil ho Otníel, syn Kenazův, Kálebův bratr. Dal mu tedy svou dceru Aksu za ženu. I stalo se, když přišla, že jej navedla, aby žádal od jejího otce pole. Sesedla z osla a Káleb se jí zeptal: Jaké máš přání? Nato řekla: Dej mi požehnání, protože jsi mě provdal do jižní země, dej mi vodní nádrže. Dal jí tedy horní i dolní nádrže. Toto je dědictví pokolení synů Judových pro jejich čeledi. Města na okraji pokolení synů Judových u edómské hranice na jihu byla: Kabseel, Eder a Jagúr, Kína, Dímóna a Adeáda, Kedeš, Chasór a Jitnán, Zíf, Telem a Bealót, Chasór-chadata a Kerijót Chesrón, což je Chasór, Amám, Šema a Mólada, Chasar-gada, Chešmón a Bét-pelet, Chasar-šúal, Beer-šeba a Bizjótja, Baala, Ijím a Esem, Eltólad, Kesíl a Chorma, Siklag, Madmana a Sansana, Lebaót, Šilchím, Ajin a Rimón; celkem dvacet devět měst a jejich dvorce. V podhůří: Eštaól, Sorea a Ašna, Zanóach a Én-ganím, Tapúach a Énam, Jarmút a Adulám, Sóko a Azeka, Šaarajim a Adítajim, Gedera a Gederótajim; čtrnáct měst a jejich dvorce. Senan, Chadaša a Migdal-gad, Dilean, Mispa a Jokteel, Lakíš, Boskat a Eglón, Kabón, Lachmas a Kitlíš, Gederót, Bét-dágón, Naama a Makeda; šestnáct měst a jejich dvorce. Libna, Eter a Ašan, Jiftách, Ašna a Nesíb, Keíla, Akzíb a Maréša; devět měst a jejich dvorce. Ekrón, jeho vesnice a jeho dvorce; od Ekrónu až k moři vše, co leží poblíž Ašdódu, a jejich dvorce. Ašdód se svými vesnicemi a jeho dvorce, Gaza se svými vesnicemi a její dvorce až k egyptskému potoku a Velikému moři a k hranici. V pohoří potom Šamír, Jatír a Sóko, Dana a Kirjat-sana, což je Debír, Anáb, Eštemo a Aním, Gošen, Cholón a Gílo; jedenáct měst a jejich dvorce. Arab, Dúma a Ešeán, Janím, Bét-tapúach a Afeka, Chumta, Kirjat-arba, což je Chebrón, a Síor; devět měst a jejich dvorce. Maón, Karmel, Zíf a Júta, Jizreel, Jokdeám a Zanóach, Kajin, Gibea a Timna; deset měst a jejich dvorce. Chalchúl, Bét-súr a Gedór, Maarat, Bét-anót a Eltekón; šest měst a jejich dvorce. Kirjat-baal, což je Kirjat-jearím, a Raba; dvě města a jejich dvorce. V pustině Bét araba, Midín a Sekaka, Nibšán, Ír-melach a Én-gedí; šest měst a jejich dvorce. Ale jebúsejské obyvatele Jeruzaléma si synové Judovi nebyli schopni podrobit, a tak Jebúsejci pobývali se syny Judovými v Jeruzalémě až do tohoto dne. Pro syny Josefovy vyšel los od Jordánu u Jericha k jerišským vodám na východě, pustina vystupující od Jericha k bételskému pohoří. Dále vychází z Bét-elu do Lúzu a prochází k arkijské hranici do Atarótu. Pak sestupuje na západě k jaflétejské hranici až k hranici Dolního Bét-chorónu a až ke Gezeru a její výběžky dosahují k moři. Tak obdrželi dědictví Josefovi synové Manases a Efrajim. Synům Efrajimovým připadlo území pro jejich čeledi. Hranice jejich dědictví došla na východ od Atarót-adaru až k Hornímu Bét-chorónu. Hranice vybíhá k moři u Mikmetatu od severu, pak se stáčí na východ k Taanat-šílu a prochází jím od východu k Janóachu. Od Janóachu sestupuje k Atarótu a k Naaře, zasahuje do Jericha a vybíhá k Jordánu. Od Tapúachu jde hranice na západ k potoku Káně a její výběžky dosahují k moři. Toto je dědictví pokolení synů Efrajimových pro jejich čeledi. Dále ta města, která byla oddělena pro syny Efrajimovy uprostřed dědictví synů Manasesových, všechna města a jejich dvorce. Nepodrobili si však Kenaance sídlící v Gezeru a ti Kenaanci pobývali uprostřed Efrajima až do tohoto dne a byli přinuceni sloužit na nucených pracích. Padl i los pro Manasesovo pokolení, neboť je Josefův prvorozený: Pro Makíra, Manasesova prvorozeného, Gileádova otce, on byl totiž bojovník. Připadl mu Gileád a Bášan. Dostalo se i na zbývající Manasesovy syny a na jejich čeledi: Na syny Abíezerovy, syny Chelekovy, syny Asríelovy, syny Šekemovy, syny Cheferovy a syny Šemídaovy. Toto jsou potomci Manasesa, syna Josefova, mužského pohlaví, podle svých čeledí. Avšak Selofchad, syn Chefera, syna Gileáda, syna Makíra, syna Manasesova, neměl syny, nýbrž pouze dcery. Toto jsou jména jeho dcer: Machla a Nóa, Chogla, Milka a Tirsa. Ty přistoupily před kněze Eleazara, před Jozua, syna Núnova, a před předáky se slovy: Hospodin Mojžíšovi přikázal, aby nám dal dědictví mezi našimi bratry. Dal jim tedy podle Hospodinova příkazu dědictví mezi bratry jejich otce. Manasesovi pak připadlo deset dílů, mimo gileádskou a bášanskou zemi, která leží na druhé straně Jordánu, protože Manasesovy dcery obdržely dědictví mezi jeho syny a gileádská země připadla zbývajícím Manasesovým synům. Manasesova hranice vedla od Ašer Mikmetatu, který leží naproti Šekemu, a postupovala napravo k obyvatelům Én-tapúachu. Manasesovi patřilo území Tapúachu, ale Tapúach u Manasesovy hranice patřil synům Efrajimovým. Hranice dále sestupuje k potoku Káně. Na jih od potoka mezi městy Manasesovými leží další města a ta patří Efrajimovi. Manasesova hranice vede severně od potoka a svými výběžky dosahuje k moři. Na jihu patří Efrajimovi, na severu patří Manasesovi a jeho hranicí je moře. Do Ašera zasahují od severu a do Isachara z východu. Manasesovi pak u Isachara a u Ašera patřil Bét-šeán a jeho vesnice, Jibleám a jeho vesnice, obyvatelé Dóru a jeho vesnic, obyvatelé Én-dóru a jeho vesnic, obyvatelé Taanaku a jeho vesnic a obyvatelé Megida a jeho vesnic, ta tři návrší. Synové Manasesovi si však tato města nebyli schopni podrobit a Kenaanci si v této zemi umínili zůstat. Avšak když se stalo, že se synové Izraele vzmohli a vydali Kenaance na nucené práce, ale úplně si je nepodrobili. Synové Josefovi pak promluvili k Jozuovi: Proč jsi nám dal za dědictví jeden los a jeden díl, když jsme početný lid? Až doposud nám Hospodin takto žehnal. Jozue jim však odpověděl: Pokud jste početný lid, vytáhněte do lesa a vykácíte si ho pro sebe, tam v zemi Perizejců a Refájců, když je pro vás efrajimské pohoří těsné. Synové Josefovi nato řekli: To pohoří pro nás nebude stačit a v celém kenaanském osídlení v údolní zemi mají železné vozy, ti, kdo jsou v Bét-šeánu a jeho vesnicích, i ti, kdo jsou v údolí Jizreelu. Jozue odpověděl domu Josefovu, Efrajimovi a Manasesovi: Jsi početný lid a máš velkou sílu; nedostane se ti pouze jeden los. Vždyť ti bude patřit pohoří. Protože je zalesněné, vykácíš ho a jeho končiny se stanou tvým vlastnictvím, neboť si Kenaance podrobíš, ačkoliv mají železné vozy a i když jsou silní. Pak se shromáždili do Šíla, celá obec synů Izraele, postavili tam stan setkávání a země byla před nimi podmaněna. Mezi syny Izraele však zbylo sedm kmenů, kterým nepřidělili jejich dědictví. Tu řekl Jozue synům Izraele: Jak dlouho budete otálet, než půjdete obsadit zemi, kterou vám dal Hospodin, Bůh vašich otců? Určete si tři muže za každý kmen, abych je mohl poslat. Ať povstanou, projdou skrze zemi, sepíšou o ní zápis podle svého dědictví a přijdou ke mně. Pak si ji rozdělí na sedm dílů. Juda zůstane na svém území od jihu a dům Josefův zůstane na svém území od severu. Vy rozepíšete tu zemi na sedm dílů a přinesete zápis sem ke mně. Já pro vás vrhnu los zde před Hospodinem, naším Bohem. Lévijci totiž nemají mezi vámi podíl, protože jeho dědictvím je Hospodinovo kněžství. Gád, Rúben a polovina kmene Manasesova přijali své dědictví na druhé straně Jordánu na východě, které jim dal Mojžíš, otrok Hospodinův. Ti muži povstali a šli. Jozue přikázal těm, kdo odcházeli, aby rozepsali zemi: Jděte, projděte zemí, sepište o ní zápis a vraťte se ke mně. Hodím vám los před Hospodinem tady v Šílu. Muži tedy šli, procházeli skrze zemi a rozepsali ji do listiny podle měst po sedmi dílech. Potom přišli k Jozuovi do tábora v Šílu. Jozue jim v Šílu hodil los před Hospodinem. Jozue tam synům Izraele rozdělil zemi podle jejich podílů. I zvedl se los pokolení synů Benjamínových pro jejich čeledi a území jejich losu vyšlo mezi syny Judovými a syny Josefovými. Připadla jim hranice na severní straně od Jordánu; hranice pak stoupá od severu k jerišskému hřebeni, dále do pohoří na západ a její výběžky dosahují k betávenské pustině. Odtud prochází hranice k Lúzu, k úbočí na jih od Lúzu, což je Bét-el; pak sestupuje k Atarót-adaru proti hoře, která je na jih od Dolního Bét-chorónu. Hranice dále zabočuje a stáčí se na západní straně k jihu od hory, která je směrem k Bét-chorónu na jih, a její výběžky dosahují ke Kirjat-baalu, což je Kirjat-jearím, město synů Judových. Toto je západní strana. Jižní strana se potom rozkládá od okraje Kirjat-jearímu, hranice vybíhá na západ a dále vybíhá k prameni vod Neftóachu. Potom hranice sestupuje k okraji hory, která leží směrem k údolí Hinómova syna, které je v údolí Refájců na severu, pak sestupuje Hinómovým údolím k jebúsejskému hřebeni na jih a sestupuje k Én-rogelu. Zabočuje od severu a vybíhá k Én-šemeši, dále vybíhá ke Gelílótu, který je proti Adumímskému svahu, a sestupuje ke kameni Bohana, syna Rúbenova. Prochází k úbočí naproti Arabě na sever a sestupuje do Araby. Potom hranice prochází k úbočí Bét-chogly na sever a výběžky hranice dosahují k severnímu jazyku Solného moře u jordánského břehu na jihu. Toto je jižní hranice. A Jordán jej ohraničuje na východní straně. Toto je dědictví synů Benjamínových pro jejich čeledi podle svých hranic kolem dokola. Pokolení synů Benjamínových a jejich čeledím pak připadla města: Jericho, Bét-chogla a Emek-kesis, Bét-araba, Semárajim a Bét-el, Avím, Para a Ofra, Kefar-amóní, Ofní a Geba; dvanáct měst a jejich dvorce. Gibeón, Ráma a Beerót, Mispa, Kefíra a Mósa, Rekem, Jirpeel a Tarala, Sela-elef, Jebús, což je Jeruzalém, Gibea a Kirjat; čtrnáct měst a jejich dvorce. Toto je dědictví synů Benjamínových pro jejich čeledi. I vyšel druhý los pro Šimeóna, pro pokolení synů Šimeónových a jejich čeledi. Dostalo se jim dědictví uprostřed dědictví synů Judových. Připadla jim do dědictví Beer-šeba, Šeba a Mólada, Chasar-šúal, Bála a Esem, Eltólad, Betúl a Chorma, Siklag, Bét-markabót a Chasar-súsa, Bét-lebaót a Šarúchen; třináct měst a jejich dvorce. Ajin, Rimón, Eter a Ašan; čtyři města a jejich dvorce. A všechny dvorce, které jsou kolem těchto měst až po Baalat-beer a Ramat-negeb. Toto je dědictví pokolení synů Šimeónových pro jejich čeledi. Dědictví synů Šimeónových bylo vzato z dílu synů Judových. Jelikož podíl synů Judových byl pro ně velký, synové Šimeónovi obdrželi dědictví uprostřed jejich dědičného podílu. I byl vytažen třetí los pro syny Zabulónovy a jejich čeledi. Hranice jejich dědictví dosahovala až k Sarídu. Jejich hranice stoupá na západ k Mareále, zasahuje do Dabešetu a k potoku, který je naproti Jokneámu. Pak se od Sarídu vrací přímo k východu slunce na území Kislót-táboru, vybíhá k Daberatu a stoupá k Jafíe. Odtud prochází přímo na východ do Gat-chéferu a Et-kasínu a vybíhá k Rimónu se zabočením k Néji. Dále se hranice stáčí od severu k Chanatónu a její výběžky dosahují do údolí Jiftach-elu. Zahrnuje i Katat, Nahalal, Šimrón, Jidalu a Bét-lechem; dvanáct měst a jejich dvorce. Toto je dědictví synů Zabulónových pro jejich čeledi: Tato města a jejich dvorce. Pro Isachara vyšel čtvrtý los, pro syny Isacharovy a jejich čeledi. Jejich hranice dosahovala do Jizreelu a zahrnovala Kesulót a Šúnem, Chafarajim, Šíon a Anacharat, Rabít, Kišjón a Ebes, Remet, Én-ganím, Én-chada a Bét-pases. Hranice zasahuje do Tábora, Šachasímu a Bét-šemeše a výběžky jejich hranice dosahují k Jordánu; šestnáct měst a jejich dvorce. Toto je dědictví pokolení synů Isacharových pro jejich čeledi: Města a jejich dvorce. I vyšel pátý los pro pokolení synů Ašerových a jejich čeledi. Jejich hranicí byl: Chelkat a Chalí, Beten a Akšáf, Alamelek, Ameád a Mišál. Hranice zasahuje do Karmelu na západ a do Šíchor-libnátu. Pak se obrací na východ slunce k Bét-dágonu, zasahuje do Zabulóna a do údolí Jiftach-elu na sever, Bét Emeku a Neíelu a vybíhá zleva ke Kabúlu, Ebrónu, Rechóbu, Chamónu a Káně až k velkému Sidónu. Hranice se opět obrací k Rámě a až k opevněnému městu Týru, potom se hranice obrací k Chose a její výběžky dosahují k moři od Chebelu do Akzíbu. Dále Uma, Afek a Rechób; dvacet dva měst a jejich dvorce. Toto je dědictví pokolení synů Ašerových pro jejich čeledi: Tato města a jejich dvorce. Pro syny Neftalího vyšel šestý los, pro syny Neftalího a jejich čeledi. Jejich hranice vede z Chelefu, od dubu v Saananímu, dále přes Adamí-nekeb a Jabneel až k Lakúmu a svými výběžky dosahuje k Jordánu. Pak se hranice obrací na západ k Aznót-táboru, vychází odtud k Chukóku a zasahuje do Zabulóna od jihu, do Ašera zasahuje od západu a do Judy u Jordánu na východu slunce. Zahrnuje i opevněná města: Sidím, Ser a Chamát, Rakat a Kineret, Adamu, Rámu a Chasór, Kedeš, Edreí a Én-chasór, Jirón a Migdal-el, Chorem, Bét-anat a Bét-šemeš; devatenáct měst a jejich dvorce. Toto je dědictví pokolení synů Neftalího pro jejich čeledi: Města a jejich dvorce. Pro pokolení synů Danových a pro jejich čeledi vyšel sedmý los. Hranicí jejich dědictví byla: Sorea, Eštaól a Ír-šemeš, Šaalabín, Ajalón a Jitla, Elón, Timna a Ekrón, Elteke, Gibetón a Baalat, Jehúd, Bené-berak a Gat-rimón, dále vody Jarkónu a Rakónu s územím směrem k Jafě. Synové Danovi však přišli o své území. Synové Danovi tedy vytáhli, bojovali s Lešemem, dobyli jej a vybili ho ostřím meče, obsadili ho, usadili se v něm a nazvali Lešem jménem Dan podle jména Dana, svého otce. Toto je dědictví pokolení synů Danových pro jejich čeledi: Tato města a jejich dvorce. A dokončili přidělování země do dědictví podle jejích hranic. Jozuovi, synu Núnovu, dali synové Izraele dědictví mezi sebou. Na příkaz Hospodinův mu dali město, o které požádal: Timnat-serach v efrajimském pohoří. Vystavěl to město a usadil se v něm. Toto jsou dědičné podíly, které kněz Eleazar, Jozue, syn Núnův, a předáci rodů pokolením synů Izraele přidělili losem v Šílu před Hospodinem u vchodu do stanu setkávání. Tak dokončili dělení země. I promluvil Hospodin k Jozuovi: Promluv k synům Izraele takto: Ustanovte pro sebe útočištná města, o kterých jsem s vámi mluvil prostřednictvím Mojžíše, aby tam utekl vrah, který zabije člověka nedopatřením, neúmyslně. Budou vám útočištěm před krevním mstitelem. Vrah uteče do jednoho z těchto měst, postaví se u vchodu do městské brány a přednese starším onoho města své záležitosti. Poté jej vezmou do města k sobě, poskytnou mu místo a bude pobývat s nimi. A když ho bude pronásledovat krevní mstitel, nevydají toho vraha do jeho ruky, protože svého bližního zabil neúmyslně, aniž by ho někdy dříve nenáviděl. V onom městě bude bydlet, dokud se nepostaví před shromáždění k soudu, až do smrti velekněze, který bude v oněch dnech. Tehdy se vrah navrátí a přijde do svého města a do svého domu, do města, odkud utekl. Tak posvětili Kedeš v Galileji v pohoří neftalíjském, Šekem v pohoří efrajimském a Kirjat-arbu, což je Chebrón, v pohoří judském. A na druhé straně Jordánu na východ od Jericha přidělili Beser v pustině na rovině od pokolení Rúbenova, Rámot v Gileádu od pokolení Gádova a Gólan v Bášanu od pokolení Manasesova. Toto byla města určená pro všechny syny Izraele i pro příchozího, pobývajícího mezi nimi jako cizinec, aby tam mohl utéci každý, kdo nedopatřením zabil člověka. Nezemře rukou krevního mstitele, dokud se nepostaví před shromáždění. Předáci lévijských rodů přistoupili ke knězi Eleazarovi, k Jozuovi, synu Núnovu, a k předákům rodů pokolení synů Izraele. A promluvili k nim v Šílu v kenaanské zemi: Hospodin přikázal prostřednictvím Mojžíše, aby nám byla dána města k bydlení a jejich pastviny pro náš dobytek. Synové Izraele tedy dali Lévijcům ze svého dědictví podle Hospodinova příkazu tato města a jejich pastviny: Los vyšel čeledím Kehatovců. Synům kněze Árona se dostalo mezi Lévijci pomocí losu třináct měst od pokolení Judova, od pokolení Šimeónova a od pokolení Benjamínova. A zbývajícím synům Kehatovým pomocí losu deset měst od čeledí pokolení Efrajimova, od pokolení Danova a od poloviny pokolení Manasesova. Synům Geršónovým pomocí losu třináct měst od čeledí pokolení Isacharova, od pokolení Ašerova, od pokolení Neftalího a od poloviny pokolení Manasesova v Bášanu. Synům Merarího pro jejich čeledi dvanáct měst od pokolení Rúbenova, od pokolení Gádova a od pokolení Zabulónova. Synové Izraelovi přidělili Lévijcům tato města a jejich pastviny pomocí losu, jak to přikázal Hospodin prostřednictvím Mojžíše. Od pokolení synů Judových a od pokolení synů Šimeónových jim přidělili tato města, která budou jmenovitě vyhlášena. Dostala se synům Áronovým z čeledí Kehatovců ze synů Léviho, protože jim padl los nejdříve. Dali jim Kirjat-arbu, město otce Anákova, což je Chebrón, v judském pohoří a jeho pastviny okolo něj. Pole toho města a jeho dvorce však dali Kálebovi, synu Jefunovu, do jeho vlastnictví. Synům kněze Árona dali jako útočištné město pro vraha Chebrón a jeho pastviny, Libnu a její pastviny, Jatír a jeho pastviny, Eštemóu a její pastviny, Cholón a jeho pastviny, Debír a jeho pastviny, Ajin a jeho pastviny, Jutu a její pastviny a Bét-šemeš a jeho pastviny; devět měst od těchto dvou kmenů. Dále od pokolení Benjamínova: Gibeón a jeho pastviny, Gebu a její pastviny, Anatót a jeho pastviny a Almón a jeho pastviny; čtyři města. Všechna města kněží, synů Áronových: Třináct měst a jejich pastviny. Čeledím synů Kehatových, Lévijcům zbývajícím ze synů Kehatových, pak připadla města jejich losu od pokolení Efrajimova. Dali jim jako útočištné město pro vraha Šekem a jeho pastviny v efrajimském pohoří, Gezer a jeho pastviny, Kibsajim a jeho pastviny a Bét-chorón a jeho pastviny; čtyři města. Dále od pokolení Danova: Elteke a jeho pastviny, Gibetón a jeho pastviny, Ajalón a jeho pastviny a Gat-rimón a jeho pastviny; čtyři města. Od poloviny pokolení Manasesova: Taanak a jeho pastviny a Gat-rimón a jeho pastviny; dvě města. Všechna města pro čeledi zbývajících synů Kehatových: Deset a jejich pastviny. Synům Geršónovým z lévijských čeledí od poloviny pokolení Manasesova: Jako útočištné město pro vraha Gólan v Bášanu a jeho pastviny a Beešteru a její pastviny; dvě města. Dále od pokolení Isacharova: Kišjón a jeho pastviny, Daberat a jeho pastviny, Jarmút a jeho pastviny a Én-ganím a jeho pastviny; čtyři města. Dále od pokolení Ašerova: Mišál a jeho pastviny, Abdón a jeho pastviny, Chelkat a jeho pastviny a Rechób a jeho pastviny; čtyři města. Dále od pokolení Neftalího: Jako útočištné město pro vraha Kedeš v Galileji a jeho pastviny, Chamót-dór a jeho pastviny a Kartan a jeho pastviny; tři města. Všechna města Geršónovců pro jejich čeledi: Třináct měst a jejich pastviny. Čeledím synů Merarího, zbývajícím Lévijcům od pokolení Zabulónova: Jokneám a jeho pastviny, Kartu a její pastviny, Dimnu a její pastviny a Nahalal a jeho pastviny; čtyři města. Dále od pokolení Rúbenova: Beser a jeho pastviny, Jahas a jeho pastviny, Kedemót a jeho pastviny a Méfaat a jeho pastviny; čtyři města. Od pokolení Gádova: Jako útočištné město pro vraha Rámot v Gileádu a jeho pastviny, Machanajim a jeho pastviny, Chešbón a jeho pastviny a Jaezer a jeho pastviny; celkem čtyři města. Všechna města pro syny Merarího, pro jejich čeledi zbývající z lévijských čeledí: Připadlo jim losem dvanáct měst. Všech lévijských měst uprostřed vlastnictví synů Izraele: Čtyřicet osm měst a jejich pastviny. Tato města budou město jako město a jeho pastviny okolo něho. Tak je tomu se všemi těmito městy. Hospodin tedy dal Izraeli veškerou zemi, o níž přísahal, že ji dá jejich otcům. Obsadili ji a usadili se v ní. A Hospodin jim dal odpočinek od jejich okolí podle všeho, o čem přísahal jejich otcům. Nepostavil se proti nim nikdo ze všech jejich nepřátel. Všechny jejich nepřátele jim Hospodin vydal do ruky. Nezapadlo nic ze žádného dobrého slova, které promluvil Hospodin k domu izraelskému. Všechno se to naplnilo. Tehdy Jozue svolal Rúbenovce, Gádovce a polovinu pokolení Manasesova. Řekl jim: Vy jste zachovávali vše, co vám přikázal Mojžíš, otrok Hospodinův, a uposlechli jste mne ve všem, co jsem vám přikázal já. Neopustili jste své bratry po tyto mnohé dny až dodnes, ale dbali jste na dodržování příkazu Hospodina, svého Boha. Nyní dal Hospodin, váš Bůh, odpočinek vašim bratrům, jak to o nich prohlásil. Teď se tedy obraťte a jděte do svých stanů, do země svého vlastnictví, kterou vám dal Mojžíš, otrok Hospodinův, na druhé straně Jordánu. Pouze velmi dbejte na to, abyste konali příkaz a zákon, který vám dal Mojžíš, otrok Hospodinův, abyste milovali Hospodina, svého Boha, a chodili po všech jeho cestách a abyste zachovávali jeho příkazy, přilnuli k němu a sloužili mu celým svým srdcem a celou svou duší. Pak jim Jozue požehnal, propustil je a oni odešli ke svým stanům. Polovině kmene Manasesova dal tedy Mojžíš území v Bášanu a jeho druhé polovině dal Jozue spolu s jejich bratry území na druhé straně Jordánu směrem na západ. Pak také, když je Jozue propustil k jejich stanům, požehnal jim a řekl jim: S mnohými poklady se navraťte ke svým stanům, s velkým množstvím dobytka, se stříbrem, se zlatem, s bronzem, se železem a s velkým množstvím plášťů, rozdělte si kořist po svých nepřátelích se svými bratry. Nato se obrátili synové Rúbenovi, synové Gádovi a polovina kmene Manasesova a odešli od synů Izraele ze Šíla, které je v zemi kenaanské, aby šli do země Gileádu, do země svého vlastnictví, v níž se uchytili na Hospodinův příkaz vydaný prostřednictvím Mojžíše. Když přišli k jordánským krajům, které leží v kenaanské zemi, postavili tam synové Rúbenovi, synové Gádovi a polovina kmene Manasesova nad Jordánem oltář, oltář velký na pohled. Tu se synové Izraele doslechli: Hle, synové Rúbenovi, synové Gádovi a polovina kmene Manasesova postavili oltář směrem ke kenaanské zemi, k jordánským krajům, k protilehlé straně území synů Izraele. Synové Izraele se to doslechli a shromáždili se, celá obec synů Izraele, do Šíla, aby na ně vytáhli s armádou. I poslali synové Izraele k synům Rúbenovým, k synům Gádovým a k polovině kmene Manasesova do země Gileádu Pinchasa, syna kněze Eleazara a s ním deset předáků, jeden předák za každý otcovský dům, za všechna pokolení Izraele. Byli každý hlavou svého otcovského domu pro izraelské rody. Přišli k synům Rúbenovým, k synům Gádovým a k polovině kmene Manasesova do země Gileádu a takto s nimi promluvili: Toto prohlásili všichni, celá Hospodinova pospolitost: Co je tohle za věrolomnost, kterou jste se zpronevěřili Bohu Izraele, abyste se dnes odvrátili od Hospodina, když jste pro sebe zbudovali oltář, abyste se dnes vzbouřili proti Hospodinu? Cožpak je pro nás málo mít Peórovu zvrácenost, od které jsme nebyli očištěni až do tohoto dne a pro níž se stala pohroma v Hospodinově obci? A vy se dnes odvrátíte od Hospodina! Stane se, že vy se dnes vzbouříte proti Hospodinu a zítra se on rozhněvá na celou izraelskou obec. Jestliže je ovšem země vašeho vlastnictví nečistá, přejděte si do země vlastnictví Hospodinova, kde se usídlil příbytek Hospodinův, a uchyťte se mezi námi. Ale nebuřte se proti Hospodinu a nepobuřujte nás tím, že pro sebe stavíte oltář mimo oltář Hospodina, našeho Boha. Cožpak se Akán, syn Zerachův, nezpronevěřil věrolomností při klatbě a na celou izraelskou obec nedopadlo rozhořčení a ten muž sám nevydechl kvůli své zvrácenosti naposled? Nato synové Rúbenovi, synové Gádovi a polovina kmene Manasesova odpověděli. Promluvili s předáky izraelských rodů: Bůh Bohů Hospodin, Bůh Bohů Hospodin to ví a Izrael ať to pozná: Jestliže jsme ve vzpouře nebo ve věrolomnosti proti Hospodinu, nezachraňuj nás tohoto dne, abychom pro sebe stavěli oltář a odvrátili se od Hospodina. A jestliže jsme to udělali, abychom na něm přinášeli zápalnou a přídavnou oběť, anebo abychom na něm konali obětní hody pohostinných obětí, to ať Hospodin sám posoudí. Zdalipak jsme však toto neučinili v obavě z toho, že zítra řeknou vaši synové našim synům: Co je vám do Hospodina, Boha Izraele? Hospodin ustanovil Jordán jako hranici mezi námi a mezi vámi, synové Rúbenovi a synové Gádovi; vy nemáte podíl v Hospodinu. A tak odradí vaši synové naše syny, aby se nebáli Hospodina. I řekli jsme si: Učiňme nyní pro sebe to, že vybudujeme oltář, ne pro zápalnou oběť ani pro obětní hod. Neboť bude svědkem mezi námi a vámi a mezi našimi pokoleními po nás, abychom konali službu Hospodinu před jeho obličejem svými zápalnými oběťmi, obětními hody a svými pohostinnými oběťmi. A vaši synové neřeknou zítra našim synům: Vy nemáte podíl v Hospodinu. Řekli jsme si: Když se stane, že to zítra povědí nám a našim pokolením, odpovíme: Podívejte se na napodobeninu Hospodinova oltáře, kterou zhotovili naši otcové ne pro zápalnou oběť ani pro obětní hod, neboť je svědkem mezi námi a vámi. Ať je to od nás vzdáleno, že by se někdo z nás vzbouřil proti Hospodinu a odvrátil se dnes od Hospodina, aby stavěl oltář pro zápalnou oběť, pro přídavnou oběť a pro obětní hod mimo oltář Hospodina, našeho Boha, který je před jeho příbytkem. I vyslechl kněz Pinchas, předáci obce a vůdcové izraelských rodů, kteří byli s ním, slova, která promluvili synové Rúbenovi, synové Gádovi a synové Manasesovi, a v jejich očích to bylo dobré. Tu řekl Pinchas, syn kněze Eleazara, synům Rúbenovým, synům Gádovým a synům Manasesovým: Dnes jsme poznali, že Hospodin je mezi námi. Když jste se nezpronevěřili Hospodinu touto věrolomností, tehdy jste vysvobodili syny Izraele z Hospodinovy ruky. Potom se vrátil Pinchas, syn kněze Eleazara, a předáci od synů Rúbenových a od synů Gádových ze země Gileádu do země kenaanské k synům Izraele a donesli jim zpět zprávu. Ta zpráva byla dobrá v očích synů Izraele a synové Izraele dobrořečili Bohu. Neříkali už, že na ně vytáhnou s armádou, aby zničili zemi, ve které synové Rúbenovi a synové Gádovi pobývají. Synové Rúbenovi a synové Gádovi pak oltář pojmenovali, protože je svědkem mezi námi, že Hospodin je Bůh. I stalo se po mnoha dnech poté, co dal Hospodin Izraeli odpočinek od všech jejich okolních nepřátel, že Jozue zestárl a dosáhl pokročilého věku. Tehdy Jozue svolal celý Izrael, jeho starší, jeho předáky, jeho soudce a jeho správce a řekl jim: Já jsem zestárl a dosáhl jsem pokročilého věku. A vy jste viděli všechno, co učinil Hospodin, váš Bůh, se všemi těmito národy před vámi, neboť Hospodin, váš Bůh, bojoval za vás. Pohleďte, předal jsem vám tyto zbylé národy do dědictví pro vaše kmeny od Jordánu a všechny národy, které jsem vyhladil, až k Velikému moři na západ slunce. A Hospodin, váš Bůh, on je od vás vypudí, vyžene je před vámi a obsadíte jejich zemi, jak to Hospodin, váš Bůh, o vás prohlásil. Velmi se posilněte, abyste zachovávali a konali všechno, co je zapsáno v knize Mojžíšova zákona, abyste se od něj neodvrátili napravo ani nalevo, abyste se nesměšovali s těmito zbylými národy. Nebudete připomínat jméno jejich bohů, nenecháte v něm přísahat, nebudete jim sloužit a nebudete se jim klanět. Neboť jestliže přilnete k Hospodinu, svému Bohu, jak jste to činili až do tohoto dne a Hospodin vám podrobil velké a mocné národy a pokud jde o vás, nikdo před vámi až do tohoto dne neobstál, tak jeden muž z vás bude pronásledovat tisíc, protože Hospodin, váš Bůh, on bojuje za vás, jak to o vás prohlásil. Budete se tedy mít kvůli svému životu velmi na pozoru, abyste milovali Hospodina, svého Boha. Neboť jestliže se opravdu odvrátíte a přilnete ke zbytku těchto národů, těch, kteří zůstali s vámi, spřízníte se s nimi a vejdete k nim a oni k vám, jistě poznáte, že Hospodin, váš Bůh, nebude pokračovat v tom, aby tyto národy před vámi podrobil, a budou pro vás pastí a léčkou, bičem na vašich bocích a trny ve vašich očích, dokud se neztratíte z této dobré země, kterou vám dal Hospodin, váš Bůh. Hle, já dnes odcházím cestou všeho pozemského. Poznáte celým svým srdcem a celou svou duší, že nezapadlo jediné ze všech těch dobrých slov, která o vás prohlásil Hospodin, váš Bůh; všechna se při vás naplnila, nezapadlo z toho jediné slovo. A stane se, že tak jako se při vás naplnilo každé dobré slovo, které o vás prohlásil Hospodin, váš Bůh, tak při vás Hospodin naplní každé zlé slovo, dokud vás nevyhladí z této dobré země, kterou vám Hospodin, váš Bůh, dal. Když budete přestupovat smlouvu Hospodina, svého Boha, kterou vám přikázal, a půjdete, budete sloužit jiným bohům a budete se jim klanět, tehdy proti vám vzplane Hospodinův hněv a rychle zmizíte z dobré země, kterou vám dal. Jozue pak shromáždil všechny izraelské kmeny do Šekemu a svolal starší Izraele, jeho předáky, jeho soudce a jeho správce a oni se postavili před Bohem. Jozue řekl všemu lidu: Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Vaši otcové pobývali odedávna na druhé straně řeky Eufratu – Terach, otec Abrahamův a otec Náchorův – a sloužili jiným bohům. Vzal jsem vašeho otce Abrahama z druhé strany řeky a provedl jsem jej celou kenaanskou zemí, rozmnožil jsem jeho potomstvo a dal jsem mu Izáka. Izákovi jsem dal Jákoba a Ezaua. Ezauovi jsem dal pohoří Seír, aby je obsadil. Jákob a jeho synové sestoupili do Egypta. Poslal jsem Mojžíše a Árona, porazil jsem Egypt tím, co jsem učinil uprostřed něj, a potom jsem vás vyvedl. Když jsem vyvedl vaše otce z Egypta, přišli jste k moři a Egypťané vaše otce pronásledovali s vozbou a na koních k Rákosovému moři. Když křičeli k Hospodinu, položil mezi tebe a Egypťany temnotu, přivedl na ně moře a přikryl je. Vaše oči viděly, co jsem učinil v Egyptě, a mnoho dnů jste pobývali v pustině. Pak jsem vás přivedl do země Emorejců, kteří sídlí na druhé straně Jordánu, bojovali s vámi a vydal jsem vám je do ruky, obsadili jste jejich zemi a vyhladil jsem je před vámi. Potom povstal moábský král Balák, syn Sipórův, bojoval proti Izraeli, poslal pro Bileáma, syna Beórova, a povolal ho, aby vás proklel. Nechtěl jsem však Bileáma slyšet, a tak vám stále žehnal a já jsem vás vysvobodil z jeho ruky. Pak jste přešli Jordán a přišli jste k Jerichu. Bojovali proti vám emorejští, perizejští, kenaanští, chetejští, girgašejští, chivejští a jebúsejští občané Jericha a já jsem vám je vydal do ruky. Poslal jsem před vámi děs a vyhnal je před vámi, dva emorejské krále, nikoli vaším mečem ani vaším lukem. Dal jsem vám zemi, ve které ses nenamáhal a města, která jste nestavěli, a usadili jste se v nich. Jíte z vinic a olivových hájů, které jste nesázeli. Nuže, bojte se Hospodina a služte mu bezúhonně a věrně. Odstraňte bohy, kterým sloužili vaši otcové za řekou a v Egyptě, a služte Hospodinu. Jestliže je však ve vašich očích nežádoucí, abyste sloužili Hospodinu, vyberte si dnes, komu budete sloužit: Zda bohům, kterým sloužili vaši otcové, když byli za řekou, nebo zda bohům Emorejců, když sídlíte v jejich zemi. Já a můj dům budeme sloužit Hospodinu. Nato lid odpověděl. Řekl: Ať je to od nás vzdáleno, že bychom opustili Hospodina, abychom sloužili jiným bohům. Vždyť Hospodin, náš Bůh, je ten, kdo vyvedl nás a naše otce z egyptské země, z domu otroctví, a který učinil před našima očima tato velká znamení a zachoval nás na celé cestě, po které jsme šli, a mezi všemi národy, uprostřed nichž jsme procházeli. Hospodin od nás vyhnal všechny ty národy a emorejského obyvatele té země. Také my budeme sloužit Hospodinu, protože on je náš Bůh. Tu řekl Jozue lidu: Nebudete schopni sloužit Hospodinu, protože on je svatý Bůh. On je žárlivý Bůh, nesnese vaše přestoupení a vaše hříchy. Když opustíte Hospodina a budete sloužit cizím bohům, odvrátí se a zle s vámi naloží, skoncuje s vámi i poté, co vám prokazoval dobro. Ale lid řekl Jozuovi: Nikoli, vždyť budeme sloužit Hospodinu. Jozue tedy řekl lidu: Jste svědky sami proti sobě, že vy jste si vybrali Hospodina, abyste mu sloužili. Oni řekli: Jsme svědky. Nuže, odstraňte cizí bohy, které máte mezi sebou, a nakloňte své srdce k Hospodinu, Bohu Izraele. A lid Jozuovi řekl: Hospodinu, svému Bohu, budeme sloužit a jeho hlas budeme poslouchat. Jozue v onen den uzavřel s lidem smlouvu a předložil mu v Šekemu ustanovení a právní nařízení. Jozue pak zapsal tato slova do knihy Božího zákona, vzal velký kámen a postavil ho tam pod terebint, který stojí v Hospodinově svatyni. Nato Jozue řekl všemu lidu: Hle, tento kámen bude mezi námi na svědectví, protože on slyšel všechny řeči, které s námi Hospodin mluvil. Bude mezi vámi na svědectví, ať nelžete proti svému Bohu. Potom Jozue lid propustil, každého k jeho dědictví. I stalo se po těchto událostech, že Jozue, syn Núnův, otrok Hospodinův, zemřel ve věku sto deseti let. A pohřbili ho na území jeho dědictví v Timnat-serachu, který je v efrajimském pohoří severně od hory Gaaše. Izrael sloužil Hospodinu po všechny Jozuovy dny a po všechny dny starších, kteří Jozua přežili a kteří znali celé Hospodinovo dílo, jež vykonal pro Izrael. Josefovy kosti, které vynesli synové Izraele z Egypta, pohřbili v Šekemu na dílu pole, který koupil Jákob od synů Chamóra, otce Šekemova, za sto kesít, a dostaly se synům Josefovým do dědictví. Zemřel i Eleazar, syn Áronův, a pohřbili jej na návrší jeho syna Pinchasa, které mu bylo dáno v efrajimském pohoří. I stalo se po smrti Jozua, že se synové Izraele doptávali Hospodina: Kdo z nás vytáhne proti Kenaancům jako první, aby s nimi vedl válku? A Hospodin odpověděl: Vytáhne Juda. Hle, vydal jsem tu zemi do jeho ruky. Juda řekl svému bratru Šimeónovi: Vytáhni se mnou do území mého losu a bojujme proti Kenaancům. A já s tebou také půjdu do území tvého losu. Šimeón šel tedy s ním. Juda vytáhl a Hospodin vydal Kenaance a Perizejce do jejich rukou. Pobili je v Bezeku, deset tisíc mužů. Přitom nalezli v Bezeku Adoní-bezeka, bojovali proti němu a pobili Kenaance a Perizejce. Adoní-bezek však utekl a oni jej pronásledovali. Chytili ho a usekli mu palce na rukou i na nohou. Adoní-bezek nato řekl: Sedmdesát králů s useknutými palci na rukou a na nohou sbírávalo pod mým stolem. Jak jsem jednal já, tak mi Bůh odplatil. Přivedli ho do Jeruzaléma a tam zemřel. Synové Judovi bojovali proti Jeruzalému, dobyli jej, vybili ho ostřím meče a město podpálili. Potom synové Judovi sestoupili do boje s Kenaanci sídlícími na pohoří, v Negebu a v Šefele. Tak táhl Juda proti Kenaancům, sídlícím v Chebrónu (jméno Chebrónu bylo předtím Kirjat-arba) a pobili Šéšaje, Achímana a Talmaje. Odtud táhl proti obyvatelům Debíru (jméno Debíru bylo předtím Kirjat-sefer). Tehdy řekl Káleb: Kdo přepadne Kirjat-sefer a dobude ho, tomu dám svou dceru Aksu, za ženu. Dobyl ho Otníel, syn Kenazův, mladší bratr Káleba, a on mu dal svou dceru Aksu za ženu. I stalo se, když přišla, že jej navedla, aby žádal od jejího otce pole. Sesedla z osla a Káleb se jí zeptal: Jaké máš přání? Odpověděla mu: Dej mi požehnání, protože jsi mě provdal do jižní země, dej mi vodní nádrže. Káleb jí tedy dal horní i dolní nádrže. Synové Kénijce, Mojžíšova tchána, vytáhli z Ír-hatmarímu se syny Judovými do judské pustiny, která je na jih od Aradu, putovali a usadili se s tím lidem. A Juda šel se svým bratrem Šimeónem, pobili Kenaance sídlící v Sefatu a zasvětili je zkáze. Potom nazvali to město jménem Chorma. Juda také dobyl Gazu a její území, Aškalón a jeho území a Ekrón a jeho území. Hospodin byl s Judou a ten si podrobil pohoří. Ale nebyl schopen podrobit si obyvatele údolí, protože měli železné vozy. Kálebovi dali Chebrón, jak to Mojžíš vyhlásil, a on odtamtud vyhnal tři syny Anákovy. Avšak Jebúsejce, obyvatele Jeruzaléma, si synové Benjamínovi nepodrobili a Jebúsejci pobývali se syny Benjamínovými v Jeruzalémě až do tohoto dne. Také dům Josefův vystoupil k Bét-elu a Hospodin byl s nimi. Dům Josefův pak provedl v Bét-elu průzkum; jméno toho města bylo předtím Lúz. Průzkumníci viděli muže vycházejícího z města a řekli mu: Ukaž nám teď průchod do města a my ti prokážeme milosrdenství. Ukázal jim tedy průchod do města. Oni to město vybili ostřím meče, ale toho muže a celou jeho rodinu propustili. A ten muž šel do chetejské země, vystavěl město a nazval je jménem Lúz. To je jeho jméno až do tohoto dne. Manases si však nepodrobil Bét-šeán a jeho vesnice, Taanak a jeho vesnice, obyvatele Dóru a jeho vesnic, obyvatele Jibleámu a jeho vesnic a obyvatele Megida a jeho vesnic. Kenaanci si tedy umínili v této zemi zůstat. I stalo se, když se Izrael vzmohl, že uložil Kenaancům nucené práce, ale úplně si je nepodrobil. Ani Efrajim si nepodrobil Kenaance, sídlící v Gezeru a Kenaanci pobývali uprostřed něj v Gezeru. Zabulón si nepodrobil obyvatele Kitrónu a obyvatele Nahalólu. Kenaanci pobývali uprostřed nich a byli vydáni na nucené práce. Ašer si nepodrobil obyvatele Aka, obyvatele Sidónu, Achlábu, Akzíbu, Chelby, Afíku a Rechóbu. Ášerovci tak sídlili uprostřed Kenaanců usazených v zemi, protože si je nepodrobili. Neftalí si nepodrobil obyvatele Bét-šemeše a obyvatele Bét-anatu a pobýval mezi Kenaanci usazenými v té zemi. Obyvatelé Bét-šemeše a Bét-anatu jim byli vydáni na nucené práce. Emorejci zatlačili syny Danovy do pohoří, neboť jim nedovolili sestupovat do údolí. Emorejci si tedy umínili zůstat v Har-cheresu, v Ajalónu a v Šaalbímu. Těžce na ně dolehla ruka domu Josefova a byli vydáni na nucené práce. Emorejská hranice vedla od průsmyku Akrabim, od Sély až nahoru. Hospodinův anděl pak vystoupil z Gilgálu do Bokímu a řekl: Vyvedl jsem vás z Egypta a přivedl jsem vás do země, o které jsem přísahal vašim otcům a řekl jsem: Navěky nezruším svou smlouvu s vámi. Vy naopak neuzavřete smlouvu s obyvateli této země. Jejich oltáře strhnete. Ale neuposlechli jste mě. Co jste to provedli? Však jsem také řekl: Nevyženu je před vámi. Budou vám ostnem v boku a jejich bohové budou pro vás léčkou. I stalo se, když Hospodinův anděl mluvil tato slova ke všem synům Izraele, že lid pozvedl hlas a rozplakal se. A nazvali ono místo jménem Bokím a obětovali tam Hospodinu. Když Jozue propustil lid a synové Izraele odešli každý do svého dědictví, aby tu zemi obsadili. Lid sloužil Hospodinu po všechny Jozuovy dny a všechny dny starších, kteří Jozua přežili a kteří spatřili celé to velké Hospodinovo dílo, jež vykonal pro Izrael. Jozue, syn Núnův, otrok Hospodinův, zemřel ve věku sto deseti let. Pohřbili ho na území jeho dědictví v Timnat-cheresu, v efrajimském pohoří severně od hory Gaaš. A také celá ona generace byla připojena ke svým otcům. Po nich potom povstala jiná generace, která neznala Hospodina ani dílo, jež pro Izrael vykonal. Synové Izraele páchali to, co je zlé v Hospodinových očích, a sloužili baalům. Opustili Hospodina, Boha svých otců, který je vyvedl z egyptské země, a chodili za jinými bohy z bohů těch národů, které byly okolo nich, klaněli se jim a provokovali Hospodina ke hněvu. Opustili Hospodina a sloužili Baalovi a Aštoretě. Tehdy vzplanul proti Izraeli Hospodinův hněv a on je vydal do ruky pustošitelů, kteří je plenili. Vydal je do ruky jejich okolním nepřátelům a nemohli už před svými nepřáteli obstát. Všude, kam vytáhli, byla Hospodinova ruka proti nim ke zlému, jak to Hospodin prohlásil a jak jim to Hospodin odpřisáhl. Bylo jim velmi úzko. Hospodin tedy dával povstat soudcům a ti je zachraňovali z ruky jejich pustošitelů. Ale ani své soudce neposlouchali, protože chodili smilnit za jinými bohy a klaněli se jim. Odvrátili se rychle od té cesty, po níž chodili jejich otcové v poslušnosti Hospodinových příkazů. Oni tak nejednali. A když Hospodin dával kvůli nim povstat soudcům, byl Hospodin s tím soudcem a zachraňoval je z ruky jejich nepřátel po všechny dny toho soudce, neboť Hospodin se slitovával kvůli jejich sténání před jejich utiskovateli a poháněči. Když však soudce zemřel, stalo se, že se navrátili zpět a vrhali se do zkázy více než jejich otcové, chodili za jinými bohy, sloužili jim a klaněli se jim. Nevzdali se svých činů ani svých zatvrzelých cest. Tehdy vzplanul proti Izraeli Hospodinův hněv a on řekl: Kvůli tomu, že tento národ přestoupil mou smlouvu, kterou jsem dal jejich otcům, a neposlechli mě, ani já je už nenechám podrobit si nikoho z národů, které Jozue zanechal, než zemřel. To abych jejich prostřednictvím Izrael zkoušel, zda budou zachovávat Hospodinovu cestu, aby po ní chodili, jak to zachovávali jejich otcové, nebo nebudou. Tak Hospodin ponechal tyto národy, aniž by si je rychle podrobili, ani je nevydal do Jozuovy ruky. A toto jsou národy, které Hospodin ponechal, aby jejich prostřednictvím zkoušel Izrael, všechny, kteří nepoznali žádné boje o Kenaan, aby generace synů Izraele poznaly aspoň pro své poučení, co je válka, aspoň ti, kteří ji předtím nepoznali: Pět pelištejských vladařů a všechny Kenaance, Sidónce a Chivejce sídlící na libanonském pohoří od hory Baal-chermón až k Lebo-Chamátu. Zůstali, aby byl skrze ně Izrael zkoušen, aby se poznalo, budou-li poslouchat Hospodinovy příkazy, které dal jejich otcům prostřednictvím Mojžíše. A synové Izraele bydleli uprostřed Kenaanců, Chetejců a Emorejců, Perizejců, Chivejců a Jebúsejců. Brali si jejich dcery za ženy a své dcery dávali jejich synům a sloužili jejich bohům. Synové Izraele páchali to, co je zlé v Hospodinových očích, zapomínali na Hospodina, svého Boha, a sloužili baalům a ašerám. Tehdy vzplanul proti Izraeli Hospodinův hněv a on je vydal do ruky Kúšana Rišátajimského, krále Aramského Dvojříčí. Synové Izraele sloužili Kúšanovi Rišátajimskému osm let. Synové Izraele volali k Hospodinu o pomoc a Hospodin dal pro syny Izraele povstat zachránci. Zachránil je Otníel, syn Kenazův, mladší bratr Káleba. Spočinul na něm Duch Hospodinův a on Izrael soudil. Vytáhl do boje a Hospodin vydal do jeho ruky aramejského krále Kúšana Rišátajimského. Jeho ruka na Kúšana Rišátajimského mocně dolehla. A země měla čtyřicet let klid. Otníel, syn Kenazův, pak zemřel. Avšak synové Izraele dále páchali to, co je zlé v Hospodinových očích, a Hospodin posilnil moábského krále Eglóna proti Izraeli kvůli tomu, že páchali to, co je v Hospodinových očích zlé. Ten k sobě shromáždil syny Amónovy a Amálekovy. Vytáhl, přepadl Izrael a obsadili Ír-hatmarím. Synové Izraele pak sloužili moábskému králi Eglónovi osmnáct let. Synové Izraele tedy volali k Hospodinu o pomoc a Hospodin dal pro ně povstat zachránci Ehúdovi, synu Géry, syna Benjamínova, muži nevládnoucímu pravou rukou. Jeho prostřednictvím poslali synové Izraele moábskému králi Eglónovi dar. Ehúd si zhotovil dvojsečný meč gomer dlouhý a připásal si ho pod šaty na pravý bok. I přinesl moábskému králi Eglónovi dar. Eglón byl hrozně tlustý muž. A stalo se, když předal dar, že Ehúd propustil lid, který ten dar nesl. Sám se vrátil od tesaných obrazů u Gilgálu a řekl: Mám pro tebe tajné poselství, králi. On řekl: Tiše! Všichni, kdo stáli kolem něho, od něj odešli. Ehúd před něj předstoupil, když seděl v chladné horní místnosti, kterou měl pouze pro sebe. Ehúd řekl: Mám pro tebe Boží slovo. On nato povstal z křesla. A Ehúd vztáhl svou levou ruku, vzal ten meč od pravého boku a vrazil mu ho do břicha. Za čepelí pronikl také jílec a tuk se za čepelí zavřel, protože nevytáhl meč z břicha. Vyšel zadem. Ehúd pak vyšel na chodbu, zavřel za sebou dveře horní místnosti a zamkl. Jakmile odešel, vstoupili jeho otroci, podívali se a hle, dveře horní místnosti byly zamčeny. Řekli si: On jistě koná potřebu v chladném pokoji. Přešlapovali tam až hanba, avšak hle, nikdo dveře horní místnosti neotvírá. Vzali klíč, otevřeli a hle, jejich pán leží na zemi mrtvý. Ehúd unikl. Zatímco otáleli, on prošel kolem tesaných obrazů a unikl do Seíry. I stalo se, když přišel, že zatroubil na beraní roh na efrajimském pohoří, synové Izraele s ním sestoupili z pohoří a on byl v jejich čele. Řekl jim: Pospěšte za mnou, protože Hospodin vám vydal do ruky vaše moábské nepřátele. Sestoupili za ním a dobyli jordánské brody na Moábovi. A nedovolili nikomu projít. V onen čas pobili z Moábu okolo deseti tisíc mužů, samé urostlé a zdatné muže. Nikdo neunikl. V onen den byl Moáb pokořen pod mocí Izraele a země měla osmdesát let klid. Po něm byl Šamgar, syn Anatův. Pobil Pelištejce, šest set mužů, bodcem na skot. Také on zachránil Izrael. Synové Izraele však dále páchali to, co je zlé v Hospodinových očích. Ehúd zemřel. Hospodin je vydal do ruky kenaanského krále Jabína, jenž kraloval v Chasóru, a velitele jeho armády Sísery sídlícího v Charošet-hagójímu. A synové Izraele křičeli k Hospodinu. Vždyť Jabín měl devět set železných vozů a dvacet let syny Izraele násilím utlačoval. V oné době soudila Izrael Debóra, prorokyně, žena Lapidótova. Ta sedávala pod Debóřinou palmou mezi Rámou a Bét-elem v efrajimském pohoří. Synové Izraele za ní přicházeli k soudu. Ta poslala a povolala Báraka, syna Abínoamova, z neftalíjské Kedeše, a řekla mu: Což nepřikázal Hospodin, Bůh Izraele: Jdi, vytáhneš na horu Tábor a vezmeš s sebou deset tisíc mužů ze synů Neftalího a ze synů Zabulóna? Já k tobě přivedu k potoku Kíšón Síseru, velitele Jabínovy armády, jeho vozy a jeho dav a vydám ti ho do ruky. Bárak jí odpověděl: Pokud půjdeš se mnou, i já půjdu. Nepůjdeš-li se mnou, nepůjdu ani já. Ona řekla: Určitě půjdu s tebou, jenomže na cestě, po které ty půjdeš, ti nebude patřit sláva, protože Hospodin vydá Síseru do ruky ženy. Debóra vstala a šla s Bárakem do Kedeše. Bárak svolal Zabulóna a Neftalího do Kedeše. V jeho stopách vytáhlo deset tisíc mužů. Debóra vytáhla s ním. A Kénijec Cheber se odloučil od Kajina, od synů Mojžíšova tchána Chóbaba, a postavil svůj stan až k dubu v Saananímu, který je u Kedeše. Síserovi oznámili, že Bárak, syn Abínoamův, vystoupil na horu Tábor. Sísera svolal veškerou svou vozbu, devět set železných vozů, a všechen lid, který byl s ním, z Charošet-hagójímu k potoku Kíšón. Debóra řekla Bárakovi: Vstaň, protože toto je den, v němž Hospodin vydal Síseru do tvé ruky. Cožpak nevyšel Hospodin před tebou? A Bárak sestoupil z hory Tábor a za ním deset tisíc mužů. Hospodin přivedl před Bárakem do zmatku Síseru a celou vozbu a celý tábor na ostří meče. Sísera sestoupil z válečného vozu a utíkal pěšky. A Bárak pronásledoval vozbu a vojsko až do Charošet-hagójímu. Celé Síserovo vojsko padlo ostřím meče; nezůstal ani jediný. A Sísera utíkal pěšky ke stanu Jáely, ženy Kénijce Chebera, protože mezi chasórským králem Jabínem a domem Kénijce Chebera vládl pokoj. Jáel vyšla Síserovi naproti a řekla mu: Zajdi, můj pane, zajdi ke mně, neboj se. Zašel tedy k ní do stanu a ona jej přikryla houní. Řekl jí: Dej mi prosím napít trochu vody, protože mám žízeň. Otevřela měch s mlékem, dala mu napít a přikryla jej. Řekl jí: Postav se u vchodu do stanu, a když někdo přijde, bude se tě vyptávat a řekne: Není tu někdo? Odpovíš: Není. Jáel, žena Cheberova, vzala stanový kolík a do ruky uchopila kladivo. Přišla potají k němu a vrazila mu ten kolík do spánku, až proniknul do země. On tvrdě spal, byl totiž unavený; tak zemřel. A hle, Bárak pronásledoval Síseru. Jáel mu vyšla naproti a řekla mu: Pojď, ukážu ti muže, kterého hledáš. Vešel k ní a hle, Sísera leží mrtev a ve spánku má kolík. V onen den Bůh pokořil kenaanského krále Jabína před syny Izraele. Ruka synů Izraele doléhala stále a tvrdě na kenaanského krále Jabína, až i kenaanského krále Jabína vyhladili. V onen den zpívala Debóra a Bárak, syn Abínoamův: Když jsou v Izraeli volně rozpuštěné vlasy, když se lid dobrovolně rozhodl, dobrořečte Hospodinu! Slyšte králové, naslouchejte mocnáři! Já Hospodinu, já jemu chci zpívat. Budu opěvovat Hospodina, Boha Izraele. Hospodine, když jsi vycházel ze Seíru, když jsi vykročil z edómské krajiny, třásla se země a také z nebes kanula, ano, z mračen kanula voda. Hory se potácely před Hospodinem, tím ze Sínaje, před Hospodinem, Bohem Izraele. Ve dnech Šamgara, syna Anatova, ve dnech Jáely, zpustly stezky a poutníci na pěšinách chodili stezkami křivolakými. Vymizeli venkované v Izraeli, vymizeli až do chvíle, kdy jsem povstala já, Debóra, kdy jsem povstala, matka v Izraeli. Zvolí-li si nové bohy, tehdy je válka v branách. Zdalipak se ukáže štít a oštěp mezi čtyřiceti tisíci v Izraeli? Mé srdce je s veliteli Izraele, s dobrovolníky z lidu. Dobrořečte Hospodinu! Vy, kdo jezdíte na bělavých oslicích, vy, kdo sedáváte na kobercích, i vy, poutníci na cestě, přemýšlejte. Daleko od hlasu střelců mezi napajedly, tam si budou připomínat Hospodinovy spravedlivé činy, spravedlivé činy vůči jeho venkovanům v Izraeli. Tehdy sestoupil k branám Hospodinův lid. Probuď se, probuď, Debóro, probuď se, probuď, přednes píseň. Vstaň Báraku a zajmi své zajatce, synu Abínoamův. Tehdy sestoupil ten, který přežil, k vznešeným. Hospodinův lid sestoupil ke mně jako hrdinové. Z Efrajima vyšli ti, jejichž kořen byl v Amálekovi. Za tebou šel Benjamín s tvým lidem. Z Makíra sestoupili velitelé a ze Zabulóna ti, kdo nosí velitelské žezlo. A má knížata z Isachara šla spolu s Debórou; Isachar stejně jako Bárak byl poslán v jeho stopách do údolí. V Rúbenových oddílech byla velká vymezování mínění. Proč jsi zůstal mezi ohradami? Abys naslouchal hvízdání na stáda? Rúbenovy oddíly měly velká zpytování mínění. Gileád se usídlil na druhé straně Jordánu. A proč Dan pobývá na lodích? Ašer se usadil na pobřeží moře, bydlí nad svými přístavy. Zabulón je lid, který vydal svou duši na smrt. Rovněž Neftalí na výšinách krajiny. Přišli králové a bojovali. Tehdy bojovali kenaanští králové v Taanaku u vod Megida. Nekalý zisk stříbra nepobrali. Z nebes bojovaly hvězdy, ze svých drah bojovaly se Síserou. Potok Kíšón je odplavil, potok prastarý, potok Kíšón. Šlapej, má duše, mocně. Tehdy se otloukla koňská kopyta od dusání, dusání jeho hřebců. Proklejte Meróz, praví Hospodinův anděl, prokletím proklejte jeho obyvatele, protože nepřišli na pomoc Hospodinu, na pomoc Hospodinu jako hrdinové. Požehnána buď mezi ženami Jáel, žena Kénijce Chebera, mezi ženami ve stanu buď požehnána. On si vyžádal vodu, ona mu dala mléko, smetanu podala ve džbánu vznešených. Rukou svou po kolíku sáhla a pravicí svou na kladivo pro těžce pracující a udeřila Síseru. Roztříštila mu hlavu, probodla a prorazila mu spánek. Mezi nohama jí klesl, padl, složil se. Mezi nohama jí klesl, padl. Kde klesl, tam padl zmordovaný. Za oknem vyhlížela, za okenní mříží naříkala Síserova matka: Proč otálí jeho vůz s příjezdem, proč se opozdila kola jeho válečných vozů? Její moudré kněžny jí odpovědí, ona si také bude připomínat své řeči. Cožpak nenaleznou a nebudou dělit kořist? Souložnici nebo dvě pro každého předáka, kořist – barvené šaty pro Síseru, kořist – utkané barvené šaty, utkané barvené šaty na šíje, kořist. Tak ať zahynou všichni tví nepřátelé, Hospodine, ale ti, kdo jej milují, budou jako slunce vycházející ve své síle. Země měla čtyřicet let klid. Synové Izraele pak páchali to, co je zlé v Hospodinových očích a Hospodin je vydal do ruky Midjánců na sedm let. Ruka Midjánců mocně dolehla na Izrael. Synové Izraele pro sebe kvůli Midjáncům upravili soutěsky, které byly v horách, jeskyně a pevnosti. Když Izrael zasel, stávalo se, že vytáhli Midjánci, Amálekovci a synové východu a vyrazili proti němu. Utábořili se proti nim a ničili úrodu země, až tam, kudy se jde do Gazy a neponechali v Izraeli obživu, ovci, býka ani osla. Neboť oni vytáhli se svým dobytkem a svými stany a přihnali se jako celé hejno kobylek. Bylo jich i jejich velbloudů bezpočet a přišli do země, aby ji zničili. Izrael byl od Midjánců úplně zubožený. Synové Izraele volali k Hospodinu o pomoc. I stalo se, že synové Izraele volali k Hospodinu o pomoc kvůli Midjáncům a Hospodin poslal k synům Izraele proroka. Ten jim řekl: Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Já jsem vás vyvedl z Egypta, vyvedl jsem vás z domu otroctví. Vysvobodil jsem vás z ruky Egypťanů a z ruky všech vašich utiskovatelů, vyhnal jsem je před vámi a dal jsem vám jejich zemi. A řekl jsem vám: Já Hospodin jsem váš Bůh, nebojte se bohů Emorejců, v jejichž zemi bydlíte. Ale neuposlechli jste mě. I přišel Hospodinův anděl a posadil se pod terebintem, který je v Ofře, která patří Jóašovi Abíezerskému. Jeho syn Gedeón mlátil pšenici v lisu na víno, aby ji uchránil před Midjánci. Hospodinův anděl se mu ukázal a řekl mu: Hospodin s tebou, udatný hrdino. Nato mu Gedeón odpověděl: Dovol, můj pane, pokud je Hospodin s námi, proč nás potom postihlo toto všechno a kde jsou všechny jeho obdivuhodné činy, o kterých nám vyprávěli naši otcové, když říkali: Cožpak nás Hospodin nevyvedl z Egypta? Jenže teď nás Hospodin opustil a vydal nás do ruky Midjánců. Hospodin se k němu obrátil a řekl: Jdi v této své síle a zachráníš Izrael z ruky Midjánců. Což jsem tě neposlal? On se ho zeptal: Dovol, Panovníku, čím zachráním Izrael? Vždyť můj rod je v Manasesovi nejslabší a já jsem ten nejmenší v domě svého otce. Tu mu Hospodin odpověděl: Protože budu s tebou, pobiješ Midjánce jako jediného muže. On jej požádal: Jestliže jsem opravdu nalezl milost ve tvých očích, učiň pro mě znamení, že se mnou mluvíš ty. Nevzdaluj se, prosím, odsud, dokud se k tobě nevrátím, nepřinesu svou přídavnou oběť a nepředložím ti ji. Řekl mu: Já zůstanu dokud se nevrátíš. Gedeón tedy šel a připravil kůzle a nekvašené chleby z éfy mouky. Maso položil do koše, vývar nalil do hrnce, přinesl to k němu pod terebint a nabídl mu to. Boží anděl mu řekl: Vezmi to maso a nekvašené chleby, předlož to u této skály, ale vývar vylej. I učinil tak. Hospodinův anděl vztáhl konec hole, kterou měl v ruce, a dotkl se masa a nekvašených chlebů. Ze skály vystoupil oheň a strávil to maso a nekvašené chleby. Hospodinův anděl mu pak zmizel z očí. Gedeón zjistil, že to byl Hospodinův anděl. Gedeón řekl: Běda mi, Panovníku Hospodine, protože jsem spatřil Hospodinova anděla tváří v tvář. Hospodin mu však odpověděl: Pokoj tobě, neboj se, nezemřeš. Gedeón tam postavil Hospodinu oltář a nazval jej: Hospodin je pokoj. Až do tohoto dne je stále v Abíezerské Ofře. I stalo se oné noci, že mu Hospodin řekl: Vezmi býčka, býka, který patří tvému otci, ba toho druhého sedmiletého býčka. Zboříš Baalův oltář, který patří tvému otci, a pokácíš posvátný kůl, který je u něj. Dále postavíš patřičným způsobem oltář Hospodinu, svému Bohu, na vrcholu této skály. Vezmeš toho druhého býčka a přineseš zápalnou oběť na dříví z toho posvátného kůlu, který pokácíš. Gedeón vzal deset mužů ze svých otroků a učinil, jak mu Hospodin pověděl. I stalo se, protože se to kvůli domu svého otce a kvůli mužům toho města bál provést ve dne, že to vykonal v noci. Muži města časně ráno vstali a hle: Baalův oltář byl stržen a posvátný kůl, jenž u něj stával, byl skácen a druhý býček byl obětovaný na oltáři, který tu byl vybudován. Tu se ptali jeden druhého: Kdo provedl něco takového? Pátrali, hledali a řekli: Tohle provedl Gedeón, syn Jóášův. Nato řekli muži toho města Jóašovi: Vyveď svého syna. Ať zemře, protože strhl Baalův oltář a pokácel posvátný kůl, který byl u něj. Ale Jóaš odpověděl všem, kteří se proti němu postavili: Cožpak vy povedete při za Baala? Vy ho snad budete zachraňovat? Kdo za něho povede při, bude do rána usmrcen. Jestliže on je bůh, povede při za sebe; strhl přece jeho oltář. I nazval jej v onen den Jerubaalem se slovy: Ať s ním vede při Baal, vždyť mu strhl oltář. Tehdy se všichni Midjánci, Amálekovci a synové východu společně shromáždili, přebrodili a utábořili v údolí Jizreel. A Duch Hospodinův vyzbrojil Gedeóna. Ten zatroubil na beraní roh a Abíezerovci se za ním shromáždili. Poslal posly po celém Manasesovi a on se také shromáždil za ním; poslal posly i k Ašerovi, k Zabulónovi a k Neftalímu a vyšli jim naproti. Potom Gedeón Bohu řekl: Jestliže chceš zachránit Izrael mým prostřednictvím, jak jsi to prohlásil, hle, pokládám na humno ovčí rouno. Pokud bude rosa pouze na tom rouně a všude na zemi sucho, poznám, že mým prostřednictvím zachráníš Izrael, jak jsi to prohlásil. I stalo se tak. Příštího dne časně vstal a vymačkal rouno. Vyždímal z toho rouna rosu, plný džbán vody. Avšak Gedeón Bohu řekl: Kéž proti mně nevzplane tvůj hněv. Nech mě promluvit ještě jednou. Dovol, prosím, abych to zkusil s rounem už jen jednou. Nechť je, prosím, suché pouze to rouno a všude na zemi je rosa. A Bůh tak oné noci učinil. Samo rouno bylo suché, kdežto všude na zemi byla rosa. Časně ráno vstal Jerubaal, tedy Gedeón, a všechen lid, který byl s ním, a utábořili se u Én-charódu. Tábor Midjánců byl u něho v údolí severně od návrší Móre. Hospodin však Gedeónovi řekl: Je s tebou příliš mnoho lidu, než abych dal Midjánce do jejich ruky. Jinak by se Izrael vůči mně vychloubal: Zachránila mě má ruka. A teď k lidu ihned provolej: Kdo se bojí a třese, ať se vrátí a vzdálí z pohoří Gileádu. Nato se vrátilo z lidu dvacet dva tisíce a deset tisíc zůstalo. Ale Hospodin Gedeónovi řekl: Ještě je lidu mnoho. Nech je sestoupit k vodě, ať ti je tam přečistím. I stane se toto: O kom ti řeknu: Tenhle půjde s tebou, ten s tebou půjde, a každý, o kom ti řeknu: Tenhle s tebou nepůjde, ten nepůjde. Nechal tedy sestoupit lid k vodě a Hospodin Gedeónovi řekl: Každého, kdo bude chlemtat vodu jazykem, tak jako chlemtá pes, toho postavíš zvlášť a také každého, kdo si klekne k pití na kolena. Počet chlemtajících, kteří si podávali rukou do úst, byl tři sta mužů. Všechen ostatní lid si k pití vody klekl na kolena. Nato Hospodin Gedeónovi řekl: Prostřednictvím těch tří set chlemtajících mužů vás zachráním a vydám Midjánce do tvé ruky. Všechen lid ať odejde, každý do svého domova. Ti, kdo zůstali, si vzali s sebou zásobu potravin lidu a jejich beraní rohy. Všechny izraelské muže poslal pryč, každého k jeho stanům. Podržel si jenom tři sta mužů. Midjánský tábor byl pod ním v údolí. I stalo se oné noci, že mu Hospodin řekl: Vstaň, sestup do tábora, protože jsem ti ho vydal do ruky. A pokud se bojíš sestoupit sám, sestup do tábora se svým služebníkem Púrou a uslyšíš, co budou mluvit. Potom se posilní tvé ruce a sestoupíš do tábora. Sestoupil tedy on i jeho služebník Púra ke kraji vojenských oddílů, které byly v táboře. Midjánců, Amálekovců a všech synů východu ležících v údolí bylo co do množství jako kobylek a jejich velbloudů co do množství bylo bezpočet jako písku, který je na mořském břehu. Gedeón přišel a hle, muž vypráví svému příteli sen. Říkal: Poslyš, měl jsem sen a v něm se valí pecen ječného chleba na midjánský tábor až ke stanu a udeřil do něj, až spadl, převrátil ho vzhůru nohama a ten stan se zhroutil. Jeho přítel odpověděl. Řekl: Tohle neznamená nic jiného než meč izraelského muže Gedeóna, syna Jóášova. Bůh mu vydal do ruky Midjánce i celý tábor. I stalo se, jakmile Gedeón uslyšel vyprávění toho snu a jeho výklad, že se poklonil. Vrátil se do izraelského tábora a řekl: Vstaňte, protože Hospodin vydal midjánský tábor do vaší ruky. Rozdělil tři sta mužů do tří oddílů, dal jim všem do ruky beraní rohy, prázdné džbány a uvnitř těch džbánů byly pochodně. A řekl jim: Sledujte mě a dělejte to stejně jako já. Hle, půjdu na kraj tábora a bude to tak, že co udělám já, uděláte stejně i vy. Až zatroubím na beraní roh já a všichni, kdo jsou se mnou, zatroubíte také vy na beraní rohy okolo celého tábora a zavoláte: Za Hospodina a za Gedeóna. Gedeón přišel se stem mužů, kteří byli s ním, na kraj tábora na počátku prostřední noční hlídky, jakmile zcela postavili stráže. Zatroubili na beraní rohy a rozbili džbány, které měli v rukou. I tři oddíly zatroubily na beraní rohy, rozbily džbány a uchopily do levé ruky pochodně a do pravé ruky beraní rohy, aby troubily, a zavolaly: Meč za Hospodina a za Gedeóna. Postavili se každý na své místo okolo tábora a celý tábor běžel, křičeli a utíkali. Tři sta beraních rohů troubilo a Hospodin obrátil meč jednoho proti druhému, a to v celém táboře. Tábor utíkal až do Bét-šity k Seréře, až k břehu Ábel-mechóly u Tabbátu. Byli svoláni izraelští muži z Neftalího, z Ašera a z celého Manasesa a pronásledovali Midjánce. Gedeón poslal posly po celém efrajimském pohoří se slovy: Sestupte vstříc Midjáncům a obsaďte jim vody až k Bét-báře a Jordán. Byli svoláni všichni efrajimští muži a obsadili vody až k Bét-báře a Jordán. Přitom zajali dvě midjánská knížata, Óréba a Zéba. Oréba zabili na Cúr Órébu a Zéba zabili v Jekeb Zébu. Pronásledovali Midjánce a hlavu Óréba a Zéba přinesli Gedeónovi přes Jordán. Avšak efrajimští muži mu řekli: Jak jsi to s námi jednal, že jsi nás nezavolal, když jsi šel do boje s Midjánci? A silně se s ním přeli. Nato jim odpověděl: Co jsem teď učinil takového jako vy? Což nejsou Efrajimovy paběrky lepší než Abíezerovo vinobraní? Do vaší ruky dal Bůh midjánská knížata Óréba a Zéba. Co jsem mohl udělat jako vy? Tehdy ochabl jejich hněv proti němu, když promluvil tato slova. Gedeón přišel k Jordánu a prošel jím se třemi sty muži, kteří byli s ním, vyčerpaní, pronásledující nepřítele. Požádal tedy muže ze Sukótu: Dejte, prosím, po bochníku chleba lidu, který jde v mých stopách, protože jsou vyčerpaní. Pronásleduji midjánské krále Zebacha a Salmunu. Ale sukótská knížata odpověděla? Cožpak je pěst Zebacha a Salmuny již ve tvé ruce, že máme dát tvé armádě chléb? Nato Gedeón řekl: Za tohle zmlátím vaše tělo stepním trním a bodláky, až dá Hospodin Zebacha a Salmunu do mé ruky. Vystoupil odtamtud do Penúelu a promluvil k nim podobně. Muži z Penúelu mu odpověděli stejně, jako odpověděli muži sukótští. Také mužům v Penúelu řekl: Až se v pokoji navrátím, strhnu tuto věž. Zebach a Salmuna byli v Karkóru a s nimi jejich vojska, okolo patnácti tisíc, všichni, kteří zbyli z celého vojska synů východu. Padlých bylo sto dvacet tisíc mužů schopných tasit meč. Gedeón vytáhl cestou těch, kdo přebývají ve stanech na východ od Nóbachu a Jogbohy, a přepadl tábor, právě když ten tábor spočíval v bezpečí. Zebach a Salmuna utíkali a on je pronásledoval. Zajal oba midjánské krále, Zebacha a Salmunu, a celé vojsko uvedl v paniku. Když se Gedeón, syn Jóášův, vracel z té bitvy od svahu Cheresu, zajal mládence ze sukótských mužů, vyptával se ho a on pro něho sepsal knížata Sukótu a jeho starší, sedmdesát sedm mužů. Pak přišel k sukótským mužům a řekl: Zde jsou Zebach a Salmuna, pro které jste mě hanobili slovy: Cožpak je pěst Zebacha a Salmuny již ve tvé ruce, že máme dát tvým unaveným mužům chléb? A vzal starší toho města a stepní trní a bodláky a dal jimi sukótským mužům za vyučenou. Strhl i věž v Penúelu a zabil muže toho města. Potom se zeptal Zebacha a Salmuny: Jak vypadali ti muži, které jste zabili na Táboře? Odpověděli: Jaký jsi ty, takoví byli oni, všichni podle vzezření královští synové. On řekl: To byli mí bratři, synové mé matky. Jakože živ je Hospodin: Kdybyste je nechali žít, nezabil bych vás. A Jeterovi, svému prvorozenému, řekl: Vstaň, zabij je. Ale ten chlapec nevytáhl svůj meč, neboť se bál. Byl totiž ještě malý. Tu řekl Zebach a Salmuna: Vstaň ty a zasáhni nás, vždyť jaký muž, taková jeho síla. Gedeón tedy vstal, zabil Zebacha a Salmunu a vzal si půlměsíčky, které měli na šíjích jejich velbloudi. Izraelští muži pak Gedeónovi řekli: Vládni nad námi ty i tvůj syn a také tvůj vnuk, protože jsi nás zachránil z ruky Midjánců. Ale Gedeón jim odpověděl: Nebudu nad vámi vládnout já, ani můj syn nad vámi nebude vládnout. Nad vámi bude vládnout Hospodin. Gedeón jim dále řekl: Dovolte mi přednést vám prosbu: Dejte mi každý kroužek ze své kořisti. Měli totiž zlaté kroužky, protože tamti byli Izmaelité. Oni odpověděli: Rádi dáme. Rozprostřeli plášť a hodili tam všichni kroužek ze své kořisti. Váha těch zlatých kroužků, které si vyžádal, byla tisíc sedm set šekelů zlata mimo ty půlměsíčky, náušnice a roucha z purpuru, která měli na sobě midjánští králové, a mimo náhrdelníky, které visely na šíjích jejich velbloudů. Gedeón z toho udělal efód, postavil ho ve svém městě, v Ofře, a všichni z Izraele tam za ním chodili smilnit, takže se stal Gedeónovi a jeho domu léčkou. Tehdy byli Midjánci před syny Izraele pokořeni a již nepozdvihli hlavu. Země měla v Gedeónových dnech čtyřicet let klid. Jerubaal, syn Jóášův, pak odešel a usadil se ve svém domě. Gedeón měl dále sedmdesát synů, vzešlých z jeho beder, protože měl mnoho žen. Také jeho konkubína, kterou měl v Šekemu, mu porodila syna a tomu dal jméno Abímelek. Nakonec Gedeón, syn Jóášův, zemřel v utěšených šedinách a byl pohřben do hrobu svého otce Jóaše v Abíezerské Ofře. I stalo se, jakmile Gedeón zemřel, že se synové Izraele odvrátili, chodili smilnit za baaly a ustanovili Baal-beríta svým bohem. Synové Izraele si nepamatovali na Hospodina, svého Boha, který je vysvobozoval z ruky všech jejich okolních nepřátel. Ani neprokázali milosrdenství domu Jerubaala Gedeóna za veškeré dobro, jež vykonal pro Izrael. Abímelek, syn Jerubaalův, pak šel do Šekemu k bratrům své matky a promluvil k nim a ke vší čeledi z domu rodu své matky: Promluvte prosím ke všem občanům Šekemu: Co je pro vás lepší? Má nad vámi vládnout sedmdesát mužů, samí synové Jerubaalovi? Co kdyby nad vámi vládl jediný muž? Vzpomeňte si, že jsem vaše kost a vaše tělo. Když o něm bratři jeho matky promluvili ke všem občanům Šekemu všechna tato slova, jejich srdce se naklonilo za Abímelekem, protože si řekli: Je to náš bratr. Dali mu sedmdesát šekelů stříbra z chrámu Baal-beríta a Abímelek si za ně najal ničemné a bezohledné muže, kteří ho následovali. A přišel do Ofry, do domu svého otce, a zabil své bratry, syny Jerubaalovy, sedmdesát mužů na jednom kameni. Zůstal Jótam, nejmladší syn Jerubaalův, protože se ukryl. Pak se shromáždili všichni občané Šekemu a celé Bét-miló. Šli a ustanovili Abímeleka za krále u dubu, který stojí v Šekemu. Když to oznámili Jótamovi, šel a postavil se na vrchol hory Gerizím, pozvedl svůj hlas a zavolal. Řekl jim: Poslouchejte mě, občané Šekemu, a vás nechť vyslechne Bůh. Tak se jednou sešly stromy, aby nad sebou pomazaly krále, a řekly olivě: Kraluj nad námi. Oliva jim však pravila: Cožpak bych se vzdala své tučnosti, pro kterou mě oslavují bohové i lidé, a šla se kymácet nad stromy? Stromy tedy řekly fíkovníku: Pojď ty, kraluj nad námi. I fíkovník jim odpověděl: Cožpak bych se vzdal své sladkosti a svého dobrého ovoce a šel se kymácet nad stromy? Nato řekly stromy révě: Pojď ty, kraluj nad námi. Rovněž réva jim pravila: Cožpak bych se vzdala svého mladého vína, které dává radost bohům i lidem, a šla se kymácet nad stromy? Ještě řekly všechny stromy bodláku: Pojď ty, kraluj nad námi. A bodlák stromům odpověděl: Jestliže mě opravdu chcete pomazat za krále nad sebou, přijďte a schovejte se v mém stínu. Pokud ne, ať vyjde z bodláku oheň a stráví libanonské cedry. Nyní, jestliže jste si počínali věrně a bezúhonně, když jste ustanovili Abímeleka králem, pokud jste prokázali dobro Jerubaalovi a jeho domu a naložili jste s ním podle toho, co vykonaly jeho ruce, – můj otec přece bojoval za vás, dal v sázku svou duši a vysvobodil vás z ruky Midjánců, ale vy jste dnes povstali proti domu mého otce, zabili jste jeho syny, sedmdesát mužů, na jednom kameni a králem nad občany Šekemu jste ustanovili Abímeleka, syna jeho služebnice, protože je to váš bratr – jestliže jste tedy věrně a bezúhonně jednali s Jerubaalem a s jeho domem tohoto dne, radujte se z Abímeleka a také on ať se raduje z vás. Pokud tomu tak není, ať vyjde z Abímeleka oheň a stráví občany Šekemu a Bét-miló a ať vyjde oheň z občanů Šekemu a z Bét-miló a stráví Abímeleka. Potom Jótam utekl, prchal pryč od svého bratra Abímeleka, odešel do Beéru a bydlel tam. Abímelek vládl nad Izraelem tři roky. Bůh pak poslal mezi Abímeleka a občany Šekemu zlého ducha a občané Šekemu se k Abímelekovi zachovali zrádně. To pro násilí spáchané na sedmdesáti Jerubaalových synech, aby jejich krev dopadla na jejich bratra Abímeleka, který je zabil, a na občany Šekemu, kteří posilnili jeho ruce, aby zabil své bratry. Občané Šekemu mu nastražili zálohy na vrcholech hor a okrádali každého, kdo procházel po cestě kolem nich. Abímelekovi to bylo oznámeno. Tehdy přišel Gaal, syn Ebedův, a jeho bratři a procházeli Šekemem. Občané Šekemu mu důvěřovali. Vyšli na pole a sbírali víno ze svých vinic, šlapali ho a uspořádali slavnost. Vstoupili do chrámu svého boha, jedli a pili a proklínali Abímeleka. Tehdy řekl Gaal, syn Ebedův: Kdo je Abímelek a kdo jsou šekemští, že jim budeme sloužit? Což to není syn Jerubaalův a není Zebúl jeho dohlížitel? Služte mužům Chamóra, otce Šekemova. Proč my máme sloužit jemu? Kéž bych měl tento lid pod svým velením, abych Abímeleka odstranil! Abímelekovi řekl: Rozmnož svou armádu a vytáhni. Když Zebúl, kníže města, uslyšel slova Gaala, syna Ebedova, vzplanul jeho hněv. A poslal k Abímelekovi tajně posly se slovy: Hle Gaal, syn Ebedův, a jeho bratři přicházejí do Šekemu. Pozor na ně! Pobuřují město proti tobě. Nuže, vstaň v noci, ty i lid, který je s tebou, a nastraž v poli zálohu. A časně ráno, jakmile vyjde slunce, vstaneš, vtrhneš do města a hle, on a lid, jenž je s ním, vytáhne proti tobě a ty s ním naložíš, jak se ti namane. V noci tedy Abímelek a všechen lid, který byl s ním, vstal a nastražili na Šekem zálohu – čtyři oddíly. Když Gaal, syn Ebedův, vyšel a postavil se do vchodu městské brány, Abímelek a lid, který byl s ním, vstal ze zálohy. Gaal ten lid spatřil a řekl Zebúlovi: Podívej se, lid sestupuje z vrcholů hor. Ale Zebúl mu odpověděl: Vidíš jen stín hor, podobný mužům. Gaal však mluvil stále dál. Řekl: Hle, lid sestupuje ze středu země a jeden oddíl přichází od cesty k dubu věštců. Nato mu Zebúl řekl: Kde jsou tedy tvá ústa, kterými jsi prohlásil: Kdo je Abímelek, že mu máme sloužit? Cožpak tohle není ten lid, kterým jsi kvůli němu pohrdl? Vytáhni už konečně a bojuj proti němu. Gaal tedy vytáhl v čele šekemských občanů a bojoval proti Abímelekovi. Abímelek jej však pronásledoval a on před ním utekl. Padlo mnoho probodených až po vchod do brány. Abímelek se usadil v Arúmě a Zebúl Gaala a jeho bratry vyhnal, takže nezůstali v Šekemu. I stalo se příštího dne, že lid vyšel na pole. Oznámili to Abímelekovi. Ten vzal lid, rozdělil je do tří oddílů a v poli nastražil zálohu. Rozhlédl se a hle, lid vychází z města. Povstal proti nim a pobil je. Abímelek a oddíly, které byly s ním, vtrhly a postavily se ke vchodu do městské brány. Další dva oddíly pak vtrhly na všechny, kdo byli na poli, a pobily je. Abímelek proti městu bojoval celý den, dobyl to město a lid, jenž byl v něm, zabil. Město zbořil a posypal ho solí. Když to uslyšeli všichni občané šekemské věže, vešli do sklepení chrámu El-beríta. Abímelekovi bylo oznámeno, že se shromáždili všichni občané šekemské věže. Tu Abímelek vystoupil na horu Salmón, on i všechen lid, který byl s ním. Abímelek s sebou vzal sekery, usekl větev ze stromu, zvedl ji a položil se ji na rameno. Lidu, který byl s ním, řekl: Co jste viděli, že jsem udělal, pospěšte si a udělejte to jako já. Také všechen lid tedy usekl každý svou větev, šli za Abímelekem, položili je na sklepení a zapálili nad nimi na tom sklepení oheň. Tak zemřeli také všichni lidé ze šekemské věže, asi tisíc mužů a žen. Potom šel Abímelek do Tebesu, utábořil se u Tebesu a dobyl jej. Uprostřed toho města byla pevná věž. Tam utekli všichni muži a ženy, všichni občané města, zavřeli za sebou a vystoupili na střechu té věže. Abímelek přišel k věži, bojoval proti ní a přistoupil až ke vchodu té věže, aby ji spálil ohněm. Vtom svrhla jedna žena Abímelekovi na hlavu vrchní mlýnský kámen a prorazila mu lebku. Rychle zavolal na služebníka, svého zbrojnoše, a řekl mu: Vytáhni svůj meč a usmrť mě. Jinak o mně budou říkat: Zabila jej žena. Jeho služebník jej tedy probodnul a on zemřel. Když izraelští muži viděli, že Abímelek zemřel, odešli každý do svého domova. Tak Bůh odplatil Abímelekovi za zlo, jež spáchal proti svému otci, když zabil svých sedmdesát bratrů. Také všechno zlo šekemských mužů Bůh obrátil na jejich hlavu a přišla na ně kletba Jótama, syna Jerubaalova. Po Abímelekovi pak povstal k záchraně Izraele isacharský muž Tóla, syn Púy, syna Dódova. Ten bydlel v Šamíru v efrajimském pohoří. Soudil Izrael dvacet tři let. Zemřel a byl pohřben v Šamíru. Po něm povstal Jaír Gileádský a soudil Izrael dvacet dva let. Ten měl třicet synů, jezdících na třiceti oslech a patřilo jim třicet měst. Podle nich nazývají Jaírova tábořiště, která jsou v zemi Gileádu, až do tohoto dne. Jaír zemřel a byl pohřben v Kamónu. A synové Izraele dále páchali to, co je zlé v Hospodinových očích, sloužili baalům a aštoretám, bohům aramejským, bohům sidónským, bohům moábským, bohům synů Amónových a bohům Pelištejců. Opustili Hospodina a nesloužili mu. Tehdy vzplanul proti Izraeli Hospodinův hněv a on je vydal do ruky Pelištejců a do ruky synů Amónových. Stírali a svírali syny Izraele od onoho roku po osmnáct let, všechny syny Izraele, kteří sídlili na druhé straně Jordánu v emorejské zemi, jež leží v Gileádu. Synové Amónovi přešli Jordán, aby bojovali také proti Judovi, proti Benjamínovi a proti Efrajimovu domu. Izraelcům bylo velmi úzko. Synové Izraele tehdy volali k Hospodinu o pomoc: Zhřešili jsme proti tobě, vždyť jsme opustili našeho Boha a sloužili jsme baalům. Nato Hospodin synům Izraele odpověděl: Od Egypťanů, od Emorejců, od synů Amónových a od Pelištejců, Sidónců, Amálekovců a Maónců, když vás utlačovali a křičeli jste ke mně, nezachraňoval jsem vás snad z jejich ruky? Jenže vy jste mě opustili a sloužili jste jiným bohům. Proto vás už nebudu zachraňovat. Jděte a volejte o pomoc k bohům, které jste si vyvolili. Oni ať vás zachrání v době vašeho soužení. Avšak synové Izraele řekli Hospodinu: Zhřešili jsme, nalož s námi zcela tak, jak je dobré ve tvých očích. Jen nás, prosíme, tohoto dne vysvoboď. Pak odstranili ze svého středu cizí bohy, sloužili Hospodinu a jeho duše se ustrnula nad trápením Izraele. Synové Amónovi byli svoláni a utábořili se v Gileádu. Synové Izraele se také shromáždili a utábořili se v Mispě. Tu lidé – gileádská knížata – říkali jeden druhému: Muž, který začne bojovat proti synům Amónovým, se stane předákem všech obyvatel Gileádu. Jiftách Gileádský byl udatný hrdina a byl synem prostitutky. Jiftácha zplodil Gileád. I Gileádova žena mu porodila syny. Když synové té ženy vyrůstali, Jiftácha vyhnali. Řekli mu: Neobdržíš dědictví v domě našeho otce, protože jsi synem jiné ženy. Jiftách před svými bratry utekl a bydlel v zemi Tóbu. K Jiftáchovi se seběhli ničemní muži a podnikali s ním výpady. I stalo se po několika dnech, že synové Amónovi bojovali s Izraelem. Pak se stalo, když už synové Amónovi bojovali s Izraelem, že přišli gileádští starší, aby vzali Jiftácha ze země Tóbu. Řekli Jiftáchovi: Pojď, staneš se naším vůdcem. Bojujme proti synům Amónovým. Nato Jiftách gileádským starším odpověděl: Cožpak jste mě vy neměli v nenávisti a nevyhnali jste mě z domu mého otce? Proč jste teď, když je vám úzko, přišli za mnou? Gileádští starší Jiftáchovi řekli: Proto jsme se nyní obrátili na tebe. Půjdeš s námi, budeš bojovat proti synům Amónovým a staneš se naším předákem nade všemi obyvateli Gileádu. Tu Jiftách gileádským starším řekl: Jestliže mě pohnete k návratu, abych bojoval proti synům Amónovým a Hospodin je přede mnou vydá, já budu vaším velitelem. Gileádští starší Jiftáchovi odpověděli: Hospodin bude mezi námi svědkem, jestliže to neprovedeme podle tvého slova. Jiftách tedy šel s gileádskými staršími a lid jej ustanovil nad sebou za předáka a za vůdce. Jiftách přednesl všechna svá slova před Hospodinem v Mispě. Potom poslal Jiftách posly ke králi synů Amónových se slovy: Co proti mně máš, že jsi ke mně přitáhl, abys vedl válku proti mé zemí? Král synů Amónových Jiftáchovým poslům odpověděl: Vždyť Izrael zabral mou zemi, když vystupoval z Egypta, od Arnónu až po Jabok a až k Jordánu. Nuže, vrať ji zpět v pokoji. Jiftách pak poslal zase znovu posly ke králi synů Amónových. A řekl mu: Toto prohlásil Jiftách: Izrael nezabral moábskou zemi ani zemi synů Amónových. Protože když vystupovali z Egypta, šel Izrael pustinou až k Rákosovému moři a přišel do Kádeše. Tu poslal Izrael posly k edómskému králi se slovy: Dovol, ať jen projdu tvou zemí. Ale edómský král je nevyslyšel. Také k moábskému králi poslal, ale ani ten nesvolil, a tak Izrael zůstal v Kádeši. Šel pustinou, obešel edómskou zemi a moábskou zemi a přišel k moábské zemi od východu slunce. Utábořili se na druhé straně Arnónu. Nevstoupili na moábské území, protože Arnón je hranicí Moábu. Pak poslal Izrael posly k emorejskému králi Síchonovi, králi Chešbónu. Izrael mu řekl: Dovol, ať jen projdeme tvou zemí až na moje území. Ani Síchon Izraeli nevěřil, že jen projde jeho územím. Síchon shromáždil všechen svůj lid, utábořili se v Jahasu a bojoval s Izraelem. A Hospodin, Bůh Izraele, vydal Síchona a všechen jeho lid Izraeli do ruky a pobili je. Izrael obsadil celou zemi Emorejců, obyvatel oné země. Obsadili veškeré emorejské území od Arnónu až k Jaboku a od pustiny až k Jordánu. Nuže, Hospodin, Bůh Izraele, podrobil Emorejce svému izraelskému lidu, a ty že ho obsadíš? Což neobsadíš to, co ti podrobí Kemóš, tvůj bůh, právě a jen to? Vše, co podrobil Hospodin, náš Bůh, nám, to obsadíme my. Nuže, cožpak jsi opravdu lepší než moábský král Balák, syn Sipórův? Cožpak opravdu vedl při s Izraelci, bojoval snad vážně proti nim? Když bydlel Izrael v Chešbónu a v jeho vesnicích, v Aróeru a v jeho vesnicích a ve všech městech, která jsou vedle Arnónu, tři sta let, proč jste je nedobyli zpět během oné doby? Já jsem se vůči tobě neprohřešil, avšak ty proti mně pácháš zlo, když proti mně chceš vést válku. Ať dnes Hospodin rozhodne jako soudce mezi syny Izraele a mezi syny Amónovými. Ale král synů Amónových neposlechl Jiftáchova slova, která mu vzkázal. Tu na Jiftáchovi spočinul Duch Hospodinův. Táhl Gileádem a Manasesem, táhl i Mispou gileádskou a z Mispy gileádské táhl k synům Amónovým. Jiftách tehdy učinil slib Hospodinu. Řekl: Jestliže opravdu vydáš syny Amónovy do mé ruky, stane se toto: Cokoli vycházející, co mi vyjde naproti ze dveří mého domu, až se v pokoji navrátím od synů Amónových, bude patřit Hospodinu a přinesu to jako zápalnou oběť. Potom Jiftách táhl k synům Amónovým, aby proti nim bojoval, a Hospodin je vydal do jeho ruky. A pobíjel je od Aróeru, až tam, kudy se jde do Minítu, dvacet měst až po Ábel-keramím, tuze velkou porážkou. Synové Amónovi byli před syny Izraele pokořeni. Když přicházel Jiftách do Mispy ke svému domu, hle, jeho dcera mu vyšla naproti s tamburínkami a s tanci. Neměl mimo ni syna ani dceru, pouze ji, jedináčka. I stalo se, jak ji uviděl, že roztrhl své roucho a řekl: Běda, má dcero, nadobro jsi mě srazila. Ty na mě přivádíš zkázu. Já jsem se zavázal Hospodinu svými ústy a nemohu to vzít zpět. Nato mu řekla: Můj otče, zavázal ses Hospodinu svými ústy. Nalož se mnou podle toho, co vyšlo z tvých úst, poté, co za tebe Hospodin vykonal pomstu nad tvými nepřáteli ze synů Amónových. Dále svému otci řekla: Ať je se mnou uzavřena tato úmluva: Nech mi dva měsíce. Chci odejít se svými přítelkyněmi, budu se rozplývat nářkem na horách a budu oplakávat své panenství. Odpověděl jí: Jdi. Dal jí na to dva měsíce a ona šla se svými přítelkyněmi a oplakávala v horách své panenství. I stalo se po dvou měsících, když se navrátila k svému otci, že s ní naložil podle svého slibu, který dal. Ona nepoznala muže. Stalo se pak v Izraeli zvykem, že se rok co rok dcery Izraele scházely, aby si připomínaly dceru Jiftácha Gileádského po čtyři dny v roce. Efrajimští muži byli svoláni, táhli na sever a řekli Jiftáchovi: Proč jsi táhl bojovat proti synům Amónovým a nás jsi nezavolal, abychom šli s tebou? Tvůj dům nad tebou spálíme ohněm. Nato jim Jiftách řekl: Byl jsem mužem velikého sporu, já a můj lid, se syny Amónovými. Volal jsem k vám o pomoc, ale nezachránili jste mě z jejich ruky. Když jsem viděl, že mě nezachráníte, vystavil jsem tedy svůj život nebezpečí, táhl jsem na syny Amónovy a Hospodin mi je vydal do ruky. Proč jste na mě tohoto dne vytáhli, abyste proti mně bojovali? Pak Jiftách shromáždil všechny gileádské muže, bojoval s Efrajimem a gileádští muži pobili Efrajimce, protože řekli: Vy Gileáďané jste efrajimští uprchlíci uprostřed Efrajima a uprostřed Manasesa. Gileád dobyl na Efrajimovi jordánské brody. Kdykoli se stalo, že efrajimští uprchlíci říkali: Chci se přebrodit, tu jim gileádští muži odpověděli: Ty jsi Efratejec? Pokud řekl: Nejsem, poručili mu: Tak řekni: Šibbolet. Pokud řekl: Sibbolet a nedokázal to vyslovit správně, chytili ho a zabili ho tam u jordánských brodů. V oné době padlo z Efrajima čtyřicet dva tisíce mužů. Jiftách soudil Izrael šest let. I zemřel Jiftách Gileádský a byl pohřben v jednom z gileádských měst. Po něm soudil Izrael Ibsán z Bét-lechemu. Ten měl třicet synů. Třicet dcer vyvdal pryč a třicet dcer přivedl pro své syny odjinud. Izrael soudil sedm let. I zemřel Ibsán a byl pohřben v Bét-lechemu. Po něm soudil Izrael Elón Zabulónský. Soudil Izrael deset let. I zemřel Elón Zabulónský a byl pohřben v Ajalónu v zabulónské zemi. Po něm soudil Izrael Abdón, syn Hiléla Pireatónského. Ten měl čtyřicet synů a třicet vnuků jezdících na sedmdesáti oslech. Soudil Izrael osm let. I zemřel Abdón, syn Hiléla Pireatónského, a byl pohřben v Pireatónu v efrajimské zemi v Amáleckém pohoří. Synové Izraele dále páchali to, co je v Hospodinových očích zlé, a Hospodin je vydal na čtyřicet let do ruky Pelištejců. Byl jeden muž ze Soreje z danovské čeledi jménem Manóach. Jeho žena byla neplodná a nerodila. Té ženě se ukázal Hospodinův anděl a řekl jí: Jen pohleď: Jsi neplodná a nerodila jsi, ale otěhotníš a porodíš syna. Nuže, měj se bedlivě na pozoru: Nebudeš pít víno ani pivo a nebudeš jíst nic nečistého. Neboť hle, budeš těhotná a porodíš syna. Na jeho hlavu nevstoupí břitva, protože ten chlapec bude od těhotenství Boží nazír. On začne zachraňovat Izrael z ruky Pelištejců. Ta žena šla a řekla svému muži: Přišel ke mně muž Boží. Jeho vzhled byl jako vzhled Božího anděla, velmi hrozný. Nezeptala jsem se ho, odkud je, ani on mi neoznámil své jméno. A řekl mi: Hle, ty budeš těhotná a porodíš syna. Teď nebudeš pít víno ani pivo a nebudeš jíst žádnou nečistotu, protože ten chlapec bude Boží nazír od samého těhotenství až do dne své smrti. Nato Manóach naléhavě prosil Hospodina. Řekl: Dovol, můj Pane, prosím, ať muž Boží, kterého jsi poslal, přijde znovu k nám a poučí nás, co máme udělat s tím narozeným chlapcem. A Bůh Manóacha vyslyšel. Boží anděl přišel znovu k té ženě, když pobývala na poli a její muž Manóach s ní nebyl. Ta žena si tedy pospíšila, běžela a oznámila to svému muži. Řekla mu: Hle, ukázal se mi ten muž, jenž ke mně onehdy přišel. Tu Manóach vstal a šel za svou ženou, přišel k tomu muži a zeptal se ho: Ty jsi ten muž, který mluvil s touto ženou? On odpověděl: To jsem já. Manóach řekl: Nechť se nyní naplní tvá slova přikazující, jaké je nařízení o tom chlapci a jeho díle. Hospodinův anděl Manóachovi řekl: Ať se ta žena má na pozoru před vším, o čem jsem jí řekl. Nepojí z ničeho, co pochází z vinné révy. Nebude pít víno ani pivo a nebude jíst žádnou nečistotu. Vše, co jsem jí přikázal, ať zachovává. Manóach pak Hospodinovu andělu řekl: Dovol, ať tě zdržíme a připravíme ti kůzle. Hospodinův anděl Manóachovi odpověděl: Pokud mě zdržíš, nepojím z tvého pokrmu, ale připravíš-li Hospodinu zápalnou oběť, přines ji. Manóach totiž nevěděl, že je to Hospodinův anděl. Manóach se pak Hospodinova anděla zeptal: Jak zní tvé jméno? Ať tě poctíme, až se naplní tvé slovo. Ale Hospodinův anděl mu odpověděl: Proč se ptáš na mé jméno? Je podivuhodné. Manóach tedy vzal kůzle a přídavnou oběť a přinesl to na skálu Hospodinu. Ten se ukázal jako podivuhodný ve svém působení a Manóach a jeho žena to viděli. I stalo se, když stoupal plamen od oltáře k nebesům, že i Hospodinův anděl vystoupil v plameni z oltáře. Když to Manóach a jeho žena viděli, padli tváří k zemi. Více se už Hospodinův anděl Manóachovi a jeho ženě neukazoval. Tehdy Manóach poznal, že to byl Hospodinův anděl. Tu Manóach řekl své ženě: Jistě zemřeme, protože jsme viděli Boha. Ale jeho žena mu odpověděla: Kdyby se Hospodinu zalíbilo nás usmrtit, nepřijal by z naší ruky zápalnou a přídavnou oběť, ani by nám neukázal všechny tyto věci a nezvěstoval by nám po celý ten čas něco takového. Ta žena pak porodila syna a nazvala ho jménem Samson. Chlapec vyrůstal a Hospodin mu žehnal. A Hospodinův Duch jej začal ponoukat v táboře Danovců mezi Soreou a Eštaólem. Tehdy Samson sestoupil do Timny a spatřil v Timně ženu z pelištejských dcer. Vystoupil tedy odtamtud a oznámil to svému otci a své matce. Řekl: Uviděl jsem v Timně ženu z pelištejských dcer. Nuže, vezměte ji pro mě za ženu. Jeho otec a matka mu však řekli: Cožpak se nenajde žena mezi dcerami tvých bratrů a v celém mém lidu, že si jdeš vzít ženu z neobřezaných Pelištejců? Ale Samson svému otci odpověděl: Tu pro mě vezmi, protože ona je v mých očích ta pravá. Jeho otec ani matka nevěděli, že je od Hospodina, protože on hledá u Pelištejců příležitost. V oné době Pelištejci vládli nad Izraelci. I sestoupil Samson, jeho otec i matka do Timny a přišli až k vinicím u Timny a hle, potkal se s ním mladý řvoucí lev. Tu jej uchvátil Duch Hospodinův a on ho roztrhl, jako by roztrhl kůzle, ačkoliv neměl nic v ruce. Svému otci ani matce nepověděl, co udělal. Pak sestoupil dolů a promluvil s tou ženou; v Samsonových očích to byla ta pravá. Po několika dnech se opět vrátil, aby si ji vzal. Přitom odbočil, aby se podíval na zdechlinu toho lva, a vida: V těle toho lva byl roj včel a med. Tak si ho vyškrábl na dlaň a dal se při chůzi do jídla. Přišel k svému otci a matce, dal jim to a oni jedli. Nepověděl jim však, že ten med vyškrábl ze lvího těla. Jeho otec pak sestoupil k té ženě a Samson tam uspořádal hostinu, protože tak to mládenci dělávali. I stalo se, jak ho uviděli, že vybrali třicet společníků a ti zůstali s ním. Samson jim řekl: Dovolte, ať vám dám hádanku. Jestliže mi s jistotou sdělíte její řešení za sedm dnů hostiny a uhodnete-li, dám vám třicet košil a třicet proměnných rouch. Jestliže mi ho ale nebudete schopni oznámit, dáte vy mně třicet košil a třicet proměnných rouch. Řekli mu: Dej nám svou hádanku, poslechneme si ji. Řekl jim tedy: Ze žrouta vyšla potrava a ze silného vyšla sladkost. Tři dny nebyli schopni oznámit řešení té hádanky. Když nastal sedmý den, řekli Samsonově ženě: Přemluv svého muže, ať nám sdělí řešení té hádanky, jinak spálíme tebe i dům tvého otce ohněm. Copak jste nás svolali kvůli našemu ožebračení? To snad ne? Samsonova žena se před ním rozplakala a řekla: Vůbec mě nemáš rád, nemiluješ mě. Synům mého lidu jsi dal hádanku a mně jsi nesdělil její řešení. Řekl jí: Hle, svému otci ani své matce jsem ho nesdělil, a tobě ho mám sdělit? A plakala před ním těch sedm dnů, kdy měli svou hostinu. Sedmý den se stalo, že jí ho sdělil, protože na něho naléhala. I sdělila řešení té hádanky synům svého lidu. Muži toho města mu pak sedmého dne, dříve než zapadlo slunko, řekli: Co je sladší než med a co silnější než lev? Odpověděl jim: Kdybyste neorali s mou jalovicí, mou hádanku byste neuhodli. Tu jej uchvátil Duch Hospodinův a sestoupil do Aškalónu. Pobil z nich třicet mužů, pobral jejich výstroj a dal proměnná roucha těm, kdo sdělili řešení hádanky. Pak vzplanul jeho hněv a on vystoupil do domu svého otce. Samsonova žena se potom dostala jeho příteli, který mu byl společníkem. I stalo se po několika dnech ve dnech sklizně pšenice, že Samson navštívil svou ženu s kůzletem. Řekl: Chci vejít ke své ženě do pokoje. Ale její otec mu nedovolil vejít. Její otec dále řekl: Říkal jsem si stále, že jsi ji opravdu neměl rád, a dal jsem ji tvému společníkovi. Což není její mladší sestra hezčí než ona? Nechť je tvá místo ní. Ale Samson jim řekl: Tentokrát jsem vůči Pelištejcům nevinný, když s nimi zle naložím. Tu Samson šel a polapil tři sta lišek. Vzal pochodně, obrátil ocas k ocasu a umístil jednu pochodeň doprostřed mezi ty dva ocasy. Pak zapálil na pochodních oheň a vypustil je do nepožatého obilí Pelištejců. Tak zapálil vše – od stohu přes nepožaté obilí až po vinici i olivový háj. Pelištejci se ptali: Kdo tohle udělal? A lidé říkali: Samson, zeť toho Timnaťana, protože vzal jeho ženu a dal ji jeho společníkovi. A tak Pelištejci vyšli a upálili ji i jejího otce ohněm. Nato jim Samson řekl: Pokud budete páchat něco takového, tak nepřestanu, dokud se vám nepomstím. A zbil je, hlava nehlava, velkou ranou. Pak sestoupil dolů a usadil se ve skalní strži Étamu. Pelištejci však vytáhli, utábořili se v Judsku a rozložili se v Lechí. Judští muži se ptali: Proč jste proti nám vytáhli? Odpověděli: Abychom spoutali Samsona. Vytáhli jsme, abychom mu provedli to, co on provedl nám. Tři tisíce mužů z Judska tedy sestoupilo ke skalní strži Étamu a řekli Samsonovi: Cožpak jsi nevěděl, že nad námi vládnou Pelištejci? Co jsi nám to provedl? Odpověděl jim: To, co provedli mně, to jsem i já provedl jim. Řekli mu: Sestoupili jsme, abychom tě spoutali, abychom tě vydali Pelištejcům do ruky. Nato jim řekl Samson: Přísahejte mi, že vy proti mně nezasáhnete. Prohlásili tedy před ním: Ne, jenom tě pevně svážeme a vydáme tě do jejich ruky. Určitě tě neusmrtíme. Svázali ho do dvou nových popruhů a odvedli ho od té skály. Když přicházel k Lechí, Pelištejci ho přivítali řevem. Vtom ho uchvátil Duch Hospodinův a popruhy, které měl na pažích, byly jako knoty, které se spálily v ohni, a pouta se mu uvolnila z rukou. Pak našel čerstvou oslí čelist, vztáhl ruku, zmocnil se jí a pobil s ní tisíc mužů. Tehdy Samson pravil: Oslí čelistí hromadu, dvě hromady, oslí čelistí pobil jsem tisíc mužů. I stalo se, když domluvil, že odhodil tu čelist z ruky a nazval ono místo Rámat-lechí. Pak dostal velkou žízeň a volal k Hospodinu. Řekl: Ty jsi vložil do ruky svého otroka tuto velikou spásu a teď tu zemřu žízní a padnu do ruky těch neobřezanců! A Bůh rozpoltil prohlubeň, která je v Lechí. Vyšla z ní voda, on se napil, jeho duch se navrátil a ožil. Proto ji nazval jménem Pramen volajícího, jenž je v Lechí až do tohoto dne. Soudil potom Izrael za dnů Pelištejců dvacet let. Potom šel Samson do Gazy. Uviděl tam prostitutku a vešel k ní. Obyvatelům Gazy bylo řečeno: Přišel sem Samson. Obcházeli a číhali na něho celou noc v bráně toho města a celou tu noc tiše vyčkávali se slovy: Až do svítání a pak ho zabijeme. Samson však ležel jen do půlnoci. Uprostřed noci vstal, uchopil vrata městské brány a obě veřeje a vyrazil je i se závorou. Položil si je na ramena a vynesl na vrchol hory, která se tyčí směrem k Chebrónu. I stalo se potom, že se zamiloval do ženy v údolí Sorék jménem Delíla. Vypravili se k ní tedy pelištejští vladaři a řekli jí: Umluv ho a zjisti, v čem spočívá jeho velká síla a čím jej přemůžeme a svážeme, abychom ho pokořili. My ti dáme každý tisíc sto šekelů stříbra. A tak Delíla řekla Samsonovi: Pověz mi, prosím, v čem spočívá tvá velká síla a čím můžeš být spoután, abys byl poražen. Samson jí pověděl: Jestliže mě svážou sedmi syrovými lany, která nebyla vysušena, zeslábnu a budu jako kterýkoli jiný člověk. Pelištejští vladaři jí tedy přinesli sedm syrových lan, která nebyla vysušena, a těmi ho svázala. Ti, kdo na něj číhali, seděli u ní v pokoji. Řekla mu: Jdou na tebe Pelištejci, Samsone! Zpřetrhal ta lana, jako se přetrhne šňůrka z koudele, když se přiblíží k ohni, a jeho síla nebyla odhalena. Nato Delíla Samsonovi řekla: Vida, podváděl jsi mě a vykládal jsi mi lži. Nyní mi prosím pověz, čím můžeš být spoután. Řekl jí: Jestliže mě pevně svážou novými popruhy, s nimiž nebyla konána práce, zeslábnu a budu jako kterýkoli jiný člověk. Delíla tedy vzala nové popruhy a svázala ho jimi. Pak mu řekla: Jdou na tebe Pelištejci, Samsone! Ti, kdo na něj číhali, seděli v pokoji. Ale on je na svých pažích zpřetrhal jako šňůry. Delíla nato Samsonovi řekla: Až doposud jsi mě podváděl a vykládal jsi mi lži. Pověz mi, čím můžeš být spoután. Řekl jí: Stačí, když vetkáš sedm pramenů vlasů mé hlavy do osnovy. Upevnila osnovu ještě kolíkem a řekla mu: Jdou na tebe Pelištejci, Samsone! On se probral ze spánku a vytrhl ten kolík, člunek i osnovu. Nato mu řekla: Jak můžeš říkat: Miluji tě, když tvé srdce není se mnou? Takhle jsi mě třikrát podvedl a nepověděl jsi mi, v čem spočívá tvá velká síla. I stalo se, když na něho naléhala svými slovy celé dny, dotírala na něho, že se jeho duše k smrti unavila. Tu jí otevřel celé své srdce a řekl jí: Na mou hlavu nevstoupila břitva, protože od lůna své matky jsem Boží nazír. Pokud bych byl oholen, odstoupí ode mě má síla, zeslábnu a budu jako každý jiný člověk. Když Delíla viděla, že jí otevřel celé své srdce, vzkázala a zavolala pelištejské vladaře: Tentokrát přijďte, protože mi otevřel celé své srdce. Pelištejští vladaři k ní přišli a přinesli s sebou stříbro. I uspala jej na svých kolenou, pak zavolala jednoho muže a nechala oholit sedm pramenů vlasů jeho hlavy. Začala ho ponižovat a jeho síla od něj odstoupila. Opět řekla: Jdou na tebe Pelištejci, Samsone! Probral se ze spánku a řekl si: Vyjdu z toho jako tolikrát předtím a otřepu se. On nevěděl, že se od něj Hospodin odvrátil. Pelištejci ho chytili, vyloupali mu oči, zavedli ho do Gazy a svázali ho bronzovými okovy. Byl přinucen mlít ve vězení. Tam, kde byl oholen, mu ale vlasy na hlavě začaly dorůstat. Pelištejští vladaři se shromáždili, aby obětovali velký obětní hod pro svého boha Dágona a pro radost. Řekli: Náš bůh nám vydal do ruky našeho nepřítele Samsona. Když ho lid viděl, chválil svého boha, neboť řekl: Náš bůh nám vydal do ruky našeho nepřítele a pustošitele naší země, který rozmnožil naše pobité. I stalo se, když jim bylo dobře u srdce, že řekli: Zavolejte Samsona, ať nás baví. Zavolali tedy Samsona z vězení, dováděl před nimi a postavili ho mezi sloupy. Tu řekl Samson mládenci, který ho držel za ruku: Pusť mě a nech mě ohmatat ty sloupy, kterými je dům držen, ať se o ně opřu. Ten dům byl plný mužů a žen, byli tam všichni pelištejští vladaři a na střeše asi tři tisíce mužů a žen, kteří se dívali, jak je Samson baví. I volal Samson k Hospodinu. Řekl: Panovníku Hospodine, rozpomeň se, prosím, na mě a posilni mě, prosím, ještě tentokrát, Bože, ať se Pelištejcům pomstím jedinou pomstou za obě své oči. Pak Samson pevně objal oba prostřední sloupy, kterými byl dům držený a vzepřel se o ně, o jeden svou pravicí a o druhý svou levicí. Samson řekl: Ať má duše zemře s Pelištejci. Napnul sílu a ten dům spadl na vladaře a na všechen lid, který v něm byl. Mrtvých, které usmrtil při svém skonu, bylo více, než těch, které usmrtil za svého života. Potom sestoupili jeho bratři a celý dům jeho otce, vyzvedli ho, vynesli a pohřbili ho mezi Soreou a Eštaólem do hrobu jeho otce Manóacha. On soudil Izrael dvacet let. Byl jeden muž z efrajimského pohoří jménem Míkajáš. Ten řekl své matce: Tisíc sto šekelů stříbra, které ti bylo vzato a ty jsi kvůli němu vyslovila kletbu a také jsi mi ji řekla, hle, to stříbro je u mě. Vzal jsem ho já. Jeho matka řekla: Můj synu, jsi požehnaný Hospodinu. A vrátil těch tisíc sto šekelů stříbra své matce. Jeho matka řekla: To stříbro jsem cele oddělila pro Hospodina od sebe svému synovi, aby zhotovil tesanou a litou modlu. Nyní ti je vracím. On to stříbro vrátil své matce. Jeho matka vzala dvě stě šekelů stříbra, dala ho zlatníkovi a ten mu zhotovil tesanou a litou modlu, která stála v Míkajášově domě. Ten muž Míka měl dům bohů, zhotovil si efód a domácího bůžka. Zplnomocnil jednoho ze svých synů a ten se mu stal knězem. V oněch dnech nebyl v Izraeli král; každý dělal, co bylo v jeho očích správné. Byl pak jeden mládenec z judského Betléma, z Judovy čeledi. Byl to lévita pobývající tam jako cizinec. Ten muž odešel z města, z judského Betléma, aby jako cizinec pobýval, kde se naskytne, a přišel do efrajimského pohoří až k Míkovu domu, jak konal svou pouť. Tu se ho Míka zeptal: Odkud přicházíš? Řekl mu: Jsem lévita z judského Betléma a putuji, abych jako cizinec pobýval, kde se naskytne. Nato mu Míka řekl: Zůstaň se mnou a buď mi otcem a knězem. Já ti dám deset šekelů stříbra na rok, řádné ošacení a stravu. Lévita tedy šel. A lévita byl ochoten u toho muže zůstat. Ten mládenec pro něho byl jako jeden z jeho synů. Míka lévitu zplnomocnil, on se stal jeho kněžským služebníkem a zůstal v Míkově domě. Míka tehdy řekl: Nyní jsem poznal, že mi Hospodin bude prokazovat dobro, protože se u mě stal knězem ten lévita. V oněch dnech nebyl v Izraeli král. A v oněch dnech pro sebe danovský kmen hledal dědictví, aby se usídlil, protože mu až do onoho dne nepřipadlo mezi izraelskými kmeny nic do dědictví. Synové Danovi tedy poslali pět mužů ze své čeledi, bojovníků ze svých končin ze Soreje a z Eštaólu, aby prozkoumali zemi a aby ji důkladně prohlédli. Řekli jim: Jděte a důkladně prohlédněte tu zemi. Přišli do efrajimského pohoří až k Míkovu domu a nocovali tam. Když byli u Míkova domu, všimli si hlasu toho lévijského mládence. Zašli tam a zeptali se ho: Kdo tě sem přivedl? Co tady děláš? Co to tu máš? Odpověděl jim: To a to se mnou Míka dojednal, najal mě a já jsem se mu stal knězem. Nato mu řekli: Prosíme, doptávej se Boha, ať poznáme, zdali dopřeje úspěch naší cestě, po níž jdeme. Kněz jim řekl: Jděte v pokoji. Vaše cesta, po níž půjdete, je před Hospodinem. Těch pět mužů šlo, přišli do Lajiše a viděli lid, který v něm byl poklidný, bydlel v bezpečí po způsobu Sidónců a byl bezstarostný. Nikdo v zemi nepotupoval úmluvu, nezískával vlastnictví mocí. Byli daleko od Sidónců a neměli s nikým úmluvu. Vrátili se ke svým bratrům do Soreje a Eštaólu. Jejich bratři se jich zeptali: Jak jste na tom? Odpověděli: Vstaňte a vytáhneme proti nim, protože jsme viděli tu zemi a hle, je velmi dobrá, ale vy jste neteční. Nebuďte líní jít, vstoupit do té země a obsadit ji. Až vytáhnete, přijdete k bezstarostnému lidu a země je rozlehlá na všechny strany, vždyť Bůh ji vydal do vaší ruky – místo, kde není nouze vůbec v ničem, co bývá na zemi. I vyrazilo odtamtud z danovské čeledi, ze Soreje a z Eštaólu, šest set mužů, přepásaných válečnými zbraněmi. Vytáhli a utábořili se u Kirjat-jearímu v Judsku. Kvůli tomu nazvali ono místo Danovský tábor a je tomu tak až do tohoto dne. Všimněte si ho za Kirjat-jearímem. Odtamtud prošli efrajimským pohořím a přišli až k Míkovu domu. Tu promluvilo těch pět mužů, kteří se vydali prozkoumat zemi Lajiš. Řekli svým bratrům: Zdalipak víte, že je v těchto domech efód, domácí bůžek a tesaná a litá modla? Nuže, rozvažte, co provedete. Zašli tam tedy, přišli k domu toho lévijského mládence, k domu Míkovu, a zeptali se ho, jak se mu daří, zatímco šest set mužů z Danových synů, přepásaných válečnými zbraněmi, stálo u vchodu do brány. Pak vystoupilo těch pět mužů, kteří se vydali prozkoumat zemi. Přišli tam, vzali tu tesanou modlu a efód, domácího bůžka i litou modlu. Kněz přitom stál u vchodu do brány se šesti sty muži, přepásanými válečnými zbraněmi. Když ti muži vešli do Míkova domu a vzali tesanou modlu, efód, domácího bůžka a litou modlu, zeptal se jich kněz: Co to děláte? Odpověděli mu: Mlč, polož si ruku na ústa a pojď s námi. Buď nám otcem a knězem. Co je lepší: Abys byl knězem domu jednoho muže, nebo abys byl knězem kmene a čeledi v Izraeli? To se srdci toho kněze líbilo. Vzal efód, domácího bůžka a tesanou modlu a vstoupil mezi lid. Nato se obrátili a vyšli. Malé děti, dobytek a cenný majetek umístili před sebe. Vzdálili se od Míkova domu a tu se shromáždili muži z domů, které stály u domu Míkova, a stíhali syny Danovy. Křičeli na syny Danovy. Ti se ohlédli a řekli Míkovi: Jaké máš přání, že ses shromáždil? Odpověděl jim: Vzali jste mé bohy, které jsem zhotovil, a kněze a odešli jste. Co se mnou bude dál? Jak se mě můžete ptát: Jaké máš přání? Nato mu synové Danovi řekli: Nezvyšuj na nás hlas, jinak se na vás vrhnou rozhořčení muži a ztratíš život svůj i život svého domu. Synové Danovi pak šli svou cestou. Když Míka viděl, že jsou silnější než on, obrátil se a vrátil se domů. Oni vzali s sebou to, co si Míka zhotovil, a kněze, kterého měl, a přitáhli k Lajiši na poklidný a bezstarostný lid. Pobili je ostřím meče a město spálili ohněm. A nebyl, kdo by město vysvobodil, protože bylo daleko od Sidónu a neměli s nikým úmluvu. Bylo v údolí u Bét-rechóbu. Synové Danovi to město opět postavili a usadili se v něm. Tehdy nazvali to město jménem Dan podle jména svého otce Dana, který se narodil Izraelovi. Původně však mělo to město jméno Lajiš. Synové Danovi tam tu tesanou modlu postavili pro sebe a Jónatan, syn Geršóma, syna Mojžíšova, on i jeho synové se stali kněžími pro danovský kmen až do dne vystěhování té země. Míkovu tesanou modlu, kterou zhotovil, tam měli pro sebe umístěnou po všechny dny, kdy byl dům Boží v Šílu. I stalo se v oněch dnech, kdy nebyl v Izraeli král, že nějaký lévita pobývající jako cizinec v odlehlých končinách efrajimského pohoří si vzal konkubínu z judského Betléma. Jeho konkubína mu byla nevěrná, odešla od něj do domu svého otce do judského Betléma a zůstala tam po dobu čtyř měsíců. Tu její muž vstal a šel za ní, promluvit k jejímu srdci, aby se navrátila. Byl s ním jeho služebník a oslí spřežení. I uvedla jej do domu svého otce. Když ho otec té dívky spatřil, zaradoval se, že se s ním setkává. Jeho tchán, otec dívky, ho přemluvil, a tak s ním tři dny pobyl. Jedli, pili a nocovali tam. I stalo se čtvrtého dne, když časně ráno vstali a povstal k odchodu, že otec dívky řekl svému zeťovi: Posilni se kouskem chleba a potom půjdete. Zůstali tedy, ti dva spolu jedli a pili a otec dívky tomu muži řekl: Prosím, buď tak laskav a přenocuj, ať je ti dobře u srdce. Ten muž vstal k odchodu, ale jeho tchán ho přinutil, a tak se vrátil a znovu tam přenocoval. Pátý den vstal k odchodu časně zrána. Otec té dívky řekl: Posilni se přece a zdržte se, než den pokročí. A oba pojedli. Když vstal ten muž k odchodu, on i jeho konkubína a jeho služebník, tu mu řekl jeho tchán, otec dívky: Podívej se přece, den se nachýlil a nastává večer. Ano, zůstaňte přece přes noc, dnes si lehněte. Přenocuj tady, ať je ti dobře u srdce a zítra časně vstanete na svou cestu a odejdeš ke svému stanu. Muž ale nechtěl přenocovat. Vstal, vyšel a přišel až naproti Jebúsu, což je Jeruzalém, a s ním osedlané oslí spřežení a jeho konkubína. Byli u Jebúsu a den velmi pokročil. Tu řekl služebník svému pánu: Pojďme prosím, zajděme do tohoto jebúsejského města a přenocujme v něm. Jeho pán mu odpověděl: Nezajdeme do města cizozemců, kteří nejsou ze synů Izraele. Projdeme až do Gibeje. A řekl svému služebníku: Pojď, přiblížíme se k jednomu z těch míst. Přenocujeme v Gibeji nebo v Rámě. Prošli tedy tím místem, šli a slunce jim zapadlo u Gibeje, která patří Benjamínovi. A odbočili tam, aby došli do Gibeje a přenocovali. Přišel a posadil se na náměstí toho města, ale nebyl nikdo, kdo by je přijal do domu, aby mohli přenocovat. Vtom hle, nějaký stařec přichází večer z pole od svého díla. Ten muž byl z efrajimského pohoří a jako cizinec pobýval v Gibeji. Muži toho místa byli ovšem synové Benjamínovi. Když pozvedl své oči a spatřil toho muže, poutníka, na náměstí města, zeptal se ten starý muž: Kam jdeš a odkud přicházíš? Odpověděl mu: Procházíme z judského Betléma až do odlehlých končin efrajimského pohoří, odkud pocházím. Šel jsem do judského Betléma, jsem poutník, a teď jdu do Hospodinova domu. Není však, kdo by mě přijal do domu. Mám i slámu a krmivo pro naše osly a také chléb a víno mám pro sebe i pro tvou služebnici a pro služebníka, kterého mají tví otroci s sebou. Vůbec v ničem nemám nouzi. Nato řekl ten stařec: Pokoj tobě. Jen uval všechnu svou nouzi na mě. Jenom nezůstávej přes noc na náměstí. Přivedl ho do svého domu, namíchal krmení pro osly a umyli si nohy. Pak jedli a pili. Když se posilňovali, hle, muži toho města, ničemníci, obklíčili dům, tloukli na dveře a volali na starce, vlastníka domu: Vyveď toho muže, který přišel do tvého domu, ať ho poznáme. Vlastník domu k nim vyšel a řekl jim: Ne, bratři moji, nepáchejte přece zlo poté, co tento muž přišel do mého domu. Nedopouštějte se takového bláznovství. Zde je má dcera, panna, a jeho konkubína. Ihned je vyvedu. Ponižte je a udělejte s nimi, co je vám libo, ale proti tomuto muži se nedopouštějte žádného takového bláznovství. Ti muži ho však nechtěli poslechnout. Tu se ten muž chopil své konkubíny a vyvedl ji k nim na ulici. Poznali ji a vyžívali se na ní celou noc až do rána a propustili ji při východu jitřenky. Ráno ta žena přišla nazpět a zhroutila se u vchodu do domu toho muže, kde byl její pán. Ležela tam až do svítání. Její pán ráno vstal, otevřel dveře domu a vyšel, aby se vydal na cestu, a hle, žena, jeho konkubína, leží u vchodu do domu a její ruce jsou na prahu. Řekl jí: Vstaň a půjdeme, ale ona neodpovídala. Vzal ji tedy na osla. I vstal ten muž a vydal se k domovu. Když přišel do svého domu, vzal nůž, uchopil konkubínu, rozsekal ji podle jejích kostí na dvanáct dílů a rozeslal ji po celém území Izraele. Ať každý, kdo to vidí, řekne: Nestalo se ani nebylo viděno něco takového ode dne, kdy vyšli synové Izraele z egyptské země, až do tohoto dne. Zvažte to, poraďte se a vyslovte se. Tehdy přišli všichni synové Izraele a obec se shromáždila jako jeden muž od Danu až po Beer-šebu i zemi Gileád k Hospodinu do Mispy. Vůdcové všeho lidu ze všech izraelských kmenů se postavili ve shromáždění Božího lidu, čtyři sta tisíc mužů, pěšáků schopných tasit meč. Synové Benjamínovi slyšeli, že synové Izraele vytáhli do Mispy. Synové Izraele se ptali: Povězte, jak se stalo takové zlo? Nato odpověděl lévita, muž té zavražděné ženy. Řekl: Já jsem se svou konkubínou přišel přenocovat do Gibeje, která patří Benjamínovi. Občané Gibeje však proti mně povstali a obklíčili kvůli mně v noci dům. Mě zamýšleli zabít a mou konkubínu ponižovali, až zemřela. Tu jsem svou konkubínu uchopil, rozsekal jsem ji na kusy a poslal jsem ji na celé území izraelského dědictví, protože oni spáchali v Izraeli hanebnost a bláznovství. Hle, vy všichni jste synové Izraele; ujměte se tady té záležitosti a učiňte rozhodnutí. Tehdy všechen lid povstal jako jeden muž se slovy: Nikdo nepůjdeme ke svému stanu a nikdo neodejdeme do svého domu. Nuže, toto je věc, kterou provedeme s Gibejí: Potáhneme proti ní podle losu. Vezmeme tedy deset mužů ze sta od každého z izraelských kmenů a sto z tisíce a tisíc z desetitisíce, aby vzali zásobu potravin pro lid, který přitáhne na Benjamínovu Gebu, aby s ní naložil podle všeho bláznovství, které spáchala v Izraeli. Tak se odebrali všichni izraelští muži k tomu městu jako jeden muž – spojenci. Dále poslaly izraelské kmeny muže do všech Benjamínových kmenů se slovy: Jaké zlo se to u vás stalo? Nyní tedy vydejte ty ničemníky, kteří jsou v Gibeji. Usmrťme je a vyhlaďme zlo z Izraele. Ale synové Benjamínovi nechtěli uposlechnout své bratry, syny Izraele. Pak se synové Benjamínovi shromáždili z měst do Gibeje, aby vytáhli do boje se syny Izraele. V onen den bylo napočítáno synů Benjamínových z měst dvacet šest tisíc mužů schopných tasit meč, mimo sedmi set vybraných mužů, kteří byli napočítáni z obyvatel Gibeje. Ze všeho tohoto lidu bylo vybráno sedm set mužů nevládnoucích pravou rukou; každý z nich vrhal z praku kámen nachlup přesně a neminul cíl. Izraelských mužů bylo napočítáno mimo Benjamínců čtyři sta tisíc mužů schopných tasit meč; všichni to byli bojovníci. Povstali, vystoupili do Bét-elu a doptávali se Boha. Synové Izraele se ptali: Kdo z nás má vytáhnout jako první do bitvy se syny Benjamínovými? Hospodin odpověděl: Juda půjde jako první. Ráno tedy synové Izraele povstali a utábořili se u Gibeje. Pak vytáhli izraelští muži do bitvy s Benjamínci. Izraelští muži se proti nim sešikovali k bitvě u Gibeje. Vtom vytáhli synové Benjamínovi z Gibeje a srazili v Izraeli v onen den dvacet dva tisíc mužů k zemi. Ale lid, izraelští muži, se posilnili a znovu se sešikovali k boji na místě, kde se sešikovali prvního dne. Tehdy synové Izraele přišli a plakali před Hospodinem až do večera a doptávali se Hospodina: To se máme znovu pustit do boje se syny svého bratra Benjamína? Hospodin řekl: Vytáhněte proti němu. Synové Izraele se tedy druhého dne přiblížili k synům Benjamínovým. I druhého dne jim Benjamín vytáhl naproti z Gibeje a srazil mezi syny Izraele znovu k zemi osmnáct tisíc mužů. Ti všichni byli ozbrojeni mečem. Tu vystoupili všichni synové Izraele a všechen lid, přišli do Bét-elu, plakali a pobývali tam před Hospodinem. V onen den se postili až do večera a přinesli před Hospodina zápalné a pohostinné oběti. Pak se synové Izraele doptávali Hospodina; v oněch dnech tam byla truhla Boží smlouvy. A Pinchas, syn Eleazara, syna Áronova, před ní v oněch dnech stál se slovy: To máme stále znovu táhnout do boje se syny svého bratra Benjamína, nebo máme přestat? Hospodin řekl: Vytáhněte, protože zítra ho vydám do tvé ruky. Izrael pak umístil v okolí Gibeje zálohy. Třetího dne vytáhli synové Izraele proti synům Benjamínovým a sešikovali se u Gibeje jako dvakrát předtím. I synové Benjamínovi vytáhli naproti tomu lidu, odlákáni od města, a začali pobíjet některé z toho lidu, probodávat je jako již dvakrát předtím. Na silnicích, z nichž jedna vystupuje do Bét-elu a druhá do Gibeje, zůstalo v poli asi třicet mužů z Izraele. Tu synové Benjamínovi řekli: Jsou před námi poraženi jako předtím. Synové Izraele však řekli: Utíkejme, odlákáme je od města k silnicím. A všichni izraelští muži vstali ze svého místa a sešikovali se v Baal-támaře, zatímco se izraelská záloha vyřítila ze svého místa z Gebské planiny. Odnaproti přitáhlo ke Gibeji deset tisíc mužů vybraných z celého Izraele. Rozpoutala se těžká bitva a oni nevěděli, že je zasáhla zhouba. I porazil Hospodin Benjamína před Izraelem. Synové Izraele v onen den uvrhli do zkázy dvacet pět tisíc a sto mužů z Benjamína. Ti všichni byli ozbrojeni mečem. Synové Benjamínovi viděli, že jsou poraženi. Izraelští muži přenechali Benjamínovi území, protože spoléhali na zálohu, kterou umístili proti Gibeji. Tu ti ze zálohy přispěchali a vtrhli do Gibeje. Záloha vytáhla a pobila celé město ostřím meče. Izraelští muži měli se zálohou určené znamení: Nechte z města vystupovat mnoho kouře, abyste jim dali znamení. Izraelští muži se v boji obrátili a Benjamínci začali pobíjet probodené z izraelských mužů, asi třicet mužů, protože si řekli: Jistě je před námi nadobro poražen jako v té první bitvě. Tehdy začalo vystupovat z města znamení – sloup kouře. Benjamín se za ním ohlédl a hle, celé to město stoupalo v plamenech k nebesům. Tu se izraelští muži obrátili a muži Benjamínovi se vyděsili, protože zjistili, že je zasáhla zhouba. Obrátili se před izraelskými muži směrem do pustiny, ale válečná vřava jim byla v patách a ti, kteří vyšli z měst, je sráželi v jejich středu. Obklíčili Benjamína, pronásledovali ho bez odpočinutí, šlapali mu na paty až před Gibeu na východu slunce. Tak padlo z Benjamína osmnáct tisíc mužů. Byli to samí bojovníci. Ostatní se obrátili a utíkali do pustiny ke skále Rimónu. Dohledali z nich na silnicích pět tisíc mužů, stíhali je až ke Gideómu a pobili z nich dva tisíce mužů. Všech padlých z Benjamína bylo v onen den dvacet pět tisíc mužů schopných tasit meč. Byli to samí bojovníci. Šest set mužů se však obrátilo a utíkali do pustiny ke skále Rimónu. Pobývali ve skále Rimónu čtyři měsíce. Izraelští muži se pak vrátili k synům Benjamínovým a pobili je ostřím meče, muže z města, stejně jako zvíře, stejně jako všechno, co se našlo. Také všechna města, která objevili, podpálili. A všichni izraelští muži v Mispě přísahali: Nikdo z nás nedá Benjamínci za ženu svou dceru. Potom lid přišel do Bét-elu, seděli tam až do večera před Bohem, pozvedli svůj hlas a dali se do velkého pláče. A ptali se: Hospodine, Bože Izraele, proč se tohle stalo v Izraeli, aby byl dnes od Izraele odečten jeden kmen? I stalo se příštího dne, že lid časně ráno vstal, postavili tam oltář a přinesli zápalné a pohostinné oběti. Synové Izraele se pak zeptali: Kdo ze všech izraelských kmenů nevystoupil k Hospodinu do shromáždění? Protože byla vydána veliká přísaha proti tomu, kdo by nevystoupil k Hospodinu do Mispy: Jistě bude usmrcen. Synové Izraele totiž litovali svého bratra Benjamína a říkali: Dnes byl od Izraele odseknut jeden kmen. Co pro ně uděláme, pro ty zbývající Benjamínce, aby měli ženy? My jsme přece přísahali při Hospodinu, že jim nedáme za ženy žádné z našich dcer. A ptali se: Kdo jako jediný z izraelských kmenů nevystoupil k Hospodinu do Mispy? A hle, z Jábeše v Gileádu nepřišel do tábora na shromáždění nikdo. Byl tedy spočítán lid a vida: Nikdo z obyvatel Jábeše v Gileádu tam nebyl. A tak tam poslali z obce dvanáct tisíc mužů z bojovníků a přikázali jim: Jděte, pobijete obyvatele Jábeše v Gileádu ostřím meče, rovněž ženy a malé děti. Toto je věc, kterou učiníte každému muži a každé ženě, která poznala ulehnutí s mužem – zasvětíte je zkáze. I nalezli mezi obyvateli Jábeše v Gileádu čtyři sta dívek, panen, které nepoznaly muže při ulehnutí s mužem, a přivedli je do tábora v Šílu, které je v kenaanské zemi. Celá obec pak vzkázala a promluvila k synům Benjamínovým, kteří byli ve skále Rimónu. Vyhlásili jim pokoj. V onen čas se tedy Benjamínci vrátili. Dali jim ženy, které zachovali při životě mezi ženami z gileádského Jábeše, ale tolik jich pro ně nenašli. Lid Benjamína litoval, protože Hospodin způsobil mezi izraelskými kmeny trhlinu. Nato se starší obce zeptali: Jak to uděláme se ženami pro ty zbývající, když byly ženy z Benjamína vyhubeny? Řekli tedy: Benjamínovi náleží vlastnictví uprchlíka. Kmen nebude z Izraele vymazán. My jim však nemůžeme dát ženy ze svých dcer, neboť synové Izraele přísahali: Proklet buď ten, kdo dá ženu Benjamínci. Pak řekli: Hle, rok co rok se koná Hospodinův svátek v Šílu, které je severně od Bét-elu, na východ slunce od silnice, která vystupuje z Bét-elu do Šekemu, a na jih od Lebóny. A synům Benjamínovým přikázali: Jděte, budete číhat ve vinicích. Budete se dívat a hle, až vyjdou šíloské dcery plesat v tancích, vyrazíte z vinic a chytíte si každý svou ženu ze šíloských dcer. Pak odejdete do benjamínské země. A stane-li se, že přijdou jejich otcové nebo bratři, aby s námi vedli spor, řekneme jim: Slitujte se nad námi kvůli nim, vždyť jsme nevzali pro každého ženu v boji. Protože vy jste jim je v pravý čas nedali, proviníte se. Synové Benjamínovi tak učinili a unesli ženy podle svého počtu z tanečnic, které uchvátili. Potom odešli a navrátili se ke svému dědictví. Postavili města a usadili se v nich. A tak se v onen čas odtamtud synové Izraele rozešli, každý ke svému kmeni a ke své čeledi. Odešli odtamtud každý ke svému dědictví. V oněch dnech nebyl v Izraeli král; každý dělal, co bylo v jeho očích správné. I stalo se za dnů, kdy soudili soudcové a v zemi nastal hlad, že jeden muž odešel z judského Betléma, aby pobýval jako cizinec na moábských polích – on, jeho žena i jeho dva synové. Jméno toho muže bylo Elímelek, jméno jeho ženy Noemi a jména jeho dvou synů Machlón a Kiljón, Efratejci z judského Betléma. Přišli na moábská pole a přebývali tam. Potom Elímelek, Noemin muž, zemřel a ona zůstala sama se svými dvěma syny. Ti si vzali moábské ženy (jméno jedné bylo Orpa a jméno té druhé Rút) a pobývali tam asi deset let. Pak zemřeli dokonce i ti dva, Machlón a Kiljón, a tak ta žena zůstala sama bez svých dvou dětí a bez svého muže. Tu povstala ona i její snachy a navrátila se z moábských polí. V moábské krajině se totiž doslechla, že Hospodin navštívil svůj lid, aby mu dal chléb. Odešla z toho místa, kde přebývala, a její dvě snachy s ní. Vydaly se na cestu zpět do judské země. Tehdy řekla Noemi svým dvěma snachám: Jděte, vraťte se každá do domu své matky. Ať vám Hospodin prokáže milosrdenství, podobně jako jste vy jednaly s těmi, kdo zemřeli, i se mnou. Hospodin vám dá, abyste nalezly odpočinutí každá v domě svého muže. A políbila je. Ony pozvedly svůj hlas a rozplakaly se. Řekly jí: Přece se spolu s tebou vrátíme ke tvému lidu. Ale Noemi odpověděla: Vraťte se moje dcery. Proč byste chodily se mnou? Cožpak se mi znovu objeví v lůně synové a budou vám dáni za muže? Vraťte se moje dcery, jděte, protože už jsem stará. Nejsem na vdávání. I kdybych si namlouvala: Mám naději a dokonce se této noci vdala a navíc bych zplodila syny, zdali proto budete trpělivě čekat až do doby, kdy vyrostou? Cožpak se kvůli tomu budete zdráhat vdát? Ne, moje dcery, vždyť je mi tuze hořko, více než vám, protože na mě dopadla Hospodinova ruka. Ony nato pozvedly svůj hlas a znovu se rozplakaly. Orpa svou tchýni políbila, ale Rút k ní přilnula. Ta řekla: Hle, tvá švagrová se obrátila ke svému lidu a ke svým bohům. Obrať se i ty za svou švagrovou. Avšak Rút odpověděla: Nenaléhej na mě, abych tě opustila a odvrátila se od cesty za tebou, protože kam půjdeš, půjdu i já, a kde zůstaneš, zůstanu také; tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem. Kde zemřeš, zemřu i já a tam budu pohřbena. Ať mi tak učiní Hospodin a ještě přidá, že jedině smrt mě od tebe oddělí. Noemi viděla, že je odhodlaná jít s ní, a přestala ji přemlouvat. Tak šly obě dvě, až přišly do Betléma. I stalo se, jakmile přišly do Betléma, že se kvůli nim shluklo celé to město a ženy řekly: Není tohle Noemi? Ona jim však odpověděla: Nenazývejte mě Noemi. Nazývejte mě Mara, protože mi Všemohoucí způsobil velikou hořkost. Odešla jsem plná a Hospodin mě přivedl zpět prázdnou. Proč mě nazýváte Noemi, když Hospodin svědčí proti mně a Všemohoucí se mnou zle jedná? A tak se Noemi vrátila a s ní se vrátila její snacha, Moábka Rút, z moábských polí. Přišly do Betléma na počátku sklizně ječmene. Noemi měla příbuzného ze strany svého muže, mocného a zdatného člověka z Elímelekovy čeledi jménem Bóaz. Moábka Rút řekla Noemi: Dovol, ať jdu na pole a posbírám klasy za někým, v jehož očích naleznu milost. A ona jí odpověděla: Běž, má dcero. Šla, až došla na pole, a sbírala za ženci. Ocitla se náhodou na dílu pole patřícím Bóazovi, jenž byl z Elímelekovy čeledi. Bóaz právě přišel z Betléma a řekl žencům: Hospodin s vámi. Oni mu odpověděli: Hospodin ti požehnej. Bóaz se pak zeptal svého služebníka, který byl ustanoven nad ženci: Čí je tahle dívka? A ten nad ženci ustanovený služebník mu odpověděl. Řekl: To je moábská dívka, která se vrátila spolu s Noemi z moábské krajiny. Řekla mi: Dovol, ať sbírám a shromáždím, co zbylo v pokosech za ženci. Přišla a zůstala tu od samého rána až do této chvíle. Jen chvilku pobyla doma. Bóaz řekl Rút: Slyšela jsi přece, má dcero, ať nechodíš sbírat na jiné pole. Již odsud neodcházej. Přidrž se nyní mých služek. Zaměř své oči na pole, které budou sklízet, a choď za nimi. Vždyť přikazuji služebníkům, aby se tě nedotýkali. A budeš-li mít žízeň, jdi k nádobám a napij se z té, kterou služebníci načerpají. Tehdy padla na tvář, poklonila se k zemi a zeptala se ho: Jak to, že jsem nalezla milost ve tvých očích, že sis mě všiml, i když jsem cizinka? Bóaz jí odpověděl. Řekl: Je mi dobře známo všechno, co jsi udělala pro svou tchýni po smrti svého muže; že jsi opustila svého otce, svou matku i svou rodnou zemi a odešla k lidu, který jsi nikdy dříve neznala. Ať Hospodin odplatí tvůj skutek a ať je dovršená tvá odměna od Hospodina, Boha Izraele, pod jehož křídla jsi přišla najít útočiště. Nato řekla: Kéž naleznu milost ve tvých očích, můj pane, protože jsi mne potěšil a protože jsi mluvil k srdci své otrokyně, ačkoliv já nejsem rovna žádné tvé otrokyni. V době jídla jí Bóaz řekl: Přistup sem, pojez chléb a namoč si sousto v octě. Posadila se poblíž ženců. Nabídl jí pražené zrní a ona pojedla, nasytila se a ještě jí zbylo. Pak vstala, aby sbírala. Bóaz přikázal svým služebníkům: I když bude sbírat v pokosech, neponižujte ji. Spíš pro ni i schválně upouštějte z hrstí a nechte ji, ať sbírá a nenapomínejte ji. Tak sbírala na poli až do večera a to, co nasbírala, vymlátila. Byla toho asi éfa ječmene. Odnesla si to a přišla do města. Když její tchýně viděla, co nasbírala, a když vyndala a dala jí, co jí zbylo po nasycení, tu se jí tchýně zeptala: Kde jsi dnes sbírala, kde jsi pracovala? Buď požehnán ten, kdo si tě všiml. Oznámila tedy tchýni, u koho pracovala: Jméno toho muže, u kterého jsem dnes pracovala, zní Bóaz. Nato Noemi své snaše řekla: On je požehnaný Hospodinu, který neodňal své milosrdenství živým ani mrtvým. Noemi jí dále řekla: Ten muž je náš příbuzný, je jedním z našich vykupitelů. Moábka Rút pak řekla: Dokonce mi pověděl i toto: Přidrž se služebníků, které mám, dokud nebude celá moje sklizeň dokončena. Tehdy Noemi řekla své snaše Rút: Dobře, má dcero, že budeš vycházet s jeho služkami a nebudou na tebe dorážet na jiném poli. Přidržela se tedy Bóazových služek, aby sbírala, až do konce sklizně ječmene a pšenice. Přitom bydlela se svou tchýní. Její tchýně Noemi jí řekla: Má dcero, neměla bych snad pro tebe vyhledat místo odpočinku, kde by se ti dobře vedlo? Vždyť Bóaz, s jehož služkami jsi byla, je náš příbuzný. Pohleď, v noci bude provívat na humně ječmen. Umyj se tedy, pomaž se, vezmi na sebe své oděvy a sestup na humno, ale nedávej se tomu muži poznat, dokud nedojí a nedopije. Až si půjde lehnout, zjisti místo, kde leží, jdi, odhal jeho nohy a ulehni. On ti oznámí, co máš dělat. Ona jí nato odpověděla: Udělám všechno, co mi řekneš. Pak sestoupila na humno a udělala všechno, co jí její tchýně přikázala. Bóaz pojedl, napil se a bylo mu dobře u srdce. Potom si šel lehnout na kraj hromady obilí. A ona potají přišla, odhalila jeho nohy a ulehla. I stalo se uprostřed noci, že se ten muž otřásl, převalil se a vida: V nohách mu leží žena. Zeptal se: Kdo jsi? Ona odpověděla: Jsem Rút, tvá služebnice. Rozprostři své křídlo nad svou služebnicí, vždyť jsi vykupitel. On nato řekl: Jsi požehnaná Hospodinu, má dcero. Dobře jsi udělala. Tvé poslední milosrdenství je větší nežli první, když nechodíš za mládenci, ať chudými či bohatými. A nyní se, má dcero, neboj. Udělám pro tebe všechno, co řekneš, protože celé naše město ví, že jsi zdatná žena. Ano, opravdu jsem vykupitel. Je však ještě jiný vykupitel, bližší než já. Zůstaň tu přes noc. A ráno, jestliže tě on vykoupí, dobře, ať vykoupí. A pokud si tě nebude přát vykoupit, vykoupím tě tedy já, jakože živ je Hospodin. Spi až do rána. A tak spala do rána v jeho nohách. Vstala však dříve, než by někdo mohl rozeznat svého bližního. Bóaz si myslel: Jen ať se nikdo nedozví, že na humno přišla žena. Řekl ještě: Podej mi plachetku, kterou máš na sobě, a podrž ji. Podržela ji tedy a on naměřil šest měr ječmene a naložil to na ni. Pak šel do města. Ona přišla ke své tchýni a ta se zeptala: Jak jsi na tom, má dcero? Ona jí oznámila vše, jak s ní ten muž jednal. Řekla: Dal mi těchto šest měr ječmene, neboť mi pověděl: Nepůjdeš ke své tchýni s prázdnou. Noemi pravila: Musíš počkat, má dcero, než se dozvíš, jak ta záležitost dopadne, protože ten muž nebude mít klid, pokud tu záležitost dnes nedotáhne do konce. Bóaz mezitím vystoupil do brány a posadil se tam. Vykupitel, o němž Bóaz mluvil, tudy zrovna procházel. Zavolal tedy: Hej ty, zajdi sem a posaď se tu někde. A on zašel a usedl. Bóaz přibral deset mužů ze starších toho města a řekl jim: Zasedněte tu. Oni se posadili. Tomu vykupiteli řekl: Noemi, která se vrátila z moábské krajiny, prodává díl pole, které patřilo našemu bratru Elímelekovi. A tak jsem si řekl, že ti to dám na vědomí: Kup jej před těmito přísedícími a před staršími mého lidu. Jestliže vykoupíš, vykup. Ale pokud nevykoupíš, oznam mi to, ať to vím. Vždyť není, kdo ho smí vykoupit, kromě tebe a mne po tobě. On odpověděl: Já jej vykoupím. Bóaz řekl: V den, kdy koupíš to pole z ruky Noemi, kupuješ je i s Moábkou Rút, ženou zemřelého, abys dal povstat jménu zemřelého v jeho dědictví. Ten vykupitel odpověděl: Nemohu to pro sebe vykoupit, jinak uvrhnu do zkázy vlastní dědictví. Nárokuj pro sebe mé výkupní právo ty, protože já vykoupit nemohu. Dříve se dělalo v Izraeli při vykupování a při směně toto: Na potvrzení každého jednání zul jeden svůj sandál a dal ho druhému. Toto bývalo osvědčení v Izraeli. Vykupitel tedy řekl Bóazovi: Kup to pro sebe. A zul si sandál. Bóaz řekl starším a všemu lidu: Jste mi dnes svědky, že jsem koupil z ruky Noemi všechno, co patřilo Elímelekovi, a všechno, co patřilo Kiljónovi a Machlónovi. Také Machlónovu ženu, Moábku Rút, jsem koupil za ženu pro sebe, abych dal povstat jménu zemřelého v jeho dědictví a aby nebylo vyhlazeno jméno zemřelého z jeho bratrů a z jeho domovského města. Dnes jste toho svědky. Nato řekl všechen lid, který byl v bráně, a starší: Jsme svědky. Dej Hospodin té ženě, která přichází do tvého domu, aby byla jako Ráchel a jako Lea, které obě vystavěly Izraelův dům. Jednej v Efratě udatně a zjednej si v Betlémě jméno. Ať je tvůj dům z potomstva, které ti Hospodin dá z této dívky, jako dům Peresa, kterého porodila Támar Judovi. Tak si Bóaz vzal Rút a stala se jeho ženou. Vešel k ní a Hospodin jí dal otěhotnět a ona porodila syna. Ženy tehdy řekly Noemi: Požehnaný Hospodin, jenž ti dnes neodepřel vykupitele. Ať se jeho jméno vyhlašuje v Izraeli. I stane se obnovením tvé duše, aby pečoval o tvé šediny, protože ho porodila tvá snacha, která tě miluje. Ona je pro tebe lepší než sedm synů. Noemi dítě vzala, položila si ho na klín a stala se mu vychovatelkou. A sousedky mu daly jméno se slovy: Noemi se narodil syn. A nazvaly ho jménem Obéd. On je otec Jišaje, otce Davidova. A toto je rodopis Peresův: Peres zplodil Chesróna, Chesrón zplodil Ráma, Rám zplodil Amínadaba, Amínadab zplodil Nachšóna, Nachšón zplodil Salmu, Salmón zplodil Bóaza, Bóaz zplodil Obéda, Obéd zplodil Jišaje, Jišaj zplodil Davida. Byl jeden muž, z Ramatajim-sófímu, z Efrajimského pohoří, který se jmenoval Elkána, syn Jerocháma, syna Elíhúa, syna Tochúa, syna Súfova, Efratejce. Měl dvě ženy: Jméno jedné bylo Chana, jméno druhé Penina. Penina měla děti, ale Chana děti neměla. Tento muž přicházel rok co rok ze svého města, aby se klaněl a obětoval Hospodinu zástupů v Šílu. Tam byli Hospodinovými kněžími dva synové Élího, Chofní a Pinchas. Stávalo se v den, kdy Elkána obětoval, že dával své ženě Penině a všem jejím synům i jejím dcerám díly z oběti. Ale Chaně dával dvojnásobný díl, protože Chanu miloval; Hospodin však zavřel její lůno. Její protivnice ji velmi provokovala ke hněvu, jen aby ji rozzlobila kvůli tomu, že Hospodin zavřel její lůno. To se dělo rok co rok; pokaždé, když přicházela do Hospodinova domu, takto ji provokovala ke hněvu. Proto Chana plakala a nejedla. Její muž Elkána jí řekl: Chano, proč pláčeš? Proč nejíš? Proč jsi skleslá na mysli? Cožpak nejsem pro tebe lepší nežli deset synů? Po jednom takovém jídle a pití v Šílu Chana vstala. (Kněz Élí seděl na stolci u veřejí Hospodinova chrámu.) V duši měla hořkost, modlila se k Hospodinu a velmi plakala. Učinila slib. Řekla: Hospodine zástupů, jestliže opravdu pohlédneš na soužení své otrokyně a vzpomeneš na mě, nezapomeneš na svou otrokyni a dáš své otrokyni mužského potomka, dám ho Hospodinu na všechny dny jeho života a břitva nepřijde na jeho hlavu. Stalo se, že když se zabrala do modlitby před Hospodinem, Élí pozoroval její ústa. Chana mluvila ve svém srdci, jenom její rty se pohybovaly, ale její hlas slyšet nebylo. Proto si o ní Élí myslel, že je opilá. Élí jí řekl: Jak dlouho budeš opilá? Odlož to víno! Chana odpověděla: Ne, můj pane. Jsem žena obtížená na duchu. Nepila jsem víno ani pivo, ale vylévala jsem svou duši před Hospodinem. Nepokládej svou otrokyni za ničemnici, neboť doposud jsem mluvila kvůli množství otravování a provokací vůči mně. Élí odpověděl: Jdi v pokoji! Ať ti Bůh Izraele dá to, co jsi od něj žádala. Řekla: Kéž tvá služka nalezne milost ve tvých očích! Potom ta žena šla svou cestou, najedla se a její tvář už nebyla smutná. Časně ráno vstali, poklonili se před Hospodinem a vraceli se zpět, až přišli do svého domu v Rámě. Elkána poznal svou ženu Chanu a Hospodin si na ni vzpomněl. Stalo se na konci roku, že Chana otěhotněla a porodila syna. Pojmenovala ho Samuel, neboť řekla: Vyžádala jsem si ho od Hospodina. Potom ten muž Elkána šel s celým svým domem, aby obětoval Hospodinu každoroční oběť a splnil svůj slib. Chana však nešla, protože řekla svému muži: Až bude chlapec odstaven, tehdy ho přivedu, aby se ukázal před Hospodinem a zůstal tam navždy. Nato jí její muž Elkána řekl: Udělej, co je ti libo. Zůstaň, dokud ho neodstavíš. Jen ať Hospodin naplní své slovo. Žena tedy zůstala a kojila svého syna, dokud ho neodstavila. Když ho odstavila, přivedla ho s sebou, k tomu tři býčky, jednu éfu mouky a měch vína. Přivedla ho do Hospodinova domu v Šílu. Chlapec byl ještě malý. Zabili býčka a přivedli chlapce k Élímu. Řekla: Dovol, můj pane! Jakože jsi živ, můj pane, já jsem ta žena, která tu stála u tebe a modlila se k Hospodinu. Modlila jsem se za tohoto chlapce a Hospodin mi dal to, co jsem od něj žádala. Proto jsem ho také Hospodinu propůjčila, po všechny dny, co bude žít, je propůjčen Hospodinu. A klaněli se tam Hospodinu. Chana se takto modlila: Mé srdce se veselí z Hospodina, můj roh se pozvedá dík Hospodinu, má ústa se otevírají dokořán na mé nepřátele, neboť se raduji ze tvé záchrany. Nikdo není svatý jako Hospodin, ano není kromě tebe, není taková skála jako náš Bůh. Nemnožte povýšená slova, drzost ať nevyjde z vašich úst, vždyť Hospodin je Bohem poznání, on zvažuje činy. Luky hrdinů jsou zlomeny, ale ti, kdo klopýtali, se přepásali udatností. Ti, kdo byli nasyceni, jsou najati za pokrm, ti, kdo byli hladoví, přestali hladovět. Dokonce neplodná posedmé rodí, a ta, která měla mnoho synů, vadne. Hospodin usmrcuje i oživuje, přivádí do podsvětí i vyvádí z něj. Hospodin činí chudým i zbohacuje, ponižuje i povyšuje. Pozvedá chudého z prachu, vytahuje nuzného ze smetiště, aby je posadil se šlechtici a dal jim do dědictví slavný trůn. Neboť Hospodinu patří sloupy země, na ně položil svět. Chrání nohy svých věrných, ale ničemové zahynou v temnotě, neboť člověk nezvítězí vlastní silou. Ti, kdo vedou při s Hospodinem, budou otřeseni, zahřmí proti nim z nebes, Hospodin bude soudit končiny země, dá sílu svému králi a vyvýší roh svého pomazaného. Elkána šel do svého domu v Rámě a chlapec sloužil Hospodinu v přítomnosti kněze Élího. Synové Élího byli ničemníci, neznali Hospodina ani kněžské nařízení pro lid. Kdykoliv někdo obětoval oběť, ještě když se maso vařilo, přicházel kněžský mládenec s trojzubou vidlicí v ruce, vrazil ji do pekáče nebo do kotlíku nebo do kotle nebo do hrnce a všechno, co vidlice vytáhla, bral si kněz pro sebe. Takto jednali vůči všem Izraelcům, kteří tam do Šíla přicházeli. Dokonce dříve než obětovali tuk, přicházel kněžský mládenec a říkal tomu, kdo obětoval: Dej maso na pečeni pro kněze. Nevezme od tebe maso vařené, ale syrové. Když mu ten člověk řekl: Nejprve musí být obětován tuk, pak si vezmi to, po čem dychtíš, mládenec říkal: Ne, ale dej teď! Jestliže nedáš, vezmu si to násilím. Hřích těchto mládenců byl před Hospodinem velmi veliký, protože tito muži opovrhovali Hospodinovou přídavnou obětí. Samuel však sloužil před Hospodinem, chlapec přepásaný lněným efódem. Jeho matka mu dělávala malý plášť a přinášela mu ho rok co rok, když přicházela se svým mužem obětovat každoroční oběť. Élí požehnal Elkánovi a jeho ženě slovy: Ať ti Hospodin dá potomstvo z této ženy namísto toho, kterého vyžádala Hospodinu. Potom šli na své místo. Hospodin navštívil Chanu, otěhotněla a porodila tři syny a dvě dcery. Chlapec Samuel vyrůstal s Hospodinem. Élí byl velmi starý. Slyšel o všem, co páchali jeho synové celému Izraeli, i o tom, že spávali s ženami, které konaly službu u vchodu do stanu setkávání. Řekl jim: Proč děláte takové věci? Od všeho tohoto lidu slyším o vašem zlém jednání! Ne, moji synové! To není dobrá zpráva, která, jak slyším, koluje mezi Hospodinovým lidem. Jestliže člověk zhřeší proti člověku, přimluví se za něj Bůh. Ale jestliže někdo zhřeší proti Hospodinu, kdo se přimluví za něj? Ale neuposlechli svého otce, neboť Hospodin se rozhodl je usmrtit. Chlapec Samuel rostl v postavě i oblibě jak u Hospodina, tak i u lidí. I přišel k Élímu muž Boží a řekl mu: Toto praví Hospodin: Cožpak jsem se jasně nezjevil domu tvého otce, když byli v Egyptě, v domě faraonově? Ze všech izraelských kmenů jsem si ho vyvolil za kněze, aby obětoval na mém oltáři, pálil kadidlo a nosil přede mnou efód. Domu tvého otce jsem dal všechny ohnivé oběti synů Izraele. Proč pohrdáte mým obětním hodem a přídavnou obětí, které jsem přikázal ve svém příbytku? Ctil jsi své syny víc než mě, když jste tloustli nejlepším ze všech přídavných obětí Izraele, mého lidu. Proto je toto výrok Hospodina, Boha Izraele: Opravdu jsem řekl: Tvůj dům a dům tvého otce bude přicházet přede mne navěky. Ale nyní je toto Hospodinův výrok: Ať je to ode mne vzdáleno, protože ty, kdo mne ctí, poctím, ale ti, kdo mnou opovrhují, budou prokleti! Hle, přicházejí dny, kdy odejmu tvou sílu a sílu domu tvého otce, takže ve tvém domě nebude stařec. Uvidíš tíseň v mém příbytku při všem, co bude v Izraeli dáno do pořádku; ve tvém domě nebude po všechny dny stařec. Nevyhladím ti od svého oltáře každého, abych skoncoval s tvýma očima a utrápil tvou duši, a všechen přírůstek tvého domu zemře v mužném věku. A znamením ti bude to, co přijde na tvé dva syny, na Chofního a Pinchasa: Oba zemřou v jeden den. Ustanovím si však věrného kněze, který bude jednat podle mého srdce a podle mé duše. Postavím mu trvalý dům a bude přicházet před mého pomazaného po všechny dny. I stane se, že každý, kdo bude ze tvého domu ponechán, přijde se mu klanět za trochu peněz a bochník chleba a řekne: Připoj mě, prosím, k jedné z kněžských skupin, abych mohl jíst kousek chleba. Chlapec Samuel sloužil Hospodinu v přítomnosti Élího. V oněch dnech bylo Hospodinovo slovo vzácné a vidění nebylo obvyklé. V onom čase se stalo, že Élí ležel na svém místě; jeho oči už začínaly slábnout, takže neviděl. Boží lampa ještě nezhasla a Samuel ležel v Hospodinově chrámě, kde byla Boží truhla. Tehdy Hospodin zavolal Samuela a on odpověděl: Tady jsem. Pak běžel k Élímu a řekl: Tady jsem, volal jsi mě? On však řekl: Nevolal jsem. Vrať se a lehni si. Šel a lehl si. Hospodin zavolal znovu: Samueli! Samuel vstal, šel k Élímu a řekl: Tady jsem. Volal jsi mě? On však řekl: Nevolal, můj synu. Vrať se a lehni si. Samuel ještě neznal Hospodina a Hospodinovo slovo mu ještě nebylo zjeveno. Znovu, potřetí, zavolal Hospodin Samuela. On vstal, šel k Élímu a řekl: Tady jsem. Volal jsi mě? Vtom Élí pochopil, že chlapce volá Hospodin. Nato Élí Samuelovi řekl: Jdi a lehni si. A jestliže tě bude volat, řekni: Mluv, Hospodine, neboť tvůj otrok slyší. Samuel šel a lehl si na své místo. Potom přišel Hospodin, stál tam a zavolal jako předtím: Samueli, Samueli! Samuel řekl: Mluv, neboť tvůj otrok slyší. Hospodin Samuelovi řekl: Hle, učiním v Izraeli něco takového, že každému, kdo o tom uslyší, bude znít v obou uších. V onen den naplním na Élím všechno, co jsem promluvil proti jeho domu, od začátku až do konce. Oznámil jsem mu, že budu soudit jeho dům navěky za vinu, o které věděl; vždyť jeho synové proklínali Boha, ale nenapomenul je. Proto jsem přísahal domu Élího: Navěky nebude smířena vina domu Élího ani obětním hodem ani přídavnou obětí. Samuel ležel až do rána, kdy otevřel dveře Hospodinova domu. Samuel se Élímu bál vidění oznámit. Élí však Samuela zavolal a řekl: Samueli, můj synu. On řekl: Tady jsem. Řekl: Co ti to říkal? Prosím, nic přede mnou nezatajuj! Ať tak Bůh učiní tobě a ještě přidá, jestliže přede mnou zatajíš něco z toho všeho, co ti říkal. Samuel mu tedy všechno oznámil a nic před ním nezatajil. Élí pak řekl: On je Hospodin. Ať učiní, co je dobré v jeho očích. Samuel vyrůstal a Hospodin byl s ním. Žádné z jeho slov nenechal padnout na zem. Celý Izrael od Danu až po Beer-šebu věděl, že Samuel je věrný Hospodinův prorok. Hospodin se nadále ukazoval v Šílu, neboť v Šílu se Hospodin zjevil Samuelovi Hospodinovým slovem. Samuelovo slovo se stalo celému Izraeli. Izrael vytáhl do boje proti Pelištejcům. Utábořili se u Eben-ezeru a Pelištejci se utábořili v Afeku. Pelištejci se sešikovali proti Izraeli, strhl se boj a Izrael byl od Pelištejců poražen; pobili na bojišti na poli asi čtyři tisíce mužů. Lid přišel do tábora a izraelští starší řekli: Proč nás dnes Hospodin porazil před Pelištejci? Vezměme si ze Šíla truhlu Hospodinovy smlouvy. Ať přijde mezi nás a zachrání nás z moci našich nepřátel. Lid poslal do Šíla a přinesli odtamtud truhlu smlouvy Hospodina zástupů, sedícího na cherubech. S truhlou Boží smlouvy tam byli dva synové Élího, Chofní a Pinchas. Stalo se, že když přišla truhla Hospodinovy smlouvy do tábora, všichni Izraelci spustili velký válečný křik, až se země třásla. Když Pelištejci uslyšeli zvuk toho křiku, řekli: Co znamená zvuk toho velkého křiku v táboře Hebrejů? Pak se dozvěděli, že do tábora přišla Hospodinova truhla. Pelištejci dostali strach, neboť si řekli: Bůh přišel do tábora. Řekli také: Běda nám, neboť nikdy předtím se nestalo něco takového. Běda nám! Kdo nás vysvobodí z ruky těchto vznešených bohů? To jsou ti bohové, kteří pobili Egypťany všelijakými ranami v pustině. Posilněte se a vzmužte se, Pelištejci, jinak budete sloužit Hebrejům tak, jak oni sloužili vám! Vzmužte se a bojujte! Pelištejci bojovali a Izrael byl poražen, všichni utíkali ke svým stanům. Byla to hrozně veliká porážka. Z Izraele padlo třicet tisíc pěšáků. Boží truhla byla vzata a dva synové Élího, Chofní a Pinchas, zemřeli. Jeden Benjamínec utekl z bojiště a dostal se ten den do Šíla. Měl roztržené šaty a na hlavě prsť. Když přišel, hle, Élí seděl na stolci u cesty a vyhlížel, protože se v srdci třásl o Boží truhlu. Když ten muž přišel a oznámil zprávu ve městě, celé město volalo o pomoc. Když Élí uslyšel zvuk volání, řekl: Co je to za rachot? Ten muž rychle přišel a oznámil to Élímu. Élímu bylo devadesát osm let, jeho oči byly strnulé, takže neviděl. Ten muž řekl Élímu: Přicházím z bojiště. Utekl jsem dnes z bojiště. Élí řekl: Co se stalo, můj synu? Ten, kdo přinesl novinu, odpověděl: Izrael utekl před Pelištejci a na lid dopadla veliká rána. Také tvoji dva synové, Chofní a Pinchas, zemřeli a Boží truhla byla vzata. Stalo se, že když vzpomenul Boží truhlu, Élí spadl nazad ze stolce u brány, zlomil si vaz a zemřel, protože byl starý a těžký muž. Soudil Izrael čtyřicet let. Jeho snacha, Pinchasova žena, byla těhotná a před porodem. Když uslyšela zprávu o tom, že Boží truhla byla vzata a že zemřel její tchán i její muž, sklonila se a porodila, protože ji přepadly křeče. Když umírala, řekly jí ty, které stály kolem ní: Neboj se, protože jsi porodila syna. Neodpověděla, ani si toho nevšímala. Chlapce nazvala Í-kabód a řekla: Odstěhovala se sláva z Izraele. To kvůli tomu, že byla vzata Boží truhla, kvůli svému tchánovi a svému muži. Řekla: Odstěhovala se sláva z Izraele, protože byla vzata Boží truhla. Když se Pelištejci zmocnili Boží truhly, přenesli ji z Eben-ezeru do Ašdódu. Pelištejci tedy vzali Boží truhlu, přinesli ji do Dágonova domu a postavili ji vedle Dágona. Když Ašdóďané příštího dne časně vstali, hle, Dágon ležel tváří k zemi před Hospodinovou truhlou. Vzali Dágona a vrátili ho na jeho místo. Když příštího dne časně ráno vstali, hle, Dágon ležel tváří k zemi před Hospodinovou truhlou; Dágonova hlava a obě ruce jeho paží ležely uraženy na prahu. Jen Dágonův trup zůstal. Proto v Ašdódu až dodnes Dágonovi kněží a nikdo, kdo vchází do Dágonova domu, nešlape na Dágonův práh. Hospodinova ruka těžce dolehla na Ašdóďany; zpustošil je a ranil je nádory, Ašdód i jeho území. Když ašdódští muži uviděli, že to je tak, řekli: Ať truhla Boha Izraele nezůstává s námi, neboť jeho ruka tvrdě dolehla na nás a na našeho boha Dágona. Poslali posly, shromáždili k sobě všechna pelištejská knížata a řekli: Co máme udělat s truhlou Boha Izraele? Odpověděli: Ať je truhla Boha Izraele přenesena do Gatu. Tak přenesli truhlu Boha Izraele. Potom, co ji přenesli, se stalo, že Hospodinova ruka dopadla na město a způsobila hrozně velký zmatek. Ranil muže toho města od nejmenšího do největšího a vyrazily se jim nádory. Tak poslali Boží truhlu do Ekrónu. Stalo se, že když přišla Boží truhla do Ekrónu, Ekróňané volali: Přenesli k nám truhlu Boha Izraele, aby usmrtili nás i náš lid. Poslali posly, shromáždili všechna pelištejská knížata a řekli: Pošlete truhlu Boha Izraele pryč. Ať se navrátí na své místo, aby neusmrtila nás ani náš lid. Neboť v celém městě byl smrtelný zmatek, Boží ruka tam dolehla velmi těžce. Ti muži, kteří nezemřeli, byli raněni nádory, takže volání města o pomoc vystupovalo k nebesům. Hospodinova truhla byla na pelištejském území sedm měsíců. Pak Pelištejci svolali kněze a věštce a řekli: Co máme udělat s Hospodinovou truhlou? Poučte nás, jak ji máme poslat na její místo. Odpověděli: Když budete posílat truhlu Boha Izraele pryč, neposílejte ji s prázdnou, nýbrž určitě ji vraťte s obětí za vinu. Tehdy budete uzdraveni a bude vám dáno poznat, proč se jeho ruka od vás neodvrátila. Nato řekli: Jakou oběť za vinu s ní máme poslat? Odpověděli: Podle počtu pelištejských knížat pět zlatých nádorů a pět zlatých myší, neboť stejná rána dopadla na všechny i na vaše knížata. Udělejte obrazy svých nádorů a obrazy svých myší, které ničí zemi, a vzdejte slávu Bohu Izraele. Snad nadlehčí svou ruku nad vámi, nad vašimi bohy a nad vaší zemí. Proč byste měli zatvrdit svá srdce, jako je zatvrdili Egypťané a faraon? Když se jim Bůh naposmíval, cožpak je nepropustili a oni neodešli? Nyní tedy vezměte a připravte nějaký nový vůz, dvě krávy po otelení, na které ještě nebylo vloženo jho, zapřáhněte krávy do vozu, ale jejich telata od nich odveďte domů. Potom vezměte Hospodinovu truhlu a dejte ji na vůz. Zlaté předměty, které s ní vrátíte jako oběť za vinu, položte do brašny po jejím boku a pošlete ji pryč, ať jde. A dívejte se: Když vyrazí směrem ke svému území do Bét-šemeše, způsobil nám toto velké zlo on; jestliže ne, poznáte, že na nás neudeřila jeho ruka, stalo se nám to náhodou. Muži tak učinili. Vzali dvě krávy po otelení, zapřáhli je do vozu, ale jejich telata zavřeli doma. Na vůz položili Hospodinovu truhlu a brašnu se zlatými myšmi i obrazy svých nádorů. Krávy šly přímo cestou na Bét-šemeš, šly po stejné silnici a stále bučely, neodbočily napravo ani nalevo. Pelištejská knížata šla za nimi až k území Bét-šemeše. Bétšemešané sklízeli v údolí pšenici. Když pozvedli oči, uviděli truhlu a zaradovali se, že ji vidí. Vůz vjel na pole Jóšuy Bétšemešského a zastavil se tam. Byl tam velký kámen. Rozštípali dříví z vozu a přinesli krávy jako zápalnou oběť Hospodinu. Lévité sundali Hospodinovu truhlu i brašnu, která byla s ní a v níž byly zlaté předměty, a položili na to velký kámen. V ten den bétšemešští muži přinesli zápalné oběti a obětovali obětní hody Hospodinu. Pět pelištejských knížat to vidělo a vrátilo se v ten den do Ekrónu. Toto jsou zlaté nádory, které Pelištejci poslali Hospodinu jako oběť za vinu: Jeden za Ašdód, jeden za Gazu, jeden za Aškalón, jeden za Gat a jeden za Ekrón. A zlaté myši podle počtu všech pelištejských měst, patřících pěti knížatům, od opevněného města až k nehrazené vesnici. Ten velký kámen, na kterém ponechali Hospodinovu truhlu, je až dodnes svědkem na poli Jóšuy Bétšemešského. Hospodin pak zabil některé z bétšemešských mužů, protože se podívali do Hospodinovy truhly. Zabil v lidu sedmdesát mužů z padesáti tisíc mužů. A lid truchlil, protože Hospodin ranil lid velikou ranou. Bétšemešští muži řekli: Kdo může obstát před Hospodinem, tímto svatým Bohem? Ke komu půjde od nás? Nato poslali posly k obyvatelům Kirjat-jearímu se slovy: Pelištejci vrátili Hospodinovu truhlu. Přijďte a vezměte ji k sobě. Muži z Kirjat-jearímu přišli a vzali Hospodinovu truhlu. Přenesli ji do Abínádabova domu na kopci a jeho syna Eleazara posvětili, aby Hospodinovu truhlu střežil. Stalo se, že ode dne, kdy truhla začala pobývat v Kirjat-jearímu, uplynulo mnoho dní, přešlo dvacet let a celý dům izraelský se roztoužil po Hospodinu. Samuel řekl celému domu izraelskému: Jestliže se celým svým srdcem navracíte k Hospodinu, odstraňte ze svého středu cizí bohy a aštarty. Připravte své srdce pro Hospodina, služte jemu samotnému a vysvobodí vás z ruky Pelištejců. Nato synové Izraele odstranili baaly a aštarty a sloužili Hospodinu samotnému. Samuel řekl: Shromážděte celý Izrael do Mispy. Budu se za vás modlit k Hospodinu. Shromáždili se do Mispy, čerpali vodu a vylévali ji před Hospodinem. Postili se v ten den a říkali tam: Zhřešili jsme proti Hospodinu. A Samuel soudil syny Izraele v Mispě. Když Pelištejci uslyšeli, že se synové Izraele shromáždili do Mispy, vytáhla pelištejská knížata proti Izraeli. Když to synové Izraele uslyšeli, báli se Pelištejců. Synové Izraele řekli Samuelovi: Nepřestávej za nás volat o pomoc k Hospodinu, našemu Bohu, aby nás zachránil z ruky Pelištejců. Samuel vzal jedno jehně sající mléko a přinesl ho jako dokonalou zápalnou oběť Hospodinu. Pak Samuel volal o pomoc k Hospodinu za Izrael a Hospodin mu odpověděl. Stalo se, že když Samuel přinesl zápalnou oběť, Pelištejci se blížili do boje proti Izraeli. Hospodin však v onen den hlasitě zahřměl proti Pelištejcům, přivedl je do zmatku a byli od Izraele poraženi. Izraelští muži vytáhli z Mispy, pronásledovali Pelištejce a pobíjeli je až pod Bét-kar. Samuel pak vzal jeden kámen, položil ho mezi Mispu a Šén a pojmenoval jej Eben-ezer – Kámen pomoci. Řekl: Až potud nám Hospodin pomáhal. Pelištejci byli pokořeni a nadále už nevcházeli na izraelské území. Hospodinova ruka dopadala na Pelištejce po všechny Samuelovy dny. Města, která Pelištejci vzali od Izraele, se navrátila zpět Izraeli, od Ekrónu až po Gat. I jejich okolní území Izrael vysvobodil z ruky Pelištejců. Rovněž byl pokoj mezi Izraelem a Emorejci. A Samuel soudil Izrael po všechny dny svého života. Rok co rok chodíval na okružní cestu do Bét-elu, do Gilgálu a do Mispy a na všech těchto místech soudil Izrael. Pak se navracel do Rámy, neboť tam byl jeho dům; i tam soudil Izrael. Postavil tam také oltář Hospodinu. Stalo se, že když Samuel zestárl, ustanovil za soudce nad Izraelem své syny. Jméno jeho prvorozeného syna bylo Jóel a jméno druhého Abijáš; byli soudci v Beer-šebě. Jeho synové však nechodili po jeho cestě, hnali se za nekalým ziskem, brali úplatek a převraceli právo. Všichni izraelští starší se shromáždili a přišli k Samuelovi do Rámy. Řekli mu: Hle, ty jsi zestárl a tvoji synové nechodí po tvých cestách. Ustanov nyní nad námi krále, aby nás soudil, jako tomu je u všech národů. Samuelovi se to nelíbilo, že řekli: Ustanov nad námi krále, aby nás soudil. Tak se Samuel modlil k Hospodinu. Hospodin řekl Samuelovi: Uposlechni lid ve všem, co ti řekl, protože nezavrhli tebe, ale zavrhli mě, abych nekraloval nad nimi. Stejně jako jednali ode dne, kdy jsem je vyvedl z Egypta, až dodnes, kdy mě opouštěli a sloužili jiným bohům; tak činí i tobě. Nyní je však uposlechni, jenom je naléhavě varuj a oznam jim právo krále, který nad nimi bude kralovat. Samuel řekl všechna Hospodinova slova lidu, který od něj žádal krále. Řekl: Toto bude právo krále, který nad vámi bude kralovat: Vezme vaše syny a ustanoví si je na své válečné vozy a na své jezdecké koně a budou běhat před jeho válečnými vozy. Ustanoví si je za velitele nad tisíci a nad padesáti, také aby orali jeho pole a sklízeli jeho žeň, aby zhotovovali jeho válečné zbraně a výstroj jeho vozů. A vaše dcery vezme za mastičkářky, kuchařky a pekařky. Vezme vaše nejlepší pole, vinice a olivové háje a dá je svým otrokům. Bude brát desátky z vašeho zrní a vašich vinic a dá je svým dvorním úředníkům a otrokům. Vezme vaše otroky a vaše služky, vaše nejlepší mládence a vaše osly a podrobí je práci pro sebe. Bude brát desátky z vašeho stáda a stanete se jeho otroky. V onen den budete volat o pomoc kvůli svému králi, kterého jste si zvolili, ale Hospodin vám v onen den neodpoví. Lid však nechtěl uposlechnout Samuela a řekli: Ne! Ať je nad námi král! I my budeme jako všechny národy. Náš král nás bude soudit, bude před námi vycházet a bojovat naše boje. Samuel vyslechl všechna slova lidu a pověděl je Hospodinu. Hospodin Samuelovi řekl: Uposlechni je a ustanov nad nimi krále. Samuel izraelským mužům řekl: Jděte každý do svého města. Byl muž z kmene Benjamín, jménem Kíš, syn Abíela, syna Seróra, syna Bekórata, syna Afíacha, Benjamínec, udatný hrdina. Ten měl syna jménem Saul, hezkého mládence; nikdo ze synů Izraele nebyl hezčí nežli on. Od ramen vzhůru převyšoval všechen lid. Saulovu otci Kíšovi se ztratily oslice. Kíš tedy řekl svému synu Saulovi: Vezmi si s sebou jednoho ze služebníků, vstaň a jdi hledat ty oslice. Prošel Efrajimské pohoří, prošel zemi Šališa, ale nenašli je. Pak prošli zemi Šaalím, a zase nic. Prošel i zemi Benjamín, ale nenašli je. Když přišli do země Súf, řekl Saul svému služebníkovi, který byl s ním: Pojď se vrátit, jinak si můj otec přestane dělat starosti o oslice a bude se obávat o nás. Ten mu řekl: Podívej, v tomto městě je muž Boží. Je to vážený muž. Všechno, co vysloví, se jistě naplní. Pojďme nyní tam. Snad nám oznámí cestu, po které bychom měli jít. Saul nato svému služebníkovi řekl: Tak pojďme! Ale co tomu muži přineseme? Vždyť nám došel chléb v brašnách a nemáme dárek, abychom ho muži Božímu přinesli. Co máme s sebou? Služebník znovu Saulovi odpověděl: Vida, mám u sebe čtvrt šekelu stříbra. Dám jej muži Božímu, aby nám oznámil naši cestu. (Když se šel někdo dotázat Boha, říkalo se dříve v Izraeli: Nuže, pojďme k vidoucímu. Dnešní prorok se totiž dříve nazýval vidoucí.) Saul nato svému služebníkovi řekl: Dobře jsi promluvil. Nuže, pojďme. Šli tedy do města, kde byl muž Boží. Jak vystupovali po svahu do města, potkali děvčata, která vyšla čerpat vodu. Zeptali se jich: Je zde vidoucí? Odpověděla jim: Ano, je; zrovna před tebou. Tak si pospěš, neboť dnes přišel do města, protože dnes má lid na návrší obětní hod. Jakmile přijdete do města, tak ho najdete, dříve nežli vystoupí na návrší, aby jedl. Lid totiž nebude jíst, dokud nepřijde, jelikož on žehná obětnímu hodu. Potom budou jíst ti, kdo jsou pozváni. Nyní vystupte, neboť ještě dnes ho najdete. Vystoupili tedy k městu, a když vcházeli do města, Samuel zrovna vycházel proti nim, aby vystoupil na návrší. Den předtím, nežli Saul přišel, Hospodin odhalil Samuelovo ucho a řekl: Zítra touto dobou k tobě pošlu muže ze země Benjamín. Pomaž ho za vévodu nad mým lidem Izraelem. On zachrání můj lid z ruky Pelištejců, protože jsem pohleděl na svůj lid, neboť jeho volání proniklo ke mně. Když Samuel uviděl Saula, Hospodin mu pověděl: Tak to je ten muž, o němž jsem ti řekl: Ten bude vládnout nad mým lidem. Saul pak přistoupil v bráně k Samuelovi a řekl: Pověz mi, prosím, kde je dům vidoucího. Samuel Saulovi odpověděl: Já jsem vidoucí. Vystup přede mnou na návrší a pojezte dnes se mnou. Ráno tě propustím a oznámím ti vše, co máš na srdci. A o oslice, které se ti před třemi dny ztratily, se neobávej, protože se našly. Po kom však nejvíce touží Izrael? Cožpak ne po tobě a po celém domě tvého otce? Saul odpověděl: Cožpak nejsem Benjamínec z nejmenšího izraelského kmene a není má čeleď nejmenší ze všech čeledí kmene Benjamín? Proč mi říkáš takovou věc? Samuel pak vzal Saula a jeho služebníka, přivedl je do síně a dal jim místo v čele těch, kdo byli pozváni. Bylo tam asi třicet mužů. Samuel řekl kuchaři: Podej ten díl, který jsem ti dal a o němž jsem ti řekl: Ulož ho u sebe. Kuchař vytáhl kýtu, s tím, co bylo na ní, položil před Saula a Samuel řekl: Podívej, co zůstalo! Vezmi si a jez. Vždyť to bylo uchováno pro tebe na toto setkání, když jsem řekl: Pozval jsem lid. Tak Saul pojedl v ten den se Samuelem. Když sestoupili z návrší do města, Samuel si povídal se Saulem na střeše. Časně vstali. Stalo se, když vycházela jitřenka, že Samuel zvolal na Saula na střeše: Vstaň a propustím tě. Saul vstal a oba, on i Samuel, vyšli ven. Když sestupovali na konec města, Samuel řekl Saulovi: Řekni služebníkovi, aby šel dál před námi. – A on šel dál. Ale ty se na chvíli zastav. Oznámím ti Boží slovo. Potom vzal Samuel lahvičku s olejem, vylil ho na jeho hlavu, políbil ho a řekl: Hospodin tě pomazal za vévodu nad svým dědictvím. Až dnes půjdeš ode mě, potkáš dva muže u Ráchelina hrobu na území Benjamínově v Selsachu. Řeknou ti: Oslice, které jsi šel hledat, se našly. Hle, tvůj otec nechal být záležitost s oslicemi a obává se o vás. Říká si: Co mám udělat pro svého syna? Odtamtud jdi dál, až přijdeš k dubu Tábor. Tam tě potkají tři muži, vystupující k Bohu do Bét-elu. Jeden ponese tři kůzlata, druhý ponese tři bochníky chleba a třetí ponese měch vína. Zeptají se tě, jak se ti daří, a dají ti dva chleby. Vezmi si to od nich. Potom jdi do Gibeje Boží, kde je pelištejská posádka. I stane se, když vstoupíš do toho města, že potkáš skupinu proroků, jak sestupují z návrší, mají před sebou harfu, tamburínu, flétnu a lyru, a prorokují. Uchvátí tě Duch Hospodinův, budeš prorokovat s nimi a budeš změněn v jiného muže. I stane se, až se na tobě naplní tato znamení, učiň, co se ti naskytne, protože Bůh je s tebou. Sestup přede mnou do Gilgálu a hle, já sestoupím k tobě, abych přinesl zápalné oběti a obětoval pokojné oběti. Sedm dnů budeš čekat, až k tobě přijdu a oznámím ti, co máš dělat. I stalo se, že když se obrátil, aby šel od Samuela, Bůh mu změnil srdce v jiné a v onen den se naplnila všechna ta znamení. Když přišli do Gibeje, hle, skupina proroků šla proti nim; uchvátil ho Duch Boží a prorokoval s nimi. Stalo se, že všichni, kteří ho dávno předtím znali, viděli, že prorokuje s proroky; lidé říkali jeden druhému: Co se to stalo s Kíšovým synem? Cožpak je také Saul mezi proroky? Kdosi odtamtud odpověděl: A kdo je jejich otec? Proto se stalo příslovím: Cožpak je také Saul mezi proroky? Když přestal prorokovat, přišel na návrší. Saulův strýc jemu a jeho služebníkovi řekl: Kde jste chodili? Odpověděl: Hledali jsme oslice a když jsme viděli, že nikde nejsou, šli jsme k Samuelovi. Saulův strýc řekl: Pověz mi, co vám Samuel říkal. Saul svému strýci odpověděl: S jistotou nám oznámil, že se našly oslice. O kralování, o němž Samuel mluvil, mu nic neoznámil. Pak Samuel svolal lid k Hospodinu do Mispy. Synům Izraele řekl: Takto praví Hospodin, Bůh Izraele: Já jsem vyvedl Izrael z Egypta, vysvobodil jsem vás z ruky Egypťanů a z moci všech království, která vás utiskovala. Vy však jste teď zavrhli svého Boha, který vás zachraňoval ze všech vašich nouzí a soužení, a řekli jste: Ne, ale ustanov nad námi krále. Nyní se tedy postavte před Hospodinem podle svých kmenů a podle rodů. Samuel předvedl všechny izraelské kmeny a losem byl vybrán kmen Benjamín. Předvedl kmen Benjamín po čeledích a losem byla vybrána čeleď Matrí; tam byl losem vybrán Saul, syn Kíšův. Hledali ho, ale nebyl nalezen. Doptávali se znovu Hospodina: Přišel sem již ten muž? Hospodin řekl: Hle, skrývá se u výstroje. Běželi tedy a dovedli jej odtamtud. Když se postavil uprostřed lidu, od ramen vzhůru převyšoval všechen lid. Samuel řekl všemu lidu: Vidíte, koho si Hospodin vyvolil? Není mu podobného mezi vším lidem. A všechen lid křičel: Ať žije král! Nato Samuel promluvil k lidu o královském právu, zapsal je do knihy a ponechal před Hospodinem. Pak Samuel propustil všechen lid, každého do jeho domu. Také Saul šel do svého domu v Gibeji. Šli s ním i ti udatní muži, jejichž srdcí se Bůh dotkl. Ničemníci však říkali: Jak nás může tenhle zachránit? Pohrdli jím a nepřinesli mu dar. On ale mlčel. Náchaš Amónský vytáhl a utábořil se u Jábeše v Gileádu. Všichni jábešští muži řekli Náchašovi: Uzavři s námi smlouvu a budeme ti sloužit. Náchaš Amónský jim odpověděl: Uzavřu s vámi smlouvu tak, že vám každému vyloupnu pravé oko a uvedu potupu na celý Izrael. Jábešští starší mu řekli: Nech nám sedm dnů, abychom poslali posly po celém území Izraele. Jestliže nebude nikdo, kdo by nás zachránil, vyjdeme k tobě. Když přišli poslové do Gibeje Saulovy, povídali tyto věci lidu. Všechen lid pozvedl svůj hlas a rozplakali se. Saul zrovna přicházel za skotem z pole. Zeptal se: Co je lidu, že pláče? Oni mu vypravovali slova jábešských mužů. Když Saul uslyšel tato slova, uchvátil ho Duch Boží a velice vzplál hněvem. Vzal spřežení skotu, rozsekal ho na kusy a poslal po poslech po celém izraelském území se slovy: Kdo nevytáhne za Saulem a Samuelem, toto se stane s jeho skotem. Na lid padl strach z Hospodina a vytáhli jako jeden muž. Spočítal je v Bezeku. Synů Izraele bylo tři sta tisíc a judských mužů třicet tisíc. Poslům, kteří přišli, řekli: Mužům z Jábeše v Gileádu řekněte toto: Zítra za slunečního žáru se vám dostane záchrany. Poslové šli, oznámili to jábešským mužům a ti se radovali. Potom jábešští muži řekli Náchašovi: Zítra k vám vyjdeme a dělejte si s námi, co je vám libo. Příštího dne se stalo, že Saul rozdělil lid do tří oddílů. Za ranní hlídky vešli do tábora a pobíjeli Amónovce až do denního žáru. Stalo se, že ti, kteří zůstali, se rozprchli a nezůstali z nich ani dva pospolu. Lid řekl Samuelovi: Kdo to povídal: Saul že by měl nad námi kralovat? Vydejte ty muže, ať je usmrtíme! Saul však řekl: Dnes ať není nikdo usmrcen. Vždyť dnes Hospodin způsobil Izraeli záchranu! Samuel řekl lidu: Nuže, pojďme do Gilgálu a obnovíme tam kralování. Všechen lid pak šel do Gilgálu a ustanovili tam před Hospodinem Saula králem a obětovali tam před Hospodinem pokojné oběti. Saul i všichni izraelští muži se tam převelice radovali. Samuel řekl celému Izraeli: Hle, uposlechl jsem vás ve všem, co jste mi řekli, a ustanovil jsem nad vámi krále. Nyní hle, král bude chodit před vámi. Já jsem zestárl a zešedivěl a moji synové jsou zde s vámi. Chodil jsem před vámi od svého mládí až dodnes. Zde jsem. Vypovídejte proti mně před Hospodinem a před jeho pomazaným. Komu jsem vzal býka či komu jsem vzal osla? Koho jsem utlačoval? Koho jsem vydíral? Od koho jsem vzal úplatek, abych kvůli němu přivřel oko? Vrátím vám to. Odpověděli: Neutlačoval jsi nás ani jsi nás nevydíral, ani jsi od nikoho nic nevzal. Řekl jim: Hospodin je svědkem proti vám a svědkem je dnes jeho pomazaný, že jste u mne nic nenalezli. A lid řekl: Je svědkem. Samuel dále řekl lidu: Ten Hospodin, který ustanovil Mojžíše a Árona a který vyvedl vaše otce z egyptské země. Nyní se postavte. Budu se s vámi soudit před Hospodinem za všechny Hospodinovy spravedlivé činy, které činil s vámi a s vašimi otci. Když přišel Jákob do Egypta a vaši otcové volali k Hospodinu o pomoc, Hospodin poslal Mojžíše a Árona, kteří vyvedli vaše otce z Egypta a usídlili je na tomto místě. Oni však na Hospodina, svého Boha, zapomněli. Proto je vydal do ruky Sísery, velitele chasórské armády, do ruky Pelištejců a do ruky moábského krále, kteří proti nim bojovali. Pak volali k Hospodinu o pomoc a říkali: Zhřešili jsme, protože jsme opustili Hospodina a sloužili jsme baalům a aštartám. Nyní však nás vysvoboď z ruky našich nepřátel a budeme sloužit tobě. Hospodin poslal Jerubaala, Bedána, Jiftácha a Samuela a vysvobodil vás z ruky vašich okolních nepřátel a bydleli jste v bezpečí. Když jste viděli, že Náchaš, král synů Amónových, táhne proti vám, řekli jste mi: Ne, ať nad námi kraluje král, ačkoliv Hospodin, váš Bůh, je vaším králem. Teď se podívejte, král, kterého jste si zvolili, kterého jste si vyžádali, podívejte, Hospodin nad vámi ustanovil krále. Jestliže se budete bát Hospodina a budete mu sloužit, budete ho poslouchat a nebudete se vzpírat Hospodinovým příkazům, jestliže budete vy i král, který nad vámi kraluje, následovat Hospodina, svého Boha, bude dobře. Jestliže však nebudete poslouchat Hospodina a budete vzpurní vůči Hospodinovým příkazům, bude Hospodinova ruka proti vám a proti vašim otcům. Nyní se tedy postavte a dívejte se na tu velkou věc, kterou Hospodin učiní před vašima očima. Není dnes sklizeň pšenice? Budu volat k Hospodinu, aby dal hromobití a déšť. Pak poznáte a uvidíte, jak velké v Hospodinových očích je vaše zlo, které jste spáchali, když jste si vyžádali krále. Samuel potom volal k Hospodinu a Hospodin v onen den dal hromobití a déšť. Všechen lid se proto velice bál Hospodina i Samuela. Všechen lid řekl Samuelovi: Modli se za své otroky k Hospodinu, svému Bohu, abychom nezemřeli, neboť jsme ke všem svým hříchům přidali další zlo, že jsme si vyžádali krále. Samuel řekl lidu: Nebojte se! Spáchali jste sice všechno toto zlo; avšak neodvracejte se od Hospodina, ale služte Hospodinu celým svým srdcem. Neodvracejte se, abyste šli za marnostmi, které neprospějí ani nevysvobodí, protože jsou to marnosti. Vždyť kvůli svému velkému jménu Hospodin nezanechá svůj lid, neboť Hospodin se odhodlal učinit si z vás svůj lid. Co se mě týče, ať je ode mě vzdáleno to, abych hřešil proti Hospodinu a přestal se za vás modlit. Budu vás učit dobré a přímé cestě. Jen se bojte Hospodina a služte mu věrně celým svým srdcem. Vždyť se podívejte, co velkého s vámi učinil. Jestliže však budete stále páchat zlo, budete smeteni jak vy, tak i váš král. Saulovi bylo třicet let, když se stal králem, a kraloval nad Izraelem čtyřicet dva let. Saul si vybral tři tisíce mužů z Izraele. Dva tisíce jich bylo se Saulem v Mikmásu a v bételském pohoří a tisíc jich bylo s Jónatanem v Gibeji Benjamínově. Zbytek lidu poslal pryč, všechny k jejich stanům. Jónatan pobil pelištejskou posádku, která byla v Gebě. Pelištejci o tom uslyšeli. Saul dal zatroubit na beraní roh po celé zemi se slovy: Ať to Hebrejové slyší! A celý Izrael uslyšel slova: Saul pobil pelištejskou posádku a Izrael se Pelištejcům zošklivil. Nato byl svolán lid za Saulem do Gilgálu. Pelištejci se shromáždili, aby bojovali s Izraelem – třicet tisíc vozů, šest tisíc jezdců a lidu takové množství jako písku na mořském břehu. Vytáhli a utábořili se v Mikmásu na východ od Bét-ávenu. Když Izraelci viděli, že jsou v tísni – neboť lid byl vystaven tlaku, lid se ukryl do jeskyní, do houští, do skal, do sklepení a cisteren. Někteří Hebrejové přešli Jordán do země Gád a Gileád. Saul byl ale ještě v Gilgálu a všechen lid, který šel za ním, se třásl strachy. Čekal sedm dnů, čas určený Samuelem. Samuel však do Gilgálu nepřišel a lid od něj postupně prchal pryč. Saul řekl: Přineste ke mně zápalnou a pokojnou oběť. Pak přinesl zápalnou oběť. Stalo se, že když dokončil přinášení zápalné oběti, tak Samuel přišel. Saul mu vyšel naproti, aby ho pozdravil. Samuel řekl: Co jsi to udělal? Saul odpověděl: Když jsem viděl, že lid ode mě postupně prchá pryč, že ty jsi nepřišel v určené dny a Pelištejci se shromažďují v Mikmásu, řekl jsem si: Teď Pelištejci sestoupí proti mně do Gilgálu a já jsem si neudobřil Hospodinovu tvář. Tak jsem se odvážil a přinesl jsem zápalnou oběť. Samuel řekl Saulovi: Jednal jsi bláznivě, že jsi nezachoval příkaz Hospodina, svého Boha, který ti dal. Vždyť tak by Hospodin upevnil tvé království nad Izraelem navěky. Teď ale tvé království neobstojí. Hospodin si vyhledal muže podle svého srdce a ustanovil ho vévodou nad svým lidem, protože jsi nezachoval to, co ti Hospodin přikázal. Potom Samuel vstal a vystoupil z Gilgálu do Gibeje Benjamínovy. Saul spočítal lid, který byl s ním; bylo tam asi šest set mužů. Saul a jeho syn Jónatan i lid, který byl s nimi, se usídlil v Gebě Benjamínově, zatímco Pelištejci se utábořili v Mikmásu. Z pelištejského tábora vytáhli nájezdníci ve třech oddílech. Jeden oddíl se obrátil směrem k Ofře v zemi Šúal, druhý oddíl se obrátil směrem k Bét-chorónu a třetí oddíl se obrátil směrem k území, které shlíží do údolí Seboím v pustině. V celé izraelské zemi nebyl žádný kovář, protože Pelištejci řekli: Ať si Hebrejové nedělají meče ani kopí. Všichni Izraelci sestupovali k Pelištejcům, aby si nechali naostřit svou radlici, motyku, sekeru či srp. Jeden pím bylo za naostření radlic a motyk, za trojzubec, sekery a za nasazení bodce. V čas boje se stalo, že u nikoho z lidu, který byl se Saulem a s Jónatanem, nebyl meč ani kopí; měl je pouze Saul a jeho syn Jónatan. Pelištejská hlídka vyšla k mikmáskému průsmyku. Jednoho dne se stalo, že Jónatan, syn Saulův, řekl služebníkovi, který nosil jeho výstroj: Pojď, projdeme k pelištejské hlídce, která je na druhé straně. Svému otci to však neoznámil. Saul pobýval na konci Gibeje pod granátovníkem, který byl v Migrónu. Lidu, který byl s ním, bylo asi šest set mužů. Byl tam také Achijáš, syn Achítúba, bratra Í-kabóda, syna Pinchasa, syna Élího, Hospodinova kněze v Šílu, který nosil efód. Lid nevěděl, že Jónatan odešel. V průsmyku, kterým chtěl Jónatan projít k pelištejské hlídce, byl skalní výběžek z jedné strany a skalní výběžek z druhé strany. Jeden se jmenoval Bóses a druhý se jmenoval Sené. Jeden výběžek vyčníval od severu naproti Mikmásu a druhý od jihu naproti Gebě. Jónatan řekl služebníkovi, svému zbrojnoši: Pojď, projdeme k hlídce těch neobřezanců. Snad pro nás Hospodin něco udělá. Neboť Hospodinu nemůže nic zabránit, aby zachránil skrze mnoho nebo skrze málo. Jeho zbrojnoš mu řekl: Udělej vše, co máš na srdci. Vzhůru! Hle, já jsem s tebou tak, jak to máš na srdci. Jónatan řekl: Tak projdeme k těm mužům a ukážeme se jim. Jestliže nám řeknou: Zůstaňte stát, dokud k vám nedorazíme, zůstaneme stát na svém místě a nepůjdeme k nim nahoru. Jestliže však řeknou: Pojďte k nám nahoru, půjdeme, protože Hospodin je vydal do naší ruky a toto nám bude znamením. Oba se tedy ukázali pelištejské hlídce a Pelištejci řekli: Podívejte, Hebrejové vycházejí z děr, do kterých se ukryli. Muži z hlídky promluvili k Jónatanovi a jeho zbrojnoši: Vylezte k nám a my vám ukážeme! Jónatan řekl svému zbrojnoši: Lez za mnou, protože Hospodin je vydal do moci Izraele. Jónatan lezl vzhůru po rukou a po nohou a jeho zbrojnoš za ním. Pelištejci padali před Jónatanem a jeho zbrojnoš je za ním usmrcoval. To byla první porážka, ve které Jónatan a jeho zbrojnoš pobili asi dvacet mužů na pozemku asi poloviny akru. Na tábor, na pole i na všechen lid padl strach. Dokonce i hlídka a nájezdníci se třásli. Země se třásla. Bylo to třesení od Boha. Saulovi strážní v Gibeji Benjamínově viděli, jak dav prchá a utíká na všechny strany. Saul řekl lidu, který byl s ním: Spočítejte se a podívejte se, kdo od nás odešel. Spočítali se a hle, nebyl tam Jónatan a jeho zbrojnoš. Saul řekl Achijášovi: Přines Boží truhlu. Boží truhla totiž byla v onom čase se syny Izraele. Stalo se, že zatímco Saul mluvil s knězem, rachot, který byl v pelištejském táboře, stále rostl a vzmáhal se. Proto Saul řekl knězi: Odtáhni svou ruku. Saul a všechen lid, který byl s ním, se shromáždil a přišel až k tomu boji. A hle, tam byl meč jednoho proti druhému, hrozně velký zmatek. Hebrejové, kteří byli předtím s Pelištejci a vytáhli s nimi ze všech stran do tábora, i oni se teď vrátili, aby byli s Izraelem, který byl se Saulem a Jónatanem. Všichni izraelští muži, kteří se skrývali v Efrajimském pohoří, uslyšeli, že Pelištejci utekli a také oni je stíhali v boji. V onen den Hospodin zachránil Izrael. Bitva pokročila za Bét-áven. V onen den byli Izraelci vystaveni tlaku. Saul zapřisáhl lid slovy: Prokletý buď muž, který do večera, dříve než se pomstím na svých nepřátelích, pojí pokrm. Nikdo z lidu neokusil pokrm. Potom všechen lid vstoupil do lesa a na zemi byl med. Když přišel lid do lesa, zrovna tekl med, ale nikdo nezvedal svou ruku k ústům, protože se lid bál přísahy. Jónatan to však neslyšel, když jeho otec zapřísahal lid, vztáhl konec hole, kterou měl v ruce, a ponořil ji do plástve medu. Vrátil ruku zpět k ústům a jeho oči se rozzářily. Někdo z lidu mu pověděl: Tvůj otec rozhodně zapřísahal lid slovy: Prokletý buď muž, který dnes pojí pokrm, takže lid je unaven. Jónatan řekl: Můj otec trápí zemi. Jen se podívej, jak se mi rozzářily oči, protože jsem okusil trochu tohoto medu. Tím spíše, kdyby se dnes lid dobře najedl z kořisti svých nepřátel, kterou nalezl. Ale kvůli tomu nebyla porážka Pelištejců tak velká. V onen den pobíjeli Pelištejce od Mikmásu do Ajalónu a lid byl hrozně unaven. Lid se vrhl proto na kořist, brali ovce, býky i telata a zabíjeli je na zemi. Tak lid jedl maso i s krví. Oznámili to Saulovi slovy: Hle, lid hřeší proti Hospodinu tím, že jí maso i s krví. On řekl: Zachovali jste se nevěrně. Přivalte ke mně ihned velký kámen. Pak Saul řekl: Rozejděte se mezi lid a řekněte jim: Přiveďte ke mně každý svého býka a svou ovci, zabíjejte je zde a jezte, abyste nehřešili proti Hospodinu tím, že byste jedli maso i s krví. Té noci tedy přivedl všechen lid každý vlastnoručně svého býka a zabíjeli je tam. Saul postavil oltář Hospodinu. Tehdy začal stavět oltáře Hospodinu. Potom Saul řekl: Sestupme v noci za Pelištejci a budeme je plenit až do svítání. Neponechme nikoho z nich. Odpověděli: Učiň všechno, co je ti libo. Kněz však řekl: Přistupme sem k Bohu. Saul se doptával Boha: Mám sestoupit za Pelištejci? Vydáš je do moci Izraele? Ale on mu v ten den neodpověděl. Saul řekl: Přistupte sem všichni vůdcové lidu. Zkoumejte a zjistěte, jak dnes došlo k tomuto hříchu. Neboť jakože je živ Hospodin, který zachraňuje Izrael, i kdyby to bylo kvůli mému synu Jónatanovi, jistě zemře. Nikdo ze všeho lidu mu neodpověděl. Nato řekl celému Izraeli: Vy buďte na jedné straně a já se svým synem Jónatanem budeme na straně druhé. Lid řekl Saulovi: Učiň, co je ti libo. Saul řekl Hospodinu: Bože Izraele, dej, ať se ukáže bezúhonný. Losem byl vybrán Jónatan a Saul, a lid vyšel bez viny. Saul řekl: Nechte padnout los mezi mnou a mým synem Jónatanem. Losem byl vybrán Jónatan. Nato řekl Saul Jónatanovi: Oznam mi, co jsi udělal. Jónatan mu oznámil: Ano, koncem hole, kterou jsem měl v ruce, okusil jsem trochu medu. Ať tedy zemřu. Saul řekl: Ať tak Bůh učiní i mně a ještě přidá, jestliže nezemřeš, Jónatane. Lid však řekl Saulovi: Cožpak zemře Jónatan, který způsobil tuto velkou záchranu v Izraeli? Ať je to od tebe vzdáleno. Jakože živ je Hospodin, ať nespadne ani vlas z jeho hlavy na zem, neboť to dnes učinil s pomocí Boží. Tak lid vykoupil Jónatana, a nezemřel. Saul pak přestal Pelištejce pronásledovat a Pelištejci utekli na své území. Když Saul získal kralování nad Izraelem, bojoval proti všem svým okolním nepřátelům – proti Moábcům, proti synům Amónovým, proti Edómcům, proti králům Sóby a proti Pelištejcům. Kamkoli se obrátil, vítězil. Počínal si udatně, pobil Amálekovce a vysvobodil Izrael z moci těch, kdo ho plenili. Saulovi synové byli Jónatan, Jišví a Malkíšúa. Jeho dvě dcery se jmenovaly: prvorozená Mérab a mladší Míkal. Saulova žena se jmenovala Achínoam, dcera Achímaasova. Velitel jeho armády se jmenoval Abínér, syn Néra, Saulův strýc. Kíš, otec Saulův, a Nér, otec Abnérův, byli syny Abíelovými. Po všechny Saulovy dny trvaly prudké boje proti Pelištejcům. Proto si Saul vyhlédl všechny hrdiny a všechny bojovníky a shromáždil je k sobě. Samuel řekl Saulovi: Mne Hospodin poslal, abych tě pomazal za krále nad jeho lidem, nad Izraelem. Nyní tedy uposlechni Hospodinova slova. Toto praví Hospodin zástupů: Všímal jsem si toho, co učinili Amálekovci Izraeli, jak se mu postavili do cesty, když táhl z Egypta. Nyní jdi, pobij Amálekovce a zasvěťte zkáze všechno, co jim patří. Neměj s nimi soucit, ale usmrť muže i ženy, děti i kojence, býky i ovce, velbloudy i osly. Saul tedy svolal lid a spočítal ho v Telaímu: Dvě stě tisíc pěšáků a deset tisíc judských mužů. Pak Saul přitáhl k amáleckému městu a číhal v údolí. Saul řekl Kénijcům: Jděte, stáhněte se a odejděte od Amálekovců, ať vás nesmetu spolu s nimi. Vy jste prokázali milosrdenství všem synům Izraele, když táhli z Egypta. Kénijci se tedy od Amálekovců stáhli. Saul pak pobíjel Amálekovce od Chavíly až do Šúru, který je směrem k Egyptu. Amáleckého krále Agaga chytil živého, ale všechen lid zasvětil zkáze ostřím meče. Saul a lid měl soucit s Agagem, s nejlepšími kusy ovcí a vykrmenými býky, s jehňaty a se vším, co bylo hodnotné, a nechtěli je zasvětit zkáze; zasvětili zkáze všechno opovržené a bezcenné. I stalo se Hospodinovo slovo k Samuelovi: Lituji, že jsem ustanovil Saula za krále, neboť se ode mě odvrátil a nenaplnil mé slovo. Samuel se rozzlobil a celou noc volal k Hospodinu. Časně zrána Samuel vstal, aby se setkal se Saulem. Samuelovi bylo oznámeno: Saul přišel na Karmel a postavil si pomník. Potom se obrátil, šel dál a sestoupil do Gilgálu. Když přišel Samuel k Saulovi, Saul mu řekl: Jsi požehnaný Hospodinu. Naplnil jsem Hospodinovo slovo. Samuel nato řekl: A co to bečení ovcí, jež zní v mých uších, a bučení býků, které slyším? Saul odpověděl: Přivedli od Amálekovců to, s čím měl lid soucit, nejlepší kusy ovcí a býků, aby to obětovali Hospodinu, tvému Bohu, a zbytek jsme zasvětili zkáze. Samuel řekl Saulovi: Nech toho. Oznámím ti, co ke mně této noci promluvil Hospodin. Odpověděl mu: Mluv. Samuel nato řekl: I když jsi malý ve svých očích, jsi hlavou izraelských kmenů. Hospodin tě pomazal za krále nad Izraelem. Hospodin tě poslal na cestu a řekl: Jdi a zasvěť zkáze amálecké hříšníky. Bojuj proti nim, dokud s nimi neskoncuješ. Proč jsi neuposlechl Hospodina, ale vrhl ses na kořist a spáchal jsi to, co je zlé v Hospodinových očích? Saul odpověděl Samuelovi: Uposlechl jsem Hospodina a šel jsem na cestu, na kterou mě Hospodin poslal. Přivedl jsem amáleckého krále Agaga a Amálekovce jsem zasvětil zkáze. Lid vzal z kořisti ovce a býky, nejlepší z toho, co bylo zasvěceno zkáze, aby to obětovali Hospodinu, tvému Bohu, v Gilgálu. Samuel řekl: Má Hospodin zalíbení v zápalech a obětech jako v poslouchání Hospodina? Hle, poslouchat je lepší než oběť, dávat pozor je víc než tuk beranů. Protože vzpoura je jako hřích věštby a vzdor je jako zlo domácích bůžků. Protože jsi zavrhl Hospodinovo slovo, on zavrhl tebe, abys nebyl králem. Saul řekl Samuelovi: Zhřešil jsem, neboť jsem překročil Hospodinův příkaz i tvoje slova; protože jsem se bál lidu, uposlechl jsem ho. Nyní však sejmi, prosím, můj hřích a vrať se se mnou, abych se poklonil Hospodinu. Samuel Saulovi odpověděl: Nenavrátím se s tebou. Protože jsi zavrhl Hospodinovo slovo, Hospodin zavrhl tebe, abys nebyl králem nad Izraelem. Když se Samuel obrátil k odchodu, uchopil Saul cíp jeho pláště a ten se odtrhl. Nato mu Samuel řekl: Dnes od tebe Hospodin odtrhl izraelské království a dal ho tvému bližnímu, lepšímu, nežli jsi ty. Sláva Izraele nebude lhát a nebude litovat, protože není člověk, aby litoval. Saul řekl: Zhřešil jsem. Nyní mě však, prosím, pocti před staršími mého lidu i před Izraelem a vrať se se mnou, abych se poklonil Hospodinu, tvému Bohu. Samuel se vrátil, šel za Saulem a Saul se poklonil Hospodinu. Pak Samuel řekl: Přiveďte ke mně amáleckého krále Agaga. Agag k němu šel v poutech. Řekl si: Jistě ustoupila hořká smrt. Samuel řekl: Jako tvůj meč činil ženy bezdětnými, tak bude učiněna bezdětnou nad jiné ženy tvá matka. Nato Samuel v Gilgálu před Hospodinem rozsekal Agaga na kusy. Potom Samuel šel do Rámy a Saul šel do svého domu v Gibeji Saulově. Samuel již Saula neviděl až do dne své smrti, ale truchlil nad Saulem. A Hospodin litoval, že ustanovil Saula králem nad Izraelem. Hospodin řekl Samuelovi: Jak dlouho budeš truchlit nad Saulem? Já jsem ho zavrhl, aby nekraloval nad Izraelem. Naplň svůj roh olejem a jdi. Posílám tě k Jišajovi Betlémskému, protože mezi jeho syny jsem si vyhlédl krále. Samuel řekl: Jak mohu jít? Saul o tom uslyší a zabije mě. Hospodin řekl: Vezmi s sebou jalovici a řekni: Přišel jsem obětovat Hospodinu. Pozvi Jišaje k oběti a já ti oznámím, co máš udělat. Pomažeš mi toho, o kterém ti řeknu. Samuel udělal to, co Hospodin řekl, a přišel do Betléma. Starší města mu šli vyděšeni naproti a zeptali se: Přicházíš v pokoji? Odpověděl: V pokoji. Přišel jsem obětovat Hospodinu. Posvěťte se a pojďte se mnou k oběti. Posvětil i Jišaje a jeho syny a pozval je k oběti. Stalo se, že když přišli, uviděl Elíaba a řekl si: Jistě je před Hospodinem jeho pomazaný. Hospodin však Samuelovi řekl: Nehleď na jeho vzhled ani na jeho velkou výšku, neboť jsem ho zavrhl, jelikož se nedívám na to, na co se dívá člověk. Vždyť člověk se dívá na to, co má před očima, ale Hospodin se dívá na srdce. Jišaj zavolal Abínádaba a předvedl ho před Samuela. Ten řekl: Ani toho Hospodin nevyvolil. Jišaj předvedl Šamu, ale Samuel řekl: Ani toho Hospodin nevyvolil. Jišaj předvedl před Samuela svých sedm synů, avšak Samuel Jišajovi řekl: Hospodin je nevyvolil. Nato řekl Samuel Jišajovi: To jsou všichni mládenci? Odpověděl: Ještě nejmladší. Zrovna pase ovce. Samuel řekl Jišajovi: Pošli pro něj a nech ho přivést, neboť nezasedneme, dokud sem nepřijde. Poslal pro něj a přivedl ho. Byl ryšavý, s krásnýma očima a hezkého vzhledu. Hospodin řekl: Vstaň a pomaž ho, neboť to je on. Samuel vzal roh s olejem a pomazal ho uprostřed jeho bratrů. Od onoho dne i nadále Davida uchvacoval Duch Hospodinův. Samuel vstal a šel do Rámy. Duch Hospodinův odstoupil od Saula a děsil ho zlý duch od Hospodina. Saulovi otroci mu řekli: Hle, děsí tě zlý duch od Boha. Ať jen řekne náš pán svým otrokům, kteří ti slouží, ať vyhledají někoho, kdo umí hrát na lyru. A když se stane, že na tebe přijde zlý duch od Boha, bude hrát svou rukou a bude ti dobře. Saul řekl svým otrokům: Vyhlédněte mi někoho, kdo dobře hraje, a přiveďte mi ho. Jeden ze služebníků odpověděl: Hle, viděl jsem syna Jišaje Betlémského, který je schopný hrát; je to udatný hrdina, bojovník, rozumný v řeči, pohledný muž a Hospodin je s ním. Nato Saul poslal k Jišajovi posly se slovy: Pošli mi svého syna Davida, který je u ovcí. Jišaj vzal osla, chléb a měch s vínem, jedno kůzle a poslal to Saulovi po svém synu Davidovi. David přišel k Saulovi a sloužil mu. Saul si ho velmi zamiloval a David se stal jeho zbrojnošem. Saul poslal k Jišajovi se slovy: Ať mi David slouží, protože nalezl milost v mých očích. Stávalo se, že když přišel na Saula duch od Boha, David bral lyru a hrál svojí rukou. Saulovi se ulevovalo a bylo mu dobře a zlý duch od něho odstupoval. Pelištejci shromáždili svá vojska k boji. Shromáždili se v Sóku, které je v Judsku, a utábořili se u Efes-damímu mezi Sókem a Azekou. Také Saul a Izraelci se shromáždili, utábořili se v údolí Éla a sešikovali se k boji proti Pelištejcům. Pelištejci stáli na hoře z jedné strany a Izraelci stáli na hoře z druhé strany. Mezi nimi bylo údolí. Z pelištejských vojsk vycházel soubojový zápasník jménem Goliáš z Gatu, vysoký šest loket a jednu píď. Na hlavě měl bronzovou přilbu a oblékal si šupinový pancíř. Pancíř vážil pět tisíc šekelů bronzu. Na nohou měl bronzové holenice a na ramenou bronzový srpáč. Násada jeho kopí byla jako tkalcovské vratidlo a hrot jeho kopí vážil šest set šekelů železa. Před ním šel štítonoš. Stál a volal na izraelské řady. Říkal jim: Proč vycházíte a šikujete se k boji? Cožpak nejsem já Pelištejec a vy otroci Saulovi? Pověřte někoho, ať ke mně sestoupí. Jestliže se mnou dokáže bojovat a zabije mě, budeme vašimi otroky. Jestliže já přemohu jeho a zabiju jej, budete našimi otroky a budete nám sloužit. Pak ten Pelištejec řekl: Dnes potupím izraelské řady. Vydejte mi někoho, ať spolu bojujeme. Když Saul a celý Izrael uslyšeli tato Pelištejcova slova, třásli se a hrozně se báli. David byl synem Efratejce z judského Betléma jménem Jišaj, který měl osm synů. Za dnů Saulových byl ten muž již pokročilého věku. Tři nejstarší Jišajovi synové šli se Saulem do boje. Jména tří synů, kteří šli do boje, byla: Prvorozený Elíab, druhý po něm Abínádab a třetí Šama. David byl nejmladší. Tři nejstarší šli se Saulem. David odcházel od Saula a vracel se, aby v Betlémě pásl ovce svého otce. Mezitím Pelištejec přistupoval ráno i večer a takto se stavěl po čtyřicet dní. Jišaj řekl svému synu Davidovi: Vezmi svým bratrům éfu tohoto praženého zrní a těchto deset chlebů a rychle jim to zanes do tábora. Těchto deset kusů sýra odnes veliteli nad tisícem. Zjisti, jak se daří tvým bratrům, a vezmi od nich znamení. Saul, oni a všichni Izraelci jsou v údolí Éla a vedou válku s Pelištejci. David časně ráno vstal, zanechal ovce hlídači, naložil zásoby a šel, jak mu Jišaj přikázal. Když přišel k ležení, vojsko vycházelo do řad a spustilo válečný křik. Izraelci a Pelištejci se sešikovali řada proti řadě. David zanechal věci u strážce výstroje a běžel k řadě. Když přišel, vyptával se svých bratrů, jak se jim daří. Zatímco s nimi mluvil, zrovna vystoupil z pelištejských řad soubojový zápasník jménem Goliáš, Pelištejec z Gatu, a říkal stejná slova jako předtím. David to slyšel. Když všichni Izraelci uviděli toho muže, utekli před ním a hrozně se báli. Izraelci říkali: Viděli jste toho muže, který vystoupil? Vystupuje, aby hanobil Izrael. Stane se proto, že toho, kdo ho zabije, král odmění velikým bohatstvím, dá mu svou dceru a dům jeho otce učiní v Izraeli svobodným. David se zeptal mužů, kteří stáli u něj: Cože získá ten, kdo zabije tohoto Pelištejce a odstraní potupu od Izraele? Vždyť kdo je ten neobřezaný Pelištejec, že tupí řady živého Boha? Lid mu odpověděl stejnými slovy jako předtím: Toto získá ten, kdo ho zabije. Když jeho nejstarší bratr Elíab slyšel, jak mluví s muži, vzplál proti Davidovi hněvem a řekl: Proč jsi přišel? Komu jsi zanechal těch několik ovcí v pustině? Znám tvou domýšlivost a zkaženost tvého srdce. Přišel jsi totiž, aby ses díval na bitvu. David řekl: Co jsem teď udělal? Vždyť jsem se jen ptal. Obrátil se od něj k někomu jinému a zeptal se stejnými slovy jako předtím. Lid mu odpověděl stejnými slovy jako poprvé. Když se proslechla slova, která David promluvil, oznámili to Saulovi a ten si ho nechal přivést. David řekl Saulovi: Ať kvůli němu nikdo neklesá na mysli. Tvůj otrok půjde a bude bojovat s tímto Pelištejcem. Saul řekl Davidovi: Nemůžeš jít proti tomu Pelištejci a bojovat s ním. Vždyť jsi jen chlapec, a on je bojovníkem od svého mládí. Nato David řekl Saulovi: Tvůj otrok byl pastýřem ovcí svého otce. Když přišel lev či medvěd a odnesl ovci ze stáda, vyrazil jsem za ním, bil jsem ho a vysvobodil jsem ji z jeho tlamy. Když proti mně povstal, chytil jsem ho za čelist a bil jsem ho, až jsem ho usmrtil. Tvůj otrok zabil jak lva, tak i medvěda a tento neobřezaný Pelištejec dopadne jako jeden z nich, protože tupil řady živého Boha. David dále řekl: Hospodin, který mě vysvobodil z moci lva i z moci medvěda, ten mě vysvobodí z ruky tohoto Pelištejce. Saul tedy řekl Davidovi: Jdi a Hospodin buď s tebou. Pak Saul oblékl Davida do svého odění, na hlavu mu dal bronzovou přilbu a oblékl mu pancíř. David si připásal na odění jeho meč a zkoušel chodit, protože na to nebyl zvyklý. David řekl Saulovi: Nemohu v tom chodit, protože na to nejsem zvyklý. Proto si to David ze sebe sundal. Do ruky si vzal hůl, z potoka si vybral pět oblázků, uložil je do pastýřské brašny, kterou měl, a v ní do váčku; v ruce měl prak. Tak se blížil k Pelištejci. Mezitím Pelištejec postupoval a stále se blížil k Davidovi. Před ním šel štítonoš. Když se Pelištejec podíval a uviděl Davida, pohrdl jím, protože to byl jen chlapec, ryšavý, krásného vzhledu. Pelištejec řekl Davidovi: Cožpak jsem pes, že jdeš proti mně s holí? Nato Pelištejec Davida proklel při svých bozích. Pak řekl Pelištejec Davidovi: Pojď ke mně a vydám tvé tělo nebeskému ptactvu a polní zvěři. David Pelištejci odpověděl: Ty jdeš proti mně s mečem, kopím a srpáčem, ale já jdu proti tobě ve jménu Hospodina zástupů, Boha izraelských řad, kterého jsi tupil. Dnes tě Hospodin vydá do mé ruky. Zabiju tě a srazím ti hlavu. Dnes vydám mrtvoly pelištejského vojska nebeskému ptactvu a zemské zvěři. A tak celý svět pozná, že s Izraelem je Bůh. A celé toto shromáždění pozná, že Hospodin nezachraňuje mečem ani kopím. Neboť tento boj je Hospodinův a on vás vydá do naší ruky. Pak se stalo, že když Pelištejec dále postupoval a blížil se proti Davidovi, David rychle běžel na bojiště proti Pelištejci. David sáhl rukou do brašny, vzal odtamtud kámen, vrhl jej z praku a udeřil Pelištejce do čela. Kámen mu prorazil čelo, takže padl tváří k zemi. Tak David přemohl Pelištejce prakem a kamenem, ubil Pelištejce a usmrtil ho. David neměl v ruce meč. Potom David přiběhl, postavil se nad Pelištejcem, vzal jeho meč, vytáhl ho z pochvy, usmrtil jej a usekl mu s ním hlavu. Když Pelištejci viděli, že je jejich hrdina mrtev, utíkali. Izraelci a Judejci vstali, křičeli a pronásledovali Pelištejce až do Gatu, až k branám Ekrónu. Pobití Pelištejci padali cestou z Šaarajimu až do Gatu a Ekrónu. Pak se Izraelci vrátili z pronásledování Pelištejců a vyplenili jejich tábor. David vzal hlavu toho Pelištejce a přinesl ji do Jeruzaléma, ale jeho zbraně uložil ve svém stanu. Když Saul viděl Davida, jak jde proti tomu Pelištejci, řekl veliteli armády Abnérovi: Čí syn je tento chlapec, Abnére? Abnér odpověděl: Jakože jsi živ, králi, nevím. Král řekl: Zeptej se, čí syn je ten mladík. Proto když se vracel David z boje proti Pelištejci, Abnér ho vzal a přivedl ho před Saula. Hlavu toho Pelištejce měl ještě v ruce. Saul se ho zeptal: Čí jsi syn, chlapče? David odpověděl: Syn tvého otroka Jišaje Betlémského. Stalo se, že když David domluvil se Saulem, Jónatanova duše se spojila s duší Davidovou. Jónatan si ho zamiloval jako sebe sama. Saul ho v onen den přijal do služby a nedovolil mu vrátit se do domu jeho otce. Jónatan uzavřel s Davidem smlouvu, protože ho miloval jako sám sebe. Pak si Jónatan svlékl roucho, které měl na sobě, a dal ho Davidovi. Dal mu také své odění, svůj meč i luk a svůj pás. David vytáhl, kamkoli ho Saul poslal, a všude měl úspěch. Proto ho Saul ustanovil nad bojovníky. To se líbilo všemu lidu i Saulovým otrokům. Stalo se, že jak přicházeli, když se David vracel z boje proti Pelištejci, ženy ze všech izraelských měst vyšly vstříc králi Saulovi, aby zpívaly a tančily s tamburínami, s radostí a s triangly. Radující se ženy zpívaly: Saul pobil své tisíce a David své desetitisíce. Saul se velice rozzlobil a nelíbilo se mu to. Řekl: Davidovi přiřkly desetitisíce a mně přiřkly tisíce. Už mu chybí jen království. Od onoho dne Saul hleděl na Davida s podezřením. Příštího dne se stalo, že Saula uchvátil zlý duch od Boha a choval se uvnitř paláce jako prorok. David hrál svou rukou na loutnu jako každý den. Saul měl v ruce kopí. Vtom Saul vrhl kopí, neboť si řekl: Přibodnu Davida ke stěně. David však před ním dvakrát uhnul. Saul se Davida bál, protože s ním byl Hospodin, kdežto od Saula odstoupil. Proto ho Saul od sebe odstranil a ustanovil ho velitelem nad tisícem, aby vycházel a vcházel před lidem. Stalo se, že David měl na všech svých cestách úspěch a Hospodin byl s ním. Když Saul viděl, že má David velký úspěch, měl z něho strach. Celý Izrael i Juda však Davida miloval, protože před nimi vycházel a vcházel. Saul řekl Davidovi: Zde je má starší dcera Mérab. Dám ti ji za ženu. Jenom buď mým bojovníkem a bojuj Hospodinovy boje. Saul si totiž řekl: Ať proti němu není moje ruka. Ať je proti němu ruka Pelištejců. David ale Saulovi odpověděl: Kdo jsem já a co je můj rod, čeleď mého otce v Izraeli, abych se stal královým zetěm? Tehdy, kdy měla být Saulova dcera Mérab dána Davidovi, se však stalo, že byla dána za ženu Adríelovi Mechólatskému. Pak se do Davida zamilovala Saulova dcera Míkal. Když to Saulovi oznámili, líbilo se mu to. Saul řekl: Dám mu ji, stane se mu léčkou a bude proti němu ruka Pelištejců. Davidovi potom Saul řekl: Staň se dnes mým zetěm prostřednictvím druhé dcery. Svým otrokům Saul přikázal: Řekněte Davidovi potají toto: Podívej, král si tě oblíbil a všichni jeho otroci tě mají rádi. Staň se nyní královým zetěm. Saulovi otroci řekli tato slova Davidovi, ale David odpověděl: Připadá vám to snadné se stát královým zetěm? Vždyť já jsem chudý a bezvýznamný člověk. Saulovi otroci Saulovi oznámili: David odpověděl tak a tak. Saul nato řekl: Povězte Davidovi toto: Král netouží po věnu, ale po stu předkožek Pelištejců, aby se pomstil na králových nepřátelích. Saul totiž zamýšlel nechat Davida padnout rukou Pelištejců. Jeho otroci oznámili tato slova Davidovi a Davidovi se to líbilo, že se stane královým zetěm. Nenaplnily se ani určené dny a David vstal, vytáhl se svými muži a pobil dvě stě Pelištejců. David přinesl jejich předkožky a předložil je v plném počtu před krále, aby se stal královým zetěm. Saul mu pak dal svou dceru Míkal za ženu. Když viděl Saul a poznal, že Hospodin je s Davidem a Saulova dcera Míkal ho miluje, ještě více se Saul Davida bál a byl po všechen čas Davidovým nepřítelem. Pelištejští velitelé dále vycházeli do boje. Pokaždé, když vytáhli, David měl větší úspěch než všichni Saulovi otroci. Proto bylo jeho jméno velmi vážené. Saul řekl svému synu Jónatanovi a všem svým otrokům, aby Davida usmrtili. Ale Saulův syn Jónatan si Davida velmi oblíbil. Jónatan Davidovi oznámil: Můj otec Saul tě chce usmrtit. Tak se měj ráno na pozoru; zůstaň v úkrytu, ať jsi schovaný. Vyjdu a postavím se vedle svého otce na poli, kde budeš. Promluvím o tobě s otcem, a když něco zjistím, oznámím ti to. Jónatan mluvil se svým otcem Saulem v Davidův prospěch a řekl mu: Ať král nezhřeší proti svému otroku Davidovi. Vždyť proti tobě nezhřešil a jeho skutky jsou pro tebe velmi prospěšné. Vystavil svůj život nebezpečí, zabil Pelištejce a Hospodin způsobil velkou záchranu celému Izraeli. Viděl jsi to a radoval ses. Proč bys hřešil proti nevinné krvi a Davida bezdůvodně usmrtil? Saul uposlechl Jónatana a přísahal: Jakože živ je Hospodin, nebude usmrcen. Jónatan zavolal Davida a oznámil mu všechna tato slova. Potom Jónatan přivedl Davida k Saulovi a býval v jeho přítomnosti jako předtím. Znovu došlo k válce. David vytáhl, aby bojoval proti Pelištejcům. Způsobil jim tak velkou porážku, že před ním utíkali. Na Saula ovšem padl zlý duch od Hospodina. Pobýval tehdy ve svém paláci, v ruce měl kopí a David hrál rukou na loutnu. Saul chtěl Davida přibodnout kopím ke stěně. Ten ale před Saulem uhnul, takže Saul přibodl kopí do stěny. David té noci utekl a zachránil se. Saul poslal k Davidovu domu posly, aby ho střežili a ráno jej usmrtili. Avšak Davidovi jeho žena Míkal oznámila: Jestliže si této noci nezachráníš život, zítra budeš mrtev. Míkal spustila Davida z okna a on vyšel, utekl a zachránil se. Míkal vzala domácího bůžka, položila ho do postele, roušku z kozí srsti položila do hlav a přikryla oděvem. Když poslal Saul posly, aby Davida zajali, řekla: Je nemocen. Saul ovšem ty posly poslal, aby se na Davida podívali. Řekl: Přineste mi ho na posteli, abych ho mohl usmrtit. Když poslové přišli, uviděli, že na posteli je domácí bůžek a rouška z kozí srsti v hlavách. Saul se potom Míkal zeptal: Proč jsi mě takto podvedla a propustila jsi mého nepřítele, aby se zachránil? Míkal Saulovi odpověděla: On mi řekl: Propusť mě. Proč bych tě měl usmrtit? David utekl, zachránil se a přišel k Samuelovi do Rámy. Oznámil mu všechno, co mu Saul udělal. Pak šel se Samuelem a pobýval v Nájótu. Saulovi bylo oznámeno: Hle, David je v Nájótu u Rámy. Nato Saul poslal posly, aby Davida zajali. Když uviděli skupinu proroků, kteří prorokovali, a Samuela, který stál ustanoven nad nimi, na Saulovy posly padl Duch Boží a také oni prorokovali. Když to Saulovi oznámili, poslal další posly, ale také oni prorokovali. Znovu, potřetí poslal Saul posly, ale také oni prorokovali. Nakonec se do Rámy vydal sám. Když přišel k velké cisterně, která je v Sekú, zeptal se: Kde je Samuel a David? Kdosi řekl: Hle, jsou v Nájótu u Rámy. Šel tedy směrem do Nájótu u Rámy a také na něj padl Duch Boží. Šel a přitom prorokoval, až přišel do Nájótu u Rámy. Také on si svlékl oděv a také on prorokoval před Samuelem. Celý ten den a celou noc ležel nahý. Proto se říká: Cožpak je také Saul mezi proroky? David utekl z Nájótu u Rámy, přišel za Jónatanem a zeptal se: Co jsem udělal? Jaká je má vina a jaký je můj hřích vůči tvému otci, že usiluje o můj život? Odpověděl mu: Ať je to od tebe vzdáleno, nezemřeš. Podívej, můj otec neudělá nic velkého ani malého, aniž by mi to prozradil. Proč by můj otec něco takového přede mnou skrýval? Není tomu tak. David se ještě zapřísahal: Tvůj otec dobře ví, že jsem nalezl milost ve tvých očích a řekl si: Ať se to Jónatan nedozví, jinak se bude trápit. Avšak jakože živ je Hospodin a jakože živ jsi ty, jen krok je mezi mnou a smrtí. Jónatan Davidovi pověděl: Cokoliv řekneš, to pro tebe udělám. Nato David Jónatanovi řekl: Podívej, zítra je novoluní a já mám zasednout s králem k jídlu. Propusť mě, abych se až do třetího večera ukryl na poli. Jestliže mě bude tvůj otec postrádat, řekni: David si ode mě naléhavě vyžádal dovolení, aby si mohl odběhnout do svého města Betléma, neboť je tam každoroční oběť pro celou čeleď. Jestliže řekne: Dobře, znamená to pokoj pro tvého otroka. Ale jestliže se velmi rozzlobí, věz, že je rozhodnut vykonat něco zlého. Prokaž svému otroku milosrdenství, neboť jsi uvedl svého otroka v Hospodinovu smlouvu se sebou. Jestliže je na mně vina, usmrť mě ty. Proč bys mě vodil ke svému otci? Jónatan odpověděl: Ať je to od tebe vzdáleno. Jestliže se opravdu dozvím, že můj otec je rozhodnut vykonat vůči tobě něco zlého, oznámím ti to. David se zeptal Jónatana: Kdo mi to oznámí, když ti tvůj otec odpoví tvrdě? Jónatan řekl Davidovi: Pojď, vyjděme na pole. A oba vyšli na pole. Jónatan řekl Davidovi: Při Hospodinu, Bohu Izraele, zítra touto dobou či pozítří se vyptám svého otce. Jestliže bude s Davidem dobře, tehdy pošlu za tebou a prozradím ti to. Jestliže můj otec zamýšlí vůči tobě zlo, ať tak Hospodin učiní Jónatanovi a ještě přidá, pokud ti to neprozradím a nepropustím tě, abys odešel v pokoji. Ať je Hospodin s tebou, tak jako byl s mým otcem. Dokud ještě žiji, prokazuj mi Hospodinovo milosrdenství, abych nezemřel. Navěky neodejmi své milosrdenství mému domu, i potom, co Hospodin do jednoho vyhladí Davidovy nepřátele z povrchu země. Tak Jónatan uzavřel s domem Davidovým smlouvu a dodal: Ať Hospodin vyžaduje její naplnění i skrze Davidovy nepřátele. Jónatan znovu zapřísahal Davida při své lásce k němu, protože ho miloval jako sám sebe. Jónatan mu řekl: Zítra je novoluní. Budeš postrádán, protože tvé sedadlo bude prázdné. Třetího dne rychle sestup, jdi na místo, kde ses ukrýval v den činu, a zůstaň u kamene Ezelu. Já vystřelím tři šípy v tu stranu, jako bych střílel na terč. Pak zrovna pošlu služebníka se slovy: Jdi a najdi šípy. Jestliže služebníkovi jasně řeknu: Podívej, šípy jsou blíž k tobě, seber je, pak přijď, protože to znamená pokoj pro tebe a nic ti nehrozí, jakože živ je Hospodin. Jestliže však mladíkovi řeknu: Podívej, šípy jsou dál od tebe, jdi, protože tě Hospodin posílá pryč. Ohledně věci, o které jsme se já a ty domluvili, ať je Hospodin svědkem mezi mnou a tebou navěky. David se pak ukryl na poli. Když nastalo novoluní, král zasedl za stůl k jídlu. Král seděl na svém sedadle jako jindy, na sedadle u stěny. Když Jónatan vstal, Abnér si sedl Saulovi po boku. Davidovo místo bylo prázdné. Saul onen den nic nepověděl, neboť si řekl: Něco se mu přihodilo, je nečistý, ano, není čistý. Stalo se, že příští den, druhý den nového měsíce, bylo Davidovo místo zase prázdné. Saul řekl Jónatanovi, svému synu: Proč nepřišel syn Jišajův ani včera ani dnes ke stolu? Jónatan Saulovi odpověděl: David si ode mě naléhavě vyžádal dovolení jít do Betléma. Řekl: Propusť mne, prosím, neboť máme ve městě rodinnou oběť a můj bratr mi to přikázal. A tak jestliže jsem nalezl milost ve tvých očích, nech mě odejít, abych viděl své bratry. Proto nepřišel ke královskému stolu. Saul vzplál proti Jónatanovi hněvem a řekl mu: Ty synu zvrácené odbojnice. Vždyť jsem to věděl, že je ti milý syn Jišajův, ke tvé hanbě a k hanbě nahoty tvé matky. Vždyť po všechny dny, co bude syn Jišajův živ na zemi, nebudeš pevně stát ty ani tvé království. Teď pošli a doveď ho ke mně, protože je synem smrti. Jónatan odpověděl svému otci Saulovi a řekl mu: Proč by měl být usmrcen? Co provedl? Saul po něm vrhl kopí, aby ho probodl. A tak Jónatan poznal, že jeho otec je rozhodnut Davida usmrtit. Jónatan planoucí hněvem vstal od stolu a druhý den měsíce nejedl pokrm, protože se trápil kvůli Davidovi, že ho jeho otec vystavil hanbě. Ráno se stalo, že Jónatan vyšel na pole na setkání s Davidem. Byl s ním mladý služebník. Řekl svému služebníkovi: Běž a najdi šípy, které vystřelím. Zatímco služebník běžel, vystřelil před něj šípy. Když služebník přišel na místo, kam dopadly šípy, které Jónatan vystřelil, Jónatan za služebníkem zavolal: Šípy jsou ještě dál od tebe. Jónatan za služebníkem zavolal: Rychle, pospěš si, neotálej! Jónatanův služebník posbíral šípy a přišel ke svému pánu. Služebník o ničem nevěděl. Jen Jónatan a David znali tu úmluvu. Jónatan dal svou výstroj služebníkovi, který byl s ním, a řekl mu: Jdi a odnes to do města. Když služebník odešel, David vstal zpoza hromady, padl tváří k zemi a třikrát se poklonil. Jeden druhého políbili a jeden jako druhý plakali, ale David víc. Jónatan řekl Davidovi: Jdi v pokoji, protože jsme si my dva přísahali v Hospodinově jménu slovy: Hospodin budiž svědkem mezi mnou a tebou i mezi potomstvem mým a tvým až navěky. David vstal a odešel. Jónatan šel do města. David přišel ke knězi Achímelekovi do Nóbu. Achímelek šel vyděšen Davidovi naproti a zeptal se ho: Proč jsi sám a není nikdo s tebou? David knězi Achímelekovi odpověděl: Král mi něco přikázal a řekl mi: Ať se nikdo nedozví nic o tom, s čím tě posílám a co jsem ti přikázal. Se služebníky se sejdu na určitém místě. Nyní tedy, co máš po ruce? Dej mi pět chlebů nebo co se najde. Kněz Davidovi odpověděl: Nemám po ruce chléb obyčejný, jenom posvátný; pouze jestli se služebníci zdrželi styku s ženou. David knězi odpověděl a řekl mu: Jistě, že jsme se zdrželi ženy již včera a předevčírem, kdy jsem vytáhl, a zbraně služebníků by byly svaté, i kdyby byla cesta obyčejná, tím spíše, když se dnes posvětili kvůli zbraním. Kněz mu tedy dal posvátný chléb, protože tam nebyl jiný chléb nežli předkladný, který byl vzat od Hospodina, aby byl položen horký chléb tehdy, když se bral starý. V ten den tam byl zadržován před Hospodinem jeden ze Saulových otroků jménem Dóeg Edómský, předák Saulových pastýřů. David se Achímeleka zeptal: Nemáš tu po ruce kopí či meč? Nevzal jsem si s sebou svůj meč ani jinou svou zbraň, protože králova záležitost byla naléhavá. Kněz odpověděl: Meč Pelištejce Goliáše, kterého jsi zabil v údolí Éla, je zde, zabalený do pláště za efódem. Jestli si ho chceš vzít, vezmi si ho, protože kromě tohoto zde jiný není. David nato řekl: Není mu podobného. Dej mi ho. Potom David vstal a utekl v ten den před Saulem; přišel k Akíšovi, králi Gatu. Akíšovi otroci mu řekli: Což to není David, král země? Což o něm nezpívali při tancích: Saul pobil své tisíce, ale David své desetitisíce? David se těchto slov obával a hrozně se bál Akíše, krále Gatu. A tak před nimi předstíral, že je blázen, choval se u nich jako šílený, dělal značky na vrata brány a pouštěl sliny na svůj vous. Akíš řekl svým otrokům: Tak se podívejte na toho potřeštěnce. Proč jste ho ke mně přivedli? Nemám dost potřeštěnců, že jste přivedli tohoto, aby přede mnou třeštil? Proč tenhle přišel do mého paláce? Pak odtamtud David odešel a unikl do adulamské jeskyně. Když se o tom doslechli jeho bratři a celý dům jeho otce, přišli tam za ním. Shromáždili se k němu všichni, kdo byli v úzkostech, všichni, kdo měli dluh, a všichni, kdo měli hořkost v duši; a stal se jejich velitelem. Bylo s ním asi čtyři sta mužů. David šel odtamtud do moábské Mispy a moábskému králi řekl: Dovol, ať můj otec a má matka přijdou a zůstanou u vás, dokud se nedozvím, co pro mě Bůh učiní. Nato je přivedl před moábského krále a pobývali u něho po všechny dny, co byl David v pevnosti. Avšak prorok Gád řekl Davidovi: Nepobývej v pevnosti: Odejdi a jdi do judské země. David tedy šel a přišel do cheretského lesa. Saul se doslechl, že David a muži, kteří byli s ním, byli odhaleni. Saul tehdy seděl v Gibeji pod tamaryškem na výšině. V ruce měl své kopí a všichni jeho otroci stáli kolem něho. Saul řekl svým otrokům, kteří stáli kolem něho: Poslyšte, Benjamínovci! Což vám všem dá syn Jišajův pole a vinice? Všechny vás ustanoví za velitele nad tisíci a velitele nad sty? Proto jste se všichni proti mně spikli? Nikdo mi neprozradí, že můj syn uzavřel smlouvu se synem Jišajovým. Nikdo z vás se kvůli mně netrápí a neprozradí mi, že můj syn podporuje mého otroka proti mně, aby mi nastražil léčku, jak je tomu dnes. Dóeg Edómský, který byl ustanoven nad Saulovými otroky, odpověděl: Viděl jsem syna Jišajova, jak přišel do Nóbu k Achímelekovi, synu Achítúbovu. Ten se na něj doptával Hospodina, dal mu potraviny a také mu dal meč Pelištejce Goliáše. Nato si dal král zavolat kněze Achímeleka, syna Achítúbova, a celý dům jeho otce, kněze, kteří byli v Nóbu. Všichni přišli ke králi. Saul řekl: Poslyš, synu Achítúbův. On odpověděl: Zde jsem, můj pane. Saul mu řekl: Proč jste se proti mně spikli, ty a syn Jišajův, když jsi mu dal pokrm a meč a doptával ses na něj Boha, aby povstal proti mně a nastražil mi léčku, jak je tomu dnes? Achímelek králi odpověděl: Kdo ze všech tvých otroků je věrný jako David? Je královým zetěm, velitelem tvé tělesné stráže a je vážený ve tvém domě. Což jsem se teprve dnes na něj začal doptávat Boha? Ať je to ode mě vzdáleno. Nechť král nepřičítá nic zlého svému otroku ani celému domu mého otce, neboť tvůj otrok o celé této záležitosti nic neví, ani to nejmenší. Král řekl: Jistě zemřeš, Achímeleku, ty i celý dům tvého otce. Běžcům, kteří stáli kolem něj, král řekl: Obraťte se a usmrťte Hospodinovy kněze, neboť také jejich ruka je s Davidem. Vždyť věděli, že je na útěku, a neprozradili mi to. Královi otroci však nechtěli vztáhnout ruku a zasáhnout proti Hospodinovým kněžím. Nato král řekl Dóegovi: Obrať se ty a zasáhni proti kněžím. Dóeg Edómský se obrátil, sám zasáhl proti kněžím a usmrtil v onen den osmdesát pět mužů, kteří nosili lněný efód. I kněžské město Nób vybil ostřím meče; muže i ženy, děti i kojence, býky, osly i ovce vybil ostřím meče. Unikl jeden syn Achímeleka, syna Achítúbova, jménem Ebjátar, a utekl za Davidem. Ebjátar Davidovi oznámil, že Saul zabil Hospodinovy kněze. David Ebjátarovi řekl: Věděl jsem v onen den, kdy tam byl Dóeg Edómský, že to určitě oznámí Saulovi. Já jsem vinen všemi zmařenými životy domu tvého otce. Pobývej se mnou. Neboj se, protože ten, kdo usiluje o můj život, usiluje i o tvůj život. U mne nalezneš ochranu. Tehdy Davidovi oznámili: Hle, Pelištejci bojují proti Keíle a plení humna. David se doptával Hospodina: Mám jít a pobít tyto Pelištejce? Hospodin Davidovi řekl: Jdi, pobij Pelištejce a zachraň Keílu. Davidovi muži mu však řekli: Podívej, my se bojíme i tady v Judsku, tím spíše, když vytáhneme do Keíly na bojiště s Pelištejci. David se tedy znovu doptával Hospodina. A Hospodin mu odpověděl: Vstaň a sestup do Keíly, protože vydám Pelištejce do tvé ruky. Nato David se svými muži vytáhl do Keíly a bojoval proti Pelištejcům. Odehnal jejich dobytek a způsobil jim velikou porážku. Tak David zachránil obyvatele Keíly. Stalo se, že když Ebjátar, syn Achímelekův, utekl za Davidem do Keíly, vzal si s sebou efód. Saulovi bylo oznámeno, že David přišel do Keíly. Saul řekl: Bůh ho vydal do mé ruky, protože se chytil, když vešel do města s vraty a závorami. Saul svolal všechen lid k boji, aby sestoupil ke Keíle a oblehl Davida a jeho muže. Když se David dozvěděl, že Saul proti němu zamýšlí zlo, řekl knězi Ebjátarovi: Přines efód. David řekl: Hospodine, Bože Izraele, tvůj otrok se s jistotou doslechl, že Saul chce vytáhnout na Keílu, aby kvůli mně zničil město. Vydají mě občané Keíly do jeho ruky? Sestoupí Saul, tak jak se tvůj otrok doslechl? Hospodine, Bože Izraele, oznam to, prosím, svému otroku. Hospodin odpověděl: Sestoupí. Pak se David zeptal: Vydají občané Keíly mě a mé muže do Saulovy ruky? Hospodin odpověděl: Vydají. Nato vstal David se svými muži (asi šest set lidí), vytáhli z Keíly a chodili, kde se dalo. Když bylo Saulovi oznámeno, že David unikl z Keíly, zanechal tažení. David pobýval v pustině v pevnostech a pobýval v horách v pustině Zífu. Saul ho po celý čas hledal, ale Bůh ho nevydal do jeho ruky. David zjistil, že Saul vytáhl, aby usiloval o jeho život (tehdy byl v pustině Zífu v Choreši). Jónatan, syn Saulův, vstal a šel za Davidem do Choreše a posilnil jeho ruku v Bohu. Řekl mu: Neboj se, protože ruka mého otce Saula tě nenalezne. Ty budeš kralovat nad Izraelem a já budu druhý po tobě. I můj otec Saul to ví. Oba uzavřeli smlouvu před Hospodinem. David pak pobýval v Choreši a Jónatan šel do svého domu. Tehdy přišli za Saulem do Gibeje Zífejci se slovy: David se skrývá u nás v pevnostech v Choreši, na kopci Chakíle, který je na jih od Ješímónu. Kdykoliv se ti zlíbí přijít, králi, přijď. Na nás bude, abychom je vydali do královy ruky. Saul odpověděl: Jste požehnaní Hospodinu, neboť máte se mnou soucit. Nuže jděte a znovu to prověřte. Zkoumejte a zjistěte místo, kudy chodí a kdo ho tam viděl, neboť mi bylo řečeno, že je velmi vychytralý. Prohlédněte a prozkoumejte všechny skrýše, kde se ukrývá. Pak se vraťte ke mně s prověřenými zprávami a půjdu s vámi. Jestliže je v zemi, vyhledám ho mezi všemi judskými rody. Nato vstali a šli před Saulem do Zífu. David se svými muži byl v pustině Maónu, v stepi na jih od Ješímónu. Když ho totiž Saul se svými muži šel hledat, Davidovi to oznámili, a ten proto sestoupil ke skále a pobýval v pustině Maónu. Jakmile se to Saul doslechl, pronásledoval Davida v pustině Maónu. Saul šel po jedné straně hory a David se svými muži po druhé straně hory. David se snažil před Saulem rychle utéct, zatímco Saul se svými muži Davida s jeho muži obkličoval, aby je chytili. K Saulovi však přišel posel se slovy: Rychle odtáhni, protože do země vtrhli Pelištejci. Nato přestal Saul Davida pronásledovat a vytáhl proti Pelištejcům. Proto se toto místo nazývá Skála rozdělení. David odtamtud vytáhl a pobýval v pevnostech Én-gedí. Stalo se, že když se Saul vrátil z pronásledování Pelištejců, oznámili mu: Hle, David je v pustině Én-gedí. Saul vzal tři tisíce mužů vybraných z celého Izraele a vydal se hledat Davida a jeho muže směrem ke Kozorožčím skalám. Když došel k ovčím ohradám u cesty, byla tam jeskyně. Saul do ní vstoupil, aby si ulevil. David se svými muži seděl vzadu v jeskyni. Davidovi muži mu řekli: Hle, toto je den, o kterém ti Hospodin řekl: Hle, vydám tvého nepřítele do tvé ruky. Učiň mu to, co se ti líbí. David vstal a potají odřízl okraj Saulova pláště. Potom se však stalo, že Davida trápilo svědomí kvůli tomu, že odřízl okraj Saulova pláště. Svým mužům řekl: Ať je to ode mě vzdáleno kvůli Hospodinu, abych učinil něco takového svému pánu, Hospodinovu pomazanému, a vztáhl na něj ruku, neboť je to Hospodinův pomazaný. Těmito slovy David bránil svým mužům a nedovolil jim povstat proti Saulovi. Saul vstal, vyšel z jeskyně a šel svou cestou. Potom vstal i David, vyšel z jeskyně a volal za Saulem: Můj pane a králi. Když se za ním Saul ohlédl, poklekl s tváří k zemi a klaněl se. Nato David Saulovi řekl: Proč posloucháš slova těch, kdo říkají: Hle, David usiluje o tvé zlo? Hle, tvé oči v tento den viděly, že tě Hospodin dnes vydal v jeskyni do mé ruky. Říkali mi, abych tě zabil, ale slitoval jsem se nad tebou; řekl jsem: Nevztáhnu ruku na svého pána, neboť je to Hospodinův pomazaný. Otče můj, pohleď a podívej se na okraj svého pláště v mé ruce. Když jsem odřízl okraj tvého pláště a nezabil tě, hleď se přesvědčit, že na mé ruce není zlo ani přestoupení. Nezhřešil jsem proti tobě, ale ty číháš na můj život, abys mě o něj připravil. Ať Hospodin soudí mezi mnou a tebou! Ať mě Hospodin pomstí na tobě, ale má ruka proti tobě nebude. Jak říká dávné přísloví: Od ničemů vychází ničemnost, ale má ruka proti tobě nebude. Proti komu vytáhl izraelský král? Koho pronásleduješ? Mrtvého psa? Jednu blechu? Ať je Hospodin soudcem a soudí mezi mnou a tebou! Ať pohlédne a vede můj spor a zjedná mi právo vůči tobě! Stalo se, že když David domluvil tato slova k Saulovi, Saul řekl: Je to tvůj hlas, můj synu Davide? Pak Saul pozvedl svůj hlas a rozplakal se. Řekl Davidovi: Jsi spravedlivější nežli já, neboť jsi mi způsobil dobro, zatímco já jsem ti působil zlo. Dnes jsi dokázal, že jsi se mnou jednal dobře: Když mě Hospodin vydal do tvé ruky, nezabils mě. Vždyť najde-li někdo svého nepřítele, propustí ho v dobrém? Ať ti odplatí Hospodin dobrem za to, co jsi mi dnes učinil. Nyní vím, že opravdu budeš kralovat a izraelské království ve tvé ruce obstojí. Proto mi nyní přísahej při Hospodinu, že nevyhladíš mé potomstvo po mně a nevyhladíš mé jméno z domu mého otce. David Saulovi přísahal. Pak Saul odešel do svého paláce a David se svými muži šel do pevnosti. Když Samuel zemřel, shromáždil se celý Izrael, oplakával ho a pohřbili ho v jeho domě v Rámě. David pak vstal a odešel do Páranské pustiny. V Maónu byl nějaký muž, který měl statek na Karmelu. Ten muž byl velmi zámožný. Měl tři tisíce ovcí a tisíc koz. Tehdy byl na Karmelu stříhat své ovce. Ten muž se jmenoval Nábal a jeho žena se jmenovala Abígajil. Ta žena byla velmi rozumná a krásného vzezření, ale ten muž byl tvrdý a jeho činy zlé. Byl to Kálebovec. David se v pustině doslechl, že Nábal stříhá své ovce. Nato David poslal deset služebníků. David služebníkům řekl: Vystupte na Karmel, jděte k Nábalovi a zeptejte se ho mým jménem, jak se mu daří. Řekněte toto: Buď živ, pokoj tobě, pokoj tvému domu a pokoj všemu, co máš. Právě jsem slyšel, že máš stříž. Tví pastýři byli s námi a neubližovali jsme jim ani nic nepostrádali po všechny dny, co jsme byli na Karmelu. Zeptej se svých služebníků a povědí ti to. Kéž naleznou služebníci milost ve tvých očích, neboť přišli ve slavnostní den. Dej prosím svým otrokům a svému synu Davidovi, co máš po ruce. Davidovi služebníci šli, pověděli Nábalovi všechna tato slova Davidovým jménem a čekali. Nábal však Davidovým otrokům odpověděl: Kdo je David a kdo je syn Jišajův? Dnes je mnoho otroků, kteří utíkají od svých pánů. Mám snad vzít svůj chléb, svou vodu a maso z dobytka, který jsem porazil pro své střihače, a dát to mužům, o nichž nevím, odkud jsou? Davidovi služebníci se tedy obrátili a vrátili. Přišli a oznámili Davidovi všechna ta slova. David řekl svým mužům: Připásejte si každý svůj meč. Připásali si meč a také David si připásal svůj meč. Asi čtyři sta mužů šlo za Davidem a dvě stě jich zůstalo u výstroje. Jeden ze služebníků oznámil Nábalově ženě Abígajile: Hle, David poslal z pustiny posly, aby pozdravili našeho pána, ale on se na ně osopil. Ti muži se k nám chovali velmi hezky, neubližovali nám a nic jsme nepostrádali po všechny dny, co jsme s nimi žili, když jsme byli na poli. Byli nám hradbou v noci i ve dne po všechny dny, co jsme byli s nimi a pásli ovce. Tak rozvaž a zjisti, co můžeš udělat, neboť na našeho pána a na celý jeho dům se hrne zlo. On je ničemník a nedá se s ním mluvit. Abígajil rychle vzala dvě stě chlebů, dva měchy vína, pět upravených ovcí, pět měr praženého zrní, sto sušených hroznů, dvě stě koláčů z lisovaných fíků a naložila to na osly. Svým služebníkům řekla: Jděte přede mnou, já půjdu za vámi. Svému muži Nábalovi však nic neoznámila. Jela na oslu a sestupovala kryta horou a David se svými muži zrovna sestupovali proti ní. Setkala se s nimi. David si říkal: Ano, marně jsem střežil v pustině všechno, co patří tomuto muži, takže nic ze všeho, co mu patří, nepostrádal. Odplatil mi však zlem za dobro. Tak ať Bůh učiní Davidovým nepřátelům a ještě přidá, jestliže ze všech, kteří mu patří, ponechám do rána někoho močícího na stěnu. Když Abígajil uviděla Davida, rychle sesedla z osla, padla před Davidem na tvář a klaněla se k zemi. Padla mu k nohám a řekla: Má, má je to vina, můj pane. Kéž smí k tobě tvá otrokyně promluvit, vyslechni slova své otrokyně. Ať si můj pán nevšímá toho ničemníka Nábala. Vždyť je takový, jaké je jeho jméno. Jmenuje se Nábal (Pošetilec) a pošetilost je při něm. Já, tvoje otrokyně, jsem neviděla služebníky svého pána, které poslal. A nyní, můj pane, jakože živ je Hospodin a jakože živ jsi ty, Hospodin tě zadržel, abys neprolil krev a nepomohl si vlastní rukou. Nuže ať jsou jako Nábal tvoji nepřátelé a ti, kdo usilují o zlo pro mého pána. Kéž tento dar, který přinesla tvá služka svému pánu, je nyní dán služebníkům, kteří chodí v šlépějích mého pána. Sejmi, prosím, přestoupení ze své otrokyně. Vždyť Hospodin jistě učiní mému pánu trvalý dům, neboť můj pán vede Hospodinovy boje a po všechny tvé dny se při tobě nenašlo nic zlého. Kdyby někdo povstal, aby tě pronásledoval a usiloval o tvůj život, život mého pána bude svázán do svazku žijících s Hospodinem, tvým Bohem, ale život tvých nepřátel vyvrhne jako z praku. Stane se, že až Hospodin mému pánu učiní všechno dobro, které o tobě vyhlásil, a ustanoví tě vévodou nad Izraelem, ať to není pro tebe pokleskem ani výčitkou svědomí mého pána, že bezdůvodně prolil krev a že si můj pán sám pomohl. Až Hospodin prokáže mému pánu dobro, vzpomeň na svou otrokyni. Nato David Abígajile odpověděl: Požehnaný je Hospodin, Bůh Izraele, že tě dnes poslal, abys mi vyšla naproti. Požehnaná je tvá rozvaha a požehnaná jsi ty, že jsi mě dnes zadržela, abych neprolil krev a nepomohl si sám vlastní rukou. Ano, jakože živ je Hospodin, Bůh Izraele, který mě zadržel, abych nespáchal zlo proti tobě, kdybys mi nevyšla rychle naproti, nezůstal by Nábalovi do svítání nikdo močící na stěnu. David si od ní vzal to, co mu přinesla, a řekl jí: Jdi v pokoji domů. Podívej, uposlechl jsem tě a beru na tebe ohled. Potom šla Abígajil k Nábalovi. Ten měl doma hostinu, jakou mívá král. Byl v dobrém rozmaru a hrozně opilý. Proto mu až do svítání vůbec nic neoznámila. Ráno, když Nábal vystřízlivěl, mu to všechno jeho žena pověděla. Selhalo mu srdce a ztuhl jako kámen. Asi po deseti dnech se stalo, že Hospodin postihl Nábala a ten zemřel. Když David uslyšel, že Nábal zemřel, řekl: Požehnaný je Hospodin, že se mě zastal ohledně Nábalovy potupy vůči mně a zadržel svého otroka, aby nespáchal zlo. Hospodin obrátil Nábalovo zlo na jeho hlavu. Nato David poslal k Abígajile se vzkazem, že si ji chce vzít za ženu. Když přišli Davidovi otroci k Abígajile na Karmel, řekli jí: Poslal nás k tobě David, že si tě chce vzít za ženu. Ona vstala, poklonila se tváří k zemi a řekla: Hle, tvá otrokyně bude služkou a bude umývat nohy otroků svého pána. Abígajil rychle vstala, vyjela na oslu a také pět jejích služek, které šly v jejích šlépějích. Tak odešla s Davidovými posly a stala se jeho ženou. David si vzal také Achínoamu z Jizreelu a obě byly jeho ženami. Saul však dal svou dceru Míkal, Davidovu ženu, Paltímu, synu Lajišovu, který byl z Galímu. Tehdy přišli za Saulem do Gibeje Zífejci se slovy: David se skrývá na kopci Chakíla směrem k Ješímónu. Saul vstal a sestoupil do pustiny Zífu – spolu s ním tři tisíce mužů vybraných z Izraele – aby hledal Davida v pustině Zífu. Saul se utábořil na kopci Chakíla u cesty směrem k Ješímónu. David pobýval v pustině. Když zjistil, že Saul za ním přišel do pustiny, poslal David zvědy, aby se dozvěděl, že Saul opravdu přitáhl. Potom David vstal a šel na místo, kde se utábořil Saul. David zjistil místo, kde spal Saul i Abnér, syn Nérův, velitel armády. Saul spal v ležení a lid tábořil kolem něj. David promluvil a zeptal se Chetejce Achímeleka a Abíšaje, syna Serújina, bratra Jóabova: Kdo se mnou sestoupí k Saulovi do tábora? Abíšaj řekl: Já s tebou sestoupím. David s Abíšajem přišel v noci k lidu a hle, Saul ležel a spal v ležení a jeho kopí bylo zabodnuté v zemi u hlavy. Abnér a lid ležel kolem něj. Abíšaj řekl Davidovi: Bůh dnes vydal tvého nepřítele do tvé ruky. Dovol, ať ho teď jednou ranou přibodnu kopím k zemi, druhou nebudu potřebovat. David řekl Abíšajovi: Nezabíjej ho! Vždyť kdo může vztáhnout ruku na Hospodinova pomazaného a zůstat bez trestu? David řekl: Jakože živ je Hospodin, jistě jej postihne Hospodin nebo přijde jeho den a zemře nebo vyjde do boje a bude smeten. Ať je to ode mě vzdáleno kvůli Hospodinu, abych vztáhl ruku na Hospodinova pomazaného. Teď vezmi kopí, které je u jeho hlavy, a džbánek na vodu a pojďme. Nato vzal David kopí a džbánek na vodu od Saulovy hlavy a odešli. Nikdo je neviděl, nikdo se to nedozvěděl, nikdo se neprobudil, protože všichni spali, neboť na ně padl hluboký spánek od Hospodina. Pak David přešel na protilehlou stranu a postavil se vpovzdálí na vrcholku hory, takže mezi nimi byla velká vzdálenost. David zavolal na lid a na Abnéra, syna Nérova: Odpověz, Abnére! Abnér odpověděl: Kdo jsi, že pokřikuješ na krále? David řekl Abnérovi: Jsi přece muž a nikdo není v Izraeli jako ty. Proč jsi nestřežil svého pána a krále? Někdo z lidu přišel, aby zabil krále, tvého pána. To není dobré, co jsi učinil. Jakože je živ Hospodin, jste syny smrti, protože jste nestřežili svého pána, Hospodinova pomazaného. Podívej se teď, kde je královo kopí a džbánek na vodu, které byly u jeho hlavy. Když rozpoznal Saul Davidův hlas, řekl: Je to tvůj hlas, můj synu Davide? David odpověděl: Je to můj hlas, můj pane a králi. Dále řekl: Proč můj pán pronásleduje svého otroka? Co jsem udělal? Jaké zlo je při mně? Nyní ať vyslechne můj pán a král slova svého otroka: Jestliže tě proti mně podněcuje Hospodin, ať přijme přídavnou oběť. Jestliže však lidé, ať jsou prokletí před Hospodinem, neboť mě dnes vyhnali, abych neměl podíl na Hospodinově dědictví, se slovy: Jdi sloužit jiným bohům. A nyní ať nepadne má krev na zem pryč z Hospodinovy přítomnosti. Vždyť izraelský král vytáhl, aby hledal jednu blechu, jako se honí koroptev v horách. Nato Saul řekl: Zhřešil jsem. Vrať se, můj synu Davide. Neudělám ti již nic zlého, za to, že sis dnes vážil mého života. Ano, jednal jsem bláznivě a převelice jsem zbloudil. David odpověděl: Zde je královo kopí. Ať přijde někdo ze služebníků a vezme si ho. Ať Hospodin odplatí každému za jeho spravedlnost a věrnost. Když tě dnes Hospodin vydal do mé ruky, nechtěl jsem vztáhnout ruku na Hospodinova pomazaného. Zrovna tak jako jsem si dnes cenil tvého života, tak ať si cení Hospodin mého života a vysvobodí mě ze všeho soužení. Saul řekl Davidovi: Požehnaný jsi, můj synu Davide. Jistě to vykonáš a opravdu to dokážeš. David pak šel svou cestou a Saul se vrátil na své místo. David si pomyslel: Kteréhokoli dne mohu být smeten Saulovou rukou. Nejlepší by pro mě bylo, kdybych unikl do pelištejské země. Saul pak upustí od toho, aby mě znovu hledal po celém izraelském území; tak uniknu z jeho ruky. Nato David vstal a šel se šesti sty muži, kteří byli s ním, k Akíšovi, synu Maókovu, králi Gatu. Potom David pobýval u Akíše v Gatu, on i jeho muži, každý se svou rodinou, David se svými dvěma ženami, Achínoamou Jizreelskou a Abígajilou Karmelskou, dříve ženou Nábalovou. Když bylo oznámeno Saulovi, že David utekl do Gatu, již ho dále nehledal. David řekl Akíšovi: Jestliže jsem našel nyní milost ve tvých očích, ať mi dají místo v některém z venkovských měst, abych se tam usadil. Proč by měl tvůj otrok bydlet s tebou v královském městě? Akíš mu dal v onen den Siklag. Proto patří Siklag judským králům dodnes. Doba, po kterou David pobýval na pelištejském území, byla jeden rok a čtyři měsíce. David se svými muži vyrážel a napadal Gešúrejce, Girzejce a Amálekovce – ti pobývali v zemi, kterou se od věků chodí do Šúru a až do egyptské země. Když David vybíjel zemi, nenechával při životě muže ani ženu, ale bral ovce, skot, osly, velbloudy i oděvy. Pak se vracel a přicházel k Akíšovi. Když se Akíš ptal: Kam jste dnes vtrhli?, David odpovídal: Do Negebu Judova či do Negebu Jerachmeelců či do Negebu Kénijců. David nenechával při životě muže ani ženu, a nevodil je do Gatu. Říkal si: Jinak by nás udali slovy: Toto páchá David. To bylo jeho zvykem po celou dobu, kdy pobýval na pelištejském území. Akíš Davidovi věřil. Říkal si: Jistě se zošklivil svému lidu, Izraelcům, a bude navěky mým otrokem. Stalo se v oněch dnech, že Pelištejci shromáždili svá vojska v armádu, aby bojovali proti Izraeli. Akíš Davidovi řekl: Jistě víš, že se mnou vytáhneš ve vojsku, ty i tvoji muži. David Akíšovi odpověděl: Poznáš tedy, co dokáže tvůj otrok. Nato Akíš Davidovi řekl: Ustanovím tě tedy za svou tělesnou stráž po všechny dny. Když Samuel zemřel, celý Izrael ho oplakával. Pohřbili ho v Rámě, v jeho městě. Saul odstranil ze země ty, kdo vyvolávají duchy zemřelých, a věštce. Pelištejci se shromáždili, vytáhli a utábořili se v Šúnemu. Saul shromáždil celý Izrael a utábořili se v Gilbóa. Když Saul uviděl pelištejské vojsko, bál se a celý se třásl strachy. Saul se doptával Hospodina, ale Hospodin mu neodpověděl ani skrze sny ani skrze urím ani skrze proroky. Proto Saul řekl svým otrokům: Vyhledejte mi ženu, která vyvolává duchy zemřelých, abych mohl jít k ní a dotázat se jí. Jeho otroci mu řekli: Ano, žena, která vyvolává duchy zemřelých, je v Én-dóru. Saul se přestrojil a oblékl si jiné šaty. Pak se vydal na cestu spolu s dvěma muži a přišli v noci k té ženě. Řekl: Věšti mi skrze ducha zemřelého a vyvolej mi, koho ti řeknu. Žena mu řekla: Podívej, ty víš, co udělal Saul, jak vyhladil ze země ty, kdo vyvolávají duchy zemřelých, a věštce. Proč mě chceš chytit do pasti a usmrtit mě? Saul jí přísahal při Hospodinu: Jakože živ je Hospodin, nepostihne tě za to trest. Nato se žena zeptala: Koho ti mám vyvolat? Odpověděl: Vyvolej mi Samuela. Když žena uviděla Samuela, hlasitě vykřikla. Pak řekla Saulovi: Proč jsi mě podvedl? Ty jsi Saul. Král jí řekl: Neboj se. Co vidíš? Žena řekla Saulovi: Vidím bytost podobnou bohu vystupující ze země. Zeptal se jí: Jak vypadá? Odpověděla: Vystupuje starý muž, zahalený pláštěm. Když Saul poznal, že je to Samuel, poklekl s tváří k zemi a klaněl se. Samuel se zeptal Saula: Proč mě znepokojuješ a necháváš mě vyvolat? Saul odpověděl: Jsem ve veliké tísni. Bojují proti mně Pelištejci a Bůh ode mě odstoupil. Neodpovídá mi už ani prostřednictvím proroků ani skrze sny. Proto jsem tě zavolal, abys mi oznámil, co mám dělat. Samuel řekl: Proč se mě ptáš, když Hospodin od tebe odstoupil a stal se tvým protivníkem? Hospodin učinil tak, jak promluvil mým prostřednictvím: Hospodin odtrhl království od tebe a dal ho tvému bližnímu, Davidovi. Protože jsi neuposlechl Hospodina a nevykonal jeho planoucí hněv nad Amálekovci, proto ti dnes Hospodin učinil toto. Také Izrael vydá Hospodin spolu s tebou do ruky Pelištejců. Zítra budeš ty i tvoji synové u mne. Také izraelské vojsko vydá Hospodin do ruky Pelištejců. Saul ihned padl celou svou výškou k zemi; hrozně se bál Samuelových slov. Vůbec neměl sílu, protože celý den a celou noc nejedl pokrm. Potom přišla k Saulovi ta žena, a když viděla, jak moc se děsí, řekla mu: Podívej, tvá služka tě uposlechla. Vystavila jsem svůj život nebezpečí a poslechla jsem slova, která jsi ke mně promluvil. Nyní také ty uposlechni svou služku. Nachystám ti něco k jídlu. Pojez, posilni se a jdi svou cestou. On odmítl a řekl: Nebudu jíst. Ale jeho otroci i ta žena ho nutili, takže je uposlechl. Vstal ze země a posadil se na postel. Žena měla doma vykrmené tele. Rychle ho zabila, vzala mouku, uhnětla a napekla z toho nekvašené chleby. Přinesla to Saulovi a jeho otrokům a ti se najedli. Pak vstali a té noci odešli. Pelištejci shromáždili všechna svá vojska do Afeku, kdežto Izraelci tábořili u pramene, který je v Jizreelu. Pelištejská knížata pochodovala po stech a po tisících a na konci pochodoval David a jeho muži s Akíšem. Pelištejská knížata řekla: Co tihle Hebrejové? Akíš pelištejským knížatům odpověděl: To je přece David, otrok izraelského krále Saula, který byl se mnou rok či dva a neshledal jsem na něm nic zlého ode dne, kdy přeběhl, až dodnes. Ale pelištejská knížata se na něj rozhněvala a řekla mu: Pošli toho muže zpět, ať se vrátí na své místo, které jsi mu určil. Ať s námi netáhne do boje a nestane se naším protivníkem v boji. Jak by se mohl zalíbit svému pánu? Cožpak ne hlavami těchto mužů? Což to není David, o kterém zpívali při tancích: Saul pobil své tisíce, ale David své desetitisíce? Akíš zavolal Davida a řekl mu: Jakože živ je Hospodin, jsi přímý a líbilo by se mi, abys se mnou táhl ve vojsku. Neshledal jsem na tobě nic zlého ode dne, kdy jsi přišel ke mně, až dodnes. Nelíbíš se ale knížatům. Proto se nyní vrať a jdi v pokoji. Nečiň to, co se nelíbí pelištejským knížatům. David řekl Akíšovi: Co jsem ale udělal? Co jsi shledal na svém otroku ode dne, kdy jsem k tobě přišel, až dodnes, že nemohu jít a bojovat proti nepřátelům svého pána a krále? Akíš Davidovi odpověděl: Uznávám, že se mi líbíš jako posel Boží. Jenže pelištejská knížata řekla: Ať s námi netáhne do boje. Nuže, časně zrána vstaň, i otroci mého pána, kteří přišli s tebou. Vstaňte časně zrána, a jak se rozjasní, jděte. David se svými muži časně vstal, aby zrána šli a vrátili se do pelištejské země. Ale Pelištejci táhli do Jizreelu. Stalo se, že když David se svými muži přišel třetího dne do Siklagu, Amálekovci vtrhli do Negebu a do Siklagu. Přepadli Siklag a spálili ho ohněm. Zajali ženy a ty, kdo v něm byli, od nejmenšího do největšího. Nikoho neusmrtili, ale odvedli je a šli svou cestou. Když přišel David se svými muži k městu, uviděli, že je spáleno ohněm a jejich ženy, synové i dcery jsou vzati do zajetí. David a lid, který byl s ním, pozvedl svůj hlas a plakali, až už neměli sílu plakat. Do zajetí byly vzaty i obě Davidovy ženy, Achínoam Jizreelská a Abígajil Karmelská, dříve žena Nábalova. Davidovi bylo velmi úzko, protože lid řekl, že ho ukamenují. Všemu lidu bylo totiž hořko v duši, každému kvůli svým synům a dcerám. Ale David se posilnil v Hospodinu, svém Bohu. Pak řekl David knězi Ebjátarovi, synu Achímelekovu: Přines mi efód. Ebjátar přinesl Davidovi efód. David se doptával Hospodina: Mám pronásledovat tu loupežnou hordu? Dostihnu ji? Odpověděl mu: Pronásleduj, jistě ji dostihneš a jistě je vysvobodíš. David šel se šesti sty muži, kteří byli s ním, a přišli až k potoku Besór. Tam zůstali ti, kdo zůstavali pozadu. David se čtyřmi sty muži pokračoval v pronásledování, ale dvě stě mužů, kteří byli příliš vyčerpaní, než aby mohli přejít potok Besór, tam zůstalo. Na poli našli nějakého Egypťana a vzali ho k Davidovi. Dali mu pokrm, aby pojedl, a dali mu napít vodu. Dali mu koláč z lisovaných fíků a dva sušené hrozny. Pojedl a ožil, neboť tři dny a tři noci nejedl pokrm a nepil vodu. David se ho zeptal: Čí jsi a odkud jsi? On odpověděl: Jsem egyptský služebník, otrok jednoho Amálekovce. Můj pán mě opustil, protože jsem před třemi dny onemocněl. Vtrhli jsme do Negebu Keretejců, do oblasti, která patří Judovi, a do Negebu Kálebova. Siklag jsme spálili ohněm. David se ho zeptal: Zavedeš mě k té loupežné hordě. On odpověděl: Přísahej mi při Bohu, že mě neusmrtíš ani nevydáš do ruky mého pána, a zavedu tě k té loupežné hordě. Pak ho k nim zavedl, a hle, byli rozloženi všude po zemi, jedli, pili a slavili svátek nad vší tou velkou kořistí, kterou pobrali v pelištejské a judské zemi. David je pobíjel od soumraku až do večera druhého dne. Nikdo z nich neunikl, kromě čtyř set mládenců, kteří nasedli na velbloudy a utekli. David vysvobodil všechno, co Amálekovci pobrali. Také obě své ženy David vysvobodil. Nechybělo jim nic od nejmenšího do největšího, synové ani dcery, kořist a nic, co jim pobrali; David všechno přivedl zpět. David pobral i všechen brav a skot. Hnali ten dobytek před sebou a říkali: To je Davidova kořist. David přišel ke dvěma stům mužům, kteří byli příliš vyčerpaní, než aby mohli jít s Davidem, takže je nechali u potoka Besór. Ti vyšli Davidovi a lidu, který byl s ním, naproti. David přistoupil k lidu a zeptal se, jak se jim daří. Promluvili však všichni zlí muži a ničemníci mezi těmi, kdo táhli s Davidem, a říkali: Protože s námi netáhli, nedáme jim nic z kořisti, kterou jsme vysvobodili. Každý ať si odvede pouze svou ženu a své syny a ať jdou. David řekl: Nedělejte to, moji bratři, s tím, co nám dal Hospodin. Chránil nás a vydal do naší ruky loupežnou hordu, která vytáhla proti nám. Kdo vás v této věci uposlechne? Ať je podíl toho, kdo vytáhl do boje, stejný jako podíl toho, kdo zůstal u výstroje; ať se spolu rozdělí. A bývalo tak od onoho dne i nadále; určil to za ustanovení a nařízení v Izraeli až dodnes. Když přišel David do Siklagu, poslal část z kořisti judským starším, svým přátelům, se slovy: Zde máte dar z kořisti Hospodinových nepřátel. Těm, kteří byli v Bét-elu, těm, kteří byli v Rámotu v Negebu, těm, kteří byli v Jatiru, těm, kteří byli v Aróeru, těm, kteří byli v Sifmótu, těm, kteří byli v Eštemóe, těm, kteří byli v Rákalu, těm, kteří byli ve městech Jerachmeelců, těm, kteří byli ve městech Kénijců, těm, kteří byli v Chormě, těm, kteří byli v Bór-ašanu, těm, kteří byli v Ataku, těm, kteří byli v Chebrónu a na všech místech, kam chodíval David se svými muži. Pelištejci bojovali proti Izraeli. Izraelci před Pelištejci utíkali a padali pobiti v pohoří Gilbóa. Pelištejci stíhali Saula a jeho syny. Pak zabili Pelištejci Jónatana, Abínádaba a Malkíšúu, Saulovy syny. Bitva těžce dolehla na Saula. Našli ho lukostřelci a on se před lukostřelci hrozně třásl. Saul řekl svému zbrojnoši: Vytáhni svůj meč a probodni mě s ním. Jinak přijdou ti neobřezanci, probodnou mě a budou se mi posmívat. Zbrojnoš ale nechtěl, protože se hrozně bál. Saul tedy vzal meč a padl na něj. Když zbrojnoš viděl, že Saul je mrtev, také on padl na svůj meč a zemřel s ním. Tak zemřel Saul, jeho tři synové i jeho zbrojnoš a také všichni jeho muži společně v onen den. Když Izraelci, kteří byli na druhé straně údolí a za Jordánem, viděli, že Izraelci utekli a že Saul a jeho synové jsou mrtvi, opustili města a utekli. Pak přišli Pelištejci a usadili se v nich. Příštího dne se stalo, že přišli Pelištejci, aby rabovali pobité. Našli Saula a jeho tři syny padlé v pohoří Gilbóa. Usekli mu hlavu, svlékli mu zbroj a poslali kolovat po pelištejské zemi a přinášet novinu v domě jejich modlářských zpodobenin i lidu. Pak jeho zbroj uložili v domě Aštarty a jeho tělo připevnili na hradby Bét-šanu. Když o tom, co Pelištejci provedli Saulovi, uslyšeli obyvatelé Jábeše v Gileádu, všichni bojovníci povstali, šli celou noc, vzali tělo Saula i těla jeho synů z hradeb Bét-šanu, a když přišli do Jábeše, spálili je tam. Potom vzali jejich kosti, pohřbili je v Jábeši pod tamaryškem a postili se sedm dní. I stalo se po Saulově smrti, když se David vrátil z boje proti Amálekovcům, že David zůstal dva dny v Siklagu. Třetího dne se stalo, že přišel kdosi ze Saulova vojska, měl roztržené roucho a na hlavě prsť. Když přišel k Davidovi, padl k zemi a poklonil se. David se ho zeptal: Odkud jdeš? Odpověděl mu: Unikl jsem z izraelského vojska. David se ho zeptal: Co se stalo? Pověz mi to. Řekl mu, že lid utekl z boje, mnozí z lidu padli a zemřeli a také Saul a jeho syn Jónatan jsou mrtvi. Nato se David zeptal mládence, který mu to oznámil: Jak víš, že Saul a jeho syn Jónatan jsou mrtvi? Mládenec, který mu to oznámil, odpověděl: Ocitl jsem se náhodou v pohoří Gilbóa, a hle, Saul se opíral o své kopí a vozba a jezdci ho stíhali. Obrátil se, uviděl mě a zavolal na mě. Řekl jsem: Tady jsem. Zeptal se mě: Kdo jsi? Odpověděl jsem mu: Jsem Amálekovec. Řekl mi: Postav se nade mnou a usmrť mě, neboť mě postihla křeč, ale ještě je ve mně život. Postavil jsem se nad ním a usmrtil jsem ho, neboť jsem věděl, že již nebude žít poté, co padl. Potom jsem vzal korunu, která byla na jeho hlavě, a náramek, který měl na paži, a přinesl jsem je sem svému pánu. Nato David uchopil své roucho a roztrhl ho, stejně tak i všichni muži, kteří byli s ním. Bědovali, plakali a postili se až do večera kvůli Saulovi a jeho synu Jónatanovi, kvůli Hospodinovu lidu a kvůli domu izraelskému, že padli mečem. Mládence, který mu to oznámil, se David zeptal: Odkud jsi? Odpověděl: Jsem synem cizince, Amálekovce. David mu řekl: Jak to, že ses nebál vztáhnout ruku a zabít Hospodinova pomazaného? Pak David zavolal jednoho ze služebníků a řekl: Přistup a zasáhni proti němu. On ho tedy bil, až zemřel. David mu řekl: Tvoje krev na tvou hlavu, neboť tvá ústa svědčí proti tobě, když jsi řekl: Já jsem usmrtil Hospodinova pomazaného. David zazpíval nad Saulem a jeho synem Jónatanem tento žalozpěv a řekl, aby se Judejci učili Píseň o luku; ano, je zapsána v knize Jašarově: Nádhera Izraele je pobita na tvých návrších; jak to, že padli hrdinové? Neoznamujte to v Gatu, nezvěstujte na ulicích Aškalónu, jinak se budou radovat pelištejské dcery, jinak budou jásat dcery neobřezanců. Hory Gilbóa, ať na vás není rosa ani déšť ani pole přinášející dávky, neboť tam byl zneuctěn štít hrdinů, štít Saulův leží nepomazán olejem. Bez krve pobitých, bez tuku hrdinů Jónatanův luk neustoupil zpět, Saulův meč nevracel se zpět s prázdnou. Saul a Jónatan, milovaní a milí ve svém životě, ani ve své smrti nebyli rozděleni. Byli rychlejší nežli orlové, silnější nežli lvi. Dcery izraelské, plačte nad Saulem, který vás oblékal do karmínu a skvostu, jenž kladl zlaté ozdoby na váš oděv. Jak to, že padli hrdinové uprostřed boje, Jónatan leží pobit na tvých návrších? Je mi úzko kvůli tobě, můj bratře Jónatane, byl jsi mi velmi milý. Tvá láska byla pro mě podivuhodnější nežli láska žen. Jak to, že padli hrdinové, přišly vniveč válečné zbraně? I stalo se potom, že se David doptával Hospodina: Mám jít do některého z judských měst? Hospodin mu odpověděl: Jdi. David se zeptal: Kam mám jít? Odpověděl: Do Chebrónu. David tam šel a s ním také jeho dvě ženy, Achínoam Jizreelská a Abígajil Karmelská, dříve žena Nábalova. Muže, kteří byli s ním, vzal David také s sebou, každého s jeho rodinou, a usadili se v chebrónských městech. Judští muži přišli a pomazali tam Davida za krále nad domem judským. Potom Davidovi oznámili, že muži z Jábeše v Gileádu pohřbili Saula. Nato poslal David k mužům v Jábeši v Gileádu posly a řekl jim: Jste požehnaní Hospodinu, že jste prokázali svému pánu Saulovi toto milosrdenství a pohřbili ho. Ať nyní Hospodin prokáže milosrdenství a věrnost vám a také já vám budu prokazovat dobro, že jste to učinili. Nyní posilněte své ruce a buďte udatní, protože váš pán Saul je mrtev, avšak mě dům judský pomazal za krále nad sebou. Ovšem Abnér, syn Nérův, velitel Saulovy armády, vzal Íš-bóšeta, syna Saulova, a přivedl ho do Machanajimu. Ustanovil ho králem nad Gileádem, nad Ašúrci, nad Jizreelem, nad Efrajimem, nad Benjamínem a nad celým Izraelem. Íš-bóšetovi, synu Saulovu, bylo čtyřicet let, když se stal králem nad Izraelem, a kraloval dva roky. Jenom dům judský byl za Davidem. Doba, po kterou byl David králem v Chebrónu nad domem judským, byla sedm let a šest měsíců. Abnér, syn Nérův, a otroci Íš-bóšeta, syna Saulova, vytáhli z Machanajimu do Gibeónu. Také Jóab, syn Serújin, a Davidovi otroci vytáhli; setkali se u Gibeónského rybníka. Jedni zůstali na jedné straně rybníka, druzí na druhé straně rybníka. Abnér řekl Jóabovi: Ať povstanou mládenci a utkají se před námi. Jóab odpověděl: Ať povstanou. Povstali tedy a předstoupili v počtu dvanáct za Benjamínce a Íš-bóšeta, syna Saulova, a dvanáct z Davidových otroků. Jeden druhého uchopil za hlavu a vrazil mu meč do boku, takže padli zároveň. Proto se toto místo, které je v Gibeónu, nazývá Chelkat-súrím. Onoho dne došlo k velice tvrdému boji a Abnér s izraelskými muži byl od Davidových otroků poražen. Byli tam tři Serújini synové: Jóab, Abíšaj a Asáel. Asáel měl nohy rychlé jako nějaká gazela na poli. Asáel pronásledoval Abnéra a neuhnul přitom od Abnéra napravo ani nalevo. Abnér se za ním obrátil a zeptal se: To jsi ty, Asáeli? Odpověděl: Ano, já. Abnér mu řekl: Uhni napravo nebo nalevo, chyť si jednoho z mládenců a vezmi si z něho kořist. Asáel však nechtěl od něj odbočit. Abnér Asáelovi znovu pověděl: Odboč ode mě. Proč bych tě měl srazit k zemi? Jak bych se pak mohl ukázat před tvým bratrem Jóabem? Ale on nechtěl odbočit, a tak mu Abnér vrazil tupý konec kopí do břicha, takže jím kopí proniklo. Padl tam a namístě zemřel. I stalo se, že všichni, kdo přicházeli na místo, kde Asáel padl a zemřel, se zastavili. Ale Jóab a Abíšaj Abnéra pronásledovali. Když zapadalo slunce, dostali se na kopec Amá, který je u Gíachu, směrem ke Gibeónské pustině. Synové Benjamínovi se shromáždili k Abnérovi, utvořili jeden oddíl a stáli na vrchu kopce. Abnér zavolal na Jóaba: Cožpak bude meč stále požírat? Což nevíš, že na konci bude hořkost? Kdy už řekneš lidu, aby přestal pronásledovat své bratry? Jóab odpověděl: Jakože živ je Bůh, kdybys nepromluvil, až teprve ráno by lid přestal pronásledovat svého bratra. Potom zatroubil Jóab na beraní roh, všechen lid se zastavil a už Izraelce nepronásledovali; dál již nebojovali. Abnér a jeho muži šli celou tu noc Arabou, přešli Jordán, prošli celý Bitrón a přišli do Machanajimu. Když se Jóab vrátil z pronásledování Abnéra, shromáždil všechen lid a pohřešoval z Davidových otroků devatenáct mužů a Asáela. Davidovi otroci pobili tři sta šedesát Benjamínců a Abnérových mužů, kteří zemřeli. Asáela odnesli a pohřbili ho v hrobě jeho otce, který je v Betlémě. Pak šli Jóab a jeho muži celou noc a za úsvitu byli v Chebrónu. Boj mezi domem Saulovým a domem Davidovým trval dlouho. David se stále vzmáhal, kdežto dům Saulův stále slábl. Davidovi se v Chebrónu narodili synové: Jeho prvorozený byl Amnón s Achínoamou Jizreelskou, jeho druhý syn byl Kileab s Abígajilou Karmelskou, dříve ženou Nábalovou, třetí byl Abšalóm, syn Maaky, dcery gešúrského krále Talmaje, čtvrtý byl Adónijáš, syn Chagíty, pátý Šefatjáš, syn Abítaly, šestý Jitreám s Eglou, Davidovou ženou. Ti se narodili Davidovi v Chebrónu. Zatímco trval boj mezi domem Saulovým a domem Davidovým, Abnér se v domě Saulově vzmáhal. Saul měl konkubínu jménem Rispa, dceru Ajovu. Íš-bóšet řekl Abnérovi: Proč jsi vešel ke konkubíně mého otce? Abnér se kvůli Íš-bóšetovým slovům velice rozzlobil a řekl: Copak jsem psí hlava z Judska? Dodnes jednám věrně s domem Saula, tvého otce, vůči jeho bratrům i vůči jeho příteli a nevydal jsem tě do ruky Davida. A ty jsi mě dnes obvinil kvůli ženě. Tak ať Bůh učiní Abnérovi a ještě přidá, jestliže neučiním Davidovi tak, jak mu přísahal Hospodin: Odejmu království od domu Saulova a ustanovím Davidův trůn nad Izraelem a nad Judou, od Danu až po Beer-šebu. Íš-bóšet již nedokázal Abnérovi nic odpovědět, protože se ho bál. Abnér poslal k Davidovi místo sebe posly se slovy: Komu patří země? Uzavři se mnou smlouvu. Ano, má ruka bude s tebou, aby se k tobě obrátil celý Izrael. Odpověděl: Dobře, uzavřu s tebou smlouvu. Ovšem jednu věc od tebe žádám: Neuvidíš mě, dokud nepřivedeš Míkal, Saulovu dceru, až přijdeš, abys mě viděl. David poslal posly k Íš-bóšetovi, synu Saulovu, se slovy: Dej mi mou ženu Míkal, kterou jsem si zasnoubil za sto pelištejských předkožek. Íš-bóšet pro ni poslal a vzal ji od muže, od Paltíela, syna Lajišova. Její muž šel s ní a stále za ní plakal až do Bachurímu. Abnér mu řekl: Jdi a vrať se. A tak se vrátil. Abnér promluvil k izraelským starším: Již dříve předtím jste chtěli mít Davida za krále nad sebou. Nyní jednejte, neboť Hospodin řekl o Davidovi: Rukou svého otroka Davida zachráním svůj lid Izrael z ruky Pelištejců a z ruky všech jeho nepřátel. Abnér promluvil také k Benjamíncům. Pak šel Abnér říct také Davidovi do Chebrónu vše, co bylo dobré v očích Izraele a v očích celého domu Benjamínova. Když přišel Abnér k Davidovi do Chebrónu, bylo s ním dvacet mužů. David uspořádal Abnérovi a mužům, kteří byli s ním, hostinu. Abnér Davidovi řekl: Povstanu, půjdu a shromáždím k svému pánu a králi celý Izrael, aby s tebou uzavřeli smlouvu. Tak budeš kralovat nade vším, po čem toužíš. David pak Abnéra propustil a ten v pokoji odešel. A hle, Davidovi otroci a Jóab přišli z loupežné výpravy a přinesli s sebou velkou kořist. Abnér již nebyl u Davida v Chebrónu, protože David ho propustil a on v pokoji odešel. Když Jóab a celá armáda, která byla s ním, přišli, Jóabovi bylo oznámeno: Ke králi přišel Abnér, syn Nérův. On ho propustil a ten v pokoji odešel. Nato vešel Jóab ke králi a řekl: Co jsi to udělal? Podívej, Abnér přišel k tobě – proč jsi ho propustil, aby jen tak odešel? Znáš přece Abnéra, syna Nérova. Přišel, aby tě podvedl, aby poznal tvé vycházení a vcházení, aby poznal všechno, co děláš. Když Jóab odešel od Davida, poslal za Abnérem posla, aby ho přivedli zpět od cisterny v Siře. Ale David o tom nevěděl. Když se Abnér vrátil do Chebrónu, vtáhl ho Jóab do brány, aby s ním v soukromí promluvil. Udeřil ho tam do břicha, takže zemřel za prolitou krev jeho bratra Asáela. Když se o tom David později doslechl, řekl: Já i mé království jsme před Hospodinem navěky nevinni prolitou krví Abnéra, syna Nérova. Ať dopadne na hlavu Jóaba a na celý dům jeho otce. Ať není z domu Jóabova odňat trpící výtokem ani postižený malomocenstvím ani muž, který uchopuje vřeteno, ani ten, kdo padá mečem, ani ten, kdo nemá pokrm. Jóab a jeho bratr Abíšaj zabili Abnéra kvůli tomu, že v Gibeónu usmrtil v boji jejich bratra Asáela. David řekl Jóabovi a všemu lidu, který byl s ním: Roztrhněte svá roucha, přepásejte se pytlovinou a bědujte v průvodu před Abnérem. Král David šel za márami. Tak pohřbili Abnéra v Chebrónu. Král pozvedl svůj hlas a plakal u Abnérova hrobu, a také všechen lid plakal. Král zazpíval nad Abnérem žalozpěv: Což měl Abnér zemřít, jako umírá blázen? Tvé ruce nebyly spoutány, tvé nohy nebyly dány do bronzových okovů; padl jsi, jako člověk padá rukou bídáků. A všechen lid nad ním dále plakal. Všechen lid se snažil přimět Davida, aby během dne pojedl chléb, ale David přísahal: Tak ať mi učiní Bůh, a ještě přidá, jestliže před západem slunce okusím chléb či cokoliv jiného. Všechen lid to zpozoroval a líbilo se mu to. Všechno, co král dělal, se všemu lidu líbilo. Onoho dne všechen lid a celý Izrael poznal, že od krále nevzešel úmysl usmrtit Abnéra, syna Nérova. Král řekl svým otrokům: Což nevíte, že dnes padl v Izraeli velitel, a to velký? Já jsem dnes slabý, ačkoliv pomazán za krále. A tito muži, synové Serújini, jsou tvrdší nežli já. Ať Hospodin odplatí tomu, kdo páchá zlo, podle jeho zla. Když se Íš-bóšet, syn Saulův, doslechl, že Abnér v Chebrónu zemřel, jeho ruce ochably a celý Izrael se vyděsil. Saulův syn měl dva muže, velitele loupežných hord. Jeden se jmenoval Baana, druhý Rekáb, syn Rimóna Beerótského, ze synů Benjamínových. Beerót se totiž také počítá k Benjamínovi. Beerótští utekli do Gitajimu a pobývají tam jako cizinci až dodnes. Jónatan, syn Saulův, měl syna chromého na nohy. Bylo mu pět let, když přišla z Jizreelu zpráva o Saulovi a Jónatanovi. Jeho vychovatelka ho vzala a utíkala. I stalo se, že jak při útěku pospíchala, spadl a zchroml. Jmenoval se Mefíbóšet. Synové Rimóna Beerótského, Rekáb a Baana, šli a za denního žáru vešli do Íš-bóšetova domu. Ten ležel za poledne na posteli. Vešli dovnitř do domu, jako by si přišli vzít pšenici, a udeřili ho do břicha. Nato Rekáb a jeho bratr Baana unikli. Když vešli do domu, ležel na své posteli v ložnici. Bili ho, až ho usmrtili a srazili mu hlavu. Pak jeho hlavu vzali a šli celou noc Arabou. Přinesli Íš-bóšetovu hlavu Davidovi do Chebrónu a řekli králi: Zde je hlava Íš-bóšeta, syna Saula, tvého nepřítele, který usiloval o tvůj život. Hospodin dal dnes mému pánu a králi pomstu nad Saulem a jeho potomstvem. David promluvil k Rekábovi a jeho bratru Baanovi, synovi Rimóna Beerótského, a řekl jim: Jakože živ je Hospodin, který vykoupil mou duši z každého soužení, toho, kdo mi oznámil: Hle, Saul je mrtev! a který si připadal jako nositel dobré zprávy, toho jsem chytil a zabil ho v Siklagu; to jsem mu dal za jeho zprávu. Tím spíše, když ničemní lidé zabili spravedlivého muže v jeho vlastním domě na jeho posteli, budu z vaší ruky teď požadovat odpovědnost za jeho krev a vyhladím vás ze země. David dal služebníkům příkaz, aby je zabili; usekli jim ruce i nohy a pověsili je u rybníka v Chebrónu. Íš-bóšetovu hlavu vzali a pohřbili do Abnérova hrobu v Chebrónu. Všechny izraelské kmeny přišly k Davidovi do Chebrónu a řekly: Hle, jsme tvá kost a tvé tělo. Již dávno předtím, když byl králem nad námi ještě Saul, ty jsi vodil Izrael do boje i z boje. Hospodin ti řekl: Ty budeš pást můj lid Izrael, ty budeš vévodou nad Izraelem. Všichni izraelští starší přišli ke králi do Chebrónu a král David s nimi uzavřel před Hospodinem smlouvu. Pak pomazali Davida za krále nad Izraelem. Davidovi bylo třicet let, když se stal králem, a kraloval čtyřicet let. V Chebrónu kraloval nad Judou sedm let a šest měsíců, v Jeruzalémě kraloval třicet tři let nad celým Izraelem i Judou. Král se svými muži vytáhl na Jeruzalém proti Jebúsejcům, obyvatelům té země. Ti řekli Davidovi: Nechoď sem, nebo tě odvrátí slepí a chromí se slovy: David sem nevstoupí. Ale David dobyl pevnost Sijón, to je Město Davidovo. V onen den David řekl: Každý, kdo chce pobíjet Jebúsejce, ty chromé, slepé, ty, kdo nenávidí Davidovu duši, ať udeří skrze vodní kanál. Proto se říká: Slepí a chromí nevejdou do domu. David se usadil v pevnosti a nazval ji Město Davidovo. David ji vystavěl okolo, od Miló až dovnitř. David táhl dál a stále se rozmáhal a Hospodin, Bůh zástupů, byl s ním. Týrský král Chíram poslal k Davidovi posly a cedrové dřevo, tesaře, kameníky, aby postavili Davidovi palác. David věděl, že Hospodin ho určil za krále nad Izraelem a že povznesl jeho království kvůli svému lidu Izraeli. Poté, co přišel David z Chebrónu, vzal si v Jeruzalémě další konkubíny a ženy a Davidovi se narodili další synové a dcery. Toto jsou jména těch, kteří se mu narodili v Jeruzalémě: Šamúa, Šóbab, Nátan, Šalomoun, Jibchár, Elíšúa, Nefeg, Jafía, Elíšama, Eljáda a Elífelet. Když se Pelištejci doslechli, že Davida pomazali za krále nad Izraelem, vytáhli všichni Pelištejci Davida hledat. Když se to David doslechl, sestoupil do pevnosti. Pelištejci přitáhli a rozložili se v údolí Refájců. David se doptával Hospodina: Mám vytáhnout proti Pelištejcům? Vydáš je do mé ruky? Hospodin Davidovi odpověděl: Vytáhni, neboť jistě vydám Pelištejce do tvé ruky. David přišel do Baal-perasímu a pobil je tam. Řekl: Hospodin protrhl mé nepřátele přede mnou, jako voda protrhuje hráz. Proto pojmenoval to místo Baal-perasím. Zanechali tam své modlářské zpodobeniny a David se svými muži je odnesli. Pelištejci znovu vytáhli a rozložili se v údolí Refájců. David se doptával Hospodina. Ten řekl: Netáhni. Obejdi je zezadu a přitáhni k nim směrem od balzámovníků. I stane se, až uslyšíš zvuk pochodování ve vrcholcích balzámovníků, tehdy jednej rozhodně, protože tehdy vytáhne Hospodin před tebou, aby pobil pelištejské vojsko. David učinil tak, jak mu Hospodin přikázal, a pobíjel Pelištejce od Geby až do Gezeru. David znovu shromáždil všechny vybrané muže z Izraele, celkem třicet tisíc. David a všechen lid, který byl s ním, vstal a šel z Baalímu v Judsku, aby odtamtud přinesli Boží truhlu, která se nazývá jménem, jménem Hospodina zástupů, sedícího na cherubech. Naložili Boží truhlu na nový vůz a vezli ji z Abínádabova domu, který je na kopci. Ten nový vůz vedli Uza a Achjó, synové Abínádabovi. Vezli ji z Abínádabova domu, který je na kopci, Uza šel u Boží truhly. Achjó šel před truhlou. David a celý dům izraelský se radovali před Hospodinem a hráli na všelijaké nástroje z cypřišového dřeva, na lyry, harfy, tamburíny, chřestítka a činely. Když přišli k Nákonovu humnu, sáhl Uza na Boží truhlu a podržel ji, protože voli opustili cestu. Hospodinův hněv vzplál proti Uzovi a Bůh ho tam pro neúctu zabil. Zemřel tam u Boží truhly. David se rozzlobil kvůli tomu, že se Hospodin prudce obořil na Uzu. To místo se nazývá dodnes Peres-uza. Toho dne se David začal bát Hospodina a řekl: Jak může vejít ke mně Hospodinova truhla? Proto si David nechtěl Hospodinovu truhlu vzít k sobě do Města Davidova. David ji odsunul do domu Obéd-edóma Gatského. Hospodinova truhla zůstala v domě Obéd-edóma Gatského tři měsíce a Hospodin žehnal Obéd-edómovi i celému jeho domu. Králi Davidovi bylo oznámeno: Hospodin kvůli Boží truhle požehnal domu Obéd-edóma i všemu, co mu patří. Nato David šel a s radostí vynesl Boží truhlu z domu Obéd-edómova do Města Davidova. I stalo se, že když ti, kteří nesli Hospodinovu truhlu, ušli šest kroků, obětoval býka a vykrmené dobytče. David tancoval ze vší síly před Hospodinem; David byl přepásán lněným efódem. Tak David a celý dům izraelský přinášeli Hospodinovu truhlu s radostným křikem a za zvuku beraního rohu. I stalo se, že když Hospodinova truhla vstupovala do Města Davidova, Míkal, dcera Saulova, se rozhlížela z okna a uviděla krále Davida, jak poskakuje a tancuje před Hospodinem, a pohrdla jím ve svém srdci. Přinesli Hospodinovu truhlu a postavili ji na její místo uprostřed stanu, který pro ni David postavil. Pak David přinesl před Hospodinem zápalné a pokojné oběti. Když David dokončil přinášení zápalných a pokojných obětí, požehnal lidu ve jménu Hospodina zástupů. Nato podělil všechen lid, celé množství Izraelců, muže i ženy, každému dal jeden bochník chleba, jeden datlový koláč a jeden hrozinkový koláč. Pak se všechen lid rozešel domů. Když se David vracel, aby pozdravil svou rodinu, vyšla mu naproti Míkal, dcera Saulova, a řekla: Jak se dnes izraelský král oslavil, když se dnes odhaloval před otrokyněmi svých otroků, jako se odhalují jen nějací blázni. David Míkal odpověděl: Před Hospodinem, který mě vyvolil místo tvého otce a místo celého tvého domu a ustanovil mě vévodou nad Hospodinovým lidem, nad Izraelem, před Hospodinem se budu radovat. I kdybych byl ještě více zlehčován a byl ponížený ve svých očích, otrokyněmi, o kterých jsi mluvila, jimi budu oslavován. Míkal, dcera Saulova, neměla děti až do dne své smrti. I stalo se, když král sídlil ve svém domě a Hospodin mu dal odpočinek od všech jeho okolních nepřátel, že řekl král proroku Nátanovi: Pohleď, já sídlím v cedrovém domě a Boží truhla sídlí pod stanovou plachtou. Nátan králi odpověděl: Jdi a učiň vše, co máš na srdci, protože Hospodin je s tebou. Oné noci se však stalo Hospodinovo slovo k Nátanovi: Jdi a řekni mému otroku Davidovi: Toto praví Hospodin: Ty mi chceš postavit dům, abych v něm sídlil? Vždyť jsem nesídlil v domě ode dne, kdy jsem vyvedl Izraelce z Egypta, až dodnes, ale přecházel jsem ve stanu jako příbytku. Ať jsem přecházel se všemi Izraelci kudykoli, řekl jsem snad některému z izraelských kmenů, kterému jsem přikázal pást můj lid Izrael: Proč mi nepostavíte cedrový dům? A nyní toto pověz mému otroku Davidovi: Toto praví Hospodin zástupů: Vzal jsem tě z pastvin, od chovu ovcí, abys byl vévodou nad mým lidem, nad Izraelem. Byl jsem s tebou, kamkoli jsi šel, a vyhladil jsem před tebou všechny tvé nepřátele. Učiním tvé jméno velké, jako je jméno velikánů na zemi. Nachystám pro svůj lid Izrael území, zasadím ho, bude bydlet na svém místě a nebude se již třást. Bídáci ho nebudou již pokořovat jako na počátku, ode dne, kdy jsem ustanovil soudce nad svým lidem Izraelem. Dám ti odpočinek od všech tvých nepřátel. Hospodin ti oznamuje, že on postaví dům tobě. Až se naplní tvé dny a ulehneš se svými otci, dám po tobě povstat tvému potomku, který vyjde ze tvých beder a upevním jeho království. On postaví dům pro mé jméno a upevním jeho královský trůn navěky. Já budu jeho otcem a on bude mým synem. Když bude činit zlo, budu ho kárat lidskou holí a ranami lidských synů. Mé milosrdenství však od něj neodstoupí, jako jsem je odňal od Saula, kterého jsem před tebou odstranil. Trvalý bude tvůj dům i tvé království navěky před tebou, tvůj trůn bude navěky pevně stát. Nátan Davidovi pověděl všechna tato slova a celé toto vidění. Nato král David vešel, posadil se před Hospodinem a řekl: Kdo jsem já, Panovníku Hospodine, a co je můj dům, že jsi mě přivedl až sem? I toto bylo ještě málo ve tvých očích, Panovníku Hospodine, a tak jsi promluvil ještě o domu svého otroka do vzdálené budoucnosti. Ať je to poučením pro člověka, Panovníku Hospodine. Co ti může David ještě dále říct? Ty znáš svého otroka, Panovníku Hospodine. Kvůli svému slovu a podle svého srdce jsi učinil všechny tyto velké věci a dal jsi to svému otroku poznat. Proto jsi veliký, Panovníku Hospodine. Ano, není nikdo jako ty a není Boha kromě tebe – tak, jak jsme na vlastní uši slyšeli. A kdo je jako tvůj lid Izrael, jediný národ na zemi, který si šel Bůh vykoupit za lid, a učinil si jméno, když vykonal pro ně velké a hrůzu vzbuzující činy, pro tvou zemi. Vyhnal jsi před svým lidem, který jsi vykoupil pro sebe z Egypta, národy a jejich bohy. Určil sis svůj lid Izrael za svůj lid navěky. Ty, Hospodine, ses stal jejich Bohem. A nyní, Hospodine Bože, naplň navěky slovo, které jsi promluvil o svém otroku a o jeho domě, a učiň, jak jsi prohlásil. Tak bude tvé jméno veliké navěky, když budou říkat: Hospodin zástupů je Bůh nad Izraelem; a dům tvého otroka Davida bude pevně stát před tebou. Ty, Hospodine zástupů, Bože Izraele, jsi odhalil uchu svého otroka a řekl jsi: Postavím ti dům. Proto tvůj otrok našel odvahu modlit se k tobě tuto modlitbu. Nyní, Panovníku Hospodine, ty jsi Bůh, tvá slova jsou pravdivá a promluvil jsi ke svému otroku toto dobro. Nyní rač požehnat dům svého otroka, aby byl navěky před tebou. Ty, Panovníku Hospodine, jsi promluvil a tvým požehnáním bude požehnán dům tvého otroka navěky. Potom se stalo, že David pobil Pelištejce a pokořil je. David vzal od Pelištejců Meteg-Ammá. Pobil i Moábce a odměřil je provazem, když je nechal lehnout na zem; odměřil dva provazy k usmrcení a celý provaz k zachování při životě. Moábci se stali Davidovými otroky a přinášeli dávky. David pobil také Hadad-ezera, syna Rechóbova, krále Sóby, když táhl obnovit svou moc u řeky Eufratu. David mu zajal tisíc sedm set jezdců a dvacet tisíc pěšáků. David ochromil všechny koně k vozům a ponechal mu koně jen ke stu vozům. Aramejci z Damašku přitáhli Hadad-ezerovi, králi Sóby, na pomoc, ale David pobil z Aramejců dvacet dva tisíc mužů. Pak David umístil mezi Aramejce z Damašku posádku; Aramejci se stali Davidovými otroky a přinášeli dávky. Hospodin pomáhal Davidovi, kamkoli šel. David vzal zlaté štíty, které patřily Hadad-ezerovým otrokům, a přinesl je do Jeruzaléma. Z Betachu a Berótaje, Hadad-ezerových měst, vzal král David velké množství bronzu. Když se Toí, král Chamátu, doslechl, že David pobil celé Hadad-ezerovo vojsko, poslal Toí svého syna Jórama ke králi Davidovi, aby se ho zeptal, jak se mu daří, a poblahopřál mu, že bojoval proti Hadad-ezerovi a zabil ho. Toí totiž vedl války s Hadad-ezerem. Jóram s sebou přinesl stříbrné, zlaté a bronzové předměty. Také ty král David zasvětil Hospodinu spolu se stříbrem a zlatem, které zasvětil od všech národů, jež si podmanil: od Aramejců, Moábců, synů Amónových, od Pelištejců, Amálekovců a z kořisti Hadad-ezera, syna Rechóbova, krále Sóby. David si učinil jméno, když se vrátil ze svého boje proti Aramejcům v Solném údolí; bylo jich osmnáct tisíc. Umístil v Edómu posádku, umístil posádku v celém Edómu a všichni Edómci se stali Davidovými otroky. Hospodin pomáhal Davidovi, kamkoli šel. David kraloval nad celým Izraelem. David vykonával právo a spravedlnost nad celým svým lidem. Jóab, syn Serújin, byl nad armádou, Jóšafat, syn Achílúdův, byl kancléřem. Sádok, syn Achítúbův, a Achímelek, syn Ebjátarův, byli kněžími; Serajáš byl písařem. Benajáš, syn Jójadův, byl nad Keretejci a Peletejci. Davidovi synové byli kněžími. David se zeptal: Zůstal ještě někdo z domu Saulova, abych mu prokázal milosrdenství kvůli Jónatanovi? Dům Saulův měl otroka jménem Síba. Zavolali ho k Davidovi. Král se ho zeptal: Ty jsi Síba? Odpověděl: Tvůj otrok. Král se zeptal: Zůstal ještě někdo z domu Saulova, abych mu prokázal Boží milosrdenství? Síba králi odpověděl: Zůstal ještě Jónatanův syn, chromý na nohy. Král se ho zeptal: Kde je? Síba králi odpověděl: Je v domě Makíra, syna Amíelova, v Lódebaru. Král David pro něj poslal a nechal si ho z domu Makíra, syna Amíelova, z Lódebaru přivést. Když Mefíbóšet, syn Jónatana, syna Saulova, přišel k Davidovi, padl na tvář a poklonil se. David řekl: Mefíbóšete! On odpověděl: Ano, tvůj otrok. David mu řekl: Neboj se! Jistě ti prokážu milosrdenství kvůli tvému otci Jónatanovi a vrátím ti všechny polnosti tvého děda Saula. Trvale budeš jíst pokrm u mého stolu. Nato se Mefíbóšet poklonil a řekl: Co je tvůj otrok, že se zajímáš o mrtvého psa, jako jsem já? Král zavolal Saulova služebníka Síbu a řekl mu: Všechno, co patřilo Saulovi a celému jeho domu, jsem dal vnukovi tvého pána. Ty se svými syny a svými otroky mu budeš obdělávat zemi a sklízet úrodu, aby vnuk tvého pána měl pokrm a jedl jej. Mefíbóšet, vnuk tvého pána, však bude jíst pokrm trvale u mého stolu. Síba měl patnáct synů a dvacet otroků. Síba řekl králi: Všechno, co můj pán a král svému otroku přikázal, tvůj otrok učiní, ačkoliv Mefíbóšet jedl u mého stolu jako jeden z královských synů. Mefíbóšet měl malého syna jménem Míka. Všichni obyvatelé Síbova domu byli Mefíbóšetovými otroky. Mefíbóšet bydlel v Jeruzalémě, protože jedl trvale u královského stolu; byl chromý na obě nohy. Potom se stalo, že zemřel král synů Amónových a po něm se stal králem jeho syn Chanún. David si řekl: Prokážu milosrdenství Chanúnovi, synu Náchašovu, jako jeho otec prokázal milosrdenství mně. A tak David poslal své otroky, aby mu jejich prostřednictvím poskytl útěchu nad jeho otcem. Když přišli Davidovi otroci do země synů Amónových, knížata synů Amónových řekla svému pánu Chanúnovi: Připadá ti, že David chce uctít tvého otce, když ti poslal utěšitele? Což k tobě David neposlal své otroky, jen aby důkladně prohlédl město, aby ho prozkoumal a vyvrátil? Proto Chanún vzal Davidovy otroky, oholil polovinu jejich vousů, odřízl polovinu jejich roucha až po zadek a poslal je pryč. Když to Davidovi oznámili, poslal jim naproti, protože ti muži byli velice zhanobeni. Král řekl: Zůstaňte v Jerichu, dokud vám vousy nedorostou, a pak se vraťte. Synové Amónovi viděli, že se Davidovi znelíbili. Proto synové Amónovi poslali a najali si Aramejce z Bét-rechóbu a Aramejce ze Sóby, dvacet tisíc pěšáků, od krále z Maaky tisíc mužů a od Íš-tóba dvanáct tisíc mužů. Když se to David doslechl, poslal Jóaba a celou armádu hrdinů. Synové Amónovi vytáhli a sešikovali se k boji u vchodu do brány, ale Aramejci ze Sóby a Rechóbu, Íš-tób a Maaka byli zvlášť na poli. Když Jóab viděl, že je proti němu boj zpředu i zezadu, vybral všechny vybrané muže z Izraele a sešikoval se proti Aramejcům. Zbytek lidu dal pod velení svého bratra Abíšaje, aby se sešikovali proti synům Amónovým. Řekl: Když budou Aramejci silnější nežli já, přijdeš mi na pomoc, a když budou synové Amónovi silnější nežli ty, přijdu na pomoc já tobě. Buď silný a počínejme si zmužile za svůj lid a za města našeho Boha a Hospodin ať učiní, co je dobré v jeho očích. Jóab a lid, který byl s ním, se pustil do boje proti Aramejcům, ale ti před ním utekli. Když synové Amónovi viděli, že Aramejci utíkají, utekli také před Abíšajem a vešli do města. Jóab se tedy vrátil od synů Amónových a vstoupil do Jeruzaléma. Když Aramejci viděli, že byli od Izraele poraženi, všichni se shromáždili. Hadad-ezer poslal posly a nechal přivést Aramejce, kteří byli v Zaeufratí. Přitáhli tedy do Chélamu. V jejich čele byl Šóbak, velitel Hadad-ezerovy armády. Když to bylo Davidovi oznámeno, shromáždil celý Izrael, přešel Jordán a přišel do Chélamu. Aramejci se proti Davidovi sešikovali a bojovali s ním. Aramejci však před Izraelem utekli. David zabil sedm set aramejských vozatajů a čtyřicet tisíc jezdců. Ranil také velitele armády Šóbaka, který tam zemřel. Když všichni králové, otroci Hadad-ezera, viděli, že byli od Izraele poraženi, uzavřeli s Izraelem mír a sloužili mu. Aramejci se již báli pomáhat synům Amónovým. I stalo se na přelomu roku, v době, kdy králové táhnou do boje, že David poslal Jóaba a s ním své otroky i celý Izrael, aby ničili syny Amónovy a oblehli Rabu. Ale David zůstal v Jeruzalémě. Navečer se stalo, že David vstal z postele a procházel se na střeše královského paláce. Ze střechy uviděl ženu, jak se umývá. Byla to žena velmi hezkého vzhledu. David poslal posla poptat se na tu ženu. Posel řekl: To je přece Bat-šeba, dcera Elíamova, žena Chetejce Urijáše. David poslal posly a nechal ji přivést. Když k němu přišla, spal s ní; právě se očistila od své nečistoty. Pak se vrátila domů. Ta žena otěhotněla a dala Davidovi oznámit: Jsem těhotná. David vzkázal Jóabovi: Pošli mi Chetejce Urijáše. Nato Jóab poslal Urijáše k Davidovi. Když k němu Urijáš přišel, David se zeptal, jak se daří Jóabovi, jak se daří lidu a jak se daří v boji. David Urijášovi řekl: Jdi domů a umyj si nohy. Když Urijáš odešel z královského paláce, šel za ním královský dar. Urijáš si však lehl u vchodu do královského paláce se všemi otroky svého pána a nešel domů. Davidovi oznámili: Urijáš nešel domů. David se Urijáše zeptal: Což jsi nepřišel z cesty? Proč jsi nešel domů? Urijáš Davidovi odpověděl: Truhla, Izraelci i Judejci zůstávají ve stanech a můj pán Jóab i otroci mého pána táboří na poli. A já bych měl jít domů, jíst a pít a spát se svou ženou? Jakože jsi živ ty a jakože je živa tvá duše, něco takového neučiním. David řekl Urijášovi: Zůstaň tady ještě dnes a zítra tě propustím. Urijáš tedy zůstal v Jeruzalémě v ten den i druhý den. David ho pozval, jedl s ním a pil, až ho opil. Večer odešel, aby si lehl na své lože s otroky svého pána, ale domů nešel. I stalo se ráno, že napsal David Jóabovi dopis a poslal ho po Urijášovi. Do dopisu napsal toto: Dejte Urijáše do přední linie nejprudšího boje a pak od něj ustupte, aby byl zabit a zemřel. I stalo se, že když Jóab obléhal město, dal Urijáše na místo, o kterém věděl, že jsou tam bojovníci. Muži toho města vyrazili a bojovali s Jóabem a padli někteří z lidu, z Davidových otroků. Zemřel také Chetejec Urijáš. Jóab vzkázal oznámit Davidovi celou zprávu o bitvě. Přikázal poslovi: Až dopovíš králi celou zprávu o bitvě, pokud vzplane králův hněv a řekne ti: Proč jste se přiblížili k městu, abyste bojovali? Což nevíte, že budou střílet z hradeb? Kdo zabil Abímeleka, syna Jerúbešetova? Což to nebyla žena, která na něj svrhla mlýnský kámen z hradby, takže zemřel v Tebesu? Proč jste se přiblížili k hradbám? Tehdy řekneš: Zemřel také tvůj otrok Chetejec Urijáš. Posel tedy šel, až přišel a oznámil Davidovi všechno, co mu Jóab vzkázal. Posel řekl Davidovi: Ti muži nad námi vítězili a vytáhli proti nám do pole. Zahnali jsme je však až ke vstupu do brány. Střelci ovšem stříleli na tvé otroky z hradeb a někteří z královských otroků zemřeli. Zemřel také tvůj otrok Chetejec Urijáš. David řekl poslovi: Řekni Jóabovi toto: Nebuď kvůli tomu skleslý. Vždyť meč požírá hned toho, hned onoho. Zesil svůj boj proti městu a zboř ho. Takto ho posilni. Když Urijášova žena uslyšela, že její muž Urijáš je mrtev, oplakávala svého manžela. Když pominuly smuteční obřady, David pro ni poslal a vzal ji do svého domu. Stala se jeho ženou a porodila mu syna. To, co David spáchal, však bylo v Hospodinových očích zlé. Hospodin poslal k Davidovi Nátana. Přišel k němu a řekl mu: V jednom městě byli dva muži; jeden bohatý a druhý chudý. Bohatý měl velmi mnoho ovcí a skotu. Chudý neměl nic než jen jednu malou ovečku, kterou koupil. Živil ji, vyrůstala u něho spolu s jeho syny. Jídala jeho sousto chleba, pila z jeho poháru a spávala v jeho klíně. Měl ji jako dceru. Nějaký pocestný přišel k bohatému muži, ale tomu bylo líto vzít ze svých ovcí či ze svého skotu a připravit poutníkovi, který k němu přišel. Tak vzal ovečku chudého muže a připravil ji muži, který k němu přišel. David proti tomu muži velice vzplál hněvem a řekl Nátanovi: Jakože živ je Hospodin, muž, který to spáchal, je synem smrti. A tu ovečku nahradí čtyřnásobně za to, že toto spáchal, a protože neměl soucit. Nátan Davidovi řekl: Ty jsi ten muž! Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Já jsem tě pomazal za krále nad Izraelem. Já jsem tě vysvobodil ze Saulovy ruky. Dal jsem ti dům tvého pána a ženy tvého pána do tvého klína. Dal jsem ti dům izraelský a judský. A kdyby to bylo málo, přidal bych ti to či ono. Proč jsi pohrdl Hospodinovým slovem a spáchal jsi zlo v jeho očích? Chetejce Urijáše jsi zabil mečem a jeho manželku sis vzal za ženu; zabil jsi ho mečem synů Amónových. Nyní se meč navždy neodvrátí od tvého domu za to, že jsi mnou pohrdl a vzal sis manželku Chetejce Urijáše, aby byla tvou ženou. Toto praví Hospodin: Hle, já dám povstat proti tobě zlu z tvého domu. Před tvýma očima vezmu tvé ženy a dám je tvému bližnímu. Bude s tvými ženami spát za denního světla. Ty jsi to sice spáchal tajně, já však to učiním před celým Izraelem a za denního světla. David řekl Nátanovi: Zhřešil jsem proti Hospodinu. Nátan Davidovi odpověděl: Hospodin také odňal tvůj hřích, nezemřeš. Ovšem protože jsi touto věcí tolik znevážil Hospodina, syn, který se ti narodí, jistě zemře. Pak Nátan odešel domů. Hospodin postihl dítě, které porodila Urijášova žena Davidovi, takže těžce onemocnělo. David hledal Boha kvůli tomu chlapci. Postil se, šel, ulehl a spal na zemi. Starší jeho domu k němu přistoupili, aby ho zvedli ze země, ale nechtěl, ani s nimi nepojedl pokrm. Sedmého dne se stalo, že dítě zemřelo. Davidovi otroci se báli mu oznámit, že dítě zemřelo. Říkali: Když bylo dítě naživu, přemlouvali jsme ho, a neuposlechl nás. Jak bychom mu mohli říct, že dítě zemřelo? Mohl by učinit něco zlého. David však viděl, že jeho otroci si něco šeptali, a pochopil, že dítě zemřelo. Proto se David svých otroků zeptal: Dítě zemřelo? Odpověděli: Zemřelo. Nato David vstal ze země, umyl se, pomazal se olejem a vyměnil si oděv. Šel do Hospodinova domu a poklonil se. Pak přišel domů, a když požádal, předložili mu pokrm a pojedl. Jeho otroci se ho zeptali: Co má znamenat to, co jsi učinil? Když bylo dítě naživu, postil ses a plakal, a jakmile dítě zemře, vstaneš a pojíš pokrm. Odpověděl: Když bylo dítě naživu, postil jsem se a plakal, protože jsem si říkal: Kdo ví, snad se nade mnou Hospodin slituje a dítě bude žít. Nyní zemřelo. Nač bych se měl postit? Což ho mohu zase přivést zpět? Já půjdu k němu, ale ono se ke mně nevrátí. David potěšil svou ženu Bat-šebu, vešel k ní a spal s ní. Porodila syna a pojmenoval ho Šalomoun. Hospodin si ho zamiloval a vzkázal po proroku Nátanovi, aby ho pojmenoval Jedidjáš, kvůli Hospodinu. Jóab bojoval proti Rabě synů Amónových a královské město dobyl. Jóab poslal k Davidovi posly se slovy: Bojoval jsem proti Rabě a již jsem dobyl Vodní město. Nyní shromáždi zbytek lidu, utáboř se proti městu a dobuď ho. Jinak dobudu město já a bude nazváno mým jménem. David shromáždil všechen lid a vytáhl k Rabě. Bojoval proti ní a dobyl ji. Korunu jejich krále vzal z jeho hlavy – vážila talent zlata a byl na ní drahokam – a spočinula na Davidově hlavě. Vynesl z města velmi mnoho kořisti. Lid, který byl v něm, vyvedl a ustanovil, aby pracovali s pilou, železnými špičáky a železnými sekyrami, a přivedl je do cihelny. Tak jednal se všemi městy synů Amónových. David a všechen lid se pak vrátil do Jeruzaléma. Potom se stalo toto: Abšalóm, syn Davidův, měl krásnou sestru jménem Támar a Amnón, syn Davidův, se do ní zamiloval. Amnónovi bylo tak úzko, že onemocněl kvůli své sestře Támar, protože byla pannou a Amnónovi připadalo nesnadné s ní něco mít. Amnón měl přítele jménem Jónadab, syna Davidova bratra Šimey. Jónadab byl muž velmi chytrý. Ten se ho zeptal: Proč ty, královský syn, jsi ráno co ráno tak sklíčený? Pověz mi to! Amnón mu odpověděl: Zamiloval jsem se do Támary, sestry svého bratra Abšalóma. Jónadab mu řekl: Lehni si na postel a dělej, že jsi nemocný. Až se tvůj otec na tebe přijde podívat, řekni mu: Ať přijde, prosím, má sestra Támar a dá mi pojíst pokrm. Ať dělá jídlo přede mnou, abych se mohl dívat. Od ní pojím. Amnón si lehl a dělal, že je nemocný. Když se na něj král přišel podívat, Amnón králi řekl: Ať přijde, prosím, má sestra Támar a udělá přede mnou dva koláčky. Od ní pojím. David vzkázal Támaře do domu: Jdi prosím do domu svého bratra Amnóna a udělej mu jídlo. Támar šla do domu svého bratra Amnóna a on ležel. Vzala těsto, uhnětla, udělala před ním koláčky a upekla je. Pak vzala pánev a vyklopila před ním, ale on odmítl jíst. Amnón řekl: Ať ode mě všichni odejdou. Všichni od něj tedy odešli. Támaře Amnón řekl: Přines jídlo do pokoje, ať od tebe pojím. Támar vzala koláčky, které udělala, a přinesla je do pokoje svému bratru Amnónovi. Když se však k němu přiblížila, aby jedl, uchopil ji a řekl jí: Pojď se mnou spát, má sestro. Odpověděla mu: Ne, můj bratře, neznásilňuj mě. Vždyť to se v Izraeli nedělá. Nepáchej takovou hanebnost. Co se mě týče, kam přinesu svou potupu? A ty budeš v Izraeli vypadat jako nějaký hanebník. Promluv, prosím, nyní s králem, on mě tobě neodepře. On ji ale nechtěl uposlechnout, přemohl ji, znásilnil ji a spal s ní. Nato ji Amnón začal nenávidět velmi velkou nenávistí. Ano, nenávist, kterou ji nenáviděl, byla větší nežli láska, kterou ji miloval. Amnón jí řekl: Vstaň a odejdi. Ona mu řekla: Ne, můj bratře. Kdybys mě propustil, bylo by to větší zlo nežli to první, které jsi vůči mně spáchal. On ji však nechtěl poslouchat. Zavolal služebníka, který mu sloužil, a řekl: Pošlete tuhle pryč ode mě a zavři za ní dveře na závoru. Měla na sobě dlouhé roucho s rukávy, neboť taková roucha oblékaly královské dcery panny. Když ji jeho služebník vyvedl ven a zavřel za ní dveře na závoru, Támar si dala popel na hlavu, roztrhla dlouhé roucho s rukávy, které měla na sobě, položila si ruku na hlavu, šla a stále naříkala. Její bratr Abšalóm se jí zeptal: Cožpak s tebou nebyl tvůj bratr Amnón? Teď ale, má sestro, umlkni. Je to tvůj bratr. Neber si to tak. Támar pak bydlela opuštěná v domě svého bratra Abšalóma. Když se král David o všech těch věcech doslechl, velice se rozzlobil. Abšalóm ovšem s Amnónem nemluvil ani ve zlém ani v dobrém. Nenáviděl totiž Amnóna za to, že znásilnil jeho sestru Támaru. Po dvou letech se stalo, že Abšalóm měl stříž ovcí v Baal-chasóru, který je u Efrajima. Abšalóm pozval všechny královské syny. Abšalóm přišel ke králi a řekl: Pohleď, tvůj otrok má stříž ovcí. Nechť jde král a jeho otroci s tvým otrokem. Král Abšalómovi odpověděl: Ne, můj synu, nechoďme všichni. Nebudeme tě zatěžovat. Ačkoliv ho nutil, nechtěl jít, ale požehnal mu. Pak se Abšalóm zeptal: Ani můj bratr Amnón s námi nemůže jít? Král mu řekl: Proč by měl jít s tebou? Ale Abšalóm ho nutil, až s ním poslal Amnóna a všechny královské syny. Potom dal Abšalóm svým služebníkům příkaz: Dívejte se, a až bude Amnón v dobrém rozmaru z vína a řeknu vám: Udeřte na Amnóna – usmrťte ho a nebojte se. Vždyť jsem vám to přikázal já. Buďte silní a udatní. Abšalómovi služebníci provedli Amnónovi to, co Abšalóm přikázal. Nato všichni královští synové vstali, nasedli každý na svého mezka a utekli. Když byli na cestě, přišla k Davidovi zpráva: Abšalóm zabil všechny královské syny, nezůstal z nich ani jeden. Král povstal, roztrhl své roucho a lehl si na zem. Všichni jeho otroci stáli s roztrženými rouchy. Nato promluvil Jónadab, syn Davidova bratra Šimey: Ať si můj pán nemyslí, že usmrtili všechny mládence, královské syny. Vždyť jenom Amnón zemřel. Vždyť Abšalóm byl rozhodnut ode dne, kdy Amnón znásilnil jeho sestru Támaru. Tak ať si to můj pán a král tak nebere a neříká: Všichni královští synové jsou mrtví, protože zemřel jenom Amnón. Abšalóm utekl. Když strážný služebník pozvedl oči, uviděl, že právě cestou za ním přichází po úbočí hory množství lidu. Jónadab řekl králi: Pohleď, královští synové přicházejí. Jak řekl tvůj otrok, tak se stalo. Když domluvil, královští synové právě přišli. Pozvedli svůj hlas a plakali. Také král a všichni jeho otroci plakali velmi velkým pláčem. Abšalóm utekl a šel k Talmajovi, synu Amíhudovu, gešúrskému králi. David po všechny dny truchlil nad svým synem. Abšalóm utekl a šel do Gešúru. Zůstal tam tři roky. Pak král David zatoužil jít za Abšalómem, neboť došel útěchy nad Amnónovou smrtí. Když Jóab, syn Serújin, poznal, že králova mysl je obrácena k Abšalómovi, poslal do Tekóje a nechal odtamtud přivést moudrou ženu. Řekl jí: Dělej, že truchlíš. Obleč si smuteční šaty, nemaž se olejem a chovej se jako žena, která po mnoho dní truchlí nad mrtvým. Jdi ke králi a řekni mu to a to. Jóab pak vložil slova do jejích úst. Tekójská žena pak přišla ke králi, padla tváří k zemi, klaněla se a řekla: Pomoz, králi. Král se jí zeptal: Co je s tebou? Odpověděla: Ach, jsem vdova, můj muž zemřel. Tvá služka měla dva syny. Rvali se spolu na poli a nebyl, kdo by je od sebe odtrhl. Jeden udeřil druhého a usmrtil ho. A teď povstala celá rodina proti tvé služce a říkají: Vydej nám toho, kdo ubil svého bratra, a usmrtíme ho za život jeho bratra, kterého zabil, a vyhladíme i dědice. Tak by mi uhasili oharek, který zůstal, neponechali by mému muži na povrchu země jméno ani ostatek. Nato král ženě řekl: Jdi domů a já vydám o tobě příkaz. Tekójská žena králi odpověděla: Na mně, můj pane a králi, ať je vina a na domu mého otce. Avšak král a jeho trůn ať je nevinný. Král řekl: Jestliže někdo promluví proti tobě, přiveď ho ke mně a nebude se tě již moci dotknout. Řekla: Ať král pamatuje na Hospodina, svého Boha, aby nechtěl již krevní mstitel zabíjet a nevyhladili mého syna. Řekl: Jakože živ je Hospodin, tvému synovi nespadne na zem ani vlas. Žena se zeptala: Smí tvá služka svému pánu a králi ještě něco říct? Odpověděl: Mluv. Žena řekla: A proč zamýšlíš něco takového proti Božímu lidu? Když král prohlásil něco takového, jako by nesl vinu za to, že nedovolil navrátit se tomu, koho zapudil. Jistě zemřeme a budeme jako na zem vylitá voda, kterou nelze sebrat. Bůh však neodejme život, má v úmyslu nezapudit od sebe zapuzeného. Nuže, přišla jsem ke svému králi a pánu promluvit tuto řeč, protože mě lid zastrašoval. Tvá služka si říkala: Promluvím ke králi. Snad král učiní záměr své otrokyně. Král vyslechne a vysvobodí svou otrokyni z moci muže, který chce vyhladit mě spolu s mým synem z Božího dědictví. Tvá služka si říkala: Kéž mi slovo mého pána a krále přinese upokojení, vždyť můj pán a král je jako Boží posel, který rozumí dobru a zlu. Hospodin, tvůj Bůh, ať je s tebou. Král promluvil a řekl ženě: Nezatajuj přede mnou nic, na co se tě zeptám. Žena odpověděla: Nechť mluví můj pán a král. Král se zeptal: Není v tom všem s tebou Jóab? Žena odpověděla: Jakože jsi živ, můj pane a králi, je to přesně tak, jak řekl můj pán a král. Tvůj otrok Jóab mi dal příkaz, on vložil do úst tvé služky všechna tato slova. Kvůli zvratu v té věci to tvůj otrok Jóab udělal. Můj pán je moudrý jako Boží anděl a ví všechno, co se děje na zemi. Král řekl Jóabovi: Dobře, udělám to. Jdi a přiveď mládence Abšalóma zpět. Jóab padl tváří k zemi, klaněl se a dobrořečil králi. Jóab řekl: Dnes tvůj otrok ví, že nalezl milost ve tvých očích, můj pane a králi, protože král provedl záměr svého otroka. Jóab vstal, šel do Gešúru a přivedl Abšalóma do Jeruzaléma. Král řekl: Ať se odebere do svého domu, mou tvář nezahlédne. Abšalóm se tedy odebral do svého domu a královu tvář nezahlédl. Nikdo v celém Izraeli nebyl tak velmi opěvován pro svou krásu jako Abšalóm. Od paty až k hlavě na něm nebylo vady. Když si nechával ostříhat hlavu – bylo to vždy na konci roku, kdy se nechával ostříhat, protože ho vlasy tížily, takže se nechal ostříhat – vlasy z jeho hlavy vážily dvě stě šekelů královské váhy. Abšalómovi se narodili tři synové a jedna dcera jménem Támar. Byla to žena krásného vzhledu. Abšalóm pobýval v Jeruzalémě dva roky, avšak královu tvář nezahlédl. Potom Abšalóm vzkázal pro Jóaba, aby ho poslal ke králi. Ten k němu ale nechtěl přijít. Vzkázal ještě podruhé, ale nechtěl přijít. Nato řekl svým otrokům: Podívejte, Jóabovo pole je vedle mého. Má tam ječmen. Jděte a zapalte ho. Abšalómovi otroci zapálili to pole. Jóab vstal, šel domů k Abšalómovi a zeptal se ho: Proč tvoji otroci zapálili pole, které patří mně? Abšalóm Jóabovi odpověděl: Podívej, vzkázal jsem pro tebe se slovy: Přijď sem, abych tě poslal ke králi se slovy: Proč jsem měl přijít z Gešúru? Bylo by mi lépe, kdybych byl ještě tam. Teď chci vidět královu tvář. Anebo jestli je na mně vina, ať mě dá usmrtit. Jóab šel ke králi a oznámil mu to. Ten Abšalóma zavolal. Když přišel ke králi, klaněl se před králem tváří k zemi. A král Abšalóma políbil. Později se stalo, že si Abšalóm pořídil válečný vůz, koně a padesát mužů, kteří před ním běhali. Abšalóm časně vstával a postavil se u cesty do brány. I stávalo se, že na každého, kdo měl spor a šel za králem k soudu, Abšalóm volal: Z jakého jsi města? On odpovídal: Tvůj otrok je z jednoho z izraelských kmenů. Abšalóm mu pak řekl: Podívej se, tvá záležitost je dobrá a správná, ale král nepověřil nikoho, kdo by tě vyslechl. Abšalóm řekl: Kdybych já byl ustanoven soudcem v zemi, každý, kdo by měl spor či právní záležitost, by mohl přijít ke mně a zjednal bych mu spravedlnost. A stávalo se, že když se někdo přiblížil, aby se mu klaněl, vztáhl ruku, uchopil ho a políbil. Abšalóm takto jednal vůči všem Izraelcům, kteří přicházeli za králem k soudu. Tak Abšalóm oklamal Izraelce. Po čtyřiceti letech se stalo, že Abšalóm řekl králi: Dovol, ať jdu do Chebrónu splnit slib, který jsem učinil Hospodinu. Tvůj otrok učinil totiž slib, když jsem bydlel v Gešúru v Aramu: Jestliže mě Hospodin přivede zpět do Jeruzaléma, budu sloužit Hospodinu. Král mu řekl: Jdi v pokoji. Vstal tedy a šel do Chebrónu. Abšalóm poslal do všech izraelských kmenů zvědy se slovy: Až uslyšíte zvuk beraního rohu, řekněte: Abšalóm se stal v Chebrónu králem. S Abšalómem šlo z Jeruzaléma dvě stě mužů; byli pozváni a šli ve své bezúhonnosti, o ničem nevěděli. Zatímco obětoval oběti, poslal Abšalóm pro Achítofela Gíloského, Davidova rádce, aby přišel ze svého města Gíla. Spiknutí sílilo a lidu s Abšalómem stále přibývalo. K Davidovi přišel posel se slovy: Srdce Izraelců je nakloněno Abšalómovi. David řekl všem svým otrokům, kteří s ním byli v Jeruzalémě: Vstaňte a utečme, nebo nebudeme moci uniknout před Abšalómem. Rychle pojďme, jinak si pospíší, dostihne nás, přivede na nás zlo a vybije město ostřím meče. Královi otroci králi odpověděli: Jak si přeje můj pán a král, hle, jsme tvoji otroci. Král a celý jeho dům odešel pěšky. Král však zanechal deset konkubín, aby pečovaly o dům. Král a všechen lid odešel pěšky a zastavili se u posledního domu. Všichni jeho otroci procházeli kolem něj; všichni Keretejci, všichni Peletejci a všichni Gaťané, šest set mužů, kteří šli pěšky z Gatu, procházeli před králem. Král se zeptal Itaje Gatského: Proč bys šel s námi také ty? Vrať se a zůstaň s králem. Vždyť jsi cizinec, i ty jsi vystěhovalec ze svého domova. Včera jsi přišel, a dnes tě mám nutit jít s námi? Jdu, ani nevím kam. Vrať se a vezmi s sebou své bratry. Milosrdenství a věrnost ať je s tebou. Itaj králi odpověděl: Jakože živ je Hospodin a jakože živ je můj pán a král, tam, kde bude můj pán a král, ať umírat či žít, tam bude i tvůj otrok. David řekl Itajovi: Jdi tedy dál. Šel pak Itaj Gatský a všichni jeho muži i všechny malé děti, které byly s ním. Celá země hlasitě plakala, když všechen lid procházel. I král přešel potok Kidrón a všechen lid šel směrem do pustiny. A hle, Sádok a všichni lévité, kteří byli s ním, nesli truhlu Boží smlouvy. Když Boží truhlu postavili, Ebjátar přinášel oběti, dokud všechen lid nevyšel z města. Král řekl Sádokovi: Dones Boží truhlu zpět do města. Jestliže naleznu milost v Hospodinových očích, přivede mě zpět a ukáže mi ji i svůj příbytek. Jestliže však řekne: Nemám v tobě zalíbení, zde jsem, ať se mnou učiní, co je mu libo. Král dále knězi Sádokovi řekl: Podívej se, jen se vrať v pokoji do města a tvůj syn Achímaas a Jónatan, syn Ebjátarův, oba vaši synové ať se vrátí s vámi. Podívejte se, já se budu zdržovat u stepních brodů, dokud od vás nepřijde zpráva, kterou byste mi oznámili. Sádok a Ebjátar donesli Boží truhlu zpět do Jeruzaléma a pobývali tam. David pak vystupoval po svahu Olivové hory, vystupoval a plakal; hlavu měl zakrytou a šel bosý. Všechen lid, který byl s ním, všichni si zakryli hlavu, vystupovali vzhůru a při tom plakali. Davidovi bylo oznámeno, že Achítofel je mezi spiklenci s Abšalómem. Nato David řekl: Změň, prosím, Achítofelovu radu v bláznovství, Hospodine. I stalo se, že když David přišel na vrchol hory, kde se lidé klanějí Bohu, hle, šel mu naproti Chúšaj Arkijský s roztrženým rouchem a prstí na hlavě. David mu řekl: Jestliže půjdeš dál se mnou, budeš mi břemenem. Ale když se vrátíš do města a řekneš Abšalómovi: Budu tvým otrokem, králi; dříve jsem byl otrokem tvého otce, nyní budu tvým otrokem – tehdy budeš moci zmařit Achítofelovu radu v můj prospěch. Vždyť tam s tebou budou kněží Sádok a Ebjátar. Všechno, co se doslechneš z královského domu, oznam kněžím Sádokovi a Ebjátarovi. A jsou tam s nimi jejich dva synové, Sádokův Achímaas a Ebjátarův Jónatan. Vzkažte mi po nich všechno, co se doslechneš. Davidův přítel Chúšaj přišel do města. Také Abšalóm přišel do Jeruzaléma. Když David přešel kousek za vrchol, hle, šel mu vstříc Síba, služebník Mefíbóšetův, s osedlaným oslím spřežením a na něm bylo dvě stě chlebů, sto sušených hroznů, sto plodů letního ovoce a měch vína. Král se zeptal Síby: Na co to máš? Síba odpověděl: Osli jsou na jízdu pro královský dům, chléb a letní ovoce, aby mohli služebníci pojíst, a víno, aby se mohli napít unavení v pustině. Král se dále zeptal: A kde je syn tvého pána? Síba králi odpověděl: Právě pobývá v Jeruzalémě. Řekl si totiž: Dnes mi dům izraelský vrátí království mého otce. Král řekl Síbovi: Hle, tvé je všechno, co patřilo Mefíbóšetovi. Síba odpověděl: Klaním se. Kéž naleznu milost ve tvých očích, můj pane a králi. Když přišel král David k Bachurímu, právě odtamtud vycházel muž z čeledi domu Saulova jménem Šimeí, syn Gérův. Šel a přitom pronášel kletby. Házel kameny na Davida a na všechny otroky krále Davida, ačkoliv všechen lid a všichni hrdinové byli po jeho pravici i levici. Při proklínání Šimeí volal toto: Táhni, táhni, krvelačný ničemníku. Hospodin ti odplatil za všechnu krev domu Saulova, na jehož místě kraluješ. Hospodin dal království do ruky tvého syna Abšalóma. Zde jsi ve svém trápení, protože jsi krvelačný člověk. Abíšaj, syn Serújin, řekl králi: Proč by měl tento mrtvý pes proklínat mého pána a krále? Půjdu a srazím mu hlavu. Král odpověděl: Co je vám do mě, synové Serújini? On proklíná, protože mu Hospodin řekl: Proklínej Davida, a kdo se může ptát: Proč to děláš? David řekl Abíšajovi a všem svým otrokům: Vždyť i můj syn, který vzešel z mého nitra, usiluje o můj život. Čím spíše tento Benjamínec. Nechte ho být, ať proklíná, když mu to řekl Hospodin. Snad Hospodin pohlédne na mé soužení a odplatí mi za jeho dnešní kletbu. David se svými muži šel dále svou cestou, zatímco Šimeí šel podél něj po svahu hory, stále proklínal a házel po něm kameny a hlínu. Král a všechen lid, který byl s ním, přišel vyčerpaný k Jordánu a tam si oddechli. Abšalóm i všechen lid, všichni Izraelci, přišli do Jeruzaléma; také Achítofel byl s ním. Stalo se, že když Davidův přítel Chúšaj Arkijský přišel k Abšalómovi, řekl Chúšaj Abšalómovi: Ať žije král, ať žije král! Abšalóm se zeptal Chúšaje: To je oddanost tvému příteli? Proč jsi nešel se svým přítelem? Chúšaj Abšalómovi odpověděl: Nikoli. Koho vyvolil Hospodin a tento lid, všichni Izraelci, s tím budu, s ním zůstanu. Komu jinému bych měl sloužit? Cožpak ne jeho synu? Jako jsem sloužil tvému otci, tak budu sloužit tobě. Abšalóm řekl Achítofelovi: Poraďte se, co máme dělat. Achítofel Abšalómovi odpověděl: Vejdi ke konkubínám svého otce, které ponechal, aby pečovaly o dům. Když celý Izrael uslyší, že ses znelíbil svému otci, posilní se ruce všech, kteří jsou s tebou. Postavili Abšalómovi na střeše stan a Abšalóm vešel před očima celého Izraele ke konkubínám svého otce. Rada, kterou dal Achítofel, bývala v oněch dnech, jako když se někdo doptává na Boží slovo. Tak byla vážena každá Achítofelova rada jak Davidem, tak i Abšalómem. Achítofel dále Abšalómovi řekl: Dovol, abych vybral dvanáct tisíc mužů; povstanu a budu této noci pronásledovat Davida. Přiženu se na něj, dokud je unavený a má malátné ruce. Vyděsím ho, takže všechen lid, který je s ním, uteče, a zabiju samotného krále. A všechen lid přivedu zpět k tobě. Ten, kterého usiluješ zabít, je jako návrat všech mužů. Všechen lid bude mít pokoj. Abšalómovi i všem izraelským starším se to líbilo. Abšalóm však řekl: Zavolejte také Chúšaje Arkijského. Poslechneme si, co řekne ještě on. Když přišel Chúšaj k Abšalómovi, Abšalóm mu řekl: Achítofel promluvil tak a tak. Máme udělat, co řekl? Pokud ne, mluv ty. Chúšaj Abšalómovi odpověděl: Rada, kterou dal Achítofel, není tentokrát dobrá. Chúšaj dále řekl: Ty znáš svého otce i jeho muže, že jsou to hrdinové. Jsou rozhořčení jako medvědice na poli připravená o mláďata. Tvůj otec je bojovník, nebude nocovat s lidem. Hle, skrývá se teď v nějaké roklině či na nějakém jiném místě. Kdyby se stalo, že by někdo z nich padl na počátku, ten, kdo to uslyší, si řekne: Lid, který jde za Abšalómem, utrpěl porážku. Pak i takový bojovník, který je odvážný jako lev, jistě ochabne. Vždyť celý Izrael ví, že tvůj otec je hrdina a jsou s ním bojovníci. Proto radím, aby se k tobě shromáždil celý Izrael od Danu až po Beer-šebu, takové množství jako písku v moři, a ty sám táhni do bitvy. Vytáhneme proti němu na nějaké z míst, kde se mohou nacházet, spočineme na něm, jako když rosa padá na zemi, a nezůstane on ani nikdo ze všech mužů, kteří jsou s ním. Když se stáhne do města, všichni Izraelci přinesou k tomu městu provazy a odvlečou ho do údolí, až tam nebude ani kamínek. Abšalóm a všichni izraelští muži řekli: Rada Chúšaje Arkijského je lepší nežli rada Achítofelova. Tak Hospodin přikázal zmařit dobrou Achítofelovu radu, aby Hospodin přivedl na Abšalóma zlo. Chúšaj řekl kněžím Sádokovi a Ebjátarovi: Tak a tak radil Abšalómovi a izraelským starším Achítofel, tak a tak jsem radil já. Teď rychle vzkažte a oznamte Davidovi: Nezůstávej přes noc v pustých stepích, ale určitě jdi dál. Jinak bude pohlcen král i všechen lid, který je s ním. Jónatan a Achímaas zůstali v Én-rogelu. Služka tedy šla a oznámila jim to. Oni pak šli, aby to oznámili králi Davidovi, neboť nemohli přijít a ukázat se ve městě. Uviděl je však nějaký chlapec a oznámil to Abšalómovi. Ti dva rychle šli a vstoupili do domu nějakého muže v Bachurímu, který měl na dvoře studnu. Vlezli do ní. Žena vzala přikrývku, rozprostřela ji na vrch studny a rozházela na ni zrna, takže nic nebylo znát. Abšalómovi otroci přišli domů k ženě a zeptali se: Kde je Achímaas a Jónatan? Žena jim odpověděla: Šli dál k zásobárně vody. Hledali je, ale nenašli, a tak se vrátili do Jeruzaléma. Stalo se, že potom, co odešli, vylezli muži ze studny, šli a oznámili to králi Davidovi. Řekli Davidovi: Vstaňte a přejděte rychle přes vodu, protože Achítofel radil takto proti vám. David a všechen lid, který byl s ním, vstal a přešel přes Jordán. Do svítání nechyběl ani jeden, kdo by nepřešel přes Jordán. Když Achítofel viděl, že jeho rada nebyla vykonána, osedlal osla, vstal a šel domů do svého města. Dal příkazy ohledně svého domu a oběsil se. Zemřel a byl pohřben do hrobu svého otce. David přišel do Machanajimu. Abšalóm přešel přes Jordán a s ním všichni izraelští muži. Abšalóm ustanovil namísto Jóaba nad armádou Amasu. Amasa byl synem muže jménem Jitra Izraelský, který vešel k Abígale, dceři Náchašově, sestře Jóabovy matky Serúji. Izraelci s Abšalómem se utábořili v gileádské zemi. Stalo se, že když přišel David do Machanajimu, přišli Šóbi, syn Náchašův, z Raby synů Amónových, Makír, syn Amíelův, z Lódebaru, a Barzilaj Gileádský z Rogelímu a toto vše – lože, číše, hliněné nádoby, i pšenici, ječmen, mouku, pražené zrní, fazoli, čočku, pražené zrní, i med, máslo, ovce a kravský sýr – přinesli Davidovi a lidu, který byl s ním, aby mohli pojíst, protože si řekli: Lid je v pustině hladový, vyčerpaný a žíznivý. David spočítal lid, který byl s ním, a ustanovil nad nimi velitele nad tisíci a velitele nad sty. David rozdělil lid takto: Třetinu pod velení Jóaba, třetinu pod velení Abíšaje, syna Serújina, bratra Jóabova, a třetinu pod velení Itaje Gatského. Král řekl lidu: Také já s vámi vytáhnu. Lid řekl: Netáhni. Kdybychom museli utíkat, nebudou si nás všímat. I kdyby nás polovina zemřela, nebudou si nás všímat. Neboť ty jsi za deset tisíc z nás. Bude nyní lepší, když nám budeš na pomoc jako záloha z města. Král jim řekl: Učiním, co vám připadá nejlepší. Král se postavil u brány a všechen lid vycházel po stech a po tisících. Král přikázal Jóabovi, Abíšajovi a Itajovi: Zacházejte kvůli mně s mládencem Abšalómem mírně. Všechen lid slyšel, co král přikázal všem velitelům ohledně Abšalóma. Lid vytáhl do pole proti Izraeli. V Efrajimském lese pak došlo k boji. Izraelský lid tam byl od Davidových otroků poražen. V onen den tam došlo k velké porážce, padlo jich dvacet tisíc. Boj se tam rozšířil po celém povrchu země a les onoho dne pohltil více lidu než požral meč. Abšalóm se potkal s Davidovými otroky. Abšalóm jel na mezku. Když vjel mezek pod spleť větví velkého terebintu, jeho hlava se zachytila v terebintu a on se ocitl mezi nebem a zemí. Mezek, který byl pod ním, jel dál. Uviděl to nějaký muž a oznámil to Jóabovi: Viděl jsem Abšalóma viset na terebintu. Jóab se zeptal muže, který mu to oznámil: Když jsi ho viděl, tak proč jsi ho tam nesrazil k zemi? Dal bych ti deset šekelů stříbra a jeden pás. Ten muž však Jóabovi odpověděl: I kdyby mi bylo odváženo na ruku tisíc šekelů stříbra, nevztáhl bych ruku na královského syna. Vždyť jsme slyšeli, jak král přikázal tobě, Abíšajovi a Itajovi: Zachovejte kvůli mně mládence Abšalóma. Kdybych ho podvedl, nic se před králem neskryje a ty bys stál stranou. Jóab řekl: Nebudu na tebe čekat. Vzal do ruky tři hole a vrazil je Abšalómovi do srdce, neboť byl uprostřed terebintu ještě živ. Deset služebníků, Jóabových zbrojnošů, ho obklopilo a bili Abšalóma, až ho usmrtili. Jóab zatroubil na beraní roh a lid přestal Izraelce pronásledovat, protože Jóab lid zadržel. Vzali Abšalóma, hodili ho v lese do velké jámy a postavili na něj velmi velkou hromadu kamení. Všichni Izraelci utekli, každý ke svému stanu. Abšalóm pro sebe za svého života vzal a postavil sloup, který je v Údolí králů. Řekl si totiž: Nemám syna, díky němuž by bylo připomínáno mé jméno, a nazval ten sloup svým jménem. Dodnes se nazývá Abšalómův pomník. Achímaas, syn Sádokův, řekl: Poběžím a přinesu králi dobrou zprávu, že Hospodin mu zjednal právo vůči jeho nepřátelům. Jóab mu nato řekl: Dnes nebudeš nositelem dobré zprávy. Dobrou zprávu přines v jiný den. Dnes ji nezvěstuj, protože zemřel králův syn. Jóab řekl Kúšijci: Jdi a oznam králi, co jsi viděl. Kúšijec se před Jóabem poklonil a běžel. Achímaas, syn Sádokův, však pokračoval dál a řekl Jóabovi: Ať se stane, co se stane, také já poběžím za Kúšijcem. Jóab se zeptal: Nač bys běžel, můj synu? Nemáš dobrou zprávu, abys něco získal. Ať se stane, co se stane, poběžím. Řekl mu: Tak běž! Achímaas běžel Jordánskou rovinou a předběhl Kúšijce. David seděl mezi dvěma branami. Strážný šel na střechu brány, na hradbu. Pozvedl oči a uviděl, že běží samotný muž. Strážný zavolal a oznámil to králi. Král řekl: Jestliže je sám, má dobrou zprávu. Postupoval a stále se blížil. Potom strážný uviděl, jak běží jiný muž. Strážný zavolal na vrátného: Podívej, běží samotný muž. Král řekl: I to je nositel dobré zprávy. Strážný řekl: Vidím, že první běžec běží jako Achímaas, syn Sádokův. Král řekl: To je dobrý muž, přichází s dobrou zprávou. Achímaas zvolal a řekl králi: Pokoj tobě. Poklonil se před králem tváří k zemi a řekl: Požehnaný je Hospodin, tvůj Bůh, jenž vydal ty, kteří pozvedli svou ruku proti mému pánu a králi. Král se zeptal: Jak se daří mládenci Abšalómovi? Achímaas odpověděl: Když Jóab posílal králova otroka a mě, tvého otroka, viděl jsem velký dav, ale nevím, co to bylo. Král řekl: Odstup a postav se sem. Odstoupil a zůstal stát. Vtom přišel Kúšijec a řekl: Ať můj pán a král přijme dobrou zprávu, že Hospodin ti dnes zjednal právo vůči všem, kteří proti tobě povstali. Král se Kúšijce zeptal: Jak se daří mládenci Abšalómovi? Kúšijec odpověděl: Ať nepřátelé mého pána a krále i všichni, kdo povstali proti tobě ke zlému, dopadnou jako ten mládenec. Král byl otřesen, vstoupil do horní místnosti nad bránou, plakal, a jak šel, říkal: Můj synu Abšalóme, můj synu, můj synu Abšalóme. Kdybych tak mohl zemřít namísto tebe, Abšalóme, můj synu, můj synu. Jóabovi bylo oznámeno: Hle, král pláče a truchlí nad Abšalómem. Tak se záchrana v onen den změnila pro všechen lid ve smutek, neboť lid v onen den slyšel, že král se trápí nad svým synem. Lid se přikradl v onen den a vešel do města, jako se vkrádá lid, který se stydí, že utekl z boje. Král skryl svou tvář a hlasitě naříkal: Můj synu Abšalóme, Abšalóme, můj synu, můj synu. Jóab přišel domů ke králi a řekl: Zahanbil jsi dnes tvář všech svých otroků, kteří dnes zachránili život tvůj i život tvých synů a tvých dcer, život tvých žen a život tvých konkubín. Miluješ totiž ty, kdo tě nenávidí, a nenávidíš ty, kdo tě milují. Dnes jsi dokázal, že máš velitele a otroky za nic. Dnes vím, že kdyby byl Abšalóm živ a my všichni bychom byli dnes mrtvi, tak by ti to připadalo správné. Teď však vstaň, vyjdi a promluv k srdci svých otroků. Přísahám při Hospodinu, že nevyjdeš-li, nikdo s tebou přes noc nezůstane a bude to pro tebe větší zlo nežli všechno to zlo, které na tebe přišlo od tvého mládí až doteď. Král tedy vstal a posadil se v bráně. Všemu lidu bylo oznámeno: Hle, král sedí v bráně a všechen lid přišel před krále. Izraelci však utekli, všichni ke svým stanům. Všechen lid ve všech izraelských kmenech se dohadoval; říkali: Král nás vysvobodil z ruky nepřátel, on nás zachránil z ruky Pelištejců. Nyní utekl ze země před Abšalómem. Avšak Abšalóm, kterého jsme nad sebou pomazali, zemřel v boji. Proč nyní mlčíme a nepřivedeme krále zpět? Král David vzkázal kněžím Sádokovi a Ebjátarovi: Promluvte k judským starším slovy: Proč byste měli být poslední, kdo přivede krále zpět do jeho paláce? Záměr celého Izraele se totiž dostal domů ke králi. Jste moji bratři, má kost a mé tělo. Proč byste měli být poslední, kdo přivedou krále zpět? Amasovi pak řekněte: Což nejsi má kost a mé tělo? Tak ať mi učiní Bůh a ještě přidá, jestliže nebudeš po všechny dny mým velitelem armády namísto Jóaba. Tak si naklonil srdce všech Judejců, jako by byli jeden muž, takže vzkázali králi: Vrať se ty i všichni tvoji otroci. Král se tedy vracel a přišel k Jordánu. Judejci přišli do Gilgálu a šli králi naproti, aby krále převedli přes Jordán. Šimeí, syn Gérův, Benjamínec z Bachurímu, si pospíšil a sestoupil s Judejci naproti králi Davidovi. Bylo s ním tisíc mužů z Benjamína i Síba, služebník Saulova domu, a s ním patnáct jeho synů a dvacet jeho otroků. Dostali se k Jordánu před králem a přešli brod, aby převedli královskou rodinu a udělali, co mu libo. Šimeí, syn Gérův, padl před králem, když chtěl přejít přes Jordán, a řekl králi: Ať můj pán nezamýšlí proti mně trest. Nevzpomínej na to, co zlého spáchal tvůj otrok v den, kdy můj pán a král vycházel z Jeruzaléma. Ať si to král nebere k srdci. Vždyť tvůj otrok ví, že jsem zhřešil. Pohleď, přišel jsem dnes z celého domu Josefova první, abych vyšel svému pánu a králi naproti. Abíšaj, syn Serújin, na to pověděl: Což nemá být Šimeí usmrcen za to, že proklínal Hospodinova pomazaného? David ale řekl: Co je vám do mě, synové Serújini? Stanete se dnes mými protivníky? Dnes by měl být někdo v Izraeli usmrcen? Já přece vím, že dnes jsem se stal králem nad Izraelem. Pak řekl král Šimeímu: Nezemřeš. A král mu přísahal. I Mefíbóšet, syn Saulův, vyšel králi naproti. Nepečoval o své nohy, neupravoval vous ani nepral své šaty ode dne, kdy král odešel, až do dne, kdy se v pokoji vrátil. I stalo se, že když přišel do Jeruzaléma králi naproti, král se ho zeptal: Proč jsi nešel se mnou, Mefíbóšete? On odpověděl: Můj pane a králi, můj otrok mě podvedl. Tvůj otrok řekl: Osedlám si osla, pojedu na něm a půjdu s králem. Vždyť tvůj otrok je chromý. Ale Síba pomluvil tvého otroka mému pánu a králi. Můj pán a král je jako Boží anděl, dělej, co je ti libo. Vždyť celý dům mého otce byl hoden smrti od mého pána a krále. Ale ty jsi svého otroka určil mezi ty, kdo jedí u tvého stolu. Jaký bych měl mít další nárok volat ještě o pomoc ke králi? Král mu řekl: Proč bys ještě mluvil o svých záležitostech? Říkám, že ty a Síba si rozdělíte pole. Mefíbóšet králi řekl: Ať si vezme klidně všechno. Hlavně, že se můj pán a král vrátil v pokoji domů. I Barzilaj Gileádský přišel z Rogelímu, přešel s králem přes Jordán, aby ho za Jordánem opustil. Barzilaj byl velmi starý, bylo mu osmdesát let. On pečoval o krále za jeho dočasného pobytu v Machanajimu, protože byl velmi zámožný člověk. Král řekl Barzilajovi: Pojď se mnou a budu o tebe pečovat u sebe v Jeruzalémě. Barzilaj nato králi řekl: Jak dlouho budu živ, abych šel s králem do Jeruzaléma? Je mi dnes osmdesát let. Což mohu rozeznat dobré od zlého? Může tvůj otrok vychutnat to, co jí, a to, co pije? Uslyší ještě hlas zpěváků a zpěvaček? Proč by měl tvůj otrok být ještě mému pánu a králi břemenem? Jen kousek půjde tvůj otrok s králem za Jordán. Proč by se mi král měl odplatit takovou odměnou? Dovol, ať se tvůj otrok vrátí, abych zemřel ve svém městě, kde je hrob mého otce a mé matky. Ale zde je tvůj otrok Kimhám. Ať jde s mým pánem a králem. Pro něj učiň, co je ti libo. Král řekl: Ať jde Kimhám se mnou. Já pro něj udělám, co je ti libo. Učiním pro tebe všechno, co si ode mě přeješ. Všechen lid přešel přes Jordán, i král přešel. Nato král Barzilaje políbil, požehnal mu a on se vrátil do svého domova. Král šel dál do Gilgálu a Kimhám šel s ním. I všechen lid judský doprovázel krále a také polovina lidu izraelského. Vtom přišli ke králi všichni Izraelci a zeptali se krále: Proč tě naši bratři Judejci ukradli a převedli přes Jordán krále, jeho rodinu a s ním všechny Davidovy muže? Všichni Judejci Izraelcům odpověděli: Vždyť král je náš příbuzný. Proč jste se kvůli tomu tak rozzlobili? Což jsme krále vyjedli? Nebo jsme si něco nepatřičně přivlastnili? Izraelci Judejcům odpověděli: Máme u krále deset podílů. A také na Davida máme větší nárok než vy. Proč jste nás znevážili? Nemluvili jsme my první o tom, že přivedeme zpět svého krále? Řeč Judejců však byla tvrdší nežli řeč Izraelců. Naskytl se tam ničemník jménem Šeba, syn Bichrího, Benjamínec. Ten zatroubil na beraní roh a volal: Nemáme podíl v Davidovi ani dědictví v synu Jišajovu. Všichni ke svým stanům, Izraelci. Všichni Izraelci přešli od Davida k Šebovi, synu Bichrího, kdežto Judejci od Jordánu až k Jeruzalému se přidrželi svého krále. David přišel domů do Jeruzaléma. Král vzal deset konkubín, které ponechal, aby pečovaly o dům, a dal je do domu, kde je hlídala stráž. Pečoval o ně, ale nevešel k nim. Byly zadržovány až do dne své smrti, žily jako vdovy. Král řekl Amasovi: Za tři dny svolej ke mně Judejce a ty sám se sem dostav. Amasa tedy šel svolat Judejce, ale zmeškal čas, který mu určil. David řekl Abíšajovi: Šeba, syn Bichrího, bude vůči nám nyní jednat hůř nežli Abšalóm. Vezmi otroky svého pána a pronásleduj ho. Jinak si najde opevněná města a zmizí nám z očí. Vytáhli za ním Jóabovi muži, Keretejci, Peletejci a všichni hrdinové. Vytáhli z Jeruzaléma pronásledovat Šebu, syna Bichrího. Když byli u velkého kamene, který je v Gibeónu, šel proti nim Amasa. Jóab měl přepásané odění na svůj oděv a na něm pás a meč v pochvě připevněný na bedrech. Když šel, meč vypadl. Jóab se Amasy zeptal: Jak se ti daří, můj bratře? Přitom Jóab uchopil pravou rukou Amasu za vousy, aby ho políbil. Amasa nedával pozor na meč v Jóabově ruce. Ten mu ho vrazil do břicha, takže jeho vnitřnosti vyhřezly na zem. Druhou ránu nepotřeboval a zemřel. Jóab a jeho bratr Abíšaj potom pronásledovali Šebu, syna Bichrího. Nad Amasou stál jeden z Jóabových služebníků a řekl: Kdo chce za Jóabem a kdo za Davidem, ať jde za Jóabem. Amasa se válel v krvi uprostřed silnice. Ten muž viděl, že všechen lid zastavuje. Přenesl Amasu ze silnice na pole a hodil na něj roucho, protože viděl, že každý, kdo prochází kolem něj, se zastaví. Jakmile byl odstraněn ze silnice, šel každý dál za Jóabem pronásledovat Šebu, syna Bichrího. Ten prošel všechny izraelské kmeny až do Abel-bét-maaky. Všichni Bérejci se shromáždili a šli také za ním. Přitáhli a oblehli ho v Abel-bét-maace. Navršili proti městu obléhací násep, který stál proti valu. Všechen lid, který byl s Jóabem, dělal nájezdy, aby svrhl hradby. Nějaká moudrá žena z města zavolala: Poslyšte, poslyšte, řekněte Jóabovi: Přistup sem, chci si s tebou promluvit. Přistoupil k ní a žena se ho zeptala: Ty jsi Jóab? Odpověděl: Ano, jsem. Řekla mu: Poslyš slova své otrokyně. Řekl: Poslouchám. Řekla: Dříve se říkávalo: Ať se doptávají v Abelu. Tak věc vyřídili. Já patřím k pokojným a věrným v Izraeli. Ty chceš usmrtit město, matku v Izraeli. Proč bys měl pohltit Hospodinovo dědictví? Jóab odpověděl: Ať je to ode mě vzdáleno, ať je to vzdáleno, že bych chtěl něco pohltit či zničit. Tak to není, ale nějaký muž z Efrajimského pohoří jménem Šeba, syn Bichrího, pozvedl ruku proti králi Davidovi. Vydejte jej samotného a odtáhnu od města. Žena Jóabovi odpověděla: Hle, jeho hlava ti bude hozena za hradby. Žena přišla ve své moudrosti ke všemu lidu, usekli hlavu Šeby, syna Bichrího, a hodili ji Jóabovi. Ten zatroubil na beraní roh a rozešli se od města, každý ke svému stanu. Jóab se vrátil do Jeruzaléma ke králi. Jóab byl nad celou izraelskou armádou. Benajáš, syn Jójadův, byl nad Keretejci a Peletejci. Adorám byl nad nucenými pracemi, Jóšafat, syn Achílúdův, byl kancléřem. Šeja byl písařem, Sádok a Ebjátar kněžími. Také Íra Jaírský byl Davidovým knězem. Za dnů Davidových byl po tři roky hlad, rok co rok. Proto David hledal Hospodinovu přítomnost. Hospodin řekl: Je to kvůli Saulovi a jeho krvelačnému domu, protože usmrtil Gibeóňany. Král zavolal Gibeóňany a mluvil k nim. (Gibeóňané nejsou ze synů izraelských, nýbrž ze zbytku Emorejců. Synové izraelští jim přísahali, že je nepobijí, Saul je však chtěl pobít, když vzplál horlivostí pro syny izraelské a judské.) David se Gibeóňanů zeptal: Co mám pro vás udělat a čím si vás mohu usmířit, abyste žehnali Hospodinovu dědictví? Gibeóňané mu odpověděli: Nechceme stříbro ani zlato od Saula a jeho domu ani nechceme, aby byl někdo v Izraeli usmrcen. Řekl: Cokoliv řeknete, to pro vás udělám. Řekli králi: Od muže, který nás zničil a zamýšlel nás vyhubit, abychom nezůstali nikde na celém území Izraele – ať je nám vydáno sedm mužů z jeho synů a pověsíme je před Hospodinem v Gibeji Saula, Hospodinova vyvoleného. Král řekl: Vydám je. Král měl soucit s Mefíbóšetem, synem Jónatanovým, vnukem Saulovým, kvůli přísaze při Hospodinu, která byla mezi nimi, mezi Davidem a Jónatanem, synem Saulovým. Král vzal dva syny Rispy, dcery Ajovy, které porodila Saulovi, Armóna a Mefíbóšeta, a pět synů Mérab, dcery Saulovy, které porodila Adríelovi, synu Barzilaje Mechólatského, a dal je do ruky Gibeóňanů. Pověsili je na hoře před Hospodinem a padlo všech sedm spolu. Byli usmrceni v prvních dnech žně, na počátku sklizně ječmene. Rispa, dcera Ajova, vzala pytlovinu, roztáhla si ji na skálu, od počátku žně, dokud nebyla na ně vylita z nebes voda, a nedovolila nebeskému ptactvu na nich spočinout ve dne ani polní zvěři v noci. Davidovi bylo oznámeno, co učinila Rispa, dcera Ajova, konkubína Saulova. David šel a vzal kosti Saula i kosti jeho syna Jónatana od občanů Jábeše v Gileádu, kteří je ukradli z náměstí v Bét-šanu, kam je pověsili Pelištejci v den, kdy Pelištejci ubili Saula v Gilbóa. Přinesli odtamtud kosti Saula i kosti jeho syna Jónatana a sebrali kosti těch, kdo byli pověšeni. Pak pohřbili kosti Saula a jeho syna Jónatana v Sele v zemi Benjamín do hrobu jeho otce Kíše. Když učinili všechno, co král přikázal, potom se Bůh dal pohnout prosbami za zemi. Znovu došlo k boji Pelištejců s Izraelem. David vytáhl a s ním jeho otroci a bojovali s Pelištejci. David byl unaven. Jišbí Benób, který byl z rodu Refájců, jehož kopí vážilo tři sta šekelů bronzu a jenž byl přepásán novým mečem, řekl, že Davida zabije. Ale Abíšaj, syn Serújin, mu přišel na pomoc. Bil Pelištejce, až ho usmrtil. Tehdy Davida jeho muži zapřísahali: Netáhni s námi již do boje, abys nezhasil lampu Izraele. Potom se stalo, že došlo znovu k boji s Pelištejci v Góbu. Tehdy Sibekaj Chúšatský ubil Sáfa, který byl z rodu Refájců. Znovu došlo k boji s Pelištejci v Góbu. Elchánan, syn Jaare-Oregíma Betlémského, ubil Goliáše Gatského. Násada jeho kopí byla jako tkalcovské vratidlo. Znovu došlo k boji v Gatu. Byl tam obrovitý muž. Na rukou i na nohou měl po šesti prstech, celkem dvacet čtyři. Také on se narodil Refájcům. Když tupil Izrael, ubil ho Jónatan, syn Davidova bratra Šimey. Tito čtyři se narodili Refájcům v Gatu. Padli rukou Davida a rukou jeho otroků. David pověděl Hospodinu slova této písně v den, kdy jej Hospodin vysvobodil z ruky všech jeho nepřátel i z ruky Saulovy. Řekl: Hospodin je má skála a má tvrz, můj vysvoboditel. Bůh je má skála, v něm mám útočiště; je můj štít a roh mé záchrany, můj nedobytný hrad a mé útočiště. Můj zachránce, zachraňuješ mě před násilím. Volal jsem k Hospodinu, jenž je chvályhodný, a byl jsem zachráněn od svých nepřátel. Příboje smrti mě obstoupily, poděsily mě proudy ničemníka. Ovinuly mě provazy podsvětí, potkaly mě léčky smrti. Ve své tísni jsem volal k Hospodinu, volal jsem ke svému Bohu. Ze svého chrámu uslyšel můj hlas, mé volání o pomoc proniklo k jeho uším. Země se zakymácela a zatřásla, zachvěly se základy nebes, zakymácely se, neboť vzplanul hněvem. Z chřípí mu vystupoval dým, z úst stravující oheň, řeřavé uhlí od něj vzplálo. Roztáhl nebesa a sestupoval, pod nohama hustou temnotu. Vsedl na cheruba a letěl, vznášel se na křídlech větru. Stánkem kolem sebe učinil temnotu, spoustu vody, hustá oblaka. Od záře před ním vzplálo řeřavé uhlí. Hospodin zahřměl z nebes, Nejvyšší vydal svůj hlas. Poslal šípy a rozptýlil je, blesky a přivedl je do zmatku. Ukázaly se mořské toky, byly odhaleny základy světa, Hospodinovou hrozbou, dýchnutím dechu jeho chřípí. Vztáhl ruku z výšiny, uchopil mě a vytrhl mě z mocných vod. Vysvobodil mě od mého mocného nepřítele, od těch, kdo mě nenáviděli, kdo byli silnější než já. Vyšli proti mně v den mé pohromy, Hospodin mi však byl oporou. Vyvedl mě do volnosti, vytrhl mě, neboť si mě oblíbil. Hospodin mi odplatil podle mé spravedlnosti, odměnil mi podle čistoty mých rukou. Vždyť jsem dbal na Hospodinovy cesty, nejednal jsem vůči svému Bohu ničemně. Všechna jeho nařízení jsou přede mnou, od jeho ustanovení jsem se neodvrátil. Byl jsem před ním bezúhonný, měl jsem se na pozoru, abych se neprovinil. Hospodin mi odplatil podle mé spravedlnosti, podle mé čistoty před jeho zrakem. S věrným jednáš věrně, s bezúhonným člověkem bezúhonně, s čistým jednáš čistě, se zvráceným se pouštíš do boje. Nuzný lid zachraňuješ, tvoje oči jsou proti povýšeným, snižuješ je. Ty jsi, Hospodine, mé světlo, Hospodin prozařuje mou temnotu. S tebou doženu loupežnou hordu, se svým Bohem přeskočím zeď. Bůh – jeho cesta je bezúhonná, Hospodinova řeč je přečištěná, on je štítem všem, kteří v něm mají útočiště. Kdo je Bůh kromě Hospodina? Kdo je skálou kromě našeho Boha? Bůh je má mocná pevnost, mou cestu činí bezúhonnou. Činí mé nohy podobné laním, staví mě na má návrší. Učí mé ruce boji, aby moje paže napjaly bronzový luk. Dal jsi mi štít své záchrany, tvá pokora mě činí velkým. Činíš pode mnou prostor pro mé kroky, kotníky se mi nepodvrtnou. Pronásledoval jsem své nepřátele, vyhladil jsem je, nepřestal jsem, dokud jsem s nimi neskoncoval. Skoncoval jsem s nimi, udolal jsem je, nepovstanou, padli mi pod nohy. Přepásal jsi mě udatností k boji, mé protivníky srazíš pode mne. Dals mi vidět záda mých nepřátel, těch, kdo mě nenávidí, zničil jsem je. Vyhlíželi pomoc, ale zachránce nebyl, volali k Hospodinu, ale neodpověděl jim. Rozdrtil jsem je jako prach země, rozmačkal jsem je a podupal jako bláto na ulicích. Vytrhl jsi mě ze sporů mého lidu, zachoval jsi mě jako vůdce národů, lid, který jsem neznal, mi sloužil. Podlézali mi cizinci, jakmile uslyšeli, uposlechli mě. Cizinci zvadli, s třesením přišli ze svých pevností. Živ je Hospodin, požehnaná je má skála, vyvýšený je Bůh, skála mé záchrany, Bůh, který mi dává pomstu, národy přivádí pode mě, vyvádí mě od mých nepřátel. Nad mé protivníky jsi mě vyvýšil, od násilníka jsi mě vysvobodil. Proto ti, Hospodine, vzdám chválu mezi národy a budu opěvovat tvé jméno. On je záchrannou věží svému králi, prokazuje milosrdenství svému pomazanému Davidovi a jeho potomstvu až navěky. Toto jsou poslední Davidova slova: Výrok Davida, syna Jišajova, výrok muže ustanoveného Bohem, pomazaného Boha Jákobova, milého zpěváka písní Izraele. Hospodinův Duch promluvil skrze mě, jeho řeč je na mém jazyku. Bůh Izraele řekl, skála Izraele ke mně promluvila: Ten, kdo vládne lidem spravedlivě, ten, kdo vládne v bázni před Bohem, je jako svítání, když vychází slunce, ráno bez oblaků, od jeho záře po dešti vyrůstá tráva ze země. Není takový můj dům před Bohem? Vždyť se mnou učinil věčnou smlouvu ve všem připravenou a zachovanou. Všechna má záchrana, všechno, po čem toužím – nezpůsobí on, aby to vyrašilo? Avšak všichni ničemníci jsou jako rozváté trní, neboť je nelze vzít do ruky. Kdo se jich chce dotknout, vyzbrojí se železem či násadou kopí. Jistě budou na svém místě spáleni ohněm. Toto jsou jména Davidových hrdinů: Jóšeb Bašebet Tachkemónský, vůdce kapitánů, který pozvedl své kopí proti osmi stům, jež naráz pobil. Po něm byl Eleazar, syn Dóda, syna Achóchiova. Byl mezi třemi hrdiny, jež byli s Davidem, když hanobili Pelištejce, kteří se tam shromáždili k boji. Když Izraelci ustupovali, on vstal a pobíjel Pelištejce, až se jeho ruka unavila a přilnula k meči. Hospodin způsobil v onen den velkou záchranu. Lid se pak za ním vrátil, jen aby raboval. Po něm byl Šama, syn Ageho Hararského. Pelištejci se shromáždili v houf. Byl tam díl pole plný čočky. Lid před Pelištejci utekl. Avšak on se postavil uprostřed toho pole, vysvobodil ho a pobíjel Pelištejce. Hospodin způsobil velkou záchranu. Tři ze třiceti vůdců sestoupili a přišli ve žni k Davidovi do adulamské jeskyně. Pelištejský houf tábořil v údolí Refájců. David byl tehdy v pevnosti a pelištejská hlídka byla tehdy v Betlémě. David zatoužil a řekl: Kdyby mi tak někdo dal napít vody z betlémské studny, která je u brány! Ti tři hrdinové pronikli do pelištejského tábora, načerpali vodu z betlémské studny, která je u brány, vzali ji a přinesli Davidovi. Nechtěl ji však pít a vylil ji Hospodinu v úlitbu. Řekl: Ať je to ode mě vzdáleno, Hospodine, abych učinil něco takového. Což smím pít krev mužů, kteří šli s nasazením vlastního života? A nechtěl ji pít. To učinili ti tři hrdinové. Abíšaj, bratr Jóabův, syn Serújin, byl vůdcem tří. Zamával svým kopím proti třem stům, jež pobil. Proslavil se mezi těmi třemi. Z těch tří byl nejváženější a stal se jejich velitelem, ale těch tří nedosáhl. Benajáš, syn Jójadův, byl bojovník z Kabseelu, který učinil mnoho mocných činů. Ten zabil dva syny Aríele Moábského. On také přišel a v čase sněhu ubil lva uvnitř jámy. Zabil Egypťana, muže zvláštního vzhledu. Egypťan měl v ruce kopí. On k němu přišel s holí, sebral kopí z Egypťanovy ruky a jeho vlastním kopím ho zabil. Tyto činy vykonal Benajáš, syn Jójadův, a proslavil se mezi těmi třemi hrdiny. Mezi třiceti byl nejváženější, ale těch tří nedosáhl. David ho ustanovil nad svojí tělesnou stráží. Mezi těmi třiceti byl Asáel, bratr Jóabův, Elchánan, syn Dóda Betlémského, Šama Charódský, Elíka Charódský, Cheles Paltejský, Íra, syn Íkeše Tekójského, Abíezer Anatótský, Mebúnaj Chúšatský, Salmón Achóchijský, Mahraj Netófský, Cheleb, syn Baany Netófského, Itaj, syn Ríbaje z Gibeje synů Benjamínových, Benajáš Pireatónský, Hidaj z gaašských údolí, Abí-albón Arbátský, Azmávet Barchúmský, Eljachba Šaalbónský, ze synů Jášena, Jónatan, Šama Hararský, Achíam, syn Šárara Hararského Elífelet, syn Achasbaje, syna Maakaťanova, Elíam, syn Achítofela Gíloského, Chesraj Karmelský, Paaraj Arbejský, Jigál, syn Nátana ze Sóby, Baní Gádský, Selek Amónský, Nacharaj Beerótský, zbrojnoš Jóaba, syna Serújina, Íra Jitrejský, Gáreb Jitrejský, Urijáš Chetejský. Všech bylo třicet sedm. Hospodinův hněv znovu vzplál proti Izraeli a podnítil proti nim Davida slovy: Jdi a spočítej Izrael a Judu. Král řekl Jóabovi, veliteli vojska, který byl s ním: Projdi nyní všechny izraelské kmeny od Danu až po Beer-šebu a spočítej lid, ať vím, kolik je lidu. Jóab králi řekl: Ať Hospodin, můj Bůh, přidá k lidu stokrát více než je tohoto a oči mého pána a krále to uvidí. Ale proč můj pán a král chce tuto věc? Královo slovo však bylo vůči Jóabovi a vůči velitelům vojska pevné. A tak vyšel Jóab s veliteli vojska od krále spočítat izraelský lid. Přešli Jordán a utábořili se u Aróeru, napravo od města, které je v gádském údolí, směrem k Jaezeru. Přišli do Gileádu, do země Tachtím-chodší. Přišli do Dan-jaanu a do okolí Sidónu. Přišli do pevnosti Týru, do všech chivejských a kenaanských měst; došli na jih Judska, do Beer-šeby. Prošli celou zemi a po devíti měsících a dvaceti dnech se vrátili do Jeruzaléma. Jóab udal králi počet sečteného lidu: V Izraeli bylo osm set tisíc bojovníků tasících meč, Judejců bylo pět set tisíc mužů. Avšak Davida trápilo svědomí potom, co sečetl lid. David řekl Hospodinu: Velmi jsem zhřešil tím, co jsem učinil. Nyní, Hospodine, odejmi, prosím, vinu svého otroka, neboť jsem jednal velice bláznivě. Když David ráno vstal, stalo se Hospodinovo slovo k proroku Gádovi, Davidovu vidoucímu: Jdi a promluv k Davidovi: Toto praví Hospodin: Předkládám ti tři věci. Vyber si jednu z nich, kterou ti mám udělat. Gád přišel k Davidovi a oznámil mu to. Zeptal se ho: Má na tebe přijít sedm let hladu ve tvé zemi? Nebo budeš utíkat tři měsíce před svými protivníky, kteří tě budou pronásledovat? Nebo mají nastat tři dny moru ve tvé zemi? Nyní rozvaž a rozhodni, co mám odpovědět tomu, kdo mě poslal. David Gádovi odpověděl: Jsem ve veliké tísni. Kéž padneme do Hospodinovy ruky, neboť jeho slitování je velké. Jenom ať nepadnu do ruky člověka. Hospodin uvedl mor na Izrael, od toho rána až do určeného času, a z lidu od Danu až po Beer-šebu zemřelo sedmdesát tisíc mužů. Když anděl vztáhl svou ruku na Jeruzalém, aby ho ničil, Hospodin litoval zla a řekl andělu, který působil zkázu mezi lidem: Dost. Nyní odtáhni svou ruku. Hospodinův anděl byl u humna Aravny Jebúsejského. Když David uviděl anděla, který pobíjel lid, řekl Hospodinu: Hle, já jsem zhřešil, já jsem spáchal zlo. Ale tyto ovce, co provedly? Ať je tvá ruka proti mně a proti domu mého otce. V onen den přišel k Davidovi Gád a řekl mu: Jdi a postav Hospodinu oltář na humně Aravny Jebúsejského. David šel podle Gádova slova, jak Hospodin přikázal. Aravna vyhlédl a uviděl krále i jeho otroky, jak k němu přicházejí. Nato Aravna vyšel a poklonil se králi tváří k zemi. Pak se Aravna zeptal: Proč přišel můj pán a král ke svému otroku? David odpověděl: Abych od tebe koupil humno, postavil Hospodinu oltář a tak byla rána od lidu zadržena. Aravna řekl Davidovi: Ať si můj pán a král vezme a obětuje, co je mu libo. Pohleď, skot pro zápalnou oběť i smyky a dobytčí jha na dříví. Všechno toto dal Aravna králi. Potom Aravna králi řekl: Kéž si tě Hospodin, tvůj Bůh, oblíbí. Ale král řekl Aravnovi: Ne! Chci to od tebe koupit za kupní cenu. Nepřinesu Hospodinu, svému Bohu, zápalné oběti zadarmo. A David to humno a ten skot koupil za padesát šekelů stříbra. David tam postavil Hospodinu oltář a přinesl zápalné a pokojné oběti. Pak se Hospodin dal pohnout prosbami za zemi a rána byla od Izraele zadržena. Král David zestárl, dosáhl pokročilého věku. Přikryli ho rouchy, ale nemohl se zahřát. Jeho otroci mu řekli: Ať vyhledají mému pánu a králi dívku, pannu; ať slouží králi a je jeho opatrovnicí. Ať leží ve tvém klíně a můj pán a král se zahřeje. Hledali tedy po celém izraelském území krásnou dívku. Nalezli Abíšagu Šúnemitskou a přivedli ji ke králi. Ta dívka byla převelice krásná. Stala se královou opatrovnicí, sloužila mu, ale král ji nepoznal. Adónijáš, syn Chagítin, se vynášel slovy: Já budu kralovat. Pořídil si vozy, jezdce a padesát mužů, kteří běhali před ním. Jeho otec ho v životě nepokáral slovy: Proč jsi tohle provedl? Navíc byl velmi hezkého vzezření. Narodil se po Abšalómovi. Domluvil se s Jóabem, synem Serújiným, a s knězem Ebjátarem, a ti Adónijášovi napomáhali. Ale kněz Sádok, Benajáš, syn Jójadův, prorok Nátan, Šimeí a Reí i Davidovi hrdinové nebyli s Adónijášem. Adónijáš obětoval brav, skot a vykrmené dobytče u Eben-zócheletu, který je blízko Én-rogelu, a pozval všechny své bratry, královské syny, i všechny judské muže, královské otroky. Ale proroka Nátana, Benajáše, hrdiny ani svého bratra Šalomouna nepozval. Nátan řekl Bat-šebě, matce Šalomounově: Slyšelas, že Adónijáš, syn Chagítin, se stal králem? A náš pán David o tom neví! Nuže, dobře ti radím, zachraň život svůj i život svého syna Šalomouna. Jdi, a až přijdeš ke králi Davidovi, řekni mu: Ty jsi přece, můj pane a králi, přísahal své otrokyni slovy: Tvůj syn Šalomoun bude kralovat po mně, on usedne na můj trůn. Proč se stal králem Adónijáš? A když tam ještě budeš mluvit s králem, přijdu za tebou a potvrdím tvá slova. Bat-šeba tedy vešla ke králi do pokoje. (Král velice zestárl a Abíšag Šúnemitská sloužila králi.) Bat-šeba poklekla a klaněla se králi. Král se zeptal: Co je s tebou? Odpověděla mu: Můj pane! Ty jsi své otrokyni přísahal při Hospodinu, svém Bohu: Tvůj syn Šalomoun bude kralovat po mně, on usedne na můj trůn. Ale nyní, pohleď, Adónijáš se stal králem a ty, můj pane a králi, o tom nevíš! Obětoval množství skotu, vykrmeného dobytka a bravu, pozval všechny královské syny, kněze Ebjátara a velitele armády Jóaba, ale tvého otroka Šalomouna nepozval. A nyní, můj pane a králi, oči všech Izraelců jsou upřeny na tebe, abys jim oznámil, kdo usedne na trůn mého pána a krále po něm. Jinak se stane, až můj pán a král ulehne se svými otci, že já a můj syn Šalomoun budeme považováni za hříšníky. Ještě když mluvila s králem, přišel prorok Nátan. Oznámili králi: Je zde prorok Nátan. Přišel před krále a poklonil se před králem tváří k zemi. Nátan se zeptal: Můj pane a králi, ty jsi řekl: Adónijáš bude kralovat po mně, on usedne na můj trůn? Neboť dnes sestoupil, aby obětoval množství skotu, vykrmeného dobytka a bravu, a pozval všechny královské syny, velitele armády a kněze Ebjátara. A teď jedí a pijí před ním a volají: Ať žije král Adónijáš! Ale mě, tvého otroka, kněze Sádoka, Benajáše, syna Jójadova, ani tvého otroka Šalomouna nepozval. Stala se tato věc od mého pána a krále, aniž bys svým otrokům oznámil, kdo usedne na trůn mého pána a krále po něm? Král David odpověděl: Zavolejte mi Bat-šebu! Přišla před krále a stála před králem. Potom král přísahal: Jakože živ je Hospodin, který vykoupil mou duši z každého soužení, tak jako jsem ti přísahal při Hospodinu, Bohu Izraele, slovy: Tvůj syn Šalomoun bude kralovat po mně, on usedne na můj trůn místo mě, tak dnes učiním. Bat-šeba poklekla s tváří k zemi, klaněla se králi a řekla: Ať žije můj pán a král David navěky. Nato král David řekl: Zavolejte mi kněze Sádoka, proroka Nátana a Benajáše, syna Jójadova. I přišli před krále. Král jim řekl: Vezměte s sebou otroky svého pána, mého syna Šalomouna posaďte na mou mezkyni a přiveďte ho dolů ke Gichónu. Tam ať ho kněz Sádok a prorok Nátan pomažou za krále nad Izraelem. Nato zatrubte na beraní roh a volejte: Ať žije král Šalomoun! Pak vystupte za ním a on ať jde a usedne na můj trůn, on bude kralovat místo mě. Jej jsem ustanovil, aby byl vévodou nad Izraelem a Judou. Benajáš, syn Jójadův, králi odpověděl: Amen. Tak ať promluví Hospodin, Bůh mého pána a krále. Jako byl Hospodin s mým pánem a králem, tak ať je s Šalomounem a ať vyvýší jeho trůn nad trůn mého pána a krále Davida. Kněz Sádok, prorok Nátan, Benajáš, syn Jójadův, a Keretejci i Peletejci sestoupili, posadili Šalomouna na mezkyni krále Davida a přivedli ho ke Gichónu. Kněz Sádok vzal ze stanu roh s olejem a Šalomouna pomazal. Nato zatroubili na beraní roh a všechen lid volal: Ať žije král Šalomoun! Všechen lid šel vzhůru za ním, lid hrál na flétny a převelice se radoval, až země jejich halasem pukala. Uslyšel to Adónijáš a všichni pozvaní, kteří byli s ním a už dojedli. Když Jóab uslyšel zvuk beraního rohu, zeptal se: Proč je ve městě takový velký halas? Ještě když mluvil, přišel Jónatan, syn kněze Ebjátara. Adónijáš řekl: Pojď, vždyť jsi oddaný muž, jistě přinášíš dobrou zprávu. Ale Jónatan Adónijášovi odpověděl: Kdepak, náš pán a král David ustanovil králem Šalomouna. Král s ním poslal kněze Sádoka, proroka Nátana, Benajáše, syna Jójadova, a Keretejce i Peletejce, posadili ho na královu mezkyni a kněz Sádok a prorok Nátan ho pomazali v Gichónu za krále. Pak odtamtud šli radostně vzhůru a celé město se shluklo. To je ten halas, který jste slyšeli. Šalomoun již usedl na královský trůn. A královi otroci již přišli poblahopřát našemu pánu a králi Davidovi slovy: Ať Bůh učiní jméno Šalomounovo větším nad tvé jméno a vyvýší jeho trůn nad tvůj trůn. A král se poklonil na své posteli. Král také promluvil takto: Požehnaný je Hospodin, Bůh Izraele, že dal dnes toho, kdo usedl na můj trůn, a mé oči to vidí. Nato všichni pozvaní, kteří byli s Adónijášem, vyděšeně vstali a šli každý svou cestou. Adónijáš se bál Šalomouna, vstal, šel a chytil se rohů oltáře. Šalomounovi bylo oznámeno: Hle, Adónijáš se bojí krále Šalomouna a chytil se rohů oltáře se slovy: Ať mi nejprve král Šalomoun odpřisáhne, že neusmrtí svého otroka mečem. Šalomoun řekl: Jestliže bude oddaný, nespadne mu ani vlas na zem. Ale jestliže při něm bude něco zlého, zemře. Král Šalomoun poslal, aby ho odvedli od oltáře. Když přišel a poklonil se před králem, Šalomoun mu řekl: Jdi domů. Když se přiblížily dny, kdy měl David zemřít, vydal svému synu Šalomounovi příkaz: Já jdu cestou všeho pozemského. Posilni se a vzmuž se. Zachovávej řád Hospodina, svého Boha, choď po jeho cestách a zachovávej jeho ustanovení, příkazy, nařízení a svědectví, jak je napsáno v Mojžíšově zákoně, abys měl úspěch ve všem, co budeš dělat a kamkoliv se obrátíš, a aby Hospodin naplnil své slovo, které ke mně promluvil: Jestliže budou tvoji synové dbát na svou cestu a chodit přede mnou věrně, celým svým srdcem a celou svou duší, nebude ti vyhlazen muž z izraelského trůnu. Ty také víš, co mi udělal Jóab, syn Serújin, co udělal dvěma velitelům izraelské armády, Abnérovi, synu Nérovu, a Amasovi, synu Jeterovu: Zabil je a prolil válečnou krev v míru a vložil válečnou krev na pás na svých bedrech a na boty na svých nohách. Učiň podle své moudrosti a nenech sestoupit jeho šediny v pokoji do podsvětí. Prokaž milosrdenství synům Barzilaje Gileádského, ať jsou mezi těmi, kdo jedí u tvého stolu, protože tak mi byli nablízku, když jsem utíkal před tvým bratrem Abšalómem. Hle, je u tebe Šimeí, syn Gérův, Benjamínec z Bachurímu. Ten mě proklínal hroznou kletbou v den, kdy jsem šel do Machanajimu. Pak mi vyšel vstříc k Jordánu a přísahal jsem mu při Hospodinu: Neusmrtím tě mečem. Nyní však ho nenech bez trestu. Vždyť jsi moudrý muž a víš, co mu máš udělat: Nech sestoupit jeho šediny do podsvětí v krvi. David pak ulehl se svými otci a byl pohřben v Městě Davidově. Doba, po kterou David kraloval nad Izraelem, byla čtyřicet let. V Chebrónu kraloval sedm let a v Jeruzalémě kraloval třicet tři let. A Šalomoun usedl na trůn svého otce Davida a jeho království se velice upevnilo. Potom Adónijáš, syn Chagítin, přišel k Bat-šebě, matce Šalomounově. Zeptala se: Přicházíš v pokoji? Odpověděl: V pokoji. Nato pravil: Chtěl bych ti něco říct. Řekla: Mluv. Řekl: Ty víš, že mně připadlo kralování, na mě byla zaměřena přízeň celého Izraele, abych kraloval, ale pak se odvrátilo kralování a připadlo mému bratru, protože mu připadlo od Hospodina. O jednu věc tě nyní žádám. Neodmítni mě. Řekla mu: Mluv. Řekl: Promluv, prosím, s králem Šalomounem, neboť tebe neodmítne. Ať mi dá za ženu Abíšagu Šúnemitskou. Bat-šeba řekla: Dobře. Promluvím o tobě s králem. Potom šla Bat-šeba ke králi Šalomounovi, aby s ním mluvila o Adónijášovi. Král vstal a šel jí naproti, poklonil se jí a usedl na svůj trůn. Nechal nachystat trůn pro královu matku a ona usedla po jeho pravici. Řekla: O jednu malou věc tě žádám. Neodmítni mě. Král jí řekl: Žádej, má matko, neodmítnu tě. Řekla: Ať je dána Abíšag Šúnemitská za ženu tvému bratru Adónijášovi. Král Šalomoun své matce odpověděl: Proč žádáš Abíšagu Šúnemitskou pro Adónijáše? Žádej pro něj království! Vždyť on je můj bratr, starší nežli já. Pro něho a pro kněze Ebjátara a pro Jóaba, syna Serújina! Nato král Šalomoun přísahal při Hospodinu slovy: Tak ať mi učiní Bůh, a ještě přidá, jestliže Adónijáš nevyslovil tuto věc ke své smrti. A nyní jakože živ je Hospodin, který mě určil a nechal mě usednout na trůn mého otce Davida a postavil mi dům, jak promluvil, Adónijáš dnes bude usmrcen. Pak poslal král Šalomoun Benajáše, syna Jójadova; ten proti němu zasáhl, takže Adonijáš zemřel. Knězi Ebjátarovi král řekl: Jdi do Anatótu, na svá pole, neboť jsi hoden smrti, ale dnes tě nedám usmrtit, protože jsi nosil truhlu Panovníka Hospodina před mým otcem Davidem a byl jsi pokořován vším tím, čím byl pokořován můj otec. Šalomoun vyhnal Ebjátara, takže nebyl Hospodinovým knězem, aby se naplnilo Hospodinovo slovo, které promluvil o domu Élího v Šílu. Když se dostala ta zpráva k Jóabovi (Jóab se totiž postavil za Adónijáše, ačkoliv za Abšalóma se nepostavil), utekl Jóab do Hospodinova stanu a chytil se rohů oltáře. Králi Šalomounovi bylo oznámeno, že Jóab utekl do Hospodinova stanu a je u oltáře. Šalomoun poslal Benajáše, syna Jójadova, se slovy: Jdi a zasáhni proti němu. Benajáš vešel do Hospodinova stanu a řekl mu: Toto praví král: Odejdi. Odpověděl: Ne. Ať zemřu zde. Benajáš přinesl králi zprávu: Takto promluvil Jóab, toto mi odpověděl. Král mu odpověděl: Učiň, jak řekl. Zasáhni proti němu a pohřbi ho. Tak odstraníš ode mě a z domu mého otce bezdůvodně prolitou krev, kterou prolil Jóab. Hospodin vrátí na jeho hlavu krev, kterou prolil, když zasáhl proti dvěma mužům spravedlivějším a lepším, nežli je on, a zabil je mečem, aniž by o tom můj otec David věděl – totiž Abnéra, syna Nérova, velitele izraelské armády, a Amasu, syna Jeterova, velitele judské armády. Jejich krev ať se vrátí navěky na hlavu Jóabovu a na hlavu jeho potomstva. Ale Davidovi, jeho potomstvu, jeho domu a jeho trůnu ať je navěky pokoj od Hospodina. Benajáš, syn Jójadův, šel, zasáhl proti němu a usmrtil ho. Pak byl pohřben ve svém domě v pustině. Na jeho místo ustanovil král nad armádou Benajáše, syna Jójadova, a kněze Sádoka král ustanovil namísto Ebjátara. Král dal zavolat Šimeího a řekl mu: Postav si v Jeruzalémě dům, pobývej tam a nikam odtud nevycházej. I stane se, že v den, kdy vyjdeš a přejdeš přes potok Kidrón, to věz, že jistě zemřeš a tvá krev bude na tvé hlavě. Šimeí králi řekl: Dobře jsi promluvil. Jak můj pán a král řekl, tak tvůj otrok učiní. Šimeí pak pobýval v Jeruzalémě po mnoho dní. I stalo se po třech letech, že Šimeímu utekli dva otroci k Akíšovi, synu Maakovu, králi Gatu. Šimeímu oznámili: Hle, tvoji otroci jsou v Gatu. Šimeí vstal, osedlal svého osla a vydal se do Gatu k Akíšovi hledat své otroky. Pak Šimeí přišel a přivedl z Gatu své otroky. Šalomounovi bylo oznámeno, že Šimeí šel z Jeruzaléma do Gatu a vrátil se. Král dal zavolat Šimeího a řekl mu: Což jsem tě nezapřísahal při Hospodinu a nevaroval tě slovy: V den, kdy vyjdeš a půjdeš někam, to věz, že jistě zemřeš? Odpověděl jsi mi: Dobře jsi promluvil, uposlechnu. Proč jsi nedbal na přísahu Hospodinu a na příkaz, který jsem ti dal? Král dále Šimeímu řekl: Ty znáš a svědomí ti dosvědčuje všechno zlo, které jsi spáchal vůči mému otci Davidovi. Hospodin obrátil tvé zlo na tvou hlavu. Ale král Šalomoun bude požehnaný a trůn Davidův bude pevně stát před Hospodinem navěky. Král vydal příkaz Benajášovi, synu Jójadovu, ten šel a zasáhl proti němu, takže zemřel. Tak se království v Šalomounově ruce upevnilo. Šalomoun se pak spříznil s faraonem, egyptským králem, vzal si faraonovu dceru a přivedl ji do Města Davidova, dokud nedostavěl svůj dům a dům Hospodinův i hradby okolo Jeruzaléma. Lid ovšem obětoval na návrších, protože do té doby nebyl postaven dům pro Hospodinovo jméno. Šalomoun miloval Hospodina a žil podle ustanovení svého otce Davida, ovšem na návrších obětoval a pálil oběti. Král šel do Gibeónu, aby tam obětoval, protože to bylo největší návrší. Šalomoun přinesl na tom oltáři tisíc zápalných obětí. V Gibeónu se ukázal Hospodin Šalomounovi v noci ve snu. Bůh řekl: Žádej, co ti mám dát. Šalomoun řekl: Ty jsi prokázal svému otroku, mému otci Davidovi, velké milosrdenství, když před tebou chodil věrně a spravedlivě, s upřímným srdcem vůči tobě. Zachoval jsi mu toto velké milosrdenství a dal jsi mu syna, který sedí na jeho trůnu, jak je tomu dnes. Nyní jsi, Hospodine, můj Bože, ustanovil svého otroka králem namísto mého otce Davida. Ale já jsem mladý chlapec, neumím vycházet a vcházet. Tvůj otrok je uprostřed tvého lidu, který jsi vyvolil, početného lidu, jenž nemůže být pro množství sečten ani spočítán. Dej svému otroku vnímavé srdce, aby mohl soudit tvůj lid a rozlišovat mezi dobrem a zlem. Vždyť kdo dokáže soudit tento tvůj ohromný lid? V Panovníkových očích to bylo dobré, že Šalomoun žádal o tuto věc. Bůh mu řekl: Protože jsi žádal o tuto věc a nežádal jsi pro sebe dlouhý život, nežádal jsi pro sebe bohatství ani jsi nežádal o smrt svých nepřátel, ale žádal jsi pro sebe porozumění, abys rozuměl právu, hle, učiním podle tvých slov: Ano, dám ti moudré a rozumné srdce, takže nebyl před tebou nikdo jako ty, ani po tobě nepovstane nikdo jako ty. Také to, o co jsi nežádal, ti dám: Bohatství i slávu po všechny tvé dny, takže nebyl nikdo jako ty mezi králi. Jestliže budeš chodit po mých cestách a zachovávat má ustanovení a mé příkazy tak, jak chodil tvůj otec David, prodloužím tvé dny. Nato se Šalomoun probral, byl to sen. Šel do Jeruzaléma, postavil se před truhlu Panovníkovy smlouvy, přinesl zápalné oběti, vykonal pokojné oběti a uspořádal hostinu pro všechny své otroky. Tehdy přišly ke králi dvě prostitutky a postavily se před něj. Jedna ta žena řekla: Dovol, můj pane. Já a tato žena bydlíme v jednom domě. Porodila jsem u ní v domě. I stalo se, že třetí den poté, co jsem porodila já, porodila i tato žena. Byly jsme spolu, nikdo jiný s námi v domě nebyl, jenom my dvě jsme byly v domě. Syn této ženy v noci zemřel, protože ho zalehla. Pak uprostřed noci vstala, a když tvá otrokyně spala, vzala mého syna vedle mě, položila ho do svého klína a svého mrtvého syna položila do mého klína. Ráno jsem vstala, abych svého syna nakojila, a byl mrtev. Když jsem se na něj ráno podívala pozorně, uviděla jsem, že to není můj syn, kterého jsem porodila. Ta druhá žena ovšem řekla: Ne, ten živý je můj syn a ten mrtvý je tvůj syn. Ale ta první říkala: Ne, ten mrtvý je tvůj syn a ten živý je můj syn. Tak se před králem hádaly. Nato král řekl: Tato říká: Ten živý, to je můj syn, a ten mrtvý je tvůj syn, a tato říká: Ne, ten mrtvý je tvůj syn a ten živý je můj syn. Král řekl: Podejte mi meč. Přinesli před krále meč a král přikázal: Rozsekněte to živé dítě ve dví a dejte polovinu jedné a polovinu druhé. Avšak žena, které patřilo to živé dítě, promluvila ke králi, protože se v ní probudil soucit s jejím synem. Řekla: Dovol, můj pane, dejte jí to živé dítě, jenom ho neusmrcujte! Ale ta druhá řekla: Nebude ani moje, ani tvoje, rozsekněte ho. Král nato odpověděl: Dejte jí to živé dítě a neusmrcujte ho. To je jeho matka. Když celý Izrael uslyšel o rozsudku, který král vynesl, báli se krále, protože viděli, že v něm je Boží moudrost k vykonávání práva. Král Šalomoun byl králem nad celým Izraelem. A toto jsou knížata, která měl: Azarjáš, syn Sádokův, byl knězem; Elíchoref a Achijáš, syn Šíšův, byli písaři; Jóšafat, syn Achílúdův, byl kancléřem; Benajáš, syn Jójadův, byl nad armádou; Sádok a Ebjátar byli kněžími; Azarjáš, syn Nátanův, byl nad ustanovenými správci, Zabúd, syn kněze Nátana, byl královým přítelem; Achíšar byl nad domem a Adóníram, syn Abdův, byl nad nucenými pracemi. Šalomoun měl dvanáct ustanovených správců nad celým Izraelem, kteří zásobovali krále a jeho dům; měsíc v roce bylo vždy na jednom z nich zásobování. A toto jsou jejich jména: Ben-chúr v Efrajimském pohoří; Ben-deker v Makacu, Šaalbímu, Bét-šemeši a Elón-bét-chánanu; Ben-chesed v Arubótu (jemu patřilo Sóko a celá země Chefer); Ben-abínádab v celé Dórské pahorkatině. (Šalomounova dcera Táfat byla jeho ženou); Baana, syn Achílúdův, v Taanaku, Megidu a celém Bét-šeánu, který je vedle Saretanu pod Jizreelem – od Bét-šeánu k Ábel-mechóle až za Jokmeám; Ben-geber v Rámot-gileádu (jemu patřily vesnice Jaíra, syna Manasesova, které jsou v Gileádu; jemu patřila též oblast Argóbu, který je v Bášanu, šedesát velkých měst s hradbami a bronzovými závorami); Achínádab, syn Idův, v Machanajimu; Achímaas v Neftalím (také on si vzal za ženu Šalomounovu dceru, Basematu); Baana, syn Chúšajův, v Ašerovi a Bealótu; Jóšafat, syn Parúachův, v Isacharovi; Šimeí, syn Elův, v Benjamínovi; Geber, syn Uriův, v gileádské zemi, (zemi emorejského krále Síchona a bášanského krále Óga), a jedna posádka, která byla v zemi. Judejců a Izraelců bylo tak velké množství jako písku v moři; jedli, pili a radovali se. Šalomoun byl vládcem nad všemi královstvími od řeky Eufratu po pelištejskou zemi a až k hranici Egypta. Přinášeli mu dávky a otročili Šalomounovi po všechny dny jeho života. Šalomounovi na jeden den připadlo za pokrm třicet kórů jemné mouky a šedesát kórů obyčejné mouky, deset tučných býků, dvacet býků z pastvy a sto ovcí, kromě jelenů, gazel, srnců a vykrmené drůbeže. Panoval nad celým Zaeufratím od Tifsachu až po Gazu, nad všemi králi Zaeufratí a na všech stranách měl pokoj. Juda i Izrael pobýval v bezpečí, každý pod svou révou a pod svým fíkovníkem, od Danu až po Beer-šebu, po všechny Šalomounovy dny. Šalomoun měl čtyřicet tisíc stájí pro koně ke svým vozům a dvanáct tisíc jezdců. Tito ustanovení správci zásobovali krále Šalomouna a všechny, kterým bylo dovoleno přicházet ke stolu krále Šalomouna, každý ve svém měsíci, a nedovolovali, aby něco chybělo. Také ječmen a slámu pro koně a oře přiváželi na místo, kde byl, každý podle nařízení pro něj. Bůh dal Šalomounovi moudrost, přemnoho rozumnosti a rozum tak nezměrný jako písek na mořském břehu. Šalomounova moudrost byla větší nežli moudrost všech synů východu, nad všechnu moudrost Egypta. Byl moudřejší nežli všichni lidé, nežli Étan Ezrachejský a Héman, Kalkol a Darda, syn Machólův, a proslavil se mezi všemi okolními národy. Vyslovil tři tisíce přísloví a bylo jeho písní tisíc a pět. Hovořil o stromech, od cedru, který je na Libanonu, až po yzop, který roste na zdi, hovořil o zvířatech, ptácích, plazech a rybách. A přicházeli ze všech národů, aby poslouchali Šalomounovu moudrost, od všech králů země, kteří uslyšeli o jeho moudrosti. Týrský král Chíram poslal k Šalomounovi své otroky, neboť uslyšel, že ho pomazali za krále namísto jeho otce. Chíram byl totiž po celou dobu Davidovým přítelem. Šalomoun vzkázal Chíramovi: Ty víš o mém otci Davidovi, že nemohl postavit dům pro jméno Hospodina, svého Boha, kvůli válkám, které ho obklopovaly, dokud mu Hospodin nevydal nepřátele pod nohy. Nyní mi Hospodin, můj Bůh, dal odpočinek všude kolem, nemám protivníka ani žádnou zlou okolnost. Proto hodlám postavit dům pro jméno Hospodina, svého Boha, jak prohlásil Hospodin mému otci Davidovi: Tvůj syn, kterého dám namísto tebe na tvůj trůn, ten postaví dům pro mé jméno. Nyní přikaž, aby pro mě káceli cedry z Libanonu. Tvoji otroci budou s mými otroky a budu ti dávat mzdu pro tvé otroky, jak si řekneš. Vždyť víš, že mezi námi není nikdo, kdo by uměl kácet stromy jako Sidónci. I stalo se, že když Chíram uslyšel Šalomounova slova, velice se zaradoval a řekl: Požehnaný je dnes Hospodin, že dal Davidovi moudrého syna nad tímto početným lidem. Chíram vzkázal Šalomounovi: Uposlechnu, co jsi mi vzkázal, a udělám všechno, po čem toužíš ohledně cedrového a cypřišového dřeva. Moji otroci je budou svážet z Libanonu k moři, já je svázané do voru nechám plavit po moři na místo, které mi určíš, tam je rozvážu a ty si je odvezeš. Ty zas budeš plnit mé přání a dávat potravu pro můj dům. Tak Chíram dával Šalomounovi cedrové a cypřišové dřevo zcela podle jeho přání a Šalomoun dával Chíramovi dvacet tisíc kórů pšenice jako zásobu pro jeho dům a dvacet kórů panenského oleje. To dával Šalomoun Chíramovi rok co rok. Hospodin dal Šalomounovi moudrost, jak mu řekl, a mezi Chíramem a Šalomounem byl pokoj, uzavřeli spolu smlouvu. Král Šalomoun povolal na nucené práce muže z celého Izraele; nucené práce připadly na třicet tisíc mužů. Poslal jich na Libanon deset tisíc, po měsíci se střídali. Měsíc byli na Libanonu a dva měsíce doma. Nad nucenými pracemi byl Adóníram. Šalomoun měl sedmdesát tisíc nosičů břemen a osmdesát tisíc kameníků v horách. Kromě toho měl Šalomoun tři tisíce tři sta ustanovených předáků, kteří byli nad prací a panovali nad lidem, který konal práci. Král vydal příkaz, aby lámali velké a kvalitní kameny, aby byly základy domu položeny z tesaných kamenů. Tesali je stavitelé Šalomounovi a stavitelé Chíramovi i Gebalci. Tak připravovali dřevo a kameny na stavbu domu. I stalo se, že čtyři sta osmdesát let po vyjití synů Izraele z egyptské země, v měsíci zívu, což je druhý měsíc, ve čtvrtém roce, kdy kraloval Šalomoun nad Izraelem, začal stavět dům pro Hospodina. Dům, který král Šalomoun stavěl pro Hospodina, byl šedesát loket dlouhý, dvacet loket široký a třicet vysoký. Předsíň v průčelí chrámového domu byla dvacet loket dlouhá v průčelí široké strany domu a deset loket široká v průčelí domu. Na domě udělal zúžená okna s ostěním. Ke zdi domu postavil přístavbu – okolo zdí domu, okolo chrámu i svatyně; ze všech stran udělal ochozy. Spodní část přístavby byla pět loket široká, prostřední šest loket široká a vrchní sedm loket široká; protože učinil okolo domu zvenku římsy, trámy nezasahovaly do zdí domu. Když byl dům stavěn, byl budován z hotového kamene, opracovaného již v lomu; kladiva ani sekery, žádný železný nástroj nebylo v domě slyšet, když byl stavěn. Vchod do prostředního ochozu byl na pravé straně domu; točitým schodištěm se šlo na prostřední a z prostředního na vrchní ochoz. Když dostavěl dům, obložil dům cedrovými trámy a prkny. K celému domu postavil přístavbu pět loket vysokou a připojil ji k domu cedrovým dřevem. I stalo se Hospodinovo slovo k Šalomounovi: Co se týká tohoto domu, který stavíš: Jestliže budeš žít podle mých ustanovení, plnit má nařízení, zachovávat všechny mé příkazy a žít podle nich, naplním na tobě své slovo, které jsem promluvil k tvému otci Davidovi, a budu přebývat uprostřed synů Izraele a neopustím svůj lid Izrael. Když Šalomoun dostavěl dům, obložil zdi domu zevnitř cedrovými prkny, od podlahy domu až po zdi stropu obložil vnitřek dřevem. Podlahu domu obložil cypřišovými prkny. Dvacet loket od zadní části domu postavil příčku z cedrových prken, od podlahy, až kam sahaly zdi, a tak postavil vnitřek jako svatyni, jako nejsvětější místo. Čtyřicet loket byl dům, to je chrám, vepředu. Cedr uvnitř domu měl řezby s ozdobami tykvovitými a v podobě rozvitých květů. Všechno bylo z cedru, kámen nebyl vidět. V nejvnitřnější části domu připravil svatyni, aby tam dal truhlu Hospodinovy smlouvy. Vnitřek svatyně byl dvacet loket dlouhý, dvacet loket široký a dvacet loket vysoký. Potáhl ji čistým zlatem a potáhl i cedrový oltář. Šalomoun potáhl dům uvnitř čistým zlatem, natáhl zlaté řetězy před svatyní a potáhl ji zlatem. Celý dům potáhl zlatem, úplně celý dům, i celý oltář, který patřil ke svatyni, potáhl zlatem. Udělal ve svatyni dva cheruby z olivového dřeva, deset loket vysoké. Pět loket bylo jedno křídlo cheruba a pět loket druhé křídlo cheruba, deset loket bylo od konců jednoho křídla na konec druhého křídla. Deset loket měl druhý cherub, oba cherubové měli stejný rozměr a stejný tvar. Výška jednoho cheruba byla deset loket a tak i druhého cheruba. Cheruby dal doprostřed vnitřního domu. Cherubové rozprostírali křídla, takže se jedno křídlo dotýkalo jedné stěny a křídlo druhého cheruba se dotýkalo druhé stěny; jejich křídla se dotýkala uprostřed domu, křídlo křídla. I cheruby potáhl zlatem. Všechny stěny domu, zevnitř i zvenčí, dokola ozdobil vyřezávanými řezbami cherubů, palmových ozdob a rozvitých květů. I podlahu domu potáhl zlatem, uvnitř i vně. Do vchodu svatyně udělal dveře z olivového dřeva; pilíř a veřeje byly pětihranné. Obě křídla dveří byla z olivového dřeva. Na ně vyřezal řezby cherubů, palmových ozdob a rozvitých květů a potáhl je zlatem. Na cheruby a palmové ozdoby nechal zlato přibít. Totéž udělal pro dveře do chrámu – veřeje z olivového dřeva, ale čtyřhranné, a dvě křídla dveří z cypřišového dřeva. Dvě otočné části mělo jedno křídlo a dvě otočné části mělo druhé křídlo. Vyřezal na ně cheruby, palmové ozdoby a rozvité květy a potáhl zlatem patřičně přibitým na vyryté. Postavil vnitřní nádvoří ze tří řad tesaných kamenů a řady otesaných cedrových trámů. Základy Hospodinova domu byly položeny ve čtvrtém roce, v měsíci zívu a v jedenáctém roce, v měsíci búlu, což je osmý měsíc, dokončil dům se všemi jeho náležitostmi a vším uspořádáním. Stavěl ho sedm let. Svůj dům stavěl Šalomoun třináct let, než ho celý dokončil. Postavil dům Libanonského lesa – sto loket dlouhý, padesát loket široký a třicet loket vysoký, na čtyřech řadách cedrových sloupů, a otesané cedrové trámy byly na sloupech. Nahoře byl obložen cedrovým dřevem, prkny, která byla na čtyřiceti pěti sloupech, po patnácti v řadě. Okenních rámů byly tři řady, otvor proti otvoru třikrát. Všechny vchody a veřeje byly čtvercové, otvor proti otvoru třikrát. Sloupovou předsíň udělal padesát loket dlouhou a třicet loket širokou. Před ní byla předsíň a před ní byly sloupy a stříška. Udělal též trůnní síň, kde soudil, tedy soudní síň. Obložil ji cedrovým dřevem od podlahy až ke stropu. Dům, ve kterém sídlil, na druhém nádvoří, oddělený od síně, byl udělán také tak. Podobný této síni udělal i dům pro faraonovu dceru, kterou si Šalomoun vzal. Všechny tyto budovy, od základu až po završení, z vnějšku až na velké nádvoří, byly postaveny z kvalitních kamenů, tesaných na míru a pilou ořezaných zevnitř i zvenčí. Základy byly z kvalitních kamenů, z velkých kamenů, z kamenů o deseti a osmi loktech. I nahoře byly kvalitní kameny tesané na míru a cedrové dřevo. Velké nádvoří mělo dokola tři řady tesaných kamenů a řadu otesaných cedrových trámů, jako vnitřní nádvoří Hospodinova domu a předsíň domu. Král Šalomoun poslal pro Chírama z Týru a nechal ho přivést. Byl synem vdovy z pokolení Neftalího a jeho otec byl Týřan, kovotepec. Byl plný moudrosti, rozumnosti a poznání, aby dělal veškerou práci s bronzem. Přišel ke králi Šalomounovi a konal všechnu práci pro něj. Odlil dva bronzové sloupy; osmnáct loket byl vysoký jeden sloup a obepnula ho šňůra dvanácti loket; podobně i druhý sloup. Udělal dvě hlavice odlité z bronzu a dal je na vrchol sloupů. Pět loket byla vysoká jedna hlavice a pět loket byla vysoká i druhá hlavice. Udělal též proplétané mřížování a řetězovité ozdoby na hlavice, které byly na vrcholu sloupů – sedm na jedné hlavici a sedm na druhé hlavici. Udělal sloupy tak, že dvě řady granátových jablek byly dokola na jednom mřížování, aby zakryl hlavice, které byly na vrcholu; tak udělal i s druhou hlavicí. Hlavice, které byly na vrcholu sloupů v předsíni, měly liliovitou úpravu a měřily čtyři lokte. Hlavice na obou sloupech byly také nad vypuklinou, která byla na druhé straně mřížování, i vedle ní. Dvě stě granátových jablek bylo v řadách dokola na druhé hlavici. Postavil sloupy do předsíně chrámu. Postavil pravý sloup a nazval ho Jakín a postavil levý sloup a nazval ho Bóaz. Na vrcholu sloupů byla liliovitá úprava. Tak byla dokončena práce na sloupech. Potom udělal odlité moře; deset loket bylo od okraje po okraj, dokola okrouhlé, pět loket bylo vysoké a obepnula ho dokola šňůra třiceti loket. Pod jeho okrajem ho dokola obklopovaly tykvovité ozdoby, deset na loket, kolem dokola moře. Tykvovité ozdoby byly ve dvou řadách, odlité při odlévání moře. Stálo na dvanácti býcích: Tři byli obráceni na sever, tři byli obráceni na západ, tři byli obráceni na jih a tři byli obráceni na východ. Moře bylo nahoře na nich a všechny jejich zadky byly směrem dovnitř. Bylo na dlaň silné a jeho okraj byl udělán jako okraj poháru, do liliovitého květu. Pojalo dva tisíce batů. Potom udělal deset bronzových podstavců. Každý podstavec byl čtyři lokte dlouhý, čtyři lokte široký a tři lokte vysoký. Podstavce byly udělány takto: Měly postranice a postranice byly mezi rámy. Na postranicích, které byly mezi rámy, byly lvi, býci a cherubové, i na rámech nahoře. Dole pod lvy a býky byly udělány převislé věnce. Jeden podstavec měl čtyři bronzová kola a bronzové nápravy. Jeho čtyři nohy měly ramena zdola pod nádrží. Ramena byla odlita pokaždé s věnci. Jeho otvor zevnitř podstavce a nahoru měl loket. Jeho otvor byl okrouhlý, udělán tak, aby měl loket a půl. Také na jeho otvoru byly řezby. Jejich postranice byly čtvercové, nikoli okrouhlé. Zespodu měly postranice čtyři kola. Osy kol byly na podstavcích. Výška jednoho kola byla loket a půl. Kola byla udělána jako kolo válečného vozu. Jejich osy, loukotě, paprsky a náboje byly všechny odlité. Jeden podstavec měl čtyři ramena ve čtyřech rozích; z podstavce vycházela jeho ramena. Navrchu byl podstavec půl loktu vysoký a dokola okrouhlý; navrchu podstavce z něj vycházely jeho podpěry a postranice. Na plochy podpěr a na postranice vyryl cheruby, lvy a palmové ozdoby podle volného místa na každé a okolo věnce. Takto udělal deset podstavců. Všechny byly stejně odlité, měly stejný rozměr a stejný tvar. Udělal též deset bronzových nádrží. Každá nádrž pojala čtyřicet batů. Každá nádrž měla čtyři lokte. Každá nádrž byla na jednom z deseti podstavců. Pět podstavců dal na pravou stranu domu a pět na levou stranu domu. Moře dal na pravou stranu domu, z jihovýchodu. Chíram též udělal nádrže, lopaty a misky. Tak Chíram dodělal všechnu práci, kterou konal pro krále Šalomouna na Hospodinově domě: Dva sloupy a kulovité hlavice, které byly na vrcholu obou sloupů, dvoje mřížování, aby zakrývalo obě kulovité hlavice, které byly na vrcholu sloupů; čtyři sta granátových jablek pro dvoje mřížování, dvě řady granátových jablek pro jedno mřížování, aby zakrývaly obě kulovité hlavice, které byly na vrchu sloupů; deset podstavců a deset nádrží na podstavce; jedno moře a dvanáct býků pod moře; hrnce, lopaty a misky. Všechny tyto předměty, které Chíram dělal pro krále Šalomouna na Hospodinově domě, byly z leštěného bronzu. Král je odlil ve slévárně v Jordánské rovině mezi Sukótem a Saretánem. Šalomoun nechal všechny předměty nezvážené, protože jich bylo převeliké množství. Váha bronzu se nedala zjistit. Šalomoun udělal všechny předměty, které byly v Hospodinově domě: Zlatý oltář a zlatý stůl, na kterém byl předkladný chléb, svícny z čistého zlata – pět napravo a pět nalevo před svatyní, květy, lampy a kleště ze zlata číše, nůžky na knoty, misky, kadidlové pánvičky a pánvičky na uhlíky z čistého zlata; i zlaté čepy pro dveře vnitřního domu, nejsvětějšího místa, a pro dveře chrámového domu. Tak byla dokončena všechna práce, kterou král Šalomoun dělal na Hospodinově domě. Pak Šalomoun přinesl svaté věci svého otce Davida – stříbro, zlato a předměty – a dal je do pokladnic Hospodinova domu. Potom svolal Šalomoun izraelské starší, všechny vůdce pokolení a předáky rodů synů Izraele ke králi Šalomounovi do Jeruzaléma, aby přenesli truhlu Hospodinovy smlouvy z Města Davidova, to je ze Sijónu. Shromáždili se tedy ke králi Šalomounovi všichni izraelští muži ve svátek v měsíci etanímu, to je v měsíci sedmém. Když přišli všichni izraelští starší, kněží vzali truhlu a přenesli Hospodinovu truhlu. Stan setkávání a všechny svaté předměty, které byly ve stanu, přenesli kněží a lévité. Král Šalomoun a celá pospolitost Izraele, která se k němu sešla, byli s ním před truhlou a obětovali brav a skot, který nemohl být pro množství spočítán ani sečten. Kněží přinesli truhlu Hospodinovy smlouvy na její místo do svatyně domu, na nejsvětější místo, pod křídla cherubů. Protože cherubové měli křídla roztažená nad místem truhly, zahalovali cherubové odshora truhlu i její tyče. Tyče byly dlouhé, takže konce tyčí byly vidět ze svatého místa před svatyní, ale nebyly vidět ven. Jsou tam až dodnes. V truhle byly pouze dvě kamenné desky, které tam uložil Mojžíš na Chorébu, když Hospodin uzavřel smlouvu se syny Izraele potom, co vyšli z egyptské země. I stalo se, že když kněží vyšli ze svatého místa, naplnil Hospodinův dům oblak, takže kněží nemohli stát a sloužit kvůli oblaku, protože Hospodinova sláva naplnila Hospodinův dům. Tehdy Šalomoun řekl: Hospodin pravil, že bude přebývat v husté temnotě. Postavil jsem ti dům k přebývání, sídlo, kde bys pobýval navěky. Pak se král obrátil a požehnal celému shromáždění Izraele; celé shromáždění Izraele stálo. Řekl: Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, který svými ústy promluvil k mému otci Davidovi a svou rukou to naplnil. Řekl: Ode dne, kdy jsem vyvedl svůj lid Izrael z Egypta, jsem nevyvolil žádné město ze všech izraelských kmenů pro stavbu domu, aby tam přebývalo mé jméno, ale vyvolil jsem Davida, aby byl nad mým lidem Izraelem. Můj otec David měl na srdci postavit dům pro jméno Hospodina, Boha Izraele. Hospodin však mému otci Davidovi řekl: Když jsi měl na srdci postavit dům pro mé jméno, udělal jsi dobře, že jsi to měl na srdci. Ty ovšem nepostavíš ten dům, nýbrž tvůj syn, který vzejde z tvých beder, ten postaví dům pro mé jméno. Hospodin naplnil své slovo, které promluvil. Povstal jsem po svém otci Davidovi a usedl jsem na izraelský trůn, jak Hospodin promluvil, a postavil jsem dům pro jméno Hospodina, Boha Izraele. A nachystal jsem tam místo pro truhlu, v níž je Hospodinova smlouva, kterou uzavřel s našimi otci, když je vyvedl z egyptské země. Nato se Šalomoun před celým shromážděním Izraele postavil před Hospodinův oltář, vztáhl své dlaně k nebesům a řekl: Hospodine, Bože Izraele, není Bůh jako ty nahoře na nebesích ani dole na zemi, který zachovává smlouvu a milosrdenství svým otrokům, kteří chodí před tebou celým svým srdcem. Ty jsi zachoval svému otroku, mému otci Davidovi, to, cos mu řekl; promluvil jsi svými ústy a svou rukou jsi to naplnil, jak je tomu dnes. Nyní, Hospodine, Bože Izraele, zachovej svému otroku, mému otci Davidovi, to, cos mu řekl: Nebude ti vyhlazen přede mnou ten, kdo by seděl na izraelském trůnu, pokud ovšem budou tvoji synové dbát na svou cestu a chodit přede mnou tak, jak jsi chodil přede mnou ty. Nyní, Bože Izraele, kéž se ukáže jako spolehlivé tvé slovo, které jsi promluvil ke svému otroku, mému otci Davidovi. Což opravdu bude Bůh sídlit na zemi? Vždyť nebesa ani nebesa nebes tě nemohou pojmout, tím méně tento dům, který jsem postavil. A přece pohleď, Hospodine, můj Bože, na modlitbu svého otroka a na jeho úpěnlivou prosbu a vyslyš volání a modlitbu, kterou se dnes tvůj otrok před tebou modlí. Kéž jsou tvé oči otevřené k tomuto domu nocí i dnem, k místu, o kterém jsi řekl: Tam bude přebývat mé jméno. Vyslyš modlitbu, kterou se tvůj otrok bude modlit na tomto místě. Vyslyš úpěnlivou prosbu svého otroka a svého lidu Izraele, když se bude modlit na tomto místě, vyslyš na místě, kde sídlíš, na nebesích, vyslyš a odpusť. Jestliže někdo zhřeší proti svému bližnímu a ten na něm vymůže přísahu, aby přísahal, on přijde a vysloví přísahu před tvým oltářem v tomto domě, uslyš v nebesích, konej a zjednej právo svým otrokům: Ničemu prohlaš vinným a uval jeho cestu na jeho hlavu a spravedlivého prohlaš za spravedlivého a dej mu podle jeho spravedlnosti. Jestliže bude tvůj lid Izrael poražen od nepřítele, protože proti tobě zhřeší, ale pak se k tobě navrátí, vzdají chválu tvému jménu, budou se modlit a prosit tě v tomto domě o smilování, uslyš v nebesích, odpusť hřích svého lidu Izraele a přiveď je zpět do země, kterou jsi dal jejich otcům. Jestliže budou uzavřena nebesa a nebude déšť, protože proti tobě zhřeší, ale pak se budou na tomto místě modlit, vzdají chválu tvému jménu a odvrátí se od svého hříchu, protože je pokoříš, uslyš v nebesích, odpusť hřích svých otroků a svého lidu Izraele, až je vyučíš dobré cestě, po níž by měli jít, a dej déšť na svou zemi, kterou jsi dal svému lidu do dědictví. Jestliže bude v zemi hlad, jestliže bude mor, obilná rez, sněť, jestliže budou kobylky arbe či kobylky chasíl, jestliže mu v zemi, v některém z jeho měst, jeho nepřítel způsobí soužení, ať je to jakákoliv rána, jakákoliv nemoc, každou modlitbu a každou úpěnlivou prosbu, která vzejde od kteréhokoliv člověka z celého tvého lidu Izraele – znají přece každý ránu svého srdce – když vztáhnou své dlaně k tomuto domu, vyslyš v nebesích, v sídle, kde pobýváš, odpusť, jednej a dej každému podle všech jeho cest, jak znáš jeho srdce – vždyť ty jediný znáš srdce všech lidských synů – aby se tě báli po všechny dny, co budou naživu na povrchu země, kterou jsi dal našim otcům. Také když cizinec, který není ze tvého lidu Izraele, přijde z daleké země kvůli tvému jménu – neboť uslyší o tvém velkém jménu a tvé mocné ruce a vztažené paži – přijde-li a bude se modlit v tomto domě, vyslyš v nebesích, v sídle, kde pobýváš, a učiň všechno, za co bude k tobě tento cizinec volat, aby všechny národy země poznaly tvé jméno, bály se tě jako tvůj lid Izrael a poznaly, že tento dům, který jsem postavil, se nazývá tvým jménem. Když tvůj lid vytáhne do boje proti svému nepříteli, cestou, kterou je pošleš, a budou se modlit k Hospodinu směrem k městu, které sis vyvolil, a domu, který jsem postavil pro tvé jméno, vyslyš v nebesích jejich modlitbu a jejich úpěnlivou prosbu a zjednej jim právo. Když proti tobě zhřeší – neboť není člověk, který by nezhřešil – budeš se na ně hněvat, vydáš je nepříteli a jejich věznitelé je odvedou do nepřátelské země vzdálené či blízké, ale pak změní své smýšlení v zemi, kam byli odvedeni, obrátí se, budou tě v zemi svých věznitelů prosit o smilování slovy: Zhřešili jsme, spáchali jsme zlo a jednali ničemně, a jestliže se k tobě obrátí celým svým srdcem a celou svou duší v zemi svých nepřátel, kteří je zajali, budou se k tobě modlit směrem ke své zemi, kterou jsi dal jejich otcům, k městu, které sis vyvolil, a k domu, který jsem postavil pro tvé jméno, vyslyš v nebesích, sídle, kde pobýváš, jejich modlitbu a jejich úpěnlivou prosbu, zjednej jim právo, odpusť svému lidu, který proti tobě zhřešil, všechna jejich přestoupení, kterými se proti tobě bouřili, a dej jim dojít slitování před jejich vězniteli, aby s nimi měli slitování. Vždyť jsou tvým lidem a tvým dědictvím, které jsi vyvedl z Egypta, z pece na tavení železa. Nechť jsou tvé oči otevřené k úpěnlivé prosbě tvého otroka a k úpěnlivé prosbě tvého lidu Izraele a vyslyšíš je, kdykoliv budou k tobě volat. Vždyť jsi je oddělil pro sebe za dědictví ze všech národů země, jak jsi řekl prostřednictvím svého otroka Mojžíše, když jsi vyvedl naše otce z Egypta, Panovníku Hospodine. I stalo se, když se Šalomoun domodlil k Hospodinu celou tuto modlitbu a úpěnlivou prosbu, že vstal od Hospodinova oltáře, kde klečel na kolenou a své dlaně rozprostíral k nebesům, postavil se a hlasitě požehnal celému shromáždění Izraele: Požehnán buď Hospodin, který dal odpočinutí svému lidu Izraeli, tak jak řekl. Nezapadlo jediné slovo ze všech jeho dobrých slov, která mluvil prostřednictvím svého otroka Mojžíše. Ať je Hospodin, náš Bůh, s námi, jako byl s našimi otci, nechť nás neopustí ani nezanechá. Nechť nakloní naše srdce k sobě, abychom chodili po všech jeho cestách a zachovávali jeho příkazy, ustanovení a nařízení, která přikázal našim otcům. Nechť jsou tato má slova, kterými jsem prosil před Hospodinem o smilování, dnem i nocí blízko Hospodinu, našemu Bohu, aby zjednal právo svému otroku a právo svému lidu Izraeli podle každodenní potřeby, aby všechny národy země poznaly, že Hospodin je Bůh a žádný jiný není. Nechť je vaše srdce cele s Hospodinem, naším Bohem, abyste žili podle jeho ustanovení a zachovávali jeho příkazy, jak je tomu dnes. Nato král a celý Izrael s ním obětovali před Hospodinem oběti. Šalomoun obětoval jako pokojné oběti, které obětoval Hospodinu, dvacet dva tisíc býků a sto dvacet tisíc ovcí. Tak král a všichni synové Izraele zasvětili Hospodinův dům. V onen den král posvětil střed nádvoří, které je před Hospodinovým domem, neboť tam připravil oběti zápalné a přídavné i tučné části pokojných obětí, protože bronzový oltář, který je před Hospodinem, byl příliš malý, než aby pojal zápalné a přídavné oběti i tučné části pokojných obětí. Šalomoun a s ním celý Izrael, velké shromáždění lidí, kteří přišli od Lebo-Chamátu až po egyptský potok, slavil v ten čas před Hospodinem, naším Bohem, svátek po sedm dní a dalších sedm dní, celkem čtrnáct dní. Osmého dne propustil lid. Dobrořečili králi a šli ke svým stanům radostně a s veselou myslí nad vším dobrem, které Hospodin učinil svému otroku Davidovi a svému lidu Izraeli. I stalo se, když Šalomoun dostavěl Hospodinův dům, královský palác a všechno, co si Šalomoun přál a chtěl učinit, že se ukázal Hospodin Šalomounovi podruhé, jako se mu ukázal v Gibeónu. Hospodin mu řekl: Vyslyšel jsem tvou modlitbu a tvou úpěnlivou prosbu, kterou jsi prosil přede mnou o smilování: Posvětil jsem tento dům, který jsi postavil, aby tam bylo mé jméno navěky. Mé oči a mé srdce tam budou po všechny dny. A co se tebe týče, jestliže budeš přede mnou chodit, jako chodil tvůj otec David s bezúhonným srdcem a v přímosti, budeš činit všechno, co jsem ti přikázal, a zachovávat má ustanovení a má nařízení, navěky upevním tvůj královský trůn nad Izraelem, jak jsem řekl tvému otci Davidovi: Nebude ti vyhlazen muž z izraelského trůnu. Jestliže se však vy a vaši synové ode mě odvrátíte, nebudete zachovávat mé příkazy a má ustanovení, která jsem vám předložil, ale půjdete a budete sloužit jiným bohům a klanět se jim, vyhladím Izrael z povrchu země, kterou jsem jim dal, a dům, který jsem posvětil pro své jméno, od sebe odvrhnu. Izrael se stane pořekadlem a posměškem mezi všemi národy a tento dům se stane sutinami. Každý, kdo bude procházet kolem něj, se zhrozí, podiví a zeptá se: Proč tohle Hospodin této zemi a tomuto domu provedl? A bude se odpovídat: Protože opustili Hospodina, svého Boha, který vyvedl jejich otce z egyptské země, chytili se jiných bohů, klaněli se jim a sloužili jim, proto na ně Hospodin přivedl všechno toto zlo. I stalo se po dvaceti letech, kdy Šalomoun stavěl oba domy, Hospodinův dům a královský palác, a týrský král Chíram dodával Šalomounovi cedrové a cypřišové dřevo i zlato, zcela podle jeho přání, že tehdy dal král Šalomoun Chíramovi dvacet měst na území Galileje. Nato Chíram vyjel z Týru podívat se na města, která mu Šalomoun dal, ale nelíbila se mu. Zeptal se: Co je to za města, která jsi mi dal, můj bratře? A nazval je zemí Kabúl, jak je tomu dodnes. Pak poslal Chíram králi sto dvacet talentů zlata. Toto bylo účelem nucených prací, které král Šalomoun uložil: Stavba Hospodinova domu a jeho domu, Miló, hradeb Jeruzaléma, Chasóru, Megida a Gezeru. (Faraon, egyptský král, totiž vytáhl a dobyl Gezer; spálil ho ohněm, Kenaance, kteří bydleli ve městě, zabil a dal ho věnem své dceři, Šalomounově ženě.) Šalomoun tedy postavil Gezer, Dolní Bét-chorón, Baalat a Támar v pustině v judské zemi, všechna města pro sklady, které patřily Šalomounovi, města pro vozbu, města pro koně a všechno, co si Šalomoun přál a co toužil postavit v Jeruzalémě, na Libanonu a na celém území jeho vlády. Všechen lid, který zbyl z Emorejců, Chetejců, Perizejců, Chivejců a Jebúsejců, z těch, kteří nebyli ze synů Izraele, jejich syny, kteří po nich v zemi zbyli, které synové Izraele nedokázali zasvětit zkáze, Šalomoun povolal, aby konali nucené práce, jak je tomu dodnes. Ale ze synů Izraele si Šalomoun nevzal otroky, protože oni byli bojovníky, jeho služebníky, jeho veliteli, jeho kapitány, veliteli jeho vozby a jeho jezdci. Toto byla ustanovená knížata, která byla nad Šalomounovou prací: Pět set padesát těch, kteří panovali nad lidem, který konal práci. Jakmile se faraonova dcera přestěhovala z Města Davidova do svého domu, který pro ni postavil, tehdy postavil Miló. Šalomoun přinášel třikrát za rok zápalné a pokojné oběti na oltáři, který postavil Hospodinu, a s nimi pálil před Hospodinem i kadidlo. Tak dokončil dům. Král Šalomoun si udělal loďstvo v Esjón-geberu, který je u Elótu na břehu Rákosového moře v edómské zemi. Chíram poslal s loďstvem své otroky, námořníky znalé moře, aby byli s otroky Šalomounovými. Připluli do Ofíru, vzali odtamtud čtyři sta dvacet talentů zlata a přivezli králi Šalomounovi. Když se královna ze Šeby doslechla zprávy o Šalomounovi a že postavil dům pro Hospodinovo jméno, přišla ho vyzkoušet hádankami. Přijela do Jeruzaléma s ohromným majetkem – velbloudi nesli balzámy, velké množství zlata a drahokamy. Přišla k Šalomounovi a mluvila s ním o všem, co měla na srdci. Šalomoun jí odpověděl na všechny otázky; nebylo nic, co by zůstalo králi skryto, na co by jí neodpověděl. Když královna ze Šeby viděla všechnu Šalomounovu moudrost a dům, který postavil, jídlo na jeho stole, sídlo jeho otroků, obsluhu jeho služebníků a jejich oděvy, jeho nápoje a jeho zápalné oběti, které přinášel v Hospodinově domě, byla bez dechu. Řekla králi: To, co jsem slyšela ve své zemi o tvých slovech a tvé moudrosti, je pravda. Nevěřila jsem těm zprávám, dokud jsem nepřišla a neviděla to na vlastní oči. Hle, nebyla mi oznámena ani polovina. Moudrostí a blahobytem jsi předčil zvěsti, které jsem slyšela. Šťastní jsou tvoji muži a šťastní jsou tito tvoji otroci, kteří ti stále slouží a naslouchají tvé moudrosti. Ať je požehnán Hospodin, tvůj Bůh, který si tě oblíbil a ustanovil tě na izraelský trůn. Protože si Hospodin zamiloval Izrael navěky, ustanovil tě za krále, abys vykonával právo a spravedlnost. Pak dala králi sto dvacet talentů zlata a velké množství balzámů a drahokamů. Již nikdy nebylo přivezeno takové množství balzámu, jako dala královna ze Šeby králi Šalomounovi. Také Chíramovo loďstvo, které dovezlo z Ofíru zlato, přivezlo z Ofíru velké množství almugínového dřeva a drahokamů. Král udělal z almugínového dřeva podpěry pro Hospodinův dům a pro královský palác i lyry a harfy pro zpěváky. Dodnes již nebylo přivezeno ani viděno takové množství almugínového dřeva. Král Šalomoun dal královně ze Šeby všechno, po čem toužila a oč požádala, kromě toho, co jí král Šalomoun dal sám od sebe. Pak se vydala na cestu a šla se svými otroky do své země. Váha zlata, které přivezli Šalomounovi v jednom roce, byla šest set šedesát šest talentů zlata, kromě toho, co přivezli kupci, a zisku od obchodníků a všech králů míšeného lidu a místodržitelů země. Král Šalomoun udělal dvě stě velkých štítů z tepaného zlata – šest set šekelů zlata dal na jeden velký štít – a tři sta malých štítů z tepaného zlata – tři hřivny zlata dal na jeden malý štít. Král je dal do domu Libanonského lesa. Král udělal velký trůn ze slonoviny a potáhl ho ryzím zlatem. K trůnu vedlo šest schodů. Vrchol trůnu byl ze zadní strany okrouhlý a z jedné i druhé strany sedadla byla opěradla. Vedle opěradel stáli dva lvi. Stálo tam dvanáct lvů na šesti schodech z jedné i druhé strany. Nic takového nebylo zhotoveno v žádném království. Všechny nádoby na nápoje krále Šalomouna byly zlaté, všechny nádoby domu Libanonského lesa byly z čistého zlata. Nic nebylo ze stříbra, to bylo ve dnech Šalomounových považováno za nic. Král měl na moři taršíšské loďstvo spolu s loďstvem Chíramovým. Jednou za tři roky taršíšské loďstvo připlouvalo a přiváželo zlato a stříbro, slonovinu, opice a paviány. Tak král Šalomoun převyšoval všechny krále země bohatstvím a moudrostí. Lidé z celého světa vyhledávali Šalomounovu přítomnost, aby naslouchali jeho moudrosti, kterou mu Bůh vložil do srdce. Přinášeli každý svůj dar – stříbrné a zlaté předměty, pláště, zbraně, balzámy, koně a mezky, a to rok co rok. Šalomoun nashromáždil vozy a koně a měl tisíc čtyři sta vozů a dvanáct tisíc jezdeckých koní. Přivedl je do měst pro vozy a ke králi do Jeruzaléma. Král učinil stříbro v Jeruzalémě tak hojné jako kamení a cedry tak početné jako sykomory v Šefele. Koně, které měl Šalomoun, se dováželi z Egypta a z Kue. Královští obchodníci je brali z Kue za pevnou cenu. (Válečný vůz se z Egypta dovážel za šest set stříbrných a kůň za sto padesát.) Jejich prostřednictvím se takto vyvážely všem králům chetejským a aramejským. Král Šalomoun miloval vedle faraonovy dcery mnoho žen cizinek – Moábky, Amónky, Edómky, Sidóňanky a Chetejky – z národů, o kterých Hospodin synům Izraele řekl: Nevcházejte k nim a ony ať nevcházejí k vám. Jistě by odvrátily vaše srdce k chození za svými bohy. K nim Šalomoun přilnul a miloval je. Měl sedm set žen, kněžen, a tři sta konkubín; a jeho ženy odvrátily jeho srdce. I stalo se v čase Šalomounova stáří, že jeho ženy odvrátily jeho srdce k chození za jinými bohy a jeho srdce nebylo cele s Hospodinem, jeho Bohem, jako bylo srdce jeho otce Davida. Šalomoun chodil za Aštoretou, bohyní Sidóňanů, a za Milkómem, ohavnou modlou Amónců. Šalomoun páchal to, co je zlé v Hospodinových očích, a nechodil cele za Hospodinem jako jeho otec David. Tehdy Šalomoun postavil na hoře, která je naproti Jeruzalému, návrší Kemóšovi, ohavné modle Moábců, a Molekovi, ohavné modle synů Amónových. Tak učinil pro všechny své ženy cizinky, které pálily kadidlo a obětovaly svým bohům. Hospodin se na Šalomouna rozhněval, protože se jeho srdce odvrátilo od Hospodina, Boha Izraele, který se mu dvakrát ukázal a dal mu ohledně této věci příkaz, aby nechodil za jinými bohy, ale on nezachoval to, co Hospodin přikázal. Hospodin Šalomounovi řekl: Protože se s tebou stalo toto a nezachoval jsi mou smlouvu ani má ustanovení, která jsem ti přikázal, jistě od tebe odtrhnu království a dám je tvému otrokovi. Avšak kvůli tvému otci Davidovi to neučiním za tvého života, odtrhnu je od tvého syna. Ovšem neodtrhnu celé království. Jeden kmen dám tvému synu kvůli svému otroku Davidovi a kvůli Jeruzalému, který jsem si vyvolil. Hospodin vzbudil Šalomounovi protivníka, Hadada Edómského. Byl z královského potomstva v Edómu. Stalo se totiž, když byl David v Edómu, že velitel armády Jóab vytáhl, aby pohřbil pobité, a zabil všechny mužského pohlaví v Edómu. Šest měsíců tam Jóab a celý Izrael zůstal, dokud nevyhladil všechny mužského pohlaví v Edómu. Hadad s některými edómskými muži, otroky svého otce, však utekl a šel do Egypta. Hadad byl ještě malý chlapec. Vystoupili z Midjánu a přišli do Páranu. Vzali s sebou z Páranu nějaké muže a šli do Egypta k faraonovi, egyptskému králi. Ten mu dal dům, určil mu pokrm a dal mu zemi. Hadad nalezl ve faraonových očích velkou milost, takže mu dal za ženu sestru své manželky, sestru královny Tachpenésy. Tachpenésina sestra mu porodila syna Genúbata a Tachpenésa ho vychovala ve faraonově domě. Genúbat pobýval ve faraonově domě spolu s faraonovými syny. Když se v Egyptě Hadad doslechl, že David ulehl se svými otci a že zemřel velitel armády Jóab, řekl Hadad faraonovi: Propusť mne, abych šel do své země. Faraon se ho zeptal: Co ti u mě chybí? Proč chceš jít do své země? Odpověděl: Nic. Jenom mě propusť. Bůh mu též vzbudil protivníka Rezóna, syna Eljádova, který utekl od svého pána Hadad-ezera, krále Sóby. Shromáždil k sobě muže a stal se velitelem loupežné hordy, když je David pobíjel. Šli do Damašku, pobývali v něm a kralovali v Damašku. Rezón byl protivníkem Izraele po všechny Šalomounovy dny a páchal zlo jako Hadad. Opovrhoval Izraelem a kraloval nad Aramem. Jarobeám, syn Nebatův, Efratejec ze Seredy – jehož matka se jmenovala Serúa a byla vdova – Šalomounův otrok, pozvedl ruku proti králi. Toto je způsob, jak pozvedl ruku proti králi: Šalomoun postavil Miló a uzavřel trhlinu města svého otce Davida. Ten Jarobeám byl udatný hrdina. Když Šalomoun viděl mládence, jak dělá svou práci, ustanovil ho nad vší nucenou prací domu Josefova. I stalo se v onen čas, že Jarobeám vyšel z Jeruzaléma a po cestě ho potkal prorok Achijáš Šíloský. Byl zahalen do nového pláště. Ti dva byli na poli sami. Achijáš uchopil nový plášť, který měl na sobě, a roztrhal ho na dvanáct kusů. Pak řekl Jarobeámovi: Vezmi si deset kusů, neboť toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Hle, odtrhnu království od Šalomouna a deset kmenů dám tobě. Jeden kmen bude mít on kvůli mému otroku Davidovi a kvůli Jeruzalému, městu, které jsem vyvolil ze všech izraelských kmenů. To proto, že mě opustili a klaněli se Aštoretě, bohyni Sidóňanů, a Kemóšovi, bohu Moábců, a Milkómovi, bohu synů Amónových, a nechodili po mých cestách a nečinili to, co je správné v mých očích, má ustanovení a má nařízení, jako jeho otec David. Nevezmu však od něj celé království, protože jsem ho určil za předáka po všechny dny jeho života kvůli svému otroku Davidovi, kterého jsem vyvolil a který zachoval mé příkazy a má ustanovení. Vezmu království od jeho syna a dám ho tobě – deset kmenů. Jeho synovi dám jeden kmen, aby můj otrok David měl po všechny dny lampu přede mnou v Jeruzalémě, městě, které jsem si vyvolil, aby tam bylo mé jméno. Tebe vezmu, abys kraloval nad vším, po čem toužíš, a budeš králem nad Izraelem. Jestliže uposlechneš vše, co ti přikazuji, budeš chodit po mých cestách, činit to, co je správné v mých očích, a zachovávat má ustanovení a mé příkazy, jak to činil můj otrok David, budu s tebou, postavím ti trvalý dům, jako jsem postavil Davidovi, a dám ti Izrael. Pokořím sice Davidovo potomstvo kvůli tomu, co spáchal, avšak ne napořád. Šalomoun chtěl Jarobeáma usmrtit. Jarobeám ale vstal, utekl do Egypta k egyptskému králi Šíšakovi a zůstal v Egyptě až do Šalomounovy smrti. Ostatní Šalomounovy činy, všechny věci, které činil, i jeho moudrost, jsou zapsány v knize Šalomounových letopisů. Doba, po kterou Šalomoun kraloval v Jeruzalémě nad celým Izraelem, byla čtyřicet let. Pak Šalomoun ulehl se svými otci a byl pohřben v městě svého otce Davida. Po něm se stal králem jeho syn Rechabeám. Rechabeám šel do Šekemu, neboť do Šekemu přišel celý Izrael, aby ho ustanovili králem. Když se to Jarobeám, syn Nebatův, doslechl, byl ještě v Egyptě, kam utekl před králem Šalomounem. Jarobeám se totiž usadil v Egyptě. Poslali pro něj a zavolali ho. Jarobeám přišel s celým shromážděním Izraele a promluvili k Rechabeámovi: Tvůj otec učinil naše jho těžkým. Ty nyní ulehči tvrdou otročinu svého otce a těžké jho, které na nás vložil, a budeme ti sloužit. Odpověděl jim: Odejděte na tři dny a pak se ke mně vraťte. Nato lid odešel. Král Rechabeám se radil se staršími, kteří sloužili jeho otci Šalomounovi, dokud byl živ: Co radíte odpovědět tomuto lidu? Řekli mu: Jestliže dnes budeš služebníkem tomuto lidu a budeš jim sloužit, odpovíš jim a promluvíš k nim laskavá slova, budou po celou dobu tvými otroky. Nedbal na radu, kterou mu dali starci, a radil se s mladíky, kteří s ním vyrůstali a sloužili mu. Zeptal se jich: Co vy radíte, abychom odpověděli tomuto lidu, který mi řekl: Ulehči jho, které na nás vložil tvůj otec? Mladíci, kteří s ním vyrůstali, mu odpověděli: Toto pověz tomuto lidu, který ti řekl: Tvůj otec učinil naše jho těžkým, ty nám ulehči – takto k nim promluv: Můj malík je tlustší nežli bedra mého otce. Nuže, můj otec na vás naložil těžké jho, a já k jeho jhu přidám. Můj otec vás káznil biči, já vás budu káznit důtkami. Jarobeám a všechen lid přišel k Rechabeámovi třetího dne, tak jak král řekl: Třetího dne se ke mně vraťte. Král odpověděl lidu tvrdě a nedbal na radu, kterou mu dali starci. Promluvil k nim podle rady mladíků: Můj otec učinil vaše jho těžkým, a já k vašemu jhu přidám. Můj otec vás káznil biči, já vás budu káznit důtkami. Král nevyslyšel lid, neboť nastal zvrat od Hospodina, aby naplnil své slovo, které Hospodin promluvil prostřednictvím Achijáše Šíloského k Jarobeámovi, synu Nebatovu. Když celý Izrael viděl, že je král nevyslyšel, lid odpověděl králi slovy: Jaký máme podíl v Davidovi? Nemáme dědictví v synu Jišajovu! Ke svým stanům, Izraeli! Nyní si hleď svého domu, Davide! A Izrael šel ke svým stanům. Nad syny Izraele, kteří sídlili v judských městech, však kraloval Rechabeám. Král Rechabeám poslal Adoráma, který byl nad nucenými pracemi, ale celý Izrael na něj házel kamení, takže zemřel. Král Rechabeám honem vystoupil na vůz a utekl do Jeruzaléma. Tak se Izrael vzbouřil proti domu Davidovu, jak je tomu až dodnes. Když uslyšel celý Izrael, že se Jarobeám vrátil, poslali pro něj, pozvali ho do shromáždění a ustanovili ho králem nad celým Izraelem. Za domem Davidovým nešel nikdo, jenom sám kmen Juda. Když přišel Rechabeám do Jeruzaléma, shromáždil celý dům judský a kmen Benjamín, sto osmdesát tisíc vybraných bojovníků, aby bojovali s domem izraelským a navrátili království Rechabeámovi, synu Šalomounovu. I stalo se Boží slovo k Šemajášovi, muži Božímu: Řekni judskému králi Rechabeámovi, synu Šalomounovu, a celému domu judskému i Benjamínovi a ostatnímu lidu toto: Toto praví Hospodin: Netáhněte a nebojujte se svými bratry, syny Izraele. Vraťte se všichni domů, neboť tato věc se stala ode mne. Poslechli Hospodinovo slovo, vrátili se a šli podle Hospodinova slova. Jarobeám postavil Šekem v Efrajimském pohoří a sídlil v něm. Odtud vyšel a postavil Penúel. Jarobeám si v srdci řekl: Takto by se království mohlo vrátit k domu Davidovu. Když bude tento lid přicházet konat oběti do Hospodinova domu v Jeruzalémě, vrátí se srdce tohoto lidu k jejich pánu, k judskému králi Rechabeámovi. Zabijí mě a vrátí se k judskému králi Rechabeámovi. Král se poradil, udělal dvě zlatá telata a řekl lidu: Dost dlouho jste chodili do Jeruzaléma. Hle, toto jsou tvoji bohové, Izraeli, kteří tě vyvedli z egyptské země. Jedno umístil do Bét-elu a druhé dal do Danu. To se stalo hříchem, neboť lid chodil k jednomu až do Danu. Na návrších udělal svatyně a ze spodiny lidu ustanovil kněze, kteří nebyli ze synů Léviho. Jarobeám ustanovil svátek v osmém měsíci, patnáctého dne toho měsíce, jako je svátek v Judsku a přicházel k oltáři. Tak činil v Bét-elu a obětoval telatům, která udělal, a ustanovil v Bét-elu kněze na návrší, která udělal. Přišel k oltáři, který udělal v Bét-elu, patnáctého dne osmého měsíce, v měsíci, který si sám vymyslel. Ustanovil svátek pro syny Izraele a přišel k oltáři, aby pálil kadidlo. Právě když stál Jarobeám u oltáře, aby pálil kadidlo, hle, přišel z Judska do Bét-elu podle Hospodinova slova muž Boží a volal proti oltáři podle Hospodinova slova: Oltáři, oltáři, toto praví Hospodin: Hle, Davidovu domu se zrodí syn jménem Jóšijáš a bude na tobě obětovat kněze návrší, kteří na tobě pálí kadidlo, a budou na tobě spáleny lidské kosti. A učinil v onen den znamení se slovy: Toto je znamení, že promluvil Hospodin: Hle, oltář se roztrhne a popel, který je na něm, se rozsype. I stalo se, když uslyšel král slovo muže Božího, které volal proti oltáři v Bét-elu, že Jarobeám vztáhl svou ruku od oltáře se slovy: Chyťte ho. Ale jeho ruka, kterou proti němu vztáhl, odumřela a nemohl ji dát zpět k sobě. Oltář se roztrhl a popel z oltáře se rozsypal jako znamení, které muž Boží učinil podle Hospodinova slova. Král promluvil k muži Božímu a řekl: Udobři, prosím, Hospodina, svého Boha, a modli se za mě, aby se má ruka vrátila ke mně. Muž Boží udobřil Hospodina, ruka se vrátila ke králi a byla jako dříve. Nato král muži Božímu řekl: Pojď se mnou domů, posilni se a dám ti dar. Muž Boží králi odpověděl: I kdybys mi dal polovinu svého domu, nepůjdu s tebou, nebudu jíst pokrm ani pít vodu na tomto místě. Neboť toto mi bylo přikázáno podle Hospodinova slova: Nejez pokrm ani nepij vodu a nevracej se cestou, kterou jsi přišel. A odešel jinou cestou a nevracel se cestou, po které přišel do Bét-elu. V Bét-elu bydlel jeden starý prorok. Jeho synové přišli a vypravovali mu o všech skutcích, které muž Boží ten den v Bét-elu učinil, i slova, která mluvil ke králi. Když to svému otci vypravovali, jejich otec se jich zeptal: Kterou cestou odešel? Jeho synové mu ukázali cestu, kterou muž Boží, jenž přišel z Judska, odešel. Řekl svým synům: Osedlejte mi osla. Osedlali mu osla a on na něj nasedl. Vydal se za mužem Božím a našel ho sedět pod terebintem. Zeptal se ho: Ty jsi ten muž Boží, který přišel z Judska? Odpověděl: Jsem. Řekl mu: Pojď se mnou domů a pojez pokrm. Odpověděl: Nemohu se vrátit s tebou ani jít s tebou. Nebudu jíst pokrm ani pít s tebou vodu na tomto místě, neboť musím jednat podle Hospodinova slova: Nejez tam pokrm ani nepij vodu, nevracej se tak, že by ses ubíral cestou, po které jsi přišel. Řekl mu: Také já jsem prorok jako ty a promluvil ke mně anděl podle Hospodinova slova takto: Přiveď ho s sebou do svého domu. Ať pojí pokrm a napije se vody. Lhal mu. On se s ním vrátil, pojedl v jeho domě pokrm a napil se vody. Když seděli u stolu, tu se stalo Hospodinovo slovo k proroku, který ho přivedl zpět, a zvolal na muže Božího, který přišel z Judska: Toto praví Hospodin: Protože ses vzepřel Hospodinovu příkazu a nedbal jsi na příkaz, který ti dal Hospodin, tvůj Bůh, ale vrátil ses a pojedl jsi chléb a napil ses vody na místě, o kterém ti řekl: Nejez tam pokrm ani nepij vodu, nepřijde tvá mrtvola do hrobu tvých otců. Potom, co pojedl pokrm a napil se, osedlal pro něj osla – pro proroka, kterého přivedl zpět. On vyjel, ale cestou ho dopadl lev a usmrtil ho. I stalo se, že jeho mrtvola byla pohozena na cestě. Osel stál vedle ní a také lev stál vedle mrtvoly. Vtom procházeli okolo nějací muži a viděli mrtvolu pohozenou na cestě i lva stojícího vedle mrtvoly. Přišli a povídali o tom ve městě, ve kterém bydlel ten starý prorok. Když se to doslechl ten prorok, který ho přivedl zpět z cesty, řekl: To je muž Boží, který se vzepřel Hospodinovu příkazu. Hospodin ho vydal lvu a ten ho roztrhal a usmrtil podle slova, které k němu Hospodin promluvil. Nato řekl svým synům: Osedlejte mi osla. Osedlali ho. Vyjel a našel prorokovu mrtvolu pohozenou na cestě i osla a lva stojící vedle mrtvoly. Lev nesežral mrtvolu ani neroztrhal osla. Prorok zvedl mrtvolu muže Božího, položil ji na osla a vezl ji zpět. Přišel do města toho starého proroka, naříkal nad ním a pohřbil ho. Položil jeho mrtvolu do svého hrobu a oplakávali ho: Běda, můj bratře. I stalo se poté, co ho pohřbil, že řekl svým synům: Až zemřu, pohřběte mě do hrobu, ve kterém je pohřben muž Boží, vedle jeho kostí položte mé kosti. Neboť se jistě stane to, co volal podle Hospodinova slova proti oltáři, který je v Bét-elu, a proti všem svatyním návrší, které jsou v samařských městech. Ani po této události se Jarobeám neodvrátil od své zlé cesty a nadále ze spodiny lidu ustanovoval kněze návrší. Toho, kdo chtěl, potvrdil, takže se stal jedním z kněží návrší. Tímto se stal dům Jarobeámův hříšným, aby byl vymazán a vyhlazen z povrchu země. V té době onemocněl Abijáš, syn Jarobeámův. Jarobeám své ženě řekl: Vstaň, převleč se, aby nikdo nepoznal, že jsi Jarobeámova žena, a jdi do Šíla. Tam je prorok Achijáš, který o mně pověděl, že budu králem nad tímto lidem. Vezmi si s sebou deset chlebů, koláčky, lahvici medu a jdi za ním. On ti oznámí, co se stane s chlapcem. Jarobeámova žena to udělala. Vstala, šla do Šíla a vstoupila do Achijášova domu. Achijáš neviděl, protože jeho oči byly strnulé věkem. Hospodin však řekl Achijášovi: Hle, přichází Jarobeámova žena, aby se tě dotázala ohledně svého syna, neboť je nemocen. To a to jí řekni. Až přijde, bude se vydávat za někoho jiného. I stalo se, když Achijáš uslyšel zvuk jejích kroků, jak vcházela do dveří, řekl: Vejdi, ženo Jarobeámova! Proč se vydáváš za někoho jiného? Jsem k tobě poslán s tvrdou odpovědí. Jdi a řekni Jarobeámovi: Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Protože jsem tě vyvýšil zprostřed lidu a ustanovil jsem tě vévodou nad svým lidem Izraelem, odtrhl jsem království od domu Davidova a dal jsem ho tobě. Ale ty jsi nebyl jako můj otrok David, který zachovával mé příkazy, chodil za mnou celým svým srdcem a činil pouze to, co je správné v mých očích. Páchal jsi ještě větší zlo nežli všichni, kdo byli před tebou. Šel jsi a učinil sis jiné bohy a lité modly a provokoval jsi mě k hněvu. Odvrhl jsi mě za svá záda. Proto hle, přivedu zlo na dům Jarobeámův a vyhladím Jarobeámovi močícího na stěnu, zadržovaného i propuštěného v Izraeli, vyhladím potomky domu Jarobeámova tak, jako se uklízejí výkaly, zcela je vyhladím. Toho, kdo zemře Jarobeámovi ve městě, sežerou psi, a toho, kdo zemře na poli, pohltí nebeské ptactvo, neboť Hospodin promluvil. Ty vstaň a jdi domů. Až vstoupí tvoje noha do města, chlapec zemře. Celý Izrael ho bude oplakávat a pohřbí ho. Tento jediný přijde Jarobeámovi do hrobu, protože pouze při něm bylo v domě Jarobeámově shledáno před Hospodinem, Bohem Izraele, něco dobrého. Hospodin si vzbudí krále nad Izraelem, který vyhladí dům Jarobeámův – dnes, ba co, dokonce nyní! Hospodin bude bít Izrael, takže se bude klátit jako třtina ve vodě. Vyrve Izrael z této dobré země, kterou dal jejich otcům a rozptýlí je za Řeku, protože si učinili posvátné kůly a tak provokovali Hospodina k hněvu. Vydá Izrael kvůli Jarobeámovým hříchům, kterými hřešil a kterými svedl k hříchu Izrael. Jarobeámova žena vstala, šla a vešla do Tirsy. Když vcházela přes práh domu, chlapec zemřel. Pohřbili ho a celý Izrael ho oplakával podle Hospodinova slova, které promluvil prostřednictvím svého otroka, proroka Achijáše. Ostatní Jarobeámovy činy, jak bojoval a kraloval, jsou zapsány v knize Letopisů izraelských králů. Doba, po kterou Jarobeám kraloval, byla dvacet dva let. Pak ulehl se svými otci. Po něm se stal králem jeho syn Nádab. Rechabeám, syn Šalomounův, kraloval v Judsku. Rechabeámovi bylo čtyřicet jedna let, když se stal králem, a sedmnáct let kraloval v Jeruzalémě, městě, které si Hospodin vyvolil ze všech izraelských kmenů, aby tam bylo jeho jméno. Jeho matka se jmenovala Naama Amónská. Juda páchal to, co je zlé v Hospodinových očích. Svými hříchy, kterými hřešili, ho dráždili k žárlivosti víc než tím, co páchali jejich otcové. Také oni si postavili návrší, posvátné sloupy a posvátné kůly na každém vyvýšeném návrší a pod každým zeleným stromem. Dokonce i chrámoví smilníci byli v zemi. Páchali všechny ohavnosti pohanských národů, které Hospodin před syny Izraele vyhnal. I stalo se, že v pátém roce vlády krále Rechabeáma vytáhl proti Jeruzalému egyptský král Šíšak a pobral poklady Hospodinova domu i poklady královského paláce, všechno to pobral. Vzal také všechny zlaté malé štíty, které udělal Šalomoun. Král Rechabeám místo nich udělal štíty bronzové a svěřil je pod velení velitelů běžců, kteří střežili vchod do královského paláce. Pokaždé, když šel král do Hospodinova domu, přinášeli je běžci a pak je vraceli zpět do síně běžců. Ostatní Rechabeámovy činy a všechny věci, které činil, jsou zapsány v knize Letopisů judských králů. Po celou dobu trval boj mezi Rechabeámem a Jarobeámem. Rechabeám ulehl se svými otci a byl pohřben se svými otci v Městě Davidově. Jeho matka se jmenovala Naama Amónská. Po něm se stal králem jeho syn Abijám. V osmnáctém roce vlády krále Jarobeáma, syna Nebatova, se stal králem nad Judou Abijám. Kraloval v Jeruzalémě tři roky. Jeho matka se jmenovala Maaka, dcera Abíšalómova. Chodil ve všech hříších svého otce, které on před ním páchal, a jeho srdce nebylo cele s Hospodinem, jeho Bohem, jako bylo srdce Davida, jeho otce. Avšak kvůli Davidovi mu Hospodin, jeho Bůh, dal lampu v Jeruzalémě, když po něm dal povstat jeho synu a upevnil Jeruzalém. Protože David činil to, co bylo správné v Hospodinových očích, a po všechny dny svého života se neodvrátil od ničeho, co mu přikázal, kromě záležitosti Urijáše Chetejského. Boj mezi Rechabeámem a Jarobeámem trval po všechny dny jeho života. Ostatní Abijámovy činy, všechny věci, které činil, jsou zapsány v knize Letopisů judských králů. Mezi Abijámem a Jarobeámem trval boj. Abijám ulehl se svými otci a pohřbili ho v Městě Davidově. Po něm se stal králem jeho syn Ása. Ve dvacátém roce vlády izraelského krále Jarobeáma se stal judským králem král Ása. Kraloval v Jeruzalémě čtyřicet jedna let. Jeho matka se jmenovala Maaka, dcera Abíšalómova. Ása činil to, co je správné v Hospodinových očích, jako jeho otec David. Vyhnal ze země chrámové smilníky a odstranil všechny bůžky, které udělali jeho otcové. Tak i svou matku Maaku; odstranil ji z postavení královny, protože učinila ohavnou modlu pro Ašeru. Ása pokácel její ohavnou modlu a spálil ji v údolí Kidrónu. Návrší sice nebyla odstraněna, ovšem Ásovo srdce bylo po všechny jeho dny cele s Hospodinem. Přinesl do Hospodinova domu svaté věci svého otce i své vlastní – stříbro, zlato a různé předměty. Boj mezi Ásou a izraelským králem Baešou trval po všechny jejich dny. Izraelský král Baeša vytáhl proti Judsku. Postavil Rámu, aby nedovolil judskému králi Ásovi vycházet a vcházet. Ása vzal všechno stříbro a zlato ponechané v pokladnicích Hospodinova domu i poklady královského domu a dal je do ruky svých otroků. Král Ása je poslal Ben-hadadovi, synu Tabrimóna, synu Chezjóna, králi Aramu, sídlícímu v Damašku, se slovy: Mezi mnou a tebou, mezi mým otcem a tvým otcem je smlouva. Hle, posílám ti dar, stříbro a zlato. Jdi a zruš svou smlouvu s izraelským králem Baešou, ať ode mě odtáhne. Ben-hadad uposlechl krále Ásu; velitele vojsk, které měl, poslal proti izraelským městům a pobil Ijón, Dan, Ábel-bét-maaku a celý Kinerót s celým územím Neftalí. I stalo se, když to uslyšel Baeša, že přestal stavět Rámu a usadil se v Tirse. Král Ása oznámil v celém Judsku, takže nikdo nebyl toho zproštěn, aby odnesli z Rámy kameny i dřevo, ze kterého Baeša stavěl. Král Ása pak z toho postavil Gebu Benjamínovu a Mispu. Všechny ostatní Ásovy činy, všechny jeho udatné skutky a všechny věci, které činil, i města, která postavil, jsou zapsána v knize Letopisů judských králů, kromě toho, že v čase svého stáří onemocněl na nohy. Pak Ása ulehl se svými otci a byl pohřben se svými otci v městě svého otce Davida. Po něm se stal králem jeho syn Jóšafat. Nádab, syn Jarobeámův, se stal králem nad Izraelem v druhém roce vlády judského krále Ásy. Kraloval nad Izraelem dva roky. Páchal to, co je zlé v Hospodinových očích, a chodil po cestě svého otce a v jeho hříchu, kterým svedl k hříchu Izrael. Spikl se proti němu Baeša, syn Achijášův, z domu Isacharova. Baeša ho zabil u Gibetónu, který patřil Pelištejcům, když Nádab a celý Izrael obléhali Gibetón. Baeša ho usmrtil v třetím roce vlády judského krále Ásy a kraloval místo něj. Když se stal králem, pobil celý dům Jarobeámův, neponechal Jarobeámovi nic, co má dech, zcela ho vyhladil podle Hospodinova slova, které promluvil prostřednictvím svého otroka Achijáše Šíloského. To kvůli Jarobeámovým hříchům, kterými hřešil a kterými svedl k hříchu Izrael a kvůli jeho provokacím, kterými provokoval ke hněvu Hospodina, Boha Izraele. Ostatní Nádabovy činy a všechny věci, které činil, jsou zapsány v knize Letopisů izraelských králů. Boj mezi Ásou a izraelským králem Baešou trval po všechny jejich dny. Ve třetím roce vlády judského krále Ásy se stal králem nad celým Izraelem Baeša, syn Achijášův; kraloval v Tirse dvacet čtyři let. Páchal to, co je zlé v Hospodinových očích, a chodil po cestě Jarobeáma a v jeho hříchu, kterým svedl k hříchu Izrael. Stalo se Hospodinovo slovo k Jehúovi, synu Chananího, proti Baešovi: Ačkoli jsem tě pozvedl z prachu a ustanovil jsem tě vévodou nad svým lidem Izraelem, chodil jsi po cestě Jarobeámově a svedl jsi k hříchu můj lid Izrael, takže mě provokovali svými hříchy k hněvu. Hle, vyhladím potomky Baešovy i potomky jeho domu a učiním s tvým domem to, co s domem Jarobeáma, syna Nebatova. Toho, kdo zemře Baešovi ve městě, sežerou psi, a toho, kdo mu zemře na poli, pohltí nebeské ptactvo. Ostatní Baešovy činy, to, co činil, i jeho udatné skutky, jsou zapsány v knize Letopisů izraelských králů. I ulehl Baeša se svými otci a byl pohřben v Tirse. Po něm se stal králem jeho syn Éla. Tak i prostřednictvím proroka Jehúa, syna Chananího, se stalo Hospodinovo slovo proti Baešovi a proti jeho domu za všechno zlo, které páchal v Hospodinových očích, když ho provokoval k hněvu dílem svých rukou a byl jako dům Jarobeámův, i za to, že krále zabil. Ve dvacátém šestém roce vlády judského krále Ásy se stal králem nad Izraelem Éla, syn Baešův. Kraloval v Tirse dva roky. Spikl se proti němu jeho otrok Zimrí, velitel poloviny vozby. Když byl král v Tirse a opíjel se v domě Arsy, který byl nad domem v Tirse, Zimrí přišel a bil ho, až ho usmrtil v dvacátém sedmém roce vlády judského krále Ásy a stal se po něm králem. Když se stal králem a usedl na svůj trůn, pobil celý dům Baešův, neponechal mu močícího na stěnu ani jeho příbuzné, ani jeho přítele. Zimrí vyhladil celý dům Baešův podle Hospodinova slova, které promluvil proti Baešovi prostřednictvím proroka Jehúa, za všechny hříchy Baešovy i hříchy jeho syna Ély, kterými hřešili a sváděli Izrael k hříchu, když svými nicotnými modlami provokovali Hospodina, Boha Izraele, k hněvu. Ostatní Élovy činy, všechny věci, které činil, jsou zapsány v knize Letopisů izraelských králů. V dvacátém sedmém roce vlády judského krále Ásy se stal králem Zimrí. Kraloval v Tirse sedm dní. Lid tábořil u Gibetónu, který patřil Pelištejcům. Když se tábořící lid doslechl, že se Zimrí spikl a zabil krále, celý Izrael toho dne v táboře ustanovil králem Omrího, velitele armády. Omrí a s ním celý Izrael odtáhl od Gibetónu a oblehli Tirsu. I stalo se, když Zimrí viděl, že město bylo dobyto, šel do pevnosti královského domu, zapálil nad sebou královský dům, a tak zemřel za svoje hříchy, kterými hřešil, když páchal to, co je zlé v Hospodinových očích, a chodil po cestě Jarobeáma i v jeho hříchu, který činil, a sváděl Izrael ke hříchu. Ostatní činy Zimrího i jeho spiknutí, které zosnoval, jsou zapsány v knize Letopisů izraelských králů. Tehdy se izraelský lid rozdělil na dvě poloviny: Polovina lidu byla za Tibním, synem Ginatovým, aby ho ustanovila králem, a polovina za Omrím. Lid, který byl za Omrím, přemohl lid, který byl za Tibním, synem Ginatovým. Tibní zemřel a králem se stal Omrí. V třicátém prvním roce vlády judského krále Ásy se stal králem nad Izraelem Omrí; kraloval dvanáct let. V Tirse kraloval šest let. Pak koupil od Šemera za dva talenty stříbra horu Samaří. Obstavěl horu a městu, které postavil, dal jméno Samaří podle jména pána té hory, Šemera. Omrí páchal to, co je zlé v Hospodinových očích, páchal větší zlo než všichni, kdo byli před ním. Chodil po všech cestách Jarobeáma, syna Nebatova, a v jeho hříchu, kterým svedl k hříchu Izrael, když svými nicotnými modlami provokovali Hospodina, Boha Izraele, k hněvu. Ostatní činy Omrího, které činil, i jeho udatné skutky, které vykonal, jsou zapsány v knize Letopisů izraelských králů. Omrí ulehl se svými otci a byl pohřben v Samaří. Po něm se stal králem jeho syn Achab. Achab, syn Omrího, se stal králem nad Izraelem v třicátém osmém roce vlády judského krále Ásy. Achab, syn Omrího, kraloval nad Izraelem v Samaří dvacet dva let. Achab, syn Omrího, páchal to, co je zlé v Hospodinových očích, víc než všichni, kdo byli před ním. Jako by to bylo málo, že chodil v hříších Jarobeáma, syna Nebatova, vzal si za ženu Jezábelu, dceru sidónského krále Etbaala, a chodil sloužit Baalovi a klanět se mu. Postavil Baalovi oltář v Baalově domě, který vybudoval v Samaří. Achab též udělal posvátný kůl. Achab udělal ještě více, aby provokoval Hospodina, Boha Izraele, k hněvu, než všichni izraelští králové, kteří byli před ním. V jeho dnech postavil Chíel Bételský Jericho. Na svém prvorozeném Abíramovi položil jeho základy a na svém nejmladším Segúbovi postavil jeho vrata podle Hospodinova slova, které promluvil prostřednictvím Jozua, syna Núnova. Elijáš Tišbejský z Tišbé v Gileádu řekl Achabovi: Jakože živ je Hospodin, Bůh Izraele, jemuž sloužím, v těchto letech nebude rosa ani déšť, jenom podle mého slova. I stalo se k němu Hospodinovo slovo: Jdi odsud, vydej se na cestu na východ a ukryj se u potoka Kerítu, který je naproti Jordánu. I stane se, že budeš pít z potoka, a havranům jsem přikázal, aby tam o tebe pečovali. On šel a jednal podle Hospodinova slova. Odešel a pobýval u potoka Kerítu, který je naproti Jordánu. Havrani mu přinášeli chléb i maso ráno a chléb i maso večer a pil z potoka. Po nějakém čase se stalo, že potok vyschl, protože v zemi nebyl déšť. Stalo se k němu Hospodinovo slovo: Vstaň, jdi do Sarepty, která patří Sidónu, a pobývej tam. Hle, přikázal jsem tam jedné vdově, aby o tebe pečovala. Vstal tedy a odešel do Sarepty. Když přišel ke vchodu do města, uviděl tam vdovu, jak sbírá dříví. Zavolal na ni: Podej mi, prosím, trochu vody v nádobě, abych se napil. Když šla, aby to přinesla, zavolal na ni: Vezmi mi, prosím, s sebou i kousek chleba. Řekla: Jakože živ je Hospodin, tvůj Bůh, nemám ani koláček, jenom hrst mouky ve džbánu a trochu oleje ve džbánku. Podívej, sbírám pár kousků dříví, abych to šla udělat pro sebe a svého syna, sníme to a zemřeme. Elijáš jí řekl: Neboj se. Jdi a učiň podle svého slova. Avšak nejprve z toho udělej malý chléb pro mě a přines mi to. Pro sebe a pro svého syna udělej potom. Neboť toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Mouka ve džbánu nedojde a oleje ve džbánku nebude nedostatek až do dne, kdy dá Hospodin déšť na povrch země. Šla a učinila podle Elijášova slova a jedla ona i on a její dům po mnoho dní. Mouka ve džbánu nedošla a oleje ve džbánku nebyl nedostatek podle Hospodinova slova, které promluvil prostřednictvím Elijáše. Po těchto událostech se stalo, že syn té ženy, paní domu, onemocněl a jeho nemoc byla velmi těžká, takže v něm nezůstal dech. Žena řekla Elijášovi: Co je ti do mě, muži Boží? Přišel jsi ke mně, abys mi připomenul mou vinu a usmrtil mého syna? Odpověděl jí: Dej mi svého syna. Vzal ho z jejího klína, vynesl ho do horní místnosti, kde bydlel, a položil ho na svou postel. Potom volal k Hospodinu: Hospodine, můj Bože, což i se vdovou, u níž pobývám jako cizinec, naložíš zle a usmrtíš jejího syna? Natáhl se třikrát na chlapce a volal k Hospodinu: Hospodine, můj Bože, ať se vrátí duše tohoto chlapce do jeho nitra. Hospodin vyslyšel Elijáše, chlapcova duše se vrátila do jeho nitra a ožil. Elijáš vzal chlapce, snesl ho z horní místnosti do domu a dal ho jeho matce. Pak Elijáš řekl: Pohleď, tvůj syn žije. Žena Elijášovi odpověděla: Teď vím, že jsi Boží muž, a Hospodinovo slovo ve tvých ústech je pravdivé. Přešlo mnoho dní, když se třetího roku stalo Hospodinovo slovo k Elijášovi: Jdi, ukaž se Achabovi. Dám déšť na povrch země. Elijáš šel, aby se ukázal Achabovi. V Samaří byl krutý hlad. Achab si zavolal Obadjáše, který byl nad domem. Obadjáš se velmi bál Hospodina. Stalo se, že když Jezábel vyhlazovala Hospodinovy proroky, Obadjáš vzal sto proroků, ukryl je po padesáti v jeskyni a zásoboval je chlebem a vodou. Achab řekl Obadjášovi: Jdi v zemi ke všem pramenům vody a ke všem potokům. Snad se najde tráva, abychom zachovali koně a mezky při životě a nemuseli vyhladit žádné ze zvířat. Rozdělili si zemi, aby jí procházeli. Achab šel sám jednou cestou a Obadjáš šel sám druhou cestou. Když byl Obadjáš na cestě, hle, potkal ho Elijáš. Jakmile jej Obadjáš zpozoroval, padl na tvář a zeptal se: Jsi to ty, můj pane, Elijáši? Odpověděl mu: Jsem. Jdi, pověz svému pánu: Je zde Elijáš. Nato on řekl: Čím jsem zhřešil, že dáváš svého otroka do ruky Achaba, aby mě usmrtil? Jakože živ je Hospodin, tvůj Bůh, není národ či království, kde by tě můj pán nenechal hledat. Když řekli: Není zde, nechal království či národ přísahat, že tě nenašli. A ty nyní říkáš: Jdi, pověz svému pánu: Je zde Elijáš. I stane se, až od tebe odejdu, že tě Hospodinův Duch odnese nevím kam. Já to půjdu oznámit Achabovi, on tě nenajde a zabije mě. Tvůj otrok se přece od svého mládí bojí Hospodina. Což nebylo oznámeno mému pánu, co jsem udělal, když Jezábel zabíjela Hospodinovy proroky? Ukryl jsem sto z Hospodinových proroků vždy po padesáti v jeskyni a zásoboval jsem je chlebem a vodou. A ty nyní říkáš: Jdi, pověz svému pánu: Je zde Elijáš. Vždyť mě zabije. Elijáš řekl: Jakože živ je Hospodin zástupů, jemuž sloužím, dnes se mu ukážu. Obadjáš šel vstříc Achabovi a oznámil mu to. Nato šel Achab vstříc Elijášovi. I stalo se, když uviděl Achab Elijáše, Achab se ho zeptal: Jsi to ty, kdo přivádí zkázu na Izrael? Odpověděl mu: Zkázu na Izrael nepřivádím já, ale ty a dům tvého otce, když opouštíte Hospodinovy příkazy a chodíte za baaly. Nyní vzkaž a shromáždi ke mně na horu Karmel celý Izrael i čtyři sta padesát Baalových proroků a čtyři sta Ašeřiných proroků, kteří jídají u Jezábelina stolu. Achab vzkázal mezi všechny syny Izraele a shromáždil proroky na horu Karmel. Tehdy Elijáš přistoupil ke všemu lidu a řekl: Jak dlouho budete kulhat na dvě strany? Jestliže je Bohem Hospodin, jděte za ním, a jestliže Baal, jděte za ním. Lid mu nic neodpověděl. Elijáš řekl lidu: Já sám jsem zůstal Hospodinovým prorokem a Baalových proroků je čtyři sta padesát. Ať nám jsou dáni dva býčci. Jednoho býčka ať si vyberou oni, rozsekají ho na kusy, položí na dříví, ale oheň ať nerozdělávají. Já připravím druhého býčka, dám ho na dříví, ale oheň nerozdělám. Pak vzývejte jméno svého boha a já budu vzývat jméno Hospodinovo. Bůh, který odpoví ohněm, ten je Bohem. Všechen lid odpověděl: Dobře jsi promluvil. Elijáš řekl Baalovým prorokům: Vyberte si jednoho býčka a připravte ho první, protože vás je víc. Vzývejte jméno svého boha, ale oheň nerozdělávejte. Nato vzali býčka, kterého jim dal, připravili ho a vzývali Baalovo jméno od rána až do poledne se slovy: Baale, odpověz nám! Ale žádný ohlas, nikdo neodpovídal. Přitom poskakovali kolem oltáře, který udělali. Když nastalo poledne, Elijáš se jim posmíval: Volejte hlasitě, vždyť je to bůh. Snad je zaneprázdněn nebo má nutkání. Třeba je na cestě. Možná spí, ať se probere. Volali hlasitě a dle svého zvyku si zasazovali rány meči a oštěpy, až jim tekla krev. Když přešlo poledne, chovali se jako proroci až do doby, kdy se přináší přídavná oběť, ale žádný ohlas, nikdo neodpovídal, nikdo tomu nevěnoval pozornost. Pak řekl Elijáš všemu lidu: Přistupte ke mně. Všechen lid k němu přistoupil. On opravil Hospodinův oltář, který byl pobořen. Elijáš vzal dvanáct kamenů podle počtu kmenů synů Jákoba, ke kterému se stalo Hospodinovo slovo: Budeš se jmenovat Izrael. Z kamenů postavil oltář v Hospodinově jménu a udělal okolo oltáře příkop na dvě míry zrna. Narovnal dříví, rozsekal býčka na kusy a položil ho na dříví. Pak řekl: Naplňte čtyři džbány vodou a vylejte ji na zápalnou oběť i na dříví. Nato řekl: Udělejte to znovu. Udělali to znovu a on řekl: Udělejte to potřetí, a udělali to potřetí. Voda tekla okolo oltáře a naplnila také příkop. Když nastal čas přinášení přídavné oběti, přistoupil prorok Elijáš a řekl: Hospodine, Bože Abrahamův, Izákův a Izraelův, kéž se dnes pozná, že ty jsi Bůh v Izraeli a já jsem tvůj otrok a všechny tyto věci jsem učinil podle tvého slova. Odpověz mi, Hospodine, odpověz mi, ať tento lid pozná, že ty, Hospodine, jsi Bůh; a ty sám obracíš jejich srdce nazpět. Nato spadl Hospodinův oheň a strávil zápalnou oběť i dříví, kameny a prach a vylízal vodu, která byla v příkopu. Když to všechen lid uviděl, padli na tvář a volali: Hospodin je Bůh, Hospodin je Bůh. Elijáš jim řekl: Chyťte Baalovy proroky, nikdo z nich ať neunikne. Když je chytili, zavedl je Elijáš k potoku Kíšón a tam je pobil. Elijáš řekl Achabovi: Jdi, jez a pij, neboť slyším hukot deště. Achab šel jíst a pít. Elijáš vystoupil na vrchol Karmelu, sklonil se k zemi a vložil svou tvář mezi kolena. Svému služebníkovi řekl: Jdi a podívej se směrem k moři. Šel, podíval se a řekl: Nic tam není. Řekl: Sedmkrát se vrať. Když to bylo posedmé, řekl: Hle, oblak malý jako lidská dlaň vystupuje z moře. Řekl: Jdi a řekni Achabovi: Zapřáhni a jeď, ať tě nezadrží déšť. Za chvíli se zatměla nebesa oblaky a větrem a nastal velký déšť. Achab nasedl a jel do Jizreelu. Hospodinova ruka byla s Elijášem, takže si přepásal bedra a běžel před Achabem, až dorazil do Jizreelu. Achab pověděl Jezábele všechno, co Elijáš udělal, i to, jak zabil mečem všechny proroky. Jezábel poslala k Elijášovi posla se slovy: Tak ať mi učiní bohové, a ještě přidají, jestliže zítra touto dobou neučiním tvou duši podobnou duši jednoho z nich. Když to uviděl, vstal a šel, aby zachránil svou duši, a přišel do Beer-šeby, která je v Judsku. Tam zanechal svého služebníka. Sám pak šel do pustiny na den cesty. Přišel, posadil se pod jeden janovec a přál si zemřít: Už dost, Hospodine, vezmi mou duši, neboť nejsem lepší nežli moji otcové. Ulehl a usnul pod janovcem. Vtom se ho dotkl anděl a řekl mu: Vstaň a pojez. Podíval se a uviděl, že u hlavy má chléb upečený na žhavém uhlí a džbánek vody. Najedl se a napil a znovu ulehl. Hospodinův anděl se ho dotkl zase, podruhé, a řekl: Vstaň a pojez, neboť je před tebou dlouhá cesta. Vstal, najedl se a napil se a šel v síle toho pokrmu čtyřicet dní a čtyřicet nocí až na Boží horu Choréb. Vstoupil tam do jeskyně a nocoval tam. Vtom se k němu stalo Hospodinovo slovo. Řekl mu: Co ty tady, Elijáši? Odpověděl: Velmi jsem horlil pro Hospodina, Boha zástupů, protože synové Izraele opustili tvou smlouvu, zbořili tvé oltáře a tvé proroky zabili mečem. Zůstal jsem já sám a také mně usilují o život, aby mi jej vzali. Řekl: Jdi a postav se na hoře před Hospodinem. A hle, Hospodin prošel kolem. Nastal velký a silný vítr, rozrážející hory a drtící skály před Hospodinem, ale Hospodin v tom větru nebyl. Po větru zemětřesení, ale Hospodin v tom zemětřesení nebyl. Po zemětřesení oheň, ale Hospodin v tom ohni nebyl. Po ohni tichý a jemný hlas. Když ho Elijáš uslyšel, zavinul svou tvář pláštěm, šel a postavil se u vchodu do jeskyně; a hle stal se k němu hlas: Co ty tady, Elijáši? Odpověděl: Velmi jsem horlil pro Hospodina, Boha zástupů, protože synové Izraele opustili tvou smlouvu, zbořili tvé oltáře a tvé proroky zabili mečem. Zůstal jsem já sám, a také mně usilují o život, aby mi jej vzali. Hospodin mu řekl: Jdi, vrať se svou cestou do damašské pustiny. A až tam přijdeš, pomaž Chazaela za krále nad Aramem, Jehúa, syna Nimšího, pomaž za krále nad Izraelem a Elíšu, syna Šáfatova z Ábel-mechóly, pomaž za proroka místo sebe. I stane se, že kdo unikne před mečem Chazaelovým, toho usmrtí Jehú, a kdo unikne před mečem Jehúovým, toho usmrtí Elíša. Ponechám však v Izraeli sedm tisíc – všechna kolena, která se nesklonila před Baalem, a všechna ústa, která ho nelíbala. Nato odtamtud odešel a našel Elíšu, syna Šáfatova, který oral. Dvanáct jiter bylo před ním a on byl na dvanáctém. Elijáš prošel okolo něj a hodil na něj svůj plášť. Opustil skot, běžel za Elijášem a řekl: Dovol, ať políbím svého otce a svou matku, a pak půjdu za tebou. Řekl mu: Jdi a vrať se pro to, co jsem ti učinil. Když se od něj vrátil, vzal dobytčí spřežení a zabil je; na dobytčím jhu uvařil jejich maso, dal lidu a najedli se. Pak vstal a šel za Elijášem a sloužil mu. Aramejský král Ben-hadad shromáždil všechno své vojsko; bylo s ním třicet dva králů, koně i vozba. Vytáhl, oblehl Samaří a bojoval proti němu. Poslal do města k izraelskému králi Achabovi posly a řekl mu: Toto praví Ben-hadad: Mně patří tvé stříbro a tvé zlato, mně patří tvé ženy a tvoji nejlepší synové. Izraelský král odpověděl: Jak jsi řekl, můj pane a králi, tobě patřím já i všechno, co mám. Poslové se vrátili a řekli: Toto praví Ben-hadad: Poslal jsem k tobě se slovy: Dej mi své stříbro a své zlato, své ženy i své syny. Ale zítra touto dobou k tobě pošlu své otroky a prohledají tvůj dům i domy tvých otroků a všechno, co je vzácné tvým očím, vezmou s sebou a poberou. Izraelský král zavolal všechny starší země a řekl: Rozvažte a pohleďte, že tento muž usiluje o zlo. Vždyť ke mně poslal pro mé ženy a mé syny, pro mé stříbro a pro mé zlato a neodepřel jsem mu. Všichni starší a všechen lid mu řekli: Neposlouchej ho a nepodvoluj se. Nato řekl Ben-hadadovým poslům: Řekněte mému pánu a králi: Všechno, co jsi vzkázal svému otroku poprvé, udělám, ale tuto věc učinit nemohu. Poslové odešli a takto odpověděli. Ben-hadad mu vzkázal: Tak ať mi učiní bohové, a ještě přidají, jestliže bude dost prachu ze Samaří na hrst pro všechen lid, který jde v mých stopách. Izraelský král odpověděl: Řekněte mu: Ať se ten, kdo se opásává mečem, nechlubí jako ten, kdo si ho odepíná. I stalo se, když uslyšel tuto zprávu – popíjel právě s králi ve stanech – že řekl svým otrokům: Připravte se k útoku. A připravili se k útoku na město. A hle, nějaký prorok přistoupil k izraelskému králi Achabovi a řekl: Toto praví Hospodin: Vidíš celý ten velký dav? Hle, vydám ho dnes do tvé ruky a poznáš, že já jsem Hospodin. Achab se zeptal: Skrze koho? Odpověděl: Toto praví Hospodin: Skrze služebníky velitelů provincií. Zeptal se: Kdo rozpoutá boj? Odpověděl: Ty. Nato spočítal služebníky velitelů provincií a bylo jich dvě stě třicet dva. Po nich spočítal všechen lid. Všech synů Izraele bylo sedm tisíc. Vytáhli za poledne, zatímco se Ben-hadad s třiceti dvěma králi, které měl na pomoc, ve stanech opíjeli. Služebníci velitelů provincií vytáhli první. Ben-hadadovi vzkázali a oznámili: Ze Samaří vytáhli nějací muži. Řekl: Jestliže vytáhli v pokoji, chyťte je živé, jestliže vytáhli k boji, živé je chyťte. Z města vytáhli tito: Služebníci velitelů provincií a za nimi vojsko. Muž pobíjel muže, Aramejci utíkali a Izraelci je pronásledovali. Aramejský král Ben-hadad se zachránil na koni s dalšími jezdci. Izraelský král vyrazil, pobíjel koně i vozbu a způsobil Aramejcům velikou porážku. Potom přistoupil k izraelskému králi prorok a řekl mu: Jdi, vzchop se, zjisti a podívej se, co bys měl udělat, protože na přelomu roku proti tobě aramejský král vytáhne opět. Otroci aramejského krále mu řekli: Jejich Bůh je Bohem hor, proto nás přemohli. Když však s nimi budeme bojovat na rovině, přemůžeme je. Udělej tuto věc: Odstraň krále z jejich místa a ustanov místo nich místodržitele. Připrav si vojsko, jako bylo vojsko, které ti padlo, koně za koně, vozy za vozy, a budeme s nimi bojovat na rovině a přemůžeme je. Uposlechl je a udělal to. Na přelomu roku se stalo, že Ben-hadad spočítal Aramejce a vytáhl k Afeku do boje s Izraelem. Synové Izraele se zformovali, zásobili a vytáhli proti nim. Synové Izraele se utábořili naproti nim jako dvě kozí stádečka, zatímco Aramejci naplnili zemi. Potom přistoupil muž Boží a řekl izraelskému králi: Toto praví Hospodin: Protože Aramejci řekli: Hospodin je Bohem hor a ne Bohem údolí, vydám celé toto velké množství do tvé ruky a poznáte, že já jsem Hospodin. Jedni tábořili proti druhým sedm dní. Sedmého dne se stalo, že bitva začala a synové Izraele pobíjeli Aramejce, sto tisíc pěšáků v jednom dni. Zbývající utíkali do Afeku, dovnitř města. Avšak hradby spadly na zbývajících dvacet sedm tisíc mužů. Ben-hadad utekl a vešel do města, do nejzazšího pokoje. Jeho otroci mu řekli: Hle, slyšeli jsme, že králové domu izraelského jsou milosrdní králové. Vložme na svá bedra žíněná roucha a na hlavy provazy a vyjděme k izraelskému králi. Snad nechá tvou duši při životě. Nato přepásali svá bedra žíněnými rouchy a na hlavy dali provazy. Tak šli k izraelskému králi a řekli mu: Tvůj otrok Ben-hadad řekl: Prosím, ať zůstane má duše naživu. Zeptal se: Žije ještě? Je mým bratrem. Ti muži to vzali jako znamení, rychle ho vzali za slovo a řekli: Ano, Ben-hadad je tvým bratrem. Řekl: Jděte a přiveďte ho. Ben-hadad k němu vyšel a on ho vzal na vůz. Řekl mu: Města, která vzal můj otec od tvého otce, ti vrátím, a ty si můžeš udělat tržní ulice v Damašku, tak jako si je udělal můj otec v Samaří. Achab nato: S takovou smlouvou tě propustím. Uzavřel s ním smlouvu a propustil ho. Tehdy nějaký muž z prorockých žáků řekl svému druhovi podle Hospodinova slova: Udeř mě. Ale on ho nechtěl udeřit. Řekl mu: Protože jsi neuposlechl Hospodina, hle, až půjdeš ode mě, zabije tě lev. Šel od něj, dopadl ho lev a zabil ho. Potkal jiného muže a řekl: Udeř mě. Ten muž ho silně udeřil a zranil. Nato prorok šel a postavil se králi do cesty – s obvazem na očích se učinil nepoznatelným. I stalo se, když král procházel okolo, že úpěnlivě volal na krále: Tvůj otrok vytáhl do boje, a hle, kdosi zabočil, přivedl ke mně muže a řekl: Střež tohoto muže. Jestliže se ztratí, bude tvá duše místo jeho duše, nebo odvážíš talent stříbra. I stalo se, když tvůj otrok dělal cosi tu a tam, že zmizel. Izraelský král mu řekl: Tím jsi nad sebou sám vynesl rozsudek. Sundal si rychle obvaz z očí a izraelský král poznal, že je jedním z proroků. Pak mu řekl: Toto praví Hospodin: Protože jsi propustil muže, kterého jsem zasvětil zkáze, stane se, že tvá duše bude namísto jeho duše a tvůj lid místo jeho lidu. Izraelský král jel do svého domu roztrpčený a nazlobený a přijel do Samaří. Po těchto událostech se stalo toto: Nábot Jizreelský měl vinici v Jizreelu vedle paláce samařského krále Achaba. Achab řekl Nábotovi: Dej mi svou vinici a stane se mojí zelinářskou zahradou, protože je hned vedle mého domu. Dám ti místo ní vinici lepší nežli tato, anebo pokud by se ti to líbilo, dám ti její cenu ve stříbře. Nábot Achabovi odpověděl: Ať je to ode mě vzdáleno kvůli Hospodinu, abych ti dal dědictví svých otců. Nato šel Achab domů roztrpčený a nazlobený kvůli tomu, že mu Nábot Jizreelský řekl: Nedám ti dědictví svých otců. Ulehl na postel, odvrátil tvář a nechtěl jíst pokrm. Přišla k němu jeho žena Jezábel a zeptala se ho: Proč je tvůj duch roztrpčený, že ani pokrm nejíš? Odpověděl jí: Protože jsem mluvil s Nábotem Jizreelským a řekl jsem mu: Dej mi svou vinici za stříbro, nebo jestli chceš, dám ti za ni jinou vinici; ale on řekl: Nedám ti svou vinici. Jeho žena Jezábel mu řekla: Ty nyní jednej s královskou autoritou nad Izraelem. Vstaň, pojez pokrm a buď dobré mysli. Já sama ti dám vinici Nábota Jizreelského. Pak napsala Achabovým jménem dopisy, zapečetila jeho pečetidlem a poslala dopisy starším a šlechticům z jeho města, kteří bydleli s Nábotem. Do dopisů napsala: Vyhlaste půst a Nábota nechte usednout do čela lidu. Nechte proti němu usednout dva muže ničemníky, aby proti němu svědčili: Zlořečil jsi Bohu i králi. Vyveďte ho a ukamenujte ho, ať zemře. Nato muži jeho města, starší a šlechtici, kteří bydleli v jeho městě, učinili, jak jim Jezábel vzkázala, jak bylo napsáno v dopisech, které jim poslala. Vyhlásili půst a posadili Nábota do čela lidu. Přišli dva muži ničemníci a posadili se naproti němu. Ničemníci svědčili před lidem proti Nábotovi slovy: Nábot zlořečil Bohu i králi. Pak ho vyvedli ven za město, ukamenovali ho a zemřel. Jezábele potom vzkázali: Nábot byl ukamenován a zemřel. I stalo se, když Jezábel uslyšela, že Nábot byl ukamenován a zemřel, řekla Jezábel Achabovi: Vstaň a obsaď vinici Nábota Jizreelského, kterou ti nechtěl dát za stříbro, protože Nábot nežije, ale zemřel. I stalo se, když Achab uslyšel, že Nábot zemřel, vstal, aby sestoupil na vinici Nábota Jizreelského a obsadil ji. I stalo se Hospodinovo slovo k Elijáši Tišbejskému: Vstaň a jdi naproti izraelskému králi Achabovi, který bydlí v Samaří. Hle, je na Nábotově vinici; sestoupil tam, aby ji obsadil. Řekni mu: Toto praví Hospodin: Zavraždil jsi a obsazuješ? Řekni mu: Toto praví Hospodin: Na místě, na kterém chlemtali psi krev Nábotovu, budou psi chlemtat krev tvoji, ano tvoji. Achab řekl Elijášovi: Našel jsi mě, můj nepříteli? On odpověděl: Našel, protože ses zaprodal, abys páchal to, co je zlé v Hospodinových očích. Hle, přivedu na tebe zlo, vyhladím tvé potomky, vyhladím Achabovi močícího na stěnu, zadržovaného i propuštěného v Izraeli. Učiním s tvým domem to co s domem Jarobeáma, syna Nebatova, a s domem Baeši, syna Achijášova, kvůli provokacím, kterými jsi mě provokoval ke hněvu a sváděl Izrael k hříchu. A také o Jezábele Hospodin promluvil: Psi sežerou Jezábelu na valech Jizreelu. Toho, kdo zemře Achabovi ve městě, sežerou psi, a toho, kdo zemře na poli, pohltí nebeské ptactvo. Vskutku nikdo nebyl jako Achab, který se zaprodal, aby páchal to, co je zlé v Hospodinových očích, jak ho naváděla jeho žena Jezábel. Jednal velmi ohavně a chodil za bůžky, stejně jako to činili Emorejci, které Hospodin před syny Izraele vyhnal. I stalo se, když uslyšel Achab tato slova, roztrhl své roucho, vložil na své tělo žíněné roucho, postil se, spal v žíněném rouchu a chodil zasmušilý. I stalo se Hospodinovo slovo k Elijáši Tišbejskému: Viděl jsi, že se Achab přede mnou pokořil? Protože se přede mnou pokořil, nepřivedu to zlo za jeho života, ale přivedu to zlo na jeho dům za života jeho syna. Uplynuly tři roky, kdy nebyla válka mezi Aramem a Izraelem. I stalo se, že ve třetím roce přišel judský král Jóšafat k izraelskému králi. Izraelský král řekl svým otrokům: Víte přece, že nám patří Rámot-gileád, a my jsme neteční, abychom jej vzali z ruky aramejského krále. Potom se zeptal Jóšafata: Půjdeš se mnou do boje proti Rámot-gileádu? Jóšafat izraelskému králi odpověděl: Jsem jako ty, můj lid jako tvůj lid a moje koně jako tvoje koně. Jóšafat dále izraelskému králi řekl: Dotaž se nejprve na Hospodinovo slovo. Izraelský král shromáždil proroky, asi čtyři sta mužů, a zeptal se jich: Mám jít do boje proti Rámot-gileádu, nebo mám od toho upustit? Odpověděli: Vytáhni, Panovník ho vydá do královy ruky. Jóšafat se zeptal: To už tady není žádný Hospodinův prorok, abychom se dotázali skrze něj? Izraelský král Jóšafatovi odpověděl: Ještě je tu jeden muž, skrze nějž je možno dotázat se Hospodina, ale já ho nenávidím, protože mi neprorokuje dobro, nýbrž zlo: Míkajáš, syn Jimlův. Jóšafat řekl: Ať král takto nemluví. Izraelský král zavolal jednoho dvorního úředníka a řekl: Rychle sem přiveď Míkajáše, syna Jimlova. Izraelský král a judský král Jóšafat seděli každý na svém trůnu, oblečeni v roucha, na prostranství u vchodu do samařské brány a všichni proroci před nimi prorokovali. Sidkijáš, syn Kenaanův, si udělal železné rohy a řekl: Toto praví Hospodin: Těmito rohy budeš trkat Aramejce, dokud s nimi neskoncuješ. A tak prorokovali všichni proroci: Vytáhni proti Rámot-gileádu a uspěješ. Hospodin ho vydá do královy ruky. Posel, který šel Míkajášovi vstříc, mu řekl: Hle, proroci mluví jednomyslně dobro pro krále. Ať jsou tvoje slova jako řeč jednoho z nich. Mluv dobro. Míkajáš řekl: Jakože živ je Hospodin, to, co ke mně Hospodin promluví, to budu mluvit. Když přišel ke králi, král se ho zeptal: Míkajáši, máme jít do boje proti Rámot-gileádu, nebo od toho máme upustit? Odpověděl mu: Vytáhni a uspěješ. Hospodin ho vydá do královy ruky. Král mu řekl: Kolikrát tě mám zapřísahat při Hospodinově jménu, abys mi neříkal nic než pravdu? Nato Míkajáš řekl: Viděl jsem celý Izrael rozptýlený po horách jako ovce, které nemají pastýře. Hospodin řekl: Nemají pána. Ať se všichni vrátí domů v pokoji. Izraelský král řekl Jóšafatovi: Což jsem ti neříkal, že mi nebude prorokovat dobro, ale zlo? Mikajáš dále řekl: Slyš tedy Hospodinovo slovo: Viděl jsem Hospodina sedícího na trůnu a celý nebeský zástup stál kolem něj, po jeho pravici a levici. Hospodin řekl: Kdo přemluví Achaba, aby vytáhl a padl u Rámot-gileádu? Jeden říkal to a druhý říkal ono, až vyšel jeden duch, postavil se před Hospodinem a řekl: Já ho přemluvím. Hospodin se ho zeptal: Čím? Odpověděl: Vyjdu a stanu se lživým duchem v ústech všech jeho proroků. Hospodin řekl: Ty ho přemluvíš, ano, dokážeš to. Vyjdi a učiň to. A hle, nyní dal Hospodin lživého ducha do úst všech těchto tvých proroků. Ale Hospodin promluvil zlo proti tobě. Tu přistoupil Sidkijáš, syn Kenaanův, udeřil Míkajáše po tváři a řekl: Jakým způsobem přešel Hospodinův Duch ode mě, aby mluvil skrze tebe? Míkajáš řekl: Hle, uvidíš to v onen den, kdy vejdeš do nejzazšího pokoje, aby ses skryl. Izraelský král řekl: Chop se Míkajáše a odveď ho k veliteli města Amónovi a královskému synu Jóašovi. Řekni jim: Toto praví král: Dejte ho do věznice a krmte ho troškou chleba a vody, dokud nepřijdu v pokoji. Míkajáš řekl: Jestliže se opravdu vrátíš v pokoji, nemluvil skrze mě Hospodin. A prohlásil: Slyšte, všechny národy. Nato vytáhl izraelský král s judským králem Jóšafatem proti Rámot-gileádu. Izraelský král řekl Jóšafatovi: Chci se přestrojit a tak jít do boje, ale ty si obleč své roucho. Izraelský král se přestrojil a šel do boje. Aramejský král přikázal svým třiceti dvěma velitelům vozby: Nebojujte proti malému ani velkému, jenom proti samotnému izraelskému králi. I stalo se, když velitelé vozby uviděli Jóšafata, že si řekli: To je jistě izraelský král! A zabočili, aby bojovali proti němu. Jóšafat volal o pomoc. I stalo se, když velitelé vozby viděli, že to není izraelský král, odvrátili se od něj. Tu kdosi nahodile napjal luk a zasáhl izraelského krále mezi spoje pancíře. Král řekl svému vozataji: Obrať koně a odvez mě z bojiště, protože jsem raněn. Zatímco boj onoho dne silně vzplál, král zůstal podepřený na voze naproti Aramejcům a večer zemřel. Krev z rány vytekla na podlahu vozu. Po západu slunce proběhlo vojskem volání: Každý do svého města, každý na své území. Tak král zemřel a byl přivezen do Samaří. Krále pohřbili v Samaří. Když oplachovali vůz u samařského rybníka, psi chlemtali jeho krev (tam, kde se prostitutky umývaly), podle Hospodinova slova, které promluvil. Ostatní Achabovy činy a všechny věci, které činil, dům ze slonoviny, který postavil, a všechna města, která postavil, jsou zapsány v knize Letopisů izraelských králů. Achab ulehl se svými otci a po něm se stal králem jeho syn Achazjáš. Jóšafat, syn Ásův, se stal králem nad Judou ve čtvrtém roce vlády izraelského krále Achaba. Jóšafatovi bylo třicet pět let, když se stal králem, a dvacet pět let kraloval v Jeruzalémě. Jeho matka se jmenovala Azúba, dcera Šilchího. Chodil po všech cestách svého otce Ásy, neodvrátil se od nich a činil to, co je správné v Hospodinových očích. Ovšem návrší nebyla odstraněna; lid na návrších dál obětoval a pálil kadidlo. Jóšafat uzavřel s izraelským králem mír. Ostatní Jóšafatovy činy a jeho udatné skutky, které vykonal, to jak bojoval, jsou zapsány v knize Letopisů judských králů. Zbytek chrámových smilníků, kteří zůstali ze dnů jeho otce Ásy, vyhladil ze země. V Edómu nebyl král, pouze králem ustanovený správce. Jóšafat si udělal taršíšské lodě, aby plul do Ofíru pro zlato. Ale neplul, protože se lodě v Esjón-geberu rozlámaly. Tehdy Achazjáš, syn Achabův, řekl Jóšafatovi: Ať plují moji otroci na lodích s tvými otroky. Ale Jóšafat nechtěl. Jóšafat ulehl se svými otci a byl pohřben se svými otci v městě Davida, svého otce. Po něm se stal králem jeho syn Jóram. Achazjáš, syn Achabův, se stal králem nad Izraelem v Samaří v sedmnáctém roce vlády judského krále Jóšafata. Kraloval nad Izraelem dva roky. Páchal to, co je zlé v Hospodinových očích, a chodil po cestě svého otce a po cestě své matky i po cestě Jarobeáma, syna Nebatova, který svedl Izrael k hříchu. Sloužil Baalovi a skláněl se před ním a provokoval Hospodina, Boha Izraele, ke hněvu, stejně jako to činil jeho otec. Po Achabově smrti se vzbouřil Moáb proti Izraeli. Achazjáš propadl skrz mřížoví ve své horní místnosti v Samaří a onemocněl. Poslal posly a řekl jim: Jděte a dotažte se Baal-zebúba, boha Ekrónu, jestli se z této nemoci zotavím. Ale Hospodinův anděl promluvil k Elijáši Tišbejskému: Vstaň, jdi naproti poslům samařského krále a řekni jim: Což není Bůh v Izraeli, že se jdete dotázat Baal-zebúba, boha Ekrónu? Proto takto praví Hospodin: Z postele, na kterou jsi vylezl, neslezeš, ale jistě zemřeš. A Elijáš šel. Když se poslové vrátili ke králi, zeptal se jich: Proč jste se vrátili? Odpověděli mu: Šel nám naproti nějaký muž a řekl nám: Jděte, vraťte se ke králi, který vás poslal, a řekněte mu: Toto praví Hospodin: Což není Bůh v Izraeli, že posíláš dotázat se Baal-zebúba, boha Ekrónu? Proto z postele, na kterou jsi vylezl, neslezeš, ale jistě zemřeš: Zeptal se jich: Jak vypadal ten muž, který vám šel naproti a řekl vám tato slova? Odpověděli mu: Ten muž byl chlupatý a koženým pásem přepásán kolem beder. Řekl: To byl Elijáš Tišbejský. Poslal k němu velitele nad padesáti s jeho padesáti. Vystoupil k němu a hle, Elijáš seděl na vrcholu hory. Řekl mu: Muži Boží, král vzkazuje: Sestup. Elijáš odpověděl a řekl veliteli nad padesáti: Jestliže jsem muž Boží, ať sestoupí oheň z nebes a stráví tebe i tvých padesát. Nato sestoupil oheň z nebes a strávil jej i jeho padesát. Král k němu znovu poslal jiného velitele nad padesáti s jeho padesáti. Ten promluvil a řekl mu: Muži Boží, toto přikázal král: Rychle sestup. Elijáš odpověděl a řekl jim: Jestliže jsem muž Boží, ať sestoupí oheň z nebes a stráví tebe i tvých padesát. Sestoupil oheň Boží z nebes a strávil jej i jeho padesát. Král znovu poslal třetího velitele nad padesáti s jeho padesáti. Třetí velitel nad padesáti vystoupil, přišel, klekl před Elijášem na kolena, prosil ho o smilování a řekl mu: Muži Boží, važ si, prosím, mého života a života těchto tvých padesáti otroků. Hle, sestoupil oheň z nebes a strávil dva předchozí velitele nad padesáti s jejich padesáti. Ale nyní si važ mého života. Hospodinův anděl k Elijáši promluvil: Sestup s ním, neboj se ho. Tak vstal a sestoupil s ním ke králi a řekl mu: Toto praví Hospodin: Protože jsi poslal posly dotázat se Baal-zebúba, boha Ekrónu, jako by nebyl Bůh v Izraeli, aby ses dotázal na jeho slovo, proto z postele, na kterou jsi vylezl, neslezeš, ale jistě zemřeš. A zemřel podle Hospodinova slova, které promluvil Elijáš. Po něm se stal králem Jóram ve druhém roce vlády judského krále Jórama, syna Jóšafatova, protože neměl syna. Ostatní Achazjášovy činy, které činil, jsou zapsány v knize Letopisů izraelských králů. I stalo se, když měl Hospodin vzít Elijáše ve vichřici do nebes, že šel Elijáš s Elíšou z Gilgálu. Elijáš řekl Elíšovi: Zůstaň tady, protože Hospodin mě poslal do Bét-elu. Elíša řekl: Jakože živ je Hospodin a jakože živ jsi ty, neopustím tě. Tak sestoupili do Bét-elu. Proročtí žáci, kteří byli v Bét-elu, vyšli k Elíšovi a zeptali se ho: Víš, že dnes Hospodin vezme tvého pána od tebe? Odpověděl: Také to vím, mlčte! Elijáš mu řekl: Elíšo, zůstaň tady, protože Hospodin mě poslal do Jericha. Elíša řekl: Jakože živ je Hospodin a jakože živ jsi ty, neopustím tě. Tak šli do Jericha. Proročtí žáci, kteří byli v Jerichu, přistoupili k Elíšovi a zeptali se ho: Víš, že dnes Hospodin vezme tvého pána od tebe? Odpověděl: Také to vím, mlčte! Elijáš mu řekl: Zůstaň tady, protože Hospodin mě poslal k Jordánu. Elíša řekl: Jakože živ je Hospodin a jakože živ jsi ty, neopustím tě. Tak šli spolu. Padesát mužů z prorockých žáků šlo a postavilo se naproti zpovzdálí a oni dva stáli u Jordánu. Elijáš vzal svůj plášť, stočil ho, udeřil do vody a ta se rozdělila sem i tam. Pak přešli oba po suché zemi. I stalo se, jak přecházeli, že Elijáš řekl Elíšovi: Žádej, co mám pro tebe udělat, dříve nežli budu od tebe vzat. Elíša řekl: Ať jsou na mně dva díly tvého ducha. Elijáš řekl: Požádal jsi o těžkou věc. Jestliže mě uvidíš, až budu od tebe brán, stane se ti tak. Jestliže neuvidíš, nestane. Šli stále spolu a hovořili, a tu se objevil ohnivý vůz a ohniví koně, oddělili je od sebe a Elijáš vystoupil ve vichřici do nebes. Elíša to viděl a zvolal: Můj otče, můj otče! Vozbo Izraele a jeho jezdci! A pak ho již neviděl. Uchopil své roucho a roztrhl je na dva kusy. Potom zvedl Elijášův plášť, který z něj spadl, vracel se a zastavil se na břehu Jordánu. Vzal Elijášův plášť, který z něho spadl, udeřil do vody a řekl: Kde je Hospodin, Bůh Elijášův, ano, on? Když udeřil do vody, rozdělila se sem a tam a Elíša přešel. Viděli ho proročtí žáci, kteří byli naproti v Jerichu, a řekli: Elijášův duch spočinul na Elíšovi. Šli mu naproti a poklonili se před ním k zemi. Řekli mu: Hle, s tvými otroky je padesát mužů bojovníků, ať jdou a hledají tvého pána, zdali jej Hospodinův Duch neodnesl a nehodil na nějakou horu či do nějakého údolí. Řekl: Neposílejte. Nutili ho až hanba, takže nakonec řekl: Pošlete je. Poslali tedy padesát mužů a ti hledali tři dny, ale nenašli ho. Vrátili se k němu, když byl ještě v Jerichu. Řekl jim: Což jsem vám neřekl: Nechoďte? Mužové města řekli Elíšovi: Hle, město je dobré místo k bydlení, jak můj pán vidí, ale voda je špatná a země připravuje o děti. Řekl: Podejte mi novou mísu a dejte tam sůl. Podali mu to. Odešel ke zdroji vody, hodil tam sůl a řekl: Toto praví Hospodin: Uzdravuji tuto vodu. Ať již odtud nevzejde smrt ani potrat. A až do tohoto dne je voda uzdravena, podle Elíšova slova, které promluvil. Odtud šel do Bét-elu. Jak šel cestou, vyšli z města malí chlapci a posmívali se mu. Volali na něho: Pojď, plešatče, pojď, plešatče! Ohlédl se za nimi, uviděl je a proklel je v Hospodinově jménu. Tu vyšly z lesa dvě medvědice a čtyřicet dva dětí z nich rozsápaly. Odtamtud šel na horu Karmel a odtud se vrátil do Samaří. Jóram, syn Achabův, se stal králem nad Izraelem v Samaří v osmnáctém roce vlády judského krále Jóšafata. Kraloval dvanáct let. Páchal to, co je zlé v Hospodinových očích, ovšem ne jako jeho otec a matka. Odstranil Baalův posvátný sloup, který udělal jeho otec. Ke hříchům Jarobeáma, syna Nebatova, který svedl Izrael k hříchu, ovšem přilnul a neodvrátil se od nich. Moábský král Méša byl chovatelem ovcí. Odváděl izraelskému králi sto tisíc jehňat a vlnu ze sta tisíc beranů. I stalo se, když Achab zemřel, že se moábský král vzbouřil proti izraelskému králi. Král Jóram vytáhl v tom čase ze Samaří a spočítal celý Izrael. Když vytáhl, vzkázal judskému králi Jóšafatovi: Moábský král se proti mně vzbouřil. Vytáhneš se mnou do boje proti Moábu? Ten odpověděl: Vytáhnu; jsem jako ty, můj lid jako tvůj lid a moje koně jako tvoje koně. A zeptal se: Kterou cestou vytáhneme? Odpověděl: Směrem do edómské pustiny. Izraelský král tedy vytáhl s králem judským a králem edómským. Když obcházeli sedm dní kolem Mrtvého moře, neměli vodu pro vojsko ani pro dobytek, který šel v jejich stopách. Izraelský král řekl: Běda, neboť Hospodin zavolal tyto tři krále, aby je vydal do ruky Moábu. Na to řekl Jóšafat: Což tu není Hospodinův prorok, abychom se skrze něj dotázali Hospodina? Jeden z otroků izraelského krále odpověděl: Je zde Elíša, syn Šáfatův, který lil vodu na Elijášovy ruce. Jóšafat řekl: U něho je Hospodinovo slovo. Tak k němu izraelský král a Jóšafat i edómský král šli. Elíša řekl izraelskému králi: Co je mi do tebe? Jdi si k prorokům svého otce a k prorokům své matky. Izraelský král mu odpověděl: Ne, neboť Hospodin zavolal tyto tři krále, aby je vydal do ruky Moábu. Elíša řekl: Jakože živ je Hospodin zástupů, kterému sloužím, kdybych nebral ohled na judského krále Jóšafata, ani bych se za tebou neohlédl, ani bych se na tebe nepodíval. Tak mi přiveďte hudebníka. I stalo se, když ten hudebník hrál, že na něm spočinula Hospodinova ruka a řekl: Toto praví Hospodin: Udělejte v tomto údolí mnoho prohlubní. Neboť toto praví Hospodin: Neuvidíte vítr ani neuvidíte déšť, ale toto údolí se naplní vodou a budete pít vy, i vaše stáda a váš dobytek. I to je málo v Hospodinových očích; vydá Moába do vaší ruky. Vybijete všechna opevněná města a všechna nejlepší města, všechny dobré stromy porazíte, všechny vodní prameny zastavíte a všechna dobrá pole znehodnotíte kamením. I stalo se ráno, když se přináší přídavná oběť, hle, voda tekla směrem od Edómu a země se naplnila vodou. Když celý Moáb uslyšel, že králové vytáhli, aby proti nim bojovali, svolali všechny, kdo se přepásávají pásem od nejmladších výše, a postavili se na hranici. Moábci vstali časně ráno, když slunce vyšlo nad vodou, a naproti viděli vodu rudou jako krev. Řekli si: To je krev. Králové se jistě pobili, pozabíjeli jeden druhého. A teď na kořist, Moábe! Když přišli k izraelskému táboru, Izraelci povstali a pobíjeli Moábce, takže před nimi utíkali. Pobíjeli je, až Moábce vybili. Města zbořili, na každé dobré pole hodili každý kámen, až ho zaplnili, každý vodní pramen zastavili, každý dobrý strom porazili. Jen hradba v Kír-charesetu zůstala; prakovníci ho obklíčili a udeřili na něj. Když moábský král viděl, že boj je na něj příliš těžký, vzal s sebou sedm set mužů tasících meč, aby pronikl k edómskému králi, ale nedokázali to. Tak vzal svého prvorozeného syna, který se po něm měl stát králem, a přinesl ho na hradbách jako zápalnou oběť. Na Izrael dopadlo velké rozhořčení, takže od něj odtáhli a vrátili se do své země. Jedna žena z žen prorockých žáků úpěnlivě volala k Elíšovi: Tvůj otrok, můj muž, je mrtev. Ty víš, že se tvůj otrok bál Hospodina. Přišel však věřitel, aby si vzal mé dva chlapce za otroky. Elíša se jí zeptal: Co mám pro tebe udělat? Pověz mi, co máš doma? Odpověděla: Tvá otrokyně nemá doma nic, jenom malý džbánek oleje. Nato řekl: Jdi, vyžádej si nádoby odjinud, od všech svých sousedů, prázdné nádoby. Nespokojuj se s málem. Pak jdi, zavři za sebou a za svými syny dveře a nalévej do všech těch nádob; plné dávej stranou. Odešla od něj a zavřela dveře za sebou a za svými syny. Oni k ní přinášeli nádoby a ona nalévala. I stalo se, když byly nádoby plné, že řekla svému synovi: Přines mi další nádobu. Odpověděl jí: Další nádoba není. A olej přestal téct. Šla a oznámila to muži Božímu. Ten řekl: Jdi, prodej olej, zaplať svůj dluh a ty se svými syny budeš živa z toho, co zbude. I stalo se jednoho dne, že přišel Elíša do Šúnemu. Tam byla zámožná žena a přemluvila ho, aby pojedl pokrm. I stalo se, že kdykoli šel kolem, zabočil tam, aby pojedl pokrm. Proto řekla svému muži: Hle, vím, že je to svatý Boží muž. Chodí stále kolem nás. Udělejme malou zděnou horní místnost a dejme mu tam postel, stůl, židli a svícen. I stane se, když k nám přijde, že si tam zajde. I stalo se v tom čase, že tam přišel, zašel si do horní místnosti a ulehl tam. Svému služebníkovi Gecházímu řekl: Zavolej tu Šúnemanku. Zavolal ji a ona se k němu dostavila. Řekl mu: Pověz jí: Hle, děláš si kvůli nám takovou starost. Co pro tebe mohu udělat? Mám se za tebe přimluvit u krále či u velitele armády? Odpověděla: Žiji mezi svým lidem. Zeptal se: Co pro ni mohu udělat? Gechází odpověděl: Ach, nemá syna a její muž je starý. Nato řekl: Zavolej ji. Zavolal ji a ona zůstala stát ve dveřích. Řekl: V tento čas, jako je čas živého, budeš objímat syna. Řekla: Ne, můj pane, muži Boží, nelži své otrokyni. Ta žena otěhotněla a porodila syna v určený čas, jako je čas živého, jak jí Elíša pověděl. Chlapec vyrůstal. I stalo se jednoho dne, že šel za svým otcem, k žencům. Tu řekl otci: Moje hlava, moje hlava. Ten řekl služebníkovi: Odnes ho jeho matce. Ten ho vzal a přinesl ho jeho matce. Zůstal na jejích kolenou až do poledne a pak zemřel. Ona vyšla nahoru, položila ho na postel muže Božího, zavřela za ním a odešla. Potom zavolala svého muže a řekla: Pošli mi jednoho ze služebníků a jednu z oslic. Poběžím k muži Božímu a vrátím se. Zeptal se: Proč za ním chceš dnes jít? Není novoluní ani sobota. Odpověděla: Pokoj tobě. Osedlala oslici a řekla svému služebníkovi: Žeň oslici a běž, nezdržuj kvůli mně jízdu, jen kdybych ti řekla. Jela, až přijela k muži Božímu na horu Karmel. I stalo se, když ji muž Boží z dálky uviděl, že řekl svému služebníkovi Gecházímu: Hle, to je ta Šúnemanka. Tak jí běž naproti a zeptej se jí: Jak se ti daří? Jak se daří tvému muži? Jak se daří chlapci? Ona odpověděla: Dobře. Když přišla na horu k muži Božímu, chytila ho za nohy. Gechází přistoupil, aby ji odstrčil, ale muž Boží řekl: Nech ji, neboť je jí hořko v duši a Hospodin to přede mnou skryl a neoznámil mi to. Ona řekla: Což jsem od svého pána žádala syna? Což jsem neříkala: Nevzbuzuj ve mně falešné naděje? Elíša řekl Gecházímu: Přepásej svá bedra, vezmi si s sebou moji hůl a jdi. Jestliže někoho potkáš, nezdrav ho a jestliže tě někdo pozdraví, neodpovídej mu. Polož mou hůl na chlapcův obličej. Chlapcova matka řekla: Jakože živ je Hospodin a jakože živ jsi ty, neodejdu od tebe. Nato vstal a šel za ní. Gechází je předešel, položil hůl na chlapcův obličej, ale žádný ohlas, nikdo tomu nevěnoval pozornost. Vrátil se mu naproti a oznámil mu: Chlapec se neprobudil. Elíša vešel do domu a hle, chlapec byl mrtev, položen na jeho posteli. Když vešel, zavřel za oběma dveře a modlil se k Hospodinu. Pak vylezl na postel a lehl si na chlapce; položil svá ústa na jeho ústa, své oči na jeho oči, své dlaně na jeho dlaně. A jak se nad ním sklonil, chlapcovo tělo se zahřálo. Slezl, prošel se sem a tam po domě, vylezl nahoru, sklonil se nad ním a chlapec sedmkrát kýchl. Pak chlapec otevřel oči. Elíša zavolal Gecházího a řekl: Zavolej tu Šúnemanku. Zavolal ji, a když přišla k němu, řekl: Vezmi si svého syna. Když přišla, padla k jeho nohám, poklonila se k zemi, vzala svého syna a odešla. Elíša se vrátil do Gilgálu. V zemi byl hlad. Proročtí žáci seděli před ním. Řekl svému služebníkovi: Postav velký hrnec a uvař pro prorocké žáky jídlo. Jeden z nich odešel do polí sbírat sléz. Našel polní popínavou rostlinu a posbíral z ní divoké tykve, plný svůj oděv. Přinesl to a nakrájel do hrnce s jídlem, ačkoliv to nevěděli. Pak to nalévali mužům k jídlu. I stalo se, když jedli to jídlo, že začali křičet: Muži Boží, v hrnci je smrt. A nemohli to jíst. Nato řekl: Podejte mouku. Hodil ji do hrnce a řekl: Nalévejte lidem, ať jedí! A v hrnci už nic špatného nebylo. Z Baal-šališy přišel nějaký muž a přinesl muži Božímu chléb z prvotin, dvacet ječných chlebů a čerstvé obilí v pytli. Elíša řekl: Dej to lidem, ať jedí. Jeho služebník řekl: Jak to mohu dát před sto mužů? Ale on řekl: Dej to lidem, ať jedí, neboť toto praví Hospodin: Budou jíst a ještě zůstane. Dal to tedy před ně, jedli a ještě zůstalo podle Hospodinova slova. Naamán, velitel armády aramejského krále, byl před svým pánem významným a vznešeným mužem, neboť skrze něj dal Hospodin Aramejcům záchranu. Ten muž byl udatný hrdina, ale byl postižen malomocenstvím. Když jednou Aramejci vytáhli na loupežnou výpravu, odvedli z izraelské země mladé děvče. Sloužilo pak Naamánově ženě. Řeklo své paní: Kéž by se můj pán dostal před proroka, který je v Samaří. Potom by ho zbavil malomocenství. Naamán šel a oznámil svému pánu: To děvče z izraelské země povídalo to a to. Na to aramejský král řekl: Nuže, jdi, pošlu izraelskému králi dopis. Šel tedy a vzal s sebou deset talentů stříbra, šest tisíc šekelů zlata a deset proměnných rouch. Přinesl dopis izraelskému králi. V něm stálo toto: Až se k tobě dostane tento dopis, viz, že jsem k tobě poslal svého otroka Naamána, abys ho zbavil malomocenství. I stalo se, když izraelský král přečetl ten dopis, že roztrhl své roucho a řekl: Což jsem Bůh, abych usmrcoval či zachovával při životě, že tento posílá ke mně, abych zbavil člověka malomocenství? Rozvažte a pohleďte, že proti mně hledá záminku. I stalo se, když Elíša, muž Boží, uslyšel, že izraelský král roztrhl své roucho, vzkázal králi: Proč jsi roztrhl své roucho? Jen ať přijde ke mně, aby poznal, že je v Izraeli prorok. Když přišel Naamán se svými koňmi a s vozem, zastavil u vchodu do Elíšova domu. Elíša k němu poslal posla se slovy: Jdi a umyj se sedmkrát v Jordánu; tvé tělo se obnoví a budeš čistý. Naamán se rozhněval, odešel a řekl: Hle, říkal jsem si: Jistě vyjde, postaví se, bude vzývat jméno Hospodina, svého Boha, mávat rukou k místu a zbaví mě malomocenství. Což nejsou damašské řeky Abána a Parpar lepší nežli všechny vody izraelské? Cožpak jsem se nemohl umýt v nich, abych byl čist? Obrátil se a v hněvu odcházel. Přistoupili jeho otroci a přemlouvali ho. Říkali: Můj otče, kdyby ti prorok pověděl nějakou velkou věc, cožpak bys to neudělal? Tím spíše, když ti řekl: Umyj se a budeš čistý. Sestoupil tedy, ponořil se sedmkrát do Jordánu podle slova muže Božího a jeho tělo se obnovilo a bylo jako tělo malého chlapce – byl čist. Pak se vrátil k muži Božímu, on a celý jeho doprovod. Přišel, postavil se před ním a řekl: Hle, nyní vím, že na celé zemi není Bůh, jenom v Izraeli. A teď přijmi dar od svého otroka. On ale odpověděl: Jakože živ je Hospodin, kterému sloužím, nepřijmu. Ačkoliv ho nutil, aby přijal, on to odmítl. Nato Naamán řekl: Když ne, tak dovol, ať je tvému otroku dán náklad prsti, co unese pár mezků, neboť tvůj otrok již nebude připravovat zápalné oběti ani obětní hody jiným bohům, jenom Hospodinu. Tuto věc ať Hospodin odpustí tvému otroku: Když můj pán přichází do domu Rimónova, aby se tam klaněl, opírá se o mou ruku a klaním se v domě Rimónově. Až se budu klanět v domě Rimónově, ať Hospodin odpustí tvému otroku tuto věc. Odpověděl mu: Jdi v pokoji. Když od něho odešel na kus cesty, Gechází, služebník Elíši, muže Božího, si řekl: Hle, můj pán ušetřil tohoto Aramejce Naamána a nepřijal od něj, co přivezl. Jakože živ je Hospodin, poběžím za ním a vezmu si od něj něco. Tak se hnal Gechází za Naamánem. Když Naamán uviděl, že za ním někdo běží, rychle seskočil z vozu a šel mu vstříc. Zeptal se: Vše v pořádku? Odpověděl: Vše v pořádku. Můj pán mě poslal se slovy: Hle, přišli ke mně právě z Efrajimského pohoří dva mládenci z prorockých žáků. Dej jim, prosím, talent stříbra a dvě proměnná roucha. Naamán odpověděl: Buď tak laskav, vezmi si dva talenty. Nutil ho a zabalil dva talenty stříbra do dvou vaků i dvě proměnná roucha a dal to dvěma svým služebníkům, aby to před ním nesli. Když přišel Gechazí na kopec, vzal si to od nich a uložil to v domě. Muže propustil a oni odešli. On pak šel a postavil se před svým pánem. Elíša se ho zeptal: Odkudpak, Gechází? Odpověděl: Tvůj otrok nešel nikam. On mu řekl: Nešel jsem v duchu s tebou, když ten muž sestoupil ze svého vozu a šel ti vstříc? Což je čas brát stříbro a brát roucha, olivové háje a vinice, brav a skot, otroky a otrokyně? Naamánovo malomocenství ulpí navěky na tobě a na tvém potomstvu. Nato od něj odešel postižen malomocenstvím, bílý jako sníh. Proročtí žáci řekli Elíšovi: Hle, místo, kde pobýváme před tebou, je pro nás těsné. Pojďme k Jordánu, vezměme odtamtud každý jeden trám a udělejme si tam místo k bydlení. Řekl: Jděte! Kdosi řekl: Buď tak laskav, prosím, a pojď se svými otroky. Odpověděl: Půjdu. Šel tedy s nimi. Přišli k Jordánu a káceli stromy. I stalo se, že kdosi porážel kmen a sekera spadla do vody. Křičel: Ach, můj pane, byla půjčená! Muž Boží se zeptal: Kam spadla? Když mu to místo ukázal, uřízl kus dřeva, hodil ho tam a sekera vyplavala. Řekl: Vytáhni si ji. Vztáhl ruku a vzal si ji. Když aramejský král vedl válku proti Izraeli, poradil se se svými otroky: Na tom a tom místě bude můj tábor. Muž Boží však izraelskému králi vzkázal: Měj se na pozoru, abys neprocházel tímto místem, neboť tam táboří Aramejci. Izraelský král poslal posly na to místo, o kterém mu muž Boží pověděl a varoval ho, a měl se tam na pozoru; a to se stalo ne jednou či dvakrát. Mysl aramejského krále byla kvůli tomu rozbouřená. Zavolal své otroky a řekl jim: Proč mi neoznámíte, kdo z našich je s izraelským králem? Jeden z jeho otroků řekl: Nikoli, můj pane a králi, ale prorok Elíša, který je v Izraeli, oznamuje izraelskému králi věci, které mluvíš ve své ložnici. Řekl: Jděte a podívejte se, kde je. Pak pošlu a zajmu ho. Oznámili mu: Je v Dótanu. Poslal tam koně a vozy, ohromné vojsko. Přitáhli v noci a obklíčili město. Služebník muže Božího vstal časně ráno, vyšel, a hle, vojsko bylo kolem města, koně i vozy. Jeho služebník se ho zeptal: Ach, můj pane, co budeme dělat? Odpověděl: Neboj se, protože s námi jich je víc než s nimi. Pak se Elíša modlil: Hospodine, otevři jeho oči, ať vidí. A Hospodin otevřel služebníkovy oči a viděl, hle, pohoří kolem Elíši bylo plné koní a ohnivých vozů. Jak k němu Aramejci sestupovali, modlil se Elíša k Hospodinu: Raň tento národ slepotou. A ranil je slepotou podle Elíšova slova. Elíša jim řekl: Toto není ta cesta a to město. Pojďte za mnou a přivedu vás k muži, kterého hledáte. Pak je přivedl do Samaří. I stalo se, když přišli do Samaří, že Elíša řekl: Hospodine, otevři jejich oči, ať vidí. Hospodin otevřel jejich oči a viděli, že jsou uprostřed Samaří. Když je uviděl izraelský král, zeptal se Elíši: Mám je pobít, můj otče? Odpověděl: Nepobíjej. Cožpak jsi je zajal svým mečem a lukem, že je chceš pobít? Předlož jim chléb a vodu, ať jedí a pijí a pak ať jdou ke svému pánu. Uspořádal jim velkou hostinu, jedli a pili a pak je propustil a oni šli ke svému pánu. A aramejské loupežné hordy již znovu do izraelské země nepřitáhly. I stalo se později, že aramejský král Ben-hadad shromáždil celé své vojsko, vytáhl a oblehl Samaří. V Samaří nastal velký hlad. Hle, obléhali ho tak dlouho , že oslí hlava byla za osmdesát stříbrných a čtvrtina kabu holubího trusu za pět stříbrných. Když se jednou izraelský král procházel po hradbách, volala k němu úpěnlivě nějaká žena: Pomoz, můj pane a králi. Odpověděl: Jestliže ti nepomůže Hospodin, odkud mám vzít pro tebe pomoc? Snad z humna či z lisu? Král se jí pak zeptal: Co je s tebou? Odpověděla: Tato žena mi řekla: Dej svého syna a sníme ho dnes a mého syna sníme zítra. Uvařily jsme mého syna a snědly jsme ho. Další den jsem jí řekla: Dej svého syna a sníme ho. Ale ona svého syna ukryla. I stalo se, když král uslyšel slova té ženy, že roztrhl své roucho; jak se procházel po hradbách, lid viděl, že má vespod na těle žíněné roucho. Řekl: Tak ať mi učiní Bůh, a ještě přidá, jestliže dnes zůstane hlava Elíši, syna Šáfatova, na něm. Elíša tehdy seděl ve svém domě a starší seděli s ním. Král poslal kohosi před sebou. Dříve nežli k němu posel přišel, řekl Elíša starším: Vidíte, že ten vrah poslal kohosi srazit mi hlavu? Hleďte, až přijde posel, zavřete dveře a držte ho za dveřmi. Což to není za ním zvuk kroků jeho pána? Ještě s nimi mluvil, a tu k němu sestupoval posel a řekl: Hle, toto zlo je od Hospodina. Proč mám mít ještě naději v Hospodinu? Elíša řekl: Slyšte Hospodinovo slovo: Toto praví Hospodin: Zítra touto dobou bude v samařské bráně sea mouky za šekel a dvě sey ječmene za šekel. Nato promluvil k muži Božímu kapitán, o jehož ruku se král opíral, a řekl: Hle, i když Hospodin udělá průduchy do nebes, cožpak se to stane? Elíša odpověděl: Hle, uvidíš to na vlastní oči, ale jíst z toho nebudeš. U vchodu do brány byli čtyři malomocní muži. Řekli jeden druhému: Co tady sedíme, dokud nezemřeme? Kdybychom si řekli: Pojďme do města, ve městě je hlad a zemřeme tam. Jestliže zůstaneme tady, také zemřeme. Nuže pojďme, přeběhneme do aramejského tábora. Jestliže nás nechají při životě, budeme žít; jestliže nás usmrtí, zemřeme. Vstali tedy před rozedněním a šli do aramejského tábora. Když přišli na kraj aramejského tábora, hle, nikdo tam nebyl. To Panovník způsobil, že v aramejském táboře uslyšeli zvuk vozů, zvuk koní, zvuk velkého vojska, takže řekli jeden druhému: Hle, izraelský král proti nám najal krále chetejské a krále egyptské, aby proti nám vytáhli. Vstali a utíkali před rozedněním. Opustili své stany, své koně a osly, celý tábor tak, jak byl, a utíkali, aby si zachránili život. Když přišli ti malomocní na kraj tábora, vešli do jednoho stanu, jedli, pili a vzali odtamtud stříbro, zlato a šaty. Pak odešli a schovali to. Nato se vrátili, vešli do jiného stanu, vzali i odtamtud, odešli a schovali to. Potom řekli jeden druhému: Nejednáme správně. Tento den je dnem dobré zprávy, a my mlčíme. Jestliže budeme čekat do svítání, dopadne na nás vina. Nuže, pojďme a oznámíme to v královském paláci. Šli tedy, zavolali vrátné města a oznámili jim: Přišli jsme do aramejského tábora, a hle, nikdo tam nebyl, ani hlásek člověka, jenom přivázaní koně a osli a stany tak, jak byly. Vrátní to vyhlásili, až to bylo oznámeno uvnitř královského paláce. Král v noci vstal a řekl svým otrokům: Povím vám, co nám udělali Aramejci: Vědí, že hladovíme. Vyšli z tábora, aby se skryli v poli. Řekli si: Až vyjdou z města, chytíme je živé a vejdeme do města. Jeden z jeho otroků odpověděl: Ať vezmou pět ze zbylých koní, kteří ve městě zůstali, a budou jako celý izraelský dav, který ve městě zůstal; budou jako celý izraelský dav, který zahynul. Pošleme je a uvidíme. Vzali tedy dva koňské vozy a král je poslal za aramejským vojskem se slovy: Jděte a podívejte se. Šli za nimi až k Jordánu, a hle, celá cesta byla plná šatů a předmětů, které Aramejci odhazovali, jak pospíchali. Poslové se vrátili a oznámili to králi. Lid vyšel a plenili aramejský tábor. I stalo se, že sea mouky byla za šekel a dvě sey ječmene za šekel, podle Hospodinova slova. Král ustanovil kapitána, o jehož ruku se opíral, nad bránou, ale lid ho v bráně ušlapal a zemřel, podle toho, co pověděl muž Boží, když promluvil, jakmile k němu přišel král. I stalo se, když promluvil muž Boží ke králi slovy: Zítra touto dobou budou v samařské bráně dvě sey ječmene za šekel a sea mouky za šekel, že promluvil k muži Božímu kapitán a řekl: Hle, i když Hospodin udělá průduchy do nebes, cožpak se to stane? A Elíša odpověděl: Hle, uvidíš to na vlastní oči, ale jíst z toho nebudeš. A stalo se mu tak: Lid ho ušlapal v bráně a zemřel. Elíša promluvil k ženě, jejíhož syna oživil, a řekl: Vstaň a jdi, ty i tvůj dům, a pobývej jako cizinec, kde se dá, protože Hospodin vyhlásil hlad a již přišel na zemi na sedm let. Žena vstala a učinila podle slova muže Božího: Šla ona i její dům a pobývala jako cizinec v pelištejské zemi po sedm let. I stalo se po sedmi letech, že se ta žena vrátila z pelištejské země a šla se na králi domáhat svého domu a svého pole. Tehdy král hovořil s Gecházím, služebníkem muže Božího, a řekl: Vyprávěj mi o všech velkých činech, které Elíša učinil. Když vyprávěl králi o tom, jak oživil mrtvého, právě přišla ta žena, jejíhož syna oživil, aby se domáhala na králi svého domu a svého pole. Gechází řekl: Můj pane a králi, to je ta žena a to je její syn, kterého Elíša oživil. Král se na to té ženy vyptal a ona mu to vyprávěla. Pak jí král ustanovil jednoho dvorního úředníka a řekl mu: Vrať všechno, co jí patří; všechnu úrodu pole ode dne, kdy opustila zemi, až do nynějška. Elíša přišel do Damašku. Aramejský král Ben-hadad byl nemocen. Bylo mu oznámeno: Přišel sem muž Boží. Král řekl Chazaelovi: Vezmi s sebou dar, jdi muži Božímu naproti a dotaž se skrze něj Hospodina slovy: Zotavím se z této nemoci? Chazael mu tedy šel naproti. Vzal s sebou dar, všelijaké dobré věci Damašku, náklad čtyřiceti velbloudů. Přišel, zastavil před ním a řekl: Tvůj syn, aramejský král Ben-hadad, mě k tobě poslal se slovy: Zotavím se z této nemoci? Elíša mu odpověděl: Jdi, řekni mu: Určitě se zotavíš, ale Hospodin mi ukázal, že jistě zemře. Jeho tvář strnula, předlouho na něj zíral a pak se muž Boží rozplakal. Chazael se zeptal: Proč můj pán pláče? On odpověděl: Protože vím, co zlého spácháš vůči synům Izraele. Jejich pevnosti pošleš do ohně, jejich mládence pozabíjíš mečem, jejich děti rozdrtíš a jejich těhotné rozpáráš. Chazael řekl: Jak by mohl tvůj otrok, pouhý pes, udělat něco tak velkého? Elíša odpověděl: Hospodin mi ukázal, že budeš králem nad Aramem. Pak odešel od Elíši a přišel ke svému pánu. Ten se ho zeptal: Co ti říkal Elíša? Odpověděl: Řekl mi, že se určitě zotavíš. Příštího dne se stalo, že vzal přikrývku, namočil do vody a rozprostřel na jeho tvář, takže zemřel. Chazael pak kraloval místo něj. V pátém roce vlády izraelského krále Jórama, syna Achabova, když byl Jóšafat judským králem, se stal judským králem král Jóram, syn Jóšafatův. Bylo mu třicet dva let, když se stal králem, a kraloval v Jeruzalémě osm let. Chodil po cestě izraelských králů, tak jak to činil dům Achabův, protože Achabova dcera byla jeho ženou. Páchal to, co je zlé v Hospodinových očích. Hospodin však nechtěl zničit Judu kvůli svému otroku Davidovi, protože mu slíbil, že dá jemu i jeho synům lampu po všechny dny. Za jeho dnů se Edómci vzbouřili proti judské moci a ustanovili nad sebou krále. Jóram tehdy přitáhl k Sáíru a s ním celá vozba. I stalo se, že v noci vstal a udeřil na Edómce, kteří obkličovali jej i velitele vozby; ale lid utekl ke svým stanům. Proto se vzbouřili Edómci proti judské moci až do tohoto dne. Tak se v té době vzbouřila i Libna. Ostatní Jóramovy činy a všechny věci, které činil, jsou zapsány v knize Letopisů judských králů. Jóram ulehl se svými otci a byl pohřben se svými otci v Městě Davidově. Po něm se stal králem jeho syn Achazjáš. V dvanáctém roce vlády izraelského krále Jórama, syna Achabova, se stal judským králem král Achazjáš, syn Jóramův. Achazjášovi bylo dvacet dva let, když se stal králem, a kraloval v Jeruzalémě jeden rok. Jeho matka se jmenovala Atalja, dcera izraelského krále Omrího. Chodil po cestě domu Achabova a páchal to, co je zlé v Hospodinových očích, jako dům Achabův, protože byl zetěm domu Achabova. Vytáhl s Jóramem, synem Achabovým, k Rámot-gileádu do boje proti aramejskému králi Chazaelovi, ale Aramejci Jórama ranili. Nato se vrátil král Jóram do Jizreelu, aby se vyléčil z ran, které mu Aramejci způsobili v Rámě, když bojoval s aramejským králem Chazaelem. Judský král Achazjáš, syn Jóramův, se přišel na Jórama, syna Achabova, do Jizreelu podívat, protože byl nemocný. Prorok Elíša zavolal jednoho z prorockých žáků a řekl mu: Přepásej svá bedra, vezmi si s sebou tuto lahvičku s olejem a jdi do Rámot-gileádu. Až tam přijdeš, vyhledej tam Jehúa, syna Jóšafata, syna Nimšího. Jdi, vezmi ho zprostřed jeho bratří a přiveď ho do nejzazšího pokoje. Pak vezmi lahvičku s olejem, vylej mu ho na hlavu a řekni: Toto praví Hospodin: Mažu tě za krále nad Izraelem. Nato otevři dveře a utíkej, na nic nečekej. A tak šel prorokův služebník do Rámot-gileádu. Když přišel, uviděl tam sedět spolu velitele vojska. Řekl: Mám pro tebe slovo, veliteli. Jehú se zeptal: Pro koho z nás? Odpověděl: Pro tebe, veliteli. Vstal, šel do domu a on vylil na jeho hlavu olej a řekl mu: Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Mažu tě za krále nad Hospodinovým lidem, nad Izraelem. Vybiješ dům Achaba, svého pána, a tak pomstím prolitou krev otroků proroků a prolitou krev všech Hospodinových otroků z ruky Jezábely. Vyhyne celý dům Achabův, vyhladím Achabovi močícího na stěnu, zadržovaného i propuštěného v Izraeli. Naložím s domem Achabovým jako s domem Jarobeáma, syna Nebatova, a s domem Baeši, syna Achijášova. A Jezábelu sežerou psi na dílu pole v Jizreelu a nebude, kdo by ji pohřbil. Pak otevřel dveře a utekl. Když Jehú vyšel k otrokům svého pána, zeptali se ho: Vše v pořádku? Proč k tobě přišel ten potřeštěnec? Odpověděl jim: Znáte toho muže a jeho řeči. Řekli mu: Klameš. Pověz nám to. Odpověděl: To a to mi řekl: Toto praví Hospodin: Mažu tě za krále nad Izraelem. Rychle vzali každý svůj šat, položili ho před něj na holé schody, zatroubili na beraní roh a volali: Jehú se stal králem. Tak se Jehú, syn Jóšafata, syna Nimšího, spikl proti Jóramovi. (Tehdy Jóram, on a celý Izrael, chránil Rámot-gileád před aramejským králem Chazaelem. Ale král Jóram se vrátil, aby se vyléčil v Jizreelu z ran, které mu způsobili Aramejci, když bojoval proti aramejskému králi Chazaelovi.) Jehú řekl: Jestliže je toto vaším přáním, ať nikdo neunikne z města, aby šel a oznámil to v Jizreelu. Jehú nasedl a jel do Jizreelu, protože tam Jóram ležel a judský král Achazjáš se přišel na Jórama podívat. Strážný stál na věži v Jizreelu a viděl přijíždět Jehúův houf. Řekl: Vidím houf lidí. Jóram nato řekl: Vezmi jezdce a pošli jim ho naproti; ať se zeptá, jestli je vše v pořádku. Jezdec na koni mu vyjel naproti a řekl: Takto se ptá král: Vše v pořádku? Jehú odpověděl: Co je ti do pořádku? Zařaď se za mě! Strážný oznámil: Posel dojel až k nim, ale nevrací se. Poslal druhého jezdce na koni. Přijel k nim a řekl: Takto se ptá král: Vše v pořádku? Jehú odpověděl: Co je ti do pořádku? Zařaď se za mě! Strážný oznámil: Přijel až k nim, ale nevrací se. Ta jízda vypadá jako jízda Jehúa, syna Nimšího. Žene se jako šílený. Jóram řekl: Zapřáhni. Zapřáhl jeho vůz a izraelský král Jóram i judský král Achazjáš vyjeli každý ve svém voze a jeli naproti Jehúovi. Potkali ho na poli Nábota Jizreelského. I stalo se, když Jóram uviděl Jehúa, že se zeptal: Vše v pořádku, Jehú? On odpověděl: Jaký pořádek, dokud jsou zde smilstva tvé matky Jezábely a její mnohá kouzla? Jóram obrátil koně, utíkal a volal na Achazjáše: Zrada, Achazjáši! Jehú napjal luk a zasáhl Jórama mezi ramena. Šíp mu pronikl srdcem a on klesl do vozu. Jehú řekl svému kapitánovi Bidkarovi: Vezmi ho a hoď na díl pole Nábota Jizreelského. Vzpomeň, jak jsme spolu jezdili ve spřežení za jeho otcem Achabem a Hospodin nad ním vynesl tento výnos: Jistě jsem včera spatřil prolitou krev Nábota a prolitou krev jeho synů, je Hospodinův výrok, a odplatím ti na tomto poli, je Hospodinův výrok. Nyní ho vezmi a hoď na to pole podle Hospodinova slova. Když to judský král Achazjáš viděl, utíkal směrem k Bét-haganu. Ale Jehú jej pronásledoval a řekl: Také toho zabijte. Ranili ho ve voze na svahu Gúru, který je u Jibleámu. Utekl sice do Megida, ale tam zemřel. Jeho otroci jej dovezli ve voze do Jeruzaléma a pohřbili ho v jeho hrobě s jeho otci v Městě Davidově. Achazjáš se stal králem nad Judou v jedenáctém roce vlády Jórama, syna Achabova. Jehú jel do Jizreelu. Když se o tom Jezábel doslechla, nalíčila si oči, upravila si hlavu a vyhlížela z okna. Když přijel Jehú do brány, zeptala se ho: Vše v pořádku, Zimrí, vrahu svého pána? Podíval se na okno a zavolal: Kdo je se mnou, kdo? Vyhlédli k němu dva nebo tři dvorní úředníci. Řekl: Shoďte ji. Shodili ji a její krev vystříkla na zeď a na koně a ti ji ušlapali. Pak vešel, a když se najedl a napil, řekl: Postarejte se o tu proklatou a pohřběte ji, vždyť je to královská dcera. Šli, aby ji pohřbili, ale nenašli ji, jenom lebku, nohy a ruce. Vrátili se a oznámili mu to. Řekl: Takové bylo Hospodinovo slovo, které promluvil prostřednictvím svého otroka Elijáše Tišbejského: Na území Jizreelu budou žrát psi tělo Jezábely. A Jezábelina mrtvola bude jako hnůj na povrchu země na území Jizreelu, takže nikdo nebude moci říct: Toto je Jezábel. Achab měl v Samaří sedmdesát synů. Jehú napsal dopisy a poslal je do Samaří jizreelským knížatům, starším a Achabovým vychovatelům se slovy: Nuže, jakmile se k vám dostane tento dopis – jsou u vás přece synové vašeho pána, jsou u vás vozy a koně, opevněné město a zbroj – vyhlédněte si toho nejlepšího a nejvhodnějšího ze synů svého pána, ustanovte ho na trůn jeho otce a bojujte za dům svého pána. Oni se však převelice báli; řekli si: Hle, dva králové před ním neobstáli, jak bychom mohli obstát my? Proto ten, kdo byl nad domem, i ten , kdo byl nad městem, starší i vychovatelé vzkázali Jehúovi: Jsme tvoji otroci a všechno, co nám řekneš, uděláme. Neustanovíme si nikoho králem, dělej, co je ti libo. Napsal jim druhý dopis se slovy: Jestliže jste se mnou a posloucháte můj hlas, vezměte hlavy mužů, synů svého pána, a přineste mi je zítra touto dobou do Jizreelu. Královských synů bylo sedmdesát mužů a byli u významných lidí města, kteří je vychovávali. I stalo se, když se k nim dostal dopis, vzali královské syny, pobili sedmdesát mužů, jejich hlavy položili do košů a poslali mu je do Jizreelu. Přišel posel a oznámil mu: Přinesli hlavy královských synů. On nato řekl: Složte je na dvě hromady u vchodu do brány až do rána. I stalo se ráno, že vyšel, postavil se a řekl všemu lidu: Jste nevinní. Hle, já jsem se spikl proti svému pánu a zabil jsem ho. Ale kdo zabil všechny tyto? Uznejte tedy, že nic z Hospodinova slova, které Hospodin promluvil proti domu Achabovu, nepadlo na zem. Hospodin učinil, jak promluvil prostřednictvím svého otroka Elijáše. A Jehú pobil všechny, kteří zůstali domu Achabovu v Jizreelu, všechny jeho významné lidi, přátele a kněze, až mu nezůstal nikdo, kdo by přežil. Potom vstal, odešel a šel do Samaří. Když byl na cestě u pastýřského Bét-ekedu, potkal Jehú bratry judského krále Achazjáše. Zeptal se: Kdo jste? Odpověděli: Jsme Achazjášovi bratři a přišli jsme se zeptat, jak se daří synům krále a synům královny. Řekl: Chyťte je živé. Chytili je živé a pobili je v jámě u Bét-ekedu, čtyřicet dva mužů; nikoho z nich neponechali. Když šel Jehú odtamtud, potkal Jónadaba, syna Rekábova, jak jde proti němu. Pozdravil ho a zeptal se ho: Je tvé srdce upřímné tak, jako je mé srdce upřímné vůči tvému srdci? Jónadab odpověděl: Je. Jestliže je, podej mi ruku. Podal mu ruku a on ho vzal k sobě do vozu. Pak řekl: Pojeď se mnou a podívej se na mou horlivost pro Hospodina. A nechal ho jet ve svém voze. Když přijel do Samaří, pobil všechny, kteří zůstali Achabovi v Samaří, zcela ho vyhladil, podle Hospodinova slova, které promluvil k Elijášovi. Nato Jehú shromáždil všechen lid a řekl jim: Achab sloužil Baalovi málo, Jehú mu bude sloužit víc. Nuže zavolejte ke mně všechny Baalovy proroky, všechny, kdo mu otročí, všechny jeho kněze, nikdo ať nechybí, protože chystám velký obětní hod pro Baala. Ten, kdo by chyběl, nezůstane naživu. Jehú však jednal lstivě, aby vyhubil ty, kdo otročili Baalovi. Jehú řekl: Nachystejte shromáždění pro Baala! A bylo svoláno. Jehú vzkázal do celého Izraele a přišli všichni, kdo otročili Baalovi, nezůstal nikdo, kdo by nepřišel. Přišli do Baalova domu a Baalův dům se naplnil hlava na hlavu. Jehú řekl tomu, kdo byl nad šatnou: Přines oděv pro všechny, kdo otročí Baalovi. Přinesl jim oděv. Jehú s Jónadabem, synem Rekábovým, přišel do Baalova domu a řekl těm, kdo otročili Baalovi: Porozhlédněte se a podívejte se, zdali tu s vámi není někdo z otroků Hospodinových, zda-li jsou zde jenom ti, kdo otročí Baalovi. Když vešli obětovat oběti a zápaly, Jehú připravil venku osmdesát mužů a řekl: Ten, kdo by nechal uniknout někoho z mužů, jež přivedu do vašich rukou, svým životem zaplatí za jeho život. I stalo se, když skončilo konání zápalné oběti, že řekl Jehú běžcům a kapitánům: Jděte a pobíjejte je, ať nikdo neodejde. Běžci a kapitáni je pobili ostřím meče a vyhodili ven; a pak šli do vnitřku Baalova domu. Vynesli posvátné sloupy Baalova domu a spálili je. Strhli Baalův posvátný sloup, strhli Baalův dům a učinili ho latrínou, jak je tomu až dodnes. Tak vyhladil Jehú Baala z Izraele. Ovšem od hříchů Jarobeáma, syna Nebatova, který svedl Izrael k hříchu, se Jehú neodvrátil – od zlatých telat, která byla v Bét-elu a v Danu. Hospodin řekl Jehúovi: Protože jsi jednal dobře a vykonal to, co je správné v mých očích, a naložil jsi s domem Achabovým právě tak, jak bylo v mém srdci, tvoji synové budou sedět na izraelském trůnu do čtvrtého pokolení. Jehú však nedbal na to, aby chodil celým svým srdcem podle zákona Hospodina, Boha Izraele, a neodvrátil se od hříchů Jarobeáma, který svedl Izrael k hříchu. V den onen začal Hospodin osekávat Izrael. Chazael je pobíjel na celém území Izraele od Jordánu na východ slunce, celou zemi Gileád, zemi Gádovců, Rúbenovců a Manasesovců, od Aróeru u potoka Arnónu, ke Gileádu a Bášanu. Ostatní Jehúovy činy, všechny věci, které činil a všechny jeho udatné skutky, jsou zapsány v knize Letopisů izraelských králů. I ulehl Jehú se svými otci a pohřbili ho v Samaří. Po něm se stal králem jeho syn Jóachaz. Doba, po kterou Jehú kraloval nad Izraelem v Samaří, byla dvacet osm let. Když Atalja, matka Achazjášova, viděla, že její syn zemřel, povstala a zahubila všechno královské potomstvo. Ale Jóšeba, dcera krále Jórama, sestra Achazjášova, vzala Jóaše, syna Achazjášova, ukradla ho zprostřed královských synů, kteří byli usmrcováni, a dala jej i jeho kojnou do ložnice. Skryli ho před Ataljou, takže nebyl usmrcen. Byl s ní v Hospodinově domě ukryt po šest let, zatímco Atalja kralovala nad zemí. V sedmém roce Jójada poslal posly, nechal přivést velitele nad sty, Karijce a běžce a zavedl je k sobě do Hospodinova domu. Uzavřel s nimi smlouvu a zapřisáhl je v Hospodinově domě. Pak jim ukázal královského syna. Přikázal jim: Uděláte toto: Třetina z vás, kteří přicházíte v sobotu, budete na stráži královského paláce, třetina v bráně Súr a třetina v bráně za běžci – budete střídavě konat stráž domu. Dvě družiny z vás, všichni, kteří odcházíte v sobotu, budou konat stráž v Hospodinově domě pro krále. Obklopíte krále, každý se zbraní v ruce, a ten, kdo by prolomil řady, bude usmrcen. Buďte s králem při jeho vycházení i vcházení. Velitelé nad sty učinili všechno tak, jak přikázal kněz Jójada: Každý si vzal své muže – ty, kteří přicházejí v sobotu do služby, s těmi, kteří odcházejí v sobotu ze služby – a šli ke knězi Jójadovi. Kněz dal velitelům nad sty kopí a štíty krále Davida, které byly v Hospodinově domě. Běžci stáli okolo krále každý se zbraní v ruce od pravé strany domu až k levé straně domu, u oltáře i u domu. Jójada vyvedl králova syna, vložil na něj korunu a předal mu svědectví; ustanovili ho králem a pomazali ho, tleskali rukama a volali: Ať žije král! Když Atalja uslyšela halas běžců a lidu, přišla k lidu do Hospodinova domu. Rozhlédla se a uviděla krále stojícího u sloupu, jak bylo zvykem, a velitele a trubače u krále i všechen lid země, jak se raduje a troubí na trubky. Atalja roztrhla své roucho a volala: Spiknutí, spiknutí! Kněz Jójada dal příkaz velitelům nad sty ustanoveným nad vojskem a řekl jim: Vyveďte ji z domu mezi řadami a toho, kdo půjde za ní, usmrťte mečem; kněz totiž řekl: Ať není usmrcena v Hospodinově domě. Vztáhli na ni ruce a šla cestou, kudy vcházejí koně do královského paláce, a tam byla usmrcena. Jójada pak uzavřel smlouvu mezi Hospodinem a králem a lidem, že budou Hospodinovým lidem, a také mezi králem a lidem. Všechen lid země vešel do Baalova domu a strhli ho; jeho oltáře a jeho obrazy zcela roztřískali a Baalova kněze Matána před oltáři zabili. Kněz Jójada ustanovil nad Hospodinovým domem dozorce. Vzal velitele nad sty, Karijce, běžce a všechen lid země a odvedli krále z Hospodinova domu a šli bránou běžců do královského paláce. I usedl na královský trůn. Všechen lid země se radoval a město mělo klid. Atalju usmrtili mečem v královském domě. Jóašovi bylo sedm let, když se stal králem. V sedmém roce vlády Jehúa se Jóaš stal králem a kraloval v Jeruzalémě čtyřicet let. Jeho matka se jmenovala Sibja z Beer-šeby. Jóaš činil po všechny své dny to, co je správné v Hospodinových očích, jak ho učil kněz Jójada. Ovšem návrší nebyla odstraněna, lid na návrších dál obětoval a pálil kadidlo. Jóaš řekl kněžím: Všechno stříbro ze svatých věcí, které bude přineseno do Hospodinova domu – stříbro procházejícího muže, stříbro lidí, jeho hodnota, všechno stříbro, které se někdo rozhodne dobrovolně přinést do Hospodinova domu – ať si berou kněží, každý od svého pokladníka, a ať opravují poškození domu, každé poškození, které se tam najde. I stalo se v dvacátém třetím roce vlády krále Jóaše, že kněží neopravovali poškození domu. Král Jóaš zavolal kněze Jójadu a další kněze a řekl jim: Proč neopravujete poškození domu? Již nebudete brát stříbro od svých pokladníků, pokud ho nechcete dávat na opravu poškození domu. Kněží souhlasili, že nebudou brát stříbro od lidu a také nebudou opravovat poškození domu. Kněz Jójada vzal jednu truhlu, vyvrtal do víka díru a dal ji vedle oltáře, napravo, kudy se vchází do Hospodinova domu. Kněží, strážci prahu, tam dávali všechno stříbro přinesené do Hospodinova domu. I stalo se, když viděli, že je v truhle příliš mnoho stříbra, přišel královský písař a velekněz, zabalili a spočítali stříbro, které se v Hospodinově domě nacházelo. Pak dávali odvážené stříbro do rukou dílovedoucích ustanovených nad Hospodinovým domem a ti ho rozdělovali tesařům a stavitelům, kteří pracovali na Hospodinově domě, zedníkům a kameníkům, na nákup dřeva a tesaných kamenů k opravě poškození Hospodinova domu a na každý výdaj na opravení domu. Ze stříbra přineseného do Hospodinova domu se ovšem nedělaly stříbrné číše, nůžky na knoty, misky, trubky, žádné zlaté ani stříbrné předměty v Hospodinově domě, ale dávalo se dílovedoucím a ti z něj opravovali Hospodinův dům. Od mužů, kterým dávali stříbro do rukou, aby je dali dílovedoucím, nepožadovali vyúčtování, protože jednali poctivě. Stříbro z obětí za vinu a stříbro z obětí za hřích nebylo přinášeno do Hospodinova domu, patřilo kněžím. Tehdy vytáhl aramejský král Chazael, bojoval proti Gatu a dobyl ho. Pak se Chazael rozhodl vytáhnout proti Jeruzalému. Nato vzal judský král Jóaš všechny svaté věci, které posvětili jeho otcové, judští králové Jóšafat, Jóram a Achazjáš, a své vlastní svaté věci i všechno zlato, které se nacházelo v pokladnicích domu Hospodinova i domu královského, a poslal to aramejskému králi Chazaelovi. Ten od Jeruzaléma odtáhl. Ostatní Jóašovy činy, všechny věci, které činil, jsou zapsány v knize Letopisů judských králů. Avšak jeho otroci povstali, zosnovali spiknutí a zabili Jóaše v Bét-Miló na sestupu do Sily. Zabili ho jeho otroci Józabad, syn Šimeátin, a Józabad, syn Šómerův. Zemřel a pohřbili ho s jeho otci v Městě Davidově. Po něm se stal králem jeho syn Amasjáš. V dvacátém třetím roce vlády judského krále Jóaše, syna Achazjášova, se stal králem nad Izraelem v Samaří Jóachaz, syn Jehúův; kraloval sedmnáct let. Páchal to, co je zlé v Hospodinových očích, a následoval hříchy Jarobeáma, syna Nebatova, který svedl Izrael k hříchu, a neodvrátil se od nich. Tehdy vzplál Hospodinův hněv proti Izraeli a vydal je po všechny ty dny do ruky aramejského krále Chazaela a do ruky Ben-hadada, syna Chazaelova. Jóachaz se snažil udobřit Hospodinovu tvář a Hospodin ho vyslyšel, protože viděl útlak Izraele, jak je aramejský král utlačoval. Hospodin dal Izraeli zachránce, takže vyšli zpod moci Aramejců; a synové Izraele bydleli jako dříve ve svých stanech. Neodvrátili se ovšem od hříchů domu Jarobeáma, který svedl Izrael k hříchu, ale následovali je. Také posvátný kůl zůstal stát v Samaří. Neponechal Jóachazovi vojenský lid, pouze padesát jezdců, deset vozů a deset tisíc pěšáků, neboť aramejský král je zničil a učinil je jako prach k zadupání. Ostatní Jóachazovy činy a všechny věci, které činil, a jeho udatné skutky jsou zapsány v knize Letopisů izraelských králů. Jóachaz ulehl se svými otci a pohřbili ho v Samaří. Po něm se stal králem jeho syn Jóaš. V třicátém sedmém roce vlády judského krále Jóaše se stal králem nad Izraelem v Samaří Jóaš, syn Jóachazův. Kraloval šestnáct let. Páchal to, co je zlé v Hospodinových očích, neodvrátil se od všech hříchů Jarobeáma, syna Nebatova, který svedl Izrael k hříchu, ale následoval je. Ostatní Jóašovy činy, všechny věci, které činil, a jeho udatné skutky, jak bojoval s judským králem Amasjášem, jsou zapsány v knize Letopisů izraelských králů. Jóaš ulehl se svými otci a na jeho trůn usedl Jarobeám. Jóaš byl pohřben v Samaří s izraelskými králi. Elíša onemocněl nemocí, na kterou měl zemřít. Přišel k němu izraelský král Jóaš a rozplakal se nad ním. Řekl: Můj otče, můj otče! Vozbo Izraele a jeho jezdci. Elíša mu řekl: Vezmi luk a šípy. Vzal si luk a šípy. Potom řekl izraelskému králi: Vlož svou ruku na luk. Vložil svou ruku a Elíša položil své ruce na ruce královy. Řekl: Otevři okno na východ. Otevřel a Elíša řekl: Vystřel. Vystřelil a Elíša řekl: Šíp Hospodinovy záchrany a šíp záchrany proti Aramejcům. Zcela pobiješ Aramejce u Afeku. Pak řekl: Vezmi si šípy. Vzal si je a Elíša řekl izraelskému králi: Udeř do země. Udeřil třikrát a přestal. Muž Boží se na něj rozhněval a řekl: Měl jsi udeřit pětkrát nebo šestkrát. Tak bys zcela pobil Aramejce. Nyní pobiješ Aramejce třikrát. Elíša zemřel a pohřbili ho. Na počátku roku pronikly do země loupežné hordy Moábců. Jednou se stalo, že pohřbívali nějakého muže, když tu uviděli loupežnou hordu. Hodili toho muže do Elíšova hrobu a šli. Jakmile se ten muž dotkl Elíšových kostí, ožil a postavil se na nohy. Aramejský král Chazael utlačoval Izrael po všechny Jóachazovy dny. Ale Hospodin jim byl milostiv, slitoval se nad nimi a pohleděl na ně kvůli své smlouvě s Abrahamem, Izákem a Jákobem; nechtěl je zničit a dosud je od sebe neodvrhl. Aramejský král Chazael zemřel a po něm se stal králem jeho syn Ben-hadad. Jóaš, syn Jóachazův, znovu vzal z ruky Ben-hadada, syna Chazaelova, města, která vzal z ruky jeho otce Jóachaza. Třikrát ho Jóaš pobil v boji a získal zpět izraelská města. V druhém roce vlády izraelského krále Jóaše, syna Jóachazova, se stal králem Amasjáš, syn judského krále Jóaše. Bylo mu dvacet pět let, když se stal králem, a kraloval v Jeruzalémě dvacet devět let. Jeho matka se jmenovala Jóadan z Jeruzaléma. Činil to, co je správné v Hospodinových očích, ovšem ne jako jeho otec David. Jednal stejně jako jednal jeho otec Jóaš. Ovšem návrší nebyla odstraněna, lid na návrších dál obětoval a pálil kadidlo. I stalo se, když bylo království pevně v jeho ruce, že pobil své otroky, kteří zabili krále, jeho otce. Ale syny těch, kdo ho zabili, neusmrtil, jak je napsáno v knize Mojžíšova zákona, že přikázal Hospodin: ať nejsou usmrceni otcové kvůli synům a synové ať nejsou usmrceni kvůli otcům, ale každý ať je usmrcen za svůj hřích. Pobil deset tisíc Edómců v Solném údolí a zmocnil se v boji též Sély a pojmenoval ji Jokteel, jak je tomu dodnes. Tehdy poslal Amasjáš posly k izraelskému králi Jóašovi, synu Jóachaza, synu Jehúa, se slovy: Pojď, střetneme se tváří v tvář. Izraelský král Jóaš vzkázal judskému králi Amasjášovi: Libanonské trní vzkázalo libanonskému cedru: Dej svou dceru mému synovi za ženu. Polní zvěř libanonská prošla a pošlapala to trní. Protože jsi pobil Edómce, pozvedlo se tvé srdce. Oslavuj a zůstaň doma. Proč by ses měl zaplétat se zlem a padnout ty a Juda s tebou? Ale Amasjáš neposlechl. Izraelský král Jóaš vytáhl a střetli se tváří v tvář s judským králem Amasjášem v Bét-šemeši v Judsku. Juda byl od Izraele poražen a všichni utíkali ke svým stanům. Judského krále Amasjáše, syna Jóaše, syna Achazjášova, chytil izraelský král Jóaš v Bét-šemeši. Pak přitáhl do Jeruzaléma a protrhl jeruzalémské hradby od Efrajimské brány až k bráně Rohové, na čtyři sta loket. Pobral všechno zlato a stříbro a všechny předměty, které se nacházely v Hospodinově domě a v pokladnicích královského paláce, i rukojmí a vrátil se do Samaří. Ostatní Jóašovy činy, které činil a jeho udatné skutky, jak bojoval s judským králem Amasjášem, jsou zapsány v knize Letopisů izraelských králů. Jóaš ulehl se svými otci a byl pohřben v Samaří s izraelskými králi. Po něm se stal králem jeho syn Jarobeám. Judský král Amasjáš, syn Jóašův, žil po smrti izraelského krále Jóaše, syna Jóachazova, patnáct let. Ostatní Amasjášovy činy jsou zapsány v knize Letopisů judských králů. Zosnovali však proti němu v Jeruzalémě spiknutí, a tak utekl do Lakíše. Poslali však za ním do Lakíše a usmrtili ho tam. Naložili ho pak na koně a byl pohřben se svými otci v Jeruzalémě, Městě Davidově. Všechen judský lid vzal Azarjáše, kterému bylo šestnáct let, a ustanovili ho králem místo jeho otce Amasjáše. On vystavěl Élat a vrátil ho Judsku potom, co král Amasjáš ulehl se svými otci. V patnáctém roce vlády judského krále Amasjáše, syna Jóašova, se stal králem v Samaří Jarobeám, syn izraelského krále Jóaše. Kraloval čtyřicet jedna let. Páchal to, co je zlé v Hospodinových očích, neodvrátil se od všech hříchů Jarobeáma, syna Nebatova, který svedl Izrael k hříchu. On získal zpět izraelské území od Lebo-Chamátu až k moři Araby, podle slova Hospodina, Boha Izraele, které promluvil prostřednictvím svého otroka Jonáše, syna Amítajova, proroka z Gat-chéferu. Neboť Hospodin viděl soužení Izraele, jež bylo velmi trpké – nebylo zadržovaného ani propuštěného, Izrael neměl pomocníka. Hospodin nevyhlásil, že vymaže jméno Izrael zpod nebes, a proto je zachránil prostřednictvím Jarobeáma, syna Jóašova. Ostatní Jarobeámovy činy, všechny věci, které činil, i jeho udatné skutky, jak bojoval a získal zpět Damašek a Chamát pro Judu v Izraeli, jsou zapsány v knize Letopisů izraelských králů. Jarobeám ulehl se svými otci, s izraelskými králi. Po něm se stal králem jeho syn Zekarjáš. V dvacátém sedmém roce vlády izraelského krále Jarobeáma se stal judským králem Azarjáš, syn Amasjášův. Bylo mu šestnáct let, když se stal králem, a kraloval v Jeruzalémě padesát dva let. Jeho matka se jmenovala Jekolja z Jeruzaléma. Činil to, co je správné v Hospodinových očích, stejně jako to činil jeho otec Amasjáš. Ovšem návrší nebyla odstraněna, lid na návrších dál obětoval a pálil kadidlo. Hospodin zasáhl krále, takže byl postižen malomocenstvím až do dne své smrti. Bydlel v odděleném domě a králův syn Jótam byl nad palácem a soudil lid země. Ostatní Azarjášovy činy a všechny věci, které činil, jsou zapsány v knize Letopisů judských králů. Azarjáš ulehl se svými otci a pohřbili ho s jeho otci v Městě Davidově. Po něm se stal králem jeho syn Jótam. V třicátém osmém roce vlády judského krále Azarjáše se stal králem nad Izraelem v Samaří Zekarjáš, syn Jarobeámův. Kraloval šest měsíců. Páchal to, co je zlé v Hospodinových očích, tak jako to činil jeho otec. Neodvrátil se od hříchů Jarobeáma, syna Nebatova, který svedl Izrael k hříchu. Spikl se proti němu Šalúm, syn Jábešův; ubil ho před lidem, usmrtil ho a stal se po něm králem. Ostatní Zekarjášovy činy jsou zapsány v knize Letopisů izraelských králů. Takové bylo Hospodinovo slovo, které promluvil k Jehúovi: Tvoji synové do čtvrté generace budou sedět na izraelském trůnu. A stalo se tak. Šalúm, syn Jábešův, se stal králem v třicátém devátém roce vlády judského krále Uzijáše. Kraloval v Samaří jeden měsíc. Pak Menachém, syn Gadíův, vytáhl z Tirsy a přišel do Samaří; ubil v Samaří Šalúma, syna Jábešova, usmrtil ho a stal se po něm králem. Ostatní Šalúmovy činy i spiknutí, které zosnoval, jsou zapsány v knize Letopisů izraelských králů. Tehdy z Tirsy Menachém vybil Tifsach, všechno, co bylo v něm, i jeho území, protože mu neotevřeli. Vybil ho a všechny jeho těhotné rozpáral. V třicátém devátém roce vlády judského krále Azarjáše se stal králem nad Izraelem Menachém, syn Gadíův. Kraloval v Samaří deset let. Páchal to, co je zlé v Hospodinových očích. Po všechny své dny se neodvrátil od hříchů Jarobeáma, syna Nebatova, který svedl Izrael k hříchu. Asyrský král Púl přitáhl proti zemi. Menachém dal Púlovi tisíc talentů stříbra, aby jeho ruce byly s ním a království se tak v jeho ruce upevnilo. Menachém vybral to stříbro na Izraeli, ode všech zámožných lidí, aby dal asyrskému králi padesát šekelů stříbra za jednoho muže. Asyrský král se vrátil a nezůstal tam v zemi. Ostatní Menachémovy činy, všechny věci, které činil, jsou zapsány v knize Letopisů izraelských králů. Menachém ulehl se svými otci. Po něm se stal králem jeho syn Pekachjáš. V padesátém roce vlády judského krále Azarjáše se stal králem nad Izraelem Pekachjáš, syn Menachémův. Kraloval v Samaří dva roky. Páchal to, co je zlé v Hospodinových očích. Neodvrátil se od hříchů Jarobeáma, syna Nebatova, který svedl Izrael k hříchu. Spikl se proti němu jeho kapitán Pekach, syn Remaljášův. Ubil ho v Samaří v pevnosti královského domu s Argóbem a Arjéem. Bylo s ním padesát mužů ze synů Gileádových. Usmrtil ho a stal se králem místo něj. Ostatní Pekachjášovy činy a všechny věci, které činil, jsou zapsány v knize Letopisů izraelských králů. V padesátém druhém roce vlády judském krále Azarjáše se stal králem nad Izraelem Pekach, syn Remaljášův. Kraloval v Samaří dvacet let. Páchal to, co je zlé v Hospodinových očích. Neodvrátil se od hříchů Jarobeáma, syna Nebatova, který svedl Izrael k hříchu. Ve dnech izraelského krále Pekacha přitáhl asyrský král Tiglat-pileser a zabral Ijón, Ábel-bét-maaku, Janóach, Kedeš, Chasór, Gileád, Galileu a celé území Neftalí a odvedl obyvatele do Asýrie. Hóšea, syn Élův, zosnoval spiknutí proti Pekachovi, synu Remaljášovu, a ubil ho, usmrtil ho a v dvacátém roce vlády Jótama, syna Uzijášova, se stal králem místo něj. Ostatní Pekachovy činy a všechny věci, které činil, jsou zapsány v knize Letopisů izraelských králů. V druhém roce vlády izraelského krále Pekacha, syna Remaljášova, se stal judským králem Jótam, syn Uzijášův. Bylo mu dvacet pět let, když se stal králem, a kraloval v Jeruzalémě šestnáct let. Jeho matka se jmenovala Jerúša, dcera Sádokova. Činil to, co je správné v Hospodinových očích, jednal stejně jako jednal jeho otec Uzijáš. Ovšem návrší nebyla odstraněna, lid na návrší dál obětoval a pálil kadidlo. On postavil Horní bránu Hospodinova domu. Ostatní Jótamovy činy, které činil, jsou zapsány v knize Letopisů judských králů. V oněch dnech začal Hospodin posílat proti Judovi aramejského krále Resína a Pekacha, syna Remaljášova. Jótam ulehl se svými otci a byl pohřben se svými otci v městě svého otce Davida. Po něm se stal králem jeho syn Achaz. V sedmnáctém roce vlády Pekacha, syna Remaljášova, se stal judským králem Achaz, syn Jótamův. Achazovi bylo dvacet let, když se stal králem, a kraloval v Jeruzalémě šestnáct let. Nečinil to, co je správné v očích Hospodina, jeho Boha, jako to činil jeho otec David. Chodil po cestě izraelských králů, a dokonce provedl svého syna ohněm podle ohavností pohanských národů, které Hospodin před syny Izraele vyhnal. Obětoval a pálil kadidlo na návrších a na kopcích a pod každým zeleným stromem. Tehdy vytáhl aramejský král Resín a izraelský král Pekach, syn Remaljášův, do boje proti Jeruzalému; oblehli Achaza, ale nemohli ho dobýt. V oné době získal aramejský král Resín pro Aramejce zpět Elót a Judejce z Elótu vyhnal. Do Élatu přišli Edómci a sídlí tam až dodnes. Achaz poslal posly asyrskému králi Tiglat-pileserovi se slovy: Jsem tvůj otrok a tvůj syn. Vytáhni a zachraň mě z ruky krále aramejského a z ruky krále izraelského, kteří povstali proti mně. Achaz vzal stříbro a zlato, které se nacházelo v Hospodinově domě a v pokladnicích královského paláce, a poslal to jako dar asyrskému králi. Asyrský král ho uposlechl. Asyrský král vytáhl proti Damašku, zmocnil se ho, jeho obyvatele odvedl do Kíru a Resína usmrtil. Král Achaz se vydal asyrskému králi Tiglat-pileserovi do Damašku naproti a uviděl oltář, který byl v Damašku. Král Achaz poslal knězi Urijášovi náčrt oltáře i plán pro celé jeho zpracování. Kněz Urijáš postavil oltář zcela podle toho, co poslal král Achaz z Damašku. Tak to kněz Urijáš udělal dříve, nežli král Achaz přišel z Damašku. Když král z Damašku přišel, uviděl oltář, přistoupil k oltáři a přinesl na něm oběti. Obětoval svou zápalnou a přídavnou oběť, vylil svou litou oběť a pokropil oltář krví ze svých pokojných obětí. Bronzový oltář, který byl před Hospodinem, přemístil z průčelí domu (mezi novým oltářem a Hospodinovým domem) a dal ho na severní stranu od nového oltáře. Král Achaz pak přikázal knězi Urijášovi: Na velkém oltáři obětuj ranní zápalnou oběť a večerní přídavnou oběť, zápalnou a přídavnou oběť krále a zápalnou oběť všeho lidu země, jejich přídavnou oběť i jejich litou oběť. Pokrop jej veškerou krví zápalné oběti a veškerou krví obětního hodu. Bronzový oltář mi bude k vyhledávání. Kněz Urijáš udělal všechno tak, jak mu král Achaz přikázal. Král Achaz usekl postranice podstavců a odstranil z nich nádrže; sundal také moře z bronzových býků, kteří byli pod ním, a dal ho na kamenný chodník. Též sobotní krytou chodbu, která byla v domě postavena, i královský vnější vchod odstranil z Hospodinova domu kvůli asyrskému králi. Ostatní Achazovy činy, které činil, jsou zapsány v knize Letopisů judských králů. Achaz ulehl se svými otci a byl pohřben se svými otci v Městě Davidově. Po něm se stal králem jeho syn Chizkijáš. V dvanáctém roce vlády judského krále Achaza se stal králem nad Izraelem v Samaří Hóšea, syn Élův. Kraloval devět let. Páchal to, co je zlé v Hospodinových očích, ovšem ne jako izraelští králové, kteří byl před ním. Vytáhl proti němu asyrský král Šalmaneser. Hóšea se stal jeho otrokem a odváděl mu dávky. Asyrský král však odhalil Hóšeovo spiknutí, že totiž poslal posly k egyptskému králi Sóovi a neodvedl asyrskému králi dávku jako každý rok. Proto ho asyrský král zadržel a spoutal ho v žaláři. Asyrský král táhl celou zemí, přitáhl k Samaří a tři roky ho obléhal. V devátém roce Hóšeovy vlády asyrský král Samaří dobyl, odvedl Izraelce do Asýrie a usídlil je v Chalachu, u řeky Chabóru v Gózanu a v městech médských. Stalo se to, protože synové Izraele hřešili proti Hospodinu, svému Bohu, který je vyvedl z egyptské země, z područí faraona, egyptského krále. Báli se jiných bohů a žili podle náboženských zvyklostí národů, které Hospodin před syny Izraele vyhnal, a podle ustanovení izraelských králů, která ustanovili. Synové Izraele konali proti Hospodinu, svému Bohu, nesprávné věci, a ve všech svých městech – od strážní věže až po opevněné město – si postavili návrší. Posvátné sloupy a posvátné kůly si postavili na každém vyvýšeném návrší a pod každým zeleným stromem. Tam na každém návrší pálili oběti jako národy, které před nimi Hospodin odvedl, a páchali zlé věci, aby Hospodina provokovali k hněvu. Sloužili bůžkům, o kterých Hospodin řekl: Nic takového nedělejte. Hospodin varoval Izrael a Judu prostřednictvím všech proroků a všech vidoucích slovy: Odvraťte se od svých zlých cest a zachovávejte mé příkazy, má ustanovení zcela podle zákona, který jsem přikázal vašim otcům a který jsem jim poslal prostřednictvím svých otroků proroků. Neposlouchali však, nýbrž zatvrdili svou šíji jako jejich otcové, kteří nevěřili Hospodinu, svému Bohu. Zavrhli jeho ustanovení a jeho smlouvu, kterou uzavřel s jejich otci, i jeho napomenutí, kterými je napomínal. Chodili za nicotností a nicotností se stali, i za národy, které byly kolem nich a o nichž Hospodin přikázal, aby nejednali jako oni. Opustili všechny příkazy Hospodina, svého Boha, a udělali si lité modly, dvě telata, i posvátné kůly a klaněli se celému nebeskému zástupu a sloužili Baalovi. Prováděli své syny a dcery ohněm, zabývali se věštěním a znameními, zaprodali se, aby páchali to, co je zlé v Hospodinových očích, a tak ho provokovali k hněvu. Hospodin se na Izrael velmi rozhněval, odstranil jej od své tváře; zůstal jenom sám kmen Juda. Ani Juda však nezachoval příkazy Hospodina, svého Boha. Žili podle náboženských zvyklostí, které si Izrael ustanovil. Hospodin zavrhl celé potomstvo Izraele, pokořil je a vydal je do ruky pustošitelů, až je od sebe odvrhl. Když odtrhl Izrael od domu Davidova, ustanovili si králem Jarobeáma, syna Nebatova. Jarobeám odvedl Izrael od následování Hospodina a svedl ho k velkému hříchu. Synové Izraele pak následovali všechny hříchy Jarobeámovy, které páchal, a neodvrátili se od nich. Nakonec Hospodin odstranil Izrael od své tváře, jak řekl prostřednictvím všech svých otroků proroků, a odvedl Izrael z jeho země do Asýrie, jak je tomu dodnes. Asyrský král přivedl lid z Babylona, z Kútu, Avy, Chamátu a Sefarvajimu a usídlil ho v samařských městech místo synů Izraele; obsadili Samaří a pobývali v jeho městech. I stalo se na počátku, co tam sídlili, že se nebáli Hospodina a Hospodin mezi ně poslal lvy a ti mezi nimi zabíjeli. Tehdy řekli asyrskému králi: Národy, které jsi odvedl a usídlil v samařských městech, neznají nařízení Boha té země. Poslal mezi ně lvy a ti je usmrcují, protože neznají nařízení Boha té země. Asyrský král přikázal: Přiveďte tam jednoho z kněží, které jste odtamtud odvedli. Ať jde, pobývá tam a ať je vyučuje nařízení Boha té země. Přišel tedy jeden z kněží, kteří byli odvedeni ze Samaří, pobýval v Bét-elu a učil je, jak se mají bát Hospodina. Každý národ si udělal své bohy a položili je ve svatyních návrší, které udělali Samařané; každý národ to udělal ve svých městech, kde pobývali. Muži z Babylonu si udělali Sukót-benóta, muži z Kútu si udělali Nergala, muži z Chamátu si udělali Ašímu. Avíjci si udělali Nibchaza a Tartaka, Sefarvajimci spalovali své syny ohněm Adramelekovi a Anamelekovi, bohu Sefarvajimu. Báli se Hospodina, ale udělali si ze své spodiny kněze návrší. Ti za ně jednali ve svatyních návrší. Báli se Hospodina, ale otročili svým bohům podle nařízení národů, odkud byli odvedeni. Dodnes jednají podle dřívějších nařízení, nebojí se Hospodina a nejednají podle ustanovení, nařízení, zákona a příkazů, které Hospodin přikázal synům Jákoba, jemuž dal jméno Izrael. Hospodin s nimi uzavřel smlouvu a přikázal jim: Nebojte se jiných bohů, neklaňte se jim, neslužte jim a neobětujte jim; ale jenom Hospodina, který vás vyvedl z egyptské země velkou silou a vztaženou paží – toho se bojte, jemu se klaňte a jemu obětujte. Ta ustanovení, nařízení, zákony a příkazy, které vám napsal, zachovávejte a plňte po všechny dny. Nebojte se jiných bohů. Na smlouvu, kterou s vámi uzavřel, nezapomínejte. Nebojte se jiných bohů, ale jenom Hospodina, svého Boha, se bojte a on vás vysvobodí z ruky všech vašich nepřátel. Neposlechli, ale jednali podle svých dřívějších nařízení. Tyto národy se bály Hospodina, ale otročily svým tesaným modlám; ano i jejich synové a synové jejich synů jednali tak, jako jednali jejich otcové, jak je tomu dodnes. V třetím roce vlády izraelského krále Hóšey, syna Élova, se stal judským králem Chizkijáš, syn Achazův. Bylo mu dvacet pět let, když se stal králem, a kraloval v Jeruzalémě dvacet devět let. Jeho matka se jmenovala Abí, dcera Zekarjášova. Činil to, co je správné v Hospodinových očích, stejně jako to činil jeho otec David. Odstranil návrší, roztřískal sloupy a pokácel posvátné kůly. Rozbil též bronzového hada, kterého udělal Mojžíš, protože až do oněch dnů mu synové Izraele obětovali. Nazývali ho Nechuštán. Důvěřoval Hospodinu, Bohu Izraele. Po něm nebyl nikdo jemu podobný mezi všemi judskými králi, ani před ním nebyli žádní takoví. Přilnul k Hospodinu, neodvrátil se od něj a zachovával jeho příkazy, které dal Hospodin Mojžíšovi. Hospodin byl s ním a kamkoli šel, měl úspěch. Vzbouřil se proti asyrskému králi a nesloužil mu. Pobil Pelištejce až ke Gaze a jejímu území, od strážní věže až k opevněnému městu. I stalo se ve čtvrtém roce vlády krále Chizkijáše – to byl sedmý rok vlády izraelského krále Hóšey, syna Élova, že vytáhl asyrský král Šalmaneser proti Samaří a oblehl je. Dobyli ho po třech letech; v šestém roce vlády Chizkijáše, ten byl devátý rok vlády izraelského krále Hóšey, bylo Samaří dobyto. Asyrský král odvedl Izraelce do Asýrie a přivedl je do Chalachu a k řece Chabóru v Gózanu a do měst médských, protože neuposlechli Hospodina, svého Boha, ale přestoupili jeho smlouvu a všechno, co přikázal Mojžíš, otrok Hospodinův, neposlouchali a neplnili to. Ve čtrnáctém roce vlády krále Chizkijáše vytáhl asyrský král Sancheríb proti všem opevněným judským městům a zmocnil se jich. Judský král Chizkijáš vzkázal asyrskému králi do Lakíše: Prohřešil jsem se. Odvrať se ode mě a cokoli na mě vložíš, ponesu. Asyrský král judskému králi Chizkijášovi uložil tři sta talentů stříbra a třicet talentů zlata. Chizkijáš vydal všechno stříbro, které se nacházelo v Hospodinově domě a v pokladnicích královského paláce. V oné době osekal Chizkijáš dveře Hospodinova chrámu a obložení, která judský král Chizkijáš sám potáhl, a dal je asyrskému králi. Asyrský král poslal vojevůdce, vrchního úředníka a nejvyššího číšníka z Lakíše ke králi Chizkijášovi s ohromným vojskem do Jeruzaléma. Vytáhli a přišli k Jeruzalému; vytáhli, přišli a zastavili se u strouhy Horního rybníka na silnici k Valchářovu poli. Zavolali krále; vyšli k nim Eljakím, syn Chilkijášův, který byl nad domem, písař Šebna a kancléř Jóach, syn Asafův. Nejvyšší číšník jim řekl: Povězte Chizkijášovi: Toto praví veliký král, král asyrský: Co to je za naději, v niž doufáš? Myslíš si, že prázdné řeči jsou plánem a silou k boji? Nuže, na koho spoléháš, že ses proti mně vzbouřil? Hle, spoléháš na tu zlomenou třtinovou hůl – na Egypt, o kterou když se člověk opře, pronikne do jeho ruky a probodne ji? Takový je faraon, egyptský král, pro všechny, kdo na něho spoléhají. A jestliže mi řeknete: Spoléháme na Hospodina, svého Boha! – což to není on, jehož návrší a oltáře Chizkijáš odstranil a Judovi a Jeruzalému řekl: Před tímto oltářem v Jeruzalémě se klaňte!? Tak se nyní vsaď s mým pánem, asyrským králem: Dám ti dva tisíce koní, jestlipak na ně budeš schopen dodat jezdce. Jak bys mohl odrazit místodržitele, jednoho z nejmenších otroků mého pána, i když ses spolehl na Egypt, na vozbu a koně? Vytáhl jsem snad nyní proti tomuto místu bez Hospodina, abych ho ničil? Hospodin mi řekl: Vytáhni proti této zemi a znič ji! Eljakím, syn Chilkijášův, Šebna a Jóach nejvyššímu číšníkovi řekli: Mluv přece ke svým otrokům aramejsky, vždyť my rozumíme. Nemluv k nám judsky před lidem, který je na hradbách. Nejvyšší číšník jim řekl: Což mě poslal můj pán mluvit tato slova jen ke tvému pánu a k tobě? Cožpak ne k těm mužům, kteří pobývají na hradbách a budou s vámi jíst svá lejna a pít svoji moč? Nejvyšší číšník stál a hlasitě judsky volal. Říkal: Slyšte slovo velikého krále, krále asyrského: Toto praví král: Ať vás Chizkijáš nepodvádí. Vždyť vás není schopen vysvobodit z mé ruky. Ať ve vás Chizkijáš nevzbuzuje doufání v Hospodina slovy: Hospodin nás jistě vysvobodí; toto město nebude vydáno do ruky asyrského krále. Neposlouchejte Chizkijáše, neboť toto praví asyrský král: Sjednejte se mnou pokoj, vyjděte ke mně a budete jíst každý ze své révy a ze svého fíkovníku a budete pít každý vodu ze své studny, dokud nepřijdu a nevezmu vás do země, podobné zemi vaší, země obilí a vína, země chleba a vinic, země olivového oleje a medu. Zůstanete naživu a nezemřete. Neposlouchejte Chizkijáše, když vás navádí slovy: Hospodin nás vysvobodí. Cožpak některý z bohů národů vysvobodil svou zemi z ruky asyrského krále? Kde jsou bohové Chamátu a Arpádu? Kde bohové Sefarvajimu, Heny a Ivy? Jestlipak vysvobodili Samaří z mé ruky? Který ze všech bohů těchto zemí vysvobodil svou zemi z mé ruky? Jestlipak Hospodin vysvobodí Jeruzalém z mé ruky? Lid mlčel a nic mu neodpověděli, protože to byl králův příkaz: Neodpovídejte mu. Eljakím, syn Chilkijášův, který byl nad domem, písař Šebna a kancléř Jóach, syn Asafův, šli k Chizkijášovi s roztrženými rouchy a oznámili mu slova nejvyššího číšníka. I stalo se, když to král Chizkijáš uslyšel, že roztrhl své roucho, zakryl se pytlovinou a vešel do Hospodinova domu. Pak poslal Eljakíma, který byl nad domem, písaře Šebnu a starší kněze zahalené v pytlovině k proroku Izajášovi, synu Amósovu. Řekli mu: Toto praví Chizkijáš: Tento den je dnem soužení, trestu a znevážení, protože děti vešly do rodidel, ale není síla k porodu. Snad Hospodin, tvůj Bůh, uslyší všechna slova Rabšaka, kterého jeho pán, asyrský král, poslal, aby hanobil živého Boha, a pokárá ho za slova, která Hospodin, tvůj Bůh, slyšel. Pozdvihni tedy modlitbu za ostatek, který se tu nachází. Když přišli otroci krále Chizkijáše k Izajášovi, Izajáš jim řekl: Toto řekněte svému pánu: Toto praví Hospodin: Neboj se slov, která jsi slyšel, jimiž mi utrhali služebníci asyrského krále. Hle, dám do něj ducha, že když uslyší zprávu, vrátí se do své země a nechám jej v jeho zemi padnout mečem. Když se nejvyšší číšník vrátil, nalezl asyrského krále, jak bojuje proti Libně. Slyšel totiž, že odtáhl od Lakíše. Asyrský král uslyšel o kúšském králi Tirhákovi: Hle, vytáhl, aby s tebou bojoval. Nato znovu poslal k Chizkijášovi posly se slovy: Takto promluvte k judskému králi Chizkijášovi: Ať tě tvůj Bůh, v něhož doufáš, nepodvádí slovy: Jeruzalém nebude vydán do ruky asyrského krále. Hle, sám jsi slyšel, jak asyrští králové naložili se všemi těmi zeměmi, že je zasvětili zkáze. A ty bys byl vysvobozen? Bohové národů, které moji otcové zničili – bohové Gózanu, Cháranu, Resefu a synů Edenu, kteří byli v Telasáru – vysvobodili je snad? Kde je král Chamátu, král Arpádu a král města Sefarvajimu, Heny a Ivy? Chizkijáš vzal od poslů dopis a přečetl ho. Pak Chizkijáš vstoupil do Hospodinova domu a rozprostřel ho před Hospodinem. Pak se Chizkijáš modlil před Hospodinem: Hospodine, Bože Izraele, sedící na cherubech, ty jediný jsi Bůh nad všemi královstvími země; ty jsi učinil nebesa i zemi. Nakloň, Hospodine, své ucho a slyš; otevři, Hospodine, své oči a pohleď! Slyš Sancheríbova slova, která vzkázal, aby hanobil živého Boha. Hospodine, asyrští králové ty národy a jejich území opravdu zpustošili; a jejich bohy uvrhli do ohně, protože to nejsou bohové, nýbrž jen dílo lidských rukou, dřevo a kámen; proto je zničili. A teď, Hospodine, náš Bože, zachraň nás z jeho ruky, aby všechna království země poznala, že ty jediný, Hospodine, jsi Bůh. Izajáš, syn Amósův, vzkázal Chizkijášovi: Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Slyšel jsem, co ses ke mně modlil ohledně asyrského krále Sancheríba. Toto je slovo, které o něm řekl Hospodin: Pohrdá tebou, vysmívá se ti panna, dcera sijónská, potřásá za tebou hlavou dcera jeruzalémská. Koho jsi tupil a komu jsi utrhal? Proti komu jsi pozvedl hlas? Vysoko jsi pozdvihl své oči, proti Svatému Izraele. Skrze své posly jsi tupil Panovníka. Řekl sis: S množstvím svých vozů jsem vytáhl na výšiny hor, do nejvzdálenějších částí Libanonu; pokácel jsem jeho vysoké cedry, jeho nejlepší cypřiše; vstoupil jsem do jeho nejzazší výše, do jeho úrodné lesní zahrady. Vykopal jsem studny a pil jsem cizí vodu, chodidly svých nohou jsem vysušil všechny egyptské řeky. Cožpak jsi neslyšel, že jsem to již dávno připravil, ode dnů dávnověku jsem to vytvořil? Nyní to naplňuji: Nastalo pustošení, opevněná města se hroutí v hromady kamení. Jejich obyvatelé byli bezmocní, vyděšeni a zahanbeni, byli jako polní zeleň a zelené býlí, jako tráva na střechách a pole sežehnuté východním větrem. Tvé bydlení, tvé vycházení i vcházení znám, také tvé běsnění proti mně. Protože tvé běsnění proti mně a tvá sebejistota vystoupila do mých uší, vložím ti kruh do nosu a uzdu do tvých pysků a odvedu tě zpět cestou, kterou jsi přišel. A toto ti bude znamením: Tento rok se bude jíst to, co vyroste samo, v druhém roce to, co ještě z toho vyroste, a ve třetím roce zasévejte a sklízejte, vysazujte vinice a jezte jejich ovoce. A ti z domu judského, kteří vyváznou, ti pozůstalí, se opět zakoření dolů a ponesou ovoce vzhůru, neboť z Jeruzaléma vyjde ostatek a ti, kteří vyváznou, z hory Sijón. Horlivost Hospodina zástupů to učiní. Proto toto praví Hospodin o asyrském králi: Nevejde do tohoto města, ani šíp tam nevystřelí, nevyjde proti němu se štítem ani proti němu nenavrší násep. Cestou, kterou přišel, se vrátí a do tohoto města nevejde, je Hospodinův výrok. Budu tomuto městu štítem, abych ho zachránil kvůli sobě a kvůli svému otroku Davidovi. I stalo se oné noci, že vyšel Hospodinův anděl a pobil v asyrském táboře sto osmdesát pět tisíc mužů. Když lidé časně ráno vstali, hle, ti všichni byli dočista mrtví. A asyrský král Sancheríb odtáhl, šel, vrátil se a pobýval v Ninive. I stalo se, když se klaněl v chrámu svého boha Nisrocha, že jeho synové Adramelek a Sareser ho zabili mečem a unikli do země Ararat. Po něm se stal králem jeho syn Esarchadón. V oněch dnech Chizkijáš na smrt onemocněl. Přišel k němu prorok Izajáš, syn Amósův, a řekl mu: Toto praví Hospodin: Dej příkaz ohledně svého domu, protože zemřeš, nebudeš žít. Nato Chizkijáš odvrátil tvář ke stěně a modlil se k Hospodinu slovy: Ach, Hospodine, jen se rozpomeň, jak jsem chodil před tebou věrně a s celým srdcem a činil to, co je dobré v tvých očích. A Chizkijáš se dal do velkého pláče. I stalo se, že Izajáš nevyšel ani z prostředního nádvoří, když se k němu stalo Hospodinovo slovo: Vrať se a řekni Chizkijášovi, vévodovi mého lidu: Toto praví Hospodin, Bůh tvého otce Davida: Slyšel jsem tvou modlitbu, viděl jsem tvé slzy. Hle, uzdravím tě. Třetího dne vstoupíš do Hospodinova domu. Přidám ke tvým dnům patnáct let a vysvobodím z ruky asyrského krále tebe i toto město. Budu tomuto městu štítem kvůli sobě a kvůli svému otroku Davidovi. Pak Izajáš řekl: Vezměte placku sušených fíků. Vzali to a položili na vřed a král se zotavil. Chizkijáš se zeptal Izajáše: Co bude znamením, že mě Hospodin uzdraví a vstoupím třetího dne do Hospodinova domu? Izajáš odpověděl: Toto ti bude znamením od Hospodina, že Hospodin učiní to, co řekl: Má stín o deset stupňů postoupit, nebo se o deset stupňů vrátit? Chizkijáš řekl: Snadnější je, aby stín o deset stupňů pokročil. Ne, ať se stín vrátí o deset stupňů nazpět. Prorok Izajáš volal k Hospodinu a on vrátil stín na stupních, po kterých sestoupil, na stupních Achazových, o deset stupňů nazpět. V té době babylonský král Beródak-baladán, syn Baladánův, poslal Chizkijášovi dopis a dar; slyšel totiž, že byl Chizkijáš nemocen. Když o nich Chizkijáš uslyšel, ukázal jim celou klenotnici, stříbro a zlato, balzámy a vonný olej, zbrojnici a všechno, co se nacházelo v jeho skladech; nebylo nic, co by jim Chizkijáš ve svém paláci a v celém svém panství neukázal. Pak přišel ke králi Chizkijášovi prorok Izajáš a zeptal se ho: Co říkali ti muži a odkud k tobě přišli? Chizkijáš odpověděl: Přišli z daleké země, z Babylona. Nato se ho zeptal: Co viděli ve tvém paláci? Chizkijáš odpověděl: Viděli všechno, co je v mém paláci. Nebylo nic, co bych jim ve svých skladech neukázal. Izajáš Chizkijášovi řekl: Slyš Hospodinovo slovo: Hle, přicházejí dny, kdy všechno, co je ve tvém paláci a co až dodnes tvoji otcové nahromadili, bude odneseno do Babylona. Nic nezůstane, praví Hospodin. A vezmou z tvých synů, kteří z tebe vzejdou, které zplodíš, a stanou se dvorními úředníky v paláci babylonského krále. Chizkijáš Izajášovi řekl: Hospodinovo slovo, které jsi vyslovil, je dobré. Řekl si totiž: Za mých dnů bude přece pokoj a bezpečí. Ostatní Chizkijášovy činy a všechny jeho udatné skutky, a jak udělal rybník a vodovod, aby přivedl do města vodu, jsou zapsány v knize Letopisů judských králů. Chizkijáš ulehl se svými otci a po něm se stal králem jeho syn Menaše. Menašemu bylo dvanáct let, když se stal králem, a kraloval v Jeruzalémě padesát pět let. Jeho matka se jmenovala Chefsíba. Páchal to, co je zlé v Hospodinových očích, podle ohavností pohanských národů, které Hospodin před syny Izraele vyhnal. Znovu postavil návrší, která jeho otec Chizkijáš zničil, postavil oltáře Baalovi, udělal posvátný kůl, jak to udělal izraelský král Achab, klaněl se celému nebeskému zástupu a sloužil jim. Postavil oltáře v Hospodinově domě, o kterém Hospodin řekl: V Jeruzalémě položím své jméno. Na obou nádvořích Hospodinova domu postavil oltáře pro celý nebeský zástup. Provedl svého syna ohněm, zabýval se hadačstvím a znameními, ustanovil ty, kdo vyvolávají duchy zemřelých, a věštce. Páchal mnoho toho, co je zlé v Hospodinových očích, a tak jej provokoval k hněvu. Tesanou modlu Ašery, kterou udělal, postavil v domě, o kterém Hospodin Davidovi a jeho synu Šalomounovi řekl: V tomto domě a v Jeruzalémě, který jsem vyvolil ze všech izraelských kmenů, postavím navěky své jméno. Nezpůsobím již, aby noha Izraelců prchala ze země, kterou jsem dal jejich otcům, pokud ovšem budou zachovávat a plnit všechno, co jsem jim přikázal, celý zákon, který jim přikázal můj otrok Mojžíš. Ale neposlouchali. Menaše je svedl, takže páchali horší věci nežli národy, které Hospodin před syny Izraele vyhladil. Hospodin promluvil prostřednictvím svých otroků proroků: Protože judský král Menaše páchal tyto ohavnosti, dělal horší věci nežli všechno, co páchali Emorejci, kteří byli před ním, a skrze své bůžky svedl k hříchu i Judu, proto takto praví Hospodin: Hle, přivedu na Jeruzalém a Judu takové zlo, že každému, kdo o tom uslyší, bude znít v obou uších. Roztáhnu na Jeruzalém měřicí šňůru Samaří a závaží domu Achabova a vytřu Jeruzalém, jako se vytírá mísa – utřu a obrátím dnem vzhůru. Opustím ostatek svého dědictví a vydám je do ruky jejich nepřátel; stanou se kořistí a lupem pro všechny své nepřátele, protože páchali to, co je zlé v mých očích, a provokovali mě k hněvu ode dne, kdy jejich otcové vyšli z Egypta, až do tohoto dne. Menaše také prolil velmi mnoho nevinné krve, takže naplnil Jeruzalém od jednoho konce k druhému – kromě svého hříchu, že svedl Judu k páchání toho, co je zlé v Hospodinových očích. Ostatní Menašeho činy a všechny věci, které činil, i jeho hřích, kterým hřešil, jsou zapsány v knize Letopisů judských králů. Menaše ulehl se svými otci a byl pohřben v zahradě svého domu, v zahradě Uzově. Po něm se stal králem jeho syn Amón. Amónovi bylo dvacet dva let, když se stal králem, a kraloval v Jeruzalémě dva roky. Jeho matka se jmenovala Mešulemet, dcera Charúsova z Jotby. Páchal to, co je zlé v Hospodinových očích, tak jako to činil jeho otec Menaše. Chodil po všech cestách, po kterých chodil jeho otec, a sloužil bůžkům, kterým sloužil jeho otec, a klaněl se jim. Opustili Hospodina, Boha svých otců, a nechodili po Hospodinově cestě. Amónovi otroci se proti němu spikli a usmrtili krále v jeho domě. Avšak lid země ubil všechny, kdo se proti králi Amónovi spikli. Lid země ustanovil králem místo něj jeho syna Jóšijáše. Ostatní Amónovy činy, které činil, jsou zapsány v knize Letopisů judských králů. Pohřbili ho v jeho hrobě na Uzově zahradě. Po něm se stal králem jeho syn Jóšijáš. Jóšijášovi bylo osm let, když se stal králem, a kraloval v Jeruzalémě třicet jedna let. Jeho matka se jmenovala Jedída, dcera Adajášova z Boskatu. Činil to, co je správné v Hospodinových očích, a chodil po všech cestách svého otce Davida, neodvrátil se napravo ani nalevo. I stalo se v osmnáctém roce vlády krále Jóšijáše, že poslal král písaře Šáfana, syna Asaljáše, syna Mešulámova, do Hospodinova domu se slovy: Zajdi k veleknězi Chilkijášovi, ať zváží stříbro přinesené do Hospodinova domu, jež sebrali strážci prahu od lidu. Ať ho dají do rukou dílovedoucích, ustanovených nad Hospodinovým domem, a ti ať ho dají těm, kdo dělají práci na Hospodinově domě, na opravu poškození domu: tesařům, stavitelům, zedníkům a na nákup dřeva a tesaných kamenů k opravě domu. Ale ať se jim nepočítá stříbro, které bylo vydáno do jejich rukou, protože jednají poctivě. Velekněz Chilkijáš řekl písaři Šáfanovi: Našel jsem v Hospodinově domě knihu zákona. Chilkijáš dal knihu Šáfanovi a ten v ní četl. Písař Šáfan přišel ke králi a odpověděl králi slovy: Tvoji otroci zvážili stříbro, které se našlo v domě, a vydali ho do rukou dílovedoucích, ustanovených nad Hospodinovým domem. Pak písař Šáfan králi oznámil: Kněz Chilkijáš mi dal knihu. Nato z ní Šáfan před králem četl. I stalo se, když král uslyšel slova knihy zákona, že roztrhl své roucho. Potom král knězi Chilkijášovi, Achíkamovi, synu Šáfanovu, Akbórovi, synu Míkajášovu, písaři Šáfanovi a královskému otroku Asajáši přikázal: Jděte a dotažte se Hospodina za mě, za lid a za celého Judu ohledně slov této nalezené knihy. Vždyť velká je Hospodinova zloba, která plane proti nám, protože naši otcové neposlouchali slova této knihy a neplnili vše, co je v ní zapsáno. Kněz Chilkijáš, Achíkam, Akbór, Šáfan a Asajáš tedy šli k prorokyni Chuldě, manželce strážce rouch Šalúma, syna Tikvy, syna Charchasova; bydlela v Jeruzalémě v Mišne. Promluvili s ní. Ona jim řekla: Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Řekněte muži, který vás ke mně poslal: Toto praví Hospodin: Hle, přivedu na toto místo zlo a na jeho obyvatele všechna slova knihy, kterou četl judský král. Protože mě opustili a pálili oběti jiným bohům, aby mě provokovali k hněvu každým dílem svých rukou, má zloba plane proti tomuto místu a neuhasne. Judskému králi, který vás poslal dotázat se Hospodina, tomu řekněte toto: Takto praví Hospodin, Bůh Izraele, o věcech, které jsi slyšel: Protože tvé srdce změklo a pokořil ses před Hospodinem, když jsi slyšel, co jsem promluvil proti tomuto místu a proti jeho obyvatelům – že se stane hroznou pustinou a kletbou – roztrhl jsi své roucho a plakal jsi přede mnou, také já jsem slyšel, je Hospodinův výrok. Proto hle, připojím tě ke tvým otcům a odebereš se do svého hrobu v pokoji. Tvé oči neuvidí nic z toho zla, které přivedu na toto místo. Přinesli tedy králi tuto zprávu. Král dal k sobě shromáždit všechny judské a jeruzalémské starší. Pak vystoupil král do Hospodinova domu a s ním všichni Judejci a všichni obyvatelé Jeruzaléma, kněží, proroci a všechen lid od nejmenšího do největšího; a četl jim všechna slova knihy smlouvy nalezené v Hospodinově domě. Král stál u sloupu a uzavřel před Hospodinem smlouvu, že půjde za Hospodinem, bude celým srdcem a celou duší zachovávat jeho příkazy, svědectví a ustanovení a naplňovat slova této smlouvy zapsaná v této knize. A všechen lid vstoupil do smlouvy. Nato král přikázal veleknězi Chilkijášovi, kněžím druhým v pořadí a strážcům prahu, aby vynesli z Hospodinova chrámu všechny předměty učiněné pro Baala, Ašeru a pro celý nebeský zástup. Spálil je venku za Jeruzalémem na polích Kidrónu a jejich prach odnesl do Bét-elu. Odstranil žrece, které ustanovili judští králové, aby pálili oběti na návrších v judských městech a v okolí Jeruzaléma, a ty, kdo obětovali Baalovi, slunci, měsíci, hvězdám zvěrokruhu a celému nebeskému zástupu. Vynesl Ašeru z Hospodinova domu ven za Jeruzalém do údolí Kidrónu, spálil ji v údolí Kidrónu, rozdrtil na prach a její prach hodil na hroby obyčejných lidí. Strhl také domy chrámových smilníků, které byly v Hospodinově domě, kde ženy tkaly stany pro Ašeru. Přivedl všechny kněze z judských měst a znečistil návrší, kde kněží pálili oběť, od Geby až po Beer-šebu. Strhl též návrší bran u vchodu do brány velitele města Jóšuy, nalevo, když se vchází do městské brány. Kněží návrší ovšem nevystupovali k Hospodinovu oltáři v Jeruzalémě, ale jedli nekvašené chleby spolu se svými bratry. Tófet, který je v údolí Hinómova syna, také znečistil, aby nikdo neprováděl svého syna či dceru ohněm Molekovi. Odstranil též koně, které judští králové zasvětili slunci, od vchodu do Hospodinova domu, u komory dvorního úředníka Netan-meleka, která byla v parbaru; vozy zasvěcené slunci spálil ohněm. Také oltáře, které byly na střeše Achazovy horní místnosti a jež udělali judští králové, i oltáře, které udělal Menaše na obou nádvořích Hospodinova domu, král strhl, rozdrtil je a jejich prach hodil do údolí Kidrónu. Také návrší, která byla naproti Jeruzalému na jih od Hory zkázy a jež postavil izraelský král Šalomoun pro Aštoretu, ohavnou modlu Sidóňanů, pro Kemóše, ohavnou modlu Moábců, a pro Milkóma, ohavnou modlu synů Amónových, král znečistil. Roztřískal posvátné sloupy, pokácel posvátné kůly a jejich místo naplnil lidskými kostmi. Také oltář, který byl v Bét-elu, návrší, které udělal Jarobeám, syn Nebatův, jenž svedl Izrael k hříchu, také tento oltář i návrší strhl; spálil návrší a rozdrtil na prach, i posvátný kůl spálil. Když se Jóšijáš ohlédl, uviděl hroby, které byly na té hoře; dal vzít kosti z hrobů, spálil je na oltáři a znečistil ho podle Hospodinova slova, které volal muž Boží, který vyhlásil tyto události. Zeptal se: Co je to za náhrobek, který vidím? Mužové města mu odpověděli: To je hrob muže Božího, který přišel z Judska a vyhlásil tyto události, které jsi s bételským oltářem vykonal. Řekl: Nechte ho být. Nikdo ať nehýbe s jeho kostmi. Tak zachránili jeho kosti i kosti proroka, který přišel ze Samaří. Také všechny svatyně návrší, které byly v samařských městech a jež udělali izraelští králové, aby provokovali Hospodina k hněvu, Jóšijáš odstranil. Naložil s nimi stejně, jako to učinil v Bét-elu. Obětoval na oltářích všechny kněze návrší, kteří tam byli, spálil na nich lidské kosti a vrátil se do Jeruzaléma. Král přikázal všemu lidu: Slavte Velikonoce Hospodinu, svému Bohu, jak je zapsáno v této knize smlouvy. Takové Velikonoce se totiž neslavily ode dnů soudců, kteří soudili Izrael, a ani po všechny dny králů izraelských i králů judských. Ale v osmnáctém roce vlády krále Jóšijáše se slavily takové Velikonoce Hospodinu v Jeruzalémě. Také ty, kdo vyvolávají duchy zemřelých, a věštce, domácí bůžky, bůžky a všechny ohavné modly, které byly vidět v judské zemi a v Jeruzalémě, Jóšijáš vyhladil, aby naplnil slova zákona, zapsaná v knize, kterou našel kněz Chilkijáš v Hospodinově domě. Před ním nebyl takový král, který by se obrátil k Hospodinu celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou silou zcela podle Mojžíšova zákona, a ani po něm nepovstal jemu podobný. Avšak Hospodin se neodvrátil od svého velkého planoucího hněvu, kterým vzplál proti Judovi za všechny provokace, kterými ho provokoval ke hněvu Menaše. Hospodin řekl: Také Judu odstraním od své tváře, jako jsem odstranil Izrael, a zavrhnu toto město, které jsem vyvolil, Jeruzalém, i dům, o němž jsem řekl: Tam bude přebývat mé jméno. Ostatní Jóšijášovy činy a všechny věci, které činil, jsou zapsány v knize Letopisů judských králů. Za jeho dnů vytáhl faraon Néko, egyptský král, ke králi asyrskému k řece Eufratu. Král Jóšijáš vytáhl proti němu, ale Néko ho usmrtil u Megida, jakmile ho uviděl. Jeho otroci ho dovezli ve voze mrtvého od Megida. Přivezli ho do Jeruzaléma a pohřbili ho v jeho hrobě. Lid země vzal Jóachaza, syna Jóšijášova, pomazali ho a ustanovili ho králem místo jeho otce. Jóachazovi bylo dvacet tři let, když se stal králem, a kraloval v Jeruzalémě tři měsíce. Jeho matka se jmenovala Chamútal, dcera Jeremjáše z Libny. Páchal to, co je zlé v Hospodinových očích, stejně jako to činili jeho otcové. Faraon Néko ho spoutal v Rible v zemi Chamátu, aby nemohl kralovat v Jeruzalémě, a uložil zemi pokutu sto talentů stříbra a talent zlata. Faraon Néko ustanovil králem Eljakíma, syna Jóšijášova, místo jeho otce Jóšijáše. Jeho jméno změnil na Jójakím. Jóachaza vzal, odvedl ho do Egypta a tam zemřel. Jójakím dal faraonovi stříbro a zlato; vyměřil ovšem zemi daň, aby mohl dát stříbro podle faraonova příkazu – od každého z lidu země vymáhal stříbro a zlato podle svého výměru, aby to mohl dát faraonovi Nékovi. Jójakímovi bylo dvacet pět let, když se stal králem, a kraloval v Jeruzalémě jedenáct let. Jeho matka se jmenovala Zebúda, dcera Pedajášova z Rúmy. Páchal to, co je zlé v Hospodinových očích, stejně jako to činili jeho otcové. Za jeho dnů přitáhl babylonský král Nebúkadnesar a Jójakím byl tři roky jeho otrokem. Pak se proti němu znovu vzbouřil. Hospodin proti němu ale poslal loupežné hordy Chaldejců, loupežné hordy Aramejců, loupežné hordy Moábců a loupežné hordy synů Amónových. Poslal je proti Judsku, aby jej hubil podle Hospodinova slova, které promluvil prostřednictvím svých otroků proroků. Ano, stalo se to podle Hospodinova příkazu proti Judovi, aby ho odstranil od své tváře za hříchy Menašeho, za všechno, co páchal, i za nevinnou krev, kterou prolil; naplnil Jeruzalém nevinnou krví a Hospodin to nechtěl odpustit. Ostatní Jójakímovy činy a všechny věci, které činil, jsou zapsány v knize Letopisů judských králů. Jójakím ulehl se svými otci a po něm se stal králem jeho syn Jójakín. Egyptský král již nikdy netáhl ze své země, protože babylonský král zabral od egyptského potoka až k řece Eufratu všechno, co patřilo egyptskému králi. Jójakínovi bylo osmnáct let, když se stal králem, a kraloval v Jeruzalémě tři měsíce. Jeho matka se jmenovala Nechušta, dcera Elnátanova z Jeruzaléma. Páchal to, co je zlé v Hospodinových očích, stejně jako to činil jeho otec. V té době přitáhli otroci babylonského krále Nebúkadnesara k Jeruzalému a město bylo obleženo. Také babylonský král Nebúkadnesar přitáhl k městu, zatímco jeho otroci je obléhali. Nato judský král Jójakín vyšel k babylonskému králi, on i jeho matka, jeho otroci, jeho knížata i jeho dvorní úředníci. Babylonský král ho zajal v osmém roce svého kralování. Vynesl odtamtud všechny poklady Hospodinova domu i poklady královského paláce a usekal všechny zlaté předměty, které udělal izraelský král Šalomoun v Hospodinově chrámu, tak, jak řekl Hospodin. Odvedl celý Jeruzalém: Všechna knížata, všechny udatné hrdiny, deset tisíc vystěhovalců, i všechny řemeslníky a kováře; zůstal jenom chudý lid země. Odvedl do Babylona Jójakína, královu matku, královy ženy, jeho dvorní úředníky i mocnáře země; přivedl je jako vyhnance z Jeruzaléma do Babylona. Všechny bojovníky, sedm tisíc, řemeslníky a kováře, jeden tisíc, všechny hrdiny bojovníky babylonský král přivedl jako vyhnance do Babylona. Babylonský král ustanovil místo něj králem jeho strýce Matanjáše a změnil mu jméno na Sidkijáš. Sidkijášovi bylo dvacet jedna let, když se stal králem, a kraloval v Jeruzalémě jedenáct let. Jeho matka se jmenovala Chamútal, dcera Jeremjáše z Libny. Páchal to, co je zlé v Hospodinových očích, stejně jako to činil Jójakím. Bylo to proto, že Hospodinův hněv byl proti Jeruzalému a proti Judovi, dokud je neodvrhl od své tváře. Sidkijáš se proti babylonskému králi vzbouřil. V devátém roce jeho kralování, v desátém měsíci, desátého dne toho měsíce se stalo, že proti Jeruzalému přitáhl babylonský král Nebúkadnesar a celé jeho vojsko, utábořili se kolem něj a vystavěli proti němu ze všech stran obléhací val. Město zůstalo v obležení až do jedenáctého roku vlády krále Sidkijáše. Devátého dne toho měsíce, když se ve městě rozmohl hlad a lid země neměl chléb, hradby města byly prolomeny. Všichni bojovníci v noci vyšli bránou mezi dvěma hradbami u královské zahrady, přestože Chaldejci byli ze všech stran kolem města. Potom šli směrem k Arabě. Chaldejské vojsko pronásledovalo krále a dostihlo ho na jerišských pustinách; celé jeho vojsko se od něj rozprchlo. Krále chytili a přivedli ho k babylonskému králi do Ribly. Tam nad ním vyslovili rozsudek. Sidkijášovy syny pobili před jeho očima. Sidkijášovy oči oslepil, svázal ho bronzovými okovy a přivedl ho do Babylona. V pátém měsíci, sedmého dne toho měsíce – to byl devatenáctý rok vlády babylonského krále Nebúkadnesara – přišel do Jeruzaléma Nebúzaradán, velitel tělesné stráže a otrok babylonského krále. Spálil Hospodinův dům i královský palác, všechny jeruzalémské domy, každý velký dům spálil ohněm. Celé chaldejské vojsko, které bylo s velitelem tělesné stráže, strhlo hradby kolem Jeruzaléma. Zbytek lidu, který ve městě zůstal, i přeběhlíky, kteří přeběhli k babylonskému králi, a zbytek davu velitel tělesné stráže Nebúzaradán odvedl. Ale některé z chudých země ponechal velitel tělesné stráže jako vinaře a rolníky. Bronzové sloupy, které byly v Hospodinově domě, i podstavce a bronzové moře, které bylo v Hospodinově domě, Chaldejci roztřískali a bronz z nich odnesli do Babylona. Vzali hrnce, lopaty, nůžky na knoty, kadidlové pánvičky a všechny bronzové nádoby, s nimiž konali bohoslužby. Velitel tělesné stráže vzal i pánvičky na uhlíky a misky; co bylo ze zlata jako zlato, co bylo ze stříbra jako stříbro; i dva sloupy, jedno moře a podstavce, které udělal Šalomoun pro Hospodinův dům. Bronz ze všech těchto předmětů se nedal ani zvážit. Jeden sloup byl osmnáct loket vysoký a na něm byla bronzová hlavice; hlavice byla vysoká tři lokte. Kolem hlavice bylo mřížování a granátová jablka; to všechno bylo z bronzu. Takový byl i druhý sloup s mřížováním. Velitel tělesné stráže vzal vrchního kněze Serajáše, druhého kněze Sefanjáše a tři strážce prahu. Z města vzal také jednoho dvorního úředníka, který byl dohlížitelem nad bojovníky, pět mužů z těch, kteří bývali v přítomnosti krále, kteří se nacházeli ve městě, i písaře velitele armády, jenž povolával do vojenské služby lid země, a šedesát mužů z lidu země, kteří se nacházeli ve městě. Velitel tělesné stráže je vzal a předvedl je babylonskému králi do Ribly. Babylonský král je pobil; usmrtil je v Rible v zemi Chamátu. Tak byl Juda odveden ze své země. Nad lidem, který zůstal v judské zemi, který babylonský král Nebúkadnesar ponechal, ustanovil Gedaljáše, syna Achíkama, syna Šáfanova. Když všichni velitelé vojsk i jejich muži uslyšeli, že babylonský král ustanovil za správce Gedaljáše, přišli ke Gedaljášovi do Mispy, totiž Jišmael, syn Netanjášův, Jóchanan, syn Karéachův, Serajáš, syn Tanchumeta Netófského, Jaazanjáš, syn Maakaťanův, oni i jejich muži. Gedaljáš jim a jejich mužům přísahal a řekl jim: Nebojte se chaldejských otroků. Pobývejte v zemi, služte babylonskému králi a povede se vám dobře. V sedmém měsíci se stalo, že přišel Jišmael, syn Netanjáše, syna Elíšamova z královského potomstva, a s ním deset mužů, a Gedaljáše i Judejce a Chaldejce, kteří byli s ním v Mispě, ubili k smrti. Nato všechen lid od nejmenšího do největšího i velitelé vojsk povstali a odešli do Egypta, protože se báli Chaldejců. V třicátém sedmém roce vyhnanství judského krále Jójakína, ve dvanáctém měsíci, dvacátého sedmého dne toho měsíce se stalo, že babylonský král Evíl-merodak v roce, kdy se stal králem, omilostnil judského krále Jójakína a propustil ho z věznice. Mluvil s ním laskavě a jeho trůn ustanovil nad trůny králů, kteří s ním byli v Babyloně. Jójákín svlékl své vězeňské šaty a jídal po všechny dny svého života stále v jeho přítomnosti. Jeho zaopatření, stálé zaopatření, mu bylo poskytováno králem, každodenní podíl po všechny dny jeho života. Adam, Šét, Enóš, Kénan, Mahalalel, Jered, Henoch, Metúšelach, Lámech, Noe, Šém, Chám a Jefet. Synové Jefetovi: Gomer, Magóg, Mádaj, Jávan, Túbal, Mešek a Tíras. Synové Gomerovi: Aškenaz, Rífat a Togarma. Synové Jávanovi: Elíša, Taršíš, Kitejci a Dódanci. Synové Chámovi: Kúš, Misrajim, Pút a Kenaan. Synové Kúšovi: Seba, Chavíla, Sabta, Raema a Sabteka. Synové Raemovi: Šeba a Dedán. Kúš zplodil Nimroda. Ten se stal prvním hrdinou na zemi. Misrajim zplodil Lúďany, Anámce, Lehábany, Naftúchany, Patrúsany, Kaslúchany (z nich vzešli Pelištejci) a Kaftórce. Kenaan zplodil Sidóna, svého prvorozeného, a Chéta, Jebúsejce, Emorejce, Girgašejce, Chivejce, Arkejce, Sínejce, Arvádejce, Semárejce a Chamátejce. Synové Šémovi: Élam, Ašúr, Arpakšád, Lúd, Aram, Ús, Chúl, Geter a Mešek. Arpakšád zplodil Šelacha, Šelach zplodil Hebera. Heberovi se narodili dva synové: První se jmenoval Peleg, (protože v jeho dnech byla rozdělena země), a jeho bratr se jmenoval Joktán. Joktán zplodil Almódada, Šelefa, Chasarmáveta, Jeracha, Hadoráma, Úzala, Diklu, Ébala, Abímaela, Šebu, Ofíra, Chavílu a Jóbaba. Ti všichni jsou synové Joktánovi. Šém, Arpakšád, Šelach, Heber, Peleg, Reú, Serúg, Náchor, Terach, Abram, to je Abraham. Synové Abrahamovi: Izák a Izmael. Toto je jejich rodopis: Izmaelův prvorozený Nebajót, Kédar, Abdeel, Mibsám, Mišma, Dúma, Masa, Chadad, Téma, Jetúr, Náfiš a Kedma. Toto jsou synové Izmaelovi. Synové Ketúry, Abrahamovy konkubíny: Porodila Zimrána, Jokšána, Medána, Midjána, Jišbaka a Šúacha. Synové Jokšánovi: Šeba a Dedán. Synové Midjánovi: Éfa, Éfer, Chanók, Abída a Eldáa. Ti všichni jsou synové Ketúry. Abraham zplodil Izáka. Synové Izákovi: Ezau a Izrael. Synové Ezauovi: Elífaz, Reúel, Jeúš, Jaelam a Kórach. Synové Elífazovi: Téman, Ómar, Sefí, Gátam, Kenaz, Timna a Amálek. Synové Reúelovi: Nachat, Zerach, Šama a Miza. Synové Seírovi: Lótan, Šóbal, Sibeón, Ana, Díšon, Eser a Díšan. Synové Lótanovi: Chorí a Hómam. Lótanova sestra: Timna. Synové Šóbalovi: Alján, Manachat, Ébal, Šefí a Ónam. Synové Sibeónovi: Aja a Ana. Synové Anovi: Díšon. Synové Díšonovi: Chamrán, Ešbán, Jitrán a Keran. Synové Eserovi: Bilhán, Zaavan a Jaakan. Synové Díšonovi: Ús a Aran. Toto jsou králové, kteří kralovali v edómské zemi, dříve než se kdo stal králem nad syny Izraele: Bela, syn Beórův; jeho město se jmenovalo Dinhaba. Když Bela zemřel, stal se po něm králem Jóbab, syn Zerachův, z Bosry. Když Jóbab zemřel, stal se po něm králem Chúšam z témanské země. Když Chúšam zemřel, stal se po něm králem Hadad, syn Bedadův, který pobil Midjánce na moábském poli. Jeho město se jmenovalo Avít. Když Hadad zemřel, stal se po něm králem Samla z Masreky. Když Samla zemřel, stal se po něm králem Šaúl z Rechobótu na řece. Když zemřel Šaúl, stal se po něm králem Baal-chanan, syn Akbórův. Když Baal-chanan zemřel, stal se po něm králem Hadad. Jeho město se jmenovalo Paí a jeho žena se jmenovala Mehétabel, dcera Matredy, dcera Mezahabova. Pak zemřel Hadad. Edómskými náčelníky se stali náčelník Timna, náčelník Alva, náčelník Jetet, náčelník Oholíbama, náčelník Éla, náčelník Pínon, náčelník Kenaz, náčelník Téman, náčelník Mibsár, náčelník Magdíel a náčelník Íram. To byli edómští náčelníci. Toto jsou synové Izraelovi: Rúben, Šimeón, Lévi, Juda, Isachar, Zabulón, Dan, Josef, Benjamín, Neftalí, Gád a Ašer. Synové Judovi: Ér, Ónan, Šéla, tři, kteří se mu narodili z dcery Šúovy, Kenaanky. Ér, Judův prvorozený, byl v Hospodinových očích zlý a Hospodin ho usmrtil. Jeho snacha Támar mu porodila Peresa a Zeracha. Všech Judových synů bylo pět. Synové Peresovi: Chesrón a Chámul. Synové Zerachovi: Zimrí, Étan, Héman, Kalkol, Dára, celkem pět. Synové Karmího: Akár, který přivedl zkázu na Izrael, protože se zpronevěřil věrolomností při klatbě. Syn Étanův: Azarjáš. Synové Chesrónovi, kteří se mu narodili: Jerachmeel, Rám a Kelúbaj. Rám zplodil Amínadaba, Amínadab zplodil Nachšóna, knížete synů Judových. Nachšón zplodil Salmu, Salma zplodil Bóaza, Bóaz zplodil Obéda, Obéd zplodil Jišaje, Jišaj zplodil svého prvorozeného Elíaba, druhého Abínádaba, třetího Šimeu, čtvrtého Netanela, pátého Radaje, šestého Osema a sedmého Davida. Jejich sestry byly Serúja a Abígajil. Synové Serújini: Abíšaj, Jóab, Asáel. Abígajil porodila Amasu; Amasův otec byl Izmaelita Jeter. Káleb, syn Chesrónův, zplodil děti se svojí ženou Azúbou a s Jeriótou. Toto jsou její synové: Ješer, Šóbab a Ardón. Když Azúba zemřela, Káleb si vzal Efratu. Ta mu porodila Chúra. Chúr zplodil Urího, Urí zplodil Besaleela. Potom vešel Chesrón k dceři Makíra, otce Gileádova. Vzal si ji, když mu bylo šedesát let. Porodila mu Segúba. Segúb zplodil Jaíra. Tomu patřilo dvacet tři měst v gileádské zemi. Gešúr a Aram jim však vzali Jaírovy vesnice, Kenat a jeho vesnice, šedesát měst. Všichni tito jsou synové Makíra, otce Gileádova. Potom Chesrón v Káleb-Efratě zemřel, Chesrónova žena Abija mu porodila Ašchúra, otce Tekóova. Synové Jerachmeela, Chesrónova prvorozeného, byli: prvorozený Rám, Búna, Oren, Osem a Achijáš. Jerachmeel měl ještě další ženu jménem Atára. Ta byla matkou Ónama. Synové Ráma, Jerachmeelova prvorozeného, byli: Maas, Jamín a Eker. Synové Ónamovi byli: Šamaj a Jáda. Synové Šamajovi: Nádab a Abíšúr. Abíšúrova žena se jmenovala Abíchajil. Porodila mu Achbána a Molída. Synové Nádabovi: Seled a Apajim. Seled zemřel bezdětný. Synové Apajimovi: Jiší. Synové Jišího: Šešan. Synové Šešanovi: Achláj. Synové Jády, Šamajova bratra: Jeter a Jónatan. Jeter zemřel bezdětný. Synové Jónatanovi: Pelet a Záza. Toto byli synové Jerachmeelovi. Šešan neměl syny, jenom dcery. Šešan měl egyptského otroka jménem Jarcha. Šešan tedy dal svou dceru svému otroku Jarchovi za ženu; porodila mu Ataje. Ataj zplodil Nátana, Nátan zplodil Zábada, Zábad zplodil Eflála, Eflál zplodil Obéda, Obéd zplodil Jehúa, Jehú zplodil Azarjáše, Azarjáš zplodil Chelese, Cheles zplodil Eleásu, Eleása zplodil Sismaje, Sismaj zplodil Šalúma, Šalúm zplodil Jekamjáše a Jekamjáš zplodil Elíšamu. Synové Káleba, bratra Jerachmeelova: Méša, jeho prvorozený, byl otcem Zífa; synové Maréši, otce Chebrónova. Synové Chebrónovi: Kórach, Tapúach, Rekem a Šema. Šema zplodil Rachama, otce Jorkoámova, Rekem zplodil Šamaje. Syn Šamajův: Maón; Maón byl otcem Bét-súrovým. Kálebova konkubína Éfa porodila Chárana, Mósu a Gázeza. Cháran zplodil Gázeza. Synové Johdajovi: Regem, Jótam, Géšan, Pelet, Éfa a Šaaf. Kálebova konkubína Maaka porodila Šebera a Tirchanu. Porodila také Šaafa, otce Madmanova, Ševu, otce Makbenova a otce Gibeova. Kálebova dcera byla Aksa. Toto byli synové Kálebovi. Synové Chúra, prvorozeného Efraty: Šóbal, otec Kirjat-jearímův, Salma, otec Bét-lechemův, Cháref, otec Bét-gáderův. Synové Šóbala, otce Kirjat-jearímova, byli: Haróe, polovina Menúchoťanů. Čeledi Kirjat-jearíma: Jitrejci, Pútejci, Šumatejci, Mišraejci, z nichž vzešli Soreatejci a Eštaólci. Synové Salmovi: Bét-lechem, Netófajci, Atrót-bét-jóab, polovina Manachaťanů a Sorejci. Čeledi písařů, kteří bydleli v Jaebesu: Tireaťané, Šimeaťané, Súkaťané; to jsou Kénijci, pocházející z Chamáta, otce domu Rekábova. Toto jsou synové Davidovi, kteří se mu narodili v Chebrónu: Prvorozený Amnón s Achínoamou Jizreelskou, druhý Daniel s Abígajilou Karmelskou, třetí Abšalóm, syn Maaky, dcery gešúrského krále Talmaje, čtvrtý Adónijáš, syn Chagíty, pátý Šefatjáš s Abítalou, šestý Jitreám s jeho ženou Eglou. Těchto šest se mu narodilo v Chebrónu. Kraloval tam sedm let a šest měsíců. V Jeruzalémě kraloval třicet tři let. A tito se mu narodili v Jeruzalémě: Šimea, Šóbab, Nátan, Šalomoun – čtyři s Batšebou, dcerou Amíelovou, Jibchár, Elíšama, Elífelet, Nógah, Nefeg, Jafía, Elíšama, Eljáda a Elífelet – těchto devět. Tito všichni jsou synové Davidovi kromě synů konkubín. Támar byla jejich sestra. Syn Šalomounův byl Rechabeám a jeho syn Abijáš, jeho syn Ása, jeho syn Jóšafat, jeho syn Jóram, jeho syn Achazjáš, jeho syn Jóaš, jeho syn Amasjáš, jeho syn Azarjáš, jeho syn Jótam, jeho syn Achaz, jeho syn Chizkijáš, jeho syn Menaše, jeho syn Amón, jeho syn Jóšijáš. Synové Jóšijášovi: Prvorozený Jóchanan, druhý Jójakím, třetí Sidkijáš, čtvrtý Šalúm. Synové Jójakímovi: Jeho syn Jekonjáš a jeho syn Sidkijáš. Synové Jekonjáše, vězně: Jeho syn Šealtíel, Malkíram, Pedajáš, Šenasar, Jekamjáš, Hóšama a Nedabjáš. Synové Pedajášovi: Zerubábel a Šimeí. Synové Zerubábelovi: Mešulámi a Chananjáš a jejich sestra Šelomít, potom Chašuba, Óhel, Berekjáš, Chasadjáš a Júšab-chesed – těchto pět. Synové Chananjášovi: Pelatjáš a Ješajáš, synové Refajášovi, synové Arnánovi, synové Obadjášovi, synové Šekanjášovi. Synové Šekanjášovi: Šemajáš. Synové Šemajášovi: Chatúš, Jigál, Baríach, Nearjáš a Šafat – těchto šest. Synové Nearjášovi: Eljóenaj, Chizkijáš a Azríkam – tito tři. Synové Eljóenajovi: Hódavjáš, Eljašíb, Pelajáš, Akúb, Jóchanan, Delajáš a Ananí – těchto sedm. Synové Judovi: Peres, Chesrón, Karmí, Chúr a Šóbal. Reajáš, syn Šóbalův, zplodil Jachata, Jachat zplodil Achúmaje a Lahada. To jsou čeledi soreatejské. Toto jsou synové Étama: Jizreel, Jišma a Jidbáš; jejich sestra se jmenovala Haslelponí. Penúel byl otec Gedórův a Ezer otec Chušův. Toto jsou synové Chúra, prvorozeného Efraty, otce Bét-lechemova. Ašchúr, otec Tekóův, měl dvě ženy: Cheleu a Naaru. Naara mu porodila Achuzama, Chefera, Témního a Achaštarího. To jsou synové Naary. Synové Cheley: Seret, Sochar a Etnán. Kós zplodil Anúba a Sóbebu a čeledě Acharchela, syna Harumova. Jaebes byl váženější nežli jeho bratři. Jeho matka jej pojmenovala Jaebes se slovy: Vždyť jsem ho porodila v trápení. Ale Jaebes volal k Bohu Izraele: Požehnej mi a rozšiř mé území. Tvá ruka ať je se mnou. Učiň, ať jsem ochráněn od zlého a nejsem trápen. A Bůh splnil to, oč žádal. Kelúb, bratr Šúchův, zplodil Mechíra; ten je otcem Eštóna. Eštón zplodil Bét-ráfu, Paséacha, Techinu, otce Ír-náchašova. To jsou mužové Réky. Synové Kenazovi: Otníel a Serajáš. Synové Otníelovi: Chatat. Meónótaj zplodil Ofru, Serajáš zplodil Jóaba, otce Gé-charašímu (Údolí řemeslníků), neboť byli řemeslníci. Synové Káleba, syna Jefunova: Irú, Éla a Naam. Synové Élovi: Kenaz. Synové Jehalelélovi: Zíf, Zífa, Tírja a Asarel. Synové Ezrovi: Jeter, Mered, Éfer a Jalón. Otěhotněla a porodila Mirjama, Šamaje a Jišbácha, otce Eštemoova. Jeho žena Judejka porodila Jereda, otce Gedórova, Chebera, otce Sókova, a Jekutíela, otce Zanóachova. To jsou synové Bitji, dcery faraonovy, kterou si vzal Mered. Synové ženy Hódijášovy, sestry Nachamovy: Otec Keíly Garmíťana a Eštemóa Maakaťan. Synové Šímónovi: Amnón, Rina, Ben-chanan a Tilón. Synové Jišího: Zóchet a Ben-zóchet. Synové Šély, syna Judova: Ér, otec Léka, Laeda, otec Maréši, a čeledi z dílny na mořské hedvábí v Bét-ašbeji. Jókím, mužové Kózeby, Jóaš a Saraf, kteří panovali v Moábu, a Jašubi-lechem. (To jsou dávné události). To byli hrnčíři, kteří bydleli v Netajímu a Gedeře. Pobývali tam u krále v jeho službě. Synové Šimeónovi: Nemúel, Jamín, Jaríb, Zerach a Šaúl, jeho syn Šalúm, jeho syn Mibsám a jeho syn Mišma. Synové Mišmovi: Jeho syn Chamúel, jeho syn Zakúr a jeho syn Šimeí. Šimeí měl šestnáct synů a šest dcer. Jeho bratři však neměli mnoho synů. Celá jejich čeleď se nerozmnožila tak jako synové Judovi. Sídlili v Beer-šebě, Móladě, Chasar-šúalu, Bilze, Esemu, Tóladu, Betúelu, Chormě, Siklagu, Bét-markabótu, Chasar-súsimu, Bét-bireji a Šaarajimu. To byla jejich města až do Davidova kralování. Jejich dvorce byly: Étam, Ajin, Rimón, Token a Ašan, těchto pět měst, a všechny jejich dvorce, které byly kolem těchto měst až k Baalu. To byla jejich sídla. Měli svoje rodokmeny. Dále Mešóbab, Jamlék a Jóša, syn Amasjášův, Jóel a Jehú, syn Jóšibjáše, syna Serajáše, syna Asíelova, Eljóenaj, Jaakoba, Ješochajáš, Asajáš, Adíel, Jesímiel, Benajáš a Zíza, syn Šifího, syna Alóna, syna Jedajáše, syna Šimrího, syna Šemajášova. Tito jmenovaní byli předáky ve svých čeledích a domy jejich otců se velice rozhojnily. Odešli ke Gedóru, až na východ údolí, aby hledali pastvu pro svá stáda. A nalezli úrodnou a dobrou pastvu, zemi rozlehlou na všechny strany, poklidnou a pokojnou. Předtím tam bydleli někteří z Chámovců. Tito jmenovitě zapsaní přišli ve dnech judského krále Chizkijáše, pobili jejich stany i Meúnejce, kteří se tam nacházeli, a zasvětili jsme je zkáze, jak je tomu dodnes. Usídlili se tam místo nich, protože tam byla pastva pro jejich stáda. Někteří z nich, pět set mužů ze synů Šimeónových, šli do pohoří Seíru – Pelatjáš, Nearjáš, Refajáš a Uzíel, syn Jišího, byli v jejich čele. Pobili ostatek těch, kteří vyvázli z Amálekovců, a zůstali tam až dodnes. Synové Rúbena, Izraelova prvorozeného; byl prvorozený, když však znesvětil lože svého otce, jeho prvorozenství bylo dáno synům Josefa, synům Izraelovým, a nebyl zapsán do rodokmene jako prvorozený. Ačkoliv se Juda rozmohl nad své bratry a vzešel z něho vévoda, prvorozenství dostal Josef. Synové Rúbena, Izraelova prvorozeného: Chanók, Palú, Chesrón a Karmí. Synové Jóelovi: Jeho syn Šemajáš, jeho syn Góg, jeho syn Šimeí, jeho syn Míka, jeho syn Reajáš, jeho syn Baal, jeho syn Beera, kterého odvedl asyrský král Tilgat-pilneser; on byl předákem Rúbenovců. Jeho bratři podle čeledí, jak byli zapsáni do rodokmenů podle svých rodů: Předák Jeíel, Zekarjáš, Bela, syn Azaza, syna Šemy, syna Jóelova; sídlil v Aróeru a až k Nebó a Baal-meónu; na východě sídlil až k okraji pustiny táhnoucí se k řece Eufratu, protože jejich stáda se v gileádské zemi rozmnožila. Ve dnech Saulových vedli válku s Hagrejci, kteří padli do jejich ruky; potom sídlili v jejich stanech po celém povrchu země na východ od Gileádu. Synové Gádovi sídlili naproti nim v bášanské zemi až po Salku. Předákem byl Jóel, druhý Šafam, potom Jaenaj a Šafat v Bášanu. Jejich bratři podle domu svých otců: Michael, Mešulám, Šeba, Jóraj, Jaekán, Zía a Eber, těchto sedm. Toto jsou synové Abíchajila, syna Chúrího, syna Jaróacha, syna Gileáda, syna Michaela, syna Ješíšaje, syna Jachdóa, syna Búzova. Achí, syn Abdíela, syna Gúního, byl předákem v domě jejich otců. Sídlili v Gileádu, v Bášanu a v jeho vesnicích a na všech pastvinách Šáronu až kam sahaly. Všichni byli zapsáni do rodokmene ve dnech judského krále Jótama a ve dnech izraelského krále Jarobeáma. Synové Rúbenovi, Gádovi a polovina kmene Manasesova byli bojovníci, muži, kteří nosili štít a meč, napínali luk a byli vycvičeni v boji; čtyřicet čtyři tisíc sedm set šedesát těch, kteří táhli s armádou. Vedli válku s Hagrejci, s Jetúrem, Náfišem a Nódabem. Dostalo se jim pomoci proti nim a Hagrejci i všichni, kdo byli s nimi, byli vydáni do jejich rukou, neboť volali k Bohu o pomoc v boji a on se dal pohnout jejich prosbami, protože na něj spoléhali. Odvedli jejich stáda: Padesát tisíc jejich velbloudů, dvě stě padesát tisíc ovcí, dva tisíce oslů a sto tisíc lidí. Pobitých padlo mnoho, neboť ten boj byl od Boha. Pak tam sídlili místo nich až do vyhnanství. Potomci poloviny kmene Manasesova sídlili v zemi od Bášanu až po Baal-chermón a Senír, horu Chermón; bylo jich mnoho. Toto jsou předáci domu jejich otců: Éfer, Jiší, Elíel, Azríel, Jeremjáš, Hódavjáš a Jachdíel, udatní hrdinové, věhlasní muži, předáci domu svých otců. Zpronevěřili se však Bohu svých otců, smilnili s bohy národů země, které před nimi Bůh vyhladil. Bůh Izraele vzbudil ducha asyrského krále Púla a ducha asyrského krále Tilgat-pilnesera a odvedl je – Rúbenovce, Gádovce a polovinu kmene Manasesova – a přivedl je do Chalachu, Chabóru, Hary a k řece Gózanu, kde jsou až dodnes. Synové Léviho: Geršón, Kehat a Merarí. Synové Kehatovi: Amrám, Jishár, Chebrón a Uzíel. Synové Amrámovi: Áron a Mojžíš, a Mirjam. Synové Áronovi: Nádab, Abíhú, Eleazar a Ítamar. Eleazar zplodil Pinchasa, Pinchas zplodil Abíšúu, Abíšúa zplodil Bukího, Bukí zplodil Uzího, Uzí zplodil Zerachjáše, Zerachjáš zplodil Merajóta, Merajót zplodil Amarjáše, Amarjáš zplodil Achítúba, Achítúb zplodil Sádoka, Sádok zplodil Achímaase, Achímaas zplodil Azarjáše, Azarjáš zplodil Jóchanana, Jóchanan zplodil Azarjáše (toho, který sloužil jako kněz v domě, jenž postavil Šalomoun v Jeruzalémě), Azarjáš zplodil Amarjáše, Amarjáš zplodil Achítúba, Achítúb zplodil Sádoka, Sádok zplodil Šalúma, Šalúm zplodil Chilkijáše, Chilkijáš zplodil Azarjáše, Azarjáš zplodil Serajáše, Serajáš zplodil Jósadaka; a Jósadak odešel, když Hospodin odvedl Judu a Jeruzalém do zajetí prostřednictvím Nebúkadnesara. Synové Léviho: Geršóm, Kehat a Merarí. Toto jsou jména synů Geršómových: Libní a Šimeí. Synové Kehatovi: Amrám, Jishár, Chebrón a Uzíel. Synové Merarího: Machlí a Muší. Toto jsou čeledi Léviho podle svých otců. Geršómovi: Jeho syn Libní, jeho syn Jachat, jeho syn Zima, jeho syn Jóach, jeho syn Idó, jeho syn Zerach a jeho syn Jeotraj. Synové Kehatovi: Jeho syn Amínadab, jeho syn Kórach, jeho syn Asír, jeho syn Elkána, jeho syn Ebjásaf, jeho syn Asír, jeho syn Tachat, jeho syn Uríel, jeho syn Uzijáš a jeho syn Šaúl. Synové Elkánovi: Amasaj a Achímót. Jeho syn Elkána, jeho syn Sófaj, jeho syn Nachat, jeho syn Elíab, jeho syn Jerochám a jeho syn Elkána. Synové Samuelovi: Prvorozený Jóel a druhý Abijáš. Synové Merarího: Machlí, jeho syn Libní, jeho syn Šimeí, jeho syn Uza, jeho syn Šimea, jeho syn Chagijáš a jeho syn Asajáš. A toto jsou ti, které ustanovil David nad pěveckými družinami v Hospodinově domě od doby, kdy truhla získala místo odpočinku. Sloužili písněmi před příbytkem stanu setkávání až do doby, kdy Šalomoun postavil v Jeruzalémě Hospodinův dům; sloužili podle nařízení o jejich službě. Toto jsou ti, kteří sloužili, a jejich synové: Ze synů Kehatových: Zpěvák Héman, syn Jóela, syna Samuela, syna Elkány, syna Jerocháma, syna Elíela, syna Tóacha, syna Súfa, syna Elkány, syna Machata, syna Amasaje, syna Elkány, syna Jóela, syna Azarjáše, syna Sefanjáše, syna Tachata, syna Asíra, syna Ebjásafa, syna Kóracha, syna Jishára, syna Kehata, syna Léviho, syna Izraelova. A jeho bratr Asaf, stojící po jeho pravici: Asaf, syn Berekjáše, syna Šimey, syna Michaela, syna Baasejáše, syna Malkijáše, syna Etního, syna Zeracha, syna Adajáše, syna Étana, syna Zimy, syna Šimeího, syna Jachata, syna Geršóma, syna Léviho. A synové Merarího, jejich bratři, po levici: Étan, syn Kíšího, syna Abdího, syna Malúka, syna Chašabjáše, syna Amasjáše, syna Chilkijáše, syna Amsího, syna Baního, syna Šemera, syna Machlího, syna Mušího, syna Merarího, syna Léviho. Jejich bratři lévité byli ustanoveni pro všechnu službu v příbytku Božího domu. Áron a jeho synové pálili oběti na oltáři pro zápalné oběti a na oltáři pro kadidlo, při veškeré službě nejsvětějšího místa, aby získali smíření pro Izrael, tak jak přikázal Mojžíš, otrok Boží. Toto jsou synové Áronovi: Jeho syn Eleazar, jeho syn Pinchas, jeho syn Abíšúa, jeho syn Bukí, jeho syn Uzí, jeho syn Zerachjáš, jeho syn Merajót, jeho syn Amarjáš, jeho syn Achítúb, jeho syn Sádok a jeho syn Achímaas. A toto jsou jejich sídla podle jejich hradišť na jejich území: Synům Áronovým z čeledi Kehatovců – protože jim padl los; dali jim Chebrón v judské zemi a jeho okolní pastviny. Pole toho města a jeho dvorce však dali Kálebovi, synovi Jefunovu. Synům Áronovým dali útočištná města Chebrón, Libnu a její pastviny, Jatir, Eštemóu a její pastviny, Chílez a jeho pastviny, Debír a jeho pastviny, Ašan a jeho pastviny, Bét-šemeš a jeho pastviny. Z pokolení Benjamínova: Gebu a její pastviny, Alemeta a jeho pastviny, Anatót a jeho pastviny. Všech jejich měst bylo třináct podle jejich čeledí. Zbývajícím synům Kehatovým z čeledi toho pokolení bylo losem přiděleno z poloviny pokolení Manasesova deset měst. Synům Geršómovým podle jejich čeledí bylo přiděleno z pokolení Isacharova, z pokolení Ašerova, z pokolení Neftalího a z pokolení Manasesova v Bášanu třináct měst. Synům Merarího pro jejich čeledi bylo losem přiděleno z pokolení Rúbenova, z pokolení Gádova a z pokolení Zabulónova dvanáct měst. Synové Izraelovi přidělili Lévijcům města a jejich pastviny. Přidělili losem z pokolení synů Judových, z pokolení synů Šimeónových a z pokolení synů Benjamínových tato města, která jsou vyjmenována. Některým z čeledí synů Kehatových připadla města jejich území z pokolení Efrajimova. Dali jim útočištná města Šekem a jeho pastviny v Efrajimském pohoří, Gezer a jeho pastviny, Jokmeám a jeho pastviny, Bét-chorón a jeho pastviny, Ajalón a jeho pastviny, Gat-rimón a jeho pastviny; a z poloviny pokolení Manasesova: Anér a jeho pastviny a Bileám a jeho pastviny pro zbývající čeledi synů Kehatových. Synům Geršómovým – z čeledi poloviny pokolení Manasesova: Gólan v Bášanu a jeho pastviny a Aštarót a jeho pastviny; z pokolení Isacharova: Kedeš a jeho pastviny, Daberat a jeho pastviny, Rámot a jeho pastviny a Aném a jeho pastviny; z pokolení Ašerova: Mášal a jeho pastviny, Abdón a jeho pastviny, Chukók a jeho pastviny a Rechób a jeho pastviny; z pokolení Neftalího: Kedeš v Galileji a jeho pastviny, Chamón a jeho pastviny a Kirjatajim a jeho pastviny. Zbývajícím synům Merarího – z pokolení Zabulónova: Rimónó a jeho pastviny a Tábor a jeho pastviny; na druhé straně Jordánu u Jericha, na východ od Jordánu, z pokolení Rúbenova: Beser v pustině a jeho pastviny, Jahas a jeho pastviny, Kedemót a jeho pastviny a Méfaat a jeho pastviny; z pokolení Gádova: Rámot v Gileádu a jeho pastviny, Machanajim a jeho pastviny, Chešbón a jeho pastviny a Jaezer a jeho pastviny. Synové Isacharovi: Tóla, Púa, Jašúb a Šimrón, tito čtyři. Synové Tólovi: Uzí, Refajáš, Jeríel, Jachmaj, Jibsám a Samuel, předáci domu svých otců patřícího Tólovi, udatní hrdinové podle svých rodů. Jejich počet ve dnech Davidových byl dvacet dva tisíc šest set. Synové Uzího: Jizrachjáš. Synové Jizrachjášovi: Michael, Obadjáš, Jóel a Jišijáš, těchto pět, všichni předáci. K nim patřilo podle jejich rodů, podle domu jejich otců třicet šest tisíc mužů pro bojeschopné vojenské oddíly, protože měli mnoho žen a synů. Jeho bratrů ze všech Isacharových čeledí, udatných hrdinů, bylo osmdesát sedm tisíc; všichni byli zapsáni do svých rodokmenů. Synové Benjamínovi: Bela, Beker a Jedíael, tito tři. Synové Belovi: Esbón, Uzí, Uzíel, Jerímót a Írí, těchto pět, předáci domu otců, udatní hrdinové; do jejich rodokmenů jich bylo zapsáno dvacet dva tisíc třicet čtyři. Synové Bekerovi: Zemíra, Jóaš, Elíezer, Eljóenaj, Omrí, Jeremót, Abijáš, Anatót a Alemet; tito všichni jsou synové Bekerovi; byli zapsáni do rodokmenů podle svých rodů, předáci domu svých otců, udatní hrdinové – dvacet tisíc dvě stě. Synové Jedíaelovi: Bilhán. Synové Bilhánovi: Jeúš, Benjamín, Ehúd, Kenaan, Zétan, Taršíš a Achíšachar; tito všichni jsou synové Jedíaelovi, předáci rodů, udatní hrdinové – sedmnáct tisíc dvě stě těch, kteří táhli s armádou do boje. Šupím a Chupím byli synové Írovi, Chuším – synové Achérovi. Synové Neftalího: Jachasíel, Gúní, Jeser a Šalúm, synové Bilhy. Synové Manasesovi: Asríel, kterého porodila jeho konkubína, Aramejka; porodila též Makíra, otce Gileádova. Makír vzal ženu pro Chupíma a Šupíma; jeho sestra se jmenovala Maaka. Druhý se jmenoval Selofchad. Selofchad měl jenom dcery. Makírova žena Maaka porodila syna a dala mu jméno Pereš. Jeho bratr se jmenoval Šereš, jeho synové Úlam a Rekem. Synové Úlamovi: Bedán. To jsou synové Gileáda, syna Makíra, syna Manasesova. Jeho sestra Moleket porodila Íšhóda, Abíezera a Machlu. Synové Šemídovi byli: Achján, Šekem, Likchí a Aníam. Synové Efrajimovi: Šútelach, jeho syn Bered, jeho syn Tachat, jeho syn Eleada, jeho syn Tachat, jeho syn Zábad, jeho syn Šútelach, Ezer a Elead; zabili je však mužové Gatu zrození v té zemi, protože přišli, aby pobrali jejich stáda. Jejich otec Efrajim truchlil po mnoho dní a jeho bratři přišli, aby ho potěšili. Pak vešel ke své ženě, ta otěhotněla a porodila syna. Dal mu jméno Bería, protože se v jeho domě stalo neštěstí. Jeho dcerou byla Šeera; ta postavila Bét-chorón Dolní a Horní a Uzen-šeeru. Dále jeho syn Refach a Rešef, jeho syn Telach, jeho syn Tachan, jeho syn Laedán, jeho syn Amíhud, jeho syn Elíšama, jeho syn Nún a jeho syn Jozue. Jejich vlastnictví a jejich sídla: Bét-el a jeho vesnice, na východě Naarán, na západě Gezer a jeho vesnice, Šekem a jeho vesnice až k Aji a jeho vesnicím, vedle území synů Manasesových Bét-šeán a jeho vesnice, Taanak a jeho vesnice, Megido a jeho vesnice a Dór a jeho vesnice. V těchto sídlili synové Josefa, syna Izraelova. Synové Ašerovi: Jimna, Jišva, Jišví, Bería a jejich sestra Serach. Synové Beríovi: Cheber a Malkíel; on je otec Birzavitův. Cheber zplodil Jafleta, Šómera, Chótama a jejich sestru Šúu. Synové Jafletovi: Pásak, Bimhál a Ašvát; to jsou synové Jafletovi. Synové Šemerovi: Achí, Rohga, Jechuba a Aram. Syn jeho bratra Helema: Sófach, Jimna, Šeleš a Ámal. Synové Sófachovi: Súach, Charnefer, Šúal, Berí, Jimrá, Beser, Hód, Šama, Šilša, Jitrán a Beéra. Synové Jeterovi: Jefune, Pispa a Ara. Synové Ulovi: Árach, Chaníel a Risja. Ti všichni jsou synové Ašerovi, předáci domu otců, vybraní udatní hrdinové, přední z předáků. Do rodokmenů byli zapsáni podle vojenské bojeschopnosti; jejich počet byl dvacet šest tisíc mužů. Benjamín zplodil svého prvorozeného Belu, druhého Ašbela, třetího Achracha, čtvrtého Nóchu, pátého Ráfu. Bela měl syny: Adára, Géru, Abíhúda, Abíšúu, Naamána, Achóacha, Géru, Šefúfana a Chúrama. Toto jsou synové Echúdovi – byli to předáci rodů obyvatel Geby, kteří je odvedli do Manachatu – Naamán, Achijáš a Géra, který je odvedl. Zplodil Uzu a Achíchuda. Šacharajim zplodil syny na moábském poli, když poslal pryč své ženy Chušímu a Baaru. Se svou ženou Chódeší zplodil Jóbaba, Sibju, Méšu, Malkáma, Jeúsa, Sakeju a Mirmu; toto jsou jeho synové, předáci rodů. S Chúšimou zplodil Abítúba a Elpaala. Synové Elpaalovi: Eber, Mišeám, Šemed, který postavil Óno a Lód s jeho vesnicemi, a Bería a Šema; byli to předáci rodů obyvatel Ajalónu; ti vyhnali obyvatele Gatu. Achjó, Šášak, Jeremót, Zebadjáš, Arad, Eder, Michael, Jišpa a Jócha byli synové Beríovi. Zebadjáš, Mešulám, Chizkí, Cheber, Jišmeraj, Jizliá a Jóbab byli synové Elpaalovi. Jakím, Zikrí, Zabdí, Elíenaj, Siletaj, Elíel, Adajáš, Berajáš a Šimrat byli synové Šimeího. Jišpán, Eber, Elíel, Abdón, Zikrí, Chánan, Chananjáš, Élam, Antótijáš, Jifdejáš a Penúel byli synové Šášakovi. Šamšeraj, Šecharjáš, Ataljáš, Jaarešjáš, Elijáš a Zikrí byli synové Jerochámovi. Toto jsou předáci rodů podle svých rodů; tito předáci sídlili v Jeruzalémě. V Gibeónu sídlil otec Gibeónův; jeho žena se jmenovala Maaka. Jeho prvorozený syn byl Abdón, dále Súr, Kíš, Baal, Nádab, Gedór, Achjó a Zeker. Miklót zplodil Šimeu. Také oni sídlili naproti svým bratrům v Jeruzalémě, se svými bratry. Nér zplodil Kíše, Kíš zplodil Saula, Saul zplodil Jónatana, Malkíšúu, Abínádaba a Ešbaala. Syn Jónatanův: Meríb-baal; Meríb-baal zplodil Míku. Synové Míkovi: Pítón, Melek, Taréa a Achaz. Achaz zplodil Jójadu, Jójada zplodil Alemeta, Azmáveta a Zimrího. Zimrí zplodil Mósu. Mósa zplodil Bineu; jeho syn byl Ráfa, jeho syn Eleása, jeho syn Ásel. Ásel měl šest synů. Toto jsou jejich jména: Azríkam, Bokrú, Jišmael, Šearjáš, Obadjáš a Chánan. Ti všichni byli synové Áselovi. Synové jeho bratra Ešeka: Jeho prvorozený Úlam, druhý Jeúš a třetí Elífelet. Synové Úlamovi byli udatní hrdinové, lukostřelci. Měli mnoho synů a vnuků, celkem sto padesát. Ti všichni byli ze synů Benjamínových. Všichni Izraelci byli zapsáni do rodokmenů. Ano, jsou zapsáni v Knize izraelských králů. Judejci byli odvedeni do Babylona pro svou věrolomnost. První, kdo se znovu usídlili na svém vlastnictví, ve svých městech, byli Izraelci, kněží, lévité a chrámoví nevolníci. V Jeruzalémě sídlili někteří ze synů Judových, ze synů Benjamínových, ze synů Efrajimových a Manasesových. Útaj, syna Amíhuda, syna Omrího, syna Imrího, syna Baního ze synů Peresa, syna Judova. Ze Šíloanů prvorozený Asajáš a jeho synové. Ze synů Zerachových Jeúel a jeho bratři, celkem šest set devadesát. Ze synů Benjamínových Salú, syn Mešuláma, syna Hódavjáše, syna Hasenuova, a Jibnejáš, syn Jerochámův, a Éla, syn Uzího, syna Mikrího, a Mešulám, syn Šefatjáše, syna Reúela, syna Jibnijášova, a jejich bratři podle svých rodů, celkem devět set padesát šest. Ti všichni byli předáci rodů podle domu svých otců. Z kněží: Jedajáš, Jójaríb, Jakín, Azarjáš, syn Chilkijáše, syna Mešuláma, syna Sádoka, syna Merajóta, syna Achítúba, představený Božího domu; Adajáš, syn Jerocháma, syna Pašchúra, syna Malkijáše, Maasaj, syn Adíela, syna Jachzéry, syna Mešuláma, syna Mešilemíta, syna Imerova, a jejich bratři, předáci domu svých otců, celkem tisíc sedm set šedesát, udatní hrdinové pro dílo služby Božího domu. Z lévitů: Šemajáš, syn Chašúba, syna Azríkama, syna Chašabjáše, ze synů Merarího. Bakbakar, Chereš a Gálal, Matanjáš, syn Míky, syna Zikrího, syna Asafova, Obadjáš, syn Šemajáše, syna Gálala, syna Jedútúnova, a Berekjáš, syn Ásy, syna Elkánova, který sídlil v netófatských dvorcích. Vrátní: Šalúm, Akúb, Talmón, Achíman a jejich bratři; Šalúm byl předákem a je až doposud v královské bráně na východě. Tito byli vrátní patřící k táboru synů Léviho. Šalúm, syn Kórého, syna Ebjásafa, syna Kóracha, a jeho bratři domu jeho otce, Kórachovci byli ustanoveni nad dílem služby jako strážci prahů stanu; jejich otcové byli nad Hospodinovým táborem jako strážci vchodu. Předtím byl vévodou nad nimi Pinchas, syn Eleazarův; Hospodin byl s ním. Zekarjáš, syn Mešelemjášův, byl vrátným u vchodu do stanu setkávání. Všech vybraných za vrátné prahů bylo dvě stě dvanáct. Byli zapsáni do rodokmenů ve svých dvorcích. Tyto určil David a vidoucí Samuel pro jejich poctivost. Oni a jejich synové byli ustanoveni nad branami Hospodinova domu, stanového domu, jako stráž. Vrátní byli na čtyřech stranách: na východě, na západě, na severu a na jihu. Jejich bratři sídlící ve svých dvorcích měli čas od času přicházet na sedm dní, aby byli s nimi. Protože byli poctiví, čtyři hlavní vrátní, lévité, byli ustanoveni nad komorami a nad pokladnicemi Božího domu. Zůstávali přes noc v okolí Božího domu, neboť jim byla svěřena stráž a ráno co ráno odemykali. Někteří z nich byli nad bohoslužebnými předměty – podle počtu je přinášeli a podle počtu je odnášeli. Někteří z nich byli pověřeni nad předměty a nad všemi posvátnými nádobami, nad moukou, vínem, olejem, kadidlem a balzámy. Někteří ze synů kněží připravovali masti pro balzámy. Matitjáš z lévitů, prvorozený Kórachovce Šalúma, byl stále nad pečením placek. Někteří ze synů Kehatových, z jejich bratrů, byli sobotu co sobotu nad přípravou předkladných chlebů. Toto jsou zpěváci, předáci lévijských rodů; zůstávali v síních, osvobozeni od jiné služby, protože ve dne v noci na nich spočívala služba. Toto jsou předáci lévijských rodů podle svých rodů. Tito předáci sídlili v Jeruzalémě. V Gibeónu sídlil Jeíel, otec Gibeónův; jeho žena se jmenovala Maaka. Jeho prvorozený syn byl Abdón, dále Súr, Kíš, Baal, Nér, Nádab, Gedór, Achjó, Zekarjáš a Miklót. Miklót zplodil Šimeama. Také oni sídlili naproti svým bratrům v Jeruzalémě, se svými bratry. Nér zplodil Kíše, Kíš zplodil Saula, Saul zplodil Jónatana, Malkíšúu, Abínádaba a Ešbaala. Jónatanův syn byl Meríb-baal; Merí-baal zplodil Míku. Synové Míkovi: Pítón, Melek, Tachréa. Achaz zplodil Jaeru, Jaera zplodil Alemeta, Azmáveta a Zimrího. Zimrí zplodil Mósu. Mósa zplodil Bineu; jeho syn byl Refajáš, jeho syn Eleása, jeho syn Ásel. Ásel měl šest synů. Toto jsou jejich jména: Azríkam, Bokrú, Jišmael, Šearjáš, Obadjáš a Chánan. Toto byli synové Áselovi. Pelištejci bojovali proti Izraeli. Izraelci před Pelištejci utíkali a padali pobiti v pohoří Gilbóa. Pelištejci stíhali Saula a jeho syny. Pak zabili Pelištejci Jónatana, Abínádaba a Malkíšúu, Saulovy syny. Bitva těžce dolehla na Saula. Našli ho lukostřelci a svíjel se bolestí, protože ho postřelili. Saul řekl svému zbrojnošovi: Vytáhni svůj meč a probodni mě s ním. Jinak přijdou ti neobřezanci a budou se mi posmívat. Ale zbrojnoš nechtěl, protože se hrozně bál. Saul tedy vzal meč a padl na něj. Když viděl zbrojnoš, že Saul je mrtev, také on padl na meč a zemřel. Tak zemřel Saul i jeho tři synové, všichni z jeho domu zemřeli společně. Když Izraelci, kteří byli v údolí, viděli, že utekli a že Saul i jeho synové zemřeli, opustili svá města a utekli. Pelištejci přišli a bydleli v nich. Příštího dne se stalo, že přišli Pelištejci, aby rabovali pobité. Našli Saula a jeho syny padlé v pohoří Gilbóa. Svlékli ho, odnesli jeho hlavu a jeho zbroj a poslali kolovat po pelištejské zemi, aby přinášeli novinu svým modlářským zpodobeninám a lidu. Jeho zbroj uložili v domě svého boha a jeho lebku připevnili v Dágonově domě. Když se všichni obyvatelé Jábeše v Gileádu doslechli o všem, co provedli Pelištejci Saulovi, všichni bojovníci povstali, odnesli tělo Saulovo i těla jeho synů, přinesli je do Jábeše a pohřbili jejich kosti pod terebintem v Jábeši. Saul zemřel pro svou věrolomnost, když se zpronevěřil Hospodinu, Hospodinovu slovu, které nezachoval, a také se doptával ducha zemřelého, aby se dotázal na radu, a nedotazoval se Hospodina. On ho usmrtil a přenesl království na Davida, syna Jišajova. Všichni Izraelci se shromáždili k Davidovi do Chebrónu se slovy: Hle, jsme tvá kost a tvé tělo. Již dávno předtím, když byl ještě králem Saul, ty jsi vodil Izrael do boje i z boje. Hospodin, můj Bůh, ti řekl: Ty budeš pást můj lid Izrael, ty budeš vévodou nad mým lidem Izraelem. Všichni izraelští starší přišli ke králi do Chebrónu a David s nimi v Chebrónu uzavřel před Hospodinem smlouvu. Pomazali Davida za krále nad Izraelem podle Hospodinova slova prostřednictvím Samuela. Pak David a celý Izrael vytáhl na Jeruzalém, to je Jebús; tam byli Jebúsejci, obyvatelé té země. Obyvatelé Jebúsu řekli Davidovi: Nevstoupíš sem. Ale David dobyl pevnost Sijón, to je Město Davidovo. David řekl: Ten, kdo udeří na Jebúsejce první, stane se předákem a velitelem. První vytáhl Jóab, syn Serújin, a stal se předákem. A David se usadil v pevnosti, proto se nazývala Město Davidovo. Postavil město všude kolem, od Miló na všechny strany. Zbytek města obnovil Jóab. David se stále rozmáhal a Hospodin zástupů byl s ním. Toto jsou předáci Davidových hrdinů, kteří ho podporovali v jeho kralování spolu s celým Izraelem, aby ho ustanovili králem podle Hospodinova slova o Izraeli. Toto je výčet Davidových hrdinů: Jášobeám, syn Chachmóního, vůdce kapitánů, který zamával svým kopím proti třem stům, jež naráz pobil. Po něm byl Eleazar, syn Dóda Achóchijského, který byl mezi těmi třemi hrdiny. Byl s Davidem v Pas-damímu, když se k tam Pelištejci shromáždili boji. Byl tam díl pole plný ječmene. Lid před Pelištejci utekl. Postavili se uprostřed toho pole, vysvobodili ho a Pelištejce pobili. Hospodin způsobil velkou záchranu. Tři z těch třiceti vůdců sestoupili na skálu k Davidovi do adulamské jeskyně. Pelištejské vojsko tábořilo v údolí Refájců. David byl tehdy v pevnosti a pelištejská posádka byla tehdy v Betlémě. David zatoužil a řekl: Kdyby mi tak někdo dal napít vody z betlémské studny, která je u brány! Ti tři pronikli do pelištejského tábora, načerpali vodu z betlémské studny, která je u brány, vzali ji a přinesli Davidovi. David však nechtěl pít a vylil ji Hospodinu v úlitbu. Řekl: Ať je to ode mě vzdáleno, můj Bože, abych udělal něco takového. Což smím pít krev těchto mužů, kteří šli s nasazením vlastního života? Vždyť ji přinesli s nasazením vlastního života. A nechtěl ji pít. To udělali ti tři hrdinové. Abíšaj, bratr Jóabův, byl vůdcem tří. Zamával svým kopím proti třem stům, jež pobil. Proslavil se mezi těmi třemi. Z těch tří byl váženější než druzí dva a stal se jejich velitelem, ale těch prvních tří nedosáhl. Benajáš, syn Jójadův, byl bojovník z Kabseelu, který učinil mnoho mocných činů. Ten zabil dva syny Aríele Moábského. On také přišel a v čase sněhu ubil lva uvnitř jámy. Zabil Egypťana, muže měřícího pět loket. Egypťan měl v ruce kopí jako tkalcovské vratidlo. On k němu přišel s holí, sebral kopí z Egypťanovy ruky a jeho vlastním kopím ho zabil. Tyto činy vykonal Benajáš, syn Jójadův, a proslavil se mezi třemi hrdiny. Mezi třiceti byl nejváženější, ale těch tří nedosáhl. David ho ustanovil nad svou tělesnou stráží. Udatný hrdina: Asáel, bratr Jóabův, Elchánan, syn Dóda z Betléma, Šamót Harórský, Cheles Pelónský, Íra, syn Íkeše Tekójského, Abíezer Anatótský, Sibekaj Chúšatský, Ílaj Achóchijský, Mahraj Netófský, Cheled, syn Baany Netófského, Ítaj, syn Ríbaje z Gibeje synů Benjamínových, Benajáš Pireatónský, Chúraj z gaašských údolí, Abíel Arbátský, Azmávet Bacharúmský, Eljachba Šaalbónský, synové Hašema Gizónského, Jónatan, syn Šagéa Hararského, Achíam, syn Sakara Hararského, Elífal, syn Úrův, Chefer Mekeratský, Achijáš Pelónský, Chesró Karmelský, Naaraj, syn Ezbajův, Jóel, bratr Nátanův, Mibchár, syn Hagrího, Selek Amónský, Nacharaj Beerótský, zbrojnoš Jóaba, syna Serújina, Íra Jitrejský, Gáreb Jitrejský, Urijáš Chetejský, Zábad, syn Achlájův, Adína, syn Šízy Rúbenského, vůdce Rúbenovců a nad třiceti, Chánan, syn Maakův, Jóšafat Mitnejský, Uzija Ašterátský, Šama a Jeíel, synové Chótama Aróerského, Jedíael, syn Šimrího, a jeho bratr Jócha Tisejský, Elíel Machavímský, Jeríbaj a Jóšavjáš, synové Elnaamovi, Jitma Moábský, Elíel, Obéd a Jaasíel Mesóbajští. Tito přišli do Siklagu za Davidem, když se ještě skrýval před Saulem, synem Kíšovým; byli mezi hrdiny, kteří pomáhali v boji; byli ozbrojeni lukem a uměli používat pravou i levou ruku na vrhání kamenů i střílení šípů z luku; byli ze Saulových bratrů, z Benjamína: Achíezer, vůdce, a Jóaš, synové Šemay Gibeatského, Jezíel a Pelet, synové Azmávetovi, Beraka, Jehú Anatótský, Jišmajáš Gibeónský, hrdina mezi třiceti a nad třiceti, Jeremjáš, Jachazíel, Jóchanan, Józabad Gederatský, Eleúzaj, Jerímót, Bealjáš, Šemarjáš, Šefatjáš Charufský, Elkána, Jišijáš, Azarel, Jóezer, Jášobeám, Kórachovci, Jóela a Zebadjáš, synové Jerocháma z Gedóru. Z Gádovců přešli k Davidovi do pevnosti v pustině udatní hrdinové, bojeschopní vojáci, vyzbrojení štítem a oštěpem; vypadali jako lev a rychlí byli jako gazely na horách. Vůdce byl Ezer, druhý Obadjáš, třetí Elíab, čtvrtý Mišmana, pátý Jeremjáš, šestý Ataj, sedmý Elíel, osmý Jóchanan, devátý Elzabad, desátý Jeremjáš, jedenáctý Makbanaj. Toto jsou vůdci armády ze synů Gádových. Nejmenší za sto, největší za tisíc. To jsou ti, kteří prošli Jordánem v prvním měsíci, kdy se rozlévá na oba své břehy, a vyhnali všechny žijící v údolích na východ a na západ. Přišli také někteří ze synů Benjamínových a Judejci do pevnosti k Davidovi. David před ně vyšel a promluvil k nim: Jestliže ke mně přicházíte v pokoji, abyste mi pomohli, budu s vámi zajedno; jestliže však abyste mě zradili mým protivníkům, ačkoli na mých rukou není násilí, ať pohledí Bůh našich otců a rozsoudí. Duch vyzbrojil Amasaje, vůdce kapitánů, takže řekl: Tobě patříme, Davide, s tebou jsme, synu Jišajův. Pokoj, pokoj tobě, pokoj tvým pomocníkům, vždyť ti pomáhá tvůj Bůh. David je přijal a ustanovil je vůdci oddílů. Někteří z Manasesa přeběhli k Davidovi, když táhl s Pelištejci do boje proti Saulovi. Ale nepomáhali jim, neboť když se pelištejská knížata poradila, propustila ho se slovy: Přeběhl by s našimi hlavami ke svému pánu Saulovi. Když šel do Siklagu, přeběhli k němu někteří z Manasesa: Adnach, Józabad, Jedíael, Michael, Józabad, Elíhú a Siletaj, předáci Manasesových rodů. Ti přišli Davidovi na pomoc proti loupežné hordě, neboť byli všichni udatní hrdinové; stali se veliteli v armádě. Den co den přicházeli lidé Davidovi na pomoc, až bylo vojsko velké jako vojsko Boží. Toto jsou počty vůdců vojenských ozbrojenců, kteří přišli k Davidovi do Chebrónu, aby na něj podle Hospodinova příkazu přenesli Saulovo království: Synů Judových, kteří nosili štít a oštěp, bylo šest tisíc osm set vojenských ozbrojenců; ze synů Šimeónových sedm tisíc jedno sto udatných hrdinů pro vojenskou službu; ze synů Léviho čtyři tisíce šest set; Jójada, vévoda Áronovců, a s ním tři tisíce sedm set; Sádok, mladý udatný hrdina, a dům jeho otce, dvacet dva velitelů; ze synů Benjamínových, Saulových bratrů, tři tisíce; až doposud jich většina zachovávala službu domu Saulova; ze synů Efrajimových dvacet tisíc osm set udatných hrdinů, věhlasných mužů v domě jejich otců; z poloviny pokolení Manasesova osmnáct tisíc těch, kteří byli jmenovitě určeni, aby šli ustanovit Davida králem; ze synů Isacharových, kteří byli schopni rozumět časům a věděli, co má Izrael dělat, dvě stě jejich předáků a všichni jejich bratři podle jejich příkazu; ze Zabulóna ti, kteří táhli s armádou připraveni do boje s všelijakými válečnými zbraněmi, padesát tisíc, hotových nastoupit bez bázně a hany; z Neftalího tisíc velitelů a s nimi třicet sedm tisíc mužů se štítem a kopím; z Danovců připravení do boje – dvacet osm tisíc šest set; z Ašera ti, kteří táhli s armádou připravení do boje – čtyřicet tisíc; z druhé strany Jordánu z Rúbenovců, Gádovců a poloviny kmene Manasesova se všelijakými vojenskými válečnými zbraněmi – sto dvacet tisíc. Všichni tito bojovníci hotoví nastoupit na bojiště přišli s celým srdcem do Chebrónu ustanovit Davida králem nad celým Izraelem. Také všichni ostatní Izraelci byli jednomyslní, že ustanoví Davida králem. Byli tam s Davidem tři dny, jedli a pili, neboť jejich bratři jim to připravili. A také jejich příbuzní až z Isachara, Zabulóna a Neftalího přiváželi potravu na oslech, velbloudech, mezcích a volech – moučná jídla, koláče z lisovaných fíků, sušené hrozny, víno, olej, skot a brav v hojnosti, neboť v Izraeli byla radost. David se poradil s veliteli nad tisíci a nad sty, se všemi vévody. Pak řekl David celému shromáždění Izraele: Jestliže se vám to líbí a je to od Hospodina, našeho Boha, rozšiřme všude vzkaz svým bratrům, kteří zůstali na různých územích Izraele, a s nimi kněžím a lévitům do jejich měst s okolními pastvinami, ať se k nám shromáždí a přeneseme truhlu našeho Boha k nám, neboť ve dnech Saulových jsme ji nevyhledávali. Celé shromáždění řeklo, aby se to udělalo, protože se to všemu lidu líbilo. David shromáždil celý Izrael od egyptského Šíchoru až po Lebo-Chamát, aby přenesli z Kirjat-jearímu Boží truhlu. David a celý Izrael vystoupil do Baaly, do Kirjat-jearímu, který je v Judsku, aby odtamtud přenesli truhlu Boha, Hospodina sedícího na cherubech, která se nazývá jeho jménem. Naložili Boží truhlu na nový vůz a vezli z Abínádabova domu; Uza a Achjó vůz vedli a David i celý Izrael se radovali před Bohem ze vší síly – s písněmi, lyrami, harfami, tamburínami, činely a trubkami. Když přišli ke Kidónovu humnu, vztáhl Uza ruku, aby podržel truhlu, protože voli opustili cestu. Hospodinův hněv vzplál proti Uzovi a zabil ho, protože vztáhl ruku na truhlu; zemřel tam před Bohem. David se rozzlobil, že se Hospodin prudce obořil na Uzu a nazval to místo Peres-uza, jak je tomu dodnes. Toho dne se David začal bát Boha a řekl: Jak bych mohl k sobě přenést Boží truhlu? A David nevzal truhlu k sobě do Města Davidova, ale odsunul ji do domu Obéd-edóma Gatského. Boží truhla zůstala s domem Obéd-edómovým tři měsíce a Hospodin žehnal domu Obéd-edóma i všemu, co mu patřilo. Týrský král Chíram poslal k Davidovi posly a cedrové dřevo, kameníky a tesaře, aby mu postavili dům. David věděl, že Hospodin ho určil za krále nad Izraelem a že se jeho království velmi povzneslo kvůli jeho lidu Izraeli. David si vzal v Jeruzalémě další ženy a David zplodil další syny a dcery. Toto jsou jména dětí, které měl v Jeruzalémě: Šamúa, Šóbab, Nátan, Šalomoun, Jibchár, Elíšúa, Elpelet, Nógah, Nefeg, Jafía, Elíšama, Beeljáda, Elífelet. Když se Pelištejci doslechli, že David byl pomazán za krále nad celým Izraelem, všichni Pelištejci vytáhli Davida hledat. Když se to David doslechl, vytáhl proti nim. Pelištejci přitáhli a vtrhli do údolí Refájců. David se doptával Boha: Mám proti Pelištejcům vytáhnout? Vydáš je do mé ruky? Hospodin mu odpověděl: Vytáhni. Vydám je do tvé ruky. Vytáhli do Baal-perasímu a tam je David pobil. A David řekl: Bůh protrhl mé nepřátele skrze mě jako voda protrhuje hráz. Proto pojmenovali to místo Baal-perasím. Zanechali tam své bohy a David přikázal, aby byly spáleny ohněm. Pelištejci znovu vytáhli a vtrhli do údolí. David se znovu doptával Boha a Bůh mu řekl: Netáhni za nimi. Obejdi je a přitáhni k nim směrem od balzámovníků. I stane se, až uslyšíš zvuk pochodování ve vrcholcích balzámovníků, tehdy vytáhni do boje, protože Bůh vytáhne před tebou, aby pobil pelištejské vojsko. David učinil tak, jak mu Bůh přikázal, a pobíjeli pelištejské vojsko od Gibeónu až do Gezeru. Davidovo jméno proniklo do všech zemí a Hospodin dal strach z něj na všechny národy. Postavil pro sebe domy v Městě Davidově a připravil místo pro Boží truhlu, postavil pro ni stan. Tehdy David řekl: Nikdo nesmí nosit Boží truhlu, jenom lévité, neboť je Hospodin vyvolil, aby nosili Hospodinovu truhlu a sloužili mu navěky. David shromáždil celý Izrael do Jeruzaléma, aby přenesli Hospodinovu truhlu na místo, které pro ni připravil. David shromáždil syny Áronovy a lévity: Ze synů Kehatových předáka Uríela a jeho bratry – sto dvacet; ze synů Merarího předáka Asajáše a jeho bratry – dvě stě dvacet; ze synů Geršómových předáka Jóela a jeho bratry – sto třicet; ze synů Elísáfanových předáka Šemajáše a jeho bratry – dvě stě; ze synů Chebrónových předáka Elíela a jeho bratry – osmdesát; ze synů Uzíelových předáka Amínadaba a jeho bratry – sto dvanáct. David zavolal kněze Sádoka a Ebjátara i lévity Uríela, Asajáše, Jóela, Šemajáše, Elíela a Amínadaba a řekl jim: Vy jste předáci lévijských rodů; posvěťte se, vy i vaši bratři, a přeneste truhlu Hospodina, Boha Izraele, na místo, které jsem pro ni připravil. Protože jste tam předtím nebyli, Hospodin, náš Bůh, se na nás obořil, neboť jsme se ho nedotazovali na nařízení. Kněží a lévité se posvětili, aby přenesli truhlu Hospodina, Boha Izraele. Synové Léviho nesli Boží truhlu tak, jak přikázal Mojžíš, podle Hospodinova slova: na svých ramenou na tyčích. David řekl lévijským předákům, aby ustanovili své bratry zpěváky s hudebními nástroji, harfami, lyrami a zvučnými činely, aby pozvedli hlas s radostí. A lévité ustanovili Hémana, syna Jóelova, a z jeho bratrů Asafa, syna Berekjášova; ze synů Merarího, svých bratrů, Étana, syna Kúšajášova; a s nimi své druhořadé bratry: Zekarjáše, Jaazíela, Šemiramóta, Jechíela, Uniho, Elíaba, Benajáše, Maasejáše, Matitjáše, Elífelehúa, Miknejáše, Obéd-edóma a Jeíela vrátné; zpěváky: Hémana, Asafa a Étana, aby zpívali s bronzovými činely; Zekarjáše, Azíela, Šemiramóta, Jechíela, Uniho, Elíaba, Maasejáše a Benajáše s harfami na alamót, Matitjáše, Elífelehúa, Miknejáše, Obéd-edóma, Jeíela, Azazjáše s lyrami, aby vedli hudbu na šeminit. Kenanjáš, lévijský předák, při nošení řídil přenášení, neboť byl zručný. Berekjáš a Elkána byli vrátnými u truhly. Kněží Šebanjáš, Jóšafat, Netanel, Amasaj, Zekarjáš, Benajáš a Elíezer troubili na trubky před Boží truhlou. Obéd-edóm a Jechijáš byli vrátnými u truhly. David, izraelští starší a velitelé nad tisíci šli, aby s radostí přenesli truhlu Hospodinovy smlouvy z domu Obéd-edómova. Protože Bůh pomáhal lévitům, kteří nesli truhlu Hospodinovy smlouvy, obětovali sedm býčků a sedm beranů. David byl zahalen pláštěm z mořského hedvábí, též všichni lévité, kteří nesli truhlu, zpěváci a Kenanjáš, předák zpěváků přenášení; a David měl na sobě lněný efód. Celý Izrael přenášel truhlu Hospodinovy smlouvy s křikem a za zvuku beraního rohu, trubek, zvučných činelů, harf a lyr. I stalo se, když truhla Hospodinovy smlouvy vešla do Města Davidova, že Míkal, dcera Saulova, se rozhlížela z okna a uviděla krále Davida, jak poskakuje a raduje se; a pohrdla jím ve svém srdci. Přenesli Boží truhlu, postavili ji uprostřed stanu, který pro ni David postavil, a obětovali před Bohem zápalné a pokojné oběti. Když David dokončil přinášení zápalných a pokojných obětí, požehnal lidu v Hospodinově jménu. Pak podělil všechny Izraelce, muže i ženy, každému bochník chleba, datlový a hrozinkový koláč. Nato ustanovil některé z lévitů před Hospodinovu truhlu jako služebníky, aby vzdávali díky, chválili a připomínali Hospodina, Boha Izraele: Předáka Asafa, druhého po něm Zekarjáše, Jeíela, Šemiramóta, Jechíela, Matitjáše, Elíaba, Benajáše, Obéd-edóma a Jeíela s hudebními nástroji, harfami a lyrami a Asafa se zvučnými činely a kněze Benajáše a Jachazíela s trubkami, aby byli ustavičně před truhlou Boží smlouvy. Tehdy, v onen den, David poprvé ustanovil, aby byly vzdávány díky Hospodinu prostřednictvím Asafa a jeho bratrů: Vzdávejte chválu Hospodinu, vzývejte jeho jméno, oznamujte mezi národy jeho činy. Zpívejte mu, opěvujte jej, přemýšlejte o všech jeho obdivuhodných činech. Chlubte se jeho svatým jménem, ať se raduje srdce těch, kdo hledají Hospodina. Hledejte Hospodina a jeho sílu, ustavičně vyhledávejte jeho tvář. Pamatujte na jeho obdivuhodné činy, které učinil, na jeho divy a rozsudky jeho úst, potomci Izraele, jeho otroka, synové Jákobovi, jeho vyvolení. On je Hospodin, náš Bůh, jeho rozhodnutí jsou po celé zemi. Připomínejte navěky jeho smlouvu, slovo, které přikázal tisíci pokolení; smlouvu, kterou uzavřel s Abrahamem, jeho přísahu Izákovi, potvrdil ji jako ustanovení Jákobovi, jako smlouvu věčnou Izraeli. Řekl: Tobě dám kenaanskou zemi za váš dědičný díl. Na počet vás byla malá hrstka, pobývali jste v ní jako cizinci, přecházeli z národa do národa, z království do jiného lidu. Nedovolil nikomu, aby je utlačoval, káral kvůli nim krále: Nedotýkejte se mých pomazaných, mým prorokům neubližujte. Zpívej Hospodinu, celá země, zvěstujte den za dnem jeho záchranu. Vypravujte mezi národy o jeho slávě, mezi všemi lidmi o jeho obdivuhodných činech. Vždyť Hospodin je velký, nejvýš chvályhodný, obávaný nad všechny bohy. Vždyť všichni bohové národů jsou nicotnosti, ale Hospodin učinil nebesa. Nádhera a důstojnost je před ním, síla a radost na jeho místě. Vzdejte Hospodinu, čeledi národů, vzdejte Hospodinu slávu a moc. Vzdejte Hospodinu slávu jeho jména, přineste dar, přijďte před něj, klaňte se Hospodinu v slávě svatyně. Svíjej se před ním, celá země. Ano, svět stojí pevně, nezhroutí se. Ať se nebesa radují a země ať jásá; ať říkají mezi národy: Hospodin kraluje. Ať burácí moře i všechno, co je v něm; ať se veselí pole i všechno, co je na něm. Tehdy budou lesní stromy radostně volat před Hospodinem, že přichází soudit zemi. Vzdávejte Hospodinu díky, protože je dobrý, jeho milosrdenství je navěky. Říkejte: Zachraň nás, Bože, náš zachránce, shromáždi nás a vysvoboď nás z národů, abychom vzdávali díky tvému svatému jménu a uctívali tvou chválu. Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, od věků až navěky. A všechen lid řekl: Amen. Chvalte Hospodina. Tam před truhlou Hospodinovy smlouvy zanechal Asafa a jeho bratry, aby sloužili před truhlou ustavičně podle každodenního určení; dále Obéd-edóma a jeho šedesát osm bratrů, Obéd-edóma, syna Jedútúnova, a Chosu jako vrátné; kněze Sádoka a jeho bratry kněze před Hospodinovým příbytkem na návrší, které je v Gibeónu, aby přinášeli zápalné oběti Hospodinu na oltáři pro zápalné oběti ustavičně, ráno i večer, podle všeho, co je zapsáno v Hospodinově zákoně, který přikázal Izraeli. S nimi byli také Héman, Jedútún a ostatní vybraní, kteří byli jmenovitě určeni, aby vzdávali Hospodinu díky, protože jeho milosrdenství je navěky. Héman a Jedútún měli s sebou trubky, zvučné činely a nástroje pro písně Bohu; synové Jedútúnovi byli v bráně. Potom všechen lid odešel, každý domů, a David se vrátil, aby požehnal svému domu. I stalo se, když David sídlil ve svém domě, že řekl David proroku Nátanovi: Hle, já sídlím v cedrovém domě a truhla Hospodinovy smlouvy je pod stanovou plachtou. Nátan Davidovi odpověděl: Učiň vše, co máš na srdci, protože Bůh je s tebou. V oné noci se stalo však Boží slovo k Nátanovi: Jdi a řekni mému otroku Davidovi: Toto praví Hospodin: Ty mi nestav dům, abych v něm sídlil. Vždyť jsem nesídlil v domě od toho dne, kdy jsem Izrael vyvedl, až do tohoto dne, ale přecházel jsem ze stanu do stanu a z příbytku do příbytku. Ať jsem přecházel s celým Izraelem kudykoli, řekl jsem snad některému ze soudců Izraele, jež jsem ustanovil, aby pásli můj lid: Proč mi nepostavíte cedrový dům? Nuže, toto pověz mému otroku Davidovi: Toto praví Hospodin zástupů: Vzal tě z pastvin, od chovu ovcí, abys byl vévodou nad mým lidem Izraelem. Byl jsem s tebou, kamkoli jsi šel, a vyhladil jsem před tebou všechny tvé nepřátele. Učiním tvé jméno, jako je jméno velikánů na zemi. Nachystám pro svůj lid Izrael území, zasadím ho, bude bydlet na svém místě a nebude se již třást. Bídáci ho již nebudou odírat jako dříve, ode dnů, kdy jsem ustanovil soudce nad svým lidem Izraelem; pokořím všechny tvé nepřátele. Oznamuji ti, že dům ti postaví Hospodin. I stane se, až se naplní tvé dny, abys šel ke svým otcům, dám povstat tvému potomku po tobě, který bude ze tvých synů, a upevním jeho království. On mi postaví dům a já upevním jeho trůn navěky. Já budu jeho otcem a on bude mým synem. Své milosrdenství od něj neodejmu, tak jak jsem odňal od toho, který byl před tebou. Ustanovím ho ve svém domě a ve svém království navěky a jeho trůn bude pevně stát navěky. Všechna tato slova a celé toto vidění pověděl Nátan Davidovi. Nato král David vešel, posadil se před Hospodinem a řekl: Kdo jsem já, Hospodine Bože, a co je můj dům, že jsi mě přivedl až sem? I toto bylo málo ve tvých očích, Bože, a promluvil jsi o domě svého otroka do vzdálené budoucnosti. Ukázal jsi mi, co touží člověk poznat, Hospodine Bože. Co ti může David ještě dále říct o slávě tvého otroka? Ty svého otroka znáš. Hospodine, kvůli svému otroku a podle svého srdce jsi učinil všechny tyto velké věci a dal jsi mu poznat všechny tyto velké skutečnosti. Hospodine, není nikdo jako ty, není Bůh kromě tebe – tak, jak jsme na vlastní uši slyšeli. A kdo je jako tvůj lid Izrael, jediný národ na zemi, který si šel Bůh vykoupit za lid, a učinil si jméno velkými a hrůzu vzbuzujícími činy, když jsi vyhnal národy před svým lidem, který sis vykoupil z Egypta. Učinil sis svůj lid Izrael navěky svým lidem a ty, Hospodine, ses stal jejich Bohem. A nyní, Hospodine, slovo, které jsi promluvil o svém otroku a o jeho domu, ať se ukáže jako spolehlivé navěky. Učiň, jak jsi prohlásil. A jako spolehlivé a velké ať se ukáže tvé jméno navěky, když budou říkat: Hospodin zástupů, Bůh Izraele, je Bohem Izraele. A dům tvého otroka Davida bude pevně stát před tebou. Vždyť ty, můj Bože, jsi odhalil uchu svého otroka, že mu postavíš dům. Proto našel tvůj otrok odvahu modlit se před tebou. Nyní, Hospodine, ty jsi Bůh a promluvil jsi o svém otroku tyto dobré věci. Nyní jsi ráčil požehnat domu svého otroka, aby byl navěky před tebou. Když ty jsi, Hospodine, požehnal, bude požehnán navěky. Potom se stalo, že David pobil Pelištejce, pokořil je a vzal od Pelištejců Gat a jeho vesnice. Pobil i Moábce a Moábci se stali Davidovými otroky a přinášeli dávky. David pobil také Hadad-ezera, krále Sóby, v Chamátu, když táhl upevnit svou moc u řeky Eufratu. David mu zajal tisíc vozů, sedm tisíc jezdců a dvacet tisíc pěšáků. David ochromil všechny koně k vozům a ponechal mu koně jen ke stu vozům. Aramejci z Damašku přitáhli Hadad-ezerovi, králi Sóby, na pomoc, ale David pobil z Aramejců dvacet dva tisíc mužů. Pak David umístil mezi Aramejce z Damašku posádku, Aramejci se stali Davidovými otroky a přinášeli dávky. Hospodin pomáhal Davidovi, kamkoli šel. David vzal zlaté štíty, které měli Hadad-ezerovi otroci, a přinesl je do Jeruzaléma. Z Tibchatu a Kúnu, Hadad-ezerových měst, vzal David velmi mnoho bronzu, z něhož Šalomoun udělal bronzové moře, sloupy a bronzové předměty. Když se Toú, král Chamátu, doslechl, že David pobil celé vojsko Hadad-ezera, krále Sóby, poslal ke králi Davidovi svého syna Hadoráma, aby se ho zeptal, jak se mu daří, a poblahopřál mu, že bojoval proti Hadad-ezerovi a zabil ho. Toú totiž vedl války s Hadad-ezerem. Hadorám s sebou přinesl všelijaké zlaté, stříbrné a bronzové předměty. Také ty král David zasvětil Hospodinu spolu se stříbrem a zlatem, které přinesl ze všech národů: od Edómců, Moábců, synů Amónových, od Pelištejců a Amálekovců. Abíšaj, syn Serújin, pobil v Solném údolí osmnáct tisíc Edómců. Umístil v Edómu posádky a všichni Edómci se stali Davidovými otroky. Hospodin pomáhal Davidovi, kamkoli šel. David kraloval nad celým Izraelem a vykonával právo a spravedlnost nad vším svým lidem. Jóab, syn Serújin, byl nad armádou, Jóšafat, syn Achílúdův, byl kancléřem, Sádok, syn Achítúbův, a Abímelek, syn Ebjátarův, byli kněžími, Šavša byl písařem, Benajáš, syn Jójadův, byl nad Keretejci a Peletejci a Davidovi synové byli první králi k ruce. Potom se stalo, že zemřel Náchaš, král synů Amónových, a po něm se stal králem jeho syn. David si řekl: Prokážu milosrdenství Chanúnovi, synu Náchašovu, neboť jeho otec prokázal milosrdenství mně. A tak David poslal posly, aby mu poskytl útěchu nad jeho otcem. Když přišli Davidovi otroci do země synů Amónových k Chanúnovi, aby mu poskytli útěchu, knížata synů Amónových řekla Chanúnovi: Připadá ti, že chce uctít tvého otce, když ti poslal utěšitele? Což nepřišli jeho otroci k tobě, jen aby důkladně prohlédli, vyvrátili a prozkoumali zemi? Chanún vzal Davidovy otroky, oholil je, odřízl polovinu jejich roucha až po zadek a poslal je pryč. Kdosi šel a pověděl o těch mužích Davidovi. On jim poslal naproti, protože ti muži byli velice zhanobeni. Král řekl: Zůstaňte v Jerichu, dokud vám vousy nedorostou, a pak se vraťte. Synové Amónovi viděli, že se Davidovi znelíbili. Proto Chanún a synové Amónovi poslali tisíc talentů stříbra, aby si z Aramského Dvojříčí, z Aramské Maaky a ze Sóby najali vozy a jezdce. Najali si třicet dva tisíc vozů, krále Maaky a jeho lid. Vytáhli a utábořili se před Médebou. Synové Amónovi se shromáždili ze svých měst a vytáhli do boje. Když se to doslechl David, poslal Jóaba a celou armádu hrdinů. Synové Amónovi vytáhli a sešikovali se k boji u vchodu do města. Ale králové, kteří přitáhli, byli zvlášť, na poli. Když Jóab viděl, že je proti němu boj zpředu i zezadu, vybral všechny vybrané muže z Izraele a sešikoval se proti Aramejcům. Zbytek lidu dal pod velení svého bratra Abíšaje, aby se sešikovali proti synům Amónovým. Řekl: Jestliže budou Aramejci silnější nežli já, přijdeš mi na pomoc. A jestliže budou synové Amónovi silnější nežli ty, pomůžu já tobě. Buď silný a počínejte si zmužile za svůj lid a za města našeho Boha. A Hospodin ať učiní, co je dobré v jeho očích. Jóab a lid, který byl s ním, se pustil do boje proti Aramejcům, ale ti před ním utekli. Když synové Amónovi viděli, že Aramejci utíkají, také oni před jeho bratrem Abíšajem utekli a vešli do města. Jóab šel do Jeruzaléma. Když Aramejci viděli, že byli od Izraele poraženi, poslali posly a nechali přivést Aramejce, kteří byli v Zaeufratí. V jejich čele byl Šófak, velitel Hadad-ezerovy armády. Když to bylo Davidovi oznámeno, shromáždil celý Izrael, přešel Jordán, vytáhl proti nim a sešikoval se proti nim. David se sešikoval proti Aramejcům do boje a oni s ním bojovali. Aramejci však před Izraelem utekli. David zabil sedm tisíc aramejských vozatajů, čtyřicet tisíc pěšáků. I velitele armády Šófaka usmrtil. Když Hadad-ezerovi otroci viděli, že byli od Izraele poraženi, uzavřeli s Davidem mír a sloužili mu. Aramejci již nechtěli synům Amónovým pomáhat. I stalo se na přelomu roku, v době, kdy králové táhnou do boje, že Jóab vedl vojenské síly a ničil zemi synů Amónových. Přitáhl a oblehl Rabu, zatímco David zůstal v Jeruzalémě. Jóab přepadl Rabu a zbořil ji. David vzal korunu jejich krále z jeho hlavy; shledal, že váží talent zlata a byl na ní drahokam. Spočinula na Davidově hlavě. Vynesl z města velmi mnoho kořisti. Lid, který byl v něm, vyvedl a ustanovil, aby pracovali s pilou, železnými špičáky a sekerami. Tak jednal David se všemi městy synů Amónových. David a všechen lid se pak vrátil do Jeruzaléma. Potom se stalo, že vypukl boj s Pelištejci v Gezeru. Tehdy Sibekaj Chúšatský ubil Sipaje z rodu Refájců a byli pokořeni. Znovu došlo k boji s Pelištejci a Elchánan, syn Jaírův, ubil Lachmího, bratra Goliáše Gatského. Násada jeho kopí byla jako tkalcovské vratidlo. Znovu došlo k boji v Gatu. Byl tam obrovitý muž, který měl po šesti prstech, celkem dvacet čtyři. Také on se narodil Refájcům. Když tupil Izrael, ubil ho Jónatan, syn Davidova bratra Šimey. Ti se narodili Refájcům v Gatu. Padli rukou Davida a rukou jeho otroků. Satan povstal proti Izraeli a navedl Davida, aby spočítal Izrael. David řekl Jóabovi a knížatům lidu: Jděte a spočítejte Izrael od Beer-šeby až po Dan a přineste mi zprávu, ať vím, kolik jich je. Jóab řekl: Ať Hospodin přidá ke svému lidu stokrát víc, než ho je. Což nejsou, můj pane a králi, všichni otroky mého pána? Proč to chce můj pán udělat? Proč by měla být vina na Izraeli? Královo slovo však bylo vůči Jóabovi pevné. Jóab tedy vyšel, procházel celým Izraelem a vrátil se do Jeruzaléma. Jóab udal Davidovi počet sečteného lidu. Všech Izraelců byl milion sto tisíc mužů tasících meč a Judejců bylo čtyři sta sedmdesát tisíc mužů tasících meč. Mezi Lévijci a Benjamínci nepočítal, protože Jóabovi se královo slovo ošklivilo. Ta věc byla zlá v Božích očích a ranil Izrael. Nato David řekl Bohu: Velmi jsem zhřešil, že jsem to udělal. Nyní odejmi, prosím, vinu svého otroka, neboť jsem jednal velice bláznivě. Hospodin promluvil ke Gádovi, Davidovu vidoucímu: Jdi a promluv k Davidovi: Toto praví Hospodin: Předkládám ti tři věci. Vyber si jednu z nich, kterou ti mám udělat. Gád přišel k Davidovi a řekl mu: Toto praví Hospodin: Vyber si: Tři roky hladu nebo tři měsíce být ničen svými protivníky, kdy by tě stíhal meč tvých nepřátel, anebo tři dny Hospodinova meče a moru v zemi, kdy by Hospodinův anděl působil zkázu po celém území Izraele. Nyní se rozhodni, co mám odpovědět tomu, kdo mě poslal. David Gádovi odpověděl: Jsem ve veliké tísni. Kéž padnu do Hospodinovy ruky, neboť jeho slitování je velké. Jenom ať nepadnu do ruky člověka. Hospodin uvedl na Izrael mor a padlo z Izraele sedmdesát tisíc mužů. Bůh poslal do Jeruzaléma anděla, aby ho ničil. A když ničil, Hospodin to viděl, litoval toho zla a řekl andělu, který působil zkázu: Dost. Nyní odtáhni svou ruku. A Hospodinův anděl se zastavil u humna Ornána Jebúsejského. David pozvedl oči a uviděl Hospodinova anděla, jak stojí mezi zemí a nebem a v ruce má tasený meč, vztažený nad Jeruzalémem. David i starší přikrytí pytlovinou padli na svou tvář. David řekl Bohu: Což jsem neřekl já, aby byl sečten lid? Já jsem zhřešil a spáchal velké zlo. Ale tyto ovce, co provedly? Hospodine, můj Bože, ať je tvá ruka proti mně a proti domu mého otce, ale na tvůj lid ať nedopadne rána. Hospodinův anděl řekl Gádovi, aby řekl Davidovi: Ať David jde a postaví Hospodinu oltář na humně Ornána Jebúsejského. David šel podle Gádova slova, které promluvil v Hospodinově jménu. Když se Ornán obrátil, uviděl toho anděla. Jeho čtyři synové, kteří byli s ním, se skrývali. Ornán mlátil pšenici. David přišel až k Ornánovi. Když se Ornán ohlédl, uviděl Davida, vyšel z humna a klaněl se Davidovi tváří k zemi. David řekl Ornánovi: Dej mi místo, na kterém je humno, abych na něm mohl postavit Hospodinu oltář. Dej mi ho za plnou cenu stříbra, aby byla rána od lidu zadržena. Ornán řekl Davidovi: Vezmi si to. Ať můj pán a král udělá, co je mu libo. Pohleď, dám skot pro zápalnou oběť, smyky na dříví a pšenici pro přídavnou oběť. To všechno dám. Král David řekl Ornánovi: Ne! Chci to koupit za plnou cenu stříbra. Vždyť nemohu přinést Hospodinu to, co je tvé, či přinést zápalnou oběť získanou zadarmo. A David dal Ornánovi za to místo šest set šekelů váhy zlata. Pak tam David postavil Hospodinu oltář a přinesl zápalné a pokojné oběti. Volal k Hospodinu a on mu odpověděl ohněm z nebe, seslaným na oltář pro zápalné oběti. Hospodin řekl andělovi, aby vrátil svůj meč do pochvy. V oné době, když David viděl, že mu Hospodin odpověděl na humně Ornána Jebúsejského, obětoval tam. Hospodinův příbytek, který udělal Mojžíš v pustině, i oltář pro zápalné oběti byl v oné době na návrší v Gibeónu. Ale David nemohl jít před něj hledat Boha, protože se děsil meče Hospodinova anděla. David řekl: Toto bude dům Hospodina Boha a toto bude oltář pro zápalné oběti pro Izrael. David přikázal, aby shromáždili cizince, kteří jsou v izraelské zemi, a ustanovil kameníky, aby tesali kameny tesané na míru pro stavbu Božího domu. David připravil též množství železa na hřebíky pro vrata bran a na skoby a bronzu takové množství, že se nedalo zvážit, a cedrového dřeva, že se nedalo spočítat, neboť Sidónci a Týřané přiváželi Davidovi množství cedrového dřeva. David si řekl: Můj syn Šalomoun je mladý a útlý a dům, který se má postavit Hospodinu, musí být zvlášť veliký, aby byl věhlasný a slavný po všech zemích. Musím pro něj udělat přípravy. A David připravil před svou smrtí množství materiálu. Potom zavolal svého syna Šalomouna a přikázal mu, aby postavil dům pro Hospodina, Boha Izraele. David řekl Šalomounovi: Můj synu, měl jsem na srdci postavit dům pro jméno Hospodina, svého Boha. Ale stalo se ke mně Hospodinovo slovo: Prolil jsi mnoho krve a vedl jsi velké války. Nestav dům pro mé jméno, neboť jsi prolil přede mnou mnoho krve na zem. Hle, narodí se ti syn. On bude mužem odpočinutí. Jemu dám odpočinek od všech jeho okolních nepřátel. Vždyť se bude jmenovat Šalomoun. V jeho dnech dám na Izrael pokoj a klid. On postaví dům pro mé jméno. On bude mým synem a já budu jeho otcem. Jeho královský trůn nad Izraelem upevním navěky. Nyní, můj synu, ať je Hospodin s tebou. Ať uspěješ a postavíš dům Hospodinu, svému Bohu, jak o tobě promluvil. Jen ať ti Hospodin dá rozumnost a porozumění a ustanoví tě nad Izraelem, abys zachovával zákon Hospodina, svého Boha. Tehdy uspěješ, jestliže budeš zachovávat a plnit ustanovení a nařízení, která Hospodin přikázal Mojžíšovi pro Izrael. Posilni se a buď odvážný, neboj se a neděs se. Hle, ve svém soužení jsem pro Hospodinův dům připravil sto tisíc talentů zlata, milion talentů stříbra a takové množství bronzu a železa, že se nedá zvážit. Také dřevo a kámen jsem připravil a ty k nim přidej. Je u tebe množství dělníků: lamači, kameníci a tesaři a všelijací zruční řemeslníci pro každou práci. Zlata, stříbra, bronzu a železa je bezpočet. Povstaň a jednej a Hospodin ať je s tebou. A David přikázal všem izraelským knížatům, aby jeho synu Šalomounovi pomáhali: Což není Hospodin, můj Bůh, s vámi a nedal vám odpočinek všude kolem? Vždyť vydal obyvatele země do mé ruky a zemi si podmanil Hospodin a jeho lid. Nyní přiložte své srdce a svou duši k hledání Hospodina, svého Boha. Povstaňte a stavte svatyni Hospodina Boha, aby byla přenesena truhla Hospodinovy smlouvy a posvátné Boží předměty do domu postaveného pro Hospodinovo jméno. Když David zestárl a byl sytý dnů, ustanovil králem nad Izraelem svého syna Šalomouna. Shromáždil všechna izraelská knížata, kněze a lévity. Spočítali lévity od věku třiceti let výše a jejich počet, hlava za hlavou, byl třicet osm tisíc mužů. Z nich bylo dvacet čtyři tisíc vedoucích nad službou Hospodinova domu, šest tisíc správců a soudců, čtyři tisíce vrátných a čtyři tisíce chválících Hospodina na nástroje, které jsem udělal pro chválení. David je rozdělil po skupinách podle synů Léviho, Geršóna, Kehata a Merarího. Ke Geršónovcům: Laedán a Šimeí. Synové Laedánovi: předák Jechíel, Zétam a Jóel, tito tři. Synové Šimeího: Šelomít, Chazíel a Háran, tito tři. To byli předáci Laedánových rodů. Synové Šimeího: Jachat, Zína, Jeúš a Bería. To byli čtyři synové Šimeího. Jachat byl předákem, Zíza druhý. Jeúš a Bería neměli mnoho synů, byli bráni jako jeden otcovský dům, s jednou povinností. Synové Kehatovi: Amrám, Jishár, Chebrón a Uzíel, tito čtyři. Synové Amrámovi: Áron a Mojžíš. Áron byl oddělen, aby posvěcoval nejsvětější věci, on i jeho synové navěky, aby pálili kadidlo před Hospodinem, sloužili mu a žehnali v jeho jménu navěky. Co se týče Mojžíše, muže Božího, jeho synové byli jmenováni u kmene Léviho. Synové Mojžíšovi: Geršóm a Elíezer. Synové Geršómovi: předák Šebúel. Synové Elíezerovi byli: předák Rechabjáš. Elíezer neměl další syny, ale synů Rechabjášových bylo velmi mnoho. Synové Jishárovi: předák Šelomít. Synové Chebrónovi: předák Jerijáš, druhý Amarjáš, třetí Jachazíel a čtvrtý Jekameám. Synové Uzíelovi: předák Míka, druhý Jišijáš. Synové Merarího: Machlí a Muší. Synové Machlího: Eleazar a Kíš. Eleazar zemřel a neměl syny, jenom dcery. A tak si je vzali synové Kíšovi, jejich příbuzní. Synové Mušího: Machlí, Eder a Jeremót, tito tři. Toto jsou synové Léviho podle domu svých otců, předáci rodů, jak byli spočítáni podle počtu jmen, hlava za hlavou, ti, kteří konali práci služby Hospodinova domu od věku dvaceti let výše. Neboť David řekl: Hospodin, Bůh Izraele, dal odpočinek svému lidu a bude navěky přebývat v Jeruzalémě. A tak nemusejí lévité nosit příbytek ani všechny předměty pro jeho službu. Neboť podle Davidových posledních slov byli synové Léviho počítáni od věku dvacet let výše. Jejich stanoviště bylo vedle synů Áronových v službě Hospodinova domu – byli nad nádvořími, komorami, nad očišťováním všech svatých věcí a dílem služby Božího domu, nad předkladným chlebem, jemnou moukou pro přídavné oběti, plackami nekvašených chlebů, pánvemi, mísením a všemi odměrkami objemu a mírami délky; ráno co ráno stáli a vzdávali díky a chválili Hospodina, a tak i večer, i při každém přinášení zápalných obětí Hospodinu, o sobotách, novoluních a svátcích podle počtu nařízeného pro ně, ustavičně před Hospodinem. Konali tedy službu u stanu setkávání, službu u svatyně a službu u synů Áronových, svých bratrů, při službě Hospodinova domu. Toto byly skupiny synů Áronových: Synové Áronovi: Nádab a Abíhú, Eleazar a Ítamar. Nádab a Abíhú zemřeli před svým otcem a neměli syny, takže jako kněží sloužili Eleazar a Ítamar. David se Sádokem ze synů Eleazarových a Achímelekem ze synů Ítamarových je rozdělili podle jejich služebních povinností. Shledalo se, že synů Eleazarových je více předních mužů, nežli synů Ítamarových, a synům Eleazarovým přidělili šestnáct předáků podle domu otců a synům Ítamarovým osm podle domu jejich otců. Přidělili je losy, ty i ony, neboť byli předáky svatyně a předáky Božími ze synů Eleazarových i ze synů Ítamarových. Zapsal je písař Šemajáš, syn Netanelův, z lévitů, před králem, knížaty, knězem Sádokem a Achímelekem, synem Ebjátarovým, a předáky kněžských a lévijských rodů – vždy jeden otcovský dům byl vytažen pro Eleazara a jeden byl vytažen pro Ítamara. První los padl na Jójaríba, druhý na Jedajáše, třetí na Charima, čtvrtý na Seórima, pátý na Malkijáše, šestý na Mijamína, sedmý na Hakóse, osmý na Abijáše, devátý Jéšuu, desátý Šekanjáše, jedenáctý na Eljašíba, dvanáctý na Jakíma, třináctý na Chupu, čtrnáctý na Ješebába, patnáctý na Bilgu, šestnáctý na Imera, sedmnáctý na Chezíra, osmnáctý na Hapisesa, devatenáctý na Petachjáše, dvacátý na Ezechiele, dvacátý první na Jakína, dvacátý druhý na Gamúla, dvacátý třetí na Delajáše a dvacátý čtvrtý na Maazjáše. Toto jsou jejich služební povinnosti, jak měli přicházet do Hospodinova domu podle nařízení daného jim prostřednictvím jejich otce Árona, jak mu přikázal Hospodin, Bůh Izraele. Zbývající synové Léviho: ze synů Amrámových: Šúbael, ze synů Šúbaelových: Jechdejáš; z Rechabjáše, ze synů Rechabjášových: předák Jišijáš; z Jishárců: Šelomót, ze synů Šelomótových: Jachat; synové Chebrónovi: předák Jerijáš, druhý Amarjáš, třetí Jachazíel, čtvrtý Jekameám; synové Uzíelovi: Míka, ze synů Míkových: Šamír; Míkův bratr: Jišijáš, ze synů Jišijášových: Zekarjáš; synové Merarího: Machlí a Muší; synové Jaazijáše, jeho syna; synové Merarího z jeho syna Jaazijáše: Šóham, Zakúr a Ibrí; z Machlího: Eleazar, který neměl syny; z Kíše, synové Kíšovi: Jerachmeel; synové Mušího: Machlí, Eder a Jerímót. Toto jsou synové Léviho podle domu jejich otců. Také oni nechali padnout losy jako jejich bratři, synové Áronovi, před králem Davidem, Sádokem a Achímelekem, předáky kněžských a lévijských rodů, předákovi rodů stejně jako jeho nejmladšímu bratru. David s veliteli armády oddělil pro službu syny Asafovy, Hémanovy a Jedútúnovy, aby prorokovali s lyrami, s harfami a činely. Počet těch, kteří konali dílo podle své služby, byl: Ze synů Asafových: Zakúr, Josef, Netanjáš a Asaréla. Synové Asafovi byli pod vedením Asafa, který prorokoval pod vedením krále. Z Jedútúna, synové Jedútúnovi: Gedaljáš, Serí, Izajáš, Chašabjáš a Matitjáš, celkem šest, pod vedením svého otce Jedútúna, který prorokoval s lyrou za vzdávání díků a chválení Hospodina. Z Hémana, synové Hémanovi: Bukijáš, Matanjáš, Uzíel, Šebúel, Jerímót, Chananjáš, Chananí, Elíata, Gidaltí, Rómamtí-ezer, Jošbekáša, Malótí, Hótír a Machazíót. Všichni tito byli synové Hémana, králova vidoucího, podle Božích slov, aby byl pozdvižen jeho roh. Bůh dal Hémanovi čtrnáct synů a tři dcery. Všichni tito byli pod vedením svého otce pro zpěv v Hospodinově domě s činely, harfami a lyrami, pro službu Božího domu. Asaf, Jedútún a Héman byli pod vedením krále. Jejich počet spolu s jejich bratry vycvičenými ve zpěvu Hospodinu, samí zkušení muži, byl dvě stě osmdesát osm. Losy pro službu nechali padnout jak pro malé, tak i velké, zkušené i učedníky. První los padl pro Asafa na Josefa; druhý na Gedaljáše, na něj, jeho bratry a syny, dvanáct; třetí na Zakúra, jeho syny a bratry, dvanáct; čtvrtý na Jisrího, jeho syny a bratry, dvanáct; pátý na Netanjáše, jeho syny a bratry, dvanáct; šestý na Bukijáše, jeho syny a bratry, dvanáct; sedmý na Jesarélu, jeho syny a bratry, dvanáct; osmý na Izajáše, jeho syny a bratry, dvanáct; devátý na Matanjáše, jeho syny a bratry, dvanáct; desátý na Šimeího, jeho syny a bratry, dvanáct; jedenáctý na Azarela, jeho syny a bratry, dvanáct; dvanáctý na Chašabjáše, jeho syny a bratry, dvanáct; třináctý na Šebúela, jeho syny a bratry, dvanáct; čtrnáctý na Matitjáše, jeho syny a bratry, dvanáct; patnáctý na Jeremóta, jeho syny a bratry, dvanáct; šestnáctý na Chananjáše, jeho syny a bratry, dvanáct; sedmnáctý na Jošbekášu, jeho syny a bratry, dvanáct; osmnáctý na Chananího, jeho syny a bratry, dvanáct; devatenáctý na Malótího, jeho syny a bratry, dvanáct; dvacátý na Elíatu, jeho syny a bratry, dvanáct; dvacátý první na Hótíra, jeho syny a bratry, dvanáct; dvacátý druhý na Gidaltího, jeho syny a bratry, dvanáct; dvacátý třetí na Machazíóta, jeho syny a bratry, dvanáct; dvacátý čtvrtý na Rómamtí-ezera, jeho syny a bratry, dvanáct. Ke skupinám vrátných patřili: z Kórachovců: Mešelemjáš, syn Kórého, ze synů Asafových. Mešelemjáš měl syny: prvorozeného Zekarjáše, druhého Jedíaela, třetího Zebadjáše, čtvrtého Jatníela, pátého Élama, šestého Jóchanana a sedmého Eljóenaje. Obéd-edóm měl syny: prvorozeného Šemajáše, druhého Józabada, třetího Jóacha, čtvrtého Sakara, pátého Netanela, šestého Amíela, sedmého Isachara, osmého Peúltaje, neboť mu Bůh požehnal. Jeho synu Šemajášovi se narodili synové vládnoucí v domě svého otce, neboť to byli udatní hrdinové. Synové Šemajášovi: Otní, Refaúl, Obéd a Elzabad; jeho bratři Elíhú a Semakjáš byli udatní muži. Tito všichni byli ze synů Obéd-edómových; jejich synové a bratři byli udatní muži, schopni ke službě, šedesát dva Obéd-edómovců. Mešelemjáš měl osmnáct synů a bratrů, udatných mužů. Chosa, ze synů Merarího, měl syny: Předáka Šimrího – nebyl sice prvorozený, ale jeho otec jej ustanovil za předáka – druhého Chilkijáše, třetího Tebaljáše, čtvrtého Zekarjáše; všech synů a bratrů Chosových bylo třináct. Těmto skupinám vrátných podle mužů předáků byly dány služby jako jejich bratrům, aby sloužili v Hospodinově domě. Nechali padnout losy podle domu svých otců jak pro malé, tak i velké, pro každou bránu. Los na Východní bránu padl pro Šelemjáše. Když nechali padnout los pro jeho syna Zekarjáše, rozumného rádce, jeho los padl na Severní bránu. Pro Obéd-edóma na Jižní bránu a pro jeho syny na sklady; pro Šupíma a pro Chosu na Západní bránu s bránou Šaleket na horní silnici; stráž vedle stráže. Na východě bylo šest lévitů, na severu denně čtyři, na jihu denně čtyři, pro sklady po dvou, u parbaru na západě: čtyři na silnici a dva u parbaru. Toto jsou skupiny vrátných ze synů Kórachových a ze synů Merarího. Další lévité: Achijáš byl nad poklady Božího domu a nad poklady svatých věcí. Synové Laedánovi: synové Geršónovců patřící Laedánovi, předáci rodů Geršónovce Laedána – Jechíelovci. Synové Jechíelovi: Zétami a jeho bratr Jóel byli nad poklady Hospodinova domu. Z Amrámců, Jishárců, Chebrónců a Ozíelců byl představeným nad poklady Šebúel, syn Geršóma, syna Mojžíšova. Jeho bratři z Elíezera: Jeho syn Rechabjáš, jeho syn Jóram, jeho syn Zikrí, jeho syn Izajáš, jeho syn Šelomít – tento Šelomít a jeho bratři byli nad všemi poklady svatých věcí, které zasvětil král David, předáci rodů, velitelé nad tisíci a nad sty, velitelé armády. Něco z bojů a kořisti zasvětili na opravu Hospodinova domu. Všechno, co zasvětil vidoucí Samuel, Saul, syn Kíšův, Abnér, syn Nérův, i Jóab, syn Serújin, všechno, co bylo zasvěcené, bylo ve správě Šelomíta a jeho bratrů. Z Jishárců: Kenanjáš a jeho synové byli jako správci a soudci nad Izraelem pro službu mimo svatyni. Z Chebrónců: Chašabjáš a jeho bratři, tisíc sedm set udatných mužů, byli dozorci nad Izraelem na západ od Jordánu pro veškeré dílo Hospodinovo i pro službu králi. Z Chebrónců: předák Jerijáš; (co se týče Chebrónců, totiž jejich rodopisu otců: ve čtyřicátém roce Davidova kralování se hledalo a našli se mezi nimi udatní hrdinové v gileádském Jaezeru) jeho bratrů, udatných mužů, bylo dva tisíce sedm set předáků rodů. Ty král David ustanovil nad Rúbenovci, Gádovci a polovinou kmene Manasesova pro všechny záležitosti Boží i záležitosti královy. Synové Izraele podle jejich výčtu, předáci rodů, velitelé nad tisíci a nad sty a jejich správci, kteří sloužili králi ve všech věcech skupin, přicházející a vycházející měsíc co měsíc, po všechny měsíce roku; jeden oddíl měl dvacet čtyři tisíc. Nad prvním oddílem v prvním měsíci byl Jášobeám, syn Zabdíelův; jeho oddíl měl dvacet čtyři tisíce. Byl ze synů Peresových, předákem nad všemi veliteli armády v prvním měsíci. Nad oddílem druhého měsíce byl Dódaj Achóchijský; Miklót byl vévodou jeho oddílu; jeho oddíl měl dvacet čtyři tisíce. Třetím velitelem armády v třetím měsíci byl Benajáš, syn vrchního kněze Jójady; jeho oddíl měl dvacet čtyři tisíce. To je ten Benajáš, hrdina mezi třiceti a nad třiceti; nad jeho oddílem byl jeho syn Amízábad. Čtvrtý ve čtvrtém měsíci byl Asáel, bratr Jóabův, a po něm jeho syn Zebadjáš; jeho oddíl měl dvacet čtyři tisíce. Pátý v pátém měsíci byl Šamhút Jizrachejský; jeho oddíl měl dvacet čtyři tisíce. Šestý v šestém měsíci byl Íra, syn Íkeše Tekójského; jeho oddíl měl dvacet čtyři tisíce. Sedmý v sedmém měsíci byl Cheles Pelónský ze synů Efrajimových; jeho oddíl měl dvacet čtyři tisíce. Osmý v osmém měsíci byl Sibekaj Chúšatský ze Zerachejců; jeho oddíl měl dvacet čtyři tisíce. Devátý v devátém měsíci byl Abíezer Anatótský z Benjamínovců; jeho oddíl měl dvacet čtyři tisíce. Desátý v desátém měsíci byl Mahraj Netófský ze Zerachejců; jeho oddíl měl dvacet čtyři tisíce. Jedenáctý v jedenáctém měsíci byl Benajáš Pireatónský ze synů Efrajimových; jeho oddíl měl dvacet čtyři tisíce. Dvanáctý ve dvanáctém měsíci byl Cheldaj Netófský z Otníela; jeho oddíl měl dvacet čtyři tisíce. Nad izraelskými kmeny byli: nad Rúbenovci byl vévodou Elíezer, syn Zikrího; nad Šimeónovci Šefatjáš, syn Maakův; nad Lévijci Chašabjáš, syn Kemúelův; nad Áronem Sádok; nad Judou Elíhú z Davidových bratrů; nad Isacharem Omrí, syn Michaelův; nad Zabulónem Jišmajáš, syn Obadjášův; nad Neftalím Jerímót, syn Azríelův; nad syny Efrajimovými Hóšea, syn Azazjášův; nad polovinou kmene Manasesova Jóel, syn Pedajášův; nad polovinou Manasesa v Gileádu Jidó, syn Zekarjášův; nad Benjamínem Jaasíel, syn Abnérův; nad Danem Azarel, syn Jerochámův. Toto jsou velitelé izraelských kmenů. David neuvedl počet dvacetiletých a mladších, neboť Hospodin řekl, že rozmnoží Izrael jako nebeské hvězdy. Jóab, syn Serújin, začal sčítat, ale nedokončil to, neboť kvůli tomu dopadlo na Izrael rozhořčení. A tak se počet nedostal do knihy Letopisů krále Davida. Nad královskými sklady byl Azmávet, syn Adíelův. Nad sklady v zemi – ve městech, na vesnicích a ve věžích byl Jónatan, syn Uzijášův. Nad venkovskými dělníky pro polní práci byl Ezrí, syn Kelúbův. Nad vinicemi byl Šimeí Rámatský; nad sklady vína, které jsou na vinicích, byl Zabdí Šifmejský. Nad olivovými háji a sykomorami, které jsou v Šefele, byl Baal-chanan Gederský. Nad sklady oleje byl Jóaš. Nad skotem pasoucím se v Šáronu byl Šitraj Šáronský. Nad skotem v údolích byl Šafat, syn Adlajův. Nad velbloudy byl Izmaelita Obíl. Nad oslicemi byl Jechdejáš Meronótský. Nad ovcemi byl Hagrejec Jazíz. Všichni tito byli předáky nad majetkem, který patřil králi Davidovi. Jónatan, Davidův strýc, zkušený to člověk, byl rádcem a písařem. Jechíel, syn Chachmóního, byl s královskými syny. Achítofel byl královým rádcem. Chúšaj Arkijský byl královým přítelem. Po Achítofelovi byl Jójada, syn Benajášův, a Ebjátar. Velitelem královy armády byl Jóab. David shromáždil do Jeruzaléma všechny izraelské velitele, velitele kmenů, velitele oddílů, kteří sloužili králi, velitele nad tisíci a velitele nad sty, předáky nad vším majetkem a dobytkem krále a jeho synů, spolu s dvorními úředníky, hrdiny, všechny zámožné lidi. Král David se postavil na nohy a řekl: Slyšte mě, mí bratři a můj lide! Měl jsem na srdci postavit dům odpočinutí pro truhlu Hospodinovy smlouvy, pro podnož nohou našeho Boha a udělal jsem přípravy ke stavbě. Bůh však mi řekl: Nestav dům pro mé jméno, neboť jsi bojovník a prolil jsi mnoho krve. Hospodin, Bůh Izraele, si mě vyvolil z celého domu mého otce, abych byl navěky králem nad Izraelem. Vždyť Judu si vyvolil za vévodu a v domě Judově dům mého otce a mezi syny mého otce si oblíbil mě, aby mě ustanovil králem nad celým Izraelem. Ze všech synů – a Hospodin mi dal mnoho synů – si vyvolil mého syna Šalomouna, aby seděl na trůnu Hospodinova království nad Izraelem. Řekl mi: Tvůj syn Šalomoun, ten postaví můj dům a má nádvoří, neboť jeho jsem si vyvolil za syna a já budu jeho otcem. Jeho království upevním navěky, jestliže bude pevný v tom, aby plnil mé příkazy a má nařízení jako dnes. Nyní před očima celého Izraele, Hospodinova shromáždění, a před naším Bohem říkám: Zachovávejte a vyhledávejte všechny příkazy Hospodina, svého Boha, abyste zdědili tu dobrou zemi a dali ji do dědictví svým synům po vás navěky. A ty, můj synu Šalomoune, poznávej Boha svého otce a služ mu celým srdcem a ochotnou duší, neboť Hospodin zkoumá každé srdce a zná každé zaměření myšlenek. Budeš-li jej hledat, dá se ti nalézt, opustíš-li ho, natrvalo tě odvrhne. Nuže pohleď, že Hospodin si tě vyvolil, abys postavil dům pro svatyni. Posilni se a jednej. David dal svému synu Šalomounovi plán předsíně, jeho budov, jeho pokladnic, jeho horních místností, jeho vnitřních pokojů a domu pro slitovnici, plán všeho, co měl na mysli: nádvoří Hospodinova domu, všechny okolní komory, pokladnice Božího domu a pokladnice svatých věcí, oddíly kněží a lévitů, všechnu práci služby Hospodinova domu a všechny předměty služby Hospodinova domu. Též váhu zlata na všechny zlaté předměty každé bohoslužby, váhu pro všechny stříbrné předměty a pro všechny předměty každé bohoslužby, váhu zlata na zlaté svícny a jejich zlaté lampy s váhou pro každý svícen a jeho lampy i na stříbrné svícny s váhou pro svícen a jeho lampy podle služby každého svícnu, váhu zlata na stoly pro předkladné chleby pro každý stůl, stříbra na stříbrné stoly, na vidlice, misky a konve z čistého zlata, váhu zlatých pohárů pro každý pohár a váhu stříbrných pohárů pro každý pohár, váhu přečištěného zlata na kadidlový oltář a zlata pro napodobeninu vozu cherubů s roztaženými křídly, zastírajícími truhlu Hospodinovy smlouvy. To všechno bylo písemně, protože Hospodinova ruka byla nade mnou; on mi dal pochopit plán celého díla. David řekl svému synu Šalomounovi: Posilni se, buď odvážný a jednej. Neboj se a neděs se, neboť Hospodin Bůh, můj Bůh, je s tebou. Nenechá tě klesnout a neopustí tě, dokud nedokončíš všechnu práci pro službu Hospodinova domu. Zde jsou oddíly kněží a lévitů pro každou službu Božího domu; budou s tebou při každé práci, ke všemu ochotní a moudří, ke každé službě, a také předáci a všechen lid pro každý tvůj záměr. Nato král David řekl celému shromáždění: Můj syn Šalomoun, jehož jediného vyvolil Bůh, je mladý a útlý a dílo je veliké, neboť to není hrad pro člověka, ale pro Hospodina Boha. Ze vší své síly jsem připravil pro dům svého Boha zlato na věci zlaté, stříbro na stříbrné, bronz na bronzové, železo na železné, dřevo na dřevěné, kameny karneolové a pro vsazování kameny antimonové a pestrobarevné, všelijaké drahokamy i množství mramoru. Navíc, protože jsem si oblíbil dům svého Boha, z osobního vlastnictví zlata a stříbra jsem dal pro dům svého Boha kromě všeho, co jsem připravil pro dům svatyně: Tři tisíce talentů zlata, zlata z Ofíru, sedm tisíc talentů přečištěného stříbra pro potažení stěn domů, zlato na věci zlaté, stříbro na stříbrné a pro všechnu práci konanou řemeslníky. Kdo se dnes dobrovolně rozhodne otevřít ruku pro Hospodina? Dobrovolně se rozhodli předáci rodů, velitelé izraelských kmenů, velitelé nad tisíci a nad sty a předáci nad prací pro krále. Pro službu Božího domu dali pět tisíc talentů zlata a deset tisíc darejků, deset tisíc talentů stříbra, osmnáct tisíc talentů bronzu a sto tisíc talentů železa. Ten, kdo měl drahokamy, dal je do pokladu Hospodinova domu do správy Geršónovce Jechíela. Lid se radoval z jejich dobrovolného rozhodnutí, neboť se rozhodli dát Hospodinu dobrovolně a z celého srdce; také král David se převelice radoval. Nato David dobrořečil Hospodinu před zraky celého shromáždění. David řekl: Požehnaný buď, Hospodine, Bože Izraele, našeho otce, od věků až navěky. Tobě, Hospodine, patří velikost, udatnost, sláva, síla i nádhera, ano všechno, co je na nebesích i na zemi. Tobě, Hospodine, patří království, vyvýšený jsi jako hlava nade všechno. Bohatství i sláva jsou od tebe, ty vládneš nade vším, ve tvé ruce je síla a udatnost, ve tvé ruce je učinit velkým a posílit každého. Nyní, Bože náš, ti vzdáváme díky a chválíme tvé slavné jméno. Vždyť kdo jsem já a kdo je můj lid, že bychom byli schopni se k něčemu takovému dobrovolně rozhodnout? Vždyť od tebe je všechno a ze tvé ruky jsme ti dali. Vždyť jsme před tebou hosté a příchozí jako všichni naši otcové; jako stín jsou naše dny na zemi, není naděje. Hospodine, Bože náš, celé toto bohatství, které jsme připravili, abychom ti postavili dům pro tvé svaté jméno, je ze tvé ruky, to všechno ti patří. Vím, můj Bože, že ty zkoumáš srdce a oblibuješ přímost. V přímosti svého srdce jsem se rozhodl dobrovolně dát toto všechno a nyní jsem s radostí viděl, že i tvůj lid, který je zde, se rozhodl dát to pro tebe dobrovolně. Hospodine, Bože Abrahama, Izáka a Izraele, našich otců, zachovej to navěky jako zaměření myšlenek srdce svého lidu a zaměř jejich srdce k sobě. A mému synu Šalomounovi dej neporušené srdce, aby zachovával tvé příkazy, tvá svědectví a ustanovení, plnil to všechno a postavil ten hrad, pro který jsem udělal přípravy. Potom David řekl celému shromáždění: Dobrořečte Hospodinu, svému Bohu. Celé shromáždění tedy dobrořečilo Hospodinu, Bohu svých otců, poklekali a klaněli se Hospodinu a králi. Druhý den obětovali Hospodinu obětní hody a přinášeli Hospodinu zápalné oběti – tisíc býčků, tisíc beranů a tisíc beránků; též jejich litých obětí a obětních hodů bylo množství za celý Izrael. V onen den jedli a pili před Hospodinem s velikou radostí. Potom ustanovili podruhé Šalomouna, syna Davidova, králem a pomazali jej Hospodinu za vévodu a Sádoka za kněze. Šalomoun seděl na Hospodinově trůnu jako král po svém otci Davidovi, dařilo se mu a celý Izrael ho poslouchal. Všichni předáci, hrdinové i všichni synové krále Davida se poddali králi Šalomounovi. Hospodin učinil Šalomouna velmi velkým v očích celého Izraele a dal mu královský majestát, jaký před ním neměl žádný král nad Izraelem. David, syn Jišajův, kraloval nad celým Izraelem. Doba, po kterou kraloval nad Izraelem, byla čtyřicet let. V Chebrónu kraloval sedm let a v Jeruzalémě kraloval třicet tři let. I zemřel v utěšených šedinách, sytý dnů, bohatství a slávy. Po něm se stal králem jeho syn Šalomoun. První i poslední činy krále Davida jsou zapsány v letopisech vidoucího Samuela, v letopisech proroka Nátana a v letopisech vidoucího Gáda, spolu se všemi jeho královskými a udatnými činy a událostmi té doby, které postihly jej, Izrael a všechna království země. Šalomoun, syn Davidův, si počínal ve svém království zmužile, neboť Hospodin, jeho Bůh, byl s ním a učinil ho velmi velkým. Šalomoun promluvil k celému Izraeli – k velitelům nad tisíci a nad sty, k soudcům a ke všem předákům celého Izraele, předákům rodů – a pak šel Šalomoun a celé to shromáždění s ním na návrší v Gibeónu, neboť tam byl Boží stan setkávání, který udělal v pustině Mojžíš, otrok Hospodinův. Ale Boží truhlu přenesl David z Kirjat-jearímu na místo, které pro ni David připravil, když pro ni postavil v Jeruzalémě stan. Bronzový oltář, který udělal Besaleel, syn Urího, syna Chúrova, umístil před Hospodinův příbytek a tam se Šalomoun i to shromáždění dotazovali Hospodina. Šalomoun tam vystoupil před Hospodina k bronzovému oltáři, který byl ve stanu setkávání, a přinesl na něm tisíc zápalných obětí. V oné noci se ukázal Šalomounovi Bůh a řekl mu: Žádej, co ti mám dát. Šalomoun Bohu řekl: Ty jsi prokázal mému otci Davidovi velké milosrdenství a ustanovil jsi mě po něm králem. Nyní, Hospodine Bože, ať se ukáže jako spolehlivé tvé slovo vůči mému otci Davidovi, neboť ty jsi mě ustanovil králem nad lidem početným jako prach země. Nuže, dej mi moudrost a poznání, abych mohl vycházet před tímto lidem a vcházet, neboť kdo dokáže soudit tento tvůj velký lid? Bůh Šalomounovi řekl: Protože jsi měl toto v srdci a nežádal jsi bohatství, poklady a slávu, ani smrt těch, kteří tě nenávidí, ba ani dlouhý život jsi nežádal, ale žádal jsi moudrost a poznání, abys dokázal soudit můj lid, nad nímž jsem tě ustanovil králem, moudrost a poznání ti budou dány, ale dám ti také bohatství, poklady a slávu, jakou neměli králové před tebou a ani nebude mít žádný po tobě. Šalomoun pak odešel od stanu setkávání na návrší v Gibeónu do Jeruzaléma a kraloval nad Izraelem. Šalomoun nashromáždil vozy a koně a měl tisíc čtyři sta vozů a dvanáct tisíc jezdeckých koní. Umístil je ve městech pro vozy a u krále v Jeruzalémě. Král učinil stříbro a zlato v Jeruzalémě tak hojné jako kamení a cedry tak početné jako sykomory v Šefele. Koně, které měl Šalomoun, se dováželi z Egypta a z Kue. Královští obchodníci je brali z Kue za pevnou cenu. Válečný vůz se z Egypta dovážel za šest set šekelů stříbra a kůň za sto padesát šekelů. Jejich prostřednictvím se tak vyváželi všem králům chetejským a aramejským. I řekl si Šalomoun, že postaví dům pro Hospodinovo jméno a svůj královský dům. Šalomoun odpočítal sedmdesát tisíc nosičů a osmdesát tisíc kameníků v horách a tři tisíce šest set dozorců nad nimi. Šalomoun vzkázal týrskému králi Chúramovi: Jako ses zachoval vůči mému otci Davidovi a posílal jsi mu cedry, aby si postavil dům k bydlení, tak se zachovej i vůči mně. Hle, chci postavit dům pro jméno Hospodina, svého Boha, abych mu jej zasvětil, aby se před ním pálilo vonné kadidlo, aby byly stále předkladné chleby i zápalné oběti ráno i večer, o sobotách, novoluních a svátcích Hospodina, našeho Boha; to je navěky nařízením pro Izrael. Dům, který chci postavit, musí být velký, protože náš Bůh je větší nad všechny bohy. Kdo je schopen postavit mu dům, když nebesa ani nebesa nebes jej nemohou pojmout? Kdo jsem já, že bych mu měl postavit dům, kromě místa, kde by se mohlo před ním pálit kadidlo? Pošli mi nyní muže zručného v práci se zlatem, stříbrem, bronzem, železem, přízí purpurovou, karmínovou a modrou, znalého vyřezávat řezby, aby pracoval se zručnými muži, kteří jsou u mě v Judsku a v Jeruzalémě, které připravil můj otec David. Pošli mi dřevo cedrové, cypřišové a algumínové z Libanonu, protože vím, že tvoji otroci umějí kácet libanonské stromy. Hle, moji otroci budou s tvými otroky, aby připravili množství dřeva, neboť dům, který chci postavit, musí být velký a obdivuhodný. Hle, pro dřevorubce, kteří budou kácet stromy, pro tvé otroky, dám dvacet tisíc kórů drcené pšenice, dvacet tisíc kórů ječmene, dvacet tisíc batů vína a dvacet tisíc batů oleje. Týrský král Chúram odpověděl písemně a vzkázal Šalomounovi: Protože Hospodin miluje svůj lid, ustanovil tě nad ním králem. Chúram dále řekl: Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, který učinil nebesa i zemi, že dal králi Davidovi moudrého, rozumného a chápavého syna, jenž postaví dům pro Hospodina a svůj královský dům. Nuže, posílám muže zručného a chápavého, Chúrama abího, syna ženy z dcer Danových, jehož otec byl Týřan, znalého pracovat se zlatem a stříbrem, bronzem, železem, kamenem i dřevem, přízí purpurovou, modrou, mořským hedvábím a látkou karmínovou i vyřezávat jakoukoliv řezbu a ztvárnit jakýkoliv nápad. Co se mu předloží, bude dělat se zručnými muži tvými a se zručnými muži mého pána, tvého otce Davida. Nyní ať můj pán pošle svým otrokům pšenici, ječmen, olej a víno, jak řekl. My budeme kácet stromy z Libanonu zcela podle tvé potřeby a přivážet ti je na vorech po moři do Jafy a ty je budeš odvážet do Jeruzaléma. Šalomoun spočítal všechny cizince, kteří byli v izraelské zemi – to bylo po sčítání, kterým je spočítal jeho otec David; bylo jich sto padesát tři tisíc šest set. Ustanovil z nich sedmdesát tisíc nosičů a osmdesát tisíc kameníků v horách a tři tisíce šest set dozorců, aby nutili lid pracovat. Šalomoun začal stavět Hospodinův dům v Jeruzalémě na hoře Mórija, kde se Hospodin ukázal jeho otci Davidovi, na místě, které David připravil, na humně Ornána Jebúsejského. Začal stavět druhého dne druhého měsíce ve čtvrtém roce svého kralování. Toto jsou základy, které Šalomoun položil pro stavbu Božího domu: délka v loktech podle původní míry šedesát loket a šířka dvacet loket. Předsíň v průčelí chrámového domu byla dlouhá dvacet loket v průčelí široké strany domu; výška byla sto dvacet. Uvnitř ji potáhl čistým zlatem. Velký dům obložil cypřišovým dřevem a obložil ho ryzím zlatem; na to dal palmové ozdoby a řetězy. Dům obložil drahokamy, aby byl slavný; zlato bylo zlato parvajimské. Dům, trámy a prahy, jeho stěny a dveře obložil zlatem a na stěny vyryl cheruby. Pak udělal dům nejsvětějšího místa; jeho délka byla dvacet loket v průčelí široké strany domu a jeho šířka dvacet loket. Obložil ho ryzím zlatem, šesti sty talenty. Hřebíky vážily padesát šekelů zlata. Též horní místnosti obložil zlatem. V domě nejsvětějšího místa udělal dva cheruby, umělecké dílo; potáhli je zlatem. Délka křídel cherubů byla dvacet loket. Jedno křídlo o pěti loktech se dotýkalo stěny domu a druhé křídlo o pěti loktech se dotýkalo křídla druhého cheruba. Křídlo druhého cheruba o pěti loktech se dotýkalo stěny domu a druhé křídlo o pěti loktech se dotýkalo křídla prvního cheruba. Roztažená křídla těchto cherubů měřila dvacet loket. Stáli na nohou a jejich tváře byly obráceny k domu. Udělal oponu z modré, purpurové a karmínové příze a mořského hedvábí a vyhotovil na ni cheruby. Před domem udělal dva sloupy vysoké třicet pět loket a hlavici, která byla na obou vrcholech, vysokou pět loket. Udělal řetězy jako ve svatyni a dal je na vrchol sloupů. Udělal sto granátových jablek a dal je na řetězy. Sloupy postavil před chrám, jeden napravo a druhý nalevo. Pravý nazval Jakín a levý Bóaz. Udělal též bronzový oltář, dvacet loket dlouhý, dvacet loket široký a deset loket vysoký. Potom udělal odlité moře, deset loket bylo od okraje po okraj, dokola okrouhlé, pět loket bylo vysoké a obepnula ho dokola šňůra třiceti loket. Kolem dokola pod ním ho obklopovalo zpodobení býků, deset na loket, kolem dokola moře. Býci byli ve dvou řadách, odlití při odlévání moře. Stálo na dvanácti býcích: Tři byli obráceni na sever, tři byli obráceni na západ, tři byli obráceni na jih a tři byli obráceni na východ. Moře bylo nahoře na nich a všechny jejich zadky směřovaly dovnitř. Bylo na dlaň silné a jeho okraj byl udělán jako okraj poháru, do liliovitého květu. Pojalo tři tisíce batů. Udělal též deset nádrží k umývání a dal jich pět napravo a pět nalevo. V nich oplachovali předměty pro zápalnou oběť, ale pro umývání kněží bylo moře. Udělal deset zlatých svícnů podle nařízení pro ně a dal je do chrámu, pět napravo a pět nalevo. Udělal deset stolů a umístil je do chrámu, pět napravo a pět nalevo. Udělal též sto zlatých misek. Udělal nádvoří kněží a velké nádvoří i dveře k nádvoří a jejich křídla potáhl bronzem. Moře dal na pravou stranu, z jihovýchodu. Chúram též udělal hrnce, lopaty a misky. Tak Chúram dodělal práci, kterou konal pro krále Šalomouna na Božím domě. Dva sloupy a kulovité hlavice, které byly na vrcholu obou sloupů, dvojí mřížování, aby zakrývalo obě kulovité hlavice, které byly na vrcholu sloupů; čtyři sta granátových jablek pro dvoje mřížování, dvě řady granátových jablek pro jedno mřížování, aby zakrývalo obě kulovité hlavice, které byly na vrchu sloupů, deset podstavců a deset nádrží na podstavce, jedno moře a dvanáct býků pod ním, hrnce, lopaty a vidlice. Všechny předměty udělal Chúram abí králi Šalomounovi z leštěného bronzu pro Hospodinův dům. Král je odlil do hliněných forem v Jordánské rovině mezi Sukótem a Saretánem. Všech těchto předmětů udělal Šalomoun tak veliké množství, že váha bronzu se nedala zjistit. Šalomoun udělal všechny předměty, které byly v Božím domě: zlatý oltář, stoly a na nich předkladné chleby; svícny a jejich lampy z čistého zlata, aby hořely podle nařízení před svatyní; květy, lampy a kleště ze zlata, nejčistšího zlata; nůžky na knot, misky, kadidlové pánvičky, pánvičky na uhlíky z čistého zlata a dveře domu: jejich vnitřní křídla do nejsvětějšího místa a křídla chrámového domu byla ze zlata. Tak byla dokončena všechna práce, kterou Šalomoun dělal na Hospodinově domě. Pak Šalomoun přinesl svaté věci svého otce Davida – stříbro, zlato a všechny předměty – a dal je do pokladnice Božího domu. Potom svolal Šalomoun izraelské starší, všechny předáky pokolení a předáky rodů synů Izraele do Jeruzaléma, aby přenesli truhlu Hospodinovy smlouvy z Města Davidova, to je ze Sijónu. Shromáždili se tedy ke králi všichni izraelští muži ve svátek, to je v měsíc sedmý. Když přišli všichni izraelští starší, lévité vzali truhlu a přenesli truhlu. Stan setkávání a všechny svaté předměty, které byly ve stanu, ty přenesli lévijští kněží. Král Šalomoun a celá pospolitost Izraele, která se k němu sešla, byli před truhlou a obětovali brav a skot, který nemohl být pro množství spočítán ani sečten. Kněží přinesli truhlu Hospodinovy smlouvy na její místo do svatyně domu, na nejsvětější místo, pod křídla cherubů. Protože cherubové měli křídla roztažená nad místem pro truhlu, zakrývali cherubové odshora truhlu i její tyče. Tyče byly dlouhé, takže konce tyčí vyčnívající z truhly byly vidět před svatyní, ale nebyly vidět ven. Jsou tam až dodnes. V truhle byly pouze dvě desky, které tam Mojžíš dal na Chorébu, když Hospodin uzavřel smlouvu se syny Izraele, potom, co vyšli z Egypta. I stalo se, když vyšli kněží ze svatého místa – všichni kněží, co tam byli, se totiž posvětili bez ohledu na rozdělení do skupin – všichni lévijští zpěváci – Asaf, Héman, Jedútún a jejich synové a bratři oblečení do mořského hedvábí s činely, harfami a lyrami stáli na východ od oltáře a s nimi sto dvacet kněží troubících na trubky. I stalo se, že trubači a zpěváci společně jednohlasně zvučeli, vzdávali díky a chválili Hospodina; a když pozvedli hlas s trubkami, činely a dalšími hudebními nástroji a chválili Hospodina, že je dobrý, navěky je jeho milosrdenství, dům, Hospodinův dům, naplnil oblak, takže kněží nemohli kvůli tomu oblaku stát a sloužit, protože Hospodinova sláva naplnila Boží dům. Tehdy Šalomoun řekl: Hospodin pravil, že bude přebývat v husté temnotě: Postavil jsem ti dům k přebývání, sídlo, kde bys pobýval navěky. Pak se obrátil král a požehnal celému shromáždění Izraele; celé shromáždění Izraele stálo. Řekl: Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, který svými ústy promluvil k mému otci Davidovi a svou rukou to naplnil. Řekl: Ode dne, kdy jsem vyvedl svůj lid z egyptské země, jsem nevyvolil žádné město mezi všemi izraelskými kmeny pro stavbu domu, aby tam přebývalo mé jméno, a nevyvolil jsem nikoho, aby byl vévodou nad mým lidem Izraelem. Až jsem vyvolil Jeruzalém, aby tam přebývalo mé jméno, a vyvolil jsem Davida, aby byl nad mým lidem Izraelem. Můj otec David měl na srdci postavit dům pro jméno Hospodina, Boha Izraele. Hospodin však mému otci Davidovi řekl: Když jsi měl na srdci postavit dům pro mé jméno, dobře jsi udělal, že jsi to měl na srdci. Ovšem ty nepostavíš ten dům, nýbrž tvůj syn, který vzejde z tvých beder, ten postaví dům pro mé jméno. Hospodin naplnil své slovo, které promluvil. Povstal jsem po svém otci Davidovi a usedl jsem na izraelský trůn, jak Hospodin promluvil. Postavil jsem dům pro jméno Hospodina, Boha Izraele, a postavil jsem tam truhlu, v níž je Hospodinova smlouva, kterou uzavřel se syny Izraele. Nato se před celým shromážděním Izraele postavil před Hospodinův oltář a vztáhl své dlaně. Šalomoun totiž udělal bronzové pódium a dal ho doprostřed nádvoří; bylo pět loket dlouhé, pět loket široké a tři lokte vysoké. Postavil se na ně, před celým shromážděním Izraele poklekl na kolena, vztáhl dlaně k nebesům a řekl: Hospodine, Bože Izraele, není Bůh jako ty na nebesích ani na zemi, který zachovává smlouvu a milosrdenství svým otrokům, kteří chodí před tebou celým svým srdcem. Ty jsi zachoval svému otroku, mému otci Davidovi, to, cos mu řekl; promluvil jsi svými ústy a naplnil jsi to svou rukou, jak je tomu dnes. Nyní, Hospodine, Bože Izraele, zachovej svému otroku, mému otci Davidovi to, cos mu řekl: Nebude ti vyhlazen přede mnou ten, kdo by seděl na izraelském trůnu, pokud ovšem tvoji synové budou dbát na svoji cestu a chodit podle mého zákona tak, jak jsi chodil přede mnou ty. Nyní, Hospodine, Bože Izraele, kéž se ukáže jako spolehlivé tvé slovo, které jsi promluvil ke svému otroku Davidovi. Což opravdu bude sídlit Bůh s člověkem na zemi? Vždyť nebesa ani nebesa nebes tě nemohou pojmout, tím méně tento dům, který jsem postavil. A přece pohleď, Hospodine, můj Bože, na modlitbu svého otroka a na jeho úpěnlivou prosbu a vyslyš volání a modlitbu, kterou se tvůj otrok před tebou modlí. Kéž jsou tvé oči otevřené k tomuto domu dnem i nocí, k místu, o kterém jsi řekl, že tam položíš své jméno. Vyslyš modlitbu, kterou se tvůj otrok bude modlit na tomto místě. Vyslyš úpěnlivé prosby svého otroka a svého lidu Izraele, když se bude modlit na tomto místě; vyslyš z místa, kde sídlíš, z nebes, vyslyš a odpusť. Jestliže někdo zhřeší proti svému bližnímu a ten na něm vymůže přísahu, aby přísahal, on přijde a vysloví přísahu před tvým oltářem v tomto domě, uslyš z nebes, konej a zjednej právo svým otrokům: Odplať ničemovi a uval jeho cestu na jeho hlavu a spravedlivého prohlaš za spravedlivého a dej mu podle jeho spravedlnosti. Jestliže bude tvůj lid Izrael poražen od nepřítele, protože proti tobě zhřeší, ale pak se obrátí, vzdají chválu tvému jménu, budou se modlit a prosit před tebou v tomto domě o smilování, uslyš z nebes, odpusť hřích svého lidu Izraele a přiveď je zpět do země, kterou jsi dal jim a jejich otcům. Jestliže budou uzavřena nebesa a nebude déšť, protože proti tobě zhřeší, ale pak se budou na tomto místě modlit, vzdají chválu tvému jménu a odvrátí se od svého hříchu, protože je pokoříš, uslyš v nebesích, odpusť hřích svých otroků a svého lidu Izraele, až je vyučíš dobré cestě, po níž by měli jít, a dej déšť na svou zemi, kterou jsi dal svému lidu do dědictví. Jestliže bude v zemi hlad, jestliže bude mor, obilná rez a sněť, jestliže budou kobylky arbe či kobylky chasíl, jestliže mu v zemi, v některém z jeho měst způsobí jeho nepřátelé soužení, ať je to jakákoliv rána, jakákoliv nemoc, každou modlitbu a každou úpěnlivou prosbu, která vzejde od kteréhokoliv člověka, z celého tvého lidu Izraele – znají přece každý svou ránu a svou bolest – když vztáhnou své dlaně k tomuto domu, vyslyš z nebes, sídla, kde pobýváš, odpusť a dej každému podle všech jeho cest, jak znáš jeho srdce. Vždyť ty jediný znáš srdce lidských synů aby se tě báli a chodili po tvých cestách po všechny dny, co budou naživu na povrchu země, kterou jsi dal našim otcům. Také když cizinec, který není ze tvého lidu Izraele, přijde z daleké země kvůli tvému velkému jménu, tvé mocné ruce a tvé vztažené paži, přijde a bude se modlit v tomto domě, vyslyš z nebes, sídla, kde pobýváš, a učiň všechno, za co k tobě bude volat ten cizinec, aby všechny národy země poznaly tvé jméno, bály se tě jako tvůj lid Izrael a poznaly, že tento dům, který jsem postavil, se nazývá tvým jménem. Když tvůj lid vytáhne do boje proti svým nepřátelům, cestou, kterou je pošleš, a budou se modlit k tobě směrem k tomuto městu, které sis vyvolil, a domu, který jsem postavil pro tvé jméno, vyslyš z nebes jejich modlitbu a jejich úpěnlivou prosbu a zjednej jim právo. Když proti tobě zhřeší – neboť není člověk, který by nezhřešil – budeš se na ně hněvat, vydáš je nepříteli a jejich věznitelé je odvedou do země vzdálené či blízké, ale pak změní své smýšlení v zemi, kam byli odvedeni, obrátí se, budou tě v zemi svého zajetí prosit o smilování slovy: Zhřešili jsme, spáchali jsme zlo a jednali jsme ničemně, a jestliže se k tobě obrátí celým svým srdcem a celou svou duší v zemi svých věznitelů, kteří je zajali, budou se modlit směrem ke své zemi, kterou jsi dal jejich otcům, k městu, které sis vyvolil, a k domu, který jsem postavil pro tvé jméno, vyslyš z nebes, sídla, kde pobýváš, jejich modlitbu a jejich úpěnlivou prosbu, zjednej jim právo a odpusť svému lidu, který proti tobě zhřešil. Nechť jsou nyní, můj Bože, tvé oči otevřené a tvé uši pozorné k modlitbě z tohoto místa. Nyní povstaň, Hospodine Bože, na místo svého odpočinku, ty i truhla tvé moci. Tvoji kněží, Hospodine Bože, ať obléknou záchranu a tvoji věrní ať se radují z dobra. Hospodine Bože, neodmítni svého pomazaného, pamatuj na zbožné skutky svého otroka Davida. Když se Šalomoun domodlil, sestoupil oheň z nebes, strávil zápalnou oběť i obětní hod a Hospodinova sláva naplnila dům. Kněží nemohli vejít do Hospodinova domu, protože Hospodinova sláva naplnila Hospodinův dům. Když všichni synové Izraele viděli, jak sestoupil oheň a Hospodinovu slávu na domě, poklekli na dlažbu tváří k zemi, klaněli se a vzdávali Hospodinu díky, protože je dobrý a navěky je jeho milosrdenství. Nato král a všechen lid obětovali před Hospodinem oběti. Král Šalomoun obětoval jako oběti dvacet dva tisíc býků a sto dvacet tisíc ovcí. Tak král a všechen lid zasvětili Boží dům. Kněží stáli na místech své služby i lévité s hudebními nástroji pro Hospodina, které udělal král David pro vzdávání díků Hospodinu, že navěky je jeho milosrdenství – jak chválil skrze ně David. Kněží před nimi troubili a všichni Izraelci stáli. Šalomoun posvětil střed nádvoří, které je před Hospodinovým domem, neboť tam připravil zápalné oběti a tučné části pokojných obětí, protože bronzový oltář, který Šalomoun udělal, nebyl schopen pojmout zápalné a přídavné oběti i tučné části pokojných obětí. Šalomoun a s ním celý Izrael, převeliké shromáždění lidí, kteří přišli od Lebo-Chamátu až po egyptský potok, slavil v ten čas svátek po sedm dní. Osmého dne se konalo shromáždění, neboť posvěcení oltáře slavili sedm dní a svátek dalších sedm dní. Dvacátého třetího dne sedmého měsíce propustil lid a oni šli ke svým stanům radostně a s veselou myslí nad dobrem, které Hospodin učinil Davidovi, Šalomounovi a svému lidu Izraeli. Tak Šalomoun dokončil Hospodinův dům i královský palác; zdárně vykonal všechno, co přišlo na jeho srdce, aby udělal v Hospodinově domě a ve svém paláci. Hospodin se ukázal Šalomounovi v noci a řekl mu: Vyslyšel jsem tvou modlitbu a vyvolil jsem toto místo za obětní dům. Jestliže uzavřu nebesa a nebude déšť, jestliže přikáži kobylkám, aby požíraly zemi, či pokud pošlu na svůj lid mor, ale pak se můj lid, který se nazývá mým jménem, pokoří, budou se modlit, hledat moji tvář a odvrátí se od svých zlých cest, vyslyším z nebes, odpustím jejich hřích a uzdravím jejich zemi. Moje oči budou otevřené a moje uši pozorné k modlitbě z tohoto místa. Nyní jsem vyvolil a posvětil tento dům, aby tam navěky přebývalo mé jméno. Mé oči a mé srdce tam budou obráceny po všechny dny. A co se tebe týče, jestliže budeš přede mnou chodit, jako chodil tvůj otec David, a činit všechno, co jsem ti přikázal, a budeš zachovávat má ustanovení a nařízení, upevním tvůj královský trůn, tak jak jsem uzavřel smlouvu s tvým otcem Davidem se slovy: Nebude ti vyhlazen muž vládnoucí nad Izraelem. Jestliže se však odvrátíte a opustíte má ustanovení a mé příkazy, které jsem vám předložil, půjdete a budete sloužit jiným bohům a klanět se jim, vyrvu je ze své země, kterou jsem jim dal, a tento dům, který jsem posvětil pro své jméno, od sebe odvrhnu a učiním jej pořekadlem a posměškem mezi všemi národy. A nad tímto domem, který byl vyvýšený, se každý, kdo bude procházet kolem něj, zhrozí a zeptá se: Proč tohle Hospodin provedl této zemi a tomuto domu? A bude se odpovídat: Protože opustili Hospodina, Boha svých otců, který je vyvedl z egyptské země, chytili se jiných bohů, klaněli se jim a sloužili jim, proto na ně přivedl všechno toto zlo. I stalo se po dvaceti letech, kdy Šalomoun stavěl dům Hospodinův a dům svůj, že Šalomoun vybudoval města, která mu dal Chúram, a usídlil tam syny Izraele. Pak vytáhl Šalomoun na Chamát-sóbu a zmocnil se jí. Postavil Tadmór v pustině a všechna města pro sklady, které postavil v Chamátu. Postavil Bét-chorón Horní a Bét-chorón Dolní, opevněná města s hradbami, vraty a závorami, Baalat a všechna města pro sklady, které patřily Šalomounovi, všechna města pro vozbu, města pro koně a všechno, co si přál Šalomoun a toužil postavit v Jeruzalémě, na Libanonu a na celém území své vlády. Všechen lid, který zbyl z Chetejců, Emorejců, Perizejců, Chivejců a Jebúsejců, z těch, kteří nebyli z Izraele, jejich syny, kteří po nich zbyli v zemi, které synové Izraele nezničili, Šalomoun povolal na nucené práce, jak je tomu dodnes. Ale ze synů Izraele nevzal Šalomoun otroky pro svou práci, protože byli bojovníky, jeho kapitány, veliteli jeho vozby a jeho jezdci. Toto byla ustanovená knížata, která měl král Šalomoun: Dvě stě padesát těch, kteří panovali nad lidem. Faraonovu dceru vyvedl Šalomoun z Města Davidova do domu, který jí postavil, protože si řekl: Moje žena nemůže bydlet v domě izraelského krále Davida, neboť místa, na která se dostala Hospodinova truhla, jsou svatá. Tehdy přinesl Šalomoun Hospodinu zápalné oběti na Hospodinově oltáři, který postavil před chrámovou předsíní. Podle každodenního určení pro přinášení obětí, jak přikázal Mojžíš o sobotách, o novoluních a o svátcích třikrát za rok: ve svátek nekvašených chlebů, svátek týdnů a svátek stánků. Podle nařízení svého otce Davida ustanovil skupiny kněží do jejich služby a lévity do jejich služby, aby chválili Hospodina a sloužili naproti kněžím podle každodenního určení, a také vrátné do jejich skupin pro každou bránu, neboť to byl příkaz Davida, muže Božího. V žádné věci neustoupili od královských příkazů o knězech a lévitech a o pokladech. Tak byla uskutečněna všechna Šalomounova práce ode dne, kdy byly položeny základy Hospodinova domu až do úplného dokončení Hospodinova domu. Tehdy se Šalomoun vydal do Esjón-geberu a do Elótu na břehu moře v edómské zemi. Chúram mu poslal po svých otrocích lodě a otroky znalé moře a připluli s Šalomounovými otroky do Ofíru, vzali odtamtud čtyři sta padesát talentů zlata a přivezli králi Šalomounovi. Když se královna ze Šeby doslechla zprávy o Šalomounovi, přišla ho do Jeruzaléma vyzkoušet hádankami. Přijela s ohromným majetkem; velbloudi nesli balzámy, množství zlata a drahokamy. Přišla k Šalomounovi a mluvila s ním o všem, co měla na srdci. Šalomoun jí odpověděl na všechny její věci; Šalomounovi nebylo nic skryto, na co by jí neodpověděl. Když královna ze Šeby viděla Šalomounovu moudrost a dům, který postavil, jídlo na jeho stole, sídlo jeho otroků, obsluhu jeho služebníků a jejich oděv, jeho číšníky a jejich oděv i jeho zápalné oběti, které přinášel v Hospodinově domě, byla bez dechu. Řekla králi: To, co jsem slyšela ve své zemi o tvých slovech a tvé moudrosti, je pravda. Nevěřila jsem jejich zprávám, dokud jsem nepřišla a neviděla jsem to na vlastní oči. Hle, nebyla mi oznámena ani polovina z velikosti tvé moudrosti. Předčil jsi zvěsti, které jsem slyšela. Šťastní jsou tvoji muži a šťastní jsou tito tvoji otroci, kteří ti stále slouží a naslouchají tvé moudrosti. Ať je požehnán Hospodin, tvůj Bůh, který si tě oblíbil a ustanovil tě na svůj trůn za krále Hospodinu, tvému Bohu. Protože si tvůj Bůh zamiloval Izrael, aby ho navěky upevnil, ustanovil tě nad nimi za krále, abys vykonával právo a spravedlnost. Pak dala králi sto dvacet talentů zlata, velké množství balzámů a drahokamů. Již nikdy nebylo přivezeno takové množství balzámu jako dala králi Šalomounovi královna ze Šeby. Také Chúramovi otroci a Šalomounovi otroci, kteří přivezli zlato z Ofíru, přivezli algumínové dřevo a drahokamy. Král udělal z algumínového dřeva schodiště Hospodinova domu a královského paláce i lyry a harfy pro zpěváky. Nikdy předtím nebylo v judské zemi vidět nic takového. Král Šalomoun dal královně ze Šeby všechno, po čem toužila a oč požádala, více nežli ona přinesla králi. Pak se svými otroky odešla do své země. Váha zlata, které přivezli Šalomounovi v jednom roce, byla šest set šedesát šest talentů zlata, kromě toho, co přivezli kupci a obchodníci. Všichni arabští králové a místodržitelé země přiváželi Šalomounovi zlato a stříbro. Král Šalomoun udělal dvě stě velkých štítů z tepaného zlata – šest set šekelů tepaného zlata dal na jeden velký štít a tři sta malých štítů z tepaného zlata – tři sta šekelů zlata dal na jeden malý štít. Král je dal do domu Libanonského lesa. Král udělal též velký trůn ze slonoviny a potáhl ho čistým zlatem. K trůnu vedlo šest schodů a k trůnu byla připojena zlatá podnož. Z jedné i druhé strany sedadla byla opěradla. Vedle opěradel stáli dva lvi. Stálo tam dvanáct lvů na šesti schodech z jedné i druhé strany. Takový trůn nebyl zhotoven v žádném království. Všechny nádoby na nápoje krále Šalomouna byly zlaté a všechny nádoby domu Libanonského lesa byly z čistého zlata. Nic nebylo ze stříbra, to bylo ve dnech Šalomounových považováno za nic. Král měl lodě, které pluly do Taršíše s Chúramovými otroky. Jednou za tři roky taršíšské lodě připlouvaly a přivážely zlato, stříbro, slonovinu, opice a paviány. Tak král Šalomoun převyšoval všechny krále země bohatstvím a moudrostí. Všichni králové země vyhledávali Šalomounovu přítomnost, aby naslouchali jeho moudrosti, kterou mu Bůh vložil do srdce. Přinášeli každý svůj dar – stříbrné a zlaté předměty, pláště, zbraně a balzámy, koně a mezky, a to rok co rok. Šalomoun měl čtyři tisíce stájí pro koně a vozy a dvanáct tisíc jezdeckých koní. Umístil je ve městech pro vozy a u krále v Jeruzalémě. Tak vládl nad všemi králi od řeky Eufratu až k pelištejské zemi a k hranici Egypta. Král učinil stříbro v Jeruzalémě tak hojné jako kamení a cedry jako sykomory v Šefele. Koně pro Šalomouna přiváželi z Egypta a ze všech zemí. Ostatní Šalomounovy činy, první i poslední, jsou zapsány v letopisech proroka Nátana, v proroctví Achijáše Šíloského a ve viděních vidoucího Jeeda o Jarobeámovi, synu Nebatovu. Šalomoun kraloval v Jeruzalémě nad celým Izraelem čtyřicet let. Pak Šalomoun ulehl se svými otci a pohřbili ho v městě jeho otce Davida. Po něm se stal králem jeho syn Rechabeám. Rechabeám šel do Šekemu, neboť do Šekemu přišel celý Izrael, aby ho ustanovili králem. Když se to Jarobeám, syn Nebatův, doslechl, byl ještě v Egyptě, kam utekl před králem Šalomounem. Jarobeám se vrátil z Egypta. Poslali pro něj a zavolali ho. Jarobeám přišel s celým Izraelem a promluvili k Rechabeámovi: Tvůj otec učinil naše jho těžkým. Ty nyní ulehči tvrdou otročinu svého otce a jeho těžké jho, které na nás vložil, a budeme ti sloužit. Řekl jim: Po třech dnech se ke mně vraťte. Nato lid odešel. Král Rechabeám se radil se staršími, kteří sloužili jeho otci Šalomounovi, dokud byl živ: Co radíte odpovědět tomuto lidu? Řekli mu: Jestliže budeš k tomuto lidu laskavý, laskavě je přijmeš a promluvíš k nim laskavá slova, budou po celou dobu tvými otroky. Nedbal na radu, kterou mu dali starci, a radil se s mladíky, kteří vyrůstali s ním a sloužili mu. Zeptal se jich: Co vy radíte, abychom odpověděli tomuto lidu, který mi řekl: Ulehči jho, které na nás vložil tvůj otec? Mladíci, kteří s ním vyrůstali, mu odpověděli: Toto pověz lidu, který ti řekl: Tvůj otec učinil naše jho těžkým, ty nám ulehči, takto k nim promluv: Můj malík je tlustší nežli bedra mého otce. Nuže, můj otec na vás naložil těžké jho a já k vašemu jhu přidám. Můj otec vás káznil biči, já vás budu káznit důtkami. Jarobeám a všechen lid přišel k Rechabeámovi třetího dne, tak jak král řekl: Třetího dne se ke mně vraťte. Král odpověděl tvrdě. Tak král Rechabeám nedbal na radu starších. Promluvil k nim podle rady mladíků: Můj otec učinil vaše jho těžkým a já k němu přidám. Můj otec vás káznil biči, já vás budu káznit důtkami. Král nevyslyšel lid, neboť nastal zvrat od Boha, aby Hospodin naplnil své slovo, které promluvil prostřednictvím Achijáše Šíloského k Jarobeámovi, synu Nebatovu. Když celý Izrael viděl, že je král nevyslyšel, odpověděl lid králi: Jaký máme podíl v Davidovi? Nemáme dědictví v synu Jišajovu! Každý ke svým stanům, Izraeli! Nyní hleď na svůj dům, Davide! A celý Izrael šel ke svým stanům. Nad syny Izraele, kteří sídlili v judských městech, nad těmi však kraloval Rechabeám. Král Rechabeám poslal Hadoráma, který byl nad nucenými pracemi, ale synové Izraele na něj házeli kamení, takže zemřel. Král Rechabeám honem vystoupil na vůz a utekl do Jeruzaléma. Tak se Izrael vzbouřil proti domu Davidovu, jak je tomu dodnes. Když přišel Rechabeám do Jeruzaléma, shromáždil dům Judův a Benjamínův, sto osmdesát tisíc vybraných bojovníků, aby bojovali s Izraelem a navrátili království Rechabeámovi. I stalo se Hospodinovo slovo k Šemajášovi, muži Božímu: Řekni judskému králi Rechabeámovi, synu Šalomounovu, a celému Izraeli v Judsku a Benjamínovi: Toto praví Hospodin: Netáhněte a nebojujte se svými bratry. Vraťte se všichni domů, neboť tato věc se stala ode mě. Poslechli Hospodinova slova a vrátili se z tažení proti Jarobeámovi. Rechabeám pobýval v Jeruzalémě a postavil v Judsku opevněná města. Postavil Betlém, Étam, Tekóu, Bét-súr, Sóko, Adulám, Gat, Maréšu, Zíf, Adórajim, Lakíš, Azeku, Soreu, Ajalón a Chebrón; to byla opevněná města v Judsku a Benjamínovi. Posilnil pevnosti a dal jim vévody i sklady potravin, oleje a vína a do každého jednotlivého města dal štíty a oštěpy; tak je převelice posilnil. Jemu patřili Juda a Benjamín. Kněží a lévité, kteří byli po celém Izraeli, mu sloužili, každý přišel ze svého území. Lévité totiž opustili své pastviny a své vlastnictví a šli do Judska a Jeruzaléma, protože Jarobeám i jeho synové je odvrhli, aby nesloužili Hospodinu jako kněží, a ustanovil si vlastní kněze pro návrší, pro běsy a pro telata, která učinil. Za nimi šli do Jeruzaléma ze všech izraelských kmenů ti, kdo přiložili svá srdce k hledání Hospodina, Boha Izraele, aby obětovali Hospodinu, Bohu svých otců. Posilnili judské království a posilnili Rechabeáma, syna Šalomounova, po tři roky, neboť po tři roky chodili po cestě Davidově a Šalomounově. Rechabeám si vzal za ženu Machalatu, dceru Jerímóta, syna Davidova, a Abíchajil, dceru Elíaba, syna Jišajova. Porodila mu syny: Jeúše, Šemarjáše a Zahama. Po ní si vzal Maaku, dceru Abšalómovu. Porodila mu Abijáše, Ataje, Zízu a Šelomíta. Rechabeám si zamiloval Maaku, dceru Abšalómovu, nad všechny své ženy a konkubíny; vzal si totiž osmnáct žen a šedesát konkubín. Zplodil dvacet osm synů a šedesát dcer. Rechabeám ustanovil do čela Abijáše, syna Maaky, za vévodu mezi jeho bratry, neboť ho chtěl ustanovit králem. Uvážlivě rozmístil všechny své syny po celém území Judy a Benjamína, do všech opevněných měst a dal jim hojnost potravin a vyžádal pro ně množství žen. I stalo se, když se upevnilo Rechabeámovo království a on zesílil, že opustil Hospodinův zákon a celý Izrael s ním. I stalo se v pátém roce vlády krále Rechabeáma, že vytáhl proti Jeruzalému egyptský král Šíšak, protože se zpronevěřili Hospodinu, s tisíci dvěma sty vozy, šedesáti tisíci jezdci a bezpočtem lidu, který s ním šel z Egypta: Lúbíjci, Sukejci a Kúšijci. Dobyl opevněná města, která patřila Judovi, a přitáhl až k Jeruzalému. Nato přišel prorok Šemajáš k Rechabeámovi a judským velitelům, kteří se shromáždili před Šíšakem do Jeruzaléma, a řekl jim: Toto praví Hospodin: Vy jste opustili mě, a tak já přenechám vás do Šíšakovy ruky. Izraelští velitelé a král se pokořili a řekli: Hospodin je spravedlivý. Když Hospodin viděl, že se pokořili, stalo se Hospodinovo slovo k Šemajášovi: Pokořili se; nezničím je, ale zanechám jim několik, kteří vyváznou, nerozleje se má zloba v Jeruzalémě skrze Šíšaka. Avšak stanou se jeho otroky, aby poznali rozdíl mezi službou mně a službou královstvím zemí. Egyptský král Šíšak vytáhl proti Jeruzalému a pobral poklady Hospodinova domu i poklady královského paláce, všechno to pobral. Vzal také zlaté malé štíty, které udělal Šalomoun. Král Rechabeám místo nich udělal štíty bronzové a svěřil je pod velení velitelů běžců, kteří střežili vchod do královského paláce. Pokaždé, když šel král do Hospodinova domu, běžci šli a přinášeli je a pak je vraceli zpět do síně běžců. Když se pokořil, odvrátil se od něj Hospodinův hněv a nezničil ho zcela. Také v Judsku se děly dobré věci. Král Rechabeám se vzchopil v Jeruzalémě a kraloval dále. Rechabeámovi bylo čtyřicet jedna let, když se stal králem, kraloval sedmnáct let v Jeruzalémě, městě, které Hospodin vyvolil ze všech izraelských kmenů, aby tam položil své jméno. Jeho matka se jmenovala Naama Amónská. Páchal to, co je zlé, neboť nezaměřil své srdce na hledání Hospodina. První i poslední Rechabeámovy činy jsou zapsány v letopisech proroka Šemajáše a vidoucího Ida jako rodokmen. Po celou dobu byly boje mezi Rechabeámem a Jarobeámem. Rechabeám ulehl se svými otci a byl pohřben v Městě Davidově. Po něm se stal králem jeho syn Abijáš. V osmnáctém roce vlády krále Jarobeáma se stal králem nad Judou Abijáš. Kraloval v Jeruzalémě tři roky. Jeho matka se jmenovala Míkaja, dcera Uríelova z Gibeje. Mezi Abijášem a Jarobeámem trval boj. Abijáš rozpoutal boj s vojskem bojovníků, se čtyřmi sty tisíci vybranými muži. Jarobeám se proti němu sešikoval do boje s osmi sty tisíci vybranými muži, udatnými hrdiny. Abijáš se postavil na hoře Semárajimu, která je v Efrajimském pohoří, a řekl: Slyšte mě, Jarobeáme a celý Izraeli! Což vám není známo, že Hospodin, Bůh Izraele, dal království nad Izraelem navěky Davidovi, jemu a jeho synům, skrze smlouvu soli? Povstal však Jarobeám, syn Nebatův, otrok Šalomouna, syna Davidova, aby se vzbouřil proti svému pánu. Shromáždili se k němu ničemní muži, ničemníci a byli silnější než Rechabeám, syn Šalomounův. Rechabeám byl mladý a nerozhodný a nepočínal si proti nim zmužile. A teď si říkáte, že odoláte Hospodinovu království v ruce synů Davidových. Je vás velké množství a máte u sebe zlatá telata, která vám udělal Jarobeám jako bohy. Což jste ale nezahnali Hospodinovy kněze, syny Áronovy, a lévity a neudělali si kněze, jako mají národy zemí? Každý, kdo přišel s býčkem, mládětem býka, a sedmi berany, aby se zasvětil, stal se knězem nebohů. Co se nás týče, Hospodin je náš Bůh a neopustili jsme ho. Kněží, kteří slouží Hospodinu, jsou syny Áronovými a lévité jsou při práci. Pálí Hospodinu zápalné oběti ráno co ráno, večer co večer a vonné kadidlo a předkladné chleby dávají na čistý stůl; zlatý svícen a jeho lampy zapalují večer co večer, neboť my zachováváme službu Hospodina, našeho Boha, ale vy jste ho opustili. Hle, s námi v čele je Bůh a jeho kněží s poplašnými trubkami, aby proti vám spustili křik. Nebojujte s Hospodinem, Bohem svých otců, protože neuspějete. Jarobeám nechal zálohu obejít, aby se dostal za ně. Tak byli před Judejci a záloha za nimi. Judejci se ohlédli a uviděli, že je proti nim boj zpředu i zezadu. I křičeli k Hospodinu, kněží troubili na trubky a judští muži spustili křik. I stalo se, když judští muži spustili křik, že Bůh porazil Jarobeáma a celý Izrael před Abijášem a Judejci. Synové Izraele utíkali před Judejci a Bůh je vydal do jejich ruky. Abijáš a jeho lid jim způsobili velkou porážku a padlo pobitých z Izraele pět set tisíc vybraných mužů. Synové Izraele byli v té době pokořeni a synové judští byli silnější, protože spoléhali na Hospodina, Boha svých otců. Abijáš pronásledoval Jarobeáma a dobyl od něj některá města: Bét-el a jeho vesnice, Ješánu a její vesnice a Efrón a jeho vesnice. Jarobeám již za Abijášových dnů nezískal moc. Hospodin ho postihl, takže zemřel. Ale Abijáš se vzmáhal. Vzal si čtrnáct žen a zplodil dvacet dva synů a šestnáct dcer. Ostatní Abijášovy činy, jeho jednání a slova jsou zapsána ve výkladu proroka Ida. Abijáš ulehl se svými otci a pohřbili ho v Městě Davidově. Po něm se stal králem jeho syn Ása. Za jeho dnů měla země deset let klid. Ása činil to, co bylo dobré a správné v očích Hospodina, jeho Boha. Odstranil cizí oltáře a návrší, roztřískal posvátné sloupy a pokácel posvátné kůly. Řekl Judejcům, aby hledali Hospodina, Boha svých otců, a plnili zákon a příkazy. Odstranil ze všech judských měst návrší a kadidlové oltáře a království mělo za něj klid. Postavil v Judsku opevněná města, protože země měla klid. V těch letech proti němu nevypukla válka, neboť Hospodin mu dal odpočinek. Řekl Judejcům: Stavme tato města a obežeňme je hradbami s věžemi, vraty a závorami. Země je dosud naše, neboť jsme hledali Hospodina, svého Boha. Hledali jsme jej a dal nám odpočinek od okolních nepřátel. Stavěli a dařilo se jim. Ása měl vojsko: Z Judska tři sta tisíc těch, kteří nosili velký štít a oštěp, a z Benjamína dvě stě osmdesát tisíc těch, kteří nosili malý štít a napínali luk. Ti všichni byli udatní hrdinové. Vytáhl proti nim Kúšijec Zerach s milionovým vojskem a třemi sty vozy a přitáhl až k Maréše. Ása vytáhl proti nim a sešikovali se k boji v údolí Sefaty u Maréši. Nato volal Ása k Hospodinu, svému Bohu, a řekl: Hospodine, mimo tebe není pomoci pro boj mezi mocným a bezmocným. Pomoz nám, Hospodine, náš Bože, vždyť spoléháme na tebe a ve tvém jménu jsme vytáhli proti tomuto davu. Hospodine, ty jsi náš Bůh. Ať tě člověk nepřemůže. Hospodin porazil Kúšijce před Ásou a před Judejci a Kúšijci utekli. Ása a lid, který byl s ním, je však pronásledovali až ke Geraru. Kúšijci padali a nikdo z nich nezůstal naživu, protože byli od Hospodina a jeho vojska rozdrceni. Judejci odnesli velmi mnoho kořisti. Vybili všechna města kolem Geraru, neboť na ně padl strach z Hospodina. Vyplenili všechna města, protože v nich bylo mnoho kořisti. Přepadli také stany pro pastevce dobytka a odvedli množství ovcí a velbloudů. Pak se vrátili do Jeruzaléma. Tehdy na Azarjášovi, synu Ódedovu, spočinul Boží Duch. Vyšel před Ásu a řekl mu: Slyšte mě, Áso a všichni Judejci a Benjamínci! Hospodin bude s vámi, když budete s ním. Jestliže ho budete hledat, dá se vám nalézt, ale jestliže ho opustíte, opustí vás. Po mnoho dní byl Izrael bez pravého Boha, bez vyučujícího kněze a bez zákona. Ve své tísni se vrátil k Hospodinu, Bohu Izraele; hledali ho a dal se jim nalézt. V oněch dobách nebyl pokoj pro toho, kdo vycházel a vcházel, neboť na všechny obyvatele země padly velké zmatky. Národ drtil národ, město jiné město, protože je Bůh skrze všelijaké soužení přivedl do zmatku. Ale vy buďte silní a vaše ruce ať neochabnou, neboť je mzda za vaši práci. Když Ása uslyšel tato slova a proroctví proroka Azarjáše, syna Ódedova, vzchopil se a odstranil ohavné modly z celého území Judy a Benjamína i z měst, která dobyl v Efrajimském pohoří, a obnovil Hospodinův oltář, který byl před Hospodinovou předsíní. Shromáždil všechny Judejce a Benjamínce a z Efrajima, Manasesa a z Šimeóna ty, kteří u nich pobývali jako cizinci, neboť k němu přeběhli mnozí z Izraele, když viděli, že Hospodin, jeho Bůh, je s ním. Shromáždili se do Jeruzaléma ve třetím měsíci patnáctého roku Ásova kralování. Onoho dne obětovali Hospodinu z kořisti, kterou přivedli, sedm set býků a sedm tisíc ovcí. Vstoupili do smlouvy, že budou hledat Hospodina, Boha svých otců, celým svým srdcem a celou svou duší. A každý, kdo by nehledal Hospodina, Boha Izraele, ať je usmrcen, malý i velký, muž i žena. Hlasitě přísahali Hospodinu s pokřikem, trubkami a beraními rohy. Všichni Judejci se radovali z té přísahy, neboť přísahali celým svým srdcem a se vším zalíbením ho hledali a dal se jim nalézt. A Hospodin jim dal odpočinek od okolních nepřátel. Král Ása také odstranil svou matku Maaku z postavení královny, protože učinila ohavnou modlu pro Ašeru. Ása její ohavnou modlu pokácel, rozdrtil a spálil v údolí Kidrónu. Návrší sice nebyla z Izraele odstraněna, ovšem Ásovo srdce bylo po všechny jeho dny neporušené. Přinesl do Božího domu svaté věci svého otce i své vlastní – stříbro, zlato a různé předměty. Až do třicátého pátého roku Ásova kralování nebyla válka. V třicátém šestém roce Ásova kralování vytáhl izraelský král Baeša proti Judsku. Postavil Rámu, aby nedovolil judskému králi Ásovi vycházet a vcházet. Ása vynesl stříbro a zlato z pokladnic Hospodinova domu i královského paláce a poslal to aramejskému králi Ben-hadadovi, sídlícímu v Damašku, se slovy: Mezi mnou a tebou, mezi mým otcem a tvým otcem je smlouva. Hle, posílám ti stříbro a zlato. Jdi a zruš svou smlouvu s izraelským králem Baešou, ať ode mě odtáhne. Ben-hadad uposlechl krále Ásu, poslal velitele vojsk, které měl, proti izraelským městům. Pobili Ijón, Dan, Ábel-majim a všechna města pro sklady z Neftalího. I stalo se, když to Baeša uslyšel, že přestal stavět Rámu a ukončil svou práci. Král Ása pak vzal všechny Judejce a odnesli kameny z Rámy i dřevo, ze kterého Baeša stavěl, a postavil z toho Gebu a Mispu. V té době přišel k judskému králi Ásovi vidoucí Chananí a řekl mu: Protože jsi spoléhal na aramejského krále a nespoléhal jsi na Hospodina, svého Boha, proto vojsko aramejského krále uniklo ze tvé ruky. Což neměli Kúšijci a Lúbíjci velké vojsko, vozy a velmi mnoho jezdců? Ale když jsi spoléhal na Hospodina, vydal je do tvé ruky. Vždyť Hospodinovy oči obzírají celou zemi, aby posílil srdce těch, kteří jsou cele s ním. Jednal jsi v tomto bláznivě, proto ti od nynějška nastanou boje. Ása se rozzlobil na vidoucího a dal ho do vězení, protože se na něj kvůli tomu hněval. V oné době Ása utiskoval některé z lidí. Hle, první i poslední Ásovy činy jsou zapsány v Knize judských a izraelských králů. V třicátém devátém roce svého kralování Ása onemocněl na nohy a jeho nemoc byla úporná. Ale ani ve své nemoci nehledal Hospodina, nýbrž lékaře. Pak Ása ulehl se svými otci. Zemřel v čtyřicátém prvním roce svého kralování. Pohřbili ho v jeho hrobě, který si vykopal v Městě Davidově. Položili ho na lože, které bylo naplněno balzámy a různými druhy připravených mastí. Zapálili pro něj převeliký oheň. Po něm se stal králem jeho syn Jóšafat. Počínal si v Izraeli zmužile. Do všech opevněných judských měst umístil vojsko a umístil posádky na judském území i v efrajimských městech, která dobyl jeho otec Ása. Hospodin byl s Jóšafatem, protože chodil po prvních cestách svého otce Davida a nedotazoval se baalů, ale dotazoval se Boha svých otců a žil podle jeho příkazů, a ne podle skutků Izraele. Hospodin upevnil království v jeho ruce a všichni Judejci dávali Jóšafatovi dary, takže měl mnoho bohatství a slávy. Když získal na Hospodinových cestách více odvahy, ještě odstranil návrší a posvátné kůly z Judska. Ve třetím roce svého kralování poslal svá knížata Ben-chajila, Obadjáše, Zekarjáše, Netanela a Míkajáše, aby učili v judských městech. S nimi byli lévijci Šemajáš, Netanjáš, Zebadjáš, Asáel, Šemiramót, Jónatan, Adónijáš, Tobijáš a Tób-adónijáš, lévijci, a s nimi kněží Elíšama a Jóram. Učili v Judsku a měli s sebou knihu Hospodinova zákona. Obcházeli všechna judská města a učili mezi lidem. Strach z Hospodina padl na všechna království zemí, které byly okolo Judska, a nebojovala s Jóšafatem. Někteří z Pelištejců přinášeli Jóšafatovi dávky a náklad stříbra. Také Arabové mu přiváděli brav: sedm tisíc sedm set beranů a sedm tisíc sedm set kozlů. Jóšafat stále velmi bohatl, takže postavil v Judsku pevnosti a města pro sklady. V judských městech měl mnoho zásob a v Jeruzalémě bojovníky, udatné hrdiny. Toto byly jejich počty podle domu jejich otců: z Judska, velitelé nad tisíci: velitel Adna a s ním tři sta tisíc udatných hrdinů; vedle něj velitel Jóchanan a s ním sto osmdesát tisíc; vedle něj Amasjáš, syn Zikrího, Hospodinův dobrovolník, a s ním dvě stě tisíc udatných hrdinů; z Benjamína udatný hrdina Eljáda a s ním dvě stě tisíc ozbrojených lukem a štítem; vedle něj Józabad a s ním sto osmdesát tisíc vojenských ozbrojenců. Tito sloužili králi kromě těch, které král umístil do opevněných měst po celém Judsku. Jóšafat měl mnoho bohatství a slávy a spříznil se s Achabem. Po několika letech sestoupil k Achabovi do Samaří. Achab pro něj a pro lid, který byl s ním, zabil množství bravu a skotu a naváděl ho, aby vytáhl proti Rámot-gileádu. Izraelský král Achab se zeptal judského krále Jóšafata: Půjdeš se mnou proti Rámot-gileádu? Ten mu odpověděl: Jsem jako ty a můj lid jako tvůj lid. Půjdu s tebou do války. Jóšafat dále řekl izraelskému králi: Dotaž se nejprve na Hospodinovo slovo. Izraelský král shromáždil proroky, čtyři sta mužů a zeptal se jich: Máme jít do boje proti Rámot-gileádu, nebo mám od toho upustit? Odpověděli: Vytáhni, Bůh ho vydá do královy ruky. Jóšafat se zeptal: To už tady není žádný Hospodinův prorok, abychom se dotázali skrze něj? Izraelský král Jóšafatovi odpověděl: Ještě je tu jeden muž, skrze něhož je možno se dotázat Hospodina, ale já ho nenávidím, protože mi neprorokuje dobro, nýbrž po celou dobu zlo. Je to Míkajáš, syn Jimlův. Jóšafat řekl: Ať král takto nemluví. Izraelský král zavolal jednoho dvorního úředníka a řekl: Rychle sem přiveď Míkajáše, syna Jimlova. Izraelský král a judský král Jóšafat seděli každý na svém trůnu, oblečeni v roucha; seděli na humně u vchodu do samařské brány a všichni proroci před nimi prorokovali. Sidkijáš, syn Kenaanův, si udělal železné rohy a řekl: Toto praví Hospodin: Těmito rohy budeš trkat Aramejce, dokud s nimi neskoncuješ. Tak prorokovali všichni proroci: Vytáhni proti Rámot-gileádu a uspěješ. Hospodin jej vydá do královy ruky. Posel, který šel Míkajášovi vstříc, mu řekl: Hle, proroci mluví jednomyslně dobro pro krále. Ať jsou tvoje slova jako řeč jednoho z nich. Mluv dobro. Míkajáš řekl: Jakože živ je Hospodin, to, co můj Bůh promluví, to budu mluvit. Když přišel ke králi, král se ho zeptal: Míko, máme jít do boje proti Rámot-gileádu, nebo mám od toho upustit? Odpověděl: Vytáhněte a uspějete. Budou vydáni do vaší ruky. Král mu řekl: Kolikrát tě mám zapřísahat při Hospodinově jménu, abys mi neříkal nic než pravdu? Nato Míkajáš řekl: Viděl jsem celý Izrael rozptýlený po horách jako ovce, které nemají pastýře. Hospodin řekl: Nemají pána. Ať se všichni vrátí domů v pokoji. Izraelský král řekl Jóšafatovi: Což jsem ti neříkal, že mi nebude prorokovat dobro, ale zlo? Míkajáš dále řekl: Slyšte Hospodinovo slovo: Viděl jsem Hospodina sedícího na trůnu a celý nebeský zástup stál po jeho pravici a levici. Hospodin řekl: Kdo přemluví izraelského krále Achaba, aby vytáhl a padl u Rámot-gileádu? Jeden říkal tohle a druhý říkal tohle. I vyšel jeden duch, postavil se před Hospodinem a řekl: Já ho přemluvím. Hospodin se ho zeptal: Čím? Odpověděl: Vyjdu a stanu se lživým duchem v ústech všech jeho proroků. Hospodin řekl: Ty ho přemluvíš, ano, dokážeš to. Jdi a učiň to. A hle, nyní Hospodin dal lživého ducha do úst těchto tvých proroků. Ale Hospodin promluvil o tobě zlo. Sidkijáš, syn Kenaanův, přistoupil, udeřil Míkajáše po tváři a řekl: Jakým způsobem Hospodinův Duch přešel ode mě, aby mluvil skrze tebe? Míkajáš řekl: Hle, uvidíš to v onen den, kdy vejdeš do nejzazšího pokoje, aby ses skryl. Nato izraelský král řekl: Chopte se Míkajáše a odveďte ho veliteli města Amónovi a královskému synu Jóašovi a řekněte: Toto praví král: Dejte ho do věznice a krmte ho troškou chleba a vody, dokud se nevrátím v pokoji. Míkajáš řekl: Jestliže se opravdu vrátíš v pokoji, nemluvil skrze mě Hospodin. A prohlásil: Slyšte, všechny národy. Nato vytáhl izraelský král s judským králem Jóšafatem proti Rámot-gileádu. Izraelský král řekl Jóšafatovi: Chci se přestrojit a tak jít do boje, ale ty si obleč své roucho. Izraelský král se přestrojil a šel do boje. Aramejský král přikázal svým velitelům vozby: Nebojujte proti malému ani velkému, jenom proti samotnému izraelskému králi. I stalo se, když velitelé vozby uviděli Jóšafata, že si řekli: To je izraelský král! A obklíčili ho, aby proti němu bojovali. Jóšafat volal o pomoc a Hospodin mu pomohl. Bůh je od něj odvedl. I stalo se, když velitelé vozby uviděli, že to není izraelský král, odvrátili se od něj. Tu kdosi napjal nahodile luk a zasáhl izraelského krále mezi spoje pancíře. Král řekl vozatajovi: Obrať koně a odvez mě z bojiště, protože jsem raněn. Zatímco boj onen den silně vzplál, izraelský král zůstal podepřený ve voze naproti Aramejcům až do večera a při západu slunce zemřel. Judský král Jóšafat se vrátil v pokoji domů do Jeruzaléma. Vyšel proti němu vidoucí Jehú, syn Chananího, a řekl králi Jóšafatovi: Měl jsi chodit na pomoc ničemovi a milovat toho, kdo nenávidí Hospodina? Za to na tebe dopadne rozhořčení od Hospodina. Ale jsou u tebe i dobré věci, neboť jsi vyhladil ze země posvátné kůly a zaměřil jsi své srdce na hledání Boha. Jóšafat sídlil v Jeruzalémě. Pak znovu vyšel mezi lid od Beer-šeby až k Efrajimskému pohoří a přivedl je zpět k Hospodinu, Bohu jejich otců. Ustanovil v zemi soudce, v každém opevněném městě v Judsku, v každém městě. Řekl soudcům: Hleďte si toho, co děláte, neboť nesoudíte pro člověka, ale pro Hospodina. On je s vámi, když vyslovujete rozsudek. Ať na vás nyní padne strach z Hospodina. Dbejte na to, jak jednáte, neboť u Hospodina, našeho Boha, není zvrácenosti, braní ohledů ani braní úplatků. Také v Jeruzalémě ustanovil Jóšafat některé z lévitů, kněží a z předáků izraelských rodů pro Hospodinovo právo a pro spory a oni se vrátili do Jeruzaléma. Přikázal jim: Toto čiňte z bázně před Hospodinem, s poctivostí a neporušeným srdcem. Při každém sporu, který se k vám dostane od vašich bratrů, jež sídlí ve svých městech – ať už jde o krveprolití, o zákon, příkazy, ustanovení či nařízení – je varujte, aby se neprovinili proti Hospodinu a aby na vás a vaše bratry nedopadlo jeho rozhořčení. Tak jednejte a neproviníte se. Hle, vrchní kněz Amarjáš bude nad vámi pro všechny Hospodinovy záležitosti a Zebadjáš, syn Jišmaelův, vévoda domu judského, pro všechny záležitosti královy. A jako správci budou před vámi lévité. Buďte silní a jednejte a Hospodin ať je s tím, kdo jedná dobře. I stalo se potom, že synové Moábovi, synové Amónovi a s nimi někteří z Meunejců vytáhli do boje proti Jóšafatovi. Tu přišli a oznámili Jóšafatovi: Táhne proti tobě velký dav z druhé strany moře, od Aramu. Hle, jsou v Chasesón-támaru, to je v Én-gedí. Jóšafat dostal strach; rozhodl se hledat Hospodina a vyhlásil v celém Judsku půst. Judejci se shromáždili, aby hledali pomoc od Hospodina. Také ze všech judských měst přišli, aby hledali Hospodina. Jóšafat se postavil ve shromáždění Judejců a obyvatel Jeruzaléma v Hospodinově domě před novým nádvořím a řekl: Hospodine, Bože našich otců, což ty nejsi Bůh na nebesích? Ty vládneš nad všemi královstvími národů. Ve tvé ruce je síla a udatnost. Není, kdo by se ti mohl postavit. Což jsi ty, náš Bože, nevyhnal před svým lidem Izraelem obyvatele této země a nedal jsi ji navěky potomstvu svého přítele Abrahama? Usadili se v ní a postavili ti v ní svatyni pro tvé jméno se slovy: Jestliže na nás přijde zlo, meč, přísný soud, mor či hlad, postavíme se před tento dům a před tebe, neboť tvé jméno je v tomto domě, a budeme k tobě ze svého soužení volat o pomoc, vyslyšíš a zachráníš. A nyní, hle, synové Amónovi i Moábovi a obyvatelé pohoří Seír – proti nimž jsi nedovolil Izraelcům vytáhnout, když šli z egyptské země, takže se od nich odvrátili a nevyhladili je – hle, odplácejí se nám tím, že vytáhli, aby nás vyhnali ze tvého vlastnictví, které jsi nám podrobil. Bože náš, což je nebudeš soudit? Vždyť v nás není síla proti tomuto velkému davu, který táhne proti nám. Nevíme, co máme dělat, ale k tobě obracíme oči. Všichni Judejci stáli před Hospodinem i jejich malé děti, jejich ženy a jejich synové. Potom na Jachazílovi, synu Zekarjáše, syna Benajáše, syna Jeíela, syna Matanjášova, lévitovi ze synů Asafových, spočinul uprostřed shromáždění Hospodinův Duch. Řekl: Pozorně naslouchejte, všichni Judejci, obyvatelé Jeruzaléma a králi Jóšafate. Toto vám praví Hospodin: Nebojte se a neděste se tohoto velkého davu, protože boj není váš, ale Boží. Zítra sestupte proti nim. Potáhnou průsmykem Cíc. Naleznete je na konci údolí před pustinou Jerúel. Vy zde nebudete bojovat. Postavte se, stůjte a dívejte se na Hospodinovu záchranu pro vás, Judejci a obyvatelé Jeruzaléma. Nebojte se a neděste se! Zítra vytáhněte proti nim a Hospodin bude s vámi. Jóšafat poklekl tváří k zemi a všichni Judejci a obyvatelé Jeruzaléma padli před Hospodinem a klaněli se Hospodinu. Nato povstali lévité ze synů Kehatovců a ze synů Kórachovců, aby chválili Hospodina, Boha Izraele, zvlášť silným hlasem. Časně ráno vstali a vytáhli k tekójské pustině. Když vycházeli, Jóšafat zůstal stát a řekl: Slyšte mě, Judejci a obyvatelé Jeruzaléma! Věřte Hospodinu, svému Bohu, a obstojíte! Věřte jeho prorokům a uspějete. Když se poradil s lidem, ustanovil ty, kdo zpívali Hospodinu a chválili slávu jeho svatosti. Jak šli před ozbrojenci, říkali: Vzdávejte Hospodinu díky, protože navěky je jeho milosrdenství. Když začali s jásotem a chválou, Hospodin uvedl zálohy na syny Amónovy, Moábovy a obyvatele pohoří Seír, kteří táhli proti Judejcům, a byli poraženi. Synové Amónovi a Moábovi se postavili proti obyvatelům pohoří Seír, aby je zasvětili zkáze a zničili. Když skoncovali s obyvateli Seíru, pomáhali ke zkáze jeden druhému. Když Judejci přišli na vyhlídku do pustiny a pohleděli k tomu davu, hle, na zemi ležely mrtvoly; nikdo neunikl. Jóšafat a jeho lid přišel, aby loupili kořist a našli množství majetku, oděvy a cenné předměty. Nabrali si toho k neunesení. Tři dny loupili kořist, protože jí bylo mnoho. Čtvrtého dne se shromáždili v údolí Beraka, neboť tam dobrořečili Hospodinu. Proto se nazývá to místo údolí Beraka až dodnes. Potom se všichni Judejci a obyvatelé Jeruzaléma s Jóšafatem v čele vrátili s radostí zpět do Jeruzaléma, neboť jim Hospodin dal radost nad jejich nepřáteli. Přišli s harfami, lyrami a trubkami do Jeruzaléma, do Hospodinova domu. A strach před Bohem padl na všechna království země, když uslyšeli, že Hospodin bojoval proti nepřátelům Izraele. Jóšafatovo království mělo klid a jeho Bůh mu dal odpočinek od okolních nepřátel. Jóšafat kraloval nad Judou. Bylo mu třicet pět let, když se stal králem, a kraloval v Jeruzalémě dvacet pět let. Jeho matka se jmenovala Azúba, dcera Šilchího. Chodil po cestě svého otce Ásy, neodvrátil se od ní a činil to, co je správné v Hospodinových očích. Jenom návrší nebyla odstraněna. Lid stále nezaměřil své srdce k Bohu svých otců. Ostatní Jóšafatovy činy, první i poslední, jsou zapsány v letopisech Jehúa, syna Chananího, které byly zaneseny do Knihy izraelských králů. Potom se judský král Jóšafat spojil s izraelským králem Achazjášem, který jednal ničemně. Spojil se s ním, aby udělal lodě schopné plout do Taršíše. Lodě udělali v Esjón-geberu. Elíezer, syn Dódavahův z Maréši, prorokoval o Jóšafatovi: Protože ses spojil s Achazjášem, Hospodin se obořil na tvé dílo. Lodě se rozlámaly a nemohly plout do Taršíše. Jóšafat ulehl se svými otci a byl pohřben se svými otci v Městě Davidově. Po něm se stal králem jeho syn Jóram. Měl bratry, syny Jóšafatovy: Azarjáše, Jechíela, Zekarjáše, Azarjáše, Michaela a Šefatjáše. Ti všichni byli synové izraelského krále Jóšafata. Jejich otec jim dal mnohé dary: stříbro, zlato a jiné vzácné dary, spolu s opevněnými městy v Judsku. Ale království dal Jóramovi, protože byl prvorozený. Když se Jóram ujal království svého otce a vzchopil se, zabil mečem všechny své bratry a také některé z izraelských knížat. Jóramovi bylo třicet dva let, když se stal králem, a kraloval v Jeruzalémě osm let. Chodil po cestě izraelských králů, tak jak to činil dům Achabův, protože Achabova dcera byla jeho ženou. Páchal to, co je zlé v Hospodinových očích. Hospodin však nechtěl zničit dům Davidův, kvůli smlouvě, kterou uzavřel s Davidem, a protože slíbil, že dá jemu a jeho synům po všechny dny lampu. Za jeho dnů se Edómci vzbouřili proti judské moci a ustanovili si nad sebou krále. Jóram tehdy vytáhl se svými veliteli a s ním celá vozba. I stalo se, že v noci vstal a udeřil na Edómce, kteří obkličovali jej i velitele vozby. Edómci se proti judské moci bouřili až do tohoto dne. Tak se vzbouřila v té době proti jeho moci i Libna, protože opustil Hospodina, Boha svých otců. On také udělal na judských horách návrší; přivedl ke smilstvu obyvatele Jeruzaléma a svedl Judejce. Přišel mu dopis od proroka Elijáše: Toto praví Hospodin, Bůh tvého otce Davida: Protože jsi nechodil po cestách svého otce Jóšafata a po cestách judského krále Ásy, ale chodil jsi po cestě izraelských králů a přivedl jsi Judejce a obyvatele Jeruzaléma ke smilstvu, jako přiváděl ke smilstvu dům Achabův, a také jsi zabil své bratry, dům svého otce, kteří byli lepší nežli ty, hle, Hospodin postihne velikou ranou tvůj lid, tvé syny a tvé ženy i všechen tvůj majetek. A ty dostaneš těžké nemoci, nemoc vnitřností, až tvé vnitřnosti vyjdou kvůli dlouhodobé nemoci. Potom vzbudil Hospodin proti Jóramovi ducha Pelištejců a Arabů, kteří sídlili vedle Kúšijců. Vytáhli proti Judsku, pronikli do něj a odnesli všechen majetek, který se nacházel v královském paláci, a také jeho syny a jeho ženy, takže mu nezůstal žádný syn, kromě jeho nejmladšího syna Jóachaza. Po tom všem jej Hospodin postihl v jeho vnitřnostech nevyléčitelnou nemocí. I stalo se po mnoha dnech, když uplynula dvě léta, že vyšly jeho vnitřnosti kvůli jeho nemoci a zemřel na těžkou nemoc. Jeho lid pro něho neudělal oheň, jako dělali pro jeho otce. Bylo mu třicet dva let, když se stal králem, a kraloval v Jeruzalémě osm let. Odešel jako nežádoucí. Pohřbili ho v Městě Davidově, ale ne v královských hrobech. Obyvatelé Jeruzaléma ustanovili místo něj králem jeho nejmladšího syna Achazjáše, protože všechny předchozí syny zabila loupežná horda, která přitáhla do tábora s Araby. Tak se stal judským králem Achazjáš, syn Jóramův. Achazjášovi bylo čtyřicet dva let, když se stal králem, a kraloval v Jeruzalémě jeden rok. Jeho matka se jmenovala Atalja, dcera Omrího. Také on chodil po cestách domu Achabova, protože jeho matka mu byla rádkyní k páchání ničemností. Páchal to, co je zlé v Hospodinových očích jako dům Achabův, neboť po smrti jeho otce mu tito byli rádci k jeho zkáze. Na jejich radu také šel a vytáhl k Rámot-gileádu s izraelským králem Jóramem, synem Achabovým, do boje proti aramejskému králi Chazaelovi, ale Aramejci Jórama ranili. Nato se Jóram vrátil do Jizreelu, aby se vyléčil z ran, které mu způsobili v Rámě, když bojoval s aramejským králem Chazaelem. Judský král Achazjáš, syn Jóramův, se přišel na Jórama, syna Achabova, do Jizreelu podívat, protože byl nemocný. Od Boha nastal Achazjášův pád poté, co šel k Jóramovi. Když přišel, šel s Jóramem k Jehúovi, synu Nimšího, kterého Hospodin pomazal, aby vyhladil dům Achabův. I stalo se, když Jehú konal soud nad domem Achabovým, že našel judská knížata a syny Achazjášových bratrů, kteří sloužili Achazjášovi, a zabil je. Potom hledal Achazjáše. Polapili ho, když se skrýval v Samaří. Přivedli ho k Jehúovi a usmrtili ho. Pohřbili ho, neboť si řekli: Byl to syn Jóšafata, který hledal Hospodina celým svým srdcem. Dům Achazjášův neměl nikoho, kdo by byl schopen kralovat. Když Atalja, Achazjášova matka, viděla, že její syn zemřel, povstala a zahubila všechny královské potomky z domu judského. Ale Jóšeba, královská dcera, vzala Jóaše, syna Achazjášova, ukradla ho zprostřed královských synů, kteří byli usmrcováni, a dala jej i jeho kojnou do ložnice. Jóšeba, dcera krále Jórama, manželka kněze Jójady, ho skryla před Ataljou, protože byla Achazjášovou sestrou, takže nebyl usmrcen. Byl s nimi ukryt v Božím domě po šest let, zatímco Atalja kralovala nad zemí. V sedmém roce se Jójada vzchopil a vzal velitele nad sty – Azarjáše, syna Jerochámova, Jišmaela, syna Jóchananova, Azarjáše, syna Obédova, Maasejáše, syna Adajášova, a Elíšafata, syna Zikrího, a uzavřeli s ním smlouvu. Obešli Judsko a shromáždili lévity ze všech judských měst a předáky izraelských rodů a přišli do Jeruzaléma. Celé shromáždění uzavřelo v Božím domě smlouvu s králem. Jójada jim řekl: Hle, králův syn! Ať kraluje, jak řekl Hospodin o Davidových synech. Uděláte toto: Třetina z vás kněží a lévitů, kteří přicházíte v sobotu, bude jako vrátní prahů, třetina bude v královském paláci a třetina v Základové bráně. Všechen lid bude na nádvořích Hospodinova domu. Nikdo ať nevstoupí do Hospodinova domu kromě kněží a sloužících lévitů. Ti mohou vstoupit, neboť jsou svatí. Všechen lid ať zachovává Hospodinův řád. Lévité obklopí krále, každý se zbraní v ruce, a ten, kdo by vešel do domu, bude usmrcen. Buďte s králem při jeho vcházení i vycházení. Lévité a všichni Judejci učinili všechno tak, jak přikázal kněz Jójada. Každý si vzal své muže – ty, kteří přicházejí v sobotu do služby, s těmi, kteří odcházejí v sobotu ze služby, protože kněz Jójada nepropustil žádný oddíl. Kněz Jójada dal velitelům nad sty kopí a malé i velké štíty krále Davida, které byly v Božím domě. Postavil všechen lid okolo krále, každého s oštěpem v ruce, od pravé strany domu až k levé straně domu, u oltáře i u domu. Vyvedli králova syna, vložili na něj korunu a svědectví. Ustanovili ho králem; Jójada a jeho synové ho pomazali a volali: Ať žije král! Když Atalja uslyšela hlas lidu a běžců, kteří opěvovali krále, přišla k lidu do Hospodinova domu. Rozhlédla se a uviděla krále stojícího u svého sloupu u vchodu a velitele i trubače u krále; všechen lid země se radoval a troubil na trubky a zpěváci s hudebními nástroji oznamovali oslavu. Atalja roztrhla své roucho a volala: Spiknutí, spiknutí! Kněz Jójada vydal příkaz velitelům nad sty ustanoveným nad vojskem a řekl jim: Vyveďte ji z domu mezi řadami; ten, kdo by šel za ní, ať je usmrcen mečem. Kněz totiž řekl: Ať není usmrcena v Hospodinově domě. Vztáhli na ni ruce a šla ke vchodu Koňské brány královského paláce a tam ji usmrtili. Jójada uzavřel smlouvu mezi sebou, vším lidem a králem, že budou Hospodinovým lidem. Všechen lid vešel do Baalova domu a strhl ho. Jeho oltáře a jeho obrazy roztřískali a Baalova kněze Matána před oltářem zabili. Jójada vložil dozor nad Hospodinovým domem do ruky lévijských kněží, které David přidělil nad Hospodinovým domem, aby přinášeli Hospodinu zápalné oběti, jak je napsáno v Mojžíšově zákoně, s radostí a zpěvem podle Davidových pokynů. Ustanovil vrátné nad branami Hospodinova domu, aby nemohl vejít nikdo, kdo je jakýmkoliv způsobem nečistý. Vzal velitele nad sty, vznešené předáky, vládce lidu a všechen lid země a odvedl krále z Hospodinova domu; šli Horní bránou do královského paláce. Pak posadili krále na královský trůn. Všechen lid země se radoval a město mělo klid. Atalju usmrtili mečem. Jóašovi bylo sedm let, když se stal králem. Kraloval v Jeruzalémě čtyřicet let. Jeho matka se jmenovala Sibja z Beer-šeby. Jóaš činil to, co je správné v Hospodinových očích, po všechny dny kněze Jójady. Jójada pro něho vzal dvě ženy, takže zplodil syny a dcery. Potom se stalo, že přišlo Jóašovi na mysl obnovit Hospodinův dům. Shromáždil kněze a lévity a řekl jim: Vyjděte do judských měst a rok co rok shromažďujte od všech Izraelců stříbro na opravu domu vašeho Boha. Pospěšte si s tím. Ale lévité nepospíchali. Potom si král zavolal vrchního kněze Jójadu a zeptal se ho: Proč jsi nedohlédl na lévity, aby přinesli z Judska a z Jeruzaléma daň, kterou ustanovil Hospodinův otrok Mojžíš a shromáždění Izraele, do stanu svědectví? Vždyť ničemnice Atalja a její synové vtrhli do Božího domu a všechny svaté věci z Hospodinova domu použili pro baaly. Král řekl, aby udělali jednu truhlu a dali ji zvenku do brány Hospodinova domu. Potom rozhlásili v Judsku a v Jeruzalémě, aby přinášeli Hospodinu daň, kterou ustanovil Izraeli v pustině Boží otrok Mojžíš. Všichni předáci a všechen lid se radovali, přinášeli daň a házeli do truhly, až byla plná. I stalo se, když přinesli prostřednictvím lévitů truhlu ke královskému dozorci a když viděli, že je tam již mnoho stříbra, přišel královský písař a dohlížitel vrchního kněze, vyprázdnili truhlu, vzali ji a vrátili ji zpět na místo. Toto dělali den co den a nashromáždili množství stříbra. Král a Jójada ho pak dávali dílovedoucím práce na Hospodinově domě. Ti najímali kameníky a řemeslníky na obnovu Hospodinova domu a také kováře a kovotepce na opravu Hospodinova domu. Dílovedoucí konali svou práci, takže opravné práce pod jejich vedením postupovaly. Postavili Boží dům do původní podoby a opravili ho. Když to dokončili, přinesli před krále a Jójadu zbytek stříbra. Ten z něho udělal předměty pro Hospodinův dům, předměty pro bohoslužbu a přinášení obětí, kadidlové pánvičky a jiné zlaté a stříbrné předměty. Zápalné oběti se přinášely v Hospodinově domě ustavičně po všechny Jójadovy dny. Jójada zestárl, byl sytý dnů a zemřel. Bylo mu sto třicet let, když zemřel. Pohřbili ho spolu s králi v Městě Davidově, protože prokazoval dobro Izraeli, Bohu i jeho domu. Po Jójadově smrti však přišla judská knížata a klaněla se králi. Tehdy je král uposlechl. Opustili dům Hospodina, Boha svých otců, a sloužili posvátným kůlům a modlářským zpodobeninám. Kvůli tomuto jejich provinění dopadlo na Judsko a Jeruzalém rozhořčení. Posílal jim proroky, aby je obrátili zpět k Hospodinu. Varovali je, ale oni neposlouchali. A Duch Boží vyzbrojil Zekarjáše, syna kněze Jójady. Postavil se před lid a řekl jim: Toto praví Bůh: Proč přestupujete Hospodinovy příkazy? Neuspějete! Protože jste opustili Hospodina, on opustí vás. Spikli se proti němu a na nádvoří Hospodinova domu na něj z králova příkazu házeli kamení. Král Jóaš nepamatoval na milosrdenství, které mu prokázal jeho otec Jójada, a zabil jeho syna. Když Zekarjáš umíral, řekl: Ať pohledí na to Hospodin a povolá ho k odpovědnosti. I stalo se na konci roku, že proti němu vytáhlo aramejské vojsko. Přitáhli do Judska a Jeruzaléma, pozabíjeli z lidu všechny předáky lidu a všechnu kořist po nich poslali králi do Damašku. Ačkoliv aramejské vojsko přitáhlo s nemnoha muži, Hospodin vydal do jejich ruky velmi veliké vojsko, protože opustili Hospodina, Boha svých otců. Tak vykonali soud nad Jóašem. Když od něj odtáhli, zanechali ho těžce nemocného. Spikli se proti němu jeho otroci za prolitou krev synů kněze Jójady a zabili ho na jeho posteli. Zemřel a pohřbili ho v Městě Davidově. Nepohřbili ho však v královských hrobech. Toto jsou ti, kdo se proti němu spikli: Zábad, syn Amónky Šimeáty, a Józabad, syn Moábky Šimríty. Jeho synové, množství výnosů proti němu a základní opravy Božího domu jsou zapsány ve výkladu Knihy králů. Po něm se stal králem jeho syn Amasjáš. Amasjášovi bylo dvacet pět let, když se stal králem, a kraloval v Jeruzalémě dvacet devět let. Jeho matka se jmenovala Jóadan z Jeruzaléma. Činil to, co je správné v Hospodinových očích, ovšem ne celým srdcem. I stalo se, když bylo království pevně v jeho ruce, že zabil své otroky, kteří ubili krále, jeho otce. Ale jejich syny neusmrtil, jak je napsáno v zákoně, v knize Mojžíšově, že přikázal Hospodin: Ať nezemřou otcové kvůli synům ani synové ať nezemřou kvůli otcům, ale každý ať zemře za svůj hřích. Amasjáš shromáždil Judejce a ustanovil je podle otcovských domů za velitele nad tisíci a za velitele nad sty v celém Judovi a Benjamínovi. Spočítal je od věku dvaceti let výše a shledal, že jich je tři sta tisíc vybraných mužů schopných táhnout s armádou a chopit se oštěpu a štítu. Najal také v Izraeli sto tisíc udatných hrdinů za sto talentů stříbra. Přišel však k němu muž Boží a řekl: Králi, izraelská armáda ať s tebou netáhne, protože Hospodin není s Izraelem, s žádným ze synů Efrajimových. Ale táhni sám, připrav a posilni se k boji, jinak tě Bůh přivede k pádu před nepřítelem. Vždyť Bůh má sílu pomoci i přivést k pádu. Amasjáš se zeptal muže Božího: A co mám dělat se sty talenty, který jsem dal izraelskému oddílu? Muž Boží odpověděl: Hospodin ti může dát mnohem víc než to. Amasjáš oddělil oddíl, který k němu přišel z Efrajima, aby šli domů. Ti vzpláli proti Judejcům velkým hněvem a vrátili se domů s planoucím hněvem. Amasjáš se však vzchopil a vedl svůj lid. Vytáhl do Solného údolí a pobil deset tisíc synů Seíru. Deset tisíc zajali synové Judovi živých. Přivedli je na vrchol skály a hodili je z vrcholu skály, takže se všichni roztříštili. Příslušníci oddílu, který Amasjáš poslal zpět, aby netáhli s ním do boje, vtrhli do judských měst od Samaří až po Bét-chorón, pobili v nich tři tisíce lidí a uloupili mnoho kořisti. I stalo se potom, co Amasjáš přišel z boje proti Edómcům, že přinesl bohy synů Seíru, ustanovil si je za bohy, klaněl se před nimi a pálil jim oběti. Hospodin vzplanul proti Amasjášovi hněvem a poslal k němu proroka, který mu řekl: Proč se dotazuješ bohů národa, kteří nevysvobodili svůj lid ze tvé ruky? I stalo se, když k němu mluvil, že mu Amasjáš řekl: Cožpak jsme tě ustanovili za králova rádce? Přestaň! Proč by tě měli zabít? Prorok přestal, ale řekl: Vím, že Bůh se rozhodl tě zničit, protože jsi toto spáchal a neuposlechl jsi mou radu. Judský král Amasjáš se poradil a vzkázal izraelskému králi Jóašovi, synu Jóachaza, syna Jehúova: Pojď, střetneme se tváří v tvář. Izraelský král Jóaš vzkázal judskému králi Amasjášovi: Libanonské trní vzkázalo libanonskému cedru: Dej svou dceru mému synovi za ženu. Polní zvěř libanonská prošla a pošlapala to trní. Říkáš si: Hle, pobils Edómce – a tvé srdce prahne po slávě. Jen seď doma. Proč by ses měl zaplétat se zlem a padnout ty a Juda s tebou? Ale Amasjáš neposlechl. Bylo to totiž od Boha, aby je vydal do jeho ruky, protože se dotazovali edómských bohů. Izraelský král Jóaš vytáhl a střetl se tváří v tvář s judským králem Amasjášem v Bét-šemeši v Judsku. Juda byl od Izraele poražen a všichni utíkali ke svým stanům. Judského krále Amasjáše, syna Jóaše, syna Jóachazova, chytil izraelský král Jóaš v Bét-šemeši. Přivedl jej do Jeruzaléma a protrhl jeruzalémské hradby od Efrajimské brány až k bráně Rohové, na čtyři sta loket. Pobral všechno zlato a stříbro a všechny předměty, které se nacházely v Božím domě, u Obéd-edóma a v pokladnicích královského paláce, i rukojmí a vrátil se do Samaří. Judský král Amasjáš, syn Jóašův, žil po smrti izraelského krále Jóaše, syna Jóachazova, patnáct let. Ostatní Amasjášovy činy, první i poslední, jsou zapsány v Knize judských a izraelských králů. Od doby, kdy se Amasjáš odvrátil od Hospodina, osnovali proti němu spiknutí v Jeruzalémě, a tak utekl do Lakíše. Poslali však za ním do Lakíše a usmrtili ho tam. Naložili ho pak na koně a pohřbili ho s jeho otci v městě Judově. Všechen judský lid vzal Uzijáše, kterému bylo šestnáct let, a ustanovili ho králem místo jeho otce Amasjáše. On vystavěl Elót a vrátil ho Judsku potom, co král Amasjáš ulehl se svými otci. Uzijášovi bylo šestnáct let, když se stal králem, a kraloval v Jeruzalémě padesát dva let. Jeho matka se jmenovala Jekolja z Jeruzaléma. Činil to, co bylo správné v Hospodinových očích, stejně jako to činil jeho otec Amasjáš. I stalo se, že hledal Boha ve dnech Zekarjáše, zkušeného v Božích viděních. Ve dnech, kdy hledal Hospodina, mu Bůh dopřával úspěch. Vytáhl a bojoval s Pelištejci. Protrhl hradby Gatu, hradby Jabne a hradby Ašdódu a vystavěl města kolem Ašdódu a mezi Pelištejci. A Bůh mu pomáhal proti Pelištejcům, proti Arabům sídlícím v Gúr-baalu a Meúnejcům. Amónci dávali Uzijášovi dávky a pověst o něm se dostala až na hranice Egypta, neboť se velmi vzmáhal. Uzijáš vystavěl v Jeruzalémě věže, a to na Rohové bráně, na Údolní bráně a na rohu, a opevnil je. Vystavěl také věže v pustině a vytesal mnoho cisteren, protože měl mnoho dobytka v Šefele a na rovině; měl také zemědělce a vinaře na horách a na Karmelu, neboť miloval půdu. Uzijáš měl vojsko bojovníků schopných táhnout s armádou v oddílech podle počtu vyměřeného skrze písaře Jeíela a správce Maasejáše, pod velením Chananjáše, jednoho z králových velitelů. Celkový počet předáků rodů, udatných hrdinů, byl dva tisíce šest set. Pod jejich velením bylo armádní vojsko, tři sta sedm tisíc pět set bojovníků schopných vojensky pomáhat králi proti nepříteli. Uzijáš pro ně, pro celou armádu, připravil štíty, oštěpy, přilby, pancíře, luky a praky na vrhání kamenů. Udělal v Jeruzalémě důmyslné vynálezy, vymyšlené pro umístění na věžích a rozích ke střílení šípů a vrhání velkých kamenů. Jeho jméno proniklo až do dalekých končin, neboť se mu dostalo podivuhodné pomoci, takže se stal velmi mocným. Když zesílil, povýšilo se jeho srdce, až nakonec jednal zvráceně. Zpronevěřil se Hospodinu, svému Bohu, a vešel do Hospodinova chrámu, aby pálil kadidlo na kadidlovém oltáři. Přišel za ním kněz Azarjáš a s ním osmdesát Hospodinových kněží, udatných mužů. Postavili se proti králi Uzijášovi a řekli mu: Tobě, Uzijáši, nenáleží pálit Hospodinu kadidlo, ale kněžím, synům Áronovým, kteří jsou posvěceni, aby pálili kadidlo. Odejdi ze svatyně, protože ses zpronevěřil a nebude ti to ke cti od Hospodina Boha. Uzijáš se rozčílil. V ruce měl kadidelnici, aby pálil kadidlo. A jak se rozčílil na kněze, vyrazilo se mu na čele malomocenství v přítomnosti kněží v Hospodinově domě u kadidlového oltáře. Když na něj pohleděl vrchní kněz Azarjáš se všemi kněžími, uviděli, že je na čele malomocný, takže ho odtamtud rychle vyváděli. On sám si pospíšil, aby odešel, neboť jej Hospodin zasáhl. Král Uzijáš byl postižen malomocenstvím až do dne své smrti. Bydlel v odděleném domě jako malomocný, neboť byl vyobcován z Hospodinova domu. Jeho syn Jótam byl nad královským palácem a soudil lid země. Ostatní Uzijášovy činy, první i poslední, zapsal prorok Izajáš, syn Amósův. Uzijáš ulehl se svými otci a pohřbili ho s jeho otci na pohřebišti, které patřilo králům, neboť řekli: Byl malomocný. Po něm se stal králem jeho syn Jótam. Jótamovi bylo dvacet pět let, když se stal králem, a kraloval v Jeruzalémě šestnáct let. Jeho matka se jmenovala Jerúša, dcera Sádokova. Činil to, co je správné v Hospodinových očích, stejně jako to činil jeho otec Uzijáš. Nevešel ovšem do Hospodinova chrámu. Lid stále jednal zvráceně. On postavil Horní bránu Hospodinova domu a také velmi stavěl na ófelských hradbách. Vystavěl města v judských horách a v lesích postavil pevnosti a věže. Bojoval také s králem synů Amónových a přemohl je. Synové Amónovi mu v tom roce dali sto talentů stříbra, deset tisíc kórů pšenice a deset tisíc kórů ječmene. To mu přinesli synové Amónovi i ve druhém a třetím roce. Jótam se vzmáhal, protože upevnil své cesty před Hospodinem, svým Bohem. Ostatní Jótamovy činy, všechny jeho boje a cesty, jsou zapsány v Knize izraelských a judských králů. Bylo mu dvacet pět let, když se stal králem, a kraloval v Jeruzalémě šestnáct let. Jótam ulehl se svými otci a pohřbili ho v Městě Davidově. Po něm se stal králem jeho syn Achaz. Achazovi bylo dvacet let, když se stal králem, a šestnáct let kraloval v Jeruzalémě. Nečinil to, co je správné v Hospodinových očích, jako to činil jeho otec David. Chodil po cestách izraelských králů a také udělal lité modly baalům. Obětoval v údolí Hinómova syna a spálil své syny ohněm podle ohavností pohanských národů, které Hospodin před syny Izraele vyhnal. Obětoval a pálil kadidlo na návrších a kopcích a pod každým zeleným stromem. Hospodin, jeho Bůh, jej vydal do ruky aramejského krále; Aramejci na něj udeřili a odvedli mu mnoho zajatců a přivedli je do Damašku. Také byl vydán do ruky krále izraelského, který mu způsobil velikou porážku. Pekach, syn Remaljášův, zabil v Judsku v jediném dni sto dvacet tisíc mužů, samé bojovníky, protože opustili Hospodina, Boha svých otců. Efrajimský hrdina Zikrí zabil králova syna Maasejáše, Azríkama, představeného paláce, a Elkánu, druhého po králi. Synové Izraele zajali ze svých bratrů dvě stě tisíc žen, synů a dcer a také uloupili mnoho kořisti. Přinesli tu kořist do Samaří. Byl tam Hospodinův prorok jménem Óded. Vyšel proti armádě přicházející do Samaří a řekl jim: Hle, pro svou zlobu vůči Judejcům, je Hospodin, Bůh vašich otců, vydal do vaší ruky. Povraždili jste je však s běsněním dosahujícím do nebes. A teď si hodláte podmanit obyvatele Judska a Jeruzaléma za otroky a otrokyně. Cožpak není dost vašich provinění proti Hospodinu, vašemu Bohu? Nyní mě poslechněte a pošlete zajatce, které jste odvedli od svých bratrů, zpět. Vždyť je na vás Hospodinův planoucí hněv. Někteří z předáků synů Efrajimových – Azarjáš, syn Jóchananův, Berekjáš, syn Mešilemótův, Chizkijáš, syn Šalúmův, a Amasa, syn Chadlajův, – povstali proti těm, kteří přicházeli z válečného tažení, a řekli jim: Nevoďte sem ty zajatce! Vždyť hodláte přidat naše provinění vůči Hospodinu k našim hříchům a proviněním, ačkoliv naše provinění je velké a na Izraeli je Hospodinův planoucí hněv. Ozbrojenci tedy propustili zajatce a kořist před knížaty a celým shromážděním. Povstali muži, kteří byli jmenovitě určeni, ujali se zajatců a z kořisti oblékli všechny nahé mezi nimi. Když je oblékli a obuli, nakrmili a napojili a pomazali je olejem, všechny vyčerpané vedli na oslech a přivedli je do Jericha, Palmového města, k jejich bratrům. Pak se vrátili do Samaří. V té době vzkázal král Achaz asyrskému králi, aby mu pomohl. Edómci totiž znovu přitáhli, pobili Judejce a odvedli zajatce. A Pelištejci vtrhli do měst v Šefele a v Negebu Judově a dobyli Bét-šemeš, Ajalón, Gederót, Sóko a jeho vesnice, Timnu a její vesnice, Gimzo a jeho vesnice a usadili se tam. Hospodin pokořil Judejce kvůli izraelskému králi Achazovi, protože dovolil, aby se v Judsku šířila nepravost, a zpronevěřil se věrolomností vůči Hospodinu. Přitáhl proti němu Tilgat-pilneser, způsobil mu soužení a neposílil ho. Achaz totiž vyraboval Hospodinův dům a královský palác i knížata a dal to asyrskému králi, ale nebylo mu to ku pomoci. V době, kdy mu bylo úzko, se tento král Achaz ještě více zpronevěřil vůči Hospodinu: Obětoval bohům Damašku, kteří ho porazili. Řekl si totiž: Bohové aramejských králů jim pomohli. Budu jim obětovat a pomůžou mi. Oni však přivedli k pádu jej i celý Izrael. Achaz sebral předměty Božího domu, usekal předměty Božího domu, zavřel dveře Hospodinova domu a udělal oltáře na každém nároží v Jeruzalémě. V každém jednotlivém judském městě udělal návrší, aby se tam pálilo kadidlo jiným bohům. Tak provokoval ke hněvu Hospodina, Boha svých otců. Ostatní jeho činy a všechno jeho jednání, první i poslední, jsou zapsány v Knize judských a izraelských králů. Achaz ulehl se svými otci a pohřbili ho ve městě, v Jeruzalémě, ale nepřinesli ho do hrobů izraelských králů. Po něm se stal králem jeho syn Chizkijáš. Chizkijášovi bylo dvacet pět let, když se stal králem, a kraloval v Jeruzalémě dvacet devět let. Jeho matka se jmenovala Abíjá, dcera Zekarjášova. Činil to, co je správné v Hospodinových očích, stejně jako to činil jeho otec David. V prvním měsíci prvního roku svého kralování otevřel dveře Hospodinova domu a opravil je. Přivedl kněze a lévity a shromáždil je na východním náměstí. Řekl jim: Poslyšte mě, lévité! Nyní se posvěťte a posvěťte dům Hospodina, Boha svých otců, a vyneste ze svatyně nečisté věci. Neboť naši otcové se zpronevěřili a páchali to, co je zlé v očích Hospodina, našeho Boha. Opustili ho, odvrátili svou tvář od Hospodinova příbytku a obrátili se k němu zády. Zavřeli také dveře předsíně, uhasili lampy, neobětovali kadidlo a nepřinášeli ve svatyni zápalné oběti Bohu Izraele. Hospodinovo rozhořčení dopadlo na Judsko a Jeruzalém a učinil je předmětem úděsu, hrůzy a úžasu, jak vidíte na vlastní oči. Proto naši otcové padli mečem, naši synové, naše dcery a ženy jsou kvůli tomu v zajetí. Nyní mám na srdci uzavřít smlouvu s Hospodinem, Bohem Izraele, aby se od nás odvrátil jeho planoucí hněv. Nyní, moji synové, nebuďte nedbalí, protože vás Hospodin vyvolil, abyste před ním stáli, sloužili mu, byli jeho služebníky a pálili mu kadidlo. Povstali tito lévité: Machat, syn Amsajův, a Jóel, syn Azarjášův, ze synů Kehatových; ze synů Merarího: Kíš, syn Abdího, a Azarjáš, syn Jehalelélův; z Geršónovců: Jóach, syn Zimův, a Eden, syn Jóachův; ze synů Elísáfanových: Šimrí a Jeíel; ze synů Asafových: Zekarjáš a Matanjáš; ze synů Hémanových: Jechíel a Šimeí; ze synů Jedútúnových: Šemajáš a Uzíel. Shromáždili své bratry, posvětili se a na králův příkaz šli podle Hospodinova slova očistit Hospodinův dům. Kněží vešli dovnitř Hospodinova domu, aby ho vyčistili. Každou nečistotu, kterou nalezli v Hospodinově chrámu, vynesli na nádvoří Hospodinova domu. Tam to převzali lévité a vynesli to ven do údolí Kidrónu. Začali se posvěcovat prvního dne prvního měsíce a osmého dne toho měsíce vešli do Hospodinovy předsíně. Osm dní posvěcovali Hospodinův dům a šestnáctého dne prvního měsíce to dokončili. Pak vešli dovnitř ke králi Chizkijášovi a řekli: Očistili jsme celý Hospodinův dům, oltář pro zápalné oběti a všechny jeho předměty i stůl pro předkladné chleby a všechny jeho předměty. Všechny předměty, které král Achaz během svého kralování ve své věrolomnosti odstranil, jsme připravili a posvětili. Jsou před Hospodinovým oltářem. Král Chizkijáš časně vstal, shromáždil knížata města a vystoupil do Hospodinova domu. Přivedli sedm býčků, sedm beranů, sedm beránků a sedm kozlů jako oběť za hřích za království, za svatyni a za Judsko. Král řekl synům Áronovým, kněžím, aby to obětovali na Hospodinově oltáři. Zabíjeli skot, kněží chytali krev a kropili oltář. Zabíjeli berany a krví kropili oltář. Zabíjeli beránky a krví kropili oltář. Pak přivedli před krále a shromáždění kozly jako oběť za hřích a vložili na ně ruce. Kněží je zabili a jejich krev přinesli na oltář jako očištění od hříchu, aby získali smíření pro celý Izrael, neboť král přikázal, aby zápalná oběť a oběť za hřích byla za celý Izrael. Ustanovil v Hospodinově domě lévity s činely, harfami a lyrami podle příkazu Davida a Gáda, králova vidoucího, a proroka Nátana, neboť to byl příkaz od Hospodina prostřednictvím jeho proroků. Lévité stáli s Davidovými nástroji a kněží s trubkami. Chizkijáš přikázal, aby přinášeli zápalnou oběť na oltáři. Ve chvíli, kdy ta zápalná oběť začala, začala Hospodinova píseň a trubky pod vedením nástrojů izraelského krále Davida. Celé shromáždění se sklánělo, zpívala se píseň a trubky troubily, a to všechno se dělo, dokud nebyla zápalná oběť dokončena. Když obětování skončilo, král a všichni, kdo byli s ním, poklekli a klaněli se. Král Chizkijáš s knížaty řekl lévitům, aby chválili Hospodina slovy Davida a vidoucího Asafa. Chválili s radostí, poklekali a klaněli se. Chizkijáš promluvil a řekl: Nyní jste se zasvětili pro Hospodina. Přistupte a přineste do Hospodinova domu obětní hody a oběti díků. Shromáždění přineslo obětní hody a oběti díků a všichni ochotného srdce i zápalné oběti. Počet zápalných obětí, které shromáždění přineslo, byl sedmdesát býků, sto beranů a dvě stě beránků; to všechno přinesli jako zápalnou oběť Hospodinu. Svatých obětí bylo šest set býků a tři tisíce ovcí. Ovšem kněží bylo málo, takže nebyli schopni stáhnout kůži ze všech zápalných obětí. Proto je posílili jejich bratři lévité, dokud nebyla práce dokončena a dokud se neposvětili další kněží. Lévité se totiž posvěcovali horlivěji nežli kněží. Také zápalných obětí bylo mnoho s tukem pokojných obětí a s úlitbami pro zápalnou oběť. Tak byla obnovena služba Hospodinova domu. Chizkijáš se vším lidem se radoval z toho, co Bůh připravil pro lid, neboť se to stalo náhle. Chizkijáš vzkázal celému Izraeli a Judsku a také napsal dopisy Efrajimovi a Manasesovi, aby přišli do Hospodinova domu v Jeruzalémě slavit Velikonoce Hospodinu, Bohu Izraele. Král se dohodl se svými knížaty a s celým shromážděním v Jeruzalémě, že budou slavit Velikonoce ve druhém měsíci, protože je nemohli slavit v tom čase, neboť kněží se nestačili posvětit a lid se neshromáždil v Jeruzalémě. Líbilo se to králi i celému shromáždění. Stanovili, aby se rozšířila zpráva po celém Izraeli od Beer-šeby až po Dan, aby přišli slavit Velikonoce Hospodinu, Bohu Izraele, do Jeruzaléma, neboť to dlouho nedělali tak, jak je psáno. Běžci běželi s dopisy od krále a jeho knížat po celém Izraeli a Judsku a podle králova příkazu ohlašovali: Synové Izraele, navraťte se k Hospodinu, Bohu Abrahama, Izáka a Izraele, aby se vrátil k těm z vás, kteří zůstali, kteří vyvázli z ruky asyrských králů. Nebuďte jako vaši otcové a vaši bratři, kteří se zpronevěřili Hospodinu, Bohu svých otců, a učinil je předmětem hrůzy, jak to vidíte. Nezatvrzujte nyní svou šíji jako vaši otcové. Poddejte se Hospodinu a vejděte do jeho svatyně, kterou navěky posvětil. Služte Hospodinu, svému Bohu, aby se od vás odvrátil jeho planoucí hněv. Jestliže se navrátíte k Hospodinu, vaši bratři a vaši synové dojdou slitování před svými vězniteli a vrátí se do této země. Vždyť Hospodin, váš Bůh, je milostivý a soucitný, neodvrátí od vás svou tvář, jestliže se k němu navrátíte. Běžci procházeli od města k městu územím Efrajima a Manasesa až k Zabulónu. Tam se jim však vysmívali a posmívali. Jenom někteří z Ašera, Manasesa a Zabulóna se pokořili a přišli do Jeruzaléma. Také na Judejcích spočinula Boží ruka a dala jim jednomyslnost, aby splnili příkaz krále a knížat podle Hospodinova slova. V Jeruzalémě se shromáždilo množství lidu, aby v druhém měsíci slavili svátek nekvašených chlebů; bylo to převeliké shromáždění. Povstali a odstranili oltáře, které byly v Jeruzalémě. Odstranili také všechny kadidlové oltáře a hodili je do údolí Kidrónu. Čtrnáctého dne druhého měsíce zabíjeli velikonoční oběti. Kněží a lévité byli zahanbeni; posvětili se a přinesli do Hospodinova domu zápalné oběti. Stáli na svém místě podle nařízení pro ně, podle zákona Mojžíše, muže Božího. Kněží kropili krví převzatou od lévijců. Protože ve shromáždění byli mnozí, kteří se neposvětili, lévijci zabíjeli velikonoční oběti pro všechny nečisté, aby je posvětili Hospodinu. Většina lidu totiž, mnozí z Efrajima, Manasesa, Isachara a Zabulóna, se neočistili, a nejedli velikonoční oběť tak, jak je psáno. Ale Chizkijáš se za ně modlil slovy: Ať dobrotivý Hospodin daruje smíření každému, kdo zaměřil své srdce na hledání Boha, Hospodina, Boha svých otců, ačkoliv není čist podle očišťování platného pro svatyni. Hospodin Chizkijáše vyslyšel a uzdravil lid. Synové Izraele, kteří se nacházeli v Jeruzalémě, slavili svátek nekvašených chlebů po sedm dní s velikou radostí. Lévité a kněží chválili Hospodina den co den se silnými nástroji Hospodina. Chizkijáš promluvil k srdci všech lévijců, kteří byli velmi zruční ve službě Hospodinu, aby jedli sváteční oběti po sedm dní, obětovali pokojné oběti a chválili Hospodina, Boha svých otců. Celé shromáždění se dohodlo slavit dalších sedm dní. A tak slavili svátek dalších sedm dní. Judský král Chizkijáš totiž daroval shromáždění tisíc býčků a sedm tisíc ovcí. Knížata darovala shromáždění tisíc býčků a deset tisíc ovcí. Kněží se posvětili ve velkém množství. A tak se radovalo celé shromáždění Judejců, kněží i lévijci, celé shromáždění těch, kteří přišli z Izraele, cizinci, kteří přišli z izraelské země i ti, kteří bydleli v Judsku. V Jeruzalémě byla veliká radost, neboť ode dnů izraelského krále Šalomouna, syna Davidova, nebylo v Jeruzalémě nic takového. Lévijští kněží povstali a požehnali lidu. Jejich hlas byl vyslyšen a jejich modlitba přišla do jeho svatého příbytku, do nebes. Když to všechno skončilo, všichni Izraelci, kteří se tam nacházeli, vyšli do judských měst a roztřískali posvátné sloupy, pokáceli posvátné kůly, strhli návrší a oltáře po celém území Judy, Benjamína, Efrajima a Manasesa; úplně je zničili. Pak se všichni synové Izraele vrátili – každý na své vlastnictví, do svých měst. Chizkijáš ustanovil oddíly kněží a lévijců podle jejich oddílů, každého podle jeho služby, kněze i lévijce, pro zápalné i pokojné oběti, aby sloužili, vzdávali díky a chválili v branách Hospodinova tábora. Určil též králův podíl z jeho majetku pro zápalné oběti: Pro zápalné oběti ranní a večerní, zápalné oběti pro soboty, novoluní a svátky, jak je psáno v Hospodinově zákoně. Přikázal lidu, obyvatelům Jeruzaléma, aby dávali podíly kněžím a lévitům, aby se posilnili v Hospodinově zákoně. Když se ten příkaz rozšířil, synové Izraele přinášeli velké množství prvotin obilí, nového vína, oleje, medu a vší úrody pole. A také přinesli velký desátek ze všeho. Synové Izraele a Judy, kteří bydleli v judských městech, také přinášeli desátek ze skotu a bravu a desátek ze svatých věcí posvěcených Hospodinu, jejich Bohu, a dávali to na velké hromady. Ve třetím měsíci začali hromady zakládat a v sedmém měsíci to dokončili. Když přišli Chizkijáš a knížata a uviděli ty hromady, dobrořečili Hospodinu a jeho lidu Izraeli. Chizkijáš se vyptával kněží a lévitů na ty hromady. Odpověděl mu vrchní kněz Azarjáš z domu Sádokova a řekl: Od doby, kdy začali přinášet dary pozdvihování do Hospodinova domu, jedli jsme, nasytili se a mnoho ještě zůstalo. Protože Hospodin požehnal svému lidu, toto množství zbylo. Chizkijáš přikázal připravit komory v Hospodinově domě. Připravili je a přinášeli tam poctivě dary pozdvihování, desátek a svaté věci. Vévodou nad nimi byl lévita Kónanjáš a jako druhý jeho bratr Šimeí. Jechíel, Azazjáš, Nachat, Asáel, Jerímót, Józabad, Elíel, Jismakjáš, Machat a Benajáš byli z určení krále Chizkijáše a představeného Božího domu Azarjáše dohlížiteli pod vedením Kónanjáše a jeho bratra Šimeího. Lévita Kóré, syn Jimny, vrátný Východní brány, byl nad dobrovolnými dary Bohu, aby vydával z Hospodinových darů pozdvihování a z nejsvětějších věcí. Pod jeho vedením byli Eden, Minjamín, Jéšua, Šemajáš, Amarjáš a Šekanjáš v kněžských městech, aby vydávali poctivě svým bratrům podle oddílů, jak velkému tak i malému. Kromě toho i těm mužského pohlaví od věku tří let výše, kteří byli zapsáni do rodokmenu, každému, kdo přicházel do Hospodinova domu podle každodenního určení podle jejich práce podle jejich služby, podle jejich oddílů. Rodokmeny kněží byly podle domu jejich otců a lévité od věku dvaceti let výše podle jejich služby, podle jejich oddílů. Do rodokmenů byli zapsáni se všemi svými malými dětmi, svými ženami, syny a dcerami, v celém shromáždění, protože věrně posvětili svatyni. Synům Áronovým, kněžím, žijícím na polích pastvin jejich měst, pro každé jednotlivé město byli jmenovitě určeni muži, aby dávali podíly všem mužského pohlaví mezi kněžími a všem, kdo byli zapsáni mezi lévijci do rodokmenů. Tak jednal Chizkijáš po celém Judsku. Činil to, co je dobré, správné a pravé před Hospodinem, jeho Bohem. Všechno dílo, které začal – ohledně služby Božího domu, ohledně zákona a ohledně příkazu hledat svého Boha – činil celým svým srdcem a dařilo se mu. Po těchto událostech a Chizkijášově věrnosti přitáhl asyrský král Sancheríb. Přitáhl do Judska a utábořil se kolem opevněných měst. Myslel si, že do nich pronikne. Když Chizkijáš viděl, že Sancheríb přitáhl a zamýšlí bojovat proti Jeruzalému, dohodl se se svými knížaty a hrdiny, že ucpou vodní prameny, které jsou venku za městem, a oni mu pomohli. Shromáždilo se mnoho lidu a ucpali všechny prameny a potok proudící uprostřed země se slovy: Proč by měli asyrští králové přitáhnout a najít hojnost vody? Vzchopil se a postavil všechny pobořené hradby a vyhotovil na nich věže a další hradby. Opravil Miló, Město Davidovo, a připravil množství oštěpů a štítů. Ustanovil nad lidem válečné velitele, shromáždil je k sobě na náměstí u městské brány a promluvil k jejich srdcím: Posilněte se a buďte odvážní, nebojte se a neděste se asyrského krále a celého davu, který je s ním, protože s námi jich je víc než s ním. S ním je tělesná síla, ale s námi je Hospodin, náš Bůh, aby nám pomohl a bojoval náš boj. Lid se opřel o slova judského krále Chizkijáše. Potom poslal asyrský král Sancheríb své otroky do Jeruzaléma, (zatímco on byl u Lakíše a s ním celé jeho vojsko), k judském králi Chizkijášovi a ke všem Judejcům v Jeruzalémě se slovy: Toto praví asyrský král Sancheríb: Na co spoléháte, že zůstáváte v obležení v Jeruzalémě? Chizkijáš vás navádí, aby vás nechal zemřít hladem a žízní, když říká: Hospodin, náš Bůh, nás vysvobodí z ruky asyrského krále. Což to nebyl Chizkijáš, kdo odstranil jeho návrší a jeho oltáře a řekl Judejcům a obyvatelům Jeruzaléma: Před jediným oltářem se klaňte a na něm obětujte? Cožpak nevíte, jak jsem naložil já a moji otcové se všemi národy země? Byli bohové národů těch zemí opravdu schopni vysvobodit svou zemi z mé ruky? Který ze všech bohů těchto národů, jež moji otcové zasvětili zkáze, byl schopen vysvobodit svůj lid z mé ruky? Že by byl váš Bůh schopen vysvobodit vás z mé ruky? Nuže ať vás Chizkijáš nepodvádí a ať vás takto nenavádí. Nevěřte mu, protože žádný bůh žádného národa a království nebyl schopen vysvobodit svůj lid z ruky mé ani z ruky mých otců. Tak ani vaši bohové nevysvobodí vás z mé ruky. A ještě další věci mluvili jeho otroci proti Bohu a proti jeho otroku Chizkijášovi. Napsal také dopisy, aby hanobil Hospodina, Boha Izraele, a mluvil proti němu takto: Jako nevysvobodili bohové národů těch zemí svůj lid z mé ruky, tak ani Bůh Chizkijášův nevysvobodí jeho lid z mé ruky. Volali hlasitě judsky na jeruzalémský lid, který byl na hradbách, aby je zastrašili a vyděsili, aby dobyli město. Mluvili o Bohu Jeruzaléma jako o bozích národů země, díle lidských rukou. Král Chizkijáš i prorok Izajáš, syn Amósův, se proto modlili a volali o pomoc k nebesům. Hospodin poslal anděla, který vyhladil všechny udatné hrdiny, vévody a velitele v táboře asyrského krále, takže se vrátil s hanbou do své země. Když vešel do domu svého boha, někteří z jeho potomků jej tam srazili mečem. Hospodin zachránil Chizkijáše a obyvatele Jeruzaléma z ruky asyrského krále Sancheríba a z ruky všech a dal jim odpočinek od okolních nepřátel. Mnozí přinášeli přídavné oběti Hospodinu do Jeruzaléma a vzácné dary judskému králi Chizkijášovi. Od té doby stoupl v očích všech národů. V oněch dnech Chizkijáš na smrt onemocněl. Modlil se k Hospodinu a ten k němu promluvil a dal mu znamení. Chizkijáš se však neodvděčil za to, co bylo pro něj vykonáno, nýbrž jeho srdce se povýšilo, a tak dopadlo rozhořčení na něj i na Judu a Jeruzalém. Pak se Chizkijáš v povýšenosti svého srdce pokořil, on i obyvatelé Jeruzaléma, takže Hospodinovo rozhořčení na ně nepřišlo ve dnech Chizkijášových. Chizkijáš měl velmi mnoho bohatství a slávy. Pořídil si pokladnice na stříbro, zlato, drahokamy, balzámy, štíty a všelijaké vzácné předměty a také sklady na úrodu obilí, nového vína a oleje a stáje pro všelijaké druhy dobytka a stáda pro stáje. Pořídil si také města a mnoho stád bravu a skotu, protože Bůh mu dal velmi mnoho majetku. Byl to Chizkijáš, kdo ucpal zdroj vody Horního Gíchónu a svedl ho spodem na západ do Města Davidova. Chizkijášovi se dařilo při všem jeho díle. Když ale dorazili vyslanci babylonských knížat poslaní k němu poptat se na znamení, které se v zemi stalo, Bůh ho opustil, aby ho vyzkoušel a poznal vše, co je v jeho srdci. Ostatní Chizkijášovy činy a jeho zbožné skutky jsou zapsány ve vidění proroka Izajáše, syna Amósova, a v Knize judských a izraelských králů. Chizkijáš ulehl se svými otci a pohřbili ho ve svahu do hrobů synů Davidových. Při jeho smrti mu všichni Judejci a obyvatelé Jeruzaléma vzdávali čest. Po něm se stal králem jeho syn Menaše. Menašemu bylo dvanáct let, když se stal králem, a kraloval v Jeruzalémě padesát pět let. Páchal to, co je zlé v Hospodinových očích, podle ohavností národů, které Hospodin před syny Izraele vyhnal. Znovu postavil návrší, která jeho otec Chizkijáš strhl. Postavil oltáře baalům, udělal posvátné kůly a klaněl se celému nebeskému zástupu a sloužil mu. Též postavil oltáře v Hospodinově domě, o kterém Hospodin řekl: V Jeruzalémě bude navěky mé jméno. Na obou nádvořích Hospodinova domu postavil oltáře pro celý nebeský zástup. On provedl své syny ohněm v údolí syna Hinómova, zabýval se hadačstvím, znameními a čarováním, ustanovil ty, kdo vyvolávají duchy zemřelých, a věštce. Páchal mnoho toho, co je zlé v Hospodinových očích, a tak jej provokoval k hněvu. Tesanou sochu modly, kterou udělal, postavil v Božím domě, o kterém Bůh Davidovi a jeho synu Šalomounovi řekl: V tomto domě a v Jeruzalémě, který jsem vyvolil ze všech izraelských kmenů, postavím navěky své jméno. Nezpůsobím již, aby noha Izraelců odešla ze země, kterou určil vašim otcům, pokud ovšem budou zachovávat a plnit všechno, co jsem jim přikázal, celý zákon, ustanovení a nařízení vydaná prostřednictvím Mojžíše. Avšak Menaše svedl Judejce a obyvatele Jeruzaléma, takže páchali horší věci nežli národy, které před syny Izraele Hospodin vyhladil. Hospodin mluvil k Menašemu a k jeho lidu, ale nevěnovali mu pozornost. Proto na ně Hospodin přivedl velitele armády asyrského krále. Ti zajali Menašeho s háčky, spoutali ho bronzovými okovy a dovedli ho do Babylona. Když mu bylo úzko, snažil se udobřit tvář Hospodina, svého Boha, a velmi se pokořil před Bohem svých otců. Modlil se k němu a on se k němu sklonil, vyslyšel jeho úpěnlivou prosbu a přivedl ho zpět do Jeruzaléma, do jeho království. Tak Menaše poznal, že Hospodin je Bůh. Potom postavil vnější hradby Města Davidova západně od Gíchónu, v údolí a kudy se jde do Rybné brány, obehnal Ófel a postavil je velmi vysoko. Do všech opevněných měst v Judsku ustanovil velitele vojska. Odstranil cizí bohy a sochu z Hospodinova domu a všechny oltáře, které postavil na hoře Hospodinova domu a v Jeruzalémě, a hodil je ven za město. Obnovil Hospodinův oltář a obětoval na něm oběti pokojné a oběti díků. Řekl Judejcům, aby sloužili Hospodinu, Bohu Izraele. Lid ale stále obětoval na návrších, ovšem Hospodinu, svému Bohu. Ostatní Menašeho činy, jeho modlitba k jeho Bohu i slova vidoucích, kteří k němu mluvili ve jménu Hospodina, Boha Izraele, jsou v letopisech izraelských králů. Jeho modlitba a jak se k němu Bůh sklonil, všechny jeho hříchy a jeho věrolomnost, místa, na kterých postavil návrší a vztyčil posvátné kůly a modlu, dříve než se pokořil, jsou zapsány v letopisech vidoucích. Menaše ulehl se svými otci a pohřbili ho v jeho domě. Po něm se stal králem jeho syn Amón. Amónovi bylo dvacet dva let, když se stal králem, a kraloval v Jeruzalémě dva roky. Páchal to, co je zlé v Hospodinových očích, tak jako to činil jeho otec Menaše. Amón obětoval všem modlám, které udělal jeho otec Menaše, a sloužil jim. Nepokořil se před Hospodinem, jako se pokořil jeho otec Menaše, ale Amón rozmnožil provinění. Jeho otroci se proti němu spikli a usmrtili ho v jeho domě. Avšak lid země ubil všechny, kdo se proti králi Amónovi spikli. Lid země ustanovil králem místo něj jeho syna Jóšijáše. Jóšijášovi bylo osm let, když se stal králem, a kraloval v Jeruzalémě třicet jedna let. Činil to, co je správné v Hospodinových očích, a chodil po cestách svého otce Davida, neodvrátil se napravo ani nalevo. V osmém roce svého kralování, když byl ještě mladý, začal hledat Boha svého otce Davida a ve dvanáctém roce začal očišťovat Judsko a Jeruzalém od návrší, posvátných kůlů a tesaných i litých model. V jeho přítomnosti strhli oltáře baalů a pokácel kadidlové oltáře, které byly nahoře na nich. Posvátné kůly a tesané i lité modly roztřískal, rozdrtil a rozsypal na hroby těch, kdo jim obětovali. Kosti kněží spálil na jejich oltářích. Tak očistil Judsko a Jeruzalém. Ve městech Manasesa, Efrajima, Šimeóna až k Neftalímu a v troskách okolo nich strhl oltáře a posvátné kůly, tesané modly rozbil a rozdrtil, pokácel všechny kadidlové oltáře v celé izraelské zemi a vrátil se do Jeruzaléma. V osmnáctém roce svého kralování, když očistil zemi a chrám, poslal Šáfana, syna Asaljášova, předáka města Maasejáše a kancléře Jóacha, syna Jóachazova, aby opravili dům Hospodina, jeho Boha. Přišli k veleknězi Chilkijášovi a dali mu stříbro, přinesené do Božího domu, které shromáždili lévité, strážci prahu, od Manasesa, Efrajima a z celého ostatku Izraele a z celého Judy a Benjamína i od obyvatel Jeruzaléma. Dali to do správy dílovedoucích ustanovených nad Hospodinovým domem a ti ho vydávali dělníkům, kteří pracovali v Hospodinově domě na odstranění poškození a na opravě domu. Dávali ho tesařům a stavitelům na nákup tesaných kamenů a dřeva na vazby a k zhotovení trámů pro domy, které nechali poničit judští králové. Muži jednali při práci poctivě. Byli nad nimi ustanoveni jako dozorci Jachat a Obadjáš, lévité ze synů Merarího, a Zekarjáš a Mešulám, ze synů Kehatových. Jiní lévité, všichni zkušení ve hře na hudební nástroje, byli nad nosiči a jako dozorci pro všechny dělníky pro každou práci. Někteří z lévitů byli písaři, správci a vrátní. Když vynášeli stříbro přinesené do Hospodinova domu, našel kněz Chilkijáš knihu Hospodinova zákona vydaného prostřednictvím Mojžíše. Tu se Chilkijáš ozval a řekl písaři Šáfanovi: Našel jsem v Hospodinově domě knihu zákona. A Chilkijáš dal tu knihu Šáfanovi. Šáfan přinesl knihu ke králi a ještě podal králi zprávu: Vše, co bylo svěřeno tvým otrokům, to učinili. Roztavili stříbro, které se našlo v Hospodinově domě, a dali ho do rukou ustanovených dozorců a do rukou dělníků. Pak písař Šáfan oznámil králi: Kněz Chilkijáš mi dal knihu. Nato z ní Šáfan před králem četl. I stalo se, když král uslyšel slova zákona, že roztrhl své roucho. Potom král přikázal Chilkijášovi, Achíkamovi, synu Šáfanovu, Abdónovi, synu Míkovu, písaři Šáfanovi, královskému otroku Asajášovi: Jděte a dotažte se Hospodina za mě a za ty, kteří zůstali v Izraeli a v Judsku, ohledně slov této nalezené knihy. Vždyť Hospodinova zloba, která je na nás vylita, je veliká, protože naši otcové nezachovávali Hospodinovo slovo a neplnili vše, co je zapsáno v této knize. Chilkijáš a ti, kterým to král přikázal, tedy šli k prorokyni Chuldě, ženě strážce rouch Šalúma, syna Tokhata, syna Chasrova, (bydlela v Jeruzalémě v Mišne) a promluvili s ní v tom smyslu. Ona jim řekla: Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Řekněte muži, který vás ke mně poslal: Toto praví Hospodin: Hle, přivedu zlo na toto místo a na jeho obyvatele všechna prokletí zapsaná v knize, kterou četli před judským králem. Protože mě opustili a pálili oběti jiným bohům, aby mě provokovali k hněvu každým dílem svých rukou, je má zloba rozlita na toto místo a neuhasne. Judskému králi, který vás poslal dotázat se Hospodina, tomu řekněte toto: Takto praví Hospodin, Bůh Izraele, o věcech, které jsi slyšel: Protože tvé srdce změklo a pokořil ses před Bohem, když jsi slyšel jeho slova o tomto místě a jeho obyvatelích, pokořil ses přede mnou, roztrhl jsi své roucho a plakal jsi přede mnou, také já jsem slyšel, je Hospodinův výrok. Hle, připojím tě ke tvým otcům a odebereš se do svého hrobu v pokoji. Tvé oči neuvidí nic z toho zla, které přivedu na toto místo a na jeho obyvatele. Podali tedy králi zprávu. Král dal shromáždit všechny judské a jeruzalémské starší. Pak král vystoupil do Hospodinova domu a s ním všichni Judejci i obyvatelé Jeruzaléma, kněží, lévité a všechen lid od největšího až po nejmenšího a četl jim všechna slova knihy smlouvy nalezené v Hospodinových domech. Král stál na svém místě a uzavřel před Hospodinem smlouvu, že půjde za Hospodinem, bude celým svým srdcem a celou svou duší zachovávat jeho příkazy, svědectví a ustanovení a plnit slova smlouvy zapsaná v této knize. Nato k tomu zavázal všechny, kdo byli v Jeruzalémě a Benjamínovi. A obyvatelé Jeruzaléma jednali podle smlouvy Boha, Boha svých otců. Jóšijáš odstranil všechny ohavnosti ze všech zemí, které patřily synům Izraele. Všechny, kdo byli v Izraeli, nutil sloužit Hospodinu, jejich Bohu. Po všechny jeho dny se neodvrátili od Hospodina, Boha svých otců. Jóšijáš slavil v Jeruzalémě Velikonoce Hospodinu. Čtrnáctého dne prvního měsíce zabíjeli velikonoční oběti. Ustanovil kněze do jejich služby a posilnil je pro službu Hospodinova domu. Řekl lévitům, kteří vyučovali celý Izrael a byli svatí Hospodinu: Dejte svatou truhlu do domu, který postavil izraelský král Šalomoun, syn Davidův. Nemusíte ji už nosit na ramenou. Nyní služte Hospodinu, svému Bohu, a jeho lidu Izraeli. Připravte se podle domu svých otců, podle svých oddílů, jak je v zápisu izraelského krále Davida a v zápisu jeho syna Šalomouna. Postavte se ve svatyni podle tříd domu otců svých bratrů, synů lidu, oddíl domu otců na lévity. Zabíjejte velikonoční oběti, posvěťte se a připravte to pro své bratry, aby se jednalo podle Hospodinova slova vydaného prostřednictvím Mojžíše. Jóšijáš daroval synům lidu brav, beránky a kůzlata, to vše na velikonoční oběti pro všechny, kdo tam byli, v počtu třicet tisíc kusů a tři tisíce kusů skotu. To bylo z králova majetku. Také jeho knížata darovala lidu, kněžím a lévitům dobrovolné oběti. Chilkijáš, Zekarjáš a Jechíel, představený Božího domu, dali kněžím na velikonoční oběti dva tisíce šest set kusů bravu a tři sta kusů skotu. Kónanjáš, Šemajáš a Netanel, jeho bratři, Chašabjáš, Jeíel a Józabad, předáci lévitů, darovali lévitům na velikonoční oběti pět tisíc kusů bravu a pět set kusů skotu. Služba byla připravena: Kněží se postavili na své místo a lévité do svých oddílů podle králova příkazu. Zabíjeli velikonoční oběti, kněží kropili jejich krví a lévité stahovali kůži. Oddělovali části pro zápalné oběti, aby je dali skupinám synů lidu podle domu otců na obětování Hospodinu, jak je psáno v knize Mojžíšově. Totéž činili se skotem. Velikonoční oběť pekli na ohni podle nařízení, zatímco svaté věci vařili v hrncích, kotlících a mísách a rychle nosili všem synům lidu. Potom připravili také pro sebe a kněze, protože kněží, synové Áronovi, přinášeli zápalné oběti a tučné části až do noci, takže lévité připravili oběť pro sebe a kněze, syny Áronovy. Zpěváci, synové Asafovi, byli na svých stanovištích podle příkazu Davida, Asafa, Hémana a králova vidoucího Jedútúna; tak i vrátní byli v každé bráně. Nemuseli opustit svou službu, protože jejich bratři lévité pro ně oběť připravili. Onoho dne byla připravena všechna Hospodinova služba, aby slavili Velikonoce a přinášeli zápalné oběti na Hospodinově oltáři podle příkazu krále Jóšijáše. V té době slavili synové Izraele, kteří tam byli, Velikonoce a svátek nekvašených chlebů po sedm dní. Takové Velikonoce se v Izraeli neslavily ode dnů proroka Samuela. Žádný z izraelských králů neslavil takové Velikonoce, jaké slavil Jóšijáš, kněží, lévité a všichni Judejci a Izraelci, kteří tam byli, a obyvatelé Jeruzaléma. Tyto Velikonoce se slavily v osmnáctém roce Jóšijášova kralování. Po tom všem, kdy Jóšijáš obnovil chrám, vytáhl egyptský král Néko, aby bojoval v Karkemíši u Eufratu. Jóšijáš vytáhl proti němu. Néko k němu poslal posly se slovy: Co je ti do mě, judský králi? Netáhnu dnes proti tobě, ale proti království, které válčí se mnou, a Bůh řekl, abych si pospíšil. Zanech protivení se Bohu, který je se mnou, ať tě nezničí. Jóšijáš se od něj však neodvrátil, ale bojoval proti němu v přestrojení. Neuposlechl Nékova slova z Božích úst a vytáhl bojovat na pláň Megido. Střelci krále Jóšijáše postřelili. Král řekl svým otrokům: Vezměte mě odsud, protože jsem velmi raněn. Jeho otroci ho vzali z válečného vozu, naložili ho na jeho druhý vůz a dovezli ho do Jeruzaléma. Zemřel a byl pohřben v hrobech svých otců. Všichni Judejci a obyvatelé Jeruzaléma nad Jóšijášem truchlili. Jeremjáš zazpíval nad Jóšijášem žalozpěvy a všichni zpěváci a zpěvačky je pronášejí ve svých žalozpěvech nad Jóšijášem až dodnes. Staly se v Izraeli zvykem a jsou zapsány v žalozpěvech. Ostatní Jóšijášovy činy a jeho zbožné skutky, jak je psáno v Hospodinově zákoně, jeho činy první i poslední, jsou zapsány v Knize izraelských a judských králů. Lid země vzal Jóachaza, syna Jóšijášova, a ustanovili ho v Jeruzalémě králem místo jeho otce. Jóachazovi bylo dvacet tři let, když se stal králem, a kraloval v Jeruzalémě tři měsíce. Egyptský král ho v Jeruzalémě odstranil a uložil zemi pokutu sto talentů stříbra a talent zlata. Egyptský král ustanovil králem nad Judskem a Jeruzalémem jeho bratra Eljakíma. Změnil jeho jméno na Jójakím. Jeho bratra Jóachaza Néko vzal a odvedl ho do Egypta. Jójakímovi bylo dvacet pět let, když se stal králem, a kraloval v Jeruzalémě jedenáct let. Páchal to, co je zlé v očích Hospodina, jeho Boha. Vytáhl proti němu babylonský král Nebúkadnesar a svázal ho bronzovými okovy, aby ho odvedl do Babylona. Některé z předmětů Hospodinova domu Nebúkadnesar odnesl do Babylona a dal je do svého paláce v Babyloně. Ostatní Jójakímovy činy a jeho ohavnosti, které páchal, a co bylo shledáno proti němu, jsou zapsány v Knize izraelských a judských králů. Po něm se stal králem jeho syn Jójakín. Jójakínovi bylo osm let, když se stal králem, a kraloval v Jeruzalémě tři měsíce a deset dní. Páchal to, co je zlé v Hospodinových očích. Na přelomu roku poslal král Nebúkadnesar a odvedl ho do Babylona spolu se vzácnými předměty Hospodinova domu. Králem nad Judskem a Jeruzalémem ustanovil jeho bratra Sidkijáše. Sidkijášovi bylo dvacet jedna let, když se stal králem, a kraloval v Jeruzalémě jedenáct let. Páchal to, co je zlé v očích Hospodina, jeho Boha, a nepokořil se před slovy proroka Jeremjáše z Hospodinových úst. Také se vzbouřil proti králi Nebúkadnesarovi, který ho nechal přísahat při Bohu. Zatvrdil svou šíji a své srdce, takže se nenavrátil k Hospodinu, Bohu Izraele. Také všichni předáci kněží a lid se zpronevěřili mnohou věrolomností podle všech ohavností pohanských národů a znečistili Hospodinův dům, který on posvětil v Jeruzalémě. Hospodin, Bůh jejich otců, jim posílal slovo prostřednictvím svých poslů, stále znovu posílal, protože měl soucit se svým lidem a se svým příbytkem. Oni si však z Božích poslů tropili žerty, pohrdali jeho slovy, posmívali se jeho prorokům, dokud nevystoupila Hospodinova zloba proti jeho lidu, takže nebylo uzdravení. Přivedl na ně chaldejského krále a ten zabil jeho mládence mečem v domě jeho svatyně. Neměl soucit s mládencem, pannou, starcem ani sešlým věkem, Bůh vydal všechny do jeho ruky. Všechny předměty Božího domu, velké i malé, poklady Hospodinova domu i poklady krále a jeho knížat, to vše odnesl do Babylona. Spálili Boží dům, strhli jeruzalémské hradby, všechny jeho paláce spálili ohněm a všechny jeho vzácné předměty zničili. Ty, kteří zbyli po meči, odvedl do Babylona a byli otroky jeho a jeho synů až do začátku kralování království perského, aby se naplnilo Hospodinovo slovo skrze ústa Jeremjášova, dokud země nenahradila svůj odpočinek. Po celou dobu svého zpustošení odpočinula, až se naplnilo sedmdesát let. V prvním roce vlády perského krále Kýra, když se dovršilo Hospodinovo slovo skrze ústa Jeremjášova, vzbudil Hospodin ducha perského krále Kýra, aby nechal rozhlásit po celém svém království a také napsal slova: Toto praví perský král Kýros: Hospodin, Bůh nebes, mi dal všechna království země a ustanovil mě, abych mu postavil dům v Jeruzalémě, který je v Judsku. Kdokoliv z vás, ze všeho jeho lidu – Hospodin, jeho Bůh, je s ním – ať jde. V prvním roce vlády perského krále Kýra, když se dovršilo Hospodinovo slovo z Jeremjášových úst, vzbudil Hospodin ducha perského krále Kýra, aby nechal rozhlásit po celém svém království a také napsal slova: Toto praví perský král Kýros: Hospodin, Bůh nebes, mi dal všechna království země a uložil mi, abych mu postavil dům v Jeruzalémě v Judsku. Kdokoliv z vás, ze všeho jeho lidu, jeho Bůh ať je s ním, může jít do Jeruzaléma v Judsku a stavět dům Hospodina, Boha Izraele, Boha, který je v Jeruzalémě. Každého, kdo zůstal na jakémkoliv místě, kde pobývá jako cizinec, ať místní lidé podpoří stříbrem, zlatem, majetkem a dobytkem spolu s dobrovolnou obětí pro dům Boží v Jeruzalémě. Nato povstali předáci rodů judských a benjamínských, kněží, lévité, každý, jehož ducha Bůh vzbudil, aby vyšli stavět Hospodinův dům v Jeruzalémě. A všichni jejich okolní obyvatelé je podpořili stříbrnými nádobami, zlatem, majetkem, dobytkem a vzácnými dary kromě toho, co obětovali dobrovolně. Král Kýros vydal nádoby Hospodinova domu, které Nebúkadnesar odnesl z Jeruzaléma a dal je do domu svého boha. Perský král Kýros je vydal prostřednictvím správce pokladu Mitredata, který je odpočítal judskému předáku Šéšbasarovi. Toto je jejich výčet: třicet zlatých misek, tisíc stříbrných misek, dvacet devět nožů, třicet zlatých pohárů, čtyři sta deset druhořadých stříbrných pohárů a tisíc jiných nádob. Všech zlatých a stříbrných nádob bylo pět tisíc čtyři sta. To vše odnesl Šéšbasar spolu s vyhnanci, kteří vyšli z Babylonu do Jeruzaléma. Toto jsou obyvatelé provincie, kteří vyšli ze zajetí, vyhnanci, které odvedl babylonský král Nebúkadnesar do Babylonu a vrátili se do Jeruzaléma a Judska, každý do svého města, ti, kteří přišli se Zerubábelem, Jéšuou, Nehemjášem, Serajášem, Reelajášem, Mordokajem, Bilšánem, Misparem, Bigvajem, Rechúmem, Baanou. Toto je výčet mužů izraelského lidu: Synů Pareóšových dva tisíce sto sedmdesát dva; synů Šefatjášových tři sta sedmdesát dva; synů Árachových sedm set sedmdesát pět; synů Pachat-moábových, totiž synů Jéšuových a Jóabových, dva tisíce osm set dvanáct; synů Élamových tisíc dvě stě padesát čtyři; synů Zatúových devět set čtyřicet pět; synů Zakajových sedm set šedesát; synů Baního šest set čtyřicet dva; synů Bebajových šest set dvacet tři; synů Azgadových tisíc dvě stě dvacet dva; synů Adoníkamových šest set šedesát šest; synů Bigvajových dva tisíce padesát šest; synů Adínových čtyři sta padesát čtyři; synů Aterových, totiž Chizkijášových, devadesát osm; synů Besajových tři sta dvacet tři; synů Jórových sto dvanáct; synů Chašumových dvě stě dvacet tři; synů Gibarových devadesát pět; synů Bét-lechemových sto dvacet tři; mužů z Netófy padesát šest; mužů z Anatótu sto dvacet osm; mužů z Azmávetu čtyřicet dva; mužů z Kirjat-jearímu, Kefíry a Beerótu sedm set čtyřicet tři; mužů z Rámy a Geby šest set dvacet jedna; mužů z Mikmásu sto dvacet dva; mužů z Bét-elu a Aje dvě stě dvacet tři; mužů z Neba padesát dva; mužů z Magbíše sto padesát šest; mužů z jiného Élamu tisíc dvě stě padesát čtyři; mužů z Charimu tři sta dvacet; mužů z Lódu, Chadídu a Óna sedm set dvacet pět; mužů z Jericha tři sta čtyřicet pět; synů Senáových tři tisíce šest set třicet. Kněží: synů Jedajášových z domu Jéšuova devět set sedmdesát tři; synů Imerových tisíc padesát dva; synů Pašchúrových tisíc dvě stě čtyřicet sedm; synů Charimových tisíc sedmnáct. Lévité: synů Jéšuových a Kadmíelových, totiž synů Hódavjášových, sedmdesát čtyři. Zpěváci: synů Asafových sto dvacet osm. Synové vrátných: synů Šalúmových, synů Aterových, synů Talmónových, synů Akúbových, synů Chatítových, synů Šobajových celkem sto třicet devět. Chrámoví nevolníci: Synové Síchovi, synové Chasúfovi, synové Tabaótovi, synové Kérosovi, synové Síaovi, synové Padónovi, synové Lebánovi, synové Chagábovi, synové Akúbovi, synové Chágabovi, synové Šalmajovi, synové Chánanovi, synové Gidélovi, synové Gacharovi, synové Reajášovi, synové Resínovi, synové Nekódovi, synové Gazamovi, synové Uzovi, synové Paséachovi, synové Besajovi, synové Asnovi, synové Meúnejců, synové Nefíšesejců, synové Bakbúkovi, synové Chakúfovi, synové Charchúrovi, synové Baslútovi, synové Mechídovi, synové Charšovi, synové Barkósovi, synové Síserovi, synové Tamachovi, synové Nesíachovi, synové Chatífovi. Synové Šalomounových otroků: Synové Sótajovi, synové Sóferetovi, synové Perídovi, synové Jaalovi, synové Darkónovi, synové Gidélovi, synové Šefatjášovi, synové Chatílovi, synové Pokereta Sebajimského, synové Amiovi. Všech chrámových nevolníků a synů Šalomounových otroků bylo tři sta devadesát dva. Toto jsou ti, kteří přišli z Tel-melachu, Tel-charšy, Kerúb-adánu a Imeru, ale nemohli určit rodinu svých otců a jejich potomstvo, zdali jsou z Izraele: Synů Delajášových, synů Tóbijášových, synů Nekódových šest set padesát dva a ze synů kněží synové Chobajášovi, synové Kósovi, synové Barzilaje, který si vzal ženu z dcer Barzilaje a byl nazván podle jejich jména. Ti hledali svůj zápis v rodokmenech, ale nenašly se a byli jako nečistí vyloučeni z kněžství. Místodržitel jim řekl, že nesmějí jíst z nejsvětějšího jídla, dokud nepovstane kněz s urím a tumím. Celé shromáždění dohromady čítalo čtyřicet dva tisíc tři sta šedesát lidí, kromě jejich otroků a otrokyň, jichž bylo sedm tisíc tři sta třicet sedm. Měli také dvě stě zpěváků a zpěvaček, sedm set třicet šest koní, dvě stě čtyřicet pět mezků, čtyři sta třicet pět velbloudů a šest tisíc sedm set dvacet oslů. Někteří z předáků rodů, když přišli k Hospodinovu domu v Jeruzalémě, se rozhodli dobrovolně dát na Boží dům, aby ho postavili na jeho základech. Podle svého jmění dali na poklad určený pro práci šedesát jedna tisíc zlatých darejků, pět tisíc stříbrných hřiven a sto kněžských rouch. I usadili se kněží, lévité, někteří z lidu, zpěváci, vrátní a chrámoví nevolníci ve svých městech; celý Izrael se usadil ve svých městech. Když nastal sedmý měsíc, synové Izraele byli ve městech, lid se shromáždil jako jeden muž do Jeruzaléma. I povstal Jéšua, syn Jósadakův, se svými bratry kněžími a Zerubábel, syn Šealtíelův, se svými bratry a postavili oltář Boha Izraele, aby na něm přinášeli zápalné oběti, jak je psáno v zákoně Mojžíše, muže Božího. Obnovili oltář na jeho základech, protože na ně doléhala hrůza z národů zemí, a přinášeli na něm zápalné oběti Hospodinu, zápalné oběti ráno i večer. Slavili svátek stánků, jak je psáno, a připravovali každodenní zápalné oběti podle patřičného počtu nařízeného pro každý den a potom ustavičné zápalné oběti, oběti při novoluních a při všech posvěcených Hospodinových svátcích a pro každého, kdo dobrovolně obětoval dobrovolné oběti Hospodinu. Od prvního dne sedmého měsíce začali přinášet zápalné oběti Hospodinu, ačkoliv základy Hospodinova chrámu nebyly položeny. A dali stříbro kameníkům a řemeslníkům i jídlo, pití a olej Sidóňanům a Týřanům, aby přiváželi po moři cedrové dřevo z Libanonu do Jafy dle povolení, které měli od perského krále Kýra. V druhém roce po svém příchodu k Božímu domu do Jeruzaléma, v druhém měsíci, začali Zerubábel, syn Šealtíelův, a Jéšua, syn Jósadakův, a ostatní jejich bratři kněží a lévité a všichni, kdo přišli ze zajetí do Jeruzaléma, stavět a ustanovili lévity od věku dvaceti let výše jako dozorce nad dílem Hospodinova domu. Jéšua, jeho synové a jeho bratři, Kadmíel a jeho synové, synové Judovi, nastoupili společně jako dozorci nad těmi, kteří konali práci na Božím domě. Též synové Chenadadovi, jejich synové a jejich bratři lévité. Když stavitelé položili základy Hospodinova chrámu, zaujali místa kněží oblečení v roucha s trubkami a lévité, synové Asafovi, s činely, aby chválili Hospodina podle pokynů izraelského krále Davida. S chválením a vzdáváním díků zpívali Hospodinu, že je dobrý, neboť jeho milosrdenství nad Izraelem je věčné. A všechen lid hlaholil s velkým pokřikem a chválil Hospodina za to, že byly položeny základy Hospodinova domu. Mnozí z kněží, lévitů a předáků rodů, starci, kteří viděli první dům, hlasitě plakali, když byly před jejich očima kladeny základy tohoto domu. Mnozí však radostně pokřikovali a pozvedali hlas. Lid nebyl schopen rozeznat zvuk radostného křiku od zvuku pláče lidu, neboť lid hlaholil s velikým křikem; zvuk bylo slyšet do daleka. Když se protivníci Judy a Benjamína doslechli, že navrátilí vyhnanci stavějí chrám Hospodinu, Bohu Izraele, přistoupili k Zerubábelovi a k předákům rodů a řekli jim: Budeme stavět s vámi, vždyť hledáme vašeho Boha tak jako vy a obětujeme mu ode dnů asyrského krále Esarchadóna, který nás sem přivedl. Zerubábel, Jéšua a ostatní předáci izraelských rodů jim řekli: Neexistuje, abychom společně stavěli dům našemu Bohu. My sami budeme stavět Hospodinu, Bohu Izraele, jak přikázal král Kýros, král perský. I stalo se, že lid země oslaboval ruce judského lidu a zastrašoval je, aby nestavěli. Podpláceli proti nim i rádce, aby mařili jejich plán po všechny dny perského krále Kýra až do kralování perského krále Dareia. A za kralování Achašvéroše, na počátku jeho kralování, napsali žalobu proti obyvatelům Judska a Jeruzaléma. Ve dnech Artaxerxa napsal Bišlám, Mitredat, Tabel a ostatní jejich spolupracovníci perskému králi Artaxerxovi. List byl psán aramejsky a překládán. Aramejsky zní: Kancléř Rechúm a sekretář Šimšaj píší králi Artaxerxovi list ohledně Jeruzaléma, jak uvedeno níže, potažmo kancléř Rechúm, sekretář Šimšaj a ostatní jejich spolupracovníci z Dínu, Afarsatku, Tarpelu, Afarsu, z Erechu, z Babylonu a ze Sús neboli Elamu a z jiných národů, které veliký a vznešený Osnappar přestěhoval a usadil v samařských městech a ostatním Zaeufratí. Nuže toto je text listu, který poslali králi Artaxerxovi: Tví otroci, obyvatelé Zaeufratí. A sice: Známo budiž králi, že ti Judejci, kteří od tebe dorazili k nám, přišli do Jeruzaléma. Stavějí to odbojné a zlé město, hodlají dokončit hradby a už položili základy. Známo tedy budiž králi, že bude-li toto město vystavěno a jeho hradby dokončeny, daně, dávky ani poplatky odvádět nebudou, což bude nakonec ke škodě královské pokladně. Nyní tedy poněvadž užíváme dobrodiní paláce a znevažování krále se nám nesluší přihlížet, proto vzkazujeme a oznamujeme to králi. Nechť se hledá v archivech tvých otců. V archivech nalezneš a dozvíš se, že to město bývalo město odbojné a působilo škodu králům i státům a ke vzbouřením uvnitř něho docházelo od starodávna. Proto bylo to město zničeno. Oznamujeme králi, že pakli to město bude vystavěno a hradby budou dokončeny, tedy podíl v Zaeufratí již mít nebudeš. Odpověď posílá král kancléři Rechúmovi, sekretáři Šimšajovi a ostatním jejich spolupracovníkům bydlícím v Samaří a ostatním Zaeufratí: Pokoj. Nuže: Dopis, který jste nám poslali, byl přede mnou čten slovo za slovem. Vydal jsem tedy nařízení, i hledali a nalezli, že to město od starodávna povstává proti králům a dochází v něm ke vzpourám a vzbouřením. Avšak nad Jeruzalémem bývali mocní králové a panovali po celém Zaeufratí a byly jim odváděny daně, dávky i poplatky. Vydejte proto nařízení, aby ti muži přestali a to město se nestavělo, dokud nevydám nařízení. Varujte se být v konání této věci nedbalí. Proč by se měla zvětšovat škoda utrpěná královstvím? Hned, jakmile byl text dopisu krále Artaxerxe přečten před Rechúmem i sekretářem Šimšajem a jejich spolupracovníky, odjeli rychle do Jeruzaléma k Judejcům a s veškerou mocí je donutili přestat. Práce na domě Božím v Jeruzalémě tehdy ustala a stála až do druhého roku kralování perského krále Dareia. Tu prorokoval prorok Ageus a Zacharjáš, syn Idův, proroci, Judejcům v Judsku a v Jeruzalémě ve jménu Boha Izraele nad nimi. Tehdy povstali Zerubábel, syn Šealtíelův, a Jéšua, syn Jósadakův, a dali se do budování domu Božího v Jeruzalémě a s nimi Boží proroci, kteří je povzbuzovali. V té době k nim přišel Tatenaj, místodržitel v Zaeufratí, a Šetar-bóznaj se svými spolupracovníky a takto se jich otázali: Kdo vám dal povolení k výstavbě tohoto domu a ke shromažďování tohoto materiálu? Tehdy jsme jim náležitě odpověděli, jak se jmenují muži, kteří tuto budovu stavějí. A nad judskými staršími bdělo oko jejich Boha, takže je nedonutili přestat, dokud nedošlo hlášení Dareiovi a dokud potom neobdrželi dopis ohledně té věci. Text listu, který poslal Tatenaj, místodržitel v Zaeufratí, a Šetar-bóznaj se svými spolupracovníky z Afarseku v Zaeufratí králi Dareiovi. Poslali mu sdělení a v něm se psalo toto: Králi Dareiovi veškerý pokoj. Známo buď králi, že jsme přišli do judské provincie k domu velikého Boha. Staví se z hlazeného kamene a do stěn jsou vkládány trámy. Toto dílo se koná důkladně a daří se pod jejich rukama. Otázali jsme se tedy oněch starších a řekli jsme jim: Kdo vám dal povolení k výstavbě tohoto domu a ke shromažďování tohoto materiálu? Ptali jsme se jich rovněž na jejich jména, abychom ti to oznámili a mohli napsat jména těch mužů v jejich čele. Dali nám následující odpověď: My jsme otroci Boha nebes a země a stavíme dům, jenž byl postaven již před mnoha lety; stavěl ho i dokončil jeden velký izraelský král. Ale protože naši otcové rozhněvali Boha nebes, vydal je do ruky Chaldejce Nebúkadnesara, krále babylonského. On tento dům zničil a lid vystěhoval do Babylonu. Nicméně v prvním roce vlády babylonského krále Kýra vydal král Kýros nařízení tento dům Boží stavět. Dokonce i zlaté a stříbrné nádoby domu Božího, které Nebúkadnesar odnesl z jeruzalémského chrámu a zanesl do babylonského chrámu, král Kýros z babylonského chrámu odnesl a byly dány komusi jménem Šéšbasar, kterého ustanovil místodržitelem a přikázal mu: Vezmi tyto nádoby, jdi a ulož je v jeruzalémském chrámě. Dům Boží ať se staví na svém místě. Tehdy onen Šéšbasar přišel a položil základy domu Božího v Jeruzalémě. Od tehdy se staví až dodnes a není dokončen. Nyní tedy, pokud se králi zlíbí, ať se hledá v královských archivech tam v Babyloně, zdali existuje od krále Kýra vydané nařízení, aby byl stavěn onen dům Boží v Jeruzalémě. Pak ať je nám posláno královo rozhodnutí v této věci. Nato král Dareios vydal nařízení a v archivní knihovně prohledali, co bylo uloženo tam v Babyloně. Ale až na hradě v Ekbataně v médské provincii se nalezl jistý svitek a v něm bylo psáno toto: Památný zápis: V prvním roce vlády krále Kýra vydal král Kýros nařízení o domě Božím v Jeruzalémě: Dům ten budiž vystavěn na místě, kde se obětují oběti a jeho základy budiž zachovány. Jeho výška šedesát loket, jeho šířka šedesát loket, tři řady hlazených kamenů a řada nových trámů. Náklady ať se hradí z královského domu. Nadto zlaté a stříbrné nádoby domu Božího, které Nebúkadnesar odnesl z jeruzalémského chrámu a zanesl do Babylonu, nechť se vrátí. Ať jsou zaneseny na své místo do jeruzalémského chrámu a uložíš je v domě Božím. Nyní tedy, Tatenaji, místodržiteli v Zaeufratí, Šetar-bóznaji a jejich spolupracovníci z Afarseku v Zaeufratí, nevměšujte se do toho. Práci na onom domě Božím nechte být. Ten dům Boží nechť na jeho místě stavějí judští místodržitelé a kdo náležejí k judským starším. Vydávám tímto nařízení, jak máte postupovat vůči těm judským starším při budování onoho domu Božího: že totiž náklady mají být oněm mužům pečlivě propláceny z královských prostředků, jež pocházejí z daní v Zaeufratí, aby nedocházelo k prostojům. Též cokoliv by bylo potřeba, ať býčci, berani či jehňata k zápalným obětem Bohu nebes, pšenice, sůl, víno i olej podle přání jeruzalémských kněží jim budou dodávány každodenně bez nedbalostí, aby přinášeli Bohu nebes příjemné oběti a modlili se za život krále a jeho synů. Dále pak vydávám nařízení, aby komukoliv, kdo tento výnos poruší, byl z jeho domu vytržen trám a on byl vyzdvižen a naražen na něj; jeho dům ať je za to proměněn v hromadu sutin. A Bůh, jenž tam dává přebývat svému jménu, ať svrhne každého krále i lid, který by vztáhl svou ruku, aby to porušil či poškodil onen dům Boží v Jeruzalémě. Já, Dareios, vydávám toto nařízení. Budiž provedeno pečlivě. Tatenaj, místodržitel v Zaeufratí, Šetar-bóznaj a jejich spolupracovníci tedy postupovali pečlivě v souladu s tím, jak vzkázal král Dareios. Judští starší stavěli a dařilo se jim za prorokování proroka Agea a Zacharjáše, syna Idova. Pak dostavěli a dokončili z nařízení Boha Izraele a z nařízení Kýra i Dareia i Artaxerxa, krále perského. Tento dům byl dokonán třetího dne měsíce adaru, což bylo šestého roku kralování krále Dareia. Pak synové Izraele – kněží, lévíté a ostatní vysídlenci – s radostí slavili posvěcení tohoto domu Božího. Při posvěcení tohoto domu Božího obětovali sto býků, dvě stě beranů, čtyři sta jehňat a jako oběť za hřích pro celý Izrael dvanáct kozlů podle počtu izraelských kmenů. A ustanovili kněze podle jejich tříd a lévíty podle jejich oddílů ke službě Boží v Jeruzalémě, jak je psáno v knize Mojžíšově. Navrátilí vyhnanci slavili Velikonoce čtrnáctého dne prvního měsíce. Kněží i lévité se do jednoho očistili, všichni byli čistí. Zabíjeli velikonoční oběti pro všechny vyhnance, pro své bratry kněze i pro sebe. I jedli synové Izraele, kteří se vrátili z vyhnanství, a s nimi všichni, kdo se oddělili od nečistoty národů země, aby hledali Hospodina, Boha Izraele. A slavili s radostí svátek nekvašených chlebů po sedm dní, neboť jim Hospodin způsobil radost, když vůči nim změnil srdce asyrského krále, takže posilnil jejich ruce při práci na domě Boha, Boha Izraele. Po těchto událostech, za kralování perského krále Artaxerxa, Ezdráš, syn Serajáše, syna Azarjáše, syna Chilkijáše, syna Šalúma, syna Sádoka, syna Achítúba, syna Amarjáše, syna Azarjáše, syna Merajóta, syna Zerachjáše, syna Uzího, syna Bukího, syna Abíšúy, syna Pinchase, syna Eleazara, syna Árona, vrchního kněze, tento Ezdráš vyšel z Babylonu. Byl písařem, zběhlým v Mojžíšově zákoně, který vydal Hospodin, Bůh Izraele. Protože ruka Hospodina, jeho Boha, byla nad ním, král mu dal vše, o co jej žádal. Také někteří ze synů Izraele, z kněží, lévitů, zpěváků, vrátných a chrámových nevolníků vyšli do Jeruzaléma v sedmém roce vlády krále Artaxerxa. Do Jeruzaléma přišel v pátém měsíci sedmého roku vlády krále. Prvního dne prvního měsíce určil vyjít z Babylonu a prvního dne pátého měsíce přišel do Jeruzaléma, protože dobrotivá ruka jeho Boha byla nad ním. Ezdráš zaměřil své srdce na to, aby zkoumal Hospodinův zákon a plnil jej a aby učil v Izraeli ustanovení a nařízení. A toto je text dopisu, který dal král Artaxerxes knězi a písaři Ezdrášovi, písaři záležitostí ohledně Hospodinových příkazů a jeho ustanovení o Izraeli: Artaxerxes, král králů, Ezdrášovi, knězi a znalci zákona Boha nebes a tak dále. Nuže: Vydávám tímto nařízení, že každý, kdo je v mém království z izraelského lidu, jeho kněží a lévítů ochoten jít do Jeruzaléma s tebou, nechť jde, jelikož jsi poslán samotným králem a jeho sedmi rádci k dozírání na Judsko a Jeruzalém podle zákona svého Boha, který máš u sebe; také abys donesl stříbro a zlato, které král a jeho rádci dobrovolně věnovali Bohu Izraele, jehož příbytek je v Jeruzalémě, i všechno stříbro a zlato, které získáš po celé babylonské provincii spolu s dobrovolnými dary lidu a kněží, věnovanými domu jejich Boha v Jeruzalémě. Proto za to stříbro pečlivě nakoupíš býky, berany a jehňata s patřičnými obětními dary a úlitbami a budeš je obětovat na oltáři v domě vašeho Boha v Jeruzalémě. Cokoliv se pak tobě a tvým bratřím bude zdát za dobré učinit se zbytkem stříbra a zlata, to učiňte podle vůle svého Boha. Avšak nádoby, jež jsou ti dány pro bohoslužbu v domě tvého Boha, odevzdej před Bohem v Jeruzalémě. Ostatní potřeby domu tvého Boha, které musíš dodat, dodej z královské pokladnice. Já, král Artaxerxes, vydávám nařízení všem pokladníkům v Zaeufratí, aby vše, oč vás požádá Ezdráš, kněz a znalec zákona Boha nebes, bylo pečlivě provedeno, a to až do sta talentů stříbra, do sta kórů pšenice, do sta batů vína, do sta batů oleje a soli bez omezení. Cokoliv Bůh nebes přikáže, budiž domu Boha nebes přesně provedeno, aby nedopadlo rozhořčení na královu říši ani jeho syny. Dále vám budiž známo, že na žádné kněze, lévíty, zpěváky, vrátné, chrámové nevolníky a vůbec služebníky tohoto domu Božího uvalovat daně, dávky ani poplatky není dovoleno. Ty, Ezdráši, podle moudrosti svého Boha, kterou máš při sobě, pověř správce a soudce, kteří budou soudit všechen lid v Zaeufratí, všechny vědomé si zákonů tvého Boha; neznalé poučte. Kdokoliv zákon tvého Boha ani zákon královský plnit nebude, nad tím se bude bez okolků konat soud, ať smrtí, ať vyhnanstvím, ať exekucí majetku nebo vězením. Požehnán buď Hospodin, Bůh našich otců, který položil něco takového králi na srdce, aby ozdobil Hospodinův dům v Jeruzalémě a získal mi přízeň u krále, jeho rádců a všech mocných králových knížat; a já jsem se vzchopil, protože ruka Hospodina, mého Boha, byla nade mnou, a shromáždil jsem izraelské předáky, aby vyšli se mnou. Toto jsou předáci svých rodů a rodokmeny těch, kteří vyšli se mnou z Babylonu za kralování krále Artaxerxa: Ze synů Pinchasových: Geršóm; ze synů Ítamarových: Daniel; ze synů Davidových: Chatúš; ze synů Šekanjášových: Ze synů Pareóšových: Zekarjáš a s ním sto padesát mužů zapsaných do rodokmenů; ze synů Pachat-moábových: Eljóenaj, syn Zerachjášův, a s ním dvě stě mužů; ze synů Šekanjášových: syn Jachazíelův a s ním tři sta mužů; ze synů Adínových: Ebed, syn Jónatanův, a s ním padesát mužů; ze synů Élamových: Ješajáš, syn Ataljášův, a s ním sedmdesát mužů; ze synů Šefatjášových: Zebadjáš, syn Michaelův, a s ním osmdesát mužů; ze synů Jóabových: Obadjáš, syn Jechíelův, a s ním dvě stě osmnáct mužů; ze synů Šelomítových: syn Jósifjášův a s ním sto šedesát mužů; ze synů Bebajových: Zekarjáš, syn Bebajův, a s ním dvacet osm mužů; ze synů Azgadových: Jóchanan, syn Hakatanův, a s ním sto deset mužů; ze synů Adoníkamových, poslední, jejichž jména jsou: Elífelet, Jeíel, Šemajáš a s nimi šedesát mužů; ze synů Bigvajových: Útaj a Zakúr a s nimi sedmdesát mužů. Shromáždil jsem je u řeky tekoucí do Ahavy a tábořili jsme tam tři dny. Porozhlédl jsem se po lidu a kněžích, ale ze synů Léviho jsem tam nenašel nikoho. Poslal jsem tedy pro předáky Elíezera, Aríela, Šemajáše, Elnátana, Jaríba, Elnátana, Nátana, Zekarjáše a Mešuláma a pro učitele Jójaríba a Elnátana a dal jsem jim příkaz pro Ida, předáka místa zvaného Kasifja, a vložil jsem jim do úst slova, která mají promluvit k Idovi a jeho bratrům, chrámovým nevolníkům, v místě zvaném Kasifja, aby nám přivedli služebníky pro dům našeho Boha. Protože dobrotivá ruka našeho Boha byla nad námi, přivedli nám rozumného muže ze synů Machlího, syna Léviho, syna Izraelova, totiž Šerebjáše, jeho syny a jeho bratry, celkem osmnáct, a Chašabjáše a s ním Ješajáše ze synů Merarího, jeho bratry a jeho syny, celkem dvacet, a z chrámových nevolníků, které určil David s knížaty k službě lévitům, dvě stě dvacet chrámových nevolníků, všichni byli jmenovitě určeni. Vyhlásil jsem tam u řeky Ahavy půst, abychom se pokořovali před svým Bohem a vyprosili si od něj přímou cestu pro sebe, pro své děti a pro všechen svůj majetek, neboť jsem se styděl žádat od krále vojsko a jezdce, aby nás po cestě chránili před nepřáteli. Řekli jsme totiž králi: Dobrotivá ruka našeho Boha je nade všemi, kdo ho hledají, ale jeho moc a hněv je proti všem, kdo ho opouštějí. Postili jsme se a žádali jsme toto od svého Boha a on se dal pohnout našimi prosbami. Potom jsem oddělil z předáků dvanáct kněží, Šerebjáše, Chašabjáše a s nimi deset jejich bratrů a odvážil jsem jim stříbro, zlato a nádoby, oběť pro dům našeho Boha, kterou přinesli král, jeho rádci, jeho knížata a všichni Izraelci, kteří tam byli. Odvážil jsem jim do rukou šest set padesát talentů stříbra, sto stříbrných nádob po talentu a sto talentů zlata a dvacet zlatých pohárů po tisíci darejcích a dvě nádoby z pěkného nazlátlého bronzu, cenné jako zlato. Nato jsem jim řekl: Jste svatí Hospodinu i nádoby jsou svaté; stříbro a zlato jsou dobrovolné oběti pro Hospodina, Boha vašich otců. Bděte a střežte je, dokud je neodvážíte před předáky kněží a lévitů a předáky izraelských rodů v Jeruzalémě v komorách Hospodinova domu. Kněží a lévité přijali odvážené stříbro, zlato a nádoby, aby je přivezli do Jeruzaléma do domu našeho Boha. Od řeky Ahavy jsme vyrazili dvanáctého dne prvního měsíce, abychom šli do Jeruzaléma. Ruka našeho Boha byla nad námi a on nás vysvobodil z moci nepřátel a těch, kdo číhali po cestě. Přišli jsme do Jeruzaléma a pobývali jsme tam tři dny. Čtvrtého dne bylo odváženo stříbro, zlato a nádoby v domě našeho Boha do správy kněze Meremóta, syna Urijášova; s ním byl Eleazar, syn Pinchasův, a s nimi byli lévité Józabad, syn Jéšuův, a Nóadjáš, syn Binújův, všechno podle počtu a podle váhy; a všechna váha byla toho času zapsána. Ti, kteří přišli ze zajetí, vyhnanci, obětovali zápalné oběti Bohu Izraele: dvanáct býčků za celý Izrael, devadesát šest beranů, sedmdesát sedm beránků a dvanáct kozlů jako oběť za hřích. To byla celá zápalná oběť Hospodinu. A královská nařízení dali královským satrapům a místodržitelům v Zaeufratí a ti podporovali lid i Boží dům. Když toto skončilo, přistoupila ke mně knížata se slovy: Izraelský lid, kněží a lévité se neoddělili od národů země a od jejich ohavností, totiž od Kenaanců, Chetejců, Perizejců, Jebúsejců, Amónců, Moábců, Egypťanů a Emorejců. Neboť si brali jejich dcery pro sebe a pro své syny a vmísili svaté símě mezi národy země. Ruka knížat a správců byla v této věrolomnosti první. Když jsem to uslyšel, roztrhl jsem své roucho a svůj plášť, rval jsem si vlasy z hlavy a vousy a seděl jsem zděšen. Shromáždili se ke mně všichni, kdo se třásli před slovy Boha Izraele kvůli věrolomnosti vyhnanců. Ale já jsem seděl zděšen až do večerní přídavné oběti. V čase večerní přídavné oběti jsem vstal ze svého pokoření a s roztrženým rouchem a pláštěm jsem klesl na kolena a vztáhl jsem dlaně k Hospodinu, svému Bohu. Řekl jsem: Můj Bože, stydím se a hanbím se pozvednout svou tvář k tobě, můj Bože, protože naše viny nám přerostly přes hlavu a naše provinění vzrostlo až k nebesům. Ode dnů svých otců až dodnes jsme vězeli ve velkém provinění a pro své viny jsme byli vydáni my, naši králové i kněží do ruky králů země, pod meč, do zajetí, jako kořist a k veřejnému zahanbení, jak je tomu až dodnes. A nyní se nám na malou chvíli dostalo smilování od Hospodina, našeho Boha; zanechal nám ty, kteří vyvázli, a dal nám kolík na svém svatém místě. Náš Bůh dal světlo našim očím a dal nám trochu obživnout v našem otroctví. Vždyť jsme otroky, ale náš Bůh nás v našem otroctví neopustil a získal nám přízeň u perských králů, dal nám obživnout, abychom obnovili dům svého Boha a postavili ho z jeho trosek, a dal nám zeď v Judsku i v Jeruzalémě. A nyní, co můžeme říct po tomto? Vždyť jsme opustili tvé příkazy, které jsi dal prostřednictvím svých otroků proroků, když jsi řekl: Země, kterou jdete obsadit, je země poskvrněná nečistotou národů země, jejich ohavnostmi, kterými ji ve své nečistotě naplnili od jednoho konce na druhý. Proto nedávejte své dcery jejich synům a jejich dcery neberte pro své syny. Neusilujete nikdy o jejich pokoj a dobro, abyste byli silní a jedli dobré věci země a navěky ji podrobili pro své syny. Potom všem, co na nás přišlo pro naše zlé skutky a pro naše velké provinění – třebaže ty, náš Bože, jsi nás ušetřil, trestal jsi nás méně, nežli naše viny zasloužily a dal jsi nám ty, kteří takto vyvázli – cožpak budeme znovu porušovat tvé příkazy a spřízňovat se s těmito ohavnými národy? Což se na nás nebudeš hněvat tak, že budeme vyhubeni, bez ostatku a bez těch, kteří by vyvázli? Hospodine, Bože Izraele, jsi spravedlivý, že nám zůstali ti, kteří vyvázli, jak je tomu dnes. Hle, jsme před tebou se svým proviněním, ačkoliv kvůli tomu nemůže před tebou nikdo obstát. Když se Ezdráš modlil a vyznával, plakal a vrhal se k zemi před Božím domem, shromáždili se k němu z Izraele jako převeliké shromáždění muži, ženy i děti; i lid plakal velkým pláčem. Nato promluvil Šekanjáš, syn Jechíelův, ze synů Élamových a řekl Ezdrášovi: Zpronevěřili jsme se vůči svému Bohu a brali jsme si ženy cizinky z národů země. Přes to je pro Izrael ještě naděje. Nuže, uzavřeme smlouvu se svým Bohem, že propustíme všechny ženy a ty, kteří se z nich zrodili, podle rozhodnutí Panovníka a těch, kdo se třesou před příkazem našeho Boha. Ať se stane podle zákona. Povstaň, neboť je to tvoje věc a my jsme s tebou. Posilni se a jednej. Nato Ezdráš povstal a zapřisáhl předáky kněží a lévitů a celý Izrael, aby jednali podle tohoto slova. A odpřisáhli to. Ezdráš vstal z místa před Božím domem a šel do komory Jóchanana, syna Eljašíbova. Když tam přišel, nejedl pokrm ani nepil vodu, protože truchlil nad věrolomností vyhnanců. Potom nechali provolat v Judsku a Jeruzalémě ke všem vyhnancům, aby se shromáždili v Jeruzalémě a že každému, kdo by nepřišel do tří dnů, podle rozhodnutí předáků a starších bude zkáze zasvěcen všechen jeho majetek a on bude oddělen od shromáždění vyhnanců. Všichni muži z Judy a Benjamína se shromáždili do Jeruzaléma do tří dnů; to bylo devátého měsíce, dvacátého dne toho měsíce. Všechen lid zůstal na náměstí Božího domu a třásl se kvůli této záležitosti a kvůli dešťům. Kněz Ezdráš povstal a řekl jim: Zpronevěřili jste se, brali jste si ženy cizinky, a tak jste přidali k provinění Izraele. Nyní vzdejte chválu Hospodinu, Bohu svých otců, a učiňte to, co je mu milé: Oddělte se od národů země a od žen cizinek. Celé shromáždění odpovědělo a hlasitě řeklo: Ano, musíme jednat podle tvých slov. Ale lidu je mnoho a je čas dešťů. Nejsme schopni zůstat venku. To není práce na den či dva, neboť je nás mnoho, kdo jsme přestoupili v této věci. Ať zůstanou naši předáci za celé shromáždění a všichni, kdo si vzali v našich městech ženy cizinky, ať přijdou v určený čas a s nimi starší jednotlivých měst a soudci, aby se od nás odvrátil planoucí hněv našeho Boha kvůli této záležitosti. Pouze Jónatan, syn Asáelův, a Jachzejáš, syn Tikvův, se postavili proti tomu a Mešulám a lévita Šabetaj jim pomáhali. Vyhnanci tak učinili. Kněz Ezdráš oddělil muže, předáky rodů podle domu jejich otců, všechny jmenovitě, a zasedli prvního dne desátého měsíce, aby tu záležitost zkoumali. Do prvního dne prvního měsíce skončili se všemi muži, kteří si vzali ženy cizinky. Mezi syny kněží, kteří si vzali ženy cizinky, byli tito: ze synů Jéšuy, syna Jósadakova, a jeho bratrů: Maasejáš, Elíezer, Jaríb a Gedaljáš. Podáním ruky slíbili, že propustí své ženy, a jako viníci obětovali berana ze stáda za své provinění. Ze synů Imerových: Chananí a Zebadjáš. Ze synů Charimových: Maasejáš, Elijáš, Šemajáš, Jechíel a Uzijáš. Ze synů Pašchúrových: Eljóenaj, Maasejáš, Jišmael, Netanel, Józabad a Eleása. Z lévitů: Józabad, Šimeí, Kelajáš, to je Kelíta, Petachjáš, Juda a Elíezer. Ze zpěváků: Eljašíb. Z vrátných: Šalúm, Telem a Urí. Z Izraele: Ze synů Pareóšových: Ramjáš, Jizijáš, Malkijáš, Mijamín, Eleazar, Malkijáš a Benajáš. Ze synů Élamových: Matanjáš, Zekarjáš, Jechíel, Abdí, Jeremót a Elijáš. Ze synů Zatúových: Eljóenaj, Eljašíb, Matanjáš, Jeremót, Zábad a Azíza. Ze synů Bebajových: Jóchanan, Chananjáš, Zabaj a Atlaj. Ze synů Baního: Mešulám, Malúk, Adajáš, Jašúb, Šeal a Ramót. Ze synů Pachat-moábových: Adna, Kelal, Benajáš, Maasejáš, Matanjáš, Besaleel, Binúj a Menaše. Synové Charimovi: Elíezer, Jišijáš, Malkijáš, Šemajáš, Šimeón, Benjamín, Malúk a Šemarjáš. Ze synů Chašumových: Matenaj, Matata, Zábad, Elífelet, Jeremaj, Menaše a Šimeí. Ze synů Baního: Maadaj, Amrám, Úel, Benajáš, Bedjáš, Keluhú, Vanjáš, Meremót, Eljašíb, Matanjáš, Matenaj, Jaasaj, Baní, Binúj, Šimeí, Šelemjáš, Nátan, Adajáš, Maknadbaj, Šašaj, Šaraj, Azarel, Šelemjáš, Šemarjáš, Šalúm, Amarjáš a Josef. Ze synů Nebóvých: Jeíel, Matitjáš, Zábad, Zebína, Jadaj, Jóel a Benajáš. Všichni tito si vzali ženy cizinky a některé z nich jim daly syny. Slova Nehemjáše, syna Chakaljášova. Stalo se v měsíci kislevu, ve dvacátém roce, když jsem byl na hradě v Šúšanu, že přišel Chananí, jeden z mých bratrů, s muži z Judska. Zeptal jsem se jich na Judejce, ty, kteří unikli a zůstali po zajetí, a na Jeruzalém. Řekli mi: Pozůstalí, kteří zůstali po zajetí tam v provincii, jsou ve velké nouzi a v potupě; hradby Jeruzaléma jsou zbořeny a jeho brány jsou spáleny ohněm. Stalo se, když jsem uslyšel tato slova, že jsem usedl, plakal a truchlil jsem po několik dnů. Postil jsem se a modlil před Bohem nebes. Řekl jsem: Ach, prosím, Hospodine, Bože nebes, Bože velký a hrozný, který zachovává smlouvu a milosrdenství těm, kdo ho milují a zachovávají jeho příkazy. Nechť je tvé ucho pozorné a tvoje oči otevřené, abys slyšel modlitbu svého otroka, kterou se dnes před tebou modlím, ve dne i v noci za syny Izraele, tvé otroky, a vyznávám hříchy synů Izraele, kterými jsme hřešili proti tobě; také já a dům mého otce jsme hřešili. Jednali jsme vůči tobě velmi zle; nezachovávali jsme příkazy, ustanovení a nařízení, která jsi přikázal svému otroku Mojžíšovi. Pamatuj, prosím, na slovo, které jsi přikázal svému otroku Mojžíšovi: Jestliže se zpronevěříte, rozptýlím vás mezi národy. Když se však navrátíte ke mně, budete zachovávat mé příkazy a plnit je, i kdyby byli vaši zapuzení na konci nebes, shromáždím je odtamtud a přivedu je na místo, které jsem vyvolil, aby tam přebývalo mé jméno. Jsou přece tvými otroky a tvým lidem, který jsi vykoupil svou velkou silou a svou mocnou rukou. Ach, prosím, Panovníku, nechť je tvoje ucho pozorné k modlitbě tvého otroka a k modlitbě tvých otroků, kteří se chtějí bát tvého jména. Dopřej dnes, prosím, svému otroku úspěch a dej mu dojít slitování před tímto mužem. Byl jsem totiž královským číšníkem. Stalo se v měsíci nísanu ve dvacátém roce vlády krále Artaxerxa, když bylo víno před ním, že jsem pozvedl víno a podal králi. Nebýval jsem v jeho přítomnosti skleslý. Král mi řekl: Proč vypadáš sklesle? Přece nejsi nemocen! To může být jedině skleslost srdce. Hrozně moc jsem se bál, ale řekl jsem králi: Ať žije král navěky! Jak bych nevypadal sklesle, když město, místo hrobů mých otců, je zcela zpustošené a jeho brány jsou stráveny ohněm. Král mi řekl: O co žádáš? Modlil jsem se k Bohu nebes a řekl jsem králi: Jestliže se to králi líbí a jestliže je ti tvůj otrok milý, pošli mě do Judska, do města, kde jsou hroby mých otců, abych ho znovu vystavěl. Král mi řekl – královna seděla vedle něj –: Jak dlouho bude trvat tvá cesta a kdy se vrátíš? Když jsem mu udal určitý čas, králi se to líbilo a poslal mě. Řekl jsem králi: Jestliže se to králi líbí, ať jsou mi dány dopisy pro místodržitele Zaeufratí, které mi zaručí průchod, než přijdu do Judska. A také dopis pro Asafa, strážce královského lesa, aby mi dal dřevo na trámy k zhotovení bran hradu, který patří k Božímu domu, pro městské hradby a pro dům, do něhož se nastěhuji já. Král mi to dal, protože dobrotivá ruka mého Boha byla nade mnou. Potom jsem přišel k místodržitelům Zaeufratí a dal jsem jim královské dopisy. Král se mnou poslal velitele vojska a jezdce. Když se to doslechl Sanbalat Chorónský a Tóbijáš, amónský otrok, hrozně moc se jim nelíbilo, že přišel někdo, kdo usiluje o dobro pro syny Izraele. Přišel jsem do Jeruzaléma a byl jsem tam tři dny. V noci jsem vstal a se mnou několik mužů. Nikomu jsem neoznámil, co mi můj Bůh položil na srdce, abych učinil pro Jeruzalém. Nebylo se mnou žádné zvíře kromě toho, na kterém jsem jel. Vyjel jsem v noci Údolní bránou směrem k Dračímu prameni a k Hnojné bráně. Prohlížel jsem hradby Jeruzaléma, které byly pobořeny, a jeho brány, které byly stráveny ohněm. Projel jsem k Studniční bráně a ke královskému rybníku, ale tam nebylo místo pro zvíře pode mnou, aby prošlo. Vystupoval jsem v noci údolím a prohlížel jsem hradby. Pak jsem se obrátil, vjel jsem Údolní bránou a vrátil jsem se. Správcové nevěděli, kde jsem chodil a co jsem dělal. Dosud jsem to Judejcům, kněžím, šlechticům, správcům a ostatním, kteří konali práci, neoznámil. Potom jsem jim řekl: Vidíte nouzi, ve které jsme; že Jeruzalém je zcela zpustošený a jeho brány jsou spáleny ohněm. Pojďte, vystavíme hradby Jeruzaléma a nebudeme už v potupě. Oznámil jsem jim, jak nade mnou byla dobrotivá ruka mého Boha a také slova, která mi král řekl. Nato řekli: Povstaňme a stavějme. A jejich ruce se posilnily k dobrému dílu. Když se to doslechl Sanbalat Chorónský, Tóbijáš, amónský otrok, a Arab Gešem, vysmívali se nám a pohrdali námi. Říkali: Co to má znamenat, co tady provádíte? Bouříte se proti králi? Odpověděl jsem jim a řekl jsem jim: Sám Bůh nebes nám dopřeje úspěch. My, jeho otroci, povstaneme a budeme stavět. Vy ale nemáte žádný podíl, nárok a památku v Jeruzalémě. Pak povstal velekněz Eljašíb a jeho bratři, kněží, a stavěli Ovčí bránu. Posvětili ji a vsadili její vrata; stavěli až k věži Meá, posvětili ji, a až k věži Chananeel. Vedle něho stavěli muži z Jericha a vedle něho stavěl Zakúr, syn Imrího. Rybnou bránu stavěli synové Senáovi. Zhotovili ji z trámů a vsadili její vrata, zámky a závory. Vedle nich opravoval Meremót, syn Urijášův, vnuk Kósův. Vedle nich opravoval Mešulám, syn Berekjášův, vnuk Mešézabelův. Vedle nich opravoval Sádok, syn Baanův. Vedle nich opravovali Tekójští; ale jejich vznešení předáci nesklonili své šíje do služby svých pánů. Starou bránu opravovali Jójada, syn Paséachův, a Mešulám, syn Besódjášův. Zhotovili ji z trámů a vsadili její vrata, zámky a závory. Vedle nich opravoval Melatjáš Gibeónský a Jadón Meronótský, muži z Gibeónu a Mispy, která byla pod správou místodržitele Zaeufratí. Vedle něho opravoval Uzíel, syn Charhajášův, jeden ze zlatníků. Vedle něho opravoval Chananjáš, jeden z mastičkářů. Obnovili Jeruzalém až k Široké hradbě. Vedle nich opravoval Refajáš, syn Chúrův, hejtman poloviny jeruzalémského okresu. Vedle nich opravoval Jedajáš, syn Charúmafův, naproti svému domu. Vedle něho opravoval Chatúš, syn Chašabnejášův. Další úsek a Pecnou věž opravoval Malkijáš, syn Charimův a Chašúb, syn Pachat-moábův. Vedle něho opravoval Šalúm, syn Lóchešův, hejtman poloviny jeruzalémského okresu, se svými dcerami. Údolní bránu opravoval Chanún a obyvatelé Zanóachu. Vystavěli ji a vsadili její vrata, zámky a závory; opravili také tisíc loket hradeb až ke Hnojné bráně. Hnojnou bránu opravoval Malkijáš, syn Rekábův, hejtman bétkeremského okresu. Vystavěl ji a vsadil její vrata, zámky a závory. Studniční bránu opravoval Šalún, syn Kolchozův, hejtman mispanského okresu. Vystavěl ji a zastřešil, vsadil její vrata, zámky a závory. Opravil také hradby při Šíloašském rybníku u královské zahrady a až ke schodům sestupujícím z Města Davidova. Za ním opravoval Nehemjáš, syn Azbúkův, hejtman poloviny bétsúrského okresu, až k místu naproti Davidovým hrobům, až k Umělému rybníku a až k domu hrdinů. Za ním opravovali lévité: Rechúm, syn Baního, vedle něho opravoval Chašabjáš, hejtman poloviny keílského okresu, za svůj okres. Za ním opravovali jejich bratři: Bavaj, syn Chenadadův, hejtman druhé poloviny keílského okresu. Vedle něho opravoval Ezer, syn Jéšuův, mispanský hejtman, další úsek naproti vchodu do zbrojnice na rohu. Za ním horlivě opravoval Báruk, syn Zabajův, další úsek od rohu až ke vchodu do domu velekněze Eljašíba. Za ním opravoval Meremót, syn Urijášův, vnuk Kósův, další úsek od vchodu do Eljašíbova domu až na konec Eljašíbova domu. Za ním opravovali kněží, muži z Jordánské roviny. Za ním naproti svým domům opravovali Benjamín a Chašúb. Za ním vedle svého domu opravoval Azarjáš, syn Maasejášův, vnuk Ananjášův. Za ním opravoval Binúj, syn Chenadadův, další úsek od Azarjášova domu až na roh, až na nároží. Pálal, syn Úzajův, opravoval naproti rohu a věž vyčnívající nad horní královský palác na nádvoří stráží. Za ním opravoval Pedajáš, syn Pareóšův. Chrámoví nevolníci, kteří bydleli na Ófelu, opravovali až k místu naproti Vodní bráně na východě a vyčnívající věži. Za ním opravovali Tekójští další úsek od místa naproti velké vyčnívající věži až k ófelským hradbám. Od Koňské brány opravovali kněží, každý naproti svému domu. Za ním naproti svému domu opravoval Sádok, syn Imerův. Za ním opravoval Šemajáš, syn Šekanjášův, strážce Východní brány. Za ním opravoval Chananjáš, syn Šelemjášův a Chanún, šestý syn Salafův, další úsek. Za ním naproti svému pokoji opravoval Mešulám, syn Berekjášův. Za ním opravoval Malkijáš, jeden ze zlatníků, až k domu chrámových nevolníků a obchodníků, naproti Strážné bráně a až k horní místnosti na nároží. Mezi horní místností na nároží a Ovčí bránou opravovali zlatníci a obchodníci. Stalo se, když Sanbalat uslyšel, že stavíme hradby, že se rozzlobil, velice se rozhněval a vysmíval se Judejcům. Řekl před svými bratry a samařským vojskem: Co to ti ubozí Judejci dělají? Cožpak obnoví Jeruzalém? Cožpak budou obětovat? Dokončí to za den? Copak oživí kameny z hromady trosek a prachu? Vždyť jsou spáleny! Tóbijáš amónský stál vedle něho a řekl: I když stavějí, vyskočí na to liška a jejich kamennou hradbu zboří. Slyš, Bože náš, že jsme v opovržení! Obrať jejich potupu na jejich hlavu a vydej je za kořist v zemi vyhnanství. Nepřikrývej jejich vinu, ať jejich hřích není smazán před tebou, protože se zlobili na ty, kdo stavějí. Stavěli jsme hradby dál a všechny hradby byly spojeny do poloviny výšky. Lid měl srdce při díle. Když Sanbalat, Tóbijáš, Arabové, Amónci a Ašdóďané uslyšeli, že zacelení jeruzalémských hradeb postoupilo, že se začaly trhliny uzavírat, hrozně se rozzlobili. Společně se všichni spikli, že vytáhnou bojovat proti Jeruzalému a způsobí v něm zmatek. Nato jsme se modlili ke svému Bohu a postavili jsme proti nim ve dne i v noci stráž na obranu před nimi. Juda řekl: Ochabla síla nosičů, je ještě mnoho sutin a my nejsme schopni stavět na hradbách. Naši protivníci řekli: Nic nepoznají a nic neuvidí, dokud nepřijdeme mezi ně; zabijeme je a zastavíme tu práci. Stalo se, když přišli Judejci, kteří bydleli blízko nich, že nám desetkrát řekli: Ze všech míst, kam se obrátíte, táhnou proti nám. Tehdy jsem postavil muže na nejnižších místech za hradbami, na otevřených místech, postavil jsem lid podle čeledí s jejich meči, oštěpy a luky. Když jsem viděl, že se bojí, vstal jsem a řekl jsem šlechticům, správcům a ostatnímu lidu: Nebojte se jich! Pamatujte na Panovníka velkého a hrozného, a bojujte za své bratry, za své syny a dcery, za své ženy a domy. Když naši nepřátelé uslyšeli, že jsme se to dozvěděli, a že Bůh zmařil jejich plán, vrátili jsme se všichni k hradbám, každý ke své práci. Stalo se, že od onoho dne polovina mých služebníků konala práci a polovina jich držela oštěpy, štíty, luky a pancíře. Knížata stála za celým judským domem, který stavěl na hradbách. Nosiči břemen nosili takto: Jednou rukou konali práci a jednou drželi oštěp. Každý ze stavitelů měl svůj meč připoután na bedrech a stavěli. Trubač na beraní roh byl vedle mě. Řekl jsem šlechticům, správcům a ostatnímu lidu: Práce je mnoho, je rozsáhlá a my jsme rozděleni na hradbách, daleko jeden od druhého. Na místo, odkud uslyšíte zvuk beraního rohu, tam se k nám shromážděte. Náš Bůh bude bojovat za nás. Od východu jitřenky až do vyjití hvězd jsme konali práci, zatímco polovina držela oštěpy. V onom čase jsem také řekl lidu: Ať každý se svým služebníkem zůstává přes noc uvnitř Jeruzaléma. Tak nám pomohou v noci jako stráž a ve dne v práci. Já ani moji bratři, moji služebníci ani strážci, kteří mě následovali, jsme nesvlékali svůj oděv; každý měl svůj oštěp v pravici. Nastalo velké volání lidu a jejich žen proti jejich bratrům Judejcům. Někteří říkali: Našich synů a našich dcer je mnoho. Musíme dostat obilí, abychom se najedli a zůstali naživu. Jiní říkali: Dáváme do zástavy svá pole, své vinice a své domy, abychom dostali obilí v tomto hladu. A jiní říkali: Na svá pole a své vinice jsme si vypůjčili peníze na královskou daň. A nyní je naše tělo jako tělo našich bratrů a naši synové jsou jako jejich synové; avšak hle, my musíme nechávat podmanit své syny a své dcery za otroky a některé z našich dcer již byly podmaněny; jsme bezmocní, když naše pole a naše vinice patří jiným. Když jsem uslyšel jejich úpěnlivý křik a tato slova, hrozně jsem se rozzlobil. Porozmýšlel jsem o tom a vedl jsem při proti šlechticům a správcům. Řekl jsem jim: Vymáháte lichvářský úrok od svých bratrů! A svolal jsem proti nim velké shromáždění. Řekl jsem jim: My, pokud jsme mohli, vykupovali jsme své bratry Judejce, prodané pohanským národům. A vy dokonce prodáváte své bratry, aby byli zase prodáni nám! Mlčeli a nenašli slov. Dále jsem řekl: To, co děláte, není dobré! Cožpak nebudete žít v bázni před naším Bohem, abyste nebyli na potupu pohanským národům, našim nepřátelům? Také já, moji bratři a moji služebníci jsme jim půjčovali peníze a obilí. Odpusťme jim ten úrok. Vraťte jim ještě dnes jejich pole, jejich vinice, jejich olivové háje a jejich domy i úrok z peněz, obilí, nového vína a oleje, které jste jim půjčili. Nato řekli: Vrátíme a nebudeme od nich nic požadovat. Učiníme tak, jak říkáš. Pak jsem svolal kněze a nechal je přísahat, že budou jednat podle tohoto slova. Vytřepal jsem i záhyb svého oděvu a řekl jsem: Takto ať Bůh vytřepe z jeho domu a z jeho majetku každého, kdo nenaplní toto slovo; takto bude vytřepán a vyprázdněn. Nato celé shromáždění řeklo: Amen a chválilo Hospodina. Potom lid jednal podle tohoto slova. Navíc ode dne, kdy mě král ustanovil, abych byl jejich místodržitelem v judské zemi, od dvacátého roku až do třicátého druhého roku vlády krále Artaxerxa, po dvanáct let, jsem já ani moji bratři nejedli potravu určenou pro místodržitele. Dřívější místodržitelé, kteří byli přede mnou, zatěžovali lid a brali od něj potravu a víno a k tomu čtyřicet šekelů stříbra. Také jejich služebníci svévolně panují nad lidem. Ale já jsem to nedělal z bázně před Bohem. Také jsem se zapojil do práce na těchto hradbách. Pole jsme nekoupili, ale všichni moji služebníci tam byli shromážděni k práci. Dále u mého stolu byli Judejci a správci, sto padesát mužů, a ti, kteří k nám přišli z pohanských národů okolo nás. Na jeden den bylo připravováno toto: Jeden býk a šest vybraných ovcí; také pro mě připravovali drůbež a každých deset dnů množství různých druhů vína. Přitom jsem nepožadoval potravu určenou pro místodržitele, protože služba už tak dost zatěžovala tento lid. Pamatuj na mě, můj Bože, k mému dobru, na všechno, co jsem učinil pro tento lid. Stalo se, když se Sanbalat, Tóbijáš, Arab Gešem a ostatní naši nepřátelé doslechli, že jsem postavil hradby a že v nich nezůstala žádná trhlina, ačkoliv v té době jsem ještě nevsadil do bran vrata, Sanbalat a Gešem mi vzkázali: Přijď, setkáme se spolu ve vesnicích na pláni Ónu. Zamýšleli mi však provést zlo. Poslal jsem k nim posly se slovy: Konám velkou práci a nemohu přijít. Proč by měla práce přestat, když bych ji opustil a přišel k vám? Takto ke mně poslali čtyřikrát a já jsem jim vždy takto odpověděl. Sanbalat takto ke mně poslal popáté svého služebníka s otevřeným dopisem v ruce. V něm bylo napsáno: Mezi národy se proslýchá, i Gešem to říká, že ty a Judejci se zamýšlíte bouřit. Proto stavíš hradby a staneš se takto jejich králem. Ustanovil jsi také proroky, aby o tobě v Jeruzalémě provolávali: V Judsku je král! Teď se o tom doslechne král. Tak přijď a poradíme se spolu. Poslal jsem k němu se slovy: Ty věci, které jsi říkal, se nestaly, ale sám sis je vymyslel. Všichni nás chtěli zastrašit slovy: Jejich ruce ochabnou od práce a nebude vykonána. Proto nyní posilni mé ruce. Když jsem vstoupil do domu Šemajáše, syna Delajášova, vnuka Mehétabelova, který byl zadržován, řekl: Sejděme se v Božím domě, uvnitř chrámu a zavřeme chrámové dveře, protože přijdou, aby tě zabili; v noci přijdou, aby tě zabili. Nato jsem řekl: Cožpak člověk jako já bude utíkat? Cožpak by někdo jako já mohl vstoupit do chrámu, a zůstat naživu? Nevstoupím! Rozpoznal jsem, že ho neposlal Bůh, ale mluvil proroctví proti mně, protože ho najali Tóbijáš a Sanbalat. Byl najat proto, abych ze strachu takto jednal a zhřešil. Měli by tak záminku k poškození mého jména, aby mě mohli tupit. Můj Bože, pamatuj na Tóbijáše a na Sanbalata za tyto jejich skutky, a také na prorokyni Nóadju a na ostatní proroky, kteří mě zastrašovali. Hradby byly dokončeny dvacátého pátého dne měsíce elúlu, za padesát dva dnů. Stalo se, když to uslyšeli všichni naši nepřátelé a když to uviděly všechny pohanské národy okolo nás, že velmi klesli ve svých očích, protože poznali, že tato práce byla vykonána od našeho Boha. V oněch dnech také dopisy mnoha judských šlechticů chodily Tóbijášovi a Tobijášovy přicházely jim, protože mnozí v Judsku s ním byli spojeni přísahou, neboť byl zetěm Šekanjáše, syna Árachova, a jeho syn Jóchanan si vzal za ženu dceru Mešuláma, syna Berekjášova. Povídali také přede mnou o jeho dobrých vlastnostech a donášeli mu má slova. Tóbijáš posílal dopisy, aby mě zastrašoval. Stalo se, když byly vybudovány hradby a vsadil jsem vrata, že byli určeni vrátní, zpěváci a lévité. Ustanovil jsem nad Jeruzalémem svého bratra Chananího a Chananjáše, velitele hradu, protože byl spolehlivým člověkem a bál se Boha víc než mnozí jiní. Řekl jsem jim: Jeruzalémské brány nebudou otevírány, dokud slunce nebude hřát. Zatímco budou stát stráže na stráži, budou zavírat dveře; pak zamkněte. Postavte stráže z obyvatel Jeruzaléma; každého na jeho strážné stanoviště, každého před jeho dům. Město bylo rozlehlé a velké, ale lidu v něm bylo málo a domy se nestavěly. Můj Bůh mi položil na srdce, abych shromáždil šlechtice, správce a lid, aby se zapsali do rodokmenů. Našel jsem knihu s rodokmeny prvních přistěhovalců a našel jsem v ní napsáno. Toto jsou obyvatelé judské provincie, kteří vyšli ze zajetí, vyhnanci, které odvedl babylonský král Nebúkadnesar a navrátili se do Jeruzaléma a do Judska, každý do svého města. Přišli se Zerubábelem, Jéšuou, Nehemjášem, Azarjášem, Raamjášem, Nachamaním, Mordokajem, Bilšánem, Misperetem, Bigvajem, Nechúmem a Baanou. Toto je výčet mužů izraelského lidu: Synů Pareóšových dva tisíce sto sedmdesát dva; synů Šefatjášových tři sta sedmdesát dva; synů Árachových šest set padesát dva; synů Pachat-moábových, totiž synů Jéšuových a Jóabových, dva tisíce osm set osmnáct; synů Élamových tisíc dvě stě padesát čtyři; synů Zatúových osm set čtyřicet pět; synů Zakajových sedm set šedesát; synů Binújových šest set čtyřicet osm; synů Bebajových šest set dvacet osm; synů Azgadových dva tisíce tři sta dvacet dva; synů Adoníkamových šest set šedesát sedm; synů Bigvajových dva tisíce šedesát sedm; synů Adínových šest set padesát pět; synů Aterových, totiž Chizkijášových, devadesát osm; synů Chašumových tři sta dvacet osm; synů Besajových tři sta dvacet čtyři; synů Charífových sto dvanáct; synů Gibeónových devadesát pět; mužů z Betléma a Netófy sto osmdesát osm; mužů z Anatótu sto dvacet osm; mužů z Bét-azmávetu čtyřicet dva; mužů z Kirjat-jearímu, Kefíry a Beerótu sedm set čtyřicet tři; mužů z Rámy a Geby šest set dvacet jedna; mužů z Mikmásu sto dvacet dva; mužů z Bét-elu a Aje sto dvacet tři; mužů z jiného Neba padesát dva; synů jiného Élama tisíc dvě stě padesát čtyři; synů Charimových tři sta dvacet; mužů z Jericha tři sta čtyřicet pět; mužů z Lódu, Chadídu a Óna sedm set dvacet jedna; synů Senáových tři tisíce devět set třicet. Kněží: synů Jedajášových z domu Jéšuova devět set sedmdesát tři; synů Imerových tisíc padesát dva; synů Pašchúrových tisíc dvě stě čtyřicet sedm; synů Charimových tisíc sedmnáct. Lévitů: synů Jéšuových, totiž Kadmíelových a Hódavjášových sedmdesát čtyři. Zpěváků: synů Asafových sto čtyřicet osm. Vrátných: synů Šalúmových, synů Aterových, synů Talmónových, synů Akúbových, synů Chatítových, synů Šobajových sto třicet osm. Chrámových nevolníků: synů Síchových, synů Chasúfových, synů Tabaótových, synů Kérosových, synů Síaových, synů Padónových, synů Lebánových, synů Chagábových, synů Šalmajových, synů Chánanových, synů Gidélových, synů Gacharových, synů Reajášových, synů Resínových, synů Nekódových, synů Gazamových, synů Uzových, synů Paséachových, synů Besajových, synů Meúnejců, synů Nefíšesejců, synů Bakbúkových, synů Chakúfových, synů Charchúrových, synů Baslítových, synů Mechídových, synů Charšových, synů Barkósových, synů Síserových, synů Tamachových, synů Nesíachových, synů Chatífových; synů Šalomounových otroků: Synů Sótajových, synů Sóferetových, synů Perídových, synů Jaalových, synů Darkónových, synů Gidélových, synů Šefatjášových, synů Chatílových, synů Pokereta Sebajimského, synů Amónových – všech chrámových nevolníků a synů Šalomounových otroků bylo tři sta devadesát dva. Toto jsou ti, kteří přišli z Tel-melachu, Tel-charšy, Kerúb-adónu a Imeru, ale nemohli určit rodinu svých otců a jejich potomstvo, zdali jsou z Izraele: Synů Delajášových, synů Tóbijášových, synů Nekódových šest set čtyřicet dva a z kněží synové Chobajášovi, synové Kósovi, synové Barzilaje, který si vzal ženu z dcer Barzilaje Gileádského a byl nazván podle jejich jména. Ti hledali svůj zápis v rodokmenech, ale nenašel se a byli jako nečistí vyloučeni z kněžství. Místodržitel jim řekl, že nesmějí jíst z nejsvětějšího jídla, dokud nepovstane kněz s urím a tumím. Celé shromáždění dohromady čítalo čtyřicet dva tisíc tři sta šedesát, kromě jejich otroků a otrokyň, jichž bylo sedm tisíc tři sta třicet sedm. Měli také dvě stě čtyřicet pět zpěváků a zpěvaček, čtyři sta třicet pět velbloudů, šest tisíc sedm set dvacet oslů. Někteří z předáků rodů dali dary na práci. Místodržitel dal na poklad tisíc zlatých darejků, padesát misek a pět set třicet kněžských rouch. A někteří z předáků rodů dali na poklad určený pro práci dvacet tisíc zlatých darejků a dva tisíce dvě stě stříbrných hřiven. Toho, co dal ostatní lid, bylo dvacet tisíc zlatých darejků, dva tisíce stříbrných hřiven a šedesát sedm kněžských rouch. I usídlili se kněží, lévité, vrátní, zpěváci i někteří z lidu, chrámoví nevolníci a celý Izrael ve svých městech. Když nastal sedmý měsíc, byli synové Izraele ve svých městech. Všechen lid se shromáždil jako jeden muž na náměstí, které bylo před Vodní bránou, a řekli písaři Ezdrášovi, aby přinesl knihu Mojžíšova zákona, jenž dal Hospodin Izraeli. Prvního dne sedmého měsíce kněz Ezdráš přinesl zákon před shromáždění mužů i žen, všech, kteří byli schopni rozumět tomu, co slyší, a četl z něho na náměstí, které bylo před Vodní bránou, od svítání až do poledne před muži, ženami a těmi, kteří byli schopni rozumět; všechen lid pozorně naslouchal knize zákona. Písař Ezdráš stál na dřevěném pódiu, které k tomu účelu postavili, a vedle něho stál po jeho pravici Matitjáš, Šema, Anajáš, Urijáš, Chilkijáš a Maasejáš a po jeho levici Pedajáš, Míšael, Malkijáš, Chašum, Chašbadána, Zekarjáš a Mešulám. Ezdráš otevřel knihu před očima všeho lidu, protože stál výše než všechen lid. Když ji otevřel, všechen lid povstal. Ezdráš dobrořečil Hospodinu, velikému Bohu, a všechen lid odpověděl: Amen, amen a pozvedal přitom své ruce; poklekali a klaněli se Hospodinu tváří k zemi. Jéšua, Baní, Šerebjáš, Jamín, Akúb, Šabetaj, Hódijáš, Maasejáš, Kelíta, Azarjáš, Józabad, Chánan, Pelajáš, lévité vyučovali lid zákonu, zatímco lid stál na svém místě. Četli z knihy Božího zákona po oddílech a vykládali smysl, aby všichni rozuměli tomu, co se četlo. Potom Nehemjáš, který byl místodržitelem, kněz a písař Ezdráš a lévité, kteří vyučovali lid, řekli všemu lidu: Tento den je svatý Hospodinu, vašemu Bohu. Netruchlete a neplačte! Všechen lid totiž plakal, když slyšel slova zákona. Řekl jim: Jděte, jezte tučná jídla, pijte sladké nápoje a posílejte podíly těm, kteří nic nemají, protože tento den je svatý našemu Pánu. Netrapte se, protože radost z Hospodina bude vaší silou. Lévité přikazovali všemu lidu, aby se utišil. Říkali: Uklidněte se, protože tento den je svatý, a netrapte se! Všechen lid šel, aby jedli, pili, posílali podíly a slavili velký svátek, protože porozuměli slovům, která jim oznámili. Druhý den se předáci rodů všeho lidu, kněží a lévité shromáždili k písaři Ezdrášovi, aby porozuměli slovům zákona. A nalezli napsáno v zákoně, který dal Hospodin prostřednictvím Mojžíše, že synové Izraele mají při svátku v sedmém měsíci bydlet ve stáncích a že mají rozhlásit a provolat ve všech svých městech a v Jeruzalémě slova: Vyjděte do hor a přineste větve oliv šlechtěných i planých, větve myrtové, palmové i jiných listnatých stromů, abyste udělali stánky, jak je napsáno. Lid vyšel, přinesli větve a udělali si stánky, každý na své střeše, na svých dvorech a na nádvořích Božího domu, na náměstí u Vodní brány a na náměstí Efrajimovy brány. Celé shromáždění těch, kteří se navrátili ze zajetí, si udělalo stánky a bydleli ve stáncích, ačkoliv tak synové Izraele nečinili ode dnů Jozua, syna Núnova, až do onoho dne. A byla velmi veliká radost. Četl z knihy Božího zákona den co den, od prvního dne až do posledního. Sedm dní slavili svátek a osmého dne se konalo shromáždění podle nařízení. Dvacátého čtvrtého dne toho měsíce se synové Izraele shromáždili v postu, žíněných rouchách a na svých hlavách měli prsť. Potomstvo Izraele se oddělilo od všech cizích obyvatel. Stáli a vyznávali své hříchy a viny svých otců. Povstávali na svých místech a čtvrtinu dne četli z knihy zákona Hospodina, svého Boha, a další čtvrtinu vyznávali a klaněli se Hospodinu, svému Bohu. Potom Jéšua, Baní, Kadmíel, Šebanjáš, Buní, Šerebjáš, Baní a Kenaní vystoupili na stupínek lévitů a hlasitě volali k Hospodinu, svému Bohu. Lévité Jéšua, Kadmíel, Baní, Chašabnejáš, Šerebjáš, Hódijáš, Šebanjáš, Petachjáš řekli: Povstaňte, dobrořečte Hospodinu, svému Bohu, od věků až navěky! Ať dobrořečí tvému slavnému jménu, které je vyvýšeno nad každé dobrořečení a chválu. Ty jediný jsi Hospodin. Ty jsi učinil nebesa, nebesa nebes i všechen jejich zástup, zemi i všechno, co je na ní, moře i všechno, co je v nich. Ty oživuješ všechno, tobě se klanějí nebeské zástupy. Ty jsi Hospodin, Bůh, který vyvolil Abrama, vyvedl ho z chaldejského Úru a změnil mu jméno na Abraham. Shledal jsi jeho srdce věrným před sebou a uzavřel jsi s ním smlouvu, že mu dáš zemi Kenaanců, Chetejců, Emorejců, Perizejců, Jebúsejců a Girgašejců, že ji dáš jeho potomstvu; a naplnil jsi svá slova, protože jsi spravedlivý. Pohleděl jsi na soužení našich otců v Egyptě a vyslyšel jsi jejich úpěnlivý křik u Rákosového moře. Učinil jsi znamení a divy na faraonovi, na všech jeho otrocích a na všem lidu jeho země, protože jsi věděl, že s nimi jednali povýšeně. Učinil sis jméno, jak je tomu dodnes. Rozpoltil jsi před nimi moře a prošli prostředkem moře po suchu, ale jejich pronásledovatele jsi uvrhl do hlubin jako kámen do dravých vod. Ve dne jsi je vodil oblakovým sloupem a v noci ohnivým sloupem, aby jim osvěcoval cestu, po které měli jít. Sestoupil jsi na horu Sínaj a mluvil jsi s nimi z nebes. Dal jsi jim správná nařízení a spolehlivé zákony, dobrá ustanovení a příkazy. Dal jsi jim poznat svou svatou sobotu a dal jsi jim prostřednictvím svého otroka Mojžíše příkazy, ustanovení a zákon. Dal jsi jim chléb z nebe na jejich hlad a vyvedl jsi jim vodu ze skály na jejich žízeň. Řekl jsi jim, aby šli a získali do vlastnictví zemi, o které jsi pozvednutím ruky přísahal, že jim ji dáš. Ale oni, naši otcové, jednali povýšeně a zatvrdili svou šíji a neposlouchali tvé příkazy. Odmítali poslouchat a nepamatovali na tvoje obdivuhodné činy, které jsi s nimi konal. Zatvrdili svou šíji a vzali si do hlavy vrátit se do svého otroctví v Egyptě. Ale ty jsi Bůh odpouštějící, milostivý a soucitný, pomalý k hněvu, hojný v milosrdenství a neopustil jsi je. I když si udělali slité tele a řekli: Toto je tvůj Bůh, který tě vyvedl z Egypta, a velice se rouhali, ty, ve svém mnohém slitování, jsi je v pustině neopustil. Ve dne od nich neodstupoval oblakový sloup, aby je vedl po cestě, ani v noci ohnivý sloup, který jim osvěcoval cestu, po níž měli jít. Dával jsi jim svého dobrého ducha, aby je přiváděl k porozumění. Jejich ústům jsi neodepřel svou manu a na jejich žízeň jsi jim dával vodu. Čtyřicet let jsi o ně pečoval v pustině, neměli nedostatek. Jejich pláště se neobnosily, jejich nohy neopuchly. Dal jsi jim království a národy, přidělil jsi jim každý kout. Dostali do vlastnictví zemi Síchona, zemi chešbónského krále a zemi bášanského krále Óga. Jejich syny jsi rozmnožil jako nebeské hvězdy a přivedl jsi je do země, o které jsi řekl jejich otcům, aby šli a získali ji do vlastnictví. Synové vešli a dostali zemi do vlastnictví. Pokořil jsi před nimi obyvatele země, Kenaance, a dal jsi jim do ruky krále a národy země, aby s nimi učinili, jak se jim zlíbí. Dobyli opevněná města a úrodnou zemi, dostali do vlastnictví domy plné všelijakých dobrých věcí, vykopané studny, vinice, olivové háje a množství ovocných stromů. Jedli, nasytili se a ztloustli, žili v blahobytu ze tvé velké dobroty. Vzpírali se však a vzbouřili se proti tobě, odvrhli tvůj zákon za svá záda; zabili tvé proroky, kteří je napomínali, aby je navrátili k tobě. Velice se rouhali. Vydal jsi je do ruky jejich protivníků, kteří jim způsobili soužení. Potom v čase svého soužení křičeli k tobě, ty jsi slyšel z nebe a podle svého mnohého slitování jsi jim dal zachránce, kteří je zachránili z ruky jejich protivníků. Jakmile měli klid, znovu páchali co je před tebou zlé. Tak jsi je přenechal do ruky jejich nepřátel a ti nad nimi panovali. Znovu k tobě volali o pomoc, ty jsi slyšel z nebe a mnohokrát jsi je vysvobodil podle svého mnohého slitování. Napomínal jsi je, aby se navrátili k tvému zákonu. Ale oni jednali povýšeně, neuposlechli tvé příkazy a hřešili proti tvým nařízením, jejichž plněním bude člověk žít. Obrátili se však vzpurně zády, zatvrdili svou šíji a neposlouchali. Mnoho let jsi s nimi měl trpělivost, napomínal jsi je svým Duchem prostřednictvím svých proroků, ale neposlouchali. Proto jsi je dal do ruky národů zemí. Ve svém mnohém slitování jsi je nezničil úplně a neopustil jsi je, protože jsi Bůh milostivý a soucitný. A nyní, náš Bože, Bože velký, mocný a hrozný, který zachováváš smlouvu a milosrdenství, nezlehčuj všechny těžkosti, které postihly nás, naše krále, naše knížata, naše kněze, naše proroky, naše otce a všechen tvůj lid ode dnů asyrských králů až dodnes. Ty jsi spravedlivý ve všem, co na nás přišlo, protože jsi jednal spolehlivě, ale my jsme jednali ničemně. Také naši králové, naše knížata, naši kněží a naši otcové nejednali podle tvého zákona a nevěnovali pozornost tvým příkazům a tvým napomenutím, kterými jsi je napomínal. Ve svém království, přes tvoji mnohou dobrotu, kterou jsi jim dal, v rozlehlé a úrodné zemi, kterou jsi před ně položil, tobě nesloužili a od svých zlých činů se neodvrátili. Hle, my jsme dnes otroci a země, kterou jsi dal našim otcům, aby jedli její ovoce a její dobrotu, hle, jsme na ní otroky. Její hojná úroda patří králům, které jsi ustanovil nad námi pro naše hříchy a vládnou nad našimi těly i nad naším dobytkem, jak se jim zlíbí. Jsme ve velikém soužení. Kvůli všemu tomuto uzavíráme a sepisujeme smlouvu; na zapečetěné listině jsou naše knížata, naši lévité a naši kněží. Na zapečetěných listinách byli: Místodržitel Nehemjáš, syn Chakaljášův, a Sidkijáš, Serajáš, Azarjáš, Jeremjáš, Pašchúr, Amarjáš, Malkijáš, Chatúš, Šebanjáš, Malúk, Charim, Meremót, Obadjáš Daniel, Ginetón, Báruk, Mešulám, Abijáš, Mijamín, Maazjáš, Bilgaj, Šemajáš; to jsou kněží. Lévité: Jéšua, syn Azanjášův, Binúj ze synů Chenadadových, Kadmíel, a jejich bratři Šebanjáš, Hódijáš, Kelíta, Pelajáš, Chánan, Míka, Rechób, Chašabjáš, Zakúr, Šerebjáš, Šebanjáš, Hódijáš, Baní, Benínú. Předáci lidu: Pareóš, Pachat-moáb, Élam, Zatú, Baní, Buní, Azgad, Bebaj, Adónijáš, Bigvaj, Adín, Ater, Chizkijáš, Azúr, Hódijáš, Chašum, Besaj, Charíf, Anatót, Nébaj, Magpíaš, Mešulám, Chezír, Mešézabel, Sádok, Jadúa, Pelatjáš, Chánan, Anajáš, Hóšea, Chananjáš, Chašúb, Lócheš, Pilchá, Šobek, Rechúm, Chašabna, Maasejáš a Achijáš, Chánan, Anan, Malúk, Charim, Baana. Ostatek lidu, kněží, lévité, vrátní, zpěváci, chrámoví nevolníci a všichni, kdo se oddělili z národů zemí pro Boží zákon, jejich ženy, jejich synové a jejich dcery, všichni, kdo byli schopni znát a rozumět, se připojili ke svým bratrům a svým vznešeným předákům a vstoupili pod prokletí a pod přísahu, že budou žít podle Božího zákona, který byl vydán prostřednictvím Božího otroka Mojžíše, a že budou zachovávat a plnit všechny příkazy Hospodina, našeho Pána, jeho nařízení a jeho ustanovení. A že nebudeme dávat své dcery národům země ani nebudeme brát jejich dcery pro své syny. Jestliže národy země přinášejí zboží a jakékoliv obilí v sobotní den, aby je prodávali, v sobotu, ve svatý den, nebudeme od nich nic brát. V sedmém roce se zřekneme úrody a vymáhání jakéhokoliv dluhu. Přijímáme pro sebe také závazek, že budeme dávat třetinu šekelu za rok pro službu domu našeho Boha. Na předkladný chléb, ustavičnou přídavnou oběť, na ustavičnou zápalnou oběť, na oběti o sobotách, o novoluních, na svátky, na svaté dary, na oběti za hřích k získání smíření pro Izrael a veškerou službu domu našeho Boha. Nechali jsme také padnout losy mezi kněžími, lévity a lidem na dodávky dřeva, aby je přinášeli do domu našeho Boha podle rodin v určený čas, rok co rok, aby bylo zapalováno na oltáři Hospodina, našeho Boha, jak je napsáno v zákoně. Budeme přinášet také prvotiny ze své země a prvotiny ze všeho ovoce každého stromu rok co rok do Hospodinova domu; budeme přinášet do domu svého Boha kněžím, kteří slouží v domě našeho Boha, prvorozené ze svých synů a zvířat, jak je napsáno v zákoně, a prvorozené ze svého skotu a svých ovcí, prvotiny ze svého těsta, ze svých darů pozdvihování, z ovoce každého stromu, nového vína a oleje budeme přinášet kněžím do komor domu našeho Boha a desátek ze své země lévitům. Lévité totiž budou vybírat desátek ve všech našich venkovských městech. Když budou lévité vybírat desátek, bude s lévity kněz, syn Áronův. Lévité pak přinesou desátek z desátku do domu našeho Boha, do komory skladu, neboť do těchto komor budou synové Izraele a synové lévitů přinášet dávky z obilí, nového vína a oleje. Tam jsou nádoby svatyně, kněží, kteří slouží, vrátní a zpěváci. Nebudeme zanedbávat dům svého Boha. Knížata lidu bydlela v Jeruzalémě; ostatek lidu nechal padnout losy, aby přivedl jednoho z deseti, aby bydlel v Jeruzalémě, svatém městě, a ostatních devět aby zůstalo v jiných městech. Lid požehnal všem mužům, kteří se dobrovolně rozhodli bydlet v Jeruzalémě. Toto jsou předáci provincie, kteří bydleli v Jeruzalémě; (v judských městech každý bydlel na svém vlastnictví, ve svých městech: Izraelci, kněží, lévité, chrámoví nevolníci a synové Šalomounových otroků): V Jeruzalémě bydleli někteří ze synů Judových a synů Benjamínových. Ze synů Judových: Atajáš, syn Uzijáše, syna Zekarjáše, syna Amarjáše, syna Šefatjáše, syna Mahalalela ze synů Peresových. A Maasejáš, syn Báruka, syna Kolchoza, syna Chazajáše, syna Adajáše, syna Jójaríba, syna Zekarjáše, syna Šílona. Všech synů Peresových, kteří bydleli v Jeruzalémě, bylo čtyři sta šedesát osm udatných mužů. Toto jsou synové Benjamínovi: Salu, syn Mešuláma, syna Jóeda, syna Pedajáše, syna Kólajáše, syna Maasejáše, syna Ítiela, syna Ješajášova. A jeho potomci Gabaj a Salaj, devět set dvacet osm. Jóel, syn Zikrího, byl dohlížitelem nad nimi, a Juda, syn Senúův, byl druhý nad městem. Z kněží: Jedajáš, syn Jójaríbův, Jakín, Serajáš, syn Chilkijáše, syna Mešuláma, syna Sádoka, syna Merajóta, syna Achítúbova, vrchní dohlížitel nad Božím domem, a jejich bratři, kteří konali službu v domě: osm set dvacet dva. Dále Adajáš, syn Jerocháma, syna Pelaljáše, syna Amsího, syna Zekarjáše, syna Pašchúra, syna Malkijášova, a jeho bratři, předáci nad rody: dvě stě čtyřicet dva. Amašsaj, syn Azarela, syna Achazaje, syna Mešilemóta, syna Imerova. A jejich bratři, udatní hrdinové: sto dvacet osm. Dohlížitelem nad nimi byl Zabdíel, syn Gedólímův. Z lévitů: Šemajáš, syn Chašúba, syna Azríkama, syna Chašabjáše, syna Buníova. Šabetaj a Józabad z předáků lévitů byli nad venkovní prací Božího domu. Matanjáš, syn Míky, syna Zabdího, syna Asafova, vedoucí chvály, který při modlitbě začíná chválu, a Bakbukjáš, druhý mezi svými bratry. Dále Abda, syn Šamúy, syna Gálala, syna Jedútúnova. Všech lévitů ve svatém městě bylo dvě stě osmdesát čtyři. Vrátní: Akúb, Talmón a jejich bratři, kteří střežili v branách, sto sedmdesát dva. Ostatní Izraelci, kněží a lévité, byli ve všech judských městech, každý na svém dědictví. Chrámoví nevolníci bydleli na Ófelu; Sícha a Gišpa byli nad chrámovými nevolníky. Dohlížitelem lévitů v Jeruzalémě byl Uzí, syn Baního, syna Chašabjáše, syn Matanjáše, syna Míky, ze synů Asafových, kteří zpívali při službě v Božím domě. Existoval o nich totiž královský příkaz, pevný předpis o zpěvácích s každodenním určením. Petachjáš, syn Mešézabelův, ze synů Zeracha, syna Judova, byl králi po ruce pro všechny záležitosti lidu. Někteří ze synů Judových se usadili ve dvorcích na svých polích v Kirjat-arbě a jejích vesnicích, v Díbónu a jeho vesnicích, v Jekabseelu a jeho dvorcích. V Ješúe, v Móladě a v Bét-peletu v Chasar-šúalu, v Beer-šebě a jejích vesnicích, v Siklagu, v Mekóně a v jejích vesnicích, v Én-rimónu, v Soreji, v Jarmútu Zanóachu, Adulámu a jejich dvorcích, Lakíši a jeho polích, Azece a jejích vesnicích. Utábořili se od Beer-šeby až k Hinómskému údolí. Synové Benjamínovi žili od Geby dále v Mikmásu, Aji, Bét-elu a jeho vesnicích, Anatótu, Nóbu, Ananji, Chasóru, Rámě, Gitajimu, Chadídu, Seboímu, Nebalatu, Lódu, Ónu a údolí řemeslníků. Z lévitů některé judské skupiny patřily Benjamínovi. Toto jsou kněží a lévité, kteří se vrátili se Zerubábelem, synem Šealtíelovým, a Jéšuou: Serajáš, Jeremjáš, Ezdráš, Amarjáš, Malúk, Chatúš, Šekanjáš, Rechum, Meremót, Idó, Ginetój, Abijáš, Mijamín, Maadjáš, Bilga, Šemajáš, Jójaríb, Jedajáš, Salú, Amók, Chilkijáš, Jedajáš. To byli předáci kněží a jejich bratři za dnů Jéšuy. Lévité: Jéšua, Binúj, Kadmíel, Šerebjáš, Juda, Matanjáš, který měl se svými bratry na starost písně díkůvzdání. Bakbukjáš, Uni a jejich bratři stáli podle služebních oddílů proti nim. Jéšua zplodil Jójakíma, Jójakím zplodil Eljašíba, Eljašíb Jójadu. Jójada zplodil Jónatana, Jónatan zplodil Jadúu. Ve dnech Jójakíma byli kněžími tito předáci rodů: za rodinu Serajášovu Merajáš, za Jeremjášovu Chananjáš, za Ezdrášovu Mešulám, za Amarjášovu Jóchanan, za Malúkovu Jónatan, za Šebanjášovu Josef, za Charimovu Adna, za Merajótovu Chelkaj, za Idovu Zekarjáš, za Ginetónovu Mešulám, za Abijášovu Zikrí, za Minjamínovu a za Móadjášovu Piltaj, za Bilgovu Šamúa, za Šemajášovu Jónatan, za Jójaríbovu Matenaj, za Jedajášovu Uzí, za Salajovu Kalaj, za Amókovu Eber, za Chilkijášovu Chašabjáš, za Jedajášovu Netanel. Ve dnech Eljašíba, Jójady, Jóchanana a Jadúy byli zapsáni lévité, předáci rodů, i kněží až do kralování Dareia perského. Synové Léviho, předáci rodů, byli zapsáni do knihy Letopisů až do dnů Jóchanana, syna Eljašíbova. Předáci lévitů: Chašabjáš, Šerebjáš, Jéšua, syn Kadmíelův, a jejich bratři stáli proti nim, aby chválili a vzdávali díky podle příkazu Davida, muže Božího, oddíl vedle oddílu. Matanjáš, Bakbukjáš, Obadjáš, Mešulám, Talmón, Akúb byli strážci, kteří drželi stráž vrátných ve skladech u bran. Tito byli ve dnech Jójakíma, syna Jéšuova, vnuka Jósadakova, ve dnech místodržitele Nehemjáše a kněze a písaře Ezdráše. Při posvěcení hradeb Jeruzaléma vyhledali lévity ze všech míst, aby je přivedli do Jeruzaléma a slavili svátek posvěcení s písněmi díků a se zpěvem, činely, harfami a lyrami. Ti, kteří patřili k zpěvákům, se shromáždili z Jordánské roviny, okolí Jeruzaléma a z netófatských dvorců, z Bét-gilgálu, z polností Geby a Azmávetu, protože zpěváci si postavili dvorce okolo Jeruzaléma. Kněží a lévité se očistili a očistili lid, brány a hradby. Pak jsem přivedl judská knížata na hradby a ustanovil jsem dva velké sbory. Jeden šel napravo po hradbách k Hnojné bráně. Za nimi šel Hóšajáš a polovina judských knížat, Azarjáš, Ezdráš, Mešulám, Juda, Benjamín, Šemajáš, Jeremjáš a ze synů kněží s trubkami: Zekarjáš, syn Jónatana, syna Šemajáše, syna Matanjáše, syna Míkajáše, syna Zakúra, syna Asafova. A jeho bratři: Šemajáš, Azarel, Milalaj, Gilalaj, Maaj, Netanel, Juda a Chananí s hudebními nástroji Davida, muže Božího. Písař Ezdráš šel před nimi. U Studniční brány vystoupili přímo po schodech Města Davidova a u vstupu na hradby nad Davidovým domem a až k Vodní bráně na východě. Druhý sbor šel opačným směrem; já a polovina lidu za ním po hradbách nad Pecnou věží až k Širokým hradbám, nad Efrajimovou bránou, ke Staré bráně, k Rybné bráně, Chananeelově věži, věži Meá, až k Ovčí bráně a zastavili se ve Strážní bráně. V Božím domě stály dva sbory, já a polovina správců se mnou, kněží Eljakím, Maasejáš, Minjamín, Míkajáš, Eljóenaj, Zekarjáš, Chananjáš s trubkami, Maasejáš, Šemajáš, Eleazar, Uzí, Jóchanan, Malkijáš, Élam, Ezer. Zpěváci zpívali a Jizrachjáš byl jejich dirigentem. V onen den obětovali veliké oběti a radovali se, protože jim Bůh dal velikou radost. Také ženy a děti se radovaly. Radost Jeruzaléma byla slyšet zdaleka. V onen den byli určeni muži nad komorami pro poklady, dávky, prvotiny a desátky, aby do nich vybrali za městská pole podíly podle zákona pro kněze a lévity, protože Juda měl radost z kněží a lévitů, kteří stáli ve službě. Zachovávali řád svého Boha a řád očišťování. Také zpěváci a vrátní sloužili podle příkazu Davida a jeho syna Šalomouna. Neboť odedávna, už ve dnech Davida a Asafa, byli předáci zpěváků a písně chvály a díků Bohu. Ve dnech Zerubábela a ve dnech Nehemjáše celý Izrael dával podíly zpěvákům a vrátným, každodenní podíl. Posvátné dary dávali lévitům a lévité dávali posvátné dary synům Áronovým. V onen den se četlo z knihy Mojžíšovy lidu a našlo se v ní napsáno, že Amónec a Moábec nesmí nikdy vejít do Božího shromáždění. Protože nevyšli synům Izraele vstříc s chlebem a vodou, ale najali proti nim Bileáma, aby je proklel; ale náš Bůh změnil kletbu v požehnání. Stalo se, když slyšeli zákon, že oddělili z Izraele všechen míšený lid. Předtím však kněz Eljašíb, určený nad komorami Božího domu, příbuzný Tóbijáše, mu zřídil velkou komoru. Předtím tam byly dávány přídavné oběti, kadidlo, nádoby, desátek z obilí, nového vína a oleje, přikázané lévitům, zpěvákům a vrátným a dávky pro kněze. Při všem tom jsem nebyl v Jeruzalémě, protože ve třicátém druhém roce vlády babylonského krále Artaxerxa jsem šel ke králi. Po určitém čase jsem si od krále vyžádal dovolení odcestovat. Jakmile jsem přišel do Jeruzaléma a porozuměl jsem tomu zlu, které spáchal Eljašíb pro Tóbijáše, když mu zřídil pokoj na nádvoří Božího domu, hrozně se mi to nelíbilo. Vyhodil jsem všechny věci Tóbijášovy domácnosti ven z komory a řekl jsem, aby vyčistili komory. Pak jsem tam vrátil nádoby Božího domu, přídavné oběti a kadidlo. Dozvěděl jsem se, že lévitům nebyly dávány podíly, takže všichni lévité a zpěváci, kteří konali službu, utíkali na svá pole. Vedl jsem při proti správcům a řekl jsem: Proč je Boží dům opuštěn? Shromáždil jsem je a ustanovil jsem je zpět na jejich místo. Všichni Judejci přinesli desátek z obilí, nového vína a oleje do skladů. Za skladníky nad sklady jsem určil kněze Šelemjáše, písaře Sádoka a z lévitů Pedajáše, a k ruce jim byli Chánan, syn Zakúrův, vnuk Matanjášův, protože byli považováni za věrné. Na nich bylo, aby rozdělovali svým bratrům. Pamatuj za to na mě, můj Bože, a nevymaž moji věrnost, kterou jsem prokázal domu svého Boha a jeho strážným. V oněch dnech jsem uviděl v Judsku ty, kdo lisují hrozny v sobotu, i ty, kteří přinášejí hromady obilí a nakládají na osly; přinášeli v sobotní den do Jeruzaléma také vinné hrozny, fíky a různý náklad. Varoval jsem je v den, kdy prodávali potraviny. Týřané, kteří v něm bydleli, přinášeli ryby a různé zboží a prodávali v sobotu synům judským i v Jeruzalémě. Vedl jsem při proti judským šlechticům a řekl jsem jim: Co má znamenat toto zlo, které pácháte, když znesvěcujete sobotní den? Cožpak takto nejednali vaši otcové, takže náš Bůh na nás a toto město přivedl všechno toto zlo? Když znesvěcujete sobotu, umocňujete planoucí hněv nad Izraelem. Stalo se, jakmile jeruzalémské brány před sobotou setměly, že jsem řekl, aby byla zavřena vrata. Pak jsem řekl, aby je neotevřeli dříve, než skončí sobota. Některé ze svých služebníků jsem postavil k branám, aby v sobotní den nebyl přinesen žádný náklad. Obchodníci a prodavači různého zboží zůstávali přes noc jednou či dvakrát vně Jeruzaléma. Varoval jsem je a říkal jsem jim: Proč nocujete před hradbami? Jestliže to uděláte znovu, vztáhnu proti vám ruku. Od té doby v sobotu nepřicházeli. Řekl jsem lévitům, aby se očišťovali, když půjdou střežit brány, aby se světil sobotní den. Také v tomto na mě pamatuj, můj Bože, a slituj se nade mnou podle svého hojného milosrdenství. V oněch dnech jsem také viděl Judejce, kteří si brali za ženy Ašdóďanky, Amónky a Moábky. Polovina jejich synů mluvila ašdódsky a neuměli mluvit judsky, ale mluvili jazykem toho či onoho lidu. Vedl jsem s nimi při a proklel jsem je; bil jsem některé z nich, rval jsem jim vlasy a zapřísahal jsem je při Bohu: Nedávejte své dcery jejich synům a neberte jejich dcery pro své syny ani pro sebe. Cožpak kvůli nim nezhřešil izraelský král Šalomoun? Mezi mnohými pohanskými národy nebyl král, jako byl on. Byl milý svému Bohu a Bůh ho ustanovil králem nad celým Izraelem. A také jeho svedly k hříchu cizí ženy. Co že se o vás teď proslýchá, že pácháte všechno to velké zlo, když jste nevěrní svému Bohu a berete si cizí ženy? Jeden ze synů Jójady, vnuk velekněze Eljašíba, byl zetěm Sanbalata Chorónského. Vyhnal jsem ho od sebe. Pamatuj na ně, můj Bože, pro znečištění kněžství i kněžské a lévijské smlouvy. Vyčistil jsem je od všeho cizího a ustanovil jsem řády pro kněze i pro lévity, každému podle jeho služby, pro dodávky dřeva v určený čas i pro prvotiny. Pamatuj na mě, můj Bože, k mému dobru. I stalo se ve dnech Achašvéroše – to byl ten Achašvéroš, který kraloval od Indie až po Kúš nad sto dvaceti sedmi provinciemi. V oněch dnech, kdy král Achašvéroš seděl na svém královském trůnu, který byl na hradě Šúšanu, ve třetím roce svého kralování uspořádal hostinu pro všechna svá knížata a své otroky. Vojsko Peršanů a Médů, šlechta a knížata provincií se před ním shromáždily, když ukazoval slavné bohatství svého království a drahocennost nádhery své velikosti, po mnoho dní – sto osmdesát dnů. A když se tyto dny naplnily, uspořádal král pro všechen lid nacházející se na hradě Šúšanu, od největšího až po nejmenšího, sedmidenní hostinu na nádvoří zahrady královského paláce. Sněhobílá lněná tkanina, bavlna a modrá látka, spojené provazy z mořského hedvábí a purpuru visely na stříbrných kruzích a sloupech z bílého mramoru. Zlatá a stříbrná lůžka stála na dlažbě z alabastru a bílého mramoru, perleti a drahokamů. Nápoje se podávaly ve zlatých nádobách a nádoby se od sebe navzájem lišily. Královského vína bylo mnoho podle králova pokynu. Ale do popíjení – podle nařízení – nikdo nikoho nenutil, protože tak král uložil každému hodnostáři svého domu, aby každý jednal podle libosti. Také královna Vašti uspořádala hostinu pro ženy královského domu, který patřil králi Achašvérošovi. Sedmého dne, když byl král v dobrém rozmaru z vína, zavolal Mehúmana, Biztu, Charbónu, Bigtu a Abagtu, Zetara a Karkase, sedm eunuchů, kteří sloužili v přítomnosti krále Achašvéroše, aby přivedli královnu Vašti před krále s královskou korunou. Chtěl ukázat národům a knížatům její krásu; byla totiž hezkého vzhledu. Avšak královna Vašti odmítla přijít podle králova slova, které jí bylo sděleno prostřednictvím eunuchů. Král se velmi rozhněval a vzplanula v něm zloba. Tu král promluvil k mudrcům znalým časů, neboť králova záležitost se řešila přede všemi znalými nařízení a práva. Nejbližší mu byli Karšena, Šetar, Admata, Taršíš, Meres, Marsena a Memúkan, sedm perských a médských knížat, hledících na královu tvář, kteří sedávali na předním místě v království. Co se má podle nařízení provést s královnou Vašti za to, že nejednala podle výroku krále Achašvéroše, který jí byl sdělen prostřednictvím eunuchů? Nato řekl Memúkan před králem a knížaty: Nejen proti samotnému králi se provinila královna Vašti, nýbrž proti všem knížatům a proti všem národům, které žijí ve všech provinciích krále Achašvéroše. Neboť jednání královny se donese ke všem ženám, takže ve svých očích budou pohrdat svými manžely, až si řeknou: Král Achašvéroš přikázal, aby před něho přivedli královnu Vašti, ale ona nepřišla. A ještě tohoto dne totéž řeknou perské a médské kněžny, které slyšely o královnině jednání, všem královým knížatům. Pohrdání a rozhořčení bude víc než dost. Jestliže se to králi líbí, nechť od něj vyjde královské slovo, je zapsáno do perských a médských nařízení a nepomine, že Vašti už před krále Achašvéroše nepředstoupí, a její královskou hodnost nechť dá král jiné, lepší než je ona. Královská vyhláška, kterou vydá, bude rozhlášena v celém jeho království, které je velké, a všechny ženy prokáží čest svým manželům, od největšího až po nejmenšího. Ta řeč se králi i knížatům líbila. Král učinil podle Memúkanova slova. Poslal dopisy do všech královských provincií, do každé provincie jejím písmem a každému národu v jeho jazyku, aby byl každý muž vládcem ve svém domě a mluvil jazykem svého národa. Po těchto událostech, jakmile zloba krále Achašvéroše opadla, vzpomněl si na Vašti, na to, co provedla, i na to, co se spolu s ní ztratilo. Tu řekli královi mládenci, kteří mu sloužili: Ať vyhledají pro krále dívky, panny hezkého vzhledu. Nechť král ustanoví ve všech provinciích svého království dohlížitele a ti ať shromáždí všechny dívky, panny hezkého vzhledu, na hrad Šúšan do domu žen k ruce královského eunucha Hegaje, strážce žen, kde se jim poskytne náležitá péče. Ta dívka, která se bude králi líbit, se stane královnou namísto Vašti. To slovo se králi líbilo a učinil tak. Na hradě Šúšanu byl jeden Judejec jménem Mordokaj, syn Jaíra, syna Šimeího, syna Kíšova, Benjamínec, který byl odveden z Jeruzaléma s vyhnanci, kteří byli odvedeni s judským králem Jekonjášem, jehož odvedl babylonský král Nebúkadnesar. Byl vychovatelem Hadasy, čili Estery, dcery svého strýce, už totiž neměla otce ani matku. Byla to dívka krásného vzezření a hezkého vzhledu a při smrti jejího otce a její matky ji Mordokaj přijal za dceru. I stalo se, když bylo vyhlášeno královo slovo a jeho nařízení a když byly shromážděny mnohé dívky na hrad Šúšan k ruce Hegaje, že byla vzata i Ester do královského domu k ruce Hegaje, strážce žen. Ta dívka se mu líbila a získala u něj přízeň. Kvapně jí tedy zařídil náležitou péči, aby jí dávali její příděly a aby jí dali sedm vyhlédnutých dívek z královského domu. Přemístil ji a její dívky na lepší místo v domě žen. Ester neprozradila svůj národ ani své příbuzenstvo, protože Mordokaj jí přikázal, aby to nikomu nepovídala. Každý den znovu se pak Mordokaj procházel před nádvořím domu žen, aby se dozvěděl, jak se Esteře daří a co se s ní bude dít. Vždy, když dojde na tu či onu dívku řada, aby vešla ke králi Achašvérošovi, po dovršení toho, co pro ni nastalo podle nařízení o ženách během dvanácti měsíců (protože tak se naplní dny jejich péče o tělo – šest měsíců myrhovým olejem, šest měsíců balzámy a náležitou ženskou péčí), takto ta dívka přichází ke králi: Vše, o co si řekne, jí bude dáno, aby s tím přišla z domu žen až do královského paláce. Večer přichází a ráno se opět navrací do domu žen k ruce královského eunucha Šaašgaze, strážce konkubín. Nevejde již ke králi, jen pokud by si ji král oblíbil a byla by zavolána jménem. Když tedy došla řada na Esteru, dceru Abíchajila, strýce Mordokajova, kterou Mordokaj přijal za dceru, aby přišla ke králi, nepožadovala nic než to, co určí královský eunuch Hegaj, strážce žen. A Ester se stala nositelkou milosti v očích všech, kteří ji viděli. Ester byla vzata ke králi Achašvérošovi do jeho královského domu v desátém měsíci, to je v měsíci tebetu, v sedmém roce jeho kralování. I zamiloval si král Esteru nade všechny ženy a získala u něj milost a milosrdenství více než všechny ostatní panny. Vložil na její hlavu královskou korunu a ustanovil ji královnou místo Vašti. Král pak uspořádal velkou hostinu pro všechna svá knížata a své otroky, Esteřinu hostinu. Prokázal provinciím úlevu a daroval dar podle královské moci. Když se shromáždily panny podruhé, Mordokaj seděl v královské bráně. Ester nepovídala nikomu o svém příbuzenstvu ani o svém národě, jak jí Mordokaj přikázal. Ester jednala dle Mordokajova výroku, jako když byla pod jeho výchovou. V oněch dnech, kdy Mordokaj seděl v královské bráně, se rozhněvali Bigtan a Tereš, dva královští eunuši ze strážců prahu, a chtěli vztáhnout ruku na krále Achašvéroše. Ta záležitost se donesla k Mordokajovi a on to oznámil královně Esteře. Ester to Mordokajovým jménem řekla králi. Ta záležitost se pak vyšetřovala, byla vyšetřena a ti dva byli pověšeni na kůl. Bylo to zapsáno v králově přítomnosti do knihy Letopisů. Po těchto událostech povýšil král Achašvéroš Hamana, syna Hamedatova, Agagovce, a povznesl jej. Ustanovil jeho křeslo nade všechna knížata, která byla s ním. Všichni královi otroci, kteří byli v královské bráně, klekali a klaněli se Hamanovi, protože tak o něm král přikázal. Mordokaj však neklekal a neklaněl se. Královi otroci, kteří byli v královské bráně, Mordokajovi říkali: Proč přestupuješ králův příkaz? I stalo se, když mu to říkali den co den a neuposlechl je, že to oznámili Hamanovi, aby viděli, zdali Mordokajova slova obstojí, protože jim oznámil, že je Judejec. Tu Haman uviděl, že Mordokaj nekleká a neklaní se mu. Haman byl naplněn zlobou. Pohrdl však ve svých očích tím, že by vztáhl ruku jen na samotného Mordokaje, protože mu pověděli o Mordokajově národu. Haman chtěl vyhladit všechny Judejce, kteří byli v celém Achašvérošově království, národ Mordokajův. V prvním měsíci, to je v měsíci nísanu, v dvanáctém roce vlády krále Achašvéroše nechali padnout v Hamanově přítomnosti púr, to je los, ode dne ke dni a od měsíce k měsíci, až ke dvanáctému měsíci, to je k měsíci adaru. Nato řekl Haman králi Achašvérošovi: Je tu jeden národ, roztroušený a oddělený mezi národy ve všech provinciích tvého království. Jejich nařízení jsou odlišná od jakéhokoliv národa, královská nařízení neplní a pro krále není vhodné, aby jim dopřával odpočinutí. Pokud by se králi líbilo, nechť je zapsáno, aby je vyhubili. Odvážím deset tisíc talentů stříbra do rukou těm, kteří konají službu, aby je vnesli do královských pokladů. Tu sňal král ze své ruky prsten a podal jej Agagovci Hamanovi, synu Hamedatovu, utiskovateli Judejců. Král řekl Hamanovi: Je ti dáno to stříbro i ten národ, abys s ním naložil, jak je ti libo. Třináctého dne v prvním měsíci byli svoláni královští písaři a bylo sepsáno vše, co Haman přikázal královským satrapům a místodržitelům v každé provincii a knížatům každého národa, každé provincii jejím písmem a každému národu jeho jazykem; napsáno jménem krále Achašvéroše a pečetěno královým prstenem. Dopisy byly poslány prostřednictvím běžců do všech královských provincií, aby vyhladili, zabili a vyhubili všechny Judejce, mládence i starce, malé děti a ženy, v jednom dni, třináctého dne dvanáctého měsíce, to je měsíce adaru, a kořist aby jim uloupili. Opis toho zápisu měl být vydán jako nařízení v každé provincii; byl zveřejněn všem národům, aby byly přichystány na tento den. Běžci vyšli, pobízeni královým slovem. Nařízení bylo vydáno na hradě Šúšanu. Král a Haman usedli, aby pili, avšak město Šúšan upadlo ve zmatek. Mordokaj se dozvěděl o všem, co se stalo. I roztrhl Mordokaj své roucho a vzal na sebe pytlovinu a popel. Vyšel doprostřed města a dal se do hrozného a hořkého křiku. Přišel až před královskou bránu. Do královské brány se totiž nesmělo vejít v oděvu z pytloviny. Ve všech provinciích, na místech, kam dorazilo královo poselství a jeho nařízení, nastal pro Judejce velký smutek, půst, pláč a kvílení. Žíněné roucho a popel byly rozprostřeny na mnohé. Když přišly Esteřiny dívky a její eunuchové, oznámili jí to a královna se velmi rozrušila. Poslala roucho, aby Mordokaje oblékli a aby z něj sňali jeho pytlovinu, ale nepřijal je. Tu Ester zavolala na Hatáka z královských eunuchů, kterého král ustanovil k její obsluze, a přikázala mu ohledně Mordokaje, aby zjistil, proč a kvůli čemu se to děje. Haták vyšel k Mordokajovi na náměstí, které je před královskou branou. A Mordokaj mu oznámil všechno, co ho postihlo, i přesný údaj o stříbře, o kterém Haman řekl, že je odváží do královských pokladů za Judejce, aby byli vyhubeni. Dal mu i opis zápisu toho nařízení o jejich vyhlazení, které bylo vydáno v Šúšanu, aby ho Esteře ukázal, oznámil jí to a přikázal jí, aby vešla ke králi prosit u něj o milost a přimlouvat se před jeho tváří za svůj národ. Haták přišel a oznámil Esteře Mordokajova slova. Ester však promluvila k Hatákovi a přikázala mu, aby Mordokajovi vyřídil: Všichni královi otroci i lid královských provincií vědí, že o jakémkoliv muži nebo ženě, kteří přijdou ke králi do vnitřního nádvoří, aniž budou zavoláni, platí jediné nařízení – aby je usmrtili. Jen když k nim král vztáhne zlaté žezlo, zůstanou naživu. Já jsem už třicet dnů nebyla zavolána, abych přišla ke králi. Esteřina slova oznámili Mordokajovi. Nato Mordokaj řekl, aby Esteře odpověděli: Nepředstavuj si, že v královském domě unikneš, jediná ze všech Judejců. Vždyť jestliže budeš v této době zarytě mlčet, úleva a osvobození povstane Judejcům z jiné strany, ale ty a dům tvého otce zahynete. Kdo ví, zda jsi nedosáhla královského stavu pro chvíli, jako je tato. Tu Ester řekla, aby Mordokajovi odpověděli: Jdi, shromáždi všechny Judejce nacházející se v Šúšanu a postěte se za mne. Nebudete jíst ani pít tři dny, v noci ani ve dne. Také já a mé dívky se budeme takto postit. S tím půjdu ke králi, ačkoliv to neodpovídá nařízení, a jestliže zahynu, zahynu. Mordokaj odešel a udělal všechno, co mu Ester přikázala. I stalo se třetího dne, že se Ester oblékla do královského roucha a postavila se na vnitřním nádvoří královského domu naproti královskému domu. Král seděl na svém královském trůnu v královském domě naproti vchodu do domu. I stalo se, jakmile král uviděl královnu Esteru stojící na nádvoří, že získala v jeho očích milost. Král vztáhl k Esteře zlaté žezlo, které držel v ruce. Ester přistoupila a dotkla se hlavice žezla. Tu se jí král zeptal: Co je s tebou, královno Estero? Jaká je tvá žádost až do poloviny království? Bude ti to dáno. Nato Ester odpověděla: Pokud by se králi líbilo, nechť přijde král s Hamanem dnes na hostinu, kterou jsem pro něho uspořádala. Král řekl: Pospěšte za Hamanem, ať učiní podle Esteřina slova. Král i Haman přišli na hostinu, kterou Ester uspořádala. Při pití vína se král Estery zeptal: Jaká je tvá prosba? Bude ti to dáno. Jaká je tvá žádost až do poloviny království? Bude to vykonáno. Ester odpověděla a řekla: Toto je má prosba a má žádost: Pokud bych nalezla milost v králových očích a pokud by se králi líbilo, aby dal na mou prosbu a splnil mou žádost, nechť přijde král a Haman na hostinu, kterou pro ně uspořádám. Zítra učiním podle králova slova. V onen den Haman odcházel radostný a dobré mysli. Jakmile však Haman uviděl Mordokaje v královské bráně a ten nepovstal ani se strachem z něj netřásl, byl Haman vůči Mordokajovi naplněn zlobou. Haman se však ovládnul a došel do svého domu. Vzkázal a dal si přivést své přátele a svou ženu Zereš. Pak jim Haman vypočítával své slavné bohatství a množství svých synů i všechno, čím ho král povýšil a čím ho povznesl nad knížata a královy otroky. Haman nadto řekl: Královna Ester neuvedla s králem na hostinu, kterou uspořádala, nikoho, jedině mě. Také na zítra jsem k ní s králem pozván. Ale tohle všechno mi není nic platné pokaždé, když vidím Judejce Mordokaje sedícího v královské bráně. Tu mu řekla jeho žena Zereš i všichni jeho přátelé: Ať udělají kůl vysoký padesát loket, a ráno řekni králi, ať na něj Mordokaje pověsí, a vejdi radostný s králem na hostinu. Ta řeč se Hamanovi líbila a udělal ten kůl. Oné noci se od krále vzdálil spánek. Řekl, aby přinesli knihu Letopisů pamětihodností, a byly předčítány v králově přítomnosti. Našlo se zapsáno, co oznámil Mordokaj ohledně Bigtany a Tereše, dvou královských eunuchů ze strážců prahu, kteří chtěli na krále Achašvéroše vztáhnout ruku. Král se zeptal: Jaké ocenění a co významného bylo pro Mordokaje za tohle vykonáno? Královi mládenci, kteří mu sloužili, odpověděli: Nebylo pro něj vykonáno nic. Tu se král zeptal: Kdo je na nádvoří? (Na vnější nádvoří královského domu vešel Haman říci králi, aby Mordokaje pověsili na kůl, který pro něho připravil.) Královi mládenci mu odpověděli: Hle, Haman stojí na nádvoří. Král řekl: Ať vejde. Haman vešel a král se ho zeptal: Co se má udělat pro muže, kterému by král chtěl vzdát poctu? Haman si řekl ve svém srdci: Komu bude chtít král prokázat poctu víc nežli mně? Haman tedy králi odpověděl: Muži, kterému by král chtěl vzdát poctu, ať přinesou královský oděv, do něhož se oblékal král, a koně, na němž jezdil král, a královskou korunu, která byla vložena na jeho hlavu. Ať vydají ten oděv a toho koně někomu z králových knížat, šlechticů, a ti obléknou toho muže, kterému chce král vzdát poctu. Posadí jej na koně na náměstí města a budou před ním provolávat: Takto se jedná s mužem, jemuž chce král vzdát poctu. Tu řekl král Hamanovi: Pospěš, vezmi ten oděv a koně tak, jak jsi pověděl, a učiň tak Judejci Mordokajovi, který sedí v královské bráně. Nenech padnout žádné slovo z toho, co jsi pověděl. Haman tedy vzal oděv a koně a oblékl Mordokaje. Nechal jej jezdit na náměstí města a provolával před ním: Takto se jedná s mužem, kterému chce král vzdát poctu. Pak se Mordokaj vrátil do královské brány a Haman si pospíšil do svého domu truchlící a se zakrytou hlavou. Tam vypočítával Haman své ženě Zereši a všem svým přátelům všechno, co ho postihlo. Jeho mudrci i jeho žena Zereš mu řekli: Jestliže je Mordokaj, před nímž jsi začal upadat, z judejského potomstva, nepřemůžeš ho, nýbrž jistě před ním padneš. Ještě s ním mluvili, když dorazili královští eunuši. Spěchali, aby Hamana přivedli na hostinu, kterou uspořádala Ester. Tak král s Hamanem přišel, aby pili s královnou Esterou. Také druhého dne při pití vína řekl král Esteře: Jaká je tvá prosba, královno Estero? Bude ti to dáno. Jaká je tvá žádost až do poloviny království? Bude to vykonáno. Tehdy královna Ester odpověděla a řekla: Pokud bych nalezla milost ve tvých očích, králi, a pokud by se králi líbilo, nechť je mi na mou prosbu dán můj život a na mou žádost můj národ. Neboť jsme byli prodáni, já i můj národ, aby nás vyhladili, zabili a vyhubili. Kdybychom byli prodáni za otroky a za otrokyně, mlčela bych, protože by ta tíseň nebyla vhodná k obtěžování krále. Vtom promluvil král Achašvéroš a zeptal se královny Estery: Kdo to je a kde je ten, který nadmul své srdce, aby tohle provedl? Ester odpověděla: Tím protivníkem a nepřítelem je tento zlý Haman. Haman se před králem a královnou vyděsil. Tu král vystoupil ve své zlobě od pití vína do zahrady u paláce. Haman zůstal stát, aby usiloval u královny Estery o svůj život, protože viděl, že král je rozhodnut vykonat proti němu něco zlého. Král se vracel ze zahrady paláce do domu, kde popíjeli víno, zrovna když Haman padl na lůžko, na němž byla Ester. Král řekl: Chceš snad ještě znásilnit královnu u mě v domě? Jakmile to slovo vyšlo z králových úst, zakryli Hamanovi tvář. Vtom řekl Charbóna, jeden z eunuchů, před králem: Hle, také ten kůl, který Haman připravil pro Mordokaje, jenž promluvil dobro ohledně krále, stojí v Hamanově domě, vysoký padesát loket. Král řekl: Pověste ho na něj. Pověsili tedy Hamana na kůl, který připravil pro Mordokaje. Králova zloba pak opadla. Onoho dne dal král Achašvéroš královně Esteře dům Hamana, utiskovatele Judejců. Mordokaj předstoupil před krále, protože Ester oznámila, čím pro ni je. Král sňal svůj prsten, který vzal Hamanovi, a dal ho Mordokajovi. Ester ustanovila Mordokaje nad Hamanovým domem. Ester pak pokračovala, promluvila před králem a padla k jeho nohám. Rozplakala se a prosila jej o smilování, aby odvrátil zlo Agagovce Hamana a jeho plán, který zamýšlel proti Judejcům. Král vztáhl k Esteře zlaté žezlo. Ester vstala a postavila se před krále. Řekla: Pokud by se králi líbilo, pokud bych nalezla u něj milost a ta věc by byla před králem prospěšná a já se mu líbila, nechť je zapsáno, aby se vrátily ty dopisy s plánem Agagovce Hamana, syna Hamedatova, které napsal, aby vyhubili Judejce, kteří jsou ve všech královských provinciích. Vždyť jak budu moci snést zlo, které postihne můj národ, a pohlédnout na ně? Jak budu moci snést zánik svého příbuzenstva a pohlédnout na něj? Nato král Achašvéroš odpověděl královně Esteře a Judejci Mordokajovi: Hle, Hamanův dům jsem dal Esteře a jeho pověsili na kůl za to, že vztáhl svou ruku na Judejce. Vy teď královým jménem napište Judejcům, co se vám líbí, a zapečeťte královým prstenem. Zápis, který je napsán královým jménem a pečetěn královým prstenem, totiž není možné vzít zpět. V onen čas byli tedy svoláni královští písaři ve třetím měsíci, to je v měsíci sívánu, dvacátého třetího dne, a bylo sepsáno všechno, co přikázal Mordokaj Judejcům a satrapům a místodržitelům a knížatům provincií, které od Indie až po Kúš sto dvaceti sedmi provincií; každé provincii jejím písmem a každému národu jeho jazykem i Judejcům jejich písmem Napsal to jménem krále Achašvéroše a zapečetil královým prstenem. Poslal dopisy prostřednictvím běžců jezdících na koních, plnokrevných ořích, chovancích hřebčinců, že král dovolil Judejcům, kteří jsou v jakémkoliv městě, aby se shromáždili, povstali k obraně svého života, aby vyhladili, zabili a vyhubili každé vojsko národa či provincie, dotírající na ně, i malé děti a ženy, a kořist aby jim uloupili, v jeden den ve všech provinciích krále Achašvéroše, třináctého dne dvanáctého měsíce, to je měsíce adaru. Opis toho zápisu, aby bylo vydáno nařízení ve všech provinciích, je zveřejněn všem národům, aby byli Judejci přichystáni pro tento den, aby se pomstili svým nepřátelům. Běžci jezdící na plnokrevných ořích kvapně vyšli, pobízeni královým slovem; to nařízení bylo vydáno na hradě Šúšanu. Mordokaj vyšel od krále v královském oděvu z modré a sněhobílé lněné tkaniny, s velkou zlatou korunou a pláštěm z mořského hedvábí a purpuru. Město Šúšan jásalo a radovalo se. Judejcům vzešlo světlo a radost, jásot a ocenění. Ve všech provinciích a ve všech městech, na místech, kam dorazilo královo poselství a jeho nařízení, nastala pro Judejce radost a jásot, hodování a příjemný den. Mnohé z národů země se připojovaly k Judejcům, protože na ně padl strach z Judejců. Ve dvanáctém měsíci, to je v měsíci adaru, třináctého dne, kdy mělo nastat uskutečnění králova poselství a jeho nařízení, v den, který nepřátelé Judejců vyhlíželi, aby se jich zmocnili, však nastal zvrat tím, že se Judejci zmocnili těch, kdo je nenáviděli. Judejci se shromáždili ve svých městech ve všech provinciích krále Achašvéroše, aby vztáhli ruku na ty, kdo usilovali způsobit jim trápení. Nikdo před nimi neobstál, protože strach z nich padl na všechny národy. A všechna knížata provincií, satrapové, místodržitelé a ti, kteří konali službu pro krále, podporovali Judejce, protože na ně padl strach z Mordokaje. Mordokaj byl totiž v královském domě vysoko postavený a po všech provinciích o něm šla pověst, neboť ten muž Mordokaj postupoval a vzmáhal se výše. Judejci tedy ranili všechny své nepřátele ranou meče, vraždění a zániku. S těmi, kdo je nenáviděli, naložili, jak se jim zlíbilo. I na hradě Šúšanu Judejci zabíjeli a vyhubili pět set mužů. I Paršandatu, Dalfóna a Aspatu, Póratu, Adalju a Arídatu, Parmaštu a Arísaje, Arídaje a Vajzatu, deset synů Hamana, syna Hamedatova, utiskovatele Judejců, zabili, ale nevztáhli ruku na kořist. Onoho dne se donesl počet pobitých na hradě Šúšanu před krále. Tu řekl král královně Esteře: Na hradě Šúšanu Judejci zabíjeli a vyhubili pět set mužů i deset Hamanových synů. Jak si počínali v ostatních královských provinciích? Jaká je tvá prosba? Bude ti to dáno. Jaká je tvá další žádost? Bude to vykonáno. Ester odpověděla: Pokud by se králi líbilo, ať je také zítra dovoleno Judejcům, kteří jsou v Šúšanu, aby jednali podle dnešního nařízení. A deset synů Hamanových ať pověsí na kůl. Král řekl, aby to bylo vykonáno, a v Šúšanu bylo vydáno nařízení. Deset Hamanových synů pověsili. Judejci, kteří byli v Šúšanu, se pak shromáždili také čtrnáctého dne měsíce adaru a zabili v Šúšanu tři sta mužů, ale nevztáhli svou ruku na kořist. I ostatní Judejci, kteří byli v královských provinciích, se shromáždili, povstali k obraně svého života a měli klid od svých nepřátel. Zabili mezi těmi, kdo je nenáviděli, sedmdesát pět tisíc lidí, ale nevztáhli svou ruku na kořist. Stalo se to třináctého dne měsíce adaru. Čtrnáctého dne měli klid a učinili ho dnem hodování a radosti. Judejci, kteří byli v Šúšanu, se shromáždili třináctého a čtrnáctého dne téhož měsíce. Patnáctého měli klid a učinili ho dnem hodování a radosti. Proto venkovští Judejci, bydlící v neopevněných městech, činí čtrnáctý den měsíce adaru dnem radosti a hostiny a slavnostním dnem, kdy jeden druhému posílají dárky. Mordokaj pak tyto události sepsal. Poslal dopisy veškerým Judejcům, kteří byli ve všech provinciích krále Achašvéroše, blízkým i vzdáleným, aby jim ustanovil zachovávání čtrnáctého dne měsíce adaru i dne patnáctého v každém roce jako dnů, v nichž si Judejci odpočinuli od svých nepřátel, a jako měsíce, který se jim obrátil ze žalu v radost a ze smutku v slavnostní den; aby je zachovávali jako dny hostiny a radosti a aby posílali jeden druhému dárky a dary chudým. A Judejci přijali to, co začali dělat, to, co jim Mordokaj napsal. Vždyť Agagovec Haman, syn Hamedatův, utiskovatel všech Judejců, vymýšlel proti Judejcům, jak by je vyhubil. Nechal padnout púr, to je los, aby je vyděsil a aby je vyhubil. Když ale Ester vešla před krále, ten dopisem přikázal, ať se na Hamanovu hlavu obrátí zlý plán, který zamýšlel proti Judejcům. Jej i jeho syny pověsili na kůl. Proto nazvali tyto dny púrím podle názvu toho púru. Podle všech slov tohoto dopisu a kvůli tomu, co přitom viděli a co je postihlo, Judejci ustanovili a přijali pro sebe a pro své potomstvo i pro všechny, kdo se k nim připojí, že nepomine, aby zachovávali tyto dva dny podle zápisu o nich a podle času pro ně určeného v každém roce. Tyto dny budou připomínány a zachovávány v každé generaci, čeledi, provincii a městě. Tyto dny púrím uprostřed Judejců nepominou a památka na ně u jejich potomstva nezanikne. Pak napsala královna Ester, dcera Abíchajilova, i Judejec Mordokaj se vší naléhavostí, aby to potvrdili, tento druhý dopis o púrím. A poslal dopisy ke všem Judejcům do sto dvaceti sedmi provincií Achašvérošova království, slova pokoje a pravdy, aby dodržovali tyto dny púrím v jejich určených časech, jak to pro ně ustanovil Judejec Mordokaj a královna Ester, jak to ustanovili i pro sebe samé a pro své potomstvo, úmluvy o postech a svém úpěnlivém křiku. Esteřin výrok ustanovil poselství těchto púrím a byl zapsán do knihy. Pak uložil král Achašvéroš nucené práce zemi i mořským ostrovům. Každý jeho vlivný a udatný čin i přesné údaje o velikosti Mordokaje, jehož král povýšil, jsou přece zapsány do knihy Letopisů králů médských a perských. Vždyť Judejec Mordokaj byl druhý po králi Achašvérošovi, významný u Judejců a oblíbený u množství svých bratrů, usiloval o dobro pro svůj národ a přimlouval se za pokoj pro všechno své potomstvo. Byl muž v zemi Úsu, jménem Jób. Tento muž byl bezúhonný a přímý, bohabojný a odvracející se od zlého. Narodilo se mu sedm synů a tři dcery. Jeho statek vydal na sedm tisíc ovcí a tři tisíce velbloudů, pět set spřežení skotu a pět set oslic a velmi mnoho čeledi; onen muž byl nejzámožnější ze všech synů východu. Jeho synové chodívali a pořádali hostinu, každý doma ve svůj den. Posílali pro své tři sestry a zvali je, aby jedly a pily s nimi. I stávalo se, když proběhly dny hostiny, že Jób pro ně posílal a posvěcoval je, vstával časně ráno a přinášel zápalné oběti podle počtu jich všech; neboť Jób říkal: Moji synové možná zhřešili a ve svém srdci zlořečili Bohu. Takto činil Jób po všechny dny. Tu nastal den, kdy přišli Boží synové, aby se postavili před Hospodina; mezi nimi přišel také Satan. Hospodin tehdy Satanovi řekl: Odkud přicházíš? Satan Hospodinu odpověděl: Z obchůzky na zemi, z procházení po ní sem a tam. Hospodin se pak Satana zeptal: Jestlipak sis všiml mého otroka Jóba? Neboť není na zemi jemu podobného, muže bezúhonného a přímého, bohabojného a odvracejícího se od zlého. Satan nato Hospodinu odpověděl: Bojí se snad Jób Boha bezdůvodně? Cožpak ty jsi neohradil jej, jeho dům a všechno, co má, ze všech stran? Nepožehnal jsi dílo jeho rukou a nerozhojnil se jeho statek na zemi? Avšak vztáhni nyní svou ruku a zasáhni vše, co má; určitě ti bude do tváře zlořečit. Hospodin řekl Satanovi: Hle, vše, co má, je ve tvé ruce; pouze na něho ruku nevztahuj. A Satan odešel z Hospodinovy přítomnosti. Nastal den, kdy jeho synové a dcery jedli a pili víno v domě svého prvorozeného bratra. Tu přišel k Jóbovi posel a řekl: Skot právě oral a oslice se pásly vedle něj. Vtom vpadli Šebovci, pobrali je a služebníky zabili ostřím meče. Unikl jsem pouze já sám, abych ti to oznámil. Ještě mluvil, když přišel jiný a řekl: Boží oheň padl z nebes, zapálil ovce i služebníky a strávil je. Unikl jsem pouze já sám, abych ti to oznámil. Ještě mluvil, když přišel jiný a řekl: Chaldejci postavili tři oddíly, vtrhli na velbloudy, pobrali je a služebníky zabili ostřím meče. Unikl jsem pouze já sám, abych ti to oznámil. Zatímco mluvil, přišel jiný a řekl: Tvoji synové a dcery jedli a pili víno v domě svého prvorozeného bratra a hle, silný vítr se přihnal přes pustinu a opřel se do čtyř rohů domu; ten se zřítil na ty mladé a zemřeli. Unikl jsem pouze já sám, abych ti to oznámil. Nato Jób vstal, roztrhl své roucho a ostříhal si hlavu; pak padl na zem a klaněl se. Řekl: Nahý jsem vyšel z nitra své matky a nahý se tam navrátím; Hospodin dal a Hospodin vzal. Budiž požehnáno Hospodinovo jméno. V tom všem Jób nezhřešil a nepřiřkl Bohu nic bláhového. Tu nastal den, kdy přišli Boží synové, aby se postavili před Hospodina; mezi nimi přišel také Satan, aby se postavil před Hospodina. Hospodin tehdy Satanovi řekl: Odkud přicházíš? Satan Hospodinu odpověděl: Z obchůzky na zemi, z procházení po ní sem a tam. Hospodin se pak Satana zeptal: Zdali sis všiml mého otroka Jóba? Neboť není jemu podobného na zemi, muže bezúhonného a přímého, bohabojného a odvracejícího se od zlého. Stále se drží své bezúhonnosti, i když jsi mne podnítil proti němu, abych jej bezdůvodně pohltil. Satan však Hospodinu odpověděl. Řekl: Kůži za kůži, ale vše, co člověk má, dá za svou duši. Avšak vztáhni nyní svou ruku a zasáhni až k jeho kosti a k jeho masu; určitě ti bude do tváře zlořečit. Tu Hospodin Satanovi řekl: Hle, je ve tvé ruce; avšak zachovej jeho duši. Satan pak odešel z Hospodinovy přítomnosti a ranil Jóba zlými vředy od paty až k hlavě. A on si vzal střep, aby se jím drápal, a když seděl v popelu, jeho žena mu řekla: Ty se stále držíš své bezúhonnosti? Zlořeč Bohu a zemři! Odpověděl jí však: Mluvíš, jako by promlouvala jedna z bláznivých žen. Což budeme přijímat od Boha dobré, a zlé přijímat nebudeme? V tom všem Jób nezhřešil svými rty. Když tři Jóbovi přátelé uslyšeli o všem tom zlu, které na něho dolehlo, přišli, každý ze svého domova: Elífaz Témanský, Bildad Šúchský a Sófar Naamatský. Dohodli se spolu, že přijdou, aby mu projevili účast a aby jej potěšili. Když zpovzdálí pozvedli oči a nemohli jej poznat, pozvedli hlas a rozplakali se. Roztrhli každý své roucho a rozhazovali prach nad své hlavy k nebi. Pak s ním seděli na zemi sedm dnů a sedm nocí a nepromluvili na něj ani slovo, protože viděli, že jeho bolest je tuze veliká. Potom otevřel Jób svá ústa a proklínal svůj den. Jób promluvil a řekl: Ať zanikne den, v němž jsem byl zrozen, a noc, která řekla: Byl počat mládenec. Onen den ať se stane temnotou, ať po něm Bůh nahoře nepátrá, ať se nad ním nezaskví svítání. Ať se ho ujmou temnota a nejhlubší tma, ať se na něm usídlí bouřkový mrak, ať ho poděsí ponurost dne. Onu noc ať vezme setmění, ať se netěší mezi dny roku, do počtu měsíců ať nepřijde. Hle, ona noc ať se stane neplodnou, ať jí nepronikne radostný křik. Ať ji zatratí ti, kteří proklínají den, připravení vzbudit livjátána. Ať se zatmějí hvězdy jejího soumraku, ať napjatě čeká na světlo, a žádné není, ať neuzří paprsky rozbřesku, neboť nezavřela dveře nitra mé matky a neskryla trápení před mýma očima. Proč jsem nezemřel vycházeje z lůna matky, nevyšel z nitra a nevydechl naposled? Proč mě vzali na kolena a k čemu jsou prsy, že je mám sát? Vždyť bych nyní ležel a byl bych v klidu; spal bych a tehdy by se mi to odpočívalo s králi a rádci země, kteří si znovu budují trosky; nebo s knížaty, kteří mají zlato a své domy naplňují stříbrem; nebo jako ukrytý potracený plod – nebyl bych; jako děti, které neviděly světlo. Tam ničemové zanechali nepokoje, tam odpočinou únavou vysílení; tam vězňové zůstali spolu bezstarostní, neslyšeli hlas biřice; je tam malý i velký a otrok je svobodný od svých pánů. Proč je dáváno světlo udřenému a život těm, kdo mají hořkost v duši, těm, kteří čekají na smrt, a ona nepřichází, ač po ní slídili více než po skrytých pokladech, těm, kdo se budou s jásotem radovat, budou se veselit, že najdou hrob, muži, jehož cesta je ukryta, za nímž ji Bůh zatarasil? Vždyť mé vzdychání přichází místo mého chleba, mé nářky se rozlévají jako voda. Neboť jsem se velmi strachoval, a stalo se mi to. To, čeho jsem se lekal, na mne přichází. Neměl jsem pohodu, neměl jsem klid a neodpočinul jsem, až přišla vřava. Tu odpověděl Elífaz Témanský. Řekl: Což nebudeš mrzutý, zkusí-li s tebou někdo mluvit? Jenže kdo by dokázal zadržet řeč? Hle, sám jsi mnohé káznil a posiloval jsi malátné ruce. Tvé výroky podpíraly klopýtajícího, upevňoval jsi klesající kolena. Protože však teď došlo na tebe, jsi mrzutý; udeřilo to právě na tebe a děsíš se. Což není bohabojnost tvým spolehnutím a bezúhonnost tvých cest tvou nadějí? Uvědom si konečně: Kdo nevinný kdy zahynul a kde byli přímí vyhlazeni? Podle toho, co jsem viděl, ti, kdo orají nepravost a rozsévají trápení, také ho sklidí. Hynou Božím dýchnutím a závanem jeho hněvu pomíjejí. Řev lva, hlas krále zvířat, je umlčen, zuby mladých lvů jsou vyraženy. Starý lev hyne nedostatkem potravy, mláďata lvice budou rozptýlena. Ke mně pak se přikradlo slovo, mé ucho z něj zachytilo šepot. Při přemítání zneklidněném z nočních vidění, když na lidi padá hluboký spánek, obestřel mne strach a třes a všechny mé kosti se rozechvěly. Pak přes mou tvář přechází závan, zježí mi chlupy na těle. Zastaví se, ale nerozeznám jeho vzhled; nějaký zjev je před mýma očima. Nastane ticho a uslyším hlas: Což může být smrtelný člověk před Bohem spravedlivý? Může snad být muž čistý před svým Tvůrcem? Jestliže nevěří svým otrokům a své anděly pokládá za omylné, čím spíše ti, kteří bydlí v domech z hlíny, jejichž základy tkví v prachu, budou sraženi snáze než mol. Od rána do večera budou rozdrceni; bez povšimnutí navždy zahynou. Což jim nebylo vytrženo stanové lano? Zemřou, ne však s moudrostí. Jen volej. Je snad někdo, kdo ti odpoví? A ke komu ze svatých se obrátíš? Vždyť hlupáka zabije nespokojenost a prostoduchého usmrtí žárlivost. Sám jsem viděl hlupáka, jak se zakořeňuje, a hned jsem zatratil jeho příbytek. Jeho synové budou daleko od záchrany; budou zdeptáni v bráně a nebude nikoho, kdo by je vysvobodil. Jeho sklizeň sní hladový, a až z trní ji bude vybírat; smyčka bude lapat jeho majetek. Vždyť nepravost nevyrazí z prachu a trápení nevzejde z půdy. Člověk byl totiž zrozen pro trápení, stejně jako jiskry létají vzhůru. Já bych nejspíše pátral po Bohu a svou záležitost bych předložil Bohu, který činí veliké věci, jež nelze vyzpytovat, divy, jež nelze spočítat, který dává déšť na povrch země a sesílá vodu na pole, takže postavil ponížené na vysoké místo a naříkající byli vyzdviženi do bezpečí, který maří plány chytráků, takže jejich ruce nebudou mít úspěch, který přistihuje moudré v jejich chytráctví; rada potměšilců bývá ukvapená. Ve dne se potýkají s temnotou, jako v noci tápou za poledne. Ale nuzného zachránil od meče, z jejich úst a z ruky mocného. A tak se pro chudého objevila naděje, ale bezpráví zavřelo svá ústa. Hle, šťastný je člověk, kterého Bůh kárá; a proto ponaučení Všemohoucího nezavrhuj. Vždyť on způsobí bolest i obváže, zdeptá, ale jeho ruce vyléčí. V šesti úzkostech tě vysvobodí, ba v sedmi tě nezasáhne zlé. V hladu tě jistě vykoupil ze smrti a ve válce z moci meče. Budeš ukryt před bičem jazyka a nebudeš se bát zkázy, až přijde. Budeš se vysmívat zkáze a hladomoru a zemské zvěře se nebudeš muset bát. Máš totiž smlouvu s kameny na poli a polní zvěř je vůči tobě pokojná. I zjistíš, že tvůj stan je v pořádku, když navštívíš svou pastvinu a nic nebudeš postrádat. Zjistíš také, že tvé símě je početné, tvých potomků jako zemské zeleně. V zralosti vejdeš do hrobu jako navršený stoh obilí ve svůj čas. Hle, toto jsme vyzpytovali, tak to je. Vyslechni si to a sám se o tom přesvědč. Nato Jób odpověděl. Řekl: Kéž by byla pečlivě zvážena má nespokojenost a spolu s mým neštěstím byla vyzvednuta na miskách vah. Vždyť je již těžší než mořský písek; kvůli tomu byla má slova neuvážená. Vždyť ve mně vězí šípy Všemohoucího, jejichž jed saje můj duch; Boží pohromy se zaměří proti mně. Cožpak bude divoký osel hýkat nad trávou? Bude snad býk bučet nad svou pící? Cožpak se dá jíst něco, co samo nemá chuť, bez soli? Je snad nějaká chuť ve vaječném bílku? Má duše se nechce dotýkat těch věcí; jsou pro mě nechutným pokrmem. Kéž se tak stane, že se naplní má prosba a Bůh dá, v co skládám svou naději. Ať se Bůh odhodlá a srazí mě, povolí svou ruku a odtrhne mě, ať už nastane má útěcha a já mohu radostně poskakovat v bolesti, ačkoli mě Bůh nebude šetřit; neboť jsem nezatajil řeči Svatého. Jakou mám sílu, že bych měl vytrvat, a jaký můj konec, že bych měl prodlužovat svůj život? Je snad má síla silou kamenů? Je snad mé tělo z bronzu? Není snad pro mne pomoc a obezřetnost byla ode mne zahnána? Zoufalému náleží milosrdenství jeho přítele, i když opustí bázeň před Všemohoucím. Moji bratři jednali zrádně jako potok, pominou jako řečiště potoků, kalných od ledu, v nichž je skryt roztátý sníh. V době sucha se ztratily; v jeho žáru zmizely ze svého místa. Stezky jejich pouti se vinou, přecházejí v pustotu a hynou. Karavany z Témy je vyhlížely, průvody ze Šeby na ně čekaly. Styděly se, protože každý si byl jistý; přišly až k nim a hanbily se. Teď jste se tedy stali něčím takovým jako ony; když uvidíte něco děsného, bojíte se. Zdalipak jsem řekl: Dejte mi něco anebo zaplaťte za mě ze svého jmění a zachraňte mě z ruky protivníka, z ruky násilníků mě vykupte. Poučte mě a já umlknu, dejte mi porozumět, v čem jsem zbloudil. Čím jsou hrozné upřímné řeči? Co však kárá vaše kárání? Rozhodnete se snad kárat výroky a nechat znít do větru řeči zoufalce? To potom necháte padnout los na sirotka a zaprodáte svého bližního. Nyní tedy buďte tak laskavi, pohleďte na mě, copak vám budu do očí lhát? Přestaňte prosím, ať se nespáchá zvrácenost, přestaňte už, jde tu o mou spravedlnost. Cožpak je na mém jazyku zvrácenost? Nerozpozná snad mé patro zhoubné choutky? Což není na smrtelného člověka na zemi vložena povinnost služby a nejsou jeho dny jako dny najatého dělníka? Jako otrok baží po stínu a jako najatý dělník čeká na svou mzdu, tak jsem pro sebe dostal do dědictví měsíce nicoty a noci trápení mi přidělili. Kdybych ulehl, řeknu: Kdy vstanu a kdy se nachýlí večer? Tak se nasytím svým neklidem až do rozednění. Mé tělo obléklo larvy a chumáče prachu, kůže mi popraskala a zhnisala. Mé dny byly rychlejší než tkalcovský člunek a pominuly v beznaději. Pamatuj, že můj život je jen vítr; mé oko neuvidí znovu blaho. Nebude mě sledovat oko toho, který mě vidí; tvé oči budou po mně pátrat, ale já už tu nebudu. Pominul oblak a zmizel; tak ani ten, kdo sestupuje do podsvětí, už nevyjde. Nenavrátí se už domů, jeho domov už jej nezpozoruje. Ani já nezadržím svá ústa, promluvím v tísni svého ducha, přemýšlet budu v hořkosti své duše. Cožpak jsem moře či drak, že nade mnou musíš ustanovit stráž? Kdybych řekl: Potěší mě má pohovka, má postel mě unese při mém stěžování, ty mě vyděsíš sny, viděními mě ohromíš. Tu si má duše zvolila zardoušení, ano, smrt, raději než mé kosti. Pohrdám tím, nebudu žít navěky; nech mě být, vždyť mé dny jsou marnost. Co je smrtelný člověk, že si ho ceníš a že si ho všímáš? Navštěvuješ ho každé ráno, neustále jej budeš zkoušet. Jak dlouho ode mne neodvrátíš pohled, nenecháš mě aspoň spolknout slinu? Pokud bych zhřešil, co tím provedu tobě, strážci člověka? Proč jsi mě pro sebe určil za terč, až jsem se stal břemenem sám sobě? A co že neodpustíš mé přestoupení a neodejmeš mou zvrácenost? Vždyť nyní ulehnu do prachu; budeš mě usilovně hledat, ale já už tu nebudu. Tu odpověděl Bildad Šúchský. Řekl: Jak dlouho budeš povídat tyto věci a řeči tvých úst budou jako prudký vítr? Cožpak Bůh pokřiví právo? Pokřiví snad Všemohoucí spravedlnost? Jestliže tví synové proti němu zhřešili, vydal je do moci jejich přestoupení. Pokud ty budeš usilovně hledat Boha a Všemohoucího budeš prosit o smilování, pokud jsi čistý a přímý, nyní se tedy dá kvůli tobě pohnout a obnoví příbytek tvé spravedlnosti. Tvůj počátek se bude zdát nepatrný, zatímco tvá budoucnost půjde rychle vzhůru. Jen se přece zeptej u dřívější generace a ověř to podle bádání jejich otců. Neboť my jsme tu od včera a nedozvíme se to, naše dny jsou totiž jako stín na zemi. Cožpak to nejsou oni, kdo tě poučí, promluví k tobě a vynesou výroky ze svého srdce? Což vyroste papyrus mimo bažinu? Vzroste sítí bez vody? Ten ve svém rozpuku ještě nemůže být utržen, ale uschne dříve než jakákoliv tráva. Tak dopadnou všichni, kdo zapomínají na Boha; zanikne i naděje bezbožného, jemuž se stane důvěra zklamáním, naděje pavučinou. Opře se o svůj dům, ale nezůstane stát; chytí se ho, ale neobstojí. Na slunci je svěží a jeho ratolest vyrazí nad jeho zahradou. Na hromadě kamení se budou proplétat jeho kořeny, pronikne do kamenného domu. Jestliže jej vykoření z jeho místa, ono jej zapře: Nikdy jsem tě nevidělo. Inu, taková je radost jeho cesty; a z prachu vyraší zase další. Hle, Bůh nezavrhne bezúhonného ani nebude pevně držet za ruku zločince. Nakonec naplní smíchem tvá ústa a tvé rty radostným křikem, ti, kdo tě nenávidí, oblečou hanbu a stan ničemů, ten pomine. Nato Jób odpověděl. Řekl: Opravdu vím, že to tak je, ale jak může být smrtelný člověk spravedlivý před Bohem? Jestliže s ním bude chtít vést spor, neodpoví mu na jedinou věc z tisíce. Má moudré srdce a ohromnou sílu. Kdo se proti němu kdy zatvrdil a uspěl? On přenáší hory, aniž by poznaly, kdo je ve svém hněvu vyvrátil. On pohybuje zemí z jejího místa, až se rozechvějí její sloupy. On domlouvá slunku, a to nezazáří, vůkol hvězd umístí pečeť. On sám roztahuje nebesa a kráčí po návrších moře. Tvoří Medvěda, Orion a Plejády i jižní souhvězdí. Činí veliké věci, jež ani nelze vyzpytovat, divy, jež ani nelze spočítat. Jestliže projde nade mnou, nic neuvidím, a přejde-li, ani jej nerozpoznám. Jestliže něco uchvátí, kdo ho přinutí to vrátit? Kdo mu řekne: Co to děláš? Bůh neodvrátí svůj hněv. Před ním se sklonili i pomocníci obludy. Jak bych mu tím spíše mohl odpovídat já? Jak mám volit slova při rozhovoru s ním? Vždyť i kdybych byl v právu, nebyl bych schopen odpovědět; svého soudce bych jen prosil o smilování. Pokud bych volal a odpověděl by mi, nevěřil bych, že vyslyší můj hlas. Neboť mě drtí bouří a bezdůvodně rozmnožuje mé modřiny. Nedovolí, aby se mi vrátil dech, nýbrž sytí mě hořkostmi. Pokud jde o sílu, ano, je udatný, a pokud jde o soud, kdo jiný mě předvolá? I když budu v právu, má ústa mě usvědčí z viny; jsem bezúhonný, ale prohlásila mě za zvráceného. Jsem bezúhonný. Nebudu se starat o svou duši, zavrhnu svůj život. Je to jedno, proto říkám: On skoncuje s bezúhonným stejně jako s ničemou. Jestliže bič náhle usmrtí, posmívá se zoufalství nevinného. Země je vydána do ruky ničemy, on zakrývá tvář jejích soudců. Pokud ne on, kdo je to tedy? A mé dny byly rychlejší než běžec; utekly, neviděly blaho. Pominuly spolu s rákosovými loděmi, jako se orel střemhlav vrhá na kořist. Řeknu-li si: Zapomenu na své stěžování, opustím svou utrápenou tvář a pookřeji, lekám se všech svých bolestí, vím, že mě nenecháš bez trestu. Já platím za ničemníka, nač se mám unavovat marností? Kdybych se omyl vodou ze sněhu a dlaně si očistil louhem, jednou mě ponoříš do jámy a bude mnou opovrhovat i můj plášť. Vždyť on není člověk jako já, abych mu odpověděl a vešli jsme spolu v soud. Není mezi námi rozhodčí, který položí na nás oba svou ruku. Ať ode mě odejme svou hůl, ať mě hrůza z něj neděsí, ať mohu promluvit, aniž se ho budu bát; tak tomu totiž u mě není. Má duše si zhnusila můj život, dám průchod svému stěžování nad sebou. Budu mluvit v hořkosti své duše. Řeknu Bohu: Neprohlašuj mě vinným. Oznam mi, proč se mnou vedeš při. Cožpak je pro tebe dobré, že utlačuješ, že zavrhuješ výtěžek svých dlaní? Dovolil jsi, aby se zaskvěl plán ničemů? Máš tělesné oči, díváš se snad, jako se dívá smrtelný člověk? Cožpak jsou tvé dny jako dny smrtelného člověka, jsou snad tvé roky jako dny muže, že hledáš mou zvrácenost a pátráš po mém hříchu? Podle svého poznání víš, že nejednám ničemně, a není, kdo by vysvobodil ze tvé ruky. Tvé ruce mě utvořily a uspořádaly mě spolu se vším okolo. A teď bys mě pohltil? Rozpomeň se přece, že jsi mě udělal jako hlínu a do prachu mě zase chceš vrátit. Cožpak mě nesléváš jako mléko a nezahušťuješ jako sýr? Oblékáš mi kůži a maso, proplétáš mě kostmi a šlachami. Daroval jsi mi život a prokázal milosrdenství a tvá starost zachovala mého ducha. Avšak tyto věci jsi uchovával ve svém srdci; vím, že takhle je to s tebou: Kdybych zhřešil, ty mě budeš střežit a pro mou zvrácenost mě nenecháš bez trestu. Kdybych jednal ničemně, běda mi; i kdybych byl spravedlivý, nesmím zvednout hlavu. Jsem nasycen hanbou, pohleď na mé soužení. Až se však povýší, budeš mě lovit jako lev a znovu budeš na mně ukazovat svou obdivuhodnou moc. Znovu proti mně postavíš své svědky, abys vystupňoval svou nespokojenost se mnou. Střídání a množství toho všeho přichází proti mně. Proč jsi mě tedy vyvedl z matčina lůna? Naposled bych vydechl a oko by mě nespatřilo. Byl bych, jako kdybych nebyl. Byl bych odnesen z břicha do hrobu. Cožpak není maličko mých dnů? Přestaň a upusť ode mě, ať maličko pookřeji, dříve než odejdu – a už se nenavrátím – do země temnoty a nejhlubší tmy, země temné jako zatmění nejhlubší tmy a bez řádů, kde se rozbřesklo tak, jako by to bylo zatmění. Tu odpověděl Sófar Naamatský. Řekl: Cožpak tohle množství slov nemá být zodpovězeno? Zdalipak bude žvanil v právu? Umlčí tvé prázdné řeči muže? Posmíval ses a nikdo tě nezahanbí? Řekl jsi pak: Má nauka je ryzí, jsem čistý ve tvých očích. Avšak kéž by se Bůh rozhodl promluvit a otevřel by proti tobě své rty. Kéž ti oznámí tajnosti moudrosti, protože obezřetnost má dvě stránky, a věz, že Bůh kvůli tobě zapomíná část tvé zvrácenosti. Cožpak vystihneš pochopení Boha, vystihneš snad Všemohoucího v jeho dokonalosti? Vyšší než nebesa – co s tím uděláš? Hlubší než podsvětí – co o tom zjistíš? Její míra je delší než země a širší než moře. Pokud chce něco změnit, uzavřít, shromáždit, kdo jej od toho odvrátí? Vždyť on rozezná podvodníky, zahlédne nepravost, aniž by to musel pozorně zkoumat. I tupec nabude rozumu a z hřebce divokého osla se zrodí člověk. Pokud ty připravíš své srdce a vztáhneš k němu své dlaně – je-li ve tvé ruce nepravost, vzdal ji od sebe, a nenech ve svých stanech zabydlet zvrácenost – tehdy totiž pozvedneš svou tvář bez potupy, budeš jako odlitý z kovu a nebudeš se bát. Ty totiž zapomeneš na trápení. Budeš na něj vzpomínat jako na vodu, která odtekla. A nastane věk jasnější než poledne; byť by bylo všechno ponuré, bude to jako ráno. Budeš doufat, protože je tu naděje, rozhlédneš se a ulehneš v bezpečí. Budeš ležet a nikdo tě nebude děsit a mnozí budou hledat tvou přízeň. Zeslábnou oči ničemů, jejich útočiště zaniklo a jejich nadějí je vydechnutí duše. Nato Jób odpověděl. Řekl: Opravdu vidím, že vy jste ten pravý lid a s vámi vymře moudrost. I já mám rozum jako vy, nejsem zpozdilejší než vy. S kým nepřicházejí poznatky podobné těmto? Budu předmětem posměchu pro svého bližního, tím, kdo volal k Bohu, a odpověděl mu. Ryzí a spravedlivý je na posměch. Neštěstí je hodno opovržení podle mínění bezstarostného člověka; je připraveno pro ty, kdo mají nejistý krok. Stany ničitelů mají klid a bezpečí mají ti, kdo popouzejí Boha, ten, kdo přinesl boha ve své ruce. Avšak jen se zeptej zvěře, ať tě poučí, a nebeského ptactva, ať ti to oznámí. Nebo promlouvej s rozmyslem k zemi a vyučí tě; mořské ryby ti budou vyprávět. Kdo z nich všech neví, že toto učinila ruka Hospodina? V jeho ruce je duše všeho živého a duch veškerého lidského těla? Ucho přece zkoumá výroky a patro ochutnává jídlo. Mezi kmety je moudrost a dlouhý život dává rozumnost. S ním je však moudrost a síla, jeho je rada a rozumnost. Jestliže něco zboří, nebude to vybudováno, zavře za člověkem a nebude mu otevřeno. Jestliže zadrží vody, vyschnou, vypustí je a vyvracejí zemi. S ním je moc a obezřetnost, jemu patří svedený i svůdce. Rádce vodí naboso a ze soudců dělá potřeštěnce. Rozvázal pouta králů a na jejich bedra uvázal pás. Kněze vodí naboso a podvrací ty, kdo pevně stojí. Spolehlivým odnímá řeč a starcům bere rozvahu. Na šlechtice vylévá pohrdání, uvolnil pás mocných. Odhaluje hlubiny z temnoty, vyvedl na světlo nejhlubší tmu. Vyvyšuje národy a hubí je, rozprostírá národy a zavádí je. Odnímá rozum vůdcům lidu země, nechal je bloudit v bezcestné pustotě. Tápou temnotou bez světla, nechal je bloudit jako opilce. Inu, mé oko vše vidělo, mé ucho slyšelo a porozumělo tomu. Ve srovnání s vaším poznáním jsem také já obeznámen; nejsem zpozdilejší než vy. Já však promluvím se Všemohoucím a budu chtít od Boha rozsoudit. Vy šíříte klam, ano všichni jste lékaři k ničemu. Kéž se stane, že nadobro zmlknete, to ať je vaší moudrostí. Slyšte přece mou stížnost, věnujte pozornost námitkám mých rtů. Cožpak budete kvůli Bohu prohlašovat zvrácenost, budete kvůli němu prohlašovat záludnost? Budete mu snad nadržovat, pokud za Boha povedete při? Bude to snad dobré, až vás prověří, jestliže ho chcete podvádět, jako se podvádí člověk? Přísně vás pokárá, pokud budete tajně nadržovat. Což vás neohromí jeho vznešenost a nepadne na vás strach z něj? Vaše vzpomínky jsou pořekadla z popela, vaše obranné valy jsou jako valy z hlíny. Mlčte a nechte mě být, ať mohu promluvit já, ať na mě přijde cokoliv. Proč mám nést své maso ve svých zubech a svůj život brát do svých rukou? Jestli mě skolí, budu v něho skládat naději; pouze nechám rozsoudit v jeho přítomnosti své cesty. I to je mi ke spáse, neboť bezbožný před jeho tvář nepřijde. Poslouchejte bedlivě mé slovo a můj výrok ať pronikne do vašich uší. Hle, nyní jsem se připravil na soud; vím, že já budu v právu. Kdo to se mnou chce vést při? Vždyť bych teď umlkl a vydechl naposled. Jen dvě věci se mnou nedělej; tehdy se před tebou nebudu muset skrývat: Svou ruku ode mě vzdal a hrůza z tebe ať mě neděsí. Pak volej a já odpovím, anebo budu mluvit já a ty mi odpověz. Kolik mám zvráceností a hříchů? Dej mi poznat mé přestoupení a můj hřích. Proč chceš skrývat svou tvář a považovat mě za svého nepřítele? Cožpak chceš strašit odváté listí a pronásledovat vyschlou plevu? Vždyť si o mně zapisuješ trpké věci a dáváš mi zakusit důsledky zvráceností mého mládí. Vkládáš mé nohy do klády a střežíš všechny mé stezky. Do mých stop si vyryješ značky. A on zchřadne jako hniloba; jako roucho rozežrané moly. Člověk narozený z ženy je ukrácen na životě a nasycen nepokojem. Jako květ vzchází a uvadá, prchá jako stín a trvání nemá. Ano, na takového otvíráš své oči a chceš mě přivést na soud se sebou. Kdo učiní z nečistého čisté? Nikdo. Jestliže jsou určeny jeho dny, počet jeho měsíců je u tebe; jeho hranice jsi ustanovil a nepřekročí je. Odhlédni od něj, ať si odpočine, dokud si neoblíbí svůj den jako najatý dělník. Vždyť pro strom je naděje: Jestliže bude vyťat, zase obrazí, jeho ratolest nepřestane růst. I kdyby jeho kořen v zemi zestárl a jeho pařez odumřel v hlíně, jen ucítí vodu, vypučí a vydá ratolesti jako mladý štěp. Avšak muž zemře a bezvládně leží; člověk vydechl naposled a kde je mu konec? Vody z jezera zmizely, řeka se vsákne a vyschne. Tak i muž ulehl a nevstane až do zániku nebes. Neprocitnou a neprobudí se ze svého spánku. Kéž se stane, že mě schováš v podsvětí, skryješ mě, než se odvrátí tvůj hněv; určíš pro mě lhůtu a pak se na mě rozpomeneš. Zemře-li muž, ožije snad opět? Všechny dny své povinné služby budu očekávat, dokud nepřijde mé vystřídání. Zavoláš a já ti odpovím, až budeš dychtit po díle svých rukou. Nyní tedy spočítáš mé kroky; nedbej na můj hřích. Mé přestoupení je zapečetěno do váčku, mou zvrácenost jsi zastřel. Avšak padající hora zvětrá a skála se pohne ze svého místa. Voda omlela kameny, její proudy odplaví prach země. Tak i naději člověka jsi zahubil. Navždy ho přemáháš, až odchází; měníš jeho tvář a posíláš jej pryč. Jeho synové budou vážení, ale nedozví se to; budou bezvýznamní, ale nebude jim to známo. Jen nad sebou cítí bolest jeho tělo a jeho duše nad ním truchlí. Tu odpověděl Elífaz Témanský. Řekl: Cožpak bude mudrc odpovídat závanem vědomosti a naplní si břicho východním větrem? Ospravedlňovat se slovem, které nepřinese užitek, a výroky, kterými člověk nic nezíská? Ty chceš dokonce mařit Boží bázeň a omezovat rozjímání před Bohem. Vždyť tvá zvrácenost poučuje tvá ústa, volíš si jazyk chytráků. Vlastní ústa tě usvědčují z viny, nikoli já; tvé rty svědčí proti tobě. Cožpak ses narodil jako první člověk, byl jsi zrozen dříve než kopce? snad Nasloucháš Božímu důvěrnému sdělení, chceš omezovat moudrost jen na sebe? Co víš, aniž bychom to věděli my? Čemu rozumíš, aniž by se to shledalo i při nás? Mezi námi je také prošedivělý i kmet, ctihodnější věkem než tvůj otec. Cožpak je ti málo Boží útěcha a slovo, kterým s tebou laskavě promlouvá? Kam tě vede tvé srdce a proč se blýskají tvé oči, že obracíš svůj hněv proti Bohu a necháváš ze svých úst vyjít takové výroky? Co je smrtelný člověk, že by mohl být neposkvrněný a že by mohl být v právu, kdo se narodil z ženy? Inu, on nevěří svým svatým ani nebesa nejsou v jeho očích čistá. Tím spíše, když je to člověk ohavný a zvrhlý, muž, který pije zvrácenost jako vodu. Chci ti něco sdělit, naslouchej mi, ať mohu vyprávět o tom, co jsem viděl, co povídají moudří; nezatajili, co vědí od svých otců. Jim jediným byla dána země a žádný cizinec mezi ně nepřišel. Po všechny dny se ničema sám svíjí úzkostí; po vyměřená léta, jež byla uspořena pro násilníka. Děsivý zvuk zní v jeho uších; v době pokoje na něho přijde ničitel. Neuvěří, že se navrátí z temnoty, je vyhlédnutý pro meč. Vyplašeně bloudí za chlebem – kde může být; ví, že den temnoty je mu pohotově po ruce. Poděsí ho tíseň a sklíčenost, přemůže jej jako král přichystaný k útoku, neboť vztáhl svou ruku proti Bohu, vypíná se proti Všemohoucímu. Běží proti němu s drzou šíjí, s tlustými hřbety svých štítů. Pokryl si totiž tváře svým tukem a nahromadil sádlo na slabinách. A osídlil zničená města, měli domy, kde lidé nemají bydlet, které byly určeny, aby se staly hromadami kamení. Nezbohatne a jeho majetek neobstojí ani neskloní k zemi svůj poklad. Neujde temnotě, jeho ratolest vysuší plamen, zajde dechem jeho úst. Ať nevěří v klam; svádí se, neboť klam bude jeho odměnou. Naplní se mimo jeho čas, jeho mladý výhonek se nezazelená. Jako réva setřese svůj trpký hrozen a jako oliva odvrhne svůj květ. Vždyť shromáždění bezbožných je neplodné, oheň strávil stany milovníků úplatku. Počali trápení a porodili nepravost, jejich lůno připravuje podvod. Nato Jób odpověděl. Řekl: Slov, jako jsou tato, jsem už slyšel mnoho. Jste všichni mizerní utěšitelé. Jestlipak budou mít konec ta nadutá slova? Nebo co tě popouzí, že takhle odpovídáš? I já bych mohl mluvit jako vy, kdybyste byli na mém místě, ohánět se proti vám výroky a potřásat nad vámi hlavou. Posiloval bych vás svými ústy a soustrast mých rtů by byla šetrná. Jestliže promluvím, má bolest tím nebude zmírněna; zanechám-li toho, v čem se mi ulehčí? Už mě zcela unavil. Zpustošil jsi celou mou pospolitost. Dopadl jsi mě, stalo se to na svědectví; povstala proti mně má lež a vypovídá proti mně. Jeho hněv propukl a zanevřel na mě, skřípal na mě zuby; můj protivník na mě zaostřuje své oči. Otevřeli na mě svá ústa, potupně mě bili do tváře, společně se proti mně hrnou. Bůh mě vydá v plen padouchovi, vydá mě na pospas do rukou ničemů. Byl jsem spokojený, ale zacloumal se mnou, uchopil mě za šíji a roztříštil mě. Postavil si mě za terč. Obklíčí mě jeho lukostřelci, probodne mé ledviny a nebude mít soucit. Mou žluč vylije na zem. Bude mě drásat, rána za ranou; vyběhne proti mně jako hrdina. Na kůži jsem si sešil pytlovinu, svůj roh jsem sklonil do prachu. Tvář mi opuchla od pláče, na mých víčkách je nejhlubší tma. Přitom na mých rukou není násilí a má modlitba je čistá. Země, nepřikrývej mou krev, ať není místo odpočinku pro můj úpěnlivý křik. Již nyní, hle, na nebesích je můj svědek a na výšinách můj přímluvce. Mí přátelé jsou mi prostředníky; mé oko prolévá slzy před Bohem. Nechť může někdo vést za muže spor s Bohem, lidský syn za svého bližního. Protože přejdou vyměřená léta, a půjdu stezkou, z níž se nevrátím. Můj duch byl zlomen, mé dny dohasly, hroby jsou mi údělem. Copak kolem mě nezaznívají úsměšky? Můj zrak musí spočívat na jejich vzdoru. Slož záruku, zaruč se za mě. Kdo jiný by se za mě zavázal rukoudáním? Protože jsi jejich mysl skryl před rozumností, proto je nevyvýšíš. Kvůli podílu někdo udá přátele, načež oči jeho synů zeslábnou. Vystavil mě lidem za pořekadlo, jsem tím, komu se plivá do tváře. Můj zrak zeslábl zármutkem, všechny mé údy jsou jako stín. Přímí se nad tím zhrozí, nevinný bude pobouřen nad bezbožným. Spravedlivý se přidrží své cesty, a kdo má čisté ruce, nabude síly. Avšak vy všichni, vraťte se, opět přijďte, nenajdu mezi vámi moudrého. Mé dny pominuly, mé úmysly jsou zpřetrhány, přání mého srdce. Noc budou vydávat za den, světlo v přítomnosti je prý bližší nežli temnota. I kdybych doufal, podsvětí je mým domovem, své lože jsem si ustlal v temnotě, jámě jsem vyhlásil: Jsi můj otec, larvě: Má matko, má sestro. Kde je tedy má naděje? Ano, mou naději, kdo ji zpozoruje? Závory podsvětí klesnou, až se spolu budeme děsit v prachu. Tu odpověděl Bildad Šúchský. Řekl: Za jak dlouho uděláte konec výrokům? Pochopte to a potom si promluvíme. Proč jsme považováni za dobytek? Stali jsme se nečistými ve vašich očích? Ty, který ve svém hněvu sápeš vlastní duši, cožpak kvůli tobě má být země opuštěna? Pohne se snad skála ze svého místa? Ano, světlo ničemů zhasne a plamínek jeho ohně nezazáří. Světlo v jeho stanu ztemnělo, jeho lampa nad ním zhasne. Jeho rázné kroky budou stísněné, vlastní plán jej přivede k pádu. Neboť se svýma nohama zapletl do sítě, bude se procházet po mříži. Past ho uchopí za patu, zmocní se jej smyčka. Provaz na něho je skryt v zemi, past na něho na pěšině. Ze všech stran ho poděsily hrozby, hnaly se v jeho šlépějích. Ať je jeho síla vyčerpaná a pohroma připravená pro jeho pád. Pohltí údy jeho těla, jeho údy pohltí prvorozený smrti. Bude odtržen od svého stanu, své naděje; to ho přinutí vykročit za králem hrůz. V jeho stanu se usídlí, co mu nepatří; po jeho příbytku bude roztroušena síra. Zdola uschnou jeho kořeny a shora zvadnou jeho ratolesti. Jeho památka vymizela ze země, na ulici nemá jméno. Vypudí ho ze světla do tmy, ze světa ho zapudí. Mezi svým lidem nemá nástupce ani následníka, není nikoho, kdo by přežil na místech jeho dočasného pobytu. Nad jeho dnem byli zděšeni západní sousedé a východní byli zachváceni hrůzou. Jistě, tak je tomu s příbytky bídáka, toto je místo člověka, který nezná Boha. Nato Jób odpověděl. Řekl: Jak dlouho chcete skličovat mou duši a deptat mě výroky? Už podesáté mě takhle vystavujete hanbě. Nestydíte se ke mně chovat drze. A kdybych se snad opravdu mýlil, můj omyl zůstane na mně. Jestliže se opravdu nade mě budete povyšovat a posuzovat mě podle mé potupy, vězte tedy, že mi Bůh ukřivdil a obklopil mě svou loveckou sítí. Hle, úpěnlivě volám: Násilí, ale nedočkám se odpovědi; křičím o pomoc, ale není právo. Zazdil mou cestu, takže neprojdu; uvede temnotu na mé stezky. Svlékl ze mě mou slávu a z hlavy mi sundal korunu. Zbořil mě ze všech stran, až jsem zašel; mou naději vyvrátil jako strom. Rozpálil proti mně svůj hněv a považoval mě za jednoho ze svých protivníků. Jeho loupežné hordy společně přitáhly, navršily proti mně svou cestu a utábořily se kolem mého stanu. Vzdálil ode mne mé bratry, zcela se mi odcizili moji známí. Mí příbuzní mě zanechali, zapomněli na mě moji přátelé. Příchozí v mém domě i mé služebnice mě považují za cizího, stal jsem se cizincem v jejich očích. Zavolal jsem na svého otroka, ale neodpovídá; musím ho prosit o smilování vlastními ústy. Můj dech se mé ženě zhnusil, začal jsem páchnout synům svého lůna. Zavrhli mě i malí hoši; když vstanu, mluví proti mně. Opovrhli mnou všichni mí důvěrníci a ti, které jsem miloval, se obrátili proti mně. Kost mi přilnula ke kůži a k masu, vyvázl jsem jen s kůží kolem zubů. Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy, moji přátelé, protože mě zasáhla Boží ruka. Proč mě pronásledujete jako Bůh a nemůžete se nasytit mého masa? Kéž se tedy stane, že by mé výroky byly zapsány, kéž by byly vyryty do knihy, vytesány natrvalo do skály železným rydlem a olovem. Ale já vím, že můj vykupitel žije a nakonec se postaví nad prachem. A poté, co tihle sedřeli mou kůži, bez svého těla uvidím Boha. Toho já uvidím při sobě; mé oči jej budou vidět a ne cizí. Ledviny v mém klíně po tom prahnou. Vždyť řeknete: Jak ho nachytáme? Ve mně byla totiž shledána příčina problému. Mějte strach z meče, vždyť meč je trestem za zlobu. Tak poznáte, že nastane právní pře. Tu odpověděl Sófar Naamatský. Řekl: Proto mě mé zneklidněné přemítání nutí odpovědět; pro nepokoj, který je ve mně. Vyslechnu ponaučení ke své potupě a odpověď mi dá duch podle mého porozumění. Což to nevíš odedávna, od doby kdy byl na zemi postaven člověk, že radostný křik ničemů přijde zkrátka a radost bezbožného je jen na chvíli? I kdyby jeho povznesenost vystoupila do nebes a jeho hlava by dosáhla do oblak, zmizí navždy jako jeho výkal; ti, kdo ho vídali, řeknou: Kde je? Odlétne jako sen a nenajdou ho, jako noční vidění bude zaplašen. Zahlédlo jej oko, ale více nezahlédne, jeho domov už ho nezpozoruje. Jeho synové budou hledat přízeň chudých, jeho ruce musejí vrátit jeho majetek. Svěžesti byly plné jeho kosti, ta ale ulehne do prachu s ním. Ačkoliv zlo v jeho ústech sládne, pod svým jazykem ho přechovává, je k němu shovívavý a neopouští ho, na svém patře jej zadržuje, jeho pokrm se mu změnil ve vnitřnostech, v jeho nitru se stal hadím jedem. Pohltil majetek a zase jej vyzvrátil, Bůh mu ho vyžene z břicha. Bude sát hadí jed, jazyk zmije ho zabije. Nepodívá se na proudy, řeky, potoky medu a smetany. Výtěžek vrací zpět, nespotřebuje jej a nad výnosem svého obchodu nebude jásat. Vždyť utiskoval, opouštěl chudé; uchvátil dům, ale nebude ho budovat. Protože ve své chuti nepoznal uspokojení, nezachrání se s tím, co je mu nejmilejší. Nic neuniklo jeho žravosti; kvůli tomu jeho blaho nebude trvalé. Když vzroste jeho hojnost, bude mu úzko; zasáhne jej ruka každého udřeného. Ať se snaží naplnit břicho, pošle na něj svůj planoucí hněv; ať na něj dští svými střelami. Uteče-li před železnou zbraní, prostřelí ho bronzový luk. Vytáhl střelu, ale šíp mu vyšel ze hřbetu, blesk vyjde z jeho žluče, hrůzy na něm spočinou. Jen temnota je připravena pro ty, kdo jsou mu drazí, stráví jej oheň, který nebyl rozdmýchán; ať spase, co zůstalo v jeho stanu. Nebesa odhalí jeho zvrácenost, povstane proti němu i země. Úroda z jeho domu ať se vystěhuje, v den jeho hněvu se rozplyne. Toto je Bohem určený podíl ničemného člověka a dědictví Bohem mu přiřknuté. Nato Jób odpověděl. Řekl: Bedlivě naslouchejte mému výroku, to ať je útěcha od vás. Sneste mě, když chci mluvit já, a poté, co já promluvím, se můžete vysmívat. Cožpak já si naříkám nad člověkem? Pokud ano, jak by neměl být můj duch netrpělivý? Pohleďte na mě a užasněte; položte si ruku na ústa. Když na to pomyslím, vyděsím se a mé tělo zachvátí hrůza. Proč zůstávají ničemové naživu? Dožili se stáří a majetek také rozmnožili. S nimi jejich potomstvo, je u nich zajištěné, své potomky mají před očima. Jejich domy mají pokoj, jsou beze strachu, Boží hůl nad nimi není. Jeho býk obskočil, nikoli nadarmo, jeho kráva se otelí a nepotratí. Své malé hochy vypouštějí jako stádo a jejich děti skotačí. Pozvedají hlas podle tamburíny a lyry a radují se za zvuku flétny. Své dny dovrší v blahobytu, v okamžiku se pohrouží do podsvětí. Tu řekli Bohu: Odstup od nás, nemáme zalíbení v poznání tvých cest. Co je Všemohoucí, že bychom mu měli sloužit, a co získáme, když se u něj budeme přimlouvat? Inu, jejich blaho není v jejich moci; kéž by se ode mne vzdálila rada ničemů. Jak často zhasne lampa ničemů a jejich pohroma na ně přijde, on ve svém hněvu rozdělí díly zkázy. Budou jako sláma ve větru, vichřice ho uchvátila jako plevy. Uchová Bůh jeho trest pro jeho syny? Ať odplatí jemu, aby to poznal. Ať jeho oči spatří jeho zkázu, ať se napije z kalicha zloby Všemohoucího. Vždyť co po něm zbylo z jeho zájmu o vlastní dům, když byl odměřen počet jeho měsíců? Cožpak bude někdo učit Boha poznání, když on bude vznešené soudit? Jeden zemře ve své naprosté bezúhonnosti, je úplně bezstarostný a spokojený. Plné mléka jsou jeho dížky a do jeho kostí nasákl morek. Jiný pak zemře s hořkostí v duši, aniž se nasytil dobrem. Ulehnou společně do prachu a pokryjí je larvy. Inu, poznal jsem vaše úmysly a plány, jak se mnou chcete násilně jednat. Vždyť říkáte: Kde je dům šlechtice a kde je stan s příbytky ničemů? Cožpak jste se nezeptali těch, kdo prochází kolem? Snad nebudete popírat jejich znamení: Ano, zlý bude ušetřen v den pohromy, budou odneseni v den zuřivosti. Kdo mu vytkne jeho jednání do očí a kdo mu odplatí za to, co on spáchal? On pak bude odnesen k hrobům a nad jeho rovem se bude bdít. Hroudy v údolí jsou mu sladkými, potáhne se za ním každý člověk, bezpočet jich bylo před ním. Jak mě potom chcete potěšit marností? A vaše odpovědi – zůstala jen věrolomnost. Tu odpověděl Elífaz Témanský. Řekl: Cožpak bude muž Bohu prospěšný, bude mu snad rozumný člověk prospěšný? Cožpak má Všemohoucí zalíbení v tom, že budeš v právu, anebo nekalý zisk z toho, že dovedeš své cesty k dokonalosti? Cožpak tě kárá kvůli tvé bázni, vejde proto s tebou v soud? Což není tvá špatnost velká a tvé zvrácenosti bez konce? Vždyť jsi bezdůvodně brával zástavu od svých bratrů a svlékal jsi šaty ze spoře oděných. Nedával jsi žíznivému napít vody, chléb jsi odpíral hladovému. Země náleží muži silné paže, bude v ní pobývat muž vznešené tváře. S prázdnou jsi poslal pryč vdovy, paže sirotků bývala sražena. Proto jsou okolo tebe pasti a roztřese tě náhlý strach. Anebo nevidíš temnotu a spoustu vody, která tě přikryje. Což není Bůh vyšší než nebesa? Pohleď na nejvyšší hvězdy, jak jsou vyvýšeny. A přece říkáš: Co ví Bůh? Což může soudit to, co je za hustou temnotou? Za úkryt má mračna, nevidí; prochází se po nebeském obzoru. Chceš se snad držet dávné stezky, po níž šlapali muži propadlí nepravosti, kteří byli dopadeni, ačkoliv nenadešel čas? Jejich základ bude zaplaven proudem. Ti Bohu říkávali: Odstup od nás, a: Co nám může Všemohoucí provést? Přitom blahobytem jejich domy naplnil on; kéž by se ode mne vzdálila rada ničemů. Spravedliví to uvidí a budou se radovat, nevinný se jim bude posmívat. Naši odpůrci jistě byli vyhlazeni a oheň strávil to, co po nich zbylo. Jen se s ním důvěrně stýkej a užívej pokoje, dobro ti skrze to bude vzcházet. Přijmi přece poučení z jeho úst a v srdci si ulož jeho řeči. Pokud se vrátíš k Všemohoucímu, budeš zbudován, vzdálíš zvrácenost od svého stanu. Valoun zlata polož do prachu a zlato z Ofíru mezi potoční kameny. Pak bude Všemohoucí tvými valouny zlata a hromadami stříbra. Tehdy budeš totiž mít z Všemohoucího rozkoš a svou tvář budeš pozvedat k Bohu. Budeš-li k němu úpět, vyslyší tě a ty splníš své sliby. A když se pro něco rozhodneš, ať ti to vyjde; na tvých cestách zazáří světlo. Když budou druzí klesat, řekneš: Taková pýcha. Sklíčeného on zachrání. Vychvátí toho, kdo není nevinný, bude vychvácen čistotou tvých dlaní. Nato Jób odpověděl. Řekl: I dnes je mé stěžování vzpurné; jeho ruka na mě těžce dolehla kvůli mému vzdychání. Kéž se stane, že bych věděl, jak ho naleznu; jak se dostanu k jeho sídlu. Předložil bych před něj svůj spor, stížnostmi bych naplnil svá ústa. Dozvěděl bych se výroky, kterými mně odpoví, a porozuměl bych tomu, co mi řekne. Cožpak se mnou povede při s plnou silou? Nikoli, on si mě jistě všimne. Tam by se s ním přímý domlouval a já bych navždy unikl svému soudci. Půjdu-li na východ, on tam není, pakliže nazpět, nepochopím ho; když koná něco nalevo, nezahlédnu ho, jestliže se skryje napravo, rovněž ho neuvidím. Vždyť on zná mou cestu, kdyby mě vyzkoušel, vyjdu jako zlato. Má noha se přidržela jeho kroku, zachoval jsem jeho cestu a nechtěl se odvrátit. Příkaz jeho rtů? Od toho neustoupím! Řeči jeho úst jsem uchovával více než vlastní ustanovení. On pak zůstává stejný a kdo ho od toho odvrátí? Po čem jeho duše zatoužila, to vykonal. Vždyť vykoná, co mi určil; při něm se najde mnoho tomu podobného. Proto jsem z něj vyděšený, pozoruji se a třesu se před ním. Tak Bůh naplnil mé srdce zoufalstvím, Všemohoucí mě vyděsil. Avšak nebyl jsem umlčen temnotou, setmění se přede mnou ukrylo. Proč nejsou časy skryty před Všemohoucím, ale ti, kdo jej znají, nespatřili jeho dny? Lidé posouvají meze, uloupí stádo a pasou ho. Sirotkům odhánějí osla, vdově berou býka do zástavy. Chudáky z cesty odstrkují, nuzní v zemi se společně musejí skrývat. Hle, divocí osli v pustině jdou za svým dílem, usilovně hledají potravu, step jim dává pokrm pro mladé. Sklízejí jeho píci na poli, paběrkují na vinici ničemy. Bez oděvu přenocují nazí, v chladu bez přikrývky. Jsou promočení horským přívalem, skálu obejmuli z nedostatku útočiště. Sirotka od prsu uchvacují, berou zástavu od nuzného. Chodí nazí, bez oděvu, hladoví snášejí snopy. Lisují olej mezi jejich terasami, šlapou v lisech, a přece mají žízeň. Muži z města sténají, o pomoc bude křičet duše pobitých, avšak Bůh si bláznovství nevšímá. Oni patří mezi ty, kdo se bouří proti světlu, nepoznali jeho cesty ani nepobývají na jeho stezkách. Vrah vstává za svítání, skolí chudého a nuzného a v noci se objeví jako zloděj. Oko cizoložníka vyhlíží soumrak a on si říká: Nikdo si mě nevšimne; a roušku si položí na tvář. Za tmy se prokopal do domů, kde se ve dne uzavřeli; světlo neznají. Pro ně je totiž ráno zároveň nejhlubší tmou, protože pozná hrůzy nejhlubší tmy. Je lehký na vodní hladině, jejich díl v zemi je zlořečen, nevydá se směrem k vinicím. Vyprahlá země i žár pohlcují vodu ze sněhu, podsvětí ty, kdo zhřešili. Zapomene na něho matčino lůno, larvám se stal sladkým, už nebude připomínán. Zvrácenost bude jako strom zlomena. Vyjídá neplodnou, která nerodila, a vdově neprokazuje dobro. Zachovává vznešené svou silou. Povstane a nikdo si není jist životem. Dopřeje mu uchýlit se do bezpečí a člověk se spolehne. Jeho oči bdí nad jejich cestami. Nakrátko jsou pozdviženi a již nejsou, budou sehnuti, uzavřou se jako všichni ostatní. Zvadnou jako vršek klasu. A pokud tomu tak přece není, kdo mě usvědčí ze lži a obrátí můj výrok v nic? Tu odpověděl Bildad Šúchský. Řekl: Vladařství a strach jdou s tím, kdo působí pokoj na svých výšinách. Cožpak je možné spočítat jeho oddíly? Nad kým nevzchází jeho světlo? Jak může být smrtelný člověk spravedlivý před Bohem a jak může být neposkvrněný člověk narozený z ženy? Hleď, ani měsíc nesvítí jasně a hvězdy také nejsou v jeho očích čisté. Tím méně smrtelný člověk, který je larva a lidský syn, červ. Nato Jób odpověděl. Řekl: Ó jak jsi pomohl bezmocnému, zachránil jsi vysílenou paži. Jak jsi poradil nemoudrému a obezřetnost jsi dal poznat mnohým. Komu jsi sdělil své výroky a čí duch z tebe vyšel? Chvějí se před ním nebožtíci v hlubinách vod i ti, kdo v nich přebývají? Podsvětí je před ním nahé, není přikrývky pro říši mrtvých. Roztáhl sever nad pustotou, zavěšuje zemi nad nicotou. Uzavírá vody do svých mračen, oblak se pod nimi neroztrhl. Zahaluje vzhled trůnu, rozprostírá nad ním svůj oblak. Vykroužil obzor na vodní hladině až po mez světla a temnoty. Nebeské sloupy se chvějí a jsou ohromeny jeho napomenutím. Svou silou zklidnil moře, svou rozumností zdeptal obludu. Svým duchem dal nebesům velkolepost, jeho ruka probodla mrštného hada. Hle, toto jsou okraje jeho cest, zaslechneme o něm jen něco jako šepot. Kdo porozumí hromobití jeho sil? A Jób pokračoval v pronášení své promluvy. Řekl: Jakože živ je Bůh, on, který mi odňal právo, Všemohoucí, který způsobil mé duši hořkost: Dokud je všechen můj dech ve mně a duch Boží v mém chřípí, mé rty nepromluví zvrácenost a můj jazyk nebude přemítat o záludnosti. Ať je to ode mne vzdáleno, abych vás prohlásil za spravedlivé. Dokud nevydechnu naposled, neodložím svou bezúhonnost. Držím se své spravedlnosti a neopustím ji. Mé srdce mě nebude hanobit za mé dny. Ať je na tom můj nepřítel jako ničema a můj protivník jako bídák. Vždyť jakou naději má bezbožný, když bude sražen, vezme-li mu Bůh život? Cožpak Bůh vyslyší jeho volání, až na něho přijde soužení? Zdalipak bude mít rozkoš z Všemohoucího? Bude volat Boha v každém čase? Poučím vás o Boží moci, nezatajím, jak je tomu s Všemohoucím. Hle, vy, vy všichni jste to viděli. Proč tedy vršíte marnost na marnost? Toto je podíl ničemného člověka u Boha, dědictví, které od Všemohoucího přijmou násilníci. I když bude mít mnoho synů, pak jen pro meč, jeho potomci se chlebem nenasytí. Ti, kteří ho přežijí, budou pohřbeni smrtí a jejich vdovy je nebudou oplakávat. Jestliže nahromadí stříbra jako prachu a oděvu navrší jako hlíny, navrší, avšak obleče se spravedlivý a stříbro rozdělí nevinný. Svůj dům postavil jako mol, jako stan, který si udělal hlídač. Bohatý ulehne a už se nesebere, otevře své oči a už to není. Hrůza ho dostihne jako voda, v noci ho uchvátí vichřice. Odnese jej východní vítr a zmizí, odvane jej z jeho místa. Ať se na něho vrhne a nemá soucit, před jeho rukou bude spěšně utíkat. Budou nad nimi tleskat rukama, bude se nad ním pošklebovat z jeho místa. Stříbro má přece své naleziště a zlato místo, kde ho přečistí. Z prachu se získává železo a kámen vyplavuje měď. Temnotě určuje konec a zkoumá temný kámen v nejhlubší tmě po nejzazší mez. Prorazil šachtu údolím daleko od místa, kde pobývá člověk. Zapomenutí lidskou nohou houpou se na laně, daleko od člověka se klátí. Země, z níž vzchází úroda, je zespodu převrácena jakoby ohněm. Její kameny jsou nalezištěm safírů, obsahuje zlatý prach. Pěšinu k němu, tu dravec nezná, ani oko luňáka černého ji nezahlédlo. Pyšná mláďata po ní nešlapala, lev po ní nevlekl kořist. Člověk svou rukou sáhl na křemen, hory od základů převrátil. Vyrubal kanály ve skalách, jeho oko vidělo kdejakou drahocennost. Zamezil přetékání řek, tajnosti vynáší na světlo. Avšak moudrost, kde může být nalezena? A kde je to naleziště rozumnosti? Její hodnotu smrtelný člověk nezná, nemůže být nalezena v zemi živých. Hlubina říká: Ve mně není, moře říká: Není u mne. Lístkové zlato za ni nemůže být dáno ani stříbro nemůže být odváženo na její úhradu. Nemůže být zaplacena zlatem z Ofíru, vzácným karneolem a safírem. Nevyrovná se jí zlato či sklo, nedá se směnit za předměty z ryzího zlata. Perly a křišťál nebudou připomínány, cena moudrosti je nad drahokamy. Kúšský topas se jí nevyrovná, nemůže být zaplacena čistým zlatem. Odkud tedy moudrost přijde? A kde je to naleziště rozumnosti? Byla totiž skryta před očima všeho živého, ukryta před nebeským ptactvem. Říše mrtvých a smrt říkají: Zprávu o ní jsme slyšely na vlastní uši. Bůh rozumí její cestě, on zná její naleziště. Vždyť on hledí až do končin země, vidí všechno pod nebesy. Takže dodal větru váhu a vodu odměřil mírou; když dešti stanovil hranici a hromobití cestu, tehdy ji uviděl a vyprávěl o ní, upevnil ji a také ji prověřil. A řekl člověku: Hle, bázeň před Panovníkem, toť moudrost a odvrátit se od zlého, toť rozumnost. A Jób pokračoval v pronášení své promluvy. Řekl: Kéž je mi dopřáno žít jako za dávných měsíců, jako za dnů, kdy mě Bůh chránil, když nad mou hlavou nechával svítit svou lampu, šel jsem temnotou za jeho světlem. Tak jako jsem byl ve dnech své sklizně v důvěrném společenství s Bohem nad svým stanem, když ještě se mnou byl Všemohoucí a moji služebníci okolo mě. Když jsem ve smetaně umýval své nohy a proudy oleje na mě vyplavovala skála. Když jsem vycházel branou k městu a své sedadlo si připravoval na náměstí, viděli mě mládenci a vytratili se, kmeti vstali a zůstali stát. Knížata ustala v řečech, na ústa si položila ruku. Vytratily se hlasy předáků, jazyk jim přilnul k patru. Vždyť ucho, které mi naslouchalo, nazývalo mě šťastným, oko, které mě vidělo, svědčilo pro mě. Vždyť jsem zachraňoval nuzného, když křičel o pomoc, i sirotka, který neměl pomocníka. Přicházelo na mne požehnání hynoucího, k jásotu jsem přiváděl srdce vdovy. Oblékal jsem si spravedlnost a ona si oblékala mne, právo mi bylo jako roucho a turban. Slepému jsem byl očima a chromému nohama. Chudým byl jsem otcem a prověřil jsem spor, který jsem neznal. I tesáky bídáka jsem vyrazil a kořist vytrhoval z jeho zubů. Řekl jsem si: Naposled vydechnu se svým hnízdem a rozmnožím dny jako písek. Můj kořen dosahuje k vodě, rosa přenocuje v mých ratolestech. Má sláva je se mnou vždy nová, obnovuje se i luk v mé ruce. Naslouchali mi a očekávali na mě, umlkali při mé radě. Po mém slovu již nic neopakovali, kanul na ně můj výrok. Jako na déšť na mě počkali, jak pro jarní déšť otevřeli svá ústa. Usmíval jsem se na ně, když nevěřili, a neodvrhli světlo mé tváře. Volil jsem jejich cestu, sedával jsem v čele a přebýval jsem jako král s oddílem, jako ten, kdo potěší truchlící. A nyní se mi smějí ti, kteří jsou věkem mladší než já, jejichž otci jsem pohrdl tak, že jsem je odmítl nasadit ke svým ovčáckým psům. Nač mi také je síla jejich rukou? Zralost u nich přišla vniveč. Nedostatkem a hladomorem vyčerpaní ohlodávají suchopár uplynulé noci, zkázu a zpustošení. Trhají lebedu, listí z křoví a kořen janovce, aby je zasytily. Jsou vypuzeni ze společenství, křičí na ně jako na zloděje. Musejí přebývat v údolním srázu, dírách v podzemí a skalách, hýkají mezi křovím, zalezlí pod plevelem. Blázni, ano bezejmenní, byli vymrskáni ze země. A teď jsem se stal jejich písničkou, stal jsem se námětem jejich výroku. Opovrhují mnou, vzdalují se ode mne a nemají zábrany plivat mi do tváře. Jelikož on rozvázal mé lano a pokořil mě, oni si přede mnou povolili uzdu. Napravo povstávají jako mladická chátra, podrážejí mi nohy, vrší proti mně své zhoubné stezky. Mou pěšinu boří, přispívají k mé zkáze. Není před nimi pomocníka. Přicházejí jako široká trhlina, valí se jako zkáza. Hrůza se obrátila proti mně, mou důstojnost pronásleduje jako vítr; jako mračno pominula má spása. A teď je má duše rozlita nade mnou, dny soužení mě zachvacují. Noc ze mě vyloupala kosti. Neutichnou mé hlodající bolesti. Velkou silou se můj oděv změnil k nepoznání, mé roucho mě přepásá jako obojek. Vrhl mě do bláta, stal jsem se podobným prachu a popelu. Křičím k tobě o pomoc, a neodpovídáš mi. Když jsem se dříve postavil k modlitbě, měl jsi pro mě pochopení. Změnil ses mi v krutého nepřítele, strojíš mi úklady silou své ruky. Zvedneš mě, posadíš mě na vítr, necháš mě zmítat se v bouři. Vždyť vím, že mě přivedeš k smrti, do domu setkání pro všechno živé. On jistě nevztáhne ruku do sutin, když při své zkáze někdo volá o pomoc. Zdalipak jsem neplakal nad tím, kdo prožíval těžké dny? Nestarala se má duše o nuzného? Vždyť jsem čekal dobro, a přišlo zlo, očekával jsem světlo, a přišlo setmění. Mé nitro bylo přivedeno do varu a nemělo pokoj, potkaly mě dny soužení. Chodil jsem v nářku, ne v žáru slunce, ve shromáždění jsem povstal a křičím o pomoc. Šakalům jsem se stal bratrem, pštrosům bližním. Zčernala na mně kůže, horečkou vzplanuly mé kosti. I má lyra je naladěna pro smuteční obřad, pro hlas plačících má flétna. Se svýma očima jsem uzavřel smlouvu, jak bych se mohl zadívat na pannu? A jaký je podíl od Boha nahoře, dědictví od Všemohoucího shůry? Cožpak jím pro bídáka není pohroma a pro pachatele nepravosti neštěstí? Cožpak on mé cesty neuvidí a nespočítá všechny mé kroky? Jestliže jsem jednal falešně a má noha spěchala za podvodem, ať mě na miskách spravedlnosti odváží, ať mou bezúhonnost Bůh pozná. Pokud by se odvrátil z cesty můj krok, mé srdce by šlo za mýma očima a poskvrna by ulpěla na mých dlaních, ať tedy zaseji a sní to někdo jiný a ať jsou vykořeněny moje výpěstky. Jestliže se mé srdce dalo přivábit k cizí ženě a číhal jsem u vchodu svého bližního, ať má žena jinému mele a jiní ať se nad ní sklánějí. Vždyť je to hanebnost, zvrácenost hodná odsouzení. Neboť je to oheň, který stravuje až k zahynutí, vykoření všechnu mou úrodu. Pohrdnu-li právem svého otroka či své otrokyně v jejich sporu se mnou, co udělám, až Bůh povstane? Až mě navštíví, co mu odpovím? Cožpak ten, který učinil v nitru mě, neučinil i jej? Což nás tentýž nepřipravil v lůně? Jestliže jsem chudému odepřel jeho přání a nechal jsem vyhasnout oči vdovy, jestliže jsem jídal své sousto sám, aniž by z něj jedl i sirotek – vždyť u mě vyrůstal jako u otce od mého mládí a vdovu jsem vedl od lůna své matky – jestliže jsem viděl hynoucího bez oděvu a nuzného, že nemá přikrývku, jestliže mi jeho bedra nežehnala, že se zahřál vlnou ze stříže mých beránků, jestliže jsem se rozehnal rukou proti sirotkovi, protože jsem viděl, že mám v bráně podporu, ať mi odpadne rameno od zad a vylomí se mi paže z lokte. Vždyť Boží pohroma mi nahání strach, nemohl bych snést jeho vznešenost. Pokud bych svou důvěru složil ve zlato, čistému zlatu bych řekl: Má naděje!, jestliže bych se radoval, že mám hojný majetek a že má ruka mnoho získala, jestliže bych pohleděl na sluneční světlo, jak se třpytí a jak spanile putuje měsíc a mé srdce by se dalo ve skrytu svést a polibek mých úst by poslala má ruka, také to je zvrácenost hodná odsouzení, protože bych zapřel Boha nahoře. Zdalipak bych se radoval ze zkázy toho, kdo mě nenávidí, a rozjařil bych se, že ho postihlo něco zlého? Svým ústům jsem nedovolil hřešit, žádat kletbou o jeho život. Cožpak muži z mého stanu neříkali: Kdo by nebyl nasycen jeho masem? Příchozí nenocoval venku, otvíral jsem své dveře pro poutníka. Jestliže jsem svá přestoupení přikryl jako Adam, takže jsem svou vinu uschoval ve své hrudi, protože jsem měl strach z velkého davu a děsilo mě pohrdání lidských čeledí, umlkl jsem a nevycházel ze vchodu. Kéž je mi dopřán někdo, kdo by mi naslouchal. Zde je mé znamení. Ať mi odpoví Všemohoucí. Můj odpůrce sepsal záznam. Cožpak bych ho nenosil na rameni? Připoutal bych jej k sobě jako korunu. Oznámil bych mu počet svých kroků, přistupoval bych k němu jako vévoda. Jestliže má půda křičí proti mně a její brázdy pláčou spolu s ní, jestliže jsem bez placení jedl její úrodu a přiváděl jsem duši jejích vlastníků k zoufalství, ať mi vzejde trní namísto pšenice a býlí namísto ječmene. Tím končí Jóbova slova. Nato již přestali ti tři muži Jóbovi odpovídat, protože byl ve vlastních očích spravedlivý. Tu vzplanul hněv Elíhúa, syna Berakeela, Búzijce z čeledi Rámovy. Jeho hněv vzplanul proti Jóbovi, protože prohlásil sám sebe za spravedlivějšího, než je Bůh. Jeho hněv vzplanul i proti jeho třem přátelům, protože nenašli odpověď, a přesto Jóba prohlašovali vinným. Elíhú však se slovy k Jóbovi vyčkával, protože byli věkem starší než on. Když Elíhú viděl, že v ústech těch tří mužů není odpověď, jeho hněv vzplanul. Tu Búzijec Elíhú, syn Berakeelův, odpověděl. Řekl: Věkem jsem mladý, zatímco vy jste kmeti. Proto jsem se ostýchal a bál jsem se sdílet s vámi své poznání. Říkal jsem si: Ať promluví dny, hojná léta ať oznámí moudrost. Avšak je to duch v smrtelném člověku, dech Všemohoucího, který jim dává porozumět. Nikoli velcí zmoudří, aniž starci porozumí právu. Proto pravím: Poslouchej mě, ano, i já sdělím své poznání. Hle, čekal jsem na vaše slova, naslouchal jsem vašim rozumným řečem, dokud neprověříte ty výroky. Pozorně jsem vás sledoval, avšak hle, Jób nemá, kdo by ho usvědčil, kdo z vás by odpověděl na jeho řeči. Jenom neříkejte: Nalezli jsme moudrost: Ať jej odvane Bůh, ne člověk. Jób své výroky nezaměřil proti mně a já mu nebudu odpovídat vašimi řečmi. Zděsili se, už neodpovídají, došla jim slova. Budu tedy předpokládat, že nepromluví, protože přestali a už neodpovídají. I já odpovím svým dílem, ano, i já sdělím své poznání. Neboť jsem plný výroků, duch mě svírá v mém nitru. Hle, mé nitro je jako víno, které není otevřeno, praskne jako nové měchy. Promluvím a uleví se mi; otevřu rty a odpovím. Nikomu jistě nebudu nadržovat a nebudu lichotit člověku. Vždyť ani neumím lichotit. Jak snadno by mě můj Tvůrce odstranil. Přece však bedlivě slyš mé výroky, Jóbe, a naslouchej všem mým slovům. Hle, nyní jsem otevřel svá ústa a jazyk v mých ústech promluvil. Mé řeči pocházejí z přímosti mého srdce, mé rty vytříbeně vyjádřily poznání. Učinil mě duch Boží, při životě mě zachová dech Všemohoucího. Pokud můžeš, odpověz mi; připrav se, postav se proti mně. Hle, jsem na tom před Bohem jako ty, i já jsem byl zformován z hlíny. Hle, neohromí tě hrůza ze mě ani na tebe nedolehne těžce mé naléhání. Zajisté jsi ke mně promluvil a já poslouchám hlas tvých výroků. Prý: Jsem čistý, bez přestoupení, jsem bezúhonný, není při mně zvrácenost, jenže Bůh proti mně hledá záminky, považuje mě za nepřítele, mé nohy dává do klády, střeží všechny mé stezky. Inu, v této věci jsi nebyl v právu – tak ti odpovím, neboť Bůh je větší než člověk. Proč proti němu vedeš při? Že neodpovídá vždy lidskými slovy? Vždyť Bůh promluví jednou i podruhé, ale člověk to nezpozoruje. Ve snu, v nočním vidění, když hluboký spánek padne na lidi, v dřímotách na posteli. Tehdy to lidem dá na vědomí a zapečetí je v tom, o čem byli poučeni, aby odvrátil člověka od jeho špatného díla a vzdálil pýchu od muže. Chrání jeho duši před jámou, před tím, aby jeho život zašel oštěpem. Bolestí je kárán na své posteli, třesení jeho kostí je stálé. Jeho život mu znechutil chléb, jeho duše lákavou potravu. Jeho tělo ztrácí na vzhledu, obnaženy jsou jeho kosti, které nebylo vidět. K jámě přistoupila jeho duše, jeho život k poslům smrti. Kdyby s ním byl posel, prostředník, jeden z tisíce, aby člověku oznámil, v čem spočívá jeho přímost, a Bůh by se nad ním smiloval a řekl by: Vykup jej, aby nesestoupil do jámy; našel jsem za něho výkupné. Jeho tělo bude svěžejší než v mládí, vrátí se tak do dnů své svěžesti. Bude úpět k Bohu, který ho laskavě přijme, uvidí za radostného křiku jeho tvář a on odplatí smrtelnému člověku za jeho spravedlnost. Ať zazpívá před lidmi a řekne: Zhřešil jsem a zkazil jsem, co bylo správné, ale nebylo mi odplaceno stejně. Mou duši vykoupil, aby nepřešla do jámy, můj život uzří světlo. Hle, Bůh při člověku udělá všechny tyto věci dvakrát i třikrát, aby odvrátil jeho duši od jámy, aby byl osvícen světlem živých. Věnuj mi pozornost, Jóbe, poslouchej mě. Mlč a já budu mluvit. Pokud máš po ruce výroky, odpověz mi. Promluv, protože bych tě chtěl prohlásit za spravedlivého. Pokud nemáš, poslouchej ty mě; mlč, ať tě naučím moudrosti. A Elíhú vypovídal dále. Řekl: Slyšte, moudří, mé výroky, vzdělaní, naslouchejte mi. Ucho přece zkoumá výroky a patro ochutnává jídlo. Zvolme si, co je spravedlivé, zjistěme mezi sebou, co je dobré. Neboť Jób prohlásil: Jsem spravedlivý, a Bůh mi odňal právo. Mám snad lhát ohledně svého práva? Aniž bych se dopustil přestoupení, moje rána od šípu je nevyléčitelná. Který muž pije jako Jób výsměch jako vodu, vchází do spolku s pachateli nepravosti a chodí s ničemníky? Protože řekl: Muži nepřinese užitek, když najde zalíbení v Bohu. Proto mě poslouchejte, rozumní muži: Ať je to od Boha vzdáleno, že by spáchal ničemnost a že by Všemohoucí spáchal špatnost. Neboť odplatí člověku jeho skutek, postihne každého podle jeho stezky. Ano opravdu, Bůh nejedná ničemně, Všemohoucí nepokřiví právo. Kdo jej ustanovil nad zemí a kdo jej určil nad celým světem? Kdyby zaměřil svou pozornost jen na sebe a vzal zpět k sobě svého ducha a svůj dech, všechno tvorstvo by společně naposled vydechlo a člověk by se obrátil v prach. Pokud ti tedy nechybí rozumnost, vyslechni toto, naslouchej hlasu mých výroků. Což si opravdu myslíš, že může vládnout ten, kdo nenávidí právo? Anebo chceš prohlásit vinným spravedlivého a mocného? Cožpak se sluší králi říkat: Ničemníku a šlechticům: Ničemo? Tomu, který nenadržuje knížatům ani nestraní urozenému před chudým, neboť oni jsou všichni dílem jeho rukou? V okamžiku i o půlnoci umírají, lidé jsou rozechvěni a pomíjejí. Vznešený je odstraněn bez zásahu lidské ruky. Neboť jeho oči hledí na cesty člověka, on uvidí všechny jeho kroky. Není taková temnota, ani nejhlubší tma nestačí, aby se tam pachatelé nepravosti mohli skrýt. Neboť nikomu není uloženo více, než aby šel na soud před Boha. Bez vyšetřování drtí mocné, namísto nich ustanovil jiné. Jistě zná jejich počiny, vyvrátí je v noci a budou potřeni. Jako ničemy je bije na místě, kde to všichni vidí, protože se od něj odvrátili a žádné z jeho cest nerozuměli, takže k němu nechali přijít volání chudého, uslyší volání nuzného. Zůstane-li on klidný, kdo jej prohlásí vinným? Když skryje tvář, kdo jej zpozoruje? Přitom bdí zároveň nad národem i nad jednotlivým člověkem, aby se bezbožný člověk nestal králem, aby nebyl lidu léčkou. Vždyť řekl snad někdo Bohu: Odnesl jsem si to, nebudu už jednat zle? Co sám nevidím, tomu ty mě uč. Jestliže jsem provedl špatnost, nebudu v tom pokračovat? Má snad za to odplatit podle tvého? Vždyť jsi ho zavrhl, protože ty si můžeš vybrat a já ne. Jen pověz, co víš. Řeknou mi to rozumní muži i moudrý člověk, který mě poslouchá: Jób nemluví na základě poznání, jeho slova nepřicházejí z porozumění. Kéž je Jób jednou provždy přezkoušen za odpovědi po způsobu mužů propadlých nepravosti. Neboť ke svému hříchu přidává vzpouru, tleská mezi námi. Jen ať množí své řeči proti Bohu. A Elíhú odpovídal dále. Řekl: Považuješ tohle za správné? Řekl jsi: Má spravedlnost je před Bohem. Vždyť se ptáš: Jaký užitek ti to přinese? Co víc získám než svým hříchem? Já odpovím několika výroky tobě a s tebou i tvým přátelům. Pohleď na nebesa a viz, pozoruj oblaky, jak tě převyšují. Hřešíš-li, co to s ním provede? Je-li tvých přestoupení mnoho, co mu to způsobí? Pokud jsi byl spravedlivý, co mu tím dáš nebo co od tebe získá? Tvá ničemnost se týká jen člověka, jako jsi ty, tvá spravedlnost lidského syna. Lidé se dávají do křiku pro množství útlaku, pro tvrdou paži mocných křičí o pomoc. A nikdo neříká: Kde je Bůh, můj Tvůrce, který dává v noci písně, vyučuje nás více než zemská zvířata, činí nás moudřejšími než nebeské ptactvo? Jednou budou úpěnlivě volat, ale on neodpoví, kvůli pýše zlých lidí. Bůh nebude poslouchat pouhý klam, Všemohoucí si toho nebude všímat. Tím spíše když říkáš, že si nebudeš všímat jej. Tvůj spor je před ním a ty na něj musíš čekat. Avšak nyní, protože jeho hněv tě ještě nenavštívil a o zpupnost se zatím příliš nestaral. I Jób svá ústa otvírá marně, bez rozmyslu zbytečně rozmnožuje výroky. A Elíhú pokračoval. Řekl: Měj se mnou trochu strpení, ať ti sdělím, že výroky o Bohu ještě neskončily. Své poznání vezmu zdaleka, spravedlnost přiznám svému Učiniteli. Neboť mé výroky opravdu nejsou klam, mluví s tebou člověk úplného poznání. Hle, mocný je Bůh, ale člověkem nepohrdá, silou smýšlení je mocný. Ničemu při životě nezachová, avšak chudým dopřeje právo. Neodvrátí svůj zrak od spravedlivých, s králi je navždy přivede na trůn a budou povýšeni. Pokud však jsou spoutáni řetězy, polapeni do provazů soužení, vytýká jim jejich skutky a to, že se rozmáhají jejich přestoupení. Otvírá jim ucho pro ponaučení a říká, že se mají odvrátit od nepravosti. Pokud uposlechnou a budou mu sloužit, dovrší v blahobytu své dny, v potěšení svá léta. Pokud ale neuposlechnou, zajdou oštěpem a vydechnou naposled jako člověk bez poznání. Lidé bezbožného srdce budou v srdci ukládat hněv, nebudou křičet o pomoc, když je spoutá. Jejich duše zemře v mládí, mezi chrámovými smilníky skončí jejich život. Zkroušeného vysvobodí skrze jeho soužení, bude jim otvírat ucho skrze útlak. Tak i tebe lákal ze chřtánu soužení do volného prostoru, v němž není stísněnost. Tučností naplnil pohodu u tvého stolu. Avšak ty jsi naplnil podstatu právní pře ničemy. Právní pře a soud se tě budou držet. Jenom ať tě zloba nepodnítí k tleskání. Množství výkupného ať tě neodkloní stranou. Cožpak tvé volání o pomoc způsobí, že nezůstaneš v úzkých? Nebo vypětí všech sil? Nebaž po noci, která by vytrhla národy z jejich místa. Měj se na pozoru, ať se neobrátíš k nepravosti, protože bys raději zvolil ji nežli soužení. Hle, jak vyvýšený je Bůh ve své síle. Kdo je takový učitel jako on? Kdo mu určil cestu? A kdo řekl: Provedl jsi zvrácenost? Pamatuj, že máš vyvyšovat jeho dílo, o němž lidé zpívají. Na ně patřili všichni lidé, smrtelný člověk na něj zdaleka pohledí. Hle, veliký je Bůh, nepochopíme jej, počet jeho let je nevyzpytatelný. Neboť vyzvedne kapky vody a ony kanou v podobě deště, jako jeho mlha, oblaka je řinou, kanou na mnoho lidí. Ano, mohl by někdo porozumět rozprostření oblaku, hřmění z jeho stánku? Hle, rozprostřel nad sebou své světlo, přikryl základy moře. Vždyť jimi soudí národy, jídla dává do sytosti. Světlo blesku ukryl v dlaních, přikázal mu zasáhnout cíl. Jeho hřmot o něm vypovídá, i dobytek o tom, že přichází. Ano, mé srdce se kvůli tomu otřese, že až ze svého místa vyskočí. Naslouchejte bedlivě burácení jeho hlasu, rachotu hromu, jež vychází z jeho úst. Pod celými nebesy ho posílá, k okrajům země své světlo. Za ním zařve hlas, jeho vznešenost hlasitě zahřmí. Blesky nezadrží, až bude jeho hlas slyšet. Bůh obdivuhodně zahřmí svým hlasem, činí velké věci, které nepochopíme. Neboť zavolá na sníh: Padej na zem, též i na průtrž deště, a ve své síle padá průtrž dešťů. Na ruku každého člověka umístí pečeť, aby všichni lidé poznali jeho dílo. Zvěř zalézá do houští a přebývá ve svých doupatech. Vichřice se přižene ze své kobky, chlad od severního větru. Božím dechem vzniká led, vodní plocha se ocitá v sevření. I mračno obtěžká vláhou, jeho světlo rozptýlí oblak. Ty se pak podle jeho úmyslů valí v kruzích, aby na povrchu celé země vykonaly všechno, co jim přikáže. Užije toho ať už jako trestající hole, ať už ku prospěchu své země, ať už na důkaz milosrdenství. Naslouchej tomu, Jóbe, zastav se a zvažuj obdivuhodné Boží skutky. Rozumíš snad tomu, čím je Bůh pověří, když dovolí, aby se zaskvělo světlo jeho oblaku? Rozumíš snad letům oblaku a podivuhodným skutkům toho, jehož poznání je úplné? Ty, jenž máš horká roucha, když se v poledne země utiší, můžeš spolu s ním rozprostřít oblaka pevná jako zrcadlo odlité z kovu? Oznam nám, co mu máme říci? Kvůli zatemněnosti si to nedokážeme srovnat v hlavě. Bude mu snad sděleno, že hodlám promluvit? Copak mu mohl někdo něco říci, když je zmatený? Lidé však ještě nemohli spatřit světlo zářící v oblacích, dokud nepřešel vítr a nepročistil je. Od severu přichází zlatá záře, hrůzu vzbuzující majestát kolem Boha. Všemohoucího, toho jsme nemohli postihnout. Jeho moc je veliká a přitom právo ani plnou spravedlnost nepotlačuje. Proto se ho lidé bojí, nehledí ani na žádného, kdo má moudré srdce. Tu odpověděl Hospodin Jóbovi z vichřice. Řekl: Kdo je tento člověk, který zatemňuje radu výroky bez poznání? Přepásej si nyní bedra jako muž. Vyptám se tě a pouč mě. Kde jsi byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, pokud víš něco rozumného. Kdo určil její rozměry, jestlipak víš? Anebo kdo nad ní roztáhl měřicí šňůru? Do čeho byly zapuštěny její podpěry, nebo kdo založil její rohový kámen, když jitřní hvězdy společně jásaly a všichni Boží synové hlaholili? A kdo zahradil moře vraty, když se vyvalilo, vyšlo z lůna? Když jsem na něj položil oblak jako oděv a hustou temnotu jako plenku, určil jsem mu svou hranici, umístil jsem závoru a vrata. Řekl jsem: Dosáhneš až sem a dál už ne, tvé vlny hrdě dorazí pouze sem. Dal jsi snad někdy za svůj život příkaz ránu? Obeznámil jsi jitřenku s jejím místem, aby uchopila zemi za okraje a ničemové z ní byli setřeseni? Proměňuje se jako hlína pod pečetním prstenem a oni slouží jako oděv. Ničemům bude jejich světlo odepřeno, povýšená paže bude zlomena. Přišel jsi snad až k pramenům moře a procházel ses po dně hlubiny? Byly ti snad odhaleny brány smrti, uvidíš snad brány nejhlubší tmy? Prozkoumal jsi zemi až do jejích šířek? Pověz, pokud to všechno znáš. Kudy vede ta cesta, na níž sídlí světlo, a temnota, kde má to své místo, že bys je vzal na jejich území, že bys rozpoznal stezky k jejich domu? Věděl jsi, že se jednou narodíš a jak velký bude počet tvých dnů? Přišel jsi snad ke skladům sněhu? Uvidíš snad sklady krup, které jsem ušetřil pro čas soužení, pro den bitvy a boje? Kudy vede ta cesta, kde se rozděluje světlo, odkud se rozptyluje po východní zemi vítr? Kdo vymezil koryto povodni a cestu pro hromobití, aby seslal déšť na zemi bez lidí, na pustinu, v níž člověka není, aby napojil místo zkázy a zpustošení a dal vzrůst výhonku trávy? Má snad déšť otce či kdo zplodil krůpěje rosy? Z čího lůna vyšel led a kdo porodil nebeské jíní? Voda tuhne jako kámen a povrch hlubiny se uzavírá. Dokážeš snad spoutat uskupení Plejád či rozvázat pouta Orionu? Můžeš snad v pravý čas vyvést hvězdy zvěrokruhu či vést Medvěda spolu s jeho mláďaty? Znáš snad nebeská ustanovení? Zdalipak ustanovíš na zemi Jeho dohled? Můžeš snad pozvednout svůj hlas k oblaku, takže tě přikryje spousta vod? Vypustíš snad blesky, takže se dají do pohybu? Budou ti hlásit: Tady jsme? Kdo vložil do ibisů moudrost či kdo dal kohoutovi rozumnost? Kdo díky své moudrosti spočítá oblaka, kdo vyprázdní nebeské měchy, když prach odlijí v slitinu a hroudy se sklíží? Můžeš snad lovit potravu pro lvici a utišit hlad mladých lvů, až se v doupatech skrčí, budou čekat v úkrytu houští? Kdo připraví úlovek havranovi, až jeho mláďata budou křičet k Bohu o pomoc a budou bloudit bez potravy? Znáš snad čas porodu skalních kozorožců? Střežíš laň, když se svíjí v porodních bolestech? Počítáš měsíce, kdy jsou březí, znáš čas jejich porodu? Skloní se, vrhnou svá mláďata, zbaví se svých bolestí. Jejich mláďata sílí, rostou v přírodě. Pak odejdou a už se k nim nevrátí. Kdo propustil divokého osla na svobodu, kdo rozvázal pouta stepního osla, kterému jsem dal pustinu za obydlí a slatinu za příbytky? Městskému ruchu se vysmívá, neslyší povely poháněče. Na horách si hledá svou pastvu, pátrá po jakékoliv zeleni. Bude ti snad chtít sloužit divoký tur? Zdalipak přenocuje u tvého žlabu? Přivážeš snad divokého tura popruhem k brázdě? Zdalipak bude za tebou údolí vláčet? Spolehneš se snad na něho, protože má velkou sílu, a přenecháš mu svou námahu? Uvěříš mu snad, že tvé zrno sveze a shromáždí na tvé humno? Křídlo pštrosice vesele mává; je to snad čapí peruť s peřím? Vždyť svá vejce nechává na zemi, dává je zahřívat na hlíně. Zapomíná, že je může rozmáčknout noha, pošlapat polní zvěř. Se svými mláďaty zachází tvrdě, jako by jí nepatřila, beze strachu z marnosti své námahy, protože Bůh jí odepřel moudrost a nedal jí podíl na rozumnosti. Když se vymrští do výše, vysmívá se koni a jeho jezdci. Dáš snad koni udatnost, oblékneš snad hřívou jeho šíji? Naučíš ho snad skákat jako kobylku? Z jeho majestátního frkání jde hrůza. V údolí hrabe nohama a raduje se ze své síly, vytáhne vstříc zbraním. Vysmívá se strachu, neděsí se a neustoupí před mečem. Toulec chřestí proti němu, kopí a srpáč se blyští. S duněním a burácením dusá zemi, nedá se zadržet, když zazní zvuk beraního rohu. Kdykoli sytě zazní beraní roh, spokojeně zařehtá, zdálky větří boj, hromování velitelů a válečný pokřik. Cožpak sokol podle tvé rozumnosti létá a rozprostírá křídla k jihu? Zdalipak se orel vznáší na tvůj příkaz, takže vysoko staví své hnízdo? Sídlí na skále, nocuje na skalním výběžku jako v pevnosti. Odtamtud slídí za potravou, jeho oči ji vidí z daleka. Jeho mláďata hltají krev a na místě, kde jsou pobití, tam je i on. A Hospodin Jóbovi dále odpovídal. Řekl: Smí snad nějaký kritik vést spor s Všemohoucím? Nechť na to odpoví ten, kdo Boha kárá. Nato Jób Hospodinu odpověděl. Řekl: Hle, jsem nepatrný, co ti mám odpovědět? Kladu si ruku na ústa. Promluvil jsem jednou a již odpovídat nebudu, i podruhé, ale vícekrát ne. Tu Jóbovi odpověděl Hospodin z vichřice. Řekl: Nyní si přepásej bedra jako muž, ať se tě vyptám, a pouč mě. Chceš snad zrušit i můj soud, prohlásit mě vinným, a tak se ospravedlnit? Zdalipak máš paži jako Bůh a můžeš hřímat hlasem, jakým hřímá on? Nyní se ozdob vznešeností a vyvýšeností, oděj se majestátem a důstojností. Rozlij zuřivost svého hněvu, pohleď na každého pyšného a sniž ho. Pohleď na každého pyšného a pokoř ho, ničemy sraz na jejich místě. Skryj je společně do prachu, jejich tváře obvaž na skrytém místě. I já ti budu vzdávat chválu, že ti pomůže tvá pravice. Jen si všimni behemóta, kterého jsem učinil stejně jako tebe; žere trávu jako býk. Jen pohleď, jeho síla je v jeho bedrech a jeho zdatnost v jeho břišních svalech. Vzpřímí ocas jako cedr, šlachy jeho stehen jsou propletené. Jeho kosti jsou jako bronzové roury, jeho kostra jako železný sochor. On je prvotina Božího jednání, jeho Tvůrce ať mu přinese jeho meč. Neboť hory mu poskytují pastvu, kde dovádí všechna polní zvěř. Uléhá pod lotosy v úkrytu z rákosí a bahna. Lotosy jej zahalí svým stínem, obklopují jej potoční topoly. Jestliže se řeka vzdouvá, nepodléhá panice, je si jist, ačkoliv se proti jeho tlamě valí jako Jordán. Může se ho člověk zmocnit svým pohledem, protáhnout mu chřípí návnadami? Vytáhneš livjátána udicí, zkrotíš provazem jeho jazyk? Vložíš snad do jeho chřípí rákos, probodneš jeho čelist háčkem? Zahrne tě snad úpěnlivými prosbami? Zdalipak k tobě promluví vlídnými slovy? Uzavře snad s tebou smlouvu? Přijmeš jej navěky za otroka? Budeš si s ním hrát jako s ptáčkem, uvážeš ho pro svá děvčata? Budou o něm vyjednávat společníci, rozdělí jej mezi obchodníky? Zaplníš snad jeho kůži oštěpy, jeho hlavu rybářskou harpunou? Polož na něho svou dlaň, připomeň si boj a už v tom nepokračuj. Hle, číhat na něho by bylo ošidné. Cožpak se člověk nezhroutí již při pohledu na něj? Nikdo není tak smělý, že by jej probudil. Kdo by se potom chtěl postavit proti mně? Kdo mě v něčem předstihl, abych mu to musel odplatit? Cokoli se objeví pod celými nebesy, patří to mně. Nebudu mlčet o jeho údech, popisu jeho zdatnosti a o půvabu stavby jeho těla. Kdo odhalí jeho svrchní oděv? Kdo může proniknout jeho dvojitým chrupem? Kdo kdy mohl otevřít jeho tlamu? Kolem jeho zubů číhá hrůza. Jeho pýchou jsou řady štítů sevřených těsnou pečetí. Tisknou se jeden ke druhému, ani vítr mezi ně nepronikne. Jsou spjaty jeden s druhým, jsou sevřeny a neoddělí se. Jeho supění zažehne světlo, jeho oči jsou jako víčka jitřenky. Z tlamy mu vycházejí pochodně, unikají ohnivé jiskry. Z nozder mu vychází kouř jako z roztopeného kotlíku s rákosem. Jeho dýchání rozpaluje uhlíky, z tlamy mu vychází plamen. V jeho šíji přebývá síla, před ním předchází zoufalství. Laloky jeho těla přilnuly k sobě, nepohne se, co je na něm slito. Jeho srdce je slité jako kámen, slité jako spodní mlýnský kámen. Z jeho vznešenosti dostávají hrdinové strach, hrůzou jsou celí bez sebe. Meč, který jej zasáhne, neobstojí, ani kopí, střela či šíp. Železo považuje za slámu, bronz za ztrouchnivělé dřevo. Šíp z luku jej nezažene, kameny z praku se před ním změnily v plevu. Kyj považuje za plevu, vysmívá se mávání srpáčem. Zespodu má ostré hrany, valí se blátem jako smyk. Hlubinu přivádí do varu jako hrnec, moře pokládá za kelímek na mast. Zanechá za sebou světélkující dráhu, člověk si až myslí, že hlubina má šediny. Není mu podobného na prachu země, takového, který je zbaven všeho děsu. Na každého vyvýšeného dohlédne, je králem nad všemi potomky šelmy. Nato Jób Hospodinu odpověděl. Řekl: Vím, že dokážeš cokoliv a žádný plán pro tebe není nemožný. Kdo že je tento člověk, který bez rozmyslu zakrývá radu? Jistě, povídal jsem o něčem, co nikdy nepochopím. Ve srovnání se mnou jsou to obdivuhodné věci a nemohu je poznat. Řekl jsi: Nyní slyš, já promluvím. Zeptám se tě a ty mě pouč. Slyšel jsem tě jen z doslechu, a nyní tě vidělo mé oko. Proto odvolávám, lituji toho v prachu a popelu. I stalo se poté, co Hospodin k Jóbovi promluvil tato slova, že řekl Elífazovi Témanskému: Proti tobě a proti oběma tvým přátelům vzplanul můj hněv, protože jste o mně nemluvili správně jako můj otrok Jób. Nuže vezměte si sedm býčků a sedm beranů a jděte k mému otroku Jóbovi, přinesete za sebe zápalnou oběť a můj otrok Jób se za vás bude modlit. Neboť na něho jistě budu brát ohled, abych s vámi nenaložil podle vašeho bláznovství, že jste o mně nemluvili správně jako můj otrok Jób. Tak Elífaz Témanský, Bildad Šúchský a Sófar Naamatský šli a zachovali se podle toho, jak k nim Hospodin promluvil. A Hospodin bral ohled na Jóba. Hospodin tehdy změnil Jóbův úděl, když se k němu modlil za své přátele. A vše, co Jób měl, Hospodin rozhojnil na dvojnásobek. Také všichni jeho bratři a všechny jeho sestry a všichni, kdo ho předtím znali, k němu přišli, jedli s ním v jeho domě chléb, projevovali mu účast a utěšovali jej po všem tom neštěstí, které na něho Hospodin přivedl. Dali mu každý jednu kesítu a jeden zlatý kroužek. Hospodin tehdy požehnal Jóbův konec více než jeho počátek. Jób měl čtrnáct tisíc kusů bravu a šest tisíc velbloudů, tisíc spřežení skotu a tisíc oslic. Dále měl sedm synů a tři dcery. První dal jméno Jemíma, druhé jméno Kesía a třetí jméno Keren-ha-púk. V celé zemi se nenašly ženy tak krásné jako Jóbovy dcery. Jejich otec jim dal dědictví mezi jejich bratry. Jób potom žil ještě sto čtyřicet let a viděl své syny a syny svých synů po čtyři generace. I zemřel Jób starý a sytý dnů. Blahoslavený je muž, který nežije podle rady ničemů, na cestě hříšníků se nezastaví a v zasedání posměvačů neusedne, ale oblíbil si Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci. Bude jako strom zasazený u přívodů vody, který ve svůj čas přináší ovoce a listí mu neopadává a vše, co dělá, se daří. Ne tak ničemové. Ti jsou jako plevy odvívané větrem. Proto ničemové na soudu neobstojí, ani hříšníci v shromáždění spravedlivých. Cestu spravedlivých totiž Hospodin zná, cesta ničemů se ztrácí. Proč se bouří národy, proč lidé přemítají o prázdných věcech? Srocují se králové světa a mocnáři se spolu radí proti Hospodinu a proti jeho pomazanému. Zpřetrhejme jejich pouta, odvrhněme jejich provazy. Ten, jenž trůní na nebesích, se směje. Panovník se jim vysmívá. Jednou k nim promluví v hněvu, ve svém rozlícení je vyděsí. Já jsem ustanovil svého krále na Sijónu, na své svaté hoře. Přednesu Hospodinovo ustanovení. Řekl mi: Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil. Požádej mě a dám ti národy do dědictví. Tvým vlastnictvím budou i končiny země. Roztlučeš je železnou holí a jako hliněnou nádobu je roztříštíš. Nuže, králové, jednejte rozumně! Soudcové země, dejte si poradit! Služte Hospodinu s bázní a jásejte s chvěním! Líbejte syna, ať se nerozhněvá. Jinak zahynete na cestě, jestliže jen málo vzplane jeho hněv. Blahoslavení jsou všichni, kdo v něm hledají útočiště. Žalm Davidův, když utíkal před svým synem Abšalómem. Hospodine, jak mnoho je mých protivníků! Mnozí povstávají proti mně. Mnozí o mé duši říkají: Není pro něj záchrany v Bohu. Sela. Ty, Hospodine, jsi štítem vůkol mě. Má Slávo, pozvedáš mi hlavu. Můj hlas zní k Hospodinu, volám a on mi ze své svaté hory odpovídá. Sela. Ulehl jsem a usnul. A probudím se, neboť Hospodin mě podepírá. Nebojím se desetitisíců lidu, které se kladou kolem mě. Povstaň, Hospodine! Zachraň mě, můj Bože! Rozbiješ čelisti všem mým nepřátelům, ničemům vyrazíš zuby. Spása náleží Hospodinu. Na tvém lidu je požehnání! Sela. Pro vedoucího chval. Na strunné nástroje. Davidův žalm. Když volám, odpověz mi, můj spravedlivý Bože! V tísni mi zjednej prostor! Smiluj se nade mnou a vyslyš mou modlitbu! Synové lidští, jak dlouho bude má Sláva v potupě? Milujete nicotu, vyhledáváte lež. Sela. Vězte, že Hospodin si oddělil věrného. Hospodin slyší, když k němu volám. Chvějte se, ale nehřešte. Přemýšlejte o tom v srdci, na svém lůžku, a utište se! Sela. Obětujte spravedlivé oběti a důvěřujte Hospodinu. Mnozí říkají: Kdo nám ukáže dobré? Pozdvihni nad námi jas své tváře, Hospodine! Dáváš do mého srdce větší radost, než když mají mnoho obilí i vína! V pokoji budu uléhat i spát. Hospodine, ty sám mi připravuješ bezpečné bydlení. Pro vedoucího chval. Na flétny. Davidův žalm. Naslouchej mým slovům, Hospodine, porozuměj mému sténání. Věnuj mi pozornost, když volám o pomoc, můj králi a můj Bože, vždyť se modlím k tobě! Hospodine, ráno uslyšíš můj hlas. Ráno ti připravím oběť a budu očekávat. Vždyť ty nejsi Bůh, který má zalíbení v ničemnosti; zlý s tebou přebývat nemůže. Namyšlení se ti nemohou postavit před oči; nenávidíš všechny činitele nepravosti. Zahubíš ty, kdo mluví lživě. Hospodin opovrhuje lidmi krvelačnými a podlými. Já však pro tvé hojné milosrdenství vstoupím do tvého domu. V bázni před tebou se budu klanět ke tvému svatému chrámu. Veď mě, Hospodine, ve své spravedlnosti, vždyť na mě číhají! Napřim přede mnou svou cestu! Vždyť v jejich ústech není spolehlivost, jejich nitro je zkáza, jejich hrdlo je otevřený hrob, jazyk mají úlisný. Vyjev jejich vinu, Bože! Kéž pro ty své plány padnou! Rozežeň je pro množství jejich přestoupení, vždyť se proti tobě vzepřeli. Kéž se radují všichni, kteří v tobě mají útočiště. Navěky budou jásat a ty je budeš chránit. Kéž se z tebe veselí ti, kdo milují tvé jméno! Vždyť ty, Hospodine, žehnáš spravedlivému, jako pavézou ho obklopuješ přízní! Pro vedoucího chval. Na strunné nástroje k nízkému zpěvu. Davidův žalm. Hospodine, nekárej mě ve svém hněvu, ve své zlobě mě nekázni! Smiluj se nade mnou, Hospodine, neboť jsem zemdlený! Uzdrav mě, Hospodine, vždyť mé kosti se třesou! I má duše je velmi vyděšená. A ty, Hospodine, až dokdy? Navrať se, Hospodine, vytrhni mou duši, zachraň mě pro své milosrdenství! Mezi mrtvými na tebe nikdo nevzpomíná! Kdo by ti vzdával chválu v podsvětí? Jsem vyčerpán svým vzdycháním. Každé noci promáčím své lůžko, slzami svou postel rozmočím. Trápením mi slábne zrak, ochabl kvůli všem mým nepřátelům. Odstupte ode mě, všichni činitelé nepravosti! Hospodin slyšel můj pláč. Hospodin vyslyšel mou úpěnlivou prosbu, Hospodin přijal mou modlitbu. Všichni mí nepřátelé se budou stydět a třást, náhle se obrátí a zastydí. Davidova vášnivá píseň, kterou zpíval Hospodinu ohledně Benjamínce Kúše. Hospodine, můj Bože, v tobě hledám útočiště! Zachraň mě před všemi mými pronásledovateli! Vysvoboď mě od nich! aby nerozsápali mou duši jako lev. Odvlečou mě a nebude, kdo by mě vysvobodil. Hospodine, můj Bože, jestliže jsem to spáchal, jestliže na mých dlaních opravdu lpí špatnost, jestliže jsem odplácel zlem tomu, kdo se vůči mně měl pokojně, jestliže jsem bezdůvodně loupil ty, kdo se ke mně měli nepřátelsky, pak ať nepřítel pronásleduje mou duši, ať mě dostihne a zadupe můj život do země a mou slávu ať uvrhne v prach! Sela. Povstaň, Hospodine, ve svém hněvu, pozdvihni se proti zuřivosti mých nepřátel, postav se za mou věc, vynes rozsudek! Obklopí tě pospolitost národů; kvůli nim se navrať na výšinu! Hospodin rozsoudí národy. Zjednej mi právo, Hospodine, podle mé spravedlnosti a podle mé bezúhonnosti, které na mně jsou. Kéž by už skončilo zlo ničemů a kéž by byl upevněn spravedlivý, Bože spravedlivý, který zkoumáš srdce i ledví. Svůj štít mám v Bohu, jenž zachraňuje lidi přímého srdce. Bůh je spravedlivý soudce, Bůh je rozhořčen každý den. Jestliže se neobrátí, bude si brousit meč; napne luk a bude mířit. Připraví si smrtící zbraně, z šípů udělá hořící střely. Hle, kdo počal špatnost, otěhotněl trápením a porodil klam. Vykopal cisternu a vyhloubil ji, a upadl do jámy, kterou udělal. Jeho trápení se mu vrátí na hlavu a na temeno mu padne jeho násilí. Budu vzdávat chválu Hospodinu za jeho spravedlnost a budu opěvovat jméno Hospodina, Nejvyššího. Pro vedoucího chval. Na gittít. Davidův žalm. Hospodine, náš Pane, jak vznešené je tvoje jméno na celé zemi! Tys dal svou velebnost na nebesa. Z úst dětí a kojenců jsi ustanovil sílu kvůli těm, kdo se mají nepřátelsky. Tak jsi skoncoval s nepřítelem a s tím, kdo se mstí. Když hledím na tvá nebesa – dílo tvých prstů, měsíc a hvězdy, které jsi upevnil – co je člověk, že na něj pamatuješ, syn člověka, že jej navštěvuješ? Trochu jsi jej omezil, aby nebyl božskou bytostí, a korunoval jsi ho slávou a důstojností. Svěřil jsi mu vládu nad dílem svých rukou, všechno jsi mu položil pod nohy, všechen brav a skot i polní zvěř, nebeské ptactvo, mořské ryby i vše, co se brodí mořskými stezkami. Hospodine, náš Pane, jak vznešené je tvoje jméno na celé zemi! Pro vedoucího chval. Na mút labben. Davidův žalm. Hospodine, celým srdcem ti budu vzdávat chválu, budu vyprávět o všech tvých divech. V tobě se budu radovat a veselit, budu opěvovat tvé jméno, ó Nejvyšší! Když se moji nepřátelé obrátili nazpět, upadli a zmizeli před tebou. Zjednal jsi mi právo a obhájil jsi mě, usedl jsi na trůn, ty, spravedlivý soudce. Napomenul jsi národy, zničil jsi ničemy, jejich jméno jsi vymazal navěky a navždy. Nepřátelé? Na věky skončili v troskách! Jejich města jsi vyvrátil, ano, jejich památka zašla. Hospodin ale navěky trůní. Svůj trůn připravil k soudu, on bude soudit celý svět spravedlivě; národy rozsoudí s přímostí. Hospodin je nepřístupným hradem utlačených, je nepřístupným hradem v dobách soužení. V tebe budou doufat ti, kdo znají tvé jméno, neboť ty, Hospodine, neopustíš ty, kteří tě hledají. Opěvujte Hospodina, sídlícího na Sijónu, oznamujte mezi národy jeho činy! Neboť vyhledává krev, pamatuje na ně, nezapomíná na volání zkroušených. Smiluj se nade mnou, Hospodine! Pohleď na mé soužení od těch, kdo mě nenávidí! Ty mě vyzdvihuješ z bran smrti, abych v branách dcery sijónské vyprávěl o všech tvých chvályhodných skutcích a jásal nad tvou spásou. Národy se topí v jámě, kterou udělaly, jejich noha byla polapena do sítě, kterou nastražily. Hospodin se dal poznat, vykonal soud: Ničema se zapletl do díla svých rukou. Higgajón. Sela. Ničemové se vrátí do podsvětí – všechny národy zapomínající na Boha. Nuzný totiž nebude napořád zapomenut, naděje pokorných nezahyne nastálo. Povstaň, Hospodine! Ať člověk nenabude moci! Ať jsou národy souzeny před tebou! Vlož na ně bázeň, Hospodine, ať národy poznají, že jsou jen lidé. Sela. Hospodine, proč stojíš opodál? Proč se skrýváš v dobách soužení? Ničema v pýše pronásleduje chudého. Kéž by byli lapeni do piklů, které kuli! Vždyť ničema se vychloubá tužbami své duše, ten, kdo hrabe pro sebe, zlořečí a Hospodinem pohrdá. Ničema pro svou povýšenost moc nepřemýšlí. Bůh není – toť všechno jeho uvažování. Jeho cesty jsou v každém čase úspěšné, vysoko před ním jsou tvé soudy. Všichni jeho nepřátelé? Nad těmi si odfrkne. V srdci si říká: Z pokolení do pokolení mnou nic nepohne, vždyť neupadnu do zlého. Jeho ústa jsou plná klení, klamu a útisku; pod jazykem skrývá trápení a nepravost. Sedí na číhané na uzavřených místech, v skrýších nevinného vraždí, svým okem skrytě vyhlíží ubožáka. Číhá v skrýších jako lev v houští, číhá, aby se zmocnil ubohého. Zmocňuje se ubohého, táhne ho svou sítí, takže je zkrušen a pokořen. Kvůli hordám ničemy bezmocní padají. V srdci si říká: Bůh zapomíná, skryl svou tvář, nikdy nic neuvidí. Povstaň, Hospodine! Bože, pozvedni svou ruku! Nezapomeň na zkroušené! Jak to, že ničema pohrdá Bohem? Říká si v srdci: Nebudeš se tím zabývat, Bože! Ty však vidíš, hledíš na trápení a zášť a vezmeš to do své ruky. Vždyť ubožák se spoléhá na tebe. Sirotkovi se staneš pomocí. Zlom paži ničemy i zlého! Odhal jeho ničemnost, až již žádnou nenajdeš. Hospodin je králem navěky a navždy. Pohanské národy z jeho země zmizí. Hospodine, touhu pokorných jsi vyslyšel. Upevníš jim srdce, popřeješ jim sluchu, abys zjednal právo sirotkovi a utlačenému. Člověk ze země je už nebude děsit. Pro vedoucího chval. Davidův žalm. Hledám útočiště v Hospodinu. Jak to, že říkáte mé duši: Uleť na tu vaši horu, ptáčku! Hle, ničemové napínají luk, k tětivě přikládají šíp, aby v přítmí stříleli na lidi přímého srdce. Co má dělat spravedlivý, když se základy hroutí? Hospodin je ve svém svatém chrámu, Hospodin je v nebesích na svém trůnu, jeho oči vidí, jeho pohled zkoumá lidské syny. Hospodin zkoumá spravedlivého i ničemu. Jeho duše nenávidí lidi milující násilí. Na ničemy sešle řeřavé uhlí a síru; žhoucí vichr bude jejich údělem, neboť Hospodin je spravedlivý. Miluje spravedlivé činy. Upřímný spatří jeho tvář. Pro vedoucího chval. K nízkému zpěvu. Davidův žalm. Pomoz, Hospodine! S věrnými je konec! Mezi syny lidskými vymizeli pravdiví. Každý obelhává svého bližního, z dvojakého srdce mluví úlisnými rty. Kéž by Hospodin vyhladil všechny úlisné rty i jazyk, jenž mluví velikášsky! Takoví říkají: Svým jazykem zvítězíme. Máme ústa – kdo je naším pánem? Pro zkázu zkroušených a pro nářek chudých nyní povstanu, praví Hospodin, postavím do bezpečí toho, nad nímž si odfrkují. Hospodinovy řeči jsou čisté, jsou jako stříbro přetavené v hliněné peci, sedmkrát přečištěné. Hospodine, ty je budeš navěky chránit a střežit před tím pokolením. Ničemové obcházejí kolem, protože mezi syny lidskými je vyvýšena nízkost. Pro vedoucího chval. Davidův žalm. Dokdy, Hospodine, na mě budeš zapomínat? Navěky? Dokdy budeš přede mnou skrývat svou tvář? Dokdy se budu muset radit jen se svou duší a v srdci mít každého dne žal? Dokdy se bude nade mnou můj nepřítel vyvyšovat? Pohleď na mě a odpověz mi, Hospodine, můj Bože! Osviť mi oči, jinak usnu smrtelným spánkem! Aby můj nepřítel neřekl: Zdolal jsem ho. Padnu-li, moji protivníci budou jásat. Já však doufám v tvé milosrdenství; mé srdce jásá nad tvou spásou. Budu Hospodinu zpívat, protože mi prokázal dobro. Pro vedoucího chval. Davidův žalm. Blázen si v srdci říká: Bůh není. Lidé jednají zvráceně, páchají ohavné činy. Není, kdo by činil dobro. Hospodin shlíží z nebes na lidské syny, aby viděl, zda je někdo rozumný, zda někdo hledá Boha. Všichni se společně odvrátili a jsou zvrácení. Není, kdo by činil dobro, není ani jednoho. Opravdu tomu nerozumí nikdo z činitelů nepravosti, kteří pojídají můj lid, jako by jedli chléb, a kteří k Hospodinu nevolají? Jednou se budou třást strachem, neboť Bůh je s pokolením spravedlivých. Radu chudého zesměšňujete, avšak Hospodin je jeho útočiště. Kéž by byla Izraeli dána spása ze Sijónu! Až Hospodin změní úděl svého lidu, bude Jákob jásat, Izrael se bude radovat! Davidův žalm. Hospodine, kdo bude hostem ve tvém stanu? Kdo bude přebývat na tvé svaté hoře? Ten, kdo žije bezúhonně, činí spravedlnost a mluví pravdu v srdci, kdo svým jazykem nepomlouvá, nečiní svému druhovi zlo a nekydá na svého blízkého hanu, pohrdá ve svých očích zavrženíhodným, váží si však těch, kdo se bojí Hospodina. Odpřisáhl-li něco ke své škodě, nezmění to; své peníze nedává na lichvu, úplatek proti nevinnému nepřijímá. Kdo takto jedná, nepohne se až navěky. Davidův pamětní zápis. Chraň mě, Bože, neboť v tobě hledám útočiště. Řekni Hospodinu: Pane, ty jsi mé dobro, mimo tebe žádné nemám. Co se týče svatých, kteří jsou na zemi: Ti jsou vznešení. Mám v nich velké zalíbení. Bolesti si rozmnožují ti, kdo běhají za jinými bohy. Těm jejich krvavé úlitby nepřinesu. Jejich jména si ani nevezmu na rty. Hospodin je můj výtečný podíl a můj kalich; ty sám držíš můj los. Vyměřovací provazce mi padly na rozkošných místech. Ano, připadlo mi nádherné dědictví. Budu dobrořečit Hospodinu, který mi radí. I v noci mě kázní mé svědomí. Stále si stavím Hospodina před sebe. Když je mi po pravici, nepadnu. Proto se mé srdce raduje a má sláva jásá. I mé tělo bude přebývat v bezpečí, neboť mou duši nepřenecháš podsvětí; nedáš svému věrnému spatřit jámu. Dáváš mi poznat stezku života, hojnost radosti je tvá přítomnost, ve tvé pravici je věčné blaho. Davidova modlitba. Slyš, Hospodine, spravedlivou při, věnuj pozornost mému nářku. Naslouchej mé modlitbě, nepochází z klamných rtů. Kéž soud nade mnou vyjde přímo od tebe, tvé oči vidí přímost. Zkoumal jsi mé srdce, navštěvovals mě v noci, tříbils mě, nic jsi nenalezl. Mé záměry nepředcházejí má ústa. Co se týče lidských skutků, podle slova tvých rtů jsem se chránil cest lupičů. Mé kroky se držely ve tvých stezkách, mé nohy neuklouzly. Volám k tobě, Bože, protože mi odpovídáš. Nakloň ke mně své ucho, slyš mou řeč. Prokaž své milosrdenství, spasiteli těch, kdo před protivníky hledají útočiště ve tvé pravici. Chraň mě jako zřítelnici svého oka, ve stínu svých křídel mě skryj před ničemy, kteří mě ničí, před úhlavními nepřáteli, kteří mě obklopují. Zarostli tukem, jejich ústa mluví povýšeně. Nyní mě už vystopovali, obklíčili mě, zkoumají, jak mě dostat na zem. Podobá se lvu, bažícímu po trhání kořisti, mladému lvu, jenž ve skrytu číhá. Povstaň, Hospodine, předejdi ho a sraz ho, svým mečem vysvoboď mou duši od ničemy a svou rukou, Hospodine, od lidí, od lidí tohoto věku, kteří mají podíl na životě. Ze své pokladnice jim plníš břicho – i jejich synové se nasytí a zbytek zanechají svým dětem. Já ale spatřím tvou tvář v spravedlnosti; až procitnu, budu nasycen tvým zjevem. Pro vedoucího chval. Od Hospodinova otroka Davida, jenž pověděl Hospodinu slova této písně v den, kdy jej Hospodin vysvobodil z moci všech jeho nepřátel i z ruky Saulovy. Řekl: Vroucně tě miluji, Hospodine, moje sílo. Hospodin je má skála, má tvrz, můj vysvoboditel. Můj Bůh je má skála, v něm hledám útočiště; je můj štít a roh mé záchrany, můj nedobytný hrad. Volal jsem k Hospodinu, jenž je chvályhodný, a byl jsem zachráněn od svých nepřátel. Omotaly mě provazy smrti, zachvátily mě proudy Beliálovy. Ovinuly mě provazy podsvětí, v ústrety mi vyšly léčky smrti. V tísni jsem volal k Hospodinu, křičel jsem ke svému Bohu. Ze svého chrámu uslyšel můj hlas a můj křik před ním pronikl k jeho uším. Země se zachvěla a zatřásla. Otřásly se i základy hor, zakymácely se, neboť vzplanul hněvem. Z chřípí mu vystupoval dým a z úst stravující oheň, od nějž chytalo uhlí. Roztáhl nebesa a sestupoval, pod nohama hustou temnotu. Vsedl na cheruba a letěl, vznášel se na křídlech větru. Temnotu učinil svou skrýší, stánkem kolem sebe temné vody, hustá oblaka. Ze záře před ním vystupovala mračna, krupobití a řeřavé uhlí. Hospodin zahřměl na nebesích, Nejvyšší vydal svůj hlas – krupobití a řeřavé uhlí. Poslal své šípy a rozptýlil je, množstvím blesků je přivedl do zmatku. Když jsi zahrozil, Hospodine, ukázala se koryta vod, odhalily se základy světa – před dechem tvého hněvivého ducha. Vztáhl ruku z výšiny, uchopil mě a vytrhl mě z mocných vod. Vysvobodil mě od mocného nepřítele, od těch, kdo mě nenáviděli, kdo byli silnější než já. Postupovali proti mně v den mé pohromy, Hospodin mi však byl oporou. Vyvedl mě na prostranno, vytrhl mě, neboť si mě oblíbil. Hospodin mi odplatil podle mé spravedlnosti, podle čistoty mých rukou mě odměnil. Vždyť jsem dbal na Hospodinovy cesty a neodvrátil jsem se svévolně od svého Boha. Všechna jeho nařízení jsou přede mnou, jeho ustanovení jsem neodložil. Byl jsem před ním bezúhonný; měl jsem se na pozoru, abych se neprovinil. Hospodin mě odměnil podle mé spravedlnosti, podle čistoty mých rukou před jeho zrakem. S věrným jednáš věrně, s člověkem bezúhonným bezúhonně. Čistému se jevíš čistě a se zvráceným jednáš převráceně. Vždyť ty zachraňuješ nuzný lid, povýšené oči však snižuješ. Ty, Hospodine, rozsvěcíš mou lampu. Můj Bůh prozařuje mou temnotu. Vždyť v tobě proběhnu nepřátelskou hordu, ve svém Bohu přeskočím zeď. Bůh – jeho cesta je bezúhonná. Hospodinova řeč je protříbená. On je štítem všem, kdo v něm hledají útočiště. Vždyť kdo je Bohem kromě Hospodina? Kdo je skálou, ne-li náš Bůh? Tento Bůh mě odívá silou, on činí mou cestu bezúhonnou. Mé nohy činí jako nohy laně, upevňuje mě na mých výšinách. Učí mé ruce boji, takže mé paže napnou bronzový luk. Dals mi i štít své spásy. Tvá pravice mě podepírá, tvá mírnost mě zvelebuje. Zjednals mi prostor, kotníky se mi nepodvrtnou. Pronásledoval jsem své nepřátele a dostihl jsem je. Nevrátím se, dokud s nimi neskoncuji. Zdeptám je tak, že nebudou moci povstat; padnou mi pod nohy. Vždyť jsi mě přepásal silou k boji, mé protivníky srazíš pode mne. Vydals mi šíji mých nepřátel; zničím ty, kdo mě nenávidí. Budou křičet, a zachránce není, volat k Hospodinu, ale neodpoví jim. Rozdrtím je a budou jako prach ve větru, odstraním je jako bláto z ulic. Vytrhls mě ze srocení lidu, učinils mě hlavou národů. Bude mi sloužit i lid, který jsem neznal. Hned jak mě uslyší, poslechnou mě. Cizinci mi budou lichotit. Cizinci zvadnou a v děsu vyjdou ze svých pevností. Živ je Hospodin! Požehnaná je moje skála! Ať je vyvýšen Bůh, má spása! Bůh mi dává vykonat pomstu a podrobuje mi národy. Vysvobozuje mě od mého nepřítele, ano, vyvyšuješ mě nad mé protivníky, zachráníš mě před násilníkem. Proto ti budu vzdávat chválu mezi národy, Hospodine, a budu opěvovat tvé jméno, který tak úžasně zachraňuješ svého krále a prokazuješ milosrdenství svému pomazanému, Davidovi, a jeho potomstvu až navěky! Pro vedoucího chval. Davidův žalm. Nebesa vypravují o Boží slávě; obloha vypovídá o díle jeho rukou. Den dni vylévá řeč, noc noci sděluje poznání. Není to řeč, nejsou to slova, jejich hlas není slyšet. Do celé země proniká jejich zvuk a jejich výroky do končin světa. Slunci na nich postavil stan. Ono jako ženich vychází ze své komnaty; veselí se jako hrdina běžící svou cestou. Od konce nebes vychází a obíhá opět ke konci; před jeho žárem se nic neskryje. Hospodinův zákon je ryzí, obnovuje duši. Hospodinovo svědectví je spolehlivé, prostým lidem dává moudrost. Hospodinova přikázání jsou přímá, obšťastňují srdce. Hospodinův příkaz je vytříbený, dává očím světlo. Hospodinova bázeň je čistá, obstojí navždy. Hospodinova rozhodnutí jsou spolehlivá i spravedlivá. Jsou žádoucnější než zlato, než množství ryzího zlata. Jsou sladší než med, med tekoucí z plástve. Ano, tvůj otrok se jimi nechává varovat, dbát na ně přináší hojnou odměnu. Kdo rozpozná pochybení? Zbav mě těch skrytých a zdržuj svého otroka i od těch troufalých, aby mě neopanovaly. Pak budu ryzí a prost velikého přestoupení. Kéž jsou ti příjemná slova mých úst, stejně jako rozjímání mého srdce, Hospodine, má skálo a můj vykupiteli! Pro vedoucího chval. Davidův žalm. Kéž ti Hospodin odpoví v den soužení, kéž ti poskytne bezpečí jméno Boha Jákobova. Kéž ti sešle pomoc ze svatyně, kéž tě podepře ze Sijónu! Kéž pamatuje na všechny tvé obětní dary, kéž má tvé zápalné oběti za tučné! Sela. Kéž ti dá podle tvého srdce, kéž naplní všechny tvé plány! Budeme jásat nad tvým vítězstvím a ve jménu svého Boha vyzdvihneme korouhve. Kéž Hospodin vyplní všechny tvé prosby! Nyní vím, že Hospodin zachrání svého pomazaného, že mu odpoví ze svého svatého nebe mocnými spásnými činy své pravice! Jedni doufají ve vozy, druzí zase v koně, my však připomínáme jméno Hospodina, našeho Boha. Oni klesali a padli, my jsme povstali a jsme obnovováni. Hospodine, zachraň nás! Kéž nám Král odpoví v den, kdy budeme volat. Pro vedoucího chval. Davidův žalm. Hospodine, král se raduje ze tvé síly! A jak velice jásá nad tvým vítězstvím! Dal jsi mu touhu jeho srdce, prosbě jeho rtů jsi neodepřel. Sela. Vyšel jsi mu vstříc s požehnáním dobrých věcí a na hlavu jsi mu vložil korunu z ryzího zlata. Žádal tě o život a dal jsi mu jej, dlouhý život navěky a navždy. Díky tvému vítězství je jeho sláva velká, oděl jsi jej nádherou a důstojností. Učinil jsi jej navždy požehnáním, oblažuješ jej radostí ze své přítomnosti. Vždyť král doufá v Hospodina a pro milosrdenství Nejvyššího se nepohne. Tvá ruka najde všechny tvé nepřátele, tvá pravice najde ty, kdo tě nenávidí. Až se objevíš, učiníš je ohnivou pecí. Hospodin je ve svém hněvu pohltí, pozře je oheň. Jejich plod vyhladíš ze země a jejich símě ze synů lidských. Chystali ti sice zlé a kuli pikle, nic však nezmohou. Tětivy jim namíříš do tváře, a tak je přinutíš ukázat záda. Vyvyš se, Hospodine, ve své moci! Budeme zpívat a opěvovat tvé mocné činy! Pro vedoucího chval. Podle „Laně za úsvitu“. Davidův žalm. Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Jsi daleko od mé spásy, od slov mého naříkání. Bože můj, volám ve dne – ty neodpovídáš, volám v noci – není pro mě utišení. Ty jsi svatý, trůníš na chvalách Izraele. V tebe doufali naši otcové, doufali, a tys je vytrhoval. Volali k tobě a byli zachráněni, doufali v tebe a nebyli zahanbeni. Ale já jsem červ a ne člověk, potupa pro lidi, lidem opovržený. Všichni, kdo mě vidí, se mi posmívají. Pošklebují se, potřásají hlavou. Spolehni se na Hospodina! Ať ho vytrhne, ať ho vysvobodí, když si ho oblíbil! Vždyť ty jsi mě vyvedl z lůna, dals mi doufat na prsech mé matky. Na tebe jsem odkázán od narození, od lůna matky jsi mým Bohem ty. Nevzdaluj se ode mě, neboť soužení je blízko a pomocníka není. Obklíčilo mě množství býků, ti silní z Bášanu mě obklopili. Otvírají na mě tlamu jako lev, který trhá kořist a řve. Rozlévám se jak voda a všechny mé kosti se uvolňují. Mé srdce je jako vosk, rozpustilo se v mém nitru. Jak hliněný střep vyschla má síla, jazyk se mi lepí na patro, určils mi místo v prachu smrti. Obklíčili mě psi, roj zlovolníků mě obklopil, spoutali mi ruce a nohy. Počítám všechny své kosti. Oni civí, sledují mě, dělí si mé roucho, vrhají los o můj oděv. Ale ty, Hospodine, se nevzdaluj, má sílo, pospěš mi na pomoc! Vysvoboď mou duši od meče, mou jedinou z moci psů! Zachraň mě ze lví tlamy a před rohy divokých turů! Tys mi odpověděl. Tvé jméno budu zvěstovat svým bratřím, ve shromáždění tě budu chválit. Vy, kdo se bojíte Hospodina, chvalte ho! Veškeré potomstvo Jákobovo, ctěte ho! Třeste se před ním, všechno potomstvo Izraelovo! Neboť nepohrdl a neopovrhl trápením zkroušeného, neskryl před ním svou tvář. Když k němu volal, vyslyšel ho. Od tebe pochází má chvála ve velikém shromáždění, své sliby splním před těmi, kdo se ho bojí. Pokorní budou jíst a nasytí se. Ti, kdo hledají Hospodina, ho budou chválit. Vaše srdce bude žít navěky. Všechny končiny země se rozpomenou a obrátí se k Hospodinu. Všechny čeledi národů se budou klanět před tvojí tváří. Vždyť království náleží Hospodinu, on panuje nad národy. Všichni, jimž se na zemi daří, budou jíst a klanět se před jeho tváří, pokleknou před ním všichni, kdo sestupují v prach, i ten, kdo svou duši při životě nezachová. Potomstvo mu bude sloužit. Panovníkovi bude přičteno k pokolením. Přijdou a budou zvěstovat jeho spravedlnost lidu, který se zrodí – vždyť ji vykonal. Davidův žalm. Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek. Dává mi uléhat na travnatých pastvinách, přivádí mě k vodě na místech odpočinku. Obnovuje mou duši, pro své jméno mě vodí po pravých stezkách. I kdybych šel údolím nejhlubší tmy, nebudu se bát zlého, neboť ty jsi se mnou. Tvé žezlo a tvá hůl mě potěšují. Připravuješ mi stůl před zraky mých nepřátel, mažeš mi hlavu olejem, můj kalich přetéká. Dobrota a milosrdenství mě budou jistě provázet po všechny dny mého života. Po dlouhé časy se budu vracet do Hospodinova domu. Davidův žalm. Hospodinu patří země a vše, co je na ní, celý svět a všichni jeho obyvatelé. Vždyť on ji založil na vodách, upevnil ji na vodních proudech. Kdo vystoupí na Hospodinovu horu? Kdo stane na jeho svatém místě? Ten, kdo má nevinné ruce a čisté srdce, kdo nepozvedá svou duši ke klamu a nepřísahá falešně. Ten vezme od Hospodina požehnání, přijme spravedlnost od Boha, své spásy. Takové je pokolení těch, kdo hledají Boha. Jákob – to jsou ti, kteří vyhledávají tvou tvář. Sela. Brány, pozdvihněte své hlavy. Věčné vchody, zvedněte se! Vchází Král slávy! Kdo to je, ten Král slávy? Hospodin, silný a udatný, Hospodin, udatný válečník. Brány, pozdvihněte své hlavy. Věčné vchody, pozdvihněte se! Vchází Král slávy! Kdo to je, ten Král slávy? Hospodin zástupů – on je Král slávy! Sela. Davidův žalm. K tobě, Hospodine, pozvedám svou duši. Bože můj, v tebe doufám, kéž nejsem zahanben, kéž nade mnou moji nepřátelé nejásají. Ano, ti, kdo na tebe očekávají, se stydět nemusejí. Budou se stydět ti, kdo bezdůvodně jednají věrolomně. Hospodine, dej mi poznat svoje cesty, vyuč mě svým stezkám. Uváděj mě do své pravdy, vyučuj mě, vždyť jsi můj Bůh, má spása. Po celý den očekávám na tebe. Vzpomeň na své slitování, Hospodine, i na své milosrdenství, vždyť je od věčnosti. Nevzpomínej však na hříchy mého mládí, na má přestoupení. Vzpomeň na mě podle svého milosrdenství, kvůli své dobrotě, Hospodine. Hospodin je dobrý a přímý, proto vyučuje hříšníky cestě. Pokorné uvádí do práva, pokorné učí své cestě. Všechny Hospodinovy stezky jsou milosrdenství a věrnost pro ty, kdo dbají na jeho smlouvu a jeho svědectví. Pro své jméno, Hospodine, mi odpusť mou vinu; ano, je velká. Jak je na tom člověk, který se bojí Hospodina? Bude ho vyučovat cestě, kterou si má zvolit. Jeho duše bude přebývat v dobru a jeho potomstvo zdědí zemi. S těmi, kdo se ho bojí, má Hospodin důvěrný vztah, dává jim poznat svou smlouvu. Mé oči stále hledí k Hospodinu, neboť on vyprošťuje mé nohy z léčky. Pohleď na mě a smiluj se nade mnou, protože jsem osamělý a zkroušený. Soužení mého srdce se množí, vyveď mě z mých úzkostí! Pohleď na mé soužení a mé trápení a sejmi všechny mé hříchy! Pohleď, jak mnoho je mých nepřátel, jakou zuřivou nenávistí mě nenávidí! Chraň mou duši a vysvoboď mě, ať nejsem zahanben, vždyť hledám útočiště v tobě! Nechť mě střeží bezúhonnost a upřímnost, vždyť na tebe očekávám! Bože, vykup Izraele ze všech jeho soužení! Davidův žalm. Zjednej mi právo, Hospodine! Žil jsem bezúhonně, doufal jsem v Hospodina, nebyl jsem v tom nejistý. Zkoumej mě, Hospodine, zkoušej mě, prověř mé ledví i srdce! Vždyť tvé milosrdenství mám před očima, chodím ve tvé pravdě. Nesedávám s podvodníky, nechodím mezi pokrytce. Nenávidím shromáždění zlovolníků, nevysedávám s ničemy. Umývám si ruce v nevinnosti a držím se při tvém oltáři, Hospodine, abych hlasitě zvěstoval tvou chválu a vyprávěl o všech tvých divech. Hospodine, miluji přebývání ve tvém domě, místo, kde přebývá tvá sláva. Nezahrň mou duši mezi hříšníky a můj život mezi ty, kdo prolévají krev. Ti rukama páchají hanebnost a jejich pravice je plná úplatků. Já však žiji bezúhonně; vykup mě, smiluj se nade mnou! Má noha stojí na rovině. Budu Hospodinu dobrořečit ve shromážděních. Davidův žalm. Hospodin je mé světlo i má spása, koho bych se bál? Hospodin je záštita mého života, koho bych se lekal? Když se ke mně přiblížili zlovolníci, aby pozřeli mé tělo, moji protivníci a nepřátelé, sami klopýtli a padli. Kdyby se proti mně položilo vojsko, mé srdce se nebude bát. Kdyby se proti mně zvedla bitva, i tehdy budu doufat. O jedno jsem Hospodina žádal, to jedno jsem hledal: Abych přebýval v domě Hospodinově po všechny dny svého života, abych mohl hledět na Hospodinovu nádheru a abych mohl přemítat v jeho chrámu. V den zlý mě schová ve své skrýši, skryje mě v úkrytu svého stanu, na skálu mě zdvihne. A teď zvedám hlavu nad své nepřátele kolem sebe. V jeho stanu budu obětovat oběti radostných výkřiků, budu zpívat a opěvovat Hospodina. Slyš, Hospodine, když hlasitě volám, smiluj se nade mnou a odpověz mi! Ohledně tebe svému srdci připomínám slova: Hledejte mou tvář! A já tvou tvář hledám, Hospodine! Neskrývej přede mnou svou tvář, neodvracej se hněvivě od svého otroka – býval jsi mou pomocí. Nenech mě, neopouštěj mě, Bože, má spáso! I kdyby mě opustili můj otec a má matka, Hospodin mě k sobě přivine. Vyuč mě, Hospodine, své cestě, veď mě rovnou stezkou, vždyť na mě číhají! Nevydávej mě choutkám mých protivníků, neboť proti mě povstávají lživí svědkové a zlovolný žalobce. Jak bych nevěřil, že budu hledět na Hospodinovu dobrotu v zemi živých! Očekávej na Hospodina! Buď pevný a posilni své srdce! Očekávej na Hospodina! Davidův žalm. K tobě volám, Hospodine, má skálo, nebuď ke mně hluchý! Neozveš-li se mi, budu podobný těm, kdo sestupují v jámu. Vyslyš mé úpěnlivé prosby, když k tobě volám, když pozvedám ruce ke tvé nejsvětější svatyni! Neodvleč mě s ničemy, s činiteli nepravosti, s těmi, kdo se svými bližními mluví pokojně, ale v jejich srdci je zlo. Dej jim podle jejich skutků, podle jejich zvrácených činů, podle díla jejich rukou jim dej, vrať jim, co vykonali! Oni neuvažují o Hospodinově jednání, o díle jeho rukou. Strhne je a už je nezbuduje. Požehnán buď Hospodin, neboť vyslyšel mé úpěnlivé prosby. Hospodin je má síla a můj štít, v něho doufá mé srdce. Dostalo se mi pomoci, proto mé srdce jásá, proto mu budu vzdávat chválu svou písní. Hospodin je silou svého lidu, je spásnou záštitou svému pomazanému. Zachraň svůj lid, žehnej svému dědictví, pas jej, nos jej stále! Davidův žalm. Vzdejte Hospodinu, synové Boží, vzdejte Hospodinu slávu a sílu. Vzdejte Hospodinu slávu jeho jména, klaňte se Hospodinu v nádheře svatyně. Hlas Hospodinův nad vodami, slavný Bůh zahřměl, Hospodin nad mocnými vodami. Hospodinův hlas je mocný, Hospodinův hlas je nádherný. Hospodinův hlas láme cedry, Hospodin tříští libanonské cedry. Působí, že Libanon poskakuje jako tele a Sirjón jako mládě divokého tura. Hospodinův hlas rozkřesává plameny ohně, Hospodinův hlas působí, že se poušť svírá bolestí, Hospodin k bolesti přivádí poušť Kádeš. Hospodinův hlas přivádí laně ku porodu a obnažuje lesy. A v jeho chrámu všichni říkají: Sláva! Hospodin trůnil nad potopou, Hospodin bude trůnit jako král navěky. Hospodin dává svému lidu sílu, Hospodin žehná svému lidu pokojem. Žalm. Píseň při posvěcení Davidova domu. Budu tě vyvyšovat, Hospodine, protože jsi mě vytáhl z hlubin a nedal jsi mým nepřátelům, aby se nade mnou radovali. Hospodine, můj Bože, křičel jsem k tobě a tys mě uzdravil. Hospodine, vyvedl jsi mou duši z podsvětí, obživil jsi mě, abych nesestoupil do jámy. Opěvujte Hospodina, jeho věrní, vzdávejte chválu jeho svatému jménu. Vždyť jeho hněv trvá jen chvíli, jeho přízeň však celý život. Večer se uhostí pláč, ale ráno jásot. V dobách pohody jsem si řekl: Nikdy se nepohnu. Hospodine, svou přízní jsi mocně upevnil mou horu. Když jsi však skryl svou tvář, zděsil jsem se. K tobě, Hospodine, volám, prosím Panovníka o smilování: K čemu ti bude má krev, když sestoupím v jámu? Bude tě chválit prach? Ten bude zvěstovat tvoji věrnost? Vyslyš mě, Hospodine! Smiluj se nade mnou! Hospodine, buď mým pomocníkem! Mé kvílení jsi mi změnil v tanec, rozvázal jsi mi žíněné roucho a přepásal jsi mě radostí, aby tě sláva opěvovala a neumlkla. Hospodine, můj Bože, navěky tě budu chválit! Pro vedoucího chval. Davidův žalm. V tobě, Hospodine, hledám útočiště; kéž nejsem nikdy zahanben. Vytrhni mě pro svou spravedlnost! Nakloň ke mně své ucho, rychle mě vysvoboď, buď mi pevnou skálou, opevněným domem, abys mě zachránil. Neboť ty jsi má skála a má tvrz! Pro své jméno mě tedy veď a posiluj! Vyveď mě z léčky, kterou mi nastražili. Vždyť tys má záštita! Do tvých rukou poroučím svého ducha. Ty jsi mě vykoupil, Hospodine, Bože pravý. Nenávidím ty, kdo se oddávají klamným nicotnostem. Já spoléhám na Hospodina. Budu jásat, budu se radovat v tvém milosrdenství, neboť jsi pohleděl na mé soužení a znáš úzkosti mé duše. Nevydal jsi mě do ruky nepřátel, mé nohy jsi postavil na rovné zemi. Smiluj se nade mnou, Hospodine, neboť je mi úzko. Trápením mi slábne zrak, duše i tělo. Život mi pomíjí žalem, mé roky vzdycháním, pro mé provinění ochabuje má síla a mé kosti slábnou. Pro všechny své nepřátele jsem se stal potupou, zvláště pro své sousedy, pro své známé předmětem hrůzy; ti, kdo mě venku vidí, přede mnou prchají. Vypadl jsem jim ze srdce jako mrtvý, jsem jako rozbitá nádoba. Slyším mnoho pomluv, všude kolem hrůza! Když se proti mně radí, zvažují, jak mě připravit o život. Já však doufám v tebe, Hospodine! Řekl jsem: Tys můj Bůh! Mé časy jsou ve tvé ruce. Vysvoboď mě z ruky mých nepřátel a od těch, kdo mě pronásledují! Rozjasni svou tvář nad svým otrokem, zachraň mě svým milosrdenstvím! Hospodine, kéž nejsem zahanben – vždyť jsem volal k tobě! Kéž jsou zahanbeni ničemové, kéž zmlknou v podsvětí! Kéž oněmí lživé rty, které mluví o spravedlivém drze, povýšeně a pohrdavě! Jak velká je dobrota, kterou chováš vůči těm, kdo se tě bojí! Před lidskými syny ji prokazuješ těm, kdo v tobě hledají útočiště. Skrýváš je v úkrytu své přítomnosti před lidskými intrikami, schováváš je v stánku před svárlivými jazyky. Požehnán buď Hospodin, neboť mě udivil svým milosrdenstvím v obleženém městě. Když jsem se unáhlil, řekl jsem, že jsem zapuzen od tvých očí. Tys ale vyslyšel mé úpěnlivé prosby, když jsem k tobě volal. Milujte Hospodina, všichni jeho věrní! Pravdivé lidi Hospodin střeží, leč odplácí plně těm, kdo jednají povýšeně. Buďte pevní a posilněte svá srdce, všichni, kdo očekáváte na Hospodina! Davidův žalm k meditaci. Blahoslavený je ten, z něhož je sňato přestoupení a jehož hřích je přikryt. Blahoslavený je člověk, jemuž Hospodin nepočítá vinu a v jehož duchu není záludnost. Když jsem mlčel, mé kosti chřadly, neboť jsem celé dny naříkal. Ve dne i v noci na mně těžce ležela tvá ruka. Morek se mi kazil jako v letním žáru. Sela. Pak jsem ti svůj hřích oznámil; svou vinu jsem neukryl. Řekl jsem: Vyznám na sebe svá přestoupení Hospodinu. A tys sňal vinu mého hříchu. Sela. Proto ať se k tobě modlí každý věrný v čase, kdy tě lze nalézt. Ani příval velkých vod k němu nedosáhne. Tys mou skrýší, střežíš mě před soužením; obklopíš mě jásotem nad vysvobozením. Sela. Dám ti chápání, vyučím tě cestě, kterou máš jít, budu ti radit, spočine na tobě mé oko. Nebuďte jako kůň či jako mezek bez rozumu. Ty je třeba krotit uzdou a udidlem – jinak k tobě nepřijdu. Mnohé jsou bolesti ničemy, ale toho, kdo doufá v Hospodina, obklopuje milosrdenství. Radujte se v Hospodinu a plesejte, spravedliví, jásejte, všichni lidé přímého srdce! Jásejte, spravedliví, v Hospodinu, přímým přísluší chvála. Chvalte Hospodina na lyru, opěvujte jej při harfě o deseti strunách. Zpívejte mu novou píseň, dobře hrajte s radostným křikem. Neboť Hospodinovo slovo je přímé, každé jeho dílo se děje v pravdě. Miluje spravedlnost a právo, země je plná Hospodinova milosrdenství. Hospodinovým slovem byla učiněna nebesa a dechem jeho úst všechen jejich zástup. Hromadí jako val mořské vody, do skladů dává hlubiny vod. Boj se Hospodina, celá země! Třeste se před ním, všichni obyvatelé světa! Vždyť on řekl a stalo se. On přikázal a uskutečnilo se. Hospodin ruší rady národů, maří lidské plány. Rada Hospodinova obstojí navěky, plány jeho srdce z pokolení do pokolení. Blahoslavený je národ, jehož Bohem je Hospodin; lid, který si vyvolil za dědictví. Hospodin hledí z nebe, vidí všechny lidské syny. Ze sídla svého přebývání pozoruje všechny obyvatele země. Ten, který všem jim vytvořil srdce, rozumí též všem jejich skutkům. Král se nezachrání velkým vojskem, hrdina se nevysvobodí velkou silou. Kůň je k záchraně nespolehlivý; svou velkou silou nezachrání. Hle, Hospodinovo oko hledí na ty, kdo se ho bojí, na ty, kdo očekávají na jeho milosrdenství, aby vysvobodil jejich duše od smrti, aby je zachoval při životě v čas hladu. Naše duše očekává na Hospodina. On je naše pomoc i náš štít. Vždyť v něm se raduje naše srdce; vždyť spoléháme na jeho svaté jméno. Kéž je s námi tvé milosrdenství, Hospodine, protože na tebe očekáváme. Davidův žalm. (Když změnil své chování před Abímelekem. Ten ho vyhnal a David odešel). V každém čase budu dobrořečit Hospodinu. V mých ústech bude ustavičně jeho chvála. Má duše se chlubí Hospodinem. Pokorní to uslyší a budou se radovat. Velebte se mnou Hospodina! Vyvyšujme společně jeho jméno! Hledal jsem Hospodina, a odpověděl mi!, vysvobodil mě ode všeho, čeho jsem se hrozil. Ti, kdo na něj hledí, budou zářit. Na jejich tvářích nebude stud. Tento chudý volal, a Hospodin ho vyslyšel. Zachránil ho ze všech jeho soužení. Hospodinův anděl táboří kolem těch, kdo se ho bojí, a vytrhuje je. Okuste a vizte, že Hospodin je dobrý. Blahoslavený je muž, který v něm hledá útočiště. Bojte se Hospodina, jeho svatí! Ti, kdo se ho bojí, netrpí nouzi. Mladí lvi strádají a hladovějí, ale ti, kteří hledají Hospodina, nemívají nedostatek v ničem dobrém. Pojďte, synové, a poslouchejte mě, vyučím vás bázni před Hospodinem. Jaký je člověk, který si oblíbil život a miluje dny, kdy uvidí dobro? Střež svůj jazyk od zlého a své rty před klamnými řečmi. Odvrať se od zlého a čiň dobré, hledej pokoj a usiluj o něj. Hospodinovy oči hledí na spravedlivé, jeho uši slyší jejich volání o pomoc. Hospodinova tvář je proti těm, kdo páchají zlo, aby vyhladil ze země jejich památku. Když úpěnlivě volají, Hospodin je vyslýchá, vysvobozuje je ze všech jejich soužení. Hospodin je blízko těm, kdo jsou zkroušeni v srdci, zachraňuje ty, kdo mají zdeptaného ducha. Mnoho zla přichází na spravedlivého, ale Hospodin jej ze všeho vysvobodí. Střeží všechny jeho kosti, ani jedna z nich nebude zlomena. Ničemu zahubí zlo. Kdo nenávidí spravedlivého, ponese vinu. Hospodin vykoupí duše svých otroků. Nikdo z těch, kteří v něm hledají útočiště, neponese vinu. Davidův žalm. Hospodine, veď při s mými odpůrci, bojuj proti těm, kdo se mnou bojují. Uchop štít a pavézu a povstaň mi na pomoc! Vezmi kopí a uzavři cestu ke střetu s mými pronásledovateli. Řekni mé duši: Jsem tvá záchrana. Ať se stydí a hanbí ti, kdo usilují o můj život. Ať se stáhnou zpět a zastydí ti, kdo mi chystají zlo. Budou jako plevy před větrem. To anděl Hospodinův je požene. Ať je jejich cesta temná a kluzká a ať je anděl Hospodinův pronásleduje. Vždyť na mě bezdůvodně nastražili jámu, bezdůvodně vykopali past pro mou duši. Ať na něj přijde zkáza, aniž to tuší. A do té pasti, kterou nastražil, se lapí sám, ať padne do té zkázy! Ale má duše bude jásat v Hospodinu, bude se veselit z jeho spásy. Každá má kost řekne: Hospodine, kdo je jako ty? Vysvobozuješ chudého od mocnějšího, než je sám, chudého a nuzného od uchvatitele. Povstávají zlovolní svědkové, kteří se mě vyptávají na věci, které nevím. Odplácejí mi zlem za dobré, aby způsobili zármutek mé duši. A já měl za oděv žíněné roucho, když byli nemocní! Pokořoval jsem svou duši postem, ale má modlitba se mi vracela do klína. Jednal jsem, jako by mi byli přítelem či bratrem. Naříkal jsem, skláněl se, jako bych truchlil kvůli matce. A oni se z mého pádu radovali, dávali se dohromady, spojili se proti mně, křiváci, a já to nevěděl. Utrhali mi a neumlkli. Posměvači s bezbožnými na mě skřípou zuby. Panovníku, jak dlouho se budeš jen dívat? Odvrať mou duši od jejich zkázy, zachraň mou jedinou před mladými lvy! Budu ti vzdávat chválu ve velikém shromáždění, mezi nespočetným lidem tě budu chválit. Ať se nade mnou mí zrádní nepřátelé neradují. Ti, kdo mě bezdůvodně nenávidí, ať nemhouří oči. Ti nemluví pokojně! Proti poklidným v zemi vymýšlejí zradu. Otvírají na mě svá ústa a říkají: Cha, cha! Naše oči to vidí! Viděl jsi to, Hospodine, nebuď hluchý! Panovníku, nebuď mi vzdálen! Vzbuď se, procitni k mému soudu, můj Bože a můj Pane, a veď mou při! Zjednej mi právo podle své spravedlnosti, Hospodine, můj Bože, ať se nade mnou neradují. Ať si v srdci neříkají: Cha, to jsme chtěli! Ať neříkají: Zhltli jsme ho! Ať se společně stydí a hanbí ti, kdo se radují z mého trápení! Ať obléknou hanbu a potupu ti, kdo se nade mnou vyvyšují. Ať výskají a radují se ti, kdo si přejí mou spravedlnost! Ať stále říkají: Veliký je Hospodin, jenž dopřává pokoj svému otroku. Můj jazyk bude opakovat tvou spravedlnost, každý den tvou chválu. Pro vedoucího chval. Žalm Davida, otroka Hospodinova. Výrok přestoupení o ničemovi: V hloubi mého srdce není strach z Boha – nemá jej před očima, protože lichotí sám sobě ve svých očích, a tak bude shledán vinným, hodným nenávisti. Slova jeho úst jsou zlá a klamná, přestal chápat, co je správné jednání. Vymýšlí špatnosti i na svém loži; postavil se na nedobré cestě, zlem nepohrdá. Hospodine, až k nebesům sahá tvé milosrdenství a tvá věrnost až k oblakům. Tvá spravedlnost je jako nejvyšší hory, tvé soudy jako velká hlubina. Zachraňuješ lidi i zvířata, Hospodine. Jak vzácné je tvé milosrdenství, Bože! Synové lidští hledají útočiště ve stínu tvých křídel. Sytí se tučností tvého domu, napájíš je proudem svých rozkoší. Neboť u tebe je pramen života; díky tvému světlu vidíme světlo. Vztáhni své milosrdenství na ty, kteří tě znají, a svou spravedlnost na lidi přímého srdce. Kéž na mě nevstoupí noha pyšných a ruka ničemů kéž mě neodežene. Tam padli činitelé nepravosti, jsou sraženi a nemohou povstat. Davidův žalm. Nerozčiluj se kvůli zlovolníkům, nezáviď těm, kdo páchají zvrácenosti, neboť brzy uschnou jako tráva a zvadnou jako zelené býlí. Důvěřuj Hospodinu a čiň dobré; přebývej v zemi a pěstuj poctivost. Měj rozkoš z Hospodina – on naplní prosby tvého srdce. Uval na Hospodina svou cestu a důvěřuj mu, on bude jednat. Vyvede tvou spravedlnost jako světlo, tvé právo jako polední jas. Umlkni před Hospodinem a toužebně na něj očekávej. Nerozčiluj se kvůli těm, kterým se na jejich cestě daří, kvůli lidem, kteří kují pikle. Přestaň se hněvat a zanech zloby, nerozčiluj se, ať se nedopustíš zlého. Protože zlovolníci budou vyhlazeni, ale ti, kdo očekávají na Hospodina, ti obdrží zemi. Ještě chvilku a ničema už nebude. Zadíváš se na jeho místo a nebude tam. Ale pokorní obdrží zemi a budou si užívat množství pokoje. Ničema spravedlivému chystá zlo a skřípe proti němu zuby. Panovník se mu ale směje, vždyť vidí, že přichází jeho den. Ničemové tasí meč, napínají luk, aby srazili chudého a nuzného, aby porazili ty, kdo žijí v upřímnosti. Ale jejich meč jim pronikne do srdce a jejich luk bude rozlámán. Lepší je málo, které má spravedlivý, než bohatství mnoha ničemů. Neboť paže ničemů budou zlomeny, spravedlivé však Hospodin podepírá. Hospodin zná dny bezúhonných, jejich dědictví potrvá navěky. Ve zlých dobách nebudou zahanbeni a ve dnech hladu budou nasyceni. Ničemové ale zahynou; Hospodinovi nepřátelé pominou jak to nejlepší z pastvin, zmizí v dýmu. Ničema si půjčuje, ale nesplácí. Spravedlivý se slitovává a dává. Jím požehnaní obdrží zemi, ale jím zlořečení budou vyhlazeni. Hospodin upevňuje kroky muže, oblíbil si jeho cestu. Když upadne, nebude zavržen, vždyť Hospodin mu podepírá ruku. Byl jsem mladý a teď jsem starý, ale neviděl jsem spravedlivého, který by byl opuštěn a jehož potomstvo by žebralo o chléb. Každého dne se slitovává a půjčuje a jeho potomstvo je požehnáním. Odvrať se od zlého a čiň dobré, a budeš přebývat navěky. Neboť Hospodin miluje právo a neopouští své věrné. Navěky je bude střežit. Potomstvo ničemů však bude vyhlazeno. Spravedliví obdrží zemi a budou v ní přebývat navěky. Ústa spravedlivého přemítají o moudrosti a jeho jazyk mluví o právu. V srdci má zákon svého Boha, jeho kroky nebudou nejisté. Ničema pozorně sleduje spravedlivého a hledá, jak by ho usmrtil. Hospodin ho nenechá v jeho ruce a až bude souzen, nebude usvědčen z viny. Očekávej na Hospodina a dbej na jeho cestu. On tě vyvýší a obsadíš zemi, až budou ničemové vyhlazeni, uvidíš to! Viděl jsem ničemu, násilníka, který se rozvaloval jako nepřesazovaná zeleň, ale pominul a hle, už není. Hledal jsem ho, ale nebyl nalezen. Drž se bezúhonného, hleď na přímého, vždyť pokojným lidem patří budoucnost, ale vzpurníci budou společně zničeni, budoucnost ničemů bude zmařena. Spása spravedlivých je od Hospodina, on je jejich záštitou v čas soužení. Hospodin jim pomáhá a vytrhuje je, vytrhuje je od ničemů a zachraňuje je, neboť v něm hledají útočiště. Davidův žalm – k připomínání. Hospodine, nekárej mě ve svém rozhořčení, ve své zlobě mě nekázni. Tvé šípy mě zasáhly a dolehla na mě tvá ruka. Pro tvé rozhořčení není na mém těle zdravé místo, pro můj hřích není pokoje v mých kostech, neboť mé viny mi přerostly přes hlavu; tíží mě jako ohromné břemeno. Kvůli mé pošetilosti páchnou a hnisají mé rány. Jsem velmi sklíčen a pokořen, celý den chodím v nářku. Mé slabiny jsou zcela zanícené; na mém těle není zdravé místo. Jsem otupělý a velmi zkrušen; řvu, neboť mé srdce sténá. Panovníku, před tebou jsou všechny mé tužby, mé vzdychání není před tebou skryto. Srdce mi buší, opustila mě síla, ani mé oči už nemají jas. Moji přátelé i druzi kvůli mé ráně poodstupují a moji blízcí stojí opodál. Ti, kdo usilují o můj život, mi chystají past, ti, kdo si žádají mého zla, promlouvají zkázu a celý den přemítají o zradě. Ale já jsem jako hluchý a neslyším, jako němý, který neotvírá ústa. Ano, jsem jako člověk, který neslyší a v jehož ústech není námitek. Protože čekám na tebe, Hospodine, ty odpověz, Panovníku, můj Bože! Říkám: Ať se nade mnou neradují! Když mi uklouzne noha, budou se nade mnou vytahovat. Vždyť mám blízko k pádu, má bolest je ustavičně se mnou. Proto vyznávám svou vinu a hrozím se svého hříchu. Mých zdatných nepřátel je bezpočtu; mnoho je těch, kdo mě zrádně nenávidí. Odplácejí zlem za dobro, protiví se mi za to, že usiluji o dobro. Neopouštěj mě, Hospodine! Bože můj, nevzdaluj se ode mě! Pospěš mi na pomoc, Panovníku, moje spáso! Pro vedoucího chval, pro Jedútúna. Davidův žalm. Řekl jsem: Budu střežit svou cestu, abych nezhřešil jazykem. Budu střežit svá ústa náhubkem, dokud bude přede mnou ničema. Dočista jsem oněměl, nadobro jsem umlkl, ale má bolest se jen jitřila. Srdce mi v nitru hořelo. Když jsem tesknil, plál ve mně oheň. Pak jsem promluvil svým jazykem: Hospodine, dej mi poznat můj konec a jaký je počet mých dnů, ať si uvědomím, jak jsem pomíjivý. Hle, dal jsi mi jen maličko dnů, jako nic je před tebou můj věk; každý člověk, jakkoli pevně stojí, je jen vánek. Sela. Jen jako přelud putuje člověk, hlučí, přestože je jen vánek, shromažďuje, ale neví, kdo to sklidí. Nuže, v co budu doufat, Panovníku? Mé očekávání se upíná k tobě. Vysvoboď mě od všech mých přestoupení, nevystavuj mě posměchu bláznů! Oněměl jsem, neotvírám svá ústa, neboť jsi to způsobil ty! Odejmi ode mě svou ránu, vždyť hynu od úderů tvé ruky! Když člověka tresty kázníš za vinu, sžíráš jak mol, co je mu drahé. Každý člověk je jen vánek! Sela. Vyslyš, mou modlitbu, Hospodine, naslouchej mému volání o pomoc, nebuď hluchý k mému pláči! Vždyť jsem u tebe jen hostem, příchozím, stejně jako moji otcové. Odvrať ode mě svůj pohled a já pookřeji, než odejdu a již nebudu. Pro vedoucího chval. Davidův žalm. Napjatě jsem očekával na Hospodina a on se ke mně sklonil a vyslyšel mé volání o pomoc. Vytáhl mě z hlučící jámy, z blátivého bahna a postavil mé nohy na skálu, upevnil mé kroky. Do úst mi vložil novou píseň, chválu našemu Bohu. Mnozí to uvidí, pojme je bázeň a budou doufat v Hospodina. Blahoslavený je ten muž, který vkládá své naděje v Hospodina a neobrací se k nestvůrám a k těm, kdo se uchylují ke lži. Hospodine, můj Bože, ty jsi s námi učinil mnoho svých divů a úmyslů; nikdo se s tebou nemůže měřit. Chci je oznamovat a hovořit o nich – je jich víc, než se dá vypovědět. Obětní hod ani přídavnou oběť jsi nechtěl, ale prorazil jsi mi uši. Zápal ani oběť za hřích jsi nežádal. Tu jsem řekl: Hle, přicházím. Ve svitku knihy je o mně psáno. Oblíbil jsem si dělat to, co je ti milé, můj Bože. Tvůj zákon je v mém nitru. Zvěstoval jsem spravedlnost ve velikém shromáždění; hle, neomezoval jsem své rty. Hospodine, ty to víš. Tvou spravedlnost jsem neukryl uvnitř svého srdce, mluvil jsem o tvé věrnosti a spáse, nezatajil jsem tvé milosrdenství a tvou pravdu ve velikém shromáždění. Hospodine, ty mi neodepřeš své slitování. Kéž mě stále střeží tvé milosrdenství a tvá věrnost. Vždyť mě obklopilo tolik zla, že se nedá sečíst. Dostihly mě mé viny, takže nemohu ani vzhlédnout; je jich víc než vlasů na mé hlavě, odvaha mě opustila. Kéž mě, Hospodine, zatoužíš vysvobodit! Hospodine, pospěš mi na pomoc! Ať se stydí a hanbí všichni, kteří usilují o mou duši a chtějí ji zničit; ať odtáhnou zpět a jsou zahanbeni ti, kdo mi přejí zlo. Kéž se zhrozí své vlastní hanby ti, kdo mi říkají: Cha, cha! Ať se veselí a radují v tobě všichni, kdo tě hledají! Ti, kdo milují tvou spásu, ať říkají stále: Veliký je Hospodin! Ač jsem chudý a nuzný, Panovník na mě myslí. Tys má pomoc a můj vysvoboditel, můj Bože, neotálej! Pro vedoucího chval. Davidův žalm. Blahoslavený je ten, kdo má porozumění pro slabého, ve zlý den jej Hospodin zachrání. Hospodin ho bude chránit, zachová ho naživu a učiní ho na zemi šťastným, nevydá ho choutkám jeho nepřátel. Na posteli nemocných jej Hospodin posilní. V nemoci mu změníš celé lože! Říkám: Hospodine, smiluj se nade mnou, uzdrav mou duši, neboť jsem proti tobě zhřešil. Moji nepřátelé o mně mluví zle: Kdy zemře? Kdy vymizí jeho jméno? Pokud se na mě někdo přijde podívat, jeho srdce mluví klam, shromažďuje si špatnosti, pak vyjde ven a vykládá o tom. Všichni, kdo mě nenávidí, si o mně spolu šeptají, vymýšlejí proti mně zlo. Postihlo jej něco ničemného; když ulehl, již nevstane. I můj důvěrný přítel, jemuž jsem důvěřoval, který jídal můj chléb, proti mně vyvýšil patu. Hospodine, ty se však nade mnou smiluj a pozdvihni mě, a já jim odplatím. Podle toho poznám, že sis mě oblíbil, že nade mnou nebudou mí nepřátelé hlaholit. Kdežto mě jsi podepřel pro mou bezúhonnost a postavils mě před svou tvář navěky. Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, od věků až navěky. Amen i Amen. Pro vedoucího chval. Meditace – synové Kórachovi. Jako laň dychtí po vodních tocích, tak má duše dychtí po tobě, ó Bože! Má duše žízní po Bohu, po živém Bohu! Kdy předstoupím, abych se ukázal před Boží tváří? Slzy jsou mi chlebem ve dne i v noci, když mi každý den říkají: Kde je ten tvůj Bůh? Na to vzpomínám a vylévám v sobě svou duši, jak jsem chodíval v zástupu a ubíral jsem se do Božího domu za zvuku jásotu a děkovných písní davu slavícího svátek. Proč jsi tak skleslá, má duše, proč jsi ve mně tak rozrušená? Jen čekej na Boha – vždyť mu budu znovu vzdávat chválu za spásu jeho přítomnosti. Můj Bože, duše je ve mně tak skleslá, a tak na tebe vzpomínám v jordánské zemi, na Chermónu, na hoře Miseáru. Hlubina volá na hlubinu za zvuku tvých přívalů, převalily se přese mě všechny tvé příboje a tvá vlnobití. Ve dne Hospodin přikazuje svému milosrdenství a v noci je se mnou jeho píseň, modlitba k Bohu mého života. Říkám Bohu, své skále: Proč na mě zapomínáš? Proč mám chodit v nářku, utlačován nepřítelem? Zkázou pro mé kosti je mi utrhání mých nepřátel. Každý den mi říkají: Kde je ten tvůj Bůh? Proč jsi tak skleslá, má duše, proč jsi ve mně tak rozrušená? Jen čekej na Boha – vždyť mu budu znovu vzdávat chválu za spásu jeho přítomnosti, za svého Boha. Zjednej mi právo, Bože, a veď mou při. Vytrhni mě od nemilosrdných pohanů, od lidí podlých a zvrácených. Vždyť ty jsi, Bože, má záštita. Proč jsi mě odvrhl? Proč mám chodit v nářku, utlačován nepřítelem? Sešli své světlo a svou pravdu, ty ať mě vedou a přivedou na tvou svatou horu, do tvých příbytků. Přistoupím k Božímu oltáři, k Bohu, své jásavé radosti, a budu ti vzdávat chválu na lyru, Bože, můj Bože! Proč jsi tak skleslá, má duše, proč jsi ve mně tak rozrušená? Jen čekej na Boha – vždyť mu budu znovu vzdávat chválu za spásu jeho přítomnosti, za svého Boha. Pro vedoucího chval. Synové Kórachovi – meditace. Bože, na vlastní uši jsme slýchávali, naši otcové nám vyprávěli o skutcích, které jsi vykonal za jejich dnů, za dnů dávnověkých. Ty jsi svou rukou vyhnal pohany a je jsi zasadil, zlomil jsi národy a vyhnal jsi je. Zemi však neobsadili díky svému meči, nezachránila je jejich paže, nýbrž tvá pravice, tvá paže a světlo tvé tváře, protože jsi v nich našel zalíbení. Ty jsi můj král, Bože. Přikaž vítězství pro Jákoba! S tebou jsme nabrali na rohy své protivníky, ve tvém jménu jsme pošlapali ty, kdo proti nám povstali. Proto se nespoléhám na svůj luk; můj meč mě nezachrání. Neboť ty jsi nás zachránil před našimi protivníky a zahanbil jsi ty, kdo nás nenáviděli. Bohem se chlubíme každý den; navěky budeme vzdávat chválu tvému jménu. Sela. Avšak odvrhl jsi nás a vystavil jsi nás hanbě; nevycházíš s naší armádou. Před protivníkem nás obracíš nazpět a ti, kdo nás nenávidí, nás poplenili. Vydáváš nás jak ovce k sežrání a rozptýlil jsi nás mezi pohany. Prodal jsi svůj lid lacino, nepožadoval jsi za něj dobrou cenu. Vystavil jsi nás potupě našich sousedů, posměchu a pošklebkům našeho okolí. Učinil jsi nás pořekadlem mezi pohany, národy nad námi potřásají hlavou. Každý den mám před sebou svou potupu; hanba mi zakrývá tvář, a to kvůli tomu, kdo mě hanobí a ostouzí, kvůli nepříteli a tomu, kdo se mstí. To vše na nás přišlo, ač jsme na tebe nezapomněli a tvou smlouvu jsme nezradili. Naše srdce se nestáhlo zpět, naše kroky neuhnuly z tvé stezky. Přestože jsi nás zdeptal v kraji šakalů a přikryl jsi nás nejhlubší tmou. Pokud bychom zapomněli na jméno svého Boha, pokud bychom vztáhli dlaně k bohu cizímu, zdali by na to Bůh nepřišel? On přece zná tajnosti srdce! A přece jsme kvůli tobě denně vražděni, považují nás za ovce na porážku. Vzbuď se, Panovníku, proč spíš? Probuď se a neodvrhni nás navždy! Proč skrýváš svou tvář? Zapomínáš na naše soužení a útisk? Vždyť naše duše klesla v prach; naše nitro je přitištěno k zemi. Povstaň nám na pomoc, vykup nás pro své milosrdenství! Pro vedoucího chval – podle „Lilií“. (Synové Kórachovi – meditace: Píseň lásky). Mé srdce přetéká dobrým slovem, přednesu tedy své dílo králi. Můj jazyk je jako rydlo zběhlého písaře. Jsi nejkrásnější ze synů lidských, ze tvých rtů plyne milost. Proto ti Bůh požehnal navěky. K boku si připaš meč, hrdino, v nádheře a důstojnosti. A ve své důstojnosti uspěj. Vytáhni ve věci pravdy, pokory a spravedlnosti a tvá pravice ať tě učí hrůzu vzbuzující činy. Od tvých ostrých šípů budou před tebou padat národy. Šípy proniknou až do srdce králových nepřátel. Tvůj trůn, Bože, trvá navěky a navždy. Žezlo přímosti je žezlo tvého království. Miluješ spravedlnost a nenávidíš ničemnost. Proto tě, Bože, tvůj Bůh pomazal olejem veselí nad tvé druhy. Myrhou, aloe a kasií voní všechna tvá roucha, z paláců ze slonoviny tě obveselují strunné nástroje. Dcery královské jsou mezi tvými nejvzácnějšími, královna v ofírském zlatě zaujímá místo po tvé pravici. Poslyš, dcero, a pohleď, nakloň své ucho. Zapomeň na svůj lid a na dům svého otce! Král touží po tvé kráse, vždyť je to tvůj pán, skláněj se před ním! Týrská dcera přichází s darem; zámožní lidé si tě budou předcházet. Celá v nádheře je královská dcera uvnitř paláce, její plášť je protkávaný zlatem. V pestře tkaných šatech je uváděna ke králi; za ní k tobě přicházejí i panny, její družičky. Budou provázeny v radosti a jásotu, vstoupí do královského paláce. Místo otců budeš mít syny; ustanovíš je za knížata po celé zemi. Po všechna pokolení budu připomínat tvé jméno, proto tě budou národy chválit navěky a navždy. Pro vedoucího chval. Synové Kórachovi. Na alamót. Píseň. Bůh je naším útočištěm i silou, velkou pomocí, kterou nacházíme v souženích. Proto se nebudeme bát, i kdyby se převrátila země a hory se zřítily do mořských hlubin, byť by jeho vody burácely a pěnily, byť by se hory pro jeho zpupnost třásly. Sela. Řeka svým proudem oblažuje Boží město, svaté příbytky Nejvyššího. Bůh je uprostřed něj, nezhroutí se. Bůh mu přijde na pomoc hned za rozbřesku. Národy hlučí, království se otřásají. Vydá svůj hlas a země se rozplývá. Hospodin zástupů je s námi, nepřístupným hradem je nám Bůh Jákobův. Sela. Pojďte a pohleďte na Hospodinovy skutky, jakou hroznou spoušť udělal na zemi. Činí přítrž bojům až do končin země, láme luky a přesekává kopí, vozy pálí ohněm. Přestaňte! Uznejte, že já jsem Bůh, vyvýšený nad národy, vyvýšený nad zemí! Hospodin zástupů je s námi, nepřístupným hradem je nám Bůh Jákobův. Sela. Pro vedoucího chval. Synové Kórachovi. Žalm. Všechny národy, tleskejte v dlaně, hlaholte Bohu s hlasitým jásotem! Vždyť Hospodin je Nejvyšší, je hrůzu vzbuzující král, veliký nad celou zemí! Podrobuje nám národy, podrobuje národy pod naše nohy. Vybral pro nás naše dědictví – pýchu Jákoba, kterého miloval. Sela. Vystoupil Bůh za radostného křiku, vystoupil Hospodin za zvuku beraních rohů. Zpívejte žalmy Bohu, pějte, pějte našemu králi, zpívejte žalmy, neboť Bůh je králem celé země, zpívejte žalmy s porozuměním. Bůh kraluje nad národy, Bůh sedí na svém svatém trůnu. Přední muži národů se připojili k lidu Boha Abrahamova. Vždyť Bohu náleží štíty země – je velmi vyvýšený. Žalmová píseň – synové Kórachovi. Veliký je Hospodin, nejvýš chvályhodný – ve městě našeho Boha, na své svaté hoře. Krásně vyvýšená, radost celé země je hora Sijón – nejzazší sever, město velkého krále. Bůh je v jeho palácích; je znám jako nepřístupný hrad. Hle, králové se smluvili, společně přitáhli, spatřili to a užasli, zděsili se a v hrůze se rozprchli. Zachvátilo je tam chvění, bolesti jako rodičku. Východním větrem jsi roztřískal taršíšské lodě. To, co jsme slýchali, to jsme viděli ve městě Hospodina zástupů, ve městě našeho Boha. Bůh je upevňuje navěky. Sela. Bože, uprostřed tvého chrámu rozvažujeme o tvém milosrdenství. Jak tvé jméno, tak tvá chvála sahá až do končin země. Tvá pravice je plná spravedlnosti. Nad tvými soudy se raduje hora Sijón, jásají nad nimi judské dcery. Obejděte Sijón, projděte kolem něj, spočtěte jeho věže. Všimněte si pozorně jeho valů, projděte jeho paláce, abyste o tom vyprávěli budoucím pokolením. Protože tento Bůh je naším Bohem navěky a navždy; on nás povede proti smrti. Pro vedoucího chval. Synové Kórachovi. Žalm. Slyšte to, všechny národy, naslouchejte, všichni obyvatelé světa, vy, synové Adamovi, vy, synové člověka, jak bohatí, tak nuzní! Má ústa budou promlouvat moudrost a přemýšlení mého srdce rozumnost. Nakloním své ucho k přísloví, při lyře předložím svou hádanku. Proč bych se bál ve zlých dnech, kdy mě obklopuje zvrácenost mých pronásledovatelů? Spoléhají na svůj majetek; chlubí se svým velkým bohatstvím. Nikdo nevykoupí ani bratra, člověk Bohu za sebe nedá výkupné. Cena za jeho duši je tak vysoká – nikdy na ni nebude mít, aby žil navždy a neviděl zkázu. Vždyť je zřejmé, že moudří umírají stejně jako hlupák či tupec; hynou a zanechávají svůj majetek jiným. V jejich nitru je, že jejich domy jsou tu navěky, jejich příbytky z pokolení do pokolení; svými jmény nazývají pozemky. Ale ani člověk, který je vážený, nepřetrvá. Je podobný zvířatům, která hynou. Taková je cesta těch, kteří spoléhají sami na sebe, i jejich následovníků, kteří našli zalíbení v jejich ústech. Sela. Do podsvětí směřují jako ovce, smrt je pase, přímí je opanují hned za jitra. Jejich výtvory pohltí podsvětí, daleko od jejich příbytků. Bůh jistě vykoupí mou duši z moci podsvětí – vždyť mě přijme! Sela. Neboj se, když někdo bohatne, když rozmnožuje slávu svého domu – vždyť při své smrti si nevezme nic, jeho sláva za ním nesestoupí. Ačkoliv za svého života své duši dobrořečil – a když se ti daří dobře, tak tě chválí – přijde k pokolení svých otců, kteří již nikdy neuvidí světlo. Ani vážený člověk to nechápe a je podobný zvířatům, která hynou. Žalm Asafův. Bůh, Bůh Hospodin promluvil a volá zemi od východu slunce až po západ. Bůh se zaskvěl ze Sijónu, místa dokonalé krásy. Náš Bůh přichází a nebude mlčet. Před ním stravující oheň, kolem něj to hrozně běsní. Povolává nebesa shůry, povolává i zemi, aby soudil svůj lid. Shromážděte mi mé věrné, ty, kteří při oběti uzavřeli mou smlouvu. Nebesa zvěstují jeho spravedlnost, vždyť Bůh je soudce! Sela. Slyš, můj lide, budu mluvit, Izraeli. Svědčím proti tobě. Jsem Bůh, tvůj Bůh! Nekárám tě kvůli tvým obětem. I tvé zápaly jsou stále přede mnou. Nevezmu si býčka z tvého domu, kozly ze tvých ohrad. Vždyť mi patří všechna lesní zvěř i dobytek na tisíci horách. Vím o každém horském ptáku, u mě je i polní havěť. Kdybych měl hlad, neřeknu ti to; vždyť mně patří celý svět a vše, co je na něm. Což jím maso býků? Což piji krev kozlů? Obětuj Bohu oběť díků, plň své sliby Nejvyššímu! Volej mě v den soužení, vytrhnu tě a ty mě budeš oslavovat. Ale ničemovi Bůh říká: Proč si odříkáváš má ustanovení? Proč si bereš do úst mou smlouvu, když nenávidíš kázeň a když jsi má slova hodil za hlavu? Když vidíš zloděje, máš v něm zalíbení a svůj podíl máš s cizoložníky. Svá ústa propůjčuješ zlu a tvůj jazyk se zaplétá se lstí. Posadíš se, mluvíš proti svému bratru, haníš syna své matky. Takto jsi jednal a já jsem mlčel. Představoval sis, že jsem jako ty. Kárám tě a předložím ti to před oči. Pochopte to, vy, kdo na Boha zapomínáte, abych vás nerozsápal a nebylo by, kdo by vás vysvobodil. Ten, kdo obětuje oběť díků, ten mě oslaví. Kdo napraví svou cestu, tomu ukážu Boží spásu. Pro vedoucího chval. Davidův žalm. Když k němu přišel prorok Nátan poté, co David vešel k Bat-šebě. Smiluj se nade mnou, Bože, podle svého milosrdenství! Podle svého hojného slitování vymaž má přestoupení! Dokonale mě umyj od mého provinění a od mého hříchu mě očisti. Já svá přestoupení uznávám, svůj hřích mám před sebou ustavičně. Proti tobě samému jsem zhřešil, udělal jsem to, co je zlé v tvých očích. A tak jsi spravedlivý, když mluvíš, jsi dokonalý, když konáš soud. Hle, byl jsem zplozen v nepravosti, matka mě počala v hříchu. Hle, ty máš zalíbení v niterné opravdovosti a vskrytu mi dáváš poznat moudrost. Očisti mě od hříchu yzopem, a budu čistý, umyj mě, a budu nad sníh bělejší. Dej, ať uslyším veselí a radost, ať se zaradují kosti, kterés zdeptal. Skryj svou tvář před mými hříchy a všechna má provinění vymaž. Stvoř mi čisté srdce, ó Bože! Obnov v mém nitru pevného ducha! Neodvrhuj mě od své tváře, svého svatého Ducha mi neber! Vrať mi veselí ze své spásy a upevni ve mně šlechetného ducha. Budu vyučovat vzpurníky tvým cestám a hříšníci se navrátí k tobě. Uchraň mě před proléváním krve, Bože! Bože, má spáso, můj jazyk jásá nad tvou spravedlností. Panovníku, otevři mé rty, má ústa budou zvěstovat tvou chválu. Neměl bys zalíbení v oběti, i kdybych ji předložil; po zápalné oběti netoužíš. Oběť Bohu je zkroušený duch. Bože, ty nepohrdneš zkroušeným a pokořeným srdcem. Ve své přízni prokaž dobro Sijónu, vybuduj jeruzalémské hradby! Pak se ti zalíbí spravedlivé oběti, zápalné oběti i celopaly. Tehdy budou obětovat býčky na tvém oltáři. Pro vedoucího chval. Davidův žalm – meditace. Když přišel Dóeg Edómský a oznámil Saulovi: David přišel do Achímelekova domu. Proč se chlubíš zlem, ty hrdino? Boží milosrdenství trvá každého dne. Tvůj jazyk vymýšlí zkázu, je ostrý jako břitva, páchá záludnosti. Miluješ zlo více než dobro, klam víc než spravedlivou řeč. Sela. Miluješ každé sžírající slovo, jazyku klamný! Avšak Bůh tě navždy zničí: Popadne tě, vyrve tě ze stanu a vykoření tě ze země živých. Sela. Spravedliví to uvidí a pojme je bázeň. Ale jemu se budou vysmívat: Hle, muž, který nepokládal Boha za svou záštitu. Spoléhal na své velké bohatství, nabýval moci skrze rozsévání zkázy. Ale já jsem jako zelená oliva v Božím domě; spoléhám na Boží milosrdenství navěky a navždy. Navěky ti budu vzdávat chválu, protože jsi jednal. A budu vzhlížet ke tvému jménu, neboť je dobré vůči tvým věrným. Pro vedoucího chval – na machalat. Davidův žalm k meditaci. Blázen si v srdci říká: Bůh není. Lidé jednají zvráceně, páchají špatnosti. Není, kdo by činil dobro. Bůh shlíží z nebes na lidské syny, aby viděl, zda je někdo rozumný, zda někdo hledá Boha. Všichni společně odpadli, jsou zvrácení. Není, kdo by činil dobro, není ani jednoho. Opravdu tomu nerozumějí činitelé nepravosti, kteří pojídají můj lid, jako by jedli chléb, a kteří k Bohu nevolají? Jednou se budou třást strachem, jaký ještě nebyl. Vždyť Bůh rozmetal kosti těch, kdo tě obléhali. Zahanbils je, neboť Bůh je zavrhl. Kéž by byla Izraeli dána ze Sijónu spása! Až Bůh změní úděl svého lidu, bude Jákob jásat, Izrael se bude radovat. Pro vedoucího chval. Na strunné nástroje. Žalm Davidův k meditaci, když přišli Zífejci a řekli Saulovi: Což se David neskrývá u nás? Bože, pro své jméno mě zachraň, svou silou mi zjednej právo. Bože, vyslyš mou modlitbu; naslouchej slovům mých úst! Neboť proti mně povstali cizáci, násilníci usilují o můj život! Ti s Bohem nepočítají! Sela. Hle, Bůh je mým pomocníkem. Panovník je s těmi, kdo podpírají mou duši. Obrať zlo na ty, kdo na mě číhají. Svou pravdou je znič! Rád ti budu obětovat, budu vzdávat chválu tvému jménu, Hospodine, protože je dobré – vždyť jsi mě vysvobodil ze všeho soužení a mé oko hledělo na nepřátele. Pro vedoucího chval. Na strunné nástroje. Davidův žalm k meditaci. Naslouchej, Bože, mé modlitbě, nebuď lhostejný k mé úpěnlivé prosbě! Věnuj mi pozornost a odpověz mi – motám se ve svém reptání a střečkuji, když slyším nepřítele, když na mě tlačí ničema; házejí na mě nepravosti a hněvivě mě osočují. Srdce se ve mně svírá, dolehly na mě hrůzy smrti. Přepadá mě strach a chvění a zachvacuje mě hrůza. Řeknu: Kéž bych měl holubičí křídla – odletěl bych a měl bych klid. Ano, uletěl bych daleko a zůstal bych v pustině. Sela. Spěchal bych do bezpečí před poryvy vichru, před bouří. Uveď je ve zmatek, Panovníku, rozděl jim jazyky – ve městě totiž vidím násilí a svár. Dnem i nocí obcházejí po hradbách, je v něm nepravost a trápení. Zkáza je uprostřed něj, z jeho ulic se nevzdalují útisk a zrada. Netupí mě nepřítel; to bych snesl. Nevyvyšuje se nade mnou ten, kdo mě nenávidí; před tím bych se ukryl. Ale jsi to ty, člověk jako já, můj přítel, můj známý, s nímž mě pojila sladká důvěrnost! V průvodu jsme chodívali do domu Božího. Ať je převeze smrt, ať zaživa sestoupí do podsvětí, protože se v jejich nitru uhostilo zlo. Já ale budu volat k Bohu a Hospodin mě zachrání. Večer, ráno i v poledne k němu budu promlouvat, budu úpět a on mé volání vyslyší. V pokoji vykoupí mou duši z bojů proti mně, přestože je jich proti mně tolik. Bůh, který trůní odedávna, slyší a odpoví jim – Sela – těm, kteří se nechtějí změnit a Boha se nebojí. Vztáhne ruku proti pokojnému a znesvětí jeho smlouvu. Z úst mu vycházejí lahůdky, ale v srdci má boj. Jeho slova jsou měkčí než olej, jsou to ale vytasené meče. Uvrhni svou starost na Hospodina, on se o tebe postará. Nedopustí, aby se spravedlivý navěky zhroutil. Ty je, Bože, svrhneš do jámy zkázy. Člověk krvelačný a podlý se nedožije ani poloviny svých dnů. Já však doufám v tebe! Pro vedoucího chval. Podle „Holubice utichlé v dáli“. Davidův pamětní zápis, když ho v Gatu lapili Pelištejci. Smiluj se nade mnou, Bože, neboť po mně šlape člověk; celý den mě utlačují bojovníci. Ti, kdo na mě číhají, celý den po mně šlapou. Mnoho je těch, kdo proti mně bojují z výšin. V den, kdy bych se měl bát, já doufám v tebe. V Boha, jehož slovo chválím, v Boha doufám. Nebudu se bát – co mi může udělat tělo? Celý den překrucují má slova; proti mně jsou všechny jejich plány ke zlému. Srocují se, číhají na mě, střeží mé kroky, jak by si počíhali na mou duši. Při vší té nepravosti budou v bezpečí? Bože, sraz takové národy v hněvu! Mé bloudění máš zapsáno; ulož do měchu mé slzy – což nejsou ve tvých záznamech? Jednou se mí nepřátelé obrátí zpět, v den kdy budu volat. To vím, že Bůh je se mnou! V Boha, jehož slovo chválím, v Hospodina, jehož slovo chválím, v Boha doufám. Nebudu se bát – co mi může udělat člověk? Jsem vázán, Bože, splnit sliby tobě dané, odplatím se ti oběťmi díků, neboť jsi vysvobodil mou duši ze smrti. Což jsi nevytrhl mé nohy od klopýtnutí, abych chodil před Bohem ve světle živých? Pro vedoucího chval. Podle: „Nevyhlazuj!“ Davidův pamětní zápis, když utekl před Saulem do jeskyně. Smiluj se nade mnou, Bože, smiluj se nade mnou! Vždyť má duše hledá útočiště v tobě! Hledám útočiště ve stínu tvých křídel, dokud nepomine zkáza. Volám k Bohu nejvyššímu, k Bohu, který jedná v můj prospěch. Pošle z nebe a zachrání mě, zahanbí ty, kdo po mně šlapou. Sela. Bůh pošle své milosrdenství a svou věrnost. Má duše je uprostřed lvů. Uléhám s běsnícími – s lidmi, jejichž zuby jsou kopí a šípy a jejichž jazyk je ostrý meč. Vyvyš se nad nebesa, Bože! Tvá sláva ať je po vší zemi. Nastražili síť mým krokům, což sklíčilo mou duši. Vykopali přede mnou jámu, padli do ní. Sela. Mé srdce je pevné, Bože, mé srdce je pevné, budu zpívat a pět žalmy. Probuď se, má slávo, probuď se, harfo a lyro, ať jitřenku vzbudím! Budu ti vzdávat chválu mezi lidmi, Panovníku, budu tě opěvovat mezi národy, protože tvé milosrdenství je velké, sahá až k nebesům, a až do oblak tvá věrnost. Vyvyš se nad nebesa, Bože! Tvá sláva je po vší zemi. Pro vedoucího chval. Podle: „Nevyhlazuj!“ Davidův pamětní zápis. Bohové, opravdu vyhlašujete spravedlnost? Synové lidští, soudíte upřímně? Kdepak! Jednáte v zemi podle svého zvráceného srdce; činíte cestu násilí svých rukou. Ničemové se odcizili již z matčina lůna; bloudili od početí a mluvili lež. Jejich jed je jako jed hada, jsou jako hluchá zmije, jež si zacpává uši, která neuslyší hlas zaříkávače, zaklínače zkušeného v zaklínání. Bože, vylámej jim zuby v ústech! Vyraz tesáky těch mladých lvů, Hospodine! Ať se rozplynou jako voda, která se ztrácí. Napnou-li luk, ať mají šípy tupé! Kéž se odplazí jako slizký hlemýžď; jako potracený plod ženy kéž neuzří slunce. Dříve než pochopí, že jejich trny jsou jako živý bodlák, kéž jsou odváti jakoby rozlícením. Spravedlivý se bude radovat, neboť uzří pomstu; umyje si nohy v krvi ničemů. Člověk řekne: Ano, spravedlivý má ovoce. Ano, existuje Bůh, který soudí na zemi. Pro vedoucího chval. Podle: „Nevyhlazuj!“ Davidův pamětní zápis, když Saul poslal střežit dům, aby jej usmrtili. Vysvoboď mě od mých nepřátel, můj Bože! Před těmi, kdo proti mně povstávají, mě uveď do bezpečí! Vysvoboď mě od činitelů nepravosti, zachraň mě před lidmi prolévajícími krev. Hle, číhají na mou duši, mocní se srocují proti mně, ne však kvůli mému přestoupení, ani kvůli mému hříchu, Hospodine! Neprovinil jsem se, a přece se sbíhají a chystají. Probuď se, vyjdi mi vstříc a pohleď! Ty, Hospodine, Bože zástupů, Bože Izraele, procitni a navštiv všechny ty pohany, neměj slitování s těmi věrolomníky! Sela. K večeru se vracejí, vyjí jako psi a krouží kolem města. Hle, teče jim z huby, na jejich rtech jsou meče – prý: Kdo to slyší? Ty se jim však, Hospodine, směješ, všechny národy jsou ti k smíchu. Má sílo, budu tě vyhlížet, vždyť Bůh je můj nepřístupný hrad. Můj milosrdný Bůh mě předchází; Bůh mi ukáže ty, kdo na mě číhají. Nepobíjej je, aby můj lid nezapomněl; svou silou je rozežeň, svrhni je, Panovníku, štíte náš! Ty hříchy jejich úst! Ta slova jejich rtů! Ale budou polapeni ve své pýše, za proklínání a za klamání, které vypouštěli z úst. Ukonči to v rozlícení! Ukonči to a oni už nebudou. Pak poznají, že Bůh panuje v Jákobovi a až do končin země! Sela. K večeru se vracejí, vyjí jako psi a krouží kolem města. Potácejí se, aby se nažrali, a vrčí, když se nenasytí. Ale já budu zpívat o tvé síle a z jitra budu jásat nad tvým milosrdenstvím. Vždyť jsi mi nepřístupným hradem, jsi mi útočištěm v den soužení. Má sílo, budu tě opěvovat, neboť Bůh je můj nepřístupný hrad, můj milosrdný Bůh! Pro vedoucího chval. Podle „Lilie svědectví“. Davidův pamětní zápis – k poučení. Když válčil s Aramejci z Dvojříčí a s Aramejci ze Sóby. Když se tehdy Jóab vrátil, pobil Edómce v Solném údolí, dvanáct tisíc mužů. Bože, odvrhls nás, poničils nás, hněval ses; navrať se k nám! Otřásls zemí a rozpoltils ji. Uzdrav ji ze zkázy, vždyť se hroutí! Ukázals svému lidu přísnost, dals nám pít vína, až vrávoráme. Uložils těm, kdo se tě bojí, aby vyzdvihli korouhev před lukem. Sela. Aby byli vysvobozeni ti, které miluješ, zachraň nás svou pravicí, odpověz nám! Bůh promluvil ve své svatyni: Budu jásat, rozdělím Šekem, rozměřím údolí Sukót. Můj je Gileád, můj je i Manases, Efrajim je přilba mé hlavy a Juda můj palcát. Moáb je mé umývadlo, na Edóm hodím svůj sandál. Jen proti mně, Pelišteo, křič! Kdo mě přivede do opevněného města? Kdo mě dovedl do Edómu? Zdali ne ty, Bože? Odvrhls nás, Bože, a nevycházíš s naší armádou. Zajisti nám pomoc proti protivníkům, vždyť lidská záchrana je klamná! S Bohem si budeme počínat udatně, on pošlape naše protivníky. Pro vedoucího chval. Na strunné nástroje. Davidův žalm. Slyš, Bože, můj nářek, věnuj pozornost mé modlitbě. Se zemdleným srdcem k tobě volám z konce světa: Doveď mě na skálu, která je vyšší než já. Jsi mým útočištěm, pevnou věží před nepřítelem. Budu navěky přebývat ve tvém stanu, mám útočiště v úkrytu tvých křídel. Sela. Ty jsi, Bože, slyšel mé sliby. Dal jsi mi do vlastnictví ty, kdo se bojí tvého jména. Přidávej dny králi, kéž jsou jeho léta z pokolení do pokolení. Kéž navěky přebývá před Boží tváří. Připrav milosrdenství a věrnost, ať ho střeží! Tak budu neustále opěvovat tvé jméno, den co den tím budu plnit své sliby. Pro vedoucího chval, pro Jedútúna. Davidův žalm. Jen u Boha je utišení mé duše; od něj pochází má spása. Jen on je má skála a spása, můj nepřístupný hrad, nikdy se nepohnu. Až dokdy budete napadat člověka? Z vás všech jde smrt jak z bortící se stěny, jak z padající zdi. Pořád se radí, jak ho připravit o čest. Oblíbili si lež, svými ústy žehnají, avšak v nitru proklínají. Sela. Jen se ztiš před Bohem, má duše, vždyť od něj je má naděje. Jen on je má skála a spása, můj nepřístupný hrad – nepohnu se. V Bohu je má spása a sláva, on je má pevná skála – v Bohu mám útočiště. Lidé, doufejte v něj v každý čas, vylévejte před ním své srdce – Bůh je naše útočiště. Sela. Synové Adamovi jsou jen vánek, synové lidští jen zdání. Na misce vah stoupají vzhůru, dohromady jsou lehčí než vánek. Nespoléhejte na útlak a na loupení, nestaňte se marností! I kdyby majetku přibývalo, nepřikládejte k tomu srdce! Bůh promluvil jednou a já jsem slyšel toto dvojí: že Bohu patří moc, (a tvé je, Panovníku, i milosrdenství) a že odplatíš každému podle jeho skutků. Davidův žalm, když byl v Judské pustině. Bože, ty jsi můj Bůh! Usilovně tě hledám, má duše po tobě žízní, mé tělo po tobě touží ve vyprahlé, vyschlé, bezvodé zemi. Proto tě vyhlížím ve svatyni – chci hledět na tvou moc i slávu, neboť tvé milosrdenství je lepší než život. Mé rty tě budou oslavovat – tak ti budu dobrořečit po celý svůj život, ve tvém jménu budu pozvedat dlaně. Má duše se sytí tukem, tučnou stravou. A mé rty? Radostným křikem tě chválí má ústa. Když si tě připomínám na svém loži. O tobě rozjímám za nočních hlídek, jak jsi mi býval ku pomoci. Budu jásat ve stínu tvých křídel; má duše přilnula k tobě. Podpírá mě tvá pravice. A ti, kteří usilují o zkázu mé duše, se dostanou do útrob země. Budou vydáni pod meč, stanou se kořistí lišek. Ale král se bude radovat v Bohu; každý, kdo při něm přísahá, se bude chlubit, ale ústa mluvící lež budou zacpána. Pro vedoucího chval. Davidův žalm. Slyš, Bože, můj hlas, když naříkám. Ochraň můj život před hrůzou z nepřítele. Skryj mě před piklemi zlovolníků, před srocením činitelů nepravosti, kteří si nabrousili jazyky jak meče, napjali své šípy jedovatých slov, aby z úkrytů stříleli na bezúhonného. Náhle na něj vystřelí a ničeho se nebojí. Utvrzují se ve zlé věci, počítají, že skryjí své léčky, říkají: Kdo nás vidí? Obmýšlejí zvrácenosti: Přivedli jsme k dokonalosti vypracovaný plán. Nitro člověka i jeho srdce je hlubší. Bůh však na ně vystřelí šíp a náhle budou porážka sama. Jejich vlastní jazyk je přivede k pádu, vyhne se jim každý, kdo je uvidí. Všechny lidi pojme bázeň, budou dosvědčovat Boží skutek a porozumí jeho jednání. Spravedlivý se bude radovat v Hospodinu a bude v něm mít útočiště. Všichni lidé přímého srdce ho budou chválit. Pro vedoucího chval. Davidův žalm, píseň. K tobě směřuje tichá chvála, Bože na Sijónu, tobě splníme slib. K tobě, jenž vyslýcháš modlitby, přichází veškeré tvorstvo. Naše hříšné záležitosti nás přemohly, ty nás však zprostíš přestoupení. Blahoslavený je ten, koho vyvolíš a komu dovolíš, aby přebýval na tvých nádvořích. Sytíme se dobrem tvého domu, tvého svatého chrámu. Ve své spravedlnosti k nám promlouváš činy vzbuzujícími hrůzu, Bože, naše spáso, naděje všech končin země i mořských dálav. Svou mocí jsi upevnil hory, opásal ses udatností. Tišíš hukot moří, hukot jeho vln, stejně jako halas národů. Obyvatele končin jímá bázeň z tvých znamení; přivádíš vše k jásotu od samého jitra až do večera. Navštěvuješ zemi, zahrnuješ ji hojností, činíš ji velmi bohatou. Boží proud je plný vody. Připravuješ obilí, protože jsi to tak určil. Napájíš její brázdy, urovnáváš její hroudy, zvláčňuješ ji hojnými dešti, žehnáš tomu, co na ní vzchází. Korunuješ rok svou dobrotou a tvé šlépěje přetékají tukem – ten kane i na stepní pastviny. I návrší se přepásávají jásotem. Lučiny se oděly stády, údolí jsou pokryta obilím, výskají a prozpěvují. Pro vedoucího chval. Žalmová píseň. Hlahol Bohu, celá země! Opěvujte slávu jeho jména, učiňte jeho chválu slavnou! Řekněte Bohu: Jakou hrůzu vzbuzují tvé skutky! Pro tvou velkou sílu ti lichotí tví nepřátelé. Ať se ti klaní celá země, ať tě opěvuje, ať opěvuje tvé jméno! Sela. Pojďte a pohleďte na Boží skutky, na hrůzu vzbuzující činy, jež se týkají lidských synů. Moře proměnil v souš, řeku přešli suchou nohou. Tehdy jsme se v něm radovali. Navěky vládne svou udatností. Svým zrakem sleduje národy, vzpurníci ať se nepozdvihují! Sela. Dobrořečte, národy, našemu Bohu, hlasitě rozhlašujte jeho chválu! On zachoval naši duši při životě a nedovolil, aby naše nohy uklouzly. Ano, zkoušel jsi nás, Bože, přečišťoval jsi nás jako zlatník stříbro. Zavedls nás do lovecké sítě, vložils na naše bedra těžké břemeno. Nechals nám lidi jezdit po hlavě, prošli jsme ohněm i vodou, ale vyvedls nás do hojnosti. Vstoupím do tvého domu se zápalnými oběťmi, splním ti své sliby, jež vyslovily mé rty, jež vyřkla má ústa, když jsem byl v tísni. K zápalným obětem ti přinesu tučné kusy, s kadidlem beranů připravím skot i kozly. Sela. Pojďte, slyšte! Všem bojícím se Boha budu vypravovat, co učinil mé duši. Volával jsem k němu svými ústy, na jazyku jsem měl jeho chválu. Kdybych viděl ve svém srdci nepravost, Panovník by mě nevyslyšel. Avšak Bůh slyšel, věnoval pozornost hlasu mé modlitby. Požehnaný Bůh, který nezamítl mou modlitbu a neodňal mi své milosrdenství! Pro vedoucího chval. Na strunné nástroje. Žalm. Píseň. Kéž je nám Bůh milostiv a kéž nám žehná, kéž nad námi rozjasní svou tvář – Sela – aby byla na zemi známa tvá cesta a mezi všemi národy tvá spása. Bože, kéž ti lidé vzdají chválu, kéž ti vzdají chválu všichni lidé! Kéž se národy radují a jásají, neboť soudíš národy podle práva. Ty vodíš národy země. Sela. Bože, kéž ti lidé vzdají chválu, kéž ti vzdají chválu všichni lidé! Země vydala úrodu – Bůh, náš Bůh, nám žehná. Ano, Bůh nám žehná. Kéž se ho bojí všechny končiny země! Pro vedoucího chval. Davidův žalm. Píseň. Povstane Bůh a jeho nepřátelé se rozprchnou, ti, kdo ho nenávidí, před ním utečou. Odvaneš je jako pomíjivý dým. Jako taje vosk před ohněm, tak zhynou ničemové před Bohem. Avšak spravedliví se budou radovat a veselit před Bohem, budou radostně jásat. Zpívejte Bohu, opěvujte jeho jméno! Navršte cestu tomu, kdo jede pustinami! Hospodin je jeho jméno, jásejte před ním! Bůh ve svém svatém příbytku je otcem sirotkům a ochráncem vdov. Bůh usazuje osamělé v domech a vězně přivádí k blahobytu. Ovšem vzpurníci zůstanou ve vyprahlé zemi. Bože, když jsi táhl před svým lidem, když jsi kráčel pustou krajinou – Sela – třásla se země a z nebes kanulo před Bohem – tím ze Sínaje – před Bohem, Bohem Izraele. Vydatnými dešti jsi skrápěl, Bože, své dědictví; a když bylo vysíleno, tys je posiloval. Tvé houfy se v něm usadily. Bože, ve své dobrotě ses postaral o chudého. Panovník pronáší výrok. Zvěstuje jej veliký zástup žen. Králové se svými zástupy prchali, prchali … a domácnosti si dělily kořist. Což budete ležet mezi ohradami? Křídla holubice jsou pokrytá stříbrem a jejich perutě zelenkavým zlatem. Když v něm Všemohoucí rozptýlil ty krále, na Salmónu sněžilo. Hora Bášan je hora Boží? Hora Bášan, hora strmých štítů? Hory strmých štítů, proč závistivě hledíte na horu, kterou si Bůh oblíbil, aby tam přebýval? Hospodin se tam usídlil natrvalo. Božích vozů jsou desetitisíce, tisíce tisíců. Panovník je na nich – ve svatosti jako na Sínaji. Vystoupils na výšinu, vedl jsi zajatce, přijals dary v podobě lidí, dokonce i vzpurníků. Vystoupils, abys tam přebýval, Hospodine Bože. Požehnán buď Panovník, den ze dne nás nosí jako břímě; Bůh je naše spása. Sela. Tento Bůh je nám Bohem, který vytrhuje. Hospodin je Pánem i končin smrti. Bůh jistě srazí hlavu svých nepřátel, vlasaté temeno těm, kdo se brodí ve svých vinách. Panovník praví: Vyvedu své z Bášanu, vyvedu je i z hlubin moře. Proto je tvá noha srazí v krvi, i jazyk tvých psů bude mít z nepřátel svůj podíl. Viděli tvůj průvod, Bože, průvody mého Boha, mého krále, do svatyně. Vepředu šli zpěváci, vzadu hudebníci, uprostřed dívky s bubínky. Vy z pramene izraelského, dobrořečte Bohu Hospodinu ve shromážděních! Je tam malý Benjamín, který panoval, dále velitelé judští se svými oddíly, velitelé Zabulóna a Neftalího. Tvůj Bůh ti přikázal, abys byl silný. Potvrď, Bože, to, co pro nás děláš, ze svého chrámu nad Jeruzalémem. Tobě budou králové přinášet dary. Okřikni zvěř v rákosí, stádo býků mezi telaty, národy, které se snižují kvůli kousku stříbra, rozpraš národy, které mají zálibu v boji! Přijdou vyslanci z Egypta, Kúš vztáhne ruce k Bohu. Království země, zpívejte Bohu! Opěvujte Panovníka – Sela – jezdícího po nebesích, po nebi dávnověkém. Hle, vydává hlas, hlas přesilný. Předejte Bohu moc! Jeho velebnost je nad Izraelem a jeho moc sahá k oblakům. Bože, ze svých svatých míst vzbuzuješ hrůzu. Bůh Izraele, on dává lidu sílu a moc. Bůh buď požehnán! Pro vedoucího chval – podle „Lilií“. Davidův žalm. Zachraň mě, Bože, vody mi pronikly až k duši! Topím se v hlubokém bahně a pevného místa není! Klesám do vodních hlubin, strhává mě proud! Jsem vysílen voláním, hrdlo mám ochraptělé; oči mi slábnou, jak vyhlížím svého Boha. Těch, kdo mě bezdůvodně nenávidí, je víc než vlasů na mé hlavě. Je mnoho zrádných nepřátel, kteří mě chtějí zničit. Vracím to, co jsem neuchvátil. Bože, ty znáš mou pošetilost; má provinění ti nejsou skryta. Kéž se kvůli mně nestydí ti, kdo na tebe očekávají, Panovníku, Hospodine zástupů, kéž se nehanbí kvůli mně ti, kdo hledají tebe, Bože Izraele. Vždyť kvůli tobě snáším potupu, hanba mi pokryla tvář, cizím jsem se stal svým bratřím, cizincem jsem pro syny své matky. Neboť mě strávila horlivost pro tvůj dům, padla na mě potupa těch, kdo tupí tebe. V postu jsem si vyplakal duši, i to mi bylo ku potupě. Vzal jsem si za oděv žíněné roucho a stal jsem se jim pořekadlem. Žvaní o mně ti, kdo sedávají v bráně, i písničky pijanů piva. Ale já jdu se svou modlitbou k tobě, Hospodine. Je čas přízně. Bože, ve svém hojném milosrdenství mi odpověz pravdou své spásy! Vysvoboď mě z bahna, abych se neutopil! Kéž jsem vysvobozen od těch, kdo mě nenávidí, i z vodních hlubin! Ať mě neodplaví vodní proud, ať mě nepohltí hlubina a ať se za mnou nezavře jáma! Odpověz mi, Hospodine, vždyť tvé milosrdenství je dobré! Podle svého hojného slitování na mě shlédni! Neskrývej svou tvář před svým otrokem, neboť je mi úzko. Rychle mi odpověz! Buď nablízku mé duši, ujmi se jí, kvůli mým nepřátelům mě vykup! Ty víš, jak mě tupí, haní a ostouzejí; máš před sebou všechny mé nepřátele. Potupa mi láme srdce, jsem ochromen. Doufal jsem v soucit, leč nebylo ho, v utěšitele, avšak nenašel jsem je. Do jídla mi dali žluč a na žízeň mě napájeli octem. Kéž se jim stůl před nimi stane pastí, kéž je léčkou těm, kdo jsou v pohodě. Ať se jim zatmějí oči, aby neviděli, kéž se jim stále třesou bedra. Vylej na ně své rozhořčení, kéž je dostihne tvůj planoucí hněv. Jejich hradiště nechť je zpustošeno a v jejich stanech ať nikdo nebydlí. Protože pronásledují toho, kterého ty jsi bil, a berou si do úst bolest tebou raněných. Sečti jejich viny! Kéž nevstoupí do tvé spravedlnosti. Kéž jsou vymazáni z knihy živých a nejsou zapsáni mezi spravedlivé. Já jsem nuzný a rozbolavělý, ale tvá spása, Bože, je mi bezpečím. Zpěvem budu chválit Boží jméno, budu ho velebit písní díků. To bude Hospodinu milejší než býk, než býček s rohy a paznehty. Uvidí to pokorní a budou se radovat. Vy, kdo hledáte Boha, vaše srdce bude žít! Vždyť Hospodin chudé slyší a svými vězni nepohrdá. Chvalte jej nebesa i země, moře a vše, co se v nich hýbe! Neboť Bůh zachrání Sijón a vybuduje judská města; usadí se tam a obsadí jej. Dostane ho do dědictví potomstvo jeho otroků. Budou v něm bydlet ti, kdo milují jeho jméno. Pro vedoucího chval. Davidův žalm – k připomínání. Bože, vysvoboď mě! Hospodine, pospěš mi na pomoc! Ať se zastydí a hanbí ti, kdo usilují o mou duši; ať odtáhnou zpět a jsou zahanbeni ti, kdo mi přejí zlo. Ať ustoupí kvůli své hanbě ti, kdo říkají: Cha, cha! Ať se veselí a radují v tobě všichni, kdo tě hledají. Ti, kdo milují tvou spásu, ať říkají stále: Bůh je veliký! Jsem chudý a nuzný; Bože, pospěš ke mně! Tys má pomoc, můj vysvoboditel. Hospodine, neotálej! V tobě, Hospodine, hledám útočiště, kéž nejsem nikdy zahanben! Ve své spravedlnosti mě vysvoboď a vytrhni! Nakloň ke mně své ucho a zachraň mě! Buď mi skalním příbytkem, kam budu stále přicházet. Přikázal jsi, abych byl zachráněn, neboť jsi má skála a má tvrz. Bože můj, vytrhni mě z moci ničemy, z rukou bídáka a surovce. Tys má naděje, Panovníku Hospodine; od mládí mám k tobě důvěru. O tebe se opírám od mateřského lůna; od života matky sis mě oddělil. Budu tě ustavičně chválit. Mnohým jsem byl za znamení, ale tys byl mé pevné útočiště. Má ústa jsou plná tvé chvály, celý den tě oslavuji. Nezamítej mě v čas stáří; když končí mé síly, neopouštěj mě. Vždyť nepřátelé mluví proti mně, střeží mou duši, radí se spolu a říkají: Bůh ho opustil. Pronásledujte ho a chyťte ho, není, kdo by ho vysvobodil. Bože, nevzdaluj se ode mě; Bože můj, pospěš mi na pomoc! Ať se stydí, ať pominou ti, kdo obviňují mou duši. Potupa a hanba ať přikryje ty, kdo usilují o mé zlo. Ale já budu vytrvale čekat a stále více tě budu nade vše chválit. Má ústa vyprávějí o tvé spravedlnosti, celý den hovoří o tvé spáse – vždyť ji nedokážu vypovědět. Přistoupím k mocným činům Panovníka Hospodina. Tvoji spravedlnost, jen tvoji, budu připomínat. Bože, vyučoval jsi mě od mého mládí, doposud zvěstuji tvé divy. Bože, neopouštěj mě ani ve stáří, v šedinách, dokud neoznámím tvou moc své generaci a tvé mocné činy všem, kteří přijdou. Tvá spravedlnost, Bože, sahá až k výšinám. To, cos udělal, je velké; Bože, kdo je jako ty? Dals mi spatřit mnohá a zlá soužení. Vracíš mě k životu a znovu mě vyvádíš z hlubin země. Zvyšuješ mou velikost a znovu mě potěšuješ. I já tě budu chválit při harfě, tvou věrnost, můj Bože. Budu tě opěvovat při lyře, Svatý Izraele. Mé rty budou jásat, když tě budu opěvovat, i má duše, kterou jsi vykoupil. I můj jazyk si bude opakovat denně o tvé spravedlnosti, neboť ti, kdo usilovali o mé zlo, byli zahanbeni a museli se stydět. Šalomounův. Bože, dej své soudy králi a svou spravedlnost královskému synu. Pak bude soudit tvůj lid spravedlivě a tvé chudé podle práva. Hory přinesou lidu pokoj; i pahorky ve spravedlnosti. Bude soudit chudé z lidu, bude spásou synům nuzného – utlačovatele však srazí. Budou se tě bát, dokud bude slunce i dokud bude měsíc, po všechna pokolení. Sestoupí jak déšť na posečenou louku, jako přeháňky skrápějící zemi. V jeho dnech rozkvete spravedlivý a bude hojný pokoj, dokud nepřestane měsíc. Bude panovat od moře k moři, od řeky až do končin země. Skloní se před ním obyvatelé pouště a jeho nepřátelé budou lízat prach. Králové Taršíše i ostrovů budou přinášet dary, králové Šeby a Seby budou odvádět tribut. Budou se mu klanět všichni králové, všechny národy mu budou sloužit, neboť vysvobodí nuzného, když volá, chudého, který nemá pomocníka. Slituje se nad chudým a nuzným a duše nuzných zachrání. Vykoupí jejich duše z útisku a od násilí, jejich krev je v jeho očích vzácná. Kéž žije! Kéž se mu dostane z šebejského zlata, kéž se za něj stále modlí a každý den mu dobrořečí! Na zemi bude hojnost obilí, na vrcholcích hor se budou jako Libanon vlnit jeho plody a lidé z města pokvetou jako zemská zeleň. Jeho jméno bude trvat navěky; jeho jméno poroste, dokud bude slunce, budou si jím žehnat, všechny národy je budou blahoslavit. Požehnán buď Bůh Hospodin, Bůh Izraele, jenom on koná divy. Ať je navěky požehnáno jeho slavné jméno a celá země ať je plná jeho slávy. Amen i Amen. Končí modlitby Davida, syna Jišajova. Žalm Asafův. Jak je Bůh dobrý k Izraeli, k lidem čistého srdce! Ale já … mé nohy málem uklouzly, mé kroky téměř klopýtly, neboť jsem záviděl namyšleným, když jsem viděl, jak se daří ničemům. Vždyť nejsou spoutáni, aby směřovali k smrti, jejich tělo je tučné, lidské trápení se jich netýká, nebývají postiženi jako ostatní, a tak je pýcha jejich náhrdelníkem; násilí je halí jako oděv. Jejich oči vystupují z tuku, ukazuje se smýšlení jejich srdce. Posmívají se, mluví ve zlém, ve své povýšenosti promlouvají o útlaku. Svými ústy směřují proti nebesům a jejich jazyk prochází zemí. A tak se jejich lid obrací sem a vybryndá se jim spousta vody. Říkají: Což se to Bůh dozví? Což to Nejvyšší pozná? Hle, takoví jsou ničemové. Pořád bezstarostně rozmnožují majetek. Jistě, zbytečně jsem udržoval své srdce v čistotě a umýval dlaně v nevinnosti! Denně dostávám rány – a po ránu pokárání. Kdybych řekl: Budu mluvit jako oni, byl bych nevěrný pokolení tvých synů. Když jsem přemýšlel, jak to pochopit, připadalo mi to obtížné. Až když jsem vstoupil do Božích svatyní, pochopil jsem jejich konec. Ano, postavíš je na kluzká místa, necháš je padnout do klamu. Jaký děs vyvolají, když náhle zmizí, zahynou hrůzou. Panovníku, až se vzbudíš, pohrdneš jejich přeludem jako snem po procitnutí. Když bylo mé srdce zahořklé, když se jitřilo mé nitro, byl jsem tupý a nechápavý, byl jsem před tebou jako hovádko. Nicméně jsem stále u tebe. Uchopils mě za pravici, povedeš mě podle svého úradku a pak mě přijmeš do slávy. Koho mám na nebesích? A jsem-li s tebou, nemám na zemi zalíbení. Mé tělo i mé srdce chřadne. Bůh je však navěky skálou mého srdce a mým podílem. Hle, kdo se ti vzdalují, zahynou; zničíš každého, kdo je ti nevěrný. Co se mě týče, Boží blízkost je pro mě dobrá. Učinil jsem si útočiště v Panovníku Hospodinu, abych vyprávěl o celém tvém díle. Meditace – Asafův žalm. Proč jsi nás, Bože, nadobro odvrhl? Tvůj hněv plane proti ovcím tvého stáda. Pamatuj na svou obec, kterou sis dávno získal, na svůj dědičný kmen, kterýs vykoupil, na horu Sijón, na níž přebýváš. Obrať své kroky k tomu, co bylo dlouho v troskách, k vší té zkáze, kterou nepřítel způsobil ve svatyni. Tví nepřátelé řvali uprostřed tvého shromáždění, vztyčili tam svá znamení. Je známo, že jako se zvedají vzhůru sekery v houští, tak nyní otloukali tvé řezby – jak širočinou, tak mlatem. Tvou svatyni podpálili, strhli k zemi, příbytek tvého jména znesvětili. V srdci si řekli: Vyhubme je všechny! Vypálili všechna Boží shromaždiště v zemi. Svá znamení nevidíme, není již proroka, a nikdo z nás neví, dokdy to potrvá. Bože, dokdy se bude protivník rouhat? To bude nepřítel pořád znevažovat tvé jméno? Proč odvracíš svou ruku? Zvedni pravici z klína a skoncuj s tím! Bůh je můj král odedávna. Uprostřed země koná spásné činy. Tys svou mocí rozbouřil moře, roztříštils hlavy drakům na vodách. Tys rozdrtil hlavy livjátána, dals ho za potravu pouštnímu lidu. Tys dal vytrysknout prameni i potoku, tys vysušil i stálé řeky. Tobě patří den, tobě patří i noc. Tys upevnil světlo i slunce. Tys ustanovil všechny hranice země, tys utvořil léto i zimu. Vzpomeň si, Hospodine, jak se nepřítel rouhal, jak ten bláznivý lid znevažoval tvé jméno. Nevydávej dravé zvěři život své hrdličky, nezapomeň nikdy na život svých chudých. Shlédni na smlouvu! Vždyť temná místa země se zaplnila příbytky násilí. Kéž už utlačovaný není znovu ostouzen. Chudý a nuzný ať chválí tvé jméno! Povstaň, Bože, veď svou při! Připomeň si, že blázen tě denně tupí. Nezapomeň na křik tvých nepřátel, na stále rostoucí hukot tvých protivníků. Pro vedoucího chval, podle: „Nevyhlazuj!“ Asafův žalm – píseň. Vzdáváme ti chválu, Bože, vzdáváme ti chválu! Tvé jméno je blízko, vypráví se o tvých divech. Určím čas. Já budu soudit spravedlivě. Země i všichni její obyvatelé propadají malomyslnosti. Já rozhoduji o jejích sloupech. Sela. Namyšleným říkám: Nevynášejte se! A ničemům: Nezvedejte rohy! Nezvedejte svoje rohy vzhůru, nemluvte s drzou šíjí! Nikdo od východu ani od západu ani od hornaté pustiny, ale Bůh bude soudit. Jednoho ponižuje a druhého povyšuje. Hospodin má v ruce kalich s pěnivým vínem plným příměsků. Nalévá z něj a jistě jej i s kalem do dna vypijí všichni ničemové země. Ale já budu navěky zvěstovat, budu opěvovat Boha Jákobova. A srazím rohy všem ničemům, rohy spravedlivého však budou pozdviženy. Pro vedoucího chval. Na strunné nástroje. Asafův žalm – píseň. V Judsku je Bůh znám; v Izraeli je jeho jméno velké. Jeho stánek je v Šálemu, příbytek má na Sijónu. Tam rozlámal ohnivé střely, štít i meč, skoncoval s válkou. Sela. Záříš, ty vznešený, více než hory kořisti. Siláci se stali kořistí, dřímají svým spánkem, a žádní bojovníci nenašli v rukách sílu. Bože Jákobův, od tvých hrozeb zemdlely válečné vozy i koně. Ty vzbuzuješ hrůzu. Kdo před tebou obstojí, když se rozhněváš? Z nebes jsi vyhlásil právo. Zemi pojala bázeň a utichla, když Bůh povstal k soudu, aby zachránil všechny pokorné země. Sela. Vždyť tebe chválí i lidské rozlícení. Opášeš se tím, co po hněvu zbude. Čiňte sliby Hospodinu, svému Bohu, a plňte je! Všichni kolem něj ať přinesou dar Přehroznému. Sráží ducha vládců a vzbuzuje hrůzu u králů země. Pro vedoucího chval, pro Jedútúna. Asafův žalm. Můj hlas zní k Bohu, úpěnlivě volám, můj hlas zní k Bohu, on mi bude naslouchat! V den svého soužení jsem hledal Panovníka, v noci jsem k němu vztahoval ruku a neoblevoval jsem, má duše se nenechala utěšit. Rozpomínám se na Boha a úpím, přemýšlím a klesám na duchu. Sela. Držel jsi víčka mých očí, byl jsem rozrušen a nemohl jsem mluvit. Přemýšlím o dávných dnech, o předvěkých letech. V noci vzpomínám, jak jsem na struny hrával, přemýšlím v srdci a v duchu si kladu otázku: Což mě Panovník zavrhl navěky? Nikdy již neprojeví své zalíbení? Což jeho milosrdenství nadobro skončilo? Nebude už mluvit k dalším pokolením? Což Bůh zapomněl na smilování? Cožpak zavřel v hněvu své slitování? Sela. Řekl jsem tedy: Mou bolestí je, že se změnila pravice Nejvyššího. Připomínám si Hospodinovy činy, ano, vzpomínám na tvé divy v dávnověku. Rozjímám o všech tvých skutcích a přemýšlím o tvých činech. Bože, tvá cesta je svatá. Který bůh je velký jako tento Bůh? Ty jsi Bůh, který koná divy. Dal jsi národům poznat svou moc. Svůj lid jsi vykoupil vlastní paží – syny Jákobovy a Josefovy. Sela. Spatřily tě vody, Bože, spatřily tě vody, rozvířily se, ba rozzuřily se hlubiny. Voda se lila z mračen, z oblaků hřmělo, i tvé šípy se rozlétly. Vřava tvého hromobití, víření, blesky osvítily celý svět, země se chvěla a třásla. Tvá cesta vedla mořem, tvá stezka množstvím vod, ale tvé stopy nebyly znát. Svůj lid jsi vedl jako stádo rukou Mojžíše a Árona. Meditace – Asafův žalm. Lide můj, naslouchej mému poučení, nakloňte ucho k řeči mých úst. Otevřu ústa v příslovích, vypovím hádanky dávnověké. Co jsme slýchali a pochopili a o čem nám naši otcové vyprávěli, nezatajíme jejich synům. Budoucí generaci budeme vypravovat o Hospodinových chvályhodných skutcích, o jeho síle a jeho divech, které učinil. Ustanovil svědectví v Jákobovi, v Izraeli vydal zákon a přikázal našim otcům, aby s ním seznamovali své syny, aby ho poznalo budoucí pokolení – synové, kteří se jim narodí. Ti povstanou a budou to vyprávět svým synům, aby složili svou důvěru v Boha, nezapomínali na Boží činy, jeho příkazy střežili a nebyli jako jejich otcové, pokolení umíněné a vzpurné, pokolení nestálého srdce, jehož duch nebyl Bohu věrný. Efrajimci, vyzbrojení lukostřelci, se v den bitvy obrátili. Nedbali na Boží smlouvu, odmítli žít podle jeho zákona. Zapomněli na jeho činy, na jeho divy, které jim ukázal. Před jejich otci činil divy v egyptské zemi, na sóanském poli. Rozpoltil moře a provedl je, postavil vody jako hráz. Ve dne je vedl skrze oblak a celou noc skrze ohnivé světlo. Rozpoltil skály v pustině a napojil je jako z velkých hlubin. Vyvedl bystřiny ze skály a dal jim rozlít se jako vodní proudy. Oni však proti němu dále hřešili, ve vyprahlé zemi se vzpírali Nejvyššímu a ve svých srdcích Boha pokoušeli – žádali si potravu podle svých choutek. Mluvili proti Bohu a říkali: Což může Bůh prostřít stůl v pustině? Hle, udeřil do skály a vytryskla voda a rozlily se proudy. Což ale může dát i chléb? Což opatří i maso pro svůj lid? Hospodin to slyšel a rozhněval se. Tu se rozpálil oheň proti Jákobovi a proti Izraeli vzplanul hněv, protože nevěřili Bohu a nedoufali v jeho spásu. On však přikázal oblakům nahoře, otevřel nebeské brány a seslal na ně manu k jídlu, dal jim nebeské zrno. Lidé jedli chléb vznešených. Seslal jim potravy do sytosti. Nechal na nebi vát východnímu větru, svou mocí přivedl i vítr jižní. Seslal na ně masa jako prachu a okřídleného ptactva jako mořského písku. Nechal je padat do jejich tábora, kolem jejich příbytků. Jedli až do přesycení; dal jim, po čem toužili. Ještě si svou touhu nezošklivili, ještě měli potravu v ústech, když na ně dolehl Boží hněv. Pobil jejich vypasené, izraelské mládence srazil. Přes toto vše stále hřešili a nevěřili jeho divům. Skončil jejich dny v marnosti a jejich léta v děsu. Když je hubil, hledali ho. Ano, navraceli se a usilovně hledali Boha a rozpomínali se, že Bůh je jejich skála, že Bůh Nejvyšší je jejich vykupitel, ale klamali ho svými ústy, svým jazykem mu lhali, jejich srdce nebylo pevně při něm, nebyli věrni jeho smlouvě. On se však slitovával, zprošťoval je nepravosti a nezničil je. Mnohdy odvracel svůj hněv a nedal zcela procitnout své zlobě. Pamatoval, že jsou tělo, závan, který pomine a nevrátí se. Kolikrát se mu v pustině vzepřeli, trápili ho v pusté krajině. Stále znovu pokoušeli Boha, zraňovali Svatého Izraele. Nepamatovali na jeho moc, na den, kdy je vykoupil z moci protivníka, když učinil v Egyptě svá znamení a své divy na sóanském poli. Jejich řeky proměnil v krev, a tak ze svých toků nemohli pít. Seslal na ně mouchy, aby je kousaly, a žáby, aby je ničily. Jejich úrodu dal kobylkám chasíl, jejich výtěžek kobylkám arbe. Jejich révu zničil krupobitím a jejich sykomory mrazem. Jejich dobytek vydal v plen krupobití a jejich stáda moru. Seslal na ně svůj planoucí hněv, zuřivost, rozhořčení a soužení – komando zlých andělů. Urovnal pěšinu svému hněvu. Jejich duše neušetřil smrti a jejich život vydal moru. Pobil vše prvorozené v Egyptě, prvotinu síly ve stanech Chámových. Svůj lid však vyvedl jako ovce, jako stádo je vedl pustinou. Vedl je bezpečně, nebáli se; jejich nepřátele přikrylo moře. Tak je přivedl na své svaté území – k oné hoře, kterou si získal svou pravicí. Vyhnal před nimi pohanské národy, rozměřil provazcem jejich dědičné podíly a usadil v jejich stanech izraelské kmeny. Oni však pokoušeli Boha Nejvyššího, vzpírali se mu a jeho svědectví nezachovávali. Odvraceli se, jednali věrolomně jako jejich otcové, selhávali jako záludný luk. Popouzeli ho svými návršími a dráždili ho svými modlami. Bůh to slyšel a rozhněval se. Zcela Izraele zavrhl. Opustil příbytek v Šílu, stan, kde přebýval mezi lidmi. Svou sílu vydal do zajetí, svou nádheru do ruky protivníka. Svůj lid vydal meči, na své dědictví se rozhněval. Jejich mládence pozřel oheň a jejich panny nebyly chváleny. Jejich kněží padli mečem a jejich vdovy neplakaly. Pak Panovník procitl – jako kdyby spal – jako hrdina rozjařený vínem. Pobíjel své protivníky zezadu, uvedl na ně věčnou potupu. Pohrdl stanem Josefovým, kmen Efrajimův si nevyvolil, nýbrž zvolil si kmen Judův, horu Sijón, kterou si zamiloval. Svou svatyni zbudoval jako něco vznešeného, jako zemi, kterou založil navěky. Vyvolil si Davida, svého otroka. Vzal ho od ovčích ohrad, přivedl ho od ovcí s jehňaty, aby pásl Jákoba, jeho lid, Izraele, jeho dědictví. I pásl je s bezúhonným srdcem a vodil je svou zkušenou rukou. Asafův žalm. Bože, pohanské národy pronikly do tvého dědictví, poskvrnily tvůj svatý chrám, Jeruzalém obrátily v sutiny. Mrtvoly tvých otroků přenechaly za potravu nebeskému ptactvu, těla tvých věrných zemské zvěři, jejich krev prolévaly kolem Jeruzaléma jako vodu a nebylo, kdo by pohřbíval. Stali jsme se předmětem potupy pro své sousedy, posměchu a pošklebků pro své okolí. Až dokdy, Hospodine? Budeš se stále hněvat? Bude tvá žárlivost plát jako oheň? Vylej svou zlobu na národy, které tě neznají; na království, která nevzývají tvé jméno, neboť pozřely Jákoba a zpustošily jeho nivy. Nepřipomínej nám dřívější viny; pospěš, předejdi nás svým slitováním, vždyť jsme zcela zubožení! Pomoz nám, Bože, naše spáso, pro slávu svého jména! Vysvoboď nás a pro své jméno nás zprosti našich hříchů! Proč by měly národy říkat: Kde je ten jejich Bůh? Ať se před našima očima mezi národy pozná pomsta za prolitou krev tvých otroků! Kéž před tebe pronikne nářek vězňů! Zachovej svou mocnou paží syny smrti! Sedminásobně vrať našim sousedům do klína potupu, kterou tupili Panovníka! A my, tvůj lid, ovce tvé pastvy, tě budeme chválit navěky, z pokolení do pokolení budeme zvěstovat tvou chválu. Pro vedoucího chval. Na „Lilie svědectví“ – Asafův žalm. Pastýři Izraele, naslouchej! Ty, jenž vodíš Josefa jako ovce, jenž trůníš na cherubech, zaskvěj se před Efrajimem, Benjamínem a Manasesem! Probuď svou sílu a pojď nás zachránit! Bože, obnov nás! Rozjasni svou tvář a budeme zachráněni. Hospodine, Bože zástupů, jak dlouho budeš planout při modlitbách svého lidu? Krmil jsi je chlebem slz, napájel jsi je slzami plnou měrou. Pro své sousedy jsi nás učinil předmětem sváru a naši nepřátelé se nám posmívají. Bože zástupů, navrať nás zpět! Rozjasni svou tvář a budeme zachráněni. Vyjmul jsi vinnou révu z Egypta, vyhnal jsi pohanské národy a zasadil jsi ji. Připravil jsi pro ni vše. Zapustila své kořeny a naplnila zemi. Přikryla hory svým stínem, její větvoví bylo jako nejvyšší cedry. Vyhnala své ratolesti až k moři a své větve k řece. Proč jsi pobořil její zdi? Teď z ní trhá každý, kdo jde kolem. Rozrývá ji kanec z lesa, spásá ji polní havěť. Bože zástupů, navrať se, shlédni z nebes a pohleď; a postarej se o tu révu, o kmen, který zasadila tvá pravice, o výhonek, který sis vypěstoval. Je spálena ohněm, je porubaná – od tvé výhrůžné tváře hynou! Budiž tvá ruka nad mužem tvé pravice, nad synem člověka, kterého sis vypěstoval. My se tě nepustíme, zachovej nás při životě a budeme vzývat tvé jméno. Hospodine, Bože zástupů, navrať nás zpět! Rozjasni svou tvář a budeme zachráněni. Pro vedoucího chval na gittít. Asafův žalm. Jásejte Bohu, naší síle, hlaholte Bohu Jákobovu! Pozdvihněte zpěv, chopte se tamburíny, líbezné lyry i harfy, při novoluní trubte na beraní roh, při úplňku, v den našeho svátku, neboť to je ustanovení pro Izrael, nařízení Boha Jákobova. Ustanovil to jako svědectví v Josefovi, když vytáhl proti zemi egyptské. Slýchal jsem tam řeč, kterou jsem neznal. Zbavil jsem jeho rameno břemene, jeho ruce mohly pustit koš. V soužení jsi volal a já jsem tě vytrhoval, odpovídal jsem ti skryt v hromobití, zkoušel jsem tě při Vodách sváru. Sela. Slyš, můj lide, svědčím proti tobě! Izraeli, kéž bys mě poslechl! Nebude v tobě cizí bůh, nebudeš se klanět cizáckému bohu! Já Hospodin jsem tvůj Bůh, který tě vyvedl z egyptské země. Otevři ústa a naplním je! Ale můj lid mě neposlechl, Izrael se mi nepodvolil. Tak jsem je vydal umíněnosti jejich srdce. Ať si jdou za svými plány. Kdyby mě můj lid poslouchal, kdyby Izrael chodil po mých cestách, brzy bych pokořil jeho nepřátele a obrátil bych svou ruku proti jeho protivníkům. Ti, kdo nenávidí Hospodina, by mu lichotili; jejich čas by byl věčně. Krmil by ho tou nejlepší pšenicí a sytil bych tě medem ze skály. Asafův žalm. Bůh povstane ve shromáždění bohů, mezi bohy vynese soud: Jak dlouho budete soudit špatně a stranit ničemům? Sela. Zjednejte právo bezmocnému a sirotkovi, nuznému a chudému zjednejte spravedlnost! Vytrhněte chudého a nuzného vysvoboďte z ruky ničemů. Nerozumějí tomu, nechápou to, chodí v temnotách. A všechny základy země se hroutí. Řekl jsem: Jste bohové, všichni jste synové Nejvyššího, ale takto zemřete jako lidé, padnete jako někdo z knížat. Povstaň, Bože, zjednej na zemi právo, vždyť tobě dědičně patří všechny národy! Píseň. Asafův žalm. Bože, nebuď netečný, nebuď hluchý! Nezůstávej v klidu, Bože! Neboť hle, tvoji nepřátelé běsní a ti, kdo tě nenávidí, zvedají hlavu! Proti tvému lidu kují pikle a smlouvají se proti těm, kdo jsou ti drazí. Říkají: Pojďme a vyhlaďme je, aby nebyli národem! A jméno Izraele již nebude připomínáno. Tak se jednomyslně uradili, uzavřeli proti tobě smlouvu – stany edómské, Izmaelité, Moáb a Hagrejci, Gebal, Amón a Amálek, Pelištea i obyvatelé Týru a Ašúr se k nim také přidal. Stali se paží synů Lotových. Sela. Učiň jim jako Midjánu, jako Síserovi, jako Jabínovi u potoka Kíšónu. Byli zničeni u Én-dóru, se stali hnojem pro půdu. Nalož s nimi – s jejich předními muži – jako s Órébem a Zébem a se všemi jejich knížaty jako se Zebachem a Salmunou, kteří si řekli: Obsaďme Boží nivy. Bože můj, učiň, ať jsou jako chmýří, jako stéblo ve větru. Jako oheň stravuje les, jako plameny spalují hory, tak je stíhej svým vichrem, vyděs je svou bouří. Jejich tváře pokryj hanbou, aby hledali tvé jméno, Hospodine. Ať se stydí, ať se jen a jen třesou, ať se hanbí a zahynou. Ať pochopí, že ty, jehož jméno je Hospodin, jen ty jsi Nejvyšší nad celou zemí. Pro vedoucího chval – na gittít. Žalm synů Kórachových. Jak milé jsou tvé příbytky, Hospodine zástupů! Má duše touží, ano chřadne steskem po Hospodinových nádvořích; mé srdce i tělo radostně volá k živému Bohu. I vrabec si najde domov, i vlaštovka má hnízdo, kam klade svá mláďata… Tvé oltáře, Hospodine zástupů, můj králi a můj Bože! Blahoslavení jsou ti, kdo přebývají ve tvém domě a stále tě chválí! Sela. Blahoslavený je člověk, jehož síla je v tobě, který je odhodlán putovat. Procházejí údolím balzámovníku a učiní je pramenem, nadto je raný déšť halí požehnáním. Putují – stále silní – a objeví se před Bohem na Sijónu. Hospodine, Bože zástupů, slyš mou modlitbu. Naslouchej, Bože Jákobův! Sela. Štíte náš, Bože, viz, pohleď na tvář svého pomazaného! Den ve tvých nádvořích je lepší než tisíc jinde. Zvolím raději stát na prahu v domě svého Boha, než pobývat ve stanech ničemů. Vždyť Bůh Hospodin je slunce i štít. Hospodin dává milost i slávu, neodepře dobro těm, kdo žijí bezúhonně. Hospodine zástupů, blahoslavený je člověk, který doufá v tebe! Pro vedoucího chval. Žalm synů Kórachových. Hospodine, našel jsi zalíbení ve své zemi, změnil jsi Jákobův úděl. Sňal jsi vinu svého lidu, přikryl jsi všechny jejich hříchy. Sela. Odložil jsi všechno své rozhořčení, odvrátil ses od svého planoucího hněvu. Obnov nás, Bože, naše spáso, skoncuj se svou hněvivostí vůči nám! Což se na nás budeš hněvat navěky? Potáhne se tvůj hněv z pokolení do pokolení? Což nás opět neobživíš, aby se tvůj lid v tobě radoval? Ukaž nám, Hospodine, své milosrdenství, daruj nám svou spásu! Poslechnu, co říká Bůh Hospodin. Vždyť promlouvá pokoj ke svému lidu, ke svým věrným. Kéž se nevracejí k bláznovství! Vskutku, jeho spása je blízko těm, kdo se ho bojí, a tak bude v naší zemi přebývat jeho sláva. Milosrdenství a věrnost se potkají, spravedlnost a pokoj se políbí. Ze země vyraší věrnost, z nebes bude vyhlížet spravedlnost, Hospodin dá i dobro a naše země vydá úrodu. Před ním bude kráčet spravedlnost a připraví cestu jeho krokům. Modlitba Davidova. Nakloň, Hospodine, své ucho a odpověz mi, neboť jsem chudý a nuzný. Chraň mou duši, neboť jsem věrný. Ty, Bože můj, zachraň svého otroka, jenž v tebe doufá. Smiluj se nade mnou, Panovníku, vždyť k tobě celé dny volám. Dej radost duši svého otroka, neboť k tobě, Panovníku, pozvedám svou duši. Neboť ty jsi, Panovníku, dobrý a ochotný odpouštět; jsi hojný v milosrdenství ke všem, kdo k tobě volají. Naslouchej, Hospodine, mé modlitbě, věnuj pozornost mým úpěnlivým prosbám! V den svého soužení k tobě volám – jistě mi odpovíš. Mezi bohy není nikdo jako ty, Panovníku, není nic jako tvé skutky. Všechny národy, které jsi učinil, přijdou a budou se před tebou klanět, Panovníku, a budou oslavovat tvé jméno, protože jsi veliký a konáš divy; ty jediný jsi Bůh! Vyuč mě, Hospodine, své cestě – chodím ve tvé pravdě. Soustřeď mé srdce, abych se bál tvého jména! Budu ti vzdávat chválu celým srdcem, Panovníku, můj Bože, navěky budu oslavovat tvé jméno, protože je nade mnou tvé velké milosrdenství. Mou duši jsi vysvobodil z nejhlubšího podsvětí. Bože, povstávají proti mně domýšlivci, pospolitost násilníků mi usiluje o život, o tobě nepřemýšlejí. Ale ty jsi, Panovníku, Bůh soucitný a milostivý, pomalý k hněvu, hojný v milosrdenství a věrnosti. Pohleď na mě a smiluj se nade mnou! Dej svou sílu svému otroku, zachraň syna své služebnice! Učiň pro mě znamení k dobrému! Ti, kdo mě nenávidí, to uvidí a zastydí se – vždyť ty, Hospodine, mi pomůžeš a potěšíš mě! Zpívaný žalm synů Kórachových. Jeho základ je na svatých horách. Hospodin miluje brány Sijónu nade všechny příbytky Jákobovy. Vyprávějí se o tobě slavné věci, město Boží! Sela. Připomenu Rahab a Bábel z těch, kdo mě znají. Hle, Pelištea a Týr, ba i Kúš – ti všichni se zrodili tam. O Sijónu se bude říkat: Zrodil se v něm ten i onen. A sám Nejvyšší ho činí pevným. Hospodin si zapíše při soupisu národů: Tento se tam narodil. Sela. A budou při tanci zpívat: Všechny mé zdroje jsou v tobě! Žalmová píseň synů Kórachových. Pro vedoucího chval – na machalat leannót. Meditace Hémana Ezrachejského. Hospodine, Bože, má spáso, ve dne úpěnlivě volám, v noci jsem před tebou. Kéž má modlitba přijde před tebe, nakloň své ucho k mému volání! Má duše se sytí trápením, můj život spěje do podsvětí. Jsem počítán mezi ty, kdo sestupují do jámy, jsem jako muž, jemuž není pomoci. Jsem odložen mezi mrtvými, podoben pobitým, ležícím v hrobě, na které již nevzpomínáš – jsou odříznuti od tvé ruky. Odložils mě kamsi na dno jámy, do temných míst, do hlubin. Leží na mně tvé rozlícení, všemi svými příboji mě trýzníš. Sela. Vzdálils ode mě mé známé, učinils mě pro ně ohavností. Jsem sevřen a nemohu z toho vyváznout. Soužením mi ochably oči. Hospodine, každý den tě volám, vztahuji k tobě dlaně. Což budeš dělat divy pro mrtvé? Či snad povstanou nebožtíci a budou ti vzdávat chválu? Sela. Což se vypráví v hrobě o tvém milosrdenství? O tvé věrnosti v říši zániku? Což jsou známy v temnotách tvé divy? Tvá spravedlnost v zemi zapomnění? Já přece volám o pomoc k tobě, Hospodine! Z jitra k tobě stoupá má modlitba. Hospodine, proč odvrhuješ mou duši? Proč přede mnou skrýváš svou tvář? Jsem nuzný a od mládí skomírám; snáším tvé hrůzy, jsem bezradný. Přehnalo se přese mě tvé rozlícení, tvé rány mě dorazily, obklopily mě jako vody, po všechny dny mě obkličují. Vzdálil jsi ode mě přítele i druha, mým důvěrníkem je jen temnota. Meditace Étana Ezrachejského. Navěky budu zpívat o Hospodinově milosrdenství, z pokolení do pokolení budu svými ústy oznamovat tvou věrnost. Řekl jsem totiž: Navěky je zbudováno milosrdenství v nebesích, v nich jsi upevnil svou věrnost. Uzavřel jsem smlouvou se svým vyvoleným, přísahal jsem Davidovi, svému otroku: Navěky upevním tvé potomstvo, zbuduji z pokolení do pokolení tvůj trůn. Sela. Nebesa vzdávají chválu za tvé divy, Hospodine, i za tvou věrnost v shromáždění svatých. Vždyť kdo v oblacích je roven Hospodinu? Kdo je podoben Hospodinu mezi Božími syny? Bůh je strašný v společenství svatých, veliký a hrozný mezi všemi kolem sebe. Hospodine, Bože zástupů, kdo je jako ty? Jsi mocný, Hospodine, a tvá věrnost tě obklopuje. Ty panuješ nad majestátným mořem; když se pozvedají jeho vlny, ty je utišuješ. Ty jsi srazil obludu jako raněného, svou mocnou paží jsi rozptýlil své nepřátele. Tvá jsou nebesa, tvá je i země, ty jsi založil svět i vše, co ho naplňuje. Ty jsi stvořil sever i jih; Tábor i Chermón jásají ve tvém jménu. Tvá paže je udatná, tvá ruka je silná, tvá pravice je vyvýšená. Spravedlnost a právo jsou základ tvého trůnu; milosrdenství a věrnost kráčejí před tebou. Blahoslavený je lid, který zná radostný křik, Hospodine, ti budou chodit ve světle tvé tváře. Ve tvém jménu jásají každý den, pozvedají se ve tvé spravedlnosti. Vždyť tys nádhera jejich síly, díky tvé přízni se zvedá náš roh. Neboť naším štítem je Hospodin a naším králem Svatý Izraele. Jednou jsi ve vidění promluvil ke svým věrným. Řekl jsi: Oděl jsem hrdinu pomocí, vyvýšil jsem vybraného z lidu. Nalezl jsem Davida, svého otroka, pomazal jsem ho svým svatým olejem. Stále s ním bude má ruka, ano, má paže jej upevní. Nepřítel na něj nevyzraje, bídák ho nepokoří. Potřu před ním jeho protivníky, porazím ty, kdo ho nenávidí. Bude s ním má věrnost i mé milosrdenství, v mém jménu se pozvedne jeho roh. Jeho ruku položím na moře, jeho pravici na řeky. On ke mně bude volat: Tys můj otec, můj Bože, tys skála mé spásy! A já ho ustanovím prvorozeným, nejvyšším z králů země. Navěky mu zachovám své milosrdenství, má smlouva s ním bude trvalá. Ustanovím natrvalo jeho potomstvo a jeho trůn po všechny dny nebes. Pokud jeho potomci opustí můj zákon a nebudou žít podle mých nařízení, jestliže má ustanovení znesvětí a nebudou zachovávat mé příkazy, navštívím jejich přestoupení holí a jejich zvrácenost ranami, ale své milosrdenství vůči němu nezruším a nezradím svou věrnost. Neznesvětím svou smlouvu, nezměním, co vyšlo z mých rtů. Jednou jsem přísahal při své svatosti. Což bych lhal Davidovi? Jeho potomstvo tu bude navěky a jeho trůn bude přede mnou jako slunce. Jako měsíc bude pevně stát navěky – a svědek v oblacích je spolehlivý. Sela. Ale tys ho odvrhl a odmítl, rozhněval ses na svého pomazaného. Opustil jsi smlouvu svého otroka, jeho korunu jsi znesvětil, pohodil na zem. Pobořils všechny jeho zdi, jeho pevnosti jsi proměnil v trosky. Plení ho všichni, kdo procházejí kolem, je pro posměch svým sousedům. Vyvýšils pravici jeho protivníků, rozradostnil jsi všechny jeho nepřátele, ano otupils i ostří jeho meče a v bitvě jsi ho nepodepřel. Zbavil jsi ho lesku a jeho trůn jsi svrhl na zem. Zkrátil jsi dny jeho mládí a pokryl jsi ho hanbou. Sela. Až dokdy, Hospodine? Budeš se pořád skrývat? Bude plát tvá zloba jako oheň? Rozpomeň se na mě! Co je lidský věk? K jaké nicotě jsi stvořil všechny lidské syny? Který člověk kdy žil a nespatřil smrt? Kdo zachránil svou duši z moci podsvětí? Sela. Kde je tvé dřívější milosrdenství, Panovníku, které jsi odpřisáhl Davidovi ve své věrnosti? Pamatuj, Panovníku, na potupu svých otroků! Nosil jsem ji ve svém klíně od všech možných národů! Jak tupili tví nepřátelé, Hospodine, jak tupili kroky tvého pomazaného! Požehnán buď Hospodin navěky. Amen i Amen. Modlitba Mojžíše, muže Božího. Panovníku, tys býval naším příbytkem od pokolení do pokolení. Dříve než se zrodily hory, než jsi zrodil zemi a celý svět, od věků navěky jsi ty, Bože. Vracíš člověka k prachu a říkáš: Vraťte se, synové Adamovi! Vždyť tisíc let je v tvých očích jako včerejší den, který pominul, či jako noční hlídka. Odplavuješ je, jsou jako spánek zrána, vadnou jako tráva. Zrána rozkvétá, mění se, k večeru vadne a usychá. To pro tvůj hněv chřadneme a děsíme se před tvým rozlícením. Kladeš si před sebe naše nepravosti a to, co skrýváme, do světla své tváře. A tak všechny naše dny míjejí pro tvé rozhořčení, naše léta hasnou jako povzdech. Časy našich let – je jich sedmdesát, a je-li člověk při síle, osmdesát. A jejich pýchou je jen trápení a nepravost – proto rychle pomíjejí a my odlétáme. Kdo zná sílu tvého hněvu? A tvé rozhořčení podle bázně před tebou? Počítat naše dny, o tom nás pouč, a uvedeme do srdce moudrost. Obrať se, Hospodine! Jak dlouho ještě? Slituj se nad svými otroky! Nasyť nás zrána svým milosrdenstvím, abychom mohli jásat a radovat se po všechny své dny. Daruj nám radost podle dnů, kdys nás pokořoval, podle let, kdy jsme viděli zlo. Ukaž svým otrokům své dílo a svou nádheru na jejich synech. Kéž je nad námi vlídnost Panovníka, našeho Boha! Upevni nám dílo našich rukou, ano, upevni dílo našich rukou! Ten, kdo přebývá v úkrytu Nejvyššího, přečká noc ve stínu Všemohoucího. Říkám o Hospodinu: Je mé útočiště, má tvrz, můj Bůh, v něho doufám. On tě uchrání před osidlem ptáčníkovým, před morovou zkázou. Přikryje tě svými perutěmi, pod jeho křídly máš útočiště, jeho věrnost je pavézou i štítem. Nebudeš se bát nočního děsu, ani toho, že ve dne přiletí šíp, ani moru, obcházejícího po setmění, ani zhouby, jež ničí za poledne. Po tvém boku padne tisíc, deset tisíc po tvé pravici, k tobě se to nepřiblíží. Jistě uvidíš na vlastní oči, ano uzříš odplatu ničemům. Protože jsi Hospodina, mé útočiště, protože jsi Nejvyššího učinil svým příbytkem, nestane se ti nic zlého, rána se ke tvému stanu nepřiblíží, neboť svým andělům vydal o tobě příkaz, aby tě střežili na všech tvých cestách. Na rukou tě ponesou, aby tvá noha neklopýtla o kámen. Budeš šlapat po lvu i po zmiji, pošlapeš mladého lva i draka. Protože ke mně přilnul, vytrhnu ho; uvedu ho do bezpečí, protože zná mé jméno. Bude ke mně volat a já mu odpovím, budu s ním v soužení, vytrhnu ho a obdařím ho slávou. Nasytím ho vysokým věkem a dám mu spatřit svou spásu. Žalm, píseň ke dni sobotnímu. Je dobré vzdávat Hospodinu díky a opěvovat tvé jméno, ó Nejvyšší, zvěstovat z rána tvé milosrdenství a v noci tvou věrnost při desetistrunném nástroji, při harfě a při znění lyry. Hospodine, svým dílem mi působíš radost, jásám nad skutky tvých rukou. Jak velké jsou tvé skutky, Hospodine! Tvé úradky jsou přehluboké! Tupec nechápe, hlupák tomu nerozumí, že ničemové vyrážejí jako zeleň a všichni činitelé nepravosti kvetou, aby byli navždy vyhlazeni. Ale ty, Hospodine, jsi navěky vyvýšený. Hle, tvoji nepřátelé, Hospodine, hle tvoji nepřátelé zahynou, budou rozprášeni všichni činitelé nepravosti. Vyvýšil jsi můj roh jako roh divokého tura, natřel jsem se čerstvým olejem. Mé oko uvidí ty, kdo na mě číhají, mé uši uslyší o zlovolnících, kteří proti mně povstávají. Spravedlivý pokvete jako palma, bude růst jako cedr na Libanonu. Jsou zasazeni v domě Hospodinově, kvetou na nádvořích našeho Boha. I v šedinách budou plodní, budou zdatní a svěží, aby zvěstovali, že Hospodin, má skála, je přímý a není v něm podlost. Hospodin kraluje! Oděl se důstojností! Oděl se Hospodin, silou se opásal! Ano i svět stojí pevně, nezhroutí se. Tvůj trůn pevně stojí odedávna. Ty jsi od věčnosti! Pozdvihly proudy, Hospodine, pozdvihly proudy svůj hlas, zvedají proudy své vlnobití! Nad majestátný hukot mnohých vod, nad mořský příboj je majestátný Hospodin na výšině. Tvá svědectví jsou naprosto spolehlivá. Hospodine, tvému domu sluší svatost po dlouhé časy. Bože pomsty, Hospodine, Bože pomsty, zaskvěj se! Pozdvihni se, soudce země, uveď odplatu na pyšné! Až dokdy, Hospodine, až dokdy budou ničemové jásat? Chrlí drzé řeči, vychloubají se všichni činitelé nepravosti. Deptají tvůj lid, Hospodine, utlačují tvé dědictví. Hubí vdovu a příchozího, i sirotky vraždí. Říkají: Hospodin to nevidí, Bůh Jákobův se tím nezabývá. Uvažujte, vy tupci z lidu. Hlupáci, kdy to pochopíte? Což neslyší ten, kdo udělal ucho? Což nevidí ten, kdo vytvořil oko? Což nekárá ten, kdo vychovává národy? On dává člověku poznání. Hospodin zná lidská uvažování, ví, že jsou marnost. Blahoslavený je muž, kterého kázníš, Hospodine; vyučuješ ho ze svého zákona, abys ho utišil ve zlých dnech, zatímco se kope jáma pro ničemu. Vždyť Hospodin svůj lid nezanechá, své dědictví neopustí. Soud se vrátí k spravedlnosti a za ním všichni lidé přímého srdce. Kdo se za mě postaví proti zlovolníkům? Kdo se mě zastane proti činitelům nepravosti? Kdyby Hospodin nebyl mou pomocí, brzy by má duše spočinula v říši ticha. Řeknu-li: Uklouzne mi noha, tvé milosrdenství, Hospodine, mě podepře. Když sám v sobě moc přemýšlím, tvé potěšování utěší mou duši. Což se k tobě připojí zkázonosný trůn působící trápení – proti všem Božím ustanovením? Napadají duši spravedlivého a obviňují nevinnou krev. Hospodin je mi však nedobytným hradem, můj Bůh je mou útočištnou skálou. Odplatí jim jejich nepravosti a pro jejich špatnosti je zničí. Ano, Hospodin, náš Bůh, je zničí! Pojďme, jásejme Hospodinu, hlaholme skále své spásy! Vstupme před něj s chvalami, hlaholme mu písněmi! Vždyť Hospodin je velký Bůh a velký král nade všemi bohy! V jeho rukou jsou končiny země, patří mu i vrcholky hor. Jemu patří moře – on je udělal, souš vytvořily jeho ruce. Pojďme, klaňme se, skloňme se, poklekněme před Hospodinem, který nás učinil. Vždyť on je náš Bůh a my jsme lid jeho pastvy, ovce jeho rukou. Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce jako v Meribě, jako v den Massy v pustině, kde mě vaši otcové pokoušeli. Zkoušeli mě, přestože viděli mé skutky. Čtyřicet let jsem se s tím pokolením trápil. Řekl jsem si: Je to lid, který bloudí srdcem – ti mým cestám neporozuměli. Tak jsem se ve svém hněvu zapřisáhl: Nevejdou do mého odpočinutí. Zpívejte Hospodinu novou píseň, zpívej Hospodinu, celá země! Zpívejte Hospodinu, dobrořečte jeho jménu, zvěstujte den ze dne jeho spásu! Vypravujte mezi národy o jeho slávě, mezi všemi lidmi o jeho divech! Vždyť Hospodin je velký, nejvýš chvályhodný, vzbuzuje bázeň nade všechny bohy. Vždyť všichni bohové národů jsou nicotnosti; Hospodin však učinil nebesa. Nádhera a důstojnost před ním, moc a okrasa v jeho svatyni. Vzdejte Hospodinu, čeledi národů, vzdejte Hospodinu slávu a moc! Vzdejte Hospodinu slávu jeho jména, přineste dar a vstupte na jeho nádvoří! Klaňte se Hospodinu v nádheře svatyně! Svíjej se před ním, celá země! Říkejte mezi národy: Hospodin kraluje! Ano, svět stojí pevně, nezhroutí se. Hospodin spravedlivě rozsoudí národy. Radujte se, nebesa, jásej, země, ať burácí moře a vše, co je v něm! Vesel se, pole, a vše, co je na něm. Tehdy bude jásat všechno lesní stromoví před Hospodinem, neboť přichází – přichází, aby na zemi konal soud. Spravedlivě bude soudit celý svět, národy ve své pravdě. Hospodin kraluje! Ať země jásá, ať se raduje i množství ostrovů! Kolem něj je oblak a hustá temnota, spravedlnost a právo jsou základem jeho trůnu. Předchází ho oheň, spaluje kolem jeho protivníky. Jeho blesky osvěcují celý svět; země to vidí a svíjí se. Hory se rozplývají jako vosk před Hospodinem, před Pánem vší země. Nebesa zvěstují jeho spravedlnost a všechny národy vidí jeho slávu. Budou zahanbeni všichni, kdo slouží modlám, ti, kdo se chlubí nicotnostmi. Jemu se klanějí všechny božské bytosti. Sijón to slyší a raduje se, dcery judské jásají nad tvými soudy, Hospodine. Neboť ty, Hospodine, jsi nejvyšší nade vší zemí, velmi převyšuješ všechny božské bytosti. Kdo milujete Hospodina, mějte v nenávisti zlo. On střeží duše svých věrných a vysvobozuje je z ruky ničemů. Pro spravedlivého je zaseto světlo a radost těm, kdo jsou přímého srdce. Radujte se, spravedliví, v Hospodinu! Vzdejte chválu jeho svatému jménu! Žalm. Zpívejte Hospodinu novou píseň, protože vykonal divy! Pomohla mu jeho pravice, jeho svatá paže. Hospodin dal poznat svou spásu, zraku pohanů odhalil svou spravedlnost. Rozpomenul se na své milosrdenství a na svou věrnost izraelskému domu. Všechny končiny země uvidí spásu našeho Boha. Hlahol Hospodinu, celá země! Propukněte v jásot a pějte žalmy! Opěvujte Hospodina při lyře, při lyře a hlasitém zpěvu, na trubky a zvukem beraních rohů hlaholte před Hospodinem králem! Ať burácí moře a vše, co je v něm, celý svět i jeho obyvatelé! Řeky ať tleskají v dlaně, ba i hory ať jásají před Hospodinem, jenž přichází, aby soudil zemi, aby soudil celý svět v spravedlnosti a národy s přímostí. Hospodin kraluje – národy se chvějí. Trůní na cherubech – země se zmítá. Velký je Hospodin na Sijónu, je vyvýšený nade všechny národy. Nechť vzdávají chválu tvému jménu, velkému a budícímu bázeň – je svaté. Králova moc miluje právo. Ty jsi zárukou přímosti; vykonáváš v Jákobovi právo a spravedlnost. Vyvyšujte Hospodina, našeho Boha, klaňte se u podnože jeho nohou – on je svatý! Mojžíš a Áron byli mezi jeho kněžími, Samuel patřil mezi ty, kdo vzývali jeho jméno. Volali k Hospodinu a on jim odpovídal. Mluvil k nim z oblakového sloupu a oni zachovávali jeho svědectví a ustanovení, která jim dal. Hospodine, Bože náš, tys jim odpovídal. Byl jsi jim Bohem, který odpouští, ale mstil ses za jejich křivé jednání. Vyvyšujte Hospodina, našeho Boha, klaňte se k jeho svaté hoře, neboť Hospodin, náš Bůh, je svatý. Děkovný žalm. Hlahol Hospodinu, celá země! Služte Hospodinu s radostí, předstupte před něj s jásáním. Vězte, že Hospodin je Bůh, on nás učinil, a ne my sami sebe. Jsme jeho lid, ovce jeho stáda. Vejděte do jeho bran s děkovnými písněmi, na jeho nádvoří s chválami! Vzdávejte mu chválu, dobrořečte jeho jménu, protože Hospodin je dobrý, jeho milosrdenství je věčné a jeho věrnost od pokolení do pokolení. Davidův žalm. Budu zpívat o milosrdenství a právu, tebe, Hospodine, budu opěvovat. Budu pečlivě dbát na bezúhonnou cestu. Kdy už ke mně přijdeš? Budu žít v bezúhonnosti svého srdce ve svém domě. Nekladu si před oči ničemnosti, nenávidím jednání odpadlíků – neulpí na mně. Zvrácené srdce ode mě odstoupí – zlo neuznávám. Kdo tajně pomlouvá svého bližního, toho zničím; člověka povýšených očí a nadutého srdce nebudu snášet. Můj zrak spočine na věrných v zemi; budou se mnou přebývat. Kdo chodí bezúhonnou cestou, ten mi bude sloužit. V mém domě nebude přebývat ten, kdo jedná záludně; ten, kdo mluví lži, v mých očích neobstojí. Po ránu budu hubit všechny ničemy v zemi, abych z Hospodinova města vyhladil všechny činitele nepravosti. Modlitba zkroušeného, když umdlévá a vylévá před Hospodinem svůj nářek. Hospodine, slyš mou modlitbu, kéž k tobě pronikne mé volání o pomoc! V den mého soužení neskrývej přede mnou svou tvář, nakloň ke mně své ucho. V den, kdy volám, mi rychle odpověz! Mé dny minuly jako dým a mé kosti jsou rozpálené jak ohniště. Mé srdce je ubité a schne jako bylina, i svůj chléb jíst zapomínám; pro mé vzdychání přilnuly mi kosti k tělu. Podobám se stepnímu pelikánu, jsem jako sova z rozvalin. Nespím a jsem jako osamělý ptáček na střeše. Celý den mě mí nepřátelé tupí. Potřeštěnci při mně přísahají. Místo chleba jím popel, do svého nápoje přimíchávám slzy. To od tvého rozhořčení a hněvu. Zvedl jsi mě a odvrhl jsi mě. Mé dny jsou jako stín, který se prodlužuje, a já schnu jako bylina. Ale ty, Hospodine, zůstáváš navěky; jsi připomínán od pokolení do pokolení. Ty povstaneš, slituješ se nad Sijónem – vždyť nastal čas, aby ses nad ním smiloval; vždyť nadešla ta chvíle! Vždyť tví otroci si oblíbili jeho kameny; jímá je lítost nad jeho sutinami. Národy se budou bát Hospodinova jména a všichni králové země tvé slávy, až Hospodin zbuduje Sijón a ukáže se ve své slávě, až shlédne na modlitbu bezmocného, nepohrdne jejich modlitbami. Toto je zapsáno pro budoucí pokolení. Lid, který bude stvořen, bude chválit Hospodina, který shlédl ze svých svatých výšin. Hospodin pohlédl z nebes na zemi, aby vyslyšel nářek vězňů a rozvázal syny smrti, aby vypravovali na Sijónu o Hospodinově jménu a o jeho chvále v Jeruzalémě, když se společně shromáždí národy i království, aby sloužily Hospodinu. Cestou pokořil mou sílu a zkrátil mé dny. Pravím: Můj Bože, neber mě uprostřed mých dnů – tvá léta jsou od pokolení do pokolení. Dávno jsi založil zemi, nebesa jsou dílo tvých rukou. Ta zaniknou, ale ty zůstaneš. Všechna jako roucho zvetší, vyměníš je jako plášť a budou proměněna. Ale ty jsi stále týž – tvá léta nekončí. Synové tvých otroků budou mít klid a jejich símě bude před tebou upevněno. Davidův. Dobrořeč, má duše, Hospodinu, a celé mé nitro jeho svatému jménu! Dobrořeč, má duše, Hospodinu, a nezapomínej, co vše vykonal. On odpouští všechny tvé viny, on uzdravuje všechny tvé nemoci. On vykupuje z jámy tvůj život, korunuje tě milosrdenstvím a slitováním. On napájí tvé trvání dobrem, tvé mládí se obnovuje jako mládí orla. Hospodin zjednává spravedlnost, zjednává právo všem utlačovaným. Dal poznat své cesty Mojžíšovi a synům Izraele své činy. Soucitný a milostivý je Hospodin, pomalý k hněvu a velkého milosrdenství. Nebude se pořád přít a nebude se hněvat věčně. Nenakládá s námi podle našich hříchů, neodplácí nám podle našich provinění. Vždyť jak vysoko jsou nebesa nad zemí, tak mocné je jeho milosrdenství nad těmi, kdo se ho bojí. Jak daleko je východ od západu, tak od nás vzdálil naše přestoupení. Jako má otec soucit se svými syny, tak se slitovává Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí. On přece ví, jak jsme utvořeni, pamatuje, že jsme prach. Dny člověka jsou jako tráva, rozkvétá jako polní květ. Vítr na něho zafouká a je po něm, a už si nepovšimnou, že tu není. Ale Hospodinovo milosrdenství je od věků až navěky nad těmi, kdo se ho bojí, a jeho spravedlnost nad syny jeho synů, nad těmi, kdo zachovávají jeho smlouvu a pamatují na jeho přikázání, aby je plnili. Hospodin upevnil svůj trůn na nebesích a jeho kralování vládne všemu. Dobrořečte Hospodinu, jeho andělé, vy mocní hrdinové, kteří činíte jeho slovo, poslušní jeho slova! Dobrořečte Hospodinu všechny jeho zástupy, vy, kdo mu sloužíte a činíte, v čem má zalíbení. Dobrořečte Hospodinu všechny jeho skutky – na všech místech jeho vlády! Dobrořeč, má duše, Hospodinu! Dobrořeč, má duše, Hospodinu! Hospodine, můj Bože, jsi velmi veliký! Oblékls nádheru a důstojnost. Halíš se světlem jako pláštěm, roztahuješ nebesa jako stanovou plachtu. Na vodách kladeš trámy svých komnat, z oblaků si činíš vůz, vznášíš se na perutích větru. Činíš si z větrů své posly, své služebníky z planoucího ohně. Založil zemi na základech – nepohne se na věky věků. Hlubinu jsi přikryl jako pláštěm, nad horami stály vody. Před tvými hrozbami utíkaly, před hřmotem tvého hromobití se v hrůze rozprchly. Vystoupila pohoří, vody klesly do údolí, do míst, která jsi jim určil. Vymezils jim hranice, které nepřekročí. Nevrátí se, aby zaplavily zemi. Posíláš prameny do potoků, jež tečou mezi horami, napájejí všechnu polní zvěř; divocí oslové tu tiší žízeň. Sídlí u nich nebeské ptactvo, štěbetá mezi listovím. Ze svých komnat zavlažuješ hory, země se sytí ovocem tvého díla. Dáváš vyrůst trávě pro dobytek a rostlinám, které pěstuje člověk, aby ze země vydobyl potravu. I víno, které dává radost lidskému srdci, takže se tvář olejem leskne, i chléb, jenž posilňuje lidské srdce. Sytí se i Hospodinovo stromoví, libanonské cedry, které zasadil. Hnízdí na nich ptactvo; čáp má domov na cypřiších. Vysoká pohoří patří kozorožcům, skály jsou útočištěm pro damany. Učinil jsi měsíc k určování času, slunce ví, kdy zapadnout. Navodíš tmu, nastane noc. V ní se hemží všechna lesní zvěř. Mladí lvi řvou po kořisti a žádají od Boha svou potravu. Vzchází slunce – stahují se a uléhají do svých doupat. Člověk vychází ke svému dílu a ke své službě až do večera. Jak mnohá jsou tvá díla, Hospodine! Všechna jsi je moudře učinil. Země je plná tvých tvorů. Hle moře, velké a široširé – tam se toho hýbe! Bezpočet živočichů malých i velikých. Plují tam lodě – i livjátán, kterého jsi vytvořil, aby ses z něj radoval. Ti všichni vzhlížejí k tobě, že jim dáš potravu ve svůj čas. Dáváš jim, a oni si berou, otvíráš svou ruku a sytí se dobrem. Když skryješ svou tvář, děsí se, když jim odejmeš ducha, hynou a navracejí se v prach. Když posíláš svého ducha, jsou stvořeni. Tak obnovuješ tvář země. Kéž Hospodinova sláva trvá věčně! Kéž se Hospodin raduje ze svého díla! Pohlédne na zemi a ta se roztřese, dotkne se hor a vzplanou. Budu zpívat Hospodinu po celý svůj život, budu opěvovat svého Boha, dokud budu. Kéž ho mé promlouvání potěší – já se raduji v Hospodinu! Kéž hříšníci vyhynou ze země, kéž už ničemové zmizí! Dobrořeč, má duše, Hospodinu. Haleluja! Vzdávejte chválu Hospodinu! Vzývejte jeho jméno! Oznamujte mezi národy jeho činy! Zpívejte mu, opěvujte ho, přemýšlejte o všech jeho divech! Chlubte se jeho svatým jménem! Ať se raduje srdce těch, kdo hledají Hospodina! Hledejte Hospodina a jeho sílu! Ustavičně vyhledávejte jeho tvář! Pamatujte na divy, které vykonal, na jeho znamení, na rozsudky jeho úst, vy, símě Abrahama, jeho otroka, synové Jákobovi, jeho vyvolení. On je Hospodin, náš Bůh. Jeho soudy jsou nad celou zemí. Navěky pamatuje na svou smlouvu, na slovo, které přikázal tisíci pokolení. Uzavřel ji s Abrahamem a odpřisáhl ji Izákovi. Potvrdil ji Jákobovi jako ustanovení, Izraeli jakožto věčnou smlouvu. Řekl: Tobě dám kenaanskou zemi, váš dědičný úděl! Byla vás jen hrstka, nevelký počet, a pobývali jste v ní jako cizinci. Putovali od národa k národu, od jednoho království k jinému lidu. Nedovolil, aby je někdo utlačoval, káral kvůli nim i krále. Nesahejte na mé pomazané, mým prorokům neubližujte! Přivolal na zemi hlad, zlomil každou hůl chleba. Poslal před nimi muže prodaného do otroctví – Josefa. Sevřeli mu nohy do okovů, na jeho duši dolehlo železo, až do chvíle, kdy došlo na jeho slovo – řeč Hospodinova ho protříbila. Král poslal a uvolnil ho; vládce národů ho rozvázal. Učinil ho pánem svého domu a vládcem všeho svého majetku. Aby připoutal svá knížata ke své duši a aby starcům dal moudrost. I přišel Izrael do Egypta a Jákob se stal hostem v zemi Chámově. Svůj lid učinil velmi plodným a učinil jej silnějším, než byli jeho protivníci. Těm změnil srdce, takže jeho lid nenáviděli a jednali s jeho otroky lstivě. Poslal Mojžíše, svého otroka, a Árona, kterého si vyvolil. Předložili jim záležitosti jeho znamení a divů v Chámově zemi. Seslal temnotu, způsobil tmu, a nemohli odporovat jeho slovu. Jejich vody proměnil v krev a jejich ryby nechal uhynout. Země se zahemžila žábami – i v jejich královských komnatách. Přikázal a na celé jejich území se přihnali mouchy a komáři. Z jejich dešťů učinil krupobití a blesky po celé jejich zemi. Potloukl jejich révu i fíkovníky a polámal stromy na jejich území. Přikázal a přitáhly kobylky jelek, kobylky arbe bezpočtu. Sežraly veškerou zeleň v jejich zemi, sežraly plody půdy. Pobil v jejich zemi vše prvorozené – prvotinu veškeré jejich síly. Své však vyvedl se stříbrem a zlatem a nikdo z jeho kmenů nebyl vyčerpaný. Egypt se radoval, když odcházeli, protože na ně padla hrůza z nich. Rozprostíral oblak jako oponu – a v noci oheň, aby jim svítil. Žádali a přivedl jim křepelky; sytil je nebeským chlebem. Otevřel skálu a vytryskla voda, jak řeka tekla vyprahlou zemí. On totiž pamatoval na své svaté slovo a na Abrahama, svého otroka. A tak s veselím vyvedl svůj lid, s jásotem své vyvolené, a dal jim země pohanských národů – obdrželi to, co národy vydřely, aby zachovávali jeho ustanovení a střežili jeho zákony. Haleluja! Haleluja! Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, vždyť jeho milosrdenství je věčné! Kdo vylíčí Hospodinovy mocné činy? Kdo rozhlásí všechnu jeho chválu? Blahoslavení jsou ti, kdo zachovávají právo, kdo jednají v každé době spravedlivě. Rozpomeň se na mě, Hospodine, pro přízeň ke svému lidu, navštiv mě svou spásou, abych viděl dobro tvých vyvolených, abych se radoval radostí tvého národa, abych se chlubil tvým dědictvím. Zhřešili jsme jako naši otcové, páchali jsme zlo, jednali jsme ničemně. Naši otcové v Egyptě nepochopili tvé divy, nepřipomínali si tvé hojné milosrdenství, byli vzpurní při moři, při moři Rákosovém. Ale on je zachránil pro své jméno, aby dal poznat svou udatnost. Obořil se na Rákosové moře a vyschlo. Vedl je vodními hlubinami jako pustinou. Zachránil je z rukou toho, kdo je nenáviděl, vykoupil je z ruky nepřítele. Jejich protivníky přikryla voda, nezbyl z nich ani jeden. I uvěřili jeho slovům, zpívali k jeho chvále. Rychle však zapomněli na jeho skutky, nečekali na jeho rozhodnutí. V pustině propadli chtivosti, v pusté krajině pokoušeli Boha. Splnil jim tedy jejich prosby, leč postihl je úbytěmi. V táboře žárlili na Mojžíše i na Árona, Hospodinova svatého. Země se otevřela a pohltila Dátana a přikryla spolek Abíramův. Proti jejich spolku vzplanul oheň, plamen spálil ničemy. Na Chorébu udělali tele a klaněli se lité modle. Zaměnili svou Slávu za zpodobení býka, který žere trávu. Zapomněli na Boha, svého zachránce, který učinil v Egyptě veliké věci, divy v zemi Chámově, hrůzu vzbuzující činy u Rákosového moře. Řekl tedy, že je vyhladí. Ale Mojžíš, jeho vyvolený, se postavil do trhliny před ním, a tak odvrátil jeho rozlícení, aby je nezničil. Pohrdli výbornou zemí, nevěřili jeho slovu, reptali ve svých stanech, neuposlechli Hospodina. Pozvedl tedy proti nim ruku, že je v pustině nechá padnout a že jejich potomstvo nechá padnout mezi pohany a že je rozpráší do různých zemí. Pak se spřáhli s Baal-peórem a jedli oběti mrtvých. Svými činy ho popouzeli k hněvu a dopadla na ně rána. I povstal Pinchas, vykonal soud a rána byla zastavena. Bylo mu to přičteno k spravedlnosti od pokolení do pokolení – až navěky. U Vod sváru ho podnítili ke hněvu, kvůli nim se zle vedlo i Mojžíšovi, neboť se vzepřeli jeho Duchu a on svými rty mluvil nerozvážně. Nevyhladili národy, o nichž Hospodin mluvil, ale smísili se s pohanskými národy a učili se jejich skutkům. Sloužili jejich modlářským zpodobeninám a ty se jim staly léčkou. Své syny a své dcery obětovali démonům. Prolévali nevinnou krev, krev svých synů a dcer, které obětovali kenaanským modlářským zpodobeninám, a proléváním krve znesvětili zemi. Svými skutky se poskvrnili; svými činy se dopouštěli smilstva. Hospodin vzplál proti svému lidu hněvem a své dědictví si zošklivil. Vydal je do ruky pohanských národů, takže nad nimi vládli ti, kdo je nenáviděli. Utlačovali je jejich nepřátelé, byli pokořeni, byli pod jejich mocí. Mnohokrát je vysvobodil, leč oni se svými úradky vzpírali a pro své viny byli pokořeni. I pohleděl na jejich soužení a vyslyšel jejich nářek. Pamatoval kvůli nim na svou smlouvu a slitovával se podle svého hojného milosrdenství a dal jim dojít slitování před všemi, kdo je odvedli do zajetí. Zachraň nás, Hospodine, náš Bože, shromáždi nás z národů, a budeme vzdávat díky tvému svatému jménu a uctívat tě chválami. Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, od věků až navěky. A všechen lid ať řekne: Amen. Haleluja! Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, vždyť jeho milosrdenství je věčné! Tak ať řeknou Hospodinovi vykoupení, ti, které vykoupil z ruky protivníka. Shromáždil je ze zemí, od východu i od západu, od severu i od moře. Bloudili pouští, pustou krajinou, cestu do města, kde by mohli sídlit, však nenalezli. Hladověli a žíznili, klesali na duši. Když ale ve své tísni úpěnlivě volali k Hospodinu, vysvobozoval je z jejich úzkostí a vedl je přímou cestou, až přišli do města, kde mohli sídlit. Ať vzdávají Hospodinu chválu za jeho milosrdenství a za divy, které pro lidi koná: Duši lačnou nasytil a duši hladovou naplnil dobrými věcmi. Seděli v temnotách, v nejhlubší tmě, uvězněni v soužení i v okovech, neboť se vzepřeli řeči Boží a pohrdli úradkem Nejvyššího. Pokořil tedy jejich srdce trápením; padli, a pomocníka nebylo. Když ale ve své tísni úpěnlivě volali k Hospodinu, zachránil je z jejich úzkostí. Vyvedl je z temnoty, z nejhlubší tmy, a zpřetrhal jejich pouta. Ať vzdávají Hospodinu chválu za jeho milosrdenství a za divy, které pro lidi koná: Neboť rozlámal bronzová vrata a rozbil železné závory. Hlupáci bývají pokořeni pro svou věrolomnou cestu a pro své viny. Jejich duše si ošklivila veškerý pokrm, dospěli až k branám smrti. Když ale ve své tísni úpěnlivě volali k Hospodinu, zachránil je z jejich úzkostí. Poslal své slovo a uzdravil je; zachránil je z jámy. Ať vzdávají Hospodinu chválu za jeho milosrdenství a za divy, které pro lidi koná; ať obětují oběti díků a s jásotem vyprávějí o jeho skutcích! Ti, kdo se na lodích vydali na moře, kdo konali práci na velkých vodách, ti viděli Hospodinovy skutky a jeho divy na hlubině: Promluvil a povstal bouřlivý vichr, který zvedal vlny. Stoupali k nebi, klesali do hlubin, jejich duše se v té zhoubě rozplývaly. Motali se, potáceli se jako opilec. A veškerá jejich moudrost byla k ničemu. Když ale ve své tísni úpěnlivě volají k Hospodinu, vyvádí je z jejich úzkostí. Proměnil bouři v utišení, vlnobití utichlo. Oni se radovali, že utichlo, a on dovedl je do vytouženého přístavu. Ať vzdávají Hospodinu chválu za jeho milosrdenství a za divy, které pro lidi koná. Ať ho vyvyšují v shromáždění lidu, v zasedání starších ať ho chválí. Proměňuje řeky v pustinu, prameny vod ve vyprahlou zemi, úrodnou zemi v slatinu – pro zlo těch, kdo v ní sídlí. Pustinu mění v jezero, vyprahlou zemi v prameny vod, a usazuje tam vyčerpané, aby tam založili město, kde by mohli sídlit. Oseli pole, vysadili vinice – a sklidili úrodu plodin. Bůh jim žehnal a velmi se rozmnožili; nedovoloval, aby jejich dobytka ubývalo. Jich však ubývalo a klesali pod hrozným a bolestným útlakem, když Bůh vylil pohrdání na šlechtice a nechal je bloudit v pustém bezcestí. Nuzného však uvedl do bezpečí před soužením a rodiny rozmnožil jako stádo. Přímí to vidí a radují se, ale každá podlost zavírá ústa. Kdo je moudrý, bude tyto věci zachovávat a porozumí Hospodinovým milosrdným činům. Píseň. Davidův žalm. Mé srdce je pevné, Bože, budu zpívat, pět budu žalmy – i má sláva. Probuď se, harfo a lyro, ať jitřenku vzbudím! Budu ti vzdávat chválu mezi lidmi, Hospodine, budu tě opěvovat mezi národy, protože tvé milosrdenství je velké, sahá až nad nebesa a až do oblak tvá věrnost. Vyvyš se nad nebesa, Bože! Tvá sláva je po vší zemi. Aby byli vysvobozeni ti, které miluješ, zachraň nás svou pravicí, odpověz mi! Bůh promluvil ve své svatyni: Budu jásat, rozdělím Šekem, rozměřím údolí Sukót. Můj je Gileád, můj je i Manases, Efrajim – přilba mé hlavy a Juda můj palcát. Moáb je mé umývadlo, na Edóm hodím svůj sandál, nad Pelišteou vítězně zakřičím! Kdo mě přivede do opevněného města? Kdo mě dovede do Edómu? Zdali ne ty, Bože? Odvrhls nás, Bože, a nevycházíš s naší armádou. Zajisti nám pomoc proti protivníkům, vždyť lidská záchrana je klamná! S Bohem si budeme počínat udatně, on pošlape naše protivníky. Pro vedoucího chval. Davidův žalm. Bože, má chválo, nebuď hluchý, neboť se otevřela proti mně ústa ničemná a podlá! Lživý jazyk mluví proti mně. Obklopili mě nenávistnými slovy, bojují proti mně bezdůvodně. Za mou lásku se mi jen protiví, ale já jsem modlitba sama. Za dobro mi připravují zlo a za mou lásku nenávist. Ustanov nad ním ničemu, protivník ať se mu postaví po pravici. Až bude souzen, ať vyjde najevo, že je ničema, a jeho modlitba budiž pokládána za hřích. Kéž jsou jeho dny nemnohé; jeho pověření ať převezme jiný. Kéž jsou z jeho synů sirotci a z jeho ženy vdova. Kéž se jeho synové neustále potácejí po žebrotě; kéž jsou vypuzeni ze svých trosek. Kéž si lichvář políčí na vše, co mu patří, kéž cizáci zaberou výtěžek jeho práce. Kéž nemá nikoho, kdo by mu prokázal milosrdenství; kéž se nikdo nesmiluje nad sirotky po něm. Jeho potomstvo ať je vyťato; v příštím pokolení budiž jeho jméno vymazáno. Kéž je u Hospodina připomenuta vina jeho otců a hřích jeho matky ať není vymazán. Kéž jsou před Hospodinem ustavičně; kéž je ze země vyhlazena jejich památka, protože nepamatoval, že má prokazovat milosrdenství, pronásledoval člověka chudého a nuzného a zkroušeného v srdci chtěl usmrtit. Miloval proklínání, ať na něj přijde! Neměl zalíbení v žehnání, ať se mu vzdálí! Oblékal proklínání jako šaty, kéž mu zalije nitro jako voda; kéž je mu jako olej v kostech. Ať je mu jako roucho, kterým se halí, jako opasek, kterým je stále přepásán. To ať je odměnou od Hospodina těm, kdo mě obviňují, těm, kdo svolávají zlo na mou duši. Ty však, Panovníku Hospodine, jednej se mnou kvůli svému jménu, vždyť tvé milosrdenství je dobré – vysvoboď mě! Vždyť jsem chudý a nuzný, v mém nitru je zraněné srdce. Scházím jako stín, který se prodlužuje, setřásli mě jako kobylku. Kolena mi klesají postem, mé tělo hubne, ztrácí tuk. Jsem jim jen pro potupu, když mě uvidí, potřásají hlavou. Pomoz mi, Hospodine, můj Bože! Zachraň mě podle svého milosrdenství! Aby poznali, že to byla tvá ruka, žes to učinil ty, Hospodine. Oni proklínají, ale ty žehnáš. Povstali, ale budou zahanbeni a tvůj otrok se bude radovat. Ať obléknou ostudu ti, kdo mě obviňují; ať se přikryjí svou hanbou jak pláštěm. Budu svými ústy mocně vzdávat chválu Hospodinu, uprostřed mnohých ho budu chválit, neboť se postavil nuznému po pravici, aby ho zachránil před těmi, kdo soudí jeho duši. Davidův žalm. Výrok Hospodinův mému pánu: Usedni po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou. Tvé mocné žezlo vyšle Hospodin ze Sijónu: Panuj uprostřed svých nepřátel! Tvůj lid přijde dobrovolně v den tvého vojska v důstojné svatosti. Tvá mládež ti bude rosou z lůna úsvitu. Hospodin přísahal a nebude toho litovat: Ty jsi kněz navěky na způsob Malkísedeka. Panovník po tvé pravici srazí v den svého hněvu krále. Bude soudit národy, naplní vše mrtvými těly, srazí hlavu nad velkou zemí. Napije se z potoka na cestě, proto zvedne hlavu. Haleluja! Celým srdcem budu vzdávat Hospodinu chválu v společenství přímých, v shromáždění. Velké jsou skutky Hospodinovy, vyhledávané všemi, kdo v nich mají zalíbení. Nádherné a důstojné je jeho dílo, jeho spravedlnost trvá navždy. Zjednal památku svým divům. Hospodin je milostivý a soucitný. Dal potravu těm, kdo se ho bojí, navěky pamatuje na svou smlouvu. Svému lidu dosvědčil své mocné jednání: dal mu dědictví národů. Skutky jeho rukou jsou pravda a právo; všechna jeho přikázání jsou věrná, spolehlivá navždy a navěky, vydaná v pravdě a přímosti. Seslal svému lidu vykoupení, navěky ustanovil svou smlouvu, jeho jméno je svaté a vzbuzuje bázeň. Počátek moudrosti je bázeň před Hospodinem; je to velmi rozumné od všech, kdo tak činí. Jeho chvála zůstává navěky. Haleluja! Blahoslavený je muž, který se bojí Hospodina! Má velké zalíbení v jeho příkazech. Jeho potomci budou mocnými v zemi – pokolení přímých bude požehnané. V jeho domě je majetek a bohatství a jeho spravedlnost trvá navždy. Přímým vzchází v temnotách světlo – Bůh je milostivý, soucitný a spravedlivý. Dobře je tomu, kdo se slitovává a půjčuje; své záležitosti spravuje dle práva. Nikdy se nezhroutí; spravedlivý zůstane v paměti navždy. Nebojí se zlé zprávy; jeho srdce je pevné, doufá v Hospodina. Jeho srdce je upevněné, nebude se bát, až jednou pohlédne na své protivníky. Rozděluje, dává chudým, jeho spravedlnost trvá navždy, jeho roh se pozdvihne v slávě. Ničema to vidí a hněvá se, skřípe zuby a ochabuje. Choutky ničemů pominou. Haleluja! Chvalte, otroci Hospodinovi, chvalte Hospodinovo jméno! Budiž Hospodinovo jméno požehnáno od nynějška až navěky! Od východu slunce až po západ budiž chváleno jméno Hospodinovo! Hospodin je vyvýšený nade všemi národy, jeho sláva sahá nad nebesa. Kdo je jako Hospodin, náš Bůh, jenž tak vysoko trůní? Sestupuje, aby pohlédl na nebesa a na zemi. Pozvedá chudého z prachu, ze smetiště vytahuje nuzného, aby ho posadil s předními muži, s předními muži svého lidu. Neplodnou usazuje v domě jako šťastnou matku synů. Haleluja! Když vyšel Izrael z Egypta, dům Jákobův z lidu cizí řeči, byl Juda jeho svatyní, Izrael jeho vladařstvím. Moře to vidělo a uteklo, Jordán se obrátil nazpět, hory poskakovaly jako berani a pahorky jako jehňata. Co je ti, moře, že utíkáš, Jordáne, že se obracíš nazpět? Hory, proč poskakujete jako berani, a vy, pahorky, jako jehňata? Svíjej se, země, před Pánem, před Bohem Jákobovým, jenž proměňuje skálu v jezero, křemen ve vodní pramen. Ne nás, Hospodine, ne nás, ale své jméno učiň slavným pro své milosrdenství, pro svou věrnost. Proč mají pohanské národy říkat: Nuže, kdepak je ten jejich Bůh? Náš Bůh je v nebesích. Činí vše, co si přeje. Jejich modlářské zpodobeniny jsou stříbro a zlato, dílo lidských rukou. Mají ústa, a nemluví, mají oči, a nevidí, mají uši, a neslyší, mají nos, a necítí, mají ruce, a nehmatají, mají nohy, a nechodí, hrdlem ani nehlesnou. Ti, kdo je zhotovují, budou jako ony, všichni, kdo v ně doufají. Izraeli, doufej v Hospodina! On je jejich pomocí a štítem. Dome Áronův, doufej v Hospodina! On je jejich pomocí a štítem. Kdo se bojíte Hospodina, doufejte v něj! On je jejich pomocí a štítem. Hospodin na nás pamatuje a žehná nám; žehná domu Izraelovu, žehná domu Áronovu, žehná bojícím se Hospodina, malým i velkým. Kéž vám Hospodin přidá – vám i vašim synům. Jste Hospodinovi požehnaní – on učinil nebesa i zemi. Nebesa, nebesa patří Hospodinu, ale zemi dal synům lidským. Mrtví již nechválí Hospodina, ani nikdo z těch, kdo sestupují do říše ticha. Ale my budeme dobrořečit Hospodinu od nynějška až navěky. Haleluja! Miluji Hospodina, vždyť slyší můj hlas, mé úpěnlivé prosby, naklonil ke mně ucho. Po všechny své dny k němu budu volat. Omotaly mě provazy smrti, dolehla na mě tíseň podsvětí, postihlo mě soužení a žal. Vzývám však Hospodinovo jméno. Ach, Hospodine, zachraň mou duši! Milostivý je Hospodin a spravedlivý, náš Bůh se slitovává. Hospodin chrání prostoduché. Byl jsem zubožený a on mi pomohl. Vrať se, má duše, do svého odpočinutí, protože Hospodin ti prokázal dobro. Vytrhls mou duši ze smrti, mé oči před slzami, mé nohy před klopýtnutím. Budu chodit před Hospodinem v zemi živých. Důvěřoval jsem, i když jsem říkal: Jsem velmi ponížený. Když jsem se unáhlil, řekl jsem: Každý člověk je lhář. Jak se odvděčím Hospodinu za všechno jeho dobrodiní vůči mně? Zvednu kalich spásy a budu vzývat Hospodinovo jméno. Své sliby Hospodinu splním před veškerým jeho lidem. Vzácná je v očích Hospodinových smrt jeho věrných. Ach, Hospodine, jsem tvůj otrok, tvůj otrok, syn tvé otrokyně; tys mi rozvázal pouta. Tobě obětuji oběť díků a budu vzývat Hospodinovo jméno. Své sliby Hospodinu splním před veškerým jeho lidem, v nádvořích Hospodinova domu, ve tvém středu, Jeruzaléme. Haleluja! Chvalte Hospodina, všechny národy, oslavujte ho, všichni lidé, neboť je mocné nad námi jeho milosrdenství. Hospodinova věrnost trvá navěky. Haleluja! Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, vždyť jeho milosrdenství je věčné! Ať řekne Izrael: Jeho milosrdenství je věčné! Ať řekne dům Áronův: Jeho milosrdenství je věčné! Ať řeknou ti, kdo se bojí Hospodina: Jeho milosrdenství je věčné! V tísni jsem volal Hospodina. Hospodin mi odpověděl a uvedl mě na prostranno. Hospodin je se mnou, nebojím se. Co mi může udělat člověk? Hospodin je se mnou, jako můj pomocník. Podívám se na ty, kdo mě nenávidí. Lépe je hledat útočiště v Hospodinu než spoléhat na člověka. Lépe je hledat útočiště v Hospodinu než spoléhat na přední muže. Všechny národy mě obklíčily; ve jménu Hospodinově jsem je však odrazil. Obklíčily mě, jak mě obklíčily! Ve jménu Hospodinově jsem je však odrazil. Obklíčily mě jako včely, zhasly jako oheň z trní! Ve jménu Hospodinově jsem je odrazil. Pořádně jsi do mě strčil, abych padl, ale Hospodin mi pomohl. Hospodin je má síla i píseň; stal se mou spásou. Hlasitý jásot i vítězství jsou ve stanech spravedlivých. Hospodinova pravice vykonala mocné činy. Hospodinova pravice se vyvýšila, Hospodinova pravice vykonala udatné činy. Nezemřu, budu žít a vypravovat o Hospodinových skutcích. Hospodin mě přísně káznil, ale nevydal mě smrti. Otevřete mi brány spravedlnosti, vejdu jimi a budu vzdávat chválu Hospodinu. Toto je brána pro Hospodina; touto branou vcházejí spravedliví. Tobě vzdávám chválu, žes mi odpověděl a stal ses mi spásou. Kámen, který zavrhli stavitelé, se stal hlavou úhlu. Bylo to od Hospodina. V našich očích je to podivuhodné. Tento den učinil Hospodin. Jásejme a radujme se v něm! Ach, prosím, Hospodine, pomoz! Ach, prosím, Hospodine, dopřej úspěch! Požehnaný, jenž přichází ve jménu Hospodinově! Žehnáme vám z Hospodinova domu. Hospodin je Bůh a svítí nám; važte sváteční oběti provazy k rohům oltáře. Ty jsi můj Bůh, budu ti vzdávat chválu. Můj Bože, budu tě vyvyšovat. Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, vždyť jeho milosrdenství je věčné! Blahoslavení jsou ti, jejichž cesta je bezúhonná, ti, kteří žijí podle zákona Hospodinova. Blahoslavení jsou ti, kdo střeží jeho svědectví a hledají ho celým srdcem. Takoví nepáchají podlosti, chodí po jeho cestách. Tys dal svá přikázání, aby se pečlivě zachovávala. Kéž by byly mé cesty upevněny pro zachovávání tvých ustanovení! Tehdy nebudu zahanben, když si budu hledět všech tvých příkazů. V upřímnosti srdce ti budu vzdávat chválu, když se učím tvým spravedlivým nařízením. Budu zachovávat tvá ustanovení – jen mě neopouštěj! Jak si chlapec udrží svou stezku čistou? Tím, že bude zachovávat tvé slovo. Hledám tě celým svým srdcem, nenech mě zbloudit od svých příkazů. Tvou řeč uchovávám v srdci, abych proti tobě nehřešil. Hospodine, jsi požehnaný! Vyuč mě svým ustanovením. Svými rty vyprávím o všech nařízeních tvých úst. Z cesty tvých svědectví se veselím jako z celého svého majetku. Přemýšlím o tvých přikázáních a hledím na tvé stezky. Tvá ustanovení jsou mi potěšením; nezapomínám na tvé slovo. Prokazuj svému otroku dobro – budu žít a zachovávat tvé slovo. Otevři mi oči, abych viděl divy tvého zákona. Jsem na zemi jen cizincem, neskrývej přede mnou své příkazy. Mou duši stravuje touha po tvých nařízeních za každého času. Oboříš se na domýšlivce, na proklaté, kteří pobloudili od tvých příkazů. Odval ode mě potupu a pohrdání, neboť střežím tvá svědectví. I když zasednou knížata a budou mluvit proti mně, tvůj otrok bude přemýšlet o tvých ustanoveních. I tvá svědectví jsou mým potěšením, jsou to mí rádci. Do prachu je přitištěna má duše; obživ mě podle svého slova. Vyprávěl jsem o svých cestách a tys mi odpověděl. Vyuč mě svým ustanovením. Dej mi porozumět cestě svých přikázání; přemýšlím o tvých divech. Má duše se rozplývá žalem; pozdvihni mě podle svého slova. Odvrať ode mě cestu klamu; milostivě mě obdaruj svým zákonem. Vyvolil jsem si cestu pravdy, stavím si před sebe tvá nařízení. Přilnul jsem ke tvým svědectvím, Hospodine, kéž nejsem zahanben. Poběžím cestou tvých příkazů, neboť jsi rozšířil mé srdce. Vyuč mě, Hospodine, cestě svých ustanovení a já je budu důsledně střežit. Dej mi porozumět, budu střežit tvůj zákon a jej zachovávat celým srdcem. Veď mě stezkou svých příkazů, neboť jsem si ji oblíbil. Nakloň mé srdce ke svým svědectvím, nikoli k zištnosti. Odvracej mé oči, abych nehleděl na klam; na své cestě mě obživ. Naplň svému otroku své slovo, jež vede k bázni před tebou. Odvrať ode mě potupu, které se lekám, vždyť tvá nařízení jsou dobrá. Hle, toužím po tvých přikázáních; obživ mě ve své spravedlnosti. Kéž ke mně přijde tvé milosrdenství, Hospodine, tvá spása, podle tvého slova, a já dám odpověď tomu, kdo mě tupí – vždyť spoléhám na tvé slovo! Nikdy zcela neodejmi mým ústům pravdivé slovo, protože skládám naději ve tvá nařízení. Tvůj zákon budu zachovávat ustavičně, navěky a navždy. Budu chodit volně, protože jsem vyhledával tvá přikázání. O tvých svědectvích budu mluvit před králi a nebudu zahanben. Tvé příkazy jsou mi potěšením, zamiloval jsem si je. Zvedám dlaně ke tvým příkazům, jež jsem si zamiloval, přemýšlím o tvých ustanoveních. Pamatuj na slovo ke svému otroku, jímž jsi ve mně vzbudil naději. Útěchou v mém soužení mi je, že mi tvé slovo navrací život. Domýšlivci se mi hrozně posmívají; od tvého zákona se neodvrátím. Připomínám si tvá odvěká nařízení, Hospodine, a nacházím útěchu. Přepadá mě vztek kvůli ničemům, kteří opouštějí tvůj zákon. Tvá ustanovení byla mými písněmi v domě, kde jsem hostem. V noci si připomínám tvé jméno, Hospodine, a zachovávám tvůj zákon. Tak tomu se mnou bylo, protože jsem střežil tvá přikázání. Řekl jsem: Můj podíl je Hospodin, a tak budu zachovávat tvá slova. Celým srdcem hledám tvou přízeň, smiluj se nade mnou podle svého slova. Přemýšlím o svých cestách a obracím své nohy ke tvým svědectvím. Spěchám a neotálím zachovávat tvé příkazy. Omotávají mě provazy ničemů, na tvůj zákon však nezapomínám. Vstávám o půlnoci, abych ti vzdal díky za tvá spravedlivá nařízení. Jsem společníkem všech, kteří se tě bojí, těch, kdo zachovávají tvá přikázání. Hospodine, země je plná tvého milosrdenství; vyuč mě svým ustanovením! Hospodine, podle svého slova jsi prokázal svému otroku dobro. Nauč mě rozvážnosti a poznání, vždyť já tvým příkazům věřím. Dokud jsem nebyl pokořen, bloudil jsem; teď však zachovávám tvé slovo. Jsi dobrý a prokazuješ dobro; vyuč mě svým ustanovením. Domýšlivci mě obestřeli klamem, já však celým srdcem střežím tvá přikázání. Bezcitné jak tuk je jejich srdce, já se však těším ze tvého zákona. Bylo pro mě dobré, že jsem byl pokořen, neboť jsem se naučil tvým ustanovením. Zákon tvých úst je pro mě lepší než tisíce ve zlatě či stříbře. Tvé ruce mě učinily a upevnily. Dej mi porozumět, ať se naučím tvým příkazům. Ti, kdo se tě bojí, mě uvidí a budou se radovat, protože očekávám na tvé slovo. Vím, Hospodine, že tvá nařízení jsou spravedlivá; pokořils mě pravdou. Kéž je mi tvé milosrdenství útěchou, jak jsi svému otroku zaslíbil. Kéž na mě přijde tvé slitování, abych mohl žít, neboť tvůj zákon je mým potěšením. Kéž jsou domýšlivci zahanbeni, neboť mi zrádně křivdí; já ale přemýšlím o tvých přikázáních. Kéž se ke mně vrátí ti, kdo se tě bojí, ti, kdo znají tvá svědectví. Kéž je mé srdce bezúhonné podle tvých ustanovení, abych nebyl zahanben. Má duše chřadne touhou po tvé spáse; očekávám na tvé slovo. Zrak mi slábne, jak vyhlížím, kdy promluvíš. Říkám si: Kdy už mě potěšíš? Byl jsem sice jako měch v dýmu, na tvá ustanovení jsem ale nezapomněl. Kolik dnů ještě má tvůj otrok? Kdy už vykonáš soud nad mými pronásledovateli? Domýšlivci mi vykopali jámy, což není podle tvého zákona. Všechny tvé příkazy jsou pravda. Zrádně mě pronásledují, pomoz mi! Málem už se mnou v zemi skoncovali, ale já jsem tvá přikázání neopustil. Podle svého milosrdenství mě zachovej při životě; budu střežit svědectví tvých úst. Hospodine, tvé slovo je navěky ustaveno v nebesích. Z pokolení do pokolení trvá tvá pravda. Upevnil jsi zemi a ona stojí. Dodnes stojí podle tvých nařízení, neboť to vše jsou tvoji otroci. Kdyby tvůj zákon nebyl mým potěšením, byl bych už ve svém soužení zahynul. Na tvá přikázání nikdy nezapomenu, neboť mi dávají život. Jsem tvůj – pomoz mi, vždyť vyhledávám tvá přikázání. Ničemové na mě čekají, aby mě zničili. Rozvažuji o tvých svědectvích. Vidím dovršení všeho dokonalého. Šíře tvých příkazů je nezměrná. Jak jsem si zamiloval tvůj zákon! Celý den o něm rozjímám. Tvé příkazy mě činí moudřejším nad mé nepřátele – navěky jsou mé. Jednám rozumněji než všichni mí učitelé, neboť rozjímám o tvých svědectvích. Pochopil jsem víc než starci, protože střežím tvá přikázání. Před každou zlou stezkou jsem zdržel své nohy, abych zachoval tvé slovo. Neodchýlil jsem se od tvých nařízení, neboť tys mě vyučil. Jak příjemné jsou mému patru tvé řeči, mým ústům jsou sladší než med. Díky tvým přikázáním jsem mnohému porozuměl, proto nenávidím každou stezku klamu. Tvé slovo je lampou pro mé nohy, je světlem na mé stezce. Přísahal jsem – a také to splním – že budu dbát na tvá spravedlivá nařízení. Byl jsem velmi pokořen, Hospodine, obživ mě podle svého slova. Kéž laskavě přijmeš dobrovolné oběti mých úst, Hospodine, nauč mě svým nařízením! Stále vystavuji svůj život nebezpečí, na tvůj zákon nezapomínám. Ničemové mi nastražili past; od tvých přikázání jsem však nezbloudil. Tvá svědectví jsem obdržel do věčného dědictví, ano, jsou radostí mému srdci. Uložil jsem si v srdci, že budu navěky a důsledně plnit tvá ustanovení. Nenávidím polovičaté lidi, ale miluji tvůj zákon. Jsi má skrýš a můj štít; očekávám na tvé slovo. Odstupte ode mě, zlovolníci! Budu dodržovat příkazy svého Boha. Podpírej mě, jak jsi řekl, abych mohl žít; nezahanbuj mě v mé naději! Posilni mě, abych byl zachráněn; stále budu hledět na tvá ustanovení. Zavrhuješ všechny, kdo zbloudili od tvých ustanovení, neboť jejich záludnost je zrádná. Všechny ničemy v zemi odstraňuješ jako strusku, proto jsem si zamiloval tvá svědectví. Mé tělo se chvěje strachem z tebe, bojím se tvých nařízení. Konám právo a spravedlnost; neponechej mě mým utlačovatelům. Zaruč se za svého otroka k dobrému, ať mě domýšlivci neutlačují. Zrak mi slábne, jak vyhlížím tvou spásu a tvůj spravedlivý výrok. Jednej se svým otrokem podle svého milosrdenství; vyuč mě svým ustanovením. Jsem tvůj otrok – dej mi porozumět, abych poznal tvá svědectví. Je čas, aby Hospodin jednal, porušují tvůj zákon. Proto miluji tvé příkazy více než zlato, víc než zlato ryzí. Proto považuji všechna přikázání za zcela správná, nenávidím každou stezku klamu. Tvá svědectví jsou podivuhodná, proto je má duše střeží. Otevření tvých slov osvěcuje, dává porozumět prostoduchým. Otvírám ústa a jsem plný dychtivosti, jak toužím po tvých příkazech. Pohleď na mě a smiluj se nade mnou, jak je tvým zvykem vůči, těm, kdo milují tvé jméno. Mé kroky upevni svými výroky, aby mě neovládla žádná nepravost. Vykup mě z útlaku lidí a budu zachovávat tvá přikázání. Svou tvář rozjasni nad svým otrokem, vyuč mě svým ustanovením. Proudy slz se mi řinou z očí, protože lidé nezachovávají tvůj zákon. Spravedlivý jsi, Hospodine, a tvá nařízení jsou přímá. Přikázal jsi, aby tvá svědectví byla spravedlivá a zcela pravdivá. Má horlivost mě strávila, neboť mí protivníci zapomněli na tvá slova. Tvá řeč je důkladně protříbená; tvůj otrok ji miluje. Jsem nepatrný a pohrdaný, ale na tvá přikázání jsem nezapomněl. Tvá spravedlnost je spravedlivá navěky; tvůj zákon je pravda. Dolehla na mě tíseň a úzkost; tvé příkazy jsou mi potěšením. Spravedlnost tvých svědectví je věčná. Dej mi porozumět, abych mohl žít. Volám celým srdcem, odpověz mi, Hospodine! Tvá ustanovení dodržuji. Volám k tobě: Zachraň mě! Budu zachovávat tvá svědectví. Vstávám před rozedněním a volám o pomoc – očekávám na tvé slovo. Mé oči se probouzí dřív než noční hlídky, abych přemýšlel nad tvými výroky. Vyslyš můj hlas podle svého milosrdenství, Hospodine, podle svých nařízení mě obživ! Blíží se ti, kdo se ženou za hanebností a vzdalují se od tvého zákona. Ty jsi blízko, Hospodine; všechny tvé příkazy jsou pravda. Již dávno jsem z tvých svědectví poznal, že jsi je založil navěky. Pohleď na mé soužení a vytrhni mě, vždyť na tvůj zákon nezapomínám. Veď mou při a vykup mě, obživ mě podle svého slova. Ničemům je spása vzdálena, protože se nedotazují na tvá ustanovení. Tvé slitování je veliké, Hospodine, podle svých nařízení mě obživ. Mnoho je mých pronásledovatelů a protivníků, neodvracím se však od tvých svědectví. Vidím věrolomníky a pociťuji odpor, vždyť nezachovávají tvé slovo. Pohleď, Hospodine, zamiloval jsem si tvá přikázání. Podle svého milosrdenství mě obživ! Princip tvého slova je pravda a každé tvé spravedlivé nařízení je navěky. Knížata mě bezdůvodně pronásledují; mé srdce se třese před tvým slovem. Jásám nad tvým slovem jako ten, kdo nalezl velikou kořist. Nenávidím klam, oškliví se mi; miluji tvůj zákon. Sedmkrát za den tě chválím za tvá spravedlivá nařízení. Hojný pokoj mají ti, kdo milují tvůj zákon; nic jim není překážkou. Vyhlížím tvou spásu, Hospodine, a plním tvé příkazy. Má duše zachovává tvá svědectví; velmi je miluji. Zachovávám tvá přikázání a tvá svědectví, neboť všechny mé cesty jsou před tebou. Kéž můj nářek předstoupí před tebe, Hospodine, podle svého slova mi dej porozumět. Kéž má úpěnlivá prosba přijde před tebe, podle svého slova mě vysvoboď! Mé rty překypují chválou, neboť mě učíš svým ustanovením. Ať můj jazyk promlouvá tvé slovo, protože všechny tvé příkazy jsou spravedlivé. Kéž je mi tvá ruka ku pomoci, vždyť jsem si zvolil tvá přikázání. Toužím po tvé spáse, Hospodine, tvůj zákon je mi potěšením. Kéž má duše žije a chválí tě, kéž mi tvá nařízení pomáhají. Bloudím jako ztracená ovce – hledej svého otroka, vždyť jsem na tvé příkazy nezapomněl! Píseň stupňů. K Hospodinu jsem volal ve svém soužení a on mi odpověděl. Hospodine, vysvoboď mou duši od lživých rtů, od záludného jazyka. Co ti učiní a co ti přidá, záludný jazyku? Hrdinovy ostré šípy, k tomu řeřavé uhlí z janovce. Běda mi! Vždyť pobývám v Mešeku, přebývám při stanech Kédarců. Již dlouho přebývá má duše s tím, kdo nenávidí pokoj. Jsem člověk pokojný, ale když promluvím, oni chtějí bojovat. Píseň stupňů. Pozvedám svůj zrak k horám. Odkud mi přijde pomoc? Pomoc mi přijde od Hospodina, který učinil nebesa i zemi. Nedovolí, aby tvá noha uklouzla, tvůj strážce nedříme. Ano, strážce Izraele nedříme a nespí. Hospodin je tvůj strážce, Hospodin je ti stínem po pravici. Ve dne tě nebude bít slunce, ani měsíc v noci. Hospodin tě bude chránit ode všeho zlého, bude chránit tvou duši. Hospodin bude chránit tvé vycházení i vcházení od nynějška až navěky. Píseň stupňů, Davidova. Zaradoval jsem se, když mi řekli: Půjdeme do Hospodinova domu. Naše nohy již stojí ve tvých branách, Jeruzaléme. Jeruzalém je zbudován jako město, které je uzavřeným celkem. Tam vystupují kmeny, kmeny Hospodinovy, svědectví Izraeli, aby vzdávaly díky jménu Hospodinovu. Vždyť tam stojí soudní stolce, stolce domu Davidova. Žádejte o pokoj pro Jeruzalém! Ať se daří těm, kdo tě milují! Budiž pokoj na tvých valech, mír ve tvých palácích! Kvůli svým bratřím a svým blízkým prohlašuji: Kéž je v tobě pokoj! Kvůli domu Hospodina, našeho Boha, usiluji o tvé dobro. Píseň stupňů. Pozvedám své oči k tobě, jenž na nebesích trůníš. Hle, jako oči otroků k rukám jejich pánů, jako zraky otrokyně k rukám její paní, tak naše zraky vzhlížejí k Hospodinu, našemu Bohu, dokud se nad námi nesmiluje. Smiluj se nad námi, Hospodine, smiluj se nad námi, už jsme dost nasyceni pohrdáním! Naše duše je zcela přesycena posměchem sebejistých a pohrdáním pyšných. Píseň stupňů, Davidova. Kdyby Hospodin nebyl s námi – Izrael ať řekne – kdyby Hospodin nebyl s námi, když proti nám povstali lidé, tu by nás zaživa zhltli, jak proti nám pláli hněvem. Tu by nás zaplavily vody, převalil by se přes nás proud, tu by se přes nás valily zpěněné vody. Požehnán buď Hospodin, že nás nevydal za kořist jejich zubům. Naše duše unikly jako ptáček z čihařského osidla. Osidlo je protrženo – a my jsme unikli! Naše pomoc je ve jménu Hospodinově, který učinil nebesa i zemi. Píseň stupňů. Kdo doufají v Hospodina, jsou jako hora Sijón – nepohne se, zůstává navěky. Jako je Jeruzalém obklopen horami, tak Hospodin obklopuje svůj lid – od nynějška až na věky. Žezlo ničemnosti nesetrvá nad losem spravedlivých, aby spravedliví nevztáhli své ruce k zvrácenosti. Hospodine, prokaž dobro dobrým, těm, kdo jsou přímí v srdci. Ty, kdo se uchylují na své křivolaké stezky, zavede Hospodin mezi činitele nepravosti. Pokoj s Izraelem! Píseň stupňů. Když Hospodin vrátil sijónské navrátilce, bylo nám jak ve snách. Tehdy naše ústa naplnil smích a náš jazyk jásal; tehdy se mezi národy říkalo: Hospodin s nimi učinil velké věci. Hospodin s námi učinil velké věci – byli jsme plni radosti. Hospodine, změň náš úděl, jako měníš řečiště v Negebu. Ti, kdo v slzách rozsévají, budou s jásotem sklízet. Ten, kdo chodí a s pláčem nosí mošnu se semenem, přijde a s jásotem bude snášet snopy. Píseň stupňů, Šalomounova. Pokud Hospodin nebuduje dům, marně se na něm namáhají stavitelé. Pokud Hospodin nestřeží město, marně bdí strážce. Marné je pro vás časně vstávat, pozdě usedat a jíst chléb trápení, vždyť Bůh dává svému milému spánek. Hle, synové jsou dědictví od Hospodina, plod lůna je mzda. Jako šípy v ruce hrdiny jsou synové zrození v mládí. Blahoslavený je muž, který jimi naplnil svůj toulec! Nebudou zahanbeni, až budou v bráně mluvit s nepřáteli. Píseň stupňů. Blahoslavený je každý, kdo se bojí Hospodina, ten, kdo chodí po jeho cestách. Jistě budeš jíst výtěžek svých rukou, bude ti blaze, bude ti dobře. Tvá žena bude jako úrodná réva uvnitř tvého domu, tví synové jako výhonky oliv kolem tvého stolu. Hle, takto bude požehnáno muži, který se bojí Hospodina. Kéž ti požehná Hospodin ze Sijónu – pak budeš hledět na dobro Jeruzaléma po všechny dny svého života a uvidíš syny svých synů. Pokoj nad Izraelem! Píseň stupňů. Velice mě sužovali od mého mládí – Izrael ať řekne – velice mě sužovali od mého mládí, avšak nepřemohli mě. Po zádech mi orali oráči, a to pěkně dlouhé brázdy. Spravedlivý Hospodin přeťal provazy ničemů. Ať se zastydí, ať odtáhnou zpět všichni, kdo nenávidí Sijón. Ať jsou jako tráva na střechách, která uschne dřív, než ji vytrhají. Žnec si jí dlaň nenaplní, ani náruč ten, kdo sbírá snopy. A ti, kdo je potkají, jim neřeknou: Požehnání Hospodinovo budiž s vámi; žehnáme vám ve jménu Hospodinově. Píseň stupňů. Z hlubin k tobě volám, Hospodine! Panovníku, vyslyš můj hlas! Kéž jsou tvé uši pozorné k mým úpěnlivým prosbám! Pokud budeš hledět na nepravosti, Panovníku Hospodine, kdo obstojí? Ale u tebe je odpuštění – proto vzbuzuješ bázeň. Očekávám na Hospodina, očekává duše má, čekám na jeho slovo. Má duše vyhlíží Panovníka víc než strážní jitro, víc než strážní jitro. Čekej, Izraeli, na Hospodina, vždyť u Hospodina je milosrdenství, hojné je u něho vykoupení. On vykoupí Izrael ze všech jeho nepravostí. Píseň stupňů, Davidova. Hospodine, mé srdce se nepovyšuje a mé oči nejsou povýšené. Nevstupuji do velkých věcí, do divů, které jsou nade mě. Což jsem nezklidnil a neutišil svou duši? Jako odstavené dítě u své matky, jako odstavené dítě je ve mně má duše. Čekej, Izraeli, na Hospodina, od nynějška až navěky. Píseň stupňů. Hospodine, pamatuj na Davida, na všechnu jeho starostlivost, jak přísahal Hospodinu, slib učinil Mocnému Jákobovu: Nevejdu do stanu svého domu, nevstoupím na své lože, nedám spánek svým očím, dřímotu svým víčkům, dokud nenaleznu místo pro Hospodina, příbytky Mocnému Jákobovu. Hle, slyšeli jsme o ní v Efratě, nalezli jsme ji na Jaarských polích. Vstupme do jeho příbytků, klaňme se u podnože jeho nohou! Povstaň, Hospodine, k místu svého odpočinku, ty i truhla tvé moci! Tvoji kněží ať obléknou spravedlnost, tví věrní ať jásají! Pro Davida, svého otroka, neodmítni svého pomazaného! Hospodin přísahal Davidovi věrnost, neodvrátí se od ní: Dosadím na tvůj trůn z plodu tvých beder. Jestliže tví synové budou zachovávat mou smlouvu a má svědectví, kterým je budu učit, i jejich synové budou sedět na tvém trůnu až na věky. Hospodin totiž vyvolil Sijón, zatoužil mít jej za sídlo. Toto je místo mého odpočinku až navěky, tady budu sídlit, neboť po něm toužím. Velice požehnám jeho zásobám, jeho chudé budu sytit chlebem. Jeho kněze oději spásou, jeho věrní budou radostně jásat. Tam dám vyrůst Davidovu rohu, připravím lampu svému pomazanému. Jeho nepřátele obléknu hanbou, ale na něm rozkvete jeho koruna. Píseň stupňů, Davidova. Hle, jak je dobré a příjemné, když bratři přebývají pospolu. Jako vonný olej na hlavě, stékající na vous, na vous Áronův, stékající na otvor jeho roucha, jako chermónská rosa, jež padá na sijónské hory. Tam totiž Hospodin přikázal své požehnání, život až navěky. Píseň stupňů. Hle, dobrořečte Hospodinu všichni jeho otroci, kteří stojíte za nocí v Hospodinově domě! Pozvedejte ruce ke svatyni a dobrořečte Hospodinu! Hospodin ti žehnej ze Sijónu; on učinil nebesa i zemi. Haleluja! Chvalte Hospodinovo jméno, chvalte je, Hospodinovi otroci, kteří stojíte v domě Hospodinově, v nádvořích domu našeho Boha! Chvalte Hospodina, neboť Hospodin je dobrý, opěvujte jeho jméno, neboť je líbezné! Vždyť Hospodin si vyvolil Jákoba, Izraele za své vlastnictví. Ano, vím, že Hospodin je velký – náš Pán je nade všechny bohy. Hospodin činí vše, co chce – na nebesích, na zemi, v moři i ve všech hlubinách. Přivádí mlhu od končin země, s deštěm působí i blesky, ze svých skladů vyvádí vítr. Egyptské prvorozené pobil od člověka až po dobytče. Seslal znamení a divy doprostřed tebe, Egypte, na faraona a na všechny jeho otroky. Vyhubil mnohé národy a pobil mocné krále – Síchona, krále emorejského, a Óga, krále bášanského, a všechna království Kenaanu a dal jejich zemi v dědictví, v dědictví Izraeli, svému lidu. Hospodine, tvé jméno je věčné! Hospodine, tvá památka od pokolení do pokolení! Vždyť Hospodin zjedná právo svému lidu a nad svými otroky pocítí lítost. Pohanské modlářské zpodobeniny jsou stříbro a zlato, dílo lidských rukou. Mají ústa, a nemluví, mají oči, a nevidí, mají uši, a nenaslouchají. A v jejich ústech není dech. Ti, kdo je zhotovují, budou jako ony, všichni, kdo v ně doufají. Dome Izraelův, dobrořečte Hospodinu! Dome Áronův, dobrořečte Hospodinu! Dome Léviův, dobrořečte Hospodinu! Kdo se bojíte Hospodina, dobrořečte Hospodinu! Požehnán buď Hospodin ze Sijónu – ten, jenž přebývá v Jeruzalémě. Haleluja! Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý – vždyť jeho milosrdenství je věčné! Chválu vzdejte Bohu bohů – vždyť jeho milosrdenství je věčné! Chválu vzdejte Pánu pánů – vždyť jeho milosrdenství je věčné! Tomu, jenž jediný koná veliké divy – vždyť jeho milosrdenství je věčné! Nebesa učinil s důmyslem – vždyť jeho milosrdenství je věčné! Rozprostřel zemi nad vodami – vždyť jeho milosrdenství je věčné! Učinil veliká světla – vždyť jeho milosrdenství je věčné! Slunce, aby vládlo ve dne – vždyť jeho milosrdenství je věčné! Měsíc a hvězdy, aby vládly v noci – vždyť jeho milosrdenství je věčné! Pobil Egypt v jeho prvorozených – vždyť jeho milosrdenství je věčné! A vyvedl Izraele z jejich středu – vždyť jeho milosrdenství je věčné! Mocnou rukou a vztaženou paží – vždyť jeho milosrdenství je věčné! Rákosové moře rozpoltil ve dví – vždyť jeho milosrdenství je věčné! A provedl Izraele jeho středem – vždyť jeho milosrdenství je věčné! Faraona i jeho vojsko uvrhl do Rákosového moře – vždyť jeho milosrdenství je věčné! Svůj lid vodil pustinou – vždyť jeho milosrdenství je věčné! Pobil veliké krále – vždyť jeho milosrdenství je věčné! A zabil vznešené krále – vždyť jeho milosrdenství je věčné! Síchona, krále emorejského – vždyť jeho milosrdenství je věčné! A Óga, krále bášanského – vždyť jeho milosrdenství je věčné! Jejich země dal do dědictví – vždyť jeho milosrdenství je věčné! Do dědictví Izraelovi, svému otroku – vždyť jeho milosrdenství je věčné! V našem ponížení na nás pamatoval – vždyť jeho milosrdenství je věčné! A vytrhl nás z moci našich protivníků – vždyť jeho milosrdenství je věčné! Dává pokrm veškerému tvorstvu – vždyť jeho milosrdenství je věčné! Chválu vzdejte Bohu nebes – vždyť jeho milosrdenství je věčné! U řek babylonských – tam jsme sedávali a plakali, když jsme vzpomínali na Sijón. Své lyry jsme tam věšeli na topoly, neboť tam se nás naši věznitelé ptali na slova písní, naši trýznitelé chtěli, abychom se radovali: Zazpívejte nám některé ze sijónských písní! Jak bychom mohli zpívat Hospodinovu píseň v cizí zemi? Jestli na tebe zapomenu, Jeruzaléme, ať na mě zapomene má pravice. Ať mi jazyk přilne k patru, jestliže si tě nebudu připomínat, jestliže nebudu považovat Jeruzalém za vrchol své radosti. Připomeň, Hospodine, synům Edómu den Jeruzaléma – jak říkali: Ničte, ničte jej až do základů! Dcero babylonská, budeš zničena – blahoslavený, kdo ti odplatí za to, cos nám způsobila. Blahoslavený, kdo vezme tvé děti a roztříští je o skálu. Davidův. Celým srdcem ti budu vzdávat chválu, před bohy tě budu opěvovat. Budu se klanět ke tvému svatému chrámu, tvému jménu budu vzdávat chválu pro tvé milosrdenství a pro tvou věrnost, neboť jsi vyvýšil svou řeč nad každé své jméno. V den, kdy jsem volal, jsi mi odpověděl, naplnil jsi mou duši silou. Hospodine, všichni králové země ti budou vzdávat chválu, až uslyší řeč tvých úst. Budou zpívat o Hospodinových cestách, neboť Hospodinova sláva je velká. Vždyť Hospodin je vyvýšený, vidí však poníženého. Povýšeného pozná zdaleka. I kdybych chodil v soužení, zachováš mě při životě. Vztáhneš ruku proti hněvu mých nepřátel a tvá pravice mě zachrání. Hospodin dokoná za mě. Hospodine, tvé milosrdenství je věčné! Neopouštěj dílo svých rukou. Pro vedoucího chval. Davidův žalm. Hospodine, tys mě vyzpytoval a znáš mě. Ty víš, kdy si sedám a kdy vstávám – už dávno znáš mé úmysly. Rozebrals mé putování i mé uléhání a dobře znáš všechny mé cesty. Ještě nemám slovo na jazyku – hle, Hospodine, ty už všechno víš. Oblehls mě zezadu i zepředu a položils na mě svou dlaň. Úžasné poznání! Úplně mě přesahuje! To nezvládám! Kam odejdu před tvým duchem? Kam uteču před tvou tváří? Vystoupím-li na nebesa, tam jsi ty. Ustelu si v podsvětí, jsi i tam. Když se vznesu na křídlech jitřenky a usadím se za koncem moře, i tam mě bude provázet tvá ruka, tvá pravice se mě chopí. I kdybych řekl: Jistě mě přikryje tma, i noc se kvůli mně stane světlem. Ani tma před tebou není temná, noc ti svítí jako den, temnota jako světlo. Vždyť tys utvořil mé ledví, utkal jsi mě v lůně mé matky. Vzdávám ti chválu za to, jak jsem úžasně stvořen – vzbuzuje to bázeň. Tvé dílo je obdivuhodné – má duše to velmi dobře ví. Před tebou nebyla skryta má kostra, když jsem byl utvářen vskrytu, utkán v útrobách země. Tvé oči viděly můj zárodek a do tvé knihy se zapisovaly všechny dny – utvářely se, nebyl ani jeden z nich. A jak vzácné jsou pro mě tvé úmysly, Bože! Jak mnoho jich je! Kdybych je chtěl spočítat, je jich víc než písku! Procitnu a již jsem s tebou. Bože, kéž bys skolil ničemy. Odstupte ode mě, vy, kdo proléváte krev. Oni o tobě mluví se zlými úmysly; nadarmo vyvyšují tvé protivníky. Což nemám, Hospodine, nenávidět ty, kdo tě nenávidí? A pociťovat odpor proti těm, kdo proti tobě povstávají? Mám je v dokonalé nenávisti; jsou mi za nepřátele. Vyzpytuj mě, Bože, a poznej mé srdce, zkoumej mě a poznej mé myšlení a pohleď, není-li ve mně cesta trápení, a veď mě cestou věčnosti! Pro vedoucího chval. Davidův žalm. Vysvoboď mě, Hospodine, od člověka zlého, ochraň mě před násilníky, kteří v srdci vymýšlejí špatnosti a každý den se chystají k bojům. Jazyk si brousí jako hadi, za svými rty mají zmijí jed. Sela. Chraň mě, Hospodine, před rukama ničemů, ochraň mě před násilníky, kteří vymýšlejí, jak mi podrazit nohy. Pyšní mi nastražili past, rozprostřeli síť z provazů u stezky, položili mi léčky. Sela. Řekl jsem Hospodinu: Ty jsi můj Bůh! Hospodine, vyslyš mé úpěnlivé prosby! Panovníku Hospodine, má mocná spáso! V den boje mi kryješ hlavu. Hospodine, nesplň ničemovi jeho touhy, ať nedosáhne svých cílů – vyvyšovali by se. Sela. Hlavu těch, kdo mě obkličují, ať zachvátí trápení jejich rtů. Ať na ně padne řeřavé uhlí, ať je srazí do ohně, někam do rokliny, aby už nepovstali. Člověk pomlouvačného jazyka v zemi neobstojí, zlo dopadne násilníka ráz na ráz. Vím, že Hospodin zjedná nuznému právo, chudému spravedlivý soud. Ano, spravedliví budou vzdávat chválu tvému jménu, přímí budou přebývat před tvou tváří. Davidův žalm. Hospodine, volám tě! Pospěš ke mně, vyslyš mě, když tě volám! Kéž je má modlitba přijata jak kadidlo před tvou tváří, pozdvižení mých dlaní jak večerní obětní dar. Hospodine, postav stráž k mým ústům, ostrahu ke dveřím mých rtů. Nenakloň mé srdce k něčemu zlému, abych se nedopouštěl ničemností s lidmi, kteří jsou činiteli nepravosti, a nejedl z jejich lahůdek. Ať mě spravedlivý ztluče – bude to milosrdenství; ať mě kárá. Ať se má hlava nebrání nejlepšímu oleji – a ještě se budu v jejich nouzi modlit. Ti, kdo je soudí, budou svrženi ze skály. A oni uslyší, že mé řeči potěšují. Jako když se země převrací a poltí, naše kosti se válejí u chřtánu podsvětí. K tobě, Panovníku Hospodine, hledí mé oči, v tobě hledám útočiště, nevylij mou duši! Chraň mě před těmi, kdo mi nastražili osidlo, před léčkami činitelů nepravosti. Ničemové ať sami upadnou do svých tenat, zatímco já projdu. Davidova meditace. Modlitba, když byl v jeskyni. Můj hlas zní k Hospodinu – o pomoc volám; můj hlas zní k Hospodinu – prosím o smilování. Vylévám před ním svůj nářek, povídám před ním o svém soužení. Když můj duch ve mně umdlévá, ty znáš moji stezku. Na cestě, kterou kráčím, mi nastražili past. Pohleď napravo a uvidíš, že nikdo není na mé straně. Pozbyl jsem svého útočiště, na mé duši nikomu nezáleží. Volám k tobě o pomoc, Hospodine! Říkám: Tys mé útočiště, můj podíl v zemi živých! Věnuj pozornost mému nářku, vždyť jsem velmi zubožený. Vysvoboď mě od mých pronásledovatelů, neboť jsou silnější než já. Vyveď mou duši z vězení, abych vzdával díky tvému jménu. Obklopí mě spravedliví, neboť mi prokazuješ dobro. Davidův žalm. Hospodine, slyš mou modlitbu, vyslyš mé úpěnlivé prosby! Ve své věrnosti mi odpověz pro svou spravedlnost! Nevcházej v soud se svým otrokem, neboť před tebou není spravedlivý nikdo z živých. Nepřítel pronásleduje mou duši, sráží můj život k zemi, nutí mě přebývat v temnotách jako ty, kdo jsou již dávno mrtví. Můj duch ve mně umdlévá, mé srdce je v mém nitru zmateno. Připomínám si dávné dny, rozjímám o všech tvých skutcích, přemýšlím o díle tvých rukou. Vztahuji své ruce k tobě, má duše po tobě žízní jak vyprahlá zem. Sela. Pospěš, Hospodine, odpověz mi, můj duch chřadne. Neskrývej přede mnou svou tvář! Byl bych podobný těm, kdo sestupují do jámy. Oznam mi zrána své milosrdenství, vždyť doufám v tebe! Dej mi poznat cestu, kterou mám jít; vždyť k tobě pozvedám svou duši! Vysvoboď mě od nepřátel, Hospodine, v tobě se skrývám. Nauč mě dělat to, co je ti milé, vždyť jsi můj Bůh! Tvůj dobrý Duch nechť mě vede po rovné zemi! Pro své jméno, Hospodine, mě zachovej při životě, ve své spravedlnosti vyveď mou duši z tísně! Ve svém milosrdenství znič mé nepřátele, odstraň všechny protivníky mé duše, vždyť jsem tvůj otrok! Davidův. Požehnán buď Hospodin, má skála! On učí mou ruku boji a mé prsty válčit. Mé milosrdenství a má tvrz, můj nedobytný hrad, můj vysvoboditel! Je mi štítem, u něj hledám útočiště, on mi podrobuje lid. Hospodine, co je člověk, že se k němu znáš? Syn člověka, že na něj myslíš? Člověk se podobá vánku, jeho dny pomíjejí jako stín. Hospodine, nakloň svá nebesa a sestup! Dotkni se hor a vzplanou! Udeř bleskem a rozptyl je! Vyšli své šípy a přiveď je do zmatku! Vztáhni ruku z výše, vyprosť mě a vysvoboď mě z mnohých vod, z ruky cizozemců! Svými ústy promlouvají klam, jejich pravice je pravice zrádná. Bože, budu ti zpívat novou píseň, budu tě opěvovat při desetistrunné harfě. Ty dáváš spásu králům; ty svého otroka Davida vysvobozuješ od zlého meče. Vyprosť a vysvoboď mě z ruky cizozemců, kteří svými ústy promlouvají klam a jejichž pravice je pravice zrádná! Naši synové ať jsou ve svém mládí jak vzrostlé štěpy, naše dcery jako vytesané rohové kvádry, jako u chrámu. Naše sýpky ať se naplní nejrůznějším zbožím, našeho bravu na našich polích ať jsou tisíce, ba desetitisíce. Náš skot ať je obtěžkán, ať nejsou trhliny ani odvlékání ani žalostný křik na náměstích. Blahoslavený lid, s nímž je tomu takto. Blahoslavený lid, jemuž je Hospodin Bohem. Davidova chvála. Budu tě vyvyšovat, Bože můj, králi, a dobrořečit tvému jménu – navěky a navždy. Každý den ti budu dobrořečit a chválit tvé jméno navěky a navždy. Veliký je Hospodin, je nejvýš chvályhodný, jeho velikost nelze vyzpytovat. Od pokolení do pokolení oslavují tvé skutky a zvěstují tvé mocné činy. Tvá nádhera je důstojná a slavná, přemýšlím o záležitostech tvých divů. Bude se mluvit o síle tvých hrůzu vzbuzujících činů; já budu vyprávět o tvé velikosti. Budou vypovídat o památce na tvou velkou dobrotu, budou jásat nad tvou spravedlností. Hospodin je milostivý a soucitný, pomalý k hněvu a velkého milosrdenství. Hospodin je ke všem dobrý, má slitování s každým svým dílem. Hospodine, všechna tvá díla ti budou vzdávat chválu; tví věrní ti budou dobrořečit. Budou mluvit o slávě tvého království, budou hovořit o tvé udatnosti, aby seznamovali lidské syny s tvými mocnými činy a se slávou a nádherou tvého království. Tvé království je království všech věků, tvá vláda trvá po všechna pokolení. Hospodin podpírá všechny padající a pozvedá všechny sklíčené. Oči všech k tobě vzhlížejí a ty jim dáváš potravu ve svůj čas. Otvíráš svou ruku a napájíš přízní všechno živoucí. Hospodin je spravedlivý ve všech svých cestách a věrný ve všech svých skutcích. Hospodin je blízko všem, kdo k němu volají, všem, kdo ho vzývají v pravdě. Touhu těch, kdo se ho bojí, naplňuje, slyší jejich volání o pomoc a zachraňuje je. Hospodin chrání všechny, kdo ho milují, ale všechny ničemy vyhladí. Má ústa budou mluvit o Hospodinově chvále, veškeré tvorstvo bude dobrořečit jeho svatému jménu navěky a navždy. Haleluja! Chval, duše má, Hospodina! Budu chválit Hospodina po celý svůj život, budu opěvovat svého Boha, dokud budu. Nespoléhejte na přední muže, na člověka, v němž není záchrana. Jeho duch odchází, on se vrací zpět do své země; v ten den je po jeho nápadech. Blahoslavený je ten, jehož pomocí je Bůh Jákobův, ten, jenž má naději v Hospodinu, svém Bohu, který učinil nebesa i zemi, moře a vše, co je v nich, který navěky zachovává věrnost. On zjednává právo utlačovaným a dává chléb hladovým. Hospodin osvobozuje vězně. Hospodin otvírá oči slepým, Hospodin pozvedá sklíčené, Hospodin miluje spravedlivé. Hospodin chrání cizince, podpírá sirotka a vdovu, maří však cestu ničemů. Hospodin bude kralovat věčně, tvůj Bůh, Sijóne, po všechna pokolení. Haleluja! Haleluja! Jak dobré je opěvovat našeho Boha, jak líbezná, krásná je chvála! Hospodin buduje Jeruzalém, on shromažďuje zapuzené Izraelce. Uzdravuje ty, kdo mají zlomené srdce; obvazuje jejich rány. On určuje počet hvězd a všem jim dává jména. Velký je náš Pán, je velmi mocný, jeho rozumnost nelze změřit. Hospodin podpírá pokorné, ničemy snižuje až k zemi. Zpívejte Hospodinu děkovnou píseň, při lyře opěvujte našeho Boha, který pokrývá nebesa oblaky a připravuje zemi déšť, který dává vyrůst trávě na horách, dává dobytku jeho potravu, i havraním mláďatům, když křičí. Nemá zalíbení v síle koně, netouží po lýtkách muže. Hospodin nachází zalíbení v těch, kdo se ho bojí; v těch, kdo očekávají na jeho milosrdenství. Jeruzaléme, oslavuj Hospodina! Chval svého Boha, Sijóne! On upevnil závory tvých bran, požehnal tvým synům ve tvém středu. Na tvém území zajišťuje pokoj, sytí tě tou nejlepší pšenicí. Posílá svůj výrok na zem – rychle běží jeho slovo. Dává sníh jako vlnu, jíní sype jako popel. Vrhá celé kousky ledu – kdo obstojí před jeho mrazem? Pošle své slovo a taje, vyžene svůj vítr a vody se řinou. Oznámil své slovo Jákobovi, svá ustanovení a nařízení Izraeli. Tak žádnému národu neučinil – jeho nařízení nepoznaly. Haleluja! Haleluja! Chvalte Hospodina z nebes! Chvalte jej na výšinách! Chvalte jej, všichni jeho andělé! Chvalte jej, všechny jeho zástupy! Chvalte jej, slunce i měsíc! Chvalte jej, všechny jasné hvězdy! Chvalte jej, nebesa nebes, i vody, které jsou nad nebesy! Ať chválí jméno Hospodinovo, neboť on přikázal a byly stvořeny, upevnil je navěky a navždy, stanovil hranice, které nepřekročí. Chvalte Hospodina ze země, draci a všechny propasti. Ať ho chválí oheň a kroupy, sníh a mlha, bouřlivý vítr, jenž činí jeho slovo, pohoří a všechny pahorky, ovocný strom i všechno cedroví, divá zvěř a všechna dobytčata, plazi i okřídlené ptactvo, králové země a všechny národy, knížata i všichni, kdo soudí zemi, mládenci i panny, staří i mladí. Ať chválí Hospodinovo jméno, neboť jen jeho jméno je vyvýšené, jeho velebnost je nad zemí i nebem. Vyvýšil roh svého lidu, chválu všech svých věrných, synů Izraele, lidu, který je mu blízký. Haleluja! Haleluja! Zpívejte Hospodinu novou píseň, jeho chválu v shromáždění věrných! Ať se Izrael raduje ze svého Tvůrce, ať synové Sijónu jásají nad svým králem! Ať chválí tancem jeho jméno, ať ho opěvují s tamburínou a lyrou. Hospodin má zalíbení ve svém lidu, pokorné ozdobí spásou. Věrní ať se radují v slávě, ať jásají ve svých leženích. Ať svým hrdlem vyvyšují Boha – s oboustranným mečem v rukách – aby vykonali pomstu nad pohany, tresty nad národy, aby řetězy spoutali jejich krále a jejich slovutné železnými okovy, aby na nich vykonali soud, jak byl zapsán. Je to čest pro všechny jeho věrné. Haleluja! Haleluja! Chvalte Boha v jeho svatyni! Chvalte ho na nebeské klenbě, plné jeho moci! Chvalte ho za jeho mocné činy! Chvalte ho za jeho nesmírnou velikost! Chvalte ho dutím na beraní roh, chvalte ho na harfu a lyru! Chvalte ho tamburínou a tancem, chvalte ho strunami a píšťalou! Chvalte ho činely hlasitými, chvalte ho činely zvučnými! Vše, co dýchá, ať chválí Hospodina! Haleluja! Přísloví izraelského krále Šalomouna, syna Davidova, k poznání moudrosti a kázně, k porozumění řečem rozumným, k přijetí rozumné kázně, spravedlnosti, práva a přímosti, aby dala prostoduchým chytrost a mládenci poznání a rozvahu. Ať je slyší moudrý a přibude mu bystrosti, ať rozumný získá schopnost vést, aby dokázal porozumět přísloví a podobenství, slovům moudrých i jejich hádankám. Počátek poznání je bázeň před Hospodinem, moudrostí a kázní pohrdají hlupáci. Můj synu, slyš naučení svého otce, nezavrhuj poučení své matky. Neboť jsou půvabným věncem na tvou hlavu a náhrdelníkem na tvůj krk. Můj synu, kdyby tě hříšníci lákali, nepřivoluj! Kdyby říkali: Pojď s námi, nastražíme léčku, abychom prolili krev, počíháme si bezdůvodně na nevinného, jako podsvětí je pohltíme zaživa, muže v plné síle jako ty, kdo sestupují do jámy. Získáme všelijaký vzácný majetek, naplníme si domy kořistí. Nech svůj los padnout s námi, budeme mít všichni jeden měšec. Můj synu, nechoď s nimi po cestě, zdrž svou nohu od jejich stezky, neboť jejich nohy běží za zlem, pospíchají prolévat krev. Vždyť nadarmo se roztahuje síť před zraky těch, co mají křídla. Ale tito nastražují léčku k prolití vlastní krve, číhají na svou duši. Tak dopadne každý, kdo pro sebe nekalý zisk hrabe. Připraví svého pána o duši. Moudrost křičí na ulicích, na náměstích pozvedá svůj hlas. Volá na nároží rušných ulic, u vchodů do bran, ve městě pronáší svou řeč: Dokdy budou prostoduší milovat prostoduchost, posměvači si budou libovat v posmívání a hlupáci budou nenávidět poznání? Obraťte se, když vás kárám! Hle, vyleji na vás svého ducha, dám vám poznat svá slova. Protože jsem volala, ale odmítali jste, vztahovala jsem svou ruku, ale nikdo nedával pozor, nevšímali jste si žádné mé rady a mému pokárání jste se nepodvolili, také já se budu vysmívat vaší pohromě, posmívat se, když přijde to, čeho se strachujete, když jako ničivá bouře přijde to, čeho se strachujete a vaše pohroma jako vichřice, když na vás přijde soužení a strast. Tehdy mě budou volat, ale neodpovím, budou mě usilovně hledat, ale nenaleznou mě. Protože nenáviděli poznání a nezvolili si bázeň před Hospodinem, nepodvolili se mé radě a odvrhli každé moje pokárání, budou jíst ovoce své cesty, nasytí se svými radami. Vždyť odvrácení prostoduchých je zabije, bezstarostnost hlupáků je zahubí. Ale kdo mě poslouchá, bude přebývat v bezpečí, bude bezstarostný, beze strachu ze zla. Můj synu, jestliže přijmeš mé řeči a uchováš u sebe mé příkazy, učiníš své ucho vnímavé pro moudrost a nakloníš své srdce k rozumnosti, jestliže zavoláš na porozumění a pozvedneš svůj hlas k rozumnosti, jestliže ji budeš hledat jako stříbro, pátrat po ní jako po skrytých pokladech, tehdy porozumíš bázni před Hospodinem a získáš poznání Boha. Vždyť moudrost dává Hospodin a z jeho úst pochází poznání a rozumnost. Uchovává úspěch pro přímé, je štítem pro ty, kdo žijí bezúhonně, střeží stezky práva a chrání cestu svých věrných. Tehdy porozumíš spravedlnosti, právu a přímosti, každé dobré stezce, neboť moudrost vstoupí do tvého srdce a poznání tvou duši potěší; rozvaha bude tebe chránit, rozumnost tě bude střežit. Vysvobodí tě od zlé cesty, od člověka, který mluví obojace, od těch, kteří opouštějí přímé stezky, aby chodili po temných cestách, od těch, kdo mají z páchání zla radost a nad zlými obojakostmi kdo jásají, jejichž cesty jsou křivolaké, kteří bloudí na svých stezkách. Vysvobodí tě od cizí ženy, od cizinky s jejími úlisnými řečmi, od té, která opouští důvěrníka svého mládí a na smlouvu svého Boha zapomněla. Vždyť její dům se nachyluje k smrti, její stezka vede k nebožtíkům. Nikdo z těch, kdo k ní vcházejí, se nenavrátí, nedosáhnou stezek života. Proto choď po cestě dobrých lidí a zachovávej stezky spravedlivých, neboť přímí se usídlí v zemi a bezúhonní v ní zůstanou, ale ničemové budou ze země vyhlazeni a nevěrníci z ní budou vyrváni. Můj synu, nezapomínej na mé poučení, ať tvé srdce střeží moje příkazy. Vždyť ti přidají dlouhá léta a roky života i pokoj. Milosrdenství a věrnost ať tě neopouštějí! Přivaž si je ke svému krku, napiš je na tabulku svého srdce! Tak nalezneš milost a oblibu v očích Božích i lidských. Důvěřuj Hospodinu celým svým srdcem, nespoléhej se na svoji rozumnost. Poznávej ho na všech svých cestách, a on napřímí tvé stezky. Nebuď moudrý ve svých očích, boj se Hospodina a odvrať se od zlého. To bude uzdravením pro tvé tělo a občerstvením pro tvé kosti. Cti Hospodina svým majetkem a prvotinami ze vší své úrody. Tvé sýpky se naplní hojností a tvé sudy budou přetékat novým vínem. Hospodinovu kázeň, můj synu, nezavrhuj, neměj odpor k jeho pokárání, neboť koho Hospodin miluje, toho kárá jako otec syna, jehož si oblíbil. Blahoslavený je člověk, který našel moudrost, člověk, který získal rozumnost. Neboť zisk z ní je lepší, nežli zisk ze stříbra a její výnos je nad zlato. Je vzácnější nežli drahokamy, nic z toho, po čem toužíš, se jí nevyrovná. V její pravici jsou dlouhá léta a v její levici bohatství a sláva. Její cesty jsou cesty příjemné, všechny její stezky jsou pokoj. Je stromem života pro ty, kdo se jí chopí, ti, kdo se jí drží, jsou šťastní. Moudrostí Hospodin položil základy země, rozumností upevnil nebesa. Jeho poznáním se rozevřely hlubiny a oblaky kanou rosu. Můj synu, ať nesejdou z tvých očí; střež obezřetnost a rozvahu a budou životem pro tvou duši a ozdobou pro tvůj krk. Tehdy půjdeš bezpečně svou cestou a tvoje noha neklopýtne. Když ulehneš, nebudeš se strachovat; lehneš si, a tvůj spánek bude příjemný. Neboj se náhlého strachu, ani když přijde ničivá bouře na ničemy. Neboť Hospodin ti bude po boku a bude chránit tvou nohu před polapením. Neodpírej dobro těm, kterým náleží, když je ve tvé moci ho prokázat. Neříkej svému bližnímu: „Odejdi a pak se vrať, dám ti zítra,“ když to máš u sebe. Nekuj zlo proti svému bližnímu, když s tebou v důvěře bydlí. Neveď s nikým bezdůvodně při, jestliže ti nezpůsobil zlo. Nezáviď násilníkovi, nevol žádnou z jeho cest, neboť Hospodinu je odporný ten, kdo bloudí, ale s přímými důvěrně hovoří. Na domě ničemy je Hospodinova kletba, ale příbytku spravedlivých žehná. Posměvačům se posmívá, ale pokorným dává milost. Moudří zdědí slávu, ale hlupáci si odnesou hanbu. Synové, slyšte otcovo naučení, pozorně naslouchejte, abyste poznali rozumnost. Vždyť vám dávám dobrou nauku, moje poučení neopouštějte. Když jsem byl synem u svého otce, útlým jedináčkem pro svou matku, učil mě a říkal mi: Ať tvé srdce uchopí má slova, zachovávej mé příkazy a budeš žít. Získej moudrost, získej rozumnost! Nezapomínej a neodvracej se od řečí mých úst! Neopouštěj ji a bude tě chránit, miluj ji a bude tě střežit. Počátek moudrosti je: Získej moudrost! Za všechno své vlastnictví získej rozumnost. Vysoce si jí važ a vyvýší tě; když ji obejmeš, poctí tě. Vloží na tvou hlavu půvabný věnec, předá ti krásnou korunu. Slyš, můj synu, přijmi mé řeči, a rozmnoží se ti roky života. Učím tě moudré cestě, vedu tě po přímých stezkách. Když půjdeš, nebude zdržován tvůj krok, když poběžíš, neklopýtneš. Uchop naučení a neopouštěj, střež ho, vždyť je tvůj život! Na stezku ničemů nevstupuj, nechoď po cestě zlých lidí. Nevšímej si jí, neprocházej po ní, odvrať se od ní a přejdi ji! Neboť neusnou, pokud nespáchají zlo, je jim odebrán spánek, pokud nepřivedou někoho k pádu. Protože jedí chléb ničemnosti a pijí víno násilí. Stezka spravedlivých je jako záře úsvitu, září víc a víc, až do bílého dne. Ale cesta ničemů jako tma, nevědí, oč klopýtnou. Můj synu, věnuj pozornost mým slovům, nakloň ucho k mým řečem. Ať nesejdou z tvých očí, střež je v hloubi svého srdce. Neboť jsou životem pro ty, kdo je nalézají, uzdravením pro celé jejich tělo. Víc než cokoliv jiného střež své srdce, protože z něj vycházejí prameny života. Odstraň faleš ze svých úst a převrácené rty od sebe vzdal. Ať tvé oči hledí vpřed a tvá víčka míří přímo. Srovnej stezku pro svůj krok, všechny tvé cesty ať jsou připravené. Neuchyl se vpravo, vlevo, odvrať nohu od zlého! Můj synu, věnuj pozornost mé moudrosti, nakloň ucho k mé rozumnosti, abys zachoval rozvahu a aby tvé rty střežily poznání. Vždyť ze rtů cizí ženy kape med a její řeč je hladší nežli olej, ale její konec je hořký jako pelyněk, ostrý jako dvojsečný meč. Její nohy sestupují ke smrti, do podsvětí její kroky směřují. Nesrovnává cestu života, její stezky se klátí, ani to neví. Nyní mě, synové, slyšte, neodvracejte se od řečí mých úst. Vzdal od ní svou cestu, nepřibližuj se ke vchodu jejího domu, jinak dáš svou slávu jinému a svoje roky ukrutníkovi, jinak se cizinci nasytí tvojí silou a tvoje námaha půjde do cizího domu. Nakonec budeš úpět, až bude celé tvé tělo úplně zničeno. Pak řekneš: Jak to, že jsem nenáviděl kázeň a mé srdce odvrhlo pokárání? Neposlouchal jsem své učitele a k těm, kteří mě učili jsem nenakláněl ucho. Málem jsem se uprostřed shromáždění a obce ocitl ve všem zlu. Pij vodu ze své cisterny, bystrou vodu ze své studny. Mají se tvoje prameny rozlévat na ulici, proudy vody na náměstí? Ať patří tobě samému, a ne cizím spolu s tebou! Ať je požehnaný tvůj pramen, raduj se z ženy svého mládí. Ta líbezná laň, ta půvabná srna, její prsy ať tě uspokojují v každé době, její láskou se opájej ustavičně. Proč by ses měl, můj synu, opájet cizí ženou, objímat klín cizinky? Vždyť cesty člověka jsou před očima Hospodina, on srovnává všechny jeho stezky. Ničemu polapí jeho vlastní viny, provazy svého hříchu bude zajat. Zemře, protože neměl kázeň, pro velikost své hlouposti bude vrávorat. Můj synu, jestliže ses zaručil za svého bližního, zavázal ses rukoudáním za cizince, a byls řečmi svých úst chycen, řečmi svých úst byls polapen, učiň tedy toto, můj synu, aby ses zachránil. Protože ses dostal do ruky svého bližního, jdi, pokoř se a naléhej na svého bližního! Nedopřej svým očím spánku ani dřímoty svým víčkům. Zachraň se jako gazela z ruky lovce a jako pták z ruky ptáčníka. Jdi k mravenci, lenochu, podívej se na jeho cesty, abys zmoudřel. Ačkoliv nemá vůdce, dozorce ani vládce, připravuje si v létě pokrm, shromažďuje ve žni svou potravu. Dokdy budeš ležet, lenochu? Kdy se probereš ze spánku? Trochu spánku, trochu dřímoty, trochu složit ruce a poležet si – a tvá chudoba přijde jako tulák a tvá nouze jako ozbrojenec. Ničemník a darebák je ten, kdo chodí s falešnými ústy, mrká očima, dává znamení nohama, ukazuje svými prsty. V jeho srdci je obojakost, v každé době kuje zlo, zasévá sváry. Proto náhle přijde na něj pohroma, v okamžiku bude rozdrcen a nebude pro něj uzdravení. Šest věcí Hospodin nenávidí a sedmá je pro něj ohavností: Povýšené oči, lživý jazyk, ruce, které prolévají nevinnou krev, srdce, které kuje zlé plány, nohy, které rychle běží za zlem, falešného svědka, který šíří lži, a toho, jenž zasévá sváry mezi bratry. Můj synu, střež příkaz svého otce, nezavrhuj poučení své matky. Přivaž si je nastálo ke svému srdci, připoutej si je ke krku. Když budeš chodit, povede tě; když budeš ležet, bude tě chránit a když se probudíš, zaujme tvou pozornost. Vždyť příkaz je lampou, poučení světlem, pokárání a naučení cestou života, aby tě ochránily před zlou ženou, před úlisným jazykem cizinky. Nebuď ve svém srdci žádostiv po její kráse, ať se tě nezmocní svými víčky, protože za prostitutku je jen bochník chleba, ale vdaná žena loví tvůj vzácný život. Cožpak si může někdo shrnout oheň do klína, a nespálit si oděv? Zdalipak může někdo chodit po řeřavém uhlí, a nespálit si nohy? Tak je tomu s tím, kdo vchází k ženě svého bližního; kdokoliv se jí dotkne, nezůstane bez trestu. Nepohrdají zlodějem, že kradl, aby se nasytil, když hladoví. Když však je dopaden, nahradí to sedmkrát, i kdyby měl dát všechen majetek svého domu. Kdo cizoloží s ženou, tomu chybí rozum; ničí svou duši, kdo to dělá. Pocítí rány a hanbu, jeho potupa nebude smazána, protože žárlivost rozněcuje hněv muže, v den pomsty nebude mít soucit. Nebere ohled na žádné odškodné, nepodvolí se, i kdybys rozmnožil dary. Můj synu, zachovávej mé řeči a mé příkazy chovej u sebe. Zachovávej mé příkazy a budeš žít, střež moje poučení jako zřítelnici svých očí. Přivaž si je na prsty, napiš je na tabulku svého srdce. Řekni moudrosti: „Jsi moje sestra,“ rozumnost nazvi svojí příbuznou, aby tě chránily před cizí ženou, před cizinkou s jejími úlisnými řečmi. Když jsem byl u okna svého domu, pohleděl jsem za okenní mříž a uviděl jsem mezi prostoduchými, rozpoznal jsem mezi mládeží chlapce, jemuž chyběl rozum. Přecházel po ulici poblíž nároží, kráčel směrem k jejímu domu, za soumraku, k večeru, uprostřed noci a tmy. A hle, jde mu naproti žena, oblečená jako prostitutka a se srdcem záludným. Je halasná a nevázaná, její nohy nemají doma stání. Hned je na ulici, hned na náměstích, na každém rohu číhá. Už ho drží, políbí ho a s nestoudnou tváří mu řekne: Měla jsem obětovat pokojné oběti, dnes jsem splnila svoje sliby. Proto jsem ti vyšla naproti, abych tě usilovně hledala a našla jsem tě. Pokryla jsem svou pohovku přikrývkami, pestrobarevným egyptským plátnem. Navoněla jsem svou postel myrhou, aloe a skořicí. Tak pojď, opájejme se milováním až do rána, potěšme se láskou. Vždyť můj muž není doma, odešel na dalekou cestu. Měšec s penězi si vzal s sebou, přijde domů v den úplňku. Přesvědčila ho svým mnohým přemlouváním, svými úlisnými rty jej svedla. Hned za ní jde, jako chodí vůl na porážku, či jako skáče jelen do zajetí. Až mu šíp probodne játra; jako pták pospíchá do pasti a neví, že mu jde o život. Nyní mě, synové, slyšte, věnujte pozornost řečem mých úst. Ať se tvé srdce neobrátí k jejím cestám, ať nezabloudíš na její stezky, neboť je mnoho pobitých, které nechala padnout, všech, které zabila, je bezpočet. Její dům – toť cesty do podsvětí, vedoucí dolů do kobek smrti. Cožpak moudrost nevolá, rozumnost nepozvedá svůj hlas? Na vrchu výšin, podél cest, na křižovatce postává; u bran, při vstupu do města, u vchodu do bran křičí: Na vás, muži, volám, můj hlas zní k lidským synům. Prostoduší, získejte chytrost, hlupáci, dostaňte rozum. Slyšte, protože promluvím znamenité věci, mé rty vysloví, co je správné. Vždyť má ústa si opakují pravdu, ničemnost je ohavností pro mé rty. Všechny řeči mých úst jsou spravedlivé, není v nich nic pokrouceného ani pokřiveného. Všechny jsou jasné pro toho, kdo je schopen rozumět, přímé pro ty, kdo nalézají poznání. Přijměte mé naučení, a ne stříbro, poznání je víc než pročištěné zlato. Vždyť moudrost je lepší nežli drahokamy, nic z toho, po čem toužíš, se jí nevyrovná. Já, moudrost, bydlím s chytrostí, nalézám poznání a rozvahu. Bázeň před Hospodinem znamená nenávidět zlo; povýšenost, pýchu, zlou cestu a obojaká ústa, to nenávidím. Má je rada i úspěch, jsem rozumnost, má je síla. Skrze mě králové kralují a mocnáři ustanovují spravedlnost. Skrze mě vládnou vládcové i šlechtici, všichni spravedliví soudcové. Já miluji ty, kteří milují mě; kdo mě usilovně hledají, naleznou mě. U mne je bohatství i sláva, trvalý majetek i spravedlnost. Mé ovoce je lepší nežli zlato, byť seberyzejší, výnos ze mne je nad pročištěné stříbro. Chodím po cestě spravedlnosti a po stezkách práva, abych dala dědictví těm, kteří mě milují a naplnila jejich sklady. Hospodin mě vytvořil na počátku své cesty, dávno před svými činy, již tenkrát. Odvěků jsem byla utvořena, od počátku, od dávnověku země. Když ještě nebyly hlubiny, zrodila jsem se, ještě když nebyly prameny obtěžkány vodou. Dříve nežli byly hory ponořeny, před kopci jsem se zrodila; když ještě neučinil zemi a pláně, ani první prach světa, když založil nebesa, byla jsem tam; když vyměřoval obzor nad mořskou hlubinou, když upevnil oblaka nahoře, když posilnil prameny mořské hlubiny, když postavil moři jeho hranici, aby voda nepřekračovala jeho příkaz, když vyměřoval základy země, byla jsem vedle něho jako řemeslník, byla jsem jeho potěšením den za dnem, radovala jsem se před ním po celou dobu. Radovala jsem se z celé jeho země, mé potěšení bylo s lidskými syny. Nyní mě, synové, slyšte: Blahoslavení jsou ti, kdo dbají na mé cesty. Poslechněte naučení, abyste zmoudřeli, nebuďte nevšímaví! Blahoslavený je člověk, který mě poslouchá, den za dnem bdí u mých dveří, střeží veřeje mých bran. Vždyť kdo mě nachází, nachází život, dosáhne zalíbení u Hospodina. Ale kdo proti mně hřeší, činí násilí své duši, všichni, kdo mě nenávidí, milují smrt. Moudrost postavila svůj dům, vytesala svých sedm sloupů. Porazila svůj jatečný dobytek, namíchala své víno, připravila také svůj stůl. Poslala své služky, volá na nejvyšších místech města. „Kdo je prostoduchý, ať sem odbočí!“ Komu chybí rozum, tomu říká: „Pojďte a jezte z mého pokrmu, napijte se z vína, které jsem namíchala!“ Opusťte prostoduchost a budete žít, jděte zpříma po cestě rozumnosti. Ten, kdo poučuje posměvače, sklidí hanbu a kdo kárá ničemu, bude mít potupu. Nekárej posměvače, jinak tě bude nenávidět. Kárej moudrého a bude tě milovat. Dej moudrému a ještě zmoudří, pouč spravedlivého a přibude mu bystrosti. Počátek moudrosti je bázeň před Hospodinem, poznání Svatého je rozumnost. Neboť skrze mne se rozmnoží tvé dny a přibude ti let života. Jestliže jsi zmoudřel, zmoudřel jsi pro sebe, jestliže se budeš posmívat, sám poneseš důsledky. Paní Hloupost je halasná, prostoduchá, nic neví. Usadila se u vchodu do svého domu, na křesle na vysokých místech města. Aby volala na ty, kdo procházejí kolem, kdo jdou přímo po svých stezkách: „Kdo je prostoduchý, ať sem odbočí!“ Komu chybí rozum, tomu říká: „Kradená voda je sladká, potajmu získaný pokrm potěší.“ On však neví, že jsou tam nebožtíci, že ti, které pozvala, jsou v hlubinách podsvětí. Šalomounova přísloví. Moudrý syn dělá radost otci, ale hloupý syn je žalem pro svou matku. Ničemně získané poklady neprospějí, ale spravedlnost vysvobodí od smrti. Hospodin nenechá hladovět spravedlivého, ale maří choutky ničemů. Nedbalá ruka způsobuje chudobu, avšak ruka pilných získává bohatství. Rozumný syn v létě sklízí, ale syn, který zaspí žeň, jedná hanebně. Požehnání je na hlavě spravedlivého, avšak ústa ničemů přikrývají násilí. Památka spravedlivého je požehnaná, ale jméno ničemů zpráchniví. Kdo má moudré srdce, přijme příkazy, avšak žvanivý hlupák bude sražen. Kdo žije bezúhonně, bude žít v bezpečí, kdo však převrací své cesty, bude odhalen. Kdo mrká okem, působí bolest, avšak žvanivý hlupák bude sražen. Ústa spravedlivého jsou pramenem života, ale ústa ničemů přikrývají násilí. Nenávist podněcuje sváry, ale láska přikrývá všechna přestoupení. Na rtech rozumného se nalézá moudrost, ale hůl je na záda toho, komu chybí rozum. Moudří si ukládají poznání, ale hlupákova ústa jsou blížící se zkázou. Majetek bohatého je jeho pevným městem, zkázou chudých je jejich chudoba. Výdělek spravedlivého je k životu, výnos ničemy ke hříchu. Kdo zachovává naučení, je na stezce k životu, kdo však opouští pokárání, vede do bludu. Kdo zakrývá nenávist, má lživé rty, a kdo vynáší pomluvy, je hlupák. Při množství slov se člověk nevyhne přestoupení, kdo však ovládá své rty, je rozumný. Jazyk spravedlivého je jako pročištěné stříbro, srdce ničemů má malou cenu. Rty spravedlivého budou pást mnohé, ale hlupáci zemřou na nedostatek rozumu. Hospodinovo požehnání obohacuje a námaha k němu nic nepřidá. Pro hlupáka je povyražením provádět zlé úmysly, pro rozumného muže je jím však moudrost. Čeho se ničema hrozí, to na něj přijde, ale touha spravedlivých bude naplněna. Když se přežene vichřice, ničema již není, spravedlivý však má věčný základ. Čím je ocet pro zuby a kouř pro oči, tím lenoch pro ty, kteří ho posílají. Bázeň před Hospodinem přidá mnohá léta, ale roky ničemů budou zkráceny. Očekávání spravedlivých je radost, avšak naděje ničemů zahyne. Hospodinova cesta je pevností pro bezúhonného, ale zkázou pro zločince. Spravedlivý se nikdy nepohne, ničema však zemi neosídlí. Ústa spravedlivého plodí moudrost, ale obojaký jazyk bude vyťat. Rty spravedlivého znají, co je milé, ústa ničemů však obojakost. Falešné váhy jsou pro Hospodina ohavností, milé je mu správné závaží. Když přijde domýšlivost, přijde i hanba, s pokornými je však moudrost. Přímé povede jejich bezúhonnost, kdežto podvodníky zničí jejich lest. Majetek neprospěje v den hněvu, ale spravedlnost vysvobodí od smrti. Bezúhonnému napřímí cestu spravedlnost, avšak ničema svou ničemností padne. Přímé vysvobodí jejich spravedlnost, ale podvodníci budou polapeni svými choutkami. Při smrti ničemného člověka hyne jeho naděje a očekávání násilníků zahyne. Spravedlivý je vysvobozen ze soužení, ničema se však dostane na jeho místo. Bezbožný ústy ničí svého bližního, ale spravedliví budou vysvobozeni poznáním. Když je spravedlivým dobře, město se veselí a když hynou ničemové, volá radostí. Požehnáním přímých se město pozvedá, ale ústy ničemů se boří. Kdo pohrdá svým bližním, tomu chybí rozum, zatímco rozumný muž bude mlčet. Kdo roznáší pomluvy, odhaluje důvěrnosti, kdo však je spolehlivý, přikrývá věc. Když není vedení, lid padne, záchrana je v množství rádců. Velmi zle se bude tomu dařit, kdo se zaručí za cizince, kdo však nenávidí zaručování, je v bezpečí. Půvabná žena získá slávu, udatní muži získají bohatství. Milosrdný člověk působí své duši dobro, ale ukrutník činí svému tělu potíže. Ničema získává klamný výdělek, avšak ten, kdo rozsévá spravedlnost, sklízí pravou mzdu. Věru, spravedlnost vede k životu, ale kdo se žene za zlem, míří k smrti. Ti, kdo mají pokřivené srdce, jsou pro Hospodina ohavností, avšak ti, kteří žijí bezúhonně, jsou mu milí. Zcela jistě zlý nezůstane bez trestu, ale potomstvo spravedlivých unikne. Zlatý kroužek na rypáku vepře je žena krásná, ale nerozvážná. Touhou spravedlivých je jen dobro, avšak nadějí ničemů je hněv. Někdo rozhazuje, a ještě mu přibývá, jiný šetří víc než je správné, a je mu to jen k nouzi. Štědrý člověk bude prospívat, ten, kdo napájí, také sám bude napojen. Toho, kdo zadržuje zrno, budou lidé proklínat, ale požehnání spočine na hlavě toho, kdo ho prodává. Kdo usilovně hledá dobro, hledá oblibu, avšak kdo hledá zlo, na toho zlo přijde. Ten, kdo doufá ve své bohatství, padne, ale spravedliví se budou zelenat jako listí. Kdo činí potíže své rodině, zdědí vítr, a hlupák bude otrokem tomu, kdo má moudré srdce. Ovoce spravedlivého je stromem života a ten, kdo získává duše, je moudrý. Jestliže spravedlivému bude na zemi odplaceno, tím spíše ničemovi a hříšníkovi. Kdo miluje kázeň, miluje poznání, ale kdo nenávidí pokárání, je tupec. Dobrý člověk dosáhne zalíbení u Hospodina, ale pleticháře Hospodin prohlásí vinným. Člověk nebude pevně stát skrze ničemnost, avšak kořen spravedlivých se nepohne. Zdatná žena je korunou svého manžela, ale jako hniloba v jeho kostech je ta, která dělá hanbu. Myšlenky spravedlivých jsou právo, úmysly ničemů jsou podvod. Slova ničemů – číhání na krev, kdežto přímé vysvobodí jejich ústa. Vyvrátit ničemy a už nejsou, ale dům spravedlivých obstojí. Člověk bude chválen podle své rozumnosti, kdo však má zvrácenou mysl, bude v pohrdání. Je lepší být znevažován a mít otroka, nežli se vytahovat a nemít pokrm. Spravedlivý bere ohled na život svého zvířete, avšak i slitovné činy ničemů jsou kruté. Kdo obdělává svou půdu, nasytí se pokrmem, ale tomu, kdo se žene za prázdnými věcmi, chybí rozum. Ničema dychtí po kořisti zlých, avšak kořen spravedlivých vydává ovoce. V přestoupení rtů je léčka pro zlého člověka, ale spravedlivý vyjde ze soužení. Ovocem svých úst se každý nasytí dobrem, to, co člověk rukama vykoná, se mu vrátí. Hlupákova cesta je přímá v jeho očích, ale ten, kdo poslouchá radu, je moudrý. Hlupákův hněv se hned projeví, chytrý však hanbu skrývá. Kdo dává průchod pravdě, oznamuje spravedlnost, falešný svědek ale podvod. Někdo žvaní, jako když bodá mečem, ale jazyk moudrých přináší uzdravení. Pravdivé rty obstojí navěky, kdežto lživý jazyk jen na okamžik. V srdci těch, kdo kují zlo, je podvod, ale ti, kdo radí ku pokoji, mají radost. Spravedlivému se nestane žádné neštěstí, avšak ničemové jsou naplněni zlem. Lživé rty jsou pro Hospodina ohavností, avšak milí jsou mu ti, kdo jednají věrně. Chytrý člověk skrývá poznání, ale srdce hlupáků vykřikuje hloupost. Ruka pilných bude vládnout, kdežto nedbalá ruka bude konat nucenou práci. Obava v srdci člověka zdrcuje, ale dobré slovo mu dává radost. Spravedlivý povede svého bližního, ničemy však svede jejich cesta. Nedbalý člověk nepeče svůj úlovek, ale píle je pro člověka vzácný majetek. Na cestě spravedlnosti je život, na její stezce není smrt. Moudrý syn přijímá otcovo naučení, ale posměvač neposlouchá napomenutí. Z ovoce svých úst bude každý jíst dobro, avšak touhou nevěrných je násilí. Kdo střeží svá ústa, chrání svou duši; kdo příliš otvírá své rty, na toho přijde zkáza. Lenoch dychtí a nic nemá, ale touha pilných se naplní. Spravedlivý nenávidí klam, ale ničema jedná odporně a je pro ostudu. Spravedlnost bude střežit toho, kdo žije bezúhonně, avšak hříšníka zničí ničemnost. Někdo předstírá, že je bohatý, a nic nemá, jiný předstírá, že je chudý, a má mnoho majetku. Výkupné za život člověka je jeho bohatství, ale chudý neslyší hrozbu. Světlo spravedlivých bude jasně zářit, avšak lampa ničemů zhasne. Jen domýšlivost vypůsobí hádku, ale s těmi, kdo se radí, je moudrost. Snadno získaný majetek se bude zmenšovat, kdežto ten, kdo pracně shromažduje, rozmnoží ho. Prodlužované očekávání působí srdci bolest, ale naplněná touha je stromem života. Tomu, kdo pohrdá slovem, se povede špatně, avšak kdo se bojí příkazu, tomu bude odplaceno. Poučení moudrého je pramenem života, aby se člověk vyhnul léčkám smrti. Rozumnost působí milost, ale cesta nevěrných je jejich záhubou. Každý chytrý člověk bude jednat podle poznání, avšak hlupák bude šířit svoji hloupost. Ničemný posel padne do zla, ale spolehlivý vyslanec přinese uzdravení. Chudoba a hanba přijde na toho, kdo si nevšímá naučení, ale kdo zachovává pokárání, bude vážený. Naplněná touha potěší duši, avšak pro hlupáky je ohavností se odvrátit od zla. Kdo chodí s moudrými, zmoudří, ale kdo se stýká s hlupáky, tomu se bude dařit zle. Hříšníky bude pronásledovat zlo, avšak spravedlivým bude odplaceno dobrem. Dobrý člověk dá dědictví synům synů, ale hříšníkův majetek bude uschován pro spravedlivého. Mnoho jídla vydá úhor chudých, ale je to smeteno bezprávím. Kdo zadržuje svou hůl, nenávidí svého syna, kdo ho však miluje, usilovně ho kázní. Spravedlivý jí do sytosti své duše, ale břicho ničemů bude mít nedostatek. Moudrá žena svůj dům staví, kdežto hloupá ho svýma rukama boří. Ten, kdo žije ve své přímosti, bojí se Hospodina, ale kdo bloudí po svých cestách, opovrhuje jím. V ústech hlupáka je hůl na hrdost, avšak moudré budou chránit jejich rty. Kde není dobytek, je žlab čistý, ale síla býka dává hojnou úrodu. Spolehlivý svědek nelže, avšak falešný svědek šíří lži. Posměvač hledá moudrost, ale nenajde; pro rozumného však je poznání snadné. Odejdi od hloupého muže, tam se nedozvíš rozumná slova. Moudrost chytrého člověka je rozumět své cestě, ale hloupost hlupáků je podvod. Hlupáci se budou posmívat oběti za vinu, avšak mezi přímými je v oblibě. Jen srdce zná hořkost své duše, ani do jeho radosti se cizí člověk nevmísí. Dům ničemů bude zničen, ale stan přímých bude vzkvétat. Některá cesta připadá člověku správná, avšak nakonec je cestou smrti. I při smíchu může bolet srdce, na konci radosti je žal. Kdo má odpadlé srdce, nasytí se svými cestami, i dobrý člověk svými skutky. Prostoduchý věří všemu, ale chytrý zvažuje své kroky. Moudrý se bojí a odvrací se od zla, kdežto hlupák jedná nadřazeně a sebejistě. Popudlivý člověk dělá hlouposti, pletichář bude nenáviděn. Prostoduší zdědí hloupost, ale chytří lidé budou korunováni poznáním. Zlí se sklánějí před dobrými a ničemové v branách spravedlivého. Chudý bude nenáviděn i svým bližním, ale bohatý má mnoho přátel. Kdo pohrdá svým bližním, hřeší, avšak kdo se slitovává nad ubohými, je blahoslavený. Cožpak nezabloudí ti, kdo kují zlo? Milosrdenství a věrnost je však s těmi, kdo zamýšlejí dobro. Každá námaha přinese prospěch, ale prázdné mluvení je jenom k nouzi. Korunou moudrých je jejich bohatství, hloupostí hlupáků je hloupost. Spolehlivý svědek vysvobozuje duše, kdežto falešný šíří lži. V bázni před Hospodinem má člověk pevnou naději, bude útočištěm pro jeho syny. Bázeň před Hospodinem je pramenem života, aby se člověk vyhnul léčkám smrti. Množství lidu je slávou krále, ale nedostatek lidu je zkázou mocnáře. Kdo je pomalý k hněvu, je velice rozumný, kdo však je vznětlivý, vystavuje na odiv hloupost. Uzdravené srdce je životem tělu, kdežto závist je hnilobou kostí. Kdo utlačuje chudého, tupí jeho Tvůrce; kdo se však smilovává nad nuzným, ten ho ctí. Ničema bude sražen, když se mu bude dařit zle, ale spravedlivý má útočiště i při své smrti. V srdci rozumného moudrost odpočívá, avšak v nitru hlupáků bude odhalena. Spravedlnost vyvýší národ, ale hřích je hanbou národů. Rozumný otrok je králi milý, jeho hněv však přijde na toho, kdo jedná hanebně. Vlídná odpověď odvrátí zlobu, ale slovo, které zraňuje, budí hněv. Jazyk moudrých používá poznání správně, kdežto z úst hlupáků prýští hloupost. Hospodinovy oči jsou na každém místě, pozorně sledují zlé i dobré. Uzdravený jazyk je stromem života, ale lest na něm je zkázou ducha. Hlupák odvrhuje naučení svého otce, kdo však zachovává pokárání, je rozumný. V domě spravedlivého je mnohé bohatství, ale výnos ničemy přináší těžkosti. Rty moudrých budou šířit poznání, avšak srdce hlupáků nepravost. Oběť ničemů je pro Hospodina ohavností, ale modlitba přímých je mu milá. Pro Hospodina je ohavností cesta ničemy, avšak toho, kdo následuje spravedlnost, bude milovat. Kázeň je zlem pro toho, kdo opouští stezku, kdo nenávidí pokárání, zemře. Před Hospodinem je podsvětí a říše zániku, tím spíše srdce lidských synů. Posměvač nebude milovat toho, kdo ho kárá, nepůjde k moudrým. Radostné srdce prospívá tváři, ale s bolestí srdce přichází ubitý duch. Srdce rozumného bude hledat poznání, avšak ústa hlupáků se budou pást na hlouposti. Všechny dny chudého jsou zlé, ale dobré srdce má ustavičně hostinu. Lepší je málo s bázní před Hospodinem, nežli velký poklad a s ním zmatek. Lepší je jídlo ze zeleniny tam, kde je láska, nežli vykrmený býk a s ním nenávist. Hněvivý člověk podněcuje svár, kdo však je pomalý k hněvu, uklidňuje hádku. Cesta lenocha je jako trnitý plot, kdežto stezka přímých je připravená. Moudrý syn dělá radost otci, ale hloupý člověk opovrhuje svou matkou. Hloupost je radostí pro toho, komu chybí rozum, avšak rozumný člověk bude napřimovat svou cestu. Kde není důvěrné společenství, plány se hatí, ale při množství rádců se naplní. Člověk má radost z vhodné odpovědi – jak dobré je slovo v pravý čas. Pro rozumného vede stezka života nahoru, aby se vyhnul podsvětí dole. Hospodin strhne dům pyšných, avšak upevní mezník vdovy. Pro Hospodina jsou ohavností zlé plány, ale laskavá slova jsou mu čistá. Kdo pro sebe hrabe nekalý zisk, činí potíže své rodině, kdo však nenávidí úplatky, bude žít. Srdce spravedlivého přemítá, jak má odpovědět, kdežto z úst ničemů prýští zlé věci. Hospodin je daleko od ničemů, ale modlitbu spravedlivých vyslyší. Zářivý pohled dává radost srdci, dobrá zpráva občerstvuje kosti. Ucho, které poslouchá životadárné pokárání, bude zůstávat mezi moudrými. Kdo si nevšímá naučení, opovrhuje svou duší, ale kdo poslouchá pokárání, získává rozum. Bázeň před Hospodinem je kázní moudrosti, před slávou je pokora. Člověk zvažuje v srdci, ale odpověď jazyka je od Hospodina. Všechny cesty člověka jsou čisté v jeho očích, Hospodin však zkoumá motivy. Uval své dílo na Hospodina a tvé plány obstojí. Hospodin všechno udělal pro svůj účel, i ničemu pro zlý den. Pro Hospodina je ohavností každý povýšenec, zcela jistě nezůstane bez trestu. Milosrdenstvím a věrností bude usmířena vina, od zla se člověk odvrací bázní před Hospodinem. Když Hospodin najde zalíbení v cestách člověka, dává mu pokoj i od jeho nepřátel. Lepší je málo se spravedlností, nežli hojné výnosy s bezprávím. Srdce člověku vymýšlí cestu, ale jeho kroky určuje Hospodin. Věštba je na rtech krále, jeho ústa se nezpronevěří při soudu. Váhy i spravedlivé misky patří Hospodinu, každé závaží v měšci je jeho dílem. Pro krále je ohavností páchat ničemnost, protože trůn bude pevně stát skrze spravedlnost. Králům jsou milé spravedlivé rty, milují toho, kdo mluví správné věci. Králův hněv je poslem smrti, ale moudrý člověk jej usmíří. V jasu královy tváře je život, jeho obliba je jako oblak jarního deště. Získat moudrost je mnohem lepší nežli zlato, získat rozumnost je lepší vyvolit nežli stříbro. Cesta přímých je odvrátit se od zla, kdo střeží svou cestu, chrání svou duši. Před zkázou je pýcha, před klopýtnutím bývá povýšenost ducha. Je lepší být pokorný s chudými nežli dělit kořist s pyšnými. Kdo je rozumný v jednání, nalezne dobro, blahoslavený ten, kdo doufá v Hospodina. Kdo má moudré srdce, bude nazván rozumným, příjemná slova přidávají přesvědčivost. Rozumnost je pramenem života pro ty, kdo ji mají, hloupost je trestem hlupáků. Srdce moudrého člověka činí jeho řeč rozumnou, jeho slovům přidává přesvědčivost. Laskavá slova jsou jako plástev medu, sladká pro duši a uzdravení kostem. Některá cesta připadá člověku správná, avšak nakonec je cestou smrti. Dříč pro sebe dře, neboť ho popohání jeho ústa. Ničemný člověk připravuje zlo, na jeho rtech je jakoby spalující oheň. Obojaký člověk zasévá svár, pomlouvač rozlučuje přátele. Násilník láká svého bližního a přivede ho na nedobrou cestu. Kdo mhouří své oči, dělá to, aby vymýšlel obojakost, kdo svírá své rty, dokonal zlo. Šediny jsou krásnou korunou, na cestě spravedlnosti ji naleznou. Ten, kdo je pomalý k hněvu, je lepší než hrdina, a kdo ovládá svůj hněv, je lepší než ten, kdo dobyl město. Los se vrhá do klína, ale každé rozhodnutí je od Hospodina. Lepší je suchý kousek chleba a s ním klid, nežli dům plný obětních hodů a hádky. Rozumný otrok bude vládnout nad synem, který jedná hanebně, rozdělí si dědictví s bratry. Na stříbro je kelímek, na zlato pec, ale srdce zkoumá Hospodin. Zločinec věnuje pozornost zlým rtům, lhář poslouchá zkázonosný jazyk. Kdo se posmívá chudému, tupí jeho Tvůrce, kdo se raduje z pohromy, nezůstane bez trestu. Korunou starců jsou vnuci, okrasou synů jejich otcové. Pro blázna se nehodí vznešená slova, tím méně pro šlechtice slova klamná. Úplatek je jako kouzelný kámen v očích jeho dárce, kamkoli se obrátí, bude mít úspěch. Kdo přikrývá přestoupení, usiluje o lásku, ale kdo věc roznáší, rozlučuje přátele. Toho, kdo je schopen rozumět, zasáhne napomenutí víc než hlupáka sto ran. Zlý hledá jen vzpouru, bude proti němu ale poslán krutý posel. Raději potkat medvědici připravenou o mláďata, jenom ne hlupáka s jeho hloupostí. Kdo odplácí zlem za dobro, tomu se zlo nehne z domu. Začít svár je jako pustit vodu, zanech hádky dříve, než vypukne. Kdo ospravedlňuje ničemu, i ten, kdo odsuzuje spravedlivého, oba jsou pro Hospodina ohavností. Na co jsou peníze v ruce hlupáka? Aby si koupil moudrost, když nemá rozum? Přítel miluje v každé době, bratr se zrodil pro čas soužení. Člověk, kterému chybí rozum, se zavazuje rukoudáním a zaručuje se za svého bližního. Kdo miluje hádky, miluje přestoupení, kdo si zvyšuje vchod, usiluje o zkázu. Kdo má převrácené srdce, nenalezne dobro, kdo převrací svůj jazyk, padne do zla. Hlupák je svému rodiči k žalu, otec blázna se nebude radovat. Radostné srdce prospívá jako lék, ale ubitý duch vysušuje kosti. Ničema bere tajně úplatek, aby převracel stezky práva. Ten, kdo je schopen rozumět, má moudrost přímo před sebou, ale oči hlupáků jsou upřeny do končin země. Syn hlupák je k hněvu svého otce a k hořkosti své rodičce. Pokutovat spravedlivého není dobré, natož bít šlechtice za přímost. Kdo ovládá svou řeč, došel poznání, kdo je rozvážný, je rozumný člověk. I hlupák, když mlčí, může být považován za moudrého, když zavře své rty, za rozumného. Kdo se odděluje, hledá vlastní touhy, rozzuří se proti každé obezřetnosti. Hlupák nemá zálibu v rozumnosti, ale v odkrývání svého vlastního rozumu. Když přijde ničema, přichází také pohrdání a s hanbou potupa. Slova z úst člověka jsou jako hluboká voda, pramen moudrosti je jako proudící potok. Není dobré stranit ničemovi a křivdit spravedlivému při soudu. Hlupákovy rty se dostávají do sporu, jeho ústa volají po ranách. Hlupákovi jsou ústa ke zkáze, vlastní rty jsou jeho duše léčkou. Slova pomlouvače jsou jako pamlsky, sestupují do nejzazších útrob. Také ten, kdo je nedbalý při své práci, je bratrem ničitele. Hospodinovo jméno je pevnou věží, spravedlivý do ní poběží a bude v bezpečí. Majetek bohatého je jeho pevným městem a jako vysoká hradba v jeho představě. Před zkázou se srdce člověka povýší, před slávou je pokora. Kdo odpovídá dříve, nežli vyslechl, je to jeho hloupost a ostuda. Duch člověka vydrží jeho nemoc, ale kdo unese ubitého ducha? Srdce rozumného poznání získá, ucho moudrých poznání hledá. Dar člověku otevře dveře, povede ho před vysoko postavené. Kdo je první při sporu, zdá se být spravedlivý, přijde však jeho bližní a prověří ho. Los zastaví sváry, rozhodne mezi mocnými. Ukřivděný bratr je nedostupnější nežli pevné město, sváry jsou jako závora pevnosti. Ovocem úst člověka se nasytí jeho nitro, nasytí se výnosem svých rtů. V moci jazyka je smrt i život, kdo ho miluje, nají se jeho ovoce. Kdo nalezl ženu, nalezl dobro, dosáhl zalíbení u Hospodina. Chudý úpěnlivě prosí, ale bohatý odpovídá tvrdě. Někdo má přátele ke své zkáze, ale některý přítel přilnul víc než bratr. Lepší je chudý, který žije bezúhonně, nežli ten, kdo má proradné rty a je hlupák. Bez poznání jistě není touha dobrá, kdo je ukvapený, hřeší. Hloupost člověku podvrací jeho cestu, ale jeho srdce se rozčiluje na Hospodina. Majetek přidává množství přátel, ale chudák bude svým přítelem opuštěn. Falešný svědek nezůstane bez trestu, kdo šíří lži, neunikne. Mnozí si předcházejí šlechtice, každý je přítelem toho, kdo rozdává. Chudého nenávidí všichni jeho bratři, tím spíše se od něj vzdalují jeho přátelé. Svými řečmi je uhání, ale oni nic. Kdo získá rozum, miluje svou duši; kdo zachovává rozumnost, nalezne dobro. Falešný svědek nezůstane bez trestu, kdo šíří lži, zahyne. Pro hlupáka se nehodí přepych, tím méně, aby otrok vládl nad knížaty. Rozumnost činí člověka pomalým k hněvu, jeho okrasou je pomíjet přestoupení. Králův hněv je jako řvaní mladého lva, ale jeho obliba je jako rosa na zeleň. Syn hlupák je svému otci pohromou, sváry se ženou jsou jako stálé kapání vody. Dům a majetek jsou dědictvím otců, ale rozumná žena je od Hospodina. Lenost uvrhne do spánku, nedbalý člověk bude hladovět. Kdo zachovává příkaz, chrání svou duši, kdo opovrhuje svými cestami, zemře. Kdo se smilovává nad chudým, půjčuje Hospodinu, odplatí mu za to, co vykonal. Kárej svého syna, když je naděje, ale nedej se unést, abys ho usmrtil. Hněvivý člověk zaplatí pokutu; i když ho vysvobodíš, ještě mu přidáš. Poslechni radu, přijmi naučení, abys nakonec zmoudřel. V srdci člověka je mnoho plánů, ale Hospodinův plán se naplní. Od člověka se očekává oddanost, lépe je být chudý nežli lhář. Bázeň před Hospodinem je k životu, člověk nasycen uléhá, zlo jej nepostihne. Lenoch ponoří ruku do mísy, už ani k ústům ji nezvedne. Udeř posměvače a prostoduchý nabude chytrosti, kárej rozumného a získá poznání. Syn, který ničí otce či vyhání matku, jedná hanebně a je pro ostudu. Můj synu, přestaň poslouchat naučení a zabloudíš od řečí poznání. Ničemný svědek se bude posmívat právu, ústa ničemů budou hltat zlo. Pro posměvače jsou připraveny soudy, na záda hlupáků rány. Víno je posměvač, pivo je výtržník; každý, kdo se jím dává zavést, není moudrý. Hrůza, kterou král nahání, je jako řvaní mladého lva, kdo ho provokuje, hřeší proti své duši. Pro člověka je ctí upustit od hádky, rozzuří se každý hlupák. Lenoch na podzim neorá, potom se při žni dožaduje, ale nic není. Plán v srdci člověka je jako hluboká voda, rozumný člověk ji však načerpá. Mnoho lidí vyhlašuje svou oddanost, ale kdo najde věrného člověka? Spravedlivý žije bezúhonně, blahoslavení jsou jeho synové po něm. Král sedí na soudcovském stolci a provívá svýma očima každé zlo. Kdo může říct: Očistil jsem své srdce, jsem čistý od svého hříchu? Dvojí závaží a dvojí míra, obojí je pro Hospodina ohavností. Již chlapec se pozná podle svých činů, jestli jsou jeho skutky čisté a správné. Ucho, které slyší, a oko, které vidí, Hospodin učinil obojí. Nemiluj spánek, jinak zchudneš, otevři své oči a nasytíš se pokrmem. To je špatné, špatné, říká kupující, ale když odejde, začne se chlubit. Někdo má zlato a množství drahokamů, ale vskutku drahocenná věc jsou rozumné rty. Vezmi mu roucho, neboť se zaručil za cizince a vezmi to od něj do zástavy za cizinku. Člověku je sladký pokrm získaný klamem, ale potom se jeho ústa naplní štěrkem. Plány s radou se uskutečňují, proto válku veď se strategií. Kdo roznáší pomluvu, odhaluje důvěrnosti, proto se nezaplétej se žvanilem. Tomu, kdo proklíná svého otce či svou matku, zhasne jeho lampa v nejhlubší temnotě. Dědictví na počátku kvapně získané nakonec nebude požehnané. Neříkej: „Odplatím zlo!“ Čekej na Hospodina a zachrání tě. Pro Hospodina je ohavností dvojí závaží, falešné váhy nejsou dobré. Kroky muže jsou od Hospodina; a člověk, jak porozumí své cestě? Léčkou pro člověka je rychle vyslovit: Je to svaté!, a teprve po slibech přemýšlet. Moudrý král provívá ničemy, obrací na ně mlátící kolo. Duch člověka je lampou od Hospodina, prozkoumává nejhlubší nitro. Oddanost a věrnost bude střežit krále, milosrdenstvím podepře svůj trůn. Okrasou mládenců je jejich síla, ozdoba starců šediny. Jizvy a modřiny vyčistí zlo, rány také nejhlubší nitro. Královo srdce je v Hospodinově ruce jako proudy vody, nakloní ho, kamkoli se mu zalíbí. Člověku připadá správná každá jeho cesta, avšak srdce zkoumá Hospodin. Jednat podle spravedlnosti a práva je Hospodinu milejší nežli oběť. Povýšené oči a pýcha srdce, lampa ničemů, je hřích. Plány jsou pilnému jenom ku prospěchu, ale každý, kdo je ukvapený, dojde jenom nouze. Poklady získané lživým jazykem jsou pomíjivou nicotou těch, kdo usilují o smrt. Ničemy odvleče jejich násilí, neboť odmítali jednat podle práva. Cesta člověka obtíženého vinou je pokřivená, ale skutky čistého jsou správné. Lepší je bydlet v koutě na střeše nežli společně v domě se svárlivou ženou. Duše ničemy dychtí po zlu, jeho bližní nenajde v jeho očích slitování. Když je posměvač pokutován, prostoduchý zmoudří, když je moudrý přiváděn k porozumění, přijme poznání. Spravedlivý pozoruje dům ničemy, vrhá ničemy do zla. Kdo zavírá své ucho před voláním chudého o pomoc, bude také volat, a nebude mu odpovězeno. Tajný dar utiší hněv, úplatek ve skrytu i silnou zlobu. Jednat podle práva je radostí pro spravedlivého, ale zkázou pro zločince. Člověk, který zabloudí z cesty porozumění, bude odpočívat ve shromáždění nebožtíků. Kdo miluje radovánky, bude nuzným člověkem, kdo miluje víno a olej, nezíská bohatství. Výkupné za spravedlivého je ničema, za přímého podvodník. Lepší je bydlet v pusté zemi, nežli se svárlivou a hněvivou ženou. V příbytku moudrého je vzácný poklad a olej, avšak hloupý člověk ho pohltí. Kdo se žene za spravedlností a milosrdenstvím, nalezne život, spravedlnost a slávu. Moudrý vstoupil do města hrdinů a strhl pevnost, ve kterou důvěřovali. Kdo si hlídá ústa a jazyk, chrání svou duši před soužením. Pyšný domýšlivec, jehož jméno je posměvač, jedná v nadutosti domýšlivě. Lenocha usmrtí jeho touha, protože jeho ruce odmítají pracovat. Celý den touží plný touhy, zatímco spravedlivý dá a nebude šetřit. Oběť ničemů je ohavností, tím spíše, když ji přinese se zlým úmyslem. Lživý svědek zahyne, ale člověk, který poslouchá, bude stále promlouvat. Ničemný člověk ukazuje nestoudnou tvář, přímý však rozumí své cestě. Není moudrost, není rozumnost, není plán proti Hospodinu. Kůň se připravuje pro den boje, ale záchrana je od Hospodina. Lepší je vyvolit dobré jméno nežli velké bohatství, oblibu nežli stříbro a zlato. Bohatý i chudý se potkávají, Tvůrcem obou je Hospodin. Chytrý vidí zlo a ukryje se, prostoduší jdou dál a doplatí na to. Důsledkem pokory a bázně před Hospodinem je bohatství, sláva a život. Na cestě zvráceného člověka jsou trny a pasti; ten, kdo chrání svou duši, bude se od nich držet dále. Vyuč chlapce na počátku jeho cesty, neodvrátí se od ní, ani když zestárne. Bohatý vládne chudým, dlužník je otrokem věřitele. Ten, kdo rozsévá zvrácenost, sklidí zlo, hůl jeho hněvu pomine. Kdo je štědrý, bude požehnán, protože dává ze svého pokrmu chudému. Vyžeň posměvače a odejde svár, ustane pře a hanba. Kdo miluje čisté srdce a rty jsou jeho ozdobou, bude mít krále za přítele. Hospodinovy oči střeží poznání, podvrací záměry nevěrného. Lenoch říká: Na ulici je lev, budu zabit uprostřed náměstí. Ústa cizích žen jsou hlubokou jámou; na koho se Hospodin hněvá, ten tam spadne. V srdci chlapce vězí hloupost, hůl a naučení ji od něj vzdálí. Kdo utlačuje chudého, aby rozmnožil svůj majetek, a kdo dává bohatému, oba budou mít jen nouzi. Nakloň své ucho a poslouchej slova moudrých, připrav své srdce pro mé poznání. Vždyť je příjemné, když je zachováš ve svém nitru, nechť jsou také připravena na tvých rtech. Abys měl v Hospodinu svoji naději, oznámím to dnes také tobě. Vždyť jsem ti napsal třicatero s radami a poznáním, abych tě přivedl k poznání pravdy spolehlivých slov, abys odpověděl pravá slova těm, kteří tě poslali. Neokrádej chudého, protože je chudý, nesrážej nuzného v bráně. Neboť Hospodin povede jejich spor a oloupí o duši ty, kteří loupí je. Se vzteklounem se nespolčuj, nezůstávej s hněvivým člověkem, jinak se naučíš jeho způsobům a dostaneš svou duši do léčky. Nebuď mezi těmi, kdo se zavazují rukoudáním, kdo se zaručují za dluhy. Když nemáš čím zaplatit, proč by měl někdo vzít tvou postel pod tebou? Neposouvej dávné mezníky, které postavili tvoji otcové. Vidíš člověka zběhlého v jeho práci? Bude sloužit králům, nebude sloužit obyčejným lidem. Když se posadíš, abys jedl s vládcem, dobře porozuměj tomu, co je před tebou. Polož si nůž na hrdlo, jestliže máš velkou chuť! Nedychti po jeho lahůdkách, je to podvodný pokrm. Neunavuj se získáváním bohatství, kvůli své rozumnosti přestaň. Jen na to zaměříš své oči, a není tu; jistě si udělá křídla a jako orel odletí do nebes. Nejez pokrm lakomce, nedychti po jeho lahůdkách, vždyť jak v duchu uvažuje, takový opravdu je. Říká ti: Jez a pij, ale jeho srdce není s tebou. Vyzvrátíš i ten kousek, jež jsi snědl, a promarníš svá příjemná slova. Nemluv k hlupákovi, neboť pohrdne rozumností tvých řečí. Neposouvej dávné mezníky a nevstupuj na pole sirotků, protože jejich Vykupitel je silný, on povede jejich spor s tebou. Přilož své srdce k naučení a své uši k řečem poznání. Neodpírej chlapci kázeň; když mu nabiješ holí, nezemře. Ty mu nabiješ holí a jeho duši vysvobodíš z podsvětí. Můj synu, jestliže bude tvé srdce moudré, bude se radovat i mé vlastní srdce. Moje nitro jásá, když tvoje rty mluví, co je správné. Ať tvé srdce nezávidí hříšníkům, ale každý den buď horlivý v bázni před Hospodinem, neboť máš budoucnost a tvoje naděje nebude zmařena. Můj synu, poslouchej a buď moudrý, veď své srdce po dobré cestě. Nebuď mezi pijany vína, ani mezi žrouty masa. Protože pijan i žrout zchudne, dřímota je oblékne do cárů. Poslouchej svého otce, který tě zplodil, a nepohrdej svou matkou, když zestárne. Kup si pravdu a neprodávej ji, moudrost, naučení a rozumnost. Velmi bude jásat otec spravedlivého, rodič moudrého se z něj bude radovat. Ať se raduje tvůj otec i tvá matka, ať jásá tvoje rodička. Můj synu, dej mi své srdce, tvé oči ať střeží moje cesty, protože prostitutka je hlubokou jámou, cizinka úzkou studnou. Také ona číhá jako lupič, množí nevěrné mezi lidmi. Komu běda? Komu žal? Komu sváry? Komu stěžování? Kdo má bezdůvodné modřiny? Kdo má kalný zrak? Ti, kdo prodlévají u vína, přicházejí ochutnat míšené víno. Nedívej se na víno, jak je rudé, jak jiskří v poháru a hladce klouže dolů. Nakonec uštkne jako had, kousne jako zmije. Tvoje oči uvidí divné věci a tvé srdce bude mluvit obojace. Budeš jako ten, kdo leží uprostřed moře, kdo leží při vrcholu stěžně. Zbili mě, ale necítil jsem bolest, ztloukli mě, ani jsem to nepoznal. Kdy se probudím? Už ho zase chci! Nezáviď zlým lidem, nedychti být s nimi, protože jejich srdce přemítá o zkáze a jejich rty mluví o trápení. Dům se vybuduje moudrostí, upevní se rozumností a skrze poznání naplní se pokoje všelijakým vzácným a příjemným majetkem. Moudrý muž je víc než silák, rozumný člověk je víc než mocný; proto veď válku se strategií, záchrana je v množství rádců. Moudrost je pro hlupáka příliš vysoko, v bráně neotevře svá ústa. Kdo vymýšlí, jak páchat zlo, toho nazvou pletichářem. Úmysl hloupého je hříchem, posměvač je pro lidi ohavností. Jsi-li skleslý v den soužení, tvá síla je malá. Vysvoboď vedené na smrt a zadrž potácející se na popravu! Když řekneš: Hle, nevěděli jsme to!, cožpak ten, který zkoumá srdce, to nerozpozná a ten, kdo střeží tvou duši, se to nedozví? On odplatí každému podle jeho skutků. Můj synu, jez med, protože je dobrý, med z plástve je sladký na jazyku. Poznej, že taková je moudrost pro tvou duši. Když ji nalezneš, budeš mít budoucnost a tvoje naděje nebude zmařena. Nečíhej na příbytek spravedlivého jako ničema, nenič místo jeho odpočinku, neboť spravedlivý může sedmkrát upadnout a zase povstane, ale ničema padne ve zlu. Neraduj se, když tvůj nepřítel padne, a když klopýtne, ať tvé srdce nejásá, jinak to Hospodin uvidí a bude to zlé v jeho očích a odvrátí od něj svůj hněv. Nezlob se kvůli pachatelům zla, nezáviď ničemům, neboť zlý nemá budoucnost, lampa ničemů zhasne. Můj synu, boj se Hospodina a krále, nezaplétej se s těmi, kdo si jinak počínají. Neboť náhle povstane od nich pohroma a kdo ví, jakou zkázu mohou oba přivodit? Také toto jsou slova moudrých: Stranit lidem při soudu není dobré. Kdo říká ničemovi: Jsi spravedlivý, toho budou národy proklínat, tomu budou lidé zlořečit, ale těm, kdo ho kárají, bude dobře, přijde na ně dobré požehnání. Líbá na rty, kdo odpovídá správná slova. Připrav si svoji práci venku, nachystej si ji na poli; a potom si postav dům. Nebuď bezdůvodně svědkem proti svému bližnímu, nepodváděj svými rty. Neříkej: Jak učinil mně, tak učiním jemu, odplatím každému podle jeho skutků. Procházel jsem kolem lenochova pole, kolem vinice člověka, kterému chyběl rozum, a hle, celá byla zarostlá kopřivami, její povrch byl pokryt plevelem, její kamenná zeď byla zbořená. Když jsem to uviděl, vzal jsem si to k srdci, uzřel jsem to a vzal jsem si ponaučení: Trochu spánku, trochu dřímoty, trochu složit ruce a poležet si – a tvá chudoba přijde jako tulák a tvá nouze jako ozbrojenec. Také toto jsou Šalomounova přísloví, která sebrali a opsali muži judského krále Chizkijáše. Boží ctí je ukrýt věc, čest králů je zkoumat věc. Jako nebesa pro výšku a země pro hloubku, tak je nevyzpytatelné srdce králů. Když se odstraní ze stříbra struska, zlatníkovi vzejde nádoba. Když se odstraní ničema z přítomnosti krále, jeho trůn bude pevně stát spravedlností. Nedělej důležitého před králem a nestav se na místo vysoko postavených lidí. Protože je lepší, když ti řekne: Postup sem, nežli být sesazen před šlechticem. Co viděly tvé oči, nepřinášej ukvapeně na soud. Co jinak budeš dělat na jeho konci, když tě tvůj bližní zahanbí? Veď svůj spor se svým bližním, ale neodhaluj důvěrnosti jiného člověka. Jinak ten, kdo to uslyší, tě pohaní a pomluva o tobě se nezastaví. Jako zlatá jablka na stříbrných mísách je slovo promluvené v pravý čas. Jako zlatý kroužek či ornament z čistého zlata je moudrý karatel pro naslouchající ucho. Jako chlad od sněhu v čas žně je spolehlivý posel pro ty, kteří ho posílají, neboť občerství duši svých pánů. Jako oblaka a vítr bez deště je člověk, který se chlubí jenom slibovaným darem. Vůdce se dá přemluvit tím, kdo je pomalý k hněvu, vlídný jazyk zlomí kosti. Když nalezneš med, jez s mírou; jinak se ho přesytíš a vyzvrátíš ho. Čiň svou nohu vzácnou v domě svého bližního, jinak se tě přesytí a bude tě nenávidět. Kyj, meč a ostrý šíp, to je člověk, který vypovídá proti svému bližnímu jako falešný svědek. Jako spoléhat na zlomený zub či vyvrtnutou nohu je vkládat naděje v nevěrného člověka v den soužení. Jako ten, kdo svléká oděv ve chladném dni, či jako ocet na sodu, je ten, kdo zpívá písně skleslému srdci. Jestliže ten, kdo tě nenávidí, hladoví, nakrm ho chlebem, jestliže žízní, napoj ho vodou, neboť mu nahrneš řeřavé uhlí na hlavu a Hospodin ti odplatí. Severní vítr přinese déšť, potajmu mluvící jazyk nahněvané tváře. Lepší je bydlet v koutě na střeše nežli společně v domě se svárlivou ženou. Jako chladná voda pro člověka vyčerpaného žízní je dobrá zpráva z daleké země. Jako zkalený pramen a znečištěný zdroj je spravedlivý, který se potácí před ničemou. Není dobré jíst mnoho medu a také hledat vlastní slávu není sláva. Jako pobořené město bez hradeb je člověk, který neovládá svého ducha. Jako sníh v létě a déšť ve žni, tak se nehodí pro hlupáka sláva. Jako vrabec poletuje, jako vlaštovka létá, tak i bezdůvodná kletba: Nikam se nedostane. Na koně bič, na osla uzdu, a na záda hlupáků hůl. Neodpovídej hlupákovi podle jeho hlouposti, jinak budeš jako on. Odpověz hlupákovi podle jeho hlouposti, jinak bude moudrý ve svých očích. Kdo posílá poselství po hlupákovi je jako ten, kdo si usekává nohy a pije násilí. Jako volně visí nohy chromého, tak je přísloví v ústech hlupáků. Jako přivázat kámen k praku, takové je dát hlupákovi slávu. Jako trní, které se dostalo do ruky opilce, tak je přísloví v ústech hlupáků. Jako lukostřelec, který každého zraňuje, je ten, kdo najímá hlupáka, kdo najímá kolemjdoucí. Jako se pes navrací ke svému zvratku, tak hlupák opakuje svoji hloupost. Viděl jsi člověka moudrého ve svých očích? Pro hlupáka je víc naděje než pro něj! Lenoch říká: Lev je na cestě, lev je v ulicích! Jako se dveře otáčejí na svém pantu, tak lenoch na své posteli. Lenoch ponoří svou ruku do mísy a je mu zatěžko zvednout ji do svých úst. Lenoch je moudřejší ve svých očích než sedm lidí, kteří rozvážně odpovídají. Kdo prochází kolem a nazlobí se kvůli sporu, který se ho netýká, je jako ten, kdo chytá psa za uši. Jako šílenec, který střílí ohnivé střely a smrtící šípy, je člověk, který podvede svého bližního a potom řekne: Já jsem jenom vtipkoval. Kde není dostatek dřeva, oheň uhasne, kde není pomlouvač, utichne svár. Uhlí na žár, dřevo na oheň, svárlivý člověk pro zažehnutí sporu. Slova pomlouvače jsou jako pamlsky, sestupují do nejzazších útrob. Jako stříbrná glazura potažená na hliněnou nádobu jsou horoucí rty a zlé srdce. Ten, kdo nenávidí, to svými rty zastírá, ale ve svém nitru připravuje podvod. I když bude jeho hlas vlídný, nevěř mu, protože v jeho srdci je sedm ohavností. Jeho nenávist může být zakryta lstivostí, ale jeho zlo se zjeví ve shromáždění. Kdo kope jámu, spadne do ní, kdo valí kámen, na něj se obrátí. Lživý jazyk nenávidí ty, které utlačuje, lichotivá ústa působí zkázu. Nechlub se zítřejším dnem, neboť nevíš, co den přinese. Ať tě chválí někdo jiný, a ne tvoje ústa, někdo cizí, a ne tvoje rty. Kámen je těžký, písek váží hodně, ale hlupákův hněv je těžší nežli obojí. Zloba je krutá, hněv je jako povodeň. Kdo však obstojí před žárlivostí? Otevřené pokárání je lepší než skrytá láska. Věrně míněné jsou modřiny od přítele, ale polibků od toho, kdo nenávidí, je mnoho. Nasycená duše pošlape i med z plástve, ale hladové duši je všechno hořké sladkým. Jako ptáku, který uletí ze svého hnízda, tak je tomu, kdo uteče ze svého domova. Olej a kadidlo dává radost srdci, milý přítel dává radu z duše. Neopouštěj svého přítele ani přítele svého otce; nechoď do domu svého bratra v den své pohromy. Lepší je blízký soused nežli vzdálený bratr. Buď moudrý, můj synu, a dělej radost mému srdci, abych mohl odpovědět tomu, kdo mě hanobí. Chytrý vidí zlo a ukryje se, prostoduší jdou dál a doplatí na to. Vezmi mu roucho, neboť se zaručil za cizince, a vezmi to od něj do zástavy za cizinku. Jestliže někdo brzy z rána příliš hlasitě žehná svému bližnímu, bude se mu to počítat za kletbu. Stálé kapání vody v deštivý den a svárlivá žena jsou si rovny. Kdo ji zadrží, zadrží vítr, uchopí svou pravicí olej. Jako se železo ostří železem, tak člověk ostří tvář svého bližního. Kdo pečuje o fíkovník, bude jíst jeho ovoce, kdo pečuje o svého pána, bude vážený. Jako ve vodě odpovídá tvář tváři, tak srdce člověka člověku. Jako se nenasytí podsvětí a říše mrtvých, tak se nenasytí oči člověka. Na stříbro je kelímek, na zlato je pec, člověk je zkoušen podle své chvály. I kdybys tloukl hlupáka v hmoždíři paličkou spolu se zrnem, jeho hloupost se od něho neodvrátí. Znej dobře poměry svého bravu, přilož své srdce k péči o svá stáda, protože bohatství netrvá navěky, ani koruna z generace na generaci. Když je odklizena tráva a je vidět nová, zeleň hor je shromážděna, beránci budou na tvůj oděv, kozel na cenu za pole. Bude dostatek kozího mléka na tvůj pokrm, na potravu tvé domácnosti i obživu pro tvé služky. Ničema utíká, ačkoliv ho nikdo nehoní, ale spravedlivý si je jistý jako mladý lev. Když je země ve vzpouře, má mnoho vládců, ale s člověkem rozumným a znalým, bude řád prodloužen. Chudý muž, který utlačuje chudé, je jako odplavující déšť, který ničí úrodu. Ti, kdo opouštějí zákon, budou ničemy chválit, ale ti, kdo zachovávají zákon, se s nimi pustí do boje. Zlí lidé nerozumějí právu, ale ti, kdo hledají Hospodina, porozumějí všemu. Lepší je chudý, který žije bezúhonně, nežli ten, jehož cesty jsou křivolaké, ačkoliv je bohatý. Kdo zachovává zákon, je rozumný syn, kdo se stýká se žrouty, vystaví svého otce hanbě. Kdo rozmnožuje svůj majetek lichvou a úrokem, shromáždí ho pro toho, kdo se smilovává nad chudými. Kdo odvrací své ucho od slyšení zákona, i jeho modlitba je ohavností. Kdo svádí přímé na zlou cestu, sám padne do vlastní jámy, ale bezúhonní zdědí dobro. Bohatý člověk je moudrý ve svých očích, ale chudý, nicméně rozumný, ho prověří. Když se spravedliví veselí, je veliká sláva, když ale povstávají ničemové, lidé se skrývají. Kdo zakrývá svá přestoupení, neuspěje, ale kdo je vyznává a opouští, nalezne slitování. Blahoslavený je člověk, který má ustavičně bázeň, ale kdo zatvrzuje své srdce, padne do zla. Řvoucím lvem a útočícím medvědem je ničemný vládce nad chudým lidem. Vévoda, kterému chybí rozumnost, se dopouští mnohého vydírání, kdo nenávidí nekalý zisk, prodlouží své dny. Člověk obtížený krví člověka bude až do smrti utíkat; ať ho nikdo nedrží. Kdo žije bezúhonně, bude zachráněn, ale ten, jehož cesty jsou křivolaké, najednou padne. Kdo obdělává svou půdu, nasytí se pokrmem, ale ten, kdo se žene za prázdnými věcmi, nasytí se chudobou. Věrný člověk má mnoho požehnání, ale kdo je ukvapený, aby získal bohatství, nezůstane bez trestu. Stranit člověku není dobré, ačkoliv člověk se vzbouří i kvůli kousku chleba. Lakomec se žene za majetkem a neví, že na něho přijde nedostatek. Ten, kdo kárá člověka, později nalezne milosti víc než ten, kdo lichotí. Kdo okrádá svého otce a svou matku a říká: To není přestoupení, je společníkem ničitele. Nenasytný člověk podněcuje svár, ale kdo doufá v Hospodina, bude prospívat. Kdo spoléhá na svůj rozum, je hlupák, ale kdo žije moudře, unikne. Kdo dává chudým, nebude mít nouzi, kdo však zavírá oči, sklidí mnoho kleteb. Když povstávají ničemové, lidé se ukrývají, když však hynou, množí se spravedliví. Kdo po mnohém pokárání zatvrzuje šíji, bude v okamžiku rozdrcen a nebude pro něj uzdravení. Když se množí spravedliví, lid se raduje, když vládne ničema, lidé vzdychají. Kdo miluje moudrost, dělá svému otci radost, ale kdo se stýká s prostitutkami, zničí majetek. Král upevňuje zemi právem, kdo však zvyšuje dávky, boří ji. Kdo lichotí svému bližnímu, rozprostírá síť na jeho nohy. V přestoupení zlého člověka je léčka, ale spravedlivý volá a raduje se. Spravedlivý bere ohled na právní nárok chudých, ničema ohledy nechápe. Posměvači rozruší město, ale moudří odvrátí hněv. Když se moudrý soudí s hlupákem, třese se zlostí či vysmívá, klidu nemá. Krvelační nenávidí bezúhonného, avšak přímí hledají jeho život. Hlupák nechá propuknout celý svůj hněv, ale moudrý ho zadrží. Když vládce věnuje pozornost lživému slovu, všichni jeho služebníci budou ničemy. Chudý a utlačovatel se potkávají, světlo očím dává oběma Hospodin. Když král soudí chudé podle pravdy, jeho trůn bude navěky pevně stát. Hůl a pokárání dá moudrost, ale chlapec ponechaný sám sobě dělá hanbu své matce. Když se množí ničemové, množí se přestoupení, ale spravedliví uvidí jejich pád. Kárej svého syna a dá ti odpočinek, dá potěšení tvé duši. Když není vidění, lid je bez zábran, ale šťastný je ten, kdo zachovává zákon. Otrok se nedá pokárat pouhými slovy, i když rozumí, nereaguje. Viděl jsi člověka, který je ukvapený ve svých slovech? Pro hlupáka je víc naděje než pro něj! Kdo od mládí hýčká svého otroka, nakonec bude mít žal. Hněvivý člověk podněcuje svár, vztekloun se dopouští mnoha přestoupení. Člověka poníží jeho pýcha, ale ponížený duch získá slávu. Kdo se dělí se zlodějem, nenávidí svou duši; uslyší prokletí, ale neoznámí to. Strach z lidí klade léčku, kdo však doufá v Hospodina, bude v bezpečí. Mnozí usilují o přízeň vládce, ale právo pro člověka pochází od Hospodina. Pro spravedlivého je ohavností špatný člověk, pro ničemu je ohavností ten, kdo jde přímou cestou. Slova Agúra, syna Jákeova z Massy. Výrok toho muže k Ítielovi, k Ítielovi a Ukalovi. Vždyť jsem tupější nežli kterýkoliv člověk, nemám lidskou rozumnost, nenaučil jsem se moudrosti ani nemám poznání Svatého. Kdo vystoupil na nebesa a sestoupil? Kdo sebral vítr do svých hrstí? Kdo svázal vodu do pláště? Kdo ustanovil všechny končiny země? Jaké je jeho jméno a jaké je jméno jeho syna, jestlipak víš? Každá Boží řeč je přečištěná, on je štítem těm, kteří v něm mají útočiště. Nepřidávej k jeho slovům, jinak tě pokárá a budeš shledán lhářem. Dvojí od tebe žádám; neodpírej mi to, dříve nežli zemřu: Vzdal ode mě klam a lživé slovo, nedávej mi chudobu ani bohatství, zaopatřuj mě pokrmem určeným pro mě. Jinak bych se mohl přesytit, zapřít tě a říct: Kdo je Hospodin? Anebo bych mohl zchudnout, krást a zneuctít jméno svého Boha. Nepomlouvej otroka před jeho pánem, jinak tě prokleje a poneseš vinu. Je pokolení, které proklíná svého otce a své matce nežehná; pokolení, které je čisté ve svých očích, ale od své nečistoty není obmyto; je pokolení, jehož oči jsou povýšené a jeho víčka povznesená; je pokolení s meči místo zubů, s noži místo řezáků, k požírání chudých v zemi a chudáků mezi lidmi. Pijavice má dvě dcery: Dej! Dej! Jsou tři věci, které se nenasytí, čtyři neřeknou: Dost!: Podsvětí, neplodné lůno, země, která se nenasytí vodou, a oheň, jenž neřekne: Dost! Oko, které se posmívá otci a pohrdá poslušností matce, vyklovou havrani z údolí, zhltnou ho orlí mláďata. Jsou tři věci, které jsou pro mě nepochopitelné, a čtyři, kterým nerozumím: Cestě orla na nebesích, cestě hada na skále, cestě lodi uprostřed moře a cestě mládence s dívkou. Taková je cesta cizoložnice. Nají se, utře si ústa a řekne: Neudělala jsem nic zlého. Pod třemi věcmi se země třese, čtyři není schopna snést. Otroka, který kraluje, blázna, který se přesytí pokrmem, tu, která je nemilována a vdá se, a služku, která vypudí svou paní. Jsou čtyři, kteří jsou malí na zemi, ale jsou nesmírně moudří: Mravenci nejsou národ příliš silný, ale připravují si v létě pokrm; damani nejsou národ příliš mocný, ale stavějí si své obydlí ve skalách; kobylky nemají krále, a přece vytáhnou všechny sešikovány; ještěrku chytíš rukama, a přece je v královských palácích. Jsou tři, kteří si hezky vykračují, čtyři, kteří si hezky jdou: Lev, hrdina mezi zvířaty, před nikým neustoupí; naparující se kohout či kozel a král, když je s ním jeho vojsko. Jestliže jsi jednal bláznivě tím, že ses vyvyšoval, nebo jestliže jsi zamýšlel zlo, dej si ruku na ústa! Tlak na mléko působí máslo, tlak na nos působí krev a tlak hněvu působí hádku. Slova Lemúela, krále z Massy, kterými ho vychovávala jeho matka: Co, můj synu, co, synu mého lůna, co, synu mých slibů? Nedávej svou udatnost ženám, a své cesty těm, kdo ničí krále. Nepřísluší králům, Lemúeli, nepřísluší králům pití vína, ani mocnářům říkat: Kde je pivo? Jinak se někdo napije, zapomene, co bylo ustanoveno, a převrátí právní nárok všech soužených. Dejte pivo hynoucímu a víno těm kdo, mají hořkost v duši. Napije se, zapomene na svou chudobu a na své trápení již nebude myslet. Otevři svá ústa za němého, za právo všech určených k záhubě. Otevři svá ústa, suď spravedlivě, pomoz získat právo chudému a nuznému. Kdo nalezne zdatnou ženu? Je daleko cennější než drahokamy. Srdce jejího manžela jí důvěřuje, nebude mít nedostatek kořisti. Po všechny dny svého života mu působí dobro, a ne zlo. Vyhledává vlnu a len, se zálibou pracuje svýma rukama. Je jako obchodní lodě; zdaleka přiváží svou potravu. Vstává, ještě když je noc, aby dala potravu svému domu a práci svým služkám. Vyhlédne si pole a dostane ho, z ovoce svých rukou vysadí vinici. Svá bedra přepásává silou, posiluje své paže. Zakouší, že má dobrý zisk, v noci její lampa nehasne. Svýma rukama sahá po přeslenu, její dlaně uchopují vřeteno. Svou dlaň otvírá chudému, své ruce vztahuje k nuznému. Když přijde sníh, nebojí se o svůj dům, protože celý její dům se obléká do karmínu. Dělá si přikrývky, její oděv je z jemného plátna a purpuru. Její manžel je znám v městských branách, když sedává se staršími země. Dělá plátno a prodává ho, dodává obchodníkovi pásy. Jejím oděvem je síla a důstojnost, s úsměvem vyhlíží budoucnost. Svá ústa otvírá moudře, na jejím jazyku je laskavé poučení. Pozorně sleduje chod svého domu, nejí chléb lenosti. Její synové povstávají a nazývají ji šťastnou, také její manžel ji chválí: Mnohé dcery si počínaly zdatně, ale ty je všechny převyšuješ. Půvab je klamný, krása je nicotná, ale žena, která se bojí Hospodina, bude chválena. Dejte jí z ovoce jejích rukou, ať ji chválí v městských branách její skutky. Slova kazatele, syna Davidova, krále v Jeruzalémě. Marnost všech marností, řekl kazatel, marnost všech marností, všechno je to marnost. Jaký užitek bude člověk mít z veškeré své námahy, když se bude namáhat pod sluncem? Generace odchází, generace přichází a země navěky zůstává. Slunce bude vycházet, slunce bude zapadat. Baží po místě, kde vychází. Vítr odchází k jihu a stáčí se k severu. Stáčí se a stáčí, obchází a při svém oběhu se zas vítr vrací. Všechny potoky tečou do moře a přece není moře plné. Na místo, z něhož potoky vytékají, tam se i vracejí, aby opět vytékaly. Všechny věci jsou únavné; člověk to nedokáže vyjádřit. Oko se nenasytí viděním a ucho se nenaplní slyšením. To, co bylo, je to, co i bude, a to, co se dělalo, je to, co se bude dělat. Není nic nového pod sluncem. Je nějaká věc, o níž někdo řekne: Podívej, tohle je něco nového? Už to dávno bylo, v dobách, které byly před námi. Není žádná památka na věci první. Ani na poslední, které budou; nebude na ně památka u těch, kteří budou naposled. Já, kazatel, jsem byl králem nad Izraelem v Jeruzalémě. Uložil jsem svému srdci, aby pátralo a aby zkoumalo s moudrostí všechno, co bylo vykonáno pod nebem. Ono zlé plahočení uložil Bůh lidským synům, aby se při něm osvědčili. Viděl jsem všechny skutky, které byly vykonány pod sluncem, a hle, to vše je marnost a honba za větrem. Co je zkřivené, nelze narovnat a nedostatek nelze sečíst. Takto jsem hovořil se svým srdcem: Hle, já jsem rozšiřoval a nabýval moudrosti nad každého, kdo byl v Jeruzalémě přede mnou. Mé srdce užilo množství moudrosti a poznání. Uložil jsem tedy svému srdci, aby poznalo moudrost a poznalo i ztřeštěnosti a pomatenost. Poznal jsem, že také tohle je honička za větrem. Vždyť v množství moudrosti je množství mrzutosti. Kdo bude přidávat poznání, bude šířit bolest. Řekl jsem si ve svém srdci: Pojď přece, ať tě vyzkouším s radovánkami, užívej si dobrých věcí. Hle, také to je marnost. O zábavě jsem řekl: Jsi šílená, o radovánkách: Co to provádíte? Zkoumal jsem ve svém srdci, jak rozjařit své tělo vínem, zatímco mé srdce vede k moudrosti, abych se udržoval v pomatenosti, jen dokud nezjistím, co z toho, co vykonají pod nebem ve vyměřených dnech svých životů, je dobré pro lidské syny. Zvětšil jsem svůj statek: Vystavěl jsem si domy, vysadil jsem si vinice. Založil jsem si zahrady a parky a vysadil jsem v nich stromoví s kdejakým ovocem. Zřídil jsem si jezírka s vodou, abych z nich napájel les, v němž vyrážely stromy. Koupil jsem si otroky a otrokyně a měl jsem i doma narozené; také dobytka, skotu i bravu jsem měl více než všichni, kdo byli v Jeruzalémě přede mnou. Nashromáždil jsem si také stříbro a zlato i vlastnictví králů a provincií. Získal jsem pro sebe zpěváky a zpěvačky i potěšení lidských synů, mnoho konkubín. Tak jsem se vzmáhal a pokračoval jsem v tom více než všichni, kteří byli v Jeruzalémě přede mnou. Nadto při mně stála má moudrost. Nic, o co žádaly mé oči, jsem od nich nevzdaloval. Neodpíral jsem svému srdci žádnou radost, vždyť mé srdce se radovalo ze vší mé námahy, a to byl můj podíl ze vší mé námahy. Pak jsem se ohlédl na všechny své skutky, které vykonaly mé ruce, a na námahu, kterou jsem se namáhal, abych to vykonal. A hle, to všechno je marnost a honba za větrem a není z toho pod sluncem žádný užitek. Ohlédl jsem se, abych se podíval na moudrost i ztřeštěnosti a pomatenost; vždyť jaký to bude člověk, který přijde po králi, jehož si dříve ustanovili? Já jsem tehdy viděl, že z moudrosti je větší užitek než z pomatenosti, stejně jako je větší užitek ze světla než ze tmy. Moudrý má na hlavě oči, zatímco hlupák chodí ve tmě. Také jsem však poznal, že je oba postihne stejný úděl. Tu jsem si v duchu řekl: I mě postihne tentýž úděl jako toho hlupáka. Proč jsem potom já nadmíru zmoudřel? A v duchu jsem prohlásil, že také toto je marnost. Vždyť památka na moudrého stejně jako na hlupáka nezůstává navěky. To všechno bude dávno zapomenuto v přicházejících dnech. Jak to, že moudrý zemře stejně jako hlupák? Tu jsem začal nenávidět život, protože je pro mě špatné to dílo, které se koná pod sluncem. Je to všechno totiž jen marnost a honba za větrem. Začal jsem nenávidět všechnu svou námahu, kterou se namáhám pod sluncem, protože ji zanechám člověku, jenž bude po mně. A kdo ví, zdali bude moudrý nebo blázen; bude však panovat nade vší mou námahou, kterou jsem se namáhal a při níž jsem pod sluncem zmoudřel. Také toto je marnost. A já jsem se odvrátil, abych si v srdci zoufal nad vší tou námahou, kterou jsem se pod sluncem namáhal. Neboť je člověk, který sám usiloval o moudrost, o poznání a o prospěch, ale odevzdá to jako svůj podíl člověku, který o to neusiloval. Také toto je marnost a velké zlo. Vždyť co člověk má ze vší své námahy a z honičky svého srdce, když se pod sluncem namáhá? Všechny jeho dny totiž přinášejí bolesti a jeho plahočení mrzutost; jeho mysl neutichne ani v noci. Také toto je marnost. Není pro člověka dobré, když bude jíst a pít a užije si ze své námahy blaho pro svou duši? I to jsem zjistil, že je z Boží ruky. Vždyť kdo jí a kdo si užívá víc než já? Neboť člověku, který se mu líbí, dal moudrost, poznání a radost. Hříšníkovi však dal plahočení, aby sbíral a hromadil, aby to pak předal tomu, kdo se Bohu líbí. Také toto je marnost a honba za větrem. Všechno má svou chvíli, každý záměr pod nebem má svůj čas. Je čas rodit a čas umírat, čas sázet a čas vytrhávat, co bylo zasazeno; čas zabíjet a čas uzdravovat, čas bořit a čas stavět; čas plakat a čas se smát, čas naříkat a čas poskakovat; čas házet kameny a čas kameny shromažďovat, čas objímat a čas vzdálit se od objímání; čas hledat a čas ztrácet, čas uchovávat a čas odvrhovat; čas trhat a čas šít, čas být zticha a čas mluvit; čas milovat a čas nenávidět, čas boje a čas pokoje. Jaký užitek má ten, kdo pracuje, z toho, při čem se namáhá? Viděl jsem plahočení, které Bůh uložil lidským synům, aby se při něm osvědčili. To všechno učinil krásné ve svůj čas. Také věčnost dal do jejich srdce, aniž by člověk ovšem postihl dílo, které Bůh vykonal, od počátku až do konce. Poznal jsem, že pro ně není nic lepšího, než aby se radovali a aby konali ve svých životech dobro. A také, že když kterýkoli člověk jí a pije a užívá blaho při vší své námaze, je to Boží dar. Poznal jsem, že všechno, co Bůh činí, to je pro věčnost; není možné k tomu nic přidat a není možné od toho nic ubrat. Bůh to udělal, aby lidé měli před ním bázeň. To, co je, je odedávna, i co má být, už dávno bylo. Bůh posoudí to, co pominulo. Dál jsem pak viděl pod sluncem: Tam, kde mělo být právo, byla ničemnost, tam, kde měla být spravedlnost, byla ničemnost. V duchu jsem si řekl: Spravedlivého i ničemu bude soudit Bůh, protože tam nastane čas pro každý záměr a pro každé dílo. A tu jsem si v duchu o záležitosti lidských synů řekl, že je Bůh tříbí, aby viděli, že jsou sami o sobě jako zvířata. Neboť pokud jde o úděl lidských synů i o úděl zvířete, mají stejný úděl: Jak umírá jeden, tak umírá i druhý, a obojí stejně dýchá. Člověk nemá před zvířetem žádnou přednost, vždyť je to všechno marnost. Všechno to odchází na stejné místo; vše to vzešlo z prachu a vše se to navrací v prach. Kdo ví, zda duch lidských synů vystupuje vzhůru? A duch zvířat sestupuje dolů do země? Viděl jsem tedy, že není nic lepšího, než že se člověk bude radovat ze svého díla, neboť to je jeho podíl. Vždyť kdo mu umožní, aby se podíval na to, co bude po něm? A znovu jsem viděl všechno utlačování, které se pod sluncem páchá. Hle, slzy utlačovaných, a ti nemají utěšitele; v ruce jejich utlačovatelů je soustředěna moc, a utlačovaní nemají utěšitele. A chvalořečil jsem mrtvé, kteří dávno zemřeli, více než živé, kteří jsou ještě naživu. Avšak lépe než oni oba je na tom ten, kdo ještě nebyl, kdo nespatřil zlé dílo, které se pod sluncem páchá. Viděl jsem všechnu námahu i veškerý prospěch z díla, že je za tím žárlivost jednoho na druhého. Také toto je marnost a honba za větrem. Hlupák skládá své ruce v klín a užírá se. Lepší je jedna dlaň plná klidu než dvě hrsti plné námahy a honby za větrem. A znovu jsem viděl marnost pod sluncem: Někdo je sám a nikoho jiného nemá, ani syna nebo bratra nemá; všechna jeho námaha nemá konce, ani jeho oko se nenasytí bohatstvím. Pro koho se namáhám a připravuji svou duši o blaho? Také toto je marnost a zlé plahočení. Lépe je dvěma než jednomu, neboť mají lepší mzdu za svou námahu. Vždyť jestliže upadnou, jeden pomůže svému druhovi vstát. Ale běda jednomu, když upadne a nemá druhého, který by mu pomohl vstát. Také jestliže dva ulehnou, bude jim teplo, ale jak bude teplo jednomu? A jestliže někdo přemůže jednoho, dva před ním obstojí. A trojitá šňůra se nepřetrhne snadno. Je lepší nuzné a moudré dítě než starý a hloupý král, který by už neuměl nechat se varovat. Vždyť vyšlo z vězení, aby kralovalo, ačkoliv ještě za jeho kralování se narodilo chudé. Viděl jsem všechny živé, kteří chodí pod sluncem, že byli při tom dítěti, při tom druhém, který se postaví na jeho místo. Není konce všemu lidu, všemu, který byl před nimi. Ani ti budoucí se z něj nebudou radovat, protože také toto je marnost a honička za větrem. Střež své kroky, když půjdeš do Božího domu, a buď blíže k naslouchání, než abys dával oběť jako hlupáci. Vždyť oni nevědí, že provádějí, co je zlé. Neukvapuj se v řeči a tvé srdce ať nepospíchá vynést slovo před Bohem, protože Bůh je na nebesích a ty na zemi; proto ať jsou tvá slova nemnohá. Neboť s mnohým plahočením přichází sen a hlas hlupáka s mnohými slovy. Jakmile učiníš slib Bohu, neváhej ho splnit, protože nemá zalíbení v hlupácích. Co slíbíš, to splň. Je lepší, když neslíbíš, než když slíbíš a nesplníš. Nedovol svým ústům, aby sváděla tvé tělo ke hříchu, a neříkej v přítomnosti anděla, že to bylo nedopatření. Proč se má Bůh hněvat na to, co říkáš, a zničit dílo tvých rukou? Vždyť při množství snů se množí i marnosti a řeči. Ty se však boj Boha. Uvidíš-li v provincii útlak chudého a znásilnění práva a spravedlnosti, nebuď tou zvůlí ohromený. Vždyť vysoce postavený střeží jiného vysoce postaveného a nad nimi jsou ještě výše postavení. Ale přes to všechno je země užitečná; polem je obsloužen i král. Kdo miluje stříbro, stříbra se nenasytí a kdo miluje bohatství, nenasytí se výnosem. Také toto je marnost. Když se rozmnožil blahobyt, byli i mnozí, kteří jej požírali. Jaký prospěch z toho měl jeho vlastník, než jen pohled svých očí? Sladký spánek má ten, kdo pracuje, ať bude jíst málo nebo mnoho. Hojnost nedopřává bohatému, aby se vyspal. Je bolestné zlo, které jsem viděl pod sluncem: Bohatství uchované pro jeho vlastníka je mu ke zlému. Ono bohatství přišlo vniveč při zlém plahočení. Zplodil syna a nemá v ruce nic. Jak vyšel z lůna své matky, tak se nahý vrátí, aby odešel tak, jak přišel. Ze své námahy si neodnese nic, co by si vzal s sebou. I to je také bolestné zlo: Jak kdo přišel, tak odejde. Jaký užitek bude mít z toho, že se namáhá pro vítr? K tomu ještě po všechny své dny jí ve tmě, s mnohým hněváním, nemocí a rozhořčením. Hle, co jsem já viděl dobrého: Jak krásné je jíst a pít a užívat blaho při vší své námaze, kterou se člověk namáhá pod sluncem v počtu dnů svého života, které mu Bůh dal, neboť to je jeho podíl. Když nějakému člověku dal Bůh bohatství a poklady a také mu dovolil z toho jíst, brát svůj podíl a radovat se ze své námahy; je to Boží dar. Nebude totiž příliš vzpomínat na dny svého života, protože Bůh zaměstnává jeho srdce radostí. Je zlo, které jsem viděl pod sluncem, a velmi na člověka doléhá: Muž, jemuž dá Bůh bohatství, poklady i slávu a jeho duše nemá nedostatek v ničem, po čem touží; ale Bůh mu z toho nedovolí jíst, bude to totiž jíst někdo cizí. Toto je marnost a zlá nemoc. Řekl jsem: Jestliže muž zplodí sto dětí, bude žít mnoho let a budou-li mnohé dny jeho let, ale jeho duše se přitom nenasytí dobrem a nebude mít ani pohřeb, pak je na tom potracený plod lépe než on. Vždyť přišel do marnosti, odejde do temnoty a temnotou bude přikryto jeho jméno. Ani slunce neviděl a nepoznal. Ten má více klidu než onen muž. I kdyby žil dvakrát tisíc let, ale blaho nezažil, což neodchází oba na stejné místo? Všechna lidská námaha je pro ústa, touha se ale nenaplní. Vždyť jakou výhodu má moudrý oproti hlupákovi? Co má chudý, který se umí chovat před živými? Vidění očí je lepší než bloumání duše. Také toto je marnost a honba za větrem. To, co už bylo, dostalo své jméno. A ví se, kdo je člověk. Nemůže se přít s tím, kdo je silnější než on. Mnohá slova totiž množí marnost. Jakou z toho má člověk výhodu? Vždyť kdo ví, co je pro člověka v životě dobré, v počtu dnů jeho marného života, které stráví jako stín? Takže kdo člověku oznámí, co pod sluncem bude po něm? Dobré jméno je nad dobrý olej a den smrti nad den narození. Lepší je jít do domu smutku než jít do domu hodování, v němž je konec každého člověka. Živý ať si to vezme k srdci. Je lepší mrzutost než smích, protože zatímco tvář je zachmuřená, srdci se vede dobře. Srdce moudrých je v domě smutku, ale srdce hlupáků v domě radosti. Je lepší poslouchat napomenutí moudrého, než když člověk poslouchá zpěv hlupáků. Neboť jako praskot trní pod hrncem, tak zní smích hlupáka. Také toto je marnost. Vždyť útlak dělá z moudrého potřeštěnce a dar ničí srdce. Je lepší konec jednání než jeho počátek. Trpělivost je lepší než povýšenost. Neukvapuj se v duchu, aby ses rozzlobil, protože mrzutost spočine v klíně hlupáků. Neříkej: Čím to bylo, že dřívější dny byly lepší než tyto? Na tohle ses totiž nezeptal moudře. Dobrá je moudrost jako dědictví; je výhodou pro ty, kteří vidí slunce, neboť jsou pod ochranou moudrosti jako pod ochranou stříbra. Užitkem poznání je, že moudrost zachová při životě toho, kdo ji má. Podívej se na Boží dílo. Vždyť kdo bude moci narovnat, co on pokřivil? V den dobrý spočívej v blahu a v den zlý pohleď: Také tento podobně jako onen učinil Bůh z toho důvodu, aby člověk nezjistil nic o tom, co bude po něm. To obojí jsem viděl ve dnech své marnosti: Spravedlivý ve své spravedlnosti hyne a ničema je ve své špatnosti dlouho živ. Nebuď příliš spravedlivý a nepočínej si nadmíru moudře. Nač se budeš ničit? Nejednej příliš ničemně a nebuď blázen. Proč bys měl zemřít mimo svůj čas? Bude dobré, když se tohoto přidržíš a ani tamto neopustíš, protože kdo se bojí Boha, vyjde z toho obojího. Moudrost posílí moudrého více než deset mocných, kteří jsou ve městě. Vždyť na zemi není spravedlivý člověk, který by konal dobro a nehřešil. Ani nepřikládej své srdce ke všem slovům, která lidé říkají. Přece nebudeš poslouchat svého otroka, který tě proklíná. Vždyť sis také sám mnohokrát uvědomil, že i ty jsi proklínal jiné. To všechno jsem zkoušel s moudrostí. Řekl jsem: Nechť zmoudřím. Avšak moudrost ode mě byla daleko. Vzdálené je to, co bylo; hluboko, hluboko, kdo to postihne? Usiloval jsem poznat, zkoumat a hledat moudrost a smysl a poznat i ničemnost a bláznovství, pomatenost a ztřeštěnosti. A nalézám něco trpčího než smrt: ženu, která je pastí, jejíž srdce jsou sítě a její ruce pouta. Kdo se líbí Bohu, zachrání se před ní, kdo však hřeší, bude jí polapen. Pohleď, toto jsem nalezl, řekl kazatel, jedno po druhém, když jsem nalézal smysl. Co stále hledala má duše, jsem nenalezl. Nalezl jsem jediného člověka z tisíce, ale ženu jsem mezi těmito všemi nenalezl. Zvlášť se podívej na tohle: Shledal jsem, že Bůh učinil člověka přímého. Oni však hledali mnohé výmysly. Kdo si počíná jako moudrý a kdo zná výklad slova? Lidská moudrost rozjasní jeho tvář a tvrdost jeho tváře bude proměněna. Já pravím: Králův příkaz zachovávej, ale z důvodu přísahy při Bohu se neunáhli. Až budeš od něj odcházet, nezůstávej ve zlém záměru, protože on učiní všechno, co chce; na to má královské slovo pravomoc. Kdo mu může říct: Co to děláš? Kdo zachovává příkaz, nepozná nic zlého. Moudré srdce rozezná čas i správný způsob. Neboť každý záměr má svůj čas i správný způsob, přestože na něm lpí velké lidské zlo. Nikdo totiž neví, co se stane. Vždyť kdo mu oznámí to, co se stane? Není člověka panujícího nad větrem tak, že by zadržel vítr, nikdo nemá pravomoc nade dnem smrti, nemůže se vyhnout boji. A ničemnost nepomůže těm, kdo ji páchají. Tohle všechno jsem viděl, když jsem obrátil svou pozornost k veškerému dílu, které se konalo pod sluncem: Čas, kdy člověk panoval nad člověkem k jeho škodě. Přitom jsem viděl pohřbené ničemy, že přicházeli; odejdou ze svatého místa a budou zapomenuti ve městě, kde správně jednali. Také toto je marnost. Když není rozsudek nad zlým činem vykonán rychle, srdce lidských synů se díky tomu nadme, takže páchají zlo. I když hříšník páchá zlo stokrát a prodlužuje se mu život, ano, já přece vím, že nastane blaho pro ty, kdo se bojí Boha, kteří mají před ním bázeň. Avšak pro ničemu blaho nebude, ani se neprodlouží jeho dny jako stín, když nemá před Bohem bázeň. Je však marnost, která se na zemi děje: že jsou spravedliví, na které to doléhá podle jednání ničemů, a jsou ničemové, na které to doléhá podle jednání spravedlivých. Prohlásil jsem, že také toto je marnost. A tak jsem oslavoval radost, neboť pro člověka není nic lepšího pod sluncem, než jen aby jedl, aby pil a aby se radoval. To ho bude provázet při jeho námaze ve dnech jeho života, které mu dal Bůh pod sluncem. Jakmile jsem svou pozornost obrátil, abych poznal moudrost a abych viděl plahočení, které se na zemi konalo až tak, že ve dne ani v noci nikdo nedopřeje spánek svým očím, viděl jsem veškeré Boží dílo, že člověk nedokáže postihnout dílo, které se koná pod sluncem; když člověk usiluje posoudit to, nepostihne to. Ani když moudrý řekne, že to zná, nedokáže to postihnout. Tohle všechno jsem totiž uložil do svého srdce, abych to všechno objasnil; jak spravedliví a moudří i jejich činy jsou v Boží ruce. Ani lásku ani nenávist člověk nezná, všechno je před ním. Stejně tak tohle všechno platí pro každého: Stejný úděl má spravedlivý i ničema, dobrý a čistý i nečistý, obětující i ten, který neobětuje; jak je tomu s dobrým, tak i s hříšníkem, s tím, který přísahá, tak jako s tím, kdo se přísahy bojí. Na všem, co se děje pod sluncem, je zlé to, že všichni mají stejný úděl, a pak i to, že srdce lidských synů je plné zla. Po celý život mají v srdci ztřeštěnost a potom odcházejí k mrtvým. Ten totiž, kdo bude připojen ke všem živým, má naději. Vždyť živému psu je lépe než mrtvému lvu. Neboť živí vědí, že zemřou; mrtví, ti však nevědí nic, ani už nemají odměnu, protože jejich památka byla zapomenuta. Jak jejich láska tak jejich nenávist i jejich žárlivost dávno zanikla a nebudou mít už nikdy podíl na ničem, co se pod sluncem koná. Jdi, jez v radosti svůj chléb a pij v dobrém rozmaru své víno, protože Bůh dávno našel zalíbení ve tvém díle. Ať je tvé roucho v každé době bílé a na tvé hlavě ať není nedostatek oleje. Užívej života se ženou, kterou sis zamiloval, po všechny dny tvého marného života, které ti Bůh dal pod sluncem, všechny dny tvé marnosti, protože to je tvůj podíl ze života a ze tvé námahy, když se namáháš pod sluncem. Všechno, co se ti naskytne udělat, dělej celou svou silou, protože není žádná činnost ani úmysl ani poznání ani moudrost v podsvětí, kam odcházíš. Znovu jsem viděl pod sluncem, že běh nezáleží na rychlých a boj nezáleží na hrdinech, ani chléb nezáleží na moudrých, ani bohatství nezáleží na rozumných a ani milost nezáleží na vzdělaných. Čas a nahodilost je totiž postihne všechny. Vždyť člověk ani nepozná svůj čas; jako ryby, které jsou chyceny ve zhoubné síti, a jako ptáci, chycení do pasti. Jako oni i lidští synové jsou polapeni ve zlý čas, jakmile na ně náhle připadne. Viděl jsem, že také to je moudrost pod sluncem, a byla pro mě velká: Bylo malé město a v něm málo mužů. Přitáhl k němu velký král, obklíčil je a postavil proti němu velké obléhací věže. Nacházel se v něm nuzný moudrý muž a ten by to město zachránil svou moudrostí. Nikdo si však na onoho nuzného muže nevzpomněl. Tu jsem řekl: Lepší je moudrost než udatnost; avšak moudrostí nuzného se opovrhuje a jeho slova nejsou slyšena. Slova moudrých v klidu vyslechnutá jsou lepší než křik toho, kdo vládne nad hlupáky. Moudrost je lepší než válečné zbraně; jediný hříšník však zničí mnoho dobrého. Mrtvé mouchy způsobí páchnutí a zakvasí mastičkářův olej. Trocha pomatenosti převáží nad moudrostí a ctí. Srdce moudrého je po jeho pravici, kdežto srdce hlupáka po jeho levici. I když jde blázen po cestě, chybí mu rozum. Každému říká, že je blázen. Pokud proti tobě vzplane hněv vládce, neopouštěj své místo. Vždyť mírnost zastaví velké hříchy. Je zlo – jak jsem viděl pod sluncem – jakožto nedopatření, které pochází od panovníka. Pomatenost byla dosazena na mnohá vysoká místa, zatímco bohatí zůstávají v poníženosti. Viděl jsem otroky na koních a knížata chodit po zemi jako otroci. Kdo kope jámu, spadne do ní; kdo boří zeď, toho uštkne had. Kdo táhne kameny, může si jimi ublížit; kdo kácí stromy, je jimi ohrožen. Pokud by se ztupila sekera a on by nenabrousil ostří, musí zvýšit své úsilí. Moudrost má napomáhat k užitečnosti. Uštkne-li had, když není použito zaklínadlo, zaklínač z toho nemá užitek. Slova moudrých úst přinášejí milost, kdežto rty hlupáka pohltí jej samého. Počátek slov jeho řeči je pomatenost, konec jeho řeči je zlá ztřeštěnost. Blázen množí slova. Člověk se nedozví, co se stane; kdo mu oznámí, co bude po něm? Námaha hlupáků bude vyčerpávat toho, který nezjistil, kudy jít do města. Běda ti, země, bude-li tvým králem služebník a tvá knížata budou zrána hodovat. Šťastná jsi, země, je-li tvým králem syn šlechticů a hodují-li tvá knížata v pravý čas kvůli posilnění a ne kvůli popíjení. Kvůli líným rukám se bude sesouvat krov a kvůli zahálení rukou bude dům prosakovat. Pro obveselení připravují jídlo a víno dá radost živým. Peníze pak dají na všechno odpověď. Krále neproklínej ani ve své mysli a ani ve svých ložnicích neproklínej bohatého. Nebeské ptactvo totiž donese tu zprávu a okřídlenec vyzradí řeč. Pošli svůj chléb po vodní hladině, neboť po mnohých dnech jej nalezneš. Dej podíl sedmi nebo i osmi, protože nevíš, co zlého se stane na zemi. Jestliže se mračna naplní deštěm, vyprázdní se na zemi, jestliže padne strom k jihu nebo k severu, kam ten strom padne, tam zůstane. Kdo hlídá vítr, nezaseje, a kdo se dívá do mračen, nebude sklízet. Tak jako nevíš, jaká je cesta větru nebo jak se tvoří kosti v obtěžkaném lůně, stejně tak nepoznáš dílo Boha, který to všechno působí. Zrána zasévej své semeno a k večeru nedávej svým rukám odpočinout. Vždyť nevíš, co z toho bude prospěšné, zda to či ono, anebo jestli to obojí bude stejně dobré. Sladké je světlo; pro oči je dobré vidět slunce. Vždyť bude-li člověk žít mnoho let, ať se z nich všech raduje, ale ať pamatuje na dny temnoty, protože jich bude mnoho; všechno, co přišlo, je marnost. Raduj se, mládenče, ve svém dětství a ať tě tvé srdce oblažuje ve dnech tvého jinošství, choď cestami svého srdce a za tím co vidí tvé oči. Ale věz, že za všechny tyto věci tě Bůh přivede k soudu. Odstraň ze svého srdce vztek a ze svého těla odveď, co je zlé, neboť dětství a úsvit je marnost. Pamatuj na svého stvořitele ve dnech svého jinošství, dříve nežli přijdou zlé dny a dorazí léta, o kterých řekneš: Nemám v nich zalíbení; dříve nežli ztemní slunce a světlo, měsíc a hvězdy, a vrátí se mračna po dešti; v den, kdy se budou strachem třást strážci domu a udatní muži se budou křivit, mlečky přestanou pracovat, protože ubyly, a ty kdo se dívají skrze průduchy, budou temné a zavřou se dveře do ulice, až se ztiší zvuk mlýnu. Bude se vstávat za hlasu ptactva a všechny popěvky budou přidušeny. Lidé se budou bát i výšek a postrachu na cestě; rozkvete mandlovník, kobylka se sotva povleče a kapara už nebude působit. Vždyť člověk se ubírá do svého věčného domu a ulicí budou obcházet ti, kdo naříkají. Dříve nežli se přetrhne stříbrný provaz a praskne zlatá mísa, bude roztříštěn džbán nad zřídlem a zlomí se kolo u studny. Až se navrátí prach na zem tak, jak dříve byl, a duch se navrátí k Bohu, který jej dal. Marnost všech marností, řekl ten kazatel, všechno je to marnost. A dodatek: Že byl kazatel moudrý, stále učil lid poznání, uvažoval a bádal, uspořádal mnohá přísloví. Kazatel se snažil nalézt žádoucí slova; je zapsáno to, co je přímé, pravdivá slova. Slova moudrých jsou jako bodce a jako hřebíky zatlučené sběrateli. Byla vydána jedním pastýřem. A dodatek: Můj synu, nech se jimi varovat. Tvořit mnohé knihy, to nemá konce, a mnohé dumání působí únavu těla. Slovo na závěr všeho, co bylo řečeno: Boha se boj a jeho příkazy zachovávej, protože toto se týká každého člověka. Vždyť Bůh každé dílo přivede na soud se vším, co je skryto, ať dobrým nebo zlým. Píseň písní. Šalomounova. Kéž v polibcích mě ústy svými zlíbá! Nad víno lepší je tvé milování. Vzácné tvé oleje tak voní! Tvé jméno je esence aromatická. Proto dívky tě milují. Vtáhni mě za sebou, pojďme honem! Už mne král uvedl do komnat u sebe! Výskejme, radost mějme z tebe. Oslavíme lásku tvou, a ne vínem. Zcela právem tě milují. Jsem černá, ale krásná, vy dcery v Jeruzalémě, jak stany kédarského kmene, jak závěsy ve stanu Šalomouna. Nehleďte na mne, že jsem osmahlá, že slunce tak opálilo mne. Proti mně vzpláli mé matky synové, postavili mne, ať vinohrady hlídám. Vlastní vinohrad jsem neuhlídala. Miláčku můj, pověz, kde je tvá pastvina, kde přes poledne dáváš ležet stádu? Vždyť proč mám stát jak zastřená před stády tvých kamarádů? Když to nevíš sama, ženo mnoha krás, vyjdi si po stopách stáda a kozičky své pas před příbytky pastevců. Jako klisna mezi hřebci faraona připadáš mi, lásko má. Po líci se ti vinou pramínky, korále tvou šíji vroubí. Pramínky zlaté uděláme ti, v nich stříbro jako kapičky. Dokud král u sebe si hoví, můj nard vůni vydává. Voničkou myrhy je mi můj milý, v mých prsech když spočívá. Keříkem henny je mi můj milý na vinicích v Én-gedí. Jak jsi krásná, lásko má, jak jsi krásná. Oči máš jako holoubky. Jak jsi krásný, můj milý, jak hezounký jsi! Naše lože prostírá se v zeleni. Dům náš cedrové má trámy, hřeben cypřišový. A já – šáronský kvítek, lilie údolní. Pak tedy lilie mezi bodláky, to je má láska mezi dívkami. Pak tedy jabloň v lese mezi stromy, to je můj milý mezi mládenci. Po jeho stínu jsem zatoužila. Sedím a na jeho sladkém ovoci pochutnávám si. Zaveďte mne, kde víno dávají, a podávejte mi lásku. Oživte mne hrozinkovými koláči, z jablek mi dodejte sílu, neboť jsem láskou nemocná. Hlavou mu na levici ležím, svou pravicí mne objímá. Zapřísahám vás, dcery Jeruzaléma, při plachých gazelách a laních, ať nebudíte, neprobouzíte lásku, dokud nebude chtít. Slyš! To je můj milý! Hleďte, už jde! Už skáče přes hory, přeskakuje kopce. Jako srnec je můj milý, jak samec gazely. Hleďte, už stojí u nás za zdí, do okének nahlíží, mřížkami hledí. Ozval se můj milý, toto mi praví: Vstávej, má lásko, pojď, ty má krásko. Vždyť skončila už zima, pominuly deště, jsou ty tam. Květinky z půdy prokvétají, přišel čas révu prořezat, hrdliččin hlas je slyšet po kraji. Na fíkovníku dozrávají fíky první, réví už rozkvétá, vydává vůni. Vstávej, má lásko, pojď, ty má krásko. Holoubku můj ve skále schovaný, ukrytý na srázu u stěny, jak vypadáš, ukaž se mi, ať slyším tvůj hlas! Vždyť hlas tvůj tak libě zní a pohled na tebe je plný krás. Pochytejte nám lišky, lištičky, co na vinicích škodí. Vždyť naše vinice rozkvétá. Můj milý je můj a já jeho. V liliích se pase. Než zavane den a prchnou stíny, ukaž se, můj milý, buď jako srnec, jak samec gazely na horách mezi vrcholy. Miláčka svého jsem hledala celou noc na loži. Hledala jsem, a nenašla. Musím vstát a město obejít, po ulicích a po náměstích svého hledat miláčka. Hledala jsem, a nenašla. Našli mne strážci, kteří město obcházejí. – Miláčka mého, neviděli jste ho? Sotva jsem od nich poodešla, už jsem miláčka svého našla. Držím ho a nepustím, dokud ho nepřivedu k matičce své domů, do maminčina pokoje. Zapřísahám vás, dcery Jeruzaléma, při plachých gazelách a laních, ať nebudíte, neprobouzíte lásku, dokud nebude chtít. Kdo je ta, jež z pouště stoupá jako sloup dýmu, myrhou provoněná i kadidlem z dovážených koření? Hle, nosítka samého Šalomouna! Šedesát hrdinů okolo nich z Izraele nejudatnějších. Mečem vládnou všichni, v boji zkušení, každý se mečem opásal, ani noc je nezaskočí. Nosítka pořídil si Šalomoun král ze dřeva z Libanonu. Sloupky jim ze stříbra udělal, ze zlata oporu trůnu, sedadlo purpurové. Láskou jsou uvnitř vystlána od dívek z Jeruzaléma. Pojďte ven pohledět, vy dcerky Sijónu, na krále Šalomouna, na jeho korunu, již mu jeho matka nasadila v den svatby jeho, v den, kdy mu srdce plesalo. Jak jsi krásná, lásko má, jak jsi krásná. Oči máš jako holoubky, když zpod závoje hledí. Vlasy tvé co ve stádu kozičky s pohoří Gileád sbíhají. Tvé zuby – ovečky čerstvě umyté, když stádo ke střiži stoupá z koupele. Každá z nich po dvou rodí a neplodné mezi nimi není. Karmínová stuha jsou tvé rty, tvá ústa nádherná. Jak z rozpuklého jablka granáty zpod závoje skráň hledí tvá. Jako věž Davidova je tvá šíje ztepilá. Na tisíc zavěšeno na ní štítů, výstroj samých to hrdinů. Dva koloušci je dvojice prsů tvých, dvojčátka gazelí, jež pasou se v liliích. Než zavane den a prchnou stíny, vyjdu si k té hoře myrhy, k pahorku vonných pryskyřic. Celá jsi krásná, lásko má, není na tobě poskvrna. Nevěsto, se mnou z Libanonu, se mnou z Libanonu sestup dolů. Shlédneš z vrcholu Amány, z vrcholu Seníru a Chermónu, ze lvích doupat, z hor leopardů. Srdce jsi mi odjala, nevěsto má nejdražší, srdce jsi mi odjala očkem svým jediným, zákrutem jediným svého náhrdelníku. Jak je krásné milování tvé, nevěsto má nejdražší, oč lepší je nad víno tvé milování. Nade všechny balzámy tvé oleje voní. Tvé rty, nevěsto, medem kanou, mléko a med máš pod jazykem, roucho tvé vůní Libanonu voní. Zahrada zavřená jsi, nevěsto má nejdražší, valem zahrazená, pramen zapečetěný. Tvé údy královská je obora, granátovníky s lahodným ovocem, hennou a nardem, nardem a šafránem, citronelou a skořicí, k tomu všemožné vonné dřeviny, myrha i aloe a ty nejvzácnější balzámy. Pramenem zahrad jsi, studnou vody živé, až z Libanonu tekoucí. Zvedni se, od severu větře, přijď, větře od jihu, prověj mou zahrádku, ať vlastní vůní orosí se. Ať do své zahrady přijde můj milý a její ovoce lahodné okusí. Do své přišel jsem zahrady, nevěsto má nejdražší. Svou myrhu i své balzámy natrhal jsem, ze své plástve se svým medem pojedl jsem, víno své i se svým mlékem popíjel jsem. Jen jezte, milí, pijte, opojte se milováním. Spím. Mé srdce ale bdí. Slyš! To klepe můj milý! Otevři mi, má lásko nejdražší, holoubku můj, zlato mé! Vždyť hlavu mám plnou rosy, krůpějí noci své kadeře. Svlékla jsem si šaty, mám je zase oblékat? Umyla jsem si nohy, to si je mám špinit zas? Můj milý rukou vnikl ke mně, až jsem se pro něj v nitru zachvěla. Já vstala milému svému otevřít a myrha mi z rukou skanula, myrha z mých prstů ulpívá tam, kde zasouvá se závora. Já svému milému otevřela, můj milý však náhle zmizel. Skoro jsem život vypustila, že takhle odešel. Hledala jsem jej, ale nenašla. Volala jsem ho, už se mi neozval. Našli mne strážci, kteří město obcházejí. Zbili mě do krve, šál strhli ze mne ti strážci hradeb. Zapřísahám vás, dcery Jeruzaléma, když mého milého najdete, co jemu povíte? Že láskou jsem nemocná. Čím je tvůj milý nad jiné, ženo mnoha krás? Čím je tvůj milý nad jiné, že tak zapřísaháš nás? Můj milý, jiskrný a růžolící, znát je mezi statisíci. Hlavu má jak z ryzího zlata, černé jak havran kučery jeho kadeří. Oči jeho nad vodními proudy holoubata v mléce umytá nad hojnou vodou sedí. Jeho líce záhon balzámový osetý kořením, co lilie rty jeho kanoucí myrhou tekutou. Ruce má jak válce zlaté osázené topazem. Jeho břicho vykládané slonovinou pokryto je safíry. Mramorové sloupy jeho stehna, na patkách zlata ryzího postaveny. Zjevem se Libanonu podobá, ušlechtilý jako ty cedry. Jeho ústa jsou přesladká a ve všem je přitažlivý. To je můj milý a to je můj druh, dcery Jeruzaléma. Kampak tvůj milý šel, ty ženo mnoha krás? Kam se tvůj milý poděl, ať s tebou najdeme ho zas. Do zahrádky své sestoupil můj milý na záhony balzámové, v zahradách se pást, lilie nasbírat. Můj milý má mne, můj milý je můj. V liliích se pase. Krásná jsi, lásko má, jako město Tirsa, jak Jeruzalém nádherná. Respekt budíš jak nazbrojená armáda. Odvrať ode mne své oči, nebo mne o rozum připraví. Vlasy tvé co ve stádu kozičky dolů z Gileádu sbíhají. Tvé zuby – ovečky čerstvě umyté, když stádo stoupá z koupele. Každá z nich po dvou rodí a není mezi nimi neplodná. Jak z rozpuklého jablka granáty zpod závoje skráň hledí tvá. Na šedesát je královen a družek na osmdesát a dívek bezpočet, ona je však jediná, holoubek můj, zlato mé. Ona je však jediná pro matičku svou, pro maminku, jež ji máza vyvolenou. Jak ji děvčata uzřela, zahrnula ji chválou. Královny a družky počaly ji velebit: Kdo je ta, jež dolů jako úsvit hledí, jako luna krásná, jako slunce jasná? Respekt budí jak nazbrojená armáda. Do sadu sešel jsem k ořeší podívat se na zeleň ve vádí, podívat se, zda réva vyraší, zda rozkvetly už granáty. Než má duše zvěděla, na vozy mne stavěla lidu mého šlechetného. Tanči, tanči, Šulamít, tanči, tanči, chcem tě zřít! Co uzříte na Šulamít, že má v tanci sólo mít? Jaká je krása tvých kroků v opáncích, dívko ty šlechetná! Klenotem je křivka tvých boků, rukama umělce vykroužená. Tvůj klín se jak mísa klene. Ať víno mísit nepřestane. Tvé bříško pšenice navršená, liliemi obroubená. Dva koloušci dvojice prsů tvých, dvojčátka gazelí. Šíje tvá věži ze slonoviny se podobá. Tvé oči batrabimskou bránu zračí jak v chešbónských nádržích. Tvůj nos jako věž Libanonu si Damašek prohlíží. Hlava na tobě jako Karmel vyjímá se a v plášti tvých vlasů šarlatovém král kvůli té kučeravé kráse zajatcem je rázem. Jak krásná jsi, jak líbezná, lásko přerozkošná. Neseš se tak, že připomínáš palmu a tvé prsy vzdouvají se datlemi. Chci vylézt na palmu, říkám si, datlové trsy popadnu. Nebo ať jsou tvé prsy bobulová réva, ať po jablkách ti voní dech a v ústech – jako bys to nejlepší víno měla. Pro mého milého kane! Hladce po rtech starců klouzá, můj milý má mne. Po mně prahne jeho touha. Jen pojď, můj milý, pojďme ven do polí, ať venku přespíme. Podíváme se ráno na vinice, réva jestli vyraší, zda její květ rozvírá se a rozkvetly už granáty. Tam ti dám své milování. Laskavec vůni už přivání a nad našimi dveřmi dozrály lahůdky, nové i staré. Pro tebe, můj milý, schovala jsem je. Kéž bys byl bratr mé rodiny, maminkou mou odkojený. Jak bych tě potkala, hned bych tě líbala. A nikdo by mě nepomluvil. Jak bych se s tebou vodila, hned bych s tebou zamířila k mámě domů, ta mě učívala. Ukojila bych tě vermutem, svých granátů nektarem. Hlavou mu na levici ležím, svou pravicí mne objímá. Zapřísahám vás, dcery Jeruzaléma, nač budit, nač probouzet lásku, dokud nebude chtít. Kdo je ta, jež stoupá z pouště, o milého se opírá? Pod jabloní probouzela jsem tě, tam počala tě matka tvá, tam počala i zrodila tě. Chovej mne jak pečetidlo u srdce, měj mě jako pečetítko při ruce. Vždyť láska je silná jako smrt, žárlivost jako záhrobí tvrdá, žár její žárem ohně zhrdá. Tu lásku neuhasí velká voda, odplavit ji nedokáže dravý proud. Byť by kdo za lásku dával vše, co má, vypadal by jak prostoduchý bloud. Sestřičku malou máme, ani prsa ještě nemá. Co se sestřičkou uděláme, až začne být žádaná? Je-li hradbou, cimbuří stříbrné postavíme na ní. Je-li však bránou, deskou cedrovou musíme ji zahradit. Já jsem hradba. A prsa mám jako věže. Už jsem se pro něj stala tou, kterou nepřemůže. Vinohrad v Baal Hamon měl Šalomoun. Svěřil ten vinohrad správcům, za výnos ať mu každý stříbrných tisíc platí. Vinice má je jenom moje. Šalomoune, ten tisíc si nech. Dvě stě ať mají i správcové na jejích výnosech. Ty, která přebýváš v zahradách, přátelé naslouchají tvému hlasu. Ať slyším ho i já. Chvátej, můj milý, buď jako srnec, jak samec gazely na horách provoněných. Vidění Izajáše, syna Amósova, které viděl o Judsku a Jeruzalému za dnů judských králů Uzijáše, Jótama, Achaza a Chizkijáše. Slyšte, nebesa, naslouchej, země, protože Hospodin promluvil: Syny jsem vychoval a vyvýšil, ale oni se proti mně vzbouřili. Býk zná svého hospodáře a osel žlab svého majitele, ale Izrael mě nezná, můj lid nerozumí. Ach, hřešící národe, lide obtížený vinou, potomstvo zločinců, děti ničitelů! Opustili Hospodina, znevážili Svatého Izraele, odvrátili se zpět. Proč máte být ještě biti? Jste stále umíněnější. Celá hlava je nemocná a celé srdce zemdlené. Od paty k hlavě na něm není zdravého místa – samá modřina a šrám a čerstvá rána; nejsou vymačkány ani obvázány ani změkčeny olejem. Vaše země je zpustošená, vaše města jsou vypálena ohněm, vaši půdu před vámi sžírají cizinci; je zpustošená jako po rozvrácení cizinci. Dcera sijónská zůstala jako stánek na vinici, jako budka v okurkovém poli, jako obležené město. Kdyby nám Hospodin zástupů neponechal maličko těch, kteří přežili, byli bychom jako Sodoma, byli bychom podobní Gomoře. Slyšte Hospodinovo slovo, vůdcové sodomští, naslouchej, lide gomorský, zákonu našeho Boha! K čemu je mi množství vašich obětí? praví Hospodin. Jsem syt zápalných obětí beranů a tuku krmného dobytka. V krvi býčků, beránků a kozlů nemám zalíbení. Když přicházíte, abyste se přede mnou ukazovali, kdo to od vás žádal, abyste šlapali po mých nádvořích? Nepřinášejte už falešné obětní dary; kadidlo je mi ohavností. Novoluní a soboty, svolávání shromáždění; nesnáším shromáždění, kde je zlo. Vaše novoluní a svátky má duše nenávidí; jsou mi břemenem, jsem vyčerpán jejich snášením. Když rozprostíráte své dlaně, zavírám před vámi oči. I když rozmnožíte své modlitby, neposlouchám: Vaše ruce jsou plné krve. Umyjte se, pročistěte se, odstraňte mi zkaženost svých činů pryč z očí; přestaňte páchat zlo. Naučte se konat dobro. Hledejte právo, kárejte násilníka, zjednejte právo sirotkovi, zastaňte se vdovy. Jen pojďte a proberme to, praví Hospodin; jsou-li vaše hříchy jako šarlat, zbělejí jako sníh, jsou-li rudé jako purpur, budou jako vlna. Podvolíte-li se a budete poslouchat, budete jíst dobré věci země. Jestliže však odmítnete a budete vzpurní, budete požíráni mečem. Neboť Hospodinova ústa promluvila. Jak jen se stalo nevěstkou to město věrné, plné práva! Zůstávala v něm spravedlnost, a nyní – vrahové! Tvé stříbro se stalo struskou, tvůj nápoj je zředěn vodou. Tvá knížata jsou umíněnci a spojenci zlodějů; každý miluje dar a žene se za úplatky. Sirotkovi právo nezjednají a spor vdovy se k nim nedostane. Proto je výrok Panovníka, Hospodina zástupů, Mocného Izraele: Běda! Potěším se na svých protivnících a pomstím se na svých nepřátelích. Obrátím svou ruku proti tobě a tvé strusky očistím jako louhem. Odstraním veškeré tvé příměsi. A obnovím tvé soudce jako na počátku a tvé rádce jako zprvu. Potom tě budou nazývat městem spravedlnosti, městem věrným. Soudem bude vykoupen Sijón a ti, kdo se v něm obrátí, budou vykoupeni spravedlností. Zkáza vzpurných a hříšníků bude společná; ti, kdo opouštějí Hospodina, pominou. Neboť budou zahanbeni kvůli dubům, jichž jste byli žádostiví, budete se stydět kvůli zahradám, jež jste zvolili. Protože budete jako dub, jehož listí padá, a jako zahrada, která vodu nemá. A silný se stane koudelí a jeho skutek jiskrou. Vzplane to obojí spolu a nebude, kdo by to uhasil. Slovo, které Izajáš, syn Amósův, viděl o Judsku a Jeruzalému: I stane se v posledních dnech, že hora Hospodinova domu bude pevně stát jako přední z hor a bude vyvýšena nade všechna návrší. Budou k ní proudit všechny národy a mnozí lidé přijdou a řeknou: Pojďte a vystupme na horu Hospodinovu, do domu Boha Jákobova. Bude nás vyučovat podle svých cest a budeme chodit po jeho stezkách. Neboť ze Sijónu vyjde zákon a Hospodinovo slovo z Jeruzaléma. A bude soudit mezi těmi národy a domlouvat mnohým lidem. I překují své meče v radlice a svá kopí ve vinařské nože; národ proti národu nepozdvihne meč a už se nebudou učit boji. Pojďte, dome Jákobův, a choďme v Hospodinově světle! Hospodine, vždyť jsi zavrhl svůj lid, dům Jákobův, protože jsou plni východního věštění a hádání z oblaků jako Pelištejci; s dětmi cizozemců si potřásají rukama. Jeho země je plná stříbra a zlata a jeho pokladům není konce; jeho země je plná koní a jeho válečným vozům není konce. Jeho země je plná nicotností. Klanějí se dílu svých rukou, které učinily jeho prsty. Člověk se hrbí, muž je ponížený. Neodpouštěj jim! Vejdi do skal, skryj se do prachu ze strachu z Hospodina a před nádherou jeho vznešenosti. Domýšlivý pohled člověka bude snížen – skloní se hrdost lidí. Hospodin sám bude vyvýšen v onen den. Neboť den Hospodina zástupů přichází na všechno pyšné a povýšené, na vše, co se pozvedá, a bude to sníženo: Na všechny vznešené a vyvýšené libanonské cedry a na všechny bášanské duby, na všechny vysoké hory a na všechna vyvýšená návrší, na každou vysokou věž a na každou opevněnou hradbu, na všechny taršíšské lodě a na všechny vzácné jachty. A skloní se domýšlivost člověka, bude snížena hrdost lidí. Hospodin sám bude v ten den vyvýšen a nicotnosti zcela pominou. A vejdou do skalních jeskyní a do roklin prachu země ze strachu z Hospodina a před nádherou jeho vznešenosti, když povstane, aby otřásl zemí. V onen den člověk své stříbrné i zlaté nicotnosti, které mu udělali, aby se jim klaněl, odvrhne krysám a netopýrům, aby vešel do dutin těch skal a do skalních trhlin ze strachu z Hospodina a před nádherou jeho vznešenosti, když povstane, aby otřásl zemí. Přestaňte se spoléhat na člověka, jehož dech je v jeho chřípí; vždyť za co má být považován? Vždyť hle, Panovník, Hospodin zástupů, odnímá Jeruzalému a Judsku veškerou pomoc; všechnu podporu chleba i všechnu podporu vody, hrdinu i bojovníka, soudce i proroka, věštce i starce, velitele nad padesáti, vznešeného i rádce, zběhlého v čárech a rozumějícího zaříkavání. A dám jim mládence za knížata a budou jim vládnout uličníci. V lidu bude útlak – jeden bude dotírat na druhého, každý na svého bližního; mládenec bude naléhat na starce a bezectný na váženého. Když se člověk chopí bratra z domu svého otce: Máš plášť, buď naším vůdcem a měj tuto spoušť pod svou rukou, ten v onen den zvolá: Nebudu ovazovat ty rány, v mém domě není pokrm ani plášť, nečiňte mne vůdcem lidu! Vždyť Jeruzalém klopýtl a Juda padl, protože jejich jazyk i jejich činy byly proti Hospodinu na odpor očím jeho slávy. Svědčí o nich výraz jejich tváře a svůj hřích oznamují jako Sodoma – netají jej. Běda jim, protože na sebe uvedli zlo. O spravedlivém řekněte, že mu bude dobře, protože bude jíst ovoce svých činů. Běda ničemovi! Bude zle! Protože se mu stane podle toho, co vykonaly jeho ruce. Ó můj lid! Jeho utlačovatelé jednají svévolně a vládnou mu ženy. Ó můj lide! Tvoji vůdcové vedou do bludu a směr tvých stezek zmátli. Hospodin přistupuje k soudnímu procesu; povstává, aby soudil národy. Hospodin vejde v soud se staršími svého lidu a s jeho knížaty: Vy jste vyplenili tu vinici, to, co jste vyrvali chudému, je ve vašich domech. Proč deptáte můj lid a drásáte tváře chudých? je výrok Panovníka, Hospodina zástupů. I řekl Hospodin: Protože se dcery sijónské povyšují, chodí s nataženým hrdlem, svádějí očima, chodí cupitavou chůzí a chřestí kroužky na nohou, Panovník raní temeno dcer sijónských prašivinou a jejich čelo Hospodin obnaží. V onen den Panovník odstraní ozdobné nánožníky, čelenky a půlměsíčky, náušnice, náramky a závoje, klobouky, řetízky a pentle, nádobky vůní a amulety, prsteny a nosní kroužky, róby a pláště, plachetky a vaky, zrcadla a košilky, turbany a řízy. I stane se, že místo balzámu bude zápach a místo pásu oprátka, místo úpravy účesu lysina a místo skvostného roucha přepásání pytlovinou; vypálené znamení namísto krásy. Tvoji muži padnou mečem a tvoji udatní ve válce. Tvé brány se budou rmoutit a budou truchlit a ty, o vše připravená, budeš sedět na zemi. V onen den se chopí sedm žen jednoho muže se slovy: Budeme jíst vlastní pokrm a budeme si oblékat vlastní oděv, jen ať jsme nazvány tvým jménem; odejmi naši potupu! V onen den bude výhonek Hospodinův nádherný a slavný, plod země pýchou a okrasou pro ty z Izraele, kteří vyváznou. I stane se, že ten, kdo zůstane na Sijónu a bude ponechán v Jeruzalémě, bude nazván svatý – každý zapsaný k životu v Jeruzalémě. Když Panovník smyje nečistotu dcer sijónských a vypláchne krev Jeruzaléma z jeho středu duchem soudu a duchem ohnivé očisty, Hospodin stvoří nad každým sídlem hory Sijón a nad jejími shromážděními oblak ve dne a kouř a zář plápolajícího ohně v noci; protože nad vší slávou bude baldachýn. Bude to stánek jako zastínění před horkem ve dne a jako útočiště a úkryt před přívalem i před deštěm. Nuže, budu zpívat svému milému píseň mého milého o jeho vinici: Můj milý měl vinici na úrodném vrchu. Zkypřil ji, vybral z ní kamení, vysadil ji vybranou révou; vystavěl uprostřed ní věž a také v ní vytesal lis. Očekával, že vydá hrozny, ale vydala páchnoucí bobule. A teď, obyvatelé Jeruzaléma a muži judští, jen suďte mezi mnou a mou vinicí. Co ještě se mělo udělat pro mou vinici, co jsem v ní neudělal? Proč, když jsem očekával, že vydá hrozny, vydala páchnoucí bobule? A teď vám chci oznámit, co učiním se svou vinicí: Odstraním její plot a přijde vniveč, zbořím její zeď a bude k pošlapání. Určil jsem ji ke zkáze: Nebude prořezávána ani pleta a vyroste na ní trní a bodláčí; oblakům přikáži, aby na ni nesesílaly déšť. Vždyť vinicí Hospodina zástupů je dům izraelský a muži judští jsou sadbou jeho potěšení. Čekal na právo, a hle – bezpráví, na spravedlnost, a hle – křik. Běda těm, kteří připojují dům k domu, přibližují pole k poli, až už není místo a zůstáváte v zemi bydlet sami. Slyšel jsem Hospodina zástupů: Jistě mnohé domy zpustnou, i veliké a hezké domy budou bez obyvatel. Neboť deset jiter vinice vydá jeden bat a chómer zrna vydá éfu. Běda těm, kteří vstávají brzy ráno a shánějí pivo, těm, kdo za soumraku prodlévají, až je víno rozpálí. Na jejich hostinách je lyra a harfa, tamburína a flétna i víno, ale na Hospodinovy skutky nehledí a dílo jeho rukou nevidí. A tak bude můj lid vystěhován pro nedostatek poznání, jeho vážení lidé budou hynout hladem a jeho dav bude vyprahlý žízní. Proto podsvětí rozevřelo svůj chřtán a bezmezně otevřelo svá ústa a důstojnost Jeruzaléma i jeho dav, jeho hukot i jásání do něho sestoupí. Shrbí se člověk a ponížen bude muž a oči povýšené budou sníženy, Hospodin zástupů bude vyvýšen v soudu a svatý Bůh bude posvěcen v spravedlnosti. Beránci se budou pást jako na svých pastvinách a pustiny po vykrmených kusech budou spásat příchozí. Běda těm, kdo táhnou vinu provazy klamu a jako popruhem u vozu hřích, kteří říkají: Ať si pospíší, ať uspíší své dílo, abychom viděli, ať se přiblíží a naplní plán Svatého Izraele, abychom to poznali! Běda těm, kdo zlu říkají dobro a dobru zlo, kdo pokládají temnotu za světlo a světlo za temnotu, kdo pokládají hořké za sladké a sladké za hořké. Běda těm, kdo jsou moudří ve vlastních očích a před sebou samými rozumní! Běda hrdinům v pití vína a mužům udatným v řezání piva, těm, kdo kvůli daru ospravedlňují ničemu a spravedlivým jejich spravedlnost upírají! Proto jako jazyk ohně požírá strniště a suchá tráva v plamenu klesne, tak jejich kořen shnije a jejich květ odlétne jako prach, protože pohrdli zákonem Hospodina zástupů a řeč Svatého Izraele znevážili. Proto vzplanul proti jeho lidu Hospodinův hněv, vztáhl proti němu ruku a ubil ho. Hory se třásly a jejich mrtvoly byly jako smetí na ulicích. Ani v tom všem se jeho hněv neodvrátil a jeho ruka je stále vztažená. Pozvedne korouhev k dalekému národu a hvízdne na něho od konce země; a hle, přijde spěšně a hbitě. Nebude v něm nikdo vyčerpaný ani klopýtající, nikdo nebude dřímat ani spát a nikomu se neuvolní pás na bedrech ani se nepřetrhne řemínek boty. Jeho šípy jsou ostré a všechny jeho luky jsou napnuty, kopyta jeho koní jsou jako křemen a jeho kola jako vichřice. Jeho řev je jako řev lvice; zařve jako mladý lev, zavrčí, uchopí kořist a bezpečně odnese; není nikdo, kdo by ji vysvobodil. A v ten den na něj zavrčí, jako když burácí moře. Pohledí-li kdo na zemi, hle, tísnivá temnota a světlo ztemnělo v oblacích. V roce, kdy zemřel král Uzijáš, jsem viděl Panovníka sedícího na trůnu vysokém a vyvýšeném a lem jeho roucha naplňoval chrám. Nad ním stáli serafové, každý měl po šesti křídlech: Dvěma si zakrývali tvář, dvěma si zakrývali nohy a dvěma létali, a jeden na druhého volal: Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů; celá země je plná jeho slávy! A čepy prahu se otřásaly od hlasu toho, který volal, a dům byl plný kouře. I řekl jsem: Běda mi, jsem zničen, protože jsem člověk nečistých rtů a bydlím uprostřed lidu nečistých rtů, a mé oči viděly Krále, Hospodina zástupů! Vtom ke mně přilétl jeden z těch serafů a v ruce měl žhavý uhel, který vzal kleštěmi z oltáře. Dotkl se mých úst a řekl: Hle, tento uhel se dotkl tvých rtů; tvá vina je odvrácena a tvůj hřích je usmířen. Potom jsem uslyšel hlas Panovníka, jak říká: Koho pošlu a kdo nám půjde? Řekl jsem: Zde jsem, pošli mne! I řekl: Jdi a řekni tomuto lidu: Stále poslouchejte, ale nebudete rozumět, stále hleďte, ale nebudete znát. Učiň srdce tohoto lidu tučným a jeho uši zacpi a jeho oči zalep, aby očima neviděl a ušima neslyšel a jeho srdce nerozumělo, neobrátil se a já ho neuzdravil. Nato jsem řekl: Až dokdy, Panovníku? A on odpověděl: Až dokud města nezpustnou a nebudou bez obyvatel a domy bez lidí a země nebude zpustošena – zcela opuštěná. Hospodin vzdálí lidi daleko – veliká opuštěnost bude uprostřed této země. A ještě v ní zbude desetina, ale znovu přijde vniveč; jako terebint a jako dub, ze kterých po pokácení zůstane jen pahýl. Ten pahýl je svaté símě. I stalo se za dnů judského krále Achaza, syna Jótama, syna Uzijášova, že vytáhl Resín, král aramejský, a Pekach, syn Remaljášův, král izraelský, do boje proti Jeruzalému. Ale nemohl ho dobýt. A domu Davidovu bylo oznámeno: Aram se spojil s Efrajimem. Srdce krále i srdce jeho lidu se roztřáslo, jako se třesou lesní stromy ve větru. A Hospodin řekl Izajášovi: Teď vyjdi vstříc Achazovi, ty a tvůj syn Šearjašúb, na konec strouhy Horního rybníka, na silnici k Valchářovu poli, a řekni mu: Měj se na pozoru a uklidni se, neboj se a tvé srdce ať neochabne před těmito dvěma čadícími opálenými špalky, kvůli planoucímu hněvu Resína a Aramu a syna Remaljášova proto, že na tebe Aram s Efrajimem a synem Remaljášovým připravili zlo se slovy: Vytáhneme proti Judovi, ochromíme ho, rozdělíme si ho a ustanovíme v něm králem syna Tabealova! Toto praví Panovník Hospodin: To se nenaplní a nestane. Neboť hlavou Aramu je Damašek a hlavou Damašku Resín; a během šedesáti pěti let bude Efrajim otřesen tak, že již nebude lidem. Hlavou Efrajima je Samaří a hlavou Samaří syn Remaljášův. Nebudete-li věřit, jistě neobstojíte. Hospodin dále mluvil k Achazovi: Vyžádej si od Hospodina, svého Boha, znamení, žádej, ať to je hluboko dole nebo vysoko nahoře. Ale Achaz řekl: Nebudu žádat a nebudu zkoušet Hospodina. Nato Izajáš řekl: Slyšte nyní, dome Davidův. Málo je vám unavovat lidi, že budete unavovat i mého Boha? Proto vám Panovník dá znamení sám: Hle, dívka otěhotní, porodí syna a dá mu jméno Immanuel. Bude jíst máslo a med, aby uměl zavrhnout zlé a zvolit dobré. Protože dříve než ten chlapec bude umět zavrhnout zlé a zvolit dobré, země, jejíchž dvou králů se děsíš, bude opuštěna. Hospodin uvede na tebe, na tvůj lid a na dům tvého otce dny, jaké nepřišly ode dne odstoupení Efrajima od Judy – přivede asyrského krále. I stane se v onen den, že Hospodin hvízdne na mouchy na konci egyptských řek a na včely v asyrské zemi. Přitáhnou a všechny se usadí v korytech potoků a ve skalních trhlinách, ve všech křovinách a ve všech napajedlech. V onen den Panovník oholí čepelí najatou za Řekou – asyrským králem – hlavu a chlupy nohou, a také plnovous odstraní. V onen den člověk zachová při životě ze skotu jalovici a dvě ovce. Avšak pro množství získaného mléka bude jíst máslo, neboť máslo a med bude jíst každý, kdo bude ponechán v zemi. I stane se v onen den, že na každém místě, na kterém je tisíc vinných keřů za tisíc stříbrných, bude trní a bodláčí. Člověk tam půjde s lukem a s šípy, protože celá země bude trní a bodláčí. A na žádnou horu, která se okopává motykou, nebudeš chodit ze strachu z trní a bodláčí; bude výběhem pro skot a k pošlapání ovcím. Hospodin mi řekl: Vezmi si velikou tabuli a napiš na ni běžným způsobem: Spěšná kořist, rychlý lup. I povolal jsem si spolehlivé svědky: kněze Urijáše a Zekarjáše, syna Jeberekjášova. Přiblížil jsem se k prorokyni, otěhotněla a porodila syna. Hospodin mi řekl: Dej mu jméno Spěšná kořist, rychlý lup. Protože dříve než bude chlapec umět volat otče a matko, odnesou majetek Damašku a kořist ze Samaří před asyrského krále. Hospodin ke mně mluvil ještě dále: Protože tento lid pohrdl klidně plynoucími vodami Šíloach a raduje se s Resínem a synem Remaljášovým, proto hle, Panovník na ně přivádí mocné a hojné vody Řeky – asyrského krále a všechnu jeho slávu – a vystoupí nad všechna svá řečiště a půjde přes všechny své břehy. Projde Judou, zaplaví ho a půjde přes něj, dosáhne až k šíji; rozepjetím jeho křídel bude naplněna šíře tvé země, Immanueli. Jednejte zle, národy, a zděsíte se, naslouchejte všechny dálavy země. Opásejte se a zděsíte se, opásejte se a zděsíte se. Udělejte plán, a bude zmařen, řekněte slovo, a nenaplní se, protože s námi je Bůh. Vždyť toto mi řekl Hospodin, když mě uchopil za ruku a varoval mě, abych nechodil po cestě tohoto lidu: Neříkejte spiknutí všemu, čemu tento lid říká spiknutí; toho, z čeho má on strach, se nebojte a nestrachujte. Hospodin zástupů – jen on vám budiž svatý; on je vaše bázeň a on je vaše strachování. On vám bude svatyní, ale kamenem úrazu a skálou pohoršení pro oba domy izraelské, pastí a léčkou pro obyvatele Jeruzaléma. Mnozí z nich klopýtnou, padnou a polámou se, budou chyceni a zajati. Zavaž svědectví a zapečeť zákon mezi mými učedníky. Budu vyčkávat na Hospodina, který skrývá svou tvář před domem Jákobovým; budu očekávat na něho. Hle, já a děti, které mi dal Hospodin, jsme v Izraeli za znamení a divy od Hospodina zástupů, který přebývá na hoře Sijón. A jestliže vám řeknou: Dotazujte se těch, kdo vyvolávají duchy zemřelých, a věštců, kteří piští a mumlají … Což se lid nemá dotazovat svého Boha? Kvůli živým má hledat mrtvé? K zákonu a ke svědectví! Nebudou-li mluvit podle tohoto slova, tak v něm pro ně není úsvit. Každý zkroušený a hladový bude procházet zemí, a jak bude hladový a vzteklý, bude proklínat svého krále i svého Boha. Obrátí se vzhůru a pohledí k zemi, a hle, soužení a temnota, ponurá sklíčenost – vkrádá se soumrak. Avšak nezůstane pochmurná, jako teď, když na ni dolehla tíseň. Jako v době, kdy nejprve zlehčil zemi Zabulón a zemi Neftalí, ale nakonec jí dodá vážnost – cestě u moře, Zajordání a Galileji národů. Lid, který chodí v temnotě, uvidí veliké světlo. Na ty, kdo bydlí v zemi nejhlubší tmy, na ně zazáří světlo. Rozmnožil jsi ten národ a zvětšil jsi jeho radost. Radovali se před tebou, jako když mají radost ze žně, jako když jásají při dělení kořisti, protože jho jeho břemene i hůl na jeho ramena i žezlo jeho utlačovatele jsi rozdrtil jako v den Midjánu. Proto každá bota, která šlape ve vřavě, a plášť, který se válí v krvi, bude ke spálení, jako pokrm ohně. Neboť chlapec se nám narodil, syn je nám dán; na jeho rameni spočinulo panství. Dal mu jméno Podivuhodný rádce, mocný Bůh, Věčný Otec, Kníže pokoje. Nebude konce vzrůstu jeho panství a pokoje na Davidově trůnu a nad jeho královstvím, aby ho mohl upevnit a posilnit v právu a v spravedlnosti od nynějška až navěky. Horlivost Hospodina zástupů to učiní. Panovník poslal slovo proti Jákobovi, a dopadlo na Izrael. Ví to všechen lid, Efrajim i obyvatelé Samaří, kteří v pýše a velikášství srdce říkají: Cihly spadly, budeme stavět z tesaného kamene; sykomory jsou pokáceny, nahradíme je cedry. Ale Hospodin postavil jeho protivníky od Resína vysoko nad něho a popudil jeho nepřátele: Aramejce od východu a Pelištejce zezadu a budou požírat Izrael plnými ústy. V tom všem se jeho hněv neodvrátí a jeho ruka bude stále vztažená. Ale lid se nenavrátí k tomu, kdo ho bije, Hospodina zástupů hledat nebudou. Pak jednoho dne Hospodin utne Izraeli hlavu i ocas, palmovou ratolest i rákos. Stařec a vznešený je tou hlavou, prorok vyučující klam je tím ocasem. Vůdcové tohoto lidu se stali svůdci, takže ti, kteří byli vedeni, byli uváděni do zmatku. Proto se Panovník z jeho mládenců nebude radovat a nad jeho sirotky a vdovami se neslituje, neboť každý z nich je bezbožný a zločinec a každá ústa mluví hanebnost. V tom všem se jeho hněv neodvrátí a jeho ruka bude stále vztažená. Vždyť ničemnost vzplála jako oheň, stravuje trní i bodláčí; zapálí lesní houštiny, a ty se vířivě vznesou ve sloupu kouře. Kvůli hněvu Hospodina zástupů se země zatmí; lid bude pokrmem ohně, nikdo nebude mít soucit ani se svým bratrem. Uřízl si kus napravo a je hladový, zhltnul něco nalevo a není nasycen; člověk bude požírat maso své vlastní paže – Manases Efrajima a Efrajim Manasesa, oni společně potáhnou proti Judovi. Ani v tom všem se jeho hněv neodvrátí a jeho ruka bude stále vztažená. Běda těm, kdo vydávají zlá ustanovení, a těm, kdo předpisují trápení, aby převraceli právní nárok chudých a uchvacovali právo nuzných mého lidu, aby se vdovy staly jejich kořistí a aby oloupili sirotky. Co uděláte v den navštívení a ve zkáze, jež přijde zdaleka? Ke komu utečete pro pomoc a kde zanecháte svou slávu? Nezbyde než se sehnout jako zajatci nebo padnout jako zabití. Ani v tom všem se jeho hněv neodvrátí a jeho ruka bude stále vztažená. Běda Asýrii, metle mého hněvu. Hůl, jež je v jejích rukou, je mé rozhořčení. Pošlu ji do národa bezbožného a přikáži jí, aby lid, proti němuž plane má zuřivost, zcela vyplenila a vyloupila, aby ho určila k pošlapání jako hlínu na ulicích. Ale ona si to tak nepředstavuje a její srdce to tak nezamýšlí, protože v jejím srdci je úmysl vyhladit a vytnout nemálo národů. Vždyť si říká: Což nejsou moji velitelé zároveň králi? Což není Kalné jako Karkemíš? Zdalipak není Chamát jako Arpád? Zdalipak není Samaří jako Damašek? Tak jako má ruka dopadla na království nicotnosti – a jejich modly byly nad jeruzalémské i nad samařské – cožpak nenaložím s Jeruzalémem a s jeho modlářskými zpodobeninami tak, jak jsem naložil se Samařím a s jeho nicotnostmi? A stane se, když Panovník dokončí celé svoje dílo na hoře Sijón a v Jeruzalémě, že si řekne: navštívím ovoce velikášství srdce asyrského krále a pýchu jeho hrdých očí, protože si řekl: Vykonal jsem to svou mocnou rukou a svou moudrostí, protože jsem rozumný. Odstranil jsem hranice národů a vyplenil jsem jejich poklady, jako silák jsem strhl jejich vládce. Má ruka nalezla majetek národů jako hnízdo a jako se sbírají opuštěná vejce, tak jsem já sebral celou tuto zemi. Nebyl, kdo by máchnul křídlem nebo otevřel zobák či zapištěl. Což se sekera vychloubá nad toho, kdo s ní seká? Cožpak se pila vytahuje nad toho, kdo jí řeže? Jako kdyby metla mávala tím, kdo ji zvedá, jako kdyby se hůl vyzdvihovala, že není dřevěná. Proto Panovník, Hospodin zástupů, pošle úbytě na jeho vykrmené a pod jeho slávou zažehne plamen jako plamen ohně. Světlo Izraele se stane ohněm a jeho Svatý plamenem. V jednom dni zapálí a stráví jeho bodláčí i jeho trní a dočista zničí slávu jeho lesa a ovocného sadu. Bude to, jako když potácejícímu se ubývá sil. Zbylých stromů jeho lesa bude jen tolik, že je sepíše i chlapec. I stane se v onen den, že ostatek Izraele – ti z domu Jákobova, kteří vyváznou – už dále nebude spoléhat na toho, kdo ho bije, ale opravdu bude spoléhat na Hospodina, Svatého Izraele. Ostatek se navrátí, ostatek Jákoba, k mocnému Bohu. Vždyť i kdyby bylo tvého lidu, Izraeli, jako písku v moři, jen ostatek z nich se navrátí. Je rozhodnuto o záhubě, která s sebou přivalí spravedlnost. Ano, konec, o němž je rozhodnuto, učiní Panovník, Hospodin zástupů, v celé této zemi. Proto praví Panovník, Hospodin zástupů, toto: Můj lide, který bydlíš na Sijónu, neboj se Asýrie, která tě bije metlou a zvedá na tebe hůl tak jako Egypt. Protože ještě velmi krátce a mé rozhořčení pomine a můj hněv bude k jejich zničení. Hospodin zástupů bude proti němu podněcovat bič, jako při porážce Midjánu u skály Oréb, a jeho hůl bude nad mořem a pozdvihne ji tak jako v Egyptě. I stane se v onen den, že bude odstraněno jeho břemeno ze tvých ramen a jeho jho ze tvé šíje. Jho se bude lámat pro tučnost. Přišel k Ajátu, prošel Migrónem, v Mikmásu uloží svou zbroj. Prošli průsmykem: Nocleh budeme mít v Gebě. Ráma se třásla, Saulova Gibea utekla. Rozezni svůj hlas, dcero Galímu, pozorně naslouchej, Lajšo, ubohý Anatóte! Madména se rozprchla, obyvatelé gebímští hledají bezpečí. Ještě ten den se zastaví v Nóbu. Rukou pohrozí hoře dcery sijónské, návrší Jeruzaléma. Hle, Panovník, Hospodin zástupů, s děsivou mocí klestí ratolesti: Ty vysoko vzrostlé jsou pokáceny, i ty nejvyšší budou sníženy. Proklestí houštinu toho lesa sekerou a Libanon se vznešeným stromovím padne. I vzejde proutek z pařezu Jišajova a výhonek z jeho kořenů ponese ovoce. A spočine na něm Duch Hospodinův: Duch moudrosti a rozumnosti, Duch rady a udatnosti, Duch poznání a bázně před Hospodinem. Bude mít zálibu v bázni před Hospodinem a nebude soudit podle toho, co vidí svýma očima, ani rozhodovat podle toho, co slyší svýma ušima, ale bude spravedlivě soudit chudé a podle práva rozhodovat pro pokorné v zemi. Bude bít zemi holí svých úst a duchem svých rtů usmrtí ničemu. Spravedlnost bude pásem jeho boků a věrnost pásem jeho beder. Pak vlk bude pobývat s beránkem a leopard uléhat s kůzletem. Tele, mladý lev a krmný dobytek budou spolu a malý chlapec je povede. Kráva i medvědice se budou pást, i jejich mláďata budou uléhat spolu. Lev bude požírat píci jako skot. Kojenec si bude hrát nad hadí dírou a odstavené dítě strčí ruku do doupěte zmije. Nikdo nikomu neublíží ani neuškodí na celé mé svaté hoře, protože země bude naplněna poznáním Hospodina, tak jako vody pokrývají moře. I stane se v onen den, že na kořen Jišajův, který bude stát jako korouhev národů, se budou dotazovat pohané. Jeho místo odpočinku bude sláva. I stane se v onen den, že Panovník podruhé přiloží svou ruku, aby získal ostatek svého lidu, který zůstal v Asýrii, v Egyptě, v Patrósu, v Kúši, v Élamu, v Šineáru, v Chamátu a na mořských ostrovech. Pozdvihne korouhev k národům a posbírá zapuzené z Izraele, shromáždí rozptýlené z Judy ode čtyř stran země. Efrajimova žárlivost odstoupí a Judovi nevraživci budou odňati; Efrajim nebude závidět Judovi a Juda nebude nevražit na Efrajima. A vletí na rameno Pelištejců na západě, společně oloupí syny východu. K Edómu a Moábu dosáhne jejich moc, synové Amónovi jim budou poddáni. Hospodin zasvětí záliv egyptského moře zkáze a v prudkosti svého dechu zamává rukou nad Řekou, rozbije ji na sedm potoků tak, že se tam bude chodit jen v sandálech. A bude silnice pro ostatek jeho lidu, který zůstane v Asýrii, tak jako byla pro Izrael v den, kdy vyšel z egyptské země. I řekneš v onen den: Budu ti vzdávat chválu, Hospodine! Ačkoliv ses na mne hněval, tvůj hněv se odvrátil a potěšil jsi mě! Hle, Bůh je má záchrana, budu mu důvěřovat a nebudu se strachovat, vždyť Hospodin je mou silou i mocí – stal se mou záchranou. S jásotem budete čerpat vodu z pramenů té spásy. V onen den řeknete: Vzdávejte chválu Hospodinu, vzývejte jeho jméno, oznamujte mezi národy jeho činy; připomínejte, že jeho jméno je vyvýšené. Hrajte chvalozpěvy Hospodinu, protože jednal vznešeně – ať je to známo po celé zemi. Jásej a výskej, obyvatelko Sijóna, protože velikým je uprostřed tebe Svatý Izraele! Prorocký výnos o Babylonu, který viděl Izajáš, syn Amósův. Zvedněte korouhev na lysé hoře, pozvedněte k nim hlas, zamávejte rukou, ať vejdou branami předních mužů. Vydal jsem příkaz svým posvěceným, k vykonání svého hněvu jsem také povolal své hrdiny, jásající nad mou velebností. Slyš! Rachot na horách jakoby mnohého lidu. Slyš! Hukot království – shromažďovaných národů: Hospodin zástupů formuje armádu k boji. Přicházejí z daleké země, od konce nebes – Hospodin se zbraněmi svého rozhořčení – aby pohubil celou zemi. Naříkejte, protože den Hospodinův je blízko. Přijde jako zkáza od Všemohoucího. Proto všechny ruce ochabnou a srdce každého člověka se rozplyne. Vyděsí se, zachvátí je křeče a bolesti, budou se svíjet jako rodička. Jeden bude užasle hledět na druhého, jejich tváře budou jako plamen. Hle, den Hospodinův přichází, krutý, se zuřivostí a s planoucím hněvem, aby učinil tuto zemi hroznou pustinou a vyhladil z ní hříšníky. Neboť hvězdy nebes ani jejich souhvězdí se nezatřpytí svým světlem, slunce bude vycházet temné a měsíc nezazáří svým světlem. A navštívím svět za zlo a ničemy za jejich vinu; způsobím, že zmizí pýcha domýšlivců a hrdost tyranů ponížím. Způsobím, že bude člověk vzácnější než ryzí zlato, člověk nad zlato z Ofíru. Proto rozbouřím nebesa a rozkymácí se země ze svého místa – v rozhořčení Hospodina zástupů a ve dni jeho planoucího hněvu. I stane se, že jako zaplašená gazela nebo jako stádo, když není, kdo by ho shromáždil, tak se každý vrátí ke svému lidu a každý uteče do své země. Každý, kdo bude nalezen, bude proboden, a každý chycený na útěku padne mečem. Jejich děti budou rozdrceny před jejich očima, jejich domy budou vypleněny a jejich ženy budou zneuctěny. Podnítím proti nim Médy, kteří si stříbra nebudou cenit a ve zlatě nebudou mít zalíbení. Svými luky rozstřílí chlapce a nad plodem lůna nebudou mít slitování – nad syny se neslituje jejich oko. A Babylon – ozdoba království, okrasa vznešenosti Chaldejců – bude, jako když Bůh vyvrátil Sodomu a Gomoru. Nebude nikdy obydlen, nebude osídlen z generace na generaci; nerozbije tam stan Arab a pastýři se stády se tam neuloží. Budou tam uléhat divoká zvířata a jeho domy budou plné výrů, usídlí se tam pštrosi a budou tam skotačit běsi. V jeho pevnostech se budou ozývat divocí psi a v rozkošných palácích šakalové. Jeho čas je blízko – už přichází – jeho dny nebudou prodlouženy. Vždyť Hospodin se slituje nad Jákobem a znovu vyvolí Izrael, dá jim spočinout v jejich zemi; připojí se k nim příchozí, připojí se k domu Jákobovu. Národy je vezmou a přivedou je na jejich místo. Dům izraelský je přijme v Hospodinově zemi do dědictví za otroky a za služky. Tak se ti, kdo je odvedli do zajetí, stanou jejich zajatci. Budou panovat nad svými utlačovateli. I stane se v den, kdy ti Hospodin dopřeje odpočinutí od tvého trápení a nepokoje i od tvrdé otročiny, jíž jsi byl zotročen, že proneseš o babylonském králi toto pořekadlo: Jak přestal utlačovatel, jak přestal útlak! Hospodin zlomil hůl ničemů, žezlo vládců, které se zuřivostí bilo národy ranami bez ustání, které panovalo v hněvu nad národy s bezmeznou tyranií. Celá země odpočinula a má klid; lidé propukli v jásot. I cypřiše se nad tebou radují i libanonské cedry: Od té doby, co jsi lehl, nepřichází, kdo by nás kácel. Podsvětí dole se třese na tebe, vstříc tvému příchodu; zburcovalo kvůli tobě nebožtíky – všechny vůdce země – ze svých trůnů dalo povstat všem králům národů. Ti všichni promluví a řeknou ti: I ty jsi zbaven síly jako my? Stal ses nám podobným! Do podsvětí je svržena tvá vznešenost, hudba tvých harf; pod tebou jsou rozprostřeny larvy a červi jsou tvou přikrývkou. Jak jsi spadl z nebes, třpytivá hvězdo, synu úsvitu? Byl jsi odseknut k zemi, ty, který jsi porážel národy! A ty sis řekl ve svém srdci: Vystoupím do nebes, nad hvězdy Boží vyvýším svůj trůn; usednu na Hoře shromáždění na nejzazším severu. Vystoupím na výsosti oblaku, vyrovnám se Nejvyššímu. Jenže jsi svržen do podsvětí, do největších hlubin jámy. Ti, kteří tě uvidí, na tebe budou zírat a pozorně tě sledovat: Což to není ten muž, jenž znepokojoval zemi a otřásal královstvími? Obracel svět v pustinu a jeho města bořil, své vězně nepropouštěl domů. Všichni králové národů, všichni leží ve slávě, každý ve vlastní hrobce. Ale tebe pohodili mimo tvůj hrob jako ohavný výhonek, zahalený pobitými, probodenými mečem, těmi, kdo sestupují ke kamenům jámy – jako rozšlapanou mršinu. Nebudeš s nimi mít jeden hrob, protože jsi ničil svou zemi a zabíjel svůj lid. Potomstvo zločinců nebude zmiňováno navěky. Připravte místo porážení pro jeho syny kvůli vině jejich otců, ať nevstanou a nedostanou do vlastnictví zemi a nenaplní povrch světa městy. Povstanu proti nim, je výrok Hospodina zástupů, a vyhladím jméno Babylona i jeho ostatek, nástupce i následníka, je Hospodinův výrok. A učiním ho vlastnictvím ježků a vodní mokřinou; a zametu ho koštětem vyhlazení, je výrok Hospodina zástupů. Hospodin zástupů přísahal: Jistěže tak, jak jsem si usmyslil, se stane, a jak jsem se rozhodl, tak se to naplní: Rozdrtím Ašúra ve své zemi a na svých horách ho pošlapu. Stáhnu z nich jeho jho a odstraním jeho břemeno z jejich ramen. To je plán, který je naplánován pro celou zemi, a to je paže, která je vztažena proti všem národům. Vždyť to naplánoval Hospodin zástupů, kdo to zruší? A jeho paže je vztažena, kdo ji odvrátí? V roce, kdy zemřel král Achaz, přišel tento prorocký výnos: Neraduj se, celá Pelišteo, že je zlomena hůl, která tě bije: Neboť z hadího kořenu vyjde zmije a jejím plodem bude létající ohnivý had. Prvorození nuzných se budou pást a chudí budou uléhat v bezpečí. Ale tvůj kořen nechám zemřít hladem a tvůj ostatek zabiji. Naříkej, bráno, křič o pomoc, město! Propadni malomyslnosti, celá Pelišteo, protože od severu přichází kouř a není, kdo by zůstal stranou svého shromaždiště. Co odpovědí poslům toho národa? Že Hospodin založil Sijón a v něm budou mít útočiště nuzní jeho lidu. Prorocký výnos o Moábu: Ano, přes noc je zničen Ar Moábský – je umlčen. Ano, přes noc je zničen Kír Moábský – je umlčen. Vystoupil do chrámu, do Díbónu na svá návrší, aby plakal. Nad Nebó a nad Médebou bude Moáb naříkat; na každé hlavě lysina, každá brada je ostříhaná. Na jeho ulicích se přepásali pytlovinou; na střechách a na náměstích všechno naříká, rozplývá se v pláči. Křičí Chešbón i Eleále, až do Jahasu je slyšet jejich hlas; proto ozbrojenci Moábu křičí, jeho duše se v něm chvěje. Mé srdce naříká nad Moábem; jeho uprchlíci jsou až po Sóar a Eglat-šelišiji. Po luchítském svahu vystupují s pláčem; na cestě do Chóronajimu propukají v úpěnlivý křik nad zkázou. Vždyť vody nimrímské jsou zpustošené; vždyť uschla tráva, zašlo rostlinstvo, není zeleň. Proto přebytek, který získali a uložili, odnášejí přes Topolový potok. Vždyť celým moábským územím proběhl úpěnlivý křik; jeho nářek došel až do Eglajimu, jeho nářek došel až do Beer-élímu. Vždyť vody Dímónu jsou plné krve a připravím pro Dímón další rány: Lva na Moábce, kteří vyváznou, i na ostatek v zemi. Pošlete beránka vládci země ze Sély v pustině na horu dcery sijónské. Jako poletující pták vyhnaný z hnízda, tak budou dcery moábské u arnónských brodů. Dejte radu, udělejte rozhodnutí. Připrav v pravé poledne svůj stín jako noc. Ukryj zapuzené, uprchlého neodhaluj. Moji zapuzení ať pobývají u tebe, Moábe. Buď jim úkrytem před ničitelem. Vždyť přestane útlak, pomine zkáza, utlačovatelé vymizí ze země. A milosrdenstvím bude upevněn trůn a usedne na něj ve stanu Davidově v pravdě ten, kdo bude soudit podle práva a vyhledávat je a bude zběhlý ve spravedlnosti. Slyšeli jsme o Moábově pýše, je velice pyšný. O jeho vypínavosti, povýšenosti i zpupnosti – nesprávné jsou jeho prázdné řeči. Proto bude Moáb nad sebou naříkat, celý Moáb bude naříkat. Pro kírcharesetské hrozinkové koláče budete vzdychat – zcela ubití. Neboť zvadla chešbónská pole i réva sibemská. Páni národů otloukli to ušlechtilé révoví, které dosahovalo až k Jaezeru, které se vinulo pustinou. Jeho výhonky se rozpínaly, táhly se až za moře. Proto budu plakat pláčem Jaezeru nad sibemskou révou, zavlažím tě svými slzami, Chešbóne a Eleále, protože jásot nad tvým letním ovocem i nad tvou sklizní opadl. A bude vzata radost i jásání z té úrodné zahrady – na vinicích se nebude výskat a hlaholit; ten, kdo lisuje v lisech, nebude šlapat víno, jásot lisujících ukončím. Proto jako lyra budou vzlykat mé útroby nad Moábem a mé nitro nad Kir-cheresem. I stane se, když se Moáb ukáže a bude se namáhat na návrší, že vejde do své svatyně, aby se modlil, ale nic nezmůže. To je slovo, které Hospodin k Moábovi promluvil již tenkrát. Ale teď Hospodin řekl: V průběhu tří let, jako jsou léta najatého dělníka, zlehčím slávu Moába s celým jeho velkým davem a ostatek bude velmi skrovný, bezvýznamný. Prorocký výnos o Damašku: Hle, Damašek přestane být městem a stane se hromadou sutin. Města Aróeru budou opuštěna, budou patřit stádům – ta budou uléhat a nebude, kdo by je vyplašil. Zmizí pevnost z Efrajima i království z Damašku. S ostatkem Aramejců to dopadne jako se slávou synů Izraele, je výrok Hospodina zástupů. I stane se v onen den, že Jákobova sláva zeslábne a jeho vykrmené tělo zhubne. A dopadne, jako když žnec sklízí nepožaté obilí a jeho paže kosí klasy – bude to jako sbírání klasů v údolí Refájců. Zůstanou na něm paběrky, jako po otlučení olivy: Dvě, tři olivky na samém vrcholu, čtyři, pět na jejích plodících větvích, je výrok Hospodina, Boha Izraele. V onen den bude člověk vzhlížet ke svému Tvůrci a jeho oči budou s úctou hledět ke Svatému Izraele. Nebude vzhlížet k oltářům, dílu svých rukou; nebude s úctou hledět na to, co zhotovily jeho prsty, na ašéry a kadidlové oltáře. V ten den budou jeho bezpečná města jako opuštěná houština nebo pahorek, který opustili nepřátelé před syny Izraele. Země bude zcela opuštěná. Ano, zapomněla jsi na Boha své záchrany a na skálu svého bezpečí nepamatuješ. Proto, ačkoliv vysazuješ nejlíbeznější sadbu a zaséváš cizokrajnou révu, v den své setby ji oplotíš a ráno tvé semeno bude vzkvétat, avšak sklizeň v den tvé nemoci a nevyléčitelné bolesti uletí. Běda! Rachot mnohých národů! Budou burácet jako burácení moří. Hukot lidí! Budou hučet jako hukot mocných vod. Lidé budou hučet jako hukot mnohých vod. Ale okřikne je a utečou daleko a budou se hnát před větrem jako plevy po horách a jako prašný vír před vichřicí. Navečer hle, hrozba! Dříve než přijde ráno, už nejsou. To je podíl těch, kdo nás plení, a los těch, kdo na nás kořistí. Běda zemi okřídlených cvrčků, která je za řekami Kúše, která posílá posly po moři, i v plavidlech z papyru po hladině vod. Jděte, rychlí poslové, k národu vysokých postav a hladké pleti, k lidu obávanému široko daleko, národu mocnému a pošlapávajícímu, jehož zemi rozdělují řeky. Všichni obyvatelé světa a vy, kteří bydlíte na zemi, když pozdvihnou na horách korouhev, hleďte, a když budou troubit na beraní roh, slyšte! Neboť toto mi řekl Hospodin: Pokojně budu hledět ze svého sídla jako třpytivý žár nad světlem slunce, jako oblak rosy v žáru žně. Protože ještě před sklizní, když odkvete květ a trpký hrozen zraje a stane se zralým ovocem, se odříznou jalové výhonky vinařskými noži a úponky se odlomí a odstraní. Budou zanechány společně dravému ptactvu z hor a zemské zvěři; stráví na tom léto dravé ptactvo a všechna zemská zvěř na tom přezimuje. V té době bude přinesen dar úcty Hospodinu zástupů od lidu vysokých postav a hladké pleti, od lidu obávaného široko daleko, národa mocného a pošlapávajícího, jehož zemi rozdělují řeky, k místu přebývání jména Hospodina zástupů, hoře Sijónu. Prorocký výnos o Egyptu: Hle, Hospodin jede na rychlém oblaku a přichází do Egypta. Egyptské nicotnosti se před ním roztřesou a srdce Egypta se v něm rozplyne. A popudím Egypťany proti Egypťanům a budou bojovat jeden proti druhému a každý se svým bližním, město proti městu a království proti království. Duch Egypta v něm bude rozrušen a jeho plán zmatu. Budou se dotazovat nicotností, zaklínačů mrtvých, těch, kdo vyvolávají duchy zemřelých, a věštců. Pak vydám Egypťany do moci tvrdého pána a surový král jim bude vládnout, je výrok Panovníka, Hospodina zástupů. Ztratí se voda z moře a řeka vyprahne a vyschne. Řeky zasmrádnou, ramena egyptské řeky zeslábnou a vyschnou; třtina a rákos povadnou. Lučiny u Nilu, u ústí Nilu a všechno osení v okolí Nilu uschne, bude odváto a nebude. Rybáři se budou rmoutit a truchlit budou všichni, kdo házejí do Nilu udice; ti, kdo na vodní hladině rozprostírají sítě, budou chřadnout. Zahanbeni budou ti, kdo pracují se lnem, česačky a tkalci bílého plátna. Opory země budou rozdrceny, všem pracujícím za mzdu bude smutno v duši. Knížata Sóanu jsou jen hlupáci, rada moudrých faraonových rádců je hloupá. Jak můžete říkat faraonovi: Já jsem synem moudrých, synem dávných králů? Kdepak jsou tvoji mudrci? Jen ať ti oznámí a zjistí, jak rozhodl Hospodin zástupů o Egyptu. Sóanská knížata jednala hloupě, knížata memfidská jsou podvedena – vůdcové jeho kmenů Egypt svedli. Hospodin v jeho středu namíchal ducha závrati, aby svedli Egypt v každém jeho díle, jako opilec vrávorá ve svých zvratcích. Egyptu se nepovede žádné dílo, ať ho udělá hlava či ocas, palmová ratolest nebo rákos. V onen den bude Egypt jako žena: Bude se třást a strachovat před máváním ruky Hospodina zástupů, který proti němu bude mávat. Judská země se stane Egyptu postrachem: Každý, kdo si ji připomene, se bude strachovat před plánem Hospodina zástupů, který proti němu připravuje. V onen den bude v egyptské zemi pět měst mluvících kenaanskou řečí a přísahajících věrnost Hospodinu zástupů; jednomu se bude říkat Město ruin. V onen den bude Hospodinův oltář uprostřed egyptské země a u její hranice Hospodinův posvátný sloup. A bude to na znamení a na svědectví Hospodina zástupů v zemi egyptské, protože budou křičet k Hospodinu před utiskovateli, a pošle jim zachránce a obhájce, který je vysvobodí. Hospodin se dá Egyptu poznat a Egypťané v onen den poznají Hospodina; a budou mu sloužit obětí a přídavnou obětí a učiní Hospodinu slib a splní ho. Hospodin Egypt postihne – postihne a pak uzdraví. I navrátí se k Hospodinu, a on se dá pohnout jejich prosbami a uzdraví je. V onen den bude silnice z Egypta do Asýrie; Asyřané budou chodit do Egypta a Egypťané do Asýrie a budou sloužit Hospodinu Egypt s Asýrií. Onoho dne bude Izrael jako třetí s Egyptem a s Asýrií – požehnání uprostřed země, jíž Hospodin zástupů požehnal slovy: Požehnaný můj lid Egypt, dílo mých rukou Asýrie a mé dědictví Izrael! V roce, kdy vojevůdce vyslaný asyrským králem Sargónem přitáhl k Ašdódu, bojoval proti Ašdódu a dobyl ho, v onen čas promluvil Hospodin skrze Izajáše, syna Amósova: Jdi, odvaž si pytlovinu ze svých beder a sandály zuj ze svých nohou. I učinil tak a chodil nahý a bosý. I řekl Hospodin: Tak jako můj otrok Izajáš chodil tři roky nahý a bosý – jako znamení a div pro Egypt a pro Kúš, tak bude asyrský král hnát egyptské zajatce a kúšské vysídlence, chlapce i starce, nahé a bosé, s obnaženými zadky, k hanbě Egypta. Zděsí se a budou zahanbeni kvůli Kúši, své naději, a kvůli Egyptu, své slávě. Obyvatelé toho pobřeží v onen den řeknou: Hle, toto je naše naděje, ke které jsme se utíkali pro pomoc, abychom byli vysvobozeni od asyrského krále! Jak se potom zachráníme my? Prorocký výnos o pustině u moře: Jako vichřice, které procházejí Negebem, tak to přichází z pustiny, z obávané země. Bylo mi oznámeno tvrdé zjevení: Věrolomník jedná věrolomně a ničitel ničí. Vytáhni, Élame, oblehni, Méde: Zastavím veškeré to vzdychání. Proto jsou má bedra naplněna úzkostí, zachvátily mne křeče jako křeče rodičky; jsem sklíčen tak, že neslyším, jsem vyděšen tak, že nevidím. Mé srdce se potácí, hrůza mne ohromila; soumrak, který jsem si přál, se mi změnil ve zděšení. Připravit stůl, prostřít ubrus, jíst a pít … Vstaňte, velitelé, mažte štíty! Vždyť toto mi řekl Panovník: Jdi, postav hlídku. Ať oznámí, co uvidí. Až uvidí vozy s páry koní, vozy s osly a vozy s velbloudy, ať dává velký pozor, velký pozor. I zvolal jako lev: Na hlídce, Panovníku, stojím ve dne ustavičně, a na své stráži zůstávám stát celé noci. A hle, tu přichází: Vůz, muž a pár koní. A promluvil: Padl, padl Babylon a všechny tesané obrazy jeho bohů roztřískal o zem. Můj vymlácený lide a synu mého humna, co jsem slyšel od Hospodina zástupů, Boha Izraele, to jsem vám oznámil. Prorocký výnos o Dúmě: Volá ke mně ze Seíru: Strážce, co zbývá z noci? Strážce, co zbývá z noci? Strážce řekl: Přichází ráno a také noc; jestliže se budete tázat, tažte se, navraťte se, přijďte! Prorocký výnos proti Arábii: Budete nocovat v arabské houštině, karavany Dedánců. Přineste vodu vstříc žíznivému, obyvatelé země Témy, vyjděte s chlebem vstříc utečenci! Vždyť uprchli před meči! Před vytaseným mečem, před napnutým lukem a před útrapami války. Neboť toto mi řekl Panovník: Během roku, jako jsou léta najatého dělníka, pomine veškerá sláva Kédaru. A zbylý počet luků hrdinů Kédaru bude malý, neboť Hospodin, Bůh Izraele, to řekl. Prorocký výnos o Údolí vidění: Copak je s tebou, že jsi celé vystoupilo na střechy, ty halasné město plné hukotu, město rozjařené? Tvoji pobití nejsou pobití mečem, nezemřeli v boji. Všichni tvoji vůdcové spolu uprchli, byli spoutáni bez výstřelu z luku; všichni tvoji utečenci, již byli nalezeni, byli rovněž spoutáni, ačkoliv utekli daleko. Proto jsem řekl: Nedívejte se na mě, budu hořce plakat; nesnažte se mě potěšit nad zkázou dcery mého lidu. Neboť den porážky, pošlapání a zmatku má Panovník, Hospodin zástupů, v Údolí vidění; den stržení zdi a volání o pomoc k Hoře. Élam pozdvihl toulec – ve vozech lidé a jezdci; Kír obnažil štít. A stalo se, že tvá nejlepší údolí jsou plná vozů a jezdci se dočista usadili ve tvé bráně. Bylo odkryto Judovo zaštítění; v onen den jsi pohleděl ke zbroji Domu lesa. A viděli jste průlomy ve zdi Davidova města, že je jich mnoho, a shromažďovali jste vodu Dolního rybníka. Spočetli jste jeruzalémské domy a strhli jste domy, abyste opevnili hradby. Mezi dvěma hradbami jste udělali nádrž na vodu Starého rybníka, aniž jste se ohlíželi na jeho Tvůrce, a na toho, který ho již dávno utvořil, jste nehleděli. A v onen den povolal Panovník, Hospodin zástupů, k pláči a ke kvílení, k lysině a k přepásání pytlovinou. A hle! Veselí a radost, zabíjení skotu a porážení ovcí, požírání masa a pití vína: Jezme a pijme, neboť zítra zemřeme. Hospodin zástupů zjevil mému sluchu: Tato vina vám nebude vymazána, dokud nezemřete, praví Panovník, Hospodin zástupů. Toto praví Panovník, Hospodin zástupů: Jdi, zajdi k tomu správci, k Šebnovi, který je ustanoven nad domem, a řekni mu: Co ty tu pohledáváš a za koho se tu máš, že sis tu vytesal hrob? Tesáš nahoře svůj hrob, ve skále si vyměřuješ příbytek? Hle, Hospodin tě odvrhne daleko, člověče, rázně tě popadne, důkladně tě zamotá do klubka jako míč a hodí tě do rozlehlé země; tam zemřeš a tam skončí tvé slavné vozy, pohano domu svého pána. Srazím tě ze tvého postavení a ze tvého stanoviště tě strhnu. I stane se v onen den, že povolám svého otroka Eljakíma, syna Chilkijášova, a obléknu mu tvou suknici, tvou šerpou ho upevním a tvou vladařskou moc vložím do jeho rukou. I bude otcem obyvatelům Jeruzaléma a domu judskému. Na jeho rameno položím klíč domu Davidova. Když on otevře, nikdo nezavře, a když zavře, nikdo neotevře. Zarazím jej jako kolík na spolehlivém místě a stane se slavným trůnem domu svého otce. A zavěsí na něj všechnu slávu domu jeho otce – výhonky i odnože – všechny malé nádoby, od talířků až po všechny džbány. V onen den, je výrok Hospodina zástupů, se pohne ten kolík zaražený na spolehlivém místě; bude odseknut, spadne a břemeno, které na něm bylo, bude zničeno, neboť Hospodin promluvil. Prorocký výnos o Týru: Naříkejte, lodě taršíšské, protože je zničen: Bez domu, bez přístupu. Bylo mu to ukázáno z kitejské země. Umlkněte, obyvatelé pobřeží! Naplňovali tě sidónští obchodníci brázdící moře. Po vodách mnohých k tobě přicházelo zrno Šíchoru, žeň Nilu. Stal ses ziskem z obchodování národů. Styď se, Sidóne, vždyť moře řeklo, mořská pevnost řekla: Nesvíjela jsem se bolestí a nerodila jsem, nevychovávala jsem mládence ani jsem nepěstovala panny. Jakmile se to doslechnou v Egyptě, budou se nad zprávou o Týru svíjet bolestí. Přeplavte se do Taršíše, naříkejte, obyvatelé pobřeží! Toto je to vaše rozjařené město, jehož starobylost je od dávných časů, jehož nohy je odvedly daleko, aby tam pobývalo jako cizinec? Kdo to rozhodl proti Týru – proti tomu, jenž udílí koruny, jehož obchodníci jsou knížata a jehož kramáři jsou vážení země? Hospodin zástupů to rozhodl, aby znesvětil pýchu všech slavných, aby zlehčil všechny vážené země. Projdi svou zemí jako Nil, taršíšská dcero, už není žádná loděnice. Vztáhl svou ruku na moře a rozbouřil království; Hospodin vydal příkaz proti Kenaanu, aby byly zničeny jeho pevnosti. A řekl: Nebudeš už jásat, ty utištěná panno, dcero sidónská. Vstaň, přeplav se ke Kitejcům! Ani tam nebudeš mít odpočinek. Hle – země chaldejská – její lid už není. Asýrie ji určila pro divoká zvířata. Postavili své obléhací věže, strhli její paláce, proměnili ji v ruinu. Naříkejte, taršíšské lodě, protože vaše pevnost byla zničena! I stane se v onen den, že Týr bude zapomenut na sedmdesát let, jako jsou dny života jednoho krále. Po sedmdesáti letech to s Týrem bude jako v písničce o nevěstce: Vezmi lyru, obcházej město, nevěstko zapomenutá. Hraj dobře, zpívej mnoho písní, aby ses připomenula. Stane se po sedmdesáti letech, že Hospodin navštíví Týr. A ten se navrátí ke své nevěstčí mzdě a bude smilnit se všemi královstvími světa na povrchu země. A jeho zisk, jeho nevěstčí mzda, bude svatý Hospodinu; nebude uskladňován ani uschováván, nýbrž jeho zisk bude pro ty, kdo zůstávají před Hospodinem, na jídlo k nasycení a na vybraný oděv. Hle, Hospodin nechává zemi zpustnout a pustoší ji, rozvrátí její povrch a rozptýlí její obyvatele. Pak na tom bude lid stejně jako kněz, otrok stejně jako jeho pán, služka stejně jako její paní, kupující stejně jako prodávající, věřitel stejně jako dlužník, lichvář stejně jako ten, kdo je u něj zadlužen. Země bude zcela zpustlá a naprosto vypleněna, protože Hospodin promluvil toto slovo. Usychá, vadne země, chřadne, vadne svět, chřadnou velikáni lidu země a země je znesvěcena pod svými obyvateli. Vždyť přestoupili zákony, změnili ustanovení, porušili věčnou smlouvu. Proto sžírá zemi prokletí a její obyvatelé nesou vinu. Proto ubude obyvatel země a lidí zůstane maličko. Bude usychat mladé víno, bude chřadnout réva, budou vzdychat všichni radostného srdce. Ustane veselí tamburín, přestane hukot rozjařených, ustane veselí lyry. Nebudou za zpěvu pít víno, pivo pijanům zhořkne. Zdrceno bude město marnosti, každý dům bude zavřen, takže bude nemožné vejít. Na ulicích bude slyšet žalostný křik pro víno, veškerá radost potemní, veselí se vystěhuje ze země. Ve městě zůstane hrozná spoušť a brána bude rozbita v troskách. Neboť tak bude uprostřed země, mezi národy, jako po otlučení olivy, jako paběrky, když pominulo vinobraní. Ti pozvednou hlas a budou výskat, v Hospodinově vznešenosti budou jásat od západu. Proto na východě ctěte Hospodina, na mořském pobřeží jméno Hospodina, Boha Izraele! Od konce země jsme slyšeli zpěvy: Sláva Spravedlivému! Řekl jsem: Jsem zničen, jsem zničen, běda mi! Zrádci jednají zrádně. Zrádci jednají naprosto zrádně! Strach, propast a past na tebe, obyvateli země! I stane se, že kdo uteče před tou děsivou vřavou, spadne do propasti, a kdo vyleze z propasti, chytne se do pasti; protože se otevřely průduchy z výšin a otřásly se základy země. Země se zcela rozbila, země se úplně rozdělila, země se velice rozkolísala. Země se bude velmi potácet, jako opilec, bude se klátit jako strážní budka; těžce na ni dolehne její přestoupení. Padne a již nepovstane. I stane se v onen den, že Hospodin na výšině navštíví armádu výšiny a na zemi krále země. A budou sebráni do shromáždění vězňů do jámy a budou zavřeni ve vězení; po mnohých dnech budou navštíveni. Zastydí se měsíc a bude zahanbeno slunce, když bude Hospodin zástupů kralovat na hoře Sijón a v Jeruzalémě, a před jeho starci bude jeho sláva. Hospodine, ty jsi můj Bůh! Budu tě vyvyšovat a vzdávat chválu tvému jménu, neboť jsi učinil podivuhodnou věc, plány odedávna připravené, jisté a pravé. Neboť jsi proměnil město v hromadu kamení, opevněné město v ruinu; pevnost cizinců zmizela z města, nebude vybudována navěky. Proto tě bude ctít mocný lid, budou se tě bát města násilnických národů. Protože jsi byl pevností pro chudého, pevností pro nuzného v jeho tísni; útočištěm před přívalem, stínem před horkem, neboť hněv násilníků je jako příval proti zdi. Jako horko ve vyprahlém kraji pokoříš hukot cizinců, jako horko ve stínu oblaku je potlačen zpěv násilníků. Hospodin zástupů uspořádá pro všechny národy na této hoře hostinu z tučných jídel, hostinu z vyzrálých vín; z jídel tučných, dužnatých, a z přečištěných vyzrálých vín. A pohltí na této hoře zahalení, které zahaluje všechny lidi, a přikrývku, která přikrývá všechny národy. Navždy pohltí smrt a Panovník Hospodin setře slzy z každé tváře; potupu svého lidu odstraní na celé zemi, neboť Hospodin promluvil. A řeknou v onen den: Hle, toto je náš Bůh, očekávali jsme na něho a zachránil nás. Toto je Hospodin, na něhož jsme očekávali, jásejme a radujme se v jeho záchraně! Neboť Hospodinova ruka spočine na této hoře, ale Moáb bude na svém místě zadupán, jako se zadupává sláma do hnojiště. A bude uprostřed něj rozhazovat rukama, tak jako jimi rozhazuje plavec při plavání. Poníží jeho hrdost spolu s dovednostmi jeho rukou. Nepřístupné opevnění tvých hradeb sehnul, snížil a srazil k zemi, až do prachu. V onen den se bude v judské zemi zpívat tato píseň: Máme pevné město, Bůh připravil záchranu, hradby a val. Otevřete brány, ať vejde spravedlivý národ, který zachovává věrnost. Mysl upevněnou v tobě budeš střežit dokonalým pokojem, protože tobě důvěřuje. Důvěřujte Hospodinu až navěky, protože v Hospodinu, v Hospodinu je skála věků. Vždyť sehnul obyvatele výšiny – město, které je vyvýšené, sníží, sníží je až k zemi, srazí je až do prachu; pošlape je noha, nohy chudého, kroky chudáků. Cestou spravedlivého je poctivost; ó, Přímý, ty budeš urovnávat stezku spravedlivého! Také na cestě tvých soudů, Hospodine, očekáváme na tebe; po tvém jménu a po tvém připomenutí touží naše duše. Toužím po tobě v noci celou svou duší, hledám tě ve svém nitru celým svým duchem. Vždyť když se dějí tvé soudy na zemi, obyvatelé světa se učí spravedlnosti. Když se udílí milost ničemovi, nenaučí se spravedlnosti; v zemi správných způsobů bude páchat bezpráví a na Hospodinovu důstojnost nebude hledět. Hospodine, tvá ruka je pozdvižena, ale oni to nevidí; uvidí a budou zahanbeni pro horlivost tvého lidu, nadto tvé protivníky stráví oheň. Hospodine, ty nám uchystáš pokoj; vždyť i všechna naše díla jsi udělal za nás. Hospodine, Bože náš, panovali nad námi páni jiní než ty; jen tvé jméno budeme připomínat. Mrtví neožijí, nebožtíci nevstanou; protože jsi je navštívil a vyhladil, ba zničil jsi každou památku na ně. Rozmnožil jsi národ, Hospodine, rozmnožil jsi národ a oslavil ses, daleko jsi vzdálil všechny hranice země. Hospodine, v tísni tě hledali, šeptali naučenou modlitbu kvůli tvému káznění. Jako těhotná, když se přibližuje ku porodu, se svíjí a křičí v bolestech, takoví jsme byli před tebou, Hospodine. Otěhotněli jsme, svíjeli jsme se bolestí a jako bychom porodili vítr; nezpůsobíme záchranu zemi, ani se nezrodí obyvatelé světa. Tvoji mrtví ožijí, moje mrtvoly vstanou. Probuďte se a jásejte, obyvatelé prachu, protože tvoje rosa je rosou světla úsvitu a země vyvrhne nebožtíky. Jdi, lide můj, vejdi do svých pokojů a zavři za sebou dveře; ukryj se na malou chvíli, dokud nepřejde rozhořčení. Neboť hle, Hospodin vychází ze svého místa, aby navštívil obyvatele země za jejich vinu. Země odhalí svou prolitou krev a nebude již zakrývat své zavražděné. V onen den Hospodin svým tvrdým, velikým a mocným mečem navštíví livjátána, hada mrštného, a livjátána, hada zkrouceného, a zabije draka, který je v moři. V onen den hle: Překrásná vinice, opěvujte ji! Já, Hospodin, jsem její strážce, co chvíli ji budu zavlažovat; aby jí někdo neublížil, budu ji střežit v noci i ve dne. Zloba ve mně není. Ať mi někdo dá k boji trní a bodláčí. Vkročím do toho a společně to zapálím. Nebo ať se chopí mé záštity a dojedná se mnou pokoj. Ať se mnou dojedná pokoj. Přicházejí dny, kdy se zakoření Jákob, rozpučí a rozkvete Izrael a zaplní povrch světa ovocem. Zdalipak ho pobil tak, jak byl zcela pobit ten, kdo bil jeho? Zdalipak byl zavražděn tak, jak byli zavražděni ti, které zavraždil? Jejím zaplašením a vyhoštěním s ní povede při. Odklidil ji svým ostrým větrem v den východního větru. Protože jen takto bude usmířena Jákobova vina a to bude celé ovoce odstranění jeho hříchu, když všechny oltářní kameny roztříští jako vápenné kameny, takže neobstojí ašéry ani kadidlové oltáře. Ale opevněné město bude osamělé – sídliště vyklizené a zanechané jako pustina. Bude se tam pást tele, bude tam uléhat a spase jeho větve. Když uschnou jeho ratolesti, budou rozlámány. Přijdou ženy a spálí je. Vždyť ten lid nemá rozum. Proto se nad ním jeho Tvůrce neslituje a ten, který ho utvořil, se nesmiluje. I stane se v onen den, že Hospodin bude mlátit od proudu Řeky až k egyptskému potoku, a vy, synové Izraele, budete sbíráni jeden po druhém. I stane se v onen den, že se bude troubit na veliký beraní roh a přijdou hynoucí v asyrské zemi a zapuzení do egyptské země a budou se klanět Hospodinu na svaté hoře v Jeruzalémě. Běda vznešené koruně Efrajimových opilců, vadnoucímu květu jeho skvostné ozdoby, který je na vrchu úrodného údolí, koruně zmožených vínem. Hle, Panovník má cosi silného a ohromného jako příval krupobití, jako smršť zhouby; cosi jako příval mocných rozvodněných vod mocně spustí na zem. Vznešená koruna Efrajimových opilců bude nohama pošlapána. A vadnoucí květ slávy její nádhery, který je na vrchu úrodného údolí, bude jako raný fík před létem – kdo ho uvidí, zhltne ho, jen co ho uchopí. V onen den bude Hospodin zástupů slavnou korunou a nádherným věncem ostatku svého lidu. A duchem práva tomu, jenž zasedá na soudu, a udatností těm, kdo odvracejí boj v bráně. Ale i tito vrávorají při víně a klopýtají při pivu: Kněz i prorok vrávorají při pivu, jsou zmateni z vína, klopýtají z piva. Chybují ve vidění, jsou vratkého úsudku. Neboť všechny stoly jsou plné hnusných zvratků, není čistého místa. Koho bude vyučovat poznání a koho naučí rozumět zprávě? Odstavené od mléka? Vzaté od prsu? Vždyť říká: Pokyn za pokynem, pokyn za pokynem, míru k míře, míru k míře, trochu sem, trochu tam. Ano, žvatlavou řečí a cizím jazykem bude mluvit k tomuto lidu. Ten, který jim řekl: Toto je místo odpočinku, dejte odpočinek vyčerpanému, toto je místo odpočinutí; ale nechtěli poslechnout. I bude pro ně Hospodinovo slovo pokyn na pokyn, pokyn na pokyn, míru k míře, míru k míře, trochu sem, trochu tam, a tak půjdou, upadnou dozadu, polámou se, budou chyceni a zajati. Proto slyšte Hospodinovo slovo, posměvači vládnoucí tomuto lidu, který je v Jeruzalémě. Protože jste řekli: Uzavřeli jsme smlouvu se smrtí a s podsvětím jsme udělali ujednání; i když bude procházet valící se bič, nepřijde na nás, protože jsme učinili lež svým útočištěm a v klamu jsme se ukryli. Proto toto praví Panovník Hospodin: Hle, já kladu jako základ na Sijónu kámen, vyzkoušený kámen, drahocenný, úhelný základ, pevně založený. Kdo věří, nebude spěchat. Učiním právo mírou a spravedlnost závažím. Krupobití smete lživé útočiště a úkryt zaplaví vody. A bude zrušena vaše smlouva se smrtí a vaše ujednání s podsvětím neobstojí. Když bude procházet valící se bič, zůstanete mu k pošlapání. Kdykoli bude procházet, zmocní se vás: vždyť bude procházet ráno co ráno, ve dne i v noci. Bude to čirá hrůza, jen porozumět té zprávě. Protože lehátko bude krátké k protáhnutí a přikrývka bude úzká na zabalení. Neboť Hospodin povstane jako na hoře Perasímu, rozzuří se jako v Gibeónském údolí, aby vykonal své dílo, sobě cizí dílo, a aby vykonal svou službu, pro něj neobvyklou službu. Nuže nebuďte drzí, aby nebyla zesílena vaše pouta, protože od Panovníka Hospodina zástupů jsem slyšel o konci, o němž je rozhodnuto pro celou tuto zemi. Naslouchejte a slyšte můj hlas, pozorně naslouchejte a poslechněte mou řeč. Což bude oráč celý den orat, aby zasel? Bude neustále kypřit a vláčet svou půdu? Když vyrovnal její povrch, což nerozhází černuchu a nerozsype kmín, nevloží pšenici, proso i ječmen na jejich místo a špaldu na své meze? Jeho Bůh jej vychovává ke správným způsobům a vyučuje ho. Vždyť černucha se nemlátí smykem a po kmínu se nejezdí koly vozu, ale černucha se vyklepává metlou a kmín holí. Zrno se musí rozdrtit, vždyť ho jistě nebude mlátit stále, bude ho rozrušovat koly svého vozu a koňmi, ale nerozdrtí ho. To také pochází od Hospodina zástupů: Je podivuhodný v radě a velký v obezřetnosti. Ach Aríeli, Aríeli, město, kde tábořil David! Přidávejte rok k roku, ať se opakuje koloběh svátků! Způsobím Aríelovi soužení a nastane smutek a žal, a bude pro mě jako obětní ohniště. Utábořím se dokola proti tobě, oblehnu tě s náspy a postavím proti tobě obléhací pevnosti. Budeš sníženo, ze země budeš mluvit a v prachu se bude dusit tvá řeč. Jako duch zemřelého bude ze země vycházet tvůj hlas a z prachu bude sípat tvá řeč. A dav tvých nepřátel bude jako jemný prach a množství násilníků jako plevy hnané větrem. Stane se to v okamžiku, náhle. Od Hospodina zástupů přijde tvé navštívení s hromobitím, se zemětřesením a velikou vřavou, s vichřicí a smrští a s plamenem stravujícího ohně. A množství všech národů válčících proti Aríelovi – všech válčících proti němu a jeho pevnosti a sužujících ho – bude jako sen, jako noční vidění. Bude to, jako když hladový má sen, že jí; pak se probudí a je stále hladový. Nebo jako když žíznivý má sen, že pije; pak se probudí a je stále žíznivý a jeho duše lační. Tak tomu bude s množstvím všech národů válčících proti hoře Sijónu. Otálejte a buďte ohromeni, oslepujte se a buďte slepí! Opili se, ale ne vínem, potáceli se, ale ne z piva. Neboť Hospodin na vás vylil ducha hlubokého spánku, zavřel vaše oči – proroky, přikryl vaše hlavy – vidoucí. Celé toto zjevení je pro vás jako slova zapečetěné knihy, kterou dají někomu, kdo umí číst, se slovy: Přečti to. I řekne: Nemohu, protože je zapečetěná. Pak bude ta kniha dána někomu, kdo neumí číst, se slovy: Přečti to. I řekne: Neumím číst. Panovník řekl: Protože se tento lid přibližoval svými ústy a ctili mne svými rty, ale jeho srdce se ode mne daleko vzdálilo – jejich bázeň přede mnou je naučena z příkazu lidí, proto hle, já znovu podivuhodně naložím s tímto lidem, podivuhodně a neobyčejně. A zahyne moudrost jeho moudrých a rozumnost jeho rozumných bude zahalena. Běda těm, kdo se drží hluboko od Hospodina, aby skrývali svůj plán. Jejich dílo se děje v temnotě a říkají: Kdo nás vidí? Kdo o nás ví? Ta vaše převrácenost! Zdali se hlína cení stejně jako hrnčíř? Což řekne dílo o svém Tvůrci: Neučinil mě, a výtvor poví o tom, kdo ho utvořil: Ničemu nerozumí? Což to nebude už velmi brzy a Libanon se změní v ovocný sad a ovocný sad bude mít cenu lesa? V onen den hluší uslyší slova knihy a ze zatmění a temnoty prohlédnou oči slepých. Pokorní se budou opět radovat v Hospodinu a nejchudší z lidí budou jásat ve Svatém Izraele. Neboť bude konec s násilníkem, pomine posměvač a všichni pohotoví ke špatnosti budou vyhlazeni, ti, kteří svádějí člověka ke hříchu slovem, kladou léčku tomu, kdo kárá v bráně, a nicotností převracejí při spravedlivého. Proto toto praví Hospodin, který vykoupil Abrahama, o domu Jákobovu: Jákob se už nebude stydět a jeho tvář už nezbledne. Neboť když uvidí své děti, dílo mých rukou, ve svém středu, budou posvěcovat mé jméno; budou posvěcovat Svatého Jákobova a budou se strachovat Boha Izraele. A bloudící duchem poznají rozumnost a reptající se naučí poučení. Běda umíněným synům, je Hospodinův výrok, kteří provádějí plán, ale ne ode mne, a vylévají úlitbu, ale ne podle mého ducha, jen aby vršili hřích na hřích; těm, kteří zamýšlejí sestoupit do Egypta – avšak mých úst se přitom nedoptávají – aby hledali bezpečí pod záštitou faraona a našli útočiště ve stínu Egypta. Faraonova záštita vám bude k hanbě a útočiště ve stínu Egypta k potupě. Ačkoliv jeho knížata byla v Sóanu a jeho poslové dorazí do Chánesu, každý bude zahanben kvůli lidu, který mu neprospěje. Nebude k pomoci ani k prospěchu, ale k hanbě a k potupě. Prorocký výnos o zvířatech Negebu: Zemí soužení a sklíčenosti – odkud jsou lvice a lev, zmije i létající ohnivý had – tam nesou na zádech oslů svůj majetek a na hrbech velbloudů své poklady lidu, který jim neprospěje. A Egypťané? Budou pomáhat marně a zbytečně. Proto jsem o nich vyhlásil: Jsou umlčený bouřlivák. Teď jdi a zapiš to před nimi na tabulku a na listinu to zaznamenej, ať je to pro budoucí dny jako svědectví až navěky. Neboť to je vzpurný lid, prolhaní synové, synové neochotní poslouchat Hospodinův zákon. Říkají vidoucím: Nehleďte, a prorokům: Neprorokujte nám správné věci, říkejte nám hladká slova, prorokujte klamy. Ustupte z cesty, uhněte ze stezky, přestaňte nám mluvit o Svatém Izraele! Proto toto praví Svatý Izraele: Protože jste zavrhli toto slovo a spoléháte na útlak a vychytralost a o to se opíráte, proto vám tato vina bude jako trhlina zapříčiňující pád, která se rozšiřuje ve vysoké hradbě, jejíž zkáza přijde náhle, v okamžiku. Rozbije se tak, jako když se dočista rozbije hrnčířův džbán, rozdrcen bez lítosti, takže se v té drti nenajde ani střep k shrnutí ohně z ohniště nebo k nabrání vody z louže. Neboť toto řekl Panovník Hospodin, Svatý Izraele: V návratu a klidu budete zachráněni, v utišení a v důvěře bude vaše síla. Ale nechtěli jste. Řekli jste: Ne, ale budeme utíkat na koních – proto budete utíkat – a: Pojedeme na rychlonohých – proto vaši pronásledovatelé budou rychlonozí. Tisíc bude utíkat před válečným pokřikem jediného, před pokřikem pěti utečete, dokud nezůstanete jako žerď na vrcholku hory a jako korouhev na návrší. Proto Hospodin vyčkává, aby se nad vámi slitoval, proto se pozdvihne, aby se nad vámi smiloval, protože Hospodin je Bůh práva – blahoslavení jsou všichni, kdo na něho toužebně očekávají. Neboť lid bude bydlet na Sijónu, v Jeruzalémě. Nebudeš již plakat, Hospodin ti bude velice milostivý při zvuku tvého úpěnlivého křiku: Jakmile jej uslyší, odpoví ti. Ačkoliv vám Panovník dá chléb úzkosti a vodu útisku, tvoji učitelé se již nebudou skrývat, ale na vlastní oči uvidíš své učitele. A na vlastní uši uslyšíš za sebou říkat: To je ta cesta, po ní jděte, ať se dáte napravo nebo nalevo. Pak prohlásíte za nečisté své stříbrem potažené tesané modly i svou pozlacenou litou modlu, odvrhneš je jako věci poskvrněné menstruací. Řekneš jim: Táhněte! A on dá déšť pro tvé zrno, kterým oseješ zemi, dá pokrm z úrody země a bude šťavnatý a tučný. Tvůj dobytek se bude v onen den pást na rozlehlých pastvinách, býci a osli obdělávající zemi budou žrát smíšenou slanou píci, která se prohazuje lopatou a vidlemi. A na každé vysoké hoře a na každém vyvýšeném návrší budou koryta tekoucí vody, v den velkého vraždění, kdy padnou věže. I bude světlo měsíce jako světlo slunce a světlo slunce bude sedminásobné, jako světlo sedmi dnů – v den, kdy Hospodin ováže zlomeninu svého lidu a jeho zdrcující ránu uzdraví. Hle, Hospodinovo jméno přichází zdaleka, planoucí hněvem, v hustém oblaku dýmu; jeho rty jsou plné rozhořčení, jeho jazyk jako stravující oheň a jeho dech bude jako valící se potok dosahovat až k šíji, aby vláčel národy ve jhu nicoty a aby je udidly na čelistech národů zaváděl z cesty. Budete mít na rtech píseň jako v noci zasvěcení svátku a v srdci radost jako ten, kdo jde za zvuku flétny, aby vstoupil na Hospodinovu horu, ke Skále Izraele. A Hospodin nechá zaznít svůj majestátný hlas a ukáže svou pádnou paži s běsněním hněvu a plamenem stravujícího ohně, s pleskáním a přívalem deště a s kamenným krupobitím. Neboť Asýrie se zděsí Hospodinova hlasu, když ji udeří holí. I stane se, že každý úder trestající hole, který na ni Hospodin dopustí, bude s tamburínami a s lyrami. Bude s ní bojovat v bitvách s máváním. Protože již dlouho je připraven Tófet, také pro krále je připraven: Je vyhlouben doširoka. Jeho ohnivá hranice s množstvím dříví – Hospodinův dech ji rozpaluje jako potok síry. Běda těm, kdo sestupují do Egypta pro pomoc a opírají se o koně. Spoléhají na vozbu, že je početná, a na koně, že jsou velice zdatní, avšak ke Svatému Izraele nevzhlížejí a Hospodina se nedotazují. Také on je moudrý, přivede zlo a svá slova nevezme zpět. Povstane proti domu zločinců i proti pomoci pachatelů zla. Egypťané jsou lidé, a ne Bůh, jejich koně jsou maso, a ne duch. Hospodin vztáhne ruku, a klopýtne pomocník a padne ten, kdo pomoc očekává, a všichni společně zajdou. Neboť toto mi řekl Hospodin: Tak jako lev či mladý lev mručí nad svou kořistí a neděsí se hlasu spousty pastýřů, kteří byli svoláni proti němu, před jejich halasem se nekrčí, tak Hospodin zástupů sestoupí, aby bojoval na hoře Sijónu a na jejím návrší. Jako ptáci poletují, tak bude Hospodin zástupů Jeruzalému štítem; zaštítí a vysvobodí, projde a vyprostí. Navraťte se k tomu, od kterého jste se hluboce odcizili svou umíněností, synové Izraele! Ano, v onen den zavrhnete každý své stříbrné nicotnosti i své zlaté nicotnosti, které vám vaše hříšné ruce udělaly. Ašúr padne mečem, nikoli člověka, pozře ho meč, nikoli lidský. Bude utíkat před mečem a jeho mládenci půjdou na nucené práce. Jeho skála ho v hrůze pomine a jeho velitelé se budou děsit každé korouhve, je výrok Hospodina, jehož plamen je na Sijónu a pec v Jeruzalémě. Hle, král bude kralovat spravedlivě a knížata budou vládnout podle práva. Každý z nich bude jako skrýše před větrem a úkryt před přívalem, jako proudy vody ve vyprahlém kraji, jako stín ohromné skály v žíznivé zemi. Oči těch, kdo vidí, nebudou zalepené a uši těch, kdo slyší, budou pozorně naslouchat. Srdce nerozvážných porozumí poznání a jazyk koktavých bude mluvit hbitě a jasně. Blázen už nebude nazýván šlechetným a podlému nebudou říkat urozený. Protože blázen mluví pošetilost a jeho srdce působí špatnost, aby jednal pokrytecky a mluvil o Hospodinu převráceně, aby nechal hladového lačnět a nápoj žíznivého zmařil. A podlec? Jeho nástroje jsou zlé. Připravuje zlé úmysly, aby zničil nuzného lživými řečmi, i když je právo na straně nuzného. Ale šlechetný připravuje šlechetné věci a na šlechetných věcech trvá. Bezstarostné ženy, vstaňte, slyšte můj hlas! Sebejisté dcery, naslouchejte mojí řeči! Do roka a několika dnů se budou třást sebejisté ženy, protože pomine vinobraní, sklizeň nepřijde. Třeste se, bezstarostné, chvějte se, sebejisté, svlékněte se, obnažte se a přepásejte svá bedra žíní, a bijte se v prsa nad překrásnými poli, nad úrodnou révou, nad zemí mého lidu, kde vyroste trní a bodláčí, ano, nad všemi domy radosti rozjařeného města. Neboť palác bude zanedbaný, ruch opustí město; citadela se strážnou věží se stanou navěky jeskyněmi, radostí divokých oslů, pastvinou stád, dokud na nás nebude vylit Duch shůry. Pak se pustina stane ovocným sadem a ovocný sad bude mít cenu lesa, v pustině se usídlí právo a spravedlnost bude pobývat v ovocném sadu. Dílem spravedlnosti bude pokoj a službou spravedlnosti utišení a bezpečí navěky. A můj lid bude bydlet v pokojném obydlí, v bezpečných příbytcích a v klidných místech odpočinku. I když padne na les krupobití a město bude úplně sníženo, blahoslavení jste vy, kdo rozséváte při všech vodách a dáváte volnost býku i oslu. Běda tobě, ničiteli, který jsi nebyl ničen, zrádce, s kterým nejednali zrádně. Jakmile dokonáš ničení, budeš sám zničen, jakmile dovršíš zradu, budou zrádně jednat s tebou. Hospodine, buď nám milostiv, na tebe očekáváme. Buď jejich silou každé ráno i naší záchranou v čase soužení! Před zvukem hřmotu se lidé rozprchnou, když se pozvedneš, národy se rozptýlí. Vaše kořist bude sebrána, jako by ji sebraly kobylky chasíl; zaútočí na ni, jako když vpadne hejno kobylek. Hospodin je vyvýšený, vždyť přebývá vysoko; naplní Sijón právem a spravedlností. Bude jistotou tvých časů, bohatstvím záchrany, moudrosti a poznání; bázeň před Hospodinem je jeho pokladem. Hle, Aríelci úpěnlivě volají na ulici, poslové pokoje hořce pláčou. Silnice jsou zpustošené, zmizeli cestující; zrušil smlouvu, zavrhl města, člověka si neváží. Země truchlí a zvadla. Libanon je zahanben a povadl. Šáron je jako Araba, Bášan a Karmel setřásá listí. Teď povstanu, praví Hospodin, teď se pozvednu, teď se povznesu! Otěhotníte suchou trávou, porodíte strniště. Váš dech vás stráví jako oheň. Národy budou jako vypalování vápna, vzplanou ohněm jako posekané trní. Slyšte, vzdálení, co jsem učinil, poznejte, blízcí, moji udatnost. Hříšníci na Sijónu se strachují, bezbožné zachvátil třes: Kdo z nás bude pobývat u stravujícího ohně? Kdo z nás bude pobývat u věčných plamenů? Ten, kdo chodí v spravedlnosti a mluví, co je správné; kdo zavrhuje nekalý zisk z vydírání, vytřásá ruce, aby nepřijal úplatek, kdo zavírá uši, aby neslyšel o prolití krve, a přivírá oči, aby se nedíval na zlo. Ten bude přebývat na výšinách, skalní pevnosti budou jeho nepřístupným hradem. Bude mu dáván chléb a voda mu nevyschne. Tvé oči uvidí Krále v jeho kráse, spatří i rozlehlou zemi. Tvé srdce bude přemítat o dřívější hrůze: Kde je ten, kdo počítá? Kde je ten, kdo váží? Kde je ten, kdo počítá věže? Neuvidíš už lid lítý, lid nesrozumitelné řeči, které se nedá rozumět, a žvatlavého, nesrozumitelného jazyka. Pohleď na Sijón, město našich svátků, tvé oči uvidí Jeruzalém, klidný příbytek, stan, který se nepohne, jeho kolíky se nikdy nevytrhnou a žádný jeho provaz se nepřetrhne. Neboť tam pro nás bude vznešený Hospodin místem řek – velmi širokých kanálů – jímž nepoplyne loďstvo s vesly, ani jím nepropluje vznešená loď. Neboť Hospodin je náš soudce, Hospodin je náš zákonodárce; Hospodin je náš král, on nás zachrání. Tvoje lana jsou svěšena; neupevní správně stěžeň, nenapnou plachtu. Tehdy bude rozdělena hojná kořist, i chromí zaberou lup. A žádný obyvatel Sijónu neřekne: Jsem nemocen. Lid, který v něm bude bydlet, bude zproštěn viny. Přistupte, národy, abyste slyšely, a pozorně naslouchejte, lidé! Ať slyší země a všechno, co je v ní, svět a vše, co na něm vzchází. Protože Hospodinovo rozhořčení je proti všem národům a jeho zloba proti všem jejich zástupům. Zasvětil je zkáze, vydal je na porážku. Jejich pobití budou pohozeni venku a z jejich mrtvol bude vystupovat smrad. Hory budou rozmáčené jejich krví. Veškerý nebeský zástup se rozloží a nebesa se svinou jako kniha. Všechen jejich zástup bude padat, jako padá listí z révy nebo jako padavka z fíkovníku. Neboť na nebesích se napojí můj meč; hle, sestoupí na Edóm, na lid, na nějž jsem uvalil klatbu, aby zjednal právo. Hospodinův meč je plný krve, nasycený tukem a krví jehňat a kozlů, tukem z ledvin beranů; neboť Hospodin má obětní hod v Bosře a veliká jatka v edómské zemi. S nimi klesnou divocí tuři i býčci s hřebci, a jejich země bude napojena krví a prach bude prosycen tukem, protože to je den Hospodinovy pomsty, rok odplaty v soudním sporu Sijónu. Jeho potoky se změní ve smolu a jeho prach v síru; jeho země se stane planoucí smolou. V noci ani ve dne neuhasne, navěky bude vystupovat její kouř; z generace na generaci zůstane v troskách, na věky věků jí nikdo nebude procházet. Do vlastnictví ji dostanou pelikán a sýček, usídlí se v ní výr a havran; roztáhne na ní šňůru marnosti a závaží prázdnoty. Nebudou tam její šlechtici, které by povolali ke královské autoritě, ze všech jejích knížat nikdo nezůstane. Na jejích palácích vyroste trní, kopřivy a houští v jejích pevnostech; stane se příbytkem šakalů, hnízdištěm pštrosů. Divoká zvířata se budou setkávat s divokými psy a běs zavolá na svého druha; také se tam usadí Lilit a nalezne si místo odpočinku. Uhnízdí se tam šípovitý had a naklade vejce, vysedí je a shromáždí ve svém stínu. Také se tam shromáždí luňáci, každý se svým druhem. Hledejte v Hospodinově knize a čtěte, ani jedno z nich nechybí, žádný svého druha nepostrádá, protože má ústa to přikázala a jeho Duch je shromáždil. On nechal padnout jejich los a jeho ruka jim ji rozdělila měřicí šňůrou: Budou ji vlastnit až navěky, z pokolení do pokolení v ní budou přebývat. Pustina i bezvodá zem budou jásat, Araba zaplesá a rozkvete jako narcis. Krásně rozkvete a zaplesá s jásáním a radostným křikem, bude jí dána sláva Libanonu, nádhera Karmelu a Šáronu; ty uzří Hospodinovu slávu, nádheru našeho Boha. Posilujte malátné ruce, upevňujte klopýtající kolena. Řekněte těm, kdo mají ustrašené srdce: Buďte silní, nebojte se; hle, váš Bůh! Přijde s pomstou, s Boží odplatou. On sám přijde a zachrání vás. Tehdy prohlédnou oči slepých a uši hluchých se otevřou. Tehdy chromý bude skákat jako jelen a jazyk němého bude výskat, neboť v pustině vytrysknou vody a potoky v Arabě. Horký písek se změní v jezero a žíznivá země ve vodní zřídla; z příbytku šakalů bude místo odpočinku dobytka, z trávy bude třtina a papyrus. A bude tam silnice, cesta, která se bude nazývat cestou svatou: Neprojde po ní nečistý, bude jen pro toho, kdo jde svatou cestou. Ani hlupáci nezabloudí. Nebude tam lev a dravá zvěř na ni nevstoupí, ani se tam nebude nacházet, ale půjdou po ní vykoupení. Hospodinovi vykoupení se navrátí, přijdou s výskáním na Sijón a věčná radost bude na jejich hlavách. Dojdou veselí a radosti, žal a vzdychání utečou. I stalo se ve čtrnáctém roce vlády krále Chizkijáše, že asyrský král Sancheríb vytáhl proti všem opevněným judským městům a zmocnil se jich. Nato asyrský král poslal nejvyššího číšníka s ohromným vojskem z Lakíše do Jeruzaléma ke králi Chizkijášovi. Zastavil se u strouhy Horního rybníka na silnici k Valchářovu poli. Vyšel k němu Eljakím, syn Chilkijášův, který byl nad domem, písař Šebna a kancléř Jóach, syn Asafův. Nejvyšší číšník jim řekl: Povězte Chizkijášovi: Toto praví veliký král, král asyrský: Co je to za naději, v niž doufáš? Myslíš si, že prázdné řeči jsou plánem a silou k boji? Nuže, na koho spoléháš, že ses proti mně vzbouřil? Hle, spoléháš na tu zlomenou třtinovou hůl – na Egypt, o kterou když se člověk opře, pronikne do jeho ruky a probodne ji. Takový je faraon, egyptský král, pro všechny, kdo na něho spoléhají. A jestliže mi řekneš: Spoléháme na Hospodina, svého Boha! – což to není on, jehož návrší a oltáře Chizkijáš odstranil a Judovi a Jeruzalému řekl: Před tímto oltářem se budete klanět!? Tak se nyní vsaď s mým pánem, asyrským králem: Dám ti dva tisíce koní; jestlipak na ně budeš schopen dodat jezdce? Jak bys mohl odrazit místodržitele, jednoho z nejmenších otroků mého pána, i když ses spolehl na Egypt, na vozbu a koně? Cožpak jsem nyní bez Hospodina vytáhl proti této zemi, abych ji zničil? Hospodin mi řekl: Vytáhni proti této zemi a znič ji! Eljakím, Šebna a Jóach nejvyššímu číšníkovi řekli: Mluv přece ke svým otrokům aramejsky, vždyť my rozumíme. Nemluv k nám judsky před lidem, který je na hradbách. Nejvyšší číšník řekl: Což mě poslal můj pán mluvit tato slova jen ke tvému pánu a k tobě? Cožpak ne k těm mužům, kteří pobývají na hradbách a budou s vámi jíst svá lejna a pít svoji moč? Nejvyšší číšník stál a hlasitě judsky volal: Slyšte slova velikého krále, krále asyrského. Toto praví král: Ať vás Chizkijáš nepodvádí, protože vás není schopen vysvobodit. A ať Chizkijáš ve vás nevzbuzuje doufání v Hospodina slovy: Hospodin nás jistě vysvobodí. Toto město nebude vydáno do ruky asyrského krále. Neposlouchejte Chizkijáše; neboť toto praví asyrský král: Sjednejte se mnou pokoj a vyjděte ke mně a budete jíst každý ze své révy a ze svého fíkovníku a budete pít každý vodu ze své studny, dokud nepřijdu a nevezmu vás do země podobné vaší zemi, země obilí a vína, země chleba a vinic. Ať vás Chizkijáš nenavádí slovy: Hospodin nás vysvobodí. Cožpak některý z bohů národů vysvobodil svou zemi z ruky asyrského krále? Kde jsou bohové Chamátu a Arpádu? Kde bohové Sefarvajimu? Kde jsou bohové samařské země? Jestlipak vysvobodili z mé ruky Samaří? Který ze všech bohů těchto zemí vysvobodil svou zemi z mé ruky? Že by Hospodin vysvobodil z mé ruky Jeruzalém? Oni mlčeli a nic mu neodpověděli, protože králův příkaz byl: Neodpovídejte mu. A Eljakím, syn Chilkijášův, který byl nad domem, písař Šebna a kancléř Jóach, syn Asafův, vešli k Chizkijášovi s roztrženými rouchy a oznámili mu slova nejvyššího číšníka. I stalo se, když to král Chizkijáš uslyšel, že roztrhl své roucho, zahalil se pytlovinou a vešel do Hospodinova domu. A poslal Eljakíma, který byl nad domem, písaře Šebnu a starší z kněží zahalené do pytloviny k proroku Izajášovi, synu Amósovu. Řekli mu: Toto praví Chizkijáš: Tento den je dnem soužení, trestu a znevážení, protože děti se přiblížily k vyjití, ale není síla ku porodu. Snad Hospodin, tvůj Bůh, uslyší slova nejvyššího číšníka, kterého jeho pán, asyrský král, poslal, aby hanobil živého Boha, a pokárá ho za slova, která Hospodin, tvůj Bůh, slyšel. Pozdvihni tedy modlitbu za ostatek, který se tu nachází. Otroci krále Chizkijáše přišli tedy k Izajášovi a Izajáš jim řekl: Toto řekněte svému pánu: Toto praví Hospodin: Neboj se slov, která jsi slyšel, jimiž mi služebníci asyrského krále utrhali. Hle, dávám do něj ducha, že když uslyší zprávu, navrátí se do své země a nechám ho v jeho zemi padnout mečem. Když se nejvyšší číšník vrátil, nalezl asyrského krále, jak bojuje proti Libně. Slyšel totiž, že odtáhl od Lakíše. Asyrský král uslyšel o kúšském králi Tirhákovi: Vytáhl, aby s tebou bojoval. Když to uslyšel, poslal k Chizkijášovi posly se slovy: Toto řekněte judskému králi Chizkijášovi: Ať tě tvůj Bůh, v něhož doufáš, nepodvádí slovy: Jeruzalém nebude vydán do ruky asyrského krále. Hle, sám jsi slyšel, jak naložili asyrští králové se všemi těmi zeměmi, že je zcela vyhladili. A ty bys byl vysvobozen? Bohové těch národů, jež moji otcové zničili – bohové Gózanu, Cháranu, Resefu a synů Edenu, kteří byli v Telasáru – je snad vysvobodili? Kde je král Chamátu, král Arpádu a král města Sefarvajim, Heny a Ivy? Chizkijáš vzal dopis od poslů a přečetl ho. Pak Chizkijáš vstoupil do domu Hospodinova a rozprostřel ho před Hospodinem. Chizkijáš se modlil k Hospodinu: Hospodine zástupů, Bože Izraele, sedící na cherubech, ty jediný jsi Bůh všech království země; ty jsi učinil nebesa i zemi. Nakloň, Hospodine, své ucho a slyš; otevři, Hospodine, své oči a pohleď! Slyš všechna Sancheríbova slova, která vzkázal, aby hanobil živého Boha. Hospodine, asyrští králové všechna ta království i jejich území opravdu zpustošili a jejich bohy uvrhli do ohně, protože to nejsou bohové, nýbrž dílo lidských rukou, dřevo a kámen – proto je zničili. A teď, Hospodine, náš Bože, zachraň nás z jeho ruky, aby všechna království země poznala, že ty, Hospodine, jsi jediný. Izajáš, syn Amósův, vzkázal Chizkijášovi: Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Modlil ses ke mně ohledně asyrského krále Sancheríba. Toto je slovo, které o něm řekl Hospodin: Pohrdá tebou a posmívá se ti panna, dcera sijónská, potřásá nad tebou hlavou dcera jeruzalémská. Koho jsi hanobil a komu jsi utrhal? Proti komu jsi pozvedl hlas? Vysoko jsi pozdvihl oči proti Svatému Izraele. Skrze své otroky jsi hanobil Panovníka a řekl sis: S množstvím svých vozů jsem vytáhl na výšiny hor, do nejvzdálenějších částí Libanonu; pokácel jsem jeho vysoké cedry, jeho nejlepší cypřiše; vstoupil jsem do jeho nejzazší výše, do jeho úrodné lesní zahrady. Já jsem vykopal studny a pil jsem vodu, chodidly svých nohou jsem vysušil všechny egyptské řeky. Cožpak jsi neslyšel, že jsem to již dávno připravil, před dávnými časy jsem to vytvořil? Nyní to naplňuji: Nastalo pustošení, opevněná města se hroutí v hromady kamení. Jejich obyvatelé byli bezmocní, vyděšeni a zahanbeni, byli jako polní zeleň a zelené býlí, jako tráva na střechách a pole sežehnuté východním větrem. Tvé bydlení, tvé vycházení i vcházení znám, také tvé běsnění proti mně. Protože tvé běsnění proti mně a tvá sebejistota vystoupila do mých uší, vložím ti kruh do nosu a uzdu do tvých pysků a odvedu tě zpět cestou, kterou jsi přišel. A toto ti bude znamením: Tento rok se bude jíst to, co vyroste samo, v druhém roce to, co z toho ještě vyroste, a ve třetím roce zasévejte a sklízejte, vysazujte vinice a jezte jejich ovoce. A ostatek – ti z domu judského, kteří vyváznou – se opět hluboko zakoření a ponese ovoce vzhůru, neboť z Jeruzaléma vyjde ostatek a z hory Sijón ti, kteří vyváznou: Horlivost Hospodina zástupů to učiní. Proto toto praví Hospodin o asyrském králi: Nevejde do tohoto města, ani šíp tam nevystřelí, nevyjde proti němu se štítem ani proti němu nenavrší násep. Cestou, kterou přišel, se vrátí, a do tohoto města nevejde, je Hospodinův výrok. Budu tomuto městu štítem, abych je zachránil kvůli sobě a kvůli svému otroku Davidovi. Tehdy vyšel Hospodinův anděl a pobil v asyrském táboře sto osmdesát pět tisíc mužů. Když lidé časně ráno vstali, hle, ti všichni byli dočista mrtví. A asyrský král Sancheríb odtáhl, šel, vrátil se a pobýval v Ninive. I stalo se, když se klaněl v chrámu svého boha Nisrocha, že jeho synové Adramelek a Sareser ho zabili mečem a sami unikli do země Ararat. Po něm se stal králem jeho syn Esarchadón. V oněch dnech Chizkijáš na smrt onemocněl. Přišel k němu prorok Izajáš, syn Amósův, a řekl mu: Toto praví Hospodin: Dej příkazy ohledně svého domu, protože zemřeš; nezotavíš se. Chizkijáš odvrátil tvář ke stěně a modlil se k Hospodinu. Řekl: Ach, Hospodine, jen se rozpomeň, jak jsem chodil před tebou věrně a s celým srdcem a činil jsem to, co je dobré ve tvých očích. A Chizkijáš se dal do velikého pláče. Tu se stalo Hospodinovo slovo k Izajášovi: Jdi a řekni Chizkijášovi: Toto praví Hospodin, Bůh tvého otce Davida: Slyšel jsem tvou modlitbu a viděl tvé slzy. Hle, přidávám ke tvým dnům patnáct let. Vysvobodím tebe i toto město z ruky asyrského krále a budu tomuto městu štítem. Toto ti bude znamením od Hospodina, že Hospodin učiní tu věc, kterou řekl: Hle, vrátím stín po stupních, po kterých slunce sestoupilo na stupních Achazových slunečních hodin, nazpět o deset stupňů. A slunce se vrátilo o deset stupňů, těch stupňů, po kterých předtím sestoupilo. Zápis judského krále Chizkijáše o jeho nemoci a o tom, jak se ze své nemoci zotavil: Řekl jsem: Uprostřed svých dnů mám jít do bran podsvětí! Jsem připraven o zbytek svých let. Řekl jsem si: Už nespatřím Hospodina, Hospodina v zemi živých, už neuvidím člověka spolu s obyvateli místa odloučení. Mé pobývání bylo strženo a stěhuje se ode mne jako pastýřský stan; jako tkadlec jsem svinul svůj život, vždyť mne odtrhne od stavu, v němž jsem byl tkán. Než den dospěje k noci, se mnou skoncuješ. Stavěl jsem si před oči až do jitra, že jako lev rozláme všechny mé kosti. Než den dospěje k noci, se mnou skoncuješ. Jako rorejs nebo jeřáb, tak sípu, lkám jako holubice; mé oči zeslábly hleděním vzhůru: Panovníku, jsem utištěn, zastaň se mě! Co mám mluvit? Jak mi řekl, tak i učinil. Poputuji všechna svá léta s hořkostí duše. Panovníku, pro tyto věci lidé žijí a pro všechno v nich je život mého ducha. Uzdrav mě a zachovej mne při životě! Hle, k pokoji mi byla hořkost nejhořčí. Ty jsi zadržel mou duši od jámy nicoty, protože všechny moje hříchy jsi odvrhl za svá záda. Protože podsvětí ti nebude vzdávat chválu, smrt tě nebude chválit; tvou pravdu nebudou vyhlížet ti, kdo sestupují do jámy. Živý, jen živý ti bude vzdávat chválu jako já dnes; otec synům bude oznamovat tvou pravdu. Hospodine, pospěš mě zachránit! A po všechny dny svého života budeme v Hospodinově domě hrát na strunné nástroje. Izajáš řekl: Ať vezmou placku sušených fíků a třou jí vřed, a zůstane naživu. A Chizkijáš řekl: Co bude znamením, že vstoupím do Hospodinova domu? V té době babylonský král Meródak-baladán, syn Baladánův, poslal dopis a dar Chizkijášovi. Slyšel totiž, že byl nemocen a zotavil se. Chizkijáš se z nich radoval a ukázal jim svou klenotnici, stříbro a zlato, balzámy a vonný olej, celou svou zbrojnici – všechno, co se nacházelo v jeho skladech. Nebylo nic, co by jim Chizkijáš ve svém paláci a v celém svém panství neukázal. Pak přišel ke králi Chizkijášovi prorok Izajáš a zeptal se ho: Co říkali ti muži a odkud k tobě přišli? Chizkijáš odpověděl: Přišli ke mně z daleké země, z Babylona. Nato se ho zeptal: Co viděli ve tvém paláci? Chizkijáš odpověděl: Viděli všechno, co je v mém paláci. Nebylo nic, co bych jim ve svých skladech neukázal. Izajáš Chizkijášovi řekl: Slyš slovo Hospodina zástupů: Hle, přicházejí dny, kdy všechno, co je ve tvém paláci a co až dodnes tvoji otcové nahromadili, bude odneseno do Babylona. Nezůstane nic, praví Hospodin. A vezmou z tvých synů, kteří z tebe vzejdou, které zplodíš, a stanou se dvorními úředníky v paláci babylonského krále. Chizkijáš řekl Izajášovi: Hospodinovo slovo, které jsi vyslovil, je dobré. A sobě řekl: Protože za mých dnů bude pokoj a bezpečí. Potěšte, potěšte můj lid, říká váš Bůh. Promlouvejte k srdci Jeruzaléma, volejte k němu, že se naplnila jeho povinná služba, že je zaplaceno za jeho viny; vždyť přijal z Hospodinovy ruky dvojnásobně za všechny své hříchy. Hlas volá v pustině: Připravte cestu Hospodinovu, napřimte v pustině silnici pro našeho Boha! Každé údolí bude pozdviženo a každé pohoří a návrší sníženo; pahorkatina se stane rovinou a útesy plání. A zjeví se Hospodinova sláva a uvidí to spolu veškeré tělo; protože Hospodinova ústa promluvila. Hlas říká: Volej! I zeptal se: Co mám volat? Veškeré tělo je jako tráva a všechna jeho oddanost jako polní květ. Tráva usychá, květ vadne, když na něj zavane Hospodinův dech. Jistě, lid je jen tráva. Tráva usychá, květ vadne, ale slovo našeho Boha obstojí navěky. Vystup si na vysokou horu, Sijóne, nositeli dobré zprávy, pozvedni mocně hlas, Jeruzaléme, nositeli dobré zprávy. Pozvedni hlas, neboj se, řekni judským městům: Hle, váš Bůh! Hle, Panovník Hospodin přichází s mocí a jeho paže pro něj vládne. Hle, jeho mzda s ním a jeho odměna před ním. Bude pást své stádo jako pastýř, svou paží shromáždí jehňata a v náruči je ponese, březí povede pomalu. Kdo svou dlaní odměřil vody a nebesa pídí vyměřil a do třetinky nabral prach země? Kdo odvážil hory na váze a na miskách kopce? Kdo vystrojil Hospodinova ducha, kdo byl jeho rádce a poučil ho? S kým se radil, aby mu dal porozumět a vyučil ho cestě práva, naučil ho poznání a dal mu poznat cestu rozumnosti? Hle, národy jsou před ním jako kapka na vědru nebo jako poprašek na vahách. Hle, ostrovy nadzvedá jako smítko. Stromy Libanonu nestačí na oheň a jeho zvěř nestačí na zápalnou oběť. Všechny národy jsou před ním jako nic. Mají pro něj cenu menší než nic, než marnost. Ke komu tedy připodobníte Boha? Jakou představu si o něm učiníte? Řemeslník odlil modlu a zlatník ji potáhne zlatem; stříbrný řetěz k ní udělá zlatník. Kdo je chudý na takovou oběť, vybere nepráchnivějící dřevo; vyhledá si zručného řemeslníka, aby modlu upevnil, takže se nepohne. Což to nevíte? Což jste o tom neslyšeli? Což se vám to neoznamuje od počátku? Což jste neporozuměli, kdo položil základy země? Ten, který sídlí nad obzorem země, jejíž obyvatelé jsou jako kobylky, který jako závoj roztahuje nebesa a napíná je jako stan k bydlení, který proměňuje mocnáře v nic, soudce země učinil marností. Sotva byli zasazeni, sotva byli zaseti, sotva jejich odnož zakořenila v zemi, již na ně zaduje a oni uschnou a vichřice je odnese jako stéblo. Ke komu mne tedy připodobníte? Komu jsem roven? praví ten Svatý. Pozvedněte své oči vysoko a pohleďte: Kdo stvořil tyto věci? Ten, kdo vyvádí podle počtu jejich zástup, všechny je volá jménem, pro jeho velkou sílu a ohromnou moc žádná z nich nechybí. Proč říkáš, Jákobe, proč povídáš, Izraeli: Má cesta je před Hospodinem ukryta a mé právo mému Boha uniká? Což to nevíš? Cožpak jsi neslyšel, že věčný Bůh, Hospodin, stvořitel končin země, neochabne ani se neunaví? Jeho rozumnost je nevyzpytatelná. Unavenému dává sílu a bezmocného zahrnuje zdatností. Chlapci ochabnou a unaví se a mládenci vyčerpáním padají, ale ti, kdo očekávají na Hospodina, nabývají nové síly, vznášejí se na křídlech jako orli; běží, a neunaví se, chodí, a neochabnou. Tiše mi naslouchejte, ostrovy, a národy ať obnoví svou sílu. Ať se přiblíží, pak ať promluví. Přistupme spolu k soudu. Kdo vzbudil vítěze od východu? Kdo ho řádně povolá do své služby? Vydá mu národy a nechá ho pošlapat krále, dá je jako prach jeho meči, jako odvívané stéblo jeho luku. Bude je pronásledovat, bude táhnout v pokoji, na stezku nohama nevstoupí. Kdo to udělal a způsobil? Ten, kdo povolává generace od počátku. Já, Hospodin, jsem první, a také u posledních já budu. Ostrovy to viděly a bály se, končiny země se budou třást, přiblíží se a přijdou. Jeden bude pomáhat druhému a řekne svému bratru: Buď silný! Tak posiluje řemeslník zlatníka, ten, kdo vyhlazuje kladivem, toho, kdo buší do kovadliny, říkaje o spoji: Je to dobré. A upevní to hřebíky, takže se to nepohne. Ale ty, Izraeli, můj otroku, Jákobe, kterého jsem vyvolil, semeno mého přítele Abrahama, ty, kterého jsem uchopil z končin země a povolal z jejích odlehlých míst – tobě jsem řekl: Ty jsi můj otrok! Vyvolil jsem tě a nezavrhl jsem tě. Neboj se, protože já jsem s tebou, nehleď ustrašeně, protože já jsem tvůj Bůh. Budu tě posilovat, ano, budu ti pomáhat a držet tě svou spravedlivou pravicí. Hle, budou se stydět a budou zahanbeni všichni, kteří proti tobě planou hněvem, stanou se ničím a zahynou tvoji odpůrci. Budeš je hledat a nenalezneš ty, kdo se s tebou hádají. Stanou se ničím a nebudou ti, kdo s tebou válčí. Protože já jsem Hospodin, tvůj Bůh, který drží tvoji pravici a říká ti: Neboj se, já ti budu pomáhat. Neboj se, červíčku Jákobův, hrstko Izraelova, já ti budu pomáhat, je Hospodinův výrok. Tvůj vykupitel je Svatý Izraele. Hle, učinil jsem tě novým oboustranným mláticím smykem. Budeš mlátit hory a rozdrtíš je a návrší proměníš v plevy. Prověješ je a vítr je odnese, vichřice je rozptýlí. Ty však budeš jásat v Hospodinu, budeš se chlubit Svatým Izraele. Nuzní a chudí hledají vodu, ale žádná není. Jejich jazyk je vyprahlý žízní. Já, Hospodin, jim odpovím, já, Bůh Izraele, je neopustím. Otevřu na holých návrších řeky a uprostřed plání prameny; proměním pustinu v jezero vod a zemi bezvodou ve vodní zdroje. Dám vyrůst v pustině cedru a akácii, myrtoví a plané olivě, v Arabě vysadím cypřiš a jilm spolu se zimostrázem. Aby viděli a poznali, zvážili a společně pochopili, že ruka Hospodinova to učinila a Svatý Izraele to stvořil. Předložte svůj spor, praví Hospodin, přineste své pádné argumenty, praví král Jákobův. Ať je přinesou a oznámí nám, co se má přihodit. Oznamte, co jsou ty dřívější věci, ať si to vezmeme k srdci a poznáme jejich konec, nebo nám zvěstujte věci přicházející. Oznamte, co má přijít potom, a poznáme, že jste bohové. Také vykonejte něco dobrého nebo zlého, ať na to s hrůzou hledíme a společně to spatříme. Hle, nejste nic a vaše skutky nejsou na nic. Ohavností je ten, kdo si vyvolí vás. Vzbudil jsem vítěze od severu a přišel – od východu slunce ten, kdo bude vzývat mé jméno. Podupe správce jako hlínu, jako hrnčíř bude šlapat bláto. Kdo to oznámil od počátku, abychom to věděli, a odedávna, abychom se ptali: Má pravdu? Avšak nikdo nic neoznámil, ano, nikdo nic nezvěstoval a nikdo neslyšel vaše řeči. Já jsem první, kdo mluvil k Sijónu, a hle, zde jsou. Jeruzalému dám svého zvěstovatele. Podíval jsem se a není nikdo, není mezi nimi rádce, aby odpověděli, když se jich zeptám. Hle, jsou samá špatnost, jejich díla jsou nicota, jejich modly jsou větrem a marností. Hle, můj otrok, kterého budu pevně držet, můj vyvolený, jehož si má duše oblíbila. Vložil jsem na něj svého Ducha, a přinese právo národům. Nebude křičet ani se pozdvihovat ani nebude venku slyšet jeho hlas. Nalomenou třtinu nezlomí a hasnoucí knot neuhasí, bude vynášet pravdivý soud. Nezemdlí ani se nenalomí, dokud neustanoví v zemi právo. I ostrovy budou očekávat na jeho zákon. Toto praví Bůh, Hospodin, jenž stvořil nebesa a roztahuje je, rozprostírá zemi i to, co na ní vzchází, který dává dech lidu na ní a ducha těm, kdo po ní chodí: Já, Hospodin, jsem tě povolal ve spravedlnosti a uchopím tě za ruku. Budu tě opatrovat a dám tě za smlouvu lidu a za světlo národů, abys otevřel oči slepé a vyvedl z vězení vězně – z žaláře ty, kdo pobývají v temnotě. Já jsem Hospodin, to je mé jméno, a svou slávu jinému nedám, ani svou chválu modlám. Ty první věci – hle – přišly. A nové oznamuji: Dříve než budou vzcházet, ohlásím je vám. Zpívejte Hospodinu píseň novou, pějte jeho chválu od končin země, vy, kdo se vydáváte na moře, i všechno, co je v něm, ostrovy i jejich obyvatelé! Ať pozdvihne svůj hlas pustina i její města, dvory, v nichž pobývá Kédar. Ať výskají obyvatelé Sély, ať pokřikují z vrchu hor, ať přiznají Hospodinu slávu a ať oznamují na ostrovech jeho chválu! Hospodin vyjde jako hrdina, jako bojovník vzbudí svou horlivost. Rozkřikne se, ano, spustí válečný pokřik, ukáže převahu nad svými nepřáteli. Odedávna jsem mlčel. Budu dále hluchý, budu se ovládat? Jako rodička budu vzdychat, supět a lapat po dechu! Vysuším hory i návrší a všechna jejich zeleň uschne. Řeky proměním v ostrovy a jezera nechám vyschnout. Povedu slepé cestou, kterou neznali, dám jim kráčet stezkami, které neznali. Temnotu před nimi proměním ve světlo a hrbolatá místa v rovinu. Toto jsou věci, které učiním a kterých nezanechám. Stáhnou se nazpět a budou zcela zahanbeni ti, kdo spoléhají na tesané modly, kteří říkají litým modlám: Vy jste naši bohové! Hluší, slyšte a slepí, pohleďte a vizte! Kdo je slepý, ne-li můj otrok, a hluchý tak jako můj posel, kterého posílám? Kdo je slepý jako ten, za něhož jsem zaplatil, a slepý jako Hospodinův otrok? Je vidět mnohé, ale nevěnuješ ničemu pozornost, uši jsou otevřené, ale neslyší. Kvůli jeho spravedlnosti se Hospodinu zalíbilo učinit zákon významným a zvelebit ho. Ale toto je lid oloupený a popleněný. Všichni jsou polapeni v jamách, ukryti v žalářích. Stali se kořistí a není, kdo by vysvobodil, stali se lupem, a není, kdo by řekl: Navrať! Kdo z vás tomu bude naslouchat? Kdo bude věnovat pozornost, aby slyšel, co bude potom? Kdo vydal Jákoba k plenění a Izraele lupičům? Což to nebyl Hospodin? Ten, proti němuž jsme zhřešili? A po jehož cestách chodit nechtěli a jehož zákon neposlouchali? A tak na něj vylil žár svého hněvu a sílu boje, který ho spaloval ze všech stran, ale nepoznal to, vzplanul proti němu, ale nevzal si to k srdci. Ale nyní toto praví Hospodin, jenž tě stvořil, Jákobe, a který tě zformoval, Izraeli: Neboj se, neboť jsem tě vykoupil, povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj. Když půjdeš přes vody, budu s tebou, a přes řeky, nezalijí tě. Když půjdeš ohněm, nespálíš se a plamen tě neožehne. Protože já Hospodin jsem tvůj Bůh, Svatý Izraele, tvůj zachránce. Dal jsem jako výkupné za tebe Egypt. Kúš a Sebu jsem dal místo tebe. Protože jsi byl vzácný v mých očích a vážený, a já jsem tě miloval, dal jsem lidi za tebe a národy za tvůj život. Neboj se, protože já jsem s tebou. Přivedu tvé potomstvo od východu, shromáždím tě od západu. Severu řeknu: Vydej! A jihu: Nezadržuj! Přiveď mé syny z daleka a mé dcery od končin země, každého, kdo je nazýván mým jménem, jehož jsem stvořil ke své slávě, jehož jsem utvořil i učinil. Vyveď lid slepý, ačkoliv má oči, a hluchý, ačkoliv má uši. Ať se spolu shromáždí všechny národy, ať se shromáždí lidé! Kdo z nich to oznámí a zvěstuje nám ty dřívější věci? Ať vydají svá svědectví a ospravedlní se! Lidé to uslyší a řeknou: To je pravda. Vy jste mými svědky, je Hospodinův výrok, jste mým otrokem, kterého jsem vyvolil, abyste mne poznali a uvěřili mi a porozuměli, že to jsem já. Přede mnou nebyl vytvořen žádný Bůh ani po mně žádný nebude. Já, já jsem Hospodin a kromě mne žádný zachránce není. Já jsem oznamoval, zachraňoval a zvěstoval, a nebyl jiný bůh mezi vámi. Vy jste mí svědkové, je Hospodinův výrok, a já jsem Bůh. I od onoho dne já jsem a není, kdo by vyrval z mé ruky. Budu jednat, a kdo ji odvrátí? Toto praví Hospodin, váš vykupitel, Svatý Izraele: Kvůli vám jsem poslal do Babylona a zahnal jsem je všechny na útěk – i Chaldejce na jejich lodích plných výskání. Já jsem Hospodin, váš Svatý, stvořitel Izraele, váš král. Toto praví Hospodin, který činí cestu skrze moře a stezku skrze dravé vody, který vyvádí vozbu i koně, vojsko i vojenskou moc. Najednou ulehnou a už nevstanou, dohořeli, zhasli jako knot: Nepřipomínejte si dřívější věci a dávnými věcmi se nezabývejte. Hle, činím novou věc a už vzchází, což to nevíte? Ano, učiním v pustině cestu, v pusté krajině řeky. Bude mne ctít polní zvěř, šakali a pštrosi, neboť dám vodu v pustině a řeky v pusté krajině, abych dal pít svému lidu, svému vyvolenému. Ten lid jsem utvořil pro sebe: budou vypravovat moji chválu. Ale ty, Jákobe, jsi mne nevzýval, neboť jsi mnou unavený, Izraeli. Nepřivedl jsi mi ovci ke svým zápalným obětem, ani jsi mne nepoctil svými oběťmi. Nenutil jsem tě sloužit mi přídavnou obětí, ani jsem tě neunavoval kadidlem. Nekoupil jsi mi za stříbro vonné koření, ani tukem svých obětí jsi mne neosvěžil. Avšak svými hříchy jsi mne nutil ti sloužit, unavoval jsi mne svými proviněními. Já, já jsem ten, kdo mažu kvůli sobě tvá přestoupení a tvé hříchy připomínat nebudu. Připomeň mi to a suďme se spolu: Ty vypočítej, proč bys měl být ospravedlněn. Tvůj praotec zhřešil a tvoji prostředníci se proti mně vzbouřili. Proto jsem znesvětil knížata svatyně, vydal jsem Jákoba do klatby a Izraele ke zhanobení. Ale nyní slyš, Jákobe, můj otroku, a Izraeli, jehož jsem vyvolil: Toto praví Hospodin, který tě učinil, který tě formoval od lůna matky a bude ti pomáhat: Neboj se, můj otroku Jákobe, a Ješúrúne, jehož jsem vyvolil, neboť vyleji vody na žíznivého a bystřiny na suchou zemi; vyleji svého Ducha na tvé potomstvo, své požehnání na tvé potomky. A budou vzcházet mezi trávou jako topoly u tekoucí vody. Tento řekne: Jsem Hospodinův. A tenhle se nazve jménem Jákobovým. Tento napíše na svou ruku: Hospodinův a jako titul si dá jméno Izrael. Toto praví Hospodin, král Izraele a jeho vykupitel, Hospodin zástupů: Já jsem první a já jsem poslední; kromě mne není žádný Bůh. Kdo jako já to může vyhlásit a oznámit? Ať to přede mnou seřadí od doby, kdy jsem postavil lid dávný! A věci přicházející, které teprve přijdou, ať jim oznámí. Nestrachujte se a nebuďte ochromeni! Což ti to odedávna nezvěstuji a neoznamuji? Vy jste mými svědky. Cožpak je Bůh kromě mne? Není jiná skála, o žádné nevím. Ti, kdo vytvářejí tesané modly, jsou všichni marnost a jejich vzácnosti jim neprospějí. Jsou jejich svědky: Nic nevidí ani nevědí – jsou jim k zahanbení. Kdo by formoval boha nebo odlil modlu, když mu to nijak neprospěje? Hle, všichni jeho společníci se budou stydět. Řemeslníci jsou jen lidé. Ať se všichni shromáždí, ať se postaví. Budou se bát a stydět spolu. Kovář dělá sekeru, pracuje s uhlím a formuje ji kladivy. Dělá to svou silnou paží, navíc hladoví, až je vysílený, nepije vodu a je unavený. Tesař roztáhl míru, vyznačuje modlu rudkou, upravuje ji dláty a kružidly ji vyznačuje. Zhotoví ji jako napodobeninu muže, jako krásného člověka, aby ji usadil v domě. Pokácel si cedry nebo vzal cypřiš či dub, který si nechal vyrůst mezi lesními stromy. Vysadil vavřín a déšť mu dá vzrůst. Pak to je člověku k topení – vzal z toho, aby se zahřál, také zatopí a napeče chléb; také udělá boha a bude se klanět: Zhotovil si tesanou modlu, aby se před ní rozprostíral tváří k zemi. Polovinu toho spálil v ohni: Tedy na polovině upeče maso, sní pečeni a nasytí se. Také se zahřeje a řekne: Výborně, zahřál jsem se a užil jsem si tepla! A z toho, co zbylo, udělal boha, svoji tesanou modlu. Bude se před ní rozprostírat tváří k zemi, klanět se a modlit se k ní: Vysvoboď mě, protože jsi můj bůh! Nic nevědí a ničemu nerozumějí, protože zalepil jejich oči, aby neviděli, a jejich srdce, aby nerozuměli. Nepřijde mu to na mysl, nemá poznání ani rozum, aby si řekl: Polovinu toho jsem spálil v ohni, také jsem napekl na řeřavém uhlí chléb. Upeču maso a sním ho, ze zbytku mám zhotovit ohavnost a před dřevěným špalkem se mám rozprostírat tváří k zemi? Sytí se popelem, svedená mysl ho odklání stranou. Nevysvobodí svou duši ani si neřekne: Není to, co je v mé pravici, falešné? Pamatuj si tyto věci, Jákobe, a Izraeli, vždyť jsi můj otrok; utvořil jsem tě, jsi můj otrok, Izraeli, u mne nebudeš zapomenut. Setřel jsem jako oblak tvá přestoupení a jako mračno tvé hříchy. Navrať se ke mně, neboť jsem tě vykoupil. Výskejte, nebesa, protože Hospodin to učinil, hlaholte, útroby země, ať propuknou v jásot hory i les a všechny stromy v něm, protože Hospodin vykoupil Jákoba a na Izraeli zjeví svou slávu! Toto praví Hospodin, tvůj vykupitel, a ten, který tě utvářel od lůna matky: Já jsem Hospodin, který činím všechno: Já sám roztahuji nebesa, kdo byl se mnou, když jsem rozprostíral zemi? On hatí znamení žvanilů a z věštců dělá potřeštěnce, moudré obrací nazpět a jejich poznání mění v bláznovství. Naplňuje slovo svého otroka a vykoná radu svých poslů. O Jeruzalému říká: Bude obydlen, a o judských městech: Budou vybudována. Dám mu povstat z trosek. Mořské hlubině říká: Vyschni! Tvoje řeky vysuším. O Kýrovi říká: Hle, můj pastýř. Vykoná celé mé přání a řekne o Jeruzalému: Bude vybudován, a o chrámu: Bude založen. Toto praví Hospodin o svém pomazaném, o Kýrovi, jehož uchopím za pravici, abych mu podrobil národy a rozvázal bedra králů, abych před ním otevřel vrata, takže brány nebudou zavřeny: Já půjdu před tebou a hory vyrovnám, bronzová vrata rozlámu a železné závory odsekám. A dám ti poklady temnoty a skryté zásoby z úkrytů, abys poznal, že jsem to já, Hospodin, který tě povolávám jménem, Bůh Izraele. Kvůli svému otroku Jákobovi a kvůli Izraeli, svému vyvolenému, jsem tě povolal tvým jménem a dal jsem ti titul, ačkoliv mě neznáš. Já jsem Hospodin a jiného není, kromě mě není Boha. Přepásám tě, ačkoliv mě neznáš, aby poznali od východu slunce i ti od jeho západu, že není nikoho mimo mě: Já jsem Hospodin a jiného není. Formuji světlo a tvořím tmu, činím pokoj a tvořím zlé; já, Hospodin, činím toto všechno. Vydejte, nebesa, krůpěje shůry a z oblaků ať plyne spravedlnost. Ať se otevře země a nese ovoce spásy a zároveň dá vyrůst spravedlnosti. Já, Hospodin, jsem to stvořil. Běda tomu, kdo vede spor se svým Tvůrcem, střep mezi střepy země! Což hlína řekne svému hrnčíři: Co to děláš! nebo: Tvé dílo nemá ruce? Běda tomu, kdo říká otci: Co to plodíš? a ženě: Co to rodíš? Toto praví Hospodin, Svatý Izraele a jeho Tvůrce: Na přicházející věci se mě vyptávejte! Ohledně mých synů, díla mých rukou mi chcete přikazovat? Já jsem učinil zemi i člověka na ní jsem stvořil. Já – mé ruce roztáhly nebesa – a přikazuji celému jejich zástupu. Já jsem ho vzbudil ve spravedlnosti a napřímím všechny jeho cesty. On vystaví mé město a mé vysídlence pošle domů, ne za peníze ani ne za dar, praví Hospodin zástupů. Toto praví Hospodin: Výtěžek Egypta, zisk z obchodu Kúše i Sebajci, muži obrovití, k tobě přijdou a budou tvoji. Půjdou za tebou, přijdou v řetězech. Budou se ti klanět, k tobě se modlit: Jenom u tebe je Bůh a jiného není, bohové nejsou nic. Přece ty jsi Bůh, který se skrývá, Bůh Izraele, zachránce. Stydí se a jsou všichni zahanbeni – výrobci modlářských výtvorů s potupou společně odešli. Izrael je Hospodinem zachráněn věčnou spásou. Nebudete se stydět a nebudete zahanbeni na věky věků. Neboť toto praví Hospodin, jenž stvořil nebesa, on je Bůh, který vytvořil zemi a připravil ji, on ji upevnil, nestvořil ji zbytečně, vytvořil ji k bydlení: Já jsem Hospodin a jiného není. Nemluvil jsem tajně v temném místě země, neřekl jsem potomstvu Jákobovu zbytečně: Hledejte mě. Já, Hospodin, mluvím spravedlnost, oznamuji přímost. Shromážděte se a přijďte, přibližte se spolu, uprchlíci z národů! Ničemu nerozumějí ti, kdo nosí své dřevěné modly a modlí se k bohu, který nemůže zachránit. Oznamte a předložte fakta, jen ať se spolu poradí. Kdo to odedávna zvěstoval, odedávna to oznamoval? Zdali ne já, Hospodin? Vždyť není jiného Boha kromě mě. Jiný Bůh, spravedlivý a zachraňující, mimo mě není. Obraťte se ke mně a zachraňte se, všechny končiny země, protože já jsem Bůh a jiného není. Při sobě jsem přísahal, z mých úst vyšla spravedlnost, slovo, které se neodvrátí, že přede mnou klesne každé koleno, každý jazyk bude přísahat: Jenom v Hospodinu, řekne, mám spravedlnost a sílu. Přijde až k němu, a všichni, kteří proti němu planou hněvem, se budou stydět. V Hospodinu budou ospravedlněni a jím se bude chlubit všechno potomstvo Izraele. Bél klesl, Nebó se sklání; jejich modlářské zpodobeniny byly na zvěři a na dobytku. Vaše zavazadla jsou naložena – břemeno pro vyčerpané zvíře. Sklonili se a společně klesli, nemohli zachránit své břemeno a oni sami odešli do zajetí. Poslouchejte mne, dome Jákobův a celý pozůstatku domu izraelského, kteří jste nadnášeni od svého početí, kteří jste nošeni od svého zrodu. Až do vašeho stáří jsem tu já, až do šedin vás já ponesu. Já jsem udělal a já pozvednu, já budu nést a zachráním! Ke komu mne připodobníte a komu mne postavíte na roveň, ke komu mne přirovnáte, abychom si byli podobni? Vytřásají z měšce zlato a na vahadle váží stříbro. Najmou zlatníka, aby z toho udělal boha, a pak se rozprostírají tváří k zemi a klaní se. Zvednou ho na ramena, nesou ho a položí ho na místo. Zůstane stát, ze svého místa se neodebere. I když k němu bude někdo úpěnlivě volat, on neodpoví, z jeho soužení ho nezachrání. Pamatujte na to a buďte pevní, vezměte si to k srdci, vzpurníci! Pamatujte na ty první věci odedávna, protože já jsem Bůh a jiného není, Bůh, a není nikdo jako já. Od počátku oznamuji budoucnost a od dávnověku, co se ještě nestalo. Říkám: Můj plán se naplní a každé své přání vykonám. Volám dravce od východu, muže podle svého úradku z daleké země. Ano, promluvil jsem, a také to naplním. Připravil jsem to, a také to učiním. Poslouchejte mne, vy tvrdohlavci, vzdálení od spravedlnosti. Přiblížil jsem svou spravedlnost, nebude daleko a má záchrana se neopozdí. Dám záchranu na Sijónu a pro Izrael svou slávu. Sestup a seď v prachu, panno, dcero babylonská, seď na zemi, žádný trůn, dcero chaldejská, protože tě již nebudou nazývat něžnou a zhýčkanou. Vezmi ruční mlýnek a mel mouku, odkryj závoj, zvedni vlečku, odhal stehna, přebroď řeky. Odhalí se tvá nahota, ano, ukáže se tvá potupa. Chopím se pomsty a nikdo mi nebude bránit. Náš vykupitel, jehož jméno je Hospodin zástupů, Svatý Izraele praví: Seď mlčky a vejdi do temnoty, dcero chaldejská, protože tě již nebudou nazývat královnou království. Rozhněval jsem se na svůj lid, znesvětil jsem své dědictví a vydal jsem je do tvé ruky; neprojevila jsi jim slitování, starce jsi velice obtížila jhem. Řekla sis: Budu královnou až navěky. Nevzala sis tyto věci k srdci a nepamatovalas na jejich konec. Nuže, slyš toto, ty požitkářko sídlící v bezpečí, která si v srdci říkáš: Já, a mimo mne nikdo více. Nebudu sedět jako vdova, nepoznám ztrátu dětí. Obě tyto věci na tebe přijdou náhle, v jednom dni, ztráta dětí i vdovství. Přijdou na tebe ve své plnosti pro množství tvých kouzel, pro velikou spoustu tvých zaklínadel. Spoléhala jsi na svou špatnost; řekla sis: Nikdo mne nevidí. Tvá moudrost a tvé poznání – to tě zavedlo. Říkala sis ve svém srdci: Já, a mimo mne nikdo více. Přijde na tebe zlo a nebudeš vědět, jak je uplatit, padne na tebe neštěstí a nebudeš je moci odvrátit. Náhle na tebe přijde zkáza, ani nepoznáš jak. Nuže, postav se se svými zaklínadly a s množstvím svých kouzel, do nichž jsi od mládí vkládala úsilí; snad budeš moci uspět, snad někoho postrašíš. Jsi unavená množstvím svých plánů: ať se postaví a zachrání tě – ti, kdo rozdělují nebesa, kteří čtou ve hvězdách a předpovídají podle novoluní – ať tě zachrání od toho, co na tebe přijde. Hle, jsou jako strniště, spálí je oheň; z moci plamene nevysvobodí ani sebe. Nejsou řeřavé uhlí k zahřátí, ani ohniště, aby před ním člověk poseděl. Takoví budou k tobě ti, do nichž jsi vkládala úsilí. Od tvého mládí jsou ve tvé službě, každý bloudí svou cestou, není, kdo by tě zachránil. Slyšte toto, dome Jákobův, totiž ti, kdo se nazývají Izraelovým jménem a vyšli z Judových beder, přísahají v Hospodinově jménu a připomínají Boha Izraele, avšak ne v pravdě ani ve spravedlnosti, ačkoliv se nazývají podle svatého města a opírají se o Boha Izraele – Hospodin zástupů je jeho jméno: Dřívější věci jsem odedávna oznámil, z mých úst vyšly a rozhlásil jsem je, náhle jsem způsobil, že přišly. Protože jsem věděl, že jsi zatvrzelý, šlacha železná je tvoje šíje a tvé čelo je bronzové, oznamoval jsem ti ty věci předem. Zvěstoval jsem ti je dříve, než přišly, abys neřekl: Mé zpodobení to učinilo, moje tesaná modla či má odlitá modla to přikázala. Slyšel jsi to a nyní na to všechno pohleď. A vy – což to nebudete oznamovat? Způsobil jsem, že od nynějška uslyšíš nové věci, skryté, které jsi neznal. Nyní byly stvořeny, nikoli dříve, dodnes jsi o nich neslyšel, abys neřekl: Hle, věděl jsem to. Neslyšel jsi, ani jsi nevěděl; tvé ucho nebylo dříve otevřeno, protože jsem věděl, že budeš stále jednat zrádně, vždyť vzbouřencem jsi byl nazván od matčina lůna. Kvůli svému jménu zdržuji svůj hněv a pro svou chválu se vůči tobě krotím, abych tě nevyhladil. Hle, přečistil jsem tě, ale ne jako stříbro, vyzkoušel jsem tě v peci soužení. Kvůli sobě, kvůli sobě samému to učiním, vždyť jak může být mé jméno znesvěcováno? Svou slávu jinému nedám. Slyš mě, Jákobe, Izraeli, můj povolaný. Já jsem, já jsem první, já jsem také poslední. Ano, má ruka založila zemi a má pravice rozestřela nebesa; volám na ně a společně se postaví. Shromážděte se, vy všichni, a slyšte: Kdo z nich oznámil tyto věci? Ten, kterého Hospodin miluje, vykoná jeho záměr s Babylonem a jeho paže bude na Chaldejcích. Já, já sám jsem promluvil a také jsem ho povolal. Přivedl jsem ho a dopřeji úspěch jeho cestě. Přistupte ke mně, slyšte toto: Od počátku jsem nemluvil tajně, od chvíle, kdy to nastalo, já jsem při tom. A nyní mne poslal Panovník Hospodin se svým Duchem. Toto praví Hospodin, tvůj vykupitel, Svatý Izraele: Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, který tě vyučuje ke tvému prospěchu, který tě vodí cestou, po níž půjdeš. Kéž bys pozorně naslouchal mým příkazům! Tvůj pokoj by byl jako řeka a tvá spravedlnost jako mořské vlny, tvého potomstva by bylo jako písku, potomků z tvého lůna jako jeho zrnek; nebylo by vyhlazeno ani vyhubeno jeho jméno přede mnou. Vyjděte z Babylona, utečte od Chaldejců, se zvukem jásotu to oznamujte a rozhlašujte, přineste to až na konec země. Prohlašte: Hospodin vykoupil svého otroka Jákoba! Neměli žízeň, když je vodil pustinami. Nechal pro ně prýštit vodu ze skály; rozdělil skálu a vytryskla voda. Ničemové nemají pokoj, praví Hospodin. Poslechněte mne, ostrovy, dávejte pozor, daleké národy! Hospodin mne povolal již v lůně, od nitra mé matky připomínal mé jméno. Učinil má ústa jako ostrý meč, ukryl mne ve stínu své ruky, učinil mne zaostřeným šípem, skryl mne ve svém toulci a řekl mi: Ty jsi můj otrok, Izraeli, na němž zjevím svou slávu. Já jsem však řekl: Zbytečně jsem se namáhal, pro marnost a nicotnost jsem vyplýtval svou sílu, avšak mé právo je u Hospodina a má odměna u mého Boha. A nyní řekl Hospodin, který mě od lůna matky utváří za svého otroka, abych k němu navrátil Jákoba a aby pro něj byl shromážděn Izrael. Stal jsem se váženým v Hospodinových očích, můj Bůh se stal mou silou, a řekl: Nestačí, abys byl mým otrokem k pozdvižení kmenů Jákobových a k navrácení zachovaných z Izraele, nýbrž dám tě za světlo národům, abys byl mou záchranou až na konec země. Toto praví Hospodin, vykupitel Izraele, jeho Svatý, tomu opovrženému, tomu, kterého si národ oškliví, otroku vládců: Králové tě uvidí a povstanou, i knížata, a budou se klanět kvůli Hospodinu, který je věrný, Svatému Izraele, který tě vyvolil. Toto praví Hospodin: Odpovím ti v čase přízně a pomůžu ti ve dni záchrany, budu tě opatrovat a dám tě za smlouvu lidu, abys pozdvihl zemi a znovu přidělil opuštěná dědictví, abys řekl vězňům: Vyjděte, a těm, kteří jsou v temnotě: Ukažte se. Budou se pást podél cest a na všech holých návrších bude jejich pastva. Nebudou hladovět ani žíznit, nebude je ubíjet žhavý vítr ani slunce, protože je povede ten, kdo s nimi má soucit, a pomalu je povede ke zřídlům vod. Všechny své hory proměním v cestu a mé silnice budou vyvýšeny. Hle, tito přijdou zdaleka, hle, tito od severu a od západu, a tito ze země Siním. Výskejte, nebesa, jásej, země, hory, propukněte v radostný křik, protože Hospodin potěšil svůj lid a nad svými zkroušenými se slituje. Ale Sijón říkal: Hospodin mě opustil, Panovník na mne zapomněl. Cožpak může žena zapomenout na své miminko a nesmilovat se nad synem svého lůna? I když ony mohou zapomenout, já však na tebe nezapomenu. Hle, vyryl jsem si tě do dlaní: tvé hradby jsou ustavičně přede mnou. Tvoji synové už pospíchají zpět, ti, kdo tě bořili a pustošili, od tebe odejdou. Rozhlédni se kolem a viz: Ti všichni se shromáždili a přišli k tobě. Jakože jsem živ, je Hospodinův výrok, všechny si je oblékneš jako ozdobu a přivážeš si je jako nevěsta. Neboť tvé trosky, zpustošená místa a tvá pobořená země teď budou těsné pro množství obyvatel. A ti, kteří tě požírali, se vzdálí. Synové tvé bezdětnosti ti ještě budou říkat: To místo je mi těsné, přidej mi, abych se usídlil. V srdci si řekneš: Kdo mi tyto děti porodil? Vždyť jsem byla bezdětná a neplodná, vystěhovaná a zapuzená. A kdo je vychoval? Hle, já jsem zůstala samotná. Odkud jsou tito? Toto praví Panovník Hospodin: Hle, pozdvihnu ruku k národům a pozvednu korouhev k lidem. A v náruči přinesou tvé syny a tvé dcery budou neseny na ramenou. Králové budou tvými vychovateli a jejich kněžny tvými kojnými; budou se ti klanět tváří k zemi a prach tvých nohou budou lízat. I poznáš, že já jsem Hospodin, takže nebudou zahanbeni ti, kdo na mne očekávají. Cožpak lze vzít hrdinovi lup, či násilníkovi vychvátit zajatce? Avšak toto praví Hospodin: I zajatec bude vzat hrdinovi a lup bude vychvácen násilníkovi. Tvému odpůrci budu já odporovat a tvé syny já zachráním. Tvé utiskovatele nakrmím jejich vlastním masem a opijí se vlastní krví jako sladkým vínem, a pozná veškeré tělo, že já jsem Hospodin, tvůj zachránce a vykupitel, Mocný Jákobův. Toto praví Hospodin: Kde je rozlukový list vaší matky, jímž jsem ji propustil? Nebo kdo je tu z mých věřitelů, jemuž jsem vás prodal? Hle, pro své viny jste byli prodáni a pro vaše přestoupení byla propuštěna vaše matka. Proč jsem přišel a nikdo tu nebyl, volal jsem a nikdo neodpověděl? Což je má ruka příliš krátká na vykoupení? Nebo snad ve mně není síla k vysvobození? Hle, pouhou svou hrozbou vysušuji moře a řeky měním v pustinu, že jejich ryby páchnou z nedostatku vody a hynou žízní. Nebesa odívám ponurou temnotou a za oděv jim pokládám pytlovinu. Panovník Hospodin mi dal jazyk učedníků, abych uměl unaveného podpírat slovem; ráno co ráno mi probouzí uši, abych slyšel jako učedníci. Panovník Hospodin mi otevřel ucho a já jsem nebyl vzpurný. Zpět jsem neustoupil. Svá záda nastavuji těm, kdo mě bijí, a své tváře těm, kdo rvou můj vous; tvář neskrývám před potupou a slinou. Panovník Hospodin mi pomáhá, proto nebudu zahanben; proto jsem nastavil svou tvář jako křemen a vím, že se nebudu stydět. Blízko je ten, kdo mne ospravedlňuje, kdo se mnou povede při? Povstaňme spolu! Kdo bude mým žalobcem? Ať ke mně přistoupí! Hle, Panovník Hospodin mi pomáhá, kdo mě chce prohlásit vinným? Hle, ti všichni se obnosí jako oděv, sežere je mol. Kdo se mezi vámi bojí Hospodina a poslouchá hlas jeho otroka? Kdo chodí v temnotách a nemá žádnou zář, ať doufá v Hospodinovo jméno a spoléhá na svého Boha. Hle, vy všichni, kdo zapalujete oheň a zahalujete se jiskrami, choďte v jasu svého ohně a v jiskrách, které jste zapálili! Toto budete mít ode mne: Ulehnete do místa bolesti. Poslechněte mě, kdo usilujete o spravedlnost a hledáte Hospodina: Pohleďte na skálu, z níž jste vytesáni, a na hlubokou jámu, z níž jste vykopáni. Pohleďte na Abrahama, svého otce, a na Sáru, která vás v bolestech porodila. Neboť byl sám, když jsem ho povolal, požehnal jsem mu a rozmnožil jsem ho. Ano, Hospodin potěší Sijón, potěší všechny jeho trosky, jeho pustinu promění v zahradu Eden, jeho step v Hospodinovu zahradu. Bude se v něm nacházet veselí a radost, písně díků a zvuk prozpěvování. Věnuj mi pozornost, můj lide, naslouchej mi, můj národe, protože ode mne vyjde zákon a náhle dám své právo za světlo národům. Má spravedlnost je blízko, má záchrana vzejde a mé paže budou soudit národy. Na mne očekávají ostrovy a v mou paži skládají naději. Pozvedněte své oči k nebesům a pohleďte na zemi dole, neboť nebesa se rozplynou jako kouř a země zvetší jako oděv a její obyvatelé právě tak zemřou; moje záchrana však zůstane navěky a moje spravedlnost nepomine. Slyšte mne vy, kdo znáte spravedlnost, lide, v jehož srdci je můj zákon: Nebojte se lidského posměchu, jejich hanobení se neděste. Vždyť je sežere mol jako oděv, červi je sežerou jako vlnu, ale má spravedlnost zůstane navěky a má záchrana z generace na generaci. Probuď se, probuď, oděj se silou, Hospodinova paže, probuď se jako za dávných dnů, odvěkých generací! Což jsi to nebyla ty, která jsi rozrazila obludu a probodla draka? Což jsi to nebyla ty, která jsi vysušila moře, velikou vodní hlubinu a učinila mořské hloubky cestou, aby prošli vykoupení? Hospodinovi vykoupení se navrátí, přijdou s výskáním na Sijón a věčná radost bude na jejich hlavách. Dojdou veselí a radosti, žal a vzdychání utečou. Já, já jsem váš utěšitel. Kdo jsi ty, že se bojíš člověka, který umírá, a lidského syna, který dopadá jako tráva? Zapomínáš na Hospodina, který tě učinil, který roztáhl nebesa a založil zemi, a stále po celý den se chvěješ strachem před zlobou utiskovatele, protože se připravil působit zkázu. A kdepak je nyní ta jeho zloba? Spoutaný vězeň bude rychle uvolněn, nezemře v jámě a nebude mít nedostatek chleba. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, který vzdouvá moře, až jeho vlny burácejí – jeho jméno je Hospodin zástupů: Svá slova jsem vložil do tvých úst a přikryl jsem tě stínem své ruky, abys sázel nebesa a založil zemi a řekl Sijónu: Ty jsi můj lid. Probuď se, probuď, povstaň, dcero Jeruzaléma, která jsi vypila z Hospodinovy ruky kalich jeho zloby, do dna jsi vypila kalich závrati. Není, kdo by ji opatrně vedl, ze všech dětí, které porodila; není, kdo by ji držel za ruku, ze všech synů, které vychovala. Tyto dvě rány tě potkaly, kdo ti projeví účast? Zkáza a pohroma, hlad a meč. Kdo tě potěší? Tvoji synové leží bezvládně na všech nárožích jako divoká ovce v síti; jsou nasyceni Hospodinovou zlobou, napomenutím tvého Boha. Proto nyní slyš toto, zkroušená a opilá, ale ne vínem! Toto praví tvůj Panovník Hospodin, tvůj Bůh, který vede při svého lidu: Hle, beru z tvé ruky kalich závrati, kalich své zloby; už ho nebudeš více pít. Vložím ho do ruky těm, kdo tě skličovali, kteří říkali tvé duši: Sehni se, ať přejdeme. A pokládala jsi svá záda jako zemi, jako ulici pro ty, kdo procházeli. Probuď se, probuď, oděj se silou, Sijóne, oděj se svými skvostnými rouchy, Jeruzaléme, město svaté, protože již nikdy do tebe nevejde neobřezaný ani nečistý. Otřes se z prachu, povstaň, usídli se, Jeruzaléme, rozvaž pouta na své šíji, zajatá dcero sijónská! Neboť toto praví Hospodin: Zadarmo jste byli prodáni, nikoli za stříbro budete koupeni zpět. Neboť toto praví Panovník Hospodin: Nejprve můj lid sestoupil do Egypta, aby tam pobýval jako cizinec, ale Ašúr ho bezdůvodně utlačoval. Nuže, co tu mám? je Hospodinův výrok. Vždyť můj lid byl vzat zadarmo a jeho vládci jej přivádějí k nářku, je Hospodinův výrok, a mým jménem je ustavičně po celý den pohrdáno. Jistě můj lid pozná moje jméno, jistě je pozná, neboť v onen den já budu ten, kdo bude říkat: Zde jsem. Jak příhodné jsou na horách nohy toho, kdo přináší novinu, kdo zvěstuje pokoj, kdo přináší dobrou novinu, kdo zvěstuje záchranu a kdo říká Sijónu: Tvůj Bůh se ujal kralování. Slyš! Tví strážní pozvedli hlas, společně jásají. Vždyť tváří v tvář uvidí, jak se Hospodin vrací na Sijón. Propukněte společně v jásot, jeruzalémské trosky, protože Hospodin potěšil svůj lid, vykoupil Jeruzalém. Hospodin obnažil svou svatou paži před očima všech národů a všechny končiny země uvidí záchranu našeho Boha. Pryč, pryč, vyjděte odtud, nečistého se nedotýkejte! Vyjděte z jeho středu, očistěte se, kdo nosíte Hospodinovy nádoby! Avšak nemusíte vycházet ve spěchu, ani nemusíte utíkat, protože před vámi půjde Hospodin a váš průvod bude uzavírat Bůh Izraele. Hle, můj otrok bude mít úspěch, bude vyvýšen, povznesen a velice zveleben. Tak jako mnozí se nad ním zhrozí – tak nelidsky zohaven bude jeho vzhled, jeho vzezření nepodobné lidským synům – tak přivede v úžas mnohé národy. Králové kvůli němu zavřou svá ústa, protože uvidí to, co jim nebylo vyprávěno, a pochopí to, o čem neslyšeli. Kdo by jen uvěřil zprávě, kterou jsme slyšeli? A při kom se zjevila Hospodinova paže? Vyrostl před ním jako výhonek a jako kořen z vyprahlé země. Neměl vzezření ani důstojnost, abychom na něho hleděli s úctou, ani vzhled, abychom po něm toužili. Opovržený a lidmi zavržený, muž bolestí, který znal nemoci; jako někdo, před nímž člověk skryje tvář – všemi opovržený, takže jsme si ho nevážili. Jenže to byly naše nemoci, které snášel, a naše bolesti, které nesl; a my jsme si o něm mysleli, že je zasažen a ubit Bohem a zkrušen. Ale on byl proboden za naše přestoupení, zdeptán za naše provinění, na něho dolehla kázeň pro náš pokoj a jeho šrámy jsme uzdraveni. My všichni jsme zabloudili jako ovce, jeden každý jsme se obrátili na svou cestu, a Hospodin na něho nechal dopadnout vinu nás všech. Byl zdrcen, ale pokořil se a neotevřel ústa: jako beránek vedený na porážku a jako ovce před střihači byl němý, ústa neotevřel. Skrze útlak a soud byl vzat, kdo se bude zabývat jeho údělem? Neboť byl vyťat ze země živých, jeho rána přišla za přestoupení mého lidu. A určili mu hrob mezi ničemy, ale byl s bohatým ve své smrti, protože se nedopustil násilí a v jeho ústech nebylo lsti. Hospodin si přál zdeptat ho nemocí: Když položí svou duši jako oběť za vinu, uvidí potomstvo, prodlouží své dny, a Hospodinovo přání se jeho prostřednictvím zdaří. Z námahy své duše uvidí ovoce a nasytí se. Svým poznáním můj spravedlivý otrok ospravedlní mnohé a jejich provinění on sám ponese. Proto mu dám podíl ve velikých zástupech a s nespočetnými bude dělit kořist, protože vylil na smrt svou duši a byl započten mezi vzpurné. On odnesl hřích mnohých a je přímluvcem za vzpurné. Výskej, neplodná, ty, která jsi nerodila, propukni v radostný křik a jásej, ty, která ses nesvíjela bolestí, protože více bude synů opuštěné nežli synů provdané, praví Hospodin. Rozšiř místo svého stanu, roztáhni celty svých příbytků, nedrž se zpět! Prodluž svá lana a upevni své kolíky. Protože se rozhojníš napravo i nalevo a tvé potomstvo zdědí národy a osídlí zpustošená města. Neboj se, protože se nebudeš stydět, neostýchej se, protože nebudeš zahanbena. Neboť zapomeneš na hanbu svého mládí a na potupu svého vdovství již nevzpomeneš. Vždyť tvým manželem je tvůj Tvůrce, jeho jméno je Hospodin zástupů, a tvým vykupitelem je Svatý Izraele – nazývá se Bohem vší země. Neboť Hospodin tě povolal jako ženu propuštěnou a ztrápenou, ženu mládí, když byla zavržena, praví tvůj Bůh. Na malou chvíli jsem tě opustil, ale ve velikém slitování tě shromáždím. V návalu rozhořčení jsem před tebou na chvíli skryl svou tvář, avšak ve věčném milosrdenství se nad tebou slituji, praví tvůj vykupitel Hospodin. Vždyť je to pro mne jako při vodách Noeho, kdy jsem přísahal, že už vody Noeho nezaplaví zemi. Tak jsem přísahal, že se na tebe nerozlítím, ani že tě neokřiknu. Neboť hory mohou ustoupit a kopce se otřást, ale mé milosrdenství od tebe neustoupí a má smlouva pokoje se neotřese, praví tvůj slitovník, Hospodin. Zkroušená, bouří zmítaná, která jsi nedošla potěšení, hle, já uložím v antimonu tvé kameny a tvé základy položím na safírech. Tvá cimbuří učiním z rubínu, tvé brány z berylů a celé tvé ohraničení z drahých kamenů. Všichni tvoji synové budou Hospodinovými učedníky a hojný bude pokoj tvých synů. Budeš upevněna spravedlností. Jistě budeš vzdálena od útlaku, neboť se nebudeš bát, a od zkázy, neboť se k tobě nepřiblíží. Hle, kdo se proti tobě srotí, srotí se beze mne. Kdo se proti tobě srotí, kvůli tobě padne. Hle, já jsem stvořil kováře, který rozdmýchává z uhlí oheň a vytváří nástroj pro své dílo, a já jsem stvořil ničitele, aby hubil. Žádný nástroj vytvořený proti tobě neuspěje a každý jazyk, který povstane proti tobě na soudu, usvědčíš z viny. Toto je dědictví Hospodinových otroků, jejich spravedlnost ode mne, je Hospodinův výrok. Aj, všichni žízniví, pojďte k vodám, i ten, kdo nemá peníze. Pojďte, kupujte a jezte, pojďte, kupujte bez peněz a bez úhrady víno a mléko. Proč vydáváte peníze za to, co není chléb, a svůj výdělek za to, co není k nasycení? Bedlivě mě poslouchejte a budete jíst dobré věci, vaše duše si bude libovat v tuku. Nakloňte ucho a pojďte ke mně, poslouchejte a vaše duše ožije. Uzavřu s vámi věčnou smlouvu – spolehlivá milosrdenství zaslíbená Davidovi. Hle, ustanovil jsem ho za svědka národů, za předáka a správce národů. Hle, národy, které neznáš, povoláš, a národy, které tebe neznaly, k tobě poběží; kvůli Hospodinu, tvému Bohu, pro Svatého Izraele, neboť tě oslavil. Hledejte Hospodina, dokud se dává najít, volejte ho, dokud je blízko. Ať ničema opustí svou cestu a zlý člověk své úmysly, ať se navrátí k Hospodinu, a on se nad ním slituje – k našemu Bohu, protože je připraven mnoho odpustit. Vždyť moje myšlení nejsou myšlení vaše, ani vaše cesty nejsou cesty mé, je Hospodinův výrok. Neboť jako jsou nebesa vyšší než země, tak jsou mé cesty vyšší než cesty vaše a má myšlení vyšší než myšlení vaše. Tak jako déšť či sníh padá z nebe a nevrací se tam zpět, nýbrž zavlažuje zemi a činí ji plodnou a úrodnou – dává zrno tomu, kdo rozsévá, a chléb tomu, kdo jí – tak bude mé slovo, které vyjde z mých úst: Nenavrátí se ke mně s prázdnou, nýbrž vykoná to, co si přeji, a zdárně dokáže to, k čemu ho pošlu. Neboť s radostí vyjdete a budete vedeni v pokoji. Hory a návrší před vámi propuknou v jásot a všechny stromy na poli budou tleskat rukama. Namísto křoviny vyroste cypřiš a místo plevele vyroste myrtoví. Bude to k Hospodinovu věhlasu jako věčné znamení, které nebude zmařeno. Toto praví Hospodin: Zachovávejte právo a jednejte spravedlivě, protože brzy přijde má záchrana a bude zjevena má spravedlnost. Blahoslavený je člověk, který to činí, a lidský syn, který se toho drží; který zachovává sobotu před znesvěcením a střeží svou ruku před pácháním čehokoliv zlého. Ať neříká cizinec, který se připojuje k Hospodinu: Hospodin mě jistě oddělí od svého lidu. A eunuch ať neříká: Hle, jsem suchý strom. Neboť toto praví Hospodin o eunuších, kteří zachovávají mé soboty, zvolili si to, v čem mám zalíbení, a drží se pevně mé smlouvy: Dám jim ve svém domě a mezi svými hradbami místo a jméno lepší než synů a dcer, dám jim věčné jméno, které nebude zmařeno. Také cizince, kteří se připojují k Hospodinu, aby mu sloužili a aby milovali Hospodinovo jméno, aby byli jeho otroky, kteří všichni zachovávají sobotu před znesvěcením a drží se pevně mé smlouvy, ty přivedu na svou svatou horu a rozradostním je ve svém domě modlitby; jejich zápaly a jejich oběti budou vystupovat pro zalíbení nad mým oltářem. Vždyť můj dům se bude nazývat domem modlitby pro všechny národy. Výrok Panovníka Hospodina, který shromažďuje zapuzené Izraelovy: Ještě mu k jeho shromážděným shromáždím další. Přijďte se nažrat, všechna polní zvěři, všechna zvěři lesní. Všichni jeho strážní jsou slepí, nic nevědí; všichni jsou němí psi, neumějí štěkat. Hekají, leží, milují dřímotu. Ale jsou to psi hltaví, neznají nasycení. A to jsou pastýři! Nemají porozumění. Všichni se obrátili na svou cestu, všichni bez výjimky k svému nekalému zisku. Říkají: Přijďte, přinesu víno, zpijeme se pivem a zítřejší den bude jako tento a ještě mnohem větší. Spravedlivý hyne a nikdo si to nebere k srdci. Zbožní lidé jsou bráni pryč, a přitom není, kdo by rozuměl, že před příchodem zla je spravedlivý vzat. Ten, kdo žije správně, dojde pokoje, odpočine na svém loži. Ale vy přistupte sem, synové věštkyně, potomstvo cizoložníka a nevěstky! Z koho si děláte legraci, na koho si otvíráte ústa a vyplazujete jazyk? Což nejste vy děti vzpoury a potomstvo klamu? Vy, kteří se rozpalujete modloslužbou mezi duby, pod každým zeleným stromem a pobíjíte děti u potoků pod skalními převisy? Mezi hladkými potočními kameny je tvůj podíl, ano, ty jsou tvým údělem. Dokonce jsi jim vylévala litou oběť, přinášela přídavnou oběť. Cožpak se z těchto věcí potěším? Na vysokou a vyvýšenou horu jsi umístila své lože. A tam jsi vystoupila obětovat svou oběť. A za dveře a veřeje jsi umístila své znamení. Ano, opustila jsi mne a vyšla jsi nahoru, rozšířila jsi své lože a koupila sis od nich přízeň. Zamilovala sis jejich lože, viděla jsi jejich moc. Putovala jsi ke králi s olejem, připravila sis mnoho vonných mastí, posílala jsi do daleka posly a ponížila ses až do podsvětí. Unavila ses množstvím svých cest, ale neřekla jsi: Je to zbytečné. Nalezla jsi život ve své moci, proto jsi nezeslábla. Koho ses obávala a před kým jsi měla strach, že jsi lhala, na mne jsi nepamatovala a nevzala sis to k srdci? Mlčel jsem příliš dlouho. Proto se mě nebojíš? Já oznámím tvou spravedlnost a tvé skutky, ale neprospějí ti. Když budeš volat o pomoc, ať tě vysvobodí tvé sbírky model; všechny je odnese vítr a sebere vánek. Ale ten, kdo má útočiště ve mně, zdědí zemi a obsadí mou svatou horu. A řekne: Navršte, navršte násep, připravte cestu, zvedněte každou překážku z cesty mého lidu! Toto praví Vznešený a Vyvýšený, který přebývá ve věčnosti a jehož jméno je Svatý: Bydlím na vysokém a svatém místě, i s tím, kdo má zdeptaného a poníženého ducha, abych oživoval ducha ponížených a abych oživoval srdce zdeptaných. Vždyť nebudu navěky vést při, ani se nebudu hněvat navždy, protože jinak by duch přede mnou zemdlel, i dech všeho, co jsem učinil. Pro jeho zvrácenou zištnost jsem se rozhněval a bil jsem ho, ukryl jsem se a hněval jsem se, ale on šel odvrácen dál cestou svého srdce. Viděl jsem jeho cesty a uzdravím ho. Povedu ho a odplatím mu útěchou. Jeho truchlícím stvořím ovoce rtů. Pokoj, pokoj dalekému i blízkému, praví Hospodin, a uzdravím ho. Ale ničemové budou jako vzedmuté moře, když se nemůže utišit, jehož vody vyvrhují špínu a bláto. Ničemové nemají pokoj, praví můj Bůh. Volej z plna hrdla, bez zábran; pozdvihni svůj hlas jako beraní roh a oznam mému lidu jejich přestoupení a domu Jákobovu jejich hříchy! Den co den se mě dotazují a mají zalíbení v poznání mých cest jako národ, který koná spravedlnost a neopouští právo svého Boha. Doptávají se mě na spravedlivá rozhodnutí, mají zalíbení v Boží blízkosti. Proč, když se postíme, ty to nevidíš, pokořujeme svou duši, a ty o tom nevíš? Hle, v den svého půstu si hledíte svých zájmů a utlačujete všechny své dělníky. Hle, postíte se jen ke sporům a hádkám, a abyste bili ničemnou pěstí. Nepostěte se tak jako dnes, má-li být na výšině slyšet váš hlas. Což je toto půst, který si přeji, a den, kdy člověk pokořuje svou duši? Aby svěsil hlavu jako rákos a podestlal si pytlovinu a popel? Toto chceš nazývat postem a dnem, který je Hospodinu milý? Toto je půst, který si přeji: Rozvázat pouta ničemnosti, uvolnit řemeny jha a propustit utlačované na svobodu, zpřetrhat každé jho. Když budeš lámat hladovému svůj chléb a chudé bezdomovce přivedeš do domu, když uvidíš nahého, zakryješ ho a vůči vlastnímu tělu a krvi nebudeš lhostejný, tehdy tvé světlo vytryskne jako rozbřesk a rychle vzejde tvé uzdravení; před tebou půjde tvá spravedlnost a za tebou půjde Hospodinova sláva. Tehdy zavoláš a Hospodin odpoví, budeš křičet o pomoc a řekne: Zde jsem; jestliže odstraníš ze svého středu jho, ukazování prstem a mluvení zla. Poskytneš-li ze svého hladovému a strádajícího nasytíš, v temnotě vyjde tvé světlo a tvůj soumrak bude jako poledne. A Hospodin tě povede ustavičně, nasytí tvou duši i na vyprahlých místech a dodá svěžesti tvým kostem. Budeš jako zavlažovaná zahrada a jako vodní zdroj, jehož voda nebude vysychat. Ti, kteří z tebe vyjdou, vybudují odvěké trosky, upevníš základy, které trvaly z generace na generaci. A nazvou tě tím, kdo zazdívá trhliny a obnovuje stezky k obydlím. Jestliže odvrátíš svou nohu od pošlapávání soboty, od konání svých zálib v můj svatý den, a nazveš sobotu rozkošnou a svatý den Hospodinův ctihodným a budeš ho ctít tak, že nebudeš konat své cesty, nebudeš hledat své záliby a mluvit planá slova, potom budeš mít rozkoš v Hospodinu a nechám tě jezdit na návrších země a budu tě krmit dědictvím tvého otce Jákoba, neboť ústa Hospodinova promluvila. Hle, Hospodinova ruka není krátká, že by nezachránil, ani jeho ucho není zalehlé, že by neslyšel, nýbrž vaše zvrácenosti se staly hradbou mezi vámi a vaším Bohem a vaše hříchy skryly jeho tvář před vámi, aby neslyšel. Vždyť vaše ruce jsou poskvrněné krví a vaše prsty zvráceností. Vaše rty mluví klam a váš jazyk opakuje zvrácenosti. Nikdo nevolá po spravedlnosti a nikdo se nesoudí pravdivě. Spoléhají na marnost a mluví klam, počnou trápení a zplodí špatnost. Vyseděli zmijí vejce a spřádají pavoučí vlákna. Kdo z jejich vajec jí, umírá, a když se některé rozmáčkne, vyrazí z něj zmije. Jejich vlákna se nehodí na oděv a svými výtvory se nepřikryjí. Jejich díla jsou díla špatnosti a v jejich rukou je skutek násilí. Jejich nohy běží za zlem, pospíchají prolévat nevinnou krev. Jejich úmysly jsou úmysly zlé, na jejich silnicích číhá zkáza a pohroma. Cestu pokoje neznají, právo není na jejich stezkách. Své pěšiny si pokřivili, žádný, kdo po nich kráčí, nezná pokoj. Proto se od nás právo vzdálilo a spravedlnost nás nedostihuje. Čekáme na světlo a hle, temnota, na úsvit, a chodíme v hluboké tmě. Jako slepí ohmatáváme stěnu, hmatáme jako bychom neměli oči. V poledne klopýtáme jako za soumraku, mezi zdatnými jsme jako mrtví. Všichni bručíme jako medvědi a stále lkáme jako holubice, čekáme na právo, ale není, na záchranu, ale je od nás daleko. Protože našich přestoupení před tebou je mnoho a naše hříchy svědčí proti nám. Naše přestoupení jsou s námi, i naše provinění, známe je: Vzpírání se a lhaní proti Hospodinu, odstoupení od našeho Boha, mluvení o útlaku a vzpouře, vymýšlení lživých slov a jejich vypouštění ze srdce. Právo je potlačeno a spravedlnost zůstává daleko, ano, na náměstí klopýtá pravda a to, co je správné, nemůže vejít. Pravdy se nedostává, kdo se odvrací od zla, bývá vykořistěn. Hospodin to vidí a je zlé v jeho očích, že není právo. A viděl, že není nikoho, a užasl, že není přímluvce. Záchranu mu tedy poskytla jeho paže a jeho spravedlnost, ta ho podepřela. Oděl si spravedlnost jako pancíř a přilba záchrany je na jeho hlavě. Roucho pomsty si vzal jako oděv a horlivostí se zahalil jako pláštěm. Podle činů odplatí zlobou svým protivníkům, odplatou svým nepřátelům. Ostrovům odplatí podle toho, co vykonaly. A budou se bát Hospodinova jména na západě a na východě slunce jeho slávy, když přijde jako vzedmutá řeka, kterou požene Hospodinův Duch. A na Sijón přijde vykupitel – k těm, kdo se v Jákobovi odvrátí od přestoupení, je Hospodinův výrok. Co se mne týče, toto je moje smlouva s nimi, praví Hospodin: Můj Duch, který je na tobě, a moje slova, která jsem vložil do tvých úst, se nevzdálí od úst tvých ani od úst tvého potomstva ani od úst potomstva tvého potomstva, praví Hospodin, od nynějška až navěky. Povstaň, rozjasni se, protože přišlo tvé světlo a vzešla nad tebou Hospodinova sláva. Neboť hle, tma přikryje zemi a hustá temnota národy, ale nad tebou zazáří Hospodin a bude nad tebou vidět jeho sláva. A národy půjdou ke tvému světlu a králové k záři tvého svítání. Rozhlédni se kolem a viz: Ti všichni se shromáždili a přišli k tobě. Tvoji synové přijdou zdaleka a tvé dcery budou chovány po tvém boku. Tehdy to uvidíš a budeš zářit, tvé srdce se zachvěje a rozšíří, protože se k tobě obrátí bohatství moře, přijde k tobě majetek národů. Přikryje tě spousta velbloudů; mladí velbloudi z Midjánu a Éfy, všichni přijdou ze Šeby, ponesou zlato a kadidlo a budou zvěstovat Hospodinovy slavné skutky. Všechna stáda Kédaru se k tobě shromáždí, nebajótští berani ti budou sloužit. Přinesou libou oběť na mém oltáři a já oslavím svůj slavný dům. Kdo jsou ti, kteří se slétají jako oblak a jako holubice ke svým holubníkům? Vždyť na mne očekávají ostrovy a taršíšské lodě jsou první, aby zdaleka přivezly tvé syny a s nimi jejich stříbro a zlato ke jménu Hospodina tvého Boha a k Svatému Izraele, protože tě oslavil. Cizinci postaví tvé hradby a jejich králové ti budou sloužit. Vždyť ve svém rozhořčení jsem tě pobil, ale ve své přízni jsem se nad tebou slitoval. Tvé brány budou ustavičně otevřeny, ve dne ani v noci nebudou zavírány, aby k tobě byl přinášen majetek národů a aby byli přiváděni i jejich králové. Protože národ nebo království, jež ti nebude sloužit, zahyne. Tyto národy naprosto zpustnou. K tobě přijde sláva Libanonu – cypřiš a jilm spolu se zimostrázem – k ozdobení místa mé svatyně; oslavím místo svých nohou. Pokořeni k tobě půjdou synové těch, kdo pokořovali tebe, a budou se sklánět k chodidlům tvých nohou všichni, kdo tebou pohrdali. A nazvou tě Městem Hospodinovým, Sijónem Svatého Izraele. Místo toho, abys byl opuštěný a nenáviděný a nikdo tebou neprocházel, proměním tě ve věčnou vznešenost, ve veselí z generace na generaci. A budeš sát mléko národů, budeš sát z královských prsů a poznáš, že já jsem Hospodin, tvůj zachránce a tvůj vykupitel, Mocný Jákobův. Místo bronzu přinesu zlato a místo železa přinesu stříbro, místo dřeva bronz a místo kamení železo. Za tvého dohližitele ustanovím pokoj a za tvé nadřízené spravedlnost. Ve tvé zemi již nebude slyšet o násilí, na tvém území o zkáze a pohromě. Své hradby nazveš záchranou a své brány chválou. Nebude ti již slunce za světlo ve dne, ani měsíc pro svou zář ti nebude svítit v noci. Hospodin bude tvým věčným světlem a tvůj Bůh tvou slávou. Tvé slunce již nezapadne a tvůj měsíc se neschová, protože Hospodin bude tvým věčným světlem a dny tvého smutku skončí. A tvůj lid – všichni budou spravedliví – obdrží navěky zemi. Bude to výhonek mé setby, dílo mých rukou, abych byl oslaven. Z nejmenšího vzejde tisíc a z nejnepatrnějšího mocný národ. Já Hospodin to v pravý čas uspíším. Duch Panovníka Hospodina je na mně, protože mne Hospodin pomazal. Poslal mne přinášet radostnou novinu pokorným, ovázat rány zlomeným v srdci, vyhlásit zajatcům propuštění a vězňům otevření žaláře; vyhlásit rok Hospodinovy přízně a den pomsty našeho Boha; potěšit všechny truchlící; zajistit pro truchlící na Sijónu, aby jim byla dána čelenka místo popela, olej veselí místo truchlení, závoj chvály místo ducha malomyslnosti. Budou nazváni: Duby spravedlnosti, setba Hospodinova, aby byl oslaven. Oni vybudují odvěké trosky, dají povstat místům od počátku opuštěným, obnoví zpustlá města, opuštěná z generace na generaci. Cizinci povstanou a budou pást vaše stáda a synové cizozemce budou vašimi oráči a vašimi vinaři. A vás budou nazývat Hospodinovými kněžími, budou vám říkat služebníci našeho Boha. Budete užívat majetek národů a jejich slávou se budete chlubit. Místo své dvojnásobné hanby, a protože volali: Potupa je jejich podíl!, obdrží ve své zemi dvojnásobný podíl a bude jim patřit věčná radost. Neboť já, Hospodin, miluji právo a nenávidím podlou loupež. Dám jim věrně jejich odměnu a uzavřu s nimi věčnou smlouvu. Jejich potomstvo bude známé mezi národy a jejich potomci uprostřed lidí. Všichni, kdo je uvidí, uznají, že oni jsou potomstvem, které požehnal Hospodin. Velice se budu veselit v Hospodinu, má duše bude jásat v mém Bohu, protože mne oděl rouchem záchrany, zahalil mne pláštěm spravedlnosti. Jsem jako ženich, který má kněžský turban, jako nevěsta, která se zdobí svými předměty. Neboť jako země nechává vzejít svůj výhonek a jako zahrada dává vyrůst své setbě, tak Panovník Hospodin dá vyrůst spravedlnosti a chvále přede všemi národy. Kvůli Sijónu nebudu zticha a kvůli Jeruzalému nebudu mít klid, dokud jeho spravedlnost nevzejde jako záře a jeho záchrana nevzplane jako pochodeň. Národy uzří tvou spravedlnost a všichni králové tvou slávu a budou tě nazývat novým jménem, které určí Hospodinova ústa. A budeš skvostnou korunou v Hospodinově ruce a královským turbanem v dlani svého Boha. Již se o tobě nebude říkat: Opuštěná a o tvé zemi se již nebude říkat: Pustá, ale budeš nazývána: Mám v ní zalíbení a tvá země: Provdaná, protože Hospodin bude mít v tobě zalíbení a tvá země bude mít manžela. Neboť jako se žení mládenec s pannou, ožení se tvoji synové s tebou a radostí ženicha z nevěsty se z tebe bude radovat tvůj Bůh. Na tvých hradbách, Jeruzaléme, jsem ustanovil strážce, po celý den i celou noc nikdy nebudou zticha. Vy, kteří připomínáte Hospodina, nedopřávejte si klidu. Ani jemu nedopřejte klidu, dokud Jeruzalém neupevní a dokud ho neučiní na zemi slavným. Hospodin přisáhl svou pravicí a svou mocnou paží: Nedám již tvé obilí za potravu tvým nepřátelům, ani nebudou synové cizozemce pít tvé nové víno, na němž ses namáhal. Neboť je sklidí, budou je jíst a budou chválit Hospodina. Shromáždí je a budou je pít na mých svatých nádvořích. Projděte, projděte branami! Připravte cestu pro lid! Navršte, navršte silnici, odstraňte kamení! Pozvedněte korouhev pro národy! Hle, Hospodin rozhlásil do končin země: Řekněte dceři sijónské, hle, tvůj zachránce přichází! Hle, jeho mzda je s ním a jeho odměna před ním. A nazvou je: Lid svatý, Hospodinovi vykoupení; a ty budeš nazvána: Vyhledávaná, Město neopuštěné. Kdo to přichází z Edómu, v rudém rouchu z Bosry? Kdo je ten velebný ve svém oděvu, který kráčí ve své velké síle? Já, který mluvím spravedlivě, mocný k záchraně. Proč je tvůj oděv krvavě rudý a tvé roucho jako toho, kdo šlape v lisu? V kádi vinného lisu jsem šlapal sám a nikdo z národů se mnou nebyl. Šlapal jsem je ve svém hněvu a pošlapal jsem je ve své zlobě. Jejich šťáva stříkala na mé roucho, celý oděv jsem si poskvrnil. Neboť v mém srdci byl den pomsty a přišel rok mého vykoupení. Ohlédl jsem se a nebylo pomocníka, užasl jsem, že není opory. Záchranu mi poskytla vlastní paže a má zloba, ta mne podepřela. Ve svém hněvu jsem pošlapal národy a opil jsem je svou zlobou. Jejich šťávu jsem vyléval na zem. Budu připomínat Hospodinovy milosrdné činy, Hospodinovy slavné skutky – za všechno, co nám Hospodin prokázal; prokázal domu Izraele mnoho dobrého, prokázal jim to podle svého slitování a podle svého hojného milosrdenství. I řekl: Zajisté jsou mým lidem, syny, kteří nebudou lhát. A stal se jejich zachráncem. V každém jejich soužení měl soužení i on. Anděl jeho přítomnosti je zachraňoval. On je ve své lásce a ve svém soucitu vykoupil. Zvedal je a nosil je po všechny dávné dny. Ale oni byli vzpurní a zarmucovali jeho svatého Ducha. Tedy se jim změnil v nepřítele a sám proti nim bojoval. Ale jeho lid si připomenul dávné dny Mojžíše: Kde je ten, kdo je vyvedl z moře s pastýři svého stáda? Kde je ten, kdo do jeho středu umístil svého svatého Ducha? Ten, který po pravici Mojžíšově nechal jít svou krásnou paži, kdo před nimi rozdělil vody a učinil si věčné jméno? Vodil je hlubinami jako koně v pustině, že neklopýtali, jako když dobytek sestupuje do údolí. Duch Hospodinův mu dává odpočinout, tak jsi vodil svůj lid a učinil sis slavné jméno. Shlédni z nebes a pohleď ze svého svatého a slavného obydlí. Kde je tvá horlivost a tvé udatné činy? Pohnutí tvého nitra a tvé slitování je mi zadrženo. Vždyť ty jsi náš otec, neboť Abraham nás nezná a Izrael si nás nevšímá. Ty, Hospodine, jsi náš otec, tvé jméno je od věčnosti: Náš vykupitel. Proč nás, Hospodine, necháváš bloudit od svých cest, zatvrzuješ naše srdce, abychom se tě nebáli? Navrať kvůli svým otrokům kmeny svého dědictví! Nakrátko ji vlastnil tvůj svatý lid, než tvou svatyni pošlapali naši protivníci. Jsme tvoji odedávna, nad nimi jsi nevládl, oni se nenazývali tvým jménem. Kéž bys roztrhl nebesa a sestoupil, aby se před tebou hory zapotácely! Jako oheň zapaluje suché roští a oheň uvádí do varu vodu, dej poznat svým protivníkům své jméno a národy se před tebou budou třást. Když jsi konal hrozné věci, které jsme neočekávali, sestoupil jsi a hory se před tebou zapotácely. Od věků lidé neslyšeli ani nezaslechli, oko to nevidělo, aby byl Bůh – kromě tebe – který by dělal něco pro toho, kdo na něj očekává. Vycházíš vstříc tomu, kdo s radostí koná spravedlnost a na tvých cestách pamatuje na tebe. Hle, ty ses hněval, že jsme proti nim dávno hřešili; a jak budeme zachráněni? Všichni jsme jako nečistý a všechny naše spravedlnosti jsou jako poskvrněné roucho. Všichni jsme zvadli jako listí a naše viny nás odnášejí jako vítr. Není, kdo by vzýval tvé jméno, kdo by se vyburcoval, aby se držel tebe; neboť jsi před námi skryl svou tvář a vydal jsi nás do moci naší zvrácenosti. Ale nyní, Hospodine, ty jsi náš otec. My jsme hlína a ty hrnčíř; všichni jsme dílo tvých rukou. Hospodine, nehněvej se tolik a nepřipomínej neustále vinu. Hle, jen pohleď, všichni jsme tvůj lid. Tvá svatá města se stala pustinou, Sijón se stal pustinou, Jeruzalém je zcela opuštěný. Náš svatý a slavný dům, kde tě naši otcové chválili, je spálen ohněm a vše, co pro nás bylo vzácné, je v troskách. Při tom všem se budeš držet zpátky, Hospodine? Budeš mlčet a budeš nás tolik pokořovat? Dal jsem se poznat těm, kdo se na mne nevyptávali, dal jsem se nalézt těm, kdo mne nehledali. Řekl jsem: Zde jsem, zde jsem, národu, který nebyl nazván mým jménem. Celý den jsem vztahoval ruce k umíněnému lidu, který chodí nedobrou cestou za vlastními úmysly. Ten lid mě ustavičně do očí provokuje ke hněvu: Obětují v zahradách a pálí kadidlo na cihlách, pobývají v hrobech a nocují na skrytých místech, jedí vepřové maso a v jejich nádobách je vývar z nečistých věcí. Říkají: Zůstaň, kde jsi, nepřistupuj ke mně, protože jsem světější než ty! Ti jsou kouřem v mém nose, ohněm plápolajícím po celý den. Hle, je to přede mnou napsáno: Nebudu mlčet, pokud neodplatím. Odplatím jim do klína za provinění vaše stejně jako za provinění vašich otců, kteří pálili oběti na horách a hanobili mě na návrších, praví Hospodin. Plně odměřím jejich odměnu do jejich klína. Toto praví Hospodin: Jako když se najde v hroznu víno a řekne se: Nenič ho, protože je v něm požehnání, tak se zachovám kvůli svým otrokům, abych to vše nezničil. Z Jákoba vyvedu símě a z Judy dědice mých hor. Zdědí to moji vyvolení a moji otroci tam budou přebývat. A Šáron bude pastvinou ovcí a údolí Ákór místem odpočinku skotu. To pro můj lid, který mne vyhledává. Ale vás, kdo Hospodina opouštíte, kdo zapomínáte na moji svatou horu, kteří připravujete stůl pro Štěstí a kteří naléváte míšené víno pro Určení, vás jsem určil pro meč: Vy všichni se skloníte k zabití, protože jsem volal a neodpověděli jste, mluvil jsem a neposlouchali jste. Páchali jste to, co je zlé v mých očích, a vybrali jste si to, v čem nemám zalíbení. Proto toto praví Panovník Hospodin: Hle, moji otroci budou jíst, ale vy budete hladovět, hle, moji otroci budou pít, ale vy budete žíznit. Hle, moji otroci se budou radovat, ale vy se budete stydět. Hle, moji otroci budou výskat s radostí v srdci, ale vy budete křičet kvůli bolesti srdce a budete naříkat kvůli zdrcenému duchu. Svoje jméno zanecháte mým vyvoleným k proklínání: Ať tě Panovník Hospodin usmrtí! Ale své otroky Bůh nazve jiným jménem. Kdokoli si bude v zemi žehnat, bude si žehnat v Bohu pravém, a kdo bude v zemi přísahat, bude přísahat v Bohu pravém; ano, budou zapomenuta dřívější soužení a budou ukryta před mýma očima. Neboť hle, tvořím nová nebesa a novou zemi; dřívější věci nebudou připomínány, ani nepřijdou na mysl. Jen se veselte a jásejte až navěky nad tím, co tvořím, neboť hle, tvořím Jeruzalém plný plesání a jeho lid samé veselí. Budu jásat nad Jeruzalémem a veselit se ze svého lidu. Nebude už v něm slyšet zvuk pláče ani zvuk úpěnlivého křiku. Nebude tam již miminko živé jen několik dnů a stařec, který nenaplní své dny. Neboť mládenec zemře ve věku sta let a ten, kdo nedosáhne sta let, bude považován za zlořečeného. Vystavějí domy a budou v nich bydlet, vysadí vinice a budou jíst jejich ovoce. Nebudou stavět, aby bydlel jiný, nebudou vysazovat, aby jedl jiný. Vždyť dny mého lidu budou jako dny stromu, a moji vyvolení sami spotřebují, co svýma rukama vytvoří. Nebudou se namáhat zbytečně a nebudou rodit pro ohrožení, protože jsou símě požehnaných Hospodinových, a jejich potomci s nimi. Dříve nežli zavolají, já odpovím; ještě budou mluvit, a já je vyslyším. Vlk a jehně se budou pást spolu, lev bude požírat píci jako skot a hadu bude pokrmem prach. Nebudou páchat zlo a nebudou škodit na celé mé svaté hoře, praví Hospodin. Toto praví Hospodin: Nebesa jsou mým trůnem a země podnoží mých nohou. Kde je ten dům, který mi chcete postavit, a kde místo mého odpočinutí? Všechny tyto věci učinila má ruka, tak to všechno nastalo, je Hospodinův výrok. Ale k tomu shlédnu: Ke zkroušenému a ubitému v duchu a k tomu, kdo se třese při mém slovu. Kdo poráží k oběti býka, také ubíjí člověka, kdo obětuje ovci, také láme vaz psu, kdo přináší přídavnou oběť, také obětuje vepřovou krev, kdo přináší kadidlo k připomínce, také dobrořečí modle. Jak si oni vyvolili své cesty a jejich duše našla zálibu v ohavnostech, tak i já pro ně vyvolím zlé zacházení a přivedu na ně to, čeho se hrozí, protože jsem volal, a nikdo neodpověděl, mluvil jsem, a neposlouchali; páchali to, co je zlé v mých očích, a vybrali si to, v čem nemám zalíbení. Slyšte Hospodinovo slovo, kdo se třesete před jeho slovem: Vaši bratři, kteří vás nenávidí a vylučují vás pro mé jméno, říkají: Ať se Hospodin oslaví a uvidíme vaši radost! Ale budou zahanbeni. Slyš, hukot z města, zvuk z chrámu, zvuk, jak Hospodin odplácí svým nepřátelům za to, co vykonali. Dříve než se svíjela bolestí, porodila, dříve než na ni přišly bolesti, porodila chlapce. Kdo slyšel něco takového? Kdo viděl něco takového? Cožpak se země zrodí v jediném dni? Zdalipak se národ narodí naráz? Vždyť sotva se Sijón začal svíjet bolestí, již porodil své syny. Což bych já, který otevírám lůno, nedal zrození? říká Hospodin. Nebo já, který dávám rodit, bych uzavřel lůno? praví tvůj Bůh. Radujte se s Jeruzalémem a jásejte nad ním všichni, kdo ho milujete. Jásejte s ním s radostí všichni, kteří nad ním truchlíte. Protože budete sát a nasytíte se z prsu jeho útěchy, protože budete hltat s požitkem z prsu jeho slávy. Neboť toto praví Hospodin: Hle, přivádím k němu pokoj jako řeku a slávu národů jako valící se potok a budete z toho sát. Budete nošeni na boku a hýčkáni na kolenou. Jako když někoho utěšuje matka, tak vás budu já utěšovat. V Jeruzalémě dojdete potěšení. Uvidíte to a vaše srdce bude jásat a vaše kosti rozkvetou jako tráva. Bude známo, že Hospodinova ruka je s jeho otroky a jeho rozhořčení je proti jeho nepřátelům. Neboť hle, Hospodin přijde v ohni a jeho válečné vozy jako vichřice, aby v rozlícení vylil svůj hněv a své hrozby v plamenech ohně. Neboť ohněm a mečem bude Hospodin soudit veškeré tělo a pobitých Hospodinem bude mnoho. Ti, kdo se posvěcují a očišťují kvůli zahradám po jednom uprostřed a jedí vepřové maso, věci hodné opovržení i myši, ti společně zaniknou, je Hospodinův výrok. Já odpovím na jejich skutky a jejich úmysly: přijde čas k shromáždění všech národů a jazyků. I přijdou a uvidí mou slávu. Vložím na ně znamení a pošlu z nich ty, kdo vyváznou, k národům: Do Taršíše, do Púlu a do Lúdu, k těm, kdo napínají luk, do Túbalu a do Jávanu, na daleké ostrovy, které neslyšely zprávu o mně a neviděly mou slávu, a oznámí mou slávu mezi národy. A přinesou všechny vaše bratry ze všech národů jako obětní dar Hospodinu na koních a na vozech, na nosítkách, na mezcích a na dromedárech na mou svatou horu do Jeruzaléma, praví Hospodin, tak jako synové Izraele přinášejí obětní dar v čisté nádobě do Hospodinova domu. Vezmu z nich také některé za kněze a za lévity, praví Hospodin. Neboť tak jako přede mnou zůstávají nová nebesa a nová země, které dělám, je Hospodinův výrok, tak bude zůstávat vaše potomstvo a vaše jméno. A novoluní co novoluní, sobotu co sobotu bude přicházet veškeré tělo, aby se sklánělo přede mnou, praví Hospodin. I vyjdou a pohlédnou na mrtvoly těch, kteří proti mně byli vzpurní. Ano, jejich červ neumírá a jejich oheň nehasne. Budou k opovržení veškerému tělu. Slova Jeremjáše, syna Chilkijášova, z kněží, kteří byli v Anatótu v zemi Benjamín, ke kterému se stalo Hospodinovo slovo ve dnech judského krále Jóšijáše, syna Amónova, ve třináctém roce jeho kralování a stávalo se ve dnech judského krále Jójakíma, syna Jóšijášova, až do konce jedenáctého roku vlády judského krále Sidkijáše, syna Jóšijášova, až do vystěhování Jeruzaléma v pátém měsíci toho roku. Stalo se ke mně Hospodinovo slovo: Dříve, nežli jsem tě utvořil v nitru, znal jsem tě a dříve, nežli jsi vyšel z lůna matky, posvětil jsem tě a dal jsem tě za proroka národům. Řekl jsem: Ach, Panovníku Hospodine, podívej, neumím mluvit, vždyť jsem jen mládenec. Hospodin mi řekl: Neříkej, jsem jen mládenec, ale ke všem, ke kterým tě pošlu, jdi a vše, co ti přikáži, mluv. Neboj se jich, protože já jsem s tebou, abych tě vysvobodil, je Hospodinův výrok. Pak Hospodin vztáhl svou ruku a dotkl se mých úst. Hospodin mi řekl: Hle, dal jsem svoje slova do tvých úst. Pohleď, dnes tě ustanovuji nad národy a nad královstvími, abys vyvracel a ničil, hubil a bořil, abys budoval a sázel. Stalo se ke mně Hospodinovo slovo: Co vidíš, Jeremjáši? Řekl jsem: Vidím prut mandlovníku. Hospodin mi řekl: Dobře jsi viděl, protože bdím nad svým slovem, abych ho uskutečnil. Stalo se ke mně Hospodinovo slovo podruhé: Co vidíš? Řekl jsem: Vidím kouřící hrnec, obrácený sem od severu. Hospodin mi řekl: Od severu se bude valit zlo na všechny obyvatele země, neboť hle, já volám všechny čeledě severních království, je Hospodinův výrok. Přijdou a každé si postaví trůn u vstupu do bran Jeruzaléma, proti všem jeho hradbám okolo i proti všem judským městům. A já nad nimi vyslovím svůj rozsudek za všechno jejich zlo, že mě opustili a pálili oběti jiným bohům a klaněli se dílu svých rukou. Ty však přepásej svá bedra, vstaň a mluv proti nim všechno, co ti já přikáži. Netřes se před nimi, jinak tě roztřesu strachem z nich. A já, hle, dal jsem tě dnes za opevněné město, za železný sloup a za bronzové hradby proti celé té zemi, proti judským králům a proti jejím knížatům, proti jejím kněžím i proti lidu země. Budou proti tobě bojovat, ale nepřemohou tě, protože já jsem s tebou, je Hospodinův výrok, abych tě vysvobodil. Stalo se ke mně Hospodinovo slovo: Jdi a volej k Jeruzalému: Toto praví Hospodin: Pamatuji na tebe, na oddanost tvého mládí, na lásku tvého zasnoubení, kdy jsi za mnou chodila pustinou, zemí neosetou. Izrael je svatý Hospodinu, prvotina jeho úrody – všichni, kdo jej sžírají, se proviňují; přijde na ně zlo, je Hospodinův výrok. Slyšte Hospodinovo slovo, dome Jákobův a všechny čeledi domu izraelského: Toto praví Hospodin: Co na mně vaši otcové našli špatného, že se ode mne vzdálili? Chodili za nicotností a nicotností se stali. Neřekli: Kde je Hospodin, ten, který nás vyvedl z egyptské země, ten, který nás vodil pustinou, zpustlou zemí plnou jam, vyprahlou zemí nejhlubší tmy, zemí, jíž nikdo neprochází a ve které člověk nebydlí? Přivedl jsem vás do země sadů, abyste jedli její ovoce a její dobré věci. Přišli jste však a mou zemi jste poskvrnili a mé dědictví jste učinili ohavností. Kněží neřekli: Kde je Hospodin? Ti, kteří se zabývají zákonem, mě neznají. Pastýři se proti mně vzbouřili. Proroci prorokovali skrze Baala a šli za tím, co jim neprospěje. Proto s vámi ještě povedu při, je Hospodinův výrok, a povedu při i se syny vašich synů. Vždyť projděte ostrovy Kitejců a dívejte se, pošlete do Kédaru a velmi pozorně sledujte, dívejte se, jestli se tam stalo něco takového. Cožpak nějaký národ vyměnil bohy? A přitom to bohové nejsou! Ale můj lid zaměnil svoji slávu za to, co mu neprospěje. Zhrozte se nad tím, nebesa, zděste se, strňte, je Hospodinův výrok. Vždyť můj lid spáchal dvojí zlo: Opustili mne, pramen živé vody a vykopali si cisterny, puklé cisterny, které vodu nedrží. Je snad Izrael otrokem? Nebo snad doma zrozeným otrokem? Proč se stal kořistí? Řvou nad ním mladí lvi, pozvedají svůj hlas. Učinili jeho zemi hroznou pustinou, jeho města jsou vypálena a bez obyvatel. Také synové Memfidy a Tachpanchésu se ti budou pást na temeni hlavy. Zdali sis to nezpůsobila tím, že jsi opustila Hospodina, svého Boha, tehdy, kdy tě vodil po cestě? A teď? K čemu je ti cesta do Egypta? Abys pila vodu z Šíchoru? A k čemu je ti cesta do Asýrie? Abys pila vodu z řeky Eufratu? Bude tě vychovávat tvé vlastní zlo a budou tě kárat tvá odvrácení. Jen poznej a viz, že je zlé a trpké, když opouštíš Hospodina, svého Boha, a není v tobě bázeň přede mnou, je výrok Panovníka, Hospodina zástupů. Neboť již dávno jsem zlomil tvé jho, zpřetrhal jsem tvá pouta, a ty jsi řekla: Nebudu hřešit. A přece na každém vyvýšeném návrší a pod každým zeleným stromem roztahuješ nohy a smilníš. Já jsem tě zasadil jako vybranou révu, zcela spolehlivé símě. Jak to, že ses mi změnila v podřadné cizí víno? I když se umyješ sodou a naděláš si spoustu louhu, poskvrna tvé viny přede mnou zůstává, je výrok Panovníka Hospodina. Jak to, že říkáš: Neposkvrnila jsem se, za baaly jsem nechodila? Pohleď na svou cestu tam v údolí, poznej, cos učinila, ty mladá rychlá velbloudice, která se proháníš po svých cestách, ty divoká oslice, navyklá pustině. V touze své duše větří ve větru. Kdo ji může odvrátit od její vášně? Všichni, kdo ji hledají, se vůbec neunaví, najdou ji v čas říje. Chraň svou nohu, aby nebyla bosá, a své hrdlo před žízní. Na to říkáš: Není naděje! Kdepak! Vždyť jsem si zamilovala cizince a budu chodit za nimi. Jako je zahanben zloděj, když ho dopadnou, tak bude zahanben dům izraelský – oni, jejich králové, jejich knížata, jejich kněží i jejich proroci, kteří říkají dřevu: Ty jsi můj otec, a kameni: Ty jsi nás zplodil, neboť se ke mně obrátili zády, a ne tváří, ale když se jim daří zle, říkají: Povstaň a zachraň nás! Kde jsou tvoji bohové, které sis učinil? Ať povstanou, jestli tě zachrání, když se ti daří zle. Vždyť kolik je tvých měst, tolik je, Judo, tvých bohů. Proč se mnou vedete při? Všichni jste se proti mně vzbouřili, je Hospodinův výrok. Nadarmo jsem bil vaše syny, kázeň nepřijali. Váš meč vám požral proroky jako lev zabiják. Pohleďte, vy z této generace, na Hospodinovo slovo! Což jsem byl Izraeli pustinou? Či zemí temnoty? Proč můj lid říká: Jsme svobodní, už k tobě nepřijdeme? Cožpak zapomene panna na své ozdoby nebo nevěsta na svoje pentle? Ale můj lid na mě již dávno zapomněl. Jak vylepšuješ svoji cestu, abys hledala lásku! Proto i špatné ženy jsi naučila svým cestám. I na okraji tvého roucha se nachází krev nevinných chudáků. Nedopadla jsi je při vloupání, ani při čemkoliv takovém. Avšak říkáš: Protože jsem nevinná, jeho hněv ode mě bude jistě odvrácen. Hle, soudím tě podle tvých řečí: Nezhřešila jsem. Jak velice lehkovážně měníš svou cestu! Tak jako jsi byla zklamána Asýrií, budeš zklamána i Egyptem. Také odtamtud vyjdeš s rukama na hlavě, protože Hospodin zavrhl tvé naděje a neuspěješ s nimi. Řekněme, že muž propustí svou ženu a ta od něho odejde a stane se ženou jiného muže. Cožpak se k ní ještě navrátí? Cožpak by ta země nebyla zcela znesvěcena? A ty jsi smilnila s mnoha druhy, a navracíš se ke mně? je Hospodinův výrok. Pozvedni oči k holým návrším a podívej se, kdepak jsi neležela! Usadila ses kvůli nim na cestách jako Arab v pustině. Znesvětila jsi zemi svým smilstvem a svým zlem. Přestože přeháňky byly zadrženy a jarní déšť nepřišel, měla jsi drzé čelo prostitutky, odmítla ses stydět. Copak i nyní ke mně nevoláš: Můj otče, ty jsi důvěrník mého mládí! Což se bude hněvat navěky? Neustále bude chovat hněv? Podívej, to jsi říkala, ale to zlo jsi páchala, kdykoli jsi mohla. Ve dnech krále Jóšijáše mi Hospodin řekl: Viděl jsi, co páchala izraelská odpadlice? Chodila na každou vyvýšenou horu, pod každý zelený strom a tam smilnila. Řekl jsem si: Po tom všem, co učinila, se ke mně navrátí. Ale nenavrátila se. Její nevěrná judská sestra to viděla. Viděl jsem to, vždyť právě proto, že izraelská odpadlice cizoložila, jsem ji propustil a dal jsem jí rozlukový lístek. Ale její nevěrná judská sestra se nebála a také ona chodila a smilnila. Pro lehkost, s jakou smilnila, znesvětila zemi; cizoložila s kamenem i se dřevem. A ani po tom všem se ke mně její nevěrná judská sestra nenavrátila celým svým srdcem, nýbrž jen falešně, je Hospodinův výrok. Hospodin mi řekl: Izraelská odpadlice se ukázala být spravedlivější nežli Juda, ta nevěrnice. Jdi a volej na sever tato slova. Říkej: Navrať se izraelská odpadlice! je Hospodinův výrok. Nebudu se na vás tvářit zamračeně, vždyť jsem milosrdný, je Hospodinův výrok, nebudu se hněvat navěky. Jen uznej svou vinu, že ses vzbouřila proti Hospodinu, svému Bohu, a proplýtvala jsi svou přízeň na cizince pod každým zeleným stromem a mě jste neposlouchali, je Hospodinův výrok. Navraťte se, odvrácení synové, je Hospodinův výrok, protože já jsem vaším Pánem; vezmu vás po jednom z města, po dvou z čeledi a přivedu vás na Sijón. Dám vám pastýře podle svého srdce a budou vás pást s poznáním a s porozuměním. I stane se, až se v oněch dnech rozmnožíte a rozplodíte v této zemi, je Hospodinův výrok, nebudou už říkat: Truhla Hospodinovy smlouvy; nepřijde jim na mysl, nebudou si ji připomínat, nebude jim chybět a nebude už zhotovena. V onen čas nazvou Jeruzalém Hospodinovým trůnem a shromáždí se k němu všechny národy kvůli Hospodinovu jménu v Jeruzalémě a nebudou už žít podle svého umíněného a zlého srdce. V oněch dnech půjde dům judský s domem izraelským a přijdou spolu ze severní země do země, kterou jsem dal do dědictví vašim otcům. A já si říkal: Jak rád bych tě zařadil mezi syny a dal ti výbornou zemi, nádherné dědictví zástupů národů! Říkal jsem si, že mě budeš nazývat: Můj otče, a nebudeš se ode mě odvracet. Avšak tak jako žena nevěrně opouští svého druha, tak jste se nevěrně zachovali ke mně, dome izraelský, je Hospodinův výrok. Na holých návrších je slyšet hlas pláče a úpěnlivých proseb synů Izraele, protože zkazili svou cestu a zapomněli na Hospodina, svého Boha. Navraťte se, odvrácení synové, vyléčím vaše odvrácení. Hle, přicházíme k tobě, protože ty, Hospodine, jsi náš Bůh. Jistě je klamné čekat pomoc z kopců a ruchu na horách, vždyť spása Izraele je v Hospodinu, našem Bohu. Pohlcuje už od mládí nám ta hanebnost výtěžek práce našich otců, jejich ovce a jejich skot, jejich syny a jejich dcery. Ať ležíme ve své hanbě a přikryje nás naše ostuda, protože jsme hřešili proti Hospodinu, svému Bohu, my i naši otcové, od svého mládí až dodnes a neuposlechli jsme Hospodina, svého Boha. Jestliže se, Izraeli, navrátíš, je Hospodinův výrok, jestliže se navrátíš ke mně, a jestliže z mé přítomnosti odstraníš své ohavné modly a nebudeš se toulat, ale budeš přísahat: Jakože živ je Hospodin! – pravdivě, podle práva a spravedlivě – potom si jím budou žehnat národy a jím se budou chlubit. Neboť toto praví Hospodin judským mužům a Jeruzalému: Zorejte si úhor a nezasévejte do trní! Obřežte se pro Hospodina a odstraňte předkožky svého srdce, judští muži a obyvatelé Jeruzaléma. Jinak můj hněv vyšlehne jako oheň, vzplane a kvůli vašim zvráceným činům neuhasne. Oznamte v Judsku, rozhlaste v Jeruzalémě a řekněte: Trubte v zemi na beraní roh. Hlasitě volejte a říkejte: Shromážděte se a pojďme do opevněných měst. Pozdvihněte korouhev k Sijónu, rychle do bezpečí, neotálejte! Protože ze severu přivedu zlo a velkou zkázu. Lev vystoupil ze svého houští a ničitel národů vyrazil; vyšel ze svého místa, aby tvou zemi učinil předmětem hrůzy; tvá města padnou, budou bez obyvatel. Proto se přepásejte pytlovinou, bědujte a naříkejte, protože se od nás neodvrátil Hospodinův planoucí hněv. I stane se v onen den, je Hospodinův výrok, že král i knížata ztratí odvahu, kněží se zděsí a proroci budou ohromeni. Řekl jsem: Ach, Panovníku Hospodine, vždyť tys tak podvedl tento lid i Jeruzalém! Prý: budete mít pokoj, a přitom k duši sahá meč! V oné době bude tomuto lidu a Jeruzalému řečeno: Žhavý vítr se valí z holých návrší pustinou přímo k dceři mého lidu. Ne, aby províval, ani aby čistil. Vítr silnější než tento se přižene ke mně; nyní také já nad nimi vyslovím rozsudek. Hle, zdvihne se jako mračna a jeho válečné vozy jako vichřice; jeho koně jsou rychlejší než orlové. Běda nám, neboť jsme zničeni. Jeruzaléme, umyj své srdce od zla, abys byl zachráněn. Dokdy budou ve tvém nitru zůstávat tvé ničemné myšlenky? Neboť hlas oznamuje z Danu a z Efrajimského pohoří se hlásí zkáza. Ohlašte národům, hle, zvěstujte v Jeruzalémě: Z daleké země přicházejí obléhatelé a volají proti judským městům. Jako hlídači pole jsou okolo něj, protože byl vůči mně vzpurný, je Hospodinův výrok. Tvé jednání a tvoje činy ti to způsobily; to je tvé zlo, jak je to trpké a zachvátilo to i tvé srdce. Nitro, mé nitro! Svíjím se bolestí. Srdce mám sevřené, srdce mi buší! Nebudu mlčet, protože jsi slyšela, má duše, zvuk beraního rohu a válečný křik. Hlásí se zkáza za zkázou, protože je ničena celá země; náhle jsou zničeny mé stany, v okamžiku mé celty. Dokdy budu vidět korouhev a slyšet zvuk beraního rohu? Vždyť můj lid je jako hlupák, neznají mě. Jsou to synové bláznů a ničemu nerozumějí. Moudrost mají pro páchání zla, ale jak konat dobro, to nevědí. Pohleděl jsem na zemi, a hle, byla pustá a prázdná, a k nebesům, ale jejich světlo nebylo. Pohleděl jsem na hory, a hle, třásly se, i všechny kopce se otřásaly. Pohleděl jsem, a hle, nebyl žádný člověk a všechno nebeské ptactvo uletělo. Pohleděl jsem, a hle, ovocný sad se stal pustinou a všechna jeho města byla zbořena před Hospodinem, před jeho planoucím hněvem. Neboť toto praví Hospodin: Celá země bude zpustošena, ale nezničím ji úplně. Proto bude země truchlit a nebesa se svrchu zachmuří, neboť jsem vyslovil, co zamýšlím, a nebudu toho litovat, neodvrátím se od toho. Před zvukem jezdce a lukostřelce utíká celé město, jdou do houštin a vystupují do skal, všechna města jsou opuštěná a nikdo v nich nebydlí. A ty, zpustošená, co to děláš, že se oblékáš do karmínu, že se zdobíš zlatou ozdobou, že si líčidlem zvýrazňuješ oči? Nadarmo se krášlíš! Milenci tebou pohrdají. Usilují o tvůj život. Neboť jsem slyšel jakoby křik ženy svíjející se bolestí, jakoby úzkostné sténání prvorodičky, křik dcery sijónské, která lapá po dechu, vztahuje dlaně a volá: Běda mi, protože má duše umdlela kvůli vrahům. Procházejte ulicemi Jeruzaléma, jen se dívejte a zkoumejte, hledejte na jeho náměstích, jestli najdete někoho, jestli je někdo, kdo jedná podle práva a kdo usiluje o věrnost, a já Jeruzalému odpustím. I když říkají: Jakože živ je Hospodin, jistě přísahají lživě. Hospodine, cožpak tvoje oči nehledí na věrnost? Ranil jsi je, ale necítili bolest, ničil jsi je, ale odmítali přijmout kázeň. Zatvrdili se víc než skála, odmítali se navrátit. Já jsem si myslel: Jsou to jen chudáci; jednali hloupě, protože neznají Hospodinovu cestu, nařízení svého Boha. Zajdu si k vysoko postaveným a promluvím si s nimi, protože oni znají Hospodinovu cestu, nařízení svého Boha. Jenže i tihle zlomili jho, zpřetrhali pouta. Proto je zabije lev z houštiny, zničí je stepní vlk. Před jejich městy číhá leopard; každého z nich, kdo vyjde, roztrhá na kusy, protože jejich přestoupení je mnoho, mnoho je jejich odvrácení. Proč bych ti měl odpustit? Tvoji synové mě opustili a přísahali při těch, kdo nejsou bohy. Nasytil jsem je, ale oni cizoloží a houfují se v nevěstinci. Jsou to vykrmení, bujní hřebci; všichni dychtí po ženě svého bližního. Cožpak je za to nemám navštívit?, je Hospodinův výrok. Zdalipak se moje duše nepomstí na národě, jako je tento? Vystupte na jeho vinohrady a ničte, ale nezničte je úplně. Odstraňte jeho výhonky, protože nejsou Hospodinovy. Dům izraelský i dům judský mi totiž byl zcela nevěrný, je Hospodinův výrok. Lhali o Hospodinu a říkali: Kdepak on. Zlo na nás nepřijde, nezažijeme meč ani hlad. Ti proroci jsou jen vítr a Hospodinovo slovo v nich není. Tak se jim stane. Proto takto praví Hospodin, Bůh zástupů: Protože jste mluvili toto slovo, hle, svá slova učiním ve tvých ústech ohněm a tento lid dřívím a stráví je. Hle, dome izraelský, přivedu na vás zdaleka národ, je Hospodinův výrok, národ prastarý, národ odvěký, národ, jehož jazyk neznáš, ani nerozumíš, co mluví. Jeho toulec je jako otevřený hrob, všichni jsou hrdinové. Pohltí tvoji sklizeň a tvůj chléb, pohltí tvoje syny a tvoje dcery, pohltí tvůj brav a tvůj skot, pohltí tvou révu i tvůj fíkovník. Mečem rozboří tvá opevněná města, na která ty spoléháš. Ale ani v oněch dnech, je Hospodinův výrok, vás nezničím úplně. I stane se, až se budete ptát: Proč nám Hospodin, náš Bůh, toto všechno provedl? že jim odpovíš: Jako jste mě opustili a sloužili jste ve své zemi cizím bohům, tak budete sloužit cizincům v zemi, která není vaše. Oznamte to v domě Jákobově a zvěstujte to v Judsku: Slyšte to přece, lide bláznivý a bez rozumu! Mají oči, ale nevidí. Mají uši, ale neslyší. Cožpak se mě nebudete bát? – je Hospodinův výrok. Zdalipak se nebudete třást přede mnou, který jsem umístil písek jako hráz, věčnou hranici moře, kterou nepřekročí? Jeho vlny se sice dmou, ale nezdolají ji, burácejí, ale nepřekročí ji. Avšak tento lid má umíněné a vzpurné srdce; odvrátili se a odešli. Neříkají si v srdci: Bojme se Hospodina, svého Boha, který dává podzimní i jarní déšť ve svůj čas a zachovává nám týdny ustanovené pro sklizeň. Narušily to vaše viny a vaše hříchy před vámi zadržely dobro. Protože se v mém lidu našli ničemové, každý číhá jako přikrčený ptáčník – nastražili past a lapají lidi. Jako klec plná ptáků, tak jsou jejich domy plné podvodu; takto dosáhli vysokého postavení a získali bohatství. Ztloustli a dosáhli blahobytu, překročili i každou hranici zla. Nepomohou získat právo, sirotka nehájí, ale těší se z vlastního úspěchu. Chudým právo nezjednají. Cožpak je za to nemám navštívit? je Hospodinův výrok. Zdalipak se moje duše nepomstí na národě, jako je tento? V zemi dochází k hrozné a otřesné věci: Proroci prorokují lživě a kněží berou věci do svých rukou, a mému lidu se to tak líbí! Co však budete dělat na konci toho všeho? Rychle do bezpečí, synové Benjamínovi, pryč z Jeruzaléma. V Tekóji trubte na beraní roh a nad Bét-keremem zapalte signální oheň, protože ze severu shlíží zlo a velká zkáza. Zničím tu krásnou a zhýčkanou dceru sijónskou. Přijdou k ní pastýři se svými stády, postaví si stany okolo ní a každý spase svůj podíl. Nachystejte proti ní válku. Povstaňte a vyrazme v poledne. Běda nám, protože den se chýlí ke konci a večerní stíny se prodlužují. Povstaňte, vyrazme v noci a zničme její paláce. Neboť toto praví Hospodin zástupů: Pokácejte stromy a navršte proti Jeruzalému obléhací násep. Je to město k tomu určené, uvnitř je plné útlaku. Jako studna uchovává svou vodu svěží, tak ono uchovává svěží své zlo. Je v něm slyšet násilí a zkáza, stále je přede mnou nemoc a rána. Dej si poradit, Jeruzaléme, jinak se od tebe má duše odvrátí, jinak tě učiním zcela opuštěnou, neobydlenou zemí. Toto praví Hospodin zástupů: Jistě budou paběrkovat ostatek Izraele jako révu. Vztáhni znovu svoji ruku jako česač hroznů na ratolesti. Ke komu mám mluvit, koho varovat, aby slyšeli? Hle, mají ucpané uši, nejsou schopni dávat pozor. Hle, Hospodinovo slovo jim bylo k posměchu, nemají v něm zalíbení. Jsem plný Hospodinova hněvu, jsem vyčerpán tím, že ho musím snášet. Vylej ho na dítě na ulici a na mládence, kteří spolu důvěrně hovoří, vždyť i muž s ženou budou polapeni, stařec s tím, kdo je plný dnů. Jejich domy stejně jako pole a ženy budou předány jiným, neboť vztáhnu svou ruku proti obyvatelům této země, je Hospodinův výrok, protože všichni od nejmenšího do největšího pro sebe hrabou nekalý zisk, od proroka až po kněze všichni podvádějí. Napravují zkázu mého lidu povrchně slovy: Pokoj, pokoj, ale žádný pokoj není. Styděli se, že páchali odpornou věc? Ani trochu se nestyděli, ani se hanbit neumějí. Proto padnou s padajícími; v čase, kdy je navštívím, se zapotácejí, praví Hospodin. Toto praví Hospodin: Zastavte se na cestách a rozhlížejte se! Ptejte se na dávné stezky: Kde je ta dobrá cesta? Jděte po ní a najděte místo odpočinutí pro své duše. Říkají však: Nepůjdeme. Ustanovil jsem vám strážné se slovy: Dávejte pozor na zvuk beraního rohu. Říkají však: Nebudeme dávat pozor. Proto slyšte, národy, a znej, shromáždění, co se s nimi stane. Slyš, země: Hle, přivedu na tento lid zlo, ovoce jeho úmyslů, protože nenaslouchali pozorně mým slovům. A můj zákon? Tím pohrdli. Na co je mi kadidlo pocházející ze Šeby a vonné koření z daleké země? Vaše zápaly se mi nezalíbí a vaše oběti mě nepotěší. Proto takto praví Hospodin: Hle, já kladu tomuto lidu překážky a klopýtnou o ně otcové spolu se syny, soused i jeho přítel a zahynou. Toto praví Hospodin: Hle, ze severní země přichází lid, do pohybu se dává velký národ z nejvzdálenějších částí země. Chopí se luku a srpáče, jsou krutí a nebudou mít slitování. Jejich křik bude burácet jako moře. Připraveni jako muž do boje pojedou na koních proti tobě, dcero sijónská. Když jsme uslyšeli zvěst o něm, naše ruce ochably, zmocnila se nás tíseň, porodní bolesti jako rodičky. Nevycházejte na pole a nechoďte po cestě, protože nepřítel má meč a všude kolem hrůza. Dcero mého lidu, přepásej se pytlovinou, válej se v popelu; konej smuteční obřady jako nad jedináčkem, hořké kvílení, neboť náhle na nás přijde ničitel. Ustanovil jsem tě za prubíře svého lidu, za zkoušeče, abys poznal a vyzkoušel jejich cestu. Všichni jsou to odvrácení umíněnci, chodí a pomlouvají, jsou jen bronz a železo, všichni jsou zkažení. Měch dmýchá, z ohně se odděluje jen olovo. Zlatník přečišťoval nadarmo, zlí nejsou odstraněni. Nazvali je zavrženým stříbrem, protože Hospodin je zavrhl. Slovo, které se stalo k Jeremjášovi od Hospodina: Postav se v bráně Hospodinova domu a volej tam toto slovo. Říkej: Slyšte Hospodinovo slovo, všichni Judejci, kteří vcházíte těmito branami, abyste se klaněli Hospodinu. Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Dejte do pořádku své cesty a své činy a nechám vás přebývat na tomto místě. Nespoléhejte na lživá slova: Toto je Hospodinův chrám, Hospodinův chrám, Hospodinův chrám. Avšak jestliže opravdu dáte do pořádku své cesty a své činy, jestliže mezi sebou opravdu budete jednat podle práva, jestliže nebudete utlačovat příchozího, sirotka a vdovu a nebudete na tomto místě prolévat krev nevinného a nebudete chodit k vlastní škodě za jinými bohy, pak vás nechám přebývat na tomto místě, v zemi, kterou jsem dal vašim otcům od věků až navěky. Hle, vy však spoléháte na lživá slova, která neprospějí. Cožpak můžete krást, vraždit a cizoložit, lživě přísahat, obětovat Baalovi a chodit za jinými bohy, které jste neznali, a potom přijít, postavit se přede mnou v tomto domě, který se nazývá mým jménem, a říci: Jsme zachráněni, jen abyste mohli dál páchat všechny tyto odporné věci? Cožpak se tento dům, který se nazývá mým jménem, stal ve vašich očích jeskyní lupičů? Avšak vizte, já to vidím, je Hospodinův výrok. Vždyť jděte k mému místu, které bylo v Šílu, kde jsem poprvé nechal přebývat své jméno, a podívejte se, co jsem s ním udělal za zlo svého lidu Izraele! A nyní, protože jste spáchali všechny tyto skutky, je Hospodinův výrok, a mluvil jsem k vám, stále znovu jsem mluvil, ale neslyšeli jste, volal jsem vás, ale neodpovídali jste, hodlám s domem, který se nazývá mým jménem, s domem, na který spoléháte, a s místem, které jsem dal vám a vašim otcům, učinit to, co jsem udělal se Šílem. Odvrhnu vás od sebe, jako jsem odvrhl všechny vaše bratry, celé potomstvo Efrajimovo. Ty se za tento lid nemodli, nepozdvihuj za ně nářek ani modlitbu, nepřimlouvej se u mne, neboť tě nevyslyším. Cožpak nevidíš, co páchají v judských městech a na ulicích Jeruzaléma? Děti sbírají dříví, otcové zapalují oheň a ženy zadělávají těsto, aby pekly koláče královně nebes. Lijí úlitby jiným bohům, aby mě rozzlobili. Cožpak zlobí mě? je Hospodinův výrok. Cožpak nebudou zahanbeni sami před sebou? Proto takto praví Panovník Hospodin: Hle, můj hněv a má zloba se vyleje na toto místo, na lidi i na zvířata, na polní stromy i na plody země. Vzplane a neuhasne. Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Jen si přidejte své zápalné oběti ke svým obětním hodům a jezte maso, protože já jsem vašim otcům v den, kdy jsem je vyvedl z egyptské země, ohledně zápalné oběti a obětního hodu nic neřekl ani nepřikázal. Toto jsem jim však přikázal: Poslouchejte mě a budu vaším Bohem a vy budete mým lidem. Choďte jenom po té cestě, kterou vám přikáži, aby se vám vedlo dobře. Avšak neposlouchali a nenakláněli ucho, ale žili podle rad svého umíněného a zlého srdce; otočili se ke mně zády, a ne tváří. Od toho dne, kdy vaši otcové vyšli z egyptské země, až dodnes jsem vám posílal všechny své otroky proroky, denně, stále znovu jsem je posílal, avšak neposlouchali mne a nenakláněli ucho, ale zatvrdili svou šíji a páchali větší zlo než jejich otcové. Budeš k nim mluvit všechna tato slova, ale nebudou tě poslouchat, budeš k nim volat, ale neodpovědí ti. Řekni jim: Toto je národ, který neposlouchal Hospodina, svého Boha, a nepřijímal kázeň. Zahynula věrnost, je odříznuta od jejich úst. Ostříhej si vlasy a odhoď je. Pozdvihni nářek na holých návrších, protože Hospodin zavrhl a opustil generaci, která provokovala jeho hněv. Protože synové Judy páchali to, co je zlé v mých očích, je Hospodinův výrok, postavili své ohavné modly v domě, který se nazývá mým jménem, aby jej znečistili, vystavěli návrší Tófet, které je v údolí Hinómova syna, aby spalovali své syny a své dcery ohněm, což jsem jim nepřikázal, ani mi nic takového nepřišlo na mysl. Proto hle, přicházejí dny, je Hospodinův výrok, kdy se už nebude říkat: Tófet ani údolí Hinómova syna, ale údolí zabíjení, a budou pohřbívat v Tófetu, až už nebude místo. Mrtvoly tohoto lidu se stanou potravou nebeského ptactva a zemské zvěře a nebude, kdo by je zaplašil. Způsobím, že z judských měst a z ulic Jeruzaléma zmizí hlas jásotu i hlas radosti, hlas ženicha i hlas nevěsty, protože se země stane troskami. V onen čas, je Hospodinův výrok, vyberou z jejich hrobů kosti judských králů, kosti jejich knížat, kosti kněží, kosti proroků a kosti obyvatel Jeruzaléma a rozházejí je před sluncem, před měsícem a před celým nebeským zástupem, které si zamilovali, kterým sloužili, za kterými chodili, které vyhledávali a kterým se klaněli; nebudou sebrány, nebudou pohřbeny, budou jako hnůj na povrchu země. Celý ostatek pozůstalých z této zlé čeledi na každém místě, kam jsem ty pozůstalé zahnal, si raději vyvolí smrt nežli život, je výrok Hospodina zástupů. Řekni jim: Toto praví Hospodin: Padnou-li lidé, nepovstanou? Jestliže se někdo odvrátí, nenavrátí se zase zpět? Proč se tedy tento lid, Jeruzalém, odvrátil trvalým odvrácením? Drží se pevně klamu a odmítají se navrátit. Pozorně jsem naslouchal a slyšel, že nemluví správně; není nikdo, kdo by litoval svého zla a řekl: Co jsem to provedl? Každý se odvrací ke svému způsobu života, jako se kůň řítí do boje. I čáp na nebi zná svůj určený čas, hrdlička, vlaštovka i jeřáb zachovávají dobu svého příletu, ale můj lid nezná Hospodinovo nařízení. Jak to, že říkáte: Jsme moudří, máme Hospodinův zákon? Jenže podívejte, lživé rydlo písařů ho udělalo lživým. Mudrci se zastydí, zděsí se a budou polapeni. Hle, pohrdli Hospodinovým slovem, jakou to mají moudrost? Proto dám jejich ženy jiným a jejich pole dobyvatelům, protože všichni od nejmenšího do největšího pro sebe hrabou nekalý zisk, od proroka až po kněze všichni podvádějí. Napravují zkázu dcery mého lidu povrchně slovy: Pokoj, pokoj, ale žádný pokoj není. Styděli se, že páchali odpornou věc? Ani trochu se nestyděli, ani se hanbit neumějí. Proto padnou s padajícími; v čase svého navštívení se zapotácejí, praví Hospodin. Přivodím jejich konec, je Hospodinův výrok. Na révě nebudou hrozny, na fíkovníku nebudou žádné fíky, listy zvadnou, a co jsem jim dal, od nich odstoupí. Proč sedíme? Shromážděte se a pojďme do opevněných měst a zahyneme tam, protože Hospodin, náš Bůh, nás vydal záhubě a dal nám pít otrávenou vodu, protože jsme zhřešili proti Hospodinu. Čekáme pokoj, ale dobro nepřichází, čas uzdravení, a hle, jen hrůza. Od Danu je slyšet frkání jeho koní, zvukem ržání jeho hřebců se třese celá země. Přiženou se a zhltnou zemi i všechno, co ji naplňuje; města i jejich obyvatele. Protože hle, posílám mezi vás hady, zmije, na které není zaklínadlo, a pokoušou vás, je Hospodinův výrok. Nevyléčitelný je můj žal, mé srdce je zemdlené. Hle, slyš! Volání dcery mého lidu o pomoc z daleké země: Cožpak Hospodin není na Sijónu? Zdalipak v něm není jeho král? Proč mě zlobili svými modlami, cizími nicotnostmi? Přešla sklizeň, pominulo léto, a my nejsme zachráněni. Jsem zlomen zkázou dcery mého lidu, truchlím, zmocnila se mě hrůza. Což není balzám v Gileádu, cožpak tam není lékař? Proč jen nepřišlo uzdravení dcery mého lidu? Kdo dá mé hlavě vodu a mým očím zdroj slz, abych plakal ve dne i v noci nad pobitými dcery mého lidu? Kdyby mi někdo dal v pustině útulek pro poutníky, opustil bych svůj lid a odešel od nich, protože to jsou všichni cizoložníci, sebranka nevěrníků. Ohýbají svůj jazyk jako luk ke klamu, a ne k věrnosti, převládli v zemi, neboť postupují od zla ke zlu a mě neznají, je Hospodinův výrok. Mějte se každý na pozoru před svým přítelem, nedůvěřujte žádnému bratru, protože všichni bratři podvádějí a všichni přátelé pomlouvají, kudy chodí. Každý podvádí svého přítele, nikdo nemluví pravdu; učí svůj jazyk mluvit klam a jsou unaveni činěním zla. Bydlíš uprostřed podvodu; kvůli podvodu mě odmítli znát, je Hospodinův výrok. Proto takto praví Hospodin zástupů: Hle, já je přečistím a vyzkouším, protože jak jinak bych měl jednat s dcerou svého lidu? Jejich jazyk je jako smrtící šíp, svými ústy podvádějí. Vyslovuje pokoj pro svého přítele, ale ve svém nitru mu strojí léčku. Cožpak je za to nemám navštívit? je Hospodinův výrok. Zdalipak se moje duše nepomstí na národě, jako je tento? Pláču a běduji nad horami, naříkám nad stepními pastvinami, protože jsou vypáleny, nikdo jimi ani neprochází a není slyšet hlas dobytka. Od nebeského ptactva až po zvěř, všichni uletěli a utekli. Proměním Jeruzalém v hromady kamení a doupě šakalů, judská města proměním ve zcela opuštěná místa bez obyvatel. Kdo je natolik moudrý, aby tomu porozuměl? Ke komu promluvila Hospodinova ústa, aby to oznámil? Proč zahynula země a byla vypálena jako pustina, kterou nikdo neprochází? A Hospodin řekl: Protože opustili můj zákon, který jsem jim předložil, a neposlouchali mě a nežili podle zákona, ale žili podle svého umíněného srdce i chodili za baaly, jak je to naučili jejich otcové. Proto takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Hle, nakrmím tento lid pelyňkem a dám jim pít otrávenou vodu. Rozptýlím je mezi národy, které neznali oni ani jejich otcové. Pošlu za nimi meč, dokud s nimi neskoncuji. Toto praví Hospodin zástupů: Uvažte to a zavolejte plačky, ať přijdou! Pošlete pro moudré ženy, ať přijdou! Ať si pospíší a začnou nad námi bědovat. Ať z našich očí plynou slzy, ať se z našich víček řine voda, vždyť ze Sijónu je slyšet hlas bědování: Jak jsme zničeni! Velmi se stydíme, neboť jsme opustili zemi, protože strhli naše příbytky. Proto ženy, slyšte Hospodinovo slovo a ať vaše ucho přijme slovo jeho úst. Naučte své dcery bědovat a své přítelkyně naříkat, protože do našich oken vystoupila smrt. Přišla do našich paláců, aby vyhladila děti z ulic i mládence z náměstí. Promluv: Toto je Hospodinův výrok: Lidské mrtvoly padnou na povrch pole jako hnůj a jako pokos za žencem a nebude, kdo by je posbíral. Toto praví Hospodin: Ať se moudrý nechlubí svou moudrostí, ať se hrdina nechlubí svou zdatností, ať se bohatý nechlubí svým bohatstvím, ale kdo se chlubí, ať se chlubí tím, že je rozumný a zná mě, že já, Hospodin, vykonávám na zemi milosrdenství, právo a spravedlnost, protože v těchto věcech mám zalíbení, je Hospodinův výrok. Hle, přicházejí dny, je Hospodinův výrok, kdy navštívím všechny obřezané pouze na předkožce: Egypt, Judu, Edóm, syny Amónovy, Moába, všechny s vyholenými skráněmi, kteří žijí v pustině, protože všechny tyto národy jsou neobřezané i celý dům izraelský má neobřezané srdce. Slyšte slovo, které k vám promluvil Hospodin, dome izraelský. Toto praví Hospodin: Neučte se cestě pohanských národů a nebeských znamení se neděste, ačkoliv se jich děsí pohanské národy. Vždyť náboženské zvyklosti národů jsou nicotnost. Vezmou třeba kus pokáceného stromu z lesa, dílo řemeslníkovy ruky zhotovené sekerou. Okrášlí ho stříbrem a zlatem, hřebíky a kladivy ho upevní, aby se nekymácelo. Jejich bohové jsou jako strašák v okurkovém poli; nemluví, musejí se nosit, protože neumějí chodit. Nebojte se jich, protože nic zlého nedělají a ani dobro konat nemohou. Není nikdo jako ty, Hospodine. Jsi velký, velké a mocné je tvé jméno. Kdo by se tě nebál, králi národů, protože tobě to náleží. Vždyť mezi všemi mudrci národů a ve všech jejich královstvích není nikdo jako ty. Vespolek jsou hloupí a blázniví, naučení nicotných model je jen dřevo. Tepané stříbro, dovezené z Taršíše a zlato z Úfázu; je to dílo řemeslníka a zlatníkových rukou. Jejich oděv je modrý a purpurový, všechno je to dílo zručných mužů. Ale Hospodin je pravý Bůh, on je živý Bůh a věčný král. Před jeho hněvem se třese země, národy nevydrží jeho rozhořčení. Toto jim řekněte: Bohové, kteří nebesa a zemi neučinili, zmizí ze země a zpod těchto nebes. Svou silou Hospodin učinil zemi, svou moudrostí založil svět a svou rozumností roztáhl nebesa. Když vydá hlas, bouří se voda v nebesích, dává vystupovat mlze z končin země, působí blesky s deštěm, ze svých skladů vyvádí vítr. Všichni lidé jsou hloupí a bez poznání, všichni zlatníci jsou zahanbeni svými modlami, protože jejich modly jsou falešné, není v nich duch. Jsou nicotností, směšným dílem, v čase svého navštívení zahynou. Podíl Jákobův jim není podobný, neboť on je Tvůrcem všeho a Izrael je jeho dědičným kmenem; jeho jméno je Hospodin zástupů. Seber ze země své zavazadlo, ty, která zůstáváš v obležení, neboť toto praví Hospodin: Hle, tentokrát vyvrhnu obyvatele této země a způsobím jim soužení, aby to pocítili. Běda mi pro mou zkázu, moje rána je nevyléčitelná. Řekl jsem: Ovšem, je to utrpení, které unesu. Můj stan je zničen, všechna má lana jsou zpřetrhána. Moji synové mi odešli, a už zde nejsou. Není, kdo by mi znovu postavil stan a upevnil mi stanové plachty. Vždyť pastýři byli hloupí a nehledali Hospodina, proto nejednali rozumně a celé jejich stádo bylo rozptýleno. Slyš! Hle, přichází zpráva a hřmot ze severní země, aby judská města učinil zcela opuštěnými místy, doupětem šakalů. Vím, Hospodine, že člověk nemá svou cestu ve své moci a že ten, kdo chodí, neurčuje svoje kroky. Naprav mě, Hospodine, jen podle práva, ne ve svém hněvu, jinak mě vyhladíš. Vylej svou zlobu na národy, které tě neznají a na čeledě, které nevzývají tvé jméno, protože pohltily Jákoba, pohltily jej a zničily, zpustošily jeho bydliště. Slovo, které se stalo k Jeremjášovi od Hospodina: Slyšte slova této smlouvy! Promlouvej je k judským mužům a k obyvatelům Jeruzaléma; řekni jim: Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Proklet je každý, kdo neposlouchá slova této smlouvy, kterou jsem přikázal vašim otcům v den, kdy jsem je vyvedl z egyptské země, z pece na tavení železa, se slovy: Poslouchejte mě a jednejte podle všeho, co vám přikazuji, a budete mým lidem a já budu vaším Bohem, abych naplnil přísahu, kterou jsem přísahal vašim otcům, že jim dám zemi oplývající mlékem a medem, jak je tomu dnes. Odpověděl jsem: Amen, Hospodine. Hospodin mi řekl: Volej všechna tato slova v judských městech i na ulicích Jeruzaléma, řka: Poslouchejte slova této smlouvy a jednejte podle nich. Vždyť jsem naléhavě napomínal vaše otce ode dne, kdy jsem je vyvedl z egyptské země, až dodnes, stále znovu jsem je napomínal slovy: Poslouchejte mě! Avšak neposlouchali a nenakláněli ucho, ale žili každý podle svého umíněného a zlého srdce. Přivedl jsem na ně všechna slova této smlouvy, kterou jsem jim přikázal plnit, ale neplnili ji. Hospodin mi řekl: Mezi judskými muži a mezi obyvateli Jeruzaléma došlo k spiknutí. Navrátili se k vinám svých praotců, kteří odmítali poslouchat má slova, chodili za jinými bohy a sloužili jim. Dům izraelský i dům judský porušoval mou smlouvu, kterou jsem uzavřel s jejich otci. Proto takto praví Hospodin: Hle, přivedu na ně zlo, před nímž nebudou moci ujít. Budou ke mně volat, ale nevyslyším je. Judská města a obyvatelé Jeruzaléma půjdou a budou volat k bohům, kterým obětují. V čase, kdy se jim bude dařit zle, je určitě nezachrání. Vždyť kolik je tvých měst, Judo, tolik je tvých bohů, a kolik je jeruzalémských ulic, tolik jste postavili oltářů pro hanebnost, oltářů pro pálení kadidla Baalovi. Ty se za tento lid nemodli, nepozdvihuj za ně nářek a modlitbu, protože je nevyslyším, až budou ke mně volat kvůli tomu, že se jim daří zle. Co chce můj miláček v mém domě? Provádět pletichy? Cožpak od tebe sliby a posvátné maso odstraní zlo? Tehdy se budeš radovat? Hospodin tě pojmenoval zelenou olivou s krásně narostlým ovocem, ale se zvukem velké bouře na ní zapálí oheň a její větve se polámou. Hospodin zástupů, který tě zasadil, proti tobě vyslovil zlo kvůli zlu domu izraelského a domu judského, které páchali – aby mě rozzlobili, obětovali Baalovi. Hospodin mi to dal poznat a dozvěděl jsem se to. Tehdy jsi mi ukázal jejich činy. Byl jsem jako krotký beránek vedený na porážku, ani jsem nevěděl, že proti mně vymýšlejí plán: Zničme strom i s jeho ovocem, vytněme jej ze země živých a jeho jméno už nebude připomínáno. Hospodine zástupů, který soudíš spravedlivě, který zkoumáš ledví i srdce, kéž na nich uzřím tvoji pomstu, protože tobě jsem přenechal svůj spor. Proto takto praví Hospodin o anatótských mužích, kteří usilují o tvůj život a říkají: Neprorokuj v Hospodinově jménu, abys nezemřel naší rukou, proto takto praví Hospodin zástupů: Hle, navštívím je s trestem. Mládenci zemřou mečem a jejich synové a jejich dcery zemřou hladem; ani ostatek z nich nezůstane, protože na anatótské muže přivedu zlo, rok jejich navštívení. Jsi spravedlivý, Hospodine, proto si u tebe chci stěžovat. Jen s tebou chci mluvit o věcech práva. Proč je cesta ničemů úspěšná a proč se všem podvodníkům daří? Zasadil jsi je a oni i zakořenili, rostou a dokonce vydávají plody. Mají tě plná ústa, ale jejich nitru jsi daleko. Ty, Hospodine, mě znáš, vidíš mě a zkoumáš mé srdce, že je s tebou. Odtáhni je jako stádo na porážku, odděl je pro den popravy. Dokdy bude země usychat a vadnout všechna polní zeleň? Pro zlo těch, kteří v ní bydlí, zmizela zvěř i ptactvo; a to proto, že řekli: On nevidí náš konec. Když jsi běžel s pěšáky a unavili tě, jak chceš potom závodit s koňmi? Když se v pokojné zemi cítíš bezpečný, co budeš dělat v jordánské houštině? Vždyť i tvoji bratři a dům tvého otce, i oni tě podvedli, i oni za tebou hlasitě pokřikují. Nevěř jim, i když s tebou mluví hezky. Opustil jsem svůj dům, zanechal jsem své dědictví, vydal jsem svou milovanou do moci jejích nepřátel. Mé dědictví se pro mě stalo podobné lvu v houštině, pozvedlo proti mně svůj hlas, proto ho nenávidím. Cožpak mi není mé dědictví skvrnitým dravcem? Což okolo něj nejsou jiní dravci? Jděte, shromážděte všechnu polní zvěř, přijďte se nažrat! Mnozí pastýři zničili mou vinici, pošlapali můj díl pole, proměnili můj vzácný díl ve zcela opuštěnou pustinu. Učinili ji zcela opuštěnou, zpustošená přede mnou truchlí. Celá země je zpustošená a nikdo si to nebere k srdci. Na všechna holá návrší v pustině přicházejí ničitelé, protože Hospodin má meč, který požírá od jednoho konce země až na druhý a nikdo nemá pokoj. Zaseli pšenici, ale sklidili trní; unavili se, ale nic tím nezískali. Styďte se za svou úrodu kvůli Hospodinovu planoucímu hněvu. Toto praví Hospodin: O všech mých zlých sousedech, kteří sahají na dědictví, jež jsem dal do vlastnictví svému lidu, Izraeli: Hle, vyrvu je z jejich země a dům judský vyrvu z jejich středu. I stane se, že až je vyrvu, znovu se nad nimi slituji a přivedu je zpět, každého do jeho dědictví a každého do jeho země. A jestliže se opravdu naučí cestám mého lidu a budou přísahat v mém jménu: Jakože živ je Hospodin, tak jako učili můj lid přísahat při Baalovi, pak budou zbudováni uprostřed mého lidu. Jestliže však nebudou poslouchat, zcela onen národ vyrvu a vyhubím, je Hospodinův výrok. Hospodin mi řekl toto: Jdi a kup si lněný pás. Vezmi si ho na bedra, ale do vody ho nedávej. Koupil jsem si podle Hospodinova slova pás a vzal si ho na bedra. Stalo se ke mně Hospodinovo slovo podruhé: Vezmi pás, který jsi koupil a jenž je na tvých bedrech; vstaň, jdi k Para a skryj ho tam ve skalní rozsedlině. Šel jsem a skryl jsem ho u Para, jak mi přikázal Hospodin. Po mnoha dnech se stalo, že mi Hospodin řekl: Vstaň, jdi k Para a vezmi odtamtud pás, který jsem ti přikázal tam skrýt. Šel jsem tedy k Para, vykopal jsem ten pás a vzal ho z místa, kam jsem ho ukryl. A hle, pás byl zničen, nebyl vůbec k ničemu. Tu se ke mně stalo Hospodinovo slovo: Toto praví Hospodin: Takto zničím pýchu Judy i velkou pýchu Jeruzaléma. Tento zlý lid, který odmítá poslouchat má slova, žije podle svého umíněného srdce a chodí za jinými bohy, aby jim sloužil a klaněl se jim, dopadne jako tento pás, který není vůbec k ničemu. Protože tak jako pás přiléhá k bedrům muže, tak jsem k sobě přivinul celý dům izraelský a celý dům judský, je Hospodinův výrok, aby byl mým lidem, věhlasem, chválou a slávou, ale neposlouchali. Řekni jim toto slovo: Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Každý džbán bude naplněn vínem. Řeknou ti: Copak to nevíme, že každý džbán bude naplněn vínem? Řekni jim: Toto praví Hospodin: Hle, naplňuji opilostí všechny obyvatele této země, krále, kteří sedí na Davidově trůnu, kněze, proroky i všechny obyvatele Jeruzaléma. Roztříštím je jednoho o druhého, otce spolu se syny, je Hospodinův výrok, nebudu mít soucit, ani lítost, neslituji se, dokud je nezničím. Slyšte a poslouchejte, nepovyšujte se, protože Hospodin promluvil. Vzdejte slávu Hospodinu, svému Bohu, dříve nežli způsobí tmu, dříve nežli vaše nohy za soumraku klopýtnou na horách. Budete čekat na světlo, ale on ho promění v nejhlubší tmu, učiní ho hustou temnotou. Jestliže toto varování neuposlechnete, ve skrytu se moje duše rozpláče nad vaší pýchou, bude hořce plakat, z mých očí poplynou slzy, protože Hospodinovo stádo bude vzato do zajetí. Řekni králi a královně: Sesedněte dolů, protože vaše krásná koruna spadne z vašich hlav. Jižní města budou zavřena a nebude, kdo by je otevřel; celý Juda bude vzat do zajetí, zcela vzat. Pozvedni oči a podívej se na ty, kteří přicházejí od severu. Kde je stádo, které ti bylo dáno, tvé krásné ovce? Co řekneš, až nad tebou ustanoví za vůdce ty, které ses naučila mít za důvěrníky? Zdali tě nezachvátí bolesti jako rodící ženu? Když se zeptáš ve svém srdci: Proč mě tohle postihlo? Pro množství tvých vin zvedli tvoje sukně, natloukli ti na zadek. Cožpak může Kúšijec změnit svou kůži, anebo leopard svoje skvrny? Pak také vy dokážete konat dobro, když jste si zvykli páchat zlo. Rozptýlím je jako plevy hnané stepním větrem. Toto je tvůj úděl, míra jsem ti odměřil, je Hospodinův výrok, za to, že jsi na mne zapomněla a spoléhala na klam. I já zvednu tvoje sukně přes tvou tvář a bude vidět tvoje hanba, tvé cizoložství a tvoje žádostivost, tvé hnusné smilstvo. Na návrších i na poli jsem viděl tvé ohavné modly. Běda ti, Jeruzaléme! Jak dlouho ještě budeš nečistý? Hospodinovo slovo, které se stalo k Jeremjášovi ohledně velkého sucha: Juda truchlí a jeho brány se zhroutily; v chmurách leží na zemi a křik Jeruzaléma stoupá. Jejich vznešení posílají své služebníky pro vodu; přicházejí k cisternám, vodu nenacházejí a vracejí se s prázdnými nádobami. Stydí se, jsou zahanbeni a zakrývají si hlavu. Kvůli rozpraskané zemi – protože v zemi není déšť – se zemědělci stydí a zakrývají si hlavu. Také laň na poli rodí a opouští svá mláďata, protože není tráva. Divoké oslice postávají na návrších, lapají po dechu jako šakali, jejich zrak slábne, protože není zeleň. Ačkoliv proti nám svědčí naše viny, Hospodine, jednej pro své jméno, protože našich odvrácení je mnoho, hřešili jsme proti tobě. Naděje Izraele, jeho spasiteli v čas soužení, proč bys měl být v zemi jako cizinec a jako poutník, který si postavil stan jenom k přenocování? Proč bys měl být jako ohromený muž, jako hrdina, který nedokáže zachránit? Ale ty, Hospodine, jsi uprostřed nás, nazýváme se tvým jménem. Neopouštěj nás! Toto praví Hospodin o tomto lidu: Že si tak zamilovali toulky a své nohy nekrotili, proto si je Hospodin neoblíbil; nyní bude pamatovat na jejich viny a navštíví s trestem jejich hříchy. Pak mi Hospodin řekl: Nemodli se za tento lid, za jeho dobro. Když se budou postit, jejich volání nevyslyším, až budou přinášet zápalnou a přídavnou oběť, nenajdu v nich zalíbení, ale skoncuji s nimi mečem a hladem a morem. Řekl jsem: Ach, Panovníku Hospodine! Hle, proroci jim říkají: Nezažijete meč, nebudete mít hlad, ale dám vám na tomto místě trvalý pokoj. Hospodin mi řekl: Klam prorokují proroci v mém jménu. Neposlal jsem je a nepřikázal jsem jim nic, nemluvil jsem k nim. Prorokují vám klamné vidění, věštbu, nicotnost a podvod svého srdce. Proto takto praví Hospodin o prorocích, kteří prorokují v mém jménu, ačkoliv jsem je neposlal, a kteří říkají, že v této zemi meč ani hlad nebude: Mečem a hladem zahynou tito proroci. A lid, kterému prorokují, bude kvůli hladu a meči vržen na ulice Jeruzaléma. Nebude, kdo by je pohřbil, je, jejich ženy, jejich syny ani jejich dcery; tak na ně vyleji jejich zlo. Řekni jim tato slova: Z mých očí plynou slzy nocí i dnem, nejsou k zastavení, neboť panna, dcera mého lidu, je zasažena velkou zkázou, zcela nevyléčitelnou ranou. Když vyjdu na pole, podívej – probodení mečem; když přijdu do města, podívej – nemocní hladem; protože jak prorok, tak i kněz procházejí zemi, obchodují a mě neznají. Cožpak jsi Judu zcela zavrhl? Opravdu si tvá duše Sijón zošklivila? Proč jsi nás ranil, takže pro nás není uzdravení? Čekáme pokoj, ale dobro není, čas uzdravení, a hle, jen hrůza. Hospodine, známe svoji ničemnost, vinu našich otců, vždyť jsme hřešili proti tobě. Pro své jméno neopovrhuj Jeruzalémem, nejednej opovržlivě s trůnem své slávy! Rozpomeň se na ni a neruš svou smlouvu s námi. Cožpak jsou mezi nicotnými modlami národů takové, které působí déšť? Zdalipak nebesa vydávají sama od sebe přeháňky? Copak to nejsi ty, Hospodin, náš Bůh? Na tebe čekáme, protože ty činíš všechny tyto věci. Hospodin mi řekl: I kdyby se přede mne postavili Mojžíš a Samuel, moje duše nebude nakloněna k tomuto lidu. Pošli je ode mě pryč, ať odejdou. Až se tě zeptají: Kam půjdeme? odpověz jim: Toto praví Hospodin: Kdo je určen k smrti, na smrt, kdo pro meč, pod meč, kdo pro hlad, do hladu a kdo pro zajetí, do zajetí. Určím nad nimi čtyři druhy ničení, je Hospodinův výrok: Meč, aby zabíjel, psy, aby odvlékali, nebeské ptáky a zemskou zvěř, aby žrali a ničili. Učiním je úděsem pro všechna království země, kvůli judskému králi Menašemu, synu Chizkijášovu, za to, co páchal v Jeruzalémě. Vždyť kdo s tebou bude mít soucit, Jeruzaléme? Kdo ti projeví účast? Kdo odbočí, aby se zeptal, jak se ti daří? Ty jsi mě opustil, je Hospodinův výrok, a ukazuješ mi záda; vztáhl jsem proti tobě svou ruku a zničil tě. Už jsem unaven slitováváním. Provál jsem je věječkou v branách země. Učinil jsem svůj lid bezdětným a zahubil jej, protože se neodvrátili od svých cest. Jeho vdov je bezpočtu, víc než mořského písku; za poledne jsem na ně, na matky mládenců, přivedl ničitele; náhle jsem na ně nechal dopadnout hrůzu a děs. Uvadla rodička sedmi synů, vydechla svou duši. Její slunce zašlo, ještě když byl den; styděla se a byla zahanbena. Jejich ostatek vydám meči před jejich nepřáteli, je Hospodinův výrok. Běda mi, má matko, že jsi mě porodila, muže hádky a muže sváru pro celou zemi! Nepůjčoval jsem, ani mi nepůjčovali, a přece mě všichni proklínají. Hospodin řekl: Copak jsem ti nesloužil k dobru? Copak jsem nezpůsobil, že se na tebe nepřítel obracel v čase zla a soužení s prosbou? Cožpak se dá zlomit železo, železo ze severu, a bronz? Tvůj majetek a tvůj poklad vydám jako kořist, ne za úhradu, a to kvůli všem tvým hříchům, páchaným na celém tvém území. Způsobím, že tvoji nepřátelé tě přivedou do země, kterou neznáš, protože mým hněvem byl zanícen oheň, který bude hořet proti vám. Ty to víš, Hospodine, pamatuj na mě, postarej se o mne a pomsti se za mě na těch, kdo mě pronásledují. Pro svou trpělivost mě neodvrhuj. Věz, že kvůli tobě snáším posměch. Byla nalezena tvá slova a snědl jsem je. Tvé slovo mi bylo k jásotu a k radosti mého srdce, protože mě nazývá tvým jménem, Hospodine, Bože zástupů. Nesedával jsem při důvěrném setkání vtipálků a neradoval se; kvůli tvé ruce jsem seděl sám, protože jsi mě naplnil rozhořčením. Proč je má bolest trvalá a moje rána nevyléčitelná, nechce se uzdravit? Opravdu mi budeš jako klamný potok, nespolehlivá voda? Proto takto praví Hospodin: Jestliže se obrátíš, přivedu tě zpět a budeš zase stát přede mnou, jestliže oddělíš vzácné od bezcenného, budeš jako má ústa. Ať se oni obrátí k tobě, ale ty se k nim neobracej. Učiním tě tomuto lidu pevnou bronzovou hradbou. Budou proti tobě bojovat, ale nepřemohou tě, protože já jsem s tebou, abych tě zachránil a vysvobodil, je Hospodinův výrok. Vysvobodím tě z ruky zlých lidí a vykoupím tě z moci násilníků. Stalo se ke mně Hospodinovo slovo: Neber si ženu a neměj na tomto místě syny a dcery, protože toto praví Hospodin o synech a dcerách, zrozených na tomto místě, a o jejich matkách, které je porodily, a o jejich otcích, kteří je zplodili v této zemi: Zemřou na smrtelné nemoci. Nebudou oplakáváni ani pohřbeni. Budou jako hnůj na povrchu země, zajdou mečem a hladem. Jejich mrtvoly se stanou potravou nebeského ptactva a zemské zvěře. Neboť toto praví Hospodin: Nevstupuj do domu smutku, nechoď naříkat a neprojevuj jim účast, protože od tohoto lidu odejmu svůj pokoj, je Hospodinův výrok, své milosrdenství i slitování. V této zemi zemřou velcí i malí, nebudou pohřbeni, ani je nebudou oplakávat, nikdo si kvůli nim nebude zasazovat rány, ani vyholovat hlavu. Na smutečním obřadu nebudou lámat chléb, aby poskytli útěchu nad zemřelým, nedají jim napít z kalicha útěchy nad jejich otcem či matkou. Nevstupuj do domu hostiny, abys s nimi seděl, jedl a pil. Neboť toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Hle, způsobím, že zmizí na tomto místě, před vašimi zraky a za vašich dnů hlas jásotu i hlas radosti, hlas ženicha i hlas nevěsty. Stane se, až oznámíš tomuto lidu všechna tato slova, že ti řeknou: Proč Hospodin proti nám vyslovil všechno toto veliké zlo? Jaká je naše vina? Jaký je náš hřích, kterým jsme zhřešili proti Hospodinu, svému Bohu? Řekni jim: Protože mě vaši otcové opustili, je Hospodinův výrok, a chodili za jinými bohy, sloužili jim a klaněli se jim; a mne opustili a můj zákon nezachovávali. A vy jste páchali ještě větší zlo, nežli vaši otcové; hle, žijete každý podle svého umíněného a zlého srdce a mne neposloucháte. Proto vás vyvrhnu z této země do země, kterou jste neznali vy ani vaši otcové; tam budete sloužit ve dne i v noci jiným bohům, protože se nad vámi neslituji. Ale hle, přicházejí dny, je Hospodinův výrok, kdy se už nebude říkat: Jakože živ je Hospodin, který vyvedl syny Izraele z egyptské země, nýbrž: Jakože živ je Hospodin, který vyvedl syny Izraele ze severní země a ze všech zemí, kam je zahnal. A přivedu je zpět do jejich země, kterou jsem dal jejich otcům. Hle, posílám pro mnoho rybářů, je Hospodinův výrok, a budou je chytat jako ryby a potom pošlu pro mnoho lovců a budou je lovit ze všech hor a ze všech návrší a ze skalních trhlin, neboť moje oči hledí na všechny jejich cesty; nejsou přede mnou ukryty a jejich vina se před mým zrakem neskryje. Avšak nejprve odplatím dvojnásobně za jejich vinu a jejich hřích, protože znesvětili mou zemi mrtvolami svých ohavných model a mé dědictví naplnili svými odpornými věcmi. Hospodine, moje sílo a má záštito, mé útočiště v den soužení, k tobě přijdou národy od končin země a řeknou: Naši otcové jistě zdědili klam, nicotné modly, které neprospějí. Cožpak si lidé mohou udělat bohy? To přece nejsou bohové! Proto hle, přivedu je k poznání, tentokrát jim dám poznat svoji moc a svoji udatnost a poznají, že mé jméno je Hospodin. Judův hřích je zapsán železným rydlem, diamantovým hrotem; je vyryt na tabulku jejich srdcí a na rohy vašich oltářů. Jejich synové myslí na své oltáře a na své posvátné kůly, na zelené stromy, na vyvýšená návrší, na horách, na poli. Tvůj majetek a všechny tvé poklady vydám za kořist, tvá návrší kvůli hříchu páchanému na celém tvém území. Opustíš, a to kvůli sobě, své dědictví, které jsem ti dal, a nechám tě otročit tvým nepřátelům v zemi, kterou neznáš; protože jste zanítili oheň mého hněvu, a ten bude hořet navěky. Toto praví Hospodin: Prokletý je muž, který spoléhá na člověka, tělo pokládá za svou sílu a jeho srdce se odvrací od Hospodina. Bude jako jalovec v pustině, neuvidí, když přijde dobro, usídlí se na vyprahlých místech v pustině, v solné, neobydlené zemi. Požehnaný je muž, který spoléhá na Hospodina a jehož nadějí je Hospodin. Bude jako strom zasazený u vody, zapustí své kořeny u potoka; nebojí se, když přijde žár, jeho listí bude zelené; neobává se ani v roce velkého sucha, nepřestává nést ovoce. Srdce je lstivé nade vše, je nevyléčitelné. Kdo mu porozumí? Já, Hospodin, zkoumám srdce a zkouším ledví, abych každému dal podle jeho cest, podle ovoce jeho činů. Podobný koroptvi, která sedí na vejcích, ale nezplodí mladé, je ten, kdo neprávem získává bohatství; uprostřed svého života ho opustí a na konci bude vypadat jako blázen. Trůne slávy, vyvýšený od počátku, místo naší svatyně! Naděje Izraele, Hospodine! Všichni, kdo tě opouštějí, se budou stydět. Ti, kteří se od tebe odvrátili, budou zapsáni do země stínů, protože opustili pramen živé vody, Hospodina. Uzdrav mě, Hospodine, a budu uzdraven, zachraň mě a budu zachráněn, protože ty jsi má chvála. Hle, oni mi říkají: Kde je Hospodinovo slovo? Ať konečně přijde! Já jsem se nedral, abych byl tvým pastýřem, netoužil jsem po žalostném dni. Ty znáš to, co vyšlo z mých rtů, bylo to před tvou tváří. Nebuď mi postrachem, ty jsi moje útočiště ve zlý den. Ať jsou zahanbeni ti, kdo mě pronásledují, ale já ať zahanben nejsem; oni ať jsou vyděšeni, ale já ať vyděšen nejsem. Přiveď na ně zlý den, zlom je dvojnásobným zlomením. Hospodin mi řekl toto: Jdi a postav se v bráně synů lidu, kterou vcházejí a vycházejí judští králové, a ve všech jeruzalémských branách a řekni jim: Slyšte Hospodinovo slovo, judští králové, všichni Judejci i všichni obyvatelé Jeruzaléma, kteří vcházíte těmito branami. Toto praví Hospodin: Kvůli svému životu se mějte na pozoru a v sobotní den nenoste náklad ani ho nevnášejte jeruzalémskými branami. Nevynášejte v sobotní den náklad ze svých domů, nedělejte žádnou práci, ale svěťte sobotní den, jak jsem přikázal vašim otcům. Avšak neposlouchali a nenakláněli ucho, ale zatvrdili svou šíji, aby neposlouchali a nepřijímali kázeň. Stane se, jestliže mě opravdu uposlechnete, je Hospodinův výrok, a nebudete v sobotní den vnášet branami tohoto města žádný náklad, ale budete světit sobotní den a nebudete v něm dělat žádnou práci, že pak budou vcházet branami tohoto města králové a knížata, kteří sedí na Davidově trůnu, kteří jezdí na voze a na koních, oni i jejich knížata, judští muži a obyvatelé Jeruzaléma a toto město bude obydlené navěky. Pak přijdou lidé z judských měst, z okolí Jeruzaléma, ze země Benjamín, ze Šefely, z pohoří a z Negebu a přinesou zápalnou oběť, obětní hod, přídavnou oběť a kadidlo a přinesou oběť díků do Hospodinova domu. Ale jestliže mě neuposlechnete, abyste světili sobotní den a nenosili náklad a nevcházeli v sobotní den jeruzalémskými branami, potom zapálím v jeho branách oheň a stráví jeruzalémské paláce a neuhasne. Slovo, které se stalo k Jeremjášovi od Hospodina: Vstaň a sestup do hrnčířova domu a tam ti oznámím svá slova. Sestoupil jsem tedy do hrnčířova domu. Právě zhotovoval výrobek na hrnčířském kruhu. Nádoba, kterou z hlíny dělal, se v hrnčířově ruce pokazila. Předělal ji v jinou nádobu, tak jak to hrnčířovi připadalo správné. Stalo se ke mně Hospodinovo slovo: Cožpak s vámi nemohu učinit to, co učinil tento hrnčíř, dome izraelský? je Hospodinův výrok. Hle, jako je v hrnčířově ruce hlína, tak jste v mé ruce vy, dome izraelský. Jednou promluvím o národu a o království, že je vyvrátím, zničím a vyhubím, ale když se ten národ, o kterém jsem promluvil, od svého zla odvrátí, budu litovat toho zla, které jsem zamýšlel mu učinit. Jindy promluvím o národu a o království, že je zbuduji a zasadím, ale když bude páchat to, co je zlé v mých očích, a nebude mě poslouchat, budu litovat dobra, které jsem řekl, že mu prokážu. Teď tedy řekni judským mužům a obyvatelům Jeruzaléma: Toto praví Hospodin: Hle, já proti vám tvořím zlo a vymýšlím proti vám plán. Odvraťte se každý od své zlé cesty a dejte do pořádku své cesty a své činy. Říkají však: Není naděje, protože budeme žít podle svých plánů a každý bude jednat podle svého umíněného a zlého srdce. Proto takto praví Hospodin: Ptejte se mezi národy! Slyšel někdo něco takového? Něco velmi otřesného spáchala panna izraelská! Cožpak sníh Libanonu opustí skalní útesy Sirjónu či vyschne horská, chladná a bystrá voda? Ale můj lid na mě zapomněl. Nadarmo pálí oběti. Klopýtli na svých cestách, věčných stezkách, aby šli pěšinami, nepřipravenou cestou, aby učinili svou zemi předmětem hrůzy a věčného úžasu; každý, kdo jí bude procházet, se zhrozí a bude potřásat hlavou. Rozptýlím je před nepřítelem jako východní vítr; v den jejich pohromy jim dám vidět záda, a ne tvář. Oni však řekli: Pojďte, ukujeme proti Jeremjášovi plán. Vždyť knězi nechybí zákon, ani rada mudrci, ani slovo prorokovi. Pojďte, ubijeme ho jazykem a jeho slovům nebudeme vůbec věnovat pozornost. Hospodine, věnuj mi pozornost a slyš hlas mých protivníků. Cožpak se za dobro odplácí zlem? A přece pro mou duši vykopali jámu! Pamatuj, že jsem stával před tebou, abych se přimlouval za jejich dobro, abych od nich odvracel tvůj hněv. Proto vydej jejich syny hladu. Uvrhni je v moc meče, jejich ženy ať se stanou bezdětnými a vdovami, jejich muže ať skosí smrt, jejich mládence ať ve válce pobije meč. Z jejich domů ať je slyšet volání o pomoc, až na ně náhle přivedeš loupežnou hordu, protože vykopali jámu, aby mě polapili a mým nohám nastražili pasti. Hospodine, ty znáš všechny jejich plány jak mě usmrtit. Nedej se usmířit za jejich vinu a jejich hřích ať před tebou není vymazán. Ať před tebou klopýtnou, jednej s nimi v čase svého hněvu. Hospodin řekl toto: Jdi a kup hliněnou lahvici vytvořenou hrnčířem. Vezmi s sebou některé ze starších lidu a ze starších kněží a vyjdi do údolí Hinómova syna, které leží u vchodu do Střepné brány a volej tam slova, která k tobě budu mluvit. Řekni: Slyšte Hospodinovo slovo, judští králové a obyvatelé Jeruzaléma. Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Hle, přivedu na toto místo takové zlo, že každému, kdo o něm uslyší, bude znít v uších, protože mě opustili a odcizili mi toto místo, pálili na něm oběti jiným bohům, které neznali oni, ani jejich otcové, ani judští králové a naplnili toto místo krví nevinných. Vystavěli Baalova návrší, aby své syny spalovali ohněm jako zápalné oběti Baalovi, což jsem nepřikázal, ani jsem o tom nemluvil, ani mi to nepřišlo na mysl. Proto hle, přicházejí dny, je Hospodinův výrok, kdy se už toto místo nebude nazývat Tófet, ani údolí Hinómova syna, ale údolí zabíjení. Na tomto místě zmařím plán Judejců a obyvatel Jeruzaléma a před jejich nepřáteli je nechám padnout mečem a rukou těch, kdo usilují o jejich život. Jejich mrtvoly vydám za potravu nebeského ptactva a zemské zvěře. Učiním toto město předmětem hrůzy a úžasu; každý, kdo jím bude procházet, se zhrozí a podiví se všem jeho ranám. Způsobím, že budou jíst maso svých synů a maso svých dcer; budou jíst maso jeden druhého v obležení a v úzkosti, kterou jim přivodí jejich nepřátelé a ti, kdo usilují o jejich život. Potom před očima mužů, kteří půjdou s tebou, rozbij lahvici a řekni jim: Toto praví Hospodin zástupů: Tak jako se rozbije hrnčířova nádoba, že ji už není možné dát dohromady, tak rozbiji tento lid a toto město. V Tófetu budou pohřbívat, až už nebude místo k pohřbívání. To udělám tomuto místu, je Hospodinův výrok, a jeho obyvatelům a učiním toto město podobné Tófetu. Jeruzalémské domy a domy judských králů budou nečisté jako místo Tófet – všechny domy, na jejichž střechách pálili oběti celému nebeskému zástupu a lili úlitby jiným bohům. Jeremjáš přišel z Tófetu, kam ho Hospodin poslal prorokovat, postavil se na nádvoří Hospodinova domu a řekl všemu lidu: Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Hle, přivedu na toto město a na všechna jeho města všechno to zlo, které jsem proti němu mluvil, protože zatvrdili svou šíji a má slova neposlouchali. Když kněz Pašchúr, syn Imerův, který byl vrchním dohlížitelem v Hospodinově domě, uslyšel Jeremjáše prorokovat tato slova, Pašchúr proroka Jeremjáše udeřil a dal ho do klády, která byla v Horní Benjamínově bráně, jež je v Hospodinově domě. Příštího dne se stalo, že Pašchúr vyvedl Jeremjáše z klády. Jeremjáš mu řekl: Hospodin tě nepojmenoval Pašchúr, ale: Magórmi-sábíb, protože toto praví Hospodin: Hle, vydám tě hrůze, tebe a všechny tvé přátele. Padnou mečem svých nepřátel a tvoje oči se na to budou dívat. Celého Judu vydám do ruky babylonského krále a odvedu je do Babylona a pobiji je mečem. Vydám všechno bohatství tohoto města, všechen jeho majetek, všechny jeho drahocennosti; všechny poklady judských králů vydám do ruky jejich nepřátel. Ukořistí je, vezmou je a odnesou je do Babylona. A ty, Pašchúre, i všichni obyvatelé tvého domu, půjdete do zajetí. Přijdeš do Babylona a tam zemřeš. Tam budeš pohřben ty i všichni tvoji přátelé, kterým jsi lživě prorokoval. Přemlouvals mě, Hospodine, a dal jsem se přemluvit. Přemáhal jsi mě a zdolal. Celý den jsem na posměch, všichni se mi posmívají. Protože pokaždé, když promluvím, křičím a vyhlašuji: Násilí a zkáza. Ano, Hospodinovo slovo se mi stalo zdrojem potupy a pošklebků po celý den. Řekl jsem si: Už ho nebudu připomínat, ani mluvit v jeho jménu, ale jeho slovo se stalo v mém srdci jakoby planoucím ohněm zadržovaným v mých kostech. Namáhal jsem se ho v sobě zadržet, ale nedokážu to. Vždyť slyším šeptání mnohých: Všude kolem hrůza. Udejte ho, udáme ho. Všichni moji důvěrní přátelé čekají na můj pád: Možná se dá svést, pak ho zdoláme a pomstíme se mu. Ale Hospodin je se mnou jako udatný hrdina, proto se ti, kdo mě pronásledují, zapotácejí a nepřemohou mne. Budou se velmi stydět, protože jednali nerozumně, jejich věčná ostuda nebude zapomenuta. Hospodine zástupů, který zkoumáš spravedlivého a vidíš ledví i srdce, kéž na nich uzřím tvou pomstu, protože tobě jsem přenechal svůj spor. Zpívejte Hospodinu, chvalte Hospodina, protože vysvobodil duši nuzného z ruky zločinců. Ať je proklet den, ve kterém jsem byl zrozen; ať není požehnán den, kdy mě má matka porodila. Ať je proklet muž, který přinesl mému otci zprávu: Narodil se ti syn, chlapec a udělal mu tím velikou radost. Ať je ten muž jako města, která Hospodin vyvrátil a neslitoval se; ať slyší ráno volání o pomoc a v polední čas křik, protože mě neusmrtil hned v matčině lůně; má matka by se mi stala mým hrobem a její lůno by zůstalo navěky těhotné. Proč jsem vyšel z matčina lůna? Abych viděl trápení a žal a mé dny minuly v hanbě? Slovo, které se stalo k Jeremjášovi od Hospodina, když k němu král Sidkijáš poslal Pašchúra, syna Malkijášova, a kněze Sefanjáše, syna Maasejášova, se slovy: Dotaž se, prosím, za nás Hospodina, protože babylonský král Nebúkadnesar proti nám vede válku. Snad s námi Hospodin bude jednat podle všech svých dřívějších obdivuhodných činů a on od nás odtáhne. Nato jim Jeremjáš řekl: Takto odpovězte Sidkijášovi: Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Hle, obrátím válečné zbraně, které jsou ve vašich rukou, jimiž vedete válku proti babylonskému králi a proti Chaldejcům, kteří vás obléhají venku za hradbami, a shromáždím je doprostřed tohoto města. Já sám budu bojovat proti vám vztaženou rukou a silnou paží, v hněvu, v zlobě a ve velikém rozhořčení a pobiji obyvatele tohoto města, lidi i zvěř. Zemřou velkým morem. Potom, je Hospodinův výrok, vydám judského krále Sidkijáše, jeho otroky, lid a ty, kteří zůstanou v tomto městě po moru, meči a hladu, do ruky babylonského krále Nebúkadnesara, do ruky jejich nepřátel a do ruky těch, kdo usilují o jejich život. Pobije je ostřím meče, neslituje se nad nimi, nebude mít soucit ani slitování. A tomuto lidu řekni: Toto praví Hospodin: Hle, kladu před vás cestu života a cestu smrti. Ten, kdo zůstane v tomto městě, zemře mečem, hladem a morem; ale ten, kdo vyjde a přeběhne ke Chaldejcům, kteří vás obléhají, bude žít, kořistí se mu stane jeho duše. Protože jsem obrátil svou tvář proti tomuto městu ke zlu a ne k dobru, je Hospodinův výrok, bude vydáno do ruky babylonského krále a ten ho spálí ohněm. Domu judského krále řekni: Slyšte Hospodinovo slovo: Dome Davidův, toto praví Hospodin: Zrána pomozte získat právo a vysvoboďte okradeného z ruky utlačovatele, jinak vyšlehne můj hněv jako oheň, vzplane a kvůli vašim zvráceným činům neuhasne. Hle, jsem proti tobě, obyvatelko údolí, skálo roviny, je Hospodinův výrok. Říkáte: Kdo by nás napadl? Kdo by pronikl do našich příbytků? Navštívím vás za ovoce vašich činů, je Hospodinův výrok, zapálím oheň v jejím lese a ten stráví celé její okolí. Toto praví Hospodin: Sestup do paláce judského krále a mluv tam toto slovo. Řekni: Slyš Hospodinovo slovo, judský králi, který sedíš na Davidově trůnu, ty i tvoji otroci i tvůj lid, který vchází do těchto bran. Toto praví Hospodin: Vykonávejte právo a spravedlnost, vysvoboďte okradeného z ruky utlačovatele. Neutiskujte příchozího, sirotka ani vdovu a nejednejte s nimi násilně. Neprolévejte na tomto místě nevinnou krev. Jestliže toto slovo budete opravdu činit, pak budou do bran tohoto domu vcházet králové, kteří budou po Davidovi sedět na jeho trůnu a budou jezdit na voze a na koních, oni a jejich otroci a jejich lid. Jestliže však tato slova neuposlechnete, přísahám při sobě, je Hospodinův výrok, že se tento dům stane troskami. Neboť toto praví Hospodin ohledně domu judského krále: Jsi pro mne jako Gileád, jako vrchol Libanonu; avšak učiním tě pustinou, neobydlenými městy. Nachystám na tebe ničitele, každého s jeho zbraněmi, a vytnou tvoje nejlepší cedry a nechají je padnout na oheň. Mnohé národy budou procházet kolem tohoto města a budou se ptát jeden druhého: Proč tohle Hospodin tomuto velkému městu provedl? A budou odpovídat: Protože opustili smlouvu Hospodina, svého Boha, klaněli se jiným bohům a sloužili jim. Neplačte nad zemřelým a nenaříkejte nad ním! Plačte raději nad tím, kdo odchází, protože se už nenavrátí a neuvidí svou rodnou zemi. Neboť toto praví Hospodin o judském králi Šalúmovi, synu Jóšijášovu, který kraloval po svém otci Jóšijášovi a jenž vyšel z tohoto místa: Už se sem nenavrátí, protože na tom místě, kam ho odvedli, zemře, a už tuto zemi nikdy neuvidí. Běda tomu, kdo staví svůj dům nespravedlivě a své horní místnosti s bezprávím, kdo nechává sloužit svého bližního zadarmo a nedává mu mzdu. Kdo říká: Vystavím si rozměrný dům s prostornými horními místnostmi. Vyseká v něm okna, obloží ho cedrovým dřevem a natře ho červenou barvou. Staneš se snad králem, protože všechny předčíš cedrovým dřevem? Cožpak tvůj otec neměl co jíst a pít, ačkoliv vykonával právo a spravedlnost? Tehdy mu bylo dobře. Pomáhal získat právo chudému a nuznému, tehdy bylo dobře. Neznamená toto znát mě? je Hospodinův výrok. Avšak tvoje oči i tvé srdce je zaměřeno jen na tvůj nekalý zisk, na prolévání krve nevinného, na provádění útlaku a vydírání. Proto takto praví Hospodin o judském králi Jójakímovi, synu Jóšijášovu: Nebudou ho oplakávat: Ach, můj bratře! Ach, sestro! Nebudou ho oplakávat: Ach, pane! Ach, jeho Veličenstvo! Bude pohřben pohřbem osla, vyvlečen a pohozen za jeruzalémskými branami. Vystup na Libanon, jeruzalémská dcero, a křič, v Bášanu pozvedni svůj hlas; křič z Abarímu, protože všichni tví milenci jsou rozdrceni. Mluvil jsem k tobě ve tvé bezstarostnosti, ale řekla jsi: Nebudu poslouchat. To byl tvůj způsob od tvého mládí, že jsi mě neposlouchala. Všechny tvé pastýře spase vítr a tvoji milenci půjdou do zajetí. Tehdy se budeš stydět a budeš zahanbena pro všechno své zlo. Ty, která ses usadila na Libanonu, která ses uhnízdila v cedroví, jak budeš vzdychat až na tebe přijdou bolesti, porodní bolesti jako na rodičku! Jakože jsem živ, je Hospodinův výrok, i kdyby byl judský král Konjáš, syn Jójakímův, pečetním prstenem na mé pravé ruce, přece tě odtamtud strhnu a vydám tě do ruky těch, kdo usilují o tvůj život a do ruky těch, jichž se strachuješ, do ruky babylonského krále Nebúkadnesara a do ruky Chaldejců. Vyvrhnu tebe i tvou matku, která tě porodila, do jiné země, kde jste se nenarodili a tam zemřete. Do země, kam se jejich duše touží navrátit, tam se nenavrátí. Cožpak je tento muž, Konjáš, opovrženou a rozbitou nádobou? Zdalipak je nádobou, v níž nikdo nemá zalíbení? Proč je on a jeho potomstvo odmrštěno a uvrženo do země, kterou neznali? Země, země, země, slyš Hospodinovo slovo! Toto praví Hospodin: Zapište tohoto muže jako bezdětného, jako muže, který ve svých dnech neuspěje, neboť nikdo z jeho potomstva neuspěje, aby seděl na Davidově trůnu a znovu vládl nad Judou! Běda pastýřům, kteří hubí a rozptylují ovce mé pastvy, je Hospodinův výrok. Proto takto praví Hospodin, Bůh Izraele, o pastýřích, kteří pasou můj lid: Vy jste rozptýlili mé ovce, rozehnali je a nestarali se o ně. Hle, postarám se o vás za vaše zvrácené činy, je Hospodinův výrok. Já sám shromáždím ostatek svých ovcí ze všech zemí, kam jsem je rozehnal, přivedu je zpět na jejich pastvinu, budou plodné a rozmnoží se. Ustanovím jim pastýře a budou je pást; nebudou se už bát ani děsit a nebudou pohřešovány, je Hospodinův výrok. Hle, přicházejí dny, je Hospodinův výrok, kdy vzbudím Davidovi spravedlivý Výhonek. Bude kralovat jako král, jednat rozumně a vykonávat v zemi právo a spravedlnost. V jeho dnech bude Juda zachráněn a Izrael bude bydlet v bezpečí. Toto bude jeho jméno, kterým ho budou nazývat: Hospodin je naše spravedlnost. Proto hle, přicházejí dny, je Hospodinův výrok, kdy se už nebude říkat: Jakože živ je Hospodin, který vyvedl izraelské syny z egyptské země, ale: Jakože živ je Hospodin, který vyvedl a přivedl potomstvo domu izraelského ze severní země a ze všech zemí, kam jsem je zahnal. Pak budou bydlet ve své zemi. O prorocích. Mé srdce je zlomeno v mém nitru, všechny mé kosti se třesou. Jsem jako opilec a jako muž zmožený vínem, kvůli Hospodinu a kvůli jeho svatým slovům. Vždyť země je plná cizoložníků, kvůli prokletí země uschla, stepní pastviny vyschly. Způsob jejich života je zlý, zneužívají svou sílu. Vždyť jak prorok, tak i kněz mě znesvěcují, dokonce i ve svém domě jsem nalezl jejich zlo, je Hospodinův výrok. Proto se jim jejich cesta stane kluzkou stezkou, budou vyhnáni do tmy a padnou v ní, protože na ně přivedu zlo, rok jejich navštívení, je Hospodinův výrok. I na samařských prorocích jsem viděl bláznovství: Prorokovali skrze Baala a sváděli můj lid, Izrael. Na jeruzalémských prorocích jsem viděl otřesnou věc: cizoloží a žijí ve lži. Posilují ruce zločinců, neodvracejí nikoho od jeho zla. Všichni jsou pro mě jako Sodoma a jeho obyvatelé jako Gomora. Proto takto praví Hospodin zástupů o těch prorocích: Hle, nakrmím je pelyňkem a dám jim pít otrávenou vodu, protože od jeruzalémských proroků vyšla hanebnost do celé země. Toto praví Hospodin zástupů: Neposlouchejte slova proroků, kteří vám prorokují. Balamutí vás. Vyslovují vidění svého srdce a ne to, co je z Hospodinových úst. Těm, kteří mnou pohrdají, stále říkají: Hospodin promluvil: Budete mít pokoj a každému, kdo žije podle svého umíněného srdce, říkají: Nepřijde na vás zlo. Vždyť kdo z nich byl přítomen důvěrnému setkání s Hospodinem, aby viděl a slyšel jeho slovo? Kdo dával na jeho slovo pozor a uslyšel je? Hle, spustila se Hospodinova vichřice hněvu, vířivý vichr. Bude vířit na hlavě ničemů. Hospodinův hněv se neodvrátí, dokud nevykoná a nenaplní plány jeho srdce. V posledních dnech tomu zcela porozumíte. Neposlal jsem ty proroky, ale oni běželi, nemluvil jsem k nim, ale oni prorokovali. Kdyby byli přítomni důvěrnému setkání se mnou, zvěstovali by mému lidu má slova, odvrátili by je od jejich zlé cesty a od jejich zvrácených činů. Cožpak jsem Bohem jen nablízku, je Hospodinův výrok, a ne také Bohem v dáli? I když se někdo ukryje ve skrýších, copak ho já neuvidím? je Hospodinův výrok. Cožpak nenaplňuji nebesa i zemi?, je Hospodinův výrok. Slyšel jsem, co říkali proroci, kteří v mém jménu prorokují klam: Měl jsem sen, měl jsem sen. Jak dlouho bude v srdci proroků, kteří prorokují klam, kteří prorokují podvod svého srdce, myšlenka, že svými sny, jež vypravují jeden druhému, způsobí, že můj lid zapomene na mé jméno, tak jako na mé jméno zapomněli jejich otcové kvůli Baalovi? Prorok, který má sen, ať vypravuje sen, a který má mé slovo, ať vyslovuje mé slovo pravdivě. Co je slámě do zrna? je Hospodinův výrok. Cožpak není mé slovo jako oheň, je Hospodinův výrok, a jako kladivo, které tříští skálu? Proto hle, jsem proti prorokům, je Hospodinův výrok, kteří má slova kradou jeden druhému. Hle, jsem proti prorokům, je Hospodinův výrok, kteří používají svůj jazyk a pronášejí výrok jako prorok. Hle, já jsem proti těm, kdo prorokují klamné sny, je Hospodinův výrok, vypravují je a svádějí můj lid svými klamy a svou nadutostí, ale já jsem je neposlal ani jim nic nepřikázal. Jistě tomuto lidu neprospějí, je Hospodinův výrok. Když se tě tento lid nebo prorok nebo kněz zeptá: Jaký je Hospodinův výnos? Řekneš jim: Vy jste to břemeno! Odvrhnu vás, je Hospodinův výrok. Když prorok, kněz anebo kdokoliv z lidu bude říkat: To je Hospodinův výnos, takového člověka i jeho dům navštívím s trestem. Toto říkejte jeden druhému a každý svému bratru: Co odpověděl Hospodin? Co řekl Hospodin? Slova: Hospodinův výnos už nepřipomínejte, protože každému je výnosem jeho vlastní slovo. Překrucujete slova živého Boha, Hospodina zástupů, našeho Boha. Toto řekni proroku: Co Hospodin odpověděl? Anebo: Co řekl Hospodin? Jestliže však budete říkat: Hospodinův výnos, tedy toto praví Hospodin: Protože říkáte toto slovo: Hospodinův výnos, přestože jsem k vám poslal se slovy: Neříkejte: Hospodinův výnos, proto hle, zcela na vás zapomenu a odvrhnu od sebe vás i město, které jsem dal vám a vašim otcům. Uvedu na vás věčnou potupu a věčnou hanbu, která nebude zapomenuta. Hospodin mi ukázal, hle, dva koše fíků postavené před Hospodinovým chrámem. (To se stalo potom, co babylonský král Nebúkadnesar odvedl do zajetí judského krále Jekonjáše, syna Jójakímova, a judská knížata, řemeslníky a kováře z Jeruzaléma a přivedl je do Babylona.) Jeden koš velmi dobrých fíků, jako jsou rané fíky, a jeden koš velice špatných fíků, tak špatných, že se nejedí. Hospodin mi řekl: Co vidíš, Jeremjáši? Řekl jsem: Fíky. Ty dobré fíky jsou velmi dobré a ty špatné jsou velice špatné, tak špatné, že se nedají jíst. Stalo se ke mně Hospodinovo slovo: Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Jako na tyto dobré fíky, tak budu k dobru hledět na judské vyhnance, které jsem poslal pryč z tohoto místa do chaldejské země. Obrátím na ně svůj zrak k dobru a přivedu je zpět do této země. Vystavím je a nezbořím, zasadím je a nevyrvu. Dám jim srdce, aby mě poznali, že já jsem Hospodin. Budou mým lidem a já budu jejich Bohem, protože se ke mně navrátí celým svým srdcem. Jako se nakládá se špatnými fíky, které jsou tak špatné, že se nedají jíst – toto praví Hospodin – tak naložím s judským králem Sidkijášem, s jeho knížaty a s ostatkem Jeruzaléma, který zůstal v této zemi, i s těmi, kdo bydlí v egyptské zemi. Učiním je úděsem, zlem pro všechna království země, potupou a pořekadlem, posměškem a kletbou na všech místech, kam je zaženu. Pošlu na ně meč, hlad a mor, dokud nebudou zcela vyhlazeni ze země, kterou jsem dal jim a jejich otcům. Slovo, které se stalo k Jeremjášovi o všem judském lidu ve čtvrtém roce vlády judského krále Jójakíma, syna Jóšijášova (byl to první rok vlády babylonského krále Nebúkadnesara), a které prorok Jeremjáš mluvil ke všemu judskému lidu a ke všem obyvatelům Jeruzaléma: Od třináctého roku vlády judského krále Jóšijáše, syna Amónova, až dodnes, těchto dvacet tři let, stávalo se ke mně Hospodinovo slovo. Mluvil jsem k vám, stále znovu jsem mluvil, ale neposlouchali jste. Hospodin vám posílal všechny své otroky proroky, stále znovu je posílal, ale neposlouchali jste a nenakláněli jste ucho, abyste slyšeli. Říkali: Odvraťte se každý od své zlé cesty a od svých zvrácených činů a budete bydlet v zemi, kterou Hospodin dal vám a vašim otcům od věků až navěky. Nechoďte za jinými bohy, abyste jim sloužili a klaněli se jim. Nezlobte mě dílem svých rukou, a neudělám vám nic zlého. Ale neposlouchali jste mě, je Hospodinův výrok, jen abyste mě ke své vlastní škodě rozzlobili dílem svých rukou. Proto takto praví Hospodin zástupů: Protože jste neposlouchali má slova, hle, pošlu a vezmu všechny severní čeledě, je Hospodinův výrok, pošlu i pro svého otroka, babylonského krále Nebúkadnesara, a přivedu je proti této zemi, proti jejím obyvatelům i proti všem těmto okolním národům. Zasvětím je zkáze a učiním je předmětem hrůzy a úžasu a věčnými troskami. Odstraním od nich hlas jásotu i hlas radosti, hlas ženicha i hlas nevěsty, zvuk ručních mlýnků i světlo lampy. Tato celá země se stane troskami, hroznou pustinou, a tyto národy budou sedmdesát let sloužit babylonskému králi. Stane se, že až se naplní sedmdesát let, navštívím s trestem za jejich vinu babylonského krále i ten národ – je Hospodinův výrok – i chaldejskou zemi a učiním ji navěky zcela opuštěnou. Přivedu na tuto zemi všechna svá slova, která jsem o ní promluvil, všechno, co je zapsáno v této knize, jak prorokoval Jeremjáš o všech národech. Vždyť i je samé zotročí mnohé národy a velcí králové. Odplatím jim podle jejich skutků a podle díla jejich rukou. Hospodin, Bůh Izraele, mi řekl toto: Vezmi z mé ruky tento kalich s vínem hněvu a dej z něj napít všem národům, ke kterým tě posílám. Až se napijí, budou se potácet a šílet kvůli meči, který mezi ně posílám. Vzal jsem kalich z Hospodinovy ruky a dal jsem napít všem národům, ke kterým mě Hospodin poslal: Jeruzalému, judským městům, jeho králům a jeho knížatům, abych je učinil troskami, předmětem hrůzy a úžasu a kletby, jako je tomu dnes; faraonovi, egyptskému králi, jeho otrokům, jeho knížatům a všemu jeho lidu; všemu míšenému lidu, všem králům země Úsu, všem králům pelištejské země, Aškalónu, Gaze, Ekrónu, ostatku Ašdódu, Edómu, Moábu a synům Amónovým, všem týrským králům, všem sidónským králům, králům pobřeží za mořem, Dedánovi, Témovi, Búzovi a všem s vyholenými skráněmi, všem arabským králům, všem králům míšeného lidu, kteří bydlí v pustině, všem zimríjským králům, všem élamským králům, všem médským králům, všem severním králům, blízkým i dalekým, jednomu po druhém a všem královstvím světa, která jsou na povrchu země. Král Šéšaku se napije po nich. Řekni jim: Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Pijte, opijte se a zvracejte, padněte a nevstanete kvůli meči, který mezi vás posílám. Stane se, že odmítnou přijmout kalich z tvé ruky, aby pili. Řekni jim: Toto praví Hospodin zástupů: Musíte pít. Neboť hle, s městem, které se nazývá mým jménem, již začínám nakládat zle a vy byste zůstali zcela bez trestu? Nezůstanete bez trestu, protože povolávám meč na všechny obyvatele země, je výrok Hospodina zástupů. Ty však jim prorokuj všechna tato slova a řekni jim: Hospodin zařve z výšiny, ze svého svatého příbytku vydá svůj hlas, hlasitě zařve nad svou pastvinou, rozkřičí se jako ti, kdo lisují hrozny, na všechny obyvatele země. Hukot proniká až do končin země, protože Hospodin vede spor s národy, soudí každé tělo a ničemy vydá meči, je Hospodinův výrok. Toto praví Hospodin zástupů: Hle, od národa k národu vychází zlo, dává se do pohybu velký vichr z nejvzdálenějších částí země. V onen den budou Hospodinem pobití ležet od jednoho konce země až na druhý. Nebudou oplakáváni, nebudou sebráni ani pohřbeni, budou jako hnůj na povrchu země. Naříkejte, pastýři, a křičte! Válejte se v prachu vznešení předáci stáda, protože se naplnily dny pro vaši porážku a rozptýlení, padnete jako vzácná nádoba. Zmizí útočiště pro pastýře i únik pro vznešené předáky stáda. Slyš! Volání pastýřů a nářek vznešených předáků stáda, protože Hospodin ničí jejich pastvu a pokojné pastviny jsou zpustošené kvůli Hospodinovu planoucímu hněvu. Opouští svou skrýši jako mladý lev, jejich země se stala předmětem hrůzy kvůli krutému meči a kvůli jeho planoucímu hněvu. Na počátku kralování judského krále Jójakíma, syna Jóšijášova, stalo se od Hospodina toto slovo: Toto praví Hospodin: Postav se na nádvoří Hospodinova domu a mluv ke všem judským městům, která se přicházejí klanět do Hospodinova domu, všechna slova, jež jsem ti přikázal, abys k nim mluvil. Nevynech ani jedno slovo. Snad poslechnou a každý se odvrátí od své zlé cesty; budu litovat zla, které jim zamýšlím provést kvůli jejich zvráceným činům. Řekni jim: Toto praví Hospodin: Jestliže mě neuposlechnete, abyste žili podle mého zákona, který jsem vám předložil, abyste poslouchali slova mých otroků proroků, které vám posílám, stále znovu posílám – a vy jste neposlouchali – učiním s tímto domem to, co se Šílem, a toto město učiním kletbou pro všechny národy země. Kněží, proroci a všechen lid slyšeli Jeremjáše mluvit v Hospodinově domě tato slova. Stalo se, že když Jeremjáš domluvil všechno, co Hospodin přikázal, aby mluvil ke všemu lidu, kněží, proroci a všechen lid ho chytili a řekli: Jistě zemřeš! Proč jsi prorokoval v Hospodinově jménu, že se s tímto domem stane to, co s Šílem, a toto město zpustne, bude bez obyvatel? Všechen lid se shromáždil v Hospodinově domě k Jeremjášovi. Když se judská knížata doslechla tato slova, vyšla z královského paláce vzhůru do Hospodinova domu a zasedla u vchodu do Nové brány Hospodinova domu. Potom kněží a proroci řekli knížatům a všemu lidu: Tomuto muži náleží rozsudek smrti, protože prorokoval proti tomuto městu, jak jste slyšeli na vlastní uši. Jeremjáš řekl všem knížatům a všemu lidu: Hospodin mě poslal, abych prorokoval proti tomuto domu a proti tomuto městu všechna slova, která jste slyšeli. Nyní dejte do pořádku své cesty a své činy a uposlechněte Hospodina, svého Boha a Hospodin bude litovat zla, které proti vám mluvil. Hle, já jsem ve vaší ruce. Udělejte se mnou to, co je dobré a správné ve vašich očích. Ovšem s jistotou vězte, že když mě dáte usmrtit, uvalíte na sebe i na toto město a jeho obyvatele nevinnou krev, protože mě k vám opravdu poslal Hospodin, abych k vám mluvil všechna tato slova. Knížata a všechen lid řekli kněžím a prorokům: Tomuto muži nenáleží rozsudek smrti, protože k nám mluvil ve jménu Hospodina, našeho Boha. Pak povstali někteří ze starších země a řekli celému shromáždění lidu: Za dnů judského krále Chizkijáše prorokoval Micheáš Mórešetský a řekl všemu judskému lidu: Toto praví Hospodin zástupů: Sijón bude zorán jako pole, Jeruzalém se stane sutinami a chrámová hora zalesněným návrším. Dal ho snad judský král Chizkijáš a celý Juda usmrtit? Cožpak se nebál Hospodina a nesnažil se udobřit Hospodinovu tvář a Hospodin litoval zla, které proti nim vyslovil? Ale my pácháme velké zlo proti svým duším. Ještě někdo prorokoval v Hospodinově jménu, Úrijáš, syn Šemajášův z Kirjat-jeárímu; prorokoval proti tomuto městu a proti této zemi stejnými slovy jako Jeremjáš. Když král Jójakím, všichni jeho hrdinové a všechna knížata uslyšeli jeho slova, král ho chtěl dát usmrtit. Když to Úrijáš uslyšel, bál se, utekl a šel do Egypta. Král Jójakím poslal do Egypta muže, totiž Elnátana, syna Akbórova, a s ním jiné muže do Egypta. Vyvedli Úrijáše z Egypta a přivedli ho ke králi Jójakímovi. Ten ho zabil mečem a jeho mrtvolu odhodil do hrobu obyčejných lidí. Ovšem ruka Achíkama, syna Šáfanova, byla s Jeremjášem a nebyl dán do ruky lidu, aby ho usmrtil. Na počátku kralování judského krále Sidkijáše, syna Jóšijášova, stalo se k Jeremjášovi od Hospodina toto slovo: Hospodin mi řekl toto: Udělej si pouta a jho a dej si je na šíji. Pošli je edómskému králi, moábskému králi, králi synů Amónových, týrskému králi a sidónskému králi po poslech, kteří přicházejí do Jeruzaléma k judskému králi Sidkijášovi. Přikaž jim, aby řekli svým pánům: Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Toto řekněte svým pánům: Já jsem svou velkou silou a svou vztaženou paží učinil zemi, lidi a zvěř, která je na povrchu země, a dávám ji tomu, komu je v mých očích správné ji dát. Nyní jsem dal všechny tyto země do ruky svého otroka, babylonského krále Nebúkadnesara; dal jsem mu i polní zvěř, aby mu sloužila. Všechny národy budou sloužit jemu, jeho synovi i vnukovi, dokud pro jeho zemi i pro něj nepřijde čas; potom ho zotročí mnohé národy a velcí králové. Kdyby byl národ či království, které by babylonskému králi Nebúkadnesarovi nesloužilo a nedalo svou šíji do jha babylonského krále, ten národ navštívím mečem, hladem a morem – je Hospodinův výrok – dokud jej jeho rukou zcela nevyhladím. Proto neposlouchejte svoje proroky, svoje věštce, svoje sny, svoje hadače ani svoje čaroděje, kteří vám říkají: Neslužte babylonskému králi, neboť vám prorokují klam, aby vás odvedli daleko z vaší země. Rozeženu vás a zahynete. Ale národ, který dá svou šíji do jha babylonského krále a bude mu sloužit, ponechám v jeho zemi, je Hospodinův výrok, bude ji obdělávat a bydlet v ní. K judskému králi Sidkijášovi jsem promluvil všechna tato slova: Dejte svou šíji do jha babylonského krále, služte jemu a jeho lidu a tak budete žít. Proč byste měli zemřít ty a tvůj lid mečem, hladem a morem, jak promluvil Hospodin o národu, který nebude sloužit babylonskému králi? Neposlouchejte slova proroků, kteří vám říkají: Neslužte babylonskému králi, neboť vám prorokují klam. Neposlal jsem je, je Hospodinův výrok, a oni prorokují v mém jménu lživě, abych vás rozehnal; zahynete vy i proroci, kteří vám prorokují. Kněžím a všemu tomuto lidu jsem řekl: Toto praví Hospodin: Neposlouchejte slova svých proroků, kteří vám prorokují slovy: Hle, nádoby Hospodinova domu budou nyní brzy navráceny zpět z Babylona, protože vám prorokují klam. Neposlouchejte je! Služte babylonskému králi a tak budete žít! Proč by se mělo toto město stát troskami? Jestliže jsou opravdu proroci a jestliže mají Hospodinovo slovo, ať se přimlouvají u Hospodina zástupů, aby nádoby ponechané v Hospodinově domě, v paláci judského krále a v Jeruzalémě nepřišly do Babylona. Neboť toto praví Hospodin zástupů o sloupech, o bronzovém moři, o podstavcích a o zbytku nádob ponechaných v tomto městě, které babylonský král Nebúkadnesar nevzal, když odvedl do zajetí z Jeruzaléma do Babylona judského krále Jekonjáše, syna Jójakímova, a všechny judské i jeruzalémské šlechtice. Neboť toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele, o nádobách ponechaných v Hospodinově domě, v paláci judského krále a v Jeruzalémě: Budou doneseny do Babylona a tam zůstanou až do dne, kdy se o ně postarám, je Hospodinův výrok, kdy je vynesu a navrátím je zpět na toto místo. Stalo se v tomtéž roce, na počátku kralování judského krále Sidkijáše, ve čtvrtém roce, v pátém měsíci, že mi prorok Chananjáš, syn Azúrův, který byl z Gibeónu, řekl v Hospodinově domě před očima kněží a všeho lidu: Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Zlomím jho babylonského krále. Za dva roky navrátím na toto místo všechny nádoby Hospodinova domu, které vzal babylonský král Nebúkadnesar z tohoto místa a odnesl je do Babylona. I judského krále Jekonjáše, syna Jójakímova, a všechny judské vyhnance, kteří přišli do Babylona, navrátím na toto místo, je Hospodinův výrok, protože zlomím jho babylonského krále. Prorok Jeremjáš řekl proroku Chananjášovi před očima kněží a před očima všeho lidu, který stál v Hospodinově domě. Prorok Jeremjáš řekl: Amen! Ať tak Hospodin učiní! Ať Hospodin naplní tvá slova, která jsi prorokoval o navrácení nádob Hospodinova domu a všech vyhnanců z Babylona na toto místo. Ovšem poslouchej nyní toto slovo, které řeknu tobě i všemu lidu. Proroci, kteří byli přede mnou a před tebou odedávna, prorokovali proti mnohým zemím a proti velkým královstvím o válce, zlu a moru. Když bude prorok prorokovat o pokoji, to, že tohoto proroka opravdu poslal Hospodin, se pozná podle naplnění prorokova slova. Prorok Chananjáš vzal jho ze šíje proroka Jeremjáše a zlomil ho. Chananjáš řekl před očima všeho lidu: Toto praví Hospodin: Takto za dva roky zlomím jho babylonského krále Nebúkadnesara ze šíje všech národů. Nato šel prorok Jeremjáš svou cestou. Potom, co prorok Chananjáš zlomil jho ze šíje proroka Jeremjáše, stalo se k Jeremjášovi Hospodinovo slovo: Jdi a řekni Chananjášovi: Toto praví Hospodin: Zlomil jsi jho dřevěné, ale učiníš místo něho jho železné. Neboť toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Dal jsem na šíji všech těchto národů železné jho, aby otročili babylonskému králi Nebúkadnesarovi, a budou mu sloužit. Dal jsem mu i polní zvěř. Potom prorok Jeremjáš řekl proroku Chananjášovi: Poslouchej, Chananjáši! Hospodin tě neposlal, ale ty vzbuzuješ u tohoto lidu doufání v klam. Proto toto praví Hospodin: Hle, odstraním tě z povrchu země. Tento rok zemřeš, protože jsi naváděl ke vzpouře proti Hospodinu. V tomtéž roce, v sedmém měsíci, prorok Chananjáš zemřel. Toto jsou slova dopisu, který prorok Jeremjáš poslal z Jeruzaléma zbytku starších mezi vyhnanci, kněžím, prorokům a všemu lidu, který Nebúkadnesar odvedl z Jeruzaléma do Babylona. (To bylo po vyjití krále Jekonjáše, královny, dvorních úředníků, judských a jeruzalémských knížat, řemeslníků a kovářů z Jeruzaléma.) Poslal jej prostřednictvím Eleásy, syna Šáfanova, a Gemarjáše, syna Chilkijášova, které poslal judský král Sidkijáš k babylonskému králi Nebúkadnesarovi do Babylona: Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele, všem vyhnancům, které jsem odvedl z Jeruzaléma do Babylona: Stavějte domy a bydlete v nich. Vysazujte zahrady a jezte jejich plody. Berte si ženy a ploďte syny i dcery. Berte pro své syny ženy a své dcery vydávejte za muže, aby rodily syny i dcery; množte se tam a ať vás neubývá. Hledejte pokoj města, do kterého jsem vás odvedl a modlete se za něj k Hospodinu, protože v jeho pokoji budete mít pokoj. Neboť toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Ať vás nepodvádějí vaši proroci, kteří jsou uprostřed vás, ani vaši věštci. Neposlouchejte sny, které míváte. Vždyť vám v mém jménu prorokují klam. Neposlal jsem je, je Hospodinův výrok. Neboť toto praví Hospodin: Až se pro Babylon naplní sedmdesát let, postarám se o vás a naplním na vás své dobré slovo o tom, že vás navrátím na toto místo. Vždyť já znám úmysly, které s vámi zamýšlím, je Hospodinův výrok. Úmysly o pokoji a ne o zlu, abych vám dal budoucnost a naději. Když mě budete volat, půjdete a budete se ke mně modlit, vyslyším vás. Když mě budete hledat, naleznete mě, pokud mě budete hledat celým svým srdcem. Dám se vám nalézt, je Hospodinův výrok. Změním váš úděl a shromáždím vás ze všech národů a ze všech míst, kam jsem vás zahnal, je Hospodinův výrok, a přivedu vás zpět na místo, odkud jsem vás odvedl. Řekli jste: Hospodin nám ustanovil v Babyloně proroky. Avšak toto praví Hospodin o králi, který sedí na Davidově trůnu, a o všem lidu, který bydlí v tomto městě, o vašich bratřích, kteří s vámi neodešli do vyhnanství. Toto praví Hospodin zástupů: Hle, posílám proti nim meč, hlad a mor a vydám je jako shnilé fíky, tak špatné, že se nedají jíst. Budu je stíhat mečem, hladem a morem, učiním je úděsem pro všechna království země, prokletím, předmětem hrůzy a úžasu a potupou mezi všemi národy, kam jsem je zahnal. Za to, že neposlouchali má slova, je Hospodinův výrok, když jsem jim stále znovu posílal své otroky proroky, ale neposlouchali, je Hospodinův výrok. Proto vy všichni vyhnanci, které jsem poslal pryč z Jeruzaléma do Babylona, slyšte Hospodinovo slovo: Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele, o Achabovi, synu Kólajášovu, a o Sidkijášovi, synu Maasejášovu, kteří vám v mém jménu prorokují klam: Hle, dávám je do ruky babylonského krále Nebúkadnesara; zabije je před vašima očima. Od nich vzejde kletba používaná mezi všemi judskými vyhnanci, kteří jsou v Babylonu: Ať ti Hospodin učiní to, co Sidkijášovi a Achabovi, které babylonský král upražil na ohni, protože v Izraeli páchali hanebnost, cizoložili s ženami svých bližních a mluvili v mém jménu klamné slovo, které jsem jim nepřikázal. Já to vím a jsem toho svědkem, je Hospodinův výrok. K Šemajášovi Nechalamskému promluv slovy: Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Protože jsi svým jménem poslal dopisy všemu lidu, který je v Jeruzalémě, knězi Sefanjášovi, synu Maasejášovu, i všem kněžím se slovy: Hospodin tě ustanovil knězem místo kněze Jójady, abys byl dohlížitelem v Hospodinově domě nad každým potřeštěncem a nad tím, kdo vystupuje jako prorok, abys ho dal do klády či do železného chomoutu. Proč jsi tedy nyní nenapomenul Jeremjáše Anatótského, který mezi vámi vystupuje jako prorok? Vždyť proto nám poslal do Babylona zprávu se slovy: Bude to trvat dlouho. Stavte domy a bydlete v nich. Vysazujte zahrady a jezte jejich plody. Kněz Sefanjáš tento dopis přečetl proroku Jeremjášovi. Potom se stalo k Jeremjášovi Hospodinovo slovo: Pošli ke všem vyhnancům zprávu se slovy: Toto praví Hospodin o Šemajášovi Nechalamském: Protože vám prorokoval, ale já jsem ho neposlal, a vzbuzoval u vás doufání v klam, proto takto praví Hospodin: Hle, navštívím Šemajáše Nechalamského a jeho potomstvo; nebude mít nikoho, kdo by žil uprostřed tohoto lidu, a neuvidí dobro, které svému lidu učiním, je Hospodinův výrok, protože naváděl ke vzpouře proti Hospodinu. Slovo, které se stalo k Jeremjášovi od Hospodina: Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Zapiš si do knihy všechna slova, která jsem k tobě promluvil, protože hle, přicházejí dny, je Hospodinův výrok, kdy změním úděl svého izraelského a judského lidu, praví Hospodin, a přivedu je zpět do země, kterou jsem dal jejich otcům a budou ji vlastnit. Toto jsou slova, která promluvil Hospodin o Izraeli a o Judovi. Ano, toto praví Hospodin: Slyšeli jsme křik hrůzy. Všude je jen strach, a ne pokoj. Jen se ptejte a dívejte, jestli rodí muž! Proč vidím, že všichni muži mají ruce na bedrech jako rodička a zbledly všechny tváře? Běda, neboť veliký je tento den, není žádný jako on; pro Jákoba je to čas soužení, ale bude z něho zachráněn. I stane se v onen den, je výrok Hospodina zástupů, že zlomím jeho jho na jejich šíji, jejich pouta zpřetrhám a cizinci je už nebudou zotročovat. Budou sloužit Hospodinu, svému Bohu, a svému králi Davidovi, kterého jim ustanovím. A ty se neboj, můj otroku Jákobe, je Hospodinův výrok, neděs se, Izraeli, protože hle, zachráním tě z dalekých končin a tvé potomstvo ze země jejich zajetí. Jákob se navrátí a bude mít klid, bude bezstarostný a nikdo ho nevyděsí. Vždyť já jsem s tebou, je Hospodinův výrok, abych tě zachránil, protože úplně zničím všechny národy, mezi které jsem tě rozptýlil. Pouze tebe nezničím úplně, ale napravím tě podle práva; jistě tě nenechám bez trestu. Ano, toto praví Hospodin: Nevyléčitelná je tvoje zlomenina, těžká je tvoje rána. Není, kdo by vedl tvou právní při, není pro tebe uzdravení vředu ani zacelení rány. Všichni tvoji milenci na tebe zapomněli, nevyhledávají tě, protože jsem tě ranil ranou nepřítele, krutou kázní za množství tvých vin; tvých hříchů bylo bezpočtu. Co naříkáš nad svou zlomeninou? Tvá bolest je nevyléčitelná. Provedl jsem ti to za množství tvých vin a protože tvých hříchů bylo bezpočtu. Ale všichni, kteří tě požírají, budou pozřeni a všichni tvoji utlačovatelé, úplně všichni, půjdou do zajetí; ti, kteří tě plení, budou vypleněni a všechny, kdo na tobě kořistí, vydám za kořist. Vždyť ti přivedu uzdravení a ze tvých ran tě vyléčím, je Hospodinův výrok, protože tě nazvali Zapuzenou: To je Sijón, nikdo ho nevyhledává. Toto praví Hospodin: Hle, změním úděl stanů Jákobových a slituji se nad jeho příbytky; město bude zbudováno na svých ruinách a palác bude stát na svém místě. Bude odtamtud zaznívat píseň díků a hlas radujících se. Rozmnožím je a nebude jich ubývat; způsobím, že budou vážení a nebudou bezvýznamní. Jeho synové budou jako za dávnověku a jeho shromáždění bude trvale přede mnou; všechny jeho utiskovatele navštívím s trestem. Stane se, že jeho vznešený bude pocházet z něho samotného i jeho vládce vyjde z jeho středu. Přivedu ho blíž a přiblíží se ke mně. Vždyť kdo by nasadil svůj život, aby se ke mně přiblížil? je Hospodinův výrok. Budete mým lidem a já budu vaším Bohem. Hle, spustila se Hospodinova vichřice hněvu, vířivý vichr. Bude vířit na hlavě ničemů. Hospodinův planoucí hněv se neodvrátí, dokud nevykoná a nenaplní plány jeho srdce. V posledních dnech tomu porozumíte. V onen čas, je Hospodinův výrok, budu Bohem všech izraelských čeledí a oni budou mým lidem. Toto praví Hospodin: Lid, který přežil meč, našel v pustině milost, Izrael vešel do svého odpočinutí. Zpovzdálí se mi ukázal Hospodin a řekl: Miluji tě věčnou láskou, proto ti stále zachovávám milosrdenství. Znovu tě vystavím a zbuduji, panno izraelská. Znovu se ozdobíš svými tamburínami a vyjdeš s tancem s těmi, kdo se radují. Znovu budeš sázet vinice na samařských horách. Sadaři je vysadí a budou je i užívat. Neboť nastane den, kdy strážci na Efrajimském pohoří zvolají: Vstaňte a vystupme na Sijón k Hospodinu, svému Bohu. Neboť toto praví Hospodin: Volejte s radostí nad Jákobem, křičte nad předním z národů. Zvěstujte, chvalte a říkejte: Hospodin zachránil svůj lid, ostatek Izraele. Hle, přivedu je ze severní země, shromáždím je z nejvzdálenějších částí země. Mezi nimi slepého a chromého, těhotnou spolu s rodičkou; navrátí se zpět jako velké shromáždění. Přijdou s pláčem a přivedu je s úpěnlivými prosbami. Uvedu je k potokům plným vody přímou cestou, na níž neklopýtnou, protože jsem se stal Izraeli otcem, Efrajim je můj prvorozený. Národy, slyšte Hospodinovo slovo a oznamte je na vzdálených ostrovech; říkejte: Ten, který rozptýlil Izrael, ho shromáždí a bude ho střežit jako pastýř své stádo. Vždyť Hospodin vyplatil Jákoba, vykoupil ho z ruky silnějšího nežli on. Přijdou a budou radostně volat na sijónské výšině. Budou zářit nad Hospodinovou dobrotou, nad obilím, novým vínem a olejem, nad mláďaty bravu a skotu. Jejich duše bude jako zavlažovaná zahrada a nebudou už déle strádat. Tehdy se bude panna radovat tancem spolu s mládenci i starci. Změním jejich smuteční obřady v jásot, potěším je a místo jejich žalu jim dám radost. Duši kněží napojím tukem a můj lid se nasytí mojí dobrotou, je Hospodinův výrok. Toto praví Hospodin: Slyš! V Rámě je slyšet bědování a hořký pláč. Ráchel oplakává své syny. Nechce se dát potěšit kvůli svým synům, protože už nejsou. Toto praví Hospodin: Zdrž svůj hlas od pláče a své oči od slz, protože je mzda za tvou práci, je Hospodinův výrok: Navrátí se z nepřátelské země. Je naděje pro tvoji budoucnost, je Hospodinův výrok; synové se navrátí zpět na své území. Zřetelně jsem slyšel, jak nad sebou Efrajim naříká: Káral jsi mě a dal jsem se pokárat jako nezkrocené tele. Přiveď mě zpět a navrátím se, protože ty, Hospodine, jsi můj Bůh. Po svém navrácení toho lituji, potom, co jsem dosáhl poznání, se biju v prsa. Stydím se a jsem zahanben, protože nosím potupu svého mládí. Je Efrajim mým drahým synem? Je dítětem, v němž mám potěšení? Vždyť pokaždé, když proti němu mluvím, na něj stále pamatuji. Proto je mé nitro kvůli němu rozrušeno; jistě se nad ním slituji, je Hospodinův výrok. Postav si patníky, udělej si ukazatele a zamysli se nad silnicí, nad cestou, po které jsi chodila. Navrať se, panno izraelská, navrať se do těchto svých měst. Dokdy se budeš toulat sem a tam, odpadlá dcero? Vždyť Hospodin stvořil na zemi novou věc: Žena bude kroužit kolem muže. Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Až změním jejich úděl, znovu budou v judské zemi a v jejích městech říkat tato slova: Požehnej ti Hospodin, příbytku spravedlnosti, horo svatá. V Judsku i ve všech jeho městech budou bydlet pospolu zemědělci i ti, kdo putují se stádem. Vždyť napojím vyčerpanou duši a každou ochablou duši naplním. Nato jsem se probudil a rozhlédl; můj spánek mi byl příjemný. Hle, přicházejí dny, je Hospodinův výrok, kdy oseji dům izraelský i dům judský semenem lidským i semenem zvířecím. Stane se, že tak, jako jsem nad nimi bděl, aby byli vyvráceni, zničeni, pobořeni, vyhubeni a aby jim bylo zlo učiněno, tak nad nimi budu bdít, aby byli zbudováni a zasazeni, je Hospodinův výrok. V oněch dnech už nebudou říkat: Otcové jedli trpké hrozny a synům trnou zuby, ale každý zemře za svou vinu. Každému člověku, který jí trpké hrozny, budou trnout jeho zuby. Hle, přicházejí dny, je Hospodinův výrok, kdy uzavřu s domem izraelským i s domem judským novou smlouvu. Ne jako smlouvu, kterou jsem uzavřel s jejich otci v den, kdy jsem je uchopil za ruku, abych je vyvedl z egyptské země – smlouvu, kterou porušili, ačkoliv jsem byl jejich Pánem, je Hospodinův výrok, ale toto je ta smlouva, kterou uzavřu s domem izraelským po těchto dnech, je Hospodinův výrok: Svůj zákon dám do jejich nitra a zapíšu jej na jejich srdce. Budu jejich Bohem a oni budou mým lidem. Nebudou již učit jeden druhého ani každý svého bratra slovy: Poznejte Hospodina! Protože mě budou znát všichni, od nejmenšího do největšího, je Hospodinův výrok, protože odpustím jejich vinu a na jejich hřích již nevzpomenu. Toto praví Hospodin, který dává slunce za světlo ve dne, který ustanovuje měsíc a hvězdy za světlo v noci, který vzdouvá moře, až jeho vlny burácejí – jeho jméno je Hospodin zástupů: Jestliže ode mne ustoupí tato ustanovení, je Hospodinův výrok, pak také potomstvo Izraele přede mnou přestane být národem po všechny dny. Toto praví Hospodin: Jestliže budou změřena nebesa nahoře a prozkoumány základy země dole, také já zavrhnu celé potomstvo Izraele za všechno, co páchali, je Hospodinův výrok. Hle, přicházejí dny, je Hospodinův výrok, kdy bude toto město znovu vybudováno Hospodinu, od věže Chananeel až po Rohovou bránu. A měřicí šňůra půjde dál naproti ní na kopec Garéb a obrátí se ke Goje. Celé údolí mrtvol a popela a všechna pole až k potoku Kidrónu, až na roh Koňské brány na východě budou svaté Hospodinu. Nikdy už nebudou vyvráceny ani zbořeny. Slovo, které se stalo k Jeremjášovi od Hospodina v desátém roce vlády judského krále Sidkijáše. Tento rok byl osmnáctým rokem vlády Nebúkadnesara. Tehdy vojsko babylonského krále obléhalo Jeruzalém a prorok Jeremjáš byl vězněn na nádvoří stráží, které bylo v paláci judského krále. Uvěznil ho judský král Sidkijáš se slovy: Proč prorokuješ, řka: Toto praví Hospodin: Hle, vydám toto město do ruky babylonského krále a dobude ho. Judský král Sidkijáš z ruky Chaldejců neunikne, protože bude jistě vydán do ruky babylonského krále a bude s ním mluvit tváří v tvář, na vlastní oči ho uvidí. Uvede Sidkijáše do Babylona a tam bude, dokud ho nenavštívím, je Hospodinův výrok. Když budete bojovat s Chaldejci, neuspějete. Jeremjáš řekl: Stalo se ke mně Hospodinovo slovo: Hle, přijde k tobě Chanameel, syn tvého strýce Šalúma, se slovy: Kup si mé pole, které je v Anatótu, protože máš příbuzenské výkupní právo, abys ho koupil. Potom ke mně podle Hospodinova slova přišel Chanameel, syn mého strýce, na nádvoří stráží a řekl mi: Kup si, prosím, mé pole, které je v Anatótu, jenž je v zemi Benjamín, protože máš vlastnické a příbuzenské výkupní právo. Kup si ho. A poznal jsem, že to bylo Hospodinovo slovo. Koupil jsem si tedy pole od Chanameela, syna mého strýce, které je v Anatótu a odvážil jsem mu stříbro: Sedmnáct šekelů stříbra. Zapsal jsem to na listinu a zapečetil, povolal jsem svědky a odvážil jsem stříbro na vahách. Vzal jsem zapečetěnou kupní listinu s příkazy a ustanoveními i otevřený opis a dal jsem kupní listinu Bárukovi, synu Nerijáše, vnuku Machsejášovu, před očima Chanameela, syna mého strýce a před očima svědků, kteří podepsali kupní listinu před očima všech Judejců, kteří seděli na nádvoří stráží. Před jejich očima jsem Bárukovi přikázal: Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Vezmi tyto listiny, tuto zapečetěnou kupní listinu i tento otevřený opis a dej je do hliněné nádoby, aby se uchovaly po mnoho dní. Protože toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Znovu se budou v této zemi kupovat domy, pole a vinice. Potom, co jsem dal kupní listinu Bárukovi, synu Nerijášovu, modlil jsem se k Hospodinu slovy: Ach, Panovníku Hospodine! Hle, ty jsi svou velkou silou a svou vztaženou paží učinil nebesa i zemi. Pro tebe žádná věc není nesnadná. Prokazuješ milosrdenství tisícům a odplácíš vinu otců do klína jejich synů, kteří přijdou po nich. Velký a mocný Bože, jehož jméno je Hospodin zástupů, velký v radě a mocný v činu, jehož oči jsou otevřeny na všechny cesty lidských synů, abys dal každému podle jeho cest a podle ovoce jeho činů. Ty jsi činil znamení a divy v egyptské zemi a až do tohoto dne, v Izraeli i mezi ostatními lidmi; učinil sis jméno, jak je tomu i dnes. Vyvedl jsi svůj lid Izrael z egyptské země se znameními a divy, mocnou rukou a vztaženou paží, s velkými bázeň vzbuzujícími činy, a dal jsi jim tuto zemi, o které jsi přísahal jejich otcům, že jim ji dáš, zemi oplývající mlékem a medem. Přišli a vlastnili ji, ale tebe neposlouchali a podle tvého zákona nežili. Nečinili nic, co jsi jim přikázal, aby činili, a tak jsi způsobil, aby na ně přišlo všechno toto zlo. Hle, postavili k městu obléhací náspy, aby ho dobyli. Mečem, hladem a morem bude vydáno město do ruky Chaldejců, kteří proti němu vedou válku. Jak jsi promluvil, tak se stalo; a hle, ty to vidíš. Ty, Panovníku Hospodine, jsi mi řekl: Kup si za stříbro pole a povolej svědky, ačkoliv město bude vydáno do ruky Chaldejců. Potom se stalo k Jeremjášovi Hospodinovo slovo: Hle, já jsem Hospodin, Bůh veškerého těla. Cožpak je pro mě nějaká věc nesnadná? Proto toto praví Hospodin: Hle, dávám toto město do ruky Chaldejců a do ruky babylonského krále Nebúkadnesara a dobude ho. Chaldejci, kteří proti tomuto městu vedou válku, vejdou, zapálí toto město a spálí ho i s domy, na jejichž střechách pálili oběti Baalovi a lili úlitby jiným bohům, aby mě rozzlobili. Vždyť synové izraelští i synové judští od svého mládí jen páchali to, co je zlé v mých očích. Vždyť synové izraelští mě jen zlobili dílem svých rukou, je Hospodinův výrok. Vždyť toto město mi bylo k hněvu a k zlobě ode dne, kdy ho vystavěli, až dodnes, takže ho od sebe odstraním. A to za všechno zlo synů izraelských a synů judských, které páchali, aby mě rozzlobili – oni, jejich králové, jejich knížata, jejich kněží i jejich proroci, judští muži i obyvatelé Jeruzaléma. Obrátili se ke mně zády a ne tváří; stále znovu jsem je učil, ale neposlouchali a kázeň nepřijímali. Postavili své ohavné modly v domě, který se nazývá mým jménem, aby jej znečistili. Vystavěli Baalova návrší, která jsou v údolí Hinómova syna, aby prováděli ohněm své syny a své dcery Molekovi, což jsem jim nepřikázal a ani mi nepřišlo na mysl, aby činili takovou ohavnost a sváděli Judu ke hříchu. Proto nyní toto praví Hospodin, Bůh Izraele, o tomto městě, o kterém říkáte: Bude vydáno do ruky babylonského krále mečem, hladem a morem: Hle, shromáždím je ze všech zemí, kam jsem je zahnal ve svém hněvu, zlobě a velikém rozhořčení, přivedu je zpět na toto místo a způsobím, že budou bydlet v bezpečí. Budou mým lidem a já budu jejich Bohem. Dám jim jedno srdce a jednu cestu, aby se mě báli po všechny dny, aby se dobře dařilo jim i jejich synům po nich. Uzavřu s nimi věčnou smlouvu, že jim nepřestanu prokazovat dobro, a dám do jejich srdce bázeň přede mnou, aby se ode mě neodvrátili. Rozjásám se nad nimi, abych jim prokazoval dobro; spolehlivě je v této zemi zasadím, celým svým srdcem a celou svou duší. Neboť toto praví Hospodin: Jako jsem přivedl na tento lid všechno toto velké zlo, tak na ně přivedu i všechno dobro, o kterém k nim mluvím. Opět se budou kupovat pole v této zemi, o které říkáte: Je zcela opuštěná, bez lidí i zvěře, je vydána do ruky Chaldejců. Budou se kupovat pole za stříbro, zapíší to do listiny a zapečetí ji a povolají svědky v zemi Benjamín, v okolí Jeruzaléma i v judských městech, v městech pohoří i v městech Šefely a v městech Negebu, protože změním jejich úděl, je Hospodinův výrok. Stalo se Hospodinovo slovo k Jeremjášovi podruhé, zatímco byl stále zadržován na nádvoří stráží: Toto praví Hospodin, který zemi učinil, Hospodin, který ji vytvořil a upevnil – Hospodin je jeho jméno: Volej ke mně a odpovím ti, oznámím ti velké a skryté věci, které neznáš. Neboť toto praví Hospodin, Bůh Izraele o domech tohoto města a o palácích judských králů, které byly zničeny kvůli náspům a meči. Vyjdou bojovat proti Chaldejcům, aby je naplnili mrtvolami lidí, které jsem pobil ve svém hněvu a ve své zlobě, protože jsem pro všechno jejich zlo skryl před tímto městem svou tvář: Hle, přivedu mu zahojení a uzdravení, uzdravím je a zjevím jim hojnost pokoje a pravdy. Změním úděl Judy i úděl Izraele a vybuduji je jako na počátku. Očistím je od každé jejich viny, kterou proti mně hřešili, a odpustím všechny jejich viny, kterými proti mně hřešili a jimiž se proti mně bouřili. Toto město mi získá věhlas, chválu a slávu před všemi národy země, které uslyší o všem dobru, které jim způsobím. Budou se bát a chvět nad vším dobrem a nad vším pokojem, který mu způsobím. Toto praví Hospodin: Na tomto místě, o kterém říkáte, že je zcela zpustošené, bez lidí a bez zvěře, v judských městech a na jeruzalémských ulicích, které jsou opuštěné, bez lidí, bez obyvatel a bez zvěře, bude znovu slyšet hlas jásotu a hlas radosti, hlas ženicha a hlas nevěsty, hlas těch, kteří říkají: Vzdejte chválu Hospodinu zástupů, protože Hospodin je dobrý, protože jeho milosrdenství je navěky, když přinášejí do Hospodinova domu oběť díků. Změním totiž úděl této země jako na počátku, praví Hospodin. Toto praví Hospodin zástupů: Na tomto zcela zpustošeném místě, bez lidí i zvěře, a ve všech jeho městech bude znovu příbytek pastýřů, kteří nechávají odpočívat stádo. Ve městech pohoří, ve městech Šefely, ve městech na Negebu, v zemi Benjamín, v okolí Jeruzaléma i v judských městech bude znovu pod rukama toho, kdo je počítá, procházet stádo, praví Hospodin. Hle, přicházejí dny, je Hospodinův výrok, kdy naplním to dobré slovo, které jsem promluvil o domě izraelském a o domě judském. V oněch dnech a v oné době způsobím, aby Davidovi vyrašil spravedlivý Výhonek. Bude v zemi vykonávat právo a spravedlnost. V oněch dnech bude Juda zachráněn a Jeruzalém bude bydlet v bezpečí. Toto je jméno, jímž ho budou nazývat: Hospodin je naše spravedlnost. Neboť toto praví Hospodin: Davidovi nebude vyhlazen muž sedící na trůnu domu izraelského. A lévijským kněžím nebude vyhlazen přede mnou ten, kdo by přinášel zápalnou oběť, pálil přídavnou oběť a konal obětní hod po všechny dny. Potom se stalo k Jeremjášovi Hospodinovo slovo: Toto praví Hospodin: Jestliže budete moci zrušit mou smlouvu se dnem a mou smlouvu s nocí, takže den a noc nebude ve svůj čas, pak bude zrušena také má smlouva s mým otrokem Davidem – že bude mít syna, který by kraloval na jeho trůnu – a s lévijskými kněžími, mými služebníky. Jak nemohou být spočítány nebeské zástupy a nemůže být změřen mořský písek, tak rozmnožím potomstvo Davida, svého otroka, a Lévijce, kteří mi slouží. Potom se stalo k Jeremjášovi Hospodinovo slovo: Cožpak jsi neviděl, co tento lid říká: Dvě čeledě, které Hospodin vyvolil, ty zavrhl? Mým lidem opovrhují, už pro ně není národem. Toto praví Hospodin: Jestliže nebude platit má smlouva se dnem a s nocí, pokud jsem nedal ustanovení pro nebesa a zemi, potom zavrhnu potomstvo Jákoba a svého otroka Davida a nevezmu z jeho potomstva vládce nad potomstvem Abrahama, Izáka a Jákoba. Ano, změním jejich úděl a slituji se nad nimi. Slovo, které se stalo k Jeremjášovi od Hospodina, když babylonský král Nebúkadnesar a celé jeho vojsko, všechna království země pod vládou jeho moci a všechny národy vedly válku proti Jeruzalému a proti všem jeho městům: Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Jdi a mluv k judskému králi Sidkijášovi. Řekni mu: Toto praví Hospodin: Hle, dávám toto město do ruky babylonského krále a ten ho spálí ohněm. Ty z jeho ruky neunikneš, ale jistě budeš chycen a vydán do jeho ruky. Na vlastní oči uvidíš babylonského krále a bude s tebou mluvit tváří v tvář a přijdeš do Babylona. Jenom slyš Hospodinovo slovo, judský králi Sidkijáši! Toto o tobě praví Hospodin: Nezemřeš mečem. Zemřeš v pokoji. Jako pálili ohně pro tvé otce, dřívější krále, kteří byli před tebou, tak budou pálit oheň pro tebe a oplakávat tě: Ach, pane! protože já jsem promluvil slovo, je Hospodinův výrok. Prorok Jeremjáš promluvil v Jeruzalémě k judskému králi Sidkijášovi všechna tato slova, když vojsko babylonského krále vedlo válku proti Jeruzalému a proti všem zbývajícím judským městům, proti Lakíši a proti Azece, protože to byla jediná opevněná judská města, která zůstala. Slovo, které se stalo k Jeremjášovi od Hospodina poté, co král Sidkijáš uzavřel smlouvu se vším lidem, který byl v Jeruzalémě, o vyhlášení propuštění, že každý propustí jako svobodného svého hebrejského otroka a svou hebrejskou služku, že Judejci nebudou zotročovat jeden druhého. Tehdy uposlechla všechna knížata i všechen lid, který vstoupil do smlouvy, že každý propustí jako svobodného svého otroka a svou služku, že už je nebudou zotročovat. Uposlechli a propustili je. Potom si to ale rozmysleli a přivedli otroky a služky, které propustili jako svobodné, nazpět a podmanili je za otroky a za služky. Nato se stalo Hospodinovo slovo k Jeremjáši od Hospodina: Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Já jsem uzavřel smlouvu s vašimi otci v den, kdy jsem je vyvedl z egyptské země, z domu otroctví, se slovy: Po sedmi letech propustíte každý svého hebrejského bratra, který se ti prodá; bude ti sloužit šest let a pak ho od sebe propustíš jako svobodného. Ale vaši otcové mě neposlouchali a nenakláněli ucho. Vy jste se dnes obrátili a učinili jste to, co je správné v mých očích tím, že jste každý vyhlásil propuštění svému bližnímu a uzavřeli jste přede mnou smlouvu v domě, který se nazývá mým jménem. Pak jste znovu znesvětili mé jméno; přivedli jste nazpět každý svého otroka a svou služku, které jste propustili jako svobodné podle jejich touhy a podmanili jste je, aby vám byli za otroky a za služky. Proto takto vám praví Hospodin: Neposlechli jste mě, abyste každý vyhlásil propuštění svému bratru a svému bližnímu. Hle, já vyhlašuji propuštění vám, je Hospodinův výrok, propuštění pro meč, mor a hlad a učiním vás úděsem pro všechna království země. S muži, kteří přestupují mou smlouvu, kteří nenaplnili slova smlouvy, kterou přede mnou uzavřeli, učiním jako s teletem, které rozetli ve dví a mezi jehož částmi prošli. Judská i jeruzalémská knížata, dvorní úředníky, kněze i všechen lid země, který prošel mezi částmi telete – ty vydám do ruky jejich nepřátel a do ruky těch, kdo usilují o jejich život. Jejich mrtvoly se stanou potravou nebeského ptactva a zemské zvěře. Judského krále Sidkijáše a jeho knížata vydám do ruky jejich nepřátel a do ruky těch, kdo usilují o jejich život a do moci vojska babylonského krále, které od vás právě odtáhlo. Hle, přikáži, je Hospodinův výrok, a přivedu ho zpět k tomuto městu; budou proti němu bojovat, dobudou ho a spálí ho ohněm. Judská města učiním zcela opuštěnými, bez obyvatel. Slovo, které se stalo k Jeremjášovi od Hospodina ve dnech judského krále Jójakíma, syna Jóšijášova: Jdi do domu Rekábejců a mluv s nimi; přiveď je do Hospodinova domu, do jednoho z pokojů a dej jim napít víno. Vzal jsem Jaazanjáše, syna Jeremjášova, vnuka Chabasinjášova, jeho bratry, všechny jeho syny, celý dům Rekábejců a přivedl jsem je do Hospodinova domu, do pokoje synů muže Božího Chánana, syna Jigdaljášova, který byl vedle pokoje knížat, jenž byl nad pokojem strážce prahu Maasejáše, syna Šalúmova. Dal jsem před syny domu Rekábejců džbány plné vína a kalichy a řekl jsem jim: Napijte se vína! Ale oni řekli: Nebudeme pít víno, protože náš otec Jónadab, syn Rekábův, nám přikázal: Nikdy nepijte víno vy ani vaši synové. Nestavte si domy, nezasévejte semeno, nevysazujte vinice a nevlastněte je, ale po všechny své dny bydlete ve stanech, abyste žili po mnoho dní na povrchu země, ve které pobýváte jako cizinci. Uposlechli jsme svého otce Jónadaba, syna Rekábova, ve všem, co nám přikázal, abychom nepili víno po všechny své dny my, naše ženy, naši synové ani naše dcery a abychom nebudovali domy k bydlení. Nevlastníme vinice ani pole ani semeno a bydleli jsme ve stanech. Uposlechli jsme a učinili jsme všechno, co nám přikázal náš otec Jónadab. Stalo se, když babylonský král Nebúkadnesar přitáhl do země, řekli jsme: Pojďme, vejděme před chaldejským vojskem a před aramejským vojskem do Jeruzaléma. A tak bydlíme v Jeruzalémě. Potom se stalo k Jeremjášovi Hospodinovo slovo: Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Jdi a řekni judským mužům a obyvatelům Jeruzaléma: Cožpak nepřijmete kázeň, abyste uposlechli má slova? je Hospodinův výrok. Slova Jónadaba, Rekábova syna, která přikázal svým synům, aby nepili víno, jsou dodržována. Nepili ho až dodnes, protože poslechli příkaz svého otce. A já jsem k vám mluvil stále znovu, ale neposlouchali jste mě. Stále znovu jsem vám posílal všechny své otroky proroky se slovy: Odvraťte se každý od své zlé cesty a dejte do pořádku své činy, nechoďte za jinými bohy, abyste jim sloužili, a budete bydlet v zemi, kterou jsem dal vám a vašim otcům. Ale nenakláněli jste ucho a neposlouchali jste mě. Vždyť synové Jónadaba, Rekábova syna, naplňovali příkaz svého otce, který jim dal, ale mě tento lid neposlouchal. Proto takto praví Hospodin, Bůh zástupů, Bůh Izraele: Hle, brzy na Judu a na všechny obyvatele Jeruzaléma přivedu všechno zlo, které jsem proti nim vyslovil, protože jsem k nim mluvil, ale neposlouchali, volal jsem je, a neodpovídali. Domu Rekábejců Jeremjáš řekl: Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Protože jste poslouchali příkaz svého otce Jónadaba, zachovali jste všechny jeho příkazy a učinili jste všechno, co vám přikázal, proto takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Jónadabovi, synu Rekábovu, nebude po všechny dny vyhlazen muž, který by stál přede mnou. Ve čtvrtém roce vlády judského krále Jójakíma, syna Jóšijášova, se stalo k Jeremjáši od Hospodina toto slovo: Vezmi si svitek a napiš na něj všechna slova, která jsem k tobě mluvil o Izraeli, o Judovi a o všech národech ode dne, kdy jsem k tobě promluvil, ode dnů Jóšijášových až dodnes. Snad dům judský uslyší všechno zlo, které jim zamýšlím provést, a každý se odvrátí od své zlé cesty a odpustím jim jejich vinu a jejich hřích. Jeremjáš zavolal Báruka, syna Nerijášova, a Báruk zapsal z Jeremjášových úst na svitek všechna Hospodinova slova, která k němu Hospodin promluvil. Jeremjáš Bárukovi přikázal: Já jsem zadržován, nemohu jít do Hospodinova domu. Jdi ty a v postní den čti lidu v Hospodinově domě ze svitku to, co jsi napsal z mých úst, Hospodinova slova, a čti je také všem Judejcům, kteří přicházejí ze svých měst. Snad jejich úpěnlivá prosba přijde před Hospodina a každý se odvrátí od své zlé cesty, protože hněv a zloba, kterou Hospodin promluvil proti tomuto lidu, je veliká. Báruk, syn Nerijášův, udělal vše, co mu prorok Jeremjáš přikázal, a v Hospodinově domě četl z knihy Hospodinova slova. V pátém roce vlády judského krále Jójakíma, syna Jóšijášova, v devátém měsíci se stalo, že pro všechen lid v Jeruzalémě a všechen lid, který přišel z judských měst do Jeruzaléma, vyhlásili půst před Hospodinem a Báruk četl z knihy všemu lidu Jeremjášova slova v Hospodinově domě v pokoji Gemarjáše, syna písaře Šáfana, na horním nádvoří u vchodu do Nové brány Hospodinova domu. Míkajáš, syn Gemarjášův, vnuk Šáfanův, uslyšel všechna Hospodinova slova z té knihy a sestoupil do královského paláce do písařovy síně. Hle, tam seděla všechna knížata: Písař Elíšama, Delajáš, syn Šemajášův, Elnátan, syn Akbórův, Gemarjáš, syn Šáfanův, Sidkijáš, syn Chananjášův, a všechna ostatní knížata. Míkajáš jim oznámil všechna slova, která slyšel, když Báruk četl lidu z knihy. Všechna knížata poslala pro Báruka Jehudího, syna Netanjáše, syna Šelemjáše, syna Kúšího, se slovy: Vezmi s sebou ten svitek, ze kterého jsi četl lidu a přijď sem. Báruk, syn Nerijášův, vzal s sebou ten svitek a přišel k nim. Pak mu řekli: Posaď se a čti nám z něj. Báruk jim tedy četl. Stalo se, když uslyšeli všechna ta slova, že polekaně pohlédli jeden na druhého a řekli Bárukovi: Určitě všechna tato slova oznámíme králi. Báruka se zeptali: Pověz nám, jak jsi všechna tato slova napsal? Z jeho úst? Báruk jim odpověděl: Svými ústy mi říkal všechna tato slova a já jsem je zapisoval inkoustem do knihy. Knížata řekla Bárukovi: Jdi, ukryj se, ty i Jeremjáš, aby nikdo nevěděl, kde jste. Oni pak šli na nádvoří ke králi. Svitek ponechali v pokoji písaře Elíšamy a oznámili králi všechna ta slova. Král poslal Jehudího, aby vzal svitek. Vzal ho z pokoje písaře Elíšamy. Jehudí ho četl králi a všem knížatům, která stála okolo krále. Král seděl v zimním paláci – byl devátý měsíc – a na ohništi před ním hořelo. Když Jehudí přečetl tři nebo čtyři odstavce, král je odřízl písařským nožem a házel je do ohně, který byl na ohništi, dokud nebyl zničen celý svitek na ohni, který byl na ohništi. A král ani žádní jeho otroci, kteří slyšeli všechna tato slova, se nepolekali a neroztrhli svá roucha. I když Elnátan, Delajáš a Gemarjáš naléhali na krále s prosbou, aby svitek nepálil, neuposlechl je. Potom král přikázal Jerachmelovi, synu královu, Serajášovi, synu Azríelovu, a Šelemjášovi, synu Abdeelovu, aby písaře Báruka a proroka Jeremjáše zajali. Ale Hospodin je skryl. Potom, co král spálil svitek a slova, která napsal Báruk z Jeremjášových úst, stalo se k Jeremjášovi Hospodinovo slovo: Znovu si vezmi jiný svitek a napiš na něj všechna původní slova, která byla na prvním svitku, jejž judský král Jójakím spálil. O judském králi Jójakímovi řekni: Toto praví Hospodin: Ty jsi spálil tento svitek se slovy: Proč jsi na něj napsal: Babylonský král jistě přijde a zničí tuto zemi; způsobí, že z ní zmizí lidé i zvěř? Proto takto praví Hospodin o judském králi Jójakímovi: Nebude mít nikoho, kdo by seděl na Davidově trůnu, a jeho mrtvola bude uvržena ve dne na horko a v noci na mráz. Navštívím s trestem za jejich viny jeho, jeho potomstvo i jeho otroky a přivedu na ně, na obyvatele Jeruzaléma a na všechny Judejce všechno to zlo, které jsem vyslovil proti nim, ale nechtěli slyšet. Jeremjáš vzal jiný svitek a dal ho písaři Bárukovi, synu Nerijášovu. Ten na něj napsal z Jeremjášových úst všechna slova té knihy, kterou spálil ohněm judský král Jójakím, a ještě k nim bylo přidáno mnoho slov jako tato. Namísto Konjáše, syna Jójakímova, kraloval král Sidkijáš, syn Jóšijášův, kterého ustanovil králem v judské zemi babylonský král Nebúkadnesar. Ani on, jeho otroci ani lid země neposlouchali Hospodinova slova, která mluvil prostřednictvím proroka Jeremjáše. Král Sidkijáš poslal Júkala, syna Šelemjášova, a kněze Sefanjáše, syna Maasejášova, k proroku Jeremjášovi se slovy: Modli se za nás, prosím, k Hospodinu, našemu Bohu. (Tehdy Jeremjáš vcházel a vycházel mezi lidem; ještě ho nedali do vězení. Mezitím faraonovo vojsko vytáhlo z Egypta. Když o nich Chaldejci, kteří obléhali Jeruzalém, uslyšeli zprávu, odtáhli od Jeruzaléma.) Potom se stalo k proroku Jeremjášovi Hospodinovo slovo: Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Toto řekněte judskému králi, který vás poslal ke mně, abyste se mě dotázali: Hle, faraonovo vojsko, které vám táhne na pomoc, se navrátí do své země, do Egypta. Chaldejci se navrátí zpět, budou proti tomuto městu bojovat, dobudou ho a spálí ho ohněm. Toto praví Hospodin: Nepodvádějte své duše slovy: Chaldejci od nás jistě odtáhnou, protože neodtáhnou. I kdybyste pobili celé chaldejské vojsko, které vede proti vám válku, a zůstali by v něm jen probodení muži, všichni ve svých stanech povstanou a spálí toto město ohněm. Stalo se, když chaldejské vojsko odtáhlo před faraonovým vojskem od Jeruzaléma, že Jeremjáš vyšel z Jeruzaléma, aby šel do Benjamínovy země a tam obdržel svůj podíl vlastnictví mezi lidem. Když byl v Benjamínově bráně, stál tam vrchní dozorce jménem Jirijáš, syn Šelemjášův, vnuk Chananjášův. Ten proroka Jeremjáše chytil se slovy: Ty chceš zběhnout ke Chaldejcům! Jeremjáš řekl: To je lež! Nechci zběhnout ke Chaldejcům. Ale neposlouchali ho. Jirijáš Jeremjáše chytil a přivedl ho ke knížatům. Knížata se na Jeremjáše rozhněvala; zbila ho a dala ho do vězení, do domu písaře Jónatana, protože z něj udělala věznici. Jeremjáš se tedy dostal do žaláře, do kobky. Tam Jeremjáš pobyl mnoho dní. Potom pro něj král Sidkijáš poslal a přijal ho. Král se ho ve svém paláci tajně zeptal: Máš slovo od Hospodina? Jeremjáš řekl: Mám. A řekl: Budeš vydán do ruky babylonského krále. Pak Jeremjáš králi Sidkijášovi řekl: Čím jsem zhřešil proti tobě, proti tvým otrokům a proti tomuto lidu, že jste mě dali do věznice? Kde jsou vaši proroci, kteří vám prorokovali, že babylonský král nepřitáhne proti vám ani proti této zemi? Nyní, prosím, slyš, můj pane a králi! Kéž před tebe přijde moje úpěnlivá prosba! Neposílej mě zpět do domu písaře Jónatana, abych tam nezemřel. Král Sidkijáš přikázal, aby ponechali Jeremjáše na nádvoří stráží a aby mu dávali na den bochník chleba z pekařské ulice, dokud ve městě nedojde všechen chléb. Jeremjáš tedy pobýval na nádvoří stráží. Šefatjáš, syn Matánův, Gedaljáš, syn Pašchúrův, Júkal, syn Šelemjášův a Pašchúr, syn Malkijášův, slyšeli slova, která mluvil Jeremjáš ke všemu lidu: Toto praví Hospodin: Ten, kdo zůstane v tomto městě, zemře mečem, hladem a morem, ale ten, kdo vyjde ke Chaldejcům, bude žít; kořistí se mu stane jeho duše a bude žít. Toto praví Hospodin: Toto město bude jistě vydáno do moci vojska babylonského krále a dobude ho. Nato knížata řekla králi: Ať je tento muž konečně usmrcen, neboť takto oslabuje ruce bojovníků, kteří v tomto městě zůstali, a ruce všeho lidu, když k nim mluví taková slova. Vždyť tento muž nehledá pro tento lid pokoj, ale zlo. Král Sidkijáš řekl: Hle, je ve vaší ruce, protože král proti vám nic nezmůže. Vzali Jeremjáše a hodili ho do cisterny královského syna Malkijáše, která byla na nádvoří stráží; spustili Jeremjáše po provaze. V cisterně nebyla voda, ale jen bahno, takže se Jeremjáš v bahně topil. Kúšijec Ebedmelek, dvorní úředník, který byl v královském paláci, uslyšel, že Jeremjáše dali do cisterny. Král seděl v té době v Benjamínově bráně. Ebedmelek odešel z královského paláce a promluvil ke králi: Můj pane a králi, zle jednali tito muži ve všem, co spáchali vůči proroku Jeremjášovi, že ho hodili do cisterny. Zemře tam hladem, protože ve městě už není chléb. Nato král Kúšijci Ebedmelekovi přikázal: Vezmi s sebou odsud třicet mužů a vyndej proroka Jeremjáše z cisterny, dříve nežli zemře. Ebedmelek vzal s sebou muže, vešel dolů do skladu v královském paláci, vzal odtamtud obnošené a roztrhané hadry a spustil je po provaze Jeremjášovi do cisterny. Kúšijec Ebedmelek Jeremjášovi řekl: Polož si, prosím, obnošené a roztrhané hadry do podpaží pod provazy. Jeremjáš to udělal. Vytáhli Jeremjáše na provazech a vyndali ho z cisterny. Jeremjáš opět pobýval na nádvoří stráží. Král Sidkijáš poslal pro proroka Jeremjáše a nechal si ho přivést ke třetímu vchodu, který byl v Hospodinově domě. Král Jeremjášovi řekl: Ptám se tě na slovo. Nic přede mnou nezatajuj. Jeremjáš Sidkijášovi řekl: Cožpak mě určitě nedáš usmrtit, když ti ho oznámím? A když ti poradím, neposlechneš mě. Král Sidkijáš Jeremjášovi tajně přísahal: Živ je Hospodin, který nám dal tento život, že tě nedám usmrtit, a že tě nevydám do ruky těchto mužů, kteří usilují o tvůj život. Jeremjáš řekl Sidkijášovi: Toto praví Hospodin, Bůh zástupů, Bůh Izraele: Jestliže opravdu vyjdeš ke knížatům babylonského krále, tvá duše bude žít, toto město nebude spáleno ohněm a budeš žít ty i tvůj dům. Jestliže však ke knížatům babylonského krále nevyjdeš, toto město bude vydáno do ruky Chaldejců a spálí ho ohněm; ani ty neunikneš z jejich ruky. Král Sidkijáš Jeremjášovi řekl: Bojím se Judejců, kteří přeběhli k Chaldejcům, že mě vydají do jejich ruky a budou se mi posmívat. Jeremjáš řekl: Nevydají. Poslechni, prosím, Hospodina, ohledně toho, co ti říkám. Povede se ti dobře a tvoje duše bude žít. Jestliže se zdráháš vyjít, toto je slovo, které mi Hospodin ukázal: Hle, všechny ženy, které zůstaly v paláci judského krále, budou vyvedeny ke knížatům babylonského krále a budou říkat: Tví důvěrní přátelé tě naváděli a přemohli tě. Tvoje nohy jsou ponořeny do bahna, oni se stáhli zpět. Všechny tvé ženy a tvé syny vyvedou ke Chaldejcům, a ty jim neunikneš, ale budeš chycen babylonským králem a toto město bude spáleno ohněm. Sidkijáš Jeremjášovi řekl: Ať se o těchto slovech nikdo nedozví, abys nezemřel. Když se knížata doslechnou, že jsem s tebou mluvil, přijdou k tobě a řeknou ti: Oznam nám, co jsi povídal králi? Nic před námi nezatajuj, ať tě nedáme usmrtit. A co povídal král tobě? – pak jim řekni: Předložil jsem před krále svoji úpěnlivou prosbu, aby mě neposílal zpět do Jónatanova domu, abych tam nezemřel. Všechna knížata přišla k Jeremjášovi a vyptávala se ho. On jim oznámil všechna ta slova, která mu přikázal král. Umlkla tedy před ním, protože se o té věci nikdo nedoslechl. Jeremjáš pobýval na nádvoří stráží až do dne, kdy byl Jeruzalém dobyt. Stalo se, když byl Jeruzalém dobýván, v devátém roce vlády judského krále Sidkijáše, v desátém měsíci, že k Jeruzalému přitáhl babylonský král Nebúkadnesar a celé jeho vojsko a oblehli ho. V jedenáctém roce vlády Sidkijáše, ve čtvrtém měsíci, v devátém dni toho měsíce, byl do města učiněn průlom. Všechna knížata babylonského krále vešla a usadila se v Prostřední bráně: Nergal-sareser, Samgar-nebú, vrchní úředník Sarsekím, vrchní mág Nergal-sareser a všechna ostatní knížata babylonského krále. Stalo se pak, že když je uviděl judský král Sidkijáš a všichni bojovníci, utekli a vyšli v noci z města směrem ke královské zahradě bránou mezi dvěma hradbami; vyšli směrem k Arabě. Chaldejské vojsko je pronásledovalo a dostihlo Sidkijáše na jerišských pustinách. Zajali ho a přivedli ho k babylonskému králi Nebúkadnesarovi do Ribly v zemi Chamátu. Ten nad ním vyslovil rozsudek. Babylonský král pobil před jeho zraky v Rible Sidkijášovy syny a také pobil všechny judské šlechtice. Oslepil Sidkijášovy oči, svázal ho bronzovými okovy, aby ho přivedl do Babylona. Královský palác i domy lidu spálili Chaldejci ohněm a jeruzalémské hradby strhli. Zbytek lidu, který zůstal ve městě, přeběhlíky, kteří k němu přeběhli, zbytek lidu, který zůstal, odvedl velitel tělesné stráže Nebúzaradán do Babylona. Ale některé z chudých lidí, kteří nic neměli, ponechal velitel tělesné stráže Nebúzaradán v judské zemi a dal jim v onen den vinice a pole. O Jeremjášovi babylonský král Nebúkadnesar prostřednictvím velitele tělesné stráže Nebúzaradána přikázal: Vezmi ho a dohlédni na něj. Nečiň mu nic zlého, ale co ti poví, to s ním učiň. Velitel tělesné stráže Nebúzaradán, vrchní úředník Nebúšazbán, vrchní mág Nergal-sareser a všichni velitelé babylonského krále poslali pro Jeremjáše a nechali ho přivést z nádvoří stráží; dali ho Gedaljášovi, synu Achíkamovu, vnuku Šáfanovu, aby jej zavedl domů. Tak pobýval mezi svým lidem. Když byl ještě zadržován na nádvoří stráží, stalo se k Jeremjášovi Hospodinovo slovo: Jdi a řekni Kúšijci Ebedmelekovi: Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Hle, naplním svá slova o tomto městě, k jeho zlu, a ne k dobru; v onen den se před tebou uskuteční. Avšak tebe v onen den vysvobodím, je Hospodinův výrok, nebudeš vydán do ruky mužů, jichž se strachuješ. Jistě tě zachráním, nepadneš mečem a tvoje duše se ti stane kořistí, protože jsi doufal ve mě, je Hospodinův výrok. Slovo, které se stalo k Jeremjášovi od Hospodina poté, co ho velitel tělesné stráže Nebúzaradán propustil z Rámy; když ho nechal přivést, byl totiž spoután pouty mezi všemi jeruzalémskými a judskými vyhnanci, kteří byli odváděni do Babylona. Velitel tělesné stráže nechal Jeremjáše přivést a řekl mu: Hospodin, tvůj Bůh, vyslovil proti tomuto místu toto zlo. Hospodin to naplnil a učinil, jak promluvil, protože jste hřešili proti Hospodinu a neposlouchali jste ho. Proto se vám stala tato věc. A nyní hle, rozvázal jsem tě dnes z pout, která byla na tvých rukou. Jestliže ti připadá dobré jít se mnou do Babylona, pojď a dohlédnu na tebe. Ale jestli ti připadá zlé, jít se mnou do Babylona, zastav se. Pohleď, celá země je před tebou. Jdi, kam ti připadá dobré a správné jít. Když se stále nevracel, řekl mu: Vrať se ke Gedaljášovi, synu Achíkamovu, vnuku Šáfanovu, kterého babylonský král ustanovil za správce v judských městech; pobývej s ním mezi lidem nebo kamkoli ti připadá správné jít, jdi. Velitel tělesné stráže mu dal jídlo a dar a propustil ho. Jeremjáš tedy šel ke Gedaljášovi, synu Achíkamovu, do Mispy a pobýval s ním mezi lidem, který v zemi zůstal. Když všichni velitelé vojsk, kteří byli ještě v poli, oni i jejich muži uslyšeli, že babylonský král ustanovil v zemi za správce Gedaljáše, syna Achíkamova, a že s ním ponechal muže, ženy, malé děti, chudé země, kteří nebyli odvedeni do Babylona, přišli ke Gedaljášovi do Mispy, totiž Jišmael, syn Netanjášův, Jóchanan a Jónatan, synové Karéachovi, Serajáš, syn Tanchumetův, synové Efaje Netófského, Jaazanjáš, syn Maakaťanův, oni i jejich muži. Gedaljáš, syn Achíkamův, vnuk Šáfanův, jim a jejich mužům přísahal slovy: Nebojte se otročit Chaldejcům. Pobývejte v zemi, služte babylonskému králi a povede se vám dobře. Co se mne týče, hle, já zůstanu v Mispě, abych vás zastupoval před Chaldejci, kteří k nám přijdou. Ale vy sklízejte víno, letní ovoce a olej a ukládejte si to do nádob a pobývejte ve svých městech, která jste zabrali. Také všichni Judejci, kteří byli v Moábu, mezi syny Amónovými, v Edómu a ve všech dalších zemích uslyšeli, že babylonský král zanechal Judovi ostatek a že nad nimi ustanovil za správce Gedaljáše, syna Achíkamova, vnuka Šáfanova. Všichni Judejci se navrátili ze všech míst, kam byli zahnáni a přišli do judské země ke Gedaljášovi do Mispy. Sklidili velmi mnoho vína a letního ovoce. Jóchanan, syn Karéachův, a všichni velitelé vojsk, kteří byli v poli, přišli ke Gedaljášovi do Mispy a řekli mu: Jestlipak to víš, že Baalis, král synů Amónových, poslal Jišmaela, syna Netanjášova, aby tě ubil k smrti? Ale Gedaljáš, syn Achíkamův, jim nevěřil. Jóchanan, syn Karéachův, tajně Gedaljášovi v Mispě řekl: Půjdu a zabiju Jišmaela, syna Netanjášova, takže se to nikdo nedozví. Proč by tě měl ubít k smrti? Celý Juda, který se k tobě shromáždil, by byl rozptýlen a ostatek Judy by zahynul. Gedaljáš, syn Achíkamův, řekl Jóchananovi, synu Karéachovu: Nedělej to, protože o Jišmaelovi říkáš lež. Stalo se v sedmém měsíci, že přišel Jišmael, syn Netanjášův, vnuk Elíšamův, z královského potomstva a z královských hodnostářů, a s ním deset mužů ke Gedaljášovi, synu Achíkamovu, do Mispy a jedli tam v Mispě pospolu pokrm. Potom povstal Jišmael, syn Netanjášův a deset mužů, kteří byli s ním, a zabili Gedaljáše, syna Achíkamova, vnuka Šáfanova, mečem. Tak usmrtil toho, koho babylonský král ustanovil za správce v zemi. Jišmael zabil i všechny Judejce, kteří byli s Gedaljášem v Mispě a chaldejské bojovníky, kteří se tam nacházeli. Druhý den poté, co usmrtil Gedaljáše a nikdo o tom ještě nevěděl, se stalo, že přišli muži z Šekemu, z Šíla a ze Samaří, osmdesát mužů, kteří měli ostříhané vousy, roztržená roucha a zasazené rány, s sebou měli přídavnou oběť a kadidlo, aby to přinesli do Hospodinova domu. Jišmael, syn Netanjášův, jim vyšel z Mispy naproti; šel a přitom plakal. A stalo se, když se s nimi setkal, že jim řekl: Jděte ke Gedaljášovi, synu Achíkamovu. Stalo se však, když přišli doprostřed města, že Jišmael, syn Netanjášův, je pobil a hodil do cisterny, on a muži, kteří byli s ním. Ale bylo mezi nimi deset mužů, kteří Jišmaelovi řekli: Neusmrcuj nás, protože máme v poli skryté zásoby: Pšenici a ječmen, olej a med. Nechal je a neusmrtil je spolu s ostatními. Cisterna, do níž hodil Jišmael všechny mrtvoly mužů, jež zabil spolu s Gedaljášem, byla ta, kterou udělal král Ása kvůli izraelskému králi Baešovi. Tu Jišmael, syn Netanjášův, naplnil pobitými. Potom Jišmael zajal celý ostatek lidu, který byl v Mispě: Královské dcery a všechen lid, který zůstal v Mispě, který velitel tělesné stráže Nebúzaradán ponechal s Gedaljášem, synem Achíkamovým. Jišmael, syn Netanjášův, je zajal a chtěl přejít k synům Amónovým. Když Jóchanan, syn Karéachův, a všichni velitelé vojsk, kteří byli s ním, uslyšeli o všem tom zlu, které Jišmael, syn Netanjášův, spáchal, vzali všechny své muže a vytáhli bojovat s Jišmalem, synem Netanjášovým. Našli ho u velkého rybníka, který je v Gibeónu. Stalo se, když všechen lid, který byl s Jišmalem, uviděl Jóchanana, syna Karéachova, a všechny velitele vojsk, kteří byli s ním, že se zaradovali. Všechen lid, který Jišmael zajal v Mispě, se odvrátil a navrátil a šel k Jóchananovi, synu Karéachovu. Jišmael, syn Netanjášův, s osmi muži před Jóchananem unikl a šel k synům Amónovým. Jóchanan, syn Karéachův, a všichni velitelé vojsk, kteří byli s ním, vzali celý ostatek lidu, který Jišmael, syn Netanjášův, odvedl z Mispy poté, co zabil Gedaljáše, syna Achíkamova – muže, bojovníky, ženy, malé děti a dvorní úředníky, které přivedl zpět z Gibeónu. Vytáhli a pobyli v Gerút Kimháma, který je blízko Betléma; chtěli jít dál do Egypta před Chaldejci, neboť se jich báli, že Jišmael, syn Netanjášův, zabil Gedaljáše, syna Achíkamova, kterého babylonský král ustanovil za správce v zemi. Potom všichni velitelé vojsk, Jóchanan, syn Karéachův, Jaazanjáš, syn Hóšajášův, a všechen lid, od nejmenšího do největšího, přistoupili a řekli proroku Jeremjášovi: Kéž před tebe přijde naše úpěnlivá prosba. Modli se za nás k Hospodinu, svému Bohu, za celý tento ostatek, neboť nás zůstalo jen málo z mnoha, jak nás tvoje oči vidí. Ať nám Hospodin, tvůj Bůh, oznámí cestu, po které máme jít, a co máme dělat. Prorok Jeremjáš jim řekl: Dobře. Hle, budu se modlit k Hospodinu, vašemu Bohu, podle vašich slov. I stane se, že vám oznámím všechno, co vám Hospodin odpoví. Nic před vámi nezatajím. Oni Jeremjášovi řekli: Ať je Hospodin spolehlivým a věrným svědkem proti nám, jestliže neučiníme všechno tak, jak nám po tobě vzkáže Hospodin, tvůj Bůh. Ať to bude dobré či zlé, uposlechneme Hospodina, svého Boha, k němuž tě posíláme, aby se nám dobře vedlo, když uposlechneme Hospodina, svého Boha. Po deseti dnech se stalo k Jeremjášovi Hospodinovo slovo. Zavolal tedy Jóchanana, syna Karéachova, všechny velitele vojsk, kteří s ním byli i všechen lid od nejmenšího do největšího a řekl jim: Toto praví Hospodin, Bůh Izraele, k němuž jste mě poslali, abych před něj předložil vaši úpěnlivou prosbu. Jestliže opravdu budete pobývat v této zemi, vystavím vás a nezbořím, zasadím vás a nevyrvu, protože budu litovat zla, které jsem vám učinil. Nebojte se babylonského krále, jehož se bojíte. Nebojte se ho, je Hospodinův výrok, protože já jsem s vámi, abych vás zachránil a vysvobodil z jeho ruky. Dám vám slitování a slituji se nad vámi a přivedu vás zpět do vaší země. Jestliže však řeknete: Nebudeme pobývat v této zemi, neuposlechnete Hospodina, svého Boha, a místo toho řeknete: Ne, my půjdeme do egyptské země, kde neuvidíme válku a neuslyšíme zvuk beraního rohu a kde nebudeme hladovět, tam budeme pobývat, potom nyní, ostatku Judy, jistě slyšte Hospodinovo slovo: Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Jestliže jste opravdu rozhodnuti jít do Egypta a přijdete tam pobývat jako cizinci, pak se stane, že meč, kterého se bojíte, vás tam v egyptské zemi dostihne a hlad, kterého se obáváte, na vás tam v Egyptě dolehne a zemřete tam. Stane se, že všichni muži, kteří jsou rozhodnuti jít do Egypta, aby tam pobývali jako cizinci, zemřou mečem, hladem a morem. Nikdo z nich nepřežije ani neunikne před zlem, které na ně přivedu. Neboť toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Jako byl vylit můj hněv a má zloba na obyvatele Jeruzaléma, tak se rozleje má zloba na vás, když půjdete do Egypta. Stanete se prokletím, předmětem hrůzy, kletbou a potupou a toto místo už neuvidíte. Hospodin k vám, ostatku Judy, promluvil: Nechoďte do Egypta! To vězte, že jsem vás dnes varoval. Vždyť jste se nechali svést vlastní duší. Vy jste mě přece poslali k Hospodinu, svému Bohu, se slovy: Modli se za nás k Hospodinu, našemu Bohu, a všechno, co řekne Hospodin, náš Bůh, nám oznam a uděláme to. Dnes jsem vám to oznámil, ale neuposlechli jste Hospodina, svého Boha ani nic z toho, co vám po mně vzkázal. A nyní s jistotou vězte, že mečem, hladem a morem zemřete na tom místě, kam se vám zalíbilo jít, abyste tam pobývali jako cizinci. Stalo se, když Jeremjáš domluvil ke všemu lidu všechna slova Hospodina, jejich Boha, která jim po něm vzkázal Hospodin, jejich Bůh, všechna tato slova, Azarjáš, syn Hóšajášův, Jóchanan, syn Karéachův, a všichni domýšliví muži Jeremjášovi řekli: Mluvíš lež! Hospodin, náš Bůh, tě neposlal se slovy: Nechoďte do Egypta, abyste tam pobývali jako cizinci, ale Báruk, syn Nerijášův, tě proti nám podněcuje, aby nás vydal do ruky Chaldejců, aby nás usmrtili či nás odvedli do zajetí do Babylona. Jóchanan, syn Karéachův, všichni velitelé vojsk a všechen lid tedy neuposlechli Hospodina, aby bydleli v judské zemi. Jóchanan, syn Karéachův, a všichni velitelé vojsk vzali celý ostatek Judy, ty, kteří se navrátili ze všech národů, kam byli zahnáni, aby pobývali v judské zemi jako cizinci – muže, ženy a malé děti, královské dcery i všechny lidi, které ponechal velitel tělesné stráže Nebúzaradán s Gedaljášem, synem Achíkamovým, vnukem Šáfanovým, a také proroka Jeremjáše a Báruka, syna Nerijášova, – a šli do egyptské země, protože neuposlechli Hospodina. Došli až do Tachpanchésu. V Tachpanchésu se stalo k Jeremjášovi Hospodinovo slovo: Vezmi si velké kameny, před zraky Judejců je ukryj maltou v cihlové dlažbě, která je u vchodu do faraonova paláce v Tachpanchésu, a řekni jim: Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Hle, pošlu a vezmu babylonského krále Nebúkadnesara, svého otroka, a postavím jeho trůn nad těmito kameny, které jsem ukryl, a roztáhne nad nimi svůj baldachýn. Přitáhne a bude bít egyptskou zemi: Kdo je určen k smrti, půjde na smrt, kdo pro zajetí, do zajetí a kdo pro meč, pod meč. Zapálí oheň v domech egyptských bohů; spálí je či odvede. Odvšiví egyptskou zemi jako pastýř odvšivuje své roucho. Pak odtamtud v pokoji odtáhne. Roztříská posvátné sloupy v Bét-šemeši, který je v egyptské zemi, a domy egyptských bohů spálí ohněm. Slovo, které se stalo k Jeremjášovi o všech Judejcích, bydlících v egyptské zemi, bydlících v Migdólu, v Tachpanchésu, v Memfidě a v zemi Patrósu: Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Viděli jste všechno zlo, které jsem přivedl na Jeruzalém a na všechna judská města. Hle, jsou z nich dnes trosky a nikdo v nich nebydlí kvůli jejich zlu, které páchali, aby mě rozzlobili, když chodili obětovat a sloužit jiným bohům, které neznali oni, ani vy, ani vaši otcové. Posílal jsem vám všechny své otroky proroky, stále znovu jsem je posílal se slovy: Nečiňte tuto odpornou věc, kterou nenávidím. Ale neposlouchali a nenakláněli ucho, aby se odvrátili od svého zla a neobětovali jiným bohům. Moje zloba a můj hněv se rozlily a vzplály v judských městech a v jeruzalémských ulicích. Staly se troskami a zcela opuštěnými místy, jak je tomu dnes. A nyní toto praví Hospodin, Bůh zástupů, Bůh Izraele: Proč pácháte tak velké zlo svým duším, aby vám byl vyhlazen muž i žena, dítě i kojenec zprostřed Judy a nezůstal vám ostatek? Abyste mě rozzlobili dílem svých rukou, obětujete jiným bohům v egyptské zemi, kam jste přišli pobývat jako cizinci? Abyste byli vyhlazeni? Abyste se stali kletbou a potupou mezi všemi národy země? Cožpak jste zapomněli na zlé skutky svých otců, zlé skutky judských králů, zlé skutky jejich žen, na své vlastní zlé skutky i zlé skutky svých žen, které páchali v judské zemi a na ulicích Jeruzaléma? Dodnes se nepokořili, nebáli a nežili podle mého zákona a podle mých ustanovení, která jsem předložil vám a vašim otcům. Proto takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Hle, jsem rozhodnut uvést na vás zlo a vyhladit celého Judu. Vezmu ostatek Judy, ty, kteří se rozhodli jít do egyptské země pobývat tam jako cizinci. V egyptské zemi všichni zahynou, padnou mečem a hladem. Zahynou od nejmenšího do největšího, zemřou mečem a hladem. Stanou se prokletím, předmětem hrůzy, kletbou a potupou. Tak jako jsem navštívil Jeruzalém, navštívím ty, kteří bydlí v egyptské zemi, mečem, hladem a morem. Neunikne ani nepřežije nikdo z ostatku Judy, z těch, kteří přijdou pobývat do egyptské země jako cizinci; nenavrátí se do judské země, kam se jejich duše touží vrátit bydlet; ale nevrátí se, jen pár utečenců. Nato všichni muži, kteří věděli, že jejich ženy obětovaly jiným bohům a všechny ženy, které stály ve velkém shromáždění a všechen lid, který bydlel v egyptské zemi, v Patrósu, Jeremjášovi odpověděli slovy: Co se týče slova, které jsi k nám mluvil v Hospodinově jménu, nebudeme tě poslouchat, nýbrž jistě splníme všechno, co vyšlo z našich úst; budeme obětovat královně nebes a lít jí úlitby tak, jak jsme to dělávali my i naši otcové, naši králové a naše knížata v judských městech a na ulicích Jeruzaléma. Nasytili jsme se chlebem, bylo nám dobře a zlo jsme neviděli. Ale od té doby, co jsme přestali obětovat královně nebes a lít jí úlitby, jsme měli nedostatek ve všem a hynuli jsme mečem a hladem. A když jsme obětovaly královně nebes a lily jí úlitby, cožpak jsme jí pekly koláče, abychom ji zobrazily, a lily jí úlitby bez vědomí svých mužů? Jeremjáš všemu lidu, mužům, ženám a všemu lidu, který mu toto odpovídal, řekl: Cožpak si Hospodin nepamatoval oběti, které jste pálili v judských městech a na ulicích Jeruzaléma vy, vaši otcové, vaši králové, vaše knížata a lid země, a nepřišlo mu to na mysl? Hospodin už nemohl snést vaše zvrácené činy a ohavnosti, které jste páchali. Proto se vaše země stala troskami, hroznou pustinou, kletbou, bez obyvatel, jak je tomu dnes. Protože jste pálili oběti, protože jste hřešili proti Hospodinu a neposlouchali jste Hospodina, nežili jste podle jeho zákona, jeho ustanovení a jeho varování, proto vás postihlo toto zlo, jak je tomu dnes. Potom Jeremjáš všemu lidu a všem ženám řekl: Slyšte Hospodinovo slovo, všichni Judejci, kteří jste v egyptské zemi: Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Vy i vaše ženy jste svými ústy vyslovili a svýma rukama pak naplnili slova: Jistě splníme svoje sliby, které jsme učinili, že budeme obětovat královně nebes a lít jí úlitby. Jen si svoje sliby plňte, jen si svoje sliby uskutečňujte. Proto slyšte Hospodinovo slovo, všichni Judejci, kteří bydlíte v egyptské zemi: Hle, přísahám při svém velikém jménu, praví Hospodin: V celé egyptské zemi se už nestane, že by bylo vzýváno mé jméno ústy nějakého Judejce, který říká: Jakože živ je Panovník Hospodin. Hle, bdím nad nimi ke zlu a ne k dobru. Všichni Judejci, kteří jsou v egyptské zemi, budou hynout mečem a hladem až budou úplně zničeni. Ti, kteří unikli meči, se z egyptské země do země judské navrátí v malém počtu, a celý ostatek Judy, ti, kteří přišli do egyptské země pobývat jako cizinci, poznají, čí slovo se naplní, zda moje, anebo jejich. A toto vám bude znamením, je Hospodinův výrok, že vás navštívím na tomto místě, abyste poznali, že se jistě naplní má slova o vás ke zlému: Toto praví Hospodin: Hle, dávám faraona Chofru, egyptského krále, do ruky jeho nepřátel a do ruky těch, kdo usilují o jeho život, tak jako jsem dal judského krále Sidkijáše do ruky babylonského krále Nebúkadnesara, jeho nepřítele, který usiloval o jeho život. Slovo, které mluvil prorok Jeremjáš k Bárukovi, synu Nerijášovu, když zapisoval tato slova z Jeremjášových úst do knihy, ve čtvrtém roce vlády judského krále Jójakíma, syna Jóšijášova: Toto praví Hospodin, Bůh Izraele, o tobě, Báruku: Říkáš: Běda mi, neboť Hospodin přidal k mé bolesti žal. Jsem unaven svým vzdycháním a upokojení nenacházím. Řekni mu toto: Takto praví Hospodin: Hle, co jsem vystavěl, bořím, co jsem zasadil, vyvracím – celou tuto zemi. Hledáš pro sebe velké věci? Nehledej! Protože hle, přivedu zlo na každé tělo, je Hospodinův výrok, ale tobě dám tvou duši za kořist na každém místě, kamkoliv půjdeš. Hospodinovo slovo, které se stalo k proroku Jeremjášovi proti národům: O Egyptu; proti vojsku faraona Néka, egyptského krále, které bylo u řeky Eufratu v Karkemíši a které pobil babylonský král Nebúkadnesar ve čtvrtém roce vlády judského krále Jójakíma, syna Jóšijášova: Připravte malý i velký štít a pusťte se do boje! Zapřáhněte koně a nasedněte, jezdci! Postavte se v přilbách, naleštěte oštěpy, oblečte si pancíře. Proč vidím, že jsou naplněni děsem a ustupují zpět? Jejich hrdinové jsou zabíjeni, utíkají do útočiště, ani se neotáčejí – všude kolem hrůza, je Hospodinův výrok. Rychlonohý neuteče, hrdina neunikne, na severu u řeky Eufratu klopýtnou a padnou. Kdo to vystupuje jako Nil, jako řeky, jejichž vody se dmou? Egypt vystupuje jako Nil, jako řeky, jejichž vody se dmou. Řekl: Vystoupím a přikryji zemi, odstraním město i jeho obyvatele. Nasedněte na koně! Zběsile jeďte, vozy! Ať vytáhnou hrdinové, Kúšijci a Pútejci, kteří nosí štít, i Lúďané, kteří nosí a napínají luk. Tento den patří Panovníku, Hospodinu zástupů, je dnem pomsty, aby se pomstil nad svými protivníky. Meč bude požírat, nasytí a napojí se jejich krví, neboť Panovník, Hospodin zástupů, má obětní hod v severní zemi, u řeky Eufratu. Vystup do Gileádu a vezmi balzám, panno, egyptská dcero! Nadarmo si děláš spoustu léků, zacelení rány pro tebe není. Národy uslyšely o tvé hanbě a tvůj křik naplnil zemi, protože jeden hrdina klopýtl přes druhého, oba společně padli. Slovo, které promluvil Hospodin k proroku Jeremjášovi o tom, že babylonský král Nebúkadnesar přitáhne, aby pobil egyptskou zemi. Oznamte v Egyptě, zvěstujte v Migdólu, zvěstujte v Memfidě a v Tachpanchésu! Řekněte: Postav se a připrav se, protože meč požírá tvé okolí. Proč utekl Apis? Proč nezůstal tvůj býk stát? Protože ho srazil Hospodin. Způsobil, že mnozí klopýtli, jeden padal přes druhého. Říkali: Vstaňme a vraťme se ke svému lidu a do své rodné země před krutým mečem. Faraona, egyptského krále, nazvěte: Hukot, který nechal minout určený čas. Jakože jsem živ, je výrok krále, jehož jméno je Hospodin zástupů: Jako ční Tábor mezi horami a Karmel nad mořem, někdo takový přijde. Sbal si věci do vyhnanství, usazená egyptská dcero, protože Memfis se stane děsivou krajinou, bude vypálena, bez obyvatel. Egypt je překrásná jalovice, letí, ano letí na ni střeček ze severu. I jeho žoldnéři jsou uprostřed něj jako vykrmená telata, ale i oni se obrátili a společně utekli, nezůstali stát, protože na ně přišel den jejich pohromy, čas jejich navštívení. Bude vydávat zvuk jako prchající had, až přitáhnou s vojskem a půjdou proti Egyptu se sekerami jako dřevorubci. Pokácejí jeho les, je Hospodinův výrok, ačkoliv je neproniknutelný, protože jich je víc než kobylek, je jich bez počtu. Egyptská dcera je zahanbena, je vydána do ruky lidu ze severu. Hospodin zástupů, Bůh Izraele, praví: Hle, navštívím Amóna z Théb, faraona a Egypt, jeho bohy i jeho krále; faraona i ty, kteří v něho doufají. Vydám je do ruky těch, kdo usilují o jejich život, do ruky babylonského krále Nebúkadnesara a do ruky jeho otroků. Později však bude osídlen jako za dávných časů, je Hospodinův výrok. Ty však se neboj, můj otroku Jákobe, a neděs se, Izraeli, protože hle, já tě zachráním z dalekých končin a tvé potomstvo ze země jejich zajetí. Jákob se navrátí, bude mít klid, bude bezstarostný a nikdo ho nevyděsí. Ty se neboj, můj otroku Jákobe, je Hospodinův výrok, protože já jsem s tebou, protože úplně zničím všechny národy, mezi které jsem tě rozehnal. Ale tebe nezničím úplně, nýbrž napravím tě podle práva; jistě tě nenechám bez trestu. Hospodinovo slovo, které se stalo k proroku Jeremjášovi o Pelištejcích, dříve nežli faraon pobil Gazu: Toto praví Hospodin: Hle, voda vystupuje od severu a stane se rozvodněným potokem. Zaplaví zemi i všechno, co ji naplňuje, města i jejich obyvatele. Lidé budou volat o pomoc a všichni obyvatelé země budou naříkat. Pro zvuk dusotu kopyt jeho hřebců, hřmotem jeho vozů a pro rachot jeho kol se otcové neobrátili k synům, pro ochablost rukou kvůli dni, který přichází zničit všechny Pelištejce, vyhladit Týru a Sidónu každého zbylého pomocníka, protože Hospodin zničí Pelištejce, ostatek ostrova Kaftór. Gaza oplešatěla, Aškalón umlkl. Ostatku Anákovců, dokdy si budeš zasazovat rány? Ach, Hospodinův meči! Jak dlouho nebudeš mít klid? Stáhni se do pochvy, zastav a ustrň! Jak může mít klid, když mu Hospodin dal příkaz? Proti Aškalónu a proti mořskému pobřeží, tam jej určil. O Moábu. Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Běda Nebó, protože je zničeno. Kirjatajim je zahanben, je dobyt; pevnost je zahanbena a rozdrcena. Už není Moábovy chvála. V Chešbónu proti němu zamýšlejí zlo: Pojďte a vyhlaďme ho jako národ. Také ty, Madméne, umlkneš, půjde za tebou meč. Slyš! Volání z Chóronajimu, zkáza a velká pohroma. Moáb je rozdrcen! Rozhlašují úpěnlivým křikem jeho služebníci. Po luchítském svahu vystupují ve stálém pláči, na stráni do Chóronajimu je slyšet úzkostný křik nad zkázou. Utečte, zachraňte své duše a budete jako jalovec v pustině. Protože jsi spoléhal na své statky a na své poklady, také tebe dobudu. Kemóš půjde do vyhnanství spolu se svými kněžími a knížaty. Ničitel přijde do každého města a žádné město neunikne. Údolí zahyne, rovina bude zničena, jak řekl Hospodin. Postavte Moábovi náhrobní kámen, neboť jistě padne. Jeho města se stanou děsivou věcí, budou bez obyvatel. Proklet je ten, kdo činí Hospodinovu práci nedbale! Proklet je ten, kdo zadržuje svůj meč od krve. Od svého mládí byl Moáb bezstarostný, byl usazen jako víno na svém kalu, nebyl přeléván z nádoby do nádoby, ani nešel do vyhnanství; proto mu zůstala jeho chuť a jeho vůně se nezměnila. Proto hle, přicházejí dny, je Hospodinův výrok, kdy mu pošlu ty, kteří stáčejí víno, a ti jej stočí, jeho nádoby vyprázdní a jeho džbány roztříští. Moáb se bude stydět za Kemóše, tak jako se dům izraelský styděl za Bét-el, svou naději. Jak to, že říkáte: Jsme hrdinové, udatní bojovníci? Moáb je zničen, muži vystoupili do jeho měst, nejlepší z jeho mládenců sestoupili na porážku, je výrok krále, jehož jméno je Hospodin. Moábova pohroma přijde brzy; jeho zlo velmi pospíchá. Naříkej nad ním celé jeho okolí, všichni, kdo znáte jeho jméno! Říkejte: Jak to, že je zlomeno mocné žezlo, nádherná berla? Sestup ze slávy a usaď se ve vyprahlém kraji, obyvatelko, díbónská dcero, protože ničitel Moába vytáhl proti tobě a zničil tvoje pevnosti. Stůj na cestě a vyhlížej, obyvatelko Aróeru! Vyptávej se muže, který utíká, i ženy, která se snaží uniknout! Zeptej se: Co se stalo? Moáb se stydí, protože je rozdrcen. Naříkejte, křičte! Oznamte v Arnónu, že je Moáb zničen. Soud přišel na Rovinu – na Cholón, na Jahas i na Méfaat, na Díbón, na Nebó, na Bét-diblatajim, na Kirjatajim, na Bét-gamúl, na Bét-meón, na Kerijót, na Bosru i na všechna vzdálená i blízká města moábské země. Moábův roh byl useknut a jeho paže byla zlomena, je Hospodinův výrok. Opijte ho, protože se vyvyšoval na Hospodina. Ať se Moáb válí ve svých zvratcích; i on se stane posměchem. Cožpak se ti nestal Izrael posměchem? Cožpak byl nalezen mezi zloději, že pokaždé, kdy o něm mluvíš, potřásáš hlavou? Opusťte města, usídlete se na skále, obyvatelé Moábu! Buďte jako holubice, která hnízdí na okraji ústí rokliny. Slyšeli jsme o Moábově pýše, je velice pyšný, o jeho povýšenosti, o jeho pýše, o jeho hrdosti i o domýšlivosti jeho srdce. Já znám jeho nadutost, je Hospodinův výrok, nesprávné jsou prázdné řeči, nesprávně jednali. Proto naříkám nad Moábem, volám o pomoc pro celý Moáb, vzdychám nad muži Kir-cheresu. Víc než nad Jaezerem pláču nad tebou, révo Sibmy. Tvoje úponky překročily moře, dosáhly až k Jaezeru, na tvé letní ovoce i na tvé vinobraní vpadl ničitel. Vzaty byly radost i jásání z ovocného sadu, z moábské země. Způsobil jsem, že zmizelo víno z lisů, nikdo nebude šlapat víno s jásotem; jásot nebude radostným jásotem. Úpěnlivý křik z Chešbónu zní až do Eleále, až do Jahasu, volají od Sóaru až do Chóronajimu a Eglat-šelišiji, protože i vody nimrímské budou zpustošené. Způsobím, je Hospodinův výrok, že z Moába zmizí ti, kdo vystupují na návrší a pálí oběti svým bohům. Proto mé srdce vzlyká nad Moábem jako flétna, mé srdce vzlyká jako flétna nad muži Kir-cheresu, protože úspory, které získal, přišly vniveč. Vždyť každá hlava je lysá, každý vous je ostříhán, na všech rukách jsou zářezy a kolem beder pytlovina. Na všech Moábových střechách a na jeho náměstích je jen kvílení, protože jsem Moába rozbil jako nádobu, v níž nikdo nemá zalíbení, je Hospodinův výrok. Jak je rozdrcen, naříkají! Jak Moáb obrací záda a stydí se! Moáb se stane posměchem a postrachem pro celé svoje okolí. Neboť toto praví Hospodin: Hle, poletí jako orel a roztáhne nad Moábem svá křídla. Kerijót je zajat a pevnosti dobyty. Srdce moábských hrdinů bude v onen den jako srdce ženy v porodních bolestech. Moáb bude zničen jako národ, protože se vyvyšoval na Hospodina. Strach, propast a past na tebe, obyvateli Moábu, je Hospodinův výrok. Kdo uteče strachem, padne do propasti a kdo vyleze z propasti, bude polapen do pasti, protože na něj, na Moába, přivedu rok navštívení, je Hospodinův výrok. Vysílení utečenci zůstali stát ve stínu Chešbónu. Avšak z Chešbónu vyšlehl oheň a z domu Síchona plamen a strávil skráně Moába a temeno synů hukotu. Běda tobě, Moábe! Kemóšův lid zahynul, neboť tvoji synové byli vzati do zajetí a tvoje dcery do vyhnanství. Ale v posledních dnech Moábův úděl změním, je Hospodinův výrok. Až potud soud nad Moábem. O synech Amónových. Toto praví Hospodin: Cožpak Izrael nemá syny? Copak nemá dědice? Proč Milkóm vlastní Gáda a jeho lid se usadil v jeho městech? Proto hle, přicházejí dny, je Hospodinův výrok, kdy nechám zaznít válečný křik proti Rabě synů Amónových. Stane se zcela opuštěnou ruinou a její vesnice budou vypáleny ohněm. Izrael dostane do vlastnictví své vlastníky, praví Hospodin. Naříkej Chešbóne, protože Aj je zničen! Křičte, dcery Raby, přepásejte se pytlovinou, bědujte a bloumejte mezi ohradami, protože Milkóm půjde do vyhnanství, jeho kněží spolu s jeho knížaty. Proč se chlubíš údolími, svým oplývajícím údolím, odpadlá dcero, která doufáš ve své poklady a říkáš: Kdo přijde proti mně? Hle, přivedu na tebe strach z celého tvého okolí, je výrok Panovníka, Hospodina zástupů. Budete zahnáni každý jinam a nebude, kdo by utečence shromáždil. Potom však změním úděl synů Amónových, je Hospodinův výrok. O Edómu. Toto praví Hospodin zástupů: Cožpak už v Témanu není moudrost? Rozumným zmizela rada? Byla jejich moudrost zmařena? Utečte, obraťte se a usídlete se v hlubinách, obyvatelé Dedánu! Protože na něj přivedu Ezauovu pohromu, čas, kdy ho navštívím. Kdyby na tebe přišli česači hroznů, což nezanechají paběrky? Kdyby přišli zloději v noci, budou ničit, dokud nebudou mít dost. Neboť já jsem obnažil Ezaua, odhalil jsem jeho skrýše, nebude se moci ukrýt. Jeho potomstvo je zničeno, jeho bratři i jeho sousedi – už není. Zanech svoje sirotky, já je zachovám při životě a ať tvoje vdovy doufají ve mě. Neboť toto praví Hospodin: Hle, ti, kteří pít kalich správně neměli, pít musejí a ty bys měl zůstat bez trestu? Nezůstaneš bez trestu, ale musíš pít. Vždyť jsem přísahal při sobě, je Hospodinův výrok, že Bosra se stane předmětem hrůzy, potupou, pustinou a kletbou a všechna její města se stanou věčnými troskami. Slyšel jsem zprávu od Hospodina, vyslanec byl poslán mezi národy: Shromážděte se a vytáhněte proti ní, povstaňte k boji. Neboť hle, učiním tě malým mezi národy, opovrženým mezi lidmi. Hrůza, kterou jsi budil, tě podvedla, i domýšlivost tvého srdce, tebe, který bydlíš ve skalních rozsedlinách, tebe, jenž jsi obsadil vrchol kopce. Ačkoliv stavíš své hnízdo vysoko jako orel, svrhnu tě odtamtud, je Hospodinův výrok. Edóm se stane děsivou krajinou; každý, kdo jím bude procházet, se zhrozí a podiví se všem jeho ranám. Jako po vyvrácení Sodomy, Gomory a jejich sousedních měst, praví Hospodin, nikdo se tam neusadí, syn člověka v něm nebude pobývat. Hle, vystupuje jako lev z jordánské houštiny na stále zelenou pastvinu, ale v okamžiku ho z ní zaženu a určím nad ní toho, kdo je vyvolený. Neboť kdo je jako já? Kdo mě předvolá k soudu? Kdo je ten pastýř, který přede mnou obstojí? Proto slyšte Hospodinovo rozhodnutí, které učinil o Edómu, jeho plány, které vymýšlí proti obyvatelům Témanu: Jistě je budou vláčet, i nejmenší ze stáda. Jistě kvůli nim zpustoší jeho pastvinu. Zvukem jejich pádu se třese země. Zní volání, jeho zvuk je slyšet až u Rákosového moře. Hle, vzlétne jako orel, poletí a roztáhne svá křídla nad Bosrou. V onen den bude srdce edómských hrdinů jako srdce ženy v porodních bolestech. O Damašku. Chamát a Arpád je zahanben, protože slyšeli zlou zprávu. Jsou bezradní, jako když je na moři nepokoj a nemůže se utišit. Damašek ochabl, obrátil se na útěk. Zmocnilo se ho zděšení, zachvátila jej tíseň a bolest jako rodičku. Jak je opuštěné slavné město, město radosti! Proto jeho mládenci padnou na jeho náměstích a v onen den všichni bojovníci zahynou, je výrok Hospodina zástupů. Zapálím oheň na hradbách Damašku a ten stráví Ben-hadadovy paláce. O Kédaru a o královstvích Chasóru, která pobil babylonský král Nebúkadnesar. Toto praví Hospodin: Povstaňte, vytáhněte proti Kédaru a zničte syny východu. Vezmou jejich stany a jejich stáda, jejich stanové plachty a všechny jejich nástroje; jejich velbloudy odvedou pro sebe a budou na ně volat: Všude kolem hrůza. Utečte, rychle prchněte, usídlete se v hlubinách, obyvatelé Chasóru, je Hospodinův výrok, protože babylonský král Nebúkadnesar o vás učinil rozhodnutí a vymýšlí proti vám plán. Vstaňte, vytáhněte proti národu, který bezstarostně bydlí v bezpečí, je Hospodinův výrok; nemá vrata ani závory, bydlí o samotě. Jejich velbloudi se stanou kořistí, stáda jejich dobytka lupem. Rozptýlím je do všech větrů, ty s vyholenými skráněmi, a ze všech stran na ně přivedu pohromu, je Hospodinův výrok. Chasór se stane doupětem šakalů, zcela opuštěným místem navěky, nikdo se tam neusadí, syn člověka v něm nebude pobývat. Hospodinovo slovo, které se stalo k proroku Jeremjášovi o Élamu na počátku kralování judského krále Sidkijáše: Toto praví Hospodin zástupů: Hle, zlomím luk Élamu, prvotinu jeho síly. Přivedu proti Élamu čtyři větry od čtyř konců nebes a rozptýlím je do všech těchto větrů a nebude národ, kam by zapuzení z Élamu nepřišli. Roztřesu Élam strachem před jejich nepřáteli, před těmi, kdo usilují o jejich život. Přivedu na ně zlo, svůj planoucí hněv, je Hospodinův výrok. Pošlu za nimi meč, dokud s nimi neskoncuji. Postavím v Élamu svůj trůn a odstraním odtamtud krále i knížata, je Hospodinův výrok. Ale v posledních dnech se stane, že změním Élamův úděl, je Hospodinův výrok. Slovo, které mluvil Hospodin o Babylonu, o chaldejské zemi, prostřednictvím proroka Jeremjáše. Oznamte a rozhlaste to mezi národy, pozdvihněte korouhev; rozhlaste to a nezatajujte. Řekněte: Babylon je dobyt, Bél se stydí, Marduk se třese; jeho modlářské zpodobeniny jsou zahanbeny, jeho bůžkové se třesou. Protože ze severu proti němu vytáhl národ, který jeho zemi učiní děsivou krajinou. Nebudou v ní obyvatelé, lidé i zvířata prchnou, utečou. V oněch dnech a v onom čase, je Hospodinův výrok, přijdou synové izraelští spolu se syny judskými; půjdou a přitom budou plakat a budou hledat Hospodina, svého Boha. Cestou se budou vyptávat na Sijón, tam budou obráceny jejich tváře. Přijdou a připojí se k Hospodinu věčnou smlouvou, jež nebude zapomenuta. Můj lid byl ztracené stádo. Jejich pastýři je svedli, odvraceli je na horách. Chodili z hory na návrší a na místo svého odpočinku zapomněli. Všichni, kdo je našli, je požírali a jejich protivníci říkali: Neproviníme se, protože hřešili proti Hospodinu, pravé pastvině a naději svých otců, Hospodinu. Prchněte z Babylona, vyjděte z chaldejské země a buďte jako beran před stádem. Protože hle, podnítím a přivedu proti Babylonu shromáždění velkých národů ze severní země. Sešikují se proti němu, bude odtamtud dobyt. Jejich šípy jsou jako úspěšní hrdinové, nenavrátí se s prázdnou. Chaldejsko se stane kořistí; všichni jeho kořistníci se nasytí, je Hospodinův výrok. Ačkoliv se radujete, ačkoliv jásáte, pustošitelé mého dědictví, ačkoliv poskakujete jako jalovice při mlácení a řehtáte jako koně, vaše matka se velice stydí, vaše rodička se hanbí. Hle, je poslední z národů. Pustina, bezvodá a pustá země. Kvůli Hospodinovu hněvu nebude obydlen, bude zcela opuštěný, každý, kdo bude Babylonem procházet, se zhrozí a podiví se všem jeho ranám. Sešikujte se proti Babylonu ze všech stran, všichni, kdo napínáte luk, střílejte na něj a nešetřte šípem, protože zhřešil proti Hospodinu. Křičte proti němu ze všech stran! Vzdal se, jeho pilíře padly, jeho hradby jsou zbořeny, protože to je Hospodinova pomsta. Pomstěte se na něm! To, co dělal on, udělejte jemu. Vyhlaďte z Babylona rozsévače i toho, kdo nosí srp v čas žně! Před krutým mečem se každý vrátí ke svému lidu a každý uteče do své země. Izrael je zaplašená ovce, kterou zahnali lvi. Nejprve ho požíral asyrský král a nakonec mu ohlodal kosti babylonský král Nebúkadnesar. Proto takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Hle, navštívím babylonského krále a jeho zemi tak jako jsem navštívil asyrského krále. Přivedu Izrael zpět na jeho pastvinu a bude se pást na Karmelu i v Bášanu, jeho duše se nasytí v Efrajimském pohoří a v Gileádu. V oněch dnech a v onom čase, je Hospodinův výrok, bude vyhledávána vina Izraele, ale žádná nebude, a hříchy Judy, ale nebudou nalezeny, protože těm, které zanechám, odpustím. Proti meratajimské zemi: Vytáhni proti ní a proti obyvatelům Pekódu! Pobij je a i posledního z nich zasvěť zkáze, je Hospodinův výrok; učiň všechno, co jsem ti přikázal! V zemi je válečná vřava a velká zkáza. Jak je rozbito a rozdrceno kladivo celé země! Jak se Babylon stal děsivou věcí mezi národy! Nastražil jsem na tebe past a byl jsi polapen, Babylone, ani jsi to nevěděl. Byl jsi dopaden a chycen, protože ses pustil do boje s Hospodinem. Hospodin otevřel svoji zbrojnici a vybral zbraně svého rozhořčení, neboť Panovník, Hospodin zástupů, má v chaldejské zemi práci. Přitáhněte proti němu ze všech končin, otevřete jeho sýpky, navršte ho jako hromady obilí a zasvěťte jej zkáze! Ať z něj nezůstane ani ostatek! Pobijte všechny jeho býčky, ať sestoupí na porážku! Běda jim, neboť přišel jejich den, čas jejich navštívení. Slyš! Utečenci a uprchlíci z babylonské země přicházejí oznámit na Sijón pomstu Hospodina, našeho Boha, pomstu za jeho chrám. Svolejte proti Babylonu lukostřelce, všechny, kdo napínají luk. Utábořte se kolem něho, ať nemá úniku! Odplaťte mu podle jeho skutků, podle všeho, co učinil, učiňte jemu, neboť se choval drze vůči Hospodinu, Svatému Izraele. Proto jeho mládenci padnou na jeho náměstích a všichni jeho bojovníci v onen den zahynou, je Hospodinův výrok. Hle, jsem proti tobě, domýšlivče, je výrok Panovníka, Hospodina zástupů, neboť přišel tvůj den, čas, kdy tě navštívím. Domýšlivec klopýtne a padne a nebude, kdo by ho pozdvihl. V jeho městech zapálím oheň a ten stráví celé jeho okolí. Toto praví Hospodin zástupů: Synové izraelští jsou utlačováni spolu se syny judskými. Všichni, kdo je odvedli do zajetí, je pevně drželi a nechtěli je propustit. Jejich Vykupitel je silný, jeho jméno je Hospodin zástupů. Jistě povede jejich spor, aby dal odpočinutí zemi, ale znepokojil obyvatele Babylona. Meč proti Chaldejcům, je Hospodinův výrok, proti obyvatelům Babylona, proti jeho knížatům i jeho mudrcům. Meč proti žvanilům a dokáží, že jsou blázni. Meč proti jeho hrdinům a vyděsí se. Meč proti jejich koňům a jejich vozům, proti všemu míšenému lidu, který je uprostřed něho; budou slabí jako ženy. Meč proti jeho pokladům a budou vypleněny. Sucho na jeho vody, ať vyschnou, protože je to země model, protože šílí u svých hrůzných stvůr. Proto tam budou sídlit divoká zvířata s šakaly, budou v ní pobývat pštrosi. Nebude již nikdy obydlena, nebude osídlena z generace na generaci. Jako když Bůh vyvrátil Sodomu, Gomoru a jejich sousední města, je Hospodinův výrok, tak se tam nikdo neusadí, syn člověka v ní nebude pobývat. Hle, ze severu přichází lid, velký národ, mnozí králové se dávají do pohybu z nejvzdálenějších částí země. Chopí se luku a srpáče, jsou krutí a nebudou mít slitování. Jejich křik bude burácet jako moře. Připraveni jako muž do boje pojedou na koních proti tobě, babylonská dcero. Babylonský král o nich uslyšel zprávu a jeho ruce ochably, zmocnila se ho tíseň, porodní bolesti jako rodičky. Hle, vystupuje jako lev z jordánské houštiny na stále zelenou pastvinu, ale v okamžiku ho z ní zaženu a určím nad ní toho, kdo je vyvolený. Neboť kdo je jako já? Kdo mě předvolá k soudu? Kdo je ten pastýř, který přede mnou obstojí? Proto slyšte Hospodinovo rozhodnutí, které učinil o Babylonu, jeho plán, který vymýšlí proti chaldejské zemi: Jistě je budou vláčet, i nejmenší ze stáda. Jistě kvůli nim zpustoší pastvinu. Voláním: Babylon je dobyt! Třese se země. Jeho úpěnlivý křik je slyšet mezi národy. Toto praví Hospodin: Hle, vzbudím proti Babylonu a proti obyvatelům Léb-Kamaje ničivý vítr. Pošlu do Babylona cizince, ti ho provějí a vyprázdní jeho zemi, protože v den zla budou proti němu ze všech stran. Střelec ať napne svůj luk proti tomu, kdo napíná luk, a proti tomu, kdo se vypíná ve svém pancíři. Nemějte soucit s jeho mládenci, zasvěťte zkáze celý jeho armáda. V chaldejské zemi budou padat pobití, probodení na ulicích Babylona. Neboť Izrael ani Juda nebyl opuštěn jako vdova svým Bohem, Hospodinem zástupů, ačkoliv jejich země je plná viny proti Svatému Izraele. Utečte z Babylona, zachraňte si každý svou duši, ať nezahynete pro jeho viny, neboť toto je čas pomsty pro Hospodina; odplácí mu za to, co vykonal. Babylon byl zlatým kalichem v Hospodinově ruce, opíjel celou zemi. Národy pily z jeho vína, proto národy zešílely. Babylon náhle padl, je rozdrcen. Naříkejte nad ním! Vezměte na jeho bolest balzám! Snad se uzdraví. Léčili jsme Babylon, ale nebyl uzdraven. Opusťte jej a pojďme každý do své země, protože jeho soud dosáhl k nebesům, povznesl se až k oblakům. Hospodin vyvedl na světlo naši spravedlivou při. Pojďme a vypravujme na Sijónu o díle Hospodina, svého Boha. Naostřete šípy, uchopte štíty! Hospodin vzbudil ducha médských králů, protože jeho plán je namířen proti Babylonu, aby ho zničil, neboť toto je Hospodinova pomsta, pomsta za jeho chrám. Pozdvihněte korouhev proti babylonským hradbám, zesilte stráž, ustanovte hlídky, připravte zálohy, protože Hospodin má v úmyslu a také provede to, co vyslovil proti obyvatelům Babylona. Ty, který bydlíš na velkých vodách, a máš mnoho pokladů, přišel tvůj konec, naplnila se míra tvého nekalého zisku. Hospodin zástupů přísahal při sobě samém: Naplním tě lidmi jako kobylkami a vydají nad tebou vítězný pokřik. Svou silou učinil zemi, svou moudrostí založil svět a svou rozumností roztáhl nebesa. Když vydá hlas, bouří se voda v nebesích, dává vystupovat mlze z končin země, působí blesky s deštěm, ze svých skladů vyvádí vítr. Všichni lidé jsou hloupí a bez poznání, všichni zlatníci jsou zahanbeni svými modlami, protože jejich modly jsou falešné, není v nich duch. Jsou nicotností, směšným dílem, v čase svého navštívení zahynou. Podíl Jákobův jim není podobný, neboť on je Tvůrcem všeho a Izrael je jeho dědičným kmenem; jeho jméno je Hospodin zástupů. Jsi mým kladivem, válečnou zbraní, skrze tebe roztříštím národy, skrze tebe zničím království. Skrze tebe roztříštím koně i jeho jezdce, skrze tebe roztříštím vůz i jeho vozataje. Skrze tebe roztříštím muže i ženu, skrze tebe roztříštím starce i chlapce, skrze tebe roztříštím mládence i pannu. Skrze tebe roztříštím pastýře i jeho stádo, skrze tebe roztříštím oráče i jeho spřežení, skrze tebe roztříštím místodržitele i správce. Před vašima očima odplatím Babylonu a všem obyvatelům Chaldejska za všechno jejich zlo, které páchali na Sijónu, je Hospodinův výrok. Hle, jsem proti tobě, horo ničiteli, je Hospodinův výrok, ničiteli celé země. Vztáhnu proti tobě svou ruku a svalím tě ze skály a učiním tě horou spálenou. Nevezmou z tebe úhelný kámen ani kámen základní, protože budeš navěky zcela opuštěným místem, je Hospodinův výrok. Pozdvihněte korouhev v zemi, trubte na beraní roh mezi národy, nachystejte národy do boje proti němu! Svolejte proti němu království Ararat, Miní a Aškenaz! Ustanovte nad ním verbíře, přiveďte koně jako sršaté kobylky. Nachystejte do boje proti němu národy, médské krále, jejich místodržitele, všechny správce a celou zemi pod jejich vládou. Země se třese a svíjí bolestí, protože se plní Hospodinův plán proti Babylonu, aby učinil babylonskou zemi děsivou krajinou bez obyvatel. Babylonští hrdinové přestali bojovat, sedí v pevnostech; jejich síla vyschla, stali se slabými jako ženy. Jeho příbytky byly zapáleny, jeho závory zlomeny. Běžec běží, aby potkal dalšího běžce, posel, aby potkal dalšího posla, aby babylonskému králi oznámil, že celé jeho město bylo dobyto. Brody jsou obsazeny, bašty spáleny ohněm a bojovníci se děsí. Neboť toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Dcera babylonská je jako humno v čase, kdy je udusáváno. Už jen málo a přijde čas její žně. Babylonský král Nebúkadnesar mě požíral a přivedl do zmatku, odložil mě jako prázdnou nádobu. Spolkl mě jako mořský drak, své břicho naplnil mými lahůdkami a vyvrhl mě. Násilí spáchané na mně a na mém těle ať dopadne na Babylon, ať řekne obyvatelka Sijónu. Má krev na obyvatele Chaldejska, ať řekne Jeruzalém. Proto takto praví Hospodin: Hle, povedu tvůj spor a vykonám tvou pomstu. Vysuším jeho moře a nechám vyschnout jeho pramen. Babylon se stane hromadou kamení, doupětem šakalů, předmětem hrůzy a úžasu; bude bez obyvatel. Společně budou řvát jako mladí lvi, kňučet jako lví mláďata. Až se rozpálí, připravím jim hostinu, opiji je do bujarosti; pak usnou věčným spánkem a neprobudí se, je Hospodinův výrok. Povedu je na porážku jako jehňata, jako berany s kozly. Jak byl Šéšak polapen a chvála celé země byla dobyta! Jak se Babylon stal děsivou věcí mezi národy! Na Babylon vystoupilo moře, byl přikryt množstvím jeho vln. Jeho města se stala děsivou krajinou, bezvodou a pustou zemí; nikdo v nich nebude bydlet, syn člověka jimi nebude procházet. Navštívím Béla v Babyloně a vyberu z jeho úst to, co pozřel. Nebudou již k němu proudit národy. Také hradby Babylona padnou. Vyjděte z něho, můj lide! Zachraňte každý svou duši před Hospodinovým planoucím hněvem. Vaše srdce ať neochabne, nebojte se zprávy, která je slyšet v zemi! V jednom roce přijde jedna zpráva a v dalším roce další zpráva; v zemi bude násilí, vládce proti vládci. Proto hle, přicházejí dny, kdy modly Babylona navštívím s trestem. Celá jeho země se bude stydět a všichni jeho probodení padnou v jeho středu. Nebesa i země a všechno, co je v nich, budou nad Babylonem radostně volat, protože na něj od severu přijdou ničitelé, je Hospodinův výrok. Také Babylon musí padnout za pobité Izraele, jako kvůli Babylonu padli pobití celé země. Utečenci před mečem, jděte, nestůjte! Připomínejte si z daleka Hospodina, na vaši mysl ať přijde Jeruzalém! Stydíme se, protože jsme slyšeli o potupě. Naše tváře přikryla ostuda, protože do svatyní Hospodinova domu vešli cizinci. Proto hle, přicházejí dny, je Hospodinův výrok, kdy navštívím s trestem jeho modly a po celé jeho zemi budou sténat pobití. I kdyby Babylon vystoupil až k nebesům a kdyby učinil svou mocnou výšinu nedostupnou, přijdou na něho ode mě ničitelé, je Hospodinův výrok. Slyš! Úpěnlivý křik z Babylona a velká zkáza z chaldejské země! Neboť Hospodin ničí Babylon a tiší jeho halas, ačkoliv jeho vlny burácejí jako množství vod a zaznívá hukot jejich zvuku. Neboť na něho, na Babylon, přišel ničitel. Jeho hrdinové jsou polapeni, jejich luky jsou zlomeny, protože Hospodin je Bohem odplaty, jistě odplatí. Opiji jeho knížata i jeho mudrce, jeho místodržitele, jeho správce a jeho hrdiny; pak usnou věčným spánkem a neprobudí se, je výrok krále, jehož jméno je Hospodin zástupů. Toto praví Hospodin zástupů: Široké hradby Babylona budou zcela zbořeny, jeho vysoké brány budou spáleny ohněm. Národy se namáhají zbytečně, lidé se unavují jen pro oheň. Slovo, které přikázal prorok Jeremjáš Serajášovi, synu Nerijášovu, vnuku Machsejášovu, když šel s judským králem Sidkijášem do Babylona, ve čtvrtém roce jeho kralování. Serajáš byl velitelem ubytování. Jeremjáš zapsal všechno zlo, které mělo přijít na Babylon, do jedné knihy, totiž všechna tato slova napsaná proti Babylonu. A Jeremjáš řekl Serajášovi: Až přijdeš do Babylona, hleď, abys přečetl všechna tato slova. Řekni: Hospodine, ty jsi promluvil proti tomuto místu, že ho vyhladíš, takže v něm nebudou obyvatelé ani člověk ani zvířata, ale bude navěky zcela opuštěné. Až dočteš tuto knihu, přivaž k ní kámen, hoď ji doprostřed Eufratu a řekni: Takto klesne Babylon a nepovstane kvůli zlu, které na něj přivedu. Unaví se. Až potud Jeremjášova slova. Sidkijášovi bylo dvacet jedna let, když se stal králem, a kraloval v Jeruzalémě jedenáct let. Jeho matka se jmenovala Chamútal, byla to dcera Jeremjáše z Libny. Páchal to, co je zlé v Hospodinových očích, stejně jako to dělal Jójakím. Neboť kvůli Hospodinovu hněvu se v Jeruzalémě a v Judsku stalo to, že je od sebe odvrhl. Sidkijáš se proti babylonskému králi vzbouřil. V devátém roce jeho kralování, v desátém měsíci, desátého dne toho měsíce se stalo, že proti Jeruzalému přitáhl babylonský král Nebúkadnesar a celé jeho vojsko, utábořili se kolem něj a vystavěli proti němu ze všech stran obléhací val. Město zůstalo v obležení až do jedenáctého roku vlády krále Sidkijáše. Ve čtvrtém měsíci, devátého dne toho měsíce, když se ve městě rozmohl hlad a lid země neměl chléb, byly hradby města prolomeny. Všichni bojovníci utekli. V noci vyšli z města bránou mezi dvěma hradbami u královské zahrady, přestože Chaldejci byli ze všech stran kolem města. Potom šli směrem k Arabě. Chaldejské vojsko pronásledovalo krále a dostihlo Sidkijáše na jerišských pustinách; celé jeho vojsko se od něj rozprchlo. Krále chytili a přivedli ho k babylonskému králi do Ribly v zemi Chamátu. Ten nad ním vyslovil rozsudek. Babylonský král pobil Sidkijášovy syny před jeho zraky a také pobil v Rible všechna judská knížata. Oslepil Sidkijášovy oči, svázal ho bronzovými okovy a pak ho babylonský král přivedl do Babylona. Dal ho do vězení až do dne jeho smrti. V pátém měsíci, desátého dne toho měsíce, což byl devatenáctý rok vlády babylonského krále Nebúkadnesara, přitáhl velitel tělesné stráže Nebúzaradán, který stával před babylonským králem, do Jeruzaléma. Spálil Hospodinův dům i královský palác, všechny jeruzalémské domy; každý velký dům spálil ohněm. Celé chaldejské vojsko, které bylo s velitelem tělesné stráže, strhlo celé hradby kolem Jeruzaléma. Některé z chudých lidí, zbytek lidu, který ve městě zůstal, i přeběhlíky, kteří přeběhli k babylonskému králi, a zbytek řemeslníků velitel tělesné stráže Nebúzaradán odvedl. Ale některé z chudých země ponechal velitel tělesné stráže Nebúzaradán jako vinaře a rolníky. Bronzové sloupy, které patřily k Hospodinovu domu, podstavce a bronzové moře, které bylo v Hospodinově domě, Chaldejci roztřískali a všechen bronz z toho odnesli do Babylona. Vzali hrnce, lopaty, nůžky na knoty, misky, kadidlové pánvičky a všechny bronzové nádoby, s nimiž konali bohoslužbu. Velitel tělesné stráže vzal i číše, pánvičky na uhlíky, misky, hrnce, svícny, kadidlové pánvičky a obětní misky; co bylo ze zlata, jako zlato, co bylo ze stříbra, jako stříbro. Dva sloupy, jedno moře, dvanáct bronzových býků, kteří byli pod ním, a podstavce, které udělal král Šalomoun pro Hospodinův dům. Bronz ze všech těchto předmětů se nedal ani zvážit. Co se sloupů týká, osmnáct loket byla výška jednoho sloupu, obepnula ho šňůra dvanáct loket dlouhá; jeho síla byla čtyři prsty a byl dutý. Byla na něm bronzová hlavice; výška jedné hlavice byla pět loket. Kolem hlavice bylo mřížování a granátová jablka; to všechno bylo z bronzu. Takový byl i druhý sloup s granátovými jablky. Granátových jablek bylo po stranách devadesát šest; všech granátových jablek kolem mřížování bylo sto. Velitel tělesné stráže vzal vrchního kněze Serajáše, druhého kněze Sefanjáše a tři strážce prahu. Z města vzal jednoho dvorního úředníka, který byl dohlížitelem nad bojovníky, a sedm mužů z těch, kteří bývali v přítomnosti krále, kteří se nacházeli ve městě, i písaře velitele armády, jenž povolával lid země do vojenské služby a šedesát mužů z lidu země, kteří se nacházeli uprostřed města. Velitel tělesné stráže Nebúzaradán je pak vzal a předvedl je k babylonskému králi do Ribly. Babylonský král je pobil a usmrtil je v Rible v zemi Chamátu. Tak byl Juda odveden ze své země. Toto je lid, který Nebúkadnesar odvedl: V sedmém roce tři tisíce dvacet tři Judejců, v osmnáctém roce vlády Nebúkadnesara osm set třicet dva duší z Jeruzaléma. Ve dvacátém třetím roce vlády Nebúkadnesara odvedl velitel tělesné stráže Nebúzaradán sedm set čtyřicet pět Judejců; všech duší bylo čtyři tisíce šest set. V třicátém sedmém roce vyhnanství judského krále Jójakína, ve dvanáctém měsíci, dvacátého pátého dne toho měsíce se stalo, že babylonský král Evíl-merodak v prvním roce svého kralování omilostnil judského krále Jójakína a vyvedl ho z vězení. Mluvil s ním laskavě a jeho trůn ustanovil nad trůny králů, kteří s ním byli v Babyloně. Jójákín svlékl své vězeňské šaty a jídal po všechny dny svého života stále v jeho přítomnosti. Jeho zaopatření, stálé zaopatření, mu bylo poskytováno babylonským králem, každodenní podíl po všechny dny jeho života až do dne jeho smrti. Jak sedí osaměle město, které mělo mnoho lidu! Je jako vdova to, jež bylo velké mezi národy. Kněžna mezi provinciemi je vydána nuceným pracím. V noci hořce pláče a slzy jí tečou po tvářích. Mezi všemi svými milenci nemá utěšitele. Všichni její přátelé ji nevěrně opustili, stali se jejími nepřáteli. Juda byl vystěhován v soužení a v těžké otročině. Bydlí mezi národy, nenalezl místo odpočinku. Všichni, kdo jej pronásledují, ho dostihnou uprostřed velké tísně. Cesty na Sijón truchlí, protože na svátky nikdo nepřichází. Všechny jeho brány jsou opuštěné, jeho kněží vzdychají, jeho panny jsou sklíčené a jemu je hořko. Jeho protivníci získali navrch, jeho nepřátelům se daří, protože Hospodin ho sklíčil pro množství jeho přestoupení. Jeho děti odešly před zraky protivníka do zajetí. Od dcery sijónské odešla všechna její ozdoba, její knížata jsou jako jeleni, kteří nenašli pastvu, utekli vysílení před pronásledovatelem. Jeruzalém vzpomíná ve dnech svého soužení a svého bezdomovství na všechny své drahocennosti, které měl od dávných časů. Když jeho lid padl do ruky protivníka a neměl pomocníka, protivníci se na něj dívali a vysmívali se jeho zániku. Jeruzalémská dcera velmi zhřešila; proto se stala nečistou. Všichni, kdo ji ctili, jí opovrhují, protože viděli její nahotu; ona sama vzdychá a obrací se zpět. Na jejích sukních je její nečistota, nepamatovala na svoji budoucnost. Padla prapodivným způsobem, nemá utěšitele. Hospodine, pohleď na mé soužení, protože nepřítel se vyvyšuje. Protivník vztáhl svou ruku na všechny její vzácnosti, ano, viděla pohanské národy, jak přicházejí do její svatyně, ty, o nichž jsi přikázal, aby do tvého shromáždění nevcházeli. Všechen její lid vzdychá, hledají pokrm. Dali svoje vzácnosti za jídlo, aby zachovali život. Podívej se, Hospodine, a pohleď, že jsem opovržená. Je to ničím pro vás všechny, kteří procházíte kolem? Pohleďte a podívejte se, jestli je bolest jako moje bolest, kterou mě ranil, kterou mě Hospodin sklíčil v den svého planoucího hněvu? Z výšiny poslal oheň do mých kostí a opanoval je. Rozprostřel síť pro mé nohy, obrátil mě zpět. Učinil mě opuštěnou, celý den jsem nemocná. Má přestoupení jsou svázána do jha, jeho rukou jsou propletena. Vstoupila na mou šíji, přivedl k pádu moji sílu. Panovník mě vydal do rukou těch, proti nimž nemohu obstát. Panovník zavrhl všechny mé siláky v mém středu, svolal proti mně shromáždění, aby rozdrtil mé mládence. Jako v lisu šlapal Panovník pannu, dceru judskou. Nad tím pláču, z mých očí, z mých očí plyne voda, protože je ode mě daleko utěšitel, který by obnovil mou duši. Moji synové se stali opuštěnými, protože zvítězil nepřítel. Dcera sijónská rozhazuje rukama, nemá utěšitele. Hospodin přikazuje o Jákobovi, že národy okolo něj se stanou jeho protivníkem. Jeruzalémská dcera se mezi nimi stala nečistou. Hospodin je spravedlivý, protože jsem se vzpírala jeho příkazu. Poslyšte, prosím, všechny národy a pohleďte na mou bolest. Moje panny a moji mládenci odešli do zajetí. Volala jsem své milence, ale oni mě podvedli. Moji kněží a starci vydechli ve městě naposled, když si hledali jídlo, aby si zachovali život. Hospodine, pohleď, neboť je mi úzko, mé nitro vře; srdce se ve mně převrací, protože jsem byla velmi vzpurná. Venku činí bezdětným meč, v domě je smrt. Slyšeli, že vzdychám, nemám utěšitele, všichni moji nepřátelé slyšeli o mém trápení a rozjásali se, žes to učinil. Přiveď den, který jsi vyhlásil, aby byli jako já. Všechno jejich zlo ať přijde před tebe a jednej s nimi, jako jsi jednal se mnou za všechna má přestoupení. Vždyť mnoho vzdychám a mé srdce je zemdlené. Jak Panovník přikryl dceru sijónskou oblakem svého hněvu! Svrhl z nebes na zem okrasu Izraele, v den svého hněvu nepamatoval na podnož svých nohou. Panovník pohltil bez soucitu všechny Jákobovy příbytky, ve svém hněvu zbořil pevnosti dcery judské, srazil k zemi, znesvětil království i jeho knížata. Usekl v planoucím hněvu všechny rohy Izraele, stáhl zpět svou pravici před blížícím se nepřítelem, vzplál v Jákobovi jako plápolající oheň, který strávil vše kolem. Napjal svůj luk jako nepřítel, pozvedl svou pravici; jako protivník zabil všechno vzácné oku; ve stanu dcery sijónské vylil svůj hněv jako oheň. Panovník se stal nepřítelem, pohltil Izrael, pohltil všechny jeho paláce, zničil jeho pevnosti, rozmnožil dceři judské smutek a žal. Jednal se svým stánkem násilně jako se zahradní budkou, zničil své místo setkávání. Hospodin způsobil, že na Sijónu byly zapomenuty svátky i soboty, ve svém prudkém hněvu odvrhl krále i kněze. Panovník odvrhl svůj oltář, opustil svou svatyni, do ruky nepřítele vydal hradby jeho paláců. Pozvedli hlas v Hospodinově domě jako v den svátku. Hospodin se rozhodl zničit hradby dcery sijónské, natáhl měřicí šňůru a neodvrátil svou ruku od ničení. Způsobil, že truchlily val i hradby, společně se zhroutily. Její brány se ponořily do země, zničil a rozlámal její závory. Její král i její knížata jsou mezi pohanskými národy, není už zákon, ani její proroci nepřijímají vidění od Hospodina. Starší dcery sijónské sedí na zemi, mlčí. Házely si prach na hlavu, přepásaly se pytlovinou. Jeruzalémské panny svěsily hlavu k zemi. Zrak mi slábne pro slzy, mé nitro vře, moje žluč se vylila na zem pro zkázu dcery mého lidu, když děti a kojenci omdlévají na náměstích města. Svým matkám říkají: Kde je obilí a víno?, zatímco omdlévají na náměstích města jako probodení, zatímco vypouštějí svou duši do klína svých matek. Jak mám o tobě svědčit, k čemu tě mám připodobnit, jeruzalémská dcero? S čím tě mám srovnat, abych tě potěšil, panno, dcero sijónská? Vždyť tvá zkáza je veliká jako moře. Kdo tě uzdraví? Tvoji proroci pro tebe viděli klam a nesmysly; neodhalili tvoji vinu, aby změnili tvůj úděl. Viděli pro tebe klamné a svůdné výnosy. Všichni, kdo procházejí kolem, nad tebou tleskají rukama; pošklebují se a potřásají hlavou nad jeruzalémskou dcerou: To je to město, o kterém říkali: Dokonalost krásy, radost pro celou zemi. Všichni tvoji nepřátelé si na tebe otvírají ústa, pošklebují se a skřípou zuby. Říkají: Pohltili jsme ji. Jistě toto je den, na který jsme čekali. Dočkali jsme se ho a uviděli jsme ho. Hospodin učinil to, co měl v úmyslu, naplnil své slovo, co přikázal od dávných časů, zbořil a neměl soucit. Dal nepříteli radovat se nad tebou, vyvýšil roh tvého protivníka. Jejich srdce křičelo k Panovníku. Hradbo dcery sijónské, vylévej slzy jako potok ve dne i v noci. Nedopřej si odpočinku, ať nemá pokoje zřítelnice tvého oka. Povstaň, křič v noci, na počátku nočních hlídek! Vylévej své srdce jako vodu před tváří Panovníka! Pozdvihni k němu své ruce za život svých dětí, které omdlévají hladem na každém nároží. Podívej se, Hospodine, a pohleď, s kým jsi takto jednal?! Cožpak mají ženy jíst svůj plod, zdravě narozené děti?! Cožpak má být kněz a prorok zabíjen v Panovníkově svatyni?! Na zemi po ulicích leží chlapec i stařec, moje panny a moji mládenci padli mečem. Zabil jsi je v den svého hněvu, pobil a neměl soucit. Svolal jsi jako na den svátku ty, kterých se děsím ze všech stran. V den Hospodinova hněvu nikdo neunikl ani nepřežil. Ty, které jsem porodila jako zdravé a vychovala, můj nepřítel zničil. Já jsem muž, který zažil soužení skrze hůl jeho hněvu. Hnal mě a přivedl do temnoty, ne do světla. Jen proti mně obrací znovu a znovu svou ruku, celý den. Nechal chřadnout mé tělo a mou kůži, rozlámal mé kosti. Oblehl mě a obklopil jedem a těžkostmi. Způsobil, že bydlím v temnotách jako dávno zemřelí. Zazdil mě, abych nemohl vyjít, obtížil mě bronzovým řetězem. I když volám a křičím o pomoc, zadržuje mou modlitbou. Moje cesty zazdil tesanými kameny, zkazil moje stezky. Je pro mě jako číhající medvěd, jako lev ve skrýši. Odvlekl mě z cesty a roztrhal mě na kusy, učinil mě opuštěným. Napjal svůj luk a učinil mě terčem pro šíp. Střelil do mého nitra šípy ze svého toulce. Stal jsem se posměchem všemu svému lidu, po celý den jejich posměšnou písničkou. Nasytil mě hořkostí, napojil mě pelyňkem. Moje zuby rozdrtil štěrkem, přimáčkl mě do popela. Má duše byla zbavena pokoje, zapomněl jsem, co je dobré. Takže jsem řekl: Je pryč moje síla i mé očekávání na pomoc od Hospodina. Pamatuj na mé soužení a mé bezdomovství, na pelyněk a jed. Má duše na to stále pamatuje a klesá ve mně. To si připomínám v mysli, proto mám naději. Je to Hospodinovo milosrdenství, že jsme nezahynuli, neboť nepominulo jeho slitování. Je nová každé ráno, tvá věrnost je velká. Mým podílem je Hospodin, říká má duše, proto v něm mám naději. Hospodin je dobrý k tomu, kdo na něho očekává, k člověku, jenž ho hledá. Je dobré, aby člověk měl naději a mlčky čekal na Hospodinovu záchranu. Pro muže je dobré, když nosí jho ve svém mládí. Ať sedí o samotě a mlčí, když to na něj vloží. Ať položí svá ústa do prachu, snad je ještě naděje. Ať nastaví tvář tomu, kdo ho bije, ať se nasytí potupou. Neboť Panovník neodvrhne navěky; neboť jestliže sklíčil, slituje se podle svého hojného milosrdenství. Neboť ne z vlastního rozmaru pokořuje či skličuje syny člověka. Srazit pod nohy všechny vězně země, převracet právo muže před tváří Nejvyššího, podvádět člověka při jeho sporu, to Panovník nechce vidět! Je někdo, kdo řekl a stalo se, když to Panovník nepřikázal? Cožpak zlé věci i dobro nevychází z úst Nejvyššího? Co si má co stěžovat živý člověk na trest za svoje hříchy? Prozkoumejme svoje cesty, vyzpytujme je, a navraťme se k Hospodinu. Pozvedněme svoje srdce i ruce k Bohu v nebesích. Bouřili jsme se a byli vzpurní a ty jsi neodpustil. Zahalil ses hněvem a stíhal jsi nás, zabíjel jsi a neměl jsi soucit. Zahalil ses oblakem, aby nepronikla žádná modlitba. Učinil jsi nás smetím a odpadem mezi národy. Všichni naši nepřátelé si na nás otvírali ústa. Přišel na nás strach a propast, zpustošení a zkáza. Z mých očí plynou proudy vody nad zkázou dcery mého lidu. Moje oči vylévají slzy, nedají se zastavit, bez odpočinku, dokud Hospodin nepohledí a nepodívá se z nebes. Moje oči působí mé duši bolest pro všechny dcery mého města. Moji nepřátelé mě bezdůvodně lovili jako ptáka. Snažili se ukončit můj život v cisterně a hodili na mě kamení. Na mou hlavu natekla voda. Řekl jsem: Jsem ztracen. Ze dna cisterny jsem vzýval tvé jméno, Hospodine. Uslyšel jsi můj hlas: Nezavírej své ucho před mojí prosbou o úlevu, před mým voláním o pomoc. Přiblížil ses v den, kdy jsem tě volal. Řekl jsi: Neboj se! Vedl jsi, Panovníku, spory mé duše, vykoupil jsi můj život. Viděl jsi, Hospodine, mně způsobenou křivdu. Zjednej mi právo! Viděl jsi všechnu jejich pomstu, všechny jejich plány proti mně. Slyšel jsi jejich hanění, Hospodine, všechny jejich plány proti mně. Slova mých protivníků a jejich mumlání proti mně po celý den. Pohleď, ať sedí nebo stojí, jsem jejich posměšnou písničkou. Odplať jim, Hospodine, za to, co vykonali, za skutky jejich rukou. Dej jim zatvrzelé srdce, ať na ně dopadne tvoje kletba. Stíhej je s hněvem a vyhlaď je zpod nebes, Hospodine. Jak zčernalo zlato, jak se změnilo ryzí zlato! Kameny svatyně leží rozmetány na každém nároží. Vzácní synové Sijónu, vážení s ryzím zlatem, jak to, že jsou nyní ceněni jen jako hliněný džbán, dílo hrnčířových rukou? I šakalové obnažují prs a kojí svá mláďata, ale dcera mého lidu se stala krutou jako pštros v pustině. Jazyk kojence přilnul žízní k patru; děti se dožadují chleba, nikdo jim ho neláme. Ti, kdo jídali lahůdky, hynou na ulicích; ti, kdo byli vychováni v purpuru, objímají smetiště. Vina dcery mého lidu je větší nežli hřích Sodomy, která byla v okamžiku vyvrácena, aniž by na ni byly položeny ruce. Její nazíři byli čistší nežli sníh, bělejší nežli mléko; jejich tělo bylo růžovější nežli drahokamy, jejich vzhled se podobal safíru. Teď je jejich vzezření temnější nežli saze, nedají se na ulicích poznat; kůže jim svraštila na kostech, uschla jako dřevo. Lépe na tom byli probodení mečem nežli pobití hladem, kteří hynou nedostatkem polních plodin. Ruce soucitných žen vařily svoje děti; staly se jejich jídlem při zkáze dcery mého lidu. Hospodin dovršil svoji zlobu, vylil svůj planoucí hněv, zapálil na Sijónu oheň, který strávil jeho základy. Králové země ani všichni obyvatelé světa by nevěřili, že do jeruzalémských bran vejde protivník či nepřítel. Stalo se to pro hříchy jeho proroků a viny jeho kněží, kteří prolévali v jeho středu krev spravedlivých. Jako slepí se potáceli po ulicích, znečištění krví, takže se lidé nesměli dotknout jejich oděvu. Ustupte! Nečistý!, volali na ně lidé, ustupte! Ustupte! Nedotýkejte se! Proto odešli a potáceli se. Mezi pohanskými národy lidé říkali: Nebudou už s námi pobývat jako cizinci. Hospodinova tvář je rozdělila, nebude již na ně hledět; nebrali ohled na kněze, neslitovali se nad staršími. Ještě nám zrak slábne od hledění k naší nicotné pomoci; ve svém vyhlížení jsme vyhlíželi k národu, který nemůže zachránit. Sledovali naše kroky, abychom nemohli chodit po svých náměstích; náš konec se přiblížil, naplnily se naše dny, ano, přišel náš konec. Naši pronásledovatelé byli rychlejší nežli nebeští orlové. Honili nás na horách, v pustině na nás číhali. Dech našeho života, Hospodinův pomazaný, byl polapen do jejich jam, ten, o kterém jsme si mysleli: V jeho stínu budeme živi mezi pohanskými národy. Jásej a raduj se, dcero edómská, která bydlíš v zemi Úsu! I k tobě přijde kalich, opiješ se a obnažíš. Skončil trest za tvou vinu, dcero sijónská, již tě neodvede do zajetí. K odpovědnosti za tvou vinu povolá tebe, dcero edómská, a odhalí tvoje hříchy. Pamatuj, Hospodine, na to, co se nám stalo, pohleď a podívej se na naši potupu! Naše dědictví bylo předáno cizincům, naše domy cizozemcům. Stali jsme se sirotky bez otce, naše matky jsou vdovami. Vlastní vodu pijeme za stříbro a vlastní dřevo dostáváme za peníze. Jho je na naší šíji, jsme pronásledováni; jsme unaveni a nemáme odpočinek. Dali jsme ruku Egyptu a Asýrii, abychom se nasytili chlebem. Naši otcové hřešili a už nejsou; my neseme trest za jejich viny. Vládnou nám otroci a není, kdo by nás vyrval z jejich ruky. S nasazením vlastního života přinášíme svůj pokrm, kvůli meči z pustiny. Naše kůže je rozpálená jako pec od palčivého hladu. Znásilnili ženy na Sijónu, panny v judských městech. Knížata byla jejich rukou pověšena, starci nebyli ctěni. Mládenci nosili mlýnek, chlapci klopýtali pod nákladem dříví. Starci zmizeli z brány, mládenci zanechali své hudby. Ustalo veselí našeho srdce, náš tanec se změnil v smuteční obřad. Koruna spadla z naší hlavy, běda nám, že jsme hřešili. Proto onemocnělo naše srdce, proto ztemněly naše oči. Pro horu Sijón, která je zpustošená, takže po ní chodí lišky. Ty, Hospodine, zůstáváš navěky, tvůj trůn z generace na generaci. Proč na nás neustále zapomínáš a opouštíš nás na mnoho dnů? Vrať nás, Hospodine, zpět k sobě a navrátíme se. Obnov naše dny jako za dávnověku. Nebo jsi nás zcela zavrhl? Přespříliš ses na nás rozhněval? I stalo se ve třicátém roce ve čtvrtém měsíci, pátého dne toho měsíce, když jsem byl mezi vyhnanci u řeky Kebaru, že se otevřela nebesa a spatřil jsem Boží vidění. Pátého dne v měsíci – byl to pátý rok vyhnanství krále Jójakína – se opravdu stalo Hospodinovo slovo ke knězi Ezechielovi, synu Buzího, v chaldejské zemi u řeky Kebaru. Spočinula tam na něm Hospodinova ruka. A hle, viděl jsem toto: Od severu přichází bouřlivý vichr, velký oblak, okolo něj planoucí oheň a zář a zprostřed ní něco jako třpyt jantaru zprostřed ohně. A zprostřed ní jakoby čtyři bytosti a mají vzhled podobný člověku: Každá má čtyři tváře a čtyři křídla. Jejich nohy jsou rovné a jejich chodidla jsou jako kopyta telete a jiskří jako třpyt leštěného bronzu. Zpod jejich křídel vycházejí lidské ruce na čtyřech jejich stranách. Ty čtyři mají své tváře a svá křídla. Svými křídly se jedna druhé dotýkají. Když se dají do pohybu, neotáčejí žádná při chůzi svými tvářemi na stranu. Jejich tváře jsou podobné lidským tvářím, napravo mají všechny čtyři tváře lva, zleva mají všechny čtyři tváře býka, i tváře orla mají všechny čtyři. Jejich tváře a jejich křídla jsou k sobě nahoře rozepjata, každou spojují dvě křídla s druhou a dvě zakrývají jejich těla. A všechny se pohybují na stranu svých tváří, pohybují se, kam bude chtít jít duch; neotáčejí se při své chůzi. Podoba těch bytostí, jejich vzhled je jako žhavé uhlíky, planoucí oheň, jako vzhled pochodní. Chodí mezi těmi bytostmi a oheň má zář a z toho ohně vychází blesk. A ty bytosti běhají tam a zpět, na pohled jako blýskání. Díval jsem se na ty bytosti a hle, vedle těch bytostí před jejich čtyřmi tvářemi je na zemi jedno kolo. Vzhled těch kol a jejich zpracování je jako třpyt chryzolitu, všechna čtyři mají stejnou podobu a jejich vzhled a jejich zpracování vypadá, jako když je kolo uprostřed kola. Když se dají do pohybu, pohybují se na čtyři strany; neotáčejí se, když se dají do pohybu. Mají loukotě a výšku a budí bázeň; všechna čtyři mají okolo loukotě plné očí. A když ty bytosti jdou, dají se do pohybu i ta kola vedle nich a když se ty bytosti pozvedají od země, pozvednou se i ta kola. Když duch bude chtít někam jít, půjdou, kam duch chce jít, a ta kola se pozvednou vedle nich, protože duch té bytosti je v kolech. Při jejich chůzi se dají do pohybu také, když se zastaví, zůstanou také stát, a když se pozvedají od země, pozvednou se i ta kola vedle nich, protože duch té bytosti je v kolech. A nad hlavami každé té bytosti je cosi podobné klenbě jako třpyt hrozivého ledu roztaženého odshora nad jejich hlavami. Pod tou klenbou pak jsou jejich křídla vzpřímená jedno k druhému. Každá má dvě, která je zakrývají, a každá má dvě, která jim zakrývají jejich těla. Slyšel jsem zvuk jejich křídel jako zvuk mnohých vod, jako hlas Všemohoucího, když chodily; zvuk bouře jako zvuk vojska; když se zastavily, svěsily svá křídla. I stal se hlas svrchu nad klenbou, která byla nad jejich hlavou; když se zastavily, svěsily svá křídla. A shora nad klenbou, která byla nad jejich hlavou, bylo cosi podobné trůnu vzhledem jako safír a nahoře na tom jakoby trůnu kdosi vzhledem podobný člověku. A viděl jsem něco jako třpyt jantaru; vzhledem to mělo vnitřek okolo jako oheň; od jeho jakoby beder nahoru i od jeho jakoby beder dolů jsem uviděl cosi vzhledem jako oheň a mělo to okolo sebe zář. Jako vzhled duhy, která je na oblaku v deštivý den, takový byl vzhled záře okolo něho, vzhled podobný Hospodinově slávě. Když jsem to viděl, padl jsem na tvář a slyšel jsem hlas mluvícího. Tu mi řekl: Lidský synu, postav se na nohy, chci s tebou mluvit. Jakmile ke mně promluvil, vstoupil do mě duch, postavil mě na nohy a já jsem poslouchal, co ke mně mluví. Řekl mi: Lidský synu, posílám tě k synům Izraele, k těm vzpurným pohanům, kteří se proti mně vzbouřili. Oni a jejich otcové se vzepřeli proti mně právě až do tohoto dne. Jsou to synové tvrdých tváří a krutého srdce. Já tě k nim posílám. Řekneš jim: Toto praví Panovník Hospodin. A oni poznají, ať uposlechnou nebo ať nedbají (vždyť jsou dům vzpoury), že uprostřed nich byl prorok. A ty, lidský synu, neboj se jich a neboj se jejich slov, že jsou zarputilci, kteří jsou proti tobě jako trny, jako bys bydlel se štíry. Jejich slov se neboj a před nimi se netřes, že jsou dům vzpoury. Promluvíš k nim má slova, ať uposlechnou nebo ať nedbají (protože jsou vzpurní). A ty, lidský synu, slyš to, co k tobě mluvím; nebuď vzpurný jako ten dům vzpoury, otevři svá ústa a sněz to, co ti dávám. Tu jsem viděl, hle, ruka vztažená ke mně a hle, v ní svitek knihy. Rozprostřel jej přede mnou. Měl popsaný líc i rub a na něm byly zapsány žalozpěvy, lkání a bědování. A řekl mi: Lidský synu, sněz to, co nalezneš. Sněz tento svitek a jdi, promluv k domu izraelskému. Otevřel jsem tedy svá ústa a on mi dal sníst tento svitek. Řekl mi: Lidský synu, nakrmíš své břicho a naplníš své útroby tímto svitkem, který ti dávám. Snědl jsem ho tedy a byl v mých ústech sladký jako med. Pak mi řekl: Lidský synu, jdi, předstup před dům izraelský. Promluvíš k nim mými slovy. Vždyť nejsi poslán k lidu nesrozumitelné řeči a těžkého jazyka, ale k domu izraelskému. Nikoli k mnohým národům nesrozumitelné řeči a těžkého jazyka, jejichž slovům bys nerozuměl – pokud bych tě poslal k nim, oni by tě poslechli. Avšak dům izraelský tě nebude chtít poslouchat. Nejsou totiž ochotní poslouchat mě, protože celý dům izraelský má tuhé čelo a tvrdé srdce. Hle, dal jsem ti právě tak tuhé tváře jako jejich tváře a právě tak tuhé čelo jako jejich čelo. Dal jsem ti čelo jako křemen, silnější než pazourek. Nebudeš se jich bát a nebudeš se před nimi třást (že jsou dům vzpoury). Dále mi řekl: Lidský synu, všechna má slova, která k tobě promluvím, přijmi do svého srdce a poslouchej na vlastní uši. Jdi, předstup před vyhnance, před syny svého lidu. Promluvíš k nim a řekneš jim: Toto řekl Panovník Hospodin, ať uposlechnou nebo ať nedbají. Pak mě Duch pozdvihl a slyšel jsem za sebou zvuk velkého hřmotu: Požehnaná je Hospodinova sláva ze svého místa. A zvuk křídel těch bytostí těsně se dotýkajících jedno druhého, zvuk kol vedle nich a zvuk velkého hřmotu. Duch mě pozdvihl, zmocnil se mě a já jsem šel rozhořčený v hněvu svého ducha a Hospodinova ruka na mně mocně spočívala. Přišel jsem k vyhnancům v Tel Abíbu sídlícím u řeky Kebaru, pobýval jsem, kde oni bydlí, zůstal jsem tam sedm dnů a budil jsem uprostřed nich úžas. Když uplynulo sedm dnů, stalo se ke mně Hospodinovo slovo: Lidský synu, ustanovil jsem tě strážným domu izraelského. Vyslechneš slovo z mých úst a předáš jim ode mne výstrahu. Když řeknu o ničemovi: Jistě zemřeš, a ty bys mu nepředal výstrahu a nepromluvil, abys ničemu varoval před jeho ničemnou cestou, abys mu daroval život; onen ničema zemře kvůli své zvrácenosti; jeho krev však vyhledám z tvé ruky. Ale pokud ty bys ničemu varoval a ten ničema by se neodvrátil od své ničemnosti a od své cesty, on pro svou zvrácenost zemře, zatímco ty jsi vysvobodil svou duši. A když se odvrátí spravedlivý od své spravedlnosti, provede špatnost a položím před něho pohoršení, on zemře, protože jsi ho nevaroval. Zemře ve svém hříchu a nebude připomínána jeho spravedlnost, kterou vykonal, a jeho krev vyhledám z tvé ruky. Ale pokud ty bys toho spravedlivého varoval, aby nehřešil, a on by nehřešil, určitě zůstane naživu, neboť se nechal varovat a ty jsi vysvobodil svou duši. I spočinula tam na mně Hospodinova ruka a řekl mi: Vstaň, vyjdi na tu pláň, tam s tebou promluvím. Vstal jsem, vyšel jsem na tu pláň a tam hle, Hospodinova sláva tam stála, stejně jako jsem ji spatřil u řeky Kebaru. I padl jsem na tvář. Pak do mě vstoupil duch, postavil mě na nohy a promluvil na mě. Řekl mi: Vejdi a zavři se uprostřed svého domu. A ty, lidský synu, pohleď: Vloží na tebe popruhy, svážou tě jimi a nebudeš moci mezi ně vycházet. Přitom ti nechám jazyk přilnout k patru a budeš němý. Nebudeš pro ně mužem, který kárá, protože jsou dům vzpoury. Když však s tebou budu mluvit já, otevřu tvá ústa a řekneš jim: Toto řekl Panovník Hospodin. Ten, kdo poslouchá, ať poslechne, a kdo je nedbalý, ať nedbá, neboť jsou dům vzpoury. A ty, lidský synu, vezmi si cihlu. Položíš ji před sebe a vyryješ na ni město Jeruzalém. Položíš proti němu obležení, vybuduješ proti němu obléhací val, navršíš proti němu násep a rozmístím proti němu vojska. Postav proti němu okolo válečné berany. Ty si pak vezmi železnou pánev. Dáš ji jako železnou stěnu mezi sebe a to město. Zaměříš na něho svou tvář a bude v obležení; oblehneš jej. Je to znamení pro dům izraelský. Ty pak ulehni na svůj levý bok. Vložíš na něj zvrácenost domu izraelského. Podle počtu dnů, po který na něm budeš ležet, poneseš jejich zvrácenost. Já jsem ti převedl léta jejich zvrácenosti na počet dnů: tři sta devadesát dnů, a poneseš zvrácenost domu izraelského. Až tyto dny dovršíš, ulehneš podruhé, a to na pravý bok, a poneseš zvrácenost domu judského čtyřicet dnů: Jeden den za každý rok; vložil jsem ji na tebe. Pak zaměříš svou tvář a svou obnaženou paži k obležení Jeruzaléma a budeš proti němu prorokovat. Hle, vložil jsem na tebe popruhy a nebudeš se moci převracet z boku na bok, dokud nedovršíš dny svého obléhání. Ty si teď vezmi pšenici, ječmen, fazole, čočku, proso a špaldu. Dáš je do jedné nádoby a budeš si z nich dělat pokrm tolik dnů, co budeš ležet na svém boku; budeš jej jíst tři sta devadesát dnů. Tvá potrava, kterou budeš jíst, bude na váhu dvacet šekelů na den. Budeš ji jíst po určený čas. I vodu budeš pít podle odměrky: šestinu hínu. Budeš pít po určený čas. Budeš jíst ječný chléb a budeš jej péci na výkalech lidské nečistoty před jejich očima. Nato řekl Hospodin toto: Synové Izraele budou jíst svůj chléb nečistý mezi národy, kam je zaženu. I řekl jsem: Ach, Panovníku Hospodine, hle, má duše není poskvrněná. Mršinu či rozsápané zvíře jsem nepojedl od svého mládí až do teď a do mých úst nepřišlo znehodnocené maso. Řekl mi tedy: Pohleď, dal jsem ti kravská lejna místo lidských výkalů; svůj chléb budeš péci na nich. Dále mi řekl: Lidský synu, hle, zlomím hůl chleba v Jeruzalémě. Budou jíst chléb na váhu a v nepokoji a vodu budou pít podle odměrky a v skleslosti. Proto budou mít nedostatek chleba a vody, zděsí se jeden jako druhý a pro svou zvrácenost budou chřadnout. A ty, lidský synu, vezmi si ostrý meč jako holičskou čepel. Vezmeš si ho a přejedeš si jím přes hlavu a přes bradu. Pak si vezmeš misky na vážení a rozdělíš to. Třetinu zapálíš na ohništi uprostřed města, jakmile se naplní dny obléhání. Vezmeš další třetinu a rozsekáš mečem okolo něho a další třetinu rozptýlíš do větru. Já za nimi vytasím meč. Ale vezmeš odtamtud trochu a uzavřeš to v cípech svého pláště. I z toho ještě vezmeš, hodíš to doprostřed ohně a spálíš to v ohni. Z něj vyjde oheň na celý dům izraelský. Toto řekl Panovník Hospodin: Postavil jsem tento Jeruzalém uprostřed národů a okolo něj jsem postavil země. Ale pro svou ničemnost se vzpíral mým nařízením více než národy a mým ustanovením více než země, které jsou okolo něj. Vždyť mými nařízeními pohrdli a podle mých ustanovení nežili. Proto řekl Panovník Hospodin toto: Jelikož křiklavěji než národy, které jsou okolo vás, jste nežili podle mých ustanovení a má nařízení jste nekonali ani jste nejednali podle nařízení národů, které jsou okolo vás: Proto řekl Panovník Hospodin toto: Hle, já zase jsem proti tobě a vykonám uprostřed tebe soudy před očima těch národů. A vykonám v tobě to, co jsem ještě nevykonal a co už nevykonám tomu podobného, kvůli všem tvým ohavnostem. Proto otcové uprostřed tebe budou jíst syny a synové budou jíst své otce. Vykonám nad tebou soudy a rozptýlím veškerý tvůj ostatek do všech větrů. Jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina, jelikož jsi znečistil mou svatyni všemi svými ohavnými modlami a všemi svými odpornými věcmi, já se od tebe zase stáhnu, mé oko se neslituje a ani já nebudu mít soucit. Třetina z tebe zemře na mor a zajde od hladu uprostřed tebe, další třetina padne mečem okolo tebe a další třetinu rozptýlím do všech větrů a vytasím za nimi meč. Pak pomine můj hněv, zanechám své zloby proti nim a pocítím lítost. I poznají, že já Hospodin jsem promluvil ve své žárlivosti, když skoncuji se svou zlobou proti nim. Proměním tě v trosky a v potupu mezi národy, které jsou okolo tebe, před očima každého kolemjdoucího. A staneš se potupou a zhanobením, ponaučením a úžasem pro národy, které jsou okolo tebe, až nad tebou vykonám soudy v hněvu, v zlobě a v hněvivém trestání. Já Hospodin jsem promluvil. Až proti nim vystřelím zlé šípy hladu, které se staly ničitelem, které vystřelím, aby vás zničily, přidám vám hlad a zlomím vám hůl chleba. Pošlu na vás hlad a divou zvěř a učiní tě bezdětným, projde tebou mor a krev a přivedu na tebe meč. Já Hospodin jsem promluvil. I stalo se ke mně Hospodinovo slovo: Lidský synu, nastav svou tvář proti izraelským horám a prorokuj proti nim. Řekneš: Izraelské hory, slyšte slovo Panovníka Hospodina. Toto řekl Panovník Hospodin horám a návrším, řečištím a údolím: Hle, přivedu na vás meč a zničím vaše návrší. Vaše oltáře budou zpustošeny, vaše kadidlové oltáře budou rozdrceny a vaše pobité nechám padnout před vašimi bůžky. Mrtvoly synů Izraele zanechám před jejich bůžky a vaše kosti rozmetám okolo vašich oltářů. Ve všech vašich sídlech budou zpustošena města a zpustnou návrší, protože vaše oltáře budou zpustošeny a zničeny; vaši bůžkové budou rozdrceni a odklizeni, vaše kadidlové oltáře budou rozbity a vaše výtvory budou zahlazeny. Pobitý padne uprostřed vás a pak poznáte, že já jsem Hospodin. Avšak, až se to stane, ponechám vám mezi národy ty, kdo uniknou meči, až budete roztroušeni do různých zemí. Pak si na mě ti z vás, kdo uniknou, vzpomenou mezi národy, kam byli vzati do zajetí, jak jsem byl zdrcen jejich smilnícím srdcem, které se ode mne odvrátilo, a jejich očima smilnícíma s jejich bůžky, a zhnusí se sami sobě pro zlo, které spáchali všemi svými ohavnostmi. A poznají, že já Hospodin jsem nepromluvil bezdůvodně, že jim způsobím toto zlo. Toto řekl Panovník Hospodin: Udeř do své dlaně, dupni nohou a řekni: Ach! kvůli všem zlým ohavnostem domu izraelského, neboť padnou mečem, hladem a morem. Ten, kdo je daleko, zemře na mor, ten, kdo je blízko, padne mečem a ten, kdo zůstane a bude v obležení, zemře hladem, a tak proti nim dovrším svou zlobu. A poznáte, že já jsem Hospodin, až budou jejich pobití mezi jejich bůžky okolo jejich oltářů na každém vyvýšeném návrší, na všech vrcholech hor i pod každým zeleným stromem a pod každým košatým terebintem, na místě, kde předložili příjemnou vůni všem svým bůžkům. Vztáhnu proti nim svou ruku a proměním tu zemi ve spoušť a zpustošenou krajinu, více než je pustina u Dibly, ve všech jejich sídlech. I poznají, že já jsem Hospodin. I stalo se ke mně Hospodinovo slovo: Ty, lidský synu, slyš: Toto řekl Panovník Hospodin izraelské zemi: Konec, přišel konec na čtyři strany země. Teď je s tebou konec. Pošlu na tebe svůj hněv, budu tě soudit podle tvých cest a uvalím na tebe všechny tvé ohavnosti. Mé oko se nad tebou neslituje ani nebudu mít soucit, neboť na tebe uvalím tvé cesty a tvé ohavnosti budou uprostřed tebe. I poznáte, že já jsem Hospodin. Toto řekl Panovník Hospodin: Zlo za zlem právě přichází. Konec přišel, přišel konec, probudil se proti tobě. Hle, přichází. Přišel na tebe tvůj úděl, obyvateli země. Přišel ten čas, blízko je den zmatku, nikoli jásot hor. Už brzy na tebe vyliji svou zlobu, dovrším svůj hněv proti tobě, budu tě soudit podle tvých cest a uvalím na tebe všechny tvé ohavnosti. Mé oko se neslituje ani nebudu mít soucit. Naložím s tebou podle tvých cest a tvé ohavnosti budou uprostřed tebe. I poznáte, že já Hospodin jsem ten, kdo bije. Hle, ten den, hle přichází. Kruh se uzavřel, rozkvetla hůl, rozpučela domýšlivost. Násilí vzešlo v hůl ničemnosti. Nic z nich nebude, ani z jejich množství, ani z jejich hlučícího davu, ani žádné bědování nad nimi. Přišel ten čas, nastal ten den. Kupující ať se neraduje a prodávající ať netruchlí, protože přichází rozlícení proti všemu davu té země. Vždyť prodávající se nenavrátí k prodané věci, i když oba zůstanou naživu, protože vidění pro všechen její dav se neodvrátí a lidé žijící ve svých zvrácenostech se nevzchopí. Zatroubili na trubku a vše je zajištěno, ale nikdo nejde do boje, protože přichází mé rozlícení proti všemu jejímu davu. Na ulici meč a doma mor a hlad. Kdo je na poli, zemře mečem a kdo ve městě, toho stráví hlad a mor. Když utečou ti z nich, kdo unikli, a dostanou se k horám, všichni budou sténat jako holubice z údolí, každý pro svou zvrácenost. Všechny ruce ochabnou a všechna kolena se rozplynou jako voda. Přepásají se pytlovinou a přikryje je hrůza; na všech tvářích hanba a na všech jejich hlavách lysina. Své stříbro pohodí na ulice a zlato jim bude za nečisté. Jejich stříbro a jejich zlato je nebude moci vysvobodit v den Hospodinovy zuřivosti. Nenasytí svou duši a nenaplní své útroby, protože jejich zvrácenost je jim ku pohoršení. Svou nádhernou ozdobu, tu vystavil jako svou pýchu, z té udělali obrazy svých ohavností, svých ohavných model. Kvůli tomu jsem jim ji proměnil v nečistotu. A dám ji do ruky cizinců za lup a ničemům země za kořist a znesvětí ji. Odvrátím od nich svou tvář a oni znesvětí můj poklad. Vstoupí do něj lupiči a znesvětí jej. Udělej řetěz, protože země se naplnila vinou za prolitou krev a město se naplnilo násilím. Přivedu nejhorší národy a obsadí jejich domy, skoncuji s pýchou silných a jejich svatyně budou znesvěcovány. Přišla stísněnost, budou hledat pokoj, ale žádný není. Přijde neštěstí za neštěstím a dojde zpráva za zprávou. Budou hledat vidění od proroka, ale knězi se ztratí zákon a starším rada. Král bude truchlit, kníže si obleče úděs a ruce lidu země se budou třást. Naložím s nimi podle jejich cesty, budu je soudit podle jejich právních nařízení. I poznají, že já jsem Hospodin. I stalo se v šestém roce v šestém měsíci, pátého dne toho měsíce, když jsem seděl ve svém domě a judští starší seděli přede mnou, že tam na mě dolehla ruka Panovníka Hospodina. Tu jsem viděl, hle, muž vzhledem jakoby podobný ohni: Od jeho jakoby beder dolů oheň a od jeho beder nahoru vzhled jako záře, jako třpyt jantaru. Vztáhl cosi jako ruku a vzal mě za kštici na hlavě. Duch mě pozdvihl mezi zemi a nebesa a přenesl mě v Božím vidění do Jeruzaléma ke vchodu vnitřní brány obrácené k severu, tam kde je sídlo sochy žárlivosti, která dráždí k žárlivosti. A tam hle, sláva Boha Izraele podobná vidění, které jsem spatřil na pláni. Řekl mi: Lidský synu, pozvedni nyní své oči směrem k severu. Pozvedl jsem tedy své oči směrem k severu a hle, na sever od oltářní brány byla ve vstupu tato socha žárlivosti. Pak mi řekl: Lidský synu, vidíš přece, co páchají, velké ohavnosti, které tu páchá dům izraelský, abych se vzdálil od své svatyně. Znovu uvidíš ještě větší ohavnosti. Nato mě přivedl ke vchodu do nádvoří a hle, ve zdi jsem viděl nějakou díru. Řekl mi: Lidský synu, prokopej se nyní skrze zeď. Prokopal jsem se tedy skrze zeď a hle, nějaký vchod. Pak mi řekl: Vejdi a podívej se na ty zlé ohavnosti, které tady páchají. Tu jsem vešel a hle, viděl jsem všelijaká zpodobení plazů a zvířat hodných opovržení a všelijaké bůžky domu izraelského vyryté na zdi kolem dokola. A sedmdesát mužů ze starších domu izraelského s Jaazanjášem, synem Šáfanovým, stojícím uprostřed nich, stojí před nimi, každý se svou kadidelnicí v ruce a z kadidla vystupuje oblak vonného kouře. Tu mi řekl: Viděl jsi přece lidský synu, co páchají starší domu izraelského potmě, každý v pokojích svých obrazů, neboť si říkají: Hospodin nás nevidí, Hospodin opustil zemi. Pak mi řekl: Znovu uvidíš ještě větší ohavnosti, které páchají. Přivedl mě ke vchodu do brány Hospodinova domu, která směřuje k severu, a hle, tam sedí ženy a oplakávají Tamúza. Řekl mi: Viděl jsi přece lidský synu. Znovu uvidíš ještě větší ohavnosti, než jsou tyto. Pak mě přivedl na vnitřní nádvoří Hospodinova domu a hle, u vchodu do Hospodinova chrámu mezi předsíní a oltářem je asi dvacet pět mužů zády k Hospodinovu chrámu a tvářemi k východu a sklánějí se před sluncem na východě. Nato mi řekl: Viděl jsi to, lidský synu? Cožpak bylo domu judskému málo páchat ty ohavnosti, které páchali tady? Vždyť naplnili zemi násilím, znovu mě provokovali ke hněvu a hle, podávají si vinnou ratolest k nosu. Také já budu jednat v zlobě, mé oko se neslituje ani nebudu mít soucit. Budou ke mně hlasitě volat, ale nevyslyším je. Pak on na mě hlasitě zavolal: Přiblížili se dozorci města, každý se svou zkázonosnou zbraní v ruce. A hle, šest mužů přichází cestou od Horní brány, která je obrácena k severu, každý má v ruce svou ničivou zbraň a jeden muž uprostřed nich oděný lněným oděvem s písařským kalamářem na svých bedrech. Přišli a postavili se vedle bronzového oltáře. A sláva Boha Izraele se vznesla z cheruba, na němž spočívala, k prahu domu. Bůh zavolal na toho muže oděného lněným oděvem, který měl na bedrech písařský kalamář. Hospodin mu řekl: Projdi středem města, středem Jeruzaléma. Označíš značkou na čelech ty muže, kteří vzdychají a sténají nad všemi těmi ohavnostmi, které se uprostřed něho páchají. A oněm řekl, jak jsem slyšel: Procházejte městem za ním a pobíjejte; vaše oko ať se neslituje, nemějte soucit. Starce, mládence a pannu i malé dítě a ženy zabíjejte až do úplného vyhubení, ale k žádnému člověku, na kterém je ta značka, nepřistupujte. Začnete od mé svatyně. Začali tedy mezi staršími muži, kteří byli před domem. Řekl jim: Znečistěte ten dům a naplňte nádvoří pobitými, jděte. I vyšli a pobíjeli ve městě. A když je pobíjeli a já zůstal sám, padl jsem na tvář a volal jsem o pomoc. Řekl jsem: Ach, Panovníku Hospodine, cožpak ty zničíš celý ostatek Izraele, že vyléváš svou zlobu na Jeruzalém? Odpověděl mi: Zvrácenost domu izraelského a judského je nadmíru velká. Země se naplnila prolitou krví a město naplnilo převracení práva, protože řekli: Hospodin zemi opustil, Hospodin nic nevidí. Ani mé oko se neslituje a nebudu mít soucit. Jejich cestu jsem uvalil na jejich hlavu. Tu hle, ten muž oděný lněným oděvem, který má na bedrech kalamář, podává zprávu: Udělal jsem všechno, cos mi přikázal. A hle, viděl jsem, že na klenbě, která je nad hlavami cherubů, se nad nimi ukázalo cosi jako safír, vzhledem podobné trůnu. Pak promluvil Panovník k tomu muži oděnému lněným oděvem a řekl: Vejdi do meziprostoru k podvozku pod cherubem a naplň si hrsti žhavými uhlíky ohně z meziprostoru u cherubů a rozsypej je na město. I vešel tam před mýma očima. Když ten muž vcházel, stáli cherubové na pravé straně domu. Vnitřní nádvoří naplnil oblak. Hospodinova sláva se pozdvihla od cheruba k prahu domu, dům byl naplněn oblakem a nádvoří naplnila zář Hospodinovy slávy. A zvuk křídel cherubů bylo slyšet až na vnější nádvoří jako hlas Všemohoucího Boha, když mluví. I stalo se, když přikázal tomu muži oděnému lněným oděvem: Vezmi oheň z meziprostoru u podvozku, z meziprostoru u cherubů, že přišel a postavil se vedle kola. Tu jeden cherub vztáhl svou ruku z meziprostoru u cherubů k ohni, který vyplňoval meziprostor cherubů, nabral a dal do hrstí tomu muži oděnému lněným oděvem. Ten si to vzal a vyšel. U cherubů se tehdy ukázalo cosi jako lidská ruka pod jejich křídly. A hle, viděl jsem čtyři kola vedle cherubů, jedno kolo vedle jednoho cheruba a další kolo vedle dalšího cheruba. Vzhled těch kol byl jako třpyt chryzolitu. Takže pokud jde o jejich vzhled: Všechna čtyři měla stejnou podobu, jako kdyby bylo kolo uprostřed kola. Když se dají do pohybu, pohybují se na všechny čtyři strany. Když se dají do pohybu, neotáčejí se, protože na místo, kam se obrátí hlava, tam se za ní pohybují. Při svém pohybu se neotáčejí. Celé své tělo i své hřbety, své ruce, svá křídla a ta kola mají ty čtyři bytosti kolem plná očí, u všech svých kol. Kolům, těm byl dán název podvozek, jak jsem slyšel. Každá bytost má čtyři tváře. První tvář je tvář cheruba, druhá tvář je tvář lidská, třetí je tvář lva a čtvrtá je tvář orla. Cherubové se také vznášeli. Jedná se o stejnou bytost, jakou jsem viděl u řeky Kebaru. Když se cherubové dají do pohybu, pohybují se ta kola vedle nich, a když cherubové roztáhnou svá křídla, aby se vznesli od země, kola neuhýbají; také ona zůstávají vedle nich. Když se oni zastaví, zastaví se i kola, a když se vznesou, vznášejí se kola s nimi, protože je v nich duch té bytosti. I vyšla Hospodinova sláva od prahu domu a postavila se nad cheruby. Cherubové roztáhli křídla a vznesli se před mýma očima od země, když vycházeli, a kola měli vedle sebe. Zůstali stát u vchodu do východní brány Hospodinova domu a sláva Boha Izraele byla nahoře nad nimi. To jsou ty bytosti, které jsem spatřil pod Bohem Izraele u řeky Kebaru, a poznal jsem, že jsou to cherubové. Každý má čtyři tváře, každý má čtyři křídla a pod svými křídly mají ruce podobné lidským. Jejich tváře jsou podobné tvářím, které jsem spatřil u řeky Kebaru. Vypadali stejně – byli to oni. Všichni se pohybují, kam směřují jejich tváře. Tu mě Duch pozdvihl, přivedl mě k východní bráně Hospodinova domu obrácené k východu; a hle, ve vchodu do brány bylo dvacet pět mužů. Uprostřed nich jsem viděl Jaazanjáše, syna Azúrova, a Pelatjáše, syna Benajášova, knížata lidu. Tehdy mi řekl: Lidský synu, tito muži vymýšlejí zlo a připravují v tomto městě zlý plán, když říkají: V blízké době nestavte domy; ono je hrnec a my jsme maso. Proto prorokuj proti nim, prorokuj, lidský synu. I padl na mě Duch Hospodinův a on mi řekl: Promluv: Toto praví Hospodin: Tak jste promluvili vy, dome izraelský, a já vím, co vám přišlo na mysl. Rozmnožili jste v tomto městě počet pobitých, naplnili jste pobitými jeho ulice. Proto praví Panovník Hospodin toto: Vaši pobití, které jste nechali ležet uprostřed něho, jsou tím masem a ono je tím hrncem, ale vás jsem vyvedl z jeho středu. Meče jste se báli a meč na vás přivedu, je výrok Panovníka Hospodina. Vyvedu vás z jeho středu, vydám vás do ruky cizinců a vykonám nad vámi soudy. Padnete mečem na izraelské hranici. Budu vás soudit a poznáte, že já jsem Hospodin. Ono se vám nestane hrncem ani vy se nestanete uprostřed něho masem. Budu vás soudit na izraelské hranici. I poznáte, že já jsem Hospodin, podle jehož ustanovení jste nežili a jehož nařízení jste nekonali, ale jednali jste podle nařízení národů, které jsou okolo vás. I stalo se, jakmile jsem prorokoval, že Pelatjáš, syn Benajášův, zemřel. Padl jsem na tvář, volal jsem hlasitě o pomoc a řekl jsem: Běda, Panovníku Hospodine, ty činíš konec s ostatkem Izraele. I stalo se ke mně Hospodinovo slovo: Lidský synu, tvým bratrům, tvým příbuzným, po nichž můžeš dědit, a celému domu izraelskému, každému, komu obyvatelé Jeruzaléma řekli: Vzdalte se od Hospodina, ona země byla dána do vlastnictví nám. Proto řekni: Toto praví Panovník Hospodin: Ačkoliv jsem je vzdálil mezi národy a ačkoliv jsem je rozptýlil po zemích, stal jsem se jim na chvilku svatyní v zemích, do nichž přišli. Proto řekni: Toto praví Panovník Hospodin: I shromáždím vás z těch národů a vezmu vás z těch zemí, do nichž jste byli rozptýleni, a dám vám izraelskou zemi. Přijdou tam a odstraní z ní všechny její ohavné modly a všechny její odporné věci. A dám jim jedno srdce a nového ducha vložím do vašeho nitra, odstraním z jejich těla srdce kamenné a dám jim srdce masité, aby žili podle mých ustanovení, zachovávali má nařízení a plnili je. I budou mým lidem a já budu jejich Bohem. Avšak ohledně srdce těch, jejichž srdce chodí za jejich ohavnými modlami a za jejich odpornými věcmi: Jejich cestu jsem uvalil na jejich hlavu, je výrok Panovníka Hospodina. Tu cherubové pozdvihli svá křídla, kola měli vedle sebe a sláva Boha Izraele byla nahoře nad nimi. A Hospodinova sláva vystoupila zprostřed města a zůstala stát nad horou, která je na východ od města. Pak mě Duch pozdvihl a přivedl mě ve vidění v Božím Duchu do Chaldejska k vyhnancům a to vidění, které jsem spatřil, ode mě vystoupilo. A já jsem k vyhnancům promluvil o všech Hospodinových záležitostech, které mi ukázal. I stalo se ke mně Hospodinovo slovo: Lidský synu, bydlíš uprostřed domu vzpoury, těch, kteří mají oči k vidění, ale nevidí, mají uši k slyšení, ale neslyší, protože jsou dům vzpoury. A ty, lidský synu, připrav si věci pro vyhnanství a odstěhuj se ve dne před jejich očima. Odstěhuješ se ze svého místa na jiné místo před jejich očima. Snad prohlédnou, že jsou dům vzpoury. Své věci vyneseš jako věci pro vyhnanství ve dne před jejich očima. Sám pak vyjdeš večer před jejich očima jako při odchodu vyhnanců. Před jejich očima si pro sebe prokopej otvor ve zdi a vyneseš to skrze ni. Před jejich očima si to vyzvedneš na rameno, vyneseš za soumraku, zakryješ si tvář a nepodíváš se na zemi, protože jsem tě dal domu izraelskému jako znamení. I učinil jsem tak, jak mi bylo přikázáno. Své věci jsem vynesl ve dne jako věci pro vyhnanství a večer jsem pro sebe ručně prokopal ve zdi otvor. Za soumraku jsem to vynesl a vyzvedl na rameno před jejich očima. I stalo se ke mně zrána Hospodinovo slovo: Lidský synu, cožpak se tě nezeptali, dům izraelský, dům vzpoury, co to děláš? Řekni jim: Toto praví Panovník Hospodin: Tento výnos je pro knížete v Jeruzalémě a pro celý dům izraelský, pro ty, kteří jsou uprostřed nich. Řekni: Já jsem pro vás znamením. Jak jsem to udělal já, tak se stane jim. Půjdou do vyhnanství, do zajetí. A kníže, který je uprostřed nich, si za soumraku vyzvedne na rameno věci a vyjde. Prokopají se skrze zeď, aby ho vyvedli skrze ni. Zakryje si tváře, jelikož je to on, kdo nezahlédne okem zemi. Rozprostřu nad ním svou síť, bude chycen do mé lovecké sítě a přivedu ho do Babylona, do země Chaldejců, ale neuvidí ji; tam zemře. A všechny, kteří jsou okolo něj, jemu ku pomoci a všechny jeho šiky rozptýlím do všech stran a vytasím za nimi meč. A poznají, že já jsem Hospodin, až je rozptýlím mezi národy a rozmetám je po zemích. Ale zachovám z nich tolik mužů před mečem, před hladem a před morem, aby vyprávěli o všech svých ohavnostech mezi národy, kamkoli přijdou. I poznají, že já jsem Hospodin. A stalo se ke mně Hospodinovo slovo: Lidský synu, svůj chléb jez s třesením a svou vodu pij s chvěním a s obavou. A řekneš lidu země: Toto praví Panovník Hospodin o obyvatelích Jeruzaléma v izraelské zemi: Svůj chléb budou jíst s obavou a svou vodu budou pít v skleslosti, protože země bude zbavena všeho, co ji naplňuje, kvůli násilí všech obyvatel v ní. Obydlená města budou zpustošena a země se stane spouští. I poznáte, že já jsem Hospodin. I stalo se ke mně Hospodinovo slovo: Lidský synu, co to máte za pořekadlo o izraelské zemi, když říkáte: Dny budou dlouhé a každé vidění přijde vniveč? Proto jim řekni: Toto praví Panovník Hospodin: Skoncoval jsem s tímto pořekadlem a už ho v Izraeli nebudou užívat. Nýbrž promluv k nim: Přiblížily se ty dny i záměr každého vidění. Už totiž nebude uprostřed domu izraelského žádné klamné vidění a lichotivá věštba. Vždyť já Hospodin promluvím to, co promluvím, slovo, které bude vykonáno, už se neoddálí. Ve vašich dnech totiž, dome vzpoury, promluvím slovo a vykonám ho, je výrok Panovníka Hospodina. I stalo se ke mně Hospodinovo slovo: Lidský synu, pohleď na dům izraelský. Říkají: Vidění, které on vidí, se týká doby po mnoha dnech, prorokuje pro vzdálené časy. Proto jim řekni: Toto praví Panovník Hospodin: Už se neoddálí žádné z mých slov. Slovo, které promluvím, se uskuteční, je výrok Panovníka Hospodina. I stalo se ke mně Hospodinovo slovo: Lidský synu, prorokuj proti izraelským prorokům, kteří prorokují. Řekneš těm, kteří prorokují ze svého srdce: Slyšte Hospodinovo slovo. Toto praví Panovník Hospodin: Běda těm bláznivým prorokům, kteří jdou za svým duchem, aniž by viděli. Jako lišky v troskách jsou tví proroci, Izraeli. Nevstoupili jste do trhlin a nezazdívali jste zeď domu izraelského, aby obstál v boji v den Hospodinův. Viděli klam a lživou věštbu, ti, kdo říkají: Hospodinův výrok. Hospodin je neposlal, a přece očekávali na potvrzení slova. Cožpak jste neviděli klamné vidění a nepronesli jste lživou věštbu? Říkáte: Hospodinův výrok, a já jsem přitom nepromluvil. Proto praví Panovník Hospodin toto: Jelikož mluvíte klam a vidíte lež, proto hle, já jsem proti vám, je výrok Panovníka Hospodina. Má ruka bude proti těm prorokům, kteří vidí klam a kteří věští lež. Nebudou v důvěrném společenství mého lidu, nebudou zapsáni v zápisu domu izraelského ani nevejdou na izraelskou půdu. I poznáte, že já jsem Panovník Hospodin. Jelikož a protože zmátli můj lid slovy: Pokoj! Ale žádný pokoj není. On staví stěnu a hle, oni ji omítají omítkou. Řekni těm, kdo omítají omítkou: Spadne to. Přišel přívalový déšť a vy, kameny jako krupobití, spadnete a bouřlivý vítr to prolomí. A hle, ta zeď spadla. Cožpak vám neřeknou: Kde je ta omítka, kterou jste omítali? Proto praví Panovník Hospodin toto: Prolomím to bouřlivým větrem ve své zlobě, přijde i přívalový déšť v mém hněvu a krupobití kamenů v zlobě, abych s tím skoncoval. Zbořím tu zeď, kterou jste omítali omítkou, srazím ji k zemi a bude odhalen její základ, spadne a vy pominete uprostřed ní. I poznáte, že já jsem Hospodin. Tehdy dovrším svou zlobu proti zdi a proti těm, kdo ji omítají omítkou, a řeknu vám: Už není ta zeď ani ti, kdo ji omítali, izraelští proroci, kteří prorokovali o Jeruzalému a kteří pro něho viděli vidění pokoje. Žádný pokoj však není, je výrok Panovníka Hospodina. A ty, lidský synu, nastav svou tvář proti dcerám svého lidu, které prorokují ze svého srdce, a prorokuj proti nim. Řekneš: Toto praví Panovník Hospodin: Běda těm, kdo splétají pásky na každé zápěstí a zhotovují kukly na hlavu každé velikosti, aby lovily duše. Budete lovit duše mého lidu a své duše zachováte při životě? Znesvětily jste mě před mým lidem za hrst ječmene a za kus chleba, abyste usmrtily duše, které nemají zemřít, a abyste darovaly život duším, které nemají žít, když obelháváte můj lid, který poslouchá lež. Proto praví Panovník Hospodin toto: Hle, jsem proti vašim páskám, do kterých lovíte duše jako ptáky. Strhnu je z vašich paží a propustím ty duše, duše, které vy lovíte jako ptáky. Strhnu i vaše kukly a vysvobodím svůj lid z vaší ruky. Už nebudou úlovkem ve vaší ruce. I poznáte, že já jsem Hospodin. Jelikož mučíte srdce spravedlivého klamem, ačkoliv já jsem mu nepůsobil bolest, aby se posilnila ruka ničemy, aby se neodvrátil od své zlé cesty, aby nebyl zachován při životě. Proto už nebudete prorokovat klam a nebudete věštit věštbu, ale vysvobodím svůj lid z vaší ruky. I poznáte, že já jsem Hospodin. Tu ke mně přišli někteří z izraelských starších a posadili se přede mnou. I stalo se ke mně Hospodinovo slovo: Lidský synu, tito muži vnesli své bůžky do svého srdce a položili před sebe pohoršení své zvrácenosti. Cožpak jim opravdu dovolím se dotazovat? Proto s nimi promluv. Řekneš jim: Toto praví Panovník Hospodin: Každému muži z domu izraelského, který vnese své bůžky do svého srdce, položí před sebe pohoršení své zvrácenosti a přijde k prorokovi – každému takovému, kdo přijde, odpovím já Hospodin podle množství jeho bůžků. A tak uchopím dům izraelský za srdce, kterým se ode mne oni všichni odvrátili ke svým bůžkům. Proto řekni domu izraelskému: Toto praví Panovník Hospodin: Obraťte se a odvraťte od svých bůžků, od všech svých ohavností odvraťte svou tvář. Neboť každému muži z domu izraelského i z příchozích, kteří budou pobývat v Izraeli, když se ode mne oddělí, vnese své bůžky do svého srdce, položí před sebe pohoršení své zvrácenosti a přijde k prorokovi, aby se jej na mě dotázal, já Hospodin mu sám odpovím. Nastavím svou tvář proti onomu muži, učiním ho znamením a pořekadlem a vyhladím ho zprostřed svého lidu. I poznáte, že já jsem Hospodin. A když se ten prorok dá svést a promluví slovo, svedl jsem ho já Hospodin. Vztáhnu proti němu svou ruku a vyhladím jej zprostřed svého izraelského lidu. I ponesou svou zvrácenost. Zvrácenost toho, kdo se dotazuje, bude stejná jako zvrácenost proroka. To aby už ode mne dům izraelský nezbloudil a neposkvrňoval se už žádnými přestoupeními. I budou mým lidem a já budu jejich Bohem, je výrok Panovníka Hospodina. I stalo se ke mně Hospodinovo slovo: Lidský synu, pokud proti mně země zhřeší tím, že se zpronevěří věrolomností, vztáhnu proti ní ruku, zlomím jí hůl chleba, pošlu do ní hlad a vyhladím z ní člověka i zvíře. A budou-li uprostřed ní tito tři muži: Noe, Daniel a Jób, ti ve své spravedlnosti vysvobodí jen svou duši, je výrok Panovníka Hospodina. Kdybych přivedl do země divou zvěř, ta by ji učinila bezdětnou a země by se stala spouští, aniž by jí kdo kvůli té zvěři procházel, zdalipak tito tři muži uprostřed ní – jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina – vysvobodí syny a dcery? Oni vysvobodí sami sebe, ale země se stane spouští. Anebo přivedu-li na onu zemi meč a řeknu, ať meč projde skrze zemi, a vyhladím z ní člověka i zvíře, ani tito tři muži uprostřed ní – jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina – nevysvobodí syny ani dcery; oni totiž vysvobodí jen sami sebe. Anebo pošlu-li na onu zemi mor a vyliji na ni svou zlobu skrze krveprolití, abych z ní vyhladil člověka i zvíře, a zdalipak Noe, Daniel a Jób uprostřed ní – jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina – vysvobodí syna nebo dceru? Oni ve své spravedlnosti vysvobodí jen svou duši. Neboť toto praví Panovník Hospodin: I kdybych poslal na Jeruzalém své čtyři zlé soudy: meč a hlad, divou zvěř a mor, abych z něj vyhladil člověka i zvíře, hle, zůstalo by v něm útočiště vyváznuvších synů a dcer; ano, oni vám jdou naproti a až uvidíte jejich jednání a jejich činy, dojdete útěchy nad tím zlem, které jsem uvedl na Jeruzalém, po všem, co jsem na něj uvedl. A potěší vás, protože uvidíte jejich jednání a jejich činy, a poznáte, že jsem nevykonal bezdůvodně nic, co jsem v něm vykonal, je výrok Panovníka Hospodina. I stalo se ke mně Hospodinovo slovo: Lidský synu, čím bude dřevo vinné révy lepší než jiný strom, vinná ratolest, která byla mezi stromy v lese? Cožpak z něj bude vzato dřevo, aby se použilo k nějakému dílu? Vezmou z něj snad na kolík, aby na něm visel jakýkoliv nástroj? Hle, byl dán za pokrm ohni; jeho dva konce strávil oheň a jeho střed byl ožehnut, cožpak se bude hodit pro nějaké dílo? Hle, když je ještě celý, nedá se z něj nic udělat, tím spíše, když ho strávil oheň a byl ožehnut, bude se ještě k něčemu hodit? Proto praví Panovník Hospodin toto: Jako keř vinné révy mezi lesním dřevem, který jsem vydal ohni za pokrm, tak jsem vydal obyvatele Jeruzaléma. Nastavím proti nim svou tvář. Z ohně vyšli a ten oheň je stráví. I poznáte, že já jsem Hospodin, až obrátím svou tvář proti nim. A tu zemi proměním ve spoušť, jelikož se zpronevěřili věrolomností, je výrok Panovníka Hospodina. I stalo se ke mně Hospodinovo slovo: Lidský synu, pouč Jeruzalém o jeho ohavnostech. Řekneš: Toto praví Panovník Hospodin o Jeruzalému: Svým původem a svým rodištěm jsi z kenaanské země, tvůj otec je Emorejec a tvá matka Chetejka. A ohledně tvého narození: V den, kdy ses narodila, nebyla přeříznuta tvá pupeční šňůra a nebylas obmyta vodou k očištění, vůbec jsi nebyla potřena solí a vůbec jsi nebyla obvinuta plenkami. Žádné oko se nad tebou neslitovalo, aby pro tebe udělali jednu z těchto věcí ze soucitu nad tebou, ale bylas pohozena na povrchu pole v hnusu nad tvou bytostí v den, kdy ses narodila. Procházel jsem nad tebou, viděl jsem tě, jak se zmítáš ve vlastní krvi, a řekl jsem ti, když jsi ležela ve své krvi: Zůstaň naživu. Řekl jsem ti, když jsi ležela ve své krvi: Zůstaň naživu. Dal jsem ti vzrůst jako stéblu na poli, rostla jsi, vzmáhala ses a předstoupila jsi v nádherné ozdobě. Prsy se zpevnily, vlasy ti bohatě narostly a ty jsi byla obnažená a nahá. Procházel jsem nad tebou, viděl jsem tě a hle, byl tvůj čas, čas něžností. Rozprostřel jsem nad tebou cíp svého pláště a přikryl jsem tvou nahotu. Přísahal jsem ti a vešel jsem s tebou ve smlouvu, je výrok Panovníka Hospodina, a stala ses mou. Umyl jsem tě vodou, opláchl jsem z tebe tvou krev a pomazal jsem tě olejem. Oblékl jsem ti pestře utkané šaty, obul jsem ti tachaší opánky, ovinul jsem tě jemným plátnem a zakryl jsem tě hedvábím. Ozdobil jsem tě ozdobami, na tvé ruce jsem dal náramky a na tvé hrdlo náhrdelník. Dal jsem ti kroužek na nos, náušnice do uší a krásný věnec na hlavu. Zdobila ses zlatem a stříbrem, tvým oděvem bylo jemné plátno, hedvábí a pestře utkané šaty. Jedla jsi jemnou mouku, med a olej, stala ses převelice krásnou a uchvátila jsi královskou autoritu. Tvé jméno proniklo mezi národy pro tvou krásu, protože byla dokonalá díky mé důstojnosti, kterou jsem na tebe vložil, je výrok Panovníka Hospodina. Spoléhala jsi však na svou krásu a smilnila jsi proti svému jménu, vylévala jsi své smilnění na každého kolemjdoucího, jen ať je to jeho. Brala jsi ze svých rouch, dělala jsi pro sebe strakatá návrší a smilnila jsi na nich, jak se to dříve nedělo a nemá dít. Brala jsi i své ozdobné předměty z mého zlata a z mého stříbra, které jsem ti dal, a dělala jsi pro sebe mužské obrazy a smilnila jsi s nimi. Brala jsi pestře utkaná roucha, přikrývala jsi je a před ně jsi položila můj olej a mé kadidlo. I můj pokrm, který jsem ti dal – nakrmil jsem tě jemnou moukou, olejem a medem – kladla jsi jej před ně jako příjemnou vůni. A to se skutečně dělo, je výrok Panovníka Hospodina. Brala jsi i své syny a své dcery, které jsi mi porodila, a obětovala jsi jim je k jídlu. Bylo snad tvého smilnění málo? Zabíjela jsi mé syny a vydávala jsi je jim, když jsi je pro ně prováděla ohněm. Při všech svých ohavnostech a svém smilnění sis nevzpomněla na dny svého mládí, kdy jsi byla obnažená a nahá, zmítající se ve své krvi. I stalo se po všem tvém zlu – běda, běda tobě, je výrok Panovníka Hospodina – že jsi pro sebe postavila násep a udělala jsi pro sebe výšinu na každém náměstí. Na každé křižovatce jsi postavila svou výšinu. Opovrhovala jsi svou krásou, roztahovala jsi své nohy pro každého kolemjdoucího a množila jsi své smilnění. Smilnila jsi se syny Egypta, svými sousedy statného těla, a množila jsi své smilnění, abys mě provokovala ke hněvu. A hle, vztáhl jsem proti tobě svou ruku, zkrátil jsem tvůj podíl a vydal jsem tě touze těch, kdo tě nenávidí, pelištejských dcer, které se stydí za tvé hnusné jednání. Nenasytně jsi smilnila se syny Asýrie, smilnila jsi s nimi a ještě ses nenasytila. Rozšířila jsi své smilnění po zemi kramářů ke Chaldejcům a ani tím ses nenasytila. Jak zchřadlé je tvé srdce, je výrok Panovníka Hospodina, že pácháš všechny tyto věci, činy nestydaté prostitutky, když jsi postavila násep na každé křižovatce a svou výšinu jsi udělala na každém náměstí? Ale nebylas jako prostitutka, když jsi pohrdala nevěstčí mzdou. Cizoložnice namísto svého muže přijímá cizáky. Všem prostitutkám dávají dar, zatímco ty jsi dávala své dary všem svým milencům a odměňovala jsi je, aby k tobě vcházeli z okolí za tvým smilněním. Bylas odlišná od jiných žen při smilnění. Ty jsi totiž kvůli smilstvu nebyla vyhledávána, když jsi sama dávala nevěstčí mzdu, zatímco tobě nevěstčí mzda dávána nebyla; tím jsi byla odlišná. Proto slyš Hospodinovo slovo, prostitutko. Toto praví Panovník Hospodin: Jelikož byl rozhazován tvůj bronz a byla odhalována tvá nahota při smilnění s tvými milenci a se všemi tvými ohavnými bůžky, stejně jako prolitá krev tvých synů, které jsi jim vydala, proto hle, shromažďuji všechny tvé milence, s nimiž ses těšila, a všechny, které jsi milovala, se všemi, které jsi nenáviděla. Shromáždím je k tobě z okolí, odhalím před nimi tvou nahotu a oni všechnu tvou nahotu uvidí. Budu tě soudit podle právních nařízení pro cizoložnice a pro ty, které prolévají krev, a vydám tě krveprolití se zlobou a žárlivostí. Vydám tě do jejich ruky. Zboří tvůj násep a strhnou tvé výšiny, svléknou ti tvá roucha, seberou tvé ozdobné předměty a ponechají tě obnaženou a nahou. Přivedou proti tobě shromáždění, budou na tebe házet kamení a probodnou tě svými meči. Tvé domy spálí ohněm a vykonají nad tebou soudy před očima mnohých žen. Odradím tě od prostituce a také nevěstčí mzdu už nebudeš dávat. Zanechám své zloby proti tobě a má žárlivost se od tebe odvrátí, budu mít klid a již se nebudu hněvat. A proto jako ty sis nevzpomněla na dny svého mládí a dráždila jsi mě tímhle vším, právě tak jsem zase já uvalil tvou cestu na tvou hlavu, je výrok Panovníka Hospodina. Nespáchala jsi tu hanebnost navíc ke všem svým ohavnostem? Hle, každý, kdo užívá pořekadla, o tobě užije toto: Jaká matka, taková její dcera. Jsi dcerou své matky, která si oškliví svého muže i své syny, a jsi sestrou svých sester, které si zošklivily své muže i své syny. Vaše matka je Chetejka a váš otec Emorejec. Tvou starší sestrou je pak Samaří se svými dcerami sídlící po tvé levici a tvou mladší sestrou sídlící zprava od tebe je Sodoma a její dcery. Nejen že jsi chodila po jejich cestách, páchala jsi jejich ohavnosti, ale zakrátko omrzelá ses vrhala na všech svých cestách do zkázy více než ony. Jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina, tvá sestra Sodoma se svými dcerami nespáchala to, co jsi spáchala ty a tvé dcery. Hle, toto byla zvrácenost tvé sestry Sodomy: Vznešenost, nasycenost chlebem a utěšená bezstarostnost, to měla ona i její dcery, ale ruku chudého a nuzného neposilovala. Povyšovaly se a páchaly přede mnou ohavnost. Odstranil jsem je tedy, jakmile jsem to spatřil. Samaří nezhřešilo ani do poloviny tvých hříchů. Rozmnožila jsi své ohavnosti více než ony, a tak jsi své sestry prohlásila za spravedlivé všemi svými ohavnostmi, které jsi spáchala. Ano, ty tedy nes svou ostudu, kterou jsi přisoudila svým sestrám. Pro hříchy, jimiž jsi jednala ohavněji než ony, budou spravedlivější než ty. Ano, ty se tedy styď a nes svou ostudu, když jsi své sestry prohlásila za spravedlivé. I změním jejich úděl, úděl Sodomy a jejích dcer, úděl Samaří a jeho dcer a také úděl, tvůj úděl uprostřed nich, abys nesla svou ostudu a zahanbila se za všechno, co jsi spáchala, když ses pro ně stala útěchou. Tvé sestry, Sodoma a její dcery, se navrátí k svému dřívějšímu stavu. I Samaří a její dcery se navrátí k svému dřívějšímu stavu a také ty a tvé dcery se navrátíte k svému dřívějšímu stavu. V době, kdy byla znát tvá vznešenost, nebylo z tvých úst o tvé sestře Sodomě slyšet, dříve než bylo odhaleno tvé zlo jako v době tupení od dcer Aramu a celého jeho okolí, pelištejských dcer, které tebou ze všech stran opovrhují. Sama poneseš svou hanebnost a své ohavnosti, je Hospodinův výrok. Neboť toto praví Panovník Hospodin: Budu s tebou tedy jednat tak, jako jsi jednala ty, když jsi pohrdla přísahou, takže jsi porušila smlouvu. Já si však vzpomenu na svou smlouvu s tebou, uzavřenou ve dnech tvého mládí, a ustanovím pro tebe smlouvu věčnou. Pak si vzpomeneš na své cesty a budeš zahanbena, až přijmeš své sestry, od těch starších než jsi ty, po ty mladší než jsi ty, a dám ti je za dcery, ne však podle smlouvy s tebou. Já tedy ustanovím svou smlouvu s tebou a poznáš, že já jsem Hospodin, aby ses rozpomenula a styděla ses a už sis kvůli své ostudě nedovolila otevřít ústa, až se s tebou usmířím za všechno, co jsi spáchala, je výrok Panovníka Hospodina. I stalo se ke mně Hospodinovo slovo: Lidský synu, dej domu izraelskému hádanku a užij podobenství. Řekneš: Toto praví Panovník Hospodin: Převeliký orel s dlouhými křídly a perutěmi plnými peří, které má pestré zbarvení, přiletěl k Libanonu a uchopil vrcholek cedru. Utrhl vrcholek jeho výhonků a přinesl jej do země kramářů, položil jej ve městě prodejců. Potom vzal jiný ze semene té země a dal jej do plodné země, vzal ho u hojných vod, jako vrbu jej zasadil. I vzešel a stal se bujnou vinnou révou nízkého vzrůstu, aby k němu obracel své větve a jeho kořeny byly pod ním. Stal se vinnou révou, vyrazil haluze a vyhnal ratolesti. Pak se objevil další velký orel s velkými křídly a hojným peřím a hle, tato vinná réva k němu upnula své kořeny a vztáhla k němu své větve, aby ji napájel ze záhonů, kde byla vysazena. Byla zasazena na dobrém poli u hojných vod, aby vyrazila větvoví a aby nesla ovoce, aby se stala proslulou vinnou révou. Řekni: Toto praví Panovník Hospodin: Vydaří se? Cožpak nezpřetrhá její kořeny a neotrhá její ovoce a neuschne? Každý její čerstvě utržený výhonek uschne. Nebude třeba velké síly a početného lidu, aby ji vytrhli z kořenů. Hle, byla zasazena, cožpak se ale vydaří? Což rychle neuschne, jakmile se jí dotkne východní vítr? Na záhonech, kde vzešla, uschne. I stalo se ke mně Hospodinovo slovo: Řekni nyní domu vzpoury: Což nechápete, co tyhle věci znamenají? Řekni: Hle, babylonský král přišel do Jeruzaléma, vzal jeho krále a jeho knížata a přivedl je k sobě do Babylona. Vzal muže z královského potomstva, uzavřel s ním smlouvu, uvedl jej pod přísahu a zajal mocnáře země, aby království bylo poníženo, aby se nevyvyšovalo, aby zachovávalo jeho smlouvu a tak obstálo. On se však proti němu vzbouřil, když poslal své posly do Egypta, aby mu dali koně a početný lid. Jestlipak uspěje, jestlipak unikne ten, kdo dělá takové věci? Poruší smlouvu a měl by uniknout? Jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina, jistě zemře na území toho krále, který ho ustanovil králem, jehož přísahou pohrdl a jehož smlouvu porušil, zemře u něj uprostřed Babylona. Ani s velkým vojskem a s početným davem pro něho faraon v boji nic nezmůže, když navrší násep a když vybuduje obléhací val, aby vyhladil mnoho lidí. Pohrdl však přísahou, až i zmařil smlouvu. Hle, dal na to ruku, a přece spáchal všechny tyto věci. Neunikne. Proto praví Panovník Hospodin toto: Jakože jsem živ, uvidíme, jestli svou přísahu, kterou on pohrdl, a svou smlouvu, kterou on porušil, neuvalím na jeho hlavu. Rozprostřu nad ním svou síť a chytí se do mé lovecké sítě, přivedu ho do Babylona a budu se tam s ním soudit. Sám sobě se zpronevěřil, když se zpronevěřil mně. A všichni jeho uprchlíci ve všech jeho šicích padnou mečem a pozůstalí budou rozptýleni do všech stran. I poznáte, že já Hospodin jsem promluvil. Toto praví Panovník Hospodin: Já vezmu z vrcholku toho vzrostlého cedru a uložím to, z vrcholu utrhnu jeho útlé ratolesti a sám je zasadím na vysoké čnící hoře. Zasadím jej vysoko na izraelské hoře a rozvine větvoví, vydá plod a stane se vznešeným cedrem. Usídlí se pod ním každý pták, všelijaký okřídlenec; budou přebývat ve stínu jeho větví. Pak poznají všechny polní stromy, že já Hospodin jsem snížil strom vysoký, vyvýšil jsem strom nízký, nechal jsem vyschnout strom syrový a nechám rozpučet strom vyschlý. Já Hospodin jsem promluvil a také to vykonám. I stalo se ke mně Hospodinovo slovo: Co máte na mysli, když užíváte o izraelské zemi toto přísloví: Otcové jedí trpké hrozny a synům trnou zuby? Jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina, uvidíme, jestli se v Izraeli mezi vámi toto přísloví ještě bude užívat. Vždyť mně patří všechny duše, patří mi jak duše otcova, tak i duše synova. Duše, která hřeší, ta zemře. Avšak bude-li někdo spravedlivý a bude konat právo a spravedlnost – nehodoval na horách, své oči nepozvedl k bůžkům domu izraelského, neznečistil ženu svého bližního a nepřiblíží se k menstruující ženě, nikoho nebude utiskovat, vrátí zástavu dluhu, neuchvátí lup, svůj chléb dá hladovému a obnaženého zakryje oděvem, nebude dávat na lichvu a nebude vybírat úrok, odvrátí svou ruku od špatnosti, bude konat pravdivý soud mezi člověkem a člověkem, bude chodit podle mých ustanovení, zachovávat i má nařízení, aby uskutečňoval pravdu – takový spravedlivý určitě bude žít, je výrok Panovníka Hospodina. Když zplodí syna násilníka, který prolévá krev a udělá bratru kteroukoli z těchto věcí (ačkoliv jeho otec sám nic z těchto věcí nespáchal), vždyť i hodoval na horách a znečistil ženu svého bližního, utiskoval chudého a nuzného, uchvátil lup a nevrací zástavu, pozvedl své oči k bůžkům a páchal ohavnost, dával na lichvu a vybíral úrok. Bude žít? Nebude žít! Spáchal všechny tyto ohavnosti, jistě bude usmrcen, zůstane na něm jeho krev. A hle, zplodil by syna a ten by viděl všechny hříchy, které spáchal jeho otec; i když je viděl, nebude jednat podle nich: Na horách nehodoval a své oči nepozvedl k bůžkům domu izraelského, ženu svého bližního neznečistil, nikoho neutiskoval, nevzal zástavu a neuchvátil lup, svůj chléb dával hladovému a obnaženého zakrýval oděvem, neublížil chudému – lichvu ani úrok nevybíral, plnil má nařízení, chodil podle mých ustanovení; takový nezemře pro zvrácenost svého otce, určitě bude žít. Jeho otec, protože se dopouštěl útlaku, oloupil bratra a činil uprostřed svého lidu to, co není dobré, hle, zemřel pro svou zvrácenost. Řeknete však: Proč syn nesnášel trest za zvrácenost otce? Protože ten syn konal právo a spravedlnost, zachovával všechna má ustanovení a konal je, určitě bude žít. Duše, která hřeší, ta zemře. Syn neponese trest za zvrácenost otce ani otec neponese trest za zvrácenost syna. Spravedlnost spravedlivého zůstane na něm a rovněž ničemnost ničemy zůstane na něm. Pokud se však ničema odvrátí od všech svých hříchů, které spáchal, bude zachovávat všechna má ustanovení a bude konat právo a spravedlnost, určitě bude žít, nezemře. Žádná jeho přestoupení, kterých se dopustil, mu nebudou připomínána; podle své spravedlnosti, kterou vykonal, bude žít. Copak si opravdu přeji smrt ničemy, je výrok Panovníka Hospodina? Nemám snad v oblibě, když se odvrátí od svých cest a bude žít? Když se ale spravedlivý odvrátí od své spravedlnosti a spáchá špatnost, bude jednat podle všech ohavností, které spáchal ten ničema, bude žít? Žádné jeho spravedlivé činy, které konal, nebudou připomínány. Zemře ve své věrolomnosti, kterou se zpronevěřil, a ve svém hříchu, kterým zhřešil. Vy však řeknete: Panovníkova cesta není v pořádku. Slyšte přece, dome izraelský! Má cesta že není v pořádku? Cožpak nejsou v nepořádku vaše cesty? Když se spravedlivý odvrátí od své spravedlnosti a spáchá špatnost, zemře kvůli ní. Zemře pro svou špatnost, kterou spáchal. Když by se však odvrátil ničema od své ničemnosti, kterou spáchal, a konal by právo a spravedlnost, takový zachová svou duši při životě. Prohlédl a odvrátil se od všech svých přestoupení, kterých se dopustil; určitě bude žít, nezemře. Dům izraelský ale řekne: Panovníkova cesta není v pořádku. Mé cesty nejsou v pořádku, dome izraelský? Cožpak nejsou v nepořádku vaše cesty? Proto vás budu soudit, každého podle jeho cest, dome izraelský, je výrok Panovníka Hospodina. Obraťte se, odvraťte se od všech svých přestoupení a zvrácenost vám nebude ku pohoršení. Odvrhněte od sebe všechna svá přestoupení, jimiž jste se vzepřeli a získejte nové srdce a nového ducha. Proč máte zemřít, dome izraelský? Vždyť nemám zalíbení ve smrti toho, kdo umírá, je výrok Panovníka Hospodina. Obraťte se a zůstaňte naživu. Ty pak pozvedni žalozpěv za izraelské předáky. Řekneš: Co byla tvá matka? Lvice, mezi lvy uléhala, uprostřed mladých lvů vychovala svá mláďata. Když odchovala jedno ze svých mláďat, stal se z něj mladý lev a naučil se rozsápat kořist. Žral lidi. Slyšely o něm národy, byl chycen do jejich jámy a přivedli jej za kruhy do egyptské země. Když viděla, že čekala marně, její naděje zahynula; vzala jedno ze svých mláďat a učinila z něj mladého lva. Procházel se uprostřed lvů, stal se z něj mladý lev a naučil se rozsápat kořist. Žral lidi. Zbořil jejich paláce a zničil jejich města. Zvukem jeho řvaní zpustla země i všechno, co ji naplňuje. Vydaly se tedy na něho národy z okolních krajin a rozprostřely nad ním svou síť. Byl chycen do jejich jámy. Pak ho dali s kruhy do klece a přivedli jej k babylonskému králi. Přivedli ho do pevností, aby už nebylo slyšet jeho hlas na izraelských horách. Tvá matka byla jako vinná réva na tvé vinici, zasazená u vod. Nesla ovoce a byla rozvětvená díky hojnosti vod. Její větve byly dost silné na žezla vládců, svým vzrůstem se vyvýšila mezi hustými větvemi a bylo ji vidět pro její výšku a pro množství jejích větví. Byla však s hněvem vyvrácena, byla pohozena na zem a východní vítr vysušil její ovoce. Její silné větve byly vyrvány a uschly. Strávil to oheň. Nyní je tedy zasazena v pustině, v bezvodé a vyprahlé zemi. Z větve jejích haluzí pak vyšel oheň, strávil její ovoce a nezůstala na ní žádná silná větev vhodná na žezlo pro vládce. To je žalozpěv a byl určen, aby se zpíval jako žalozpěv. I stalo se v sedmém roce v pátém měsíci, desátého dne toho měsíce, že přišli muži z izraelských starších, aby se dotázali Hospodina, a posadili se přede mnou. I stalo se ke mně Hospodinovo slovo: Lidský synu, promluv s izraelskými staršími. Řekneš jim: Toto praví Panovník Hospodin: Co to, že přicházíte, abyste se mě dotázali? Jakože jsem živ, dovolím vám snad, abyste se mě dotazovali, je výrok Panovníka Hospodina? Budeš je soudit? Budeš soudit, lidský synu? Pouč je o ohavnostech jejich otců. Řekneš jim: Toto praví Panovník Hospodin: V den, kdy jsem si vyvolil Izrael, jsem pozvedl svou ruku k potomstvu Jákobova domu a dal jsem se jim poznat v egyptské zemi. Pozvedl jsem k nim svou ruku se slovy: Já jsem Hospodin, váš Bůh. V onen den jsem k nim pozvedl svou ruku, abych je vyvedl z egyptské země do země oplývající mlékem a medem, kterou jsem pro ně vyhlédl. Ona je ozdobou všech ostatních zemí. Nato jsem jim řekl: Odvrhněte každý ohavné modly od svých očí a neposkvrňujte se egyptskými bůžky. Já jsem Hospodin, váš Bůh. Ale vzpírali se proti mně a nechtěli mě poslouchat, nikdo od svých očí ohavné modly neodvrhl a egyptské bůžky neopustili. Řekl jsem si tedy, že na ně vyliji svou zlobu, abych dovršil svůj hněv proti nim uprostřed egyptské země. Způsobil jsem však, aby mé jméno nebylo znesvěceno před zraky národů, uprostřed nichž byli, před jejichž zraky jsem se jim dal poznat, když jsem je vyvedl z egyptské země. Vyvedl jsem je tedy z egyptské země a přivedl jsem je do pustiny. Dal jsem jim svá ustanovení a oznámil jsem jim svá nařízení, v nichž bude mít člověk život, když je bude plnit. Dal jsem jim také své soboty, aby se staly znamením mezi mnou a jimi, aby poznali, že já Hospodin je posvěcuji. Ale dům izraelský se proti mně v pustině vzpíral, nechodil podle mých ustanovení a pohrdl mými nařízeními, v nichž bude mít člověk život, když je bude plnit, i mé soboty velmi znesvětili. Řekl jsem si tedy, že na ně v pustině vyliji svou zlobu, abych s nimi skoncoval. Způsobil jsem však, aby mé jméno nebylo znesvěceno před očima národů, před jejichž očima jsem je vyvedl. Já jsem k nim také v pustině pozvedl ruku, že je nepřivedu do té země, kterou jsem jim dal, do země oplývající mlékem a medem. Ona je ozdobou všech ostatních zemí. To proto, že pohrdli mými nařízeními, nechodili podle mých ustanovení a znesvětili mé soboty, protože jejich srdce chodilo za jejich bůžky. Avšak mé oko se nad nimi slitovalo, takže jsem je nezničil a v pustině jsem s nimi neučinil konec. Jejich synům jsem pak v pustině řekl: Podle ustanovení svých otců nechoďte, jejich nařízení nezachovávejte a jejich bůžky se neposkvrňujte. Já jsem Hospodin, váš Bůh. Podle mých ustanovení choďte, má nařízení zachovávejte a plňte je. Svěťte mé soboty a budou znamením mezi mnou a vámi, abyste poznali, že já jsem Hospodin, váš Bůh. I synové se proti mně vzpírali, nechodili podle mých ustanovení a nezachovávali má nařízení, aby je konali, ta, v nichž bude mít život člověk, když je bude plnit, a znesvětili mé soboty. Řekl jsem si tedy, že na ně vyliji svou zlobu, abych proti nim v pustině dovršil svůj hněv. Ale stáhl jsem svou ruku a učinil jsem tak, aby mé jméno nebylo znesvěceno před očima národů, před jejichž očima jsem je vyvedl. Já jsem k nim také v pustině pozvedl svou ruku, že je rozptýlím mezi národy a že je rozmetám po zemích, jelikož neplnili má nařízení, pohrdli mými ustanoveními, znesvětili mé soboty a ohlíželi se za bůžky svých otců. Já jsem jim tedy také dal nedobrá ustanovení a nařízení, v nichž nebudou mít život. A znečistil jsem je s jejich dary, když prováděli ohněm vše otvírající lůno, abych v nich vzbudil úděs, aby poznali, že já jsem Hospodin. Proto promluv k domu izraelskému, lidský synu. Řekneš jim: Toto praví Panovník Hospodin: Ještě i tímto mě hanobili vaši otcové, když se proti mně zpronevěřili věrolomností. Přivedl jsem je do země, o které jsem pozvedl svou ruku, že jim ji dám, ale když viděli jakékoliv vyvýšené návrší a jakýkoliv košatý strom, obětovali tam své oběti a kladli tam své provokativní obětní dary, předkládali tam své příjemné vůně a vylévali tam své lité oběti. I řekl jsem jim: Co je to za návrší, na které vcházíte? A nazývá se Návrší až do tohoto dne. Proto řekni domu izraelskému: Toto praví Panovník Hospodin: Proč se znečišťujete po způsobu svých otců a smilníte s jejich ohavnými modlami? Když přinášíte své dary, když provádíte své syny ohněm, znečišťujete se až dodnes před všemi svými bůžky. Dome izraelský, copak já vám dovolím, abyste se mě dotazovali? Jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina, uvidíme, jestli vám dovolím se dotazovat. Co vám přichází na mysl, se opravdu nestane, když říkáte: Budeme jako národy, jako čeledi jiných zemí, takže budeme sloužit dřevu a kameni. Jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina, budu nad vámi kralovat silnou rukou, vztaženou paží a ve zlobě, kterou vyliji. A vyvedu vás z národů a shromáždím vás ze zemí, do nichž jste byli rozptýleni silnou rukou, vztaženou paží a ve zlobě, kterou jsem vylil. Přivedu vás do pustiny národů a budu se tam s vámi soudit tváří v tvář. Tak jako jsem se soudil s vašimi otci v pustině egyptské země, tak se budu soudit s vámi, je výrok Panovníka Hospodina. A provedu vás pod holí a uvedu vás do závazku smlouvy. Budu však tříbit ty z vás, kdo se bouří a kdo jsou proti mně vzpurní. Vyvedu je ze země jejich dočasného pobytu, ale na izraelskou půdu nevejdou. I poznáte, že já jsem Hospodin. A vy, dome izraelský, toto praví Panovník Hospodin: Jděte, služte každý svým bůžkům i nadále, když mě neposloucháte, ale mé svaté jméno už neznesvěcujte svými dary a svými bůžky. Neboť na mé svaté hoře, vysoko na izraelské hoře, je výrok Panovníka Hospodina, tam mi budou sloužit, celý dům izraelský, každý v zemi. Tam v nich najdu zalíbení a tam budu vyhledávat vaše dary pozdvihování a prvotinu vašich darů ze všech vašich svatých věcí. Najdu ve vás zalíbení pro příjemnou vůni, až vás vyvedu z národů a shromáždím vás ze zemí, do nichž jste byli rozptýleni, a budu ve vás posvěcen před očima národů. I poznáte, že já jsem Hospodin, až vás přivedu na izraelskou půdu, do země, o které jsem pozvedl svou ruku, že ji dám vašim otcům. Tam si vzpomenete na své cesty a na všechny své činy, jimiž jste se poskvrnili, a zhnusíte se sami sobě pro všechno to zlo, které jste spáchali. Tu poznáte, že já jsem Hospodin, když s vámi pro své jméno naložím ne podle vašich zlých cest a podle vašich zkažených činů, dome izraelský, je výrok Panovníka Hospodina. I stalo se ke mně Hospodinovo slovo: Lidský synu, nastav svou tvář směrem k Témanu, kaž proti Dárómu a prorokuj proti lesu na poli Negebu. Řekneš Negebskému lesu: Slyš Hospodinovo slovo: Toto praví Panovník Hospodin: Hle, roznítím v tobě oheň a stráví v tobě každý strom syrový i každý strom vyschlý. Plápolající plamen neuhasne a budou jím popáleny všechny tváře od jihu na sever. Tehdy každé tělo uvidí, že jsem jej zapálil já, Hospodin, a neuhasne. Tu jsem řekl: Ach, Panovníku Hospodine, oni mi říkají: Cožpak on nepředkládá pouze podobenství? I stalo se ke mně Hospodinovo slovo: Lidský synu, nastav svou tvář proti Jeruzalému, kaž proti svatyním a prorokuj proti izraelské zemi. Řekneš izraelské zemi: Toto praví Hospodin: Hle, jsem proti tobě, vytáhnu svůj meč z pochvy a vyhladím z tebe spravedlivého i ničemu. Kvůli tomu, abych z tebe vyhladil spravedlivého i ničemu, proto vyjde můj meč ze své pochvy na veškeré tělo od jihu na sever. I pozná, každé tělo, že já Hospodin jsem vytáhl svůj meč z pochvy; už se nevrátí. A ty, lidský synu, vzdychej zlomený v bedrech. S hořekováním budeš vzdychat před jejich očima. I stane se, že se tě zeptají: Nad čím vzdycháš? Nato řekneš: Nad tím, že přichází zpráva. Ochabne každé srdce a klesnou všechny ruce, pohasne každý duch a všechna kolena se rozplynou jako voda. Hle, přichází a stane se to, je výrok Panovníka Hospodina. I stalo se ke mně Hospodinovo slovo: Lidský synu prorokuj. Řekneš: Toto praví Pán: Řekni: Meč, meč byl naostřen a také vyleštěn. Byl naostřen, aby vykonal porážku, byl vyleštěn, aby měl lesk. Nebo budeme jásat nad žezlem mého syna, když meč každým stromem opovrhuje? I dal jej vyleštit, aby se dal uchopit do dlaně. Meč, ten byl naostřen a byl vyleštěn, aby jej dal do ruky katovi. Volej o pomoc a naříkej, lidský synu, protože on byl určen proti mému lidu, je proti všem izraelským předákům. Byli vrženi na meč spolu s mým lidem, proto se bij v prsa. Vždyť byl přezkoušen. A co když ani žezlo, jímž meč opovrhuje, už nebude, je výrok Panovníka Hospodina? A ty, lidský synu, prorokuj a tleskej, ať se meč zopakuje dvakrát i třikrát; je to meč na probodené, velký meč na probodeného, kroužící kolem nich kvůli tomu, aby kolísalo srdce a rozmnožila se pohoršení. Ve všech jejich branách jsem ustanovil zabíjení mečem. Ach, je připraven, aby měl lesk, vybroušen pro porážku. Soustřeď se, obrať se napravo, slož, obrať se nalevo, kde je žádána tvá přítomnost. Já také zatleskám a zanechám své zloby. Já Hospodin jsem promluvil. I stalo se ke mně Hospodinovo slovo: Ty pak, lidský synu, vyměř si dvě cesty, po nichž má přijít meč babylonského krále. Obě dvě vyjdou z jedné země. A vytvoř ukazatel, vytvoř ho na městské křižovatce. Vyměříš cestu, po které má přijít meč na Rabu synů Amónových a na Judu v opevněném Jeruzalémě. Protože babylonský král se zastaví na rozcestí, na křižovatce dvou cest, aby získal věštbu; potřásal šípy, doptával se domácího bůžka, pohleděl do jater. V jeho pravici bude věštba o Jeruzalému, aby postavili válečné berany, aby vydali příkaz k zabíjení, aby pozvedli hlas k pokřiku, aby postavili válečné berany proti branám, aby navršili násep, aby vybudovali obléhací val. I bude to pro ně, jako když se věští klam. V jejich očích to vypadá tak, že s nimi přece byly složeny přísahy. On však připomene zvrácenost, aby mohli být pochytáni. Proto praví Panovník Hospodin toto: Jelikož připomínáte svou zvrácenost tím, že se odhalují vaše přestoupení, aby se ukázaly vaše hříchy ve všech vašich činech, jelikož se připomínáte, budete chyceni za ruku. A ty, znesvěcený ničemný izraelský předáku, jehož den přišel v době dovršení zvrácenosti, toto praví Panovník Hospodin: Sejmi turban a sundej korunu, takhle už to nebude; je na čase vyvýšit poníženého a ponížit vyvýšeného. Sutiny, sutiny, v sutiny ji proměním. Ani ty ještě takové nebyly, až do příchodu toho, jemuž náleží soud – já mu ho dám. A ty, lidský synu, prorokuj. Řekneš: Toto praví Panovník Hospodin o synech Amónových a o jejich hanění. Řekneš: Meč, meč je tasen pro porážku, vyleštěn, aby hodně vydržel, aby měl lesk. Když pro tebe vidí klam, když pro tebe věští lež, aby tě položili na probodené šíje ničemů, jejichž den přišel v době dovršení zvrácenosti. Navrať ho zpět do jeho pochvy. Budu tě soudit na místě, kde jsi byla stvořena, dcero amónská, v zemi tvého původu. A vyliji na tebe své rozhořčení, budu na tebe sálat ohněm své zuřivosti a vydám tě do ruky rozpálených mužů, řemeslníků zkázy. Budeš pokrmem pro oheň, tvá krev spočine uprostřed země, nebudeš připomínána, protože já Hospodin jsem promluvil. I stalo se ke mně Hospodinovo slovo: Ty pak, lidský synu, budeš soudit? Budeš soudit město prolévající krev? Poučíš ho o všech jeho ohavnostech. Řekneš: Toto praví Panovník Hospodin: Město, které prolévá krev ve svém středu, aby přišel jeho čas, a zhotoví samo proti sobě bůžky, aby se poskvrňovalo. Svou krví, kterou jsi prolilo, ses provinilo, a svými bůžky, které jsi zhotovilo, ses poskvrnilo, přivedlo jsi blíž své dny a přišlo jsi do svých let. Kvůli tomu jsem tě učinil předmětem potupy pro národy a posměchu pro všechny země. Ty, které jsou ti blízko, i ty, které jsou od tebe daleko, se ti budou posmívat: To nečisté jméno, ten velký zmatek. Hle, izraelští předáci, každý podle toho, jakou měl moc, byli pohotoví prolévat v tobě krev. Otce a matku v tobě znevážili, příchozímu uprostřed tebe působili útlak, sirotka a vdovu v tobě utiskovali. Pohrdlo jsi mými svatými věcmi a znesvětilo jsi mé soboty. Byli v tobě pomlouvači připravení prolévat krev a hodovali v tobě na horách. Páchali uprostřed tebe hanebnost. Syn v tobě odhalil nahotu otce, ponížili v tobě nečistou v době menstruace. Někdo spáchal ohavnost se ženou svého bližního, jiný znečistil hanebností svou snachu a další v tobě ponížil svou sestru, dceru svého otce. Přijímali v tobě úplatek, aby prolévali krev, bralo jsi lichvu a úrok, odíralo jsi své bližní útlakem a na mě jsi zapomnělo, je výrok Panovníka Hospodina. A hle, zatleskal jsem nad tvým nekalým ziskem, který jsi nahromadilo, a nad tvou krví, která byla uprostřed tebe prolita. Jestlipak obstojí tvé srdce, zdalipak budou pevné tvé ruce ve dnech, kdy s tebou budu jednat? Já Hospodin jsem promluvil a také to vykonám. Rozptýlím tě mezi národy, rozmetám tě po zemích a odstraním z tebe tvou nečistotu. Znesvěcuješ se samo před očima národů. I poznáš, že já jsem Hospodin. I stalo se ke mně Hospodinovo slovo: Lidský synu, dům izraelský se pro mě stal struskou. Stali se všichni mědí a cínem, železem a olovem uprostřed pece, struskou ze stříbra. Proto praví Panovník Hospodin toto: Jelikož vy všichni jste se stali struskami, proto hle, shromažďuji vás doprostřed Jeruzaléma. Stříbro, měď a železo, olovo a cín je shromážděn doprostřed pece, aby na něho dmýchal oheň, aby tavil. Tak vás shromáždím ve svém hněvu a ve své zlobě, uložím vás do pece a budu vás tavit. Shrnu vás, budu na vás dmýchat ohněm své zuřivosti a budete se tavit uprostřed něj. Jako probíhá tavení stříbra uprostřed pece, tak budete roztaveni uprostřed něj a poznáte, že já Hospodin jsem na vás vylil svou zlobu. I stalo se ke mně Hospodinovo slovo: Lidský synu, řekni jí: Ty jsi neočištěná země. Ta nebyla skropena deštěm v den rozhořčení. Uprostřed ní je spiknutí jejích proroků, jako když řvoucí lev sápe kořist. Pohltili duši, vezmou bohatství a každou drahocennou věc, rozmnožili uprostřed ní počet jejích vdov. Její kněží znásilnili můj zákon a znesvěcovali mé svaté věci, nerozlišovali mezi svatým a obyčejným, nepoučili o rozdílu mezi nečistým a čistým a zavírali oči před mými sobotami, a tak jsem byl uprostřed nich znesvěcován. Její knížata uprostřed ní sápou kořist jako vlci, když prolévají krev, když hubí duše, aby pro sebe hrabali nekalý zisk. A její proroci jim to omítali omítkou, když viděli klam a věštili pro ně lež. Říkají: Toto praví Panovník Hospodin, a Hospodin přitom nepromluvil. Lid země se dopouštěl útlaku, uchvátili lup, utiskovali chudého a nuzného a bezprávně utlačovali příchozího. I hledal jsem mezi nimi muže, který by stavěl zeď a postavil se za tu zemi před mou tvář do trhliny, abych ji nezničil, ale nenalezl jsem. Vylil jsem tedy na ně své rozhořčení, skoncoval jsem s nimi ohněm své zuřivosti, uvalil jsem jejich cestu na jejich hlavu, je výrok Panovníka Hospodina. I stalo se ke mně Hospodinovo slovo: Lidský synu, dvě ženy byly dcerami jedné matky. Smilnily v Egyptě, smilnily ve svém mládí. Tam byly mačkány jejich prsy a tam ohmatávali jejich panenské bradavky. Jmenovaly se: Starší Ohola a její sestra Oholíba. Byly mé a rodily syny a dcery. Jejich jména znamenají: Ohola Samaří a Oholíba Jeruzalém. Ohola smilnila, místo aby byla má, a vášnivě toužila po svých milencích, po blízkých Asyřanech oděných rouchy z modré látky, po místodržitelích a správcích, samých překrásných mládencích, jezdcích jezdících na koních. Jim, všem nejlepším asyrským synům, dopřávala své smilnění a poskvrnila se se všemi, po kterých vášnivě toužila, se všemi jejich bůžky. Ani svého smilnění z dob Egypta nezanechala, protože tam s ní leželi v jejím mládí; oni ohmatávali její panenské bradavky a vylévali na ni své smilnění. Proto jsem ji vydal do ruky jejích milenců, do ruky asyrských synů, po nichž vášnivě toužila. Oni odhalili její nahotu, vzali její syny i její dcery a ji zabili mečem. Mezi ženami se stala pojmem a vykonali nad ní přísné soudy. Její sestra Oholíba to viděla, a přece se vrhala svou vášní do zkázy více než ona a její smilnění bylo větší než smilstva její sestry. Vášnivě toužila po asyrských synech, blízkých místodržitelích a správcích dokonale oblečených, jezdcích jezdících na koních, samých překrásných mládencích. I viděl jsem, že se poskvrnila. Obě šly stejnou cestou. Pokračovala dále ve svém smilnění a viděla muže vyryté na zdi, obrazy Chaldejců provedené červenou barvou. Byli přepásáni na bedrech pásem, na hlavách převislé turbany – všichni měli vzhled osádky válečného vozu, podobní babylonským synům, jejichž rodištěm je chaldejská země. Vášnivě po nich toužila, když je její oči spatřily, a posílala k nim do Chaldejska posly. Tehdy k ní babylonští synové vstoupili na lože něžností a znečistili ji svým smilněním. Poskvrnila se s nimi a její duše se od nich odvrátila. Odhalila své smilnění, odhalila i svou nahotu a má duše se od ní odvrátila, tak jako se má duše odcizila od její sestry. Rozmnožila své smilnění, když vzpomínala na dny svého mládí, kdy smilnila v egyptské zemi a vášnivě toužila po tehdejších záletnících, jichž úd je jako úd oslů a jejichž výron je jako výron koní. I hledala jsi hanebnost svého mládí, kdy si muži z Egypta užívali bradavek na tvých mladých prsech. Proto, Oholíbo, toto praví Panovník Hospodin: Hle, já proti tobě podnítím tvé milence, od nichž se odcizila tvá duše, a přivedu je na tebe z okolí: Babylonské syny a všechny Chaldejce, Pekóda, Šóu a Kóu, s nimi všechny asyrské syny, překrásné mládence, samé místodržitele a správce, samé osádky válečných vozů a vyhlášené jezdce na koních. Přitáhnou na tebe s válečnou vozbou i povozy a ve shromáždění národů položí proti tobě dokola velké i malé štíty a přilby. Vydám před nimi rozsudek a budou tě soudit podle svých právních nařízení. Dám na tobě průchod své žárlivosti. Naloží s tebou v zlobě: Uřežou ti nos a uši a tvůj ostatek padne mečem. Oni vezmou tvé syny a tvé dcery a tvůj ostatek bude stráven ohněm. Svléknou tvá roucha a seberou tvé ozdobné předměty. Odklidím totiž od tebe tvou hanebnost a tvé smilstvo z egyptské země; už k nim nepozvedneš své oči a na Egypt si nevzpomeneš. Neboť toto praví Panovník Hospodin: Hle, vydám tě do ruky těch, které jsi nenáviděla, do ruky těch, od kterých se odcizila tvá duše. Naloží s tebou v nenávisti a poberou všechen tvůj výtěžek, zanechají tě obnaženou a nahou a ukáže se hanba tvých záletů, tvá hanebnost a tvé smilnění. Tyto věci na tobě budou páchat, protože jsi chodila smilnit podle způsobu národů, přičemž ses poskvrňovala s jejich bůžky. Šla jsi cestou své sestry, dám ti tedy do ruky její kalich. Toto praví Panovník Hospodin: Budeš pít kalich své sestry, bude hluboký a široký, aby pojal množství nápoje k zesměšňování a k výsměchu. Opilostí a žalem budeš naplněna, kalichem hrůzy a úděsu, kalichem své sestry Samaří. Budeš pít a vypiješ jej do dna, rozhryžeš jeho střepy a rozdrásáš si prsy, protože já jsem promluvil, je výrok Panovníka Hospodina. Proto praví Panovník Hospodin toto: Jelikož jsi na mě zapomněla a odvrhla jsi mě za svá záda, nes i ty svou hanebnost a své smilnění. I řekl mi Hospodin: Lidský synu, budeš soudit Oholu a Oholíbu? Oznam jim jejich ohavnosti. Neboť cizoložily a na jejich rukou je krev. Cizoložily se svými bůžky a dokonce své syny, které mi porodily, jim přivedly za pokrm. Ještě toto mi provedly: V onen den znečistily mou svatyni a znesvětily mé soboty. Když pobíjeli své syny pro své bůžky, v onen den přišli do mé svatyně, aby ji znesvětili. Hle, toto spáchali uprostřed mého domu. Nadto však budou posílat pro muže přicházející zdaleka. Když k nim byl poslán posel, hle, přišli. Umyla ses pro ně, nalíčila sis oči a ozdobila ses ozdobou. Posadila ses na drahocenné lůžko, před ním byl prostřený stůl a na něj jsi postavila mé kadidlo a můj olej. Hlas spokojeného davu zněl ve městě, naproti mužům z množství lidí, pijanům přivedeným z pustiny. I dávali jim náramky na ruce a krásnou korunu na hlavy. I řekl jsem o ní, opotřebované cizoložstvím: Teď s ní budou páchat smilnění a ona s nimi. A vcházel k ní, jako se vchází k prostitutce. Tak vcházeli k Ohole a k Oholíbě, hanebným ženám. Avšak spravedliví muži, ti je budou soudit soudem pro cizoložnice a soudem pro ty, které prolévají krev, protože jsou cizoložnice a mají na rukou krev. Neboť toto praví Panovník Hospodin: Svolej proti nim shromáždění a vydej je úděsu a loupení. Shromáždění pak na ně bude házet kamení a vymýtí je svými meči. Jejich syny i jejich dcery zabijí a jejich domy spálí ohněm. Odstraním ze země hanebnost, všechny ženy se dají varovat a nebudou jednat podle vaší hanebnosti. Uvalí na vás vaši hanebnost a ponesete hříchy smilnění se svými bůžky. I poznáte, že já jsem Panovník Hospodin. I stalo se ke mně Hospodinovo slovo v devátém roce v desátém měsíci, desátého dne toho měsíce: Lidský synu, zapiš si jméno dne, právě tohoto dne. Babylonský král právě v tento den oblehl Jeruzalém. Užij pro dům vzpoury podobenství. Řekneš jim: Toto praví Panovník Hospodin: Postav hrnec, postav, a také do něj nalij vodu. Shromáždi do něj díly masa, všechny dobré díly, bok i rameno, naplň ho vybranými kostmi. Potom vezmi vybranou ovci a kosti narovnej také pod ni. Nech ji vřít varem, aby se v tom uvařily i ty kosti. Proto praví Panovník Hospodin toto: Běda městu prolévajícímu krev, hrnci, v němž je připálenina a jehož připálenina z něj nebyla odstraněna. Vybírej ho, díl po dílu; nepadl pro něho los. Neboť jeho krev zůstala uprostřed něho, uvedlo ji na holou skálu, nevylilo ji na zem, aby ji zakryl prach. Abych vyvolal zlobu, abych vykonal pomstu, nechal jsem jeho krev na holé skále, aby nebyla zakryta. Proto praví Panovník Hospodin toto: Běda městu, ve kterém byla prolita krev. Také já udělám velkou hranici. Nadělej spoustu dříví, zapal oheň, abys dovařil maso a vmísil koření. I kosti se připálí. A postav ho prázdný na žhavé uhlíky, aby se zahřál a rozpálil se jeho bronz, až se bude uprostřed něj tavit jeho nečistota, bude se oddělovat jeho připálenina. Unavil mé usilovné snahy, nevyjde z něj mnoho jeho připáleniny. Jeho připálenina zůstává i v ohni. V tvé nečistotě je hanebnost. Ačkoliv jsem tě očišťoval, nezbavilo ses své nečistoty. Budeš stále nečisté, dokud nedopřeji odpočinutí své zlobě proti tobě. Já Hospodin jsem promluvil. Přichází to a já budu jednat. Nebudu nevšímavý, nebudu mít lítost a neslituji se. Podle tvých cest a podle tvých činů tě odsoudili, je výrok Panovníka Hospodina. I stalo se ke mně Hospodinovo slovo: Lidský synu, hle, náhlou ranou ti beru to, co je vzácné tvým očím, ale nebudeš bědovat ani se nerozpláčeš a neskanou ti slzy. Sténej potichu, nebudeš konat smuteční obřad za mrtvé. Oviň si turban. A na nohy si vezmeš sandály, nebudeš si zakrývat vous a nebudeš jíst chléb truchlících mužů. Ráno jsem tedy promluvil k lidu a večer zemřela moje žena. Ráno jsem pak jednal, jak mi bylo přikázáno. A lid se mě ptal: Cožpak nám neoznámíš, co to pro nás znamená, že takto jednáš? Nato jsem jim řekl: Stalo se ke mně slovo Hospodinovo: Řekni domu izraelskému: Toto praví Panovník Hospodin: Hle, já znesvěcuji svou svatyni, vaši mocnou pýchu, to, co je vzácné vašim očím, a slast vaší duše. Vaši synové a vaše dcery, které jste zanechali, padnou mečem. Potom budete jednat tak, jako jsem jednal já. Nebudete si zakrývat vous a nebudete jíst chléb truchlících mužů. Vaše turbany budou na vašich hlavách a vaše sandály na vašich nohách. Nebudete bědovat ani se nerozpláčete. Pro svou zvrácenost budete chřadnout a úpět jeden s druhým. Tak se pro vás Ezechiel stane znamením. Uděláte vše, jako to udělal on. Až to přijde, poznáte, že já jsem Panovník Hospodin. A ty, lidský synu, cožpak v den, kdy od nich vezmu jejich záštitu, jejich slavnou radost, to, co je vzácné jejich očím, a to, po čem jejich duše touží, jejich syny a jejich dcery, nepřijde k tobě v onen den ten, kdo unikl, aby předal uším zprávu? V onen den budou uvolněna tvá ústa v přítomnosti toho, kdo unikl. Promluvíš a nebudeš již němý a staneš se pro ně znamením. I poznají, že já jsem Hospodin. I stalo se ke mně Hospodinovo slovo: Lidský synu, nastav svou tvář proti synům Amónovým a prorokuj proti nim. Řekneš synům Amónovým: Slyšte slovo Panovníka Hospodina. Toto praví Panovník Hospodin: Jelikož říkáš: Výborně! o mé svatyni, že byla znesvěcena, a o izraelské zemi, že byla zpustošena, a o domu judském, že odešli do vyhnanství, proto hle, dávám tě za vlastnictví synům východu a ti v tobě osídlí svá hradiště a postaví si v tobě své příbytky. Ti budou jíst tvé ovoce, ti budou pít tvé mléko. Rabu dám za pastvinu velbloudům a syny Amónovy za ležení ovcím. I poznáte, že já jsem Hospodin. Panovník Hospodin totiž praví toto: Jelikož jsi tleskal rukou, dupal jsi nohou a se vším opovržením ses z duše radoval nad izraelskou zemí, proto hle, já vztáhnu proti tobě ruku a dám tě za lup národům. Vyhladím tě z národů a vyhubím tě ze zemí. Zničím tě. I poznáš, že já jsem Hospodin. Toto praví Panovník Hospodin: Jelikož Moáb a Seír říkají: Hle, dům judský je jako všechny národy, proto hle, já odkrývám moábské úbočí od měst, jeho měst od jeho okraje – nádheru země, Bét-ješimót, Baal-meón až do Kirjatajimu – pro syny východu, spolu se syny Amónovými, a dám jim to do vlastnictví, aby se na syny Amónovy mezi národy nevzpomínalo. I nad Moábem vykonám soudy. I poznají, že já jsem Hospodin. Toto praví Panovník Hospodin: Kvůli tomu, co prováděl Edóm, když nad domem judským konal pomstu – těžce se provinili a mstili se jim – proto praví Panovník Hospodin toto: Vztáhnu tedy svou ruku proti Edómu, vyhladím z něj člověka i zvíře a proměním ho v trosky. Od Témanu po Dedán padnou mečem. Svou pomstu nad Edómem vložím do ruky svého lidu Izraele. Budou v Edómu jednat podle mého hněvu a podle mé zloby. I poznají mou pomstu, je výrok Panovníka Hospodina. Toto praví Panovník Hospodin: Kvůli tomu, co prováděli Pelištejci při pomstě – konali pomstu s opovržením v duši, aby pro odvěké nepřátelství přinesli zkázu – proto praví Panovník Hospodin toto: Hle, vztáhnu svou ruku na Pelištejce, vyhladím Keretejce a vyhubím ostatek z mořského pobřeží. Vykonám nad nimi velkou pomstu hněvivým trestáním. I poznají, že já jsem Hospodin, až na nich dám průchod své pomstě. I stalo se v jedenáctém roce prvního dne v měsíci; stalo se ke mně slovo Hospodinovo: Lidský synu, kvůli tomu, že Týr řekl o Jeruzalému: Výborně!, vrata k národům byla rozdrcena, byl předán mně, naplním se, když je v troskách, proto praví Panovník Hospodin toto: Hle, jsem proti tobě, Týre, a přivedu na tebe mnohé národy, jako moře přivádí své vlny. Tehdy zničí hradby Týru a zboří jeho věže. Pak z něj vymetu prach a proměním jej v holou skálu. Stane se místem k rozprostírání sítí uprostřed moře, protože já jsem promluvil, je výrok Panovníka Hospodina. Bude za lup národům. A jeho vesnice, které jsou v krajině, budou vybíjeny mečem. I poznají, že já jsem Hospodin. Neboť toto praví Panovník Hospodin: Hle, přivádím na Týr od severu babylonského krále Nebúkadnesara, krále králů, s koňmi, s vozbou a s jezdci, shromáždění a početný lid. Tvé vesnice v krajině vybije mečem, položí proti tobě obléhací val, navrší proti tobě násep a postaví proti tobě obléhací věž. Potom dá svým obléhacím strojem úder do tvých hradeb a tvé věže strhne svými zbraněmi. Od spousty jeho koní tě přikryje prach, od vřavy jezdců, povozů a vozby se budou třást tvé hradby, až bude on vcházet do tvých bran jako do průchodů dobytého města. Kopyty svých koní pošlape všechny tvé ulice, tvůj lid vybije mečem a posvátné sloupy tvé moci klesnou na zem. Vyplení tvůj majetek a uloupí tvé zboží, zboří tvé hradby a tvé výborné domy strhnou, tvé kameny a tvé stromy i tvou hlínu svrhnou doprostřed vod. Tak způsobím, že zmizí halas tvých písní a zvuk tvých lyr již nebude slyšet. Proměním tě v holou skálu, staneš se místem k rozprostírání sítí, nebudeš znovu vybudován, protože já Hospodin jsem promluvil, je výrok Panovníka Hospodina. Toto praví Panovník Hospodin o Týru: Nebudou se snad třást ostrovy zvukem tvého pádu, až budou sténat pobití, až bude ve tvém středu pácháno vraždění? Tu sestoupí ze svých trůnů všechna knížata západu, sundají své pláště a svléknou svá pestře utkaná roucha, oblečou se do hrůz, posadí se na zem, budou se neustále třást a zhrozí se nad tebou. I pozvednou nad tebou žalozpěv a řeknou ti: Jak to, že jsi zmizel, ty obydlený od moří, vychvalované město, které bylo silné na moři, ono i jeho obyvatelé, kteří uváděli svůj děs na všechny jeho obyvatele? Teď se ostrovy třesou dnem tvého pádu a ostrovy, které jsou v moři, se děsí nad tvým odchodem. Neboť toto praví Panovník Hospodin: Až tě učiním městem v troskách jako města, která nebyla obydlena, až na tebe vyvedu hlubinu a přikryjí tě mnohé vody, svrhnu tě spolu s těmi, kdo sestupují do jámy, k dávnému lidu a usídlím tě v útrobách země jako odvěké trosky s těmi, kdo sestupují do jámy, abys nebyl obydlený. I prokáži slávu v zemi živých. Dám tě za výstrahu a nebude tě více, budou tě hledat, ale už tě nikdy nenajdou, je výrok Panovníka Hospodina. I stalo se ke mně Hospodinovo slovo: A ty, lidský synu, pozvedni nad Týrem žalozpěv. Řekneš o Týru, který sídlí nad mořskými vchody, o prodejci národů pro mnohé ostrovy: Toto praví Panovník Hospodin: Týre, ty jsi řekl: Já jsem dokonalá krása. Tvé hranice jsou uprostřed moří, tví stavitelé dovedli tvou krásu k dokonalosti. Použili pro tebe cypřiše ze Seníru k vyrobení všech prken, vzali cedr z Libanonu, aby na tebe zhotovili stěžeň. Z bášanských dubů udělali tvá vesla, tvé desky udělali ze slonoviny a cypřiše z kitejských ostrovů. Jemné pestře utkané plátno z Egypta bylo tvým plachtovím, aby ti bylo za korouhev, modrá a purpurová látka z Elíšských ostrovů se stala tvým přikrytím. Obyvatelé Sidónu a Arvadu ti byli za veslaře, tví znalci, Týre, kteří v tobě byli, byli tvými lodníky. Starší Gebalu a jeho znalci byli v tobě těmi, kdo utěsňovali tvé spáry. Všechny mořské lodě a jejich námořníci v tobě přebývali, aby obchodovali s tvým směnným zbožím. Ve tvém vojsku byli Peršané, Lúďané a Pútejci tvými bojovníky; zavěsili v tobě štít a přilbu. Oni ti dodávali důstojnost. Synové Arvadu a tvé vojsko byli dokola na tvých hradbách a Gamáďané v tvých věžích; své štíty zavěsili okolo na tvé hradby. Oni dovedli k dokonalosti tvou krásu. Taršíš byl tvým obchodním partnerem díky množství všelijakého majetku. Poskytovali tvému zboží odbyt za stříbro, železo, cín a olovo. Jávan, Túbal a Mešek byli tvými prodejci. Za lidské duše a bronzové nádoby dodávali tvé směnné zboží. Z Bét-togarmy dodávali tvým tržištím tažné koně, jezdecké koně a mezky. Synové Dedánu byli tvými prodejci, mnohé ostrovy ti byly k ruce jako překupníci; odváděli ti tribut v sloních klech a ebenovém dřevu. Aram byl tvým obchodním partnerem díky množství tvých výrobků. Poskytovali pro tvé zboží odbyt za malachit a purpur, pestře utkané šaty a mořské hedvábí, perly a rubín. Judsko a izraelská země byli tvými prodejci. Za minítskou pšenici a proso, med, olej a balzám dodávali tvé směnné zboží. Damašek byl tvým obchodním partnerem pro množství tvých výrobků; díky množství všelijakého majetku je směňoval za chelbónské víno a sacharskou vlnu. Vedan a Jávan z Úzalu dodávali na tvá tržiště opracované železo, kasii a třtinu; bylo to za tvé směnné zboží. Dedán byl prodejcem tvého zboží za sedlové pokrývky pro jízdu. Arabové a všechna knížata Kédaru byli tvými obchodními příručími za jehňata, berany a kozly; v tom byli tvými obchodními partnery. Prodejci ze Šeby a Raemy byli prodejci tvého zboží za všelijaké nejlepší balzámy a poskytovali odbyt tvému zboží za všelijaké drahokamy a zlato. Cháran, Kané a Eden, prodejci Šeby, Ašúru a Kilmadu byli tvými prodejci. Na tvém trhu byli prodejci tvého zboží za prvotřídní roucha, modré i pestře utkané pláště a za poklady dvoubarevných tkanin, s kroucenými a pevnými provazy. Taršíšské lodě byly karavanami s tvým směnným zbožím. Byl jsi naplněn bohatstvím a byl jsi velmi vážený uprostřed moří. Tví veslaři tě přivedli do mnohých vod; východní vítr tě rozbil uprostřed moří. Tvůj majetek a tvá tržiště, tvé směnné zboží, tví námořníci a tví lodníci, ti, kdo utěsňují tvé spáry a obchodují s tvým směnným zbožím a všichni tví bojovníci, kteří jsou v tobě a v celém tvém shromáždění, které je ve tvém středu, padnou uprostřed moří v den tvého pádu. Pastviny se otřesou, až zazní hlasité volání tvých lodníků o pomoc. Tu vystoupí ze svých lodí všichni, kteří se chápou vesla, námořníci a všichni mořští lodníci budou stát na zemi. Zazní nad tebou jejich hlas, hořce budou volat o pomoc a budou si házet prach nad hlavu, v popelu se budou válet. Vyholí si kvůli tobě lysinu, přepásají se pytlovinou a budou pro tebe plakat v hořkosti duše hořkým kvílením. Při svém bědování pozvednou za tebe žalozpěv a zazpívají nad tebou: Kdo byl jako Týr, jako zničený uprostřed moře? Když díky mořím vzkvétal odbyt tvého zboží, nasytil jsi mnohé národy množstvím svého majetku a svým směnným zbožím jsi obohacoval krále země. Nyní jsi díky mořím rozlomen v hloubkách vod, tvé směnné zboží a celé tvé shromáždění ve tvém středu padlo. Všichni obyvatelé ostrovů se nad tebou zhrozili a jejich králové se zděsili, hrůzou křivili tváře. Obchodníci mezi národy se nad tebou podivili, stal ses výstrahou a už navěky nebudeš. I stalo se ke mně Hospodinovo slovo: Lidský synu, řekni předákovi Týru: Toto praví Panovník Hospodin: Jelikož se tvé srdce povýšilo a řekl jsi: Jsem bůh, obydlil jsem božské sídlo uprostřed moří – ale jsi člověk, a ne bůh a vydával jsi své srdce za srdce božské – hle, jsi moudřejší než Daniel, nic tajného ti neuniklo. Svou moudrostí a svou rozumností jsi pro sebe získal majetek, získal jsi i zlato a stříbro do svých pokladnic. Dík množství své moudrosti jsi obchodováním rozmnožil svůj majetek a tvé srdce se kvůli tvému majetku povýšilo. Proto praví Panovník Hospodin toto: Jelikož vydáváš své srdce za srdce božské, proto hle, já na tebe přivedu cizince, násilnické národy. Vytasí meč na tvoji krásnou moudrost a znesvětí tvou skvělost. Svrhnou tě do jámy a zemřeš smrtelně raněn uprostřed moří. Opravdu budeš říkat: Jsem bůh, před svým katem? Jsi člověk, a ne bůh v ruce těch, kdo tě ubijí. Zemřeš smrtí neobřezanců v ruce cizinců, protože já jsem promluvil, je výrok Panovníka Hospodina. I stalo se ke mně Hospodinovo slovo: Lidský synu, pozvedni žalozpěv nad týrským králem. Řekneš mu: Toto praví Panovník Hospodin: Ty pečetíš vzor plné moudrosti a dokonalé krásy. Byl jsi v Edenu, Boží zahradě, pokrývaly tě všechny drahokamy: rubín, topas a jaspis, chryzolit, karneol a onyx, safír, malachit a smaragd i zlato. Zhotovení tvých bubínků a fléten pro tebe zajistili v den, kdy jsi byl stvořen. Ty jsi byl zastírající cherub ochránce a tak jsem tě ustanovil, byl jsi na svaté Boží hoře, procházel ses uprostřed ohnivých kamenů. Byl jsi bezúhonný na svých cestách ode dne, kdy jsi byl stvořen, dokud v tobě nebyla nalezena zvrácenost. Pro množství tvého obchodování se tvé nitro naplnilo násilím a zhřešil jsi. Tu jsem tě zbavil svatosti a vykázal z Boží hory a vyhladil jsem tě, zastírající cherube, zprostřed ohnivých kamenů. Tvé srdce se povýšilo kvůli tvé kráse, promarnil jsi svou moudrost pro svou skvělost. Svrhl jsem tě na zem před krále, dal jsem tě, aby se na tebe dívali. Pro množství svých zvráceností jsi špatností svého obchodování znesvětil své svatyně. I vyvedl jsem z tvého středu oheň a ten tě strávil, proměnil jsem tě v popel na zemi před očima všech, kteří tě vidí. Všichni mezi národy, kdo tě znají, se nad tebou zhrozili, stal ses výstrahou a už navěky nebudeš. I stalo se ke mně Hospodinovo slovo: Lidský synu, nastav svou tvář proti Sidónu a prorokuj proti němu. Řekneš: Toto praví Panovník Hospodin: Hle, jsem proti tobě, Sidóne, a oslavím se uprostřed tebe. I poznají, že já jsem Hospodin, až nad ním vykonám soudy a posvětím se v něm. Pošlu na něho mor a krev do jeho ulic, pobití padnou uprostřed něj, mečem na něj dolehnu ze všech stran. I poznají, že já jsem Hospodin. Pak už nebude Sidón pro dům izraelský zhoubným trnem a trním působícím bolest všude kolem, těmi, kdo jím opovrhují. I poznají, že já jsem Panovník Hospodin. Toto praví Panovník Hospodin: Až shromáždím dům izraelský z národů, do nichž byli rozptýleni, a posvětím se mezi nimi před očima těch národů, budou bydlet na své půdě, kterou jsem dal svému otroku Jákobovi. Budou na ní bydlet v bezpečí, postaví domy a vysadí vinice. Budou bydlet v bezpečí, až vykonám soudy nade všemi z jejich okolí, kteří jimi opovrhují. I poznají, že já jsem Hospodin, jejich Bůh. V desátém roce v desátém měsíci, dvanáctého dne toho měsíce se ke mně stalo Hospodinovo slovo: Lidský synu, nastav svou tvář proti faraonovi, egyptskému králi, a prorokuj proti němu a proti celému Egyptu. Promluv a řekni: Toto praví Panovník Hospodin: Hle, jsem proti tobě, faraone, egyptský králi, ty velký draku, odpočívající uprostřed svých řek, který říkáš: Můj Nil patří mně, já jsem si ho udělal. Dám kruhy do tvých čelistí, ryby tvých řek nechám přilnout ke tvým šupinám a vytáhnu tě zprostřed tvých řek; se všemi rybami tvých řek, které přilnou ke tvým šupinám. Odvrhnu tě do pustiny, tebe i každou rybu tvých řek. Padneš na povrch pole, nebudeš sebrán ani nebudeš shromážděn. Dám tě za pokrm zemské zvěři a nebeskému ptactvu. I poznají všichni obyvatelé Egypta, že já jsem Hospodin, jelikož byli pro dům izraelský jako třtinová hůl. Když tě uchopí za dlaň, rozštípneš se a pronikneš celým jejich ramenem, a když se o tebe opřou, zlomíš se a necháš je ležet na zádech. Proto praví Panovník Hospodin toto: Hle, přivedu na tebe meč a vyhladím z tebe člověka i zvíře. Egyptská země se stane spouští a troskami. I poznají, že já jsem Hospodin, jelikož faraon řekl: Nil patří mně, já jsem ho udělal. Proto hle, jsem proti tobě a proti tvým řekám a proměním egyptskou zemi v trosky, sucho a spoušť od Migdólu po Sevénu a až k hranici Kúše. Nebude přes ni procházet lidská noha ani zvířecí noha přes ni nebude procházet a nebude obydlena po čtyřicet let. Proměním egyptskou zemi ve spoušť mezi zpustošenými zeměmi a její města budou mezi zničenými městy spouští čtyřicet let, rozptýlím Egypťany mezi národy a rozmetám je po zemích. Neboť toto praví Panovník Hospodin: Po čtyřiceti letech shromáždím Egypťany z národů, do nichž byli rozptýleni. Pak změním úděl Egypta, přivedu je zpět do země Patrósu, do země jejich původu, a stanou se tam poníženým královstvím. Bude to nejponíženější z království a nebude se už povznášet nad národy. Umenším je, aby nepanovali mezi národy. A nebude už pro dům izraelský nadějí připomínající zvrácenost, že se kdysi za nimi obracel. I poznají, že já jsem Panovník Hospodin. I stalo se v dvacátém sedmém roce v prvním měsíci, prvního dne toho měsíce; stalo se ke mně Hospodinovo slovo: Lidský synu, babylonský král Nebúkadnesar nutil své vojsko sloužit těžkou službou proti Týru. Každá hlava olysala a každé rameno je odřeno, ale z Týru neměl mzdu ani on, ani jeho vojsko za službu, kterou proti němu vykonalo. Proto praví Panovník Hospodin toto: Hle, já dávám babylonskému králi Nebúkadnesarovi egyptskou zemi. Odnese její bohatství, ukořistí její kořist a uloupí její lup, a tak se jeho vojsku dostane mzdy. Jako jeho odměnu, za niž sloužil, jsem mu dal egyptskou zemi, neboť pracovali pro mě, je výrok Panovníka Hospodina. V onen den způsobím, aby domu izraelskému vyrostl roh a tobě mezi nimi otevřu ústa. I poznají, že já jsem Hospodin. I stalo se ke mně Hospodinovo slovo: Lidský synu, prorokuj a řekni: Toto praví Panovník Hospodin: Naříkejte: Ach, ten den, neboť blízko je den, blízko je den Hospodinův, den mračna, nastane čas národů. Na Egypt přijde meč a v Kúši bude úzkost, až v Egyptě padnou pobití, poberou jeho bohatství a jeho základy budou zbořeny. Kúš, Pút a Lúd, všechen míšený lid, Kúb i synové země smlouvy s nimi padnou mečem. Toto praví Hospodin: Padnou ti, kdo podpírají Egypt, a klesne jeho mocná pýcha. Od Migdólu po Sevénu v něm padnou mečem, je výrok Panovníka Hospodina. Budou zpustošeni mezi zpustošenými zeměmi a jeho města budou mezi městy v troskách. I poznají, že já jsem Hospodin, až založím v Egyptě oheň a všichni jeho pomocníci budou rozdrceni. V onen den ode mne vyplují poslové na lodích, aby vyděsili bezstarostný Kúš, a v den Egypta bude mezi nimi úzkost; neboť hle, již přichází. Toto praví Panovník Hospodin: Odklidím egyptský dav rukou babylonského krále Nebúkadnesara. On a s ním jeho lid, násilnické národy, přivedené, aby ničily zemi, vytasí své meče na Egypt a naplní zemi pobitými. Proměním řeky v suchou zemi a vydám tu zemi do ruky zlých lidí, zpustoším zemi i všechno, co ji naplňuje, rukou cizinců. Já Hospodin jsem promluvil. Toto praví Panovník Hospodin: Odstraním bůžky a odklidím nicotnosti z Memfidy, z egyptské země již nevzejde kníže. Do egyptské země uvedu bázeň. Zpustoším Patrós, v Sóanu založím oheň a nad Thébami vykonám soudy. Vyliji svou zlobu na Sín, záštitu Egypta, a vyhladím dav z Théb. Založím oheň v Egyptě, Sín se bude svíjet hroznou bolestí, Théby budou rozpolceny a Memfidu napadnou protivníci za bílého dne. Mládenci Ávenu a Pí-besetu padnou mečem a ta města půjdou do zajetí. V Tachpanchésu se zatmí ten den, až tam zlomím egyptské jho. I bude z něj odklizena jeho mocná pýcha. Jej samého přikryje oblak a jeho dcery půjdou do zajetí. Vykonám nad Egyptem soudy. I poznají, že já jsem Hospodin. I stalo se v jedenáctém roce v prvním měsíci, sedmého dne toho měsíce; stalo se ke mně Hospodinovo slovo: Lidský synu, zlomil jsem paži faraona, egyptského krále, a hle, nebyla obvázána, tak že by podali léky, že by přiložili dlahu, že by ji ovázali, až by zesílila, až by uchopila meč. Proto praví Panovník Hospodin toto: Hle, jsem proti faraonovi, egyptskému králi, a zlomím mu paže, tu silnou i tu zlomenou, a nechám vypadnout meč z jeho ruky. Egypťany pak rozptýlím mezi národy a rozmetám je po zemích. Posilním paže babylonského krále a vložím mu do ruky svůj meč, zlomím paže faraona a bude před ním sténat, jako sténá pobitý. Posilním paže babylonského krále, ale paže faraonovy klesnou. I poznají, že já jsem Hospodin, až vložím svůj meč do ruky babylonského krále a on jej vztáhne proti egyptské zemi. Tu rozptýlím Egypťany mezi národy a rozmetám je po zemích. I poznají, že já jsem Hospodin. I stalo se v jedenáctém roce ve třetím měsíci, prvního dne toho měsíce; stalo se ke mně Hospodinovo slovo: Lidský synu, řekni faraonovi, egyptskému králi, a jeho davu: Komu jsi byl podobný ve svém velikášství? Hle, Asýrie, libanonský cedr krásného větvoví a stínící houština vysokého vzrůstu; jeho vrcholek byl mezi hustými větvemi. Vody mu daly vzrůst, hlubina jej vyvýšila, své řeky nechávala plynout okolo místa, kde byl vysazen, a své strouhy vypouštěla ke všem polním stromům. Tak jeho vzrůst převýšil všechny polní stromy, jeho větví bylo mnoho a díky hojným vodám jeho ratolesti vyrostly do délky, když je vypouštěl. V jeho větvích se uhnízdilo všelijaké nebeské ptactvo, pod jeho korunou rodila všechna polní zvířata a v jeho stínu pobývaly veškeré početné národy. Stal se krásným svou velikostí, délkou svých větví, protože jeho kořen dosahoval k hojným vodám. Cedry v Boží zahradě ho nepřesahovaly, cypřiše nebyly podobné jeho větvím ani platany nebyly jako jeho ratolesti; žádný strom v Boží zahradě mu nebyl svou krásou podobný. Učinil jsem jej krásným pro množství jeho větví. Všechny stromy Edenu, které byly v Boží zahradě, mu záviděly. Proto praví Panovník Hospodin toto: Kvůli tomu, že se povyšoval vzrůstem, nastavoval svůj vrcholek mezi husté větve a jeho srdce se pozvedlo pro jeho výšku, vydám jej do ruky mocnáře národů, jistě s ním naloží podle jeho ničemnosti; vyhnal jsem ho. I pokáceli jej cizinci, násilnické národy, a opustili jej. K horám a do všech údolí spadly jeho větve a jeho ratolesti byly rozlámány do všech řečišť země. Všechny národy země vystoupily z jeho stínu a opustily jej. Na jeho torzu se usídlí všelijaké nebeské ptactvo, k jeho ratolestem se vydala všechna polní zvířata. To aby se nepovyšovaly svým vzrůstem žádné stromy u vod, nenastavovaly svůj vrcholek doprostřed hustých větví a žádné stromy zavlažované vodami nevystavovaly svá klenutí ve své povýšenosti, protože všechny byly vydány na smrt, do útrob země mezi lidské syny, k těm, kdo sestupují do jámy. Toto praví Panovník Hospodin: V den, kdy sestoupil do podsvětí, dal jsem popud k truchlení, zakryl jsem nad ním hlubinu, zadržel jsem její řeky a hojné vody byly zastaveny, nechal jsem nad ním zachmuřit Libanon a všechny polní stromy jsou kvůli němu vysílené. Zvukem jeho pádu jsem otřásl národy, když jsem jej přiváděl do podsvětí s těmi, kdo sestupují do jámy, a v útrobách země byly potěšeny všechny stromy Edenu, to nejlepší a skvělé z Libanonu, všechny stromy zavlažované vodami. Také oni s ním sestoupili do podsvětí k pobitým mečem, i ti, kdo byli jeho paží a pobývali v jeho stínu uprostřed národů. Komu jsi byl takto podobný slávou a velikostí mezi stromy Edenu? Budeš svržen se stromy Edenu do útrob země, s těmi, kdo byli pobiti mečem, ulehneš mezi neobřezance. Tak je tomu s faraonem a vším jeho davem, je výrok Panovníka Hospodina. I stalo se v dvanáctém roce v dvanáctém měsíci, prvního dne toho měsíce; stalo se ke mně Hospodinovo slovo: Lidský synu, pozvedni žalozpěv nad faraonem, egyptským králem. Řekneš mu: Byl jsi připodobněn k mladému lvu národů a byl jsi jako drak v mořích, vyvaloval ses ve svých tocích, čeřil jsi vody svýma nohama a kalil jsi jejich toky. Toto praví Panovník Hospodin: Rozprostřu však nad tebou svou síť ve shromáždění mnohých národů a vytáhnou tě v mé síti. Zanechám tě na zemi, na povrch pole tě vyvrhnu, usadím na tobě všelijaké nebeské ptactvo a nasytím tebou zvěř celé země. Na horách zanechám tvé maso a hromadou tvých ostatků zaplním údolí. Napojím zemi záplavou tvé krve až k horám a řečiště budou z tebe plná. Až uhasneš, zakryji nebesa a hvězdy na nich nechám potemnět. Slunce, to zakryji oblakem, a měsíc nebude svítit svým světlem. Všechna světla svítící na nebesích nad tebou nechám potemnět a uvedu temnotu na tvou zemi, je výrok Panovníka Hospodina. Tehdy znepokojím srdce mnohého lidu, až roznesu tvou zkázu mezi národy do zemí, které neznáš. Způsobím, že se nad tebou mnohý lid zhrozí a jejich králové se nad tebou zděsí hrůzou, až před nimi zamávám svým mečem, a v den tvého pádu se budou neustále třást – každý o svou duši. Neboť toto praví Panovník Hospodin: Přijde na tebe meč babylonského krále. Tvůj dav nechám padnout meči hrdinů, všech těch násilnických národů. Zničí pýchu Egypta a všechen jeho dav bude vyhuben. A odstraním všechnu jeho zvěř z hojných vod a nebude už je čeřit lidská noha ani zvířecí kopyta je nebudou čeřit. Tehdy nechám usadit jejich vody a jejich toky nechám plynout jako olej, je výrok Panovníka Hospodina, až proměním egyptskou zemi ve spoušť. Země bude zbavena všeho, co ji naplňuje, až v ní pobiji všechny obyvatele. I poznají, že já jsem Hospodin. To je žalozpěv a budou jej zpívat. Zazpívají jej dcery národů. Zazpívají jej nad Egyptem a nade vším jeho davem, je výrok Panovníka Hospodina. I stalo se v dvanáctém roce patnáctého dne toho měsíce; stalo se ke mně Hospodinovo slovo: Lidský synu, běduj nad egyptským davem a nech jej sestoupit, jej i dcery vznešených národů, do útrob země s těmi, kdo sestupují do jámy. Nad koho jsi byl milejší? Sestup a buď uložen s neobřezanci. Padnou uprostřed pobitých mečem. Meč byl předán. Odtáhli jej a všechny jeho davy. Mocní hrdinové s jeho pomocníky k němu promluví zprostřed podsvětí: Sestoupili, ulehli neobřezanci pobití mečem. Je tam Asýrie a celé její shromáždění, okolo ní její hroby; jsou to samí pobití, padlí mečem, kterým byly dány její hroby na odlehlých stranách jámy, a její shromáždění bylo okolo jejího hrobu; jsou to samí pobití, padlí mečem, kteří působili děs v zemi živých. Je tam Élam a celý jeho dav okolo jeho hrobu; jsou to samí pobití, padlí mečem, kteří sestoupili neobřezaní do útrob země, ti, kteří působili děs v zemi živých a nesou svoji ostudu s těmi, kdo sestupují do jámy. Uprostřed pobitých mu dali lože se vším jeho davem, okolo něhož jsou jeho hroby. Jsou to samí neobřezanci pobití mečem, neboť jejich děs byl předáván v zemi živých a nesou svou ostudu s těmi, kdo sestupují do jámy; byl dán doprostřed pobitých. Je tam Mešek, Túbal a celý jeho dav, okolo něj jeho hroby; samí to neobřezanci pobití mečem, neboť působili děs v zemi živých. Neulehnou však s padlými hrdiny z neobřezanců, kteří sestoupili do podsvětí ve své válečné zbroji a pod své hlavy si dali meče. Jejich zvrácenosti zůstaly na jejich kostech, protože v zemi živých šel z těch hrdinů děs. I ty budeš zdrcený uprostřed neobřezanců a ulehneš s pobitými mečem. Je tam Edóm, jeho králové a všechna jeho knížata, ti, kteří byli ve své síle vydáni spolu s pobitými mečem. Oni ulehnou s neobřezanci a s těmi, kdo sestupují do jámy. Přišli sem všichni severní vazalové a všichni Sidónci, kteří sestoupili s pobitými ve svém děsu. Neobřezaní se stydí za své siláctví. Ulehli s pobitými mečem a nesli svou ostudu s těmi, kdo sestupují do jámy. Faraon je uvidí a potěší se nad celým jejich davem. Faraon a všechno jeho vojsko jsou pobiti mečem, je výrok Panovníka Hospodina, neboť jsem uvedl do země živých svůj děs. Faraon a celý jeho dav bude uložen mezi neobřezance spolu s pobitými mečem, je výrok Panovníka Hospodina. I stalo se ke mně Hospodinovo slovo: Lidský synu, promluv k synům svého lidu. Řekneš jim: Jestliže přivedu na zemi meč a lid země vezme jednoho muže ze svého kraje a ustanoví si jej za strážného a on uvidí ten meč přicházející na zemi, zatroubí na beraní roh a bude varovat lid a ten, kdo poslouchá, uslyší zvuk beraního rohu, ale nenechal by se varovat a meč by přišel a zmocnil by se jej, jeho krev pak zůstane na jeho hlavě. Uslyšel zvuk beraního rohu, ale nenechal se varovat, jeho krev na něm zůstane; kdo by se nechal varovat, zachránil by svou duši. Jestliže by však strážný uviděl ten přicházející meč, ale nezatroubil by na beraní roh a lid by nebyl varován, přišel by meč a zmocnil by se někoho z nich, ten by byl zachvácen pro svou zvrácenost, ale jeho krev budu vyhledávat z ruky toho strážného. Tebe pak, lidský synu, tebe jsem ustanovil strážným domu izraelského. Vyslechneš slovo z mých úst a předáš jim ode mne výstrahu. Když řeknu o ničemovi: Ničemo, jistě zemřeš, a ty bys nepromluvil, abys ničemu varoval před jeho cestou, onen ničema zemře pro svou zvrácenost, ale jeho krev vyhledám z tvé ruky. Pokud bys však ty ničemu varoval před jeho cestou, aby se od ní odvrátil, ale on by se od své cesty neodvrátil, zemře pro svou zvrácenost, zatímco ty jsi vysvobodil svou duši. Ty teď, lidský synu, řekni domu izraelskému: Mluvili jste takto: Když na nás spočívají naše přestoupení a naše hříchy a my v nich chřadneme, jak přežijeme? Řekni jim: Jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina, cožpak si přeji smrt ničemy? Vždyť jestliže se ničema odvrátí od své cesty, zůstane naživu. Odvraťte se, odvraťte se od svých zlých cest. Proč byste měli zemřít, dome izraelský? Ty pak, lidský synu, řekni synům svého lidu: Spravedlnost spravedlivého jej nevysvobodí v den jeho přestoupení, a pokud jde o ničemnost, ničema kvůli ní neklesne v den, kdy se od ní odvrátí. Spravedlivý nebude kvůli ní moci žít v den, kdy zhřeší. Když řeknu o spravedlivém: Určitě bude žít, a on by spoléhal na svou spravedlnost, ale provedl by špatnost, žádné jeho spravedlivé činy nebudou připomínány a pro svou špatnost, kterou provedl, pro tu zemře. Když dále řeknu o ničemovi: Jistě zemřeš, ale on se odvrátí od svého hříchu a bude konat právo a spravedlnost, vrátí zástavu, a pokud ten ničema nahradí lup – pokud by žil podle ustanovení života, aby nepáchal špatnost – určitě bude žít, nezemře. Žádné jeho hříchy, kterými zhřešil, mu nebudou připomínány; konal právo a spravedlnost, určitě bude žít. Synové tvého lidu říkají: Panovníkova cesta není v pořádku, zatímco sami mají v nepořádku svou cestu. Když se spravedlivý odvrátí od své spravedlnosti a bude páchat špatnost, zemře pro ni. Když se však ničema odvrátí od své ničemnosti a bude konat právo a spravedlnost, on díky tomu bude žít. Vy však říkáte: Panovníkova cesta není v pořádku. Budu vás soudit, každého podle jeho cest, dome izraelský. I stalo se v dvanáctém roce našeho vyhnanství, v desátém měsíci, pátého dne toho měsíce, že ke mně přišel uprchlík z Jeruzaléma se slovy: Město bylo vybito. Hospodinova ruka na mně spočinula večer, předtím než přišel ten uprchlík, a má ústa se otevřela, než ke mně ráno přišel. Má ústa byla uvolněna a nebyl jsem již němý. I stalo se ke mně Hospodinovo slovo: Lidský synu, obyvatelé těchto trosek na izraelské půdě říkají: Abraham byl jediný a obsadil zemi. Nás je mnoho, nám byla dána země do vlastnictví. Proto jim řekni: Toto praví Panovník Hospodin: Myslíte si, že budete jíst maso s krví, budete pozvedat oči ke svým bůžkům, budete prolévat krev a přitom obsadíte zemi? Spoléhali jste se na svůj meč, páchali jste ohavnost, znečistili jste každý ženu svého bližního a chcete obsadit zemi? Takto k nim promluvíš: Toto praví Panovník Hospodin: Jakože jsem živ, určitě ti, kteří jsou v troskách, padnou mečem, kdo je na povrchu pole, toho jsem vydal zvěři, aby ho sežrala, a ti kdo jsou v pevnostech a v jeskyních, zemřou na mor. Zemi pak proměním ve spoušť a zpustošenou krajinu, bude odklizena její mocná pýcha. Izraelské hory budou zpustošeny tak, že jimi nikdo nebude procházet. I poznají, že já jsem Hospodin, až proměním zemi ve spoušť a zpustošenou krajinu kvůli všem jejich ohavnostem, které spáchali. A pokud jde o tebe, lidský synu, synové tvého lidu se proti tobě domlouvají u zdí a ve vchodech domů. Jeden mluví s druhým, každý se svým bratrem slovy: Pojďte přece a poslechněte, jaké slovo to vychází od Hospodina. Přijdou k tobě jako sejití lidu a posadí se před tebou jako můj lid, budou poslouchat tvá slova, ale nebudou podle nich jednat. Oni totiž provozují vášnivou lásku svými ústy, jejich srdce však jde za jejich nekalým ziskem. Hle, ty jsi pro ně jako píseň vášnivé lásky, krásného zvuku a dobře hraješ; budou poslouchat tvá slova, ale jednat podle nich nebudou. Až to přijde – a právě to přichází – poznají, že uprostřed nich byl prorok. I stalo se ke mně Hospodinovo slovo: Lidský synu, prorokuj proti pastýřům Izraele. Prorokuj a řekni jim, těm pastýřům: Toto praví Panovník Hospodin: Běda pastýřům Izraele, kteří byli pastýři sami sobě. Nemají snad ti pastýři pást ovce? Budete jíst tuk a budete se oblékat do vlny, budete zabíjet, co je tučné, a ovce pást nebudete? Nevyléčitelné jste neposilnili, nemocnou jste neléčili a polámanou jste neobvázali, zapuzenou jste nepřivedli zpět a hynoucí jste nevyhledali; panovali jste nad nimi násilím a se surovostí. Bez pastýře se rozprchly; staly se pokrmem pro veškerou polní zvěř a rozprchly se. Mé ovce bloudí po všech horách a na kdejakém vyvýšeném návrší; mé ovce jsou rozptýleny po celém povrchu země a nikdo po nich nepátrá ani je nehledá. Proto, pastýři, slyšte Hospodinovo slovo: Jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina – protože je mé stádo lupem a mé ovce se staly bez pastýřů pokrmem pro všechnu polní zvěř, pastýři nepátrali po mých ovcích, naopak ti pastýři pásli sami sebe a mé ovce nepásli, proto – vy, pastýři, slyšte Hospodinovo slovo: Toto praví Panovník Hospodin: Hle, jsem proti těm pastýřům a budu vyhledávat své ovce z jejich ruky, zbavím je pasení stáda a ti pastýři už nebudou pást sami sebe. Vysvobodím své ovce z jejich úst a nebudou jim za pokrm. Neboť toto praví Panovník Hospodin: Hle, to jsem já. Vyhledám své ovce a budu o ně pečovat. Jako věnuje pastýř péči svému stádu v den, kdy je uprostřed svých roztroušených ovcí, tak budu pečovat o své ovce a vysvobodím je ze všech míst, na která byly rozptýleny v den mračna a husté temnoty. Vyvedu je z národů, shromáždím je ze zemí a přivedu je na jejich půdu. Budu je pást na izraelských horách, v řečištích a na všech osídlených místech země. Budu je pást na dobré pastvině a vysoko v izraelských horách bude jejich lučina. Tam budou uléhat na dobré lučině a na úrodné pastvině na izraelských horách se budou pást. Já budu pást své ovce a já je budu ukládat, je výrok Panovníka Hospodina. Hynoucí vyhledám a zapuzenou přivedu zpět, polámanou obváži a nemocnou posilním. Tučnou a silnou vyhladím; budu je pást spravedlivě. A o vás, mé stádo, toto praví Panovník Hospodin: Hle, já konám soud mezi dobytčetem a dobytčetem, mezi berany a kozly. Což je vám to málo, když spasete dobrou pastvinu, že zbytek svých pastvin pošlapete svýma nohama? Napijete se čiré vody a tu zbývající svýma nohama zakalíte? A mé ovce se budou pást na tom, co pošlapaly vaše nohy, a budou pít, co vaše nohy zkalily? Proto o nich praví Panovník Hospodin toto: Hle, to jsem já. Vykonám soud mezi dobytčetem tučným a mezi dobytčetem vyhublým. Jelikož srážíte bokem a ramenem všechny nevyléčitelné a trkáte je svými rohy, a tak jste je rozptýlily pryč. Já však své ovce zachráním a nebudou již lupem; vykonám soud mezi dobytčetem a dobytčetem. A ustanovím nad nimi jednoho pastýře a bude je pást, svého otroka Davida. On je bude pást, on jim bude pastýřem. Já Hospodin jim budu Bohem a můj otrok David bude uprostřed nich knížetem. Já Hospodin jsem promluvil. Uzavřu s nimi smlouvu pokoje a odklidím ze země divou zvěř. Budou pobývat bezpečně i v pustině a spát v lesích. Obdařím je i okolní místa svého návrší požehnáním; sešlu déšť v jeho čas – budou to požehnané deště. Polní stromoví pak vydá své ovoce, země vydá svou úrodu a lidé budou v bezpečí na své půdě. I poznají, že já jsem Hospodin, až zlámu kolíky jejich jha a vysvobodím je z ruky těch, kdo je zotročují. Už nebudou lupem pro národy a zemská zvěř je nesežere. Budou bydlet v bezpečí a nikdo je nevyděsí. Dám pro ně povstat znamenité setbě a nebudou už v zemi souženi hladem ani už nebudou snášet hanění národů. I poznají, že já Hospodin, jejich Bůh, jsem s nimi a oni jsou můj lid, dům izraelský, je výrok Panovníka Hospodina. Vy jste totiž mé ovce, ovce mé pastvy, vy lidé. Já jsem váš Bůh, je výrok Panovníka Hospodina. I stalo se ke mně Hospodinovo slovo: Lidský synu, nastav svou tvář proti pohoří Seíru a prorokuj proti němu. Řekneš mu: Toto praví Panovník Hospodin: Hle, jsem proti tobě, pohoří Seíre, vztáhnu proti tobě ruku a proměním tě ve spoušť a zpustošenou krajinu. Tvá města proměním v trosky a ty se staneš spouští – i poznáš, že já jsem Hospodin – jelikož v sobě máš odvěké nepřátelství a uvrhl jsi syny Izraele pod moc meče v době pohromy, v době dovršení zvrácenosti. Proto – jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina – tě vydám krveprolití a krveprolití tě bude pronásledovat. Jestliže jsi neměl krveprolití v nenávisti, krveprolití tě bude pronásledovat. Proměním pohoří Seír v hlušinu a spoušť a vyhladím z něj toho, kdo prochází a vrací se zpět. Jeho hory naplním jeho pobitými; tvá návrší, tvá údolí a všechna tvá řečiště – v nich padnou pobití mečem. Proměním tě ve věčnou spoušť a tvá města už nebudou obývána. I poznáte, že já jsem Hospodin. Jelikož říkáš: Ty dva národy a ty dvě země budou mé a obsadíme je, ačkoliv tam přebýval Hospodin. Proto, jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina, budu jednat podle tvého hněvu a podle tvé žárlivosti tak, jak jsi jednal ze své nenávisti proti nim. Dám se mezi nimi poznat podle toho, jak tě budu soudit. I poznáš, že já Hospodin jsem slyšel všechna tvá znevažování, která jsi pronesl proti izraelským horám slovy: Byly zpustošeny, byly nám dány za pokrm. Vyvyšovali jste se nade mnou svými ústy a množili jste svá slova proti mně. Já jsem to slyšel. Toto praví Panovník Hospodin: Zatímco se celá země raduje, udělám z tebe spoušť. Podle tvé radosti nad tím, že dědictví domu izraelského bylo zpustošeno, tak naložím s tebou. Pohoří Seír i celý Edóm, to všechno bude spouští. I poznají, že já jsem Hospodin. A ty, lidský synu, prorokuj proti izraelským horám. Řekneš: Izraelské hory, slyšte Hospodinovo slovo. Toto praví Panovník Hospodin: Jelikož o vás nepřítel řekl: Výborně! I starodávná návrší se nám dostala do vlastnictví, proto prorokuj a řekni: Toto praví Panovník Hospodin: Právě proto, že vás pustoší a baží po vás ze všech stran, abyste se staly vlastnictvím ostatních národů, a zatáhli vás do řečí a pomluv lidu, proto izraelské hory, slyšte slovo Panovníka Hospodina: Toto praví Panovník Hospodin k horám a návrším, řečištím a údolím i ke zpustošeným troskám a opuštěným městům, která se stala lupem a předmětem výsměchu ostatních okolních národů. Proto praví Panovník Hospodin toto: Copak jsem nepromluvil se svou ohnivou žárlivostí proti ostatním národům a proti všem Edómcům, kteří zabrali mou zemi pro sebe do vlastnictví s radostí z celého srdce a s opovržením v duši, aby jako lup získali její pastviny? Proto prorokuj proti izraelské půdě. Řekneš horám a návrším, řečištím a údolím: Toto praví Panovník Hospodin: Hle, já jsem promluvil ve své žárlivosti a ve své zlobě, jelikož jste snášeli hanění národů. Proto praví Panovník Hospodin toto: Já jsem pozvedl svou ruku: Národy, které jsou okolo vás, ony jistě ponesou svou ostudu. A vy, izraelské hory, poskytnete své větvoví a ponesete své ovoce pro můj izraelský lid, protože se přiblížil jeho příchod. Vždyť hle, já jsem s vámi. Obrátím se k vám a budete obdělávány a osívány. A rozmnožím na vás lidi, úplně celý dům izraelský. Města budou obydlena a trosky budou vybudovány. Rozmnožím na vás lidi i zvěř, rozmnoží se a rozplodí se. Osídlím vás jako dřív a budu vám prokazovat dobro více než ve vašich počátcích. I poznáte, že já jsem Hospodin. Uvedu na vás lidi, svůj izraelský lid, obsadí vás a budete pro ně dědictvím. Už je více nebudete připravovat o děti. Toto praví Panovník Hospodin: Jelikož vám říkají: Ty jsi požírala lidi a připravovala jsi své národy o děti, proto už nebudeš lidi požírat a své národy už nebudeš připravovat o děti, je výrok Panovníka Hospodina. Nenechám už k tobě zaznít hanění národů a nebudeš už snášet tupení lidí. Své národy už nepřivedeš k pádu, je výrok Panovníka Hospodina. I stalo se ke mně Hospodinovo slovo: Lidský synu, když dům izraelský sídlil na své půdě, znečistili ji svým jednáním a svými činy. Jejich jednání bylo přede mnou jako nečistota při menstruaci. Tu jsem na ně vylil svou zlobu kvůli krvi, kterou vylévali na zemi; znečistili ji svými bůžky. Rozptýlil jsem je mezi národy, byli rozmetáni po zemích. Soudil jsem je podle jejich cesty a podle jejich činů. Přišli k národům tam, kde šli, a znesvěcovali mé svaté jméno, když o nich národy říkaly: Tito jsou Hospodinovým lidem a přitom odešli z jeho země. Avšak měl jsem soucit se svým svatým jménem, které dům izraelský znesvětil mezi národy, kamkoli přišel. Proto řekni domu izraelskému: Toto praví Panovník Hospodin: Já to nedělám kvůli vám, dome izraelský, nýbrž pro své svaté jméno, které jste znesvětili mezi národy, kamkoli jste přišli. Posvětím své velké jméno, znesvěcené mezi národy, které jste mezi nimi znesvětili. I poznají ty národy, že já jsem Hospodin, je výrok Panovníka Hospodina, až budu mezi vámi posvěcen před jejich očima. Tehdy vás vezmu z těch národů, shromáždím vás ze všech těch zemí a přivedu vás na vaši půdu. Pokropím vás čistou vodou a budete čistí; očistím vás od všech vašich nečistot a od všech vašich bůžků. Dám vám nové srdce a nového ducha dám do vašeho nitra. Odstraním srdce kamenné z vašeho těla a dám vám srdce masité. Svého ducha dám do vašeho nitra a způsobím, že budete žít podle mých ustanovení a má nařízení budete zachovávat a plnit. Budete bydlet v zemi, kterou jsem dal vašim otcům. I budete mým lidem a já budu vaším Bohem. Zachráním vás ode všech vašich nečistot. Zavolám na obilí, rozmnožím je a neuvedu na vás hlad. Rozmnožím ovoce na stromech a polní plodiny, takže už neponesete potupu hladu mezi národy. Pak si vzpomenete na své zlé cesty a na své činy, které nebyly dobré, a zhnusíte se sami sobě pro své zvrácenosti a pro své ohavnosti. Já to nedělám kvůli vám, je výrok Panovníka Hospodina, to ať je vám známo. Styďte se a hanběte se za své cesty, dome izraelský. Toto praví Panovník Hospodin: V den, kdy vás očistím ode všech vašich zvráceností, osídlím města a trosky budou vybudovány. A zpustošená země bude obdělávána místo toho, aby byla spouští před očima každého kolemjdoucího. I řeknou: Tato země, tak zpustošená, se stala podobnou zahradě Eden a města, zničená, zpustošená a zbořená, byla opevněna a obydlena. I poznají národy, které zůstanou okolo vás, že já Hospodin jsem vystavěl ta zbořená města a osadil jsem tu zpustošenou zemi. Já Hospodin jsem promluvil a vykonám to. Toto praví Panovník Hospodin: Co víc – dám se domu izraelskému poznat, že pro ně tohle učiním: Rozmnožím jejich lidi jako stádo. Jako posvátné ovce, jako stádo v Jeruzalémě při jeho svátcích, tak budou ta zničená města plná stáda lidí. I poznají, že já jsem Hospodin. Spočinula na mně Hospodinova ruka a Hospodin mě vyvedl v duchu, ponechal mě uprostřed pláně; ta byla plná kostí. Pak mě nad nimi provedl kolem dokola; hle, bylo jich na povrchu pláně velmi mnoho, a hle, byly velmi vyschlé. Tu mi řekl: Lidský synu, jestlipak tyto kosti ožijí? Odpověděl jsem: Panovníku Hospodine, ty to víš. Pak mi řekl: Prorokuj k těmto kostem a řekni jim: Vyschlé kosti, slyšte Hospodinovo slovo. Toto praví Panovník Hospodin o těchto kostech: Hle, uvedu do vás ducha a vy ožijete. Dám na vás šlachy, nanesu na vás maso a natáhnu na vás kůži, vložím do vás ducha a ožijete. I poznáte, že já jsem Hospodin. I prorokoval jsem, tak jak mi bylo přikázáno. Jakmile jsem prorokoval, nastal hluk a hle, hřmot a kosti se přiblížily jedna k druhé. Potom hle, spatřil jsem na nich šlachy, maso vyrostlo a odshora se na ně natáhla kůže, ale duch v nich nebyl. Nato mi řekl: Prorokuj k duchu. Prorokuj lidský synu a řekni tomu duchu: Toto praví Panovník Hospodin: Přijď duchu, od čtyř větrů a vdechni do těchto pobitých, ať ožijí. I prorokoval jsem, jak mi to přikázal. Tu do nich přišel duch, ožili a postavili se na nohy, převelice velké vojsko. Nato mi řekl: Lidský synu, tyto kosti jsou celý dům izraelský. Hle, říkají: Naše kosti uschly a naše naděje zahynula, jsme ztraceni. Proto prorokuj a řekni jim: Toto praví Panovník Hospodin: Hle, otevřu vaše hroby a vyvedu vás z vašich hrobů, můj lide. Přivedu vás na izraelskou půdu. I poznáte, že já jsem Hospodin, až otevřu vaše hroby a až vás vyvedu z vašich hrobů, můj lide. Vložím do vás svého ducha a ožijete. Pak vám dám spočinout na vaší půdě. I poznáte, že já Hospodin jsem promluvil a také to vykonám, je Hospodinův výrok. I stalo se ke mně Hospodinovo slovo: A ty, lidský synu, vezmi si jedno dřevo a napiš na ně: Judovi a synům Izraele, jeho druhům. Pak vezmi další dřevo a napiš na ně: Dřevo Efrajimovo, Josefovi a celému domu izraelskému, jeho druhům. Přilož si je jedno k druhému jako jediné dřevo a stanou se ve tvé ruce jedním. Jakmile se tě zeptají synové tvého lidu: Cožpak nám neoznámíš, co tohle pro tebe znamená? Promluv k nim: Toto praví Panovník Hospodin: Hle, já beru dřevo Josefa a izraelských kmenů, jeho druhů, které je v ruce Efrajimově. Položím s nimi na ně dřevo Judovo a učiním je jediným dřevem, stanou se v mé ruce jedním. Ta dřeva, na něž budeš psát, budou ve tvé ruce před jejich očima. Promluv k nim: Toto praví Panovník Hospodin: Hle, beru syny Izraele zprostřed národů, kam odešli, shromáždím je ze všech stran a přivedu je na jejich půdu. Pak je učiním jediným národem v zemi, na izraelských horách, a jediný král bude králem pro ně všechny. Už nebudou dvěma národy ani už nebudou znovu rozděleni na dvě království. Neznečistí se už svými bůžky, svými ohavnými modlami ani žádnými svými přestoupeními. Zachráním je ze všech jejich sídel, v nichž zhřešili, a očistím je, budou mým lidem a já budu jejich Bohem. Můj otrok David bude nad nimi králem a jediný pastýř bude pro ně všechny. Budou žít podle mých nařízení, budou zachovávat má ustanovení a plnit je. Budou bydlet v zemi, kterou jsem dal svému otroku Jákobovi, v níž bydleli vaši otcové. V ní budou bydlet oni i jejich synové a synové jejich synů až navěky a můj otrok David bude navěky jejich knížetem. Uzavřu s nimi smlouvu pokoje, bude to věčná smlouva s nimi. Obdařím je, rozmnožím je a ustanovím uprostřed nich navěky svou svatyni. Můj příbytek bude nad nimi, já budu jejich Bohem a oni budou mým lidem. I poznají národy, že já Hospodin posvěcuji Izrael, když bude má svatyně navěky uprostřed nich. I stalo se ke mně Hospodinovo slovo: Lidský synu, nastav svou tvář proti Gógovi v zemi Magógu, přednímu knížeti Mešeku a Túbalu, a prorokuj proti němu. Řekneš: Toto praví Panovník Hospodin: Hle, jsem proti tobě, Gógu, přední kníže Mešeku a Túbalu. Obrátím tě zpět, vložím do tvých čelistí kruhy a vyvedu tě i celé tvé vojsko, koně a jezdce, všechny dokonale oblečené, početné shromáždění, s velkými i malými štíty, všechny, kteří nosí meče, Peršany, s nimi Kúšijce a Pútejce, všechny se štíty a přilbami, Gomera a všechny jeho šiky, Bét-togarmu z odlehlých končin severu a všechny jeho šiky, mnohé národy s tebou. Pevně stůj a připrav se, ty a všechna tvá shromáždění, která jsou shromážděna kolem tebe. Budeš pro ně stráží. Po mnohých dnech budeš navštíven, v posledních letech přijdeš do země zotavené od meče, shromážděné z mnohých národů, na izraelské hory, které byly stále pustinou. Ona je vyvedená z národů a všichni budou pobývat v bezpečí. Tu vystoupíš, přijdeš jako bouře, budeš jako oblak, abys zakryl zemi, ty i všechny tvé šiky a mnohé národy s tebou. Toto praví Panovník Hospodin: I stane se v onen den, že něco vstoupí do tvého srdce a ty ukuješ zlý plán. Tu řekneš: Vytáhnu na neopevněnou zemi, přijdu k těm poklidným, kteří bydlí v bezpečí, ke všem obyvatelům, kteří nemají hradbu ani závoru ani vrata, abych ukořistil kořist a uloupil lup. Abys obrátil svou ruku na obydlené trosky a k lidu shromážděnému z národů, který se zabývá dobytkem a zbožím, k těm, kteří bydlí ve středu země. Šeba a Dedán, obchodníci z Taršíše a všechny jeho vesnice ti řeknou: Přicházíš snad, abys ukořistil kořist? Svolal jsi snad své shromáždění, abys uloupil lup? Abys odnesl stříbro a zlato, abys vzal dobytek a zboží, abys ukořistil velkou kořist? Proto prorokuj, lidský synu, a řekni Gógovi: Toto praví Panovník Hospodin: Což se to v onen den, až bude můj lid Izrael bydlet v bezpečí, nedozvíš? Vyjdeš ze svého místa z odlehlých končin severu, ty a s tebou mnohé národy, všichni jezdci na koních, velké shromáždění a početné vojsko. Vytáhneš na můj lid Izrael jako oblak pokrývající zemi. V posledních dnech se stane, že tě přivedu na svou zemi, aby mě poznaly národy, až budu skrze tebe posvěcen před jejich očima, Gógu. Toto praví Panovník Hospodin: Ty jsi ten, o němž jsem promluvil v dávných dnech prostřednictvím svých otroků, izraelských proroků, kteří v oněch dnech léta prorokovali, že tě na ně přivedu. I stane se v onen den, v den příchodu Góga na izraelskou půdu, je výrok Panovníka Hospodina, že má zloba vzplane na mé tváři. Ve své žárlivosti, v ohni své zuřivosti jsem promluvil. Jistě v onen den nastane na izraelské půdě velké zemětřesení. Tehdy se přede mnou budou třást mořské ryby a nebeské ptactvo, polní zvěř a každý plaz, plazící se po zemi, i každý člověk, který přebývá na povrchu země. Hory se zbortí, skalní převisy spadnou a každá hradba padne k zemi. Povolám proti němu ke všem svým horám meč, je výrok Panovníka Hospodina. Meč jednoho bude proti druhému. Vykonám nad ním soud skrze mor a krveprolití. Přívalový déšť a krupobití kamenů, oheň a síru sešlu na něho a na jeho šiky i na mnohé národy, které jsou s ním. Vyvýším se, posvětím se a dám se poznat před očima mnohých národů. I poznají, že já jsem Hospodin. A ty, lidský synu, prorokuj proti Gógovi a řekni: Toto praví Panovník Hospodin: Hle, jsem proti tobě, Gógu, přední kníže Mešeku a Túbalu. Obrátím tě zpět, povleču tě a vyvedu tě z odlehlých končin severu. I přivedu tě na izraelské hory. Vyrazím ti luk z levé ruky a šípy z pravé ruky ti nechám vypadnout. Na izraelských horách padneš ty a všechny tvé šiky i národy, které jsou s tebou. Dám tě za pokrm dravému ptactvu, kdejakému okřídlenci a polní zvěři. Padneš v otevřené krajině, protože já jsem promluvil, je výrok Panovníka Hospodina. Pak pošlu oheň do Magógu a na ty, kdo v bezpečí obývají ostrovy. I poznají, že já jsem Hospodin. Své svaté jméno dám poznat uprostřed svého lidu Izraele a nenechám už své svaté jméno znesvěcovat. I poznají národy, že já, Hospodin, jsem Svatý v Izraeli. Hle, přichází a stane se to, je výrok Panovníka Hospodina. To je ten den, o němž jsem mluvil. Obyvatelé izraelských měst vyjdou, zapálí oheň a budou topit zbraněmi, malými a velkými štíty, luky a šípy, ručními kopími a oštěpy. Zapálí na nich oheň na sedm let. Nebudou nosit stromy z pole a nebudou je rubat v lesích, protože zapálí oheň pod zbraněmi. Vyplení své plenitele a oloupí své lupiče, je výrok Panovníka Hospodina. I stane se v onen den, že tam dám Gógovi místo pro hrob, v Izraeli v údolí vetřelců na východ od moře, v údolí, které zadržuje vetřelce. Tam pohřbí Góga a celý jeho dav a nazvou je Údolím Gógova hlučícího davu. Dům izraelský je bude pohřbívat sedm měsíců, aby očistil zemi. Všechen lid země bude pohřbívat a bude jim to ke cti. V ten den budu oslaven, je výrok Panovníka Hospodina. A lid nastálo oddělí muže procházející zemí, kteří budou pohřbívat padlé vetřelce ponechané na povrchu země, aby ji očistili. Budou ji prohlížet poté, co uplyne sedm měsíců. Ti procházející projdou zemí, a kdo uvidí kost člověka, postaví vedle ní pomník, dokud ho hrobaři nepohřbí v Údolí Gógova hlučícího davu. Bude také město jménem Hamóna. Tak očistí zemi. A ty, lidský synu, toto praví Panovník Hospodin: Řekni ptactvu, každému okřídlenci a veškeré polní zvěři: Shromážděte se a přijďte, seberte se z okolí na můj obětní hod, který vám předkládám, velký obětní hod na izraelských horách. Najíte se masa a napijete se krve. Budete jíst maso hrdinů a budete pít krev knížat země; beranů, jehňat, kozlů a býčků, samých to vykrmených bášanských dobytčat. A budete jíst tuk do nasycení a pít krev do opilosti z mého obětního hodu, který jsem vám předložil. Nasytíte se u mého stolu koňmi a vozbou, hrdiny a všemi bojovníky, je výrok Panovníka Hospodina. Svou slávu uvedu mezi národy. Všechny národy uvidí můj soud, který jsem vykonal, a mou ruku, kterou jsem na ně vložil. I pozná dům izraelský, že já Hospodin jsem jejich Bůh, od onoho dne i nadále. I poznají národy, že dům izraelský byl vystěhován pro svou zvrácenost, kvůli tomu, že se mi zpronevěřili, a já jsem před nimi skryl svou tvář. Vydal jsem je do ruky jejich protivníků a všichni padli mečem. Naložil jsem s nimi podle jejich nečistoty a podle jejich přestoupení a skryl jsem před nimi svou tvář. Proto praví Panovník Hospodin toto: Nyní změním Jákobův úděl a slituji se nad celým domem izraelským. Vzplanu žárlivostí pro své svaté jméno. Ponesou svou ostudu a všechnu svou věrolomnost, kterou se mi zpronevěřili, když pobývali v bezpečí na své půdě a nikdo je neděsil. Až je navrátím z národů a shromáždím je ze zemí jejich nepřátel, budu skrze ně posvěcen před očima mnohých národů. I poznají, že já Hospodin jsem jejich Bůh, podle toho, že jsem je odvedl do zajetí k národům, ale shromáždím je na jejich půdu; už tam z nich nikoho neponechám. Nebudu už před nimi skrývat svou tvář, já, který jsem vylil svého ducha na dům izraelský, je výrok Panovníka Hospodina. Ve dvacátém pátém roce našeho vyhnanství na počátku roku, desátého dne toho měsíce, čtrnáct let po tom, co bylo vybito město, právě tohoto dne na mně spočinula Hospodinova ruka a přivedl mě tam. V Božím vidění mě přivedl do izraelské země. Ponechal mě na velmi vysoké hoře, na níž byla od jihu jakoby výstavba města. Přivedl mě tam a hle, byl tam muž, který vypadal jako z bronzu a měl v ruce lněnou šňůrku a měřicí třtinu. Ten stál v bráně. Ten muž ke mně promluvil: Lidský synu, dívej se svýma očima a svýma ušima slyš, věnuj pozornost všemu, co ti ukazuji, protože jsi sem byl přiveden, abych ti to ukázal. Všechno, co vidíš, oznam domu izraelskému. A hle, vně domu byla kolem dokola hradba. Ten muž měl v ruce třtinu měřící šest loket (každý na loket a dlaň) a změřil šířku stavby: jedna třtina a výšku: jedna třtina. Pak přišel k bráně, která byla obrácená směrem na východ, a vystoupil po jejích stupních. Změřil práh brány: měl jednu třtinu na šířku a další práh: měl jednu třtinu na šířku. Světnice měla jednu třtinu na délku, jednu třtinu na šířku a mezi světnicemi bylo pět loket. Práh brány u předsíně směrem od vnitřku brány měřil jednu třtinu. Pak změřil předsíň brány zevnitř: jedna třtina. Dále změřil předsíň brány: osm loket a její pilíře: dva lokte, totiž předsíň uvnitř brány. Světnice v bráně směrem na východ byly tři z jedné strany a tři z druhé strany; ty tři měly stejný rozměr. Stejný rozměr měly také pilíře z jedné strany i z druhé strany. Pak změřil šířku vchodu do brány: deset loket. Délka brány činila třináct loket. Prostor před světnicemi měřil jeden loket a jeden loket měřil prostor z druhé strany. Světnice měla šest loket z jedné strany a šest loket z druhé strany. Pak změřil bránu od střechy světnice k její střeše: šířka dvacet pět loket; vchod naproti vchodu. Stejně naložil s pilíři: měřily šedesát loket. K pilířům dosahovalo nádvoří brány kolem dokola. Dále, přes průčelí vstupní brány k předku předsíně vnitřní brány to bylo padesát loket. Dovnitř do brány kolem dokola vedla okna zúžená do světnic a k jejich pilířům a tak tomu bylo i u podloubí. Okna kolem dokola vedla dovnitř a na každém pilíři byly palmové ozdoby. Pak mě přivedl k vnějšímu nádvoří a hle, byly tam síně a na nádvoří kolem dokola byla zhotovena dlažba. Na té dlažbě bylo třicet síní. Dlažba dosahovala k boku bran po celé délce bran. To byla spodní dlažba. A odměřil šířku od průčelí dolní brány k předku vnitřního nádvoří: zvenku sto loket; na východ i na sever. I u brány, která byla obrácená směrem na sever k vnějšímu nádvoří, změřil její délku a šířku. Její světnice byly tři z jedné strany a tři z druhé strany i její pilíře a její podloubí. Byla udělaná podle rozměrů první brány: padesát loket její délka a šířka v loktech dvacet pět. I její okna, její podloubí a její palmové ozdoby byly podle rozměrů té brány, která byla obrácená směrem na východ. Vystupuje se do ní po sedmi stupních; před nimi bylo její podloubí. Brána do vnitřního nádvoří pak byla naproti bráně na severu jako i na východě. Od brány k bráně naměřil sto loket. I přivedl mě směrem na jih a hle, byla zde brána směrem na jih. Změřil její pilíře a její podloubí – vše jako předchozí rozměry. Ona i její podloubí měla okna kolem dokola jako tamta okna. Padesát loket činila délka a šířka dvacet pět loket. Pro vystupování do ní bylo postaveno sedm stupňů a před nimi její podloubí. Měla palmové ozdoby, jednu z jedné strany a jednu z druhé strany na svých pilířích. I brána do vnitřního nádvoří mířila směrem na jih. Od brány k bráně směrem na jih naměřil sto loket. Pak mě přivedl k vnitřnímu nádvoří v jižní bráně a změřil jižní bránu – vše jako předchozí rozměry. Její světnice, její pilíře a její podloubí byly podle předchozích rozměrů; ona i její podloubí měla okna kolem dokola. Padesát loket činila délka a šířka dvacet pět loket. Podloubí kolem dokola měla délku dvacet pět loket a šířku pět loket. Její podloubí vedla k vnějšímu nádvoří a na jejích pilířích byly palmové ozdoby. Její vstup má osm stupňů. Pak mě přivedl k vnitřnímu nádvoří směrem na východ a změřil bránu – vše jako předchozí rozměry. Její světnice, její pilíře a její podloubí byly podle předchozích rozměrů; ona i její podloubí měla okna kolem dokola. Délka činila padesát loket a šířka dvacet pět loket. Její podloubí vedla k vnějšímu nádvoří a palmové ozdoby byly na jejích pilířích z jedné strany i z druhé strany. Její vstup měl osm stupňů. Pak mě přivedl k severní bráně a změřil ji – vše jako předchozí rozměry. Její světnice, její pilíře a její podloubí; okna měla kolem dokola. Délka činila padesát loket a šířka dvacet pět loket. Její pilíře byly u vnějšího nádvoří a palmové ozdoby byly na jejích pilířích z jedné strany i z druhé strany. Její vstup měl osm stupňů. Byla tam i síň, jejíž vchod byl mezi pilíři bran. Tam se oplachují zápalné oběti. V předsíni brány pak stály dva stoly z jedné strany a dva stoly z druhé strany, aby se na nich porážela zápalná oběť, oběť za hřích a oběť za vinu. Na boku zvenku, kde se vystupuje ke vchodu do severní brány, stály dva stoly a na druhém boku, tam u předsíně brány, stály také dva stoly. Čtyři stoly byly z jedné strany a čtyři stoly z druhé strany u boku brány; celkem osm stolů, na nichž se poráží. Čtyři kamenné stoly pro zápalnou oběť byly z tesaného kamene o délce jednoho a půl lokte, šířce jednoho a půl lokte a výšce jednoho lokte. Na ně se odkládají nástroje, jimiž se poráží zápalná oběť a obětní hod. Dvojháky velké na jednu dlaň byly v domě upevněny kolem dokola a na stolech leželo maso obětního daru. A zvenku u vnitřní brány se nacházely síně zpěváků na vnitřním nádvoří; ta, která byla u boku severní brány a svým čelem mířila směrem na jih, druhá pak u boku východní brány s čelem směrem na sever. Tu ke mně promluvil: Ta síň, která svým čelem míří směrem na jih, je pro kněze držící stráž u domu. A síň, která svým čelem míří směrem na sever, je pro kněze držící stráž u oltáře. To jsou synové Sádokovi, kteří se jako jediní ze synů Léviho přibližují k Hospodinu, aby mu sloužili. I změřil nádvoří: délka sto loket a šířka sto loket – je čtvercové. A před domem stál oltář. Pak mě přivedl k předsíni domu a změřil pilíř předsíně: pět loket z jedné strany a pět loket z druhé strany. Šířka brány činila tři lokte z jedné strany a tři lokte z druhé strany. Délka předsíně činila dvacet loket a šířka jedenáct loket; byly tam stupně, po kterých se k ní vystupuje. U pilířů stály sloupy, jeden z jedné strany a další z druhé strany. Pak mě přivedl k chrámu a změřil pilíře: šest loket na šířku z jedné strany a šest loket na šířku z druhé strany, šířka stanu. Šířka vchodu činila deset loket a boků vchodu pět loket z jedné strany a pět loket z druhé strany. Změřil jeho délku: čtyřicet loket a šířku: dvacet loket. Pak vešel dovnitř a změřil pilíř vchodu: dva lokte. Vchod měřil šest loket a šířka vchodu činila sedm loket. Nato změřil jeho délku: dvacet loket a šířku: dvacet loket u průčelí chrámu. Řekl mi: Toto je svatyně svatých. Změřil i zeď domu: šest loket a šířku ochozu: čtyři lokte kolem dokola na domu ze všech stran. A ty ochozy byly jeden nad druhým třikrát po třiceti a zapadaly na zdi, která je na domě, do sebe kolem dokola, takže byly navzájem spojené. Nejsou spojené se zdí domu. Ta se rozšiřovala a stáčela se stále vzhůru k ochozům, protože věnec domu stoupal stále vzhůru kolem dokola podle domu, proto měl dům největší šířku nahoře. Tak se ze spodního ochozu vystupuje na horní přes prostřední. Viděl jsem na domě vyvýšeninu kolem dokola. Základy těch ochozů měřily celou třtinu, celkem šest loket. Šířka zdi, která byla u ochozu zvenku, činila pět loket. Ta, která zůstala volná mezi ochozy, které byly na domě, a mezi síněmi, měla šířku dvacet loket ze všech stran domu kolem dokola. Vchod z ochozu byl na volném prostranství, jeden vchod směrem na sever a druhý vchod na jih. Šířka místa, které zůstalo volné, činila kolem dokola pět loket. Stavba, která stála po straně odděleného prostoru směrem na západ, měla šířku sedmdesát loket. Zeď té stavby měla šířku pět loket kolem dokola a její délka činila devadesát loket. Pak změřil dům; měl délku sto loket. I oddělený prostor, budova a její zdi měly délku sto loket. Šířka průčelí domu a odděleného prostoru na východě činila sto loket. Pak změřil délku stavby před odděleným prostorem, který je vzadu, a jeho galerie z jedné strany i z druhé strany: sto loket. Vnitřní chrám a předsíně nádvoří, prahy a zúžená okna i galerie okolo měly na svých třech stranách naproti prahu kolem dokola dřevěné obložení od země až k oknům. Okna byla pokryta na ploše od vchodu až k vnitřnímu domu i zvenku a po celé zdi kolem dokola na vnitřní i na vnější ploše byli pak zhotoveni cherubové a palmové ozdoby. Palmová ozdoba byla vždy mezi cherubem a cherubem a každý cherub měl dvě tváře. Lidská tvář směřovala k palmové ozdobě z jedné strany a tvář mladého lva k palmové ozdobě z druhé strany. Byly zhotoveny u celého domu kolem dokola. Cherubové a palmové ozdoby byli zhotoveni od země až nad vchod i na zdi chrámu. Veřeje chrámu byly čtyřhranné. Před svatyní stálo něco, co vypadalo jako dřevěný oltář tři lokte vysoký. Jeho délka činila dva lokte, měl rohy a stěny po celé jeho délce byly dřevěné. Promluvil ke mně: Toto je stůl, který stojí před Hospodinem. Chrám a svatyně měly dvojité dveře. Dveře měly dvě křídla. Obě křídla byla otočná, dvě měly jedny dveře a dvě křídla měly další. Na těch chrámových dveřích byli zhotoveni cherubové a palmové ozdoby, tak jako byli zhotoveni na zdech. Před předsíní byla zvenku dřevěná stříška. Zúžená okna a palmové ozdoby jsou z jedné strany i z druhé strany na bocích předsíně, též ochozy domu a ty stříšky. Pak mě vyvedl na vnější nádvoří cestou směrem na sever a přivedl mě k síni, která stála naproti oddělenému prostoru a naproti stavbě na severu. Zepředu měla délku sto loket u severního vchodu a šířku padesát loket. Naproti dvaceti loktům na vnitřním nádvoří a naproti dlažbě, která byla na vnějším nádvoří, stála galerie čelem ke galerii ve třech poschodích. Před síněmi byl přístup o šířce deseti loket, cesta dovnitř měřila jeden loket. Jejich vchody mířily na sever. Horní síně stavby byly zmenšené oproti spodním a prostředním, protože galerie část z nich zabíraly. Byly totiž trojité a neměly sloupy, jako jsou sloupy na nádvořích. Proto se stavba mimo spodní a mimo prostřední síně od země zužovala. Zeď, která se táhla zvenku podél síní směrem k vnějšímu nádvoří, vedla při přední straně síní. Její délka činila padesát loket. Délka síní, které byly u vnějšího nádvoří, totiž činila padesát loket, avšak hle, délka síní u průčelí chrámu sto loket. A odspodu těchto síní vedl příchod z východu, když se do nich vcházelo z vnějšího nádvoří. Podél zdi nádvoří směrem na východ před odděleným prostorem a před stavbou byly síně. Cesta před nimi vypadala jako u síní, které byly směrem na sever. Jak jejich délka, tak jejich šířka i všechny jejich východy byly stejné jako uspořádání a jako vchody oněch síní. Jako vchody síní, které byly směrem jih, byl také vchod na začátku cesty – cesty podél příslušné zdi, kudy se přicházelo směrem od východu. Tu mi řekl: Severní síně a jižní síně, které jsou před odděleným prostorem, jsou síně svaté, kde budou jíst nejsvětější věci kněží, kteří se přibližují k Hospodinu. Tam budou ukládat nejsvětější věci, přídavnou oběť, oběť za hřích a oběť za vinu, protože to místo je svaté. Když kněží vejdou, nebudou vycházet ze svatyně na vnější nádvoří, ale ponechají tam svá roucha, v nichž budou konat bohoslužbu, protože jsou svatá. Oblečou si jiná roucha a pak teprve budou přistupovat do prostoru, který je určen pro lid. Tu ukončil měření uvnitř domu, vyvedl mě cestou k bráně, která svým průčelím míří směrem na východ, a změřil jej kolem dokola. Změřil východní stranu měřicí třtinou: Obvod měl pět set měr měřicí třtiny. Změřil severní stranu: Obvod měl pět set měr měřicí třtiny. Na jižní straně naměřil pět set měr měřicí třtinou. Obrátil se k západní straně a naměřil pět set měr měřicí třtinou. Změřil jej ze čtyř stran; má kolem dokola hradbu o délce pěti set a šířce pěti set měr, aby oddělovala svaté od obyčejného. Pak mě přivedl k bráně, k té, která byla obrácená směrem na východ. A hle, sláva Boha Izraele přicházela směrem od východu; jeho hlas zněl jako zvuk mnohých vod a země zasvítila od jeho slávy. A to vidění, které jsem spatřil, bylo podobné jinému vidění, bylo podobné vidění, které jsem spatřil, když jsem přišel kvůli zničení města. A ta vidění byla i jako vidění, které jsem spatřil u řeky Kebaru. I padl jsem na tvář. Hospodinova sláva vstoupila do domu cestou od brány, která svým průčelím mířila směrem na východ. Tu mě Duch pozdvihl, přenesl mě na vnitřní nádvoří a hle, Hospodinova sláva naplnila dům. A uslyšel jsem, jak ke mně mluví z domu, zatímco muž zůstal stát vedle mě. Řekl mi: Lidský synu, spatřil jsi místo mého trůnu a místo mých chodidel tam, kde se navěky usídlím uprostřed synů Izraele. Dům izraelský, oni ani jejich králové již neznečistí mé svaté jméno svým smilstvem a mrtvolami svých králů na svých návrších, tím, že by kladli svůj práh u mého prahu a svou veřej vedle mé veřeje a že by mezi mnou a jimi byla pouze zeď. Znečistili mé svaté jméno svými ohavnostmi, které páchali, a já jsem s nimi ve svém hněvu skoncoval. Nyní ode mne daleko vzdálí své smilstvo a mrtvoly svých králů a já se navěky usídlím uprostřed nich. Ty, lidský synu, pověz domu izraelskému o tom domě, ať jsou zahanbeni pro své zvrácenosti a zaměří se na vzor. A jestliže se zahanbí pro všechno, co spáchali, dej jim poznat uspořádání domu a jeho zařízení, jeho východy a jeho vchody, veškeré jeho uspořádání a všechna ustanovení o něm, všechna jeho uspořádání a všechny jeho zákony a zapiš před jejich očima, ať zachovávají veškeré jeho uspořádání a všechna ustanovení o něm a plní je. Toto je zákon domu: Celé jeho území na vrcholu hory kolem dokola je svatosvaté. Hle, toto je zákon domu. A toto byly rozměry oltáře v loktech (loket měřil loket a dlaň). Strouha byla loket hluboká, loket široká a obrubník na jejím lemu dokola byl široký jednu píď. Toto byla výška oltáře: Od strouhy v zemi ke spodní římse byly dva lokte a šířka římsy jeden loket. Od malé římsy k velké to byly čtyři lokte a šířka římsy jeden loket. Ohniště měřilo čtyři lokte. Od ohniště nahoru mířily čtyři rohy. Ohniště mělo dvanáct loket délky na dvanáct šířky. Svými čtyřmi stranami tvořilo čtverec. A římsa měla čtrnáct loket délky na čtrnáct šířky do čtyř stran. Obrubník okolo ní byl na půl lokte, okolo měla strouhu na loket. Stupně oltáře byly obráceny k východu. Pak mi řekl: Lidský synu, toto praví Panovník Hospodin: Toto jsou ustanovení ohledně oltáře pro den, kdy bude připraven, aby na něm přinášeli zápalnou oběť a aby na něj kropili krev: Lévijským kněžím ze Sádokova potomstva, kteří se ke mně přibližují, aby mi sloužili – je výrok Panovníka Hospodina – dáš býčka, mládě ze skotu, pro oběť za hřích. Pak vezmeš z jeho krve a dáš na jeho čtyři rohy, ke čtyřem rohům římsy a k okolnímu obrubníku. Očistíš ho od hříchu a usmíříš jej. Potom vezmeš býčka k oběti za hřích. Spálí ho na určeném místě domu venku mimo svatyni. A druhého dne přivedeš chlupatého kozla bez vady k oběti za hřích. Očistí oltář od hříchu tak, jako jej očistili od hříchu skrze býčka. Až jej přestaneš zbavovat od hříchu, přivedeš býčka, mládě bez vady ze skotu, a berana bez vady z bravu. Přivedeš je před Hospodinovu tvář. Kněží je posypou solí a přinesou je jako zápalnou oběť pro Hospodina. Po sedm dnů budeš obětovat jednoho chlupatého kozla na den v oběť za hřích. Budou též obětovat býčka, mládě ze skotu, a berana z bravu, oba bez vady. Sedm dnů budou získávat smíření pro oltář a očišťovat jej. I posvětí jej. Tak se ty dny dovrší. I stane se osmého dne, že kněží budou nadále konat na oltáři vaše zápalné a pokojné oběti a najdu ve vás zalíbení, je výrok Panovníka Hospodina. Potom mě přivedl zpět cestou k bráně do vnější svatyně obrácené k východu. Ta byla zavřena. Hospodin mi řekl: Tato brána zůstane zavřena, nebude otevírána a člověk do ní nebude vstupovat, protože skrze ni vešel Hospodin, Bůh Izraele. Zůstane zavřena. Až na knížete; sám kníže v ní bude sedávat, aby jedl chléb před Hospodinem. Přijde cestou z předsíně brány a stejnou cestou odejde. Pak mě přivedl skrze severní bránu před dům a hle, uviděl jsem, jak Hospodinova sláva naplnila Hospodinův dům. Tu jsem padl na tvář. Hospodin mi řekl: Lidský synu, věnuj tomu pozornost, pohleď svýma očima a svýma ušima poslyš všechno, co ti povídám o všech ustanoveních Hospodinova domu a o všech jeho zákonech. Budeš věnovat pozornost vchodu do domu s veškerými východy ze svatyně. Řekni vzpurnému domu izraelskému: Toto praví Panovník Hospodin: Dost bylo všech vašich ohavností, dome izraelský, když jste přiváděli cizince neobřezaného srdce a neobřezaného těla, aby byli v mé svatyni, aby ji znesvěcovali s celým mým domem, když jste mi přinášeli za pokrm tuk a krev a oni porušovali mou smlouvu – mimo všech vašich dalších ohavností. Nekonali jste službu při mých svatých věcech. Ustanovili jste je, aby konali mou službu v mé svatyni za vás. Toto praví Panovník Hospodin: Žádný cizinec neobřezaného srdce a neobřezaného těla nevstoupí do mé svatyně. To platí pro každého cizince, který přebývá uprostřed synů Izraele. Pokud jde totiž o Lévijce, kteří se ode mne vzdálili, když Izrael zbloudil, kteří ode mne zbloudili za svými bůžky, ti ponesou svou zvrácenost. Budou v mé svatyni sloužit jako dozorci u bran domu a sloužit kolem domu. Oni budou porážet zápalnou oběť a obětní hod pro lid, oni budou před nimi stát, aby jim sloužili. Jelikož budou pro dům izraelský zvráceností ku pohoršení, když s nimi budou konat bohoslužbu před jejich bůžky, proto jsem proti nim pozvedl ruku, je výrok Panovníka Hospodina, a ponesou svou zvrácenost. Nepřiblíží se ke mně, aby mi sloužili jako kněží a aby se přiblížili ke všem mým svatým věcem, natož k těm nejsvětějším. Ponesou svou ostudu a své ohavnosti, které spáchali. Dám je, aby konali službu u domu, pro veškerou práci kolem něj a pro všechno, co se v něm má konat. Avšak lévijští kněží, synové Sádokovi, kteří konali službu u mé svatyně, když ode mne synové Izraele zbloudili, ti se ke mně budou přibližovat, aby mi sloužili. Budou stát přede mnou, aby mi přinášeli tuk a krev, je výrok Panovníka Hospodina. Oni budou vcházet do mé svatyně, oni se budou přibližovat k mému stolu, aby mi sloužili; budou konat mou službu. I stane se, když budou vcházet do bran vnitřního nádvoří, že si oblečou lněná roucha. Nepřijde na ně vlna, když budou sloužit v branách vnitřního nádvoří a v domě. Na jejich hlavě budou lněné turbany a na jejich bedrech budou lněné spodky. Nepřepásají se ničím, co by vyvolalo pocení. Když budou vycházet do vnějšího nádvoří, do vnějšího nádvoří k lidu, svléknou svá roucha, v nichž slouží, a ponechají je ve svatých síních. Oblečou si jiná roucha a nebudou svými rouchy posvěcovat lid. Nebudou si holit hlavu ani si nebudou rozpouštět narostlé vlasy. Hlavy si pečlivě ostříhají. Žádný kněz nebude pít víno, má-li vstoupit do vnitřního nádvoří. Vdovu ani zapuzenou si nevezmou za ženu, nýbrž vezmou si jedině panny z potomstva domu izraelského nebo vdovu po knězi. Můj lid budou vyučovat rozdílu mezi svatým a obyčejným a budou jim oznamovat rozdíl mezi nečistým a čistým. Oni se při sporu postaví za právo a rozhodnou jej podle mých právních nařízení. Budou zachovávat mé zákony a má ustanovení o všech mých svátcích a budou světit mé soboty. K mrtvému člověku žádný z nich nepřistoupí, aby se neposkvrnil. Mohou se poskvrňovat pouze při otci nebo při matce, při synovi nebo při dceři, při bratrovi nebo při sestře, která se nevdala. Po očišťování kněze k němu připočtou ještě sedm dnů. V den, kdy přijde do svatyně na vnitřní nádvoří, aby sloužil ve svatyni, přinese svou oběť za hřích, je výrok Panovníka Hospodina. Toto jim bude za dědictví: Já budu jejich dědictvím. Nedáte jim vlastnictví v Izraeli; já jsem jejich vlastnictvím. Oni budou jíst přídavnou oběť, oběť za hřích a oběť za vinu. Bude jim patřit všechno, co bude v Izraeli zasvěceno zkáze. Prvotina všech prvotin ze všeho a každý dar pozdvihování ze všeho, ze všech vašich darů pozdvihování, bude pro kněze. Prvotinu svého těsta dáte knězi, aby na vašem domě spočinulo požehnání. Kněží nebudou jíst žádnou mršinu ani rozsápané zvíře z ptactva a ze zvěře. Až převezmete zemi do dědictví, přinesete Hospodinu dar pozdvihování, svatý díl ze země o délce dvacet pět tisíc a šířce deset tisíc měr. Bude svatý kolem dokola na celém svém území. Z toho připadne pro svatyni čtvercový díl pět set na pět set po obvodu. Okolo bude mít padesát loket pastviny. Z této plochy tedy odměříš délku dvacet pět tisíc a šířku deset tisíc měr. Tam bude svatyně, nejsvětější místo. To bude svatý díl ze země pro kněze, služebníky svatyně, kteří se přibližují, aby sloužili Hospodinu. Bude to místo na domy pro ně a svaté místo pro svatyni. Dvacet pět tisíc měr délky a deset tisíc šířky. Bude pro lévity, služebníky domu; budou mít ve vlastnictví dvacet síní. Městu dáte do vlastnictví pět tisíc měr šířky a dvacet pět tisíc délky podél svatého dílu – daru pozdvihování. Bude pro celý dům izraelský. A kníže bude mít díl z jedné i z druhé strany svatého dílu pro dar pozdvihování i vlastnictví města, u svatého dílu pro dar pozdvihování a u vlastnictví města, ze západní strany na západ a z východní strany na východ. Délka bude odpovídat jednomu z dílů od západní hranice k východní hranici země; bude pro něho vlastnictvím v Izraeli. A má knížata už nebudou utiskovat můj lid, ale zemi dají domu izraelskému, jejich kmenům. Toto praví Panovník Hospodin: Bylo toho dost, izraelská knížata! Odstraňte násilí a zkázu, konejte právo a spravedlnost. Zanechte vyhánění mého lidu, je výrok Panovníka Hospodina. Budete mít spravedlivé misky vah, spravedlivou éfu a spravedlivý bat. Éfa a bat bude jedna míra, takže bat bude obsahovat desetinu chómeru. I éfa bude desátý díl chómeru, její výměr bude podle chómeru. Dále: Šekel bude mít dvacet gér. Dvacet šekelů, dvacet pět šekelů a patnáct šekelů pro vás bude jedna hřivna. Toto je dar pozdvihování, který budete přinášet: šestinu éfy z chómeru pšenice a na šest částí rozdělíte i éfu z chómeru ječmene. Dále ustanovení o oleji: Bat je míra oleje, desetina batu z kóru; deset batů na chómer, protože chómer je deset batů. Dále: Jedna ovce na stádo o dvou stech kusech ze zavlažované oblasti Izraele na přídavnou oběť, na zápalnou oběť a na pokojnou oběť, aby pro ně bylo získáno smíření, je výrok Panovníka Hospodina. Všechen lid země bude zavázán k tomuto daru pozdvihování knížeti v Izraeli. A na knížeti bude spočívat odpovědnost za zápalné oběti, přídavnou oběť a litou oběť o svátcích, při novoluních a o sobotách, ve všech shromážděních domu izraelského. On vykoná oběť za hřích a přídavnou oběť, zápalnou oběť i pokojné oběti, aby za dům izraelský získal smíření. Toto praví Panovník Hospodin: V prvním měsíci, prvního dne toho měsíce vezmeš býčka, mládě bez vady ze skotu, a očistíš svatyni od hříchu. Kněz tehdy vezme trochu krve oběti za hřích a dá na veřej domu, na čtyři rohy římsy na oltáři i na veřej brány vnitřního nádvoří. Tak učiníš i sedmého dne v měsíci za každého bloudícího a za prostoduchého. Získáš pro dům smíření. V prvním měsíci, čtrnáctého dne toho měsíce budete mít Velikonoce. Po svátek týdnů se budou jíst denně nekvašené chleby. Kníže v onen den připraví za sebe a za všechen lid země býčka jako oběť za hřích. Sedm dnů svátku bude připravovat jako zápalnou oběť Hospodinu sedm býčků a sedm beranů bez vady na den po sedm dnů a jako oběť za hřích chlupatého kozla na den. Dále připraví jako přídavnou oběť éfu na býčka a éfu na berana a hín oleje na éfu. V sedmém měsíci, patnáctého dne toho měsíce, ve svátek, učiní totéž jako v těch sedmi dnech, jak při oběti za hřích, tak i při zápalné i přídavné oběti a při obětování oleje. Toto praví Panovník Hospodin: Brána vnitřního nádvoří obrácená k východu zůstane zavřena šest pracovních dnů. Bude otevírána v den sobotní, bude otevírána i v den novoluní. Tehdy přijde kníže zvenku cestou z předsíně brány a postaví se k veřeji brány. Kněží vykonají jeho zápalnou oběť a jeho pokojnou oběť, on se bude klanět na prahu brány a pak odejde. Brána však nebude zavřena až do večera. I lid země se bude klanět u vchodu té brány o sobotách a při novoluních před Hospodinem. Zápalná oběť, kterou kníže přivede Hospodinu v den sobotní: šest beránků bez vady a berana bez vady. Dále přídavná oběť: éfa na berana a na beránky jako přídavná oběť, kolik může dát; též hín oleje na éfu. V den novoluní pak býček, mládě bez vady ze skotu, šest beránků a beran; budou bez vady. Připraví i přídavnou oběť: éfu na býčka, éfu na berana a na beránky, tak, jak bude stačit; též hín oleje na éfu. Až bude kníže přicházet, přijde cestou z předsíně brány a stejnou cestou zase odejde. Ale když bude přicházet lid země před Hospodinem do shromáždění, ten, kdo přichází skrze severní bránu, aby se klaněl, odejde skrze bránu jižní a ten, kdo přichází skrze jižní bránu, odejde skrze bránu severní. Nebude se vracet skrze tu bránu, kterou přišel, nýbrž odejde naproti ní. I kníže vejde uprostřed nich, když vejdou oni a když oni vyjdou, vyjde. O svátcích a při shromážděních bude jako přídavná oběť éfa na býčka, éfa na berana a na beránky, kolik může dát; též hín oleje na éfu. Pokud kníže připraví dobrovolnou zápalnou oběť nebo dobrovolnou pokojnou oběť Hospodinu, otevře se mu brána obrácená na východ a on vykoná svou zápalnou oběť a svou pokojnou oběť stejně, jako to učiní v den sobotní. Odejde a brána se zavře poté, co on vyjde. Beránka bez vady ve věku jednoho roku připravíš denně jako zápalnou oběť Hospodinu. Ráno co ráno jej připravíš. Připravíš k němu též přídavnou oběť, ráno co ráno šestinu éfy a třetinu hínu oleje k pokropení jemné mouky. To jsou trvale věčná ustanovení přídavné oběti pro Hospodina. Připraví beránka, přídavnou oběť a olej ráno co ráno; ustavičnou zápalnou oběť. Toto praví Panovník Hospodin: Pokud dá kníže dar někomu ze svých synů, bude to jeho dědictví pro jeho syny. Bude to jejich vlastnictví v dědičném podílu. Pokud však dá dar ze svého dědictví jednomu ze svých otroků, bude mu patřit až do léta propuštění a pak to knížeti vrátí. Jeho dědictví náleží jen jeho synům, bude patřit jim. Kníže nevezme z dědictví lidu, aby je vytlačoval z jejich vlastnictví. Svým synům dá dědictví ze svého vlastnictví, aby se tak můj lid nerozprchl, každý od svého vlastnictví. Potom mě přivedl vchodem, který je na boku brány, ke svatým síním pro kněze, obráceným na sever. Hle, tam je místo na dvou odlehlých stranách na západě. A řekl mi: Toto je to místo, kde budou kněží vařit oběť za vinu a oběť za hřích; kde budou péci přídavnou oběť, aby to nevynášeli na vnější nádvoří, aby neposvěcovali lid. Pak mě vyvedl k vnějšímu nádvoří a provedl mě podle čtyř rohů nádvoří. A hle, v každém rohu nádvoří bylo ještě jiné nádvoří. Ve čtyřech rozích nádvoří jsou nezastřešená nádvoří čtyřicet měr na délku a třicet na šířku. Všechna čtyři mají stejný rozměr. A všechna čtyři jsou v nich obehnána dokola ohradou. Pod hradbami všude okolo jsou udělána topeniště. A řekl mi: Toto jsou kuchyně, kde budou služebníci domu vařit obětní hod lidu. Potom mě přivedl zpět ke vchodu do domu a hle, odspodu prahu domu vyvěrala voda na východ; průčelí domu totiž mířilo na východ. Voda plynula zdola z pravé strany domu jižně od oltáře. Vyvedl mě skrze severní bránu a vedl mě okolo směrem ven k venkovní bráně obrácené směrem na východ. A hle, voda crčela z pravé strany. Když ten muž vycházel k východu se šňůrou v ruce, odměřil tisíc loket a provedl mě skrze vodu; vody bylo po kotníky. Pak odměřil další tisíc a provedl mě skrze vodu; vody bylo po kolena. Opět odměřil tisíc a provedl mě vodou po bedra. Potom odměřil další tisíc a byl tu potok, kterým jsem nebyl schopen projít, protože voda vystoupila na úroveň vody k plavání, potoka, který se nedá přebrodit. A řekl mi: Viděl jsi přece, lidský synu. Vedl mě a přivedl mě zpět na břeh toho potoka. Když jsem se vrátil, hle, na jednom i druhém břehu potoka bylo velmi mnoho stromoví. Pak mi řekl: Tato voda vytékající do východní oblasti stekla do Araby. Pronikla až do moře, a když se vlila do moře, byla jeho voda uzdravena. I stane se, že každá živá duše, která se bude hemžit všude, kam pronikne potok, bude žít a bude tam velmi mnoho ryb, neboť tam pronikla tato voda. Kamkoli potok pronikne, všechno bude uzdraveno a ožije. A stane se, že se k němu postaví rybáři. Od Én-gedí až do Én-eglajimu budou místa k rozprostírání sítí. Co se týče druhu, bude tam ryb velmi mnoho, jako ryb Velikého moře. Jeho bažiny a jeho mokřiny však nebudou uzdraveny; byly vydány pro těžbu soli. A podle toho potoka vyroste na jednom i druhém břehu všelijaké ovocné stromoví; jeho listí nebude vadnout a jeho ovoce neopadá. Po všechny měsíce ponese rané ovoce, protože voda pro něj vytéká ze svatyně. Jeho ovoce bude k jídlu a jeho listí k léčení. Toto praví Panovník Hospodin: Toto je území, na kterém rozdělíte zemi do dědictví pro dvanáct izraelských kmenů. Josef bude mít dva díly. Jeden jako druhý ji zdědíte, zemi, o níž jsem pozvedl svou ruku k přísaze, že ji dám vašim otcům. Tato země vám připadne do dědictví. A toto je hranice země: Na severní straně od Velikého moře cestou k Chetlonu, kudy se přichází k Sedadu. Chamát, Beróta a Sibrajim, který je mezi územím Damašku a územím Chamátu; Chasér-tíkón, který leží při hranici Chavránu. Od moře pak bude hranicí Chasar-énón, hranice Damašku, daleký sever a hranice Chamátu. To je severní strana. Východní stranu odměříte mezi Chavránem a mezi Damaškem, mezi Gileádem a mezi izraelskou zemí; Jordán od hranice k Východnímu moři. To je východní strana. Jižní strana pak vede na jih od Támaru až k Vodám sváru v Kádeši, k Nachale k Velikému moři. To je jižní strana na jihu. A západní strana: Veliké moře od hranice až proti Lebo-Chamátu. Toto je západní strana. Rozdělíte si tuto zemi mezi izraelské kmeny. I stane se, že ji přidělíte do dědictví sobě a příchozím, kteří pobývají jako cizinci uprostřed vás, kteří uprostřed vás zplodili syny. Budou pro vás jako domorodec mezi syny Izraele, budou s vámi spadat do dědictví uprostřed izraelských kmenů. I stane se, že v kmeni, v němž s vámi ten příchozí pobýval, tam mu dáte dědictví, je výrok Panovníka Hospodina. Toto jsou jména kmenů: Od severní končiny vedle cesty do Chetlonu, Lebo-Chamátu a Chasar-énanu, u hranice Damašku na sever vedle Chamátu bude mít Dan od východní strany k západní jeden díl. Při Danově území pak od východní strany až po stranu západní jeden díl Ašerovi. Při Ašerově území pak od východní strany až po stranu západní jeden díl Neftalímu. Při území Neftalího od východní strany až po stranu západní jeden díl Manasesovi. Při Manasesově území od východní strany až po stranu západní jeden díl Efrajimovi. Při Efrajimově území od východní strany až po stranu západní jeden díl Rúbenovi. Při Rúbenově území od východní strany až po stranu západní jeden díl Judovi. Při Judově území od východní strany až po stranu západní bude dar pozdvihování, který přinesete – o šířce dvacet pět tisíc měr a délce jako každý z jiných dílů od východní strany až po stranu západní – a uprostřed něj bude svatyně. Dar pozdvihování, který přinesete Hospodinu, bude mít délku dvacet pět tisíc a šířku deset tisíc měr. Těmto pak bude ten svatý dar pozdvihování určen: Kněžím. Na severu dvacet pět tisíc a na západě deset tisíc měr šířky, na východě deset tisíc měr šířky a na jihu dvacet pět tisíc měr délky. Uprostřed něj bude Hospodinova svatyně. Bude pro kněze, ty posvěcené ze synů Sádokových, kteří konali mou službu, kteří nezbloudili, když zbloudili synové Izraele, tak jako bloudili Lévijci. Bude jim patřit část z daru pozdvihování té svatosvaté země při lévijském území. Lévijci pak budou mít podél území kněží díl o délce dvacet pět tisíc a šířce deset tisíc měr. Veškerá délka činí dvacet pět tisíc a šířka deset tisíc měr. Nebudou z něj prodávat, vyměňovat ani převádět prvotinu země, protože je svatý pro Hospodina. Zbývajících pět tisíc měr na šířku naproti dvaceti pěti tisícům je pak obyčejný díl pro město, pro sídlo i pro pastvinu. Město bude uprostřed něj. A toto jsou jeho rozměry: severní strana čtyři tisíce pět set a jižní strana čtyři tisíce pět set měr. Z východní strany čtyři tisíce pět set a západní strana čtyři tisíce pět set měr. Město bude mít pastvinu dvě stě padesát měr na sever a dvě stě padesát na jih, dále dvě stě padesát měr na východ a dvě stě padesát na západ. Zbývající díl na délku podél svatého daru pozdvihování: Deset tisíc měr na východ a deset tisíc na západ bude podél svatého daru pozdvihování. Jeho úroda bude za pokrm těm, kdo pracují pro město. Budou na něm sloužit ti, kdo pracují pro město, ze všech izraelských kmenů. Celý dar pozdvihování činí dvacet pět tisíc na dvacet pět tisíc měr. Čtverec přinesete jako svatý dar pozdvihování do vlastnictví města. Zbývající díl pak bude pro knížete z jedné i z druhé strany svatého daru pozdvihování a vlastnictví města podél dvaceti pěti tisíců měr daru pozdvihování až k území na východě a na západě podél dvaceti pěti tisíců měr na území na západě vedle dílu pro knížete. Svatý dar pozdvihování a svatyně domu bude uprostřed. Též z vlastnictví Lévijců a z vlastnictví města, uprostřed něhož bude patřit díl knížeti. Mezi územím Judovým a územím Benjamínovým bude díl pro knížete. Dále zbytek kmenů: Od východní strany až po stranu západní jeden díl Benjamínovi. Při Benjamínově území od východní strany až po stranu západní jeden díl Šimeónovi. Při Šimeónově území od východní strany až po stranu západní jeden díl Isacharovi. Při Isacharově území od východní strany až po stranu západní jeden díl Zabulónovi. Při Zabulónově území od východní strany až po stranu západní jeden díl Gádovi. Při Gádově území k jižní straně na jih. Území bude dosahovat od Támaru k Vodám sváru v Kádeši, k Nachale u Velikého moře. Toto je země, kterou převezmete jako dědictví pro izraelské kmeny. A toto jsou jejich příděly, je výrok Panovníka Hospodina. Toto jsou východy z města: Ze severní strany rozměr čtyři tisíce pět set měr. Brány města jsou pak podle jmen izraelských kmenů; tři brány na sever: jedna brána Rúbenova, jedna brána Judova a jedna brána Léviho. K východní straně čtyři tisíce pět set měr a tři brány: jedna brána Josefova, jedna brána Benjamínova a jedna brána Danova. Jižní strana má rozměr čtyři tisíce pět set měr a tři brány: jedna brána Šimeónova, jedna brána Isacharova a jedna brána Zabulónova. Západní strana – čtyři tisíce pět set měr a tři jejich brány: jedna brána Gádova, jedna brána Ašerova a jedna brána Neftalího. Obvod měří osmnáct tisíc měr. Město má od toho dne jméno: Hospodin tam přebývá. Ve třetím roce kralování judského krále Jójakíma přitáhl babylonský král Nebúkadnesar k Jeruzalému a oblehl jej. Panovník Hospodin mu tehdy do ruky vydal judského krále Jójakíma i některé předměty domu Božího, on je vzal s sebou do země Šineár, do domu svého boha, a ty předměty přinesl do chrámové klenotnice svého boha. Král pak řekl Ašpenazovi, vrchnímu komorníkovi, aby ze synů Izraele, jak z královského potomstva, tak ze šlechty, přivedl mladíky, kteří nemají žádnou vadu, hezkého vzhledu, rozumné v každém ohledu, vzdělané i chápavé, kteří jsou schopni sloužit v královském paláci a učit se chaldejskému písemnictví a jazyku. Král jim nechal stanovit denní dávku z královského přídělu a z jeho banketního vína, aby je tři roky vychovával a někteří z nich aby sloužili králi. Mezi nimi byli ze synů Judových Daniel, Chananjáš, Míšael a Azarjáš. Vrchní komorník jim dal jména – Danielovi dal Beltšasar, Chananjášovi Šadrak, Míšaelovi Méšak a Azarjášovi Abed-nego. Daniel si ale vzal na srdce, že se nebude poskvrňovat královským přídělem a jeho banketním vínem, a snažil se dosáhnout u vrchního komorníka, aby se nemusel poskvrňovat. Tehdy Bůh dal dojít Danielovi u vrchního komorníka milosrdenství a slitování. Přesto řekl vrchní komorník Danielovi: Bojím se svého pána, krále, který vám nechal stanovit jídlo a pití. Jestliže uvidí, že vypadáte přepadleji než mladíci vašeho věku, připravíte mě u krále o hlavu. Daniel tedy řekl správci, kterého Danielovi, Chananjášovi, Míšaelovi a Azarjášovi přidělil vrchní komorník: Vyzkoušej prosím své otroky během deseti dnů. Ať nám dávají k jídlu nějakou zeleninu a k pití vodu. Pak se před tebou ukáže, jak vypadáme a jak vypadají ti mladíci, kteří se stravují z královského přídělu. A jak uvidíš, tak se svými otroky nalož. On je v této věci poslechl a po deset dnů je zkoušel. Po uplynutí deseti dnů bylo vidět, že vypadali dobře a více při těle než všichni ti mladíci stravující se z královského přídělu. Proto jim správce odnášel královský příděl i jejich banketní víno a dával jim zeleninu. Této čtveřici mladíků dal Bůh, že znali všechno písemnictví i moudrost a rozuměli tomu, Danielovi nadto dal chápat každé vidění a sny. Po uplynutí doby, kdy měli být přivedeni, jak řekl král, přivedl je vrchní komorník před Nebúkadnesara. Král s nimi hovořil a mezi nimi všemi se nenašel nikdo jako Daniel, Chananjáš, Míšael a Azarjáš. Nastoupili tedy službu před králem. A vždy, kdykoli po nich král žádal moudré chápání, shledal, že desetkrát převyšují všechny kouzelníky a věštce v celém jeho království. Daniel sloužil až do prvého roku krále Kýra. Ve druhém roce Nebúkadnesarova kralování se Nebúkadnesarovi zdály nějaké sny. V duchu se rozrušil, ale spánek jej opět přemohl. Později král přikázal svolat kouzelníky a věštce i čaroděje a chaldejce, aby králi vyprávěli jeho sny. Ti tedy přišli a postavili se před králem. Král jim řekl: Zdál se mi nějaký sen. Můj duch je rozrušen, musím ten sen znát. Chaldejci promluvili ke králi (aramejsky): Králi, navěky buď živ! Pověz ten sen svým otrokům a my předneseme výklad. Nato král chaldejcům odpověděl: Už jsem se v té věci rozhodl. Jestliže mi ten sen ani jeho výklad nesdělíte, budete rozčtvrceni a z vašich domů bude hromada sutin. Jestliže ale přednesete sen i jeho výklad, obdržíte z mé strany dary a odměnu i velikou čest. Raději mi sen i jeho výklad předneste! Odpověděli po druhé a řekli: Král nechť ten sen řekne svým otrokům a my předneseme jeho výklad. Nato král odvětil: S jistotou vím, že získáváte čas, jelikož jste zjistili, že v té věci jsem se už rozhodl, že pokud mi ten sen nesdělíte, je pro vás jediný soud. Vy jste se totiž domluvili, že budete přede mnou říkat věci lživé a pokroucené, dokud se nezmění čas. Raději mi ten sen řekněte, a tak zjistím, že mi budete moci přednést i jeho výklad. Chaldejci odpověděli před králem takto: Není člověka na zemi, který by dokázal vykládat podle králova slova. Vždyť žádný veliký král ani pán něco takového nežádal po žádném kouzelníkovi ani věštci ani chaldejci. Ta věc, kterou král žádá, je totiž příliš vznešená a není nikoho jiného, kdo by ji mohl přednášet před králem, kromě bohů, kteří své sídlo u lidí nemají. Kvůli tomu se král rozzlobil, ba převelice rozlítil a všechny babylonské mudrce rozkázal vyhladit. Vyšlo tedy nařízení a ti mudrci byli pobíjeni. Vyhledali také Daniela a jeho přátele, aby je zabili. Tehdy Daniel odpověděl pohotově i rozvážně veliteli královské stráže Arjókovi, který vyšel pobíjet babylonské mudrce. Odpověděl Arjókovi a řekl: Královský pane, proč to nařízení ze strany krále tolik spěchá? Arjók tedy oznámil tu věc Danielovi. Daniel potom šel prosit u krále, aby mu dal nějakou dobu, že ten výklad králi přednese. Pak Daniel odešel do svého domu a tu věc oznámil svým přátelům Chananjášovi, Míšaelovi a Azarjášovi, ať ohledně toho tajemství vyprošují slitování od Boha nebes, aby Daniela a jeho přátele nezahladili s ostatními babylonskými mudrci. Tehdy bylo to tajemství Danielovi zjeveno v nočním vidění, tehdy Daniel dobrořečil Bohu nebes. Daniel promluvil a řekl: Budiž jméno Boží požehnáno od věků na věky. Neboť moudrost i sílu má on; časy i příležitosti mění on. Krále sesazuje, krále nastoluje; mudrcům moudrost dává a poznání těm, kdo umějí pochopit. On zjevuje hlubiny a věci ukryté. Ví, co je v temnotě; s ním však přebývá světlo. Tebe, Bože mých otců, chválím a uctívám, dals mi totiž moudrost i sílu a oznámils mi teď, čeho jsme si od tebe prosili, věc královu oznámil jsi nám. Proto se Daniel vydal k Arjókovi, kterého král pověřil vyhlazením babylonských mudrců. Přišel a toto mu řekl: Babylonské mudrce nevyhlazuj! Uveď mne před krále a já ten výklad králi přednesu. Nato Arjók Daniela poděšeně uvedl před krále a toto mu řekl: Nalezl jsem muže ze synů judských vysídlenců, který může ten výklad králi sdělit. Král promluvil a řekl Danielovi, jehož jméno bylo Beltšasar: Ty že bys byl schopen mi sdělit ten sen, který jsem viděl, a jeho výklad? Nato Daniel před králem prohlásil: To tajemství, na něž se král táže, žádní mudrci, věštci, kouzelníci ani drobopravci přednést králi nemohou. Avšak jest Bůh na nebesích, zjevující tajemství – a ten králi Nebúkadnesarovi sdělil, co se stane v budoucích dnech. Tvůj sen a vidění, která jsi ve svém nitru měl na loži, byla tato: Tobě, králi, na loži přišlo na mysl, co se asi stane později. A ten, kdo zjevuje tajemství, ti sdělil, co se stane. A pokud jde o mne, mně to tajemství zjevil nikoli pro moudrost, jež by ve mně byla nade vše živé, ale z toho důvodu, aby ten výklad mohli sdělit králi, abys poznal to, o čem tvé nitro přemýšlí. Tys, králi, hleděl a vtom hle, jakási náramná socha. Byla to socha veliká, vzhledu neobyčejného. Stála před tebou a její vzezření budilo úděs. Byla to socha mající hlavu z ryzího zlata, hruď a paže ze stříbra, břicho a boky bronzové, lýtka železná, chodidla zčásti železná, zčásti keramická. Jak ses díval, vylomil se bez rukou nějaký kámen a udeřil té soše do chodidel ze železa i keramiky a rozdrtil je. Tehdy se železo, keramika, bronz, stříbro i zlato naráz rozpadly a byly jako plevy v létě na mlatech. Tu je roznesl vítr a už pro ně nebylo místo. Avšak ten kámen, jenž udeřil do sochy, se stal velikou horou a zaplnil celou zemi. To byl ten sen. Také jeho výklad povíme králi. Ty, králi, jsi král králů, neboť Bůh nebes dal tobě království, moc, sílu i čest. A všechno, kde přebývají lidští synové, polní zvěř i nebeské ptactvo, dal tobě do ruky a učinil tě vládcem nad tím vším. Ta zlatá hlava jsi ty. Ale po tobě povstane jiné království, země horší než tvá, a jiné, třetí království, bronzové, které bude vládnout nad celou zemí. A pak čtvrté království, to bude silné jako železo, neboť železo drtí a podrobuje všechno, a jako železo, jež tyhle všechny rozbíjí, tak bude drtit a rozbíjet. A že jsi viděl ta chodidla a prsty částečně z hrnčířské keramiky a částečně ze železa, půjde o království rozdělené a bude v něm cosi z pevnosti železa, neboť jsi viděl železo promíšené s hliněnou keramikou. Pak ty prsty chodidel částečně železné a částečně keramické: To království bude z jedné strany silné a z druhé strany bude křehké. Že jsi viděl železo promíšené s hliněnou keramikou – lidé se budou mísit, ale držet jeden s druhým nebudou, právě tak jako se železo nemísí s keramikou. Za dnů oněch králů ale Bůh nebes nastolí království, jež nebude zničeno navěky ani to království nebude přenecháno jinému lidu. Ono rozdrtí a ukončí všechna tato království, ale samo bude stát navěky, neboť jsi viděl, jak se bez rukou z té hory vylomil kámen a rozdrtil železo, bronz, keramiku, stříbro i zlato. Veliký Bůh oznámil králi, co se stane potom. Ten sen je pravdivý a jeho výklad spolehlivý. Nato král Nebúkadnesar padl na tvář, Danielovi se klaněl a rozkázal jej obdarovat i oblažovat vůní. Král Danielovi odpověděl a řekl: Opravdu, váš bůh je bůh bohů a pán králů, ten, kdo zjevuje tajemství. Vždyť tys dokázal toto tajemství odhalit. Poté král Daniela povýšil, dal mu mnoho velikých darů a učinil jej vládcem nad celou babylonskou provincií a nejvyšším prefektem nade všemi babylonskými mudrci. Daniel si ale od krále vyžádal, aby správou babylonské provincie pověřil Šadraka, Méšaka i Abed-nega, kdežto Daniel zůstal na královském dvoře. Král Nebúkadnesar vyrobil zlatou sochu. Její výška byla šedesát loket, její šířka šest loket. Dal ji postavit na pláni Dúra v babylonské provincii. Potom král Nebúkadnesar vzkázal shromáždit satrapy, prefekty a místodržitele, radní, pokladníky, soudce, komisaře a všechny úředníky provincií, aby přišli k zasvěcení té sochy, kterou dal postavit král Nebúkadnesar. Nato se shromáždili satrapové, prefekti a místodržitelé, radní, pokladníci, soudcové, komisaři a všichni úředníci provincií k zasvěcení té sochy, kterou dal postavit král Nebúkadnesar. Když stáli před tou sochou, kterou dal postavit Nebúkadnesar, hlasatel mocně volal: Přikazuje se vám, lidé, národy a jazyky: V čase, kdy uslyšíte hrát roh, píšťalu, citeru, lyru, cymbál, orchestr či jiný hudební nástroj, padnete a budete se klanět té zlaté soše, kterou dal postavit král Nebúkadnesar. Kdokoli by však nepadl a neklaněl se, v tom okamžiku bude uvržen doprostřed rozpálené ohnivé pece. Proto v té době, jakmile všichni lidé slyšeli hrát roh, píšťalu, citeru, lyru, cymbál či jiný hudební nástroj, padali všichni lidé, národy i jazyky a klaněli se zlaté soše, kterou dal postavit král Nebúkadnesar. Kvůli tomu předstoupili v oné době nějací muži Chaldejci a pustili se do Judejců. Promluvili a řekli králi Nebúkadnesarovi: Králi, navěky buď živ! Sám jsi, králi, vydal nařízení, aby každý člověk, jenž uslyší hrát roh, píšťalu, citeru, lyru, cymbál, orchestr či jiný hudební nástroj, padl a klaněl se té zlaté soše. Kdokoli by však nepadl a neklaněl se, bude uvržen doprostřed rozpálené ohnivé pece. Jsou nějací muži – Judejci, které jsi pověřil správou babylonské provincie: Šadrak, Méšak a Abed-nego – tihle muži na tebe, králi, neberou zřetel, tvé bohy neuctívají a té zlaté soše, kterou jsi dal postavit, se neklanějí. Nato Nebúkadnesar v hněvu a rozlícení poručil přivést Šadraka, Méšaka i Abed-nega. Oni muži byli hned přivedeni před krále. Nebúkadnesar promluvil a řekl jim: Je to úmysl, Šadraku, Méšaku a Abed-nego, že mé bohy neuctíváte a té zlaté soše, kterou jsem dal postavit, se neklaníte? Jestlipak jste teď připraveni, že v čase, kdy uslyšíte hrát roh, píšťalu, citeru, lyru, cymbál, orchestr či jiný hudební nástroj, padnete a budete se klanět té soše, kterou jsem vyrobil? Ale jestli se klanět nebudete, v tu hodinu budete uvrženi doprostřed rozpálené ohnivé pece. A kdo je bůh, že by vás vysvobodil z mé ruky? Šadrak, Méšak i Abed-nego odpověděli a řekli králi: Ó, Nebúkadnesare, na to my tobě nemusíme dávat žádnou odpověď. Je-li tomu tak, náš Bůh, jehož uctíváme, nás může vysvobodit z rozpálené ohnivé pece. I ze tvé ruky, králi, nás vysvobodí. Ale i kdyby ne, známo buď tobě, králi, že tvé bohy uctívat nebudeme a té zlaté soše, kterou jsi dal postavit, se nebudeme klanět. Rázem Nebúkadnesara naplnil hněv a výraz jeho tváře se vůči Šadrakovi, Méšakovi i Abed-negovi změnil. Ihned přikázal tu pec rozpálit sedmkrát více, než ji obvykle rozpalovali. Pak udatným bojovníkům ze svého vojska přikázal, aby Šadraka, Méšaka i Abed-nega svázali, aby byli uvrženi do rozpálené ohnivé pece. Oni muži byli hned svázáni ještě ve svých kabátech, kalhotách, turbanech a ve svém oblečení a uvrženi doprostřed rozpálené ohnivé pece. Protože králův rozkaz byl tak prudký a ta pec byla neobyčejně rozpálena, ony muže, kteří Šadraka Méšaka i Abed-nega zvedali, pozabíjel plamen ohně. Ale ti tři muži, Šadrak, Méšak i Abed-nego, svázáni dopadli doprostřed rozpálené ohnivé pece. Král Nebúkadnesar se náhle zhrozil a poděšeně vstal. Promluvil na své rádce a řekl: Copak jsme doprostřed ohně neuvrhli trojici svázaných mužů?! Odpověděli králi a řekli: Určitě, králi. Nato řekl: Hle, vidím čtveřici mužů rozvázaných, jak si chodí uprostřed ohně, nemají žádné zranění a vzhled toho čtvrtého připomíná nějakého syna bohů. Pak Nebúkadnesar přistoupil ke vstupu do rozpálené ohnivé pece a řekl: Šadraku, Méšaku a Abed-nego, otroci boha Nejvyššího, vylezte a pojďte sem! Nato Šadrak, Méšak i Abed-nego vylezli zprostřed ohně. Shromáždili se i satrapové, prefekti a místodržitelé i královští rádcové a hleděli na ony muže, nad jejichž těly neměl oheň moc, ba ani vlasy na hlavě se jim neožehly, ani na kabátech nebylo nic znát, dokonce se okolo nich nešířil ani zápach ohně. Nebúkadnesar nato prohlásil: Požehnán bůh Šadrakův, Méšakův i Abed-negův, jenž poslal svého anděla a vysvobodil své otroky, kteří se na něho spolehli. I královské slovo porušili a svá těla oddali tomu, že nebudou žádného boha uctívat a nebudou se klanět nikomu vyjma boha svého. A tak mnou bude vydáno nařízení každému lidu, národu i jazyku, že kdo by lehkovážně mluvil o bohu Šadrakově, Méšakově i Abed-negově, aby byl rozčtvrcen a z jeho domu se stala hromada sutin, protože není jiného boha, jenž by dokázal takto zachraňovat. Potom král Šadrakovi, Méšakovi i Abed-negovi v babylonské provincii pomohl ku zdaru. Král Nebúkadnesar všem lidem, národům a jazykům přebývajícím v celé zemi: Nechť se vám pokoj rozhojní. Znamení a zázraky, které na mně vykonal Bůh Nejvyšší, jevilo se mi za vhodné přednést. Jak veliká jsou jeho znamení, jak mocné jeho divy! Jeho království je království věčné, jeho vláda z pokolení na pokolení. Já, Nebúkadnesar, jsem spokojeně pobýval ve svém domě, ve svém paláci jsem jen kvetl. Tu jsem viděl sen a ten mi naháněl strach. Zděsily mne představy na mém loži, to, co má hlava viděla. Ode mne tedy vyšlo nařízení přivést přede mě všechny babylonské mudrce, aby mi sdělili výklad toho snu. Tehdy přišli kouzelníci, věštci chaldejci a drobopravci. Ten sen jsem jim vyprávěl, ale jeho výklad mi sdělit nemohli. Až nakonec přede mne předstoupil Daniel, jehož jméno podle jména mého boha je Beltšasar a v němž dlí duch svatých bohů. I jemu jsem vyprávěl ten sen. Beltšasare, největší z kouzelníků, o němž já vím, že v tobě dlí duch svatých bohů a žádné tajemství ti nedělá potíže, pověz ta vidění mého snu, která jsem viděl, a jeho výklad. Co tedy má hlava viděla, když jsem byl na loži: Díval jsem se a hle, nějaký strom uprostřed země a tyčil se náramně. Ten strom vyrostl, zesílil a svou výškou dosahoval až k nebi, takže byl vidět na sám kraj světa. Listí měl krásné i ovoce hojné a byla na něm potrava pro každého. Pod ním nalézala stín polní zvěř, v jeho větvích přebývalo nebeské ptactvo a každý tvor se z něho živil. Má hlava ve vidění na loži hleděla dále a hle, jakýsi strážný a svatý sestoupil z nebes. Mocně volal a říkal toto: Podetněte ten strom a osekejte mu větve, připravte ho o listí a jeho ovoce rozházejte. Ať zpod něho prchne zvěř i ptactvo z jeho větví. Avšak pařez mu s kořeny ponechte v zemi a v poutech železných i bronzových mezi polní trávou ať se nebeskou rosou smáčí a se zvěří se dělí o porost zemský. Jeho srdce z lidského ať se promění a srdce budiž mu dáno zvířecí, než by přes něho přešlo sedm časů. Prohlášení to výrokem strážných jest, slovem svatých ta záležitost, aby živí poznali, že v lidském kralování Nejvyšší vládne a on je dává, komukoli ráčí, ba i nejnižšího z lidí nad ním ustanovuje. Tento sen viděl jsem já, král Nebúkadnesar. A ty, Beltšasare, pověz výklad. Neboť všichni mudrci mého království nejsou schopni mi ten výklad oznámit, ty však můžeš. Vždyť duch svatých bohů dlí v tobě. Nato Daniel, jehož jméno bylo Beltšasar, zůstal asi hodinu vylekán, ta pomyšlení ho zděsila. Promluvil tedy znovu král: Beltšasare, nechť nezděsí tě ani sen, ani výklad. Beltšasar odpověděl a řekl: Můj pane, tvým nepřátelům ten sen a můj výklad tvým protivníkům. Strom, který jsi viděl – jenž vyrostl a zesílil a svou výškou dosahoval až k nebi, takže byl vidět na sám kraj světa, jenž listí měl krásné i ovoce hojné a na němž byla potrava pro každého, pod nímž přebývala polní zvěř, v jehož větvích se zdržovalo nebeské ptactvo – to jsi ty, králi, jenž jsi vyrostl a zesílil, svou velikostí vyrostls a dosáhl jsi k nebi a svou vládou na sám kraj světa. A že král viděl strážného a svatého, jak sestupuje z nebes a praví: Podetněte ten strom a zničte jej, avšak pařez mu s kořeny ponechte v zemi a v poutech železných i bronzových mezi polní trávou ať se nebeskou rosou smáčí a se zvěří polní se dělí, dokud by přes něho nepřešlo sedm časů – tento výklad, králi, je i výrok Nejvyššího, který zasáhl na mého pána, krále. Vyženou tě totiž od lidí a tvůj příbytek bude mezi polní zvěří. Budou ti dávat spásat porost jako dobytku a nechají tě smáčet nebeskou rosou. Tak přes tebe přejde sedm časů, dokud nepoznáš, že v lidském kralování vládne Nejvyšší a dává je, komukoli ráčí. A že přikázali pařez tomu stromu s kořeny ponechat, tvé království se ti dostane poté, co poznáš, že vládnou nebesa. Raději, králi, kéž bys dal na mou radu a své hříchy ve prospěch spravedlnosti odvrhl a své nepravosti ve prospěch dobročinnosti vůči chudým. Třeba se tvá spokojenost prodlouží. To vše krále Nebúkadnesara zasáhlo. Když se totiž po uplynutí dvanácti měsíců procházel po babylonském královském paláci, prohlásil král: Tak tedy toto je ten velký Babylon, který jako sídlo královské jsem já vybudoval silou své moci a ke cti svého majestátu. Ještě měl král to slovo v ústech, když tu z nebes dolehl hlas: Tobě se praví, králi Nebúkadnesare: Království od tebe odešlo. Od lidí tě vyženou a tvůj příbytek bude mezi polní zvěří. Budou ti dávat spásat porost jako dobytku. Tak přes tebe přejde sedm časů, dokud nepoznáš, že v lidském kralování vládne Nejvyšší a dává je, komukoli ráčí. V té chvíli se ono slovo o Nebúkadnesarovi naplnilo. Od lidí byl vyhnán, porost jako dobytek spásal a tělo se mu nebeskou rosou smáčelo, až mu vlasy vyrostly jako orlí peří a nehty měl jako ptačí drápy. Avšak po uplynutí té doby jsem já, Nebúkadnesar, pozdvihl své oči k nebesům a mé poznání se mi navrátilo. Nejvyššímu jsem dobrořečil a věčně živého chválil a oslavoval, neboť jeho vláda je vláda věčná a jeho království trvá z pokolení na pokolení. Všichni obyvatelé země se počítají za nic, vždyť jak se mu zlíbí, nakládá s vojskem nebeským i s obyvateli země. Není, kdo by mu mohl dát přes ruku a říci mu: Cos to provedl?! V té době mi navrátil mé poznání, také čest mého kralování a můj majestát, dokonce mi vrátil i můj vzhled, a tu mne mí rádcové a velmoži vyhledali. Byl jsem znovu nastolen ve svém království a přidána mi byla neobyčejná velikost. Nyní já, Nebúkadnesar, uctívám a vyvyšuji a oslavuji Krále nebes, jehož všechny činy jsou pravda, jehož stezky právo a jenž je mocen pokořit ty, kdo si vedou pyšně. Král Belšasar připravil tisícovce svých velmožů veliký hodokvas a sám popíjel víno v čele této tisícovky. Když okusil víno, poručil Belšasar přinést zlaté a stříbrné nádoby, které jeho otec Nebúkadnesar odnesl z jeruzalémského chrámu. Že prý král, jeho velmoži, jeho ženy i jeho družky budou pít z nich. Hned přinesli zlaté nádoby, odnesené z chrámu Božího domu v Jeruzalémě, a král, jeho velmoži, jeho ženy i jeho družky se z nich napili. Popíjeli víno a chválili bohy zlaté a stříbrné, bronzové, železné, dřevěné i kamenné. V té chvíli se objevily prsty lidské ruky a psaly před svícnem na omítce stěny královského paláce. Král jen hleděl na hřbet jakési ruky, jak píše. A tu se králi úplně změnil výraz, z hloubi duše byl zděšen, sotva se držel na nohou a kolena mu klepala o sebe. Potom se král hlasitě rozkřičel, aby přivedli věštce a chaldejce a drobopravce. Král k babylonským mudrcům promluvil a řekl jim: Každý, kdo přečte tento nápis a přednese mi jeho výklad, šarlat oblékne a zlatý řetěz okolo krku obdrží a bude vládnout jako třetí v království. Pak předstupovali všichni královští mudrci, ale nápis přečíst nedokázali ani sdělit králi jeho výklad. To už byl král Belšasar úplně zděšený a byl téměř k nepoznání. Také jeho velmoži byli zmateni. Vzhledem k řečem, které vedli král a jeho velmoži, vstoupila do hodovní síně i královna matka. Promluvila a řekla: Králi, navěky buď živ. Nemusíš se z hloubi duše děsit a svůj výraz si zachovej. Ve tvém království je muž, ve kterém dlí duch svatých bohů a v němž se za dnů tvého otce nalezlo osvícení a jasnozřivost i moudrost, jakou mívají bohové. A král Nebúkadnesar, tvůj otec, jej ustanovil představeným kouzelníků, věštců, chaldejců, drobopravců… Tvůj otec, králi, jelikož neobyčejný duch a poznání i jasnozřivost vykládající sny a záhadné výroky a rozplétající obtíže se nalezla v Danielovi, jemuž dal král jméno Beltšasar. Nyní tedy budiž zavolán Daniel a on přednese výklad. Před krále byl tedy předveden Daniel. Král k Danielovi promluvil a řekl: Ty jsi ten Daniel ze synů judských vysídlenců, které přivedl král, můj otec, z Judska? Už jsem o tobě slyšel, že v tobě dlí duch bohů a nalezlo se v tobě osvícení a jasnozřivost i neobyčejná moudrost. Teď byli přede mne předvedeni mudrci a věštci, aby ten nápis přečetli a sdělili mi jeho výklad, ale nejsou schopni mi přednést výklad těch slov. Já jsem ale slyšel o tobě, že dokážeš výklady vysvětlovat a obtíže rozplétat. Jestli teď dokážeš přečíst ten nápis a sdělit mi jeho výklad, šarlat oblékneš a zlatý řetěz okolo krku obdržíš a budeš vládnout jako třetí v království. Nato Daniel odpověděl a před králem řekl: Tvé dary nechť zůstanou tobě a své odměny dej někomu jinému. Avšak ten nápis králi přečtu a výklad mu sdělím. Nuže, králi, Bůh Nejvyšší dal království a velikost i čest a majestát tvému otci Nebúkadnesarovi. A pro tu velikost, kterou mu dal, se před ním třásli a báli se jej všichni lidé, národy a jazyky. Koho chtěl, pobíjel, a koho chtěl, nechával naživu, koho chtěl, povyšoval, a koho chtěl, ponižoval. Když se však jeho srdce povýšilo a jeho duch zesílil v pýše, byl z trůnu svého království sesazen, ba i čest mu odňali a byl vyhnán od lidských synů, jeho srdce se připodobnilo zvířecímu a přebýval mezi divokými osly. Dávali mu spásat porost jako dobytku a nebeskou rosou se mu tělo smáčelo, dokud nepoznal, že v lidském kralování vládne Bůh Nejvyšší a ustanovuje v něm, kohokoli ráčí. Ani ty, jeho syn, jsi Belšasare, nepokořil své srdce, přestožes o tom všem věděl, nýbrž proti pánu nebes ses povýšil, když před tebe přinesli nádoby jeho domu a ty i tví velmoži tvé ženy i tvé družky z nich popíjeli víno, tehdy jsi chválil bohy stříbrné a zlaté, bronzové, železné, dřevěné i kamenné, kteří nevidí a neslyší ani nic nevědí, ale Boha, jenž má v ruce tvůj dech i celé tvé putování, jeho jsi neoslavil. Nato byl od něho poslán hřbet té ruky a nápis tento zapsán. A tímto nápisem je zapsáno: MeNé, MeNé, TeKéL, uFaRSín. Toto je výklad toho slova: MeNé – sečetl Bůh tvé kralování a ukončil je. TeKéL – byl jsi zvážen na vahách a shledán jsi byl nedostatečným. PeRéS – rozpůleno bylo tvé království a bylo dáno Médům a Peršanům. Nato Belšasar poručil a Daniela přioděli šarlatem i zlatým řetězem okolo krku a rozhlašovali před ním, že bude v království vládnout jako třetí. Té noci byl chaldejský král Belšasar zabit a kralování se ujal Dareios Médský, když mu bylo šedesát dva roků. Dareiovi se zdálo vhodné ustanovit nad královstvím sto dvacet satrapů, aby byli po celém království, a nad nimi ještě tři vezíry, z nichž jedním byl Daniel. Jim tito satrapové podávali hlášení, aby král netrpěl škodu. Tento Daniel ovšem nad vezíry i satrapy vynikal, protože v něm byl neobyčejný duch, a král byl nakloněn ustanovit jej nad celým královstvím. Tehdy se vezíři a satrapové snažili proti Danielovi nalézt něco ohledně království, ale nemohli nalézt vůbec nic ani žádnou závadu, neboť byl spolehlivý a žádná nedbalost ani závada se u něho nenalézala. Tu si ti muži řekli: Proti tomuhle Danielovi nenajdeme vůbec nic, ledaže bychom proti němu našli něco v zákoně jeho boha. Pak se vezíři a satrapové shlukli okolo krále a takto na něho naléhali: Králi Darei, navěky buď živ! Všichni královští vezíři, prefekti a satrapové, rádci a místodržitelé se shodli, aby král vystavil dekret a vyšel zákaz, aby každý, kdo by nějakou prosbou po třicet dnů prosil u jakéhokoliv boha nebo u člověka jiného než u tebe králi, byl uvržen do lvího doupěte. Nyní nechť král ten zákaz vystaví a vydá předpis, jaký podle nepomíjivého zákona Médů a Peršanů není možno změnit. Král Dareios tedy vydal onen předpis a zákaz. Když se Daniel dověděl, že byl vydán takový předpis, šel domů, kde měl ve střešní místnosti okna otevřená směrem k Jeruzalému, a tam jako vždy třikrát denně poklekal na kolena, modlil se a vzdával chválu před svým Bohem, neboť tak to činil i dříve. Nyní se ale shlukli ti muži a nalezli Daniela, jak prosí a přimlouvá se před svým Bohem. Předstoupili tedy před krále a hovořili o královském zákazu: Nevydal jsi snad zákaz, aby každý člověk, který bude po třicet dnů prosit u jakéhokoliv boha nebo u člověka jiného než tebe, králi, bude uvržen do lvího doupěte? Král promluvil a řekl: Tak to platí podle nepomíjivého zákona Médů a Peršanů. Nato před králem promluvili takto: Daniel ze synů judských vysídlenců na tebe, králi, nebere zřetel, ani na zákaz, který jsi vydal, a svou prosbu přednáší třikrát denně! Jakmile to král uslyšel, byl velmi znechucen a lámal si hlavu, jak Daniela vysvobodit. Až do západu slunce se ho snažil zachránit. Jenomže ti muži se okolo krále shlukli a naléhali na krále: Považ, králi, že médským a perským zákonem je, aby jakýkoliv zákaz i dekret, který král stanoví, nebylo možno změnit! Král nakonec přikázal, aby Daniela přivedli a uvrhli do lvího doupěte. Král Daniela oslovil a řekl mu: Tvůj bůh, kterého ty stále uctíváš, ten kéž tě vysvobodí. Pak byl přinesen nějaký balvan, přiložen na ústí toho doupěte a král jej zapečetil svým pečetidlem i pečetidlem svých velmožů, aby tu záležitost ohledně Daniela nebylo možno změnit. Král potom odešel do svého paláce a strávil noc bez jídla, nepovolal k sobě ani radovánky, i spánek ho opustil. Nakonec král musel vstát ještě za svítání, jakmile se rozednilo, a poděšeně spěchal ke lvímu doupěti. Když se král k doupěti přiblížil, zavolal zarmouceným hlasem Daniela. Král Daniela oslovil takto: Danieli, otroku toho živého boha, jestlipak tě tvůj bůh, kterého ty stále uctíváš, dokázal vysvobodit od lvů? Vtom ke králi promluvil Daniel: Králi, navěky buď živ. Můj Bůh poslal svého anděla a lvům zavřel ústa, takže mě nezranili, poněvadž jsem byl před ním shledán nevinným a také vůči tobě, králi, jsem nic špatného neprovedl. Tu se král nad tím velice zaradoval a rozkázal Daniela vytáhnout z doupěte. Daniel byl tedy vytažen z doupěte a nenašlo se na něm žádné zranění, neboť věřil ve svého Boha. Král pak rozkázal, aby přivedli ty muže, kteří se tak pouštěli do Daniela, a do lvího doupěte uvrhli je i jejich syny a jejich ženy. Ještě nedopadli na dno doupěte, a už se jich zmocnili lvi a rozdrtili jim všechny kosti. Potom král Dareios napsal všem lidem, národům a jazykům přebývajícím v celé zemi: Nechť se vám pokoj rozhojní. Vydávám nařízení, aby se po celém mém královském panství třásli před Danielovým Bohem a báli se jej, neboť on je Bůh živý a stálý navěky, i jeho království, jež nebude zničeno, a jeho vláda bude až do konce. On vysvobozuje a zachraňuje, znamení a divy koná na nebesích i na zemi, on vysvobodil Daniela ze lvích spárů. A tak se tedy Danielovi dobře dařilo za kralování Dareiova i za kralování Kýra Perského. V prvním roce krále babylonského Belšasara viděl Daniel sen, měl totiž ve svém nitru jistá vidění, když byl na loži. Ten sen potom sepsal. Věc začala takto: Daniel promluvil: Ve vidění jsem během noci přihlížel tomu, jak hle, čtyři nebeské větry vzdouvají Veliké moře a z moře vystupují čtyři veliké šelmy, každá jiná. První byla jako lev, ale měla orlí křídla. Přihlížel jsem, jak jí byla potom ta křídla utržena, šelma byla zvednuta ze země, postavena na nohy jako člověk a bylo jí dáno lidské srdce. A hle, další šelma, druhá, podobná medvědu. Byla postavena k jedné straně, mezi zuby měla v tlamě tři žebra a takto k ní hovořili: Vstaň, sežer hodně masa. Po tomto jsem přihlížel dále a hle, další. Byla jako levhart a na bocích měla čtyři ptačí křídla. Ta šelma měla čtyři hlavy a byla jí dána vláda. Po tomto jsem v oněch nočních viděních přihlížel dále a hle, čtvrtá šelma strašlivá, úděsná a neobyčejně silná. Měla veliké železné zuby. Požírala, drtila a to ostatní svýma nohama pošlapávala. Ta byla ale odlišná ode všech šelem, které byly před ní, a měla deset rohů. Sledoval jsem ty rohy a hle, mezi nimi vyrostl další roh, nepatrný, ale tři z dřívějších rohů byly před ním vykořeněny. A hle, na tomto rohu byly oči jako oči lidské a ústa mluvící velké věci. Přihlížel jsem, jak byly potom rozloženy trůny a usedl Věkovitý. Roucho měl jako sníh bílé a vlasy jeho hlavy čisté jak vlna, jeho trůn – plamen ohně, jeho kola – oheň hořící. Proudí a od něho vychází ohnivá řeka. Tisíců na tisíc mu slouží a myriády myriád stojí před ním. Soud zasedl a byly otevřeny knihy. Přihlížel jsem poté, co zazněla ta veliká slova, jaká promlouval onen roh, a hleděl jsem, dokud nebyla ta šelma zabita, její tělo zahubeno a ona dána ohni ke spálení. I zbylým šelmám odňali jejich vládu, ale prodloužení života jim bylo dáno až do jisté doby a času. V těch nočních viděních jsem přihlížel a hle – s oblaky nebes přicházel synu člověka podoben, přiblížil se až k Věkovitému a před něj směl předstoupit. Byla mu dána vláda a čest i království a všichni lidé, národy a jazyky jej budou uctívat. Jeho vláda je vládou věčnou, nepomíjivou, také jeho království, jež nebude zničeno. V duchu jsem se znepokojil, já Daniel, v hloubi svého nitra, a děsilo mne, co má hlava viděla. Přistoupil jsem k jednomu z přístojících, abych od něho nabyl o tom všem jistotu. On mi řekl, že i výklad těch věcí mi sdělí. Ty veliké šelmy, které jsou čtyři, to ze země povstanou čtyři králové. Ale kralování obdrží svatí Nejvyššího a ti budou královstvím vládnout až na věky, ba na věky věků. Chtěl jsem tedy mít jistotu o té čtvrté šelmě, která se od nich ode všech odlišovala – byla neobyčejně strašlivá, měla zuby železné a drápy bronzové, požírala, drtila a to ostatní svýma nohama pošlapávala – i o těch deseti rozích na její hlavě a o dalším, který vyrostl, a padly před ním tři, rohu takovém, že měl oči a ústa mluvící velké věci, a na pohled větším než jeho druhové. Přihlížel jsem, jak onen roh vede válku se svatými a jak je přemáhá, až přišel Věkovitý a soud byl dán svatým Nejvyššího a nadešla doba, že to království ovládli svatí. Takto pravil: Ta čtvrtá šelma bude čtvrté království na zemi, které se bude ode všech těch království odlišovat, požere celou zemi, podupe ji a bude ji drtit. A těch deset rohů, to deset králů povstane z toho království a po nich povstane jiný, jenž se od předešlých bude lišit a tři krále pokoří. Bude pronášet slova proti Nejvyššímu a svatým Nejvyššího nedá pokoj. Bude také uvažovat, že změní doby a právo, a budou mu do ruky vydány až do času a časů a půl času. Zasedne však soud a vládu mu odejmou. Bude zničen a úplně zahlazen, zatímco království a vláda i velikost všech království pod nebesy bude dána lidu svatých Nejvyššího. Jeho království je království věčné a všechny vlády jej budou uctívat a poslouchat. Zde to slovo končí. Já, Daniel, jsem byl těmi myšlenkami zcela vyděšen a bylo to znát i na mém výrazu. To slovo jsem si ale ponechal v srdci. Ve třetím roce kralování krále Belšasara se ukázalo mně, Danielovi, vidění následující po tom vidění, které jsem měl na počátku. Ve vidění jsem spatřil, že hledím, jak jsem v opevnění Šúšanu v provincii Élamu. Spatřil jsem ve vidění, jak jsem byl u brány Úlaj. Pozvedl jsem oči a viděl, hle, nějaký beran stál před branou a měl dva rohy, a to rohy vysoké, ale jeden vyšší než druhý a ten vyšší vyrostl později. Viděl jsem, jak beran trkal na západ a na sever a na jih, a žádné zvíře před ním nemohlo obstát ani nebylo, kdo by z jeho ruky vysvobodil. Dělal si, co se mu zlíbilo, a vyvýšil se. Zatímco jsem se to snažil pochopit, hle, od západu přes celou zemi přicházel kozel, aniž by se dotýkal země, a ten kozel měl mezi očima viditelný roh. Když se přiblížil až k beranovi vybavenému dvěma rohy, kterého jsem spatřil stát před branou, rozeběhl se k němu se zuřivou silou. Viděl jsem, jak na berana naběhl. Rozzuřil se na něj a zasáhl toho berana, až mu roztříštil oba rohy. Beran neměl sílu, aby před ním obstál. Ten ho porazil na zem, podupal ho a nebylo, kdo by berana z jeho ruky vysvobodil. Kozel se nadmíru vyvýšil. Ale když zesílil, jeho veliký roh se zlomil a místo něho vyrostly viditelné čtyři, a to na čtyři strany světa. Pak z jedné z nich vyrazil jakýsi nepatrný roh, ale neobyčejně vzrostl k jihu i k východu i k Ozdobě. Vzrostl až k vojsku nebes a shodil na zem některé z toho vojska i některé z hvězd a pošlapal je. Ba až k veliteli toho vojska se vyvýšil a od něho odebral soustavnou bohoslužbu a povrženo bylo sídlo jeho svatyně, kdežto nad tou soustavnou bohoslužbou bylo věrolomně dáno vojsko, a byť pravdu povrhlo na zem, úspěšně se prosadilo. Slyšel jsem také, jak jeden svatý hovoří. A jeden svatý pravil tomu dotyčnému, který hovořil: Za jak dlouho nastane to vidění o té soustavné bohoslužbě a té pustošící věrolomnosti, vydávající v pošlapání jak svatyni, tak vojsko? A řekl mi: Až do večera i jitra dvoutisícího třístého, a napravena bude svatyně. Když jsem já, Daniel, sledoval to vidění a snažil se, abych je pochopil, stalo se náhle, že přede mnou stál kdosi vzhledem jako člověk a uprostřed Úlaje jsem slyšel volat lidský hlas. Říkal: Gabrieli, dej tomuto pochopit to vidění. On se přiblížil k mému místu, ale když přicházel, vyděsil jsem se a padl jsem na tvář. Tehdy ke mně promluvil: Pochop, lidský synu, že to vidění je pro čas konce. Když se mnou hovořil, tvrdě jsem spal tváří k zemi. On se mne ale dotkl a postavil mne zpříma. Pak řekl: Hle, oznámím ti, co nastane koncem rozhořčení, neboť určenou dobou nastane konec. Ten beran, kterého jsi viděl, vybavený dvěma rohy, jsou králové médští a perští. A ten chlupatý kozel je král řecký a ten velký roh mezi jeho očima je ten první král. Pak se zlomil a místo něho povstali čtyři, to čtyři království povstanou z národa, ne však v jeho síle. A koncem jejich kralování, až dokonají vzpurníci, povstane král drzý a zkušený v záludnostech. Jeho síla bude mocná, ne však v jeho síle, a bude mimořádně ničit a prosadí se, vykoná to, zničí i mocné, ba i lid svatých. A pro svou vychytralost dokáže prosadit i podvod. Když se v srdci vyvýší a v míru bude ničit mnohé, ano i proti Veliteli velitelů bude se stavět, tehdy bez zásahu ruky bude rozdrcen. Vidění o večeru a jitru a co řečeno, je pravda. Ty ale to vidění uzavři, je totiž na velmi dlouho. Tehdy jsem se já Daniel roznemohl a dlouho mi nebylo dobře. Když jsem opět vstal a konal službu u krále, zůstával jsem zdeptán z toho vidění, ale nic jsem nechápal. V prvním roce Dareia, syna Achašvérošova, z potomstva médského, jenž byl učinen králem nad královstvím chaldejským, v prvém roce jeho kralování jsem já, Daniel, pochopil z knih, co se stalo jako Hospodinovo slovo k proroku Jeremjášovi, že počet roků, který se má naplnit ohledně trosek Jeruzaléma, je sedmdesát let. Tehdy jsem obrátil svou tvář k Panovníku Bohu, abych jej hledal modlitbou a úpěnlivými prosbami, v postu, žíněném rouchu a popelu. A tak jsem se modlil k Hospodinu, svému Bohu, vyznával jsem a říkal: Ach, Panovníku, Bože veliký a hrozivý, zachovávající smlouvu a milosrdenství těm, kdo tě milují a zachovávají tvé příkazy, zhřešili jsme, páchali jsme zlo, jednali jsme ničemně, vzbouřili jsme se, odvrátili se od tvých příkazů a nařízení a neposlouchali jsme tvé služebníky proroky, kteří ve tvém jménu mluvili k našim králům, velitelům, našim otcům i ke všemu lidu země. Tobě, Panovníku, náleží spravedlnost, ale nám zbývá tohoto dne jenom hanba – Judejcům a obyvatelům Jeruzaléma i celého Izraele, blízkým i vzdáleným ve všech zemích, kam jsi je zahnal za jejich věrolomnost, kterou se tobě zpronevěřili. Hospodine, nám náleží jenom hanba – našim králům, našim velitelům i našim otcům – neboť jsme zhřešili proti tobě. Panovníkovi, našemu Bohu, zůstávají slitování a odpuštění. To proto, že jsme se proti němu vzbouřili a neposlouchali jsme Hospodina, svého Boha, abychom žili podle jeho zákonů, které nám předkládal prostřednictvím svých služebníků proroků, ale všichni v Izraeli přestoupili tvůj zákon, odvrátili se a neposlouchali tě. Proto se na nás sesypala prokletí a zlořečení, jak je psáno v zákoně Mojžíše, otroka Božího, neboť jsme vůči němu zhřešili. On naplnil svá slova, jenž promluvil proti nám a proti našim správcům, kteří nás spravovali, že na nás uvede velké zlo; co se nestalo pod celým nebem, to se stalo v Jeruzalémě. Takové, jaké je zapsáno v zákoně Mojžíšově, veškeré takové zlo přišlo na nás. A my jsme se nesnažili udobřit Hospodina, svého Boha, abychom se odvrátili od svých zvráceností a abychom porozuměli tvé pravdě. Proto Hospodin bděl nad tím zlem a uvedl je na nás, neboť Hospodin, náš Bůh, je spravedlivý ve všech svých činech, jež učinil; vždyť my jsme ho neposlouchali. A teď, Panovníku, Bože náš, jenž jsi vyvedl svůj lid z egyptské země mocnou rukou a učinil sis jméno až do tohoto dne – zhřešili jsme, ničemně jsme jednali. Panovníku, pro všechny tvé spravedlivé činy, kéž se tvůj hněv i tvé rozlícení odvrátí od tvého města Jeruzaléma, tvé svaté hory; vždyť to kvůli našim hříchům a zvrácenostem našich otců Jeruzalém i tvůj lid je v potupě ode všech okolo nás. Teď ale vyslyš, Bože náš, modlitbu svého otroka i jeho úpěnlivé prosby a rozjasni svou tvář nad svou zpustošenou svatyní, pro Panovníka. Nakloň, Bože můj, své ucho a slyš! Otevři své oči a viz, jak jsme zpustošeni – my i město, které se nazývá tvým jménem. Vždyť své úpěnlivé prosby před tebe přednášíme ne pro své spravedlivé činy, nýbrž pro tvé mnohé slitování. Ach, Panovníku, slyš! Ach, Panovníku, odpusť! Ach, Panovníku, pozorně naslouchej a jednej, neotálej! Kvůli sobě samému, Bože můj, vždyť tvým jménem se nazývá tvé město i tvůj lid. Ještě jsem hovořil, modlil se a vyznával hřích svůj i hřích svého lidu Izraele a před Hospodinem, svým Bohem, přednášel svou úpěnlivou prosbu za svatou horu svého Boha, ještě jsem hovořil a modlil se, a vtom ten muž, Gabriel, jehož jsem spatřil ve vidění na počátku, se mne vyčerpaného únavou dotkl v čase večerní přídavné oběti. Aby mne poučil, promluvil a řekl: Danieli, vyšel jsem teď, abych ti dal porozumět smyslu. Na počátku tvých úpěnlivých proseb vyšlo slovo a já jsem přišel, abych ho oznámil, neboť jsi převzácný. Pochop tedy to slovo a rozuměj tomu vidění. Pro tvůj lid a pro tvé svaté město je vyděleno sedmdesát sedmiletí k zadržení té věrolomnosti a ke zpečetění hříchů i k usmíření zvrácenosti, též ku přivedení věčné spravedlnosti a zapečetění vidění a proroka i ku pomazání nejsvětějšího místa. Věz tedy a rozuměj: Od vyjití slova k návratu a k budování Jeruzaléma až k Pomazanému vůdci bude sedm sedmiletí a šedesát dva sedmiletí. Znovu se vybuduje náměstí a příkop, v tísni oněch časů. Ale po těch šedesáti a dvou sedmiletích bude vyhlazen Pomazaný a nebude mít nic, a to město i tu svatyni bude ničit lid jednoho vůdce, který přichází. Ale jeho konec bude v záplavě. A až do konce bude odhodlaný boj po místech zpustošených. A prosadí smlouvu mnohým jednoho sedmiletí, leč uprostřed onoho sedmiletí ukončí obětní hod i přídavnou oběť. Tehdy na křídle ohavností bude pustošící, dokud se zkáza i rozhodnutí nebude vylévat na pustošenou. Ve třetím roce perského krále Kýra byla Danielovi, jenž byl nazván jménem Beltšasar, zjevena jistá věc, a to věc pravdivá – o velikém válečném tažení. On tu věc pochopil i její smysl ve vidění. V oné době jsem já, Daniel, truchlil již tři týdny dnů. Nejedl jsem chutný pokrm, maso ani víno se mi nepřiblížilo k ústům. Také jsem se ničím nemazal, dokud se nenaplnily ty tři týdny dnů. Dvacátého čtvrtého dne prvního měsíce, když jsem byl na břehu té velké řeky, totiž Tigridu, pozvedl jsem oči a spatřil jsem, hle, jakéhosi muže, oděného lněným oděvem, boky přepásané zlatem z Úfázu, tělo měl jako drahokam, ve tváři oslnivý jas, oči jak ohnivé pochodně, jeho paže a chodidla se leskly jako leštěný bronz a hřmot jeho slov byl hřmotem davu. Na to vidění jsem ale hleděl jen já sám, Daniel, kdežto muži, kteří byli se mnou, to vidění neviděli, nýbrž padlo na ně veliké zděšení a utekli se schovat, zatímco já zůstal sám. Jakmile jsem spatřil to veliké vidění, nezůstala ve mně síla, má důstojnost rázem přišla vniveč a nedokázal jsem se vzchopit. Pak jsem uslyšel hřmot jeho slov, a jak jsem ten hřmot jeho slov zaslechl, už jsem tvrdě spal na tváři. Když jsem tak byl tváří k zemi, vtom se mě dotkla ruka, otřásla mnou a pozvedla na kolena a dlaně mých rukou. Promluvil ke mně: Danieli, muži převzácný, pochop ta slova, která ti budu říkat, a postav se zpříma, neboť jsem byl teď vyslán za tebou. Když ke mně to slovo promlouval, stál jsem a třásl se. Promluvil ke mně: Neboj se, Danieli, neboť od prvního dne, kdys přiložil své srdce, abys pochopil i aby ses pokořoval před svým Bohem, jsou tvá slova vyslyšena a kvůli tvým slovům jsem přišel také já. Ale velitel perského království se stavěl proti mně dvacet jedna dní, až hle, Michael, jeden z předních velitelů, mi přišel na pomoc, když jsem tam zůstal u perských králů. A přišel jsem, abych ti dal pochopit, co potká tvůj lid koncem oněch dnů. Neboť pro ty dny je další vidění. Jakmile ke mně promluvil tato slova, sklonil jsem tvář k zemi a oněměl jsem. A hle, kdosi podobný synům lidským se dotkl mých rtů. Otevřel jsem tedy ústa, abych promluvil a řekl tomu, jenž stál naproti mně: Můj pane, kvůli tomu vidění na mě přišly křeče a nedokázal jsem se vzchopit. Jak by tedy mohl takovýhle otrok mého pána hovořit s takovýmto mým pánem? Vždyť ve mně už vůbec nepozůstává síla ani dech nezůstal ve mně. Ale znovu se mne dotkl kdosi vzhledem jako člověk a posílil mne. Pravil: Neboj se, muži převzácný. Pokoj tobě. Buď silný, jen buď silný. A když se mnou hovořil, posílil jsem se, takže jsem řekl: Nechť můj pán hovoří, neboť jsi mi dodal sílu. Pravil: Zdali víš, proč jsem za tebou přišel? Já se totiž zase vrátím, abych bojoval s velitelem Persie. A zatímco já odcházím, hle, přichází velitel Řeků. Já ti však oznámím, co je zapsáno v přípisu pravdy. Není totiž jiného, kdo by se odhodlal zasahovat se mnou proti nim, kromě vašeho velitele Michaela. V prvním roce Dareia Médského jsem tedy i já zaujal postoj, abych jej podporoval a poskytoval mu ochranu. Teď ti tedy oznámím pravdu: Hle, v Persii povstanou ještě tři králové a pak čtvrtý zbohatne jměním nade všechny větším. Když se pro své bohatství prosadí, podnítí všechny při království řeckém. Pak povstane chrabrý král, ten bude vládnout veliké říši a dělat si, co se mu zlíbí. Ale až povstane, jeho království se rozpadne a rozdělí čtyřem větrům nebes, ne jeho potomstvu a ne taková vláda, jakou vládl, protože jeho kralování bude vytrženo a připadne jiným kromě těchto. Potom zesílí král jihu i jeden z jeho velitelů a ten zesílí nad něho a bude vládnout říši větší než říše jeho. Uplynou roky, oni se spojí a dcera krále jihu přijde ke králi severu, aby se uskutečnilo právo, ale tu paži opustí všechna síla a neobstojí on ani ta jeho paže a vydána bude ona, i kdo ji přivedli a kdo ji zplodil, i ten, kdo ji v těch časech podporoval. Pak na jeho místo nastoupí jeden z výhonků jejích kořenů, přitáhne k vojsku, přitáhne do pevnosti krále severu, vypořádá se s nimi a přemůže je. Také jejich bohy s jejich litými modlami, s drahocenným náčiním, stříbrem a zlatem, odnese do zajetí v Egyptě. Pak se několik let bude od krále severu držet nazpět. Ten však přijde do království krále jihu, ale vrátí se do své země. Avšak jeho syn, když budou mobilizovat a shromáždí veliké množství vojska, půjde dál a dále, až projde jako záplava, pak se obrátí a zaútočí na samu jeho pevnost. To se král jihu rozzuří, vytáhne a s tím králem severu se pustí do boje. Ten postaví veliké množství vojska, avšak to množství bude vydáno do ruky onoho a celé množství bude rozneseno. Jeho srdce se pozvedne, že porazí desítky tisíc. Nezvítězí však. Král severu se vrátí. Postaví totiž množství větší než to předchozí. Až ty časy uplynou, bude po několik roků přicházet s velikým vojskem a četným vybavením. V oněch časech proti králi jihu povstanou mnozí, také dravci ze tvého lidu se pozvednou, aby ustavili vidění, ale upadnou. Král severu přijde, navrší násep a obsadí opevněné město, proto paže jihu neobstojí, ani jeho nejlepší vojáci nebudou moci obstát. Jeho dobyvatel si tedy bude dělat, co se mu zlíbí, a nikdo před ním neobstojí. Stane i na Ozdobě země, v rukou zkázu. Rozhodne se získat nadvládu nad celým jeho královstvím, nabídne a také uskuteční vyrovnání a dá mu svou dceru, aby je zničil. To se mu ale nepodaří, to mu nevyjde. Zaměří tedy svou pozornost na přímořské oblasti a mnohých se zmocní. Jeden vojevůdce mu však zatrhne jeho pohrdání. Nezbude mu než své pohrdání vzít nazpět. Obrátí tedy svou tvář k pevnostem své země, ale klopýtne, padne a nebude nalezen. Pak na jeho místo nastoupí jeden, který nechá procházet vymahače majestátem království, ale za několik dnů bude potřen, ne však ve hněvu nebo ve válce. Pak na jeho místo nastoupí pohrdaný. Nevloží sice na něho královskou důstojnost, avšak přijde v míru a království se zmocní úlisnostmi. Před ním budou smeteny nespočetné síly a budou rozdrceny, ba i vůdce smlouvy. A ze spojenectví s ním učiní podvod a vystoupí a bude silný s trochou národa. V míru a do nejúrodnějších míst provincie přijde a učiní, co nečinili jeho otcové ani otcové jeho otců. Kořist a lup i majetek jim rozhodí a proti opevněním bude vymýšlet své plány, ale až do času. Také podnítí svou sílu i své srdce proti králi jihu při velikém vojsku. Král jihu tedy zmobilizuje k boji nadmíru veliké a mocné vojsko, ale neobstojí, neboť oni proti němu vymyslí plány. Rovněž strávníci z jeho zásob ho porazí a jeho vojsko odplaví on. Tehdy mnozí padnou probodeni. Srdce obou králů budou nakloněna ke zlu, i u jednoho stolu budou mluvit lež, ale bez úspěchu, neboť konec nastane teprve určenou dobou. On se vrátí do své země s velkým majetkem a jeho srdce bude jednat i proti svaté smlouvě. Pak se vrátí do své země. Určenou dobou se bude vracet a přijde na jih. Nebude to však jako prve ani jako naposled. Setkají se s ním totiž kitejské lodě. Dá se odradit a vrátí se, ale bude rozhněván a bude jednat proti svaté smlouvě. Vrátí se tedy a zaměří na ty, kdo opouštějí svatou smlouvu. Tehdy z něho povstanou síly a znesvětí svatyni – pevnost. Odstraní také soustavnou bohoslužbu a dají tam tu pustošící ohavnost. A ty, kdo kazí smlouvu, on poskvrní úlisností, ale lid, který zná svého Boha, projeví sílu a bude jednat. Kdo mezi lidem rozumějí, budou učit mnohé, ač budou po jistou dobu klesat kvůli meči a v palbě, v zajetí i při plenění. Ale až budou klesat, dostane se jim trochu pomoci, avšak mnozí se k nim připojí úlisnostmi. I z těch, kdo rozumějí, budou klesat, aby byli mezi nimi tříbeni a čištěni i běleni až do času konce, neboť nastane teprve určenou dobou. Ten král si bude dělat, co se mu zlíbí, pozvedne se a vyvýší nad každé božstvo. I proti Bohu bohů bude říkat mimořádné věci a prosadí se, dokud neskončí rozhořčení, neboť rozhodnutí se uskuteční. Ani Bohu svých otců se nebude věnovat, ani touze žen, ani žádnému jinému bohu se nebude věnovat, neboť nade vše vyvýší sebe. Na jeho místě bude ctít boha pevností a boha, kterého neznali jeho otcové, bude ctít zlatem a stříbrem i drahokamy a vzácnostmi. Postaví také opevněné pevnosti s cizím bohem, jehož uznává, rozmnoží slávu a nechá je ovládat mnohé. Také půdu bude rozdělovat za odměnu. Potom v čase konce se s ním bude trkat král jihu, ale král severu jej smete vozbou a jezdci a mnoha loděmi. Přijde do různých zemí, zaplaví je a projde jimi. Přijde také do Ozdoby země. Mnohé budou tehdy klesat, ale z jeho ruky uniknou tyto: Edóm a Moáb i přední ze synů Amónových. Svou ruku ale vztáhne po různých zemích, takže ani země egyptská nebude moci uniknout. Ovládne poklady zlata i stříbra a všechny vzácnosti Egypta, Lúbíjci a Kúšijci budou následovat. Avšak poplaší ho zprávy z východu a ze severu, proto vytáhne velice rozhořčen, aby vyhladil a zkáze zasvětil mnohé. Postaví také svůj hlavní stan mezi moři a horou Ozdoby svatosti. Tehdy dospěje až ke svému konci a nebude, kdo by mu pomohl. A právě v onom čase povstane Michael, ten velký velitel, jenž zastává tvůj lid, a nastane čas soužení, k jakému nedošlo, co jsou národem, až do onoho času. A právě v onom čase unikne tvůj lid, každý, kdo se nachází zapsán v knize. Tu mnozí z těch,kdo spí v prachu země, procitnou, jedni pro život věčný, ale druzí k naprosté hanbě pro věčnou ohavnost. Ti rozumní však budou zářit jasem oblohy, a kdo ke spravedlnosti dopomáhají mnohým, jako hvězdy navěky a navždy. Ale ty, Danieli, ta slova uzavři a tu knihu zapečeť až do času konce. Mnozí budou prohledávat a poznání se rozmnoží. Nato jsem já, Daniel, spatřil, jak jiní dva stojí, jeden na tomto břehu řečiště a druhý na onom břehu řečiště. Jeden řekl muži oděnému lněným oděvem nahoře nad vodami v řečišti: Za jak dlouho nastane konec těch podivuhodností? Pak jsem slyšel onoho muže oděného lněným oděvem nahoře nad vodami v řečišti, jak pozdvihl pravici i levici k nebesům a přisáhl při Věčně živém, že k určené době, dobám a polovině, a až skončí tříštění ruky svatého lidu, toto vše pomine. Já jsem to sice slyšel, ale nechápal, a proto jsem řekl: Pane můj, co přijde koncem těch věcí? Nato mi odvětil: Běž, Danieli, neboť ta slova jsou uzavřena a zapečetěna až do času konce. Mnozí budou čištěni a běleni a tříbeni. Zatímco ničemové budou jednat ničemně a žádní ničemové nic nepochopí, ti rozumní však pochopí. A od doby odstranění soustavné bohoslužby a k dání pustošící ohavnosti uplyne tisíc dvě stě devadesát dnů. Blaze tomu, kdo počká a dospěje ke dnům tisíci třem stům třiceti a pěti. Ty ale dojdi do konce a budeš odpočívat. Na konci dnů pak povstaneš ke svému údělu. Hospodinovo slovo, které se stalo k Ozeášovi, synu Beérovu, ve dnech judských králů Uzijáše, Jótama, Achaza a Chizkijáše a ve dnech izraelského krále Jarobeáma, syna Jóašova. Počátek Hospodinova mluvení skrze Ozeáše. Hospodin řekl Ozeášovi: Jdi, vezmi si ženu smilstva a měj děti smilstva, protože země strašlivě smilní a odvrací se od Hospodina. Tak šel a vzal si Gómeru, dceru diblajimskou. Ona otěhotněla a porodila mu syna. Hospodin mu řekl: Pojmenuj ho Jizreel, protože už jen chvilku a navštívím dům Jehúův s trestem za krev prolitou v Jizreelu a ukončím kralování domu izraelského. I stane se v onen den, že zlomím Izraelův luk v údolí Jizreelu. Otěhotněla znovu a porodila dceru. Řekl mu: Pojmenuj ji Lórucháma, protože už nebudu mít déle slitování s domem izraelským, ale jistě se postavím proti nim. Nad domem judským se slituji a zachráním je kvůli Hospodinu, jejich Bohu. Nezachráním je kvůli luku, meči, boji, koňům či jezdcům. Odstavila Lóruchámu, otěhotněla a porodila syna. Řekl: Pojmenuj ho: Ló-amí, protože vy nejste mým lidem a já nebudu vaším Bohem. Avšak počet synů Izraele bude jako počet mořského písku, který nemůže být změřen ani spočítán. I stane se, že místo toho, že jim bylo řečeno: Nejste můj lid, jim bude řečeno: Jste synové živého Boha. Synové Judy i synové Izraele budou společně shromážděni, ustanoví si jednoho předáka a vyjdou ze země, neboť velký bude den Jizreelu. Řekněte svým bratrům: Můj lide a svým sestrám: Omilostněná. Veďte při se svou matkou, veďte, protože ona není mou ženou a já nejsem jejím mužem. Ať od sebe odstraní svá smilstva a znaky svého cizoložství zprostřed svých prsů. Jinak ji svléknu do naha a vystavím ji, jak byla v den svého zrodu; proměním ji, že bude jako pustina, učiním ji podobnou bezvodé zemi a nechám ji zemřít žízní. Ani nad jejími syny se neslituji, protože jsou to synové smilstva. Protože jejich matka smilnila, nestydatě jednala ta, jež je počala. Vždyť říkala: Půjdu za svými milenci, kteří mi dávají chléb a vodu, vlnu a len, olej a nápoj. Proto hle, zatarasím její cestu trním, zazdím ji zdí, aby nenašla své stezky. Bude honit své milence, ale nedostihne je, bude je hledat, ale nenajde je. Pak řekne: Půjdu a navrátím se ke svému prvnímu muži, protože tehdy mi bylo lépe než nyní. Neví, že já jsem jí dával obilí, nové víno i olej a rozmnožil jsem jí stříbro a zlato, které oni použili pro Baala. Proto si vezmu zpět své obilí v jeho době i své nové víno v jeho určený čas; odejmu svoji vlnu a svůj len, které měly zakrývat její nahotu. Nyní odhalím její hanbu před očima jejích milenců a nikdo ji nevysvobodí z mé ruky. Ukončím všechny její oslavy, její každoroční svátky, její novoluní, její soboty – všechny její určené svátky. Zpustoším její révu a její fíkovníky, o nichž říkala: To je moje mzda, kterou mi dali moji milenci. Proměním je v houštinu a bude je požírat polní zvěř. Navštívím ji s trestem za dny baalů, kdy jim obětovala, zdobila se náušnicemi a šperky, chodila za svými milenci, ale na mě zapomněla, je Hospodinův výrok. Ale hle, já ji přivábím, přivedu ji do pustiny a budu mluvit k jejímu srdci. Tam jí dám její vinici a údolí Akór jako bránu naděje. Tam bude povolná jako za dnů svého mládí, jako v den, kdy vyšla z egyptské země. I stane se v onen den, je Hospodinův výrok, že budeš volat: Můj muži, a nebudeš už na mě volat: Můj Baale. Odstraním jména baalů z jejích úst a nebudou už připomínáni svým jménem. V onen den pro ně uzavřu smlouvu s polní zvěří, s nebeskými ptáky a zemskými plazy. Odstraním ze země luk, meč i válku a dám jim pobývat v bezpečí. Zasnoubím si tě navěky, zasnoubím si tě spravedlností, právem, milosrdenstvím a slitováním, zasnoubím si tě věrností a poznáš Hospodina. I stane se v onen den, že odpovím, je Hospodinův výrok, odpovím nebesům a ona odpovědí zemi. Země odpoví obilí, novému vínu a oleji a ony odpovědí Jizreelu. Zaseji si ji do země a slituji se nad Ló-ruchámou. Řeknu Ló-amímu: Ty jsi můj lid a on řekne: Můj Bože! Hospodin mi řekl: Znovu jdi a miluj ženu, milenku jiného, cizoložnici, jako Hospodin miluje syny Izraele, ačkoliv se obracejí k jiným bohům a milují hrozinkové koláče. Koupil jsem si ji tedy za patnáct šekelů stříbra a chómer a létech ječmene. Řekl jsem jí: Pobývej se mnou po mnoho dní. Nesmilni a neměj styk s mužem a ani já nevejdu k tobě. Neboť po mnoho dní budou synové Izraele pobývat bez krále, bez knížete, bez obětního hodu, bez posvátného sloupu, bez efódu a domácích bůžků. Potom se synové Izraele navrátí a budou hledat Hospodina, svého Boha, a svého krále Davida. V posledních dnech se s třesením obrátí k Hospodinu a k jeho dobrotě. Slyšte Hospodinovo slovo, synové Izraele, neboť Hospodin vede spor s obyvateli země, protože v zemi není věrnost ani milosrdenství ani poznání Boha. Rozhojnilo se proklínání a lhaní, vraždy a krádeže a cizoložství, nastává jedno prolévání krve za druhým. Proto truchlí země a chřadnou všichni, kdo v ní bydlí, s polní zvěří a s nebeským ptactvem; i mořské ryby zahynou. Jen ať nikdo nevede při, ať nikdo nekárá. Tvůj lid je jako ti, kdo vedou při s knězem. Klopýtneš ve dne, klopýtne s tebou i prorok v noci, zničím tvou matku. Můj lid hyne pro nedostatek poznání. Protože jsi zavrhl poznání, zavrhl jsem tebe, nebudeš mi sloužit jako kněz. Zapomněl jsi na zákon svého Boha, i já zapomenu na tvé syny. Čím jich bylo víc, tím víc proti mně hřešili. Jejich slávu proměním v hanbu. Pojídají oběti za hřích mého lidu, prahnou po jejich vině. Knězi se stane tak jako lidu: Navštívím ho s trestem za jeho cesty a odplatím mu za jeho činy. Budou jíst, ale nenasytí se, budou smilnit, ale nerozmnoží se, protože opustili Hospodina, aby se oddali smilstvu. Staré a nové víno připravuje o rozum můj lid. Doptává se svého dřeva, jeho hůlka mu věští; protože je svedl duch smilstva, smilstvem se odvrátili od svého Boha. Obětují na vrcholcích hor, na návrších pálí oběti, pod dubem, styraxem a řečíkem terebintem, protože jeho stín je příjemný. Proto vaše dcery smilní a vaše snachy cizoloží. Nenavštívím s trestem vaše dcery, že smilní, a vaše nevěsty, že cizoloží, neboť oni sami chodí stranou s prostitutkami a obětují s chrámovými nevěstkami. Lid bez porozumění bude sražen. Jestliže smilníš ty, Izraeli, ať se neproviní Juda! Nechoďte do Gilgálu! Nevstupujte do Bét-ávenu! Nepřísahejte: Jakože živ je Hospodin! Vždyť Izrael je umíněný jako umíněná kráva. Hospodin je nyní bude pást jako beránka na širých pastvinách. Efrajim se spolčil s modlářskými zpodobeninami, nech ho být. Když skončili s pitím, propadli smilstvu. Milovali víc hanbu nežli svoji čest. Vítr je uchvátí svými křídly, bude se stydět za své oběti. Slyšte to, kněží! Pozorně naslouchejte, dome izraelský! Poslouchejte, dome královský, protože tento rozsudek je proti vám! Neboť jste byli pastí pro Mispu, rozprostřenou sítí na Táboře, jámou, kterou vyhloubili v Šitímu. Já mám kázeň pro ně pro všechny. Já znám Efrajima, Izrael není přede mnou skryt. Protože jsi teď smilnil, Efrajime, Izrael je poskvrněn. Jejich činy jim nedovolí navrátit se k jejich Bohu, protože v jejich nitru je duch smilstva, Hospodina neznají. Pýcha Izraele svědčí proti němu, Izrael a Efrajim klopýtnou pro své viny, s nimi klopýtne i Juda. Se svým bravem a skotem půjdou hledat Hospodina, ale nenajdou ho, vzdálil se od nich. Nevěrně opustili Hospodina, protože zplodili cizí syny. Nyní je i s jejich podíly pohltí novoluní. Trubte na beraní roh v Gibeji, na trubku v Rámě! Křičte v Bét-ávenu, třes se Benjamíne! Efrajim se stane v den trestu děsivou krajinou. Mezi kmeny Izraele oznamuji to, co je spolehlivé. Judská knížata jsou jako ti, kdo posouvají mezníky, vyleji na ně svůj hněv jako vodu. Efrajim je utlačován, drcen soudem, protože byl odhodlán chodit za marností. Já jsem pro Efrajima jako mol, pro dům judský jako hniloba. Když Efrajim uviděl svou nemoc a Juda svůj vřed, šel Efrajim do Asýrie, poslal k mocnému králi. Ale on vás není schopen uzdravit ani zbavit vás vředu. Neboť já jsem pro Efrajima jako lev a pro dům judský jako mladý lev. Já, já rozsápu a odejdu, odnesu a není, kdo by vysvobodil. Odejdu a navrátím se na své místo, dokud neuznají vinu a nebudou hledat moji přítomnost. Ve své tísni mě budou usilovně hledat. Pojďte, navraťme se k Hospodinu, protože on rozsápal, on nás i vyléčí. Zranil, on nás i obváže. Po dvou dnech nás oživí, třetího dne nám dá povstat, abychom žili před ním. Poznejme, usilujme poznat Hospodina! Vyjde jistě jako jitřenka, přijde k nám jako déšť, jako jarní déšť, který zavlažuje zemi. Co s tebou mám udělat, Efrajime? Co s tebou mám udělat, Judo? Vždyť vaše věrnost je jako ranní oblak, jako rosa, která brzy odchází. Proto jsem tě srazil skrze proroky, zabil jsem tě řečí svých úst a můj soud vyjde jako světlo. Neboť já mám zalíbení v milosrdenství, a ne v obětech, poznání Boha jsem si oblíbil víc než zápalné oběti. Avšak oni přestoupili smlouvu jako Adam, v tom mě nevěrně opustili. Gileád je městem zločinců, plným krvavých stop. Houf kněží je jako číhající loupežná horda; vraždí na cestě do Šekemu, spáchali hnusnou věc. V domě izraelském jsem viděl něco otřesného: Efrajim tam smilní, Izrael je poskvrněn. I pro tebe, Judo, je připravena žeň! Když měním úděl svého lidu, když uzdravuji Izrael, je zjevena Efrajimova vina a zlo Samaří. Neboť podvádějí, zloděj proniká do domu, na ulici vtrhla loupežná horda. Nemyslí na to, že pamatuji na všechno jejich zlo. Nyní je jejich činy obklopují, jsou přede mnou. Svým zlem dělá radost králi a svými podvody knížatům. Všichni jsou cizoložníci; jsou jako rozpálená pec, kterou pekař přestane rozdmýchávat od zadělání těsta až do jeho vykynutí. V den našeho krále onemocněla knížata rozpálená vínem. Bude vztahovat svou ruku s posměvači. Vždyť jejich srdce jsou podpálena lstí jako pec, jejich hněv spí celou noc, ráno plane jako plápolající oheň. Všichni jsou rozpáleni jako pec, požírají své soudce. Všichni jejich králové padli, nikdo z nich ke mně nevolá. Efrajim se mísí mezi národy, Efrajim se stal neobráceným chlebem. Cizinci pohlcují jeho sílu, a on to neví, vplížily se mu také šediny, a on to neví. Pýcha Izraele svědčí proti němu, ale neobracejí se k Hospodinu, svému Bohu, ani po tom všem ho nehledají. Efrajim je jako holubice, nezkušená a bez rozumu. Volají po Egyptu, chodí do Asýrie. Když půjdou, rozprostřu nad nimi svou síť, svrhnu je jako nebeské ptactvo, napravím je, jak bylo oznámeno jejich shromáždění. Běda jim, že ode mě uletěli! Zkáza na ně, že se proti mně vzbouřili! Já jsem je chtěl vykoupit, ale oni proti mně mluvili lži. Nevolali ke mně o pomoc ve svém srdci, ale naříkali na svých ložích. Zasazují si rány kvůli obilí a novému vínu a odvracejí se ode mě. Já jsem je napravoval a posiloval jejich paže, oni však proti mně vymýšlejí zlo. Obracejí se, ale ne ke mně, jsou jako záludný luk. Jejich knížata padnou mečem pro svůj hněvivý jazyk. To jim bude v egyptské zemi ku posměchu. Beraní roh ke tvým ústům! Jako orel je nad Hospodinovým domem, protože přestoupili moji smlouvu, vzbouřili se proti mým zákonům. Volají ke mně o pomoc: Můj Bože! My, Izraelci, tě známe. Izrael odvrhl dobro, bude ho pronásledovat nepřítel. Sami si ustanovili krále, nevzešlo to ode mne; určili si vládce, ale já jsem je neuznal. Ze svého stříbra a zlata si učinili modlářské zpodobeniny, aby byli zničeni. Odvrhl tvoje tele, Samaří. Můj hněv vzplál proti nim. Jak dlouho budou neschopni čistoty? Vždyť je z Izraele, udělal ho řemeslník, není to Bůh. Samařské tele bude roztřískáno na kousky. Protože zasévají vítr, sklidí bouři. Stéblo nemá zrno, nevydá mouku. I kdyby snad vydalo, zhltnou to cizinci. Izrael je pohlcen. Nyní jsou mezi pohanskými národy jako nádoba, v níž nikdo nemá zalíbení. Vždyť šli do Asýrie; Efrajim je osamělý divoký osel, najímali si milence. I když si je najímali mezi pohanskými národy, nyní je shromáždím. Brzy začnou pociťovat břemeno krále knížat. Když si Efrajim nadělal spoustu oltářů k očištění hříchu, staly se mu oltáři k hříchu. I kdybych mu napsal sebevíc ze svého zákona, bylo by to považováno za něco cizího. Obětují obětní hod a maso, aby se najedli, Hospodin si je neoblíbil. Nyní bude pamatovat na jejich viny a navštíví je s trestem za jejich hříchy. Navrátí se do Egypta. Izrael zapomněl na svého Tvůrce a vystavěl si paláce, Juda si nadělal spoustu opevněných měst. Pošlu oheň na jejich města a ten stráví jejich paláce. Neraduj se, Izraeli! Nejásej jako národy. Vždyť jsi smilnil, odpadl od svého Boha a miloval jsi nevěstčí mzdu na každém obilním humně. Humno a lis je nenasytí, nové víno je nechá na holičkách. Nebudou sídlit v Hospodinově zemi, Efrajim se vrátí do Egypta, v Asýrii budou jíst nečisté věci. Nebudou vylévat Hospodinu víno v úlitbu, jejich obětní hod ho nepotěší. Je pro ně chlebem truchlících. Všichni, kdo ho jedí, se znečistí, neboť jejich chléb je jen pro ně, nepřijde do Hospodinova domu. Co budete dělat v den svátku, v den svátku Hospodinova? Hle, i kdyby utekli zkáze, shromáždí je Egypt, Memfis je pohřbí. Vzácné je jejich stříbro, zdědí je kopřivy; trny budou v jejich stanech. Přišly dny navštívení, přišly dny odplaty; Izrael to pozná. Je prorok hlupák? Muž ducha potřeštěnec? To pro tvou velkou vinu a velké nepřátelství. Prorok je strážným Efrajima pro svého Boha. Na všech jeho cestách je ptáčníkova past, v domě jeho Boha nepřátelství. Hluboce propadli zvrácenosti jako za dnů Gibeje; bude pamatovat na jejich viny, navštíví je s trestem za jejich hříchy. Nalezl jsem Izrael jako hrozny v pustině. Vaše otce jsem viděl jako rané ovoce na fíkovníku, když poprvé rodí. Oni však šli za Baal-peórem, zasvětili se hanebnosti a stali se ohavností, jako to, co milovali. Efrajim je jako pták, jejich sláva odletí, budou bez porodu, bez těhotenství i bez početí. I když vychovají své syny, učiním je bezdětnými, bez lidí. Ano běda jim, až se od nich odvrátím. Efrajim, jak jsem viděl, je jako Týr zasazený na pastvině, avšak Efrajim vyvede své syny na zabití. Dej jim, Hospodine! Co jim dáš? Dej jim lůno, které potratí a vyschlé prsy! Všechno jejich zlo se stalo zjevné v Gilgálu, proto jsem je tam začal nenávidět. Za jejich zvrácené činy je vyženu ze svého domu. Nebudu je již déle milovat, všechna jejich knížata jsou umíněnci. Efrajim je ubit, jejich kořen uschl, nevydá ovoce. I když porodí, nechám ty vzácné plody jejich lůna zemřít. Můj Bůh je zavrhl, protože jej neposlouchali. Stali se utečenci mezi pohanskými národy. Izrael je rozbujelá réva, která vydává hojné ovoce. Čím více měl ovoce, tím více nadělal oltářů, čím lépe se dařilo jeho zemi, tím více dávali do pořádku posvátné sloupy. Jejich srdce je rozdělené, nyní ponesou vinu. On rozbije jejich oltáře, zničí jejich posvátné sloupy. Vždyť teď říkají: Nemáme krále! Protože jsme se nebáli Hospodina, co pro nás může udělat král? Vyslovují prázdná slova, falešně přísahají a uzavírají smlouvy, takže právo bují na brázdách pole jako jedovatý plevel. Obyvatelé Samaří se strachují o betávenské tele. Jeho lid bude nad ním truchlit, jeho žreci budou naříkat nad ním, nad jeho slávou, protože se od něho odstěhovala. Také to tele bude odneseno do Asýrie jako dar mocnému králi. Efrajima se zmocní hanba, Izrael se bude stydět za své rozhodnutí. Samaří i jeho král zahyne jako pěna na povrchu vody. Návrší Ávenu, hřích Izraele, budou zničena. Na jejich oltářích vyroste trní a bodlák. Tehdy řeknou horám: Přikryjte nás! A kopcům: Padněte na nás. Ode dnů Gibeje jsi hřešil, Izraeli, tam zůstali stát. Nedostihne je v Gibeji válka proti vzpurným synům? Podle své touhy je budu káznit; shromáždím proti nim národy, až budou spoutáni pro svoji dvojí vinu. Efrajim byl jhu navyklá jalovice, která ráda mlátí. Já jsem položil jho na její krásnou šíji. Zapřáhnu Efrajima, Juda bude orat, Jákob bude vláčet. Zasévejte si pro spravedlnost, sklízejte podle milosrdenství, zorejte si úhor! Je čas hledat Hospodina, dokud nepřijde a nezavlaží vás spravedlností. Orali jste ničemnost, sklidili jste zvrácenost, jedli jste ovoce podvodu. Protože jsi doufal ve svou cestu, ve množství svých hrdinů, povstane válečná vřava proti tvému lidu a všechny tvoje pevnosti budou zničeny. Jako Šalman zničil Bét-arbél v den boje, kdy byly rozdrceny matky se syny, tak učiním s vámi, Bét-ele, za vaše strašné zlo. Za rozbřesku jistě izraelský král zahyne. Když byl Izrael mládencem, zamiloval jsem si ho, z Egypta jsem povolal svého syna. Čím víc jsem je volal, tím víc ode mě odcházeli, obětovali baalům a pálili oběti modlám. Já jsem učil Efrajima chodit, bral ho na své paže, ale nepoznali, že jsem je uzdravil já. Táhl jsem je lidskými provazy, pouty lásky, byl jsem pro ně jako ten, kdo nadlehčuje jho na jejich čelistech, nakláněl jsem se k nim a krmil je. Ne! Navrátí se do egyptské země a jeho králem bude Asýrie, protože se odmítli obrátit. V jeho městě bude řádit meč, bude ničit jeho žvanily, pohltí je za jejich rady. Můj lid se drží odvrácení ode mě, společně volají k Baalovi, ale on je nevyvýší. Jak bych tě mohl vydat, Efrajime? Jak bych tě mohl předat, Izraeli? Jak bych tě mohl vydat jako Admu? Jak bych s tebou mohl učinit to co se Sebójimem? Mé srdce se ve mně změnilo, je vzbuzen všechen můj soucit. Nevykonám svůj planoucí hněv, nezničím znovu Efrajima, protože já jsem Bůh, a ne člověk, Svatý uprostřed tebe, nepřijdu s hněvem. Přijdou za Hospodinem. Bude řvát jako lev. Když on zařve, přiběhnou s třesením synové od západu, přiletí s třesením jako pták z Egypta a jako holubice z asyrské země a způsobím, že budou bydlet ve svých domech, je Hospodinův výrok. Efrajim mě obklopil lží, dům izraelský podvodem; Juda ještě chodí s Bohem a je věrný Svatému. Efrajim pase vítr, po celý den se honí za východním větrem, rozmnožuje lež a zkázu. Uzavírají smlouvu s Asýrií, olej je odnášen do Egypta. Hospodin vede spor také s Judou, navštíví Jákoba s trestem za jeho cesty a odplatí mu podle jeho činů. V lůně matky držel svého bratra za patu, v mužné síle zápasil s Bohem. Zápasil s andělem a přemohl ho. Plakal a prosil ho o smilování, nalezl ho v Bét-elu a tam s námi mluvil. Hospodin je Bohem zástupů, Hospodin je jeho jméno. Proto ty se navrať ke svému Bohu, zachovávej milosrdenství a právo, ustavičně čekej na svého Boha. Obchodník, v jehož ruce jsou falešné váhy, rád vydírá. Efrajim říká: Jak jsem zbohatl, získal jsem majetek. Ve všem mém výtěžku mi neshledají provinění, které by bylo hříchem. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, z egyptské země; znovu tě nechám bydlet ve stanech jako za dnů setkání. Mluvil jsem k prorokům, já sám jsem rozmnožil vidění a skrze proroky mluvím v podobenstvích. Je v Gileádu modloslužba? Jistě se stanou nicotou. Obětují v Gilgálu býky? I jejich oltáře se stanou hromadami kamení na brázdách pole. Jákob utekl do aramejské roviny, Izrael sloužil za ženu, za ženu střežil stádo. Skrze proroka Hospodin vyvedl Izrael z Egypta a skrze proroka byl Izrael střežen. Efrajim hořce provokoval ke hněvu, jeho Pán na něj dopustí krev, kterou prolil, odplatí mu za jeho hanění. Když Efrajim mluvil, nastalo zděšení; byl vyvýšen v Izraeli, provinil se však s Baalem a zemřel. Nyní dále hřeší, dělají si slitou modlu ze svého stříbra, podle své zručnosti modlářské zpodobeniny; všechny jsou dílem řemeslníků. Říkají o nich: Ti, kdo obětují, líbají telata! Proto budou jako ranní oblak a jako rosa, která brzy odchází, jako plevy odváté z humna, jako kouř z komína. Ale já jsem Hospodin, tvůj Bůh, z egyptské země. Neznáš Boha kromě mě, mimo mě jiný zachránce není. Já jsem tě pásl v pustině, ve velmi vyprahlé zemi. Když jsem je pásl, nasytili se. Nasytili se a pozdvihlo se jejich srdce, proto na mě zapomněli. Stanu se pro ně lvem, budu číhat u cesty jako leopard. Napadnu je jako medvědice zbavená mláďat, rozervu jim hruď, sežeru je tam jako lvice, rozsápu je jako polní zvěř. Zničím tě, Izraeli, neboť kdo ti pomůže? Kde je tedy tvůj král, aby tě zachránil ve všech tvých městech? A kde jsou tví soudcové, o nichž jsi řekl: Dej mi krále a knížata? Dal jsem ti krále ve svém hněvu a vezmu ho ve svém rozhořčení. Efrajimova vina je svázána, jeho hřích je bezpečně uschován. Přijdou kvůli němu porodní bolesti, on je však nemoudrý syn, neboť v pravý čas nevejde do rodidel. Mám je vyplatit z moci podsvětí? Mám je vykoupit ze smrti? Smrti, kde je tvá morová rána? Podsvětí, kde je tvůj osten? Soucit je ukryt před mým zrakem. Ačkoliv vzkvétá jako rákosí, přijde východní vítr, Hospodinův vítr zavane z pustiny; jeho pramen vyschne, vyprahne jeho zdroj; vyplení jeho poklady, všechny vzácné předměty. Samaří ponese vinu, protože bylo vzpurné vůči svému Bohu. Padnou mečem, jejich děti budou rozdrceny, jejich těhotné ženy budou rozpárány. Navrať se, Izraeli, k Hospodinu, svému Bohu, neboť jsi klopýtl pro svoji vinu. Vezměte s sebou slova a navraťte se k Hospodinu! Řekněte mu: Sejmi celou vinu, přijmi naši řeč a my ti odplatíme býčky svých rtů. Asýrie nás nezachrání, nepojedeme na koních; nebudeme říkat už dílu svých rukou: Náš Bože! V tobě nalezne sirotek slitování. Vyléčím jejich odvrácení, rád si je zamiluji, neboť můj hněv se odvrátil od Izraele. Budu pro Izrael jako rosa; pokvete jako lilie, zapustí své kořeny jako libanonský cedr. Jeho ratolesti se rozrostou, jeho nádhera bude jako nádhera olivy, jeho vůně jako vůně libanonského cedru. Obyvatelé se navrátí do jeho stínu, znovu budou pěstovat obilí, pokvetou jako réva, jejíž jméno bude slavné jako jméno libanonského vína. Efrajim řekne: K čemu jsou mi ještě modlářské zpodobeniny? To já jsem mu odpověděl a dohlížel jsem na něj. Jsem jako zelený cypřiš, ode mě pochází tvé ovoce. Kdo je moudrý, ať těmto věcem porozumí! Kdo rozumný, ať je pozná! Neboť Hospodinovy cesty jsou přímé, spravedliví po nich půjdou, ale vzpurní na nich klopýtnou. Hospodinovo slovo, které se stalo k Jóelovi, synu Petúelovu: Slyšte to, starší, poslouchejte, všichni obyvatelé země! Stalo se něco takového ve vašich dnech nebo ve dnech vašich otců? Vypravujte o tom svým synům, vaši synové svým synům a jejich synové další generaci. Zbytek po kobylkách gázám sežraly kobylky arbe, zbytek po kobylkách arbe sežraly kobylky jelek, zbytek po kobylkách jelek sežraly kobylky chasíl. Probuďte se, opilci, a plačte! Všichni pijani vína, naříkejte nad sladkým vínem, neboť bylo odňato od vašich úst. Protože do mé země vstoupil národ, mocný a bez počtu; jeho zuby jsou jako zuby lva, má tesáky lvice. Proměnil moji révu v děsivou věc, moje fíkovníky v třísky; zcela je obnažil a odvrhl, její ratolesti zbělely. Naříkej jako panna přepásaná pytlovinou nad snoubencem svého mládí. Přídavná i litá oběť byla odstraněna z Hospodinova domu; kněží, Hospodinovi služebníci, truchlí. Pole je zničeno, země truchlí, neboť obilí je zničeno. Nové víno vyschlo, olej chybí. Styďte se, zemědělci, vinaři, naříkejte nad pšenicí a ječmenem, neboť žeň pole přišla vniveč. Réva uschla, fíkovník zvadl, granátovník i palma a jabloň, všechny polní stromy uschly, uschl jásot lidských synů. Přepásejte se a bědujte, kněží! Naříkejte, služebníci oltáře! Vejděte, nocujte v žíněných rouchách, služebníci mého Boha, protože z domu vašeho Boha byla vzata oběť přídavná i litá. Nachystejte půst, svolejte shromáždění, shromážděte starší a všechny obyvatele země do domu Hospodina, vašeho Boha, a volejte k Hospodinu o pomoc. Běda tomu dni! Neboť Hospodinův den je blízko, přijde jako zkáza od Všemohoucího. Což nebylo odňato před našima očima jídlo, radost a jásání z domu našeho Boha? Zrna pod svými hroudami zaschla, sklady zpustošené, sýpky zbořené, protože obilí uschlo. Jak vzdychá dobytek! Stáda skotu se zmateně potulují, protože pro ně není pastva. I stáda ovcí trpí. K tobě, Hospodine, volám, neboť stepní pastviny strávil oheň, všechny polní stromy spálil plamen. I polní zvěř dychtí po tobě, neboť vodní toky vyschly, stepní pastviny strávil oheň. Trubte na beraní roh na Sijónu, křičte na mé svaté hoře! Ať se chvějí všichni obyvatelé země, neboť přichází Hospodinův den, ano, je blízko. Den temnoty a soumraku, den mračna a husté temnoty, jako rozbřesk se rozprostírá na horách; početný a mocný národ, jakého nebylo od věků ani po něm nebude po mnoho let, z generace na generaci. Před ním stravuje oheň, za ním spaluje plamen. Před ním je země jako zahrada Eden, za ním zcela opuštěná pustina. A není před ním úniku. Jeho vzhled je jako vzhled koní, běží jako jezdečtí koně. Když poskakují po vrcholcích hor, je to jako zvuk válečných vozů, jako zvuk plamene ohně, který požírá strniště, jako mocný lid připravený k boji. Před ním se budou národy svíjet bolestí, všechny tváře budou blednout. Poběží jako hrdinové, jako bojovníci vystoupí na hradby. Každý půjde svou cestou a neodchýlí se od své stezky. Nebudou vrážet jeden do druhého, každý půjde svou silnicí. Ačkoliv padnou na oštěpy, nezastaví se. Vtrhnou do města, poběží po hradbách, vstoupí do domů, proniknou okny jako zloděj. Před ním se chvěje země, třesou se nebesa, slunce a měsíc se zatměly, hvězdy ztratily svou zář. Hospodin pozvedl hlas před svým vojskem, neboť jeho tábor je velmi velký, neboť mocný je ten, kdo činí jeho slovo. Ano, Hospodinův den je velký, velice hrozný. Kdo ho vydrží? Avšak i nyní je Hospodinův výrok: Navraťte se ke mně celým svým srdcem, s postem, s pláčem a s kvílením. Roztrhněte svá srdce, ne svá roucha a navraťte se k Hospodinu, svému Bohu, protože je milostivý a soucitný, pomalý k hněvu, hojný v milosrdenství, slitovává se nad zlem. Kdo ví, snad se odvrátí, slituje a zanechá za sebou požehnání. Přídavná a litá oběť patří Hospodinu, vašemu Bohu. Trubte na beraní roh na Sijónu, nachystejte půst, svolejte shromáždění. Shromážděte lid, posvěťte shromáždění! Shromážděte starší, shromážděte děti i kojence od prsů! Ať vyjde ženich ze své komnaty a nevěsta ze své svatební komůrky. Mezi předsíní a oltářem ať pláčou kněží, Hospodinovi služebníci. Ať říkají: Hospodine, pohleď s lítostí na svůj lid a nevydávej své dědictví v potupu, za pořekadlo mezi pohanskými národy. Proč by měli říkat mezi národy: Kde je jejich Bůh? Nato Hospodin vzplál žárlivostí pro svou zemi a měl soucit se svým lidem. Odpověděl Hospodin a řekl svému lidu: Hle, posílám vám obilí, nové víno a olej a nasytíte se tím. Nevydám vás už v potupu mezi pohanskými národy. Vzdálím od vás seveřana a zaženu ho do bezvodé a zcela opuštěné země; jeho přední voj do moře východního a jeho zadní voj do moře západního. Vystoupí jeho smrad, vystoupí jeho zápach, neboť se vyvyšoval tím, co prováděl. Neboj se, země, jásej a raduj se, neboť Hospodin vykonal velké věci. Nebojte se, polní zvířata, neboť stepní pastviny se zazelenaly, protože stromy přinesly ovoce, fíkovník a réva vydaly svůj výnos. Synové Sijónu, jásejte a radujte se v Hospodinu, svém Bohu, protože vám dal učitele spravedlnosti, seslal vám déšť, podzimní i jarní déšť jako na počátku. Humna budou plná zrna a sudy budou oplývat novým vínem a olejem. Nahradím vám roky, které sežraly kobylky arbe, kobylky jelek, kobylky chasíl a kobylky gázám, mé velké vojsko, které jsem poslal proti vám. Dobře a dosyta se najíte a budete chválit jméno Hospodina, svého Boha, který s vámi podivuhodně jednal. Můj lid nebude nikdy zahanben. Poznáte, že jsem uprostřed Izraele a že já, Hospodin, jsem vaším Bohem, a nikdo jiný. Můj lid nebude nikdy zahanben. Potom se stane, že vyleji svého Ducha na každé tělo. Vaši synové a vaše dcery budou prorokovat, vaši starci budou mít sny a vaši mládenci budou mít vidění. Také na otroky a otrokyně vyleji v oněch dnech svého Ducha. Učiním divy na nebi i na zemi, krev, oheň a sloupy kouře. Slunce se změní v temnotu a měsíc v krev, dříve než přijde Hospodinův den, velký a hrozný. I stane se, že každý, kdo bude vzývat Hospodinovo jméno, se zachrání, protože na hoře Sijón a v Jeruzalémě bude útočiště, jak pravil Hospodin, mezi vyváznuvšími, které Hospodin povolává. Neboť hle, v oněch dnech a v onom čase, kdy změním úděl Judy a Jeruzaléma, shromáždím všechny národy, zavedu je do údolí Jóšafat a tam se s nimi budu soudit kvůli svému lidu, svému dědictví Izraeli, které rozptýlili mezi národy. Moji zemi si rozdělili a o můj lid vrhali los. Dali chlapce za prostitutku a děvče prodali za víno, aby se napili. Co máte proti mně, Týre a Sidóne i všechny pelištejské kraje? Chcete mi odplatit za to, co jsem vykonal? Opravdu chcete něco vykonat proti mně? Snadno a rychle vrátím to, co jste vykonali, na vaši hlavu, protože jste vzali mé stříbro a mé zlato a přinesli jste mé nejlepší vzácnosti do svých chrámů. Prodávali jste judské a jeruzalémské syny synům Jávanovým, aby byli odvedeni daleko od svého území. Hle, vzbudím je z místa, kam jste je prodali, a to, co jste vykonali, vrátím na vaši hlavu. Prodám vaše syny a vaše dcery do ruky synů Judy a oni je prodají Šebajcům, dalekému pohanskému národu, protože Hospodin promluvil. Volejte to mezi národy: Nachystejte válku, vzbuďte hrdiny! Všichni bojovníci ať přistoupí a vyrazí! Překujte své radlice v meče a své vinařské nože v oštěpy! Slabý ať řekne: Jsem hrdina. Pospěšte a přijďte, všechny okolní národy, shromážděte se tam. Přiveď, Hospodine, své hrdiny. Ať se pohanské národy dají do pohybu a vystoupí do údolí Jóšafat, protože tam usednu, abych soudil všechny okolní národy. Pošlete srp, protože žeň dozrála. Pojďte a šlapejte, neboť lis se naplnil, sudy oplývají, protože jejich zla je mnoho. Bezpočetné davy jsou v Údolí rozhodnutí, protože Hospodinův den v Údolí rozhodnutí je blízko. Slunce a měsíc se zatměly, hvězdy ztratily svou zář. Hospodin zařval ze Sijónu, z Jeruzaléma vydal svůj hlas, nebesa i země se třesou. Hospodin je útočištěm pro svůj lid, pevností pro syny Izraele. Poznáte, že já Hospodin jsem vaším Bohem, a přebývám na Sijónu, na své svaté hoře. Jeruzalém bude svatý a cizinci skrze něj již neprojdou. I stane se v onen den, že hory budou kapat sladké víno, návrší budou oplývat mlékem, všechny judské toky budou oplývat vodou, z Hospodinova domu bude vyvěrat pramen a napojí údolí akácií. Egypt se stane pustinou, Edóm se stane pustou stepí, kvůli násilí na synech Judy, protože v jejich zemi prolévali nevinnou krev. Juda však bude obydlen navěky a Jeruzalém z generace na generaci. Pomstím jejich prolitou krev, kterou jsem nepomstil. Hospodin přebývá na Sijónu. Slova Ámose, který byl z chovatelů ovcí v Tekóji, jež viděl o Izraeli ve dnech judského krále Uzijáše a ve dnech izraelského krále Jarobeáma, syna Jóašova, dva roky před zemětřesením. Řekl: Hospodin zařve ze Sijónu, z Jeruzaléma vydá svůj hlas; pastviny pastýřů uschnou, vrchol Karmelu vyschne. Toto praví Hospodin: Kvůli třem přestoupením Damašku, kvůli čtyřem, to neodvrátím, protože mlátili Gileád železnými smyky: Pošlu oheň na dům Chazaelův a stráví Ben-hadadovy paláce. Zlomím závoru Damašku, vyhladím vládce z údolí Áven, toho, kdo drží hůl z Bét-Edenu a aramejský lid bude odveden do Kíru, praví Hospodin. Toto praví Hospodin: Kvůli třem přestoupením Gazy, kvůli čtyřem, to neodvrátím, protože odvedli všechny vyhnance do zajetí, aby je vydali Edómu: Pošlu oheň na hradby Gazy a ten stráví její paláce. Vyhladím vládce z Ašdódu a toho, kdo drží hůl z Aškalónu, vztáhnu svoji ruku proti Ekrónu a ostatek Pelištejců zahyne, praví Panovník Hospodin. Toto praví Hospodin: Kvůli třem přestoupením Týru, kvůli čtyřem, to neodvrátím, protože vydali všechny vyhnance Edómu a nepamatovali na bratrskou smlouvu: Pošlu oheň na hradby Týru a ten stráví jeho paláce. Toto praví Hospodin: Kvůli třem přestoupením Edómu, kvůli čtyřem, to neodvrátím, protože pronásledoval mečem svého bratra, udusil své slitování a jeho hněv neustále propuká, jeho rozhořčení trvale zuří: Pošlu oheň na Téman a ten stráví paláce Bosry. Toto praví Hospodin: Kvůli třem přestoupením synů Amónových, kvůli čtyřem, to neodvrátím, protože rozpárali těhotné Gileádu, aby rozšířili své území: Zapálím oheň na hradbách Raby a stráví její paláce za válečného křiku v den boje, za vichru v den vichřice. Jejich král půjde do vyhnanství spolu se svými knížaty, praví Hospodin. Toto praví Hospodin: Kvůli třem přestoupením Moába, kvůli čtyřem, to neodvrátím, protože spálil kosti edómského krále na vápno: Pošlu oheň na Moába, ten stráví paláce Kerijótu a Moáb zemře při válečné vřavě, křiku a za zvuku beraního rohu. Vyhladím soudce z jeho středu a s ním zabiju všechna jeho knížata, praví Hospodin. Toto praví Hospodin: Kvůli třem přestoupením Judy, kvůli čtyřem, to neodvrátím, protože pohrdli Hospodinovým zákonem a nezachovávali jeho ustanovení – svedly je jejich lživé modly, za nimiž chodili jejich otcové: Pošlu oheň na Judu a ten stráví jeruzalémské paláce. Toto praví Hospodin: Kvůli třem přestoupením Izraele, kvůli čtyřem, to neodvrátím, protože prodali spravedlivého za stříbro a nuzného za pár sandálů. Baží po tom, aby prach země byl na hlavě chudých, pokřivují cestu pokorných, syn i jeho otec chodí k téže děvce, a tak znesvěcují mé svaté jméno. Roztahují se vedle každého oltáře na roucha vzatá do zástavy, pijí víno pokutovaných v domě svého Boha. Já jsem před nimi zničil Emorejce, jehož výška byla jako výška cedrů a silný byl jako duby. Zničil jsem jeho plody nahoře i jeho kořeny dole. Já jsem vás vyvedl z egyptské země a vodil jsem vás čtyřicet let pustinou, abyste získali do vlastnictví emorejskou zemi. Ustanovil jsem z vašich synů proroky a z vašich mládenců nazíry. Nebo to tak není, synové Izraele? je Hospodinův výrok. Ale vy jste dávali nazírům pít víno a prorokům jste přikazovali: Neprorokujte! Hle, nechám vás klesnout tak, jako klesá vůz plně naložený pokosem. Zmizí útočiště pro rychlonohého, silný si nepomůže svou silou, hrdina nezachrání svou duši. Ten, kdo nosí luk, neobstojí, rychlonohý se nezachrání pro své nohy ani ten, kdo jezdí na koni, nezachrání svou duši. I nejodvážnější z hrdinů uteče v onen den nahý, je Hospodinův výrok. Slyšte toto slovo, které Hospodin promluvil proti vám, synové Izraele, proti celé čeledi, kterou jsem vyvedl z egyptské země: Pouze vás jsem poznal ze všech čeledí země, proto vás navštívím s trestem za všechny vaše viny. Cožpak půjdou dva spolu, aniž by se sešli? Cožpak zařve lev v houštině, když nemá kořist? Cožpak mladý lev vydá svůj hlas ze svého doupěte, aniž by něco lapil? Cožpak padne pták do pasti na zemi, když na něj není léčka? Cožpak vyskočí past ze země, když nic nepolapila? Zdalipak se zatroubí na beraní roh ve městě a lid se netřese? Zdalipak nastane zlo ve městě, aniž by jednal Hospodin? Vždyť Panovník Hospodin nebude činit nic, pokud neodhalil své důvěrné sdělení svým otrokům prorokům. Lev zařval, kdo by se nebál, Panovník Hospodin promluvil, kdo by neprorokoval? Rozhlaste v palácích v Ašdódu a v palácích v egyptské zemi. Říkejte: Shromážděte se na samařských horách a pohleďte na velké zmatky uprostřed něj a útlak v jeho středu! Neumějí činit, co je správné, je Hospodinův výrok, kupí násilí a zkázu ve svých palácích. Proto takto praví Panovník Hospodin: Protivník obklíčí zemi, strhne tvé pevnosti a vyplení tvé paláce. Toto praví Hospodin: Jako vysvobozuje pastýř z tlamy lva dva hnáty nebo kus ucha, tak budou vysvobozeni synové Izraele, kteří bydlí v Samaří – s rohem postele a částí pohovky. Slyšte a svědčete proti domu Jákobovu, je výrok Panovníka Hospodina, Boha zástupů. V den, kdy navštívím Izrael s trestem za jeho přestoupení, navštívím také oltáře Bét-elu; rohy oltáře budou useknuty a padnou na zem. Udeřím na dům zimní spolu s domem letním, vniveč přijdou domy plné slonoviny, mnoho domů zmizí, je Hospodinův výrok. Slyšte toto slovo, bášanské krávy, které jste na samařské hoře, které utlačujete chudáky, vydíráte chudé a říkáte svým manželům: Přines, ať se napijeme! Panovník Hospodin přísahal při své svatosti, že hle, přicházejí na vás dny, kdy vás vyzvedne na hácích, váš konec bude na rybářských háčcích. Vyjdete trhlinami, každá před sebou, budete uvrženy na Harmón, je Hospodinův výrok. Jděte do Bét-elu a bouřete se, do Gilgálu a rozmnožte vzpoury. Ráno přineste své oběti, třetího roku své desátky. Palte oběti díků z kvašeného, vyhlašujte dobrovolné oběti, rozhlašujte je! Vždyť to jste si zamilovali, synové Izraele, je výrok Panovníka Hospodina. Ačkoliv jsem vám dal čistotu zubů ve všech vašich městech, nedostatek potravy na všech vašich místech, přece jste se ke mně nenavrátili, je Hospodinův výrok. Ačkoliv jsem vám odepřel déšť, když byly ještě tři měsíce do sklizně, na jedno město jsem déšť seslal a na druhé jsem ho neseslal. Na jedno pole pršelo a pole, na které nepršelo, uschlo. Dvě, tři města se potácela k jinému městu, aby se napili vody, avšak nenasytili se. A přece jste se ke mně nenavrátili, je Hospodinův výrok. Bil jsem vás obilnou rzí a snětí, vaše mnohé zahrady, vaše vinice, vaše fíkovníky a vaše olivy sežraly kobylky, a přece jste se ke mně nenavrátili, je Hospodinův výrok. Poslal jsem na vás mor tak jako na Egypt, zabil jsem mečem vaše mládence spolu s vašimi zajatými koňmi, způsobil jsem, aby stoupal smrad vašeho tábora do vašich nosů, a přece jste se ke mně nenavrátili, je Hospodinův výrok. Vyvrátil jsem vás, jako Bůh vyvrátil Sodomu a Gomoru, byli jste jako poleno zachráněné z ohně, a přece jste se ke mně nenavrátili, je Hospodinův výrok. Proto s tebou naložím takto, Izraeli. A protože s tebou naložím takto, připrav se na setkání se svým Bohem, Izraeli! Hle, ten, kdo vytváří hory a tvoří vítr, kdo oznamuje člověku, jaké je jeho myšlení, kdo činí rozbřesk temnotou a kráčí po návrších země, Hospodin, Bůh zástupů je jeho jméno. Slyšte toto slovo, které pronáším nad vámi, tento žalozpěv, dome izraelský: Padla a již nevstane, panna izraelská, opuštěná leží na své zemi, není, kdo by ji pozdvihl. Neboť toto praví Panovník Hospodin: Městu, které vytáhne s tisícem, zůstane sto, a které vytáhne se stem, zůstane deset pro dům izraelský. Neboť toto praví Hospodin domu izraelskému: Hledejte mě a budete žít. Nevyhledávejte Bét-el, nechoďte do Gilgálu, neputujte do Beer-šeby, protože Gilgál bude zcela jistě odveden do exilu a Bét-el se stane ničím. Hledejte Hospodina a budete žít, jinak pronikne dům Josefův jako oheň, bude ho stravovat a nikdo ho neuhasí, aby zachránil Bét-el, který převrací právo v pelyněk a spravedlnost hází na zem. Hledejte toho, kdo učinil Plejády i Orion, kdo obrací nejhlubší tmu v ráno a den zatmívá nocí, kdo volá na vodu moře a vylévá ji na povrch země; Hospodin je jeho jméno. Nechává zazářit zkázu nad mocným, takže zkáza přijde na pevnost. Nenávidí toho, kdo v bráně kárá, opovrhují tím, kdo mluví bezúhonně. A tak, protože zvyšujete chudému nájemné a berete od něho obilnou daň – postavili jste si domy z tesaného kamene, ale bydlet v nich nebudete, vysadili jste překrásné vinice, ale víno z nich pít nebudete. Neboť znám vaše mnohá přestoupení, bezpočet vašich hříchů: Utlačujete spravedlivého, berete úplatek a odstrkujete chudé v bráně. Proto ten, kdo je rozumný, v této době umlkne, neboť je zlá doba. Hledejte dobro a ne zlo, abyste byli živi, a Hospodin, Bůh zástupů, s vámi bude tak, jak jste řekli. Nenáviďte zlo a milujte dobro, ustanovte v bráně právo! Snad se Hospodin, Bůh zástupů, nad ostatkem Josefa slituje. Proto takto praví Hospodin, Bůh zástupů, Panovník: Na všech náměstích bude kvílení, na všech ulicích budou říkat: Běda, běda! Zemědělce budou svolávat ke smutečnímu obřadu, ke kvílení ty, kdo znají žalozpěv. Na všech vinicích bude kvílení, protože projdu tvým středem, praví Hospodin. Běda těm, kdo dychtí po Hospodinově dni! Nač je vám Hospodinův den? Bude temnotou, a ne světlem! Jako když člověk utíká před lvem a potká ho medvěd, vejde do domu, položí svou ruku na stěnu a uštkne ho had. Cožpak není Hospodinův den temnotou, a ne světlem, tmou, ve které není záře? Nenávidím a zavrhuji vaše svátky, nemohu snést vaše slavnostní shromáždění. I když mi přinášíte své zápalné a přídavné oběti, neoblíbím si je, nepohledím na pokojnou oběť z vašeho krmného dobytka. Odstraň ode mě hluk svých písní, zvuk tvých harf nechci slyšet. Ale ať se valí právo jako voda a spravedlnost jako stále proudící potok. Přinášeli jste mi v pustině čtyřicet let obětní hody a přídavné oběti, dome izraelský? Pozvednete Sikúta, svého krále, a Kijúna, svého boha hvězd, své modly, které jste si udělali, a odvedu vás za Damašek, praví Hospodin; Bůh zástupů je jeho jméno. Běda bezstarostným na Sijónu, sebejistým na samařské hoře, vznešeným nejlepšího z národů, ke kterým přichází dům izraelský! Projděte Kalné a dívejte se! Odtamtud jděte do velkého Chamátu a sestupte do pelištejského Gatu! Cožpak jsou lepší nežli tato království? Zdalipak je jejich území větší nežli vaše? Oddalujete zlý den a nastolujete vládu násilí? Leží na postelích ze slonoviny, povalují se na svých pohovkách, jedí jehňata ze stáda a telata z chléva. Improvizují na harfu, jako David si vymýšlejí na hudební nástroje. Pijí víno z obětních misek, mažou se nejlepším olejem, ale nad Josefovou zkázou nejsou zarmouceni. Proto nyní budou jako první odvedeni do exilu a skončí hlučné oslavy povalečů. Přísahal Panovník Hospodin při sobě samém, je výrok Hospodina, Boha zástupů: Hnusí se mi Jákobova pýcha, nenávidím jeho paláce. Vydám město i všechno, co je v něm. I stane se, že když zůstane deset mužů v jednom domě, zemřou. Když jeho příbuzný, jeho pozůstalý, někoho zvedne, aby vynesl kosti z toho domu, řekne někomu v nejvzdálenější části domu: Je ještě někdo s tebou? Odpoví: Nikdo. Řekne: Ticho! Ať není připomínáno Hospodinovo jméno! Neboť hle, Hospodin přikáže a rozbije velký dům na trosky a malý dům na kusy. Cožpak poběží koně po skalách? Nebo se na ní orá se skotem? Avšak vy jste převrátili právo v jedovatý plevel a ovoce spravedlnosti v pelyněk, vy, kteří se radujete nad Lódebarem a říkáte: Cožpak jsme se nezmocnili Karnajimu svou silou? Neboť hle, nechávám proti vám, dome izraelský, povstat pohanský národ – je výrok Hospodina, Boha zástupů, a budou vás utlačovat od Lebo-Chamátu až k potoku Araby. Toto mi ukázal Panovník Hospodin: Hle, tvořil kobylky, když začala vzcházet jarní setba. A hle, jarní setba vzchází po královské žatvě. Stalo se, když zcela sežraly zeleň země, že jsem řekl: Panovníku Hospodine, odpusť, prosím! Jak Jákob obstojí? Vždyť je malý! Hospodin toho litoval. Nestane se to, řekl Hospodin. Toto mi ukázal Panovník Hospodin: Hle, Panovník Hospodin zavolal na soud ohněm. Ten strávil velkou hlubinu a stravuje díl země. Řekl jsem: Panovníku Hospodine, přestaň, prosím! Jak Jákob obstojí? Vždyť je malý! Hospodin toho litoval. Ani toto se nestane, řekl Panovník Hospodin. Toto mi ukázal: Hle, Panovník stál na hradbě postavené podle olovnice a v jeho ruce byla olovnice. Hospodin mi řekl: Co vidíš, Ámosi? Odpověděl jsem: Olovnici. Panovník řekl: Hle, umístím olovnici doprostřed svého lidu, Izraele. Nebudu mu již déle promíjet. Izákova návrší budou zpustošena, izraelské svatyně zpustnou a proti domu Jarobeámovu povstanu s mečem. Tehdy bételský kněz Amasjáš poslal k izraelskému králi Jarobeámovi se slovy: Ámos se proti tobě spikl uprostřed domu izraelského. Země není schopna snášet všechna jeho slova. Neboť Ámos řekl toto: Jarobeám zemře mečem a Izrael bude ze své země zcela jistě odveden do exilu. Amasjáš řekl Ámosovi: Vidoucí, jdi, uteč do judské země, tam jez chléb a tam prorokuj! Ale v Bét-elu již déle neprorokuj, protože to je svatyně králova a královský palác. Ámos odpověděl Amasjášovi: Já jsem nebyl prorok ani prorocký žák, ale byl jsem chovatel dobytka a pěstitel fíkovníků sykomor. Hospodin mě však vzal od chovu ovcí a řekl mi: Jdi a prorokuj mému lidu Izraeli! Nyní slyš Hospodinovo slovo: Ty říkáš: Neprorokuj proti Izraeli a nemluv proti domu Izákovu. Proto takto praví Hospodin: Tvá žena bude smilnit ve městě, tvoji synové a tvé dcery padnou mečem, tvá země bude rozdělena provazem a ty zemřeš v nečisté zemi. Izrael bude ze své země zcela jistě odveden do exilu. Toto mi ukázal Panovník Hospodin: Hle, koš letního ovoce. Řekl: Co vidíš, Ámosi? Řekl jsem: Koš letního ovoce. Hospodin mi řekl: Přišel konec pro můj lid Izrael. Nebudu mu již déle promíjet. V onen den budou palácové zpěvačky naříkat, je výrok Panovníka Hospodina, na každém místě bude pohozeno mnoho mrtvol. Ticho. Slyšte to, vy, kteří bažíte po nuzném, chcete odstranit chudé v zemi. Říkáte: Kdy přejde novoluní, abychom prodávali obilí, sobota, abychom otevřeli obilnice, umenšovali míru a zvyšovali cenu a podváděli falešnými váhami, abychom chudé kupovali za stříbro, nuzného za pár sandálů a prodávali obilný odpad? Hospodin přísahal při Jákobově pýše: Nikdy nezapomenu na žádné jejich skutky. Cožpak se nad tím nebude třást země, nebudou truchlit všichni, kdo v ní bydlí? Celá vystoupí jako Nil, vzedme se a klesne jako egyptská řeka. I stane se v onen den, je výrok Panovníka Hospodina, že skloním slunce v poledne a způsobím na zemi tmu za jasného dne. Změním vaše svátky v smuteční obřad, všechny vaše písně v žalozpěv; dám na každé bedro pytlovinu a na každou hlavu lysinu; proměním zemi ve smuteční obřad nad jedináčkem a její konec bude jako hořký den. Hle, přicházejí dny, je výrok Panovníka Hospodina, kdy pošlu na zemi hlad. Nikoli hlad po chlebu ani žízeň po vodě, ale po slyšení Hospodinových slov. Budou se potácet od moře k moři, ze severu až na východ, budou pobíhat, aby hledali Hospodinovo slovo, ale nenaleznou. V onen den budou krásné panny omdlévat a mládenci budou vyprahlí. Ti, kdo přísahají při vině Samaří a říkají: Jakože živ je tvůj bůh, Dane, jakože je živa cesta do Beer-šeby, padnou a už nevstanou. Viděl jsem Panovníka stojícího na oltáři. Řekl: Udeř na hlavice sloupů, až se zatřesou prahy. Sraz je na jejich hlavu. Poslední z nich zabiju mečem. Žádný utečenec neuteče, žádný uprchlík neunikne. I kdyby se prokopali do podsvětí, má ruka je odtamtud vezme. I kdyby vystoupili na nebesa, svrhnu je odtamtud. I kdyby se ukryli na vrcholu Karmelu, vyhledám je a vezmu je odtamtud. I kdyby se ukryli před mým zrakem na dno moře, přikáži hadovi a uštkne je tam. I kdyby šli před svými nepřáteli do zajetí, přikáži meči a zabije je tam. Obrátím na ně svůj zrak ke zlu a ne k dobru. Panovník, Hospodin zástupů, se dotýká země a ta se rozplývá; truchlí všichni, kdo v ní bydlí. Celá vystupuje jako Nil a klesá jako egyptská řeka. Buduje na nebesích své pokojíky, své klenbě položil základy na zemi, povolává vodu moře a vylévá ji na povrch země. Hospodin je jeho jméno. Cožpak pro mě nejste jako synové Kúšijců, synové izraelští? je Hospodinův výrok. Cožpak jsem nevyvedl Izrael z egyptské země a také Pelištejce z Kaftóru a Aramejce z Kíru? Hle, oči Panovníka Hospodina hledí na hříšné království, vyhladím ho z povrchu země, ale nevyhladím zcela dům Jákobův, je Hospodinův výrok. Neboť hle, přikáži a zatřesu s domem izraelským mezi všemi národy jako se třese se sítem, a ani kamínek nepadne na zem. Mečem zemřou všichni hříšníci z mého lidu, kteří říkají: Nepřiblíží se ani nás nepotká to zlo. V onen den dám povstat Davidovu padajícímu stánku, jeho trhliny zazdím a jeho troskám dám povstat, vystavím ho jako za dávných dnů. Aby dostali do vlastnictví ostatek Edómu a všechny národy, které byly nazvány mým jménem, je výrok Hospodina, který to učiní. Hle, přicházejí dny, je Hospodinův výrok, kdy se přiblíží oráč k ženci a ten, kdo lisuje hrozny, k rozsévači; z hor bude kanout sladké víno a všechny kopce budou oplývat hojností. Změním úděl svého lidu Izraele: Vystavím opuštěná města a budou v nich bydlet, budou vysazovat vinice a pít jejich víno, budou zakládat zahrady a jíst jejich ovoce. Zasadím je do jejich půdy a nebudou již vyrváni ze své země, kterou jsem jim dal, praví Hospodin, tvůj Bůh. Vidění Abdiášovo. Toto praví Panovník Hospodin o Edómu: Slyšeli jsme zprávu od Hospodina, byl poslán vyslanec mezi národy: Vstaňte, povstaňme proti němu k boji. Hle, učiním tě malým mezi národy, velmi opovrženým. Domýšlivost tvého srdce tě podvedla, tebe, který bydlíš ve skalních rozsedlinách, toho jenž sedí na vysokých místech a říká si v srdci: Kdo mě může svrhnout na zem? I kdybys byl vysoko jako orel, i kdyby sis postavil hnízdo mezi hvězdami, i odtamtud tě svrhnu, je Hospodinův výrok. Kdyby na tebe přišli zloději či ničitelé v noci – jak jsi zničen – což nebudou krást, dokud nebudou mít dost? Kdyby na tě přišli česači hroznů, což nezanechají paběrky? Jak bude Ezau prozkoumán, jeho skrýše budou prohledány. Na hranici tě opustí všichni tvoji spojenci. Podvedou tě, přemohou tě ti tví důvěrní přátelé. Ti, kdo jedli tvůj chléb, ti nastraží léčku. Není v něm rozumnost. Což v onom dni, je Hospodinův výrok, neodstraním z Edómu moudré a rozumnost z Ezauovy hory? Tvoji hrdinové se budou třást, Témane, protože všichni z Ezauovy hory budou vyvražděni. Pro násilí na tvém bratru Jákobovi přikryje tě hanba, budeš vyhlazen navěky. V den, kdy jsi stál stranou, v den, kdy cizinci odvedli do zajetí jeho vojsko, cizozemci vešli do jeho bran a vrhali los o Jeruzalém, i tys byl jako jeden z nich. Nehleď škodolibě na den svého bratra v den jeho neštěstí, neraduj se nad syny judskými v den, kdy hynou, ať se nevyvyšují tvá ústa v den soužení. Nevcházej do brány mého lidu v den jejich pohromy, ani ty nehleď na jeho zlo v den jeho pohromy, nesahej na jeho majetek v den jeho pohromy. Nestůj na křižovatce, abys vyťal jeho utečence, nevydávej jeho vyváznuvší v den soužení. Hospodinův den je blízko pro všechny národy. Jak jsi činil ty, tak bude učiněno tobě, to, co jsi vykonal, se vrátí na tvou hlavu. Jako jste pili na mé svaté hoře, tak budou pít všechny národy ustavičně. Budou pít a hltat, a budou, jako by nikdy nebyly. Ale na hoře Sijón bude útočiště a bude svatá. Dům Jákobův bude vlastnit své vlastnictví. Dům Jákobův bude ohněm, dům Josefův plamenem, dům Ezauův strništěm, zapálí jej a stráví ho. Nikdo z domu Ezauova nevyvázne, neboť Hospodin promluvil. Lid Negebu bude vlastnit Ezauovu horu, lid z Šefely pelištejskou zemi, budou vlastnit též Efrajimovo území a samařské území a Benjamín bude vlastnit Gileád. Vyhnanci z tohoto vojska synů izraelských budou vlastnit kenaanskou zemi až do Sarepty a vyhnanci z Jeruzaléma, kteří jsou v Sefaradu, budou vlastnit města Negebu. Zachránci vystoupí na horu Sijón, aby soudili Ezauovu horu. A království bude patřit Hospodinu. Stalo se Hospodinovo slovo k Jonášovi, synu Amítajovu: Vstaň, jdi do Ninive, toho velkého města, a volej proti němu, protože jeho zlo vystoupilo přede mne. Jonáš vstal, aby utekl pryč od Hospodina do Taršíše. Přišel do Jafy a našel loď plující do Taršíše. Zaplatil jízdné a nastoupil na ni, aby se s nimi plavil do Taršíše pryč od Hospodina. Hospodin však seslal na moře velký vítr, na moři nastala veliká bouře a hrozilo, že se loď rozlomí. Námořníci se báli a volali každý ke svému bohu. Předměty, které měli na lodi, vrhali do moře, aby jí odlehčili. Jonáš mezitím sestoupil do zadní části lodi, lehl si a tvrdě spal. Přistoupil k němu velitel posádky a řekl mu: Co je s tebou, ospalče? Vstaň, volej ke svému bohu. Snad si na nás tvůj bůh vzpomene a nezahyneme. Nato řekli jeden druhému: Pojďte, necháme padnout losy, abychom poznali, kvůli komu nás potkalo toto zlo. Nechali padnout losy a los padl na Jonáše. Zeptali se ho: Pověz nám, prosím, kvůli komu nás potkalo toto zlo? Jakou máš práci? Odkud přicházíš? Jaká je tvá země a z kterého lidu jsi? Odpověděl jim: Jsem Hebrej a bojím se Hospodina, Boha nebes, který učinil moře i souš. Ti muži se převelice báli a řekli mu: Cos to provedl? Ti muži totiž věděli, že utíká pryč od Hospodina, neboť jim to oznámil. Zeptali se ho: Co s tebou máme udělat, aby moře okolo nás utichlo? Moře totiž stále bouřilo. Odpověděl jim: Zvedněte mě a vrhněte mě do moře, a moře okolo vás utichne; neboť já vím, že tato velká bouře na vás přišla kvůli mně. Ti muži přesto veslovali ze všech sil, aby se vrátili k souši, ale nic nezmohli, neboť moře proti nim stále bouřilo. A tak volali k Hospodinu: Ach, prosíme, Hospodine, ať nezahyneme kvůli duši tohoto muže. Nepřičítej nám nevinnou krev. Vždyť ty, Hospodine, co chceš, to činíš. Potom zvedli Jonáše, vrhli ho do moře, a moře přestalo zuřit. A ti muži se Hospodina převelice báli, obětovali Hospodinu oběti a činili mu sliby. Hospodin připravil velkou rybu, aby Jonáše spolkla, a Jonáš byl v břiše té ryby tři dny a tři noci. Tehdy se Jonáš modlil k Hospodinu, svému Bohu, z břicha té ryby a řekl: Volal jsem ze svého soužení k Hospodinu, a odpověděl mi, z lůna podsvětí jsem křičel o pomoc, a uslyšel jsi můj hlas. Uvrhl jsi mě do hlubiny, doprostřed moří, obklopil mě proud, převalily se přese mne všechny tvé příboje a tvé vlny. Řekl jsem si: Byl jsem vyhnán od tvého zraku. Moci tak znovu hledět na tvůj svatý chrám! Voda mě obstoupila až k duši, obklopila mě hlubina, chaluha ovázala mou hlavu. Sestoupil jsem k základům hor, země za mnou navěky zavřela své závory, ale ty jsi vyvedl můj život z jámy, Hospodine, můj Bože. Když ve mně umdlévala má duše, rozpomínal jsem se na Hospodina, má modlitba pronikla k tobě do tvého svatého chrámu. Ti, kdo se oddávají klamným nicotnostem, opouštějí svou věrnost. Ale já ti budu obětovat za zvuku písně díků; co jsem slíbil, splním. Záchrana je v Hospodinu. Hospodin pak promluvil k rybě a ta vyvrhla Jonáše na souš. Stalo se Hospodinovo slovo k Jonášovi podruhé: Vstaň, jdi do Ninive, toho velkého města, a volej k němu zvěst, kterou ti říkám. Jonáš vstal a šel do Ninive podle Hospodinova slova. Ninive bylo velmi veliké město, na tři dny cesty. Jonáš začal procházet městem první den cesty a volal: Ještě čtyřicet dní, a Ninive bude vyvráceno. Ninivští uvěřili Bohu, vyhlásili půst a všichni, od největšího až po nejmenšího, si oblékli žíněné roucho. Když se to dostalo k ninivskému králi, vstal ze svého trůnu, odložil svůj plášť, přikryl se žíněným rouchem a posadil se do popela. Vyhlásil: V Ninive, z rozhodnutí krále a jeho velmožů: Lidé ani zvířata, skot ani brav ať nic neokusí, ať se nesytí ani nepijí vodu. Ať se lidé i zvířata přikryjí žíněným rouchem a volají ze vší síly k Bohu, ať se každý odvrátí od své zlé cesty a od násilí, které je na jeho rukou. Kdo ví, snad se Bůh odvrátí a slituje, odvrátí se od svého planoucího hněvu a nezahyneme. Bůh viděl jejich skutky, že se odvrátili od své zlé cesty. Proto Bůh litoval zla, které prohlásil, že jim učiní, a neučinil to. Jonášovi se to však hrozně moc nelíbilo a rozzlobil se. Modlil jsem se k Hospodinu: Ach, Hospodine, což jsem to neříkal, když jsem byl ve své zemi? Kvůli tomu jsem chtěl utéct do Taršíše. Vždyť vím, že ty jsi Bůh milostivý a soucitný, pomalý k hněvu, hojný v milosrdenství, a slitováváš se nad zlem. Nyní, Hospodine, vezmi ode mě prosím můj život. Je pro mě lepší, abych zemřel, než abych žil. Hospodin se zeptal: Je to dobře, že ses tak rozzlobil? Jonáš vyšel z města a usadil se na východ od města. Postavil si tam stánek a pobýval pod ním ve stínu, aby viděl, co se s městem stane. Hospodin Bůh připravil ricinovník, který vyrostl nad Jonášem, aby byl stínem pro jeho hlavu a vysvobodil ho z jeho trápení. Jonáš se z ricinovníku převelice radoval. Když vyšla druhého dne jitřenka, Bůh připravil červa, který napadl ricinovník, takže uschl. I stalo se, že když vyšlo slunce, připravil Bůh horký východní vítr a slunce bilo na Jonášovu hlavu, takže omdléval. Přál si zemřít a řekl: Je pro mě lepší, abych zemřel, než abych žil. Nato se Bůh Jonáše zeptal: Je to dobře, že ses tak rozzlobil kvůli ricinovníku? Ten odpověděl: Je to dobře, že jsem se rozzlobil až na smrt! Hospodin řekl: Tobě je líto ricinovníku, se kterým ses nenamáhal ani jsi mu nedal vzrůst; přes noc vzešel, přes noc zašel. A mně by nemělo být líto toho velkého města Ninive, ve kterém je víc než sto dvacet tisíc lidí, kteří nerozeznají pravici od levice, a ještě množství zvířat? Hospodinovo slovo, které se stalo k Micheáši Mórešetskému ve dnech judských králů Jótama, Achaza a Chizkijáše, to, co viděl o Samaří a Jeruzalému. Slyšte, všechny národy, pozorně naslouchej, země, i všechno, co ji naplňuje. Ať je Panovník Hospodin proti vám svědkem, Panovník ze svého svatého chrámu. Neboť hle, Hospodin vychází ze svého místa, sestoupí a bude šlapat po návrších země. Hory se pod ním rozplynou, údolí se rozpoltí, jako vosk od ohně, jako voda proudící po stráni. To všechno kvůli Jákobovu přestoupení a kvůli hříchům domu izraelského. Co je Jákobovým přestoupením? Přece Samaří! Co jsou návrší Judy? Přece Jeruzalém! Proměním Samaří v sutiny na poli, v místo pro vysazení vinice. Jeho kameny uvrhnu do údolí a jeho základy odhalím. Všechny jeho tesané modly budou rozbity, všechny jeho nevěstčí mzdy budou spáleny ohněm, všechny jeho modlářské zpodobeniny proměním v pustinu. Protože je shromáždilo jako nevěstčí mzdu prostitutky, znovu se stanou nevěstčí mzdou prostitutky. Proto budu bědovat a naříkat, půjdu bosý a nahý, budu kvílet jako šakali a truchlit jako pštrosi. Neboť jeho rána je nevyléčitelná, dostala se až do Judska, dosáhla až k bráně mého lidu, až do Jeruzaléma. Neoznamujte to v Gatu, vůbec neplačte! V Bét-leafře se válej v prachu. Obyvatelé Šafíru, jděte dál v nahotě a hanbě. Obyvatelé Saanánu nemohli vyjít. Kvílení Bét-eselu vás připraví o místo k přebývání. Obyvatelé Marótu zeslábli touhou po dobru, ale od Hospodina sestoupilo do brány Jeruzaléma zlo. Zapřáhněte vozy k ořům, obyvatelé Lakíše! Zde je počátek hříchu pro dceru sijónskou, neboť v tobě tkví přestoupení Izraele. Proto dáš dary na rozloučenou Mórešet-gatu. Domy Akzíbu budou zklamáním pro izraelské krále. Znovu na vás přivedu dobyvatele, obyvatelé Maréši, až do Adulámu přijde sláva Izraele. Vyhol si lysinu a ostříhej se kvůli svým rozkošným synům, rozšiř svou lysinu jako sup, protože byli od tebe vystěhováni. Běda těm, kdo vymýšlejí špatnosti a páchají zlo na svých ložích. Provedou ho za svítání, neboť je to v jejich moci. Dychtí po polích a uchvacují je, po domech a zabírají je; utlačují člověka i jeho dům, muže a jeho dědictví. Proto Hospodin praví toto: Hle, zamýšlím proti této čeledi zlo, otrocké jho, ze kterého nevytáhnete své šíje. Nebudete chodit povýšeně, neboť to bude zlá doba. V onen den pronesou o vás pořekadlo, budou hořce bědovat a říkat: Jsme zcela zničeni. Podíl mého lidu proměnil. Jak to, že mi ho odebral a mé pole rozdělil odpadlíkům? Proto nebudeš mít nikoho, kdo by v Hospodinově shromáždění házel los o svůj díl. Neprorokujte, prorokují, neprorokujte takové věci. Potupa nás nezasáhne. Má se říkat toto, dome Jákobův? Došla Hospodinu trpělivost? Cožpak jsou toto jeho činy? Což nejsou mé záměry dobré vůči tomu, kdo žije správně? Můj lid nedávno povstal jako nepřítel. Svlékáte plášť z oděvu těch, kdo bezstarostně procházejí, těch, kdo se navracejí z boje. Ženy mého lidu vyháníte z jejich rozkošných domovů, jejich děti připravujete navěky o mou důstojnost. Vstaňte a odejděte, neboť toto není místo odpočinku kvůli nečistotě, která přináší zkázu, naprostou zkázu. Kdyby někdo plácal do větru a lhal: Budu ti prorokovat o víně a o pivu, to by byl prorok pro tento lid! Jistě posbírám Jákoba, tebe celého, jistě shromáždím ostatek Izraele. Dám ho pospolu jako ovce do ohrady, jako stádo na pastvinu; bude se to hemžit lidmi. Ten, kdo proráží cestu, vytáhne před nimi. Prorazí, projdou bránou a vyjdou skrze ni. Jejich král půjde před nimi, Hospodin v jejich čele. Řekl jsem: Slyšte, předáci Jákobovi, vůdcové domu izraelského. Což nemáte znát právo? Nenávidíte dobro a milujete zlo, rvete z nich kůži a maso z jejich kostí. Ano, jedí maso mého lidu, kůži z nich svlékají, jejich kosti lámou. Kouskují je jako do hrnce, jako maso do kotle. Potom budou volat k Hospodinu, ale neodpoví jim, v ten čas skryje před nimi svou tvář, protože páchali zlé činy. Toto praví Hospodin o prorocích, kteří vedou můj lid do bludu, kteří – když mají co zuby kousat – vyhlašují pokoj, ale na toho, kdo jim do úst nic nedá, chystají válku. Proto budete mít noc místo vidění, budete mít tmu místo věštění. Zajde slunce nad těmi proroky, zatmí se jim den. Vidoucí se budou stydět, věštci se budou hanbit, všichni si budou zakrývat vousy, protože nebude Boží odpověď. Avšak já jsem plný moci Ducha Hospodinova, práva a udatnosti, abych oznámil Jákobovi jeho přestoupení a Izraeli jeho hřích. Slyšte toto, předáci domu Jákobova a vůdcové domu izraelského, kteří opovrhujete právem a všechno, co je správné, převracíte, kteří stavíte Sijón proléváním krve a Jeruzalém zvráceností. Jeho předáci soudí za úplatek, jeho kněží učí za peníze, jeho proroci věští za stříbro, a pak spoléhají na Hospodina se slovy: Což není Hospodin uprostřed nás? Zlo na nás nepřijde. Proto kvůli vám bude Sijón zorán jako pole, Jeruzalém se stane sutinami a chrámová hora zalesněným návrším. I stane se v posledních dnech, že hora Hospodinova domu bude stát pevně jako přední z hor a bude vyvýšena nad návrší. Budou k ní proudit lidé a mnohé národy přijdou a řeknou: Pojďte a vystupme na Hospodinovu horu, do domu Boha Jákobova. Bude nás učit svým cestám a my budeme chodit po jeho stezkách. Vždyť ze Sijónu vyjde zákon a Hospodinovo slovo z Jeruzaléma. Bude soudit mezi mnohými národy, kárat mocné a vzdálené národy. I překují své meče v radlice a svá kopí ve vinařské nože; národ proti národu nepozdvihne meč a nebudou se již učit boji. Každý bude pobývat pod svou révou a pod svým fíkovníkem a nikdo ho nevyděsí. Vždyť promluvila ústa Hospodina zástupů. Každý národ chodí ve jménu svého boha, ale my budeme chodit ve jménu Hospodina, našeho Boha, navěky a navždy. V onen den, je Hospodinův výrok, posbírám kulhavou a shromáždím zapuzenou, tu, s níž jsem jednal zle. Proměním kulhavou v ostatek, vyhnanou v mocný národ. A Hospodin nad nimi bude kralovat na hoře Sijón od nynějška až navěky. A ty, věži stáda, kopci dcery sijónské, k tobě přijde, vrátí se prvotní vláda, království jeruzalémské dcery. Proč nyní tak křičíš? Což v tobě není král? Cožpak zahynul tvůj rádce, že se tě zmocnily porodní bolesti jako rodičky? Svíjej se bolestí a křič jako rodička, dcero sijónská, neboť nyní vyjdeš z města, budeš přebývat na poli a přijdeš až do Babylona. Tam budeš zachráněna, tam tě Hospodin vykoupí z ruky tvých nepřátel. Nyní se proti tobě shromáždily mnohé národy, které říkají: Ať je znesvěcen, ať se naše oči vynadívají na Sijón. Oni však neznají Hospodinovy úmysly, nerozumějí jeho plánu, že je shromáždil jako snopy na humno. Povstaň a mlať, dcero sijónská, neboť tvé rohy proměním v železo, tvá kopyta proměním v bronz a rozdrtíš mnohé národy. Jejich nekalý zisk pro Hospodina zasvětím zkáze a jejich majetek pro Pána celé země. Nyní se houfuj, dcero loupežné hordy. Nachystal na nás obležení. Holí budou bít po tváři soudce Izraele. A ty, Betléme efratský, který jsi nejmenší mezi judskými rody, z tebe mi vzejde ten, kdo bude vládnout nad Izraelem, ten, jehož původ je odedávna, ode dnů věčných. Proto je vydá až do času, kdy rodička porodí. Pak se zbytek jeho bratří navrátí k synům Izraele. Bude stát a pást své stádo v Hospodinově síle, ve vznešenosti jména Hospodina, svého Boha. A budou pobývat v bezpečí, protože bude veliký až do končin země. A on bude pokoj. Když přitáhne Asýrie do naší země, když vstoupí do našich pevností, ustanovíme proti ní sedm pastýřů, osm vazalů lidí. Bude pást asyrskou zemi mečem, zemi Nimrodovu v jejích branách. On nás vysvobodí od Asýrie, až přitáhne do naší země, až vstoupí na naše území. Ostatek Jákoba bude uprostřed mnohých národů jako rosa od Hospodina, jako přeháňka na zeleň, která neočekává na člověka a neskládá naději v syny člověka. Ostatek Jákoba bude mezi národy, uprostřed mnohých národů jako lev mezi lesní zvěří, jako mladý lev ve stádu ovcí, který když projde, všechno pošlape a rozsápe, a není, kdo by je vysvobodil. Tvá ruka se pozdvihne proti tvým protivníkům a všichni tví nepřátelé budou vyhlazeni. I stane se v onen den, je Hospodinův výrok, že vyhladím tvé koně ze tvého středu a odstraním tvé válečné vozy. Vyhladím města tvé země a zbořím všechny tvé pevnosti. Vyhladím od tebe kouzelníky a nebudeš mít hadače. Vyhladím tvé tesané modly a posvátné sloupy ze tvého středu a nebudeš se již klanět dílu svých rukou. Vyvrátím tvé posvátné kůly ze tvého středu a vyhladím tvá města. V hněvu a zlobě vykonám pomstu nad národy, které neposlouchaly. Slyšte nyní to, co říká Hospodin: Vstaň a veď při před horami, ať návrší slyší tvůj hlas. Slyšte, hory, Hospodinův spor, vy pevné základy země, protože Hospodin vede spor se svým lidem, bude se soudit s Izraelem. Co jsem ti provedl, můj lide? Čím jsem tě unavil? Vypovídej proti mně! Vždyť jsem tě vyvedl z egyptské země, vykoupil jsem tě z domu otroctví a poslal jsem před tebou Mojžíše, Árona a Mirjam. Vzpomeň si, můj lide, co plánoval moábský král Balák a co mu odpověděl Bileám, syn Beórův, a co se stalo od Šitímu až do Gilgálu, abys poznal Hospodinovy spravedlivé činy. S čím mohu vyjít vstříc Hospodinu, sklonit se před vyvýšeným Bohem? Což mu mohu vyjít vstříc se zápalnými oběťmi, s ročními telaty? Cožpak Hospodin najde zalíbení v tisících beranů a v desetitisících potoků oleje? Což mohu dát svého prvorozeného za své přestoupení, plod svého lůna za hřích své duše? Oznámil ti, člověče, co je dobré a co od tebe Hospodin žádá: Jenom abys jednal podle práva, miloval milosrdenství a pokorně chodil se svým Bohem. Slyš! Hospodin volá k městu – a bázeň před tvým jménem znamená obezřetnost – Slyšte, pokolení a shromáždění města. Což mohu zapomenout na ničemně získané poklady v domě ničemy a ošizenou míru, která je zlořečená? Což mohu za poctivé prohlásit ničemné váhy a měšec s falešným závažím? Bohatí toho města jsou plni násilí, jeho obyvatelé mluví lež, jazyk v jejich ústech je záludný. Proto tě tvrdě zbiji, budu tě pustošit za tvůj hřích. Budeš jíst, ale nenasytíš se, tvůj hlad bude uprostřed tebe. Odtáhl ses stranou, ale do bezpečí si nic neodneseš. A co si do bezpečí odneseš, vydám meči. Budeš zasévat, ale nebudeš sklízet; budeš šlapat olivy, ale nepomažeš se olejem; šlapat nové víno, ale nebudeš pít víno. Protože jsi měl na zřeteli ustanovení Omrího a všechny skutky domu Achabova a protože jste žili podle jeho rad, proto tě učiním předmětem hrůzy a obyvatele toho města předmětem úžasu. Ponesete potupu národů. Běda mi, protože se mi vede jako po sklizni letního ovoce, jako po paběrkování vinobraní: Ani hrozen k jídlu, ani raný fík, po kterém toužím. Vymizel věrný ze země, přímý mezi lidmi není. Všichni číhají, aby prolévali krev, jeden druhého loví se sítí. Na zlo používají své ruce správně: Kníže žádá o dary, soudce soudí za odplatu, velmož mluví své choutky a oni to tak překrucují. Nejlepší z nich je jako trní, nejpřímější z nich horší než trnitý plot. Nastal den tvých strážných, přišlo tvé navštívení. Nyní nastane jejich zmatek. Nevěřte bližnímu, nespoléhejte na přítele; před tou, která leží ve tvém klíně, střež vchod svých úst. Neboť syn jedná opovržlivě vůči otci, dcera povstává proti matce, snacha proti tchýni; nepřáteli člověka jsou lidé z jeho vlastní rodiny. Já však budu vyhlížet k Hospodinu, naději budu mít v Bohu, který mě zachraňuje. Můj Bůh mě vyslyší. Neraduj se nade mnou, má nepřítelkyně. Ačkoliv jsem padl, povstanu, přestože pobývám v temnotě, Hospodin je mým světlem. Protože jsem proti němu zhřešil, ponesu Hospodinův hněv, dokud se mě nezastane a nezjedná mi právo. Vyvede mě na světlo a budu hledět na jeho spravedlnost. Uvidí to má nepřítelkyně a přikryje ji hanba, tu, která mi říkala: Kde je Hospodin, tvůj Bůh? Moje oči ji uvidí, teď je k pošlapání jako bláto na ulicích. Nastane den pro budování tvých zdí, v onen den se rozšíří tvé hranice. V onen den k tobě přijdou z Asýrie až po Egypt, z Egypta až po řeku Eufrat, od moře k moři a od hory k hoře. Země se stane zcela opuštěnou kvůli svým obyvatelům, kvůli ovoci jejich činů. Pas svůj lid svou holí, ovce svého dědictví, přebývající o samotě v lese uprostřed ovocného sadu. Ať se pasou v Bášanu a Gileádu jako za dávných dnů. Jako za dnů, kdy jsi vyšel z egyptské země, ukaž nám obdivuhodné činy. Ať to vidí národy a stydí se za všechnu svou sílu, ať si položí ruku na ústa a jejich uši ať ohluchnou. Ať lížou prach jako had, jako ti, co se plazí po zemi; ať vyjdou s třesením ze svých pevností k Hospodinu, našemu Bohu; ať se strachují a bojí se tebe. Kdo je Bůh jako ty, který snímá vinu a promíjí přestoupení ostatku svého dědictví? Nebude držet neustále svůj hněv, protože má zalíbení v milosrdenství. Znovu se nad námi slituje a pošlape naše viny. Všechny naše hříchy uvrhneš do hlubin moře. Prokážeš věrnost Jákobovi, milosrdenství Abrahamovi, jak jsi přísahal našim otcům od dávných časů. Výnos o Ninive. Kniha vidění Nahuma Elkóšského. Hospodin je Bůh žárlivý a mstící se; Hospodin se mstí a je plný hněvu. Hospodin se mstí svým protivníkům, drží hněv proti svým nepřátelům. Hospodin je pomalý k hněvu, avšak velký v moci; Hospodin jistě nenechá viníka bez trestu. Jeho cesta je ve vichřici a bouři, oblaka jsou prachem jeho nohou. Okřikne moře a vysuší ho, všechny řeky vysuší. Vadne Bášan a Karmel, i květ Libanonu vadne. Hory se před ním třesou, kopce se rozplývají, zvedá se před ním země, svět i všichni, kdo na něm bydlí. Před jeho rozhořčením kdo obstojí, kdo obstojí před jeho planoucím hněvem? Jeho zloba se rozlévá jako oheň a skály se před ním tříští. Hospodin je dobrý, je záštitou v den soužení, zná ty, kteří v něm mají útočiště. Avšak valící se povodní učiní konec jeho území, své nepřátele zažene do tmy. Co chcete vymýšlet proti Hospodinu? On učiní konec! Soužení dvakrát nepovstane. Jako zapletené trní a jako pijani opití svým pitím budou stráveni jako úplně vyschlé strniště. Z tebe, Ninive, vyšel ten, kdo vymýšlí zlo proti Hospodinu, ničemný rádce. Toto praví Hospodin: Ačkoliv byli plni síly, tak početní, stejně budou zničeni a zajdou. Jako jsem tě pokořil, již tě nepokořím. Nyní tedy zlomím jeho jho na tobě a tvá pouta zpřetrhám. Hospodin o tobě vydal příkaz: Tvému jménu již nebude získáno potomstvo. Z domu tvých bohů vyhladím tesanou i litou modlu. Nachystám ti hrob, neboť jsi byl shledán lehkým. Hle, po horách kráčejí nohy nositele dobré zprávy, který zvěstuje pokoj. Slav, Judo, své svátky, splň svoje sliby, protože již nikdy tebou nebude procházet ničemník: byl zcela vyhlazen. Vytáhl proti tobě zhoubce. Střež pevnost, pozorně sleduj cestu, posilni bedra, seber všechny své síly. Neboť Hospodin obnovil vznešenost Jákoba jako vznešenost Izraele, ačkoliv je pustošitelé zpustošili a jejich vinné ratolesti zničili. Štít jeho hrdinů je zbarven rudě, bojovníci jsou oděni do šarlatu. Vozba je v ohnivém lesku oceli v den, kdy je připravena. Oštěpy z cypřiše se chvějí. Vozy zběsile jedou po ulicích, řítí se po náměstích, vypadají jako pochodně, míhají se jako blesky. Přikáže svým důstojníkům, a ti klopýtají, jak postupují, pospíchají k hradbám, kde byl postaven útočný kryt. Brány řek se otevřely, palác se rozplynul. Huccab je odvedena do zajetí a odvlečena. Její otrokyně truchlí jako holubice a bijí se v prsa. Ninive je odedávna jako rybník vody; teď utíkají. Stůjte, stůjte! Ale nikdo se neobrací. Zaberte stříbro, zaberte zlato! Není konce pokladů, bohatství všelijakých vzácných předmětů. Spoušť, zpustnutí, zpustošení, srdce ochabuje, kolena se třesou, úzkost na všech bedrech, všechny tváře blednou. Kde je to lví doupě, ta pastvina pro mladé lvy, kam chodili lev, lvice i lví mláďata, a nebyl, kdo by je vyplašil? Lev sápal pro svá mláďata, rdousil pro své lvice, své díry naplnil kořistí a svá doupata rozsápanými zvířaty. Hle, jsem proti tobě, je výrok Hospodina zástupů, spálím v kouři tvou vozbu a tvoje mladé lvy pozře meč. Vyhladím ze země tvoji kořist a nebude již slyšet hlas tvých poslů. Běda městu prolévajícímu krev – je plné podvodu, lupem naplněné, kořistění nepřestává. Práskání biče a hřmot kola, kůň cválá a vůz poskakuje. Jezdec se řítí, meč se třpytí, kopí se blyští; množství pobitých, hromady mrtvol, není konce mrtvých těl – klopýtají přes jejich těla. Pro mnohá smilstva prostitutky, velmi půvabné kouzelnice, která podmaňovala národy svými smilstvy a čeledě svými kouzly – hle, jsem proti tobě, je výrok Hospodina zástupů. Zvednu tvé sukně přes tvou tvář a ukážu národům tvou nahotu, královstvím tvoji hanbu. Uvrhnu na tebe ohavnosti, budu s tebou jednat opovržlivě a proměním tě v podívanou. I stane se, že každý, kdo tě uvidí, od tebe uprchne a řekne: Ninive je zničeno, kdo nad ním bude naříkat? Odkud ti mám vyhledat utěšitele? Což jsi lepší nežli Nó-amón, ležící na Nilu, obklopeno vodou, jehož valem bylo moře, z moře byla jeho hradba? Kúšijci a Egypťané byli jeho silou, bez konce Pútejců a Lúbíjců bylo tobě na pomoc. Také on musel do vyhnanství, šel do zajetí. I jeho děti byly rozdrceny na každém nároží. O jeho vážené muže vrhali los, všichni jeho velmoži byli spoutáni řetězy. I ty, Ninive, budeš opilé, budeš skryto, i ty budeš hledat záštitu před nepřítelem. Všechny tvé pevnosti budou jako fíkovníky s prvotinami; jak se jimi zatřese, padnou do úst toho, kdo chce jíst. Hle, tvůj lid ve tvém středu je jako ženy, brány tvé země se dokořán otevřely pro tvé nepřátele, oheň strávil tvé závory. Načerpej si vodu pro dobu obležení! Opevni své pevnosti! Vstup do bláta a šlapej hlínu, chop se formy na cihly! Tam tě stráví oheň, vyhladí tě meč, pozře tě jako kobylky. Rozmnož se jako kobylky jelek, rozmnož se jako kobylky arbe. Rozmnožilo jsi své obchodníky víc než je hvězd na nebi. Kobylky jelek se svléknou a odletí. Tví dvořané jsou jako kobylky arbe, tvoji úředníci jako mraky kobylek, které táboří v chladný den na zdech. Když vyjde slunce, uletí a nikdo neví, kde jsou. Tvoji pastýři dřímou, asyrský králi, tví vznešení předáci v klidu leží. Tvůj lid je rozptýlen po horách, není, kdo by je shromáždil. Na tvou zlomeninu není léku, nevyléčitelná je tvá rána. Všichni, kdo slyší zprávu o tobě, tleskají nad tebou rukama. Vždyť na koho nepřišlo tvé ustavičné zlo? Prorocký výnos, který viděl prorok Abakuk. Jak dlouho mám, Hospodine, křičet o pomoc, a ty neslyšíš, volat k tobě: Násilí! a ty nepomůžeš? Proč mi ukazuješ zlo a hledíš na trápení? Zkáza a násilí je přede mnou, trvá spor a pozvedá se svár. Proto je zákon ochromen a právo nikdy nepronikne, protože ničema obkličuje spravedlivého, proto pronikne právo pokřivené. Dívejte se mezi národy, pohleďte, žasněte a buďte ohromeni, protože ve vašich dnech vykonám takový skutek, že neuvěříte, i když vám to bude vyprávěno. Neboť hle, dám povstat Chaldejcům, národu krutému a dravému, který půjde do širé země, aby obsadil příbytky, jež nejsou jeho. Vzbuzuje strach, je obávaný; od něj samého pochází jeho právo a vznešenost. Jeho koně jsou rychlejší než leopardi a hbitější nežli vlci k večeru. Jeho koně poskakují, jeho jezdci se přiženou zdaleka, přiletí jako orel nedočkavý se nažrat. Všichni se ženou za násilím, odhodlaně postupují kupředu, sbírají zajatce jako písek. Králům se posmívají, mocnáři jsou jim k smíchu, všem pevnostem se vysmívají, navrší náspy a dobudou je. Potom přejdou jako vítr a pominou. Ten, jenž má svou sílu za boha, však ponese vinu. Ty jsi přece odedávna, Hospodine, můj Bože, můj Svatý, ty neumíráš. Hospodine, ustanovil jsi ho k soudu, Skálo, určil jsi ho ke kárání. Tvoje oči jsou příliš čisté, než aby se dívaly na zlo, nemohou hledět na trápení. Proč tedy hledíš na podvodníky a mlčíš, zatímco ničema pohlcuje spravedlivějšího, nežli je on? Učinil jsi lidi jako mořské ryby, jako plazy, kteří nad sebou nemají vládce? Všechny je může vytáhnout na udici, odvléct je ve své síti, sebrat je do svého nevodu; proto se raduje a jásá. Proto obětuje své síti, pálí kadidlo svému nevodu, neboť díky nim je jeho podíl úrodný a jeho potrava tučná. Cožpak smí takto vyprazdňovat svou síť, stále bez soucitu pobíjet národy? Budu stát na své stráži, postavím se na opevnění a budu pozorně sledovat, abych viděl, jak ke mně promluví, co odpoví na mou stížnost. Hospodin mi odpověděl: Zapiš vidění, zřetelně ho napiš na tabulky, aby to čtenář mohl přeběhnout zrakem. Vždyť vidění je svědkem pro určený čas, svědectvím o konci, a neselže. Ačkoliv otálí, vyčkávej na něj, neboť se jistě naplní a neopozdí se. Hle, ten, jehož touha není správná, je umdlený, ale spravedlivý bude žít díky své věrnosti. Ano, víno podvede pyšného muže, nemá stání; otvírá svůj chřtán jako podsvětí, je nenasytný jako smrt; posbíral k sobě všechny národy, shromáždil k sobě všechny lidi. Což o něm tito všichni nepronesou pořekadla, podobenství a hádanky? Bude se říkat: Běda tomu, kdo množí, co není jeho – jak dlouho to potrvá? – tomu, kdo se obohacuje vydíráním. Což nepovstanou v okamžiku tvoji věřitelé, neproberou se ti, kdo tě děsí, a nestaneš se jejich kořistí? Protože jsi vyplenil mnohé národy, všechny zbylé národy vyplení tebe – za prolitou lidskou krev a násilí spáchané na zemích, městech a všech jejich obyvatelích. Běda tomu, kdo hrabe pro svůj dům nekalý zisk, aby si vysoko postavil své hnízdo, a tak byl vysvobozen z moci zla. Připravil jsi hanbu pro svůj dům, zničil jsi mnohé národy, hřešil jsi proti své duši. Vždyť kámen ze zdi bude křičet a odpoví mu trám z krovu. Běda tomu, kdo staví město proléváním krve a upevňuje ho zvráceností. Hle, což to není od Hospodina zástupů: Národy se namáhají pro oheň a lidé se zbytečně unavují? Neboť země bude naplněna poznáním Hospodinovy slávy, tak jako voda pokrývá moře. Běda tomu, kdo dává svým bližním pít z číše svého hněvu a opíjí je, aby se díval na jejich nahotu. Nasytíš se hanbou místo slávy. Pij i ty a odhal se! Kalich v Hospodinově pravici se obrátí proti tobě, ostuda přijde na tvou slávu. Neboť tě přikryje násilí spáchané na Libanonu a zkáza způsobená zvěří tě roztřese strachem za prolitou lidskou krev a násilí spáchané na zemích, městech a všech jejich obyvatelích. Co prospěje tesaná modla, když ji vytesal její tvůrce, či litá modla, učitel lži? Vždyť tvůrce spoléhá na svůj výtvor, když dělá němé nicotnosti. Běda tomu, kdo říká dřevu: Probuď se! a němému kameni: Vzbuď se! Ten tě má učit? Hle, je pokryt zlatem a stříbrem, ale dech v něm vůbec není! Ale Hospodin je ve svém svatém chrámu. Zmlkni před ním celá země! Modlitba proroka Abakuka na šigjonót. Hospodine, slyšel jsem zprávu o tobě; bojím se, Hospodine, o tvé dílo. Obnov jej v těchto letech, dej ho poznat v těchto letech; v nepokoji pamatuj na slitování. Bůh přichází z Témanu, Svatý z hory Páranu. Sela. Jeho nádhera přikryla nebesa, jeho chvála naplnila zemi. Jeho zář je jako svítání, paprsky šlehají z jeho ruky, tam se skrývá jeho síla. Před ním jde mor, v jeho stopách táhne nákaza. Zůstane stát a zatřese zemí, pohlédne a národy se chvějí; odvěká pohoří se tříští, dávná návrší klesají, jde dávnou cestou. Vidím, že stany Kúšanců jsou vystaveny zkáze, stanové plachty v midjánské zemi se třesou. Cožpak proti řekám, Hospodine, zdali proti řekám plane tvůj hněv, zdali proti moři tvé rozhořčení, že jedeš na svých koních, na svých vítězných vozech? Holý a připravený je tvůj luk. Vysíláš své šípy. Sela. Řekami rozděluješ zemi. Hory tě zahlédnou a svíjejí se, příval vody se valí, hlubina vydala svůj hlas, vysoko zvedá své ruce. Slunce i měsíc vejdou do svého obydlí, odejdou v jasu tvých šípů, v záři tvého blýskavého kopí. S rozhořčením projdeš zemi, v hněvu pošlapeš národy. Vyjdeš k záchraně svého lidu, k záchraně svého pomazaného; srazíš hlavu z ničemova domu, obnažíš ho od paty až k šíji. Sela. Jeho vlastními šípy probodneš hlavu jeho knížat, kteří se ženou jako bouře, aby nás rozptýlili, jásají, jako by chtěli pohltit chudého v skrýši. Svými koňmi šlapeš po moři, množství bouřících vod. Zaslechl jsem to a mé nitro se chvělo, když jsem to uslyšel, mé rty se třásly, hniloba vešla do mých kostí. Třesu se, tam kde stojím, protože musím čekat do dne soužení, kdy přitáhne národ, jenž na nás vtrhne. I kdyby fíkovník nerozkvetl a na révě nebyla úroda, selhal výnos olivy a pole nevydala potravu, z ohrady zmizel brav a ve stájích nebyl skot, já se budu radovat v Hospodinu, budu jásat v Bohu, který mě zachraňuje. Panovník Hospodin je má síla, činí mé nohy podobné laním, dává mi kráčet po návrších. Pro vedoucího chval na strunné nástroje. Hospodinovo slovo, které se stalo k Sofonjášovi, synu Kúšího, syna Gedaljáše, syna Amarjáše, syna Chizkijášova, ve dnech judského krále Jóšijáše, syna Amónova. Zcela sklidím všechno z povrchu země, je Hospodinův výrok. Sklidím člověka i zvěř, sklidím nebeské ptactvo i mořské ryby, pohoršení spolu s ničemy; vyhladím člověka z povrchu země, je Hospodinův výrok. Vztáhnu svou ruku proti Judovi a proti všem obyvatelům Jeruzaléma. Vyhladím z tohoto místa Baalův ostatek i jméno žreců spolu s kněžími, i ty, kdo se klanějí na střechách nebeskému zástupu, ty, kdo se klanějí a přísahají při Hospodinu, a také přísahají při Milkómovi, i ty, kdo odstupují od Hospodina, kdo Hospodina nehledají a nedotazují se ho. Zmlkni před Panovníkem Hospodinem, protože Hospodinův den je blízko, protože Hospodin připravil obětní hod, posvětil ty, které pozval. I stane se v den Hospodinova obětního hodu, že navštívím s trestem knížata a královské syny i všechny, kdo oblékají cizí oděv. V onen den navštívím s trestem všechny, kdo přeskakují práh, ty, kdo naplňují dům svého pána násilím a podvodem. V onen den, je Hospodinův výrok, bude znít hlasité volání od Rybné brány, nářek z Mišne a velké drcení z kopců. Naříkejte, obyvatelé Machteše, neboť zahynul všechen kramářský lid, všichni, kdo váží stříbro, byli vyhlazeni. I stane se v onen čas, že prohledám Jeruzalém s lampami a navštívím s trestem muže usazené na svém kalu, kteří si v srdci říkají: Hospodin neudělá nic dobrého ani zlého. Jejich majetek se stane kořistí a jejich domy pustinou. Postaví domy, ale nebudou v nich bydlet, vysadí vinice, ale víno z nich pít nebudou. Blízko je Hospodinův velký den, blízko a velmi pospíchá. Slyš! Hospodinův den je trpký, hrdina v něm bude křičet. Onen den bude dnem hněvu, dnem soužení a sklíčenosti, dnem zkázy a zpustošení, dnem temnoty a soumraku, dnem mračna a husté temnoty, dnem troubení na beraní roh a válečného křiku proti opevněným městům a proti vysokým rohovým věžím. Způsobím lidem soužení a budou chodit jako slepí, protože hřešili proti Hospodinu. Jejich krev bude vylita jako prach a jejich vnitřnosti jako výkaly. Ani jejich stříbro ani jejich zlato je nebude moci vysvobodit v den Hospodinova hněvu. Ohněm jeho žárlivosti bude strávena celá země, ano, náhlý konec učiní se všemi obyvateli země. Shromážděte se jako sláma, shromážděte se, bezostyšný národe, dříve nežli se zrodí lhůta a jako plevy pomine den, dříve nežli na vás přijde Hospodinův planoucí hněv, dříve nežli na vás přijde den Hospodinova hněvu. Hledejte Hospodina, všichni pokorní země, kteří vykonáváte jeho nařízení, hledejte spravedlnost, hledejte pokoru; snad se ukryjete v den Hospodinova hněvu. Gaza bude opuštěná, Aškalón se stane pustinou, Ašdód za poledne vyženou a Ekrón bude vykořeněn. Běda obyvatelům přímořské oblasti, národu Keretejců. Hospodinovo slovo je proti vám, Kenaane, pelištejská země, vyhubím tě, budeš bez obyvatel. Přímořská oblast se stane pastvinami pasoucích se jehňat s ohradami pro ovce. Oblast bude patřit ostatku domu Judova, na nich budou pást, v domech Aškalónu budou večer uléhat, neboť Hospodin, jejich Bůh, je navštíví a změní jejich úděl. Slyšel jsem potupu Moába, hanobení synů Amónových, kterým tupili můj lid a vyvyšovali se nad jeho hranici. Proto, jakože jsem živ, je výrok Hospodina zástupů, Boha Izraele, Moáb bude jako Sodoma a synové Amónovi jako Gomora: zaplevelená zem, solná jáma a pustina až navěky. Ostatek mého lidu je oloupí, zbytek mého národa je zdědí. To jim patří za jejich pýchu, protože tupili lid Hospodina zástupů a vyvyšovali se nad něj. Hospodin v nich bude vzbuzovat hrůzu, neboť vyhubí všechny bohy země; a budou se mu klanět, každý ze svého místa, všechny ostrovy národů. Také vy, Kúšijci, budete probodeni mým mečem. Vztáhne svou ruku proti severu, zahubí Asýrii, promění Ninive v pustinu, vyprahlou jako poušť. Budou v něm uléhat stáda, zvěř všeho druhu, pelikán i sýček budou nocovat na jeho hlavicích. Slyš, zpívá do okna, na prahu zničení, že cedrové obložení je osekáno. To je to rozjařené město bydlící v bezpečí, které si říkalo: Já, a nikdo více. Jak se stalo hroznou pustinou, ležením pro zvěř. Každý, kdo jím bude procházet, se podiví, bude potřásat rukou. Běda vzpurnému a poskvrněnému, tomu násilnickému městu. Neuposlechlo, nepřijalo naučení, na Hospodina nespoléhalo, k svému Bohu se nepřiblížilo. Jeho knížata uprostřed něj jsou řvoucí lvi, jeho soudcové jak vlci k večeru, do rána nenechají nic neohryzaného. Jeho proroci jsou namyšlenci a podvodníci, jeho kněží znesvěcují svaté věci, znásilňují zákon. Spravedlivý Hospodin je uprostřed něj, nečiní zvrácenost. Ráno co ráno dává své právo jako světlo, nepochybí, ale bídák nezná hanbu. Vyhladil jsem národy, zpustošené jsou jejich rohové věže, zničil jsem jejich ulice, nikdo jimi neprochází, pustá jsou jejich města, bez lidí, bez obyvatel. Říkal jsem si: Jistě se mě budeš bát a přijmeš naučení. Jeho příbytek by pak nebyl zničen ničím, čím jsem ho chtěl navštívit. Jenže oni si přivstali a jednali zvráceně ve všech svých činech. Proto čekejte na mě, je Hospodinův výrok, na den, kdy povstanu jako svědek, neboť mé rozhodnutí je sebrat národy, shromáždit království, vylít na ně své rozhořčení, všechen svůj planoucí hněv, neboť celá země bude strávena ohněm mé žárlivosti. Tehdy změním národům rty v čisté, všichni budou vzývat Hospodinovo jméno a budou mu svorně sloužit. Zpoza kúšských řek mi moji ctitelé, dcery Pusaj, přinesou přídavnou oběť. V onen den se nebudeš stydět za žádné své činy, kterými ses proti mně bouřil, protože tehdy odstraním ze tvého středu tvé pyšně rozjařené a nebudeš se již déle povyšovat na mé svaté hoře. Ponechám ve tvém středu lid nuzný a chudý a budou mít útočiště v Hospodinově jménu. Ostatek Izraele neučiní zvrácenost, nepromluví lživě, v jejich ústech se nenajde podvodný jazyk. Budou se pást a uléhat, a nikdo je nevyděsí. Výskej, dcero sijónská, hlahol, Izraeli, raduj se a jásej celým srdcem, dcero jeruzalémská! Hospodin odstranil rozsudek nad tebou, odvrátil tvého nepřítele. Král Izraele, Hospodin, je ve tvém středu, neboj se již zlého. V onen den řeknou Jeruzalému: Neboj se, Sijóne, tvé ruce ať neochabnou. Hospodin, tvůj Bůh, je ve tvém středu, hrdina, který zachraňuje. Rozjásá se nad tebou radostně, obnoví tě svou láskou, zaplesá nad tebou s výskáním. Sklíčené ze svátků vzal jsem od tebe, byli břemenem, potupou na tobě. Hle, v onen čas budu jednat se všemi, kteří tě pokořovali. Zachráním kulhavou a zapuzenou shromáždím, a proměním je ve chválu a věhlas po celé zemi, kde zakoušeli hanbu. V onen čas vás přivedu, v onen čas vás shromáždím, ano, učiním vás věhlasem a chválou mezi všemi národy země, když před vašima očima změním váš úděl, praví Hospodin. V druhém roce vlády krále Dareia, v šestém měsíci, prvního dne toho měsíce, stalo se Hospodinovo slovo prostřednictvím proroka Agea k judskému místodržiteli Zerubábelovi, synu Šealtíelovu, a k veleknězi Jóšuovi, synu Jósadakovu: Toto praví Hospodin zástupů: Tento lid říká: Nepřišel ještě čas, čas, aby byl postaven Hospodinův dům. I stalo se Hospodinovo slovo prostřednictvím proroka Agea: Pro vás je již čas, abyste bydleli ve svých obložených domech, zatímco tento dům je zcela zpustošený? Nyní toto praví Hospodin zástupů: Přemýšlejte o svých cestách! Zaseli jste mnoho, sklízíte málo; jíte, ale nejste nasyceni, pijete, ale opít se nemůžete, oblékáte se, ale nezahřejete se, a ten, kdo se nechává najmout za mzdu, dává ji do děravého váčku. Toto praví Hospodin zástupů: Přemýšlejte o svých cestách! Vystupte do hor, přivezte dřevo a stavte dům; oblíbím si ho a budu oslaven, praví Hospodin. Vyhlíželi jste mnoho, a hle, je málo, a když jste to přinesli domů, odfoukl jsem to. Proč? je výrok Hospodina zástupů. Protože můj dům je zcela zpustošený, a vy si běháte každý za svým domem. Proto nebesa nad vámi zadržela rosu a země zadržela svou úrodu. Přivolal jsem sucho na zemi a na hory, na obilí a mladé víno, na olej a na všechno, co země přináší, na lidi i zvířata, na všechen výtěžek rukou. Zerubábel, syn Šealtíelův, a velekněz Jóšua, syn Jósadakův, i celý ostatek lidu uposlechli Hospodina, svého Boha, a slova proroka Agea, protože ho poslal Hospodin, jejich Bůh; a lid se bál Hospodina. A Hospodinův posel Ageus řekl lidu jako Hospodinovo poselství: Já jsem s vámi, je Hospodinův výrok. A Hospodin vzbudil ducha judského místodržitele Zerubábela, syna Šealtíelova, a ducha velekněze Jóšuy, syna Jósadakova, i ducha celého ostatku lidu. Přišli a konali práci v domě Hospodina zástupů, svého Boha, dvacátého čtvrtého dne, šestého měsíce, ve druhém roce vlády krále Dareia. Sedmého měsíce, dvacátého prvního dne se stalo Hospodinovo slovo prostřednictvím proroka Agea: Řekni judskému místodržiteli Zerubábelovi, synu Šealtíelovu, a veleknězi Jóšuovi, synu Jósadakovu, i ostatku lidu: Kdo z vás, kteří jste zůstali, viděl tento dům v jeho první slávě? A jaký jej vidíte nyní? Není ve vašich očích jen pouhé nic? Nuže, posilni se, Zerubábeli, je Hospodinův výrok, posilni se, veleknězi Jóšuo, synu Jósadakův, posilni se, všechen lide země, je Hospodinův výrok, a jednejte, neboť já jsem s vámi, je výrok Hospodina zástupů, kvůli úmluvě, kterou jsem uzavřel s vámi, když jste vycházeli z Egypta. Můj duch stojí uprostřed vás, nebojte se. Neboť toto praví Hospodin zástupů: Ještě jednou zakrátko zatřesu nebem i zemí, mořem i souší. Zatřesu všemi národy, přijde to, po čem touží všechny národy, a naplním tento dům slávou, praví Hospodin zástupů. Mně patří stříbro, mně patří zlato, je výrok Hospodina zástupů. Větší bude budoucí sláva tohoto domu nežli první, praví Hospodin zástupů; na tomto místě způsobím pokoj, je výrok Hospodina zástupů. Dvacátého čtvrtého dne devátého měsíce, ve druhém roce vlády Dareia stalo se Hospodinovo slovo k proroku Ageovi: Toto praví Hospodin zástupů: Zeptej se kněží na zákon slovy: Jestliže někdo vezme posvátné maso do okraje svého roucha a tím okrajem se dotkne chleba, vařeného jídla, vína, oleje či jakékoliv potravy, bude to svaté? Kněží odpověděli: Ne. Ageus se dále zeptal: Jestliže se někdo nečistý dotkne čehokoliv z toho, bude to nečisté? Kněží odpověděli: Bude to nečisté. Nato Ageus odpověděl: Takový je tento lid a takový je tento národ přede mnou, je Hospodinův výrok; takové jsou všechny skutky jejich rukou. Co tam obětují, je nečisté. Nuže přemýšlejte, jak tomu bylo před tímto dnem, dříve nežli byl položen kámen na kámen v Hospodinově chrámu: Tehdy, když někdo přišel k hromadě obilí o dvaceti mírách, vydala jen deset, když přišel k lisu, aby nabral padesát měr, vydal jen dvacet. Bil jsem vás obilnou rzí, snětí a krupobitím všechno dílo vašich rukou, ale neobrátili jste se ke mně, je Hospodinův výrok. Přemýšlejte, jak tomu bylo před tímto dnem, před dvacátým čtvrtým dnem devátého měsíce, před dnem, kdy byly položeny základy Hospodinova chrámu. Přemýšlejte o tom. Což je ještě zrno v obilnici? A víno, fíkovník, granátovník ani olivovník nepřinesly plody. Od tohoto dne budu žehnat. I stalo se Hospodinovo slovo podruhé k Ageovi dvacátého čtvrtého dne toho měsíce: Řekni judskému místodržiteli Zerubábelovi: Zatřesu nebem i zemí. Převrátím trůny království, vyhladím sílu království národů, převrátím válečné vozy i jejich jezdce, klesnou koně i jejich jezdci, jeden mečem druhého. V onen den, je výrok Hospodina zástupů, tě vezmu, můj otroku Zerubábeli, synu Šealtíelův – je Hospodinův výrok – a učiním tě pečetním prstenem, neboť tebe jsem vyvolil, je výrok Hospodina zástupů. V osmém měsíci druhého roku vlády Dareia se stalo Hospodinovo slovo k proroku Zacharjášovi, synu Berekjáše, syna Idova: Hospodin se velice rozhněval na vaše otce. Řekni jim: Toto praví Hospodin zástupů: Navraťte se ke mně, je výrok Hospodina zástupů, a vrátím se k vám, praví Hospodin zástupů. Nebuďte jako vaši otcové! Když je dřívější proroci volali slovy: Toto praví Hospodin zástupů: Odvraťte se od svých zlých cest a od svých zlých činů, neposlouchali a nevěnovali mi pozornost, je Hospodinův výrok. Kde jsou vaši otcové, a proroci, cožpak budou žít navěky? Avšak má slova a má ustanovení, která jsem přikázal svým otrokům prorokům, vaše otce dostihla. Navrátili se a řekli: Jak měl Hospodin zástupů v úmyslu s námi naložit podle našich cest a našich činů, tak s námi naložil. Dvacátého čtvrtého dne jedenáctého měsíce, to je v měsíci šebatu, ve druhém roce vlády Dareia se stalo Hospodinovo slovo k proroku Zacharjášovi, synu Berekjáše, syna Idova: Viděl jsem v noci, hle, nějaký jezdec na rudém koni, stojí mezi myrtovím v hlubině a za ním koně rudí, plaví a bílí. Zeptal jsem se: Co mají tito znamenat, můj pane? Anděl, který se mnou mluvil, mi odpověděl: Ukážu ti, co mají tito znamenat. Muž, který stál mezi myrtovím, promluvil a řekl: To jsou ti, které Hospodin poslal, aby procházeli zemi. Ti odpověděli Hospodinovu andělovi, který stál mezi myrtovím, a řekli: Prošli jsme zemí a hle, celá země si poklidně bydlí. Hospodinův anděl promluvil a řekl: Hospodine zástupů, jak dlouho nebudeš mít slitování s Jeruzalémem a s judskými městy, na nichž je tvé rozhořčení po sedmdesát let? Hospodin andělovi, který se mnou mluvil, odpověděl slova dobrá, slova útěšná. Anděl, který se mnou mluvil, mi řekl: Volej: Toto praví Hospodin zástupů: Horlím pro Jeruzalém a pro Sijón velkou horlivostí. Ale převelice se hněvám na sebejisté národy. Když jsem se trochu rozhněval, oni napomáhali ke zlu. Proto takto praví Hospodin: Navrátím se do Jeruzaléma se slitováním, zbuduji v něm svůj dům, je výrok Hospodina zástupů, a nad Jeruzalémem bude natažena měřící šňůra. Znovu volej: Toto praví Hospodin zástupů: Znovu budou má města přetékat dobrem, Hospodin znovu potěší Sijón, znovu vyvolí Jeruzalém. Pozvedl jsem oči a vtom jsem uviděl čtyři rohy. Zeptal jsem se anděla, který se mnou mluvil: Co mají tyto věci znamenat? Odpověděl mi: To jsou rohy, které rozptýlily Judu, Izrael a Jeruzalém. Pak mi Hospodin ukázal čtyři kováře. Zeptal jsem se: Co jdou dělat? Odpověděl: Toto jsou rohy, které rozptýlily Judu, takže nikdo nepozvedl hlavu. Ale tito je přišli vyděsit, aby urazili rohy národů, které pozvedly roh proti judské zemi, aby ji rozptýlily. Pozvedl jsem oči a vtom jsem uviděl muže, který měl v ruce měřicí provaz. Zeptal jsem se: Kam jdeš? Odpověděl mi: Změřit Jeruzalém, abych viděl, jak má být široký a dlouhý. Vtom anděl, který se mnou mluvil, vyšel a druhý anděl mu vyšel naproti a řekl mu: Běž a pověz tomu mládenci: Jeruzalém bude obydlen jako město bez hradeb pro množství lidí a dobytka v jeho středu. A já, je Hospodinův výrok, budu ohnivou hradbou okolo něj a slávou v jeho středu. Běda, běda, utečte ze severní země, je Hospodinův výrok, neboť jsem vás rozehnal do čtyř nebeských větrů, je Hospodinův výrok. Běda! Zachraň se, Sijóne, bydlící u dcery babylonské. Neboť toto praví Hospodin zástupů – kvůli své slávě mě poslal k národům, které vás plenily: Kdo se dotýká vás, dotýká se zřítelnice mého oka. Hle, zamávám proti nim rukou a stanou se kořistí svých otroků. A poznáte, že mě poslal Hospodin zástupů. Výskej a raduj se, dcero sijónská, neboť hle, přijdu a budu přebývat ve tvém středu, je Hospodinův výrok. V onen den národy mnohé se připojí k Hospodinu, budou mým lidem, budu přebývat ve tvém středu a poznáš, že mě k tobě poslal Hospodin zástupů. Hospodin dostane do dědictví Judu jako svůj podíl ve svaté zemi a znovu vyvolí Jeruzalém. Zmlkni před Hospodinem, veškeré tělo, neboť se dal do pohybu ze svého svatého příbytku. Potom mi ukázal velekněze Jóšuu stojícího před Hospodinovým andělem a Satan stál po jeho pravici, aby ho obžaloval. Hospodin řekl Satanovi: Ať tě napomene Hospodin, Satane! Ať tě napomene Hospodin, který vyvolil Jeruzalém. Což to není poleno zachráněné z ohně? Jóšua byl oblečen do špinavých šatů, když stál před andělem. Ten promluvil a řekl těm, kteří stáli před ním: Sundejte z něj ty špinavé šaty. A jemu řekl: Pohleď, odňal jsem od tebe tvou vinu a obléknou tě do slavnostních šatů. A řekl: Ať mu vloží na hlavu čistý turban. Vložili mu na hlavu čistý turban a oblékli mu šaty, zatímco anděl Hospodinův stál. Potom Hospodinův anděl napomínal Jóšuu: Toto praví Hospodin zástupů: Jestliže budeš chodit po mých cestách a zachovávat můj řád, také ty budeš obhajovat můj dům a střežit má nádvoří a dovolím ti přicházet mezi ty, kteří zde stojí. Slyš, veleknězi Jóšuo, ty i tvoji druzi, kteří sedí před tebou, neboť tito muži jsou znamením, že přivedu svého otroka, Výhonek. Neboť pohleďte na kámen, který jsem dal před Jóšuu – na jednom kameni sedm očí. Hle, vyryji na něm nápis, je výrok Hospodina zástupů, a vzdálím vinu této země v jediném dni. V onen den, je výrok Hospodina zástupů, budete zvát jeden druhého pod révu a pod fíkovník. Anděl, který se mnou mluvil, mě znovu vzbudil, jako se budí muž ze spánku. Zeptal se mě: Co vidíš? Odpověděl jsem: Vidím svícen celý ze zlata a na jeho vrchu nádrž na olej; na něm sedm lamp a sedm nálevek k lampám, které jsou na jeho vrchu. U něho jsou dvě olivy, jedna napravo od nádrže a druhá nalevo. Promluvil jsem a zeptal jsem se anděla, který se mnou mluvil: Co mají tyto věci znamenat, můj pane? Anděl, který se mnou mluvil, mi řekl: Nevíš, co mají znamenat? Odpověděl jsem: Nevím, můj pane. Promluvil a řekl mi: Toto je Hospodinovo slovo k Zerubábelovi: Ne silou ani mocí, ale mým Duchem, praví Hospodin zástupů. Čím jsi, veliká horo? Před Zerubábelem se staneš rovinou. Pak vynese nahoru vrcholový klenák za radostného volání o něm: Jak půvabný, jak půvabný! Stalo se ke mně Hospodinovo slovo: Zerubábelovy ruce položily základy tohoto domu a jeho ruce ho dokončí. A poznáš, že mě k vám poslal Hospodin zástupů. Vždyť kdo pohrdl dnem malých věcí, bude se radovat, až uvidí olovnici v Zerubábelově ruce. Těch sedm jsou Hospodinovy oči obzírající celou zemi. Promluvil jsem a zeptal jsem se ho: Co znamenají ty dvě olivy napravo a nalevo od svícnu? Promluvil jsem podruhé a zeptal jsem se ho: Co znamenají ty dvě olivové větve, z nichž se vylévá zlato prostřednictvím dvou zlatých trubic? Zeptal se mě: Nevíš, co znamenají? Odpověděl jsem: Nevím, můj pane. Řekl: To jsou dva pomazaní, kteří stojí před Pánem celé země. Znovu jsem pozvedl oči a vtom jsem uviděl letící svitek. Zeptal se mě: Co vidíš? Odpověděl jsem: Vidím letící svitek, dvacet loket dlouhý a deset loket široký. Řekl mi: To je prokletí, které vychází na celou zemi. Neboť každý, kdo kradl, jak je psáno na jedné straně svitku, zůstal bez trestu a každý, kdo lživě přísahal, jak je psáno na druhé straně svitku, zůstal bez trestu. Vyvedl jsem ho však, je výrok Hospodina zástupů, a vstoupí do domu zloděje a do domu toho, kdo lživě přísahá v mém jménu. Zůstane v jeho domě a zničí ho i s krovem a s kamením. Anděl, který se mnou mluvil, vyšel a řekl mi: Pozvedni oči a pohleď, co to vychází. Zeptal jsem se: Co je to? Odpověděl: To je vycházející éfa. A řekl: To je jejich oko po celé zemi. Vtom se zdvihlo olověné víko a tam uvnitř éfy seděla nějaká žena. Řekl: To je ničemnost, a hodil ji dovnitř éfy a na otvor hodil olověné závaží. Pak jsem pozvedl oči a vtom jsem uviděl vycházet dvě ženy. Vítr vál do jejich křídel, měly totiž křídla jako čáp, a nesly éfu mezi zemí a nebem. Zeptal jsem se anděla, který se mnou mluvil: Kam odnášejí tu éfu? Odpověděl mi: Aby jí postavily dům v šineárské zemi. Až bude připraven, spočine tam na podstavci. Znovu jsem pozvedl oči a vtom jsem uviděl čtyři vozy, jak vyjíždějí mezi dvěma horami. Ty hory byly bronzové. V prvním voze byli zapřaženi koně rudí, ve druhém voze koně černí, ve třetím voze koně bílí a ve čtvrtém voze koně strakatí, silní. Promluvil jsem a zeptal jsem se anděla, který se mnou mluvil: Co mají tito znamenat, můj pane? Anděl promluvil a řekl mi: To jsou čtyři nebeské větry, které vycházejí poté, co stály před Pánem celé země. Černí koně vyjíždějí do země severní, bílí vyjeli na západ, strakatí vyjeli do země jižní. Silní vyjeli a chtěli jít a procházet zemí. A on řekl: Jděte a procházejte zemí. A procházeli zemí. Zavolal na mě a promluvil ke mně: Pohleď, ti, kteří vyjíždějí do severní země, utišili můj hněv v severní zemi. I stalo se ke mně Hospodinovo slovo: Vezmi od vyhnanců Cheldaje, Tóbijáše a Jedajáše, v tentýž den jdi a vejdi do domu Jóšijáše, syna Sefanjášova, kam přišli z Babylona, vezmi stříbro a zlato, udělej korunu a vlož ji na hlavu velekněze Jóšuy, syna Jósadakova. Řekni mu: Toto praví Hospodin zástupů: Hle, muž jménem Výhonek, vzejde ze svého místa a postaví Hospodinův chrám. On postaví Hospodinův chrám a ponese majestát. Bude sedět a vládnout na svém trůnu a bude knězem na svém trůnu; a mezi oběma bude rada pokoje. Koruna bude Chelemovi, Tóbijášovi, Jedajášovi a Chénovi, synu Sefanjášovu, na památku v Hospodinově chrámu. Ti, kdo jsou zdaleka, přijdou a budou stavět Hospodinův chrám. A poznáte, že mě k vám poslal Hospodin zástupů. To se stane, jestliže opravdu uposlechnete Hospodina, svého Boha. Ve čtvrtém roce vlády krále Dareia se stalo Hospodinovo slovo k Zacharjášovi čtvrtého dne devátého měsíce, tedy kislevu. Tehdy Bét-el poslal Saresera a Regem-meleka s jeho muži udobřit si Hospodinovu tvář a zeptat se kněží, kteří patřili domu Hospodina zástupů, a proroků: Mám plakat v pátém měsíci a postit se, jako jsem to dělal po mnoho let? I stalo se ke mně slovo Hospodina zástupů: Řekni všemu lidu země a kněžím: Když jste se postili a naříkali v pátém a v sedmém měsíci po těchto sedmdesát let, opravdu jste se postili kvůli mně? A když jíte a pijete, což nejíte a nepijete kvůli sobě? Což toto nebyla slova, která volal Hospodin prostřednictvím dřívějších proroků, když bezstarostně bydlel Jeruzalém i jeho města okolo něj, a tak i Negeb a Šefela? I stalo se Hospodinovo slovo k Zacharjášovi: Toto praví Hospodin zástupů: Suďte pravdivým soudem a prokazujte jeden druhému milosrdenství a slitování. Neutlačujte vdovu ani sirotka, příchozího ani chudého, nevymýšlejte v srdci zlo jeden vůči druhému. Nechtěli věnovat pozornost, obrátili se vzpurně zády, zacpali si uši, aby neslyšeli. Svá srdce proměnili v křemen, aby neslyšeli zákon a slova, která poslal Hospodin zástupů svým Duchem prostřednictvím dřívějších proroků, a tak na ně od Hospodina zástupů dopadlo velké rozhořčení. I stalo se, že jako volal, ale neslyšeli, tak budou volat, ale já nebudu slyšet, praví Hospodin zástupů. Odvál jsem je do všech národů, které neznali. Země po nich byla zpustošena, takže jí nikdo neprochází sem ani tam. Tak proměnili výbornou zemi v hroznou pustinu. I stalo se slovo Hospodina zástupů: Toto praví Hospodin zástupů: Horlím pro Sijón velkou horlivostí a velkým rozlícením horlím pro něj. Toto praví Hospodin: Vrátím se na Sijón a budu přebývat v Jeruzalémě. Jeruzalém se bude nazývat městem bezpečným a hora Hospodina zástupů horou svatou. Toto praví Hospodin zástupů: V jeruzalémských ulicích budou znovu sedět starci a stařeny, každý se svou holí v ruce pro vysoký věk. Ulice města budou plné chlapců a děvčat radujících se na jeho ulicích. Toto praví Hospodin zástupů: Jestliže to bude nemožné v očích ostatku tohoto lidu v oněch dnech, bude to nemožné také v mých očích? je výrok Hospodina zástupů. Toto praví Hospodin zástupů: Hle, zachráním svůj lid ze země východní i ze země na západ slunce, přivedu je a budou bydlet v Jeruzalémě. Budou mým lidem a já budu jejich Bohem, věrně a spravedlivě. Toto praví Hospodin zástupů: Posilněte své ruce, vy, kteří jste v těchto dnech slyšeli tato slova z úst proroků, v den, kdy byly položeny základy domu Hospodina zástupů, aby byl znovu postaven chrám. Neboť před oněmi dny nebylo mzdy pro člověka ani mzdy pro zvíře nebylo, a ten, kdo vycházel a vcházel, neměl pokoj od protivníka, protože jsem poštval všechny lidi jednoho proti druhému. Nyní však nebudu jednat s ostatkem tohoto lidu jako v dřívějších dnech, je výrok Hospodina zástupů. Neboť setbě se bude dařit, réva vydá plody, země vydá úrodu a nebesa dají rosu. To všechno dám do vlastnictví ostatku tohoto lidu. I stane se, že jako jste byli mezi národy kletbou, dome judský a dome izraelský, tak vás zachráním a budete požehnáním. Nebojte se, posilněte své ruce. Neboť toto praví Hospodin zástupů: Jako jsem měl v úmyslu naložit s vámi zle, když mě vaši otcové podněcovali ke hněvu, praví Hospodin zástupů, a neslitoval jsem se, tak mám zase v těchto dnech v úmyslu prokázat Jeruzalému a domu judskému dobro. Nebojte se! Toto jsou věci, které konejte: Mluvte pravdu každý se svým bližním, pravdu a pokojný soud vynášejte ve svých branách. Nikdo ať nezamýšlí ve svém srdci zlo proti svému bližnímu a nemilujte lživou přísahu, neboť toto všechno nenávidím, je Hospodinův výrok. I stalo se ke mně slovo Hospodina zástupů: Toto praví Hospodin zástupů: Půst čtvrtého, půst pátého, půst sedmého a půst desátého měsíce změním domu judskému v jásot, radost a veselé svátky. Proto milujte pravdu a pokoj. Toto praví Hospodin zástupů: Znovu se stane, že přijdou národy a obyvatelé mnoha měst – obyvatelé jednoho města půjdou do druhého a řeknou: Pojďme, vydejme se udobřit si Hospodinovu tvář a hledat Hospodina zástupů. Já také půjdu. A půjdou mnozí lidé a mocné národy hledat Hospodina zástupů v Jeruzalémě a udobřit si Hospodinovu tvář. Toto praví Hospodin zástupů: V oněch dnech se stane, že deset mužů z národů všech jazyků se chytí, ano, chytnou se Judejce za cíp roucha a řeknou: Půjdeme s vámi, protože jsme slyšeli, že je s vámi Bůh. Výnos. Hospodinovo slovo je proti zemi Chadraku a Damašek je místem, kde spočine. Vždyť k Hospodinu jsou obráceny oči lidí a všech izraelských kmenů. A také Chamát, který s ním hraničí, Týr a Sidón, neboť je příliš moudrý. Týr postavil opevnění a navršil stříbra jako prachu a zlata jako bláta na ulicích. Hle, Panovník si ho podrobí, jeho majetek srazí do moře a samo bude stráveno ohněm. Aškalón to uvidí a dostane strach, Gaza se bude hrozně třást i Ekrón, neboť zklame jeho naděje. Z Gazy zmizí král a Aškalón nebude obydlen. V Ašdódu budou bydlet potomci ze smilstva, vyhladím pýchu Pelištejců. Odstraním jeho krev z jeho úst a jeho ohavnosti z jeho zubů. Ten, kdo zůstane, bude také patřit jeho Bohu, stane se v Judsku náčelníkem a Ekrón bude jako Jebúsejec. Utábořím se ve svém domě jako stráž před tím, kdo by chtěl procházet sem a tam. Utlačovatel již přes ně nebude procházet, neboť nyní jsem to viděl na vlastní oči. Velice jásej, dcero sijónská, hlahol, dcero jeruzalémská! Hle, přichází k tobě tvůj král. Je spravedlivý a vítězný. Pokorný, jede na oslu, na hříběti, osličím mláděti. Vyhladím vozy z Efrajima a koně z Jeruzaléma, válečné luky budou zničeny. Vyhlásí pokoj národům a jeho vláda bude od moře k moři, od Řeky až do končin země. Navíc, co se tebe týče, pro krev smlouvy s tebou, propustím tvé vězně z cisterny, ve které není voda. Navraťte se do pevnosti, vězňové mající naději. Dnes také oznamuji: Dvojnásobně ti odplatím. Neboť jsem napjal Judu jako luk a naplnil jsem jej Efrajimem jako šípy. Zamávám tvými syny, Sijóne, nad tvými syny, Jávane, a proměním tě v hrdinův meč. Ukáže se nad nimi Hospodin, jeho šíp vyrazí jako blesk. Panovník Hospodin zatroubí na beraní roh, vytáhne v jižních vichřicích. Hospodin zástupů jim bude štítem a oni budou jíst a pošlapou praky na vrhání kamenů. Budou pít a burácet jako po vínu, budou plní jako obětní miska, jako rohy oltáře. Hospodin, jejich Bůh, je zachrání v onen den jako ovce svého lidu. Budou jako drahokamy v koruně, budou zářit v jeho zemi. Neboť jaká je jeho dobrota a jaká jeho krása! Obilí dá vzrůst mládencům a nové víno pannám. Od Hospodina žádejte déšť v čase jarního deště. Hospodin působí bouřky a dá jim silný déšť a každému zeleň na poli. Vždyť domácí bůžci mluvili marnost, věštci viděli klam, mluví klamné sny, utěšují nicotnostmi. Proto putují jako ovce, krčí se, protože nemají pastýře. Můj hněv vzplál proti pastýřům, navštívím s trestem vůdce stáda. Neboť Hospodin zástupů navštíví své stádo, dům judský, a promění je v svého nádherného koně do boje. Z něho vzejde úhelný kámen, z něho vzejde kolík, z něho vzejde válečný luk, z něho vzejde i každý nadřízený. A budou jako hrdinové šlapat v boji bláto na ulicích. Budou bojovat, protože Hospodin bude s nimi, a zahanbí jezdce na koních. Povýším dům judský a dům Josefův zachráním, přivedu je zpět, protože jsem se nad nimi slitoval. Budou, jako bych je neodvrhl, neboť já jsem Hospodin, jejich Bůh, a odpovím jim. Efrajimci budou jako hrdina a jejich srdce se bude radovat jako po vínu. Jejich synové to uvidí, budou se radovat a jejich srdce bude jásat v Hospodinu. Hvízdnu na ně a shromáždím je, neboť jsem je vykoupil, a bude jich tak mnoho, jako jich bývalo. Ačkoliv jsem je zasel mezi národy, na vzdálených místech si na mě vzpomenou, budou žít se svými syny a navrátí se. Přivedu je zpět z egyptské země, shromáždím je z Asýrie a uvedu je do země gileádské a na Libanon, ale nebude jim to místo stačit. Soužení projde mořem a bude bít do mořských vln a všechny hlubiny Nilu vyschnou. Pýcha Asýrie bude svržena a žezlo Egypta zmizí. Povýším je v Hospodinu a v jeho jménu budou chodit, je Hospodinův výrok. Otevři svá vrata, Libanone, oheň ať stráví tvé cedry. Naříkej, cypřiši, neboť padl cedr, vznešené stromy jsou zničeny. Naříkejte, bášanské duby, neboť klesl nepřístupný les. Slyš! Nářek pastýřů, neboť byly zničeny jejich pastviny. Slyš! Řev mladých lvů, neboť byla zničena jordánská houština. Toto praví Hospodin, můj Bůh: Pas ovce určené na zabití. Ti, kdo je kupují, je zabíjejí a nenesou vinu, ti, kdo je prodávají, řeknou: Požehnaný je Hospodin, zbohatl jsem, a jejich pastýři s nimi nemají soucit. Nebudu již tedy mít soucit s obyvateli země, je Hospodinův výrok. Hle, ponechám každého člověka v ruce jeho bližního a v ruce jeho krále. Ti rozbijí zemi a já nikoho z jejich ruky nevysvobodím. Pásl jsem ovce určené na zabití, nejubožejší z ovcí. Vzal jsem si dvě hole. Jednu jsem nazval Laskavost, druhou jsem nazval Svornost a pásl jsem ovce. Vyhladil jsem tři pastýře v jednom měsíci, neměl jsem s nimi trpělivost a také oni si protivili mě. Řekl jsem: Nebudu vás pást. Ta, která má zemřít, ať zemře, a ta, která má být vyhlazena, ať je vyhlazena a ty, které zůstanou, ať sežerou maso jedna druhé. Vzal jsem hůl Laskavost a zlomil jsem ji, abych zrušil svou smlouvu, kterou jsem uzavřel se všemi národy. V onen den byla zrušena a nejubožejší z ovcí, co mě pozorovaly, tak poznaly, že to je Hospodinovo slovo. Řekl jsem jim: Jestliže se vám to líbí, dejte mi mzdu, jestliže nikoli, upusťte od toho. Odvážili mi mzdu třicet šekelů stříbra. Hospodin mi řekl: Hoď to hrnčířovi, tu skvělou cenu, jíž mě ocenili. Vzal jsem těch třicet šekelů stříbra a hodil jsem to v Hospodinově domě hrnčířovi. Pak jsem zlomil druhou hůl, Svornost, abych zrušil bratrství mezi Judou a Izraelem. Hospodin mi dále řekl: Vezmi si ještě výstroj hloupého pastýře. Neboť hle, dám v zemi povstat pastýři, který se nebude starat o hynoucí, zatoulanou nebude hledat, polámanou nebude léčit, o zdravou nebude pečovat, ale bude jíst maso z tučných a jejich paznehty strhne. Běda mému ničemnému pastýři, který opouští ovce! Meč proti jeho paži a proti jeho pravému oku! Jeho paže zcela uschne a jeho pravé oko jistě zeslábne. Výnos. Hospodinovo slovo o Izraeli, výrok Hospodina, který roztáhl nebesa, založil zemi a vytvořil ducha člověka v jeho nitru: Hle, učiním Jeruzalém opojnou číší pro všechny okolní národy. I na Judsko dojde při obléhání Jeruzaléma. I stane se v onen den, že učiním Jeruzalém vzpěračským kamenem pro všechny národy. Všichni, kdo jej budou zvedat, se velmi zraní a všechny národy země se proti němu shromáždí. V onen den, je Hospodinův výrok, raním každého koně pomateností a jeho jezdce šílenstvím. Na dům judský otevřu své oči, ale všechny koně národů raním slepotou. Judští náčelníci si v srdci řeknou: Obyvatelé Jeruzaléma jsou mojí posilou skrze Hospodina zástupů, svého Boha. V onen den učiním judské náčelníky kotlíkem s ohněm na dřevě a ohnivou pochodní mezi snopy. Stráví všechny okolní národy napravo i nalevo a obyvatelé Jeruzaléma budou znovu pobývat na svém místě v Jeruzalémě. Hospodin nejprve zachrání judské stany, aby sláva domu Davidova a sláva obyvatel Jeruzaléma nebyla větší než Judova. V onen den bude Hospodin štítem pro obyvatele Jeruzaléma a stane se v onen den, že klopýtající mezi nimi bude jako David a dům Davidův bude před nimi jako Bůh, jako Hospodinův anděl. I stane se v onen den, že budu chtít vyhladit všechny národy, které přitáhnou proti Jeruzalému. Vyleji na dům Davidův a na obyvatele Jeruzaléma ducha milosti a úpěnlivých proseb. Pohledí na mě, na toho, kterého probodli, a budou ho oplakávat, jako se kvílí nad jedináčkem, budou nad ním hořce naříkat, jako se naříká nad prvorozeným. V onen den bude veliké kvílení v Jeruzalémě, jako bylo kvílení v Hadad-Rimón na pláni u Megida. Země bude naříkat, každá čeleď zvlášť: Čeleď domu Davidova zvlášť a jejich ženy zvlášť, čeleď domu Nátanova zvlášť a jejich ženy zvlášť, čeleď domu Léviho zvlášť a jejich ženy zvlášť, čeleď Šimeího zvlášť a jejich ženy zvlášť, všechny čeledi, které zůstaly, každá čeleď zvlášť a jejich ženy zvlášť. V onen den bude pro dům Davidův a pro obyvatele Jeruzaléma otevřen pramen k očištění od hříchu a nečistoty. I stane se v onen den, je výrok Hospodina zástupů, že vyhladím ze země jména modlářských zpodobenin a nebudou již připomínány. Také proroky a ducha nečistoty odstraním ze země. I stane se, když bude ještě někdo prorokovat, že mu jeho otec a matka, kteří ho zrodili, řeknou: Nezůstaneš naživu, protože jsi mluvil klam v Hospodinově jménu! A jeho otec a matka, kteří ho zrodili, jej probodnou, když bude prorokovat. I stane se v onen den, že se budou proroci stydět, každý za své vidění, když prorokovali, a nebudou již oblékat chlupatý plášť, aby klamali. A každý řekne: Nejsem prorok. Jsem rolník. Kdosi si mě koupil v mém mládí. A zeptá-li se ho někdo: A co ty rány na prsou, on odpoví: Tak jsem byl bit v domě svých přátel. Probuď se, meči, proti mému pastýři, proti mému druhu, je výrok Hospodina zástupů. Bij pastýře a ovce se rozprchnou. Vztáhni ruku proti bezvýznamným. I stane se v celé zemi, je Hospodinův výrok, že dva díly z ní budou vyhlazeny a zahynou a zůstane z ní třetina. Tu třetinu provedu ohněm, přečistím je, jako se čistí stříbro, vyzkouším je, jako se zkouší zlato. Bude vzývat mé jméno a já mu odpovím. Řeknu: Je mým lidem. A on řekne: Hospodine, můj Bože. Hle, přichází den Hospodinův, kdy ve tvém středu bude rozdělena tvá kořist. Shromáždím všechny národy k Jeruzalému do boje. Město bude dobyto, domy budou vypleněny a ženy zneuctěny. Polovina města odejde do vyhnanství, ale zbytek lidu z města vyhlazen nebude. Hospodin vytáhne a bude bojovat proti těmto národům, jako když bojoval v den bitvy. V onen den se jeho nohy postaví na Olivové hoře, která je východně naproti Jeruzalému. Olivová hora se rozštěpí na poloviny od východu k západu a vznikne převeliké údolí. Polovina hory ustoupí na sever a polovina na jih. Budete utíkat údolím mých hor, neboť horské údolí dosáhne k Ásalu. Budete utíkat, jako jste utíkali před zemětřesením ve dnech judského krále Uzijáše. Tehdy přijde Hospodin, můj Bůh, a všichni svatí s ním. I stane se v onen den, že nebude světlo, hvězdy pohasnou. Nastane jediný den, známý jen Hospodinu; nebude den a nebude noc, ale stane se, že ve večerním čase bude světlo. I stane se v onen den, že z Jeruzaléma bude vyvěrat živá voda, polovina jí poteče do moře východního a polovina do moře západního. Tak to bude v létě i v zimě. Hospodin bude králem nad celou zemí. V onen den bude Hospodin jediný a jeho jméno bude jediné. Celá země se promění a bude jako Araba, od Geby po Rimón jižně od Jeruzaléma. Ale Jeruzalém bude vyvýšen a zůstane na svém místě od brány Benjamínovy až po místo brány První, až k bráně Rohové, věže Chananeel až ke královským lisům. Budou v něm pobývat a klatba již nebude, Jeruzalém bude bydlet v bezpečí. A toto bude rána, kterou Hospodin postihne všechny národy, jež vytáhly do boje proti Jeruzalému: Jejich tělo bude uhnívat, zatímco budou stát na nohou, jejich oči jim budou zahnívat v důlcích a jejich jazyk jim bude zahnívat v ústech. I stane se v onen den, že bude mezi nimi velký zmatek od Hospodina. Jeden uchopí ruku druhého a ruka jednoho bude vztažena proti ruce druhého. Také Juda bude bojovat v Jeruzalémě. Bude nashromážděn majetek všech okolních národů, velké množství zlata, stříbra a oděvů. A stejná rána, jako je tato, dopadne na koně, mezky, velbloudy, osly a na všechna zvířata, která budou v oněch táborech. I stane se, že všichni zbývající ze všech národů, jež vytáhly proti Jeruzalému, budou rok co rok přicházet, aby se klaněli králi, Hospodinu zástupů, a slavili svátek stánků. I stane se, když některá z čeledí země nepřijde do Jeruzaléma klanět se králi, Hospodinu zástupů, že nebude mít déšť. Jestliže egyptská čeleď nevystoupí a nepůjde, nedopadne na ně ta rána, kterou Hospodin postihne národy, jež nepřijdou slavit svátek stánků. Toto bude trest za hřích Egypta a trest za hřích všech národů, které nepřijdou slavit svátek stánků. V onen den bude na zvoncích koní napsáno: Svatý Hospodinu a hrnce v Hospodinově domě budou jako obětní misky před oltářem. I stane se, že každý hrnec v Jeruzalémě a v Judsku bude svatý Hospodinu zástupů; všichni ti, kdo obětují, přijdou, vezmou je a budou v nich vařit. A v domě Hospodina zástupů již v onen den nebude obchodník. Výnos. Hospodinovo slovo k Izraeli prostřednictvím Malachiáše. Zamiloval jsem si vás, praví Hospodin. Ptáte se: Jak jsi nám prokázal lásku? Což nebyl Ezau Jákobův bratr, je Hospodinův výrok, a přece jsem si Jákoba zamiloval, ale Ezaua jsem nenáviděl. Proměnil jsem jeho hory v pustinu a jeho dědictví jsem dal stepním šakalům. Když Edóm prohlašuje: Jsme pobořeni, ale znovu postavíme to, co bylo v troskách, Hospodin zástupů praví toto: Ať si stavějí, já budu bořit. Nazvou je územím ničemnosti, lidem, na němž je Hospodinovo rozhořčení navěky. Vaše oči to uvidí a řeknete: Hospodin je veliký i za územím Izraele. Syn ctí otce a otrok svého pána. Jestliže jsem otec, kde je úcta ke mně? Jestliže jsem Pán, kde je bázeň přede mnou? – praví Hospodin zástupů vám kněžím, kteří opovrhujete mým jménem. Ptáte se: Jak opovrhujeme tvým jménem? Přinášíte na můj oltář poskvrněný chléb. Ptáte se: Čím tě poskvrňujeme? Tím, že říkáte: Hospodinovým stolem je možno pohrdat. Když přinášíte k oběti slepé zvíře, což to není zlé? Když přinášíte chromé a nemocné, což to není zlé? Jen to přines svému místodržiteli! Zdalipak si tě oblíbí, zdalipak tě milostivě přijme? – praví Hospodin zástupů. Nuže, jen si hledejte přízeň Boha, aby se nad vámi smiloval! Toho se mu od vás dostalo – cožpak vás milostivě přijme? – praví Hospodin zástupů. Kéž by tak někdo z vás zavřel dveře, abyste nadarmo nezapalovali oheň na mém oltáři! Nemám ve vás zalíbení, praví Hospodin zástupů, ani přídavnou oběť od vás si neoblíbím. Neboť od východu slunce až na západ velké bude mé jméno mezi národy a na každém místě bude přinášeno kadidlo mému jménu a čistá přídavná oběť, neboť mé jméno je velké mezi národy, praví Hospodin zástupů. Ale vy ho znesvěcujete, když říkáte: Panovníkův stůl je poskvrněný, jeho ovocem, jeho potravou je možno pohrdat. Říkáte také: Hle, jak otravné! – a ošklíbáte se nad tím, praví Hospodin zástupů. Přinášíte ukradené, chromé a nemocné; to přinášíte jako přídavnou oběť. Takovou oběť mám od vás se zalíbením přijmout? – praví Hospodin. Proklet buď ten, kdo jedná lstivě – má ve svém stádu samce, učiní slib, ale obětuje Panovníkovi poškozené – neboť jsem velký král, praví Hospodin zástupů, mé jméno vzbuzuje bázeň mezi národy. A nyní o vás kněžích je tento příkaz: Jestliže neposlechnete a nevezmete si k srdci, abyste vzdávali slávu mému jménu, praví Hospodin zástupů, pošlu na vás kletbu a vaše požehnání změním v kletbu. Ano, již jsem ho změnil v kletbu, protože si to neberete k srdci. Hle, okřiknu vaše potomstvo, rozmetám výměty na vaši tvář, výměty z vašich svátečních obětí, a odstraní vás spolu s nimi. I poznáte, že jsem vám poslal tento příkaz, aby byla upevněna má smlouva s Lévim, praví Hospodin zástupů. Má smlouva s ním byla život a pokoj. Dal jsem mu je k bázni. Bál se mě a děsil se před mým jménem. Pravdivý zákon byl v jeho ústech, zvrácenost nebyla nalezena na jeho rtech, v pokoji a podle práva chodil se mnou a mnohé odvrátil od provinění. Neboť rty kněze uchovávají poznání a z jeho úst se vyhledává poučení, neboť je poslem Hospodina zástupů. Vy jste se však odvrátili od cesty, mnohé jste poučením přivedli k pádu, zkazili jste lévijskou smlouvu, praví Hospodin zástupů. Také já jsem vás učinil opovrženými a poníženými před vším lidem, tak jako jste vy nezachovávali mé cesty a při poučení jste stranili lidem. Což nemáme všichni jednoho otce? Cožpak nás nestvořil jeden Bůh? Proč jednáme věrolomně jeden vůči druhému a znesvěcujeme smlouvu svých otců? Juda byl nevěrný, ohavnost se páchala v Izraeli i v Jeruzalémě, neboť Juda znesvětil Hospodinovu svatyni, kterou on miluje, když se oženil s dcerou cizího boha. Hospodin ať vyhladí ze stanů Jákobových každého, kdo to páchá, toho, kdo bdí, a toho, kdo odpovídá, i toho, kdo přináší přídavnou oběť Hospodinu zástupů. A ještě toto činíte: Zakrýváte Hospodinův oltář slzami, pláčem a nářkem, zatímco on již nehledí na přídavnou oběť, nepřijme ji od vás se zalíbením. A ptáte se: Proč? Protože Hospodin je svědkem mezi tebou a ženou tvého mládí, vůči níž jsi byl nevěrný, ačkoliv ona je tvou družkou, ženou tvé smlouvy. Ten, kdo má ostatek ducha, to nebude dělat. A co udělal ten jeden, když hledal potomka od Boha? Mějte se na pozoru ve svém duchu, vůči ženě svého mládí ať není nikdo nevěrný. Neboť nenávidím propuštění, praví Hospodin, Bůh Izraele, a toho, kdo přikrývá násilí na svém oděvu, praví Hospodin zástupů. Mějte se na pozoru ve svém duchu a nebuďte nevěrní. Unavujete Hospodina svými slovy. Ptáte se: Čím ho unavujeme? Tím , že říkáte: Každý, kdo páchá zlo, je dobrý v Hospodinových očích, v takových on má zalíbení, anebo: Kde je spravedlivý Bůh? Hle, posílám svého posla a připraví cestu přede mnou. Panovník, kterého hledáte, vstoupí náhle do svého chrámu, posel smlouvy, jehož si přejete, hle, přijde, praví Hospodin zástupů. Kdo vydrží den jeho příchodu? Kdo obstojí, až se ukáže? Vždyť on je jako zlatníkův oheň a pradlákův louh. Posadí se jako zlatník a čistič stříbra, pročistí syny Léviho, přečistí je jako zlato a stříbro a budou Hospodinu přinášet spravedlivé přídavné oběti a Hospodinu bude přídavná oběť Judy a Jeruzaléma příjemná jako za dnů dávných, jako v letech pradávných. Přiblížím se k vám se soudem a budu rychlým svědkem proti čarodějům, cizoložníkům a těm, kdo lživě přísahají, těm, kdo utlačují za mzdu najatého, vdovu a sirotka, křivdí příchozímu a nebojí se mě, praví Hospodin zástupů. Neboť já Hospodin jsem se nezměnil, ani vy jste nepřestali být synové Jákobovi. Ode dnů svých otců jste se odvrátili od mých ustanovení a nezachovávali jste je. Vraťte se ke mně a vrátím se k vám, praví Hospodin zástupů. Ptáte se: Jak se máme navrátit? Což smí člověk okrádat Boha? Ale vy mě okrádáte! Ptáte se: Jak tě okrádáme? Na desátcích a darech pozdvihování. Kletbou jste prokleti, protože mě okrádáte, celý národ. Přineste celý desátek do skladu, ať je potrava v mém domě. Vyzkoušejte mě takto, praví Hospodin zástupů, zdali vám neotevřu nebeské průduchy a nevyleji na vás požehnání, dokud nebude dostatek. Kvůli vám okřiknu žrouta a nezničí vám výnos země; ani réva na poli vás nepřipraví o plody, praví Hospodin zástupů. Budou vás blahoslavit všechny národy, neboť budete oblíbenou zemí, praví Hospodin zástupů. Protivili jste se mi svými slovy, praví Hospodin. Ptáte se: Co jsme mluvili proti tobě? Říkáte: Sloužit Bohu je k ničemu! Jaký zisk z toho máme, že zachováváme jeho řád, když chodíme před Hospodinem zástupů ve smutku? Nuže, nazýváme domýšlivce šťastnými – nejenže se dobře daří těm, kdo páchali ničemnost, ale provokovali Boha, a unikli. Tehdy ti, kdo se bojí Hospodina, mluvili jeden s druhým a Hospodin dával pozor a slyšel. Pamětní kniha byla před ním sepsána pro ty, kdo se bojí Hospodina a kdo si váží jeho jména. Budou mým vlastnictvím – praví Hospodin zástupů – v den, který učiním. Budu mít s nimi soucit, jako má člověk soucit se svým synem, který mu slouží. Znovu budete vidět rozdíl mezi spravedlivým a ničemou, mezi tím, kdo Bohu slouží, a tím, kdo mu neslouží. Neboť hle, přichází den planoucí jako pec a všichni domýšlivci i všichni, kdo páchají ničemnost, se stanou strništěm. Ten přicházející den je spálí, praví Hospodin zástupů, nezanechá z nich kořen ani větev. Avšak vám, kdo se bojíte mého jména, vzejde slunce spravedlnosti a na jeho paprscích bude uzdravení. Vyjdete a budete poskakovat jako vykrmené tele. Pošlapete ničemy, ano, budou popelem pod chodidly vašich nohou v den, který já učiním, praví Hospodin zástupů. Pamatujte na zákon mého otroka Mojžíše, který jsem mu dal na Chorébu, ustanovení a nařízení pro celý Izrael. Hle, pošlu vám proroka Elijáše, dříve než přijde Hospodinův den, velký a hrozný. On obrátí srdce otců k synům a srdce synů k otcům, abych nepřišel a nestihl zemi klatbou. Rodokmen Ježíše Krista, syna Davidova, syna Abrahamova. Abraham zplodil Izáka, Izák zplodil Jákoba, Jákob zplodil Judu a jeho bratry, Juda zplodil Farese a Záru z Támary, Fares zplodil Chesróma, Chesróm zplodil Arama. Aram zplodil Amínadaba, Amínadab zplodil Naasona, Naason zplodil Salmóna, Salmón zplodil Bóaza z Rachaby, Bóaz zplodil Obéda z Rút, Obéd zplodil Isaje, Isaj zplodil Davida krále. Král David zplodil Šalomouna z ženy Uriášovy, Šalomoun zplodil Roboáma, Roboám zplodil Abiu, Abia zplodil Asafa, Asaf zplodil Jóšafata, Jóšafat zplodil Jórama, Jóram zplodil Uziáše, Uziáš zplodil Jótama, Jótam zplodil Achaza, Achaz zplodil Ezechiáše, Ezechiáš zplodil Manasese, Manases zplodil Amose, Amos zplodil Joziáše, Joziáš zplodil Jechoniáše a jeho bratry za babylonského zajetí. Po babylonském zajetí Jechoniáš zplodil Salathiela, Salathiel zplodil Zorobabela, Zorobabel zplodil Abiuda, Abiud zplodil Eljakima, Eljakim zplodil Azóra. Azór zplodil Sádoka, Sádok zplodil Achima, Achim zplodil Eliuda, Eliud zplodil Eleazara, Eleazar zplodil Mattana, Mattan zplodil Jákoba. Jákob zplodil Josefa, muže Marie, z níž se narodil Ježíš řečený Kristus. Všech pokolení od Abrahama do Davida bylo tedy čtrnáct, od Davida po babylonské zajetí čtrnáct a od babylonského zajetí do Krista čtrnáct. S narozením Ježíše Krista to bylo takto: Jeho matka Marie byla zasnoubena Josefovi. Dříve než se sešli, zjistilo se, že je těhotná z Ducha Svatého. Její muž Josef byl spravedlivý, ale nechtěl ji vystavit hanbě; rozhodl se propustit ji tajně. Když to rozvážil, hle, Pánův anděl se mu ukázal ve snu a řekl: „Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii, svou ženu; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha Svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš, neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů.“ To všechno se událo, aby se naplnilo, co bylo řečeno od Pána skrze proroka: ‚Hle, ta panna otěhotní a porodí syna a dají mu jméno Immanuel‘, což v překladu znamená: ‚Bůh s námi.‘ Když se Josef probudil ze spánku, učinil, jak mu nařídil Pánův anděl, a přijal svou ženu. Ale nepoznal ji, dokud neporodila svého prvorozeného syna. A dal mu jméno Ježíš. Když se Ježíš narodil v judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mágové od východu přišli do Jeruzaléma a říkali: „Kde je ten narozený král Židů? Spatřili jsme jeho hvězdu, když vycházela, a přišli jsme se mu poklonit.“ Když to uslyšel král Herodes, znepokojil se a s ním celý Jeruzalém. Shromáždil všechny velekněze a učitele Zákona z lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit. Oni mu řekli: „V judském Betlémě; neboť tak je napsáno skrze proroka: ‚A ty, Betléme,‘ země Judova, vůbec nejsi ‚nejmenší mezi vladaři Judy, neboť z tebe vyjde vůdce, který bude pást můj lid, Izrael.‘“ Tehdy Herodes tajně zavolal mágy a podrobně se jich vyptal na čas, kdy se hvězda ukazovala, poslal je do Betléma a řekl: „Jděte a pečlivě se vyptejte na to dítě; a jakmile je naleznete, oznamte mi to, abych se mu i já přišel poklonit.“ Vyslechli krále a vyšli. A hle, hvězda, kterou spatřili, když vycházela, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě. Když spatřili hvězdu, nesmírně se zaradovali. Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou. Padli na zem a poklonili se mu. Pak otevřeli své pokladnice a obětovali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu. A poněvadž dostali ve snu pokyn, aby se k Herodovi nevraceli, odebrali se do své země jinou cestou. Když odešli, hle, ukázal se Josefovi ve snu Pánův anděl a řekl: „Vstaň, vezmi dítě a jeho matku, uteč do Egypta a buď tam, dokud ti neřeknu, protože Herodes bude dítě hledat, aby je zahubil.“ On tedy vstal, vzal v noci dítě i jeho matku a odešel do Egypta. A byl tam až do Herodovy smrti, aby se naplnilo, co bylo řečeno od Pána skrze proroka: ‚Z Egypta jsem povolal svého syna.‘ Když Herodes uviděl, že ho mágové oklamali, velice se rozlítil a dal pobít všechny chlapce v Betlémě i v celém jeho okolí, od dvouletých níže, podle času, který vyzvěděl od mágů. Tehdy se naplnilo, co bylo řečeno skrze proroka Jeremjáše: ‚Hlas v Ráma bylo slyšet, nářek a pláč a velké bědování; Ráchel oplakává své děti a nechce se dát utěšit, protože jich není.‘ Když Herodes zemřel, hle, Pánův anděl se ukázal ve snu Josefovi v Egyptě a řekl: „Vstaň, vezmi dítě a jeho matku a jdi do země izraelské, neboť ti, kteří ukládali dítěti o život, již zemřeli.“ On tedy vstal, vzal dítě a jeho matku a vešel do izraelské země. Když však uslyšel, že v Judsku kraluje místo svého otce Heroda Archelaos, bál se tam odejít. Na pokyn ve snu odešel do oblasti Galileje. I přišel a usadil se ve městě zvaném Nazaret, aby se naplnilo, co bylo řečeno skrze proroky: ‚Bude nazýván Nazaretský.‘ V těch dnech přichází Jan Křtitel hlásající v judské pustině: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království Nebes.“ To je ten, o němž bylo řečeno skrze proroka Izaiáše: ‚Hlas volajícího v pustině: Připravte Pánovu cestu, vyrovnávejte jeho stezky!‘ Sám Jan pak měl na sobě oděv z velbloudí srsti a kolem beder kožený pás a jeho potravou byly kobylky a med divokých včel. Tehdy vycházel k němu Jeruzalém a celé Judsko i celé okolí Jordánu a dávali se od něho pokřtít v řece Jordánu, vyznávajíce své hříchy. Když však uviděl, jak mnozí farizeové a saduceové přicházejí k jeho křtu, řekl jim: „Plemeno zmijí! Kdo vám ukázal, jak utéci před nadcházejícím hněvem? Vydávejte tedy ovoce svědčící o pokání. A nedomnívejte se, že si můžete říkat: ‚Náš otec je Abraham.‘ Neboť vám pravím, že Bůh může Abrahamovi vzbudit děti z těchto kamenů. Sekera je už přiložena ke kořeni stromů; každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně. Já vás křtím ve vodě k pokání; ale ten, který přichází za mnou, je silnější než já; jemu nejsem hoden ani nést sandály. On vás bude křtít v Duchu Svatém a ohni. V jeho ruce je lopata; i pročistí svůj mlat a shromáždí svou pšenici do sýpky, plevy však bude pálit ohněm neuhasitelným.“ Tehdy Ježíš přišel z Galileje k Jordánu za Janem, aby byl od něho pokřtěn. Ale Jan se mu v tom snažil zabránit a říkal: „Já bych měl být pokřtěn od tebe, a ty přicházíš ke mně?“ Ježíš mu odpověděl: „Nech to nyní; neboť takto je třeba, abychom naplnili všechnu spravedlnost.“ On ho tedy nechal. Když byl Ježíš pokřtěn, vystoupil hned z vody. A hle, otevřela se mu nebesa a spatřil Ducha Božího, jak sestupuje jako holubice a přichází na něho. A hle, ozval se hlas z nebes, který říkal: „Toto je můj Syn, Milovaný, v němž jsem nalezl zalíbení.“ Tehdy Duch Ježíše vyvedl do pustiny, aby byl pokoušen od Ďábla. A když se postil čtyřicet dní a čtyřicet nocí, nakonec vyhladověl. Tu přistoupil Pokušitel a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, řekni, ať se z těchto kamenů stanou chleby.“ On však na to řekl: „Je napsáno: ‚Člověk nebude živ jen chlebem, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.‘“ Potom ho Ďábel vzal do svatého města, postavil ho na okraj střechy chrámu a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, vrhni se dolů; vždyť je napsáno: ‚Svým andělům přikáže o tobě, a na rukou tě ponesou, abys snad nenarazil nohou na kámen.‘“ Ježíš mu řekl: „Je také napsáno: ‚Nebudeš pokoušet Pána, svého Boha.‘“ Pak ho Ďábel vzal na velmi vysokou horu a ukázal mu všechna království světa a jejich slávu. A řekl mu: „Toto všechno ti dám, jestliže padneš na zem a pokloníš se mi.“ Tu mu Ježíš řekl: „Odejdi, Satane. Vždyť je napsáno: ‚Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a jeho jediného uctívat.‘“ A tehdy ho Ďábel opustil. A hle, andělé přistoupili a sloužili mu. Když Ježíš uslyšel, že byl Jan uvězněn, odebral se do Galileje. Opustil Nazaret, šel a usadil se v Kafarnaum, které je u moře, v oblastech Zabulón a Neftalí, aby se naplnilo, co bylo řečeno skrze proroka Izaiáše: ‚Země Zabulón a země Neftalí, cestou u moře, za Jordánem – Galilea pohanů; lid sedící v temnotě uviděl veliké světlo, těm, kteří seděli v krajině a stínu smrti, vzešlo světlo.‘ Od té chvíle začal Ježíš hlásat a říkat: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království Nebes.“ Když se procházel podél Galilejského moře, uviděl dva bratry, Šimona zvaného Petr a jeho bratra Ondřeje, jak do moře vrhají kruhovou síť; byli totiž rybáři. Řekl jim: „Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí.“ Oni hned opustili sítě a následovali ho. A když odtamtud poodešel, uviděl jiné dva bratry, Jakuba, syna Zebedeova, a jeho bratra Jana, jak v lodi se svým otcem Zebedeem spravují své sítě. I povolal je. Oni ihned opustili loď i svého otce a následovali ho. Procházel celou Galilejí, učil v jejich synagogách, hlásal evangelium království a uzdravoval každou nemoc a každou slabost v lidu. Pověst o něm se roznesla po celé Sýrii. Přinesli k němu všechny nemocné, kteří byli sužováni rozličnými nemocemi a trápeními, démonizované, náměsíčné i ochrnuté a on je uzdravil. Šly za ním veliké zástupy z Galileje, Dekapole, Jeruzaléma, Judska i Zajordání. Když spatřil zástupy, vystoupil na horu. A když se posadil, přistoupili k němu jeho učedníci. Otevřel ústa a učil je: „Blahoslavení chudí duchem, neboť jejich je království Nebes. Blahoslavení plačící, neboť oni budou potěšeni. Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi do dědictví. Blahoslavení ti, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství. Blahoslavení čistého srdce, neboť oni uvidí Boha. Blahoslavení ti, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni Božími syny. Blahoslavení ti, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království Nebes. Když vás budou tupit a pronásledovat a mluvit proti vám lživě všecko zlé kvůli mně, jste blahoslavení. Radujte se a jásejte, neboť hojná je vaše odplata v nebesích; vždyť takto pronásledovali proroky, kteří byli před vámi.“ „Vy jste sůl země. Jestliže sůl ztratí chuť, čím bude osolena? Nehodí se již k ničemu, než aby ji vyhodili a lidé po ní šlapali. Vy jste světlo světa. Nemůže být ukryto město ležící na hoře. A když rozsvítí lampu, nekladou ji pod nádobu, ale na stojan; a svítí všem, kteří jsou v domě. Tak ať vaše světlo září před lidmi, aby uviděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci, který je v nebesích.“ „Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem je zrušit, nýbrž naplnit. Neboť amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné nejmenší písmenko ani jedna čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane. Kdo by tedy zrušil jediné z těchto nejmenších přikázání a tak učil lidi, bude v království Nebes nazván nejmenším. Kdo by je však činil a učil, ten bude v království Nebes nazván velkým. Neboť vám pravím: Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho převyšovat spravedlnost učitelů Zákona a farizeů, do království Nebes určitě nevstoupíte.“ „Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům: ‚Nezavraždíš.‘ Kdo by zavraždil, propadne soudu. Já vám však pravím, že soudu propadne každý, kdo se bez příčiny hněvá na svého bratra. Kdo by svému bratru řekl: ‚Raka‘, propadne veleradě. Kdo by mu řekl: ‚Blázne‘, propadne ohnivé Gehenně. Jestliže tedy přinášíš svůj dar na oltář a tam si vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, zanech tam před oltářem svůj dar a odejdi; nejprve se usmiř se svým bratrem, a pak přijď a obětuj svůj dar. Dohodni se se svým odpůrcem rychle, dokud jsi s ním na cestě, aby tě snad odpůrce nevydal soudci a soudce strážci, a byl bys uvržen do vězení. Amen, pravím tobě: Jistě odtamtud nevyjdeš, dokud nezaplatíš poslední haléř.“ „Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům: ‚Nezcizoložíš.‘ Já však vám pravím, že každý, kdo hledí na ženu tak, že po ní zatouží, již s ní zcizoložil ve svém srdci. Jestliže tě tvé pravé oko svádí, vyjmi je a odhoď od sebe; neboť je pro tebe lépe, aby zahynul jeden z tvých údů, než aby celé tvé tělo bylo vrženo do Gehenny. A jestliže tě svádí tvá pravá ruka, utni ji a odhoď od sebe; neboť je pro tebe lépe, aby zahynul jeden z tvých údů, než aby celé tvé tělo odešlo do Gehenny.“ „Také bylo řečeno: ‚Kdo propustí svou ženu, ať jí dá rozlukový list.‘ Ale já vám pravím, že každý, kdo propouští svou ženu, kromě případu smilstva, uvádí ji do cizoložství, a kdo by se s propuštěnou oženil, cizoloží.“ „Dále jste slyšeli, že bylo řečeno předkům: ‚Nebudeš křivě přísahat, ale splníš Pánu své přísahy.‘ Já však vám pravím, abyste nepřísahali vůbec; ani při nebi, protože je to trůn Boží; ani při zemi, protože je to podnož jeho nohou; ani při Jeruzalému, protože je to město velikého Krále. Nepřísahej ani při své hlavě, protože ani jediný vlas nemůžeš učinit bílým nebo černým. Ať je tedy vaše slovo ‚ano, ano‘ – ‚ne, ne‘; co je nad to, je ze Zlého.“ „Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Oko za oko a zub za zub.‘ Já však vám pravím, abyste neodporovali zlému člověku, ale když tě někdo udeří do tvé pravé tváře, nastav mu i druhou tvář. A tomu, kdo se s tebou chce soudit a vzít ti košili, nech i plášť. A když tě někdo bude nutit k službě na jednu míli, jdi s ním dvě. Tomu, kdo tě žádá, dej a od toho, kdo si od tebe chce vypůjčit, se neodvrať.“ „Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Budeš milovat svého bližního‘ a nenávidět svého nepřítele. Já však vám pravím: Milujte své nepřátele, žehnejte těm, kdo vás proklínají, dobře čiňte těm, kdo vás nenávidí, a modlete se za ty, kteří vás urážejí a pronásledují, abyste byli syny svého Otce, který je v nebesích; neboť on nechává své slunce vycházet nad zlými i dobrými a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé. Jestliže si zamilujete ty, kteří vás milují, jakou máte odměnu? Což i celníci nečiní totéž? A pozdravíte-li jen své bratry, co činíte navíc? Nečiní totéž i pohané? Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“ „Dávejte si pozor, abyste nekonali svou spravedlnost před lidmi, jim na odiv; jinak nemáte odměnu u svého Otce, který je v nebesích.“ „Když tedy dáváš almužnu, nevytrubuj to před sebou, jak to činí pokrytci v synagogách a na ulicích, aby je lidé pochválili. Amen, pravím vám: Mají už svou odměnu. Ale když ty dáváš almužnu, ať tvá levice nepozná, co činí pravice, aby tvá almužna zůstala skrytá. A tvůj Otec, který vidí v skrytu, ti odplatí zjevně.“ „A když se modlíte, nebuďte jako pokrytci; neboť ti se rádi modlí, stojíce v synagogách a na rozích ulic, aby je viděli lidé. Amen, pravím vám: Mají už svou odměnu. Když ty se modlíš, vejdi do svého pokoje, zavři za sebou dveře a pomodli se k svému Otci, který je v skrytu, a tvůj Otec, který vidí v skrytu, ti odplatí zjevně. Když se modlíte, neopakujte naprázdno slova jako pohané, neboť ti se domnívají, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. Nebuďte proto jako oni; vždyť Bůh, váš Otec ví, co potřebujete, dříve, než jej poprosíte. Vy se modlete takto: Otče náš, který jsi v nebesích, buď posvěceno tvé jméno. Přijď tvé království. Staň se tvá vůle jako v nebi, tak i na zemi. Náš denní chléb dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako jsme i my odpustili těm, kdo se provinili proti nám. A neuveď nás do pokušení, ale vysvoboď nás od toho Zlého , neboť tvé je království i moc i sláva na věky. Amen. Neboť jestliže odpustíte lidem jejich provinění, odpustí váš nebeský Otec i vám; jestliže však lidem jejich provinění neodpustíte, ani váš Otec vám neodpustí vaše provinění.“ „Když se postíte, nebývejte zasmušilí jako pokrytci; ti se totiž tváří ztrápeně, aby lidem ukázali, že se postí. Amen, pravím vám: Mají už svou odměnu. Ale ty, když se postíš, potři svou hlavu olejem a svou tvář umyj, abys neukázal lidem, že se postíš, ale svému Otci, který je v skrytu. A tvůj Otec, který vidí v skrytu, ti odplatí.“ „Neshromažďujte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde se zloději prokopávají a kradou. Shromažďujte si poklady v nebi, kde je neničí mol ani rez a kde se zloději neprokopávají ani nekradou. Neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce.“ „Lampou těla je oko. Je-li tvé oko čisté, celé tvé tělo bude plné světla. Ale je-li tvé oko špatné, celé tvé tělo bude temné. Je-li tedy i světlo v tobě tmou, jak velká je pak temnota!“ „Nikdo nemůže být otrokem dvou pánů; buď bude totiž jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se k jednomu upne a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.“ „Proto vám pravím: Nedělejte si starosti o svůj život, o to, co budete jíst a co budete pít, ani o své tělo, o to, co si obléknete. Není život víc než pokrm a tělo víc než oděv? Pohleďte na nebeské ptáky: nesejí, nežnou ani neshromažďují do stodol, a váš nebeský Otec je živí. Což vy nejste o mnoho cennější než oni? Kdo z vás dokáže svou starostlivostí přidat k délce svého věku jediný loket? A proč si děláte starosti o oděv? Podívejte se pozorně na polní lilie, jak rostou. Nenamáhají se ani nepředou, a pravím vám, že ani Šalomoun v celé své slávě nebyl oblečen jako jedna z nich. Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, která dnes je a kterou zítra hodí do pece, nebude tím spíše oblékat vás, malověrní? Nepropadněte tedy starostem a neříkejte: ‚Co budeme jíst?‘ nebo: ‚Co budeme pít?‘ nebo: ‚Co si oblečeme?‘ Neboť o to všechno horlivě usilují pohané. Vždyť váš nebeský Otec ví, že to všechno potřebujete. Hledejte však nejprve Boží království a jeho spravedlnost, a to všechno vám bude přidáno. Nedělejte si tedy starost kvůli zítřku, neboť zítřek bude mít své vlastní starosti. Každý den má dost vlastního trápení.“ „Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni, a jakou měrou měříte, takovou vám bude naměřeno. Proč tedy hledíš na třísku v oku svého bratra, ale trámu ve svém oku si nevšímáš? Anebo jak můžeš říkat svému bratru: ‚Dovol, ať vyjmu třísku z tvého oka‘, a hle, ve tvém oku je trám? Pokrytče, nejprve vyjmi trám ze svého oka, a pak jasně uvidíš, jak vyjmout třísku z oka svého bratra. Nedávejte psům, co je svaté, a neházejte své perly před svině, aby je snad nohama nepošlapaly, neotočily se a neroztrhaly vás.“ „Žádejte, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo žádá, dostává, a kdo hledá, nalézá a tomu, kdo tluče, bude otevřeno. Kdo z vás je takový člověk, který podá svému synu kámen, když ho požádá o chléb? Nebo mu podá hada, když ho požádá o rybu? Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše dá dobré věci těm, kteří ho žádají, váš Otec, který je v nebesích! Všechno, co byste chtěli, aby lidé činili vám, čiňte i vy jim; neboť to je Zákon a Proroci.“ „Vejděte těsnou branou, protože široká je brána a prostorná cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kteří jí vcházejí. Jak těsná je brána a zúžená cesta, která vede do života, a málo je těch, kdo ji nalézají!“ „Mějte se na pozoru před falešnými proroky, kteří k vám přicházejí v rouchu ovčím, ale uvnitř jsou draví vlci. Po jejich ovoci je poznáte. Což se sbírají z trní hrozny nebo z bodláčí fíky? Tak každý dobrý strom nese dobré ovoce, ale prohnilý strom nese špatné ovoce. Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce ani prohnilý strom dobré ovoce. Každý strom, který nenese dobré ovoce, bývá vyťat a hozen do ohně. Poznáte je tedy po jejich ovoci.“ „Ne každý, kdo mi říká: ‚Pane, Pane‘, vejde do království Nebes, ale ten, kdo činí vůli mého Otce, který je v nebesích. Mnozí mi v onen den řeknou: ‚Pane, Pane, což jsme tvým jménem neprorokovali a tvým jménem nevyháněli démony a tvým jménem neučinili mnoho mocných činů?‘ A tehdy jim vyznám: ‚Nikdy jsem vás neznal. Odejděte ode mne, činitelé nepravosti.‘“ „Každý, kdo slyší tato má slova a činí je, bude tedy podoben muži prozíravému, který postavil svůj dům na skále. A spadl déšť a přihnaly se vody a zaduly větry a udeřily na ten dům – ale nezřítil se, neboť byl založen na skále. A každý, kdo slyší tato má slova a nečiní je, bude podoben muži pošetilému, který postavil svůj dům na písku. A spadl déšť a přihnaly se vody a zaduly větry a udeřily na ten dům – a zřítil se a jeho pád byl veliký.“ A stalo se, že když Ježíš dokončil tato slova, byly zástupy ohromeny jeho učením, neboť je učil jako ten, kdo má pravomoc, a ne jako jejich učitelé Zákona. Když sestoupil z hory, vydaly se za ním velké zástupy. A hle, přišel malomocný, klaněl se mu a říkal: „Pane, chceš-li, jsi mocen mne očistit.“ On vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: „Chci, buď očištěn.“ A hned byl očištěn od svého malomocenství. Ježíš mu řekl: „Hleď, abys o tom nikomu neřekl. Ale jdi, ukaž se knězi a obětuj dar, který Mojžíš přikázal, jim na svědectví.“ Kdyžvešel do Kafarnaum, přistoupil k němu jeden setník a prosil ho: „Pane, můj sluha leží doma ochrnutý a hrozně trpí.“ Ježíš mu řekl: „Já přijdu a uzdravím ho.“ Setník však odpověděl: „Pane, nejsem hoden, abys vstoupil pod mou střechu; ale řekni jen slovo, a můj sluha bude uzdraven. Vždyť i já jsem člověk postavený pod pravomocí a mám pod sebou vojáky; a řeknu-li tomuto: ‚Jdi‘, on jde; řeknu-li jinému: ‚Přijď‘, přijde; a řeknu-li svému otroku: ‚Udělej toto‘, pak to udělá.“ Když to Ježíš uslyšel, podivil se a řekl těm, kteří ho následovali: „Amen, pravím vám, takovou víru jsem v Izraeli nenašel u nikoho. Pravím vám, že mnozí přijdou od východu i západu a budou stolovat s Abrahamem, Izákem a Jákobem v království Nebes; avšak synové království budou vyvrženi do nejzazší temnoty; tam bude pláč a skřípění zubů.“ I řekl Ježíš setníkovi: „Jdi, a staň se ti, jak jsi uvěřil.“ A v tu hodinu byl jeho sluha uzdraven. Když Ježíš přišel do Petrova domu, uviděl, že jeho tchyně leží a má horečku. Dotkl se její ruky a horečka ji opustila; i vstala a obsluhovala ho. Když nastal večer, přinesli k němu mnoho démonizovaných; i vyhnal duchy slovem a všechny nemocné uzdravil, aby se naplnilo, co bylo řečeno skrze proroka Izaiáše: ‚On sám naše slabosti vzal a nemoci nesl.‘ Když Ježíš kolem sebe uviděl zástup, rozkázal přeplavit se na druhou stranu. Tu přišel jeden učitel Zákona a řekl mu: „Učiteli, budu tě následovat, kamkoli půjdeš.“ A Ježíš mu řekl: „Lišky mají doupata a nebeští ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil.“ Jiný z jeho učedníků mu řekl: „Pane, dovol mi nejprve odejít a pohřbít svého otce.“ Ježíš mu však řekl: „Následuj mě a nech mrtvé, ať pohřbí své mrtvé.“ Pak vstoupil do lodi a jeho učedníci ho následovali. A hle, na moři se strhla veliká bouře, takže vlny zakrývaly loď; on však spal. I přišli jeho učedníci, vzbudili ho a řekli: „Pane, zachraň nás, hyneme!“ Řekl jim: „Proč jste ustrašení, vy malověrní?“ Pak vstal, pohrozil větrům i moři; a nastal úplný klid. Lidé užasli a říkali: „Kdo to asi je, že ho i větry a moře poslouchají?“ A když se dostal na druhou stranu do krajiny Gadarenských, setkali se s ním dva démonizovaní, kteří vyšli z hrobů. Byli velmi nebezpeční, takže tou cestou nemohl nikdo projít. A hle, zakřičeli: „Co je ti po nás, Ježíši, Synu Boží? Přišel jsi sem, abys nás trýznil před ustanoveným časem?“ Daleko od nich se páslo stádo mnoha vepřů. Démoni ho prosili: „Jestliže nás vyháníš, pošli nás do toho stáda vepřů!“ Řekl jim: „Jděte!“ Oni vyšli a odešli do vepřů; a hle, celé stádo vepřů se zřítilo po svahu do moře a zahynulo ve vodách. Pasáci utekli, a když přišli do města, vyprávěli všechno, i to o těch démonizovaných. A hle, celé město vyšlo naproti Ježíšovi; a když ho spatřili, poprosili ho, aby odešel z jejich území. Ježíš vstoupil na loď, přeplavil se a přišel do svého města. A hle, přinášeli k němu ochrnutého, položeného na lůžku. Když Ježíš uviděl jejich víru, řekl ochrnutému: „Buď dobré mysli, synu, odpouštějí se ti tvé hříchy.“ A hle, někteří z učitelů Zákona si řekli: „Ten člověk se rouhá!“ Ježíš uviděl jejich myšlenky a řekl: „Proč smýšlíte ve svých srdcích zle? Vždyť co je snadnější? Říci: ‚Odpouštějí se ti hříchy‘, nebo říci: ‚Vstaň a choď‘? Abyste však věděli, že Syn člověka má pravomoc odpouštět na zemi hříchy …“ Tu řekne ochrnutému: „Vstaň, vezmi své lůžko a jdi do svého domu.“ A on vstal a odešel do svého domu. Když to uviděly zástupy, zmocnil se jich strach a vzdaly chválu Bohu, který dal lidem takovou pravomoc. A když Ježíš odtamtud odcházel, uviděl v celnici sedět člověka jménem Matouš a řekl mu: „Následuj mne!“ Matouš vstal a následoval ho. A stalo se, když byl Ježíš u stolu v domě, hle, přišlo mnoho celníků a hříšníků, aby stolovali s ním a s jeho učedníky. Když to uviděli farizeové, říkali jeho učedníkům: „Proč váš Učitel jí s celníky a hříšníky?“ Když to Ježíš uslyšel, řekl jim: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Jděte a naučte se, co znamená: ‚Milosrdenství chci, a ne oběť.‘ Neboť jsem nepřišel povolat spravedlivé, ale hříšníky k pokání.“ Tehdy k němu přišli Janovi učedníci a řekli: „Proč se my a farizeové často postíme, ale tvoji učedníci se nepostí?“ Ježíš jim řekl: „Mohou svatebčané truchlit, dokud je s nimi ženich? Přijdou však dny, kdy jim bude ženich odebrán, a tehdy se budou postit. Nikdo nedává záplatu z neseprané látky na starý šat; taková výplň se totiž ze šatu vytrhne a trhlina se ještě zhorší. Ani se nedává mladé víno do starých měchů, jinak se ty měchy roztrhnou, víno vyteče a měchy se zničí. Mladé víno se dává do nových měchů, a obojí zůstane zachováno.“ Když jim to říkal, hle, přišel jeden z představených synagogy, klaněl se mu a řekl: „Má dcera právě zemřela; ale pojď, vlož na ni svou ruku, a bude žít.“ Ježíš vstal a šel za ním i se svými učedníky. A hle, žena dvanáct let trpící krvotokem přišla zezadu a dotkla se třásní jeho šatu. Neboť si říkala: „Jestliže se jen dotknu jeho šatu, budu zachráněna.“ Ježíš se otočil, a když ji spatřil, řekl: „Buď dobré mysli, dcero, tvá víra tě zachránila.“ A od té hodiny byla ta žena zachráněna. Když Ježíš vstoupil do domu představeného synagogy a uviděl pištce a hlučící zástup, říkal: „Odejděte! Vždyť ta dívka nezemřela, ale spí.“ I posmívali se mu. A když byl zástup vyhnán, vešel, uchopil její ruku a děvče se probudilo. A zpráva o tom se rozšířila do celé té země. Když odtamtud Ježíš odcházel, vydali se za ním dva slepci, kteří křičeli: „Smiluj se nad námi, synu Davidův!“ A když vešel do domu, přistoupili ti slepci k němu. Ježíš jim řekl: „Věříte, že to mohu učinit?“ Řekli mu: „Ano, Pane.“ Nato se dotkl jejich očí a řekl: „Staň se vám podle vaší víry!“ A jejich oči se otevřely. Ježíš jim pohrozil a řekl: „Hleďte, ať o tom nikdo neví!“ Oni však vyšli a rozšířili zprávu o něm po celé té zemi. Když odcházeli, hle, přivedli k němu němého démonizovaného člověka. A když byl démon vyhnán, němý promluvil. A zástupy užasly a říkaly: „Něco takového se v Izraeli nikdy nestalo.“ Ale farizeové říkali: „V moci vládce démonů vyhání démony.“ Ježíš obcházel všechna města i vesnice, učil v jejich synagogách, hlásal evangelium království a uzdravoval každou nemoc a každou slabost v lidu. Když uviděl zástupy, byl nad nimi hluboce pohnut, protože byli utrápení a sklíčení jako ovce, které nemají pastýře. Tehdy řekl svým učedníkům: „Žeň je velká, dělníků je však málo. Proste tedy Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň.“ Zavolal si svých dvanáct učedníků a dal jim pravomoc nad nečistými duchy, aby je vyháněli a aby uzdravovali každou nemoc i každou slabost. Jména těch dvanácti apoštolů jsou tato: první Šimon zvaný Petr, jeho bratr Ondřej, Jakub Zebedeův a jeho bratr Jan, Filip, Bartoloměj, Tomáš, celník Matouš, Jakub Alfeův, Tadeáš, Šimon Kananejský a Juda Iškariotský, který ho pak zradil. Těchto dvanáct Ježíš poslal, když jim předtím nařídil: „Nechoďte na cestu pohanů a do samařského města nevstupujte; ale jděte raději k zahynulým ovcím z domu Izraele. Cestou hlásejte: ‚Přiblížilo se království Nebes.‘ Uzdravujte nemocné, probouzejte mrtvé, očišťujte malomocné, vyhánějte démony – zadarmo jste přijali, zadarmo dejte. Neopatřujte si do svých opasků zlato ani stříbro ani měď; neberte si na cestu ani mošnu ani dvě košile ani sandály ani hůl, neboť dělník je hoden své obživy. Do kteréhokoli města nebo vesnice vejdete, vyptejte se, kdo v něm je toho hoden; a tam zůstaňte, dokud neodejdete. Když budete vcházet do domu, pozdravte jej. Bude-li toho ten dům vskutku hoden, ať na něj přijde váš pokoj. Nebude-li však toho hoden, ať se váš pokoj navrátí k vám. A když vás někdo nepřijme a nevyslechne vaše slova, při odchodu z toho domu nebo onoho města vytřeste prach se svých nohou. Amen, pravím vám, v den soudu bude snesitelněji sodomské a gomorské zemi než onomu městu.“ „Hle, já vás posílám jako ovce mezi vlky; buďte tedy obezřetní jako hadi a prostí jako holubice. Mějte se na pozoru před lidmi, neboť vás budou vydávat soudům, budou vás bičovat ve svých synagogách, dokonce před vladaře a krále vás budou vodit kvůli mně, jim i pohanům na svědectví. A když vás vydají, nestarejte se, jak nebo co promluvit; neboť v tu hodinu vám bude dáno, co máte promluvit. Vždyť to nejste vy, kdo mluví, ale Duch vašeho Otce, jenž mluví ve vás. Vydá na smrt bratr bratra a otec dítě, povstanou děti proti rodičům a usmrtí je. A všichni vás budou nenávidět pro mé jméno. Kdo však vytrvá do konce, bude zachráněn. Když vás budou pronásledovat v jednom městě, utečte do jiného; neboť amen, pravím vám, jistě nebudete hotovi s izraelskými městy, než přijde Syn člověka.“ „Učedník není nad učitele ani otrok nad svého pána. Stačí, aby učedník byl jako jeho učitel a otrok jako jeho pán. Jestliže hospodáře nazvali Belzebulem, tím spíše jeho čeleď!“ „Nebojte se jich tedy; neboť není nic zahaleného, co nebude zjeveno, a nic skrytého, co nebude poznáno. Co vám pravím ve tmě, řekněte na světle; a co slyšíte šeptem do ucha, vyhlaste ze střech. A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou. Raději se bojte toho, kdo může i duši i tělo zahubit v Gehenně. Neprodávají se dva vrabci za haléř? A ani jeden z nich nespadne na zem bez vůle vašeho Otce. I všechny vlasy na vaší hlavě jsou spočteny. Nebojte se tedy; vy jste cennější než mnoho vrabců.“ „Ke každému, kdo se ke mně přizná před lidmi, se i já přiznám před svým Otcem, který je v nebesích. Kdo mě však před lidmi zapře, toho i já zapřu před svým Otcem, který je v nebesích.“ „Nemyslete si, že jsem přišel uvést na zem pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč. Neboť jsem přišel postavit člověka ‚proti jeho otci, dceru proti její matce a snachu proti její tchyni a nepřáteli člověka budou členové jeho domácnosti‘. Kdo má rád otce nebo matku víc než mne, není mne hoden; a kdo má rád syna nebo dceru víc než mne, není mne hoden. A kdo jde za mnou a nebere svůj kříž, není mne hoden. Kdo nalezne svou duši, ztratí ji; a kdo ztratí svou duši kvůli mně, nalezne ji.“ „Kdo přijímá vás, přijímá mne; a kdo přijímá mne, přijímá toho, který mne poslal. Kdo přijímá proroka proto, že je to prorok, obdrží odměnu proroka; a kdo přijímá spravedlivého proto, že je to spravedlivý, obdrží odměnu spravedlivého. A kdo by jednomu z těchto maličkých dal napít proto, že je učedník, i kdyby mu dal jen pohár studené vody, amen, pravím vám, jistě nepřijde o svou odměnu.“ A stalo se, když Ježíš dokončil příkazy svým dvanácti učedníkům, že odtamtud odešel, aby učil a kázal v jejich městech. Jan uslyšel ve vězení o Kristových činech, poslal vzkaz po svých učednících a otázal se ho: „Ty jsi Ten, který má přijít, nebo máme očekávat jiného?“ Ježíš jim odpověděl: „Jděte a oznamte Janovi, co slyšíte a vidíte: Slepí opět vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají a chudým se zvěstuje evangelium. Blahoslavený je ten, kdo by se nade mnou nepohoršil.“ Zatímco odcházeli, začal Ježíš říkat zástupům o Janovi: „Co jste vyšli spatřit do pustiny? Třtinu zmítanou větrem? Nebo co jste vyšli uvidět? Člověka oblečeného do jemných šatů? Hle, ti, kdo nosí jemné šaty, jsou v královských palácích. Ale co jste vyšli uvidět? Proroka? Ano, pravím vám, a více než proroka. To je ten, o němž je napsáno: ‚Hle, já posílám svého posla před tvou tváří, který upraví tvou cestu před tebou.‘ Amen, pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nepovstal nikdo větší než Jan Křtitel; avšak ten nejmenší v království Nebes je větší než on. Ode dnů Jana Křtitele až dosud je království Nebes vystaveno tlaku a ti, kdo se do něho tlačí, je uchvacují. Neboť všichni Proroci i Zákon prorokovali až do Jana. A chcete-li to přijmout, on je Eliáš, který má přijít. Kdo má uši k slyšení, ať naslouchá.“ „Ke komu připodobním toto pokolení? Je podobné dětem, které sedí na tržištích a volají na ostatní: ‚Pískali jsme vám, a vy jste netancovali; naříkali jsme, a vy jste se nebili v prsa.‘ Přišel Jan, nejedl a nepil, a říkají: ‚Má démona!‘ Přišel Syn člověka, jí a pije, a říkají: ‚Hle, člověk žrout a pijan vína, přítel celníků a hříšníků!‘ Ale moudrost je ospravedlněna svými dětmi.“ Tehdy začal Ježíš kárat města, ve kterých se stalo nejvíc jeho mocných činů, že nečinila pokání. „Běda tobě, Chorazin! Běda tobě, Betsaido! Protože kdyby se byly v Týru a Sidónu staly ty mocné činy, které se staly ve vás, dávno by v žíni a popelu učinili pokání. Ale pravím vám: Týru a Sidónu bude v den soudu snesitelněji než vám. A ty, Kafarnaum, budeš snad vyvýšeno až do nebe? Až do podsvětí budeš strženo! Neboť kdyby se v Sodomě staly mocné činy, které se staly v tobě, zůstala by až do dnešního dne. Ale pravím vám, že sodomské zemi bude v den soudu snesitelněji nežli tobě.“ V ten čas pak Ježíš řekl: „Vzdávám ti chválu, Otče, Pane nebe i země, že jsi skryl tyto věci před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je maličkým. Ano, Otče, protože tak se ti zalíbilo. Všechno mi předal můj Otec; a nikdo nezná Syna, jen Otec, ani Otce nikdo nezná, jen Syn a ten, komu by ho Syn chtěl zjevit. Pojďte ke mně všichni, kteří těžce pracujete a jste přetíženi, a já vám dám odpočinek. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný v srdci; a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho je příjemné a mé břemeno je lehké.“ V ten čas šel Ježíš v sobotu obilím. Jeho učedníci dostali hlad a začali trhat klasy a jíst. Když je uviděli farizeové, řekli mu: „Hle, tvoji učedníci dělají, co se v sobotu dělat nesmí.“ On jim však řekl: „Nečetli jste, co udělal David, když vyhladověl, on i ti, kdo byli s ním? Jak vešel do Božího domu a jak snědli chleby předložení, které nesměl jíst ani on ani ti, kdo byli s ním, ale jen kněží? Anebo nečetli jste v Zákoně, že o sobotách kněží v chrámě porušují sobotu, a přece jsou bez viny? Pravím vám, že zde je někdo větší než chrám. Kdybyste věděli, co znamená: ‚Milosrdenství chci, a ne oběť‘, neodsoudili byste nevinné. Vždyť Syn člověka je pánem soboty.“ A když odtamtud odešel, přišel do jejich synagogy. A hle, byl tam člověk, který měl odumřelou ruku. I otázali se ho: „Je dovoleno v sobotu uzdravovat?“ To proto, aby jej obžalovali. On jim řekl: „Kdyby měl někdo z vás ovci a ta by mu v sobotu spadla do jámy, což by ji neuchopil a nevytáhl? Oč je člověk cennější než ovce! Proto je dovoleno v sobotu činit dobře.“ Potom tomu člověku řekl: „Natáhni svou ruku.“ Natáhl ji, a byla zase v pořádku a zdravá jako ta druhá. Farizeové však vyšli a radili se proti němu, jak by ho zahubili. Ježíš to věděl a odešel odtamtud. A následovaly jej velké zástupy a on je všechny uzdravil; a přísně jim domluvil, aby nerozšiřovali pověst o něm. To proto, aby se naplnilo, co bylo řečeno skrze proroka Izaiáše: ‚Hle, můj služebník, kterého jsem si vyvolil, můj milovaný, kterého si oblíbila má duše. Vložím na něho svého Ducha a ohlásí soud národům. Nebude se přít ani křičet, na ulicích nikdo neuslyší jeho hlas. Nalomený rákos nedolomí a doutnající knot neuhasí, dokud nepřivede právo k vítězství. A v jeho jméno budou národy skládat naději.‘ Tehdy k němu přivedli démonizovaného, který byl slepý a němý. Uzdravil ho, takže ten němý a slepý mluvil a viděl. A všechny zástupy byly ohromeny a říkaly: „Snad to není ten Syn Davidův?“ Když to uslyšeli farizeové, řekli: „Ten člověk vyhání démony jen v moci Belzebula, vládce démonů.“ Ježíš však znal jejich myšlenky a řekl jim: „Každé království samo proti sobě rozdělené pustne a žádné město nebo dům sám proti sobě rozdělený neobstojí. A vyhání-li Satan Satana, rozdělil se sám proti sobě. Jak tedy obstojí jeho království? A vyháním-li já démony v moci Belzebula, v čí moci je vyhánějí vaši synové? Proto oni budou vašimi soudci. Jestliže však já vyháním démony v moci Ducha Božího, pak už k vám přišlo Boží království. Nebo jak může někdo vejít do domu siláka a uloupit jeho majetek, jestliže siláka nejdříve nespoutá? A teprve pak vyloupí jeho dům. Kdo není se mnou, je proti mně, a kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje. Proto vám pravím: Každý hřích i rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti Duchu odpuštěno nebude. A tomu, kdo by řekl slovo proti Synu člověka, bude odpuštěno; ale tomu, kdo by promluvil proti Duchu Svatému, nebude odpuštěno ani v tomto věku, ani v budoucím.“ „Vypěstujte krásný strom, a jeho ovoce bude krásné, nebo vypěstujte špatný strom, a jeho ovoce bude špatné. Vždyť strom se pozná podle ovoce. Plemeno zmijí, jak můžete mluvit dobré věci, když jste zlí? Vždyť ústa mluví z přebytku srdce. Dobrý člověk z dobrého pokladu vynáší dobré, a zlý člověk ze zlého pokladu vynáší zlé. Pravím vám, že z každého neužitečného výroku, který lidé promluví, vydají počet v den soudu. Neboť podle svých slov budeš ospravedlněn a podle svých slov odsouzen.“ Tehdy mu někteří z učitelů Zákona a farizeů řekli: „Učiteli, chceme od tebe uvidět znamení.“ On jim však odpověděl: „Pokolení zlé a cizoložné vyhledává znamení, ale znamení mu nebude dáno, kromě znamení proroka Jonáše. Vždyť jako ‚byl Jonáš v břiše velké ryby tři dny a tři noci‘, tak bude Syn člověka tři dny a tři noci v srdci země. Ninivští muži povstanou na soudu s tímto pokolením a odsoudí je, neboť učinili pokání na Jonášovo kázání – a hle, zde je někdo větší než Jonáš. Královna jihu povstane na soudu s tímto pokolením a odsoudí je, protože přišla od končin země, aby uslyšela Šalomounovu moudrost – a hle, zde je někdo větší než Šalomoun.“ „Když pak nečistý duch vyjde od člověka, prochází bezvodými místy, hledaje odpočinutí, ale nenalézá. Tehdy si říká: ‚Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.‘ A když přijde, nalézá dům prázdný, zametený a vyzdobený. Potom jde a vezme s sebou sedm jiných duchů, horších, než je sám; vejdou a bydlí tam. A poslední věci onoho člověka se stávají horšími než ty první. Tak bude i s tímto zlým pokolením.“ Když ještě mluvil k zástupům, hle, venku stáli jeho matka a bratři a chtěli s ním mluvit. Kdosi mu řekl: „Hle, tvá matka a tvoji bratři stojí venku a chtějí s tebou mluvit.“ On však tomu, kdo mu to říkal, odpověděl: „Kdo je má matka a kdo jsou moji bratři?“ Ukázal rukou na své učedníky a řekl: „Hle, má matka a moji bratři. Neboť každý, kdo činí vůli mého Otce v nebesích, to je můj bratr, má sestra i matka.“ Toho dne vyšel Ježíš z domu a sedl si u moře. I shromáždily se k němu velké zástupy. Proto vstoupil na loď a posadil se. Celý ten zástup stál na břehu. A pověděl jim mnoho v podobenstvích: „Hle, vyšel rozsévač, aby rozséval. A jak rozséval, padla některá zrna podél cesty; i přiletěli ptáci a sezobali je. Jiná padla na skalnatá místa, kde neměla mnoho země, a hned vzešla, protože neměla hlubokou zem. Když vyšlo slunce, spálilo je; a protože neměla kořen, uschla. Jiná padla do trní; a trní vzešlo a udusilo je. Jiná padla do dobré země a vydávala úrodu, některá stonásobnou, jiná šedesátinásobnou, jiná třicetinásobnou. Kdo má uši k slyšení, ať poslouchá!“ Tu přistoupili učedníci a řekli mu: „Proč k nim mluvíš v podobenstvích?“ On jim odpověděl: „Vám je dáno poznat tajemství království Nebes, ale jim to dáno není. Neboť kdo má, tomu bude dáno a bude mít nadbytek; avšak tomu, kdo nemá, bude odňato i to, co má. Proto k nim mluvím v podobenstvích, protože hledíce nevidí a naslouchajíce neslyší ani nechápou. Naplňuje se na nich Izaiášovo proroctví, které říká: ‚Vskutku budete slyšet, a jistě nepochopíte, budete ustavičně hledět, a určitě neuvidíte. Neboť srdce tohoto lidu ztučnělo, ušima začali slyšet ztěžka a své oči zavřeli, aby očima neuviděli a ušima neuslyšeli, srdcem nepochopili a neobrátili se, a já je neuzdravil.‘ Blahoslavené jsou vaše oči, že vidí, a vaše uši, že slyší. Amen, pravím vám, že mnozí proroci a spravedliví toužili spatřit, co vidíte vy, ale nespatřili, a slyšet, co vy slyšíte, ale neslyšeli. Vy tedy poslyšte podobenství o rozsévači. Ke každému, kdo slyší slovo o království a nerozumí, přichází ten Zlý a uchvacuje to, co bylo zaseto v jeho srdci; to je ten, který byl zaset podél cesty. Zasetý na skalnatá místa, to je ten, kdo Slovo slyší a hned je s radostí přijímá, nemá však v sobě kořen, ale je nestálý. Když pak nastane soužení nebo pronásledování pro Slovo, ihned odpadá. Zasetý do trní, to je ten, kdo Slovo slyší, ale starost tohoto věku a svod bohatství Slovo dusí, a tak se stává neplodným. Zasetý na dobrou půdu, to je ten, kdo Slovo slyší a rozumí mu; ten pak nese úrodu, jeden stonásobnou, druhý šedesátinásobnou, jiný třicetinásobnou.“ Předložil jim jiné podobenství: „Království Nebes je podobné člověku, který na svém poli zasel dobré semeno. Zatímco lidé spali, přišel jeho nepřítel, rozesel mezi pšenici plevel a odešel. Když pak osení vyrostlo a nasadilo na klas, ukázal se i plevel. Přišli otroci toho hospodáře a řekli mu: ‚Pane, cožpak jsi nezasel na svém poli dobré semeno? Odkud se tedy vzal plevel?‘ On jim odpověděl: ‚Nepřítel člověk to udělal.‘ A otroci mu řekli: ‚Chceš tedy, abychom šli a posbírali jej?‘ On však řekl: ‚Ne, abyste snad při sbírání plevele nevytrhli z kořenů spolu s ním i pšenici. Nechte, ať obojí roste spolu až do žně; a v čas žně řeknu žencům: Nejprve posbírejte plevel a svažte ho do otýpek, abyste jej zcela spálili, ale pšenici shromážděte do mé stodoly.‘“ Předložil jim jiné podobenství: „Království Nebes je podobné zrnu hořčice, které člověk vzal a zasel na svém poli. Je sice menší než všecka semena, ale když vyroste, je větší než ostatní zahradní byliny a je z něho strom, takže přilétají nebeští ptáci a hnízdí v jeho větvích.“ Pověděl jim jiné podobenství: „Království Nebes je podobné kvasu, který žena vzala a skryla do tří měřic mouky, dokud to všecko nezkvasilo.“ To všechno mluvil Ježíš k zástupům v podobenstvích a bez podobenství k nim vůbec nemluvil, aby se naplnilo, co bylo řečeno skrze proroka Izaiáše: ‚Otevřu svá ústa v podobenstvích, vypovím, co bylo skryté od založení světa.‘ Potom opustil Ježíš zástupy a vešel do domu. I přistoupili k němu jeho učedníci a řekli: „Vylož nám to podobenství o plevelu na poli.“ On jim odpověděl: „Rozsévač dobrého semena je Syn člověka a pole je svět. Dobré semeno, to jsou synové království, plevel jsou synové toho Zlého; nepřítel, který je zasel, je Ďábel. Žeň je skonání věku a ženci jsou andělé. Jako se tedy sbírá plevel a pálí se v ohni, tak bude při skonání tohoto věku. Syn člověka pošle své anděly, i seberou z jeho království všechna pohoršení a ty, kdo činí nepravost, a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů. Tehdy se spravedliví rozzáří jako slunce v království svého Otce. Kdo má uši k slyšení, ať poslouchá!“ „Království Nebes je podobné pokladu skrytému v poli, který člověk nalezl a skryl; a z radosti nad ním jde a prodává všechno, co má, a kupuje ono pole. Království Nebes je dále podobné člověku kupci, hledajícímu krásné perly. Když našel jednu drahocennou perlu, odešel a prodal vše, co měl, a koupil ji. Dále je království Nebes podobné síti, která byla spuštěna do moře a shromáždila všechny druhy ryb. Když se naplnila, vytáhli ji na břeh, posadili se, dobré sebrali do nádob a špatné vyhodili ven. Tak tomu bude při skonání věku: Vyjdou andělé, oddělí zlé zprostředka spravedlivých a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů.“ Ježíš jim řekl: „Rozuměli jste tomu všemu?“ Řekli mu: „Ano, Pane.“ On jim řekl: „Proto se každý učitel Zákona, který se stal učedníkem království Nebes, podobá člověku hospodáři, který ze svého pokladu vynáší nové i staré.“ Když Ježíš dokončil tato podobenství, odešel odtamtud. Přišel do svého domovského města a učil je v jejich synagoze, takže ohromeni říkali: „Odkud se u něj vzala taková moudrost a mocné činy? Není to ten syn tesařův? Nejmenuje se jeho matka Marie a jeho bratři Jakub, Josef, Šimon a Juda? A nejsou všechny jeho sestry u nás? Odkud tedy má toto všechno?“ A pohoršovali se nad ním. Ale Ježíš jim řekl: „Prorok není beze cti, leda ve své vlasti a ve svém domě.“ A pro jejich nevěru tam neučinil mnoho mocných činů. V ten čas uslyšel tetrarcha Herodes pověst o Ježíšovi a řekl svým sluhům: „To je Jan Křtitel. Vstal z mrtvých, a proto v něm působí tyto moci.“ Herodes se totiž zmocnil Jana, spoutal ho a uvrhl do vězení kvůli Herodiadě, ženě svého bratra Filipa, neboť Jan mu říkal: „Není ti dovoleno ji mít.“ Herodes ho chtěl zabít, ale bál se lidu, protože ho pokládali za proroka. Když však nastal den Herodových narozenin, zatančila dcera té Herodiady mezi hosty, a zalíbila se Herodovi, takže jí s přísahou slíbil dát, o cokoli požádá. Ona pak, navedena svou matkou, řekla: „Dej mi zde na míse hlavu Jana Křtitele.“ Král se zarmoutil, ale kvůli těm přísahám a spolustolovníkům poručil, aby jí byla dána; dal tedy Jana ve vězení stít. Jeho hlavu přinesli na míse a dali ji té dívce a ta ji donesla své matce. I přišli jeho učedníci, vzali tělo a pohřbili je; pak šli a oznámili to Ježíšovi. Jakmile to Ježíš uslyšel, odplul odtamtud v lodi do ústraní na opuštěné místo; ale zástupy o tom uslyšely a vydaly se z měst pěšky za ním. Když vystoupil, uviděl veliký zástup, byl nad nimi hluboce pohnut a uzdravil jejich nemocné. A když nastal večer, přistoupili k němu učedníci a řekli: „Toto místo je opuštěné a hodina již pokročila; propusť zástupy, ať odejdou do vesnic a nakoupí si jídlo.“ Ježíš jim řekl: „Nemusejí odejít; vy jim dejte najíst!“ Oni mu řekli: „Nemáme zde než pět chlebů a dvě ryby.“ On však řekl: „Přineste mi je sem!“ A poručil zástupům, aby se rozložily na trávě, vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal, rozlámal chleby a dal je učedníkům a učedníci zástupům. Všichni jedli a nasytili se. A sebrali dvanáct plných nůší zbylých úlomků. Těch, kdo jedli, bylo asi pět tisíc mužů, kromě žen a dětí. A Ježíš hned přinutil své učedníky, aby nastoupili do lodi a jeli před ním na druhou stranu, než on propustí zástupy. A když zástupy propustil, vystoupil na horu, aby se o samotě pomodlil. Když nastal večer, byl tam sám. Loď již byla od země vzdálena mnoho stadií, zmítána vlnami, protože vítr vál proti ní. O čtvrté noční hlídce šel Ježíš k nim, kráčeje po moři. Když ho učedníci uviděli kráčet po moři, vyděsili se a řekli: „To je přízrak!“ A strachem vykřikli. Ježíš na ně hned promluvil: „Vzchopte se, já jsem to, nebojte se!“ Petr mu odpověděl: „Pane, jsi-li to ty, poruč mi, ať přijdu k tobě po vodě!“ On řekl: „Pojď!“ Petr vystoupil z lodi, kráčel po vodě a přišel k Ježíšovi. Ale když viděl silný vítr, dostal strach. Začal tonout a vykřikl: „Pane, zachraň mě!“ Ježíš hned vztáhl ruku, zachytil ho a řekl mu: „Malověrný, proč jsi zapochyboval?“ A když vstoupili na loď, vítr přestal. Ti, kdo byli v lodi, se mu poklonili a řekli: „Opravdu jsi Boží Syn.“ Přeplavili se a dorazili k zemi u Genezaretu. Jakmile ho muži z toho místa poznali, poslali zprávu do celého okolí. Přinesli k němu všechny nemocné a prosili ho, aby se směli jen dotknout třásní jeho šatu; a všichni, kdo se dotkli, byli uzdraveni. Tehdy přišli k Ježíšovi z Jeruzaléma farizeové a učitelé Zákona a řekli: „Proč tvoji učedníci přestupují tradici starších? Vždyť si neomývají své ruce, když jedí chléb.“ On jim odpověděl: „Proč i vy přestupujete Boží příkaz kvůli své tradici? Vždyť Bůh řekl: ‚Cti otce a matku‘ a ‚kdo zlořečí otci nebo matce, ať zemře.‘ Vy však říkáte: Kdo by řekl otci nebo matce: ‚To z mého majetku, co by ti mohlo pomoci, je dar určený Bohu‘, ten již není povinen uctít svého otce nebo svou matku. Zrušili jste Boží slovo pro svou tradici. Pokrytci! Dobře o vás prorokoval Izaiáš, když říkal: ‚Tento lid mne ctí rty, ale jejich srdce je ode mne velmi daleko. Marně mne však uctívají, vyučujíce nauky, jež jsou jen lidskými příkazy.‘“ Zavolal k sobě zástup a řekl: „Slyšte a rozumějte. Člověka neznečišťuje to, co vchází do úst, nýbrž člověka znečišťuje to, co z úst vychází.“ Tu k němu přistoupili jeho učedníci a řekli mu: „Víš, že se farizeové pohoršili, když to slovo uslyšeli?“ On odpověděl: „Každá rostlina, kterou nezasadil můj nebeský Otec, bude vykořeněna. Nechte je! Slepí jsou vůdci slepých. Jestliže slepý vede slepého, oba spadnou do jámy.“ Petr mu na to řekl: „Vylož nám toto podobenství!“ Ježíš řekl: „I vy jste ještě nechápaví? Nerozumíte, že všechno, co vchází do úst, jde do břicha a vypouští se do záchodu? Co však z úst vychází, vystupuje ze srdce, a to znečišťuje člověka. Neboť ze srdce vycházejí špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, smilstva, krádeže, lživá svědectví, urážky. To jsou věci, které člověka znečišťují; ale jíst neomytýma rukama člověka neznečišťuje.“ Ježíš odtamtud vyšel a odebral se do končin Týru a Sidónu. A hle, z těch končin vyšla nějaká kananejská žena a křičela: „Smiluj se nade mnou, Pane, Synu Davidův! Mou dceru zle trápí démon.“ Ale on jí neodpověděl ani slovo. I přistoupili k němu jeho učedníci a prosili ho: „Pošli ji pryč, vždyť za námi křičí!“ On řekl: „Byl jsem poslán jen ke ztraceným ovcím z domu Izraele.“ Ona však přišla, klaněla se mu a říkala: „Pane, pomoz mi!“ On odpověděl: „Není správné vzít chléb dětem a hodit jej psům.“ Ona řekla: „Ano, Pane, ale vždyť i psi jedí z drobtů, které padají se stolu jejich pánů.“ Tehdy jí Ježíš odpověděl: „Ó ženo, tvá víra je veliká. Staň se ti, jak chceš.“ A od té hodiny byla její dcera uzdravena. A přecházeje odtamtud, prošel Ježíš kolem Galilejského moře, vystoupil na horu a posadil se tam. Tu k němu přišly veliké zástupy, které měly s sebou chromé, slepé, zmrzačené, němé a mnohé jiné. Položili mu je k nohám a on je uzdravil, takže zástup užasl, když viděl, že němí mluví, zmrzačení jsou zdraví, chromí chodí a slepí vidí; i vzdali chválu Bohu Izraele. Ježíš si pak zavolal své učedníky a řekl: „Jsem hluboce pohnut nad tím zástupem, protože již tři dny zůstávají se mnou a nemají co jíst. A nechci je propustit hladové, aby nezemdleli na cestě.“ A učedníci mu řekli: „Kde vezmeme v pustině tolik chlebů, abychom nasytili takový zástup?“ Ježíš jim řekl: „Kolik máte chlebů?“ Oni řekli: „Sedm a několik rybiček.“ Nařídil zástupu posadit se na zem; vzal těch sedm chlebů a ty ryby, vzdal díky, rozlámal a dával učedníkům a učedníci zástupům. Všichni pojedli a nasytili se; a sebrali sedm plných košů zbylých úlomků. Těch, kteří jedli, bylo čtyři tisíce mužů kromě žen a dětí. Potom zástupy propustil, vstoupil na loď a připlul na území Magadan. I přistoupili k němu farizeové a saduceové a zkoušeli ho; chtěli, aby jim ukázal znamení z nebe. On jim však odpověděl: „Když nastane večer, říkáte: ‚Bude pěkně, neboť se nebe červená.‘ A ráno: ‚Dnes bude bouřka, neboť se červená zamračené nebe.‘ Vzhled nebe tedy rozeznávat umíte, a znamení časů nikoli? Pokolení zlé a cizoložné vyhledává znamení, ale znamení mu nebude dáno, kromě znamení proroka Jonáše.“ A zanechal je tam a odešel. Jeho učedníci přišli na druhou stranu a zapomněli vzít chleby. Ježíš jim pověděl: „Dávejte si pozor a varujte se kvasu farizeů a saduceů!“ Oni se pak mezi sebou dohadovali a říkali: „To proto, že jsme nevzali chleby.“ Ježíš to poznal a řekl: „Proč se mezi sebou dohadujete, malověrní, že nemáte chleby? Ještě nerozumíte? Ani se nepamatujete na těch pět chlebů pro pět tisíc, a kolik nůší jste nasbírali? Ani na těch sedm chlebů pro čtyři tisíce, a kolik košů jste nasbírali? Jak to, že nerozumíte, že jsem k vám nemluvil o chlebech? Varujte se kvasu farizeů a saduceů!“ Tehdy pochopili, že neřekl, aby se varovali chlebového kvasu, nýbrž učení farizeů a saduceů. Když Ježíš přišel do oblasti Cesareje Filipovy, ptal se svých učedníků: „Za koho lidé pokládají Syna člověka?“ Oni řekli: „Ti za Jana Křtitele, jiní za Eliáše, jiní za Jeremjáše nebo za jednoho z proroků.“ Řekl jim: „A za koho mě pokládáte vy?“ Šimon Petr odpověděl: „Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha.“ Ježíš mu na to řekl: „Blahoslavený jsi, Šimone Bar-Jona, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec, který je v nebesích. A já ti pravím, že ty jsi Petr, a na té skále vybuduji svou církev a brány podsvětí ji nepřemohou. A tobě dám klíče království Nebes, a cokoli svážeš na zemi, bude již svázáno v nebesích, a cokoli rozvážeš na zemi, bude již rozvázáno v nebesích.“ Tehdy přísně domluvil svým učedníkům, aby nikomu neřekli, že on je Mesiáš. Od té doby Ježíš začal svým učedníkům ukazovat, že musí odejít do Jeruzaléma a mnoho vytrpět od starších, velekněží a učitelů Zákona, být zabit a třetího dne být vzkříšen. Petr si ho vzal stranou a začal ho kárat: „Bůh tě chraň, Pane, to se ti určitě nestane!“ Ale on se otočil a řekl Petrovi: „Jdi ode mne, satane! Jsi mi kamenem úrazu, protože nemáš na mysli věci Boží, ale věci lidské.“ Tehdy Ježíš řekl svým učedníkům: „Chce-li kdo jít za mnou, ať zapře sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mne. Neboť kdo by chtěl svou duši zachránit, zahubí ji; kdo by však svou duši zahubil kvůli mně, nalezne ji. Vždyť co člověku prospěje, získá-li celý svět, ale uškodí své duši? Anebo co dá člověk výměnou za svou duši? Syn člověka má přijít v slávě svého Otce se svými anděly, a tehdy odplatí každému podle jeho jednání. Amen, pravím vám, že někteří z těch, kdo zde stojí, určitě neokusí smrti, dokud nespatří Syna člověka přicházejícího ve své královské moci.“ Po šesti dnech vzal Ježíš s sebou Petra, Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, kde byli sami. A byl před nimi proměněn. Jeho tvář zazářila jako slunce a jeho šaty zbělely jako světlo. A hle, ukázal se jim Mojžíš a Eliáš a rozmlouvali s ním. Petr na to Ježíšovi řekl: „Pane, je pro nás dobré tu být. Chceš-li, udělám tu tři stánky, tobě jeden, Mojžíšovi jeden a Eliášovi jeden.“ Když ještě mluvil, hle, zastínil je zářivý oblak a z oblaku se ozval hlas: „Toto je můj milovaný Syn, v němž jsem nalezl zalíbení; toho poslouchejte.“ Když to učedníci uslyšeli, padli na tvář a velmi se báli. Ježíš k nim přistoupil, dotkl se jich a řekl: „Vstaňte a nebojte se.“ Když pozvedli oči, neviděli nikoho, jen samotného Ježíše. A když sestupovali z hory, Ježíš jim přikázal: „Nikomu o tom vidění neříkejte, dokud Syn člověka nebude vzkříšen z mrtvých.“ Jeho učedníci se ho zeptali: „Jak to, že učitelé Zákona říkají, že nejprve musí přijít Eliáš?“ On odpověděl: „Eliáš opravdu přichází a všechno obnoví. Avšak pravím vám: Eliáš již přišel, a nepoznali ho, ale udělali s ním, co chtěli; tak bude od nich trpět i Syn člověka.“ Tehdy učedníci pochopili, že jim to řekl o Janu Křtiteli. Když přišli k zástupu, přistoupil k němu jeden člověk a padl před ním na kolena řka: „Pane, smiluj se nad mým synem, neboť je náměsíčný a zle trpí; často totiž padá do ohně a často do vody. A přivedl jsem ho k tvým učedníkům, ale nemohli ho uzdravit.“ Ježíš odpověděl: „Ach, pokolení nevěřící a zvrácené, jak dlouho ještě budu s vámi? Jak dlouho vás mám snášet? Přiveďte ho sem ke mně!“ Ježíš mu pohrozil a démon od něho vyšel; a od té hodiny byl chlapec uzdraven. V soukromí potom k Ježíšovi přistoupili učedníci a řekli: „Proč jsme ho nemohli vyhnat my?“ On jim řekl: „Pro vaši malověrnost! Amen, pravím vám, budete-li mít víru jako zrno hořčice, řeknete této hoře: ‚Přejdi odtud tam‘, a přejde; a nic vám nebude nemožné. Tento rod nevychází jinak než v modlitbě a půstu.“ Když se zdržovali v Galileji, řekl jim Ježíš: „Syn člověka má být vydán do rukou lidí; zabijí ho, ale třetí den bude vzkříšen.“ A oni se velmi zarmoutili. Když přišli do Kafarnaum, přistoupili k Petrovi výběrčí dvojdrachem a řekli: „Copak váš Učitel neplatí dvojdrachmu?“ Řekl: „Ale ano.“ Jakmile vešel do domu, Ježíš ho předešel otázkou: „Co myslíš, Šimone? Od koho vybírají králové země poplatky a daň? Od svých synů, nebo od cizích?“ Když Petr řekl: „Od cizích“, pověděl mu Ježíš: „Synové jsou tedy svobodni. Abychom je však nepohoršili, jdi k moři, hoď udici a vytáhni první rybu, která se vynoří. Až otevřeš její ústa, nalezneš statér; ten vezmi a dej jim za mne i za sebe.“ V tu hodinu přistoupili učedníci k Ježíšovi a říkali: „Kdo je tedy v království Nebes největší?“ Ježíš přivolal dítě, postavil je doprostřed nich a řekl: „Amen, pravím vám: Neobrátíte-li se a nebudete-li jako děti, jistě nevejdete do království Nebes. Kdo se tedy pokoří jako toto dítě, ten bude největší v království Nebes. A kdo přijme jedno takové dítě na základě mého jména, mne přijímá.“ „Kdo by však svedl k hříchu jednoho z těchto maličkých, kteří věří ve mne, pro toho by bylo lépe, aby mu na krk pověsili velký mlýnský kámen a potopili ho do mořské hlubiny. Běda světu pro svody! Svody sice musí přijít, avšak běda tomu člověku, skrze kterého svod přichází! Jestliže tě tvá ruka nebo tvá noha svádí k hříchu, utni ji a odhoď; lépe je pro tebe, abys vešel do života zmrzačený nebo chromý, než abys měl obě ruce nebo obě nohy, a byl uvržen do věčného ohně. A jestliže tě svádí tvé oko, vyjmi je a odhoď; lépe je pro tebe, abys vešel do života jednooký, než abys měl obě oči, a byl uvržen do ohnivé Gehenny.“ „Dávejte si pozor, abyste nepohrdli ani jedním z těchto maličkých. Neboť vám pravím, že jejich andělé v nebesích stále hledí na tvář mého Otce, který je v nebesích. Vždyť Syn člověka přišel zachránit, co zahynulo. Co myslíte? Kdyby nějaký člověk měl sto ovcí a jedna z nich by zabloudila, nenechá těch devadesát devět na horách a nevydá se hledat tu, která bloudí? A stane-li se, že ji nalezne, amen, pravím vám, že se z ní raduje víc než z těch devadesáti devíti, které nezabloudily. Právě tak není vůle vašeho Otce, který je v nebesích, aby zahynul jediný z těchto maličkých.“ „Jestliže tvůj bratr proti tobě zhřeší, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima. Poslechne-li tě, získal jsi svého bratra. Jestliže by však neposlechl, vezmi s sebou ještě jednoho nebo dva, aby ‚ústy dvou nebo tří svědků byl potvrzen každý výrok‘. Jestliže by je neposlechl, pověz to shromáždění, a jestliže by neposlechl ani shromáždění, ať je ti jako pohan a celník.“ „Amen, pravím vám, cokoli svážete na zemi, bude již svázáno v nebi, a cokoli rozvážete na zemi, bude již rozvázáno v nebi. Amen, opět vám pravím: Shodnou-li se dva z vás na zemi v jakékoli věci, o niž požádají, stane se jim od mého Otce, který je v nebesích. Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni v mé jméno, tam jsem já uprostřed nich.“ Tehdy přistoupil Petr a řekl mu: „Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když proti mně zhřeší? Až sedmkrát?“ Ježíš mu řekl: „Pravím ti, ne sedmkrát, ale až sedmdesátkrát sedmkrát.“ „Proto je království Nebes podobné králi, který chtěl provést vyúčtování se svými otroky. Když začal účtovat, přivedli mu jednoho, který mu dlužil deset tisíc talentů. Protože však neměl čím zaplatit, rozkázal ho jeho pán prodat i se ženou a dětmi i se vším, co má, aby tak splatil svůj dluh. Onen otrok padl na zem, klaněl se mu a říkal: ‚Měj se mnou trpělivost, pane, a všechno ti vrátím!‘ I slitoval se pán onoho otroka, propustil ho a dluh mu odpustil. Ale když onen otrok vyšel, nalezl jednoho ze svých spoluotroků, který mu byl dlužen sto denárů; popadl ho a začal ho škrtit, říkaje: ‚Zaplať, co mi dlužíš!‘ Jeho spoluotrok padl k jeho nohám a prosil ho: ‚Měj se mnou trpělivost, a zaplatím ti.‘ On však nechtěl, ale šel a uvrhl ho do vězení, dokud nezaplatí dluh. Když jeho spoluotroci uviděli, co se přihodilo, velmi se zarmoutili; šli a oznámili svému pánu všechno, co se stalo. Tehdy si ho jeho pán zavolal a řekl mu: ‚Otroku zlý, celý ten dluh jsem ti odpustil, protože jsi mě poprosil. Neměl ses také ty smilovat nad svým spoluotrokem, jako jsem se i já smiloval nad tebou?‘ A jeho pán se rozhněval a předal ho mučitelům, dokud mu nezaplatí celý dluh. Tak i můj nebeský Otec učiní vám, jestliže ze srdce neodpustíte každý svému bratru jeho přestoupení.“ A stalo se, že když Ježíš dokončil tato slova, odebral se z Galileje a přišel na území Judska za Jordán. Šly za ním velké zástupy a on je tam uzdravil. Přistoupili k němu farizeové, aby ho pokoušeli. Říkali: „Je dovoleno, aby člověk propustil svou ženu z jakéhokoli důvodu?“ On jim odpověděl: „Nečetli jste, že ten, který stvořil člověka, od počátku ‚učinil je jako muže a ženu‘? A řekl: ‚Proto člověk opustí otce i matku a přilne ke své ženě a ti dva budou jedno tělo‘, takže již nejsou dva, ale jedno tělo. Co tedy Bůh spojil, ať člověk neodděluje!“ Řekli mu: „Proč tedy Mojžíš nařídil dát ženě rozlukový list a propustit ji?“ Řekl jim: „Pro tvrdost vašeho srdce vám Mojžíš dovolil propouštět vaše ženy, od počátku však tomu tak nebylo. Pravím vám, že kdo by propustil svou ženu, pokud by to nebylo na základě smilstva, a oženil se s jinou, cizoloží; a kdo by se s propuštěnou oženil, cizoloží.“ Jeho učedníci mu řekli: „Jestliže je to mezi mužem a ženou takové, je lépe se neženit.“ On jim řekl: „Ne všichni chápou toto slovo, ale jen ti, kterým je to dáno. Jsou totiž eunuchové, kteří se už takto narodili z matčina lůna; a jsou eunuchové, které učinili eunuchy lidé; a jsou eunuchové, kteří se sami stali eunuchy pro království Nebes. Kdo může chápat, chápej.“ Tehdy k němu přinesli děti, aby na ně vložil ruce a pomodlil se; ale učedníci je pokárali. Ježíš však řekl: „Nechte děti a nebraňte jim přijít ke mně, neboť takovým patří království Nebes.“ A vložil na ně ruce a šel odtamtud. A hle, přistoupil k němu jeden člověk a řekl: „Učiteli, co dobrého mám učinit, abych obdržel věčný život?“ On mu řekl: „Proč se mě ptáš na dobré? Jeden je dobrý : Bůh. Chceš-li vstoupit do života, zachovej přikázání!“ Řekl mu: „Která?“ Ježíš řekl: „Nezavraždíš, nezcizoložíš, neukradneš, nevydáš křivé svědectví, cti otce a matku, budeš milovat svého bližního jako sebe.“ Mladík mu řekl: „To všechno zachovávám od svého mládí. Co mi ještě schází?“ Ježíš mu řekl: „Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej svůj majetek a dej chudým, a budeš mít poklad v nebesích; pak přijď a následuj mne.“ Když mladík uslyšel toto slovo, odešel zarmoucen, neboť měl mnoho majetku. Ježíš řekl svým učedníkům: „Amen, pravím vám, že bohatý do království Nebes vejde těžko. Opět vám pravím, je snadnější, aby velbloud prošel uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království.“ Když to učedníci uslyšeli, byli velice ohromeni a říkali: „Kdo tedy může být zachráněn?“ Ježíš na ně pohleděl a řekl jim: „U lidí je to nemožné, ale u Boha je možné všechno.“ Na to mu řekl Petr: „Hle, my jsme opustili všechno a vydali se za tebou. Co tedy budeme mít?“ Ježíš jim řekl: „Amen, pravím vám, až se Syn člověka při obnovení všech věcí posadí na trůn své slávy, usednete také vy, kteří jste mne následovali, na dvanáct trůnů a budete soudit dvanáct kmenů Izraele. A každý, kdo opustil domy nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo ženu nebo děti nebo pole pro mé jméno, vezme stokrát víc a získá věčný život. Mnozí první budou poslední a poslední první.“ „Neboť království Nebes je podobné hospodáři, který časně zrána vyšel najmout dělníky na svou vinici. Smluvil s dělníky denár na den a poslal je na vinici. A když vyšel kolem deváté hodiny, spatřil jiné, jak stojí nečinně na tržišti, a řekl jim: ‚Jděte i vy na vinici a dám vám, co bude spravedlivé.‘ Oni šli. Opět vyšel kolem dvanácté a třetí hodiny odpoledne a učinil stejně. Vyšel kolem páté hodiny a našel jiné, jak tam stojí, a řekl jim: ‚Proč tu stojíte celý den nečinně?‘ Řekli mu: ‚Protože nás nikdo nenajal.‘ Řekl jim: ‚Jděte i vy na mou vinici a dostanete, co bude spravedlivé.‘ Když nastal večer, řekl pán vinice svému správci: ‚Zavolej dělníky a vyplať jim mzdu, počna od posledních až k prvním.‘ Přišli ti, kteří byli najati okolo páté hodiny, a každý dostal denár. Když přišli ti první, myslili, že dostanou víc; ale i oni dostali po denáru. Vzali si jej, ale reptali proti hospodáři: ‚Tito poslední dělali jedinou hodinu a postavil jsi je na roveň nám, kteří jsme nesli tíhu dne a vedro!‘ On však jednomu z nich odpověděl: ‚Příteli, nekřivdím ti! Nesmluvil jsi se mnou denár za den? Vezmi, co ti patří, a odejdi! Chci i tomu poslednímu dát jako tobě. Nemám snad právo udělat si ve svých záležitostech, co chci? Anebo závidíš, že já jsem dobrý?‘ Tak budou poslední první a první poslední. Neboť je mnoho pozvaných, ale málo vybraných.“ Když Ježíš vystupoval do Jeruzaléma, vzal si stranou dvanáct učedníků a cestou jim řekl: „Hle, vystupujeme do Jeruzaléma a Syn člověka bude vydán velekněžím a učitelům Zákona. Odsoudí ho k smrti a vydají pohanům, aby se mu vysmáli, zbičovali ho a ukřižovali; a třetího dne bude vzkříšen.“ Tehdy k němu přistoupila matka synů Zebedeových se svými syny, klaněla se mu a o něco ho žádala. On jí řekl: „Co chceš?“ Řekla mu: „Ustanov, aby ve tvém království tito dva moji synové usedli jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici.“ Ježíš odpověděl: „Nevíte, co žádáte. Můžete pít kalich, který mám pít já?“ Řekli mu: „Můžeme.“ Řekl jim: „Můj kalich sice pít budete, ale není mou věcí, abych dal někomu usednout po mé pravici a po mé levici, neboť tam usednou ti, pro které je to připraveno od mého Otce.“ Když to uslyšelo těch deset, rozhořčili se na ty dva bratry. Ježíš si je zavolal a řekl: „Víte, že vládci národů panují nad nimi a velcí nad nimi vykonávají svou svrchovanou moc. Mezi vámi tomu tak nebude; ale kdo by se chtěl mezi vámi stát velkým, bude vaším služebníkem; a kdo by chtěl být mezi vámi první, bude vaším otrokem. Stejně jako Syn člověka nepřišel, aby si nechal posloužit, ale aby posloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“ Když vycházeli z Jericha, vydal se za ním velký zástup. A hle, dva slepí seděli u cesty; jakmile uslyšeli, že jde kolem Ježíš, vykřikli: „Smiluj se nad námi, Pane, synu Davidův!“ Zástup jim přísně domluvil, aby utichli. Oni však vykřikli ještě silněji: „Smiluj se nad námi, Pane, synu Davidův!“ Ježíš se zastavil, zavolal je a řekl: „Co chcete, abych vám učinil?“ Řekli mu: „Pane, ať se nám otevřou oči!“ Ježíš byl hluboce pohnut, dotkl se jejich očí, a hned prohlédli a šli za ním. Když se přiblížili k Jeruzalému a přišli do Betfage na Olivové hoře, poslal Ježíš dva učedníky a řekl jim: „Jděte do protější vesnice a hned naleznete uvázanou oslici a s ní oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně. A kdyby vám někdo něco řekl, povězte: ‚Pán je potřebuje a hned je pošle.‘“ Toto všechno se stalo, aby se naplnilo, co bylo řečeno skrze proroka: ‚Řekněte dceři siónské: Hle, tvůj král k tobě přichází, tichý a sedící na oslici a na oslátku, synu té pod jhem.‘ Učedníci šli a učinili, jak jim Ježíš nařídil. Přivedli oslici i oslátko, položili na ně pláště a on se na ně posadil. Mohutný zástup rozprostřel své pláště na cestu, jiní zase odsekávali větve ze stromů a stlali je na cestu. Zástupy, které šly před ním, i ty, které ho doprovázely, křičely: „Hosana synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Pána! Hosana na výsostech!“ Když vjel do Jeruzaléma, celé město se zatřáslo a říkalo: „Kdo to je?“ Zástupy říkaly: „To je prorok Ježíš, ten z Nazareta v Galileji.“ Ježíš vstoupil do Božího chrámu a vyhnal všechny, kteří v chrámě prodávali a kupovali, zpřevracel stoly směnárníků i sedadla prodavačů holubů a řekl jim: „Je napsáno: ‚Můj dům bude nazván domem modlitby‘, ale vy z něj děláte jeskyni lupičů.“ A přistoupili k němu v chrámě slepí a chromí, a uzdravil je. Když velekněží a učitelé Zákona spatřili ty podivuhodné věci, které učinil, i děti volající v chrámě: „Hosana synu Davidovu“, byli pobouřeni a řekli mu: „Slyšíš, co tihle říkají?“ Ježíš jim řekl: „Ano. Nikdy jste nečetli: ‚Z úst nemluvňat a kojenců sis připravil chválu‘?“ I nechal je a vyšel ven z města do Betanie, kde přenocoval. Když se časně ráno vracel do města, dostal hlad. Spatřil u cesty fíkovník a šel k němu, ale nenašel na něm nic, jen pouhé listí. Řekl mu: „Ať se z tebe již nikdy ovoce neurodí!“ A fíkovník ihned uschl. Když to učedníci uviděli, užasli se a říkali: „Jak ten fíkovník hned uschl!“ Ježíš jim na to řekl: „Amen, pravím vám, budete-li mít víru a nezapochybujete-li, učiníte nejen to, co jsem učinil s fíkovníkem, ale kdybyste i této hoře řekli: ‚Zvedni se a vrhni se do moře‘, stane se to. A všechno, oč byste v modlitbě požádali, budete-li věřit, dostanete.“ Když přišel do chrámu a vyučoval, přistoupili k němu velekněží a starší lidu a řekli: „V jaké pravomoci činíš tyto věci? Kdo ti dal tuto pravomoc?“ Ježíš jim odpověděl: „I já se vás zeptám na jednu věc. Jestliže mi to řeknete, i já vám povím, v jaké pravomoci tyto věci činím. Odkud byl křest Janův? Z nebe, či z lidí?“ Oni se mezi sebou dohadovali: „Řekneme-li ‚z nebe‘, řekne nám: ‚Proč jste mu tedy neuvěřili?‘ Řekneme-li však ‚z lidí‘, obáváme se zástupu, neboť všichni mají Jana za proroka.“ Odpověděli Ježíšovi: „Nevíme.“ A on jim řekl: „Ani já vám nepovím, v jaké pravomoci tyto věci činím.“ „Co myslíte? Jeden člověk měl dva syny. Přistoupil k prvnímu a řekl: ‚Synu, jdi dnes pracovat na mou vinici.‘ On odpověděl: ‚Nechci.‘ Ale potom toho litoval a šel. Přistoupil k druhému a řekl totéž. On odpověděl: ‚Ano, pane‘, ale nešel. Který z těch dvou vykonal otcovu vůli?“ Řekli: „Ten první.“ Ježíš jim řekl: „Amen, pravím vám, že celníci a nevěstky vás předcházejí do Božího království. Neboť Jan k vám přišel cestou spravedlnosti, ale neuvěřili jste mu. Celníci a nevěstky mu však uvěřili. A když jste to uviděli, ani potom jste toho nelitovali, abyste mu uvěřili.“ „Poslyšte jiné podobenství: Byl jeden člověk, hospodář, který vysadil vinici, obehnal ji zdí, vykopal v ní lis a vystavěl věž; pak ji pronajal vinařům a odcestoval. Když se přiblížil čas úrody, poslal své otroky k vinařům, aby převzali jeho úrodu. Ale vinaři jeho otroky chytili, jednoho zbili, druhého zabili, dalšího ukamenovali. Znovu poslal jiné otroky, bylo jich ještě více než těch prvních, ale učinili jim totéž. Naposled k nim poslal svého syna a řekl: ‚Zastydí se před mým synem.‘ Když však vinaři uviděli syna, řekli si: ‚To je dědic. Pojďte, zabijme ho a zmocněme se jeho dědictví!‘ I chytili ho, vyhodili ven z vinice a zabili. Když tedy přijde pán vinice, co učiní oněm vinařům?“ Řekli mu: „Ty zlé zle zahubí a vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou úrodu odevzdávat v určených časech.“ Ježíš jim řekl: „Copak jste nikdy nečetli v Písmech: ‚Kámen, který stavitelé po prozkoumání zavrhli, se stal hlavou úhlu. Od Pána se to stalo a je to podivuhodné v našich očích‘? Proto vám pravím, že vám bude Boží království odňato a bude dáno národu, který přináší jeho úrodu. Kdo padne na ten kámen, roztříští se, a na koho padne, toho rozdrtí.“ Když velekněží a farizeové uslyšeli tato jeho podobenství, poznali, že mluví o nich. Chtěli se ho zmocnit, ale báli se zástupů, protože ty ho měly za proroka. A Ježíš k nim znovu promluvil v podobenstvích: „Království Nebes je podobné králi, který vystrojil svatbu svému synu. A poslal své otroky, aby zavolali pozvané na svatbu; ale ti nechtěli přijít. Poslal znovu jiné otroky se slovy: ‚Řekněte pozvaným: Hle, přichystal jsem svou hostinu, moji býci a krmný dobytek jsou poraženi, všechno je připraveno, přijďte na svatební hostinu.‘ Ale oni nedbali a odešli, jeden na své pole, jiný za svým obchodem. Ostatní se zmocnili jeho otroků, ztýrali je a zabili. Král se rozhněval, poslal svá vojska, zahubil ony vrahy a jejich město vypálil. Potom řekl svým otrokům: ‚Svatba je sice připravena, ale pozvaní jí nebyli hodni. Jděte tedy na křižovatky cest a každého, koho naleznete, pozvěte na svatební hostinu.‘ I vyšli ti otroci na cesty a shromáždili všechny, které nalezli, zlé i dobré. A svatební síň se naplnila stolovníky. Když král vstoupil, aby se na stolovníky podíval, spatřil tam člověka, který na sobě neměl svatební šat. I řekl mu: ‚Příteli, jak jsi sem vešel bez svatebního roucha?‘ A on oněměl. Tehdy řekl král služebníkům: ‚Svažte mu nohy a ruce a vyhoďte ho do nejzazší temnoty; tam bude pláč a skřípění zubů.‘ Neboť je mnoho pozvaných, ale málo vybraných.“ Tehdy farizeové šli a poradili se, jak by ho chytili za slovo. A poslali k němu své učedníky spolu s herodiány, kteří řekli: „Učiteli, víme, že jsi pravdivý a Boží cestě učíš podle pravdy. A nedbáš na nikoho, neboť nebereš ohled na postavení člověka. Řekni nám tedy, co myslíš: Je dovoleno dát daň císaři, nebo ne?“ Ježíš poznal jejich zlý úmysl a řekl: „Proč mne zkoušíte, pokrytci? Ukažte mi peníz daně.“ Přinesli mu denár. Řekl jim: „Čí je ten obraz a nápis?“ Odpověděli mu: „Císařův.“ Tu jim řekl: „Co je tedy císařovo, odevzdejte císaři, a co je Boží, Bohu.“ Když to uslyšeli, užasli, nechali ho a odešli. V ten den k němu přišli saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a zeptali se ho: „Učiteli, Mojžíš řekl: ‚Zemře-li někdo bezdětný, jeho bratr si podle řádu švagrovství vezme jeho ženu a svému bratrovi vzbudí potomka.‘ U nás bylo sedm bratrů. První se oženil a zemřel; a protože neměl potomka, zanechal svou ženu svému bratrovi. Stejně i druhý a třetí, až do sedmého. Poslední ze všech zemřela ta žena. Kterému z těch sedmi bude tedy ta žena patřit při vzkříšení? Vždyť ji měli všichni.“ Ježíš jim odpověděl: „Bloudíte, protože neznáte Písma ani Boží moc. Při vzkříšení se totiž lidé nežení ani nevdávají, ale jsou jako Boží andělé v nebi. Pokud jde o vzkříšení mrtvých, nečetli jste, co vám bylo od Boha řečeno slovy: ‚Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův‘? Bůh není Bohem mrtvých, ale živých.“ Když to zástupy uslyšely, byly ohromeny jeho učením. Když farizeové uslyšeli, že umlčel saduceje, sešli se spolu a jeden z nich, zákoník, ho chtěl zkoušet a zeptal se: „Učiteli, které přikázání je v Zákoně největší?“ On mu řekl: „‚Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘ To je největší a první přikázání. Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sebe samého.‘ Na těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon a Proroci.“ Když se farizeové shromáždili, Ježíš se jich zeptal: „Co si myslíte o Mesiáši? Čí je syn?“ Řekli mu: „Davidův.“ Řekl jim: „Jak to tedy, že ho David v Duchu nazývá Pánem, když praví: ‚Řekl Pán mému Pánu: Seď po mé pravici, dokud tvé nepřátele nepoložím za podnož tvých nohou‘? Jestliže ho tedy David nazývá Pánem, jakpak je jeho synem?“ A nikdo mu nemohl odpovědět ani slovo; od toho dne se ho již nikdo neodvážil zeptat. Tehdy Ježíš promluvil k zástupům a ke svým učedníkům: „Na stolci Mojžíšově usedli učitelé Zákona a farizeové. Proto udělejte a zachovávejte všechno, co by vám řekli, avšak podle jejich skutků nečiňte; neboť mluví, ale nečiní. Svazují těžká a neúnosná břemena a vkládají je lidem na ramena, ale sami jimi nechtějí hnout ani prstem. A všecky své skutky dělají proto, aby je lidé viděli. Rozšiřují své modlitební řemínky a prodlužují třásně svých oděvů, mají rádi přední místa na hostinách a přední sedadla v synagogách, pozdravy na tržištích a jsou rádi, když je lidé oslovují Rabbi Rabbi. Vy se však nenechte nazývat Rabbi, neboť jediný je váš Učitel, vy pak všichni jste bratři. A nikoho nenazývejte na zemi svým Otcem, neboť jediný je váš Otec, ten nebeský. Ani se nenechte nazývat Vůdci, neboť váš Vůdce je jeden, Mesiáš. Ale největší z vás bude vaším služebníkem. Kdo se bude povyšovat, bude ponížen, a kdo se poníží, bude povýšen.“ „Běda vám, učitelé Zákona a farizeové, pokrytci, protože zavíráte království Nebes před lidmi; sami totiž nevstupujete, a těm, kdo by chtěli vstoupit, vstoupit nedovolujete. Běda vám, učitelé Zákona a farizeové, pokrytci, protože vyjídáte domy vdov a okázale dlouho se modlíte; proto vezmete těžší odsouzení.“ „Běda vám, učitelé Zákona a farizeové, pokrytci, protože obcházíte moře i souš, abyste získali jednoho proselytu; a když se jím stane, děláte z něho syna Gehenny, dvakrát horšího, než jste sami.“ „Běda vám, slepí vůdcové! Říkáte: ‚Kdo by učinil přísahu při svatyni, nic to neznamená; ale kdo by učinil přísahu při zlatu svatyně, je vázán.‘ Blázni a slepci, co je větší: zlato, nebo svatyně, která to zlato posvětila? A ‚kdo by učinil přísahu při oltáři, nic to neznamená, ale kdo by vyslovil přísahu při daru, který je na něm, je vázán.‘ Blázni a slepci, co je větší: dar, nebo oltář, který ten dar posvěcuje? Kdo tedy přísahá při oltáři, přísahá při něm i při všem, co je na něm. A kdo přísahá při svatyni, přísahá při ní i při Tom, kdo v ní přebývá. A kdo přísahá při nebi, přísahá při trůnu Božím i při Tom, který na něm sedí.“ „Běda vám, učitelé Zákona a farizeové, pokrytci, protože dáváte desátky z máty, kopru a kmínu, ale zanedbali jste závažnější věci Zákona: právo, milosrdenství a věrnost. Toto bylo třeba udělat a tamto nezanedbávat. Slepí vůdcové! Cedíte komára, ale velblouda polykáte.“ „Běda vám, učitelé Zákona a farizeové, pokrytci, protože čistíte číše a mísy zvnějšku, ale uvnitř jsou plné chamtivosti a nezdrženlivosti. Slepý farizeji! Napřed vyčisti vnitřek číše a mísy, aby se stal čistým i jejich zevnějšek.“ „Běda vám, učitelé Zákona a farizeové, pokrytci, protože se podobáte obíleným hrobům, které se zvenčí zdají pěkné, ale uvnitř jsou plné kostí mrtvých a veškeré nečistoty. Tak i vy se navenek zdáte lidem spravedliví, ale uvnitř jste plni pokrytectví a bezzákonnosti.“ „Běda vám, učitelé Zákona a farizeové, pokrytci, protože stavíte náhrobky prorokům a zdobíte pomníky spravedlivých a říkáte: ‚Kdybychom žili ve dnech svých otců, neměli bychom s nimi na prolévání krve proroků podíl.‘ Tak svědčíte sami proti sobě, že jste synové těch, kteří proroky zavraždili. I vy naplňte míru svých otců! Hadi, plemeno zmijí! Jak uniknete trestu Gehenny? Hle, proto já k vám posílám proroky a moudré muže i učitele Zákona; některé z nich zabijete a ukřižujete, některé z nich budete bičovat ve svých synagogách a pronásledovat od města k městu, aby na vás padla všechna spravedlivá krev vylévaná na zemi, od krve spravedlivého Ábela až po krev Zachariáše, syna Barachiášova, kterého jste zavraždili mezi svatyní a oltářem. Amen, pravím vám, to všechno přijde na toto pokolení.“ „Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kteří jsou k tobě posláni, kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, tak jako slepice shromažďuje svá kuřata pod křídla, ale nechtěli jste. Hle, váš dům se vám zanechává pustý. Neboť pravím vám, od nynějška mne již neuvidíte, dokud neřeknete: ‚Požehnaný, který přichází ve jménu Pána!‘“ Ježíš vyšel z chrámu a odcházel. Tu přistoupili jeho učedníci, aby mu ukázali na chrámové stavby. Ale on jim na to řekl: „Vidíte to všechno? Amen, pravím vám, jistě zde nezůstane kámen na kameni, který nebude stržen.“ Když seděl na Olivové hoře, v soukromí k němu přistoupili učedníci a říkali: „Řekni nám, kdy to bude a jaké bude znamení tvého příchodu a skonání věku?“ Ježíš jim odpověděl: „Dávejte si pozor, aby vás někdo nesvedl. Neboť mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat: ‚Já jsem Kristus‘a svedou mnohé. Budete slýchat o válkách a uslyšíte válečné zvěsti. Dejte si pozor, neděste se. To všechno musí nastat, ale to ještě není konec. Povstane totiž národ proti národu a království proti království, budou hladomory a zemětřesení na různých místech. Ale to všechno bude počátek porodních bolestí. Pak vás budou vydávat do soužení a budou vás zabíjet; a všechny národy vás budou nenávidět pro mé jméno. A tehdy mnohým to bude kamenem úrazu, budou se navzájem zrazovat a jeden druhého nenávidět. Také povstanou mnozí lživí proroci a mnohé svedou. A protože vzroste bezzákonnost, ochladne láska mnohých. Ten však, kdo vytrvá do konce, bude zachráněn. Toto evangelium království bude vyhlášeno po celém světě na svědectví všem národům. A tehdy přijde konec.“ „Když pak uvidíte ‚ohavnost zpustošení‘, o níž mluvil prorok Daniel, jak stojí na svatém místě – kdo čte, ať rozumí – tehdy ti, kdo budou v Judsku, ať utíkají do hor. Kdo bude na střeše, ať nesestupuje, aby si vzal věci ze svého domu. A kdo bude na poli, ať se nevrací zpátky, aby si vzal svůj plášť. Běda těhotným a kojícím v oněch dnech! Modlete se, aby k vašemu útěku nedošlo v zimě nebo v sobotu. Neboť tehdy bude velké soužení, jaké nenastalo od počátku světa až do nynějška, a nikdy již nenastane. A kdyby nebyly ty dny zkráceny, nebylo by zachráněno žádné tělo; ale kvůli vyvoleným budou ony dny zkráceny. Tehdy, když by vám někdo řekl: ‚Hle, zde je Kristus!‘, nebo: ‚Je zde!‘, nevěřte. Povstanou totiž falešní kristové a falešní proroci a budou ukazovat veliká znamení a divy, že by, kdyby to bylo možné, svedli i vyvolené. Hle, všechno jsem vám řekl předem. Řeknou-li vám tedy: ‚Hle, je v pustině‘, nevycházejte; ‚hle, v úkrytech‘, nevěřte! Neboť jako když blesk vychází od východu a je vidět až na západ, tak bude i příchod Syna člověka. Kdekoli je mrtvola, tam se shromáždí supi.“ „Ihned po soužení oněch dnů se zatmí slunce a měsíc nebude vydávat svou zář, hvězdy budou padat z nebe a mocnosti nebes se zatřesou. Potom se ukáže znamení Syna člověka na nebi, a tehdy se budou bít v prsa všechny kmeny země. A uvidí Syna člověka přicházejícího na nebeských oblacích s mocí a velikou slávou. A pošle své anděly s mohutným zvukem polnice a ti shromáždí jeho vyvolené ze čtyř větrů, od jednoho nejzazšího konce nebes až k jejich druhému nejzazšímu konci.“ „Od fíkovníku se naučte podobenství: Když již jeho větev změkne a vyhání listy, víte, že léto je blízko. Tak i vy, až toto všechno uvidíte, vězte, že je to blízko, přede dveřmi. Amen, pravím vám, že určitě nepomine toto pokolení, dokud se toto všechno nestane. Nebe a země pominou, ale má slova jistě nepominou.“ „O tom dni a hodině nikdo neví, ani andělé nebes, ani Syn, jenom sám Otec. Neboť jak tomu bylo za dnů Noe, tak tomu bude i při příchodu Syna člověka. Jako totiž v oněch dnech před potopou jedli, pili, ženili se a vdávaly, až do dne, kdy Noe vešel do korábu, a nic nepoznali, dokud nepřišla potopa a všechny nesmetla, takový bude i příchod Syna člověka. Tehdy budou dva na poli, jeden bude vzat a druhý bude zanechán. Dvě budou mlít na obilném mlýnku, jedna bude vzata a druhá bude zanechána. Bděte tedy, protože nevíte, v který den váš Pán přijde. To však vězte, že kdyby hospodář věděl, v kterou noční hlídku přijde zloděj, zůstal by vzhůru a nedovolil by mu prokopat se do domu. Proto i vy buďte připraveni, protože neznáte hodinu, v níž přijde Syn člověka.“ „Kdo je tedy věrný a rozumný otrok, jehož pán ustanovil nad svou čeledí, aby jí dával pokrm v pravý čas? Blahoslavený ten otrok, kterého jeho pán po svém příchodu nalezne, že tak činí. Amen, pravím vám, že ho ustanoví nade vším svým majetkem. Kdyby si však onen zlý otrok ve svém srdci řekl: ‚Můj pán dlouho nepřichází‘ a začal by bít své spoluotroky, jíst a pít s opilci, přijde pán onoho otroka v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou nezná. Oddělí ho a určí mu úděl s pokrytci. Tam bude pláč a skřípění zubů.“ „Tehdy bude království Nebes podobné deseti pannám, které vzaly své lampy a vyšly naproti ženichovi. Pět z nich bylo pošetilých a pět rozumných. Pošetilé vzaly své lampy, ale nevzaly s sebou olej. Rozumné však se svými lampami vzaly i olej v nádobkách. Když ženich dlouho nepřicházel, začaly všechny podřimovat a usnuly. Uprostřed noci se však ozval křik: ‚Hle, ženich! Vyjděte mu vstříc!‘ Tehdy všechny panny vstaly a daly své lampy do pořádku. Pošetilé řekly rozumným: ‚Dejte nám ze svého oleje, neboť naše lampy dohasínají!‘ Ale rozumné odpověděly: ‚Ne, nemuselo by vystačit pro nás i pro vás. Jděte raději k prodavačům a kupte si!‘ Zatímco odcházely, aby nakoupily olej, přišel ženich, a ty, které byly připravené, s ním vešly na svatební hostinu; a dveře byly zavřeny. Později přišly i ostatní panny a říkaly: ‚Pane, pane, otevři nám!‘ Ale on odpověděl: ‚Amen, pravím vám, neznám vás.‘ Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu.“ „Je to totiž jako s člověkem, který se chystal odcestovat: zavolal své otroky a svěřil jim svůj majetek. Jednomu dal pět talentů, druhému dva, třetímu jeden, každému podle jeho schopností, a ihned odcestoval. Ten, který přijal pět talentů, šel a vložil je do obchodu, a získal jiných pět. Stejně i ten, který dostal dva, získal jiné dva. Ale ten, který dostal jeden, odešel, vykopal v zemi jámu a ukryl peníze svého pána. Po dlouhé době pak přišel pán oněch otroků a začal s nimi účtovat. Přistoupil ten, který dostal pět talentů, přinesl jiných pět talentů a řekl: ‚Pane, pět talentů jsi mi svěřil; hle, jiných pět talentů jsem jimi získal.‘ Jeho pán mu řekl: ‚Dobře, otroku dobrý a věrný, byl jsi věrný nad málem, ustanovím tě nad mnohým; vejdi v radost svého pána.‘ Přistoupil také ten, který dostal dva talenty a řekl: ‚Pane, dva talenty jsi mi svěřil; hle, jiné dva talenty jsem získal.‘ Jeho pán mu řekl: ‚Dobře, otroku dobrý a věrný, byl jsi věrný nad málem, ustanovím tě nad mnohým; vejdi v radost svého pána.‘ Přistoupil pak i ten, který dostal jeden talent, a řekl: ‚Pane, poznal jsem, že jsi tvrdý člověk; sklízíš, kde jsi nezasel, a shromažďuješ, kde jsi nerozsypal. Dostal jsem strach, odešel jsem a ukryl tvůj talent v zemi. Hle, zde máš, co je tvoje.‘ Jeho pán mu odpověděl: ‚Zlý a lenivý otroku, věděl jsi, že sklízím, kde jsem nezasel, a shromažďuji, kde jsem nerozsypal? Měl jsi tedy mé peníze dát směnárníkům, a já bych si po návratu vzal, co je moje, i s úrokem. Vezměte tedy od něho ten talent a dejte tomu, který má deset talentů! Neboť každému, kdo má, bude dáno a bude mít hojnost. Tomu, kdo nemá, však bude odňato i to, co má. A toho neužitečného otroka vyhoďte do nejzazší temnoty. Tam bude pláč a skřípění zubů.‘“ „Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni svatí andělé s ním, tehdy se posadí na trůn své slávy; a budou před něj shromážděny všecky národy. A oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů. Ovce postaví po své pravici, kozly po levici. Potom řekne Král těm po své pravici: ‚Pojďte, požehnaní mého Otce, přijměte do dědictví království, které je pro vás připraveno od založení světa. Neboť jsem hladověl a dali jste mi najíst, žíznil jsem a dali jste mi napít, byl jsem cizincem a ujali jste se mě, byl jsem nahý a oblékli jste mě, byl jsem nemocen a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení a přišli jste za mnou.‘ Tehdy mu spravedliví odpovědí: ‚Pane, kdy jsme tě spatřili hladového a dali jsme ti najíst, nebo žíznivého a dali jsme ti napít? Kdy jsme tě spatřili jako cizince a ujali jsme se tě, nebo nahého a oblékli jsme tě? Kdy jsme tě spatřili nemocného nebo ve vězení a přišli jsme za tebou?‘ Král jim odpoví: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nejmenších bratří, mně jste učinili.‘“ „Potom řekne i těm po levici: ‚Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, který je připraven pro Ďábla a jeho anděly! Neboť jsem hladověl, a nedali jste mi najíst, žíznil jsem, a nedali jste mi napít, byl jsem cizincem, a neujali jste se mne, byl jsem nahý, a neoblékli jste mne, byl jsem nemocný a ve vězení, a nenavštívili jste mne.‘ Tu mu odpovědí i oni: ‚Pane, kdy jsme tě spatřili hladového, žíznivého, jako cizince, nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?‘ Pak jim odpoví: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste neučinili jednomu z těchto nejmenších, ani mně jste neučinili.‘ A tito půjdou do věčného trápení, ale spravedliví do věčného života.“ I stalo se, že když dokončil všechna tato slova, řekl Ježíš svým učedníkům: „Víte, že za dva dny bude Hod beránka a Syn člověka bude vydán, aby byl ukřižován.“ Tehdy se shromáždili velekněží a starší lidu ve dvoře velekněze, který se jmenoval Kaifáš, a společně se poradili, jak by se lstí Ježíše zmocnili a zabili ho. Říkali však: „Ne ve svátek, aby nenastalo pobouření mezi lidem.“ Když byl Ježíš v Betanii v domě Šimona Malomocného, přistoupila k němu žena, která měla alabastrovou nádobku drahocenného oleje, a když byl u stolu, vylila mu ji na hlavu. Když to jeho učedníci uviděli, rozhořčili se a řekli: „K čemu tato ztráta? Vždyť se to mohlo draze prodat a peníze dát chudým.“ Ježíš to poznal a řekl jim: „Proč působíte té ženě těžkosti? Vykonala na mně dobrý skutek. Vždyť chudé máte stále s sebou, mne však nemáte stále. Když ona vylila tento olej na mé tělo, učinila to k mému pohřbu. Amen, pravím vám, kdekoli po celém světě bude hlásáno toto evangelium, bude se na její památku mluvit také o tom, co ona učinila.“ Potom jeden ze Dvanácti, který se jmenoval Juda Iškariotský, šel k velekněžím a řekl: „Co jste ochotni mi dát, když vám ho vydám?“ A oni mu odvážili třicet stříbrných. Od té chvíle hledal vhodnou příležitost, aby jim ho vydal. Prvního dne svátku nekvašených chlebů přistoupili učedníci k Ježíšovi a řekli: „Kde chceš, abychom ti připravili k jídlu velikonočního beránka?“ On pak řekl: „Jděte do města k jistému člověku a řekněte mu: ‚Učitel říká: Můj čas je blízko. Budu u tebe se svými učedníky slavit velikonočního beránka.‘“ A učedníci učinili, jak jim Ježíš nařídil, a připravili velikonočního beránka. Když nastal večer, stoloval s Dvanácti učedníky. A když jedli, řekl: „Amen, pravím vám, že jeden z vás mě zradí.“ Velmi se rmoutili a jeden každý z nich mu začal říkat: „Jsem to snad já, Pane?“ On odpověděl: „Kdo se mnou namočil ruku v míse, ten mě zradí. Syn člověka sice odchází, jak je o něm napsáno, ale běda tomu člověku, skrze něhož bude Syn člověka zrazen. Pro toho by bylo lépe, kdyby se nenarodil!“ Juda, který ho zrazoval, na to řekl: „Jsem to snad já, Rabbi?“ Ježíš mu odpověděl: „Tys to řekl.“ Když jedli, vzal Ježíš chléb, požehnal, rozlomil ho, dal učedníkům a řekl: „Vezměte, jezte. Toto je mé tělo.“ Pak vzal kalich, vzdal díky a dal jim ho se slovy: „Napijte se z něho všichni. Neboť toto je má krev nové smlouvy, která se vylévá za mnohé na odpuštění hříchů. Pravím vám, že od této chvíle již nebudu pít z tohoto plodu vinné révy až do toho dne, kdy jej budu pít s vámi nový v království svého Otce.“ A zazpívali chvalozpěv a vyšli na Olivovou horu. Tehdy jim Ježíš řekl: „Vy všichni ode mne této noci odpadnete, neboť je napsáno: ‚Budu bít pastýře a ovce stáda se rozptýlí.‘ Ale po svém vzkříšení vás předejdu do Galileje.“ Na to mu Petr řekl: „Kdyby všichni od tebe odpadli, já nikdy neodpadnu!“ Ježíš mu řekl: „Amen, pravím tobě, že mě této noci, dřív než kohout zakokrhá, třikrát zapřeš.“ Petr mu řekl: „I kdybych měl s tebou zemřít, určitě tě nezapřu.“ Podobně mluvili i ostatní učedníci. Tehdy s nimi Ježíš přišel na místo zvané Getsemane a řekl učedníkům: „Posaďte se zde, zatímco se tamhle odejdu pomodlit.“ Vzal s sebou Petra a oba Zebedeovy syny; tu se začal rmoutit a znepokojovat. Pak jim řekl: „Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte se mnou.“ A trochu poodešel, padl na tvář, modlil se a říkal: „Můj Otče, je-li to možné, ať mne mine tento kalich. Avšak ne jak já chci, ale jak chceš ty.“ Potom přišel k učedníkům a nalezl je spící, i řekl Petrovi: „To jste se mnou nemohli bdít jedinou hodinu? Bděte a modlete se, abyste nevešli do pokušení. Duch je sice ochotný, ale tělo slabé.“ Opět podruhé odešel a pomodlil se, říkaje: „Můj Otče, není-li možné, aby mne tento kalich minul, musím-li ho vypít, staň se tvá vůle.“ Pak šel a nalezl je opět spící, protože měli velmi těžká víčka. I nechal je, znovu odešel a pomodlil se potřetí, říkaje opět stejnou prosbu. Tehdy přišel ke svým učedníkům a řekl jim: „Ještě spíte a odpočíváte? Hle, přiblížila se ta hodina a Syn člověka je vydáván do rukou hříšníků. Vstávejte, pojďme! Hle, přiblížil se ten, který mne zrazuje.“ Když ještě mluvil, hle, přišel Juda, jeden z Dvanácti, a s ním veliký zástup od velekněží a starších lidu s meči a holemi. Ten, který ho zrazoval, s nimi domluvil znamení: „Je to ten, kterého políbím; toho se zmocněte.“ A hned přistoupil k Ježíšovi a řekl: „Buď zdráv, Rabbi,“ a vroucně ho políbil. Ježíš mu řekl: „Příteli, proč jsi přišel?“ Tu přistoupili, vztáhli na Ježíše ruce a zmocnili se ho. A hle, jeden z těch, kteří byli s Ježíšem, natáhl ruku, vytasil meč, udeřil veleknězova otroka a uťal mu ucho. Tehdy mu Ježíš řekl: „Vrať svůj meč na místo. Neboť všichni, kdo se chápou meče, mečem zahynou. Či myslíš, že nemohu poprosit svého Otce, a on mi hned pošle víc než dvanáct legií andělů? Jak by se však naplnila Písma, že se tak musí stát?“ V onu hodinu řekl Ježíš zástupům: „Jako na lupiče jste vyšli s meči a holemi, abyste mě zatkli. Den co den jsem sedával v chrámě a učil, a nezmocnili jste se mne. Toto všechno se však stalo, aby se naplnila Písma proroků.“ A v té chvíli ho všichni učedníci opustili a utekli. Ti, kdo se Ježíše zmocnili, ho odvedli k veleknězi Kaifášovi, kde se shromáždili učitelé Zákona a starší. Petr šel zpovzdálí za ním až k veleknězovu dvoru; vešel dovnitř a seděl se služebníky, aby uviděl konec. Velekněží, starší a celá velerada hledali proti Ježíšovi křivé svědectví, aby ho mohli odsoudit k smrti, ale nenašli, ačkoli předstoupilo mnoho křivých svědků. Nakonec předstoupili dva křiví svědkové a řekli: „Tento člověk říkal: Mohu zbořit Boží svatyni a ve třech dnech ji vybudovat.“ Tu velekněz povstal a řekl mu: „Nic neodpovídáš? Co tito lidé svědčí proti tobě?“ Ježíš však mlčel. Velekněz mu řekl: „Zapřísahám tě při živém Bohu, abys nám řekl, zda jsi Mesiáš, Syn Boží!“ Ježíš mu říká: „Tys to řekl. Avšak pravím vám, od nynějška spatříte Syna člověka sedícího po pravici Moci a přicházejícího na nebeských oblacích.“ Tu velekněz roztrhl svá roucha a řekl: „Rouhal se! Nač ještě potřebujeme svědky? Hle, teď jste slyšeli rouhání. Co si o tom myslíte?“ Oni odpověděli: „Je hoden smrti.“ Pak mu naplivali do tváře a ztloukli ho pěstmi; někteří ho uhodili a říkali: „Prorokuj nám, Mesiáši, kdo je ten, který tě udeřil?“ Petr seděl venku na dvoře. Přistoupila k němu jedna služka a řekla: „Také ty jsi byl s Ježíšem Galilejským!“ Ale on to přede všemi zapřel, říkaje: „Nevím, o čem mluvíš.“ A když on vyšel k bráně, spatřila ho jiná a řekla těm, kdo tam byli: „I tenhle byl s Ježíšem Nazaretským.“ A on opět zapřel s přísahou: „Neznám toho člověka.“ Za chvilku přistoupili ti, kteří tam stáli, a řekli Petrovi: „Skutečně i ty jsi z nich, vždyť i tvá řeč tě prozrazuje!“ Tehdy se začal zaklínat a zapřísahat: „Neznám toho člověka!“ A hned nato zakokrhal kohout. Tu si Petr vzpomněl na Ježíšovo slovo, jak řekl: ‚Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mne zapřeš.‘ I vyšel ven a hořce se rozplakal. Když nastalo ráno, uradili se všichni velekněží a starší lidu proti Ježíšovi, že ho usmrtí. Spoutali ho, odvedli a vydali vladaři Pontiu Pilátovi. Když jeho zrádce Juda uviděl, že byl Ježíš odsouzen, pocítil lítost a vrátil třicet stříbrných velekněžím a starším, říkaje: „Zhřešil jsem, zradil jsem nevinnou krev!“ Oni však řekli: „Co je nám po tom? To je tvoje věc!“ Tu pohodil ty stříbrné do svatyně a vzdálil se; pak odešel a oběsil se. Velekněží vzali ty stříbrné a řekli: „Není dovoleno vhodit je do chrámové pokladny, protože je to cena za krev.“ Uradili se a koupili za ně hrnčířovo pole k pohřbívání cizinců. Proto je ono pole až dodnes nazýváno Polem krve. Tehdy se naplnilo, co bylo řečeno skrze proroka Jeremjáše: ‚I vzali třicet stříbrných, cenu Oceněného, který byl oceněn od synů Izraele; a dali je za hrnčířovo pole, jak mi nařídil Pán.‘ Ježíš byl postaven před vladaře. Vladař se ho otázal: „Ty jsi král Židů?“ Ježíš mu řekl: „Ty to říkáš.“ A když ho velekněží a starší obviňovali, nic neodpověděl. Tu mu Pilát řekl: „Neslyšíš, co všechno proti tobě vypovídají?“ Ale on mu neodpověděl ani na jedno obvinění, takže se vladař velmi divil. O svátcích měl vladař ve zvyku propouštět zástupu jednoho vězně, kterého chtěli. Tehdy tam měli významného vězně, který se jmenoval Barabáš. Když se tedy lidé shromáždili, řekl jim Pilát: „Koho chcete, abych vám propustil, Barabáše, nebo Ježíše, zvaného Kristus?“ Věděl totiž, že ho vydali ze závisti. Když seděl na soudní stolici, vzkázala mu jeho žena: „Neměj nic s tím spravedlivým, neboť jsem dnes kvůli němu ve snu mnoho vytrpěla.“ Velekněží a starší přesvědčili zástupy, aby si vyžádaly Barabáše, ale Ježíše aby daly zahubit. Vladař jim tedy řekl: „Kterého z těch dvou chcete, abych vám propustil?“ Oni řekli: „Barabáše!“ Pilát jim řekl: „Co tedy mám udělat s Ježíšem, zvaným Kristus?“ Všichni mu řekli: „Ať je ukřižován!“ A vládce řekl: „Co tedy udělal zlého?“ Oni však ještě víc křičeli: „Ať je ukřižován!“ Když Pilát uviděl, že to ničemu neprospívá, ale že pozdvižení je čím dál větší, vzal vodu, umyl si před zástupem ruce a řekl: „Jsem nevinen touto krví. Je to vaše věc.“ A všechen lid na to řekl: „Jeho krev na nás a na naše děti!“ Pak jim propustil Barabáše. Ježíše dal zbičovat a vydal ho, aby byl ukřižován. Tehdy vladařovi vojáci vzali Ježíše do vládního paláce a shromáždili k němu celý oddíl vojska. Svlékli ho a oblékli mu šarlatový plášť, upletli věnec z trní a vložili jej na jeho hlavu a do pravé ruky mu dali rákosovou hůl. Padali před ním na kolena a posmívali se mu: „Buď zdráv, králi Židů!“ A když ho poplivali, vzali tu hůl a začali ho bít po hlavě. Když se mu naposmívali, svlékli mu plášť a oblékli mu jeho šaty. A odvedli ho, aby ho ukřižovali. Když vycházeli, potkali jednoho člověka z Kyrény, jménem Šimon; toho přinutili, aby vzal jeho kříž. Když přišli na místo zvané Golgota, což znamená ‚Místo lebky‘, dali Ježíšovi pít víno smíchané se žlučí. Okusil, ale nechtěl pít. Ukřižovali ho a rozdělili si jeho šaty házejíce o ně los; pak seděli a střežili ho tam. Nad hlavu mu dali nápis o jeho provinění: „Toto je Ježíš, král Židů.“ Zároveň s ním byli ukřižováni dva lupiči, jeden po pravici a druhý po levici. Kolemjdoucí ho uráželi, potřásali hlavou a říkali: „Ty, který boříš svatyni a ve třech dnech ji stavíš, zachraň se, jsi-li Syn Boží, a sestup s kříže!“ Podobně se posmívali i velekněží s učiteli Zákona a staršími. Říkali: „Jiné zachránil, sám sebe zachránit nemůže. Je králem Izraele, ať nyní sestoupí s kříže, a my v něho uvěříme. Složil naději v Bohu, ať ho nyní vysvobodí, stojí-li o něho. Vždyť řekl: ‚Jsem Boží Syn!‘“ Stejně ho tupili i lupiči, kteří byli ukřižováni spolu s ním. Od šesté hodiny nastala tma po celé zemi až do hodiny deváté. Kolem deváté hodiny zvolal Ježíš silným hlasem: „Eli, Eli, lema sabachthani?“ To jest: ‚Můj Bože, můj Bože, proč jsi mne opustil?‘ A když to uslyšeli někteří z těch, kdo tam stáli, říkali: „Ten člověk volá Eliáše.“ Jeden z nich ihned vyběhl, vzal houbu, naplnil ji octem, připevnil na rákosovou hůl a dával mu pít. Ostatní však říkali: „Nech ho, ať uvidíme, jestli přijde Eliáš a zachrání ho!“ Ale Ježíš znovu vykřikl silným hlasem a vypustil ducha. A hle, opona svatyně se roztrhla ve dví odshora až dolů a země se zatřásla a skály se roztrhly a hroby se otevřely a mnohá těla zesnulých svatých byla vzkříšena; když vyšli z hrobů po jeho vzkříšení, vstoupili do svatého města a ukázali se mnohým. Když setník a ti, kdo s ním střežili Ježíše, uviděli zemětřesení a to, co se stalo, velmi se ulekli a řekli: „Opravdu to byl Boží Syn!“ Bylo tam mnoho žen dívajících se zdaleka, které se vydaly za Ježíšem z Galileje a sloužily mu. Mezi nimi byla Marie Magdalská, Marie, matka Jakubova a Josefova, a matka synů Zebedeových. Když nastal večer, přišel bohatý člověk z Arimatie, jménem Josef, který se také sám stal Ježíšovým učedníkem. Ten přišel k Pilátovi a požádal o Ježíšovo tělo. Tehdy Pilát rozkázal, aby mu to tělo vydali. Josef tělo vzal, zavinul je do čistého plátna a položil je do své nové hrobky, kterou vytesal ve skále. Pak ke vchodu do hrobky přivalil veliký kámen a odešel. Byla tam Marie Magdalská a ta druhá Marie a seděly naproti hrobu. Nazítří, to je po přípravě na svátek, se u Piláta shromáždili velekněží a farizeové a řekli: „Pane, vzpomněli jsme si, že onen svůdce ještě za svého života řekl: ‚Po třech dnech vstanu.‘ Rozkaž tedy, ať je do třetího dne hrob zajištěn, aby nepřišli jeho učedníci, neukradli ho a neřekli lidu: ‚Vstal z mrtvých.‘ A bude poslední blud horší než ten první.“ Pilát jim řekl: „Máte stráž. Jděte a zabezpečte to, jak umíte.“ Oni pak šli a zabezpečili hrob tak, že zapečetili kámen a postavili k němu stráž. Po sobotě, když už svítalo na první den týdne, přišla Marie Magdalská a ta druhá Marie, aby se podívaly na hrob. A hle, nastalo veliké zemětřesení, neboť Pánův anděl sestoupil z nebe, přistoupil, odvalil kámen a posadil se na něm. Jeho vzhled byl jako blesk a jeho roucho bílé jako sníh. Strachem z něho se strážci roztřásli a zůstali jako mrtví. Anděl promluvil k ženám: „Vy se nebojte. Vždyť vím, že hledáte Ježíše, toho ukřižovaného. Není zde, neboť byl vzkříšen, jak řekl. Pojďte a podívejte se na místo, kde ležel Pán. A rychle jděte a povězte jeho učedníkům, že byl vzkříšen z mrtvých; a hle, jde před vámi do Galileje, tam ho spatříte. Hle, řekl jsem vám to.“ Rychle odešly od hrobky a se strachem i velikou radostí to běžely oznámit jeho učedníkům. A jak šly dát zprávu jeho učedníkům, hle, Ježíš je potkal a řekl: „Buďte pozdraveny!“ Ony přistoupily, objaly mu nohy a poklonily se mu. Tehdy jim Ježíš řekl: „Nebojte se! Jděte a oznamte mým bratřím, aby odešli do Galileje; tam mě uvidí.“ Když ženy odcházely, hle, někteří ze stráže přišli do města a oznámili velekněžím všechno, co se přihodilo. Ti se shromáždili se staršími, poradili se a dali vojákům hodně peněz se slovy: „Řekněte: ‚Jeho učedníci přišli v noci, a když jsme spali, ho ukradli.‘ Doslechne-li se o tom vladař, my ho uchlácholíme a vás zbavíme starostí.“ Oni vzali peníze a učinili, jak byli poučeni. A tato zpráva je mezi Židy rozšířena až do dnešního dne. Jedenáct učedníků odešlo do Galileje na horu, kterou jim Ježíš určil. Když ho spatřili, poklonili se mu; ale někteří pochybovali. Ježíš přistoupil a promluvil k nim: „Byla mi dána veškerá pravomoc na nebi i na zemi. Jděte tedy a čiňte učedníky ze všech národů, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání tohoto věku. Amen.“ Počátek evangelia Ježíše Krista, Syna Božího. Jak je napsáno v proroku Izaiášovi: ‚Hle, já posílám svého posla před tvou tváří, který upraví tvou cestu před tebou. Hlas volajícího v pustině: Připravte Pánovu cestu, vyrovnávejte jeho stezky.‘ Objevil se Jan, který křtil v pustině a hlásal křest pokání na odpuštění hříchů. A vycházela k němu celá judská krajina a všichni jeruzalémští a dávali se od něho pokřtít v řece Jordánu, vyznávajíce své hříchy. Jan byl oděn velbloudí srstí a přepásán koženým pásem kolem svých beder a jedl kobylky a polní med. Hlásal: „Za mnou přichází někdo silnější než já; nejsem hoden sklonit se a rozvázat řemínek jeho sandálů. Já jsem vás křtil ve vodě, ale on vás bude křtít v Duchu Svatém.“ V těch dnech přišel Ježíš z Nazareta v Galileji a byl pokřtěn od Jana v Jordánu. A hned když vystupoval z vody, uviděl roztrhávající se nebesa a Ducha jako holubici, jak sestupuje k němu. A z nebes zazněl hlas: „Ty jsi můj Syn, Milovaný, v tobě jsem nalezl zalíbení.“ A hned ho Duch vypudil do pustiny. V té pustině byl čtyřicet dní pokoušen Satanem. Byl tam s dravou zvěří a andělé mu sloužili. Po Janově uvěznění přišel Ježíš do Galileje a hlásal evangelium Boží. A říkal: „Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království; čiňte pokání a věřte evangeliu.“ A když šel podél Galilejského moře, uviděl Šimona a Šimonova bratra Ondřeje, jak do moře vrhají síť; byli totiž rybáři. Ježíš jim řekl: „Pojďte za mnou a učiním, že se stanete rybáři lidí.“ A hned opustili sítě a následovali ho. A když šel kousek dál, uviděl Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana, jak v lodi spravují sítě. A hned je povolal. Zanechali svého otce Zebedea v lodi s najatými pomocníky a odešli za ním. I vešli do Kafarnaum. Hned v sobotu vstoupil do synagogy a učil. Byli ohromeni jeho vyučováním, neboť je učil jako ten, kdo má pravomoc, a ne jako učitelé Zákona. V jejich synagoze byl právě člověk s nečistým duchem. Vykřikl: „Co je ti po nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zničit? Znám tě, vím, kdo jsi: Ten Svatý Boží.“ Ježíš mu pohrozil: „Umlkni a vyjdi z něho.“ A ten nečistý duch jím zalomcoval, zvolal silným hlasem a vyšel z něho. Všichni užasli, takže se dohadovali mezi sebou, říkajíce: „Co to je? Nové učení! S pravomocí dokonce přikazuje nečistým duchům, a poslouchají ho!“ A pověst o něm se hned rozšířila všude po celém okolí Galileje. A hned, když vyšli ze synagogy, přišli s Jakubem a Janem do domu Šimona a Ondřeje. Šimonova tchyně ležela v horečce. Hned mu o ní pověděli. Ježíš přistoupil, uchopil její ruku a pozdvihl ji. Ihned ji horečka opustila a ona je obsluhovala. Když nastal večer a slunce zapadlo, přinášeli k němu všechny nemocné a všechny démonizované. Celé město se shromáždilo přede dveřmi. I uzdravil mnoho trpících rozličnými chorobami a vyhnal mnoho démonů. A těm démonům nedovoloval mluvit, neboť ho znali. Časně ráno, ještě za tmy, vstal a vyšel ven; odešel na opuštěné místo a tam se modlil. Šimon a ti, kteří byli s ním, se pustili spěšně za ním. Když ho našli, řekli mu: „Všichni tě hledají.“ Říká jim: „Pojďme jinam, do sousedních městeček, abych i tam hlásal evangelium, neboť kvůli tomu jsem vyšel.“ A hlásal evangelium v jejich synagogách po celé Galileji a vyháněl démony. Tu k němu přišel malomocný, padl před ním na kolena a prosil ho: „Chceš-li, jsi mocen mne očistit.“ Ježíš, hluboce pohnut, vztáhl svou ruku, dotkl se ho a řekl mu: „Chci, buď očištěn.“ A když to řekl, hned od něho malomocenství odešlo a byl očištěn. Ježíš mu přísně domluvil a hned ho poslal pryč. Řekl mu: „Hleď, abys nikomu nic neřekl! Ale jdi, ukaž se knězi a obětuj za své očištění, co nařídil Mojžíš, jim na svědectví.“ On však vyšel a začal to velice rozhlašovat a rozšiřovat, takže Ježíš již nemohl veřejně vstoupit do města, ale zůstával venku na opuštěných místech. A přicházeli k němu odevšad. A když po několika dnech opět vstoupil do Kafarnaum, rozneslo se, že je doma. A hned se shromáždilo mnoho lidí, takže už nebylo místo ani přede dveřmi. A mluvil k nim Slovo. Tu přicházeli lidé a nesli k němu ochrnutého; nesli ho čtyři. A protože ho k němu pro zástup nemohli přinést, odkryli střechu tam, kde byl, prorazili otvor a lehátko, na kterém ochrnutý ležel, spustili dolů. Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnutému: „Synu, tvé hříchy jsou odpuštěny.“ Seděli tam někteří z učitelů Zákona a uvažovali ve svých srdcích: „Proč takhle mluví? Rouhá se! Kdo je mocen odpouštět hříchy, ne-li jediný: Bůh.“ Ježíš hned svým duchem poznal, že takto uvažují, a řekl jim: „Proč tak uvažujete ve svých srdcích? Co je snadnější? Říci ochrnutému: ‚Tvé hříchy jsou odpuštěny‘, nebo říci: ‚Vstaň, vezmi své lehátko a choď‘? Abyste však věděli, že Syn člověka má pravomoc odpouštět hříchy na zemi …“, říká ochrnutému: „Tobě pravím: Vstaň, vezmi své lehátko a jdi do svého domu.“ On vstal, vzal hned své lehátko a přede všemi vyšel, takže tím byli všichni ohromeni, oslavovali Boha a říkali: „Něco takového jsme ještě nikdy neviděli.“ Ježíš opět vyšel podél moře a celý ten zástup k němu přicházel a on je vyučoval. Cestou uviděl Léviho, syna Alfeova, sedícího v celnici, a řekl mu: „Následuj mne.“ On vstal a následoval ho. A když Ježíš stoloval v jeho domě, mnozí celníci a hříšníci stolovali spolu s Ježíšem a jeho učedníky, neboť jich bylo mnoho a následovali ho. Když učitelé Zákona z farizeů viděli, že jí s hříšníky a celníky, říkali jeho učedníkům: „Jak to, že jí a pije s celníky a hříšníky?“ Když to Ježíš uslyšel, řekl jim: „Lékaře nepotřebují zdraví, nýbrž nemocní. Nepřišel jsem povolat spravedlivé, ale hříšné.“ Janovi učedníci a farizeové se právě postili. I přijdou k němu a říkají: „Proč se Janovi učedníci a učedníci farizeů postí, ale tvoji učedníci se nepostí?“ Ježíš jim řekl: „Mohou se svatebčané postit, když je ženich s nimi? Dokud mají ženicha s sebou, nemohou se postit. Přijdou však dny, kdy jim bude ženich odebrán, a tehdy v onen den se budou postit.“ „Nikdo nepřišívá záplatu z neseprané látky na starý šat, jinak se ta výplň odtrhne, nové od starého, a trhlina se ještě zhorší. A nikdo nedává mladé víno do starých měchů, jinak víno ty měchy roztrhne a víno se vylije a měchy se zničí. Ale mladé víno se má dávat do nových měchů!“ I stalo se, že v sobotu procházel obilím a jeho učedníci začali cestou trhat klasy. Farizeové mu řekli: „Podívej, proč dělají v sobotu, co se nesmí?“ Ježíš jim říká: „Nikdy jste nečetli, co udělal David, když se ocitl v nouzi a dostal hlad, on i ti, kdo byli s ním? Jak za velekněze Abiatara vešel do domu Božího a snědl chleby předložení, které nesmí jíst nikdo kromě kněží, a dal i těm, kteří byli s ním?“ A řekl jim: „Sobota byla učiněna pro člověka, a ne člověk pro sobotu. Takže Syn člověka je také pánem soboty.“ Vstoupil opět do synagogy. A byl tam člověk, který měl odumřelou ruku. Pozorně jej sledovali, zda ho v sobotu uzdraví, aby jej obžalovali. A on tomu člověku s odumřelou rukou řekl: „Postav se doprostřed.“ A jim řekl: „Je v sobotu dovoleno učinit dobře, nebo zle, duši zachránit, nebo zahubit?“ Ale oni mlčeli. Rozhněvaně se po nich rozhlédl a hluboce zarmoucen nad tvrdostí jejich srdce řekl tomu člověku: „Natáhni svou ruku.“ Natáhl ji, a jeho ruka byla uzdravena. Když farizeové vyšli, hned se s herodiány proti němu radili, jak by ho zahubili. Ježíš se se svými učedníky odebral k moři. A vydalo se za ním velké množství lidí z Galileje a z Judska. Také z Jeruzaléma, z Idumeje a Zajordání, z okolí Týru a Sidónu přišlo k němu velké množství lidí, když slyšeli, co všechno činil. Řekl tedy svým učedníkům, aby pro něj měli stále připravenou loďku, aby se na něho zástup netlačil. Neboť mnohé uzdravil, takže všichni, kteří měli trápení, se k němu hrnuli, aby se ho dotkli. A nečistí duchové, kdykoli ho viděli, padali před ním a křičeli: „Ty jsi Syn Boží!“ Ostře je káral, aby nezjevili, kdo je. Vystoupil na horu a zavolal k sobě ty, které sám chtěl. I odešli k němu. Ustanovil jich dvanáct, aby byli s ním, aby je posílal hlásat evangelium a aby měli pravomoc vyhánět démony. Ustanovil těchto Dvanáct: Šimona, kterému přidal jméno Petr, Jakuba Zebedeova a Jakubova bratra Jana a přidal jim jméno Boanerges, což znamená ‚synové hromu‘, Ondřeje, Filipa, Bartoloměje, Matouše, Tomáše, Jakuba, toho Alfeova, Tadeáše, Šimona Kananejského a Judu Iškariotského, který ho pak zradil. Přišli do domu a opět se shromáždil zástup, takže nemohli ani chleba pojíst. Když to uslyšeli jeho příbuzní, vyšli, aby se ho zmocnili, neboť říkali: „Pomátl se.“ Učitelé Zákona, kteří sestoupili z Jeruzaléma, říkali: „Má Belzebula. V moci vládce démonů vyhání démony!“ Zavolal je k sobě a mluvil k nim v podobenstvích: „Jak může Satan vyhánět Satana? Je-li království proti sobě rozděleno, takové království nemůže obstát. Bude-li dům proti sobě rozdělen, takový dům nebude moci obstát. Jestliže Satan povstal sám proti sobě a rozdělil se, nemůže obstát, ale je s ním konec. Avšak nikdo nemůže vejít do domu siláka a uloupit jeho majetek, jestliže siláka nejdříve nespoutá, a teprve pak vyloupí jeho dům. Amen, pravím vám, že všechno bude lidským synům odpuštěno, prohřešení i rouhání, jakkoliv by se rouhali. Kdo by však vědomě promluvil zle proti Duchu Svatému, nemá odpuštění v tomto věku, ale je vinen věčným prohřešením.“ Říkali totiž: „Má nečistého ducha.“ Tu přichází jeho matka a jeho bratři a stojíce venku dali ho zavolat. Kolem něho seděl zástup. Říkají mu: „Hle, tvá matka a tvoji bratři a tvé sestry tě venku hledají.“ Odpověděl jim: „Kdo je má matka a moji bratři?“ A rozhlédl se po těch, kteří seděli v kruhu kolem něho, a řekl: „Hle, má matka a moji bratři. Neboť kdo činí Boží vůli, to je můj bratr, má sestra i matka.“ A opět začal učit u moře. A shromáždil se k němu veliký zástup, takže vstoupil do lodi na moři a posadil se; celý ten zástup byl u moře na břehu. A učil je mnohému v podobenstvích. Ve svém vyučování jim říkal: „Poslouchejte! Hle, rozsévač vyšel zasít. A když rozséval, stalo se, že některé zrno padlo podél cesty; i přiletěli ptáci a sezobali je. A jiné padlo na skalnaté místo, kde nemělo mnoho země, a hned vzešlo, protože nemělo hlubokou zem. Když vyšlo slunce, spálilo je; a protože nemělo kořen, uschlo. Jiné padlo do trní; trní vzešlo a udusilo je, a zrno nevydalo úrodu. A jiná padla do dobré země, vzcházela, rostla a vydávala úrodu; a neslo jedno úrodu třicetinásobnou, jedno šedesátinásobnou a jedno stonásobnou.“ A říkal: „Kdo má uši k slyšení, ať poslouchá!“ Když se ocitl o samotě, ptali se ho ti, kdo byli s ním, spolu s Dvanácti, na ta podobenství. Říkal jim: „Vám je dáno tajemství Božího království, avšak těm, kteří jsou vně, se to všechno děje v podobenstvích, aby hledíce hleděli a neuviděli, slyšíce slyšeli a nechápali, neobrátili se a nebylo jim odpuštěno.“ A řekl jim: „Nerozumíte tomuto podobenství; jak budete chápat všechna ta podobenství? Rozsévač rozsévá Slovo. Tito pak jsou ‚podél cesty‘, kde se rozsévá Slovo: Když je uslyší, hned přichází Satan a bere Slovo do nich zaseté. A podobně tito jsou ‚na skalnatá místa‘ zaséváni: Ti, když uslyší Slovo, hned je s radostí přijímají. A nemají v sobě kořen, ale jsou nestálí. Když nastane soužení nebo pronásledování pro Slovo, ihned odpadají. A další jsou ti, kteří jsou rozséváni ‚do trní‘: To jsou ti, kteří uslyšeli Slovo, ale potom přicházejí starosti tohoto věku, svod bohatství a žádosti po ostatních věcech a dusí Slovo, takže se stává neplodným. Ale tito jsou ‚na dobrou zem‘ zaseti: Slyší Slovo, přijímají je a nesou úrodu, jedni třicetinásobnou, jedni šedesátinásobnou a jedni stonásobnou.“ A říkal jim: „Zdali přinášejí lampu, aby ji postavili pod nádobu nebo pod postel? Ne proto, aby ji postavili na stojan? Vždyť nic není skryté, než aby bylo zjeveno; ani nic nebylo ukryto, leč aby vyšlo najevo. Má-li kdo uši k slyšení, ať poslouchá.“ A říkal jim: „Dávejte pozor, co slyšíte. Jakou měrou měříte, takovou bude naměřeno vám a bude vám přidáno. Neboť kdo má, tomu bude dáno, a tomu, kdo nemá, bude odňato i to, co má.“ A říkal: „S Božím královstvím je to tak, jako když člověk hodí semeno na zem; v noci spí a ve dne vstává a semeno klíčí a roste, on ani neví jak. Země sama od sebe plodí, nejprve stéblo, potom klas, potom plné obilí v klasu. A když úroda dozraje, člověk hned posílá srp, neboť nastala sklizeň.“ A říkal: „K čemu přirovnáme Boží království nebo jakým podobenstvím je znázorníme? Je jako zrno hořčice. Když je zaseto do země, je menší než všechna semena na zemi. A když je zaseto, vzchází a stává se větším než všechny zahradní byliny a vytváří velké ratolesti, takže v jeho stínu mohou hnízdit nebeští ptáci.“ A v mnoha takových podobenstvích k nim mluvil Slovo, jak byli schopni slyšet. Bez podobenství k nim nemluvil, ale v soukromí svým učedníkům všechno vysvětloval. Toho dne, když nastal večer, jim říká: „Přeplavme se na druhou stranu.“ Opustili zástup a vzali ho v té lodi, v níž byl; byly s ním také jiné lodě. Tu nastala veliká větrná bouře a vlny se přelévaly do lodě, takže se loď již naplňovala. A on spal na zádi na podušce. Vzbudili ho a řekli mu: „Učiteli, nezajímá tě, že hyneme?“ Probudil se, pohrozil větru a řekl moři: „Mlč, buď zticha!“ A vítr přestal a nastal úplný klid. Řekl jim: „Proč jste tak ustrašení? Ještě nemáte víru?“ Padla na ně veliká bázeň a říkali jeden druhému: „Kdo to tedy je, že ho poslouchají i vítr i moře?“ Přišli na druhou stranu moře do krajiny Gerasenů. A jak vystoupil z lodi, hned proti němu z hrobů vyšel člověk s nečistým duchem, který měl v hrobech obydlí. Ani řetězy ho již nikdo nemohl spoutat, neboť byl častokrát spoután okovy a řetězy, ale on vždy řetězy na sobě roztrhal a okovy rozlámal. Nikdo ho nedokázal zkrotit. A stále dnem i nocí mezi hroby a na horách řval a sekal se kameny. Když Ježíše z dálky uviděl, přiběhl a poklonil se mu a silným hlasem zařval: „Co je ti po mně, Ježíši, synu Boha Nejvyššího? Zapřísahám tě při Bohu, netrýzni mne!“ Ježíš mu totiž říkal: „Duchu nečistý, vyjdi z toho člověka!“ A tázal se ho: „Jaké je tvé jméno?“ Řekl mu: „Mé jméno je Legie, protože je nás mnoho.“ A velice ho prosil, aby je neposlal pryč z toho kraje. Tam u hory se páslo veliké stádo vepřů. Všichni ti démoni ho poprosili: „Pošli nás do těch vepřů, abychom do nich vstoupili.“ On jim to dovolil. Nečistí duchové vyšli a vstoupili do těch vepřů. A stádo se zřítilo po svahu do moře, asi dva tisíce kusů, a utopilo se v moři. Ti, kteří je pásli, utekli a oznámili to ve městě i ve vesnicích. A lidé přišli, aby se podívali, co se stalo. Přišli k Ježíši a pozorovali toho démonizovaného, jak sedí oblečený a má zdravou mysl – toho, který měl Legii – a ulekli se. A ti, kteří to viděli, jim popsali, jak se to stalo tomu démonizovanému a to o těch vepřích. Začali ho prosit, aby odešel z jejich území. Když vstupoval do lodi, prosil ho ten, který byl předtím démonizovaný, aby mohl být s ním. Nedovolil mu to, ale řekl mu: „Jdi domů ke svým a oznam jim, jak veliké věci ti učinil Pán a jak se nad tebou slitoval.“ On odešel a začal v Dekapoli hlásat, jak veliké věci mu učinil Ježíš; a všichni se divili. Když se Ježíš přeplavil v lodi opět na druhou stranu, shromáždil se k němu velký zástup; a byl u moře. A hle, přišel jeden z představených synagogy, jménem Jairos. Když Ježíše spatřil, padl k jeho nohám a velmi ho prosil: „Má dceruška umírá! Pojď a vlož na ni ruce, aby byla zachráněna a ožila.“ Ježíš odešel s ním. Následoval ho velký zástup a tlačili se na něho. A byla tam žena, která měla dvanáct let krvotok. Mnoho vytrpěla od mnoha lékařů a vynaložila všechny své prostředky, nic jí to však neprospělo, ale spíše jí bylo hůře. Když uslyšela o Ježíši, přišla v zástupu zezadu a dotkla se jeho šatu. Neboť si říkala: „Jestliže se dotknu třeba jen jeho šatů, budu zachráněna.“ A hned vyschl pramen její krve a pocítila na těle, že je uzdravena ze svého trápení. Ježíš hned v sobě rozpoznal tu moc, která z něho vyšla, otočil se v zástupu a řekl: „Kdo se dotkl mých šatů?“ Jeho učedníci mu řekli: „Vidíš, jak se na tebe zástup tlačí, a říkáš: Kdo se mne dotkl?“ Ježíš se rozhlížel, aby spatřil tu, která to učinila. Žena se ulekla, a protože věděla, co se jí stalo, s třesením přišla a padla před ním a řekla mu celou pravdu. A on jí řekl: „Dcero, tvá víra tě zachránila. Jdi v pokoji a buď uzdravená ze svého trápení.“ Zatímco ještě mluvil, přišli z domu představeného synagogy a říkali: „Tvá dcera zemřela; proč ještě obtěžuješ Učitele?“ Ale Ježíš neposlechl to, co říkali, a řekl představenému synagogy: „Neboj se, jen věř!“ A nedovolil nikomu s ním jít, kromě Petra, Jakuba a Jakubova bratra Jana. Přišli do domu představeného synagogy a Ježíš viděl rozruch a ty, kteří velice plakali a hlučně naříkali. Vešel a řekl jim: „Proč se rozrušujete a pláčete? To dítě nezemřelo, ale spí.“ I posmívali se mu. Ale on všechny vyhnal a vzal s sebou otce a matku dítěte i ty, kteří byli s ním, a vešel tam, kde bylo dítě. Uchopil ruku dítěte a řekl mu: „Talitha kúm“, což přeloženo znamená: ‚Děvče, říkám ti, vstaň!‘ A děvče ihned vstalo a začalo chodit; bylo jí dvanáct let. A zmocnil se jich ihned veliký úžas. Ježíš jim důrazně nařídil, aby se to nikdo nedověděl, a řekl, aby jí dali najíst. Vyšel odtamtud a přišel do své vlasti; jeho učedníci ho doprovázeli. Když nastala sobota, začal učit v synagoze. A mnozí, kteří ho slyšeli, byli ohromeni a říkali: „Odkud to tento člověk má? Jaká je to moudrost, která mu byla dána? A jaké mocné činy se dějí skrze jeho ruce! Není to ten tesař, syn Marie a bratr Jakuba, Josese, Judy a Šimona, a nejsou jeho sestry zde s námi?“ A pohoršovali se nad ním. Ježíš jim říkal: „Prorok není beze cti, leda ve své vlasti, mezi svými příbuznými a ve svém domě.“ A nemohl tam učinit žádný mocný skutek, jen na několik neduživých vložil ruce a uzdravil je. A divil se pro jejich nevěru. A procházel okolní vesnice a učil. Zavolal si Dvanáct a začal je posílat dva a dva a dával jim pravomoc nad nečistými duchy. Přikázal jim: „Neberte si nic na cestu, jen hůl, ne chleba, ani mošnu, ani měďáky do opasku, ale mějte uvázané sandály a neoblékejte si dvojí spodní oděv.“ A říkal jim: „Kdekoli vstoupíte do domu, tam zůstávejte, dokud odtamtud neodejdete. A když by vás některé místo nepřijalo a neposlechli by vás tam, až budete odtamtud vycházet, vytřeste prach zpod svých nohou jim na svědectví. Amen, pravím vám, v den soudu bude snesitelněji zemi sodomské a gomorské než onomu městu.“ Vyšli a vyhlásili, aby lidé činili pokání. Vyháněli mnoho démonů, mazali olejem mnohé neduživé a uzdravovali. Uslyšel to král Herodes, neboť se Ježíšovo jméno stalo známým. Říkalo se: „Jan Křtitel vstal z mrtvých, a proto v něm působí tyto moci.“ Jiní však říkali: „Je to Eliáš!“ Jiní zase říkali: „Prorok – jeden z těch proroků.“ Když to uslyšel Herodes, říkal: „Jan, kterého jsem já sťal, vstal z mrtvých.“ Neboť sám Herodes dal Jana zajmout a spoutat ve vězení kvůli Herodiadě, ženě svého bratra Filipa, protože se s ní oženil. Jan totiž Herodovi říkal: „Nesmíš mít ženu svého bratra!“ A Herodias to měla proti němu a chtěla ho zabít, ale nemohla. Herodes se totiž Jana bál, věděl, že je muž spravedlivý a svatý, a ochraňoval ho. Mnohdy, když ho vyslechl, byl v úzkých, ale rád mu naslouchal. Vhodný den nastal, když Herodes o svých narozeninách uspořádal hostinu pro své velmože, vojevůdce a přední muže z Galileje. Tu vešla dcera té Herodiady, zatančila a Herodovi i jeho spolustolovníkům se zalíbila. Král té dívce řekl: „Požádej mě, oč chceš, a dám ti to.“ A zapřísahal se jí: „O cokoliv bys mě požádala, to ti dám, až do polovice svého království.“ I vyšla a řekla své matce: „Oč bych měla požádat?“ Ona řekla: „O hlavu Jana Křtitele!“ A hned spěšně vešla ke králi a požádala ho: „Chci, abys mi hned dal na míse hlavu Jana Křtitele!“ Král se velmi zarmoutil, ale kvůli těm přísahám a spolustolovníkům ji nechtěl odmítnout. Král hned poslal kata a nařídil přinést Janovu hlavu. Ten odešel a sťal ho ve vězení, přinesl na míse jeho hlavu a dal ji té dívce a dívka ji dala své matce. Když to uslyšeli jeho učedníci, přišli, vzali jeho mrtvé tělo a uložili je do hrobu. Apoštolové se shromáždili k Ježíšovi a oznámili mu všechno, co činili i co učili. Řekl jim: „Pojďte vy sami stranou na opuštěné místo a trochu si odpočiňte.“ Mnozí totiž stále přicházeli a odcházeli, neměli ani čas se najíst. Odjeli tedy v lodi do ústraní na opuštěné místo. Mnozí je uviděli odjíždět a poznali je; seběhli se tam pěšky ze všech měst a předešli je. Když vystoupil a uviděl veliký zástup, byl nad nimi hluboce pohnut, protože byli jako ovce, které nemají pastýře. A začal je učit mnohým věcem. Když už se připozdilo, přistoupili k němu jeho učedníci a říkali: „Toto místo je opuštěné a je již pozdě. Propusť je, aby odešli do okolních statků a vesnic a nakoupili si něco k jídlu.“ On jim však odpověděl: „Vy jim dejte najíst!“ Řekli mu: „Když odejdeme a nakoupíme za dvě stě denárů chleby, dáme jim najíst?“ On jim řekl: „Kolik máte chlebů? Jděte a podívejte se.“ Když to zjistili, řekli: „Pět a dvě ryby.“ Nařídil jim, aby všechny usadili po skupinách na zelenou trávu. Uložili se do řad po stu a do řad po padesáti. Vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal a rozlámal chleby a dával svým učedníkům, aby jim je předkládali. Také ty dvě ryby rozdělil všem. Všichni jedli a nasytili se. A sebrali plných dvanáct nůší úlomků chleba i ryb. Těch, kteří jedli ty chleby, bylo pět tisíc mužů. A hned přinutil své učedníky, aby nastoupili do lodi a jeli napřed na druhou stranu k Betsaidě, než on propustí zástup. Rozloučil se s nimi a odešel na horu, aby se pomodlil. A když nastal večer, loď již byla uprostřed moře a on sám na zemi. Uviděl je, jak se trápí při veslování, neboť vítr vál proti nim. Okolo čtvrté noční hlídky přicházel k nim kráčeje po moři a chtěl je minout. Když ho uviděli, jak kráčí po moři, pomysleli si, že to je přízrak, a vykřikli. Všichni ho totiž uviděli a vyděsili se. On s nimi hned promluvil a řekl jim: „Vzchopte se, to jsem já, nebojte se!“ A nastoupil k nim do lodi a vítr přestal. Byli ve svém nitru naprosto ohromeni a divili se. Neboť nepochopili, co jim bylo ukázáno na těch chlebech, ale jejich srdce bylo ztvrdlé. Když se přeplavili k zemi, přišli do Genezaretu a tam zakotvili. Jakmile vystoupili z lodi, hned jej lidé poznali. Oběhli celou tu krajinu a začali na lehátkách přinášet nemocné tam, kde slyšeli, že je. A kamkoli vcházel do vesnic nebo do měst nebo do statků, kladli nemocné na tržiště a prosili ho, aby se směli dotknout aspoň třásní jeho šatu, a všichni, kdo se ho dotkli, byli uzdravováni. Shromáždili se k němu farizeové a někteří z učitelů Zákona, kteří přišli z Jeruzaléma. A uviděli některé z jeho učedníků, že jedí chleby nečistýma, to jest neomytýma rukama. Farizeové a všichni Židé, držíce tradici starších, totiž nejedí, dokud si k zápěstí neumyjí ruce. Když přijdou z tržiště, nejedí, jestliže se neomyjí. A je ještě mnoho jiného, co převzali a drží: omývání pohárů, džbánů, měděných nádob a lehátek. Farizeové a učitelé Zákona se ho ptali: „Proč tvoji učedníci nežijí podle tradice starších, ale jedí chléb nečistýma rukama?“ On jim však řekl: „Dobře prorokoval Izaiáš o vás pokrytcích, jak je napsáno: ‚Tento lid mne ctí rty, ale jejich srdce je ode mne velmi daleko. Marně mne však uctívají, vyučujíce nauky, jež jsou jen lidskými příkazy.‘ Opustili jste přikázání Boží a držíte tradici lidí.“ A říkal jim: „Krásně odmítáte přikázání Boží, abyste zachovali svou tradici. Vždyť Mojžíš řekl: ‚Cti svého otce a svou matku‘ a ‚kdo zlořečí otci nebo matce, ať zemře!‘ Vy však říkáte: ‚Řekne-li člověk otci nebo matce: To z mého majetku, co by ti mohlo pomoci, je korbán, to jest dar určený Bohu‘, již mu nedovolujete nic učinit pro jeho otce nebo jeho matku. Rušíte Boží slovo svou tradicí, kterou jste předali, a takových podobných věcí činíte mnoho.“ Opět k sobě zavolal zástup a řekl jim: „Poslyšte mne všichni a pochopte. Nic, co je vně člověka a vchází do něho, ho nemůže znečistit, ale co z člověka vychází, to je to, co ho znečišťuje. Má-li kdo uši k slyšení, ať poslouchá.“ A když od zástupu vešel do domu, ptali se ho jeho učedníci na to podobenství. Řekl jim: „I vy jste tak nechápaví? Nerozumíte, že vše, co zvnějšku vchází do člověka, ho nemůže znečistit, protože nevchází do jeho srdce, ale do břicha a vychází do záchodu?“ Tak prohlásil za čisté všechny pokrmy. Říkal však: „To, co z člověka vychází, to člověka znečišťuje. Neboť zevnitř ze srdce lidí vycházejí zlé myšlenky, smilstva, krádeže, vraždy, cizoložství, hrabivost, špatnosti, lest, bezuzdnost, závist, urážky, pýcha, pošetilost. Všechny tyto špatnosti vycházejí zevnitř a znečišťují člověka.“ Pak vstal a odešel odtamtud na území Týru a Sidónu. Vstoupil do jednoho domu a nechtěl, aby o tom někdo věděl; nemohl se však skrýt. Ale uslyšela o něm žena, jejíž dcerka měla nečistého ducha; hned přišla a padla k jeho nohám. Ta žena byla Řekyně, rodem Syrofeničanka, a prosila ho, aby toho démona z její dcery vyhnal. Říkal jí: „Nech nejprve nasytit děti. Není správné vzít chléb dětem a hodit jej psům.“ Ona však odpověděla a říká mu: „Ano, Pane, i psi pod stolem jedí z drobtů po dětech.“ Řekl jí: „Kvůli tomuto slovu jdi domů; ten démon z tvé dcery vyšel.“ Odešla do svého domu a zjistila, že dítě leží na lůžku a démon vyšel. Ježíš odešel z území Týru a šel opět přes Sidón ke Galilejskému moři středem území Dekapole. Přivedli k němu hluchého a špatně mluvícího člověka a prosili ho, aby na něho vložil ruku. Vzal si ho stranou od zástupu, vložil své prsty do jeho uší, plivnul a dotkl se jeho jazyka, vzhlédl k nebi, vzdychl a řekl mu: „Effatha“, což znamená: ‚Otevři se.‘ A jeho uši se hned otevřely a bylo uvolněno pouto jeho jazyka a začal mluvit správně. Ježíš jim nařídil, aby to nikomu neříkali; čím víc jim to však nařizoval, tím víc to rozhlašovali. Byli převelice ohromeni a říkali: „Všechno dobře učinil. Dokonce činí, aby hluší slyšeli a němí mluvili.“ Když tam byl v těch dnech opět veliký zástup a neměli co jíst, zavolal si učedníky a řekl jim: „Jsem hluboce pohnut nad zástupem, protože již tři dny zůstávají se mnou a nemají co jíst. A propustím-li je hladové domů, zemdlí na cestě; a někteří z nich přišli zdaleka.“ Jeho učedníci mu odpověděli: „Odkud by někdo mohl zde v pustině získat tolik chleba, aby nasytil tyto lidi?“ Ptal se jich: „Kolik máte chlebů?“ Oni řekli: „Sedm.“ Nařídil zástupu posadit se na zem. Vzal těch sedm chlebů, vzdal díky, rozlámal a dával svým učedníkům, aby je předkládali; i předložili je zástupu. Měli i několik rybiček; požehnal je a řekl, aby i tyto předkládali. Pojedli a nasytili se a sebrali toho, co přebývalo, sedm košů úlomků. Těch, kteří jedli, bylo asi čtyři tisíce. Pak je propustil. A hned vstoupil se svými učedníky na loď a přišel do oblastí Dalmanuthy. Vyšli proti němu farizeové a začali se s ním přít. Žádali od něho znamení z nebe, aby ho zkoušeli. Hluboce povzdechl svým duchem a řekl: „Proč toto pokolení hledá znamení? Amen, pravím vám, tomuto pokolení nebude dáno žádné znamení.“ A opustil je, opět vstoupil do lodi a odjel na druhou stranu. Zapomněli vzít chleby; neměli s sebou na lodi víc než jeden chléb. A on jim nařizoval: „Dávejte si pozor, varujte se kvasu farizeů a kvasu Herodova.“ I dohadovali se mezi sebou, že nemají chleby. Zpozoroval to a řekl jim: „Proč se dohadujete, že nemáte chleby? Ještě nerozumíte ani nechápete? Ještě máte své srdce ztvrdlé? Oči máte a nevidíte, uši máte a neslyšíte? Nepamatujete si, když jsem rozlámal těch pět chlebů pro pět tisíc, kolik nůší plných úlomků jste sebrali?“ Řekli mu: „Dvanáct.“ „Když těch sedm pro čtyři tisíce, kolik naplněných košů úlomků jste sebrali?“ Řekli mu: „Sedm.“ A říkal jim: „Ještě nechápete?“ Pak přišli do Betsaidy. Přivedli k němu slepého a žádali ho, aby se ho dotkl. Ježíš uchopil ruku toho slepého, vyvedl ho z vesnice, a když plivl do jeho očí a vložil na něho ruce, tázal se ho: „Vidíš něco?“ On vzhlédl a říkal: „Vidím lidi, vidím je jako stromy, a chodí.“ Pak opět vložil ruce na jeho oči a on prohlédl, jeho zrak byl obnoven a viděl všechno zřetelně. A poslal ho domů se slovy: „Do vesnice teď nevstupuj ani to nikomu ve vesnici neřekni!“ Ježíš se svými učedníky vyšel do vesnic Cesareje Filipovy. Cestou se svých učedníků ptal: „Za koho mne lidé pokládají?“ Oni mu řekli: „Někteří za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a jiní za jednoho z proroků.“ A on se jich tázal: „A za koho mne pokládáte vy?“ Petr mu odpovídá: „Ty jsi Mesiáš.“ Přísně jim domluvil, aby to o něm nikomu neříkali. A začal je učit, že Syn člověka musí mnoho vytrpět a být zavržen od starších, velekněží a učitelů Zákona, být zabit a po třech dnech vstát z mrtvých. A mluvil o tom otevřeně. Petr si ho vzal stranou a začal ho kárat. Když se však Ježíš otočil a uviděl své učedníky, pokáral Petra a řekl: „Jdi ode mne, satane, protože nemáš na mysli věci Boží, ale věci lidské.“ A zavolal si zástup se svými učedníky a řekl jim: „Chce-li kdo jít za mnou, ať zapře sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mne. Neboť kdo by chtěl svou duši zachránit, zahubí ji; kdo by však zahubil svou duši kvůli mně a evangeliu, zachrání ji. Vždyť co člověku prospěje, získá-li celý svět, ale své duši uškodí? Neboť co může dát člověk výměnou za svou duši? Kdo by se styděl za mne a za má slova v tomto cizoložném a hříšném pokolení, za toho se bude stydět i Syn člověka, když přijde ve slávě svého Otce se svatými anděly.“ A říkal jim: „Amen, pravím vám, že jsou někteří z těch, kdo zde stojí, kteří určitě neokusí smrti, dokud neuvidí Boží království, přišlé v moci.“ A po šesti dnech vzal Ježíš s sebou Petra, Jakuba a Jana a je jediné vyvedl na vysokou horu, kde byli sami. A byl před nimi proměněn. Jeho šaty se rozzářily a velmi zbělely, tak jak by je žádný bělič na zemi nemohl vybělit. A ukázal se jim Eliáš s Mojžíšem a rozmlouvali s Ježíšem. Petr na to Ježíšovi řekl: „Rabbi, je pro nás dobré tu být. Udělejme tři stánky, tobě jeden, Mojžíšovi jeden a Eliášovi jeden.“ Nevěděl totiž, co by na to řekl, neboť se velmi vyděsili. A objevil se oblak a zastiňoval je, a z oblaku se ozval hlas: „Toto je můj Syn, ten Milovaný, poslouchejte ho.“ A náhle, když se rozhlédli, neviděli u sebe již nikoho, kromě samotného Ježíše. A když sestupovali z hory, nařídil jim, aby to, co spatřili, nikomu nevypravovali, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých. Chytili se toho slova a mezi sebou se tázali, co to znamená ‚vstát z mrtvých‘. A ptali se ho: „Proč učitelé Zákona říkají, že nejprve musí přijít Eliáš?“ On jim říkal: „Nejprve opravdu přijde Eliáš a všechno obnoví. Ale jak to, že je napsáno o Synu člověka, že má mnoho vytrpět a být znevážen? Avšak pravím vám, že Eliáš již nejen přišel, ale také mu učinili, co chtěli, jak je o něm napsáno.“ A když přišli k učedníkům, uviděli kolem nich veliký zástup a učitele Zákona, jak se s nimi přou. A hned všichni v zástupu, jakmile ho uviděli, byli velmi překvapeni; běželi k němu a zdravili ho. I zeptal se jich: „O čem se s nimi přete?“ A jeden člověk ze zástupu mu odpověděl: „Učiteli, přivedl jsem k tobě svého syna, který má němého ducha. Kdekoli se ho zmocní, trhá jím, a on pění, skřípe zuby a strne. Řekl jsem tvým učedníkům, aby ho vyhnali, ale nemohli.“ On jim na to říká: „Ach, pokolení nevěřící, jak dlouho ještě budu u vás? Jak dlouho ještě vás budu snášet? Přiveďte ho ke mně.“ I přivedli ho k němu. Jakmile ho duch spatřil, ihned s ním zalomcoval, chlapec padl na zem, válel se a měl pěnu u úst. Ježíš se zeptal jeho otce: „Jak je to dlouho, co se mu to stává?“ On řekl: „Od dětství. Často ho hodil i do ohně a do vody, aby ho zahubil. Avšak můžeš-li něco udělat, slituj se nad námi a pomoz nám.“ Ježíš mu řekl: „Můžeš-li! Všechno je možné tomu, kdo věří.“ Otec toho chlapce hned vykřikl a říkal: „Věřím, pomáhej mé nevíře!“ Když Ježíš uviděl, že se sbíhá zástup, pohrozil tomu nečistému duchu: „Duchu němý a hluchý, já ti přikazuji, vyjdi z něho a už do něho nikdy nevstupuj!“ Ten vykřikl a silně jím zalomcoval a vyšel. Chlapec zůstal jako mrtvý, takže mnozí říkali, že zemřel. Ježíš uchopil jeho ruku, probudil ho a on vstal. Když Ježíš vešel do domu, jeho učedníci se ho v soukromí ptali: „Proč jsme ho nemohli vyhnat my?“ Řekl jim: „Tento rod nemůže vyjít jinak, než v modlitbě a půstu.“ A vyšli odtamtud a procházeli Galileou a nechtěl, aby ho někdo poznal. Vyučoval totiž své učedníky a říkal jim: „Syn člověka je vydáván do rukou lidí a ti ho zabijí. A až bude zabit, po třech dnech vstane.“ Oni však tomu výroku nerozuměli, ale báli se ho zeptat. A přišli do Kafarnaum. Když byl v domě, tázal se jich: „O čem jste cestou hovořili?“ Oni však mlčeli, neboť se cestou mezi sebou dohadovali, kdo je největší. Posadil se, zavolal Dvanáct a řekl jim: „Chce-li být někdo první, bude poslední ze všech a služebník všech.“ A vzal dítě a postavil je doprostřed nich; pak je vzal do náručí a řekl jim: „Kdokoli přijme jedno z takových dětí na základě mého jména, mne přijímá; a kdo by mne přijímal, nepřijímá mne, ale toho, který mne poslal.“ Jan mu říkal: „Učiteli, viděli jsme někoho, jak ve tvém jménu vyhání démony, a bránili jsme mu v tom, protože nechodil s námi.“ Ježíš však řekl: „Nebraňte mu, neboť není nikdo, kdo na základě mého jména učiní mocný čin, aby o mně mohl brzy nato promluvit zle. Vždyť kdo není proti nám, je pro nás. Neboť kdo by vám dal napít číši vody proto, že jste Kristovi, amen, pravím vám, že určitě nepřijde o svou odměnu.“ „Ale pro toho, kdo by svedl k hříchu jednoho z těchto maličkých, kteří věří ve mne, by bylo mnohem lepší, kdyby mu přivázali velký mlýnský kámen na krk a hodili ho do moře. Svádí-li tě tvá ruka, utni ji. Lépe je pro tebe do života vejít zmrzačený, než mít obě ruce a odejít do Gehenny do neuhasitelného ohně, kde jejich červ neumírá a oheň nehasne. A svádí-li tě tvá noha, utni ji. Lepší je pro tebe do života vejít chromý, než mít obě nohy a být hozen do Gehenny, kde jejich červ neumírá a oheň nehasne. A svádí-li tě tvé oko, vyjmi je. Lépe je pro tebe do Božího království vejít jednooký, než mít obě oči a být hozen do Gehenny, kde jejich červ neumírá a oheň nehasne. Neboť každý bude osolen ohněm a každá oběť bude osolena solí. Sůl je dobrá. Kdyby se však sůl stala neslanou, čím ji ochutíte? Mějte sůl v sobě a žijte mezi sebou pokojně.“ Vstal odtamtud a přišel na území Judska a Zajordání. A scházely se k němu opět zástupy a jak byl zvyklý, zase je učil. A přišli farizeové, aby ho pokoušeli. Ptali se ho, je-li muži dovoleno propustit svou ženu. On jim odpověděl: „Co vám přikázal Mojžíš?“ Oni pak řekli: „Mojžíš dovolil napsat rozlukový list a propustit.“ Ježíš jim řekl: „Pro tvrdost vašeho srdce vám napsal toto přikázání. Od počátku stvoření je Bůh učinil jako muže a ženu. Proto opustí člověk svého otce i matku a přilne ke své ženě. A budou ti dva jedno tělo, takže již nejsou dva, ale jedno tělo. Co tedy Bůh spojil, ať člověk neodděluje.“ V domě se ho na to učedníci opět ptali. Řekl jim: „Kdo by propustil svou ženu a oženil se s jinou, cizoloží vůči ní. A jestliže by ona propustila svého muže a provdala se za jiného, cizoloží.“ A přinášeli k němu děti, aby se jich dotkl. Učedníci je však pokárali. Když to Ježíš uviděl, rozhořčil se a řekl jim: „Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takových je Boží království. Amen, pravím vám, kdo nepřijme Boží království jako dítě, jistě do něho nevstoupí.“ A bral je do náručí, vkládal na ně ruce a žehnal jim. A když vycházel na cestu, přiběhl jeden člověk, poklekl před ním a ptal se ho: „Dobrý učiteli, co mám učinit, abych získal věčný život?“ Ježíš mu řekl: „Proč mne nazýváš dobrým? Nikdo není dobrý, jen jediný: Bůh. Přikázání znáš: Abys nezabil, nezcizoložil, neukradl, nevydal křivé svědectví, nepodvedl; cti svého otce a matku.“ On mu řekl: „Učiteli, toto všechno zachovávám od svého mládí.“ Ježíš na něho pohlédl, zamiloval si ho a řekl mu: „Jedno ti chybí: Jdi, prodej všechno, co máš, a dej chudým a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne.“ On se nad tím slovem zachmuřil a se zármutkem odešel, neboť měl mnoho majetku. Ježíš se rozhlédl a řekl svým učedníkům: „Jak těžko vcházejí do Božího království ti, kteří mají majetek.“ Učedníci se při jeho slovech děsili. Ježíš jim zase na to řekl: „Děti, jak nesnadné je pro ty, kteří spoléhají na majetek, vejít do Božího království. Snadnější je, aby velbloud prošel uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království.“ Oni byli velice ohromeni a říkali si mezi sebou: „A kdo může být zachráněn?“ Ježíš na ně pohleděl a řekl: „U lidí je to nemožné, ale ne u Boha. Neboť u Boha je možné všechno.“ Petr mu začal říkat: „Hle, my jsme opustili všechno a následujeme tě.“ Ježíš říkal: „Amen, pravím vám, není nikdo, kdo opustil dům nebo bratry nebo sestry nebo matku nebo otce nebo děti nebo pole kvůli mně a kvůli evangeliu, aby nyní v tomto období nedostal stokrát více domů, bratrů a sester, matek a dětí a polí s pronásledováními a v přicházejícím věku život věčný. Mnozí první budou poslední a poslední první.“ Byli na cestě, vystupovali do Jeruzaléma a Ježíš šel před nimi; a děsili se a ti, kteří je doprovázeli, se báli. Opět si k sobě vzal Dvanáct a začal jim říkat, co se mu má přihodit: „Hle, vystupujeme do Jeruzaléma; Syn člověka bude vydán velekněžím a učitelům Zákona a odsoudí ho k smrti a vydají ho pohanům. Budou se mu posmívat, plivat na něho, zbičují ho a zabijí; a po třech dnech vstane z mrtvých.“ Přistoupili k němu Jakub a Jan, synové Zebedeovi, a řekli mu: „Učiteli, chceme, abys nám učinil, o cokoli tě požádáme.“ On pak jim řekl: „Co chcete, abych vám učinil?“ Oni mu řekli: „Dej nám, abychom se ve tvé slávě posadili jeden po tvé pravici a jeden po tvé levici.“ Ježíš jim řekl: „Nevíte, co žádáte. Můžete pít kalich, který já piji, nebo být pokřtěni křtem, kterým já jsem křtěn?“ Oni mu řekli: „Můžeme.“ Ježíš jim řekl: „Kalich, který já piji, budete pít a křtem, kterým já jsem křtěn, budete křtěni. Není však má věc, dát někomu usednout po mé pravici nebo levici, ale usednou tam ti, pro které je to připraveno.“ Když to uslyšelo těch deset, začali být na Jakuba a Jana rozmrzelí. Ježíš si je zavolal a řekl jim: „Víte, že ti, kteří se zdají být vládci pohanů, panují nad nimi a jejich velcí nad nimi vykonávají svou svrchovanou moc. Avšak ne tak je tomu mezi vámi, ale kdo by se chtěl mezi vámi stát velkým, bude vaším služebníkem; a kdo by chtěl být mezi vámi první, bude otrokem všech. Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si nechal posloužit, ale aby posloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“ Přišli do Jericha. A když se svými učedníky a dosti velikým zástupem vycházel z Jericha, seděl u cesty syn Timaiův, Bartimaios, slepý žebrák. A když uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, začal křičet: „Synu Davidův, Ježíši, smiluj se nade mnou!“ Mnozí mu přísně domlouvali, aby zmlkl, ale on o to víc křičel: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ Ježíš se zastavil a řekl: „Zavolejte ho.“ Zavolali toho slepého a řekli mu: „Vzchop se, vstaň, volá tě!“ On odhodil svůj plášť, vyskočil a přišel k Ježíšovi. Ježíš mu odpověděl: „Co chceš, abych ti učinil?“ Slepý mu řekl: „Rabbuni, ať vidím!“ A Ježíš mu řekl: „Jdi, tvá víra tě uzdravila.“ A hned prohlédl a šel tou cestou za ním. A když se přiblížili k Jeruzalému, k Betfage a Betanii u Olivové hory, poslal dva ze svých učedníků a řekl jim: „Jděte do protější vesnice, a hned jak do ní vejdete, naleznete uvázané oslátko, na které se ještě nikdo z lidí neposadil. Odvažte je a přiveďte. A jestliže vám někdo řekne: ‚Co to děláte?‘ řekněte: ‚Pán je potřebuje a hned je sem zase pošle.‘“ Odešli a nalezli oslátko uvázané venku na ulici u dveří a odvázali je. A někteří z těch, kteří tam stáli, jim říkali: „Co to děláte, že odvazujete to oslátko?“ Oni jim řekli, jak řekl Ježíš, a ti je nechali. A přivedli oslátko k Ježíšovi, hodili na ně svá roucha a on se na ně posadil. A mnozí rozprostřeli na cestu svá roucha, jiní pak ratolesti, které nařezali na polích. Ti, kteří šli vpředu, i ti, kteří šli za ním, křičeli: „Hosana! Požehnaný, který přichází ve jménu Pána! Požehnané přicházející království našeho otce Davida! Hosana na výsostech!“ A vstoupil do Jeruzaléma do chrámu a rozhlédl se po všem. Protože již bylo pozdě, vyšel s Dvanácti do Betanie. Když následujícího dne vyšli z Betanie, dostal hlad. A z dálky uviděl fíkovník, který měl listí, a přišel, zdali na něm něco nenalezne. Když k němu přišel, nenalezl nic, jen listí; nebylo totiž období fíků. I řekl mu: „Ať již navěky z tebe nikdo ovoce nejí!“ A jeho učedníci to slyšeli. A přišli do Jeruzaléma. Vešel do chrámu a začal vyhánět ty, kteří v chrámu prodávali a kupovali, a zpřevracel stoly směnárníků a sedadla prodavačů holubů. A nedovoloval, aby někdo skrze chrám pronesl nějaké zboží. Učil a říkal jim: „Což není napsáno: ‚Můj dům bude nazván domem modlitby pro všechny národy‘? Vy jste jej však učinili jeskyní lupičů.“ Uslyšeli to velekněží a učitelé Zákona a hledali, jak by ho zahubili, neboť se ho báli; celý ten zástup byl totiž nad jeho učením ohromen. Když nastal večer, vycházeli ven z města. A když šli ráno kolem, uviděli ten fíkovník uschlý od kořenů. Petr se rozpomenul a řekl mu: „Rabbi, hleď, ten fíkovník, který jsi proklel, je uschlý.“ Ježíš jim na to řekl: „Mějte víru Boží. Amen, pravím vám, že kdo by řekl této hoře: ‚Zvedni se a vrhni se do moře‘ a nezapochyboval by ve svém srdci, ale věřil by, že co říká, se děje, bude to mít. Proto vám pravím: Věřte, že jste všechno, za cokoliv se modlíte a oč žádáte, přijali, a budete to mít. A kdykoliv stojíte a modlíte se, odpouštějte, máte-li proti někomu něco, aby vám i váš Otec, který je v nebesích, odpustil vaše přestoupení. Jestliže však vy neodpouštíte, ani váš Otec, ten v nebesích, neodpustí (ta) vaše přestoupení.“ A přišli opět do Jeruzaléma, a když se procházel v chrámu, přišli k němu velekněží, učitelé Zákona a starší a říkali mu: „V jaké pravomoci to činíš? A kdo ti dal tuto pravomoc, abys to činil?“ Ježíš jim řekl: „Zeptám se vás na jednu věc; odpovězte mi a řeknu vám, v jaké pravomoci to činím. Křest Janův byl z nebe, nebo z lidí? Odpovězte mi.“ Dohadovali se mezi sebou: „Řekneme-li ‚z nebe‘, řekne: ‚Proč jste mu tedy neuvěřili?‘ Máme říci ‚z lidí‘?“ Báli se zástupu, neboť všichni skutečně měli za to, že Jan byl prorok. Odpověděli tedy Ježíšovi: „Nevíme.“ A Ježíš jim řekl: „Ani já vám nepovím, v jaké pravomoci tyto věci činím.“ A začal k nim mluvit v podobenstvích. „Jeden člověk vysadil vinici, obehnal zdí, vykopal jámu pro lis, vystavěl věž, pronajal ji vinařům a odcestoval. V stanovený čas poslal k vinařům otroka, aby převzal od vinařů díl z úrody vinice. Chytili ho, zbili a poslali s prázdnou. Znovu k nim poslal jiného otroka a toho zranili na hlavě a potupili. Poslal jiného, toho zabili; poslal i mnoho dalších, z nichž některé bili, jiné zabíjeli. Měl ještě jednoho, svého milovaného syna. Naposled k nim poslal jeho a říkal: ‚Zastydí se před mým synem.‘ Ti vinaři si však řekli: ‚To je dědic. Pojďte, zabijme ho a dědictví bude naše.‘ A chytili ho, zabili a vyhodili ho ven z vinice. Co tedy učiní pán vinice? Přijde, zahubí ty vinaře a vinici dá jiným. Ani toto Písmo jste nečetli: ‚Kámen, který stavitelé po prozkoumání zavrhli, ten se stal hlavou úhlu. Od Pána se to stalo a je to podivuhodné v našich očích‘?“ Chtěli se ho zmocnit, ale báli se zástupu. Poznali totiž, že to podobenství řekl proti nim. I opustili ho a odešli. Poslali k němu některé z farizeů a herodiánů, aby ho chytili za slovo. Přišli a řekli mu: „Učiteli, víme, že jsi pravdivý a nedbáš na nikoho, neboť nebereš ohled na postavení člověka, ale v pravdě učíš cestě Boží. Je dovoleno dát daň císaři, nebo ne? Máme ji dát, či ji dát nemáme?“ On však znal jejich přetvářku a řekl jim: „Proč mne zkoušíte? Přineste mi denár, abych se podíval.“ Oni jej přinesli a Ježíš jim řekl: „Čí je ten obraz a nápis?“ Oni mu řekli: „Císařův.“ Ježíš jim řekl: „Co je císařovo, odevzdejte císaři, a co je Boží, Bohu.“ Velice se nad ním divili. Přišli k němu saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a ptali se ho: „Učiteli, Mojžíš nám napsal, že zemře-li něčí bratr a zanechá ženu, ale nezanechá dítě, aby si tu ženu vzal za manželku jeho bratr a vzbudil svému bratru potomka. Bylo sedm bratrů. První si vzal ženu, zemřel a nezanechal potomka. I druhý si ji vzal, zemřel a nezanechal potomka; a třetí stejně tak. Těch sedm bratrů nezanechalo potomka; poslední ze všech zemřela i ta žena. Když vstanou při vzkříšení z mrtvých, komu z nich ta žena bude patřit? Vždyť všech sedm ji mělo za ženu.“ Ježíš jim říkal: „Nebloudíte právě proto, že neznáte Písma ani Boží moc? Neboť když vstanou z mrtvých, nežení se ani se nevdávají, ale jsou jako andělé v nebesích. O mrtvých pak, že vstávají, jste nečetli v Mojžíšově knize, jak mu ‚u keře‘ Bůh řekl: ‚Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův‘? Není Bohem mrtvých, ale žijících. Velmi bloudíte!“ Tu přistoupil jeden z učitelů Zákona, který je uslyšel, jak se spolu dohadují. Když uviděl, že jim Ježíš dobře odpověděl, zeptal se ho: „Které přikázání je první ze všech?“ Ježíš odpověděl: „První je: ‚Slyš, Izraeli, Pán, náš Bůh, Pán jediný jest‘ a ‚budeš milovat Pána, svého Boha, z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a z celé své síly‘. Druhé je toto: ‚Budeš milovat svého bližního jako sebe samého.‘ Není jiné přikázání větší než tato.“ I řekl mu ten učitel Zákona: „Dobře, Učiteli, pravdivě jsi řekl, že je jediný a není jiného mimo něho a milovat ho z celého srdce, z celého porozumění, z celé síly a milovat bližního jako sebe je větší než všechny celopaly a oběti.“ Když Ježíš uviděl, že odpověděl uváženě, řekl mu: „Nejsi daleko od Božího království.“ A nikdo se ho již neodvažoval zeptat. A když Ježíš odpověděl, začal vyučovat v chrámě: „Jak to, že učitelé Zákona říkají, že Kristus je syn Davidův? Sám David řekl v Duchu Svatém: ‚Řekl Pán mému Pánu: Seď po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou.‘ Sám David ho nazývá Pánem; jakpak je tedy jeho synem?“ A velký zástup mu rád naslouchal. Ve svém učení říkal: „Varujte se učitelů Zákona, kteří se chtějí procházet v dlouhých rouchách a být pozdravováni na tržištích a chtějí přední sedadla v synagogách a přední místa na hostinách. Vyjídají domy vdov a okázale se dlouho modlí; ti dostanou větší odsouzení.“ Ježíš se posadil proti pokladnici a pozoroval, jak zástup vhazuje do pokladnice měděné mince. A mnozí bohatí vhazovali hodně. A přišla jedna chudá vdova a vhodila do ní dvě lepta, což je kvadrans. Přivolal své učedníky a řekl jim: „Amen, pravím vám, že tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní, kteří vhazovali do pokladnice. Všichni totiž dali ze svého přebytku, tato však ze svého nedostatku dala vše, co měla, celé svoje živobytí.“ Když vycházel z chrámu, řekl mu jeden z jeho učedníků: „Učiteli, pohleď, jaké kameny a jaké stavby!“ Ježíš mu řekl: „Hledíš na tyto veliké stavby? Jistě zde nezůstane kámen na kameni, který by nebyl stržen.“ A když seděl na Olivové hoře naproti chrámu, ptali se ho v soukromí Petr, Jakub, Jan a Ondřej: „Pověz nám, kdy to bude a jaké bude znamení, až se to všechno začne naplňovat?“ Ježíš jim začal říkat: „Dávejte si pozor, aby vás někdo nesvedl. Neboť mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat: ‚Já jsem‘ a svedou mnohé. Když uslyšíte o válkách a válečné zvěsti, neděste se, musí to nastat, ale ještě nebude konec. Povstane totiž národ proti národu a království proti království. Na různých místech budou zemětřesení, budou hladomory a nepokoje. To bude začátek porodních bolestí. Vy se však mějte na pozoru. Budou vás vydávat soudům a do synagog, budete biti a kvůli mně budete stavěni před vladaře a krále, jim na svědectví. Všem národům musí být nejprve vyhlášeno evangelium. A když vás budou vodit a vydávat, nestarejte se předem, co byste řekli, ale co by vám v tu hodinu bylo dáno, to mluvte. Neboť to nejste vy, kdo mluví, ale Duch Svatý. A vydá na smrt bratr bratra a otec dítě, děti povstanou proti rodičům a usmrtí je. A všichni vás budou nenávidět pro mé jméno. Kdo však vytrvá do konce, ten bude zachráněn.“ „Když pak uvidíte ‚ohavnost zpustošení‘ postavenou, kde nemá být – kdo čte, ať rozumí – tehdy ti, kteří budou v Judsku, ať utíkají do hor. Kdo bude na střeše, ať nesestupuje a nevstupuje dovnitř, aby si vzal něco ze svého domu. A kdo bude na poli, ať se neobrací k věcem, které jsou vzadu, aby si vzal svůj plášť. Běda těhotným a kojícím v oněch dnech! Modlete se, aby k vašemu útěku nedošlo v zimě. Neboť v oněch dnech bude takové soužení, jaké nenastalo od počátku stvoření, které stvořil Bůh, až do dneška a nikdy již nenastane. A kdyby Pán nezkrátil ty dny, nebylo by zachráněno žádné tělo. Ale kvůli vyvoleným, které vyvolil, zkrátil ty dny. A tehdy, když by vám někdo řekl: ‚Hle, zde je Kristus!‘, nebo: ‚Hle, tam!‘, nevěřte. Neboť povstanou falešní kristové a falešní proroci a budou činit znamení a divy, aby, kdyby to bylo možné, svedli vyvolené. Vy se tedy mějte na pozoru. Všechno jsem vám již předem řekl.“ „Ale v oněch dnech, po onom soužení ‚se zatmí slunce a měsíc nebude vydávat svou zář. Hvězdy budou padat z nebe a mocnosti, které jsou v nebesích, se zatřesou.‘ A potom uvidí Syna člověka přicházejícího v oblacích s velikou mocí a slávou. A tehdy pošle anděly a shromáždí své vyvolené ze čtyř větrů od nejzazšího konce země až po nejzazší konec nebe.“ „Od fíkovníku se naučte podobenství: Když již jeho větev změkne a vyhání listy, víte, že léto je blízko. Tak i vy, když uvidíte, že se tyto věci dějí, vězte, že je to blízko, přede dveřmi. Amen, pravím vám, že určitě nepomine toto pokolení, dokud se toto všechno nestane. Nebe a země pominou, ale má slova jistě nepominou.“ „O tom dni či hodině nikdo neví, ani andělé v nebi, ani Syn, jedině Otec. Dávejte si pozor, bděte a modlete se, neboť nevíte, kdy je ten určený čas. Jako člověk, který je na cestách: opustil svůj dům, dal svým otrokům plnou moc, každému jeho práci a dveřníkovi přikázal, aby bděl. Bděte tedy, neboť nevíte, kdy Pán domu přijde, zda večer, či o půlnoci, nebo za kuropění, či před rozbřeskem, aby nepřišel neočekávaně a nenalezl vás spící. Co tedy říkám vám, říkám všem: Bděte!“ Byly dva dny před Hodem beránka a svátky nekvašených chlebů. Velekněží a učitelé Zákona hledali, jak by se ho lstí zmocnili, aby ho zabili. Říkali totiž: „Ne ve svátek, aby snad nebylo pobouření lidu.“ Když byl v Betanii v domě Šimona Malomocného a byl u stolu, vešla žena, která měla alabastrovou nádobku pravého, velmi drahého nardového oleje; rozbila tu nádobku a olej vylila na jeho hlavu. Někteří se mezi sebou rozhořčovali: „K čemu je ta ztráta oleje? Vždyť se ten olej mohl prodat za víc než tři sta denárů a ty dát chudým!“ A hněvali se na ni. Ježíš řekl: „Nechte ji. Proč jí působíte těžkosti? Vykonala na mně dobrý skutek. Vždyť chudé máte stále s sebou, a kdykoli chcete, můžete jim učinit dobře; mne však nemáte stále. Učinila, co mohla; předem pomazala mé tělo olejem k pohřbu. Amen, pravím vám, kdekoli po celém světě bude hlásáno toto evangelium, bude se na její památku mluvit také o tom, co ona učinila.“ A Juda Iškariotský, jeden z Dvanácti, odešel k velekněžím, aby jim ho vydal. Když to uslyšeli, zaradovali se a slíbili mu dát peníze. I hledal vhodnou příležitost, jak by jim ho vydal. Prvního dne nekvašených chlebů, když obětovali velikonočního beránka, mu řekli jeho učedníci: „Kam chceš, abychom odešli a připravili ti k jídlu velikonočního beránka?“ I poslal dva ze svých učedníků a řekl jim: „Jděte do města a potká vás člověk, který ponese džbán vody. Jděte za ním a tam, kam vejde, řekněte hospodáři: ‚Učitel říká: Kde je moje místnost, kde bych se svými učedníky pojedl velikonočního beránka?‘ A on vám ukáže velkou horní místnost, již prostřenou a připravenou, a tam nám připravte jídlo.“ Učedníci vyšli, přišli do města a nalezli vše, jak jim řekl, i připravili velikonočního beránka. Když nastal večer, přišel s Dvanácti. A když byli u stolu a jedli, Ježíš řekl: „Amen, pravím vám, že jeden z vás mne zradí, ten, který jí se mnou.“ Začali se rmoutit a jeden po druhém mu říkali: „Snad ne já?“ On jim řekl: „Jeden z Dvanácti, který se mnou namáčí v míse. Syn člověka opravdu odchází, jak je o něm napsáno, běda však onomu člověku, skrze kterého je Syn člověka zrazován. Pro toho by bylo lépe, kdyby se byl nenarodil.“ A když jedli, vzal Ježíš chléb, požehnal a rozlomil, dal jim a řekl: „Vezměte, toto je mé tělo.“ Pak vzal kalich, vzdal díky a dal jim; a napili se z něj všichni. A řekl jim: „Toto je má krev nové smlouvy, která se vylévá za mnohé. Amen, pravím vám, že se již více nenapiji z plodu vinné révy až do onoho dne, kdy jej budu pít nový v Božím království.“ A zazpívali chvalozpěv a vyšli na Olivovou horu. A Ježíš jim řekl: „Všichni ode mne této noci odpadnete, neboť je napsáno: ‚Budu bít pastýře a ovce stáda se rozptýlí.‘ Ale po svém vzkříšení vás předejdu do Galileje.“ Petr mu říkal: „I kdyby všichni odpadli, já však ne!“ A Ježíš mu řekl: „Amen, pravím tobě, že dnes, této noci, dříve než kohout dvakrát zakokrhá, právě ty mne třikrát zapřeš.“ On však tím více říkal: „I kdybych s tebou musel zemřít, určitě tě nezapřu.“ Stejně mluvili i ostatní. I přicházejí k místu jménem Getsemane. Říká svým učedníkům: „Posaďte se zde, než se pomodlím.“ A vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana a začal se děsit a znepokojovat. Říká jim: „Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte!“ Trochu poodešel, padal na zem a modlil se, aby ho, je-li to možné, tato hodina minula. Říkal: „Abba, Otče, tobě je všechno možné, přenes tento kalich ode mne, ale ne, co chci já, ale co ty.“ A přišel a nalezl je spící. Říká Petrovi: „Šimone, spíš? Nemohl jsi jedinou hodinu bdít? Bděte a modlete se, abyste nevešli do pokušení. Duch je sice ochotný, ale tělo slabé.“ A opět odešel a pomodlil se, říkaje stejnou prosbu. A opět, když přišel, nalezl je spící; měli velmi těžká víčka a nevěděli, co by mu odpověděli. A přichází po třetí a říká jim: „Ještě spíte a odpočíváte? To stačí. Přišla ta hodina, hle, Syn člověka je vydáván do rukou hříšníků. Vstávejte, pojďme! Hle, přiblížil se ten, který mne zrazuje.“ A hned, když ještě mluvil, přichází Juda, jeden z Dvanácti, a s ním zástup od velekněží, učitelů Zákona a starších, s meči a holemi. Ten, který ho zrazoval, měl s nimi domluvené znamení: „Koho políbím, ten to je. Zmocněte se ho a bezpečně odveďte!“ Když přišel, hned k němu přistoupil a řekl: „Rabbi!“ A vroucně ho políbil. Oni pak na něho vztáhli ruce a zmocnili se ho. Jeden z okolostojících tasil meč, udeřil veleknězova otroka a uťal mu ucho. Ježíš jim na to řekl: „Vyšli jste s meči a holemi jako na lupiče, abyste mne zatkli. Den co den jsem vyučoval u vás v chrámě, a nezmocnili jste se mne. Ale musí se naplnit Písma.“ A všichni ho opustili a utekli. Šel s ním nějaký mladík, který měl přes nahé tělo přehozený lněný šat, i zmocnili se ho. On tam však zanechal lněný šat a utekl od nich nahý. Ježíše odvedli k veleknězi a shromáždili se k němu všichni velekněží, starší a učitelé Zákona. Petr došel zpovzdálí za ním až dovnitř do veleknězova dvora, seděl pak se služebníky a ohříval se u ohně. Velekněží a celá velerada hledali proti Ježíšovi svědectví, aby ho odsoudili k smrti, ale nenalézali. Neboť mnozí proti němu křivě svědčili, ale jejich svědectví nebyla stejná. Někteří povstali a křivě proti němu svědčili: „My jsme ho uslyšeli, jak říká: Já zbořím tuto svatyni udělanou rukama a ve třech dnech vybuduji jinou, ne rukama udělanou.“ A ani tak jejich svědectví nebylo shodné. I povstal uprostřed velekněz a zeptal se Ježíše: „Nic neodpovídáš? Co tito lidé proti tobě svědčí?“ On však mlčel a nic neodpovídal. Znovu se ho velekněz otázal a řekl mu: „Jsi ty Mesiáš, Syn Požehnaného?“ Ježíš řekl: „Já jsem. A spatříte Syna člověka sedícího po pravici Moci a přicházejícího s nebeskými oblaky.“ Velekněz roztrhl svá roucha a říká: „Nač ještě potřebujeme svědky? Slyšeli jste rouhání. Jak se vám to jeví?“ Všichni ho odsoudili, že je hoden smrti. A někteří na něho začali plivat, zahalovat mu tvář, bít ho pěstmi a říkat mu: „Zaprorokuj!“ A biřici ho zasypali ranami. A zatímco byl Petr dole v nádvoří, přišla jedna z veleknězových služek. Když uviděla Petra, jak se ohřívá, pohlédla na něj a řekla: „I ty jsi byl s Nazaretským, tím Ježíšem.“ On však zapřel: „Nevím ani nerozumím, co říkáš.“ A vyšel ven do předního dvora a kohout zakokrhal. A když ho ta služka uviděla, začala opět říkat těm, kteří stáli poblíž: „Tento je z nich.“ On však opět zapíral. A za malou chvíli znovu ti, co stáli poblíž, říkali Petrovi: „Skutečně jsi jeden z nich, vždyť jsi také Galilejec.“ On se pak začal zaklínat a zapřísahat: „Neznám toho člověka, o kterém mluvíte.“ A hned kohout podruhé zakokrhal. Tu si Petr rozpomněl na výrok, jak mu Ježíš řekl: „Než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mne zapřeš,“ a začal plakat. A hned časně zrána velekněží se staršími a učitelé Zákona – celá velerada – se poradili, Ježíše spoutali, odvedli a vydali Pilátovi. Pilát se ho otázal: „Ty jsi král Židů?“ On mu odpověděl: „Ty říkáš.“ Velekněží ho velmi obviňovali. Pilát se ho znovu zeptal: „Nic neodpovídáš? Podívej, z čeho všeho tě obviňují!“ Ježíš však již nic neodpověděl, takže se Pilát divil. O svátcích jim propouštěl jednoho vězně, o kterého žádali. Se vzbouřenci, kteří se při vzpouře dopustili vraždy, byl uvězněný muž zvaný Barabáš. Zástup vystoupil k Pilátovi a začal žádat, aby učinil, jak jim činíval. Pilát jim odpověděl: „Chcete, abych vám propustil krále Židů?“ Uvědomoval si totiž, že ho velekněží vydali ze závisti. Velekněží však podnítili zástup, aby jim raději propustil Barabáše. Pilát jim zase na to říkal: „Co tedy chcete, abych učinil s tím, kterého nazýváte králem Židů?“ Oni opět zvolali: „Ukřižuj ho!“ Pilát jim říkal: „Co tedy udělal zlého?“ Oni pak ještě silněji zvolali: „Ukřižuj ho!“ Pilát pak, chtěje vyhovět zástupu, jim propustil Barabáše; Ježíše dal zbičovat a vydal ho, aby byl ukřižován. Vojáci ho odvedli do dvora, to jest do pretoria, a svolali celý oddíl. Oblékli mu purpur, upletli trnový věnec a nasadili mu jej a začali ho zdravit: „Buď zdráv, králi Židů!“ Bili ho po hlavě rákosovou holí, plivali na něj, poklekali a klaněli se mu. Když se mu naposmívali, svlékli ho z purpuru a oblékli mu jeho šaty. Vyvedli ho, aby ho ukřižovali. A přinutili kolemjdoucího Šimona z Kyrény, otce Alexandra a Rufa, jdoucího z pole, aby vzal jeho kříž. Přivedli ho na místo zvané Golgota, což v překladu znamená ‚Místo lebky‘. Dávali mu pít víno smíchané s myrhou, ale on je nepřijal. Pak jej ukřižovali a dělili si jeho šaty, losujíce o ně, kdo si co vezme. Byla třetí hodina, když ho ukřižovali. A byl napsán nápis o jeho vině: Král Židů. Spolu s ním byli ukřižováni dva lupiči, jeden po pravici a druhý po jeho levici. Naplnilo se Písmo, které praví: ‚Byl započten mezi bezzákonné.‘ A kolemjdoucí ho uráželi, potřásali hlavou a říkali: „Ó, ty, který boříš svatyni a ve třech dnech ji stavíš! Sestup s kříže a zachraň se!“ Podobně se i velekněží a učitelé Zákona mezi sebou posmívali a říkali: „Jiné zachránil, sebe zachránit nemůže. Ať nyní Kristus, král Izraele, sestoupí s kříže, abychom uviděli a uvěřili.“ Také ti, kteří byli ukřižováni spolu s ním, ho haněli. A když nastala šestá hodina, padla tma na celou zemi až do deváté hodiny. O deváté hodině Ježíš zvolal silným hlasem: „Eloi, Eloi, lema sabachthani?“ což v překladu znamená: ‚Můj Bože, můj Bože, proč jsi mne opustil?‘ A když to uslyšeli někteří z těch, kdo stáli poblíž, říkali: „Hle, volá Eliáše.“ Kdosi pak vyběhl, naplnil houbu octem, připevnil na rákosovou hůl a dával mu pít se slovy: „Nechte ho, ať uvidíme, přijde-li Eliáš, aby ho sundal.“ Ježíš vydal mocný hlas a vydechl naposled. A opona svatyně se roztrhla ve dví odshora až dolů. Když setník, který stál blízko naproti němu, uviděl, že takto vydechl, řekl: „Tento člověk byl opravdu Boží Syn.“ Zdaleka se dívaly také ženy, mezi nimi Marie Magdalská a Marie, matka Jakuba mladšího a Josese, a Salome, které chodily s ním a sloužily mu, když byl v Galileji, a mnoho jiných, které spolu s ním vystoupily do Jeruzaléma. A když již nastal večer, poněvadž byl den přípravy, to jest den před sobotou, přišel Josef z Arimatie, vážený člen rady, který také sám očekával Boží království. Osmělil se, vešel k Pilátovi a požádal o Ježíšovo tělo. Pilát se podivil, že by byl již mrtev. Zavolal si setníka a otázal se ho, je-li to dlouho, co zemřel. A když se to od setníka dověděl, daroval mrtvé tělo Josefovi. Ten nakoupil jemné plátno, sundal ho s kříže, zavinul tím plátnem a uložil ho v hrobce, která byla vytesána ve skále, a ke vchodu do hrobky přivalil kámen. Marie Magdalská a Marie matka Josesova pozorovaly místo, kam byl uložen. Když uplynula sobota, Marie Magdalská, Marie matka Jakubova a Salome nakoupily vonné látky, aby přišly a pomazaly ho. A časně ráno prvního dne týdne, když vyšlo slunce, přicházely k hrobce. A říkaly si: „Kdo nám odvalí kámen od vchodu do hrobky?“ A vzhlédly a vidí, že kámen je odvalen; byl totiž velmi veliký. Když vstoupily do hrobky, spatřily mládence sedícího po pravé straně, oděného bílým rouchem, a vyděsily se. On pak jim řekl: „Neděste se. Hledáte Ježíše Nazaretského, toho ukřižovaného. Byl vzkříšen z mrtvých, není tu. Hle, místo, kam ho položili. Ale jděte a povězte jeho učedníkům i Petrovi: Jde před vámi do Galileje; tam ho spatříte, tak jak vám řekl.“ Vyšly a utekly od hrobky; zmocnilo se jich totiž třesení a byly zcela bez sebe. A nikomu nic neřekly, neboť se bály. Ráno prvního dne týdne, když Ježíš vstal, ukázal se nejprve Marii Magdalské, od níž kdysi vyhnal sedm démonů. Ona šla a oznámila to těm, kteří byli s ním a kteří teď plakali a truchlili. A oni, když uslyšeli, že opět žije a že ho spatřila, neuvěřili. Potom se v jiném způsobu ukázal dvěma z nich cestou, když šli na pole. A oni odešli a oznámili to ostatním, ale ani těmto neuvěřili. Nakonec se ukázal Jedenácti, když byli u stolu; pokáral jejich nevěru a tvrdost srdce, protože neuvěřili těm, kteří ho spatřili vzkříšeného z mrtvých. A řekl jim: „Jděte do celého světa a vyhlašte evangelium všemu stvoření. Kdo uvěří a bude pokřtěn, bude zachráněn. Kdo neuvěří, bude odsouzen. Tato znamení budou doprovázet ty, kteří uvěří: V mém jménu budou vyhánět démony, budou mluvit novými jazyky, budou brát hady do rukou a vypijí-li něco smrtelného, nijak jim to neublíží. Na nemocné budou vzkládat ruce a budou se mít dobře.“ Potom, když jim to pověděl, byl Pán Ježíš vzat vzhůru do nebe a posadil se po pravici Boží. Oni vyšli a vyhlásili všude evangelium, Pán pracoval s nimi a potvrzoval to slovo znameními, která je doprovázela. Amen. Protože se již mnozí pokusili sestavit vyprávění o událostech, které se mezi námi naplnily, jak nám je předali ti, kteří se od počátku stali očitými svědky a služebníky slova, rozhodl jsem se také já, když jsem vše znovu pečlivě prošel, že ti to po pořádku vypíši, vznešený Theofile, abys plně poznal spolehlivost těch věcí, kterým jsi byl vyučen. Za dnů judského krále Heroda byl jeden kněz, jménem Zachariáš, z oddílu Abiova; měl ženu z dcer Áronových a její jméno bylo Alžběta. Oba byli spravedliví před Bohem a žili bezúhonně podle všech Pánových příkazů a ustanovení. Neměli však dítě, neboť Alžběta byla neplodná a oba již byli pokročilého věku. Stalo se pak, když v pořadí svého oddílu konal před Bohem kněžskou službu podle zvyku kněžského úřadu, připadlo na něj losem, aby vešel do Pánovy svatyně a obětoval kadidlo. A v hodinu obětování kadidla se celé shromáždění lidu modlilo venku. Tu se mu ukázal Pánův anděl, stojící po pravé straně oltáře pro obětování kadidla. Když ho Zachariáš uviděl, rozrušil se a padl na něj strach. Anděl mu řekl: „Neboj se, Zachariáši, neboť tvá prosba byla vyslyšena, a tvá žena Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan. A budeš mít radost a veselí a mnozí se budou radovat z jeho narození. Neboť bude veliký před Pánem, vína a opojného nápoje se nenapije a již od lůna své matky bude naplněn Duchem Svatým. A mnohé ze synů Izraele obrátí k Pánu, jejich Bohu. A sám půjde před ním v duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k dětem a neposlušné k smýšlení spravedlivých a přichystal Pánu připravený lid.“ I řekl Zachariáš andělovi: „Podle čeho to poznám? Vždyť jsem stařec a má žena je již pokročilého věku.“ Anděl mu odpověděl a řekl: „Já jsem Gabriel, který stojí před Bohem, a byl jsem poslán, abych k tobě promluvil a oznámil ti tuto radostnou zprávu. A hle, budeš němý a nebudeš moci promluvit až do dne, kdy se to stane, protože jsi neuvěřil mým slovům, která se ve svůj čas naplní.“ Lid čekal na Zachariáše a divil se, že tak dlouho prodlévá ve svatyni. Když vyšel, nemohl k nim promluvit, i poznali, že spatřil ve svatyni vidění. Dorozumíval se s nimi posunky a zůstával němý. I stalo se, že jakmile se naplnily dny jeho služby, odešel do svého domu. Po těch dnech jeho žena Alžběta otěhotněla, a skrývala se po pět měsíců a říkala: „Tak mi učinil Pán ve dnech, v nichž na mne pohlédl, aby odňal mé pohanění mezi lidmi.“ V šestém měsíci byl anděl Gabriel poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené muži jménem Josef, z domu Davidova; jméno té panny bylo Marie. I vešel k ní a řekl: „Buď zdráva, milostí obdařená, Pán je s tebou. Požehnaná tys mezi ženami.“ Ona však byla tím slovem velmi rozrušena a uvažovala, jaký je to pozdrav. A anděl jí řekl: „Neboj se, Marie, neboť jsi nalezla milost u Boha. A hle, otěhotníš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida. Na věky bude kralovat nad domem Jákobovým a jeho kralování nebude konce.“ Marie řekla andělovi: „Jak se to stane, vždyť nepoznávám muže?“ A anděl jí odpověděl: „Duch Svatý přijde na tebe a moc Nejvyššího tě zastíní; proto také to Svaté, co se z tebe narodí, bude nazváno Syn Boží. Hle, tvá příbuzná Alžběta – také ona počala ve svém stáří syna a toto je šestý měsíc té, která je nazývána neplodnou. Neboť u Boha nebude žádná věc nemožná.“ Marie řekla: „Hle, jsem Pánova otrokyně; nechť se mi stane podle tvého slova.“ A anděl od ní odešel. V těch dnech Marie vstala a vydala se spěšně na cestu do hor do města Judova. Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu. I stalo se, že jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, poskočilo dítě v jejím lůně; a Alžběta byla naplněna Duchem Svatým a zvolala silným hlasem: „Požehnaná jsi ty mezi ženami a požehnaný plod tvého lůna! Jak se mi to stalo, že ke mně přišla matka mého Pána? Neboť hle, jakmile se zvuk tvého pozdravu dotkl mých uší, poskočilo radostí dítě v mém lůně. A blahoslavená, která uvěřila, neboť se splní, co jí bylo řečeno od Pána.“ A Marie řekla: „Má duše velebí Pána a můj duch se rozveselil v Bohu, mém Zachránci, že pohlédl na ponížení své otrokyně. Hle, vždyť od této chvíle mě budou blahoslavit všechna pokolení, protože mi Mocný učinil veliké věci. Svaté je jeho jméno a jeho milosrdenství od pokolení do pokolení těm, kdo se ho bojí. Svou paží učinil mocný skutek, rozptýlil ty, kteří jsou pyšní v smýšlení svého srdce, svrhl vládce z trůnů a povýšil pokorné, hladovějící nasytil dobrými věcmi a bohaté poslal pryč s prázdnou. Ujal se Izraele, svého služebníka, pamatoval na své milosrdenství, jak mluvil k našim otcům, Abrahamovi a jeho potomstvu až na věčnost.“ Marie s ní zůstala asi tři měsíce a pak se vrátila do svého domu. Alžbětě se naplnila doba k jejímu porodu, i porodila syna. Její sousedé a příbuzní uslyšeli, že jí Pán učinil své veliké milosrdenství, a radovali se spolu s ní. I stalo se, že osmého dne přišli chlapce obřezat a chtěli ho nazvat podle jména jeho otce Zachariáš. A jeho matka odpověděla: „Ne, ale bude se jmenovat Jan.“ Řekli jí: „Z tvého příbuzenstva není nikdo, kdo se tak jmenuje.“ Dávali znamení jeho otci, jak by si přál, aby bylo dítě nazýváno. Požádal o tabulku a napsal: ‚Jeho jméno je Jan.‘ A všichni se podivili. Ihned se otevřela jeho ústa a jeho jazyk se uvolnil a on mluvil a dobrořečil Bohu. Na všechny, kdo žili v jejich sousedství, padl strach a po celém judském pohoří se mluvilo o všech těchto událostech. A všichni, kteří to uslyšeli, si to uložili ve svém srdci a říkali: „Co z toho dítěte bude?“ A Pánova ruka byla s ním. A jeho otec Zachariáš byl naplněn Duchem Svatým a prorocky promluvil: „Požehnaný Pán, Bůh Izraele, protože navštívil a vykoupil svůj lid a vzbudil nám roh záchrany v domě Davida, svého služebníka, jak mluvil skrze ústa svých svatých proroků od pradávna, zachránil nás od našich nepřátel a z rukou všech, kteří nás nenávidí, aby prokázal milosrdenství našim otcům a rozpomenul se na svou svatou smlouvu, na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahamovi, že nám dá, abychom vysvobozeni z rukou našich nepřátel mu beze strachu sloužili ve svatosti a spravedlnosti před ním po všechny své dny. A ty, dítě, budeš nazváno prorokem Nejvyššího, neboť půjdeš před Pánem připravit jeho cesty, aby dal jeho lidu poznání záchrany v odpuštění jejich hříchů, pro milosrdný soucit našeho Boha, v němž nás navštíví Úsvit z výsosti, aby se ukázal těm, kdo sedí ve tmě a stínu smrti, a uvedl naše nohy na cestu pokoje.“ Chlapec rostl a sílil na duchu a pobýval na pustých místech až do dne, kdy otevřeně vystoupil před Izrael. Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém obydleném světě proveden soupis obyvatelstva. Tento soupis se konal před tím soupisem, který byl proveden, když v Sýrii vládl Quirinius. I šli všichni dát se zapsat, každý do svého města. Také Josef vyšel z Galileje, z města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém, neboť byl z domu a rodu Davidova, aby se dal zapsat s Marií, svou snoubenkou, která byla těhotná. Stalo se, když tam byli, že se naplnily dny, aby porodila. I porodila svého syna, toho prvorozeného, zavinula ho do plenek a položila do jeslí, protože pro ně nebylo místo v útulku pro pocestné. V téže krajině byli pastýři, kteří pobývali venku a v noci drželi hlídky nad svým stádem. A hle, postavil se k nim Pánův anděl a Pánova sláva je ozářila; i zmocnil se jich veliký strach. Anděl jim řekl: „Nebojte se. Hle, zvěstuji vám dobrou zprávu o veliké radosti, která bude pro všechen lid, že se vám dnes narodil Zachránce, který je Kristus Pán, v městě Davidově. Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko zavinuté do plenek a ležící v jeslích.“ A náhle se s andělem objevilo množství nebeského vojska chválícího Boha a říkajícího: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi Božího zalíbení.“ A stalo se, že jakmile od nich andělé odešli do nebe, začali si pastýři mezi sebou říkat: „Pojďme tedy až do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo, co nám Pán oznámil.“ Pospíšili si tam a nalezli Marii i Josefa a děťátko, které leželo v jeslích. Když je spatřili, oznámili slovo, které jim bylo o tom dítěti řečeno. A všichni, kdo to uslyšeli, užasli nad tím, co jim pastýři řekli. Marie však toto všechno uchovávala ve svém srdci a rozvažovala o tom. Pastýři se pak navrátili, oslavujíce a chválíce Boha za všechno, co uslyšeli a uviděli, jak jim to bylo řečeno. Když se naplnilo osm dní, aby byl obřezán, dali mu jméno Ježíš; byl tak pojmenován od anděla před svým početím v lůně. A když se naplnily dny jejich očišťování podle Mojžíšova zákona, přinesli jej do Jeruzaléma, aby ho postavili před Pána, jak je napsáno v Pánově zákoně: ‚Každý mužského pohlaví, který otevírá lůno, bude nazván svatý Pánu‘, a aby dali oběť podle toho, co je řečeno v Pánově zákoně, ‚párek hrdliček nebo dvě holoubata‘. A hle, v Jeruzalémě byl člověk, který se jmenoval Simeon. Byl to člověk spravedlivý a zbožný, očekávající potěšení Izraele, a Duch Svatý byl na něm. Jemu bylo Duchem Svatým zjeveno, že nespatří smrt, dokud neuvidí Pánova Mesiáše. Ten přišel v Duchu do chrámu. Když rodiče přinesli chlapce Ježíše, aby s ním učinili podle obyčeje Zákona, on si ho vzal do náručí, vzdal chválu, dobrořečil Bohu a řekl: „Nyní, Panovníku, podle svého výroku propouštíš svého otroka v pokoji, neboť mé oči spatřily tvou záchranu, kterou jsi připravil před tváří všech lidí, světlo ke zjevení národům a slávu tvého lidu Izraele.“ Jeho otec a matka se podivovali nad tím, co bylo o něm mluveno. Simeon jim požehnal a řekl Marii, jeho matce: „Hle, on je určen k pádu a povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, jemuž bude odpíráno – i tvou vlastní duší pronikne meč – aby bylo zjeveno myšlení mnohých srdcí.“ A byla tam prorokyně Anna, dcera Fanuelova, z kmene Ašerova. Ta již byla velmi pokročilého věku; s mužem žila sedm let od svého panenství a vdovou byla až do svých osmdesáti čtyř let. Neopouštěla chrám, posty a prosbami sloužila Bohu dnem i nocí. A v té hodině přistoupila, děkovala Bohu a říkala o něm všem, kteří očekávali vykoupení Jeruzaléma. A když vykonali všechno podle Pánova zákona, vrátili se do Galileje do svého města Nazareta. Dítě pak rostlo a sílilo naplňováno moudrostí a Boží milost byla s ním. Jeho rodiče chodívali každý rok do Jeruzaléma na svátek velikonoc. Také když mu bylo dvanáct let, vystupovali do Jeruzaléma, jak bylo o této slavnosti zvykem. A když se po dokonání těch dnů vraceli domů, zůstal chlapec Ježíš v Jeruzalémě, aniž to jeho rodiče zpozorovali. Protože se domnívali, že je ve skupině poutníků, ušli den cesty a hledali ho mezi příbuznými a známými. A když ho nenalezli, vrátili se do Jeruzaléma a hledali ho. I stalo se, že ho po třech dnech nalezli v chrámě, jak sedí uprostřed učitelů, naslouchá jim a vyptává se jich. Všichni, kteří ho slyšeli, žasli nad jeho rozumností a odpověďmi. Když ho rodiče spatřili, zhrozili se a jeho matka mu řekla: „Synu, co jsi nám to udělal? Hle, tvůj otec a já jsme tě s úzkostí hledali.“ A on jim řekl: „Jak to, že jste mne hledali? Nevěděli jste, že musím být ve věcech svého Otce?“ Ale oni neporozuměli tomu slovu, které jim pověděl. I sestoupil s nimi, přišel do Nazareta a byl jim poddán. Jeho matka pečlivě uchovávala všechna tato slova ve svém srdci. A Ježíš prospíval v moudrosti a v tělesném růstu a v přízni u Boha i u lidí. V patnáctém roce vlády císaře Tiberia, když v Judsku vládl Pontius Pilát a v Galileji byl tetrarchou Herodes, jeho bratr Filip byl tetrarchou na území Itureje a Trachonitidy a Lyzanias byl tetrarchou v Abiléně, za velekněze Annáše a Kaifáše, stalo se slovo Boží k Janovi, synovi Zachariáše, v pustině. I šel do celého okolí Jordánu a hlásal křest pokání k odpuštění hříchů, jak je napsáno v knize slov proroka Izaiáše: ‚Hlas volajícího v pustině: Připravte Pánovu cestu, vyrovnávejte jeho stezky! Každé údolí bude zaplněno, každá hora a pahorek bude snížen; co je křivé, bude rovné, drsné cesty budou hladké; a každé tělo uvidí Boží záchranu.‘ Zástupům, které vycházely, aby se od něho daly pokřtít, říkal: „Plemeno zmijí! Kdo vám ukázal, jak utéci před nadcházejícím hněvem? Vydávejte tedy ovoce svědčící o pokání a nezačínejte si říkat: ‚Náš otec je Abraham.‘ Neboť vám pravím, že Bůh může Abrahamovi vzbudit děti z těchto kamenů. A sekera už je přiložena ke kořeni stromů. Každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně.“ Zástupy se ho ptaly: „Co tedy máme dělat?“ Odpověděl jim :„Kdo má dvě košile, ať dá tomu, který nemá, a kdo má co k jídlu, ať činí podobně.“ Přišli i celníci, aby byli pokřtěni, a řekli mu: „Učiteli, co máme dělat?“ On jim řekl: „Nevybírejte víc, než je vám nařízeno.“ Ptali se ho i vojáci: „A co bychom měli udělat my?“ Řekl jim: „Nikoho neolupujte ani nevydírejte, a buďte spokojeni se svým žoldem.“ Zatímco lid byl plný očekávání a všichni ve svých srdcích rozvažovali o Janovi, není-li snad on ten Kristus, řekl na to Jan všem: „Já vás sice křtím vodou, avšak přichází silnější než já, jemuž nejsem hoden rozvázat řemínek u jeho sandálů; on vás bude křtít v Duchu Svatém a ohni. V jeho ruce je lopata, aby pročistil svůj mlat a pšenici shromáždil do své sýpky, ale plevy bude pálit ohněm neuhasitelným.“ Tak i mnoha jinými slovy napomínaje lid, hlásal dobrou zprávu. Ale tetrarcha Herodes, který byl od něho kárán kvůli Herodiadě, ženě svého bratra Filipa, a za všechno zlé, co učinil, přidal ke všemu ještě to, že Jana zavřel do vězení. Stalo se, když byl křtěn všechen lid, a když i Ježíš byl pokřtěn a modlil se, že se otevřelo nebe a sestoupil na něho Duch Svatý v tělesné podobě jako holubice a z nebe zazněl hlas: „Ty jsi ten můj Syn, Milovaný, v tobě jsem nalezl zalíbení.“ Když Ježíš začínal, bylo mu asi třicet let, byl synem, jak se myslelo, Josefa, ten Heliho, ten Mathata, ten Léviho, ten Melchiho, ten Janaie, ten Josefa, ten Matathiáše, ten Amose, ten Nahuma, ten Esliho, ten Nagaje, ten Mahata, ten Matathiáše, ten Semeina, ten Josecha, ten Jody, ten Johanana, ten Resy, ten Zorobabela, ten Salathiela, ten Neriho, ten Melchiho, ten Addiho, ten Kosama, ten Elmadama, ten Era, ten Jesův, ten Eliezera, ten Jorima, ten Mathata, ten Léviho, ten Simeona, ten Judy, ten Josefa, ten Jonama, ten Eliakima, ten Meleie, ten Menny, ten Mattathy, ten Nathama, ten Davida, ten Isaje, ten Obéda, ten Bóaza, ten Saly, ten Naasona, ten Amínadaba, ten Admina, ten Arniho, ten Chesróma, ten Farese, ten Judy, ten Jákoba, ten Izáka, ten Abrahama, ten Thareho, ten Nachora, ten Serucha, ten Ragaua, ten Faleka, ten Hebera, ten Saly, ten Kainama, ten Arfaxada, ten Sema, ten Noema, ten Lámecha, ten Mathusalema, ten Henocha, ten Jareda, ten Maleleela, ten Kainama, ten Enóše, ten Šéta, ten Adama, ten Boha. Ježíš pak plný Ducha Svatého se vrátil od Jordánu. Duch ho vodil pustinou čtyřicet dní a Ďábel ho pokoušel. V oněch dnech Ježíš nic nesnědl, a když se skončily, vyhladověl. Ďábel mu řekl: „Jsi-li Syn Boží, řekni tomuto kameni, ať se stane chlebem.“ Ježíš mu odpověděl: „Je napsáno: ‚Člověk nebude živ jen chlebem , ale každým Božím slovem.‘“ Ďábel ho vyvedl vzhůru, v jediném okamžiku mu ukázal všechna království světa a řekl mu: „Všechnu tuto pravomoc a jejich slávu dám tobě, protože mně je dána, a komukoli chci, tomu ji dám. Jestliže se tedy ty přede mnou pokloníš, všechna bude tvá.“ Ježíš mu odpověděl: „Je napsáno: ‚Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a jemu jedinému sloužit.‘“ Přivedl jej pak do Jeruzaléma, postavil ho na vrcholek chrámu a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, vrhni se odtud dolů; vždyť je napsáno, že ‚svým andělům přikáže o tobě, aby tě ochránili‘ a ‚na rukou tě ponesou, abys snad svou nohou nenarazil na kámen.‘“ Ježíš mu odpověděl: „Je řečeno: ‚Nebudeš pokoušet Pána, svého Boha.‘“ Když Ďábel dokončil všechno pokušení, odstoupil od něho až do příhodné doby. Ježíš se v moci Ducha vrátil do Galileje a pověst o něm se rozšířila do celého okolí. A vyučoval v jejich synagogách, oslavován ode všech. I přišel do Nazareta, kde byl vychován. Podle svého zvyku vstoupil v sobotní den do synagogy. A povstal, aby četl. Byl mu podán svitek proroka Izaiáše; rozvinul svitek a našel místo, kde bylo napsáno: ‚Pánův Duch je na mně, protože mne pomazal, abych zvěstoval evangelium chudým; poslal mne vyhlásit zajatcům propuštění a slepým nabytí zraku, propustit zlomené na svobodu, vyhlásit vítaný Pánův rok.‘ A svinul svitek, odevzdal ho sluhovi a posadil se. Oči všech v synagoze se upíraly na něho. Začal jim tedy říkat: „Dnes se naplnilo toto Písmo ve vašich uších.“ Všichni mu přisvědčovali a divili se těm slovům milosti, vycházejícím z jeho úst, a říkali: „Není tento syn Josefův?“ Řekl jim: „Jistě mi řeknete toto přísloví: Lékaři, uzdrav sám sebe! To, o čem jsme uslyšeli, že se stalo v Kafarnaum, učiň i zde ve své domovině.“ Řekl: „Amen, pravím vám, že žádný prorok není vítaný ve své vlasti. Po pravdě vám pravím, ve dnech Eliášových, když bylo nebe zavřeno na tři roky a šest měsíců, takže nastal veliký hlad po celé zemi, bylo mnoho vdov v Izraeli. A k žádné z nich nebyl Eliáš poslán, nýbrž jen k ženě vdově do Sarepty v Sidónu. A mnoho malomocných bylo v Izraeli za proroka Elizea, a žádný z nich nebyl očištěn, jen Syřan Náman.“ Když to slyšeli, byli všichni v synagoze naplněni hněvem. Vstali, vyhnali ho za město a dovedli ho až na okraj hory, na níž bylo jejich město vystavěno, aby ho svrhli dolů. On však prošel jejich středem a ubíral se dál. Sestoupil do galilejského města Kafarnaum a učil je v sobotu. A byli ohromeni nad jeho učením, protože jeho slovo bylo pronášeno v pravomoci. V synagoze byl člověk, který měl ducha nečistého démona; i vykřikl velikým hlasem: „Ach, co je ti po nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zničit? Znám tě, kdo jsi: Svatý Boží.“ Ježíš mu pohrozil: „Umlkni a vyjdi od něho!“ A démon jím mrštil doprostřed a vyšel od něho, aniž mu jakkoli uškodil. Na všechny padl úžas a říkali si mezi sebou: „Jaké je to slovo, že v pravomoci a síle přikazuje nečistým duchům, a oni vycházejí?“ A zpráva o něm se šířila do každého místa okolní krajiny. Opustil synagogu a vstoupil do Šimonova domu. Šimonova tchyně byla sužována velikou horečkou; i poprosili ho za ni. Postavil se nad ní, pohrozil horečce, a ta ji opustila. Ihned vstala a obsluhovala je. Když zapadalo slunce, všichni, kteří měli nemocné různými chorobami, přiváděli je k němu; on pak na každého z nich vkládal ruce a uzdravoval je. Od mnohých vycházeli i démoni, kteří křičeli a říkali: „Ty jsi Boží Syn!“ Hrozil jim a nedovoloval jim mluvit, protože věděli, že je Mesiáš. Když nastal den, vyšel z domu a odešel na opuštěné místo. Zástupy ho hledaly, přišly až k němu a zdržovaly ho, aby od nich neodcházel. On jim však řekl: „Také ostatním městům musím zvěstovat evangelium Božího království, neboť k tomu jsem byl poslán.“ A hlásal je v judských synagogách. Stalo se, když se na něj tlačil zástup, aby slyšel Boží slovo, že stál u Genezaretského jezera a uviděl u břehu jezera dvě lodě. Rybáři z nich vystoupili a prali sítě. Vstoupil do jedné z těch lodí, která patřila Šimonovi, a požádal ho, aby odrazil kousek od břehu. Posadil se a z lodi učil zástupy. Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: „Zajeď na hlubinu a spusťte své sítě k lovu.“ Šimon odpověděl: „Mistře, celou noc jsme tvrdě pracovali a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě.“ A když to učinili, zabrali velké množství ryb; jejich sítě se však začaly trhat. Dali znamení společníkům ve druhé lodi, aby jim přišli pomoci. Oni přišli a naplnili obě lodě, že se až potápěly. Když to Šimon Petr uviděl, padl k Ježíšovým kolenům a řekl: „Odejdi ode mne, Pane, protože jsem hříšný člověk.“ Neboť jeho i všech, kteří byli s ním, se zmocnil úžas nad tím úlovkem ryb, které chytili; stejně i Jakuba a Jana, synů Zebedeových, kteří byli Šimonovými společníky. Ježíš řekl Šimonovi: „Neboj se, od nynějška budeš lovit lidi.“ Přirazili s loďmi ke břehu, všechno opustili a vydali se za ním. I stalo se, když byl v jednom z těch měst, hle, byl tam muž plný malomocenství. Jakmile uviděl Ježíše, padl na tvář a poprosil ho: „Pane, chceš-li, jsi mocen mě očistit.“ On vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: „Chci, buď očištěn.“ A hned od něho malomocenství odešlo. Nařídil mu, aby nikomu nic neřekl, nýbrž: „Odejdi, ukaž se knězi a obětuj za své očištění, jak nařídil Mojžíš, jim na svědectví.“ Pověst o něm se rozšiřovala stále víc a scházely se velké zástupy, aby naslouchaly a byly uzdravovány ze svých nemocí. On se však uchyloval na pustá místa a modlil se. I stalo se, že jednoho dne učil a kolem seděli farizeové a učitelé Zákona, kteří přišli ze všech galilejských a judských vesnic i z Jeruzaléma. A byla tam Pánova moc, aby je uzdravoval. A hle, muži nesli na lůžku člověka, který byl ochrnutý, a snažili se ho vnést dovnitř a položit před něj. A když kvůli zástupu nenalezli způsob, jak by ho vnesli dovnitř, vystoupili na střechu a skrze hliněné tašky ho s nosítky spustili doprostřed před Ježíše. Když uviděl jejich víru, řekl: „Člověče, tvé hříchy jsou ti odpuštěny.“ Učitelé Zákona a farizeové o tom začali rozvažovat: „Kdo je tento člověk, že mluví tak rouhavě? Kdo může odpustit hříchy, než sám Bůh?“ Ježíš však poznal jejich myšlenky a odpověděl jim: „Co rozvažujete ve svých srdcích? Co je snadnější? Říci: ‚Tvé hříchy jsou ti odpuštěny‘, nebo říci: ‚Vstaň a choď‘? Abyste však věděli, že Syn člověka má na zemi pravomoc odpouštět hříchy,“ řekl ochrnutému: „Tobě pravím, vstaň, vezmi svá nosítka a jdi do svého domu.“ A ten hned před nimi vstal, vzal to, na čem ležel, a oslavuje Boha odešel do svého domu. Všech se zmocnil úžas a oslavovali Boha; byli naplněni bázní a říkali: „Dnes jsme uviděli neobyčejné věci.“ Po těchto událostech Ježíš vyšel a pohlédl na celníka jménem Lévi, sedícího v celnici, a řekl mu: „Následuj mne.“ A on všeho zanechal, vstal a následoval ho. Lévi mu připravil ve svém domě velkou hostinu. Byl tam veliký zástup celníků i jiných, kteří s nimi byli u stolu. Farizeové a jejich učitelé Zákona reptali na jeho učedníky a říkali: „Proč jíte a pijete s celníky a hříšníky?“ Ježíš jim odpověděl: „Lékaře nepotřebují zdraví, nýbrž nemocní. Nepřišel jsem povolat spravedlivé, ale hříšné k pokání.“ Oni mu pak řekli: „Janovi učedníci se často postí a konají modlitby, stejně i učedníci farizeů; tvoji však jedí a pijí.“ Ježíš jim řekl: „Můžete přinutit svatebčany, aby se postili, dokud je ženich s nimi? Přijdou však dny, kdy od nich bude ženich vzat; potom v oněch dnech se budou postit.“ Říkal jim i podobenství: „Nikdo neutrhne záplatu z nového šatu a nepřišívá ji na starý šat; jinak i nový roztrhne a ke starému se záplata z nového nebude hodit. A nikdo nedává mladé víno do starých měchů; jinak mladé víno měchy roztrhne, samo vyteče a měchy se zničí. Ale mladé víno se dává do nových měchů , a obojí zůstane zachováno. A nikdo, kdo se napil starého, nechce mladé, neboť říká: ‚Staré je dobré.‘“ Stalo se, že v druhou sobotu procházel obilím a jeho učedníci trhali a jedli klasy, které mnuli rukama. Někteří pak z farizeů řekli: „Proč děláte, co se v sobotu dělat nesmí?“ Ježíš jim odpověděl: „Cožpak jste nečetli, co udělal David, když vyhladověl, on i ti, kdo byli s ním? Jak vešel do Božího domu a vzal chleby předložení, které nesmí jíst nikdo kromě samotných kněží, jedl je a dal i těm, kdo byli s ním?“ A říkal jim: „Syn člověka je také pánem soboty.“ Stalo se, že v jinou sobotu vstoupil do synagogy a učil. A byl tam člověk, jehož pravá ruka byla odumřelá. Učitelé Zákona a farizeové ho pozorně sledovali, uzdravuje-li v sobotu, aby našli něco, z čeho by jej obžalovali. On však znal jejich myšlenky. Řekl tomu muži s odumřelou rukou: „Vstaň a postav se doprostřed.“ A on se zvedl a postavil se tam. Ježíš jim řekl: „Ptám se vás, zda je dovoleno v sobotu učinit dobře, nebo učinit zle – duši zachránit, či zahubit?“ Rozhlédl se po nich po všech a řekl mu: „Natáhni svou ruku.“ On to učinil a jeho ruka byla zase v pořádku. Oni byli naplněni nepříčetností a rozmlouvali mezi sebou, co by Ježíšovi učinili. Stalo se v těch dnech, že vyšel na horu, aby se pomodlil. A celou noc strávil v modlitbě Boží. Když nastal den, zavolal své učedníky a vybral z nich dvanáct, které také pojmenoval apoštoly: Šimona, jemuž dal také jméno Petr, jeho bratra Ondřeje, Jakuba, Jana, Filipa, Bartoloměje, Matouše, Tomáše, Jakuba Alfeova, Šimona zvaného Zélóta, Judu Jakubova a Judu Iškariotského, jenž se stal zrádcem. Sestoupil s nimi dolů a na rovině se zastavil; a s ním veliký zástup jeho učedníků a veliké množství lidu z celého Judska a Jeruzaléma i od pobřeží Týru a Sidónu; ti všichni přišli, aby ho uslyšeli a aby byli uzdraveni ze svých nemocí. I ti, kteří byli trápeni od nečistých duchů, byli uzdravováni. A celý zástup se ho snažil dotýkat, protože od něho vycházela moc a všechny uzdravovala. A on pozdvihl oči ke svým učedníkům a říkal: „Blahoslavení jste vy chudí, neboť vaše je Boží království. Blahoslavení jste vy, kteří nyní hladovíte, neboť budete nasyceni. Blahoslavení jste vy, kteří nyní pláčete, neboť se budete smát. Blahoslavení jste, když vás lidé budou nenávidět a když vás vyloučí, potupí a zavrhnou vaše jméno jako zlé kvůli Synu člověka. Radujte se v onen den a jásejte; neboť hle, hojná je vaše odměna v nebi. Vždyť totéž dělali jejich otcové prorokům. Běda však vám bohatým, neboť již máte své potěšení. Běda vám, kteří jste nyní nasyceni, neboť budete hladovět. Běda vám, kteří se nyní smějete, neboť budete naříkat a plakat. Běda, když o vás budou všichni lidé mluvit dobře; vždyť totéž činili jejich otcové falešným prorokům.“ „Ale vám, kteří slyšíte, pravím: Milujte své nepřátele. Dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí. Žehnejte těm, kteří vás proklínají, modlete se za ty, kteří vám činí příkoří. Tomu, kdo tě bije do tváře, nastav i druhou a tomu, kdo ti bere plášť, neodepři ani košili. Každému, kdo tě žádá, dávej, a od toho, kdo ti bere, co je tvoje, nežádej nic nazpět. Jak chcete, aby lidé činili vám, i vy stejně čiňte jim. A jestliže milujete ty, kteří milují vás, jakou máte zásluhu? Vždyť i hříšníci milují ty, kdo je milují. A jestliže činíte dobře těm, kteří činí dobře vám, jakou máte zásluhu? I hříšníci dělají totéž. A půjčíte-li těm, od kterých máte naději dostat to zpět, jakou máte zásluhu? I hříšníci půjčují hříšníkům, aby to zase dostali nazpátek. Ale milujte své nepřátele a čiňte dobře, půjčujte a neočekávejte něco na oplátku. A vaše odměna bude hojná a budete syny Nejvyššího, protože on je dobrotivý k nevděčným i zlým. Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec.“ „Nesuďte, a zajisté nebudete souzeni. Neodsuzujte, a zajisté nebudete odsouzeni. Promíjejte, a bude vám prominuto. Dávejte, a bude vám dáno; dobrou míru, natlačenou, natřesenou, překypující vám dají do klína. Neboť jakou měrou měříte, takovou vám bude naměřeno.“ Řekl jim také podobenství: „Může slepý vést slepého? Nespadnou oba do jámy? Učedník není nad učitele. Každý, kdo je dokonale připraven, bude jako jeho učitel. Proč hledíš na třísku v oku svého bratra, avšak trámu ve svém vlastním oku si nevšímáš? Jak můžeš říkat svému bratru: ‚Bratře, dovol, ať vyjmu třísku, která je ve tvém oku,‘ a trám ve svém oku nevidíš? Pokrytče, nejprve vyjmi trám ze svého oka, a pak jasně uvidíš, jak vyjmout třísku, která je v oku tvého bratra.“ „Přece není dobrý strom, který nese špatné ovoce, ani není špatný strom, který nese dobré ovoce. Každý strom se pozná po svém ovoci. Vždyť z trní nesbírají fíky ani z trnitého keře nesklízejí hrozny. Dobrý člověk vynáší z dobrého pokladu svého srdce dobré a zlý člověk vynáší ze zlého pokladu svého srdce zlé; neboť jeho ústa mluví z přebytku srdce.“ „Proč mne oslovujete ‚Pane, Pane‘, a nečiníte, co říkám? Každý, kdo ke mně přichází a slyší má slova a činí je – ukáži vám, komu je podobný. Je podoben člověku stavějícímu dům, který kopal do hloubky a položil základy na skále. Nastala povodeň, na ten dům se přivalila řeka, ale nemohla jím otřást, protože byl dobře postaven. Kdo však uslyšel a neučinil tak, je podoben člověku, který postavil dům na zemi bez základů. Když se na něj přivalila řeka, ihned se zřítil; a zhroucení toho domu bylo veliké.“ Když dokončil všechna svá slova k lidu, vešel do Kafarnaum. Otrok nějakého setníka, který byl setníkovi vzácný, byl na smrt nemocen. Když setník uslyšel o Ježíšovi, poslal k němu židovské starší a žádal ho, aby přišel a zachránil jeho otroka. Ti přišli k Ježíšovi a naléhavě ho prosili: „Je hoden, abys mu to prokázal; neboť miluje náš národ, i synagogu nám sám vystavěl.“ Ježíš šel s nimi. Když již byl nedaleko od jeho domu, poslal k němu setník své přátele, aby mu řekli: „Pane, neobtěžuj se; vždyť nejsem hoden, abys vešel pod mou střechu. Proto jsem se ani nepokládal za hodna k tobě přijít. Ale řekni slovo, a můj sluha bude uzdraven. Vždyť i já jsem člověk podřízený autoritě a mám pod sebou vojáky; řeknu-li některému: ‚Jdi‘, pak jde; jinému: ‚Přijď‘, pak přijde; a svému otroku: ‚Udělej to‘, pak to udělá.“ Když to Ježíš uslyšel, užasl nad ním, obrátil se k zástupu, který ho doprovázel, a řekl: „Pravím vám, ani v Izraeli jsem nenalezl tak velkou víru.“ Když se ti, kteří byli posláni, vrátili do domu, nalezli toho nemocného otroka zdravého. A stalo se, že hned nato šel do města zvaného Naim. A šli s ním mnozí jeho učedníci a veliký zástup. Když se přiblížil k městské bráně, hle, vynášeli mrtvého, jediného syna jeho matky, a ta byla vdova; byl s ní velký zástup z města. Když ji Pán uviděl, byl nad ní hluboce pohnut a řekl jí: „Neplač!“ Pak přistoupil a dotkl se már. Ti, kteří je nesli, se zastavili. Řekl: „Chlapče, pravím ti, probuď se!“ Mrtvý se posadil a začal mluvit; a Ježíš ho dal jeho matce. Všech se zmocnil strach, oslavovali Boha a říkali: „Veliký prorok povstal mezi námi“ a „Bůh navštívil svůj lid.“ A toto slovo o něm se rozšířilo po celém Judsku a po všem okolí. O tom všem podali Janovi jeho učedníci zprávu. Jan si zavolal dva ze svých učedníků a poslal je k Ježíšovi se slovy: „Ty jsi Ten, který má přijít, nebo máme očekávat jiného?“ Ti muži k němu přišli a řekli: „Jan Křtitel nás k tobě poslal se slovy: Ty jsi Ten, který má přijít, nebo máme očekávat jiného?“ V tu hodinu uzdravil mnoho lidí z nemocí, z trápení a od zlých duchů a mnohým slepým daroval zrak. A jim odpověděl: „Jděte, podejte zprávu Janovi, co jste uviděli a uslyšeli: Slepí opět vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium. A blahoslavený je ten, kdo by se nade mnou nepohoršil.“ Když Janovi poslové odešli, začal Ježíš říkat zástupům o Janovi: „Co jste vyšli spatřit do pustiny? Třtinu zmítanou větrem? Nebo co jste vyšli uvidět? Člověka oblečeného do jemných šatů? Hle, ti, kdo nosí nádherné šaty a žijí v přepychu, jsou v královských palácích. Nebo co jste vyšli uvidět? Proroka? Ano, pravím vám, a více než proroka. To je ten, o němž je napsáno: ‚Hle, posílám svého posla před tvou tváří, který upraví tvou cestu před tebou.‘ Amen, pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nikdo není větší prorok než Jan Křtitel; avšak ten nejmenší v Božím království je větší než on. A všechen lid, který ho slyšel, i celníci uznali Boha za spravedlivého tím, že se dali pokřtít Janovým křtem. Farizeové a zákoníci odmítli Boží radu pro sebe, když se nedali od něho pokřtít.“ „K čemu tedy přirovnám lidi tohoto pokolení? Komu jsou podobni? Jsou podobni dětem, které sedí na tržišti, volají na sebe a říkají: ‚Pískali jsme vám, a netancovali jste; naříkali jsme, a neplakali jste.‘ Neboť přišel Jan Křtitel, nejedl chléb ani nepil víno, a říkáte: ‚Má démona.‘ Přišel Syn člověka, jí a pije, a říkáte: ‚Hle, člověk žrout a pijan vína, přítel celníků a hříšníků!‘ Ale moudrost je ospravedlněna všemi svými dětmi.“ Jeden z farizeů ho prosil, aby s ním pojedl. I vstoupil do domu toho farizea a zaujal místo u stolu. Hle, v tom městě byla žena, hříšnice. Jakmile se dozvěděla, že je Ježíš u stolu ve farizeově domě, přinesla alabastrovou nádobku vonného oleje. A s pláčem se postavila zezadu k jeho nohám, slzami začala smáčet jeho nohy a otírat je svými vlasy, vroucně líbala jeho nohy a mazala je vonným olejem. Když to uviděl farizeus, který ho pozval, řekl si v mysli: „Kdyby tento byl prorok, věděl by, kdo a jaká je ta žena, která se ho dotýká, že je hříšná.“ Ježíš mu na to řekl: „Šimone, musím ti něco říci.“ On řekl: „Učiteli, řekni.“ „Jakýsi věřitel měl dva dlužníky. Jeden mu dlužil pět set denárů, druhý padesát. Když mu neměli z čeho vrátit, odpustil oběma. Který z nich ho tedy bude více milovat?“ Šimon odpověděl: „Mám za to, že ten, kterému odpustil víc.“ On mu řekl: „Správně jsi usoudil.“ Pak se obrátil k ženě a říkal Šimonovi: „Vidíš tuto ženu? Vešel jsem do tvého domu, ale vodu na nohy jsi mi nepodal; tato žena však skropila mé nohy slzami a otřela je svými vlasy. Nepolíbil jsi mne, ale ona od té chvíle, co jsem vešel, nepřestala vroucně líbat mé nohy. Nepomazal jsi mou hlavu olejem, ona však vonným olejem pomazala mé nohy. Proto ti pravím: Její mnohé hříchy jsou odpuštěny, protože mnoho milovala. Komu se málo odpouští, málo miluje.“ Jí pak řekl: „Jsou ti odpuštěny hříchy.“ A spolustolovníci si začali říkat: „Kdo to je, že dokonce hříchy odpouští?“ Řekl té ženě: „Tvá víra tě zachránila. Jdi v pokoji.“ A stalo se, že potom procházel městy a vesnicemi a hlásal a zvěstoval jako radostnou zvěst Boží království; bylo s ním těch Dvanáct a některé ženy, které byly uzdraveny od zlých duchů a nemocí: Marie zvaná Magdalská, od níž kdysi vyšlo sedm démonů, Jana, žena Herodova správce Chuzy, Zuzana a mnohé jiné, které se o ně staraly ze svých prostředků. Když se scházel veliký zástup a z jednotlivých měst k němu přicházeli lidé, řekl jim v podobenství: „Vyšel rozsévač zasít své semeno. A jak rozséval, některé padlo podél cesty a bylo zašlapáno, a nebeští ptáci je sezobali. A jiné padlo na skálu, vyrostlo a uschlo, protože nemělo vláhu. A jiné padlo mezi trní; a trní vyrostlo spolu s ním a udusilo je. A jiné padlo do dobré země, vyrostlo a vydalo stonásobnou úrodu.“ To řekl a volal: „Kdo má uši k slyšení, ať poslouchá!“ Jeho učedníci se ho tázali, co to podobenství znamená. On řekl: „Vám je dáno poznat tajemství Božího království, ostatním však v podobenstvích, aby ‚hledíce neviděli a slyšíce nechápali‘.“ „Toto podobenství znamená: Semeno je Boží slovo. ‚Podél cesty‘ jsou ti, kteří uslyšeli, a pak přichází Ďábel a bere Slovo z jejich srdce, aby neuvěřili a nebyli zachráněni. Ti ‚na skále‘, když uslyší, s radostí přijímají Slovo. Protože však nemají kořen, věří jen po určitou dobu a v čas zkoušky odpadají. ‚Do trní padlé‘, to jsou ti, kteří uslyšeli, ale jak jdou svou cestou, dusí je zájmy, bohatství a rozkoše života, a nenesou zralé plody. ‚V dobré zemi‘, to jsou ti, kteří, když uslyšeli Slovo, drží je pevně v ušlechtilém a dobrém srdci a s vytrvalostí nesou ovoce.“ „Nikdo, když rozsvítí lampu, ji nepřikrývá nádobou, ani ji nestaví pod postel, ale staví ji na svícen, aby ti, kdo vcházejí, viděli světlo. Vždyť nic není skrytého, co se nestane zjevným, ani ukrytého, co by zajisté nebylo poznáno a nevyšlo najevo. Dávejte tedy pozor, jak slyšíte. Neboť tomu, kdo má, bude dáno, a tomu, kdo nemá, bude odňato i to, co myslí, že má.“ Přišla za ním matka a jeho bratři, ale nemohli se s ním pro zástup setkat. A oznámili mu: „Tvoje matka a tvoji bratři stojí venku a chtějí tě vidět.“ On jim však odpověděl: „Má matka a moji bratři jsou ti, kteří slyší Boží slovo a činí je.“ Stalo se, že jednoho dne vstoupil do lodi se svými učedníky a řekl jim: „Přeplavme se na druhou stranu jezera.“ A vypluli. Zatímco se plavili, usnul. A na jezero se snesla větrná bouře; začali se naplňovat vodou a byli v nebezpečí. Přistoupili k němu, vzbudili ho a řekli: „Mistře, Mistře, hyneme!“ On vstal, pohrozil větru a přívalu vod; i ustaly a nastal klid. Řekl jim: „Kde je vaše víra?“ Ulekli se a užasli a říkali mezi sebou: „Kdo to jen je, že přikazuje dokonce větrům a vodě, a poslouchají ho?“ Přepluli do krajiny Gerasenů, která je naproti Galileji. Když vystoupil na břeh, potkal ho nějaký muž z toho města, který měl démony a už dlouhou dobu si neoblékl žádný oděv a nebydlel v domě, nýbrž v hrobech. Když uviděl Ježíše, vykřikl, padl před ním na zem a řekl silným hlasem: „Co je ti po mně, Ježíši, Synu Boha Nejvyššího? Prosím tě, abys mne netrýznil.“ Ježíš totiž tomu nečistému duchu přikázal, aby od toho člověka vyšel. Neboť ho častokrát zachvacoval; ten muž byl spoutáván řetězy a okovy a byl hlídán, ale pouta trhal a démon ho vyháněl na pustá místa. Ježíš se ho otázal: „Jaké je tvé jméno?“ On řekl: „Legie“, protože do něho vstoupilo mnoho démonů. A prosili ho, aby jim nepřikazoval odejít do bezedné propasti. Bylo tam početné stádo vepřů, které se páslo na svahu hory. Démoni ho poprosili, aby jim dovolil do nich vejít; a dovolil jim to. Démoni vyšli od toho člověka a vešli do vepřů, a stádo se zřítilo po svahu do jezera a utopilo se. Když pasáci uviděli, co se stalo, utekli a oznámili to ve městě i ve vesnicích. Lidé vyšli, aby uviděli, co se stalo; přišli k Ježíšovi a nalezli toho člověka, od něhož vyšli démoni, jak sedí oblečený u Ježíšových nohou a má zdravou mysl. A ulekli se. Ti, kteří viděli, jak byl ten démonizovaný zachráněn, jim o tom pověděli. A celé to množství lidí z okolní krajiny Gerasenů ho požádalo, aby od nich odešel, protože se jich zmocňoval veliký strach. On vstoupil do lodi a vrátil se. Muž, od něhož vyšli démoni, ho prosil, aby směl být s ním. Ježíš ho však propustil a řekl: „Vrať se domů a vypravuj, jak veliké věci ti učinil Bůh.“ A on odešel a hlásal po celém městě, jak veliké věci mu učinil Ježíš. Když se Ježíš vracel, přivítal ho zástup, neboť ho všichni očekávali. A hle, přišel muž jménem Jairos; byl to představený synagogy. Padl k Ježíšovým nohám a prosil ho, aby vešel do jeho domu, protože měl jedinou dceru, asi dvanáctiletou, a ta umírala. Když Ježíš šel, zástupy ho tísnily. A byla tam žena, která měla dvanáct let krvotok a vynaložila na lékaře všechno, co měla, a nikdo ji nemohl uzdravit. Přistoupila zezadu, dotkla se třásní jeho šatu, a hned jí krvácení přestalo. Ježíš řekl: „Kdo se mne dotkl?“ Když všichni zapírali, řekl Petr a ti, kteří byli s ním: „Mistře, zástupy tě svírají a tísní , a říkáš: Kdo se mne dotkl.“ Ale Ježíš řekl: „Někdo se mne dotkl. Já jsem poznal, že ode mne vyšla moc.“ Když žena uviděla, že se to neutajilo, s třesením přišla, padla mu k nohám a přede vším lidem vypověděla, proč se ho dotkla a jak byla hned uzdravena. On jí řekl: „Dcero, tvá víra tě zachránila. Jdi v pokoji.“ Zatímco ještě mluvil, přišel kdosi z domu představeného synagogy a řekl: „Tvá dcera zemřela, již učitele neobtěžuj.“ Ježíš to uslyšel a odpověděl mu: „Neboj se, jen věř, a bude zachráněna.“ Když přišel do domu, nedovolil nikomu, aby s ním vešel, kromě Petra, Jana a Jakuba a otce a matky té dívky. Všichni nad ní plakali a bili se v prsa. On řekl: „Neplačte. Nezemřela, ale spí.“ Posmívali se mu, protože věděli, že zemřela. On však všechny vyhnal ven, uchopil její ruku a zvolal: „Dívko, vstaň!“ I navrátil se její duch a ona hned vstala. Nařídil, aby jí dali najíst. Jejích rodičů se zmocnil úžas. On jim však přikázal, aby nikomu neřekli, co se stalo. Svolal si Dvanáct apoštolů a dal jim sílu a pravomoc nad všemi démony i k léčení nemocí. Poslal je hlásat Boží království a uzdravovat nemocné. A řekl jim: „Nic si neberte na cestu, ani hůl ani mošnu ani chléb ani peníze ani nemějte dvě košile. A do kteréhokoli domu vejdete, tam zůstávejte a odtamtud vycházejte. Kde by vás nepřijali, při odchodu z toho města setřeste prach ze svých nohou na svědectví proti nim.“ Vydali se na cestu a procházeli jednotlivé vesnice, hlásali evangelium a všude uzdravovali. Tetrarcha Herodes uslyšel o všem, co se dálo, a byl na rozpacích, protože někteří říkali, že Jan vstal z mrtvých, jiní, že se zjevil Eliáš, a jiní, že vstal některý z dávných proroků. Herodes řekl: „Jana jsem sťal. Kdo je ten, o němž slyším takové věci?“ A usiloval ho uvidět. Když se apoštolové vrátili, vypravovali mu, co všechno učinili. Vzal je s sebou a odebral se stranou do města zvaného Betsaida. Když se to zástupy dozvěděly, vydaly se za ním. On je přijal a mluvil k nim o Božím království a uzdravoval ty, kteří potřebovali uzdravení. Den se začal nachylovat. Přistoupilo k němu těch Dvanáct a řekli mu: „Propusť zástup, ať jdou do okolních vesnic a statků opatřit si nocleh a nalézt potravu, protože jsme zde na pustém místě.“ Řekl jim: „Vy jim dejte najíst!“ Oni řekli: „Nemáme víc než pět chlebů a dvě ryby. Nebo snad máme my jít a nakoupit pokrm pro všechen tento lid?“ Bylo tam totiž asi pět tisíc mužů. Řekl svým učedníkům: „Rozsaďte je do skupin asi po padesáti.“ I učinili tak a všechny rozsadili. Potom vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal je, rozlámal a dával učedníkům, aby je předložili zástupu. A jedli a nasytili se všichni. A bylo sebráno, co jim zbylo – dvanáct nůší úlomků. I stalo se, když se o samotě modlil a když s ním byli jeho učedníci, že se jich otázal: „Za koho mne zástupy pokládají?“ Oni odpověděli: „Někteří za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a jiní říkají, že vstal některý z dávných proroků.“ Řekl jim: „Za koho mne pokládáte vy?“ Petr odpověděl: „Za Božího Pomazaného.“ Důrazně jim přikázal, aby to nikomu neříkali, a řekl: „Syn člověka musí mnoho vytrpět, být zavržen od starších, velekněží a učitelů Zákona, být zabit a třetího dne být vzkříšen.“ Všem pak říkal: „Chce-li kdo jít za mnou, ať zapře sám sebe a každý den vezme svůj kříž a následuje mne. Neboť kdo by chtěl svou duši zachránit, zahubí ji; kdo by však svou duši zahubil kvůli mně, ten ji zachrání. Vždyť co člověku prospívá, když získal celý svět, ale sebe poškodil nebo zahubil? Neboť kdo by se styděl za mne a za má slova, za toho se bude stydět Syn člověka, když přijde v slávě své i Otcově a svatých andělů. Vpravdě vám pravím: Jsou někteří z těch, kdo tu stojí, kteří určitě neokusí smrti, dokud nespatří Boží království.“ Asi osm dní po těchto slovech vzal s sebou Petra, Jana a Jakuba a vystoupil na horu, aby se pomodlil. A když se modlil, vzhled jeho tváře se změnil a jeho oděv se bělostně rozzářil. A hle, dva muži s ním rozmlouvali – byli to Mojžíš a Eliáš, kteří se ukázali v slávě a mluvili o jeho odchodu, který se měl naplnit v Jeruzalémě. Petr a jeho druhové byli obtíženi spánkem. Když se probudili, uviděli jeho slávu a ty dva muže stojící s ním. I stalo se, když se od něho oddělovali, že Petr řekl Ježíšovi: „Mistře, je pro nás dobré tu být. Udělejme tři stánky, jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ Nevěděl, co mluví. Zatímco to říkal, objevil se oblak a zastiňoval je. Ulekli se, když vcházeli do oblaku. A z oblaku se ozval hlas: „Toto je můj Syn, Vyvolený, toho poslouchejte.“ A když zazněl ten hlas, nalezli Ježíše samotného. Umlkli a nikomu v oněch dnech nepověděli nic o tom, co uviděli. Stalo se příštího dne, když sestoupili s hory, že mu vyšel vstříc veliký zástup. A hle, jakýsi muž ze zástupu zvolal: „Učiteli, prosím tě, podívej se na mého syna, je můj jediný! Hle, zachvacuje ho duch a on znenadání křičí, lomcuje jím, až má pěnou kolem úst, a jen stěží od něho odchází; tak ho moří. Poprosil jsem tvé učedníky, aby ho vyhnali, ale nemohli.“ Ježíš odpověděl: „Ach, pokolení nevěřící a zvrácené, jak dlouho ještě budu s vámi a budu vás snášet? Přiveď sem svého syna.“ Ještě když přicházel, démon ho povalil a zalomcoval jím. Ježíš pohrozil nečistému duchu, uzdravil dítě a vrátil je jeho otci. Všichni byli ohromeni nad Boží velebností. Zatímco se všichni podivovali nad tím vším, co činil, řekl svým učedníkům: „Vložte si do svých uší tato slova: Syn člověka bude vydán do rukou lidí.“ Oni však tomuto výroku nerozuměli, byl před nimi zahalen, aby jej nepochopili; a báli se ho na tento výrok zeptat. Napadla je myšlenka, kdo že je z nich největší. Protože Ježíš znal uvažování jejich srdce, uchopil dítě, postavil je vedle sebe a řekl jim: „Kdo by přijal toto dítě na základě mého jména, mne přijímá, a kdo by přijal mne, přijímá toho, který mne poslal. Neboť kdo je nejmenší mezi vámi všemi, ten je veliký.“ Jan na to řekl: „Mistře, viděli jsme kohosi, jak ve tvém jménu vyhání démony, a bránili jsme mu, protože nechodí s námi.“ Ježíš mu řekl: „Nebraňte mu, neboť kdo není proti vám, je pro vás.“ Stalo se, když se naplňovaly dny, kdy měl být vzat vzhůru, že se pevně rozhodl jít do Jeruzaléma. Poslal před sebou posly; ti vyšli a vstoupili do jedné samařské vesnice, aby pro něho vše připravili. Ale tam jej nepřijali, protože byl rozhodnut jít do Jeruzaléma. Když to uviděli učedníci Jakub a Jan, řekli: „Pane, chceš, abychom přikázali ohni sestoupit s nebe a zahubit je jako to učinil i Eliáš?“ Obrátil se a pokáral je. Řekl: „Nevíte, jakého jste ducha.“ A šli do jiné vesnice. Když šli cestou, kdosi mu řekl: „Budu tě následovat, kamkoli půjdeš.“ A Ježíš mu řekl: „Lišky mají doupata a nebeští ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil.“ Jinému řekl: „Následuj mne!“ On řekl: „Pane, dovol mi, abych odešel nejprve pohřbít svého otce.“ Řekl mu: „Nech mrtvé pohřbít jejich mrtvé; ty však jdi a rozhlašuj Boží království.“ Také jiný řekl: „Budu tě následovat, Pane, jen mi napřed dovol se rozloučit s těmi, kteří jsou v mém domě.“ Ježíš mu řekl: „Nikdo, kdo vloží svou ruku na pluh a ohlíží se zpět, není způsobilý pro Boží království.“ Potom určil Pán ještě jiných sedmdesát dva a poslal je před sebou po dvou do každého města a místa, kam měl sám jít. Říkal jim: „Žeň je velká, dělníků je však málo. Proste tedy Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň. Jděte! Hle, posílám vás jako ovce mezi vlky. Neberte si měšec ani mošnu ani sandály; s nikým se cestou nepozdravujte. Do kteréhokoli domu vejdete, řekněte nejprve: ‚Pokoj tomuto domu!‘ A bude-li tam syn pokoje, váš pokoj na něm spočine; ne-li, navrátí se k vám. V tom domě zůstávejte, jezte a pijte, co vám dají, neboť hoden je dělník své mzdy. Nepřecházejte z domu do domu. A do kteréhokoli města vstoupíte a přijmou vás, jezte, co vám předloží, uzdravujte v něm nemocné a říkejte jim: ‚Přiblížilo se k vám Boží království.‘ Když vstoupíte do nějakého města a nepřijmou vás, vyjděte do jeho ulic a řekněte: ‚I ten prach z vašeho města, který nám ulpěl na nohou, vám vytřásáme. Avšak to vězte: Přiblížilo se Boží království.‘ Pravím vám, že Sodomě bude v onen den snesitelněji než tomu městu.“ „Běda tobě, Chorazin! Běda tobě, Betsaido! Protože kdyby se byly v Týru a Sidónu staly ty mocné činy, které se staly ve vás, dávno by seděli v žíni a popelu a učinili pokání. Ale Týru a Sidónu bude na soudu snesitelněji než vám. A ty, Kafarnaum, budeš snad vyvýšeno až do nebe? Až do podsvětí sestoupíš! Kdo slyší vás, slyší mne, a kdo odmítá vás, odmítá mne; kdo odmítá mne, odmítá toho, který mne poslal.“ Těch sedmdesát dva se vrátilo s radostí a říkali: „Pane, i démoni se nám poddávají ve tvém jménu.“ Řekl jim: „Viděl jsem, jak Satan spadl s nebe jako blesk. Hle, dal jsem vám pravomoc šlapat po hadech a štírech, i nad veškerou silou Nepřítele, a naprosto nic vám neublíží. Ale z toho se neradujte, že se vám poddávají duchové; radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích.“ V tu hodinu Ježíš zajásal v Duchu Svatém a řekl: „Vzdávám ti chválu, Otče, Pane nebe i země, že jsi skryl tyto věci před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je nemluvňatům. Ano, Otče, protože tak se ti zalíbilo.“ „Všechno mi bylo předáno od mého Otce; a nikdo neví, kdo je Syn, než Otec, a kdo je Otec, než Syn a ten, komu by to Syn chtěl zjevit.“ V soukromí se obrátil k učedníkům a řekl: „Blahoslavené oči, které vidí, co vy vidíte. Pravím vám, že mnozí proroci a králové chtěli spatřit, co vy vidíte, ale nespatřili, a slyšet, co vy slyšíte, ale neslyšeli.“ A hle, jeden zákoník povstal a zkoušel ho: „Učiteli, co mám učinit, abych získal věčný život?“ On mu řekl: „Co je napsáno v Zákoně? Jak to tam čteš?“ On odpověděl: „Budeš milovat Pána, svého Boha, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí, a svého bližního jako sebe samého.“ Řekl mu: „Správně jsi odpověděl. To čiň a budeš živ.“ On se však chtěl ospravedlnit, a řekl Ježíšovi: „A kdo je můj bližní?“ Ježíš se ujal slova a řekl: „Jeden člověk sestupoval z Jeruzaléma do Jericha a padl do rukou lupičům; ti ho svlékli, zbili, nechali ho tam polomrtvého a odešli. Náhodou sestupoval po té cestě jeden kněz, ale když ho uviděl, obešel ho. Podobně se tam objevil i levita; když přišel k tomu místu, uviděl ho a vyhnul se mu. Ale jeden Samařan na své cestě přišel k němu, a když ho uviděl, byl pohnut soucitem. Přistoupil, na jeho rány nalil olej a víno a obvázal je, položil ho na svého mezka, zavezl do hostince a postaral se o něj. Druhého dne vyjmul dva denáry, dal je hostinskému a řekl: ‚Postarej se o něj, a co bys vynaložil navíc, to ti zaplatím, až se budu vracet.‘ Kdo z těch tří, myslíš, byl bližním tomu, který upadl mezi lupiče?“ On řekl: „Ten, který mu prokázal milosrdenství.“ Ježíš mu řekl: „Jdi a jednej také tak.“ Stalo se, když šli dále, že vešel do jedné vesnice. Nějaká žena jménem Marta jej přijala do svého domu. Měla sestru, která se jmenovala Marie. Ta se posadila k Pánovým nohám a poslouchala jeho slovo. Ale Marta měla plno práce s obsluhováním. Přistoupila k němu a řekla: „Pane, nezáleží ti na tom, že mě má sestra nechala sloužit samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!“ Pán jí odpověděl: „Marto, Marto, děláš si starosti a znepokojuješ se mnoha věcmi, jedno je však potřeba. Marie si vybrala dobrý díl, jenž jí nebude odňat.“ Jednou se Ježíš modlil na nějakém místě; a stalo se, když přestal, že mu jeden z jeho učedníků řekl: „Pane, nauč nás modlit se, jako tomu naučil své učedníky i Jan.“ Řekl jim: „Když se modlíte, říkejte: Otče náš, který jsi v nebesích, buď posvěceno tvé jméno. Přijď tvé království. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Náš denní chléb nám dávej každého dne. A odpusť nám naše hříchy, neboť i my odpouštíme každému, kdo se proviňuje proti nám. A neuveď nás do pokušení ,ale vysvoboď nás od toho Zlého.“ Řekl jim: „Někdo z vás bude mít přítele a půjde k němu o půlnoci a řekne mu: ‚Příteli, půjč mi tři chleby, protože můj přítel ke mně přišel z cesty a nemám, co bych mu předložil.‘ A on zevnitř odpoví: ‚Neobtěžuj mne! Dveře jsou již zavřeny a mé děti jsou se mnou na lůžku. Nemohu vstát a dát ti to.‘ Pravím vám, i když nevstane a nedá mu kvůli tomu, že je jeho přítel, pro jeho neodbytnost se zvedne a dá mu vše, co potřebuje. A já vám pravím: Žádejte, a bude vám dáno, hledejte, a naleznete, tlučte, a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo žádá, dostává, a kdo hledá, nalézá, a tomu, kdo tluče, bude otevřeno. Což je mezi vámi takový otec, že když ho syn požádá o chléb, podá mu kámen? Nebo o rybu, že mu místo ryby podá hada? Nebo požádá-li o vejce, podá mu štíra? Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše Otec z nebe dá Ducha Svatého těm, kteří ho žádají.“ A vyháněl démona, a ten byl němý. Stalo se, když ten démon vyšel, že němý promluvil, a zástupy užasly. Někteří z nich však řekli: „V moci Belzebula, vládce démonů, vyhání démony!“ Jiní ho zkoušeli tím, že od něho žádali znamení z nebe. Protože znal jejich myšlenky, řekl jim: „Každé království samo proti sobě rozdělené pustne a dům rozdělený proti domu padá. Je-li tedy také Satan proti sobě rozdělen, jak bude moci obstát jeho království? Neboť říkáte, že vyháním démony Belzebulem. Jestliže já vyháním démony v moci Belzebula, v čí moci je vyhánějí vaši synové? Proto oni budou vašimi soudci. Jestliže však vyháním démony prstem Božím, pak už k vám přišlo Boží království. Když plně ozbrojený silák střeží svůj palác, je jeho majetek v bezpečí. Přijde-li však silnější než on a přemůže ho, vezme mu jeho zbroj, na kterou spoléhal, a jeho kořist rozdělí. Kdo není se mnou, je proti mně, a kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje.“ „Když nečistý duch vyjde od člověka, prochází bezvodými místy a hledá odpočinutí; a když je nenachází, tehdy si říká: ‚Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.‘ A když přijde, nalezne dům prázdný, zametený a vyzdobený. Potom jde a vezme s sebou sedm jiných duchů, horších, než je sám; vejdou a bydlí tam. A poslední věci onoho člověka se stávají horšími než ty první.“ Stalo se, když toto říkal, že jedna žena ze zástupu pozvedla hlas a řekla mu: „Blahoslavené lůno, které tě nosilo, a prsa, z nichž jsi sál!“ Ale on řekl: „Spíše jsou blahoslavení ti, kteří slyší Boží slovo a zachovávají je.“ Když se dále shromažďovaly zástupy, začal říkat: „Toto pokolení je pokolení zlé; žádá znamení, ale znamení mu nebude dáno, leč znamení proroka Jonáše. Jako se totiž Jonáš stal znamením pro Ninivské, tak bude i Syn člověka tomuto pokolení. Královna jihu povstane na soudu s muži tohoto pokolení a odsoudí je, protože přišla od končin země, aby uslyšela Šalomounovu moudrost – a hle, zde je někdo větší než Šalomoun. Ninivští muži povstanou na soudu s tímto pokolením a odsoudí je, neboť učinili pokání na Jonášovo kázání – a hle, zde je někdo větší než Jonáš.“ „Nikdo, když rozsvítí lampu, ji nestaví do skrýše ani pod nádobu, ale na svícen, aby ti, kdo vcházejí, viděli světlo. Lampou těla je tvé oko. Je-li tvé oko čisté, i celé tvé tělo je plné světla. Je-li však špatné, i tvé tělo je temné. Hleď tedy, ať světlo, které je v tobě, není tmou. Jestliže je tedy celé tvé tělo světlé a nemá žádnou část temnou, bude celé tak světlé, jako když tě lampa ozařuje svým jasem.“ Jakmile domluvil, zval ho jeden farizeus, aby u něho posnídal. Ježíš vstoupil a uložil se ke stolu. Farizeus se podivil, když uviděl, že se před jídlem nejprve neomyl. Pán mu řekl: „Nyní vy, farizeové, očišťujete povrch číše a mísy, ale váš vnitřek je plný chamtivosti a špatnosti. Pošetilci! Což ten, který učinil zevnějšek, neučinil také vnitřek? Raději dejte to, co je uvnitř, jako almužnu, a hle, všechno vám bude čisté. Ale běda vám farizeům, protože odevzdáváte desátky z máty, routy a ze všech zahradních bylin, ale nedbáte na právo a lásku Boží. Toto jste měli činit a ono neopomíjet. Běda vám farizeům, protože milujete přední sedadla v synagogách a pozdravy na tržištích. Běda vám, protože jste jako nevyznačené hroby, a lidé, kteří po nich chodí, to nevědí.“ Na to mu jeden ze zákoníků řekl: „Učiteli, když toto říkáš, urážíš také nás.“ On řekl: „I vám zákoníkům běda, neboť zatěžujete lidi neúnosnými břemeny a sami se těch břemen ani jedním svým prstem nedotýkáte. Běda vám, protože stavíte pomníky prorokům, které vaši otcové zabili. Tak dosvědčujete skutky svých otců a souhlasíte s nimi; neboť oni proroky zabili, vy jim budujete pomníky. Proto také pravila Boží moudrost: Pošlu k nim proroky a apoštoly; z nich některé zabijí a jiné budou pronásledovat, aby byla od tohoto pokolení vyžádána krev všech proroků, prolitá od založení světa, od krve Ábelovy až po krev Zachariáše, který zahynul mezi oltářem a domem Božím. Ano, pravím vám, bude vyžádána od tohoto pokolení. Běda vám zákoníkům, protože jste vzali klíč poznání; sami jste nevešli, a těm, kteří chtěli vstoupit, jste v tom zabránili.“ Když odtamtud vyšel, začali na něho učitelé Zákona a farizeové zle dotírat a vyptávat se na mnohé věci a číhali na něho, aby ho chytili za slovo. Tehdy se shromáždil zástup desítek tisíc lidí, takže šlapali jeden po druhém; začal říkat nejprve svým učedníkům: „Mějte se na pozoru před kvasem farizeů, to jest před pokrytectvím. Není nic zahaleného, co nebude zjeveno, a nic skrytého, co nebude poznáno. Proto vše, co jste řekli ve tmě, bude slyšet na světle, a co jste pověděli do ucha v pokojích, bude vyhlášeno ze střech. Pravím vám, svým přátelům: Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, a potom již nemají, co by učinili. Ukážu vám, koho se máte bát. Bojte se toho, který má pravomoc vás po zabití uvrhnout do Gehenny. Ano, pravím vám, toho se bojte. Což se neprodává pět vrabců za dva haléře? A ani jeden z nich není zapomenut před Bohem. Vždyť i všechny vlasy na vaší hlavě jsou spočteny. Nebojte se! Jste cennější než mnoho vrabců. Pravím vám: Ke každému, kdo by se ke mně přiznal před lidmi, se i Syn člověka přizná před Božími anděly. Kdo mne však před lidmi zapře, ten bude zapřen před Božími anděly. A každému, kdo řekne slovo proti Synu člověka, bude odpuštěno. Tomu však, kdo by se rouhal Svatému Duchu, odpuštěno nebude. Když by vás vedli do synagog a před vlády a vrchnosti, nestarejte se, jak a čím byste se obhájili nebo co byste řekli. Neboť Svatý Duch vás v té hodině naučí, co je třeba říci.“ Někdo ze zástupu mu řekl: „Učiteli, řekni mému bratru, ať se se mnou rozdělí o dědictví.“ On mu řekl: „Člověče, kdo mě ustanovil nad vámi soudcem nebo rozhodčím?“ Řekl jim: „Mějte se na pozoru a střezte se před každou chamtivostí, neboť i když má někdo nadbytek, není jeho život zajištěn tím, co vlastní.“ Řekl jim podobenství: „Jednomu bohatému člověku přinesla země hojnou úrodu. A on v sobě o tom rozvažoval a říkal: ‚Co budu dělat? Vždyť nemám, kam bych svou úrodu shromáždil.‘ Pak řekl: ‚Udělám toto: Zbořím své stodoly, postavím větší a tam shromáždím všechno své obilí a zásoby. A řeknu své duši: Duše, máš hodně zásob na mnoho let; odpočívej, jez, pij, raduj se.‘ Bůh mu však řekl: ‚Blázne! Ještě této noci si od tebe vyžádají tvou duši, a čí bude to, co jsi připravil?‘ Tak je to s tím, kdo si hromadí poklady, a není bohatý v Bohu.“ Řekl svým učedníkům: „Proto vám pravím: Nepečujte úzkostlivě o svůj život, co byste jedli, ani o tělo, co byste si oblékli. Neboť život je víc než pokrm a tělo víc než oděv. Pozorně si všimněte havranů, že nesejí ani nežnou, nemají komory ani stodoly, a Bůh je živí. Oč jste vy cennější než ptáci! Kdo z vás dokáže úzkostlivou péčí přidat k délce svého věku jediný loket? Nemůžete-li tedy ani to nejmenší, proč se úzkostlivě staráte o to ostatní? Pozorně si všimněte lilií, jak rostou; nepracují ani nepředou. Avšak pravím vám, ani Šalomoun v celé své slávě nebyl tak oblečen jako jedna z nich. Jestliže tedy Bůh tak obléká trávu, která dnes je na poli a zítra se hodí do pece, čím spíše obleče vás, malověrní. Ani vy nehledejte, co byste jedli a co byste pili, a nezneklidňujte se tím. Toto všechno horlivě hledají národy tohoto světa. Váš Otec ví, že to potřebujete. Hledejte však jeho království, a toto vám bude přidáno. Neboj se, malé stádečko, neboť vašemu Otci se zalíbilo dát vám království. Prodejte svůj majetek a dejte almužnu. Udělejte si měšce, které nevetšejí, nevyčerpatelný poklad v nebesích, kde nepřichází zloděj ani neničí mol. Neboť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce.“ „Ať jsou vaše bedra přepásána a vaše lampy hořící. Buďte podobni lidem, kteří čekají na svého pána, až se vrátí ze svatební hostiny, aby mu, jakmile přijde a zatluče, hned otevřeli. Blahoslavení ti otroci, které pán, až přijde, nalezne bdící. Amen, pravím vám, že se opáše, uloží je u stolu, přistoupí a bude je obsluhovat. A přijde-li o druhé nebo třetí noční hlídce a nalezne je tak, blahoslavení jsou ti otroci. To vězte, že kdyby hospodář věděl, v kterou hodinu přijde zloděj, zůstal by vzhůru a nedovolil by mu prokopat se do domu. Také vy buďte připraveni, protože neznáte hodinu, v níž Syn člověka přijde.“ Petr řekl: „Pane, říkáš toto podobenství jen nám, nebo také všem?“ A Pán řekl: „Kdo tedy je věrný, rozumný správce, jehož pán ustanoví nad svým služebnictvem, aby jim v pravý čas dával příděl potravin? Blahoslavený ten otrok, kterého jeho pán po svém příchodu nalezne, že tak činí. Vpravdě vám pravím, že ho ustanoví nade vším svým majetkem. Kdyby si však onen otrok řekl ve svém srdci: ‚Můj pán dlouho nepřichází‘, a začal by bít sluhy i služky, jíst a pít a opíjet se, přijde pán onoho otroka v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou nezná, oddělí ho a určí mu díl s nevěrnými. Ten otrok, který znal vůli svého Pána, a přece všechno nepřipravil a neudělal podle jeho vůle, bude velmi zbit. Kdo ji však neznal a učinil něco, co si zaslouží rány, bude zbit méně. Od každého, komu bylo hodně dáno, bude také hodně vyžádáno, a komu svěřili hodně, od toho budou žádat více.“ „Oheň jsem přišel uvrhnout na zemi; a jak chci, aby se již vznítil! Křtem mám být pokřtěn, a jak jsem svírán, dokud se nedokoná! Myslíte, že jsem přišel dát na zemi pokoj? Ne, pravím vám, ale rozdělení. Neboť od této chvíle bude v jednom domě pět lidí rozděleno: tři proti dvěma a dva proti třem; budou rozděleni otec proti synu a syn proti otci, matka proti dceři a dcera proti matce, tchyně proti své snaše a snacha proti tchyni.“ Říkal také zástupům: „Když uvidíte na západě vznikat oblak, hned říkáte: ‚Přijde prudký déšť.‘ A bývá to tak. A když vane jižní vítr, říkáte: ‚Bude horko.‘ A bývá. Pokrytci! Vzhled země a nebe umíte rozpoznávat; jak to, že tento čas rozpoznávat neumíte?“ „Proč i sami od sebe nerozsuzujete, co je správné? Když jdeš se svým protivníkem k vládci, usiluj o vyrovnání s ním už cestou, aby tě nevlekl k soudci a soudce tě nepředal biřici a biřic tě neuvrhl do vězení. Pravím ti, že odtamtud jistě nevyjdeš, dokud nevrátíš poslední haléř.“ Právě v tu dobu byli přítomni někteří, kteří mu vyprávěli o Galilejcích, jejichž krev Pilát smísil s jejich oběťmi. On jim na to řekl: „Myslíte, že tito Galilejci byli větší hříšníci než všichni ostatní Galilejci, když toto vytrpěli? Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni podobně zahynete. Nebo oněch osmnáct, na které spadla věž v Siloe a zabila je; myslíte, že oni byli větší viníci než všichni ostatní lidé, kteří bydlí v Jeruzalémě? Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni právě tak zahynete.“ Říkal toto podobenství: „Kdosi měl na své vinici zasazený fíkovník. I přišel na něm hledat ovoce, ale nenalezl. Řekl vinaři: Hle, po tři léta přicházím a hledám ovoce v tomto fíkovníku, a nenalézám. Vytni jej tedy! Proč kazí i tu zem? On mu odpověděl: ‚Pane, ponech ho i tento rok, až jej okopám a pohnojím, neponese-li snad ovoce příště; jestliže ne, vytneš jej.‘“ V sobotu učil v jedné synagoze. A hle, byla tam žena, která měla ducha nemoci osmnáct let; byla sehnutá a vůbec se nemohla napřímit. Když ji Ježíš uviděl, zavolal ji a řekl: „Ženo, jsi zproštěna své nemoci“ a vložil na ni ruce. Ona se ihned narovnala a oslavovala Boha. Avšak představený synagogy, rozhněván, že Ježíš uzdravuje v sobotu, říkal zástupu: „Je šest dní, v nichž se má pracovat; v nich tedy přicházejte a buďte uzdravováni, a ne v den sobotní.“ Na to mu Pán řekl: „Pokrytci! Neodvazuje každý z vás v sobotu svého vola nebo osla od žlabu a nevede ho napájet? Tato však, dcera Abrahamova, kterou spoutal Satan, hle, na osmnáct let, neměla být rozvázána z toho pouta v den sobotní?“ A když to říkal, všichni jeho protivníci byli zahanbeni, ale celý zástup se radoval nad všemi těmi slavnými činy, které se od něho dály. Říkal tedy: „Čemu se podobá Boží království a k čemu je připodobním? Je podobné zrnu hořčice, které člověk vzal a hodil do své zahrady; vyrostlo, stalo se velikým stromem a v jeho větvích se uhnízdili nebeští ptáci.“ A opět řekl: „K čemu připodobním Boží království? Je podobné kvasu, který žena vzala a skryla do tří měřic mouky, dokud to všecko nezkvasilo.“ A procházel městy a vesnicemi, učil a pokračoval v cestě do Jeruzaléma. Kdosi mu řekl: „Pane, je jen málo těch, kteří jsou zachraňováni?“ On jim řekl: „Usilujte vejít úzkými dveřmi, neboť mnozí, pravím vám, se budou snažit vejít, ale nebudou schopni. V tu chvíli, když by hospodář vstal a zavřel dveře, a vy byste zůstali stát venku, začali tlouci na dveře a říkat: ‚Pane, otevři nám‘, on vám odpoví: ‚Neznám vás a nevím, odkud jste.‘ Tehdy začnete říkat: ‚Jedli jsme před tebou i pili a na našich ulicích jsi učil.‘ A on vám řekne: ‚Neznám vás a nevím, odkud jste. Odstupte ode mne všichni činitelé nepravosti!‘ Tam bude pláč a skřípění zubů, až spatříte Abrahama, Izáka a Jákoba a všechny proroky v Božím království, ale vás vyženou ven. A přijdou mnozí od východu i západu, od severu i jihu a budou stolovat v Božím království. A hle, jsou poslední, kteří budou první, a jsou první, kteří budou poslední.“ Právě v tu hodinu přišli někteří farizeové a řekli mu: „Vyjdi a jdi odtud, protože Herodes tě chce zabít.“ On jim řekl: „Jděte a řekněte té lišce: Hle, vyháním démony a uzdravuji dnes i zítra, a třetího dne dokonám. Avšak dnes, zítra i pozítří musím pokračovat v cestě, neboť není možné, aby prorok zahynul mimo Jeruzalém. Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kteří jsou k tobě posláni, kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti jako slepice svá kuřata pod křídla, ale nechtěli jste. Hle, váš dům se vám zanechává pustý. Pravím vám, že mne zajisté nespatříte, dokud nepřijde ten den, kdy řeknete: ‚Požehnaný, který přichází ve jménu Pána.‘“ A stalo se, když v sobotu vešel do domu jednoho z vůdců farizeů pojíst chleba a oni ho pozorně sledovali, hle, byl před ním nějaký vodnatelný člověk. Ježíš na to zákoníkům a farizeům řekl: „Je dovoleno v sobotu uzdravit, nebo ne?“ Oni však mlčeli. I vzal ho, uzdravil jej a propustil. A jim řekl: „Spadne-li někomu z vás syn nebo vůl do nádrže, nevytáhne ho hned v den sobotní?“ Na to nebyli schopni odpovědět. Pozvaným, když pozoroval, jak si vybírají přední místa, pověděl podobenství: „Když by tě někdo pozval na svatební hostinu, neuléhej na přední místo, aby snad nebyl pozván někdo vzácnější než ty. Když pak přijde ten, kdo tebe i jeho pozval, a řekne ti: ‚Dej tomuto své místo‘, potom s hanbou zaujmeš poslední místo. Ale když jsi pozván, jdi a ulehni na poslední místo, aby ti ten, který tě pozval, až přijde, řekl: ‚Příteli, postup dopředu.‘ Pak budeš poctěn před všemi svými spolustolujícími. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“ Říkal také tomu, který ho pozval: „Když pořádáš oběd nebo večeři, nevolej své přátele ani své bratry ani své příbuzné ani bohaté sousedy, aby tě snad také nepozvali, a tak by se ti dostalo odplaty. Ale když pořádáš hostinu, zvi chudé, zmrzačené, chromé a slepé, a budeš blahoslavený, protože nemají, čím ti odplatit; bude ti odplaceno při zmrtvýchvstání spravedlivých.“ Když to uslyšel jeden ze spolustolujících, řekl mu: „Blahoslavený, kdo bude jíst chléb v Božím království.“ Ježíš mu řekl: „Jeden člověk pořádal velikou večeři a pozval mnohé. A v hodinu večeře poslal svého otroka říci pozvaným: ‚Pojďte, protože vše už je připraveno.‘ I začali se všichni stejně vymlouvat. První mu řekl: ‚Koupil jsem pole a musím se na ně jít podívat. Prosím tě, přijmi mou omluvu.‘ A druhý řekl: ‚Koupil jsem pět párů volů a jdu je vyzkoušet. Prosím tě, přijmi mou omluvu.‘ A další řekl: ‚Oženil jsem se, a proto nemohu přijít.‘ Když otrok přišel, oznámil to svému pánu. Tu se hospodář rozhněval a svému otroku řekl: ‚Vyjdi rychle na náměstí a do ulic města a přiveď sem chudé, zmrzačené, slepé a chromé.‘ A otrok řekl: ‚Pane, stalo se, co jsi přikázal, a ještě je místo.‘ A pán řekl otroku: ‚Vyjdi na cesty a k ohradám a přinuť je vejít, aby se můj dům naplnil. Neboť vám pravím, že nikdo z těch mužů, kteří jsou pozváni, neokusí mé večeře.‘“ Šly s ním velké zástupy. Obrátil se a řekl jim: „Přichází-li někdo ke mně a nemá v nenávisti svého otce a matku, manželku a děti, bratry a sestry, ano i vlastní duši, nemůže být mým učedníkem. Kdo jde za mnou a nenese svůj kříž, nemůže být mým učedníkem. Neboť když někdo z vás chce postavit věž, což si napřed nesedne a nepočítá náklad, má-li na dokončení stavby? Jinak by se mu všichni, kteří to vidí, začali posmívat, když by položil základ a nemohl by stavbu dokončit, a říkali by: ‚Tento člověk začal stavět, ale nemohl dokončit.‘ Nebo táhne-li nějaký král, aby se s jiným králem střetl ve válce, což si napřed nesedne a nerozváží, je-li schopen s deseti tisíci utkat se s tím, kdo proti němu přichází s dvaceti tisíci? Jestliže ne, pošle poselstvo, dokud je ten druhý král ještě daleko, a ptá se na podmínky míru. Tak tedy žádný z vás, kdo neopouští všechno, co mu náleží, nemůže být mým učedníkem.“ „Dobrá je sůl. Jestliže by však i sůl ztratila chuť, čím bude ochucena? Nehodí se ani do země ani do hnoje; vyhazují ji ven. Kdo má uši k slyšení, ať naslouchá.“ Přibližovali se k němu všichni celníci a hříšníci, aby ho slyšeli. Farizeové a učitelé Zákona reptali: „Tento člověk přijímá hříšníky a jí s nimi.“ Řekl jim toto podobenství: „Kdo z vás, má-li sto ovcí a jednu z nich by ztratil, nezanechá těch devadesát devět v pustině a nejde za tou ztracenou, dokud ji nenalezne? A když ji nalezne, vloží si ji s radostí na svá ramena, přijde domů, svolá přátele a sousedy a řekne jim: ‚Zaradujte se se mnou, protože jsem nalezl svou ovci, která se ztratila.‘ Pravím vám, že tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují.“ „Nebo nějaká žena, která má deset drachem a jednu by ztratila, což nezapálí lampu, nevymetá dům a pečlivě nehledá, dokud ji nenalezne? A když ji najde, svolá přítelkyně a sousedky a řekne: ‚Zaradujte se se mnou, protože jsem nalezla drachmu, kterou jsem ztratila.‘ Tak, pravím vám, je radost před anděly Božími nad jedním hříšníkem, který činí pokání.“ Řekl: „Jeden člověk měl dva syny. Mladší z nich řekl otci: ‚Otče, dej mi díl majetku, který na mne připadá.‘ On jim rozdělil majetek. Po nemnoha dnech mladší syn všechno sebral, odešel do daleké krajiny a tam rozmařilým životem svůj majetek rozházel. A když všechno utratil, nastal v té krajině veliký hlad a on začal mít nouzi. Šel a přichytil se jednoho občana té krajiny, a ten ho poslal na svá pole pást vepře. A toužil se nasytit lusky, které žrali vepři, ale nikdo mu je nedával. Tu přišel k sobě a řekl: ‚Jak mnoho nádeníků mého otce má nadbytek chleba, a já zde hynu hladem! Vstanu, půjdu ke svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i před tebou. Nejsem již hoden nazývat se tvým synem. Učiň mne jedním ze svých nádeníků.‘ I vstal a přišel ke svému otci. Když byl ještě daleko, jeho otec ho uviděl a byl hluboce pohnut; i běžel, padl mu kolem krku a zlíbal ho. Syn mu řekl: ‚Otče, zhřešil jsem proti nebi i před tebou. Nejsem již hoden nazývat se tvým synem. Učiň mne jedním ze svých nádeníků.‘ Otec však řekl svým otrokům: ‚Přineste rychle to nejlepší roucho a oblečte ho, a dejte mu na ruku prsten a na nohy sandály. Přiveďte tučné tele, zabijte je, jezme a radujme se, protože tento můj syn byl mrtvý, a zase ožil, ztratil se, a byl nalezen.‘ A začali se radovat. Jeho starší syn byl na poli. Když přicházel a přiblížil se k domu, uslyšel hudbu a tanec. Zavolal si jednoho ze služebníků a vyptával se, co to má znamenat. On mu řekl: ‚Přišel tvůj bratr a tvůj otec zabil tučné tele, že jej dostal nazpět zdravého.‘ Rozhněval se a nechtěl vejít. Jeho otec vyšel a začal mu domlouvat. On však svému otci odpověděl: ‚Hle, tolik let ti sloužím a nikdy jsem nepřestoupil tvůj příkaz, ale nikdy jsi mi nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli. Když však přišel tenhle tvůj syn, který prožral tvůj majetek s nevěstkami, zabil jsi mu tučné tele.‘ On mu řekl: ‚Synu, ty jsi vždycky se mnou, a všechno, co je mé, je tvé. Avšak bylo proč se veselit a radovat, protože tento tvůj bratr byl mrtev, a ožil, ztratil se, a byl nalezen.‘“ Učedníkům také říkal: „Byl jeden bohatý člověk, který měl správce, a ten byl u něho obviněn, že rozhazuje jeho majetek. Zavolal ho a řekl mu: ‚Co to o tobě slyším? Vydej počet ze svého správcovství, neboť dále nemůžeš být správcem.‘ Správce si řekl: ‚Co budu dělat, když mi můj pán odnímá správcovství? Kopat nemohu, žebrat se stydím. Vím, co udělám, aby mne přijali do svých domů, až budu zbaven správcovství.‘ A zavolal si dlužníky svého pána jednoho po druhém a řekl prvnímu: ‚Kolik dlužíš mému pánovi?‘ On řekl: ‚Sto věder oleje.‘ Řekl mu: ‚Vezmi svůj úpis, rychle sedni a napiš padesát.‘ Pak řekl druhému: ‚Ty dlužíš kolik?‘ On řekl: ‚Sto měr pšenice.‘ Říká mu: ‚Vezmi svůj úpis a napiš osmdesát.‘ A pán pochválil nepoctivého správce, že jednal rozumně. Neboť synové tohoto věku jsou vůči svému pokolení rozumnější než synové světla. A já vám pravím: Učiňte si přátele z mamonu nepravosti, aby vás, až pomine, přijali do věčných stanů. Věrný v nejmenším je věrný i ve velkém; nepoctivý v nejmenším je nepoctivý i ve velkém. Jestliže jste tedy nebyli věrní v nepoctivém mamonu, kdo vám svěří to pravé bohatství? A jestliže jste nebyli věrní v cizím, kdo vám dá, co je vaše? Žádný sluha nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět, a druhého milovat, jednoho se bude držet, a druhým bude pohrdat. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.“ Toto všechno slyšeli i farizeové, kteří byli lakomí, a vysmívali se mu. Řekl jim: „Vy jste ti, kteří se před lidmi dělají spravedlivými, Bůh však zná vaše srdce; neboť co je u lidí vznešené, je před Bohem ohavnost. Zákon a Proroci až do Jana; od té chvíle se zvěstuje Boží království a každý je do něho naléhavě zván. Je však snadnější, aby pominuly nebe a země, než aby padla jedna čárka Zákona. Každý, kdo propouští svou ženu a žení se s jinou, cizoloží, a kdo se žení s tou, kterou muž propustil, cizoloží.“ „Byl jeden bohatý člověk, a oblékal se do purpuru a kmentu a den co den skvěle hodoval. U jeho vrat lehával nějaký chudák, jménem Lazar, plný vředů, a toužil se nasytit aspoň tím, co padalo ze stolu toho boháče; dokonce i psi přicházeli a lízali jeho vředy. Stalo se, že ten chudák zemřel a byl anděly odnesen do klína Abrahamova; zemřel pak i boháč a byl pohřben. A když v podsvětí v mukách pozdvihl oči, uviděl v dáli Abrahama a Lazara v jeho klíně. I zvolal: ‚Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, aby namočil špičku svého prstu vodou a ochladil můj jazyk, neboť trpím bolestí v tomto plameni.‘ Abraham řekl: ‚Synu, vzpomeň si, že sis už vybral své dobré ve svém životě, a Lazar podobně zlé. Nyní je zde potěšován, ty však jsi sužován. A k tomu všemu je mezi námi a vámi upevněna veliká propast, aby ti, kdo chtějí, nemohli přejít odtud k vám, ani se přepravit odtamtud k nám.‘ Řekl: ‚Prosím tě tedy, otče, abys ho poslal do domu mého otce, neboť mám pět bratrů, ať jim svědčí, aby také oni nepřišli do tohoto místa muk.‘ Abraham řekl: ‚Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslechnou!‘ On řekl: ‚Ne, otče Abrahame, ale kdyby k nim přišel někdo z mrtvých, budou činit pokání.‘ Řekl mu: ‚Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.‘“ Ježíš řekl svým učedníkům: „Není možné, aby nepřišla pohoršení, běda však tomu, skrze koho přicházejí. Pro toho by bylo lépe, kdyby mu přivázali na krk mlýnský kámen a uvrhli ho do moře, než aby pohoršil jednoho z těchto maličkých. Mějte se na pozoru. Zhřeší-li tvůj bratr, pokárej ho, a uzná-li svou vinu, odpusť mu. A zhřeší-li proti tobě sedmkrát za den a sedmkrát se k tobě obrátí se slovy: ‚Uznávám svou vinu, odpusť mi‘, odpustíš mu.“ Apoštolové řekli Pánu: „Přidej nám víry!“ Pán řekl: „Kdybyste měli víru jako zrno hořčice, řekli byste této moruši: ‚Vykořeň se a přesaď se do moře‘, a poslechla by vás.“ „Kdo z vás, kdo má otroka, který oře nebo pase stádo, mu řekne, když se vrátí z pole: ‚Pojď hned a ulehni ke stolu‘? Neřekne mu spíše: ‚Připrav něco k jídlu, opaš se a obsluhuj mne, dokud se nenajím a nenapiji; pak budeš jíst a pít ty‘? Děkuje snad tomu otroku, že udělal, co mu bylo přikázáno? Nemyslím. Tak i vy, když uděláte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: ‚Jsme nehodní otroci; udělali jsme, co jsme byli povinni udělat.‘“ A stalo se, když byl na cestě do Jeruzaléma, že procházel Samařskem a Galileou. Když vcházel do jedné vesnice, setkalo se s ním deset malomocných mužů, kteří zůstali stát opodál a hlasitě zvolali: „Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!“ Když je uviděl, řekl jim: „Jděte a ukažte se kněžím.“ A stalo se, když odcházeli, že byli očištěni. Jeden z nich, když uviděl, že je uzdraven, se vrátil a velikým hlasem oslavoval Boha; padl na tvář k jeho nohám a děkoval mu. A byl to Samařan. Ježíš na to řekl: „Nebylo jich očištěno deset? Kde je těch devět? Nikdo z nich se nenašel, aby se vrátil a vzdal chválu Bohu, kromě tohoto cizince?“ A řekl mu: „Vstaň a jdi, tvá víra tě zachránila.“ Když se ho farizeové otázali, kdy přijde Boží království, odpověděl jim: „Boží království nepřichází tak, abyste ho mohli pozorovat; ani neřeknou: ‚Hle, je tu‘ nebo ‚je tam‘. Neboť hle, Boží království je mezi vámi.“ Učedníkům řekl: „Přijdou dny, kdy zatoužíte spatřit aspoň jeden ze dnů Syna člověka, ale nespatříte. A budou vám říkat: ‚Hle, zde je‘ nebo ‚hle, tam!‘ Nechoďte a neběhejte za nimi. Neboť jako blýskající se blesk září z jedné končiny pod nebem do druhé končiny pod nebem, tak bude Syn člověka ve svém dni. Napřed však musí mnoho vytrpět a být tímto pokolením zavržen. A jak bylo za dnů Noé, tak bude i za dnů Syna člověka: jedli, pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noé vešel do korábu a přišla potopa a zahubila všechny. Podobně bylo za dnů Lota: jedli, pili, kupovali, prodávali, sázeli a stavěli, avšak toho dne, kdy Lot vyšel ze Sodomy, pršel z nebe oheň se sírou a zahubil všechny. Právě tak to bude toho dne, kdy se zjeví Syn člověka. Kdo bude v onen den na střeše a své věci bude mít v domě, ať nesestupuje, aby si je vzal; a podobně kdo bude na poli, ať se nevrací zpět. Pamatujte na Lotovu ženu. Kdo by usiloval svoji duši zachovat, ztratí ji, kdo však by ji ztratil, zachová ji k životu. Pravím vám, že té noci budou dva na jednom lůžku, jeden bude vzat, a druhý zanechán. Dvě budou spolu mlít, jedna bude vzata, a druhá zanechána. Dva budou na poli, jeden bude vzat, a druhý zanechán.“ Řekli mu: „Kde to bude, Pane?“ On jim řekl: „Kde je tělo, tam se shromáždí i supi.“ Vyprávěl jim také podobenství, aby viděli, jak je třeba stále se modlit a neochabovat. Říkal: „V jednom městě byl soudce, který se Boha nebál a z člověka si nic nedělal. V tom městě byla vdova, která k němu chodila a říkala: ‚Zastaň se mě proti mému odpůrci.‘ Ale on dlouho nechtěl. Potom si však řekl: ‚I když se Boha nebojím a z člověka si nic nedělám, zastanu se té vdovy, protože mi působí mnohou nesnáz, aby mě nakonec nepřišla zpolíčkovat.‘“ Pán řekl: „Slyšte, co říká ten nespravedlivý soudce! Nezastane se Bůh svých vyvolených, kteří k němu volají dnem i nocí? Bude s pomocí pro ně otálet? Pravím vám, že se jich rychle zastane. Jen až přijde Syn člověka, zdali nalezne víru na zemi?“ A těm, kteří spoléhali na sebe, že jsou spravedliví, a ostatními pohrdali, řekl toto podobenství: „Dva lidé vystoupili do chrámu, aby se pomodlili: jeden byl farizeus, druhý celník. Farizeus se postavil a takto se sám u sebe modlil: ‚Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, lupiči, nespravedliví, cizoložníci, nebo i jako tento celník. Postím se dvakrát týdně a dávám desátky ze všeho, co získávám.‘ Avšak celník, který stál opodál, nechtěl ani oči k nebi pozdvihnout; bil se do prsou a říkal: ‚Bože, projev milost mně hříšnému.‘ Pravím vám, že ten sestoupil do svého domu ospravedlněn spíše než onen farizeus. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude pokořen, kdo se však pokořuje, bude povýšen.“ Přinášeli k němu i nemluvňata, aby se jich dotýkal. Když to uviděli učedníci, kárali je. Ježíš si je zavolal a řekl: „Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim, neboť takovým patří Boží království. Amen, pravím vám, kdo nepřijme Boží království jako dítě, jistě do něho nevstoupí.“ Jeden z předních mužů se ho otázal: „Dobrý učiteli, co mám učinit, abych získal věčný život?“ Ježíš mu řekl: „Proč mne nazýváš dobrým? Nikdo není dobrý, než jeden: Bůh. Přikázání znáš: Abys nezcizoložil, nezabil, neukradl, nevydal křivé svědectví; cti svého otce i matku.“ On řekl: „To všechno zachovávám od svého mládí.“ Když to Ježíš uslyšel, řekl mu: „Jedno ti ještě schází: Prodej všechno, co máš, rozdej chudým a budeš mít poklad v nebesích; pak přijď a následuj mne.“ Když to uslyšel, velice se zarmoutil, neboť byl velmi bohatý. Když ho Ježíš uviděl, jak se velice zarmoutil, řekl: „Jak těžko vcházejí do Božího království ti, kdo mají majetek. Neboť je snadnější, aby velbloud prošel uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království.“ Ti, kdo to slyšeli, řekli: „A kdo může být zachráněn?“ On řekl: „Co je nemožné u lidí, je možné u Boha.“ Petr řekl: „Hle, my jsme opustili všechno, co jsme měli, a vydali se za tebou.“ On jim řekl: „Amen, pravím vám, že není nikdo, kdo opustil dům nebo ženu nebo bratry nebo rodiče nebo děti pro Boží království, aby v tomto čase nedostal mnohokrát víc a v přicházejícím věku život věčný.“ Vzal k sobě těch Dvanáct a řekl jim: „Hle, vystupujeme do Jeruzaléma a naplní se všechno, co je napsáno skrze proroky o Synu člověka. Neboť bude vydán pohanům a vysmějí se mu, bude potupen a popliván, zbičují ho a zabijí; a třetího dne vstane z mrtvých.“ Ale oni ničemu z toho neporozuměli a ten výrok byl před nimi skrytý; nechápali, co bylo řečeno. Stalo se, když se přibližoval k Jerichu, že nějaký slepec seděl u cesty a žebral. Když uslyšel, že jde kolem zástup, vyptával se, co se to děje. Oznámili mu, že tudy jde Ježíš Nazaretský. Tu zvolal: „Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ Ti, kteří šli vpředu, mu přísně domlouvali, aby zmlkl. On však tím víc křičel: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou.“ Ježíš se zastavil a rozkázal, aby ho k němu přivedli. Když se přiblížil, Ježíš se ho zeptal: „Co chceš, abych ti učinil?“ On řekl: „Pane, ať vidím!“ Ježíš mu řekl: „Prohlédni! Tvá víra tě uzdravila.“ A hned prohlédl, šel za ním a oslavoval Boha. A všechen lid, který to viděl, vzdal Bohu chválu. Ježíš vešel do Jericha a procházel jím. A hle, byl tam muž jménem Zacheus. Ten byl vrchním celníkem a byl bohatý. Chtěl uvidět Ježíše, aby se přesvědčil, kdo to je, ale protože byl malé postavy, nemohl ho pro zástup vidět. Běžel tedy napřed a vylezl na planý fíkovník, aby ho uviděl, neboť tudy měl procházet. Když Ježíš přišel na to místo, vzhlédl a řekl mu: „Zachee, slez rychle dolů, neboť dnes musím zůstat v tvém domě.“ On rychle slezl a s radostí ho přijal. Všichni, kdo to uviděli, začali reptat: „Vešel jako host k hříšnému muži!“ Zacheus se zastavil a řekl Pánu: „Hle, polovinu svého majetku, Pane, dám chudým, a jestliže jsem někoho ošidil, vrátím mu to čtyřnásobně.“ Ježíš mu řekl: „Dnes se dostalo záchrany tomuto domu, protože i tento člověk je syn Abrahamův. Neboť Syn člověka přišel vyhledat a zachránit, co je ztraceno.“ Když to lidé poslouchali, řekl další podobenství, protože byl blízko Jeruzaléma a oni si mysleli, že Boží království se má objevit ihned. Proto řekl: „Jeden urozený člověk odešel do daleké krajiny, aby se ujal kralování a pak se vrátil. Zavolal deset svých otroků, dal jim deset hřiven a řekl jim: ‚Hospodařte s nimi, dokud nepřijdu.‘ Avšak jeho spoluobčané ho nenáviděli a poslali za ním poselstvo se slovy: ‚Nechceme, aby nad námi tento člověk kraloval.‘ A stalo se, když se jako král vrátil, že si dal zavolat ty otroky, kterým svěřil peníze, aby se dověděl, kolik vydělali. Přišel první a řekl: ‚Pane, tvoje hřivna vynesla deset hřiven.‘ Řekl mu: ‚Výborně, dobrý otroku, protože jsi v nejmenší věci byl věrný, měj pravomoc nad deseti městy.‘ Přišel druhý a řekl: ‚Tvá hřivna, Pane, získala pět hřiven.‘ Také tomuto řekl: ‚I ty buď vládcem nad pěti městy.‘ A přišel jiný a řekl: ‚Pane, hle, tvá hřivna, kterou jsem měl uloženou v šátku, neboť jsem se tě bál, protože jsi přísný člověk: bereš, co jsi nedal, a sklízíš, co jsi nezasel.‘ Řekl mu: ‚Podle tvých slov tě budu soudit, špatný otroku. Věděl jsi, že jsem člověk přísný a beru, co jsem nedal, a sklízím, co jsem nezasel. Proč jsi nedal mé peníze na stůl směnárníkovi? A já bych si je po příchodu vybral s úrokem!‘ A těm, kteří tam stáli, řekl: ‚Vezměte od něho tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven.‘ Řekli mu: ‚Pane, už má deset hřiven.‘ Pravím vám, že každému, kdo má, bude dáno; kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má. ‚Avšak ty mé nepřátele, kteří nechtěli, abych nad nimi kraloval, přiveďte sem a přede mnou je pobijte.‘“ Když to pověděl, kráčel napřed a vystupoval do Jeruzaléma. A stalo se, když se přiblížil do Betfage a Betanie k hoře, která se nazývá Olivová, že poslal dva z učedníků a řekl: „Jděte naproti do vesnice. Když do ní budete vcházet, naleznete přivázané oslátko, na němž dosud nikdo z lidí neseděl. Odvažte je a přiveďte. A bude-li se vás někdo ptát: ‚Proč je odvazujete?‘ odpovězte takto: ‚Pán je potřebuje.‘“ Ti, kdo byli posláni, odešli a nalezli vše, jak jim řekl. Když oslátko odvazovali, řekli jim jeho páni: „Proč odvazujete to oslátko?“ Oni odpověděli: „Pán je potřebuje.“ A přivedli je k Ježíšovi, hodili na oslátko své pláště a Ježíše na ně posadili. A jak jel, prostírali své pláště na cestu. Když se již přibližoval ke svahu Olivové hory, začal celý ten zástup učedníků radostně velikým hlasem chválit Boha za všechny mocné činy, které spatřili. Říkali: „Požehnaný král, jenž přichází ve jménu Pána. V nebi pokoj a sláva na výsostech!“ Někteří farizeové ze zástupu mu řekli: „Učiteli, pokárej své učedníky.“ Ježíš jim na to řekl: „Pravím vám, budou-li oni mlčet, bude křičet kamení.“ A když se přiblížil a uviděl město, dal se nad ním do pláče a řekl: „Kdybys aspoň v tento svůj den poznalo i ty, co je k tvému pokoji. Avšak nyní je to před tvýma očima skryto. Neboť přijdou na tebe dny, kdy tě tvoji nepřátelé obklopí náspem, obklíčí tě a sevřou ze všech stran. Srovnají se zemí tebe i tvé děti v tobě a nenechají v tobě kámen na kameni za to, že jsi nepoznalo čas svého navštívení.“ A když vešel do chrámu, začal vyhánět ty, kteří tam prodávali, a říkal jim: „Je napsáno: ‚A můj dům bude domem modlitby‘, vy však jste z něj udělali jeskyni lupičů.“ Každý den vyučoval v chrámě. Velekněží a učitelé Zákona i přední muži z lidu se snažili jej zahubit, ale nenalézali, co by mohli udělat, neboť všechen lid na něm visel a naslouchal mu. A stalo se v jednom z těch dnů, kdy učil lid v chrámě a zvěstoval evangelium, že k němu přistoupili velekněží a učitelé Zákona se staršími a řekli mu: „Pověz nám, v jaké pravomoci to činíš? Nebo kdo je ten, který ti tuto pravomoc dal?“ Odpověděl jim: „I já se vás zeptám na jednu věc. Povězte mi: Křest Janův byl z nebe, nebo z lidí?“ Oni o tom mezi sebou rozvažovali: „Řekneme-li ‚z nebe‘, řekne: ‚Proč jste mu neuvěřili?‘ Řekneme-li však ‚z lidí‘, všechen lid nás bude kamenovat, neboť je přesvědčen, že Jan byl prorok.“ I odpověděli, že nevědí, odkud. A Ježíš jim řekl: „Ani já vám nepovím, v jaké pravomoci to činím.“ Začal lidu říkat toto podobenství: „Jeden člověk vysadil vinici, pronajal ji vinařům a na dlouhou dobu odcestoval. V stanovený čas poslal k vinařům otroka, aby mu dali díl z úrody vinice. Avšak vinaři ho zbili a poslali s prázdnou. Poslal ještě jiného otroka; oni však i toho zbili, zneuctili a poslali s prázdnou. A poslal ještě třetího; i toho zranili a vyhnali. Pán vinice řekl: ‚Co mám udělat? Pošlu svého milovaného syna; snad se před ním zastydí.‘ Když ho vinaři spatřili, domlouvali se mezi sebou: ‚To je dědic. Zabijme ho, aby dědictví bylo naše.‘ A vyhodili ho z vinice ven a zabili. Co jim tedy učiní pán vinice? Přijde, zahubí tyto vinaře a vinici dá jiným.“ Když to uslyšeli, řekli: „Kéž se tak nestane!“ On na ně pohlédl a řekl: „Co tedy znamená to, co je napsáno: ‚Kámen, který stavitelé po prozkoumání zavrhli, se stal hlavou úhlu.‘ Každý, kdo padne na ten kámen, roztříští se, a na koho padne, toho rozdrtí.“ V tu hodinu na něj chtěli učitelé Zákona a velekněží vztáhnout ruce, ale báli se lidu. Poznali totiž, že toto podobenství řekl proti nim. Pozorně ho sledovali a poslali špehy, kteří předstírali, že jsou spravedliví, aby ho chytili za slovo, a tak ho mohli vydat vrchnosti a vladařově pravomoci. Otázali se ho: „Učiteli, víme, že správně mluvíš a učíš a nebereš ohled na osobu, ale podle pravdy učíš Boží cestě. Je nám dovoleno dát daň císaři, nebo ne?“ Ježíš zpozoroval jejich lstivost a řekl jim: „Proč mne zkoušíte? Ukažte mi denár! Čí má obraz a nápis?“ Oni řekli: „Císařův.“ On jim řekl: „Odevzdejte tedy to, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.“ A nedokázali ho před lidem nachytat v jeho řeči; podivili se jeho odpovědi a zmlkli. Přišli někteří ze saduceů, kteří popírají vzkříšení, a zeptali se ho: „Učiteli, Mojžíš nám napsal, že zemře-li něčí bratr, který má ženu a je bezdětný, aby si tu ženu vzal za manželku jeho bratr a vzbudil svému bratru potomka. Bylo tedy sedm bratrů. Oženil se první a zemřel bezdětný. Stejně i druhý. Také třetí si ji vzal a stejně všech sedm; nezanechali děti a zemřeli. Nakonec zemřela i ta žena. Komu z nich bude tato žena patřit při vzkříšení? Vždyť všech sedm ji mělo za ženu.“ Ježíš jim řekl: „Synové tohoto věku se žení a vdávají. Avšak ti, kteří budou uznáni za hodny dosáhnout budoucího věku a zmrtvýchvstání, se nebudou ženit ani vdávat. Vždyť již nebudou moci ani zemřít, neboť budou jako andělé a budou synové Boží, jsouce syny zmrtvýchvstání. A že mrtví vstávají, ukázal i Mojžíš ‚při keři‘, když nazývá Pána Bohem Abrahamovým, Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým. Bůh není Bohem mrtvých, ale živých, neboť všichni žijí jemu.“ Někteří z učitelů Zákona na to řekli: „Učiteli, dobře jsi to řekl.“ A už se ho neodvažovali na nic ptát. Řekl jim: „Jak mohou říkat, že Kristus je Davidovým synem? Vždyť sám David v knize Žalmů říká: ‚Řekl Pán mému Pánu: Seď po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou.‘ David ho tedy nazývá Pánem; jakpak tedy je jeho synem?“ Když všechen lid poslouchal, řekl svým učedníkům: „Mějte se na pozoru před učiteli Zákona, kteří se chtějí procházet v dlouhých řízách, mají rádi pozdravy na tržištích, přední sedadla v synagogách a přední místa na hostinách. Vyjídají domy vdov a okázale se dlouho modlí; ti dostanou větší trest.“ Když vzhlédl, uviděl, jak bohatí vhazují své dary do pokladnice. Uviděl také jednu chudou vdovu, jak tam hází dvě drobné mince, a řekl: „Vpravdě vám pravím, že tato chudá vdova hodila více než všichni ostatní. Neboť ti všichni vhodili k Božím darům ze svého přebytku, tato však vhodila ze svého nedostatku celé svoje živobytí.“ Když někteří mluvili o chrámu, že je vyzdoben krásnými kameny a obětními dary, řekl: „Přijdou dny, ve kterých z toho, co vidíte, zde nezůstane kámen na kameni, který nebude stržen.“ Otázali se ho: „Učiteli, kdy to bude? A jaké bude znamení, až se to začne dít?“ Řekl: „Dávejte si pozor, abyste nebyli svedeni. Neboť mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat: ‚Já jsem‘ a ‚ten čas je tu‘. Nechoďte za nimi. Když byste uslyšeli o válkách a nepokojích, nevyděste se. Neboť to musí nejprve nastat, ale konec nebude hned.“ Potom jim říkal: „Povstane národ proti národu a království proti království, budou veliká zemětřesení a na různých místech hlad a mor, budou hrůzy a veliká znamení z nebe. Avšak před tím vším vztáhnou na vás ruce a budou vás pronásledovat, vydávajíce vás do synagog a do vězení, budete pro mé jméno předváděni před krále a vladaře. To vám bude svědectvím. Uložte si tedy do svých srdcí, abyste se předem nepřipravovali, jak se budete hájit. Neboť já vám dám řeč a moudrost, které nebudou moci odolat ani ji vyvrátit žádní vaši protivníci. Vydají vás i rodiče, bratři, příbuzní a přátelé a někteří z vás budou usmrceni. A všichni vás budou nenávidět pro mé jméno. Ale ani vlas z vaší hlavy se určitě neztratí. Svou trpělivostí získejte své duše.“ „Když uvidíte, že Jeruzalém je obkličován vojsky, tehdy vězte, že se přiblížilo jeho zpustošení. Pak ti, kdo jsou v Judsku, ať utíkají do hor, a ti, kdo jsou v jeho středu, ať vyjdou, a kteří jsou na venkově, ať do něho nevcházejí, protože toto jsou dny trestu, aby se naplnilo všechno, co je napsáno. Běda těhotným a kojícím v oněch dnech! Neboť bude veliká tíseň na zemi a hněv proti tomuto lidu. Padnou ostřím meče a jako zajatci budou odvedeni mezi všecky národy, a po Jeruzalému budou šlapat národy, dokud se nenaplní jejich čas.“ „A budou znamení na slunci, měsíci a hvězdách a na zemi úzkost národů, bezradných před řevem a vlnobitím moře. Lidé budou omdlévat strachem a očekáváním toho, co přichází na celý svět; neboť mocnosti nebes se zatřesou. A potom uvidí Syna člověka přicházet v oblaku s mocí a velikou slávou. Když se toto začne dít, napřimte se a zvedněte hlavy, protože se přibližuje vaše vykoupení.“ A řekl jim podobenství: „Podívejte se na fíkovník a na všechny ostatní stromy. Když vidíte, že již vypučely, sami víte, že léto je již blízko. Tak i vy, až uvidíte, že se toto děje, vězte, že je blízko Boží království. Amen, pravím vám, že určitě nepomine ono pokolení, dokud se toto všechno nestane. Nebe a země pominou, ale má slova jistě nepominou.“ „Mějte se na pozoru, aby vaše srdce nebyla zatížena flámováním, opilstvím a starostmi každodenního života a onen den na vás nepřišel náhle jako past. Neboť přijde na všechny, kteří přebývají na povrchu celé země. Bděte a proste v každý čas, abyste měli sílu uniknout všemu tomu, co se má dít, a postavit se před Syna člověka.“ Ve dne učil v chrámě, ale v noci vycházel a zůstával na hoře zvané Olivová. A všechen lid k němu časně zrána přicházel, aby ho v chrámě poslouchal. Blížil se svátek nekvašených chlebů, který se nazývá Pascha, to jest velikonoce. Velekněží a učitelé Zákona hledali způsob, jak by ho odstranili, báli se však lidu. Tu Satan vstoupil do Judy, nazývaného Iškariotský, který byl z počtu Dvanácti. Odešel a promluvil s velekněžími a veliteli chrámové stráže, jak by jim ho vydal. Oni se zaradovali a dohodli se, že mu dají peníze. Juda souhlasil a hledal vhodnou příležitost, aby jim ho vydal někde stranou od zástupu. Přišel den nekvašených chlebů, ve kterém měl být obětován velikonoční beránek. Ježíš poslal Petra a Jana a řekl: „Jděte a připravte nám beránka, abychom pojedli.“ Oni mu řekli: „Kde chceš, abychom jej připravili?“ Řekl jim: „Hle, až vejdete do města, potká vás člověk, který ponese džbán vody. Jděte za ním do domu, do něhož vejde, a hospodáři toho domu řekněte: ‚Učitel ti praví: Kde je místnost, kde bych pojedl se svými učedníky velikonočního beránka?‘ A on vám ukáže velkou horní místnost, již prostřenou; tam jej připravte.“ Odešli a nalezli vše, jak jim řekl, a připravili velikonočního beránka. Když nastala ta hodina, zaujal místo u stolu a apoštolové s ním. Řekl jim: „Toužebně jsem si přál jíst s vámi tohoto beránka, dříve než budu trpět. Neboť vám pravím, že ho již nebudu jíst, dokud nedojde naplnění v Božím království.“ A vzal kalich, vzdal díky a řekl: „Vezměte to a rozdělte mezi sebe. Neboť vám pravím, že od této chvíle již nebudu pít z plodu vinné révy, dokud nepřijde Boží království.“ Pak vzal chléb, vzdal díky, rozlomil a dal jim se slovy: „Toto je mé tělo, které se za vás dává. To čiňte na mou památku.“ A právě tak vzal po večeři kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva v mé krvi, která se za vás vylévá. Avšak hle, ruka toho, který mne zrazuje, je se mnou na stole. Syn člověka jde, jak je určeno, ale běda tomu člověku, který ho zrazuje.“ A oni se začali mezi sebou dohadovat, který z nich je ten, kdo to učiní. Vznikl mezi nimi také spor, kdo z nich je asi největší. On jim řekl: „Králové národů panují nad nimi a ti, kteří nad nimi mají pravomoc, jsou nazýváni dobrodinci. Avšak ne tak vy; kdo je mezi vámi největší, buď jako ten nejmenší, a kdo je vedoucí, buď jako ten, který slouží. Neboť kdo je větší: ten, který je u stolu, či ten, kdo obsluhuje? Zdali ne ten, který je u stolu? Já však jsem mezi vámi jako ten, který slouží. A vy jste ti, kdo se mnou v mých zkouškách vytrvali. A já vám uděluji království, jako je můj Otec udělil mně, abyste jedli a pili u mého stolu v mém království; usednete na trůnech a budete soudit dvanáct kmenů Izraele.“ „Šimone, Šimone, hle, Satan si vás vyžádal, aby vás vytříbil jako pšenici. Já jsem však poprosil za tebe, aby nezanikla tvá víra. A ty, až se jednou obrátíš, posilni své bratry.“ On mu řekl: „Pane, s tebou jsem hotov jít i do vězení a na smrt.“ Ježíš řekl: „Pravím ti, Petře, že dnes nezakokrhá kohout, dokud třikrát nezapřeš, že mne znáš.“ A řekl jim: „Když jsem vás poslal bez měšce, mošny a sandálů, měli jste v něčem nedostatek?“ Oni řekli: „V ničem.“ Řekl jim: „Ale nyní, kdo má měšec, vezmi jej, stejně tak i mošnu, a kdo nemá, prodej svůj plášť a kup meč. Neboť vám říkám, že se na mně musí naplnit to, co je napsáno: ‚A byl započten mezi bezzákonné.‘ Neboť to, co se mne týká, spěje ke konci.“ Oni řekli: „Pane, hle, zde jsou dva meče.“ On jim řekl: „To stačí.“ A když vyšel, vydal se podle svého zvyku na Olivovou horu; šli za ním i učedníci. Když byl na místě, řekl jim: „Modlete se, abyste nevešli do pokušení.“ Sám se od nich vzdálil, co by kamenem dohodil, poklekl na kolena a modlil se: „Otče, chceš-li, přenes tento kalich ode mne, avšak ne má vůle, nýbrž tvá se staň.“ Ukázal se mu anděl z nebe a posiloval ho. Ocitnuv se ve vnitřním zápase, usilovněji se modlil; jeho pot začal být jako kapky krve, které kanuly na zem. A když vstal od modlitby, přišel k učedníkům a nalezl je, jak zármutkem spí. Řekl jim: „Proč spíte? Vstaňte a modlete se, abyste nevešli do pokušení.“ Když ještě mluvil, hle, přicházel zástup, a ten, který se jmenoval Juda, jeden ze Dvanácti, šel před nimi a přiblížil se k Ježíšovi, aby ho políbil. Ježíš mu řekl: „Judo, polibkem zrazuješ Syna člověka?“ Když ti okolo něho uviděli, co se děje, řekli: „Pane, máme udeřit mečem?“ A jeden z nich udeřil veleknězova otroka a uťal mu pravé ucho. Ježíš však odpověděl: „Nechte toho!“ A dotkl se jeho ucha a uzdravil jej. Ježíš řekl těm, kteří na něho přišli, velekněžím, velitelům chrámové stráže a starším: „Jako na lupiče jste vyšli s meči a holemi? Když jsem byl den co den s vámi v chrámě, nevztáhli jste na mne ruce. Ale toto je vaše hodina a vláda temnoty.“ Zmocnili se ho a odvedli do veleknězova domu. Petr je zpovzdálí následoval. Když uprostřed nádvoří zapálili oheň a posadili se spolu, seděl Petr mezi nimi. A spatřila ho jedna služka, jak sedí obrácen ke světlu, pozorně na něho pohlédla a řekla: „Také tenhle byl s ním.“ On ho však zapřel: „Neznám ho, ženo.“ A krátce nato ho uviděl jiný a řekl: „Ty jsi také z nich.“ Ale Petr řekl: „Člověče, nejsem!“ A když uplynula asi jedna hodina, začal někdo jiný tvrdit: „Opravdu, i tenhle byl s ním, vždyť je také Galilejec.“ Petr řekl: „Člověče, nevím, co povídáš.“ A hned, ještě když mluvil, zakokrhal kohout. Pán se obrátil a pohlédl na Petra. A Petr se rozpomenul na Pánův výrok, jak mu řekl: „Dřív než dnes kohout zakokrhá, třikrát mne zapřeš.“ I vyšel ven a hořce se rozplakal. Muži, kteří Ježíše hlídali, se mu posmívali a bili ho. Zahalili mu tvář a ptali se ho: „Prorokuj, kdo tě udeřil?“ A mnoho jiného mluvili proti němu, urážejíce ho. A když nastal den, shromáždilo se staršovstvo lidu, velekněží a učitelé Zákona, odvedli ho před svou veleradu a říkali: „Řekni nám, jsi-li ty Kristus.“ Řekl jim: „Řeknu-li vám to, zajisté neuvěříte. Zeptám-li se, zajisté mi neodpovíte. Od této chvíle však bude ‚Syn člověka sedět na pravici Moci Boží‘.“ Všichni řekli: „Ty tedy jsi Syn Boží?“ On jim řekl: „Vy říkáte, že Já jsem.“ Oni řekli: „Nač ještě potřebujeme svědectví? Vždyť jsme to sami slyšeli z jeho úst.“ Celé jejich shromáždění povstalo a odvedli jej k Pilátovi. Začali ho obviňovat: „Tohoto člověka jsme nalezli, jak rozvrací náš národ, brání dávat daně císaři a říká, že sám je Mesiáš král.“ Pilát se ho otázal: „Ty jsi král Židů?“ On mu odpověděl: „Ty říkáš.“ Pilát řekl velekněžím a zástupům: „Na tomto člověku nenalézám žádnou vinu.“ Ale oni naléhali a říkali: „Svým učením bouří lid po celém Judsku, začal v Galileji a přišel až sem.“ Jakmile to Pilát uslyšel, otázal se, zda ten člověk je Galilejský. A když zjistil, že podléhá Herodově pravomoci, poslal ho k Herodovi, protože i on byl v těch dnech v Jeruzalémě. Když Herodes Ježíše uviděl, velmi se zaradoval; neboť si ho už dlouho přál vidět, protože o něm mnoho slyšel, a doufal, že od něho uvidí nějaké znamení. Kladl mu mnoho otázek, ale on mu na nic neodpověděl. Stáli tam velekněží a učitelé Zákona a prudce ho obviňovali. I Herodes jím se svými vojáky pohrdl, vysmál se mu, oblékl ho do nádherného roucha a poslal ho zpět k Pilátovi. V ten den se Herodes a Pilát spolu spřátelili; předtím totiž žili ve vzájemném nepřátelství. Pilát svolal velekněze, vůdce a lid a řekl jim: „Přivedli jste mi tohoto člověka, že podněcuje lid ke vzpouře, a hle, když jsem ho před vámi vyslechl, nenalezl jsem na tomto člověku nic, z čeho jej obviňujete. Ale ani Herodes ne, neboť ho poslal zpět k nám. A hle, neučinil nic, za co by zasluhoval smrt. Jakmile ho tedy potrestám, propustím ho.“ O svátcích jim totiž musel propouštět jednoho vězně. Ale všichni společně vykřikli: „Odstraň tohoto a propusť nám Barabáše!“ Ten byl uvržen do vězení pro jakousi vzpouru, vzniklou ve městě, a pro vraždu. Pilát k nim znovu promluvil, neboť chtěl Ježíše propustit. Oni však volali: „Ukřižuj, ukřižuj ho!“ Řekl jim potřetí: „Co tedy ten člověk udělal zlého? Žádný důvod pro trest smrti jsem u něj nenalezl. Potrestám ho tedy a propustím.“ Oni však naléhali velikým křikem a žádali, aby byl ukřižován; a křik jejich a velekněží sílil. A tak se Pilát rozhodl jejich žádosti vyhovět. Propustil toho, který byl pro vzpouru a vraždu uvržen do vězení a kterého žádali, Ježíše pak vydal jejich vůli. A když ho odváděli, chytili nějakého Šimona z Kyrény, jdoucího z pole, a vložili na něho kříž, aby ho nesl za Ježíšem. Za ním šlo veliké množství lidu a žen, které se bily v prsa a oplakávaly ho. Ježíš se k nim obrátil a řekl: „Dcery jeruzalémské, nade mnou neplačte, spíše plačte nad sebou a nad svými dětmi. Neboť hle, přicházejí dny, v nichž budou říkat: ‚Blahoslavené jsou neplodné, lůna, která nerodila, a prsy, které nekojily!‘ Tehdy začnou ‚říkat horám: Padněte na nás, a pahrbkům: Přikryjte nás!‘ Protože dělají-li toto se zeleným stromem, co se stane se suchým?“ Byli s ním vedeni k popravě i jiní: dva zločinci. A když přišli na místo, které se nazývá Lebka, ukřižovali tam jeho i ty zločince – jednoho po pravici a druhého po levici. Ježíš říkal: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“ Když si dělili jeho šaty, hodili los. Lid stál a díval se. I vůdci se mu vysmívali a říkali: „Jiné zachránil, ať zachrání sebe, je-li ten Kristus Boží, ten Vyvolený.“ Posmívali se mu i vojáci, kteří přistupovali a přinášeli mu ocet a říkali: „Jsi-li ty ten král Židů, zachraň sám sebe.“ Byl nad ním i nápis napsaný řeckými, latinskými a hebrejskými písmeny: „Toto je král Židů.“ Jeden z pověšených zločinců ho urážel slovy: „Což ty nejsi Kristus? Zachraň sám sebe i nás!“ Ale druhý ho napomínal: „To se ani Boha nebojíš? Vždyť jsi stejně odsouzený. A my spravedlivě, neboť dostáváme, co si zasluhujeme za své skutky, ale tento nic zlého neudělal.“ A říkal: „Ježíši, vzpomeň si na mne, až přijdeš do svého království.“ Ježíš mu řekl: „Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.“ Bylo již okolo šesté hodiny; tu nastala tma po celé zemi až do deváté hodiny, protože se zatmělo slunce. Opona svatyně se uprostřed roztrhla. A Ježíš zvolal mocným hlasem: „Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha.“ Když to řekl, vydechl naposled. Když setník uviděl, co se stalo, slavil Boha řka: „Skutečně, tento člověk byl spravedlivý.“ A všechny ty zástupy, které se sešly na tuto podívanou, když uviděly, co se stalo, odcházely bijíce se do prsou. Opodál stáli všichni jeho známí, i ženy, které ho doprovázely z Galileje, a viděli to. A hle, muž jménem Josef, člen rady a muž dobrý a spravedlivý – ten nesouhlasil s jejich rozhodnutím a činem – z židovského města Arimatie, který také sám očekával Boží království. Ten přišel k Pilátovi a vyžádal si Ježíšovo tělo. Sňal je, zavinul do plátna a položil ho do hrobky vytesané ve skále, kde ještě nikdo nebyl pochován. Byl den přípravy a nastávala sobota. Ženy, které s ním přišly z Galileje, ho doprovodily; viděly hrob i to, jak bylo jeho tělo uloženo. Pak se vrátily a připravily vonné látky a oleje. V sobotu podle přikázání zachovaly klid. Prvního dne týdne velmi časně ráno přišly k hrobce nesouce vonné látky, které připravily. Nalezly však kámen od hrobu odvalený. Vstoupily, ale tělo Pána Ježíše nenalezly. A stalo se, když nad tím byly bezradné, hle, přistoupili k nim dva muži v zářícím rouchu. Polekaly se a sklonily tváře k zemi; oni však jim řekli: „Proč hledáte živého mezi mrtvými? Není zde, ale byl vzkříšen. Vzpomeňte si, jak k vám mluvil, když byl ještě v Galileji, když řekl o Synu člověka, že musí být vydán do rukou hříšných lidí, být ukřižován a třetího dne vstát.“ I vzpomněly si na jeho slova. A když se vrátily od hrobky, oznámily toto všechno Jedenácti i všem ostatním. Byly to Marie Magdalská, Jana a Marie Jakubova a ostatní s nimi. Říkaly to apoštolům, ale jim tato slova připadala jako nesmysl a nevěřili jim. Petr však vstal, běžel ke hrobce, naklonil se dovnitř a spatřil jen plátna. I odešel domů v údivu nad tím, co se stalo. A hle, téhož dne šli dva z nich do vesnice jménem Emaus, vzdálené sto šedesát stadií od Jeruzaléma, a rozmlouvali spolu o tom všem, co se přihodilo. A stalo se, jak tak spolu rozmlouvali a probírali to, že se k nim přiblížil sám Ježíš a šel s nimi. Ale jejich oči byly drženy, takže ho nepoznali. Řekl jim: „O jakých věcech to spolu cestou rozmlouváte?“ I zůstali stát zasmušilí. Jeden z nich, jménem Kleofáš, mu odpověděl: „Ty jsi snad jediný, kdo pobývá v Jeruzalémě a nedověděl se, co se v něm v těchto dnech stalo!“ I řekl jim: „Co to je?“ Oni mu řekli: „To s Ježíšem Nazaretským, který byl muž prorok mocný v činu i slově před Bohem i přede vším lidem; jak ho velekněží a naši vládci vydali k odsouzení na smrt a ukřižovali ho. My jsme však doufali, že on je ten, který má vykoupit Izrael. Ale přes to všechno je to už třetí den od toho, kdy se to stalo. Některé z našich žen nás však ohromily. Byly zrána u hrobky, a když nenalezly jeho tělo, přišly a říkaly, že měly dokonce vidění andělů, kteří řekli, že je živ. A někteří z těch, kteří byli s námi, odešli k hrobce a nalezli vše tak, jak řekly i ženy, jeho však nespatřili.“ A on jim řekl: „Ó nerozumní a zpozdilého srdce, abyste věřili tomu všemu, co mluvili proroci! Což to neměl Kristus vytrpět a vejít do své slávy?“ A začal od Mojžíše a od všech proroků a vysvětlil jim ve všech Písmech to, co o něm bylo napsáno. Přiblížili se k vesnici, kam šli, a on si počínal, jako by chtěl jít dál. Oni však na něho naléhali slovy: „Zůstaň s námi, neboť se připozdívá a den se již nachýlil.“ I vstoupil, aby s nimi zůstal. A stalo se, když s nimi zaujal místo u stolu, že vzal chléb, požehnal, rozlomil a podával jim. Vtom se jim otevřely oči a poznali ho; ale on se pro ně stal neviditelným. A řekli si spolu: „Což v nás srdce nehořelo, když k nám na cestě mluvil a otvíral nám Písma?“ A v tu hodinu vstali, vrátili se do Jeruzaléma a nalezli shromážděných těch jedenáct i ty, kteří byli s nimi, a ti jim říkali, že Pán byl skutečně probuzen z mrtvých a ukázal se Šimonovi. A oni vypravovali, co se jim stalo na cestě a jak se jim dal poznat při lámání chleba. Zatímco o tom mluvili, postavil se on uprostřed nich a řekl jim: „Pokoj vám.“ Vyděsili se a vystrašeni se domnívali, že vidí ducha. Řekl jim: „Proč jste tak rozrušeni a proč ve vašem srdci vystupují pochybnosti? Podívejte se na mé ruce a na mé nohy, že jsem to já. Dotkněte se mne a podívejte se: duch nemá maso a kosti, jako to vidíte na mně.“ A když to řekl, ukázal jim ruce a nohy. Když tomu ještě pro samou radost nemohli uvěřit a jen se divili, řekl jim: „Máte tu něco k jídlu?“ Podali mu kus pečené ryby a plást medu. Vzal si a pojedl před nimi. Řekl jim: „To jsou ta má slova, která jsem k vám mluvil, když jsem byl ještě s vámi, že se musí naplnit všechno, co je o mně napsáno v Mojžíšově zákoně, v prorocích a Žalmech.“ Potom otevřel jejich mysl, aby rozuměli Písmu, a řekl jim: „Tak je napsáno, že Kristus měl trpět a třetího dne vstát z mrtvých; a na základě jeho jména má být všem národům vyhlášeno pokání k odpuštění hříchů, počínajíc od Jeruzaléma. Vy jste svědky těchto věcí. A hle, já na vás posílám zaslíbení mého Otce; vy však zůstaňte ve městě, dokud nebudete oblečeni mocí z výsosti.“ Potom je vyvedl až k Betanii, zvedl své ruce a požehnal jim. A stalo se, když jim žehnal, že se od nich vzdálil a byl nesen vzhůru do nebe. A když se mu poklonili, s velikou radostí se vrátili do Jeruzaléma a byli stále v chrámě, chválili Boha a dobrořečili mu. Amen. Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno vzniklo skrze ně a bez něho nevzniklo vůbec nic, co je. V něm byl život a ten život byl světlo lidí. A to světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila. Objevil se člověk poslaný od Boha, jehož jméno bylo Jan. Ten přišel jako svědek, aby o tom světle vydal svědectví, aby skrze něho všichni uvěřili. On sám nebyl to světlo, ale přišel, aby o tom světle vydal svědectví. Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka, to přicházelo na svět. Na světě byl, svět skrze něj vznikl, a svět ho nepoznal. Přišel do svého vlastního, a jeho vlastní ho nepřijali. Těm však, kteří ho přijali, dal pravomoc stát se Božími dětmi, těm, kteří věří v jeho jméno. Ti se nenarodili z krve ani z vůle těla ani z vůle muže, nýbrž z Boha. A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jediný Syn, plný milosti a pravdy. Jan o něm vydával svědectví. Volal: „To je ten, o němž jsem řekl: ‚Ten, který přichází za mnou, je přede mnou, neboť byl dříve než já.‘“ – Z jeho plnosti jsme my všichni vzali, milost za milostí. Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista. Boha nikdo nikdy neviděl; jedinečný Bůh, který je v lůnu Otcově, ten nám o něm pověděl. Toto je svědectví Janovo, když k němu Židé z Jeruzaléma poslali kněze a Levity, aby se ho zeptali: „Kdo jsi ty?“ I vyznal a nezapřel; vyznal: „Já nejsem Mesiáš.“ Zeptali se ho: „Co tedy? Jsi Eliáš?“ Řekl: „Nejsem.“ „Jsi ten Prorok?“ Odpověděl: „Ne.“ Řekli mu tedy: „Kdo jsi? Ať můžeme dát odpověď těm, kteří nás poslali. Co říkáš sám o sobě?“ Řekl: „Já jsem hlas volajícího v pustině: ‚Vyrovnejte Pánovu cestu‘, jak řekl prorok Izaiáš.“ Ti poslaní byli z farizeů. I zeptali se ho: „Proč tedy křtíš, když nejsi Mesiáš ani Eliáš ani ten Prorok?“ Jan jim odpověděl: „Já křtím ve vodě, ale uprostřed vás stojí ten, koho vy neznáte: To je ten, který přichází za mnou, který byl přede mnou; jemu nejsem hoden rozvázat řemínek jeho sandálu.“ Tyto věci se udály v Betanii za Jordánem, kde Jan křtil. Druhého dne Jan uviděl Ježíše, jak k němu přichází, a řekl: „Hle, Beránek Boží, který snímá hřích světa. Toto je ten, o němž jsem řekl: ‚Za mnou přichází muž, který je přede mnou, neboť byl dříve než já.‘ Ani já jsem ho neznal, ale proto jsem přišel a křtil ve vodě, aby byl zjeven Izraeli.“ A Jan vydal svědectví: „Viděl jsem, jak Duch sestupoval jako holubice z nebe a zůstal na něm. Ani já jsem ho neznal, ale ten, kdo mne poslal křtít ve vodě, mi řekl: ‚Na koho uvidíš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí v Duchu Svatém.‘ A já jsem to viděl a dosvědčuji, že toto je Boží Syn.“ Druhého dne tam Jan opět stál se dvěma ze svých učedníků. Pohlédl na Ježíše, jak jde kolem, a řekl: „Hle, Beránek Boží!“ Ti dva učedníci slyšeli, co říká, a šli za Ježíšem. Ježíš se otočil, a když uviděl, že jdou za ním, řekl jim: „Co hledáte?“ A oni mu řekli: „Rabbi“, což se překládá ‚Učiteli‘, „kde bydlíš?“ Řekl jim: „Pojďte a uvidíte.“ Šli tedy, viděli, kde bydlí, a zůstali ten den u něho. Bylo kolem čtvrté hodiny odpoledne. Jeden z těch dvou, kteří to uslyšeli od Jana a připojili se k němu, byl Ondřej, bratr Šimona Petra. Ten nalezl nejprve svého bratra Šimona a řekl mu: „Nalezli jsme Mesiáše“ (což je v překladu: Kristus). Přivedl ho k Ježíšovi. Ježíš na něho pohlédl a řekl: „Ty jsi Šimon, syn Jonášův; budeš se jmenovat Kéfas“ (což se překládá Petr). Druhého dne se Ježíš rozhodl odejít do Galileje. Nalezl Filipa a řekl mu: „Následuj mne.“ Filip byl z Betsaidy, města Ondřejova a Petrova. Filip nalezl Natanaela a řekl mu: „Nalezli jsme toho, o němž psal Mojžíš v Zákoně a proroci, Ježíše, syna Josefova z Nazareta.“ Natanael mu řekl: „Může být z Nazareta něco dobrého?“ Filip mu řekl: „Pojď a podívej se.“ Ježíš uviděl Natanaela, jak k němu přichází, a řekl o něm: „Hle, to je opravdu Izraelita, ve kterém není lsti.“ Natanael mu řekl: „Odkud mne znáš?“ Ježíš mu odpověděl: „Viděl jsem tě dříve, než tě Filip zavolal, když jsi byl pod tím fíkovníkem.“ Natanael mu odpověděl: „Rabbi, ty jsi Syn Boží, ty jsi král Izraele.“ Ježíš mu odpověděl: „Věříš proto, že jsem ti řekl: ‚Viděl jsem tě pod fíkovníkem‘? Uvidíš větší věci než toto.“ A řekl mu: „Amen, amen, pravím vám, od nynějška uvidíte nebe otevřené a Boží anděly vystupovat a sestupovat na Syna člověka.“ Třetího dne byla svatba v Káně Galilejské a byla tam Ježíšova matka. Na svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci. Když došlo víno, řekla Ježíšovi jeho matka: „Nemají víno.“ A Ježíš jí řekl: „Co mi chceš, ženo? Ještě nepřišla má hodina.“ Jeho matka řekla služebníkům: „Cokoli vám řekne, učiňte.“ Bylo tam šest kamenných nádob na vodu, určených k židovskému očišťování, každá na dvě nebo tři míry. Ježíš jim řekl: „Naplňte ty nádoby vodou.“ A naplnili je až po okraj. Pak jim řekl: „Teď naberte a neste správci hostiny.“ I donesli. Jakmile správce hostiny ochutnal vodu učiněnou vínem – nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří tu vodu nabrali, to věděli – zavolal ženicha a řekl mu: „Každý člověk podává nejprve dobré víno, a když se hosté dostatečně napijí, tehdy to, které je horší. Ty jsi zachoval dobré víno až do této chvíle.“ Toto Ježíš učinil v Káně Galilejské jako počátek svých znamení a zjevil svou slávu. A jeho učedníci v něho uvěřili. Potom sestoupil on, jeho matka, jeho bratři i jeho učedníci do Kafarnaum a zůstali tam několik dní. Byly blízko židovské velikonoce a Ježíš vystoupil do Jeruzaléma. V chrámě našel prodavače dobytka, ovcí a holubů i penězoměnce sedící za stoly. I udělal z provazů bič a všechny je z chrámu i s ovcemi a dobytkem vyhnal, mince penězoměnců vysypal a stoly převrátil. A prodavačům holubů řekl: „Odneste to odsud! Nedělejte z domu mého Otce tržnici!“ Jeho učedníci si vzpomněli, že je napsáno: ‚Horlivost pro tvůj dům mne stráví.‘ Židé mu na to řekli: „Jaké znamení nám ukážeš, že toto činíš?“ Ježíš jim odpověděl: „Zbořte tuto svatyni, a ve třech dnech ji postavím.“ Židé tedy řekli: „Tato svatyně byla budována čtyřicet šest let, a ty ji postavíš ve třech dnech?“ On však mluvil o svatyni svého těla. Když byl potom vzkříšen z mrtvých, vzpomněli si jeho učedníci, že toto říkal, a uvěřili Písmu i slovu, které Ježíš řekl. Když byl o velikonocích v Jeruzalémě na slavnosti, mnozí uvěřili v jeho jméno, protože viděli znamení, která činil. Ježíš se jim však sám nesvěřoval, protože znal všechny a nepotřeboval, aby mu někdo vydal svědectví o člověku. Sám totiž věděl, co je v člověku. Mezi farizeji byl člověk jménem Nikodém, přední muž mezi Židy. Ten přišel k Ježíšovi v noci a řekl mu: „Rabbi, víme, že jsi přišel od Boha jako učitel, neboť nikdo nemůže činit ta znamení, která činíš ty, není-li s ním Bůh.“ Ježíš mu odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit Boží království.“ Nikodém mu řekl: „Jak se může člověk narodit, když je starý? Nemůže podruhé vstoupit do lůna své matky a narodit se.“ Ježíš odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a Ducha, nemůže vstoupit do Božího království. Co se narodilo z těla, je tělo, a co se narodilo z Ducha, je duch. Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu. Vítr vane, kam chce, a slyšíš jeho zvuk, ale nevíš, odkud přichází a kam jde. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha.“ Nikodém mu odpověděl: „Jak se to může stát?“ Ježíš mu odpověděl: „Ty jsi učitel Izraele, a toto nevíš? Amen, amen, pravím tobě, že mluvíme, co víme, a svědčíme o tom, co jsme viděli, a vy naše svědectví nepřijímáte. Když jsem vám pověděl věci pozemské, a nevěříte, jak uvěříte, povím-li vám věci nebeské? Nikdo nevystoupil do nebe kromě toho, který sestoupil z nebe, Syna člověka, který je v nebi. A jako Mojžíš vyvýšil hada v pustině, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný.“ „Neboť tak Bůh miluje svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby byl svět skrze něj zachráněn. Kdo v něho věří, není souzen, kdo však nevěří, již je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jediného Syna Božího. Toto je ten soud, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. Neboť každý, kdo jedná zle, nenávidí světlo a nepřichází ke světlu, aby jeho skutky nebyly odhaleny. Kdo však činí pravdu, přichází ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu.“ Potom přišel Ježíš i jeho učedníci do judské země; tam s nimi pobýval a křtil. Také Jan křtil v Ainon, blízko Salim, protože tam bylo hodně vody; a lidé přicházeli a byli křtěni. Jan totiž ještě nebyl uvržen do vězení. Mezi některými z Janových učedníků a jedním Židem nastal spor o očišťování. Přišli k Janovi a řekli mu: „Rabbi, ten, který byl s tebou za Jordánem a o němž jsi vydal svědectví, hle, ten křtí a všichni přicházejí k němu.“ Jan odpověděl: „Člověk si nemůže vzít nic, není-li mu to dáno z nebe. Vy sami jste mi svědky, že jsem řekl: ‚Já nejsem Mesiáš,‘ ale ‚Jsem poslán před ním.‘ Ženich je ten, kdo má nevěstu. Přítel ženicha, který stojí a slyší ho, velmi se raduje z ženichova hlasu. Tato má radost je tedy naplněna. On musí růst, já však se menšit.“ „Kdo přichází shůry, je nade všechny. Kdo je ze země, je pozemský a mluví pozemsky. Kdo přichází z nebe, je nade všechny a svědčí o tom, co viděl a slyšel, ale jeho svědectví nikdo nepřijímá. Kdo přijal jeho svědectví, zpečetil, že Bůh je pravdivý. Ten, koho poslal Bůh, mluví slova Boží, neboť Bůh dává Ducha bez odměřování. Otec miluje Syna a všechno dal do jeho rukou. Kdo věří v Syna, má věčný život; kdo však Syna odmítá, nespatří život, ale zůstává na něm Boží hněv.“ Když se Pán dověděl, že farizeové uslyšeli, že on získává a křtí více učedníků než Jan – ačkoli Ježíš sám nekřtil, nýbrž jeho učedníci – opustil Judsko a odešel opět do Galileje. Musel však projít Samařskem. Přišel tedy do samařského města zvaného Sychar, blízko pozemku, který dal Jákob svému synu Josefovi. Tam byl Jákobův pramen. Ježíš, unaven cestou, se posadil u toho pramene. Bylo kolem poledne. Tu přišla samařská žena, aby načerpala vodu. Ježíš jí řekl: „Dej mi napít.“ Jeho učedníci totiž odešli do města, aby nakoupili jídlo. Samařská žena mu řekla: „Jak to, že ty, ač jsi Žid, žádáš mne, samařskou ženu, abych ti dala napít?“ Židé totiž se Samařany nic společného neužívají. Ježíš jí odpověděl: „Kdybys znala ten Boží dar a věděla, kdo je ten, který ti říká: ‚Dej mi napít‘, požádala bys ty jeho a on by ti dal živou vodu.“ Žena mu řekla: „Pane, nemáš ani vědro a studna je hluboká; odkud tedy máš tu živou vodu? Jsi snad větší než náš otec Jákob, který nám tuto studnu dal a pil z ní on sám i jeho synové a jeho dobytek?“ Ježíš jí odpověděl: „Každý, kdo pije z této vody, bude opět žíznit. Kdo by se však napil z vody, kterou mu dám já, nebude nikdy žíznit, ale voda, kterou mu dám, se v něm stane pramenem vody tryskající k věčnému životu.“ Ta žena mu řekla: „Pane, dej mi tuto vodu, abych už nežíznila a nemusela sem chodit nabírat.“ Ježíš jí řekl: „Jdi, zavolej svého muže a přijď sem.“ Žena mu odpověděla: „Nemám muže.“ Ježíš jí řekl: „Dobře jsi řekla: ‚Nemám muže.‘ Vždyť jsi měla pět mužů, a ten, kterého máš nyní, není tvůj muž. To jsi řekla pravdu.“ Žena mu řekla: „Pane, vidím, že jsi prorok. Naši otcové se klaněli Bohu na této hoře, a vy říkáte, že místo, kde je třeba se klanět, je v Jeruzalémě.“ Ježíš jí řekl: „Věř mi, ženo, že přichází hodina, kdy se nebudete klanět Otci ani na této hoře ani v Jeruzalémě. Vy se klaníte tomu, co neznáte. My se klaníme tomu, co známe, protože záchrana je ze Židů. Ale přichází hodina, a již je zde, kdy praví ctitelé se budou klanět Otci v duchu a pravdě; vždyť sám Otec hledá takové ctitele. Bůh je duch, a ti, kteří se mu klanějí, musí se mu klanět v duchu a pravdě.“ Žena mu řekla: „Vím, že má přijít Mesiáš, zvaný Kristus. Až on přijde, oznámí nám všechno.“ Ježíš jí řekl: „Já jsem to – ten, který k tobě mluví.“ Vtom přišli jeho učedníci a divili se, že rozmlouvá se ženou. Nikdo však neřekl: ‚Nač se ptáš?‘ nebo ‚Proč s ní mluvíš?‘ Žena tam tedy nechala svůj džbán, odešla do města a řekla lidem: „Pojďte se podívat na člověka, který mi řekl všechno, co jsem udělala. Není snad on ten Kristus?“ Vyšli z města a šli k němu. Mezitím ho učedníci prosili: „Rabbi, najez se.“ On jim však řekl: „Já mám jíst pokrm, který vy neznáte.“ Učedníci se mezi sebou ptali: „Nepřinesl mu někdo něco k jídlu?“ Ježíš jim řekl: „Můj pokrm je, abych činil vůli toho, který mne poslal, a dokonal jeho dílo. Což neříkáte: ‚Ještě čtyři měsíce a přijde žeň‘? Hle, pravím vám: Pozvedněte své oči a pohleďte na pole, že se bělají ke žni. Žnec již bere odměnu a shromažďuje úrodu k věčnému životu, aby se společně radovali rozsévač i žnec. Neboť v tom je pravdivé přísloví, že jiný rozsévá a jiný žne. Já jsem vás poslal žnout to, na čem jste nepracovali. Druzí pracovali a vy jste vstoupili do jejich těžké práce.“ Mnoho Samařanů z onoho města v něho uvěřilo pro slovo té ženy, která svědčila: „Řekl mi vše, co jsem udělala.“ Když tedy k němu ti Samařané přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. I zůstal tam dva dny. A mnohem více jich uvěřilo pro jeho slovo. Té ženě pak říkali: „Teď už věříme ne pro to, co jsi říkala ty, ale sami jsme ho slyšeli a víme, že toto je skutečně Zachránce světa, Kristus.“ Po dvou dnech odtamtud odešel do Galileje. Neboť Ježíš sám vydal svědectví, že prorok ve své vlasti nemá vážnost. Když tedy přišel do Galileje, Galilejci ho přijali, protože viděli všechno, co učinil o svátku v Jeruzalémě; neboť i oni přišli na svátek. Ježíš opět přišel do Kány Galilejské, kde z vody učinil víno. Byl tam jeden královský úředník, jehož syn ležel nemocen v Kafarnaum. Když uslyšel, že Ježíš přišel z Judska do Galileje, odešel k němu a prosil ho, aby přišel a uzdravil jeho syna, neboť již skoro umíral. Tu mu Ježíš řekl: „Neuvidíte-li znamení a divy, jistě neuvěříte.“ Královský úředník mu řekl: „Pane, pojď, než mé dítě zemře!“ Ježíš mu říká: „Jdi, tvůj syn žije.“ Ten člověk uvěřil slovu, které mu Ježíš řekl, a šel. Ještě byl na cestě dolů, když mu vyšli naproti jeho otroci a řekli, že jeho chlapec žije. Vyptal se jich tedy na hodinu, ve které mu začalo být lépe. Řekli mu: „Včera v jednu hodinu ho opustila horečka.“ Tu otec poznal, že se to stalo v tu hodinu, kdy mu Ježíš řekl: ‚Tvůj syn žije‘. A uvěřil on i celý jeho dům. Toto bylo už druhé znamení, které Ježíš učinil, když přišel z Judska do Galileje. Potom byl židovský svátek a Ježíš vystoupil do Jeruzaléma. V Jeruzalémě je u Ovčí brány rybník, hebrejsky zvaný Bethesda, který má pět sloupořadí. V nich lehávalo množství nemocných, slepých, chromých a ochrnutých, kteří čekali na pohyb vody. Neboť Pánův anděl občas sestupoval do rybníka a vířil vodu. Kdo po zvíření vody první vstoupil do rybníka, býval uzdraven, ať trpěl kteroukoli nemocí. Byl tam jeden člověk, nemocný již třicet osm let. Když ho Ježíš spatřil, jak tam leží, a poznal, že je už dlouhou dobu nemocen, řekl mu: „Chceš být uzdraven?“ Nemocný mu odpověděl: „Pane, nemám nikoho, kdo by mě snesl do rybníka, když se voda rozvíří. Zatímco já teprve přicházím, jiný tam sestupuje přede mnou.“ Ježíš mu řekl: „Vstaň, vezmi své lehátko a choď.“ A hned byl ten člověk uzdraven, vzal své lehátko a chodil. Ten den však byla sobota. Židé tomu uzdravenému říkali: „Je sobota; není dovoleno, abys nosil své lehátko.“ On jim však odpověděl: „Ten, který mě uzdravil, mi řekl: ‚Vezmi své lehátko a choď.‘“ Otázali se ho: „Kdo je ten člověk, který ti řekl: ‚Vezmi své lehátko a choď‘?“ Uzdravený však nevěděl, kdo to je, neboť Ježíš se ztratil v zástupu, který na tom místě byl. Potom ho Ježíš nalezl v chrámě a řekl mu: „Hle, jsi uzdraven. Už nehřeš, aby se ti nepřihodilo něco horšího.“ Ten člověk odešel a oznámil Židům, že tím, kdo ho uzdravil, je Ježíš. Proto Židé Ježíše pronásledovali a usilovali ho zabít, že tyto věci činil v sobotu. Ježíš jim však odpověděl: „Můj Otec až dosud pracuje, i já pracuji.“ Proto ho Židé ještě více usilovali zabít, že nejen rušil sobotu, ale také Boha nazýval svým vlastním otcem, a činil se tak rovným Bohu. Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám: Syn nemůže sám od sebe činit nic než to, co vidí činit Otce. Co činí on, to činí stejně i Syn. Neboť Otec miluje Syna a ukazuje mu všechno, co sám činí. A ještě větší skutky než tyto mu ukáže, abyste vy žasli. Jako totiž Otec křísí mrtvé a obživuje, tak také Syn obživuje ty, které chce. Vždyť Otec ani nikoho nesoudí, ale všechen soud svěřil Synu, aby všichni ctili Syna, jako ctí Otce. Kdo nectí Syna, nectí Otce, který ho poslal. Amen, amen, pravím vám, že kdo slyší mé slovo a věří tomu, kdo mne poslal, má věčný život a nejde na soud, ale přešel ze smrti do života. Amen, amen, pravím vám, že přichází hodina, a nyní je tu, kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna, a ti, kdo uslyší, budou žít. Neboť jako Otec má život sám v sobě, tak dal i Synu, aby měl život sám v sobě. A dal mu pravomoc konat soud, protože je Syn člověka. Nedivte se tomu; vždyť přichází hodina, v níž všichni, kteří jsou v hrobech, uslyší jeho hlas a vyjdou. Ti, kdo činili dobře, budou vzkříšeni k životu, a ti, kdo jednali zle, budou vzkříšeni k soudu.“ „Já sám od sebe nemohu dělat nic. Jak slyším, tak soudím, a můj soud je spravedlivý, protože nehledám svou vůli, ale vůli toho, kdo mne poslal.“ „Svědčím-li já sám o sobě, není mé svědectví pravé. Je jiný, kdo o mně svědčí, a vím, že svědectví, které o mně vydává, je pravdivé. Vy jste poslali k Janovi a on vydal svědectví Pravdě. Já sice nepřijímám svědectví od člověka, ale toto říkám, abyste byli zachráněni. On byl lampou hořící a zářící, a vám se zachtělo zaradovat se na chvíli v jeho světle. Já však mám větší svědectví než Janovo: skutky, které mi dal Otec, abych je vykonal. Právě ty skutky, které činím, o mně svědčí, že mne poslal Otec. A sám Otec, který mne poslal, vydal o mně svědectví. Vy jste nikdy neslyšeli jeho hlas ani jste neviděli jeho podobu a jeho slovo ve vás nezůstává, protože nevěříte tomu, koho on poslal. Zkoumáte Písma, protože se domníváte, že v nich máte věčný život, a právě ona svědčí o mně. Ale nechcete přijít ke mně, abyste měli život.“ „Slávu od lidí nepřijímám. Ale vím o vás, že v sobě nemáte lásku k Bohu. Já jsem přišel ve jménu svého Otce, a nepřijímáte mě. Kdyby přišel někdo jiný ve svém vlastním jménu, toho přijmete. Jak vy můžete uvěřit, když přijímáte slávu jedni od druhých, ale slávu, která je od jediného Boha, nehledáte? Nemyslete si, že já vás budu obviňovat u Otce; vaším žalobcem je Mojžíš, v něhož doufáte. Kdybyste totiž věřili Mojžíšovi, věřili byste mně, protože on psal o mně. Nevěříte-li jeho zápisům, jak uvěříte mým výrokům?“ Potom Ježíš odešel na druhý břeh Galilejského neboli Tiberiadského moře. Šel za ním velký zástup, protože viděli znamení, která činil na nemocných. Ježíš vystoupil na horu a tam se posadil se svými učedníky. Byly blízko velikonoce, židovský svátek. Když Ježíš pozdvihl oči a uviděl, že k němu přichází velký zástup, řekl Filipovi: „Kde nakoupíme chleba, aby se tito lidé najedli?“ To říkal, aby ho zkoušel; sám totiž věděl, co chce dělat. Filip mu odpověděl: „Ani chleby za dvě stě denárů nestačí, aby si každý trochu vzal.“ Jeden z jeho učedníků, Ondřej, bratr Šimona Petra, mu řekl: „Tady je chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě ryby; ale co je to pro takové množství!“ Ježíš řekl: „Postarejte se, ať se lidé posadí.“ Na tom místě bylo mnoho trávy. I posadili se muži v počtu asi pěti tisíc. Ježíš vzal ty chleby, vzdal díky a rozdělil je sedícím; stejně i z ryb dostali, kolik chtěli. Když se nasytili, řekl svým učedníkům: „Seberte zbylé úlomky, aby nic nepřišlo nazmar.“ Sebrali je tedy a úlomky z těch pěti ječných chlebů, které přebyly těm, kteří se najedli, naplnili dvanáct nůší. Když ti lidé viděli znamení, které Ježíš učinil, říkali: „To je skutečně ten Prorok, který má přijít na svět.“ Když Ježíš poznal, že se chystají přijít a zmocnit se ho, aby ho učinili králem, odešel opět na horu, zcela sám. Když nastal večer, sestoupili jeho učedníci k moři, nastoupili do lodi a plavili se na druhou stranu moře do Kafarnaum. Již se setmělo, a Ježíš k nim ještě nepřišel. Moře se začalo vzdouvat, protože vál silný vítr. Když ujeli asi dvacet pět nebo třicet stadií, uviděli Ježíše kráčet po moři a blížit se k lodi, a ulekli se. On však jim řekl: „Já jsem to, nebojte se.“ Chtěli jej vzít do lodi, a hned se loď ocitla u břehu, ke kterému jeli. Zástup, který zůstal na druhé straně moře, si druhého dne všiml, že tam nebyl jiný člun než ten jeden, do kterého nastoupili jeho učedníci, a že Ježíš nevstoupil se svými učedníky do lodi, ale že jeho učedníci odjeli sami. Jiné čluny z Tiberiady však připluly blízko k místu, kde pojedli chléb, když Pán vzdal díky. Když tedy zástup uviděl, že tam není Ježíš ani jeho učedníci, nastoupili do člunů a přijeli do Kafarnaum, hledajíce Ježíše. Když ho na druhé straně moře nalezli, řekli mu: „Rabbi, kdy ses sem dostal?“ Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám, hledáte mne ne proto, že jste viděli znamení, ale že jste jedli z těch chlebů a nasytili jste se. Pracujte ne pro pokrm, který hyne, nýbrž pro pokrm zůstávající k životu věčnému, který vám dá Syn člověka; neboť jemu Otec, Bůh, vtiskl svou pečeť.“ Řekli mu: „Co máme dělat, abychom konali Boží skutky?“ Ježíš jim odpověděl: „Toto je ten Boží skutek: abyste věřili v toho, kterého on poslal.“ Řekli mu: „Jaké ty tedy činíš znamení, abychom je uviděli a uvěřili ti? Co konáš? Naši otcové jedli v pustině manu, jak je napsáno: ‚Dal jim jíst chléb z nebe.‘“ Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám, ne Mojžíš vám dal chléb z nebe, nýbrž můj Otec vám dává ten pravý chléb z nebe. Neboť chléb Boží je ten, který sestupuje z nebe a dává život světu.“ Řekli mu tedy: „Pane, dávej nám tento chléb stále.“ Ježíš jim řekl: „Já jsem ten chléb života. Kdo přichází ke mně, jistě nebude hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit. Ale řekl jsem vám, že jste mne i viděli, a přece nevěříte. Každý, koho mi Otec dává, přijde ke mně, a toho, kdo ke mně přichází, jistě nevyženu ven. Neboť jsem sestoupil z nebe, ne abych činil svou vůli, ale vůli toho, který mne poslal. A toto je vůle toho, který mne poslal, abych neztratil nic z toho, co mi dal, ale vzkřísil to v poslední den. Neboť toto je vůle mého Otce, aby každý, kdo vidí Syna a věří v něho, měl život věčný; a já ho vzkřísím v poslední den.“ Židé proti němu reptali, že řekl: ‚Já jsem chléb, který sestoupil z nebe‘ a říkali: „Copak to není Ježíš, syn Josefův? My známe jeho otce i matku. Jak tedy může říkat: ‚Sestoupil jsem z nebe‘?“ Ježíš jim odpověděl: „Nereptejte mezi sebou. Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mne poslal; a já ho vzkřísím v poslední den. V Prorocích je napsáno: ‚A budou všichni vyučeni od Boha.‘ Každý, kdo od Otce uslyšel a vyučil se, přichází ke mně. Ne že by někdo Otce viděl, kromě toho, kdo je od Boha; ten viděl Otce. Amen, amen, pravím vám, kdo věří ve mne, má život věčný. Já jsem chléb života. Vaši otcové jedli v pustině manu, a zemřeli. Toto je chléb, který sestupuje z nebe, aby ten, kdo z něho jí, nezemřel. Já jsem ten živý chléb, který sestoupil z nebe. Kdo jí z tohoto chleba, bude žít na věčnost. A chléb, který já dám za život světa, je mé tělo.“ Židé se hádali mezi sebou a říkali: „Jak nám tento člověk může dát k jídlu své tělo?“ Ježíš jim tedy řekl: „Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a nebudete-li pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den. Neboť mé tělo je pravý pokrm a má krev je pravý nápoj. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. Jako mne poslal živý Otec a já žiji skrze Otce, tak i ten, kdo mne jí, bude žít skrze mne. Toto je ten chléb, který sestoupil z nebe; ne jako vaši otcové jedli manu, a zemřeli. Kdo jí tento chléb, bude žít na věčnost.“ Toto řekl, když vyučoval v synagoze v Kafarnaum. Mnozí z jeho učedníků, když to uslyšeli, řekli: „To je tvrdá řeč. Kdo to může poslouchat?“ Ježíš v sobě věděl, že jeho učedníci na to reptají, a řekl jim: „To vás pohoršuje? Což tedy, kdybyste viděli Syna člověka vystupovat tam, kde byl dříve? Duch je ten, který obživuje, tělo nic neznamená. Slova, která jsem vám pověděl já, jsou duch a jsou život. Ale jsou někteří z vás, kteří nevěří.“ Ježíš totiž od počátku věděl, kteří jsou nevěřící a kdo je ten, který ho vydá. A říkal: „Proto jsem vám řekl, že nikdo ke mně nemůže přijít, pokud mu to není dáno od Otce.“ Z toho důvodu mnozí z jeho učedníků odešli zpět a už s ním nechodili. Ježíš řekl Dvanácti: „I vy chcete odejít?“ Šimon Petr mu odpověděl: „Pane, ke komu půjdeme? Máš slova věčného života a my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi Kristus, ten Svatý Boží.“ Ježíš jim odpověděl: „Nevyvolil jsem si vás Dvanáct? Ale jeden z vás je ďábel.“ To řekl o Judovi, synu Šimona Iškariotského, neboť ten ho měl zradit, jeden z Dvanácti. Potom chodil Ježíš po Galileji; nechtěl chodit po Judsku, protože ho Židé chtěli zabít. Byl blízko židovský svátek stánků. Jeho bratři mu řekli: „Odejdi odtud a jdi do Judska, aby také tvoji učedníci uviděli tvé skutky, které činíš. Vždyť nikdo nedělá nic vskrytu, chce-li být znám na veřejnosti. Činíš-li tyto věci, ukaž se světu.“ Ani jeho bratři totiž v něho nevěřili. Ježíš jim řekl: „Můj čas ještě nepřišel; ale váš čas je vždy připraven. Vás nemůže svět nenávidět, mne však nenávidí, protože já o něm svědčím, že jeho skutky jsou zlé. Vy vystupte na svátek do Jeruzaléma. Já na tento svátek ještě nevystoupím, protože můj čas se dosud nenaplnil.“ To jim řekl a zůstal v Galileji. Když jeho bratři vystoupili na svátek do Jeruzaléma, tehdy i on tam vystoupil, ne veřejně, ale jakoby tajně. Židé ho během svátku hledali a říkali: „Kde je ten člověk?“ A mezi lidem bylo o něm mnoho řečí. Jedni říkali: ‚Je dobrý‘, jiní říkali: ‚Není, vždyť svádí zástup‘. Nikdo o něm ovšem ze strachu před Židy nemluvil otevřeně. Když již bylo uprostřed svátků, vystoupil Ježíš do chrámu a učil. Židé se divili a říkali: „Jak to, že se tento člověk vyzná v Písmech, když se tomu neučil?“ Ježíš jim odpověděl: „Mé učení není mé, ale toho, který mne poslal. Bude-li někdo chtít činit jeho vůli, pozná, zda je to učení z Boha, nebo mluvím-li sám ze sebe. Kdo mluví ze sebe, hledá vlastní slávu. Ten však, kdo hledá slávu toho, který ho poslal, je pravdivý a není v něm nepravosti. Nedal vám Mojžíš Zákon? A nikdo z vás Zákon neplní. Proč mne usilujete zabít?“ Zástup odpověděl: „Máš démona! Kdo tě usiluje zabít?“ Ježíš jim odpověděl: „Jeden skutek jsem učinil, a všichni se tomu divíte. Mojžíš vám dal obřízku – ne že by byla od Mojžíše, nýbrž od otců – a vy obřezáváte člověka i v sobotu. Jestliže přijímá člověk obřízku v sobotu, aby nebyl porušen Mojžíšův zákon, proč se na mne zlobíte, že jsem v sobotu uzdravil celého člověka? Nesuďte podle zdání, ale suďte spravedlivým soudem.“ Tu začali někteří z obyvatel Jeruzaléma říkat: „Není to ten, kterého chtějí zabít? A hle, mluví veřejně, a nic mu neříkají. Což opravdu vůdcové poznali, že je to Mesiáš? Ale o něm víme, odkud je. Až přijde Kristus, nikdo nebude vědět, odkud je.“ Tu Ježíš, vyučující v chrámě, hlasitě zvolal: „Vskutku mě znáte a víte, odkud jsem? Nepřišel jsem sám od sebe, ale ten, kdo mne poslal a jehož vy neznáte, je pravdivý. Já ho znám, neboť jsem od něho a on mne poslal.“ Chtěli ho tedy zajmout, ale nikdo na něho nevztáhl ruku, protože ještě nepřišla jeho hodina. Mnozí ze zástupu však v něho uvěřili a říkali: „Když přijde Mesiáš, učiní snad více znamení, než učinil tento člověk?“ Farizeové se doslechli, že to zástup o něm říká; a tak velekněží a farizeové poslali strážce, aby ho zajali. Tu Ježíš řekl: „Ještě krátký čas budu s vámi a pak odejdu k tomu, který mne poslal. Budete mne hledat, ale nenaleznete mne. A kde jsem já, tam vy přijít nemůžete.“ Židé si mezi sebou řekli: „Kam tento člověk hodlá jít, že my ho nenajdeme? Chce snad jít do řecké diaspory a učit pohany? Co znamená to slovo, které řekl: ‚Budete mne hledat, ale nenaleznete mne, a kde jsem já, tam vy nemůžete přijít‘?“ V poslední, velký den svátku Ježíš vstal a zvolal: „Žízní-li kdo, ať přijde ke mně a pije. Kdo věří ve mne, jak praví Písmo, řeky živé vody poplynou z jeho nitra!“ To řekl o Duchu, kterého měli přijmout ti, kteří v něho uvěřili; dosud totiž Duch svatý nebyl dán, protože Ježíš ještě nebyl oslaven. Když někteří ze zástupu uslyšeli tato slova, říkali: ‚To je skutečně ten Prorok.‘ Druzí říkali: ‚To je Mesiáš‘, a jiní říkali: ‚Což Mesiáš přijde z Galileje? Neříká Písmo, že Mesiáš přijde z potomstva Davidova a z Betléma, kde žil David?‘ Tak vznikl v zástupu kvůli němu rozkol. Někteří z nich ho chtěli zajmout, ale nikdo na něho nevztáhl ruce. Strážci tedy přišli k velekněžím a farizeům a ti jim řekli: „Proč jste ho nepřivedli?“ Strážci odpověděli: „Nikdo nikdy takto nemluvil, jako mluví tento člověk.“ Farizeové jim odpověděli: „I vy jste svedeni? Uvěřil snad v něho některý z vůdců nebo z farizeů? Jen tento zástup, který nezná Zákon – jsou prokleti.“ Jeden z nich, Nikodém, který předtím přišel k němu, jim řekl: „Odsuzuje náš Zákon člověka, aniž ho nejprve vyslechne a zjistí, co učinil?“ Odpověděli mu: „Nejsi také ty z Galileje? Prozkoumej to a viz, že z Galileje prorok nepovstane.“ A každý se odebral do svého domu. Ježíš však odešel na Olivovou horu. A časně ráno přišel opět do chrámu a všechen lid přicházel k němu; posadil se a začal je vyučovat. Tu k němu učitelé Zákona a farizeové přivedli ženu, přistiženou při cizoložství; postavili ji doprostřed a řekli mu: „Učiteli, tato žena byla přistižena při činu cizoložství. V Zákoně nám Mojžíš přikázal takové kamenovat. Co říkáš ty?“ Těmi slovy ho zkoušeli, aby ho mohli obžalovat. Ježíš se však sklonil dolů a psal prstem po zemi. Když se ho nepřestávali ptát, vzpřímil se a řekl jim: „Kdo z vás je bez hříchu, ať na ni první hodí kámen.“ A opět se sklonil a psal po zemi. Když to uslyšeli, vytráceli se jeden po druhém, zahanbeni ve (svém) svědomí, starší nejprve, až tam zůstal on sám a žena, která byla uprostřed. Ježíš se vzpřímil a řekl jí: „Ženo, kde jsou tvoji žalobci? Nikdo tě neodsoudil?“ Ona řekla: „Nikdo, Pane.“ Ježíš řekl: „Ani já tě neodsuzuji. Jdi a od této chvíle již nehřeš.“ Ježíš k nim opět promluvil: „Já jsem světlo světa. Kdo mne následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.“ Farizeové mu řekli: „Ty svědčíš sám o sobě; tvé svědectví není pravé.“ Ježíš jim odpověděl: „I když svědčím sám o sobě, mé svědectví je pravé, protože vím, odkud jsem přišel a kam jdu. Vy nevíte, odkud přicházím ani kam jdu. Vy soudíte podle těla; já nesoudím nikoho. Jestliže já přece soudím, můj soud je pravdivý, protože nejsem sám, ale jsem já a ten, který mne poslal, Otec. A ve vašem Zákoně je napsáno, že svědectví dvou osob je pravé. Jsem to já, kdo svědčí o sobě, a svědčí o mně také ten, který mne poslal, Otec.“ Řekli mu: „Kde je tvůj Otec?“ Ježíš odpověděl: „Neznáte ani mne ani mého Otce; kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce.“ Tato slova řekl u pokladnice, když učil v chrámě. A nikdo ho nezajal, protože ještě nepřišla jeho hodina. Ježíš jim opět řekl: „Já odcházím; budete mne hledat, ale zemřete ve svém hříchu. Kam já odcházím, tam vy přijít nemůžete.“ Židé říkali: „Chce se snad zabít, že říká: ‚Kam já odcházím, tam vy přijít nemůžete‘?“ I říkal jim: „Vy jste zdola, já jsem shůry. Vy jste z tohoto světa, já nejsem z tohoto světa. Proto jsem vám řekl, že zemřete ve svých hříších. Jestliže neuvěříte, že Já jsem, zemřete ve svých hříších.“ Říkali mu: „Kdo jsi ty?“ Ježíš jim řekl: „Co vám od počátku říkám. Mnoho mám o vás mluvit a soudit; ale ten, který mne poslal, je pravdivý, a já mluvím ve světě to, co jsem slyšel od něho.“ Nepoznali, že k nim mluvil o Otci. Ježíš jim řekl: „Až vyvýšíte Syna člověka, tehdy poznáte, že Já jsem a že sám od sebe nečiním nic, ale mluvím tak, jak mě naučil můj Otec. A ten, kdo mne poslal, je se mnou; nezanechal mne samotného, protože já stále činím to, co se jemu líbí.“ Když toto mluvil, mnozí v něho uvěřili. Ježíš říkal Židům, kteří mu uvěřili: „Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky. Poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí.“ Odpověděli mu: „Jsme potomci Abrahamovi a nikdy jsme nebyli ničími otroky. Jak můžeš říkat, že se staneme svobodnými?“ Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám, že každý, kdo činí hřích, je otrokem hříchu. A otrok nezůstává v domě navždy; navždy zůstává syn. Jestliže vás tedy Syn vysvobodí, budete vskutku svobodní. Vím, že jste potomci Abrahamovi, ale usilujete mne zabít, protože mé slovo nemá ve vás místo. Já mluvím o tom, co jsem viděl u svého Otce, a vy činíte to, co jste slyšeli u vašeho otce.“ Odpověděli mu: „Náš otec je Abraham.“ Ježíš jim řekl: „Kdybyste byli Abrahamovy děti, činili byste Abrahamovy skutky. Nyní mne usilujete zabít, člověka, který vám pověděl pravdu, kterou slyšel od Boha. To Abraham neučinil. Vy činíte skutky svého otce.“ Řekli mu: „My nejsme zrozeni ze smilstva! Máme jednoho Otce, Boha.“ Ježíš jim řekl: „Kdyby byl Bůh váš Otec, milovali byste mě, neboť z Boha jsem vyšel a od něho přicházím. Nepřišel jsem sám od sebe, ale on mne poslal. Proč nerozumíte mé řeči? Proto, že nemůžete slyšet mé slovo. Vy jste z otce Ďábla a chcete činit žádosti svého otce. On byl vrah od počátku a nestál v pravdě, protože v něm pravda není. Když mluví lež, mluví ze svého vlastního, protože je lhář a otec lži. Poněvadž já říkám pravdu, nevěříte mi. Kdo z vás mne usvědčí z hříchu? Říkám-li pravdu, proč mi nevěříte? Kdo je z Boha, slyší Boží slova. Vy neslyšíte, protože nejste z Boha.“ Židé mu odpověděli: „Neříkáme správně, že jsi Samařan a máš démona?“ Ježíš odpověděl: „Já nemám démona, ale ctím svého Otce, vy však mne znevažujete. Já nehledám svou slávu; je však někdo, kdo hledá a soudí. Amen, amen, pravím vám, kdo by zachoval mé slovo, nespatří smrt na věčnost.“ Židé mu řekli: „Teď jsme poznali, že máš démona. Abraham zemřel, i proroci, a ty říkáš: ‚Kdo by zachoval mé slovo, neokusí smrti na věčnost.‘ Jsi snad větší než náš otec Abraham, který zemřel? Také proroci zemřeli. Co ze sebe děláš?“ Ježíš odpověděl: „Kdybych já oslavil sám sebe, má sláva by nic nebyla. Můj Otec to je, kdo mne oslavuje a o kom vy říkáte: ‚Je to náš Bůh.‘ Vy jste ho nepoznali, ale já ho znám. Kdybych řekl, že ho neznám, budu lhář jako vy. Ale znám ho a jeho slovo zachovávám. Váš otec Abraham zajásal, že mohl uvidět můj den; uviděl jej a zaradoval se.“ Židé mu řekli: „Ještě ti nebylo padesát let, a viděl jsi Abrahama?“ Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám, dřív než byl Abraham, já jsem.“ Zvedli kameny, aby je na něho hodili. Ježíš se však skryl, prošel mezi nimi a vyšel z chrámu. Tak odešel. Cestou uviděl člověka slepého od narození. Jeho učedníci se ho zeptali: „Rabbi, kdo zhřešil, že se narodil slepý? On sám, nebo jeho rodiče?“ Ježíš odpověděl: „Nezhřešil ani on ani jeho rodiče, ale mají se na něm zjevit Boží skutky. Musím konat skutky toho, kdo mne poslal, dokud je den; přichází noc, kdy nikdo nebude moci pracovat. Pokud jsem na světě, jsem světlo světa.“ Když to řekl, plivl na zem, udělal ze sliny bláto, pomazal mu tím blátem oči a řekl mu: „Jdi a umyj se v rybníku Siloe (to se překládá Poslaný).“ Odešel tedy, umyl se, a když přišel, viděl. Sousedé a ti, kteří ho vídali dříve, když byl žebrákem, říkali: „Není to ten, kdo tu sedával a žebral?“ Jedni říkali: ‚Je to on!‘ Jiní říkali: ‚Není, ale je mu podobný.‘ On říkal: ‚Jsem to já.‘ Řekli mu tedy: „Jak se otevřely tvé oči?“ On odpověděl: „Člověk, který se jmenuje Ježíš, udělal bláto, potřel mi oči a řekl mi: ‚Jdi do Siloe a umyj se.‘ Šel jsem tedy, umyl jsem se a vidím.“ Řekli mu: „Kde je ten člověk?“ Řekl: „Nevím.“ Přivedli toho, který byl dříve slepý, k farizeům. Ten den, kdy Ježíš udělal bláto a otevřel jeho oči, byla totiž sobota. Proto se ho i farizeové ptali, jak prohlédl. On jim řekl: „Přiložil mi bláto na oči, umyl jsem se a vidím.“ Někteří z farizeů říkali: „Tento člověk není od Boha, neboť nezachovává sobotu.“ Jiní však říkali: „Jak by mohl hříšný člověk dělat taková znamení?“ A byl mezi nimi rozkol. Řekli tedy opět tomu slepému: „Co ty o něm říkáš, když ti otevřel oči?“ On řekl: „Je to prorok.“ Židé neuvěřili tomu, že býval slepý a prohlédl, dokud si nezavolali jeho rodiče a nezeptali se jich: „Je toto váš syn, o kterém říkáte, že se narodil slepý? Jak to, že nyní vidí?“ Jeho rodiče odpověděli: „Víme, že je to náš syn a že se narodil slepý. Jak to, že nyní vidí, to nevíme; nevíme také, kdo otevřel jeho oči. Jeho se zeptejte, je dospělý, ať mluví sám za sebe.“ To řekli jeho rodiče, protože se báli Židů, neboť Židé se již usnesli, aby ten, kdo by ho vyznal jako Krista, byl vyloučen ze synagogy. Proto jeho rodiče řekli: ‚Je dospělý, zeptejte se jeho.‘ Zavolali tedy podruhé toho člověka, který byl dříve slepý, a řekli mu: „Vzdej slávu Bohu! My víme, že ten člověk je hříšný.“ On odpověděl: „Nevím, je-li hříšný; jedno však vím, že jsem byl slepý, a teď vidím.“ Řekli mu: „Co ti učinil? Jak otevřel tvé oči?“ Odpověděl jim: „Již jsem vám to řekl, a neslyšeli jste. Proč to chcete slyšet znovu? Chcete se snad i vy stát jeho učedníky?“ Osopili se na něho a řekli: „Ty jsi jeho učedník, my jsme učedníci Mojžíšovi. My víme, že k Mojžíšovi mluvil Bůh, o tomto však nevíme, odkud je.“ Ten člověk jim řekl: „To je právě divné, že vy nevíte, odkud je – a otevřel mi oči. Víme, že hříšníky Bůh neslyší; kdo je však zbožný a činí jeho vůli, toho slyší. Od pradávna nebylo slýcháno, že by někdo otevřel oči člověka slepého od narození. Kdyby tento člověk nebyl od Boha, nemohl by dělat nic.“ Řekli mu: „Celý ses v hříších narodil, a nás chceš poučovat?“ A vyhnali ho ven. Ježíš uslyšel, že ho vyhnali, nalezl ho a řekl: „Ty věříš v Syna člověka?“ On odpověděl: „A kdo to je, Pane, abych v něho mohl věřit?“ Ježíš mu řekl: „Viděl jsi ho; je to ten, kdo s tebou mluví.“ On řekl: „Věřím, Pane.“ A poklonil se mu. A Ježíš řekl: „Já jsem přišel na tento svět k soudu, aby ti, kteří nevidí, viděli, a ti, kteří vidí, se stali slepými.“ Uslyšeli to někteří z farizeů, kteří byli s ním, a řekli mu: „Jsme snad i my slepí?“ Ježíš jim řekl: „Kdybyste byli slepí, neměli byste hřích. Vy však říkáte: ‚Vidíme‘, proto váš hřích zůstává.“ „Amen, amen, pravím vám, kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale vniká tam odjinud, to je zloděj a lupič. Kdo však vchází dveřmi, je pastýř ovcí. Tomu hlídač otevírá a ovce slyší jeho hlas; své ovce volá jménem a vyvádí je. Když všechny své vlastní vyžene ven, kráčí před nimi a ovce ho následují, protože znají jeho hlas. Za cizím však jistě nepůjdou, ale utečou od něho, protože hlas cizích neznají.“ Ježíš jim pověděl toto přirovnání, ale oni nepochopili, co jim tím chtěl říci. Ježíš tedy opět řekl: „Amen, amen, pravím vám, já jsem dveře pro ovce. Všichni, kteří přišli přede mnou, jsou zloději a lupiči, ale ovce je neposlechly. Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn; bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu. Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a hubil; já jsem přišel, aby měly život a měly ho hojnost. Já jsem ten dobrý pastýř. Dobrý pastýř pokládá svou duši za ovce. Námezdník, který není pastýř a ovce nejsou jeho vlastní, opouští ovce a utíká, když vidí, že přichází vlk. A vlk je uchvacuje a rozhání. Námezdník utíká, protože je námezdník a na ovcích mu nezáleží. Já jsem dobrý pastýř; znám svoje ovce a moje ovce znají mne, jako Otec zná mne a já znám Otce. A svou duši pokládám za ovce. Mám ještě jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo, jeden pastýř. Proto mne Otec miluje, že já pokládám svou duši, abych ji zase přijal. Nikdo ji ode mne nebere, ale já ji pokládám sám od sebe. Mám moc ji položit, a mám moc ji opět přijmout. Tento příkaz jsem přijal od svého Otce.“ Pro tato slova došlo mezi Židy opět k roztržce. Mnozí z nich říkali: „Má démona a blázní. Proč ho posloucháte?“ Jiní říkali: „Toto nejsou slova démonizovaného. Může snad démon otevřít oči slepým?“ Nastal svátek Posvěcení chrámu v Jeruzalémě. Byla zima. Ježíš se procházel v chrámě, v Šalomounově sloupoví. Tu ho obklopili Židé a říkali mu: „Jak dlouho chceš naši duši držet v nejistotě? Jsi-li Mesiáš, řekni nám to otevřeně.“ Ježíš jim odpověděl: „Řekl jsem vám to, a nevěříte. Skutky, které já činím ve jménu svého Otce, ty o mně svědčí. Ale vy nevěříte, protože nejste z mých ovcí. Mé ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou a já jim dávám život věčný; nezahynou na věčnost a nikdo je nevytrhne z mé ruky. Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všechny a nikdo je nemůže vytrhnout z ruky mého Otce. Já a Otec jsme jedno.“ Židé se opět chopili kamenů, aby jej ukamenovali. Ježíš jim řekl: „Ukázal jsem vám mnoho dobrých skutků od svého Otce. Pro který z nich mne chcete kamenovat?“ Židé mu odpověděli: „Nechceme tě kamenovat pro dobrý skutek, ale pro rouhání, že ty, člověk, děláš ze sebe Boha.“ Ježíš jim odpověděl: „Což není ve vašem Zákoně napsáno: ‚Já jsem řekl: Bohové jste‘? Jestliže ty, ke kterým se stalo slovo Boží, nazval bohy, – a nemůže být zrušeno Písmo – proč mně, kterého Otec posvětil a poslal na svět, říkáte: ‚Rouháš se,‘ protože jsem řekl: ‚Jsem Boží Syn‘? Nečiním-li skutky svého Otce, nevěřte mi! Jestliže je však činím, a nevěříte mně, věřte těm skutkům, abyste poznali a dále poznávali, že Otec je ve mně a já v Otci.“ Znovu se ho tedy chtěli zmocnit, ale on unikl z jejich rukou. A odešel opět za Jordán, na místo, kde zpočátku křtil Jan, a zůstal tam. Mnozí přišli k němu a říkali: „Jan sice neučinil žádné znamení, avšak všechno, co Jan o něm řekl, byla pravda.“ A mnozí tam v něho uvěřili. Byl nemocen jeden člověk, Lazar z Betanie, z vesnice, kde bydlela Marie a její sestra Marta. Byla to ta Marie, která Pána pomazala vonným olejem a jeho nohy vytřela svými vlasy; její bratr Lazar byl nemocen. Sestry mu poslaly vzkaz: „Pane, hle, ten, kterého máš rád, je nemocen.“ Když to Ježíš uslyšel, řekl: „Tato nemoc není k smrti, ale k Boží slávě, aby Boží Syn byl skrze ni oslaven.“ Ježíš miloval Martu i její sestru a Lazara. Když uslyšel, že je Lazar nemocen, zůstal ještě dva dny na místě, kde byl. Až potom řekl učedníkům: „Pojďme opět do Judska.“ Učedníci mu řekli: „Rabbi, teď tě Židé chtěli ukamenovat, a zase tam chceš jít?“ Ježíš odpověděl: „Což nemá den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtá, protože vidí světlo tohoto světa. Kdo však chodí v noci, klopýtá, poněvadž v něm není světlo.“ To pověděl a potom jim řekl: „Náš přítel Lazar usnul; ale jdu, abych ho probudil.“ Učedníci mu řekli: „Pane, spí-li, bude v pořádku.“ Ježíš však mluvil o jeho smrti, zatímco oni si mysleli, že mluví o přirozeném spánku. Tehdy jim Ježíš řekl otevřeně: „Lazar zemřel. A kvůli vám se raduji, že jsem tam nebyl, abyste uvěřili. Pojďme k němu.“ Tomáš, řečený Didymos, řekl svým spoluučedníkům: „Pojďme i my, ať spolu s ním zemřeme!“ Když Ježíš přišel, shledal, že Lazar je již čtyři dny v hrobě. Betanie byla blízko Jeruzaléma, vzdálena asi patnáct stadií. Mnozí z Židů přišli k Martě a Marii, aby je potěšili ve smutku pro jejich bratra. Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, vyšla mu vstříc; Marie seděla v domě. Marta Ježíšovi řekla: „Pane, kdybys byl zde, můj bratr by nezemřel. Ale i nyní vím, že o cokoli bys Boha požádal, Bůh ti to dá.“ Ježíš jí řekl: „Tvůj bratr vstane.“ Marta mu řekla: „Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den.“ Ježíš jí řekl: „Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby zemřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mne, jistě nezemře na věčnost. Věříš tomu?“ Řekla mu: „Ano, Pane, já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět.“ Když to pověděla, odešla a zavolala svou sestru Marii; tajně jí řekla: „Učitel je tu a volá tě.“ Ta, když to uslyšela, rychle vstala a šla k němu. Ježíš ještě nepřišel do vesnice, ale byl dosud na tom místě, kde se s ním setkala Marta. Když Židé, kteří byli s Marií v domě a potěšovali ji, uviděli, že rychle vstala a vyšla, vydali se za ní; domnívali se, že jde k hrobu, aby se tam vyplakala. Jakmile Marie přišla tam, kde byl Ježíš, a uviděla ho, padla mu k nohám a říkala: „Pane, kdybys byl zde, můj bratr by nezemřel.“ Když ji Ježíš uviděl, jak pláče a jak pláčou Židé, kteří přišli s ní, v duchu se rozhorlil, zachvěl se a řekl: „Kam jste ho položili?“ Řekli mu: „Pane, pojď a podívej se!“ Ježíš zaplakal. Židé říkali: „Hle, jak ho měl rád.“ Někteří z nich však řekli: „Nemohl ten, který otevřel oči slepého, způsobit také, aby tento člověk nezemřel?“ Ježíš, znovu v sobě rozhorlen, přišel k hrobu; byla to jeskyně a na ní ležel kámen. Ježíš pravil: „Odstraňte ten kámen!“ Marta, sestra toho zesnulého, mu řekla: „Pane, již zapáchá, vždyť je to čtvrtý den.“ Ježíš jí říká: „Neřekl jsem ti, že jestliže uvěříš, uvidíš Boží slávu?“ Odstranili tedy kámen. Ježíš pozvedl oči vzhůru a řekl: „Otče, děkuji ti, že jsi mne vyslyšel. Já jsem věděl, že mne vždycky slyšíš, ale řekl jsem to kvůli zástupu, který tu stojí okolo, aby uvěřili, že ty jsi mne poslal.“ A když to řekl, silným hlasem zvolal: „Lazare, pojď ven!“ Ten, který byl mrtvý, vyšel, ruce i nohy měl svázány pruhy plátna a jeho tvář byla zavinuta šátkem. Ježíš jim řekl: „Rozvažte ho a nechte ho odejít!“ Mnozí z Židů, kteří přišli k Marii a spatřili, co učinil, v něho uvěřili. Někteří z nich však odešli k farizeům a řekli jim, co Ježíš učinil. Velekněží a farizeové shromáždili veleradu a říkali: „Co uděláme? Vždyť tento člověk činí mnohá znamení. Jestliže ho necháme tak, všichni v něho uvěří a přijdou Římané a vezmou nám toto místo i národ.“ Jeden z nich, nějaký Kaifáš, který byl onoho roku veleknězem, jim řekl: „Vy nic nechápete; ani nemyslíte na to, že je pro vás lépe, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby zahynul celý národ.“ Toto však neřekl sám ze sebe, ale jako velekněz onoho roku vyslovil proroctví, že Ježíš má zemřít za národ, a ne jenom za národ, ale také za to, aby rozptýlené Boží děti shromáždil v jedno. Od toho dne byli tedy rozhodnuti, že ho zabijí. Ježíš pak již nechodil veřejně mezi Židy, ale odešel odtud do kraje blízko pustiny, do města jménem Efraim, a tam zůstal s učedníky. Byly blízko židovské velikonoce a mnozí z venkova vystupovali před svátky do Jeruzaléma, aby se očistili. Hledali Ježíše, a jak stáli v chrámě, říkali si mezi sebou: „Co myslíte? Že by nepřišel na svátky?“ Velekněží a farizeové totiž vydali nařízení, že pokud by se někdo dověděl, kde je, má to oznámit, aby ho mohli zajmout. Šest dní před velikonocemi přišel Ježíš do Betanie, kde byl Lazar, ten, který zemřel a jehož Ježíš probudil z mrtvých. Připravili mu tam večeři. Marta je obsluhovala a Lazar byl jeden z těch, kteří s ním stolovali. Tu Marie vzala libru velmi drahého pravého nardového oleje, pomazala Ježíšovi nohy a otřela mu je svými vlasy; dům se naplnil vůní toho oleje. Juda Šimonův, Iškariotský, jeden z jeho učedníků, který jej měl zradit, řekl: „Proč nebyl tento olej prodán za tři sta denárů a ty dány chudým?“ To řekl ne proto, že by mu záleželo na chudých, ale protože byl zloděj; měl pokladnici a bral z toho, co se do ní dávalo. Ježíš řekl: „Nech ji. Ať jej zachová ke dni mé přípravy k pohřbu. Vždyť chudé máte vždycky s sebou, ale mne nemáte vždycky.“ Velký zástup Židů se dověděl, že tam je; a přišli nejen kvůli Ježíšovi, ale také proto, aby uviděli Lazara, kterého probudil z mrtvých. Velekněží se rozhodli, že zabijí i Lazara, protože mnozí z Židů kvůli němu odcházeli a věřili v Ježíše. Nazítří uslyšel velký zástup lidí, kteří přišli na svátky, že Ježíš přichází do Jeruzaléma. Vzali palmové ratolesti, vyšli mu vstříc a volali: „Hosanna, požehnaný, jenž přichází ve jménu Pána, král Izraele.“ Ježíš nalezl oslátko a vsedl na ně, jak je napsáno: ‚Neboj se, dcero Siónská, hle, tvůj král přichází, sedě na oslátku.‘ Jeho učedníci si to nejprve neuvědomili, ale když byl Ježíš oslaven, tehdy si vzpomněli, že to bylo o něm napsáno a že mu to učinili. Zástup, který s ním byl, když zavolal Lazara z hrobu a probudil ho z mrtvých, o tom vydával svědectví. Proto mu také vyšel zástup naproti, neboť uslyšel, že učinil toto znamení. Farizeové si řekli: „Vidíte, že nic nezmůžete. Hle, celý svět jde za ním!“ Někteří z těch, kteří vystoupili do Jeruzaléma, aby se o tomto svátku poklonili Bohu, byli Řekové. Ti přišli k Filipovi, který byl z galilejské Betsaidy, a žádali ho: „Pane, chceme vidět Ježíše!“ Filip šel a řekl to Ondřejovi. Ondřej a Filip šli a řekli to Ježíšovi. Ježíš jim řekl: „Přišla hodina, aby byl oslaven Syn člověka. Amen, amen, pravím vám: Jestliže pšeničné zrno, které padlo do země, nezemře, zůstává samo. Zemře-li však, přináší mnohý užitek. Kdo má rád svou duši, hubí ji; kdo nenávidí svou duši v tomto světě, uchrání ji k životu věčnému. Jestliže mi někdo slouží, ať mne následuje, a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Kdo mi slouží, toho poctí Otec.“ „Nyní je má duše rozrušena. Co mám říci? ‚Otče, zachraň mne od této hodiny‘? Vždyť proto jsem přišel k této hodině. Otče, oslav své jméno!“ Z nebe se ozval hlas: „Oslavil jsem a ještě oslavím.“ Zástup, který tam stál a uslyšel to, říkal: ‚Zahřmělo.‘ Jiní říkali: ‚Anděl k němu promluvil.‘ Ježíš řekl: „Ten hlas se neozval kvůli mně, ale kvůli vám. Nyní je soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vyvržen ven. A já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všechny k sobě.“ Těmito slovy naznačoval, jakou smrtí má zemřít. Zástup mu odpověděl: „My jsme slyšeli ze Zákona, že Mesiáš zůstává na věčnost. Jak ty můžeš říkat, že Syn člověka musí být vyvýšen? Kdo je tento Syn člověka?“ Ježíš jim tedy řekl: „Ještě krátký čas je světlo mezi vámi. Choďte, dokud máte světlo, aby vás nezastihla tma; kdo chodí ve tmě, neví, kam jde. Dokud máte světlo, věřte v to světlo, abyste se stali syny světla.“ To Ježíš pověděl, odešel a skryl se před nimi. Ačkoli před nimi učinil taková znamení, nevěřili v něho; a tak se naplnilo slovo, které řekl prorok Izaiáš: ‚Pane, kdo uvěřil naší zvěsti? A komu byla zjevena Pánova paže?‘ Proto nemohli věřit, neboť Izaiáš také řekl: ‚Oslepil jejich oči a zatvrdil jejich srdce, aby očima neuviděli a srdcem neporozuměli, neobrátili se, a já je neuzdravil.‘ To řekl Izaiáš, protože spatřil jeho slávu a mluvil o něm. Přece však i mnozí z vůdců v něho uvěřili, ale kvůli farizeům se k němu nepřiznávali, aby nebyli vyloučeni ze synagogy. Zamilovali si lidskou slávu víc než slávu Boží. Ježíš zvolal: „Kdo věří ve mne, ne ve mne věří, ale v toho, kdo mne poslal. A kdo vidí mne, vidí toho, kdo mne poslal. Já jsem přišel na svět jako světlo, aby nikdo, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě. A jestli někdo uslyší má slova, a nezachová je, já ho nesoudím. Nepřišel jsem, abych svět soudil, ale abych svět zachránil. Kdo mne odmítá a nepřijímá moje slova, má svého soudce. Slovo, které jsem pověděl, to ho bude soudit v poslední den. Neboť já jsem nemluvil sám ze sebe, ale Otec, který mne poslal, ten mi dal příkaz, co mám říci a co promluvit. A vím, že jeho přikázání je věčný život. Co tedy já mluvím, mluvím tak, jak mi pověděl Otec.“ Před velikonočním svátkem Ježíš věda, že přišla jeho hodina, aby z tohoto světa přešel k Otci, protože miloval své, kteří byli ve světě, miloval je až do konce. Během večeře, když již Ďábel vložil do srdce Judy Šimona Iškariotského, aby jej vydal, Ježíš, vědom si toho, že mu Otec dal všechno do rukou a že od Boha vyšel a k Bohu odchází, vstal od večeře a odložil své šaty, vzal lněné plátno a přepásal se. Potom nalil do umyvadla vodu a začal učedníkům umývat nohy a utírat je plátnem, kterým byl přepásán. Přišel k Šimonovi Petrovi. Ten mu řekl: „Pane, ty mi chceš mýt nohy?“ Ježíš mu odpověděl: „Co já činím, nyní nevíš, potom však to poznáš.“ Petr mu řekl: „Nikdy mi nebudeš mýt nohy!“ Ježíš mu odpověděl: „Jestliže tě neumyji, nemáš se mnou podíl.“ Šimon Petr mu řekl: „Pane, pak tedy nejen mé nohy, ale i ruce a hlavu!“ Ježíš mu řekl: „Kdo je vykoupán, nepotřebuje než umýt nohy, neboť je celý čistý. I vy jste čistí, ale ne všichni.“ Věděl totiž, kdo ho vydává. Proto řekl: ‚Ne všichni jste čistí.‘ Když jim umyl nohy a vzal si své šaty, opět zaujal místo u stolu a řekl jim: „Chápete, co jsem vám učinil? Vy mne nazýváte Učitelem a Pánem a dobře pravíte; jsem jím. Jestliže tedy já, Pán a Učitel, jsem vám umyl nohy, i vy si máte navzájem umývat nohy. Dal jsem vám příklad, abyste i vy činili, co jsem já učinil vám. Amen, amen, pravím vám, otrok není větší než jeho pán, ani apoštol větší než ten, kdo ho poslal. Jestliže toto víte, jste blahoslavení, budete-li to činit. Nemluvím o vás všech; já vím, které jsem si vyvolil. Ale musí se naplnit Písmo: ‚Ten, kdo jí se mnou chléb, pozdvihl proti mně svou patu.‘ Již teď vám to říkám, dříve než se to stane, abyste potom, až se to stane, uvěřili, že Já jsem. Amen, amen, pravím vám, kdo přijímá toho, koho pošlu, mne přijímá. A kdo přijímá mne, přijímá toho, který mne poslal.“ Když to Ježíš řekl, rozrušil se v duchu a dosvědčil: „Amen, amen, pravím vám, že jeden z vás mne zradí.“ Učedníci se dívali jeden na druhého v nejistotě, o kom to říká. Jeden z jeho učedníků, kterého Ježíš miloval, spočíval u stolu v Ježíšově náručí. Na toho Šimon Petr kývl, aby zjistil, kdo je ten, o kom mluví. On se naklonil k Ježíšovým prsům a řekl mu: „Pane, kdo to je?“ Ježíš odpověděl: „Je to ten, kterému namočím a podám sousto.“ Namočil sousto a podal je Judovi Šimona Iškariotského. Tehdy, po tom soustu, vstoupil do něho Satan. Ježíš mu řekl: „Co činíš, učiň rychle!“ Nikdo ze stolujících však neporozuměl, proč mu to řekl. Protože měl Juda pokladnici, domnívali se někteří, že mu Ježíš říká: „Nakup, co potřebujeme na svátek“, anebo aby dal něco chudým. On si vzal to sousto a hned vyšel ven. Byla noc. Když Juda vyšel ven, Ježíš řekl: „Nyní byl Syn člověka oslaven a Bůh byl oslaven v něm. Jestliže byl Bůh oslaven v něm, oslaví Bůh i jeho v sobě a oslaví ho hned. Dítky, ještě krátce jsem s vámi. Budete mne hledat, a jako jsem řekl Židům, tak i vám nyní říkám: ‚Kam jdu já, tam vy přijít nemůžete.‘ Dávám vám nové přikázání, abyste se navzájem milovali; jako já miluji vás, abyste se i vy navzájem milovali. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.“ Šimon Petr mu řekl: „Pane, kam jdeš?“ Ježíš mu odpověděl: „Kam já jdu, tam mne nyní následovat nemůžeš; budeš mne však následovat později.“ Petr mu řekl: „Pane, proč tě nemohu následovat teď? Svou duši za tebe položím!“ Ježíš odpověděl: „Svou duši za mne položíš? Amen, amen, pravím tobě: Než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“ „Ať se vaše srdce nechvěje. Věříte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce jsou mnohé příbytky. Kdyby nebyly, řekl bych vám to. Neboť vám jdu připravit místo. A odejdu-li a připravím vám místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já. A kam já jdu, víte, i cestu znáte.“ Tomáš mu řekl: „Pane, nevíme, kam jdeš. Jak můžeme znát cestu?“ Ježíš mu řekl: „Já jsem ta Cesta, Pravda i Život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Jestliže znáte mne, poznáte i mého Otce. A od nynějška ho znáte a viděli jste ho.“ Filip mu řekl: „Pane, ukaž nám Otce a to nám stačí.“ Ježíš mu řekl: „Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty jsi mne nepoznal? Kdo viděl mne, viděl Otce. Jak můžeš říkat: ‚Ukaž nám Otce‘? Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? Slova, která k vám mluvím, nemluvím sám ze sebe; Otec, který ve mně přebývá, činí své skutky. Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně; ne-li, věřte aspoň pro ty skutky. Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které činím já, a bude činit ještě větší skutky než tyto, neboť já jdu k Otci. A oč byste požádali v mém jménu, to učiním, aby byl Otec oslaven v Synu. Požádáte-li mne o něco v mém jménu, já to učiním.“ „Jestliže mne milujete, zachovejte má přikázání. A já požádám Otce a on vám dá jiného Zastánce, aby byl s vámi na věčnost – Ducha pravdy, jejž svět nemůže přijmout, protože ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, neboť u vás zůstává a ve vás bude. Nezanechám vás jako sirotky, přijdu k vám. Ještě malou chvíli a svět mne již neuvidí, vy však mne uvidíte, protože já žiji a také vy budete žít. V onen den poznáte, že já jsem ve svém Otci, vy ve mně a já ve vás. Kdo má moje přikázání a zachovává je, ten mě miluje. A kdo mě miluje, bude milován od mého Otce; i já ho budu milovat a zjevím mu sám sebe.“ Juda, ne ten Iškariotský, mu řekl: „Pane, co se stalo, že chceš zjevovat sám sebe nám, a ne světu?“ Ježíš mu odpověděl: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. Kdo mne nemiluje, nezachovává má slova. A slovo, které slyšíte, není moje, ale Otce, který mne poslal.“ „Toto jsem vám pověděl, dokud zůstávám u vás. Ale Zastánce, Duch Svatý, kterého Otec pošle v mém jménu, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám řekl. Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a není bázlivé. Slyšeli jste, že jsem vám řekl: ‚Odcházím a přijdu k vám.‘ Kdybyste mě milovali, zaradovali byste se, že jdu k Otci, neboť Otec je větší než já. Řekl jsem vám to nyní, dříve než se to stane, abyste uvěřili, až se to stane. Již s vámi nebudu mnoho mluvit, neboť přichází vládce tohoto světa. Proti mně nemá vůbec nic. Ale svět má poznat, že miluji Otce a jednám tak, jak mi Otec přikázal. Vstaňte, pojďme odtud!“ „Já jsem ta pravá vinná réva a můj Otec je hospodář. Každou ratolest ve mně, která nenese ovoce, odstraňuje, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce. Vy jste již čistí pro slovo, které jsem vám pověděl. Zůstaňte ve mně a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstává-li v révě, tak ani vy, jestliže nebudete zůstávat ve mně. Já jsem ta vinná réva, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic. Jestliže někdo ve mně nezůstává, bude jako ta ratolest vyvržen ven a uschne; pak je shromažďují a házejí do ohně, a hoří. Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li mé výroky ve vás, požádejte, oč chcete, a stane se vám. Tím bude oslaven můj Otec, když ponesete hojné ovoce a stanete se mými učedníky. Jako Otec miluje mne, tak i já miluji vás. Zůstaňte v mé lásce. Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce, jako já jsem zachoval přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce.“ „Toto jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a aby vaše radost byla naplněna. To je mé přikázání, abyste se navzájem milovali, jako já miluji vás. Nikdo nemá větší lásku než tu, že položí svou duši za své přátele. Vy jste moji přátelé, činíte-li, co vám přikazuji. Už vás nenazývám otroky, protože otrok neví, co činí jeho pán; nazval jsem vás přáteli, protože jsem vám oznámil všechno, co jsem uslyšel od svého Otce. Ne vy jste si vybrali mne, ale já jsem si vybral vás a ustanovil jsem vás, abyste vyšli a nesli ovoce a vaše ovoce aby zůstávalo; aby vám Otec dal, oč byste ho požádali v mém jménu. To vám přikazuji, abyste se navzájem milovali.“ „Jestliže vás svět nenávidí, vězte, že mne nenáviděl dříve než vás. Kdybyste byli ze světa, svět by miloval to, co je jeho. Že však nejste ze světa, ale já jsem si vás ze světa vybral, proto vás svět nenávidí. Pamatujte na slovo, které jsem vám řekl: ‚Otrok není větší než jeho pán.‘ Jestliže pronásledovali mne, i vás budou pronásledovat; jestliže zachovali mé slovo, i vaše zachovají. Ale to všechno vám učiní kvůli mému jménu, protože neznají toho, který mě poslal. Kdybych nepřišel a nepromluvil k nim, neměli by hřích; nyní však pro svůj hřích nemají výmluvu. Kdo mne nenávidí, nenávidí i mého Otce. Kdybych byl mezi nimi neučinil skutky, které neučinil nikdo jiný, neměli by hřích. Ale nyní viděli, a mají v nenávisti jak mne, tak mého Otce. To proto, aby se naplnilo slovo, které je napsáno v jejich Zákoně: ‚Nenáviděli mne bez příčiny.‘“ „Až přijde Zastánce, kterého vám pošlu od Otce, Duch Pravdy, jenž vychází od Otce, ten o mně vydá svědectví. Ale i vy budete svědčit, neboť jste se mnou od počátku.“ „Toto jsem vám pověděl, abyste nebyli pohoršeni. Budou vás vylučovat ze synagogy; ano, přichází hodina, že se každý, kdo vás zabije, bude domnívat, že koná svatou službu Bohu. A to budou činit, protože nepoznali Otce ani mne. Ale toto jsem vám pověděl, abyste, až ta hodina přijde, měli v paměti, že jsem vám to řekl.“ „Tyto věci jsem vám na počátku neřekl, protože jsem byl s vámi. Nyní však odcházím k tomu, kdo mne poslal, a nikdo z vás se mne neptá: ‚Kam jdeš?‘ Ale že jsem vám toto pověděl, zármutek naplnil vaše srdce. Ale říkám vám pravdu: Je pro vás užitečné, abych odešel. Neboť neodejdu-li, Zastánce k vám nepřijde; odejdu-li, pošlu ho k vám. A on, až přijde, přinese světu důkaz o hříchu, o spravedlnosti a o soudu: o hříchu, že nevěří ve mne, o spravedlnosti, že odcházím k Otci a již mne neuvidíte, a o soudu, že vládce tohoto světa je již odsouzen.“ „Ještě vám mám mnoho co říci, ale nemůžete to nyní snést. Když však přijde On, Duch Pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit to, co uslyší; oznámí vám i to, co má přijít. On mne oslaví, neboť z mého vezme a oznámí to vám. Všechno, co má Otec, je mé; proto jsem řekl, že z mého bere a vám to oznámí.“ „Zanedlouho mě již nespatříte a zanedlouho mě opět uvidíte, protože odcházím k Otci.“ Někteří z jeho učedníků si mezi sebou řekli: „Co znamená to, co nám říká: ‚Zanedlouho mě nespatříte a opět zanedlouho mě uvidíte‘ a ‚Odcházím k Otci‘?“ Říkali: „Co znamená to, co říká: ‚Zanedlouho‘? Nevíme, co mluví.“ Ježíš poznal, že se ho na to chtěli ptát, a řekl jim: „Dohadujete se mezi sebou o tom, že jsem řekl: ‚Zanedlouho mě nespatříte a opět zanedlouho mě uvidíte‘? Amen, amen, pravím vám, vy budete plakat a naříkat, ale svět se bude radovat; vy budete zarmouceni, ale váš zármutek se změní v radost. Žena, když rodí, má zármutek, protože přišla její hodina; ale když porodí dítě, nevzpomíná již na soužení pro radost, že se na svět narodil člověk. Tak i vy nyní máte zármutek; opět vás však uvidím a vaše srdce se bude radovat a vaši radost vám nikdo nevezme. V té hodině se mě nebudete na nic ptát. Amen, amen, pravím vám: Jestliže o něco požádáte Otce v mém jménu, dá vám to. Až dosud jste o nic nepožádali v mém jménu; žádejte a dostanete, aby vaše radost byla úplná.“ „Tyto věci jsem vám pověděl v přirovnáních. Přichází hodina, kdy k vám již nebudu mluvit v přirovnáních, nýbrž vám budu otevřeně vyprávět o Otci. V tom dni budete žádat v mém jménu, a neříkám vám, že já budu prosit Otce za vás. Vždyť sám Otec vás miluje, protože jste si mě zamilovali a uvěřili jste, že já jsem vyšel od Boha. Vyšel jsem od Otce a přišel jsem na svět; opět opouštím svět a jdu k Otci.“ Jeho učedníci říkají: „Hle, teď mluvíš otevřeně a neříkáš žádné přirovnání. Teď víme, že víš všechno a nepotřebuješ, aby se tě někdo na něco tázal. Proto věříme, že jsi vyšel od Boha.“ Ježíš jim odpověděl: „Teď věříte? Hle, přichází hodina, a již přišla, kdy budete rozptýleni každý do svých domovů a mne necháte samotného. Ale nejsem sám, neboť Otec je se mnou. Toto jsem vám pověděl, abyste ve mně měli pokoj. Ve světě máte soužení. Ale buďte dobré mysli, já jsem přemohl svět.“ Když toto Ježíš pověděl, pozdvihl své oči k nebi a řekl: „Otče, přišla ta hodina. Oslav svého Syna, aby tvůj Syn oslavil tebe, tak jako jsi mu dal pravomoc nad veškerým tělem, aby všem těm, které jsi mu dal, dal život věčný. A toto je život věčný: Aby poznávali tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista. Já jsem tě oslavil na zemi, když jsem dokonal dílo, které jsi mi dal, abych je vykonal. A nyní ty, Otče, oslav mne u sebe tou slávou, kterou jsem u tebe měl, dříve než byl svět.“ „Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi dal ze světa. Byli tvoji a mně jsi je dal; a tvoje slovo zachovali. Nyní poznali, že vše, co jsi mi dal, je od tebe; neboť slova, která jsi mi dal, jsem dal jim a oni je přijali. Skutečně poznali, že jsem od tebe vyšel, a uvěřili, že jsi mě poslal ty. Za ně prosím; neprosím za svět, ale za ty, které jsi mi dal, protože jsou tvoji – a všechno mé je tvé, a co je tvé, je mé – a v nich jsem oslaven. A již nejsem ve světě, ale oni jsou ve světě, a já přicházím k tobě. Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal, aby byli jedno, jako jsme jedno my. Dokud jsem byl s nimi ve světě, zachovával jsem je a střežil ve tvém jménu, které jsi mi dal, a nikdo z nich nezahynul, kromě syna záhuby, aby se naplnilo Písmo. Nyní přicházím k tobě a toto mluvím ve světě, aby v sobě měli plnost mé radosti. Já jsem jim dal tvé slovo, a svět proti nim pojal nenávist, protože nejsou ze světa, jako já nejsem ze světa. Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je zachoval od zlého. Nejsou ze světa, tak jako já nejsem ze světa. Posvěť je v pravdě; tvé slovo je pravda. Jako jsi mne poslal na svět, i já jsem je poslal na svět. A sám sebe za ně posvěcuji, aby i oni byli v pravdě posvěceni. Neprosím jenom za ně, ale i za ty, kteří budou skrze jejich slovo věřit ve mne; aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni v nás byli jedno, aby svět věřil, že jsi mne poslal ty. Slávu, kterou jsi mi dal, jsem dal jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno – já v nich a ty ve mně, aby byli přivedeni k dokonalé jednotě a aby svět poznával, že jsi mne poslal ty a že je miluješ tak, jako miluješ mne. Otče, chci, aby i ti, které jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já, aby viděli mou slávu, kterou jsi mi dal, neboť jsi mne miloval před založením světa. Spravedlivý Otče, svět tě nepoznal, ale já jsem tě poznal. I tito poznali, že ty jsi mne poslal. Dal jsem jim poznat tvé jméno a dám poznat, aby láska, kterou jsi mne miloval, byla v nich, i já abych byl v nich.“ Po těch slovech vyšel Ježíš se svými učedníky za potok Cedron, kde byla zahrada, do níž vešel on i jeho učedníci. Také Juda, který ho zrazoval, to místo znal, protože Ježíš se tam častokrát setkal se svými učedníky. Juda vzal s sebou oddíl vojáků a od velekněží a farizeů strážce a přišli tam se svítilnami, pochodněmi a zbraněmi. Ježíš, který věděl o všem, co se mu má přihodit, vyšel a řekl jim: „Koho hledáte?“ Odpověděli mu: „Ježíše Nazaretského.“ Ježíš jim řekl: „Já jsem.“ Stál s nimi i Juda, který ho zrazoval. Jakmile jim řekl: ‚Já jsem‘, ustoupili dozadu a padli na zem. Opět se jich tedy zeptal: „Koho hledáte?“ Oni řekli: „Ježíše Nazaretského.“ Ježíš odpověděl: „Řekl jsem vám, že jsem to já. Hledáte-li mne, nechte tyto lidi odejít.“ To aby se naplnilo slovo, které řekl: ‚Z těch, které jsi mi dal, neztratil jsem nikoho.‘ Šimon Petr, který měl meč, jej vytasil, udeřil veleknězova otroka a uťal mu pravé ucho. Jméno toho otroka bylo Malchos. Ježíš řekl Petrovi: „Schovej meč do pochvy! Což nemám pít kalich, který mi dal Otec?“ Oddíl, velitel a židovští strážci Ježíše zatkli a spoutali ho. Přivedli ho nejprve k Annášovi; byl totiž tchánem Kaifáše, který byl toho roku veleknězem. Byl to právě Kaifáš, který poradil Židům, že je prospěšné, aby jeden člověk zemřel za národ. Za Ježíšem šel Šimon Petr a jiný učedník. Ten učedník byl znám veleknězi a vešel spolu s Ježíšem do veleknězova nádvoří, Petr však zůstal stát před vraty. Ten druhý učedník, který byl znám veleknězi, vyšel, řekl něco vrátné a zavedl Petra dovnitř. Tu řekla služka vrátná Petrovi: „Nejsi i ty z učedníků tohoto člověka?“ On řekl: „Nejsem.“ Otroci a strážci rozdělali oheň, protože bylo chladno, stáli kolem něho a ohřívali se; i Petr stál s nimi a ohříval se. Velekněz se Ježíše otázal na jeho učedníky a na jeho učení. Ježíš mu odpověděl: „Já jsem mluvil k světu veřejně; učil jsem vždy v synagoze a v chrámě, kde se scházejí všichni Židé, a nic jsem neříkal tajně. Proč se ptáš mne? Zeptej se těch, kteří slyšeli, co jsem jim pověděl; hle, tito vědí, co jsem řekl.“ Když to řekl, jeden strážce, který stál poblíž, dal Ježíšovi ránu se slovy: „Takto odpovídáš veleknězi?“ Ježíš mu odpověděl: „Jestliže jsem promluvil zle, vydej svědectví o tom zlém; jestliže však správně, proč mě biješ?“ Annáš ho tedy poslal spoutaného k veleknězi Kaifášovi. Šimon Petr stál u ohně a ohříval se. Tu mu řekli: „Nejsi i ty z jeho učedníků?“ On zapřel: „Nejsem.“ Jeden z veleknězových otroků, příbuzný toho, kterému Petr uťal ucho, řekl: „Neviděl jsem tě s ním v té zahradě?“ Petr opět zapřel. A vtom zakokrhal kohout. Od Kaifáše vedli Ježíše do vládního paláce. Bylo časně ráno. Oni sami do vládního paláce nevstoupili, aby se neposkvrnili a mohli jíst velikonočního beránka. Pilát k nim vyšel ven a řekl: „Jakou žalobu vznášíte proti tomuto člověku?“ Řekli mu: „Kdyby tento člověk nebyl zločinec, nevydali bychom ti ho.“ Pilát jim řekl: „Vezměte si ho a suďte ho podle svého zákona.“ Židé mu řekli: „My nesmíme nikoho usmrtit.“ Tak se mělo naplnit Ježíšovo slovo, které řekl, aby naznačil, jakou smrtí má zemřít. Pilát tedy opět vešel do vládního paláce, zavolal si Ježíše a řekl mu: „Ty jsi král Židů?“ Ježíš odpověděl: „To říkáš sám od sebe, nebo ti to o mně řekli jiní?“ Pilát odpověděl: „Jsem snad já Žid? Tvůj národ a velekněží mi tě vydali. Co jsi učinil?“ Ježíš odpověděl: „Mé království není z tohoto světa; kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji strážci by bojovali, abych nebyl vydán Židům; ale mé království není odtud.“ Pilát mu řekl: „Jsi tedy král?“ Ježíš odpověděl: „Ty říkáš, že jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“ Pilát mu řekl: „Co je pravda?“ A když to pověděl, vyšel opět k Židům a řekl jim: „Já na něm žádnou vinu nenalézám. Je u vás zvykem, že vám o velikonocích propouštím jednoho vězně. Chcete tedy, abych vám propustil krále Židů?“ Znovu zvolali: „Toho ne, ale Barabáše!“ Ten Barabáš byl lupič. Tehdy Pilát vzal Ježíše a dal ho zbičovat. Vojáci z trní upletli věnec, vložili mu jej na hlavu a oblékli mu purpurový plášť. A přicházeli k němu a říkali: ‚Buď zdráv, králi Židů!‘ A dávali mu rány. Pilát vyšel znovu ven a řekl jim: „Hle, vedu vám ho ven, abyste poznali, že na něm nenalézám žádnou vinu.“ Ježíš vyšel ven, měl na sobě trnový věnec a purpurový plášť. Pilát jim řekl: „Hle, člověk!“ Když ho velekněží a strážci uviděli, zvolali: „Ukřižuj! Ukřižuj!“ Pilát jim řekl: „Vezměte ho vy a ukřižujte, neboť já na něm vinu nenalézám.“ Židé mu odpověděli: „My máme zákon, a podle toho zákona musí zemřít, protože se vydával za Syna Božího.“ Když Pilát uslyšel toto slovo, ulekl se ještě více. Vešel znovu do vládního paláce a řekl Ježíšovi: „Odkud jsi?“ Ježíš mu však nedal žádnou odpověď. Pilát mu tedy řekl: „Nemluvíš se mnou? Nevíš, že mám pravomoc tě propustit, a že mám pravomoc tě ukřižovat?“ Ježíš mu odpověděl: „Neměl bys nade mnou žádnou pravomoc, kdyby ti to nebylo dáno shůry. Proto ten, kdo mě tobě vydal, má větší hřích.“ Od té chvíle ho Pilát usiloval propustit. Židé však křičeli: „Propustíš-li ho, nejsi přítelem císaře; každý, kdo se vydává za krále, se protiví císaři!“ Když Pilát uslyšel tato slova, vyvedl Ježíše ven a usedl na soudní stolici na místě zvaném ‚Kamenná dlažba‘, hebrejsky ‚Gabbatha‘. Byl den přípravy před velikonocemi, kolem poledne. I řekl Židům: „Hle, váš král.“ Oni zvolali: „Pryč, pryč s ním, ukřižuj ho!“ Pilát jim řekl: „Vašeho krále mám ukřižovat?“ Velekněží odpověděli: „Nemáme krále, jen císaře.“ Tu jim ho vydal, aby byl ukřižován. Vzali Ježíše a odváděli ho. Sám si nesl kříž a vyšel na místo zvané Místo lebky, které se hebrejsky nazývá Golgota. Tam ho ukřižovali a s ním jiné dva po obou stranách; Ježíše uprostřed. Pilát napsal a upevnil na kříž také nápis, na kterém bylo napsáno: ‚Ježíš Nazaretský – král Židů‘. Ten nápis četlo mnoho Židů, protože místo, kde byl Ježíš ukřižován, bylo blízko města; nápis byl napsán hebrejsky, latinsky a řecky. Židovští velekněží říkali Pilátovi: „Nepiš ‚král Židů‘, nýbrž ‚on řekl: Jsem král Židů.‘“ Pilát odpověděl: „Co jsem napsal, napsal jsem.“ Vojáci pak, když Ježíše ukřižovali, vzali jeho šaty a rozdělili je na čtyři díly, každému vojákovi jeden díl. Vzali i košili. Byla to košile nesešívaná, odshora vcelku utkaná. Řekli si: „Netrhejme ji, ale losujme o ni, čí bude.“ To aby se naplnilo Písmo, které praví: ‚Rozdělili si mé šaty a o můj oděv metali los.‘ To tedy vojáci učinili. U Ježíšova kříže stála jeho matka a sestra jeho matky, Marie Kleofášova a Marie Magdalská. Když Ježíš uviděl svou matku a učedníka, kterého miloval, jak tu stojí, řekl matce: „Ženo, hle, tvůj syn.“ Pak řekl tomu učedníkovi: „Hle, tvá matka.“ A od té hodiny si ji ten učedník vzal k sobě. Potom, když Ježíš věděl, že už je všechno dokonáno, aby se naplnilo Písmo, řekl: „Žízním.“ Stála tam nádoba plná octa; nasadili houbu plnou octa na yzop a podali mu ji k ústům. Když Ježíš okusil octa, řekl: „Dokonáno jest.“ Naklonil hlavu a odevzdal ducha. Poněvadž byl den přípravy a Židé nechtěli, aby těla zůstala přes sobotu na kříži – tu sobotu byl totiž velký den –, požádali Piláta, aby byly ukřižovaným zlámány nohy a aby byli sňati z kříže. Přišli tedy vojáci a zlámali nohy prvnímu i druhému, kteří byli ukřižováni spolu s ním. Když však přišli k Ježíšovi a uviděli, že je již mrtev, nohy mu nezlámali, ale jeden z vojáků mu kopím probodl bok; a hned vyšla krev a voda. A ten, který to viděl, vydal svědectví a jeho svědectví je pravdivé; on ví, že mluví pravdu, abyste i vy uvěřili. To se stalo, aby se naplnilo Písmo: ‚Kost mu nebude zlomena.‘ A zase na jiném místě Písmo praví: ‚Uvidí, koho probodli.‘ Po tomto Josef z Arimatie, který byl Ježíšovým učedníkem – ale ze strachu před Židy tajným – požádal Piláta, aby směl odnést Ježíšovo tělo. A Pilát svolil. Šel tedy a sňal jeho tělo. Přišel také Nikodém, který k němu poprvé přišel v noci, a nesl asi sto liber směsi myrhy a aloe. Vzali tedy Ježíšovo tělo a zavinuli je s těmi vonnými věcmi do lněných pláten, jak je to u Židů při pohřbu zvykem. Na tom místě pak, kde byl ukřižován, byla zahrada a v té zahradě nový hrob, v němž ještě nebyl nikdo pochován. Tam kvůli židovskému dni přípravy Ježíše položili, neboť hrob byl blízko. Prvního dne týdne přišla Marie Magdalská časně ráno, ještě za tmy, ke hrobu a uviděla kámen odvalený od hrobu. Běžela tedy a přišla k Šimonu Petrovi a k druhému učedníkovi, kterého měl Ježíš rád, a řekla jim: „Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili.“ Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu. Běželi oba spolu, ale ten druhý učedník běžel napřed, rychleji než Petr, a přišel ke hrobu první. Naklonil se dovnitř a uviděl tam ležet plátna, ale dovnitř nevstoupil. Potom přišel také Šimon Petr, který šel za ním. Vešel do hrobu a uviděl tam ležet lněná plátna, avšak šátek, který byl na Ježíšově hlavě, neležel se lněnými plátny, nýbrž byl svinut zvlášť na jednom místě. Potom vstoupil i ten druhý učedník, který k hrobu přišel první; i uviděl a uvěřil. Neboť ještě neznali Písmo, že musí vstát z mrtvých. Učedníci pak opět odešli domů. Marie stála venku před hrobem a plakala. Jak plakala, naklonila se do hrobu a uviděla dva anděly v bílém rouchu sedící na místě, kde leželo Ježíšovo tělo; jednoho u hlavy a druhého u nohou. A ti jí řekli: „Ženo, proč pláčeš?“ Řekla jim: „Vzali mého Pána a nevím, kam ho položili.“ Když to řekla, otočila se dozadu a uviděla tam stát Ježíše; nevěděla však, že je to Ježíš. Ježíš jí řekl: „Ženo, proč pláčeš? Koho hledáš?“ Ona mu v domnění, že je to zahradník, řekla: „Pane, jestliže tys ho odnesl, řekni mi, kam jsi ho položil, a já si ho vezmu.“ Ježíš jí řekl: „Marie!“ Ona se otočila a hebrejsky mu řekla: „Rabbuni“, což znamená ‚Učiteli‘. Ježíš jí řekl: „Nedrž se mne, neboť jsem ještě nevystoupil ke svému Otci. Jdi k mým bratřím a řekni jim: ‚Vystupuji k Otci svému i k Otci vašemu, k Bohu svému i k Bohu vašemu.‘“ Marie Magdalská šla a zvěstovala učedníkům: „Viděla jsem Pána“, a oznámila jim to, co jí řekl. Když byl večer téhož dne, prvního v týdnu, a učedníci byli ze strachu před Židy shromážděni za zavřenými dveřmi, přišel Ježíš, postavil se doprostřed a řekl jim: „Pokoj vám.“ Když to řekl, ukázal jim ruce a bok. I zaradovali se učedníci, když uviděli Pána. Ježíš jim opět řekl: „Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, i já posílám vás.“ Po těchto slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha Svatého. Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, komu je zadržíte, tomu jsou zadrženy.“ Tomáš zvaný Didymos, jeden z Dvanácti, však nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu říkali: „Viděli jsme Pána.“ On jim však řekl: „Pokud neuvidím stopu hřebů v jeho rukou a nevložím svůj prst na místo hřebů a svou ruku do jeho boku, neuvěřím.“ Po osmi dnech byli jeho učedníci opět uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi. Postavil se doprostřed a řekl: „Pokoj vám.“ Potom řekl Tomášovi: „Vztáhni svůj prst sem a pohleď na mé ruce, vztáhni svou ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící.“ Tomáš mu odpověděl slovy: „Můj Pán a můj Bůh.“ Ježíš mu řekl: „Že jsi mne viděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili.“ Ještě mnoho jiných znamení, která nejsou zapsána v této knize, učinil Ježíš před svými učedníky. Tato však jsou zapsána, abyste uvěřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu. Potom se Ježíš opět zjevil učedníkům u Tiberiadského moře. Zjevil se takto: Šimon Petr, Tomáš zvaný Didymos, Natanael z Kány Galilejské, synové Zebedeovi a další dva z jeho učedníků byli spolu. Šimon Petr jim řekl: „Jdu lovit ryby.“ Řekli mu: „I my půjdeme s tebou.“ Vyšli a vstoupili do lodi. Ale oné noci neulovili nic. Když nastalo jitro, postavil se Ježíš na pobřeží, ale učedníci nevěděli, že je to on. Ježíš jim řekl: „Děti, máte něco k jídlu?“ Odpověděli mu: „Ne.“ On jim řekl: „Hoďte síť na pravou stranu lodi a naleznete.“ Hodili ji tedy a už ji nemohli utáhnout pro spoustu ryb. Tu onen učedník, kterého Ježíš miloval, řekl Petrovi: „To je Pán.“ Když Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, převázal si plášť, neboť byl nahý, a vrhl se do moře. Ostatní učedníci přijeli na lodi, neboť nebyli od země daleko, jen asi dvě stě loktů, a vlekli síť plnou ryb. Když vystoupili na zem, uviděli žhavé uhlí a na něm položenou rybu a chléb. Ježíš jim řekl: „Přineste něco z těch ryb, které jste právě chytili.“ Šimon Petr vystoupil a vytáhl na zem síť plnou velkých ryb, bylo jich sto padesát tři. I když jich bylo tak mnoho, síť se neroztrhla. Ježíš jim řekl: „Pojďte posnídat.“ Nikdo z učedníků se ho neodvážil zeptat: „Kdo jsi?“ Věděli, že je to Pán. Ježíš přistoupil, vzal chléb a dával jim; podobně i rybu. To se již potřetí Ježíš zjevil svým učedníkům po svém zmrtvýchvstání. Když posnídali, řekl Ježíš Šimonu Petrovi: „Šimone Janův, miluješ mne více než tito?“ Odpověděl mu: „Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád.“ Řekl mu: „Pas mé beránky.“ Řekl mu opět podruhé: „Šimone Janův, miluješ mne?“ Odpověděl mu: „Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád.“ Řekl mu: „Pas mé ovce.“ Řekl mu potřetí: „Šimone Janův, máš mě rád?“ Petr se zarmoutil, že mu potřetí řekl: ‚Máš mě rád?‘, a odpověděl mu: „Pane, ty víš všechno, ty víš, že tě mám rád.“ Ježíš mu řekl: „Pas mé ovce. Amen, amen, pravím tobě, když jsi byl mladší, sám ses opásával a chodil jsi, kam jsi chtěl; ale až zestárneš, vztáhneš své ruce a jiný tě opáše a povede, kam nechceš.“ Toto řekl, aby mu naznačil, jakou smrtí oslaví Boha. Po těchto slovech mu řekl: „Následuj mne.“ Petr se obrátil a uviděl, jak za nimi jde učedník, kterého Ježíš miloval a který se také při večeři naklonil k jeho prsům a řekl: ‚Pane, kdo je ten, který tě zrazuje?‘ Když jej Petr uviděl, řekl Ježíšovi: „Pane, co bude s tímto?“ Ježíš mu řekl: „Jestliže chci, aby tu zůstal, dokud nepřijdu, co je ti po tom? Ty mne následuj.“ A tak se mezi bratry rozšířilo to slovo, že onen učedník nezemře. Ježíš mu však neřekl, že nezemře, nýbrž: ‚Jestliže chci, aby tu zůstal, dokud nepřijdu, co je ti po tom?‘ To je ten učedník, který vydává svědectví o těchto věcech a který je zapsal; a víme, že jeho svědectví je pravdivé. Je ještě mnoho jiných věcí, které Ježíš učinil; kdyby se o každé zvlášť napsalo, myslím, že by celý svět neobsáhl knihy o tom napsané. Amen. První zprávu, ó Theofile, jsem napsal o všem, co Ježíš začal činit a učit, až do dne, kdy byl vzat vzhůru, když skrze Ducha Svatého dal příkazy apoštolům, které si vyvolil. Jim také po svém utrpení mnoha důkazy prokázal, že žije, po čtyřicet dní se jim dával spatřit a říkal jim o Božím království. A když s nimi jedl, nařídil jim, aby se nevzdalovali z Jeruzaléma, ale očekávali Otcovo zaslíbení – „které jste slyšeli ode mne, neboť Jan křtil vodou, vy však po nemnohých těchto dnech budete pokřtěni v Duchu Svatém.“ Když se tedy sešli, tázali se ho: „Pane, v tomto čase obnovíš království pro Izrael?“ Řekl jim: „Nepřísluší vám poznat časy a doby, které Otec uložil ve své vlastní pravomoci, ale přijmete moc Ducha Svatého, který na vás přijde, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až po nejzazší konec země.“ Když to pověděl, byl před jejich zraky vyzdvižen a oblak jim ho vzal z očí. A když se upřeně dívali do nebe, jak odchází, hle, stáli vedle nich dva muži v bílých šatech a řekli: „Muži galilejští, co tu stojíte a hledíte do nebe? Tento Ježíš, který byl od vás vzat vzhůru do nebe, přijde právě tak, jak jste ho viděli odcházet do nebe.“ Potom se vrátili do Jeruzaléma z hory nazývané Olivová, která je blízko Jeruzaléma, ve vzdálenosti sobotní cesty. Když vešli do města, vystoupili do horní místnosti, kde pobývali Petr, Jan, Jakub, Ondřej, Filip, Tomáš, Bartoloměj, Matouš, Jakub Alfeův, Šimon Zélóta a Juda Jakubův. Ti všichni zůstávali jednomyslně oddáni modlitbě spolu se ženami, s Marií, matkou Ježíšovou, a s jeho bratry. V těch dnech se postavil Petr uprostřed bratří – byl tam pohromadě zástup asi sto dvaceti osob – a řekl: „Muži bratři, muselo se naplnit slovo Písma, které předpověděl Duch Svatý ústy Davidovými o Judovi, jenž se stal vůdcem těch, kteří se zmocnili Ježíše; byl počítán mezi nás a obdržel podíl na této službě. Z odměny za nepravost získal pole, a když spadl střemhlav, roztrhl se v půli a všechny jeho vnitřnosti vyhřezly. A to se stalo známým všem obyvatelům Jeruzaléma, takže to pole bylo v jejich vlastním jazyce nazváno Hakeldama, to znamená Krvavé pole. Neboť je napsáno v knize Žalmů: ‚Jeho příbytek ať zpustne, ať není nikoho, kdo by v něm bydlil‘ a ‚Jeho pověření ať obdrží jiný‘. Proto se musí jeden z těch mužů, kteří s námi chodili po celý ten čas, kdy Pán Ježíš pobýval mezi námi, od křtu Janova až do dne, kdy byl od nás vzat vzhůru, stát spolu s námi svědkem jeho zmrtvýchvstání.“ I postavili dva: Josefa zvaného Barsabáš, jenž měl příjmení Justus, a Matěje. Pak se pomodlili a řekli: „Ty, Pane, který znáš srdce všech, ukaž, kterého z těchto dvou sis vyvolil, aby dostal místo v této službě a v apoštolství, od něhož se Juda odvrátil a odešel na své místo.“ Dali jim losy a los padl na Matěje; i byl volbou připojen k jedenácti apoštolům. Když nastal den Letnic, byli všichni spolu na jednom místě. Náhle se ozval zvuk z nebe, jako když se žene prudký vítr, a naplnil celý dům, kde seděli. A ukázaly se jim jazyky jakoby z ohně, které se rozdělovaly, a na každém z nich se usadil jeden. Všichni byli naplněni Duchem Svatým a začali mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat. V Jeruzalémě pobývali Židé, zbožní muži ze všech národů, které jsou pod nebem. A když se ozval ten zvuk, sešlo se mnoho lidí a byli zmateni, protože každý z nich je slyšel mluvit svou vlastní řečí. Všichni byli ohromeni a udiveně říkali: „Hle, což nejsou všichni ti, kteří tu mluví, Galilejci? Jak to, že každý z nás slyší svůj vlastní jazyk, ve kterém jsme se narodili? Parthové, Médové a Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judska a Kappadokie, Pontu a Asie, Frygie a Pamfylie, Egypta a oblastí Libye u Kyrény a návštěvníci z Říma, Židé i proselyté, Kréťané a Arabové: všichni je slyšíme mluvit našimi jazyky veliké věci Boží.“ Všichni z toho byli ohromeni a zmateni a jeden druhému říkali: „Co to má znamenat?“ Ale jiní se posmívali a říkali: „Jsou opilí.“ Petr se postavil spolu s jedenácti, pozvedl svůj hlas a přímo k nim promluvil: „Muži judští a všichni obyvatelé Jeruzaléma, toto ať je vám známo, vyslechněte pozorně má slova. Tito lidé nejsou opilí, jak se domníváte. Vždyť je devět hodin ráno. Ale toto je to, co je řečeno skrze proroka Jóela: ‚I stane se v posledních dnech, praví Bůh, že vyleji ze svého Ducha na každé tělo; vaši synové a vaše dcery budou prorokovat, vaši mladíci budou vídat vidění a vaši starci budou mívat sny. I na své otroky a na své otrokyně v oněch dnech vyleji ze svého Ducha, a budou prorokovat. A dám divy nahoře na nebi a znamení dole na zemi, krev a oheň a sloupy dýmu. Slunce se obrátí v temnotu a měsíc v krev, než přijde Pánův den, veliký a skvělý. I stane se, že každý, kdo bude vzývat Pánovo jméno, bude zachráněn.‘“ „Muži izraelští, slyšte tato slova: Ježíše Nazaretského, muže dosvědčeného vám od Boha mocnými činy, divy a znameními, které Bůh uprostřed vás skrze něho učinil, jak sami víte, tohoto muže, vydaného podle ustanoveného úradku a předzvědění Božího, jste skrze ruce bezbožníků přibili na kříž a odstranili. Ale Bůh ho vzkřísil, zprostiv ho bolestí smrti, protože nebylo možné, aby byl od ní držen. Neboť David o něm říká: ‚Viděl jsem Pána stále před sebou, neboť je po mé pravici, abych nezakolísal; proto se mé srdce zaradovalo a můj jazyk se rozjásal, nadto i mé tělo bude přebývat v naději, neboť nezanecháš mou duši v podsvětí, aniž dáš svému Svatému uvidět zkázu. Oznámil jsi mi cesty života, naplníš mě radostí před svou tváří.‘“ „Muži bratři, o patriarchovi Davidovi vám mohu směle říci, že zemřel a byl pohřben a jeho hrob je mezi námi až do dnešního dne. Byl to prorok a věděl, že se mu Bůh přísahou zavázal, že na jeho trůn posadí potomka z jeho beder; viděl do budoucnosti a promluvil o Kristově zmrtvýchvstání, když řekl, že jeho duše nebyla zanechána v podsvětí a jeho tělo nevidělo zkázu. Tohoto Ježíše Bůh vzkřísil a my všichni jsme toho svědky. Když byl tedy vyvýšen pravicí Boží a přijal od Otce zaslíbeného Ducha Svatého, vylil to, co vy nyní vidíte i slyšíte. Neboť David nevystoupil na nebesa, ale sám říká: ‚Řekl Pán mému Pánu: Seď po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou.‘ Ať tedy všechen dům Izraele s jistotou ví, že Bůh učinil toho Ježíše, kterého jste vy ukřižovali, i Pánem i Mesiášem.“ Když to uslyšeli, byli hluboce zasaženi v srdci a řekli Petrovi i ostatním apoštolům: „Co máme dělat, muži bratři?“ Petr jim řekl: „Učiňte pokání a každý z vás ať se dá pokřtít na základě jména Ježíše Mesiáše na odpuštění svých hříchů, a přijmete dar Ducha Svatého. Neboť to zaslíbení platí vám a vašim dětem i všem, kteří jsou daleko a které si povolá Pán, náš Bůh.“ A ještě mnoha jinými slovy to dosvědčil a vyzýval je: „Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení!“ Ti, kteří radostně přijali jeho slovo, byli pokřtěni a toho dne bylo přidáno asi tři tisíce duší. Vytrvale zůstávali v učení apoštolů a ve společenství, v lámání chleba a modlitbách. Každé duše se zmocňoval strach; skrze apoštoly se v Jeruzalémě dálo mnoho divů a znamenía na všech byl veliký strach. Všichni věřící byli pospolu a měli všechno společné. Prodávali svá zboží a majetky a dělili je mezi všechny, jak kdo potřeboval. Denně zůstávali jednomyslně v chrámě, po domech lámali chléb a přijímali pokrm s veselím a prostotou srdce. Chválili Boha a byli oblíbeni u všeho lidu. A Pán k jejich společenství denně přidával ty, kteří byli zachraňováni. Petr a Jan vystupovali o třetí hodině odpoledne – hodině modlitby – do chrámu. Právě tam přinášeli nějakého muže, který byl chromý již od lůna své matky; každý den ho kladli ke dveřím chrámu, kterým se říkalo ‚Krásné‘, aby ty, kdo vcházeli do chrámu, prosil o almužnu. Když uviděl Petra a Jana, jak se chystají vejít do chrámu, prosil o almužnu. Petr s Janem se na něj upřeně zadíval a řekl: „Pohleď na nás!“ Pozorně je sledoval a očekával, že od nich něco dostane. Petr však řekl: „Stříbro a zlato nemám, ale co mám, to ti dám: ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď!“ Uchopil ho za pravou ruku a pozdvihl jej. Ihned se zpevnily jeho nohy a klouby. Postavil se, vyskakoval a chodil. Vešel s nimi do chrámu, chodil, skákal a chválil Boha. A všechen lid ho spatřil, jak chodí a chválí Boha. Poznali ho, že je to ten, který kvůli almužně sedal u ‚Krásné brány‘ chrámu, a byli naplněni úžasem a ohromením nad tím, co se mu přihodilo. Zatímco se držel Petra a Jana, všechen lid se k nim seběhl do sloupoví, které se nazývá Šalomounovo, a byli vyděšení. Když to Petr uviděl, promluvil k lidu: „Muži izraelští, proč nad tím žasnete a proč tak upřeně hledíte na nás, jako bychom vlastní mocí nebo zbožností způsobili, že on chodí? Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův, Bůh našich otců oslavil svého služebníka Ježíše, kterého vy jste vydali a zřekli se ho před tváří Piláta, když se ho rozhodl propustit. Svatého a Spravedlivého jste se zřekli a vyžádali jste si, aby vám byl darován muž vrah. Zabili jste Původce života, kterého Bůh vzkřísil z mrtvých; my jsme toho svědky. A tohoto muže, kterého vidíte a znáte, na základě víry v Ježíšovo jméno toto jméno upevnilo a víra, která je skrze něho, mu dala toto plné zdraví před očima vás všech. A nyní, bratři, vím, že jste to udělali z nevědomosti, stejně jako vaši vůdcové. Bůh však takto splnil, co předem ohlásil ústy všech proroků, že jeho Mesiáš bude trpět. Učiňte tedy pokání a obraťte se, aby byly vymazány vaše hříchy, a přišly časy osvěžení od Pánovy tváře, a aby poslal určeného vám Mesiáše, Ježíše. Nebe ho musí přijmout až do časů obnovy všech věcí, jak o tom Bůh od věků mluvil ústy všech svých svatých proroků. Mojžíš řekl: ‚Proroka vám vzbudí Pán, váš Bůh, z vašich bratrů jako vzbudil mne; toho budete poslouchat ve všem, co by vám řekl. A stane se, že každá duše, která neuposlechne toho proroka, bude vyhlazena z lidu.‘ Také všichni proroci, kteří mluvili od Samuela dále, zvěstovali i tyto dny. Vy jste synové proroků a smlouvy, kterou Bůh uzavřel s vašimi otci, když řekl Abrahamovi: ‚A v tvém semeni budou požehnány všechny rodiny země.‘ Vám nejprve Bůh vzbudil svého služebníka a poslal ho, aby vám požehnal tím, že každého z vás odvrátí od vašich špatností.“ Když ještě mluvili k lidu, přistoupili k nim kněží, velitel chrámové stráže a saduceové a hněvali se, že učí lid a zvěstují v Ježíši vzkříšení z mrtvých. Vztáhli na ně ruce a vsadili je do vězení do druhého dne, neboť už byl večer. Ale mnozí z těch, kteří to slovo uslyšeli, uvěřili, a počet těch mužů vzrostl asi na pět tisíc. Druhý den se v Jeruzalémě shromáždili jejich vůdci, starší a učitelé Zákona, velekněz Annáš, Kaifáš, Jan a Alexandr a všichni, kteří byli z velekněžského rodu, postavili je uprostřed a začali se vyptávat: „Jakou mocí nebo v jakém jménu jste to učinili?“ Tu jim Petr naplněn Duchem Svatým řekl: „Vůdcové lidu a starší Izraele, jsme-li dnes vyslýcháni pro dobrý skutek na nemocném člověku, kým že byl uzdraven, ať je známo vám všem a všemu lidu Izraele, že ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kterého jste vy ukřižovali, ale kterého Bůh probudil z mrtvých, v tomto jménu stojí tento člověk před vámi zdráv. To je ten kámen, který byl zavržen od vás stavitelů, a který se stal hlavou úhlu. A v nikom jiném není záchrana; neboť není pod nebem jiného jména daného lidem, v němž bychom měli být zachráněni.“ Když pozorovali Petrovu a Janovu smělost a shledali, že jsou to lidé neučení a prostí, žasli; poznávali je, že bývali s Ježíšem. A když viděli toho uzdraveného člověka, jak tam stojí s nimi, neměli, co by na to řekli. Poručili jim, aby odešli ven z velerady, a radili se mezi sebou. Říkali: „Co máme učinit s těmito lidmi? Všem obyvatelům Jeruzaléma je jasné, že se skrze ně stalo zřejmé znamení, a my to nemůžeme popřít. Ale aby se to ještě více nerozšířilo mezi lid, pohrozme jim, ať již k nikomu nemluví v tomto jménu.“ Zavolali je a přikázali jim, aby vůbec veřejně nemluvili ani neučili v Ježíšově jménu. Petr a Jan jim odpověděli: „Posuďte, zda je před Bohem správné, abychom poslouchali vás více než Boha. Neboť my nemůžeme nemluvit o tom, co jsme viděli a slyšeli.“ Oni jim pohrozili a propustili je, protože nenalézali nic, zač by je potrestali, a to kvůli lidu, neboť všichni oslavovali Boha za to, co se stalo. Tomu člověku, na němž se toto znamení uzdravení stalo, bylo totiž už přes čtyřicet let. Když byli propuštěni, přišli mezi své a oznámili, co jim řekli velekněží a starší. Když to uslyšeli, jednomyslně pozdvihli hlas k Bohu a řekli: „Panovníku, ty, který jsi učinil nebe i zemi i moře a vše, co je v nich, ty jsi skrze Ducha Svatého ústy svého služebníka, našeho otce Davida, řekl: ‚Proč zuří národy a lidé zamýšlejí marné věci? Králové země se postavili a vládcové se shromáždili společně proti Pánu a proti jeho Kristu.‘ V tomto městě se opravdu sešli Herodes a Pontius Pilát spolu s národy i s lidem Izraele proti tvému svatému služebníku Ježíšovi, kterého jsi pomazal, aby učinili, co tvá ruka a tvůj úradek předem určily, že se má stát. A nyní, Pane, pohleď na jejich hrozby a dej svým otrokům se vší smělostí mluvit tvé slovo; vztahuj svou ruku k tomu, aby se dála uzdravení, znamení a divy skrze jméno tvého svatého služebníka Ježíše.“ Když se pomodlili, zatřáslo se místo, kde byli shromážděni, a všichni byli naplněni Duchem Svatým a směle mluvili Boží slovo. Všichni, kdo uvěřili, byli jednoho srdce a jedné duše a nikdo neříkal o ničem, co měl, že je to jeho vlastní, nýbrž měli všechno společné. A apoštolové vydávali s velikou mocí svědectví o zmrtvýchvstání Pána Ježíše Krista a veliká milost byla na nich všech. Nikdo mezi nimi netrpěl nouzi, neboť ti, kdo byli vlastníky polností nebo domů, svá pole nebo domy prodávali a výtěžky z prodeje přinášeli a kladli k nohám apoštolů. Z toho se pak rozdělovalo každému, jak kdo potřeboval. Také Josef, který byl apoštoly nazván Barnabáš, což v překladu znamená ‚syn potěšení‘, Levita, rodem z Kypru, měl pole, které prodal, peníze přinesl a položil k nohám apoštolů. Nějaký muž, jménem Ananiáš, prodal se svou ženou Safirou pozemek a s vědomím své ženy dal z výtěžku něco stranou, určitou část přinesl a položil k nohám apoštolů. Petr řekl: „Ananiáši, proč Satan naplnil tvé srdce, že jsi lhal Duchu Svatému a dal jsi stranou část z výtěžku za to pole? Dokud zůstávalo neprodané, což nebylo tvé? A když jsi je prodal, což nebylo v tvé moci, co uděláš s penězi? Proč ses ve svém srdci rozhodl k takové věci? Nelhal jsi lidem, ale Bohu.“ Když Ananiáš slyšel tato slova, padl a zemřel; a na všechny, kteří to slyšeli, padl veliký strach. Mladší z bratří vstali, přikryli jej, vynesli a pohřbili. Uplynuly asi tři hodiny a vstoupila jeho žena, nevědouc, co se stalo. Petr k ní promluvil: „Pověz mi, prodali jste to pole za tolik peněz?“ Ona řekla: „Ano, za tolik.“ Petr jí řekl: „Proč jste se smluvili, abyste pokoušeli Pánova Ducha? Hle, kroky těch, kteří pohřbili tvého muže, je slyšet za dveřmi; vynesou i tebe.“ A hned padla k jeho nohám a zemřela. Když ti mladíci vstoupili, našli ji mrtvou. Vynesli ji a pohřbili k jejímu muži. A velký strach padl na celou církev i na všechny, kteří to slyšeli. Skrze ruce apoštolů se mezi lidem dálo mnoho znamení a divů. A všichni jednomyslně pobývali v Šalomounově sloupoví. Z ostatních se k nim nikdo neodvažoval připojit, ale lid je velebil. A ještě více věřících bylo přidáváno Pánu, množství mužů i žen, takže dokonce na ulice vynášeli nemocné a kladli je na lůžka a lehátka, aby na některého z nich padl aspoň Petrův stín, když tudy půjde. Scházelo se také množství lidí z měst okolo Jeruzaléma, přinášeli nemocné a trápené nečistými duchy, a ti všichni byli uzdravováni. Tu povstal velekněz a všichni, kteří byli s ním, totiž strana saduceů; byli naplněni žárlivostí. I vztáhli na apoštoly ruce a vsadili je do veřejného vězení. Pánův anděl však v noci otevřel dveře vězení, vyvedl je ven a řekl: „Jděte, postavte se v chrámě a mluvte k lidu všechna slova tohoto života.“ Když to uslyšeli, vešli za úsvitu do chrámu a učili. Když se dostavil velekněz a ti, kteří byli s ním, svolali veleradu, celý sbor starších synů Izraele a poslali do vězení, aby byli apoštolové přivedeni. Když tam služebníci přišli, ve vězení je nenalezli. Vrátili se a oznámili: „Vězení jsme našli důkladně zavřené a stráže stojící u dveří, ale když jsme otevřeli, nenašli jsme uvnitř nikoho.“ Když ta slova uslyšel velitel chrámové stráže a velekněží, byli tím velmi zmateni. Nechápali, co se to mohlo stát. Kdosi však přišel a oznámil jim: „Hle, muži, které jste vsadili do vězení, stojí v chrámě a učí lid.“ Pak pro ně velitel se služebníky šel a přivedl je – ale bez násilí; báli se totiž lidu, aby nebyli ukamenováni. Když je přivedli, postavili je před veleradu a velekněz se jich otázal: „Výslovně jsme vám přikázali, abyste neučili v tomto jménu, a hle, naplnili jste Jeruzalém svým učením a chcete na nás uvést krev toho člověka.“ Petr a apoštolové odpověděli: „Boha je třeba poslouchat více než lidi. Bůh našich otců probudil z mrtvých Ježíše, kterého jste vy pověsili na dřevo a zabili; toho Bůh jako vůdce a zachránce vyvýšil na svou pravici, aby dal Izraeli pokání a odpuštění hříchů. My jsme svědkové těchto slov, i Duch Svatý, kterého Bůh dal těm, kdo ho poslouchají.“ Když to uslyšeli, rozzuřili se a chtěli je zabít. Tu povstal ve veleradě jeden farizeus jménem Gamaliel, učitel Zákona, kterého si vážil všechen lid; poručil, aby ty lidi na chvíli vyvedli ven, a řekl jim: „Muži Izraelci, dobře si rozvažte, co s těmito lidmi uděláte. Neboť před nedávnem povstal Theudas a říkal, že on je někým velikým; i připojil se k němu počet asi čtyř set mužů. Byl však zabit, a všichni, kteří ho poslouchali, byli rozptýleni a obráceni vniveč. Po něm povstal ve dnech soupisu Juda Galilejský a strhl za sebou lid; také on byl zničen a všichni, kteří ho poslouchali, byli rozptýleni. Proto vám nyní pravím: Nechte tyto lidi a propusťte je. Je-li tento plán či toto dílo z lidí, zanikne; je-li však z Boha, nebudete je moci zničit – abyste snad nakonec nebyli nalezeni jako ti, kdo bojují proti Bohu.“ Poslechli ho, zavolali apoštoly, zmrskali je a přikázali jim, aby nemluvili v Ježíšově jménu, a propustili je. Oni tedy šli z velerady a radovali se, že byli uznáni za hodné, aby byli potupeni pro to jméno. Každý den v chrámě a po domech nepřestávali učit a zvěstovat Krista Ježíše. V těch dnech, kdy přibývalo učedníků, nastalo reptání Helénistů proti Hebrejům, že při každodenní službě jsou jejich vdovy zanedbávány. Proto apoštolové – oněch Dvanáct – svolali veškeré množství učedníků a řekli: „Není správné, abychom my zanechali Božího slova a sloužili při stolech. Vyberte si tedy, bratři, mezi sebou sedm osvědčených mužů, plných Ducha Svatého a moudrosti, které ustanovíme pro tento úkol; my však se oddáme modlitbě a službě slova.“ To slovo se zalíbilo celému shromáždění, i vybrali Štěpána, muže plného víry a Ducha Svatého, Filipa, Prochora, Nikánora, Timóna, Parména a Mikuláše, proselytu z Antiochie. Postavili je před apoštoly, ti se pomodlili a vložili na ně ruce. Slovo Boží se šířilo a počet učedníků v Jeruzalémě velmi rostl. Také velký zástup kněží byl poslušný víry. Štěpán, plný milosti a moci, činil mezi lidem veliké divy a znamení. Tu povstali někteří ze synagogy zvané Libertinských, Kyrénských a Alexandrijských, z Kilikie a Asie, a hádali se se Štěpánem. Ale nemohli odolat moudrosti a Duchu, v němž mluvil. Potom tajně navedli muže, kteří říkali: „Slyšeli jsme jej mluvit rouhavé výroky proti Mojžíšovi a proti Bohu.“ Tak pobouřili lid a starší i učitele Zákona, přišli, násilím se ho chopili a přivedli do velerady. A postavili lživé svědky, kteří říkali: „Tento člověk nepřestává pronášet výroky proti tomuto svatému místu a proti Zákonu. Slyšeli jsme ho, jak říkal, že Ježíš Nazaretský zničí toto místo a změní obyčeje, která nám předal Mojžíš.“ A všichni, kteří seděli ve veleradě, na něho upřeně hleděli a viděli, že jeho tvář je jako tvář anděla. Velekněz řekl: „Je tomu skutečně tak?“ A on začal mluvit: „Muži bratři a otcové, poslyšte: Bůh slávy se ukázal našemu otci Abrahamovi, když byl v Mezopotámii, dříve než se usadil v Cháranu, a řekl mu: ‚Vyjdi ze své země a ze svého příbuzenstva a jdi do země, kterou ti ukážu.‘ Potom vyšel z Chaldejské země a usadil se v Cháranu. A odtud jej Bůh po smrti jeho otce přestěhoval do této země, ve které vy nyní bydlíte. A nedal mu v ní za dědictví ani píď země, ale slíbil ji dát do vlastnictví jemu a po něm jeho potomstvu, ačkoliv ještě neměl dítě. Bůh promluvil takto: ‚Jeho potomci budou žít jako cizinci v cizí zemi; tam je zotročí a čtyři sta let s nimi budou zle nakládat. Ale národ, jemuž budou otročit, budu soudit já,‘ řekl Bůh, ‚a potom vyjdou a budou mi sloužit na tomto místě.‘ I dal mu smlouvu obřízky. A tak, když zplodil Izáka, osmý den ho obřezal; podobně i Izák obřezal Jákoba a Jákob dvanáct patriarchů. Patriarchové žárlili na Josefa a prodali ho do Egypta; ale Bůh byl s ním, vysvobodil ho ze všech jeho soužení a dal mu milost i moudrost před faraonem, egyptským králem, a ten ho ustanovil vládcem nad Egyptem i nad celým svým domem. Potom přišel na celý Egypt i Kanaán hlad a veliké soužení, a naši otcové nenalézali obživu. Když Jákob uslyšel, že v Egyptě je obilí, vyslal tam naše otce poprvé. Při druhé návštěvě se Josef dal svým bratřím poznat a Josefův rod se stal faraonovi známým. Josef poslal vzkaz a zavolal k sobě svého otce Jákoba a celé příbuzenstvo v počtu sedmdesáti pěti duší. A sestoupil Jákob do Egypta a zemřel on i naši otcové. Přenesli je do Sichemu a uložili v hrobce, kterou Abraham koupil za stříbro od synů Emorových v Sichemu. Jak se však přibližoval čas zaslíbení, které Bůh vyhlásil Abrahamovi, lid v Egyptě rostl a množil se, dokud v Egyptě nepovstal jiný král, který Josefa neznal. Ten s naším rodem jednal lstivě a zle a přinutil naše otce odkládat své novorozence, aby nezůstávali naživu. V té době se narodil Mojžíš a byl krásný před Bohem. Tři měsíce byl chován v domě svého otce. A když ho odložili, vzala si jej faraonova dcera a starala se o něj jako o svého syna. Mojžíš byl vychován ve vší egyptské moudrosti a byl mocný ve slovech i ve svých skutcích. A když se dovršoval jeho čtyřicátý rok, vstoupila mu na srdce myšlenka, aby se podíval na své bratry, syny Izraele. A uviděl, jak se jednomu z nich děje křivda; zastal se ho a pomstil utiskovaného tím, že Egypťana zabil. Domníval se, že jeho bratři pochopí, že jim Bůh dává skrze jeho ruku vysvobození, ale oni to nepochopili. Druhého dne se u nich objevil, když se hádali; snažil se je přivést k pokoji slovy: ‚Muži, jste bratři, proč ubližujete jeden druhému?‘ Ale ten, který ubližoval svému bližnímu, ho odstrčil a řekl: ‚Kdo tě ustanovil nad námi vládcem a soudcem? Snad mě nechceš zabít, jako jsi včera zabil toho Egypťana?‘ Kvůli těm slovům Mojžíš utekl a bydlel jako cizinec v zemi madiánské, kde zplodil dva syny. A když se dovršilo čtyřicet let, ukázal se mu v pustině u hory Sinaj Pánův anděl v plameni hořícího keře. Když to Mojžíš uviděl, divil se tomu vidění; šel blíž, aby se pozorně podíval, a tu zazněl Pánův hlas: ‚Já jsem Bůh tvých otců, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův.‘ Mojžíš se roztřásl a neodvažoval se podívat. Pán mu řekl: ‚Zuj si z nohou sandály, neboť místo, na kterém stojíš, je země svatá. Dobře jsem viděl soužení svého lidu, který je v Egyptě, a slyšel jsem jejich sténání. I sestoupil jsem, abych je vysvobodil. A teď jdi, posílám tě do Egypta.‘ Toho Mojžíše, kterého zavrhli, když řekli: ‚Kdo tě nad námi ustanovil vládcem a soudcem?‘, toho Bůh poslal jako vůdce a vysvoboditele prostřednictvím anděla, který se mu ukázal v tom keři. Ten je vyvedl a činil divy a znamení v egyptské zemi, při Rudém moři i v pustině po čtyřicet let. To je ten Mojžíš, který řekl synům Izraele: ‚Bůh vám z vašich bratrů vzbudí proroka, tak jako mne. Toho poslouchejte.‘ To je ten, který byl ve shromáždění v pustině prostředníkem mezi andělem, který k němu mluvil na hoře Sinaj, a našimi otci. On přijal živá slova, aby nám je dal. Jemu se naši otcové nechtěli poddat, ale zavrhli ho a obrátili se ve svých srdcích do Egypta a řekli Áronovi: ‚Udělej nám bohy, kteří půjdou před námi, neboť nevíme, co se stalo s Mojžíšem, který nás vyvedl z Egyptské země.‘ I udělali v těch dnech tele, přinesli té modle oběť a veselili se ze skutků svých rukou. Bůh se od nich odvrátil a vydal je, aby sloužili nebeskému vojsku, jak je napsáno v knize Proroků: ‚Což jste mně po těch čtyřicet let na pustině přinášeli krvavé oběti a dary, dome izraelský? Nosili jste stánek Molocha a hvězdu vašeho boha Remfana, obrazy, které jste si udělali, abyste se jim klaněli. Přestěhuji vás až za Babylon.‘ Naši otcové měli v pustině stánek svědectví, jak nařídil ten, jenž mluvil k Mojžíšovi, aby jej udělal podle vzoru, který uviděl. Ten také naši otcové převzali a vnesli s Jozuem do země pohanů, které Bůh zahnal před našimi otci. Tak to bylo až do dnů Davidových, který nalezl milost před Bohem a žádal, aby směl vyhledat příbytek pro Boha Jákobova. Teprve Šalomoun mu však vystavěl dům. Ale Nejvyšší nebydlí v domech zhotovených lidskýma rukama, jak praví prorok: ‚Nebe je mým trůnem, země podnoží mých nohou. Jaký dům mi vystavíte, praví Pán, nebo jaké bude místo mého spočinutí? Což to všechno neučinila má ruka?‘ Vy tvrdošíjní, vy lidé neobřezaného srdce i uší, stále vzdorujete Duchu Svatému; jak vaši otcové, tak i vy! Kterého z proroků vaši otcové nepronásledovali? Zabili ty, kteří předpověděli příchod Spravedlivého; vy jste se nyní stali jeho zrádci a vrahy, vy, kteří jste přijali Zákon skrze anděly, ale nezachovali jste jej.“ Když to slyšeli, běsnili ve svých srdcích a skřípali proti němu zuby. Ale on, plný Ducha Svatého, upřeně pohlédl k nebi a spatřil Boží slávu a Ježíše, jak stojí po pravici Boží, a řekl: „Hle, vidím nebesa rozevřená a Syna člověka, jak stojí po pravici Boží.“ Oni však vykřikli velikým hlasem, zacpali si uši a společně se na něho vrhli. Vyhnali ho ven z města a kamenovali. Svědkové odložili své pláště k nohám mladíka, který se jmenoval Saul. A kamenovali Štěpána, který vzýval Pána a říkal: „Pane Ježíši, přijmi mého ducha.“ Pak klesl na kolena a zvolal velikým hlasem: „Pane, nepočítej jim tento hřích.“ Když to řekl, zesnul. Saul souhlasil s jeho usmrcením. V ten den začalo veliké pronásledování církve, která byla v Jeruzalémě; všichni kromě apoštolů se rozprchli po území Judska a Samařska. Zbožní muži Štěpána pochovali a velmi nad ním naříkali. Saul ničil církev: vcházel do jednotlivých domů, odvlékal muže i ženy a dával je do vězení. Ti tedy, kteří se rozprchli, procházeli zemí a zvěstovali slovo. Filip sestoupil do města Samaří a hlásal jim Krista. Zástupy jednomyslně věnovaly pozornost tomu, co Filip mluvil, když slyšely a viděly znamení, která činil. Neboť z mnoha těch, kteří měli nečisté duchy, tito duchové s velikým křikem vycházeli a mnoho ochrnutých a chromých bylo uzdraveno. A v onom městě nastala veliká radost. Ve městě však byl již dříve nějaký muž jménem Šimon, který provozoval magii a ohromoval samařský národ; říkal o sobě, že je někdo veliký. Všichni od nejmenšího do největšího mu věnovali pozornost a říkali: „Tento člověk je ta moc Boží, která se nazývá Veliká.“ Věnovali mu pozornost proto, že je dlouhý čas ohromoval svou magií. Když však uvěřili Filipovi, který jim zvěstoval evangelium o Božím království a o jménu Ježíše Krista, dávali se pokřtít muži i ženy. Dokonce sám Šimon uvěřil, byl pokřtěn a držel se Filipa. Když viděl, jak se dějí veliká znamení a mocné činy, velmi nad tím žasl. Když apoštolové v Jeruzalémě uslyšeli, že Samaří přijalo slovo Boží, poslali k nim Petra a Jana. Oni tam sestoupili a pomodlili se za ně, aby dostali Ducha Svatého, neboť ještě na nikoho z nich nepadl; byli jen pokřtěni ve jméno Pána Ježíše. Potom na ně vkládali ruce a oni dostávali Ducha Svatého. Když Šimon viděl, že se vkládáním rukou apoštolů dává Duch Svatý, přinesl jim peníze a řekl: „Dejte i mně tuto pravomoc, aby každý, na koho vložím ruce, dostal Ducha Svatého.“ Petr mu řekl: „Tvé peníze kéž jsou zatraceny i s tebou, protože ses domníval, že lze Boží dar získat za peníze. Na této věci nemáš podíl ani účast, neboť tvé srdce není upřímné před Bohem. Proto čiň pokání z této své špatnosti a popros Pána; snad ti úmysl tvého srdce bude odpuštěn. Vidím, že jsi pln hořkosti a v poutu nepravosti.“ Šimon odpověděl: „Poproste vy za mne Pána, aby na mne nepřišlo nic z toho, o čem jste mluvili.“ Oni se tedy, když vydali svědectví a domluvili Pánovo slovo, vraceli do Jeruzaléma a zvěstovali evangelium v mnoha samařských vesnicích. Pánův anděl promluvil k Filipovi: „Vstaň a jdi na jih k cestě, která sestupuje z Jeruzaléma do Gázy.“ Ta cesta je pustá. I vstal a šel. A hle, muž z Etiopie, eunuch, dvořan kandaky, etiopské královny, který byl správcem celého jejího pokladu, se přijel poklonit Bohu do Jeruzaléma a nyní se vracel. Seděl na svém voze a četl proroka Izaiáše. Duch řekl Filipovi: „Přistup a připoj se k tomuto vozu.“ Filip přiběhl a uslyšel, že čte proroka Izaiáše, i řekl: „Rozumíš tomu, co čteš?“ On řekl: „Jak bych mohl, když mi to nikdo nevysvětlí?“ A požádal Filipa, aby nastoupil a posadil se k němu. To místo Písma, které četl, bylo toto: ‚Byl veden jako ovce na porážku a jako je beránek němý před tím, kdo ho stříhá, tak neotevřel svá ústa. Ve svém ponížení byl zbaven práva. Kdo bude vyprávět o jeho pokolení? Vždyť jeho život je vzat ze země.‘ Eunuch Filipovi řekl: „Prosím tě, o kom to prorok mluví? O sobě, či o někom jiném?“ Tu Filip otevřel svá ústa, začal od tohoto místa Písma a zvěstoval mu Ježíše. Jak pokračovali v cestě, přišli k jakési vodě. Eunuch řekl: „Hle, voda. Co brání, abych byl pokřtěn?“ Filip řekl: „Jestliže věříš z celého srdce, je to dovoleno.“ Odpověděl: „Věřím, že Ježíš Kristus je Syn Boží.“ Rozkázal zastavit vůz a oba, Filip i eunuch, sestoupili do vody, a Filip ho pokřtil. Když vystoupili z vody, Pánův Duch uchopil Filipa a eunuch ho již nespatřil, ale pokračoval ve své cestě a radoval se. Filip se pak ocitl v Azótu. Procházel všechna města a zvěstoval evangelium, až přišel do Cesareje. Saul stále ještě soptil hrozbami a dychtil po zabíjení Pánových učedníků. Přišel k veleknězi a vyžádal si od něho dopisy pro synagogy v Damašku, aby mohl stoupence té Cesty, muže i ženy, jestliže tam nějaké najde, přivést spoutané do Jeruzaléma. I stalo se, když byl na cestě a blížil se k Damašku, že ho náhle ozářilo světlo z nebe. Padl na zem a uslyšel hlas, který mu říkal: „Saule, Saule, proč mne pronásleduješ?“ Řekl: „Kdo jsi, Pane?“ On odpověděl: „Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ.“ „Těžko (je) ti vzpínat se proti bodcům.“ (Saul) se třásl a děsil se. Řekl: „Pane, co chceš, abych učinil?“ A Pán mu (odpověděl): „Vstaň, jdi do města a tam ti bude řečeno, co máš dělat.“ Muži, kteří s ním cestovali, stáli oněmělí; slyšeli sice hlas, ale nikoho neviděli. Saul vstal ze země, ale když otevřel oči, nic neviděl. Vzali ho za ruce a dovedli do Damašku. Po tři dny neviděl, nejedl ani nepil. V Damašku byl jeden učedník, jménem Ananiáš. Pán mu ve vidění řekl: „Ananiáši!“ On řekl: „Zde jsem, Pane.“ A Pán mu řekl: „Vstaň a jdi do ulice, která se nazývá Přímá, a v Judově domě vyhledej Saula, jménem Tarského. Hle, právě se modlí a uviděl ve vidění muže jménem Ananiáš, který vešel a vložil na něho ruce, aby opět viděl.“ Ananiáš odpověděl: „Pane, slyšel jsem o tomto muži od mnohých lidí, kolik zla učinil tvým svatým v Jeruzalémě. Také zde má od velekněží plnou moc spoutat všechny, kteří vzývají tvé jméno.“ Pán mu řekl: „Jdi, neboť on je mou vyvolenou nádobou, aby přinesl mé jméno před národy i krále a syny Izraele. Ukáži mu, co všechno musí vytrpět pro mé jméno.“ Ananiáš odešel, vstoupil do toho domu, vložil na něho ruce a řekl: „Bratře Saule, Pán, Ježíš, který se ti ukázal na cestě, kterou jsi sem šel, mě poslal, abys opět viděl a byl naplněn Duchem Svatým.“ A hned jako by mu s očí spadly šupiny, zase viděl, vstal a byl pokřtěn. Pak přijal pokrm a posilnil se. Několik dní byl s učedníky v Damašku a hned v synagogách hlásal Ježíše, že on je Syn Boží. Všichni, kteří ho slyšeli, byli ohromeni a říkali: „Není to ten, který ničil v Jeruzalémě ty, kteří vzývají toto jméno? I sem přišel jen proto, aby je spoutané odvedl k velekněžím!“ Ale Saul působil stále mocněji a svými důkazy, že tento Ježíš je Mesiáš, pobuřoval Židy, kteří bydleli v Damašku. Když to trvalo už dost dlouho, rozhodli se Židé, že ho zabijí. Saul se však o jejich úkladech dověděl. Ve dne v noci pečlivě hlídali i brány, aby ho mohli zabít. Učedníci ho však v noci vzali, vysadili ho otvorem ve zdi a spustili v koši dolů. Když přišel do Jeruzaléma, pokoušel se připojit k učedníkům; ale všichni se ho báli, protože nevěřili, že je učedníkem. Barnabáš se ho ujal, přivedl ho k apoštolům a vypravoval jim, jak na cestě uviděl Pána a že k němu mluvil a jak v Damašku otevřeně mluvil v Ježíšově jménu. A byl s nimi, volně chodil po Jeruzalémě a otevřeně mluvil v Pánově jménu. Mluvil také s Helénisty a přel se s nimi, ale oni se ho pokoušeli zabít. Když se to bratři dozvěděli, odvedli jej dolů do Cesareje a vyslali do Tarsu. A shromáždění v celém Judsku, Galileji a Samaří měla pokoj a budovala se; chodila v Pánově bázni a v povzbuzování Ducha Svatého, a tak vzrůstal jejich počet. I stalo se, když Petr procházel všechna ta místa, že sestoupil také ke svatým, kteří bydleli v Lyddě. Tam nalezl jednoho člověka, jménem Eneáš, který byl ochrnutý a byl již osm let upoutaný na lůžko. Petr mu řekl: „Eneáši, Ježíš Kristus tě uzdravuje! Vstaň a ustel si!“ A on hned vstal. Viděli ho všichni obyvatelé Lyddy a Sáronu a obrátili se k Pánu. V Joppe byla nějaká učednice jménem Tabita, což v překladu zní Dorkas. Ta oplývala dobrými skutky a dáváním almužen. Stalo se, že v těch dnech onemocněla a zemřela. Umyli ji a položili do horního pokoje. Protože Lydda je blízko Joppe, učedníci uslyšeli, že je tam Petr, a poslali k němu dva muže s prosbou: „Rychle přijď k nám!“ Petr vstal a šel s nimi. Když tam přišel, zavedli ho do horního pokoje. I přistoupily k němu s pláčem všechny vdovy a ukazovaly mu košile a pláště, které Dorkas dělala, dokud byla s nimi. Petr poslal všechny ven, klekl si a pomodlil se. Potom se obrátil k mrtvé a řekl: „Tabito, vstaň!“ Ona otevřela oči, a když uviděla Petra, posadila se. Podal jí ruku a pozdvihl ji. Pak zavolal svaté a vdovy a ukázal jim ji živou. To se stalo známým v celém Joppe, a mnozí uvěřili v Pána. A stalo se, že Petr zůstal v Joppe více dní u nějakého Šimona koželuha. V Cesareji žil nějaký muž jménem Kornélius, setník pluku zvaného Italský, člověk zbožný, který se bál Boha s celým svým domem, dával mnoho almužen lidu a stále se modlil k Bohu. Kolem třetí hodiny odpoledne spatřil jasně ve vidění Božího anděla, jak k němu vešel a řekl mu: „Kornélie!“ Pozorně na něho pohlédl, ulekl se a řekl: „Co je, Pane?“ Anděl mu řekl: „Tvé modlitby a tvé almužny vystoupily, jako připomínka před Bohem. Pošli nyní muže do Joppe a pozvi jistého Šimona, který se nazývá Petr. Ten je hostem u nějakého Šimona koželuha, který má dům u moře.“ Když anděl, který k němu mluvil, odešel, zavolal si dva ze svých domácích sluhů a zbožného vojáka, jednoho z těch, kteří zůstávali věrně při něm, všechno jim vysvětlil a poslal je do Joppe. Druhého dne, když oni byli na cestě a blížili se k městu, vystoupil Petr na střechu domu, aby se kolem poledne pomodlil. Dostal hlad a chtěl se najíst. Zatímco mu připravovali jídlo, ocitl se ve vytržení: vidí otevřené nebe, z nějž k němu sestupuje jakási nádoba jako veliká plachta, za čtyři rohy svázaná a spouštěná k zemi. V ní byli všichni čtvernožci, dravá zvěř, zemští plazi i nebeští ptáci. I zazněl k němu hlas: „Vstaň, Petře, zabíjej a jez!“ Petr řekl: „Ne, Pane! Nikdy jsem nejedl nic poskvrněného a nečistého!“ A opět k němu hlas zazněl podruhé: „Co Bůh očistil, ty nepokládej za poskvrněné!“ To se stalo třikrát a hned byla ta nádoba zase vzata vzhůru do nebe. Zatímco byl Petr na rozpacích, co by to vidění, které spatřil, mohlo znamenat, hle, muži poslaní Kornéliem se doptali na Šimonův dům a dorazili k bráně, zavolali a vyptávali se, je-li tu hostem Šimon zvaný Petr. Když Petr přemýšlel o tom vidění, Duchmu řekl: „Hle, tři muži tě hledají. Vstaň, sestup a jdi bez pochybování s nimi, neboť já jsem je poslal.“ Petr tedy sešel dolů k těm mužům a řekl: „Hle, já jsem ten, kterého hledáte. Co je důvodem vašeho příchodu?“ Oni řekli: „Setník Kornélius, muž spravedlivý, který se bojí Boha a o němž celý židovský národ vydává dobré svědectví, dostal pokyn od svatého anděla, aby tě pozval do svého domu a vyslechl tvá slova.“ Pozval je tedy dovnitř a pohostil je. Druhého dne vstal a vyšel s nimi, i někteří bratři z Joppe šli s ním. Nazítří vešli do Cesareje. Kornélius je očekával; svolal své příbuzné a nejbližší přátele. Když Petr vstupoval, Kornélius mu vyšel vstříc, padl k jeho nohám a poklonil se. Petr ho pozdvihl a řekl: „Vstaň! Vždyť i já jsem jen člověk.“ Za hovoru s ním vešel dovnitř a nalezl tam mnoho shromážděných lidí. I řekl jim: „Vy víte, jak nezákonné je pro židovského muže připojovat se k člověku z jiného národa nebo ho navštěvovat. Ale mně Bůh ukázal, abych žádného člověka nepokládal za poskvrněného nebo nečistého. Proto jsem také bez odmluvy přišel, když jsem byl pozván. Ptám se tedy, z jakého důvodu jste mne pozvali.“ A Kornélius odpověděl: „Před čtyřmi dny jsem se postil do této hodiny a o deváté hodině jsem se modlil ve svém domě, a hle, přede mnou stál muž v zářivém rouchu a řekl: ‚Kornélie, tvá modlitba byla vyslyšena a tvé skutky milosrdenství byly vzpomenuty před Bohem. Pošli tedy do Joppe a povolej Šimona, který je nazýván Petr; ten je hostem v domě Šimona koželuha u moře. On přijde a bude k tobě mluvit.‘ Hned jsem tedy pro tebe poslal a ty jsi dobře učinil, že jsi přišel. Nyní tedy my všichni jsme tu před Bohem, abychom vyslechli vše, co ti bylo od Boha nařízeno.“ Petr otevřel ústa a řekl: „Opravdu nyní chápu, že Bůh nikomu nestraní, ale v každém národě je mu milý ten, kdo se ho bojí a činí spravedlnost. To je slovo, které poslal synům Izraele, když zvěstoval pokoj skrze Ježíše Krista – on je Pánem všech. Vy sami víte o tom, co se dálo po celém Judsku, počínajíc Galileou, po křtu, který hlásal Jan. Jak Bůh pomazal Duchem Svatým a mocí Ježíše, toho z Nazareta, jenž procházel zemí, činil dobře a uzdravoval všechny, kteří trpěli pod mocí Ďábla, protože Bůh byl s ním. My jsme svědky všeho, co učinil v té krajině Židů a v Jeruzalémě. A oni ho pověsili na dřevo a zabili. Bůh jej však třetího dne probudil z mrtvých a dal mu zjevit se; ne všemu lidu, ale svědkům předem Bohem určeným, nám, kteří jsme s ním po jeho vzkříšení z mrtvých jedli a pili. A nařídil nám, abychom lidu vyhlásili a dosvědčili, že on je ten Bohem ustanovený soudce živých i mrtvých. Jemu všichni proroci vydávají svědectví, že skrze jeho jméno přijme odpuštění hříchů každý, kdo v něho věří.“ Ještě když Petr říkal tato slova, padl Duch Svatý na všechny, kteří tu řeč slyšeli. A věřící ze Židů, kteří přišli s Petrem, byli ohromeni tím, že i na pohany byl vylit dar Ducha Svatého, neboť je slyšeli mluvit jazyky a velebit Boha. Potom Petr prohlásil: „Může někdo odepřít vodu, aby nebyli pokřtěni ti, kteří přijali Ducha Svatého tak jako my?“ A nařídil, aby byli pokřtěni ve jménu Ježíše Krista. Potom ho poprosili, aby s nimi zůstal několik dní. Apoštolové a bratři, kteří byli v Judsku, uslyšeli, že také pohané přijali slovo Boží. Když Petr vystoupil do Jeruzaléma, věřící ze Židů mu vytýkali: „Vešel jsi k mužům neobřezaným a jedl jsi s nimi!“ Petr jim to začal po pořádku vysvětlovat: „Byl jsem v městě Joppe a modlil jsem se. A tu jsem ve vytržení spatřil vidění: jakousi nádobu, která sestupovala jako veliká plachta, spouštěná za čtyři rohy z nebe, a přišla až ke mně. Když jsem se do ní pozorně zahleděl a pozoroval ji, uviděl jsem zemské čtvernožce i dravou zvěř, plazy a nebeské ptáky. Uslyšel jsem také hlas, který mi říkal: ‚Vstaň, Petře, zabíjej a jez!‘ Řekl jsem: ‚Ne, Pane, neboť do mých úst nikdy nevešlo nic poskvrněného nebo nečistého.‘ Ale hlas z nebe mi odpověděl podruhé: ‚Co Bůh očistil, ty neměj za poskvrněné.‘ To se stalo třikrát a vše bylo opět vyzdviženo do nebe. A hle, v tu chvíli dorazili k domu, ve kterém jsem byl, tři muži poslaní ke mně z Cesareje. Duch mi řekl, abych šel bez pochybování s nimi. Šlo se mnou také těchto šest bratrů a vstoupili jsme do domu toho muže. Oznámil nám, jak uviděl ve svém domě anděla, který stanul před ním a řekl mu: ‚Pošli do Joppe a pozvi Šimona, který se nazývá Petr; ten ti poví slova, jimiž budeš zachráněn ty i celý tvůj dům.‘ Když jsem začal mluvit, padl na ně Duch Svatý, jako i na nás na počátku. Vzpomněl jsem si na Pánův výrok, jak říkal: ‚Jan křtil vodou, ale vy budete pokřtěni v Duchu Svatém.‘ Jestliže jim tedy Bůh dal stejný dar jako nám, když uvěřili v Pána – Ježíše Krista, kdo jsem já, abych směl překážet Bohu?“ Když to uslyšeli, utichli a vzdali slávu Bohu; řekli: „Tedy i pohanům dal Bůh pokání k životu!“ Ti, kteří se rozprchli před soužením, které nastalo kvůli Štěpánovi, prošli až do Fénicie, na Kypr a do Antiochie; nikomu nehlásali slovo Boží, jen Židům. Někteří z nich byli muži z Kypru a z Kyrény; ti přišli do Antiochie a mluvili i k Helénistům a zvěstovali jim Pána Ježíše. A Pánova ruka byla s nimi; veliký počet lidí uvěřil a obrátil se k Pánu. Zpráva o nich se donesla k sluchu církve v Jeruzalémě, i vyslali Barnabáše, aby prošel až do Antiochie. Když tam přišel a uviděl tu Boží milost, zaradoval se a povzbuzoval všechny, aby s rozhodným srdcem zůstávali u Pána; neboť to byl dobrý muž, plný Ducha Svatého a víry. A značný zástup se přidal k Pánu. Pak odešel do Tarsu vyhledat Saula, a když ho našel, přivedl ho do Antiochie. Stalo se, že celý rok zůstali v společenství církve a vyučili značný zástup; a v Antiochii byli učedníci poprvé nazváni křesťany. V těch dnech sestoupili z Jeruzaléma do Antiochie proroci. Jeden z nich, jménem Agabos, povstal a naznačil skrze Ducha, že nastane veliký hlad po celém světě; ten skutečně nastal za Klaudia. Proto si všichni učedníci určili, každý podle svých možností, co pošlou ku pomoci bratřím bydlícím v Judsku. Také to učinili a sbírku poslali starším prostřednictvím Barnabáše a Saula. V té době král Herodes vztáhl ruce, aby ublížil některým z církve. Janova bratra Jakuba zabil mečem. Když viděl, že se to Židům líbí, pokračoval a zmocnil se také Petra. Byly právě dny nekvašených chlebů. Zatkl ho, dal jej do vězení a svěřil ho čtyřem čtveřicím vojáků, aby ho hlídali. Po velikonocích ho chtěl předvést před lid. Petr byl tedy střežen ve vězení a církev se za něho vytrvale modlila k Bohu. Noc předtím, než jej Herodes hodlal předvést, spal Petr mezi dvěma vojáky, spoután dvěma řetězy, a stráže přede dveřmi hlídaly vězení. A hle, Pánův anděl se u něho postavil a v cele zazářilo světlo. Udeřil Petra do boku, vzbudil ho a řekl: „Rychle vstaň!“ A řetězy mu spadly s rukou. A anděl mu řekl: „Opásej se a obuj si sandály.“ On tak učinil. I říká mu: „Obleč si plášť a pojď za mnou.“ Vyšel a šel za ním, ale nevěděl, že to, co se skrze anděla děje, je skutečné; myslel si, že má vidění. Prošli přes první i druhou stráž, přišli k železné bráně, která vedla do města; ta se jim sama od sebe otevřela. I vyšli, prošli jednou ulicí a náhle od něho anděl odstoupil. Petr se vzpamatoval a řekl: „Teď opravdu vím, že Pán vyslal svého anděla a vysvobodil mě z Herodovy ruky a ze všeho, co židovský lid očekával.“ Když si to uvědomil, přišel k domu Marie, matky Jana zvaného Marek, kde byli mnozí shromážděni a modlili se. Zabouchal na dveře brány a přišla otevřít služka jménem Rodé. A když poznala Petrův hlas, radostí ani neotevřela bránu, ale vběhla dovnitř a oznámila, že Petr stojí před branou. Ale oni jí řekli: „Blázníš!“ Ona však tvrdila, že je tomu tak. Oni říkali: „Je to jeho anděl.“ Ale Petr nepřestával tlouci. Když otevřeli a spatřili ho, byli ohromeni. Pokynul jim rukou, aby mlčeli, a vypravoval jim, jak ho Pán vyvedl z vězení; nakonec řekl: „Oznamte to Jakubovi a bratřím.“ Pak vyšel a odebral se na jiné místo. Když nastal den, byl mezi vojáky nemalý rozruch nad tím, co se stalo s Petrem. Herodes ho hledal a nenalezl, vyslechl stráže a rozkázal je odvést k popravě. Potom sestoupil z Judska do Cesareje a pobýval tam. Herodes se velmi hněval na Týrské a Sidónské. Ti přišli jednomyslně k němu, přesvědčili Blasta, který byl královským komorníkem, a prosili o mír, protože jejich krajina byla zásobována potravinami z jeho královského území. Ve stanovený den se Herodes, oděn královským rouchem, posadil na řečnické podium a začal k nim mluvit. Lid volal: „To je hlas Boží, a ne lidský!“ A ihned jej udeřil Pánův anděl za to, že nevzdal slávu Bohu: byl rozežrán červy a zemřel. A slovo Boží rostlo a rozmáhalo se. Barnabáš a Saul splnili svou službu, vrátili se z Jeruzaléma a vzali s sebou i Jana příjmením Marka. V Antiochii byli v místní církvi proroci a učitelé, jako Barnabáš, Šimon zvaný Černý, Lucius Kyrénský, Manahen, společně vychovaný s tetrarchou Herodem, a Saul. Když konali službu Pánu a postili se, řekl Duch Svatý: „Oddělte mi Barnabáše a Saula k dílu, k němuž jsem je povolal.“ Potom, po postu a modlitbách, na ně vložili ruce a propustili je. Oni tedy, vysláni Duchem Svatým, sestoupili do Seleukie a odtamtud odpluli na Kypr. Když dorazili do Salaminy, zvěstovali Boží slovo v židovských synagogách. Měli s sebou i Jana jako pomocníka. Když prošli celým ostrovem až do Páfu, nalezli jakéhosi muže, kouzelníka, falešného proroka, Žida jménem Barjezus, který byl u místodržitele Sergia Paula, muže rozumného. Ten si zavolal Barnabáše a Saula, protože chtěl slyšet Boží slovo. Avšak Elymas, ten kouzelník – tak se totiž překládá jeho jméno – se začal stavět proti nim a snažil se odvrátit místodržitele od víry. Saul, jehož nazývali také Pavel, byl naplněn Duchem Svatým, upřeně na něho pohlédl a řekl: „Ó, ty plný vší lsti a každé ničemnosti, synu Ďáblův, nepříteli každé spravedlnosti, což nepřestaneš převracet přímé Pánovy cesty? A nyní, hle, Pánova ruka je proti tobě, budeš slepý a neuvidíš slunce až do daného času.“ Ihned na něj padla mrákota a tma, tápal kolem sebe a hledal, kdo by ho vedl za ruku. Když místodržitel uviděl, co se stalo, uvěřil, pln zděšení nad Pánovým učením. Pavel a jeho společníci vypluli z Páfu a přišli do Pergy v Pamfylii. Ale Jan se od nich oddělil a vrátil se do Jeruzaléma. Od Perge šli dál a dorazili do Pisidské Antiochie. V sobotní den vešli do synagogy a posadili se. Po čtení ze Zákona a Proroků jim představení synagogy vzkázali: „Muži bratři, máte-li nějaké slovo povzbuzení pro lid, mluvte.“ Pavel vstal, pokynul rukou a řekl: „Muži Izraelci a vy, kdo se bojíte Boha, poslyšte! Bůh tohoto izraelského lidu si vyvolil naše otce, vyvýšil tento lid během pobytu v egyptské zemi a vyvedl je z ní vztaženou paží; po dobu asi čtyřiceti let snášel jejich chování na poušti, a když vyhladil sedm národů v kanaánské zemi, dal jim jejich zemi za dědictví; to vše trvalo asi čtyři sta padesát let. Potom jim dával soudce až do proroka Samuele. Pak žádali o krále, a Bůh jim dal Saula, syna Kíšova, muže z kmene Benjamínova, na čtyřicet let. A když ho odstranil, vzbudil jim za krále Davida, o němž vydal svědectví: ‚Nalezl jsem Davida, syna Jišajova, muže podle mého srdce, který bude činit všechnu mou vůli.‘ Z jeho semene přivedl Bůh Izraeli podle zaslíbení zachránce, Ježíše. Před jeho příchodem Jan předem hlásal křest pokání všemu lidu Izraele. A když Jan dokončoval svůj běh, říkal: ‚Já nejsem ten, za koho mne pokládáte; ale hle, za mnou přichází ten, jemuž nejsem hoden rozvázat sandály na nohou.‘“ „Muži bratři, synové rodu Abrahamova, i vy, kteří se u vás bojíte Boha, nám bylo posláno slovo této záchrany. Neboť obyvatelé Jeruzaléma ani jejich vůdcové ho nepoznali, odsoudili ho, a tak naplnili slova Proroků, která se čtou každou sobotu. A ačkoli na něm nenalezli žádný důvod pro trest smrti, žádali Piláta, aby byl popraven. Když dokonali všechno, co je o něm napsáno, sňali jej z dřeva a položili do hrobu. Ale Bůh ho probudil z mrtvých a on se po mnoho dní zjevoval těm, kteří s ním vystoupili z Galileje do Jeruzaléma; ti jsou nyní jeho svědky před lidem. A my vám hlásáme radostnou zvěst, že to zaslíbení, které dostali naši otcové, splnil Bůh nám, jejich dětem, když vzkřísil z mrtvých Ježíše, jak je to i napsáno v druhém Žalmu: ‚Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil.‘ A to, že jej vzkřísil z mrtvých, aby se již více nenavracel do zkázy, řekl takto: ‚Dám vám svaté a věrné věci Davidovy.‘ Proto i na jiném místě praví: ‚Nedáš svému Svatému uvidět zkázu.‘ David totiž, když posloužil vlastnímu pokolení Boží vůlí, usnul, byl připojen ke svým otcům a uviděl zkázu. Ten však, kterého Bůh vzkřísil z mrtvých, neuviděl zkázu. Budiž vám tedy známo, muži bratři, že skrze něho se vám zvěstuje odpuštění hříchů. Od všeho, od čeho jste nemohli být ospravedlněni v zákoně Mojžíšově, je v něm ospravedlňován každý, kdo věří. Střezte se proto, aby na vás nepřišlo to, co je řečeno v Prorocích: ‚Pohleďte tedy vy, kteří mnou pohrdáte, užasněte a zmizte, protože já ve vašich dnech učiním skutek, skutek, jemuž jistě neuvěříte, když vám o něm bude někdo vypravovat.‘“ Když vycházeli ze synagogy, prosili je, aby jim o tom pověděli i příští sobotu. Když bylo shromáždění rozpuštěno, mnozí z Židů a zbožných proselytů se vydali za Pavlem a Barnabášem, kteří s nimi mluvili a přesvědčovali je, aby zůstávali v Boží milosti. Příští sobotu se shromáždilo téměř celé město, aby vyslechlo Pánovo slovo. Když Židé uviděli zástupy, byli naplněni žárlivostí a začali tomu, co Pavel říkal, odporovat a rouhat se. Pavel a Barnabáš směle řekli: „Vám mělo být hlásáno Boží slovo nejprve. Protože je odmítáte a nepovažujete se za hodné věčného života, hle, obracíme se k pohanům. Neboť tak nám nařídil Pán: ‚Ustanovil jsem tě za světlo pohanům, abys byl k záchraně až na konec země.‘“ Když to pohané slyšeli, radovali se a oslavovali Pánovo slovo a uvěřili všichni, kteří byli určeni k věčnému životu. A Pánovo slovo se šířilo po celé krajině. Židé však poštvali vážené zbožné ženy a přední muže města, podnítili pronásledování proti Pavlovi a Barnabášovi a vyhnali je od svých hranic. Oni proti nim vytřásli prach z nohou a přišli do Ikonia. A učedníci byli stále naplňováni radostí a Duchem Svatým. Stalo se, že rovněž v Ikoniu vešli do židovské synagogy a promluvili tak, že uvěřil četný zástup Židů i Řeků. Ale Židé, kteří neuvěřili, podnítili a rozezlili duše pohanů proti bratřím. Strávili tam tedy značný čas, otevřeně mluvili o Pánu, který dosvědčoval slovo své milosti tím, že dával, aby se skrze jejich ruce dála znamení a divy. Obyvatelstvo města se rozdělilo: jedni byli při Židech, druzí při apoštolech. Když se je pohané a Židé se svými vůdci pokusili potupit a ukamenovat, oni se to dozvěděli a utekli do lykaonských měst Lystry a Derbe a okolí. I tam hlásali evangelium. V Lystře sedával nějaký muž nemohoucí na nohy, který byl chromý již od lůna své matky a nikdy nechodil. Ten slyšel Pavla mluvit. Pavel se na něho upřeně podíval, a když uviděl, že má víru, aby byl zachráněn, řekl silným hlasem: „Postav se zpříma na nohy!“ A on vyskočil a začal chodit. Když zástupy uviděly, co Pavel učinil, pozdvihly svůj hlas a říkaly lykaonsky: „Bohové se připodobnili lidem a sestoupili k nám.“ Barnabáše nazývali Diem, Pavla pak Hermem, protože on byl hlavním mluvčím. Kněz Diova chrámu, který stál před městem, přivedl býky s věnci k branám a chtěl je se zástupy obětovat. Když to apoštolové Barnabáš a Pavel uslyšeli, roztrhli svá roucha, vběhli do zástupu a křičeli: „Muži, co to děláte? I my jsme lidé stejné přirozenosti jako vy. Hlásáme vám evangelium, abyste se od těchto marností obrátili k živému Bohu, který učinil nebe, zemi, moře a všechno, co je v nich. Ten v minulých pokoleních nechal všechny národy chodit po jejich cestách, ačkoliv nepřestal sám sebe dosvědčovat tím, že činil dobro: dával vám z nebe déšť i úrodná období, vaše srdce sytil pokrmem a radostí.“ A těmito slovy jen stěží zadrželi zástupy, aby jim neobětovaly. Z Antiochie a Ikonia však přišli Židé, přemluvili zástupy a Pavla ukamenovali. Pak ho vlekli ven z města, protože mysleli, že je mrtev. Ale když ho učedníci obstoupili, vstal a vešel do města. Druhého dne vyšel s Barnabášem do Derbe. Když onomu městu oznámili evangelium a získali dosti učedníků, vrátili se do Lystry, Ikonia a Antiochie. Upevňovali duše učedníků, povzbuzovali je, aby setrvávali ve víře; říkali, že musíme skrze mnohá soužení vejít do Božího království. V každém sboru jim ustanovili starší a v modlitbách s posty je svěřili Pánu, v něhož uvěřili. Prošli Pisidií a přišli do Pamfylie, mluvili Slovo v Perge a pak sestoupili do Attalie. Odtamtud odpluli do Antiochie, kde byli kdysi svěřeni Boží milosti k dílu, které nyní dokončili. Když tam přišli a shromáždili církev, vypravovali, co všechno Bůh s nimi učinil a jak pohanům otevřel dveře víry. A strávili s učedníky delší čas. Tu sestoupili někteří z Judska a začali bratry učit: „Nebudete-li obřezáni podle Mojžíšova obyčeje, nemůžete být zachráněni.“ Když se s nimi Pavel a Barnabáš dostali do sporu a velké hádky, stanovili, že Pavel, Barnabáš a někteří další z nich vystoupí k apoštolům a starším do Jeruzaléma a budou o této sporné otázce jednat. Vypraveni tedy církví, procházeli Fénicií a Samařskem, vyprávěli o obrácení pohanů a všem bratrům působili velikou radost. Když přišli do Jeruzaléma, byli přijati církví, apoštoly a staršími a oznámili, co všechno s nimi Bůh učinil. Tu povstali někteří, kteří uvěřili ze strany farizeů, a říkali, že se pohané musí obřezávat a musí se jim nařizovat, aby zachovávali Mojžíšův zákon. Apoštolové a starší se shromáždili, aby tu věc prozkoumali. Když došlo k velkému sporu, povstal Petr a řekl jim: „Muži bratři, víte, že si mě Bůh odedávna mezi vámi vyvolil, aby skrze má ústa pohané uslyšeli slovo evangelia a uvěřili. A Bůh, jenž zná lidská srdce, jim vydal svědectví, když jim dal Ducha Svatého tak jako i nám a neučinil žádného rozdílu mezi námi a jimi, když vírou očistil jejich srdce. Proč tedy nyní pokoušíte Boha a chcete vložit na šíji učedníků jho, které nebyli schopni unést ani naši otcové ani my? Ale věříme, že jsme zachráněni milostí Pána Ježíše stejně jako oni. “ Celé shromáždění utichlo a poslouchalo Barnabáše a Pavla, kteří podrobně vypravovali, jaká znamení a divy učinil Bůh skrze ně mezi pohany. Když domluvili, řekl Jakub: „Muži bratři, poslyšte mne! Šimon pověděl, jak se Bůh předem postaral, aby z pohanů vybral lid pro své jméno. A s tím se shodují slova proroků, neboť je napsáno: ‚Potom se vrátím a znovu postavím Davidův zbořený stánek, jeho trosky znovu vystavím a vztyčím jej, aby i ostatní lidé horlivě hledali Pána, všechny národy, nad nimiž je vzýváno moje jméno, praví Pán, ten, který toto činí. Známé jsou Bohu jeho skutky od pradávna.‘ Proto soudím, abychom nedělali potíže těm, kteří se z pohanů obracejí k Bohu, ale napsali jim, aby se zdržovali toho, co bylo poskvrněno modloslužbou, smilstva, zardoušeného a krve. Neboť Mojžíš má ode dávných pokolení v každém městě své hlasatele v synagogách, kde bývá čten každou sobotu.“ Potom apoštolové a starší s celou církví usoudili, že s Pavlem a Barnabášem pošlou do Antiochie muže, které mezi sebou vybrali. Poslali Judu zvaného Barsabáš a Silase, přední muže mezi bratřími. Po nich poslali tento list: „Apoštolové a starší, vaši bratři, bratřím z pohanů v Antiochii, Sýrii a Kilikii pozdrav. Doslechli jsme se, že vás někteří, kteří vyšli z nás, zneklidnili svými slovy a zmátli vaše duše, když říkali, že je třeba dát se obřezat a zachovávat Zákon, ačkoliv jsme jim to nenařídili. Došli jsme k jednomyslnosti a usoudili jsme, že vybereme muže, které k vám pošleme s našimi milovanými Barnabášem a Pavlem, lidmi, kteří nasadili svůj život pro jméno našeho Pána Ježíše Krista. Posíláme tedy Judu a Silase a oni vám totéž oznámí ústně. Neboť tak usoudil Duch Svatý i my, že nebudeme na vás klást žádné jiné břemeno než tyto nezbytnosti: zdržovat se masa obětovaného modlám, krve, masa zardoušených zvířat a smilstva. Jestliže se těchto věcí budete chránit, dobře uděláte. Buďte zdrávi.“ Byli tedy propuštěni a sestoupili do Antiochie; tam shromáždili množství věřících a odevzdali jim dopis. Když jej přečetli, zaradovali se z toho povzbuzení. Juda a Silas, kteří sami také byli proroky, mnohým slovem povzbudili a posílili bratry. Zůstali tam nějaký čas; potom je bratři s pokojem propustili k těm, kteří je poslali. Silas se však rozhodl zůstat. Pavel a Barnabáš zůstali v Antiochii, učili a s mnohými jinými zvěstovali Pánovo slovo. Po několika dnech řekl Pavel Barnabášovi: „Vraťme se a navštivme bratry ve všech městech, ve kterých jsme zvěstovali Pánovo slovo, a zjistěme, jak se mají.“ Barnabáš chtěl vzít s sebou také Jana, nazývaného Marek. Pavel však nepokládal za správné brát ho s sebou, protože se v Pamfylii od nich odloučil a nešel s nimi do díla. Vznikla z toho ostrá hádka, takže se od sebe oddělili. Barnabáš vzal s sebou Marka a vyplul na Kypr. Pavel si vybral Silase, a když ho bratři svěřili Pánově milosti, vyšel. Procházel Sýrií a Kilikií a posiloval církve. Přišel také do Derbe a do Lystry. A hle, byl tam jeden učedník jménem Timoteus syn věřící židovské ženy, jeho otec byl však Řek. Bratři v Lystře a Ikonii o něm vydávali dobré svědectví. Pavel chtěl, aby se s ním vydal na cestu; vzal jej a obřezal kvůli Židům, kteří byli v oněch místech, neboť všichni věděli, že jeho otec byl Řek. Když procházeli městy, předávali jim ustanovení, na nichž se usnesli apoštolové a starší v Jeruzalémě, aby je zachovávali. A tak se sbory upevňovaly ve víře a denně početně rostly. Potom prošli Frygií a galatskou krajinou, neboť Duch Svatý jim zabránil promluvit Slovo v Asii. Když přišli k Mysii, pokoušeli se dostat do Bithynie, ale Ježíšův Duch jim to nedovolil. Prošli tedy Mysii a sestoupili do Troady. V noci se ukázalo Pavlovi vidění: stál před ním nějaký makedonský muž a prosil ho: „Přejdi do Makedonie a pomoz nám!“ Jak uviděl to vidění, hned jsme se snažili vyjít do Makedonie, protože jsme nabyli přesvědčení, že nás Bůh povolal, abychom jim zvěstovali evangelium. Vypluli jsme z Troady a plavili se přímo na Samothráké, druhého dne do Neapole, odtamtud do Filip, které jsou předním městem této části Makedonie a římskou kolonií. V tomto městě jsme strávili několik dní. V sobotní den jsme vyšli za bránu podél řeky, kde jsme se domnívali, že je místo k modlitbě ; usedli jsme a mluvili k ženám, které se tam sešly. A poslouchala nás jedna žena jménem Lydie, prodavačka purpuru z města Thyatir, která uctívala Boha. Pán jí otevřel srdce, aby věnovala pozornost tomu, co Pavel říkal. Když byla pokřtěna ona i její dům, poprosila nás: „Jestliže jste mne uznali za věrnou Pánu, vejděte do mého domu a zůstaňte.“ A přinutila nás. Stalo se, když jsme se šli modlit, že nás potkala nějaká otrokyně, která měla věšteckého ducha a věštěním přinášela svým pánům značný zisk. Ta chodila za Pavlem a za námi a křičela: „Tito lidé jsou otroci Boha Nejvyššího, kteří vám zvěstují cestu záchrany.“ A to dělala po mnoho dní. Pavla to rozhořčilo, obrátil se na toho ducha a řekl: „Přikazuji ti ve jménu Ježíše Krista, abys od ní odešel!“ A v tu chvíli od ní odešel. Když její páni uviděli, že jim ušla naděje na zisk, chopili se Pavla a Silase a vlekli je na náměstí k představeným města. Předvedli je před velitele a řekli: „Tito lidé pobuřují naše město. Jsou to Židé a šíří zvyky, které my nesmíme přijímat ani zachovávat, protože jsme Římané.“ Také zástup proti nim povstal a velitelé z nich strhli šaty a poroučeli je bít holí. Když jim vysázeli mnoho ran, uvrhli je do vězení a žalářníkovi nařídili, aby je bezpečně hlídal. Když dostal takový příkaz, uvrhl je do vnitřního vězení a pro jistotu jim dal nohy do klády. Kolem půlnoci se Pavel a Silas modlili a zpěvem oslavovali Boha a ostatní vězňové je poslouchali. Náhle nastalo veliké zemětřesení, takže se otřásly základy vězení. Rázem se otevřely všechny dveře a všem se uvolnila pouta. Když se žalářník probudil a uviděl otevřené dveře vězení, vytasil meč a chtěl se zabít, protože myslel, že vězňové uprchli. Ale Pavel zvolal silným hlasem: „Neudělej si nic zlého! Jsme tu všichni.“ Žalářník požádal o světlo, vtrhl dovnitř a s třesením padl před Pavla a Silase. Vyvedl je ven a řekl: „Páni, co mám dělat, abych byl zachráněn?“ Oni řekli: „Uvěř v Pána Ježíše, a budeš zachráněn ty i tvůj dům.“ A promluvili Pánovo slovo k němu i ke všem, kteří byli v jeho domě. I ujal se jich v tu noční hodinu, vymyl jim rány a hned se dal pokřtít on i všichni jeho domácí. Pak je zavedl do domu, prostřel stůl a s celým svým domem se radoval, že uvěřil Bohu. Když nastal den, poslali velitelé ozbrojenou stráž se vzkazem: „Propusť ty lidi!“ Žalářník oznámil tento vzkaz Pavlovi: „Velitelé vzkázali, abyste byli propuštěni. Proto vyjděte a jděte v pokoji.“ Ale Pavel jim řekl: „Nás, římské občany, bez soudu veřejně zbili a uvrhli do vězení, a nyní nás tajně vyhánějí? To ne, jen ať sami přijdou a vyvedou nás!“ Stráž oznámila tyto výroky velitelům. Ti se ulekli, když uslyšeli, že jsou Římané, přišli a omluvili se, vyvedli je a prosili, aby odešli z města. Vyšli z vězení a vešli k Lydii, uviděli bratry, povzbudili je a odešli. Procestovali Amfipolis a Apollonii a přišli do Tesaloniky, kde byla židovská synagoga. Podle svého zvyku k nim Pavel vstoupil a po tři soboty k nim mluvil na základě Písem. Vysvětloval a předkládal jim, že Mesiáš musel trpět a vstát z mrtvých a že „Ježíš, kterého já vám zvěstuji, to je ten Mesiáš.“ Někteří z nich se dali přesvědčit a připojili se k Pavlovi a Silasovi, také velké množství Řeků, kteří uctívali Boha, a nemálo předních žen. Židé si však, zachváceni žárlivostí, přibrali několik ničemných mužů z tržiště, vyvolali srocení davu a pobouřili město; napadli Jásonův dům a snažili se je předvést před lid. Když je nenalezli, vlekli Jásona a několik bratří k představeným města a křičeli: „Ti, kteří pobouřili celý svět, přišli také sem a Jáson je hostí. Ti všichni jednají proti císařovým ustanovením, neboť říkají, že králem je někdo jiný: Ježíš.“ Zneklidnili zástup i představené města, kteří to slyšeli. Ale když dostali od Jásona a ostatních záruku, propustili je. Bratři hned v noci vyslali Pavla a Silase do Beroje. Když tam přišli, odebrali se do židovské synagogy. A tamější Židé byli ušlechtilejší než ti v Tesalonice: přijali Slovo se vší dychtivostí a denně pečlivě zkoumali Písma, zdali je tomu tak. Tak mnozí z nich uvěřili, také nemálo vznešených řeckých žen i mužů. Jakmile se však Židé z Tesaloniky dozvěděli, že Pavel zvěstuje slovo Boží také v Beroji, přišli i tam a podněcovali a bouřili zástupy. Tehdy bratři hned vyslali Pavla, aby šel až k moři, ale Silas a Timoteus tam zůstali. Ti, kteří Pavla doprovázeli, ho dovedli až do Athén a vrátili se, když dostali příkaz pro Silase a Timotea, aby k němu co nejdříve přišli. Zatímco na ně Pavel čekal v Athénách, jeho duch se v něm rozhorloval, když pozoroval, že město je plné model. Proto mluvil v synagoze se Židy a s těmi, kdo ctili Boha, a na náměstí denně s těmi, kteří tam byli právě přítomni. Setkávali se s ním také někteří epikurejští a stoičtí filozofové. Někteří říkali: „Co nám to chce ten mluvka vykládat?“ Jiní zase: „Zdá se, že to je hlasatel cizích božstev“; zvěstoval jim totiž Ježíše a vzkříšení. Chopili se ho a odvedli do Areopagu a říkali: „Smíme vědět, co je to za nové učení, které hlásáš? Předkládáš našim uším jakési cizí věci. Chceme tedy poznat, co to má být.“ Všichni Athéňané a cizinci, kteří tam pobývali, se totiž nezabývali ničím jiným, než že říkali nebo poslouchali něco nového. Pavel se postavil doprostřed Areopagu a říkal: „Muži athénští, pozoruji, že jste v každém ohledu velicí ctitelé božstev. Když jsem totiž procházel a pozorně prohlížel vaše posvátná místa, nalezl jsem i oltář, na kterém je napsáno: ‚Neznámému bohu.‘ Co tedy ctíte, a ještě neznáte, to já vám zvěstuji: Bůh, který učinil svět a všechno, co je v něm, je pánem nebe i země a nebydlí ve svatyních zhotovených rukou ani si nedává sloužit lidskýma rukama, jako by něco potřeboval; on dává všem život, dech i všechno. Učinil z jedné krve všechno lidstvo, aby přebývalo na celém povrchu země; ustanovil jim nařízená období a hranice jejich přebývání, aby hledali Boha, zda by se jej snad mohli dotknout a nalézt ho, a přece není od nikoho z nás daleko. Neboť ‚v něm žijeme, pohybujeme se a jsme‘, jak to řekli i někteří z vašich básníků: ‚Vždyť jsme i jeho rod.‘ Jsme-li tedy rodem Božím, nesmíme se domnívat, že božstvo je podobno zlatu nebo stříbru nebo kamenu, výtvoru lidské zručnosti a důmyslu. Když tedy Bůh přehlédl ty doby nevědomosti, nařizuje nyní lidem, aby všichni a všude činili pokání. Neboť ustanovil den, v němž bude spravedlivě soudit obydlený svět skrze muže, kterého k tomu určil. Všem o tom poskytl důkaz tím, že jej vzkřísil z mrtvých.“ Jakmile uslyšeli o vzkříšení mrtvých, jedni se mu posmívali a druzí řekli: „Poslechneme si tě o tom ještě jindy.“ A tak od nich Pavel odešel. Ale někteří se k němu připojili a uvěřili; mezi nimi i Dionysios Areopagita, žena jménem Damaris a s nimi ještě jiní. Po těchto událostech odešel Pavel z Athén a přišel do Korintu. Tam nalezl nějakého Žida jménem Akvila, který pocházel z Pontu, a jeho ženu Priscillu. Ten nedávno přišel z Itálie, protože Klaudius nařídil, aby všichni Židé odešli z Říma. Pavel k nim přišel, a protože měl stejné řemeslo, zůstával u nich a pracoval; byli totiž výrobci stanů. Každou sobotu rozmlouval v synagoze a přesvědčoval Židy i Řeky. A když Silas a Timoteus sestoupili z Makedonie, věnoval se Pavel zcela hlásání slova a dosvědčoval Židům, že Ježíš je Mesiáš. Když se vzpírali a rouhali, vytřásl svůj šat a řekl jim: „Vaše krev na vaši hlavu. Já jsem od ní čistý. Od nynějška půjdu k pohanům.“ Přešel odtamtud a vstoupil do domu jednoho muže jménem Titus Justus, který ctil Boha; jeho dům sousedil se synagogou. Představený synagogy Krispus s celým svým domem uvěřil Pánu; také mnozí Korinťané, kteří poslouchali, přistupovali k víře a dávali se křtít. V noci řekl Pán skrze vidění Pavlovi: „Neboj se, ale mluv a nemlč, protože já jsem s tebou, a nikdo se tě nedotkne, aby ti ublížil. Neboť mám mnoho lidu v tomto městě.“ Usadil se tam na rok a šest měsíců a vyučoval mezi nimi slovo Boží. Když byl Gallio místodržitelem v Achaji, Židé svorně povstali proti Pavlovi, přivedli jej na soud a říkali: „Tento člověk přemlouvá lidi, aby ctili Boha v rozporu se Zákonem.“ Zatímco se Pavel chystal promluvit, řekl Gallio Židům: „Kdyby to byla nějaká křivda nebo zločin, Židé, náležitě bych se vámi zabýval. Když však to jsou spory týkající se učení a jmen a vašeho Zákona, vyřiďte si to sami mezi sebou. V tom já soudcem být nechci.“ A od soudu je odehnal. Tu se všichni Řekové chopili představeného synagogy Sosthena a bili ho před soudem, ale Gallio si toho vůbec nevšímal. Když tam Pavel pobyl ještě nějaký čas, rozloučil se s bratřími a vyplul do Sýrie a s ním i Priscilla a Akvila. V Kenchrejích si dal ostříhat hlavu, neboť učinil slib. Přišli do Efesu a tam je zanechal; sám pak vešel do synagogy a rozmlouval se Židy. Ačkoli ho žádali, aby zůstal delší dobu, nesvolil k tomu, ale rozloučil se a řekl: „Zcela jistě musím nastávající svátek strávit v Jeruzalémě. Znovu se k vám vrátím, bude-li Bůh chtít.“ Pak odplul z Efesu. A přišel do Cesareje, odtud vystoupil do Jeruzaléma, pozdravil církev a sestoupil dolů do Antiochie. Když tam nějaký čas pobyl, odešel odtamtud. Postupně procházel galatskou krajinou a Frygií a posiloval všechny učedníky. Do Efesu přišel Žid jménem Apollos, původem z Alexandrie, muž výmluvný, zběhlý v Písmech. Ten byl vyučen Pánově cestě, mluvil s vroucím duchem a učil přesně o Ježíšovi, ale znal jenom křest Janův. Začal směle mluvit v synagoze. Uslyšeli jej Priscilla a Akvila, vzali ho k sobě a ještě přesněji mu vyložili Boží cestu. A když chtěl projít do Achaje, bratři ho v tom povzbudili a napsali učedníkům, aby ho přijali. Když tam přišel, velmi prospěl těm, kteří uvěřili skrze milost Boží, neboť rázně na veřejnosti vyvracel argumenty Židů a ukazoval z Písma, že Ježíš je Mesiáš. Stalo se, že když byl Apollos v Korintě, prošel Pavel hornatým vnitrozemím a přišel do Efesu; tam nalezl nějaké učedníky. Řekl jim: „Přijali jste Ducha Svatého, když jste uvěřili?“ Oni mu odpověděli: „Ne, vždyť jsme ani neslyšeli, že je Duch Svatý.“ Řekl: „Jak jste tedy byli pokřtěni?“ Oni řekli: „Janovým křtem.“ Pavel řekl: „Jan křtil křtem pokání a říkal lidu, aby uvěřili v toho, který přijde po něm, to jest v Ježíše.“ Když to uslyšeli, dali se pokřtít ve jméno Pána Ježíše. A když na ně Pavel vložil ruce, přišel na ně Duch Svatý a oni mluvili jazyky a prorokovali. Těch mužů bylo celkem asi dvanáct. Pavel vstoupil do synagogy a směle v ní mluvil po tři měsíce; rozmlouval s lidmi a přesvědčoval je o věcech Božího království. Když se však někteří zatvrzovali a nechtěli se dát přesvědčit, ba přede všemi tu Cestu tupili, Pavel od nich odstoupil, oddělil učedníky a denně rozmlouval ve škole nějakého Tyranna. To trvalo dva roky, takže všichni obyvatelé provincie Asie uslyšeli Pánovo slovo, Židé i Řekové. A Bůh skrze Pavlovy ruce konal neobvyklé mocné činy, takže i na nemocné odnášeli šátky a zástěry, které se dotkly jeho těla, a nemoci se od nich vzdalovaly a zlí duchové vycházeli. Také někteří potulní židovští zaklínači se pokusili nad těmi, kteří měli zlé duchy, vyslovovat jméno Pána Ježíše a říkali: „Zaklínám vás Ježíšem, kterého hlásá Pavel.“ To činilo sedm synů nějakého Skévy, židovského velekněze. Zlý duch jim však odpověděl: „Ježíše znám a o Pavlovi vím, ale kdo jste vy?“ A ten člověk, v němž byl zlý duch, se na ně vrhl, ovládl dva z nich a přemohl je, takže nazí a zranění utekli z toho domu. Dověděli se o tom všichni Židé a Řekové, kteří bydleli v Efesu. I padl na všechny strach a jméno Pána Ježíše bylo velebeno. A mnozí z těch, kteří uvěřili, přicházeli, otevřeně vyznávali a odhalovali své skutky. Mnozí, kteří se zabývali magií, snesli své knihy a přede všemi je pálili. A spočítali jejich cenu a shledali hodnotu padesáti tisíc stříbrných. Tak Pánovo slovo mocně rostlo a sílilo. Po těchto událostech se Pavel v duchu rozhodl, že projde Makedonii a Achaju a půjde do Jeruzaléma. Řekl: „Až tam pobudu, musím spatřit také Řím.“ Poslal do Makedonie dva své pomocníky, Timotea a Erasta, a sám zůstal nějaký čas v Asii. V té době nastalo nemalé pobouření pro tu Cestu. Nějaký zlatník jménem Demétrios, který vyráběl stříbrné modely Artemidiny svatyně a poskytoval řemeslníkům nemalý výdělek, svolal řemeslníky i ostatní pracovníky v tomto oboru a řekl: „Muži, víte, že z této práce máme blahobyt, a vidíte a slyšíte, že tento Pavel nejen v Efesu, nýbrž téměř v celé Asii přesvědčil a svedl značný zástup. Říká, že bohové, kteří jsou děláni rukama, nejsou bohové. Hrozí nebezpečí, že nejenom náš obor přijde v opovržení, ale i chrám veliké bohyně Artemidy nebude považován za nic, a bude stržena velebnost té, kterou uctívá celá Asie i obydlený svět.“ Když to uslyšeli, rozpálili se hněvem a začali křičet: „Veliká je efeská Artemis!“ Celé město se naplnilo zmatkem; všichni se společně hnali do divadla a vlekli s sebou Pavlovy průvodce na cestách, Makedonce Gaia a Aristarcha. Pavel chtěl vejít mezi lid, ale učedníci mu v tom bránili. Také někteří vysocí úředníci provincie, kteří byli jeho přáteli, mu poslali vzkaz a prosili ho, aby se nevydával do divadla. Každý křičel něco jiného, neboť shromáždění bylo zmatené a většina ani nevěděla, proč se sešli. Ze zástupu vytáhli Alexandra, kterého Židé postrčili dopředu. Alexandr pokynul rukou a chtěl se před lidem hájit. Když však poznali, že je to Žid, zvolali všichni jedním hlasem a asi dvě hodiny křičeli: „Veliká je efeská Artemis!“ Městský tajemník utišil zástup a řekl: „Muži efesští, kdo z lidí by nevěděl, že město Efeských je strážcem chrámu veliké Artemidy a jejího obrazu spadlého z nebe? Protože o tom tedy není pochyb, musíte zachovat klid a nedělat nic ukvapeného. Přivedli jste tyto muže, ale oni se nedopustili svatokrádeže, ani neuráží naši bohyni. Mají-li tedy Demétrios a řemeslníci, kteří jsou s ním, proti někomu žalobu, konají se přece veřejné soudy a jsou tu místodržitelé. Tam ať žalují jeden druhého. Žádáte-li něco jiného, bude to vyřešeno v zákonném shromáždění. Vždyť jsme v nebezpečí, že budeme kvůli dnešku obviňováni ze vzpoury. Není žádný důvod, kterým bychom mohli vysvětlit toto srocení.“ Po těch slovech shromáždění rozpustil. Když ten rozruch ustal, svolal si Pavel učedníky, povzbudil je, rozloučil se s nimi a vydal se na cestu do Makedonie. Prošel ty krajiny, povzbudil bratry mnohými slovy a přišel do Řecka, kde strávil tři měsíce. Židé proti němu nastrojili léčku, právě když se chystal plavit do Sýrie, i rozhodl se, že se vrátí přes Makedonii. Až do Asie ho doprovázeli Sopatros, Pyrrhův syn z Beroje, z Tesalonických pak Aristarchos a Sekundus, Gaius z Derbe a Timoteus, z Asie Tychikos a Trofimos. Ti šli napřed a čekali na nás v Troadě. My jsme po dnech nekvašených chlebů vypluli z Filip a za pět dní jsme k nim dorazili do Troady, kde jsme strávili sedm dní. První den v týdnujsme se sešli k lámání chleba. Pavel s nimi rozmlouval, protože chtěl druhý den odejít, a protáhl svou řeč až do půlnoci. V horní místnosti, kde jsme byli shromážděni, bylo mnoho lamp. Nějaký mladík jménem Eutychos seděl na okně. Když Pavel dlouho mluvil, zmáhal ho hluboký spánek. Přemožen spánkem spadl dolů z třetího poschodí. Zdvihli ho mrtvého. Pavel sešel dolů, padl na něho, objal ho a řekl: „Neznepokojujte se, neboť jeho duše je v něm.“ Pak vystoupil nahoru, lámal chléb a jedl, a dlouho do rána s nimi rozmlouval; a tak odešel. Chlapce přivedli živého a byli velice povzbuzeni. My jsme šli napřed na loď a vypluli jsme k Assu, kde jsme měli přibrat Pavla. Tak nám to totiž nařídil, a sám se chystal cestovat po souši. Když se s námi setkal v Assu, vzali jsme ho na loď a přijeli jsme do Mitylény. A když jsme odtud odpluli, dostali jsme se druhého dne do blízkosti Chiu. Další den jsme připluli k Samu a po zastávce v Trogylliu jsme příští den přijeli do Milétu. Pavel se totiž rozhodl minout Efes, aby se nezdržel v Asii, neboť spěchal, aby se dostal na den Letnic do Jeruzaléma, bude-li to jen trochu možné. Z Milétu poslal vzkaz do Efesu a zavolal si starší církve. Když k němu přišli, řekl jim: „Vy víte, jak jsem od prvního dne, kdy jsem vstoupil do Asie, byl s vámi po celý čas a sloužil jako otrok Pánu se vší pokorou, v slzách i zkouškách, které mě potkaly pro úklady Židů; jak jsem nic nezamlčel z toho, co by vám prospívalo, ale všechno jsem vám oznámil, když jsem vás učil veřejně i po domech. Naléhavě jsem Židům i Řekům svědčil o pokání k Bohu a o víře v našeho Pána Ježíše Krista. A nyní, hle, jsa spoután Duchem, jdu do Jeruzaléma a nevím, co mne tam potká, kromě toho, že mi Duch Svatý v každém městě dosvědčuje, že mne čekají pouta a soužení. Avšak v žádném ohledu si necením své duše víc, než abych dokončil svůj běh a službu, kterou jsem přijal od Pána Ježíše: dosvědčovat evangelium o Boží milosti.“ „A nyní, hle, já vím, že vy všichni, mezi kterými jsem procházel a hlásal Boží království, již nespatříte mou tvář. Proto vám dnešního dne dosvědčuji, že jsem čistý od krve všech lidí, neboť jsem nic nezamlčel a oznámil jsem vám celou vůli Boží. Dávejte pozor na sebe a na celé stádo, v němž vás Duch Svatý ustanovil za strážce, abyste pásli Boží církev, kterou si získal vlastní krví. Já vím, že po mém odchodu k vám vejdou draví vlci, kteří nebudou šetřit stádo. I z vás samotných povstanou muži, kteří budou mluvit převrácené věci, aby strhli učedníky za sebou. Proto buďte bdělí a mějte na paměti, že jsem po tři roky dnem i nocí nepřestal se slzami napomínat jednoho každého z vás. A nyní vás svěřuji Bohu a slovu jeho milosti, které má moc vás zbudovat a dát vám dědictví mezi všemi posvěcenými. Nezatoužil jsem po stříbře, zlatě ani oděvu nikoho z vás. Sami víte, že pro potřeby mé a těch, kteří byli se mnou, sloužily tyto ruce. Ve všem jsem vám ukázal, že takto máme pracovat, ujímat se slabých a pamatovat na slova Pána Ježíše, neboť on řekl: ‚Blaženější je dávat než brát.‘“ Po těch slovech poklekl a s nimi všemi se pomodlil. Všichni se dali do velikého pláče, objímali Pavla a líbali ho. Nejvíce se rmoutili nad tím slovem, které řekl, že již více nespatří jeho tvář. A doprovázeli ho k lodi. Když jsme se od nich odtrhli, vypluli jsme. Plavili jsme se přímo a přišli jsme na Kós, druhý den na Rodos a odtamtud do Patary. Našli jsme loď, která plula do Fénicie, nalodili jsme se a vypluli. Přiblížili jsme se na dohled ke Kypru, nechali jej vlevo a plavili se do Sýrie. Přistáli jsme v Týru, neboť tam měla loď vyložit náklad. Vyhledali jsme učedníky a zůstali jsme tam sedm dní. Ti skrze Ducha říkali Pavlovi, aby nevstupoval do Jeruzaléma. Když ty dny uplynuly, vydali jsme se na cestu. Všichni i se ženami a dětmi nás vyprovázeli až za město. Na pobřeží jsme padli na kolena, pomodlili se a rozloučili jsme se. Pak jsme vstoupili na loď a oni se vrátili domů. Dokončili jsme plavbu z Týru a dorazili do Ptolemaidy. Tam jsme pozdravili bratry a zůstali jsme u nich jeden den. Druhý den jsme vyšli a přišli do Cesareje. Vešli jsme do domu evangelisty Filipa, který byl jedním ze sedmi, a zůstali jsme u něho. Ten měl čtyři dcery, panny, které prorokovaly. Když jsme tam pobývali už několik dní, přišel z Judska nějaký prorok jménem Agabos. Přišel k nám, vzal Pavlův opasek, svázal si nohy a ruce a řekl: „Toto praví Duch Svatý: Muže, jemuž patří tento opasek, Židé v Jeruzalémě takto svážou a vydají do rukou pohanů.“ Když jsme to uslyšeli, prosili jsme Pavla my i tamní bratři, aby nevystupoval do Jeruzaléma. Tu Pavel odpověděl: „Proč pláčete a trápíte mé srdce? Vždyť já jsem připraven nejen nechat se svázat, ale i umřít v Jeruzalémě pro jméno Pána Ježíše.“ Protože se nenechal přesvědčit, přestali jsme naléhat a řekli jsme: „Děj se vůle Páně!“ Po těchto dnech jsme se připravili na cestu a vystupovali do Jeruzaléma. Šli s námi také někteří učedníci z Cesareje a vedli nás k jednomu z prvních učedníků, jistému Mnasonovi z Kypru; u něho jsme se měli ubytovat. Když jsme přišli do Jeruzaléma, bratři nás radostně přijali. Druhý den šel Pavel s námi k Jakubovi a přišli všichni starší. Pozdravil je a vyprávěl jim podrobně všechno, co Bůh skrze jeho službu učinil mezi pohany. Když to uslyšeli, oslavovali Boha a jemu řekli: „Vidíš, bratře, kolik tisíc Židů uvěřilo a všichni jsou horliteli pro Zákon. O tobě se doslechli, že učíš všechny Židy, kteří žijí mezi pohany, aby odpadli od Mojžíše, říkaje, aby neobřezávali své děti ani se neřídili zvyky svých otců. Co teď? Nepochybně se musí sejít shromáždění, neboť uslyší, že jsi přišel. Udělej tedy to, co ti říkáme: Máme tu čtyři muže, kteří na sebe vzali slib. Ty vezmi s sebou, dej se očistit s nimi a zaplať za ně, aby si mohli dát oholit hlavu. A všichni poznají, že na tom, co se o tobě doslechli, nic není, nýbrž že i sám řádně žiješ, zachovávaje Zákon. Pokud jde o pohany, kteří uvěřili, usoudili jsme a napsali jim, aby nic z toho nezachovávali kromě toho, že se mají vystříhat masa obětovaného modlám, krve, zardoušeného a smilstva.“ Potom Pavel vzal ty muže k sobě a na druhý den se s nimi dal očistit. Vešel do chrámu a oznámil, kdy skončí dny očišťování a bude přinesena oběť za každého z nich. Když se těch sedm dní chýlilo ke konci, spatřili ho v chrámě Židé z Asie. Pobouřili celý zástup, vztáhli na Pavla ruce a křičeli: „Muži Izraelci, pomozte! Toto je ten člověk, který všude všechny učí proti tomuto lidu, proti Zákonu a proti tomuto místu. Nadto ještě přivedl do chrámu Řeky a znesvětil toto svaté místo.“ Viděli s ním totiž předtím ve městě Trofima z Efesu a domnívali se, že ho Pavel přivedl do chrámu. Celé město se rozbouřilo a nastalo srocení lidu. Uchopili Pavla a vlekli ho ven z chrámu. A hned byly zavřeny brány. Zatímco ho chtěli zabít, došlo veliteli posádky hlášení, že se bouří celý Jeruzalém. Ten vzal okamžitě vojáky i setníky a seběhl k nim dolů. Jakmile uviděli velitele posádky a vojáky, přestali Pavla bít. Tu se velitel přiblížil, uchopil ho a rozkázal ho spoutat dvěma řetězy. Pak se vyptával, kdo to má být a co učinil. V zástupu vykřikoval každý něco jiného. Když se nemohl pro ten zmatek dozvědět nic jistého, rozkázal odvést ho do kasáren. Když se Pavel ocitl na schodišti, stalo se, že ho kvůli násilí lidu museli vojáci nést, neboť celé to množství lidu šlo za ním a křičelo: „Pryč s ním!“ Když už ho měli odvést do kasáren, říká Pavel veliteli: „Smím ti něco říci?“ On řekl: „Ty umíš řecky? Ty tedy nejsi ten Egypťan, který nedávno pobouřil a na poušť vyvedl čtyři tisíce sikariů?“ Pavel řekl: „Já jsem Žid z Tarsu v Kilikii, občan ne bezvýznamného města. Prosím tě, dovol mi promluvit k lidu.“ A když to dovolil, Pavel, který stál na schodišti, pokynul rukou lidu. Nastalo veliké ticho a Pavel promluvil hebrejským jazykem: „Muži bratři a otcové, poslyšte nyní mou obhajobu před vámi.“ Když uslyšeli, že k nim mluví hebrejským jazykem, ještě více se ztišili. I řekl: „Já jsem Žid narozený v Tarsu v Kilikii, avšak vychovaný v tomto městě. U nohou Gamalielových jsem byl přesně vyučen otcovskému zákonu a horlil jsem pro Boha jako dnes vy všichni. A pronásledoval jsem tu Cestu až na smrt; muže i ženy jsem spoutával a dával do vězení, jak mi může dosvědčit i velekněz a všichni starší. Od nich jsem přijal dopisy pro bratry a šel jsem do Damašku, abych také ty, kteří byli tam, přivedl spoutané do Jeruzaléma k potrestání. Stalo se mi však, když jsem byl na cestě a blížil se k Damašku, že kolem poledne mě náhle ozářilo velmi jasné světlo z nebe. Padl jsem na zem a uslyšel jsem hlas, který mi pravil: ‚Saule, Saule, proč mne pronásleduješ?‘ Já jsem odpověděl: ‚Kdo jsi, Pane?‘ Řekl mi: ‚Já jsem Ježíš Nazaretský, kterého ty pronásleduješ.‘ Ti, kdo byli se mnou, uviděli sice světlo a ulekli se, ale neslyšeli hlas toho, který ke mně mluvil. Řekl jsem: ‚Co mám učinit, Pane?‘ Pán mi řekl: ‚Vstaň a jdi do Damašku, a tam ti bude řečeno všechno, co ti je nařízeno učinit.‘ Protože jsem od jasu toho světla neviděl, vedli mě moji průvodci za ruku a tak jsem přišel do Damašku. Nějaký Ananiáš, zbožný muž podle Zákona, mající dobré svědectví od všech tam bydlících Židů, přišel za mnou, postavil se přede mě a řekl mi: ‚Bratře Saule, prohlédni.‘ A já jsem v tu chvíli na něho pohlédl. On řekl: ‚Bůh našich otců si tě vyvolil, abys poznal jeho vůli, uviděl jeho Spravedlivého a uslyšel hlas z jeho úst, neboť mu budeš přede všemi lidmi svědkem toho, co jsi viděl a slyšel. A proč nyní váháš? Vstaň, dej se pokřtít a smyj své hříchy vzývaje jeho jméno.‘“ „Stalo se mi, když jsem se vrátil do Jeruzaléma a modlil se v chrámě, že jsem se ocitl ve vytržení. Spatřil jsem Ježíše, jak mi říká: ‚Pospěš si a vyjdi rychle z Jeruzaléma, protože nepřijmou tvé svědectví o mně.‘ A já jsem řekl: ‚Pane, oni vědí, že já jsem dával věznit a bičovat v synagogách ty, kdo v tebe věří. Když byla prolévána krev tvého svědka Štěpána, i já jsem byl při tom, souhlasil jsem s tím a hlídal jsem šaty těch, kdo ho zabíjeli.‘ I řekl mi: ‚Jdi, neboť já tě vyšlu daleko k pohanům.‘“ Až potud ho poslouchali. Ale pak pozdvihli svůj hlas a říkali: „Odstraň ze země takového člověka, neboť nesmí zůstat naživu!“ Protože křičeli, rvali si šaty a házeli do vzduchu prach, velitel rozkázal, aby Pavla zavedli do kasáren; a nařídil při jeho výslechu použít důtky, aby se dozvěděl, z jakého důvodu na něho tak křičeli. Když ho přivázali řemeny, řekl Pavel setníkovi, který tam stál: „Smíte bičovat římského občana, a to bez soudu?“ Když to setník uslyšel, přišel k veliteli a oznámil mu to. Řekl: „Co chceš dělat? Vždyť tento člověk je římský občan!“ Velitel přišel k Pavlovi a řekl mu: „Řekni mi, jsi římský občan?“ On řekl: „Ano.“ Velitel mu na to řekl: „Já jsem získal toto občanství za veliké peníze.“ Pavel řekl: „Já jsem se však jako římský občan narodil.“ Okamžitě od něho odstoupili ti, kteří ho měli vyslýchat. Také velitel dostal strach, když se dověděl, že Pavel je římský občan, a on ho dal spoutat. Druhého dne, protože chtěl bezpečně poznat, z čeho jej Židé obviňují, ho odvázal a rozkázal, aby se sešli velekněží a celá velerada. Pak vyvedl Pavla a postavil ho před ně. Pavel upřel zrak na veleradu a řekl: „Muži bratři, až do tohoto dne žiji se zcela dobrým svědomím před Bohem.“ Velekněz Ananiáš však nařídil těm, kdo stáli u něho, aby ho udeřili přes ústa. Pavel mu řekl: „Tebe bude bít Bůh, ty obílená stěno. Ty zde sedíš, abys mě soudil podle Zákona, a proti Zákonu poroučíš, abych byl bit?“ Ti, kdo stáli poblíž, řekli: „Ty tupíš Božího velekněze?“ Pavel řekl: „Nevěděl jsem, bratři, že je veleknězem. Vždyť je napsáno: ‚Vládci svého lidu nebudeš zlořečit.‘“ Protože Pavel věděl, že ve veleradě je jedna část ze saduceů a druhá z farizeů, začal volat: „Muži bratři, já jsem farizeus, syn farizeů. Jsem souzen pro naději a vzkříšení mrtvých.“ Když to řekl, nastala hádka mezi farizeji a saduceji a shromáždění se rozdělilo. Saduceové totiž říkají, že není vzkříšení, ani andělé ani duchové, kdežto farizeové to všechno vyznávají. Nastal veliký křik a někteří učitelé Zákona ze strany farizeů povstali a začali prudce namítat: „Nenacházíme na tomto člověku nic zlého. Co když k němu promluvil duch nebo anděl?“ Hádka se zvětšovala a velitel dostal strach, aby Pavla nerozsápali. Rozkázal vojákům, aby sešli dolů, vyrvali ho z jejich středu a odvedli do kasáren. Následující noci se k němu postavil Pán a řekl: „Buď statečný! Jako jsi o mně svědčil v Jeruzalémě, tak musíš svědčit i v Římě.“ Když nastal den, někteří Židé se spikli a zapřisáhli, že nebudou jíst ani pít, dokud Pavla nezabijí. Těch, kdo se takto spikli, bylo více než čtyřicet. Ti přišli k velekněžím a starším a řekli: „Slavnostně jsme se zapřisáhli, že ničeho neokusíme, dokud Pavla nezabijeme. Tak vy nyní spolu s veleradou ohlašte veliteli, aby ho k vám přivedl, že se chystáte jeho záležitost důkladněji vyšetřit. A my jsme připraveni zabít ho dříve, než se k vám přiblíží.“ O tomto úkladu však uslyšel syn Pavlovy sestry. Přišel a vešel do kasáren a oznámil to Pavlovi. Pavel si zavolal jednoho ze setníků a řekl: „Tohoto mladíka zaveď k veliteli. Má mu co oznámit.“ On ho tedy vzal s sebou, zavedl k veliteli a řekl: „Vězeň Pavel si mě zavolal a požádal, abych tohoto mladíka zavedl k tobě, protože ti má něco říci.“ Velitel ho vzal za ruku, odešel s ním stranou a vyptával se: „Co je to, co mi máš oznámit?“ On řekl: „Židé se domluvili, že tě požádají, abys zítra odvedl Pavla do velerady, jako by chtěli něco v jeho případě důkladněji vyšetřit. Ale ty jim nevěř, neboť více než čtyřicet mužů z nich na něho číhá; zapřisáhli se totiž, že nebudou jíst ani pít, dokud ho nezabijí, a nyní jsou připraveni a čekají jen na tvůj souhlas.“ Velitel mladíka propustil a nařídil mu: „Nikomu nevyzraď, žes mi to ohlásil.“ Pak zavolal dva ze svých setníků a řekl jim: „Připravte na devátou hodinu večer dvě stě vojáků, aby šli do Cesareje, také sedmdesát jezdců a dvě stě lehkooděnců. Ať připraví mezky, aby na ně posadili Pavla a bezpečně ho dopravili k místodržiteli Félixovi.“ A napsal dopis tohoto znění: „Klaudios Lysias zdraví vznešeného místodržitele Félixe. Tohoto muže se Židé zmocnili a chtěli ho zabít. Přišel jsem s vojskem a vytrhl jim ho, když jsem se dozvěděl, že je římský občan. Chtěl jsem se dozvědět, z čeho jej obviňují, a proto jsem ho odvedl do jejich velerady. Shledal jsem, že je obviňován kvůli sporným otázkám jejich Zákona, ale že na něm není žádná vina, za niž by zasluhoval smrt nebo vězení. Protože mi bylo oznámeno, že Židé proti tomuto muži chystají úklady, posílám ho hned k tobě. Také žalobcům jsem nařídil, aby to, co mají proti němu, řekli před tebou. Buď zdráv.“ Vojáci tedy, podle toho, jak jim bylo nařízeno, vzali Pavla a zavedli ho v noci do Antipatridy. Druhého dne nechali jezdce s ním odjet a sami se vrátili do kasáren. Jezdci přijeli do Cesareje, odevzdali dopis místodržiteli a postavili před něho i Pavla. Přečetl dopis a zeptal se, ze které je provincie. Když se dověděl, že z Kilikie, řekl: „Vyslechnu tě, až přijdou také tvoji žalobci.“ A rozkázal, aby ho hlídali v Herodově paláci. Po pěti dnech sestoupil do Cesareje velekněz Ananiáš s některými staršími a s nějakým Tertullem, právníkem, a ti ohlásili místodržiteli žalobu proti Pavlovi. Když byl Pavel předvolán, Tertullus začal obžalobu: „Tvou zásluhou zakoušíme mnohý pokoj a tvou prozíravostí se u tohoto národa mnohé napravuje. Vždy a všude to přijímáme, vznešený Félixi, s veškerou vděčností. Abych tě však déle nezdržoval, prosím, abys nás se svou obvyklou vlídností krátce vyslechl. Shledali jsme totiž, že tento muž je jako mor, po celém světě mezi všemi Židy vyvolává nepokoje a je vůdcem sekty Nazorejců. Pokusil se dokonce znesvětit chrám. Zmocnili jsme se ho a chtěli jsme ho soudit podle našeho Zákona. Avšak přišel velitel Lysias, velkým násilím jej vzal z našich rukou a rozkázal, aby jeho žalobci přišli k tobě. Když ho vyslechneš, sám se můžeš od něho dovědět o tom všem, z čeho jej obviňujeme.“ Připojili se i Židé a tvrdili, že je tomu tak. Když mu místodržitel pokynul, aby mluvil, Pavel odpověděl: „Vím, že po mnoho let jsi soudcem v tomto národě, a proto se budu hájit s dobrou myslí. Můžeš se přesvědčit, že tomu není víc než dvanáct dní, kdy jsem vystoupil do Jeruzaléma, abych se poklonil Bohu. A nenalezli mě, že bych s někým rozmlouval nebo vyvolával srocení davu, ani v chrámu ani v synagogách ani ve městě; ani nemohou před tebou dokázat to, z čeho mne nyní žalují. Ale vyznávám ti, že podle té Cesty, kterou nazývají sektou, takto sloužím Bohu svých otců a věřím všemu, co je napsáno v Zákoně a v Prorocích. A mám naději v Bohu, kterou i oni sami chovají, že jistě nastane vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých. Proto i já sám se snažím mít vždy bezúhonné svědomí před Bohem i lidmi. Po několika letech jsem přišel, abych odevzdal svému národu almužny a přinesl oběti. A při nich mě našli očištěného v chrámě, ne se zástupem ani s hlukem. Ale někteří Židé z Asie by tu měli být před tebou a žalovat, mají-li něco proti mně. Nebo tito sami ať řeknou, jaký zločin na mně našli, když jsem stál před veleradou, kromě tohoto jediného výkřiku, který jsem zvolal, když jsem stál mezi nimi: ‚Pro vzkříšení mrtvých mě dnes soudíte.‘“ Avšak Félix, který byl podrobněji obeznámen s tou Cestou, je odkázal na pozdější dobu. Řekl: „Až přijde velitel Lysias, rozhodnu vaši při.“ Nařídil setníkovi, aby byl Pavel střežen, měl mírnou vazbu a aby nikomu z jeho přátel nebylo bráněno mu sloužit. Po několika dnech přišel Félix se svou ženou Drusillou, která byla Židovka. Poslal si pro Pavla a poslechl si od něho o víře v Krista Ježíše. Když však mluvil o spravedlnosti, sebeovládání a budoucím soudu, Félix se ulekl a řekl: „Pro dnešek můžeš jít, až budu mít čas, zavolám si tě.“ Zároveň doufal, že mu Pavel dá peníze. Proto si ho také k sobě volal častěji a rozmlouval s ním. Po uplynutí dvou let se stal Félixovým nástupcem Porcius Festus. A protože se Félix chtěl zavděčit Židům, ponechal Pavla ve vězení. Když tedy Festus přišel do provincie, vystoupil po třech dnech z Cesareje do Jeruzaléma. Velekněží a přední Židé vznesli u něho žalobu proti Pavlovi. Naléhali na něho a žádali, aby jim prokázal laskavost a poslal ho do Jeruzaléma; chystali totiž léčku, že ho cestou zabijí. Festus odpověděl, že Pavel je ve vězení v Cesareji a on sám že se brzy vydá na cestu. „Ať tedy ti z vás,“ řekl, „kteří mají moc, sestoupí se mnou, a je-li na tom muži něco špatného, ať ho žalují.“ Nestrávil mezi nimi více než osm nebo deset dní a sestoupil do Cesareje. Na druhý den zasedl k soudu a rozkázal přivést Pavla. Když přišel, obstoupili ho Židé, kteří sestoupili z Jeruzaléma, a vznášeli mnoho těžkých obvinění, která nemohli dokázat. Pavel se hájil takto: „Nijak jsem se neprohřešil ani proti zákonu Židů, ani proti chrámu, ani proti císaři.“ Avšak Festus, který se chtěl Židům zavděčit, Pavlovi odpověděl: „Chceš vystoupit do Jeruzaléma a tam být z toho přede mnou souzen?“ Pavel řekl: „Stojím před císařským soudem, kde mám být souzen. Židům jsem v ničem neublížil, jak i ty velmi dobře víš. Jestliže jsem tedy vinen a učinil jsem něco, co zasluhuje smrt, nezdráhám se zemřít. Není-li však nic na tom, z čeho mne tito lidé obviňují, nikdo mne jim nemůže vydat. Odvolávám se k císaři.“ Nato Festus promluvil s radou a odpověděl: „K císaři ses odvolal, k císaři půjdeš.“ Uplynulo několik dní a do Cesareje přijeli král Agrippa a Bereniké a pozdravili Festa. Když tam už nějaký čas pobývali, předložil Festus králi Pavlův případ. Řekl: „Je tu od Félixe jako vězeň ponechán jeden muž, o kterém mi velekněží a starší Židů podali zprávu, když jsem byl v Jeruzalémě, a žádali jeho odsouzení. Odpověděl jsem jim, že není římským zvykem vydávat nějakého člověka dřív, než by obžalovaný měl své žalobce tváří v tvář a dostal příležitost k obhajobě proti jejich obvinění. Když se tu tedy sešli, bez odkladu jsem příštího dne zasedl k soudu a rozkázal předvést toho muže. Jeho žalobci se postavili proti němu, ale nepřinášeli žádné obvinění ze zlých činů, jak jsem očekával, nýbrž měli s ním nějaké spory o své náboženství a o nějakého zemřelého Ježíše, o němž Pavel tvrdil, že žije. Byl jsem na rozpacích, jak tyto věci prozkoumat, a říkal jsem mu, zda by nechtěl jít do Jeruzaléma a tam být v těchto věcech souzen. Avšak Pavel se odvolal, aby byl ve vězení až do rozhodnutí Jeho Veličenstva; proto jsem ho rozkázal hlídat, dokud ho nepošlu k císaři.“ Agrippa řekl Festovi: „Sám bych si chtěl také toho člověka poslechnout.“ „Zítra“, řekl Festus, „ho uslyšíš.“ Druhý den tedy přišel Agrippa a Bereniké s velkou okázalostí a spolu s veliteli a předními muži města vstoupili do jednací síně. Na Festův rozkaz byl přiveden Pavel. A Festus řekl: „Králi Agrippo a všichni muži zde s námi přítomní, vidíte tohoto člověka, kvůli němuž všichni Židé jak v Jeruzalémě, tak i zde na mne naléhali a křičeli, že nesmí více zůstat naživu. Já jsem shledal, že neudělal nic, zač by zasluhoval smrt. Ale protože on sám se odvolal k Jeho Veličenstvu, rozhodl jsem se ho k němu poslat. Nemám však nic určitého, co bych o něm svému pánu napsal. Proto jsem ho předvedl před vás a zvláště před tebe, králi Agrippo, abych po výslechu měl co napsat. Zdá se mi totiž nerozumné posílat vězně a neuvést zároveň obvinění proti němu.“ Agrippa řekl Pavlovi: „Dovoluje se ti, abys mluvil sám za sebe.“ Nato Pavel vztáhl ruku a začal svou obhajobu: „Pokládám se za šťastného, králi Agrippo, že proti všemu, z čeho mě Židé obviňují, se smím dnes hájit před tebou, který jsi nejlepším znalcem všech židovských zvyků i jejich sporných otázek. Proto prosím, abys mě trpělivě vyslechl. O mém životě od mládí, jak jsem jej vedl od počátku ve svém národě i v Jeruzalémě, vědí všichni Židé. Znají mě už od dřívějška, a kdyby chtěli, mohou svědčit, že jsem žil podle nejpřísnější strany našeho náboženství jako farizeus. A nyní stojím před soudem pro naději v zaslíbení, které Bůh dal našim otcům a o němž našich dvanáct kmenů doufá, že jej dosáhne vytrvalou službou Bohu dnem i nocí. Pro tuto naději, králi Agrippo, mě Židé žalují. Proč se u vás pokládá za neuvěřitelné, že Bůh probouzí mrtvé? Já sám jsem se domníval, že musím mnoho vykonat proti jménu Ježíše Nazaretského. To jsem také v Jeruzalémě činil. Dostal jsem od velekněží plnou moc a mnoho svatých jsem zavřel do vězení, a když byli zabíjeni, souhlasil jsem s tím. Po všech synagogách jsem je často trestal a nutil, aby se rouhali. Nadmíru jsem běsnil a pronásledoval je dokonce až do cizích měst. Když jsem byl na cestě do Damašku s plnou mocí a pověřením od velekněží, cestou jsem spatřil, králi, o poledni světlo z nebe, jasnější než slunce, které ozářilo mne i ty, kdo šli se mnou. A když jsme všichni padli na zem, uslyšel jsem hlas, který ke mně mluvil hebrejským jazykem: ‚Saule, Saule, proč mne pronásleduješ? Bolestivé je pro tebe kopat proti bodcům.‘ Řekl jsem: ‚Kdo jsi, Pane?‘ Pán odpověděl: ‚Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ. Ale vstaň a postav se na nohy, neboť proto jsem se ti ukázal, abych tě ustanovil svým služebníkem a svědkem těch věcí, které jsi viděl, i těch, které ti ještě ukážu. Budu tě vysvobozovat z tohoto lidu i z pohanů, ke kterým tě posílám otevřít jejich oči, aby se obrátili od tmy do světla, od moci Satanovy k Bohu, a aby vírou ve mne obdrželi odpuštění hříchů a podíl mezi posvěcenými.‘ Proto, králi Agrippo, nestal jsem se neposlušným toho nebeského vidění, ale hlásal jsem nejprve těm, kteří jsou v Damašku, a potom v Jeruzalémě a po celé judské zemi, a také pohanům, aby činili pokání, obraceli se k Bohu a konali skutky, které svědčí o pokání. Z toho důvodu se mne Židé zmocnili, když jsem byl v chrámě, a pokoušeli se mne zabít. Bůh mi však až do dnešního dne pomáhal, takže tu stojím a svědčím malému i velikému. Neříkám nic mimo to, co Proroci i Mojžíš pověděli, že se má dít: že Mesiáš má trpět, jako první vstane z mrtvých a bude zvěstovat světlo jak lidu izraelskému, tak také pohanům.“ Když toto mluvil na svou obranu, Festus hlasitě zvolal: „Blázníš, Pavle, mnoho vědomostí tě přivádí k šílenství!“ A Pavel řekl: „Neblázním, vznešený Feste, nýbrž jasně vyjevuji slova pravdy a zdravého úsudku. Vždyť král o těch věcech ví, a proto také k němu mluvím otevřeně. Nevěřím, že mu něco z toho uniklo. Vždyť se to nedálo někde v ústraní. Věříš, králi Agrippo, Prorokům? Vím, že věříš.“ Agrippa na to řekl Pavlovi: „Málem bys mě přesvědčil, abych se stal křesťanem.“ A Pavel řekl: „Přál bych si od Boha, aby ses nejen ty, ale všichni ti, kdo mě dnes slyší, stali dříve nebo později tím, čím jsem já – kromě těchto pout.“ Král vstal a s ním místodržitel, Bereniké i ti, kteří s nimi seděli. A když se vzdálili, hovořili mezi sebou: „Tento člověk nedělá nic, zač by zasluhoval smrt nebo vězení.“ Agrippa říkal Festovi: „Tento člověk mohl být propuštěn, kdyby se nebyl odvolal k císaři.“ Jakmile bylo rozhodnuto, že odplujeme do Itálie, předali Pavla a některé jiné vězně setníkovi jménem Julius z pluku Jeho Veličenstva. Nastoupili jsme na loď z Adramytteia, která měla plout do míst podél pobřeží Asie, a vypluli jsme. Byl s námi Makedoňan Aristarchos z Tesaloniky. Druhý den jsme dorazili do Sidónu. Julius se zachoval k Pavlovi laskavě a dovolil mu zajít k přátelům a přijmout jejich péči. Odtud jsme vypluli a plavili jsme se chráněni Kyprem, protože větry vály proti nám. Přepluli jsme moře podél Kilikie a Pamfylie a dorazili jsme do Myry v Lykii. Tam setník našel alexandrijskou loď, která plula do Itálie, a nalodil nás na ni. Mnoho dní jsme pluli zvolna a stěží jsme se dostali proti Knidu. Protože nám vítr bránil, pluli jsme podél Salmóny chráněni Krétou. S obtížemi jsme se kolem ní přeplavili a dostali jsme se na jedno místo, které se jmenovalo Krásné přístavy; blízko něho bylo město Lasaia. Protože uplynulo mnoho času a plavba již byla nebezpečná, neboť již minul i půst, Pavel jim domlouval: „Muži, vidím, že plavba bude jistě spojena s nebezpečím a s velkou ztrátou nejen pro náklad a pro loď, ale i pro naše životy.“ Setník však důvěřoval více kormidelníkovi a majiteli lodi než tomu, co říkal Pavel. A protože přístav nebyl vhodný k přezimování, většina se rozhodla odtamtud odplout a zkusit, zdali by se jim nepodařilo dorazit do Foinikua tam přezimovat. Je to krétský přístav, otevřený k jihozápadu a severozápadu. A když začal vát jižní vítr, mysleli si, že provedou svůj úmysl. Zvedli kotvy a pluli co nejblíže podél Kréty. Ale zanedlouho se od ní přihnal prudký vítr, který se nazývá Eurakylón. Loď jím byla stržena a nemohla mu čelit; proto jsme vzdali jakýkoliv odpor a nechali jsme se jím unášet. Dostali jsme se do závětří jakéhosi ostrůvku, který se jmenoval Kauda, a stěží jsme dokázali vytáhnout záchrannýčlun. Když ho vytáhli, použili pomocných prostředků a podvázali loď. Protože se báli, aby nenajeli na syrtskou mělčinu, spustili plachty a takto se nechali unášet. Protože s námi prudce zmítala bouře, začali druhý den vyhazovat náklad a třetí den vlastníma rukama hodili do moře lodní zařízení. Po mnoho dní se neobjevovalo ani slunce ani hvězdy a dorážela na nás nemalá bouře, nakonec se již ztrácela veškerá naděje, že se zachráníme. Když už dlouho nic nejedli, postavil se Pavel uprostřed nich a řekl: „Muži, měli jste mne poslechnout a nevyplouvat z Kréty, a mohli jste si ušetřit toto nebezpečí a ztrátu. Ale nyní vás vyzývám, abyste byli dobré mysli, neboť nikdo z vás nebude ztracen, nýbrž jen loď. Tuto noc přišel ke mně anděl toho Boha, jemuž patřím a kterému sloužím, a řekl: ‚Neboj se, Pavle, ty se musíš postavit před císaře. A hle, Bůh ti daroval všechny ty, kteří se plaví s tebou.‘ Proto, muži, buďte dobré mysli. Věřím totiž Bohu, že to bude tak, jak mi bylo oznámeno. Musíme však narazit na nějaký ostrov.“ Když jsme byli unášeni po Adrii už čtrnáctou noc, začali mít námořníci kolem půlnoci dojem, že se k nim přibližuje nějaká země. Spustili olovnici a zjistili hloubku dvacet sáhů. Když odpluli kousek dále, opět spustili olovnici a zjistili hloubku patnáct sáhů. Protože se báli, abychom někde nenarazili na skalnatá místa, vyhodili ze zádi čtyři kotvy a toužebně čekali, až nastane den. Když se námořníci pokoušeli utéci z lodi a spustili člun na moře pod záminkou, že chtějí vytahovat kotvy z přídi, řekl Pavel setníkovi a vojákům: „Nezůstanou-li tito na lodi, vy nemůžete být zachráněni.“ Tu vojáci přesekli lana u člunu a nechali jej uplavat. Než se začalo rozednívat, vybízel Pavel všechny, aby pojedli. Řekl: „Dnes již čtrnáctý den čekáte, zůstáváte hladoví a nic nejíte. Proto vás vybízím, abyste pojedli; je to k vaší záchraně. Vždyť nikomu z vás se neztratí ani vlas z hlavy.“ Po těch slovech vzal chléb, přede všemi vzdal Bohu díky, rozlomil jej a začal jíst. Všichni nabyli dobré mysli a také oni přijali pokrm. Všech nás bylo na lodi dvě stě sedmdesát šest. Když se nasytili, odlehčovali loď tím, že vyhazovali obilí do moře. Když však nastal den, nemohli poznat, co je to za zemi; viděli jen nějaký záliv s plochým pobřežím, k němuž zamýšleli s lodí najet, bude-li to možné. Odsekli kotvy a nechali je v moři. Zároveň rozvázali provazy u kormidel, zvedli proti větru přední plachtu a směřovali ke břehu. Najeli však na mělčinu a loď narazila na dno. Příď uvízla a zůstala nehybná, zatímco záď se začala bortit pod náporem vln. Vojáci se rozhodli, že vězně zabijí, aby některý neuplaval a neutekl. Ale setník chtěl zachránit Pavla, a proto jim v tom úmyslu zabránil. Rozkázal, aby ti, kdo umějí plavat, se první vrhli do moře a vyšli na zem a ostatní aby se zachránili na prknech nebo na troskách lodi. A tak se stalo, že se všichni v pořádku dostali na břeh. Když jsme se zachránili, dozvěděli jsme se, že se ten ostrov jmenuje Malta. Domorodci nám prokazovali neobyčejnou přívětivost. Zapálili oheň a všechny nás k němu pozvali, protože se schylovalo k dešti a bylo chladno. Když Pavel nasbíral něco chrastí a přiložil na oheň, vylezla před teplem zmije a pověsila se mu na ruku. Když domorodci uviděli, že mu zvíře visí na ruce, říkali si mezi sebou: „Tento člověk je jistě vrah. I když se zachránil z moře, Spravedlnost mu nedovolila žít.“ Ale on setřásl zvíře do ohně a nic zlého se mu nestalo. Oni očekávali, že oteče nebo náhle padne mrtev. Když však dlouho čekali a viděli, že se s ním nic zlého neděje, změnili svůj názor a říkali, že je to bůh. V blízkosti toho místa měl pozemky první muž ostrova jménem Publius. Ten nás vzal k sobě a tři dny nás laskavě hostil. I stalo se, že Publiův otec ležel a byl sužován horečkou a úplavicí. Pavel k němu vešel, s modlitbou na něho vložil ruce a uzdravil ho. Když se toto stalo, přicházeli i ostatní nemocní z ostrova a byli uzdravováni. Ti nás také zahrnuli mnohými projevy úcty, a když jsme vyplouvali, naložili nám věci pro naši potřebu. Po třech měsících jsme vypluli na alexandrijské lodi, která přezimovala na ostrově a měla ve znaku Blížence. Připluli jsme do Syrakus a zůstali tam tři dny. Odtamtud jsme pluli podél pobřeží a dorazili do Regia. A když den nato začal vát jižní vítr, přijeli jsme druhého dne do Puteol. Tam jsme nalezli bratry a ti nás požádali, abychom se zdrželi sedm dní. A tak jsme přišli do Říma. Když o nás tamní bratři uslyšeli, přišli nám naproti až k Appiovu tržišti a ke Třem hospodám. Jakmile je Pavel uviděl, vzdal díky Bohu a nabyl odvahy. Když jsme vstoupili do Říma, setník předal vězně náčelníkovi tábora, ale Pavlovi bylo dovoleno, aby bydlel v soukromí s vojákem, který ho hlídal. I stalo se, že po třech dnech si svolal přední Židy. Když se sešli, řekl jim: „Muži bratři, já jsem se nedopustil ničeho proti našemu lidu ani proti otcovským zvykům, a přesto jsem byl jako vězeň vydán z Jeruzaléma do rukou Římanů. Ti mne vyslechli a chtěli mě propustit, protože jsem se nedopustil žádného provinění, za které bych zasluhoval smrt. Protože však tomu Židé odporovali, byl jsem nucen odvolat se k císaři, ale ne proto, že bych měl nějakou žalobu na svůj národ. Z toho důvodu jsem vás pozval, abych vás uviděl a promluvil s vámi, neboť pro naději Izraele nosím tento řetěz.“ Ale oni mu řekli: „My jsme o tobě z Judska nedostali ani psaní, ani nám o tobě nikdo z bratrů nepřišel podat zprávu nebo povědět něco špatného. Rádi bychom však od tebe slyšeli, jaké je tvé smýšlení, neboť o této straně je nám známo, že jí všude odporují.“ Určili mu tedy den a přišli k němu do jeho bytu ve větším počtu. Vykládal jim a dosvědčoval Boží království a od rána do večera je přesvědčoval o Ježíšovi z Mojžíšova zákona i z Proroků. Někteří se dávali přesvědčit tím, co jim říkal, jiní nevěřili. Byli mezi sebou rozděleni a začali se rozcházet, když Pavel řekl jedno slovo: „Dobře promluvil Duch Svatý k vašim otcům skrze proroka Izaiáše: ‚Jdi k tomuto lidu a řekni: Vskutku uslyšíte, a jistě nepochopíte, ustavičně budete hledět, a určitě neuvidíte. Neboť srdce tohoto lidu otupělo, stali se nedoslýchavými a své oči zavřeli, aby snad očima neuviděli a ušima neuslyšeli, srdcem nepochopili a neobrátili se a já je neuzdravil.‘ Ať je vám tedy známo, že tato Boží záchrana byla poslána pohanům. Oni uslyší.“ Když to řekl, Židé odešli a velmi se mezi sebou přeli. Pavel zůstal po celé dva roky ve svém najatém bytě a přijímal všechny, kteří k němu přicházeli, hlásal Boží království a učil o Pánu Ježíši Kristu se vší otevřeností a bez překážek. Pavel, otrok Krista Ježíše, povolaný apoštol, oddělený pro Boží evangelium, které Bůh předem zaslíbil skrze své proroky ve svatých Písmech, evangelium o jeho Synu, jenž povstal podle těla z potomstva Davidova a podle Ducha svatosti byl vzkříšením z mrtvých ustanoven za Syna Božího v moci, evangelium o Ježíši Kristu, našem Pánu. Skrze něho jsme přijali milost a apoštolské poslání k poslušnosti víry pro jeho jméno mezi všemi národy, mezi nimiž jste i vy, povolaní Ježíše Krista. Všem těm, kdo jsou v Římě, milovaným Božím, povolaným svatým: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista. Především děkuji svému Bohu skrze Ježíše Krista za vás všechny, že se zvěst o vaší víře šíří po celém světě. Bůh, jemuž sloužím ve svém duchu v evangeliu jeho Syna, je mi svědkem, že se o vás stále zmiňuji a vždy na svých modlitbách prosím, zda by se mi konečně jednou nepodařilo z Boží vůle přijít k vám. Toužím vás spatřit, abych vám mohl udělit nějaký duchovní dar k vaší posile, to jest abychom byli, až budu mezi vámi, navzájem povzbuzeni každý vírou toho druhého – já vaší a vy mou. Nechci však, bratři, abyste nevěděli, že jsem se často rozhodl přijít k vám, ale až dosud mi bylo zabráněno, abych i mezi vámi sklidil nějaké ovoce jako mezi ostatními národy. Jsem dlužníkem Řeků i barbarů, moudrých i nevědomých, a tak, pokud to záleží na mně, toužím posloužit evangeliem i vám, kteří jste v Římě. Nestydím se za evangelium, neboť je to Boží moc k záchraně pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale i pro Řeka. V něm se zjevuje Boží spravedlnost z víry k víře, jak je napsáno: ‚Spravedlivý z víry bude živ.‘ Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří v nepravosti potlačují pravdu, protože to, co lze o Bohu poznat, je jim zřejmé; Bůh jim to zjevil. Jeho věčnou moc a božství, ačkoli jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa jasně vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže jsou bez výmluvy. Ačkoli poznali Boha, neoslavili ho jako Boha, ani mu neprojevili vděčnost, nýbrž upadli ve svých myšlenkách do marnosti a jejich nerozumné srdce se ocitlo ve tmě. Tvrdí, že jsou moudří, ale stali se blázny. Zaměnili slávu neporušitelného Boha za zpodobení obrazu porušitelného člověka, ptáků, čtvernožců a plazů. Proto je Bůh skrze žádosti jejich srdcí vydal do nečistoty, aby navzájem zneuctívali svá těla; vyměnili Boží pravdu za lež, kořili se a sloužili tvorstvu více než Stvořiteli, jenž je požehnaný na věky. Amen. Proto je Bůh vydal do potupných vášní. Jejich ženy vyměnily přirozený styk za nepřirozený a stejně i muži zanechali přirozeného styku s ženou a ve své touze se rozpálili jeden k druhému, muži s muži páchají hanebnost a sami na sobě dostávají zaslouženou odplatu za svoje poblouzení. Právě tak, jako neuznali za dobré poznávat Boha, vydal je Bůh jejich neosvědčené mysli, aby dělali, co se nesluší: Jsou naplněni veškerou nepravostí, smilstvem, ničemností, chamtivostí, špatností, jsou plni závisti, vraždy, sváru, lsti, zlomyslnosti, jsou donašeči, pomlouvači, Bohu odporní, zpupní, domýšliví, chlubiví. Vymýšlejí zlé věci, neposlouchají rodiče, jsou nerozumní, věrolomní, bezcitní a nemilosrdní. Ačkoliv poznali Boží ustanovení, že ti, kdo dělají takové věci, jsou hodni smrti, nejenže je sami činí, ale dokonce to schvalují i jiným, kteří je dělají. Proto jsi bez omluvy, člověče, a to každý, kdo soudíš. V čem soudíš druhého, v tom odsuzuješ sám sebe, neboť soudíš, ale sám činíš totéž. Víme, že Boží soud je podle pravdy proti těm, kdo dělají takové věci. Máš za to, člověče, který soudíš ty, kdo takové věci dělají, a sám činíš totéž, že unikneš Božímu soudu? Nebo pohrdáš bohatstvím jeho dobroty, shovívavosti a trpělivosti, a nevíš, že Boží dobrota tě vede k pokání? Svou tvrdostí a nekajícným srdcem si shromažďuješ hněv ke dni hněvu a zjevení spravedlivého Božího soudu. On odplatí každému podle jeho skutků. Těm, kteří s vytrvalostí v dobrém skutku hledají slávu, čest a neporušitelnost, dá věčný život. Avšak těm, kteří jsou sobečtí a neposlouchají pravdu, nýbrž poslouchají nepravost, odplatí hněvem a zuřivostí. Soužení a úzkost padne na duši každého člověka, jenž působí zlo, předně na Žida, ale i na Řeka; avšak sláva, čest a pokoj připadne každému, kdo činí dobro, předně Židovi, a také Řekovi. U Boha není přijímání osob. Ti, kdo bez Zákona zhřešili, bez Zákona také zahynou; a ti, kdo zhřešili pod Zákonem, skrze Zákon budou souzeni. Neboť u Boha nejsou spravedliví ti, kdo Zákon slyší, ale ospravedlněni budou ti, kdo jej plní. Když totiž pohané, kteří nemají Zákon, přirozeným způsobem činí to, co Zákon požaduje, pak jsou sami sobě Zákonem, ač Zákon nemají. Ukazují, že mají dílo Zákona napsané ve svých srdcích. Jejich svědomí bude svědčit spolu s myšlenkami, jež se navzájem obviňují nebo také obhajují, v den, kdy Bůh skrze Ježíše Krista bude podle mého evangelia soudit, co je skryto v lidech. Jestliže se však nazýváš Židem, spoléháš na Zákon a chlubíš se Bohem, poznáváš jeho vůli a vyučován ze Zákona rozpoznáváš to, na čem záleží; jsi o sobě přesvědčen, že jsi vůdcem slepých, světlem těch, kteří jsou ve tmě, vychovatelem nerozumných, učitelem nedospělých, maje v Zákoně ztělesnění poznání a pravdy – ty tedy učíš druhého, a sám sebe neučíš? Ty hlásáš, že se nemá krást, a kradeš? Ty říkáš, že se nemá cizoložit, a cizoložíš? Ty si ošklivíš modly, a věci z jejich chrámů bereš? Ty, který se chlubíš Zákonem, přestupováním Zákona zneuctíváš Boha? Neboť kvůli vám je jméno Boží mezi národy v opovržení, jak je napsáno. Obřízka prospívá, jestliže děláš to, co přikazuje Zákon. Jsi-li však přestupníkem Zákona, tvá obřízka se stala neobřízkou. Jestliže tedy neobřezaný člověk zachovává ustanovení Zákona, nebude mu jeho neobřízka počítána za obřízku? A když člověk od přirozenosti neobřezaný plní Zákon, bude soudit tebe, který jsi skrze literu a obřízku přestupníkem Zákona. Neboť pravý Žid není ten, kdo je jím navenek, a pravá obřízka není ta, která je zjevná na těle; ale pravý Žid je ten, kdo je Židem uvnitř, a pravá obřízka je obřízka srdce Duchem, nikoli literou. Ten má chválu ne od lidí, nýbrž od Boha. Co má tedy Žid navíc? Nebo jaký je užitek obřízky? Veliký v každém ohledu. Předně ten, že Židům byly svěřeny Boží výroky. Co tedy, když někteří byli nevěrní? Nezruší jejich nevěrnost věrnost Boží? Naprosto ne! Ale ať je Bůh pravdivý a každý člověk lhář, jak je napsáno: ‚Abys byl shledán spravedlivým ve svých slovech a zvítězil, když tě soudí.‘ Jestliže však naše nepravost prokazuje Boží spravedlnost, co řekneme? Není Bůh nespravedlivý, když nás stíhá hněvem? Mluvím teď po lidsku. Naprosto ne! Vždyť jak by pak Bůh mohl soudit svět? Neboť jestliže se mou lží rozhojnila Boží pravda k jeho slávě, proč mám být ještě souzen jako hříšník? A nebylo by to tak, jak nás někteří pomlouvají a tvrdí, že říkáme: „Čiňme zlo, aby přišlo dobro“? Jejich odsouzení je spravedlivé. Co tedy? Máme (před pohany) výhodu? Vůbec ne! Vždyť jsme už dříve obvinili Židy i Řeky, že jsou všichni pod mocí hříchu, jak je napsáno: ‚Není spravedlivého, není ani jednoho, není, kdo by rozuměl, není, kdo by horlivě hledal Boha. Všichni se odchýlili, společně se stali nepotřebnými, není, kdo by činil dobro, není ani jeden. Jejich hrdlo je otevřený hrob, svými jazyky mluví lest, pod jejich rty je hadí jed. Jejich ústa jsou plna kletby a hořkosti, jejich nohy jsou rychlé k prolití krve, na jejich cestách je zkáza a trápení, cestu pokoje nepoznali; není bázně Boží před jejich očima.‘ Víme, že vše, co Zákon praví, praví těm, kdo jsou pod Zákonem, aby byla umlčena každá ústa a aby se před Bohem stal vinným celý svět, protože ze skutků Zákona nebude před ním ospravedlněn žádný člověk, neboť skrze Zákon je poznání hříchu. Nyní však je zjevena Boží spravedlnost bez Zákona, dosvědčovaná Zákonem i Proroky, Boží spravedlnost skrze víru Ježíše Krista pro všechny a na všechny ty, kdo věří. Není totiž rozdílu: všichni zhřešili a postrádají Boží slávu, ale jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí skrze vykoupení, které je v Kristu Ježíši. Jeho Bůh ustanovil za prostředek smíření skrze víru v jeho krev, aby ukázal svou spravedlnost s ohledem na prominutí prohřešení, jež byla spáchána již dříve v čase Boží shovívavosti, a aby ukázal svou spravedlnost v nynějším čase, takže sám je spravedlivý a ospravedlňuje toho, kdo žije z víry Ježíšovy. Kde je tedy chlouba? Byla vyloučena! Jakým zákonem? Zákonem skutků? Nikoli, nýbrž zákonem víry. Soudíme totiž, že člověk je ospravedlňován vírou bez skutků Zákona. Nebo je snad Bůh pouze Bohem Židů? Není i Bohem pohanů? Ano, i pohanů! Vždyť je přece jeden Bůh, který ospravedlní obřezané z víry a neobřezané skrze víru. Rušíme tedy vírou Zákon? Naprosto ne! Naopak, Zákon potvrzujeme. Co tedy řekneme? Čeho dosáhl Abraham, náš praotec podle těla? Jestliže byl Abraham ospravedlněn ze skutků, má se čím chlubit, ale ne před Bohem. Neboť co praví Písmo? ‚Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počteno za spravedlnost.‘ Tomu, kdo pracuje, se mzda nedává z milosti, nýbrž z povinnosti. Kdo však (pro svou spravedlnost) nepracuje, ale spoléhá na toho, který ospravedlňuje bezbožného, tomu se jeho víra pokládá za spravedlnost. Tak i David vypravuje o blahoslavenství člověka, jemuž Bůh připisuje spravedlnost bez skutků: ‚Blahoslavení jsou ti, jejichž nepravosti byly odpuštěny a jejichž hříchy byly přikryty. Blahoslavený je muž, jemuž Pán vůbec nepřipočte hřích.‘ Vztahuje se toto blahoslavenství jen na obřezané, nebo také na neobřezané? Říkáme totiž: ‚Abrahamovi byla víra počtena za spravedlnost.‘ Jak mu tedy byla počtena? Byl už obřezán, či ještě ne? Nebyl obřezán, ale byl ještě před obřízkou a znamení obřízky přijal jako pečeť spravedlnosti z víry, kterou měl ještě před obřízkou, aby byl otcem všech věřících mezi neobřezanými, aby tak také jim byla připočtena spravedlnost a aby byl otcem těch obřezaných, kteří nejsou jen obřezáni, ale kráčejí také ve šlépějích víry, kterou měl náš otec Abraham ještě před obřízkou. Zaslíbení, že bude dědicem světa, se Abrahamovi a jeho potomstvu nedostalo skrze Zákon, nýbrž skrze spravedlnost z víry. Neboť jsou-li dědici ti, kteří jsou jimi ze Zákona, je víra zbytečná a zaslíbení je zrušeno. Zákon působí hněv. Kde však není Zákon, tam není ani přestoupení. Dědictví je proto z víry, aby bylo podle milosti a aby bylo toto zaslíbení platné pro veškeré potomstvo, nejen pro ty, kdo jsou ze Zákona, ale i pro ty, kdo jsou z víry Abrahama, jenž je otcem nás všech, jak je napsáno: ‚Ustanovil jsem tě za otce mnohých národů.‘ Je otcem před tím, jemuž uvěřil, před Bohem, který oživuje mrtvé a povolává to, co není, jako by bylo. On proti naději na základě naděje uvěřil, že se stane otcem mnohých národů podle toho, co je řečeno: ‚Tak bude tvé potomstvo.‘ A neochabl ve víře, ani když mu bylo asi sto let; ačkoliv pohleděl na své již umrtvené tělo a na odumřelé lůno Sářino, nezačal v nevěře o Božím zaslíbení pochybovat, ale byl posílen ve víře, když vzdal slávu Bohu, a nabyl pevného přesvědčení, že to, co Bůh zaslíbil, je mocen i učinit. Proto mu to také bylo počteno za spravedlnost. To, že mu to bylo počteno za spravedlnost, nebylo však napsáno jen kvůli němu, nýbrž také kvůli nám, kterým to má být počítáno, nám, kteří spoléháme na toho, jenž vzkřísil z mrtvých Ježíše, našeho Pána. On byl vydán pro naše provinění a vzkříšen pro naše ospravedlnění. Když jsme tedy byli ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista. Skrze něho jsme vírou získali přístup k této milosti, v níž stojíme a chlubíme se nadějí Boží slávy. A nejen to, chlubíme se také souženími, neboť víme, že soužení působí vytrvalost, vytrvalost osvědčenost a osvědčenost naději. A naděje nezahanbuje, neboť Boží láska je vylita v našich srdcích skrze Ducha svatého, který nám byl dán. Vždyť když jsme ještě byli bezmocní, zemřel Kristus v určený čas za bezbožné. Sotva kdo podstoupí smrt za spravedlivého, i když za dobrého by se snad někdo i odvážil zemřít. Bůh však projevuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní. Tím spíše tedy nyní, když jsme byli ospravedlněni jeho krví, budeme skrze něho zachráněni od Božího hněvu. Jestliže jsme jako nepřátelé byli usmířeni s Bohem smrtí jeho Syna, tím spíše jako usmíření budeme zachráněni jeho životem. A nejen to, chlubíme se také Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista, skrze něhož jsme nyní přijali usmíření. Proto jako skrze jednoho člověka vešel do světa hřích a skrze hřích smrt, tak se také smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili. Do Zákona hřích byl ve světě, ale nezapočítává se, když není Zákon. Přesto smrt vládla od Adama až po Mojžíše i nad těmi, kdo nezhřešili podobným přestoupením jako Adam; ten je předobrazem toho budoucího. Avšak s darem milosti tomu není tak jako s proviněním. Jestliže proviněním jednoho člověka mnozí zemřeli, mnohem více se na mnohé rozhojnila Boží milost a dar spravedlnosti v milosti toho jednoho člověka, Ježíše Krista. A s darem tomu není tak jako s tím, co přišlo skrze jednoho člověka, který zhřešil. Rozsudek nad jedním proviněním přinesl odsouzení, kdežto dar milosti z mnohých provinění vedl k ospravedlnění. Jestliže proviněním jednoho člověka smrt vládla skrze toho jednoho, tím spíše ti, kteří přijímají hojnost milosti a dar spravedlnosti, budou vládnout v životě skrze toho jednoho, Ježíše Krista. A tak tedy: jako skrze provinění jednoho člověka přišlo na všechny lidi odsouzení, tak i skrze spravedlivý čin jednoho člověka přišlo na všechny lidi ospravedlnění k životu. Jako se skrze neposlušnost jednoho člověka mnozí stali hříšnými, tak se také skrze poslušnost jednoho stanou mnozí spravedlivými. Do toho vstoupil Zákon, aby se provinění rozhojnilo. A kde se rozhojnil hřích, tam se nadmíru rozhojnila milost, aby tak, jako vládl hřích ve smrti, i milost vládla skrze spravedlnost k životu věčnému skrze Ježíše Krista, našeho Pána. Co tedy řekneme? Máme zůstávat v hříchu, aby se rozhojnila milost? Naprosto ne! Jak bychom my, kteří jsme hříchu zemřeli, v něm ještě mohli žít? Což nevíte, že my všichni, kteří jsme byli pokřtěni v Krista Ježíše, jsme byli pokřtěni v jeho smrt? Skrze křest jsme byli spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom i my, tak jako byl Kristus skrze slávu Otce vzkříšen z mrtvých, vstoupili na cestu nového života. Neboť jestliže jsme se stali s ním srostlými tím, že jsme mu byli podobni ve smrti, jistě mu budeme podobni i v zmrtvýchvstání. A víme, že náš starý člověk byl spolu s ním ukřižován, aby tělo hříchu bylo zbaveno sil a my už hříchu neotročili. Vždyť ten, kdo zemřel, je zproštěn hříchu. Jestliže jsme s Kristem zemřeli, věříme, že spolu s ním budeme také žít. A víme, že Kristus, když byl vzkříšen z mrtvých, už neumírá; smrt nad ním už nepanuje. Neboť smrtí, kterou zemřel, zemřel hříchu jednou provždy; a život, který žije, žije Bohu. Tak i vy se považujte za mrtvé hříchu, ale za živé Bohu v Kristu Ježíši, našem Pánu. Ať tedy hřích nevládne ve vašem smrtelném těle, tak abyste poslouchali jeho žádosti; ani hříchu nepropůjčujte své údy za nástroje nepravosti, ale vydejte sami sebe Bohu jako ti, kteří byli mrtví, a ožili, a své údy vydejte Bohu za nástroje spravedlnosti. Hřích nad vámi nebude panovat; vždyť nejste pod Zákonem, ale pod milostí. Co tedy? Budeme hřešit, protože nejsme pod Zákonem, ale pod milostí? Naprosto ne! Což nevíte, že komu se propůjčujete jako otroci k poslušnosti, koho posloucháte, toho jste otroky: buď hříchu, který vede ke smrti, nebo poslušnosti, která vede ke spravedlnosti? Díky Bohu, že jste sice byli otroky hříchu, ale stali jste se ze srdce poslušnými vzoru učení, jemuž jste byli svěřeni. Byli jste osvobozeni od hříchu a stali jste se otroky spravedlnosti. Pro slabost vašeho těla to říkám po lidsku: Jako jste propůjčili své údy za otroky nečistotě a nepravosti k činění nepravosti, tak nyní předložte své údy za otroky spravedlnosti k posvěcení. Když jste byli otroky hříchu, byli jste svobodni od spravedlnosti. Jaký jste tehdy měli užitek z těch věcí, za něž se nyní stydíte? Neboť jejich konec je smrt. Avšak nyní, když jste byli osvobozeni od hříchu a stali jste se otroky Božími, máte svůj užitek ku posvěcení a vašim cílem je věčný život. Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu. Což nevíte, bratři – vždyť mluvím k těm, kteří znají Zákon – že zákon panuje nad člověkem, jen pokud je živ? Vdaná žena je zákonem vázána k žijícímu muži; jestliže však její muž zemře, je tohoto zákona zproštěna. Nuže tedy, pokud je její muž naživu, oddá-li se jinému muži, bude prohlášena za cizoložnici. Jestliže však její muž zemře, je od toho zákona svobodná, takže nebude cizoložnicí, když se oddá jinému muži. Právě tak, moji bratři, jste i vy zemřeli Zákonu skrze tělo Kristovo, abyste se oddali jinému, tomu, který byl vzkříšen z mrtvých, abychom přinesli ovoce Bohu. Neboť když jsme byli v těle, působily v našich údech hříšné vášně probouzené Zákonem, aby přinesly ovoce k smrti. Nyní však jsme byli zproštěni Zákona, když jsme zemřeli tomu, čím jsme byli pevně drženi, takže sloužíme v novotě Ducha, a ne ve zvetšelosti litery. Co tedy řekneme? Je Zákon hříchem? Naprosto ne! Ale hřích bych nepoznal jinak než skrze Zákon. Vždyť o žádostivosti bych nevěděl, kdyby Zákon neříkal: „Nepožádáš.“ Hřích využil příležitosti, které se mu dostalo skrze to přikázání, a probudil ve mně veškerou žádostivost; bez Zákona je totiž hřích mrtev. Já jsem kdysi žil bez Zákona; když však přišlo přikázání, hřích ožil, a já jsem zemřel. I ukázalo se, že přikázání, které mělo být k životu, bylo mi k smrti. Neboť hřích využil příležitosti, které se mu skrze přikázání dostalo, oklamal mě a skrze ně mě zabil. A tak Zákon je svatý i přikázání je svaté, spravedlivé a dobré. Tedy to dobré mi způsobilo smrt? Naprosto ne! Ale hřích, aby se ukázal jako hřích, působil mi tím dobrým smrt, aby se hřích skrze přikázání stal nadmíru hříšným. Neboť víme, že Zákon je duchovní, já však jsem tělesný, prodaný do otroctví hříchu. Nerozumím tomu, co dělám; vždyť nedělám to, co chci, nýbrž činím to, co nenávidím. Činím-li však to, co nechci, souhlasím se Zákonem, že je dobrý. Ale pak již to nekonám já sám, nýbrž hřích, který ve mně přebývá. Vím totiž, že ve mně, to jest v mém těle, nepřebývá dobré; neboť chtít dobro dokážu, ale konat už ne. Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci. Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to již já, ale hřích, který ve mně přebývá. Nalézám tedy tento zákon: Když chci činit dobro, je při mně zlo. Podle vnitřního člověka radostně souhlasím se zákonem Božím. Vidím však jiný zákon ve svých údech, který bojuje proti zákonu mé mysli a činí mě zajatcem zákona hříchu, jenž je v mých údech. Já nešťastný člověk! Kdo mne vysvobodí z těla této smrti? Bohu buď dík skrze Ježíše Krista, našeho Pána. Tak tedy tentýž já svou myslí sloužím jako otrok zákonu Božímu, ale svým tělem zákonu hříchu. Nyní tedy není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši a nechodí podle těla, ale podle Ducha. Vždyť zákon Ducha života v Kristu Ježíši mě osvobodil od zákona hříchu a smrti. Neboť co bylo Zákonu nemožné, protože byl bezmocný kvůli tělu, to učinil Bůh, když poslal svého Syna v podobnosti těla hříchu a jako oběť za hřích a odsoudil hřích v těle, aby byl požadavek Zákona naplněn v nás, kteří nechodíme podle těla, ale podle Ducha. Ti, kdo jsou živi podle těla, mají na mysli věci těla; ale ti, kdo jsou živi podle Ducha, myslí na věci Ducha. Myšlení těla znamená smrt, myšlení Ducha život a pokoj. Myšlení těla je totiž v nepřátelství vůči Bohu, neboť se nepodřizuje Božímu zákonu, ba ani nemůže. Ti, kteří jsou v těle, se Bohu líbit nemohou. Vy však nejste v těle, ale v Duchu, pokud ve vás vskutku Duch Boží přebývá. Jestliže však někdo nemá Kristova ducha, ten není jeho. Je-li však Kristus ve vás, je sice tělo mrtvé kvůli hříchu, ale duch je živý kvůli spravedlnosti. Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který vzkřísil Ježíše z mrtvých, pak ten, který vzkřísil Ježíše Krista z mrtvých, oživí i vaše smrtelná těla skrze svého Ducha, který ve vás přebývá. Nuže tedy, bratři, jsme dlužníky, ale ne těla, abychom podle těla žili. Jestliže žijete podle těla, je vám souzeno zemřít; jestliže však Duchem usmrcujete činy těla, budete žít. Neboť všichni ti, kdo jsou vedeni Duchem Božím, jsou Boží synové. Nepřijali jste ducha otroctví, abyste se opět báli, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče! Sám ten Duch svědčí spolu s naším duchem, že jsme děti Boží. Jsme-li však děti, jsme i dědicové – dědicové Boží a spoludědicové Kristovi, pokud vskutku spolu s ním trpíme, abychom spolu s ním byli také oslaveni. Mám totiž za to, že utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, která na nás má být zjevena. Vždyť celé tvorstvo toužebně vyhlíží a očekává zjevení Božích synů – neboť tvorstvo bylo poddáno marnosti; ne dobrovolně, ale kvůli tomu, který je poddal – a má naději, že i ono samo bude vysvobozeno z otroctví zániku do slavné svobody Božích dětí. Víme přece, že celé tvorstvo až dodnes společně sténá a pracuje k porodu. A nejen to, ale i my, kteří máme prvotiny Ducha, sami v sobě sténáme, očekávajíce synovství, to jest vykoupení svého těla. V té naději jsme byli zachráněni; naděje však, kterou je vidět, není naděje. Kdo něco vidí, proč by v to ještě doufal? Ale doufáme-li v to, co nevidíme, očekáváme to s vytrvalostí. A stejně tak i Duch se spolu s námi ujímá naší slabosti. Vždyť my nevíme, jak a za co se máme modlit, ale sám ten Duch se za nás přimlouvá vzdechy, které nelze vyjádřit slovy. A ten, který zkoumá srdce, ví, jaké je myšlení Ducha, totiž že se podle Boha přimlouvá za svaté. Víme, že těm, kteří milují Boha, všechny věci spolu působí k dobrému, těm, kdo jsou povoláni podle jeho předsevzetí. Neboť ty, které předem poznal, také předem určil, aby byli připodobněni obrazu jeho Syna, tak aby on byl prvorozený mezi mnoha bratřími; které předem určil, ty také povolal; a které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také oslavil. Co tedy k tomu řekneme? Je-li Bůh pro nás, kdo je proti nám? On neušetřil vlastního Syna, ale za nás za všecky ho vydal. Jak by nám spolu s ním nedaroval všechno? Kdo bude žalovat na Boží vyvolené? Vždyť Bůh je ten, kdo ospravedlňuje! Kdo je ten, který je odsoudí? Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel a byl i vzkříšen z mrtvých, je na pravici Boží a přimlouvá se za nás! Kdo nás odloučí od Kristovy lásky? Soužení nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, nahota, nebezpečí nebo meč? Jak je napsáno: ‚Celý den jsme pro tebe vydáváni na smrt, pokládají nás za ovce určené na porážku.‘ Ale v tomto všem dokonale vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. Jsem přesvědčen, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani moci, ani výšina ani hlubina, ani žádné jiné stvoření nás nebude moci odloučit od Boží lásky, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu. Mluvím pravdu v Kristu, nelžu, a dosvědčuje mi to mé svědomí v Duchu Svatém, že mám veliký zármutek a neustálou bolest ve svém srdci. Přál bych si, abych já sám byl zavržen od Krista místo svých bratrů, svých příbuzných podle těla. Jsou to Izraelci, jim patří synovství, sláva i smlouvy, jim byl dán Zákon, služba a zaslíbení, jejich jsou otcové a z nich podle těla pochází Mesiáš, který je nade vším, Bůh požehnaný na věky. Amen. Ne že by Boží slovo selhalo. Neboť ne všichni ti, kteří pocházejí z Izraele, jsou Izrael, ani ne proto, že jsou potomstvem Abrahamovým, jsou všichni jeho dětmi, nýbrž ‚v Izákovi bude tobě povoláno símě.‘ To jest: Božími dětmi nejsou děti těla, nýbrž za potomky se považují děti zaslíbení. Zaslíbení, kterým bylo toto slovo: ‚V tomto čase přijdu, a Sára bude mít syna.‘ A nejen to, ale také Rebeka z jednoho muže otěhotněla, totiž z našeho otce Izáka; ještě se jí synové nenarodili a neučinili nic dobrého ani zlého, aby však zůstalo potvrzeno Boží předsevzetí, které je podle vyvolení, ne ze skutků, nýbrž z toho, kdo povolává, bylo jí řečeno, že starší bude sloužit mladšímu. Jak je napsáno: ‚Jákoba jsem miloval, ale Ezaua jsem nenáviděl.‘ Co tedy řekneme? Není u Boha nespravedlnost? Naprosto ne! Mojžíšovi říká: ‚Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji.‘ Nezáleží tedy na tom, kdo chce, ani na tom, kdo běží, ale na Bohu, který se smilovává. Písmo praví faraonovi: ‚Právě proto jsem tě vzbudil, abych na tobě ukázal svou moc a aby mé jméno bylo rozhlášeno po celé zemi.‘ A tak se slitovává nad kým chce, a koho chce, toho zatvrzuje. Řekneš mi tedy: ‚Proč si ještě stěžuje? Vždyť kdo odolal jeho vůli?‘ Člověče, kdo vlastně jsi, že odmlouváš Bohu? Což výtvor řekne svému tvůrci: ‚Proč jsi mě udělal takto?‘ Což nemá hrnčíř ve své moci hlínu, aby z téže hroudy učinil jednu nádobu ke cti a druhou k hanbě? Což nechtěl Bůh ukázat svůj hněv a uvést ve známost svou moc, a proto s velikou trpělivostí snášel nádoby hněvu připravené k záhubě? A také proto, aby oznámil bohatství své slávy na nádobách milosrdenství, které předem připravil k slávě, totiž na nás, které také povolal nejen ze Židů, ale i z pohanů? Jak praví u Ozeáše: ‚Lid, který není můj, nazvu svým lidem, a tu, která nebyla milována, nazvu milovanou,‘ ‚a stane se, že na místě, kde jim bylo řečeno: Vy nejste můj lid, tam budou nazváni syny Boha živého.‘ Izaiáš však volá nad Izraelem: ‚Kdyby bylo synů Izraele jako písku v moři, jen ostatek bude zachráněn, neboť úplně a rychle vykoná Pán své slovo na zemi.‘ A jak to Izaiáš předpověděl: ‚Kdyby nám Pán Sabaoth nezanechal símě, byli bychom jako Sodoma, Gomoře bychom byli podobni.‘ Co tedy řekneme? To, že pohané, kteří neusilovali o spravedlnost, dosáhli spravedlnosti, a to spravedlnosti, která je z víry; Izrael však, ačkoli usiloval o zákon spravedlnosti, k cíli Zákona nedospěl. Proč? Protože nevycházel z víry, nýbrž jakoby ze skutků Zákona. Narazili na kámen úrazu, jak je napsáno: ‚Hle, kladu na Siónu kámen úrazu a skálu pohoršení, a každý, kdo v něho věří, nebude zahanben.‘ Bratři, touhou mého srdce a prosbou k Bohu za ně je, aby byli zachráněni. Neboť jim vydávám svědectví, že mají horlivost pro Boha, ale ne podle pravého poznání. Protože neznají Boží spravedlnost, a místo toho usilují postavit svou vlastní spravedlnost, nepodřídili se spravedlnosti Boží. Vždyť Kristus je konec Zákona k spravedlnosti pro každého, kdo věří. Mojžíš píše o spravedlnosti, která je založena na Zákonu: ‚Člověk, který je bude činit, bude v nich živ.‘ Avšak spravedlnost založená na víře mluví takto: ‚Neříkej si ve svém srdci: kdo vystoupí do nebe?‘ – to je jako přivést Krista dolů – nebo: ‚kdo sestoupí do propasti?‘ – to je jako vyvést Krista z mrtvých. Ale co praví? ‚Blízko tebe je to slovo, ve tvých ústech a ve tvém srdci;‘ je to slovo víry, které hlásáme: Vyznáš-li svými ústy Pána Ježíše a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš zachráněn. Srdcem se věří k spravedlnosti a ústy se vyznává k záchraně, neboť Písmo praví: ‚Každý, kdo v něho věří, nebude zahanben.‘ Není rozdílu mezi Židem a Řekem: Vždyť nade všemi je týž Pán, štědrý ke všem, kdo ho vzývají, neboť ‚každý, kdo by vzýval Pánovo jméno, bude zachráněn.‘ Ale jak mohou vzývat toho, v něhož neuvěřili? A jak mohou uvěřit v toho, o kom neslyšeli? A jak mohou slyšet bez toho, kdo hlásá? A jak mohou hlásat, nebyli-li posláni? Jak je napsáno: ‚Jak jsou krásné nohy těch, kteří zvěstují pokoj, těch, kteří zvěstují dobré noviny.‘ Ale ne všichni uposlechli evangelium. Neboť Izaiáš praví: ‚Pane, kdo uvěřil naší zvěsti?‘ Víra je tedy ze slyšení zvěsti a zvěst skrze slovo Kristovo. Já však pravím: Což neslyšeli? Ovšemže slyšeli! ‚Do celé země pronikl jejich hlas, do nejzazších končin obydleného světa jejich výroky.‘ Ptám se však: Což to Izrael nepochopil? Už Mojžíš praví: ‚Vzbudím ve vás žárlivost na národ, který není národem, proti národu nerozumnému vás popudím k hněvu.‘ A Izaiáš odvážně říká: ‚Dal jsem se nalézt těm, kteří mě nehledali, dal jsem se poznat těm, kteří se po mně neptali.‘ O Izraeli však říká: ‚Po celý den jsem vztahoval své ruce k lidu neposlušnému a odmlouvajícímu.‘ Pravím tedy: Zavrhl snad Bůh svůj lid? Naprosto ne! Vždyť i já jsem Izraelec, potomek Abrahamův, z kmene Benjamínova. Bůh nezavrhl svůj lid, který předem poznal. Což nevíte, co praví Písmo o Eliášovi, když vypráví, jak si stěžuje Bohu na Izrael? ‚Pane, tvé proroky zabili, tvé oltáře rozbořili; já jediný jsem zůstal, a i o mou duši usilují.‘ Co mu však řekl božský výrok? ‚Ponechal jsem si sedm tisíc mužů, kteří nesklonili koleno před Baalem.‘ Tak i v nynějším čase zůstal ostatek lidu podle vyvolení z milosti. Jestliže však z milosti, pak již ne ze skutků, jinak by milost již nebyla milostí. Co tedy? Oč Izrael usiluje, toho nedosáhl, ale dosáhli toho vyvolení. Ostatní byli zatvrzeni, jak je napsáno: ‚Bůh jim dal ducha otupělosti, oči, aby neviděli, uši, aby neslyšeli, až do dnešního dne.‘ A David praví: ‚Ať se jim jejich stůl stane léčkou a pastí, kamenem úrazu a odplatou. Ať se jejich oči zatmějí, aby neviděli, a jejich záda sehni navždy.‘ Ptám se tedy: Což klopýtli proto, aby padli? Naprosto ne! Ale jejich proviněním se dostalo záchrany pohanům, aby to vzbudilo jejich žárlivost. Jestliže jejich provinění znamená bohatství pro svět a jejich porážka bohatství pro pohany, oč více bude znamenat jejich plnost! Ale vám, pohanům, pravím: Právě proto, že jsem apoštolem pohanů, oslavuji svoji službu, zdali bych nějak nemohl vzbudit žárlivost svých pokrevních bratrů a některé z nich zachránit. Neboť jestliže jejich zavržení znamenalo smíření světa, co jiného bude znamenat jejich přijetí než život po zmrtvýchvstání? Jsou-li prvotiny svaté, je svaté i těsto; je-li kořen svatý, jsou svaté i větve. Jestliže však některé větve byly vylomeny a ty, planá oliva, jsi byl naroubován na jejich místo a stal ses účastníkem kořene i tučnosti olivy, nevynášej se nad ty větve! Jestliže se vynášíš, nezapomeň, že ty neneseš kořen, nýbrž kořen tebe. Řekneš tedy: Větve byly vylomeny, abych já byl naroubován. Dobře. Nevěrou byly vylomeny, ty však stojíš vírou. Nepovyšuj se, ale boj se! Jestliže Bůh neušetřil přirozených větví, ani tebe nijak neušetří. Považ tedy dobrotu i přísnost Boží: přísnost k těm, kteří padli, avšak dobrotu Boží k tobě, budeš-li se jeho dobroty držet; jinak budeš vyťat i ty. A oni, nezůstanou-li v nevěře, budou naroubováni, neboť Bůh má moc je znovu naroubovat. Jestliže tys byl vyťat z olivy od přírody plané a proti přírodě naroubován na olivu ušlechtilou, tím spíše budou na svou vlastní olivu naroubováni ti, kteří k ní od přírody patří. Nechci totiž, bratři, abyste nevěděli o tomto tajemství – abyste nebyli moudří sami u sebe – že část Izraele se zatvrdila, dokud nevejde plnost pohanů. Bude však zachráněn celý Izrael, jak je napsáno: ‚Ze Siónu přijde Vysvoboditel, odvrátí od Jákoba bezbožnosti; a to bude má smlouva s nimi, až odejmu jejich hříchy.‘ Podle evangelia jsou nepřátelé kvůli vám; ale podle vyvolení zůstávají milovanými pro své otce. Vždyť dary milosti a Boží povolání jsou neodvolatelné. Jako vy jste kdysi neposlouchali Boha, nyní však se vám dostalo milosrdenství pro jejich neposlušnost, tak i oni nyní upadli v neposlušnost pro milosrdenství prokázané vám, aby také došli milosrdenství. Bůh totiž všechny uzavřel pod neposlušnost, aby se nade všemi slitoval. Ó hlubino bohatství a moudrosti i poznání Božího! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a nepostižitelné jeho cesty! ‚Kdo poznal Pánovu mysl a kdo se stal jeho rádcem?‘ ‚Anebo kdo mu dal něco dopředu, aby mu to on musel odplatit?‘ Vždyť z něho a skrze něho a pro něho jsou všechny věci. Jemu buď sláva na věky. Amen. Vybízím vás tedy, bratři, skrze milosrdenství Boží, abyste vydali svá těla v oběť živou, svatou a příjemnou Bohu; to je vaše rozumná služba Bohu. A nepřipodobňujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli zkoumat, co je Boží vůle, co je dobré, přijatelné a dokonalé. Skrze milost, která mi byla dána, pravím každému, kdo je mezi vámi: Nesmýšlejte výš, než je třeba smýšlet, ale smýšlejte tak, abyste jednali rozumně, podle toho, jakou míru víry udělil každému Bůh. Jako máme v jednom těle mnoho údů a všechny ty údy nemají stejný úkol, tak i my, i když je nás mnoho, jsme jedno tělo v Kristu, ale jednotlivě jsme údy jeden druhého. Máme rozdílné dary podle milosti, která nám byla dána: Má-li někdo proroctví, ať ho užívá v souhlase s vírou. Má-li službu, ať slouží. Je-li vyučující, ať učí. Má-li dar povzbuzování, ať povzbuzuje. Kdo rozdává, ať rozdává upřímně. Kdo stojí v čele, ať je horlivý. Kdo prokazuje milosrdenství, ať to činí radostně. Láska ať je bez přetvářky. Ošklivte si zlo, lněte k dobrému. Vroucně se navzájem milujte bratrskou láskou, v prokazování úcty předcházejte jeden druhého. V horlivosti neochabujte, buďte vroucího ducha, služte Pánu. V naději se radujte, v soužení buďte trpěliví, v modlitbě vytrvalí. Sdílejte se se svatými v jejich potřebách, usilujte o pohostinnost. Dobrořečte těm, kteří vás pronásledují, dobrořečte a nezlořečte. Radujte se s radujícími, plačte s plačícími. Mějte jeden k druhému stejný ohled. Nepomýšlejte na vysoké věci, ale nechte se vést k obyčejným. Nebuďte moudří sami podle sebe. Nikomu neodplácejte zlým za zlé. Přede všemi lidmi mějte na mysli ušlechtilé věci. Je-li možno, pokud to záleží na vás, mějte pokoj se všemi lidmi. Nemstěte se sami, milovaní, nýbrž dejte místo Božímu hněvu, neboť je napsáno: ‚Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán.‘ Ale: ‚Jestliže má tvůj nepřítel hlad, dávej mu jíst, a má-li žízeň, dávej mu pít; když to budeš činit, nasypeš žhavé uhlí na jeho hlavu.‘ Nenech se přemáhat zlem, ale přemáhej zlo dobrem. Každá duše ať se podřizuje nadřízeným autoritám, neboť není autority, leč od Boha. Ty, které jsou, jsou zřízeny od Boha, takže ten, kdo se staví proti autoritě, odporuje Božímu nařízení. Ti, kdo mu odporují, přivolávají na sebe soud. Vládcové nejsou postrachem dobrému jednání, nýbrž zlému. Chceš, aby ses nemusel bát autority? Čiň dobré, a budeš mít od ní chválu. Vždyť je Božím služebníkem pro tvé dobro. Jednáš-li však zle, boj se, neboť ne nadarmo nosí meč. Je Božím služebníkem, vykonavatelem hněvu nad tím, kdo činí zlo. Proto je nutno podřizovat se, a to nejen kvůli tomu hněvu, nýbrž i kvůli svědomí. Proto také platíte daně, neboť vládcové jsou Božími služebníky a právě tomu se vytrvale věnují. Dejte každému, co jste povinni: komu daň, tomu daň, komu clo, tomu clo, komu bázeň, tomu bázeň, komu čest, tomu čest. Nikomu nebuďte nic dlužni, než abyste se navzájem milovali, neboť ten, kdo miluje druhého, naplnil Zákon. Vždyť přikázání ‚nebudeš cizoložit, nebudeš vraždit, nebudeš krást, nebudeš žádat,‘ a je-li ještě nějaké jiné přikázání, jsou shrnuta v tomto slovu: ‚Budeš milovat svého bližního jako sebe samého.‘ Láska bližnímu nepůsobí nic zlého. Naplněním Zákona je tedy láska. Víte také, jaký je čas, že už nastala hodina, abyste procitli ze spánku; vždyť nyní je naše záchrana blíže, než když jsme uvěřili. Noc pokročila, den se přiblížil. Odložme proto skutky tmy a oblečme zbroj světla. Žijme řádně jako ve dne: ne v hýření a opilství, ne v chlípnostech a bezuzdnostech, ne ve sváru a závisti. Nýbrž oblečte se v Pána Ježíše Krista a nepečujte o tělo, abyste vyhovovali jeho žádostem. Slabého ve víře přijímejte, ale ne proto, abyste posuzovali jeho názory. Někdo věří, že může jíst všechno, slabý však jí jen zeleninu. Ten, kdo jí, nechť nezlehčuje toho, kdo nejí, a kdo nejí, nechť nesoudí toho, kdo jí. Vždyť Bůh ho přijal. Kdo jsi ty, že soudíš cizího sluhu? Pro svého pána stojí nebo padá. A on bude stát, neboť Pán je mocen ho postavit. Někdo považuje jeden den za důležitější než druhý, jiný považuje všechny dny za stejně důležité. Každý nechť je plně přesvědčen o tom, jak sám smýšlí. Kdo zachovává určitý den, zachovává jej Pánu. Kdo jí, jí Pánu, neboť děkuje Bohu; a kdo nejí, nejí Pánu a také děkuje Bohu. Nikdo z nás nežije sám sobě a nikdo sám sobě neumírá. Neboť žijeme-li, žijeme Pánu, umíráme-li, umíráme Pánu. Ať tedy žijeme či umíráme, patříme Pánu. Vždyť proto Kristus zemřel a ožil, aby se stal Pánem mrtvých i živých. Ty pak, proč soudíš svého bratra? Nebo i ty, proč zlehčuješ svého bratra? Všichni se přece postavíme před soudnou stolici Boží. Neboť je napsáno: ‚Jakože jsem živ, praví Pán, skloní se přede mnou každé koleno a každý jazyk vyzná Bohu chválu.‘ Každý z nás tedy sám za sebe vydá počet Bohu. Nesuďme už tedy jeden druhého, ale raději posuďte, jak si počínat, abyste nekladli bratru do cesty kámen úrazu nebo svod. Vím a jsem přesvědčen v Pánu Ježíši, že nic není nečisté samo v sobě; jen tomu, kdo něco pokládá za nečisté, je to nečisté. Zarmucuje-li se tvůj bratr kvůli pokrmu, nejednáš již podle lásky. Neuváděj svým pokrmem do záhuby toho, za nějž Kristus zemřel! Ať se nemluví zle o tom, co je pro vás dobré. Vždyť Boží království není pokrm a nápoj, nýbrž spravedlnost, pokoj a radost v Duchu Svatém. Kdo takto slouží Kristu, je milý Bohu a lidé ho mají v úctě. A tak usilujme o to, co vede k pokoji, a o to, co slouží k společnému budování. Neboř kvůli pokrmu Boží dílo. Všechno je sice čisté, ale slouží ke zlému tomu člověku, který pohoršuje druhého tím, co jí. Je dobré nejíst maso a nepít víno ani nedělat to, nad čím se tvůj bratr uráží nebo co ho přivádí k pádu či zeslabuje. Víru, kterou máš ty, měj pro sebe před Bohem. Blahoslavený je ten, kdo neodsuzuje sám sebe za to, co pokládá za správné. Ten však, kdo pochybuje a jedl by, je odsouzen, protože nejednal na základě víry. Všecko, co není z víry, je hřích. My silní jsme povinni snášet slabosti těch, kteří nemají sílu, a nemít zalíbení sami v sobě. Každý z nás ať se snaží líbit bližnímu k jeho dobru, pro jeho budování. Vždyť i Kristus neměl zalíbení sám v sobě, nýbrž jak je napsáno: ‚Urážky těch, kdo tebe tupili, padly na mne.‘ Všecko, co bylo kdysi napsáno, bylo napsáno k našemu poučení, abychom skrze trpělivost a povzbuzení z Písem měli naději. Bůh trpělivosti a povzbuzení kéž vám dá být mezi sebou jedné mysli podle Krista Ježíše, abyste jednomyslně jedněmi ústy slavili Boha a Otce našeho Pána Ježíše Krista. Proto přijímejte jeden druhého, tak jako Kristus k slávě Boží přijal vás. Neboť pravím, že Kristus se stal služebníkem obřezaných pro pravdu Boží, aby potvrdil zaslíbení daná otcům a aby národy slavily Boha za jeho milosrdenství, jak je napsáno: ‚Proto ti vzdám chválu mezi národy a tvému jménu budu zpívat chvály.‘ A dále praví: ‚Zaradujte se, národy, spolu s jeho lidem.‘ A opět: ‚Chvalte Pána všechny národy, ať jej velebí všichni lidé.‘ A dále praví Izaiáš: ‚Bude kořen Isajův, ten, jenž povstane, aby vládl národům; v něj budou pohané doufat.‘ Bůh naděje kéž vás naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, abyste se rozhojňovali v naději mocí Ducha Svatého. Sám jsem o vás, moji bratři, přesvědčen, že i vy jste plni dobroty, naplněni veškerým poznáním, a že jste schopni se i navzájem napomínat. Přece však jsem vám psal místy směleji, jako připomínku pro vás, pro milost, která mi byla dána od Boha, abych byl služebníkem Krista Ježíše mezi pohany. Konám posvátnou službu při evangeliu Božím, aby se pohané stali příjemnou obětí, posvěcenou Duchem Svatým. Mám se tedy čím chlubit v Kristu Ježíši ve věcech, které se týkají Boha. Neodvážil bych se mluvit o něčem, co by Kristus nevykonal skrze mne k poslušnosti pohanů, slovem i skutkem, v moci znamení a divů, v moci Ducha Božího, takže od Jeruzaléma a dokola až po Illyrii jsem dovršil zvěstování evangelia Kristova. A zakládám si na tom, že jsem takto evangelium hlásal tam, kde Kristovo jméno ještě nebylo vysloveno, abych nestavěl na cizím základě, nýbrž tak, jak je napsáno: ‚Ti, jimž o něm nebylo zvěstováno, uvidí, a ti, kteří neslyšeli, porozumí.‘ Proto mi také bylo mnohokrát zabráněno v tom, abych k vám přišel. Nyní však už není pro mě v těchto krajinách místo a mnoho let v sobě nosím touhu k vám přijít, až půjdu do Hispanie. Doufám, že na této cestě se s vámi uvidím a že mě tam vypravíte, až se s vámi napřed trochu potěším. Nyní však jdu do Jeruzaléma s pomocí pro svaté. Makedonští a Achajští uznali totiž za dobré uspořádat nějakou sbírku pro chudé, kteří jsou mezi svatými v Jeruzalémě. Uznali za dobré to udělat, protože jsou také jejich dlužníky. Neboť jestliže pohané dostali podíl na jejich duchovních darech, jsou povinni posloužit jim zase ve věcech hmotných. Když tedy tento úkol dokončím a zapečetím jim toto ovoce sbírky, vydám se přes vás do Hispanie. Vím, že až k vám přijdu, přijdu v plnosti požehnání evangelia Kristova. Prosím vás, bratři, skrze našeho Pána Ježíše Krista a skrze lásku Ducha: Zápaste spolu se mnou v modlitbách za mne k Bohu, abych byl vysvobozen od nevěřících v Judsku a aby tato moje služba pro Jeruzalém byla svatým příjemná, abych pak z Boží vůle s radostí přišel k vám a odpočinul si mezi vámi. Bůh pokoje buď se všemi vámi. Amen. Doporučuji vám naši sestru Foibé, diakonku církve, která je v Kenchrejích, abyste ji přijali v Pánu, jak se sluší mezi svatými a pomohli jí ve všem, v čem by vás potřebovala. Vždyť i ona byla pomocnicí mnoha lidem, i mně samému. Pozdravte Prisku a Akvilu, mé spolupracovníky v Kristu Ježíši, kteří pro můj život nasadili vlastní hrdlo; jsem jim zavázán vděčností nejen já sám, ale i všechny církve z pohanů. Pozdravte i církev v jejich domě. Pozdravte mého milovaného Epaineta, který je Kristovou prvotinou v Asii. Pozdravte Marii, která se pro vás mnoho napracovala. Pozdravte Andronika a Junii, mé příbuzné a mé spoluvězně, kteří jsou ve vážnosti mezi apoštoly a kteří též byli v Kristu přede mnou. Pozdravte Ampliata, mého milovaného v Pánu. Pozdravte Urbana, našeho spolupracovníka v Kristu, a Stachya, mého milovaného. Pozdravte Apella, osvědčeného v Kristu. Pozdravte ty, kteří jsou z domu Aristobulova. Pozdravte mého příbuzného Herodiona. Pozdravte ty z domu Narcisova, kteří jsou v Pánu. Pozdravte Tryfainu a Tryfósu, které se namáhaly v Pánu. Pozdravte milovanou Persidu, která se mnoho napracovala v Pánu. Pozdravte Rufa, vyvoleného v Pánu, a jeho matku, která je i mou matkou. Pozdravte Asynkrita, Flegóna, Herma, Patrobia, Hermia i bratry, kteří jsou s nimi. Pozdravte Filologa a Julii, Nerea a jeho sestru, Olympia a všechny svaté, kteří jsou s nimi. Pozdravte se navzájem svatým políbením. Pozdravují vás všechny církve Kristovy. Vybízím vás, bratři, abyste si dávali pozor na ty, kdo působí roztržky a pohoršení proti učení, kterému jste se naučili. Vyhýbejte se jim! Neboť takoví neslouží našemu Pánu Kristu, nýbrž vlastnímu břichu, a úlisnými a líbivými řečmi svádějí srdce bezelstných lidí. Zpráva o vaší poslušnosti se dostala ke všem. Mám z vás proto radost; přeji si však, abyste byli moudří v tom, co je dobré, a prosti toho, co je zlé. Bůh pokoje brzo srazí Satana pod vaše nohy. Milost našeho Pána Ježíše Krista buď s vámi. Amen. Pozdravuje vás můj spolupracovník Timoteus i Lucius a Jáson a Sosipatros, moji příbuzní. Pozdravuji vás v Pánu já Tercius, který jsem napsal tento dopis. Pozdravuje vás Gaius, který byl hostitelem mně i celému shromáždění. Pozdravuje vás Erastos, správce městské pokladny, a bratr Kvartus. Milost našeho Pána Ježíše Krista se všemi vámi. Amen. Tomu, kdo je mocen vás upevnit podle mého evangelia a zvěsti o Ježíši Kristu, podle zjevení tajemství, které bylo po časy věků zamlčeno, nyní však bylo zjeveno a skrze prorocká Písma podle příkazu věčného Boha oznámeno všem národům k poslušnosti víry – jedinému moudrému Bohu zjevenému skrze Ježíše Krista, jemu buď sláva na věky věků. Amen. Pavel, povolaný apoštol Krista Ježíše skrze vůli Boží, a bratr Sosthenes církvi Boží, která je v Korintu, posvěceným v Kristu Ježíši, povolaným svatým, spolu se všemi, kteří na kterémkoliv místě vzývají jméno našeho Pána Ježíše Krista, Pána jejich i našeho: Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a Pána Ježíše Krista. Stále za vás děkuji svému Bohu za Boží milost, která vám byla dána v Kristu Ježíši: Neboť v něm jste byli ve všem obohaceni, v každém slovu i v každém poznání, tak jak bylo mezi vámi utvrzeno svědectví Kristovo, takže nemáte nedostatek v žádném daru milosti a dychtivě očekáváte zjevení našeho Pána Ježíše Krista. On vás také bude utvrzovat až do konce, abyste byli bez úhony v den našeho Pána Ježíše Krista. Věrný je Bůh, skrze něhož jste byli povoláni do společenství jeho Syna Ježíše Krista, našeho Pána. Napomínám vás, bratři, jménem našeho Pána Ježíše Krista, abyste všichni mluvili stejně a neměli mezi sebou roztržky, nýbrž abyste byli dokonale spojeni v tomtéž smýšlení a v tomtéž úsudku. Neboť lidé z domu Chloé mi o vás, moji bratři, oznámili, že jsou mezi vámi spory. Mluvím o tom, že každý z vás říká: ‚Já jsem Pavlův‘, ‚Já zase Apollův‘, ‚Já zase Kéfův‘, ‚A já Kristův‘. Je Kristus rozdělen? Byl snad za vás ukřižován Pavel? Anebo jste byli pokřtěni v Pavlovo jméno? Děkuji Bohu, že jsem kromě Krispa a Gaia nikoho z vás nepokřtil, aby nikdo nemohl říci, že jste byli pokřtěni v mé jméno. Pokřtil jsem i Štěpánův dům. Jinak už nevím, že bych byl ještě někoho jiného pokřtil. Neboť Kristus mne neposlal křtít, ale hlásat evangelium, a to ne moudrostí slov, aby Kristův kříž nebyl vyprázdněn. Slovo kříže je totiž bláznovstvím těm, kteří hynou, ale nám, kteří jsme zachraňováni, je mocí Boží. Je napsáno: ‚Zahubím moudrost moudrých a rozumnost rozumných zavrhnu.‘ Kde je moudrý? Kde je učitel Zákona? Kde je řečník tohoto věku? Neučinil Bůh moudrost tohoto světa bláznovstvím? Neboť když svět v Boží moudrosti nepoznal skrze svou moudrost Boha, zalíbilo se Bohu skrze bláznovství této zvěsti zachránit ty, kdo věří. Neboť Židé žádají znamení a Řekové hledají moudrost, my však hlásáme Krista ukřižovaného: Židům pohoršení, pohanům bláznovství, ale těm, kteří jsou povoláni, Židům i Řekům, Krista – Boží moc a Boží moudrost. Neboť co je u Boha bláznivé, to je moudřejší než lidé, a co je u Boha slabé, to je silnější než lidé. Vidíte, bratři, jak vás Bůh povolal: není mezi vámi mnoho moudrých podle těla, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených. Ale co je u světa bláznivé, to si vybral Bůh, aby zahanboval moudré, a co je u světa slabé, to si vybral Bůh, aby zahanboval silné; a co je u světa neurozené a méněcenné, to si vybral Bůh, vybral dokonce i to, co není, aby zrušil to, co je, aby se žádné tělo nemohlo před Bohem chlubit. Vy však jste z něho v Kristu Ježíši, jenž se nám stal moudrostí od Boha, spravedlností, posvěcením i vykoupením, aby se stalo tak, jak je napsáno: ‚Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu.‘ Také já, bratři, když jsem přišel k vám, nepřišel jsem vám hlásat Boží tajemství vznešenými slovy nebo moudrostí. Rozhodl jsem se, že nechci mezi vámi znát nic než Ježíše Krista, a to toho ukřižovaného. A byl jsem u vás ve slabosti, v bázni a v mnohém chvění. Mé slovo a má zvěst nespočívaly v přesvědčivých slovech lidské moudrosti, ale v ukázání Ducha a moci, aby vaše víra nebyla založena na lidské moudrosti, ale na Boží moci. O moudrosti mluvíme mezi zralými, ne ovšem o moudrosti tohoto věku ani o moudrosti vládců tohoto věku, kteří zanikají, nýbrž o Boží moudrosti, skryté v tajemství, kterou Bůh před věky předurčil k naší slávě. Tu nikdo z vládců tohoto věku nepoznal. Neboť kdyby ji poznali, nebyli by ukřižovali Pána slávy. Ale jak je napsáno: ‚Co oko nevidělo a ucho neslyšelo a na lidské srdce nevstoupilo, to Bůh připravil těm, kdo ho milují.‘ Nám to Bůh zjevil skrze svého Ducha; neboť Duch zkoumá všechno, i Boží hlubiny. Vždyť kdo z lidí ví, co je v člověku, než duch člověka, který je v něm? Tak ani Boží věci nezná nikdo, jen Duch Boží. A my jsme nepřijali ducha světa, ale Ducha, který je z Boha, abychom věděli, co nám Bůh daroval. O tom také mluvíme – ne však slovy, kterým vyučuje lidská moudrost, ale těmi, jimž vyučuje Duch svatý; duchovní věci vysvětlujeme duchovními slovy. Duševní člověk však nepřijímá věci Ducha Božího, neboť jsou mu bláznovstvím a nemůže je poznat, protože mají být posuzovány duchovně. Duchovní člověk však posuzuje všechno a sám není od nikoho posuzován. Neboť kdo poznal Pánovu mysl, která mu dá porozumět? My máme mysl Kristovu. A já, bratři, jsem k vám nemohl mluvit jako k duchovním, ale jako k tělesným, jako k nedospělým v Kristu. Dal jsem vám pít mléko, pokrm jsem vám nedal, neboť ten jste ještě nemohli snést. Ale ani teď ještě nemůžete, neboť jste stále ještě tělesní. Vždyť pokud je mezi vámi žárlivost, svár a rozdělení, zdali nejste tělesní a nežijete jen po lidsku? Když jeden říká: ‚Já jsem Pavlův‘ a druhý: ‚Já Apollův‘, nejste jako jiní lidé? Kdo je Apollos? A kdo je Pavel? Služebníci, skrze něž jste uvěřili, jak každému dal Pán. Já jsem zasadil, Apollos zalil, ale Bůh dával růst. Tedy ani ten, kdo sází, ani ten, kdo zalévá, nejsou něčím zvláštním, ale Bůh, který dává růst. Ten, kdo sází, i ten, kdo zalévá, jsou jedno, každý však dostane svou vlastní mzdu podle své námahy. Neboť jsme Boží spolupracovníci; vy jste Boží pole, Boží stavba. Podle Boží milosti, která mi byla dána, jsem jako moudrý stavitel položil základ a jiný na něm staví. Každý ať si dává pozor, jak na něm staví. Neboť nikdo nemůže položit jiný základ nežli ten, který je již položen, a tím je Ježíš Kristus. Jestliže někdo na tomto základě staví ze zlata, stříbra, drahých kamenů, dřeva, sena nebo slámy, dílo každého se stane zjevným. Ten den je ukáže, neboť se zjeví v ohni, a oheň vyzkouší dílo každého, jaké je. Jestliže někdo na tomto základě vystaví dílo a ono mu zůstane, dostane odměnu, jestliže mu jeho dílo shoří, utrpí škodu; sám se sice zachrání, ale jako skrze oheň. Nevíte, že jste Boží svatyně a že ve vás bydlí Duch Boží? Ničí-li někdo Boží svatyni, zničí Bůh jej. Neboť Boží svatyně je svatá, a tou svatyní jste vy. Ať nikdo neklame sám sebe. Jestliže si někdo mezi vámi myslí, že je v tomto věku moudrý, ať se stane bláznem, aby se stal moudrým. Neboť moudrost tohoto světa je před Bohem bláznovstvím. Vždyť je napsáno: ‚On chytá moudré v jejich chytráctví.‘ A opět: ‚Pán zná myšlenky moudrých a ví, že jsou marné.‘ A tak ať se nikdo nechlubí lidmi. Vždyť všechno je vaše: ať Pavel nebo Apollos nebo Kéfas, ať svět nebo život nebo smrt, ať věci přítomné nebo budoucí – všechno je vaše, vy pak jste Kristovi a Kristus Boží. Ať o nás každý smýšlí jako o služebnících Kristových a správcích Božích tajemství. A od správců se nakonec vyžaduje, aby byl každý shledán věrným. Pro mne je pramálo důležité, zda mě posuzujete vy nebo lidský soud. Ale ani já sám sebe neposuzuji. Ničeho, co by svědčilo proti mně, si sice nejsem vědom, ale tím nejsem ospravedlněn; ten, kdo mne posuzuje, je Pán. Proto nic nesuďte předčasně, dokud nepřijde Pán, který osvítí i věci skryté ve tmě a zjeví úmysly srdcí. A tehdy se každému dostane pochvaly od Boha. Toto jsem, bratři, vztáhl na sebe a na Apolla kvůli vám, abyste se na nás naučili smýšlet ‚ne nad to, co je napsáno‘, abyste se kvůli jednomu učiteli nenadýmali jeden nad druhého. Vždyť kdo ti dává vyniknout? Co z toho, co máš, jsi nedostal? A když jsi to dostal, proč se chlubíš, jako bys to nedostal? Už jste nasyceni, už jste zbohatli, bez nás jste začali kralovat. Kéž byste kralovali, ale tak, abychom i my kralovali spolu s vámi. Zdá se mi, že nás, apoštoly, Bůh postavil jako poslední, jako odsouzené na smrt, neboť jsme se stali divadlem světu, andělům i lidem. My jsme blázni kvůli Kristu, ale vy jste rozumní v Kristu; my jsme slabí, vy však silní; vy slavní, my beze cti. Až do této hodiny hladovíme a žízníme, jsme skoro nazí, dostáváme rány, jsme bez domova, lopotíme se prací vlastních rukou. Když nám spílají, žehnáme, když nás pronásledují, snášíme to, když jsme haněni, domlouváme. Stali jsme se jakoby smetím tohoto světa, vyvrheli pro všechny až doposud. Toto nepíšu, abych vás zahanboval, ale napomínám vás jako své milované děti. Neboť i kdybyste měli deset tisíc vychovatelů v Kristu, otců mnoho nemáte, neboť v Kristu Ježíši já jsem vás zplodil skrze evangelium. Prosím vás tedy: Napodobujte mě! Proto jsem k vám poslal Timotea, který je mým milovaným a věrným synem v Pánu. On vám připomene moje cesty v Kristu Ježíši, jak učím všude v každém sboru. Někteří z vás se stali domýšlivými, jako bych k vám už neměl přijít. Ale přijdu k vám brzy, bude-li Pán chtít, a poznám nikoli řeč těch domýšlivců, ale jejich moc. Neboť Boží království nespočívá v řeči, ale v moci. Co chcete? Mám k vám přijít s holí, nebo s láskou a v duchu mírnosti? Skutečně je slyšet o smilstvu mezi vámi, a to o takovém smilstvu, jaké není ani mezi pohany, že totiž někdo má ženu svého otce. A vy jste nadutí, místo abyste raději byli zarmouceni a odstranili ze svého středu toho, kdo se dopustil tohoto činu. Neboť já, ač tělem vzdálen, duchem však přítomen, už jsem, jako bych byl přítomen, vynesl rozsudek nad tím, kdo takový čin spáchal: ve jménu našeho Pána Ježíše Krista – až se shromáždíte, vy a můj duch spolu s mocí našeho Pána Ježíše – vydejte takového člověka Satanu k záhubě těla, aby duch byl zachráněn v den Pána Ježíše. Vaše chlouba není správná. Nevíte, že trocha kvasu prokvasí celé těsto? Vyčistěte proto starý kvas, abyste byli novým těstem, neboť jste nekvašení. Vždyť Kristus, náš velikonoční Beránek, byl za nás obětován. Slavme tedy svátek ne se starým kvasem, ani s kvasem špatnosti a zloby, ale s nekvašenými chleby upřímnosti a pravdy. Napsal jsem vám v dopise, abyste se nesměšovali se smilníky; nemíním však všeobecně se smilníky tohoto světa nebo s chamtivci, lupiči a modláři, neboť to byste museli z tohoto světa vyjít. Napsal jsem vám však, abyste se nesměšovali s tím, kdo si říká bratr, a přitom je smilník nebo chamtivec nebo modlář nebo utrhač nebo opilec nebo lupič; s takovým ani nejezte. Proč bych měl soudit i ty, kdo jsou mimo nás? Nesoudíte snad vy ty, kdo jsou uvnitř? Ty, kdo jsou mimo, bude soudit Bůh. Odstraňte toho zlého ze svého středu! Proč se někdo z vás odvažuje, když má nějakou věc proti druhému, soudit se před nevěřícími místo před svatými? Nevíte, že svatí budou soudit svět? A soudíte-li svět, nejste hodni soudit maličkosti? Nevíte, že budeme soudit anděly? Oč spíše záležitosti tohoto života! Když tedy máte soudní spory o věci tohoto života, ustanovujete za soudce ty, kteří ve sboru nemají vážnost? To říkám k vaší hanbě. To není mezi vámi žádný moudrý člověk, který by mohl rozsoudit své bratry? Bratr s bratrem se soudí, a to před nevěřícími? Už vůbec to je vaše porážka, že se mezi sebou soudíte. Proč raději nesnášíte křivdu? Proč raději netrpíte škodu? Vy naopak křivdíte a okrádáte, a to bratry! Což nevíte, že nespravedliví nedostanou do dědictví Boží království? Nemylte se! Ani smilníci ani modláři, cizoložníci, rozkošníci ani lidé praktikující homosexualitu, zloději ani chamtivci, opilci, utrhači ani lupiči nebudou dědici Božího království. Takoví jste někteří byli. Ale dali jste se omýt, byli jste posvěceni, byli jste ospravedlněni ve jménu našeho Pána Ježíše Krista a v Duchu našeho Boha. Všechno mohu, ale ne všechno je užitečné; všechno mohu, ale ničím se nedám ovládnout. Pokrmy jsou pro břicho a břicho pro pokrmy. Bůh však zničí jedno i druhé. Tělo však nenáleží smilstvu, nýbrž Pánu, a Pán tělu. A Bůh i Pána vzkřísil a vzkřísí i vás svou mocí. Nevíte, že vaše těla jsou údy Kristovými? Vezmu tedy údy Kristovy a učiním je údy nevěstky? To ať se nestane! Nebo nevíte, že kdo se připojuje k nevěstce, je s ní jedno tělo? Neboť Písmo praví: ‚Stanou se ti dva jedním tělem.‘ Kdo se však připojuje k Pánu, je s ním jeden duch. Utíkejte před smilstvem! Každé prohřešení, kterého by se člověk dopustil, se netýká těla. Kdo však smilní, hřeší proti vlastnímu tělu. Nebo nevíte, že vaše tělo je svatyní svatého Ducha, který je ve vás a kterého máte od Boha? Nevíte, že nejste sami svoji? Byli jste přece koupeni za velikou cenu; oslavte tedy svým tělem Boha. O tom, co jste mi psali: Pro člověka je dobré, aby se nedotýkal ženy. Ale abyste se vyvarovali smilstva, ať má každý svou ženu a každá ať má svého muže. Muž ať plní své ženě, čím je povinen, a stejně i žena svému muži. Žena nevládne svým tělem, nýbrž její muž, podobně ani muž nevládne svým tělem, nýbrž jeho žena. Neodpírejte se navzájem, leda po vzájemné dohodě na čas, abyste se uvolnili pro modlitbu, a opět buďte spolu, aby vás pro vaši nezdrženlivost nepokoušel Satan. To říkám jako dovolení, ne jako příkaz. Přeji si, aby všichni lidé byli, jako jsem já. Avšak každý má své vlastní obdarování od Boha, jeden tak, druhý jinak. Svobodným a vdovám pravím: Bylo by pro ně dobré, kdyby zůstali jako já. Jestliže se však neovládají, ať vstoupí do manželství; neboť je lepší vstoupit do manželství, než se pálit žádostivostí. Manželům však nařizuji – ne já, ale Pán – aby žena od muže neodcházela. Když by však přece odešla, ať zůstává nevdaná nebo ať se s mužem smíří. Také muž ať neopouští ženu. Ostatním pak pravím já, ne Pán: Jestliže má některý bratr nevěřící ženu a ona je ochotna s ním žít, ať ji neopouští. A má-li některá žena nevěřícího muže a on je ochoten s ní žít, ať svého muže neopouští. Neboť nevěřící muž je posvěcen ve své ženě a nevěřící žena je posvěcena ve svém muži. Vždyť jinak by vaše děti byly nečisté, avšak nyní jsou svaté. Jestliže se však nevěřící chce rozvést, ať se rozvede. Ten bratr nebo ta sestra nejsou v takových případech otroci. Neboť Bůh nás povolal ku pokoji. Vždyť co ty víš, ženo, zda zachráníš svého muže? Nebo co ty víš, muži, zda zachráníš svou ženu? Jenom ať každý žije tak, jak mu Pán udělil, každý, jak ho Bůh povolal. Tak to také přikazuji ve všech sborech. Byl někdo povolán jako obřezaný? Ať to nezakrývá. Byl někdo povolán jako neobřezaný? Ať se nedává obřezat. Obřízka nic neznamená ani neobřízka nic neznamená, ale zachovávání Božích přikázání. Každý ať zůstává v tom postavení, ve kterém byl povolán. Byl jsi povolán jako otrok? Nedělej si s tím starosti. Jestliže se však můžeš stát svobodným, raději toho využij. Neboť kdo byl v Pánu povolán jako otrok, je Pánův propuštěnec; podobně kdo byl povolán jako svobodný, je otrok Kristův. Byli jste koupeni za velikou cenu. Nebuďte otroky lidí. Bratři, každý ať zůstává před Bohem v tom postavení, v jakém byl povolán. Ohledně panen nemám sice Pánův příkaz, dávám však radu jako ten, kterému se dostalo od Pána milosrdenství být věrným. Myslím tedy, že vzhledem k nynější tísni je dobré, aby člověk zůstal tak, jak je. Jsi připoután k ženě? Nehledej rozluku. Jsi volný? Nehledej si ženu. Ale i když se oženíš, nezhřešíš; a vdá-li se panna, nezhřeší. Takoví lidé však budou mít soužení v těle a toho vás chci ušetřit. Ale toto vám, bratři, říkám, že čas je zkrácený. A tak i ti, kdo mají ženy, ať jsou, jako by je neměli; a ti, kdo pláčou, jako by neplakali, a ti, kdo se radují, jako by se neradovali, a ti, kdo kupují, jako by nic nevlastnili; a ti, kdo užívají tohoto světa, jako by ho neužívali; neboť způsob tohoto světa pomíjí. Chci, abyste byli bez starostí. Kdo nežije v manželství, stará se o věci Pána, jak by se zalíbil Pánu, ale kdo se oženil, stará se o věci světské, jak by se zalíbil své ženě, a je rozdělený. Neprovdaná žena a panna se stará o věci Pána, aby byla svatá tělem i duchem. Ale když se provdá, stará se o věci světské, jak by se zalíbila svému muži. Toto říkám k vašemu prospěchu, ne abych vás omezoval, ale abych vás vedl k počestnosti a k nerušené oddanosti Pánu. Jestliže však někdo myslí, že vůči své panně, která je ve zralém věku, jedná nečestně, a že to musí tak být, ať dělá, co chce: nehřeší. Ať se vezmou. Kdo je však pevný ve svém srdci a není ničím nucen, ale má v moci svou vůli a rozhodl se ve svém srdci, že zachová svou pannu, dobře učiní. Takže ten, kdo provdává svou pannu, činí dobře, a ten, kdo neprovdává, učiní lépe. Žena je vázána zákonem po dobu, kdy žije její muž. Když její muž zemře, je svobodná a může se vdát, za koho chce, ale jen v Pánu. Podle mého mínění je však blahoslavenější, jestliže zůstane tak, jak je. A myslím, že i já mám Ducha Božího. Pokud jde o maso obětované modlám, víme, že všichni máme poznání. Poznání činí člověka domýšlivým, ale láska buduje. Jestliže se někdo domnívá, že něco poznal, nepoznal ještě tak, jak je třeba poznat. Jestliže však někdo miluje Boha, Bůh ho zná. Pokud tedy jde o to, zda se smí jíst maso obětované modlám, víme, že modla ve světě není nic a že není žádný jiný Bůh, jen Jeden. Neboť i když jsou takzvaní ‚bohové‘, ať už v nebi nebo na zemi – jakože jsou mnozí ‚bohové‘ a mnozí ‚páni‘ – my máme jediného Boha, Otce, od něhož je všechno a pro něhož jsme my, a jediného Pána, Ježíše Krista, skrze něhož je všechno, i my jsme skrze něho. Ale ne ve všech je to poznání. Někteří až dosud jsou zvyklí na modlu a jedí toto maso jako obětované modlám, a jejich svědomí, protože je slabé, se poskvrňuje. Pokrm nás k Bohu nepřiblíží. Nejíme-li, nic neztrácíme, a jíme-li, nic nezískáváme. Dejte si však pozor, aby se vaše svoboda nestala kamenem úrazu pro slabé. Neboť když někdo tebe, který máš poznání, uvidí sedět za stolem v modlářském chrámě, nebude jeho svědomí, bude-li slabý, přivedeno k tomu, aby jedl maso obětované modlám? A tak tvým poznáním hyne ten, který je slabý – bratr, pro kterého Kristus zemřel. Když takto hřešíte proti bratrům a zraňujete jejich slabé svědomí, hřešíte proti Kristu. Jestliže tedy pokrm svádí k hříchu mého bratra, nebudu jíst už nikdy maso, abych nesvedl k hříchu svého bratra. Což nejsem svoboden? Nejsem apoštol? Nespatřil jsem Ježíše, našeho Pána? Nejste vy mým dílem v Pánu? Nejsem-li pro jiné apoštolem, pro vás jím přece jsem, neboť pečetí mého apoštolství jste vy v Pánu. Toto je má obrana proti těm, kteří mne posuzují: Což nemáme právo jíst a pít? Což nemáme právo mít s sebou věřící manželku, jako i ostatní apoštolové a bratři Pána i Kéfas? Či jenom já a Barnabáš nemáme právo nepracovat? Kdopak kdy koná vojenskou službu na vlastní náklady? Kdo vysazuje vinici, a nejí její plody? Nebo kdo pečuje o stádo, a nepije z mléka stáda? Říkám to jen podle lidského úsudku? Nepraví to i Zákon? V Mojžíšově zákoně je přece napsáno: ‚Nedáš náhubek volu, který mlátí obilí.‘ Má tu Bůh na mysli jen voly, nebo to říká hlavně kvůli nám? Vskutku pro nás bylo napsáno, že ten, kdo orá, má orat v naději, i ten, kdo mlátí, má mlátit v naději, že dostane svůj podíl. Jestliže jsme u vás zaseli duchovní věci, bude to něco mimořádného, když budeme sklízet vaše tělesné věci? Jestliže se jiní podílejí na tomto právu vůči vám, neměli bychom tím spíše my? My jsme však tohoto práva nevyužili, nýbrž všechno snášíme, abychom nekladli žádnou překážku evangeliu Kristovu. Nevíte, že ti, kdo konají chrámovou službu, jedí z pokrmů chrámu, a ti, kdo slouží při oltáři, mají s oltářem podíl na obětech? Tak i Pán nařídil, aby ti, kteří evangelium zvěstují, z evangelia žili. Já jsem však nic z toho nevyužil. A toto jsem nenapsal, aby se tak stalo při mně; neboť pro mne by bylo lepší zemřít, než aby někdo zmařil mou chloubu. Když hlásám evangelium, není to má chlouba; je to pro mne nutnost, a běda mi, kdybych ho nehlásal. Pokud to činím z vlastního popudu, mám odměnu, pokud ne, je mi svěřeno správcovství. Co je mi tedy odměnou? To, abych při službě předkládal evangelium zdarma, abych nevyužil svého práva, které mám v evangeliu. Neboť ačkoliv jsem ode všech svoboden, učinil jsem se otrokem všech, abych jich co nejvíce získal. A stal jsem se Židům jako Žid, abych Židy získal. Těm, kteří jsou pod Zákonem, byl jsem jakoby pod Zákonem – i když sám nejsem pod Zákonem – abych získal ty, kteří jsou pod Zákonem. Těm, kteří jsou bez Zákona, byl jsem jakoby bez Zákona, abych získal ty, kteří jsou bez Zákona, i když nejsem bez zákona Božího, nýbrž jsem podroben zákonu Kristovu. Pro slabé jsem se stal jakoby slabý, abych získal slabé; všem jsem vším, abych zachránil aspoň některé. Všechno činím kvůli evangeliu, abych se stal jeho spoluúčastníkem. Nevíte, že ti, kteří běží v závodní dráze, běží sice všichni, ale jen jeden dostane cenu? Běžte tak, abyste ji získali. Každý, kdo závodí, je ve všem zdrženlivý; oni proto, aby dostali pomíjivý věnec, my však nepomíjivý. Já tedy běžím ne jako bez cíle; zápasím pěstmi, ne jako bych tloukl do vzduchu, ale zasazuji dobře mířené rány svému tělu a podrobuji je, abych se snad – jiným hlásaje – sám nestal tím, kdo se neosvědčil. Nechci, bratři, abyste nevěděli, že naši otcové byli všichni pod oním oblakem a všichni prošli mořem, všichni byli pokřtěni v Mojžíše v oblaku a v moři, všichni jedli týž duchovní pokrm a všichni pili týž duchovní nápoj; pili totiž z duchovní skály, která je doprovázela, a tou skálou byl Kristus. Ale ve většině z nich neměl Bůh zalíbení; vždyť byli pobiti v té pustině. Tyto věci se staly příkladem pro nás, abychom nebyli žádostivi zlých věcí, jako oni byli žádostiví. Nebuďte ani modláři jako někteří z nich; jak je napsáno: ‚Lid se posadil, aby jedl a pil, a potom vstali, aby se rozpustile bavili.‘ Ani nesmilněme, jako někteří z nich smilnili, a padlo jich za jeden den třiadvacet tisíc; ani nepokoušejme Krista, jako někteří z nich pokoušeli, a hynuli od hadího uštknutí; ani nereptejte, jako někteří z nich reptali, a byli zahubeni Zhoubcem. Tyto všechny věci se jim staly jako příklady pro nás a bylo to zapsáno k napomenutí nám, které zastihlo dokonání věků. A tak kdo si myslí, že stojí, ať hledí, aby nepadl. Nezachvátilo vás jiné pokušení než lidské; věrný je však Bůh, který vás nenechá zkusit více, než snesete, ale se zkouškou dá i východisko, abyste ji mohli snést. Proto, moji milovaní, utíkejte před modlářstvím! Mluvím jako k rozumným; sami rozsuďte, co říkám. Což není kalich požehnání, který žehnáme, společenstvím krve Kristovy? A což není chléb, který lámeme, společenstvím těla Kristova? Protože je jeden chléb, jsme jedno tělo, ač jsme mnozí, neboť všichni jsme toho jednoho chleba účastni. Hleďte na Izrael podle těla: nejsou ti, kdo jedí oběti, účastníky oltáře? Co tedy říkám? Že maso obětované modlám něco znamená? Nebo že modla něco znamená? Ne, ale říkám, že to, co pohané obětují, obětují démonům, a ne Bohu. A já nechci, abyste byli účastníky démonů. Nemůžete pít Pánův kalich i kalich démonů; nemůžete mít podíl na Pánově stolu i na stolu démonů. Či chceme Pána popouzet k žárlivosti? Jsme snad silnější než on? ‚Všechno je dovoleno‘, ale ne všechno prospívá. ‚Všechno je dovoleno‘, ale ne všechno buduje. Ať nikdo nehledá vlastní zájmy, nýbrž zájmy toho druhého. Jezte všechno, co se prodává na masném trhu, a kvůli svědomí se na nic nevyptávejte. Vždyť ‚Pánova je země a její plnost.‘ Zve-li vás někdo z nevěřících a chcete tam jít, jezte všechno, co vám předloží, a kvůli svědomí se na nic nevyptávejte. Ale když by vám někdo řekl: ‚Toto je obětováno božstvům,‘ nejezte kvůli tomu, kdo vám to oznámil, a kvůli svědomí. Svědomí pak míním ne vlastní, ale toho druhého. Neboť proč má být moje svoboda souzena svědomím druhého? Jestliže já s vděčností jím, proč mám být pomlouván za něco, za co vzdávám díky? Ať tedy jíte nebo pijete nebo cokoliv činíte, všechno čiňte k Boží slávě. Nebuďte kamenem úrazu Židům ani Řekům ani církvi Boží, stejně jako i já se chci všem ve všem líbit a nehledám svůj prospěch, nýbrž prospěch mnohých, aby byli zachráněni. Napodobujte mě, jako i já napodobuji Krista. Chválím vás, bratři, že ve všem na mne pamatujete a držíte se mých pokynů, jak jsem vám je předal. Chci, abyste věděli, že hlavou každého muže je Kristus, hlavou ženy její muž a hlavou Krista Bůh. Každý muž, který se modlí nebo prorokuje a má zahalenou hlavu, hanobí svou hlavu. Každá žena, která se modlí nebo prorokuje s nezahalenou hlavou, hanobí svou hlavu, neboť je to jedno a totéž, jako kdyby se oholila. Neboť jestliže si žena nezahaluje hlavu, ať se už také ostříhá. A jestliže je pro ženu potupou dát se ostříhat nebo oholit, ať se zahaluje. Muž si nemusí zahalovat hlavu, neboť je Božím obrazem a jeho slávou, žena pak je slávou mužovou. Muž totiž není z ženy, nýbrž žena z muže. Vždyť nebyl stvořen muž kvůli ženě, ale žena kvůli muži. Proto musí mít žena na hlavě znamení moci kvůli andělům. Avšak v Pánu není ani žena bez muže ani muž bez ženy. Neboť jako je žena z muže, tak také muž skrze ženu, a to všechno je z Boha. Sami posuďte: je vhodné, aby se žena modlila k Bohu nezahalená? Neučí vás sama příroda, že nosí-li muž dlouhé vlasy, je mu to pro ostudu, ale nosí-li dlouhé vlasy žena, je jí to k slávě? Neboť dlouhé vlasy jsou jí dány místo pokrývky. Kdyby však měl někdo sklon se přít – takový zvyk nemáme ani my, ani Boží sbory. Když toto přikazuji, nechválím, že se scházíte spíše k horšímu než k lepšímu. Především slyším, že jsou mezi vámi roztržky, když se scházíte ve sboru, a zčásti tomu věřím. Neboť musí být mezi vámi i různé skupiny, aby se ti osvědčení stali mezi vámi známými. Když vy se společně scházíte, není to slavení Večeře Páně. Když totiž jíte, každý si bere napřed svou večeři, jeden má hlad a druhý je opilý. Což nemáte domy, kde můžete jíst a pít? Anebo opovrhujete Boží církví a zahanbujete ty, kteří nic nemají? Co vám mám říci? Mám vás snad pochválit? Za to vás nechválím. Já jsem přijal od Pána, co jsem vám také předal, že Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazován, vzal chléb, vzdal díky, rozlomil jej a řekl: ‚Vezměte, jezte. Toto je mé tělo, které se za vás láme. Toto čiňte na mou památku.‘ Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: ‚Tento kalich je nová smlouva v mé krvi; toto čiňte, kdykoliv byste pili, na mou památku.‘ Neboť kdykoliv byste jedli tento chléb a pili tento kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde. Kdo by tedy jedl ten chléb nebo pil kalich Páně nehodně, bude vinen proti tělu a krvi Páně. Ať člověk zkoumá sám sebe, a takto ať z toho chleba jí a z toho kalicha pije. Neboť kdo jí a pije nehodně, jí a pije sobě odsouzení, neboť nerozsuzuje tělo Páně. Proto jsou mezi vámi mnozí slabí a neduživí a mnozí usínají. Kdybychom rozsuzovali sami sebe, nebyli bychom souzeni. Když jsme však souzeni od Pána, jsme vychováváni, abychom nebyli odsouzeni spolu se světem. Proto, moji bratři, když se scházíte k jídlu, čekejte jeden na druhého. Je-li někdo hladový, ať jí doma, abyste se nescházeli k odsouzení. Ostatní věci zařídím, až přijdu. Co se týká duchovních projevů, bratři, nechci, abyste byli v nevědomosti. Víte, že když jste byli pohané, bývali jste neodolatelně vlečeni k němým modlám. Proto vám oznamuji, že žádný, kdo mluví v Duchu Božím, neřekne: ‚Ježíš buď proklet,‘ a nikdo nemůže říci: ‚Pán Ježíš,‘ jedině v Duchu svatém. Jsou rozdíly v darech milosti, ale tentýž Duch; jsou rozdíly v službách, ale tentýž Pán; a jsou rozdíly v působení, ale tentýž Bůh, který působí všechno ve všech. Každému je dáván projev Ducha ke společnému prospěchu. Neboť jednomu je skrze Ducha dáváno slovo moudrosti, jinému podle téhož Ducha slovo poznání; dalšímu víra v témž Duchu, jinému dary uzdravování v témž Duchu; jinému působení mocných činů, jinému proroctví, jinému rozlišování duchů, dalšímu druhy jazyků, jinému pak výklad jazyků. Avšak to všechno působí jeden a týž Duch, který rozděluje každému jednotlivě, jak sám chce. Neboť jako tělo je jedno, ač má mnoho údů, a všechny údy jednoho těla, ačkoli je jich mnoho, jsou jedno tělo, tak i Kristus. Neboť v jednom Duchu jsme my všichni byli pokřtěni v jedno tělo, ať Židé nebo Řekové, ať otroci nebo svobodní, a všichni jsme z jednoho Ducha dostali napít. Vždyť také tělo není jeden úd, nýbrž mnoho údů. Kdyby noha řekla: ‚Protože nejsem ruka, nepatřím k tělu‘, nepatří snad proto k tomu tělu? A kdyby řeklo ucho: ‚Protože nejsem oko, nepatřím k tělu‘, nepatří snad proto k tělu? Kdyby celé tělo bylo jen oko, kde by byl sluch? Kdyby celé tělo bylo jen ucho, kde by byl čich? Ale Bůh umístil údy: každý z nich v těle umístil tak, jak chtěl. Kdyby bylo všechno jedním údem, kde by bylo tělo? Je mnoho údů, ale jedno tělo. Oko však nemůže říci ruce: ‚Nepotřebuji tě,‘ ani hlava nemůže říci nohám: ‚Nepotřebuji vás.‘ Naopak ty údy těla, které se zdají být slabší, jsou nezbytné. A části těla, které pokládáme za méně čestné, obklopujeme zvláštní ctí a našim neslušným částem dáváme tím větší slušnost, což naše slušné údy nepotřebují. Ale Bůh sestavil tělo tak, že tomu potřebnému dal zvláštní čest, aby v těle nebyla roztržka, ale aby údy navzájem o sebe stejně pečovaly. A když jeden úd trpí, trpí spolu s ním všechny údy; a když je jeden úd oslavován, radují se všechny údy spolu s ním. Vy jste tělo Kristovo a jednotlivě jste jeho údy. A v církvi Bůh ustanovil nejprve apoštoly, za druhé proroky, za třetí učitele, potom projevy moci, potom dary uzdravování, pomoci, vedení, druhy jazyků. Jsou snad všichni apoštolové? Jsou snad všichni proroci? Jsou snad všichni učitelé? Mají snad všichni projevy moci? Mají snad všichni dary uzdravování? Mluví snad všichni jazyky? Nebo je snad všichni vykládají? Vy však usilujte o větší dary milosti. A ukazuji vám ještě mnohem vzácnější cestu. Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, a lásku bych neměl, jsem jako dunící kov nebo zvučící činel. A kdybych měl proroctví a znal všechna tajemství a měl všechno poznání a kdybych měl veškerou víru, takže bych přemisťoval hory, ale lásku bych neměl, nic nejsem. A kdybych dal pro nasycení chudých všechen svůj majetek a kdybych vydal své tělo k spálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje. Láska je trpělivá, dobrotivá, láska nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nerozčiluje se, nepočítá zlo. Neraduje se z nepravosti, ale raduje se spolu s pravdou. Všechno snáší, všemu věří, ve vše doufá, všechno vydrží. Láska nikdy nezanikne. Proroctví – ta pominou; jazyky – ty utichnou; poznání – to pomine. Neboť jen částečně poznáváme a částečně prorokujeme. Když však přijde to, co je dokonalé, pomine to, co je částečné. Když jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, uvažoval jsem jako dítě. Když jsem se stal mužem, zanechal jsem dětinských věcí. Neboť nyní vidíme jako v zrcadle, zastřeně, potom však uvidíme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, potom poznám důkladně, jak jsem byl také sám poznán. Nyní zůstává víra, naděje a láska, tyto tři věci. Ale největší z nich je láska. Usilujte o lásku a dychtěte po duchovních projevech, nejvíce však, abyste prorokovali. Neboť kdo mluví jazykem, nemluví k lidem, nýbrž k Bohu; nikdo mu nerozumí, duchem mluví tajemství. Kdo však prorokuje, mluví lidem k budování, povzbuzení a útěše. Kdo mluví jazykem, buduje sám sebe, ale kdo prorokuje, buduje církev. Chci, abyste všichni mluvili jazyky, avšak ještě více, abyste prorokovali. Kdo prorokuje, je větší než ten, kdo mluví jazyky, ledaže by i vykládal, aby se budovala církev. Tedy, bratři, kdybych k vám přišel a mluvil jazyky, co vám prospěji, když bych k vám nepromluvil ve zjevení, v poznání, v proroctví nebo vyučování? Stejně je tomu i s neživými nástroji vydávajícími zvuk, ať už s flétnou nebo s lyrou Kdyby nevydávaly různé tóny, jak by se poznalo, co se na flétnu nebo na lyru hraje? A kdyby polnice vydala nejasný zvuk, kdo by se chystal k boji? Tak i vy: Jestliže jazykem nevydáte jasné slovo, jak se pozná, co bylo řečeno? Neboť budete mluvit do větru. Vždyť na světě je tolik druhů jazyků, a žádný není bez významu. Jestliže neznám význam jazyka, budu cizincem pro toho, kdo mluví, a ten, kdo mluví, bude cizincem pro mne. Tak i vy, poněvadž horlivě usilujete o duchovní projevy, snažte se, abyste se v nich rozhojňovali pro budování církve. Proto kdo mluví jazykem, ať se modlí, aby mohl také vykládat. Neboť když se modlím jazykem, můj duch se modlí, avšak má mysl je bez užitku. Co tedy? Budu se modlit duchem, ale budu se modlit i myslí; budu zpívat chvály duchem, ale budu zpívat chvály i myslí. Neboť kdybys dobrořečil jen duchem, jak by mohl přítomný prostý člověk k tvému díkůvzdání říci ‚Amen‘, když neví, co říkáš? Ty sice dobře děkuješ, ale ten druhý tím není budován. Děkuji Bohu, že mluvím jazyky více než vy všichni; ale v církvi – abych poučil i druhé – chci raději promluvit pět slov svou myslí než deset tisíc slov v jazyku. Bratři, ve svém myšlení nebuďte jako děti; ve zlém buďte jako nemluvňata, ale v myšlení buďte dospělí. V Zákoně je napsáno: ‚Jinými jazyky a rty cizinců budu mluvit k tomuto lidu, ale ani tak mě nebudou poslouchat,‘ praví Pán. Jazyky nejsou tedy znamením pro věřící, nýbrž pro nevěřící, proroctví však není pro nevěřící, nýbrž pro věřící. Když by se tedy sešel celý sbor a všichni by mluvili jazyky, a vešli by prostí lidé nebo nevěřící, cožpak neřeknou, že blázníte? Ale když budou všichni prorokovat a vejde někdo nevěřící nebo neznalý, bude ode všech usvědčován a ode všech souzen. Budou se odhalovat skryté věci jeho srdce, a tak padne na tvář, pokloní se Bohu a vyzná: ‚Vskutku, mezi vámi je Bůh!‘ Co z toho tedy plyne, bratři? Když se sejdete, každý z vás má chvalozpěv, má učení, má zjevení, má jazyk, má výklad; všechno ať je k budování. Mluví-li někdo jazykem, ať mluví dva nebo nejvýše tři, a to jeden po druhém, a jeden ať vykládá. A jestliže tam není vykladač, ať ve shromáždění mlčí; ať mluví k sobě a k Bohu. Proroci ať mluví dva nebo tři a ti ostatní ať rozsuzují. A když by dostal zjevení jiný, který tam sedí, ať ten první umlkne. Jeden po druhém můžete všichni prorokovat, aby se všichni učili a všichni byli povzbuzováni. Duchové proroků se podřizují prorokům, neboť Bůh není Bohem zmatku, nýbrž Bohem pokoje. Jako ve všech shromážděních svatých, vaše ženy nechť ve shromážděních mlčí. Nedovoluje se jim, aby mluvily; ať jsou podřízené, jak praví i Zákon. Chtějí-li se něco naučit, ať se ptají doma svých mužů. Je totiž neslušné, aby žena mluvila ve shromáždění. Vyšlo snad Boží slovo od vás? Nebo přišlo jen k vám samotným? Považuje-li se někdo za proroka nebo duchovního člověka, ať uznává, že to, co vám píšu, je Pánovo přikázání. Jestliže to někdo neuznává, sám nebude uznáván. A tak, moji bratři, horlivě se snažte prorokovat a nebraňte mluvit jazyky. Všechno ať se děje slušně a spořádaně. Připomínám vám, bratři, evangelium, které jsem vám zvěstoval, které jste přijali, v němž stojíte a skrze něž jste i zachraňováni, držíte-li se ho tak, jak jsem vám je zvěstoval – ledaže byste uvěřili nadarmo. Předal jsem vám především to, co jsem také sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem, byl pohřben a třetího dne byl vzkříšen podle Písem, zjevil se Kéfovi a potom Dvanácti. Dále se zjevil více než pěti stům bratří najednou; většina z nich doposud žije, někteří však již zemřeli. Potom se zjevil Jakubovi a potom všem apoštolům. Naposledy ze všech, jako nedochůdčeti, zjevil se také mně. Neboť já jsem nejmenší z apoštolů; nejsem hoden nazývat se apoštolem, protože jsem pronásledoval Boží církev. Boží milostí jsem to, co jsem. A jeho milost, kterou mi prokázal, nebyla marná, vždyť jsem usilovně pracoval více než všichni ostatní – nikoli já, nýbrž Boží milost, která byla se mnou. Ať už tedy já, nebo oni – takto hlásáme a tak jste uvěřili. Když se tedy hlásá o Kristu, že vstal z mrtvých, jak to, že někteří mezi vámi říkají, že není vzkříšení mrtvých? Není-li vzkříšení mrtvých, pak nevstal ani Kristus. Jestliže však Kristus nevstal z mrtvých, pak je naše zvěstování prázdné, prázdná je i vaše víra a my jsme se také stali falešnými Božími svědky – vždyť jsme vydali svědectví o Bohu, že probudil k životu Krista, on ho však neprobudil, jestliže totiž mrtví nevstávají. Neboť jestliže mrtví nevstávají, není vzkříšen ani Kristus. Není-li však Kristus vzkříšen, je vaše víra marná, ještě jste ve svých hříších. Pak tedy zahynuli i ti, kteří v Kristu zemřeli. Máme-li naději v Kristu jen v tomto životě, jsme nejubožejší ze všech lidí. Avšak Kristus vstal z mrtvých, prvotina těch, kdo zemřeli. Když tedy přišla skrze člověka smrt, přišlo skrze člověka také vzkříšení mrtvých. Jako v Adamovi všichni umírají, tak také v Kristu budou všichni obživeni. Každý však ve svém pořadí: jako prvotina Kristus, potom při jeho příchodu ti, kdo jsou Kristovi, potom bude konec, až Kristus odevzdá království Bohu a Otci a zruší každou vládu, každou vrchnost i moc. Neboť on musí kralovat, dokud nepoloží všechny nepřátele pod jeho nohy. Jako poslední nepřítel bude zahlazena smrt. Neboť ‚všechno podřídil pod jeho nohy.‘ Když však řekl, že je všechno podřízeno, je zřejmé, že všechno kromě toho, kdo mu všechno podřídil. A až mu podřídí všechno, pak i sám Syn se podřídí tomu, jenž mu podřídil všechno, aby byl Bůh všechno ve všem. Co potom budou dělat ti, kteří se dávají křtít za mrtvé? Jestliže mrtví vůbec nevstávají, proč se za ně dávají křtít? A proč i my se v každou hodinu vydáváme do nebezpečí? Denně umírám – jakože vy, bratři, jste moje chlouba, kterou mám v Kristu Ježíši, našem Pánu. Jestliže, po lidsku řečeno, jsem v Efesu bojoval s šelmami, co mi to prospěje? Jestliže mrtví nevstávají, ‚jezme a pijme, neboť zítra zemřeme.‘ Neklamte se: ‚Špatné řeči ničí dobré mravy.‘ Vystřízlivějte, jak se sluší, a nehřešte. Vždyť někteří z vás nemají ani ponětí o Bohu. Říkám to k vašemu zahanbení. Někdo však řekne: ‚Jak vstanou mrtví?‘ ‚V jakém těle přijdou?‘ Pošetilý člověče! To, co zaséváš, neobživne, jestliže to neumře. A co zaséváš, není to tělo, které má vzniknout, nýbrž holé zrno, například pšeničné nebo nějaké jiné. Bůh mu však dává tělo, jak to sám chtěl: každému semeni jeho vlastní tělo. Není každé tělo stejné, nýbrž jiné je tělo lidské, jiné je tělo dobytka, jiné tělo ptáků a jiné tělo ryb. A jsou těla nebeská a těla pozemská, ale jiná je sláva nebeských a jiná pozemských. Jiná je sláva slunce, jiná je sláva měsíce a jiná je sláva hvězd. Neboť hvězda od hvězdy se liší ve slávě. Tak je tomu i při vzkříšení mrtvých: Zasévá se v porušitelnosti, vstává v neporušitelnosti; zasévá se v potupě, vstává ve slávě; zasévá se v slabosti, vstává v moci. Zasévá se tělo duševní, vstává tělo duchovní. Je-li tělo duševní, je také tělo duchovní. Tak je i napsáno: První člověk, Adam, se stal duší živou, poslední Adam Duchem oživujícím. Ale ne nejprve duchovní, nýbrž duševní, a potom duchovní. První člověk je ze země, z prachu, druhý člověk Pán z nebe. Jaký je ten pozemský, takoví i ti pozemští; a jaký ten nebeský, takoví i ti nebeští. A jako jsme nesli podobu pozemského, nesme také podobu nebeskéko. Toto vám říkám, bratři, že tělo a krev nemůže být dědicem Božího království ani porušitelné nebude dědicem neporušitelného. Hle, říkám vám tajemství: Ne všichni zemřeme, ale všichni budeme proměněni, naráz, v okamžiku, při zvuku poslední polnice. Zazní polnice, a mrtví vstanou jako neporušitelní a my budeme proměněni. Neboť toto porušitelné tělo musí obléci neporušitelnost a toto smrtelné musí obléci nesmrtelnost. Když toto porušitelné tělo oblékne neporušitelnost a toto smrtelné oblékne nesmrtelnost, tehdy se uskuteční slovo, které je napsáno: ‚Smrt byla pohlcena ve vítězství.‘ ‚Kde je, smrti, tvé vítězství? Kde je, smrti, tvůj osten?‘ Ostnem smrti je hřích a mocí hříchu je Zákon. Budiž dík Bohu, který nám dává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista. Tak tedy, moji milovaní bratři, buďte pevní a nepohnutelní, stále se rozhojňujte v Pánově díle, vědouce, že vaše námaha není v Pánu zbytečná. Pokud jde o sbírku pro svaté: jak jsem přikázal galatským sborům, tak učiňte i vy. V první den týdne ať každý z vás doma dá stranou tolik, kolik bude moci uložit, aby se sbírky nemusely konat teprve tehdy, až k vám přijdu. Až budu u vás, pošlu s potvrzujícími dopisy ty, které uznáte za hodné, aby odnesli váš dar do Jeruzaléma. Bude-li vhodné, abych šel i já, půjdou se mnou. Přijdu k vám, až projdu Makedonií. Makedonií totiž jen procházím, ale u vás snad pobudu anebo přečkám zimu, abyste mne potom mohli vypravit, kamkoliv půjdu. Nechci vás teď totiž uvidět jen letmo; doufám, že u vás nějaký čas zůstanu, dovolí-li Pán. Až do letnic zůstanu v Efesu, neboť jsou zde pro mne otevřeny dveře k velké a účinné službě. I protivníků je však mnoho. Přijde-li Timoteus , hleďte, aby u vás neměl žádné potíže, neboť koná Pánovo dílo jako já. Ať jím tedy nikdo nepohrdá. Vypravte ho v pokoji, aby přišel ke mně, neboť na něho čekám spolu s bratry. Co se týče bratra Apolla, mnoho jsem ho povzbuzoval, aby přišel s bratry k vám. Ale vůbec tu nebyla vůle, aby nyní přišel. Přijde, jakmile bude vhodná doba. Bděte, stůjte pevně ve víře, buďte zmužilí, posilujte se. Všechno ať se mezi vámi děje v lásce. Vyzývám vás, bratři: Víte o lidech z domu Štěpánova, že jsou prvotinou Achaje a že se oddali službě svatým. I vy se podřizujte takovým lidem, i každému, kdo spolupracuje a namáhá se na Božím díle. Raduji se nad přítomností Štěpána, Fortunata i Achaika, protože oni mi nahradili vaši nepřítomnost. Občerstvili mého i vašeho ducha. Uznávejte takové bratry. Pozdravují vás asijské sbory. Velice vás pozdravuje v Pánu Akvila a Priska spolu se shromážděním v jejich domě. Pozdravují vás všichni bratři. Pozdravte se navzájem svatým políbením. Pozdrav mou, Pavlovou rukou. Kdo nemá rád Pána, ať je proklet! Marana tha! Milost Pána Ježíše Krista s vámi. Moje láska je se všemi vámi v Kristu Ježíši. Amen. Pavel, z Boží vůle apoštol Krista Ježíše, a bratr Timoteus církvi Boží, jež je v Korintu, se všemi svatými, kteří jsou v celé Achaji: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista. Požehnaný Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškerého povzbuzení, který nás povzbuzuje v každém našem soužení, abychom i my mohli povzbuzovat ty, kteří jsou v jakémkoli soužení, tím povzbuzením, kterým Bůh povzbuzuje nás. Neboť jako se na nás rozhojňují Kristova utrpení, tak se skrze Krista rozhojňuje i naše povzbuzení. Jsme-li tedy v soužení, je to k vašemu povzbuzení a záchraně; jsme-li povzbuzováni, je to k vašemu povzbuzení, které se projevuje ve vytrvalém snášení týchž utrpení, jež snášíme i my. Naše naděje, pokud jde o vás, je pevná; víme, že jako jste účastni utrpení, tak i povzbuzení. Nechceme, bratři, abyste nevěděli o našem soužení, které nás potkalo v Asii; dolehlo na nás nadmíru těžce, nad naši sílu, takže jsme si zoufali, až jsme i pochybovali o svém životě. Sami v sobě jsme však měli ten rozsudek smrti, abychom nespoléhali na sebe, ale na Boha, který křísí mrtvé; on nás vysvobodil z takového nebezpečí smrti a ještě vysvobodí; v něho jsme složili svou naději, že ještě znovu vysvobodí, když i vy nám budete pomáhat modlitbou, aby za nás mnozí děkovali kvůli daru milosti, kterého se nám dostalo skrze přímluvy mnohých. Neboť toto je naše chlouba: svědectví našeho svědomí, že jsme si na světě – a obzvláště mezi vámi – počínali v prostotě a Boží upřímnosti, ne v tělesné moudrosti, nýbrž v Boží milosti. Neboť vám nepíšeme nic jiného, než co čtete a také chápete, a doufám, že dokonale pochopíte, jako jste nás už i zčásti pochopili, že jsme vaší chloubou, tak jako i vy naší v den našeho Pána Ježíše. V této důvěře jsem k vám chtěl už dříve přijít, abyste dostali dvojí milost, a skrze vás projít do Makedonie a z Makedonie opět přijít k vám a od vás být vypraven do Judska. Když jsem tedy toto chtěl, jednal jsem snad lehkovážně? Nebo snad to, co zamýšlím, je podle těla, takže ‚ano, ano‘ u mne znamená zároveň ‚ne, ne‘? Bůh je však věrný, takže naše slovo k vám není ‚ano‘ i ‚ne‘. Neboť Boží Syn, Ježíš Kristus, který byl mezi vámi skrze nás vyhlášen – mnou, Silvanem a Timoteem – nebyl ‚ano‘ i ‚ne‘, nýbrž v něm se uskutečnilo ‚ano‘. Neboť všechna Boží zaslíbení, kolik jich jen je, v něm jsou ‚ano‘. Proto je také skrze něho řečeno ‚amen‘ k slávě Bohu skrze nás. Ten, kdo nás upevňuje spolu s vámi v Kristu a pomazal nás, je Bůh. On nás také zapečetil a do našich srdcí dal Ducha jako závdavek. Volám Boha za svědka na svou duši, že jen z ohledu na vás jsem ještě nepřišel do Korintu. Nejsme pány nad vaší vírou, nýbrž jsme pomocníky vaší radosti; vždyť vírou pevně stojíte. Rozhodl jsem se však, že k vám nepřijdu opět v zármutku. Neboť jestliže já vás zarmucuji, kdo mi bude působit radost, ne-li ten, koho já zarmucuji? A právě toto píšu, abych po svém příchodu neměl zármutek kvůli těm, kdo mi měli působit radost; jsem o vás všech přesvědčen, že moje radost je radostí vás všech. Vždyť vám píšu ve velikém soužení, v sevření srdce a s mnohými slzami; ne proto, abyste byli zarmouceni, ale abyste poznali lásku, kterou k vám překypuji. Způsobil-li někdo zármutek, nezpůsobil ho jen mně, ale zčásti – abych nepřeháněl – vám všem. Takovému člověku stačí pokárání, kterého se mu dostalo od většiny z vás. Takže mu raději naopak odpusťte a povzbuďte ho, aby snad přemírou zármutku nebyl takový člověk pohlcen. Vybízím vás tedy, abyste ho ujistili svou láskou. Proto vám také píšu, abych vás vyzkoušel a poznal, jste-li ve všem poslušni. Komu vy něco odpouštíte, odpouštím i já. Neboť i já, cokoliv jsem odpustil – měl-li jsem co odpustit – učinil jsem to pro vás před tváří Kristovou, abychom nebyli oklamáni od Satana; vždyť jeho úmysly nám nejsou neznámy. Když jsem přišel do Troady hlásat evangelium Kristovo – a naskytla se mi příležitost v Pánu –, můj duch neměl pokoje, protože jsem nenalezl svého bratra Tita; rozloučil jsem se s nimi a odešel do Makedonie. Díky Bohu, který nás stále vede v triumfálním průvodu v Kristu a zjevuje skrze nás na každém místě vůni své známosti. Neboť jsme Kristovou libou vůní Bohu mezi těmi, kteří jsou zachraňováni, i mezi těmi, kteří jdou do záhuby. Jedněm jsme vůní smrti ke smrti, druhým vůní života k životu. Ale kdo je k tomu způsobilý? Neboť nejsme jako mnozí, kteří kupčí s Božím slovem, nýbrž jako ti, kdo mluví z upřímnosti, jako ti, kdo mluví z Boha, tak mluvíme před Boží tváří v Kristu. To začínáme opět doporučovat sami sebe? Nebo snad potřebujeme, jako někteří, doporučující dopisy k vám nebo od vás? Vy jste naším dopisem, který je napsán v našich srdcích a který znají a čtou všichni lidé. Je přece zjevné, že jste dopisem Kristovým, vypůsobeným naší službou a napsaným ne inkoustem, nýbrž Duchem živého Boha, ne na kamenných deskách, nýbrž na deskách lidských srdcí. Takovou pak máme skrze Krista důvěru k Bohu: Ne sami ze sebe se pokládáme za způsobilé, jako bychom měli něco sami ze sebe, ale naše způsobilost je z Boha. On nás také učinil způsobilými k tomu, abychom byli služebníky Nové smlouvy, ne litery, nýbrž Ducha; neboť litera zabíjí, ale Duch obživuje. Jestliže se služba smrti vyrytá literami do kamenů udála v takové slávě, že synové Izraele nemohli pohledět Mojžíšovi do tváře kvůli slávě jeho obličeje, která pomíjela, jak by nebyla mnohem slavnější služba Ducha? Neboť jestliže byla sláva v službě odsouzení, mnohem více oplývá slávou služba spravedlnosti. Neboť vskutku to, co v tomto případě mělo slávu, již nemá slávu vzhledem k této vše převyšující slávě. Neboť jestliže skrze slávu přišlo už to, co pomíjí, oč slavnější je to, co zůstává. Když tedy máme takovou naději, počínáme si zcela otevřeně. Ne jako Mojžíš, který si dával na tvář závoj, aby synové Izraele nehleděli na konec toho, co pomíjí. Avšak jejich myšlení otupělo. Až do dnešního dne zůstává při čtení Staré smlouvy tentýž závoj neodkrytý, protože pomíjí jen v Kristu. Ale až dodnes, kdykoli se předčítá Mojžíš, leží závoj na jejich srdci. Kdykoli se však člověk obrátí k Pánu, je závoj odstraněn. Ten Pán je Duch. Kde je Duch Pánův, tam je svoboda. A my všichni, spatřujíce s odhalenou tváří Pánovu slávu jako v zrcadle, jsme proměňováni v týž obraz, od slávy k slávě, jako od Pána Ducha. Když tedy máme tuto službu podle milosrdenství, kterého se nám dostalo, neochabujeme, ale odřekli jsme se věcí ukrývaných kvůli hanbě a nepočínáme si chytrácky ani nepřekrucujeme slovo Boží, nýbrž zjevováním pravdy se představujeme každému lidskému porozumění před Bohem. Je-li však naše evangelium zahaleno, je zahaleno těm, kteří hynou. Jim, nevěřícím, bůh tohoto věku oslepil myšlení, aby jim nevzešlo světlo evangelia slávy Krista, jenž je obrazem Božím. Neboť nehlásáme sami sebe, nýbrž Ježíše Krista, Pána, a sebe jako vaše otroky pro Ježíše. Neboť Bůh, který řekl: ‚Z temnoty ať zazáří světlo,‘ zazářil v našich srdcích, aby osvítil lidi poznáním Boží slávy v osobě Ježíše Krista. Tento poklad máme však v hliněných nádobách, aby přemíra té moci byla z Boha, a ne z nás. Ve všem jsme sužováni, ale nejsme vháněni do úzkých; býváme v nejistotě, ale nejsme zoufalí; jsme pronásledováni, ale nejsme opouštěni; jsme sráženi, ale nejsme ničeni. Stále nosíme na svém těle Ježíšovo umírání, aby byl na našem těle zjeven i Ježíšův život. Neboť my, kteří žijeme, jsme pro Ježíše stále vydáváni na smrt, aby i život Ježíšův byl zjeven na našem smrtelném těle. Takže v nás působí smrt, kdežto ve vás život. Protože však máme téhož Ducha víry podle toho, co je napsáno: ‚Uvěřil jsem, proto jsem mluvil,‘ i my věříme, proto také mluvíme, a víme, že ten, který vzkřísil Pána Ježíše, také nás s Ježíšem vzkřísí a postaví spolu s vámi. Vždyť to všechno je kvůli vám, aby milost, rozhojněná skrze mnohé lidi, rozmnožila vděčnost ke slávě Boží. Proto neochabujeme; i když náš vnější člověk chátrá, ten vnitřní se však den ze dne obnovuje. To naše nynější lehké soužení nám totiž působí nesmírně veliké břímě věčné slávy, když nehledíme na věci viditelné, ale na neviditelné; neboť viditelné věci jsou dočasné, neviditelné však věčné. Víme totiž, že bude-li stan našeho pozemského přebývání zbořen, máme příbytek od Boha: ne lidskou rukou postavený, ale věčný dům v nebesích. Neboť v tomto stanu sténáme a toužíme si obléci ještě i náš příbytek, který pochází z nebe. Kdybychom pak byli i svlečeni, nebudeme shledáni nahými. Pokud jsme totiž v tomto stanu, sténáme a je nám těžko, neboť nechceme být svlečeni, nýbrž přioděni, aby to, co je smrtelné, bylo pohlceno životem. Ten, kdo nás právě k tomu připravil, je Bůh, který nám také dal Ducha jako závdavek. Jsme tedy vždy plni důvěry a víme, že dokud máme domov v tomto těle, jsme vzdáleni od Pána. Neboť chodíme vírou, ne tím, co vidíme. Jsme plni důvěry a raději chceme odejít z tohoto těla a přijít domů k Pánu. Proto se i horlivě snažíme, abychom se mu líbili, ať zůstáváme doma nebo odcházíme. Neboť my všichni se musíme objevit před soudnou stolicí Kristovou, aby každý přijal odplatu za to, co vykonal v těle, ať už to bylo dobré nebo zlé. Protože tedy známe bázeň před Pánem, přesvědčujeme lidi a Bohu jsme známí; a doufám, že jsme známí i vašemu svědomí. Neboť se vám nechceme znovu doporučovat, nýbrž dáváme vám příležitost chlubit se námi, abyste měli něco pro ty, kteří se chválí navenek, a ne v srdci. Když jsme byli jako blázni, bylo to pro Boha; když jednáme rozumně, je to pro vás. Neboť Kristova láska nás váže, když jsme usoudili toto: Protože jeden zemřel za všechny, tedy všichni zemřeli. A on zemřel za všechny, aby ti, kteří žijí, nežili už sami sobě, nýbrž tomu, kdo za ně zemřel a vstal z mrtvých. A tak od nynějška nikoho neznáme podle těla. Ačkoli jsme i znali Krista podle těla, nyní ho již takto neznáme. Proto je-li kdo v Kristu, je nové stvoření. Staré věci pominuly, hle, je tu všechno nové. A to všechno je z Boha, který nás smířil sám se sebou skrze Krista a dal nám službu smíření. Neboť Bůh byl v Kristu, když smiřoval svět se sebou a nepočítal lidem jejich provinění, a uložil v nás to slovo smíření. Jsme tedy Kristovi vyslanci a Bůh jako by vás skrze nás vyzýval. Na místě Kristově prosíme: Smiřte se s Bohem. Toho, který hřích nepoznal, za nás učinil hříchem, abychom se my v něm stali Boží spravedlností. Jako Boží spolupracovníci vás také napomínáme, abyste Boží milost nepřijali nadarmo. Neboť praví: ‚Ve vítaný čas jsem tě vyslyšel a v den záchrany jsem ti pomohl.‘ Hle, nyní je nanejvýš vítaný čas, hle, nyní je den záchrany. Nikomu nedáváme v ničem důvod k pohoršení, aby tato služba nebyla pohaněna. Ve všem se představujeme jako Boží služebníci: v mnohé vytrvalosti, v souženích, v tlacích, v úzkostech, v ranách, ve vězeních, ve zmatcích, v těžkých pracích, ve bděních, v postech, v čistotě, v poznání, v trpělivosti, v dobrotě, v Duchu svatém, v lásce bez přetvářky, ve slovu pravdy, v moci Boží; skrze zbroj spravedlnosti v pravici i v levici, skrze slávu i potupu, skrze pomluvu i pochvalu, jako svůdcové, a přece pravdiví, jako neznámí i uznávaní, jako umírající – a hle, jsme naživu, jako trestaní, ale ne usmrcovaní, jako zarmucovaní, avšak stále se radující, jako chudí, avšak mnohé zbohacující, jako nic nemající, a přece všechno vlastnící. Pro vás, Korinťané, se otevřela naše ústa a rozšířilo se naše srdce. Nejste tísněni v nás, jste tísněni ve svém nitru. Na oplátku – říkám to jako dětem – rozšiřte i vy svá srdce. Nebuďte zapřaženi do cizího jha s nevěřícími. Neboť co má společného spravedlnost s nepravostí? A jaké je společenství světla s tmou? Jaký je souzvuk Krista s Belialem? Jaký podíl věřícího s nevěřícím? Jaké spojení svatyně Boží s modlami? Neboť vy jste svatyní Boha živého, jak řekl Bůh: ‚Budu bydlet uprostřed nich a procházet se mezi nimi, a budu jejich Bohem a oni budou mým lidem.‘ Proto ‚vyjděte z jejich středu a oddělte se,‘ praví Pán, ‚a nečistého se nedotýkejte; a já vás přijmu a budu vám Otcem a vy mi budete syny a dcerami‘, praví Pán Všemohoucí. Když tedy máme tato zaslíbení, milovaní, očisťme se od každé poskvrny těla i ducha, dokonávajíce své posvěcení v bázni Boží. Přijměte nás do svého srdce. Nikomu jsme neublížili, nikomu neuškodili, nikoho neoklamali. Neříkám to k vašemu odsouzení. Vždyť jsem již dříve řekl, že jste v našich srdcích, abyste s námi zemřeli i žili. Mám k vám velikou důvěru, velice se vámi chlubím, jsem naplněn potěšením, má radost daleko převyšuje všechno naše soužení. Vždyť když jsme přišli do Makedonie, nezakusili jsme žádnou tělesnou úlevu, ale ve všem jsme byli sužováni; zvenčí boje, zevnitř strachy. Ale Bůh, který potěšuje sklíčené, potěšil i nás příchodem Titovým. A nejen jeho příchodem, ale i tím potěšením, které měl on z vás; takže když nám vypravoval o vaší touze, o vašem nářku a o vaší horlivosti pro mne, velice jsem se zaradoval. Ačkoliv jsem vás ve svém dopise zarmoutil, nelituji toho – třebaže jsem toho i litoval –, neboť vidím, že vás onen dopis – byť i nakrátko – zarmoutil. Teď se raduji ne proto, že jste byli zarmouceni, ale proto, že jste byli zarmouceni ku pokání. Byli jste zarmouceni podle Boha, takže jste od nás v ničem neutrpěli škodu. Zármutek, který je podle Boha, působí pokání k záchraně, jehož nelze litovat, kdežto zármutek světa působí smrt. Hle, co u vás vypůsobilo právě to, že jste se zarmoutili podle Boha: jaké zaujetí, jakou obranu, jaké rozhořčení, jaký strach, jakou touhu, jakou horlivost, jaké potrestání. Ve všem jste prokázali, že jste v té věci čistí. I když jsem vám napsal, nebylo to kvůli tomu, kdo ublížil, ani kvůli tomu, komu bylo ublíženo, ale proto, aby se u vás projevilo vaše zaujetí pro nás před Bohem. Tím jsme povzbuzeni. Ještě mnohem více nad toto povzbuzení jsme však byli potěšeni radostí Titovou, že jeho duch byl vámi všemi občerstven. Jestliže jsem se mu chlubil něčím, co se týkalo vás, nebyl jsem zahanben; ale jako jsme vám všechno řekli pravdivě, tak i naše chlouba před Titem obstála jako pravda. A hojná je jeho náklonnost k vám, když si připomíná poslušnost vás všech, jak jste ho s bázní a třesením přijali. Raduji se, že se na vás ve všem mohu spoléhat. Oznamujeme vám, bratři, Boží milost, která byla dána sborům v Makedonii: Ve veliké zkoušce soužením se rozhojnila jejich překypující radost a jejich hluboká chudoba do bohatství štědrosti. Dosvědčuji, že dali podle své možnosti, ba i nad možnost; sami od sebe nás velmi naléhavě prosili o tu milost, aby se mohli účastnit na službě pro svaté. A učinili to nejen tak, jak jsme očekávali, ale dali sami sebe nejprve Pánu a skrze Boží vůli i nám. Vybídli jsme tedy Tita, aby u vás také dokončil i tuto milost tak, jak již dříve začal. Ale jako se ve všem rozhojňujete, ve víře, v slovu, v poznání, ve vší horlivosti i v lásce, kterou jsme ve vás vzbudili, tak se rozhojňujte i v této milosti. Neříkám to jako příkaz, nýbrž skrze horlivost druhých chci vyzkoušet také ryzost vaší lásky. Znáte přece milost našeho Pána Ježíše Krista: ačkoli byl bohatý, stal se kvůli vám chudým, abyste vy jeho chudobou zbohatli. Řeknu vám o tom své mínění. Je to užitečné pro vás, kteří jste tuto milost nejen začali již od loňska připravovat, ale sami jste ji i chtěli. Nyní ji také dokonejte, aby stejně tak, jako jste pohotově chtěli, jste to i dokonali z toho, co máte. Neboť je-li ochota dát přiměřená tomu, co člověk má, a ne tomu, co nemá, je vítaná. Neměla by jiným přinést úlevu a vám soužení, ale mělo by to být na základě vyrovnání. V nynější době váš přebytek pomůže jejich nedostatku, aby jejich přebytek zase pomohl vašemu nedostatku, a tak aby nastalo vyrovnání, jak je napsáno: ‚Tomu, kdo nasbíral mnoho, nepřebylo, a ten, kdo nasbíral málo, neměl nedostatek.‘ Díky Bohu, že dal Titovi do srdce stejný horlivý zájem o vás, takže tu výzvu přijal, a tím horlivější sám od sebe odchází k vám. Spolu s ním posíláme bratra, o jehož počínání ve službě evangelia se šíří chvála skrze všechny sbory. A nejen to, ale byl také sbory určen za našeho společníka na cestách s touto milostí, o kterou se staráme ke slávě samého Pána a podle naší ochoty si navzájem pomoci. Tak se varujeme toho, že by nás někdo podezíral při naší péči o tuto štědrou hojnost. Neboť předem dbáme o to, aby vše bylo správné nejen před Pánem, nýbrž i před lidmi. S nimi ještě posíláme našeho bratra, kterého jsme v četných zkouškách shledali horlivým v mnoha ohledech. A nyní je ještě mnohem horlivější pro velkou důvěru, kterou má k vám. Pokud jde o Tita, je to můj společník a spolupracovník v práci pro vás, pokud jde o naše bratry, jsou to vyslanci sborů a sláva Kristova. Podejte jim tedy před sbory důkaz své lásky a toho, že se vámi právem chlubíme. O této službě pro svaté je zbytečné, abych vám psal. Neboť znám vaši ochotu, pro kterou se vámi chlubím před Makedoňany, že totiž Achaja je už od loňska připravena; vaše horlivost podnítila většinu z nich. Posílám tyto bratry, aby naše hrdost na vás v této věci nevyzněla naprázdno, abyste byli připraveni, jak jsem říkal, a abychom my – neřku-li vy – nebyli zahanbeni v této jistotě, kdyby se mnou přišli Makedonci a nalezli vás nepřipravené. Proto jsem považoval za nutné vyzvat tyto bratry, aby k vám šli napřed a připravili toto vaše dopředu slíbené požehnání; ať je takto připravené jako požehnání, a ne jako lakota. Toto však vězte: Kdo skoupě rozsévá, bude také skoupě sklízet; a kdo štědře rozsévá, bude také štědře sklízet. Každý ať dá, jak si předsevzal v srdci, ne se zármutkem nebo z donucení; vždyť radostného dárce miluje Bůh. A Bůh je mocen rozhojnit při vás každý dar milosti, abyste měli vždycky ve všem úplný dostatek a měli hojnost pro každý dobrý skutek, jak je napsáno: ‚Rozsypal a dal nuzným, jeho spravedlnost zůstává na věčnost.‘ Ten, který poskytuje semeno rozsévajícímu a chléb k jídlu, opatří a rozmnoží vaši setbu a dá vyrůst plodům vaší spravedlnosti. Vším způsobem budete obohacováni k veškeré štědrosti, která skrze nás působí vděčnost Bohu. Péče o tuto službu totiž nejenom doplňuje to, čeho se nedostává svatým, nýbrž také oplývá mnohými díkůčiněními Bohu. Když se osvědčíte v této službě, budou oni slavit Boha za to, že se podřizujete Kristovu evangeliu, které vyznáváte, a za štědrost, kterou s nimi a se všemi sdílíte. Budou se za vás modlit a toužit po vás pro nesmírnou milost Boží, která je při vás. Díky Bohu za jeho nevýslovný dar! Já sám, Pavel, vás napomínám skrze tichost a mírnost Kristovu, já, který tváří v tvář jsem mezi vámi pokorný, ale když jsem vzdálen, jsem k vám smělý. Prosím vás, abych se po svém příchodu nemusil odvážit být smělý, tak jak se toho hodlám odvážit vůči některým, kteří si o nás myslí, že žijeme tělesně. Neboť ačkoli žijeme v těle, nebojujeme podle těla. Zbraně našeho boje nejsou tělesné, ale mají od Boha sílu bořit opevnění; boříme rozumování a každou povýšenost, která se pozvedá proti poznání Boha. Uvádíme do zajetí každou myšlenku, aby byla poslušna Krista, a jsme připraveni potrestat každou neposlušnost, jakmile bude vaše poslušnost úplná. Hledíte jen na to, co máte před očima. Je-li někdo o sobě přesvědčen, že je Kristův, ať si uvědomuje i to, že jako je on Kristův, tak jsme i my. Vždyť i kdybych se sebevíc chlubil naší pravomocí, kterou nám Pán dal k vašemu budování, a ne k ničení, nebudu zahanben. Ale nečiním tak, abych nevypadal, jako bych vás chtěl svými dopisy zastrašovat. Někdo totiž říká: „Jeho dopisy jsou závažné a mocné, ale osobní přítomnost slabá a řeč ubohá.“ Takový člověk ať si uvědomí, že jací jsme v psaném slovu, když jsme nepřítomni, takoví budeme také v činu, až budeme přítomni. Netroufáme se totiž zařadit mezi ty, kteří doporučují sami sebe, nebo se k některým z nich přirovnat; vždyť oni se měří sami sebou a přirovnávají se k sobě samým, a nechápou, oč jde. Nebudeme se chlubit nad stanovenou míru, ale v souladu s výměrou oblasti, kterou nám vyměřil Bůh míry, abychom dosáhli také až k vám. Neboť se nevypínáme přes míru, jako bychom k vám nedosahovali, vždyť až i k vám jsme přišli s evangeliem Kristovým. Nechlubíme se bez míry cizí prací, ale máme naději – poroste-li vaše víra – že se mnohem hojněji mezi vámi rozšíříme po naší oblasti, abychom zvěstovali evangelium i mimo vaše území, a nebudeme se chlubit tím, co je hotovo v oblasti druhých. Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu. Neboť není osvědčený ten, kdo doporučuje sám sebe, nýbrž ten, koho doporučuje Pán. Kéž byste při mně snesli trochu nerozumnosti – ano, snášejte mne! Neboť na vás žárlím Boží žárlivostí; zasnoubil jsem vás jedinému muži, abych vás jako čistou pannu představil Kristu. Ale bojím se, aby snad tak, jako had svou vychytralostí svedl Evu, nebyla porušena i vaše mysl a neodvrátila se od upřímné a čisté oddanosti Kristu. Neboť když někdo přichází a hlásá jiného Ježíše, než jsme hlásali my, nebo když přijímáte jiného ducha nebo jiné evangelium, než jste přijali, klidně to snášíte. Mám za to, že nejsem v ničem pozadu za těmi veleapoštoly. A jsem-li prostý v řeči, určitě ne v poznání; vždyť při každé příležitosti jsme vám to ve všem dali najevo. Nebo jsem se dopustil hříchu, když jsem sám sebe pokořoval, abyste vy byli vyvýšeni, když jsem vám zvěstoval Boží evangelium zadarmo? Jiné sbory jsem oloupil, když jsem přijal mzdu, abych vám sloužil. A když jsem byl u vás a měl jsem nedostatek, nikomu jsem nebyl na obtíž, neboť můj nedostatek doplnili bratři, kteří přišli z Makedonie. Ve všem jsem se zachoval a budu se chovat tak, abych vám nebyl zátěží. Jakože je ve mně Kristova pravda, tato má chlouba nebude v achajských krajích umlčena. Proč? Protože vás nemiluji? Bůh to ví. Ale co činím, budu činit i nadále, abych nedal možnost těm, kdo chtějí příležitost, aby v tom, čím se chlubí, byli shledáni stejnými jako my. Neboť takoví lidé jsou falešní apoštolové, lstiví pracovníci, kteří se přestrojují za apoštoly Kristovy. A není divu; vždyť sám Satan se přestrojuje za anděla světla. Není to tedy nic zvláštního, když se i jeho služebníci přestrojují za služebníky spravedlnosti; jejich konec bude podle jejich skutků. Znova říkám, aby si někdo o mně nemyslel, že jsem nerozumný; a když ano, přijměte mne i jako nerozumného, abych se i já trochu pochlubil. To, co teď říkám, neříkám podle Pána, ale jako v nerozumu, v této jistotě chlouby. Protože se mnozí chlubí podle těla, i já se pochlubím. Rádi totiž snášíte nerozumné, protože sami jste rozumní. Snášíte, když vás někdo zotročuje, když vás někdo vyjídá, když vás někdo obírá, když se někdo vyvyšuje, když vás někdo bije do tváře. K vlastní hanbě vyznávám: jako bychom byli v této věci slabí. Ale v čemkoliv si někdo troufá – mluvím ovšem z nerozumu –, troufám si i já. Jsou Hebrejci? Já také. Jsou Izraelci? Já také. Jsou potomci Abrahamovi? Já také. Jsou služebníci Kristovi? Mluvím bez rozumu: Já nad to. Hojněji v těžkých pracích, hojněji ve vězeních, nad míru v ranách, častokrát v ohrožení života. Od Židů jsem pětkrát dostal čtyřicet ran bez jedné, třikrát jsem byl bit holí, jednou kamenován, třikrát jsem ztroskotal, noc a den jsem strávil na širém moři; častokrát na cestách, v nebezpečích na řekách, v nebezpečích od lupičů, v nebezpečích od vlastního kmene, v nebezpečích od pohanů, v nebezpečích ve městě, v nebezpečích v pustině, v nebezpečích na moři, v nebezpečích mezi falešnými bratřími; v těžké práci a v úsilí, často v nočních bděních, o hladu a žízni, často v postech, v zimě a nahotě. Kromě jiného, co na mne denně doléhá, mám starost o všechny sbory. Kdo je slabý, abych i já nebyl slabý? Kdo je něčím pohoršován, aby to i mě nepálilo? Mám-li se chlubit, budu se chlubit tím, v čem jsem sláb. Bůh a Otec Pána Ježíše, který je požehnaný na věky, ví, že nelžu. V Damašku místodržitel krále Arety hlídal město, aby se mne zmocnil, ale byl jsem v koši spuštěn oknem ve zdi a unikl jsem jeho rukám. Musím se chlubit, ač mi to není k užitku, přistoupím k viděním a zjevením od Pána. Znám člověka v Kristu, který byl před čtrnácti lety vytržen až do třetího nebe – zda v těle, nevím, nebo mimo tělo, nevím, Bůh to ví. A vím, že tento člověk – bylo-li to v těle či bez těla, nevím, Bůh to ví – byl vytržen do ráje a uslyšel nevypravitelné věci, o nichž není člověku dovoleno promluvit. Takovým člověkem se budu chlubit, sám sebou se však chlubit nebudu, leda svými slabostmi. Kdybych se totiž chtěl pochlubit, nebyl bych nerozumný, vždyť bych mluvil pravdu. Nechám však toho, aby si někdo o mně nemyslel víc, než co na mně vidí nebo co ode mne slyší. A abych se mimořádností zjevení nepovyšoval, byl mi dán do těla trn, Satanův anděl, aby mě políčkoval a já se nepovyšoval. Kvůli tomu jsem třikrát prosil Pána, aby to ode mne odešlo, ale on mi řekl: ‚Stačí ti má milost, neboť má moc se dokonává ve slabosti.‘ Velmi rád se tedy budu chlubit spíše svými slabostmi, aby na mně spočinula moc Kristova. Proto mám zálibu v slabostech, v zlém zacházení, v tísních, v pronásledováních a úzkostech pro Krista. Neboť když jsem slabý, tehdy jsem mocný. Ztratil jsem rozum! K tomu jste mne přinutili vy. Já mám být od vás doporučován, neboť jsem nebyl v ničem pozadu za těmi veleapoštoly, i když nejsem nic. Znamení apoštola byla mezi vámi uskutečněna ve vší vytrvalosti znameními, divy a mocnými činy. V čem jste na tom byli hůř než ostatní sbory, kromě toho, že já sám jsem vám nebyl na obtíž? Odpusťte mi tuto křivdu! Hle, to jsem potřetí připraven k vám přijít. A nebudu vám na obtíž. Nehledám to, co je vaše, nýbrž vás. Neboť nemají děti shromažďovat pro rodiče, nýbrž rodiče pro děti. Já velmi rád vynaložím všechno, ano sám sebe vydám pro vaše duše. Když vás více miluji, mám být za to méně milován? Ale budiž! Já sám jsem vám nebyl na obtíž, ale jsem prý chytrák a obelstil jsem vás. Snad jsem vás podvedl skrze někoho, koho jsem k vám poslal? Vybídl jsem Tita a poslal jsem s ním bratra. Podvedl vás snad Titus? Což jsme nejednali v témž duchu a nešli ve stejných šlépějích? Už dávno si myslíte, že se před vámi obhajujeme. Před Bohem v Kristu mluvíme, a to všechno, milovaní, pro vaše budování. Bojím se totiž, abych vás po svém příchodu neshledal takovými, jakými vás nalézt nechci, a abych já nebyl shledán od vás, jakým si mě nepřejete; aby nepovstaly svár, žárlivost, zlosti, soupeření, utrhání, pomluvy, nadutosti, zmatky. Obávám se, aby mě můj Bůh, až opět přijdu, u vás nepokořil a abych neoplakával mnohé, kteří padli do hříchu a neučinili pokání z nečistoty, smilstva a bezuzdnosti, kterých se dopustili. To je potřetí, co k vám přicházím. Ústy dvou nebo tří svědků bude potvrzena každá věc. Řekl jsem už, když jsem byl u vás podruhé, a když jsem nyní vzdálen, znovu předem říkám těm, kteří zůstali v hříchu, i všem ostatním: až zase přijdu, nebudu nikoho šetřit, poněvadž hledáte potvrzení, že ve mně mluví Kristus, který není vůči vám slabý, nýbrž je mezi vámi mocný. Vždyť byl sice ukřižován ze slabosti, ale žije z moci Boží. I my jsme v něm slabí, ale pro vás budeme spolu s ním žít z moci Boží. Sami sebe zkoušejte, jste-li ve víře, sami sebe zkoumejte. Či nepoznáváte sami na sobě, že Ježíš Kristus je ve vás? Ledaže byste byli neosvědčení. Doufám však, že poznáte, že my nejsme neosvědčení. Modlíme se k Bohu, abyste neučinili nic zlého; ne proto, abychom se my ukázali jako ti, kdo se osvědčili, nýbrž abyste vy činili dobře, a my abychom byli jako neosvědčení. Neboť nezmůžeme nic proti pravdě, nýbrž pro pravdu. Radujeme se, když my jsme slabí, ale vy jste mocní. I za to se modlíme, za vaše zdokonalení. Proto píšu tyto věci, dokud jsem nepřítomen, abych po svém příchodu nemusil jednat přísně podle pravomoci, kterou mi Pán dal k budování, a ne k ničení. Nakonec, bratři, radujte se, napravujte své nedostatky, povzbuzujte se, buďte jedné mysli, žijte v pokoji a Bůh lásky a pokoje bude s vámi. Pozdravte se navzájem svatým políbením; pozdravují vás všichni svatí. Milost Pána Ježíše Krista, Boží láska a společenství Svatého Ducha se všemi vámi. Amen. Pavel, apoštol vyslaný ne od lidí nebo skrze člověka, ale skrze Ježíše Krista a Boha Otce, který ho vzkřísil z mrtvých, a všichni bratři, kteří jsou se mnou, sborům Galacie: Milost vám a pokoj od Boha našeho Otce a Pána Ježíše Krista, který dal sám sebe za naše hříchy, aby nás vysvobodil z tohoto přítomného zlého věku podle vůle našeho Boha a Otce, jemuž buď sláva na věky věků. Amen. Divím se, že se od toho, který vás povolal Kristovou milostí, tak rychle odvracíte k jinému evangeliu. Není jiné evangelium, ale jsou někteří, kteří vás uvádějí ve zmatek a chtějí Kristovo evangelium překroutit. Ale i kdybychom vám my nebo sám anděl z nebe zvěstoval v evangeliu něco jiného než to, co jsme vám zvěstovali, budiž proklet! Jak jsme řekli dříve, i nyní říkám znovu: Jestliže vám někdo zvěstuje jako evangelium něco mimo to, co jste přijali, budiž proklet! Získávám si teď lidi, nebo Boha? Či se snažím líbit lidem? Kdybych se chtěl ještě líbit lidem, nebyl bych Kristův otrok. Oznamuji vám, bratři, že evangelium, které jsem vám zvěstoval, není podle člověka. Neboť jsem je nepřevzal ani se mu nenaučil od člověka, ale skrze zjevení Ježíše Krista. Vždyť jste slyšeli o mém někdejším počínání, když jsem byl v židovství, že jsem do krajnosti pronásledoval Boží církev a ničil ji. Předčil jsem v židovství mnohé vrstevníky svého rodu, neboť jsem byl mimořádný horlivec pro otcovské tradice. Když se však Bohu, který mne oddělil již v lůně mé matky a povolal svou milostí, zalíbilo zjevit ve mně svého Syna, abych evangelium o něm hlásal mezi pohany, neporadil jsem se hned s tělem a krví, ani jsem nevystoupil do Jeruzaléma k těm, kdo byli apoštoly dříve než já, nýbrž odešel jsem do Arábie a pak jsem se zase vrátil do Damašku. Potom po třech letech jsem vystoupil do Jeruzaléma, abych se seznámil s Kéfou, a zůstal jsem u něho patnáct dní. Nikoho jiného z apoštolů jsem neviděl, jen Jakuba, Pánova bratra. Hle, před Bohem prohlašuji, že to, co vám píšu, není lež. Potom jsem šel do končin Syrie a Kilikie. Ve sborech v Judsku, které jsou v Kristu, mě osobně neznali. Pouze o mně slýchávali, že ‚ten, který nás kdysi pronásledoval, zvěstuje nyní víru, kterou kdysi ničil‘, a slavili kvůli mně Boha. Potom po čtrnácti letech jsem opět vystoupil do Jeruzaléma s Barnabášem a vzal jsem s sebou i Tita. Vystoupil jsem tam na základě zjevení a předložil jsem jim evangelium, které hlásám mezi pohany; předložil jsem je však v soukromí těm, kteří jsou uznáváni, abych snad neběžel nebo nebyl běžel nadarmo. Ale ani Titus, který byl se mnou a je Řek, nebyl přinucen dát se obřezat, jak to chtěli ti falešní bratři, vetřelci, kteří se tam vloudili, aby vyšpehovali naši svobodu, kterou máme v Kristu Ježíši, a aby nás zotročili. Ale těm jsme ani na chvíli neustoupili a nepodřídili jsme se jim, aby vám zůstala pravda evangelia. Od těch, kteří něco znamenají – na tom, jací kdysi byli, mi nezáleží, protože Bůh nepřijímá člověka podle významu jeho osoby – ti uznávaní mně tedy nic dalšího neuložili. Naopak když uviděli, že mi bylo svěřeno evangelium pro neobřezané jako Petrovi pro obřezané – neboť ten, který působil u Petra k apoštolství pro obřezané, působil i u mne k apoštolství pro pohany –; když tedy poznali tu milost, která mi byla dána, podali Jakub, Kéfas a Jan, kteří byli uznáváni za sloupy církve, mně i Barnabášovi pravici na důkaz společenství, abychom my šli mezi pohany a oni mezi obřezané. Jen žádali, abychom pamatovali na jejich chudé, což jsem právě i já sám pilně činil. Ale když přišel Kéfas do Antiochie, postavil jsem se proti němu tváří v tvář, neboť si zasloužil odsouzení. Než totiž přišli někteří od Jakuba, jídával společně s pohany. Když však přišli, začal couvat a oddělovat se, protože se bál těch, kteří byli z obřezaných. A spolu s ním upadli do pokrytectví i ostatní Židé, takže i Barnabáš byl stržen jejich pokrytectvím. Když jsem však uviděl, že nejdou rovně podle pravdy evangelia, řekl jsem Kéfovi přede všemi: „Jestliže ty, ač jsi Žid, žiješ pohansky, a ne židovsky, jak to, že nutíš pohany, aby žili jako Židé?“ My jsme rodem Židé, a ne hříšníci z pohanů; když však víme, že člověk není ospravedlňován ze skutků Zákona, nýbrž skrze víru v Ježíše Krista, i my jsme v Krista Ježíše uvěřili, abychom byli ospravedlněni z víry Kristovy, a ne ze skutků Zákona, protože ze skutků Zákona nebude ospravedlněn žádný člověk. Jestliže však i my, kteří hledáme ospravedlnění v Kristu, jsme byli shledáni hříšnými, je snad proto Kristus služebníkem hříchu? Naprosto ne! Neboť jestliže znovu buduji to, co jsem zbořil, představuji sebe jako přestupníka. Vždyť já jsem skrze Zákon umřel Zákonu, abych žil Bohu. S Kristem jsem ukřižován: Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. Život, který nyní žiji v těle, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne. Neodmítám milost Boží, neboť jestliže spravedlnost je ze Zákona, potom Kristus zemřel nadarmo. Ó, nerozumní Galaťané, kdo vás očaroval, vás, kterým byl před očima vykreslen Ježíš Kristus ukřižovaný? Toto jediné se chci od vás dovědět: Přijali jste Ducha na základě skutků Zákona, nebo na základě slyšení víry? To jste tak nerozumní? Začali jste Duchem, a nyní dokončujete tělem? Tolik jste vytrpěli nadarmo? Jestliže to skutečně bylo nadarmo! Tedy ten, který vás vystrojuje Duchem a působí mezi vámi mocné věci, činí tak na základě skutků Zákona, nebo na základě slyšení víry? Je tomu jako s Abrahamem: ‚uvěřil Bohu a bylo mu to počteno za spravedlnost.‘ Vězte tedy, že ti, kdo jsou z víry, jsou synové Abrahamovi. Písmo předvídalo, že Bůh ospravedlní pohany na základě víry; dopředu oznámilo Abrahamovi: ‚V tobě budou požehnány všechny národy.‘ Takže ti, kdo jsou z víry, docházejí požehnání s věřícím Abrahamem. Neboť všichni ti, kteří jsou ze skutků Zákona, jsou pod prokletím, neboť je napsáno: ‚Proklet je každý, kdo nezůstává ve všem tom, co je napsáno v knize Zákona, aby to činil.‘ Je jasné, že Zákonem není nikdo před Bohem ospravedlňován, neboť ‚spravedlivý bude živ z víry‘. Zákon však není z víry, nýbrž: ‚Kdo ty věci bude činit, bude v nich živ.‘ Kristus nás vykoupil z prokletí Zákona tím, že se stal za nás prokletím, neboť je napsáno: ‚Proklet je každý, kdo je pověšen na dřevě.‘ To proto, aby k pohanům přišlo to Abrahamovo požehnání v Kristu Ježíši a abychom skrze víru přijali zaslíbení Ducha. Bratři, po lidsku pravím: Už potvrzenou závěť člověka nikdo neruší ani k ní nic nepřipojuje. Zaslíbení byla řečena Abrahamovi a jeho potomku. Písmo neříká: ‚a potomkům‘, jako by jich bylo mnoho, ale jedná se jen o jednoho: ‚a tvému potomku,‘ a tím potomkem je Kristus. Říkám tedy toto: Zákon, jenž byl dán po čtyřech stech třiceti letech, nemůže zrušit smlouvu již předtím právoplatně potvrzenou od Boha, a tak zmařit to zaslíbení. Neboť jestliže je to dědictví ze Zákona, není již ze zaslíbení; Abrahamovi je však Bůh daroval skrze zaslíbení. K čemu tedy Zákon? Byl přidán kvůli přestoupením, dokud by nepřišel potomek, kterému bylo dáno zaslíbení. Byl ustanoven skrze anděly rukou prostředníka. Prostředník však není jen pro jednu stranu, Bůh však je jeden. Staví se tedy Zákon proti Božím zaslíbením? Rozhodně ne! Neboť kdyby byl dán Zákon, který by byl mocen obživit, byla by spravedlnost vskutku ze Zákona. Avšak Písmo uzavřelo všechno pod hřích, aby bylo dáno zaslíbení z víry Ježíše Krista těm, kdo věří. Dokud nepřišla víra, byli jsme hlídáni pod Zákonem, uzavíráni pro víru, která měla být zjevena, takže se Zákon stal naším vychovatelem ke Kristu, abychom byli ospravedlněni z víry. Když však přišla víra, nejsme již podřízeni vychovateli. Neboť všichni jste synové Boží skrze víru v Kristu Ježíši. Vždyť vy všichni, kteří jste byli v Krista pokřtěni, Krista jste oblékli. Již není Žid ani Řek, již není otrok ani svobodný, již není muž ani žena, neboť vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši. A jestliže jste Kristovi, jste símě Abrahamovo, dědicové podle zaslíbení. Říkám však: Pokud je dědic nezletilý, v ničem se neliší od otroka, ač je pánem všeho. Je podřízen poručníkům a správcům až do doby předem určené otcem. Stejně i my, když jsme byli nezletilí, byli jsme v otroctví pod živly světa. Když však přišla plnost času, vyslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy, narozeného pod Zákonem, aby vykoupil ty, kdo byli pod Zákonem, a abychom přijali synovství. A protože jste synové, vyslal Bůh ducha svého Syna do našich srdcí, ducha, který volá: ‚Abba, Otče.‘ Takže už nejsi otrok, ale syn. A když syn, tedy i dědic skrze Boha. V čase, kdy jste neznali Boha, otročili jste těm, kteří svou přirozeností nejsou bohy. Nyní však, když jste poznali Boha, nebo spíše když jste byli od Boha poznáni, jak to, že se zase obracíte k těm slabým a ubohým živlům, kterým zase znovu chcete otročit? Zachováváte dny, měsíce, období a roky! Bojím se o vás, abych se pro vás nakonec nelopotil nadarmo. Prosím vás, bratři, buďte jako já, protože i já jsem jako vy. Ničím jste mi neublížili. Víte, že jsem vám poprvé v slabosti těla hlásal evangelium. A touto zkouškou, která se týkala mého tělesného stavu, jste nepohrdli ani jste se neodvrátili, ale přijali jste mne jako posla Božího, jako Krista Ježíše. Kde je tedy to vaše blahoslavenství? Neboť vám vydávám svědectví, že kdyby to bylo možné, byli byste si vyloupli oči a dali je mně. Takže jsem se stal vaším nepřítelem, když vám říkám pravdu? Oni pro vás horlí, ale ne k dobrému; chtějí vás odloučit, abyste horlili pro ně. Je dobré horlit v dobrém vždycky, a ne jenom tehdy, když jsem u vás přítomen. Mé děti, které opět v bolestech rodím, dokud ve vás nebude zformován Kristus; chtěl bych teď být u vás a změnit svůj hlas, neboť si s vámi nevím rady. Řekněte mi vy, kteří chcete být pod Zákonem: Což neslyšíte Zákon? Neboť je napsáno, že Abraham měl dva syny, jednoho z otrokyně a druhého ze svobodné. Ten z otrokyně se však narodil podle těla, ten ze svobodné skrze zaslíbení. Je to řečeno alegoricky: Tyto ženy jsou dvě smlouvy, jedna z hory Sinaj, která rodí děti do otroctví, a to je Hagar. Hagar je hora Sinaj v Arábii. Ta odpovídá nynějšímu Jeruzalému, neboť ten je v otroctví se svými dětmi. Ale horní Jeruzalém je svobodný a ten je naší matkou. Neboť je napsáno: ‚Raduj se neplodná, která nerodíš, propukni v jásot a vykřikni ty, která nemáš porodní bolesti, protože mnoho je dětí té osamělé, více než té, která má muže.‘ Vy však, bratři, jste jako Izák dětmi zaslíbení. Ale jako tenkrát ten, který byl zrozený podle těla, pronásledoval toho, který se narodil podle Ducha, tak je tomu i nyní. Co však praví Písmo? ‚Vyžeň otrokyni i jejího syna, neboť syn otrokyně nebude dědicem spolu se synem‘ svobodné. Proto, bratři, nejsme děti otrokyně, nýbrž té svobodné. K té svobodě nás Kristus osvobodil. Stůjte tedy pevně a nenechte se opět podrobit pod jho otroctví. Hle, já, Pavel, vám pravím, že dáváte-li se obřezávat, Kristus vám nic neprospěje. A znova dosvědčuji každému člověku, který se dává obřezat, že je povinen zachovat celý Zákon. Zbavili jste se Krista, vy, kteří hledáte ospravedlnění v Zákoně; vypadli jste z milosti. Neboť my v Duchu na základě víry očekáváme naději spravedlnosti. Neboť v Kristu Ježíši nic neznamená obřízka ani neobřízka, ale víra působící skrze lásku. Běželi jste dobře. Kdo vám zabránil poslouchat pravdu? To přemlouvání není od toho, který vás povolává. Trocha kvasu prokvasí celé těsto. Jsem o vás přesvědčen v Pánu, že nebudete smýšlet jinak. A ten, kdo vás mate, ponese odsouzení, ať je to kdokoliv. Bratři, jestliže dosud hlásám obřízku, proč jsem ještě pronásledován? Pak by se ztratilo pohoršení kříže. Ti, kdo vás znepokojují obřízkou, ať se třeba i vyklestí. Byli jste přece povoláni do svobody, bratři. Jen aby se vám ta svoboda nestala záminkou pro tělo. Vy však skrze lásku služte jedni druhým. Neboť celý Zákon je naplněn v jednom slovu: ‚Budeš milovat svého bližního jako sebe samého.‘ Jestliže se však navzájem koušete a požíráte, dávejte si pozor, abyste nebyli jeden druhým pohlceni. Říkám však: Duchem choďte a žádost těla nedokonáte. Tělo žádá proti Duchu a Duch proti tělu, neboť stojí navzájem proti sobě, abyste nečinili to, co byste chtěli. Jste-li vedeni Duchem, nejste pod Zákonem. Skutky těla jsou zřejmé, jsou to cizoložstvo, smilstvo, nečistota, bezuzdnost, modloslužba, čarování, nepřátelství, svár, žárlivost, hněvy, soupeření, rozdělení, sekty, závisti, vraždy, opilství, hýření a podobné věci. To vám předpovídám, jak jsem již dříve řekl, že ti, kdo takové věci dělají, neobdrží dědičně Boží království. Ovocem Ducha je však láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, mírnost, sebeovládání. Proti takovým není žádný zákon. Ti, kdo patří Kristu Ježíši, ukřižovali tělo s jeho vášněmi a žádostmi. Jsme-li Duchem živi, Ducha také následujme. Nehledejme marnou slávu, navzájem se neprovokujme a jedni druhým nezáviďme. Bratři, kdyby byl někdo i přistižen v nějakém přestoupení, vy, kdo jste duchovní, napravujte takového člověka v duchu mírnosti a dávej si každý pozor sám na sebe, abys i ty neupadl do pokušení. Neste břemena jedni druhých, a tak naplňte zákon Kristův. Myslí-li si totiž někdo, že je něco, ačkoli nic není, klame sám sebe. Každý ať zkoumá své jednání, a pak se bude moci chlubit pouze s ohledem na sebe, a ne na druhého. Neboť každý ponese svůj vlastní náklad. Ten, kdo je vyučován slovu, nechť se sdílí ve všech dobrých věcech s tím, kdo vyučuje. Nemylte se, Bohu se nikdo nebude vysmívat. Co člověk zaseje, to také sklidí. Kdo zasévá pro své tělo, z těla sklidí zkázu; kdo zasévá pro Ducha, z Ducha sklidí život věčný. V činění dobra neochabujme; nezemdlíme-li, budeme ve svůj čas žnout. Tak tedy dokud máme čas, čiňme dobro všem, zvláště však těm, kteří patří do rodiny víry. Pohleďte, jak velkými písmeny jsem vám napsal vlastní rukou! Ti, kteří chtějí vypadat dobře před lidmi, vás nutí dávat se obřezat, jen aby nebyli pronásledováni pro kříž Kristův. Neboť ani ti obřezaní sami Zákon nezachovávají, ale na vás chtějí, abyste se dávali obřezat, aby se mohli pochlubit vaším tělem. Kéž se mi nestane, abych se chlubil, leda křížem našeho Pána Ježíše Krista, skrze nějž je pro mne svět ukřižován a já pro svět. Neboť ani obřízka ani neobřízka nic není, nýbrž nové stvoření. A na ty, kdo se budou držet tohoto pravidla, ať přijde pokoj a milosrdenství, též na Boží Izrael. Ať mi už nikdo nepůsobí potíže, vždyť já nosím na svém těle znaky toho, že patřím Ježíši. Milost našeho Pána Ježíše Krista buď s vaším duchem, bratři. Amen. Pavel, z Boží vůle apoštol Krista Ježíše, svatým v Efesu a věrným v Kristu Ježíši: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista. Požehnaný Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nám požehnal veškerým duchovním požehnáním v nebeských věcech v Kristu. On si nás v něm vybral před založením světa, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří v lásce, když nás podle zalíbení své vůle předurčil sobě k synovství skrze Ježíše Krista ke chvále slávy jeho milosti, kterou nás obdařil ve svém milovaném Synu. V něm máme vykoupení skrze jeho krev – odpuštění našich provinění podle bohatství jeho milosti, kterou nás hojně zahrnul ve vší moudrosti a rozumnosti, když nám oznámil tajemství své vůle, jak se mu líbilo a jak si předsevzal, aby pro správu období, v němž budou naplněny příhodné časy, uspořádal pod jednu hlavu v Kristu všechny věci: ty na nebesích i ty na zemi, aby je uspořádal v něm. V něm jsme se stali i dědici, když jsme byli předurčeni podle předsevzetí toho, který působí všechno podle rady své vůle, abychom tu byli k chvále jeho slávy, my, kteří jsme již předtím doufali v Krista. V něm i vy, když jste uslyšeli slovo pravdy, evangelium své záchrany, a když jste uvěřili, v něm jste byli zapečetěni zaslíbeným Duchem Svatým, jenž je závdavkem našeho dědictví až do vykoupení získaného vlastnictví k chvále jeho slávy. Proto i já, když jsem uslyšel o vaší víře v Pánu Ježíši a o lásce ke všem svatým, nepřestávám za vás děkovat, když se o vás zmiňuji na svých modlitbách, aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, dal Ducha moudrosti a zjevení v pravém poznání jeho samého a osvícené oči srdce, abyste věděli, jaká je naděje v jeho povolání, jaké je bohatství slávy jeho dědictví ve svatých a jak nesmírná je velikost jeho moci vůči nám, kteří věříme v souladu s působením převahy jeho síly. Tu uplatnil v Kristu, když jej vzkřísil z mrtvých a posadil po své pravici v nebesích, vysoko nad každou vládu i autoritu i mocnost i panstvo a nad každé jméno, které je jmenováno nejenom v tomto věku, ale i v budoucím. A všechno podřídil pod jeho nohy a dal ho za hlavu nade vším církvi, která je jeho tělem, plností toho, jenž všechno ve všem naplňuje. Také vás vzkřísil, když jste byli mrtví pro svá provinění a pro své hříchy, v nichž jste kdysi žili podle věku tohoto světa, podle vládce mocnosti vzduchu, ducha, který nyní působí v synech neposlušnosti. Mezi nimi jsme kdysi i my všichni žili v žádostech svého těla, dělali jsme to, co se líbilo tělu a mysli, a tak jsme byli svou přirozeností děti hněvu tak jako ostatní. Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, pro svou velikou lásku, kterou nás miloval, i když jsme byli mrtvi pro svá provinění, obživil nás spolu s Kristem – milostí jste zachráněni – a spolu s ním nás probudil k životu a spolu posadil na nebeských místech v Kristu Ježíši, aby ukázal v budoucích dobách oplývající bohatství své milosti v dobrotě k nám v Kristu Ježíši. Neboť jste zachráněni milostí skrze víru; a ta záchrana není z vás – je to Boží dar; není na základě skutků, aby se nikdo nechlubil. Vždyť jsme jeho dílo, stvořeni v Kristu Ježíši k dobrým skutkům, které Bůh předem připravil, abychom v nich žili. Proto pamatujte, že vy, kdysi pohané tělem, kteří jste byli nazýváni neobřízka těmi, kdo si říkali obřízka – ta byla lidskou rukou činěna na těle –, že jste byli v tom čase bez Krista, odcizeni společenství Izraele, bez účasti na smlouvách zaslíbení, bez naděje a bez Boha na světě. Ale nyní v Kristu Ježíši vy, kteří jste byli kdysi daleko, stali jste se blízkými v krvi Kristově. Neboť on je náš pokoj; on oboje učinil jedním a zbořil rozdělující hradbu, ve svém těle zrušil nepřátelství – Zákon s jeho příkazy a ustanoveními –, aby v sobě z těch dvou stvořil jednoho nového člověka, učinil pokoj a oba dva usmířil s Bohem v jednom těle skrze kříž, v němž zabil to nepřátelství. Přišel a zvěstoval pokoj vám, kteří jste byli daleko, a pokoj těm, kteří byli blízko, neboť skrze něho jedni i druzí máme přístup k Otci v jednom Duchu. Proto již nejste cizinci a přistěhovalci, nýbrž spoluobčané svatých a patříte do Boží rodiny; byli jste vybudováni na základě apoštolů a proroků, kde je úhelným kamenem sám Kristus Ježíš, v němž se celá stavba spojuje dohromady a roste ve svatou svatyni v Pánu; v něm jste i vy všichni spolu budováni v Boží příbytek v Duchu. Z toho důvodu já, Pavel, vězeň Krista Ježíše pro vás pohany – pokud jste vskutku slyšeli o správě Boží milosti, jež mi pro vás byla dána, že mi bylo ve zjevení oznámeno tajemství, jak jsem o něm předem krátce napsal. Z toho můžete při čtení poznat, že rozumím tajemství Kristovu, které v jiných pokoleních nebylo lidem oznámeno tak, jak to nyní bylo Duchem zjeveno jeho svatým apoštolům a prorokům, že totiž pohané jsou spoludědicové a údy téhož těla a spoluúčastníci toho zaslíbení v Kristu Ježíši skrze evangelium, jehož služebníkem jsem se stal podle daru Boží milosti, která mi byla dána v souladu s působením jeho moci. Mně, nejmenšímu ze všech svatých, byla dána tato milost, abych zvěstoval pohanům Kristovo nevystižitelné bohatství a objasnil všem, jaká je správa toho tajemství od věků ukrytého v Bohu, jenž všechno stvořil. Skrze církev se tak nyní má stát známou vládám a autoritám v nebesích přerozmanitá Boží moudrost, podle odvěkého úmyslu, který uskutečnil v Kristu Ježíši, našem Pánu. V něm smíme otevřeně a s důvěrou skrze jeho víru přistupovat k Bohu. Proto žádám, abyste neklesali na mysli kvůli mým soužením pro vás, neboť to je vaše sláva. Z toho důvodu klekám na kolena před Otcem našeho Pána Ježíše Krista, po němž má své jméno každá rodina v nebesích i na zemi, aby vás podle bohatství své slávy posílil mocí skrze svého Ducha na vnitřním člověku, aby Kristus skrze víru přebýval ve vašich srdcích a abyste byli zakořeněni a založeni v lásce, a tak abyste byli se všemi svatými schopni pochopit, jaká to šíře a délka a výše a hloubka, a poznat Kristovu lásku, která převyšuje poznání, a tak byli naplněni až do vší plnosti Boží. Tomu pak, kdo je mocen podle síly, kterou působí v nás, učinit daleko více nade všechno, co žádáme nebo co si můžeme pomyslet, jemu buď sláva v církvi a v Kristu Ježíši po všecka pokolení věčnosti věků! Amen. Prosím vás tedy já, vězeň v Pánu, abyste vedli život hodný toho povolání, které jste obdrželi, s veškerou pokorou a mírností, s trpělivostí se navzájem snášeli v lásce a usilovali zachovávat jednotu Ducha ve svazku pokoje. Je jedno tělo a jeden Duch, jakož jste byli i povoláni v jedné naději svého povolání; jeden Pán, jedna víra, jeden křest; jeden Bůh a Otec všech, ten nade všemi, skrze všechny a ve všech nás. Ale každému z nás byla dána milost podle míry Kristova obdarování. Proto praví: ‚Vystoupil do výše, odvedl s sebou zajatce a dal dary lidem.‘ Co jiného znamená ‚vystoupil‘, než že nejprve i sestoupil do nejnižších částí země? Ten, jenž sestoupil, je také ten, jenž vystoupil vysoko nad všechna nebesa, aby naplnil všechno. A on dal jedny apoštoly, jiné proroky, některé evangelisty, jiné pastýře a učitele, aby připravili svaté k dílu služby, k vybudování těla Kristova, dokud nedospějeme všichni k jednotě víry a plného poznání Syna Božího, v dospělého muže, v míru postavy Kristovy plnosti, abychom již více nebyli jako děti, zmítáni vlnami a hnáni každým větrem učení v lidské nestálosti, v chytráctví k nastražené cestě bludu, nýbrž abychom byli pravdiví v lásce a rostli všemi způsoby v toho, který je hlavou, v Krista. Z něho celé tělo, spojované a držené pohromadě pomocí každého kloubu podpory, která je podle činnosti a míry jedné každé části, bere výživu pro svůj růst ke svému vybudování v lásce. Toto tedy pravím a dosvědčuji v Pánu, abyste již nežili tak, jako žijí pohané, v marnosti své mysli. Mají zatemněné myšlení a jsou odcizeni od Božího života pro nevědomost, která je v nich kvůli zatvrzelosti jejich srdce. Otupěli a oddali se bezuzdnosti, aby s nenasytností páchali každý druh nečistoty. Vy však jste se o Kristu takto neučili, pokud jste jej vskutku slyšeli a byli v něm vyučeni tak, jak je pravda v Ježíši, že totiž máte odložit toho starého člověka, který žije podle dřívějšího způsobu života a hyne v klamných žádostech, obnovovat se duchem své mysli a obléknout toho nového člověka, který byl stvořen podle Boha ve spravedlnosti a svatosti pravdy. Proto odložte lež a ‚mluvte pravdu každý se svým bližním,‘ neboť jsme údy téhož těla. ‚Hněvejte se, a nehřešte;‘ slunce ať nezapadá nad vaším hněvem. Nedávejte místo Ďáblu. Zloděj ať již nekrade, ale ať raději pracuje a dělá vlastníma rukama něco dobrého, aby měl co dávat tomu, kdo má nedostatek. Z vašich úst ať nevychází žádné špatné slovo, nýbrž jen takové, které je dobré k potřebnému budování, aby dalo milost těm, kdo je slyší. A nezarmucujte Ducha Svatého Božího, jímž jste byli zapečetěni ke dni vykoupení. Všechna hořkost, zuřivost, hněv, křik a rouhání ať jsou od vás odňaty zároveň se vší špatností. Buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní a odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám. Napodobujte tedy Boha jako milované děti a žijte v lásce, jako i Kristus miloval nás a vydal sám sebe za nás jako dar a oběť Bohu v příjemnou vůni. Smilstvo ani žádná nečistota nebo chamtivost ať nejsou mezi vámi ani zmiňovány, jak se sluší na svaté. Ani hanebnost, hloupé řeči nebo laškování, což se nesluší; nýbrž raději vzdávejte díky. Neboť toto vězte a znejte, že žádný smilník ani nečistý ani lakomec – to jest modloslužebník – nemá dědictví v království Kristově a Božím. Ať vás nikdo nesvádí prázdnými slovy, neboť pro tyto věci přichází Boží hněv na syny neposlušnosti. Nemějte s nimi tedy nic společného. Kdysi jste byli tmou, ale nyní jste světlem v Pánu. Žijte jako děti světla – ovoce světla je ve veškeré dobrotě, spravedlnosti a pravdě – zkoumejte, co se líbí Pánu, a nemějte žádnou účast na neplodných skutcích tmy, spíše je usvědčujte. Neboť o tom, co se u nich vskrytu děje, je hanba i mluvit. Ale všechno, co je světlem usvědčováno, je zjevováno, neboť všechno, co je zjevováno, je světlo. Proto praví: ‚Probuď se ty, kdo spíš, a vstaň z mrtvých, a zazáří ti Kristus.‘ Dbejte tedy pečlivě na to, jak žijete; nežijte jako nemoudří, ale jako moudří; vykupujte čas, protože dny jsou zlé. Proto nebuďte nerozumní, ale rozumějte, co je Pánova vůle. A neopíjejte se vínem, v němž je prostopášnost, ale naplňujte se Duchem, mluvíce k sobě v chvalozpěvech, v oslavných zpěvech a v duchovních písních, svým srdcem zpívajíce Pánu a velebíce ho a vždycky za všechno děkujíce ve jménu našeho Pána Ježíše Krista Bohu a Otci. Podřizujte se jeden druhému v bázni před Kristem: Ženy, podřizujte se svým mužům jako Pánu, neboť muž je hlavou ženy, jako je Kristus hlavou církve; on je zachráncem těla. Ale jako církev je podřízena Kristu, tak i ženy ve všem svým mužům. Muži, milujte své ženy, jako i Kristus miloval církev a sám sebe za ni vydal, aby ji posvětil, když ji očistil vodní koupelí v slovu, aby sám sobě postavil slavnou církev, která by neměla poskvrny ani vrásky ani čehokoliv takového, ale byla svatá a bezúhonná. Takto jsou povinni i muži milovat své ženy jako svá těla. Kdo miluje svou ženu, miluje sebe. Neboť nikdo nemá své tělo v nenávisti, ale živí je a pečuje o ně, jako i Kristus o církev. Vždyť jsme údy jeho těla, z jeho masa a z jeho kostí. ‚Proto opustí člověk otce i matku a přilne ke své ženě, a budou ti dva jedno tělo.‘ Toto tajemství je veliké; vztahuji je však na Krista a na církev. Ale také jeden každý z vás ať miluje svou ženu jako sám sebe a žena ať se bojí svého muže. Děti, poslouchejte své rodiče v Pánu, protože to je spravedlivé. ‚Cti svého otce a matku,‘ to je první přikázání se zaslíbením, ‚aby ti bylo dobře a abys byl dlouho živ na zemi.‘ A vy, otcové, nedrážděte své děti k hněvu, ale vychovávejte je v Pánově kázni a napomenutí. Otroci, poslouchejte pozemské pány s bázní a chvěním, v upřímnosti srdce jako Krista. Neslužte naoko jako ti, kdo se chtějí zalíbit lidem, ale jako Kristovi otroci, kteří z duše činí Boží vůli; služte ochotně, jako Pánu, a ne jako lidem. Víte, že každý, kdo vykoná něco dobrého, vezme za to odměnu od Pána, ať je to otrok nebo svobodný. A vy, páni, jednejte s nimi také tak a zanechte vyhrůžek; vždyť víte, že jejich i váš Pán je v nebesích a že u něho není přijímání osob. Nakonec, moji bratři, posilujte se v Pánu a v převaze jeho síly. Oblečte si celou výzbroj Boží, abyste se mohli postavit proti Ďáblovým nástrahám. Neboť náš zápas není proti krvi a tělu, ale proti vládám, proti autoritám, proti světovládcům této temnoty, proti duchovním mocnostem zla v nebeských oblastech. Proto vezměte na sebe celou Boží zbroj, abyste se mohli v den zlý vzepřít, všechno vykonat a zůstat stát. Stůjte tedy opásáni na bedrech pravdou, oblečeni v pancíř spravedlnosti, nohy obuté v připravenosti k službě evangelia pokoje; k tomu všemu vezměte štít víry, jímž budete moci uhasit všechny hořící šípy toho Zlého. A vezměte přilbu záchrany a meč Ducha, jímž je Boží slovo. Každou modlitbou a prosbou se v každý čas modlete duchem a k tomu bděte s veškerou vytrvalostí a prosbou za všechny svaté, i za mne, aby mi bylo dáno slovo, když otevřu ústa, abych směle oznámil tajemství evangelia, pro něž jsem poslem v řetězech, a osmělil se v něm tak, jak mi náleží mluvit. A abyste i vy věděli, co je se mnou a co dělám, všechno vám oznámí Tychikos, milovaný bratr a věrný služebník v Pánu, jehož jsem k vám poslal právě proto, abyste se dověděli, co je s námi, a aby povzbudil vaše srdce. Pokoj bratřím a láska s vírou od Boha Otce a Pána Ježíše Krista. Milost se všemi, kdo milují našeho Pána Ježíše Krista nepomíjející láskou. Amen. Pavel a Timoteus, otroci Krista Ježíše, všem svatým v Kristu Ježíši, kteří jsou ve Filipech, a také biskupům a diakonům: Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce a Pána Ježíše Krista. Děkuji svému Bohu při každé vzpomínce na vás a vždy v každé své modlitbě za vás všechny prosím s radostí nad vaší účastí na díle evangelia od prvního dne až doposud. Jsem si jist právě tím, že ten, který ve vás začal dobré dílo, dovede je až do dne Krista Ježíše. Vždyť je správné, abych takto smýšlel o vás všech, protože vás mám v srdci; jak ve svých poutech, tak při obhajobě a utvrzování evangelia jste vy všichni se mnou spoluúčastníky milosti. Bůh je mi svědkem, jak po vás všech toužím v srdci Krista Ježíše. A za to se modlím, aby se vaše láska ještě víc a více rozhojňovala v důkladnějším poznání a ve vší vnímavosti; abyste uměli rozpoznat to, na čem záleží, a byli čistí a bezúhonní pro den Kristův, naplněni ovocem spravedlnosti, které nesete skrze Ježíše Krista ke slávě a chvále Boží. Chci však, bratři, abyste věděli, že mé postavení bylo spíše k prospěchu evangelia; vždyť to, že moje pouta jsou pro Krista, se stalo známým v celé císařské gardě i všem ostatním, a většina bratrů, kteří se spolehli na Pána, se kvůli mým poutům ještě více odvažují mluvit beze strachu slovo Boží. Někteří sice hlásají Krista také ze závisti a řevnivosti, jiní však i z dobré vůle. Jedni z lásky, neboť vědí, že jsem tu k obraně evangelia, druzí zvěstují Krista ze sobectví, ne z čistého úmyslu, a domnívají se, že k mým poutům přidají soužení. Co tedy? Jen když se jakýmkoli způsobem, ať s postranním úmyslem, ať pravdivě zvěstuje Kristus; a z toho se raduji. Ale budu se i dále radovat. Neboť vím, že mi to bude k záchraně skrze vaši modlitbu a podporu Ducha Ježíše Krista. Toužebně očekávám a doufám, že v ničem nebudu zahanben, ale se vší otevřeností, jako vždycky i nyní, bude Kristus zveleben na mém těle, ať životem, ať smrtí. Vždyť žít pro mne znamená Kristus a zemřít zisk. Jestliže tedy mám žít dále v těle, znamená to pro mne užitek z práce a nevím, co bych zvolil. Přitahuje mě obojí: Mám touhu odejít a být s Kristem, což je mnohem, mnohem lepší; ale zůstat v těle je nutnější pro vás. O tom jsem přesvědčen a vím, že zůstanu a vytrvám se všemi vámi k vašemu pokroku a radosti ve víře, aby se v Kristu Ježíši rozhojňovala vaše chlouba ze mne, až k vám opět přijdu. Jenom veďte život hodný Kristova evangelia, abych, přijdu-li k vám, viděl, či jsem-li nepřítomen, o vás slyšel, že pevně stojíte v jednom Duchu, jako jedna duše zápasíte ve víře evangelia a v ničem se nelekáte svých protivníků. Jim je to znamením záhuby, vám však záchrany, a to od Boha. Neboť vám je z milosti pro Krista dáno, abyste nejen v něj věřili, ale i pro něho trpěli; vedete týž zápas, jaký jste při mně viděli a o jakém nyní slyšíte. Je-li tedy nějaké povzbuzení v Kristu, je-li nějaké potěšení lásky, je-li nějaké společenství Ducha, je-li nějaký soucit a slitování, naplňte mou radost a smýšlejte stejně, mějte stejnou lásku, buďte jedné duše, jednoho smýšlení, nic nedělejte ze soupeření ani z ješitnosti, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe. Nevěnujte pozornost každý jen vlastním zájmům, nýbrž každý i zájmům těch druhých. Mějte tedy v sobě to smýšlení, které bylo i v Kristu Ježíši. Ačkoli byl ve způsobu Božím, nelpěl na tom, že je roven Bohu, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob otroka a stal se podobným lidem. A když se ukázal v podobě člověka, ponížil se, stal se poslušným až k smrti, a to smrti na kříži. Proto ho také Bůh povýšil nade vše a dal mu jméno, které je nad každé jméno, aby se ve jménu Ježíše sklonilo každé koleno; ti, kdo jsou na nebi i na zemi i pod zemí, a k slávě Boha Otce aby každý jazyk vyznal, že Ježíš Kristus je Pán. Proto, moji milovaní, jako jste vždycky poslouchali, nikoli jen v mé přítomnosti, ale nyní mnohem více v mé nepřítomnosti, s bázní a chvěním uvádějte ve skutečnost svou záchranu. Neboť Bůh je ten, který ve vás působí i chtění i činění podle své dobré vůle. Všechno dělejte bez reptání a pochybování, abyste byli bezúhonní a bezelstní, Boží děti bez poskvrny uprostřed pokolení pokřiveného a zvráceného, v němž záříte jako světla ve světě. Držte pevně slovo života, abyste mi byli chloubou ke dni Kristovu, že jsem nadarmo neběžel ani se nadarmo nenamáhal. Ale i kdybych byl obětován při oběti a bohoslužbě vaší víry, raduji a spoluraduji se s vámi se všemi; a stejně i vy se radujte a spoluradujte se mnou. Doufám v Pánu Ježíši, že vám brzo pošlu Timotea, abych i já byl dobré mysli, když se dovím, co je s vámi. Nemám nikoho jiného stejně smýšlejícího, jenž by se upřímně staral o vaše dobro; neboť všichni hledají svých věcí, a ne věcí Ježíše Krista. Víte sami, jak se Timoteus osvědčil; vždyť se mnou sloužil evangeliu jako dítě otci. Jeho tedy, doufám, ihned pošlu, jakmile uvidím, co bude se mnou. Jsem přesvědčen v Pánu, že i sám brzo přijdu. Považoval jsem však za nutné poslat k vám Epafrodita, svého bratra a spolupracovníka i spolubojovníka, kterého jste poslali, aby mi posloužil v tom, co potřebuji. Toužil totiž po vás všech a byl znepokojen, protože jste se doslechli, že onemocněl. A opravdu byl nemocen, blízko smrti. Ale Bůh se nad ním smiloval, a nejen nad ním, ale i nade mnou, abych neměl zármutek na zármutek. Poslal jsem ho tedy tím ochotněji, abyste měli radost, že ho zase vidíte, a já abych byl méně zarmoucen. Přijměte ho v Pánu se vší radostí a mějte takové lidi v úctě; neboť pro dílo Kristovo se přiblížil až k smrti. Vlastní život dal v sázku, aby doplnil, co chybělo ve vaší službě pro mne. Konečně, moji bratři, radujte se v Pánu. Psát vám opět tytéž věci mně není zatěžko a pro vás to bude ujištěním. Dejte si pozor na ty psy, dejte si pozor na ty špatné dělníky, dejte si pozor na tu ‚rozřízku‘. Neboť pravá obřízka jsme my, kteří sloužíme v Duchu Božím, chlubíme se Kristem Ježíšem a nespoléháme na sebe, ačkoli já bych mohl spoléhat i na sebe. Zdá-li se někomu jinému, že může spoléhat na sebe, já tím víc: obřezán osmého dne, z rodu izraelského, z kmene Benjamínova, Hebrej z Hebrejů, jde-li o Zákon – farizeus, jde-li o horlivost – pronásledovatel církve, jde-li o spravedlnost, která je v Zákoně, byl jsem bez úhony. Ale cokoliv mi bylo ziskem, to jsem pro Krista uznal za ztrátu. A opravdu také pokládám všechno za ztrátu pro nesmírnou vzácnost poznání Krista Ježíše, svého Pána. Pro něho jsem se všeho zřekl a pokládám to za odpad, abych získal Krista a byl nalezen v něm, nemaje svou spravedlnost, která je ze Zákona, ale tu, která je z víry v Krista, tu spravedlnost, která je z Boha na základě víry, a abych poznal jej a moc jeho vzkříšení i účast na jeho utrpeních. Připodobňuji se jeho smrti, zda bych nějak nedospěl ke vzkříšení z mrtvých. Ne že bych již toho dosáhl, anebo byl už dokonalý; usilovně však běžím, abych se opravdu zmocnil toho, k čemu se i mne zmocnil Kristus Ježíš. Bratři, já si nemyslím, že jsem se již toho zmocnil; jedno však činím: zapomínaje na to, co je za mnou, a natahuje se po tom, co je přede mnou, běžím k cíli pro cenu Božího povolání vzhůru v Kristu Ježíši. Všichni tedy, kteří jsme dokonalí, takto smýšlejme. A smýšlíte-li v něčem jinak, i to vám Bůh zjeví. Jen se držme toho, k čemu jsme již dospěli. Bratři, všichni spolu mě napodobujte. Hleďte na ty, kdo žijí podle našeho příkladu. Neboť mnozí, o nichž jsem vám často říkal, a nyní to pravím s pláčem, žijí jako nepřátelé Kristova kříže; jejich koncem je zahynutí, jejich bohem je břicho a jejich sláva je v jejich hanebnosti; ti myslí na to, co je pozemské. Vždyť naše občanství je v nebesích, odkud také dychtivě očekáváme Zachránce, Pána Ježíše Krista, který přetvoří tělo naší poníženosti ve stejnou podobu těla jeho slávy působením, kterým je mocen si také všecko podmanit. A tak, moji bratři, milovaní a vytoužení, má radosti a koruno, takto stůjte pevně v Pánu, milovaní. Napomínám Euodii a napomínám Syntychu, aby stejně smýšlely v Pánu. Ano i tebe prosím, můj vlastní druhu, pomáhej jim, neboť vedly zápas za rozšíření evangelia spolu se mnou i s Klementem a ostatními mými spolupracovníky, jejichž jména jsou v knize života. Radujte se v Pánu vždycky, znovu řeknu: radujte se! Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko. O nic nebuďte úzkostliví, ale ve všem oznamujte Bohu své žádosti v modlitbě a prosbě s děkováním. A pokoj Boží, který převyšuje všechno porozumění, bude střežit vaše srdce a vaše myšlenky v Kristu Ježíši. Konečně, bratři, přemýšlejte o všem tom, co je pravdivé, ušlechtilé, spravedlivé, čisté, milé, co má dobrou pověst, jestli je nějaká ctnost a jestli je nějaká chvála. Čemu jste se naučili, co jste přijali a uslyšeli i spatřili u mne, to dělejte. A Bůh pokoje bude s vámi. Velmi jsem se v Pánu zaradoval, že konečně rozkvetl váš zájem o mne. Jistě jste na to mysleli dříve, ale neměli jste příležitost. Neříkám to proto, že bych měl nedostatek; vždyť jsem se naučil být spokojen s tím, co mám. Umím se uskromnit a umím mít i nadbytek. Do všeho jsem zasvěcen: být sytý i hladový, mít nadbytek i nedostatek. Všecko mohu v Tom, který mne posiluje. Avšak učinili jste dobře, že jste se mnou v mé tísni měli účast. Víte i vy, Filipští, že se v počátcích evangelia, když jsem vyšel z Makedonie, se mnou žádný sbor nepodílel v příjmech a vydáních, jen vy jediní; vždyť i do Tesaloniky jste mi víc než jednou poslali na mé potřeby. Ne že bych toužil po daru, ale toužím po ovoci, které se hromadí na váš účet. Mám všechno, a ještě mi přebývá. Jsem plně opatřen, když jsem přijal od Epafrodita to, co jste mi poslali, příjemnou vůni, oběť vítanou, Bohu milou. Můj Bůh naplní všechnu vaši potřebu podle svého bohatství v slávě v Kristu Ježíši. Našemu Bohu a Otci sláva na věky věků. Amen. Pozdravte každého svatého v Kristu Ježíši. Pozdravují vás bratři, kteří jsou se mnou. Pozdravují vás všichni svatí, zvláště ti, kteří jsou z císařského domu. Milost Pána Ježíše Krista s vaším duchem. Amen. Pavel, z Boží vůle apoštol Krista Ježíše, a bratr Timoteus svatým a věrným bratřím v Kristu v Kolosách: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista. Vždy, když se za vás modlíme, děkujeme Bohu a Otci našeho Pána Ježíše Krista – neboť jsme slyšeli o vaší víře v Kristu Ježíši a o lásce, kterou máte ke všem svatým – pro naději, která je pro vás uložena v nebesích. O ní jste slyšeli již dříve ve slovu pravdy – evangeliu, jež k vám přišlo. A jako na celém světě přináší ovoce a roste, tak je tomu i mezi vámi od toho dne, kdy jste je uslyšeli a poznali Boží milost v pravdě tak, jak jste se naučili od Epafry, našeho milovaného spoluotroka, jenž je věrný služebník Kristův pro vás. On nám také pověděl o vaší lásce v Duchu. Proto i my, od toho dne, kdy jsme to uslyšeli, nepřestáváme se za vás modlit a vyprošovat, abyste byli naplněni poznáním jeho vůle ve veškeré moudrosti a duchovním pochopení, abyste vedli život hodný Pána a ve všem se mu líbili, abyste nesli ovoce v každém dobrém skutku a rostli v poznání Boha a abyste byli posilováni každou mocí podle síly jeho slávy k veškeré vytrvalosti a trpělivosti, s radostí vzdávajíce díky Bohu a Otci, který nás učinil způsobilými k účasti na podílu svatých ve světle. On nás vysvobodil z pravomoci temnoty a přenesl do království Syna své lásky, v němž máme skrze jeho krev vykoupení, odpuštění hříchů. On je obraz neviditelného Boha, prvorozený všeho stvoření, neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebesích i na zemi, věci viditelné i neviditelné, ať trůny nebo panstva, vlády nebo autority; všechno je stvořeno skrze něho a pro něho. On je přede vším a všechno v něm spočívá. A on je hlavou těla, církve. On je počátek, prvorozený z mrtvých, aby on sám zaujal ve všem první místo, neboť se Otci zalíbilo, aby v něm přebývala veškerá plnost a aby skrze něho smířil všechno se sebou a způsobil pokoj skrze krev jeho kříže – aby skrze něho smířil vše jak na zemi, tak v nebesích. I vás, kteří jste kdysi byli odcizeni a myslí nepřátelští ve zlých skutcích, nyní smířil ve svém lidském těle skrze svou smrt, aby vás před sebou postavil svaté, bez poskvrny a bez úhony, zůstáváte-li vskutku na víře založeni a v ní pevni a nevzdálíte-li se od naděje evangelia, které jste slyšeli, které bylo hlásáno v celém stvoření pod nebem a kterého jsem se já, Pavel, stal služebníkem. Nyní se raduji v utrpeních pro vás a ve svém těle doplňuji, co zbývá ze soužení Kristových pro jeho tělo, jímž jest církev. Jejím služebníkem jsem se stal podle Boží správy, která mi pro vás byla svěřena, abych naplnil slovo Boží – to tajemství, které bylo od věků a od prvních pokolení ukryté, nyní však bylo zjeveno jeho svatým, kterým Bůh toužil oznámit, jaké je bohatství slávy tohoto tajemství mezi pohany: tím tajemstvím je Kristus ve vás, naděje slávy. Jeho my zvěstujeme napomínajíce každého člověka a vyučujíce každého člověka ve vší moudrosti, abychom každého postavili dokonalého v Kristu. Proto také usilovně pracuji a zápasím v souladu s jeho působením, které je ve mně mocné. Chci, abyste věděli, jaký zápas vedu pro vás a pro ty, kdo jsou v Laodiceji, i pro všechny, kteří mne ani osobně neviděli. Zápasím o to, aby byli povzbuzeni ve svém srdci a navzájem spojeni v lásce byli dovedeni do celého bohatství plné jistoty porozumění, k plnému poznání Božího tajemství, Krista, ve kterém jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání. Toto říkám proto, aby vás nikdo nemátl zdánlivě přesvědčivými řečmi. Neboť i když jsem tělem nepřítomen, přece jsem duchem s vámi a s radostí vidím váš řád a pevnost vaší víry v Krista. Když jste tedy přijali Krista Ježíše, Pána, pak v něm žijte, zakořeněni a budováni v něm, upevňujte se ve víře, jak jste byli vyučeni, rozhojňujíce se v ní s děkováním. Dávejte si pozor, ať vás někdo neodvede jako zajatce skrze filozofii – prázdný svod podle lidské tradice, podle živlů světa, a ne podle Krista. Neboť v něm tělesně přebývá veškerá plnost Božství. I vy jste v něm naplněni. On je hlavou každé vlády a moci. V něm jste byli také obřezáni obřízkou, která nebyla udělána lidskou rukou, nýbrž spočívala ve svlečení těla hříchů, v obřízce Kristově, když jste byli spolu s ním ve křtu pohřbeni a v něm jste byli spolu i vzkříšeni skrze víru v působení Boha, který ho vzkřísil z mrtvých. I vás, když jste byli mrtvi v proviněních a neobřízce svého těla, spolu s ním obživil, když nám všechna provinění odpustil a vymazal rukou psaný záznam, který svými ustanoveními svědčil proti nám a který nám byl nepřátelský; odstranil jej z našeho středu tím, že jej přibil na kříž. Tak odzbrojil vlády a autority a veřejně je vystavil na odiv, když je vedl triumfálním průvodem v něm. Ať vás tedy nikdo nesoudí pro pokrm a pro nápoj nebo kvůli svátku, novoluní nebo sobotám. To všechno je stín budoucích věcí, ale skutečnost je Kristus. Ať vás nepřipraví o vítěznou cenu nikdo, kdo si libuje v poníženosti a uctívání andělů, kdo se nechá unášet tím, co viděl, bezdůvodně se nadýmá pod vlivem svého tělesného smýšlení a nedrží se hlavy, z níž celé tělo, podporováno a drženo pohromadě klouby a spoji, roste Božím růstem. Jestliže jste s Kristem zemřeli živlům světa, proč si dáváte předpisovat, jako byste žili ve světě: toho se nedotýkej, to neochutnávej, na to ani nesáhni? To se týká vesměs věcí, které jsou spotřebováním určeny k zániku – jsou to lidské příkazy a nauky. Ty sice působí zdáním moudrosti v ochotném uctívání, v pokoře a tvrdé kázni těla, ale nemají žádnou cenu, leč pro uspokojení těla. Jestliže jste tedy s Kristem vstali, usilujte o to, co je nahoře, kde Kristus sedí na Boží pravici. Myslete na to, co je nahoře, ne na to, co je na zemi. Neboť jste zemřeli a váš život je ukryt s Kristem v Bohu. A když se ukáže Kristus, váš život, tehdy i vy se s ním ukážete ve slávě. Umrtvěte tedy své údy, které jsou na zemi: smilstvo, nečistotu, vášeň, zlou žádost a lakomství, které je modloslužbou. Pro tyto věci přichází Boží hněv na syny neposlušnosti. I vy jste tak kdysi jednali, když jste v nich žili. Ale nyní odložte to všechno: hněv, vztek, špatnost, rouhání a nemístné řeči ze svých úst. Nelžete jedni druhým, když jste svlékli toho starého člověka s jeho skutky a oblékli toho nového, který se obnovuje k pravému poznání podle obrazu toho, který ho stvořil. Potom tu už není Řek a Žid, obřízka a neobřízka, barbar, Skytha, otrok a svobodný, ale všechno a ve všem Kristus. Oblečte se tedy jako vyvolení Boží, svatí a milovaní, v slitovný soucit, dobrotu, pokoru, vlídnost a trpělivost. Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpusťte i vy. A nad to všechno mějte lásku, která je poutem dokonalosti. Pokoj Kristův ať rozhoduje ve vašich srdcích; k němu jste byli také povoláni v jednom těle. A buďte vděčni. Slovo Kristovo ať ve vás bohatě přebývá. Ve vší moudrosti se navzájem vyučujte a napomínejte a s vděčností zpívejte Bohu ve svých srdcích chvalozpěvy, oslavné zpěvy a duchovní písně. A všechno, cokoli činíte slovem nebo skutkem, čiňte ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte Bohu a Otci. Ženy, podřizujte se svým mužům, jak se sluší v Pánu. Muži, milujte své ženy a nebuďte k nim příkří. Děti, poslouchejte své rodiče ve všem, neboť to je milé v Pánu. Otcové, nedrážděte své děti, aby nemalomyslněly. Otroci, poslouchejte ve všem pozemské pány, ne jen naoko, jako ti, kdo se chtějí zalíbit lidem, ale v upřímnosti srdce, bojíce se Pána. Cokoli děláte, dělejte z duše jako Pánu, a ne lidem. Vždyť víte, že od Pána dostanete za odměnu dědictví. Pánu Kristu služte! Neboť kdo činí zlé, dostane zpět to, co zlého učinil. Bůh nikomu nestraní. Páni, prokazujte otrokům, co je spravedlivé a správné; vždyť víte, že i vy máte Pána v nebi. V modlitbě buďte vytrvalí; buďte v ní bdělí a vděční. Modlete se současně i za nás, aby nám Bůh otevřel dveře slova, abychom mohli mluvit o tajemství Kristovu, pro něž jsem také spoután, abych je učinil zjevným tak, jak jsem povinen o něm mluvit. Žijte moudře před těmi, kteří jsou vně, vykupujíce čas. Vaše řeč ať je vždy laskavá, okořeněná solí, abyste věděli, jak máte každému odpovědět. Co je se mnou, vám oznámí Tychikos, milovaný bratr, věrný služebník a spoluotrok v Pánu, jehož jsem k vám poslal právě proto, abyste se o nás dověděli a aby povzbudil vaše srdce. Posílám ho s Onezimem, věrným a milovaným bratrem, jenž je od vás. Ti vám oznámí všechno, co se zde děje. Pozdravuje vás můj spoluvězeň Aristarchos a Barnabášův bratranec Marek, o němž jste dostali pokyny; až k vám přijde, přijměte ho. Dále Ježíš zvaný Justus. Oni jsou ze Židů moji jediní spolupracovníci pro Boží království; stali se mou útěchou. Pozdravuje vás Epafras, který je od vás, otrok Krista Ježíše; on za vás ustavičně zápasí na modlitbách, abyste byli postaveni zralí a úplní v celé vůli Boží. Dosvědčuji mu, že pro vás a pro ty, kdo jsou v Laodiceji a v Hierapoli, vynakládá mnoho namáhavé práce. Pozdravuje vás milovaný lékař Lukáš a Démas. Pozdravte bratry v Laodiceji i Nymfu a církev, která je v jeho domě. A až bude u vás tento dopis přečten, zařiďte, aby byl přečten také v laodicejském sboru a abyste i vy přečetli dopis Laodicejským. A Archippovi řekněte: ‚Hleď si služby, kterou jsi v Pánu přijal, abys ji plnil.‘ Pozdrav mou, Pavlovou rukou. Pamatujte na má pouta. Milost s vámi. Amen. Pavel, Silvanus a Timoteus církvi Tesaloničanů v Bohu Otci a Pánu Ježíši Kristu: Milost vám a pokoj. Stále vzdáváme díky Bohu za vás za všecky, když se o vás zmiňujeme na svých modlitbách, a neustále máme na paměti váš skutek víry, vaši námahu lásky a vytrvalost naděje našeho Pána Ježíše Krista před naším Bohem a Otcem. Víme, bratři Bohem milovaní, o vašem vyvolení, neboť naše evangelium k vám nepřišlo jen ve slovu, ale i v moci a v Duchu Svatém a v plné přesvědčivosti; vždyť sami víte, jací jsme byli mezi vámi kvůli vám. A vy jste se stali těmi, kdo napodobují nás i Pána, když jste přijali Slovo v mnohém soužení s radostí Ducha Svatého. Tím jste se stali vzorem všem věřícím v Makedonii a v Achaji. Neboť od vás se rozeznělo Pánovo slovo nejen v Makedonii a v Achaji, ale i vaše víra, která směřuje k Bohu, se rozšířila všude, takže není třeba, abychom o tom vůbec mluvili. Oni sami totiž o nás vypravují, jaký byl náš příchod k vám a jak jste se obrátili od model k Bohu, abyste sloužili živému a pravému Bohu a očekávali z nebes jeho Syna, kterého probudil z mrtvých, Ježíše, který nás vysvobozuje od přicházejícího hněvu. Sami víte, bratři, že náš příchod k vám nezůstal bez užitku. I když jsme předtím ve Filipech trpěli a byli potupeni, jak sami víte, odhodlali jsme se ve svém Bohu vám v mnohém zápase směle mluvit Boží evangelium. Vždyť naše povzbuzování není z poblouzení ani z nečistoty ani ve lsti; ale Bůh nás vyzkoušel, aby nám svěřil evangelium, proto mluvíme ne tak, jako bychom se chtěli zalíbit lidem, ale tak, abychom se zalíbili Bohu, který zkouší naše srdce. Jak víte, nikdy jsme nepoužili lichocení ani jsme nebyli chtiví zisku – Bůh je svědek! Nehledáme ani slávu od lidí, od vás ani od jiných. Jako Kristovi apoštolové můžeme užívat vážnosti, avšak byli jsme mezi vámi něžní, jako když žena chová vlastní děti. Tak jsme po vás toužili, že jsme byli ochotni dát vám nejen evangelium Boží, ale i své duše, neboť jste se nám stali drahými. Jistě pamatujete, bratři, na naši těžkou práci a lopotu, jak jsme dnem i nocí pracovali, abychom nikomu z vás nebyli na obtíž, když jsme vám vyhlásili evangelium Boží. Vy i sám Bůh jste svědky, jak jsme se svatě, spravedlivě a bezúhonně k vám věřícím chovali; a jak také víte, jednoho každého z vás jsme napomínali, povzbuzovali a zavazovali jako otec vlastní děti, abyste žili, jak je důstojné Boha, který vás povolává do svého království a slávy. A proto i my vzdáváme neustále díky Bohu, že když jste od nás převzali slovo Boží zvěsti, přijali jste je ne jako slovo lidské, ale tak, jak tomu opravdu je, jako slovo Boží, které také mocně působí ve vás věřících. Vždyť vy jste, bratři, napodobili církve Boží, které jsou v Judsku v Kristu Ježíši, protože i vy jste stejně trpěli od vlastních krajanů, jako i oni od Židů, kteří zabili Pána Ježíše i své proroky a také nás pronásledovali; Bohu se líbit nechtějí a vůči všem lidem jsou nepřátelští. Brání nám mluvit k pohanům, aby byli spaseni, čímž stále doplňují své hříchy; ale přišel na ně hněv až do krajnosti. Byli jsme, bratři, od vás na určitou dobu odloučeni, bylo to však jen tělem, ne srdcem; o to více jsme s velkou touhou usilovali spatřit vaši tvář. Proto jsme k vám chtěli přijít, já Pavel víc než jednou, ale Satan nám v tom zabránil. Kdo je naše naděje nebo radost nebo věnec chlouby, ne-li právě vy před naším Pánem Ježíšem při jeho příchodu? Vždyť vy jste naše sláva i radost. Protože jsme to již nemohli déle vydržet, uznali jsme za vhodné zůstat v Athénách sami a poslali jsme Timotea, našeho bratra a Božího spolupracovníka v Kristově evangeliu, aby vás upevnil a povzbudil ve vaší víře, aby se nikdo nezmítal v těchto souženích. Sami přece víte, že k tomu tu jsme. Vždyť když jsme byli u vás, předem jsme vám říkali, že nás čeká soužení. To, jak víte, se i stalo. Když jsem to tedy nemohl déle vydržet, poslal jsem Timotea, abych se dověděl o vaší víře, jestli vás snad Pokušitel nějak nezkusil, aby tak naše námaha nevyšla naprázdno. Nyní však k nám od vás přišel Timoteus a přinesl nám radostnou zprávu o vaší víře a lásce i o tom, že na nás stále v dobrém vzpomínáte a toužíte nás spatřit stejně jako i my vás. Proto jsme byli, bratři, ve vší své tísni a soužení povzbuzeni skrze vaši víru, protože nyní skutečně žijeme, jestliže vy pevně stojíte v Pánu. Vždyť jakou vděčností za vás můžeme Bohu odplatit za všechnu tu opravdovou radost, kterou z vás máme před naším Bohem? Ve dne v noci převelice prosíme, abychom vás mohli spatřit a doplnit nedostatky vaší víry. Sám Bůh a náš Otec a náš Pán Ježíš kéž urovná naši cestu k vám. A vás ať Pán rozhojní a dá vám oplývat v lásce k sobě navzájem i ke všem lidem, jako i my máme lásku k vám, ať tak upevní vaše srdce, aby byla bezúhonná v svatosti před Bohem a naším Otcem v příchodu našeho Pána Ježíše se všemi jeho svatými. Amen. Nakonec vás, bratři, žádáme a vyzýváme v Pánu Ježíši, abyste se ještě více rozhojňovali v tom, co jste od nás převzali a co už také činíte – totiž jak máte žít, abyste se líbili Bohu. Vždyť víte, které příkazy jsme vám vydali skrze Pána Ježíše. Neboť toto je vůle Boží, vaše posvěcení, abyste se zdržovali smilstva, aby každý z vás uměl zacházet se svou nádobou ve svatosti a úctě, ne v žádostivé vášni jako pohané, kteří neznají Boha, a aby nikdo nepřekračoval meze a neklamal v této věci svého bratra, protože Pán je mstitelem v těch všech věcech, jak jsme vám také předem řekli a plně dosvědčili. Neboť Bůh nás nepovolal k nečistotě, nýbrž k tomu, abychom žili v posvěcení. Proto kdo toto odmítá, neodmítá člověka, ale Boha, který také do vás dává svého Svatého Ducha. O bratrské lásce vám není potřeba psát, neboť jste sami vyučeni od Boha, abyste milovali jeden druhého. A opravdu tak činíte všem bratřím v celé Makedonii. Vyzýváme vás však, bratři, abyste se v tom ještě více rozhojňovali a zakládali si na pokojném životě, věnovali se vlastním věcem a pracovali vlastníma rukama, jak jsme vám přikázali, a abyste žili slušně před těmi, kteří jsou vně, a nikoho nepotřebovali. Nechceme vás, bratři, nechávat v nevědomosti o těch, kdo zesnuli, abyste se nermoutili jako ti ostatní, kteří nemají naději. Jestliže však věříme, že Ježíš zemřel a vstal z mrtvých, tak Bůh také ty, kdo zemřeli skrze Ježíše, přivede s ním. Neboť toto vám říkáme slovem Pánovým: My živí, kteří jsme tu ponecháni do příchodu Pána, jistě nepředejdeme ty, kteří zesnuli, protože za zvuku přikazujícího zvolání, hlasu archanděla a Boží polnice sám Pán sestoupí z nebe a mrtví v Kristu vstanou nejdříve. Potom my živí, kteří tu budeme ponecháni, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích do vzduchu k setkání s Pánem. A tak už navždy budeme s Pánem. Proto se těmito slovy navzájem povzbuzujte. O časech a dobách, bratři, nepotřebujete, aby vám bylo psáno. Vždyť sami přesně víte, že Pánův den přijde jako zloděj v noci. Když lidé budou říkat: ‚Pokoj a bezpečí‘, tehdy na ně náhle přijde zkáza jako porodní bolesti na těhotnou ženu, a jistě neuniknou. Vy však, bratři, nejste ve tmě, aby vás ten den přepadl jako zloděj. Neboť vy všichni jste synové světla a synové dne. Nepatříme noci ani tmě. Proto tedy nespěme jako ti ostatní, nýbrž buďme bdělí a střízliví. Vždyť ti, kdo spí, spí v noci, a ti, kdo se opíjejí, opíjejí se v noci. My však, kteří patříme dni, buďme střízliví, oblečeni v pancíř víry a lásky a v přilbu naděje spasení. Neboť Bůh nás nepostavil k hněvu, nýbrž k získání spasení skrze našeho Pána Ježíše Krista, který za nás zemřel, abychom my, ať bdíme nebo spíme, žili spolu s ním. Proto se navzájem povzbuzujte a budujte jeden druhého, jak to již činíte. Žádáme vás, bratři, abyste uznávali ty, kteří mezi vámi namáhavě pracují, jsou vašimi představenými v Pánu a napomínají vás. Převelice si jich v lásce važte pro jejich práci; žijte mezi sebou pokojně. Vyzýváme vás, bratři, napomínejte neukázněné, potěšujte malomyslné, ujímejte se slabých, mějte trpělivost se všemi. Hleďte, aby nikdo neodplácel nikomu zlým za zlé, ale vždy usilujte o dobro k sobě navzájem i vůči všem. Vždycky se radujte. Neustále se modlete. Ve všem vzdávejte díky, neboť toto je pro vás Boží vůle v Kristu Ježíši. Ducha neuhašujte. Proroctvími nepohrdejte. Všechno však zkoušejte; co je dobré, to pevně držte, a všeho, co vypadá zle, se vystříhejte. A sám Bůh pokoje kéž vás celé posvětí a celého vašeho ducha i duši i tělo kéž zachová bez poskvrny až k příchodu našeho Pána Ježíše Krista. Věrný je ten, kdo vás povolává; on to také učiní. Bratři, modlete se též za nás. Pozdravte všechny bratry svatým políbením. Zavazuji vás přísahou v Pánu, abyste tento list dali přečíst všem svatým bratřím. Milost našeho Pána Ježíše Krista s vámi. Amen. Pavel, Silvanus a Timoteus církvi Tesaloničanů v Bohu, našem Otci, a v Pánu Ježíši Kristu: Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a Pána Ježíše Krista. Bratři, jsme zavázáni stále za vás Bohu vzdávat díky, jak je to správné, protože převelice roste vaše víra a rozhojňuje se láska všech vás k sobě navzájem. I my sami se tedy vámi chlubíme v církvích Božích pro vaši vytrvalost a víru ve všech vašich pronásledováních a souženích, která snášíte. Je to jistým znamením spravedlivého soudu Božího, abyste byli uznáni hodnými Božího království, pro něž také trpíte, pokud je spravedlivé u Boha to, aby těm, kteří vás sužují, odplatil soužením, a vám, kteří jste v soužení, úlevou spolu s námi, až se zjeví z nebe Pán Ježíš se svými mocnými anděly a v plameni ohně bude trestat ty, kteří neuznávají Boha, a ty, kteří nejsou poslušni evangelia našeho Pána Ježíše. Ti ponesou trest, věčnou zkázu v odloučení od Pánovy tváře a od slávy jeho síly, když přijde, aby v onen den byl oslaven ve svých svatých a aby se stal předmětem obdivu ve všech těch, kdo uvěřili, neboť naše svědectví došlo u vás víry. Proto se za vás také stále modlíme, aby vás náš Bůh učinil hodnými svého povolání a v moci naplnil každý dobrý úmysl a skutek víry, aby tak bylo oslaveno jméno našeho Pána Ježíše ve vás a vy v něm podle milosti našeho Boha a Pána Ježíše Krista. Pokud jde o příchod našeho Pána Ježíše Krista a naše shromáždění k němu, žádáme vás, bratři, abyste se nenechali snadno otřást ve svém poznání ani vylekat buď skrze ducha, nebo skrze slovo nebo skrze dopis, vydávaný za náš, jako by den Pánův již nastal. Ať vás nikdo žádným způsobem nesvede, protože nenastane, dokud napřed nepřijde odpadnutí a nebude zjeven ten člověk bezzákonnosti, syn záhuby, který se staví na odpor proti všemu a pyšně se pozvedá nade všecko, čemu se říká Bůh nebo co se uctívá, takže sám usedne jako Bůh do Boží svatyně a bude se vydávat za Boha. Nevzpomínáte si, že jsem vám toto říkal, ještě když jsem byl u vás? Také víte, co ho nyní zdržuje, aby byl zjeven až ve svůj čas. Neboť tajemství této bezzákonnosti již působí; jen čeká, dokud ten, kdo je nyní zdržuje, nebude z prostředku vzat. A potom bude zjeven ten Bezzákonný, kterého Pán Ježíš odstraní dechem svých úst a zahladí jej i jeho skutky jasným zjevením svého příchodu. Příchod Bezzákonného je podle působení Satana se vší mocí, znameními a lživými zázraky a s veškerým klamem nepravosti pro ty, kteří hynou, protože nepřijali lásku k pravdě, aby byli zachráněni. Proto na ně Bůh posílá mocné působení bludu, aby uvěřili lži a aby všichni, kdo neuvěřili pravdě, ale nalezli zalíbení v nepravosti, byli tak odsouzeni. My pak jsme zavázáni, bratři Pánem milovaní, stále za vás vzdávat díky Bohu, že si vás vybral jako prvotinu k záchraně v posvěcení ducha a víře v pravdu. K tomu vás i povolal skrze naše evangelium, abyste získali slávu našeho Pána Ježíše Krista. Proto tedy, bratři, stůjte pevně a držte učení, která jsme vám předali a kterým jste byli vyučeni, ať už slovem nebo dopisem. Sám náš Pán Ježíš Kristus a Bůh, náš Otec, který si nás zamiloval a v milosti nám daroval věčné potěšení a dobrou naději, nechť vaše srdce povzbudí a upevní v každém dobrém skutku i slovu. Nakonec, bratři, modlete se za nás, aby se Pánovo slovo rychle šířilo a bylo slaveno tak jako u vás a abychom byli vysvobozeni od pobloudilých a zlých lidí; neboť ne všichni mají víru. Věrný je Pán, který vás upevní a ochrání od Zlého. Vždyť jsme o vás přesvědčeni v Pánu, že věci, které vám přikazujeme, činíte a budete činit. Kéž Pán uvede vaše srdce do Boží lásky a do Kristovy trpělivosti. Přikazujeme vám, bratři, ve jménu našeho Pána Ježíše Krista, abyste se stranili každého bratra, který žije neukázněně, a ne podle toho, co jste od nás převzali. Vždyť sami víte, jak nás máte napodobovat, protože jsme mezi vámi nebyli neukáznění. Ani jsme u nikoho nejedli zadarmo chléb, ale dnem i nocí jsme s námahou a úsilím pracovali, abychom nikomu z vás nebyli na obtíž. Ne že bychom k tomu neměli právo, ale takto jsme vám dali sami sebe za vzor, abyste nás napodobovali. Neboť když jsme u vás byli, přikazovali jsme vám toto: Jestliže někdo nechce pracovat, ať také nejí. Slyšíme totiž, že někteří mezi vámi žijí neukázněně, vůbec nepracují, ale zabývají se tím, do čeho jim nic není. Takovým přikazujeme a vyzýváme je v Pánu Ježíši Kristu, aby s tichostí pracovali a jedli vlastní chléb. Vy však, bratři, neochabněte v konání toho, co je správné. Jestliže někdo neposlouchá naše slovo v tomto dopise, dávejte si na něho pozor a nestýkejte se s ním, aby se zastyděl. Avšak nepokládejte ho za nepřítele, nýbrž napomínejte ho jako bratra. Sám Pán pokoje nechť vám daruje pokoj vždy a každým způsobem. Pán se všemi vámi. Pozdrav mou, Pavlovou rukou, což je znamením v každém dopise; takto píšu. Milost našeho Pána Ježíše Krista s vámi všemi. Amen. Pavel, apoštol Krista Ježíše podle příkazu Boha, našeho Zachránce, a Krista Ježíše, naší naděje, Timoteovi, vlastnímu synu ve víře: Milost, milosrdenství a pokoj od Boha Otce našeho a Krista Ježíše, Pána našeho. Když jsem cestoval do Makedonie, vybídl jsem tě, abys zůstal v Efesu a nařídil jistým lidem, aby neučili odchylným naukám a nezabývali se bájemi a nekonečnými rodokmeny, které vedou spíše k hloubání než k Boží správě, která spočívá na víře. Cílem tohoto nařízení je láska z čistého srdce, z dobrého svědomí a z upřímné víry. Od toho se někteří odchýlili a obrátili se k prázdnému mluvení. Chtějí být učiteli Zákona, a nechápou ani to, co říkají, ani to, o čem se tak jistě vyslovují. Víme, že Zákon je dobrý, když ho někdo užívá náležitě a je si vědom toho, že Zákon není dán pro spravedlivého, nýbrž pro lidi nespravedlivé a nepoddajné, bezbožné a hříšné, pro lidi nesvaté a světské, pro otcovrahy a matkovrahy, pro vrahy vůbec, smilníky, lidi praktikující homosexualitu, únosce, lháře, křivopřísežníky, a co ještě jiného se příčí zdravému učení podle evangelia slávy blahoslaveného Boha, které mi bylo svěřeno. Děkuji tomu, který mne posilnil, Kristu Ježíši, našemu Pánu, že mě uznal za spolehlivého a ustanovil ke službě, ačkoli jsem byl předtím rouhač, pronásledovatel a násilník. Došel jsem však milosrdenství, protože jsem to činil z nevědomosti v nevěře. A tím hojněji se projevila milost našeho Pána s vírou a láskou, která je v Kristu Ježíši. Věrohodné je to slovo a zaslouží si plného přijetí: Kristus Ježíš přišel na svět, aby zachránil hříšníky. Z nich jsem já první, avšak proto jsem došel milosrdenství, aby Kristus Ježíš na mně prvním ukázal veškerou svou trpělivost jako příklad pro ty, kdo v něho budou věřit k životu věčnému. Králi věků, nepomíjejícímu, neviditelnému, jedinému moudrému Bohu čest a sláva na věky věků. Amen. Toto nařízení svěřuji tobě, můj synu Timoteji, na základě předešlých proroctví o tobě, abys s jejich posilou bojoval dobrý boj, maje víru a dobré svědomí, jímž někteří pohrdli, a proto ztroskotali ve víře. Patří k nim Hymenaios a Alexandr, které jsem vydal Satanu, aby se naučili nerouhat. Především tedy prosím, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy a děkování za všechny lidi, za krále a za všechny ty, kdo jsou ve vysokém postavení, abychom mohli vést tichý a pokojný život ve vší zbožnosti a důstojnosti. To je dobré a milé před Bohem, naším Zachráncem, který chce, aby byli všichni lidé zachráněni a přišli k poznání pravdy. Je totiž jeden Bůh, jeden je také prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který dal sám sebe jako výkupné za všechny, jako svědectví ve svůj čas. K tomu jsem byl ustanoven hlasatelem a apoštolem – mluvím pravdu v Kristu, nelžu –, učitelem národů ve víře a v pravdě. Chci tedy, aby se muži modlili na každém místě, pozvedajíce svaté ruce bez hněvu a sváru. Stejně i ženy ať se v slušném oděvu zdobí počestně a střízlivě, ne účesy a zlatem, perlami nebo drahými šaty, nýbrž dobrými skutky, jak se sluší na ženy, které se přiznávají k zbožnosti. Žena ať se učí v tichosti a s veškerou podřízeností. Nedovoluji, aby žena učila nebo měla moc nad mužem, nýbrž má být v tichosti. Neboť první byl utvořen Adam, potom Eva. A nebyl sveden Adam; žena byla zcela svedena a upadla do přestoupení. Bude však zachráněna skrze rození; ženy jsou zachráněny, setrvají-li ve víře, lásce a v posvěcení spolu se střízlivostí. Věrohodné je to slovo: Usiluje-li někdo o biskupství, touží po dobré práci. Biskup tedy má být bezúhonný, muž jedné ženy, střídmý, rozvážný, řádný, pohostinný, schopný učit, ne pijan, ne rváč, nýbrž mírný, ne svárlivý nebo hrabivý. Má dobře vést svou rodinu a udržovat děti v poslušnosti se vší počestností. Neumí-li někdo vést svou rodinu, jak se bude starat o Boží církev? Nemá být teprve nedávno obrácený, aby nezpyšněl a neupadl do Ďáblova odsouzení. Musí však mít také dobré svědectví od těch, kdo stojí mimo, aby neupadl do pohanění a do Ďáblovy léčky. Rovněž diakoni mají být čestní, ne neupřímní, ne oddaní mnohému pití vína, ne hanebně ziskuchtiví; mají mít tajemství víry v čistém svědomí. I oni ať jsou nejprve zkoumáni, a teprve potom, jsou-li bez úhony, ať konají svou službu. Právě tak ženy mají být čestné, ne pomlouvačné, střídmé, ve všem věrné. Diakoni ať jsou muži jedné ženy, ať dobře vedou své děti a vlastní rodiny. Neboť ti, kdo dobře vykonali svou službu, získávají si dobré postavení a mnoho smělé důvěry ve víře, která je v Kristu Ježíši. Tyto věci ti píšu v naději, že k tobě brzo přijdu. Kdybych se však opozdil, chci, abys věděl, jak je třeba se chovat v domě Božím, jímž je církev Boha živého, sloup a opora pravdy. A vpravdě veliké je to tajemství zbožnosti: Ten, který se zjevil v těle, byl ospravedlněn v Duchu, ukázal se andělům, byl hlásán národům, ve světě mu uvěřili, byl přijat ve slávě vzhůru. Duch výslovně praví, že v posledních dobách někteří odstoupí od víry, přidržujíce se bludných duchů a učení démonů, těch, kteří v pokrytectví mluví lež a mají vypálené znamení na vlastním svědomí. Zabraňují lidem ženit se a nařizují jim zdržovat se pokrmů, které Bůh stvořil, aby je s děkováním požívali ti, kdo věří a poznali pravdu. Neboť všechno, co Bůh stvořil, je dobré a nemá se zavrhovat nic, co se přijímá s děkováním: posvěcuje se to skrze slovo Boží a přímluvu. Když budeš toto předkládat bratřím, budeš dobrým služebníkem Krista Ježíše, živeným slovy víry a dobrého učení, které sis osvojil. Světské a babské báje odmítej. Cvič se pro zbožnost. Tělesné cvičení je užitečné pro málo věcí, avšak zbožnost je užitečná ke všemu, neboť má zaslíbení nynějšího i budoucího života. Věrohodné je to slovo a zaslouží si plného souhlasu. Proto se namáháme a zápasíme, že máme naději v živém Bohu, který je Zachráncem všech lidí, zvláště věřících. To nařizuj a tomu uč. Nikdo ať tebou nepohrdá pro tvé mládí, ale těm, kdo věří, buď vzorem v řeči, v chování, v lásce, v Duchu, ve víře, v čistotě. Než přijdu, věnuj se předčítání, napomínání, vyučování. Nezanedbávej v sobě dar milosti, který ti byl dán skrze proroctví se vzkládáním rukou staršovstva. O to se starej, v tom buď, aby tvůj pokrok byl všem zřejmý. Dávej si pozor sám na sebe a na učení. V tom setrvávej. Neboť budeš-li to činit, zachráníš jak sám sebe, tak ty, kdo tě poslouchají. Na staršího muže se neosopuj, ale domlouvej mu jako otci, mladším jako bratrům, starším ženám jako matkám, mladším ve vší čistotě jako sestrám. Vdovy měj v úctě, mám na mysli ty, které jsou skutečně vdovy. Má-li však některá vdova děti nebo vnoučata, ať se ti učí prokazovat zbožnost především své rodině a odplácet rodičům, neboť to je milé před Bohem. Vdova, která je skutečně osamělá, spoléhá na Boha a oddává se vytrvale prosbám a modlitbám ve dne i v noci. Ale ta, která se oddává rozkoším, je mrtvá, i když žije. A toto přikazuj, aby byly bezúhonné. Jestliže se někdo nestará o své vlastní a hlavně o členy své rodiny, zapřel víru a je horší než nevěřící. Do seznamu ať je zapsána jen taková vdova, která není mladší než šedesát let, byla ženou jednoho muže, je známá dobrými skutky, jestliže vychovala děti, byla pohostinná, umývala nohy svatým, pomáhala lidem v tísni, jestliže šla za každým dobrým skutkem. Mladší vdovy však odmítej. Neboť když je jejich žádosti odvrátí od Krista, chtějí se vdávat; zaslouží si odsouzení, protože zrušily první víru. Zároveň se také učí být lenivé, chodíce po návštěvách. A nejen lenivé, nýbrž i pomlouvačné a všetečné, a mluví, co se nepatří. Chci tedy, aby se mladší vdovy vdávaly, rodily děti, vedly domácnost a nedávaly protivníku žádnou příležitost k pomluvám. Vždyť některé z nich se již odvrátily za Satanem. Má-li některý věřící muž nebo některá věřící žena v rodině vdovy, ať jim pomáhá; církev tak nebude zatěžována a bude moci pomáhat skutečným vdovám. Starší, kteří zastávají dobře svůj úřad, jsou hodni dvojí cti, zvláště ti, kteří se namáhají kázáním a vyučováním. Neboť Písmo praví: ‚Volu, který mlátí, nedáš náhubek‘ a ‚hoden je dělník své mzdy‘. Žalobu proti staršímu nepřijímej, leda na základě výpovědi dvou nebo tří svědků. Ty, kteří hřeší, kárej přede všemi, aby i ti ostatní měli strach. Zapřísahám tě před Bohem a Kristem Ježíšem a před vyvolenými anděly, abys toto zachoval bez předpojatosti a nic nečinil tak, že bys někomu stranil. Nevzkládej na nikoho ukvapeně ruce. Neměj účast na cizích hříších. Uchovávej se čistý. Nepij už jen vodu, ale kvůli svému žaludku a kvůli svým častým nemocem užívej trochu vína. Hříchy některých lidí jsou zcela zjevné a předem vedou k soudu, u jiných se však také ukazují až potom. Stejně tak i dobré skutky jsou zcela zjevné; a ty, s kterými je to jinak, nemohou zůstat skryté. Všichni, kdo jsou pod jhem jako otroci, ať pokládají své pány za hodny veškeré úcty, aby Boží jméno a učení nebylo tupeno. Ti, kdo mají věřící pány, ať je nemají v menší vážnosti proto, že jsou jejich bratry, nýbrž ať slouží tím raději, že ti, kteří se ujímají dobrého díla, jsou věřící a milovaní. Tomu uč a k tomu povzbuzuj. Jestliže někdo učí jinak a nedrží se zdravých slov, těch, které jsou našeho Pána Ježíše Krista, a učení, které je v souladu se zbožností, je zaslepený, ničemu nerozumí, ale má chorobný zájem o sporné otázky a slovní potyčky. Z toho vzniká závist, svár, urážky, zlá podezření, ustavičné třenice mezi lidmi, kteří mají porušenou mysl a jsou zbaveni pravdy, a kteří se domnívají, že zbožnost je pramenem zisku. Takovým se vyhni. Opravdu velkým pramenem zisku je totiž zbožnost, která se spokojí s tím, co má. Nic jsme si přece na svět nepřinesli a je jasné, že si z něho také nemůžeme nic odnést. Máme-li však jídlo a oděv, spokojíme se s tím. Ti, kdo chtějí být bohatí, upadají do pokušení a do léčky a do mnoha nerozumných a škodlivých žádostí, které je vtahují do zkázy a záhuby. Neboť kořenem všeho zlého je láska k penězům; a někteří, kdo se po nich pachtili, zbloudili od víry a způsobili si mnoho bolestí. Ale ty, Boží člověče, před tím utíkej! Usiluj o spravedlnost, zbožnost, víru, lásku, trpělivost, mírnost. Bojuj dobrý boj víry, chop se věčného života, k němuž jsi byl povolán a pro nějž jsi učinil dobré vyznání před mnoha svědky. Přikazuji ti před Bohem, který dává všemu život, a Kristem Ježíšem, který před Pontiem Pilátem dosvědčil dobré vyznání, abys zachoval ten příkaz bez poskvrny a bez úhony až do zjevení našeho Pána Ježíše Krista, které svým časem ukáže blahoslavený a jediný Panovník, Král kralujících a Pán panujících. On jediný má nesmrtelnost a přebývá v nepřístupném světle; jeho nikdo z lidí nespatřil a nemůže spatřit. Jemu buď čest a věčná moc. Amen. Těm, kteří jsou bohatí v nynějším věku, přikazuj, ať nesmýšlejí povýšeně a nedoufají v nejisté bohatství, nýbrž v živého Boha, který nám všechno štědře poskytuje k požitku; ať konají dobro, bohatnou v dobrých skutcích, jsou štědří, sdílní, a tak si shromažďují pěkný základ pro budoucnost, aby se chopili skutečného života. Ó Timoteji, zachovej, co ti bylo svěřeno, vyhýbej se světským prázdným řečem a protikladným tvrzením toho, co se falešně nazývá ‚poznání‘, k němuž se někteří přiznávali, a zbloudili ve víře. Milost s vámi. Amen. Pavel, z Boží vůle apoštol Krista Ježíše podle zaslíbení života, který je v Kristu Ježíši, Timoteovi, milovanému synu: Milost, milosrdenství, pokoj od Boha Otce a Krista Ježíše, našeho Pána. Děkuji Bohu, jemuž sloužím s čistým svědomím jako moji předkové, když tě neustále připomínám ve svých modlitbách dnem i nocí. Vzpomínám na tvé slzy a toužím tě spatřit, abych byl naplněn radostí. Připomenul jsem si tu upřímnou víru, která je v tobě; ta nejprve přebývala v tvé babičce Loidě a v tvé matce Eunice a jsem přesvědčen, že přebývá i v tobě. Z toho důvodu ti připomínám, abys rozněcoval Boží dar, který je v tobě skrze vzkládání mých rukou. Neboť Bůh nám nedal ducha bázlivosti, nýbrž ducha moci a lásky a rozvahy. Nestyď se tedy za svědectví našeho Pána ani za mne, jeho vězně, nýbrž spolu se mnou snášej útrapy pro evangelium podle moci Boží; on nás zachránil a povolal svatým povoláním ne podle našich skutků, nýbrž podle vlastního předsevzetí a podle milosti, kterou nám daroval v Kristu Ježíši před věčnými časy a která se nyní ukázala zjevením našeho Zachránce Krista Ježíše. On zničil smrt a skrze evangelium vyvedl na světlo život a neporušitelnost. K tomu jsem já byl ustanoven hlasatelem a apoštolem a učitelem národů. Proto také toto snáším, ale nestydím se za to; vím, komu jsem uvěřil, a jsem přesvědčen, že on je mocen ochránit to, co jsem mu svěřil, až do onoho dne. Měj za příklad zdravých slov to, co jsi slyšel ode mne ve víře a lásce, která je v Kristu Ježíši. Ten krásný svěřený poklad zachovej skrze Ducha Svatého, který v nás přebývá. Víš o tom, že se ode mne odvrátili všichni, kdo jsou v Asii, mezi nimi Fygelos a Hermogenés. Kéž Pán prokáže milosrdenství domu Oneziforovu, protože mě často občerstvil a nestyděl se za mé řetězy, nýbrž když přišel do Říma, usilovně mě hledal, až mě nalezl. Kéž mu Pán dá, aby našel milosrdenství od Pána v onen den. A jak veliké služby mi prokázal v Efesu, víš nejlépe sám. Ty tedy, můj synu, posiluj se v milosti, která je v Kristu Ježíši. Co jsi ode mne slyšel před mnohými svědky, to svěř věrným lidem, kteří budou schopni vyučit také jiné. Snášej spolu se mnou útrapy jako dobrý voják Krista Ježíše. Žádný voják ve službě se nezaplétá do záležitostí každodenního života, aby se zalíbil tomu, kdo ho na vojnu najal. A stejně i ten, kdo závodí, nebývá ověnčen, nezávodí-li podle pravidel. Rolník, který se namáhá, má jako první dostat podíl z úrody. Uvažuj o tom, co říkám. Pán ti dá ve všem porozumění. Pamatuj na Ježíše Krista vzkříšeného z mrtvých, ze semene Davidova, podle mého evangelia. Pro ně snáším útrapy a dokonce pouta jako zločinec. Ale slovo Boží není spoutáno. Proto všechno snáším pro vyvolené, aby i oni dosáhli záchrany v Kristu Ježíši spolu s věčnou slávou. Věrohodné je to slovo: Jestliže jsme s ním zemřeli, budeme s ním také žít. Jestliže vytrváváme, budeme s ním i kralovat. Zapřeme-li ho, i on nás zapře. Jsme-li nevěrní, on zůstává věrný, neboť nemůže zapřít sám sebe. Toto připomínej a před tváří Boží zapřísahej bratry, aby se nepřeli o slova. K ničemu to není, jen ke zkáze posluchačů. Horlivě usiluj, aby ses před Boha postavil jako člověk osvědčený, pracovník, který se nemusí stydět a který správně rozděluje slovo pravdy. Vyhýbej se prázdným světským řečem, neboť ti, kdo tak mluví, budou stále víc postupovat k bezbožnosti a jejich nauka se bude šířit jako sněť. Patří k nim i Hymenaios a Filétos, kteří zbloudili od pravdy, když říkají, že vzkříšení již nastalo, a tím u některých podvracejí víru. Avšak pevný základ Boží stojí, maje tuto pečeť: ‚Pán zná ty, kdo jsou jeho‘, a ‚ať se odvrátí od nepravosti každý, kdo vyslovuje Pánovo jméno‘. Ve velkém domě nejsou jen nádoby zlaté a stříbrné, nýbrž i dřevěné a hliněné, jedny ke cti, druhé k méně čestným účelům. Kdo by se tedy od těchto věcí očistil, bude nádobou ke cti, posvěcenou, Pánu užitečnou, připravenou ke každému dobrému skutku. Utíkej před mladickými žádostmi, usiluj o spravedlnost, víru, lásku, pokoj s těmi, kdo vzývají Pána z čistého srdce. Hloupé a pošetilé otázky odmítej; víš, že plodí hádky. Pánův otrok se nemá hádat, nýbrž má být přívětivý ke všem, schopný učit, má být trpělivý a v tichosti kárat odpůrce. Snad jim dá Bůh pokání k poznání pravdy, a proberou se z Ďáblovy léčky, do které byli od něj chyceni, aby činili jeho vůli. Toto však věz, že v posledních dnech nastanou těžké časy. Lidé budou sobečtí, chtiví peněz, chlubiví, domýšliví, rouhaví, rodičů neposlušní, nevděční, nesvatí, bezcitní, nesmířliví, pomlouvační, nevázaní, hrubí, nepřátelští k dobrému, zrádní, lehkomyslní, nadutí, milující rozkoš spíše než milující Boha. Budou mít vnější formu zbožnosti, ale její moc jim bude cizí. Od takových se odvracej. K nim patří ti, kteří vnikají do domů a podmaňují si lehkověrné ženy, které jsou obtížené hříchy a hnané rozličnými žádostmi, které se stále učí, a nikdy nemohou přijít k poznání pravdy. Jako se Jannés a Jambrés postavili proti Mojžíšovi, tak se i tito lidé stavějí proti pravdě. Jsou to lidé se zvrácenou myslí, neosvědčení ve víře. Ale dále nepostoupí, neboť jejich nerozum bude všem zřejmý, jako byl i nerozum oněch dvou. Ty však jsi sledoval mé učení, můj způsob života, můj úmysl, mou víru, trpělivost, lásku, vytrvalost, pronásledování a utrpení, jaká mne stihla v Antiochii, v Ikoniu a v Lystře. Jaká pronásledování jsem přestál, a ze všech mě Pán vysvobodil! Všichni, kdo chtějí zbožně žít v Kristu Ježíši, budou pronásledováni. Ale zlí lidé a podvodníci budou postupovat stále k horšímu; budou svádět jiné a sami budou sváděni. Ty však zůstávej v tom, čemu ses naučil a o čem jsi byl plně přesvědčen, věda, od koho ses to naučil; od dětství přece znáš svatá Písma, jež ti mohou dát moudrost k záchraně skrze víru, která je v Kristu Ježíši. Veškeré Písmo je vdechnuté Bohem a je užitečné k učení, k usvědčování, k napravování, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl takový, jaký má být, důkladně vystrojený ke každému dobrému skutku. Zapřísahám tě před Bohem a Kristem Ježíšem, který bude soudit živé i mrtvé, a při jeho zjevení a jeho kralování: Hlásej slovo, přicházej s ním vhod či nevhod, usvědčuj, domlouvej, napomínej se vší trpělivostí a s vyučováním. Neboť přijde doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení, nýbrž si podle vlastních žádostí budou shromažďovat učitele, aby jim říkali, co je jim příjemné; odvrátí sluch od pravdy a obrátí se k bájím. Ty však buď ve všem střízlivý, snášej útrapy, konej dílo evangelisty, naplň svou službu. Neboť já jsem už vydáván v oběť a přišel čas mého odchodu. Dobrý boj jsem bojoval, běh jsem dokončil, víru jsem zachoval. Nakonec je pro mne připraven věnec spravedlnosti, který mi v onen den předá Pán, spravedlivý soudce. A nejen mně, nýbrž i všem, kteří milují jeho zjevení. Pospěš si, abys ke mně brzo přišel. Démas mě totiž opustil, protože více miloval tento svět, a odešel do Tesaloniky, Krescens do Galacie, Titus do Dalmácie. Jediný Lukáš je se mnou. Marka vezmi a přiveď s sebou, neboť je mi užitečný k službě. Tychika jsem poslal do Efesu. Až půjdeš, vezmi s sebou plášť, který jsem nechal v Troadě u Karpa, též svitky a zvláště pergameny. Kovář Alexandr mi způsobil mnoho zlého. Pán mu odplatí podle jeho skutků. Také ty si dávej před ním pozor. Velmi se totiž postavil proti našim slovům. Při mé první obhajobě nikdo při mně nebyl, nýbrž všichni mě opustili. Kéž jim to není počítáno! Pán však stál při mně a posilnil mě, aby skrze mne byla dovršena zvěst a aby ji uslyšeli všichni pohané; a byl jsem vysvobozen ze lví tlamy. Pán mě vysvobodí od každého nepřátelského činu a zachová pro své nebeské království. Jemu buď sláva na věky věků! Amen. Pozdrav Prisku a Akvilu i dům Oneziforův. Erastos zůstal v Korintu, Trofima jsem nechal nemocného v Milétu. Pospěš si, abys přišel ještě před zimou. Pozdravuje tě Eubulos, Pudens, Linus, Klaudia a všichni bratři. Pán Ježíš Kristus buď s tvým duchem. Milost s vámi! Amen. Pavel, otrok Boží a apoštol Ježíše Krista pro víru Božích vyvolených a pro poznání pravdy, která je podle zbožnosti na základě naděje věčného života, jejž před věčnými časy zaslíbil Bůh, který nemůže lhát a který ve svůj čas zjevil své slovo ve zvěsti, která mi byla svěřena podle příkazu našeho Zachránce Boha – Titovi, vlastnímu synu podle společné víry: Milost, milosrdenství a pokoj od Boha Otce a Krista Ježíše, našeho Zachránce. Proto jsem tě zanechal na Krétě, abys dal do pořádku to, co ještě zbývá, a ustanovil v jednotlivých městech starší, jak jsem ti přikázal: je-li kdo bez úhony, muž jedné ženy, jenž má věřící děti, jemuž se nedá vytknout prostopášnost nebo nepoddajnost. Neboť biskup musí být bez úhony jako Boží správce; ne samolibý, ne popudlivý, ne pijan, ne rváč, ne zištný, ale pohostinný, milující dobro, rozvážný, spravedlivý, zbožný, ukázněný, musí se pevně držet spolehlivého slova, jak bylo vyučováno, aby byl schopen jak povzbuzovat ve zdravém učení, tak usvědčovat odpůrce. Neboť je mnoho nepoddajných, prázdných mluvků a svůdců, obzvláště těch ze Židů. Těm je třeba zacpávat ústa, neboť rozvracejí celé rodiny, když pro hanebný zisk učí, co by neměli. Jeden z nich, jejich vlastní prorok, řekl: ‚Kréťané byli vždycky lháři, zlá zvěř, líná břicha.‘ Toto svědectví je pravdivé. Z toho důvodu je přísně kárej, aby byli zdraví ve víře a nedbali na židovské báje a příkazy lidí, kteří se odvracejí od pravdy. Čistým je vše čisté. Avšak poskvrněným a nevěřícím nic není čisté, ale je poskvrněná jak jejich mysl, tak svědomí. Vyznávají, že znají Boha, ale svými skutky ho zapírají. Jsou ohavní a neposlušní a nezpůsobilí k jakémukoli dobrému skutku. Ty však mluv, co náleží k zdravému učení. Starší muži mají být střídmí, čestní, rozvážní, zdraví ve víře, lásce a vytrvalosti. Podobně starší ženy ať se chovají uctivě, nejsou pomlouvačné ani nejsou zotročeny přílišným pitím vína, ale ať vyučují mladé ženy v dobrém a vedou je k tomu, aby měly rády své muže a děti, byly rozvážné, cudné, pracovité v domácnosti, dobré, poddané svým mužům, aby slovo Boží nebylo haněno. Taktéž mladší muže napomínej, aby byli rozvážní, a sám buď ve všem příkladem správného jednání: Ukazuj v učení neporušenost, poctivost, mluv zdravé slovo, jemuž nelze nic vytknout, aby každý odpůrce byl zahanben a neměl nic, co by o nás řekl zlého. Otroci ať se ve všem podřizují svým pánům, ať jsou úslužní, neodmlouvají, ať své pány neokrádají, ale ať ukazují veškerou dobrou víru, aby ve všem byli ozdobou učení našeho Zachránce Boha. Zjevila se totiž Boží milost, která přináší záchranu všem lidem a vychovává nás, abychom se odřekli bezbožnosti a světských žádostí a rozvážně, spravedlivě a zbožně žili v tomto věku, očekávajíce tu blahoslavenou naději, zjevení slávy velikého Boha a našeho Zachránce Ježíše Krista, který dal sám sebe za nás, aby nás vykoupil z veškeré nepravosti a očistil si svůj zvláštní lid, horlivý v dobrých skutcích. Mluv tyto věci, povzbuzuj a kárej se vší přísností. Nikdo ať tebou nepohrdá! Připomínej jim, ať se podřizují vládcům a vrchnostem, ať je poslouchají a jsou připraveni ke každému dobrému skutku. Ať nikoho neurážejí, ať nejsou svárliví, nýbrž mírní, a ať ukazují veškerou tichost ke všem lidem. Neboť i my jsme kdysi byli nerozumní, neposlušní, bloudící, byli jsme otroky žádostí a všelijakých rozkoší, trávili jsme život v špatnosti a závisti, byli jsme odporní a navzájem jsme se nenáviděli. Když se však zjevila dobrota a lidumilnost Boha, našeho Zachránce, zachránil nás ne na základě skutků, které jsme my učinili ve spravedlnosti, nýbrž podle svého milosrdenství skrze koupel znovuzrození a obnovou Ducha Svatého, kterého na nás vylil hojně skrze Ježíše Krista, našeho Zachránce, abychom se ospravedlněni jeho milostí stali dědici v naději života věčného. Věrohodné je to slovo, a chci, abys na ty věci kladl důraz, totiž aby se ti, kdo uvěřili Bohu, soustředili na to, jak mají vynikat v dobrých skutcích; je to krásné a lidem užitečné. Hloupým sporům, rodokmenům, svárům a hádkám o Zákon se vyhýbej! Jsou neužitečné a nikam nevedou. Sektáře po jednom a druhém napomenutí odmítni. Víš, že takový člověk je převrácený, hřeší, a sám sebe odsuzuje. Jakmile k tobě pošlu Artema nebo Tychika, pospěš si a přijď ke mně do Nikopole, neboť jsem se rozhodl strávit tam zimu. Právníka Zénu a Apolla pečlivě vyprav na cestu, aby jim nic nechybělo. Ať se i naši lidé učí vynikat v dobrých skutcích pro naléhavé potřeby, aby nebyli neužiteční. Pozdravují tě všichni, kteří jsou se mnou. Pozdrav ty, kteří nás ve víře milují. Milost se všemi vámi. Amen. Pavel, vězeň Krista Ježíše, a bratr Timoteus milovanému Filemonovi, našemu spolupracovníku, sestře Apfii, našemu spolubojovníku Archippovi a církvi ve tvém domě: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista. Děkuji svému Bohu vždycky, když se o tobě zmiňuji ve svých modlitbách, neboť slyším o tvé lásce a víře, kterou máš vůči Pánu Ježíši a ke všem svatým. Prosím, aby se společenství tvé víry projevilo v poznání všeho dobrého, jež je v nás pro Krista. Neboť jsem měl mnoho radosti a povzbuzení ze tvé lásky, protože skrze tebe, bratře, byla občerstvena srdce svatých. Ačkoli mám v Kristu plnou svobodu ti přikazovat, co se patří, pro lásku raději prosím já, Pavel, stařec a nyní i vězeň Krista Ježíše: Prosím tě za svého syna, kterého jsem zplodil ve vězení, za Onezima, který ti byl kdysi neužitečný, avšak nyní je tobě i mně prospěšný. Toho ti posílám nazpět, jeho, to jest moje srdce. Chtěl jsem si ho ponechat u sebe, aby mi místo tebe sloužil v mém vězení pro evangelium, ale bez tvého souhlasu jsem nechtěl nic udělat, aby tvůj dobrý skutek nebyl jakoby z vynucení, ale z ochoty. Snad právě proto byl pryč na chvíli, abys jej navždy přijal nazpět – ne již jako otroka, nýbrž více než otroka, jako milovaného bratra. Je obzvláště drahý mně, ale tím víc tobě: i jako člověk, i jako bratr v Pánu. Máš-li mě tedy za společníka, přijmi ho jako mne. Jestliže ti nějak uškodil nebo je ti něco dlužen, přičti to na můj účet. Já Pavel jsem to napsal vlastní rukou: já to nahradím. Abych ti nakonec nemusel říci, že mi dlužíš i sám sebe! Ano, bratře, ať mám z tebe radost v Pánu. Občerstvi mé srdce v Kristu! Píšu ti přesvědčen o tvé poslušnosti, neboť vím, že uděláš více, než říkám. Zároveň mi také připrav hostinskou místnost, neboť mám naději, že vám skrze vaše modlitby budu darován. Pozdravuje tě Epafras, můj spoluvězeň v Kristu Ježíši, a moji spolupracovníci Marek, Aristarchos, Démas a Lukáš. Milost Pána našeho Ježíše Krista s vaším duchem. Amen. Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil kdysi Bůh k otcům v prorocích; na konci těchto dnů k nám promluvil v Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož učinil i věky. On je září jeho slávy a otiskem jeho podstaty, všechno nese svým mocným slovem. Když skrze sebe vykonal očištění od našich hříchů, posadil se po pravici Majestátu na výsostech. Stal se tím vznešenější nad anděly, čím význačnější jméno dědičně obdržel. Neboť kterému z andělů kdy řekl: "Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil"? A opět: "Já mu budu otcem a on mi bude synem"? A opět, když uvádí Prvorozeného do světa, praví: ‚Ať se mu pokloní všichni andělé Boží.‘ O andělech sice říká: ‚On činí své anděly závany větru a své služebníky plamenem ohně,‘ avšak o Synovi: ‚Tvůj trůn, Bože, je na věky věků a žezlo přímosti je žezlem tvého království. Miloval jsi spravedlnost a nenáviděl nepravost; proto pomazal tě, Bože, Bůh tvůj olejem veselí nad tvé společníky.‘ A: "Ty, Pane, jsi na počátku založil zemi a nebesa jsou dílem tvých rukou. Ona pominou, ty však zůstáváš; všechna jako roucho zestárnou a jako plášť je svineš, jako roucho budou i proměněna. Ty však jsi stále tentýž a tvá léta nepominou." A kterému z andělů kdy řekl: ‚Seď po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou‘? Což nejsou oni všichni služební duchové, posílaní k službě kvůli těm, kdo mají dostat do dědictví záchranu? Proto musíme věnovat mnohem větší pozornost tomu, co jsme slyšeli, abychom nebyli strženi proudem. Neboť jestliže slovo, které bylo řečeno skrze anděly, bylo pevné a každé přestoupení a každá neposlušnost došly spravedlivé odplaty, jak unikneme my, zanedbáme-li tak velikou záchranu, která má svůj původ v tom, co říkal Pán, a byla nám potvrzena těmi, kteří to slyšeli, za Božího spoludosvědčování znameními a divy, rozmanitými projevy moci a udělováním Ducha Svatého podle jeho vůle? Bůh nepodřídil andělům budoucí svět, o kterém mluvíme. Kdosi někde slavnostně dosvědčil: ‚Co je člověk, že na něj pamatuješ, nebo syn člověka, že jej navštěvuješ? Nakrátko jsi ho postavil níže než anděly, slávou a ctí jsi ho ověnčil a ustanovil jsi ho nad dílem svých rukou. Všechno jsi poddal pod jeho nohy.‘ Tím tedy, že mu poddal všechno, neponechal nic, co by mu nebylo poddáno. Nyní však ještě nevidíme, že je mu všechno poddáno. Avšak toho, který byl nakrátko postaven níže než andělé, Ježíše, vidíme pro utrpení smrti ověnčeného slávou a ctí; tak z milosti Boží za každého okusil smrti. Slušelo se totiž na toho, pro něhož je všechno a skrze něhož je všechno, když mnoho synů přivedl do slávy, aby skrze utrpení učinil dokonalým původce jejich záchrany. Neboť ten, který posvěcuje, i ti, kdo jsou posvěcováni, jsou všichni z jednoho. Z toho důvodu se nestydí nazývat je bratry, když říká: ‚Budu zvěstovat tvé jméno svým bratřím, uprostřed shromáždění tě budu opěvovat.‘ A opět: ‚Já mu budu důvěřovat;‘ a opět: ‚Hle, já a děti, které mi dal Bůh.‘ Protože děti mají účast na krvi a těle, podobně i on se jich stal účastným, aby skrze smrt zahladil toho, kdo má vládu nad smrtí, totiž Ďábla, a osvobodil ty, kteří byli strachem ze smrti drženi po celý život v otroctví. Je přece jasné, že se neujímá andělů, ale ujímá se semene Abrahamova. A tedy musel být ve všem učiněn podobný bratřím, aby se stal milosrdným a věrným veleknězem v Božích věcech, k usmíření hříchů lidu. Protože sám vytrpěl pokušení, může pomoci těm, kteří jsou pokoušeni. Proto, svatí bratři, účastníci nebeského povolání, pohleďte na apoštola a velekněze našeho vyznání, Ježíše, který je věrný tomu, kdo ho ustanovil, jako i Mojžíš byl věrný v celém jeho domě. Ježíš je však hoden větší slávy než Mojžíš, tak jako stavitel domu má větší čest nežli dům sám. Neboť každý dům někdo staví; a ten, kdo postavil všechno, je Bůh. A Mojžíš byl věrný v celém jeho domě jako služebník, aby dosvědčil to, co mělo být pověděno. Ale Kristus jako Syn je nad jeho domem. Jeho domem jsme my, zachováme-li si až do konce pevnou důvěru a chloubu naděje. Proto, jak praví Duch Svatý: ‚Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce jako při onom rozhořčení ve dni pokušení v pustině, kdy mě pokoušeli vaši otcové tím, že mě zkoušeli, a viděli mé skutky po čtyřicet let. Proto jsem se na toto pokolení rozhněval a řekl jsem: Stále bloudí srdcem; oni nepoznali mé cesty. Jak jsem přísahal ve svém hněvu: Jistě nevejdou do mého odpočinutí.‘ Hleďte, bratři, aby snad v někom z vás nebylo zlé a nevěrné srdce, takže by odpadl od živého Boha, a proto se navzájem napomínejte každý den, dokud se říká Dnes, aby nikdo z vás nebyl zatvrzen klamem hříchu. Vždyť jsme se stali účastníky Krista, pokud ten původ jistoty zachováme pevný až do konce. Když se říká: ‚Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce jako při onom rozhořčení‘, kdo jsou ti, kteří slyšeli a způsobili rozhořčení? Což to nebyli všichni ti, kdo vyšli z Egypta skrze Mojžíše? Na koho se hněval čtyřicet let? Zdali ne na ty, kteří zhřešili a jejichž mrtvoly padly v pustině? A komu přísahal, že nevejdou do jeho odpočinutí, ne-li těm, kteří neposlechli? I vidíme, že nemohli vejít pro nevěru. Stále platí zaslíbení pro vstup do jeho odpočinutí, bojme se tedy, aby se snad neukázalo, že někdo z vás je promeškal. Vždyť také nám byla oznámena radostná zvěst, stejně jako i jim. Slovo zvěsti jim však neprospělo, protože nebyli spojeni vírou s těmi, kteří slyšeli. Neboť do odpočinutí vcházíme my, kteří jsme uvěřili, jak řekl: ‚Jak jsem přísahal ve svém hněvu: Nevejdou do mého odpočinutí,‘ ačkoliv to dílo bylo od založení světa hotovo. Neboť kdesi řekl o sedmém dni takto: ‚I odpočinul Bůh sedmého dne od všeho svého díla.‘ A zde zase: ‚Nevejdou do mého odpočinutí.‘ Protože tedy zůstává možnost, aby někteří do něho vešli, a protože ti, kterým to bylo dříve zvěstováno, nevešli pro neposlušnost, opět určuje jeden den, Dnes, když v Davidovi po tak dlouhém čase říká, jak je předpověděno: ‚Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce.‘ Kdyby je totiž Jozue uvedl do odpočinutí, nemluvil by o jiném, pozdějším dni. A tak zůstává sobotní odpočinutí Božímu lidu. Kdo totiž vešel do jeho odpočinutí, ten také odpočinul od svého díla, tak jako Bůh od svého. Pospěšme si tedy vejít do onoho odpočinutí, aby nikdo nepadl podle stejného příkladu neposlušnosti. Neboť Boží slovo je živé, činné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až do rozdělení duše a ducha, kloubů a morku a je schopné rozsoudit myšlenky a postoje srdce. A žádné stvoření není před ním skryté; před očima toho, jemuž se budeme zodpovídat, je vše nahé a odkryté. Když tedy máme velikého velekněze, který prošel nebesy, Ježíše, Syna Božího, držme pevně to vyznání. Neboť nemáme takového velekněze, který by s námi nemohl soucítit v našich slabostech, nýbrž takového, který ve všem prošel zkouškami podobně jako my, avšak bez hříchu. Přistupujme tedy s důvěrou k trůnu milosti, abychom přijali milosrdenství a nalezli milost ku pomoci v pravý čas. Každý velekněz, který je brán z lidí, bývá ustanoven pro lidi v Božích věcech, aby přinášel dary a oběti za hříchy. Dovede být mírný vůči nevědomým a bloudícím, protože i sám je obklopován slabostí. A kvůli ní musí přinášet oběti za hříchy nejen za lid, ale i za sebe. Tuto čest si nikdo nemůže přisvojit sám, nýbrž je povoláván Bohem, jako i Áron. Tak ani Kristus neoslavil sám sebe, když se stal veleknězem, neboť ho jím učinil ten, který mu řekl: ‚Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil.‘ Jak říká i na jiném místě: ‚Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchisedechova.‘ On ve dnech svého pozemského života s hlasitým křikem a slzami obětoval modlitby a úpěnlivé prosby tomu, který byl mocen ho zachránit ze smrti, a byl vyslyšen pro svoubohabojnost. Ačkoli to byl Syn, naučil se poslušnosti tím, co vytrpěl. I dosáhl dokonalosti a stal se všem, kdo ho poslouchají, původcem věčné záchrany, když ho Bůh prohlásil za velekněze podle řádu Melchisedechova. O něm máme mnoho co říci a je to obtížné slovy vysvětlit, protože jste se stali línými ke slyšení. Neboť ačkoliv jste tou dobou měli být učiteli, opět potřebujete, aby vás někdo učil počáteční základy Božích výroků. Stali jste se těmi, kteří potřebují mléko, a ne hutný pokrm. Neboť každý, kdo potřebuje mléko, je nezkušený ve slově spravedlnosti, protože je ještě nemluvně. Pro dokonalé je však tuhý pokrm, pro ty, kteří mají smysly návykem vycvičeny k rozsuzování dobrého a zlého. Proto opusťme počáteční učení o Kristu a nesme se k zralosti; neklaďme znovu základyz pokání z mrtvých skutků a z víry v Boha, z učení o křtech, o vzkládání rukou, o vzkříšení mrtvých a o věčném soudu. A to učiníme, jestliže to Bůh dovolí. Neboť ty, kteří byli jednou osvíceni, okusili nebeského daru a stali se účastníky Ducha Svatého, okusili dobrého Božího slova i moci budoucího věku, a odpadli, je nemožné znovu obnovovat ku pokání, neboť si opět křižují Syna Božího a vystavují ho veřejnému posměchu. Vždyť zem, která pije déšť, jenž na ni často přichází, a plodí užitečnou bylinu těm, pro něž je také obdělávána, dostává od Boha požehnání. Když však nese trní a bodláky, je neužitečná a blízká prokletí; jejím koncem je spálení. Co se však týká vás, milovaní, jsme přesvědčeni o lepších věcech, o tom, co náleží k záchraně, přestože tak mluvíme. Neboť Bůh není nespravedlivý, takže by zapomněl na vaši práci a lásku, kterou jste projevili jeho jménu, když jste posloužili – a ještě sloužíte – svatým. Toužíme však, aby každý z vás projevoval stejnou horlivost k nabytí plné jistoty naděje, která vytrvá až do konce, abyste nezlenivěli, ale napodobili ty, kteří jsou skrze víru a trpělivost dědici zaslíbení. Když Bůh dal zaslíbení Abrahamovi a neměl nikoho vyššího, při kom by učinil přísahu, ‚přísahal při sobě samém‘. Řekl: ‚Jistě tě zahrnu požehnáním a velmi tě rozmnožím.‘ A tak trpělivě vyčkal a dosáhl toho zaslíbení. Neboť lidé přísahají při větším, než jsou sami; a přísaha je zárukou, která ukončuje každý jejich spor. Když tedy Bůh chtěl ještě hojněji ukázat dědicům zaslíbení nepohnutelnost svého úmyslu, zaručil jej přísahou, abychom skrze dvě nepohnutelné skutečnosti, v nichž není možné, aby Bůh lhal, měli mocné povzbuzení my, kteří jsme se utekli k pevnému uchopení předkládané naděje. Máme ji jako kotvu duše, bezpečnou a pevnou, která vchází až do vnitřku za oponu, kam kvůli nám vešel náš předchůdce Ježíš, který se na věčnost stal veleknězem podle řádu Melchisedechova. Tento Melchisedech, král Sálemu, kněz Boha Nejvyššího, který se setkal s Abrahamem, když se navracel od porážky králů, a požehnal mu, a kterému také Abraham oddělil ze všeho desátek, je nejprve podle překladu ‚král spravedlnosti‘, dále pak i král Sálemu, což znamená ‚král pokoje‘. Je bez otce, bez matky, bez rodokmenu, nemá ani počátek dnů ani konec života; a tím je připodobněn Synu Božímu a zůstává knězem navždy. Hleďte, jak veliký je ten, jemuž i patriarcha Abraham dal desátek z kořisti. A vskutku ti ze synů Léviho, kteří přijímají kněžský úřad, mají příkaz brát podle Zákona desátek od lidu, to jest od svých bratrů, ačkoliv i oni vyšli z beder Abrahamových. Avšak ten, který nepochází z jejich rodokmenu, obdržel desátek od Abrahama a požehnal tomu, který měl zaslíbení. Není sporu, že nižší přijímá požehnání od vyššího. A zde přijímají desátek smrtelní lidé, tam však někdo, o němž se svědčí, že žije. Lze také říci, že skrze Abrahama dal desátek i Lévi, který přijímá desátky. Vždyť byl ještě v bedrech otcových, když mu Melchisedech vyšel vstříc. Kdyby tedy byla dokonalost skrze levitské kněžství – neboť na jeho základě lid dostal Zákon – proč by ještě bylo potřeba, aby povstával jiný kněz podle řádu Melchisedechova a nebyl jmenován podle řádu Áronova? Neboť mění-li se kněžství, nutně nastává i změna zákona. A ten, o němž se toto říká, patří k jinému kmeni, z něhož nikdo nesloužil u oltáře. Je přece dobře známo, že náš Pán pochází z Judy, a vzhledem k tomuto kmeni Mojžíš nic neřekl o kněžích. A je to ještě mnohem zřejmější, povstává-li podle podobnosti Melchisedechovy jiný kněz, který není podle zákona tělesného nařízení, nýbrž podle moci neporušitelného života. Neboť se o něm svědčí: ‚Ty jsi kněz na věčnost podle řádu Melchisedechova.‘ Tím se sice ruší předchozí nařízení pro jeho slabost a neužitečnost – vždyť Zákon nic nepřivedl k dokonalosti – uvádí se však lepší naděje, skrze niž se přibližujeme k Bohu. A tím více, že se to nestalo bez přísahy – neboť oni vskutku jsou kněžími bez přísahy, kdežto on s přísahou od toho, který mu řekl: ‚Přísahal Pán a nebude toho litovat: Ty jsi kněz na věčnost podle řádu Melchisedechova.‘ – tím spíše se stal Ježíš také ručitelem lepší smlouvy. A jich se mnoho stalo kněžími, protože smrt bránila, aby jimi zůstávali. Protože však on sám zůstává na věčnost, má nezměnitelné kněžství. Proto také může dokonale zachránit ty, kteří skrze něho přistupují k Bohu, neboť je stále živ, aby se za ně přimlouval. Takový velekněz byl pro nás vhodný: svatý, bezelstný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků, ten, který se stal vyšším nad nebesa a který nemusí jako tamti velekněží denně přinášet oběti napřed za vlastní hříchy a potom za hříchy lidu, neboť to učinil jednou provždy, když obětoval sebe sama. Neboť Zákon ustanovuje za velekněze lidi mající slabosti, ale slovo přísežného ujištění, které bylo dáno po Zákonu, ustanovuje Syna, který se stal dokonalým veleknězem na věčnost. To podstatné na tom, co je řečeno, je toto: Máme takového velekněze, který usedl po pravici trůnu Majestátu v nebesích, je služebníkem svatyně a toho pravého stánku, který postavil Pán, a ne člověk. Každý velekněz bývá ustanovován k obětování darů a obětí; proto je nutné, aby i on měl něco, co by obětoval. Kdyby tedy byl ještě na zemi, ani by nebyl knězem, protože zde jsou ti, kteří přinášejí dary podle Zákona. Ti slouží náznaku a předobrazu nebeských věcí, jak bylo zjeveno Mojžíšovi, když měl stavět stánek; neboť říká: ‚Hleď, ať uděláš všechno podle vzoru, který ti byl ukázán na této hoře.‘ Nyní však dosáhl význačnější služby, tak jako je i prostředníkem lepší smlouvy, která je založena na lepších zaslíbeních. Neboť kdyby ona první smlouva byla bez vady, nehledalo by se místo pro druhou. Neboť kárá svůj lid a říká: „Hle, přicházejí dny, praví Pán, kdy uzavřu s domem Izraele a s domem Judy smlouvu novou; ne podle smlouvy, kterou jsem uzavřel s jejich otci v den, kdy jsem je uchopil za ruku, abych je vyvedl z egyptské země; nezůstali totiž v mé smlouvě, a já jsem je zanechal, praví Pán. Protože toto je smlouva, kterou uzavřu s domem Izraele po oněch dnech, praví Pán: Dám jim své zákony do mysli a napíši jim je na srdce; a budu jim Bohem a oni mi budou lidem. A nikdo už nebude učit svého spoluobčana a nikdo svého bratra slovy: ‚Poznej Pána‘, neboť mě budou znát všichni, od nejmenšího až do největšího z nich, protože se slituji nad jejich nepravostmi a na jejich hříchy a jejich nezákonnosti již nikdy nevzpomenu.“ Když mluví o ‚nové smlouvě‘, prohlašuje tu první za zastaralou. Co však zastarává či stárne, je blízko zániku. Také první smlouva měla ustanovení služby Bohu a pozemskou svatyni. Neboť byl zřízen první stánek, ve kterém byl svícen, stůl a předložení chlebů; tomu se říká svatyně. Za druhou oponou byl stánek, kterému se říká nejsvětější svatyně. V něm byl zlatý kadidlový oltář a schrána smlouvy, ze všech stran obložená zlatem, v níž byl zlatý džbán obsahující manu, Áronova hůl, která rozkvetla, a desky smlouvy. Nad ní byli cherubové Slávy, zastiňující slitovnici. O těchto věcech teď není třeba jednotlivě mluvit. Když jsou tedy tyto věci takto připraveny, do prvního stánku vcházejí kněží stále a konají bohoslužebné úkony; avšak do druhého jen jednou za rok vchází sám velekněz, a to ne bez krve, kterou obětuje za sebe i za nevědomosti lidu. Tím Duch Svatý ukazuje, že ještě není zjevná cesta do svatyně, dokud stojí první stánek, který je obrazem přítomného času. Podle něho se přinášejí dary a oběti, které nemohou v jeho svědomí přivést k dokonalosti toho, kdo Bohu slouží; týkají se pouze pokrmů, nápojů a různých omývání, což jsou jen tělesná ustanovení, uložená do času nápravy. Ale když přišel Kristus jako velekněz budoucího dobra skrze větší a dokonalejší stánek, ne rukama udělaný, to jest ne z tohoto stvoření, vešel ne skrze krev kozlů a telat, ale skrze svou vlastní krev jednou provždy do svatyně, když získal věčné vykoupení. Jestliže totiž krev kozlů a býků a popel z jalovice kropením posvěcuje znečištěné k čistotě těla, čím více krev Krista, který skrze věčného Ducha sebe samého obětoval neposkvrněného Bohu, očistí naše svědomí od mrtvých skutků k službě živému Bohu? Proto je prostředníkem nové smlouvy, aby po jeho smrti, která nastala pro vykoupení z přestoupení spáchaných za první smlouvy, přijali zaslíbení věčného dědictví ti, kdo jsou povoláni. Neboť kde je závěť, je nutné, aby byla prokázána smrt toho, kdo ji ustanovil, neboť závěť je platná jen po mrtvých, protože nikdy nemá platnost, dokud žije ten, kdo ji ustanovil. Proto ani první smlouva nebyla uzavřena bez krve. Neboť když Mojžíš pověděl všemu lidu každé nařízení podle Zákona, vzal krev telat a kozlů s vodou a se šarlatovou vlnou a s yzopem, pokropil samu knihu Zákona i všechen lid se slovy: Toto je ‚krev smlouvy, kterou vám přikázal Bůh‘. Také stánek a všechno nářadí pro službu Bohu pokropil krví stejným způsobem. A téměř všechno se podle Zákona očišťuje krví a bez vylití krve není odpuštění. Bylo tedy nutné, aby obrazy těch věcí, které jsou v nebesích, byly takto očišťovány, avšak samy nebeské věci jsou očišťovány oběťmi lepšími, než jsou tyto. Neboť Kristus nevešel do svatyně udělané lidskýma rukama, která je předobrazem té pravé, nýbrž do samého nebe, aby se nyní za nás ukázal před Boží tváří. Nepřišel ani proto, aby častokrát obětoval sám sebe, jako velekněz každoročně vchází do svatyně s cizí krví, neboť by musel od založení světa častokrát trpět; nyní však je zjeven jednou při dokonání věků ke zrušení hříchu skrze svou oběť. A jako je lidem uloženo jednou zemřít a potom bude soud, tak i Kristus, když byl jednou obětován, aby vynesl hříchy mnohých, podruhé se bez hříchu ukáže k záchraně těm, kteří ho očekávají. Poněvadž Zákon má pouhý stín budoucího dobra, ne samu podobu těch skutečností, nemůže každoročně stejnými oběťmi, jež jsou stále přinášeny, nikdy učinit dokonalými ty, kdo s nimi přistupují. Což by nepřestali obětovat, kdyby ti, kdo Bohu slouží, již neměli žádné vědomí hříchu, když jsou jednou očištěni? Ale v těch obětech je každoročně připomínka hříchů, neboť je nemožné, aby krev býků a kozlů odstraňovala hříchy. Když tedy vchází do světa, praví: ‚Oběť a obětní dar jsi nechtěl, připravil jsi mi však tělo; nelíbily se ti celopaly a oběti za hřích. Tehdy jsem řekl: Hle, tu jsem – v svitku knihy je napsáno o mně –, abych vykonal, Bože, tvou vůli.‘ Když napřed říká: ‚Oběti a obětní dary‘ a ‚celopaly a oběti za hřích jsi nechtěl, ani se ti nelíbily‘ – tedy ty, které se obětují podle Zákona –, potom řekl: ‚Hle, tu jsem, abych vykonal , Bože, tvou vůli.‘ To první ruší, aby ustanovil to druhé. V této vůli jsme posvěceni skrze oběť těla Ježíše Krista jednou provždy. Každý kněz stojí a koná denně službu a častokrát přináší stejné oběti, které nemohou nikdy odstranit hříchy. On však přinesl jedinou oběť za hříchy a navždy usedl po pravici Boží a nadále jen čeká, až jeho nepřátelé budou položeni za podnož jeho nohou. Neboť jedinou obětí učinil navždy dokonalými ty, kteří jsou posvěcováni. Dosvědčuje nám to i Duch Svatý, neboť po slovech: ‚Toto je smlouva, kterou s nimi uzavřu po těch dnech, praví Pán: budu dávat své zákony do jejich srdce a napíši je do jejich mysli,‘ dodává: ‚a na jejich hříchy a jejich nepravosti již nikdy nevzpomenu.‘ Kde je odpuštění hříchů, tam už není oběti za hřích. Když tedy, bratři, máme smělou důvěru, že smíme vstoupit do svatyně Ježíšovou krví, cestou novou a živou, kterou nám otevřel skrze oponu, to jest skrze své tělo, a když máme velikého kněze nad domem Božím, přistupujme s opravdovým srdcem v plnosti víry, se srdcem očištěným od zlého svědomí a s tělem obmytým čistou vodou. Neochvějně držme své vyznání naděje, neboť ten, který dal slib, je věrný; a buďme pozorní jedni k druhým, abychom se rozněcovali v lásce a dobrých skutcích. Nezanedbávejme své společné shromažďování, jak mají někteří ve zvyku, nýbrž povzbuzujme se, a to tím více, čím více vidíte, že se ten den přibližuje. Neboť jestliže dobrovolně hřešíme poté, co jsme přijali jasné poznání pravdy, nezůstává již více oběť za hříchy, nýbrž jakési hrozné očekávání soudu a žár ohně, který bude stravovat odpůrce. Kdo pohrdl Mojžíšovým zákonem, umírá bez slitování na základě svědectví dvou nebo tří svědků. Uvažte, oč horšího trestu bude hoden ten, kdo pošlapal Syna Božího, a krev smlouvy, jíž byl posvěcen, měl za nečistou, a Ducha milosti potupil? Neboť známe toho, kdo řekl: ‚Mně náleží pomsta, já odplatím.‘ A opět: ‚Pán bude soudit svůj lid.‘ Je hrozné upadnout do rukou živého Boha. Připomínejte si dřívější dny, v nichž jste byli osvíceni a přestáli jste mnohý zápas s utrpením. Buď jste byli veřejně vystavováni urážkám a soužením, nebo jste se stali společníky těch, s nimiž se takto nakládalo. Vždyť jste měli soucit s vězni a uloupení svého majetku jste přijali s radostí, vědouce, že máte v nebi vlastnictví lepší a trvalé. Neodhazujte tedy svou smělou důvěru, která má velikou odplatu. Je vám totiž třeba vytrvalosti, abyste vykonali Boží vůli a obdrželi zaslíbení. ‚Neboť ještě velmi, velmi krátký čas, a ten, který má přijít, přijde a nebude otálet; můj spravedlivý bude žít z víry, ale kdyby ustoupil, nebude v něm mít moje duše zalíbení.‘ My však nejsme ti, kdo ustupují k záhubě, nýbrž lidé víry k zachování duše. Víra jest podstata věcí, v něž doufáme, důkaz skutečností, které nevidíme. Neboť v ní naši předchůdci dostali svědectví Boží. Vírou rozumíme, že Božím výrokem byly uspořádány světy, takže to, co vidíme, nevzniklo z viditelného. Vírou přinesl Ábel Bohu lepší oběť než Kain. Skrze ni se mu dostalo svědectví, že je spravedlivý, když Bůh vydával svědectví při jeho darech, a skrze tu víru ještě mluví, i když zemřel. Vírou byl Henoch přenesen, aby nespatřil smrt. A nebyl nalezen, protože ho Bůh přenesl, neboť předtím, než byl přenesen, měl svědectví, že se líbil Bohu. Bez víry však není možné se mu zalíbit, protože ten, kdo přichází k Bohu, musí uvěřit, že Bůh je a že odplácí těm, kdo ho usilovně hledají. Vírou dostal Noe pokyn ohledně toho, co ještě nebylo vidět, a v bázni Boží připravil koráb k záchraně svého domu. Skrze svou víru odsoudil svět a stal se dědicem spravedlnosti, která je na základě víry. Vírou uposlechl Abraham, když byl volán, aby vyšel na místo, které měl dostat za dědictví; a vyšel, ačkoli nevěděl, kam jde. Vírou se usadil v zaslíbené zemi jako v zemi cizí, bydlel ve stanech s Izákem a Jákobem, spoludědici téhož zaslíbení. Očekával totiž město mající základy, jehož stavitelem a tvůrcem je Bůh. Vírou i sama Sára, ač byla neplodná, přijala moc k početí potomka a mimo svůj čas porodila, protože měla za věrného toho, kdo dal slib. Pročež z jednoho, a to z již odumřelého, byli zplozeni mnozí, ‚počtem jako hvězdy nebeské a jako je nespočetný písek na břehu mořském‘. Tito všichni zemřeli podle víry, aniž v plnosti přijali ta zaslíbení; jen zdaleka je zahlédli a pozdravili, a vyznali, že jsou cizinci a příchozí na zemi. Neboť ti, kdo to říkají, dávají najevo, že vyhlížejí vlast. Kdyby totiž myslili na tu, z níž vyšli, měli by čas se navrátit. Avšak touží po lepší vlasti, to jest po vlasti nebeské. Proto se Bůh za ně nestydí, je-li nazýván jejich Bohem, neboť jim připravil město. Vírou Abraham obětoval Izáka, když byl zkoušen; ten, který přijal ta zaslíbení, obětoval jediného syna, o kterém bylo řečeno: ‚Z Izáka bude povoláno tvé símě.‘ Usoudil, že Bůh je mocen křísit i z mrtvých. Proto ho dostal zpět jako předobraz. Vírou požehnal Izák Jákobovi a Ezauovi i v tom, co se týkalo věcí budoucích. Vírou Jákob, když umíral, požehnal každému ze synů Josefových, a ‚poklonil se Bohu nad vrcholem své berle‘. Vírou Josef, když dokonával, se zmínil o vyjití synů Izraele a dal příkaz o svých kostech. Vírou Mojžíš, když se narodil, byl svými rodiči po tři měsíce skrýván, protože viděli, že dítě je krásné, a nezalekli se králova nařízení. Vírou Mojžíš, když vyrostl, odmítl být nazýván synem faraonovy dcery a vyvolil si raději spolu s Božím lidem snášet útrapy, než mít dočasný požitek z hříchu. Za větší bohatství než poklady Egypta pokládal pohanu Kristovu, neboť vzhlížel ke své odplatě. Vírou opustil Egypt a nebál se králova hněvu; odolal, jako by viděl Neviditelného. Vírou slavil Hod beránka a pokropení krví, aby se Zhoubce nedotkl jejich prvorozených. Vírou prošli Rudé moře jako po suché zemi, když se však o to pokusili Egypťané, moře je pohltilo. Vírou padly zdi Jericha, když je obcházeli po sedm dní. Vírou nevěstka Rachab nezahynula spolu s těmi, kteří neuposlechli, protože s pokojem přijala vyzvědače. A co mám ještě říkat? Vždyť by mi nestačil čas, kdybych měl vypravovat o Gedeónovi, Barákovi, Samsonovi, Jeftovi, Davidovi, Samuelovi a prorocích, kteří skrze víru přemohli královské říše, uskutečnili spravedlnost, dosáhli zaslíbení, zavřeli tlamy lvům, uhasili sílu ohně, unikli ostří meče, nabyli moci ve slabosti, stali se silnými ve válce, zahnali na útěk vojska cizinců. Ženy dostaly své mrtvé zpět vzkříšené, jiní byli mučeni, a nepřijali vysvobození, aby dosáhli lepšího vzkříšení, jiní zas zakusili veřejný posměch a bičování, ba i pouta a vězení, byli ukamenováni, rozřezáni pilou, pokoušeni, zemřeli rozsekáni mečem, toulali se v ovčích rounech, v kozích kůžích, trpěli nedostatkem, zakoušeli útisk a zlé jednání. Ti, jichž svět nebyl hoden, bloudili po pustinách, horách, jeskyních a roklinách země. A tito všichni, ačkoli se jim dostalo svědectví skrze víru, neodnesli si zaslíbení, protože Bůh pro nás zamýšlel něco lepšího, nechtěl, aby dosáhli dokonalosti bez nás. Proto i my, majíce kolem sebe tak veliký oblak svědků, odložme veškerou zátěž a hřích snadno nás ovíjející a s vytrvalostí běžme závod, který je před námi, upřeně hledíce k původci a dokonavateli víry Ježíši, který pro radost, která byla před ním, podstoupil kříž, pohrdnuv hanbou, a sedí po pravici Božího trůnu. Pomyslete na toho, který snesl od hříšníků proti sobě takový odpor, abyste neochabovali, umdlévajíce ve svých duších. Ještě jste se až do krve nevzepřeli v boji proti hříchu. A zapomněli jste na napomenutí, které vám praví jako synům: ‚Můj synu, nepodceňuj Pánovu výchovu, ani neochabuj, když jsi od něho kárán; neboť koho Pán miluje, toho vychovává, a švihá každého, koho přijímá za syna.‘ Snášejte to ke své výchově, Bůh s vámi zachází jako se syny. Neboť je nějaký syn, jehož by otec nevychovával? Jste-li však bez výchovy, jíž se stali účastni všichni, potom jste nemanželské děti, a ne synové. Také v našich tělesných otcích jsme měli vychovatele a měli jsme je v úctě. Nebudeme mnohem více poddáni Otci duchů, abychom žili? Vždyť oni vskutku na krátký čas vychovávali, jak jim připadalo správné, on však k užitku, abychom dostali podíl na jeho svatosti. Každá výchova se ovšem v tu chvíli nezdá být radostná, ale krušná; potom však vydává pokojné ovoce spravedlnosti těm, kteří jsou jí vycvičeni. Proto napravte umdlené ruce a zchromlá kolena a čiňte přímé stezky pro své nohy, aby se to, co je chromé, nevyvrátilo, ale naopak aby se uzdravilo. Usilujte o pokoj se všemi a o posvěcení, bez něhož nikdo neuvidí Pána. Dbejte na to, aby se někdo nepřipravoval o Boží milost, aby vás netrápil nějaký vzhůru rostoucí kořen hořkosti a aby skrze něj nebyli poskvrněni mnozí. Ať nikdo není smilník nebo bezbožný člověk jako Ezau, který prodal své prvorozenství za jediný pokrm. Neboť víte, že když později chtěl zdědit požehnání, i když je se slzami usilovně hledal, byl odmítnut, neboť nenalezl místo pro pokání. Neboť jste nepřistoupili k hmatatelné hoře a k planoucímu ohni a k temnotě a k mrákotě a vichru a k zvuku polnice a takovému hlasu slov, že ti, kdo ho uslyšeli, prosili, aby k nim nebylo více mluveno, neboť nemohli snést to, co bylo přikazováno: ‚I kdyby se zvíře dotklo té hory, bude ukamenováno,‘ a tak strašná byla ta podívaná, že Mojžíš řekl: ‚Jsem zděšen a třesu se.‘ Ale přistoupili jste k hoře Siónu a k městu živého Boha, nebeskému Jeruzalému, a k desetitisícům andělů, k slavnostnímu shromáždění a k církvi prvorozených, kteří jsou zapsáni v nebesích, a k Bohu, soudci všech, a k duchům spravedlivých, kteří jsou učiněni dokonalými, a k prostředníku nové smlouvy Ježíšovi, a ke krvi pokropení, která mluví lépe než Ábel. Hleďte, ať neodmítnete toho, kdo mluví. Neboť jestliže neunikli oni, když odmítli toho, který k nim promlouval na zemi, tím spíše neunikneme my, odvrátíme-li se od toho, kdo mluví z nebes. Jeho hlas tehdy zatřásl zemí, a nyní zaslíbil řka: ‚Já ještě jednou zatřesu‘ nejenom ‚zemí‘, ale i ‚nebem‘. Ono ‚ještě jednou‘ ukazuje na proměnu těch věcí, jimiž lze otřást, neboť jsou učiněné, aby zůstaly ty věci, jež jsou neotřesitelné. Projevujme proto vděčnost, že přijímáme neotřesitelné království, a s ní přinášejme Bohu jemu příjemnou službu s uctivostí a bázní. Neboť náš Bůh je oheň stravující. Bratrská láska ať zůstává. Nezanedbávejte pohostinnost; vždyť skrze ni někteří nevědomky pohostili anděly. Pamatujte na vězně, jako byste byli uvězněni s nimi; na ty, kteří jsou trápeni, jako ti, kteří jsou sami také v těle. Manželství ať je u všech ve vážnosti a manželské lože neposkvrněné, neboť smilníky a cizoložníky bude soudit Bůh. Žijte bez lásky k penězům, spokojeni s tím, co máte; neboť on sám řekl: ‚Nezanechám tě, ani tě neopustím;‘ a tak s důvěrou říkejme: ‚Pán je můj pomocník, nebudu se bát; co mi udělá člověk?‘ Vzpomínejte na své vůdce, kteří k vám mluvili Boží slovo, pečlivě pozorujte, jaký byl konec jejich života, a napodobujte jejich víru. Ježíš Kristus je tentýž včera i dnes, i na věky. Nenechte se unášet rozličnými a cizími učeními; neboť je dobré mít srdce upevňované milostí, ne zachováváním předpisů o pokrmech, jimiž si neprospěli ti, kdo si tak počínali. Máme oltář, z něhož nemají právo jíst ti, kdo slouží stánku. Neboť těla těch zvířat, jejichž krev je veleknězem vnášena za hřích do svatyně, jsou spalována venku za táborem. Proto také Ježíš, aby svou vlastní krví posvětil lid, trpěl venku za branou. Tak tedy vycházejme k němu ven za tábor, nesouce jeho potupu. Neboť zde nemáme trvalé město, ale toužebně hledáme to budoucí. Skrze něho tedy přinášejme Bohu stále oběť chvály, to jest ovoce rtů, vyznávajících jeho jméno. A nezapomínejte činit dobře a sdílet se, neboť takové oběti se Bohu líbí. Poslouchejte své vůdce a buďte poddajní, neboť oni bdí nad vašimi dušemi jako ti, kdo budou vydávat počet; ať to mohou dělat s radostí, a ne se vzdycháním, neboť to by vám nebylo k užitku. Modlete se za nás, neboť jsme přesvědčeni, že máme dobré svědomí, když si ve všem chceme počínat správně. Tím více vás však vyzývám, abyste to činili, abych se k vám brzo dostal zpátky. A Bůh pokoje, který vyvedl z mrtvých velkého pastýře ovcí pro krev věčné smlouvy, našeho Pána Ježíše, ať vás zdokonalí ve všem dobrém k vykonání jeho vůle, čině v nás to, co je před ním příjemné, skrze Ježíše Krista, jemuž buď sláva na věky věků. Amen. Vyzývám vás, bratři, snášejte to slovo napomenutí, neboť jsem vám napsal jen krátce. Vězte, že náš bratr Timoteus je již propuštěn. Přijde-li brzo, uvidím vás s ním. Pozdravte všechny své vůdce a všechny svaté. Zdraví vás ti, kdo jsou z Itálie. Milost se všemi vámi. Amen. Jakub, otrokBoží a Pána Ježíše Krista, posílá pozdrav dvanácti kmenům, které jsou v rozptýlení. Pokládejte za velikou radost, moji bratři, když upadnete do rozličných pokušení. Víte, že zkoušení vaší víry působí vytrvalost. A vytrvalost ať má dokonalý výsledek, abyste byli dokonalí a úplní a aby vám v ničem nic nescházelo. Nedostává-li se někomu z vás moudrosti, ať ji žádá od Boha, který dává všem štědře a nevyčítá, a bude mu dána. Ať však žádá ve víře a nic nepochybuje. Neboť kdo pochybuje, podobá se mořské vlně, hnané a zmítané větrem. Ať si takový člověk nemyslí, že něco od Pána dostane; je to muž nerozhodný, nestálý ve všem, co činí. Bratr v nízkém postavení ať se chlubí ve svém povýšení a bohatý ve svém ponížení, protože pomine jako květ trávy: vyjde slunce se svým žárem a vysuší trávu, její květ opadne a krása jeho vzhledu zanikne. Tak i boháč uvadne v tom, co činí. Blahoslavený muž, který snáší zkoušku, neboť když se osvědčí, dostane věnec života, jejž Pán zaslíbil těm, kdo ho milují. Ať nikdo, kdo je pokoušen, neříká: ‚Jsem pokoušen od Boha.‘ Bůh nemůže být pokoušen ke zlému a sám také nikoho nepokouší. Každý, kdo je pokoušen, je strháván a váben svou vlastní žádostivostí. Žádostivost pak počne a rodí hřích, a dokonaný hřích plodí smrt. Nemylte se, moji milovaní bratři. Každé dobré dání a každý dokonalý dar je shůry, sestupuje od Otce světel, u něhož není proměny ani zatmění z odvrácení. On se rozhodl a zplodil nás slovem pravdy, abychom byli jakousi prvotinou jeho stvoření. Víte to, moji milovaní bratři: Každý člověk ať je rychlý k naslouchání, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu. Neboť lidským hněvem se Boží spravedlnost nevypůsobí. Proto odložte veškerou nečistotu a přemíru špatnosti a v tichosti přijměte zaseté slovo, které má moc zachránit vaše duše. Buďte však těmi, kdo slovo činí, nebuďte pouze posluchači, kteří klamou sami sebe. Neboť je-li někdo posluchačem slova, a ne tím, kdo je činí, ten se podobá muži, který v zrcadle pozoruje svou přirozenou tvář; podíval se totiž na sebe a odešel, a hned zapomněl, jaký byl. Kdo se však zahledí do dokonalého zákona svobody a vytrvá, kdo se nestane zapomnětlivým posluchačem, nýbrž činitelem skutku, ten bude blahoslavený ve svém jednání. Domnívá-li se někdo, že je zbožný, a přitom nedrží na uzdě svůj jazyk, klame své srdce; jeho zbožnost je marná. Zbožnost čistá a neposkvrněná před Bohem a Otcem je toto: navštěvovat sirotky a vdovy v jejich soužení a zachovávat se neposkvrněným od světa. Moji bratři, nespojujte víru v našeho Pána Ježíše Krista, Pána slávy, s přijímáním osob. Když vejde do vašeho shromáždění muž se zlatým prstenem a v nádherném šatě a vejde tam také chudý člověk ve špinavém šatě, a vy věnujete pozornost tomu, který nosí nádherný šat, a řeknete mu: ‚Ty si sedni pohodlně sem,‘ a chudému řeknete: ‚Ty postůj támhle nebo si sedni sem pod mou podnož,‘ cožpak jste neučinili mezi sebou rozdíl a nestali se soudci se zlými pohnutkami? Poslyšte, moji milovaní bratři! Což nevyvolil Bůh chudé tohoto světa, aby byli bohatí ve víře a stali se dědici království, jež zaslíbil těm, kdo ho milují? Vy však jste zneuctili chudého. Cožpak vás bohatí neutiskují a nevláčejí vás právě oni před soudy? Což nehanobí právě oni to drahé jméno, jímž jste byli nazváni? Jestliže vskutku plníte královský zákon podle Písma: ‚Budeš milovat svého bližního jako sebe samého‘, dobře činíte. Jestliže však někomu straníte, dopouštíte se hříchu a Zákon vás usvědčuje jako přestupníky. Kdo by totiž zachoval celý Zákon, ale v jedné věci klopýtl, stal by se vinným ve všech. Vždyť ten, kdo řekl: ‚Nezcizoložíš,‘ řekl také: ‚Nezavraždíš.‘ Jestliže tedy necizoložíš, ale vraždíš, stal ses přestupníkem Zákona. Tak mluvte a tak jednejte jako ti, kteří mají být souzeni podle zákona svobody. Neboť soud bez milosrdenství je pro toho, kdo neprokázal milosrdenství; milosrdenství přemáhá soud. Co je platné, moji bratři, říká-li někdo, že má víru, ale nemá skutky? Může ho taková víra zachránit? Budou-li bratr nebo sestra nazí a budou mít nedostatek denní obživy, a někdo z vás jim řekne: ‚Odejděte v pokoji, zahřejte se a nasyťte se,‘ a přitom jim nedáte to, co potřebují pro své tělo, co je to platné? Tak i víra: nemá-li skutky, je sama o sobě mrtvá. Někdo však řekne: ‚Ty máš víru a já mám skutky.‘ Ukaž mi tu svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru na svých skutcích. Ty věříš, že je jeden Bůh. Dobře činíš. Také démoni tomu věří, avšak chvějí se. Chceš však poznat, ó nerozumný člověče, že víra bez skutků je neúčinná? Cožpak náš otec Abraham nebyl ospravedlněn ze skutků, když na oltáři obětoval svého syna Izáka? Vidíš, že víra působila spolu s jeho skutky a že v těch skutcích se stala víra dokonalou. I naplnilo se Písmo, které praví: ‚Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počteno za spravedlnost‘ a byl nazván Božím přítelem. Vidíte, že ze skutků je člověk ospravedlňován, a ne jen z víry. A nebyla podobně ospravedlněna ze skutků i nevěstka Rachab, když přijala posly a propustila je jinou cestou? Neboť jako je tělo bez ducha mrtvé, tak je mrtvá i víra bez skutků. Nebuďte mnozí učiteli, moji bratři; víte, že budeme souzeni přísněji. Neboť všichni často chybujeme. Kdo nechybuje ve slově, ten je dokonalý muž, schopný držet na uzdě i celé tělo. Dáváme-li koňům do huby udidlo, aby nás poslouchali, řídíme tím celé jejich tělo. Hle i lodi, ačkoliv jsou tak veliké a bývají hnány prudkými větry, jsou řízeny maličkým kormidlem podle vůle toho, kdo je řídí. Tak i jazyk je malý úd, ale honosí se velkými věcmi. Hle, jak malý oheň, a jak velký les zapálí! I jazyk je oheň, svět nepravosti; jazyk je mezi našimi údy ten, který poskvrňuje celé tělo, zapaluje běh našeho života a sám je zapalován Gehennou. Každý druh zvířat a ptáků, plazů a mořských živočichů bývá krocen a je zkrocen druhem lidským, ale jazyk neumí zkrotit nikdo z lidí. Je to nepokojné zlo, plné smrtonosného jedu. Jím dobrořečíme Pánu a Otci, a jím také zlořečíme lidem, učiněným podle Boží podoby. Z týchž úst vychází žehnání i zlořečení. Moji bratři, tak to nemá být! Cožpak chrlí pramen z téhož otvoru vodu sladkou i hořkou? Moji bratři, může fíkovník nést olivy nebo réva fíky? Tak ani slaný pramen nevydá sladkou vodu. Kdo je mezi vámi moudrý a rozumný? Ať ukáže dobrým způsobem života své skutky v moudré tichosti. Máte-li však v srdci hořkou závist a soupeření, nechlubte se a nelžete proti pravdě. To není moudrost sestupující shůry, ale pozemská, duševní, démonská. Vždyť kde je závist a soupeření, tam je zmatek a kdejaká špatná věc. Moudrost shůry je především čistá, potom pokojná, mírná, poddajná, plná milosrdenství a dobrého ovoce, nepochybující, bez přetvářky. Ovoce spravedlnosti je v pokoji zaséváno těm, kdo působí pokoj. Odkud jsou boje a hádky mezi vámi? Zdali ne odtud – z vašich rozkoší, které bojují ve vašich údech? Dychtíte, ale nemáte. Zabijíte a žárlíte, ale nemůžete ničeho dosáhnout. Hádáte se a bojujete, a nic nemáte, protože nežádáte. Žádáte, a nedostáváte, protože žádáte špatně, abyste to vynaložili na své rozkoše. Cizoložníci a cizoložnice! Nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem? Kdo tedy chce být přítelem světa, stává se nepřítelem Božím. Či myslíte, že nadarmo praví Písmo: ‚Žárlivě touží Duch, který v nás přebývá‘? Ještě větší je však milost, kterou dává. Proto Písmo praví: ‚Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost.‘ Poddejte se tedy Bohu. Postavte se proti Ďáblu, a uteče od vás. Přibližte se k Bohu, a přiblíží se k vám. Očisťte ruce, hříšníci, a očisťte srdce, lidé dvojí mysli. Pociťte svou ubohost, naříkejte a plačte. Váš smích ať se obrátí v nářek a vaše radost v sklíčenost. Pokořte se před Pánem, a povýší vás. Bratři, nemluvte jeden proti druhému. Kdo mluví proti bratru nebo soudí svého bratra, mluví proti Zákonu a soudí Zákon. Jestliže však soudíš Zákon, nejsi činitelem Zákona, nýbrž soudcem. Jeden je zákonodárce a soudce, ten, který může zachránit i zahubit. Ale kdo jsi ty, jenž soudíš bližního? Nuže nyní vy, kteří říkáte: ‚Dnes nebo zítra půjdeme do toho a toho města a zůstaneme tam rok a budeme obchodovat a vydělávat‘ – nevíte, co bude zítra! Co je váš život? Vždyť jste pára, která se na chvilku ukazuje a potom mizí. Místo toho byste měli říkat: „Bude-li Pán chtít, budeme naživu a uděláme to nebo ono.“ Vy se však chlubíte ve své chvástavosti. Každé takové chlubení je zlé. Kdo tedy umí činit dobré, ale nečiní, má hřích. Nuže nyní, boháči, plačte a naříkejte nad svými trápeními, která na vás přicházejí. Vaše bohatství je shnilé a vaše šatstvo je rozežráno moly. Vaše zlato a stříbro zrezavělo a jejich rez bude na svědectví proti vám a stráví vaše těla jako oheň. Nashromáždili jste si v posledních dnech. Hle, mzda, kterou jste zadrželi dělníkům, kteří požali vaše pole, hlasitě křičí, a volání ženců pronikla k sluchu Pána Sabaoth. Hýřili jste na zemi a oddávali se rozkoším. Vykrmili jste svá srdce v den porážky. Odsoudili a zavraždili jste spravedlivého; on vám neodporuje. Buďte tedy trpěliví, bratři, až do Pánova příchodu. Hle, rolník očekává vzácný plod země, trpělivě na něj čeká, až se mu dostane podzimního a jarního deště. Buďte i vy trpěliví a upevněte svá srdce, protože Pánův příchod se přiblížil. Nenaříkejte, bratři, jeden na druhého, abyste nebyli souzeni. Hle, soudce stojí přede dveřmi! Za vzor ve snášení zlého a v trpělivosti si, bratři, vezměte proroky, kteří mluvili v Pánově jménu. Hle, blahoslavíme ty, kteří vytrvali. Slyšeli jste o Jobově vytrvalosti a viděli jste, jaký konec mu Pán připravil. Neboť Pán je velmi soucitný a milostivý. Především nepřísahejte, moji bratři, ani při nebi ani při zemi, ani žádnou jinou přísahou. Vaše ‚ano‘ ať je ‚ano‘ a ‚ne‘ ať je ‚ne‘, abyste nepropadli soudu. Vede se někomu z vás zle? Ať se modlí! Je někdo dobré mysli? Ať zpívá Bohu chvály! Je někdo mezi vámi nemocen? Ať zavolá starší sboru a ti ať se nad ním pomodlí a pomažou ho olejem v Pánově jménu. A modlitba víry zachrání nemocného a Pán ho pozdvihne; a jestliže se dopustil hříchů, bude mu odpuštěno. Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Mnoho zmůže účinná modlitba spravedlivého. Eliáš byl člověk stejně podrobený utrpení jako my; pomodlil se opravdově, aby nepršelo, a vskutku nezapršelo v zemi po tři roky a šest měsíců. A znovu se pomodlil, a nebe dalo déšť a země vydala svou úrodu. Moji bratři, zbloudí-li někdo mezi vámi od pravdy a někdo ho obrátí zpět, ať ví, že kdo obrátí hříšníka od jeho bludné cesty, zachrání jeho duši od smrti a přikryje množství hříchů. Petr, apoštol Ježíše Krista, vyvoleným příchozím rozptýleným v Pontu, Galacii, Kappadokii, Asii a Bithynii, podle předzvědění Boha Otce v posvěcení Ducha k poslušnosti a pokropení krví Ježíše Krista. Kéž se vám rozhojní milost a pokoj! Požehnaný Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás podle svého velikého milosrdenství znovu zplodil k živé naději vzkříšením Ježíše Krista z mrtvých, k dědictví nezničitelnému, neposkvrněnému a nevadnoucímu, uchovávanému v nebesích pro vás, kteří jste mocí Boží střeženi skrze víru k záchraně, která je připravena, aby byla zjevena v posledním čase. Proto jásáte, i když jste nyní nakrátko, je-li to nutné, zarmouceni rozličnými zkouškami, aby osvědčenost vaší víry, vzácnější než pomíjející zlato, jež je zkoušeno ohněm, byla nalezena k chvále, slávě a cti při zjevení Ježíše Krista. Ač jste ho neviděli, milujete ho; ačkoli ho ani nyní nevidíte, věříte v něho a jásáte nevýslovnou radostí, plnou slávy, docházejíce cíle své víry, záchrany duší. Tuto záchranu horlivě hledali a po ní pátrali proroci, kteří prorokovali o milosti pro vás připravené; zkoumali, na který nebo na jaký čas ukazoval Duch Kristův v nich, když předem svědčil o utrpeních určených Kristu a o velké slávě, která přijde po nich. Jim bylo zjeveno, že ne sami sobě, nýbrž vám sloužili těmi věcmi, které vám nyní byly oznámeny skrze ty, kteří vám přinesli evangelium v Duchu Svatém, poslaném z nebe, věcmi, do nichž andělé touží nahlédnout. Proto přepásejte bedra své mysli, buďte střízliví, dokonale upněte svou naději k milosti, která je vám přinášena ve zjevení Ježíše Krista. Jako poslušné děti se nepřizpůsobujte dřívějším žádostem, jako když jste byli v nevědomosti, ale podle toho Svatého, který vás povolal, se i vy staňte svatými v celém svém způsobu života. Vždyť je napsáno: ‚Buďte svatí, neboť já jsem svatý.‘ Jestliže vzýváte jako Otce toho, kdo nestranně soudí každého podle jeho skutků, prožijte v bázni čas svého přebývání v cizině. Víte, že ze svého marného způsobu života, zděděného po otcích, jste byli vykoupeni ne pomíjejícími věcmi, stříbrem nebo zlatem, nýbrž drahou krví Krista jako beránka bez vady a bez poskvrny. On byl předem poznán před založením světa a byl na konci časů zjeven pro vás, kteří skrze něho věříte v Boha, jenž ho probudil z mrtvých a dal mu slávu, takže vaše víra i naděje se upíná k Bohu. Když jste poslušností pravdy skrze Ducha očistili své duše k bratrské lásce bez přetvářky, vroucně se navzájem milujte z čistého srdce. Vždyť jste se znovu narodili ne z pomíjitelného semene, nýbrž z nepomíjitelného, skrze živé a na věčnost zůstávající slovo Boží. Neboť ‚každé tělo je jako tráva a všecka jeho sláva jako květ trávy. Uschne tráva, květ opadne, ale Pánovo slovo zůstává na věčnost‘ – to je to slovo, které vám bylo zvěstováno. Odložte tedy každou špatnost a každou lest, pokrytectví, závist a každou pomluvu a jako novorozené děti mějte touhu po nefalšovaném mléku Božího slova, abyste jím vyrostli k záchraně, jestliže jste vskutku okusili, že Pán je dobrý. Když přicházíte k němu, kameni živému, jenž byl od lidí zavržen, ale před Bohem je vyvolený, vzácný, i vy sami jako živé kameny jste budováni jako duchovní dům ve svaté kněžstvo, abyste přinášeli duchovní oběti, příjemné Bohu skrze Ježíše Krista. Proto stojí v Písmu: ‚Hle, kladu na Siónu kámen úhelný, vyvolený, vzácný; kdo v něj věří, jistě nebude zahanben.‘ Vám tedy, kteří věříte, je vzácností, ale nevěřícím je to ‚kámen, který stavitelé zavrhli; ten se stal kamenem úhelným‘ a ‚kamenem úrazu a skálou pohoršení‘. Ti narážejí, protože jsou neposlušni slova; k tomu také byli určeni. Vy však jste ‚rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid určený k Božímu vlastnictví, abyste rozhlásili mocné skutky‘ toho, jenž vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla. Vy, kdysi ‚Ne-lid‘, jste nyní lid Boží; vy, kdysi ‚Ne-slitovaní‘, jste však nyní došli slitování. Milovaní, prosím vás jako cizince a příchozí: zdržujte se tělesných žádostí, které vedou boj proti duši; veďte dobrý způsob života mezi pohany, aby v tom, v čem vás pomlouvají jako zločince, uviděli vaše dobré skutky a oslavili Boha v den navštívení. Kvůli Pánu se podřiďte každému lidskému zřízení: ať králi jako svrchovanému vládci, ať místodržícím jako těm, kteří jsou od něho posíláni k tomu, aby trestali zločince a uznávali ty, kdo jednají dobře; neboť taková je vůle Boží, abyste dobrým jednáním umlčovali neznalost nerozumných lidí; jako svobodní, a ne jako ti, kteří mají svobodu za plášť špatnosti, nýbrž jako otroci Boží. Všechny ctěte, bratrstvo milujte, Boha se bojte, krále mějte v úctě. Sluhové, podřizujte se ve vší bázni pánům, nejen dobrým a mírným, nýbrž i zlým. Je to totiž milost, snáší-li někdo bolesti kvůli svědomí před Bohem a trpí nespravedlivě. Neboť jaká to bude sláva, budete-li snášet rány za to, že hřešíte? Ale budete-li snášet utrpení, ač jednáte dobře, to je milost před Bohem. K tomu jste přece byli povoláni, neboť i Kristus trpěl za vás a zanechal vám příklad, abyste šli v jeho šlépějích. On ‚se nedopustil hříchu, ani lest nebyla nalezena v jeho ústech‘. Když mu spílali, neodplácel spíláním, když trpěl, nehrozil, ale předával vše tomu, jenž soudí spravedlivě. On sám ve svém těle vynesl naše hříchy na dřevo kříže, abychom zemřeli hříchům a byli živi spravedlnosti. Jeho zraněním jste byli uzdraveni. Neboť jste bloudili jako ovce, ale nyní jste se obrátili k pastýři a strážci svých duší. Stejně se i vy, ženy, podřizujte svým mužům, aby i ti, kdo neposlouchají slovo, byli beze slova získáni jednáním svých žen, až zpozorují vaše čisté chování v bázni. Vaše ozdoba ať není vnější: spletené vlasy, navlékání zlatých šperků, oblékání šatů, nýbrž skrytý člověk srdce v nepomíjitelnosti tichého a pokojného ducha, který je před Bohem vzácný. Tak se kdysi zdobily i svaté ženy, které doufaly v Boha a podřizovaly se svým mužům; jako Sára poslouchala Abrahama a nazývala ho pánem. Vy jste se staly jejími dcerami, jednáte-li dobře a nedáte-li se ničím zastrašit. Stejně muži: žijte se svými ženami podle poznání jako se slabší ženskou nádobou a prokazujte jim úctu jako spoludědičkám milosti života, aby vaše modlitby neměly překážku. A konečně: buďte všichni jednomyslní, soucitní, plní bratrské lásky, milosrdní a pokorní. Neodplácejte zlým za zlé ani urážkou za urážku, ale naopak žehnejte; vždyť k tomu jste byli povoláni, abyste jako dědictví obdrželi požehnání. Neboť ‚kdo chce milovat život a vidět dobré dny, ať zdržuje jazyk od zlého a rty od lstivých slov, ať se odvrátí od zlého a činí dobré, ať hledá pokoj a usiluje o něj; neboť Pánovy oči jsou obráceny na spravedlivé a jeho uši k jejich prosbě, ale Pánova tvář proti těm, kdo činí zlo.‘ A kdo vám ublíží, budete-li horlivě usilovat o dobro? Ale i kdybyste měli trpět pro spravedlnost, jste blahoslavení. Nebojte se jich a nerozrušujte se, ale Pána, Krista, posvěťte ve svých srdcích. Buďte stále připraveni k obhajobě před každým, kdo by od vás žádal, abyste vydali počet z naděje, kterou máte, avšak s tichostí a s bázní, majíce dobré svědomí, aby ti, kteří hanobí váš dobrý způsob života v Kristu, byli zahanbeni v tom, v čem vás pomlouvají jako zločince. Neboť je lépe trpět, bude-li to chtít Boží vůle, když jednáte dobře, než když jednáte zle. Vždyť i Kristus jednou provždy trpěl za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby vás přivedl k Bohu. V těle byl sice usmrcen, ale v Duchu obživen. V něm také přišel a vyhlásil zvěst duchům ve vězení, kteří kdysi neuposlechli, když Boží trpělivost ve dnech Noemových vyčkávala, zatímco byl stavěn koráb, v němž jen několik, to jest osm duší, bylo zachráněno skrze vodu. Naplnění tohoto předobrazu – křest – i vás nyní zachraňuje, ne jako odložení tělesné špíny, nýbrž jako odpověď dobrého svědomí Bohu, skrze zmrtvýchvstání Ježíše Krista, jenž přišel do nebe, byli mu podřízeni andělé, vlády a moci, a je na pravici Boží. Když tedy Kristus za nás trpěl v těle, i vy se vyzbrojte týmž smýšlením, totiž že ten, kdo trpěl v těle, skoncoval s hříchem, abyste po zbývající čas života v těle již nežili podle lidských žádostí, nýbrž podle Boží vůle. Dost již zajisté na tom, že jste v uplynulém čase života vykonávali vůli pohanů, když jste žili v bezuzdnostech, v žádostech, v opilství, v hýření, v pitkách a v nedovoleném uctívání model. Proto se diví, že s nimi neběháte do téhož proudu prostopášnosti, a urážejí vás. Ti vydají počet tomu, kdo je připraven soudit živé i mrtvé. Vždyť proto bylo evangelium zvěstováno i mrtvým, aby žili podle Boha v Duchu, ačkoli byli podle lidí v těle odsouzeni. Konec všeho se přiblížil. Staňte se tedy rozvážnými a střízlivými k modlitbám. Především k sobě mějte vroucí lásku, neboť láska přikrývá množství hříchů. Buďte jedni k druhým pohostinní, a to bez reptání. Dary milosti, podle toho, jak jej každý přijal, si služte navzájem jako dobří správci rozličné Boží milosti. Mluví-li někdo, ať mluví jakožto Boží výroky. Slouží-li někdo, ať slouží ze síly, kterou poskytuje Bůh, aby byl ve všem oslavován Bůh skrze Ježíše Krista, jemuž patří sláva a moc na věky věků. Amen. Milovaní, nedivte se té výhni zkoušek mezi vámi, která vám nastává, jako by se vám dálo něco divného, ale když máte podíl na Kristových utrpeních, radujte se, abyste se stejně radovali a jásali i při zjevení jeho slávy. Jste-li tupeni pro jméno Kristovo, jste blahoslavení, neboť na vás spočívá Duch slávy a moci, Duch Boží. Ať nikdo z vás netrpí jako vrah nebo zloděj nebo zločinec nebo jako pletichář. Jestliže však trpí jako křesťan, ať se nestydí, ale slaví Boha v tomto jménu. Neboť je čas, aby soud začal od domu Božího. Tedy jestliže nejprve od nás, jaký bude konec těch, kteří jsou neposlušni Božího evangelia? A ‚jestliže je stěží zachráněn spravedlivý, kde se ukáže bezbožník a hříšník?‘ Proto i ti, kteří trpí podle vůle Boží, ať v konání dobra svěří své duše věrnému Stvořiteli. Starší mezi vámi vybízím, já spolustarší a svědek Kristových utrpení a také účastník budoucí slávy, která bude zjevena: Paste Boží stádo, které je u vás; dohlížejte na ně ne z donucení, ale dobrovolně, podle Boha, ne z nízké zištnosti, ale ochotně, ne jako páni nad svým podílem, ale jako ti, kteří se svému stádu stávají vzorem. A když se ukáže nejvyšší pastýř, dostanete nevadnoucí věnec slávy. Stejně se vy mladší podřiďte starším. A všichni se oblečte v pokoru jeden vůči druhému, neboť ‚Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost.‘ Pokořte se tedy pod mocnou Boží ruku, aby vás povýšil v příhodný čas. Všechnu svou starost uvrhněte na něho, neboť mu na vás záleží. Buďte střízliví a bděte! Váš protivník Ďábel obchází jako řvoucí lev a hledá, koho by pohltil. Postavte se proti němu, pevní ve víře, vědouce, že tatáž utrpení se naplňují na vašem bratrstvu po celém světě. A Bůh veškeré milosti, který vás povolal ke své věčné slávě v Kristu Ježíši, vás, když nakrátko snesete utrpení, sám zdokonalí, utvrdí, posílí, postaví na pevný základ. Jemu buď sláva a moc na věky věků. Amen. Krátce jsem vám napsal prostřednictvím Silvána, věrného bratra, jak se domnívám. Napomínám vás a dosvědčuji vám, že taková je pravá Boží milost; v ní stůjte. Pozdravuje vás spoluvyvolená v Babylonu a Marek, můj syn. Pozdravte se navzájem políbením lásky. Pokoj vám všem, kteří jste v Kristu Ježíši. Amen. Šimon Petr, otrok a apoštol Ježíše Krista, těm, kdo dostali stejně vzácnou víru jako my spravedlností našeho Boha a Zachránce Ježíše Krista. Milost a pokoj kéž se vám rozhojní v poznání Boha a Ježíše Krista, našeho Pána. Jeho božská moc nám darovala všechno, čeho je třeba k životu a zbožnosti skrze poznání toho, který nás povolal vlastní slávou a mocí. Tím nám byla darována vzácná a veliká zaslíbení, abyste se skrze ně stali účastníky božské přirozenosti a unikli zkáze, která je ve světě v žádostivosti. A právě proto vynaložte všechno úsilí a doplňte svou víru ctností, ctnost poznáním, poznání sebeovládáním, sebeovládání vytrvalostí, vytrvalost zbožností, zbožnost bratrskou náklonností, bratrskou náklonnost láskou. Máte-li totiž tyto vlastnosti a rozhojňují-li se, způsobí, že nebudete nečinní ani neplodní pro poznání našeho Pána Ježíše Krista. Kdo však tyto vlastnosti nemá, je slepý, krátkozraký; zapomněl, že byl očištěn od svých starých hříchů. Proto se, bratři, tím více snažte upevňovat svoje povolání a vyvolení; neboť budete-li to činit, nikdy nepadnete. Tak vám bude bohatě poskytnut vstup do věčného království našeho Pána a Zachránce Ježíše Krista. Proto vám hodlám tyto věci stále připomínat, ačkoliv o nich víte a jste utvrzeni v přítomné pravdě. Považuji však za správné probouzet vás tím, že je připomínám, dokud jsem v tomto stanu svého těla. Vím, že složení mého stanu je velice blízko, jak mi to i ukázal náš Pán Ježíš Kristus. Vynasnažím se, abyste si mohli i po mém odchodu toto všechno pokaždé připomínat. Vždyť jsme nenásledovali vymyšlené báje, když jsme vás seznámili s mocí a příchodem našeho Pána Ježíše Krista, ale sami jsme se stali očitými svědky jeho velebnosti. On přijal od Boha Otce čest a slávu, když k němu z velebné slávy zazněl takovýto hlas: ‚Toto je můj milovaný Syn, v němž jsem nalezl zalíbení.‘ A tento hlas, který zazněl z nebe, jsme my slyšeli, když jsme s ním byli na té svaté hoře. A máme ještě pevnější prorocké slovo. Dobře činíte, že se ho držíte jako světla, které svítí v temném místě, dokud se nerozbřeskne den a jitřenka nevzejde ve vašich srdcích. Toto především vězte, že žádné proroctví Písma není záležitostí vlastního výkladu. Neboť proroctví nikdy nebylo proneseno z lidské vůle, nýbrž unášeni Duchem Svatým mluvili lidé poslaní od Boha. V lidu se však také objevovali falešní proroci, jako i mezi vámi budou lživí učitelé, kteří budou tajně zavádět zhoubná kacířství a Panovníka, který je vykoupil, budou zapírat. Tím na sebe uvedou rychlou záhubu. A mnozí budou následovat jejich bezuzdnosti a cesta pravdy bude kvůli nim v opovržení. Z hrabivosti budou z vás těžit podvodnými slovy. Ale jejich odsouzení odedávna nezahálí a jejich zhouba nespí. Neboť Bůh neušetřil ani anděly, kteří zhřešili, ale svrhl je do temných jeskyní Tartaru a vydal je, aby byli střeženi k soudu. Ani starý svět neušetřil, ale zachoval jen Noeho, hlasatele spravedlnosti, jednoho z osmi, když uvedl potopu na svět bezbožných. Také města Sodomu a Gomoru obrátil v popel a odsoudil k zániku a tím dal varovný příklad budoucím bezbožníkům. Vysvobodil však spravedlivého Lota, sužovaného nezřízeným chováním bezuzdných lidí. Neboť tím, co viděl i slyšel ten spravedlivý, když mezi nimi bydlel, těmito bezzákonnými skutky mučil den za dnem svou spravedlivou duši. Pán umí vysvobozovat zbožné ze zkoušky, ale nespravedlivé zachovávat pro trest ke dni soudu; a to hlavně ty, kdo jdou za tělem v poskvrňující žádosti a pohrdají autoritou. Drzí opovážlivci, nebojí se tupit duchovní mocnosti, když ani andělé, ačkoli jsou větší silou a mocí, nevynášejí proti nim před Pánem potupný soud. Tito však jako nerozumná zvířata, zrozená jako pouhá přírodní stvoření k lovení a zkáze, se rouhají tomu, co neznají; ve své záhubě také zahynou a dostane se jim bezpráví jako mzdy za bezpráví. Za rozkoš považují denní rozmařilost; jsou poskvrnou a hanbou, jak hýří ve svých klamech, když s vámi hodují. Oči mají plné cizoložství a nenasytné hříchu; lákají neupevněné duše, srdce mají vycvičené v hrabivosti; jsou to děti prokletí. Opustili přímou cestu a zabloudili, dali se na cestu Balaáma, syna Bosorova, který dal přednost mzdě za nepravost, ale byl za svůj zlý čin pokárán. Němé tažné zvíře promluvilo lidským hlasem a zabránilo prorokovu šílenství. Tito lidé jsou prameny bez vody a mlhy hnané vichřicí; je pro ně na věky uchována mrákota tmy. Neboť honosně mluví slova marnosti a lákají v žádostech těla výstřednostmi ty, kdo sotva utíkají těm, kteří žijí v bludu. Slibují jim svobodu, ačkoli sami jsou otroky zkázy; vždyť čemu člověk podlehne, tím je zotročen. Jestliže totiž ti, kteří unikli poskvrnám světa poznáním našeho Pána a Zachránce Ježíše Krista, se znovu do nich zapletou a podlehnou jim, jsou jejich poslední věci horší než první. Bylo by pro ně lépe, kdyby nepoznali cestu spravedlnosti, než když ji poznali, a odvrátili se od svatého přikázání, které jim bylo předáno. Přihodilo se jim to, co říká toto pravdivé přísloví: ‚Pes se vrátil k vlastnímu vývratku‘ a umytá svině se opět válí v bahně. Toto vám, milovaní, píšu již druhý list, ve kterém připomínáním probouzím vaši čistou mysl, abyste pamatovali na slova předpověděná svatými proroky a na příkaz Pána a Zachránce, předaný vašimi apoštoly. Především vězte, že v posledních dnech přijdou s posměchem posměvači, kteří budou žít podle svých vlastních žádostí a budou říkat: ‚Kde je to zaslíbení jeho příchodu? Od té doby, co zesnuli otcové, všechno zůstává tak, jak to je od počátku stvoření.‘ Je jim totiž skryté, neboť to chtějí, že nebesa byla od pradávna a země povstala z vody a skrze vodu slovem Božím, skrze něž také tehdejší svět zahynul, když byl zatopen vodou. A týmž slovem jsou nynější nebesa a země uschovány k ohni a střeženy pro den soudu a záhuby bezbožných lidí. Tato jedna věc ať vám není skryta, milovaní, že jeden den je u Pána jako tisíc let a ‚tisíc let jako jeden den‘. Pán neotálí s naplněním svého zaslíbení, jak si někteří myslí, nýbrž je k vám shovívavý, nechtěje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání. Pánův den přijde jako zloděj v noci. V něm nebesa s rachotem pominou, prvky se žárem uvolní a země a její činy budou spáleny. Když se toto všechno takto rozplyne, jací musíte být ve svatém způsobu života a zbožnosti vy, kteří očekáváte a urychlujete příchod Božího dne! Kvůli němu se nebesa rozplynou v ohni a prvky se žárem roztaví. Podle jeho zaslíbení očekáváme nová nebesa a novou zemi, ve kterých přebývá spravedlnost. Proto, milovaní, očekáváte-li tyto věci, vynasnažte se, abyste jím byli nalezeni v pokoji, bez poskvrny a bez úhony. A trpělivost našeho Pána považujte za záchranu, jak vám to napsal i náš milovaný bratr Pavel podle moudrosti, která mu byla dána, a jak to napsal i ve všech dalších listech, v nichž o tom mluví. Jsou v nich některé těžko srozumitelné věci, které neučení a neupevnění lidé překrucují, jako i ostatní Písma, ke své vlastní záhubě. Ale vy, milovaní, protože to víte předem, chraňte se, abyste nebyli svedeni bludem bezuzdných lidí a neodpadli od vlastního pevného základu. Rosťte v milosti a poznání našeho Pána a Zachránce Ježíše Krista. Jemu buď sláva i nyní a až do dne věčnosti. Amen. Co bylo od počátku, co jsme slyšeli, co jsme na vlastní oči viděli, co jsme spatřili a čeho se naše ruce dotýkaly ohledně Slova života: – Ten život byl zjeven, viděli jsme a svědčíme a zvěstujeme vám věčný život, který byl u Otce a nám byl zjeven. – Co jsme viděli a slyšeli, zvěstujeme i vám, abyste také vy měli společenství s námi. Naše společenství je s Otcem a s jeho Synem Ježíšem Kristem. Toto vám píšeme, aby naše radost byla úplná. A toto je zvěst, kterou jsme od něho slyšeli a vám ji zvěstujeme: Bůh je světlo a není v něm žádná tma. Řekneme-li, že s ním máme společenství, a přitom chodíme v temnotě, lžeme a nečiníme pravdu. Jestliže však chodíme v tom světle, jako on je v tom světle, máme společenství mezi sebou a krev Ježíše Krista, jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu. Řekneme-li, že žádný hřích nemáme, klameme sami sebe a pravda v nás není. Jestliže své hříchy vyznáváme, on je věrný a spravedlivý, aby nám hříchy odpustil a očistil nás od každé nepravosti. Řekneme-li, že jsme nezhřešili, děláme z něj lháře a jeho slovo v nás není. Moje dítky, toto vám píši, abyste nezhřešili; a jestliže by někdo zhřešil, máme u Otce Zastánce, Ježíše Krista, toho spravedlivého. On je smírčí obětí za naše hříchy, a nejen za naše, ale i za hříchy celého světa. A podle toho víme, že jsme jej poznali, jestliže zachováváme jeho přikázání. Kdo říká: ‚Znám ho,‘ a jeho přikázání nezachovává, je lhář a pravda v něm není. Kdo však zachovává jeho slovo, v tom se skutečně Boží láska stala dokonalou. Podle toho poznáváme, že jsme v něm. Kdo říká, že v něm zůstává, musí sám také žít tak, jak žil on. Milovaní, nepíšu vám nové přikázání, ale staré, které jste měli od počátku. To staré přikázání je slovo, které jste už dávno slyšeli. A opět vám píšu přikázání nové, a to je pravdivé v něm i ve vás, že tma pomíjí a to pravé světlo již svítí. Kdo říká, že je ve světle, a přitom nenávidí svého bratra, je dosud ve tmě. Kdo svého bratra miluje, zůstává v tom světle a není v něm žádné pohoršení. Kdo však svého bratra nenávidí, je ve tmě, ve tmě chodí a neví, kam jde; neboť tma oslepila jeho oči. Píšu vám, dítky, že jsou vám odpuštěny hříchy pro jeho jméno. Píšu vám, otcové, že jste poznali toho, který je od počátku; píšu vám, mládenci, že jste přemohli toho Zlého. Napsal jsem vám, dítky, že jste poznali Otce; napsal jsem vám, otcové, že jste poznali toho, který je od počátku; napsal jsem vám, mládenci, že jste silní a slovo Boží ve vás zůstává, a přemohli jste toho Zlého. Nemilujte svět ani to, co je ve světě. Jestliže někdo miluje svět, není v něm Otcova láska. Neboť všechno, co je ve světě – žádost těla, žádost očí a prázdná chlouba života – není z Otce, ale ze světa. A svět pomíjí i jeho žádost; kdo však činí vůli Boží, zůstává na věčnost. Dítky, je poslední hodina; a jak jste slyšeli, že přichází Antikrist, tak se nyní již objevilo mnoho antikristů; podle toho poznáváme, že je poslední hodina. Vyšli z nás, ale nebyli z nás. Kdyby byli z nás, zůstali by s námi. Ale to se stalo, aby vyšlo najevo, že nejsou všichni z nás. Vy však máte pomazání od toho Svatého a víte to všichni. Nenapsal jsem vám proto, že neznáte pravdu, ale proto, že ji znáte a víte, že žádná lež není z pravdy. Kdo je lhář, ne-li ten, kdo popírá, že Ježíš je Kristus? To je ten antikrist, který popírá Otce i Syna. Každý, kdo popírá Syna, nemá ani Otce. Kdo vyznává Syna, má i Otce. Ať ve vás zůstává, co jste slyšeli od počátku. Zůstane-li ve vás to, co jste slyšeli od počátku, zůstanete také vy v Synu a v Otci. A toto je to zaslíbení, které nám on zaslíbil: věčný život. Toto jsem vám napsal o těch, kteří vás svádějí. Ve vás však zůstává pomazání, které jste od něho přijali, a nepotřebujete, aby vás někdo učil; jeho pomazání vás učí všemu a je pravdivé a neklame; jak vás vyučilo, tak zůstávejte v něm. Nyní tedy, dítky, zůstávejte v něm, abychom nabyli radostné důvěry, až se zjeví, a nebyli jím zahanbeni při jeho příchodu. Víte-li, že je spravedlivý, vězte, že také každý, kdo činí spravedlnost, je z něho zrozen. Pohleďte, jakou lásku nám Otec dal, abychom byli nazváni Božími dětmi; a také jimi jsme. Proto nás svět nezná, neboť nepoznal jeho. Milovaní, nyní jsme děti Boží; a ještě se neukázalo, co budeme. Víme však, že až se zjeví, budeme mu podobni, protože ho uvidíme takového, jaký je. A každý, kdo v něm má tuto naději, očišťuje se, tak jako on je čistý. Každý, kdo činí hřích, činí také svévoli. Hřích je svévole. A víte, že on se zjevil, aby odstranil naše hříchy, a hříchu v něm není. Žádný, kdo v něm zůstává, nehřeší. Žádný, kdo hřeší, ho neviděl ani nepoznal. Dítky, ať vás nikdo nesvádí. Kdo činí spravedlnost, je spravedlivý, tak jako on je spravedlivý. Kdo činí hřích, je z Ďábla, neboť Ďábel hřeší od počátku. Proto se zjevil Syn Boží, aby zmařil skutky Ďáblovy. Žádný, kdo je narozen z Boha, nečiní hřích, protože v něm zůstává Boží símě; a nemůže hřešit, protože se narodil z Boha. Podle toho se poznají děti Boží a děti Ďáblovy: žádný, kdo nečiní spravedlnost a kdo nemiluje svého bratra, není z Boha. Neboť to je ta zvěst, kterou jste slyšeli od počátku: abychom se navzájem milovali. Ne jako Kain, který byl ze Zlého a zabil svého bratra. A proč ho zabil? Protože jeho vlastní skutky byly zlé, kdežto skutky jeho bratra byly spravedlivé. Nedivte se, bratři, když vás svět nenávidí. My víme, že jsme přešli ze smrti do života, neboť milujeme bratry; kdo nemiluje bratra, zůstává ve smrti. Každý, kdo nenávidí svého bratra, je vrah; a víte, že žádný vrah nemá věčný život, který by v něm zůstával. Podle toho jsme poznali lásku, že on za nás položil svou duši. I my jsme povinni položit své duše za bratry. Má-li však někdo dostatek v tomto světě a vidí, že jeho bratr má nouzi, a zavře před ním své srdce, jak v něm může zůstávat Boží láska? Dítky, nemilujme slovem ani jazykem, ale v skutku a v pravdě. Podle toho poznáme, že jsme z pravdy, a tak před ním upokojíme své srdce, i když by nás naše srdce odsuzovalo; neboť Bůh je větší než naše srdce a zná všechno. Milovaní, jestliže nás srdce neodsuzuje, máme radostnou důvěru k Bohu a oč bychom žádali, dostáváme od něho, protože zachováváme jeho přikázání a činíme to, co se jemu líbí. A toto je jeho přikázání, abychom uvěřili jménu jeho Syna Ježíše Krista a navzájem se milovali, jak nám přikázal. Kdo zachovává jeho přikázání, zůstává v Bohu a Bůh v něm; že v nás zůstává, poznáváme podle Ducha, kterého nám dal. Milovaní, nevěřte každému duchu, ale zkoumejte duchy, jsou-li z Boha; neboť do světa vyšlo mnoho falešných proroků. Podle toho poznávejte Ducha Božího: Každý duch, který vyznává Ježíše Krista, jenž přišel v těle, je z Boha. A žádný duch, který nevyznává Ježíše Krista, jenž přišel v těle, není z Boha. To je ten duch Antikrista, o němž jste slyšeli, že přichází, a který již nyní je ve světě. Vy, dítky, jste z Boha a přemohli jste je, neboť ten, který je ve vás, je větší než ten, který je ve světě. Oni jsou ze světa, proto mluví věci ze světa a svět jim naslouchá. My jsme z Boha; kdo zná Boha, naslouchá nám, kdo není z Boha, nenaslouchá nám. Podle toho poznáváme Ducha pravdy a ducha bludu. Milovaní, milujme se navzájem, neboť láska je z Boha, a každý, kdo miluje, se z Boha narodil a Boha zná. Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska. V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh na svět poslal svého Syna, toho jediného, abychom skrze něho měli život. V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on miloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy. Milovaní, jestliže Bůh takto miloval nás, i my se máme navzájem milovat. Boha nikdo nikdy neviděl. Jestliže se milujeme navzájem, Bůh v nás zůstává a jeho láska v nás dosáhla svého cíle. Že zůstáváme v něm a on v nás, poznáváme podle toho, že nám dal ze svého Ducha. A my jsme viděli a dosvědčujeme, že Otec poslal Syna, Zachránce světa. Kdo by vyznal, že Ježíš je Syn Boží, v tom zůstává Bůh a on v Bohu. A my jsme uvěřili a poznali lásku, kterou Bůh má k nám. Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh v něm. V tom dosáhla láska při nás cíle, že máme naprostou důvěru pro den soudu, neboť jaký je on, takoví jsme i my v tomto světě. V lásce není strach, ale dokonalá láska strach zahání; vždyť strach působí muka, a kdo se bojí, nedošel dokonalosti v lásce. My milujeme, neboť on první miloval nás. Řekne-li někdo: ‚Miluji Boha,‘ a přitom nenávidí svého bratra, je lhář. Vždyť kdo nemiluje svého bratra, kterého viděl, nemůže milovat Boha, kterého neviděl. A toto přikázání máme od něho, aby ten, kdo miluje Boha, miloval také svého bratra. Každý, kdo věří, že Ježíš je Kristus, je zrozen z Boha. A každý, kdo miluje Otce, miluje i jeho dítě. Podle toho poznáváme, že milujeme Boží děti, když milujeme Boha a plníme jeho přikázání. To je totiž láska k Bohu, že zachováváme jeho přikázání. A jeho přikázání nejsou těžká, neboť vše, co se narodilo z Boha, přemáhá svět. A to je to vítězství, které přemohlo svět: naše víra. Kdo je ten, který přemáhá svět, ne-li ten, kdo věří, že Ježíš je Syn Boží? To je ten, který přišel skrze vodu a krev: Ježíš Kristus. Ne pouze ve vodě, ale ve vodě a v krvi. A Duch je ten, který to dosvědčuje, neboť Duch je pravda. Tři jsou, kteří vydávají svědectví na nebi – Otec, Slovo a Duch Svatý – a ti tři jsou jedno. A jsou tři, kteří vydávají svědectví na zemi – Duch, voda a krev –, a ti tři jsou zajedno. Přijímáme-li svědectví lidí, oč větší je svědectví Boží. Toto je Boží svědectví, protože on sám vydal svědectví o svém Synu. Kdo věří v Syna Božího, má to svědectví v sobě. Kdo nevěří Bohu, učinil ho lhářem, protože neuvěřil svědectví, které Bůh vydal o svém Synu. A to je to svědectví: Bůh nám dal věčný život a ten život je v jeho Synu. Kdo má Syna, má život; kdo nemá Syna Božího, ten život nemá. Toto jsem napsal vám, kteří věříte ve jméno Syna Božího, abyste věděli, že máte věčný život. A to je ta naprostá důvěra, kterou máme k němu, že když bychom o něco žádali podle jeho vůle, slyší nás. A víme-li, že nás slyší, kdykoli o něco žádáme, víme, že máme to, co jsme od něho žádali. Uviděl-li by někdo svého bratra, že hřeší hříchem, který není k smrti, ať za něj poprosí, a Bůh mu dá život; těm, kdo nehřeší k smrti. Je hřích k smrti; u takového neříkám, aby prosil. Každá nepravost je hřích, ale je i hřích, který není k smrti. Víme, že kdo je narozen z Boha, nehřeší; ale ten, kdo byl zplozen z Boha, střeží sebe samého a ten Zlý se ho nedotýká. Víme, že jsme z Boha a celý svět leží v tom Zlém. Víme, že Syn Boží přišel a dal nám schopnost poznávat toho pravého, a jsme v tom pravém, v jeho Synu Ježíši Kristu. On je ten pravý Bůh a věčný život. Dítky, uchraňte se model! Amen. Já starší píšu vyvolené paní a jejím dětem, které miluji v pravdě – a nejen já, nýbrž všichni, kteří poznali pravdu –, a to pro pravdu, která zůstává v nás a bude s námi na věčnost. Bude s námi milost, milosrdenství a pokoj od Boha Otce a od Pána Ježíše Krista, Syna Otcova, v pravdě a lásce. Velice jsem se zaradoval, že jsem mezi tvými dětmi nalezl takové, které chodí v pravdě podle přikázání, které jsme dostali od Otce. A nyní tě prosím, paní – ne že bych ti psal nové přikázání, nýbrž to, které jsme měli od počátku –, abychom milovali jedni druhé. A to je ta láska: abychom chodili podle jeho přikázání. To je to přikázání, o kterém jste od počátku slyšeli, že v něm máte chodit. Neboť do světa vyšli mnozí svůdci, kteří nevyznávají Ježíše Krista přicházejícího v těle; každý takový člověk je svůdce a antikrist. Dávejte si pozor, abyste nepřišli o to, na čem jsme pracovali, ale abyste dostali plnou odměnu. Každý, kdo zachází dále a nezůstává v učení Kristově, nemá Boha; kdo zůstává v učení Kristově, má i Otce i Syna. Přichází-li někdo k vám a nepřináší toto učení, nepřijímejte ho do domu ani ho nezdravte; kdo ho zdraví, má účast na jeho zlých skutcích. Ačkoliv vám mám mnoho co psát, nechtěl jsem to učinit prostřednictvím papíru a inkoustu. Ale doufám, že se k vám dostanu a promluvím s vámi tváří v tvář, aby naše radost byla úplná. Pozdravují tě děti tvé vyvolené sestry. Amen. Já starší milovanému Gaiovi, jehož miluji v pravdě. Milovaný, modlím se, abys ve všem prospíval a byl zdráv, tak jako prospívá tvá duše. Neboť jsem se velice zaradoval, když přicházeli bratři a vydávali svědectví o tom, že stojíš v pravdě, a o tom, jak chodíš v pravdě. Nemám větší radost, než když slyším, že mé děti chodí v pravdě. Milovaný, věrně činíš ve všem, co konáš pro bratry, a zvláště pro cizí. Oni vydali před církví svědectví o tvé lásce. Dobře učiníš, vypravíš-li je, jak je důstojno Boha. Neboť pro jeho jméno se vydali na cestu a od pohanů nic nepřijímají. My jsme povinni se takových ujímat, abychom se stávali spolupracovníky pro pravdu. Něco jsem již tomu sboru napsal, ale Diotrefés, který chce být první z nich, nás nepřijímá. Proto jestliže přijdu, připomenu jeho skutky, které činí, když nás pomlouvá zlými slovy, a že ani na tom nemá dost, ale sám bratry nepřijímá, a těm, kdo je chtějí přijmout, brání a vylučuje je ze sboru. Milovaný, nenapodobuj zlé, ale dobré. Kdo činí dobře, je z Boha; kdo činí zle, Boha neviděl. Demétriovi všichni vydali dobré svědectví, i sama pravda; i my mu vydáváme svědectví a víš, že naše svědectví je pravdivé. Měl bych ti ještě mnoho co napsat, ale nechci ti psát inkoustem a perem. Doufám však, že tě brzo uvidím a že budeme spolu mluvit tváří v tvář. Pokoj tobě. Pozdravují tě přátelé. Pozdravuj přátele, každého zvlášť! Juda, otrok Ježíše Krista a bratr Jakubův, povolaným, kteří jsou milovaní v Bohu Otci a zachovávaní pro Ježíše Krista: Kéž se vám rozhojní milosrdenství, pokoj a láska. Milovaní, když jsem vynakládal všechnu píli, abych vám psal o naší společné záchraně, pokládal jsem za nutné vám napsat povzbuzení, abyste vytrvale zápasili o víru, která byla jednou provždy svěřena svatým. Neboť se vloudili někteří lidé, kteří jsou dávno předem zapsáni k tomu odsouzení, bezbožní, kteří milost našeho Boha proměňují v bezuzdnost a zapírají našeho jediného vládce a Pána, Ježíše Krista. Chci vám připomenout, i když to všechno víte, že Pán, ač jednou lid z egyptské země zachránil, podruhé ty, kteří neuvěřili, zahubil. A anděly, kteří nezachovali své knížectví, ale opustili vlastní příbytek, zachovává ve věčných poutech pod mrákotou k soudu velikého dne. Podobně Sodoma a Gomora a okolní města, která stejným způsobem jako oni plně propadla smilstvu a odešla za jiným tělem, jsou předložena jako příklad, když nesou trest věčného ohně. Stejně i tito ve svém snění poskvrňují tělo, neuznávají autoritu, rouhají se slávám. Vždyť ani archanděl Michael, když se s Ďáblem přel o Mojžíšovo tělo, si nedovolil vynést potupný soud, nýbrž řekl: ‚Kéž tě napomene Pán.‘ Tito se však rouhají věcem, které neznají, a v těch, které jako nerozumná zvířata přirozeně znají, propadají zhoubě. Běda jim, neboť se vydali cestou Kainovou, vrhli se do bludu Balaámovy mzdy a zahynuli vzpourou Kore. Tito jsou poskvrnami na vašich hodech lásky, když s vámi bezostyšně hodují a pasou sami sebe; jsou jako oblaky bez vody, které jsou hnány větry, stromy na sklonku podzimu, bez ovoce, dvakrát zemřelé, vykořeněné; divoké mořské vlny, které jako pěnu vyvrhují své hanebnosti, bloudící hvězdy, jimž je mrákota tmy zachována na věčnost. O nich také prorokoval Henoch, sedmý od Adama, když řekl: ‚Hle, Pán přišel s desetitisíci svých svatých, aby vykonal soud nade všemi a aby usvědčil každého‘ ze všech skutků bezbožnosti, které bezbožně spáchali, a ze všech tvrdých slov, které proti němu promluvili bezbožní hříšníci. Tito jsou reptalové, nespokojenci, kteří žijí podle svých vlastních žádostí, jejich ústa honosně mluví a lichotí lidem kvůli vlastnímu prospěchu. Vy však, milovaní, pamatujte na slova předpověděná od apoštolů našeho Pána Ježíše Krista. Říkali vám: ‚Na konci času budou posměvači, kteří budou žít podle svých vlastních bezbožných žádostí.‘ To jsou ti, kteří vytvářejí rozdělení, lidé duševní, kteří nemají Ducha. Vy však, milovaní, budujte se ve své nejsvětější víře, modlete se v Duchu Svatém, zachovejte se v Boží lásce a očekávejte milosrdenství našeho Pána Ježíše Krista k věčnému životu. A nad některými, kteří pochybují, se slitovávejte, některé zachraňujte, vytrhujíce je z ohně, a nad některými se slitovávejte v bázni, majíce v nenávisti i košili poskvrněnou od těla. Nyní tomu, kdo je mocen vás zachovat bez klopýtnutí a postavit bezúhonné s veselím před svou slávu, jedinému moudrému Bohu, našemu Zachránci skrze Ježíše Krista, našeho Pána, jemu buď sláva, velebnost, vláda i pravomoc před veškerým časem, i nyní, i po všechny věky věků. Amen. Zjevení Ježíše Krista, které mu dal Bůh, aby svým otrokům ukázal, co se má brzy stát. On to prostřednictvím svého anděla naznačil svému otroku Janovi. Ten dosvědčil Boží slovo a svědectví Ježíše Krista, vše, co uviděl. Blahoslavený, kdo předčítá, i ti, kdo slyší slova tohoto proroctví a zachovávají, co je v něm zapsáno, neboť ten čas je blízko. Jan sedmi sborům v Asii: Milost vám a pokoj od Toho, který jest a který byl a který přichází, i od sedmi duchů, kteří jsou před jeho trůnem, a od Ježíše Krista, jenž je věrný svědek, prvorozený z mrtvých a vládce králů země. Tomu, jenž nás miluje a svou krví nás rozvázal z našich hříchů a učinil nás královstvím, kněžími svému Bohu a Otci – jemu sláva i moc na věky věků. Amen. ‚Hle, přichází s oblaky‘ a ‚uzří jej každé oko, i ti, kteří jej probodli‘, a ‚budou se pro něho bít v prsa všechny kmeny země‘. Ano, amen. Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec, praví Pán Bůh, Ten, který jest a který byl a který přichází, ten Všemohoucí. Já Jan, váš bratr a spoluúčastník soužení, království a vytrvalosti v Ježíši Kristu, jsem se ocitl pro Boží slovo a svědectví Ježíše Krista na ostrově zvaném Patmos. V den Páně jsem se ocitl v Duchu a uslyšel jsem za sebou mocný hlas jako zvuk polnice, který říkal: „Co vidíš, napiš do svitku a pošli sedmi sborům: Do Efesu, do Smyrny, do Pergama, do Thyatir, do Sard, do Filadelfie a do Laodiceje.“ Obrátil jsem se, abych viděl hlas, který se mnou mluvil. A když jsem se obrátil, spatřil jsem sedm zlatých svícnů a uprostřed těch svícnů někoho jako Syna člověka, oděného dlouhým rouchem a přepásaného zlatým pásem až k prsům. Jeho hlava a vlasy byly bílé jako bílá vlna, jako sníh, jeho oči jako plamen ohně; jeho nohy podobné bronzu rozžhavenému v peci a jeho hlas jako zvuk mnohých vod. A ve své pravici měl sedm hvězd a z jeho úst vycházel ostrý dvousečný meč a jeho tvář jako když slunce září ve své síle. Když jsem jej spatřil, padl jsem k jeho nohám jako mrtvý. I položil na mne svou pravici a řekl: „Neboj se. Já jsem první i poslední, ten Živý. Byl jsem mrtvý, a hle, žiji na věky věků. Amen. Mám klíče smrti i podsvětí. Napiš tedy ty věci, které jsi uviděl, a ty, které jsou, a ty, které se mají stát po nich. Tajemství těch sedmi hvězd, které jsi spatřil na mé pravici, i těch sedmi zlatých svícnů: Sedm hvězd jsou andělé sedmi sborů, sedm svícnů je sedm sborů.“ „Andělu sboru v Efesu napiš: ‚Toto praví ten, který pevně drží těch sedm hvězd ve své pravici, který se prochází uprostřed těch sedmi zlatých svícnů: Znám tvé skutky, tvou námahu i tvou vytrvalost; vím, že nemůžeš snést zlé lidi a vyzkoušel jsi ty, kteří se nazývají apoštoly, ale nejsou, a shledal jsi, že jsou lháři. Máš vytrvalost a snášel jsi těžkosti pro mé jméno, a nezemdlel jsi. Ale to mám proti tobě, že jsi opustil svou první lásku. Rozpomeň se, odkud jsi spadl, učiň pokání a začni jednat jako dřív! Ne-li, přijdu k tobě brzy a pohnu tvým svícnem z jeho místa; jestliže neučiníš pokání. To však máš k dobru, že nenávidíš skutky Nikolaitů, které i já nenávidím. Kdo má uši, slyš, co Duch praví sborům: Tomu, kdo vítězí, dám jíst ze stromu života, který je v Božím ráji.‘ Andělu sboru ve Smyrně napiš: ‚Toto praví ten první a poslední, který byl mrtev a ožil: Znám tvé soužení a chudobu, ale jsi bohatý. Znám i urážení od těch, kteří sami o sobě říkají, že jsou Židé, ale nejsou, nýbrž jsou synagogou Satanovou. Neboj se toho, co máš trpět. Hle, Ďábel se chystá některé z vás dávat do vězení, abyste byli vyzkoušeni, a budete mít soužení po deset dní. Buď věrný až na smrt, a dám ti věnec života. Kdo má uši, slyš, co Duch praví sborům: Kdo vítězí, tomu druhá smrt neublíží.‘ Andělu sboru v Pergamu napiš: ‚Toto praví ten, který má ostrý dvousečný meč: Vím, kde bydlíš: tam, kde je trůn Satanův; avšak pevně držíš mé jméno a nezapřel jsi mou víru ani ve dnech, v nichž můj věrný svědek Antipas byl zabit u vás, kde bydlí Satan. Ale mám několik věcí proti tobě. Že tam máš lidi, kteří drží učení Balaámovo, který učil Baláka položit nástrahu před syny Izraele, aby jedli maso obětované modlám a smilnili; tak i ty máš některé, kteří stejně drží učení Nikolaitů. Učiň tedy pokání! Ne-li, brzy k tobě přijdu a budu s nimi válčit mečem svých úst. Kdo má uši, slyš, co Duch praví sborům: Tomu, kdo vítězí, dám skrytou manu a dám mu bílý kamének a na tom kaménku napsané nové jméno, které nezná nikdo, než ten, kdo je dostává.‘ Andělu sboru v Thyatirech napiš: ‚Toto praví Syn Boží, který má oči jako plamen ohně a nohy podobné bronzu: Znám tvé skutky a tvou lásku, věrnost a službu, tvou vytrvalost a tvé poslední skutky, hojnější než ty první. Ale to mám proti tobě, že trpíš ženu Jezábel, která si říká prorokyně, vyučuje a svádí mé otroky, aby smilnili a jedli maso obětované modlám. Dal jsem jí čas k pokání, ale ona se nechce odvrátit od svého smilstva. Hle, uvrhnu ji na lůžko a ty, kteří s ní cizoloží, do velkého soužení, jestliže se od jejích činů neodvrátí; a její děti zahubím. A všechny sbory poznají, že já jsem ten, který zkoumá ledví i srdce, a každému z vás odplatím podle vašich skutků. Vám ostatním v Thyatirech, kteří nemáte toto učení, kteří jste, jak oni říkají, nepoznali hluboké věci Satanovy, pravím: Nekladu na vás jiné břemeno; pouze držte pevně, co máte, dokud nepřijdu. Kdo vítězí a zachovává moje skutky až do konce, tomu dám vládu nad národy; bude je pást železnou berlou a budou rozbíjeny jako hliněné nádobí, jak jsem to i já přijal od svého Otce. A dám mu hvězdu jitřní. Kdo má uši, slyš, co Duch praví sborům.‘ Andělu sboru v Sardách napiš: ‚Toto praví ten, který má sedm duchů Božích a sedm hvězd: Znám tvé skutky; máš jméno, že žiješ, ale jsi mrtvý. Buď bdělý a upevni to, co ještě zbývá a je na umření, neboť jsem nenalezl tvé skutky úplné před mým Bohem. Připomínej si, jak jsi mé slovo přijal a slyšel, zachovávej je a učiň pokání. Neprobudíš-li se, přijdu jako zloděj, a nebudeš vědět, v kterou hodinu na tebe přijdu. Máš však v Sardách několik osob, které neposkvrnily svá roucha; ti budou se mnou chodit v bílých šatech, protože jsou toho hodni. Kdo vítězí, takto se bude oblékat do bílých šatů a jeho jméno nevymažu z knihy života, nýbrž vyznám je před svým Otcem a před jeho anděly. Kdo má uši, slyš, co Duch praví sborům.‘ Andělu sboru ve Filadelfii napiš: ‚Toto praví ten Svatý, ten Pravý, který má klíč Davidův; když on otevírá, nikdo nezavře, a když on zavírá, nikdo neotevře: Znám tvé skutky. Hle, postavil jsem před tebou otevřené dveře, které nemůže nikdo zavřít. Neboť máš malou moc, a přece jsi zachoval mé slovo a nezapřel jsi mé jméno. Hle, dávám ti ze synagogy Satanovy ty, kdo o sobě říkají, že jsou Židé, a nejsou, ale lžou. Hle, způsobím, že přijdou a pokloní se před tvýma nohama; a poznají, že já jsem si tě zamiloval. Protože jsi zachoval slovo mé vytrvalosti, i já zachovám tebe v hodině zkoušky, která má přijít na celý obydlený svět, aby vyzkoušela obyvatele země. Přijdu brzy. Drž pevně, co máš, aby ti nikdo nevzal věnec vítěze. Kdo vítězí, toho učiním sloupem ve svatyni svého Boha a již nikdy nevyjde ven. Napíšu na něj jméno svého Boha a jméno města svého Boha, nového Jeruzaléma, který sestupuje z nebe od mého Boha, i své nové jméno. Kdo má uši, slyš, co Duch praví sborům.‘ Andělu sboru v Laodiceji napiš: ‚Toto praví Amen, svědek věrný a pravý, původ Božího stvoření: Znám tvé skutky; nejsi studený ani horký. Kéž bys byl studený nebo horký! Takto však, že jsi vlažný, a nejsi studený ani horký, vyvrhnu tě ze svých úst. Neboť říkáš: Jsem bohatý, zbohatl jsem, nic nepotřebuji. A nevíš, že jsi ubohý, politováníhodný a chudý, slepý a nahý. Radím ti, abys ode mne koupil zlato v ohni pročištěné, a tak zbohatl, bílé šaty, aby ses oblékl a neukázala se hanba tvé nahoty, a mast k pomazání svých očí, abys viděl. Já usvědčuji a kárám ty, které miluji; buď tedy horlivý a učiň pokání. Hle, stojím u dveří a tluču; kdo by uslyšel můj hlas a otevřel dveře, k tomu vejdu a budu s ním večeřet a on se mnou. Kdo vítězí, tomu dám usednout se mnou na můj trůn, jako i já jsem zvítězil a usedl se svým Otcem na jeho trůn. Kdo má uši, slyš, co Duch praví sborům.‘“ Potom jsem uviděl: Hle, otevřené dveře v nebi, a ten první hlas, který jsem uslyšel jako zvuk polnice mluvící se mnou, říkal: „Vystup sem a ukážu ti, co se má stát potom.“ Ihned jsem se ocitl v Duchu. A hle, v nebi stál trůn a na tom trůnu někdo seděl. A ten, kdo na něm seděl, byl na pohled jako kámen jaspis a karneol; a kolem trůnu duha na pohled jako smaragd. Okolo toho trůnu čtyřiadvacet jiných trůnů a na těch trůnech sedělo čtyřiadvacet starších, oblečených do bílých šatů a na hlavách zlaté věnce. Z trůnu vycházely blesky, hlasy a hromy. Před trůnem hořelo sedm ohnivých pochodní, to jest sedm duchů Božích. A před trůnem bylo něco jako skelné moře, podobné křišťálu. Uprostřed trůnu a kolem trůnu čtyři živé bytosti plné očí zpředu i zezadu. První bytost byla podobná lvu, druhá bytost byla podobná býku, třetí bytost měla tvář jako člověk a čtvrtá bytost byla podobná letícímu orlu. Ty čtyři živé bytosti měly každá po šesti křídlech, dokola i uvnitř plno očí. A bez přestání dnem i nocí říkají: „Svatý, svatý, svatý Pán, Bůh Všemohoucí, ten, který byl a který jest a který přichází.“ A kdykoli ty živé bytosti vzdají slávu a čest a díky Sedícímu na trůnu, Žijícímu na věky věků, padne těch čtyřiadvacet starších před Sedícím na trůnu a pokloní se Žijícímu na věky věků; pak hodí své věnce vítězů před trůn a říkají: „Hoden jsi, Pane a Bože náš, Svatý, přijmout slávu a úctu i moc, neboť ty jsi stvořil všechny věci, z tvé vůle existovaly a byly stvořeny.“ A na pravici Sedícího na trůnu jsem spatřil svitek popsaný zevnitř i zvenčí, zapečetěný sedmi pečetěmi. A uviděl jsem silného anděla, který hlásal mocným hlasem: „Kdo je hoden otevřít ten svitek a rozlomit jeho pečetě?“ A nikdo v nebi ani na zemi ani pod zemí nemohl otevřít ten svitek a dívat se do něho. Velmi jsem plakal, že se nenašel nikdo, kdo by byl hoden svitek otevřít a dívat se do něj. Ale jeden ze starších mi říká: „Neplač. Hle, zvítězil lev, ten z kmene Judova, kořen Davidův, aby otevřel ten svitek a jeho sedm pečetí.“ A tu jsem spatřil, že uprostřed trůnu a těch čtyř živých bytostí a uprostřed těch starších stál Beránek jako zabitý; měl sedm rohů a sedm očí, což jest sedm duchů Božích, vyslaných do celé země. I přišel a vzal ten svitek z pravice sedícího na trůnu. A když ho vzal, čtyři živé bytosti i čtyřiadvacet starších padlo před Beránkem; každý měl harfu a zlaté misky plné kadidel, což jsou modlitby svatých. A zpívají novou píseň: „Jsi hoden vzít ten svitek a otevřít jeho pečeti, protože jsi byl zabit a svou krví jsi vykoupil Bohu lidi z každého kmene, jazyka, lidu a národu, a učinil jsi je králi a kněžími našemu Bohu; a budou kralovat na zemi.“ I uviděl jsem a uslyšel jsem hlas mnoha andělů okolo trůnu a těch živých bytostí a těch starších, jejich počet byl desetitisíce desetitisíců a tisíce tisíců, a říkali mocným hlasem: „Hoden jest Beránek, ten zabitý, přijmout tu moc a bohatství, moudrost, sílu a úctu, slávu a dobrořečení.“ A všechno stvoření, které je v nebi, na zemi, pod zemí i na moři, všechno, co je v nich, jsem slyšel volat: „Tomu, jenž sedí na trůnu, a Beránkovi dobrořečení, úcta, sláva i moc na věky věků!“ A ty čtyři živé bytosti říkaly: „Amen.“ A starší padli na tvář a poklonili se. I uviděl jsem, když Beránek otevřel jednu ze sedmi pečetí, a uslyšel jsem, jak jedna z těch čtyř živých bytostí řekla hromovým hlasem: „Pojď!“ A uviděl jsem, a hle, bílý kůň; a ten, který na něm seděl, měl luk a byl mu dán věnec; a vyšel vítězící, a aby zvítězil. Když otevřel druhou pečeť, uslyšel jsem, jak ta druhá živá bytost řekla: „Pojď!“ A vyšel jiný kůň, ohnivě rudý; a tomu, kdo na něm seděl, bylo dáno, aby vzal ze země pokoj a aby se lidé navzájem zabíjeli; a byl mu dán veliký meč. A když otevřel třetí pečeť, uslyšel jsem, jak třetí živá bytost řekla: „Pojď!“ A uviděl jsem, a hle, černý kůň; a ten, který na něm seděl, měl ve své ruce vahadlo. A uslyšel jsem cosi jako hlas uprostřed těch čtyř živých bytostí, který řekl: „Mírka pšenice za denár a tři mírky ječmene za denár. Olej a víno nezdražuj.“ A když otevřel čtvrtou pečeť, uslyšel jsem hlas čtvrté živé bytosti, jak řekla: „Pojď!“ A uviděl jsem, a hle, kůň plavý; a jméno toho, který na něm seděl, bylo Smrt, a Hádes ho doprovázel. Byla jim dána moc nad čtvrtinou země, aby zabíjeli mečem, hladem, smrtí a šelmami země. A když otevřel pátou pečeť, spatřil jsem pod oltářem duše zabitých pro Boží slovo a pro svědectví, které věrně drželi. A ti zvolali mocným hlasem: „Jak dlouho ještě, Panovníku, svatý a pravý, nebudeš soudit a trestat za naši krev ty, kdo bydlí na zemi?“ A každému z nich bylo dáno bílé roucho a bylo jim řečeno, ať odpočinou ještě krátký čas, dokud se nenaplní počet jejich spoluotroků a jejich bratrů, kteří mají být zabíjeni jako oni. A když otevřel šestou pečeť, uviděl jsem, že nastalo veliké zemětřesení, slunce zčernalo jako žíněný pytel a měsíc úplně zkrvavěl. A nebeské hvězdy spadly na zem, jako když fíkovník zmítaný vichrem shazuje své pozdní fíky; a nebe zmizelo, jako když se svinuje svitek, a každá hora i každý ostrov se pohnuly ze svého místa. Králové země i velmoži a vojevůdci, boháči a mocní, každý otrok i svobodný, se ukryli do jeskyň a do horských skal a říkali těm horám a skalám: „Padněte na nás a skryjte nás před tváří toho, který sedí na trůnu, a před hněvem Beránka! Neboť přišel veliký den jejich hněvu; kdo bude moci obstát?“ Potom jsem uviděl čtyři anděly stát na čtyřech úhlech země a držet čtyři zemské větry, aby vítr nevál na zemi ani na moře ani na žádný strom. A uviděl jsem jiného anděla, jak vystupuje od východu slunce a má pečetidlo živého Boha. Mocným hlasem zvolal na ty čtyři anděly, kterým bylo dáno škodit zemi a moři: „Neškoďte zemi, moři ani stromům, dokud neoznačíme otroky našeho Boha na jejich čelech!“ A slyšel jsem počet označených: sto čtyřicet čtyři tisíce ze všech kmenů synů Izraele. Z kmene Juda je označeno dvanáct tisíc, z kmene Rúben dvanáct tisíc, z kmene Gád dvanáct tisíc. Z kmene Ašer dvanáct tisíc, z kmene Neftalí dvanáct tisíc, z kmene Manases dvanáct tisíc. Z kmene Šimeón dvanáct tisíc, z kmene Lévi dvanáct tisíc, z kmene Isachar dvanáct tisíc. Z kmene Zabulón dvanáct tisíc, z kmene Josef dvanáct tisíc a z kmene Benjamín je označeno dvanáct tisíc. Potom jsem uviděl, a hle, veliký zástup, který nikdo nemohl spočítat, ze všech národů, kmenů, jazyků a z každého lidu, jak stojí před trůnem a před Beránkem, oblečeni v bílá roucha, palmové ratolesti v rukou, a volají velikým hlasem: „Záchrana náleží našemu Bohu, tomu, který sedí na trůnu, a Beránkovi.“ A všichni andělé stáli kolem trůnu, kolem starších i těch čtyř živých bytostí, a padli před trůnem na tvář a poklonili se Bohu se slovy: „Amen! Dobrořečení a sláva, moudrost i vděčnost, úcta a moc i síla náleží našemu Bohu na věky věků. Amen.“ Jeden z těch starších na mne promluvil: „Kdo jsou a odkud přišli tito, kteří jsou oblečeni v bílá roucha?“ Řekl jsem mu: „Můj pane, ty to víš.“ A on mi řekl: „To jsou ti, kteří přicházejí z velikého soužení a svá roucha vyprali a vybílili v krvi Beránkově. Proto jsou před Božím trůnem a slouží mu v jeho svatyni dnem i nocí; a ten, který sedí na trůnu, nad nimi roztáhne svůj stan. Již nebudou hladovět ani žíznit, neublíží jim slunce ani jiný žár, neboť Beránek, který je uprostřed trůnu, je bude pást a povede je k pramenům vod života. A Bůh jim setře každou slzu z očí.“ A když otevřel sedmou pečeť, nastalo v nebi ticho asi na půl hodiny. A uviděl jsem sedm andělů, kteří stáli před Bohem; a bylo jim dáno sedm polnic. A přišel jiný anděl, který měl zlatou kadidelnici, a postavil se k oltáři; bylo mu dáno množství kadidla, aby je dal s modlitbami všech svatých na zlatý oltář, který je před trůnem. A dým kadidla spolu s modlitbami svatých vystoupil z ruky anděla před Boha. Tu vzal anděl kadidelnici, naplnil ji ohněm z oltáře a hodil dolů na zem; i nastaly hromy, hlasy, blesky a zemětřesení. A těch sedm andělů, kteří měli sedm polnic, se připravilo, aby zatroubili. Zatroubil první anděl. Nastalo krupobití a oheň smíšený s krví a bylo to svrženo na zem. Třetina země shořela, třetina stromů shořela, veškerá zelená tráva shořela. Zatroubil druhý anděl. Něco jako veliká hora hořící ohněm bylo vrženo do moře. Třetina moře se obrátila v krev a zahynula třetina živých tvorů v moři a byla zničena třetina lodí. Zatroubil třetí anděl, a z nebe spadla veliká hvězda, hořící jako pochodeň, a padla na třetinu řek a na prameny vod. Jméno té hvězdy je Pelyněk. Třetina vod se změnila v pelyněk a mnoho lidí zemřelo z těch vod, protože zhořkly. Zatroubil čtvrtý anděl, a byla zasažena třetina slunce, třetina měsíce a třetina hvězd, takže třetina z nich ztemněla a nebylo světlo po třetinu dne a stejně i noci. Tu jsem uviděl a uslyšel jednoho orla, jak letí prostředkem nebe a volá mocným hlasem: „Běda, běda, běda těm, kteří bydlí na zemi, pro zbývající hlasy polnic tří andělů, kteří ještě mají troubit.“ Zatroubil pátý anděl. A uviděl jsem hvězdu spadlou z nebe na zem a byl jí dán klíč od jícnu bezedné propasti. Otevřela jícen bezedné propasti a z toho jícnu vystoupil dým jako dým z veliké pece; dýmem z jícnu se zatmělo slunce i všechno ovzduší. Z toho dýmu vyšly na zem kobylky a byla jim dána moc, jakou mají pozemští štíři. A bylo jim řečeno, aby neškodily trávě na zemi ani žádné zeleni ani žádnému stromu, jenom lidem, kteří na čele nemají Boží pečeť. A bylo jim dáno, ne aby je zabíjely, nýbrž aby jim působily trýzeň po pět měsíců; jejich trýzeň byla jako trýzeň od štíra, když bodne člověka. V oněch dnech lidé budou hledat smrt, a nenaleznou ji, budou si přát umřít, ale smrt od nich uteče. Vzhledem se ty kobylky podobaly koním připraveným k boji; na svých hlavách měly něco jako věnce podobné zlatu, jejich tváře byly jako tváře lidí, vlasy měly jako vlasy žen a jejich zuby byly jako zuby lvů. Měly hrudní pancíře jako ze železa a zvuk jejich křídel jako zvuk mnoha vozů s koňmi běžícími do boje. Mají ocasy jako štíři a v nich žihadla, a v jejich ocasech je jejich moc škodit lidem po pět měsíců. Nad sebou mají krále, anděla bezedné propasti, který se hebrejsky jmenuje Abaddon a řecky Apollyón. První ‚běda‘ pominulo; hle, ještě dvoje ‚běda‘ přichází potom. Zatroubil šestý anděl. Uslyšel jsem jakýsi hlas ze čtyř rohů zlatého oltáře, který je před Bohem. Ten řekl šestému andělu, který měl polnici: „Rozvaž ty čtyři anděly, kteří jsou svázáni při veliké řece Eufratu.“ Tu byli rozvázáni ti čtyři andělé, připravení k hodině, dni, měsíci a roku, aby zabili třetinu lidí. Vojska jejich jízdy měla dvě stě miliónů mužů – uslyšel jsem jejich počet. A takto jsem ve vidění spatřil koně a ty, kteří na nich seděli: hrudní pancíře měli ohnivé, hyacintové a sírově žluté; hlavy koní jako hlavy lvů, z jejich tlam vychází oheň, dým a síra. Těmito třemi ranami byla zabita třetina lidí: ohněm, dýmem a sírou, která vycházela z jejich tlam. Neboť moc koní je v jejich tlamách a v jejich ocasech; jejich ocasy jsou podobné hadům: mají hlavy a těmi škodí. Ale ostatní lidé, kteří nebyli těmito ranami zabiti, se neodvrátili od skutků svých rukou: nepřestali se klanět démonům a modlám ze zlata, stříbra, mědi, kamene i dřeva, které nemohou ani vidět ani slyšet ani chodit; neodvrátili se od svých vražd ani od svých čárů, od svého smilstva ani od svých krádeží. Tu jsem uviděl sestupovat z nebe jiného silného anděla oděného do oblaku a nad jeho hlavou byla duha; jeho tvář byla jako slunce a jeho nohy jako ohnivé sloupy a v ruce měl rozvinutý malý svitek. Pravou nohou se postavil na moře, levou na zem a vykřikl mohutným hlasem, jako když řve lev. A když vykřikl, promluvilo svými hlasy sedm hromů. Jakmile promluvilo těch sedm hromů, chtěl jsem psát, ale uslyšel jsem hlas z nebe, který říkal: „Zapečeť, co promluvilo těch sedm hromů, a nepiš to.“ A anděl, kterého jsem viděl stát na moři i na zemi, zdvihl svou pravou ruku k nebi a přísahal při tom, který je živ na věky věků, který stvořil nebe i to, co je v něm, zemi i to, co je v ní, a moře i to, co je v něm, že čas již více nebude, nýbrž ve dnech hlasu sedmého anděla, až bude troubit, bude dokonáno tajemství Boží, jak to ohlásil svým otrokům prorokům. Hlas, který jsem uslyšel z nebe, se mnou opět mluvil a říkal: „Jdi, vezmi ten rozvinutý svitek, který je v ruce anděla stojícího na moři a na zemi.“ I odešel jsem k tomu andělovi a řekl jsem mu, aby mi dal ten malý svitek. Řekl mi: „Vezmi jej a sněz; naplní tvé břicho hořkostí, ale v tvých ústech bude sladký jako med.“ Vzal jsem ten malý svitek z ruky anděla a snědl jsem jej; v mých ústech byl sladký jako med, ale když jsem ho snědl, naplnil mé břicho hořkostí. A řekli mi: „Musíš znovu přinést proroctví mnohým lidem, národům, jazykům i králům.“ Byla mi dána třtina podobná holi se slovy: „Vstaň a změř Boží svatyni i oltář a ty, kteří se v ní klanějí. Ale vnější nádvoří svatyně vynech a neměř je, protože bylo dáno pohanům, kteří budou šlapat po svatém městě dvaačtyřicet měsíců. A dám pravomoc svým dvěma svědkům, a budou prorokovat tisíc dvě stě šedesát dní, oblečeni v žíněný šat.“ To jsou ty dvě olivy a ty dva svícny, které stojí před Pánem země. Bude-li jim chtít někdo ublížit, z jejich úst vyjde oheň a sežehne jejich nepřátele; kdo by jim chtěl ublížit, musí být takto usmrcen. Tito svědkové mají pravomoc zavřít nebe, aby ve dnech jejich prorocké služby nepršelo, a mají pravomoc nad vodami, aby je obraceli v krev, a aby zasáhli zemi jakoukoli ranou, kdykoli budou chtít. A když dokončí své svědectví, bude s nimi bojovat šelma, která vystupuje z bezedné propasti, přemůže je a zabije. A jejich mrtvá těla budou ležet na náměstí toho velikého města, které se duchovně nazývá Sodoma a Egypt, kde byl také ukřižován jejich Pán. Mnozí z lidí, kmenů, jazyků a národů budou hledět na jejich mrtvá těla po tři a půl dne a nedovolí je uložit do hrobu. Obyvatelé země se nad nimi budou radovat, budou jásat a navzájem si posílat dary, protože tito dva proroci trýznili obyvatele země. Ale po třech a půl dnech do nich vstoupil duch života z Boha, postavili se na nohy a na ty, kteří na ně hleděli, padl veliký strach. Tu uslyšeli mocný hlas z nebe, který jim řekl: „Vystupte sem!“ A vystoupili v oblaku do nebe a jejich nepřátelé je pozorovali. V tu hodinu nastalo veliké zemětřesení, desetina toho města se zřítila a v zemětřesení bylo zabito sedm tisíc lidí. Ostatní se vyděsili a vzdali slávu nebeskému Bohu. Druhé ‚běda‘ pominulo; hle, třetí ‚běda‘ rychle přichází. Zatroubil sedmý anděl. A v nebi se ozvaly mocné hlasy, které říkaly: „Království světa se stalo královstvím našeho Pána a jeho Krista, a bude kralovat na věky věků.“ Čtyřiadvacet starších, sedících na svých trůnech před Bohem, padlo na tváře a poklonilo se Bohu se slovy: „Děkujeme tobě, Pane Bože, Všemohoucí, který jsi a kterýs byl, že ses chopil své veliké moci a ujal ses kralování. Rozhněvaly se národy, ale přišel tvůj hněv, čas, aby byli souzeni mrtví a aby byla dána mzda tvým otrokům prorokům a svatým a bojícím se tvého jména, malým i velkým, a aby byli zničeni ti, kteří ničí zemi.“ Tu byla otevřena Boží svatyně , která je v nebi, a byla vidět schrána jeho smlouvy v jeho svatyni; nastaly blesky, hlasy a hromy, zemětřesení a veliké krupobití. A ukázalo se veliké znamení v nebi: žena oděná sluncem, pod jejíma nohama měsíc a na její hlavě koruna z dvanácti hvězd. Byla těhotná a křičela, když v bolestech a mukách pracovala ku porodu. A ukázalo se jiné znamení v nebi: hle, veliký rudý drak, mající sedm hlav a deset rohů, a na těch hlavách sedm diadémů. Jeho ocas vlekl třetinu nebeských hvězd; i svrhl je na zem. A drak stál před ženou, která měla porodit, aby její dítě sežral, jakmile porodí. A porodila syna – muže, který má pást všechny národy železnou berlou. Vtom bylo její dítě vytrženo k Bohu a k jeho trůnu. A žena utekla do pustiny, kde měla od Boha připravené místo, aby ji tam živili tisíc dvě stě šedesát dní. A v nebi nastala válka: Michael a jeho andělé museli bojovat s drakem. Drak i jeho andělé bojovali, ale neobstáli, a už pro ně nebylo místo v nebi. A byl svržen veliký drak, ten dávný had, nazývaný Ďábel a Satan, který svádí celý obydlený svět. Byl svržen na zem a jeho andělé byli svrženi s ním. A uslyšel jsem mocný hlas v nebi, který říkal: „Nyní přišla záchrana, moc a kralování našeho Boha a pravomoc jeho Krista, neboť byl svržen žalobce našich bratří, který je obviňoval před naším Bohem dnem i nocí. Oni nad ním zvítězili pro krev Beránkovu a pro slovo svého svědectví; a nemilovali svou duši až na smrt. Proto se radujte, nebesa a vy, kdo v nich přebýváte. Běda zemi a moři, neboť k vám sestoupil Ďábel s velikou zuřivostí; ví, že má málo času.“ Když drak uviděl, že byl svržen na zem, začal pronásledovat ženu, která porodila toho syna. Ale té ženě byla dána dvě křídla velikého orla, aby mohla letět do pustiny na své místo, kde skryta před hadem bude živena čas a časy a půl času. A had vychrlil z tlamy za ženou vodu jako řeku, aby ji strhl proudem. Ale země přispěla ženě na pomoc: země otevřela svá ústa a pohltila řeku, kterou vychrlil drak ze své tlamy. Drak se na tu ženu rozzuřil a odešel, aby rozpoutal válku proti ostatním z jejího potomstva, kteří zachovávají Boží přikázání a mají Ježíšovo svědectví. I postavil se na písku u moře. Tu jsem uviděl, jak z moře vystupuje šelma, která měla deset rohů a sedm hlav; na svých rozích měla deset diadémů a na svých hlavách jména urážející Boha. Ta šelma, kterou jsem uviděl, byla podobná levhartovi, její nohy jako tlapy medvěda a její tlama jako tlama lví. A drak jí dal svou sílu, svůj trůn a velikou pravomoc. A jednu z jejích hlav jsem viděl jakoby raněnou k smrti, ale její smrtelná rána byla vyléčena. Celá země nad tou šelmou užasla; poklonili se drakovi, že dal té šelmě svou pravomoc, a poklonili se také šelmě se slovy: „Kdo je podobný té šelmě a kdo s ní může bojovat?“ Byla jí dána ústa mluvící veliké věci a rouhání a byla jí dána moc, aby činila, co chce po čtyřicet dva měsíce. I otevřela svá ústa k rouhání se Bohu a rouhala se jeho jménu a jeho stánku, to jest těm, kteří přebývají v nebi. A bylo jí dáno, aby rozpoutala válku proti svatým a aby je přemohla, a byla jí dána moc nad každým kmenem, lidem, jazykem i národem; budou se jí klanět všichni obyvatelé země, jejichž jména nejsou od založení světa zapsána v knize života toho zabitého Beránka. Má-li kdo uši, slyš. Kdo má jít do zajetí, půjde do zajetí; kdo má být zabit mečem, musí být mečem zabit. Zde jest vytrvalost a víra svatých. A uviděl jsem jinou šelmu vystupovat ze země; měla dva rohy jako beránek, ale mluvila jako drak. Vykonává všechnu pravomoc té první šelmy v její přítomnosti. Nutí zemi a její obyvatele, aby se klaněli té první šelmě, jejíž smrtelná rána byla vyléčena. Činí veliká znamení, takže nechá i oheň z nebe před zraky lidí sestupovat na zem, a svádí obyvatele země znameními, která jí bylo dáno učinit před očima šelmy. Říká obyvatelům země, aby učinili obraz šelmě, která měla ránu od meče a ožila. A bylo jí dáno, aby vložila ducha do obrazu té šelmy, takže obraz šelmy promluvil a způsobil, aby byli zabiti všichni, kteří se nepokloní obrazu šelmy. A působí, aby všem, malým i velkým, bohatým i chudým, svobodným i otrokům, byl dán cejch na pravou ruku nebo na čelo a aby nikdo nemohl kupovat ani prodávat, leda ten, kdo má cejch: jméno šelmy nebo číslo jejího jména. Zde je moudrost. Kdo má rozum, ať spočte číslo té šelmy. Je to číslo člověka, a jeho číslo je šest set šedesát šest. A uviděl jsem, hle, Beránek stál na hoře Sión a s ním sto čtyřicet čtyři tisíce těch, kdo mají na svých čelech napsáno jméno jeho i jméno jeho Otce. A uslyšel jsem hlas z nebe jako zvuk mnohých vod a jako zvuk velikého hromu. A hlas, který jsem uslyšel, byl jako hlas harfeníků, hrajících na své harfy. Zpívali novou píseň před trůnem, před těmi čtyřmi živými bytostmi a před staršími. Nikdo se nemohl naučit té písni než těch sto čtyřicet čtyři tisíce vykoupených ze země. To jsou ti, kteří se neposkvrnili se ženami, jsou to panici. To jsou ti, kteří následují Beránka, kamkoli jde. Ti byli vykoupeni z lidí jako prvotiny Bohu a Beránkovi. V jejich ústech nebyla nalezena lež; jsou bez úhony. Tu jsem uviděl jiného anděla, majícího věčné evangelium, jak letí prostředkem nebe, aby je zvěstoval těm, kteří přebývají na zemi, každému národu, kmenu, jazyku a lidu. Volal mocným hlasem: „Bojte se Boha a vzdejte mu slávu, neboť přišla hodina jeho soudu; pokloňte se tomu, který učinil nebe, zemi, moře i prameny vod.“ A jiný, druhý anděl ho následoval a volal: „Padl, padl veliký Babylon, který napájel všechny národy vášnivým vínem svého smilstva.“ A jiný, třetí anděl je následoval a volal mocným hlasem: „Kdo se klaní šelmě a jejímu obrazu a přijímá cejch na čelo či na ruku, bude také pít z vína Božího rozhorlení, které je nalito neředěné v číši jeho hněvu; a bude mučen v ohni a síře před svatými anděly a před Beránkem. Dým jejich muk vystupuje na věky věků a dnem i nocí nemají odpočinutí ti, kdo se klanějí šelmě a jejímu obrazu, a ti, kdo přijímají cejch jejího jména.“ Zde je vytrvalost svatých, kteří zachovávají Boží přikázání a Ježíšovu víru. Tu jsem uslyšel hlas z nebe, který říkal: „Napiš: Blahoslavení mrtví, kteří od této chvíle umírají v Pánu!“ „Ano,“ praví Duch, „ať odpočinou od svých prací, neboť jejich skutky jdou s nimi.“ A uviděl jsem, hle, bílý oblak a na oblaku sedí někdo podobný Synu člověka, na hlavě má zlatou korunu a v ruce ostrý srp. A další anděl vyšel ze svatyně a volal mocným hlasem na toho, který seděl na oblaku: „Pošli svůj srp a začni žeň, protože přišla hodina žně a dozrála úroda země.“ A ten, který seděl na oblaku, hodil svůj srp na zem a země byla požata. A další anděl vyšel ze svatyně, která je v nebi, a také on měl ostrý srp. A jiný anděl vyšel z oltáře a ten měl moc nad ohněm. Mocným hlasem zvolal na toho, který měl ostrý srp: „Pošli svůj ostrý srp a skliď hrozny z vinné révy země, neboť její plody dozrály.“ Tu hodil ten anděl svůj srp na zem a sklidil vinnou révu země a hrozny uvrhl do velikého lisu Božího hněvu. A ten lis byl stlačen venku za městem a vytekla z něj krev až po uzdy koní na vzdálenost tisíce šesti set stadií. Tu jsem uviděl v nebi jiné veliké a podivuhodné znamení: sedm andělů, kteří měli sedm posledních ran, protože jimi je dovršen Boží hněv. Uviděl jsem něco jako skelné moře smíšené s ohněm a ty, kteří vycházeli vítězní z moci té šelmy, z moci jejího obrazu i z moci čísla jejího jména; stáli na skelném moři, měli Boží harfy a zpívali píseň Božího otroka Mojžíše a píseň Beránkovu: „Veliké a podivuhodné jsou tvé skutky, Pane Bože Všemohoucí, spravedlivé a pravdivé jsou tvé cesty, Králi národů. Kdo by se nebál tebe, Pane, a neoslavoval tvé jméno? Neboť ty jediný jsi svatý; všechny národy přijdou a pokloní se před tebou, protože tvé spravedlivé soudy vyšly najevo.“ Potom jsem uviděl: V nebi byla otevřena svatyně stánku svědectví a ze svatyně vyšlo sedm andělů, kteří měli těch sedm ran; byli oděni lněným rouchem, čistým a zářivým, a kolem prsou měli zlaté pásy. A jedna z těch čtyř živých bytostí dala sedmi andělům sedm zlatých misek plných hněvu Boha, toho živého na věky věků. A svatyně byla naplněna dýmem z Boží slávy a z jeho moci; nikdo nemohl vstoupit do svatyně, dokud se nedokoná sedm ran těch sedmi andělů. Tu jsem uslyšel mocný hlas ze svatyně, který těm sedmi andělům říkal: „Jděte a vylejte těch sedm misek Božího hněvu na zem.“ První z nich odešel a vylil svou misku na zem, a na lidi, kteří měli cejch šelmy a kteří se klaněli jejímu obrazu, přišly zlé a zhoubné vředy. Druhý anděl vylil svou misku do moře, a změnilo se v krev jako krev mrtvého a všechna živá duše, která byla v moři, zemřela. Třetí vylil svou misku do řek a pramenů vod, a objevila se v nich krev. Uslyšel jsem, jak anděl vod říká: „Spravedlivý jsi, který jsi a kterýs byl, ty Svatý, že jsi vynesl tento soud; neboť prolili krev svatých a proroků, a dal jsi jim pít krev. Zaslouží si to!“ A uslyšel jsem, jak oltář říká: „Ano, Pane Bože Všemohoucí, pravé a spravedlivé jsou tvé soudy.“ A čtvrtý anděl vylil svou misku na slunce, a bylo mu dáno, aby ožehlo lidi ohněm. Lidé byli ožehnuti velikým žárem a proklínali jméno Boha, který měl moc nad těmito ranami, ale neobrátili se, aby mu vzdali slávu. Pátý anděl vylil svou misku na trůn šelmy, a její království se zatmělo; lidé se bolestí kousali do jazyka a proklínali nebeského Boha pro své bolesti a pro své vředy, ale neodvrátili se od svých skutků. Šestý anděl vylil svou misku na velikou řeku Eufrat, a její voda vyschla, aby byla připravena cesta králům od východu slunce. A uviděl jsem z úst draka a z úst šelmy a z úst falešného proroka vycházet tři nečisté duchy jako žáby. Jsou to duchové démonů, činící znamení; vycházejí ke králům celé obydlené země, aby je shromáždili k boji ve veliký den Boha, Všemohoucího. ‚Hle, přicházím jako zloděj; blahoslavený, kdo bdí a střeží své šaty, aby nechodil nahý a neviděli jeho nahotu.‘ I shromáždil je na místo, zvané hebrejsky Harmagedon. Sedmý anděl vylil svou misku na ovzduší, a ze svatyně od trůnu vyšel mocný hlas, který řekl: „Stalo se!“ A nastaly blesky, hlasy a hromy, a nastalo veliké zemětřesení, jaké nebylo, co je člověk na zemi; tak veliké a silné bylo to zemětřesení. A to veliké město se roztrhlo na tři díly a města národů se zřítila. A veliký Babylon byl připomenut před Bohem, a Bůh mu dal číši vína svého planoucího hněvu. Všechny ostrovy zmizely a hory nebyly k nalezení. Veliké kroupy jako závaží padaly z nebe na lidi; a lidé prokleli Boha pro tu ránu krupobití, protože ta rána byla velmi veliká. Tu přišel jeden ze sedmi andělů, kteří měli těch sedm misek, a promluvil se mnou: „Pojď, ukážu ti soud nad tou velikou smilnicí, která sedí na mnohých vodách, se kterou smilnili králové země a vínem jejího smilstva se opili obyvatelé země.“ A odnesl mne v Duchu do pustiny. Tu jsem uviděl ženu, sedící na šelmě šarlatové barvy, plné rouhavých jmen, mající sedm hlav a deset rohů. Ta žena byla oděna purpurem a šarlatem a ozdobena zlatem, drahými kameny a perlami; ve své ruce měla zlatou číši plnou ohavností a nečistot svého smilstva a na svém čele měla napsané jméno: ‚Tajemství, Babylon, ten veliký, matka smilnic a ohavností země.‘ Uviděl jsem tu ženu zpitou krví svatých a krví Ježíšových svědků. Velice jsem užasl, když jsem ji uviděl. Anděl mi řekl: „Proč jsi užasl? Já ti řeknu tajemství té ženy a šelmy, která ji nese a má sedm hlav a deset rohů. Šelma, kterou jsi viděl, byla a není; má vystoupit z bezedné propasti a jít do záhuby; a ti, kdo bydlí na zemi a jejich jméno není zapsáno od založení světa v knize života, užasnou, až uvidí, že ta šelma byla a není, a opět přijde. Zde je třeba mysli, která má moudrost: Těch sedm hlav je sedm hor, na nichž ta žena sedí. A je sedm králů: pět jich padlo, jeden je, další ještě nepřišel; a až přijde, musí zůstat jen nakrátko. A šelma, která byla a není, je tím osmým; je z těch sedmi a jde do záhuby. Těch deset rohů, které jsi viděl, je deset králů, kteří královskou moc ještě nepřijali, ale pravomoc jako králové mají přijmout na jednu hodinu spolu s šelmou. Ti budou mít stejný úmysl a svou sílu a moc dají šelmě. Ti budou válčit s Beránkem, ale Beránek je přemůže, protože je Pán pánů a Král králů, a ti, kteří jsou s ním, jsou povolaní, vyvolení a věrní.“ Ještě mi řekl: „Vody, které jsi viděl, kde ta smilnice sedí, jsou lidé a zástupy, národy a jazyky. Těch deset rohů, které jsi viděl, i ta šelma budou nenávidět smilnici a učiní ji zpustlou a nahou, budou jíst její maso a spálí ji v ohni. Neboť Bůh dal do jejich srdcí, aby uskutečnili jeho úmysl, jednali jednomyslně a dali šelmě svou královskou moc, dokud nebudou dokonána Boží slova. A ta žena, kterou jsi viděl, je veliké město, které má královskou moc nad králi země.“ Potom jsem uviděl jiného anděla sestupovat z nebe: měl velikou pravomoc a země byla ozářena jeho slávou. Zvolal mocným hlasem: „Padl, padl veliký Babylon a stal se příbytkem démonů, vězením všech nečistých duchů a vězením každého nečistého a nenáviděného ptáka; neboť z vášnivého vína jejího smilstva pily všechny národy, i králové země s ní smilnili a obchodníci země zbohatli z moci jejího zhýralého přepychu.“ Tu jsem uslyšel jiný hlas z nebe, který říkal: „Vyjděte z ní, můj lide, abyste neměli účast na jejích hříších a nedostali z jejích ran. Neboť její hříchy dosáhly až k nebi a Bůh se rozpomenul na bezpráví, které činila. Odplaťte jí, jako i ona odplatila vám; a odplaťte jí dvojnásobně podle jejích skutků! Do číše, kterou namíchala, namíchejte jí dvojnásob; nakolik oslavila sebe a užila hýření, tolik jí dejte trýzně a žalu. Neboť si ve svém srdci říká: ‚Jsem královna, nejsem vdova a jistě mne nepotká žal.‘ Proto v jednom dni přijdou její rány: smrt, žal a hlad, a bude spálena ohněm. Protože silný je Pán Bůh, který ji soudí.“ I budou nad ní plakat a bít se v prsa králové země, kteří s ní smilnili a hýřili, až uvidí dým z jejího požáru. Z hrůzy nad její trýzní budou stát zdaleka a budou říkat: „Běda, běda, ty veliké město Babylone, ty mocné město, neboť v jedné hodině přišel tvůj soud.“ A obchodníci země nad ní pláčou a truchlí, protože už nikdo nekoupí jejich zboží: náklady zlata a stříbra, drahokamů a perel, kmentu, purpuru, hedvábí a šarlatu, všechny druhy vonného dřeva a veškeré předměty ze slonoviny a všeliké předměty ze vzácného dřeva, mědi, železa a mramoru, skořici, indické koření, voňavky, mast a kadidlo, víno a olej, mouku a obilí, dobytčata a ovce, koně a vozy, otroky i lidské duše. „Ovoce, po kterém toužila tvá duše, od tebe odešlo, všechen lesk a nádhera se ti ztratily a lidé je již nikdy více nenaleznou.“ Obchodníci s těmito věcmi, kteří jejím prostřednictvím zbohatli, se ze strachu před její trýzní postaví zdaleka, budou plakat a truchlit a říkat: „Běda, běda, město veliké, kterés bylo oblečeno do kmentu, purpuru a šarlatu, ozdobeno zlatem, drahokamy a perlami, neboť v jedinou hodinu bylo zpustošeno tak veliké bohatství.“ Každý kormidelník, každý, kdo se plaví při pobřeží, námořníci a všichni, kdo pracují na moři, se postavili zdaleka a křičeli, když viděli dým jejího požáru: „Které město je podobno tomu velikému městu?“ A nasypali si prach na hlavu a v pláči a truchlení volali: „Běda, běda, to město veliké, v němž všichni, kdo měli lodě na moři, zbohatli z jeho bohatství, a v jedinou hodinu bylo zpustošeno!“ Raduj se nad ní nebe a svatí, apoštolové i proroci, protože Bůh nad ní vynesl soud za to, jak jednala s vámi. Tu jeden silný anděl zvedl kámen, podobný velkému mlýnskému kameni, hodil jej do moře a řekl: „Takto s prudkostí bude zavržen Babylon, to veliké město, a nikdy více nebude nalezen. Nikdy se již v tobě neozve hlas harfeníků, zpěváků, pištců a trubačů, nikdy už v tobě nebude žádný mistr jakéhokoliv řemesla, nikdo již v tobě neuslyší zvuk mlýnského kamene, nikdy už v tobě nezasvitne světlo lampy, nikdo už v tobě nezaslechne hlas ženicha a nevěsty. Neboť tvoji obchodníci byli velmožové země a tvými kouzly byly svedeny všechny národy. V něm byla nalezena krev proroků a svatých a všech zabitých na zemi.“ Potom jsem uslyšel něco jako mocný hlas velikého zástupu v nebi, který říkal: „Haleluja! Záchrana, sláva i moc náleží našemu Bohu, protože pravé a spravedlivé jsou jeho soudy, neboť odsoudil tu velikou smilnici, která zničila zemi svým smilstvem, a potrestal krev svých otroků, která je na jejích rukou.“ A řekli podruhé: „Haleluja! Její dým vystupuje na věky věků.“ A těch čtyřiadvacet starších a ty čtyři živé bytosti padli na kolena a poklonili se Bohu sedícímu na trůnu se slovy: „Amen. Haleluja.“ A od trůnu vyšel hlas, který říkal: „Chvalte našeho Boha všichni jeho otroci a vy, kdo se ho bojíte, malí i velcí.“ A uslyšel jsem jakoby hlas velikého zástupu a jakoby zvuk mnohých vod a jakoby zvuk silných hromů: „Haleluja, ujal se kralování Pán, náš Bůh, ten Všemohoucí. Radujme se a jásejme a vzdávejme mu slávu, protože přišla svatba Beránkova a jeho žena se připravila; a bylo jí dáno, aby si oblékla zářivě čistý kment.“ Tím kmentem jsou spravedlivé činy svatých. A řekl mi: „Napiš: Blahoslavení, kdo jsou pozváni k Beránkově svatební hostině.“ Ještě mi řekl: „Toto jsou pravá Boží slova.“ Padl jsem mu k nohám, abych se mu poklonil. Ale on mi řekl: „Varuj se toho! Jsem spoluotrok tvůj a tvých bratrů, kteří mají Ježíšovo svědectví. Bohu se pokloň! Ježíšovo svědectví je Duch proroctví.“ A uviděl jsem otevřené nebe, a hle, bílý kůň, a ten, kdo na něm seděl, se jmenoval Věrný a Pravý; spravedlivě soudí a bojuje. Jeho oči byly jako plamen ohně a na hlavě měl mnoho diadémů; má napsané jméno, které nezná nikdo než on sám. Je oblečen do pláště zbroceného krví a jeho jméno je Slovo Boží. A vojska, která jsou v nebi, jela za ním na bílých koních, oblečená do bělostného čistého kmentu. Z jeho úst vychází veliký ostrý meč, aby jím bil národy; bude je pást železnou berlou. On bude šlapat lis vína planoucího hněvu Všemohoucího Boha. Na plášti a na svém boku má napsáno jméno: Král králů a Pán pánů. A uviděl jsem jednoho anděla, jak stojí ve slunci. Mocným hlasem zvolal na všechny ptáky, letící prostředkem nebe: „Pojďte, shromážděte se k veliké Boží hostině, abyste jedli těla králů a těla vojevůdců a těla silných, těla koní i těch, kdo na nich sedí, těla všech, svobodných i otroků, malých i velikých.“ A uviděl jsem šelmu a krále země i jejich vojska shromážděná, aby rozpoutali válku proti tomu, jenž seděl na koni, a proti jeho vojsku. Ale šelma byla zajata a s ní falešný prorok, který před ní činil znamení, jimiž svedl ty, kdo přijali cejch šelmy a kdo se klaněli jejímu obrazu; ti dva byli za živa uvrženi do ohnivého jezera, hořícího sírou. Ostatní byli zabiti velikým mečem, který vyšel z úst toho, jenž seděl na koni. A všichni ptáci se nasytili jejich těly. Uviděl jsem, jak z nebe sestupuje anděl, který měl klíč od bezedné propasti a ve své ruce veliký řetěz. Zmocnil se draka, toho dávného hada, jenž jest Ďábel a Satan, na tisíc let jej spoutal a uvrhl do bezedné propasti. A zamkl a zapečetil ji nad ním, aby již nesváděl národy, dokud se nedovrší těch tisíc let. Potom musí být ještě na krátký čas rozvázán. A spatřil jsem trůny a ty, kteří se na ně posadili, a byl jim svěřen soud; uviděl jsem také duše těch, kteří byli sťati pro Ježíšovo svědectví a pro Boží slovo, i ty, kteří se nepoklonili šelmě ani jejímu obrazu a nepřijali její cejch na čelo ani na ruku. I ožili a kralovali s Kristem tisíc let. Ostatní mrtví neožili, dokud se těch tisíc let nedovršilo. To je první vzkříšení. Blahoslavený a svatý, kdo má podíl na prvním vzkříšení; nad těmi druhá smrt nemá pravomoc, nýbrž budou kněžími Božími a Kristovými a budou s ním kralovat tisíc let. Až se těch tisíc let dovrší, bude Satan propuštěn ze svého vězení a vyjde, aby svedl národy, které jsou ve všech čtyřech úhlech země, Góga i Magóga, a shromáždil je k boji; a bude jich jako písku v moři. Vystoupili na šíři země a obklíčili ležení svatých a milované město. Ale sestoupil oheň z nebe a pohltil je. A Ďábel, který je sváděl, byl uvržen do jezera ohně a síry, kde je šelma a falešný prorok. A budou trýzněni dnem i nocí na věky věků. A uviděl jsem veliký bílý trůn a toho, kdo na něm seděl; před jeho tváří zmizela země i nebe a jejich místo již více nebylo. A uviděl jsem mrtvé, velké i malé, jak stojí před trůnem, a byly otevřeny knihy. Byla otevřena i jiná kniha, to jest kniha života. A mrtví byli souzeni podle svých skutků, zapsaných v těch knihách. A moře vydalo mrtvé, kteří v něm byli, i Smrt a Hádes vydali mrtvé, kteří v nich byli, a každý byl souzen podle svých skutků. A Smrt a Hádes byli uvrženi do ohnivého jezera. To je ta druhá smrt: ohnivé jezero. A kdo nebyl nalezen zapsán v knize života, byl uvržen do ohnivého jezera. A spatřil jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly, a moře již není. A to svaté město, nový Jeruzalém, jsem uviděl sestupovat z nebe od Boha, připravené jako nevěsta ozdobená pro svého muže. A uslyšel jsem mocný hlas z trůnu, který řekl: „Hle, Boží stánek s lidmi; bude přebývat s nimi a oni budou jeho lid, a sám Bůh bude s nimi a bude jejich Bohem. A Bůh setře každou slzu z jejich očí. A smrti již nebude, ani žalu ani křiku ani bolesti již nebude, neboť první věci pominuly.“ Ten, který seděl na trůnu, řekl: „Hle, činím všechno nové.“ A řekl mi: „Napiš: Tato slova jsou věrná a pravá.“ A řekl mi: „Stalo se. Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec. Já dám žíznivému zadarmo napít z pramene vody života. Kdo vítězí, dostane toto jako dědictví; budu mu Bohem a on mi bude synem. Avšak bázliví, nevěřící, ti, kdo propadli modlářské ohavnosti, vrahové, smilníci, kouzelníci, modloslužebníci a všichni lháři mají svůj díl v jezeře, které hoří ohněm a sírou, což je smrt druhá.“ Vtom přišel jeden z těch sedmi andělů, kteří měli sedm misek plných sedmi posledních ran, a promluvil se mnou slovy: „Pojď, ukážu ti Nevěstu, ženu Beránkovu.“ V Duchu mne odnesl na velikou a vysokou horu a ukázal mi svaté město Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha, mající Boží slávu. Jeho jas je podobný nejvzácnějšímu kameni, je jako kámen jaspis, čistý jako křišťál. Má velikou a vysokou hradbu, má dvanáct bran a na těch branách dvanáct andělů a napsaná jména, která jsou jmény dvanácti kmenů synů Izraele. Tři brány jsou na východ, tři brány na sever, tři brány na jih a tři brány na západ. A hradba toho města má dvanáct základních kamenů a na nich dvanáct jmen dvanácti Beránkových apoštolů. Ten, který se mnou mluvil, měl jako měřidlo zlatou třtinu, aby změřil město, jeho brány i jeho hradbu. Město je rozloženo do čtverce: jeho délka je stejná jako šířka. Změřil město tou třtinou na dvanáct tisíc stadií, jeho délka, šířka i výška jsou stejné. Změřil také jeho hradbu: sto čtyřicet čtyři loktů podle lidské míry, která je také mírou andělskou. Stavivem jeho hradby je jaspis a město je z čistého zlata, podobné čistému sklu. Základy městské hradby jsou ozdobeny všelijakými drahými kameny: první základní kámen je jaspis, druhý safír, třetí chalcedon, čtvrtý smaragd, pátý sardonyx, šestý karneol, sedmý chrysolit, osmý beryl, devátý topas, desátý chrysopras, jedenáctý hyacint, dvanáctý ametyst. A dvanáct bran, dvanáct perel; každá z těch bran byla z jedné perly. A náměstí města bylo čisté zlato jako průhledné sklo. Avšak svatyni jsem v něm neviděl, neboť jeho svatyní je Pán Bůh Všemohoucí a Beránek. A to město nepotřebuje slunce ani měsíc, aby mu svítily. Ozářila ho Boží sláva a jeho lampou je Beránek. A národy budou chodit v jeho světle a králové země do něho přinášejí svou slávu. Jeho brány nebudou nikdy ve dne uzavřeny, a noci tam už nebude. A přinesou do něho slávu a čest národů. A nevstoupí do něho nic nečistého ani ten, kdo činí ohavnost a lež, ale jen ti, kdo jsou zapsáni v Beránkově knize života. I ukázal mi řeku vody života, čirou jako křišťál, která vycházela z trůnu Božího a Beránkova. Uprostřed náměstí toho města, z obou stran řeky je strom života, nesoucí dvanáctero ovoce; každý měsíc vydává své ovoce a listí toho stromu slouží k léčení národů. Nic prokletého již nebude. V tom městě bude Boží a Beránkův trůn a jeho otroci mu budou sloužit a budou vidět jeho tvář a na jejich čelech bude jeho jméno. Noci již nebude ani nebude třeba světla lampy nebo světla slunce: Pán Bůh je bude osvěcovat a budou kralovat na věky věků. I řekl mi: „Tato slova jsou věrná a pravá; Pán Bůh duchů proroků poslal svého anděla, aby svým otrokům ukázal, co se má brzo stát. A hle, přijdu brzy. Blahoslavený, kdo zachovává slova proroctví tohoto svitku.“ Já, Jan, jsem ten, kdo tyto věci slyšel a viděl. A když jsem to uslyšel a uviděl, padl jsem k nohám anděla, který mi tyto věci ukazoval, abych se mu poklonil. Řekl mi: „Varuj se toho! Jsem spoluotrok tvůj a tvých bratrů proroků a těch, kdo zachovávají slova tohoto svitku. Bohu se pokloň.“ Ještě mi řekl: „Nezapečeť slova proroctví tohoto svitku, neboť ten čas je blízko. Kdo ubližuje, ať ještě ubližuje do konce, kdo je špinavý, ať se ještě ušpiní, a kdo je spravedlivý, ať ještě až do konce koná spravedlnost, a kdo je svatý, ať se ještě posvětí.“ „Hle, přijdu brzy a moje mzda se mnou, abych odplatil každému podle toho, jaké je jeho dílo. Já jsem Alfa i Omega, první i poslední, počátek i konec.“ „Blahoslavení ti, kdo si perou roucha, aby měli právo ke stromu života a aby branami vstoupili do města. Venku zůstanou psi, kouzelníci, smilníci, vrahové a modloslužebníci i každý, kdo miluje a činí lež.“ „Já, Ježíš, jsem poslal svého anděla, aby vám ve sborech tyto věci dosvědčil. Já jsem kořen a rod Davidův, jasná hvězda jitřní.“ A Duch i Nevěsta praví: „Přijď.“ A kdo slyší, ať řekne: „Přijď.“ A kdo žízní, ať přijde, a kdo chce, ať si zdarma vezme vodu života. Já dosvědčuji každému, kdo slyší slova proroctví tohoto svitku: kdo by k nim něco přidal, tomu Bůh přidá ran zapsaných v tomto svitku; a kdo by ze slov svitku tohoto proroctví něco odejmul, tomu Bůh odejme jeho díl ze stromu života a ze svatého města, které byly popsány v tomto svitku. Ten, který o tom svědčí, praví: „Ano, přijdu brzy.“ Amen, přijď, Pane Ježíši! Milost Pána Ježíše Krista se všemi svatými. Amen.