Rodokmen Ježíše Krista, syna Davidova, syna Abrahamova. Abraham zplodil Izáka, Izák zplodil Jakuba, Jakub zplodil Judu a jeho bratry. Juda zplodil Faresa a Zarama z Thamary, Fares zplodil Esrona, Esron zplodil Arama, Aram zplodil Aminadaba, Aminadab zplodil Násona, Náson zplodil Salmona, Salmon zplodil Bóza z Rahaby, Bóz zplodil Obeda z Eut, Obed zplodil Jessaie, Jessai zplodil krále Davida. Král David zplodil Šalomouna z manželky Uriášovy, Šalomoun zplodil Roboama, Roboam zplodil Abiáše, Abiáš zplodil Asu, Asa zplodil Josafata, Josafat zplodil Jorama, Joram zplodil Osiáše, Osiáš zplodil Joathama, Joatham zplodil Achaza, Achaz zplodil Ezechiáše, Ezechiáš zplodil Manassesa, Manasses zplodil Amosa, Amos zplodil Josiáše, Josiáš zplodil Jechoniáše a jeho bratry za stěhování do Babylona. A po stěhování do Babylona Jechoniáš zplodil Salathiela, Salathiel zplodil Zorobabela, Zorobabel zplodil Abiuda, Abiud zplodil Eliakima, Eliakim zplodil Azora, Azor zplodil Sadoka, Sadok zplodil Achima, Achim zplodil Eliuda, Eliud zplodil Eleazara, Eleazar zplodil Mathana, Mathan zplodil Jakuba, Jakub zplodil Josefa, muže Marie, z které se narodil Ježíš, který se nazývá Kristus. Všech pokolení od Abrahama až po Davida bylo tedy čtrnáct, od Davida až po stěhování do Babylona čtrnáct pokolení, od stěhování do Babylona až do Krista čtrnáct pokolení. Zrození Ježíše Krista se stalo takto. Jeho matka Maria byla zasnoubena Josefovi, a dříve než se sešli, shledalo se, že je těhotná z Ducha svatého. Protože její muž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vydat (pohaně), zamýšlel tajně ji propustit. Ale když o tom uvažoval, hle, zjevil se mu ve snu anděl Páně a řekl: „Josefe, Davidův synu, neboj se vzít k sobě svou manželku Marii, neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého. Porodí pak syna a dáš mu jméno Ježíš; on totiž spasí svůj lid od jeho hříchů.“ Toto všecko se stalo, aby se naplnilo, co řekl Pán skrze proroka: Hle, panna počne a porodí syna a nazvou ho jménem Emanuel, což je v překladu „Bůh s námi.“ Když se Josef probudil ze spánku, udělal, jak mu přikázal anděl Páně, a vzal svou manželku k sobě. A nepoznal jí, až porodila syna; a nazval ho jménem Ježíš. Když se tedy narodil Ježíš v Betlémě v Judeji za dnů krále Heroda, hle, přišli do Jerusalema mudrci od východu a pravili: „Kde je ten narozený židovský král? Viděli jsme totiž jeho hvězdu na východě a přišli jsme se mu poklonit.“ Sotva to Herodes uslyšel, vzrušil se a celý Jerusalem s ním. I svolal všechny velekněze a vykladatele Písma v lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit. A oni mu řekli: „V Betlémě v Judeji, neboť tak psal prorok: A ty, Betleme, Judova země, naprosto nejsi nejmenší mezi předními městy Judovými, neboť z tebe vyjde vůdce, který bude vládnout mému izraelskému lidu. Tu si Herodes tajně zavolal mudrce a vyptal se jich přesně na dobu hvězdy, která se jim ukázala. Poslal je pak do Betléma se slovy: „Jděte a důkladně se vyptejte na to dítě, a až je naleznete, oznamte mi, abych se mu přišel poklonit i já.“ Když to od krále vyslechli, odešli. A hle, hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až přišla na místo, kde bylo dítě, a zastavila se. Jakmile uviděli hvězdu, nesmírně se zaradovali. I vstoupili do domu a nalezli dítě s jeho matkou Marií; padli na zem a klaněli se mu. Pak otevřeli své pokladnice a podali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu. A poněvadž dostali ve snu pokyn, aby se nevraceli k Herodovi, odebrali se jinou cestou do své země. Když odešli, hle, anděl Páně se ukázal Josefovi ve snu a pravil: „Vstaň, vezmi dítě i s jeho matkou, utec do Egypta a tam buď, až ti řeknu. Herodes totiž bude pátrat po dítěti, aby je zahubil.“ On tedy vstal, vzal v noci dítě i s jeho matkou a uchýlil se do Egypta. A zůstal tam až do Herodova skonání, aby se splnilo, co řekl Pán skrze proroka: Z Egypta jsem povolal svého syna. Když Herodes viděl, že byl od mudrců oklamán, velmi se rozhněval a dal pobít v Betlémě i v celém jeho okolí všechny chlapce od dvouletých dolů podle času, který vyzvěděl od mudrců. Tehdy se splnilo, co řekl prorok Jeremiáš: Bylo slyšet hlas v Ramě, velký pláč a nářek. Ráchel oplakává své děti a nedá se potěšit, protože (už) nejsou. Když zemřel Herodes, hle, anděl Páně se ukázal ve snu Josefovi v Egyptě a řekl: „Vstaň, vezmi dítě i s jeho matkou a jdi do izraelské země, neboť umřeli ti, kdo ukládali dítěti o život.“ On tedy vstal, vzal dítě i s jeho matkou a vešel do izraelské země. Když však uslyšel, že v Judsku kraluje Archelaus po svém otci Herodovi, bál se tam jít, a podle pokynu ve snu se odebral do galilejských končin. Šel a bydlel v městě, které se nazývá Nazaret, aby se splnilo, co řekli proroci: Bude nazýván Nazaretský. V oněch dnech přišel Jan Křtitel a kázal v judské poušti takto: „Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království!“ To je totiž ten, o kterém předpověděl prorok Izaiáš slovy: Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte jeho stezky! Jan sám pak měl šat z velbloudí srsti a kožený pás kolem beder; pokrmem mu byly kobylky a lesní med. Tehdy k němu chodil Jerusalem, celé Judsko a celý kraj kolem Jordánu. A dávali se od něho křtít v řece Jordánu a vyznávali své hříchy. Když však viděl, že k jeho křtu přichází mnoho farizeů a sadduceů, řekl jim: „Plémě zmijí! Kdo vám ukázal, jak uniknout blížícímu se hněvu? Vydejte tedy ovoce, hodné obrácení. A neříkejte si: ´Náš otec je Abraham´. Neboť vám pravím: Bůh je dosti mocný, aby vzbudil Abrahamovi děti z těchto kamenů. Sekyra je už přiložena ke kořeni stromů. Každý strom tedy, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně. Já sice vás křtím ve vodě k pokání; ten však, který přichází po mně, je mocnější než já, a nejsem hoden nosit mu opánky. On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. A on má v ruce vějačku; i vyčistí svůj mlat a shromáždí svou pšenici na sýpku, plevy však bude pálit ohněm neuhasitelným.“ Tehdy přišel Ježíš z Galileje k Jordánu za Janem, aby byl od něho pokřtěn. Ale Jan mu bránil slovy: „Mně je třeba, abych byl pokřtěn od tebe, a ty přicházíš ke mně?“ Ježíš mu však na to řekl: „Jen nech! Neboť tak se sluší, abychom naplnili všechnu spravedlnost.“ I nechal ho. Když byl tedy Ježíš pokřtěn, ihned vystoupil z vody. A hle, otevřela se nebesa a viděl sestupovat Božího Ducha jako holubici a snášet se na něj. A hle, ozval se hlas z nebe: „Toto je můj milovaný Syn, v něm se mi zalíbilo.“ Potom byl Ježíš zaveden od Ducha na poušť, aby byl pokoušen od ďábla. A když se postil čtyřicet dní a čtyřicet nocí, nakonec pocítil hlad. Tu přistoupil pokušitel a řekl mu: „Jsi-li Boží syn, řekni, aby se z těchto kamenů staly chleby.“ On však odpověděl: „Není člověk živ pouze chlebem, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.“ Tu ho ďábel vezme do svatého města, postaví ho na strmé místo chrámu a řekne mu: „Jsi-li Boží syn, vrhni se dolů. neboť je psáno: O tobě nařídil svým andělům, a podchytnou tě rukama, abys nenarazil nohou o kámen. Ježíš mu řekl: „Také je psáno: Nepokoušej Pána, svého Boha!“ Zase ho vezme ďábel na velmi vysokou horu, ukáže mu všechna království světa i jejich slávu a řekne mu: „Tohle všechno ti dám, padneš-li a budeš se mi klanět“. Tu mu pravil Ježíš: „Kliď se, satane! Neboť je psáno: Pánu, svému Bohu se klaněj a jen jemu služ!“ Tehdy ho ďábel opustil, a hle, přišli andělé a sloužili mu. Když uslyšel, že Jan byl uvězněn, odebral se do Galileje. I opustil Nazaret a přišel přebývat do Kafarnaa na břehu jezera v území Zabulonově a Neftalimově, aby se splnilo, co řekl prorok Izaiáš: Země Zabulonova a země Neftalimova, přímořská cesta, Galilea pohanská, lid, který přebýval v temnotách, viděl velké světlo, a těm, kteří přebývali v temné krajině smrti, vzešlo světlo. Od té doby začal Ježíš kázat a říkat: „Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království.“ A když se ubíral podél Galilejského moře, spatřil dva bratry, Šimona řečeného Petr a jeho bratra Ondřeje, jak spouštějí síť do moře; byli totiž rybáři. A řekne jim: „Pojďte za mnou, a učiním z vás rybáře lidí!“ Oni ihned opustili sítě a následovali ho. Když odtamtud popošel, spatřil jiné dva bratry, Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana, na lodi s jejich otcem Zebedeem, jak si opravují sítě, a povolal je. Oni hned opustili loď i svého otce a následovali ho. A Ježíš obcházel celou Galilejí, učil v jejích synagogách, kázal radostnou zvěst o království a uzdravoval všechen neduh a všechnu nemoc v lidu. A pověst o něm se roznesla po celé Sýrii. I přinášeli mu všechny choré rozličnými nemocemi a trápené neduhy, také posedlé zlými duchy, náměsíčné a ochrnuté, a uzdravil je. Šly pak za ním velké zástupy z Galileje, Dekapole, Jerusalema, Judeje a Zajordánska. Když viděl zástupy, vystoupil na horu, a když se posadil, přistoupili k němu jeho učedníci. I otevřel svá ústa a učil je takto: „Blažení chudí duchem, neboť jejich je nebeské království. Blažení, kteří lkají, neboť oni budou potěšeni. Blažení tiší, neboť oni budou dědit zemi. Blažení, kteří lačněji a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. Blažení milosrdní, neboť oni dosáhnou milosrdenství. Blažení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha. Blažení pokojní, neboť oni budou zváni Božími syny. Blažení ti, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království. Blažení jste, když vám budou zlořečit a pronásledovat vás a mluvit proti vám vylhaně všecko zlé kvůli mně; radujte se a jásejte, neboť hojná je vaše odměna v nebesích; vždyť tak pronásledovali proroky, kteří byli před vámi.“ „Vy jste sůl země. Zkazí-li se však sůl, čím bude osolena? K ničemu se už nehodí, než aby se vyhodila ven a lidé ji pošlapali. Vy jste světlo světa. Nemůže se skrýt město postavené na hoře. A když rozsvěcují svíčku, nestavějí ji pod kbelík, nýbrž na svícen, aby svítila všem v domě. Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.“ „Nemyslete si, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky. Nepřišel jsem (je) zrušit, nýbrž naplnit. Neboť vpravdě vám pravím: Dříve pomine nebe a země, než by pominulo jedno písmenko nebo jedna čárka ze Zákona, aby se všechno nestalo. Kdo tedy zruší jedno z těchto nejmenších přikázáni a tak bude učit lidi, bude nejmenší v nebeském království; kdo však (je) bude činit a (jim) učit, ten bude veliký v nebeském království. K tomu vám pravím: nebude-li vaše spravedlnost dokonalejší než spravedlnost vykladatelů Písma a farizeů, nevejdete do nebeského království.“ „Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům: Nezabiješ! Kdo zabije, propadne soudu. Ale já vám pravím: Každý, kdo se hněvá na svého bratra, propadne soudu; kdo pak řekne svému bratru „raka“, propadne veleradě, a kdo řekne „blázne“, propadne pekelnému ohni. Proto podáváš-li svůj dar na oltář a tam se rozpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, zanech tam svůj dar před oltářem a jdi se dříve smířit se svým bratrem; potom přijď obětovat svůj dar. Vyrovnej se rychle se svým protivníkem, dokud jsi s ním na cestě, aby tě snad protivník nevydal soudci a soudce tě nevydal vykonavateli a ty abys nebyl uvržen do žaláře. Vpravdě ti pravím: Nevyjdeš odtamtud, dokud nezaplatíš poslední haléř.“ „Slyšeli jste, že bylo řečeno: Nebudeš cizoložit! Ale já vám pravím: Každý, kdo se dívá žádostivě na ženu, už s ní zcizoložil ve svém srdci. Jestliže se ti tvé pravé oko stává kamenem úrazu, vylup je a odhoď od sebe, neboť je pro tebe lépe, aby jeden z tvých údů zahynul, než aby celé tvé tělo bylo vrženo do pekla. A jestliže se ti pravá ruka stává kamenem úrazu, usekni ji a odhoď od sebe; neboť je lépe pro tebe, aby jeden z tvých údů zahynul, než aby celé tvé tělo přišlo do pekla.“ „Také bylo řečeno: Kdo propustí svou manželku, ať jí dá propouštěcí listinu. Ale já vám pravím: Každý, kdo propustí svou manželku, mimo cizoložství, uvádí ji do cizoložství, a kdo se ožení s propuštěnou, cizoloží.“ „Opět jste slyšeli, že bylo řečeno předkům: Nebudeš křivě přísahat a splníš, co jsi Pánu přísahal. Ale já vám pravím: Vůbec nepřísahejte, ani při nebi, protože je to Boží trůn, ani při zemi, protože ji má (Bůh) za podnož, ani při Jerusalemu, protože je to město velikého krále, ani při své hlavě nepřísahej, protože nemůžeš jeden vlas učinit bílým nebo černým. Vaše řeč však buď, Ano, ano - ne, ne', a co je nad to, je od zlého.“ „Slyšeli jste, že bylo řečeno: Oko za oko a zub za zub. Ale já vám pravím: Neodpírejte zlému, nýbrž udeří-li tě kdo po pravé líci, nastav mu i druhou, a tomu, kdo se chce s tebou soudit a vzít ti sukni, nech mu také plášť, a nutí-li tě kdo na jednu míli, jdi s ním dvě. Kdo tě prosí, tomu dej, a kdo si chce od tebe vypůjčit, od toho se neodvracuj!“ „Slyšeli jste, že bylo řečeno: Miluj svého bližního a v nenávisti měj svého nepřítele. Ale já vám pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují; tak budete synové svého Otce v nebesích, který dává vycházet svému slunci na zlé i na dobré a sesílá déšť na spravedlivé i na nespravedlivé. Neboť milujete-li ty, kdo milují vás, jakou odplatu máte? Což nedělají totéž i celníci? A budete-li pozdravovat jen své bratry, co zvláštního děláte? Což to nedělají i pohani? Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec. „Hleďte, abyste nekonali svou spravedlnost okázale před lidmi. Jinak nebudete mít odměnu u svého Otce v nebesích. Když tedy dáváš almužnu, nevytrubuj před sebou, jak to dělají pokrytci v synagogách a na ulicích, aby měli u lidí slávu. Vpravdě vám pravím: Dostali svou odměnu. Když však dáváš almužnu ty, ať neví tvá levice, co dělá tvá pravice, aby tvoje almužna zůstala skryta, a tvůj Otec, který vidí ve skrytu, ti odplatí.“ „A když se modlíte, nebuďte jako pokrytci, kteří se rádi stavějí k modlitbě v synagogách a na rozích ulic, aby je lidé viděli. Vpravdě vám pravím: Dostali svou odměnu. Když se však modlíš ty, vejdi do své komůrky, zavři dveře a modli se k svému Otci, který je ve skrytu; a tvůj Otec, který vidí ve skrytu, ti odplatí. Když se modlíte, nebuďte povídaví jako pohani; domnívají se totiž, že budou vyslyšeni pro svou mnohomluvnost. Proto je nenapodobujte! Ví zajisté váš Otec, co potřebujete, dříve než ho poprosíte. Vy se tedy budete modlit takto: Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé! Přijď království tvé! Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi! Chléb náš vezdejší dej nám dnes! A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim vinníkům. A neuvoď nás v pokušení. Ale zbav nás od zlého. Odpustíte-li totiž lidem jejich poklesky, odpustí také vám nebeský Otec; ale neodpustíte-li lidem, ani váš Otec vám neodpustí hříchy.“ „A když se postíte, nebuďte zasmušilí jako pokrytci, kteří si hyzdí obličej, aby bylo lidem zřejmé, že se postí. Vpravdě vám pravím: Dostali svou odměnu. Ale když se postíš ty, pomaž si hlavu a umyj si tvář, aby neviděli lidé, že se postíš, nýbrž tvůj Otec, který je ve skrytu; a tvůj Otec, který vidí ve skrytu, ti odplatí.“ „Neshromažďujte si poklady na zemi, kde je kazí rez a mol a kde se zloději prokopávají a kradou. Shromažďujte si však poklady v nebi, kde je nekazí ani rez, ani mol a kde se zloději neprokopávají a nekradou. Neboť kde je tvůj poklad, tam je i tvé srdce.“ „Svítilnou těla je oko. Je-li tedy tvé oko správné, celé tvé tělo bude mít světlo. Je-li však tvé oko špatné, celé tvé tělo bude ve tmě. Jestliže tedy světlo v tobě je temnota, jaká to temnota!“ Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Buď totiž bude jednoho nenávidět, a druhého milovat, anebo k jednomu přilne, a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu. Proto vám pravím: Nestarejte se příliš o svůj život, co budete jíst nebo co budete pít, ani o své tělo, čím se budete odívat. Což není život víc než pokrm a tělo víc než oděv? Pohleďte na nebeské ptáky! Nesejí ani nežnou ani neshromažďují do stodol, a váš nebeský Otec je krmí. Což nejste cennější než oni? Kdopak z vás může svou starostlivostí přidat k svému věku jediný loket? A proč se příliš staráte o šaty? Sledujte polní lilie, jak rostou; nepracují ani nepředou. Ale pravím vám: Ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl oděn jako jedna z nich. Jestliže tedy Bůh tak odívá polní trávu, která dnes je a zejtra se hází do pece, neoděje tím spíše vás, lidé malověrní? Nesmíte být proto příliš starostliví a říkat: ´Co budeme jíst´, nebo ´co budeme pít´, nebo, ´čím se budeme odívat!´ Vždyť to všechno vyhledávají pohani. Ví zajisté váš nebeský Otec, že to všecko potřebujete. Především tedy hledejte království a jeho spravedlnost, a toto všechno vám bude přidáno. Nestarejte se proto příliš o zítřek; neboť zítřek se postará sám o sebe; (každý) den má dosti na svém soužení.“ „Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Ten soud totiž, jakým soudíte, stihne vás; a tou mírou, jakou vy naměříte, naměří se vám. Proč vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ? Nebo jak to, že říkáš svému bratru: ´Dovol, odstraním ti z oka třísku´, a hle, ve vlastním oku máš trám! Pokrytče, odstraň nejdříve z vlastního oka trám, a potom prohlédneš, takže budeš moci odstranit třísku z oka svému bratru.“ „Nedávejte svaté věci psům a neházejte své perly před vepře, aby je snad nepošlapali svýma nohama, neobrátili se a vás nerozsápali.“ „Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlucte, a bude vám otevřeno! Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a tomu, kdo tluče, bude otevřeno. Vždyť kdo je mezi vámi takový, že dá vlastnímu synu kámen, když ho poprosí o chléb? Nebo poprosí-li o rybu, že mu podá hada? Jestliže tedy vy, ačkoliv jste zlí, umíte dávat svým dětem dobré dary, čím spíše váš nebeský Otec dá dobré věci těm, kdo ho prosí! Co tedy chcete, aby lidé dělali vám, tak dělejte i vy jim, neboť toto je Zákon a Proroci.“ „Vejděte těsnou bránou. Neboť široká je brána a prostranná cesta, která vede do záhuby, a mnozí jí tam vstupují. Jak těsná je brána a úzká cesta, která vede do života, a málo lidí ji nalézá.“ „Střezte se nepravých proroků, kteří k vám přicházejí v rouchu ovčím, ale uvnitř jsou to draví vlci. Po jejich ovoci je poznáte. Což se sklízejí s trní hrozny nebo s bodláků fíky? Tak každý dobrý strom nese dobré ovoce, ale špatný strom nese špatné ovoce. Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce, ani špatný strom nést dobré ovoce. Každý strom, který nenese dobré ovoce, bývá vyťat a hozen do ohně. Tedy je poznáte po jejich ovoci. Ne každý, kdo mi říká: ´Pane, Pane', vejde do nebeského království, nýbrž kdo činí vůli mého Otce v nebesích. Mnozí mi řeknou v onen den:´Pane, Pane, což jsme tvým jménem neprorokovali a tvým jménem nevyháněli zlé duchy a tvým jménem nedělali mnoho zázraků.?´ A tehdy jim prohlásím: Nikdy jsem vás neznal. Odejděte ode mne, pachatelé nepravosti!“ „Každý tedy, kdo poslouchá tyto mé řeči a činí je, podobá se moudrému muži, který si vystavěl dům na skále. A spadl déšť a přišly proudy vod, zaduly větry a obořily se na onen dům. Ale nepadl, protože měl základy na skále. A každý, kdo poslouchá tyto mé řeči, ale nečiní je, podobá se neprozíravému muži, který si vystavěl dům na písku. A spadl déšť a přišly proudy vod, zaduly větry a obořily se na ten dům; a spadl, a jeho zhroucení bylo veliké.“ A když Ježíš dokončil tyto řeči, žasly zástupy nad jeho učením. Učil je totiž jako ten, kdo má moc, a ne jako jejich vykladatelé Písma. Potom sestoupil s hory a veliké zástupy šly za ním. A hle, přišel malomocný, poklonil se mu a řekl: „Pane, chceš-li, můžeš mě očistit.“ Tu vztáhl ruku a dotkl se ho se slovy: „Chci, buď čist!“A hned byl očištěn od malomocenství. A praví mu Ježíš: „Chraň se někomu to říci! Ale jdi, ukaž se knězi a obětuj dar, který nařídil Mojžíš, aby jim byl svědectvím.“ Když vešel do Kafarnaa, přistoupil k němu setník s prosbou: „Pane, můj služebník leží doma ochrnutý a hrozně se trápí.“ A řekne mu: „Já přijdu a uzdravím ho.“ A setník na to řekl: „Pane, nejsem hoden, abys vešel pod mou střechu, ale řekni jen slovo, a můj služebník bude uzdraven. Vždyť i já jsem člověk podřízený a mám (také) pod sebou vojáky; řeknu-li jednomu, Jdi!´, jde, a jinému, Přijď!´, přijde, a svému služebníkovi, Učiň toto!´, učiní.“ Když (to) Ježíš slyšel, podivil se a řekl těm, kdo ho provázeli: „Vpravdě vám pravím: Nenalezl jsem u nikoho v Izraeli takovou víru. Ale pravím vám: Mnozí přijdou od východu a od západu a uloží se ke stolu s Abrahamem, Izákem a Jakubem v nebeském království, ale synové království budou vyhnáni do temnot venku; tam bude pláč a skřípání zuby. A řekl Ježíš setníkovi: „Jdi, a jak jsi uvěřil, tak se ti staň!“A ten služebník byl uzdraven v onu hodinu. Když vešel Ježíš do Petrova domu, uviděl, že jeho tchyně leží a má horečku. I dotkl se její ruky, a horečka ji opustila. Ona pak vstala a posluhovala mu. Když nastal večer, přinesli mu mnoho lidí s nečistými duchy. I vyhnal slovem duchy a všechny nemocné uzdravil, aby se splnilo, co řekl prorok Izaiáš: On vzal (na sebe) naše slabosti a (naše) nemoci nesl. A když Ježíš uviděl kolem sebe zástup, rozkázal jet na druhý břeh. Tu přistoupil jeden vykladatel Písma a řekl mu: „Mistře, budu tě následovat, kamkoli půjdeš.“ A Ježíš mu praví: „Lišky mají doupata a nebeští ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá kam hlavu sklonit.“ Jiný z učedníků mu pravil: „Pane, dovol mi, abych nejdříve šel pohřbít svého otce.“ Ale Ježíš mu řekl: „Pojď za mnou a nech, ať mrtví pochovávají své mrtvé.“ Potom vstoupil na loď a jeho učedníci ho následovali. A hle, moře se rozbouřilo tak, že loď byla zaplavována vlnami; on však spal. I přistoupili, vzbudili ho a řekli: „Pane, zachraň (nás), hyneme!“ A řekne jim: „Proč se bojíte, malověrní!“Tu vstal, poručil větrům a moři, a nastal veliký klid. Lidé se pak podivili a pravili: „Kdo to asi je, že ho i větry a moře poslouchají?“ Když se dostal na druhý břeh do gerasenské krajiny, vyšli proti němu dva posedlí zlým duchem, kteří vyšli z hrobů. Byli tak divocí, že nikdo nemohl projít onou cestou. A hle, vzkřikli takto: „Co se o nás staráš, Boží synu? Přišel jsi sem předčasně nás trápit?“ Nedaleko od nich se páslo velké stádo vepřů. Zlí duchové ho tedy prosili: „Vyháníš-li nás, pošli nás do toho stáda vepřů!“ A řekl jim: „Jděte!“A oni vyšli a odešli do vepřů. A hle, celé stádo se hnalo střemhlav po svahu do moře a zahynulo ve vodách. Pasáci však utekli, přišli do města a tam všechno oznámili, i o těch, co měli zlé duchy. A hle, celé město vyšlo vstříc Ježíšovi. Jakmile ho spatřili, prosili ho, aby odešel z jejich kraje. I vstoupil na loď, přeplavil se a přišel do svého města. A hle, přinášeli mu ochrnutého ležícího na lůžku. A když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnutému: „Buď dobré mysli, dítě! Odpouštějí se ti hříchy.“ A hle, někteří z vykladatelů Písma řekli u sebe: „On se rouhá!“ Když Ježíš poznal jejich myšlenky, řekl: „Proč myslíte na zlé ve svém srdci? Neboť co je snadnější, říci: ´Odpouštějí se ti hříchy´, či říci: ´Vstaň a chod“? Abyste však věděli, že Syn člověka má na zemi moc odpouštět hříchy „- tu řekne ochrnutému: „Vstaň, vezmi své lůžko a jdi domů!“ I vstal a odešel domů. Když to viděly zástupy, bály se a velebily Boha, že dal takovou moc lidem. Když Ježíš odtamtud odcházel, spatřil v celnici sedět člověka jménem Matouše. A řekne mu: „Pojď za mnou!“I vstal a šel za ním. Když byl u stolu v domě, hle, přišlo mnoho celníků a hříšníků a stolovali s Ježíšem a s jeho učedníky. Když to viděli farizeové, pravili jeho učedníkům: „Proč váš mistr jí s celníky a s hříšníky?“ On to uslyšel a řekl: „Nepotřebují lékaře zdraví, nýbrž nemocní. Jděte a naučte se, co je to: Milosrdenství chci, a ne oběť. Nepřišel jsem totiž povolat spravedlivé, ale hříšníky.“ Tu k němu přistoupili Janovi učedníci se slovy: „Proč se my a farizeové často postíme, ale tvoji učedníci se nepostí?“ A Ježíš jim řekl: „Což mohou být smutní ženichovi druhové, dokud je ženich s nimi? Ale přijdou dny, kdy jim bude ženich odňat, a tehdy se budou postit. Nikdo nepřidává záplatu z nezpracované látky na staré šaty, neboť taková výplň vytrhne kus šatů a díra se zhorší. Ani se nelije mladé víno do starých měchů; jinak se měchy roztrhnou, víno vyteče a měchy se zničí. Ale mladé víno se lije do nových měchů, a obojí se uchová.“ Když k nim tyto věci mluvil, hle, přistoupil jeden představený, klaněl se mu a pravil: „Moje dcera právě umřela. Ale pojď, vlož na ni ruku, a bude živa.“ I vstal Ježíš a šel za ním i se svými učedníky. A hle, jedna žena, která trpěla krvotokem dvanáct let, přistoupila zezadu a dotkla se lemu jeho šatu. Pravila si totiž: „Dotknu-li se jen jeho šatu, budu zdráva.“ Ale Ježíš se obrátil a když ji uviděl, řekl: „Buď dobré mysli, dcero! Tvá víra tě uzdravila.“ Ta žena pak byla zdráva od oné hodiny. A když Ježíš přišel do domu představeného a uzřel pištce a hlučící dav, řekl: „Odejděte, neboť dívka neumřela, ale spí“. A posmívali se mu. Když byl zástup vykázán ven, vstoupil, vzal ji za ruku, a dívka vstala. A roznesla se zpráva o tom po celé té krajině. Když odtamtud Ježíš odcházel, šli za ním dva slepci a křičeli: „Smiluj se nad námi, Davidův synu!“ Jakmile pak vešel do domu, ti slepci k němu přistoupili a Ježíš jim řekne: „Věříte, že to mohu učinit? „Praví mu: „Ano, Pane.“ Tu se dotkl jejich očí se slovy: „Staň se vám podle vaší víry!“ I otevřely se jim oči. A Ježíš jim pohrozil slovy: „Hleďte, ať se to nikdo nedoví!“ Ale oni vyšli a rozhlásili ho po celém tom kraji. Když vycházeli, hle, přivedli mu němého člověka, posedlého zlým duchem. A jakmile byl zlý duch vyhnán, němý promluvil, takže zástupy se divily a říkaly: „Nic takového nebylo ještě v Izraeli spatřeno“. Ale farizeové říkali: „Mocí knížete zlých duchů vyhání zlé duchy.“ A Ježíš obcházel všechna města a vesnice a učil v jejich synagogách, hlásal zvěst o království a uzdravoval veškerou nemoc a veškerý neduh. Když se pak zadíval na zástupy, měl s nimi soucit, protože byli zmořeni a skleslí jako ovce bez pastýře. Tu řekne svým učedníkům: „Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste tedy Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň!“ I přivolal svých dvanáct učedníků a dal jim moc nad nečistými duchy, aby je vyháněli a aby uzdravovali veškerou nemoc a veškerý neduh. Jména dvanácti apoštolů jsou tato: první Šimon, řečený Petr, a jeho bratr Ondřej, Jakub Zebedeův a jeho bratr Jan, Filip a Bartoloměj, Tomáš a celník Matouš, Jakub Alfeův a Tadeáš, Šimon Kananejský a Jidáš Iškariotský, který ho také zradil. Těchto dvanáct Ježíš poslal a přikazoval jim: „Nechoďte mezi pohany a nevstupujte do měst samaritánských, ale jděte raději k ztraceným ovcím izraelského domu. Jděte a kažte: ´Nebeské království je blízko!´ Uzdravujte nemocné, křiste mrtvé, očišťujte malomocné, vyhánějte zlé duchy. Zadarmo jste přijali, zadarmo dávejte! Nemějte ve svém opasku ani zlato, ani stříbro, ani měď, ani mošnu na cestu, ani dvě sukně, ani opánky, ani hůl, neboť dělník má právo na svou výživu. A když vejdete do kteréhokoliv města nebo do kterékoli vesnice, vyptejte se, kdo je tam hoden; a tam zůstaňte, dokud neodejdete. Když vstoupíte do domu, pozdravte ho! A bude-li ten dům hoden, váš pokoj přijde na něj; nebude-li však hoden, vrátí se váš pokoj k vám. A když vás někdo nepřijme a nebude poslouchat vaše řeči, setřeste si prach s nohou, až budete odcházet z onoho domu nebo z toho města. Vpravdě vám pravím: Snesitelněji bude zemi sodomské a gomorské v den soudu než onomu městu.“ “ Hle, já vás posílám jako ovce mezi vlky. Buďte tedy opatrní jako hadi a prostí jako holubice. Mějte se však na pozoru před lidmi, neboť budou vás vydávat soudům a budou vás bičovat ve svých synagogách“; budete voděni před vládce a krále kvůli mně, jim a pohanům na svědectví. Až vás vydají, neuvažujte, jak a co máte mluvit, neboť vám bude dáno v onu hodinu, co máte mluvit. Vždyť to nemluvíte vy, nýbrž Duch vašeho Otce mluví ve vás. Bratr pak vydá na smrt bratra a otec dítě; děti povstanou proti rodičům a způsobí jim smrt. Budete nenáviděni ode všech pro mé jméno. Ale kdo vytrvá až do konce, ten bude spasen. Až vás budou pronásledovat v jednom městě, utečte do jiného! Vpravdě vám pravím: Nebudete ještě hotovi s izraelskými městy, až přijde Syn člověka.“ „Učedník není nad učitele, ani služebník nad svého pána. Učedníku stačí, aby byl jako jeho učitel, a služebníku, jako jeho pán. Jestliže hospodáře nazvali Beelzebulem, čím spíše jeho lidi! Proto se jich nebojte! Vždyť nic není tajného, co nevyjde najevo, a nic skrytého, co nebude známo. Co vám pravím ve tmě, řekněte na světle, a co potají slyšíte, hlásejte na střechách. A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo; duši zabít nemohou. Spíše se však bojte toho, který může zahubit i duši i tělo v pekle. Což neprodávají dva vrabce za jeden penízek? A (ani) jeden z nich nespadne na zem bez vašeho Otce. U vás pak jsou sečteny i všechny vlasy na hlavě. Proto se nebojte! Máte větší cenu než mnoho vrabců“. „Každý tedy, kdo mě vyzná před lidmi, k tomu se i já budu znát před svým Otcem v nebesích. Kdo mě však zapře před lidmi, toho i já zapřu před svým Otcem v nebesích.“ „Nemyslete si, že jsem přišel uvést na zem mír. Nepřišel jsem uvést mír, nýbrž meč. Přišel jsem totiž rozdvojit člověka proti vlastnímu otci a dceru proti vlastní matce a snachu proti vlastní tchyni, a nepřáteli člověka budou jeho vlastní lidé. Kdo miluje otce nebo matku více nežli mne, není mě hoden; a kdo miluje syna nebo dceru více nežli mne, není mě hoden. A kdo nebere svůj kříž a nenásleduje mě, není mě hoden. Kdo nalezne svůj život, ztratí ho; kdo však ztratí svůj život pro mne, nalezne ho.“ „Kdo vás přijímá, mne přijímá, a kdo přijímá mne, přijímá toho, který mě poslal. Kdo přijímá proroka proto, že je to prorok, dostane odměnu proroka. A kdo přijímá spravedlivého proto, že je to spravedlivý, dostane odměnu spravedlivého. A kdo dá pít jednomu z těchto maličkých jen číši studené vody, protože je to učedník, vpravdě vám pravím, že nepřijde o svou odměnu.“ Když Ježíš skončil nařízení svým dvanácti učedníkům, odešel odtamtud, aby učil a kázal v jejich městech. Když Jan uslyšel ve vězení o Kristových skutcích, poslal k němu své učedníky otázat se: „Ty jsi ten, který má přijít, či máme čekat jiného?“ Ježíš jim odpověděl: „Jděte a oznamte Janovi, co jste slyšeli a viděli: slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým je zvěstováno evangelium; a blažený je ten, komu nejsem kamenem úrazu.“ Zatím co odcházeli, začal Ježíš mluvit k zástupům o Janovi: „Co jste vyšli na poušť shlédnout? Rákos větrem zmítaný? Nuže, co jste vyšli uvidět? Člověka oděného jemným rouchem? Hle, lidé, co nosí jemná roucha, jsou v královských palácích. Proč jste tedy vyšli? Vidět proroka? Ano, pravím vám, a více než proroka. Neboť o něm je to psáno: Hle, já posílám svého posla před tvou tváří, a ten ti připraví cestu před tebou. Vpravdě vám pravím: Mezi těmi, kdo se narodili ze ženy, nepovstal nikdo větší než Jan Křtitel. A přece, (i) kdo je menší v nebeském království, je větší než on. Ode dnů Jana Křtitele až po tuto chvíli Boží království je vystaveno násilí a násilníci je uchvacují. Všichni proroci totiž a Zákon prorokovali až do Jana. A jste-li ochotni přijmout: on je Eliáš, který má přijít. Kdo má uši, poslouchej!“ „Komuže přirovnám tohle pokolení? Je podobno chlapcům, kteří sedí na náměstí a volají na své druhy takto: ´Pískali jsme vám, a netančili jste; naříkali jsme, a nekvíleli jste´. Neboť přišel Jan, nejedl ani nepil, a říkají: ´Má zlého ducha'. Přišel Syn člověka, který jí a pije, a říkají: ´Hle, jedlík a pijan vína, přítel celníků a hříšníků´. Avšak moudrost nalezla ospravedlnění svými skutky.“ Tehdy počal vytýkat městům, v nichž se stalo nejvíce jeho zázraků, že nedělala pokání: „Běda ti, Korozaine, běda ti, Bethsaido! Neboť kdyby se v Tyru a v Sidonu byly udály ty zázraky, které se staly ve vás, dávno by konaly pokání v žínici a v popelu. Proto vám pravím: Tyru a Sidonu bude snesitelně]i v den soudu než vám. A ty, Kafarnaum! Což se až do nebe vypneš? Až do pekla klesneš. Neboť kdyby se byly v Sodomě udály ty zázraky, které se staly v tobě, byla by zůstala až dodnes. Proto vám pravím: Sodomské zemi bude snesitelně ji v den soudu než tobě.“ V té době se Ježíš ujal slova a řekl: „Velebím tě, Otče, Pane nebe a země, že jsi ukryl tyto věci před moudrými a učenými a zjevils je maličkým. Ano, Otče, protože se ti tak zalíbilo. Můj Otec mi odevzdal všechno. A nikdo nezná Syna, leda Otec; ani Otce nezná nikdo, leda Syn, a komu by (to) chtěl Syn zjevit“. “ Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi břemenem, a já vás občerstvím. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete odpočinutí pro svou duši. Vždyť mé jho je příjemné a mé břemeno je lehké.“ V onom čase kráčel Ježíš obilím. Jeho učedníci počali z hladu trhat klasy a jíst. Když to viděli farizeové, řekli mu: „Hle, tvoji učedníci dělají, co není dovoleno dělat v sobotu“. Ale on jim řekl: „Nečetli jste, co udělal David, když měl hlad on i jeho společníci? Jak vešel do Božího domu a jedl předkladné chleby, které nesměl jíst ani on, ani jeho společníci, ale pouze kněží! Nebo nečetli jste v Zákoně, že v sobotu kněží v chrámě ruší sobotu, a jsou bez viny? Pravím však vám: Tady je někdo větší než chrám. Kdybyste však poznali, co znamená: Chci milosrdenství, a ne oběť, nikdy byste nebyli odsoudili nevinné; vždyť pánem soboty je Syn člověka.“ Odtamtud pak odešel a přišel do jejich synagogy. A hle, (byl tam) člověk s uschlou rukou. I otázali se ho, aby ho mohli obžalovat: „Je dovoleno v sobotu uzdravovat?“ A on jim řekl: „Má-li někdo z vás jednu ovci a ona spadne v sobotu do jámy, neuchopí ji a nevytáhne? Oč cennější je člověk než ovce! Proto je dovoleno v sobotu dobře činit.“ Tu řekne tomu člověkovi: „Vztáhni ruku!“I vztáhl, a byla zase zdravá jako druhá. Farizeové však vyšli a radili se proti němu, jak by ho zahubili. A když (to) Ježíš poznal, odešel odtamtud. A mnoho lidí šlo za ním; i uzdravil je všechny a přikázal jim, aby ho nerozhlašovali, aby se splnilo, co řekl prorok Izaiáš: Hle, můj služebník, kterého jsem vyvolil, můj miláček, v kterém mám své zalíbení. Vložím svého ducha na něj a ohlásí právo národům. Nebude se přít ani křičet, aniž kdo uslyší jeho hlas na ulicích. Nalomený rákos nedolomí a doutnající knot neuhasí, dokud nepřivede spravedlnost k vítězství. A v jeho jméno budou doufat národy. Tehdy byl k němu přiveden člověk posedlý zlým duchem, slepý a němý. I uzdravil ho, takže ten němý mluvil a viděl. Všechen zástup lidu žasl a pravil: „Není to Davidův syn'?“ Když to však slyšeli farizeové, řekli: „Tenhle vyhání zlé duchy jen s pomocí Beelzebula, knížete zlých duchů.“ Ale (on) znal jejich myšlenky a řekl jim: „Každé království uvnitř rozdvojené zpustne a žádné město ani žádný dům uvnitř rozdvojený neobstojí. A vyhání-li satan satana, je rozdvojen proti sobě; jak tedy obstojí jeho království? A jestliže já vyháním zlé duchy s pomocí Beelzebula, s čí vyhánějí vaši synové? Proto oni budou vašimi soudci. Ale vyháním-li já zlé duchy Duchem Božím, pak se k vám dostalo Boží království. Nebo jak může někdo vniknout silákovi do domu a uloupit mu nářadí, nesváže-li nejdříve siláka, a potom vyloupí jeho dům? Kdo není se mnou, je proti mně, a kdo neshromažduje se mnou, rozhazuje. Proto vám pravím: Každý hřích i rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti Duchu nebude odpuštěno. A řekne-li kdo slovo proti Synu člověka, bude mu odpuštěno; ale kdo bude mluvit proti Duchu svatému, tomu nebude odpuštěno ani na tomto světě, ani na onom. Buď udělejte strom dobrým, a jeho ovoce (bude) dobré, nebo udělejte strom špatným, a jeho ovoce (bude) špatné; strom se totiž poznává po ovoci. Plemeno zmijí! Jak můžete mluvit dobré věci, když jste špatní? Vždyť ústa mluví z toho, čím srdce oplývá. Dobrý člověk z dobré pokladnice vynáší věci dobré, a špatný člověk ze špatné pokladnice vynáší věci špatné. A pravím vám: Z každého neužitečného slova, které lidé pronesou, budou se odpovídat v den soudu. Neboť ze svých slov budeš ospravedlněn a ze svých slov budeš odsouzen.“ Tehdy na to řekli někteří z vykladatelů Písma a farizeů: „Mistře, chceme od tebe vidět znamení“. A on jim odpověděl: „Zlé a cizoložné pokolení hledá znamení, ale znamení mu nebude dáno, leč znamení proroka Jonáše. Jako totiž Jonáš byl v břiše ryby tři dni a tři noci, tak bude Syn člověka v nitru země tři dni a tři noci. Ninivští muži vstanou při soudu s tímto pokolením a odsoudí je, neboť dělali pokání na Jonášovo kázání, a hle, tu je více než Jonáš! Královna z Jihu vstane při soudu s tímto pokolením a odsoudí je, neboť přišla ze vzdálených končin země naslouchat Šalomounově moudrosti, a hle, tu je více než Šalomoun!“ “Když nečistý duch vyjde z člověka, chodí po vyprahlých místech a hledá odpočinutí, ale nenachází. Tu řekne: ´Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel'. A když přijde, nalezne ho prázdný, zametený a vyzdobený. Tu jde, přibere si jiných sedm duchů, horších než je sám, i vejdou a přebývají tam. A poslední věci onoho člověka bývají horší než první. Tak se stane i tomuto zlému pokolení.“ Když ještě mluvil k zástupům, hle, jeho matka a bratři stáli venku a dožadovali se rozmluvy s ním. [Kdosi mu proto řekl: „Hle, tvá matka a tvoji bratři stojí venku a chtějí s tebou mluvit.“] Ale on odpověděl tomu, kdo ho upozornil: „Kdo je (to) má matka a kdo jsou moji bratři?“ A ukázal rukou na své učedníky a řekl: „Hle, má matka a moji bratři! Neboť každý, kdo činí vůli mého Otce v nebesích, to je můj bratr, sestra i matka.“ Onoho dne vyšel Ježíš z domu a sedl si u moře. I shromáždilo se u něho velmi mnoho lidí, a proto vstoupil na loď a posadil se. Celý zástup pak stál na břehu a on k nim mluvil mnoho v podobenstvích: „Hle, vyšel rozsévač rozsévat. A jak rozséval, padla některá (zrna) vedle cesty. A přiletěli ptáci a sezobali je. Jiná pak padla na skalnatou zem, kde neměla mnoho půdy, a hned vzešla, protože neměla hlubokou prst. Ale když vyšlo slunce, sežehlo je, a poněvadž neměla kořen, uschla. Jiná zase padla do trní; a trní vyrostlo a udusilo je. Jiná však padla do dobré půdy a dávala užitek stonásobný, jiná šedesátinásobný, jiná třicetinásobný. Kdo má uši, poslouchej!“ A přistoupili učedníci a řekli mu: „Proč k nim mluvíš v podobenstvích?“ A odpověděl jim: „Protože vám je dáno znáti tajemství nebeského království, ale jim (to) dáno není. Tomu totiž, kdo má, bude dáno a bude mít hojnost. Ale tomu, kdo nemá, bude odňato i to, co má. Proto k nim mluvím v podobenstvích, protože se dívají, a nevidí, poslouchají, a neslyší ani nerozumějí. Tak se na nich plní Izaiášovo proroctví, které zní: Budete poslouchat, ale neporozumíte, budete se dívat, ale neuvidíte. Neboť ztučnělo srdce tohoto lidu a stali se nedoslýchavými; a zavřeli oči, aby očima neviděli a ušima neslyšeli a srdcem nechápali a neobrátili se a abych je neuzdravil. Ale vaše oči jsou blažené, že vidí, a vaše uši, že slyší. Neboť vpravdě vám pravím, že mnoho proroků a spravedlivých toužilo vidět, co vidíte, a neviděli, a slyšet, co slyšíte, a neslyšeli.“ „Vy tedy poslyšte podobenství o rozsévači. Když někdo slyší slovo o království, a nechápe, přichází Zlý a uchvacuje, co bylo v jeho srdci zaseto; to je ten, jenž byl zaset vedle cesty. Kdo však byl zaset do skalnaté země, je ten, kdo poslouchá to slovo a hned je s radostí přijímá. Nemá však v sobě kořen, nýbrž je chvilkový, neboť když nastane soužení nebo pronásledování pro to slovo, hned poklesne. Kdo byl pak zaset do trní, je ten, kdo poslouchá slovo, ale starost o tento svět a klam bohatství dusí to slovo, a tak se stává neplodným. Kdo však byl zaset do dobré země, je ten, kdo poslouchá to slovo, chápe je a přináší plody, jeden sto, jiný šedesát, jiný zase třicet.“ Jiné podobenství jim předložil takto: „Nebeské království se podobá člověku, který zasel dobré semeno na svém poli. Ale zatím co lidé spali, přišel jeho nepřítel, zasel koukol mezi pšenici a odešel. Když osení vyrostlo a ukazovalo plodný, tehdy se objevil i koukol. Tu přišli hospodářovi služebníci a řekli mu: ´Pane, což jsi nezasel dobré semeno na svém poli? Odkud má tedy koukol?´ On jim pravil: ´Nepřítel to udělal'. A služebníci mu řekli: ´Chceš-li, půjdeme a sebereme ho'. On však řekl: ´Ne; abyste při sbírání koukolu nevytrhli s ním (také) pšenici. Nechtě obojí růst spolu až do žní, a v době žní řeknu žencům: Seberte nejprve koukol a svažte ho do snopků k spálení; pšenici pak shromážděte do mé stodoly.“ Jiné podobenství jim předložil tak to: „Nebeské království je podobno hořčičnému zrnku, které člověk vzal a zasel na svém poli. Ono je sice nejmenší mezi všemi semeny, ale když vyroste, je větší než (všechny) rostliny a stává se stromem, takže přilétají nebeští ptáci a usazují se v jeho větvích.“ Pověděl jim jiné podobenství: „Podobno je nebeské království kvasu, který vzala žena a zamíchala do tří měřic mouky, až všecko zkynulo.“ Toto všechno mluvil Ježíš k zástupům v podobenstvích a bez podobenství k nim nemluvil, aby se splnilo, co řekl prorok: Otevřu ústa v podobenstvích, vyhlásím věci, skryté od stvoření světa. Potom rozpustil zástupy a přišel do domu. A přistoupili k němu jeho učedníci se slovy: „Vylož nám to podobenství o koukolu na poli!“ On jim na to řekl: „Rozsévač dobrého semene je Syn člověka, pole je svět. Dobré símě jsou účastníci království, koukol však jsou ti, kdo jsou propadlí zlému. Nepřítel, který ho zasel, je ďábel. Žeň je skonání věku, ženci pak jsou andělé. Jako se tedy koukol sbírá a spaluje ohněm, tak bude při skonání věku. Syn člověka, pošle své anděly, ti seberou z jeho království všechna pohoršení a pachatele nepravosti a uvrhnou je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípání zuby. Tehdy budou spravedliví zářit jako slunce v království svého Otce. Kdo má uši, poslouchej!“ „Podobno je nebeské království pokladu skrytému v poli. Člověk, který ho nalezne, zakope ho a pln radosti z něho jde, prodá všechno, co má, a ono pole koupí.“ Dále je podobno nebeské království kupci, který hledá krásné perly. A když nalezne jednu drahocennou perlu, odejde a prodá všechno, co má, a koupí ji.“ “ Opět je podobno nebeské království síti spuštěné do moře, která zahrnuje všechny druhy (ryb). Když se naplní, vytáhnou ji na břeh, posadí se a dobré ryby vyberou do nádob, špatné však vyhodí. Tak bude při skonání věku: vyjdou andělé a oddělí zlé od spravedlivých a uvrhnou je do ohnivé pece. Tam bude pláč a skřípání zuby.“ „Rozuměli jste tomu všemu? „Řeknou mu: „Ano.“ Řekl jim: „Pak každý vykladatel Písma, který je zběhlý v učení o nebeském království, je podoben hospodáři, který vynáší ze své komory věci nové i staré.“ Když Ježíš skončil tato podobenství, vzdálil se odtamtud. A přišel do své otčiny a učil je v jejich synagoze, takže žasli a pravili: „Odkud on má takovou moudrost a ty zázraky“? Což to není syn tesařův? Což se nejmenuje jeho matka Maria a nejsou Jakub, Josef, Šimon a Juda jeho bratři? A nejsou u nás všechny jeho sestry? Odkud to tedy všecko má? A pohoršovali se nad ním. Ale Ježíš jim řekl: „Prorok není bez úcty, leda ve své otčině a ve svém domě“. A pro jejich nevěru neučinil tam mnoho zázraků. V onom čase uslyšel tetrarcha Herodes zprávu o Ježíšovi. A řekl svým dvořanům: „To je Jan Křtitel. On vstal z mrtvých, a proto v něm působí zázračná moc.“ Herodes totiž jal Jana, spoutal ho a vsadil do žaláře kvůli Herodiadě, manželce svého bratra Filipa. Neboť Jan mu říkal: „Není ti dovoleno mít ji za ženu.“ Rád by ho byl zabil, ale bál se lidu, protože ho pokládali za proroka. Ale v den Herodových narozenin tančila před nimi Herodiadina dcera a zalíbila se Herodovi. Proto jí s přísahou slíbil, že jí dá, oč ho požádá. Ona pak, předem navedená svou matkou, pravila: „Dej mi tu na míse hlavu Jana Křtitele.“ A král se zarmoutil; ale pro přísahu a pro ty, kteří s ním stolovali, nařídil (ji) dát. I poslal a sťal Jana ve vězení. Jeho hlava byla přinesena na míse a dána dívce a ta ji donesla své matce. Přišli pak jeho učedníci, vzali tělo a pohřbili je; potom odešli a oznámili to Ježíšovi. Když to Ježíš uslyšel, odebral se odtamtud na lodi na osamělé místo do ústraní. Jakmile o tom uslyšely zástupy, šly za ním z měst pěšky. On vystoupil, a když spatřil velký zástup, slitoval se nad nimi a uzdravil jejich nemocné. Večer k němu přistoupili učedníci se slovy: „Tohle místo je osamělé a čas pokročil. Rozpusť tedy zástupy, ať se rozejdou po vesnicích nakoupit si pokrmů.“ Ale Ježíš jim řekl: „Nemusejí odcházet; dejte jim jíst vy!“ Odpovědí mu: „Nemáme tady než pět chlebů a dvě ryby.“ On řekl: „Přineste mi je sem!“ A když rozkázal zástupu uložit se na trávu, vzal pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal, rozlámal a dal chleby učedníkům a učedníci zástupům. I jedli všichni a nasytili se. Sebrali pak zbytky, plných dvanáct košů drobtů. Těch, kdo jedli, bylo na pět tisíc mužů, mimo ženy a děti. A (Ježíš) hned přiměl učedníky, aby vstoupili na loď a předjeli ho na druhý břeh, než rozpustí zástupy. A když zástupy rozpustil, vystoupil na horu, aby se pomodlil v soukromí. Když nastal večer, byl tam samoten. Zatím loď byla už vzdálena mnoho honů od země a byla zmítána vlnami, neboť byl opačný vítr. O čtvrté noční hlídce přišel k nim jak kráčel po moři. Když ho učedníci spatřili kráčet po moři, poděsili se a říkali: „Je to přízrak!“a strachem vykřikli. Ale Ježíš k nim najednou promluvil: „Vzmužte se, já jsem to, nebojte se!“ Petr však odpověděl: „Pane, jsi-li to ty, rozkaž mi, ať přijdu k tobě po vodě.“ A on řekl: „Pojď. „I vystoupil Petr z lodi, kráčel po vodě a přišel k Ježíšovi. Když však pozoroval silný vítr, bál se; i počal tonout a vykřikl: „Pane, zachraň mě!“ A Ježíš hned vztáhl ruku, zachytil ho a řekl: „Malověrný, proč jsi pochyboval?“ Jakmile vstoupili na loď, vítr přestal. Ti pak, kteří byli na lodi, po klonili se mu a pravili: „Vpravdě jsi Boží Syn.“ Potom se přeplavili a přišli na zem ke Genesaretu. A když ho poznali muži z onoho místa, poslali do celého toho okolí. I přinesli mu všechny nemocné a prosili ho, aby se směli dotknout aspoň lemu jeho roucha; a všichni, kteří se dotkli, uzdravili se. Tu přijdou k Ježíšovi farizeové a vykladatelé Písma z Jerusalema a praví: „Proč tvoji učedníci přestupují podání starších? Neboť si nemyjí ruce, když jedí chléb.“ On jim však na to odpověděl: „Proč zase vy přestupujete Boží nařízení pro podání svoje? Bůh totiž řekl: Cti otce a matku a Kdo bude zlořečit otci nebo matce, ať zemře. Vy však pravíte: ´Kdo řekne otci nebo matce: (Bohu) obětuji, čím bych ti měl pomáhat, není už povinen podporovat svého otce nebo svou matku´. Tak jste zrušili slovo Boží svým podáním. Pokrytci! Dobře o vás prorokoval Izaiáš: Tento lid mě ctí ústy, ale jejich srdce je ode mne daleko. Než marně mě ctí, protože učí příkazům lidským“. A k zástupům, které přivolal, řekl: „Slyšte a rozumějte! Neposkvrňuje člověka to, co vchází do úst, nýbrž co z úst vychází, to poskvrňuje člověka“. Tu k němu přistoupili učedníci a řekli mu: „Víš, že se farizeové pohoršili, když slyšeli tu řeč!“ Ale on jim odpověděl: „Každá sazenice, kterou nezasadil můj nebeský Otec, bude s kořenem vytržena. Nechte je! Jsou to slepí vůdcové slepých. Jestliže však slepec vede slepce, oba spadnou do jámy.“ Petr mu na to řekl: „Vylož nám to podobenství!“ On pravil: „I vy jste ještě nechápaví? Nechápete, že všechno, co vchází do úst, jde do břicha a vypouští se do stoky? Co však vychází z úst, jde ze srdce, a to poskvrňuje člověka. Vždyť ze srdce vycházejí špatné úsudky, vraždy, cizoložství, smilstva, krádeže, křivá svědectví, rouhání. Tyto věci poskvrňují člověka. Ale jíst neumytýma rukama, to neposkvrňuje člověka.“ Odtamtud šel Ježíš dále a odebral se do území tyrského a sidonského. A hle, kananejská žena, který vyšla z onoho kraje, křičela: „Smiluj se nade mnou, Pane, Synu Davidův! Má dcera je krutě trápena zlým duchem.“ Ale on jí neodpověděl (ani) slovo. I přistoupili jeho učedníci a prosili ho: „Propusť ji, vždyť za námi křičí“. Ale on odpověděl: „Jsem poslán jen k ovcím, které zahynuly z izraelského domu.“ Ona však přišla, klaněla se mu a řekla: „Pane, pomoz mi!“ A on jí odpověděl: „Není dobré vzít chléb dětem a hodit jej psíkům.“ Než ona řekla: „Ovšem, Pane, ale i psíci jedí z drobtů, které padají se stolu jejich pánů“. Tehdy jí Ježíš odpověděl: „Ženo, veliká je tvá víra. Staň se ti, jak si přeješ!“A od oné hodiny její dcera byla uzdravena. Odtamtud se Ježíš vzdálil a přišel ke Galilejskému moři. Pak vystoupil na horu a posadil se tam. I přišly k němu četné zástupy a měly s sebou chromé, zmrzačené, slepé, němé a mnoho jiných a vrhali mu je k nohám. A uzdravil je, takže se zástupy divily, když pozorovaly, jak němí mluví, zmrzačení jsou zdrávi, chromí chodí, slepí vidí; a velebily izraelského Boha. Ježíš pak přivolal své učedníky a promluvil k nim: „Je mi líto zástupu, neboť už tři dni prodlévají se mnou a nemají co jíst. A nechci je pustit hladové, aby cestou nezemdleli.“ I řeknou mu učedníci: „Kde bychom my vzali na poušti tolik chlebů, abychom mohli nasytit zástup tak veliký?“ A Ježíš se jich otáže: „Kolik chlebů máte? „Oni řekli: „Sedm a několik rybiček.“ I rozkázal zástupu, aby se rozsadil po zemi, vzal těch sedm chlebů a ty ryby, vzdal díky, rozlámal a dával učedníkům a učedníci lidu. I jedli všichni a nasytili se. A z toho, co zbylo, nasbírali plných sedm košů drobtů. Těch, kdo jedli, bylo čtyři tisíce mužů, mimo ženy a děti. Potom rozpustil zástup, vstoupil na loď a přijel do magadanské krajiny. Přistoupili k němu farizeové a sadduceové a pokušitelsky ho žádali, aby jim ukázal znamení s nebe. Ale on jim odpověděl takto: „Večer říkáte: ´Bude pěkně, neboť nebe se červená´, a ráno: ´Dnes bude bouře, neboť nebe temně rudne´. Vzhled nebe umíte tedy rozeznat, ale znamení časů (poznat) nedovedete? Pokolení zlé a cizoložné hledá znamení, a nebude mu dáno znamení, leč znamení Jonášovo.“A nechal je a odešel. Potom přešli jeho učedníci na druhý břeh a zapomněli si vzít chleby. A Ježíš jim řekl: „Dejte pozor a varujte se kvasu farizejského a sadducejského!“ Ale oni uvažovali mezi sebou a řekli: „(To proto), že jsme nevzali chleby. Ježíš to poznal a řekl: „Proč uvažujete mezi sebou, malověrní, že jste nevzali chleby? Ještě nerozumíte? A nepamatujete se na těch pět chlebů pro pět tisíc lidí, a kolik košů jste nasbírali? Ani na těch sedm chlebů pro čtyři tisíce, a kolik mošen jste nasbírali? Proč nechápete, že to neplatí o chlebech, když jsem řekl: ´Varujte se kvasu farizejského a sadducejského'?“ Tehdy porozuměli, že jim neřekl, aby se varovali kvasu na chléb, nýbrž farizejského a sadducejského učení. Ježíš pak přišel do kraje Caesareje Filipovy a tázal se svých učedníků: „Za koho lidé pokládají Syna člověka!“ A oni řekli: „Jedni za Jana Křtitele, jiní za Eliáše, jiní zase za Jeremiáše nebo jednoho z proroků.“ Řekne jim: „A za koho mě pokládáte vy?“ Simon Petr odpověděl: „Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého“. Ježíš pak mu na to řekl: „Blažený jsi, Šimone, synu Jonášův, neboť to ti nezjevilo tělo a krev, nýbrž můj Otec v nebesích. A já ti pravím: Ty jsi Petr - Skála a na té skále zbuduji svou Církev a pekelné brány ji nepřemohou. Tobě dám klíče od nebeského království, a cokoli svážeš na zemi, bude svázáno i na nebi, a cokoli rozvážeš na zemi, bude rozvázáno i na nebi.“ Potom přikázal učedníkům, aby nikomu neříkali, že on je Mesiáš. Od té chvíle počal Ježíš Kristus svým učedníkům ukazovat, že musí jít do Jerusalema, mnoho trpět od starších, veleknězi a vykladatelů Písma, být zabit a třetí den vstát. Petr však ho vzal stranou a počal mu naléhavě domlouvat: „Uchovej Bůh, Pane! To se ti nestane!“ Ale on se obrátil a řekl Petrovi: „Jdi mi s očí, pokušiteli! Překážíš mi, protože nemáš na mysli věci Boží, nýbrž věci lidské!“ Tehdy Ježíš řekl svým učedníkům: „Kdo chce za mnou přijít, zapři se, vezmi svůj kříž a následuj mě. Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, a kdo ztratí svůj život kvůli mně, nalezne ho. Vždyť co prospěje člověku, získá-li celý svět, ale svou duši zahubí? Anebo co dá člověk výměnou za svou duši? Syn člověka zajisté přijde v slávě svého Otce se svými anděly, a tehdy odplatí každému podle jeho skutků. Vpravdě vám pravím: Někteří z těch, co zde stojí, neumřou, dokud neuzří Syna člověka přicházet v jeho království.“ Po šesti dnech vezme Ježíš Petra, Jakuba a jeho bratra Jana a vyvede je na vysokou horu do soukromí; a proměnil se před nimi. Tvář mu zazářila jako slunce a šat měl bílý jako světlo. A hle, ukázal se jim Mojžíš a Eliáš a rozmlouvali s ním. Petr na to řekl Ježíšovi: „Pane, je nám tady dobře. Chceš-li, postavím zde tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ Když ještě mluvil, zastínil je světlý oblak, a hle, z oblaku se ozval hlas: „Toto je můj milovaný Syn, v něm jsem si zalíbil; poslouchejte ho!“ Když to učedníci slyšeli, padli na tvář a velmi se báli. Ježíš k nim přistoupil, dotkl se jich a řekl jim: „Vstaňte a nebojte se!“ Když vzhlédli, neviděli nikoho než jenom samotného Ježíše. Když sestupovali s hory, přikázal jim Ježíš: „Nikomu neříkejte o tom vidění, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých.“ A jeho učedníci se ho tázali: „Proč tedy říkají vykladatelé Písma, že nejprve má přijít Eliáš?“ On odpověděl: „Eliáš ovšem přijde a obnoví všechno. Ale pravím vám, že Eliáš už přišel, a nepoznali ho, nýbrž učinili s ním, co chtěli. Tak i Syn člověka bude od nich trpět.“ Tehdy učedníci pochopili, že jim to řekl o Janu Křtiteli. Když přišli k zástupu, přistoupil k němu člověk, padl před ním na kolena a řekl: „Pane, slituj se nad mým synem, neboť je náměsíčný a zle se trápí; často totiž padá do ohně a často do vody. A přivedl jsem ho k tvým učedníkům, a nemohli ho uzdravit“. Ježíš pak odpověděl: „Ó nevěřící a zvrhlé pokolení! Jak dlouho ještě budu s vámi? Jak dlouho mám vás snášet? Přiveďte mi ho sem!“ I pohrozil mu Ježíš, a zlý duch z něho vyšel, ten chlapec pak byl od oné chvíle zdráv. Tu přistoupili učedníci v soukromí k Ježíšovi a řekli: „Proč my jsme ho nemohli vyhnat?“ A on jim praví: „Pro svou malou víru. Vpravdě totiž vám pravím: Budete-li mít víru jako hořčičné zrnko, řeknete této hoře: ´Přejdi odtud tam!´, a přejde, a nic vám nebude nemožné.“ null Zdržovali se pak v Galileji a Ježíši jim řekl: „Syn člověka bude vydán lidem do rukou a oni ho zabijí, ale třetí den vstane.“ A zarmoutili se velice. A když přišli do Kafarnaa, přistoupili výběrčí dvoudrachem k Petrovi a řekli: „Váš mistr nezaplatí dvoudrachmu?“ Praví: „Zaplatí!“ Když vešel do domu, Ježíš ho předešel otázkou: „Co myslíš, Šimone, od koho vybírají králové země clo nebo daň? Od vlastních synu, či od cizích?“ Na jeho odpovědi: „Od cizích“ řekl mu Ježíš: „Tedy synové jsou svobodní. Abychom je však nepohoršili, jdi k moři, vhoď udici, a první rybu, která se chytí, vezmi, otevři jí ústa, a najdeš stater; vezmi ho a dej jim za mne i za sebe. V té chvíli přistoupili učedníci k Ježíšovi a pravili: „Nuže, kdo je největší v nebeském království? I přivolal dítě, postavil je doprostřed mezi ně a řekl: „Vpravdě vám pravím: neobrátíte-li se a nestanete-li se jako děti, nevejdete do nebeského království. Kdo se tedy poníží jako toto dítě, ten bude největší v nebeském království. A kdo přijme jedno takové dítě v mém jménu, mne přijímá. Kdo však pohorší jedno z těchto maličkých, které ve mne věří, tomu by bylo lépe, aby mu byl pověšen na krk mlýnský kámen a aby byl potopen do mořské hlubiny. Běda světu pro pohoršení! Pohoršení sice musejí přicházet, ale běda tomu člověku, skrze kterého pohoršení přichází. Je-li ti však tvoje ruka nebo noha kamenem úrazu, usekni ji a odhoď od sebe! Lépe je pro tebe, abys vešel do života jednoruký nebo chromý, než abys měl obě ruce nebo obě nohy, a byl uvržen do věčného ohně. A jestliže je ti tvé oko kamenem úrazu, vylup je a odvrhni od sebe! Lépe je pro tebe, abys jednooký vešel do života, než abys měl obě oči, a byl vržen do pekelného ohně. Hleďte, ať nepohrdáte žádným z těchto maličkých! Neboť vám pravím, že jejich andělé v nebesích stále hledí na tvář mého nebeského Otce“. [Syn člověka přišel totiž spasit, co zahynulo.] „Co myslíte? Kdyby měl někdo sto ovcí a jedna z nich by se zatoulala; nezanechal by těch devětadevadesát na horách a nešel hledat tu, která se zatoulala? A podaří-li se mu ji nalézt, vpravdě vám pravím, že ze z ní raduje více než z devadesátidevíti, které se nezatoulaly. Stejně ani není vůle vašeho Otce, který je v nebesích, aby zahynulo kterékoli z těchto maličkých.“ „Zhřeší-li proti tobě tvůj bratr, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima. Dá-li si od tebe říci, získal jsi svého bratra. Nedá-li si však říci, přiber si ještě jednoho nebo dva, aby každá věc byla zajištěna výpovědí dvou nebo tří svědků. Jestliže však je neuposlechne, pověz církvi. Neuposlechne li však ani církev, měj ho za pohana nebo celníka. Vpravdě vám pravím: Cokoli svážete na zemi, bude svázáno na nebi, a cokoli rozvážete na zemi, bude rozvázáno na nebi. Dále vpravdě vám pravím: Shodnou-li se dva z vás na zemi v modlitbě o kteroukoli věc, stane se jim od mého nebeského Otce. Kde totiž jsou dva nebo tři shromážděni v mém jménu, tam jsem mezi nimi.“ Tu přistoupil Petr a řekl mu: „Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když se proti mně prohřeší? Nanejvýš sedmkrát?“ Ježíš mu odpoví: „Nepravím ti, ´nanejvýš sedmkrát´, ale ´sedmdesátsedmkrát´. Proto je nebeské království podobno králi, který chtěl vyúčtovat se svými služebníky. A když začal účtovat, byl mu přiveden jeden, který mu byl dlužen deset tisíc hřiven. Když neměl čím zaplatit, rozkázal pán prodat ho a i jeho manželku, děti a všechno, co měl, a (tím) zaplatit. Tu mu ten služebník padne k nohám a prosí ho: ´Měj se mnou strpení, a všechno ti zaplatím´. I slitoval se pán nad oním služebníkem, propustil ho a dluh mu odpustil. Sotva však onen služebník vyšel, potkal jednoho ze svých spoluslužebníků, který mu byl dlužen sto denárů. I chytil ho a rdousil se slovy: ´Zaplať, co jsi dlužen!´ A jeho spoluslužebník padne na kolena a prosí ho: ´Měj se mnou strpení, a zaplatím ti´. Než on nechtěl, nýbrž šel a vsadil ho do žaláře, dokud nezaplatí dluh. Když jeho spoluslužebníci viděli, co se stalo, velmi se zarmoutili, šli a pověděli svému pánovi všechno, co se udalo. I zavolá si ho jeho pán a řekne mu: ´Ničemný služebníku, celý dluh jsem ti odpustil, protože jsi mě prosil. Neslušelo se tedy, aby ses i ty slitoval nad svým spoluslužebníkem, jako jsem se i já slitoval nad tebou?´ A rozhněval se jeho pán a odevzdal ho mučitelům, dokud mu nezaplatí celý dluh. Tak i můj nebeský Otec učiní vám, neodpustíte-li každý svému bratru ze srdce.“ Když Ježíš skončil tyto řeči, odebral se z Galileje a přišel do judského území za Jordánem. Následovaly ho četné zástupy a on je tam uzdravil. A přistoupili k němu farizeové a zkoušeli ho takto: „Může člověk propustit svou manželku z jakékoliv příčiny?´: A on jim odpověděl: „Nečetli jste, že ten, který stvořil na počátku (lidi), učinil je jako muže a ženu a pravil: Proto opustí člověk otce a matku a přilne k své manželce a ti dva budou jedno tělo? Proto už nejsou dva, nýbrž jedno tělo. Co tedy Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“ Řeknou mu: „Proč tedy Mojžíš přikazoval dát (ženě) propouštěcí listinu a propustit?“ Praví jim: „Mojžíš vám dovolil propouštět vaše manželky pro tvrdost vašeho srdce; avšak od počátku tomu tak nebylo. Ale pravím vám: Kdo propustí svou manželku, vyjma cizoložství, a vezme si jinou, cizoloží; a kdo si vezme propuštěnou, cizoloží“. Učedníci mu praví: „Je-li to takové mezi mužem a ženou, je lépe neženit se.“ On jim řekl: „Všichni nechápou toto slovo, nýbrž (jen ti), kterým je (to) dáno. Jsou totiž neschopní k manželství, kteří se tak (už) narodili z matčina lůna; a jsou neschopní k manželství, které takovými učinili lidé; a jsou neschopní k manželství, kteří se takovými učinili sami pro nebeské království. Kdo může chápat, chápej!“ Tehdy mu přivedli děti, aby na ně vložil ruce a pomodlil se. Ale učedníci je plísnili. Ježíš jim však řekl: „Nechte děti a nebraňte jim přijít ke mně, neboť takovým patří nebeské království.“ A když na ně vložil ruce, odešel odtamtud. A hle, přistoupil k němu jeden (člověk) a řekl mu: „Mistře, co dobrého mám dělat, abych měl věčný život?“ A odpověděl mu: „Co se mě tážeš na dobré? Jediný je dobrý. Chceš-li však vejít do života, zachovávej přikázání.“ Řekne mu: „Která? „Ježíš tedy odpověděl: „Nezabiješ, nebudeš cizoložit, nebudeš krást, nebudeš křivě svědčit, cti svého otce a svou matku a miluj svého bližního jako sám sebe.“ Praví mu mladík: „To všechno jsem zachoval. Co mi ještě chybí?“ Ježíš mu řekl: „Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej svůj majetek a dej (to) chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pak přijď a následuj mě!“ Když mladík uslyšel to slovo, odešel smuten, neboť měl značné jmění. Ježíš pak řekl svým učedníkům: „Vpravdě vám pravím: Boháč vejde nesnadno do nebeského království. A dále vám říkám: Spíše projde velbloud uchem jehly, než boháč (vejde) do nebeského království.“ Když (to) učedníci uslyšeli, velmi se divili a pravili: „Kdo tedy může být spasen?“ Ježíš na ně pohlédl a řekl jim: „U lidí je to nemožné, ale u Boha je všechno možné.“ Tehdy mu na to řekl Petr: „Hle, my jsme opustili všechno a šli jsme za tebou; čeho se nám tedy dostane?“ Ježíš jim řekl: „Vpravdě vám pravím, že vy, kteří jste mě následovali, při znovuzrození, až Syn člověka zasedne na svém velebném trůně, také vy budete sedět na dvanácti trůnech a budete soudit dvanáct izraelských kmenů. A každý, kdo opustí domy, bratry, sestry, otce, matku, manželku, děti nebo pole pro mé jméno, obdrží stokrát víc a za podíl bude mít život věčný.“ „Mnozí pak první budou posledními a poslední prvními. Neboť podobno je nebeské království hospodáři, který vyšel časně zrána najmout dělníky na svou vinici. Smluvil pak s dělníky denár na den a poslal je na svou vinici. A když vyšel kolem tří hodin, viděl jiné nečinně stát na tržišti. I řekl jim: ´Také vy jděte na mou vinici, a dám vám, co bude spravedlivé'. Oni tedy odešli. A zase vyšel kolem hodiny šesté a deváté a učinil stejně. Když vyšel kolem jedenácti a nalezl jiné, jak stojí, řekl jim: ´Co tu stojíte celý den nečinně?´ Praví mu: ´Nikdo nás nenajal´. Řekne jim: ´Jděte také vy na mou vinici´. Když nastal večer, řekl pán vinice svému správci: ´Zavolej dělníky a dej jim mzdu, počínajíc posledními až po první'. Když tedy přišli ti, kteří byli najati kolem jedenácti hodin, dostali po denáru. Přišli pak i první a domnívali se, že dostanou více; ale také oni dostali po denáru. Když ho přijali, reptali proti hospodářovi: ´Tihle poslední pracovali jedinou hodinu, a postavils je na roven nám, kteří jsme nesli tíhu dne i horko´. Ale on odpověděl jednomu z nich: ´Příteli, nekřivdím ti. Což jsi se mnou nesmluvil denár? Vezmi si své a jdi! Chci však i tomuto poslednímu dát stejně jako tobě. Což nesmím ve svém dělat, co chci? Či je tvé oko zlé, že já jsem dobrý?´ Tak poslední budou prvními a první posledními.“ Když se Ježíš ubíral vzhůru do Jerusalema, vzal stranou dvanáct (učedníků) a cestou jim řekl: „Hle, vystupujeme do Jerusalema a Syn člověka bude vydán velekněžím a vykladatelům Písma; i odsoudí ho k smrti a vydají ho pohanům, aby se mu posmívali, bičovali ho a ukřižovali, ale třetí den vstane.“ Tehdy k němu přistoupila matka synů Zebedeových se svými syny, klaněla se mu a žádala ho o něco. A on jí řekl: „Co si přeješ? „Praví mu: „Řekni, aby tito dva moji synové seděli v tvém království jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici“. Ježíš však na to řekl: „Nevíte, co žádáte. Můžete pít kalich, který já budu pít? „Odpovědí mu: „Můžeme.“ Řekne jim: „Můj kalich (sice) budete pít, avšak abyste mi seděli po pravici nebo po levici, to není mou věcí dát to, nýbrž je to pro ty, kterým to bylo připraveno od mého Otce.“ A když to uslyšelo deset, rozmrzeli se na ty dva bratry. Tu Ježíš je přivolal a řekl: „Víte, že vládcové národů panují nad nimi a velcí na nich uplatňují svou moc. Tak tomu nebude mezi vámi. Ale kdo by chtěl být mezi vámi velký, ať je vaším služebníkem; a kdo by chtěl být mezi vámi první, ať je vaším otrokem. Jako Syn člověka nepřišel, aby si dával sloužit, nýbrž aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“ Když vycházeli z Jericha, provázel ho četný zástup. A hle, dva slepci seděli u cesty, a když uslyšeli, že tudy jde Ježíš, zvolali: „Pane, smiluj se nad námi, Davidův synu!“ Ale zástup je okřikoval, aby mlčeli. Oni však ještě více volali: „Pane, smiluj se nad námi, Synu Davidův!“ Tu se Ježíš zastavil, zavolal je a řekl: „Co chcete, abych vám učinil?“ Praví mu: „Pane, ať se nám otevřou oči.“ Ježíš se slitoval, dotkl se jejich očí, a hned viděli a šli za ním. Když se přiblížili k Jerusalemu a přišli do Bethfage u Olivové hory, poslal Ježíš dva učedníky a pravil jim: „Jděte do protější osady a hned naleznete přivázanou oslici a s ní oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně! A řekne-li vám kdo co, řekněte: ´Pán je potřebuje´, a hned je propustí.“ To se stalo, aby se naplnilo, co praví prorok: Řekněte Siónské dceři: Hle tvůj král ti přichází mírný, sedě na oslici, na osličím mláděti. Učedníci tedy šli a udělali, jak jim Ježíš přikázal. Přivedli oslici a oslátko, prostřeli na ně své pláště a (on) se na ně posadil. Přemnozí ze zástupu pak prostřeli své pláště na cestu, jiní zase sekali větve se stromů a pokladli jimi cestu. Zástupy, které byly napřed a které šly za ním, volaly: „Hosana Davidovu synu! Požehnaný, který přichází ve jménu Páně, hosana na výsostech!“ A když vjel do Jerusalema, pohnulo se celé město a ptalo se: „Kdo je to?“ Lid pak říkal: „To je ten prorok, Ježíš z galilejského Nazareta.“ I vstoupil Ježíš do chrámu a vyháněl všechny kupující a prodávající v chrámě, zpřevracel stoly směnárníkům a sedadla prodavačům holubů a řekl jim: „Můj dům má být domem modlitby; vy však z něho děláte lupičský pelech.“ A přistoupili k němu v chrámě slepí a chromí a uzdravil je. Když však veleknězi a vykladatele Písma viděli podivuhodné věci, které učinil, a chlapce hlasitě volat v chrámě: „Hosana Synu Davidovu“, rozhořčili se a řekli mu: „Slyšíš, co tihle říkají?“ Ježíš jim však řekne: „Ovšem; nikdy jste nečetli: Z úst nemluvňat a kojenců sis připravil chválu?“ A nechal je, odešel ven mimo město do Bethanie a tam zůstal. Když se ráno vracel do města, pocítil hlad. A spatřil u cesty fíkovník a šel k němu, ale nenalezl na něm nic než listí. Řekne mu: „Ať nikdy, na věky už nezrodíš plody!“A ten fíkovník najednou uschl. Když to viděli učedníci, divili se a řekli: „Jak ten fíkovník najednou uschl!“ Ježíš jim na to řekl: „Vpravdě vám pravím: Budete-li mít víru a nebudete-li kolísat, učiníte nejen to, co se stalo s fíkovníkem, nýbrž i řeknete-li této hoře: ´Zdvihni se a vrhni se do moře!´, stane se (to). A všecko, začkoli budete s vírou prosit v modlitbě, dostanete.“ Když přišel do chrámu a učil, přistoupili k němu veleknězi se staršími lidu a pravili: „Jakou mocí toto činíš a kdo ti dal tuto moc?“ Ježíš pak jim odpověděl: „Také já se vás zeptám na jednu věc, a odpovíte-li mi, řeknu také já vám, jakou mocí to činím: Odkud byl křest Janův? Z nebe, či z lidí? „Ale oni u sebe uvažovali takto: „Řekneme-li ´Z nebe´, řekne nám: ´Proč jste mu tedy neuvěřili?´ Řekneme-li však ´Z lidí´, bojíme se lidu, neboť všichni pokládají Jana za proroka“. I odpověděli Ježíšovi: „Nevíme“. Také on jim řekl: „Ani já vám nepovím, jakou mocí toto činím.“ „Co myslíte? Jeden člověk měl dvě děti. A přistoupil a řekl prvnímu: ´Synu, jdi dnes pracovat na vinici!´ On odpověděl: ´Jdu, pane´; ale nešel. Přistoupil tedy k druhému a řekl podobně. On však odpověděl: ´nechci´; ale potom toho litoval a šel. Který z těch dvou vykonal otcovu vůli?“ Praví: „Ten druhý“. Řekl jim Ježíš: „Vpravdě vám pravím, že celníci a nevěstky vás předejdou do Božího království. Neboť přišel k vám Jan se spravedlivým životem, a neuvěřili jste mu. Celníci však a nevěstky mu uvěřili. Vy jste to viděli, a přece ani potom jste se nedali na pokání, že byste mu byli uvěřili.“ „Poslyšte jiné podobenství. Byl hospodář, který vysázel vinici. Obehnal ji plotem, vyhloubil v ní lis a vystavěl věž, A pronajal ji vinařům a odcestoval. Když se přiblížilo vinobraní, poslal k vinařům své služebníky pro své plody. Ale vinaři jeho služebníky popadli, jednoho zbili, jiného zabili, jiného zase zkamenovali. Po druhé poslal jiné služebníky, mnohem více než dříve, a naložili s nimi stejně. A naposled k nim poslal svého syna a říkal si: ´Zastydí se před mým synem´. Než vinaři, když viděli syna, řekli si: ´To je dědic. Nuže, zabijme ho, a jeho dědictví bude naše´. A chopili se ho, vyhnali, ven z vinice a zabili.“ Co tedy učiní pán vinice o něm vinařům, až přijde?“ Seknou mu: „Zle ty zlosyny zahubí a svou vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou odvádět plody v pravý čas.“ Praví jim Ježíš: „Nikdy jste nečetli v Písmech: Kámen, který zavrhli stavitelé, ten se stal kamenem úhelným? Pán to učinil a je to podivuhodné v našich očích? Proto vám pravím: Bude vám odňato Boží království a bude dáno národu, který přináší jeho plody. A kdo padne na ten kámen, rozrazí se; na koho pak padne, toho rozdrtí.“ Když veleknězi a farizeové uslyšeli jeho podobenství, poznali, že mluví o nich. I usilovali zmocnit se ho, ale báli se zástupů, protože ho pokládaly za proroka. A Ježíš k nim znovu promluvil v podobenstvích. „Nebeské království je podobno králi, který vystrojil svatbu svému synu. I poslal své služebníky, aby zavolali pozvané (hosty) na svatbu, ale ti nechtěli přijít. Po druhé poslal jiné služebníky se vzkazem: ´Řekněte pozvaným: Hle, připravil jsem hostinu, moji býci a krmný dobytek je zabit a všechno je připraveno. Pojďte na svatbu!´ Ale oni nedbali a odešli, jeden na své pole, jiný zase za svým obchodem. Ostatní dokonce pochytali jeho služebníky, pohaněli je a zabili. Tu se král rozhněval, poslal svá vojska a zahubil ony vrahy a město jim zapálil. Potom řekne svým služebníkům: ´Svatba je sice připravena, ale pozvaní nebyli hodni. Jděte tedy na rozcestí a pozvěte na svatbu každého, koho najdete´. I vyšli oni služebníci na cesty a shromáždili všechny, které nalezli, zlé i dobré, a naplnila se svatební síň stolovníky. Když vstoupil král podívat se na stolovníky, spatřil tam člověka, který nebyl oděn do svatebního roucha. I praví mu: ´Příteli, jak jsi sem mohl vejít bez svatebního roucha?´A on oněměl. Tehdy řekl král sluhům: ´Svažte mu ruce i nohy a uvrhněte ho do temnot venku. Tam bude pláč a skřípání zuby.´ Mnoho je totiž povolaných, ale málo vyvolených.“ Tehdy se farizeové vzdálili a radili se, jak by ho chytili v řeči. I poslali k němu své učedníky s herodiány s dotazem: „Mistře, víme, že jsi pravdivý a učíš Boží cestě podle pravdy a nedbáš na nikoho, neboť nikomu nestraníš. Pověz nám tedy, co se tobě zdá: Je dovoleno dávat císaři daň, či ne?“ Ježíš poznal jejich zlobu a řekl: „Proč mě pokoušíte, pokrytci? Ukažte mi daňový peníz!“ A podali mu denár. On se jich pak zeptá: „Čí je tento obraz a nápis?“ Řeknou: „Císařův“. Tu jim praví: „Dávejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Božího, Bohu.“ Když to uslyšeli, podivili se; i nechali ho a odešli. Toho dne k němu přistoupili saduceové, kteří praví, že není vzkříšení, a otázali se ho: „Mistře, Mojžíš řekl: Zemře-li kdo bez potomka, má si vzít manželku po něm jeho bratr a zplodit svému bratru potomstvo. Bylo u nás sedm bratří. První se oženil a zemřel, a poněvadž neměl potomka, zanechal svou manželku svému bratrovi. Podobně i druhý a třetí až po sedmého. Naposledy pak ze všech zemřela ta žena. Kterému z těch sedmi bude tedy žena patřit při vzkříšení? Vždyť všichni ji měli.“ Ježíš jim však odpověděl: „Mýlíte se, ježto neznáte ani Písma, ani Boží moc. Neboť při vzkříšení se ani nezení ani nevdávají, nýbrž jsou jako Boží andělé v nebi. O vzkříšení mrtvých pak jste nečetli, co vám Bůh řekl: Já jsem Bůh Abrahamův a Bůh Izákův a Bůh Jakobův! Není Bůh mrtvých, nýbrž živých.“ A zástupy, když to uslyšely, žasly nad jeho učením. Když farizeové slyšeli, že umlčel sadduceje, sešli se a jeden z nich, znalec Zákona, se ho otázal s úmyslem zkoušet ho: „Mistře, které je největší přikázání v Zákoně?“ A on mu pravil: „Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí. To je největší a první přikázání. Druhé pak je mu podobné: Miluj svého bližního jako sám sebe. V těchto dvou přikázáních záleží celý Zákon i Proroci.“ Když se farizeové shromáždili, otázal se jich Ježíš: „Co myslíte o Mesiáši? Čí je syn?“ Odpovědí mu: „Davidův.“ Praví jim: „Jak to tedy, že ho David nazývá v duchu Pánem, když říká: Řekl Pán mému Pánu: Seď po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvým nohami? Jestliže ho tedy David nazývá Pánem, jak to, že je jeho syn? A nikdo mu nemohl odpovědět (ani) slovo. A od toho dne se už nikdo neodvážil tázat se ho. Tehdy Ježíš promluvil k zástupům a svým učedníkům takto: „Na Mojžíšovu stolici zasedli vykladatelé Písma a farizeové. Všecko tedy, co vám řeknou, čiňte a zachovávejte, avšak podle jejich skutků nejednejte, neboť mluví, a nečiní. Svazují totiž těžká a nesnesitelná břemena a vkládají je lidem na ramena, ale sami nechtějí jimi (ani) prstem hnout. A všechno konají, aby je lidé viděli. Neboť rozšiřují své modlitební proužky a prodlužují třásně; mají rádi přední místo na hostinách a přední sedadla v synagogách; libují si, když je lidé pozdravují na náměstích a říkají jim rabbi. Vy se však nedávejte nazývat rabbi, neboť jeden je váš učitel, vy všichni pak jste bratři. A nikoho nenazývejte na zemi svým otcem, neboť jeden je váš Otec v nebesích. Ani se nenazývejte vůdci, neboť jeden je váš Vůdce, Mesiáš. Kdo je mezi vámi větší, buď vaším služebníkem! Neboť kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“ „Běda vám, vykladatelé Písma a pokrytečtí farizeové! Zavíráte nebeské království před lidmi; sami totiž nevcházíte, a těm, kdo chtějí vejít, nedovolujete vstoupit. *** Běda vám, vykladatelé Písma a pokrytečtí farizeové! Obcházíte moře i pevninu, abyste získali jednoho proselytu. A když se jím stane, děláte z něho pekelníka dvakrát horšího, než jste sami. Běda vám, vůdcové slepých! Říkáte: ´Kdo bude přísahat při chrámu, to neplatí; kdo však bude přísahat při chrámovém zlatě, ten je vázán´. Pošetilci a slepci! Vždyť co je větší? Zlato, či chrám, který posvěcuje to zlato? A ´Kdo bude přísahat při oltáři, to neplatí; kdo však bude přísahat při daru, který je na něm, ten je vázán´. Slepci! Vždyť co je větší? Dar, či oltář, který posvěcuje ten dar? Kdo tedy přísahá při oltáři, přísahá při něm a při všem, co je na něm; a kdo přísahá při chrámu, přísahá při něm a při tom, který v něm přebývá. A kdo přísahá při nebi, přísahá při Božím trůnu a při tom, který na něm sedí. Běda vám, vykladatelé Písma a pokrytečtí farizeové! Dáváte desátky z máty, z kopru a z kmínu, a upustili jste od důležitějších nařízení Zákona, totiž od spravedlnosti, milosrdenství a věrnosti; toto bylo nutno dělat, a ono nezanedbávat. Slepí vůdcové! Cedíte komára, a polykáte velblouda. Běda vám, vykladatelé Písma a pokrytečtí farizeové! Očišťujete vnějšek číše a mísy, ale uvnitř jsou plné loupeže a nezdrženlivosti. Slepý farizeji, napřed vyčisti vnitřek číše, aby i její vnějšek byl čistý. Běda vám, vykladatelé Písma a pokrytečtí farizeové! Podobáte se obíleným hrobům, které se zvenčí zdají nádherné, ale uvnitř jsou plné kostí mrtvých a všeliké nečistoty. Tak i vy se jevíte lidem navenek spravedlivými, ale uvnitř jste plni pokrytectví a nespravedlnosti. Běda vám, vykladatelé Písma a pokrytečtí farizeové! Budujete prorokům hroby a zdobíte náhrobky spravedlivých a říkáte: ´Kdybychom byli žili za dnů našich otců, nebyli bychom měli s nimi účast v (prolévání) krve proroků'. Takto o sobě svědčíte, že jste synové těch, kdo zabili proroky. I vy tedy dovršte míru svých otců! Hadi, plemeno zmijí! Jak budete moci uniknout pekelnému soudu? Proto hle, posílám k vám proroky, mudrce a vykladatele Písma. A z těch některé zabijete a ukřižujete, jiné z nich zbičujete ve svých synagogách a budete pronásledovat z města do města, aby na vás padla všecka spravedlivá krev, která byla prolita na zemi, od krve spravedlivého Ábela až po krev Zachariáše, Barachiášova syna, kterého jste zabili mezi svatyní a oltářem. Vpravdě vám pravím: Toto všechno přijde na tohle pokolení. Jerusaleme, Jerusaleme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kdo byli k tobě posláni, kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, jako kvočna shromažďuje svá kuřátka pod křídla, a nechtěli jste. Hle, váš dům vám zůstane pustý. Pravím vám totiž: Už mě neuvidíte až do té doby, kdy řeknete: Požehnaný, který přichází ve jménu Páně.“ Pak Ježíš vyšel z chrámu a ubíral se dále. A přistoupili k němu jeho učedníci, aby mu ukázali na chrámové stavby. Ale on jim na to řekl: „Vidíte to všechno? Nebude zde ponechán kámen na kameni, všechno bude rozbořeno.“ Když seděl na Olivové hoře, přistoupili k němu soukromě jeho učedníci a tázali se ho: „Řekni nám, kdy to bude a jaké bude znamení tvého příchodu a konce světa?“ A Ježíš jim na to řekl: „Dejte pozor, aby vás někdo nesvedl. Neboť mnozí přijdou v mém jménu a řeknou: ´Já jsem Kristus´, a mnohé svedou. Budete slyšet o válkách a pověstech o válkách. Nemusíte se děsit, neboť se to musí stát, ale to ještě není konec. Povstane totiž národ proti národu a království proti království, bude hlad a mor a zemětřesení na rozličných místech. Ale toto všechno je počátek bolestí. Tehdy vás vydají k soužení a budou vás zabíjet a budete nenáviděni ode všech národů pro mé jméno. A tehdy mnohým to bude kamenem úrazu a jeden druhého bude zrazovat a navzájem se budou nenávidět. Také povstane mnoho lžiproroků a svedou mnohé. A protože se velmi rozmůže nepravost, láska u mnohých ochladne. Kdo však vytrvá až do konce, ten bude spasen. Tato zvěst o království bude pak hlásána po celém světě, na svědectví všem národům. A tehdy přijde konec.“ „Až tedy uvidíte, jak je na svatém místě ohavná spoušť, o které mluvil prorok Daniel - ten, kdo čte, rozuměj -, tehdy ti, kdo jsou v Judsku, ať utekou na hory, a ten, kdo na střeše, ať nesestupuje vzít si něco ze svého domu, a kdo na poli, nevracej se zpět vzít si svůj plášť. Běda těhotným a kojícím v ty dny! Modlete se, aby váš útěk nenastal v zimě nebo v sobotu. Neboť tehdy bude veliké soužení, jakého nebylo od počátku světa až do dneška a nikdy nebude. A kdyby ony dny nebyly zkráceny, nezachránil by se žádný člověk; ale kvůli vyvoleným budou ty dny zkráceny. Řekne-li vám kdo v té době: ´Hle, tady je Kristus´, nebo: ´Tam´, nevěřte! Povstanou totiž lžikristové a lžiproroci a budou ukazovat velká znamení a velké divy, aby svedli, možno-li, i vyvolené. Hle, předpověděl jsem vám to. Jestliže vám tedy řeknou: ´Hle, je na poušti', nevycházejte! ´Hle, v nejskrytějších místech domu´, nevěřte! Neboť jako blesk vychází od východu a je ho vidět až na západ, tak bude i příchod Syna člověka. Kde totiž bude mrtvola, tam se shromáždí supi.“ „Hned pak po soužení oněch dnů se zatmí slunce a měsíc nevydá svou zář, hvězdy budou padat s nebe a nebeské moci se zachvějí. A tehdy se objeví na nebi znamení Syna člověka a budou naříkat všecky kmeny na zemi, a uvidí přicházet Syna člověka v nebeských oblacích s velikou mocí a slávou. I pošle své anděly s polnicí mohutně znějící, a ti shromáždí jeho vyvolené od čtyř světových stran, od jednoho konce nebes až k druhému. Poučte se z podobenství fíkovníku: Když jeho větev už omládne a vyrážejí listy, poznáváte, že je blízko léto. Tak i vy, až to všechno uvidíte, vězte, že je to blízko, přede dveřmi. Vpravdě vám pravím: Nepomine toto pokolení, dokud se to všecko nestane. Nebe a země pominou, ale má slova nepominou.“ „O tom dni a té hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn, leč jedině Otec. Ale jak tomu bylo za dnů Noemových, tak tomu bude i s příchodem Syna člověka. Jako totiž v době před potopou jedli a pili, ženili se a vdávali až do dne, kdy Noe vstoupil do archy, a nic nepoznali, až přišla potopa a zachvátila všechny, tak bude i s příchodem Syna člověka. Tehdy budou dva na poli; jeden bude vzat, a druhý ponechán. Dvě budou mlít na mlýnku; jedna bude vzata, a druhá bude ponechána. Bděte tedy, neboť nevíte, v kterou hodinu váš Pán přijde. Ale to vězte, že kdyby hospodář věděl, v kterou noční hlídku přijde zloděj, bděl by a nenechal by si prokopat dům. Proto i vy buďte připraveni, protože Syn člověka přijde v hodinu, kterou nevíte. Kdo asi je ten věrný a rozvážný služebník, kterého pán ustanovil nad svou čeledí, aby jim dával pokrm v pravý čas? Blažený onen služebník, kterého jeho pán, až přijde, najde, že tak dělá. Vpravdě vám pravím, že ho ustanoví nade vším svým majetkem. Ale kdyby si řekl špatný služebník: ´Můj pán se omeškává´, a začal by tlouci své spoluslužebníky a jedl a pil by s opilci, pán onoho služebníka přijde v den, v který se nenadá, a v hodinu, kterou nezná. I rozčtvrtí ho a přisoudí mu úděl pokrytců. Tam bude pláč a skřípání zuby.“ „Tehdy bude podobno nebeské království deseti pannám, které si vzaly lampy a vyšly vstříc ženichovi. Pět z nich bylo pošetilých a pět rozumných. Ty pošetilé si totiž vzaly lampy, ale nevzaly s sebou oleje. Rozumné si však vzaly s lampami do nádobek olej. Když se ženich omeškával, začaly všechny podřimovat a usnuly. O půlnoci se však strhl křik: ´Už je tu ženich, jděte mu naproti!“ Tu všechny ty panny vstaly a upravily si lampy. Pošetilé však řekly rozumným: ´Dejte nám ze svého oleje, neboť naše lampy dohasínají!´ Ale rozumné odpověděly: ´Mohlo by se snad nedostávat nám i vám; jděte raději ke kupcům a kupte si´. Ale zatím co šly kupovat, přišel ženich, a ty, které byly připraveny, vejdou s ním k svatební hostině, a dveře se zavřely. Naposled přijdou i ostatní panny a říkají: ´Pane, pane, otevři nám!´ Ale on jim odpověděl: ´Vpravdě vám pravím, neznám vás´. Bděte tedy, protože nevíte dne ani hodiny.“ „Je to jako s člověkem, který, dříve než odcestoval, povolal své služebníky a odevzdal jim svůj majetek: jednomu dal pět hřiven, jinému zase dvě a jinému jednu, každému podle jeho schopností, a odcestoval. Ten, který dostal pět hřiven, hned šel a pracoval s nimi a vydělal jiných pět. Stejně i ten, který dostal dvě, vyzískal jiné dvě. Ale ten, který dostal jednu, Sel, vykopal zem a ukryl peníze svého pána. Po delší době přijde pán oněch služebníků a účtuje s nimi. I přistoupil ten, který dostal pět hřiven, přinesl jiných pět hřiven a řekl: ´Pane, svěřil jsi mi pět hřiven; hle, vyzískal jsem dalších pět´. Jeho pán mu řekl: ´Dobře, služebníku dobrý a věrný, byl jsi věrný nad málem, ustanovím tě nad mnohem. Vejdi do radosti svého pána!´ Přistoupil také ten, který dostal dvě hřivny, a pravil: ´Pane, svěřil jsi mi dvě hřivny; hle, vyzískal jsem jiné dvě´. Jeho pán mu řekl: ´Dobře, služebníku dobrý a věrný, byl jsi věrný nad málem, ustanovím tě nad mnohem. Vejdi do radosti svého pána!´ Přistoupil pak i ten, který dostal jednu hřivnu, a řekl: ´Pane, vím, že jsi tvrdý člověk, žneš, kde jsi nezasel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal. Proto z bázně jsem šel a schoval tvou hřivnu do země. Hle, tady máš, co je tvé.´ Ale jeho pán mu odpověděl: ´Služebníku špatný a lenivý! Věděl jsi, že žnu, kde jsem nezasil, a sbírám, kde jsem nerozsypal. Měl jsi tedy dát mé peníze peněžníkům, a až bych já přišel, dostal bych své i s úrokem. Vezměte mu proto tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven. Neboť každému, kdo má, bude dáno a bude mít hojnost; tomu však, kdo nemá, bude vzato i to, co má. A neužitečného služebníka uvrhněte do temnot venku. Tam bude pláč a skřípání zubů. Až tedy přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním, tehdy se posadí na svém slavném trůně. A budou před ním shromážděny všechny národy, a oddělí je od sebe, jako pastýř odděluje ovce od kozlů, ovce pak postaví po své pravici, kozly po levici. Potom král řekne těm po své pravici: ´Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království připraveného pro vás od založení světa. Neboť měl jsem hlad, a dali jste mi jíst. Měl jsem žízeň, a dali jste mi pít. Cizincem jsem byl, a ujali jste se mě. Nahý, a oděli jste mě. Nemocný jsem byl, a navštívili jste mě. Vězněn jsem byl, a přišli jste ke mně.´ Tehdy mu spravedliví na to řeknou: ´Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a nasytili jsme tě? Žíznivého, a podali jsme ti nápoj? Kdy pak jsme tě viděli jako cizince, a ujali jsme se tě? Nebo nahého, a ošatili jsme tě? Nebo kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme k tobě?´ A král jim odpoví: ´Vpravdě vám pravím: Co jste učinili jednomu z nejmenších z těchto mých bratří, mně jste (to) učinili'.“ „Potom řekne i těm po levici: ´Odejděte ode mne, zlořečení, do věčného ohně, který je připraven ďáblu a jeho andělům. Neboť jsem měl hlad, a nedali jste mi jíst, měl jsem žízeň, a nedali jste mi pít, byl jsem cizincem, a neujali jste se mě, nahý, a neoděli jste mě, nemocen a vězněn jsem byl, a nenavštívili jste mě´. Tu mu odpovědí také oni: ´Pane, kdy jsme tě viděli hladového nebo žíznivého, jako cizince nebo nahého, nemocného nebo v žaláři, a neposloužili jsme ti?´ A tehdy jim odpoví: ´Vpravdě vám pravím: Co jste neučinili jednomu z těchto nejmenších, ani mně jste (to) neučinili´. I půjdou tito do věčného trápení, spravedliví však do věčného života.“ Když Ježíš skončil všechny tyto řeči, řekl svým učedníkům: „Víte, že po dvou dnech budou velikonoce a Syn člověka bude vydán, aby byl ukřižován.“ Tehdy se sešli veleknězi a starší lidu do domu velekněze jménem Kaifáše a doradili se, že se Ježíše zmocní lstí a zabijí ho. Pravili však: „Ne ve svátek, aby nenastalo vzbouření lidu.“ Když pak dlel Ježíš v Bethanii v v domě Šimona Malomocného, přišla k němu žena s alabastrovou nádobkou se vzácnou mastí a vylila mu ji na hlavu, jak ležel při jídle. Když to uviděli učedníci, rozmrzeli se a říkali: „K čemu tato ztráta? Vždyť se to mohlo draho prodat a dát chudým.“ Ježíš to však poznal a řekl: „Proč působíte těžkosti této ženě? Vždyť na mně učinila dobrý skutek. Chudé přece máte s sebou vždycky, mne však vždycky nemáte. K mému pohřbení to totiž učinila, že vylila tuto mast na mé tělo. Vpravdě vám pravím: Kdekoli na celém světě bude hlásáno toto evangelium, bude se vypravovat také o tom, co ona učinila, jí na památku.“ Tehdy jeden z dvanácti, jménem Jidáš Iškariotský, odešel k velekněžím a řekl: „Co mi dáte, a já vám ho vydám? „A oni mu odpočítali třicet stříbrných. A od té chvíle hledal příležitost, aby ho vydal. Prvního dne přesných chlebů přistoupili k Ježíšovi jeho učedníci a tázali se: „Kde chceš, abychom ti připravili k jídlu velikonočního beránka?“ A on řekl: „Jděte do města k tomu a tomu člověkovi a řekněte mu: Mistr praví: Můj čas je blízko, u tebe budu se svými učedníky slavit velikonočního beránka.“ A učedníci udělali, jak jim Ježíš nařídil, a připravili velikonočního beránka. Když nastal večer, položil se ke stolu s dvanácti učedníky. A při jídle jim řekl: „Vpravdě vám pravím: Jeden z vás mě zradí.“ Tu se velmi zarmoutili a jeden po druhém mu začal říkat: „Jsem to snad já, Pane?“ On pak odpověděl: „Kdo se mnou omočil ruku v míse, ten mě zradí. Syn člověka ovšem odchází, jak je o něm psáno, ale běda onomu člověku, kterým je Syn člověka zrazován. Pro toho člověka by bylo lépe, kdyby se nebyl narodil“. Jidáš, který ho zradil, mu na to řekl: „Jsem to snad já, rabbi? „Praví mu: „Ano, ty!“ Když jedli, vzal Ježíš chléb, vzdal díky, rozlámal a dal svým učedníkům se slovy: „Vezměte, jezte! Toto je mé tělo.“ Vzal i kalich, poděkoval, dal jim a řekl: „Pijte z něho všichni, neboť toto je má krev [nové] úmluvy, která se vylévá za mnohé na odpuštění hříchů. A pravím vám: Od této chvíle nebudu pít z tohoto plodu révy až do onoho dne, kdy ho budu pít s vámi nový v království svého Otce“. A když zazpívali chvalozpěv, vyšli na Olivovou horu. Tehdy jim Ježíš praví: „Vy všichni této noci přes mne poklesnete. Neboť je psáno: Budu bít pastýře, a ovce ze stáda se rozprchnou. Ale až vstanu z mrtvých, předejdu vás do Galileje“. Petr mu však na to řekl: „I když všichni přes tebe poklesnou, já nikdy nepoklesnu.“ Pověděl mu Ježíš: „Vpravdě ti pravím, že této nocí, než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš“. Řekne mu Petr: „I kdybych měl s tebou umřít, nezapřu tě!“Podobně mluvili i všichni učedníci. Potom Ježíš s nimi přijde na místo zvané Gethsemany a praví učedníkům: „Seďte tady, a já se odejdu tamto pomodlit.“ Vzal pak Petra a dva Zebedeovy syny a začal pociťovat smutek a úzkost. Tehdy jim praví: „Smutno je mé duši až k smrti. Zůstaňte zde a bděte se mnou.“ A popošel maličko, padl na tvář a takto se modlil: „Otče můj, je-li možné, ať mě mine tento kalich! Ale ne jak já chci, nýbrž jak ty.“ Přijde pak k učedníkům a nalezne je, jak spí. I řekne Petrovi: „Což jste nemohli jednu hodinu se mnou bdít? Bděte a modlete se, abyste nepřišli do pokušení. Duch je zajisté ochotný, ale tělo slabé.“ Opět po druhé odešel a modlil se takto: „Otče můj, není-li možné, aby mě minul, a musím ho pít, staň se tvá vůle!“ A když znova šel, nalezl je, jak spí, neboť se jim oči klížily. I nechal je, zas odešel a modlil se po třetí opět týmiž slovy. Po tom přijde k učedníkům a řekne jim: „Spěte dále a odpočívejte. Hle, přiblížila se ta hodina a Syn člověka bude vydán do rukou hříšníkům. Vstaňte, pojďme! Hle, přiblížil se můj zrádce.“ Když ještě mluvil, hle, přišel Jidáš, jeden ze dvanácti, a s ním četný zástup s meči a s holemi od velekněží a starších lidu. Ten, který ho zrazoval, smluvil s nimi znamení: „Kterého políbím, to je on; chopte se ho!“ A hned přistoupil k Ježíšovi a řekl: „Buď zdráv, rabbi!“, a políbil ho. Ježíš mu však řekl: „Příteli, na to jsi přišel“. Tu přistoupili, vztáhli ruce na Ježíše a zmocnili se ho. A hle, jeden z těch, kdo byli s Ježíšem, vztáhl ruku, vytasil meč, udeřil veleknězova služebníka a uťal mu ucho. Tehdy mu řekne Ježíš: „Vrat svůj meč na jeho místo, neboť všichni, kdo sahají po meči, mečem zahynou. Či myslíš, že nemohu prosít svého Otce, a dá mi hned víc než dvanáct pluků andělů? Jak se tedy splní Písma, že se tak má stát?“ V oné chvíli řekl Ježíš zástupům: „Jako na lupiče jste vyšli s meči a s holemi, abyste mě jali. Denně jsem sedával v chrámě a učil, a nezmocnili jste se mě. Než toto všecko se stalo, aby se splnila Písma proroků.“ Tehdy ho všichni učedníci opustili a utekli. Oni tedy se zmocnili Ježíše a odvedli ho k veleknězi Kaifášovi, kde se sešli vykladatelé Písma a starší. Petr pak šel vpovzdáli za ním až k veleknězovu domu. I vešel dovnitř a seděl se služebníky, aby uviděl konec. Veleknězi a celá velerada hledali lživé svědectví proti Ježíšovi, aby ho mohli usmrtit, ale nenalezli, ačkoliv se dostavilo mnoho lživých svědků. Nakonec však přišli dva a řekli: „Tenhle (člověk) řekl: ´Mohu zbořit Boží chrám, a ve třech dnech ho znovu zbudovat´...“ Tu velekněz povstal a řekl mu: „Nic neodpovídáš? Co tihle svědčí proti tobě?“ Ale Ježíš mlčel. I řekl mu velekněz: „Zapřísahám tě při živém Bohu, abys nám řekl, jsi-li ty Mesiáš, Boží Syn.“ Praví mu Ježíš: „Jak jsi řekl. Avšak pravím vám: Od nynějška uvidíte Syna člověka sedět na pravici Moci a přicházet v nebeských oblacích.“ Tehdy velekněz roztrhl si šat a řekl: „Rouhal se! Nač ještě potřebujeme svědky? Hle, právě jste slyšeli rouhání. Co se vám zdá? „A oni odpověděli: „Zasluhuje smrt!“ Tehdy mu naplivali do obličeje a tloukli ho pěstmi, jiní ho zpolíčkovali se slovy: „Hádej nám, Mesiáši, kdo tě to udeřil?“ Petr však seděl venku na dvoře. A přistoupila k němu jedna služka a pravila: „I ty jsi byl s Ježíšem Galilejským!“ Ale on zapřel přede všemi: „Nevím, co mluvíš.“ Když vyšel k bráně, spatřila ho jiná a praví těm, kdo tam byli: „Tenhle byl s Ježíšem Nazaretským.“ A zase zapřel s přísahou: „Neznám toho člověka!“ Za chvilku pak přistoupili okolostojící a řekli Petrovi: „Jistě i ty jsi z nich, vždyť i tvá mluva tě prozrazuje.“ Tehdy se počal zaklínat a přísahat: „Neznám toho člověka!“A vtom zakokrhal kohout. I vzpomněl si Petr na to, co Ježíš řekl: „Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“ A vyšel ven a hořce se rozplakal. Když nastalo ráno, všichni veleknězi a starší lidu se uradili proti Ježíšovi, že ho vydají na smrt. I odvedli ho svázaného a vydali vladaři Pilátovi. Když jeho zrádce Jidáš viděl, že byl odsouzen, pohnut lítostí vrátil velekněžím a starším těch třicet stříbrných se slovy: „Provinil jsem se, když jsem zradil nevinnou krev.“ Ale oni řekli: „Co je nám do toho? To je tvá věc!“ I mrštil stříbrnými do chrámu a vzdálil se, pak odešel a oběsil se. Veleknězi vzali stříbrné a řekli: „Není dovoleno dát je do pokladny, neboť je to odměna za krev.“ Poradili se tedy a koupili za ně hrnčířovo pole na pohřbívání cizinců. Proto se ono pole až dodnes nazývá Pole krve. Tehdy se splnilo slovo proroka Jeremiáše, který pravil: I vzali třicet stříbrných, cenu za toho, který byl odhadován, jehož ocenili izraelští synové, a dali je za hrnčířovo pole, jak mi nařídil Pán. Ježíš pak byl postaven před vladaře. A otázal se ho vladař: „Ty jsi židovský král? „A Ježíš řekl: „Ano, jsem“. Když však na něho žalovali veleknězi a starší, nic neodpovídal. Tu mu řekne Pilát: „Neslyšíš, jak veliké věci proti tobě svědčí?“ Ale neodpověděl mu na žádnou otázku, takže se vladař velice divil. Bylo zvykem, že o svátcích vladař propouštěl lidu jednoho vězně, kterého chtěli. A měl tehdy význačného vězně jménem Barabbáš. Když se tedy shromáždili, řekl jim Pilát: „Koho vám mám propustit? Barabbáše, či Ježíše, zvaného Mesiáš?“ Věděl, že ho vydali z nenávisti. Když seděl na soudní stolici, poslala k němu jeho žena se vzkazem: „Nic neměj s tímto spravedlivým, neboť }sem dnes kvůli němu ve snu mnoho trpěla.“ Ale veleknězi a starší přemluvili lid, aby žádal Barabbáše, Ježíše však aby vydal záhubě. Vladař se jich tedy tázal: „Kterého z těchto dvou chcete, abych vám propustil?“´A oni řekli: „Barabbáše!“ Praví jim Pilát: „Co mám tedy učinit s Ježíšem, zvaným Mesiáš? „Všichni praví: „Ať je ukřižován!“ A on řekl: „Co zlého tedy udělal? „Než oni ještě více křičeli: „Ať je ukřižován!“ Když tedy Pilát viděl, že vůbec nemá úspěchu, naopak že bouře ještě vzrůstá, vzal vodu a umyl si před lidem ruce se slovy: „Jsem nevinen krví tohoto spravedlivého. Bude to na vás!“ A všechen lid odpověděl: „Jeho krev na nás a na naše děti!“ Tak jim propustil Barabbáše, ale Ježíše dal zbičovat a vydal, aby byl ukřižován. Tehdy vladařovi vojáci vzali Ježíše do vládní budovy a shromáždili k němu celou četu. I svlekli ho a oděli nachovým pláštěm, upletli z trní věnec a vsadili mu ho na hlavu a dali mu rákos do pravice. Klekali pak před ním a posmívali se mu: „Buď zdráv, židovský králi!“ A plivali na něho, brali rákos a bili ho po hlavě. A když se mu naposmívali, svlékli mu plášť, oblekli mu jeho šaty a odvedli, aby ho ukřižovali. Když pak vycházeli, nalezli člověka z Kyreny jménem Šimona. Toho přinutili, aby mu nesl kříž. A když přišli na místo zvané Golgotha, což znamená místo Lebky, dali mu pít víno smíchané se žlučí. Okusil, ale nechtěl pít. Když ho ukřižovali, rozdělili si jeho šaty losem. A seděli a hlídali ho tam. Nad hlavu mu pak dali nápis jeho viny: „Toto je židovský král“. Tehdy s ním ukřižovali dva lotry, jednoho po pravici a druhého po levici. Ti pak, kdo chodili okolo, se mu rouhavě posmívali, potřásali hlavami a říkali: „Když boříš chrám a ve třech dnech jej opět stavíš, zachraň sám sebe! Jsi-li Boží Syn, sestup s kříže!“ Podobně i veleknězi s vykladateli Písma a staršími se mu posmívali a říkali: „Jiné zachránil, sám sebe nemůže zachránit. Je izraelský král, ať nyní sestoupí s kříže, a uvěříme v něho. Doufal v Boha, ať ho teď vytrhne, je-li mu nakloněn. Vždyť řekl: ´Jsem Boží Syn'.“ Rovněž ho tupili lotři s ním ukřižovaní. A od šesti hodin nastala tma po veškeré zemi až do devíti hodin. Okolo devíti hodin pak zvolal Ježíš silným hlasem: „Eli, Eli, lema sabakthani? „,to je: „Můj Bože, můj Bože, proč jsi mě opustil?“ Když to uslyšeli někteří z těch, kteří tam stáli, pravili: „On volá Eliáše“. A hned jeden z nich běžel, vzal houbu, naplnil octem, nasadil na rákos a dával mu pít. Ostatní však říkali: „Nech toho! Uvidíme, zdali přijde Eliáš vysvobodit ho.“ Ježíš pak zase silně vzkřikl a vypustil ducha. A hle, chrámová opona se roztrhla ve dví od vrchu až dolů, země se zachvěla, skály se roztrhly, hroby se otevřely a mnoho těl zesnulých svatých vstalo. Po jeho vzkříšení pak vyšli z hrobů a vešli do svatého města a mnohým se ukázali. Když setník a ti, kdo s ním střežili Ježíše, viděli zemětřesení a co se dalo, velmi se báli a říkali: „Skutečně to byl Syn Boží.“ Bylo tam mnoho žen a zpovzdáli se dívaly; ty šly za Ježíšem z Galileje a sloužily mu. Mezi nimi byla Marie Magdalena a Marie, matka Jakubova a Josefova, a matka Zebedeových synů. Když nastal večer, přišel bohatý člověk z Arimathie, jménem Josef, který byl také Ježíšovým učedníkem. Ten došel k Pilátovi a žádal o Ježíšovo tělo. Tehdy Pilát poručil vydat (je). A Josef tělo vzal, zavinul je do čistého lněného plátna a položil do svého nového hrobu, který vytesal ve skále, přivalil k hrobu veliký kámen a odešel. A byla tam Marie Magdalena s druhou Marií a seděly proti hrobu. Druhého dne, který je po přípravě, sešli se k Pilátovi veleknězi a farizeové a pravili: „Pane, vzpomněli jsme si, že onen svůdce řekl, dokud ještě žil: ´Po třech dnech vstanu´. Rozkaž tedy, ať je hrob zajištěn až do třetího dne, aby snad nepřišli jeho učedníci, neukradli ho a neřekli lidu: ´Vstal z mrtvých´. A bude to poslední poblouzení horší než první.“ Pilát jim řekl: „Máte stráž. Jděte a hlídejte, jak umíte“. Oni tedy odešli a zajistili hrob stráží a zapečetili kámen. Po sobotě na úsvitu prvního dne v týdnu přišla Marie Magdalena a druhá Marie podívat se na hrob. A hle, nastalo velké zemětřesení, neboť anděl Páně sestoupil s nebe, přistoupil a odvalil kámen a posadil se na něj. Vypadal jako blesk a jeho šat byl bílý jako sníh. Strachem z něho se stráže roztřásly a byly jako mrtvé. K ženám pak anděl promluvil: „Vy se nebojte! Vím totiž, že hledáte ukřižovaného Ježíše. Není tady, ale vstal, jak řekl. Pojďte a pohleďte na místo, kde ležel. A hned jděte a povězte jeho učedníkům: ´Vstal z mrtvých a hle, jde před vámi do Galileje; tam ho uvidíte´. Hle, pověděl jsem vám to.“ I odešly rychle od hrobu s bázní a s velikou radostí spěchaly oznámit to jeho učedníkům. A hle, Ježíš jim šel vstříc a řekl: „Buďte zdrávy!“Ony pak přistoupily, chopily se jeho nohou a poklonily se mu. Tehdy jim Ježíš řekl: „Nebojte se! Jděte, oznamte mým bratřím, aby odešli do Galileje; tam mě uvidí“. Když odcházely, hle, někteří ze stráže přišli do města a oznámili velekněžím všechno, co se stalo. I shromáždili se se staršími, poradili se a dali vojákům mnoho peněz se slovy: „Řekněte: ´V noci přišli jeho učedníci a ukradli ho, když jsme spali'. A doslechne-li se to vladař, my ho uchlácholíme a vás se zastaneme.“ Oni tedy vzali peníze a udělali, jak byli poučeni. A je ta řeč rozhlášena mezi Židy až do dneška. Jedenáct učedníků pak odešlo do Galileje na horu, kam jim Ježíš uložil. I viděli ho a poklonili se mu, jiní zase pochybovali. Ježíš přistoupil a promluvil k nim: „Byla mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte tedy, vyučujte všechny národy a křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého; a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa.“ Začíná evangelium Ježíše Krista, Božího Syna. Jak je psáno u proroka Izaiáše: Hle, já posílám svého posla před tebou, aby ti připravil cestu. Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky! Vystoupil Jan na poušti, křtil a kázal křest pokání na odpuštění hříchů. I vycházel za ním celý judský kraj a všichni Jerusalemané, a on je křtil v řece Jordánu, když vyznávali své hříchy. Jan měl šaty z velbloudí srsti a kožený pás kolem beder a jedl kobylky a lesní med. A kázal takto: „Po mně přichází někdo silnější než já, a nejsem hoden se k němu sehnout, abych mu rozvázal řemínek u opánků. Já jsem vás křtil vodou, ale on vás bude křtít Duchem svatým. V oněch dnech přišel Ježíš z Nazareta v Galileji a Jan ho v Jordánu pokřtil. Hned pak, jak vystupoval z vody, viděl nebesa otevřená a Ducha sestupovat jako holubici na sebe. A ozval se z nebe hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě se mi zalíbilo.“ A hned ho Duch vyvádí na poušť. I byl na poušti čtyřicet dní a satan ho pokoušel; a dlel mezi zvěří a andělé mu sloužili. Po Janově uvěznění přišel Ježíš do Galileje kázat Boží evangelium. Pravil: „Naplnil se čas a Boží království se přiblížilo. Obraťte se a věřte evangeliu!“ Když přecházel podél Galilejského moře, spatřil Šimona a Šimonova bratra Ondřeje, jak vrhají síť do moře; byli totiž rybáři. A řekl jim Ježíš: „Pojďte za mnou, a učiním z vás rybáře lidí.“ A hned opustili sítě a následovali ho. Když o něco popošel, uviděl Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana, jak i oni opravují na lodi sítě; a hned je povolal. I zanechali svého otce Zebedea na lodi s nádeníky a odešli za ním. A vešli do Kafarnaa. Hned v sobotu vstoupil do synagogy a učil. A žasli nad jeho učením; učil je totiž jako ten, kdo má moc, a ne jako vykladatelé Písma. V jejich synagoze byl právě člověk posedlý nečistým duchem a ten vykřikl: „Co je ti po nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zahubit? Vím, kdo jsi: Svatý Boží.“ Ale Ježíš mu pohrozil: „Zmlkni a vyjdi z něho!“ Nečistý duch jím zalomcoval a s velikým křikem z něho vyšel. A všichni se divili, takže se jeden druhého ptal: „Co to je? Nové učení s mocí; i nečistým duchům poroučí, a poslouchají ho.“ A pověst o něm se hned rozšířila po celém galilejském kraji. A hned vyšel ze synagogy a přišel s Jakubem a Janem do domu Šimonova a Ondřejova. Šimonova tchyně však ležela v horečce, a hned mu o ní řekli. I přistoupil, vzal ji za ruku a pozvedl. Horečka jí opustila a ona je obsluhovala. Když se zešeřilo a slunce zapadlo, přinášeli k němu všechny nemocné a posedlé zlými duchy. A celé město se shromáždilo u dveří. I uzdravil mnoho stižených rozličnými chorobami; také vyhnal mnoho zlých duchů a nedovoloval zlým duchům mluvit, protože ho znali. Ráno, ještě za tmy, vyšel a odebral se na osamělé místo a tam se modlil. Šimon pak se svými společníky pospíšil za ním. A když ho nalezli, řekli mu: „Všichni tě hledají“. A praví jim: „Pojďme do blízkých vesnic a měst, abych i tam kázal, neboť na to jsem vyšel“. I šel a kázal v jejich synagogách po celé Galileji a vyháněl zlé duchy. A přijde k němu malomocný, prosí ho na kolenou a praví mu: „Chceš-li, můžeš mě očistit.“ I slitoval se nad ním, vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: „Chci, buď čistý!“ A najednou ho opustilo malomocenství a byl očištěn. I pohrozil mu, hned ho poslal pryč a řekl mu: „Chraň se komu co říci! Ale jdi, ukaž se knězi a přines dar za své očištění, jak přikázal Mojžíš, aby jim byl svědectvím.“ Ale on, jakmile odešel, počal o té věci vypravovat a rozšiřovat ji, takže Ježíš už nemohl veřejně vejít do města, nýbrž dlel venku na osamělých místech; a chodili k němu odevšad. Když po čase opět vešel do Kafarnaa, proslechlo se, že je v domě. I sešlo se mnoho lidí, že ani místo přede dveřmi už nestačilo; a mluvil k nim (Boží) slovo. Tu k němu přišli s ochrnutým, nesli ho čtyři. Protože ho nemohli pro zástup vnést k němu, odkryli střechu, vyhrabali otvor a tím spustili lůžko, na kterém ležel ten ochrnutý. A když Ježíš viděl jejich víru, řekne tomu ochrnutému: „Dítě, odpouštějí se ti hříchy.“ Ale někteří z vykladatelů Písma, kteří tam seděli, uvažovali ve svém srdci: „Co on tak mluví? Rouhá se! Kdo může odpouštět hříchy kromě jediného Boha?“ Ježíš hned poznal svým duchem, že tak u sebe uvažují, a praví jim: „Proč takto uvažujete ve svém srdci? Co je snadnější: říci ochrnutému: ´Odpouštějí se ti hříchy´, či říci: ´Vstaň, vezmi své lůžko a choď? Ale abyste věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy“ - řekne ochrnutému: „Pravím ti: Vstaň, vezmi své lůžko a jdi domů!“ I vstal, hned vzal lůžko a přede všemi vyšel, takže všichni užasli a chválili Boha a říkali: „Něco takového jsme ještě neviděli.“ Opět vyšel k moři a celý zástup přicházel k němu; i učil je. Když šel kolem, spatřil Leviho Alfeova, jak sedí u celnice. A praví mu: „Pojď za mnou!“I vstal a šel za ním. A když byl u stolu v jeho domě, mnoho celníků a hříšníků se uložilo ke stolu s Ježíšem a jeho učedníky; bylo jich totiž mnoho a chodili za ním. Ale když farizejští vykladatelé Písma uviděli, že jí s hříšníky a celníky, řekli jeho učedníkům: „Jak to, že jí a pije s celníky a hříšníky?“ Jakmile to Ježíš uslyšel, řekne jim: „Nepotřebují lékaře zdraví, nýbrž nemocní. Nepřišel jsem povolat spravedlivé, ale hříšníky.“ Janovi učedníci a farizeové se postili. I přijdou a praví mu: „Proč učedníci Janovi a učedníci farizeů se postí, ale tvoji učedníci se nepostí?“ A Ježíš jim řekl: „Což se mohou postit ženichovi druhové, dokud je ženich s nimi? Dokud mají u sebe ženicha, nemohou se postit. Ale přijdou dny, kdy jim bude ženich odňat, a tehdy se budou postit v onen den.“ „Nikdo nepřišívá záplatu z nezpracované látky na staré šaty; jinak ten nový přídavek vytrhne něco ze staré (látky) a díra se zhorší. A nikdo nelije mladé víno do starých měchů; jinak víno měchy roztrhne a víno i měchy se zničí. Ale mladé víno do nových měchů!“ Jednou v sobotu procházel obilím a jeho učedníci počali cestou trhat klasy. Farizeové mu však pravili: „Hleď, proč dělají, co není v sobotu dovoleno?“ I řekne jim: „Což jste nikdy nečetli, co udělal David, když byl v tísni a měl hlad on i jeho společníci? Jak vešel do Božího domu za velekněze Abiathara a jedl předkladové chleby, které nesmí jíst nikdo mimo kněze, a dal i svým společníkům?“ Pravil jim také: „Sobota byla ustanovena pro člověka, a ne člověk pro sobotu. Proto Syn člověka je pán i soboty.“ Opět vešel do synagogy, a byl tam člověk s uschlou rukou. A pozorovali ho, zdali ho uzdraví v sobotu, aby ho obžalovali. I řekne tomu člověkovi s uschlou rukou: „Postav se doprostřed!“ Jim pak řekne: „Je dovoleno v sobotu dobře dělat, či zle, život zachránit, či zmařit? „Ale oni mlčeli. I rozhlédl se po nich s hněvem, zarmoutil se nad zatvrzelostí jejich srdce a praví tomu člověkovi: „Vztáhni tu ruku!“I vztáhl, a měl ruku zase v pořádku. A když farizeové vyšli, hned se radili s herodiány proti němu, jak by ho zahubili. Ježíš se pak uchýlil se svými učedníky k moři a četný zástup z Galileje šel za ním. Také z Judeje, Jerusalema, Idumeje, Zajordání a z okolí Tyru i Sidonu přišlo k němu velké množství, protože slyšeli, co všechno činí. I řekl svým učedníkům, že mu mají připravit člun kvůli zástupu, aby ho netísnil. Mnoho jich totiž uzdravil, takže se všichni neduživí na něj (takřka) vrhali, aby se ho mohli dotknout. A nečistí duchové, jakmile ho spatřili, padali před ním na zem a volali: „Ty jsi Boží syn.“ On však jim přísně zakazoval, aby ho neprozrazovali. Potom vystoupí na horu a zavolá k sobě ty, které sám chtěl; i přišli k němu. Ustanovil pak dvanáct, aby byli s ním a aby je posílal kázat s mocí vyhánět zlé duchy. Ustanovil dvanáct a dal Šimonovi jméno Petr; pak Jakuba Zebedeova a Jana, Jakubova bratra; těm dal jméno Boanerges, což znamená „synové hromu“; pak Ondřeje a Filipa, Bartoloměje a Matouše, Tomáše a Jakuba Alfeova, Tadeáše a Šimona Kananejského a Jidáše Iškariotského, který ho potom zradil. Potom přijde do domu. A sešel se opět zástup, takže neměli ani kdy pojíst chleba. Když to uslyšeli jeho lidé, vyšli, aby ho uchopili, neboť se mluvilo, že blouzní. Také vykladatelé Písma, kteří sestoupili z Jerusalema, říkali: „Je posedlý Beelzebulem a zlé duchy vyhání knížetem zlých duchů.“ I přivolal je a pravil jim v podobenstvích: „Jak může satan vyhánět satana'? Je-li totiž království uvnitř rozdvojené, nemůže takové království trvat. A je-li dům uvnitř rozdvojen, nemůže ten dům trvat. A povstane-li satan sám proti sobě a je rozdvojen, neudrží se, ale je s ním konec. Nikdo nemůže vniknout silákovi do domu a uloupit mu nářadí, ale nejprve musí siláka svázat, a potom (teprve) mu může vyloupit dům. Vpravdě vám pravím: Lidským synům budou odpuštěny všecky hříchy i rouhání, která vyslovili. Kdo se však bude rouhat proti Duchu svatému, na věky nedostane odpuštění, nýbrž bude vinen věčným hříchem.“ Pravili totiž: „Má nečistého ducha.“ I přijdou jeho matka a jeho bratři. Stáli však venku a poslali k němu a volali ho. Kolem něho seděl zástup a řeknou mu: „Hle, tvá matka a tvoji bratři se venku ptají po tobě.“ A odpoví jim: „Kdo je má matka a (kdo jsou) moji bratři? A rozhlédl se po těch, kdo seděli v kruhu kolem něho, a praví: „Hle, má matka a moji bratři! Neboť kdo činí Boží vůli, to je můj bratr i sestra i matka.“ A opět začal učit u moře. I shromáždí se u něho přečetný zástup, takže vstoupil na loď a posadil se na moři, všechen zástup pak byl na souši u moře. Učil je mnoho v podobenstvích a ve svém učení jim pravil: „Slyšte! Hle, vyšel rozsévač rozsévat. A když rozséval, padlo jedno (zrno) vedle cesty; i přiletěli ptáci a sezobli je. Jiné padlo na kameni tou zem, kde nemělo mnoho půdy. A hned vzešlo, protože nemělo hlubokou prsť. A když vyšlo slunce, bylo sežehnuto, a protože nemělo kořen, uschlo. A jiné padlo do trní; a vzešlo trní a udusilo je, takže plod nedalo. A jiná padla do dobré půdy. I dávala plod, který rostl a množil se, a nesla třicet, šedesát i sto.“ Pravil také: „Kdo má uši k slyšení, poslouchej!“ Když pak byl sám, tázali se ho na to podobenství ti, kteří byli kolem něho s dvanácti. A pravil jim: „Vám je dáno (znát) tajemství Božího království; ale těm, kdo jsou vně, všechno se děje v podobenstvích, aby se dívali a dívali, a neviděli, aby poslouchali a poslouchali, a nerozuměli, aby se někdy neobrátili a nebylo jim odpuštěno.“ A řekne jim: „Nechápete toto podobenství? A jak porozumíte všem podobenstvím? Ten rozsévač zasévá slovo. Ti vedle cesty, kde se zasévá to slovo, jsou ti, kdo uslyšeli; ale hned přijde satan a odnímá to slovo, které do nich bylo zaseto. A podobně, kteří byli zaseti na kamenitou zem, jsou ti, kdo uslyší to slovo a hned je s radostí přijímají; ale nemají v sobě kořen, nýbrž jsou chvilkoví. Když potom nastane soužení a pronásledování pro to slovo, najednou upadají. A jsou jiní, kteří byli zaseti do trní. To jsou ti, kdo poslouchají to slovo, ale světské starosti, klamavé bohatství a touhy po ostatních věcech se vkrádají a dusí to slovo, takže se stává neplodným. A zaseti do dobré země jsou ti, kdo poslouchají a přijímají to slovo a nesou plody: třicet, šedesát i sto.“ Pravil jim také: „Což se přináší svíčka, aby se postavila pod nádobu nebo pod postel? Zda ne (spíše),aby se postavila na svícen? Neboť nic není skryto, co by se neprojevilo, ani se nic neutají, ale vyjde to najevo. Kdo má uši k slyšení, poslouchej!“ Řekl jim ještě: „Dávejte pozor, co slyšíte! Jakou mírou měříte, takovou vám bude měřeno, a bude vám přidáno. Neboť kdo má, tomu bude dáno, ale kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.“ Také řekl: „S Božím královstvím je to jako s člověkem, který vhodí semeno do země; on spí a vstává v noci a ve dne, semeno však vyráží a roste, aniž on ví, jak. Země totiž sama od sebe vydává plod, napřed stéblo, potom klas a nakonec plnou pšenici v klase. A když plod uzraje, hned se dá (člověk) do sekání, protože žně jsou tu.“ Také pravil: „Čemu připodobníme Boží království? Nebo do jakého podobenství je vložíme? Je jako hořčičné zrnko, když je zaseto do země; je menší než všechna semena na zemi, ale když je zaseto, vzejde a stává se větším než všechny byliny a vyžene velké větve, takže v jeho stínu mohou sídlit nebeští ptáci.“ A mnoha takovými podobenstvími mluvil jim slovo, pokud mohli slyšet, a bez podobenství jim nemluvil, ale soukromě svým učedníkům vykládal všecko. Téhož dne, když se schýlilo k večeru, řekne jim: „Přeplujme na druhý břeh!“ Když rozpustili zástup, vzali ho, jak byl na lodi; byly s ním i jiné lodi. A strhla se silná větrná bouře a hnala na loď tolik vln, že se loď už naplňovala. On sám však spal na zádi na podušce. I vzbudí ho a řeknou mu: „Mistře, je ti to jedno, že hyneme?“ Tu vstal, poručil větru a řekl moři: „Mlč, ztichni!“ A vítr přestal a nastal veliký klid. Jim pak řekl: „Proč se tak bojíte? Ještě ne máte víru?“ Oni se velmi báli a pravili mezi sebou: „Kdo to asi je, že ho i vítr i moře poslouchají?“ A přišli na druhý břeh jezera do gerasenského kraje. Sotva vystoupil z lodi, hned mu vyšel vstříc z hrobů člověk s nečistým duchem. Přebýval v hrobech a ani řetězem ho už nikdo nemohl svázat; často ho totiž svázali pouty a řetězy, ale on se sebe řetězy strhal a pouta rozlámal; nikdo ho nemohl zkrotit. A pořád, ve dne v noci, dlel v hrobech a na horách a křičel tam a tloukl se kamením. Když spatřil zdálky Ježíše, přiběhl, poklonil se mu a vykřikl silným hlasem: „Co je ti po mně, Ježíši, synu Boha nejvyššího? Zapřísahám tě při Bohu, nemuč mě!“ Řekl mu totiž: „Nečistý duchu, vyjdi z toho člověka!“ A tázal se ho: „Jak se jmenuješ? „I pravil mu: „Jmenuji se Pluk, protože je nás mnoho.“ A velmi ho prosil, aby je nevyháněl z toho kraje. Tam na svahu hory se páslo velké stádo vepřů. I prosili ho (duchové): „Pošli nás do vepřů, a vejdeme do nich!“ A dovolil jim to. I vyšli nečistí duchové a vešli do vepřů. Stádo však, kolem dvou tisíc, hnalo se střemhlav po svahu do moře a v moři se utopilo. Pasáci těch vepřů se rozutekli a oznámili to v městě a po dvorcích. I vyšli se (lidé) podívat, co se to stalo. Přijdou k Ježíšovi a vidí toho, který byl posedlý zlým duchem Plukem, že sedí oblečen a při zdravé mysli; a báli se. Ti pak, kteří to viděli, vypravovali jim, jak se to stalo s tím posedlým, a o vepřích. I počali ho prosit, aby se vzdálil z jejich končin. Když vstupoval na loď, prosil ho ten bývalý posedlý, aby s ním mohl zůstat. On mu (to) však nedovolil, nýbrž mu řekl: „Jdi domů k svým lidem a vypravuj jim, jak veliké věci ti učinil Pán a jak se nad tebou smiloval. I odešel a počal hlásat v Dekapoli, jak veliké věci mu učinil Ježíš všichni se divili. Když se Ježíš přeplavil na lodi znovu na druhý břeh, shromáždil se k němu velký zástup; i zůstal u moře. Tu přijde jeden z představených synagogy, jménem Jairos, a jak ho spatří, padne mu k nohám a snažně ho prosí: „Umírá mi dcera. Pojď, vlož na ni ruce, aby se uzdravila a zůstala na živu!“ I odešel s ním. Šel za ním velký zástup a tlačili se na něj. A (byla) jedna žena, která měla dvanáct let krvotok a mnoho vytrpěla od mnoha lékařů, ano celý svůj majetek vynaložila, a nic jí to nepomohlo, ale spíše jí bylo čím dál tím hůř. Když uslyšela o Ježíšovi, přišla v zástupu zezadu a dotkla se jeho roucha. Pravila si totiž: „Dotknu-li se jen jeho roucha, budu zdráva.“ A hned se jí zastavil krvotok a pocítila v těle, že je uzdravena do toho trápení. Ježíš ihned v sobě poznal, že z něho vyšla (zázračná) moc; i obrátil se k zástupu a řekl: „Kdo se dotkl mého roucha?“ Ale jeho učedníci mu pravili: „Vidíš, že se na tebe zástup tlačí, a říkáš: Kdo se mě dotkl?“ I rozhlížel se, aby spatřil tu, která to udělala. Žena pak přistoupila s bázní a chvěním - věděla totiž, co se s ní stalo -, padla před ním na kolena a pověděla mu celou pravdu. A on jí řekl: „Dcero, tvá víra tě uzdravila. Jdi v pokoji a buď zdráva od svého trápení!“ Zatím co ještě mluví, přijdou lidé představeného synagogy se zprávou: „Tvá dcera umřela. Proč ještě obtěžuješ mistra?“ Ale když Ježíš uslyšel tu řeč, řekne představenému synagogy: „Neboj se, jen věř!“ A nedovolil, aby ho kdo provázel, leč jen Petr, Jakub a Jakubův bratr Jan. A přijdou do domu představeného synagogy; vidí tam hluk a lidi plačící a velmi naříkající. I vejde a praví jim: „Co hlučíte a pláčete? Neumřelo to dítě, ale spí.“ A posmívali se mu. On však všechny vykáže ven, vezme otce a matku dítěte a ty, kteří byli s ním, a vejde tam, kde dítě leželo. A vezme dítě za ruku a řekne mu: „Talitha kúm „, což znamená: „Dívko, pravím ti, vstaň!“ A dívka najednou vstala a chodila; bylo jí totiž dvanáct let. A neobyčejně užasli. Ale on jim přísně přikázal, že se to nikdo nesmí dovědět, a řekl, aby jí dali jíst. A odešel odtamtud a odebral se do své otčiny; jeho učedníci šli za ním. A příští sobotu počal učit v synagoze a mnozí z posluchačů se divili a říkali: „Odkud tohle má? A jaká je to moudrost, která mu byla dána, a takové zázraky, které se dějí jeho rukama? Což to není tesař, syn Mariin a bratr Jakubův a Josefův a Judův a Šimonův? Což nejsou tady u nás jeho sestry? „A pohoršovali se nad ním. A Ježíš jim řekl: „Prorok není bez úcty, leda ve své otčině, ve svém příbuzenstvu a ve svém domě.“ A nemohl tam udělat žádný zázrak, kromě uzdravení několika nemocných, na které vložil ruce. I divil se jejich nevěře. Obcházel pak okolní vesnice a učil. A zavolá si dvanáct a počal je posílat po dvou a dával jim moc nad nečistými duchy. Přikázal jim také, aby si nic nebrali na cestu kromě hole, ani chleba, ani mošnu, ani peníze do opasku, jen opánky na nohy, a aby si neoblékali dvě sukně. Dále jim řekl: „Kdekoli vejdete do domu, tam zůstávejte, dokud odtamtud neodejdete. Ale které místo vás nepřijme a nebudou vás poslouchat, setřeste si prach s nohou, až odtamtud budete vycházet, na svědectví proti nim“. I vyšli a kázali, aby se obrátili; také mnoho zlých duchů vyhnali, mazali olejem mnoho nemocných a uzdravovali (je). Uslyšel (o tom) král Herodes, neboli Ježíšovo jméno se stalo všude známým a šla řeč, že to Jan Křtitel vstal z mrtvých a že proto v něm působí zázračná moc. Ale jiní říkali: „Je to Eliáš.“ Jiní zase říkali: „Je to prorok jako jeden z proroků“. Když to Herodes uslyšel, pravil: „Vstal ten Jan, kterého jsem stal.“ Tento Herodes totiž poslal (své lidi), zatkl Jana a spoutaného vsadil do žaláře kvůli Herodiadě, manželce svého bratra Filipa, protože se s ní oženil. Neboť Jan říkal Herodovi: „Není ti dovoleno mít manželku svého bratra.“ Herodias (proto) na něj nevrazila a chtěla ho zabít, ale nemohla; neboť Herodes se Jana bál, protože o něm věděl, že je to spravedlivý a svatý muž, a chránil ho a když ho slyšel, byl na velkých rozpacích, a přece ho rád poslouchal. A přišel příhodný den, když Herodes o svých narozeninách uspořádal hostinu svým vysokým úředníkům, důstojníkům a galilejským předákům. Když dcera té Herodiady vešla a tančila, zalíbila se Herodovi i hostům. Král pak pravil dívce: „Požádej mě, oč chceš, a dám ti to!“; a přísahal jí: „Žádej cokoliv, a dám ti to, třebas polovici svého království.“ Ona vyšla a řekla své matce: „Co mám žádat? „A ta odpověděla: „Hlavu Jana Křtitele.“ Vrátila se co nejrychleji ke králi a přednesla mu žádost: „Chci, abys mi ihned dal na míse hlavu Jana Křtitele“. Tu se král zarmoutil, ale pro přísahu a kvůli hostům nechtěl ji odmítnout. I poslal král hned kata a poručil přinést jeho hlavu. Ten odešel a stal ho v žaláři. Jeho hlavu pak přinesl na míse, dal ji dívce a dívka ji dala své matce. Když o tom uslyšeli jeho učedníci, přišli, vzali jeho tělo a položili je do hrobu. Apoštolově se navrátili k Ježíšovi a vypravovali mu všechno, co dělali a čemu učili. I pravil jim: „Pojďte stranou na osamělé místo a trochu si odpočiňte.“ Stále totiž přicházelo a odcházelo mnoho lidí, že neměli ani kdy pojíst. Odjeli tedy na lodi na osamělé místo stranou. Lidé však je viděli odjíždět a mnozí se to dověděli. I sběhli se tam pěšky ze všech měst a předešli je. Když vyšel, uviděl velký zástup; a bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýře. A počal je učit mnohým věcem. Když se značně připozdilo, přistoupili k němu jeho učedníci a řekli: „Toto místo je pusté a je už pozdní hodina; propusť je, ať se rozejdou do okolních dvorců a vesnic a koupí si něco k jídlu.“ On však jim odpověděl: „Dejte vy jim jíst!“A řeknou mu: „Máme jít a koupit za dvě stě denárů chlebů a dát jim jíst?“ A on jim praví: „Kolik chlebů máte? Jděte se podívat!“ A když to zjistili, řekli: „Pět a dvě ryby“. I rozkázal jim, aby všechny usadili po skupinách na zelené trávě. A rozsadili se v řadách po stu a po padesáti. Vzal pak těch pět chlebů a ty dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal, rozlámal chleby a dal učedníkům, aby jim předkládali. Také ty dvě ryby všem rozdělil. A jedli všichni a nasytili se. Sebrali pak drobty, plných dvanáct košů, a také z ryb. A těch, kdo jedli, bylo pět tisíc mužů. Tu hned přiměl své učedníky, aby vstoupili na loď a předjeli ho na druhý břeh k Bethsaidě, než on rozpustí zástup. A když ho rozpustil, odešel na horu se modlit. Když nastal večer, byla loď na širém moři, a on sám na zemi. A když je viděl, jak namáhavě veslují - měli totiž vítr proti sobě -, kolem čtvrté noční hlídky přichází k nim a kráčí po moři, jako by je chtěl minout. Jakmile ho však spatřili kráčet po moři, domnívali se, že je to přelud, a vykřikli; všichni ho totiž viděli a poděsili se. On však hned k nim promluvil takto: „Vzmužte se, já jsem to, nebojte se!“ Vstoupil pak k nim na loď, a vítr přestal. A ještě více v duchu žasli. Nepochopili totiž tu věc s chleby, neboť jejich srdce bylo zaslepené. Potom se přeplavili na druhý břeh a přišli do Genesaretu; tam přistáli. Jakmile vystoupili z lodi, hned ho poznali. Oběhli celou onu krajinu a počali nosit nemocné na nosítkách, kde slyšeli, že je. A kamkoli vcházel do vsí, měst nebo dvorců, kladli nemocné na náměstích a prosili ho, aby se směli dotknout alespoň lemu jeho roucha. A všichni, kdo se ho dotkli, uzdravili se. A sejdou se k němu farizeové a někteří vykladatelé Písma; přišli z Jerusalema. Když viděli, jak někteří z jeho učedníků jedí chléb rukama nečistýma, to je neumytýma - farizeové totiž a vůbec Židé nejedí, dokud si neumyjí konečky prstů u rukou, neboť se drží podání starších; také po návratu z trhu nejedí, dokud se neomyjí, a je mnoho jiných věcí, kterých se drží z podání: omývání číší, džbánů a měděných mís. I tázali se ho farizeové a vykladatelé Písma: „Proč tvoji učedníci nežijí podle podání starších, ale jedí chléb nečistýma rukama?“ On jim však řekl: „Dobře prorokoval o vás, pokrytci, Izaiáš, jak je psáno: Tento lid mě ctí ústy, a jejich srdce je ode mne daleko; než marně mě ctí, protože učí naukám a příkazům lidským. Upouštíte totiž od přikázání Božího a držíte se podání lidského.“ Dále jim řekl: „Pěkně převracíte Boží přikázání, abyste zachovávali své podání. Neboť Mojžíš řekl: Cti svého otce a svou matku a Kdo bude zlořečit otci nebo matce, ať zemře! Vy však pravíte: Řekne-li kdo otci nebo matce: ´Korban - obětní dar - je to, co bys měl ode mne dostat', už nepožadujete, aby něco vykonal pro otce nebo matku; takto rušíte slovo Boží podáním svým a odevzdáváte je dále. A podobných takových věcí děláte mnoho.“ A opět přivolal zástup a řekl jim: „Poslyšte mě všichni a rozumějte! Nemůže člověka poskvrnit nic, co do něho zvenčí vchází; ale to poskvrňuje člověka, co z člověka vychází. Kdo má uši k slyšení, poslouchej!“ Když pak (odešel) od zástupu (a) vešel do domu, ptali se ho jeho učedníci na to podobenství. A praví jim: „Tak i vy jste nechápaví? Nerozumíte, že nic, co zvenčí vchází do člověka, nemůže ho poskvrnit, protože nevchází mu do srdce, nýbrž do břicha a vyjde do stoky? „- (tím) prohlašuje za čisté všechny pokrmy. A říkal: „Co vychází z člověka, to člověka poskvrňuje. Neboť z nitra, ze srdce lidí vycházejí špatné myšlenky, prostopášnosti, krádeže, vraždy, cizoložství, lakoty, zloby, lest, nestydatosti, závistivý pohled, pomluva, pýcha, pošetilost. Všechna tato zla vycházejí z nitra a poskvrňují člověka“. Vešel pak do domu a nechtěl, aby (o něm) kdo věděl; ale nemohl se utajit. Neboť jakmile o něm uslyšela žena, jejíž dcera měla nečistého ducha, vstoupila a padla mu k nohám. Ta žena byla pohanka, Syrofeničanka rodem. A prosila ho, aby vyhnal zlého ducha z její dcery. On jí řekl: „Nech, ať se napřed nasytí děti; neboť není dobré vzít chléb dětem a hodit ho psíkům“. Ona mu však odpověděla: „Ovšem, Pane, ale i psíci jedí pod stolem z drobtů po dětech.“ I pravil jí: „Pro tuto svou řeč jdi; zlý duch vyšel z tvé dcery.“ A když odešla do svého domu, nalezla dítě ležet na lůžku a zlý duch (už) vyšel. A opět odešel z tyrského kraje a přes Sidon přišel ke Galilejskému moři územím Dekapole. A přivedou k němu hluchoněmého a prosí ho, aby na něj vložil ruku. Vzal ho tedy stranou od zástupu, vložil mu své prsty do uší, plivl a dotkl se jeho jazyka, vzhlédl pak k nebi, vzdychl a řekl mu: „Effatha“, to znamená: „Otevři se!“ A hned se mu otevřely uši a pouto jazyka se mu rozvázalo, a mluvil správně. Přikázal jim pak, aby (o tom) nikomu neříkali; ale čím více jim přikazoval, tím více to oni rozhlašovali, nadmíru se divili a říkali: „Dobře všechno učinil; i hluchým vrací sluch a němým řeč.“ Když (s ním) byl za oněch dnů zase velký zástup a neměli co jíst, přivolal učedníky a řekl jim: „Je mi líto zástupu, protože už tři dny prodlévají se mnou a nemají co jíst. Rozpustím-li je domů hladové, zemdlejí na cestě; a někteří z nich přišli z daleka.“ Jeho učedníci mu odpověděli: „Odkud by jich tolik mohl kdo nasytit chleby tady v pustině?“ I otázal se jich: „Kolik chlebů máte? „Oni řekli: „Sedm.“ I rozkázal zástupu, aby se rozsadil na zem. A vzal těch sedm chlebů, vzdal díky, rozlámal a dával svým učedníkům, aby předkládali; i předložili (je) zástupu. Měli také několik rybiček. I ty požehnal a rozkázal také je předkládat. I jedli a nasytili se, a ze zbytku nasbírali sedm košů. Bylo jich asi čtyři tisíce; a rozpustil je. A hned vstoupil na loď se svými učedníky a přišel do krajiny Dalmanutha. A přišli farizeové a počali se s ním přít a žádali od něho znamení s nebe, aby ho pokoušeli. I vzdechl v duchu a řekl: „Proč se toto pokolení dožaduje znamení? Věru pravím vám: Nebude dáno znamení tomuto pokolení!“ A nechal je, vstoupil opět na loď a odjel na druhý břeh. Zapomněli však vzít chleby, a kromě jednoho chleba neměli s sebou na lodi nic. Přikazoval jim pak toto: „Dejte pozor a varujte se kvasu farizeů a kvasu Herodova!“ I uvažovali mezi sebou, že nemají chleba. Jakmile to Ježíš poznal, řekne jim: „Proč uvažujete, že nemáte chleby? Ještě nerozumíte a nechápete? (Dosud) máte zaslepené srdce? Máte oči, a nevidíte, máte uši, a neslyšíte? Ani si nepamatujete, když jsem rozlámal pět chlebů pěti tisícům, kolik plných košů drobtů jste nasbírali? „Praví mu: „Dvanáct.“ „A když sedm mezi čtyři tisíce, kolik plných mošen drobtů jste nasbírali? „Odpovědí mu: „Sedm.“ I řekl jim: „Ještě nechápete?“ Přijdou pak do Bethsaidy. A přivedou mu slepce a prosí ho, aby se ho dotkl. Vzal tedy toho slepce za ruku a vyvedl ho ven z vesnice, pak mu naslinil oči, vložil na něj ruce a otázal se ho: „Vidíš něco?“ On vzhlédl a pravil: „Vidím lidi, neboť mám dojem, jako by stromy chodily.“ Potom mu opět položil ruce na oči, a prohlédl a byl zase zdráv, takže viděl všechno jasně. A poslal ho domů se slovy: „Do vesnice vůbec nechoď!“ Ježíš i jeho učedníci odešli do vesnic u Caesareje Filipovy a na cestě se otázal svých učedníků: „Za koho mě lidé pokládají?“ A oni mu odpověděli: „Za Jana Křtitele, jiní za Eliáše, jiní zase za jednoho z proroků“. Tehdy se jich zeptal: „A za koho mě pokládáte vy? „Petr mu odpověděl: „Ty jsi Pomazaný!“ A důtklivě je napomenul, aby (to) o něm nikomu neříkali. Pak je začal poučovat, že Syn člověka musí mnoho trpět, být zavržen od starších, veleknězi a Vykladatelů Písma, být zabit a po třech dnech vstát. A mluvil o tom otevřeně. Petr však ho vzal stranou a počal mu domlouvat. Ale on se obrátil, pohleděl na své učedníky a pokáral Petra: „Jdi mi s očí, pokušiteli! Vždyť nemáš na mysli věci Boží, nýbrž věci lidské!“ přivolal pak zástup i své učedníky a řekl jim: „Kdo chce za mnou přijít, zapři se, vezmi svůj kříž a následuj mě. Kdo by totiž chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, a kdo ztratí svůj život kvůli mně a evangeliu, zachrání ho. Neboť co prospěje člověku, získá-li celý svět, ale svou duši zahubí? Vždyť co dá člověk výměnou za svou duši? Kdo se totiž bude stydět za mne a za moje slova v tomto cizoložném a hříšném pokolení, také Syn člověka se bude za něj stydět, až přijde v slávě svého Otce se svatými anděly.“ Také jim řekl: „Vpravdě vám pravím: Někteří z těch, co tady stojí, neumřou, dokud neuvidí Boží království přicházet v moci.“ Po šesti dnech vezme Ježíš Petra, Jakuba a Jana a vyvede je samotné na vysokou horu do samoty. A proměnil se před nimi; oděv se mu velkou bělostí zaskvěl, jak ho nedovede vybílit žádný bělič na zemi. A ukázal se jim Eliáš s Mojžíšem a rozmlouvali s Ježíšem. Tu Petr na to řekne Ježíšovi: „Rabbi, je nám tady dobře; a postavme tři stany, JIM len tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ Nevěděl totiž, co říká, neboť byli ulekáni. Tu se udělal oblak, zahalil je a z oblaku vyšel hlas: „Toto je můj milovaný Syn; poslouchejte ho!“ Když se náhle rozhlédli, neviděli u sebe už nikoho kromě samotného Ježíše. Když sestupovali s hory, přikázal jim, aby nikomu nevypravovali o tom, co viděli, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých. I ponechali si to slovo pro sebe a tázali se u sebe, co to znamená: až vstane z mrtvých. A tázali se ho: „Proč tedy říkají vykladatelé Písma, že nejprve má přijít Eliáš?“ On jim odpověděl: „Nejprve přijde Eliáš a obnoví všechno. A jak je psáno o Synu člověka, že má mnoho trpět a být opovržen´ Pravím vám však, že Eliáš už přišel, a udělali mu, co chtěli, jak je o něm psáno.“ Když přišli k učedníkům, uviděli kolem nich mnoho lidí a vykladatele Písma, jak se s nimi přou. A všechen lid, jakmile ho spatřil, užasl, a přiběhli, aby ho pozdravili. A otázal se jich: „Oč se s nimi přete?“ A jeden ze zástupu mu odpověděl: „Mistře, přivedl jsem k tobě svého syna, který má němého ducha; a lomcuje jím, kdekoliv ho přepadne, a (on) slintá; skřípe zuby a schne. I řekl jsem tvým učedníkům, aby ho vyhnali, ale nemohli“. On jim na to řekne: „Ó nevěřící pokolení, jak dlouho ještě budu u vás? Jak dlouho vás mám snášet? Přiveďte ho ke mně!“ I přivedli ho k němu. A jakmile ho duch spatřil, hned jím zalomcoval, (on) pak padl na zem a válel se s pěnou u úst. A otázal se jeho otce: „Jak je to dávno, co se mu to stalo? „On odpověděl: „Od dětství; a často jej hodil i do ohně a do vody, aby ho zahubil. Ale zmůžeš-li co, pomoz nám! Měj s námi slitování!“ Ježíš však mu pravil: „Můžeš-li! Všechno jé možně lomu, kdo věří“. Tu chlapcův otec hned vykřikl: „Věřím! Pomoz mé malé víře!“ Když Ježíš viděl, že se zástup sbíhá, pohrozil nečistému duchu a řekl mu: „Duchu němý a hluchý, já ti rozkazuji, vyjdi z něho a už nikdy do něho nevcházej!“ I vzkřikl, velmi (jím) zalomcoval a vyšel. A zůstal jako mrtvý, takže mnozí řekli: „Zemřel.“ Ale Ježíš ho vzal za ruku, zvedl ho, a (on) vstal. Když pak vešel do domu, zeptali se ho jeho učedníci v soukromí: „Proč my jsme ho nemohli vyhnat?“ A řekl jim: „Tento druh nemůže vyjít jinak než modlitbou [a postem]. Odtamtud šli dál a procházeli Galilejí, ale nechtěl, aby (to) kdo věděl. Poučoval pak své učedníky a řekl jim: „Syn člověka bude vydán lidem do rukou a zabijí ho, a až bude zabit, po třech dnech vstane. Oni však nechápali tu řeč, ale báli se ho zeptat. Potom přišli do Kafarnaa. A když byl v domě, tázal se jich: „O čem jste se cestou domlouvali?´: Ale oni mlčeli, protože se na cestě mezi sebou pře, kdo je větší. Tu se posadil, zavolal dvanáct a řekl jim: „Chce-li kdo být prvním, ať je ze všech poslední a služebník všech.“ A vzal dítě, postavil je doprostřed mezi ně, a když je objal, řekl jim: „Kdo přijme jedno takové dítě v mém jménu, mne přijímá; a kdo přijme mne, nepřijímá mne, nýbrž toho, který mě poslal.“ Jan mu řekl: „Mistře, viděli jsme kohosi, jak vyhání zlé duchy v tvém jménu, ale bránili jsme mu, protože nechodí s námi“. Ježíš však pravil: „Nebraňte mu! Neboť kdo udělá div v mém jménu, není schopen hned o mně špatně mluviti Vždyť kdo není proti vám, je pro vás. Kdokoli vám dá napít z číše vody proto, že jste Kristovi, vpravdě vám pravím, nepřijde o svou odměnu.“ „A tomu, kdo pohorší jednoho z těchto maličkých, kteří věří, bylo by lépe, kdyby mu byl na krk uvázán mlýnský kámen a byl vhozen do moře. A je-li ti kamenem úrazu tvá ruka, usekni ji; lépe je pro tebe, abys vešel do života jednoruký, než abys měl obě ruce, a šel do pekla, do neuhasitelného ohně. *** A jestliže tvá noha je ti kamenem úrazu, uřízni ji; lépe je pro tebe, abys vešel do života chromý, než abys měl obě nohy, a byl vržen do pekla. *** A jestliže tvé oko je ti kamenem úrazu, vyloupni je; lépe je pro tebe, abys vešel do Božího království jednooký, než abys měl obě oči, a byl vržen do pekla, kde jejich Červ neumírá a oheň neuhasíná. Neboť každý bude solen ohněm.“ „Dobrá je sůl. Ale ztratí-li sůl svou sílu, čím ji osolíte? Mějte sůl v sobě, a žijte mezi sebou v pokoji!“ Odtamtud se pak odebere a přijde do judského území a za Jordán. Opět se k němu sejdou zástupy a jak obvykle je zas učil. A přistoupili farizeové a tázali se ho, zdali je muži dovoleno propustit manželku; tím ho zkoušeli. A on jim odpověděl: „Co vám přikázal Mojžíš?´: A oni mu řekli: „Mojžíš nařídil napsat propouštěcí listinu a propustit.“ A Ježíš jim řekl: „Pro tvrdost vašeho srdce vám napsal tento příkaz. Avšak na počátku stvoření učinil je Bůh jako muže a ženu. Proto muž opustí svého otce a svou matku a přilne k své manželce; a ti dva budou jedno tělo. Proto už nejsou dva, nýbrž jedno tělo. Co tedy Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“ V domě se ho pak jeho učedníci na to ještě zeptali. A řekl jim: „Kdo propustí svou manželku a vezme si jinou, dopouští se vůči ní cizoložství. A jestliže ona propustí svého muže a vdá se za jiného, cizoloží!“ A přinášeli mu děti, aby se jich dotkl; učedníci však je plísnili. Když to Ježíš viděl, zamrzel se a řekl jim: „Jen nechte, ať jdou děti ke mně; nebraňte jim, neboť takovým patří Boží království. Vpravdě vám pravím: Kdo nepřijme Boží království jako dítě, nevejde do něho.“ A bral si je do náručí a s žehnáním vkládal na ně ruce. Když se dával na cestu, přiběhl jeden člověk, poklekl před ním a tázal se ho: „Dobrý mistře, co nám dělat, abych dostal údělem věčný život?“ Ježíš mu řekl: „Proč mě nazýváš dobrým? Nikdo není dobrý, leč jediný Bůh. Znáš přikázání: Nezabiješ, nebudeš cizoložit, nebudeš krást, nebudeš křivě svědčit, nebudeš podvádět, cti svého otce a matku“. A on mu odpověděl: „Mistře, toto všechno jsem zachovával od svého mládí.“ Ježíš se na něj s láskou zadíval a řekl mu: „Jedno ti chybí: jdi, prodej, co máš, a dej chudým, a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mě.“ Ale on se zarmoutil pro to slovo a smuten odešel; měl totiž velké jmění. A Ježíš se rozhlédl a řekl svým učedníkům: „Jak nesnadno vejdou do Božího království ti, kdo mají majetek.“ Učednici se podivili jeho slovům. Ale Ježíš jim zase na to řekl: „Děti, jak je nesnadné vejít do Božího království! Je snadnější, aby velbloud prošel uchem jehly, než aby boháč vešel do Božího království.“ A oni se ještě více divili a říkali si: „Kdopak může být spasen?“ Ježíš na ně pohlédl a řekl: „U lidí (je to) nemožné, ale u Boha ne; vždyť u Boha je všechno možné.“ Tehdy mu Petr řekl: „Hle, my jsme opustili všechno a šli jsme za tebou“. Ježíš odpověděl: „Vpravdě vám pravím: Není nikoho, kdo opustí dům nebo bratry nebo sestry nebo matku nebo otce nebo děti nebo pole pro mne a pro evangelium, aby nedostal stokrát víc, nyní v tomto čase domy a bratry a sestry a matky a děti a pole - s pronásledováním, a v budoucím věku věčný život. Mnozí první pak budou poslední a poslední budou první.“ Právě byli na cestě vzhůru do Jerusalema a Ježíš šel před nimi, takže oni žasli a šli za ním s bázní. A zase vzal k sobě dvanáct a počal k nim mluvit o tom, co se s ním stane: „Hle, jdeme vzhůru do Jerusalema a Syn člověka bude vydán velekněžím a vykladatelům Písma; i odsoudí ho k smrti a vydají ho pohanům a budou se mu posmívat, plivat na něj, budou ho bičovat a zabijí ho, ale po třech dnech vstane.“ Tu k němu přistoupí Jakub a Jan, Zebedeovi synové, a praví mu: „Mistře, přejeme si, abys pro nás udělal, začkoli tě požádáme.“ On jim řekl: „Co chcete, abych pro vás udělal?“ A řekli mu: „Dej nám, abychom v tvé slávě seděli jeden po tvé pravici a druhý po levici.“ Ale Ježíš jim řekl: „Nevíte, oč žádáte. Můžete pít kalich, který já piji, nebo býti pokřtěni křtem, kterým já jsem křtěn.' A oni mu řekli: „Můžeme.“ Ježíš jim však řekl: „Budete sice pít kalich, který já piji, a budete pokřtěni křtem, kterým já jsem křtěn. Avšak sedět mi po pravici nebo po levici, to není má věc dát, nýbrž (je to pro ty), kterým je to připraveno.“ Když to uslyšelo deset, začali se mrzet na Jakuba a Jana. Tu Ježíš je přivolal a praví jim; „Víte, že ti, kdo se pokládají za vládce národů, panují nad nimi a jejich velmoži uplatňují na nich moc. Než tak tomu není mezi vámi! Ale kdo bude chtít mezi vámi být větší, bude váš služebník; a kdo bude chtít mezi vámi být první, bude služebník vás všech. Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si dával sloužit, nýbrž aby sloužil a svůj život dal jako výkupné za mnohé.“ Přijdou pak do Jericha. A když vycházel z Jericha on, jeho učedníci a značné množství, seděl u cesty slepý žebrák Bartimeus, Timeův syn. Jakmile uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, začal volat a říkat: „Ježíši, Davidův synu, smiluj se nade mnou!“ A okřikovali ho mnozí, aby mlčel. On však ještě více křičel: „Davidův synu, smiluj se nade mnou!“ Ježíš se zastavil a řekl: „Zavolejte ho!“Zavolají tedy toho slepce a říkají mu: „Buď dobré mysli; vstaň, volá tě!“ On odhodil plášť, vyskočil a přišel k Ježíšovi. A Ježíš mu řekl: „Co chceš, abych ti učinil? „A slepec mu řekl: „Rabboni, ať vidím!“ Ježíš mu tedy pravil: „Jdi, tvá víra tě spasila!“A hned prohlédl a šel za ním tou cestou.“ A když se blížil k Jerusalemu, k Bethfage a k Bethanii u Olivové hory, pošle dva ze svých učedníků a řekne jim: „Jděte do protější osady, a hned jak do ní budete vcházet, naleznete přivázané oslátko, na kterém žádný člověk dosud neseděl. Odvažte je a přiveďte! A řekne-li vám kdo: ´Co to děláte?´, řekněte: ´Pán ho potřebuje´, a hned je sem propustí.“ I odešli a u rozcestí našli oslátko přivázané venku u dveří a odvázali je. Tu někteří z těch, co tam stáli, jim řekli: „Co to děláte, proč to oslátko odvazujete?“ A oni jim řekli, co jim Ježíš přikázal; i nechali je. Přivedou tedy to oslátko k Ježíšovi, vloží na ně své pláště, a on si na ně sedl. Mnozí pak prostřeli své pláště na cestu, jiní zase zeleň, kterou natrhali na polích. A ti, kteří šli napřed, i ti, kteří šli vzadu, volali: „Hosana! Požehnaný, který přichází ve jménu Páně! Buď požehnáno přicházející království našeho otce Davida! Hosana na výsostech!“ A vešel v Jerusalemě do chrámu. Rozhlédl se po všem, a protože už nastal večer, odešel s dvanácti do Bethanie. Když druhý den vyšli z Bethanie, pocítil hlad. A když spatřil zdáli fíkovník, který měl listí, šel, zdali na něm snad něco nenajde. Ale když k němu přišel, nenalezl kromě listí nic; nebyl totiž čas fíků. A řekl mu: „Ať z tebe už nikdo na věky nejí!“A jeho učedníci to slyšeli. A přijdou do Jerusalema. Když vešel do chrámu, počal vyhánět prodavače a kupce z chrámu a převracet stoly směnárníkům a stolice prodavačům holubů a nedovoloval, aby kdo pronášel chrámem nádobu a takto je poučoval: „Což není psáno: Můj dům bude domem modlitby pro všechny národy? Vy však jste z něho udělali lupičský pelech!“ Když to uslyšeli veleknězi a vykladatelé Písma, hledali, jak by ho zahubili; ale báli se ho, protože všechen lid se obdivoval jeho učení. Když pak nastal večer, vyšel z města. Když šli ráno kolem, viděli, že ten fíkovník je uschlý od kořenů. I vzpomněl si Petr a řekl mu: „Rabbi, pohleď! Píko vnik, kterému jsi zlořečil, uschl!“ A Ježíš jim odpověděl: „Mějte víru v Boha! Vpravdě vám pravím: Kdo řekne této hoře: ´Zdvihni se a vrhni se do moře', a nebude pochybovat ve svém srdci, nýbrž bude věřit, že se stane, co říká, stane se mu to. Proto vám pravím: Věřte, že obdržíte všecko, začkoli budete v modlitbě prosit, a stane se vám. A když se postavíte k modlitbě, odpusťte, máte-li co proti komu, aby i váš Otec v nebesích vám odpustil vaše hříchy.“ *** A přijdou znovu do Jerusalema. Když chodil v chrámě, přistoupili k němu veleknězi, vykladatelé Písma a starší a řekli mu: „Jakou mocí toto děláš? A kdo ti dal tuto moc, abys toto dělal?“ A Ježíš jim odpověděl: „Zeptám se vás na jednu věc. Odpovězte mi, a povím vám, jakou mocí toto dělám. Byl Janův křest z nebe, nebo z lidí? Odpovězte mi!“ Ale oni u sebe uvažovali takto: „Řekneme-li ´Z nebe', řekne: ´Proč jste mu tedy neuvěřili?´ Máme však říci: ´Z lidí'? - báli se lidu, neboť všichni pokládali Jana za pravého proroka. I odpověděli Ježíšovi: „Nevíme.“ A Ježíš jim řekl: „Ani já vám nepovím, jakou mocí toto dělám.“ Začal pak k nim mluvit v podobenstvích: „Jeden člověk vysázel vinici, obehnal ji plotem, vyhloubil lis a vystavěl věž. A pronajal ji vinařům a odcestoval. Když přišel čas, poslal k vinařům služebníka, aby přijal od vinařů z plodů vinice. A oni ho popadli, zbili a odeslali s prázdnou. A opět k nim poslal jiného služebníka. Ale i toho zranili na hlavě a potupili. Zase poslal jiného, a toho zabili; a mnoho jiných, a z těch jedny zbili, jiné však zabili. Měl ještě jednoho, milovaného syna. I toho k nim naposled poslal. Řekl si: ´Zastydí se před mým synem´. Ale oni vinaři si řekli:´To je dědic. Nuže, zabijme ho, a dědictví bude naše´. I chopili se ho, zabili a vyhodili ho z vinice. Co tedy udělá pán vinice? Přijde a zahubí ty vinaře a vinici svěří jiným. Nečetli jste také to Písmo: Kámen, který zavrhli stavitelé, stal se kamenem úhelným? Pán to učinil a je to podivuhodné v našich očích?“ I hledali, jak se ho zmocnit, ale báli se davu. Poznat totiž, že to podobenství řekl na ně. Nechali ho tedy a odešli. A pošlou k němu některé z farizeů a herodiánů, aby ho chytli za slovo. Ti přijdou a řeknou mu: „Mistře, víme, že jsi pravdivý a že nedbáš na nikoho, neboť nikomu nestraníš, nýbrž učíš Boží cestě podle pravdy. Je dovoleno dávat císaři daň, či ne? Máme dávat, či nemáme dávat?“ On však poznal jejich pokrytectví a řekl jim: „Proč mě pokoušíte? Přineste mi denár, abych viděl!“ A přinesli, a (on) jim praví: „Čí Je tento obraz a nápis? „Řekli mu: „Císařův.“ Ježíš jim pak řekl: „Dávejte, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.“ A užasli nad ním. Přijdou k němu také sadduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a zeptali se ho: „Mistře, Mojžíš nám předepsal: Zemře-li někomu bratr a zanechá manželku, ale bez dětí, ať si ji vezme jeho bratr za manželku a zplodí potomstvo svému bratrovi. Bylo (tedy) sedm bratří. První pojal manželku, a zemřel bez potomka. Vzal si ji druhý, ale zemřel, a nezanechal potomka. A třetí stejně. A tak žádný z těch sedmi nezanechal potomka. Naposledy ze všech umřela i žena. Čí z nich bude ta žena, až při vzkříšení vstanou, neboť všech sedm ji mělo za manželku? Ježíš jim řekl: „Zdali nebloudíte proto, že neznáte ani Písma, ani Boží moc? Neboť až vstanou z mrtvých, nežení se ani se nevdávají, ale jsou jako andělé v nebi. Co se pak týká mrtvých, že vstanou, nečetli jste v Mojžíšově knize, kde je o keři, jak mu řekl Bůh: Já jsem Bůh Abrahamův a Bůh Izákův a Bůh Jakobův? Není Bůh mrtvých, nýbrž živých. Velmi se mýlíte!“ A přistoupil jeden z vykladatelů Písma, který slyšel, jak se dotazovali. Když viděl, že jim dobře odpověděl, zeptal se ho: „Které je první ze všech přikázání?“ Ježíš odpověděl: „První (přikázání) je: Slyš Izraeli! Pán, náš Bůh, je jediný Pán, a miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a veškerou svou silou. Druhé je toto: Miluj svého bližního jako sám sebe. Není jiného většího přikázání nad tato.“ I pravil mu vykladatel Písma: „Dobře, Mistře, podle pravdy jsi řekl, že jeden je (Bůh) a není jiného kromě něho a že má být milován celým srdcem, celým rozumem a veškerou silou, a milovat bližního jako sám sebe že je větší než všechny celopaly a oběti.“ A když Ježíš viděl, že moudře odpověděl, řekl mu: „Nejsi daleko od Božího království“. A nikdo se už neodvážil tázat se ho. Potom se Ježíš ujal slova, když učil v chrámě: „Jak mohou vykladatelé Písma říkat, že Mesiáš je Davidův syn? Vždyť sám David praví v Duchu svatém: Řekl Pán mému Pánu: Seď po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvým nohám! Tedy sám David ho nazývá Pánem; jak tedy může být jeho syn? „A četný zástup ho rád poslouchal. Řekl jim také ve svém učení: „Varujte se vykladatelů Písma, kteří chtějí chodit v řízách, libují si v pozdravech na náměstích, v prvních sedadlech v synagogách a v prvních místech při hostinách; vyjídají domy vdov a navenek se dlouho modlí. Těm se dostane velmi přísného soudu.“ Když se posadil proti chrámové pokladnici, díval se, jak lid hází peníze do pokladnice; a mnozí boháči vhazovali mnoho. Přišla pak jedna chudá vdova a vhodila dvě lepty, to je čtyrák. I přivolal své učedníky a řekl jim: „Vpravdě vám pravím: Tato chudá vdova vhodila více než všichni, kteří házeli do pokladnice. Neboť všichni vhodili ze svého nadbytku, ale tato vhodila ze svého nedostatku všechno, co měla, celé svoje živobytí.“ Když pak vycházel z chrámu, řekl mu jeden z jeho učedníků: „Mistře, pohled, jaké to kameny a jaké stavby!“ A Ježíš mu řekl: „Vidíš všechny tyto veliké stavby? Nebude ponechán kámen na kameni, všechno bude rozbořeno“. A když seděl na Olivové hoře proti chrámu, tázal se ho soukromě Petr, Jakub, Jan a Ondřej: „Řekni nám, kdy se to stane a jaké bude znamení, až se to všechno začne plnit?“ A Ježíš k nim počal mluvit: „Dejte pozor, aby vás někdo nesvedl! Mnozí přijdou v mém jménu a řeknou: ´Já jsem to´, a mnohé svedou. Až uslyšíte o válkách a pověstech o válkách, nebojte se; vždyť se to musí stát, ale to ještě není konec. Povstane totiž národ proti národu a království proti království, budou zemětřesení na rozličných místech, bude hlad. To je počátek bolestí. Mějte se však sami na pozoru! Vydají vás soudům a v synagogách vás budou bít; před vladaře a krále budete postaveni pro mne jim na svědectví. Ale nejdříve musí být hlásána radostná zvěst všem národům. Až vás povedou a vydají, neuvažujte předem, co máte mluvit, ale mluvte to, co vám v té chvíli bude dáno; neboť nebudete to mluvit vy, ale Duch svatý. Vydá pak na smrt bratr bratra a otec dítě, děti povstanou proti rodičům a usmrtí je. A budete ode všech nenáviděni pro mé jméno. Ale kdo vytrvá až do konce, ten bude spasen.“ „Až pak uvidíte, že ohavná spoušť je tam, kde být nemá - ten, kdo čte, rozuměj, - tehdy ti, kdo jsou v Judsku, ať utekou na hory, ten, kdo na střeše, ať nesestupuje a nevchází vzít si něco ze svého domu, a kdo na poli, nevracej se zpět vzít si plášť. Běda pak těhotným a kojícím v ony dny! Modlete se, aby se to nestalo v zimě. Neboť budou to dny takového soužení, jakého nebylo od počátku tvorstva, které Bůh stvořil, až dodnes, a nikdy nebude. A kdyby Pán nezkrátil ty dny, nezachránil by se žádný člověk; ale kvůli vyvoleným, které vyvolil, zkrátil ty dny. A řekne-li vám tehdy kdo: ´Hle, tady je Kristus, hle, tam je´, nevěřte! Neboť se objeví lžikristové a lžiproroci a budou dělat zázraky a divy, aby svedli, možno-li, (i) vyvolené. Vy se tedy mějte na pozoru! Hle, předpověděl jsem vám všecko.“ „Ale v oněch dnech se, po onom soužení, zatmí slunce a měsíc nevydá svou zář, hvězdy budou padat s nebe a nebeské moci se zachvějí. A tehdy uvidí Syna člověka přicházet v oblacích s velikou mocí a slávou. Tehdy vyšle anděly a shromáždí své vyvolené ode čtyř světových stran, od konce země až po konec nebe. Poučte se z podobenství fíkovníku. Když jeho větev omládne a vyrážejí listy, poznáváte, že je blízko léto. Tak i vy, až uvidíte, že se to děje, vězte, že je to blízko, přede dveřmi. Vpravdě vám pravím: Nepomine toto pokolení, dokud se to všechno nestane. Nebe a země pominou, ale má slova nepominou.“ „O onom dni však a o té hodině neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn, jedině Otec. Dejte pozor, bděte, neboť nevíte, kdy je ten čas. Jako člověk, který odcestoval, zanechal svůj dům a dal svým služebníkům moc, každému jeho práci, a vrátnému přikázal, aby bděl. Bděte tedy, neboť nevíte, kdy pán domu přijde, zdali večer, či o půlnoci, či za kuropění, či ráno, aby vás, až se znenadání vrátí, nenalezl, jak spíte. A co vám říkám, všem říkám: Bděte! “ Po dvou dnech byly velikonoce a přesnice. A hledali veleknězi a vykladatelé Písma, jak by se ho lstí zmocnili a zabili. Pravili však: \ Ne ve svátek, aby se lid nebouřil \. Když byl v Bethanii v domě Šimona Malomocného a spočíval u stolu, přišla žena s alabastrovou nádobkou s drahocennou mastí z pravého nardu, rozbila nádobku a vylila mu mast na hlavu. Ale někteří se nad tím u sebe mrzeli: \ K čemu je tato ztráta masti? Vždyť se mohla tato mast prodat více než za tři sta denárů a mohlo se to dát chudým \. A reptali proti ní. Ježíš však řekl: „Nechte ji! Proč jí působíte těžkosti? Vykonala na mně dobrý skutek. Chudé přece máte vždycky s sebou a můžete jim činit dobře, kdykoli chcete; mne však vždycky nemáte. Ona udělala, co mohla: předem pomazala mé tělo k pohřbu. Vpravdě vám pravím: Kdekoli bude hlásáno toto evangelium po celém světě, bude se vypravovat i o tom, co ona udělala, jí na památku.“ A Jidáš Iškariotský, jeden ze dvanácti, odešel k velekněžím, aby jim ho vydal. Když to uslyšeli, zaradovali se a slíbili, že mu dají peníze. I hledal, jak by ho vhodně vydal. A první den přesnic, kdy obětovali velikonočního beránka, řeknou mu jeho učedníci: \ Kam si přeješ, abychom šli a připravili ti, abys jedl beránka? “ I pošle dva ze svých učedníků a řekne jim: \ Jděte do města a potkáte se s člověkem, který nese džbán vody. Jděte za ním, a kam vejde, řekněte pánu domu: 'Mistr praví: Kde je má místnost, v které bych jedl velikonočního beránka se svými učedníky?' A on vám ukáže velkou horní místnost, prostřenou a připravenou; a tam nám připravte!“ I odešli učedníci, přišli do města a nalezli, jak jim řekl a připravili velikonočního beránka. A večer přijde s dvanácti. Když leželi u stolu a jedli, Ježíš řekl: „Vpravdě vám pravím: Jeden z vás, který se mnou jí, mě zradí.“ Oni se začali rmoutit a říkat mu jeden po druhém: „Jsem to snad já?“ A on jim řekl: „Jeden ze dvanácti, který se mnou omáčí ruku v míse. Syn člověka ovšem odchází, jak je o něm psáno, ale běda onomu člověku, skrze něhož je Syn člověka zrazován. Lépe pro toho člověka by bylo, kdyby se nebyl narodil.“ A když jedli, vzal chléb, požehnal, rozlámal, dal jim a řekl: „Vezměte, toto je mé tělo“. Vzal i kalich, vzdal díky a dal jim, a pili z něho všichni. A řekl jim: „Toto je má krev úmluvy, která se vylévá za mnohé. Vpravdě vám pravím: Už nebudu pít z toho plodu révy až do onoho dne, kdy ho budu pít nový v Božím království.“ A když zazpívali chvalozpěv, vyšli na Olivovou horu. A Ježíš jim praví: „Všichni poklesnete, neboť je psáno: Budu bít pastýře, a rozprchnou se ovce. Ale až vstanu, předejdu vás do Galileje“. Než Petr mu řekl: „I kdyby všichni poklesli, ale já ne!“ I řekne mu Ježíš: „Vpravdě ti pravím, že ty dnes, tuto noc, dříve než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“ On však ještě více prohlašoval: „I kdybych měl zároveň s tebou umřít, nezapřu tě!“A stejně mluvili všichni. A přijdou na místo zvané Gethsemany a řekne svým učedníkům: „Seďte tady, dokud se nepomodlím.“ A vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana a začal se lekat a pociťovat úzkost. A praví jim: „Smutno je mé duší až k smrti; zůstaňte tady a bděte!“ Když maličko popošel, padl na zem a modlil se, aby, jestliže je to možné, minula ho tato hodina, a řekl: „Abba, Otče, všechno je ti možné; odejmi ode mne tento kalich, ale ne co já chci, ale co ty.“ Přijde pak (k učedníkům) a najde je, že spí. I řekne Petrovi: „Šimone, spíš? Nemohl jsi jednu hodinu bdít? Bděte a modlete se, abyste nepřišli do pokušení. Duch je zajisté ochoten, ale tělo slabé.“ A znova odešel a modlil se týmiž slovy. A když zase přišel, nalezl je ve spánku, neboť se jim oči klížily a nevěděli, co by mu odpověděli. A přijde po třetí a řekne jim: „Spěte dál a odpočívejte. Je konec; přišla ta hodina. Hle, Syn člověka bude vydán do rukou hříšníkům. Vstaňte, pojďme! Hle, přiblížil se můj zrádce.“ A hned když ještě mluvil, přišel Jidáš, jeden ze dvanácti, a s ním zástup s meči a s holemi od veleknězi, vykladatelů Písma a starších. A jeho zrádce s nimi smluvil znamení: „Kterého políbím, to je on; chopte se ho a odveďte opatrně!“ A když došel, hned k němu přistoupil a řekne: „Rabbi!“a políbil ho. Oni pak na něj vztáhli ruce a zmocnili se ho. Ale jeden z těch, kteří tam stáli, vytasil meč, udeřil veleknězova služebníka a uťal mu ucho. Ježíš se ozval a řekl jim: „Jako na lupiče jste vyšli s meči a s holemi, abyste mě jali. Denně jsem u vás učíval v chrámě, a nezmocnili jste se mě; ale měla se splnit Písma“. Tehdy ho opustili a utekli všichni. Než jeden mladík, zahalený ve lněné plátno na holém těle, šel za ním; a popadli ho. On však pustil plátno a utekl jim nahý. A odvedli Ježíše k veleknězi, a shromáždí se všichni veleknězi, starší a vykladatelé Písma. Petr však šel vpovzdáli za ním až dovnitř do veleknězova dvora, usedl se služebníky a ohříval se u ohně. Veleknězi pak a celá velerada hledali svědectví proti Ježíšovi, aby ho mohli usmrtit, ale nenalézali. Mnozí sice proti němu křivě svědčili, ale jejich svědectví se neshodovala. A někteří povstali a lživě proti němu svědčili takto: „My jsme slyšeli, že řekl: Já zbořím tento chrám rukama zbudovaný a ve třech dnech zbuduji jiný, ne rukama udělaný.“ Ale ani tak se jejich svědectví neshodovalo. Tu povstal velekněz uprostřed a otázal se Ježíše: „Nic neodpovídáš? Co tito svědčí proti tobě?“ On však mlčel a nic neodpovídal. Velekněz se ho opět tázal takto: „Jsi ty Pomazaný, Syn Požehnaného?“ A Ježíš řekl: „Jsem. A uvidíte Syna člověka sedět po pravici Moci a přicházet v nebeských oblacích.“ Tu si velekněz roztrhl roucho a praví: „Nač ještě potřebujeme svědky? Slyšeli jste rouhání. Co vy myslíte? „A oni všichni prohlásili, že zasluhuje smrt. A začali někteří na něj plivat, zakrývat mu tvář, bít ho a říkat mu: „Hádej!“Také služebníci ho políčkovali. Když byl Petr dole na dvoře, přijde jedna z veleknězových služek a jakmile spatřila Petra, jak se ohřívá, pohlédla na něj a říká: „I ty jsi byl s Ježíšem Nazaretským!“ Ale on zapřel slovy: „Nevím ani nerozumím, co říkáš.“ Vyšel pak ven do předdvoří, a kohout zakokrhal. Když ho služka uviděla, počala znova říkat kolemstojícím: „Tenhle je z nich!“ On však opět zapřel. A po chvilce zase ti, kteří tam stáli, pravili Petrovi: „Opravdu jsi z nich, vždyť jsi taky Galilejec!“ Ale on se počal zaklínat a přísahat: „Neznám toho člověka, o kterém mluvíte!“ A hned kohout zakokrhal po druhé. I rozpomněl se Petr na ta slova, jak mu řekl Ježíš: „Dříve než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“ A propukl v pláč. Hned zrána uspořádali poradu veleknězi se staršími a vykladateli Písma a celá velerada; svázali pak Ježíše, odvedli a vydali Pilátovi. A Pilát se ho otázal: „Ty jsi židovský král? „On mu odpověděl: „Jak pravíš.“ Veleknězi pak ho obviňovali z mnoha věcí. Pilát se ho tedy znovu otázal: „Nic neodpovídáš? Hleď, z čeho tě obviňují!“ Ježíš však už nic neodpověděl, až se Pilát divil. Ve svátky jim propouštěl jednoho vězně, o kterého požádali. Mezi vzbouřenci, kteří spáchali vraždu při vzpouře, byl uvězněn i jeden jménem Barabbáš. Když lid vystoupil nahoru, začal žádat o to, co jim vždycky činíval. Pilát jim odpověděl: „Chcete, abych vám propustil židovského krále?“ Věděl totiž, že veleknězi ho vydali z nenávisti. Ale veleknězi podnítili lid, aby jim raději propustil Barabbáše. Pilát však jím znovu na to řekl: „Co tedy mám udělat s tím, kterého nazýváte židovský král?“ Oni zase vzkřikli: „Ukřižuj ho!“ Než Pilát jim pravil: „Avšak co zlého udělal? „Ale oni ještě více křičeli: „Ukřižuj ho!“ A protože chtěl být Pilát lidu po vůli, propustil jim Barabbáše, a Ježíše zbičoval a vydal, aby byl ukřižován. Vojáci ho tedy odvedli do dvora, to je do praetoria, a svolají celou četu. I oblečou ho do šarlatu a nasadí mu věnec upletený z trní. A začali ho pozdravovat: „Buď zdráv, židovský králi!“ A bili ho rákosem po hlavě, plivali na něj, klekali na kolena a klaněli se mu. A když se mu naposmívali, svlékli ho ze šarlatu a oblekli mu jeho šaty. Potom ho vyvedli, aby ho ukřižovali. A přinutili jakéhosi Šimona z Kyreny, který šel kolem z pole - otce to Alexandra a Rufa - aby mu vzal kříž. Přivedli ho pak na místo Golgothu, což je v překladě místo Lebky. A dávali mu víno smíchané s myrhou, ale on nepřijal. I ukřižují ho a rozdělí si jeho šaty; losují o ně, co si má kdo vzít. Byly tři hodiny, když ho ukřižovali. Jeho vinu označoval nápis: „Židovský král.“ S ním ukřižovali i dva lotry, jednoho po jeho pravici a druhého po levici. *** I kolemjdoucí ho tupili, pokyvovali hlavou a říkali: „Cha, boříš chrám a ve třech dnech ho stavíš! Sestup s kříže a zachraň se!“ Podobně se posmívali i veleknězi a s vykladateli Písma vespolek říkali: „Jiné zachránil, sám sebe zachránit nemůže. Mesiáš, izraelský král! Ať nyní sestoupí s kříže, ať uvidíme a uvěříme!“Také ti mu utrhali, kteří s ním byli ukřižováni. I přišla šestá hodina, a po celé zemi nastala tma až do devíti hodin. A o deváté hodině zvolal Ježíš mocným hlasem: „Eloi, Eloi, lama sabachthani „,což je v překladu: „Můj Bože, můj Bože, proč jsi mě opustil?“ Když to uslyšeli někteří z těch, co tam stáli, řekli: „Hle, volá Eliáše!“ Tu jeden běžel, namočil houbu do octa, nasadil na rákos a dával mu pít se slovy: „Počkejte! Uvidíme, přijde-li ho Eliáš sejmout.“ Ježíš však vydal mocný hlas a vydechl naposled. A chrámová opona se roztrhla ve dví od vrchu až dolů. Když viděl setník, který stál proti němu, že tak vydechl naposled, řekl: „Skutečně tento člověk byl Boží Syn.“ Zpovzdáli se dívaly také ženy; mezi nimi i Marie Magdalena, Marie, matka Jakuba Menšího a Josefova a Salome; ty s ním chodily, když dlel v Galileji, a sloužily mu, a mnoho jiných, které s ním vystoupily do Jerusalema. Protože už nastal večer, který byl příprava, to je před sobotou, přišel Josef z Arimathie, vážený člen velerady, který také očekával Boží království, a směle vešel k Pilátovi a žádal Ježíšovo tělo. Pilát se však divil, že by už zemřel. I zavolal setníka a otázal se ho, zdali je už mrtev. Když se to od setníka dověděl, daroval tělo Josefovi. On pak koupil plátno, sňal ho, zavinul do toho plátna a položil ho do hrobu, který byl vytesán ve skále, a ke dveřím hrobu přivalil kámen. Marie Magdalena a Marie Josefova se dívaly, kam ho kladl. Když uplynula sobota, Marie Magdalena, Marie (matka) Jakubova a Salome nakoupily vonných mastí, aby ho šly pomazat. A záhy zrána první den po sobotě přišly ke hrobu, když slunce už vyšlo. A říkaly si vespolek: „Kdo nám odvalí kámen od hrobových dveří?“ A pohlédly a uviděly, že kámen je odvalen; byl totiž velmi velký. Vešly pak do hrobu a spatřily mladého muže, jak sedí na pravé straně a je oděn bílým rouchem; a ulekly se. Ale on jim řekl: „Nelekejte se! Hledáte Ježíše Nazaretského, ukřižovaného? Vstal, není tady; hle, místo, kam ho položili. Ale jděte a povězte jeho učedníkům i Petrovi: Jde před vámi do Galileje, tam ho uvidíte, jak vám řekl.“ I vyšly a utekly od hrobu, neboť je přepadl strach a děs. A nikomu nic neřekly, protože se bály. Když vstal ráno první den po sobotě, ukázal se nejdříve Marii Magdaleně, z které vyhnal sedm zlých duchů. Ona pak šla a zvěstovala (to) těm, kteří s ním bývali a kteří truchlili a plakali. A když oni uslyšeli, že žije a že ho viděla, neuvěřili. Potom se ukázal v jiné podobě dvěma z nich na cestě, když se ubírali na venkov. Oni se vrátili a zvěstovali to ostatním, ale neuvěřili ani jim. Naposled se ukázal samým jedenácti, když byli u stolu, a vytýkal jim jejich nevěru a tvrdost srdce, protože neuvěřili těm, kdo ho uviděli zmrtvýchvstalého. A řekl jim: „Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu stvoření. Kdo uvěří a bude pokřtěn, bude spasen; kdo však neuvěří, bude zavržen. Ty pak, kteří uvěří, budou provázet tato znamení: v mém jménu budou vyhánět zlé duchy, novými jazyky budou mluvit, hady budou brát a vypijí-li co smrtonosného, neuškodí jim to, na nemocné budou vkládat ruce, a bude jim dobře.“ A když Pán Ježíš k nim domluvil, byl vzat do nebe a zasedl po Boží pravici. Oni pak vyšli a všude kázali, a Pán působil s nimi a potvrzoval jejich slova znameními, která je provázela. Protože se mnozí pokusili uspořádat vypravování o těch věcech, které se mezi námi udaly, jak nám je podali ti, kdo byli od počátku sami očití svědci a služebníci toho slova, rozhodl jsem se i já, slovutný Theofile, napsat ti po pořádku o tom, jak jsem všecko důkladně vypátral od počátku, abys poznal, jak pravdivé je to učení, v kterém jsi byl vyučen. Za dnů judského krále Heroda žil jeden kněz, jménem Zachariáš, z Abiášovy třídy, jeho manželka byla z Aronových dcer a jmenovala se Alžběta. Oba byli spravedliví před Bohem, neboť žili bez úhony podle všech přikázání a nařízení Páně. A neměli dítěte, protože Alžběta byla neplodná a oba už byli pokročilého věku. Když jednou vykonával kněžskou službu před Bohem v pořadí své třídy, podle zvyku svaté služby vyšlo mu losem, aby vešel do chrámu Páně a obětoval kadidlo; a celé množství lidu se modlilo venku v hodinu kadidlové oběti. A zjevil se mu anděl Páně a stál po pravé straně kadidlového oltáře. Když ho Zachariáš spatřil, ulekl se a padla na něj bázeň. Anděl mu však řekl: „Neboj se, Zachariáši, neboť tvá prosba byla vyslyšena; tvoje žena Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan. A budeš mít jásavou radost a mnozí se budou radovat z jeho narození. Bude totiž veliký před Pánem, vína ani opojného nápoje neokusí a bude naplněn Duchem svatým už od lůna své matky a mnohé z izraelských synů obrátí k Pánu, jejich Bohu. A on půjde před ním v Eliášově duchu a moci, aby obrátil srdce otců k dětem a neposlušné ke smýšlení spravedlivých, a tak přichystal Pánu lid připravený. I řekl Zachariáš andělovi: „Podle čeho to poznám? Vždyť já jsem stařec a moje žena je pokročilého věku“. A anděl mu odpověděl: „Já jsem Gabriel, který stojím před Bohem, a byl jsem poslán, abych k tobě mluvil a toto ti zvěstoval. A hle, budeš němý a nebudeš moci mluvit až do dne, kdy se to stane, protože jsi neuvěřil mým slovům, která se vyplní v svůj čas.“ A lid očekával Zachariáše a divil se, že se v chrámě omeškává. Když vyšel, nemohl k nim promluvit, i poznali, že měl vidění. A dával jim znamení a zůstal němý. Když pak mu skončily dni chrámové služby, odebral se domů. A po těchto dnech* počala jeho žena Alžběta a skrývala se pět měsíců a pravila: „Tak mi učinil Pán ve dnech, kdy na mne shlédl, aby mě zbavil pohany mezi lidmi.“ V šestém měsíci byl od Boha poslán anděl Gabriel do galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené muži jménem Josef, z Davidova domu, a jméno té panny Maria. A vešel k ní a řekl: „Zdrávas, milostiplná! Pán s tebou!“ Ona však užasla nad tou jeho řečí a rozvažovala, co to má být za pozdravení. A anděl jí řekl: „Neboj se, Maria, neboť jsi nalezla milost u Boha. Hle, počneš v životě a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Ten bude veliký a bude nazván Syn Nejvyššího. A Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida a bude kralovat nad Jakubovým domem na věky a jeho království bude bez konce.“ Maria však řekla andělovi: „Jak se to stane? Vždyť muže nepoznávám!“ A anděl jí odpověděl: „Duch svatý na tebe sestoupí a moc Nejvyššího tě zastíní. Proto také, co se narodí, (bude) svaté, bude nazváno Boží Syn. A hle, tvoje příbuzná Alžběta také počala syna ve svém stáří, a ta, kterou nazývali neplodnou, je už v šestém měsíci; vždyť u Boha není nemožná žádná věc.“ I řekla Maria: „Hle, služebnice Páně! Ať se mi stane podle tvého slova!“A anděl od ní odešel. V těch dnech se Maria vydala na cestu a spěšně odešla do hor do judského města. Vstoupila do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu. Jakmile Alžběta uslyšela Mariino pozdravení, poskočilo děťátko v jejím lůně a Alžběta byla naplněna Duchem svatým a hlasitě zvolala: „Požehnaná ty mezi ženami a požehnaný plod tvého života! A odkud mi to, že matka mého Pána přišla ke mně? Neboť hle, sotva se dotkl zvuk tvého pozdravení mých uší, děťátko v mém lůně jásavě poskočilo. A blažená, která uvěřila, že se dokoná, co jí bylo řečeno od Pána.“ A Maria řekla: „Velebí má duše.Pána a zajásal můj duch v Bohu, mém Spasiteli, neboť shlédl na ponížení své služebnice. Neboť hle, od této chvíle budou mě blahoslavit všechna pokolení, protože veliké věci mi učinil Mocný; jeho jméno je svaté a jeho milosrdenství od pokolení do pokolení těm, kdo se ho bojí. Ukázal moc svého ramene, rozehnal ty, kteří zpupně v srdci smýšlejí. Sesadil mocné s trůnu, a povýšil ponížené. Hladové nasytil dobrými věcmi, a bohaté odeslal s prázdnou. Ujal se svého služebníka Izraele, když se rozpomenul na své milosrdenství - jak mluvil k našim otcům - vůči Abrahamovi a jeho potomstvu na věky“. A zůstala Maria s ní asi tři měsíce a vrátila se domů. Alžbětě přišel čas porodu, a porodila syna. Když její sousedé a příbuzní uslyšeli, že jí Bůh prokázal veliké milosrdenství, blahopřáli jí. A potom osmý den přišli dítě obřezat a dávali mu po jeho otci jméno Zachariáš. Ale jeho matka odpověděla: „Nikoliv! Ale bude se jmenovat Jan!“ A řekli jí: „Vždyť se v tvém příbuzenstvu nikdo tak nejmenuje.“ A kynuli jeho otci, jak by si přál, aby se (dítě) nazývalo. On požádal o tabulku a napsal: „Jeho jméno je Jan“. A všichni se divili. Najednou se mu rozvázala ústa i jazyk a mluvil a chválil Boha. A všech jejich sousedů se zmocnila bázeň a po celých judských horách se roznesla zpráva a všech těchto věcech. Všichni pak, kdo to slyšeli, uložili si to do srdce a říkali: „Čím asi bude toto dítě? „Vždyť ruka Páně byla s ním. Jeho otec Zachariáš byl naplněn Duchem svatým a prorokoval: „Veleben buď Pán, Bůh izraelský, protože navštívil a vykoupil svůj lid a vyzvedl nám roh spásy v domě svého služebníka Davida, jak od pradávna mluvil ústy svých svatých proroků o záchraně od našich nepřátel a od ruky všech, kdo nás nenávidí, že prokáže milosrdenství našim otcům a bude pamětliv své svaté smlouvy, na přísahu, kterou se zapřísáhl Abrahamovi, našemu otci, že nám dá, abychom mu bez bázně, z rukou nepřátel jsouce vysvobozeni, sloužili ve svatosti a spravedlnosti před ním po všechny své dny. A ty, dítě, budeš prorokem Nejvyššího, neboť předejdeš Pána připravit mu cesty, poučit jeho lid o spáse v odpuštění jejich hříchů z hlubokého milosrdenství našeho Boha, pro něž nás navštíví Vycházející z výsosti, aby osvítil, ty, kteří dlejí ve tmě a stínu smrtí, a zařídil naše kroky na cestu pokoje“. Dítě pak rostlo a sílelo na duchu a bylo na poušti až do dne, kdy se ukázalo Izraeli. Stalo se pak v oněch dnech, že vyšel rozkaz od císaře Augusta, aby byl sepsán celý svět. Tento první soupis se konal, když Quirinius byl pověřen vládou v Sýrii. I šli všichni, každý do svého města, aby se dali zapsat. Také Josef se odebral z Galileje, z města Nazareta, vzhůru do Judska, do Davidova města zvaného Betlem, protože byl z Davidova domu a kmene, aby se dal zapsat s Marií, svou manželkou, která byla těhotná. A když tam byli, naplnily se jí dny k porodu. A porodila svého prvorozeného syna, zavinula ho do plének a položila do jeslí, protože nebylo pro ně místa v útulku. V té krajině byli pastýři a ponocovali a měli hlídku nad svým stádem. Tu anděl Páně stanul u nich a Boží jasnost je ozářila; a báli se velice. A anděl jim řekl: „Nebojte se! Neboť hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid: dnes se vám narodil Spasitel, to je Kristus Pán, v Davidově městě. A toto vám bude znamením: naleznete děťátko zavinuté do plének a položené v jeslích.“ A hned se k andělovi přidal zástup nebeského vojska a takto chválili Boha: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle“. Jakmile andělé od nich odešli do nebe, pravili si pastýři mezi sebou: „Nuže, pojďme až do Betléma a podívejme se na tu událost, kterou nám Pán oznámil!“ I přispěchali a nalezli Marii a Josefa a děťátko položené v jeslích. Když (to) spatřili, oznámili, co jim bylo řečeno o tom dítěti. A všichni, kdo to slyšeli, podivili se tomu, co jim pastýři pověděli. Maria však uchovávala všechno to, co se dalo, a v srdci o tom uvažovala. A pastýři se vrátili, velebili a chválili Boha za všechno, co uslyšeli a uviděli, jak jim bylo řečeno. Když uplynulo osm dní a mělo být obřezáno, bylo mu dáno jméno Ježíš, jak¨je pojmenoval anděl, dříve než bylo počato v lůně. A po uplynutí dní jejich očišťování podle Mojžíšova Zákona, přinesli ho do Jerusalema, aby ho představili Pánu, jak je psáno v Zákoně Páně: Každé dítě mužského rodu, které otvírá matčino lůno, bude zasvěceno Pánu, a aby podali v oběť pár hrdliček nebo dvě holoubata, jak je řečeno v Zákoně Páně. A hle, v Jerusaleme byl člověk jménem Simeon, a byl to člověk spravedlivý a bohabojný, který očekával potěšení Izraele, a Duch svatý byl v něm. A dostalo se mu zjevení od Ducha svatého, že neumře, dokud neuzří Pomazaného Páně. I přišel z (vnuknutí) Ducha do chrámu. A když rodiče uváděli dítě Ježíše, aby s ním udělali podle zvyku Zákona, vzal si je do náručí i on, děkoval Bohu a řekl: Nyní propouštíš, Pane, svého služebníka v pokoji podle svého slova, neboť mé oči viděly tvou spásu, kterou jsi připravil pro všechny národy; světlo k osvícení pohanů a k slávě svého izraelského lidu. A jeho otec a matka se podivili tomu, co bylo o něm řečeno. Simeon jim pak požehnal a jeho matce Marii řekl: „Hle, tento je určen k pádu a k povstání mnohých v Izraeli a na znamení, kterému bude odpíráno, a tvou vlastní duši pronikne meč, takže se zjeví smýšlení mnoha srdcí.“ Byla (tam) také prorokyně Anna, Fanuelova dcera z Aserova kmene. Byla velmi pokročilého věku a žila s mužem sedm let od svého panenství a byla vdova až do čtyřiaosmdesáti let; nevycházela z chrámu, ale ve dne v noci sloužila Bohu posty a modlitbami. A přišla právě v tu hodinu, také velebila Boha a mluvila o něm všem, kdo očekávali vykoupení Jerusalema. A když skončili všechno podle Zákona Páně, vrátili se do Galileje do svého města Nazareta. Dítě pak rostlo a sílelo, bylo plno moudrosti a Boží milost byla na něm. Jeho rodiče chodívali každý rok do Jerusalema na velikonoční slavnost. Když mu bylo dvanáct let a oni podle svátkového obyčeje vystupovali do Jerusalema a po skončení těch dní se vraceli, zůstal chlapec Ježíš v Jerusalemě, ale jeho rodiče to nezpozorovali. Protože se domnívali, že je v průvodu, ušli den cesty a hledali ho mezi příbuznými a známými. Když ho nenašli, vrátili se do Jerusalema a hledali ho. A po třech dnech ho nalezli v chrámě, jak sedí mezi učiteli, poslouchá je a táže se jich. A všichni, kdo ho slyšeli, žasli nad jeho rozumností a jeho odpověďmi. Když ho uviděli, podivili se. A jeho matka mu řekla: „Dítě, proč jsi nám to udělal? Hle, tvůj otec i já s bolestí tě hledáme.“ A řekl jim: „Pročpak jste mě hledali? Nevěděli jste, že já musím být u svého Otce´“ Ale oni neporozuměli tomu slovu, které k nim promluvil. A sestoupil s nimi, přišel do Nazareta a byl jim poddán. Jeho matka pak uchovávala ve svém srdci všechno to, co se dalo. A Ježíš prospíval moudrostí, věkem a přízní u Boha i u lidí. V patnáctém roce vlády císaře Tiberia, kdy Poncius Pilát spravoval Judsko, kdy tetrarchou v Galileji byl Herodes a jeho bratr Filip tetrarchou v kraji iturejském a trachonitském a Lysaniáš tetrarchou v Abileně, za veleknězi Annáše a Kaifáše, dostalo se výroku Páně Janovi, Zachariášovu synu, na poušti. A chodil po celé jordánské krajině a kázal křest pokání na odpuštění hříchů, jak je psáno v knize řečí proroka Izaiáše: Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky! Každé údolí buď vyplněno, každá hora a každý pahorek buď snížen, a co je křivé, bude rovné, a co drsné, cestou urovnanou, a každý člověk zakusí Boží spasení. Říkal tedy zástupům, které vycházely, aby se daly od něho křtít: „Zmijí plemeno! Kdo vám ukázal, jak uniknout blížícímu se hněvu? Vydejte tedy ovoce hodné pokání! A neříkejte si zase: ´náš otec je Abraham! ´Neboť vám pravím: Bůh je (dosti) mocný, aby vyvedl Abrahamovi děti z těchto kamenů. Vždyť sekyra je už přiložena ke kořenu stromů. Proto každý strom, který nenese dobrý plod, bude vyťat a vhozen do ohně“. A zástupy se ho tázaly: „Co tedy máme dělat?“ A odpovídal jim takto: „Kdo má dvě sukně, dej tomu, kdo nemá, a kdo má pokrmy, ať jedná podobně“. Přišli však i celníci, aby se dali pokřtít, a řekli mu: „Mistře, co máme dělat?“ A on jim řekl: „Nevybírejte více, než jak máte stanoveno.“ I vojáci se ho ptali: „A co máme dělat my?“ „A řekl jim: „Nikoho nevydírejte, nikoho křivě neudávejte a buďte spokojeni se svým platem!“ Když lid byl plný očekávání a všichni uvažovali sami u sebe o Janovi, zdali snad on není Mesiáš, Jan všem odpověděl: „Já vás křtím vodou, po mně však přichází mocnější než já, jemuž nejsem hoden rozvázat řemínek u jeho opánků. On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. On má v ruce vějačku, aby vyčistil svůj mlat a pšenici shromáždil do své sýpky, plevy však bude pálit ohněm neuhasitelným.“ A ještě k mnoha jiným věcem vybízel a hlásal lidu radostnou zvěst. Než tetrarcha Herodes, kterého Jan káral kvůli Herodiadě, manželce jeho bratra, a pro všechno zlo, které Herodes dělal, přidal k tomu ke všemu i to, že zavřel Jana do žaláře. Když byl všecek lid pokřtěn a také Ježíš byl pokřtěn a modlil se, otevřelo se nebe a sestoupil na něj Duch svatý v tělesné podobě jako holubice a ozval se z nebe hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě se mi zalíbilo.“ Když Ježíš začínal, bylo mu asi třicet let a byl pokládán za syna Josefa, který byl syn Heliův, a ten byl Mathatův, ten Leviův, ten Melchiův, ten Jannaiův, ten Josefův, ten Matatiášův, ten Amosův, ten Nahumův, ten Hesliův, ten Naggaiův, ten Mahatův, ten Matatiášův, ten Semejův, ten Josechův, ten Jodův, ten Joanův, ten Resův, ten Zorobabelův, ten Salathielův, ten Neriův, ten Melchiův, ten Addiův, ten Kosamův, ten Elmadamův, ten Erův, ten Jesuův, ten Eliezerův, ten Jorimův, ten Mathatův, ten Leviův, ten Simeonův, ten Judův, ten Josefův, ten Jonamův, ten Eliakimův, ten Meleův, ten Mennův, ten Matathův, ten Nathamův, ten Davidův, ten Jessaiův, ten Jobedův, ten Bozův, ten Salův, ten Nassonův, ten Aminadabův, ten Adminův, ten Arniův, ten Esromův, ten Faresův, ten Judův, ten Jakobův, ten Izákův, ten Abrahamův, ten Tharův, ten Nachorův, ten Seruchův, ten Ragauův, ten Falekův, ten Eberův, ten Salův, ten Kainamův, ten Arfaxadův, ten Semův, ten Noemův, ten Lamechův, ten Mathusalův, ten Henochův, ten Jaretův, ten Maleleelův, ten Kainamův, ten Enosův, ten Setův, ten Adamův a ten Boží. Ježíš pak, plný Ducha svatého, vrátil se od Jordánu a byl veden od Ducha na poušť po čtyřicet dní a byl pokoušen od ďábla. V ty dny nic nejedl, a když uplynuly, pocítil hlad. Ďábel mu tedy řekl: „Jsi-li Boží syn, řekni tomuto kameni, ať se stane (z něho) chléb.“ A Ježíš mu odpověděl: „Je psáno: Nežije člověk pouze chlebem“. A když ho vyvedl nahoru, ukázal mu v okamžiku všecka království této země. A řekl mu ďábel: „Dám ti veškeru tuto moc i jejich slávu, neboť mně je odevzdána a dám ji, komu chci. Všechno tedy bude tvoje, jestliže se mi pokloníš.“ Ale Ježíš mu na to řekl: „Je psáno: Svému Pánu Bohu se klaněj a jen jemu služ!“ Zavedl ho pak do Jerusalema a postavil na strmé místo chrámu a řekl mu: „Jsi-li Boží syn, vrhni se odtud dolů! Neboť je psáno: O tobě nařídil svým andělům, aby tě ochránili: „I podchytnou tě rukama, abys snad nenarazil nohou na kámen“. A Ježíš mu odpověděl: „Je řečeno: Nepokoušej Pána, svého Boha!“ Když ďábel skončil všecka pokušení, odstoupil od něho až do času. Ježíš se pak navrátil v moci Ducha do Galileje a pověst o něm se roznesla po celém kraji. On sám učil v jejich synagogách a všichni ho oslavovali. A přišel do Nazareta, kde byl vychován, a podle svého zvyku vstoupil v sobotu do synagogy a povstal ke čtení. A byla mu podána kniha proroka Izaiáše. A když knihu rozvinul, nalezl místo, kde bylo psáno: Duch Páně (je) nade mnou; proto mě pomazal, poslal mě hlásat evangelium chudým, oznámit zajatým propuštění a slepým vrácení zraku, utlačeným dát svobodu a vyhlásit milostivý rok Páně. Když knihu svinul, vrátil ji služebníkovi a posadil se. Všichni v synagoze upírali na něj zrak. Začal k nim tedy mluvit: „Dnes se splnilo toto Písmo, když jste je poslouchali.“ Všichni mu přisvědčovali a divili se milým slovům, která mu vycházela z úst, a říkali: „Což to není Josefův syn? A pravil jim: „Jistě mi řeknete toto přísloví: Lékaři, uzdrav sám sebe! Učiň i tady, ve svém domově, tak velké věci, o kterých jsme slyšeli, že se udaly v Kafarnau“. A dodal: „Vpravdě vám pravím, že žádný prorok není vítán ve svém domově. Podle pravdy vám říkám: Mnoho vdov bylo v Izraeli za Eliášových dnů, když se nebe zavřelo na tři léta a šest měsíců, jak nastal hlad po celé zemi, ale k žádné z nich nebyl Eliáš poslán, leč ke vdově v Sareptě v Sidonsku. A mnoho malomocných bylo v Izraeli za proroka Elisea, a žádný z nich nebyl očištěn, mimo Naamana Syrského“. Po těchto slovech byli všichni v synagoze naplněni hněvem. I vstali, vyhnali ho ven z města a zavedli až na sráz hory, na které je vystavěno jejich město, aby ho svrhli dolů. On však prošel jejich středem a odešel. A sestoupil do galilejského města Kafarnaa a učil je v sobotu. A užasli nad jeho učením, protože v jeho řeči byla moc. Byl pak v synagoze člověk s nečistým zlým duchem a hlasitě vykřikl: „Nech nás! Co je ti po nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zahubit? Vím, kdo jsi: Boží Svatý.“ Ale Ježíš mu pohrozil slovy: „Zmlkni a vyjdi z něho!“I hodil jím zlý duch doprostřed, vyšel z něho a vůbec mu neuškodil. A padl na všechny úžas a rozmlouvali mezi sebou: „Co je to za slovo, že se svrchovanou mocí rozkazuje nečistým duchům, a vycházejí?“ A roznesla se o něm pověst do všech míst toho kraje. Potom odešel ze synagogy a vstoupil do Šimonova domu. Šimonova tchyně byla stižena velkou horečkou, i prosili ho za ni. On se nad ni sklonil, rozkázal horečce, a opustila ji. A hned vstala a obsluhovala je. Když slunce zapadlo, všichni, kdo měli nemocné rozličnými neduhy, přivedli je k němu. On pak vkládal na každého z nich ruce a uzdravoval je. Z mnohých vycházeli i zlí duchové a křičeli: „Ty jsi Boží syn!“A hrozil jim a nedovoloval jim mluvit, protože věděli, že je Mesiáš. Když se rozednilo, odebral se odtamtud a šel na osamělé místo. Zástupy ho však hledaly, přišly až k němu a zdržovaly ho, aby od nich neodcházel. Ale on jim řekl: „Také jiným městům musím hlásat Boží království, protože kvůli tomu jsem byl poslán“. A kázal v judských synagogách. Když se k němu lid tlačil, aby slyšel Boží slovo, jak stál u Genesaretského jezera, spatřil u břehu dva čluny; rybáři z nich vystoupili a prali sítě. Vstoupil tedy na jednu loď, která patřila Šimonovi, a požádal ho, aby poněkud odrazil od břehu. A posadil se a učil lid z loďky. Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: „Zajeď na hlubinu a rozestřete své sítě k lovení!“ A Šimon odpověděl: „Mistře, celou noc jsme se namáhali, a nechytili jsme nic. Ale na tvé slovo rozestřu sítě.“ A když to udělali, zahrnuli hojné množství ryb, takže se jim sítě trhaly. Tu pokynuli společníkům, kteří byli na jiné lodi, aby přišli a pomohli jim. I přišli a naplnili obě lodi, takže se skoro potápěly. Když to viděl Šimon Petr, padl Ježíšovi k nohám a pravil: „Pane, odejdi ode mne, protože jsem hříšný člověk.“ Zmocnila se totiž bázeň jeho i všech jeho společníků pro zátah ryb, jaký udělali; podobně i Jakuba a Jana, Zebedeových synů, kteří patřili k Petrovým společníkům. A Ježíš řekl Šimonovi: „Neboj se! Ode dneška budeš lovit bdi.“ Přitáhli pak lodi ke břehu, opustili všechno a šli za ním. A když byl v jednom městě, ukázal se muž plný malomocenství. Jakmile Ježíše spatřil, padl na tvář a prosil ho: „Pane, chceš-li, můžeš mě očistit.“ I vztáhl ruku a dotkl se ho se slovy: „Chci, buď čistý!“A malomocenství ho ihned opustilo. On mu pak přikázal: „Nikomu to neříkej, ale jdi, ukaž se knězi a přines dar za své očištění, jak přikázal Mojžíš, aby jim byl na svědectví.“ Pověst o něm se šířila víc a více; i přicházely velké zástupy, aby ho poslouchaly a aby je uzdravil od jejich nemocí. On se však uchyloval na osamělá místa a modlil se (tam). A když jednoho dne učil, seděli tam také farizeové a učitelé Zákona; přišli ze všech vesnic Galileje, Judeje a z Jerusalema, a moc Páně byla s ním, aby uzdravoval. A hle, muži nesli na loži člověka, který byl ochrnutý, a snažili se ho vnést a položit před něj. Když neměli kudy ho pronést pro zástup, vystoupili na střechu a mezi cihlami ho spustili s ložem doprostřed před Ježíše. Když viděl jejich víru, řekl: „Člověče, odpouštějí se ti hříchy!“ Ale vykladatelé Písma a farizeové začali uvažovat takto: „Co je to za rouhače? Kdo může odpouštět hříchy kromě samého Boha?“ Ale Ježíš poznal jejich myšlenky a řekl jim na to: „Co uvažujete ve svém srdci? Co je snadnější, říci: ´Odpouštějí se ti tvé hříchy´, anebo říci: ´Vstaň a chod'? Ale abyste věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy“ - řekl ochrnutému: „Pravím ti, vstaň, vezmi své lože a jdi domů!“ A hned před nimi vstal, vzal to, na čem ležel, a odešel do svého domu s velebením Boha. Všichni byli ohromeni a velebili Boha; byli plni bázně a říkali: „Dnes jsme viděli věci podivuhodné.“ Potom vyšel a pohleděl na celníka jménem Levi, který seděl u celnice. A řekl mu: „Pojď za mnou!“ A on všechno opustil, vstal a šel za ním. Levi mu pak připravil ve svém domě velkou hostinu. A byl s nimi značný počet celníků a jiných, kteří s nimi byli u stolu. I reptali farizeové a jejich vykladatelé Písma a říkali jeho učedníkům: „Proč jíte a pijete s celníky a hříšníky?“ A Ježíš jim odpověděl: „Nepotřebují lékaře zdraví, nýbrž nemocní. Nepřišel jsem povolat spravedlivé, ale hříšníky k pokání“. Oni mu však řekli: „Janovi učedníci a podobně i farizejští se často postí a konají modlitby, kdežto tvoji jedí a pijí.“ A Ježíš jim řekl: „Což můžete ženichovy druhy mít k tomu, aby se postili, dokud je ženich s nimi'? Ale přijdou dni, kdy jim bude ženich odňat, a tehdy v ony dny se budou postit.“ Pověděl jim také podobenství: „Nikdo neutrhne záplatu z nových šatů, aby ji dal na staré šaty; sice jinak roztrhne nové, a pak záplata z nových se nehodí na staré. Nikdo také neleje mladé víno do starých měchů; sice jinak mladé víno měchy roztrhá, samo vyteče a měchy se zničí. Ale mladé víno se má lít do nových měchů. A když někdo pije staré, nechce nové; říká totiž: To staré je dobré.“ Když jednou v sobotu procházel obilím, trhali jeho učedníci klasy, vydrolovali je rukama a jedli. Ale někteří z farizeů řekli: „Proč děláte, co není v sobotu dovoleno?“ Ježíš jim na to řekl: „Nikdy jste nečetli, co udělal David, když měl hlad on i jeho společníci? Jak vešel do Božího domu, vzal předkladové chleby, jedl (je) a dal svým společníkům, a ty přece nesmí jíst nikdo kromě kněží?“ A pravil jim: „Syn člověka je pán soboty.“ Opět jinou sobotu vešel do synagogy a učil. A byl tam člověk s uschlou pravicí. Ale vykladatelé Písma a farizeové dávali na něj pozor, bude-li uzdravovat v sobotu, aby nalezli příčinu pro obžalobu proti němu. On však věděl o jejich myšlenkách. A řekl tomu člověkovi s uschlou rukou: „Vstaň a postav se doprostřed!“I vstal a postavil se. A Ježíš jim řekl: „Tážu se vás: Je dovoleno v sobotu dělat dobře, či zle? Zachránit život, «'•i zmařit?“ A když se po nich po všech rozhlédl, řekl mu: „Vztáhni tu ruku!“ On to udělal, a ruka byla zase v pořádku. Oni však byli celí pominutí a umlouvali se, co by Ježíšovi udělali. V těch dnech vystoupil Ježíš na horu, aby se modlil, a po celou noc trval na modlitbě k Bohu. Když se rozednilo, zavolal své učedníky, vyvolil z nich dvanáct a také je nazval apoštoly: Šimona, kterého taky pojmenoval Petr, a Ondřeje, jeho bratra, Jakuba a Jana, Filipa a Bartoloměje, Matouše a Tomáše, Jakuba Alfeova a Šimona zvaného Horlivce a Judu Jakubova a Jidáše Iškariotského, který se stal zrádcem. Potom s nimi sestoupil a stanul na rovině a (s ním) četný zástup jeho učedníků a nesčetné množství lidu z celého Judska a Jerusalema a od pobřeží Tyru a Sidonu, kteří přišli, aby ho poslouchali a byli uzdraveni od svých nemocí. I ti, kteří byli i lapeni nečistými duchy, byli uzdravováni. Každý ze zástupu hledal, jak by se ho dotkl, protože z něho vycházela moc a všechny uzdravovala. On pak zvedl oči k svým učedníkům a mluvil: „Blažení vy, chudí, neboť vaše je Boží království. Blažení, kteří nyní hladovíte. neboť budete nasyceni. Blažení, kteří nyní pláčete, neboť se budete smát. Blažení jste, když vás lidé budou nenávidět a vyloučí vás a potupí a jako špatné zavrhnou vaše jméno pro Syna člověka. V onen den se radujte a jásejte, neboť hle, hojná je vaše odměna v nebi; vždyť totéž dělávali jejich otcové prorokům.“ „Avšak běda vám, boháči, protože už máte svoje potěšení! Běda vám, kteří jste nyní syti, protože budete hladovět! Běda vám, kteří se nyní smějete, protože budete naříkat a plakat! Běda, budou-li o vás všichni lidé krásně mluvit; vždyť tak dělávali jejich otcové nepravým prorokům!“ „Ale vám, kteří posloucháte, říkám: milujte své nepřátele, dělejte dobře těm, kdo vás nenávidí, žehnejte těm, kdo vám zlořečí, modlete se za ty, kdo vás tupí! A když tě někdo udeří po líci, nastav mu i druhou, a tomu, kdo ti bere plášť, neodpírej ani sukni. Kdo tě prosí, tomu dej, a od toho, kdo ti bere věci, nežádej nic nazpátek! A jak chcete, aby lidé činili vám, čiňte (i vy) jim podobně. A milujete-li ty, kdo milují vás, jaký vděk za to čekáte? Vždyť i hříšníci milují ty, kdo milují je. A budete-li dělat dobře těm, kdo dělají dobře vám, jaký vděk za to čekáte? Vždyť i hříšníci dělají totéž. A půjčujete-li těm, od kterých (to) doufáte dostat, jaký vděk za to čekáte? Vždyť i hříšníci půjčují hříšníkům, aby dostali stejně nazpátek. Avšak milujte své nepřátele, dělejte dobře a půjčujte, a nic z toho neočekávejte. I budete mít hojnou odměnu a budete synové Nejvyššího, protože on je dobrý k nevděčným a zlým. Buďte tedy milosrdní, jako milosrdný je i váš Otec!“ „Nesuďte, a nebudete souzeni, neodsuzujete, a nebudete odsouzeni. Odpusťte, a bude vám odpuštěno. Dávejte, a bude vám dáno; míru dobrou, plnou, natlačenou a vrchovatou vám dají do klína. Bude vám totiž naměřeno tou mírou, jakou měříte vy.“ Pověděl jim také podobenství: „Může slepý vést slepého? Což nespadnou oba do jámy? Není učedník nad mistra; ale každý, když je dokonalý, bude jako jeho mistr.“ „Proč vidíš třísku v oku svého bratra, a trám ve vlastním oku nepozoruješ? Jak můžeš říci svému bratrovi: ´Dovol, bratře, odstraním ti třísku z oka´, a přitom trám ve vlastním oku nevidíš? Pokrytče, odstraň nejdříve trám ze svého oka, a potom prohlédneš, takže budeš moci vyjmout třísku z oka svému bratrovi.“ „To není přece dobrý strom, který nese špatné ovoce; ani zase špatný strom, který nese ovoce dobré. Každý strom se totiž pozná po svém ovoci. Neboť s trní se nesbírají fíky ani s bodláčí se nesklízejí hrozny. Dobrý člověk z dobré pokladnice svého srdce vynáší věci dobré, a zlý člověk ze zlé vynáší věci zlé; mluví totiž z toho, čím srdce oplývá.“ „Proč mě oslovujete: ´Pane, Pane´, ale nekonáte, co říkám? Každý, kdo ke mně přichází a poslouchá, co mluvím, a dělá to, ukážu vám, komu je podoben. Je podoben člověku, který staví dům; kopal, šel do hloubky a položil základ na skálu. Když nastala povodeň, proud narazil na ten dům, a nemohl jím otřást, neboť byl dobře vystavěn. Ale ten, kdo slyší, a nedělá, podobá se člověku, který vystavěl dům na zemi bez základu; a když proud na něj narazil, ihned spadl a nastalo velké zhroucení toho domu.“ Když dokončil všechny tyto své řeči před lidem, který poslouchal, vešel do Kafarnaa. Jeden setník měl služebníka tak nemocného, že už umíral; on si ho velmi vážil. Když uslyšel a Ježíšovi, poslal k němu židovské stařešiny s prosbou, aby přišel a zachránil mu toho služebníka. Oni přišli k Ježíšovi a snažně ho prosili: „Je hoden, abys mu to udělal, neboť miluje náš národ a i synagogu nám vystavěl“. Ježíš tedy šel s nimi. Když už nebyl daleko od domu, poslal k němu setník přátele se vzkazem: „Pane, neobtěžuj se, neboť nejsem hoden, abys vešel pod mou střechu, protože se ani nepokládám za hodna přijít k tobě. Ale řekni (jen) slovo, a můj služebník bude uzdraven. Vždyť i já jsem člověk podřízený a mám pod sebou vojáky, a řeknu tomuto:´Jdi!´, a jde; a druhému:´Pojď!´, a přijde; a svému služebníku: ´Udělej tohle!´, a udělá.“ Když to Ježíš uslyšel, podivil se mu, obrátil se k zástupu, který ho provázel, a řekl: „Pravím vám: Ani v Izraeli jsem nenašel takovou víru!“ Ti, kdo byli posláni, navrátili se pak domů a nalezli toho služebníka zdravého. Potom se odebral do města jménem Naim a doprovázeli ho jeho učedníci a četný zástup. Když se přiblížil k městské bráně, hle, vynášeli mrtvého, jediného syna své matky, a ta byla vdova, a s ní byl četný zástup z města. Když ji Pán uviděl, slitoval se nad ní a řekl jí: „Neplač!“ A přistoupil a dotkl se már. Nosiči se zastavili a on řekl: „Mládenče, pravím ti, vstaň!“ Tu se ten mrtvý posadil a začal mluvit. I odevzdal ho jeho matce. Všech se zmocnila bázeň, velebili Boha a říkali: „Veliký prorok povstal mezi námi a Bůh navštívil svůj lid.“ A tato řeč se o něm roznesla po celém Judsku a po celém tom okolí. Zvěstovali pak o tom o všem Janovi jeho učedníci. A Jan si zavolal dva ze svých učedníků a poslal je optat se Pána: „Jsi ty ten, který má přijít, či máme očekávat jiného?“ Když tedy ti muži přišli k němu, řekli: „Jan Křtitel nás poslal k tobě s dotazem: Jsi ty ten, který má přijít, či máme očekávat jiného?“ Právě v té chvíli uzdravil mnoho (nemocných) od neduhů, trápení a zlých duchů a mnoha slepým vrátil zrak. I odpověděl jim: „Jděte a oznamte Janovi, co jste viděli a slyšeli: slepí zase vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým je zvěstováno evangelium a blažený je ten, komu nejsem kamenem úrazu.“ Když Janovi poslové odešli, začal mluvit k zástupům o Janovi: „Co jste vyšli na poušť shlédnout? Rákos větrem zmítaný? Co jste tedy vyšli uvidět? Člověka oblečeného do měkkého roucha? Hle, lidé, kteří nosí vzácné šaty a žijí v přepychu, jsou v královských palácích. Co jste tedy vyšli uvidět? Proroka? Ano, pravím vám, a více než proroka. Toto je on, o němž je psáno: Hle, posílám svého posla před tvou tváří, a on ti připraví cestu před tebon. Pravím vám: Mezi těmi, kdo se narodili ze ženy, není nikdo větší než Jan. A přece ten nejmenší v Božím království je větší než on.“ A všechen lid, který (to) slyšel, i celníci, uznali Boží rozhodnutí v Janově křtu tím, že ho přijali. Avšak farizeové a znalci Zákona pohrdli Božím úradkem, který se jich týkal, a nedali se od něho pokřtít. „Komuže přirovnám lidi tohoto pokolení a komu se podobají? Podobají se chlapcům, kteří sedí na náměstí, volají na sebe a říkají: ´Pískali jsme vám, a netančili jste, naříkali jsme, a nekvíleli jste'. Neboť přišel Jan Křtitel, nejedl chléb ani nepil víno, a říkáte: ´Má zlého ducha´. Přišel Syn člověka, který jí a pije, a říkáte: ´Hle, jedlík a pijan vína, přátelí se s celníky a hříšníky.´ Ale uznaly moudrost za správnou všechny její děti.“ Jakýsi farizeus ho pozval, aby s ním pojedl. I vešel do farizeova domu a položil se ke stolu. A hle, jakmile se dověděla jedna žena, která byla v městě (známa) jako hříšnice, že je u stolu ve farizeově domě, přinesla alabastrovou nádobku s vonnou mastí, postavila se mu s pláčem vzadu k nohám a začala mu slzami smáčet nohy a vlastními vlasy je utírat, líbala mu nohy a mazala vonnou mastí. Když to viděl farizeus, který ho pozval, řekl sám u sebe: „Kdyby to byl prorok, věděl by, kdo a jaká je to žena, která se ho dotýká, že je to hříšnice. A Ježíš mu na to řekl: „Šimone, mám ti co říci.“ On na to: „Mistře, řekni!“ „Jakýsi věřitel měl dva dlužníky. Jeden mu byl dlužen pět set denárů, druhý padesát. Když neměli čím dluh zaplatit, odpustil oběma. Kdo z nich tedy bude ho více milovat?“ Šimon odpověděl: „Myslím, že ten, kterému více odpustil.“ A on mu řekl: „Správně jsi usoudil“. Pak se obrátil k té ženě a řekl Šimonovi: „Vidíš tuto ženu? Vešel jsem do tvého domu, vody na nohy jsi mi nepodal; ona však mi skropila nohy slzami a utřela vlastními vlasy. Políbení jsi mi nedal; ona však od té chvíle, co vstoupila, nepřestala líbat mi nohy. Hlavu´s mi olejem nepomazal; ona však mi pomazala vonnou mastí nohy. Proto ti pravím: Odpouští se jí mnoho hříchů, protože milovala mnoho. Avšak komu se málo odpouští, málo miluje.“ Jí pak řekl: „Odpouštějí se ti hříchy.“ A ti, kdo byli zároveň u stolu, pravili u sebe: „Kdo je to, že i hříchy odpouští?“ A té ženě řekl: „Tvá víra tě spasila, jdi v pokoji!“ A potom chodil po městech a vesnicích, kázal a zvěstoval Boží království; s ním bylo dvanáct a některé ženy, které byly uzdraveny od zlých duchů a nemocí: Marie, zvaná Magdalena, z které vyšlo sedm zlých duchů, Jana, manželka Herodova správce Chuzy, Zuzana a mnoho jiných, které jim přispívaly ze svého majetku. Když se scházel četný zástup a lidé z měst se k němu hrnuli, promluvil v podobenství: „Vyšel rozsévač rozsévat své semeno. A jak je rozséval, padlo jedno vedle cesty, i bylo pošlapáno a nebeští ptáci je sezobli. A jiné padlo na skálu; když se ujalo, uschlo, protože nemělo vláhy. A jiné padlo mezi trní, a když vyrostlo i trní, zadusilo je. A jiné padlo do dobré půdy; a když vyrostlo, urodilo stonásobný plod.“ Když to řekl. volal: „Kdo máš uši k slyšení, poslouchej!“ Jeho učedníci se ho pak tázali, co znamená toto podobenství. A on řekl: „Vám je dáno znát tajemství Božího království, ostatním však v podobenstvích, aby se dívali, a neviděli, aby poslouchali, a nerozuměli. Toto podobenství tedy znamená: Semeno je Boží slovo. Vedle cesty to jsou ti, kdo slyšeli, ale potom přijde ďábel a bere jim to slovo ze srdce, aby neuvěřili a nebyli spaseni. A na skále zase jsou ti, kdo s radostí přijímají to slovo, když je slyší, ale tihle nemají kořen. Věří jen na čas, a v době pokušení odpadají. A to, které padlo do trní, jsou ti, kdo slyšeli, ale protože žijí ve starostech, bohatství a rozkoších života, jsou dušeni a nepřinesou zralý plod. Avšak semeno v dobré zemi jsou ti, kdo poslouchají to slovo a chovají je v dobrém, ano výborném srdci, a přinášejí plod ve vytrvalosti.“ „Nikdo nepřeklopuje rozžatou svíčku nádobou ani ji nedává pod postel, nýbrž ji staví na svícen, aby vcházející viděli světlo. Neboť nic není skrytého, co by nevyšlo najevo, ani se nic neutají, co by nebylo známo a nevyjevilo se. Dávejte si pozor, jak posloucháte! Neboť kdo má, tomu bude dáno, a kdo nemá, tomu bude vzato i to, o čem se domnívá, že to má.“ Přišli pak k němu jeho matka a bratři a nemohli se k němu dostat pro zástup. I oznámili mu: „Tvá matka a tvoji bratři stojí venku a rádi by tě viděli.“ Ale on jim odpověděl: „Moje matka a moji bratři jsou ti, kdo Boží slovo slyší a plní.“ Jednoho dne vstoupil na loď se svými učedníky a řekl jim: „Přeplujme na druhý břeh jezera!“ A vypluli. A když se plavili, usnul. I snesla se na jezero větrná bouře, zaplavovala je a octli se v nebezpečí. I přistoupili k němu, vzbudili ho a řekli: „Mistře, Mistře, hyneme!“On vstal a poručil větru a příboji vln; i utišily se a nastal klid. Jim však řekl: „Kde je vaše víra? „Oni se báli, divili se a pravili mezi sebou: „Kdo on asi je, že poroučí i větrům a moři, a poslouchají ho?“ A doplavili se do gerasenského kraje, který leží proti Galileji. Když vystoupil na pevninu, vyšel proti němu nějaký muž z města, který měl zlé duchy a dlouhou dobu se neoblékal a nebydlel v domě, nýbrž v hrobech. Jakmile Ježíše spatřil, vykřikl, padl před ním na zem a hlasitě zvolal: „Co je ti do mne, Ježíši, synu nejvyššího Boha? Prosím tě, nemuč mě!“ Přikazoval totiž nečistému duchu, aby z toho člověka vyšel. Neboť po dlouhou dobu se ho zmocňoval, a ačkoli ho svazovali řetězy a pouty a střežili, přervával pouta a býval hnán zlým duchem do pustin. Ježíš se ho otázal: „Jak se jmenuješ? „A on řekl: „Pluk“, neboť do něho vešlo mnoho zlých duchů. A prosili ho, aby jim nepřikazoval odejít do propasti. A tam na hoře se páslo velké stádo vepřů; a prosili ho, aby jim dovolil vejít do nich; a dovolil jim to. Zlí duchové tedy vyšli z toho člověka a vešli do vepřů, a stádo se střemhlav hnalo po srázu do jezera a utonulo. Jakmile spatřili pasáci, co se stalo, rozutekli se a oznámili to v městě a po dvorcích. I vyšli se podívat, co se stalo. A přišli k Ježíšovi a nalezli toho člověka, z kterého vyšli zlí duchové, jak sedí Ježíšovi u nohou, oblečený a při zdravé mysli; a báli se. Ti, kdo to viděli, vypravovali jim, jak byl posedlý zachráněn. A všichni obyvatelé gerasenského kraje ho prosili, aby od nich odešel, protože se jich zmocnil velký strach. On tedy vstoupil na loď a vrátil se. A muž, z kterého vyšli zlí duchové, ho prosil, aby s ním směl zůstat. Ale propustil ho se slovy: „Vrať se domů a vypravuj, jak veliké věci ti učinil Bůh!“ I odešel a po celém městě hlásal, jak veliké věci mu učinil Ježíš. Když se pak Ježíš vracel, přivítal ho zástup, neboť ho všichni očekávali. A hle, přišel muž jménem Jair, představený to synagogy, padl Ježíšovi k nohám a prosil ho, aby šel do jeho domu, protože měl jedinou dceru, asi dvanáctiletou, a umírala. Když se tam ubíral, tlačily se na něj zástupy. A jedna žena, která měla už dvanáct roků krvotok a celý svůj majetek vynaložila na lékaře, a nikdo ji nemohl uzdravit, přistoupila zezadu a dotkla se třásní jeho roucha, a krvotok se jí náhle zastavil. A Ježíš řekl: „Kdo se mě to dotkl? M Když se nikdo nepřiznával, řekl Petr: „Pane, lidé se na tebe tlačí a tísní tě.“ Ale Ježíš řekl: „Někdo se mě dotkl, neboť já vím, že ze mne vyšla moc.“ Když ta žena viděla, že se to neutajilo, s třesením přistoupila, padla před ním a přede vším lidem oznámila, proč se ho dotkla a jak byla hned uzdravena. On jí pak řekl: „Dcero, tvá víra tě uzdravila; jdi v pokoji!“ Zatím co ještě mluví, přichází kdosi od představeného synagogy a praví mu: „Tvá dcera zemřela; už neobtěžuj mistra.“ Když to však Ježíš slyšel, odpověděl mu: „Neboj se, jen věř, a bude zdráva“. A když vešel do domu, nikomu nedovolil, aby s ním vstoupil, jen Petrovi, Jakubovi a Janovi, dále otci a matce té dívky. Všichni nad ní plakali a naříkali. On však řekl: „Neplačte! Neumřela, nýbrž spí.“ A posmívali se mu, protože věděli, že umřela. On ji však vzal za ruku a zvolal: „Dívko, vstaň!“ A vrátil se jí duch a hned vstala. Nařídil pak, aby jí dali jíst. A její rodiče užasli; on však jim přikázal, aby nikomu neříkali, co se stalo. Potom svolal dvanáct a dal jim sílu a moc nade všemi zlými duchy i uzdravovat nemoci. A poslal je hlásat Boží království a uzdravovat. A řekl jim: „Nic neberte na cestu, ani hůl, ani mošnu, ani chléb, ani peníze, ani nemějte dvě sukně! Když vejdete do některého domu, tam zůstávejte a odtamtud vycházejte! A když vás někteří nepřijmou, na odchodu z toho města si setřeste prach s nohou na svědectví proti nim“. Oni tedy vyšli, obcházeli vesnice a hlásali evangelium a všude uzdravovali. A uslyšel tetrarcha Herodes o všem, co se dělo, a byl na rozpacích, protože někteří říkali, že Jan vstal z mrtvých, jiní zase, že se objevil Eliáš, a jiní, že vstal jeden z dávných proroků. Ale Herodes řekl: „Jana jsem já sťal. Ale kdo je tenhle, o němž slyším takové věci? „A snažil se ho uvidět. Když se apoštolově vrátili, vypravovali mu, co vykonali. I vzal je a odebral se v ústraní směrem k městu jménem Bethsaida. Jakmile to poznaly zástupy, šly za ním. I přijal je a mluvil k nim o Božím království, ty pak, kteří potřebovali ošetření, uzdravoval. Den se však počal nachylovat. Přistoupilo tedy dvanáct a řekli mu: „Rozpusť zástup, ať se rozejdou do okolních vesnic a dvorců, ať tam zůstanou na noc a najdou si jídlo, protože tady jsme na pustém místě!“ Ale on jim řekl: „Dejte vy jim jíst!“Oni však řekli: „nemáme víc než pět chlebů a dvě ryby; ledaže bychom šli a nakoupili pokrmů pro všechen tento lid.“ Bylo jich totiž asi pět tisíc mužů. Řekl pak svým učedníkům: „Rozsaďte je ve skupinách asi po padesáti!“ I učinili tak a rozsadili všechny. Vzal pak těch pět chlebů a ty dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal je a rozlámal a dával, aby předložili zástupu. I jedli všichni a nasytili se. A ze zbytků po nich bylo nasbíráno dvanáct košů drobtů. Když se potom modlil o samotě, byli s ním učedníci. A otázal se jich: „Za koho mě zástupy pokládají?“ A oni na to řekli: „Za Jana Křtitele, jiní pak za Eliáše, jiní zase, že vstal jeden z dávných proroků.“ Řekl jim tedy: „A za koho mě pokládáte vy? „A Petr odpověděl: „Za Božího Pomazaného.“ Ale on jim důrazně přikázal, aby to nikomu nepovídali, a řekl: „Syn člověka musí mnoho trpět, být zavržen od starších, veleknězi a vykladatelů Písma, být zabit a třetí den vstát.“ Pravil pak ke všem: „Kdo chce za mnou přijít, zapři sám sebe, každodenně ber svůj kříž a následuj mě! Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, kdo však ztratí svůj život kvůli mně, zachrání ho. Vždyť co prospěje člověku, získá-li celý svět, sebe ale když zahubí nebo poškodí! Kdo se totiž bude stydět za mne a za moje slova, za toho se bude stydět Syn člověka, až přijde ve slávě své a Otcově a svatých andělů. Vpravdě vám však pravím: Někteří z těch, kdo tady stojí, neumřou, dokud neuvidí Boží království.“ Bylo to asi osm dní po těchto řečech, když vzal Petra, Jakuba a Jana a vystoupil na horu pomodlit se. A při modlení se mu změnil vzhled tváře a šaty mu bělostí zářily. A hle, rozmlouvali s ním dva mužové; byli to Mojžíš a Eliáš. Zjevili se ve slávě a hovořili o jeho odchodu (ze života), který měl dokonat v Jerusalemě. Ale na Petra a jeho společníky dolehl spánek. Když se ze spánku probrali, spatřili jeho slávu i ty dva muže, kteří byli s ním. Když se potom od něho vzdalovali, řekl Petr Ježíšovi: „Pane, je nám tady dobře; postavme tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi!“Nevěděl, co mluví. Když to říkal, udělal se oblak a zahalil je. Z oblaku pak zazněl hlas: „Toto je můj vyvolený Syn, poslouchejte ho!“ A co hlas zněl, Ježíš zůstal sám. A oni mlčeli a v těch dnech nikomu nepověděli nic z toho, co viděli. Když potom příští den sestupovali s hory, šel jim vstříc četný zástup. A hle, muž ze zástupu zvolal: „Mistře, prosím, tě, pohled na mého syna; mám jen toho, a hle, duch ho popadne, a znenadání vyráží křik, lomcuje jím, až slintá; ztěžka od něho odchází a vysiluje ho. I poprosil jsem tvé učedníky, aby ho vyhnali, ale nemohli.“ Ježíš odpověděl: „Ó pokolení nevěřící a zvrácené! Jak dlouho budu u vás a budu vás trpět? Přiveď sem svého syna!“ A když přicházel, zlý duch ho porazil a zalomcoval jím. Ježíš však pohrozil nečistému duchu, uzdravil chlapce a odevzdal ho jeho otci. Všichni pak žasli nad Boží velikostí. Když se všichni divili všemu, co dělal, řekl svým učedníkům: „Dobře si zapamatujte tato slova, neboť Syn člověka bude vydán lidem do rukou“. Oni však nechápali ten výrok a zůstal pro ně zabalen, takže mu neporozuměli, a báli se ho na ten výrok zeptat. Dali se pak do uvažování, kdo asi z nich je největší. Ale Ježíš, který viděl myšlenky jejich srdce, vzal dítě, postavil je vedle sebe a řekl jim: „Kdo přijme toto dítě v mém jménu, mne přijímá, a kdo přijímá mne, přijímá toho, který mě poslal. Neboť kdo je nejmenší mezi všemi, ten je veliký.“ Jan na to řekl: „Pane, viděli jsme člověka, který tvým jménem vyhání zlé duchy, a bránili jsme mu, poněvadž nechodí s námi“. A Ježíš mu řekl: „Nebraňte! Vždyť kdo není proti vám, je pro vás.“ Když se naplňovaly dny, kdy měl být vzat (do nebe), rozhodl se, že půjde do Jerusalema. I poslal před sebou posly; ti na cestě vešli do samařské vesnice, aby mu (všechno) připravili. Ale nepřijali ho, protože směřoval do Jerusalema. Když to viděli jeho učedníci Jakub a Jan, řekli: „Pane, chceš? Řekneme, aby oheň sestoupil s nebe a zahubil je.“ On se však obrátil a pokáral je. Odešli pak do jiné vesnice. Když se ubírali, cestou mu kdosi řekl: „Budu tě následovat, kamkoli půjdeš“. A Ježíš mu řekl: „Lišky mají doupata a nebeští ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá kam hlavu sklonit“. Jinému zase pravil: „Následuj mě!\ Ale on řekl: „Pane, dovol mi, abych nejdříve šel pohřbít svého otce\. Řekl mu: „Nech, ať mrtví pochovávají své mrtvé; ty však jdi a hlásej Boží království!“ A jiný řekl: „Budu tě, Pane, následovat, ale dovol mi, abych se napřed rozloučil se svými domácími lidmi“. Ježíš mu však řekl: „Kdo položí ruku na pluh, a ohlíží se za sebe, není způsobilý pro Boží království“. Potom ustanovil Pán ještě jiných dvaasedmdesát a poslal je po dvou před sebou do každého města a na každé místo, kam chtěl sám přijít. A řekl jim: „Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste tedy Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň. Jděte! Hle, posílám vás jako ovce mezi vlky. Nenoste měšec, ani mošnu, ani opánky a cestou nikoho nepozdravujte. A když vejdete do některého domu, nejdříve řekněte: 'Pokoj tomuto domu!' A bude-li tam kdo přístupný pokoji, váš pokoj na něm spočine; jinak se vrátí k vám. V tom domě pak zůstávejte a jezte a pijte, co mají, neboť dělník je hoden své mzdy. Nepřecházejte z domu do domu! A když vejdete do některého města a přijmou vás, jezte, co se vám předkládá; uzdravujte nemocné, kteří jsou v něm, a říkejte jim: 'Přiblížilo se k vám Boží království!' Když však vejdete do některého města, a nepřijmou vás, vyjděte na jeho ulice a řekněte: 'I prach z vašeho města, který se nám přichytil na nohou, vám setřásáme. To však vězte, že Boží království se přiblížilo!' Pravím vám, že Sodomě bude v onen den snesitelněji než onomu městu\. „Běda ti, Korozaine! Běda ti, Bethsaido! Neboť kdyby se byly v Tyru a Sidonu udály ty zázraky, jaké se staly ve vás, dávno by seděly v žíni a popelu a kály by se. Ale Tyru a Sidonu bude na soudu snesitelněji než vám. A ty, Kafarnaum! Což se až do nebe vypneš? Až do pekla klesneš. Kdo vás slyší, mne slyší, a kdo vámi pohrdá, mnou pohrdá; ale kdo pohrdá mnou, pohrdá tím, který mě poslal“. Těch dvaasedmdesát se vrátilo s radostí a pravili: „Pane, také zlí duchové se nám podrobují v tvém jménu!“ A řekl jim: „Viděl jsem satana padat s nebe jako blesk. Hle, dal jsem vám moc šlapat po hadech, štírech a po veškeré nepřítelově moci, a nic vám neuškodí. Ale neradujte se proto, že se vám podrobují duchové, nýbrž (z toho) se radujte, že vaše jména jsou zapsána v nebesích.“ V té chvíli zajásal v Duchu svatém a řekl: „Velebím tě, Otče, Pane nebe i země, žes ukryl tyto věci před moudrými a učenými a zjevils je maličkým. Ano, Otče, protože se ti tak zalíbilo. Všechno mi bylo dáno od mého Otce. A nikdo nezná, kdo je Syn, kromě Otce, a kdo je Otec, kromě Syna a toho, komu by (to) chtěl Syn zjevit.“ A obrátil se k učedníkům a v soukromí řekl: „Blažené oči, které vidí, co vy vidíte. Neboť vám pravím, že si mnoho proroků a králů přálo vidět, co vidíte vy, a neviděli, a slyšet, co vy slyšíte, a neslyšeli“. A hle, jeden znalec Zákona povstal a zkoušel ho takto: „Mistře, co mám dělat, abych získal věčný život? “ Než on mu řekl: „Co je psáno v Zákoně“? Jak (tam) čteš?“ On odpověděl: „Miluj svého Pána Boha celým svým srdcem, celou svou duší, všemi svými silami a celou svou myslí, a svého bližního jako sebe samého“. A řekl mu: „Správně jsi odpověděl. To dělej, a budeš žít“. Ale on, protože se chtěl ospravedlnit, řekl Ježíšovi: „A kdo je můj bližní“? Ježíš se ujal slova a řekl: „Jeden člověk sestupoval z Jerusalema do Jericha a upadl mezi lupiče. A ti ho vysvlekli, poranili a odešli a zanechali ho polomrtvého. Náhodou pak sestupoval touže cestou jeden kněz; viděl ho sice, ale vyhnul se (mu). Podobně i levita přišel k tomu místu; viděl ho, ale vyhnul se (mu). Když však k němu přišel na své cestě jeden Samaritán a uviděl ho, slitoval se nad ním. A přistoupil, obvázal mu rány, nalil (do nich) oleje a vína, vložil ho na svého soumara, dovedl do hostince a pečoval o něj. Druhý den pak vyňal dva denáry a dal (je) hostinskému se slovy: ' Pečuj o něj, a co vynaložíš nad to, já nahradím, až se vrátím'. Který z těch tří se ti zdá, že jednal jako bližní vůči tomu, jenž upadl mezi lupiče?“ A on řekl: „Ten, co mu prokázal milosrdenství.“ A Ježíš mu řekl: „Jdi a jednej podobně i ty!“ A on, jak šli, vstoupil do jedné osady, a jedna žena, jménem Marta, přijala ho do domu. A měla sestru jménem Marii; ta se posadila Pánu k nohám a naslouchala jeho slovům. Marta se však velmi zaměstnávala hojnou obsluhou. I přistoupila a řekla: „Pane, je ti to jedno, že mě moje sestra nechala samotnou obsluhovat? Řekni jí tedy, ať mi pomůže!“ A Pán jí odpověděl: „Marto, Marto, staráš se a znepokojuješ se o mnoho věcí, a zatím je třeba jen jedno. Maria totiž si vyvolila dobrý úděl, a ten jí nebude odňat.“ Jednou se modlil na kterémsi místě, a když přestal, řekl mu jeden z jeho učedníků: „Pane, nauč nás modlit se, jak i Jan naučil své učedníky!“ I řekl jim: „Když se modlíte, říkejte: Otče, posvěť se tvé jméno! Přijď tvé království! Chléb náš vezdejší dej nám dnes! A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme každému svému vinníku! A neuvoď nás v pokušení!“ Dále jim řekl: „Někdo z vás bude mít přítele a přijde k němu o půlnoci a řekne mu: ´Příteli, půjč mi tři chleby, neboť přišel ke mně můj přítel z cesty a nemám, co bych mu předložil'. On však by zvnitřku odpověděl: ´Neobtěžuj mě! Dveře už jsou zavřeny a mé děti jsou se mnou na lůžku. Nemohu vstát a dát ti!´ Pravím vám: I když nevstane a nedá mu proto, že je jeho přítel, přece vstane pro jeho neodbytnost a dá mu všechno, co potřebuje.. Tak já vám pravím: Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlucte, a bude vám otevřeno! Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a tomu, kdo tluče, bude otevřeno. Vždyť prosí-li syn některého otce z vás o chléb, což mu podá kámen? Nebo o rybu, což mu místo ryby podá hada? Nebo bude-li také prosit o vejce, což mu podá štíra? Jestliže tedy vy, ačkoliv jste zlí, umíte dávat svým dětem dobré dary, čím spíše Otec z nebe dá Ducha svatého těm, kdo ho prosí!“ A vyháněl zlého ducha, a ten byl němý. Jakmile zlý duch vyšel, němý mluvil; i žasly zástupy. Ale někteří z nich řekli: „Beelzebulem, knížetem zlých duchů, vyhání zlé duchy“. Jiní zase ho pokoušeli a žádali na něm znamení s nebe. On však, protože znal jejich myšlenky, jim řekl: „Každé království uvnitř rozdvojené zpustne a dům na dům padne. Jestliže je i satan proti sobě rozdvojen, jak se udrží jeho království! Pravíte totiž, že zlé duchy vyháním Beelzebulem. Jestliže však já zlé duchy vyháním Beelzebulem, kým (je) vyhánějí vaši synové? Proto oni budou vašimi soudci. Vyháním-li však zlé duchy Božím prstem, pak se k vám dostalo Boží království. Když si ozbrojený silák hlídá dům, jeho majetek je v pokoji. Ale překvapí-li ho větší silák než on a přemůže ho, vezme mu jeho zbroj, v kterou důvěřoval, a co mu ukořistí, rozdá. Kdo není se mnou, je proti mně, a kdo neshromažďuje se mnou, rozhazuje“. „Když nečistý duch vyjde z Člověka, chodí po vyprahlých místech a hledá odpočinek; a protože nenalézá, řekne: ´Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel'. A když přijde, nalezne ho zametený a vyzdobený. Tu jde, přibere si sedm jiných duchů, horších, než je sám, i vejdou a přebývají tam. A poslední věci takového člověka bývají horší než první.“ A přihodilo se, že když toto mluvil, zvolala jedna žena ze zástupu a řekla mu: „Blažený život, který tě nosil, a prsy, z kterých jsi ssál.“ Ale on řekl: „Spíše (jsou) blažení ti, kdo Boží slovo poslouchají a zachovávají“. Když se hrnuly zástupy, začal mluvit: „Tohle pokolení je zlé pokolení. Hledá znamení, a (jiné) znamení mu nebude dáno, leč znamení Jonášovo. Neboť jako Jonáš byl znamení pro Ninivany, tak i Syn člověka bude pro toto pokolení. Královna z Jihu vstane při soudu proti mužům tohoto pokolení a odsoudí je, neboť přišla ze vzdálených končin země poslechnout Šalomounovu moudrost, a hle, tu je někdo větší než Šalomoun! Ninivští muži vstanou při soudu proti tomuto pokolení a odsoudí je, neboť dělali pokání na Jonášovo kázání, a hle, tu je někdo větší než Jonáš!“ „Nikdo nerozsvěcuje svíčku a nestrčí ji do kouta nebo pod kbelík, nýbrž na svícen, aby ti, kdo vcházejí, viděli světlo. Svítilnou těla je tvé oko. Je-li tvé oko správné, také celé tvoje tělo má světlo. Je-li však špatné, také tvoje tělo je ve tmě. Hleď tedy, ať světlo, které je v tobě, není tma! Má-li tedy celé tvoje tělo světlo a nic z něho není ve tmě, bude celé osvětlené, jako by tě ozářila svítilna svým světlem.“ Když mluvil, pozval ho jeden farizeus k sobě na oběd. I vstoupil a položil se ke stolu. Když však farizeus viděl, že se před jídlem dříve neumyl, podivil se. Pán mu však řekl: „Tak vy, farizeové, očišťujete vnějšek číše a mísy, ale vaše nitro je plné lupu a nepravosti. Pošetilci! Ten, kdo učinil zevnějšek, neučinil také vnitřek? Raději dejte to, co je uvnitř, jako almužnu, a hle, všechno máte čisté! Avšak běda vám, farizeové, že dáváte desátek z máty, z routy a z veškeré zeleniny, ale opomíjíte spravedlnost a Boží lásku. Toto bylo třeba dělat, a ono neopomíjet. Běda vám, farizeové, že rádi sedáte na předních místech v synagogách a libujete si v pozdravech na náměstích! Běda vám, že jste jako hroby, které nelze poznat, a lidé po nich nevědomky chodí.“ A jeden ze znalců Zákona mu na to pravil: „Mistře, těmi slovy haníš i nás.“ A on řekl: „Také vám, znalcům Zákona, běda! Protože vkládáte na lidi břemena, která nemohou unést, ale sami se těch břemen nedotknete ani jediným svým prstem. Běda vám, že budujete prorokům náhrobky, ale vaši otcové je zabíjeli. Tím tedy dosvědčujete, že schvalujete skutky svých otců, neboť oni je sice zabíjeli, vy však budujete (náhrobky). Proto také Boží moudrost řekla: Pošlu k nim proroky a posly, a některé z nich zabijí a budou pronásledovat, takže od tohoto pokolení bude vymáhána krev všech proroků, která byla prolita od stvoření světa, od krve Ábelovy až po krev Zachariáše, který zahynul mezi oltářem a svatyní. Ano, pravím vám, bude vymáhána od tohoto pokolení. Běda vám, znalci Zákona, že jste vzali klíč od poznání; sami jste nevešli, a zabránili jste těm, kteří vcházeli.“ Když odtamtud vycházel, začali být vykladatelé Písma a farizeové silně nevraživí a zahrnovat ho všelijakými otázkami a číhali na něj, jak by něco zachytili z jeho úst. Zatím co se kolem něho shromáždilo takové množství lidu, že šlapali jeden na druhého, začal nejprve mluvit k svým učedníkům: „Mějte se na pozoru před farizejským kvasem, to je pokrytectvím! “Neboť nic není zahaleno, co by nevyšlo najevo, ani skryto, co by se nepoznalo. Co jste proto řekli ve tmě, bude slyšeno na světle, a co jste „pošeptali do ucha v komoře, bude hlásáno na střechách. Vám však, svým přátelům, říkám: Nebojte se těch., kdo zabíjejí tělo, a potom už nemají, co by ještě udělali. Ale ukážu vám, koho se máte bát: bojte se toho, který usmrtí, a má ještě moc uvrhnout do pekla. Ano, pravím vám, toho se bojte! Což se neprodává pět vrabců za dva penízky? A ani na jednoho z nich se nezapomíná u Boha. Ale i všechny vlasy na vaší hlavě jsou spočítány. Nebojte se! Máte větší cenu než mnoho vrabců. Ale pravím vám: Kdo mě vyzná před lidmi, k tomu se i Syn člověka bude znát před Božími anděly. Kdo mě však před lidmi zapře, bude zapřen před Božími anděly. A každému, kdo řekne slovo proti Synu člověka, bude odpuštěno; kdo se však bude rouhat proti Duchu svatému, tomu nebude odpuštěno.“ „Až vás budou předvádět do synagog, k vrchnostem a vládám, nestarejte se příliš, jak a čím se budete hájit nebo co řeknete. Neboť Duch svatý vás poučí v té chvíli, co máte říci.“ A někdo ze zástupu mu řekl: „Mistře, řekni mému bratrovi, ať se rozdělí se mnou o dědictví.“ Ale on mu pravil: „Člověče, kdo mě ustanovil nad vámi soudcem nebo děličem?“ A řekl jim: „Dejte pozor a varujte se každé lakoty, protože život člověka nezáleží v tom, že má nadbytek majetku.“ Pověděl jim také podobenství: „Jednomu bohatému člověkovi přineslo pole hojnou úrodu. I uvažoval sám u sebe takto: ´Co udělám? Vždyť svou úrodu nemám kam uložit'. A řekl: ´Tohle udělám: strhnu své stodoly a vystavím větší, a tam složím všechno své obilí i svůj majetek. Pak řeknu své duši: Duše, máš mnoho bohatství, uloženého na mnoho let. Odpočívej, jez, pij a vesele hoduj!´ Ale Bůh mu řekl: ´Pošetilče! Této noci požádají od tebe nazpátek tvou duši. čí pak bude, co jsi připravil?´ Tak je s tím, kdo si hromadí poklady, a není bohatý před Bohem.“ A řekl svým učedníkům: „Proto vám pravím: Nestarejte se příliš o svůj život, co budete jíst, ani o své tělo, do čeho se budete oblékat. Vždyť život je víc než pokrm a tělo víc než šaty. Pozorujte havrany: nesejí ani nežnou, nemají zásobárnu ani stodolu, a Bůh je živí. Oč cennější jste vy než ptáci! A kdo z vás může svou starostlivostí přidat k svému věku jediný loket? Nedokážete-li tedy ani to nejmenší, co se tolik staráte o ostatní? Pozorujte lilie, jak rostou; nepracují ani nepředou, a říkám vám: ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl oděn jako jedna z nich. Jestliže tedy Bůh tak obléká trávu na poli, která dnes je, a zítra se hází do pece, čím spíše vás, lidé malé víry! A ani nehledejte, co byste jedli a co byste pili, a úzkostlivě se nestarejte! Neboť tohle všechno vyhledávají ve světě pohani. Vždyť váš Otec ví, že to potřebujete. Ale hledejte jeho království, a toto vám bude přidáno.“ „Neboj se, stádečko, neboť vašemu Otci se zalíbilo dát vám království. Prodejte, co máte, a rozdejte na almužny. Udělejte si měšce, které nevetšejí, nevyčerpatelný poklad v nebi, kam se zloděj nepřiblíží a kde ani mol nekazí. Neboť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce.“ „Mějte bedra přepásána a hořící lampy a buďte podobni lidem, kteří očekávají svého pána, až se vrátí ze svatby, aby mu hned otevřeli, jakmile přijde a zatluče. Blaze takovým služebníkům, které pán při svém příchodu najde vzhůru. Vpravdě vám pravím, že se přepáše, uloží je ke stolu a bude je obcházet, aby jim sloužil. A když přijde o druhém bdění a když přijde o třetím bdění a nalezne je tak, blaze jim! Ale to vězte, že kdyby hospodář věděl, kterou hodinu přijde zloděj, nenechal by si prokopat dům. Také vy buďte připraveni, protože Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadáte.“ A Petr řekl: „Pane, říkáš toto podobenství nám, či všem?“ A Pán řekl: „Kdo asi je ten věrný a opatrný správce, kterého pán ustanovil nad svým služebnictvem, aby dával včas příděl pokrmu? Blaze takovému služebníku, o kterém jeho pán při příchodu shledá, že to dělá. Vpravdě vám pravím, že ho ustanoví nade vším, co má. Ale kdyby si řekl onen služebník: ´Můj pán tak brzy nepřijde´, a začal by bít služebníky a služky, jíst, pít a opíjet se, přijde pán takového služebníka v den, kdy se nenadá, a v hodinu, kterou nezná; i rozčtvrtí ho a dá mu úděl s nevěrnými. A takový služebník, který poznal vůli svého pána, a nic nepřipravil a nejednal podle jeho vůle, dostane mnoho ran. Ale který nepoznal, a dělal to, co zasluhuje rány, dostane jich méně. Komu bylo mnoho dáno, od toho se bude mnoho požadovat, a komu mnoho svěřili, od toho budou více žádat.“ „Přišel jsem vrhnout na zem oheň, a co jiného si přeji, než aby se vzňal.“ Mám však přijmout křest, a jak jsem tísněn, dokud se nevykoná! Domníváte se, že jsem přišel zavést na zem pokoj? Ne, pravím vám, nýbrž rozdvojení. Neboť od nynějška bude jich v jednom domě pět rozděleno: tři se rozdělí proti dvěma a dva proti třem; otec proti synovi a syn proti otci, matka proti dceři a dcera proti matce, tchyně proti své snaše a snacha proti tchyni.“ Řekl také zástupům: „Když vidíte, že mrak vystupuje od západu, hned říkáte: ´Žene se déšť', a stává se tak. A když vane jižní vítr, říkáte: ´Bude horko´, a bývá. Pokrytci! Vzhled země a nebe umíte rozpoznávat, a jak to, že nerozpoznáváte tento čas? Proč však i sami od sebe nerozeznáte, co je spravedlivé? Neboť když jdeš se svým protivníkem k vladaři, snaž se cestou osvobodit od něho, aby tě snad netáhl k soudci a soudce tě neodevzdal biřici a biřic aby tě nevsadil do žaláře. Pravím ti: Nevyjdeš odtamtud, dokud nezaplatíš do posledního penízku.“ V té době přišli někteří lidé a vypravovali mu o Galilejanech, jejichž krev smísil Pilát s jejich oběťmi. A řekl jim na to: „Domníváte se, že tito Galilejané byli větší hříšníci než všichni ostatní Galilejané, protože tolik vytrpěli? Nikoliv, pravím vám; ale nebudete-li dělat pokání, všichni podobně zahynete! Nebo se vám zdá, že těch osmnáct, na které spadla věž v Siloe a usmrtila je, že i ti byli větší vinníci než všichni obyvatelé Jerusalema? Nikoliv, pravím vám; ale nebudete-li dělat pokání, všichni tak zahynete!“ Pověděl i toto podobenství: „Kdosi měl ve své vinici zasazen fíkovník a přišel hledat na něm ovoce, ale nenašel. Řekl proto vinařovi: ´Hled, už je to tři léta, co chodím hledat ovoce na tomto fíkovníku, a nenalézám. Vysekni ho! Proč taky maří půdu?´ Ale on mu odpověděl: ´Pane, nech ho ještě tento rok, až ho okopu a pohnojím, snad ještě ponese ovoce; když ne, příště ho vysekneš´.“ Učil pak v jedné synagoze v sobotu. A byla tam žena, která měla ducha nemoci osmnáct let; byla shrbená a nemohla se vůbec napřímit. Když ji Ježíš viděl, zavolal ji a řekl jí: „Ženo, jsi zbavena své nemoci!“ Pak na ni vložil ruce, a hned se napřímila a velebila Boha. Ale představený synagogy v rozhořčení, že Ježíš uzdravil v sobotu, řekl shromáždění: „Je Šest dní, kdy se má pracovat; v těch se tedy choďte dávat uzdravovat, a ne v den sobotní!“ Pán mu však na to řekl: „Pokrytci! Neodvazuje každý z vás v sobotu svého vola nebo osla od jeslí a nevodí je napájet? A tahle Abrahamova dcera, kterou měl satan svázanou už osmnáct let, neměla být zproštěna toho pouta v sobotní den?“ A když to řekl, všichni jeho protivníci se červenali studem, všechen lid se však radoval ze všech slavných skutků, které činil. Pak řekl: „Čemu je podobno Boží království a k čemu je přirovnám? Je podobno hořčičnému zrnku, které člověk vzal a zasel ve své zahradě. Vyrostlo a stal se z něho velký strom a nebeští ptáci se usadili v jeho větvích.“ A opět řekl: „K čemu přirovnám Boží království! Je podobno kvasu, který vzala žena a zamíchala do tří měřic mouky, až všechno zkynulo.“ I ubíral se do Jerusalema, procházel městy a vesnicemi a učil. A někdo mu řekl: „Pane, bude jich spaseno málo? „A on jim pravil: „Usilujte, abyste vešli těsnou bránou. Pravím vám: Mnozí se budou snažit vejít, ale nebudou moci. Jakmile povstane pán domu a zavře bránu, budete stát venku, tlouci na bránu a říkat: ´Pane, otevři nám! ´Ale on vám odpoví: ´Neznám vás, odkud jste.´ Pak začnete říkat: ´S tebou jsme jedli a pili a učil jsi na našich ulicích.´ A řekne: ´Pravím vám: Nevím, odkud jste. Odstupte ode mne, všichni pachatelé nepravosti!´ Tam bude pláč a skřípání zuby, až uvidíte Abrahama, Izáka, Jakuba a všechny proroky v Božím království, vy však že jste vyhnáni ven. A přijdou lidé od východu a od západu, od severu a od jihu a budou u stolu v Božím království. A hle, jsou (teď) poslední, co budou první, a jsou první, co budou poslední.“ V té chvíli přistoupili někteří farizeové a řekli mu: „Odejdi a vzdal se odtud, protože Herodes tě chce zabít.“ A řekl jim: „Jděte a řekněte tomu lišákovi: Hic, vyháním zlé duchy a uzdravuji dnes a zítra, ale třetí den skončím. Avšak dnes, zítra a pozítřku musím být na cestě, protože se nehodí, aby prorok zahynul mimo Jerusalem.“ „Jerusaleme, Jerusaleme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kdo jsou k tobě posláni! Kolikrát jsem si přál shromáždit tvé děti jako kvočna svoje kuřátka pod křídla, ale nechtěli jste. Hle, váš dům vám zůstane pustý. Pravím však vám: neuvidíte mě, dokud nepřijde chvíle, kdy řeknete: Požehnaný, který přichází ve jménu Páně!“ Když Ježíš vešel v sobotu do domu jednoho farizejského předáka, aby pojedl chleba, zkoumavě ho pozorovali. A hle, před ním byl nějaký vodnatelný člověk. A Ježíš řekl znalcům Zákona a farizeům: „Je dovoleno v sobotu uzdravovat, nebo ne?“ Ale oni mlčeli. I vzal ho, uzdravil a propustil. Jim pak řekl: „Spadne-li někomu z vás syn nebo vůl do jámy, což ho nevytáhne hned v sobotu?“ A nedovedli mu na to odpovědět. Když pozoroval, jak si pozvaní vybírají přední místa, pověděl jim podobenství: „Až budeš od někoho pozván na svatbu, nesedej si na první místo, aby snad nebyl od onoho pozván někdo vzácnější, než jsi ty, a aby nepřišel ten, který pozval tebe i jeho, a neřekl ti: ´Postup místo tomuto´, a potom by ses s hanbou posadil na poslední místo. Ale až budeš pozván, jdi si sednout na poslední místo, takže až přijde ten, který tě pozval, řekne ti: ´Příteli, pojď si sednout výše! ´Tu se ti dostane cti přede všemi spolustolujícími. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“ A tomu, co ho pozval, řekl: „Když strojíš oběd nebo večeři, nezvi své přátele, ani své bratry, ani své příbuzné nebo bohaté sousedy, aby tě snad i oni nepozvali oplátkou. Ale když strojíš hostinu, pozvi chudé, zmrzačené, chromé a slepé. A budeš šťasten, protože ti nemají čím odplatit; bude ti ale odplaceno při vzkříšení spravedlivých.“ Když to slyšel jeden ze spolustolujících, řekl mu: „Šťasten, kdo bude jíst chléb v Božím království!“ A on mu řekl: „Jeden člověk vystrojil velikou večeři a pozval mnoho (hostů). A v hodinu večeře poslal k pozvaným svého služebníka se vzkazem: ´Přijďte, neboť je už připraveno.´ A všichni se počali jako jeden vymlouvat. První mu řekl: ´Koupil jsem pole a musím si je jít prohlédnout; prosím tě, omluv mě!´ A jiný vzkázal: ´Koupil jsem pět párů volů a jdu je vyzkoušet; prosím tě, omluv mě!´ A jiný řekl: ´Oženil jsem se, a proto nemohu přijít.´ Vrátil se tedy ten služebník a oznámil to svému pánovi. Tehdy se pán domu rozhněval a řekl svému služebníkovi: ´Hned vyjdi na náměstí a do městských ulic a uved sem chudé, zmrzačené, slepé a chromé!´ A služebník pravil: ´Pane, stalo se, jak jsi rozkázal, a ještě je místo.´ A pán řekl služebníkovi: ´Vyjdi na cesty a k plotům a přinuť vejít, aby se naplnil můj dům. Ale pravím vám: Ani jeden z těch mužů, kteří byli pozváni, neokusí mé večeře.“ A doprovázely ho četné zástupy. On se obrátil a řekl jim: „Přichází-li kdo ke mně, a nemá v nenávisti svého otce a matku, manželku a děti, bratry a sestry, ano i svůj život, nemůže být mým učedníkem. Kdo nenese svůj kříž a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem. Kdyby totiž někdo z vás chtěl stavět věž, zdali by nejdříve nesedl a nepočítal (potřebný) náklad, vystačí-li na dokončení, aby se mu potom, až by položil základ a nemohl dokončit, všichni nesmáli, když by to viděli, a neříkali: ´Tenhle člověk začal stavět, a nemohl dokončit´? Anebo který král, když se chce utkat ve válce s jiným králem, nesedne si nejdříve a neuvažuje, zdali se s deseti tisíci může utkat s tím, který proti němu táhne s dvaceti tisíci? Když ne, pošle poselstvo, dokud je ten ještě daleko, a žádá jednání o mír. Tak tedy nikdo z vás, kdo se nezřekne všeho, co má, nemůže být mým učedníkem.“ „Dobrá je zajisté sůl. Ale zkazí-li se i sůl, co ji osolí? Není vhodná ani do země, ani do hnoje; ven ji vyhazují. Kdo má uši k slyšení, poslouchej!“ Přibližovali se k němu všichni celníci a hříšníci, aby ho slyšeli. Farizeové však a vykladatelé Písma reptali: „On přijímá hříšníky a jí s nimi!“ I pověděl jim toto podobenství: „Kdo z vás, má-li sto ovcí a ztratí-li z nich jednu, nenechá těch devadesátdevět v pustině a nejde za tou ztracenou, až ji najde? A když ji najde, rozradostněně si ji vloží na ramena, a když přijde domů, svolá přátele a sousedy a řekne jim: ´Radujte se se mnou, protože jsem našel svou ztracenou ovci'. Pravím vám: Tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který se dal na pokání, než nad devadesátidevíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují. Nebo která žena, když má deset drachem a jednu drachmu ztratí, nezapálí svíčku a nemete dům a nehledá pozorně, dokud (ji) nenalezne? A když ji najde, svolá své přítelkyně a sousedky a řekne: ´Radujte se se mnou, neboť jsem nalezla drachmu, kterou jsem ztratila.´ Tak, pravím vám, je radost u Božích andělů nad jedním hříšníkem, který se dal na pokání.“ Dále řekl: „Jeden člověk měl dva syny. Mladší z nich řekl otci: ´Otče, dej mi ze statku podíl, který na mne připadá!´ I rozdělil jim majetek. A po nemnoha dnech sebral mladší syn všechno, odcestoval do daleké krajiny a tam promrhal svůj majetek rozmařilým životem. Když všecko utratil, nastal v té krajině veliký hlad a on počal mít nouzi. Šel tedy a přidržel se jednoho občana té krajiny; ten pak ho poslal na svůj dvorec pást vepře. A dychtil naplnit si žaludek lusky, které žrali vepři, a nikdo mu je nedával. Šel tedy do sebe a řekl: ´Kolik nádeníků mého otce má nadbytek chleba, a já tady hynu hladem. Vstanu a půjdu k svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou; už nejsem hoden nazývat se tvým synem. Udělej ze mne jednoho ze svých nádeníků.´ A vstal a šel k svému otci. Když byl ještě daleko, spatřil ho jeho otec, slitoval se a přiběhl, padl mu kolem krku a políbil ho. A syn mu řekl: ´Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou, už nejsem hoden nazývat se tvým synem.´ Ale otec řekl svým služebníkům: ´Ihned přineste nejlepší roucho a oblecte ho, dejte mu prsten na ruku a opánky na nohy; přiveďte pak tučné tele a zabijte je, ať jíme a radujeme se, protože tento můj syn byl mrtev, a ožil, byl ztracen, a je nalezen.´ A začali se veselit.“ Jeho starší bratr byl na poli. A když se vracel a blížil se k domu, uslyšel hudbu a tanec. I přivolal jednoho ze služebníků a zeptal se ho, co to znamená. On mu řekl: ´Tvůj bratr přišel a tvůj otec zabil tučné tele, protože ho zase dostal zdravého.´ I rozzlobil se a nechtěl vejít. Jeho otec tedy vyšel a uklidňoval ho. Ale on otci odpověděl: ´Hled, tolik let ti sloužím a nikdy jsem nepřestoupil tvé nařízení. Ale mně jsi nedal nikdy ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli. Když však přišel tenhle tvůj syn, který prohýřil tvůj majetek s nevěstkami, zabil jsi mu tučné tele.´ Ale on mu řekl: ´Dítě, ty jsi stále se mnou a všecko moje je tvoje. Bylo však proč hodovat a radovat se, protože tenhle tvůj bratr byl mrtev, a ožil, byl ztracen, a je nalezen´.“ Pravil také učedníkům: „Byl jeden bohatý člověk a ten měl správce, který byl u něho obviněn, že prý mu rozhazuje majetek. I zavolal ho a řekl mu: ´Co to o tobě slyším? Slož účty ze svého správcování, neboť už nemůžeš být správcem!´ I řekl si správce: ´Co mám dělat, když mě můj pán zbavuje správcovství? Kopat nedokážu, žebrat se stydím. Vím, co udělám, aby mě přijali k sobě do domu, až budu zbaven správcovství.´ A zavolal každého z dlužníků svého pána zvlášť a řekl prvnímu: ´Kolik jsi dlužen mému pánovi?´ A on řekl: ´Sto měr oleje.´ I řekl mu: ´Vezmi svůj úpis, sedni a rychle napiš padesát.´ Potom řekl druhému: ´Kolik jsi dlužen ty?´ A on pravil: ´Sto korců pšenice.´ Praví mu: ´Vezmi svůj úpis a napiš osmdesát.´ I pochválil pán nepoctivého správce, že jednal prozíravě; vždyť lidé tohoto světa jsou k sobě navzájem prozíravější než lidé světla. A já vám říkám: Dělejte si přátele z nespravedlivého mamonu, aby vás přijali do věčných stanů, až ho nebude. Kdo je věrný v maličkosti, je věrný i ve velké věci, a kdo je nespravedlivý v málu, je nespravedlivý i ve velkém. Jestliže jste tedy nebyli věrni v nespravedlivém mamonu, kdo vám svěří pravá (dobra)? A jestliže jste nebyli věrni v tom, co vám nepatří, kdo vám dá, co je vaše? Žádný sluha nemůže sloužit dvěma pánům. Protože buď bude jednoho nenávidět, a druhého milovat, nebo k jednomu přilne, a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.“ To všechno poslouchali farizeové, kteří měli rádi peníze, a vysmívali se mu. A řekl jim: „Vy právě se před lidmi vydáváte za spravedlivé, ale Bůh zná vaše srdce. Neboť co je před lidmi vysoké, před Bohem je ohavné.“ „Zákon a Proroci (jsou) až po Jana; od té doby je Boží království hlásáno a každý se do něho stůj co stůj tlačí. Ale je snadnější, aby pominuly nebe a země, než aby padla jediná čárka ze Zákona. Každý, kdo propouští svou manželku a bere si jinou, cizoloží, a kdo si bere propuštěnou od muže, cizoloží.“ „Byl jeden boháč, který se oblékal do šarlatu a kmentu a denně skvěle hodoval. A jeden žebrák, jménem Lazar, lehával u jeho vrat pluý vředů a dychtil nasytit se z toho, co padalo s boháčova stolu; dokonce i psi přicházeli a lízali mu vředy. Potom žebrák umřel a andělé ho odnesli do Abrahamova lůna. Umřel však i boháč a byl pohřben. Když ve svém trápení zvedl oči z pekla, viděl zdáli Abrahama a Lazara v jeho lůně. A zvolal: ´Otče Abrahame, slituj se nade mnou a pošli Lazara, ať omočí koneček prstu ve vodě a osvěží mi jazyk, protože se trápím v tomto plamenu.´ Ale Abraham řekl: ´Dítě, vzpomeň si, že jsi (už) dostal své dobré věci ve svém životě, kdežto Lazar podobně zlé. Nyní pak on se tu těší, ty se však trápíš. Kromě toho mezi námi a vámi je stanovena veliká propast, aby ti, kteří by chtěli, nemohli přijít odtud k vám ani odtamtud se přepravit sem.´ Řekl pak: ´Prosím tě tedy, otče, pošli ho do domu mého otce, mám totiž pět bratrů, ať jim naléhavě domluví, aby také oni nepřišli do tohoto místa muk.´ A Abraham řekl: ´Mají Mojžíše a proroky, ať je poslouchají.´ On však pravil: ´Ne, otče Abrahame. Ale přijde-li k nim někdo od mrtvých, dají se na pokání.´ Ale řekl mu: ´Jestliže neposlouchají Mojžíše a proroky, neuvěří, ani kdyby někdo vstal z mrtvých´.“ Řekl dále svým učedníkům: „Je nemožné, aby nepřicházela pohoršení, ale běda tomu, skrze koho přicházejí. Bylo by pro něj lépe, kdyby mu byl na krk vložen mlýnský kámen a byl vržen do moře, než aby pohoršil jednoho z těchto maličkých. Mějte se na pozoru!“ „Zhřeší-li tvůj bratr, domluv mu; a dá-li si říci, odpusť mu. A zhřeší-li proti tobě sedmkrát za den, a sedmkrát se k tobě obrátí se slovy: ´Je mi (to) líto´, odpusť mu!“ A apoštolově Pánu řekli: „Přidej nám víry!“ A Pán řekl: „Kdybyste měli víru jako hořčičné zrnko, řekli byste této moruši: ´Vykořeň se a přesaď se do moře!´, a poslechla by vás.“ „Kdo z vás řekne svému služebníku, kterého má na orání nebo na pasení, když se vrátí z pole: ´Hned pojď a posaď se k jídlu'? Což mu neřekne spíše: ´Připrav mi večeři, přepásej se a posluhuj mi, dokud se nenajím a nenapiji, a potom budeš jíst a pít ty?“ Zdali je zavázán tomu služebníkovi díky, že udělal, co mu bylo poručeno? Tak i vy, až uděláte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: ´Služebníci neužiteční jsme; co jsme měli vykonat, vykonali jsme´.“ Cestou do Jerusalema procházel mezi Samařskem a Galilejí. Když vcházel do jedné vesnice, šlo proti němu deset malomocných mužů. Opodál se zastavili a zavolali: „Ježíši, mistře, slituj se nad námi!“ Když je spatřil, řekl jim: „Jděte a ukažte se kněžím!“A zatím co šli, byli očištěni. Jeden z nich, sotva zpozoroval, že je uzdraven, vrátil se a hlasitě velebil Boha, padl mu k nohám a děkoval mu; a byl to Samaritán. Ježíš na to řekl: „Což jich nebylo očištěno deset? A kde je těch devět? Nikdo z nich se nenašel, kdo by se vrátil a vzdal čest Bohu, kromě tohoto cizince?“ A řekl mu: „Vstaň a jdi, tvá víra tě uzdravila.“ Když se ho farizeové tázali, kdy přijde Boží království, odpověděl jim: „Boží království přijde nepozorovaně, takže se nebude moci říci: 'Hle, tady je' nebo 'Tam je', neboť Boží království je mezi vámi.“ Svým učedníkům pak řekl: „Při jdou dny, kdy budete toužit vidět jeden den Syna člověka, ale neuvidíte. A řeknou vám: 'Hle, tady je' a 'Hle, tam!' Neodcházejte ani nepátrejte! Neboť jako blesk se blýská a září od jednoho konce pod nebem až do druhého pod nebem, tak bude Syn člověka ve svůj den. Dříve však musí mnoho trpět a být zavržen tímto pokolením. A jak bylo za dnů Noemových, tak bude i za dnů Syna člověka: jedli, pili, ženili se a vdávali až do dne, kdy Noe vstoupil do archy, a přišla potopa a zahubila všechny. Podobně, jak se stalo za Lotových dnů: jedli, pili, kupovali, prodávali, sázeli, stavěli; ale v den, kdy Lot vyšel ze Sodomy, pršelo s nebe ohněm a sírou, a zahubil všecky. Stejně bude i v den, kdy se zjeví Syn člověka. Kdo v ten den bude na střeše, a své věci bude mít v domě, ať si pro ně nesestupuje, a podobně, kdo na poli, ať se nevrací nazpátek! Vzpomeňte si na Lotovu ženu! Kdo bude hledět si zachránit život, ztratí ho; a kdo ho ztratí, zachová ho na živu. Pravím vám: Tu noc budou dva na jednom loži: jeden bude vzat, a druhý ponechán. Dvě budou spolu mlít: jedna bude vzata, druhá ponechána\. *** Zeptali se ho: \Kde, Pane?\ On jim řekl: \Kde bude mrtvola, tam se shromáždí i supi\. Pověděl jim také podobenství o tom, že se musejí stále modlit a neustávat: „V jednom městě byl jeden soudce, který se Boha nebál a na lidi nedal. V tom městě žila také jedna vdova. Ta k němu přicházela a říkala: ´Ujmi se mého práva proti mému odpůrci!“ A dlouhou dobu nechtěl. Potom si však řekl: ´I když se Boha nebojím a na lidi nedám, přece obhájím tuto vdovu, protože mě obtěžuje, aby nakonec nepřišla a nenabila mi'.“ A řekl Pán: „Slyšte, co praví nespravedlivý soudce! A Bůh se neujme práva svých vyvolených, kteří k němu volají ve dne v noci, a nechá je čekat? Pravím vám, že jim brzy zjedná spravedlnost. Ale najde Syn člověka skutečně víru na zemi, až přijde?“ Některým lidem, kteří si na sobě zakládali, že jsou spravedliví, a ostatními pohrdali, taky řekl toto podobenství: „Dva lidé vystoupili do chrámu, aby se modlili; ten jeden (byl) farizeus a ten druhý celník. Farizeus stál a takto se u sebe modlil: ´Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, lupiči, nespravedliví, cizoložníci, nebo jak i tenhle celník. Postím se dvakrát za týden, desátky dávám ze všeho, co vyzískám!´ Celník však stál zpovzdáli a nechtěl ani pozvednout oči k nebi, ale bil se v prsa a říkal: ´Bože, buď milostiv mně hříšníkovi!´ Pravím vám: Tento sestoupil domů ospravedlněn, onen nikoli. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“ Přinášeli mu i děti, aby se jich dotýkal. Když to viděli apoštolově, plísnili je. Ale Ježíš je přivolal a řekl: „Jen nechte, ať jdou děti ke mně, a nebraňte jim, neboť takovým patří Boží království. Vpravdě vám pravím: Kdo nepřijme Boží království jako dítě, vůbec do něho nevejde.“ A tázal se ho jeden předák: „Dobrý mistře, co mám dělat, abych dostal údělem věčný život?“ Ježíš mu řekl: „Proč mě nazýváš dobrým? Nikdo (není) dobrý, leč jediný Bůh. Přikázání znáš: Nebudeš cizoložit, nezabiješ, nebudeš krást, nebudeš křivě svědčit, cti svého otce i matku“. A on řekl: „Toto všechno jsem zachovával od svého mládí“. Když (to) Ježíš uslyšel, řekl mu: „Ještě jedno ti schází: prodej všechno, co máš, rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mě!“ Když to on uslyšel, zesmutněl, protože byl velmi bohatý. Když ho Ježíš viděl, řekl: „Jak nesnadno vcházejí do Božího království bohatí! Snadnější je totiž pro velblouda, aby prošel uchem jehly, než aby boháč vešel do Božího království.“ Avšak posluchači řekli: „A kdo může být spasen?“ I řekl: „(Co je) nemožné u lidí, je možné u Boha.“ A Petr řekl: „Hle, my jsme opustili, co jsme měli, a šli jsme za tebou.“ A on jim řekl: „Vpravdě vám pravím: Není nikoho, kdo opustí dům nebo manželku nebo bratry nebo rodiče nebo děti kvůli Božímu království, aby nedostal mnohem více v tomto čase a v budoucím věku věčný život.“ Vzal pak k sobě dvanáct a řekl jim: „Hle, jdeme vzhůru do Jerusalema a naplní se všecko, co proroci napsali o Synu člověka. Bude totiž vydán pohanům, budou se mu posmívat, tupit ho a na něj plivat, a až ho zbičují, zabijí ho, ale třetí den vstane“. Oni však ničemu z toho neporozuměli a to slovo bylo před nimi skryto a nechápali, co bylo řečeno. Když se blížil k Jerichu, seděl u cesty jeden slepec a žebral. Když slyšel, že jde kolem zástup, ptal se, co to znamená. Řekli mu, že tudy jde Ježíš Nazaretský. I zvolal: „Ježíši, Davidův synu, smiluj se nade mnou!“ A ti, co šli první, okřikovali ho, aby mlčel. On však ještě více křičel: „Davidův synu, smiluj se nade mnou!“ Tu se Ježíš zastavil a nařídil, aby ho k němu přivedli. Když se přiblížil, zeptal se ho: „Co chceš, abych ti učinil? „A on řekl: „Pane, ať zase vidím!“ A Ježíš mu řekl: „Prohlédni! Tvá víra tě uzdravila.“ A najednou prohlédl a šel za ním a velebil Boha. A všechen lid, když to uviděl, vzdal Bohu chválu. Potom vešel do Jericha a procházel jím. A hle, (byl tam) muž jménem Zacheus, vrchní to nad celníky a boháč. Toužil spatřit Ježíše, kdo to je, a nemohl pro zástup, protože byl malé postavy. I předběhl a vylezl na moruši, aby ho uviděl, neboť tamtudy měl projít. A když Ježíš přišel k tomu místu, pohlédl nahoru a řekl mu: „Zachee, spěšně sestup, neboť dnes musím zůstat v tvém domě“. I sestoupil spěšně a s radostí ho přijal. A všichni, když to viděli, reptali a říkali: „Vešel k hříšníkovi dát se hostit.“ Zacheus však přistoupil a řekl Pánovi: „Hle, polovičku svého majetku, Pane, dávám chudým, a jestliže jsem koho v něčem ošidil, nahradím čtyřnásobně!“ Ježíš mu řekl: „Dnes se dostalo spásy tomuto domu, neboť i on je Abrahamův syn. Vždyť Syn člověka přišel hledat a spasit, co zahynulo.“ Když ho poslouchali, připojil podobenství, protože byl blízko Jerusalema a oni se domnívali, že se Boží království teď hned zjeví. Řekl tedy: „Jeden urozený člověk odešel do daleké krajiny, aby převzal království a aby se pak vrátil. Zavolal si proto deset svých služebníků, dal jim deset hřiven a řekl jim: ´Těžte z nich, dokud nepřijdu´. Ale jeho občané ho nenáviděli a poslali za ním poselstvo se vzkazem: ´Nechceme, aby tenhle nad námi kraloval´. Když potom převzal království a vrátil se, přikázal, aby mu zavolali ty služebníky, kterým svěřil peníze, aby zvěděl, co který vytěžil. Přišel tedy první a pravil: ´Pane, tvoje hřivna vyzískala deset hřiven´. A řekl mu: ´Dobře, dobrý služebníku, protože jsi byl věrný nad málem, budeš mít moc nad desíti městy´. Pak přišel druhý a pravil: ´Pane, tvoje hřivna vynesla pět hřiven´. I tomuto řekl: ´Také ty buď nad pěti městy.´ Přišel pak jiný a pravil: ´Pane, tady je tvoje hřivna; měl jsem ji uloženu v šátku, neboť jsem se tě bál, protože jsi příkrý člověk: bereš, co jsi nepoložil, a žneš, co jsi nezasel'. Řekne mu: ´Z tvých úst tě soudím, špatný služebníku! Věděl jsi, že jsem příkrý člověk a že beru, co jsem nepoložil, a že žnu, co jsem nazasil. Proč jsi tedy neuložil mé peníze do směnárny? A já, až bych přišel, vybral bych si je s úrokem´. I řekl okolostojícím: ´Vezměte mu tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven´. A řekli mu: ´Pane, má deset hřiven!´ Pravím vám: Kdo má, tomu bude dáno, ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co má. A co se týká oněch mých nepřátel, kteří nechtěli, abych nad nimi kraloval, přiveďte je sem a zabijte je přede mnou!“ Po těch slovech se ubíral napřed a šel do Jerusalema. Když se přiblížil k Bethfage a Bethanii u hory, která se nazývá Olivová, poslal dva své učedníky se slovy: „Jděte do osady naproti! Až tam budete vcházet, najdete přivázané oslátko, na kterém nikdo z lidí nikdy neseděl; odvažte je a přiveďte! A bude-li se vás někdo ptát: ´Proč (je) odvazujete?´, řekněte takto: ´Pán je potřebuje'.“ Odešli tedy ti, kteří byli posláni, a nalezli, jak jim řekl. Když oslátko odvazovali, řekli jim jeho majetníci: „Proě to oslátko odvazujete?“ Ale oni řekli: „Pán je potřebuje.“ A přivedli je k Ježíšovi, přehodili přes ně své pláště a posadili na ně Ježíše. Za jízdy mu pak prostírali své pláště na cestu. A když se už přibližovali ke svahu Olivové hory, začal celý zástup učedníků radostně chválit Boha mocným hlasem pro všechny zázraky, které dříve viděli, a provolávali: „Požehnaný, který přichází jako král ve jménu Páně; pokoj na nebi a sláva na výsostech!“ Tu mu někteří farizeové ze zástupu řekli: „Mistře, pokárej své učedníky!“ A odpověděl jim: „Pravím vám: Budou-li tito mlčet, kamení bude volat.“ Když se přiblížil k městu a spatřil je, zaplakal nad ním a řekl: „Kdybys bylo poznalo i ty, a to aspoň v tento den, co je ti k pokoji! Ale teď je to skryto tvým očím. Neboť přijdou na tebe dni, i obklíčí tě tvoji nepřátelé náspem a oblehnou tě, sevřou tě odevšad a na zem povalí tebe i tvé děti, které jsou v tobě, a nenechají v tobě kamene na kamení, protože jsi nepoznalo čas svého navštívení.“ Vešel pak do chrámu a začal vyhánět prodavače a řekl jim: „Je psáno: Můj dům bude dům modlitby. Vy jste však z něho udělali lupičský pelech.“ A učil každý den v chrámě. Avšak veleknězi a vykladatelé Písma s předáky lidu hledali, jak ho zahubit, ale nenacházeli, co by mu mohli udělat. Všechen lid totiž na něm visel a poslouchal ho. Když jednoho dne učil v chrámu lid a hlásal evangelium, přistoupili veleknězi a vykladatelé Písma se staršími a řekli mu: „Řekni nám, jakou mocí toto děláš? Anebo kdo ti to dal tuto moc?“ On jim na to odpověděl: „Také já se vás optám na jednu věc. Řekněte mi: Janův křest byl z nebe, či z lidí?“ Oni však u sebe uvažovali takto: \ Řekneme-li 'Z nebe', řekne: ' Proč jste mu neuvěřili? ' Řekneme-li však 'Z lidí', všechen lid nás bude kamenovat, neboť je přesvědčen, že Jan je prorok \. I odpověděli, že nevědí, odkud je. A Ježíš jim řekl: „Ani já vám nepovím, jakou mocí toto dělám.“ Začal pak mluvit k lidu toto podobenství: „Jeden člověk vysázel vinici, pronajal ji vinařům a odcestoval na dlouhou dobu. A když byl čas, poslal k vinařům služebníka, aby mu odevzdali z plodů vinice. Ale vinaři ho zbili a odeslali s prázdnou. A poslal ještě druhého služebníka. Než také toho zbili, potupili a odeslali s prázdnou. A poslal ještě třetího. Ale i toho zranili a vyhnali. Řekl tedy pán vinice: ' Co mám dělat? Pošlu svého milovaného syna; snad se před ním zastydí'. Ale když ho vinaři spatřili, takto mezi sebou uvažovali: 'To je dědic. Zabijme ho, aby dědictví připadlo nám! ' A vyhnali ho ven z vinice a zabili. Co jim tedy pán vinice udělá? Přijde a zahubí ty vinaře a svěří viníci jiným \. Když to uslyšeli, řekli mu: „Bůh uchovej!“ Ale on na ně pohlédl a řekl: \ Co tedy znamená tohle, co je psáno: Kámen, který zavrhli stavitelé, stal se kamenem úhelným? Každý, kdo na ten kámen padne, rozrazí se, a na koho padne, toho rozdrtí \. V tu hodinu se ho vykladatelé Písma a veleknězi chtěli zmocnit, ale báli se lidu; poznali totiž, že toto podobenství pověděl na ně. Nepouštěli ho však s očí a poslali slidiče, kteří se měli stavět spravedlivými, aby ho chytili v řeči tak, že by ho mohli vydat vladařově vládní moci. I otázali se ho: \ Mistře, víme, že správně mluvíš a učíš a nestraníš nikomu, nýbrž učíš Boží cestě podle pravdy. Je nám dovoleno dávat císaři daň, či ne? “ On však prohlédl jejich lest a řekl jim: „Ukažte mi denár! Čí má obraz a nápis?“ Odpověděli mu: „Císařův.“ I řekl jim: „Dávejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Božího, Bohu.“ A nepodařilo se jim chytit ho v slově před lidem, ale podivili se jeho odpovědi a zmlkli. Přistoupili k němu také někteří sadduceové, kteří popírají vzkříšení, a zeptali se ho: „Mistře, Mojžíš nám napsal: Zemře-li komu ženatý bratr, který neměl dětí, ať si vezme tu ženu za manželku jeho bratr a zplodí svému bratrovi potomstvo. Bylo tedy sedm bratří. A první se oženil, ale zemřel bez dětí. I vzal si ji druhý a třetí, a takto všech těch sedm nezanechalo potomka a umřelo. Naposled umřela i žena. Kterého z nich manželkou tedy bude tato žena při vzkříšení? Neboť sedm jich ji mělo za manželku.“ A Ježíš jim řekl: „Lidé tohoto světa se žení a vdávají. Ale ti, kdo byli uznáni za hodný onoho světa a vzkříšení z mrtvých, nezení se ani nevdávají; vždyť ani není možné, aby ještě umřeli, neboť jsou jako andělé a jsou Boží synové, protože jsou účastni vzkříšení. Že však mrtví vstanou, naznačil i Mojžíš při keři, jak nazývá Pána Bohem Abrahamovým a Bohem Izákovým a Bohem Jakobovým. A není Bůh mrtvých, nýbrž živých, neboť všichni žijí pro něj.“ Někteří vykladatelé Písma mu na to pravili: li Mistře, dobře jsi (to) řekl!“ A nikdo se ho už neodvážil tázat. Řekl pak jim: „Jak mohou říkat, že Mesiáš je Davidův syn? Vždyť sám David praví v knize Žalmů: Řekl Pán mému Pánu: Seď po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvým nohám. David ho tedy nazývá Pánem; jak proto může být jeho syn?“ Když ho všechen lid poslouchal, řekl učedníkům: „Mějte se na pozoru před vykladateli Písma, kteří rádi chodí v řízách a libují si v pozdravech na náměstích, v prvních sedadlech v synagogách a v prvních místech na hostinách, kteří vyjídají domy vdov a navenek se dlouho modlí. Těm se dostane velmi přísného soudu.“ Když pozvedl zrak, uviděl boháče, jak vhazují své dary do pokladnice. Spatřil i jednu chudičkou vdovu, jak tam vhazuje dva měďáky, a řekl: „Tato chudá vdova vhodila více než všichni. Tito všichni totiž vhodili na dary ze svého nadbytku, avšak ona vhodila ze svého nedostatku, všechno živobytí, které měla.“ Když někteří pravili o chrámu, že je ozdoben krásnými kameny a dary, řekl: „Přijdou dni, kdy z toho, co vidíte, nezůstane kámen na kameni, všechno bude rozbořeno.“ A zeptali se ho: „Mistře, kdy to bude? A jaké bude znamení, až se to začne dít?“ On řekl: „Mějte se na pozoru, abyste se nedali svést, neboť mnozí přijdou v mém jménu a řeknou: ´Já jsem to ´a ´Čas se přiblížil'. Nechoďte za nimi! Až uslyšíte o válkách a vzbouřeních, nelekejte se, protože se to musí nejdříve stát, ale to nebude hned konec.“ Tehdy jim pověděl: „Povstane národ proti národu a království proti království, a budou velká zemětřesení a na rozličných místech bude hlad, mor, hrůzy a velká znamení s nebe. Ale především tímto vztáhnou na vás ruce, budou vás pronásledovat, vydávat synagogám a do vězení, poženou vás před krále a před vladaře pro mé jméno; to se stane, abyste vydali, svědectví. Uložte si proto do srdce, že nemáte předem připravovat, jak se obhájit, neboť já vám dám ústa i moudrost, které nebudou moci odolat veškeří vaši odpůrci. Budou vás vydávat i rodiče, bratři, příbuzní a přátelé, a některé z vás usmrtí; a budete u všech v nenávisti pro mé jméno. Ale ani vlas s hlavy se vám neztratí. Svou trpělivostí zachráníte své duše.“ „Až uvidíte, že Jerusalem je obléhán vojskem, tu vězte, že se přiblížilo jeho zpustošení. Tehdy ti, kdo jsou v Judsku, ať utekou na hory, a ti, kdo jsou v něm, ať vyjdou, a kdo na venkově, ať do něho nevcházejí, protože to jsou dny pomsty, aby se vyplnilo všechno, co bylo napsáno. Běda těhotným a kojícím v ty dny, neboť bude veliké soužení na zemi a hněv proti tomuto lidu. A budou padat pod ostřím meče a budou odváděni do zajetí mezi všechny národy a Jerusalem bude šlapán od pohanů, dokud se neskončí doby pohanů.“ „A budou znamení na slunci, měsíci a hvězdách a na zemi úzkost mezi národy bezradnými nad hukotem moře a příboje, takže lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přichází na celou obývanou zem, neboť nebeské moci se budou hýbat. A tehdy uvidí Syna člověka, jak přichází v mraku s velikou mocí a velebností. Až se to začne dít, vzhlédněte a zdvihněte hlavu, protože se přibližuje vaše vykoupení“. A pověděl jim podobenství: „Podívejte se na fíkovník a všechny stromy! Když pozorujete, že už pučí, poznáváte, že je už blízko léto. Tak i vy, až uvidíte, že se to děje, vězte, že je blízko Boží království. Vpravdě vám pravím, že nepomine toto pokolení, dokud se všechno nestane. nebe i země pominou, ale moje slova nepominou.“ „Dávejte si však pozor, aby vaše srdce nebylo zatíženo opojením, opilstvím, a (nemírnou) starostí o tento život a aby na vás nepřišel onen den znenadání jako léčka; neboť překvapí všecky, kdo bydlí na povrchu celé země. Bděte tedy a modlete se v každé době, abyste byli uznáni za hodný uniknout tomu všemu, co se má stát, a stanout před Synem člověka.“ Ve dne pak učil v chrámě, v noci však vycházel a prodléval na hoře zvané Olivová. A brzo ráno k němu přicházel všechen lid, aby ho v chrámě poslouchal. Přiblížil se svátek přesnic, který se nazývá pascha. A hledali velekněží a vykladatelé Písma, jak by ho usmrtili, ale báli se lidu. Avšak satan vešel do Jidáše, který se nazýval Iškariotský, jednoho ze dvanácti. Odešel tedy a mluvil s velekněžími a veliteli (chrámu), jak jim ho vydá. I zaradovali se a dohodli se, že mu dají peníze. A slíbil (to). Hledal však vhodnou příležitost, aby jim ho vydal, až s ním nebude lid. A přišel den přesnic, kdy měl být zabíjen velikonoční beránek. Poslal tedy Petra a Jana se slovy: „Jděte a připravte nám beránka, abychom večeřeli!“ Oni mu řekli: „Kde si přeješ, abychom připravili?“ A on jim řekl: „Hle, až vejdete do města, potká vás člověk, který nese džbán vody; půjdete za ním do domu, do kterého vejde, a řeknete pánovi toho domu: ´Mistr ti praví: Kde je místnost, v které bych jedl beránka se svými učedníky?´ A on vám ukáže velkou horní místnost, (už) prostřenou; tam připravte!“ Odešli tedy a našli, jak jim řekl, a připravili beránka. A ve stanovenou hodinu se položil (ke stolu) a apoštolově s ním. A řekl jim: „Toužebně jsem si přál jíst s vámi tohoto beránka, dříve než budu trpět. Neboť vám pravím, že ho už nebudu jíst, dokud se nenaplní v Božím království.“ A vzal kalich, vzdal díky a řekl: „Vezměte to a rozdělte mezi sebe, neboť vám pravím, že už nebudu pít z plodu révy, dokud nepřijde Boží království“. A vzal chléb, vzdal díky, rozlámal a dal jim se slovy: „Toto je mé tělo, které se za vás vydává; to čiňte na mou památku!“ Stejně (udělal) i s kalichem po večeři, když řekl: „Tento kalich je nová úmluva v mé krvi, která se za vás vylévá.“ „Avšak hle, ruka mého zrádce je se mnou u stolu. Syn člověka sice odchází podle toho, jak bylo určeno, ale běda tomu Člověku, skrze kterého je zrazován!“ A oni se začali ptát jeden druhého, kdo z nich že to asi je, který to zamýšlí udělat. Povstal mezi nimi i spor, kdo z nich je asi největší. A on jím řekl: „Králové národů panují nad nimi a ti, kdo na nich uplatňují svou moc, dávají si název dobrodinci. Vy však ne tak! Ale kdo je mezi vámi největší, buď jako nejmladší, a kdo je představený, buď jako služebník. Vždyť kdo je větší: ten, kdo sedí, či ten, kdo obsluhuje? Zdali ne ten, kdo sedí? Já však jsem mezi vámi jako ten, kdo obsluhuje. Vy jste se mnou vytrvali v mých zkouškách; a já vám odkazuji království, jako mně je odkázal můj Otec, abyste jedli a pili u mého stolu v mém království a zasedli na trůny k soudu nad dvanácti izraelskými kmeny.“ „Šimone, Šimone, hle, satan si vyžádal, aby vás prosel jako pšenici, ale já jsem prosil za tebe, aby tvá víra nezakolísala, a ty, až se obrátíš, utvrzuj své bratry!“ A on mu řekl: „Pane, jsem ochoten jít s tebou i do žaláře i na smrt!“ Než on řekl: „Říkám ti, Petře: (Ještě) dnes, než kohout zakokrhá, třikrát zapřeš, že mě znáš.“ Pak jim řekl: „Když jsem vás poslal bez měšce, bez mošny a opánků, měli jste v něčem nedostatek?“A oni řekli: „V ničem“. Řekl jim tedy: „Teď však, kdo má měšec, vezmi ho, podobně i mošnu, a kdo nemá, prodej svůj plášť a kup si meč! Neboť vám pravím, že se musí na mne splnit toto, co je psáno: A mezi zločince byl připočten. Neboť to, co se mne týká, se dokonává.“ A oni řekli: „Pane, hle, tady jsou dva meče.“ On jim řekl: „To stačí“. Potom se odtamtud odebral podle zvyku na Olivovou horu; Šli za. ním i učedníci. Když došel na to místo, řekl jim: „Modlete se, abyste nepřišli do pokušení!“ Sám pak se od nich vzdálil, co by kamenem dohodil, klekl na kolena a modlil se: „Otče, chceš-li, vezmi ode mne tento kalich, avšak ne má, nýbrž tvá vůle se staň!“ Tu se mu zjevil anděl z nebe a posiloval ho. A když upadl do smrtelných úzkostí, vroucněji se modlil. A jeho pot byl jako kapky krve, stékající na zem. Když pak vstal od modlitby a přišel k svým učedníkům, shledal, že zármutkem usnuli. A řekl jim: „Proč spíte? Vstaňte, modlete se, abyste nepřišli do pokušení!“ Když ještě mluvil, hle, (přišel) zástup a ten, který se jmenoval Jidáš, jeden ze dvanácti, šel před nimi a přiblížil se k Ježíšovi, aby ho políbil. Ale Ježíš mu řekl: „Jidáši, políbením zrazuješ Syna člověka?“ Když viděli ti, kteří byli při něm, co se chystá, řekli: „Pane, máme bít mečem?“ A jeden z nich udeřil veleknězova služebníka a uťal mu pravé ucho. Ale Ježíš odpověděl: „Až sem, a dost!“ A dotkl se jeho ucha a uzdravil ho. Ježíš pak řekl velekněžím, velitelům chrámu a starším, kteří pro něj přišli: „Jako na lupiče jste vyšli s meči a s holemi?“ Ačkoliv jsem býval s vámi každý den v chrámě, nevztáhli jste na mne ruce. Ale tohle je vaše hodina a moc tmy.“ Potom ho jali, vedli a zavedli do veleknězova dvora. Petr však šel vpovzdáli za ním. Když rozdělali uprostřed dvora oheň a sesedli se (kolem něho), Petr si sedl mezi ně. Tu ho spatřila jedna služka, jak seděl ve světle, upřela na něj zrak a řekla: „I tenhle byl s ním!“ Ale on zapřel slovy: „Ženo, neznám ho!“ A za chvilku ho uviděl jiný a řekl: „Také ty jsi z nich!“Petr však pravil: „Nejsem, člověče!“ A asi po hodině někdo jiný tvrdil: „Skutečně, i tenhle byl s ním, vždyť je také Galilejan!“ Ale Petr řekl: „Člověče, nevím, co povídáš.“ A najednou, když ještě mluvil, zakokrhal kohout. Tu se Pán obrátil a pohleděl na Petra. I vzpomněl si Petr na slovo Páně, jak mu řekl: „Dříve než dnes kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“ A vyšel ven a hořce se rozplakal. A muži, kteří ho střežili, posmívali se mu a bili ho. Zakryli ho a ptali se ho: „Hádej, kdo tě to udeřil?“ A mnoho jiného proti němu rouhavě mluvili. Jakmile se rozednilo, sešli se starší lidu, veleknězi a vykladatelé Písma a odvedli ho do své rady. Tázali se ho: „Jestliže jsi ty Mesiáš, řekni nám!“A pravil jim: „Řeknu-li vám (to), neuvěříte mi, a budu-li se vás ptát, neodpovíte mi. Ale od této chvíle bude sedět Syn člověka na pravici Boží moci“. Tu všichni řekli: „Ty jsi tedy Boží Syn? „A on jim řekl: „Ano, jsem, jak pravíte.“ A oni řekli: „K čemu ještě potřebujeme svědectví? Vždyť sami jsme to slyšeli z jeho úst.“ A povstalo celé jejich shromáždění a vedli ho k Pilátovi. Začali pak na něj žalovat: „Shledali jsme, že tenhle člověk pobuřuje náš národ, že brání odvádět císaři daň a že se vydává za krále Mesiáše.“ Pilát se ho tedy zeptal: „Ty jsi židovský král? „A on mu odpověděl: „Ano, jak říkáš“. Pilát pak řekl velekněžím a davu: „Neshledávám nic, čím by se tento člověk provinil.“ Ale oni naléhali ještě více a říkali: „Bouří lid svým učením po celé Judeji, počínaje Galilejí až sem.“ Jakmile (to) Pilát uslyšel, zeptal se, zdali tento člověk je Galilejan. A když se dověděl, že je to poddaný Herodův, poslal ho k Herodovi, který ty dni byl také v Jerusalemě. Když Herodes Ježíše spatřil, velmi se zaradoval, neboť už dávno si ho přál vidět, protože o něm slyšel a doufal, že ho uvidí udělat nějaký zázrak. I kladl mu mnoho otázek, ale on mu vůbec neodpovídal. Stáli tam i veleknězi a vykladatelé Písma a vytrvale na něj žalovali. Tu Herodes i se svým vojenským doprovodem jím pohrdl, ztropil si z něho žert, když ho oblékl v bílý šat, a poslal ho nazpátek k Pilátovi. Ten den se Herodes a Pilát spřátelili, neboť předtím žili spolu v nepřátelství. Pilát pak svolal velekněze, předáky a lid a řekl jim: „Předvedli jste mi tohoto člověka, že prý rozvrací lid, a hle, já jsem ho vyšetřoval před vámi a neshledal jsem, že by se tento člověk provinil něčím z toho, co proti němu vznášíte. Ale ani Herodes; vždyť ho poslal nazpátek k nám; prostě neudělal nic, co by zasluhovalo smrti. Proto ho potrestám a propustím.“ Ve svátek pak jim musíval jednoho propustit. Oni však vzkřikli: „Pryč s tímhle, ale propusť nám Barabbáše!“ Ten byl vsazen do žaláře pro nějaké vzbouření, které se stalo v městě, a pro vraždu. Ale Pilát chtěl propustit Ježíše a znova k nim promluvil. Ale oni křičeli: „Ukřižuj, ukřižuj ho!“ On jim však po třetí řekl: „Co tedy zlého udělal? Neshledávám, proč by měl zemřít. Potrestám ho tedy a propustím.“ Oni však naléhali s velikým křikem a žádali, aby byl ukřižován, a jejich křik se stupňoval. Pilát se proto rozhodl povolit jejich žádosti. Propustil jim tedy toho, který byl vsazen do žaláře pro povstání a vraždu, o kterého žádali, a Ježíše vydal jejich vůli. A když ho vedli, uchopili jakéhosi Šimona Kyrenského, který přicházel z pole, a vložili na něj kříž, aby ho nesl za Ježíšem. A šel za ním velký zástup lidu a žen, a ty nad ním plakaly a bědovaly. Ježíš se k nim obrátil a řekl: „Jerusalemské dcery, neplačte nade mnou, ale plačte samy nad sebou a nad svými dětmi. Neboť hle, přijdou dni, kdy budou říkat: ´Blažené neplodné a životy, které nerodily, a prsy, které nekojily.´ Tehdy začnou říkat horám: ´Padněte na nás!´ a vrchům: ´Přikryjte nás!´ Neboť děje-li se toto se stromem zeleným, co se stane se suchým?“ Byli s ním vědem na popravu také ještě jiní dva zločinci. Potom přišli na místo zvané Lebka a tam ukřižovali jeho i ty zločince, jednoho po pravé straně a druhého po levé. A Ježíš pravil: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co dělají.“ Když se dělili o jeho oděv, losovali. Lid tam stál a díval se. A předáci lidu se mu posmívali slovy: „Jiné zachránil, ať zachrání sám sebe, jestliže je to Pomazaný Boží, Vyvolený!“ I vojáci si z něho tropili žerty, přistupovali k němu a nabízeli mu ocet se slovy: „Jsi-li židovský král, zachraň se!“ Nad ním byl také nápis: Toto je židovský král. A jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, rouhal se mu: „Nejsi ty Mesiáš? Zachraň sebe i nás!“ Ale druhý odpověděl a pokáral ho: „Ani ty se Boha nebojíš, i když máš stejný trest? My přece trpíme spravedlivě, protože se nám dostává, co jsme si za své skutky zasloužili, ale tento se nedopustil ničeho zlého.“ Pak řekl: „Ježíši, rozpomeň se na mne, až přijdeš ve svém království!“ A řekl mu: „Vpravdě ti pravím: Dnes budeš se mnou v ráji!“ Bylo asi šest hodin a nastala tma po celé zemi až do devíti hodin; slunce se zatmělo a chrámová opona se roztrhla v půli. A Ježíš zvolal velikým hlasem: „Otče, do tvých rukou poroučím svého ducha!“A po těch slovech vydechl naposled. Když setník viděl, co se stalo, velebil Boha a řekl: „Skutečně, toto byl člověk spravedlivý!“ A všechen zástup, který byl zároveň přítomen oné podívané a viděl, co se stalo, vracel se a bil se v prsa. Všichni jeho známí však stáli opodál, také ženy, které ho provázely z Galileje, se na to dívaly. A hle, muž jménem Josef, člen velerady, dobrý a spravedlivý člověk - ten nesouhlasil s jejich rozhodnutím a jednáním - ze židovského města Arimathie, který očekával Boží království, přišel k Pilátovi a požádal ho o Ježíšovo tělo. A sňal je, zavinul do plátna a položil ho do vytesaného hrobu, do kterého ještě nikdo nebyl doposud uložen. Byl to den přípravy a prosvítalo na sobotu. Ženy, které s ním přišly z Galileje, šly za ním a podívaly se na hrob, i jak jeho tělo bylo uloženo. Potom se vrátily a připravily vonné věci a masti; v sobotu však nic nedělaly podle přikázání. První pak den po sobotě záhy zrána přišly k hrobu a nesly vonné věci, které připravily. nalezly však kámen od hrobu odvalený, a když vešly, nenašly tělo Pána Ježíše. A zatím co byly nad tím bezradné, hle, dva muži v oslnivém rouchu stanuli vedle nich. Když se lekly a klonily tvář k zemi, řekli jim: „Proč hledáte živého mezi mrtvými? Není zde, ale vstal. Vzpomeňte si, že k vám mluvil, když byl ještě v Galileji, takto: ´Syn člověka musí být vydán hříšníkům do rukou, být ukřižován a třetí den vstát'.“ I vzpomněly si na jeho slova, vrátily se od hrobu a oznámily to všecko jedenácti a všem ostatním. Byly to: Marie Magdalena, Jana a Marie Jakubova; i ostatní, které byly s nimi, říkaly to apoštolům. Ale ta zpráva se jim zdála jako blouznění, a neuvěřili jim. Petr však vstal a běžel ke hrobu; sklonil se a vidí lněné ovinky oddělené. I odešel a divil se u sebe, co se stalo. A hle, dva z nich se ubírali téhož dne do osady jménem Emauzy, vzdálené od Jerusalema šedesát honů, a hovořili mezi sebou o všech těchto událostech. A když si tak hovořili a spolu uvažovali, přiblížil se k nim sám Ježíš a šel s nimi, ale jejich očím bylo bráněno, aby ho nepoznali. A řekl jim: „O čem to cestou mezi sebou tak rozmlouváte? „A zastavili se zarmouceni. Jeden z nich, jménem Kleofáš, mu odpověděl: „Ty jsi jediný cizinec v Jerusalemě, který neví, co se v něm stalo tyto dny?“ A řekl jim: „Co (se stalo)?“ A oni mu pravili: „To s Ježíšem Nazaretským, který byl prorok, mocný v činu i v slově před Bohem a přede vším lidem, jak ho veleknězi a naši předáci vydali k odsouzení na smrt a ukřižovali ho. A my jsme doufali, právě on má vykoupit Izraele. Ale k tomu ke všemu je dnes už třetí den, co se to stalo. Avšak i některé z našich žen nás poděsily. Časně ráno totiž byly u hrobu, a když nenašly jeho tělo, přišly a říkaly, že dokonce měly vidění andělů, a ti že řekli, že žije. A někteří z našich se odebrali ke hrobu a nalezli tak, jak pověděly i ženy, jeho však neviděli.“ A on jim řekl: „Ó bláhoví a srdcem váhaví uvěřit všemu, co mluvili proroci! Což to nemusel Mesiáš trpět a vejít do své slávy?“ Začal pak od Mojžíše a ode všech proroků a vykládal jim, co se na něj vztahovalo ve všech Písmech. A přiblížili se k osadě, do které se ubírali, a on předstíral, že jde dál. Ale oni ho přinutili se slovy: „Zůstaň s námi, neboť se připozdívá a den se už nachýlil“. I vešel, aby zůstal s nimi. Když byl s nimi u stolu, vzal chléb, požehnal, rozlámal a podával jim. A otevřely se jim oči a poznali ho; on však od nich zmizel. Tu si řekli vespolek: „Což nám nehořelo srdce, když k nám na cestě mluvil a otvíral nám Písma?“ A vstali tu chvíli a vrátili se do Jerusalema, a nalezli pohromadě jedenáct a ty, kteří byli s nimi, jak praví: „Pán skutečně vstal a ukázal se Šimonovi!“ Také oni vypravovali, co se jim přihodilo na cestě a jak ho poznali při lámání chleba. Když o tom mluvili, stanul uprostřed nich a řekl jim: „Pokoj vám!“ Byli však zděšeni a přestrašeni a domnívali se, že vidí ducha. A řekl jim: „Proč jste poděšeni a proč vám vstupují na mysl pochybnosti? Podívejte se mi na ruce a na nohy, že jsem to já! Dotkněte se mě a pohleďte, že duch nemá maso ani kosti, jak u mne vidíte, že mám.“ A po těch slovech jim ukázal ruce i nohy. Když ještě pro samou radost nevěřili a žasli, řekl jim: „Máte tady něco k jídlu?“ A oni mu podali kousek pečené ryby. I vzal si a pojedl před nimi. A řekl jim: „Tato slova jsem vám mluvil, když jsem ještě býval s vámi: Musí se splnit všechno, co je o mně psáno v Mojžíšově Zákoně, Prorocích a Žalmech.“ Potom jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmům, a řekl jim: „Tak je psáno, že Mesiáš musel trpět a třetí den vstát z mrtvých a že má být kázáno v jeho jménu pokání a odpuštění hříchů všem národům, počínajíc Jerusalemem. Vy jste svědci těch věcí. A hle, já na vás posílám, co slíbil můj Otec. Zůstaňte tedy v městě, dokud nebudete opatřeni mocí z výsosti.“ Pak je vyvedl až do Bethanie, zvedl ruce a požehnal jim. A když jim žehnal, odstoupil od nich a byl nesen do nebe. Oni se mu poklonili a vrátili se do Jerusalema s velikou radostí. A byli stále v chrámě a velebili Boha. Na počátku bylo Slovo a Slovo bylo u Boha a Bůh bylo Slovo. To bylo na počátku u Boha. Vše povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic z toho, co povstalo. V něm byl život, a ten život byl světlo lidí. A to světlo svítí ve tmě, a tma je nepojala. Byl jeden člověk poslaný Bohem, jeho jméno bylo Jan. Ten přišel na svědectví, aby svědčil o světle, aby všichni skrze něj uvěřili. On nebyl světlo, měl jen svědčit o světle. Pravé světlo, které osvěcuje každého člověka, přicházelo na svět. Byl na světě a svět povstal skrze něj, ale svět ho nepoznal. Do vlastního přišel, a vlastní ho nepřijali. Ale všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi, těm, kdo věří v jeho jméno, kteří se nezrodili z krve, ani z vůle těla, ani z vůle muže, nýbrž z Boha. A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. A patřili jsme na jeho slávu, slávu, jakou má Jednorozený od Otce, plný milosti a pravdy. Jan o něm svědčí a volá: „O tomto jsem řekl: Ten, který přichází po mně, předešel mě, neboť byl dříve než já“. My všichni jsme zajisté přijali z jeho plnosti, a to milost [na milost. Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše,] milost a pravda byla dána skrze Ježíše Krista. Boha nikdo nikdy neviděl. Jednorozený Bůh, který je v Otcově lůně, ten o tom vypověděl. A toto je Janovo svědectví, když Židé z Jerusalema poslali k němu kněze a levity, aby se ho otázali: „Kdo jsi?“ I vyznal a nezapřel, a vyznal: „Já nejsem Mesiáš.“ I zeptali se ho: „Co tedy? Jsi Eliáš?“ A řekl: „Nejsem“. „Jsi prorok?“ A odpověděl: „Ne.“ Řekli mu tedy: „Kdo jsi? Ať můžeme odpovědět těm, kteří nás poslali. Co pravíš sám o sobě?“ Řekl: „Já jsem hlas volajícího na poušti:´Spravte cestu Páně', jak řekl prorok Izaiáš“. A ti vyslaní byli z farizeů. A tázali se ho takto: „Proč tedy křtíš, když nejsi ani Mesiáš, ani Eliáš, ani prorok?“ Jan jim odpověděl takto: „Já křtím vodou. Ale mezi vámi stojí někdo, koho vy neznáte, ten totiž, který přichází po mně, kterému nejsem hoden rozvázat řemínek u opánku.“ To se stalo v Bethanii za Jordánem, kde Jan křtil. Druhý den vidí Ježíše, jak k němu přichází, a praví: „Hle, Boží beránek, který snímá hřích světa! O tomto jsem řekl: Po mně přichází muž, který mě předešel, neboť byl dříve než já. A já jsem ho neznal, ale proto jsem já přišel křtít vodou, aby byl zjeven Izraeli“. A Jan vydal svědectví: „Viděl jsem Ducha sestupovat jako holubici z nebe a zůstal na něm. A já jsem ho neznal, ale ten, který mě poslal křtít vodou, mi řekl: ´Na koho uvidíš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, ten křtí Duchem svatým´. A já jsem uviděl a vydal svědectví, že toto je Boží Syn.“ Druhý den opět (tam) Jan stál a dva z jeho učedníků. Když spatří Ježíše, jak jde kolem, řekne: „Hle, Boží beránek!“ Ti dva učedníci slyšeli, co říká, a šli za Ježíšem. Když se Ježíš obrátil a spatřil, že jdou za ním, řekne jim: „Co hledáte? „A oni mu řekli: „Rabbi - to znamená učiteli -, kde bydlíš?“ Praví jim: „Pojďte se podívat!“Šli tedy a viděli, kde bydlí; a ten den zůstali u něho. Bylo kolem deseti hodin. Jeden z těch dvou učedníků, kteří to od Jana slyšeli a následovali ho, byl Ondřej, bratr Šimona Petra. Ten vyhledá nejprve svého bratra Šimona a řekne mu: „Nalezli jsme Mesiáše „- což znamená Pomazaný. Přivedl ho k Ježíšovi. Ježíš se na něj zadíval a řekl: „Ty jsi Šimon, Janův syn. Budeš se jmenovat Kefas“, což znamená Petr-Skála. Nazítří se rozhodl odejít do Galileje, a nalezne Filipa. A Ježíš mu řekne: „Pojď za mnou!“- Filip byl z Bethsaidy, města Ondřejova a Petrova. - Filip vyhledá Nathanaela a řekne mu: „Našli jsme toho, o němž psal Mojžíš v Zákoně a Proroci, Josefova syna Ježíše z Nazareta.“ A Nathanael mu řekl: „Z Nazareta může být něco dobrého? „Filip mu řekne: „Pojď a podívej se!“ Ježíš spatřil Nathanaela, jak k němu přichází, a praví o něm: „Hle, pravý Izraelita, v kterém není lsti.“ Nathanael mu řekne: „Odkud mě znáš? „Ježíš odpověděl a řekl mu: „Dříve než tě zavolal Filip, když jsi byl pod fíkovníkem, viděl jsem tě.“ Nathanael mu na to řekl: „Mistře, ty jsi Boží syn, ty jsi izraelský král!“ Ježíš mu odpověděl: „Že jsem ti řekl: ´Viděl jsem tě pod fíkovníkem´, věříš? Uvidíš větší věci než toto.“ A řekne mu: „Vpravdě, vpravdě vám pravím: Uvidíte otevřené nebe a Boží anděly vystupovat a sestupovat na Syna člověka.“ A třetí den byla svatba v galilejské Káně, a byla tam Ježíšova matka. Na svatbu byl pozván i Ježíš a jeho učedníci. A když se nedostávalo vína, Ježíšova matka mu praví: „Nemají víno!“ A Ježíš jí řekne: „Co mně a tobě, ženo? Moje hodina ještě nepřišla.“ Jeho matka řekne služebníkům: „Cokoli vám řekne, udělejte!“ A bylo tam šest velkých kamenných džbánů k očišťování podle židovského obyčeje, a každý z nich na dvě až tři míry. Ježíš jim řekne: „Naplňte džbány vodou!“ A naplnili je až dovrchu. A řekne jim: „Teď naberte a doneste správci svatby!“A oni donesli. Když správce svatby okusil vody proměněné ve víno, a nevěděl, odkud je, služebníci však, kteří čerpali vodu, to věděli, zavolá správce ženicha a praví mu: „Každý člověk nejdříve podává dobré víno, a až se podnapijí, potom to špatnější. Ty jsi však zachoval dobré víno až dosud.“ Tím učinil Ježíš v galilejské Káně počátek zázraků a zjevil svou slávu, a jeho učedníci v něj uvěřili. Potom sestoupil do Kafarnaa on a jeho matka i jeho bratři a jeho učedníci. A zůstali tam nemnoho dní. Byly blízko židovské velikonoce a Ježíš šel vzhůru do Jerusalema. A nalezl v chrámě ty, kteří prodávali býčky, ovce a holuby, a penězoměnce sedět. Tu si udělal z provázků důtky, vyhnal všechny z chrámu, i ovce a býčky, penězoměncům pak rozházel drobné a stoly zpřevracel a prodavačům holubů řekl: „Odneste to odtud! Nedělejte z domu mého Otce obchodní dům!“ Jeho učedníci si vzpomněli, že je psáno: Horlivost o tvuj dům mě stravuje. Židé mu proto na to řekli: „Jaké znamení nám ukážeš, že to můžeš dělat?“ Ježíš jim odpověděl: „Zbořte tento chrám, a ve třech dnech ho postavím.“ Židé tedy řekli: „Šestačtyřicet let se budoval tento chrám, a ty ho postavíš ve třech dnech?“ On však mluvil o chrámu svého těla. Když tedy vstal z mrtvých, rozpomněli se jeho učedníci, že to pravil, a uvěřili Písmu a slovu, které Ježíš řekl. Když byl v Jerusalemě o velikonočních svátcích, mnoho jich v něj uvěřilo, když viděli zázraky, které činil. Ježíš sám se jim však nesvěřoval, neboť znal všechny a nepotřeboval od nikoho osvědčení o člověku; sám totiž věděl, co je v člověku. Mezi farizeji byl jeden člověk jménem Nikodém, židovský předák. Ten přišel k němu v noci a řekl mu: „Rabbi, víme, že jsi přišel jako učitel od Boha, protože nikdo nemůže dělat taková znamení, jaká děláš ty, není-li s ním Bůh.“ Ježíš mu odpověděl: „Vpravdě, vpravdě ti pravím: Nenarodí-li se kdo znova, nemůže vidět Boží království“. Praví mu Nikodem: „Jak se může člověk narodit, když je stařec? Což může po druhé vejít do matčina lůna a narodit se?“ Ježíš odpověděl: „Vpravdě, vpravdě ti pravím: Nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do Božího království. Co se narodilo z těla, je tělo, a co se narodilo z ducha, je duch. Nediv se, že jsem ti řekl: ´Je třeba, abyste se znova narodili´. Vítr vane, kam chce, a slyšíš jeho zvuk, ale nevíš, odkud přichází a kam jde. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha.“ Nikodém mu na to řekl: „Jak se to může stát?“ Ježíš mu odpověděl: „Ty jsi učitel v Izraeli, a nevíš to? Vpravdě, vpravdě ti pravím: Co víme, o tom mluvíme, a co jsme viděli, o tom svědčíme, ale naše svědectví nepřijímáte. Jestliže jsem vám řekl pozemské věci, a nevěříte, jak uvěříte, až vám budu mluvit o nebeských? A nikdo nevystoupil do nebe kromě toho, který sestoupil z nebe, totiž Syn člověka. A jako Mojžíš vyzdvihl hada na poušti, tak musí být vyzdvižen Syn člověka, aby každý, kdo v něj věří, měl věčný život.“ Neboť Bůh tak miloval svět, že dal jednorozeného Syna, aby nikdo, kdo v něj věří, nezahynul, nýbrž měl věčný život. Vždyť Bůh neposlal Syna na svět, aby svět soudil, nýbrž aby byl svět skrze něj spasen. Kdo v něj věří, není souzen, kdo však nevěří, už je odsouzen, poněvadž neuvěřil ve jméno jednorozeného Božího Syna. A toto je soud: světlo přišlo na svět, a lidé více milovali tmu než světlo, neboť jejich skutky byly zlé. Každý totiž, kdo dělá zlo, nenávidí světlo a nepřichází k světlu, aby se neprokázalo, co jsou jeho skutky. Kdo však jedná podle pravdy, přichází k světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky byly vykonány v Bohu. Potom přišel Ježíš a jeho učedníci do judské země a tam s nimi zůstával a křtil. Ale i Jan křtil v Ainonu u Salimu, protože tam bylo mnoho vody; a lidé přicházeli a dávali se křtít. Jan totiž ještě nebyl uvržen do žaláře. Tu povstala mezi Janovými učedníky a jedním Židem hádka o očišťování. I přišli k Janovi a řekli mu: „Rabbi, ten, který byl s tebou za Jordánem a o kterém jsi svědčil, hle, on křtí a všichni chodí k němu.“ Jan odpověděl: „Člověk si nemůže nic vzít, není-li mu dáno z nebe. Vy sami mi musíte dosvědčit, že jsem řekl: ´Já nejsem Mesiáš, ale jsem poslán před ním'. Kdo má nevěstu, je ženich; a ženichův přítel, který je při něm a slyší ho, velmi se raduje ze ženichova hlasu. Tato moje radost se tedy naplnila. On musí růst, já však se zmenšovat.“ Kdo přichází shůry, je nade všechny. Kdo je ze země, patří zemi a mluví po zemsku. Kdo přichází z nebe, je nade všechny; co viděl a co slyšel, o tom svědčí, a nikdo nepřijímá jeho svědectví. Kdo jeho svědectví přijímá, stvrdil, že Bůh je pravdivý. Neboť ten, kterého poslal Bůh, mluví slova Boží; vždyť nedává Ducha odměřeně. Otec miluje Syna a všechno mu dal do ruky. Kdo věří v Syna, má věčný život, kdo však nevěří v Syna, neuvidí života, nýbrž Boží hněv na něm trvá. Když tedy Pán poznal, že farizeové uslyšeli, jak Ježíšovi přibývá více učedníků a že více křtí než Jan - ačkoliv Ježíš sám nekřtil, nýbrž jeho učedníci -, opustil Judsko a odešel opět do Galileje. Musel však projít Samařskem. Přijde tedy k samařskému městu, které se nazývá Sychar, blízko pole, které dal Jakub svému synu Josefovi. Tam byl Jakubův pramen. Ježíš tedy unavený cestou se prosto posadil u pramene. Bylo kolem šesti hodin. Přijde samařská žena načerpat vody. Ježíš jí řekne: „Dej mi napít!“ - Jeho učedníci totiž odešli do města nakoupit pokrmů. - Samaritánka mu tedy řekne: „Jak to, že ty, ačkoliv jsi Žid, žádáš pít ode mne, Samaritánky?“ - Židé se totiž se Samaritány nestýkají. - Ježíš jí odpověděl: „Kdybys znala Boží dar a (věděla), kdo ti to říká: ' Dej mi napít', (spíše) bys prosila ty jeho, a dal by ti živou vodu“. Žena mu praví: „Pane, ani nemáš nádobu, a studna je hluboká. Odkud tedy máš tu živou vodu? Což ty jsi větší než náš otec Jakub, který nám dal tu studnu a pil z ní sám i jeho synové a jeho dobytek? “ Ježíš jí na to řekl: „Každý, kdo pije z této vody, bude zase žíznit. Kdo se však napije z vody, kterou mu dám já, nebude žíznit, ale voda, kterou mu dám já, stane se v něm pramenem vody vytryskující do věčného života“. Žena mu řekne: „Pane, dej mi té vody, abych nežíznila a nemusela sem chodit čerpat!“ Řekne jí: „Jdi, zavolej svého muže a přijď sem!“ Žena mu odpověděla: „Nemám muže.“ Ježíš jí řekne: „Dobře jsi pravila 'Nemám muže', neboť jsi měla pět mužů, a ten, kterého máš nyní, není tvůj muž. To jsi pověděla pravdu.“ Řekne mu žena: „Pane, vidím, že jsi prorok. Naši otcové se klaněli na této hoře, a vy říkáte, že v Jerusalemě je místo, kde se náleží klanět.“ Řekne jí Ježíš: „Ženo, věř mi, přichází hodina, kdy se nebudete klanět Otci ani na této hoře, ani v Jerusalemě. Vy se klaníte tomu, co neznáte, my se klaníme tomu, co známe, protože spása je ze Židů. Ale přichází hodina, a už je tady, kdy se praví ctitelé budou Otci klanět v duchu a v pravdě. Neboť i Otec hledá ty, kteří by se mu takto klaněli. Bůh je duch, a ti, kdo se mu klanějí, mají to dělat v duchu a v pravdě“. Žena mu praví: „Vím, že přijde Mesiáš, který se nazývá Pomazaný. Až on přijde, oznámí nám všecko“. Řekne jí Ježíš: „Já to jsem, který a tebou mluvím“. A vtom přišli jeho učedníci a divili se, že mluví se ženou. Nikdo však neřekl: „Co se ptáš?“ nebo: „Proč s ní mluvíš?“ Žena zatím nechala svou nádobu, odešla do města a pověděla lidem: „Pojďte a podívejte se na člověka, který mi řekl všechno, co jsem udělala! Není to snad Mesiáš?“ Vyšli z města a dali se na cestu k němu. Mezitím ho učedníci prosili: „Rabbi, pojez!“ On jim však řekl: „Já mám k jídlu pokrm, o kterém vy nevíte.“ Učedníci si tedy pravili mezi sebou: „Což mu někdo přinesl jídlo?“ Ježíš jim řekne: „Můj pokrm je činit vůli toho, který mě poslal, a dokonat jeho dílo. Což neříkáte: ´Ještě čtyři měsíce, a nastane žeň´? Hle, pravím vám: Zdvihněte oči a pohleďte na pole, že se už bělají ke žni. A ten, kdo žne, dostává odplatu a shromažduje užitek k věčnému životu, aby se radoval zároveň jak rozsévač, tak žnec. V tom je zajisté pravdivé přísloví: Jiný rozsévá, a jiný žne. Já jsem vás posla] žnout to, o čem jste nepracovali. Jiní pracovali, a vy jste nastoupili do jejich práce.“ Z onoho města pak mnoho Samaritánů v něj věřilo pro to, co svědčila ta žena svým slovem: „Řekl mi všechno, co jsem udělala.“ Když tedy Samaritáni k němu přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. A zůstal tam dva dni. A mnohem více jich uvěřilo pro jeho řeč. Té ženě pak pravili: „Už nevěříme pro tvé vyprávění, neboť sami jsme slyšeli a víme, že je to jistě Spasitel světa.“ Po těch dvou dnech odtamtud odešel do Galileje. Sám Ježíš totiž osvědčil, že prorok není ve cti ve vlastní otčině. Když tedy přišel do Galileje, Galilejané ho přijali, protože viděli všecko, co učinil v Jerusalemě o svátcích; také oni totiž přišli na svátky. přišel tedy opět do galilejské Kány, kde proměnil vodu ve víno. A jeden královský úředník měl v Kafarnau nemocného syna. Když uslyšel, že Ježíš přišel z Judska do Galileje, odebral se k němu a prosil ho, aby sestoupil a uzdravil mu syna, neboť byl blízek smrti. Ježíš mu však řekl: „Neuvidíte-li znamení a divy, neuvěříte.“ Královský úředník mu praví: „Pane, sestup, dříve než mé dítě umře!“ Řekne mu Ježíš: „Jdi, tvůj syn je živ!“ Onen člověk uvěřil slovu, které mu Ježíš řekl, a šel. Když byl ještě na cestě, přišli mu vstříc služebníci a oznámili mu: „Tvůj chlapec je živ!“ Tázal se jich tedy na hodinu, kdy se mu ulevilo. A oni mu řekli: „Včera v sedm hodin ho opustila horečka“. Poznal tedy otec, že právě v tu hodinu mu Ježíš řekl: „Tvůj syn je živ.“ A uvěřil on i celý jeho dům. To byl zase druhý zázrak, který Ježíš udělal, když přišel z Judska do Galileje. Potom byl židovský svátek a Ježíš se odebral vzhůru do Jerusalema. V Jerusalemě u Ovčí brány je rybník, hebrejsky zvaný Bethesda, o pěti podloubích. V těch leželo množství nemocných, slepých, chromých, s uschlými údy, kteří čekali na pohyb vody. [Časem totiž sestupoval do rybníka anděl Páně a rozvířil vodu. A kdo po pohnutí vody sestoupil první, uzdravoval se, ať byl stižen jakoukoli nemocí.] Byl pak tam nějaký člověk osmatřicet let nemocný. Když ho spatřil Ježíš ležet a poznal, že je tam už dlouho, řekl mu: „Chceš být zdráv?“ Nemocný mu odpověděl: „Pane, nemám nikoho, kdo by mě snesl do rybníka, když je voda rozvířena; zatím co já jdu, jiný sestoupí přede mnou“. Ježíš mu řekne: „Vstaň, vezmi svoje lože a choď!“ A ten člověk se hned uzdravil, vzal svoje lože a chodil. Ten den však byla sobota. Židé tedy tomu uzdravenému řekli: „Je sobota, a není ti dovoleno nosit lože!“ On jim však odpověděl: „Ten, který mě uzdravil, mi řekl: Vezmi svoje lože a choď!“ Zeptali se ho: „Kdo je ten člověk, který ti pravil: Vezmi a chod?“ Ale ten uzdravený nevěděl, kdo to je. Ježíš se totiž vzdálil, protože na tom místě byl shromážděn lid. Potom ho Ježíš nalezl v chrámu a řekl mu: „Hled, byl jsi uzdraven; už nehřeš, aby tě nestihlo něco horšího!“ Ten člověk odešel a oznámil Židům, že ho to uzdravil Ježíš. Proto Židé Ježíše pronásledovali, že takové věci dělal v sobotu. On jim však odpověděl: „Můj Otec pracuje až doposud, a i já pracuji.“ Proto Židé tím více usilovali o jeho smrt, protože nejen rušil sobotu, ale i nazýval Boha svým otcem, a tak se dělal rovným Bohu. Ježíš jim tedy odpověděl: „Vpravdě, vpravdě vám pravím: Syn nemůže sám od sebe dělat nic, leč co vidí dělat Otce; neboť cokoli dělá on, dělá podobně i Syn. Otec totiž Syna miluje a ukazuje mu všecko, co on dělá, ano ukáže mu ještě větší skutky, takže užasnete. Neboť jako Otec křísí mrtvé a oživuje, tak i Syn oživuje, koho chce. Otec také nikoho nesoudí, ale odevzdal všechen soud Synovi, aby všichni ctili Syna, jako ctí Otce. Kdo nectí Syna, nectí Otce, který ho poslal. Vpravdě, vpravdě vám pravím: Kdo slyší moje slova a věří tomu, který mě poslal, má věčný život a nepřichází před soud, ale přešel ze smrti do života. Vpravdě, vpravdě vám pravím: Přichází hodina, ano už je tu, kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna, a kdo uslyší, budou žít. Neboť jako Otec má život sám v sobě, tak dal i Synovi, aby měl život sám v sobě. Dal mu i moc konat soud, poněvadž je Syn člověka. Nedivte se tomu, že přichází hodina, kdy všichni, kdo jsou v hrobech, uslyší jeho hlas; ti pak, kdo činili dobro, půjdou ke vzkříšení k životu, ti však, kdo páchali zlo, ke vzkříšení na soud. Já od sebe nemohu nic dělat. Jak slyším, tak soudím, a můj soud je správný, protože nehledám vůli svou, nýbrž vůli toho, který mě poslal. Jestliže vydávám svědectví sám o sobě, mé svědectví není pravdivé. Někdo jiný vydává o mně svědectví, a vím, že svědectví, které o mně vydává, je pravdivé. Vy jste poslali k Janovi, a on vydal svědectví pravdě. Já však nepřijímám svědectví od Člověka, ale toto pravím, abyste vy byli spaseni. On byl lampa hořící a svítící, ale vy jste se chtěli veselit v jeho světle jen chvilku. Já mám větší svědectví než od Jana. Skutky totiž, které mi svěřil Otec, abych je vykonal, samy skutky, které dělám, o mně svědčí, že mě poslal Otec. I Otec, který mě poslal, vydal o mně svědectví. Nikdy jste neslyšeli jeho hlas ani neviděli jeho podobu a jeho slovo ve vás nezůstává, protože nevěříte tomu, kterého on poslal. Zkoumáte Písma, ježto se domníváte, že v nich máte věčný život; a právě ona svědčí o mně. Nechcete však přijít ke mně, abyste měli věčný život. Od lidí oslavu nepřijímám, ale vím o vás, že v sobě nemáte Boží lásky. Já jsem přišel ve jménu svého Otce, a nepřijímáte mě. Přijde-li jiný ve vlastním jménu, toho přijmete. Jak byste mohli uvěřit vy, když přijímáte oslavu jeden od druhého, ale nehledáte slávu, která pochází jedině od Boha? Nemyslete si, že já budu na vás žalovat u Otce; váš žalobce je Mojžíš, v něhož vy doufáte. Kdybyste totiž věřili Mojžíšovi, věřili byste mně, protože on psal o mně. Nevěříte-li však tomu, co napsal, jak budete věřit mým slovům?“ Potom Ježíš odešel za galilejské jezero Tiberiadské. A šlo za ním veliké množství, neboť viděli zázraky, které činil na nemocných. Ježíš pak vystoupil na horu a posadil se tam se svými učedníky. Zakrátko měly být židovské velikonoční svátky. Když tedy Ježíš pozvedl oči a viděl, jak k němu přichází tak veliké množství, řekne Filipovi: „Kde nakoupíme chleba, aby tito lidé pojedli?“ To pravil, aby ho zkoušel; sám totiž věděl, co hodlá udělat. Filip mu odpověděl: „Za dvě stě denárů chleba pro ně nestačí, aby každý dostal aspoň něco.“ Řekne mu jeden z jeho učedníků, Ondřej, bratr Šimona Petra: „Je tu jeden chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě ryby, ale co je to pro tolik?“ Ježíš řekl: „Usaďte ty lidi!“ A bylo na tom místě mnoho trávy. I usadilo se mužů asi na pět tisíc. Ježíš tedy vzal chleby, a když vzdal díky, rozdal mezi sedící; stejně i z ryb, kolik si kdo přál. Když se nasytili, řekne svým učedníkům: „Seberte zbylé drobty, aby nic nepřišlo nazmar!“ Sebrali tedy a naplnili dvanáct košíků drobty, které zůstaly z pěti ječných chlebů po těch, kteří pojedli. Když tedy ti lidé viděli zázrak, který učinil, říkali: „Toto je opravdu ten prorok, který má přijít na svět.“ Ale když Ježíš poznal, že chtějí přijít a zmocnit se ho, aby ho udělali králem, uchýlil se zase sám na horu. Když nastal večer, sestoupili jeho učedníci k moři, vstoupili na loď a plavili se na druhý břeh do Kafarnaa. Už se setmělo, a Ježíš k nim ještě nepřišel. Moře se však vzdouvalo vanutím silného větru. Když tedy veslovali asi pětadvacet nebo třicet honů, uvidí Ježíše kráčet po moři a blížit se k lodi; i padl na ně strach. Ale on jim řekne: „Já jsem to, nebojte se!“ Chtěli ho tedy vzít na loď, a loď byla hned u země, kam jeli. Druhý den viděl zástup, který stál na druhém břehu jezera, že kromě jednoho člunu nebylo tam jiného a že Ježíš nevstoupil se svými učedníky na loď, ale že jeho učedníci odjeli sami; jiné čluny však připluly z Tiberiady blízko k místu, kde jedli chléb, když Pán vzdal díky. Když tedy lidé zpozorovali, že tam není Ježíš ani jeho učedníci, sedli do člunů, přijeli do Kafarnaa a hledali Ježíše. A když ho našli na druhé straně jezera, řekli mu: „Rabbi, kdy jsi sem přišel?“ A Ježíš jim na to řekl: „Vpravdě, vpravdě vám pravím: Nehledáte mě proto, že jste viděli zázraky, ale proto, že jste jedli z chlebů a nasytili se. Pracujte ne o pokrm pomíjející, nýbrž o ten, který zůstává do věcného života, který vám dá Syn člověka; neboť toho potvrdil Bůh.“ Řekli mu proto: „Co máme činit, abychom dělali Boží díla!“ Ježíš jim odpověděl: „Toto je Boží dílo, abyste věřili v toho, kterého on poslal.“ Řekli mu proto: „Jaké znamení tedy činíš, abychom je viděli a tobě věřili? Co konáš? Naši otcové jedli manu na poušti, jak je psáno: Chléb s nebe dal jim k jídlu“. Ježíš jim tedy řekl: „Vpravdě, vpravdě vám pravím: Ten chléb s nebe vám nedal Mojžíš, nýbrž můj Otec vám dává pravý chléb z nebe; neboť Boží chléb to sestupuje z nebe a dává život světu.“ Proto mu pravili: „Pane, stále nám dávej ten chléb!“ Ježíš k nim promluvil: „Já jsem chléb života; kdo přichází ke mně, nebude lačnět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit. Ale řekl jsem vám, že jste mě i viděli, a přece nevěříte. Všechno, co mi dává Otec, přijde ke mně, a toho, kdo ke mně přichází, nevyženu, neboť jsem sestoupil z nebe, ne abych činil vůli svou, nýbrž vůli toho, který mě poslal. A to je vůle toho, který mě poslal: abych neztratil nic z toho, co mi dal, nýbrž abych to vzkřísil v poslední den. Vždyť to je vůle mého Otce: aby každý, kdo vidí Syna a věří v něj, měl věčný život, a já ho vzkřísím v poslední den.“ Reptali tedy proti němu Židé, že řekl: „Já jsem chléb, který sestoupil z nebe“ a říkali: „Což to není Ježíš, Josefův syn, jehož otce a matku známe? Jak může teď říci: ´Sestoupil jsem z nebe?“ Ježíš jim odpověděl: „Nereptejte mezi sebou! Nikdo nemůže ke mně přijít, nepřitáhne-li ho Otec, který mě poslal, a já ho vzkřísím v poslední den. Je psáno u Proroků: A všichni budou Bohem poučováni. Každý, kdo slyšel od Otce a naučil se, přichází ke mně. Ne že snad někdo viděl Otce; jenom ten, kdo je u Boha, ten viděl Otce. Vpravdě, vpravdě vám pravím: Kdo věří, má věčný život.“ „Já jsem chléb života. Vaši otcové jedli na poušti manu, a umřeli. Toto je chléb, který sestupuje z nebe, aby neumřel ten, kdo z něho jí. Já jsem živý chléb, který sestoupil z nebe. Bude-li kdo jíst z tohoto chleba, bude žít na věky; a chléb, který já dám, je mé tělo, (které vydám) za život světa.“ Židé se proto mezi sebou přeli a pravili: „Jak on může nám dát svoje tělo za pokrm?“ Ježíš jim však řekl: „Vpravdě, vpravdě vám pravím: Nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě života. Kdo jí moje tělo a pije mou krev, má věčný život a já ho vzkřísím v poslední den. Moje tělo je totiž skutečně pokrm a moje krev je skutečně nápoj. Kdo jí moje tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. Jako mne poslal živý Otec a já žiji skrz Otce, tak i ten, kdo jí mne, bude žít skrze mne. Toto je chléb, který sestoupil z nebe. Ne jako otcové jedli, a umřeli. Kdo jí tento chléb, bude žít na věky.“ To promluvil, když učil v synagoze v Kafarnau. Když to však uslyšeli mnozí z jeho učedníků, řekli: „Tvrdá je to řeč! Kdo ji může poslouchat?“ Ježíš však věděl sám u sebe, že jeho učedníci na to reptají, a pravil jim: „To vás pohoršuje? A co teprve, až uvidíte Syna člověka vystupovat tam, kde byl dříve? Co oživuje, je duch; tělo (samo) není k ničemu. Slova, která jsem k vám mluvil, jsou duch a jsou život. Ale jsou mezi vámi někteří, kdo nevěří.“ Ježíš totiž věděl od začátku, kdo jsou tito nevěřící a kdo ho zradí. A pravil: „Proto jsem vám řekl, že ke mně nemůže přijít nikdo, není-li mu (to) dáno od Otce.“ Od té chvíle mnozí z jeho učedníků odešli a už s ním nechodili. Ježíš tedy řekl dvanácti: „Chcete i vy odejít?“ Šimon Petr mu odpověděl: „Pane, ke komu půjdeme? Máš slova věčného života, a my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi Boží svatý.“ Ježíš jim odpověděl: „Nevyvolil jsem si vás dvanáct? A jeden z vás je ďábel.“ A to pravil o Jidášovi, synovi Šimona Iškariotského, neboť ten ho měl zradit, jeden ze dvanácti. A potom chodil Ježíš po Galileji; po Judsku totiž nechtěl chodit, protože se ho Židé snažili zabít. A byla blízko židovská slavnost stánků. Řekli mu proto jeho bratři: „Odeber se odtud a jdi do Judska, aby i tvoji učedníci viděli tvé skutky, které činíš; vždyť nikdo nedělá nic ve skrytu, chce-li být veřejně znám. Činíš-li takové věci, ukaž se světu!“ Ani jeho bratři totiž v něj nevěřili. Ježíš jim však praví: „Můj čas ještě nepřišel, ale váš čas je nasnadě stále. Vás nemůže svět nenávidět, ale mne nenávidí, protože já svědčím proti němu, že jeho skutky json špatné. Vy na slavnost jděte, já však na tuto slavnost nejdu, neboť můj čas se ještě nenaplnil.“ To jim pověděl a zůstal v Galileji. Ale když jeho bratři odešli, vystoupil také on na slavnost, ne zjevně, ale jakoby tajně. Židé ho tedy o slavnosti hledali a ptali se: „Kde on je?“ A zástup si o něm mnoho šeptal. Jedni totiž říkali: „Je dobrý.“ Jiní však říkali: „Ne, nýbrž svádí lid.“ Nikdo však o něm nemluvil veřejně ze strachu před Židy. Když byla slavnost v polovici, vystoupil Ježíš do chrámu a učil. Židé se divili a říkali: „Jak to, že on zná Písma, ačkoliv se (jim) nenaučil?“ Ježíš jim tedy na to řekl: „Mé učení není moje, nýbrž toho, který mě poslal. Kdo je ochoten konat jeho vůli, pozná o tom učení, je-li z Boha, či mluvím-li sám ze sebe. Kdo mluví sám ze sebe, hledá vlastní slávu; kdo však hledá slávu toho, který ho poslal, ten je pravdivý a není v něm nesprávnosti. Nedal vám Mojžíš Zákon? A nikdo z vás Zákon neplní. Proč mě usilujete zabít?“ Zástup odpověděl: „Máš zlého ducha; kdo tě usiluje zabít?“ Ježíš jim odpověděl: „Jeden skutek jsem udělal, a všichni se divíte. Proto vám Mojžíš dal obřízku - ne, že pochází od Mojžíše, ale od otců, a obřezáváte člověka v sobotu. Jestliže člověk přijímá obřízku v sobotu, aniž je rušen Mojžíšův Zákon, na mne se horšíte, že jsem uzdravil celého člověka v sobotu? Nesuďte podle zdání, nýbrž pronášejte spravedlivý soud!“ Proto někteří jerusalemští obyvatelé pravili: „Což nechtějí usmrtit právě jeho? A hle, mluví veřejně, a nic mu neříkají. Nepoznali nakonec předáci, že to je Mesiáš? Než o tomhle víme, odkud je. Ale až přijde Mesiáš, nikdo nebude vědět, odkud je.“ - Když Ježíš učil v chrámě, zvolal proto silným hlasem: „Znáte mě i víte, odkud jsem, a přece jsem nepřišel sám od sebe; ten však, který mě poslal, je pravdivý, ale vy ho neznáte. Já ho znám, protože jsem od něho a on mě poslal.“ Proto usilovali zmocnit se ho, ale nikdo na něj nevztáhl ruku, neboť ještě nepřišla jeho hodina. Mnoho jich ze zástupu však v něj uvěřilo a říkali: „Bude dělat Mesiáš, až přijde, více zázraků, než udělal on?“ Farizeové slyšeli, že si to lid o něm šeptá; i poslali veleknězi a farizeové služebníky, aby se ho zmocnili. Ježíš tedy pravil: „Jen krátko ještě jsem s vámi, a odejdu k tomu, který mě poslal. Budete mě hledat, ale nenajdete; a kde jsem já, tam vy nemůžete přijít.“ Tu řekli Židé mezi sebou: „Kam on chce jít, že ho nenajdeme? Což chce jít (k židům) do rozptýlení mezi pohany a učit pohany? Co je to za řeč, kterou pronesl: ´Budete mě hledat, ale nenajdete ´a ´Kde jsem já, nemůžete přijít vy´?“ V poslední a veliký den slavnosti Ježíš stál a hlasitě volal: „Žízní-li kdo, ať přijde ke mně a pije! Kdo věří ve mne, tomu potekou z nitra proudy živé vody, jak řeklo Písmo.“ A to řekl o Duchu, kterého měli přijmout ti, kdo v něj uvěřili. Doposud totiž nebyl Duch (dán), protože Ježíš ještě nebyl oslaven. Když tedy někteří ze zástupu slyšeli tyto řeči, pravili: „To je skutečně prorok!“ Jiní říkali: „Je to Mesiáš!“Někteří však řekli: „Což přijde Mesiáš z Galileje? A neřeklo Písmo: Mesiáš přijde z Davidova rodu a z vesnice Betléma, kde byl David?“ Proto vznikla pro něj v zástupu roztržka; a někteří z nich se pokoušeli zmocnit se ho, ale nikdo na něj nevztáhl ruce. Ti služebníci tedy přišli k velekněžím a farizeům, a ti jim řekli: „Proč jste ho nepřivedli?“ Služebníci odpověděli: „Nikdy nemluvil člověk tak, jak mluví tento člověk.“ Farizeové jim však odpověděli: „I vy jste se dali svést? Což v něj uvěřil někdo z předáků nebo z farizeů? Ale jen tenhle zástup, který nezná Zákon - ať jsou zlořečeni!“ „Řekl jim Nikodém, jeden z nich, který k němu dříve přišel: „Odsuzuje náš zákon člověka, aniž ho napřed vyslechne a pozná, co dělá?“ Odpověděli mu na to: „Snad i ty jsi z Galileje? Zkoumej a uvidíš, že z Galileje prorok nepovstává.“ A rozešli se každý do svého domu. Ježíš pak odešel na Olivovou horu. Brzy ráno se zase odebral do chrámu a všechen lid přišel k němu; i posadil se a učil je. Tu k němu přivedou vykladatelé Písma a farizeové ženu přistiženou při cizoložství, postaví ji doprostřed a praví mu: „Mistře, tahle žena byla přistižena právě při cizoložství. Mojžíš nám v Zákoně přikázal takové kamenovat. Co tedy říkáš ty?“ - Tou řečí ho zkoušeli, aby ho mohli obžalovat. - Ježíš se však sehnul a psal prstem na zemi. Když se ho však nepřestávali ptát, vzpřímil se a řekl jim: „Kdo z vás je bez hříchu, ať na ni první hodí kámen.“ A opět se sehnul a psal na zemi. Když to uslyšeli, jeden po druhém odcházeli, počínajíc od starších, až zůstal sám Ježíš a žena stojící uprostřed. Ježíš se pak vzpřímil a řekl jí: „Ženo, kde jsou? Nikdo tě neodsoudil?“ Odpověděla: „Nikdo, Pane.“ Ježíš pak řekl: „Ani já tě neodsuzuji. Jdi, od nynějška už nehřeš!“ Ježíš k nim zase promluvil takto: „Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života“. Farizeové mu tedy řekli: „Ty svědčíš sám o sobě; tvé svědectví není pravdivé“. Ježíš jim na to řekl: „I když já svědčím sám o sobě, je pravdivé moje svědectví, protože vím,´odkud jsem přišel a kam jdu; vy však nevíte, odkud přicházím ani kam jdu. Vy soudíte podle těla, já nesoudím nikoho. A soudím-li já, můj soud je pravdivý, protože nejsem sám, ale jsem já a (Otec,) který mě poslal; a ve vašem Zákoně je psáno, že svědectví dvou lidí je pravdivé. Já svědčím sám o sobě a svědčí o mně Otec, který mě poslal“. Pravili mu tedy: „Kde je tvůj otec? „Ježíš odpověděl: „Neznáte ani mne, ani mého Otce; kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce.“ Tak mluvil Ježíš u pokladnice, když učil v chrámě, a nikdo se ho nezmocnil, protože ještě nepřišla jeho hodina. A opět k nim promluvil: „Já odcházím, i budete mě hledat, a ve svém hříchu zemřete. Kam odcházím já, nemůžete přijít vy.“ Proto Židé pravili: „Chce se snad sám usmrtit, že říká: ´Kam odcházím já, nemůžete přijít vy?“ A řekl jim: „Vy jste zdola, já jsem shora; vy jste z tohoto světa, já nejsem z tohoto světa. Proto jsem vám řekl, že umřete ve svých hříších; neboť neuvěříte-li, že já jsem to, zemřete ve svých hříších“. Pravili mu tedy: „Kdo jsi ty? „Řekl jim Ježíš: „Proč s vámi ještě vůbec mluvím? Mám mnoho co o vás mluvit a soudit. Ale ten, který mě poslal, je pravdomluvný, a já mluvím ve světě, co jsem slyšel od něho.“ Neporozuměli, že jim mluvil o Otci. Ježíš proto řekl: „Až vyzdvihnete Syna člověka, tehdy poznáte, že já jsem to a že nic nedělám sám od sebe, ale mluvím, jak mě naučil Otec. A ten, který mě poslal, je se mnou a nenechal mě samotného, poněvadž já stále dělám, co se jemu líbí“. Když toto mluvil, mnoho jich v něj uvěřilo. A řekl Ježíš těm Židům, kteří v něj uvěřili: „Setrváte-li v mém slově, budete opravdu moji učedníci a poznáte pravdu, a pravda vás osvobodí.“ Odpověděli mu: „Jsme potomci Abrahamovi a nikomu jsme nikdy neotročili. Jak to, že říkáš: ´Budete svobodni´?“ Ježíš jim odpověděl: „Vpravdě, vpravdě vám pravím: Každý, kdo dělá hřích, je otrok hříchu. Než otrok nezůstává v domě na věky, syn však zůstává na věky. Jestliže vás tedy Syn osvobodí, budete opravdu svobodni. Vím, že jste Abrahamovi potomci; ale usilujete mě zabít, protože mé slovo nenachází u vás porozumění. Já mluvím, co jsem viděl u Otce; i vy však činíte, co jste viděli u svého otce.“ Oni mu na to řekli: „Náš otec je Abraham.“ Ježíš jim praví: „Jste-li děti Abrahamovy, jednejte, jak jednal Abraham! Nyní však mě chcete usmrtit, mne, který jsem vám mluvil pravdu, kterou jsem slyšel od Boha; to Abraham nedělal! Vy činíte skutky svého otce.“ Řekli mu: „My jsme se nenarodili z cizoložství; jednoho máme otce, Boha“. Ježíš jim řekl: „Kdyby váš otec byl Bůh, milovali byste mě, neboť já jsem vyšel a přišel od Boha; nepřišel jsem totiž sám od sebe, ale on mě poslal. Proč nerozumíte mé řeči? Protože nemůžete slyšet mé slovo. Vy jste z otce ďábla a chcete plnit přání svého otce. On byl vrah lidí od začátku a nedržel se v pravdě, protože pravdy v něm není; když lže, mluví z vlastního (základu), protože je lhář a otec lži. Mně však, když mluvím pravdu, nevěříte. Kdo z vás může mě usvědčit ze hříchu? Říkám-li pravdu, proč mi nevěříte! Kdo je z Boha, Boží slova slyší. Vy neslyšíte, protože z Boha nejste.“ Židé mu odpověděli: „Což neříkáme správně, že jsi Samaritán a že máš zlého ducha?“ Ježíš odpověděl: „Já nemám zlého ducha, ale ctím svého Otce, a vy mě zneuctíváte. Já však nehledám svou slávu; je někdo, kdo (ji) hledá a soudí. Vpravdě, vpravdě vám pravím: Zachová-li kdo moje slovo, neumře na věky.“ Židé mu řekli: „Teď jsme poznali, že máš zlého ducha. Umřel Abraham i proroci, a ty tvrdíš: ´Zachová-li kdo moje slovo, neumře na věky´. Jsi ty větší než náš otec Abraham, který zemřel? Také proroci zemřeli. Co ze sebe děláš!´' Ježíš odpověděl: „Oslavuji-li já sám sebe, moje sláva není nic; mne oslavuje můj Otec, o kterém říkáte, že je váš Bůh, a nepoznali jste ho, ale já ho znám. A řeknu-li, že ho neznám, budu lhář jako vy. Ale znám ho a jeho slovo zachovávám. Váš otec Abraham s plesáním chtěl vidět můj den; uviděl, a zaradoval se.“ Židé mu tedy řekli: „Nemáš ještě ani padesát let, a viděl jsi Abrahama? Ježíš jim řekl: „Vpravdě, vpravdě vám pravím: Dříve než byl Abraham, jsem já.“ Proto se chopili kamení, aby na něj házeli; ale Ježíš se skryl a vyšel z chrámu. Cestou spatřil člověka slepého od narození. A jeho učedníci se ho zeptali: „Rabbi, kdo zhřešil, že se narodil slepý? On, či jeho rodiče?“ Ježíš odpověděl: „Nezhřešil ani on, ani jeho rodiče, ale (stalo se to,) aby se na něm zjevily Boží skutky. Musíme dělat skutky toho, který mě poslal, dokud je den; přichází noc, kdy nikdo nemůže pracovat. Dokud jsem na světě, jsem světlo světa.“ Když to domluvil, plivl na zem, udělal ze sliny bláto, potřel mu tím blátem oči a řekl mu: „Jdi, umyj se v rybníku Siloam!“, což znamená v překlade Poslaný. Odešel tedy, umyl se, a když přišel, viděl. Proto sousedé a ti, kdo ho dříve viděli žebrat, pravili: „Není to ten, který sedával a žebral?“ Jedni říkali: „Je to on“, jiní zase: „Není, ale je mu podoben.“ On však pravil: „Jsem to já!“ Řekli mu tedy: „Jak jen se ti otevřely oči?“ On odpověděl: „Ten člověk, který se jmenuje Ježíš, udělal bláto, pomazal mi oči a řekl mi: ´Jdi k Siloam a umyj se! ´ Šel jsem tedy, umyl se a prohlédl.“ A řekli mu: „Kde je ten (člověk)?“ Praví: „Nevím.“ Přivedou toho bývalého slepce k farizeům. A byla to právě sobota, když Ježíš udělal bláto a otevřel mu oči. Farizeové se ho tedy znova optali, jak prohlédl. A on jim řekl: „Přiložil mi bláto na oči, umyl jsem se, a vidím.“ Ale někteří z farizeů pravili: „Není to člověk od Boha, když nezachovává sobotu.“ Jiní říkali: „Jak by mohl hříšník dělat taková znamení?“ A byla mezi nimi roztržka. Praví tedy znovu tomu slepému: „Co ty o něm říkáš, když ti otevřel oči?“ A on řekl: „Je prorok.“ Židé však o něm nevěřili, že býval slepý, a prohlédl, až zavolali rodiče toho, který nabyl zraku, a zeptali se jich: „Je to váš syn, o kterém říkáte, že se narodil slepý? Jak to, že teď vidí?“ Jeho rodiče na to řekli: „Víme, že je to náš syn a že se narodil slepý. Ale jak to, že teď vidí, nevíme, nebo kdo mu otevřel oči, my nevíme. Jeho se zeptejte, má léta, ať mluví sám o sobě.“ Tak mluvili jeho rodiče, protože se báli Židů; neboť Židé se již usnesli, že kdo ho vyzná jako Mesiáše, toho vyloučí ze synagogy. Proto jeho rodiče řekli: „Má léta, jeho se zeptejte.“ Znova tedy zavolali toho bývalého slepce a řekli mu: „Vzdej chválu Bohu! My víme, že ten člověk je hříšník.“ On však odpověděl: „Zdali je hříšník, nevím; jedno vím, že jsem byl slepý, a teď vidím.“ Tu mu zase řekli: „Co ti udělal? Jak ti otevřel oči?“ Odpověděl jim: „Už jsem vám to pověděl, ale jako byste nebyli slyšeli; co chcete ještě slyšet? Nechcete se i vy stát jeho učedníky?“ I zlořečili mu a řekli: „Ty jsi jeho učedník, my však jsme učedníci Mojžíšovi! My víme, že k Mojžíšovi mluvil Bůh, ale o tomhle nevíme, odkud je.“ Onen člověk jim na to řekl: „To je věru divné, že vy nevíte, odkud je, a otevřel mi oči. Víme, že Bůh neslyší hříšníky, ale slyší toho, kdo je bohabojný a plní Boží vůli. Od věků nebylo slýcháno, že by někdo otevřel oči slepému od narození. Kdyby tento člověk nebyl od Boha, nemohl by udělat nic.“ Odpověděli mu: „V hříších ses celý narodil, a ty chceš poučovat nás?“ A vyhnali ho. – Ježíš uslyšel, že ho vyhnali, a když ho nalezl, řekl: „Věříš v Syna člověka?“ On odpověděl: „A kdo je to, pane, abych v něj uvěřil?“ Ježíš mu řekl: „Už jsi ho viděl, a právě on s tebou mluví“. A on pravil: „Věřím, Pane!“A padl před ním na kolena. A Ježíš řekl: „Přišel jsem na tento svět k rozsouzení, aby nevidoucí viděli a vidoucí oslepli“. Slyšeli to někteří z farizeů, kteří byli s ním, a řekli mu: „Což i my jsme slepí?“ Ježíš jim řekl: „Kdybyste byli slepí, neměli byste hřích. Ale vy říkáte: ´Vidíme´; váš hřích trvá. „Vpravdě, vpravdě vám pravím: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, nýbrž vlézá jinudy, to je zloděj a lupič. Kdo však vchází dveřmi, je pastýř ovcí. Tomu vrátný otvírá a ovce slyší jeho hlas, volá pak jménem své ovce a vyvádí je. Když vypustí své ovce, jde před nimi; a ovce jdou za ním, neboť znají jeho hlas. Za cizím však nepůjdou, ale utekou od něho, protože hlas cizích neznají.“ Toto podobenství jim řekl Ježíš, ale oni nepochopili, co k nim promluvil. Ježíš proto zase řekl: „Vpravdě, vpravdě vám pravím: Já jsem ty dveře k ovcím. Všichni, kdo vstoupili přede mnou, jsou zloději a lupiči; ale ovce je neslyšely. Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, zachrání se, a bude (volně) vcházet a vycházet a nalezne pastvu. Zloděj přichází jen aby kradl, rdousil a hubil. Já jsem přišel, aby měly život a aby měly hojnost.“ „Já jsem pastýř dobrý. Dobrý pastýř dává v sázku svůj život za ovce. Ale námezdník, ten, kdo není pastýř, kterému ovce nepatří, když vidí přicházet vlka, opouští ovce a utíká, a vlk (je) trhá a rozhání. Vždyť je to námezdník a na ovcích mu nezáleží. Já jsem dobrý pastýř a znám svoje a znají mě moje, jako mne zná Otec a jako já znám Otce. A svůj život obětuji za svoje ovce. Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést, a budou slyšet můj hlas; i bude jeden ovčinec a jeden pastýř. Proto mě Otec miluje, že já obětuji svůj život, abych si ho zase vzal. Nikdo mi ho nebere, ale já ho obětuji sám od sebe. Mám moc obětovat ho, a mám moc zase si ho vzít; tento příkaz jsem přijal od svého Otce.“ Pro tyto řeči nastala znovu roztržka mezi Židy. Mnozí z nich řekli: „Má zlého ducha a blouzní; proč ho posloucháte?“ Jiní pravili: „To nejsou slova posedlého; může zlý duch otevřít oči slepým?“ V Jerusalemě se tehdy slavilo posvícení; byla zima. A Ježíš chodil v chrámě v Šalomounově podloubí. Tu ho obstoupili Židé a řekli mu: „Jak dlouho nás chceš udržovat v napětí? Jsi-li ty Mesiáš, řekni nám to otevřeně!“ Ježíš jim odpověděl: „Řekl jsem vám, a nevěříte. O mně svědčí skutky, které já dělám ve jménu svého Otce. Ale vy nevěříte, protože nejste z mých ovcí. Moje ovce slyší můj hlas, já je znám a ony jdou za mnou; a já jim dávám věčný život a nezahynou na věky a nikdo mi je nevyrve z ruky. Co mi dal můj Otec, je větší nade všecko, a nikdo to nemůže vyrvat z Otcovy ruky. Já a Otec jsme jedno.“ Židé se opět chopili kamení, aby ho kamenovali. Ježíš jim na to řekl: „Mnoho dobrých skutků od Otce jsem vám ukázal. Pro který z nich mě chcete kamenovat?“ Židé mu odpověděli: „Pro dobrý skutek tě nechceme kamenovat, ale pro rouhání, že se ty - člověk - děláš Bohem.“ Ježíš jim odpověděl: „Copak není psáno ve vašem Zákoně: Řekl jsem: Jste bohové? Jestliže nazval bohy ty, pro které bylo dáno Boží slovo - a Písmo se nemůže zrušit, jak o tom, kterého Otec posvětil a poslal na svět, vy říkáte: ´Rouháš se', poněvadž jsem řekl: ´Jsem Boží Syn´? Nečiním-li skutky svého Otce, nevěřte mi. Ale činím-li je, i když nechcete věřit mně, věřte skutkům, abyste věděli a poznali, že Otec je ve mně a já v Otci.“ Proto znova usilovali zmocnit se ho, ale unikl jejich rukám. A odebral se zase za Jordán na to místo, kde Jan dříve křtil, a zůstal tam. A mnozí k němu přišli a pravili: „Jan sice neudělal žádný zázrak, ale všechno, co Jan o něm řekl, bylo pravda.“ A mnoho jich tam v něj uvěřilo. Byl jeden nemocný, Lazar z Bethanie, vesnice to Marie a její sestry Marty. Byla to ona Marie, která pomazala Pána mastí a utřela mu nohy svými vlasy; její bratr Lazar byl nemocen. Proto jeho sestry poslaly k němu se vzkazem: „Pane, hle, je nemocen ten, kterého miluješ.“ Když to Ježíš uslyšel, řekl: „Ta nemoc není k smrti, ale pro Boží slávu, aby jí byl Boží Syn oslaven.“ Ježíš miloval Martu, její sestru i Lazara. Když tedy uslyšel, že je nemocen, zůstal na tom místě, kde byl, dva dni. Až potom řekne svým učedníkům: „Pojďme znova do Judska!“ Praví mu učedníci: „Rabbi, právě tě chtěli Židé ukamenovat, a zase tam jdeš?“ Ježíš odpověděl: „Nemá den dvanáct hodin? Chodí-li kdo ve dne, neklopýtá, protože vidí světlo tohoto světa; chodí-li kdo však v noci, klopýtne, neboť nemá světlo.“ To pověděl a potom jim řekne: „Náš přítel Lazar spí, ale jdu ho vzbudit.“ Učedníci mu tedy řekli: „Pane, spí-li, bude zdráv“. Ale Ježíš mluvil o jeho smrti, oni se však domnívali, že mluví o skutečnem spaní. Tehdy jim Ježíš řekl otevřeně: „Lazar umřel, a raduji se kvůli vám, že jsem tam nebyl, abyste uvěřili. Než pojďme k němu!“ Tomáš, příjmením Blíženec, řekl proto spoluučedníkům: „Pojďme i my, a zemřeme s ním!“ Ježíš tedy přišel a shledal, že je už čtyři dni v hrobě. Bethanie byla blízko Jerusalema, asi patnáct honů od něho. A přišlo mnoho Židů potěšit Martu a Marii pro jejich bratra. Jakmile tedy Marta uslyšela, že Ježíš přichází, běžela mu vstříc. Marie však zůstávala doma. Marta tedy řekla Ježíšovi: „Pane, kdybys byl býval zde, můj bratr by nebyl umřel. Ale i nyní vím, že Bůh ti dá, začkoli Boha požádáš.“ Řekne jí Ježíš: „Tvůj bratr vstane.“ Marta mu odpoví: „Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den.“ Ježíš jí řekl: „Já jsem vzkříšení a život; kdo věří ve mne, bude živ, i kdyby umřel, a nikdo, kdo žije a věří mne, neumře na věky. Věříš tomu?“ Praví mu: „Ano, Pane! Já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, Boží Syn, který přichází na tento svět.“ A když to pověděla, vzdálila se a zavolala potají svou sestru Marii a řekla: „Mistr je tu a volá tě!“ Sotva to ona uslyšela, rychle vstala a šla k němu; Ježíš totiž dosud nepřišel do vesnice, ale byl ještě ha tom místě, kde se s ním setkala Marta. Jakmile však spatřili Židé, kteří byli s ní v domě a těšili ji, že Marie rychle vstala a odešla, šli za ní, protože myslili, že jde k hrobu, aby se tam vyplakala. Když tedy Marie přišla tam, kde byl Ježíš, a uviděla ho, padla mu k nohám a pravila mu: „Pane, kdybys byl býval tady, můj bratr by nebyl umřel.“ Když tedy Ježíš viděl, jak pláče a jak pláčou Židé, kteří přišli s ní, v duchu velice pohnut se zachvěl a řekl: „Kam jste ho položili?“ Řeknou mu: „Pane, pojď a podívej se!“ Ježíš zaslzel. Proto Židé pravili: „Hle, jak ho miloval!“ Někteří z nich však řekli: „Tento člověk, který otevřel oči slepému, nemohl také udělat, aby on neumřel!“ A Ježíš opět hluboce pohnut se odebral ke hrobu. Byla to jeskyně a na ní byl položen kámen. Ježíš řekne: „Odstavte ten kámen!“Sestra zemřelého Marta mu řekne: „Pane, už zapáchá, vždyť je tam čtyři dni!“ Ježíš jí praví: „Neřekl jsem ti, že spatříš Boží slávu, budeš-li věřit?“ Odstavili tedy kámen, Ježíš pak zvedl oči a řekl: „Otče, děkuji ti, že jsi mě vyslyšel. Já jsem sice věděl, že mě vždycky vyslyšíš, ale řekl jsem to kvůli zástupu, který stojí okolo, aby uvěřili, že ty jsi mě poslal.“ Když to řekl, zvolal mocným hlasem: „Lazare, pojď ven!“ A mrtvý vyšel, ovázaný na nohou a na rukou ovinkami a s tváří obtočenou šátkem. Ježíš jim řekne: „Rozvažte ho a nechtě odejít!“ Proto v něj uvěřilo mnoho Židů, kteří přišli k Marii a viděli, co udělal. Někteří z nich však odešli k farizeům a oznámili jim, co Ježíš učinil. Proto veleknězi a farizeové svolali veleradu a pravili: „Co máme dělat? Vždyť tento člověk činí mnoho znamení. Necháme-li ho tak, všichni v něj uvěří; pak přijdou Římané a vezmou naše (svaté) místo i národ.“ Ale jeden z nich, Kaifáš, který byl veleknězem toho roku, jim řekl: „Vy nic nevíte, ani nemyslíte na to, že je pro vás prospěšné, aby jeden člověk zemřel za lid, a ne aby zahynul celý národ.“ To však neřekl sám ze sebe, nýbrž jako velekněz toho roku prorokoval, že Ježíš umře za národ, a nejen za národ, ale aby shromáždil vjedno ty Boží děti, které byly rozptýleny. Od onoho dne se tedy uradili, že ho zabijí. Proto Ježíš už nechodil veřejně mezi Židy, ale odešel odtamtud do krajiny na okraj pouště, do města zvaného Efraim, a prodléval tam s učedníky. A byly blízko židovské velikonoce a mnozí z té krajiny se odebrali vzhůru do Jerusalema před velikonočními svátky, aby se posvětili. Hledali tedy Ježíše a rozmlouvali mezi sebou, jak stáli v chrámě: „Co myslíte? Nepřijde na svátky?´ Veleknězi a farizeové totiž vydali nařízení, že kdo se doví, kde pobývá, má to oznámit, aby ho mohli zajmout. Šest dní před velikonocemi přišel Ježíš do Bethanie, kde byl Lazar, kterého Ježíš vzkřísil z mrtvých. Uchystali mu tam večeři a Marta posluhovala, a Lazar byl jeden z těch, kteří s ním byli u stolu. Tu Marie vzala libru drahocenné masti pravého nardu, pomazala Ježíšovi nohy a utřela mu je vlastními vlasy; a dům se naplnil vůní z té masti. Než jeden z jeho učedníků, Jidáš Iškariotský, který ho měl zradit, řekne: „Proč se ta mast neprodala za tři sta denárů a nedalo se (to) chudým?“ To však pravil ne ze starostlivosti o chudé, nýbrž proto, že byl zloděj a že si ukládal stranou z příspěvků do měšce, který měl. Ježíš tedy řekl: „Nech ji, ať to uchová ke dni mého pohřbu! Vždyť chudé máte s sebou vždycky, mne však vždycky nemáte.“ Četný zástup Židů se dověděl, že je tam; i přišli nejen kvůli Ježíšovi, ale aby viděli i Lazara, kterého vzkřísil z mrtvých. Veleknězi se však uradili, že zabijí taky Lazara, protože mnoho Židů kvůli němu odcházelo a přidávalo se k víře v Ježíše. Když druhý den uslyšel hojný zástup, který přišel na svátky, že Ježíš jde do Jerusalema, vzal palmové ratolesti, vyšel mu vstříc a volal: „Hosana! Požehnaný, jenž přichází ve jménu Páně, izraelský král!“ Ježíš pak nalezl oslátko a vsedl na ně, jak je psáno: Neboj se, siónská dcero! Hle, přichází tvůj král a sedí na oslátku. Jeho učedníci tomu zprvu nerozuměli, ale když byl Ježíš oslaven, rozpomenuli se, že to bylo o něm psáno a že mu to učinili. Takto tedy vydával o něm svědectví zástup, který s ním byl, když zavolal Lazara z hrobu a vzkřísil ho z mrtvých. Proto mu také šel zástup vstříc, neboť uslyšeli o tom zázraku, který udělal. Tu si farizeové řekli: „Vidíte, že vůbec nemáte úspěchu; hleďte, celý svět odešel za ním!“ A někteří z těch, kdo vystoupili klanět se o svátcích, byli Řekové. Ti tedy přistoupili k Filipovi, který byl z Bethsaidy v Galileji, a prosili ho: „Pane, rádi bychom viděli Ježíše.“ Filip jde a řekne to Ondřejovi, Ondřej a Filip zase jdou a řeknou to Ježíšovi. Ježíš jim odpoví: „Přišla hodina, aby byl oslaven Syn člověka. Vpravdě, vpravdě vám pravím: Neodumře-li pšeničné zrno v zemi, do které padne, zůstává samo; ale odumře-li, přináší hojný užitek. Kdo miluje svůj život, ztratí ho, a kdo nenávidí svůj život na tomto světě, uchrání ho pro život věčný. Jestliže mi kdo slouží, ať mě následuje, a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Jestliže mi kdo slouží, toho poctí můj Otec. Nyní je má duše rozechvěna; a co mám říci? Otče, ochraň mě před tou hodinou? Než proto jsem přišel do této hodiny. Otče, oslav své jméno!“A přišel hlas z nebe: „Oslavil jsem a ještě oslavím.“ Zástup, který tam byl a uslyšel to, pravil, že zahřmělo. Jiní říkali: „Anděl k němu mluvil.“ Ježíš odpověděl: „Ten hlas nepřišel kvůli mně, nýbrž kvůli vám. Nyní nastává soud nad tímto světem, nyní vládce tohoto světa bude vypuzen ven. A až já budu vyzdvižen od země, potáhnu všechny k sobě.“ A toto říkal, aby naznačil, jakou smrtí zemře. Zástup mu tedy odpověděl: „My jsme slyšeli ze Zákona, že Mesiáš zůstává na věky; a jak to, že ty pravíš: ´Syn člověka musí být vyzdvižen´? Kdo je ten Syn člověka?“ Ježíš jim tedy řekl: „Ještě krátký čas je světlo mezi vámi. Choďte, dokud máte světlo, aby vás nezachvátila tma; vždyť kdo chodí ve tmě, neví, kam jde. Dokud máte světlo, věřte ve světlo, abyste měli ve světle účast.“ Když to Ježíš řekl, odešel a skryl se před nimi. Ačkoli tedy učinil před nimi takové zázraky, nevěřili v něj, aby se splnilo, co řekl prorok Izaiáš: Pane, kdo uvěřil tomu, co od nás slyšel? A komu byla zjevena moc Páně? Proto nemohli věřit, neboť opět Izaiáš řekl: Zaslepil jim oči a zatvrdil jim srdce, aby očima neviděli a svým srdcem nechápali a neobrátili se a abych je neuzdravil. Toto řekl Izaiáš, protože viděl jeho slávu a mluvil o něm. Přesto i mnoho z předáků v něj uvěřilo, ale kvůli farizeům to nevyznávali, aby nebyli vyloučeni ze synagogy. Měli totiž raději chválu lidskou než chválu Boží. Ježíš pak zvolal: „Kdo věří ve mne, nevěří ve mne, nýbrž v toho, který mě poslal, a kdo vidí mne, vidí toho, který mě poslal. Já, světlo, přišel jsem na svět, aby nezůstával ve tmě nikdo, kdo věří ve mne. A bude-li kdo poslouchat mé řeči, a nebude je zachovávat, nesoudím ho já; vždyť jsem nepřišel, abych svět soudil, ale abych svět spasil. Kdo mnou pohrdá a nepřijímá moje řeči, má svého soudce. Slovo, které jsem mluvil, to ho bude soudit v poslední den. Neboť já jsem nemluvil sám ze sebe, nýbrž Otec, který mě poslal, ten mi dal příkaz, co mám říci a co mám mluvit. A vím, že jeho příkaz je věčný život. Co tedy já mluvím, mluvím tak, jak mi pověděl Otec. Bylo to před velikonočními svátky. Protože Ježíš věděl, že mu přišla hodina, aby odešel z tohoto světa k Otci, a protože miloval svoje, kteří byli ve světě, projevil jim lásku do krajnosti. A při večeři, když už ďábel vložil do srdce Jidášovi, synovi Šimona Iškariotského, aby ho zradil - a on věděl, že Otec mu dal všechno do rukou a že vyšel od Boha a odchází k Bohu -, vstane od večeře, odloží (svrchní) šaty, vezme lněné plátno a přepáše se. Potom nalije vody do umyvadla a začne učedníkům mýt nohy a utírat plátnem, kterým byl přepásán. Přijde tedy k Šimonovi Petrovi. Ale on mu řekne: „Pane, ty mi chceš mýt nohy!“ Ježíš mu odpověděl: „Co já dělám, ty teď nevíš, ale pochopíš později.“ Petr mu řekne: Nikdy, na věky mi nebudeš mýt nohy!“Ježíš mu odpověděl: „Jestliže tě neumyji, nebudeš mít podílu se mnou.““ Šimon Petr mu praví: „Pane, nejen nohy, nýbrž i ruce a hlavu mi (umyj)!“ Ježíš mu řekne: „Kdo se vykoupe, nepotřebuje se umývat, ale je celý čistý. I vy jste čistí, ale ne všichni“. Věděl totiž, kdo je jeho zrádce. Proto řekl: „Nejste čistí všichni.“ Když jim tedy umyl nohy a vzal si šaty, položil se zase a řekl jim: „Chápete, co jsem vám učinil? Vy mě nazýváte Mistrem a Pánem, a správně říkáte, neboť to jsem. Jestliže tedy já, Pán a Mistr, umyl jsem vám nohy, také vy máte mýt nohy jeden druhému. Neboť jsem vám dal příklad, abyste i vy dělali, jako já jsem udělal vám. Vpravdě, vpravdě vám pravím: Služebník není větší než jeho pán ani posel není větší než ten, kdo ho poslal. Víte-li to, jste blažení, jestliže to děláte. Nemluvím o vás o všech; vím totiž, které jsem vyvolil. Ale aby se splnilo Písmo: Kdo jí můj chléb, zvedne proti mně svou patu. Říkám vám to už teď, dříve než se to stane, abyste uvěřili, až se to stane, že já to jsem.“ „Vpravdě, vpravdě vám pravím: Kdo přijímá toho, koho pošlu, přijímá mne; kdo však přijímá mne, přijímá toho, který mě poslal.“ Když to Ježíš pověděl, zachvěl se v duchu a s důrazem prohlásil: „Vpravdě, vpravdě vám pravím: Jeden z vás mě zradí“. Pohlíželi tedy učedníci jeden na druhého a byli na rozpacích, o kom to říká. Jeden z jeho učedníků, kterého Ježíš miloval, spočíval Ježíšovi u prsou. Šimon Petr mu tedy pokyne a praví mu: „Řekni, kdo je to, o kom to říká?“ On se tedy naklonil Ježíšovi takto na prsa a řekl mu: „Pane, kdo to je?“ Ježíš odpoví: „Ten je to, pro koho namočím sousto a komu je dám.“ A namočí sousto, vezme je a podá Jidášovi, synu Šimona Iškariotského. A po tom soustu vešel do něho ďábel. Ježíš mu pak řekne: „Co děláš, udělej co nejrychleji!“ Ale nikdo ze stolujících nevěděl, proč na něj tak promluvil. Někteří totiž myslili, že mu Ježíš říká: „Nakup, co potřebujeme k svátkům!“, nebo aby dal něco chudým; Jidáš totiž měl měšec. Jakmile tedy přijal to sousto, ihned vyšel. A byla noc. Když vyšel, Ježíš promluví: „Nyní byl oslaven Syn člověka a Bůh byl oslaven v něm. Byl-li Bůh oslaven v něm, oslaví ho také Bůh sám v sobě, a hned ho oslaví. Děti, ještě krátký čas jsem s vámi. Budete mě hledat, ale i vám pravím to, co jsem řekl Židům: ´Kam jdu já, nemůžete přijít vy´. Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, abyste se i vy navzájem milovali. Po tom všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít vzájemnou lásku.“ Šimon Petr mu praví: „Pane, kam jdeš? „Ježíš odpověděl: „Kam já jdu, nemůžeš za mnou jít teď, ale půjdeš později.“ Řekne mu Petr: „Pane, proč nemohu teď za tebou jít? Svůj život za tebe položím!“ Ježíš odpoví: „Položíš za mne svůj život? Vpravdě, vpravdě ti pravím: Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“ „Vaše srdce ať se nechvěje! Věříte v Boha, i ve mne věřte! V domě mého Otce je mnoho příbytků; kdyby nebylo, řekl bych vám to, protože vám jdu připravit místo. A až odejdu a připravím vám místo, zase přijdu a vezmu si vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já. A kam já jdu, cestu znáte.“ Praví mu Tomáš: „Pane, nevíme, kam jdeš, a jak můžeme znát cestu?“ Ježíš mu řekne: „Já jsem cesta a pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci, leč skrze mne. Kdybyste byli poznali mne, poznali byste i mého Otce; a od této chvíle ho poznáváte a viděli jste ho.“ Řekne mu Filip: „Pane, ukaž nám Otce, a stačí nám (to).“ Ježíš mu řekne: „Takovou dobu jsem s vámi, a nepoznals mě, Filipe? Kdo viděl mne, viděl Otce. Jak to, že ty pravíš: ´Ukaž nám Otce'? Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec že je ve mně? Slova, která k vám mluvím, neříkám sám od sebe; Otec, který zůstává ve mně, koná své skutky. Věřte mi, že já (jsem) v Otci a Otec ve mně. Ne-li, věřte aspoň pro samy skutky! Vpravdě, vpravdě vám pravím: Kdo věří ve mne, bude i on dělat skutky, které já dělám, a bude dělat ještě větší než tyto, neboť já odcházím k Otci. A začkoli budete prosit v mém jménu, učiním to, aby Otec byl oslaven v Synovi. Budete-li mě oč prosit v mém jménu, učiním to.“ „Milujete-li mě, budete zachovávat moje přikázání. A já budu prosit Otce, a dá vám jiného Utěšitele, aby byl s vámi na věky, Ducha pravdy, kterého svět nemůže přijmout, protože ho nevidí ani ho nezná; ale vy ho znáte, protože zůstává u vás a je ve vás.“ „Nenechám vás jako sirotky, přijdu k vám. Ještě krátký čas, a svět mě už neuvidí, vy však mě vidíte, neboť já žiji a vy také budete žít. Ten den poznáte, že já jsem ve svém Otci, vy ve mně a já ve vás. Kdo má moje přikázání a zachovává je, ten mě miluje. A kdo miluje mne, toho bude milovat můj Otec, a i já ho budu milovat a zjevím mu sám sebe.“ Praví mu Juda, ne onen Iškariotský: „Pane, co se stalo, že se chceš zjevit nám, a světu ne?“ Ježíš mu odpověděl: „Miluje-li mě kdo, bude zachovávat mé slovo a můj Otec ho bude milovat, i přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. Kdo mě nemiluje, nezachovává moje slova. A slovo, které slyšíte, není moje, nýbrž Otce, který mě poslal. Toto jsem k vám mluvil, dokud zůstávám u vás. Ale Utěšitel, Duch svatý, kterého Otec pošle v mém jménu, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám řekl.“ „Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; (takový) vám nedávám, jako dává svět. Ať se vaše srdce nechvěje ani neleká! Slyšeli jste, že jsem vám řekl: Odcházím a přijdu k vám. Kdybyste mě milovali, radovali byste se, že jdu k Otci, neboť Otec je větší než já. A teď jsem vám to řekl, dříve než se to stane, abyste uvěřili, až se to stane. Nebudu s vámi už mnoho mluvit, protože přichází vládce tohoto světa; na mně však nic nemá. Ale svět má poznat, že miluji Otce a jednám tak, jak mi přikázal Otec. Vstaňte, pojďme odtud!“ „Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař. Odnímá se mne každou ratolest, která nenese ovoce, a čistí každou, která nese ovoce, aby nesla ovoce ještě víc. Vy jste už čisti pro to slovo, které jsem k vám mluvil. Zůstaňte ve mně, a já ve vás! Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li ve vinném kmenu, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně. Já jsem vinný kmen, vy ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce, neboť beze mne nemůžete dělat nic. Nezůstane-li kdo ve mně, bude vyhozen ven jako ratolest a uschne; i seberou ji, hodí na oheň, a hoří. Zůstanete-li ve mně a má slova zůstanou-li ve vás, proste, oč budete chtít, a stane se vám. Můj Otec je oslaven tím, když ponesete mnoho ovoce a stanete se mými učedníky.“ „Jako mne miloval Otec, (tak) i já jsem miloval vás. Zůstaňte v mé lásce! Zachováte-li moje přikázání, zůstanete v mé lásce, jako i já jsem zachoval přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce. To jsem k vám mluvil, aby moje radost byla ve vás a aby se vaše radost naplnila. To je moje přikázání, abyste se navzájem milovali, jak jsem miloval vás. Nikdo nemá větší lásku, než je ta, aby kdo položil svůj život za své přátele. Když děláte, co vám přikazuji, jste moji přátelé. Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co dělá jeho pán. Ale vás jsem nazval přáteli, protože jsem vám oznámil všecko, co jsem slyšel od svého Otce. Nevyvolili jste vy mne, nýbrž já jsem vyvolil ustanovil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce a vaše ovoce aby trvalo, aby vám dal Otec, oč ho budete prosit v mém jménu. To vám přikazuji, abyste se navzájem milovali.“ „Jestliže svět vás nenávidí, vězte, že mne nenáviděl dříve než vás. Kdybyste byli ze světa, miloval by svět, co je jeho. Ale poněvadž nejste ze světa, naopak, já jsem vás vyvolil ze světa, proto svět vás nenávidí. Vzpomeňte si na to slovo, které jsem vám řekl: ´Není služebník větší než jeho pán'. Jestliže pronásledovali mne, budou pronásledovat i vás; jestliže zachovali moje slovo, zachovají i vaše. Ale to všechno budou proti vám dělat pro mé jméno, protože neznají toho, který mě poslal. Kdybych nebyl přišel a nebyl k nim mluvil, neměli by hřích. Nyní však nemají výmluvy pro svůj hřích. Kdo nenávidí mne, nenávidí i mého Otce. Kdybych nebyl učinil mezi nimi skutky, které nikdo jiný neučinil, neměli by hřích. Než nyní i viděli, a (přece) nenáviděli jak mne, tak mého Otce. Ale má se splnit slovo napsané v jejich Zákoně: Bez příčiny měli mě v nenávisti“. „Až přijde Utěšitel, kterého já vám pošlu od Otce, Duch pravdy, který vychází od Otce, ten bude svědčit o mne. I vy budete svědčit, neboť jste se mnou od začátku.“ „To jsem k vám mluvil, abyste nepoklesli. Vyloučí vás ze synagogy, ano přichází hodina, kdy každý, kdo vás zabije, bude si myslit, že tím uctívá Boha. A to budou dělat, protože nepoznali Otce ani mne. Tyto věci jsem však k vám mluvil, abyste se na ně rozpomenuli, až přijde jejich hodina, že já jsem vám to řekl. Na začátku jsem vám to neřekl, neboť jsem byl s vámi“. „A nyní jdu k tomu, který mě poslal, a nikdo z vás se mě neptá: ´Kam jdeš?´ Ale že jsem vám to mluvil, naplnil zármutek vaše srdce. Pravím vám však pravdu: Je pro vás dobré, abych já odešel, neboť neodejdu-li, Utěšitel k vám nepřijde, ale odejdu-li, pošlu ho k vám. Až pak on přijde, usvědčí svět ze hříchu, ze spravedlnosti a ze soudu. Z hříchu, protože nevěří ve mne, ze spravedlnosti pak, poněvadž jdu k Otci, a už mě neuvidíte, a ze soudu, protože vládce tohoto světa je už odsouzen. Mám k vám ještě mnoho co mluvit, ale teď byste to nesnesli. Ale až přijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy; neboť nebude mluvit sám ze sebe, nýbrž bude mluvit, co uslyší, a oznámí vám příští věci. On mě oslaví, protože vezme z mého a oznámí vám. Všechno, co má Otec, je moje; proto jsem řekl: Z mého vezme a oznámí vám.“ „Jen krátko, a už mě neuvidíte, a zase krátko, a uvidíte mě.“ Tu si někteří z jeho učedníků řekli mezi sebou: „Co to znamená, co nám říká: ´Jen krátko, a už mě neuvidíte, a zase krátko, a uvidíte mě ´a ´Jdu k Otci´?“ Říkali tedy: „Co znamená to ´krátko´, o kterém mluví? Nevíme, co říká“. Ježíš poznal, že se ho chtějí ptát, a proto jim řekl: „Na to se mezi sebou tážete, že jsem řekl: ´Jen krátko, a už mě neuvidíte, a zase krátko, a uvidíte mě´? Vpravdě, vpravdě vám pravím: Vy budete plakat a naříkat, ale svět se bude radovat. Vy sice budete zarmouceni, ale váš zármutek se obrátí v radost. Když žena rodí, má zármutek, neboť přišla její hodina. Když však porodí dítě, nevzpomíná už na bolest pro radost, že se narodil člověk na svět. I vy máte ovšem nyní zármutek, ale zase vás uvidím a vaše srdce se bude radovat a vaši radost vám nikdo nevezme. A ten den se mě nebudete ptát na nic. Vpravdě, vpravdě vám pravím: Budete-li oč prosit Otce, dá vám (to) v mém jménu. Doposud jste neprosili o nic v mém jménu. Proste, a dostanete, aby vaše radost byla úplná.“ „To jsem k vám mluvil v obrazech. Přichází hodina, kdy k vám již nebudu mluvit v obrazech, nýbrž zjevně vám budu vykládat o Otci. V ten den budete prosit v mém jménu; neříkám vám, že já budu žádat Otce za vás, neboť Otec sám vás miluje, protože vy jste milovali mne a uvěřili jste, že já jsem vyšel od Boha. Vyšel jsem od Otce a přišel jsem na svět; zase opouštím svět a jdu k Otci“. Praví jeho učedníci: „Hle, teď mluvíš zjevně a neužíváš obrazů. Nyní víme, že víš všecko a nepotřebuješ, aby se tě kdo tázal. Proto věříme, že jsi vyšel od Boha.“ Ježíš jim odpověděl: „Nyní věříte? Hle, blíží se hodina, a už je tady, kdy se rozprchnete každý do svého a mne zanecháte samotného. Ale nejsem sám, neboť Otec je se mnou. To jsem vám mluvil, abyste měli ve mně pokoj. Ve světě budete mít trápení, ale důvěřujte, já jsem přemohl svět!“ To promluvil Ježíš; a když pozvedl oči k nebi, řekl: „Otče, přišla ta hodina; oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe, podle moci, kterou jsi mu dal nade všemi lidmi, aby dal věčný život všem, které jsi mu dal. A to je věčný život: aby poznali tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista. Já jsem tě oslavil na zemi, že jsem dokonal dílo, které jsi mi svěřil, abych je vykonal. A nyní oslav ty mne, Otče, u sebe slávou, kterou jsem měl u tebe dříve, než byl svět.“ „Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi dal ze světa. Tvoji byli a mně jsi je dal, a tvé slovo zachovali. Nyní poznali, že od tebe je všecko, co jsi mi dal. Neboť slova, která jsi mi dal, dal jsem jim, a oni je přijali a vpravdě poznali, že jsem vyšel od tebe, a uvěřili, že ty jsi mě poslal. Za ně já prosím. Neprosím za svět, ale za ty, které jsi mi dal, neboť jsou tvoji; a všechno, co je moje, je tvoje, a co je tvoje, je moje, a jsem v nich oslaven. A už nejsem ve světě, ale oni jsou ve světě, a já jdu k tobě. Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal, aby byli jedno jako my. Dokud jsem byl s nimi, já jsem je zachovával v tvém jménu, které jsi mi dal, a ochránil jsem je, takže nikdo z nich nezahynul, leda ten propadlec záhubě, aby se splnilo Písmo. Teď však jdu k tobě a toto mluvím ve světě, aby měli moji vrchovatou radost v sobě. Já jsem jim dal tvé slovo, svět je však nenáviděl, protože nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je ochránil od zlého. Ze světa nejsou, jako ani já nejsem ze světa. Posvěť je v pravdě! Tvoje slovo je pravda. Jako mne jsi poslal na svět, tak i já jsem je poslal do světa. A pro ně se já posvěcuji, aby i oni byli vpravdě posvěceni.“ „Prosím však nejen za tyto, nýbrž také za ty, kteří skrze jejich slovo uvěří ve mne, aby všichni byli jedno, jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, tak i oni aby byli v nás, aby svět uvěřil, že ty jsi mě poslal. A slávu, kterou ty jsi dal mně, dal jsem jim, aby byli jedno, jak i my jsme jedno. Já v nich a ty ve mně, aby byli v dokonalé jednotě, aby svět poznal, že ty jsi mě poslal a miloval je, jako jsi miloval mne. Otče, chci, aby ti, které jsi mi dal, aby také oni byli se mnou tam, kde jsem já, aby viděli mou slávu, kterou jsi mi dal, neboť jsi mě miloval před stvořením světa. Otče spravedlivý, i když svět tě nepoznal, já jsem tě poznal, a i tito poznali, že jsi mě poslal. A dal jsem jim poznat tvé jméno a dám poznat, aby láska, kterou jsi mě miloval, byla v nich a i já v nich.“ Když to Ježíš řekl, vyšel se svými učedníky za potok Cedron, kde byla zahrada; a vešel do ní on i jeho učedníci. Ale Jidáš, který ho zrazoval, věděl taky o tomto místě, protože se tam Ježíš často scházel se svými učedníky. Jidáš tedy vzal četu a služebníky od velekněží a farizeů a přišel tam s pochodněmi, svítilnami a zbraněmi. A protože Ježíš věděl všecko, co na něj má přijít, vystoupil a řekl jim: „Koho´hledáte?“ Odpověděli mu: „Ježíše z Nazareta.“ Ježíš jim praví: „Já jsem to!“Stál s nimi také Jidáš, který ho zrazoval. Sotva jim tedy řekl: „Já jsem to „, ustoupili dozadu a padli na zem. Otázal se jich tedy znova: „Koho hledáte? „Oni řekli: „Ježíše z Nazareta.“ Ježíš odpověděl: „Řekl jsem vám, že já jsem to; hledáte-li tedy mne, nechtě tyto odejít!“ (To) aby se splnilo, co řekl: „Nikoho jsem neztratil z těch, které jsi mi dal.“ Tu Šimon Petr vytasil meč, který měl při sobě, udeřil veleknězova služebníka a uťal mu pravé ucho. Ten služebník se jmenoval Malchus. Ježíš však řekl Petrovi: „Zastrč si meč do pochvy! Nemám pít kalich, který mi dal Otec?“ Tu četa s tisícníkem a židovští služebníci jali Ježíše a svázali ho. A přivedli ho nejdříve k Annášovi; to byl totiž tchán Kaifáše, který ten rok zastával velekněžský úřad. A právě Kaifáš to radil Židům, že je prospěšné, aby jeden člověk umřel za lid. Za Ježíšem šel Šimon Petr a jiný učedník. Ten učedník byl znám veleknězi, i vstoupil s Ježíšem do veleknězova dvora. Petr však stál venku u dveří. Vyšel tedy ten druhý učedník, který byl znám veleknězi, promluvil s vrátnou a uvedl Petra. A řekne služka vrátná Petrovi: „Nejsi i ty z učedníků toho člověka? „On praví: „Nejsem.“ A stáli otroci a služebníci u ohně, který rozdělali, protože bylo chladno, a ohřívali se; s nimi stál i Petr a ohříval se. Velekněz se tedy zeptal Ježíše na jeho učedníky a na jeho učení. Ježíš mu odpověděl: „Já jsem mluvil k světu veřejně; já jsem vždycky učil v synagoze a v chrámě, kam se shromažďují všichni Židé, a ve skrytu jsem nemluvil nic. Proč se mě tážeš? Těch se zeptej na to, co jsem k nim mluvil, kdo (mě) poslouchali. Hle, ti vědí, co jsem já mluvil.“ Když to řekl, jeden ze služebníků, který tam stál, dal Ježíšovi políček a řekl: „Tak odpovídáš veleknězi?“ Ježíš mu odpověděl: „Jestliže jsem mluvil zle, vydej svědectví o zlém; jestliže však dobře, proč mě biješ?“ Poslal ho tedy Annáš svázaného k veleknězi Kaifášovi. Šimon Petr pak stál a ohříval se. Řekli mu tedy: „Nejsi i ty z jeho učedníků? „On zapřel a řekl: „Nejsem.“ Praví jeden z veleknězových služebníků, příbuzný toho, kterému Petr uťal ucho: „Což jsem tě s ním já neviděl v zahradě?“ Petr (to) však znovu popřel, a hned zakokrhal kohout. Vedou tedy Ježíše od Kaifáše do vládní budovy; a bylo ráno. Oni však do vládní budovy nevešli, aby se neposkvrnili, ale aby mohli jíst velikonočního beránka. Pilát tedy vyšel k nim ven a řekl: „Jakou žalobu vznášíte proti tomuto člověkovi?“ Odpověděli a řekli mu: „Kdyby to nebyl zločinec, nevydávali bychom ti ho.“ Pilát jim tedy řekl: „Vezměte si ho vy a suďte podle svého zákona!“Židé mu však řekli: „Nám není dovoleno nikoho usmrtit.“ (To) aby se splnilo Ježíšovo slovo, které pověděl, když naznačoval, jakou smrtí má umřít. Pilát proto znova vstoupil do vládní budovy, zavolal Ježíše a řekl mu: „Ty jsi židovský král?“ Ježíš odpověděl: „Pravíš to sám od sebe, či ti to o mně řekli jiní?“ Pilát odpověděl: „Copak jsem já Žid? Tvůj národ a veleknězi mi tě vydali. Co jsi udělal?“ Ježíš odpověděl: „Moje království není z tohoto světa. Kdyby moje království bylo z tohoto světa, bojovali by přece moji služebníci, abych nebyl vydán Židům; ale tak moje království není odtud“. Proto mu Pilát řekl: „Jsi tedy král? „Ježíš odpověděl: „Ano, jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“ Řekne mu Pilát: „Co je pravda? „A když to řekl, znovu vyšel k Židům a praví jim: „Já na něm nenalézám žádnou vinu; ale je u vás zvyk, abych vám o velikonocích jednoho propustil; chcete tedy, abych vám propustil židovského krále?“ Ale opět vzkřikli: „Tohohle ne, ale Barabbáše!“ A ten Barabbáš byl zločinec. Tehdy Pilát vzal tedy Ježíše a dal ho zbičovat. A vojáci upletli z trní věnec, vložili mu ho na hlavu a oblekli mu šarlatový plášť, přibližovali se k němu a říkali: „Buď zdráv, židovský králi!“A políčkovali ho. Pilát znova vyšel a praví jim: „Hle, vedu vám ho ven, abyste poznali, že na něm nenalézám žádné viny“. Ježíš tedy vyšel s trnovým věncem a v šarlatovém plášti. A řekne jim: „Ejhle, člověk!“ Jakmile ho však spatřili velekněží a služebníci, křičeli: „Ukřižuj, ukřižuj!“Pilát jim praví: „Vy si ho vezměte a ukřižujte, neboť já na něm nenalézám viny.“ Židé mu odpověděli: „My máme zákon a podle toho zákona musí umřít, protože ze sebe dělal Božího Syna“. A když Pilát uslyšel tato slova, ještě více se polekal. I vešel znovu do vládní budovy a řekne Ježíšovi: „Odkud jsi? „Ježíš mu však neodpověděl. Řekne mu tedy Pilát: „Se mnou nemluvíš? Nevíš, že mám moc tě propustit a že mám moc tě ukřižovat?“ Ježíš odpověděl: „Neměl bys vůbec moci proti mně, kdyby ti (to) nebylo dáno shůry. Proto větší hřích má ten, kdo ti mě vydal.“ Od té chvíle Pilát usiloval propustit ho. Židé však křičeli: „Propustíš-li ho, nejsi císařův přítel, neboť každý, kdo ze sebe dělá krále, je proti císaři!“ Když tedy Pilát slyšel tato slova, vyvedl Ježíše ven a zasedl k soudu na místě, které se nazývá Lithostrotos, hebrejsky Gabbatha. Byla příprava na velikonoční den, kolem šesti hodin. A praví Židům: „Hle, váš král!“ Oni však křičeli: „Pryč s ním! Pryč s ním! Ukřižuj ho!“Pilát jim řekne: „Vašeho krále mám ukřižovat?“ Velekněží odpověděli: „Nemáme krále, jen císaře!“ Tehdy jim ho tedy vydal, aby byl ukřižován. Vzali tedy Ježíše. A nesl si kříž a vyšel na tak zvané místo Lebky, které se hebrejsky nazývá Golgotha. Tam ho ukřižovali a s ním dva jiné po obou stranách a Ježíše uprostřed. Pilát napsal i nápis a dal ho na kříž. A bylo napsáno: „Ježíš Nazaretský, židovský král.“ Tento nápis však četlo mnoho Židů, protože to místo, kde byl Ježíš ukřižován, bylo blízko města. A byl napsán hebrejsky, latinsky a řecky. Proto židovští veleknězi pravili Pilátovi: „Nepiš ´Židovský král', nýbrž že on říkal: ´Jsem židovský král'.“ Pilát odpověděl: „Co jsem napsal, to jsem napsal“. Když tedy vojáci Ježíše ukřižovali, vzali jeho šaty a rozdělili je na čtyři části, pro každého vojáka jednu část, a sukni. Sukně však byla nesešívaná, odshora celistvě tkaná. Řekli si tedy: „Netrhejme ji, ale losujme o ni, čí bude“, aby splnilo Písmo, které praví: Rozdělili si mé šaty a o můj oděv losovali. Vojáci to tedy tak udělali. Stály u Ježíšova kříže jeho matka a sestra jeho matky Marie Kleofášova a Marie Magdalena. Když tedy Ježíš uviděl matku a toho učedníka, kterého miloval, jak při ní stojí, řekne své matce: „Ženo, hle, tvůj syn!“ Potom praví učedníkovi: „Hle, tvoje matka!“A od té chvíle ji vzal učedník k sobě. Protože Ježíš věděl, že už je všechno dokonáno, potom řekne, aby se splnilo Písmo: „Žízním.“ Stála tam nádoba plná octa. Nasadili tedy na yzop houbu plnou octa a podali mu (ji) k ústům. Když tedy Ježíš přijal ocet, řekl: „Je dokonáno.“ A sklonil hlavu a odevzdal ducha. Protože (to) byl den přípravy, požádali Židé Piláta, aby jim byly zlámány nohy a aby byli sňati, aby těla nezůstala na kříži přes sobotu, neboť tu sobotu byl veliký den. Přišli tedy vojáci a zlámali nohy prvnímu i druhému, který s ním byl ukřižován. Když však přišli k Ježíšovi a uviděli, že už je mrtev, nezlámali mu nohy, ale jeden z vojáků mu kopím probodl bok, a hned vyšla krev a voda. A ten, který to viděl, vydal o tom svědectví, a jeho svědectví je pravdivé a on ví, že mluví pravdu, abyste i vy věřili. Neboť se to stalo, aby se splnilo Písmo: (Ani jedna) kost mu nebude zlomena. A zase praví jiné Písmo: Budou patřit na toho, kterého probodli. Potom Josef z Arimathie, který byl Ježíšovým učedníkem, ale pro strach před Židy tajným, požádal Piláta, aby směl sejmout Ježíšovo tělo. A Pilát dovolil. Přišel tedy a sňal jeho tělo. Přišel pak i Nikodém, ten, co kdysi přišel k němu v noci, a nesl směs myrhy a aloe, asi sto liber. Vzali tedy Ježíšovo tělo a ovinuli je lněnými ovinkami s vonnými věcmi, jak Židé pochovávají. Na tom místě, kde byl ukřižován, byla zahrada a v té zahradě nový hrob, do kterého ještě nikdo nebyl položen. Protože u Židů byl den přípravy, tam tedy Ježíše položili, neboť ten hrob byl blízko. První den v týdnu přichází Marie Magdalena ráno ještě za tmy ke hrobu a spatří kámen odvalený od hrobu. Běží tedy a přijde k Šimonovi Petrovi a k tomu druhému učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a praví jim: „Odnesli Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili.“ Petr tedy a ten druhý učedník vyšli a ubírali se ke hrobu. Běželi oba spolu, ale ten druhý učedník běžel napřed rychleji než Petr a dospěl k hrobu první. A když se nahnul, uzří složené ovinky, ale nevstoupil. Pak přijde i Šimon Petr po něm a vstoupil do hrobu. A vidí ovinky ležet, avšak rouška, která byla na jeho hlavě, neležela s ovinkami, nýbrž odděleně složená na jednom místě. Tehdy tedy vstoupil i ten druhý učedník, který přišel první ke hrobu, a viděl to a uvěřil; nerozuměli totiž ještě Písmu, že musí vstát z mrtvých. Ti učedníci se tedy zase vrátili domů. Marie však stála venku u hrobu a plakala. V pláči se pak nahnula do hrobu, a viděla tam sedět dva anděly v bílém rouchu, jednoho v hlavách a druhého v nohách (místa), kde leželo Ježíšovo tělo. A oni jí řeknou: „Ženo, proč pláčeš? „Řekne jim: „Protože vzali mého Pána, a nevím, kam ho položili.“ Když to řekla, obrátila se a spatří Ježíše stát, ale nevěděla, že je to Ježíš. Ježíš jí praví: „Ženo, proč pláčeš? Koho hledáš?“ Ona se domnívala, že je to zahradník, a řekne mu: „Pane, jestliže jsi ho odnesl ty, pověz mi, kam jsi ho položil, a já ho vezmu.“ Praví jí Ježíš: „Marie!“Ona se obrátí a řekne mu hebrejsky: „Rabbuni!“, to znamená „Mistře!“ Ježíš jí řekne: „Nedotýkej se mě, vždyť jsem ještě nevystoupil k Otci; ale jdi k mým bratřím a řekni jim: ´Vystupuji k Otci svému a Otci vašemu, k Bohu svému a Bohu vašemu´.“ Marie Magdalena tedy jde a zvěstuje učedníkům: „Viděla jsem Pána „a toto (že) jí řekl. Večer ten den, první v týdnu, když byly pro strach před Židy dveře zavřeny (tam), kde byli učedníci, přišel Ježíš, stanul mezi nimi a řekne jim: „Pokoj vám!“ A když to řekl, ukázal jim ruce a bok. I zaradovali se učedníci, když spatřili Pána. Ježíš jim tedy znova řekl: „Pokoj vám! Jako mne poslal Otec, i já posílám vás.“ A když to pověděl, dechl (na ně) a řekne jim: „Přijměte Ducha svatého! Komu odpustíte hříchy, odpouštějí se mu, a komu zadržíte, jsou zadrženy.“ Avšak Tomáš, jeden ze dvanácti, který se nazývá Blíženec, nebyl s nimi, když přišel Ježíš. Řekli mu tedy ostatní učedníci: „Viděli jsme Pána!“ On jim však řekl: „Neuvidím-li v jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím-li svůj prst na místo hřebů a nevložím-li svou ruku do jeho boku, neuvěřím.“ - A po osmi dnech byli jeho učedníci zase uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Potom praví Tomášovi: „Dej sem svůj prst a podívej se na mé ruce, vztáhni svou ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, nýbrž věřící!“ Tomáš mu na to odpověděl: „Můj Pán a můj Bůh!“ Ježíš mu řekne: „Že jsi mě uviděl, uvěřil jsi? Blažení, kdo neviděli, a uvěřili.“ Ale Ježíš udělal před svými učedníky i mnoho jiných znamení, která nejsou napsána v této knize. Tato však jsou napsána, abyste věřili, že Ježíš je Mesiáš, Boží Syn, a vírou abyste měli život v jeho jménu. Potom se Ježíš zase zjevil učedníkům u Tiberiadského moře. A zjevil se takto: Byli spolu Šimon Petr a Tomáš příjmením Blíženec a Nathanael, který pocházel z galilejské Kány, Zebedeovci a jiní dva z jeho učedníků. Šimon Petr jim řekne: „Jdu lovit.“ Praví mu: „I my půjdeme s tebou.“ Vyšli a vstoupili na loď, ale tu noc neulovili nic. A když už bylo ráno, Ježíš stál na břehu; učedníci však nevěděli, že je to Ježíš. Ježíš jim tedy řekne: „Děti, máte něco k jídlu? „Odpověděli mu: „Nemáme.“ A on jim řekl: „Hoďte síť na pravou stranu lodi, a naleznete!“Hodili tedy, a už ji nemohli utáhnout pro množství ryb. Tu onen učedník, kterého Ježíš miloval, řekne Petrovi: „To je Pán!“ Jakmile tedy uslyšel Šimon Petr, že je to Pán, přepásal si svrchní šaty - byl totiž nahý - a vrhl se do moře. Ostatní učedníci přijeli na člunu a táhli síť s rybami, neboť nebyli od břehu dále než asi dvě stě loket. - Když tedy vystoupili na zem, spatří žhavé uhlí a na něm položenou rybu a chléb. Ježíš jim praví: „Přineste z ryb, které jste právě chytili!“ Šimon Petr vystoupil a vytáhl na zem síť plnou velkých ryb, stotřiapadesát; a ačkoliv jich bylo tolik, síť se neprotrhla. Řekne jim Ježíš: „Pojďte snídat!“A nikdo z učedníků se ho neodvážil zeptat: „Kdo jsi? „Věděli, že je to Pán. Ježíš přijde, vezme chléb a dává jim, rovněž i rybu. To bylo už po třetí, co se Ježíš zjevil svým učedníkům po svém zmrtvýchvstání. Když tedy posnídali, řekne Ježíš Šimonovi Petrovi: „Šimone Janův, miluješ mě více než tito'?“ Praví mu: „Ano, Pane, ty víš, že tě miluji.“ Řekne mu: „Pas moje beránky!“ Znova mu praví po druhé: „Šimone Janův, miluješ mě?“ Řekne mu: „Ano, Pane, ty víš, že tě miluji.“ Praví mu: „Pas moje ovce!“ Řekne mu po třetí: „Šimone Janův, miluješ mě?“ Petr se zarmoutil, že mu řekl po třetí: „Miluješ mě?“, a pravil mu: „Pane, ty víš všechno, ty víš, že tě miluji“. Řekne mu Ježíš: „Pas moje ovce! Vpravdě, vpravdě ti pravím: Když jsi byl mladší, sám ses opásal a chodil jsi, kam jsi chtěl; ale až zestárneš, vztáhneš ruce, a jiný tě opáše a povede, kam nechceš.“ A to řekl, aby naznačil, jakou smrtí oslaví Boha. A když to řekl, dodá k němu: „Následuj mě!“ Petr se obrátil a spatřil, že za ním jde ten učedník, kterého miloval Ježíš a který mu při večeři spočinul u prsou a řekl: „Pane, kdo tě to zrazuje?“ Když ho tedy Petr uviděl, řekne Ježíšovi: „Pane, co bude s ním?“ Ježíš mu praví: „Chci-li, aby zůstal, až přijdu, co ti do toho? Ty mě následuj!“ Mezi bratry se proto rozšířila tato řeč, že ten učedník neumře. Ale Ježíš mu neřekl: „Neumře „, nýbrž: „Chci-li, aby zůstal, až přijdu, co ti do toho?“ To je ten učedník, který vydává svědectví o těchto věcech a napsal je, a víme, že jeho svědectví je pravdivé. Je však i mnoho jiných věcí, které učinil Ježíš; kdyby byly napsány zvláště, myslím, že celý svět by neobsáhl ty knihy, které by se musely napsat. V první knize jsem pojednal, Theofile, o všem, co Ježíš činil a čemu učil od počátku až do dne, kdy dal nařízení skrze Ducha svatého svým vyvoleným apoštolům a byl vzat do nebe; jim také podal po svém utrpení mnoho důkazů, že žije, když se jim ukazoval po čtyřicet dní a mluvil o věcech Božího království. A když s nimi dlel, přikázal jim, aby neodcházeli z Jerusalema, ale očekávali Otcovo zaslíbení, „o kterém jste slyšeli ode mne: Jan křtil vodou, ale vy budete pokřtěni Duchem svatým po nemnoha těchto dnech.“ Tehdy ti, kteří se sešli, se ho tázali: „Pane, obnovíš v tomto čase království pro Izraele?“ Řekl jim však: „Nepatří vám znát časy nebo chvíle, které Otec ustanovil z vlastní moci, dostanete však sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jerusalemě a v celém Judsku a v Samarii a až na konec země.“ A když to pověděl, byl před jejich zraky vyzdvižen a oblak jim ho vzal s očí. Když hleděli upřeně do nebe, jak odchází, hle, stanuli vedle nich dva muži v bílém šatě a ti řekli: „Galilejští, proč stojíte a hledíte do nebe? Tento Ježíš, který byl od vás vzat do nebe, přijde tak, jak jste ho viděli ubírat se do nebe.“ Tehdy se navrátili do Jerusalema s hory, která se nazývá Olivová a je blízko Jerusalema ve vzdálenosti sobotní cesty. A když tam vešli, vystoupili do hořejší síně, v které se zdržovali: Petr a Jan a Jakub a Ondřej, Filip a Tomáš, Bartoloměj a Matouš, Jakub Alfeův a Simon Horlívec a Juda Jakubův. Ti všichni trvali jednomyslně na modlitbách se ženami a Marií, matkou Ježíšovou a s jeho bratry. V těch dnech povstal Petr mezi bratřími - byl tam shromážděn zástup na stodvacet lidí - a řekl: „Bratři, musilo se naplnit Písmo, které předpověděl Duch svatý ústy Davidovými o Jidášovi, který vedl ty, kdo jali Ježíše; poněvadž byl připočten k nám, také dostal podíl v této službě. On tedy nabyl pole ze mzdy za nespravedlnost, a když padl střemhlav, v půli pukl a všechny vnitřnosti mu vyhřezly. I rozneslo se to mezi všemi obyvateli Jerusalema, takže to pole bylo pojmenováno v jejich řeči Hakeldama, to je Pole krve. Je totiž napsáno v knize Žalmů: Ať jeho příbytek zpustne a nikdo ať jej neobývá, a jeho úřadu ať se ujme jiný. Je tedy nutné, aby z mužů, kteří s námi chodili po celou dobu, kdy Pán Ježíš žil mezi námi, od křtu Janova až do dne, kdy byl od nás vzat vzhůru, jeden z nich se stal s námi svědkem jeho zmrtvýchvstání. I postavili dva: Josefa, který se nazývá Barsabbáš, příjmením Spravedlivý, a Matěje. A takto se modlili: „Ty, Pane, který znáš srdce všech, ukaž, kterého z těchto dvou jsi vyvolil“, aby ten jeden dostal místo v této službě a v poslání, kterého pozbyl Jidáš, aby se odebral na své místo.“ I losovali o ně, a los padl na Matěje; a byl přibrán k jedenácti apoštolům. A když nastal den letnic, byli všichni pohromadě na jednom místě. A najednou se ozval z nebe hukot, jako když přechází silný vítr, a naplnil celý dům, kde přebývali. I objevily se jim jazyky rozdělující se jako oheň, a usadil se nad každým z nich. A všichni byli naplněni Duchem svatým a počali mluvit rozličnými jazyky, jak jim dával promlouvat Duch. Zdržovali se pak v Jerusalemě Židé, zbožní muži ze všech národů pod nebem. Když se ozval ten hlas, sešel se zástup a byl zaražen, protože každý je slyšel mluvit vlastní řečí. Všichni žasli, divili se a pravili: „Hle, což nejsou všichni ti, kdo mluví, Galilejští? A jak to, že každý z nás slyší vlastní mateřštinu, v které jsme se zrodili? Parthové, Medové, Elamité a obyvatelé Mesopotamie, Judeje a Kappadocie, Pontu a Asie, Frygie a Pamfylie, Egypta a kraje Lybijského okolo Kyreny, my, co jsme přišli z Říma, Židé i proselyté, Kréťané a Arabové - slyšíme je velebit Boha svými jazyky?“ Všichni pak žasli, byli na rozpacích a ptali se jeden druhého: „Co to znamená?“ Jiní zase říkali s posměškem: „Jsou plni sladkého vína.“ Ale Petr s jedenácti předstoupil a hlasitě k nim promluvil: „Židé a všichni obyvatelé jerusalemští, vězte toto a pozorně vyslechněte mou řeč! Nejsou totiž opilí tito lidé, jak se domníváte, vždyť je třetí denní hodina; ale stalo se, co řekl prorok Joel: A v posledních dnech, praví Bůh, vyleji ze svého Ducha na všechno tělo; i budou prorokovat vaši synové a vaše dcery, vaši mládenci budou mít vidění a vaši starci budou mít sny. na své služebníky a své služebnice vyliji v těch dnech ze svého Ducha, a budou prorokovat. A ukážu divy nahoře na nebi a znamení dole na zemi: Krev a oheň a sloup dýmu. Slunce se obrátí ve tmu a měsíc v krev, dříve než přijde veliký a slavný den Páně. A potom každý, kdo bude vzývati jméno Páně, bude spasen. Izraelité, poslyšte tato slova Ježíše Nazaretského, muže u vás Bohem osvědčeného mocí, divy a znameními, které Bůh učinil mezi vámi skrze něho, jak sami víte, tohoto, který byl vydán podle pevného úradku a předvedení Božího, jste rukama bezbožníků přibili na kříž a zahubili. Ale Bůh ho vzkřísil, když uvolnil bolesti smrti, poněvadž bylo nemožné, aby zůstal v její moci. Neboť David o něm praví: Viděl jsem Pána před sebou stále, neboť je mi po pravici, abych se nezviklal. Proto se zaradovalo mé srdce a zajásal můj jazyk, ano i mé tělo bude přebývat v naději, neboť nenecháš mou duši v podsvětí ani nedopustíš, aby tvůj Svatý zakusil porušení. Oznámil jsi mi cesty života a naplní mě blahem tvá přítomnost. Bratři, bez okolků vám mohu říci o patriarchovi Davidovi, že i zemřel i byl pohřben, a že jeho hrob je mezi námi až do dneška. Protože tedy byl prorok a věděl, že mu Bůh přísežně slíbil, že jeho potomka posadí na jeho trůn, řekl to jako předpověď o vzkříšení Kristově, že ani nebyl ponechán v podsvětí, ani jeho tělo nezakusilo porušení. Tohoto Ježíše vzkřísil Bůh, a my všichni jsme svědky toho. Když byl tedy pravicí Boží povýšen a přijal od Otce zaslíbeného Ducha svatého, vylil ho, jak vy i vidíte a slyšíte. David totiž nevstoupil na nebe, ale sám praví: Řekl Pán mému Pánu: Seď mi po pravici, dokud ti nepoložím tvé nepřátele za podnož nohou. Nechť tedy ví najisto celý izraelský národ, že učinil Bůh Pánem a Mesiášem toho Ježíše, kterého jste vy ukřižovali.“ Když to vyslechli, proniklo jim to srdcem a řekli k Petrovi a ostatním apoštolům: „Co máme činit, bratři?“ Petr jim pravil: „Obraťte se a každý z vás se dej pokřtít ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, a dostanete dar Ducha svatého. Vždyť to zaslíbení je pro vás, pro vaše děti a pro všechny, kdo jsou daleko, kohokoli povolá Pán, náš Bůh.“ Ještě mnoha jinými slovy svědčil a napomínal je: „Zachraňte se z tohoto špatného pokolení!“ A ti, kteří přijali jeho slovo, byli pokřtěni; a toho dne jich přibylo kolem tří tisíc duší. Trvali pak v apoštolském učení a ve společenství, v lámání chleba a na modlitbách. Na každého šla bázeň; apoštolově totiž činili mnoho divů a znamení. Všichni věřící drželi při sobě a měli vše společné. I prodávali statky a majetek a rozdělovali to mezi všecky, jak kdo potřeboval, Denně také trvali jednomyslně v chrámě, lámali chléb po domech a brali pokrm s veselím a prostým srdcem; chválili Boha a těšili se přízni u všeho lidu. Pán pak k nim denně přidával vjedno lidi, kteří docházeli spasení. Petr a Jan vystupovali do chrámu v hodinu modlitby, o deváté. I přinášeli jakéhosi muže, který byl chromý od narození. Toho denně kladli k chrámové bráně zvané Krásná, aby prosil o almužnu ty, kdo vcházeli do chrámu. Když spatřil Petra a Jana, že chtějí vejít do chrámu, prosil o almužnu. Petr s Janem však na něho upřeně pohlédl a řekl: „Podívej se na nás!“ On tedy k nim vzhlédl s očekáváním, že od nich něco dostane. Petr však řekl: „Stříbra ani zlata nemám. Co však mám, to ti dám: Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského choď!“ I uchopil ho za pravici a zdvihl ho; hned pak mu zpevněly nohy a klouby. I vyskočil, postavil se a chodil; i vešel s nimi do chrámu, chodil a poskakoval a chválil Boha. A všechen lid ho viděl, jak chodí a chválí Boha. Poznávali v něm toho člověka, který sedával pro almužnu u Krásné brány chrámu, a všichni užasli a byli ustrnuti nad tím, co se mu přihodilo. Poněvadž se držel Petra a Jana, seběhl se k nim pln úžasu všechen lid; v podloubí zvaném Šalomounovo. Když to viděl Petr, promluvil k lidu: „Izraelité, proč se tomu divíte nebo proč hledíte na nás, jako bychom vlastní mocí nebo zbožností učinili, že on chodí? Bůh Abrahamův a Izákův a Jakubův, Bůh našich otců oslavil svého služebníka Ježíše, kterého vy jste vydali a zapřeli před Pilátem, ačkoliv on měl za to, že má být propuštěn. Vy však jste zapřeli svatého a spravedlivého a žádali jste, aby vám byl darován vrah. Původce života však jste zabili, ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých, a my jsme toho svědky. A vírou v jeho jméno zpevnilo jeho jméno tohoto člověka, kterého vidíte i znáte, a víra, která pochází od něho, dala mu toto úplné zdraví před vámi přede všemi.“ „Já sice vím, bratři, že jste to učinili z nevědomosti, jako i vaši předáci. Bůh však takto splnil, co předpověděl ústy všech proroků, že totiž jeho Mesiáš bude trpěti. Čiňte tedy pokání a obraťte se, aby byly vyhlazeny vaše hříchy, aby přišly doby útěchy od Pána a aby poslal předem pro vás určeného Mesiáše Ježíše. Toho musí nebe přijmout až do časů, kdy bude všechno obnoveno, jak o tom od pradávna mluvil Bůh ústy svých svatých proroků. Neboť Mojžíš řekl: Pán, náš Bůh, vám vzbudí proroka z vašich bratří jako mne. Toho budete poslouchat ve všem, co k vám bude mluvit. Každý však, kdo neposlechne toho proroka, bude vyhlazen z lidu. I všichni proroci, kteří mluvili od Samuela a dále, zvěstovali tyto dny. Vy jste synové proroků a (dědici) smlouvy, kterou Bůh uzavřel s našimi otci, když řekl Abrahamovi: A v tvém potomstvu budou požehnány všechny rody země. Bůh vzbudil svého služebníka nejdříve pro vás a poslal ho, aby vám žehnal, aby se tak každý odvrátil od svých nepravostí.“ Zatím co mluvili k lidu, přistoupili k nim kněží, velitel chrámové stráže a sadduceové, kteří těžce nesli, že učí lid a hlásají v Ježíši vzkříšení z mrtvých. I vztáhli na ně ruce a vsadili je do žaláře až do příštího dne; byl už totiž večer. Ale mnozí z těch, kdo vyslechli tu řeč, uvěřili, a počet mužů vzrostl asi na pět tisíc. Potom nazejtří se shromáždili v Jerusalemě jejich předáci, starší a vykladatelé Písma, dále velekněz Annáš a Kaifáš, Jan, Alexander a všichni příslušníci velekněžského rodu. I postavili je doprostřed a dotazovali se: „Jakou mocí anebo jakým jménem jste to vy učinili?“ Tehdy jim Petr, naplněn Duchem svatým, řekl: „Předáci lidu a starší! Jsme-li dnes vyslýcháni pro dobrodiní na nemocném člověku, čím on byl uzdraven, budiž známo vám všem a všemu lidu izraelskému: Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kterého jste vy ukřižovali, kterého Bůh vzkřísil z mrtvých, skrze tohoto stojí před vámi tento člověk zdráv. On je ten kámen, který jste vy, stavitelé, zavrhli a který se stal úhelným kamenem. A v nikom jiném není spásy. Neboť není pod nebem dáno lidem jiné jméno, v kterém máme být spaseni.“ Když pozorovali Petrovu a Janovu odvahu a shledali, že to jsou lidé neskolení a nevzdělaní, divili se; poznávali je, že bývali s Ježíšem, ale protože viděli, že s nimi stojí uzdravený člověk, neměli už co říci. Poručili jim pak, aby odešli ven ze shromáždění, a radili se mezi sebou: „Co máme udělat těmto lidem? Neboť že se skrze ně stal zjevný zázrak, je patrno všem obyvatelům Jerusalema a nemůžeme to popřít. Aby se to však neroznášelo ještě více mezi lid, pohrozme jim, aby již žádnému člověku nemluvili v tomto jménu.“ I zavolali je a přikázali jim, ať vůbec nemluví ani neučí ve jménu Ježíšově. Ale Petr a Jan jim odpověděli: „Je-li spravedlivé před Bohem, abychom poslouchali více vás než Boha, suďte sami; vždyť my nemůžeme nemluvit o tom, co jsme viděli a slyšeli.“ Oni je s hrozbou propustili, protože nenalézali, jak by je potrestali, kvůli lidu, poněvadž všichni velebili Boha pro to, co se stalo. Přes čtyřicet let bylo totiž člověku, na kterém se udalo toto zázračné uzdravení. Když byli propuštěni, přišli k svým (bratřím) a pověděli jim, co všechno jim řekli veleknězi a starší. Sotva to vyslechli, zvolali společně k Bohu: „Vládce, tys učinil nebe a zemi a moře i vše, co je v nich. Ty jsi skrze Ducha svatého ústy svého služebníka Davida řekl: Proč se vzbouřily národy a kmeny obmýšlely marné věci? Povstali králové země a vládcové se sešli spolu proti Pánu a proti jeho Pomazanému. Vpravdě se totiž sešli v tomto městě Herodes a Poncius Pilát s pohany a izraelským lidem proti tvému svatému služebníku Ježíšovi, kterého jsi pomazal, aby vykonali, o čem tvá moc a tvůj úradek předem ustanovily, že se má státi. A proto nyní, Pane, pohleď na jejich hrozby a dej svým služebníkům, aby se vší odvahou mluvili tvé slovo, a ty při tom vztahuj svou ruku k uzdravování a ke konání znamení a divů skrze jméno tvého svatého služebníka Ježíše.“ A když se pomodlili, otřáslo se místo, kde byli shromážděni, a všichni byli naplněni Duchem svatým a mluvili s odvahou Boží slovo. Množství věřících mělo jedno srdce a jednu duši, a ani jeden neříkal o ničem ze svého majetku, že je to jeho vlastní, nýbrž vše měli společné. - Apoštolové vydávali velkou mocí svědectví o zmrtvýchvstání Pána Ježíše, a velká milost byla na nich na všech. - Vždyť ani nebylo mezi nimi chudáka. Neboť všichni, kteří byli majetníky polí nebo domů, prodávali je a peníze za prodané věci přinášeli a kladli apoštolům k nohám. Rozdávalo se pak každému, jak kdo potřeboval. Tak Josef, kterého apoštolově nazvali Barnabáš, což je v překlade „syn útěchy\, levita, rodem z Kypru, měl pole, prodal je a peníze přinesl a položil apoštolům k nohám. Avšak jeden muž, jménem Ananiáš, se svou manželkou Sařirou prodal pole a podvodně si vzal z peněz, s vědomím i své manželky, a nějakou část přinesl a položil apoštolům k nohám. Ale Petr řekl: „Ananiáši, proč ďábel naplnil tvé srdce, abys lhal Duchu svatému a aby sis podvodně vzal z peněz za pole? Což, když jsi je měl, nezůstávalo tvým, a když bylo prodáno, nebylo v tvé moci? Proč sis usmyslil v srdci tuto věc? Neselhal jsi lidem, nýbrž Bohu.“ Když Ananiáš slyšel tato slova, zhroutil se a skonal. I padla velká bázeň na všechny, kteří to slyšeli. Mladí muži pak vstali, zavinuli jej, vynesli a pochovali. Uplynuly asi tři hodiny a vstoupila jeho žena, ale nevěděla, co se stalo. Petr k ní promluvil: „Pověz mi, zdali jste za tolik prodali to pole?“ Ona odpověděla: „Ano, za tolik.“ Petr pak k ní: „Proč jste se smluvili k pokoušení Ducha Páně? Hle, nohy těch, kteří pochovali tvého muže, jsou přede dveřmi a vynesou tě.“ I zhroutila se náhle před jeho nohy a skonala. Vstoupili pak mladí muži a nalezli ji mrtvou. I vynesli ji a pochovali k jejímu muži. A celé církve a všech, kdo to slyšeli, zmocnila se velká bázeň. Skrze apoštoly se pak dalo mnoho znamení a divů mezi lidem. A všichni bývali pohromadě v podloubí Šalomounově. Z ostatních se však nikdo neodvažoval připojit k nim, avšak lid je velebil. Stále více přibývalo věřících v Pána, množství mužů a žen. - Dokonce i na ulice vynášeli nemocné a kladli je na lůžka a nosítka, aby, až půjde Petr, aspoň jeho stín padl na někoho z nich. Také se sbíhalo z měst okolo Jerusalema mnoho lidí a přinášeli nemocné a trápené nečistými duchy; a ti všichni byli uzdravováni. Povstal však velekněz a všichni jeho stoupenci, totiž strana sadducejská; byli plni závisti a vztáhli ruce na apoštoly a vsadili je do veřejného žaláře. Ale anděl Páně otevřel v noci dveře žaláře, vyvedl je a řekl: „Jděte, postavte se a mluvte v chrámě lidu všechna slova tohoto života.“ Když to uslyšeli, vstoupili za úsvitu do chrámu a učili. Zatím se dostavil velekněz i jeho stoupenci, svolali veleradu a všechny starší izraelských synů a poslali do žaláře, aby je přivedli. Když tam však služebníci přišli, nenalezli je ve vězení. I vrátili se a oznámili toto. - „žalář jsme nalezli sice zavřený se vsí pečlivostí a strážce jak stojí přede dveřmi, ale když jsme ho otevřeli, nikoho jsme uvnitř nenalezli.“ Když velitel chrámu a veleknězi uslyšeli tato slova, byli o nich na rozpacích, co se to mohlo státi. Ale kdosi přišel a oznámil jim: „Hle, muži, které jste vsadili do vězení, stojí v chrámě a učí lid.“ Tu odešel velitel se stráží a přivedl je, ne násilím, neboť se obával lidu, aby nebyli kamenováni. Když je přivedli, postavili je ve veleradě. A velekněz se jich otázal: „Přísně jsme vám nařídili, abyste neučili v tomto jménu, a hle, naplnili jste Jerusalem svým učením a chcete na nás uvést krev toho člověka.“ Než Petr a apoštolově na to řekli: „Více se sluší poslouchat Boha než lidi. Bůh našich otců vzkřísil Ježíše, kterého jste vy usmrtili, když jste ho pověsili na dřevo. Toho povýšil Bůh svou pravicí na vládce a spasitele, aby dopřál Izraeli pokání a odpuštění hříchů. A my jsme svědky těchto věcí, i Duch svatý, kterého Bůh dal těm, kdo ho poslouchají.“ Když to uslyšeli, zuřili a chtěli je zabít. Povstal však ve veleradě jeden farizeus, jménem Gamaliel, učitel Zákona, vážený u všeho lidu, a rozkázal, aby je na chvíli vyvedli ven. A řekl jim: „Izraelité, dobře si rozmyslete, jak chcete naložit s těmito lidmi. Vždyť před nějakou dobou povstal Theudas, který říkal, že on něco jest, a k němu se přidalo asi čtyři sta mužů. Ale byl zabit, a všichni jeho přívrženci byli rozptýleni a zničeni. Po něm povstal ve dnech soupisu Juda Galilejský a strhl za sebou lid. I ten zahynul, a všichni jeho přívrženci byli rozprášeni. A proto vám pravím: Nechtě ty lidi s pokojem a pusťte je! Neboť je-li tento záměr nebo toto dílo z lidí, rozpadne se; je-li však z Boha, nebudete je moci zrušit, aby se snad i neukázalo, že se stavíte proti Bohu.“ A poslechli ho. I povolali apoštoly, zmrskali je a přikázali, aby nemluvili ve jménu Ježíšově, a propustili je. Oni tedy odcházeli z velerady s radostí, že byli uznáni za hodný pro to jméno trpěti potupu. A nepřestávali denně učit v chrámě i po domech a zvěstovat Krista Ježíše. V těch dnech, kdy se množil počet učedníků, začali Hellenisté reptat proti Hebreům, protože jejich vdovy byly zanedbávány při denním podělování. Proto dvanáct (apoštolů) svolalo množství učedníků a řekli: „Nehodí se, abychom my zanechali Božího slova a sloužili stolům. Proto, bratři, vyhlédněte si ze sebe sedm mužů dobré pověsti, plných Ducha a moudrosti, abychom je ustanovili nad touto potřebou. My pak se nadále budeme věnovat modlitbě a službě slova.“ I zalíbila se ta řeč celému shromáždění a vyvolili Štěpána, muže plného víry a Ducha svatého, a Filipa, Prochora, Nikanora, Timona, Parmena a Mikuláše, antiochijského proselytu. Ty představili apoštolům, a když se pomodlili, vložili na ně ruce. Slovo Boží rostlo a počet učedníků v Jerusalemě se neobyčejně množil; také četný zástup kněží se podroboval víře. Štěpán pak, plný milosti a síly, činil veliké divy a znamení v lidu. Povstali však někteří se synagogy zvané Libertinů, Kyrenských, Alexandrijských a z těch, kteří pocházeli z Kilikie a Asie, a přeli se se Štěpánem; ale nemohli odolat moudrosti a Duchu, v kterém mluvil. Tu navedli muže, aby říkali: „Slyšeli jsme ho mluvit rouhavé řeči na Mojžíše a na Boha.“ I pobouřili lid, starší a vykladatele Písma a přihnali se, popadli ho a přivedli do velerady; postavili pak křivé svědky a ti vypovídali: „Tenhle člověk neustále mluví řeči proti tomuto svatému místu a Zákonu. Neboť jsme ho slyšeli, že říkal:,Tenhle Ježíš Nazaretský zruší toto místo a změní ustanovení, která nám dal Mojžíš.'“ Všichni přísedící ve veleradě na něho upřeně pohlédli a viděli, že jeho tvář je jako tvář anděla. Velekněz pak řekl: „Je tomu tak?“ A on mluvil: „Bratři a otcové, poslyšte! Bůh slávy se zjevil našemu otci Abrahamovi, dokud byl v Mesopotamii, dříve než přebýval v Charranu, a řekl mu: Vyjdi ze své země a ze svého příbuzenstva a jdi do země, kterou ti ukážu. Tehdy vyšel ze země Chaldejské a přebýval v Charranu. Po smrti jeho otce jej odtamtud přestěhoval do této země, v které vy nyní přebýváte. A nedal mu v ní dědictvím ani píď země, ale slíbil, že ji dá v držení jemu a jeho potomstvu po něm, ačkoliv neměl dítě. Bůh pak promluvil takto: Jeho potomstvo bude přebývat v cizí zemi, i zotročí je a budou je utlačovat po čtyři sta let. Ale národ, jemuž budou otročit, já budu soudit, řekl Pán, a potom vyjdou a budou sloužit mně na tomto místě. I dal mu smlouvu v obřízce. A tak zplodil Izáka a obřezal ho osmého dne, a Izák Jakuba a Jakub dvanáct patriarchů.“ „Patriarchové ze žárlivosti prodali Josefa do Egypta; ale Bůh byl s ním a vysvobodil ho ze všech jeho útrap, dal mu přízeň a moudrost před faraónem, egyptským králem; ten ho ustanovil správcem nad Egyptem a nad celým svým domem. Přišel pak hlad a velké soužení na celý Egypt a Kanaan, a naši otcové nenacházeli potravy. Když Jakub uslyšel, že v Egyptě je obilí, poslal tam naše otce po prvé. A po druhé byl Josef poznán od svých bratří a farao se seznámil s jeho rodem. Josef pak poslal pro Jakuba, svého otce, i pro celé příbuzenstvo, celkem sedmdesát pět duší. Tak sestoupil Jakub do Egypta a zemřel on i naši otcové. I byli přeneseni do Sichemu a pochováni do hrobu, který koupil Abraham za odvážené stříbro od synů Emorových v Sichemu.“ „Když se blížil čas zaslíbení, které Bůh dal Abrahamovi, vzrostl a rozmnožil se lid v Egyptě, až začal vládnout v Egyptě jiný král, který neznal Josefa. Ten šel se lstí na náš rod a chtěl uškodit otcům, když je nutil odkládat jejich nemluvňata, aby nezůstala na živu. V té době se narodil Mojžíš a byl milý Bohu. Tři měsíce byl kojen v otcovském domě. Když však byl odložen, ujala se ho faraónova dcera a vychovávala si ho za syna. A Mojžíš byl vyučen ve vší egyptské moudrosti a byl mocný ve svých slovech a činech. Když dovršoval čtyřicátý rok věku, přišlo mu na mysl navštívit své bratry, izraelské syny. Když spatřil, že se komusi děje křivda, zastal se ho a pomstil utiskovaného tím, že zabil Egypťana. Domníval se pak, že jeho bratří pochopí, že Bůh jim dává skrze něho vysvobození; ale oni nepochopili. Příštího dne se objevil mezi nimi, když se přeli, a pokoušel se je upokojit slovy:, Muži, jste bratřil Proč si navzájem křivdíte?' Ale ten, který křivdil bližnímu, odehnal ho se slovy: Kdo tě ustanovil vládcem a soudcem nad námi? Snad mě nechceš zabít, jako jsi včera zabil toho Egypťana? Pro to slovo Mojžíš utekl a bydlel jako cizinec v zemi Madiánské, kde zplodil dva syny.“ „Uplynulo čtyřicet let a ukázal se mu na poušti hory Sinai anděl v ohni hořícího keře. Jakmile to Mojžíš spatřil, podivil se tomu vidění. A když šel blíže, aby se lépe podíval, zazněl hlas Páně: Já jsem Bůh tvých otců, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jakubův. Mojžíš se zachvěl a neodvažoval se podívat. I řekl mu Pán: Zuj si opánky s nohou! Neboť místo, na němž stojíš, je země svatá! Dobře jsem viděl utrpení svého lidu v Egyptě a slyšel jsem jejich nářek, i sestoupil jsem, abych je vysvobodil. A proto pojď, pošlu tě do Egypta!“ „Tohoto Mojžíše, kterého odmítli slovy: Kdo tě ustanovil vládcem a soudcem?, toho poslal Bůh jako vládce a vysvoboditele skrze anděla, který se mu ukázal v keři. Ten je vyvedl a konal divy a znamení v Egyptské zemi, v Rudém moři a na poušti po Čtyřicet let. To je ten Mojžíš, který řekl izraelským synům: Bůh vám vzbudí proroka z vašich bratří jako mne. To je ten, který se stýkal ve shromáždění na poušti s andělem, jenž k němu mluvil na hoře Sinai, a také s našimi otci; on přijal živá slova, aby je dal vám. Naši otcové ho však nechtěli být poslušní, nýbrž zamítli ho a obrátili se svým srdcem k Egyptu, když pravili Aronovi: Udělej nám bohy, kteří by šli před námi; neboť o tomto Mojžíšovi, který nás vyvedl z Egyptské země, nevíme, co se mu stalo. I zhotovili v těch dnech tele a přinesli modle oběť a veselili se nad dílem svých rukou. Bůh se však odvrátil a vydal je, aby sloužili nebeskému vojsku, jak je psáno v knize Proroků: Nepřinášel jsi mi žertvy a oběti po čtyřicet let na poušti, dome izraelský? I chopili jste se stánku Molochova a hvězdy boha Refana, model, které jste si udělali, abyste se jim klaněli; i přesídlím vás za Babylon. Naši otcové měli na poušti stánek svědectví, jak jim nařídil Bůh, když promlouval k Mojžíšovi, že jej má udělat podle vzoru, který viděl. Ten také převzali naši otcové a vnesli ho s Josuem do země držené od pohanů, které Bůh vyhnal před našimi otci, až do dnů Davidových. Ten nalezl milost před Bohem a toužil vyhledat místo k přebývání Bohu Jakubovu. Šalomoun mu pak vystavěl dům. Avšak Svrchovaný nepřebývá v tom, co udělaly lidské ruce, jak říká prorok: Nebe je mi trůnem; země pak podnoží mým nohám. Jaký dům mi vystavíte? praví Pán; anebo které je místo mého odpočinutí? Zda to všechno neučinila má ruka? Tvrdošíjní a neobřezaní v srdcích a v uších, vy vždycky odporujete Duchu svatému; jako vaši otcové, tak i vy. Kterého z proroků nepronásledovali vaši otcové? A zabili ty, kteří předpovídali o příchodu Spravedlivého, jehož zrádci a vrahy jste se nyní stali vy. Vy, kteří jste Zákon za přisluhy andělů přijali, ale nezachovali.“ Když to slyšeli, zuřili ve svých srdcích a skřípali na něho zuby. On však, plný Ducha svatého, upřel zrak k nebi a viděl Boží slávu a Ježíše, jak stojí po pravici Boží. A řekl: „Hle, vidím nebesa otevřená a Syna člověka, jak stojí po pravici Boží.“ Oni však hlasitě vzkřikli, zacpali si uši a hromadně se na něho vrhli. I vyvrhli ho ven z města a kamenovali. A svědkové odložili si pláště k nohám mladého muže, který se jmenoval Šavel. I kamenovali Štěpána, který se modlil takto: „Pane Ježíši, přijmi mého ducha!“ Pak klesl na kolena a zvolal silným hlasem: „Pane, neměj jim to za hřích!“ A po těchto slovech zesnul. Šavel pak souhlasil s jeho usmrcením. V ten den nastalo veliké pronásledování i církve v Jerusalemě; všichni, kromě apoštolů, rozprchli se po krajích Judeje a Samařská. Zbožní muži pak pochovali Štěpána a velmi nad ním naříkali. Šavel však hubil církev; vnikal do domů, odvlékal muže i ženy a vsazoval do žaláře. Ti tedy, kteří se rozprchli, hlásali na svých cestách to učení. Tak Filip sestoupil do samařského města a hlásal jim Krista. Lid byl pozorný k tomu, co Filip mluvil, jednomyslně poslouchal a pozoroval znamení, která činil. Z mnoha posedlých totiž vycházeli nečistí duchové s mocným křikem. Také bylo uzdraveno mnoho ochrnutých a chromých. Proto se ono město náramně rozradovalo. V tom městě žil předtím nějaký muž jménem Šimon a provozoval kouzla. Ten mámil samařský lid a říkal o sobě, že je něco velikého. Všichni, malí i velcí, věnovali mu pozornost a říkali: „Tento je Boží moc, která se nazývá Veliká.“ Byli mu zcela oddáni, protože je dlouhou dobu mámil svými kouzly. Když však uvěřili Filipovi, který hlásal Boží království a jméno Ježíše Krista, dávali se křtít muži i ženy. Tu uvěřil i sám Simon, dal se pokřtít a přidržoval se Filipa. A když viděl, jak se dějí veliká znamení a moci, žasl. Když apoštolově v Jerusalemě uslyšeli, že Samaria přijala Boží slovo, poslali k nim Petra a Jana. Ti tam přišli a modlili se nad nimi, aby přijali Ducha svatého. Doposud totiž na žádného z nich nesestoupil, ale byli jen pokřtěni ve jméno Pána Ježíše. Tehdy vkládali na ně ruce, a oni přijímali Ducha svatého. Když však Šimon viděl, že se vkládáním rukou apoštolů uděluje Duch svatý, nabídl jim peníze se slovy: „Dejte i mně tuto moc, aby každý, na koho vložím ruce, přijal Ducha svatého.“ Ale Petr mu řekl: „Ať zhynou tvé peníze i s tebou, poněvadž ses domníval, že Boží dar lze získat za peníze. Nemáš podílu ani údělu v této věci; neboť tvé srdce není přímé před Bohem. Proto se odvrať od této své špatnosti a pros Pána, snad ti bude odpuštěn ten úmysl tvého srdce. „Pozoruji totiž, že jsi pln hořké žluči a spoután nepravostí.“ Šimon pak odpověděl: „Modlete se za mne k Pánu, aby na mne nepřišlo nic z toho, co jste řekli.“ Když tedy oni vydali svědectví a skončili hlásání slova Páně, vrátili se do Jerusalema a mnohým samařským krajinám kázali radostnou zvěst. Anděl Páně pak takto promluvil k Filipovi: „Vstaň a jdi k jihu na cestu, kterou se sestupuje z Jerusalema do Gázy; je to pustá cesta.“ On vstal a odešel. A hle, jeden Ethiopan, mocný komoří u ethiopské královny kandaky, který spravoval všechny její poklady, přišel se poklonit do Jerusalema. Na zpáteční cestě seděl na svém voze a četl proroka Izaiáše, I řekl Duch Filipovi: „Přistup a připoj se k tomuto vozu.“ Filip tedy přispěchal a když slyšel, jak čte proroka Izaiáše, řekl:,, A rozumíš tomu, co čteš?“ A on pravil: „Jak bych také mohl, když mi to nikdo nevyloží?“ I požádal Filipa, aby vystoupil a posadil se s ním. A to místo z Písma, které četl, bylo toto: Jako ovce k zabití byl veden a jako beránek před tím, který ho stříhá, je němý, tak neotevřel svých úst. V ponížení byl soud nad ním zrušen. Kdo pochopí jeho pokolení? Neboť bude vzat jeho život ze země. Komoří se otázal Filipa: „Prosím tě, o kom to prorok mluví? O sobě či o někom jiném?“ Filip tedy počal mluvit, a vycházeje od onoho místa z Písma, zvěstoval mu Ježíše. Jak pokračovali v cestě, přišli k jakési vodě; i pravil komoří: „Hle, voda, co brání, abych nebyl pokřtěn?“ *** I rozkázal zastavit vůz, a oba, Filip i komoří, sestoupili do vody, a pokřtil ho. Když však vystoupili z vody, duch ran uchvátil Filipa, takže ho již komoří ne spatřil. Jel tedy svou cestou a radoval se Filip se pak octl v Azotu, procházel vše mi městy a hlásal radostnou zvěst, až při šel do Caesareje. Šavel však ještě soptil hrozbami a zabije ním proti učedníkům Páně. I přišel k vele knězi a žádal ho o doporučující listy k synagogám v Damašku, aby, najde-li tam které stoupence toho vyznání, muže i ženy v poutech je přivedl do Jerusalema. Jak by na cestě a blížil se k Damašku, najednou je ozářilo světlo z nebe. I padl na zem uslyšel hlas, který k němu mluvil: „Šavle Šavle, proč mě pronásleduješ?“ On řekl „Kdo jsi, pane?“ A on: „Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ. Ale vstaň, vejdi do města, a bude ti řečeno, co máš činit. Muži pak, kteří s ním cestovali, stáli oněmělí. Slyšeli sice hlas, ale nikoho neviděli Šavel však povstal se země, měl otevřené oči, a nic neviděl. Vzali ho tedy z ruce a dovedli do Damašku. A tři dny neviděl, nejedl a nepil. V Damašku pak byl jeden učedník jménem Ananiáš; a tomu řekl Pán ve vidění: „Ananiáši!“ On odpověděl: „Hle, tu jsem, Pane.“ A Pán k němu: „Vstaň a jdi do ulice, která se nazývá Přímá, a vyhledej v domě Judově Šavla, zvaného Tarský; neboť hle, modlí se; a viděl ve vidění muže, jménem Ananiáše, jak vešel a vložil na něho ruce, aby nabyl zraku. Ananiáš však odpověděl: „Pane, slyšel jsem od mnohých o tomto muži, kolik zla napůsobil tvým svatým v Jerusalemě. I zde má moc od veleknězi spoutat všechny, kdo vzývají tvé jméno.“ Ale Pán mu řekl:, Jdi! Neboť on je mi vyvoleným nástrojem, aby nesl mé jméno před pohany, krále a izraelské syny. Já mu zajisté ukážu, jak mnoho musí trpět pro mé jméno.“ Ananiáš tedy odešel a vstoupil do domu. I vložil na něho ruce a řekl: „Bratře Šavle, poslal mě Pán - Ježíš, jenž se ti ukázal na cestě, kterou jsi šel, abys prohlédl a byl naplněn Duchem svatým.“ A v té chvíli jakoby šupiny spadly mu s očí a prohlédl. I vstal a byl pokřtěn, a když přijal pokrm, posilnil se. Pobyl pak několik dní s učedníky v Damašku. A hned hlásal v synagogách Ježíše, že on je Syn Boží. Všichni, kdo ho poslouchali, žasli a říkali: „Což to není ten, který v Jerusalemě pronásledoval vyznavače toho jména a sem přišel proto, aby je v poutech odváděl k velekněžím?“ Šavel si však počínal tím mocněji a uváděl do rozpaků Židy, kteří bydleli v Damašku, když dokazoval, že toto je Mesiáš. Ale po nějaké době se Židé uradili, že ho zabijí. Šavel však byl zpraven o jejich úkladech. Hlídali pak i brány ve dne v noci, aby ho zahubili. Ale učedníci ho v noci vzali a hradbami ho spustili v koši. Když přišel do Jerusalema, pokoušel se připojit k učedníkům; všichni se ho báli, ježto nevěřili, že je učedníkem. Barnabáš však se ho ujal, uvedl k apoštolům a vypravoval jim, jak na cestě viděl Pána a že k němu mluvil, a jak si v Damašku neohroženě počínal ve jménu Ježíšově. I vystupoval s nimi všude v Jerusalemě a směle si počínal ve jménu Páně. Také promlouval a přel se s Hellenisty; oni však se pokoušeli usmrtit ho. Jakmile to bratři zvěděli, zavedli ho do Caesareje a vypravili do Tarsu. Po celém Judsku, Galileji a Samarii měla tedy Církev pokoj, vzdělávala se, žila v bázni Páně a množila se utěšením Ducha svatého. Když potom Petr všechny obcházel, přišel i k svatým, kteří bydleli v Lyddě. Našel tam jednoho člověka jménem Eneáše, který již po osm let ležel na loži, poněvadž byl ochrnutý. I řekl mu Petr: „Eneáši, Ježíš Kristus tě uzdravuje - vstaň a ustel si!“ A hned povstal. I viděli ho všichni obyvatelé Lyddy a Saronu a obrátili se k Pánu. V Joppe pak byla jedna učednice, jménem Tabitha, což je v překladu Srnka. Ta činila velmi mnoho dobrých skutků a hojně rozdávala almužnu. Ale v těch dnech se roznemohla a zemřela. I umyli ji a položili do horní síně. Poněvadž Lydda je blízko Joppe, a učedníci uslyšeli, že je v ní Petr, poslali k němu dva muže s prosbou: „Nemeškej a přijď až k nám!“ Vstal tedy Petr a šel s nimi. Když přišel, zavedli ho do horní síně. Tu ho s pláčem obstoupily všechny vdovy a ukazovaly sukně a pláště, které jim Srnka dělala, dokud byla s nimi. Když Petr poslal všechny ven, poklekl a modlil se, obrátil se k mrtvé a řekl: „Tabitho, vstaň!“ Ona otevřela oči, a když spatřila Petra, posadila se. I podal jí ruku a pozdvihl ji. Zavolal pak svaté a vdovy a představil ji živou. Rozneslo se to po celém Joppe a mnozí uvěřili v Pána. Zůstal pak po mnoho dní v Joppe u nějakého koželuha Šimona. V Caesareji žil nějaký muž jménem Kornelius, setník čety, zvané Italská. Byl i zbožný a bohabojný s celým svým domem, dával lidu mnoho almužen a vytrvale se modlil k Bohu. Ten spatřil jasně ve vidění kolem deváté hodiny Božího anděla, jak k němu vstoupil a řekl mu: „Kornelie!“ On na něj upřeně pohlédl a s bázní se zeptal: „Co je, pane?“ Řekl mu: „Tvé modlitby a almužny vystoupily před Boha a je jich pamětliv. Nuže, pošli do Joppe muže a přivolej si jistého Šimona, řečeného Petr. Ten je pohostinnu u jakéhosi koželuha Šimona, který má dům u moře.“ Jakmile se vzdálil anděl, který k němu mluvil, zavolal dva domácí lidi a bohabojného vojáka, jednoho z těch, kteří mu byli přiděleni, všechno jim vypravoval a poslal je do Joppe. Když druhého dne byli ještě na cestě a blížili se k městu, Petr vystoupil na střechu, aby se modlil kolem šesté hodiny. Když pocítil hlad, přál si pojíst. Zatím co mu připravovali, připadlo na něj vytržení. I vidí otevřené nebe a jakousi nádobu, která sestupuje jako velké prostěradlo a je spouštěna za čtyři cípy na zem; v ní pak byli všichni zemští čtvernožci a plazové a nebeští ptáci. A zazněl k němu hlas: „Vstaň, Petře, bij a jez!“ Ale Petr řekl: „Nikoliv, Panel Vždyť nikdy jsem ještě nejedl nic poskvrněného a nečistého.“ A hlas k němu opět po druhé: „Co Bůh očistil, nenazývej ty poskvrněným!“ To se stalo třikrát, a ta nádoba byla hned vzata do nebe. Zatím co Petr byl na rozpacích, co znamená vidění, které spatřil, hle, muži, které poslal Kornelius, doptali se na dům Šimonův a stanuli u dveří. I zavolali a tázali se, je-li tam pohostinnu Simon, zvaný Petr. Mezitím co Petr přemýšlel o vidění, řekl Duch: „Hle, tři muži tě hledají. Vstaň tedy, sestup a bez váhání jdi s nimi, neboť já jsem je poslal.“ Petr tedy sestoupil k mužům a řekl: „Hle, já jsem ten, kterého hledáte. Co vás ke mně přivedlo?“ Odpověděli: „Setník Kornelius, muž spravedlivý a bohabojný, který má dobrou pověst u celého židovského lidu, dostal od svatého anděla pokyn, aby tě povolal do svého domu a vyslechl od tebe poučení.“ Uvedl je tedy dovnitř a přijal za hosty. Následujícího dne pak vstal a vyšel s nimi; doprovázeli ho i někteří bratři z Joppe. Den poté vešel do Caesareje. Kornelius svolal své příbuzné a důvěrné přátele, a očekával je. Když Petr chtěl vstoupit, Kornelius mu šel vstříc, padl mu k nohám a poklonil se. Ale Petr ho zvedl se slovy: „Vstaň! Vždyť i já jsem člověk.“ A za rozhovoru s ním vešel a nalezl četné shromáždění. Promluvil k nim: „Vy víte, jak není dovoleno Židovi sbližovat se s člověkem jiné národnosti a navštěvovat ho. Ale mně Bůh ukázal, abych žádného člověka nenazýval poskvrněným nebo nečistým. Proto jsem na zavolání bez rozpaků přišel. Ptám se tedy: proč jste mě pozvali?“ A Kornelius řekl: „Před čtyřmi dny v tuto chvíli o deváté hodině modlil jsem se v svém domě, a hle, přede mnou stál muž v bělostném šatě a praví: Kornelie, tvá modlitba byla vyslyšena a Bůh je pamětliv tvých almužen. Pošli tedy do Joppe a přivolej si Šimona, jménem Petr. Ten je hostem v domě koželuha Šimona u moře. Hned jsem tedy poslal k tobě a jsi hodný, žes přišel. Nyní pak my všichni jsme tu před Bohem, abychom slyšeli vše, co máš přikázáno od Pána.“ Tu se Petr ujal slova a promluvil: „Opravdu chápu, že Bůh nikomu nestraní, ale že v každém národě je mu milý ten, kdo se ho bojí a koná spravedlnost. (Bůh) poslal slovo izraelským synům, když zvěstoval pokoj skrze Ježíše Krista. Ten je Pánem všech. Vy víte o té věci, která se udala po celém Judsku, počínajíc Galilejí po křtu, který hlásal Jan, jak Bůh pomazal Duchem svatým a mocí Ježíše Nazaretského, který všude chodil, dobře činil a uzdravoval všechny ovládané ďáblem, poněvadž Bůh byl s nim. A my jsme svědky všeho, co učinil v Judské zemi a v Jerusalemě. A toho pověsili na dřevo a zabili. Bůh ho vzkřísil třetího dne a dal mu zjevit se, ne všemu lidu, nýbrž těm, které Bůh předem určil za svědky, nám, kteří jsme s ním jedli a pili po jeho zmrtvýchvstání. I přikázal nám, abychom kázali lidu a svědčili, že ho ustanovil Bůh soudcem živých i mrtvých. O něm svědci všichni proroci, že každý, kdo v něho věří, dostane odpuštění hříchů skrze jeho jméno.“ Když ještě Petr mluvil tu řeč, Duch svatý padl na všechny, kdo poslouchali ta slova. A věřící z obřízky, kteří přišli s Petrem, žasli, že i na pohany byl vylit dar Ducha svatého; slyšeli je totiž mluvit jazyky a velebit Boha. Tehdy Petr nato řekl: „Může někdo odmítnout křestní vodu těm, kteří přijali Ducha svatého jako my?“ Rozkázal pak, aby byli pokřtěni ve jménu Ježíše Krista. Potom ho prosili, aby u nich zůstal několik dní. Apoštolově a bratři v Judsku slyšeli, že i pohané přijali Boží slovo. Když pak Petr vystoupil do Jerusalema, činili mu výtky věřící z obřízky a říkali: „Vešel jsi k lidem neobřezaným a jedl jsi s nimi.“ Petr však jim začal po pořádku vykládati: „Modlil jsem se v městě Joppe a u vytržení jsem spatřil vidění: jakási nádoba sestupovala jako velká plachta a za čtyři cípy byla spouštěna s nebe, až přišla ke mně. Když jsem do ní upřeněji pohleděl, uviděl jsem v ní zemské čtvernožce, zvěř a plazy a nebeské ptáky. Slyšel jsem i hlas, který mi pravil:,Vstaň, Petře, bij a jez!´ Ale řekl jsem:,Nikoliv, Pane! Neboť nic poskvrněného a nečistého nevešlo mi nikdy do úst.' Hlas z nebe však odpověděl po druhé:, Co Bůh očistil, ty nenazývej poskvrněným.' To se stalo třikrát, a vše bylo zase vzato do nebe. A hle, hned pak stanuli tři muži u domu, v kterém jsem byl, poslaní ke mně z Caesareje. Duch mi řekl, abych neváhal a šel s nimi. Šlo pak se mnou i těchto šest bratří a vešlí jsme do domu toho muže. Vypravoval nám, jak viděl v svém dome stát anděla a že mu řekl:, Pošli do Joppe a přivdej si Šimona, řečeného Petr, a ten k tobě promluví slova, jimiž budeš spasen ty i celý tvůj dům.' Když jsem začal mluvit, padl na ně Duch svatý jako i na nás na počátku. Tu jsem si vzpomněl na slova Páně, jak řekl:,Jan křtil vodou, ale vy budete pokřtěni Duchem svatým.' Jestliže tedy Bůh jim dal stejný dar jako i nám, kteří jsme uvěřili v Pána Ježíše Krista, jak jsem já mohl Bohu zabránit?“ Když to vyslechli, zmlkli a velebili Boha a pravili: „Tedy i pohanům dopřál Bůh obrátit se k životu.“ Ti tedy, kdo se rozprchli kvůli pronásledování, které nastalo pro Štěpána, prošli až do Fénicie a Kypru a Antiochie, nikomu však nemluvili slovo, leč jen Židům. Někteří pak mužové z nich byli z Kypru a Kyreny. Když ti přišli do Antiochie, mluvili i k Řekům a zvěstovali Pána Ježíše. A ruka Páně byla s nimi, takže velký počet uvěřil a obrátil se k Pánu. Zpráva o nich se dostala k sluchu církve v Jerusalemě a poslali do Antiochie Barnabáše. Když tam přišel a viděl Boží milost, zaradoval se a povzbuzoval všechny, aby vytrvali v Pánu v předsevzetí srdce; byl to totiž výborný muž, plný Ducha svatého a víry. A četný zástup se přidal k Pánu. Odcestoval pak do Tarsu, aby vyhledal Šavla. A když ho nalezl, přivedl jej do Antiochie. I pobyli v té církvi po celý rok a vyučili velký zástup. V Antiochii byli učedníci ponejprv nazváni křesťané. V těchto dnech přišli však do Antiochie z Jerusalema proroci. A jeden z nich, jménem Agabus, povstal a naznačoval skrze Ducha, že bude velký hlad po celé zemi; ten nastal za Klaudia. Učedníci se rozhodli, že každý z nich podle své možnosti pošle podporu bratřím, kteří bydleli v Judsku. To také učinili a poslali to starším po Barnabášovi a Šavloví. V témže čase král Herodes vztáhl ruce na některé z církve, aby je trápil. Dal pak usmrtit mečem Jakuba, bratra Janova. Když viděl, že se to Židům líbí, šel dál, že zatkl i Petra; bylo to za dnů přesných chlebů. Když se ho zmocnil, vsadil jej do žaláře a dal ho hlídat čtyřem čtveřicím vojáků v úmyslu, že ho po velikonocích přivede lidu. Petr tedy byl držen ve vězení; církev však se za něho neustále modlila k Bohu. Když však ho chtěl Herodes předvésti, té noci Petr spal mezi dvěma vojáky, svázán dvěma řetězy, a strážcové přede dveřmi hlídali vězení. A hle, anděl Páně stál tu a světlo zazářilo v místnosti. I udeřil Petra do boku, vzbudil ho a řekl: „Rychle vstaň!“ Tu mu spadly okovy s rukou. Anděl pak mu řekl: „Opásej se a obuj si opánky!“ A učinil to. Dále mu řekl: „Přehoď si plášť a pojď za mnou!“ I vyšel a šel za ním, ale nevěděl, že je to skutečnost, co se dalo skrze anděla, nýbrž se domníval, že má vidění. Když prošli první a druhou stráží, přišli k železné bráně, která vede do města, a ta se jim sama otevřela. I vyšli a prošli jednou ulicí, a anděl od něho najednou odstoupil. Petr přišel k sobě a řekl: „Nyní vím opravdu, že Pán poslal svého anděla a vytrhl mě z rukou Heroda a z toho ze všeho, co čeká židovský lid.“ Když to uvážil, odebral se k domu Marie, matky Jana, zvaného Marek, kde bylo shromážděno mnoho věřících a modlili se. Když pak tloukl na dveře u vchodu, přišla služka jménem Rhode, aby poslechla. A poznala Petrův hlas, ale neotevřela pro radost dveře, nýbrž vběhla dovnitř a zvěstovala, že Petr stojí přede dveřmi. Než oni jí řekli: „Blázníš?“ Ale ona tvrdila, že tomu tak jest. Tu pravili: „Je to jeho anděl.“ Petr však tloukl dále; když pak otevřeli, spatřili ho a ustrnuli. I pokynul jim rukou, aby mlčeli, a vypravoval jim, jak ho Pán vyvedl ze žaláře, a řekl: „Oznamte to Jakubovi a bratřím.“ I vyšel a odešel na jiné místo. Když se rozednilo, byl nemalý zmatek mezi vojáky, co se stalo s Petrem. Herodes pak po něm pátral a když ho nenalezl, vyšetřil stráže a rozkázal je odvést (k popravě). I odešel z Judska do Caesareje a tam prodléval. Byl však rozhněván na Tyrany a Sidoňany. Ti k němu svorně přišli, získali si králova komořího Blasta a žádali o mír, poněvadž jejich kraj na královském v zásobování závisel. V stanovený den pak se Herodes, oděný v královský šat, posadil na trůn a měl k nim řeč. A lid provolával: „To je hlas Boží a ne lidský.“ Ale náhle ho zasáhl anděl Páně za to, že nevzdal chválu Bohu. Červi ho prožrali a on skonal. Boží slovo však rostlo a množilo se. Když Barnabáš a Šavel pak vyplnili úkol, vrátili se z Jerusalema a vzali s sebou Jana zvaného Marek. V Antiochii, v tamější církvi, byli proroci a učitelé, totiž Barnabáš a Šimon, řečený Niger, Lucius Kyrenský a Manahen, který byl vychován spolu s tetrarchou Herodem, a Šavel. Když konali službu Pánu a postili se, Duch svatý řekl: „Oddělte mi Barnabáše a Šavla k dílu, ke kterému jsem je povolal.“ Tehdy se postili a modlili, vložili na ně ruce a propustili je. Oni tedy, vysláni Duchem svatým, odešli do Seleukie, odtamtud pak se plavili na Kypr, a když přišli do Salaminy, kázali Boží slovo v židovských synagogách. Měli pak za přisluhovatele i Jana. Když prošli celý ostrov až k Pafu, nalezli nějakého kouzelníka, nepravého proroka, Žida, který se jmenoval Barjesu, a byl u místodržitele Sergia Paula, muže rozumného. Ten si pozval Barnabáše a Šavla a žádal poslechnout Boží slovo. Proti nim však vystoupil kouzelník Elymas - tak se totiž překládá jeho jméno - a snažil se odvrátit místodržitele od víry. Ale Šavel, jinak Pavel, naplněn Duchem svatým, upřeně na něho pohlédl a řekl: „Člověče, plný všelikého klamu a všeliké zchytralosti, synu ďáblův, nepříteli vší spravedlnosti, nepřestaneš převraceti přímé cesty Páně? A nyní hle, ruka Páně proti tobě, i budeš slepý a nebudeš vidět slunce až do určité doby.“ Hned pak na něho padla mrákota a tma, i chodil kolem a hledal, kdo by ho vedl za ruku. Když místodržitel spatřil, co se stalo, uvěřil, neboť byl uchvácen učením Páně. Společníci Pavlovi pak odpluli z Pafu a přišli do Perge v Pamfylii. Ale Jan se od nich odloučil a navrátil se do Jerusalema. Oni však prošli Perge a dostali se do Antiochie Pisidské, kde vstoupili v sobotu do synagogy a posadili se. A po přečtení Zákona a Proroků poslali k nim představení se vzkazem: „Bratři, máte-li nějaké slovo povzbuzení k lidu, mluvte!“ Pavel tedy vstal, pokynul rukou a promluvil: „Izraelité a vy, kteří se bojíte Boha, poslyšte! Bůh tohoto izraelského lidu vyvolil naše otce a povznesl lid za jeho pobytu v cizině, v Egypské zemi. Velikou mocí a ramenem ho vyvedl z ní a po čtyřicet let snášel na poušti jejich chování. Zahubil pak sedm národů v zemi Kanaan a losem jim rozdělil jejich zemi, v době asi čtyř set padesáti let. A potom dal soudce až po proroka Samuela. A poté žádali krále, i dal jim Bůh Saula, syna Kisova, muže z kmene Benjaminova, na čtyřicet let. A když ho odstranil, povznesl jim za krále Davida, o němž vydal svědectví:, Nalezl jsem Davida, syna Jesseova, muže podle svého srdce, který bude plnit všechnu mou vůli.'“ „Z jeho potomstva podle zaslíbení vyvedl Bůh Izraeli Spasitele Ježíše, před jehož příchodem Jan kázal křest pokání všemu izraelskému lidu. Když končil Jan svůj úkol, říkal: „Já nejsem ten, za koho mě pokládáte. Ale hle, po mně přichází ten, jemuž nejsem hoden rozvázat opánky na nohou.“ Bratři, synové rodu Abrahamova a ti mezi vámi, kteří se bojíte Boha, nám bylo posláno slovo té spásy. Obyvatelé Jerusalema a jejich předáci ho sice nepoznali, a když ho odsoudili, naplnili tím jen hlasy proroků, kteří se čtou každou sobotu. Ačkoli na něm nenalezli důvodu k smrti, žádali Piláta, aby ho směli usmrtit. Když dokonali vše, co bylo o něm psáno, sňali ho se dřeva a položili do hrobu. Ale Bůh jej vzkřísil z mrtvých; a po mnoho dní byl viděn od těch, kdo zároveň s ním vystoupili z Galileje do Jerusalema; a ti jsou nyní jeho svědky před lidem.“ „A my vám zvěstujeme, že zaslíbení, dané otcům, Bůh splnil nám, jejich dětem, když vzkřísil Ježíše, jak je i psáno v druhém žalmu: Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil. Že pak jej vzkřísil z mrtvých, takže se více nevrátil k porušení, prohlásil takto: Dám vám svaté věci Davidovy, věci jisté. Proto i jinde praví: Nedopustíš, aby tvůj svatý zažil porušení. Když totiž David posloužil svému pokolení vůlí Boží, zemřel, byl položen ke svým otcům a zažil porušení. Ale ten, kterého Bůh vzkřísil, nezažil porušení.: Budiž vám tedy známo, bratři, že skrze něho se vám zvěstuje odpuštění hříchů, a od čeho jste nemohli být ospravedlněni Zákonem mojžíšským, od toho ode všeho je jím ospravedlňován každý, kdo věří. Hleďte tedy, aby na vás nepřišlo, co je řečeno u proroků: Vizte, pohrdači, a divte se a zhyňte! Neboť já vykonám dílo ve vašich dnech, dílo, kterému neuvěříte, bude-li vám kdo vypravovat.“ Když pak vycházeli, prosili je, aby jim promluvili o těch věcech i příští sobotu. Když bylo rozpuštěno shromáždění, mnoho Židů a ctitelů Boha z pohanstva šlo za Pavlem a Barnabášem. Oni k nim pak promlouvali a povzbuzovali je, aby vytrvali v Boží milosti. Následující sobotu sešlo se takřka celé město poslechnout Boží slovo. Když však Židé viděli zástupy, naplnili se závistí a rouhavě mluvili proti Pavlovým řečem. Tu Pavel a Barnabáš neohroženě řekli: „Vám se musilo nejprve hlásat Boží slovo. Ale protože je odmítáte a pokládáte se za nehodné věčného života, hle, obracíme se k pohanům. Neboť tak nám nařídil Pán: Ustanovil jsem tě světlem pohanů, abys byl spásou až do končin země.“ Když to slyšeli pohané, radovali se, velebili slovo Páně a uvěřili všichni, kdož byli určeni k životu věčnému. Slovo Páně pak se roznášelo po celé krajině. Židé vsak pobouřili zbožné a vznešené ženy a předáky města, vyvolali pronásledování proti Pavlovi a Barnabášovi a vyhnali je ze svého území. Oni však setřásli prach s nohou proti nim a přišli do Ikonia. Učedníci byli naplněni radostí a Duchem svatým. V Ikoniu vstoupili podobně do židovské synagogy a mluvili tak, že uvěřil značný počet Židů a Řeků. Ale Židé, kteří neuvěřili, popudili a rozezlili mysl pohanů proti bratřím. Pobyli tam však dlouhý čas a neohroženě kázali s důvěrou v Pána, který osvědčoval slovo o své milosti tím, že dával, aby se jejich rukama dala znamení a divy. Obyvatelstvo města se pak rozdvojilo: jedni byli se Židy, jiní zase s apoštoly. Když se potom pohané a Židé se svými předáky již chystali potupit je a kamenovati, oni to zpozorovali a utekli do měst lykaonských, do Lystry a Derby a do okolí, a tam hlásali radostnou zvěst. VLystře sedával jakýsi muž nemocný na nohy; byl chromý od narození a nikdy nechodil. Ten slyšel mluvit Pavla. On na něho upřeně pohlédl, a když viděl, že má víru, aby byl uzdraven, hlasitě zvolal: „Postav se zpříma na nohy!“ I vyskočil a chodil. Když zástupy uviděly, co Pavel učinil, vzkřikly lykaonsky: „Bohové se připodobnili lidem a sestoupili k nám.“ A Barnabáše nazvali Diem, Pavla pak Hermem, protože on byl hlavní mluvčí. Pak kněz Dia, který měl chrám před městem, přivedl býky, přinesl věnce k bránám a chtěl s lidem obětovat. Jakmile to uslyšeli apoštolově Barnabáš a Pavel, roztrhli si roucho, vběhli mezi zástupy a volali: „Muži, co to děláte? I my jsme stejně lidé jako vy; a hlásáme vám, abyste se obrátili od těchto nicot k živému Bohu, který učinil nebe, zemi, moře a vše, co je v nich; on v minulých pokoleních nechával všechny národy chodit po jejich cestách; a přece sám nezůstal bez osvědčení, neboť prokazoval dobro, dával vám z nebe déšť a úrodné časy, sytil pokrmem a vaše srdce radostí.“ A jen stěží upokojili těmito slovy dav, aby jim neobětovali. A přišli Židé z Antiochie a z Ikonia, přemluvili zástupy a kamenovali Pavla a vyvlekli ho ven z města, protože měli za to, že zemřel. Když ho však obstoupili učedníci, vstal a vešel do města. A druhého dne odešel s Barnabášem do Derbe. I kázali radostnou zvěst tomu městu a získali mnoho učedníků. Potom se vrátili do Lystry, Ikonia a Antiochie, utvrzovali mysl učedníků a povzbuzovali je, aby setrvávali ve víře, a že mnoha souženími musíme vejít do království Božího. Když jim ustanovili v jednotlivých obcích starší, modlitbou a posty je poručili Pánu, v kterého věřili. I přešli Pisidií do Pamfylie, mluvili Boží slovo v Perge a sestoupili do Attalie. Odtamtud pak odpluli do Antiochie, odkud byli poručeni milosti Boží k dílu, které dokonali. Když tam přišli a shromáždili církev, vypravovali, co všechno učinil Bůh s nimi a jak otevřel pohanům dveře víry. Pobyli pak s učedníky nemalý čas. Přišli tam však někteří lidé z Judska a učili bratry: „Nedáte-li se obřezat podle obyčeje Mojžíšova, nemůžete být spaseni.“ Když tedy došlo k nepokoji a nemalé hádce mezi Pavlem, Barnabášem a mezi nimi, bylo rozhodnuto, aby se Pavel a Barnabáš a někteří jiní z nich odebrali pro tuto spornou věc k apoštolům a starším do Jerusalema. Byli tedy doprovozeni církví, procházeli Fénicií a Samarií, vypravovali o obrácení pohanů a působili i velkou radost všem bratřím. Když přišli do Jerusalema, byli přijati církví, apoštoly a staršími, a oznámili, jak velké věci s nimi Bůh učinil. Ale povstali někteří z farizejské strany, kteří uvěřili, a říkali: „Musí být obřezáni a musí jim být nařízeno zachovávat Mojžíšův Zákon.“ Sešli se tedy apoštolově a starší, aby tu věc uvážili. Když pak se o tom mnoho rokovalo, vstal Petr a promluvil k nim: „Bratři, vy víte, že Bůh si již dávno vyvolil mezi vámi, aby pohané mými ústy slyšeli slovo radostně zvěsti a uvěřili. A ten Bůh, který zná srdce, vydal jim svědectví tím, že jim dal Ducha svatého stejně jako i nám, a neučinil rozdílu mezi námi a nimi, ale vírou očistil jejich srdce. Proč tedy nyní pokoušíte Boha, když chcete vložit učedníkům na šíji jho, které nemohli unést ani naši otcové, ani my? Ale věříme, že docházíme spásy milostí Pána Ježíše stejně jako oni.“ I zmlklo celé shromáždění a poslouchali Barnabášovo a Pavlovo vypravování o tom, jak velké znamení a divy učinil Bůh skrze ně mezi pohany. Když přestali mluvit, ujal se slova Jakub: „Bratři, poslyšte mě! Šimon vypravoval, jak Bůh ponejprv shlédl na pohany, aby z nich získal lid svému jménu. A s tím souhlasí slova proroků, jak je psáno: Potom se vrátím a znovu postavím stánek Davidův, který spadl, a jeho zbořeniny znovu vystavím a vztyčím jej, aby ostatní lidé vyhledávali Pána, i všechny národy, které se budou nazývat po mně, praví Pán, jenž to činí. Od věků je to známo. Proto já soudím, abychom neznepokojovali ty, kdo se z pohanů obracejí k Bohu, nýbrž abychom jim v dopise nařídili zdržovat se všeho, co je poskvrněno modlami, smilství, zadušených zvířat a krve. Neboť Mojžíš má od dávných časů po městech své hlasatele v synagogách, kde se čítá každou sobotu.“ Tehdy apoštolově a starší s celou církvi uznali za dobré vyvolit ze sebe muže a poslat je do Antiochie s Pavlem a Barnabášem, totiž Judu, zvaného Barsabáš, a Silu, přední to muže mezi bratry, aby odevzdali, co napsali: „Apoštolově a starší bratři pozdravují bratry z pohanů v Antiochii, Sýrii a Kilikii. Poněvadž jsme uslyšeli, že vás někteří z nás znepokojili řečmi a zmátli vám mysl, ač jsme jím nic nenařídili, shromáždili jsme se a rozhodli vyvolit muže a poslat je k vám s našimi milými Barnabášem a Pavlem, lidmi to, kteří nasadili své životy pro jméno Pána našeho Ježíše Krista. Proto posíláme Judu a Silu, aby vám to vyložili ústně. Uznal totiž Duch svatý a my za dobré, aby na vás nebylo vkládáno žádné další břemeno kromě těchto nutných věcí: zdržovat se toho, co bylo obětováno modlám, krve, udušených zvířat a smilství. Budete-li se toho chránit, dobře se vám povede. Buďte zdrávi!“ Tak byli tedy propuštěni a sestoupili do Antiochie, shromáždili lid a odevzdali list. Když ho přečtli, zaradovali se z té útěchy. Judas a Silas, kteří byli i proroky, mnoha slovy povzbudili a utvrdili bratry. I pobyli tam nějaký čas a byli od bratří v pokoji propuštěni k těm, kdo je poslali. *** Ale Pavel a Barnabáš zůstali v Antiochii, učili a kázali slovo Páně i s mnoha jinými. Ale po krátkém čase řekl Pavel Barnabášovi: „Vraťme se, dohlédněme přece na bratry po všech městech, v nichž jsme kázali slovo Páně, jak se mají.“ Barnabáš pak chtěl s sebou vzít i Jana, zvaného Marek. Ale Pavel soudil, že s sebou nevezmou toho, který od nich odstoupil v Pamfylii a nešel s nimi do díla. I nastala taková neshoda, že se spolu rozešli. Barnabáš pak přibral Marka a plavil se na Kypr. Pavel však si zvolil Silu, a když byl bratřími poručen milosti Páně, odcestoval. Procházel pak Sýrií a Kilikií a utvrzoval církve. Přišel také do Derbe a Lystry. A hle, byl tam jeden učedník jménem Timothej, syn věřící židovky a otce Řeka, kterému dávali dobré svědectví bratři v Lystře a Ikoniu. Pavel chtěl, aby odešel s nimi, i vzal ho a obřezal kvůli Židům, kteří byli v těch místech; všichni totiž věděli, že jeho otec byl Řek. Když procházeli městy, doporučovali jim, aby zachovávali ustanovení, která vydali apoštolově a starší v Jerusalemě. A tak se církve utvrzovaly ve víře a rostly početně každým dnem. Potom prošli Frygií a krajem galatským, protože Duch svatý jim zakázal mluvit slovo v Asii. Když došli k Mysii, pokoušeli se odebrat do Bithynie, ale Duch Ježíšův jim to nedovolil. Šli tedy podél Mysie a sestoupili do Troady. I ukázalo se Pavlovi v noci vidění: jakýsi Makedoňan stál a prosil ho takto: „Přejdi do Makedonie a pomoz nám!“ Když to vidění spatřil, hned jsme se snažili odejít do Makedonie, protože jsme byli ujištěni, že nás volá Bůh hlásat jim radostnou zvěst. Vypluli jsme z Troady a jeli jsme rovnou do Samothrake a následujícího dne do Neapole, odtamtud pak do Filipp; je to první město v té části Makedonie, a osada. V tom městě jsme pobyli několik dní. V sobotu jsme vyšli za bránu k řece, kde se nám zdálo, že je modlitebna; i posadili jsme se a mluvili k ženám, které se sešly. Poslouchala i jedna žena jménem Lydie, prodavačka nachu z města Thyatiry, ctitelka jednoho Boha. A Pán jí otevřel srdce, aby pozorně naslouchala tomu, co Pavel mluvil. Když byla pokřtěna ona i její dům, zaprosila: „Jestliže jste usoudili, že jsem věřící v Pána, vejděte do mého domu a zůstávejte tam.“ A přinutila nás. Jednou pak na cestě do modlitebny nás potkala jakási služebná, která měla věšteckého ducha a věštěním přinášela svým pánům značný zisk. Ta chodila za Pavlem a za námi a křičela: „Tito lidé jsou služebníci Boha nejvyššího a zvěstují vám cestu spásy.“ To pak činila po mnoho dní. Pavla to rozmrzelo; i obrátil se a řekl duchu: „Přikazuji ti ve jménu Ježíše Krista, abys z ní vyšel!“ A v tu chvíli vyšel. Když pak její páni viděli, že jim unikla naděje na zisk, chopili Pavla a Silu a vlekli je na náměstí k předákům. Předvedli je úřadům a řekli: „Tito lidé znepokojují naše město; jsou to Židé a hlásají zvyky, které my jakožto Římané nesmíme přijímat ani činit.“ Tu lid povstal proti nim a úředníci jim strhli šaty a kázali je zmrskat. Když jim dali mnoho ran, vsadili je do vězení a nařídili žalářníkovi, aby je bedlivě střežil. A ten, protože dostal takový rozkaz, vsadil je do vnitřního vězení a sevřel jim nohy do klády. Kolem půlnoci se Pavel i Silas modlili a pěli chvály Bohu. Ostatní vězňové je poslouchali. Najednou však nastalo velké zemětřesení, takže se pohnuly základy žaláře. A hned se otevřely všechny dveře a všem se uvolnila pouta. Když žalářník procitl a spatřil dveře vězení otevřené, vytasil meč a chtěl se zabít, neboť se domníval, že vězňové utekli. Ale Pavel silně zakřikl: „Nečiň si nic zlého! Vždyť jsme zde všichni.“ I požádal o světla, vběhl tam a s třesením padl před Pavlem a Silou, vyvedl je ven a řekl: „Pánové, co mám činit, abych byl spasen?“ Oni pak řekli: „Věř v Pána Ježíše, a budeš spasen ty i tvůj dům.“ I mluvili slovo Páně k němu a ke všem, kteří byli v jeho domě. A v té noční hodině je vzal, umyl jim rány a hned byl pokřtěn on i všichni jeho lidé. Pak je uvedl do domu, pohostil a veselil se s celým domem, že uvěřil v Boha. Když se však rozednilo, úředníci poslali biřice se vzkazem: „Propusť ty lidi.“ Žalářník pak oznámil ta slova Pavlovi: „Úředníci poslali, abyste byli propuštěni. Nuže, vyjděte a jděte v pokoji.“ Ale Pavel jim řekl: „Zmrskali nás veřejně a bez soudu, nás, římské občany, vsadili do I žaláře a teď nás tajně vyhánějí? Tak ne! Ale ať sami přijdou a vyvedou nás!“ Biřici pověděli ta slova úředníkům. Když tedy uslyšeli, že jsou Římané, ulekli se. I přišli a odprosili je, vyvedli a žádali je, aby odešli z města. Vyšli tedy ze žaláře a šli k Lydii. A když spatřili bratry, potěšili je a odcestovali. Když prošli Amfipolí a Apollonií, přišli do Thessaloniky, kde byla židovská synagoga. Pavel pak jak obvykle vešel k nim a po tři soboty s nimi rozmlouval o Písmech; Vykládal je a dokazoval, že Mesiáš musel trpět a vstát z mrtvých, a že „ten Ježíš, kterého hlásám, je Mesiáš.“ A někteří z nich uvěřili a připojili se k Pavlovi a Silovi, také velmi mnoho bohabojných Řeků a nemálo předních žen. Ale Židy to popudilo. I přibrali z pouliční chátry několik špatných mužů, způsobili hluk a vzbouřili město, obstoupili dům Jasonův a hledali je, aby je předvedli před lid. Když je však nenalezli, vlekli Jasona a některé bratry k náčelníkům města a křičeli: „Ti, kteří pobuřují svět, jsou i zde, a Jason je k sobě přijal. A ti všichni jednají proti ustanovením císařovým, neboť praví, že králem je jiný, totiž Ježíš.“ Když to slyšel lid a náčelníci města, byli pobouřeni. A když přijali od Jasona a od ostatních záruku, propustili je. Bratři hned v noci vypravili Pavla a Silu do Beroe. A když tam přišli, odebrali se do židovské synagogy. Tito byli šlechetnější než Židé v Thessalonice. Přijali totiž slovo se vší ochotou a každodenně zkoumali Písma, zdali tomu tak jest. Mnoho z nich tedy a nemálo vznešených řeckých žen a mužů uvěřilo. Když se však thessaloničtí Židé dověděli, že Pavel kázal slovo Boží i v Beroe, přišli i tam a zneklidňovali a pobuřovali lid. Tehdy bratři hned vypravili Pavla, aby odešel až k moři; ale Silas a Timothej zůstali tam. Průvodci Pavlovi ho pak dovedli až do Athén, a když dostali pro Silu a Timotheje příkaz, aby za ním, co nejdřív přišli, odcestovali. Když je Pavel očekával v Athénách, rozněcoval se v něm duch při pohledu na město, jak je plno model. Rozmlouval tedy v synagoze se Židy a se ctiteli Boha a na náměstích denně s těmi, kdo byli právě přítomní. Při tom se s ním utkali i někteří epikurejští a stoičtí filosofové. A někteří říkali: „Co asi chce tento mluvka povídat?“ Jiní zase: „Zdá se, že je to hlasatel cizích božstev\; hlásal totiž Ježíše a vzkříšení z mrtvých. I chopili ho a zavedli na Areopag se slovy: „Smíme zvěděti, jaké je to nové učení, o kterém mluvíš? Vždyť podáváš našemu sluchu cosi podivného. Chceme totiž zvěděti, co to je.“ Všichni Athéňané totiž a cizinci tam se zdržující neměli nic jiného na práci než povídat si něco nebo poslouchat něco nového. Pavel se tedy postavil doprostřed Areopagu a mluvil: „Athéňané! Pozoruji, že jste po každé stránce velice náboženští. Když jsem totiž procházel a prohlížel vaše posvátnosti, nalezl jsem i oltář s nápisem: Neznámému bohu. Co tedy neznáte a ctíte, to já vám zvěstuji. Bůh, který učinil svět a vše, co je v něm, poněvadž on je Pán nebe a země, nepřebývá v chrámech rukama udělaných, ani není obsluhován lidskýma rukama, jako by něco potřeboval, vždyť sám dává všem život i dýchání a všecko. Učinil z jednoho celé lidské pokolení, aby obývalo veškeren zemský povrch, určil stanovené období a hranice jejich přebývání, aby hledali Boha, zdali by se ho snad nějak domakali a nalezli, vždyť není daleko od každého z nás. V něm totiž žijeme, hýbáme se a jsme, jak řekli i někteří z vašich básníků: Jsme i jeho rod. Poněvadž jsme tedy rod Boží, nesmíme se domnívati, že je božstvo podobno zlatu nebo stříbru nebo kameni, umělecky vytvářenému a podle lidského výmyslu. Ale Bůh přehlédl ty doby nevědomosti a nyní oznamuje lidem, aby se všichni všude obraceli, protože ustanovil den, kdy bude spravedlivě soudit svět skrze muže, kterého k tomu určil, všem pak dal možnost uvěřit tím, že ho vzkřísil z mrtvých.“ Jakmile uslyšeli o vzkříšení z mrtvých, jedni si tropili posměch, druzí zase pravili: „Poslechneme si tě o tom ještě jindy.“: Tak od nich Pavel odešel. Ale někteří muži se ho přidrželi a uvěřili; mezi nimi i Diviš Areopagita a žena jménem Damaris a s nimi i jiní. Potom odešel z Athén a přišel do Korintu. I nalezl jakéhosi Žida jménem Akvilu, rodem z Pontu, který nedávno přišel z Itálie, a jeho manželku Priscillu, protože Klaudius rozkázal, aby se všichni Židé stěhovali z Říma. I odebral se k nim, a protože uměl stejné řemeslo, zůstával u nich a pracoval; byli totiž řemeslem stanaři. Každou sobotu pak promlouval v synagoze a přesvědčoval Židy i Řeky. Když však přišel z Makedonie Silas a Timothej, Pavel se zcela věnoval kázání a dosvědčoval Židům, že Ježíš je Mesiáš. Ale když odpírali a rouhali se, vytřásl své roucho a řekl jim: „Vaše krev vám na hlavu. Já jsem čist, od této chvíle půjdu k pohanům.“ I odešel odtamtud a vstoupil do domu nějakého ctitele Boha jménem Titus Justus, jehož dům přiléhal k synagoze. Krispus, představený synagogy, uvěřil v Pána s celým svým domem; také mnozí Korinťané, kteří ho poslouchali, věřili a dávali se pokřtít. V nočním vidění pak řekl Pán Pavlovi: „Neboj se, ale mluv a nemlč, protože já jsem s tebou a nikdo nesáhne na tebe, aby ti uškodil; mám totiž mnoho lidu v tomto městě.“ I zůstal jeden rok a šest měsíců a učil u nich slovu Božímu. Potom za Galliona, tehdejšího místodržitele Achaje, povstali Židé společně proti Pavlovi, přivedli ho před soudní stolici a pravili: „Tenhle člověk přemlouvá lid, aby ctil Boha proti Zákonu.“ Když se však Pavel chystal mluvit, Gallio řekl Židům: „Kdyby šlo o nějaké bezpráví nebo o bídný zločin, jednal bych s vámi, Židé, podle práva. Jde-li však o hádky, které se týkají slov, jmen a vašeho vlastního Zákona, to je vaše věc; v těch věcech já nechci být soudcem.“ A odehnal je od soudní stolice. Tu všichni chopili Sosthena, představeného synagogy, a bili ho před soudní stolicí; ale Gallio na to nic nedbal. Pavel tam pobyl ještě mnoho dní, pak se rozloučil s bratry a vyplul do Sýrie a s ním Priscilla a Akvila; ten si dal v Kenchris oholit hlavu, neboť měl slib. Dospěli do Efesu a tam je nechal; sám pak vešel do synagogy a rozmlouval se Židy. Když ho však prosili, aby u nich zůstal delší čas, nesvolil, ale při rozloučení řekl: „Podle vůle Boží se k vám zase vrátím“, a odplul z Efesu. Když přijel do Caesareje, vystoupil (do Jerusalema), pozdravil církev a sestoupil do Antiochie. Po krátkém pobytu v ní odešel a procházel pořadem krajinu Galatskou a Frygií a utvrzoval všechny učedníky. Přišel pak do Efesu nějaký Žid jménem Apollos, rodem z Alexandrie, řečník a mocný v Písmech. Ten byl poučen o cestě Páně a se zápalem ducha mluvil a učil zevrubně věcem o Ježíši, ač znal jen křest Janův. Ten tedy počal neohroženě mluvit v synagoze. Když ho však slyšeli Priscilla a Akvila, ujali se ho a vyložili mu důkladněji Boží cestu. Když chtěl jít do Achaje, bratři ho povzbudili a napsali učedníkům, aby ho přijali. Když tam přišel, přispěl milostí mnoho těm, kdož uvěřili. Neboť pádně usvědčoval veřejně Židy a dokazoval jim Písmy, že Ježíš je Mesiáš. V té době, kdy Apollo byl v Korintě, Pavel prošel horními kraji a přišel do Efesu. Tam nalezl některé učedníky a otázal se jich: „Přijali jste Ducha svatého, když jste uvěřili?“ I odpověděli mu: „Ale ani jsme neslyšeli, že je Duch svatý.“ Řekl pak: „V co jste tedy byli pokřtěni?“ Oni pravili: „V křest Janův.“ Pavel pak řekl: „Jan uděloval křest pokání a říkal lidu, aby uvěřili v toho, jenž přijde po něm, to je v Ježíše.“ Když to uslyšeli, dali se pokřtít ve jméno Pána Ježíše. Když pak Pavel vložil na ně ruce, přišel na ně Duch svatý; i mluvili jazyky a prorokovali. Bylo jich všech asi dvanáct. Potom vešel do synagogy a po tři měsíce směle mluvil, rozmlouval a přesvědčoval o království Božím. Ale poněvadž se někteří zatvrzovali a nevěřili, ano tupili učení před shromážděnými lidmi, vzdálil se od nich, oddělil učedníky a denně rozmlouval ve škole Tyranově. To se pak dalo po dva roky, takže všichni obyvatelé Asie uslyšeli slovo Páně, Židé i Řekové. Bůh také Činil neobyčejné divy rukama Pavlovýma, takže přenášeli šátky a zástěry s jeho těla na nemocné, a nemoci je opouštěly a zlí duchové vycházeli. I někteří z potulných židovských zaklínačů se pokoušeli vzývat jméno Pána Ježíše nad posedlými od zlých duchů a říkali: „Zaklínám vás skrze Ježíše, kterého káže Pavel.“ To pak činilo sedm synů jakéhosi Skevy, židovského velekněze. Než zlý duch jim odpověděl: „Ježíše znám a o Pavlovi vím, ale kdo jste vy?“ A člověk, v kterém byl zlý duch, se na ně vrhl, oba ovládl a přemohl je, takže nazí a zranění utekli z toho domu. To se pak rozneslo mezi všemi Židy a Řeky, kteří bydleli v Efesu, i padla bázeň na ně na všechny a jméno Pána Ježíše bylo oslaveno. Mnozí z těch, kdo uvěřili, přicházeli vyznávat a ohlašovat své skutky, A mnozí z těch, kdo se zabývali kouzly, snesli knihy a přede všemi je spálili. I spočítali jejich cenu a shledali, že byly za padesát tisíc stříbrných. Takto slovo rostlo a vzmáhalo se podle Boží síly. Když bylo po všem, Pavel si v duchu umínil, že přes Makedonii a Achaji půjde do Jerusalema, a řekl: „Až tam pobudu, musím navštívit i Řím.“ Do Makedonie pak poslal dva ze svých přisluhovatelů, Timotheje a Erasta, sám však zůstal nějakou dobu v Asii. V tom čase však nastalo nemalé pobouření pro to učení. Jeden zlatník totiž, jménem Demetrios, který dělal stříbrné chrámečky Artemidiny a poskytoval řemeslníkům nemalý výdělek, svolal je i dělníky přitom zaměstnané a řekl: „Mužové, víte, že tato práce přináší nám snadný zisk, a vidíte i slyšíte, že tento Pavel přemlouváním odvrátil mnoho lidí nejen v Eřesu, nýbrž skoro po celé Asii, neboť říkal:, To nejsou bohové, kteří jsou děláni rukama.' Nejen nám hrozí nebezpečí, že toto odvětví živnosti upadne v opovržení, nýbrž i chrám velké bohyně Artemidy nebude za nic pokládán; ano, ona počíná být zbavována i vznešenosti, kterou ctí celá Asie a celý svět.“ Jakmile to uslyšeli, pojal je prudký hněv a křičeli: „Velká je Artemis Efesanů!“ Město se pak naplnilo zmatkem a vše se hromadně hnalo do divadla; strhli pak s sebou Makedonce Gaja a Aristarcha, Pavlovy to průvodce na cestách. Když chtěl Pavel vejít mezi lid, učedníci mu v tom zabránili. Ano i někteří předáci z Asie, Pavlovi přátelsky naklonění, vzkázali mu a prosili ho, aby se nevydával do divadla. Každý tedy křičel něco jiného, neboť shromáždění bylo zmateno a většina nevěděla, proč se sešli. I vytáhli ze zástupu Alexandra, poněvadž ho Židé postrkovali vpřed. Alexander pak pokynul rukou, že se chce před lidem hájit. Jakmile v něm však poznali Žida, všichni jedním hlasem křičeli skoro po dvě hodiny: „Velká je Artemis Efesanů!“ Když městský tajemník uklidnil dav, promluvil: „Efesané! Kdo pak z lidí neví, že město Efes je strážcem chrámu velké Artemidy a její podoby spadlé s nebe! Poněvadž to nelze popřít, musíte se uklidnit a nečinit nic ukvapeně. Neboť přivedli jste tyto lidi; oni však nejsou ani svatokrádci, ani rouhači naší bohyně. Má-li však Demetrios a s ním jeho řemeslníci proti někomu stížnost, konávají se veřejná zasedání a jsou tu místodržitelé; ať si to navzájem vyřídí žalobou. A dožadujete-li se ještě něčeho jiného, může se to vyřídit v zákonném shromáždění. Vždyť jsme i v nebezpečí, že budeme obžalováni z povstání pro dnešek, neboť není příčiny, kterou bychom mohli odůvodnit toto shluknutí.“ A když to řekl, rozpustil shromáždění. Když nepokoj přestal, Pavel svolal učedníky, povzbudil je, rozloučil se a dal se na cestu do Makedonie. Prošel pak těmi kraji, povzbudil je mnohou řečí a přišel do Řecka. Po tříměsíčním pobytu se chystal odejít do Sýrie, ale Židé mu činili úklady, a proto se rozhodl vrátit přes Makedonii. I doprovodil ho Sopater z Beroe, syn Parrhův, z Thessaloničanů Aristarchus a Sekundus, též Gajus z Derbe a Timothej, a Asiaté Tychikus a Trofimus. Ti nás předešli a čekali na nás v Troadě. My pak po dnech přesných chlebů jsme vypluli z Filipp a za pět dní jsme k nim přišli do Troady, kde jsme pobyli sedm dní. A když jsme se prvního dne v týdnu sešli k lámání chleba, Pavel s nimi rozmlouval před odjezdem příštího dne a protáhl řeč až do půlnoci. Bylo pak mnoho lamp v horní místnosti, kde jsme byli shromážděni. V okně však seděl nějaký mladík, jménem Eutychus. Když Pavel dlouho mluvil, upadl do hlubokého spánku a spánkem přemožen spadl z třetího poschodí a zdvihli ho mrtvého. Pavel však sestoupil, položil se naň, objal ho a řekl:,Nezneklidňujte se, neboť duše je v něm.“ Potom šel nahoru, rozlámal chléb a pojedl. Mluvil ještě dlouho do svítání a tak odešel. Mládence pak přivedli živého a byli nemálo potěšeni. My pak jsme šli na loď napřed a odpluli jsme do Assu, kde jsme měli přibrat Pavla; tak totiž nařídil, kdežto sám chtěl jít pěšky. Když se s námi setkal v Assu, vzali jsme ho a přijeli do Mitylene. A odtamtud jsme jeli dále, až druhého dne jsme se dostali proti Chiu, následujícího dne pak jsme zastavili u Samu a den poté jsme přistáli v Miletu. Pavel si totiž umínil minout Efes, aby neztrácel čas v Asii. Neboť spěchal, aby podle možnosti byl o letnicích v Jerusaleme. Z Miletu pak poslal do Efesu a povolal si starší církve. Když k němu přišli, promluvil k nim: „Vy víte, jak od prsního dne, kdy jsem vstoupil do Asie, jsem žil s vámi po všechen čas, že jsem sloužil Pánu se vší pokorou, v slzách a ve zkouškách, které mě potkaly pro úklady Židů; kterak jsem neopominul nic z toho, co by vám prospělo, abych vám to nehlásal a neučil vás veřejně i po domech, vydávaje svědectví Židům i Řekům o obrácení k Bohu a o víře v Pána našeho Ježíše.“ „A hle, nyní, poután duchem, ubírám se do Jerusalema a nevím, co mě tam potká; leda že mi Duch svatý od města k městu osvědčuje a říká, že mě čekají pouta a soužení. Ale vůbec si necením svého života, jen když dokonám svůj běh a svou službu, kterou jsem přijal od Pána Ježíše, abych svědčil o radostné zvěsti Boží milosti.“ „A hle, nyní vím, že již nespatříte mou tvář vy všichni, mezi nimiž jsem chodil a hlásal království. Proto dosvědčuji tohoto dne před vámi: jsem číst od krve všech lidí; neboť jsem se nevyhnul tomu, abych vám nezvěstoval celý úradek Boží. Dbejte na sebe i na celé stádce, v kterém vás Duch svatý ustanovil biskupy, abyste spravovali Boží církev, kterou si dobyl vlastní krví. Já vím, že po mém odchodu vejdou mezi vás draví vlci, a ti že neušetří stádce. I z vás samých povstanou muži, kteří budou mluvit řeči převrácené, aby za sebou strhli učedníky. Proto bděte a pamatujte, že po tři léta ve dne v noci se slzami jsem každého z vás neustále napomínal.“ „A nyní vás odporučuji Bohu a slovu jeho milosti; on vás může vzdělat a dát dědictví mezi všemi posvěcenými. Po ničím zlatě, stříbře ani Šatu jsem nedychtil. Sami víte, že o všechny potřeby mé i mých společníků se postaraly tyto ruce. Ve všem jsem vám ukázal., že takovou prací třeba se ujímat slabých a pamatovat na slova Pána Ježíše, protože on řekl: „Blaženější je dávat než brát.“ A když to řekl, poklekl a s nimi se všemi se pomodlil. Všichni pak se dali do velkého pláče, padli Pavlovi kolem krku a líbali ho, neboť velmi se rmoutili pro slovo, které řekl, že více nespatří jeho tvář. Potom ho doprovodili k lodi. Když jsme se od nich odtrhli a pluli, dojeli jsme přímým během ke Kóu, druhého dne pak k Rhodu a odtamtud do Patary. I nalezli jsme loď, která byla na cestě do Fénicie, vstoupili jsme na ni a odpluli. Když pak jsme se přiblížili na dohled Kypru, nechali jsme jej vlevo, pluli jsme do Sýrie a přistáli jsme v Tyru. Tam totiž loď měla složit náklad. Proto jsme vyhledali učedníky a zůstali tam sedm dní. Ti řekli Pavlovi skrze Ducha, aby nevystupoval do Jerusalema. Když však tyto dni uplynuly, vyšli jsme a ubírali jsme se dále, všichni pak nás doprovázeli se svými manželkami a dětmi až za město; na břehu jsme poklekli a pomodlili jsme se. Když jsme se vespolek rozloučili, vstoupili jsme na loď, oni pak se vrátili domů. My však jsme dokončili plavbu z Tyru a dojeli do Ptolemaidy, kde jsme pozdravili bratry a zůstali u nich jeden den. Druhého dne pak jsme vyjeli a dostali jsme se do Caesareje. I vešli jsme do domu evangelisty Filipa; to byl jeden ze sedmi, a zůstali jsme u něho. Měl Čtyři dcery panny, které prorokovaly. Když jsme tam prodleli více dní, přišel z Judska jeden prorok jménem Agabus. I přistoupil k nám, vzal Pavlův pás, svázal si nohy i ruce a řekl: „Toto praví Duch svatý: Muže, kterému patří tento pás, takto svážou Židé v Jerusalemě a vydají ho do rukou pohanů.“ Jakmile jsme to uslyšeli, prosili jsme ho my i tamější lidé, aby nevystupoval do Jerusalema. Tu Pavel odpověděl: „Co to děláte, že pláčete a rozdíráte mi srdce? Vždyť já jsem odhodlán nejen dát se svázat, nýbrž i zemřít v Jerusalemě pro jméno Pána Ježíše.“ Když jsme ho však nemohli přemluvit, přestali jsme a řekli: „Staň se vůle Páně!“ Po těch dnech jsme se přichystali a šli vzhůru do Jerusalema. Šli pak s námi i někteří učedníci z Caesareje a ti nás vedli k jakémusi Mnasonovi z Kypru, dávnému učedníku, u něhož jsme se měli uhostit. Když jsme přišli do Jerusalema, bratři nás ochotně přijali. Druhého dne pak šel s námi Pavel k Jakubovi, kde se sešli všichni starší. I pozdravil je a vypravoval dopodrobna, co Bůh vykonal mezi pohany skrze jeho službu. Když to uslyšeli, chválili Boha a jemu řekli: „Vidíš, bratře, kolik desetitisíců mezi Židy uvěřilo, a ti všichni horlí pro Zákon. Byli však o tobě zpraveni, že učíš Židy, kteří žijí mezi pohany, aby odpadli od Mojžíše, když říkáš, že nemají obřezávat své děti ani žít podle starých obyčejů. Co tedy dělat? Jistě uslyší, že jsi přišel. Učiň tedy, co ti pravíme: Jsou u nás čtyři muži, kteří mají na sobě slib. Ty vezmi s sebou, projdi s nimi očistou a zaplať za ně, aby si mohli oholit hlavu; všichni pak poznají, že na těch zprávách o tobě nic není, ale že i ty se držíš Zákona a zachováváš ho. A o pohanech, kteří uvěřili, nařídili jsme v dopise, že se mají zdržovat věcí obětovaných modlám, krve, zadušených zvířat a smilstva.“ Tehdy Pavel vzal s sebou následujícího dne ty muže, prošel s nimi očistou, vstoupil do chrámu a oznámil, kdy se končí dni očisty a kdy bude podána oběť za každého z nich. Když se však končilo sedm dní, Židé z Asie ho spatřili v chrámě, pobouřili všechen lid a vztáhli naň ruce a křičeli: „Izraelité, pomozte! To je ten člověk, který všechny všude učí proti národu a Zákonu a tomuto místu, ano i Řeky uvedl do chrámu a poskvrnil toto svaté místo.“ Viděli s ním totiž předtím v městě efeského Trofima a myslili, že ho Pavel uvedl do chrámu. Celé město se zneklidnilo a nastalo srocení lidu. I chopili Pavla a táhli ho i mimo chrám, a brány byly hned zavřeny. Když ho chtěli usmrtit, došlo k tisícníku čety oznámení, že se celý Jerusalem bouří. Ten hned vzal vojáky a setníky a seběhl k nim. Když tedy spatřili tisícníka a vojáky, přestali Pavla bít. Tu tisícník přistoupil, uchopil ho a rozkázal svázat ho i dvěma řetězy a tázal se, kdo je a co udělal. V davu volal každý něco jiného. Když pro hluk nemohl nic jistého zvěděti, rozkázal vést ho do tábora. Když pak přišel ke schodům, museli jej vojáci pro nápor davu nésti. Množství lidu totiž šlo za ním a křičelo: „Pryč s nimi“ Když měl být již uveden do ležení, řekne Pavel tisícníkovi: „Smím ti něco říci?“ On odpověděl: „Umíš řecky? Nejsi tedy ten Egypťan, který před těmito dny rozjitřil vzbouření a zavedl na poušť čtyři tisíce sikariů?“ Pavel však řekl: „Jsem ovšem Žid z Tarsu Kilikijského, občan města ne neznámého; prosím tě však, dovol mi promluvit k lidu.“ Když dovolil, Pavel stál na schodech a pokynul lidu. A když nastalo velké ticho, oslovil je hebrejsky a mluvil: „Bratři a otcové, poslyšte obranu, kterou k vám chci nyní mít.“ Jakmile uslyšeli, že k nim mluví hebrejsky, ještě více se utišili. I mluví: „Já jsem Žid, narozený v Tarsu Kilikijském, ale byl jsem vychován v tomto městě, vzdělán u nohou Gamalielových ve vší přísnosti otcovského Zákona, byl jsem horlitelem pro Boha, jak jste dnes vy všichni. Já jsem pronásledoval toto učení až k smrti, poutal jsem a do vězení jsem uvrhoval muže i ženy, jak může o mně dosvědčit velekněz a všichni starší. Od nich jsem také dostal listiny k bratřím v Damašku a odebral se tam, abych i odtamtud přivedl svázané do Jerusalema k potrestání.“ „Když však jsem se ubíral a blížil k Damašku, najednou o poledni ozářilo mě kolem bohaté světlo z nebe. Padl jsem na zem a uslyšel hlas, který mí pravil:, Šavle, Šavle, proč mě pronásleduješ?' Já pak jsem odpověděl:, Kdo jsi, pane?' Řekl mi: Já jsem Ježíš Nazaretský, kterého ty pronásleduješ.' Moji společníci viděli sice světlo, ale neslyšeli hlas toho, který ke mně mluvil. A řekl jsem:, Co mám, Pane, činit?' Pán mi pak řekl:,Vstaň a jdi do Damašku, a tam se ti řekne vše, co je ti nařízeno učinit.' Když jsem neviděl od jasu onoho světla, byl jsem veden průvodci za ruku a přišel jsem do Damašku.“ „Potom jakýsi Ananiáš, muž zbožný podle Zákona, kterému dávali dobré svědectví všichni Židé tam bydlící, přišel ke mně, postavil se a řekl mi:,Bratře Šavle, prohlédni!' A v touž chvíli jsem na něho prohlédl. On pak řekl:, Bůh našich otců tě předem určil, abys poznal jeho vůli, viděl Spravedlivého a slyšel hlas z jeho úst; neboť mu budeš u všech lidí svědkem toho, co jsi viděl a slyšel. A nyní proč váháš? Vstaň, dej se pokřtít, obmyj své hříchy a vzývej jeho jméno.' Když jsem se pak vrátil do Jerusalema a modlil se v chrámě, upadl jsem do vytržení mysli a viděl jsem ho, jak ke mně mluví:, Pospěš si a rychle opusť Jerusalem, poněvadž nepřijmou tvé svědectví o mně.' I řekl jsem:, Pane, oni vědí, že já jsem zavíral do žalářů a bil jsem v synagogách ty, kdo v tebe věřili; a když byla prolévána krev tvého svědka Štěpána, také jsem stál při tom, souhlasil jsem a hlídal jsem šaty těch, kdo jej zabíjeli. A řekl mi: Jdi, neboť já tě pošlu daleko mezi pohany.'“ Poslouchali ho však až po toto slovo a pak s křikem volali: „Pryč se země s takovým člověkem, neboť nesmí dále žít.“ Protože hlučeli, odvrhovali pláště a házeli prach do vzduchu, tisícník rozkázal, aby byl zaveden do tábora a nařídil s bičováním ho vyslýchat, aby zvěděl, proč na něho tak křičeli. Když ho však přivázali řemeny, Pavel řekl setníkovi, který stál u toho: „Je vám dovoleno bičovat římského občana, a to neodsouzeného?“ Jakmile to setník uslyšel, přistoupil k tisícníkovi a hlásil mu: „Co to chceš činit? Vždyť ten člověk je římský občan!“ “ Tisícník pak přistoupil a řekl mu: „Pověz mi, jsi Říman?“ On pak pravil: „Ano.“ Tisícník odpověděl: „Já jsem dosáhl toho občanství za mnoho peněz.“ A Pavel řekl: „Já jsem se v něm už narodil.“ Proto hned od něho odstoupili ti, kdo ho měli s týráním vyslýchat. A tisícník se lekl, když zvěděl, že je Říman a že ho dal spoutat. Chtěl pak druhého dne zjistit, z čeho jej Židé obviňují; dal ho rozvázat a přikázal velekněžím a celé veleradě, aby se sešli; i přivedl Pavla a postavil ho mezi ně. Pavel upřel zrak na veleradu a řekl: „Bratři! Až do dneška žil jsem před Bohem s naprosto dobrým svědomím.“ Ale velekněz Ananiáš poručil těm, kdo stáli u něho, aby ho udeřili přes ústa. Tu Pavel řekl k němu: „Tebe udeří Bůh, obílená stěno! Také ty tu sedíš, abys mě soudil podle Zákona, a proti Zákonu kážeš mě udeřit?“ A ti, kdo tu stáli, řekli: „Božího velekněze tupíš?“ Pavel pak pravil: „Nevěděl jsem, bratři, že je to velekněz. Vždyť je psáno: Nebudeš hanět knížete svého lidu.“ Poněvadž Pavel poznal, že jedna část je sadducejská a druhá farizejská, zvolal ve veleradě: „Bratři, já jsem farizeus, syn farizeů. Pro naději ve vzkříšení z mrtvých jsem souzeni“ A když to řekl, nastala roztržka mezi farizeji a sadduceji a shromáždění se rozštěpilo. Sadduceové totiž praví, že není vzkříšení, ani anděla, ani ducha, farizeové však vyznávají obojí. I povstal velký křik. A někteří vykladatelé Písma z farizejské strany povstali, přeli se a volali: „Neshledáváme na tom člověku nic zlého. Což mluvil-li k němu duch nebo anděl?“ Když se rozjitření rozmohlo, tisícník se pak bál, aby Pavla nerozsápali, rozkázal vojákům sestoupit, vytrhnout ho z jejich středu a zavést do tábora. Následující noci Pán k němu přistoupil a řekl: „Neztrácej odvahu! Neboť jako jsi svědčil o mně v Jerusalemě, tak musíš svědčit i v Římě.“ Jak se rozednilo, srotili se Židé a zapřísáhli se, že nebudou jíst ani pít, dokud nezabijí Pavla. Těch mužů, kteří se takto spikli, bylo víc než čtyřicet. Ti přišli k velekněžím a starším a prohlásili: „My jsme se slavnostně zapřísáhli, že ničeho neokusíme, dokud nezabijeme Pavla. Proto je nyní na vás, abyste s veleradou hlásili tisícníkovi, že vám ho má předvésti, jako byste chtěli jeho věc důkladněji vyšetřit. My pak jsme přichystáni zabít ho, dříve než se přiblíží.“ Když však uslyšel o úkladech syn sestry Pavlovy, šel, dostal se do tábora a oznámil to Pavlovi. Pavel si pak zavolal jednoho setníka a řekl mu: „Doveď tohoto mládence k tisícníkovi, poněvadž mu má co oznámit.“ On ho tedy vzal a zavedl k tisícníkovi se slovy: „Vězeň Pavel si mě zavolal a žádal, abych zavedl tohoto mládence k tobě, poněvadž ti má co říci.“ Tisícník ho vzal za ruku, odstoupil s ním do soukromí a tázal se ho: „Co mi to máš oznámiti?“ Řekl pak: „Židé se smluvili, že tě požádají, abys zítra předvedl Pavla do velerady, jako by chtěla jeho věc důkladněji vyšetřit. Ale ty jim nevěř! Neboť přes čtyřicet mužů z nich činí mu úklady; ti se totiž zapřísáhli, že nebudou jíst ani pít, dokud ho nezabijí, a nyní jsou připraveni a čekají jen na příslib od tebe.“ Tisícník pak propustil mládence s příkazem: „Nikomu neříkej, co jsi mi prozradil!“ I zavolal si dva setníky a řekl: „Od třetí hodiny noční mějte pohotově pro cestu do Caesareje dvě stě vojáků, sedmdesát jezdců a dvě stě kopiníků. Také přistrojte jezdecká zvířata, abyste na ně posadili Pavla a v bezpečí ho doprovodili k vladaři Felixovi.“ Napsal pak list tohoto znění: „Klaudius Lysias zdraví slovutného vladaře Felixa! Tohoto muže jali Židé a když se ho chystali zabít, zakročil jsem s vojskem a vytrhl jej, poněvadž jsem se dověděl, že je Říman. Poněvadž jsem chtěl zvěděti, z čeho ho obviňují, zavedl jsem ho do jejich velerady. I shledal jsem, že obvinění se týká sporu o jejich Zákon, ale že nejde o provinění, které zasluhuje smrt nebo žalář. Když mi pak bylo doneseno o úkladech, které tomu muži strojí, hned jsem ti ho poslal; zároveň jsem oznámil žalobcům, že mají vést při proti němu před tebou. Buď zdráv!“ Vojáci tedy, jak jim bylo nařízeno, j vzali Pavla a dovedli ho v noci do Antipatridy. Druhého dne přenechali jezdcům, aby ho doprovodili, samí pak se vrátili do tábora. Když dojeli do Caesareje, odevzdali vladaři list a postavili před něj i Pavla. Přečtl jej a otázal se, z které provincie pochází, a když se dozvěděl, že z Kilikie, řekl: „Vyslechnu tě, až přijdou I také tvoji žalobci\; a rozkázal, aby ho hlídali v Herodově vládní budově. Po pěti dnech však přišel velekněz; Ananiáš s některými staršími a s právním znalcem, jakýmsi Tertullem; ti podali u vladaře žalobu proti Pavlovi. Pavel pak byl předvolán a Tertullus počal na něho žalovat takto: „Žijeme v plném míru tvým přičiněním a tvá prozřetelnost mnohé zařídila k dobru národa; to vždy a všude uznáváme, slovutný Felixi, s veškerou vděčností. Než abych tě dále nezdržoval, prosím, abys nás ve své blahovůli krátce vyslechl. Shledali jsme totiž, Že tento muž je morovou nákazou a rozněcuje nepokoje mezi všemi Židy v celém světě a je náčelníkem nazarejské sekty, ano dokonce se pokusil znesvětit chrám; proto jsme ho jali. *** Sám se můžeš výslechem dovědět od něho vše, co na něj žalujeme.“ Připojili se pak i Židé a tvrdili, že je tomu tak. Vladař pokynul Pavlovi, že smí mluvit, a on odpověděl: „Vím, že po mnoho: let jsi soudcem tohoto národa, proto s důvěrou budu hájit svou věc. Můžeš se dovědět, že tomu není víc jak dvanáct dnů, co jsem přišel klanět se do Jerusalema. Ale nikdo neviděl, že bych se přel s někým v chrámě ani že bych srocoval lid v synagogách nebo ve městě, a nemohou ti ani dokázat nic z toho, co nyní na í mne žalují. Ale přiznávám ti toto, že sloužím Bohu našich otců podle učení, které nazývají odštěpenectvím, a věřím všemu, co je psáno v Zákoně a Prorocích, a mám v Boha naději, kterou také oni chovají, že nastane vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých. O to se také sám snažím, abych měl vždy bezúhonné svědomí před Bohem a před lidmi. Po více letech jsem přišel s almužnami pro svůj národ a kvůli obětem. Nalezli mě při nich v chrámě, když jsem se očistil, a to beze shluku a pobouření. To by měli být přítomni před tebou někteří Židé z Asie a žalovati, mají-li co proti mně. Anebo tito zde ať, sami řeknou, zda nalezli něco špatného, když jsem stál před veleradou; leč snad toto jediné slovo, které jsem zvolal, když jsem stál mezi nimi: Pro vzkříšení z mrtvých jsem dnes od vás souzen.“ Ačkoliv byl Felix důkladněji obeznámen s tím učením, přece je odkázal na jinou dobu se slovy: „Až sem přijde tisícník Lysiáš, rozhodnu o vaší věci.“ I nařídil setníkovi, aby ho držel ve vazbě, dopřál mu volnosti a nikomu z jeho přátel aby nebránil posluhovat mu. Po několika dnech, když přišel Felix se svou manželkou Drusillou, která byla Židovka, dal si zavolat Pavla a poslechl si od něho o víře v Ježíše Krista. Když však promlouval o spravedlnosti, zdrženlivosti a budoucím soudu, Felix se počal děsit a odpověděl: „Pro nynějšek jdi. Zavolám si tě, až budu mít zase kdy.“ Zároveň i čekal, že dostane od Pavla peníze. Proto si také pro něj častěji posílal a rozmlouval s ním. Ale uplynuly dva roky a Felix dostal nástupce Porcia Festa. A protože se chtěl Felix Židům zavděčit, ponechal Pavla ve vazbě. Když tedy Festus nastoupil v provincii, po třech dnech se odebral z Caesareje do Jerusalema. I předstoupili před něho veleknězi a židovští předáci se žalobou proti Pavlovi a naléhavě ho žádali jako o milost proti Pavlovi, aby nařídil přivést ho do Jerusalema; strojili totiž úklady, že ho cestou zabijí. Ale Festus odpověděl, že Pavel je ve vazbě v Caesareji, on sám pak že tam odjede co nejdříve, a řekl: „Ti mezi vámi, kteří mají moc, ať jdou se mnou a žalují na něj, je-li na tom muži něco špatného.“ Pobyl pak mezi nimi ne více než osm nebo deset dní a odebral se do Caesareje. Druhého dne zasedl k soudu a rozkázal, aby byl přiveden Pavel. A když se dostavil, obstoupili ho Židé, kteří sestoupili z Jerusalema, a vinili ho z mnoha těžkých provinění, která nemohli dokázat. Pavel se pak hájil: „Neprovinil jsem se ani proti židovskému Zákonu, ani proti chrámu, ani proti císaři.“ Poněvadž však Festus se chtěl Židům zavděčit, otázal se Pavla: „Chceš se odebrat do Jerusalema a tam být o tom přede mnou souzen?“ Ale Pavel řekl: „Stojím před soudní stolicí císařovou; zde mám být souzen. Židům jsem v ničem neublížil, jak je i tobě velmi dobře známo. Ale ublížil-li jsem jim nebo se dopustil něčeho, co zasluhuje smrt, jsem ochoten zemřít. Jestliže však jejich žaloby proti mně jsou nicotné, nikdo nemá moci mě jim vydat. Odvolávám se k císaři.“ Tehdy Festus promluvil s radou a odpověděl: „K císaři ses odvolal, k císaři půjdeš!“ Po několika dnech král Agrippa a Berenike přišli do Caesareje pozdravit Festa. Když tam pobyli více dní, Festus vyložil králi případ Pavlův. Řekl: „Felix mi zanechal ve vazbě jednoho muže, kvůli němuž se ke mně dostavili za mého pobytu v Jerusalemě veleknězi a židovští starší a žádali jeho odsouzení. I odpověděl jsem jim, že Římané nemají ve zvyku nějakého obžalovaného vydat dříve, než by obžalovaný měl žalobce před sebou a dostalo se mu příležitosti hájit se proti obviněním. Když sem přišli se mnou, hned následujícího dne jsem zasedl k soudu a rozkázal jsem přivést i toho muže. Ale když žalobci povstali, nemohli ho obvinit z ničeho špatného, jak jsem předpokládal. Měli totiž proti němu nějaké sporné stížnosti o své pověře a o jistém zemřelém Ježíšovi, o kterém Pavel tvrdil, že žije. Já pak jsem byl na rozpacích, co s tím sporem, a ptal jsem se ho, zda chce jít do Jerusalema a tam být o tom souzen. Poněvadž se však Pavel odvolal, aby byl ponechán k rozhodnutí Veličenstva, nařídil jsem, aby zůstal ve j vazbě, až ho budu moci poslat k císaři.“ Agrippa pak řekl Festovi: „Přál bych si i já poslechnout toho člověka.“ Praví: „Zítra ho uslyšíš.“ Když tedy druhého dne přišel Agrippa a Berenike s velkou nádherou a vstoupili s tisícníky a předáky města do soudní síně, na rozkaz Festův byl přiveden Pavel. I řekne Festus: „Králi Agrippo a všichni mužové s námi zde přítomní, vidíte toho člověka, pro kterého na mne naléhalo celé shromáždění Židů v Jerusalemě i zde a křičelo, že nesmí déle žít. Ale já jsem shledal, že se nedopustil ničeho, co zasluhuje smrt. Protože se však sám odvolal k Veličenstvu, rozhodl jsem poslat ho (k němu). Nemám však nic jistého, co bych o něm napsal pánovi. Proto jsem jej předvedl před vás, a zvláště před tebe, králi Agrippo, abych po výslechu měl co napsat. Neboť se mi to zdá nerozumné poslat vězně a neudati, z čeho je viněn.“ Potom řekl Agrippa Pavlovi: „Dovoluje se ti mluvit za sebe.“ Tu Pavel vztáhl ruku a hájil se: „Pokládám se za šťastného, králi Agrippo, že se dnes mohu hájit před tebou ze všeho, z čeho mě Židé obviňují, zvláště proto, že znáš jak všechny zvyky Židů, tak sporné otázky. Proto prosím, abys mě trpělivě vyslechl. Můj život od mládí, jaký jsem vedl od počátku v svém národě v Jerusalemě, znají všichni Židé, neboť vědí od dřívějška - jen kdyby chtěli svědčit, že jsem žil podle nejpřísnější strany našeho náboženství, totiž jako farizeus. A nyní stojím před soudem pro naději v zaslíbení Bohem daná našim otcům, naději to, jejíž vyplnění doufá dosíci dvanáct našich kmenů vytrvalou službou Bohu dnem i nocí. Z této naděje mě Židé obviňují, králi. Proč se vám zdá neuvěřitelné, že Bůh křísí mrtvé?“ „Já jsem se ovšem domníval, že musím podnikat mnoho nepřátelského proti jménu Ježíše Nazaretského. To jsem také učinil v Jerusalemě a mnoho svatých jsem zavřel do žaláře, když jsem k tomu dostal moc od velekněží, a když byli usmrcováni, dával jsem souhlas. A často jsem je po všech synagogách tresty nutil k tomu, aby se rouhali, v bezmezné pak zuřivosti proti nim pronásledoval jsem je až i ve vzdálených městech. Když jsem se s takovým úmyslem ubíral do Damašku, s mocí a dovolením od veleknězi, v poledne jsem cestou uviděl, králi, jak mne i ty, kteří se ubírali se mnou, ozářilo s nebe světlo nad slunce jasnější. A když jsme všichni padli na zem, uslyšel jsem hlas, který ke mně mluvil hebrejsky:, Šavle, Šavle, proč mě pronásleduješ? Přijde ti to draze vyhazovat proti (poháněčskému) bodci!' Já pak jsem se otázal:, Kdo jsi, pane?'A Pán řekl:, ]á jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ. Ale vstaň a postav se na nohy. Neboť proto jsem se ti zjevil, abych tě učinil služebníkem a svědkem toho, co jsi při mně viděl a co ti ještě ukážu. Vysvobozuji tě z lidu a pohanů, ke kterým tě posílám, abys jim otevřel oči, aby se obrátili ze tmy ke světlu, z moci ďáblovy k Bohu, aby dostali odpuštění hříchů a úděl mezi posvěcenými skrze víru ve mne.' “ „Od té chvíle, králi Agrippo, nebyl jsem neposlušen nebeského vidění, ale nejprve těm, kdo jsou v Damašku, pak v Jerusalemě, po celé Judské zemi a pohanům jsem hlásal, aby se káli, obraceli se k Bohu a činili skutky hodné pokání. Proto se mě Židé zmocnili v chrámě a pokoušeli se usmrtit mě. Ale s pomocí Boží stojím zde až do dneška, vydávám svědectví před malým i velkým a neříkám leč to, co mluvili proroci i Mojžíš o budoucích věcech, totiž že Mesiáš musí trpěti, první vstát z mrtvých a zvěstovat světlo lidu i pohanům.“ Když se takto hájil, Festus hlasitě zvolá: „Blouzníš, Pavle? Tvé velké vědění tě připravuje o rozum.“ A Pavel: „Neblouzním, vznešený Feste, ale mluvím slova pravdivá a rozumná. Vždyť král dobře zná ty věci, proto také mluvím k němu otevřeně. Nemyslím totiž, že by mu z toho bylo něco tajno. Vždyť se to nedělo pokoutně. Věříš prorokům, králi Agrippo? Vím, že věříš.“ Agrippa však řekl Pavlovi: „Málem bys mě přesvědčil, abych se stal křesťanem.“ A Pavel: „Dej Bůh, abyste málem či mnohem, nejen ty, nýbrž i všichni moji posluchači, stali se dnes tím, čím jsem i já - kromě těchto okovů.“ I vstal král i vladař a Berenike a ostatní přísedící. Při odchodu pak pravili mezi sebou: „Tento člověk neučinil nic, co by zasluhovalo smrt nebo okovy.“ Agrippa řekl Festovi: „Ten člověk mohl být propuštěn, kdyby se nebyl odvolal k císaři.“ Jakmile bylo rozhodnuto, že poplujeme do Itálie, odevzdali Pavla a některé jiné vězně setníkovi jménem Julius, z čety Veličenstva. Potom jsme vstoupili na adramytskou loď, která měla plout do míst podél Asie, a vypluli jsme. Byl s námi Makedonec Aristarchos z Thessaloniky. Druhého dne pak jsme přistáli u Sidonu. Julius, který zacházel s Pavlem lidsky, dovolil mu zajít k přátelům a ošetřit se. A odtamtud jsme vyjeli a podpluli jsme Kypr, ježto jsme měli vítr proti sobě. I propluli jsme moře Kilikijské a Pamfylské a dorazili jsme do Myry v Lykii. Když tam setník nalezl alexandrijskou loď, která plula do Itálie, přesadil nás na ni. Po několik dní jsme pak pluli zdlouhavě a jen stěží jsme se dostali proti Knidu, a poněvadž jsme měli nepříznivý vítr, pluli jsme pod Krétou proti Salmoně a po obtížné plavbě podél ní přijeli jsme na jedno místo zvané Krásné přístavy, blízko něhož bylo město Lasaia. Když však přešla delší doba a plavba se již stávala nejistou, proto také, že postní doba jíž minula, Pavel je nabádal slovy: „Muži, pozoruji, že plavba začíná být obtížná a velmi bude ohrožovat nejen náklad a loď, ale i naše životy.“ Ale setník věřil více kormidelníkovi a loďařovi než slovům Pavlovým. A poněvadž nebylo příhodného místa k přezimování, většina se rozhodla, že odtamtud odplují, zdali by se jim podařilo dostat se do Foinikyatam přezimovati; je to krétský přístav na straně jihozápadní a severozápadní. A protože zavál jižní vítr, myslili, že dosáhnou svého záměru. I vytáhli kotvy a pluli podél Kréty. Ale zanedlouho se přihnal od ní prudký vítr zvaný eurakylon. Když zachvátil loď a ta nemohla čelit větru, nechali jsme loď a byli jsme hnáni. Rychle jsme pak pluli pod jeden ostrůvek zvaný Klauda, kde se nám stěží podařilo zmocnit se záchranného člunu. Vytáhli ho, použili pomocných zařízení a loď podpásali. Protože se báli, aby nenajeli na mělčinu, stáhli plachty a tak se nechali hnáti. A poněvadž bouře námi prudce zmítala, druhého dne vyhodili z nákladu a třetího dne vlastníma rukama svrhli lodní nářadí. Když se pak neukazovalo ani slunce ani hvězdy po mnoho dní a ohrožovala je nemalá bouře, mizela již jakákoli naděje na naši záchranu. Když byla velká nechuť k jídlu, tehdy se Pavel postavil mezi ně a řekl: „Muži, měli jste mě poslechnout a neodjíždět z Kréty, a tak si ušetřit tyto nesnáze a ztráty. Ale nyní vás povzbuzuji k zmužilosti; neboť žádný z vašich životů nebude ztracen, ale jen loď. Této noci byl totiž u mne anděl od Boha, jemuž patřím a sloužím, a pravil:, Neboj se, Pavle! Musíš stát před císařem; a hle, Bůh ti daroval všechny, kteří s tebou plují.' Proto, mužové, mějte odvahu! Neboť věřím Bohu, že se stane tak, jak mi bylo řečeno. Musíme však narazit na nějaký ostrov.“ Když nastala čtrnáctá noc, co jsme byli unášeni Adrií, kolem půlnoci se lodníci domnívali, že se jim přibližuje nějaká země. Í spustili olovnici a naměřili dvacet sáhů; popojeli pak o něco dále a zase naměřili patnáct sáhů. Poněvadž se však báli, abychom nenarazili na skaliska, spustili ze zádi čtyři kotvy a přáli si, aby se rozednilo. Když však námořníci spustili na moře záchranný člun pod záminkou, že chtějí roztáhnout kotvy s přídi, zatím však hledali, jak by z lodi utekli, Pavel řekl setníkovi a vojákům: „Nezůstanou-li tito na lodi, vy se nemůžete zachránit.“ Tu vojáci přesekli provazy od člunu a nechali jej odpadnout. Když se rozednívalo, Pavel všechny povzbuzoval, aby pojedli, a pravil: „Je to dnes již čtrnáctý den, co čekáte, zůstáváte lačni a nic nejíte. Proto vás vyzývám, abyste pojedli; neboť je to k vaší záchraně. Vždyť nikomu z vás nepřijde nazmar ani vlas s hlavy.“ Když to řekl, vzal chléb, přede všemi vzdal díky Bohu, rozlámal a počal jíst. Všichni se pak povzbudili a také pojedli. Bylo nás na lodi dohromady dvě stě sedmdesát šest lidí. Když se nasytili, vyhazovali obilí do moře, aby ulehčili lodi. Když se rozednilo, nepoznávali, jaká je to země, pouze pozorovali nějaký záliv s nízkým břehem; k tomu zamýšleli podle možnosti přistát s lodí. I odťali kotvy a nechali v moři, zároveň uvolnili vazby kormidel, vytáhli pak přední plachtu a proti větru směřovali ke břehu. Potom však najeli na ostroh a lodí narazili; tu příď uvázla a zůstala nehnuta, záď však se tříštila nárazem vln. Vojáci pak zamýšleli pobít vězně, aby některý nevyplaval a neutekl. Ale setník, poněvadž chtěl zachránit Pavla, zabránil jim v tom úmyslu a nařídil, aby ti, kteří dovedou plavat, vrhli se první (do vody) a vyšli na zem, ostatní pak na prknech nebo na troskách lodi. A tak se všem podařilo zachránit se na zem. Když jsme se zachránili, dověděli jsme se, že ten ostrov se jmenuje Malta. Obyvatelé se k nám chovali velmi lidsky; rozdělali totiž oheň a ujali se nás všech, protože nastal déšť a bylo zima. Když však Pavel sebral něco chrastí a přiložil na oheň, vylezla horkem zmije a pověsila se mu na ruku. Jakmile obyvatelé spatřili, že mu zvíře visí s ruky, říkali mezi sebou: „Ten člověk je jistě vrah, neboť ačkoli vyvázl z moře, mstící se spravedlnost nedopřává mu žít.“ Než on setřásl zvíře do ohně a nic zlého se mu nestalo. Oni pak myslili, že oteče nebo najednou padne mrtev. Když však dlouho čekali a viděli, že se mu nic zlého neděje, obrátili a říkali, že je to bůh. Měl pak v okolí toho místa vladař toho ostrova své statky; jmenoval se Publius. Ten nás přijal k sobě a po tři dny přátelsky hostil. Otec Publiův právě ležel, neboť byl stižen horečkami a úplavicí. Pavel k němu vstoupil, pomodlil se, vložil na něho ruce a uzdravil ho. Když se to stalo, přicházeli také ostatní nemocní na ostrově a byli uzdravováni. Ti nás i zahrnuli velkými poctami, a když jsme odjížděli, naložili nám potřebné věci. Po třech měsících jsme odpluli na alexandrijské lodi, která na ostrově přezimovala; měla za znak Blížence. A když jsme dojeli do Syrakus, zůstali jsme tam tři dni. Odtamtud jsme odjeli a dostali se do Regia. Když den poté zavál jižní vítr, dorazili jsme druhého dne do Puteol. Tam jsme nalezli bratry, a ti nás žádali, abychom zůstali sedm dní. A tak jsme přišli do Říma. A když tamější bratři o nás uslyšeli ty věci, přišli nám vstříc až k foru Appiovu a k Třem hospodám. Jakmile je Pavel uzřel, děkoval Bohu a nabyl dobré mysli. Když jsme pak vešli do Říma, bylo Pavlovi dovoleno, aby bydlel sám s vojákem, který ho hlídal. Po třech dnech svolal tamější židovské předáky. Když se sešli, pravil jim: „Bratři, já jsem neučinil nic proti lidu ani proti otcovským zvykům, a přece jsem byl uvězněn a z Jerusalema vydán do rukou Římanům. Ti mě pak vyslechli a chtěli mě propustit, protože na mně není provinění, které zasluhuje smrt. Protože však Židé odporovali, byl jsem nucen odvolat se k císaři, ale ne, že bych měl co žalovat proti svému národu. Kvůli tomu jsem žádal vás spatřit a k vám mluvit. Vždyť pro naději Izraele jsem svázán tímto řetězem.“ Než oni mu řekli: „My jsme nedostali o tobě psaní z Judeje, ani nepřišel žádný bratr, který by oznámil nebo pověděl o tobě něco špatného. Ale rádi bychom od tebe slyšeli, co smýšlíš; neboť o této straně je nám známo, Že se všude setkává s odporem.“ Stanovili mu tedy den a v hojném počtu se k němu sešli do obydlí. On pak jim od rána do večera vykládal o Božím království, svědčil o něm a přesvědčoval je o Ježíši ze Zákona Mojžíšova a z Proroků. A jedni věřili jeho slovům, jiní zase nevěřili. Když však ve vzájemné neshodě odcházeli, Pavel jim řekl ještě toto: „Správně promluvil Duch svatý skrze proroka Izaiáše k našim otcům: Jdi k tomuto lidu a řekni: Budete poslouchat a poslouchat, a neporozumíte, budete se dívat a dívat, a neuvidíte. Neboť srdce tohoto lidu se zatvrdilo; ušima těžko slyšeli a své oči zavřeli, aby očima neviděli, ušima neslyšeli, srdcem nechápali a neobrátili se, já abych je pak neuzdravil. Budiž vám tedy známo, že tato Boží spása byla poslána k pohanům; ti budou také slyšeti.“ *** Zůstal pak celá dvě léta v svém najatém bytě a přijímal všechny, kdo k němu přicházeli; hlásal Boží království a učil o Pánu Ježíši Kristu se vší neohrožeností a bez překážek. Pavel, služebník Ježíše Krista, povolaný apoštol, vyvolený pro radostnou zvěst Boží, kterou Bůh napřed slíbil skrze své proroky ve svatých Písmech o svém Synu, který povstal z potomstva Davidova podle těla, ale podle ducha svatosti byl pro zmrtvýchvstání prokázán Synem Božím s mocí, o Ježíši Kristu, našem Pánu; skrze něho jsme přijali milost a poslání, abychom ke cti jeho jména podrobili víře všechny národy; a mezi nimi jste i vy povoláni od Ježíše Krista - všem v Římě, od Boha milovaným, povolaným svatým: Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista. Nejprve děkuji svému Bohu skrze Ježíše Krista za vás za všechny, že se o vaší víře mluví s chválou po celém světě. Mně pak je svědkem Bůh, jemuž sloužím svým duchem v radostné zvěsti jeho Syna, že neustále na vás pamatuji vždy ve svých modlitbách a prosím, zda mi snad bude jednou konečně dopřáno vůlí Boží přijít k vám. Neboť toužím vás uviděti, abych vám mohl něco udělit z duchovní milosti k vašemu utvrzení, to je povzbudit se mezi vámi vzájemnou vírou, vaší a svou. Rád bych, bratři, abyste věděli, že jsem si často předsevzal přijít k vám; než doposud mi v tom bylo zabráněno. Chtěl bych také u vás mít nějaký užitek jako u jiných národů. Mám závazky k Řekům i k barbarům, k moudrým i nerozumným; proto, co na mně jest, velice rád bych hlásal evangelium také vám v Římě. Neboť se nestydím za evangelium. Vždyť je to spásonosná síla Boží pro každého, kdo věří, nejdříve pro Žida, pak pro Řeka. Zjevuje se v něm totiž Boží spravedlnost z víry k víře, jak je psáno: Spravedlivý pak bude žít z víry. Boží hněv s nebe se zajisté projevuje proti každé bezbožnosti a nespravedlnosti těch lidí, kteří nespravedlností zadržují Boží pravdu, protože co lze o Bohu poznat, je jim zřejmé; Bůh jim to totiž zjevil. Vždyť od stvoření světa rozumem lze postřehnout jeho neviditelné vlastnosti, totiž jeho věčnou moc a božství, z věcí stvořených, takže nemají výmluvy. Neboť, ačkoli Boha poznali, jako Boha ho neoslavili aniž mu vzdali díky, ale jejich myšlení zjalovělo a jejich nemoudré srdce se zatemnilo. Říkali o sobě, že jsou moudří, ale stali se pošetilými a zaměnili slávu neporušitelného Boha za zobrazení podoby porušitelného člověka, ptáků, i čtvernožců a plazů. Proto je Bůh vydal v žádostech jejich srdce nečistotě, aby sami hanobili vlastní těla, protože zaměnili pravého Boha za klam a ctili tvora a sloužili tvoru místo Tvůrci, který má být veleben na věky. Amen. Proto je Bůh vydal hanebným vášním. Vždyť jejich ženy zaměnily přirozené obcování za protipřirozené. A podobně i muži upustili od přirozeného užívání ženy a ve svých žádostech vzpláli k sobě navzájem, když muž s mužem páchal nestoudnost. I dostali sami na sobě odplatu, jaká patřila jejich poblouzení. A poněvadž neuznali za hodno mít poznání Boha, vydal je Bůh v nesprávné smýšlení, takže činili, co se nesluší; byli plni všeliké nespravedlnosti, nepravosti, lakoty, zloby, plni závisti, vražednosti, nešváru, lsti, špatnosti, byli našeptavači, utrhači, nenáviděči Boha, posměvači, byli nadutí, domýšliví, vynalézaví ve zlém, rodičů neposlušní, nerozumní, nestálí, nelítostní, nemilosrdní. A oni, ačkoliv poznali Boží ustanovení, že ti, kdož se dopouštějí takových věcí, zasluhují smrt, nejen že sami je činí, nýbrž i souhlasí s jinými, kteří je dělají. Proto nemáš výmluvu, člověče, ať jsi kdokoliv, když soudíš. Neboť tím, že soudíš druhého, odsuzuješ sám sebe; vždyť soudíš to, co sám děláš. Víme pak, že soud Boží právem přichází na ty, kdo takové věci dělají. A myslíš, člověče, který soudíš ty, kdo takové věci dělají, a sám je činíš, že unikneš Božímu soudu? Či pohrdáš bohatstvím jeho dobroty, trpělivosti a shovívavosti? Nepozoruješ, že Boží dobrota tě pudí k pokání? Ale svou zatvrzelostí a nekajícím srdcem si hromadíš hněv pro den hněvu a zjevení spravedlivého soudu Božího, kdy on odplatí každému podle jeho skutků: životem věčným totiž těm, kdož s vytrvalostí v dobrém díle hledají slávu, čest a neporušenost; ale na sobce a na ty, kdo neposlouchají pravdy, ale poslouchají nepravosti, se rozlítí hněv. Soužení a úzkost přijde na duši každého člověka, který páchá zlo: především na Žida, ale i na Řeka. Ale sláva, čest a pokoj každému, kdo koná dobro: Židovi nejdříve, ale i Řekovi. Neboť Bůh nikomu nestraní. Všichni totiž, kdož zhřešili bez zákona, bez zákona také zahynou; a všichni, kdo hřešili pod zákonem, budou zákonem souzení. U Boha zajisté nejsou spravedliví ti, kdo slyší zákon, nýbrž ti, kdo plní zákon, ti budou uznáni za spravedlivé. Když totiž pohané, kteří nemají zákona, přirozeně jednají podle zákona, ačkoliv zákona nemají, jsou sami sobě zákonem; ukazují totiž, že dílo zákona mají vepsáno ve svém srdci. O tom jim vydává svědectví jejich svědomí, stejně i myšlenky, které se navzájem obviňují nebo také obhajují; (to se ukáže) v den, kdy Bůh, podle mého evangelia, bude soudit skryté věci v člověku skrze Ježíše Krista. Než ty se nazýváš Žid, spoléháš na Zákon a honosíš se Bohem, znáš jeho vůli a dovedeš rozeznávati, co je dokonalé, protože jsi poučen Zákonem, domýšlíš se, že jsi vůdcem slepých, světlem těch, kdo jsou ve tmách, vychovatelem nerozumných, učitelem nedospělých, poněvadž máš pravidlo vědění a pravdy v Zákoně. Ty tedy jiného učíš, a sám sebe neučíš? Kážeš, že se nemá krásti, a kradeš? Říkáš, že se nemá cizoložit, a cizoložíš? Hnusíš si modly, a dopouštíš se svatokrádeže? Honosíš se Zákonem, a zneuctíváš Boha přestupováním Zákona? Vždyť Boží jméno je pro vás v posměchu mezi pohany, jak je psáno. Obřízka je ovšem užitečná, plníš-li Zákon; jestliže však přestupuješ Zákon, obřízka se ti stala neobřízkou. Jestliže; tedy neobřezaný člověk zachovává přikázání Zákona, zdaž jeho neobřízka nebude mu čítána za obřízku? A od přírody neobřezaný člověk, který plní Zákon, bude soudit tebe, který máš literu i obřízku, a Zákon přestupuješ. Neboť (pravý) Žid není ten, kdo je jím zevně, ani není (pravou) obřízkou ta, která je zevně na těle. Ale Žid je ten, kdo je jím uvnitř; a to je obřízka, která je v srdci, je z ducha a nikoliv z litery; taková má chválu ne od lidí, nýbrž od Boha. Jakou přednost má tedy Žid anebo jakou užitečnost má obřízka? Značnou po každé stránce. Především, že jim byly svěřeny Boží výroky. Ale co potom, jestliže někteří neuvěřili? Zmaří snad jejich nevěra Boží věrnost? Jistě ne! Spíše se má ukázati, že Bůh je pravdivý, ale každý člověk je lhář, jak je psáno: Abys byl shledán spravedlivým v svých slovech a zvítězil, když tě někdo bude soudit. Ale ukazuje-li se naší nepravostí Boží spravedlnost, co řekneme? Je snad Bůh nespravedlivý, když projevuje hněv? - mluvím po lidsku. Nikoliv! Neboť, jak bude Bůh moci soudit svět? Jestliže však mou lží pravdivost Boží vynikla k jeho nesmírné slávě, proč ještě i já mám být souzen jako hříšník? A neplatí to, co o nás potupně roztrušují a co podle některých říkáme: „Čiňme zlo, aby vzešlo dobro“? Tito (lidé) jsou spravedlivě odsouzeni! Co z toho? Jsme my něco více? Naprosto ne! Vždyť jsme již obvinili Židy i Řeky, že všichni jsou pod hříchem, jak je psáno: Není spravedlivého člověka, ani jednoho; není rozumného, není, kdo by hledal Boha. Všichni se odchýlili, vesměs se stali neužitečnými; není člověka, křerý hy činil dobro, není ani jediného. Otevřený hrob je jejich hrdlo, svými jazyky snují lest, hadí jed mají pod rty a jejich ústa jsou plna zlořečení a hořkosti; jejich nohy jsou rychlé ke krveprolití; zkáza a bída na jejich cestách, a nepoznali cesty pokoje; není bázně Boží před jejich očima. Víme pak, že cokoli Zákon praví, mluví těm, kdo jsou pod Zákonem, takže každá ústa jsou umlčena a celý svět je vinný před Bohem, protože ze skutků Zákona nebude před ním ospravedlněn žádný člověk; neboť Zákon dává jen poznání hříchů. Nyní však byla Boží spravedlnost zjevena bez Zákona, jak o ní svědčí Zákon a Proroci. Je to Boží spravedlnost skrze víru v Ježíše Krista, pro všechny, kdo věří; není totiž rozdílu. Vždyť všichni zhřešili a postrádají slávy Boží; bývají pak ospravedlňováni zdarma jeho milostí pro vykoupení, které je v Kristu Ježíši. Jeho Bůh ustanovil jako smírnou oběť skrze víru v jeho krvi, aby ukázal svou spravedlnost v tom, že pomíjel předchozí viny v Boží trpělivosti, aby byla zřejmá jeho spravedlnost v nynějším čase, že je sám spravedlivý a ospravedlňuje toho, kdo je z víry v Ježíše. Kde je tedy chlubení? Je vyloučeno. Jakým zákonem? Skutků? Ne, ale zákonem víry. Máme tedy za to, že člověk bývá ospravedlňován vírou beze skutků Zákona. Což je jen Bůh Židů? Což není také pohanů? Zajisté i pohanů. Vždyť je jen jeden Bůh, který ospravedlní obřezané pro víru a neobřezané skrze víru. Zákon tedy vírou rušíme? Jistě ne, nýbrž Zákon upevňujeme. Čeho tedy řekneme, že dosáhl Abraham, náš tělesný praotec? Neboť byl-li Abraham ospravedlněn ze skutků, má se proč chlubit; ale ne ve vztahu k Bohu. Co však praví Písmo? Abraham uvěřil Bohu, a bylo mu to započteno jako spravedlnost. Než tomu, kdo pracuje, se odměna nepočítá, z milosti, nýbrž z povinnosti. Tomu však, kdo nepracuje, ale věří v toho, který ospravedlňuje bezbožného, počítá se jeho víra za spravedlnost. Tak i David nazývá blaženým člověka, kterému Bůh započítá spravedlnost beze skutků: Blaženi jsou ti, jimž byly odpuštěny nepravosti a kterým hříchy byly zakryty. Blažen člověk, kterému Bůh nepřičítá hřích. Nuže, vztahuje se toto blaženství jenom na obřezané či také na neobřezané? Pravíme totiž: Abrahamovi byla víra započtena jako spravedlnost. Jak tedy byla započtena? Když byl obřezán či když byl neobřezán? Ne když byl obřezán, nýbrž když byl neobřezán. přijal znamení obřízky jako pečeť spravedlnosti z víry, spravedlnosti z doby neobřezanosti, aby byl otcem všech, kdo věří a jsou neobřezáni, takže i jim je započítána spravedlnost, a aby byl otcem obřezaných, kteří nejen mají obřízku, ale také kráčejí ve šlépějích víry, kterou měl náš otec Abraham, dokud byl neobřezaný. Vždyť zaslíbení, že bude dědicem světa, se nedostalo Abrahamovi a jeho potomstvu Zákonem, nýbrž spravedlností z víry. Kdyby však dědici byli (jen) ti, kdo jsou ze Zákona, víra by byla zmarněna a zaslíbení zrušeno. Zákon přece působí hněv; kde pak není Zákona, není ani přestoupení. A proto z víry, aby (bylo) z milosti, a tím aby bylo zaslíbení jisté pro všechno potomstvo, nejen pro to, které je ze Zákona, nýbrž i pro to, které je z víry Abrahama, který je otec nás všech, jak je psáno: Ustanovil jsem tě za otce mnohých národů, a to před Bohem, kterému uvěřil, který oživuje mrtvé a volá to, co není, jako by bylo. On uvěřil v naději, ačkoliv nebylo naděje, že se stane otcem mnohých národů, jak (mu) bylo řečeno: Tolik bude tvého potomstva. A neochabl ve víře při pohledu na své tělo již odumřelé - vždyť měl skoro sto let - a na odumřelé lůno Sářino; pro Boží zaslíbení nezapochyboval v nevěře, ale zesílil ve víře, takže vzdal Bohu chválu a byl pevně přesvědčen, že (Bůh) je mocen také uskutečnit, co slíbil. Proto také mu to bylo započteno jako spravedlnost. Ale nejen pro něho bylo napsáno, že mu to bylo započteno, nýbrž i kvůli nám; i nám bude započteno, když věříme v toho, jenž vzkřísil z mrtvých Ježíše, našeho Pána, který byl vydán pro naše proviny a byl vzkříšen pro naše ospravedlnění. Když jsme tedy byli ospravedlněni z víry, uchovejme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista. Skrze něho totiž máme i přístup vírou k této milosti, v níž jsme, i se chlubíme nadějí v Boží slávu. Ano více, neboť se i chlubíme souženími, protože víme, že soužení působí trpělivost, trpělivost pak vyzkoušenost, vyzkoušenost zase naději. Naděje však neklame, protože Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který nám byl dán. Neboť tehdy, kdy jsme byli ještě slabí, Kristus zemřel v pravý čas za bezbožníky. Vždyť stěží umře kdo za spravedlivého člověka; za dobrého se snad ještě někdo i odhodlá zemřít. Ale Bůh dokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus umřel za nás, když jsme byli ještě hříšníci. Oč spíše tedy, když jsme byli nyní ospravedlněni jeho krví, budeme jím zachráněni před hněvem. Neboť jestliže jako nepřátelé jsme byli smířeni s Bohem smrtí jeho Syna, čím spíše jakožto smíření budeme zachráněni jeho životem. A nejen to, nýbrž se i chlubíme v Bohu skrze našeho Pána Ježíše Krista, skrze něhož jsme nyní dostali smíření. Proto, jako skrze jednoho člověka vešel hřích do tohoto světa, a skrze hřích smrt, a tak na všechny lidi přešla smrt, protože všichni zhřešili... Byl sice hřích na světě až do Zákona; ale hřích se nepřičítá, když není zákona. Přesto smrt kralovala od Adama až do Mojžíše i nad těmi, kdo se neprovinili podobným proviněním jako Adam, který je předobraz toho budoucího. Ale tak tomu není i s darem jako s proviněním. Neboť jestliže proviněním jednoho zemřelo jich mnoho, mnohem spíše Boží milosti a milostivého daru, který je od jednoho Člověka, Ježíše Krista, přehojně se dostalo na mnohé. A není tomu tak s darem jako se skutkem jednoho hříšníka; neboť rozsudek nad jedním vedl k odsouzení, kdežto milost při mnoha proviněních je k ospravedlnění. Neboť jestliže tím proviněním jednoho smrt kralovala skrze toho jednoho, mnohem spíše ti, kdo dostávají hojnost milosti a dar spravedlnosti, budou v životě kralovat skrze jednoho, Ježíše Krista. Nuže, jako provinění jednoho je odsouzením pro všechny lidi, tak i spravedlivý skutek jednoho je ospravedlněním k životu pro všechny lidi. Jako se totiž neposlušností jednoho člověka mnozí stali hříšníky, tak i poslušností jednoho se mnozí stanou spravedlivými. K tomu pak přišel Zákon, aby se rozmnožil hřích. Kde se však rozmnožilo provinění, tam se nesmírně rozhojnila milost, aby jako hřích kraloval ve smrti, tak i milost kralovala spravedlností k věčnému životu skrze Ježíše Krista, našeho Pána. Co tedy řekneme? Máme setrvat v hříchu, aby se rozmnožila milost? Jistě ne! Jak budeme ještě v hříchu žít my, když jsme mu zemřeli? Což nevíte, že my všichni, kdo jsme byli pokřtěni v Krista Ježíše, byli jsme v jeho smrt pokřtěni? Byli jsme tedy spolu s ním křtem pohřbeni ve smrt, abychom, jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých Otcovou slávou, tak i my žili v novém životě. Neboť jestliže jsme byli naň vštípeni tím, že jsme se mu připodobnili v (jeho) smrti, pak budeme (podobni) i ve zmrtvýchvstání. Vždyť to známe, že náš starý člověk spolu s ním byl ukřižován, aby bylo zničeno tělo hříchu, abychom již neotročili hříchu; kdo totiž zemřel, je zproštěn hříchu. Jestliže jsme však s Kristem zemřeli, věříme, že s ním budeme také žít, protože víme, že Kristus vzkříšený z mrtvých už neumírá; smrt nad ním již nepanuje. Neboť jeho smrt byla smrt hříchu jednou provždy; ale jeho život je život pro Boha. Tak i vy se považujte za mrtvé hříchu, ale za žijící Bohu v Kristu Ježíši. Ať tedy hřích nekraluje ve vašem smrtelném těle, abyste poslouchali jeho žádostí. Ani nedávejte své údy hříchu za nástroj nepravosti, nýbrž oddejte se Bohu jako lidé, kteří zemřeli, a žijí, a své údy (dejte) Bohu za nástroj spravedlnosti. Vždyť hřích nebude nad vámi panovati; nejste přece pod Zákonem, nýbrž pod milostí. Co z toho? Budeme hřešit, protože nejsme pod Zákonem, ale pod milostí? Jistě ne. Nevíte, že, dáte-li se někomu za otroky k poslušnosti, jste otroky toho, koho posloucháte, buď hříchu k smrti, nebo poslušnosti k spravedlnosti? Ale díky Bohu za to, že jste byli otroky hříchu, ale uposlechli jste ze srdce toho způsobu učení, kterému jste byli odporučeni, a když jste byli osvobozeni od hříchu, stali jste se otroky spravedlnosti. - Vyjadřuji se po lidsku pro slabost vašeho těla. Neboť jako jste dávali své údy do otroctví nečistotě a nepravosti pro nepravost, tak dejte nyní své údy do otroctví spravedlnosti pro posvěcení. Neboť dokud jste byli otroky hříchu, byli jste svobodni pro spravedlnost. Nuže, jaký jste tehdy měli užitek z věcí, za které se nyní stydíte? Neboť jejich konec je smrt. Nyní však, když jste byli osvobozeni od hříchu a stali jste se otroky Božími, máte svůj užitek pro posvěcení a konec věčný život. Neboť mzda za hřích je smrt, ale Boží dar je věčný život v Kristu Ježíši, našem Pánu. Či nevíte, bratři - vždyť mluvím k těm, kdo znají Zákon, že Zákon vládne nad člověkem, dokud žije? Tak vdaná žena je vázána zákonem k muži, dokud on žije; když však muž umře, je osvobozena od zákona k muži. Proto, oddá-li se za života svého muže jinému muži, bude nazvána cizoložnicí; když však muž umře, je osvobozena od toho zákona, takže není cizoložnicí, oddá-li se jinému muži. Tak i vy, moji bratři, zemřeli jste Zákonu skrze Kristovo tělo, abyste patřili jinému, který byl vzkříšen z mrtvých, abychom přinášeli ovoce Bohu. Dokud jsme totiž byli tělesní, hříšné vášně, probuzené Zákonem, působily v našich údech, abychom přinášeli ovoce smrti. Nyní však jsme byli zproštěni Zákona, neboť jsme odumřeli tomu, čím jsme byli poutáni, takže sloužíme v novém duchu a ne v zastaralé liteře. Co tedy řekneme? Je Zákon hřích? Jistě ne. Ale hřích bych nepoznal bez Zákona. Neboť o hříšné žádosti bych nevěděl, kdyby Zákon neříkal: Nepožádáš! Ale hřích vzal podnět z přikázání a způsobil ve mně všelikou žádost; neboť bez Zákona je hřích mrtvý. Já jsem žil kdysi bez Zákona. Když však přišlo přikázání, hřích ožil, já však jsem zemřel. I ukázalo se, že přikázání, které mi mělo být k životu, je k smrti. Hřích totiž vzal podnět z přikázání, oklamal mě a jím zabil. Tedy: Zákon je sice svatý a přikázání je svaté, spravedlivé a dobré. Stala se mi tedy dobrá věc smrtí? Jistě ne! Ale hřích, aby se ukázal jako hřích, působil mi dobrem smrt, aby se hřích stal velmi hříšným, a to j skrze přikázání. Víme zajisté, že Zákon je duchovní. Já však jsem tělesný, zaprodaný hříchu. Neboť co činím, nechápu, vždyť nekonám dobro, které chci, ale Činím zlo, které nenávidím. Činím-li tedy to, co nechci, přisvědčuji Zákonu, že je dobrý. Ale pak to již nedělám já, nýbrž hřích, který přebývá ve mně. Vím totiž, že ve mně, to je v mém těle, nepřebývá dobro. Neboť chtění je při mně, ale vykonání dobra nikoliv; vždyť nekonám dobro, které chci, nýbrž činím zlo, které nechci. Jestliže tedy činím to, co nechci, nedělám to již já, nýbrž hřích, který přebývá ve mně. Shledávám tedy zákon, že, když chci činit dobro, je u mne zlo. Libuji si totiž v Božím zákoně podle vnitřního člověka; pozoruji však ve svých údech jiný zákon, který bojuje proti zákonu mého rozumu a činí mě zajatcem zákona hříchu, který je v mých údech. Já nešťastný člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti? Díky Bohu, skrze Ježíše Krista, našeho Pána! Tak tedy já sám sloužím rozumem Božímu zákonu, tělem však zákonu hříchu. Není tedy nyní odsouzení pro ty, kdo jsou v Kristu Ježíši. Vždyť zákon ducha, který oživuje v Kristu Ježíši, osvobodil tě od zákona hříchu a smrti. Neboť co bylo nemožné Zákonu, protože neměl síly pro tělesnost, učinil Bůh tím, že poslal vlastního syna v podobě hříšného těla a pro hřích a odsoudil hřích na těle, aby spravedlnost Zákona byla vyplněna na nás, kteří nežijeme podle těla, nýbrž podle ducha. Vždyť ti, kdo jsou podle těla, obmýšlejí tělesné věci, ale ti, kdo jsou podle ducha, věci duchovní. Tělesné smýšlení však vede k smrti, ale duchovní smýšlení vede k životu a k pokoji. Proto je tělesné smýšlení v nepřátelství k Bohu; neboť není, ba ani nemůže být poddáno Božímu zákonu. Ti však, kteří jsou tělesní, nemohou se líbit Bohu. Ale vy nejste tělesní, nýbrž duchovní, jen když ve vás přebývá Duch Boží. Nemá-li pak kdo Kristova Ducha, ten není jeho. Ale je-li Kristus ve vás, tělo je ovšem mrtvé skrze hřích, duch však je život skrze spravedlnost. A jestliže Duch toho, který vzkřísil Ježíše z mrtvých, přebývá ve vás, ten, který vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, oživí také vaše smrtelná těla svým Duchem, který přebývá ve vás. Nuže, bratři, nejsme dlužníky těla, abychom žili podle těla. Neboť žijete-li podle těla, zemřete; jestliže však duchem umrtvujete skutky těla, budete žít. Neboť všichni, kdož jsou vedeni Duchem Božím, to jsou synové Boží. Nepřijali jste zajisté ducha otrockého, abyste se zase báli, nýbrž přijali jste ducha synovského, v kterém voláme: „Abba, Otče!“ Duch sám svědčí s naším duchem, že jsme děti Boží. Jsme-li však děti, jsme také dědici; dědici Boží a spoludědici Kristovi, jen když spolu (s ním) trpíme, abychom spolu (s ním) byli také oslaveni. Pokládám totiž utrpení nynějšího času za nic ve srovnání s budoucí slávou, která se na nás zjeví. Vždyť tvorstvo netrpělivě čeká na zjevení synů Božích. Neboť tvorstvo bylo podrobeno marnosti, ne že samo chtělo, ale kvůli tomu, který je podrobil, s nadějí, že i samo tvorstvo bude vysvobozeno z poroby porušení ke svobodě v slávě Božích dětí. Neboť víme, že veškeré tvorstvo spolu sténá a spolu se trápí až dosud. A není samo, nýbrž i my, kteří máme prvotiny Ducha, i my sami v sobě sténáme, očekávajíce přijetí za syny, vykoupení svého těla. Neboť v naději jsme byli spaseni. Vidět však to, čeho se týká naděje, není (již) naděje. Jak přece může mít kdo naději v to, co vidí? Ale doufáme-li v to, co nevidíme, očekáváme (to) s trpělivostí. Stejně však i Duch napomáhá naší slabosti. Vždyť nevíme, zač se máme modlit, jak je potřebí; ale sám Duch se nadto přimlouvá vzdechy, které nelze vyjádřit. Ten pak, který zpytuje srdce, ví, jaký je záměr Ducha, že se podle Boha i přimlouvá za svaté. Víme také, že těm, kdo milují Boha, všecko napomáhá k dobrému, těm totiž, kteří jsou podle úradku povoláni. Protože ty, o nichž předem věděl, také předurčil, aby byli připodobněni obrazu jeho Syna, aby on byl prvorozený mezi mnoha bratry. A ty, které předurčil, také povolal; a které povolal, ty také ospravedlnil; které pak ospravedlnil, ty také oslavil. Co tedy k tomu řekneme? Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? Ten, který neušetřil ani vlastního Syna, ale vydal ho za nás za všechny, jak nám s ním také nedaruje všecko? Kdo bude žalovat na vyvolené Boží? Bůh zjednává právo! Kdo odsoudí? Kristus Ježíš, který zemřel, ano byl vzkříšen, který je na pravici Boží, který se za nás i přimlouvá? Kdo nás odloučí do lásky Kristovy? Soužení nebo úzkost, pronásledování nebo hlad nebo nahota nebo nebezpečenství nebo meč? Jak je psáno: Pro tebe jsme vydáváni na smrt po celý den; jsme pokládáni za ovce na zabití. Ale v tom ve všem víc než vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. Jsem zajisté přesvědčen, že ani smrt, ani život, ani andělé, ani knížata, ani přítomné věci, ani budoucí, ani mocnosti, ani výše, ani hloubka, ani žádný jiný tvor nebude nás moci odloučit od Boží lásky, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu. Říkám pravdu v Kristu, nelžu, i svědomí mi to dosvědčuje v Duchu svatém, že mám v srdci velký zármutek a neustálou bolest. Neboť bych si přál já sám být odloučen od Krista pro své bratry, pro své příbuzné podle těla; vždyť jsou to Izraelité, jim patří synovství, sláva, smlouvy, zákonodárství, bohoslužba a zaslíbení; jim patří otcové a z nich je podle těla Kristus, který je nade všechno, Bůh velebený na věky, amen. Ale ne že by tím padlo slovo Boží. Neboť nejsou Izraelité všichni, kdož pocházejí z Izraele; ani nejsou všichni dětmi, protože jsou potomky Abrahamovými, ale z Izáka bude tvé potomstvo. To znamená: ne děti tělesné jsou děti Boží, nýbrž děti ze zaslíbení jsou počítány za potomstvo. Slovo zaslíbení je zajisté toto: V tomto čase přijdu a Sára bude mít syna. Nejen to, ale i Rebeka, která počala z jednoho muže, z našeho otce Izáka; neboť když se ještě nenarodili, aniž učinili co dobrého nebo špatného, aby zůstalo v platnosti Boží rozhodnutí o vyvolení bez ohledu na skutky, ale pro toho, který povolává, bylo jí řečeno: Starší bude podroben mladšímu, jak je psáno: Jakuba jsem si zamiloval, ale k Ezaovi jsem pojal nenávist. Co tedy máme říci? Že je u Boha nespravedlnost? Naprosto ne! Mojžíšovi totiž praví: Smiluji se, nad kým se chci smilovat, a slituji se, nad kým se chci slitovat. Nezáleží na tom, kdo chce, ani na tom, kdo běží, nýbrž na Bohu, který se smilovává. Neboť Písmo praví faraónovi: Proto jsem tě povznesl, abych na tobě ukázal svou moc a aby se tak mé jméno rozhlásilo po celé zemi. Tudíž se smilovává, nad kým chce, a koho chce, zatvrzuje. Řekneš mi tedy: „Proč ještě činí výtky? Kdo pak se může vzepřít jeho vůli?“ Člověče, kdo jsi ty, že si dovoluješ přít se s Bohem? Což řekne výrobek výrobci: „Proč jsi mě udělal takto?“ Či nemá hrnčíř moci nad hlínou udělat z téže kaše jednu nádobu pro čestné věci, jinou zase pro nečestné? A jestliže Bůh, přestože chce ukázat svůj hněv a učinit známou svou moc, snášel s velkou shovívavostí nádoby hněvu zralé k záhubě, a aby ukázal svou bohatou slávu na nádobách milosrdenství, které připravil k slávě, totiž na nás, které povolal nejen ze Židů, nýbrž i z pohanů... Jak praví také u Oseáše: Nazvu svým lidem ty, kdo nebyli mým lidem, a milovanou tu, která nebyla milovaná; a právě na místě, kde jim bylo řečeno: Vy nejste můj lid, tam budou nazváni syny živého Boha. Izaiáš pak volá nad Izraelem: Kdyby bylo synů izraelských jako mořského písku, jen ostatek bude spasen. Neboť Pán dokoná a rychle provede své slovo na zemi. A jak předpověděl Izaiáš: Kdyby Pán zástupů nebyl nám ponechal potomstvo, byli bychom se stali jako Sodoma a byli bychom podobni Gomoře. Co tedy máme říci? Že pohané, kteří nešli za spravedlností, dostali spravedlnost, totiž spravedlnost z víry, kdežto Izrael, který hledal zákon spravedlnosti, k zákonu nedospěl. Proč? Protože (ji hledal) ne vírou, nýbrž skutky. Narazili na kámen úrazu, jak je napsáno: Hle, kladu na Siónu kámen úrazu a skálu pohoršení; a kdo v něj věří, nebude zahanben. Bratři, toužím v svém srdci a snažně prosím Boha za ně, aby byli spaseni. Neboť jim dosvědčuji, že mají horlivost o Boha, ale ne podle (pravého) poznání. Poněvadž totiž neuznávali Boží spravedlnost a snažili se postavit vlastní, nepoddali se Boží spravedlnosti. Vždyť cíl Zákona je Kristus k spravedlnosti každému, kdo věří. Mojžíš přece píše o spravedlnosti ze Zákona: Člověk, který ji činí, bude v ní živ. Ale spravedlnost z víry mluví takto: Neříkej v svém srdci: Kdo vystoupí do nebe?, to je svést Krista dolů, nebo: Kdo sestoupí do propasti?, to je Krista vyvést z mrtvých. Ale co říká? Blízko tebe je to slovo, v tvých ústech a v tvém srdci, totiž řeč o víře, kterou kážeme. Neboť vyznáš-li svými ústy, že Ježíš je Pán, a uvěříš-li v svém srdci, že Bůh ho vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. Srdcem totiž věří člověk k spravedlnosti; ústy pak se děje vyznání k spáse. Písmo totiž praví: Žádný, kdo v něho věří, nebude zahanben. Není totiž rozdílu mezi Židem a Řekem. Neboť tentýž je Pán všech, bohatý ke všem, kdo ho vzývají. Vždyť každý, kdo bude vzývat jméno Páně, bude spasen. Jak tedy budou vzývat toho, v koho neuvěřili? Jak však uvěří v toho, o kom neslyšeli? Jak však uslyší bez kazatele? Jak pak budou kázati, nebudou-li posláni? Jak je psáno: Jak je milý příchod; těch, kdo zvěstují dobré věci. Ale všichni neuposlechli evangelia. Neboť Izaiáš praví: Pane, kdo uvěřil našemu kázání? Víra je tedy z kázání, kázání pak skrze řeč Kristovu. Ale tážu se: „Což neuslyšeli?“ Ovšemže ano: Po veškeré zemi rozesel se jejich hlas a na konec světa jejich slova. Ale tážu se: „Což Izrael neporozuměl?“ Především Mojžíš praví: Přivedu vás k žárlivosti na národ, který není národem, a vzbudím ve vás nevoli k národu nemoudrému. Izaiáš pak směle říká: Byl jsem nalezen těmi, kdo mě nehledali, zjevil jsem se těm, kdo se po mně neptali. O Izraelovi však praví: Po celý den jsem vztahoval ruce k lidu, který nevěřil a odmlouval. Proto pravím: Zavrhl snad Bůh svůj lid? Nikoli. Vždyť i já jsem Izraelita, z potomstva Abrahamova, z kmene Benjaminova. Nezavrhl Bůh svůj lid, který si předem rozlišil. Nebo nevíte, co praví Písmo o Eliášovi, jak si stěžuje Bohu na Izraele? Pane, tvé proroky zabili, tvé oltáře vyvrátili, a já jsem zůstal sám a ukládají mi o život. Ale co mu odpovídá božské slovo? Ponechal jsem si sedm tisíc mužů, kteří nesklonili kolena před Bálem. Tak tedy i v tomto čase zůstal zbytek podle vyvolení z milosti. Jestliže však z milosti, už ne ze skutků, jinak by milost již nebyla milostí. Co tedy? Izrael nedosáhl toho, oč usiluje, ale vyvolení (toho) dosáhli. Ostatní pak byli zaslepeni, jak je psáno: Dal jim Bůh ducha otupělosti, oči, aby neviděli, a uši, aby neslyšeli, až podnes. A David praví: Jejich stůl jim buď léčkou a pastí, příčinou pádu a odvetou. Ať se jim zatemní oči, aby neviděli, a jejich hřbet buď vždy shrben. Pravím tedy: Neklopýtli tak, aby padli? Naprosto ne. Ale pro jejich pochybení (přešla) spása na pohany, aby na ně žárlili. A jestliže jejich pochybení je bohatstvím pro svět a jejich úbytek je bohatstvím pro pohany, čím teprv bude jejich plnost! Ale vám, z pohanů, pravím: Pokud jsem tedy apoštolem pohanů, vykonávám okázale svůj úřad, zdali bych nějak nevzbudil žárlivost svých soukmenovců a některé z nich nespasil. Neboť jestliže jejich zavržení je smířením světa, čím bude jejich nové přijetí, ne-li vzkříšením z mrtvých? Jsou-li svaté prvotiny, je také celé těsto; a je-li svatý kořen, také větve. A jestliže některé větve byly ulomeny, ty pak, ač jsi byl planou olivou, byls mezi ně naroubován a stal ses účastným kořene, totiž tučné mízy olivy, nevynášej se proti větvím! A jestliže se vynášíš, pamatuj, že neneseš kořen ty, nýbrž kořen tebe. Ale řekneš: „Větve byly ulomeny, abych já byl naroubován.“ Dobře! Byly ulomeny pro nevěru, ty však stojíš vírou. Nemysli vysoko, ale boj se! Neboť neušetřil-li Bůh přirozených ratolestí, neušetří ani tebe. Viz tedy Boží dobrotu a přísnost. Přísnost k těm, kdo klesli, k sobě však Boží dobrotu, setrváš-li v dobrotě; jinak i ty budeš vyťat. A oni, nezůstanou-li v nevěře, budou naroubováni; Bůh je zajisté mocen znovu je naroubovat. Neboť byl-li jsi vyťat z olivy podle své přirozenosti plané a proti přirozenosti byls naroubován na ušlechtilou olivu, čím spíše budou naroubováni na vlastní olivu ti, kdo k ní přirozeně náleží. Nechci totiž před vámi, bratři, skrývat toto tajemství, abyste se nepokládali (jen) sami za rozumné: Zatvrzení přišlo na Izraele zčásti, dokud nevejde celek pohanstva, a tak bude spasen celý Izrael, jak je psáno: Přijde ze Siónu Vykupitel a odvrátí bezbožnost od Jakuba. A to bude má úmluva s nimi, až odejmu jejich hříchy. Vůči evangeliu jsou sice nepřáteli; pro vás; ale pro vyvolení zůstávají milovanými kvůli otcům. Vždyť při Božích darech a Božím povolání není litování. Neboť jak vy jste kdysi byli Boha neposlušni, nyní však se vám dostalo milosrdenství jejich neposlušností, tak i oni nyní neposlechli, pro milosrdenství k vám, aby sami také nyní došli milosrdenství. Bůh totiž uzavřel všechny v neposlušnosti, aby i se nade všemi smiloval. Ó propasti bohatství, moudrosti a vědění Božího! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a nevystihlo jeho cesty! Neboť kdo poznal myšlení Páně? Nebo kdo byl jeho rádcem? Anebo kdo mu dal dříve, aby se mu musilo oplatit? Protože od něho a skrze něho a pro něho jsou všechny věci. Jemu budiž sláva na věky! Amen. Proto vás, bratři, prosím skrze Boží milosrdenství, abyste podávali své tělo v živou, svatou, Bohu libou oběť; to je vaše správná bohoslužba. A nepřipodobňujte se tomuto světu, ale proměňujte se obnovou své mysli, abyste dovedli rozeznat, co je vůle Boží, co je dobré a bohumilé a dokonalé. Neboť každému mezi vámi říkám skrze milost mi danou: Nemysli si nad to, než se sluší myslit si; ale mysli si, aby to bylo rozumné, každý podle míry víry, jakou ho Bůh podělil. Jako totiž máme v jednom těle mnoho údů a všechny tyto údy nemají touž činnost, tak i my, ač je nás mnoho, jsme jedno tělo v Kristu a každý jsme údem jeden druhému. Máme však rozličné dary podle milosti nám udělené: je to proroctví, ať je to úměrné k víře; je to služba, ať se věnuje té službě; kdo učí, ať se věnuje tomu vyučování; kdo má dar povzbuzování, ať povzbuzuje; kdo rozdává, čiň to s prostností; kdo je představený, s horlivostí; kdo prokazuje milosrdenství, s radostností. Láska buď bez pokrytectví. Mějte zlo v ošklivosti, lněte k dobru. V bratrské lásce se vzájemně vroucně milujte, předcházejte jeden druhého v uctivosti. V horlivosti nebuďte liknaví! Duchem buďte vroucí, služte Pánu. V naději se radujte, v soužení buďte trpěliví, na modlitbě vytrvalí; o potřeby se sdílejte se svatými, pohostinnost rádi pěstujte. Dobrořečte těm, kdo vás pronásledují, dobrořečte a nezlořečte. Radujte se s radujícími; plačte s plačícími. Stejně smýšlejte jeden o druhém; nemyslete vysoko, ale buďte nakloněni skromným. Nebuďte moudří (jen) sami pro sebe. Nikomu nesplácejte zlé zlým. Hleďte si dobra přede všemi lidmi. Je-li možno, pokud to závisí na vás, žijte v pokoji se všemi lidmi. Nemstěte se sami, nejmilejší, ale dejte místo hněvu (Božímu); je totiž psáno: Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán. Ale lační-li tvůj nepřítel, nakrm ho; žízní-li, napoj ho. Neboť budeš-li to činit, shrneš mu žhavé uhlí na hlavu. Nedávej se přemáhat zlem, nýbrž přemáhej zlo dobrem. Každý člověk ať je poddán vládnoucí moci. Neboť není vládnoucí moci, která by nebyla od Boha, a ty, které jsou, jsou zřízeny od Boha. Proto kdo se protiví moci, protiví se řádu danému Bohem. A ti, kdo se protiví, sami na sebe uvedou odsouzení. Vládcové totiž nejsou postrachem dobrému skutku, nýbrž zlému. Chceš se nebát moci? Čiň dobře, a dostane se ti od ní chvály. Neboť je Božím služebníkem tobě k dobrému. Ale činíš-li zlo, boj se; neboť nenosí nadarmo meč. Je zajisté Božím služebníkem, vykonává tělem (jeho) hněvu na tom, kdo páchá zlo. Proto je nutno, abyste byli poddáni, nejen pro hněv, nýbrž i pro svědomí. Vždyť proto také platíte daně; neboť jsou to Boží činovníci, když se tomu vytrvale věnují. Dávejte všem, čím jste povinni; komu daň, tomu daň; komu clo, tomu clo; komu bázeň, tomu bázeň, komu čest, tomu čest. Nezůstávejte nikomu nic dlužni, leč to, že se máte navzájem milovat; vždyť kdo miluje druhého, naplnil zákon: Neboť: Nezcizoložíš, nezabiješ, nepokradeš, nepožádáš, a je-li ještě jiné přikázání, to vše je shrnuto v tomto slově: Miluj svého bližního jako sám sebe. Láska nepůsobí bližnímu zlo; tak je láska naplnění zákona. A tím spíše, že znáte čas, že již nastala hodina, abyste povstali ze spánku, vždyť nyní je nám spása blíže, než když jsme uvěřili. Noc pokročila, den se přiblížil. Odložme tedy skutky temnosti a oblecme se ve zbroj světla. Žijme počestně jako ve dne, ne v hodování a opilství, ne ve chlípnosti a nevázanosti, ne ve sváru a řevnivosti. Ale oblecte Pána Ježíše Krista a nepečujte o tělo na ukojování žádostí. Slabého ve víře přijímejte, ale ne abyste rozsuzovali smýšlení. Jeden totiž je přesvědčen, že smí jíst všecko; jiný je slabý a jí zeleninu. Ten, kdo jí, nepohrdej tím, kdo nejí; a kdo nejí, nesuď toho, kdo jí, neboť Bůh ho přijal. Kdo jsi ty, že soudíš cizího služebníka? Stojí-li nebo padá-li, to je věc jeho pána. Bude však státi, neboť Pán je mocný udržeti ho zpříma. Dále někdo dává přednost jednomu dni před druhým, pro jiného pak je jeden den jako druhý; každý měj vlastní plné přesvědčení. Kdo více cení některý den, cení ho pro Pána; a kdo jí, Pánu jí, neboť děkuje Bohu; a kdo nejí, Pánu nejí, a také děkuje Bohu. Vždyť žádný z nás nežije sobě a žádný neumírá sobě. Neboť žijeme-li, Pánu žijeme; umíráme-li, Pánu umíráme. Ať tedy žijeme nebo umíráme, náležíme Pánu. Proto zajisté Kristus zemřel a ožil, aby panoval nad mrtvými i nad živými. Proč tedy ty soudíš svého bratra? Nebo proč také ty pohrdáš svým bratrem? Všichni zajisté budeme stát před soudní Boží stolicí. Vždyť je psáno: Jako že jsem živ, praví Pán, každé koleno poklekne přede mnou a každý jazyk vyzná Boha. Proto každý z nás vydá počet Bohu sám za sebe. Nesuďme tedy jeden druhého; ale to spíše usuzujte, že nemáte dávat bratru příležitost k úrazu nebo k pádu. Vím a jsem přesvědčen v Pánu Ježíši, že nic samo v sobě není poskvrněné; jen tomu se něco stává poskvrněným, kdo by to za poskvrněné pokládal. Ale zarmucuje-li se tvůj bratr pro pokrm, již nejdeš podle lásky. Neuváděj svým pokrmem do záhuby toho, za něhož Kristus zemřel. Proto nevydávejte v potupu své dobro. Vždyť království Boží nezáleží v pokrmu a nápoji, nýbrž ve spravedlnosti, v pokoji a radosti v Duchu svatém. Kdo tak slouží Kristu, líbí se Bohu a lidé ho uznávají. Nuže, snažme se o to, co je k pokoji a co je k vzájemnému vzdělání. Nekaz pro pokrm Boží dílo. Všecko je sice čisté, ale je to pro člověka zlo, když (tím) pohoršuje, a přesto jí. Je dobré nejíst masa a nepít vína a nečinit nic, proč se tvůj bratr uráží [nebo se pohoršuje nebo se stává slabým]. Přesvědčení z víry, které máš, si ponech pro sebe před Bohem. Blažený ten, kdo neodsuzuje sám sebe v tom, k Čemu se rozhoduje. Kdo však pochybuje, a přesto jí, je odsouzen, poněvadž nejí z (přesvědčení) víry. Všecko pak, co není z (přesvědčení) víry, je hřích. My silní jsme povinni snášeti křehkosti slabých a nežít v samolibosti. Každý z nás se snaž líbit bližnímu k dobru, pro vzdělání. Vždyť ani Kristus si neliboval v sobě, ale jak je psáno: Potupy tvých tupitelů padly na mne. Neboť vše, co bylo napsáno, bylo napsáno k našemu poučení, abychom trpělivostí a útěchou z Písma měli naději. A Bůh, dárce trpělivosti a útěchy, dej vám stejné vzájemné smýšlení podle Krista Ježíše, abyste shodně jedněmi ústy oslavovali Boha a Otce našeho Pána, Ježíše Krista. Proto přijímejte jeden druhého, jako i Kristus nás přijal k Boží slávě. Pravím totiž, že Kristus se stal služebníkem obřízky pro Boží pravdivost, aby stvrdil zaslíbení (daná) otcům; pohané však že velebí Boha pro milosrdenství, jak je psáno: Proto tě budu oslavovat mezi národy a budu pět tvému jménu. A dále praví: Radujte se pohané s jeho lidem. A opět: Chvalte všichni pohané Pána a vychvalujte ho všichni národové. A Izaiáš zase říká: Bude kořen z Jesse, a to ten, který povstane, aby vládl nad pohany; v něho budou pohané doufat. Bůh pak naděje ať vás naplní veškerou radostí a pokojen ve víře, abyste oplývali v naději mocí Ducha svatého. Já sám pak jsem o vás, moji bratři, přesvědčen, že i vy jste plni milování, naplněni veškerým poznáním, takže jste schopni jeden druhého i napomínat. Ovšem psal jsem vám zčásti poněkud směleji, jako bych vás chtěl upamatovat a pro milost, která mi byla dána od Boha, abych byl činovníkem Krista Ježíše mezi pohany; i kážu Boží evangelium jako svatý úkon, aby se pohané stali obětí libou, posvěcenou Duchem svatým. Mám se tedy čím v Kristu Ježíši honosit ve věcech k Bohu; neboť neosmělil bych se vůbec mluvit o něčem, leda o tom, co Kristus vykonal skrze mne, aby se pohané stali poslušní, slovem i skutkem, mocí znamení a divů, mocí Božího Ducha. Tak jsem plně kázal radostnou zvěst Kristovu od Jerusalema a dokola až po Illyrii. Vidím pak svou čest v tom, že kážu evangelium ne tam, kde jméno Kristovo bylo vysloveno, abych nestavěl na cizím základě, nýbrž jak je psáno: Uzří ti, kterým nebylo o něm zvěstováno, a pochopí ti, kdo neslyšeli. Proto také jsem býval velmi často zdržován v cestě k vám. Ale nyní, když už není pro mne místa v těchto krajinách a toužím již mnoho let přijít k vám, až se vydám na cestu do Španělska... Doufám, že vás na cestě uvidím a že mě od vás tam vyprovodíte, až vás napřed trochu užiji. Nyní se však ubírám do Jerusalema ve službě pro svaté. Makedonie a Řecko si totiž umínily, že učiní nějakou sbírku pro chudé svaté v Jerusalemě. Ano, sami si to umínili, jsou totiž jejich dlužníky; vždyť stali-li se pohané účastni jejich duchovních výhod, jsou povinni posloužit jim v pozemských. Až to tedy vykonám a tento výtěžek jim řádně odevzdám, odeberu se přes vás do Španělska. A vím, že můj příchod k vám bude příchod v hojnosti požehnání Kristova. Ale prosím vás, bratři, pro našeho Pána Ježíše Krista a pro lásku Ducha, abyste mi pomáhali v usilovných modlitbách za mne k Bohu, abych unikl nevěřícím v Judsku a aby služba, kterou jsem na sebe vzal, svatým v Jerusalemě byla milá, abych k vám mohl přijít s radostí podle vůle Boží a s vámi pookřál. Bůh pokoje budiž s vámi se všemi. Amen. Doporoučím vám naši sestru Foibu, která je jáhenkou církve v Kenchrejích; přijměte ji v Pánu, jak sluší na svaté, a přispějte jí v každé záležitosti, když jí toho bude od vás třeba; vždyť také ona přispěla mnohým, i mně samému. Pozdravujte Prisku a Akvilu, mé spolupracovníky v Kristu Ježíši, kteří pro můj život nasadili vlastní hrdla a jimž jsem zavázán díky nejen já, nýbrž všechny církve z pohanů; (pozdravujte) i věřící, kteří se shromažďují v jejich domě. Pozdravte milého mi Epaineta, který je prvotinou z Asie pro Krista. Pozdravte Marii, která se mezi vámi mnoho napracovala. Pozdravte Andronika a Junia, mé soukmenovce a mé spoluvězně, kteří vynikají mezi apoštoly a dokonce náleželi Kristu dříve než já. Pozdravte Ampliata, drahého mi v Pánu. Pozdravte Urbana, našeho spolupracovníka v Kristu, a mého milovaného Stachyna. Pozdravte Apella, osvědčeného v Kristu. Pozdravte příslušníky domu Aristobulova. Pozdravte Herodiona, mého soukmenovce. Pozdravte příslušníky domu Narcissova, kteří patří Pánu. Pozdravte Tryfainu a Tryfosu, které se namáhají v Pánu. Pozdravte milovanou Persidu, která se mnoho napracovala v Pánu. Pozdravte Rufa, vyvoleného v Pánu, a matku jeho i mou. Pozdravte Asynkrita, Flegona, Herma, Patrobu, Herma a bratry, kteří jsou s nimi. Pozdravte Filologa, Julia, Nerea a jeho sestru a Olympea a všechny svaté s nimi. Pozdravte se vespolek svatým políbením. Pozdravují vás všechny církve Kristovy. Vás pak, bratři, napomínám, dávejte si pozor na ty, kdo působí různice a pohoršení proti učení, kterému jste se naučili, a straňte se jich; neboť takoví neslouží Kristu, našemu Pánu, nýbrž svému břichu, a lahodnými řečmi a pochlebováním svádějí srdce nevinných lidí. O vaší poslušnosti je přece všude známo; proto mám z vás radost. A přeji si, abyste byli moudří v dobrém a prostí k zlému. Bůh pak pokoje brzy potře satana vám pod nohy. Milost našeho Pána Ježíše Krista buď s vámi! Pozdravuje vás Timothej, můj pomocník, dále Lukios, Jason a Sosipater, moji soukmenovci. Pozdravuji vás já Tercius, který jsem napsal tento list v Pánu. Pozdravuje vás Gaius, hostitel můj a celé církve. Pozdravuje vás Erastus, městský důchodní, a bratr Kvartus. *** Tomu, jenž je mocen utvrdit vás podle mého evangelia a kázání Ježíše Krista, podle zjevení tajemství, které bylo zahaleno odvěkým časům, ale nyní je odhaleno a prorockými spisy na příkaz věčného Boha oznámeno všem pohanům, aby se podrobili víře, - jedinému moudrému Bohu skrze Ježíše Krista budiž sláva na věky věkův. Amen. Pavel, vůlí Boží povolaný apoštol Ježíše Krista, a bratr Sosthenes, církvi Boží v Korintě, posvěceným v Kristu Ježíši, povolaným svatým, se všemi, kdo vzývají kdekoliv jméno našeho Pána Ježíše Krista, jejich (Pána) i našeho. Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a Pána Ježíše Krista. Děkuji za vás stále svému Bohu pro milost Boží, která vám byla dána v Kristu Ježíši. Neboť v něm jste nabyli všeho bohatství, (bohatství) veškerého slova i veškerého poznání podle toho, jak Kristovo svědectví ve vás bylo upevněno, takže nic vám nechybí v žádné milosti, (vám,) kteří očekáváte zjevení našeho Pána Ježíše Krista. On vás také upevní až do konce, abyste byli bezúhonní v ten den našeho Pána Ježíše Krista. Věrný je Bůh, který vás povolal k společenství svého Syna, Ježíše Krista, našeho Pána. Ale napomínám vás, bratří, jménem našeho Pána Ježíše Krista, abyste všichni mluvili stejně a aby nebylo mezi vámi roztržek, ale abyste byli vyučeni v témže chápání a v témže smýšlení. Lidé Chloini mi totiž oznámili o vás, moji bratři, že jsou mezi vámi sváry. Míním totiž to, že každý z vás říká: „Já jsem Pavlův“, „já zase Apollův“, „a já Kefův“, „já Kristův“. Rozdělen je Kristus? Což Pavel byl za vás ukřižován? Nebo ve jméno Pavlovo jste byli pokřtěni? Díky Bohu, že jsem nikoho z vás nepokřtil, leč Krispa a Gaja, aby si nikdo neříkal, že jste byli pokřtěni v moje jméno. Dále jsem pokřtil i rodinu Štěpánovu; jinak nevím, že bych byl někoho jiného pokřtil. Neboť Kristus mě neposlal křtít, nýbrž hlásat radostnou zvěst, a to ne slovní moudrostí, aby Kristův kříž nebyl zmarněn. To slovo o kříži je totiž pošetilostí pro ty, kdo jdou k záhubě, ale pro nás, kteří jsme účastni spásy, je mocí Boží. Vždyť je psáno: Zničím moudrost moudrých a zavrhnu chytrost chytrých. Kde je mudrc? Kde je vykladatel? Kde myslitel tohoto věku? Což neuznal Bůh za pošetilost tuto světskou moudrost? Neboť, poněvadž v moudrosti Boží svět nepoznal Boha (svou) moudrostí, zalíbilo se Bchu spasit věřící pošetilostí kázání. Kdežto Židé si přejí znamení a Řekové zase hledají moudrost, my však hlásáme Krista ukřižovaného, pohoršení to pro Židy a pošetilost pro pohany; ale pro ty, kteří jsou povoláni, pro Židy i pro Řeky, Krista, Boží moc a Boží moudrost. To je tak: Pošetilá věc Boží je moudřejší než lidé, a slabá věc Boží je silnější než lidé. Podívejte se jen, bratři, kdo byl u vás povolán: Není tu mnoho moudrých podle těla, ani mnoho mocných, ani mnoho vznešených. Ale Bůh vyvolil, co je ve světě pošetilé, aby zahanbil moudré; a co je slabé ve světě, to Bůh vyvolil, aby zahanbil, co je silné; a co je ve světě neurozené a bezcenné, vyvolil Bůh, i to, co není, aby učinil nicotným to, co je, a to proto, aby se před ním nechlubil žádný člověk. A z něho vy jste v Kristu Ježíši; toho nám Bůh učinil moudrostí, spravedlností, posvěcením a vykoupením, aby, jak je psáno: Kdo se chlubí, nechť se chlubí v Pánu. Také já, když jsem k vám přišel, bratří, nepřišel jsem vám zvěstovat svědectví Boží s vybranou řečí nebo moudrostí. Usoudil jsem totiž, že nic neznám mezi vámi, leč Ježíše Krista, a to ukřižovaného. Ukázal jsem se pak u vás v mnohé slabosti, bázni a třesení. A má řeč a moje kázání se nedalo v přemlouvavých slovech moudrosti, nýbrž v projevech ducha a moci, aby se vaše víra nezakládala na lidské moudrosti, nýbrž na moci Boží. O moudrosti ovšem také mluvíme, mezi dokonalými; to však není moudrost tohoto světa, ani lidí vládnoucích tímto světem, kterým nezbývá leč zaniknouti. Ale mluvíme o moudrosti Boží, plné tajemství a skryté, kterou Bůh předurčil před věky pro naši slávu, kterou žádný z vládců tohoto světa nepoznal; neboť kdyby ji byli poznali, nikdy by nebyli ukřižovali Pána slávy. Než jak je psáno: Co oko nevidělo, ani ucho neslyšelo, ani do lidského srdce nevstoupilo, to připravil Bůh těm, kdo ho milují. Ale nám to Bůh zjevil Duchem. Duch totiž zkoumá všecko, i hlubiny Boží. Vždyť kdo z lidí ví, co je v člověku, leda duch člověka, který je v něm? Tak i věci Boží nezná nikdo, leč Duch Boží. My však jsme nepřijali ducha tohoto světa, nýbrž Ducha, který je z Boha, abychom věděli, čím nás Bůh obdařil. O tom také mluvíme, ne slovy naučenými lidskou moudrostí, ale naučenými od Ducha, takže duchovní věci vykládáme mluvou duchovní. Ovšem člověk jen s přirozeným založením nepřijímá věci Božího Ducha; neboť pro něho jsou pošetilostí a nemůže (je) poznati, poněvadž ty se posuzují duchovně. Ale duchovní člověk posuzuje všecko, a sám nepodléhá úsudku nikoho. Neboť kdo poznal myšlení Páně, aby jej mohl opravovat? My však máme smýšlení Kristovo. Já pak jsem k vám, bratří, nemohl mluvit jako k duchovním lidem, ale jako k tělesným, jako k nemluvňatům v Kristu. Nakrmil jsem vás mlékem, ne (pevným) pokrmem; vždyť byste ho nesnesli. Ale ani nyní ještě nesnesete, vždyť jste ještě tělesní. Neboť je-li mezi vámi řevnivost a svár, zdaž nejste tělesní a nežijete (jen) lidsky? Říká-li totiž jeden: „Já jsem Pavlův“, druhý zase „já jsem Apollův“, zdaž nejste (až příliš) lidé? Co je tedy Apollos? Co pak je Pavel? Služebníci, skrze které jste uvěřili, a jak Pán každému dal. Já jsem sázel, Apollos zaléval, ale Bůh dal vzrůst. Takže ani ten, kdo sází, není nic, ani ten, kdo zalévá, ale kdo dává vzrůst, Bůh. Ten pak, kdo sází a kdo zalévá, jsou jedno, a každý dostane vlastní odměnu podle vlastní práce. Vždyť jsme spolupracovníci Boží; vy jste Boží pole, Boží stavba. Podle Boží milosti, která mi byla dána, jako moudrý stavitel jsem položil základ, ale jiný na něm staví. Každý pak ať se dobře dívá, jak na něm staví. Neboť jiný základ nikdo nemůže položit, než ten, který je položen, a tím je Ježíš Kristus. A staví-li kdo na tomto základě zlato, stříbro, drahé kameny, dříví, seno, slámu, dílo každého vyjde najevo. Den (Páně je) totiž ukáže, poněvadž ohněm bude zjeveno, a oheň bude zkoušet dílo každého, jaké jest. Přetrvá-li něčí dílo, které nadstavil, dostane odměnu. Shoří-li něčí dílo, utrpí škodu, sám však vyjde bez pohromy, ale tak jako ohněm. Nevíte, že jste chrám Boží a Duch Boží že přebývá ve vás? Kdo by ničil chrám Boží, toho zničí Bůh. Neboť Boží chrám je svatý, a to jste vy. Nikdo ať sebe neklame! Pokládá-li se kdo mezi vámi za moudrého v tomto věku, ať se stane pošetilým, aby byl moudrý. Moudrost totiž tohoto světa je pošetilostí u Boha. Neboť je psáno: Polapím moudré do jejich zchytralosti, a dále: Pán zná výpočty moudrých, že jsou marné. Nikdo se tedy nechlub lidmi. Neboť všecko je vaše: Pavel nebo Apollos nebo Kefas, svět, život nebo smrt, přítomné věci nebo budoucí, všecko je vaše, vy pak Kristovi a Kristus je Boží. Proto každý ať nás považuje za služebníky Kristovy a za správce Božích tajemství. Od správců se tu jen vyžaduje, aby každý byl shledán věrný. Mně pak na tom pramálo záleží, abych byl souzen vámi nebo nějakým lidským soudem; ale nesoudím ani sám sebe. Já si ovšem nejsem ničeho vědom, než proto ještě nejsem uznán za spravedlivého. Můj soudce totiž je Pán. Proto nesuďte předčasně, dokud nepřijde Pán, který také osvítí věci zakryté temnotami a zjeví úmysly srdcí; a tehdy se dostane každému chvály od Boha. Bratři, toto jsem pak obrátil na sebe a na Apolla kvůli vám, abyste se na nás naučili tomuto: „Nic nad to, co je psáno\, a nikdo aby se jedním nepyšnil proti druhému. Neboť kdo tě vyznamenává? Co také máš, co bys nebyl přijal? Jestliže jsi však přijal, proč se chlubíš, jako bys nebyl přijal? Máte už až dost, již jste zbohatli; bez nás jste se stali králi. A kéž byste se jen stali králi, aby i nám bylo dopřáno s vámi kralovati! Neboť podle mého mínění nám apoštolům vykázal Bůh to poslední místo, jako bychom byli odsouzeni na smrt, že jsme se stali podívanou pro svět, anděly i lidi. My jsme pošetilí pro Krista, ale vy rozumní v Kristu; my slabí, vy však silní; vy proslulí, ale my bezectní. Až do této chvíle trpíme i hlad a žízeň a nahotu, jsme bit a bez stálého pobytu a lopotíme se prací vlastních rukou. Tupí nás, a my žehnáme; pronásledují nás, a my to snášíme; pomlouvají nás, a my těšíme. Učinili z nás jako smetí tohoto světa, vyvrhele pro všechny až dosavad. Nepíšu to, abych vás zahanbil, ale napomínám vás jako své milované děti. Neboť třeba byste měli deset tisíc vychovatelů v Kristu, přece otců máte nemnoho. Vždyť já jsem vás zplodil v Kristu Ježíši skrze evangelium. Proto vás nabádám: Staňte se mými následovníky! Kvůli tomu jsem k vám poslal Timotheje, který je můj drahý a věrný syn v Pánu; ten vám připomene, jaké jsou moje cesty v Kristu Ježíši, kterým učím všude v každé církvi. Někteří se tak naduli, jako bych k vám neměl přijít. Ale brzy k vám přijdu, bude-li chtít Pán, a přesvědčím se, ne o řeči těch, kdo zpyšněli, nýbrž o (jejich) moci. Boží království totiž nezáleží v řeči, nýbrž v moci. Co chcete? Mám k vám přijít s holí či s láskou a s duchem mírnosti? Vůbec je slyšet o smilství mezi vámi, a to o takovém smilství, jaké nebývá ani mezi pohany, že někdo má manželku svého otce. A vy jste ještě nadutí, místo abyste spíše lkali, aby byl odstraněn z vašeho středu ten, který se dopustil takového skutku! Já zase tělem jsa nepřítomný, ale přítomný duchem, pronesl jsem už rozsudek, jako bych byl přítomen, nad tím, který spáchal takovou věc: Ve jménu našeho Pána Ježíše Krista, ve vašem shromáždění za přítomnosti mého ducha s mocí Pána našeho Ježíše takového vydejte satanovi k tělesné záhubě, aby duch byl zachráněn v den Páně. Není dobré vaše vychloubání. Nevíte, že málo kvasu zakvasí celé těsto? Vyčistěte starý kvas, abyste byli novým těstem, protože jste přesný chléb. Vždyť byl obětován i náš velikonoční beránek, Kristus. Proto slavme hody ne se starým kvasem, ani s kvasem špatnosti a nešlechetnosti, nýbrž s přesnými chleby upřímnosti a pravdy. Napsal jsem vám v listě, abyste se nesměšovali se smilníky; ne totiž se smilníky tohoto světa vůbec nebo s lakomci, zloději nebo s modláři, poněvadž to byste museli z tohoto světa odejít. Ale nyní jsem vám napsal, abyste se nesměšovali s takovým, který se nazývá bratrem, ale je to smilník nebo lakomec, modlář nebo utrhač, opilec nebo zloděj; s takovým ani nejezte! Neboť co já mám soudit lidi, kteří jsou mimo (nás)? Zda nemáte soudit ty, kteří jsou mezi vámi? Lidi totiž mimo (nás) bude soudit Bůh. Odkliďte toho nešlechetníka ze svého středu! Odváží se někdo z vás, když má s druhým při, soudit se u hříšných, a ne u svatých? Což nevíte, že svatí budou soudit tento svět? A jestliže vámi je souzen tento svět, nejste hodni soudit maličkosti? Nevíte, že budeme soudit anděly? Cím spíše všední věci! Proto máte-li spory běžného života, za soudce ustanovte ty, kdo jsou méně ceněni v křesťanské obci. Pravím to k vašemu zahanbení. Což není mezi vámi žádný moudrý člověk, který by mohl rozsoudit své bratry? Bratr se však soudí s bratrem, a to u nevěřících! Vůbec to už je u vás chyba, že máte mezi sebou soudy. Proč raději bezpráví nesnášíte? Proč raději škodu netrpíte? Ale vy bezpráví působíte a ubližujete, a to bratřím. Což nevíte, že nespravedliví nebudou dědit Boží království? Nemylte se: ani smilníci, ani modláři, ani cizoložníci, ani změkčilí, ani chlapcomilci, ani zloději, ani lakomci, ani opilci, ani utrhači, ani lupiči nebudou dědit Boží království. A takoví jste někteří byli. Ale dali jste se obmýti, a byli jste posvěceni a byli jste ospravedlněni ve jménu Pána Ježíše Krista v Duchu našeho Boha. „Všecko je mi dovoleno“, ale všecko neprospívá. „Všecko je mi dovoleno\, ale já se nevydám v ničí moc. Pokrmy jsou pro břicho a břicho pro pokrmy. Ale Bůh ukončí užívání těchto obou. Tělo však není pro smilství, nýbrž pro Pána, a Pán pro tělo. Bůh pak, který vzkřísil Pána, i nás vzkřísí svou mocí. Nevíte, že vaše těla jsou údy Kristovy? Mám vzít tedy údy Kristu, a učiním je údy nevěstky? Nikdy! Což nevíte, že kdo přilne k nevěstce, je s ní jedno tělo? Neboť je řečeno: Budou dva v jednom těle. Kdo přilne k Pánu, je s ním jeden duch. Varujte se smilství! Každý hřích, kterého se člověk dopustí, je mimo tělo, avšak kdo smilní, hřeší proti vlastnímu tělu. A nevíte, že vaše údy jsou chrámem Ducha svatého, který je ve vás, kterého máte od Boha, a že nepatříte sobě? Byli jste totiž koupeni za vysokou cenu. Oslavujte proto Boha v svém těle! Co se týče pak těch věcí, o kterých jste mi psali. Dobré je pro člověka nedotýkat se ženy. Ale pro (zabránění) smilství každý ať má svou manželku a každá ať má svého muže. Muž ať dává ženě, čím je povinen; stejně však i manželka mužovi. Žena nemá moci nad vlastním tělem, nýbrž muž; stejně však ani muž nemá moci nad vlastním tělem, nýbrž žena. Nezkracujte se navzájem, leč snad po dohodě na čas, abyste se mohli věnovat modlitbě; a zase buďte spolu, aby vás nepokoušel satan pro vaši zdrženlivost. To však pravím jako dovoleni, ne jako rozkaz. Přál bych si ovšem, aby všichni lidé byli jako i já. Ale každý má od Boha vlastní dar, jeden tak, druhý zase jinak. Neženatým a vdovám pravím: Dobré je pro ně, zůstanou-li tak, jako i já. Než nemohou-li se zdržet, ať vstoupí v manželství; neboť je lepší být v manželství, než být spalován. Ale těm, kteří jsou (už) v manželství, nařizuji ne já, nýbrž Pán: Žena ať neodchází od muže - a odejde-li, ať zůstane nevdaná nebo ať se smíří se svým mužem, a také muž ať nepropouští manželku. Ostatním pak pravím já, ne Pán: Má-li některý bratr za ženu nevěřící, a ta souhlasí s ním žít, ať ji nepropouští. A jestliže některá žena má za muže nevěřícího, a on souhlasí s ní žít, ať toho muže nepropouští! Neboť muž nevěřící je posvěcen kvůli ženě, a nevěřící žena je posvěcena kvůli bratru. Jinak by byly vaše děti nečisté, jsou však přece svaté! Ale chce-li nevěřící odejít, ať jde; neboť v takovém případě ani bratr, ani sestra nemohou být jako otroci; vždyť Bůh nás povolal k pokoji. Neboť odkud víš, ženo, že zachráníš muže? Nebo odkud víš, muži, že zachráníš ženu? Jinak žij každý tak, jak udělil Pán, jak každého povolal Bůh. A tak nařizuji ve všech církvích. Byl někdo obřezaný, když byl povolán? Ať (to poznamenání) neodstraňuje! Byl někdo neobřezaný, když byl povolán? Ať se nedává obřezat Obřízka není nic, a neobřízka není také nic, ale (rozhoduje) zachovávání Božích přikázání. Nechť každý trvá v tom stavu, v kterém byl povolán. Byl jsi otrokem, když jsi byl povolán? Nic na to nedbej; ale i když se můžeš stát svobodným, spíše z toho těž. Neboť ten, kdo byl povolán v Pánu jako otrok, je propuštěncem Páně; podobně ten, kdo byl povolán svobodný, je otrokem Kristovým. Byli jste vykoupeni, a draze! Nestávejte se otroky lidí! Bratři, každý ať zůstane před Bohem v tom, v čem byl povolán. O pannách však nemám příkazu Páně. Ale dávám radu jako ten, kdo dosáhl milosrdenství od Pána, takže je hoden víry. Myslím tedy, že je to dobré pro nynější strasti; ano je to dobré pro člověka takto býti. Jsi připoután k manželce? Nevyhledávej odloučení. Jsi odloučen od manželky? Nevyhledávej manželku. Ale oženíš-li se, nezhřešíš. A vdá-li se panna, nezhřeší. Takoví však budou mít tělesná trápení, a já vás šetřím. Ale pravím, bratři, toto: Času je nakrátko. Nezbývá, než aby i ti, kdo mají manželky, žili, jako by je neměli; a ti, kdo pláčou, jako by neplakali; a ti, kdo se radují, jako by se neradovali; a ti, kdo kupují, jako by nic neměli; a ti, kdo užívají tohoto světa, jako by ho neužívali; neboť tento viditelný svět pomíjí. Chtěl bych, abyste byli bez zneklidňujících starostí. Kdo nemá manželku, je starostlivý o věci Páně, jak by se líbil Pánu. Ale kdo má manželku, je starostlivý o věci světa, jak by se líbil manželce, a je rozdělen. A žena nevdaná a panna je starostlivá o věci Páně, aby byla svatá jak tělem, tak duchem. Ale vdaná je starostlivá o věci světa, jak by se líbila muži. Toto však pravím ve vašem zájmu, ne abych na vás vrhl osidlo, nýbrž mám na mysli to, co vás zušlechtí a umožní vám nerušené být u Pána. Ale domnívá-li se kdo, že by měl hanbu kvůli své panně, kdyby byla přestárlá, a cítí-li se povinen, aby se tak stalo, ať učiní, co chce; nehřeší; ať dojde k sňatku. Kdo však stojí pevně ve svém srdci a nic ho nenutí, ale může jednat podle vlastní vůle, a na tom se ustanovil ve vlastním srdci, že ji uchová pannou, dobře učiní. Tedy i ten, kdo vdá svou pannu, dobře činí, ale kdo ji nevdá, činí lépe., Žena je vázána po tu dobu, dokud žije její muž. Ale zemře-li muž, je svobodná a může se vdáti, za koho chce; ovšem jen v Pánu. Bude však šťastnější, zůstane-li tak, jak jest, podle mé rady; domnívám se, že i já mám Ducha Božího. Co pak se týče věcí obětovaných modlám, víme, že všichni máme poznání. Poznání nadýmá, ale láska vzdělává. Jestliže se kdo domnívá, že má o něčem poznání, doposud nepoznal tak, jak je třeba znáti. Ale miluje-li kdo Boha, ten sdílí jeho poznání. Tedy o pokrmech obětovaných modlám: Víme, že modla ve světě není nic a že není leč jeden Bůh. Neboť ačkoliv jsou tak zvaní bohové buď na nebi nebo na zemi - jak je také mnoho bohů a mnoho pánů, ale pro nás je jeden Bůh, Otec, od něhož jsou všecky věci a my pro něho, a jeden Pán, Ježíš Kristus, skrze něhož jsou všecky věci, a i my skrze něho. Ale všichni nemají poznání. Někteří totiž až doposud, protože si zvykli na modlu, jedí to maso jako obětované modlám, a jejich svědomí, poněvadž je slabé, je poskvrňováno. Než pokrm nás Bohu nedoporučuje; neboť nebudeme bohatší, budeme-li jíst, aniž budeme zkráceni, nebudeme-li jíst. Buďte však opatrní, aby se snad tato vaše volnost nestala kamenem úrazu slabším. Neboť spatři-li někdo tebe, který máš poznání, že stoluješ v pohanském chrámě, zda se tím „nevzdělá“ svědomí toho, který je slabý, aby jedl maso obětované modlám? A tak tvé poznání působí záhubu slabému člověku, bratrovi, za něhož Kristus zemřel! Jestliže však takovým způsobem hřešíte proti bratrům a ubíjíte jejich slabé svědomí, proti Kristu hřešíte. Proto, je-li pokrm příležitostí k pohoršení pro mého bratra, na věky nebudu jíst maso, abych nepřiváděl k pádu svého bratra. Nejsem svobodný? Nejsem apoštol? Což jsem neviděl Ježíše, našeho Pána? Nejste vy moje dílo v Pánu? Nejsem-li pro jiné apoštolem, jistě jsem jím pro vás; neboť vy jste pečetí mého poslání v Pánu. Moje obrana před těmi, kteří mě posuzují, je tato: Což nejsme oprávněni žádat jídlo a pití? Nejsme oprávněni vodit s sebou ženu sestru, jak také ostatní apoštolově a bratři Páně i Kefas? Což jen já a Barnabáš nejsme oprávněni nepracovat? Kdo je kdy ve vojenské službě na své útraty? Kdo sází vinici, a nejí z jejích plodů? Nebo kdo pase stádo, a nepožívá mléka od stáda? Pravím to jen po způsobu lidí, či neříká to i Zákon? Vždyť v zákoně Mojžíšově je psáno: Nezavážeš hubu mlátícímu volovi. Stará se Bůh jen o voly? Nepraví se to právě kvůli nám? Ano, kvůli nám bylo napsáno, že oráč má orat v naději a mlatec má mít naději, že bude mít podíl v užitku. Jestliže my jsme pro vás zaseli duchovní (dobra), je to příliš, žneme-li vaše časná (dobra)? Jsou-li jiní účastni tohoto práva na vás, proč ne tím více my? Ale neužili jsme toho práva, nýbrž snášíme vše možné, abychom nekladli nějakou překážku radostné zvěsti Kristově. Nevíte, že ti, kdo konají práci ve svatyni, že jedí z věcí svatyně, a ti, kdo přisluhují při oltáři, mají podíl z oltáře? Tak i Pán nařídil, aby ti, kdož hlásají evangelium, z evangelia žili. Ale já jsem z toho nepoužil ničeho. Toto pak jsem nenapsal, aby se mi tak dálo. Neboť raději bych umřel, než..., mou chloubu nikdo nezmaří. Vždyť budu-li hlásat evangelium, není to moje chlouba; neboť leží na mně jako nutnost. A běda mi, nebudu-li je hlásat! Činím-li to pak dobrovolně, mám odplatu; jestliže nedobrovolně, vykonávám jen sobě svěřený úřad. Jaká je tedy moje odměna? Ta totiž, že hlásám evangelium, a předkládám je zdarma, abych neužíval svého práva při evangeliu. Ačkoliv jsem totiž nezávislý na všech, stal jsem se služebníkem všech, bych jich co nejvíce získal. I stal jsem se Židům jako Žid, abych získal Židy. Těm, kteří jsou pod Zákonem, jako bych byl pod Zákonem - ačkoliv sám nejsem pod Zákonem, abych získal ty, kdo jsou pod Zákonem. Těm, kdo byli bez zákona, jako bych byl bez zákona - ačkoliv nejsem bez zákona Božího, nýbrž jsem v zákoně Kristově, abych získal ty, kdo byli bez zákona. Pro slabé stal jsem se slabým, abych získal slabé. Všem jsem se stal vším, abych na každý způsob přivedl některé ke spáse. Všecko pak činím pro evangelium, abych v něm získal podíl. Nevíte, že ti, kdo běží na závodišti, všichni sice běží, ale jen jeden že obdrží cenu? Běžte tak, abyste jí dosáhli! Každý zápasník však je ve všem zdrženlivý; oni ovšem, aby dostali věnec porušitelný, ale my neporušitelný. Já tedy běžím ne tak, jako bych nevěděl kam; bojuji ne tak, jako bych bil (jen) do vzduchu. Ale udržuji své tělo v kázni a podmaňuji si je, aby se nestalo, že bych kázal jiným, a sám byl zavržen. Nerad bych vás, bratři, ponechal v nevědomosti, že všichni naši otcové byli pod mrakem a všichni přešli moře a všichni byli v Mojžíše pokřtěni v mraku a v moři a všichni jedli tentýž duchovní pokrm a všichni pili tentýž duchovní nápoj - pili totiž z duchovní skály, která je doprovázela; skálou tou byl Kristus. Ale ve většině z nich neměl Bůh zálibu; vždyť svými mrtvolami pokryli poušť. Tyto věci se však udaly jako předobraz pro nás, abychom nebyli žádostivi zlého, jako oni byli žádostivi. Ani nebuďte modláři, jako někteří z nich, jak je psáno: Lid se posadil, aby jedl a pil; i povstali, aby se bavili. Ani nesmilněme, jako někteří z nich smilnili, a padlo jich za jediný den třiadvacet tisíc. Ani nepokoušejme Pána, jako někteří z nich pokoušeli, a zahynuli od hadů. Ani nereptejte, jako někteří z nich reptali, a zahynuli od Zhoubce. Toto všecko se jim přihodilo obrazně, bylo pak napsáno jako výstraha pro nás, na něž připadl konec věků. Proto, kdo se domnívá, že stojí, hleď, ať nepadne! Zachvátilo vás pokušení, které je pro člověka snesitelné; Bůh je však věrný a nedopustí, abyste byli pokoušeni nad své síly, ale s pokušením způsobí také úspěch, že to budete moci snést. Proto, moji nejmilejší, utíkejte před modloslužbou! Mluvím jako k rozumným; vy sami posuďte, co říkám. Kalich požehnání, který žehnáme, není to společenství krve Kristovy? Chléb, který lámeme, není to společenství těla Kristova? Poněvadž je jeden chléb, jsme my mnozí jedno tělo; neboť všichni jsme účastni jednoho chleba. Podívejte se na Izraele podle těla. Nejsou účastni oltáře ti, kdož jedí oběti? Co tím chci říci? Že věc obětovaná modlám je něco? Nebo že modla je něco? Ale že to, co pohané obětují, že zlým duchům obětují, a ne Bohu. Nechci pak, abyste vešli ve společenství se zlými duchy. Nemůžete pít kalich Páně a kalich zlých duchů. Nemůžete se účastnit stolu Páně a stolu zlých duchů. Či chceme popudit Pána k žárlivosti? Což jsme silnější než on? Všecko je dovoleno, ale ne všecko prospívá. Všecko je dovoleno, ale ne všecko vzdělává. Ať nikdo nehledá osobní prospěch, nýbrž prospěch druhého. Všecko, co se prodává v masném krámě, jezte, a nic se nevyptávejte vzhledem k svědomí. Pánu náleží zajisté země a vše, co ji naplňuje. Pozve-li vás některý nevěřící a vy tam chcete jít, jezte všecko, co se vám předkládá, a nevyptávejte se vzhledem k svědomí. Ale kdyby vám někdo řekl: „Toto bylo obětováno modlám\, nejezte kvůli tomu, který upozornil, a pro svědomí; nemíním pak svědomí tvé, nýbrž toho druhého. Neboť proč moji svobodu má posuzovat svědomí druhého? Účastním-li se něčeho s vděkem, proč by se mi mělo dostávat potupy pro to, zač děkuji? Ať tedy jíte nebo pijete či cokoliv činíte, všecko konejte k slávě Boží. Nebuďte na pohoršení ani Židům, ani Řekům, ani církvi Boží, jako i já se snažím všem se líbit ve všem a nehledám to, co je užitečné mně, ale to, co je pro většinu, aby byli spaseni. Následujte mne, jako i já následuji Krista. Jinak vás však chválím, že ve všem na mne pamatujete a zachováváte mé učení, jak jsem vám je podal. Chci tedy, abyste věděli, že hlavou každého muže je Kristus, hlavou pak ženy je muž, hlavou pak Krista je Bůh. Každý muž, který se modlí nebo prorokuje s pokrytou hlavou, hyzdí svou hlavu. Ale každá žena, která se modlí nebo prorokuje s nepokrytou hlavou, hyzdí svou hlavu; neboť je to totéž, jako by se oholila. Nezakrývá-li si tedy žena hlavu, ať se i ostříhá! Je-li pak pro ženu ohyzdné ostříhat se nebo oholit, ať si zahaluje hlavu. Muž si ovšem nemusí zahalovat hlavu, poněvadž je obrazem a chloubou Boží; ale žena je chloubou mužovou. Neboť muž není ze ženy, nýbrž žena z muže. Vždyť muž nebyl stvořen pro ženu, ale žena pro muže. Proto žena má mít na hlavě znak moci kvůli andělům. Ostatně v Pánu není ani žena bez muže, ani muž bez ženy. Neboť stejně jako žena je z muže, tak i muž je skrze ženu, všecko pak z Boha. Sami u sebe posuďte: Sluší se, aby se žena modlila k Bohu nezahalena? A neučí vás sama příroda, že pěstuje-li muž dlouhé vlasy, je mu to na hanbu? Ale pěstuje-li dlouhé vlasy žena, že je jí to ke cti? Neboť vlasy jsou jí dány za závoj. Ostatně, chce-li se někomu přít, my takový zvyk nemáme, ani Boží církve. A při tom nařizování: Nemohu chválit, že se shromažďujete ne k dobru, ale ke škodě. A především slyším, že když se církev shromažďuje, bývají mezi vámi roztržky; a částečně tomu věřím. Neboť je třeba, aby i strany byly mezi vámi, aby se stali zjevní ti, kdo jsou mezi vámi osvědčeni. Když se tedy shromažďujete na jedno místo, není to již jedení večeře Páně. Neboť každý si napřed bere při stole svou večeři, a jeden hladoví, druhý pak je opilý. Což nemáte domů, kde byste se najedli a napili? Ci pohrdáte církví Boží a zahanbujete ty, kdo nic nemají? Co vám mám říci? Chválit vás? V tom vás nechválím. Já jsem zajisté přijal od Pána, co jsem vám i podal, že Pán Ježíš té noci, v které byl zrazován, vzal chléb, vzdal díky, rozlámal a řekl: „Toto je mé tělo, které je za vás (vydávané); to čiňte na mou památku!“ Podobně i kalich po večeři a řekl: „Tento kalich je nová úmluva v mé krvi; to čiňte, kdykoli budete pít, na mou památku!“ Kdykoli totiž jíte tento chléb a pijete kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud nepřijde. Kdo by tedy jedl tento chléb nebo pil tento kalich Páně nehodně, vinen bude tělem a krví Páně. Ale člověk ať zkoumá sám sebe, a takto ať jí z toho chleba a pije z toho kalicha; kdo totiž jí a pije, jí a pije si odsouzení, když nerozeznává tělo. Proto je mezi vámi mnoho nemocných a slabých a mnozí zesnuli. Kdybychom sami sebe posuzovali, nebyli bychom souzeni. Ale když jsme souzeni od Pána, je to k naší nápravě, abychom nebyli odsouzeni s tímto světem. Proto, moji bratři, když se scházíte k jídlu, čekejte jedni na druhé. Má-li kdo hlad, najez se doma, abyste se nescházeli k odsouzení. Ostatní věci pak zařídím, až přijdu. Bratři, co se týká duchovních darů, nechci vás ponechat v nevědomosti. Víte, že dokud jste byli pohany, byli jste jako pudově voděni k němým modlám. Proto vám prohlašuji, že nikdo, kdo mluví v duchu Božím, neřekne: „Proklet buď Ježíš“; a nikdo nemůže říci: „Ježíš je Pánem“, leč v Duchu svatém. Jsou jistě rozdíly v darech, ale tentýž Duch; a jsou rozdíly ve službách, ale tentýž Pán; a jsou rozdíly v působeních, ale tentýž Bůh, který působí všecko a ve všech. Každému pak se dává projevení Ducha k užitku. Jednomu je totiž Duchem dána řeč moudrosti, jinému zase řeč poznání podle téhož Ducha, jinému víra v témž Duchu, jinému pak milost uzdravování, jinému konání zázraků, jinému proroctví, jinému zase rozlišování duchů, jinému rozličné jazyky a jinému vykládání řečí. Ale toto všecko působí jeden a tentýž Duch, který rozděluje každému zvlášť, jak chce. Jako totiž tělo je jedno a má mnoho údů, ale všecky údy těla přesto, že je jich mnoho, jsou jen jedno tělo, tak i Kristus. Neboť my všichni byli jsme pokřtěni jedním Duchem v jedno tělo, ať Židé či Řekové, otroci či svobodní; a všichni byli jsme napojeni jedním Duchem. Vždyť ani tělo není jeden úd, ale mnoho. Řekla-li by noha: „Poněvadž nejsem ruka, nepatřím k tělu“, zda proto nepatří k tělu? A řeklo-li by ucho: „Poněvadž nejsem oko, nepatřím k tělu“, zda proto nepatří k tělu? Kdyby bylo celé tělo oko, kde by byl sluch? Kdyby bylo celé tělo sluch, kde by byl čich? Ale, jak tomu jest, Bůh umístil každý z údů v těle, kam chtěl. Kdyby všechno bylo jeden úd, kde by bylo tělo? Ale to je sice mnoho údů, avšak jedno tělo. Oko tedy nemůže říci ruce: „Nepotřebuji tě“, nebo zase hlava nohám: „Nepotřebuji vás.“ Spíše naopak, čím slabší se zdají některé tělesné údy, tím jsou potřebnější. A ty, které pokládáme za méně čestné v těle, odíváme čestněji, a naše neslušné údy opatřujeme větší slušností; ale naše slušné údy toho nepotřebují. Bůh však sestavil tělo tak, že dal hojnější počestnost údu podřadnějšímu, aby nenastala v těle roztržka, ale aby údy o sebe navzájem stejně pečovaly. A jestliže trpí jeden úd, trpí s ním všechny údy; je-li vyznamenán (některý) úd, všechny údy se s ním radují. Vy pak jste Kristovo tělo a údy, každý svým podílem. A Bůh ustanovil některé v církvi: předně za apoštoly, za druhé za proroky, za třetí za učitele, dále jsou zázraky, potom dar uzdravování, vypomáhání, řízení, druhy jazyků. Jsou snad všichni apoštoly? Jsou všichni proroky? Jsou všichni učiteli? Všichni (mají) zázračnou moc? Všichni mají dar uzdravovat? Všichni mluví jazyky? Všichni jsou vykladatelé? Horlete o dary lepší! A ještě mnohem vznešenější cestu vám ukazuji. Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale neměl lásky, jsem jen zvučící kov a hlaholící zvon. A kdybych měl (dar) proroctví a věděl všechna tajemství a měl všechno poznání a kdybych měl všecku víru, takže bych hory přenášel, ale lásku neměl, nejsem nic. A kdybych rozdal všechen svůj majetek na pokrmy chudým a vydal své tělo k spálení, ale neměl lásky, není mi to k ničemu. Láska je trpělivá, dobrotivá je láska, nezávidí, láska se neholedbá, nenadýmá se, nejedná nevhodně, nehledá svého prospěchu, neroztrpčuje se, nepřipočítává zlo, neraduje se z křivdy, raduje se však s pravdou. Všecko omlouvá, všemu věří, všeho se naděje, všecko vydrží. Láska nikdy nepadá. Ať jsou to proroctví, pominou; ať jsou to jazyky, přestanou; ať je to poznání, pomine. Vždyť jen částečně poznáváme a částečně prorokujeme. Ale až přijde to dokonalé, zmizí, co je částečné. Když jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě. Ale když jsem se stal mužem, odložil jsem, co bylo dětinné. Nyní zajisté vidíme v zrcadle, v záhadě, ale jednou tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale jednou poznám tím způsobem, jakým též jsem byl poznán. Teď však trvá víra, naděje, láska, tyto tři; ale největší z nich je láska. Usilujte o lásku; snažte se také o duchovní dary, hlavně pak, abyste prorokovali. Neboť ten, kdo mluví jazykem, nemluví k lidem, ale k Bohu; vždyť (ho) nikdo neslyší, mluví duchem o tajemstvích. Ale ten, kdo prorokuje, mluví k lidem pro vzdělání, povzbuzení a pro útěchu. Kdo mluví jazykem, vzdělává sám sebe; kdo však prorokuje, vzdělává církev. Přeji si ovšem, abyste vy všichni mluvili jazyky, více však, abyste prorokovali. Neboť větší je ten, kdo prorokuje, než ten, kdo mluví jazyky, kromě případu, že i vykládá, aby se církvi dostalo vzdělání. Jen si představte, bratři, že bych k vám přišel a mluvil jazyky: k Čemu vám budu, nebudu-li vám mluvit darem zjevení nebo poznání, prorokování nebo učení? Stejně neživé nástroje, které vydávají zvuk, jako píšťala nebo kythara, nečiní-li rozdílu v tónech, jak se pozná, co se píská nebo hraje na kytharu? Vždyť i polnice, vydá-li neurčitý zvuk, kdo se přichystá k válce? Tak i vy, nepronášíte-li jazykem řeč srozumitelnou, jak se pozná, co se mluví? Jinak budete mluvit do vzduchu. Tolik je věru druhů jazyků na tomto světě, a nic není bezhlasé. Neznám-li tedy smysl zvuku, budu cizincem tomu, k němuž mluvím, a mne bude cizincem ten, kdo mluví. Tak i vy, poněvadž usilujete o duchovní dary, snažte se, abyste jimi oplývali ke vzdělání církve. Proto ten, kdo mluví darem jazyka, ať se modlí, aby mohl také vykládat. Neboť modlím-li se darem jazyka, můj duch se modlí, ale můj rozum je bez užitku. Co z toho? Budu se modlit duchem, ale budu se modlit také rozumem; budu zpívat chvály duchem, ale budu je zpívat též rozumem. Neboť budeš-li děkovat duchem, jak připojí k tvému děkování „Amen“ ten, kdo je v postavení nezasvěceného? Vždyť neví, co říkáš. Ty sice krásně děkuješ, ale druhý není vzděláván. Děkuji Bohu, že mluvím darem jazyků více než vy všichni. Ale ve shromáždění raději pronesu pět slov svým rozumem, abych poučil i ostatní, než deset tisíc slov darem jazyka. Bratři, nestávejte se dětmi co do soudnosti, ale buďte maličcí ve zlobě; v soudnosti však buďte dospělí. V Zákoně je psáno: Cizími jazyky a rty cizinců budu mluvit k tomuto lidu, a ani tak mě nebudou poslouchat, praví Pán. Dar jazyků je tedy znamení ne pro věřící, nýbrž pro nevěřící, ale proroctví není pro nevěřící, nýbrž pro věřící. Proto sejde-li se celá církev na jedno místo a všichni budou mluvit darem jazyků, vejdou pak nezasvěcení a nevěřící, což neřeknou, že blázníte? Jestliže však všichni budou prorokovati, a vejde nevěřící nebo nezasvěcený, ode všech bude přesvědčován, ode všech bude posuzován; vyjdou najevo skryté věci jeho srdce, a tak on padne na tvář a bude se klanět Bohu, prohlašovati, že Bůh je opravdu ve vás. Co ještě říci, bratři? Kdykoli se sejdete, každý má žalm nebo učení nebo zjevení nebo jazyk nebo výklad; ať se vše děje ke vzdělání. Mluví-li kdo darem jazyků, ať mluví dva nebo nanejvýš tři, a to jeden po druhém, a jeden vykládej. Nebude-li přítomen vykladatel, ať mlčí ve shromáždění, ale mluví sám se sebou a s Bohem. Také proroci ať mluví dva nebo tři a ostatní nechť posuzují. Dostane-li se zjevení jinému, který sedí, první ať mlčí. Neboť můžete všichni prorokovat jeden po druhém, aby se všichni poučovali a všichni byli povzbuzeni. Duchové proroků jsou podřízeni prorokům. Neboť Bůh není Bohem nepořádku, nýbrž pokoje. Jako ve všech církvích svatých, ať ženy mlčí ve shromážděních; neboť jim není dovoleno mluvit, ale ať jsou podřízeny, jak praví Zákon. Chtějí-li se však o něčem poučit, nechť se otážou doma svých mužů. Je totiž nevhodné pro ženu mluvit ve shromáždění. Či snad slovo Boží vyšlo od vás? Nebo jedině k vám přišlo? Zdá-li se někomu, že je prorok nebo produchovnělý, ať uzná, že, co vám píšu, je nařízení Páně. A neuznává-li to kdo, není také uznán. Proto, moji bratři, usilujte o prorokování, a nebraňte, aby se mluvilo jazyky. Ale všechno ať se děje důstojně a spořádaně. Připomínám pak vám, bratři, evangelium, které jsem vám hlásal a které jste také přijali, v němž i trváte, skrze které také přicházíte ke spáse, držíte-li se ho tak, jak jsem vám je kázal, vyjma, že byste byli uvěřili nadarmo. Podal jsem vám zajisté především, co jsem také přijal, že totiž Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem, že byl pohřben a že třetího dne vstal podle Písem a že se zjevil Petrovi a potom dvanácti. Potom se zjevil více než pěti stům bratří najednou; většina z nich žije doposud, někteří však i zesnuli. Potom se zjevil Jakubovi, potom všem apoštolům. Naposled pak ze všech, jako nedonošenému plodu, zjevil se i mně. Vždyť já jsem poslední z apoštolů, který nejsem hoden nazývat se apoštolem, poněvadž jsem pronásledoval Boží církev. Ale milostí Boží jsem to, co jsem, a jeho milost ke mně nebyla marná. Pracoval jsem zajisté daleko více než všichni ostatní; ale to ne já, nýbrž Boží milost se mnou. Ale ať já nebo oni: tak kážeme a tak jste uvěřili. Jestliže se však káže o Kristu, že vstal z mrtvých, jak to, že někteří mezi vámi říkají, že není vzkříšení mrtvých? Není-li vsak vzkříšení mrtvých, ani Kristus nevstal. Ale nevstal-li Kristus, prázdné je naše kázání, prázdná je i vaše víra. My však se jevíme i jako nepraví svědci Boží, poněvadž jsme nesprávně svědčili o Bohu, že vzkřísil Krista, kdežto ho nevzkřísil, je-li pravda, že mrtví nevstávají. Nevstávají-li tedy mrtví, ani Kristus nevstal. A nevstal-li Kristus, marná je vaše víra, doposud jste ve svých hříších. Tedy i ti, kdo zesnuli v Kristu, zahynuli. Jestliže máme naději v Krista jen v tomto životě, jsme nejubožejší ze všech lidí. Ale Kristus vstal z mrtvých, prvotina zesnulých. Poněvadž totiž skrze člověka je smrt, skrze člověka je také vzkříšení mrtvých. Jako totiž v Adamovi všichni umírají, tak i v Kristu všichni budou oživeni. Ale každý ve svém pořádku: prvotina je Kristus, potom ti, kdo patří Kristu při jeho příchodu. Potom bude konec, až odevzdá království Bohu a Otci a až zničí každé panství, všechnu moc a sílu. On totiž musí kralovat, dokud si nepoloží všechny nepřátele pod nohy. Jako poslední nepřítel bude zničena smrt; všecko mu totiž (Bůh) poddal pod nohy. Ale když řekne: „Všecko je poddáno\, je zřejmé, že kromě toho, který mu všecko poddal. Až mu pak bude všecko poddáno, potom i sám Syn se poddá tomu, který mu podrobil všecko, aby Bůh byl všechno ve všem. Jinak co udělají ti, kdo přijímají křest za mrtvé? Jestliže mrtví vůbec nevstávají, proč tedy přijímat za ně křest? Proč také my se vydáváme do nebezpečí každou chvíli? Denně umírám, při chloubě, kterou mám z vás, bratři, v Kristu Ježíši, našem Pánu. Jestliže jsem - po lidsku v Efesu zápasil se šelmami, co mi to prospěje? Nevstávají-li mrtví, jezme a pijme, neboť zítra zemřeme. Nedejte se svésti! Špatné řeči kazí dobré mravy. Náležitě vystřízlivěte a nehřešte; neboť někteří jsou v nevědomosti o Bohu. Pravím to k vašemu zahanbení. Ale někdo řekne: Jak vstanou mrtví? S jakým tělem přijdou? Bláhový člověče. Co ty zaséváš, to neoživne, neodumře-li. A co zaséváš, není tělo, které má povstati, to nezaséváš, nýbrž holé símě, na příklad pšeničné nebo nějaké jiné. A Bůh mu dává tělo, jak chtěl, a každému ze semen zvláštní tělo. Každé tělo není stejné tělo, ale jiné je tělo lidské, jiné zase tělo zvířecí, jiné tělo ptačí, jiné rybí. A jsou těla nebeská a jsou těla pozemská. Ale jiná je jasnost těl nebeských a těl pozemských. Jinou jasnost má slunce, jinou jasnost měsíc a jinou jasnost mají hvězdy. Neboť jedna hvězda se liší od druhé jasností. Tak je i se vzkříšením mrtvých. Zasévá se porušitelné, vstane neporušitelné; zasévá se nevzhledné, vstane slavné; zasévá se slabé, vstane silné; zasévá se tělo oduševněné, vstane tělo produchovnělé. Je-li oduševněné tělo, je také produchovnělé. Tak je i psáno: První člověk Adam byl učiněn oživující duší; poslední Adam byl učiněn oživujícím duchem. Ale není první to produchovnělé, nýbrž oduševněné; potom to produchovnělé. První člověk byl ze země, byl zemský, druhý člověk je z nebe. Jaký je zemský, takoví jsou i zemští, a jaký je nebeský, takoví jsou i nebeští. Tedy jako jsme nesli podobnost se zemským, nosme podobnost i s nebeským! Toto vám pak, bratři, pravím: Tělo a krev nemůže mít podílu v Božím království, ani porušitelnost nemá podílu v neporušitelnosti. Hle, pravím vám tajemství: Všichni nezemřeme, ale všichni budeme proměněni, ve chvilce, v mžiku oka, při poslední polnici. Neboť zazní polnice, a mrtví vstanou neporušitelní, a my budeme proměněni. Neboť toto porušitelné (tělo) musí se odít v neporušitelnost a toto smrtelné odít se v nesmrtelnost. Až se tedy toto porušitelné (tělo) oděje v neporušitelnost a smrtelné oděje v nesmrtelnost, potom se splní slovo, jež bylo napsáno: Pohlcena je smrt ve vítězství. Kde je tvé vítězství, smrti? Kde je tvůj bodec, smrti? Bodcem smrti je totiž hřích, mocí hříchu zase je Zákon. Ale díky Bohu, který nám dopřává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista. Proto, moji milí bratři, buďte pevni, nepohnutelni, více se vždy čiňte v díle Páně, vždyť víte, že v Pánu vaše práce není marná. Co se týče sbírek, které se dějí pro svaté, čiňte je i vy tak, jak jsem nařídil církvím v Galacii. Prvního dne po sobotě každý z vás ať u sebe uloží a schová, kolik uzná za dobré, aby sbírky se nedaly až tehdy, když k vám přijdu. Až budu u vás, pošlu s listy ty, které uznáte za spolehlivé, aby donesli váš milodar do Jerusalema. Bude-li záhodno, abych také já šel, půjdou se mnou. Přijdu pak k vám cestou přes Makedonii; Makedonií totiž jen projdu, ale u vás možná zůstanu nebo také přezimuji, abyste vy mě doprovodili, kamkoli půjdu. Nechtěl bych vás vidět jen mimochodem, ale doufám, že u vás zůstanu nějakou dobu, dovolí-li Pán. V Efesu se pak zdržím až do letnic. Neboť se mi tam otevřely velké dveře a slibné; také odpůrců je mnoho. Až přijde Timothej, hleďte, ať je u vás bez bázně, neboť pracuje o díle Božím jako já. Nikdo jím tedy nepohrdej! Doprovoďte ho v pokoji, aby přišel ke mně; očekávám ho totiž s bratry. Co se týká bratra Apolla: Naléhavě jsem ho prosil, aby k vám přišel s bratřími; ale neměl vůbec chuti jít nyní. Přijde však, až nebude zaneprázdněn. Bděte, stůjte ve víře, jednejte mužně a buďte silní! Vše u vás ať se děje v lásce. O něco vás, bratři, prosím: Znáte dum Štěpánův, že je to prvotina Achaie a že se oddali službě svatých; i vy se podřizujte takovým a každému, kdo v práci pomáhá a namáhá se. Mám radost z přítomnosti Štěpána, Fortunáta a Achaika, poněvadž oni nahradili vaši nepřítomnost. Občerstvili totiž ducha mého i vašeho. Uznávejte tedy takové lidi! Pozdravují vás asijské církve. Pozdravují vás v Pánu Akvila a Priska s církví svého domu. Pozdravují vás všichni bratři. Pozdravte se navzájem svatým políbením. Pozdrav mou vlastní, Pavlovou rukou. Nemiluje-li kdo Pána, buď proklet. Maranatha. Milost Pána Ježíše buď s vámi. Moje láska se všemi vámi v Kristu Ježíši. Pavel, apoštol Krista Ježíše z vůle Boží, a bratr Timothej církvi Boží v Korintě se všemi svatými v celé Achaji. Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a Pána Ježíše Krista. Požehnaný buď Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista, nejmilosrdnější Otec a Bůh veškeré útěchy; on nás to těší ve všelikém našem soužení, abychom my byli schopni potěšit ty, kdo jsou v jakékoliv tísni, potěšit tím, čím nás potěšuje Bůh. Neboť jako jsme zahrnování Kristovým utrpením, tak se nám dostává skrze Krista i hojné útěchy. Ať jsme tedy souženi, je to pro vaši útěchu a spásu; ať jsme potěšováni, je to pro vaše potěšení, které působí ve snášení týchž utrpení, která trpíme i my. A máme o vás pevnou naději, protože víme, že, jako jste účastni utrpení, tak i útěchy. Nechceme vás, bratři, nechat v nevědomosti o soužení, které nás stihlo v Asii, jak na nás velmi těžce dolehlo nad síly, takže jsme pozbyli veškeré naděje v život. Ale sami v sobě jsme měli rozsudek smrti, a to proto, abychom nedoufali v sebe, nýbrž v Boha, který křísí mrtvé. On nás to zachránil z takové smrti a stále zachraňuje; v něho pak doufáme, že i nadále bude zachraňovat, když i vy nám přispíváte svými modlitbami, aby od mnoha osob za dar, kterého se nám dostalo, byly vzdány díky, skrze mnohé pro nás. Naší chloubou totiž je toto: svědectví našeho svědomí, že jsme žili na tomto světě, hlavně však před vámi, v prostnosti srdce a upřímnosti Boží, ne v tělesné moudrosti, ale v Boží milosti. Neboť nic jiného není v našem psaní k vám, než co v něm čtete a poznáváte. Doufám pak, že dokonale poznáte, jak jste nás i částečně poznali, že jsme vaše chlouba, jak i vy naše v den našeho Pána Ježíše. A v této důvěře chtěl jsem k vám prve přijít, abyste měli druhou milost, a přes vás projít do Makedonie a z Makedonie zase přijít k vám a od vás být doprovozen do Judska. Když jsem tedy měl toto v úmyslu, zachoval jsem se lehkovážně? Nebo snad podle svých choutek zamýšlím to, co zamýšlím, takže je u mne, ano, ano', i, ne, ne'? Ale jak je Bůh věrný, v našich slovech k vám není, ano' i, ne'. Neboť Syn Boží Ježíš Kristus, kterého jsme u vás hlásali, já totiž, Silvan a Timothej, nebyl, ano i, ne', nýbrž, ano' v něm se stalo. Všeliká totiž zaslíbení Boží v něm jsou, ano'; proto také skrze něho (zní) Amen Bohu k slávě skrze nás. Bůh pak, který nás s vámi utvrzuje v Kristu a který nás pomazal, ten nám také vtiskl pečeť a dal závdavek Ducha nám do srdce. Dovolávám se tedy Boha za svědka na svou duši, že (to bylo) ze šetrnosti k vám, (když) jsem dosud nepřišel do Korintu. Ne že bychom chtěli nad vámi panovat ve věcech víry, ale jsme jen pomocníky vaší radosti; vždyť ve víře stojíte pevně. Ale rozhodl jsem se k tomu, že k vám nepřijdu zase ve smutku. Neboť, jestliže já vás zarmucuji, kdo pak může způsobit radost mně, ne-li ten, kdo byl mnou zarmoucen? A toto jsem napsal, abych, až přijdu, nezakusil zármutek z těch, z kterých bych se měl radovat, když mám důvěru ve vás ve všechny, že moje radost je radostí vás všech. Neboť jsem vám psal z mnohé tísně a sklíčenosti srdce, s hojnými slzami, ne abyste upadli do smutku, nýbrž abyste poznali mou překypující lásku k vám. Jestliže však kdo způsobil zármutek, zarmoutil ne tak mne, ale zčásti - abych nepřepínal - vás všechny. Tomu, o kterého jde, stačí to pokárání, kterého se mu dostalo od většiny, a spíše mu už odpusťte a povzbuďte ho, aby on nebyl stráven přílišným smutkem. Proto vás vybízím, abyste rozhodli o lásce k němu. Proto jsem vám totiž také psal, abych zkouškou na vás poznal, jste-li ve všem poslušní. Komu pak vy něco odpouštíte, (odpouštím) i já. Neboť i já, co jsem odpustil - měl-li jsem co odpustit, (učinil jsem) to pro vás před tváří Kristovou, abychom nebyli oklamáni satanem; vždyť nám nejsou neznámy jeho úmysly. Když jsem přijel do Troady kvůli evangeliu Kristovu a když mi dveře byly otevřeny v Pánu, můj duch neměl klidu, protože jsem tam nenalezl Tita, svého bratra; ale rozloučil jsem se s nimi a odešel jsem do Makedonie. Ale díky Bohu, který nás vždycky vítězně předvádí v Kristu a skrze nás zjevuje vůni známosti o sobě na každém místě. Neboť jsme libou vůní Kristovou pro Boha jak mezi těmi, kdo jsou účastni spásy, tak mezi těmi, kdo jdou k záhubě. Jedněm vůní smrtelnou ke smrti, druhým zase vůní životnou k životu. A kdo k tomu postačí? My zajisté nepaděláme slovo Boží, jak to činí mnozí, nýbrž jako z čistého smýšlení, ano jako z Boha a před Bohem mluvíme v Kristu. Zase začínáme doporučovat sami sebe? Ci snad potřebujeme, jako někteří, doporučujících listin k vám nebo od vás? Náš list jste vy, vepsaný nám do srdce, a ten je známý a čtený ode všech lidí; je to na vás patrné, že jste Kristův list, při němž se uplatnila naše služba, ale který není vepsaný inkoustem, nýbrž Duchem Boha živého, ne na kamenných deskách, nýbrž na tělesných deskách, v srdci. Takovouto důvěru máme skrze Krista k Bohu. Ne že bychom sami od sebe byli schopni něco myslit jakoby jen ze sebe, ale naše schopnost jez Boha. On nás také uschopnil, abychom byli služebníky nové úmluvy, ne litery, nýbrž ducha. Neboť litera zabíjí, ale duch oživuje. Jestliže se však projevila ve slávě služba smrti vrytá literami do kamene, takže Izraelité nemohli upřít zrak na tvář Mojžíšovu pro lesk jeho tváře, který pomíjí, oč slavnější bude služba ducha! Neboť jestliže služba odsouzení byla slavná, ještě daleko více bude překypovat slávou služba spravedlnosti. A proto vzhledem k této převeliké slávě nemá slávu to, co došlo slávy v tomto případě. Neboť projevilo-li se slavně, co pomíjí, oč ve vĚtší slávě je to, co zůstává! Poněvadž tedy máme takovou naději, vystupujeme zcela nepokrytě; a ne jako Mojžíš, který si kladl roušku na tvář, aby izraelští synové neupírali zrak na konec toho, co pomíjí. Ale jejich myšlení otupělo. Neboť až do dneška táž rouška zůstává při čtení Starého Zákona a není odhalována, poněvadž pomíjí jen v Kristu. Ale dodnes, kdykoli se čte Mojžíš, rouška jim leží na srdci. Kdykoliv se však člověk obrátí k Pánu, ta rouška bývá snímána. Pán je duch; a kde je duch Páně, tam je svoboda. My všichni, jimž se na odhalené tváři odráží sláva Páně, jsme proměňování v touž podobu od slávy k slávě, jako od Pána, který je duch. Proto neklesáme na mysli při službě, kterou máme, podle milosrdenství, jehož se nám dostalo, nýbrž odmítáme nečestné tajnůstkářství, nejednáme obmyslně ani nepaděláme slovo Boží, nýbrž zjevným mluvením pravdy se doporučujeme každému lidskému svědomí před Bohem. A je-li přesto zakryto naše evangelium, je zakryto pro ty, kteří jdou k záhubě; a u těch bůh tohoto světa zaslepil mysl jako u nevěrců, aby jim nezazářilo osvícení evangelia o slávě Krista, který je obraz Boží. Neboť nekážeme sebe, nýbrž Ježíše Krista jako Pána; sebe pak jako vaše služebníky skrze Ježíše. Neboť Bůh, který řekl, aby se z temnot rozzářilo světlo, on zazářil nám v srdci, aby nás osvítil poznáním Boží slávy na tváři Kristově. Ten poklad máme ovšem v hliněných nádobách, aby nesmírná moc byla od Boha, a ne z nás. Ve všem býváme tísněni, ale ne stísněni, býváme bezradní, ale ne zoufalí, býváme pronásledováni, ale ne opuštěni, býváme sraženi k zemi, ale ne zničeni. Vždycky nosíme na svém těle umírání Ježíšovo, aby se zjevil na našem těle i život Ježíšův. Vždyť my, kteří žijeme, stále jsme vydáváni na smrt pro Ježíše, aby se i život Ježíšův zjevně ukázal na našem smrtelném těle. Tedy smrt je činná v nás, ale život ve vás. Ale protože máme téhož ducha víry shodně s tím, co je psáno: Uvěřil jsem, proto jsem mluvil, i my věříme, proto také mluvíme; neboť víme, že ten, který vzkřísil Pána Ježíše, vzkřísí s Ježíšem i nás a postaví s vámi. Vždyť všecko (se děje) pro vás, aby se milost rozhojnila, a tím aby se hojně rozmnožily díky velmi mnohých ke slávě Boží. Pročež neklesáme na mysli, ale, i když náš vnější člověk chátrá, přece ten, který je uvnitř, obnovuje se den ze dne. Neboť to chvilkové a lehké v nynějším našem soužení zjednává nám nad pomyšlení vznešenou, věčnou, plnovážnou slávu, poněvadž nehledíme na to, co je viditelné, nýbrž co je neviditelné. Neboť, co lze viděti, je dočasné, ale co nelze viděti, je věčné. Vždyť víme, že, až bude stržen stan našeho pozemského přebývání, máme obydlí od Boha, ne dům udělaný lidskýma rukama, nýbrž věčný, v nebesích. Proto také zde vzdycháme a toužíme po tom, abychom byli nadto oděni svým příbytkem z nebe, jen když nebudeme shledáni nazí, až ho oblečeme. Ano, pokud jsme v tomto stanu, vzdycháme pod břemeny, protože si nepřejeme, abychom ho byli zbaveni, nýbrž abychom byli přioděni, aby život pohltil, co je smrtelné. Ten však, kdo nás k tomu připravil, je Bůh, který nám dal Ducha jako závdavek. Tak tedy jsme ustavičně plni důvěry a dobře víme, že dokud dlíme v tomto těle, jsme v cizině daleko od Pána - žijeme totiž ve víře, ne v patření; jsme plni odvahy a ochotni raději opustit tělo a odebrat se domů k Pánu. Odtud i naše horlivá snaha, abychom se mu líbili, ať jsme v cizině anebo doma. Neboť my všichni se musíme objevit před soudní stolicí Kristovou, aby si každý odnesl, co učinil v těle, ať dobré, ať špatné. Poněvadž tedy víme, co je to bát se Pána, snažíme se přesvědčovat lidi, ale Bohu je o nás vše jasno; doufám, že i před vaším svědomím je to o nás jasno. Ne že bychom se vám znovu doporučovali, ale dáváme vám příležitost pochlubit se námi, abyste měli (něco) před lidmi, kteří se chlubí vnějškem, a srdcem ne. Jestliže jsme tedy byli v (jakémsi) blouznění, to pro Boha; a jsme-li při smyslech, pro vás. Vždyť láska Kristova nás pudí; soudíme takto: Jeden zemřel za všecky; zemřeli tedy všichni; a zemřel za všechny, aby ti, kdo žijí, nežili už pro sebe, ale pro toho, který za ně zemřel a vstal z mrtvých. Proto my od nynějška neznáme nikoho podle těla; a třeba jsme znali Krista podle těla, nyní ho tak již neznáme. Je-li tedy kdo v Kristu, je nové stvoření; staré věci pominuly, hle, stalo se vše novým. A to vše je od Boha, který nás se sebou smířil skrze Krista a dal nám službu toho smíru. Bůh to smiřoval v Kristu se sebou svět a nepřičítá (už) lidem jejich provinění a do nás vložil slovo o smíru. Konáme tedy poslání za Krista, jako by Bůh povzbuzoval skrze nás. Za Krista prosíme: Smiřte se s Bohem! Toho, který nepoznal hříchu, učinil pro nás hříchem, abychom se my stali Boží spravedlností v něm. Než pracujeme (s Bohem) dále a napomínáme vás, abyste nepřijali Boží milost nadarmo. Praví totiž: V milostivé době jsem tě vyslyšel a v den spásy jsem ti pomohl. Hle, nyní je doba vpravdě milostivá, hle, nyní je den spásy. Nikomu v 'ničem nedáváme pohoršení, aby nepadla hana na službu, ale ve všem se osvědčujeme jako Boží služebníci: v mnohé trpělivosti, v souženích, v tísních, v úzkostech, v ranách, v žalářích, v nepokojích, v námahách, v bdění, v postech; v čistotě, v poznání, ve shovívavosti, v dobrotě; v Duchu svatém, v upřímné lásce; ve slově pravdy, v Boží moci; zbraní spravedlnosti v pravici i v levici; poctou i potupou, špatnou i dobrou pověstí; jako svůdcové, a přece pravdiví, jako (bychom byli) neznámi, a přece (jsme) známí, jako blízcí smrti, a hle, žijeme, jako trestaní, a přece nejsme popravováni, jako smutní, a přece se stále radujeme, jako žebráci, a přece mnoho lidí obohacujeme, jako nemajetní, a přece všechno máme! Naše ústa k vám, Korinťané, mluvila otevřeně, naše srdce je široké. Netísníte se v nás, ale jste stísněni v svém nitru. Odplaťte se tedy stejně - mluvím k vám jako k dětem - a i vy rozšiřujte nitro! Nespřahejte se s pohany! Vždyť jak může spravedlnost působit spolu s nepravostí? Co má společného světlo a tma? A jaký je soulad mezi Kristem a Beliálem? Nebo účastenství věřícího s nevěřícím? A jaká shoda mezi chrámem Božím a modlářským? Vždyť my jsme chrám Boha živého, jak řekl Bůh: Budu mezi nimi přebývat a chodit, budu jejich Bůh a oni budou můj lid. Proto: Vyjděte od nich a oddělte se, praví Pán; a nečistého se nedotýkejte. Já vás přijmu a budu vám otcem, a vy mi budete za syny a dcery, praví všemohoucí Pán. Když tedy máme, milovaní, tato zaslíbení, očisťme se od každé poskvrny těla i ducha a dokonávejme své posvěcení v bázni Boží! Pojměte nás! Nikomu jsme neublížili, nikoho jsme nepřivedli ke zkáze, nikoho neoklamali. To nepravím, abych vás odsoudil. Vždyť jsem už prve řekl, že jste v našem srdci, spojeni s námi pro smrt i pro život. Velmi vám důvěřuji, velmi se vámi honosím. Jsem naplněn útěchou, překypuji radostí při veškerém našem soužení. Neboť od příchodu do Makedonie se nedostalo oddechu našemu tělu, ale byli jsme jen v samém soužení: zevně boj, uvnitř bázeň. Ale Bůh, který těší ponížené, potěšil nás příchodem Titovým. A nejen jeho příchodem, nýbrž i potěšením, kterého z vás nabyl, jak nám zvěstoval o vaší touze, o vašem nářku, o vašem horlení pro mne, takže jsem se ještě více zaradoval. Nechť jsem vás i zarmoutil v listě, nelituji toho, třebas jsem toho litoval. Vidím totiž, že ten list vás - byť i jen na chvíli - zarmoutil...; nyní se raduji, ne proto, že jste byli zarmouceni, ale že jste byli zarmouceni k pokání. Vždyť jste byli zarmouceni podle Boha, takže jste od nás neutrpěli škodu. Takový totiž zármutek, který je podle Boha, působí pokání k spáse, a toho nikdo nelituje; kdežto zármutek světa působí smrt. Neboť hle, jakou snaživost ve vás vyvolal tento zármutek podle Boha! A tu obranu, a tu nevoli, a tu bázeň, a tu touhu, a tu horlivost, a to potrestání! Po každé stránce jste prokázali, že jste bez viny v té věci. Proto, i když jsem vám psal, nepsal jsem kvůli tomu, kdo ukřivdil, ani kvůli tomu, komu bylo ukřivděno, ale proto, aby mezi vámi vyšlo najevo, jak pro nás horlíte před Bohem. Proto jsme se potěšili. A při tomto svém potěšení jsme se zaradovali ještě daleko více z radosti Titovy, protože jste vy všichni občerstvili jeho ducha; neboť jestliže jsem se před ním nějak vámi chlubil, necítil jsem se zahanben, ale jako jsme vám vše mluvili podle pravdy, tak se i naše chlubení před Titem ukázalo jako pravda. A jeho srdce je vám ještě více oddáno, když si vzpomíná na poslušnost vás všech, jak jste ho přijali s bázní a třesením. Raduji se, že ve všem mohu být o vás klidný. Oznamuji vám pak, bratři, Boží milost, které se dostalo církvím v Makedonii, že totiž v mnohém soužení, kterým byli zkoušeni, měli hojnost radosti, a jejich převeliká chudoba se rozhojnila v bohatství jejich velkodušnosti. Neboť podle své možnosti, ano, mohu jim to dosvědčit, nad svou možnost, sami od sebe a velmi naléhavě se nás doprošovali té milosti a účasti ve službě k prospěchu svatým. A nejen tak, jak jsme očekávali, ale napřed dali sami sebe Pánu, pak z vůle Boží i nám. Proto jsme vybídli Tita, aby jak začal, tak také dokonal u vás i toto dílo lásky. Nuže, jako ukazujete hojnost ve všem, ve víře, v slově, v poznání, ve vší snaživosti a ve své lásce, která je od nás, ukažte se takoví též i v tomto díle lásky! Nepravím to jako rozkaz, ale snaživostí jiných chci vyzkoušeti také pravost vaší lásky. Znáte zajisté milost našeho Pána Ježíše Krista, že, ač byl bohatý, stal se pro nás chudým, abyste vy zbohatli jeho chudobou. Dávám vám v tom jen radu; neboť to prospívá vám, když jste to předem počali nejen činit, ale i činit dobrovolně, již minulého roku. Nyní však dokončete i skutkem, aby té ochotě chtít odpovídalo i dokončení podle toho, co máte. Neboť je-li kde ochota, je vítána podle toho, co kdo má, nikoli podle toho, co nemá. Vždyť ne tak, aby pro jiné to byla úleva, pro vás tíseň, nýbrž podle rovnosti: Za nynějších poměrů váš nadbytek má doplnit jejich nedostatek, aby i jejich nadbytek doplnil váš nedostatek, aby nastalo vyrovnání, jak je psáno: Kdo měl mnoho, tomu nepřebývalo, a kdo měl málo, neměl nedostatek. Díky pak Bohu, který dal Titovi do srdce touž horlivost pro vás, když přijal toto vybídnutí, ba ukázal ještě větší horlivost a z vlastního rozhodnutí se k vám odebral. Poslali jsme s ním i bratra, který je chválen pro hlásání evangelia po všech církvích, a nejen to, ale církve nám ho určily za průvodce na cestách za tímto dílem lásky pro vás, kterému sloužíme k slávě samého Boha a podle své ochoty; chceme se tak vyhnout tomu, aby nás někdo nenařkl při tom bohatém daru, kterým přisluhujeme. Hledíme si totiž dobra nejen před Pánem, ale i před lidmi. Poslali jsme pak s nimi našeho bratra, o němž jsme se v mnoha záležitostech často přesvědčili, že je horlivý, nyní je však ještě horlivější pro plnou důvěru k vám. Ať jde o Tita, je to můj společník a spolupracovník pro vás, nebo o naše bratry, jsou to vyslanci církví, sláva Kristova. Podejte jim tedy důkaz o své lásce a že se vámi můžeme vychloubat před církvemi. Psát vám o této službě, která se koná pro svaté, je opravdu zbytečné. Vždyť znám vaši ochotu a pro ni se vámi chlubím před Makedoňany, že totiž Achaja je připravena od loňska, a vaše horlivost pobídla k závodění velmi mnohé. Poslal jsem však ty bratry, aby chlouba, kterou z vás máme, neukázala se v té věci prázdná; abyste, jak jsem řekl, byli připraveni, aby se snad nestalo, že až se mnou přijdou Makedoňané, aby vás nenalezli nepřipraveny, že bychom se museli stydět my, neřku-li vy. Proto jsem pokládal za nutné požádat bratry, aby k vám šli napřed a připravili ten šlechetný dar prve slíbený, aby byl připraven jako (skutečně) šlechetný dar, ne jako lakota. A (ještě) toto: Kdo rozsévá skoupě, skoupě bude také žnouti; a kdo rozsévá požehnaně, požehnaně bude i žnout. Každý (dej) podle toho, jak si umínil v srdci, ne z nechuti nebo z donucení; neboť Bůh miluje dárce veselého. Bůh pak je mocen zahrnout vás všelikou milostí, abyste měli vždycky ve všem dostatek a víc než dost, ke každému dobrému skutku, jak je psáno: Rozsypal, dal chudým; jeho spravedlnost zůstává na věky. A ten, který stále poskytuje símě rozsévačovi a chléb k jídlu, poskytne a rozmnoží vám osivo a dá vzrůst plodům vaší spravedlnosti; budete pak ve všem bohatí k všeliké štědrosti; ta působí, že lidé vzdávají skrze nás díky Bohu. Vždyť práce v této svaté službě nejen doplňuje nedostatky svatých, ale hojně z ní plynou i mnohé díky Bohu. A když se jim prokáže tato služba, je to k oslavě Boží, že se podřizujete evangeliu Kristovu, které vyznáváte, a že se v prostotě s nimi a se všemi dělíte; také ve svých modlitbách za vás touží po vás pro nesmírnou milost Boží vůči vám. Bohu díky za jeho nevýslovný dar! Já pak sám, Pavel, vás napomínám pro tichost a mírnost Kristovu, - já, který bývám pokorný, když jsem přítomen mezi vámi, ale když jsem vzdálen, bývám na vás smělý. Ale prosím, abych, až přijdu, nemusel být smělý v té jistotě, s kterou bych se měl, jak prý myslím, odvážit na některé lidi, kteří se o nás domnívají, že žijeme podle těla. Žijeme ovšem v těle, ale nebojujeme j způsobem tělesným. Neboť zbraně našeho i boje nejsou tělesné, nýbrž od Boha, mocné k zboření pevností; boříme rozumování a každou stavbu, která se zdvíhá proti poznání Boha, jímáme každou mysl, aby poslouchala Krista, a jsme pohotoví potrestat každou neposlušnost, jakmile se naplní vaše poslušnost. Hleďte na to, co máte před očima! Je-li někdo přesvědčen, že je Kristův, ať jen u sebe zase uváží, že jako je Kristův on, tak i my. Neboť i kdybych se trochu více chlubil svou plnou mocí, kterou dal Pán k vašemu vzdělávání a ne k vaší zkáze, nebudu zahanben, aby se nezdálo, že vás chci listy strašiti; neboť „jeho listy“ - říkají - „jsou důrazné a silné, avšak osobní vystupování je chabé a řeč nicotná.“ Takový člověk ať uváží: Jací jsme slovem skrze listy, když jsme nepřítomni, takoví (budem) i skutkem, až budeme přítomni. Neboť se neodvažujeme srovnávat nebo stavět na roven s těmi, kteří doporučují sami sebe; jsou totiž nerozumní, když se měří sami se sebou a přirovnávají se sami k sobě. My však se nebudeme vychloubat bez míry, nýbrž podle míry okrsku, který nám přidělil a vyměřil Bůh, dojít až i k vám. Vždyť ne tak, že bychom nedošli k vám, a teď se jen roztahujeme, ale dospěli jsme až i k vám v Kristově evangeliu; to se nechlubíme bez míry cizími námahami, ale máme naději, že, poroste-li vaše víra, vyrosteme mezi vámi ve shodě s naším okrskem, a ještě více, že budeme kázat radostnou zvěst v krajinách za vámi ležících, aniž se budeme vychloubat v cizím okrsku věcmi (už) hotovými. Kdo se pak chlubí, ať se chlubí v Pánu. Vždyť osvědčený muž není ten, kdo sám sebe doporučuje, nýbrž ten, koho Pán doporučuje. Kéž byste ode mne snesli trochu nerozumu! Ano, sneste mě! Neboť horlím o vás Boží horlivostí! Vždyť jsem vás zasnoubil jednomu muži, abych vás představil Kristu jako čistou pannu. Bojím se však, aby snad - jako had svedl Evu svou lstivostí, nezměnilo se vaše myšlení k horšímu od prostoty a čistoty vůči Kristu. Neboť přichází-li kdo hlásat jiného Ježíše, kterého jsme nehlásali, nebo přijímáte-li jiného ducha, kterého jste nepřijali, nebo jiné evangelium, které jste nedostali, to byste krásně snášeli. Myslím však, že nejsem v ničem za těmi nad-apoštoly. Neboť i když jsem nevzdělaný v řeči, nejsem však takový v poznání; vždyť je vám to o nás patrné v každé věci. Či jsem se dopustil hříchu, když jsem se pokořoval, abyste vy byli vyvýšeni, tím že jsem vám hlásal Boží radostnou zvěst zadarmo? Jiné církve jsem okupoval, když jsem přijal plat, abych vám mohl sloužit. A když jsem byl přítomen u vás a měl jsem nedostatek, nebyl jsem nikomu na obtíž. Neboť to, čeho se mi nedostávalo, doplnili bratři, kteří přišli z Makedonie; a vůbec jsem se chránil být vám na obtíž, a budu se chránit. Jako že je ve mně pravda Kristova, tato moje chlouba nebude utlumena v achajských krajích! Proč? Že vás nemiluji? Bůh to ví! Co však činím, budu dále činit, abych odňal záminku těm, kdo chtějí mít záminku, aby se shledalo, že v tom, čím se chlubí, jsou zrovna jako my. Neboť takoví lidé jsou lžiapoštolové, lstiví pracovníci, kteří se přestrojují za apoštoly Kristovy. A není divu; vždyť sám satan se přestrojuje za anděla světla. Není to tedy nic divného, jestliže i jeho služebníci se přestrojují za služebníky spravedlnosti; a jejich konec bude podle jejich skutků. Znovu říkám: Nikdo mě nepokládej za nerozumného; jestliže ano, přijměte mě jako nerozumného, abych se i já mohl trochu chlubit. Co mluvím, neříkám podle Pána, nýbrž jako v nerozumnosti, když se vychloubám s takovou jistotou. Protože se mnozí chlubí tělesným způsobem, i já se pochlubím. Vždyť rádi snášíte nerozumné, když jste sami rozumní. Neboť snášíte, jestliže vás někdo zotročuje, jestliže vás někdo vyjídá, jestliže vás obírá, jestliže se kdo vynáší, jestliže vás kdo bije do tváře. K (své) hanbě to pravím: v tom jsme byli jaksi slabí. Ale v čem si kdo troufá - v nerozumnosti to pravím, troufám si i já: Jsou Hebreové? Já také. Jsou Izraelité? Já také. Jsou potomci Abrahamovi? Já také. Jsou služebníci Kristovi? Mluvím jako bez rozumu: já více; v námahách mnohem hojněji, ve vězeních mnohem hojněji, v ranách nadmíru, v nebezpečí smrti častokrát. Od Židů jsem dostal pětkrát čtyřicet ran bez jedné; třikrát jsem byl mrskán, jednou kamenován, třikrát jsem ztroskotal, noc a den jsem se zmítal na mořských hlubinách; často na cestách, v nebezpečích na řekách, v nebezpečích od lupičů, v nebezpečích od svého národa, v nebezpečích od pohanů, v nebezpečích v městech, v nebezpečích na pouštích, v nebezpečích na moři, v nebezpečích mezi nepravými bratry, v námaze a svízeli, v častém bdění, v hladu a žízni, v častém postu, v zimě a nahotě. Nehledě k jiným věcem, ten denní nával ke mně, ta starost o všechny církve! Kdo je slabý, abych nebyl slabý i já? Kdo je ohrožen sváděním, aby to nerozpalovalo i mne? Je-li už třeba se chlubit, budu se chlubit svými slabostmi. Bůh a Otec Pána Ježíše ví, on, který je veleben na věky, že nelžu. V Damašku místodržitel krále Arety dal střežit město Damašek, aby se mě zmocnil; i byl jsem spuštěn v koši otvorem ve zdi a unikl jsem jeho rukám. Je třeba se chlubit - prospěšné to ovšem není, přijdu k viděním a zjevením Páně. Znám člověka v Kristu, který před čtrnácti roky - zdali v těle, nevím, či mimo tělo, nevím, Bůh to ví - byl uchvácen až do třetího nebe. A vím o tom člověku zda v těle či mimo tělo, nevím, Bůh to ví, že byl uchvácen do ráje a uslyšel nevyslovitelná slova, která není člověku dovoleno vyslovit. Takovým člověkem se budu chlubit, sám sebou se však chlubit nebudu, leda svými slabostmi. Kdybych se totiž chtěl chlubit, nebudu nerozumný, vždyť budu povídat pravdu; než nechám toho, aby mě někdo nepokládal za něco více, než co na mně vidí neb ode mne slyší, i při nesmírných zjeveních. Proto, abych se nevyvyšoval, byl mi dán do těla trn, posel satanův, aby mě bil do tváře, abych se nevynášel. Kvůli tomu jsem třikrát prosil Pána, aby ode mne odstoupil. A řekl mi: „Má milost ti stačí; neboť moc se zdokonaluje v slabosti.“ Velmi rád se budu tedy chlubit svými slabostmi, aby se nade mnou rozprostřela moc Kristova. Proto mám zálibu v slabostech, v příkořích, v nouzi, v pronásledováních, v tísních pro Krista. Neboť, když jsem slabý, tehdy jsem silný. Stal jsem se nemoudrým; vy jste mě k tomu donutili. Já jsem měl totiž dostat doporučení od vás; vždyť jsem nezůstal v ničem za těmi nadapoštoly, třebaže nejsem nic. Znamení apoštola se mezi vámi udála ve všeliké trpělivostí, v zázracích, divech a mocných činech. V čem jste byli tedy zkráceni proti ostatním církvím, leč jen v tom, že já sám jsem vám nepřipadl na obtíž? Odpusťte mi tu křivdu. Hle, po třetí jsem připraven k vám přijít. A nebudu vám na obtíž; nehledám totiž vaše věci, nýbrž vás. Nemají zajisté děti shromažďovat rodičům, nýbrž rodiče dětem. Já pak milerád vynaložím vše, ano i sebe vyčerpám pro vaše duše. A když vás tak velice miluji, mám být méně milován? Ale budiž! Já jsem vám nepřipadl na obtíž; ale, chytrák, lapil jsem vás lstí. Těžil jsem z vás snad skrze ty, které jsem k vám poslal? Požádal jsem Tita a poslal s ním (ještě jednoho) bratra. Těžil z vás Titus? Nešli jsme v témž duchu? Což ne v týchž šlépějích? Dlouho si již myslíte, že se před vámi hájíme. Mluvíme před Bohem v Kristu; a to všecko, milovaní, pro vaše vzdělání. Obávám se totiž, abych, až přijdu, nenalezl vás takovými, jakými vás nechci; a vy abyste mě neshledali, jakého mě nechcete; aby nebyly svár, řevnivost, hněvy, prchlivosti, pomluvy, našeptavačství, nadutosti, znepokojování; aby mě můj Bůh, až zase přijdu, u vás nepokořil a abych nemusil truchlit nad mnohými, kteří dříve zhřešili, ale nedali se na pokání z nečistoty a smilství a chlípnosti, kterých se dopustili. Hle, to k vám jdu po třetí. Ústy dvou nebo tří svědků se dokáže každá věc. “ Řekl jsem to dříve a říkám to předem, jako když jsem byl u vás po druhé a když jsem nyní nepřítomen, těm, kdo dříve zhřešili a všem ostatním: Až zase přijdu, nebudu šetřiti; vždyť si žádáte důkaz, že ve mně mluví Kristus; a ten není slabý na vás, nýbrž je mocný ve vás. On sice byl ukřižován jako slabý, ale žije z moci Boží; vždyť i my jsme slabí v něm, ale budeme s ním žít z moci Boži na vás. Zkoušejte sami sebe, zdali jste ve víře, sami sebe zkoumejte! Což nepoznáváte na sobě samých, že Ježíš Kristus je ve vás?, leda že důkazy nejsou pro vás. Ale doufám, že poznáte, že my nejsme bez důkazů. Modlíme se však k Bohu, abyste nečinili nic zlého, ne proto, aby se ukázaly důkazy pro nás, nýbrž abyste vy činili, co je dobré, my pak abychom byli jako bez důkazů. Vždyť nic nezmůžeme proti pravdě, nýbrž pro pravdu. Radujeme se totiž, kdykoliv jsme slabí, a vy jste mocní. Zato se i modlíme, za vaše zdokonalení. Proto píšu toto, jsa nepřítomen, abych, až budu přítomen, nemusil si počínat přísně podle moci, kterou mi dal Pán k budování, a ne ke zkáze. Nakonec, bratři, radujte se, zdokonalujte se, potěšujte se, buďte jedné mysli, žijte v pokoji, a Bůh pokoje a lásky bude s vámi. Pozdravte se vespolek svatým políbením. Pozdravují vás všichni svatí. Milost Ježíše Krista a láska Boží a společenství Ducha svatého budiž se všemi vámi! [Amen.] Pavel, apoštol (poslaný) ne od lidí, ani skrze člověka, nýbrž skrze Ježíše Krista a Boha Otce, který ho vzkřísil z mrtvých, a všichni bratři, kteří jsou se mnou, církvím galatským. Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a Pána Ježíše Krista, který vydal sám sebe za naše hříchy, aby nás vytrhl z nynějšího zlého světa, jak tomu chtěl Bůh a náš Otec; jemu buď sláva na věky věkův. Amen. Divím se, že se tak rychle odkláníte k jinému evangeliu od toho, který vás povolal v milosti Kristově. Ale není jiného (evangelia); jsou jen někteří lidé, kteří vás zneklidňují a chtějí převrátit evangelium Kristovo. Ale i kdybychom my nebo anděl z nebe vám hlásal evangelium jiné, než které jsme vám hlásali, buď proklet! Jak jsme dříve pověděli, i teď znovu pravím: Hlásá-li vám kdo evangelium jiné, než které jste přijali, buď proklet! Snažím se tedy nyní získat lidi nebo Boha? Či hledím líbit se lidem? Kdybych se chtěl ještě líbit lidem, nebyl bych Kristovým služebníkem. Oznamuji vám totiž, bratři, že evangelium, které jsem já hlásal, není (dílo) lidské; vždyť já jsem je nepřijal ani se mu nenaučil od člověka, nýbrž zjevením Ježíše Krista. Slyšeli jste přece o mém někdejším životě v židovství, jak jsem nadmíru pronásledoval Boží církev a hubil ji, a jak jsem předstihoval v židovství mnohé vrstevníky svého rodu, neboť jsem daleko více horlil pro podání svých otců. Ale když se zalíbilo tomu, který mě vyvolil již v lůně mé matky a povolal svou milostí, zjevit ve mně svého Syna, abych hlásal pohanům radostnou zvěst o něm, neobrátil jsem se hned k žádnému člověku, ani jsem nevystoupil do Jerusalema k těm, kdo byli apoštoly přede mnou, nýbrž odešel jsem do Arábie a zase jsem se vrátil do Damašku. Potom po třech letech jsem se odebral vzhůru do Jerusalema, abych poznal Kefu, a pobyl jsem u něho patnáct dní. Jiného z apoštolů jsem však neviděl, leč jen Jakuba, bratra Páně. Co vám pak píšu, hle, před Bohem to pravím, že nelžu. Potom jsem přišel do končin syrských a kilikijských. Ale judským církvím v Kristu jsem zůstal osobně neznám. Pouze slýchaly: „Ten, který nás kdysi pronásledoval, nyní zvěstuje víru, kterou kdysi hubil“, a velebily pro mne Boha. Potom po čtrnácti letech opět jsem šel vzhůru do Jerusalema s Barnabášem a vzal jsem s sebou i Tita. Šel jsem tam podle zjevení. I předložil jsem jim evangelium, které kážu mezi pohany, a to v soukromí těm, kteří jsou uznáváni, zdali snad neběžím nebo jsem neběžel nadarmo. Ale ani Titus, který byl se mnou, nebyl přinucen dát se obřezat, ačkoliv byl Řek; (tu otázku) způsobili vetřelí lživí bratři, kteří se mezi nás vloudili, aby číhali na naši svobodu, kterou máme v Kristu Ježíši, aby nás zotročili. A těm jsme ani na okamžik neustoupili a nepoddali se, aby vám zůstala (celá) pravda evangelia. Od těch však, kteří jsou za něco uznáváni...; jaké konečně měli postavení, na tom mi nezáleží; Bůh nehledí na osobu lidskou; - ti tedy, kteří jsou uznáváni, nic mi neuložili, spíše naopak, když viděli, že mně je svěřeno evangelium pro neobřezané, jako Petrovi pro obřezané - neboť ten, který pomáhal Petrovi v poslání mezi obřezanými, pomáhal i mně mezi pohany, a když poznali milost, která mi byla dána, Jakub, Kefas a Jan, kteří byli uznáváni jako sloupy, podali mně i Barnabášovi pravici na znamení společenství, že my jsme pro pohany, oni zase pro obřezané. Jen abychom pamatovali na chudé; a to jsem se také snažil horlivě činit. Když však přišel Kefas do Antiochie, přímo jsem se proti němu postavil, poněvadž bylo mu co vytknout. Než totiž přišli někteří od Jakuba, jídal společně s pohanokřesťany. Ale když přišli, vyhýbal se a odlučoval se z bázně před obřezanými. A s ním se přetvařovali také ostatní Židé, takže i Barnabáš byl stržen jejich přetvářkou. Ale když jsem viděl, že nejdou přímo podle pravdy evangelia, řekl jsem Kefovi přede všemi: „Žiješ-li ty, ač jsi Žid, po způsobu pohanském a ne židovském, jak to, že nutíš pohanokřesťany, aby se požidovštili?“ My jsme zrozením Židé a ne hříšníci z pohanů. Poněvadž však víme, že člověk nebývá ospravedlňován skutky ze Zákona, nýbrž skrze víru v Ježíše Krista, i my jsme uvěřili v Krista Ježíše, abychom byli ospravedlněni z víry v Krista a ne skutky ze Zákona; neboť skutky ze Zákona nebývá ospravedlňován žádný člověk. Jestliže pak ve své snaze být ospravedlněni v Kristu i my jsme shledáni hříšníci, což je proto Kristus pomocníkem k hříchu? Naprosto ne! Neboť se činím přestupníkem, staví m-li znovu to, co jsem zbořil. Vždyť já jsem skrze Zákon zemřel Zákonu, abych žil Bohu. Spolu s Kristem jsem ukřižován. Ale nežiji už já, nýbrž žije ve mně Kristus. Pokud pak nyní žiji v těle, je to život ve víře v Syna Božího, který si mě zamiloval a sám sebe vydal za mne. Neodmítám milost Boží; neboť kdyby spravedlnost byla ze Zákona, pak Kristus zemřel nadarmo. Ó pošetilí Galaté! Kdo vás uhranul? Vždyť vám byl před očima Ježíš Kristus zrovna vykreslen jako ukřižovaný. Jen to bych chtěl od vás zvěděti: dostali jste Ducha ze skutků Zákona či z kázání o víře? Tak jste pošetilí? Začali jste duchem, a nyní končíte tělem? Tolik jste vytrpěli nadarmo? Bylo-li to opravdu nadarmo... Tedy ten, který vám uděluje Ducha a dělá zázraky mezi vámi, (činí to) pro skutky Zákona či pro kázání o víře? Tak jako Abraham uvěřil Bohu a bylo mu to započteno jako spravedlnost. Chápejte přece, že synové Abrahamovi jsou ti z víry. Písmo, protože předvídalo, že vírou Bůh ospravedlňuje národy, předem ohlásilo Abrahamovi radostnou zvěst: „V tobě budou požehnány všechny národy.“ Proto ti z víry jsou požehnáni s věřícím Abrahamem. Ale všichni, kdo jsou ze skutků Zákona, jsou pod klatbou. Psáno je totiž: Proklet je každý, kdo vytrvale nečiní to, co je psáno v knize Zákona. Je pak patrné, že pro Zákon nikdo nebývá ospravedlňován u Boha, neboť „spravedlivý bude žít z víry.“ Ale Zákon není z víry, nýbrž: „Kdo ty věci bude činit, bude jimi živ.“ Kristus nás vykoupil z prokletí Zákona tím, že se stal pro nás kletbou, neboť je psáno: Prokletý je každý, kdo visí na dřevě, aby se dostalo požehnání Abrahamovo na pohany v Kristu Ježíši, bychom vírou přijali zaslíbení Ducha. Bratři, řeknu, jak to bývá u lidí. Ani lidské pořízení, když se stane pravoplatným, nikdo nemůže zrušit ani k němu nic přidat. - Zaslíbení byla dána Abrahamovi a jeho „potomku.“ Nepraví se „a potomkům\, jako o mnohých, nýbrž jako o jednom: „a tvému potomku\, a to je Kristus. - Říkám pak tím toto: Zákon, který byl dán po čtyřech stech třiceti letech, neruší pravoplatné Boží pořízení, takže by zmařil zaslíbení. Neboť jestliže dědictví je na základě Zákona, již by to nebylo na základě zaslíbení; než Bůh obdařil Abrahama skrze zaslíbení. K čemu tedy Zákon? Byl přidán pro poklesky, dokud nepřijde ten potomek, kterému platilo zaslíbení, byl prohlášen skrze anděly rukama prostředníka; prostředník však není, je-li jen jedna strana; Bůh ale je jeden. Zákon je tedy proti Božím slibům? Jistě ne! Neboť kdyby byl dán Zákon, který by byl schopen oživit, spravedlnost by byla vskutku ze Zákona. Ale Písmo uzavřelo všecko pod hřích, aby zaslíbení se dostalo vírou v Ježíše Krista těm, kdo věří. Ale než přišla víra, byli jsme střeženi Zákonem a uzavíráni pro tu víru, která měla být zjevená. Takto Zákon nám byl vychovatelem ke Kristu, abychom byli ospravedlněni z víry. Když však přišla víra, nejsme již pod vychovatelem. Všichni jste zajisté synové Boží vírou v Krista Ježíše; neboť všichni, kdo jste byli v Kristu pokřtěni, Krista jste oblékli. Již není Žid ani Řek, není otrok ani svobodný, není muž ani žena. Neboť vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši. Jste-li pak Kristovi, tedy jste potomstvo Abrahamovo, dědici podle zaslíbení. Pravím dále: Pokud je dědic nezletilý, v ničem se neliší od služebníka, ačkoliv je pánem všeho, ale je pod poručníky a správci až do doby předem stanovené otcem. Tak i my, když jsme byli nezletilí, sloužili jsme pod počátky světa. Když se však naplnil čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného ze ženy, narozeného pod Zákonem, aby vykoupil ty, kteří byli pod Zákonem, abychom byli přijat za syny. A proto jste synové, že Bůh poslal Ducha svého Syna vám do srdce, a ten volá: „Abba, Otče!“ Tedy už nejsi služebník, nýbrž syn; jestliže však syn, jsi i dědic skrze Boha. Ale tehdy, když jste neznali Boha, sloužili jste bohům, kteří přirozeností bohové nejsou. Když jste však nyní poznali Boha, či spíše: když Bůh poznal vás, jak se můžete znovu obraceti k slabým a chudým počátkům a chcete jim opět sloužiti? Zachováváte dny a měsíce a doby a roky. Bojím se o vás, že jsem se snad pro vás namáhal nadarmo. Buďte to, co jsem já, jako i já jsem jako vy, bratři, prosím vás. V ničem jste mi neublížili. Víte přece, že jsem vám po prvé hlásal evangelium s tělesnou nemocí, a vy jste mnou - přes tu překážku pro sebe na mém těle - nepohrdli ani mnou neopovrhli, nýbrž přijali jste mě jako Božího posla, jako Krista Ježíše. Kde je tedy vaše blaho? Neboť vydávám vám svědectví, že byste si vlastní oči byli vyloupli a mně je dali, kdyby to bylo možno. Stal jsem se tedy vaším nepřítelem, když jsem k vám mluvil pravdu? Oni pro vás horlí, ale ne dobře; chtějí vás spíše odloučit, abyste horlili pro ně. Je ovšem krásné, horlí-li kdo pro vás v dobrém vždycky, a nejen když jsem u vás, moje děti, které znovu bolestně rodím, až by se ve vás utvářil Kristus. A přál bych si být v této chvíli u vás a změnit svůj hlas; jsem totiž stran vás na rozpacích. Povězte mi vy, kteří chcete být pod Zákonem: Neslyšíte Zákon? Neboť je psáno: Abraham měl dva syny, jednoho z nevolnice, druhého z (manželky) svobodné. Ale ten z nevolnice se narodil podle těla, ten však ze svobodné podle zaslíbení. A to je řečeno jinotajně. Ty(ženy) totiž znamenají dvě úmluvy: jedna s hory Sinai, ta rodí k nevolnictví, to je Agar; Agar - hora Sinai je v Arábii; odpovídá nynějšímu Jerusalemu, neboť žije v nevolnictví se svými dětmi. Ale horní Jerusalem je svobodný, a to je naše matka. Neboť je psáno: Raduj se, neplodná, která nerodíš, propukni v jásot ty, která neznáš porodu; neboť žena opuštěná má více dětí než ta, která má muže. A vy, bratři, jste děti zaslíbení podle Izáka. Ale jako tehdy ten, který se narodil podle těla, pronásledoval toho podle ducha, tak je tomu i nyní. Ale co praví Písmo? Vyvrhni nevolnici i jejího syna, neboť syn nevolnice nebude dědit se synem svobodné! Proto, bratři, nejsme děti nevolnice, nýbrž svobodné. To je svoboda, k níž nás Kristus osvobodil. Buďte tedy pevní a neberte na sebe zase jho nevolnictví. Hle, já Pavel vám pravím: Budete-li se obřezávati, Kristus vám nic neprospěje. Znovu to pak osvědčuji každému člověku, který se obřezává, že je povinen plnit celý Zákon. Vy, kteří hledáte ospravedlnění v Zákoně, odloučili jste se od Krista, vypadli jste z milosti. Neboť my duchem z víry očekáváme naději spravedlnosti. V Kristu Ježíši totiž nic nepomůže ani obřezanost, ani neobřezanost, nýbrž víra, která je činná láskou. Běželi jste pěkně. Kdo vám zabránil neposlouchat pravdy? K tomu vás nepřemluvil ten, který vás povolal. Maličko kvasu, a celé těsto prokvasí. Já ve vás důvěřuji v Pánu, že nebudete jinak smýšlet; ale ten, kdo vás zneklidňuje, ponese své odsouzení, ať je to kdokoli. Co pak mne se týká, bratři, hlásám-li ještě obřízku, proč jsem dále pronásledován? Přestala by ovšem překážka z kříže. Ať se raději i vyříznou ti, kdo vás pobuřují! Ale vy, bratři, byli jste povoláni ke svobodě. Jen si nečiňte ze svobody podnět k tělesnosti, nýbrž služte si navzájem láskou. Neboť celý Zákon je naplněn tímto jedním přikázáním: Miluj svého bližního jako sám sebe. Jestliže se navzájem koušete a požíráte, dejte pozor, abyste se navzájem nestrávili. Chci pak říci: žijte duchovně, a nebudete ukájeti žádost těla. Tělo totiž žádostiví proti duchu, duch zase proti tělu; ti dva jsou totiž proti sobě, abyste nečinili, co byste chtěli. Jste-li vsak vedeni duchem, nejste pod Zákonem. Skutky těla jsou však patrné: je to smilství, nečistota, chlípnost, modloslužba, Čarodějství, nepřátelství, svár, žárlivost, hněvy, prchlivosti, roztržky, stranictví, závisti, opilství, nestřídmost a věci jim podobné. A to vám předpovídám, jak jsem již předpověděl: Kdo činí takové věci, nedojde Božího království. Ale plodem Ducha jest: láska, radost, pokoj, shovívavost, dobrotivost, dobrota, věrnost, tichost, zdrželivost Proti takovým věcem není zákon. Ti pak, kteří jsou Krista Ježíše, ukřižovali své tělo s jeho vášněmi a žádostmi. Žijeme-li duchem, duchem se také řiďme! Nebuďme žádostiví marné chvály, nepopuzujme se vespolek, nezáviďme jeden druhému! Bratři, jestliže by byl někdo přistižen v nějakém poklesku, vy, kteří jste duchovní, napravujte takového v duchu mírnosti; dej jen pozor na sebe, abys neupadl do pokušení i ty. Pomáhejte si navzájem nést břemena, a tak naplníte Kristův zákon. Nebo myslí-li si kdo, že je něco, ačkoliv není nic, klame sám sebe. Každý pak zkoumej vlastní dílo, a tak se bude každý chlubit sám pro sebe, a ne vzhledem k druhému, ' Neboť každý ponese své vlastní břemeno. Kdo je poučován ve slově, ať se sdílí se svým učitelem o všechny své statky. Nemylte se, Bohu se nelze posmívati! Neboť co kdo zasel, to bude i žít. Neboť kdo zasévá do svého těla, z těla bude žnout záhubu. Kdo však zasévá do ducha, z ducha bude žnout věčný život. Čiňme dobro vytrvale; neboť neochabneme-li, v svůj čas budeme žnouti. Nuže, dokud máme čas, prokazujme dobro všem, zvláště však svým souvěrcům. Podívejte se, jak velkými písmeny jsem vám napsal vlastní rukou. Všichni ti, kdo chtějí pěkně vypadat v tělesnosti, nutí vás, abyste se dávali obřezávati, jen aby nebyli pronásledováni pro Kristův kříž. Vždyť ti, kdo se dávají obřezávat, sami nezachovávají Zákon, ale chtějí, abyste se vy dali obřezávati, aby se mohli chlubit vaším tělem. Já však ani na to nemyslím chlubit se, leč v kříži našeho Pána Ježíše Krista, jímž byl pro mne ukřižován svět a já světu. Neboť ani obřízka nic není, ani neobřízka, ale nové stvoření. A nade všemi, kdo budou žít podle tohoto pravidla, budiž pokoj a slitování, nad Božím Izraelem. Ostatně ať mi už likdo nepůsobí obtíže, neboť já nosím na vém těle znamení Ježíšova. Milost našeho Pána Ježíše Krista budiž s vaším duchem, bratři. Amen. Pavel, apoštol Ježíše Krista z Boží vůle, svatým [v Efesu] a věřícím v Kristu Ježíši. Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a Pána Ježíše Krista! Veleben budiž Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás požehnal v Kristu všelikým duchovním požehnáním v nebesích, podle toho, jak si nás v něm vyvolil před založením světa, abychom byli před ním svatí a neposkvrnění. V lásce si nás předurčil za syny skrze Ježíše Krista, podle rozhodnutí své vůle, aby se vzdávala chvála jeho slavné milosti, kterou nás omilostnil v svém milovaném (Synu). V něm totiž máme vykoupení skrze jeho krev, odpuštění poklesků podle jeho bohaté milosti, kterou nás hojně obdařil s veškerou moudrostí a rozumností, když nám oznámil tajemství své vůle, které podle vlastního rozhodnutí, jež stanovil v něm, zařídí v plnosti času: sjednotit vše v Kristu, to, co je na nebi, i to, co je na zemi. A v něm i my jsme se stali dědici, jak nám bylo předurčeno podle ustanovení toho, který všecko působí podle úradku své vůle, abychom byli ke chvále jeho slávy, my (totiž), kteří jsme dříve měli naději v Kristu. A v něm i vy, když jste uslyšeli slovo pravdy, evangelium o své spáse, a když jste v ně i uvěřili, byli jste poznamenáni zaslíbeným Duchem svatým. On je závdavek našeho dědictví, vzhledem k plnému vykoupení toho, co bylo vyzískáno k chvále jeho slávy. Proto i já, když jsem uslyšel o víře, kterou máte v Pána Ježíše, a o lásce vůči všem svatým, nepřestávám za vás děkovat a vzpomínat (na vás) ve svých modlitbách, aby Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, vám dal ducha moudrosti a zjevení v poznání sebe, osvícené oči vašemu srdci, abyste věděli, k jaké naději jste od něho povoláni, jaké bohatství slávy má jeho dědictví mezi svatými a jak nesmírná je velikost jeho moci na nás, na věřících, podle působnosti jeho mocné sily, kterou působil v Kristu, když ho vzkřísil z mrtvých a posadil po své pravici v nebesích: vysoko nade všecko knížectvo a mocnosti a síly i panstvo a nad každé jméno, které je jmenováno nejen v tomto věku, nýbrž i v budoucím. A všecko mu poddal pod nohy, jeho pak dal nade vším za hlavu Církvi, která je jeho tělo, doplnění toho, který má ze všech celou náplň. I vás (oživil), když jste byli mrtvi pro své poklesky a hříchy, v kterých jste kdysi žili podle ducha tohoto světa, podle knížete, který má moc ve vzduchu, ducha to, který nyní působí v neposlušných lidech; mezi nimi jsme i my všichni kdysi žili v žádostech svého těla, neboť jsme činili, co se tělu zachtělo a na mysl přišlo; i byli jsme od přirozenosti předmětem hněvu, jako i ostatní. Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, pro svou velkou lásku, kterou nás miloval, i když jsme byli mrtvi poklesky, oživil nás spolu s Kristem - milostí jste totiž spaseni - a spolu (s ním) nás vzkřísil a spolu (s ním) posadil na nebesích v Kristu Ježíši, aby ukázal v budoucím věku nesmírné bohatství své milosti v dobrotě vůči nám v Kristu Ježíši. Neboť milostí jste spaseni skrze víru; a to ne ze sebe, je to Boží dar; ne ze skutků, aby se nikdo nechlubil. Jsme přece jeho dílo, neboť jsme byli stvořeni v Kristu Ježíši k dobrým skutkům, které Bůh předem připravil, abychom v nich žili. Proto pamatujte, že jste byli kdysi pohané podle těla - byli jste nazýváni neobřezanými od těch, kteří se nazývají obřezanými na těle lidskýma rukama, že jste byli onoho času bez Krista, odloučeni od izraelského společenství, cizinci úmluvám zaslíbení, a neměli jste naděje a byli jste bez Boha na tomto světě. Nyní však v Kristu Ježíši vy, kteří jste byli kdysi daleko, stali jste se blízkými krví Kristovou. Neboť on je náš pokoj, on, který obojí spojil vjedno a zbořil přehradovou stěnu, (zdroj) nepřátelství, když na svém těle zrušil Zákon s jeho příkazy a ustanoveními, aby v sobě samém vzdělal dva v jednoho nového člověka, a tím zjednal pokoj, a aby smířil s Bohem oba v jednom těle skrze kříž tím, že na něm usmrtil nepřátelství. A když přišel, zvěstoval pokoj vám, kteří jste byli daleko, a pokoj těm, (kdo byli) blízko; neboť skrze něho my obojí máme přístup k Otci v jednom Duchu. Proto nejste již cizinci a přistěhovalci, nýbrž jste spoluobčané svatých a z rodiny Boží; jste vybudováni na základě apoštolů a proroků, kde základním úhelným kamenem je Kristus Ježíš; v něm je celá stavba spojena a roste ve svatý chrám v Pánu; v něm pak spolu i vy jste zbudováni v Boží příbytek v Duchu. Proto já, Pavel, vězeň Krista Ježíše pro vás, pro pohany. Přece jste snad slyšeli o správě Boží milosti svěřené mi pro vás, že zjevením mi bylo oznámeno tajemství, jak jsem již dříve krátce napsal; když to přečtete, můžete (z toho) pochopit moji obeznalost v tajemství o Kristu, které v dřívějších dobách nebylo oznámeno lidským synům tak, jako bylo nyní zjeveno jeho svatým apoštolům a prorokům v Duchu: že i pohané jsou spoludědici, spoluúdy a spoluúčastníky zaslíbení v Kristu Ježíši skrze evangelium. A jeho služebníkem jsem se stal podle daru Boží milosti, která mi byla dána podle působivosti jeho moci. Mně, nejmenšímu ze všech svatých, byla dána ta milost, zvěstovat pohanům nevystihlé bohatství Kristovo a objasnit všem, jak bylo uskutečněno tajemství, od věků skryté v Bohu, Stvořiteli všeho, aby přerozmanitá moudrost Boží se nyní stala skrze Církev zjevnou knížatům a mocnostem v nebesích, podle odvěkého úradku, který vykonal v Kristu Ježíši, našem Pánu. V něm smíme volně přistoupit s důvěrou (k Bohu) skrze víru v něho. Proto prosím, neklesejte na mysli pro má soužení za vás; vždyť jsou vaší slávou. Proto klekám na kolena před Otcem, od něhož se odvozují všechny rodiny na nebi i na zemi: uděliž vám podle bohatství své velebnosti moc, abyste jeho Duchem zesíleli v svém nitru, aby Kristus přebýval skrze víru ve vašem srdci; ať jste zakořeněni a založeni v lásce, abyste byli schopni pochopit se všemi svatými, jaká je šíře a délka, výška i hloubka, a poznat Kristovu lásku, která převyšuje poznání, abyste byli naplněni veškerou plností Boží. Tomu pak, který je mocen učinit všecko, nesmírně více než zač prosíme nebo co chápeme, podle moci, která v nás působí, tomu budiž sláva v Církvi v Kristu Ježíši po všechna pokolení na věky věkův. Amen. Povzbuzuji vás tedy já, vězeň v Pánu: Žijte hodně toho povolání, kterým jste byli povoláni, s veškerou pokorou a mírností, s trpělivostí; snášejte se vespolek v lásce, snažte se zachovat jednotu ducha ve svazku pokoje. Je jedno tělo a jeden Duch, jako jste také byli povoláni v jedné naději svého povolání. Je jeden Pán, jedna víra, jeden křest. Je jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi a skrze všecky a ve všech. Každému z nás pak byla dána milost podle míry Kristova daru. Proto se praví: Vystoupil na výsost, odvedl zajatce, dal dary lidem. Co však jiného znamená,vystoupil' než to, že i,sestoupil' do nižších oblastí země? Kdo sestoupil je týž, kdo také vystoupil nade všechna nebesa, aby vše naplnil Ten také dal jedny za apoštoly, jiné za proroky, jiné za evangelisty, jiné pak za pastýře a učitele, aby zdokonalili svaté k dílu služby, k vybudování Kristova těla, dokud nedospějeme všichni k jednotě víry a poznání Syna Božího, v dokonalého muže, k míře vzrůstu Kristovy plnosti; abychom již nebyli jako děti, kterými pohazuje a zmítá vítr lecjakého učení, v kterém lidská chytrost a prohnanost nastražuje blud. Ale vyznávejme pravdu a rosťme v lásce ve všem k tomu, který je hlavou, Kristus. Z něho celé tělo, spojené a spjaté každým spojem, podle toho, jak je každému údu vyměřeno působit, vzrůstá k své výstavbě v lásce. Toto tedy pravím a dokládám se v Pánu: Nežijte už, jak i pohané žijí v svém planém myšlení. Mají rozum zatemnělý, jsou odcizeni Božímu životu pro nevědomost, která je v nich, pro zatvrzelost jejich srdce. Oni totiž otupěli a oddali se neřestnosti, takže chtivě dělali všelikou nečistotu. Ale vy jste se tak nenaučili na Kristu. Přece jste o něm slyšeli a o něm jste byli vyučeni podle pravdy, jak je v Ježíšovi, že se máte zbavit starého člověka s dřívějším způsobem života, který hyne na klamné chtíče, obnovit se však svým duchovním smýšlením a obléci nového člověka, který je stvořen podle Boha v pravdivé spravedlnosti a svatosti. člověka, který je stvořen podle Boha v pravdivé spravedlnosti a svatosti. Proto odložte lež a mluvte pravdu každý se svým bližním, vždyť jsme vespolek údy. Hněváte-li se, nehřešte; slunce ať nezapadá nad vaším hněvem; ani nedávejte místa ďáblovi. Kdo kradl, ať už nekrade, ale raději ať pracuje a vydělává si vlastníma rukama majetek, aby měl z čeho udělovat tomu, kdo má nouzi. Žádné špatné slovo ať vám nevychází z úst, ale jen dobré slovo, jak je ho třeba ke vzdělání, aby sdělilo milost posluchačům. A nezarmucujte svatého Ducha Božího, kterým jste byli poznamenáni ke dni vykoupení. Ať se od vás vzdálí veškerá hořkost, zlost, hněv, křik a utrhání se vší zlobou. Buďte spíše k sobě navzájem dobrotiví, milosrdní, jeden druhému odpouštějte, jak i vám Bůh odpustil v Kristu. Napodobujte tedy Boha jako milované děti a žijte v lásce, jako i Kristus vás miloval a vydal sebe za nás Bohu v úplnou oběť s líbeznou vůní. Smilství však a všeliká nečistota nebo lakomství ať není mezi vámi ani jmenováno, jak se sluší na svaté; ani ne obojaké, pošetilé a šaškovské mluvení, to se nesluší; ale spíše děkování. Neboť to si dobře zapamatujte, že žádný smilník nebo nečistý nebo lakomec, to je modloslužebník, nemá dědictví v království Kristově a Božím. Nedejte se od nikoho svádět marnými řečmi; neboť pro tyto věci přichází hněv Boží na neposlušné lidi. Proto s nimi nic nemějte! Byli jste ovšem kdysi tmou, ale nyní jste světlem v Pánu. Žijte jako účastníci světla; ovoce světla však záleží ve vší dobrotě a spravedlnosti a pravdě. Zkoumejte, co se líbí Pánu, a neúčastněte se neplodných skutků tmy, ale raději je i kárejte; vždyť je hanebné už jen mluvit o tom, co oni pášou potají. Když však něco je káráno, vychází světlem najevo; neboť všecko, co je najevě, je světlo. Proto se praví: Probuď se ty, co spíš, a vstaň z mrtvých, a zasvitne ti Kristus! Dejte tedy dobrý pozor, jak máte žít, ne jako nemoudří, nýbrž jako moudří, že využijete času, neboť dny jsou zlé. Proto nebuďte nerozumní, nýbrž chápejte, co je vůle Páně. A neopíjejte se vínem, je v tom prostopášnost, ale naplňte se Duchem; mluvte k sobě navzájem v žalmech, chvalozpěvech a duchovních písních, pějte a hřejte Pánu svým srdcem; děkujte stále za všechno ve jménu našeho Pána Ježíše Krista Bohu a Otci. Buďte si navzájem poddáni v bázni Kristově: Ženy svým mužům jako Pánu, protože muž je hlava ženy, jako Kristus je hlava Církve, on, Spasitel tohoto těla. Ale jako Církev je poddána Kristu, tak i ženy mužům ve všem. Muži, milujte manželky, jak i Kristus miloval Církev a sám sebe vydal za ni, aby ji posvětil ve vodní koupeli slovem, aby si sám připravil Církev slavnou, která nemá poskvrny nebo vrásky nebo čehokoliv takového, ale aby byla svatá a bezúhonná. Tak i mužové mají milovat své ženy jako vlastní tělo. Kdo miluje svou ženu, sám sebe miluje. Neboť nikdo nikdy neměl v nenávisti své tělo, ale živí a chová je, jak i Kristus Církev, protože jsme údy jeho těla. Proto opustí člověk otce i matku a přilne k své manželce, a budou dva jedno tělo. Toto tajemství je velké, pravím to však ve vztahu ke Kristu a k Církvi. Ale i vy všichni do jednoho milujte svou manželku jako sami sebe; manželka pak ať se bojí muže. Děti, poslouchejte svých rodičů v Pánu, neboť to je spravedlivé. Cti otce svého i matku - to je první přikázání se zaslíbením: aby se ti dobře vedlo a abys byl dlouho živ na zemi. A vy, otcové, nepopouzejte své děti k hněvu, ale vychovávejte je v kázni a v napomínání Páně. Otroci, poslouchejte svých tělesných pánů s bázní a uctivostí v upřímnosti svého srdce jako Krista; neslužte jen na oko jako ti, kdo se chtějí zalíbit lidem, nýbrž jako služebníci Kristovi, kteří ze srdce plní Boží vůli. Služte ochotně jako Pánu, a ne lidem, neboť víte, že každý, ať otrok či svobodný, učiní-li co dobrého, zase to dostane od Pána. A páni, jednejte s nimi stejně. Zanechejte vyhrůžek, vždyť víte, že jejich i váš Pán je v nebesích; a on nestraní. Konečně, buďte silní v Pánu a v jeho všemohoucnosti. Oblecte se v plnou zbroj Boží, abyste mohli čelit ďáblovým nástrahám. Neboť nevedeme zápas proti krvi a tělu, ale proti knížatům a mocnostem, proti vládcům světa této temnosti, proti zloduchům v oblasti nebes. Proto vezměte na sebe plnou výzbroj Boží, abyste mohli odolat v den zlý, a po těžkém boji pevně státi. Stůjte tedy a buďte opásáni na bedrech pravdou, oděni v pancíř spravedlnosti a obuti na nohou pohotovostí evangelia pokoje. K tomu ke všemu vezměte štít víry, kterým byste mohli uhasit všechny ohnivé šípy toho ničemníka. Uchopte také přilbici spásy a meč ducha, to je slovo Boží. Každou modlitbou a prosbou se modlete v každou dobu v duchu; a k tomu bděte s veškerou vytrvalostí v modlitbě za všechny svaté, i za mne, aby mi bylo dáno slovo, když promlouvám, abych s odvahou činil známým tajemství radostné zvěsti, jejímž hlasatelem jsem v okovech, abych si v tom počínal odvážně, jak je mou povinností mluvit. Abyste pak věděli i vy, co je se mnou, co dělám, všechno vám oznámí Tychikus, milovaný bratr a věrný pomocník v Pánu; poslal jsem ho k vám právě proto, abyste se dověděli, jak se nám daří, a aby potěšil vaše srdce. Pokoj bratřím a láska s vírou od Boha Otce a Pána Ježíše Krista. Milost se všemi, kdož milují našeho Pána Ježíše Krista láskou nehynoucí. Pavel a Timothej, služebníci Krista Ježíše, všem svatým v Kristu Ježíši s biskupy a jáhny ve Filippech. Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a Pána Ježíše Krista. Děkuji svému Bohu, kdykoliv na vás vzpomínám, a při všech svých modlitbách prosím s radostí vždycky za vás za všechny, pro vaši účast v evangeliu od prvního dne až do této chvíle. E Mám důvěru právě v to, že ten, který počal ve vás dobré dílo, dokoná je až ke dni Krista Ježíše. Vždyť je spravedlivé, abych já o vás o všech takto smýšlel, protože vás mám v srdci, vás všechny, kteří jste spoluúčastníky v mé milosti jak v mých okovech, tak při obraně a utvrzování evangelia. Neboť Bůh je mi svědkem, jak po vás po všech toužím v srdci Krista Ježíše! A o toto se modlím: Nechť se vaše láska víc a víc rozmáhá v poznání a ve všeliké zkušenosti, abyste dovedli rozlišit, čemu třeba dát přednost, abyste byli čistí a bezúhonní ke dni Kristovu, naplnění ovocem spravedlnosti skrze Ježíše Krista, k slávě a chvále Boží. Chci však, bratři, abyste věděli, že mé postavení spíše přispělo ke zdaru evangelia, takže se celému dvoru a všem ostatním stalo známým, že jsem v okovech pro Krista. I většina bratří v Pánu se mými okovy vzchopila, že ještě odvážněji mluví bez bázně Boží slovo. Někteří sice hlásají Krista i ze závisti a hádavosti, jiní však i z dobré vůle. Tito z lásky, neboť vědí, že jsou určeni k obraně evangelia; oni však hlásají Krista ze sobeckosti, ne z čistého úmyslu; domnívají se, že mi v okovech způsobí soužení. Než co na tom? Jen když je hlásán Kristus, ať jakkoli - zde s vedlejším úmyslem, tam upřímně; a z toho se raduji. Ale budu se i dále radovat, vždyť vím, že se mi to obrátí ke spáse vaší modlitbou a přispěním Ducha Ježíše Krista, jak toužebně očekávám a mám naději, že v ničem nebudu zahanben, nýbrž zcela zjevně, jako vždycky i nyní, Kristus bude zveleben na mém těle, ať životem, ať smrtí. Vždyť Kristus je pro mne život a smrt zisk. Avšak žít v těle by pro mne znamenalo plodnou práci; a nevím, co volit. Přitahuje mě totiž obojí: mám touhu zemřít a být s Kristem, a to je nadmíru lepší; ale zůstat v těle je nutnější pro vás. A o tom jsem jist a vím to, že zůstanu, a dlouho zůstanu vám všem k vašemu prospěchu a k radosti z víry, abyste se tím hojněji mohli mnou chlubit v Kristu Ježíši, když zase k vám přijdu. Jen se chovejte důstojně evangelia Kristova, abych, ať přijdu a vás uvidím, či ať jsem nepřítomen, slyšel o vás, že pevně stojíte v jednom duchu, když jako jedna duše společně zápasíte pro víru v evangelium a nedáváte se v ničem zastrašovat protivníky; to je pro ně znamením záhuby, pro vás však spásy, a to od Boha. Neboť se vám dostalo milosti pro Krista, nejen to, abyste v něho věřili, nýbrž i to, abyste pro něho také trpěli; máte týž zápas, jaký jste viděli na mně a o jakém nyní u mne slyšíte. Je-li proto nějaká útěcha v Kristu, je-li nějaké ulehčení z lásky, je-li nějaké duchovní společenství, nějaký soucit a milosrdenství, naplňte mou radost, abyste byli téhož smýšlení, měli touž lásku, byli jednomyslní, jednoho smýšlení; abyste nebyli v ničem sobečtí ani chtiví marné slávy, ale v pokoře pokládejte jeden druhého za lepšího než sebe samé. Nehleďte každý jen na vlastní dobro, nýbrž každý i na dobro druhých. Mějte v sobě to smýšlení, které je v Kristu Ježíši: Ačkoliv má božskou přirozenost, nic nedbal na svou vznešenost, že je rovný Bohu, nýbrž zřekl se sám sebe, když vzal na sebe služebnou přirozenost a stal se jako jeden z lidí. Navenek byl shledán jako člověk, ponížil sám sebe, když se stal poslušným až k smrti, a to k smrti kříže. Proto také ho Bůh povýšil a dal mu jméno, které je nade všecko jméno, aby ve jménu Ježíšově pokleklo každé koleno nebešťanů, pozemšťanů a podzemšťanů, a aby každý jazyk vyznal, že Pánem je Ježíš Kristus, k slávě Boha Otce. Proto, moji drazí, jak jste vždycky poslechli, pracujte s bázní a s chvěním o své spáse, nejen jako v mé přítomnosti, nýbrž mnohem více nyní v mé nepřítomnosti. Vždyť Bůh sám to působí ve vás i chtění i konání podle své blahovůle. Všechno čiňte bez reptání a rozumování, abyste byli bez úhony a čistí, Boží děti bez poskvrny uprostřed špatného a převráceného pokolení, mezi nimiž svítíte jako světla ve světě. Držte slovo života, mně k chloubě pro den Kristův, že jsem neběžel nadarmo ani se nadarmo nenamáhal. Než má-li být má krev prolita v úlitbu při obětování a přisluhování vaší víry, raduji se a raduji se spolu s vámi se všemi. Stejně však i vy se radujte a mějte radost se mnou! Doufám v Pánu Ježíši, že k vám brzy budu moci poslat Timotheje, abych i já byl dobré mysli, až se dovím, jak se vám daří. Nemám totiž nikoho, kdo by tak smýšlel a tolik upřímně pečoval o vaše věci; neboť všichni se honí za svými zájmy, ne za zájmy Krista Ježíše. Víte, jak se osvědčil, že jako dítě s otcem sloužil se mnou v evangeliu. Toho tedy doufám poslati, jakmile uvidím, na čem jsem; mám však důvěru v Pána, že i sám brzy přijdu. Zatím jsem však pokládal za nutné poslat k vám Epafrodita, svého bratra a spolupracovníka i spolubojovníka, kterého jste poslali, aby mi přisluhoval v mých potřebách. Vždyť toužil po vás po všech a byl smuten, protože jste slyšeli, že se rozstonal. A opravdu onemocněl na smrt. Bůh se však nad ním slitoval, a nejen nad ním, nýbrž i nade mnou, abych neměl zármutek na zármutek. Tím spěšněji jsem ho proto poslal, abyste se při pohledu na něho zase zaradovali a já abych měl o zármutek méně. Přijměte ho tedy v Pánu s veškerou radostí a mějte takové lidi v úctě. Neboť pro dílo Kristovo málem by byl zemřel, když dal vlastní život v sázku, aby doplnil, co chybělo ve vaší službě pro mne. Konečně, moji bratři, radujte se v Pánu! Psát vám tytéž věci není mi obtížno, vám to však dodá jistoty. Chraňte se těch psů, chraňte se těch špatných dělníků, chraňte se té rozřízky! Neboť (správně) obřezaní jsme my, kdo duchem sloužíme Bohu a máme chloubu v Kristu Ježíši a neskládáme důvěru v tělo, ačkoliv také já mám proč mít důvěru i v tělo. Myslí-li někdo jiný, že může skládat důvěru v tělo, tím více já! Byl jsem obřezán osmého dne, jsem rodem Izraelita, z kmene Benjaminova, Hebrej z Hebrejů, co do Zákona farizeus, co do horlivosti pronásledovatel Církve, co do spravedlnosti, která je v Zákoně, nelze mi nic vyčítat. Avšak co mi bývalo ziskem, považuji pro Krista za škodu. Ano, vůbec považuji všecko za škodu, když to srovnám s nesmírně cenným poznáním Krista Ježíše, mého Pána. Pro něho jsem se toho všeho vzdal a považuji to za brak, jen když získám Krista a budu nalezen v něm, a to ne se svou spravedlností, která je ze Zákona, nýbrž s tou, která je skrze víru v Krista, se spravedlností z Boha na základě víry; abych poznal jej i moc jeho zmrtvýchvstání a měl účast v jeho utrpení; připodobňuji se mu ve smrti, abych nějak dospěl ke vzkříšení z mrtvých. Ne že bych (toho) již dosáhl nebo byl už dokonalý; ale chvátám, zda také uchvátím, poněvadž jsem byl také uchvácen Kristem Ježíšem. Bratři, já o sobě nemyslím, že jsem (to zcela) uchvátil. Jde však o jedno: Zapomínám na to, co je za mnou, a tíhnu k tomu, co je přede mnou, spěchám k cíli, k vítězné odměně Božího povolání shora, k níž jsem povolán v Kristu Ježíši. Takto tedy smýšlejme všichni, kdo jsme dokonalí; a smýšlíte-li v čem jinak, i to vám Bůh odhalí. Jen toto: k čemu jsme dospěli, v tom jděme dále. Bratři, staňte se mými následovníky a patřte na ty, kdo žijí podle vzoru, jaký máte v nás. Neboť, jak jsem vám často říkal, nyní to pravím i s pláčem, že mnozí žijí jako nepřátelé kříže Kristova. Jejich konec je záhuba, jejich bůh je břicho a a sláva ve vlastní hanbě; oni mají na mysli pozemské věci. My však jsme občané nebes. Odtamtud také očekáváme Spasitele, Pána Ježíše Krista; on přemění naše ubohé tělo k podobě se svým slavným tělem, podle moci, kterou si může i všecko podrobit. Proto, moji milovaní a žádoucí bratři, má radosti a koruno, tak stůjte pevně v Pánu, drazí! Napomínám Evodii a napomínám Syntychu, aby stejně smýšlely v Pánu. Ano prosím i tebe, vzácný spolupracovníku, ujmi se jich, vždyť spolu se mnou bojovaly v evangeliu i s Klementem a ostatními mými spolupracovníky, jejichž jména jsou v knize života. Radujte se vždycky v Pánu. Opakuji: radujte se! Vaše ústupnost nechť je známa všem lidem; Pán je blízko. O nic se úzkostlivě nestarejte, ale vaše přání buďtež Bohu přednášena všelikou modlitbou a prosbou s děkováním. A Boží pokoj, který převyšuje všechno pomyšlení, ochrání vám srdce i myšlenky v Kristu Ježíši. Konečně, bratři, vše, co je pravdivé, co čestné, co spravedlivé, co čisté, co milé, co dobré pověsti, vůbec co je ctnostné, co chvályhodné, to obmýšlejte. Čemu jste se také naučili a co přijali, co jste uslyšeli a na mně viděli, to konejte; a Bůh pokoje bude s vámi! Velmi jsem se v Pánu zaradoval, že jste zase jednou rozkvetli ve své péči o mne; ano, myslili jste na to (i dříve), neměli jste jen příležitosti. Ne že bych si stěžoval na nedostatek; vždyť jsem se naučil být spokojen v každém postavení. Dovedu žít v nouzi, dovedu také žít v hojnosti. Jsem obeznalý vůbec ve všem: v sytosti i hladovění, v nadbytku i nedostatku. Všechno mohu v tom, který mi dává sílu. Než učinili jste dobře, že jste mi projevili účast v soužení. Víte také vy, Filippané, že na počátku hlásání radostné zvěsti, když jsem vyšel z Makedonie, žádná obec se mnou nevyrovnávala vzájemné příjmy a vydání, leč vy jediní; také do Thessaloniky jste mi jednou dvakrát poslali na mé potřeby. Ne že bych vyhledával daru, ale hledám hojnější ovoce k dobru vašeho účtu. Mám všeho dost, ano nadbytek. Jsem zahrnut vším, když jsem dostal od Epafrodita, co jste poslali; je to libá obětní vůně, příjemná oběť, milá Bohu. Můj Bůh pak skvěle vyplní všechnu vaši potřebu podle svého bohatství ve slávě v Kristu Ježíši. Bohu pak a našemu Otci sláva na věky věků! Amen! Pozdravte každého svatého v Kristu Ježíši. Pozdravují vás bratři, kteří jsou se mnou. Pozdravují vás všichni svatí, zvláště však ti, kteří jsou z císařova domu. Milost Pána Ježíše Krista s vaším duchem! Amen. Pavel, apoštol Krista Ježíše z vůle Boží, a bratr Timothej svatým a věřícím bratřím v Kristu v Kolossách. Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce! Děkujeme Bohu a Otci našeho Pána Ježíše Krista a stále se za vás modlíme. Slyšeli jsme totiž o vaší víře v Kristu Ježíši a o lásce, kterou máte ke všem svatým pro naději, uloženou pro vás v nebi. O té jste uslyšeli již dříve v pravdivém slově evangelia, které k vám přišlo, jako je už na celém světě a přináší ovoce a roste zrovna jako u vás od toho dne, kdy jste je uslyšeli a poznali Boží milost v pravdě. Tak vás naučil Epafras, náš milý spoluslužebník, který je věrný přisluhovatel Kristův pro vás. On nám také podal zprávu o vaší duchovní lásce. Proto i my od toho dne, kdy jsme to uslyšeli, nepřestáváme se za vás modlit a prosit, abyste byli naplněni poznáním jeho vůle s veškerou moudrostí a s veškerým duchovním porozuměním, jak máte žít důstojně Pána, abyste se mu zcela líbili. Přinášejte ovoce ve všelikém dobrém díle a rosťte poznáním Boha, buďte proniknuti vší silou shodně s jeho slavnou mocí k plné vytrvalosti a trpělivosti. S radostí děkujte Otci, který nás učinil schopnými k účasti na podílu svatých ve světle; on nás vytrhl z moci temnoty a přenesl do království svého milovaného Syna; v něm máme vykoupení, odpuštění hříchů. On je obraz neviditelného Boha, prvorozenec veškerého tvorstva. Neboť v něm bylo stvořeno všechno, co je na nebi i na zemi, věci viditelné i neviditelné, ať trůny nebo panstva,ať knížectva nebo mocnosti; všecko bylo stvořeno skrze něho a pro něho. Sám pak je přede vším a všecko má v něm své trvání; a on je hlavou těla, Církve. On je počátek, prvorozený z mrtvých (vstalých), aby měl ve všem prvenství. Neboť se (Bohu) zalíbilo, aby v něm přebývala veškerá plnost a aby skrze něho smířil všecko se sebou tím, že zjednal pokoj krví jeho kříže, jak to, co je na zemi, tak to, co je v nebesích. Také vás, kdysi odcizené a ve smýšlení znepřátelené zlými skutky, nyní však vás smířil ve svém hmotném těle skrze smrt, aby vás před sebou učinil svatými, neposkvrněnými a bezúhonnými, zůstáváte-li ovšem založeni a pevni ve víře a nedáváte-li se odvrátit od naděje radostné zvěsti, o které jste slyšeli. Ta byla hlásána v celém tvorstvu pod nebem, a já, Pavel, jsem se stal jejím služebníkem. Nyní se raduji v utrpeních pro vás a doplňuji na svém těle zbývající soužení Kristova pro jeho tělo, kterým je Církev. Jejím služebníkem jsem se stal podle Božího zařízení, které mi bylo svěřeno pro vás, abych naplnil Boží slovo, tajemství to, od věků a pokolení skryté, nyní však bylo zjeveno jeho svatým; jim totiž chtěl Bůh oznámit slavné bohatství tohoto tajemství mezi pohany; to (tajemství) je Kristus ve vás, naděje na slávu. Jeho my zvěstujeme a napomínáme a učíme každého člověka ve vší moudrosti, abychom každého člověka učinili dokonalým v Kristu. O to se také namáhám a bojuji podle jeho působení, které se ve mně mocně projevuje. Chci přece, abyste věděli, jak velikou starost mám o vás a o Laodicejské a o ostatní, kteří mě osobně neviděli, aby se povzbudilo jejich srdce, takže budou spolu spojeni láskou, aby (dospěli) ke všemu bohatství úplného pochopení, aby poznali tajemství Boha, Krista; v něm jsou skryty veškeré poklady moudrosti a vědění. Toto vám pak pravím, aby vás nikdo nemátl šálivými řečmi. Neboť i když nejsem přítomen tělem, duchem jsem přece s vámi a raduji se, když vidím mezi vámi řád a pevnost vaší víry v Krista. Jak jste tedy přijali Krista Ježíše, Pána, tak v něm žijte. Buďte v něj vkořeněni a na něm vybudováni, buďte upevněni ve víře, jak jste v ní byli vyučeni, a vzdávejte hojné díky. Dejte pozor, aby vás nikdo nezlákal filosofií a prázdným klamem z lidského podání, podle abecedy světa a ne podle Krista. Neboť v něm, v jeho těle, přebývá celá plnost božství, vy pak v něm jste dosáhli plnosti; on je hlavou všeho knížectví a vší mocnosti. V něm jste byli také obřezáni obřízkou, která se neděje rukou, nýbrž (která se děje) svlečením tělesnosti, obřízkou Kristovou, když jste s ním byli ve křtu pohřbeni, ale v něm jste také byli vzkříšeni z mrtvých skrze víru v působení Boha, který ho vzkřísil z mrtvých. Také vás, kteří jste byli mrtvi hříchy a neobřezaností na svém těle, spolu s ním vás oživil, tím že vám odpustil všechny hříchy, smazal dlužní úpis s jeho ustanoveními, který nám byl nepříznivý a stavěl se proti nám, a odstranil ho tím, že jej přibil na kříž; odzbrojil knížectva i mocnosti, vystavil je veřejnému posměchu, když skrze něho oslavil vítězství. Proto ať vás nikdo nesoudí pro pokrm a pro nápoj nebo stran svátku, novoluní nebo sobot; neboť to vše je stín věcí budoucích, kdežto tou skutečností je Kristus. Ať vás nepřipravuje o vítěznou odměnu ten, kdo si libuje v (dělané) pokoře a v (přepjatém) uctívání andělů, kdo je ve viděních jako doma; bez důvodu se nadýmá pod tělesnými dojmy a nedrží se Hlavy, z které celé tělo, spojemi a svazy vydržované a držené pohromadě, roste Božím vzrůstem. Jestliže jste s Kristem zemřeli abecedě světa, proč si ještě, jako byste žili ve světě, dáváte předpisovati: „Nesahej (na to) ani neokoušej ani se nedotýkej?\; to jsou samé věci, které užíváním propadají zkáze, jen lidské předpisy a nauky; mají zdání moudrosti ve zvláštním uctívání, v pokořování a nešetření těla; je to bezcenné, jen že to hoví tělu. Jestliže jste spolu s Kristem vstali, usilujte o to, co je nahoře, kde je Kristus posazen po pravici Boží. Myslete na to, co je nahoře, ne na to, co je na zemi. Vždyť jste zemřeli, a váš život je s Kristem skryt v Bohu. A až se ukáže Kristus, náš život, potom i vy se s ním ukážete ve slávě. Proto umrtvěte, co je v údech pozemského: smilství, nečistotu, chlípnost, zlou žádost a lakotu, to je modloslužbu; pro tyto věci přichází Boží hněv. Tou cestou jste kráčeli kdysi i vy, když jste v nich žili. Ale nyní odložte to všechno i vy: hněv, prchlivost, zlobu, tupení, hanlivé řeči ze svých úst. Neobelhávejte jeden druhého, neboť jste svlékli starého člověka s jeho skutky a oblékli nového, který se obnovuje k poznání podle obrazu svého Stvořitele; tu není Řek a Žid, obřízka a neobřízka, barbar, Skytá, otrok, svobodný, nýbrž vše a ve všem je Kristus. Oblecte se tedy jako Boží vyvolenci, jako svatí a milovaní, v srdečné milosrdenství, dobrotu, pokoru, mírnost, trpělivost. Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo proti druhému stížnost; jako i Pán odpustil vám, tak i vy. Při všem však mějte lásku, která je poutem dokonalosti. A pokoj Kristův, pro který jste také byli povoláni jako jedno tělo, ať vládne vám v srdci. A buďte vděčni! Slovo Kristovo nechť ve vás bohatě přebývá, abyste se ve vší moudrosti navzájem poučovali a napomínali; žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně vděčně zpívejte Bohu ve svém srdci. A vše, co činíte slovem nebo skutkem, vše čiňte ve jménu Pána Ježíše a děkujte Bohu Otci skrze něho. Ženy, buďte poddány mužům, jak se sluší v Pánu. Muži, milujte své ženy a neroztrpčujte se na ně. Děti, poslouchejte ve všem rodiče, neboť tak se to líbí Pánu. Otcové, nepodněcujte v dětech nevoli, aby nemalomyslněly. Služebníci, poslouchejte ve všem své pozemské pány, ne pouze na oko jako ti, kdo se chtějí líbit lidem, nýbrž s upřímným srdcem z bázně před Pánem. Co činíte, konejte ze srdce jako Pánu, a ne lidem. Vždyť víte, že od Pána dostanete v odplatu dědictví. Kristu Pánu služte! Neboť kdo křivdí, odnese si, co ukřivdil; a není stranictví. Páni, prokazujte služebníkům, co je spravedlivé a co náleží, vždyť víte, že i vy máte Pána v nebi. V modlitbě buďte vytrvalí a bděte při ní s děkováním. Modlete se zároveň i za nás, aby nám Pán otevřel dveře pro slovo, abychom mohli hlásat tajemství Kristovo - pro ně jsem také spoután, abych je učinil známým tak, jak je mám hlásat. Chovejte se moudře před těmi, kdo jsou vně (Církve). Využijte času! Vaše řeč buď vždy milá, okořeněná solí, abyste věděli, jak máte každému odpovídat. Co je se mnou, oznámí vám vše Tychikus, drahý bratr a věrný přisluhovatel a spoluslužebník v Pánu. Posílám ho k vám právě proto, abyste se dověděli, jak se nám vede, a aby potěšil vaše srdce; (posílám) i Onesima, věrného a drahého bratra a vašeho krajana. Ti vám oznámí všechno, co se zde děje. Pozdravuje vás Aristarchos, můj spoluvězeň, a Marek, příbuzný Barnabášův, o kterém jste dostali pokyny; až k vám přijde, ujměte se ho. Dále Ježíš, příjmím Justus. Tito jsou moji jediní spolupracovníci z obřízky pro Boží království a stali se mi útěchou. Pozdravuje vás Epafras, váš krajan, služebník Krista Ježíše, který o vás stále zápasí v modlitbách, abyste byli pevni v dokonalosti a byli naplněni veškerou vůlí Boží. Neboť o něm dosvědčuji, že velmi pracuje pro vás a pro Laodicejské a Hierapolské. Pozdravuje vás Lukáš, milovaný lékař, a Demas. Pozdravte bratry v Laodiceji i Nymfu s církví v jejím domě. Až tento list bude přečten u vás, postarejte se, aby byl čten i v církvi laodicejské; a list z Laodiceje přečtěte i vy. A Archippovi řekněte: „Hleď si služby, kterou jsi obdržel v Pánu, a plň ji!“ Pozdravení mou vlastní rukou, Pavlovou. Pamatujte na mé okovy. Milost s vámi! Pavel a Silván a Timothej thessalonické církvi v Bohu Otci a Pánu Ježíši Kristu. Milost vám a pokoj! Děkujeme Bohu stále za vás za všechny a pamatujeme na vás ustavičně v svých modlitbách; připomínáme si neustále působení vaší víry, vaši námahu v lásce a vytrvalost v naději v našeho Pána Ježíše Krista před Bohem a naším Otcem. Víme o vašem vyvolení, bratři Bohem milovaní, neboť naše hlásání radostné zvěsti nebylo jen v slově, ale v moci a v Duchu svatém a s plnou přesvědčivostí; víte to, jací jsme byli mezi vámi kvůli vám. A vy jste se stali následovníky našimi a Páně, když jste při mnohém soužení přijali to slovo s radostí Ducha svatého, takže jste se stali vzorem všem věřícím v Makedonii a Achaji. Neboť od vás se slovo Páně rozeznělo nejen po Makedonii a Achaji, ale po všech místech se roznesla vaše víra, kterou máte v Boha, takže není potřebí, abychom my o tom něco mluvili. Vždyť (lidé) sami o nás rozhlašují, jak jsme k vám přišli a jak jste se obrátili od model k Bohu, abyste sloužili Bohu živému a pravému a vyčkávali z, nebe jeho Syna, kterého vzkřísil z mrtvých, Ježíše, který nás vysvobozuje z nastávajícího hněvu. Ostatně, bratři, sami víte, jak jsme k vám přišli, že to nebylo marné. Ale, jak víte, ačkoliv jsme předtím trpěli a potupně s námi zacházeli ve Filippech, přece jsme se vzmužili v našem Bohu, abychom k vám mluvili o radostné Boží zvěsti za velikých trampot. Vždyť naše povzbuzování nevychází z omylu ani z nepoctivosti a není v něm lsti, ale jak nás Bůh uznal za hodný, aby nám byla svěřena radostná zvěst, tak mluvíme; ne jako bychom se chtěli zalíbit lidem, nýbrž Bohu, který zkoumá naše srdce. Nikdy jsme přece neužili lichotivé řeči, jak víte, ani (nás nepudila) skrytá lakota, Bůh je svědek, ani jsme nehledali slávu od lidí, ani od vás, ani od jiných; ačkoliv jsme mohli vyžadovat vážnost jakožto Kristovi apoštolově, vystupovali jsme laskavě mezi vámi, jako když matka hýčká své děti; tak z příchylnosti k vám bychom vám nejraději sdělili nejen radostnou Boží zvěst, nýbrž i vlastní život, protože jste se nám stali drahými. Pamatujete se přece, bratři, na naši úmornou práci: ve dne v noci jsme pracovali, abychom nikoho z vás nezatížili, a tak jsme vám hlásali radostnou Boží zvěst. Vy jste svědky i Bůh, jak nábožně a spravedlivě a bez úhony jsme se chovali k vám věřícím. Také víte, jak každého z vás, jako otec své děti, jsme vás napomínali a povzbuzovali a zapřísahali, abyste žili hodně Boha, který vás povolal do svého království a do své slávy. A proto i my děkujeme bez ustání Bohu, že, když jste od nás přijali kázané Boží slovo, vzali jste je ne jako slovo lidské, nýbrž - jak vpravdě je - jako slovo Boží; on také působí ve vás věřících. Neboť jste se stali, bratři, následovníky Božích církví, které jsou v Judsku, v Kristu Ježíši, protože také vy jste totéž trpěli od vlastních soukmenovců, jako i oni od Židů, kteří i Pána Ježíše zabili a proroky a také nás pronásledovali; Bohu se nelíbí a všem lidem jsou nepřátelští, nám pak brání mluvit k pohanům, aby se spasili; tím jen stále doplňují své hříchy. (Boží) hněv však na ně přišel vrchovatě. Nakrátko jsme sice, bratři, po vás osiřeli, ale jen navenek, nikoliv srdcem; proto tím více jsme se snažili a toužebněji si přáli spatřit vás. Proto jsme chtěli k vám přijít, já Pavel, a ne jednou, ale vícekrát, než satan nám to překazil. Neboť kdo je naše naděje nebo radost nebo koruna chlouby, zdaž ne i vy před naším Pánem Ježíšem při jeho příchodu? Vy jste přece naše sláva a radost. Poněvadž jsme to už nemohli vydržet, rozhodli jsme se zůstat v Athénách sami, a poslali jsme Timotheje, svého bratra a Božího služebníka v Kristově radostné zvěsti, aby vás utvrdil a povzbudil ve vaší víře, aby nikdo nezakolísal v těchto souženích. Vždyť sami víte, že jsme zde k tomu. Ano předem jsme vám pověděli, tehdy, když jsme byli u vás, že nás čeká soužení; tak se i stalo, a víte to. Proto, když jsem to již ani já nemohl vydržet, poslal jsem (k vám), abych se dověděl, jak je to s vaší vírou: zdali vás snad pokušitel nepokoušel a naše námaha nebyla I marná. Když se však nyní Timothej vrátil od vás k nám a přinesl nám radostnou zprávu o vaší víře a lásce i o tom, že nás máte stále v (dobré) paměti, protože nás toužíte spatřit, jako i my vás, tím jsme byli, i bratři, při veškeré své bídě a svém soužení, nad vámi potěšeni pro vaši víru; neboť í nyní žijeme, když vy stojíte v Pánu. Jaké díky však můžeme splatit Bohu j za vás pro veškeru radost, kterou se pro vás radujeme před svým Bohem? Vždyť ve dne v noci se přehojně modlíme, abychom vás osobně mohli vidět a doplnit nedostatky vaší víry. Kéž sám Bůh a Otec náš a náš Pán Ježíš nám upraví cestu k vám. Vám pak nechť Pán rozhojní až k plnosti vzájemnou lásku mezi vámi a ke všem, jak i my (máme) k vám, aby upevnil vaše srdce, abyste byli bezúhonní ve svatosti před naším Bohem a Otcem při příchodu našeho Pána Ježíše se všemi jeho svatými. Konečně vás však, bratři, prosíme a napomínáme v Pánu Ježíši, abyste více prospívali podle toho, co jste od nás přijali, jak máte žít a líbit se Bohu, jak i žijete. Víte zajisté, jaká nařízení jsme vám dali skrze Pána Ježíše. Neboť toto je Boží vůle: vaše posvěcení. Proto se zdržujte smilstva. Každý z vás ať se naučí držeti své tělo v posvěcení a ve cti, nikoli ve chtivé žádostivosti, jak činí i pohani, kteří neznají Boha. Ať nikdo nezkracuje a nepodvádí v té věci svého bratra, poněvadž Pán je mstitelem všech těchto věcí, jak jsme vám i dříve pověděli a vás ujistili. Bůh nás přece nepovolal k nečistotě, nýbrž k posvěcení. A proto kdo tím pohrdá, nepohrdá člověkem, nýbrž Bohem, který do vás také dává svého svatého Ducha. O bratrské lásce není třeba vám psát. Neboť vy sami jste se naučili od Boha milovat se navzájem; a to také činíte ke všem bratřím v celé Makedonii. Ale povzbuzujeme vás, bratři, oplývejte v tom (ještě) více a snažte se o pokoj mezi sebou, a každý ať se stará o své věci a pracuje svýma rukama, jak jsme vám přikázali, abyste žili čestně před těmi, kdo jsou vně, a nic od nich nepotřebovali. Nechceme vás však, bratři, nechat v nevědomosti o zesnulých, abyste netruchlili, jako (činí) ostatní, kteří nemají naděje. Jako totiž věříme, že Ježíš zemřel a vstal, tak Bůh i ty, kteří zesnuli skrze Ježíše, přivede s ním. Toto vám zajisté pravíme podle slova Páně: My, kteří žijeme a jsme ponecháváni k příchodu Páně, nepředstihneme ty, kdo zesnuli. Neboť až bude dán rozkaz, až zazní hlas archandělův a Boží polnice, sám Pán sestoupí s nebe, a první vstanou mrtví v Kristu; potom my, kteří žijeme a jsme ponecháváni, budeme zároveň s nimi uchváceni v oblacích do vzduchu vstříc Pánu. A tak budeme navždy s Pánem. Proto se vespolek povzbuzujte těmito slovy. Co se pak týče časů a chvil, není třeba, bratři, abychom vám psali. Sami totiž velmi dobře víte, že den Páně přijde tak jako zloděj v noci. Až řeknou: „Je pokoj a bezpečnost“, tu na ně znenadání přijde zkáza jako porodní bolesti na těhotnou ženu, a neuniknou. Ale vy, bratři, nejste ve tmě, aby vás ten den zastihl jako zloděj. Neboť vy všichni jste účastníci světla a příslušníci dne. Nepatříme noci ani tmě. Nuže, nespěme jako ostatní, ale bděme a buďme střízliví! Neboť ti, kdo spí, spí v noci, a kdo se opíjejí, opíjejí se v noci. My však, kteří patříme dni, buďme střízliví, oděni pancířem víry a lásky a přilbou naděje ve spásu. Vždyť Bůh nás neurčil pro hněv, nýbrž abychom získali spásu skrze našeho Pána Ježíše Krista, který za nás zemřel, abychom spolu s ním žili, ať bdíme nebo spíme. Proto se vespolek potěšujte a vzdělávejte jeden druhého, jak (to) i činíte. Prosíme vás pak, bratři, abyste měli uznání k těm, kdo se mezi vámi namáhají a jsou vašimi představenými v Pánu a napomínají vás. Mějte je v přehojné lásce pro jejich dílo. Chovejte se mezi sebou pokojně! Žádáme vás, bratři, napomínejte neukázněné, těšte malomyslné, ujímejte se slabých, buďte shovívaví ke všem. Hleďte, ať nikdo nikomu nesplácí zlé zlým, ale vždy usilujte o dobré jeden vůči druhému a vůči všem. Vždycky se radujte, neustále se modlete. Ve všem děkujte; neboť toto je Boží vůle v Kristu Ježíši pro vás. Ducha neuhášejte. Proroctvím nepohrdejte. Všechno však zkoumejte; dobrého se držte. Zdržujte se všelikého způsobu zla. On sám pak, Bůh pokoje, kéž vás posvětí plně a dokonale; nechť váš duch je neporušený a duše i tělo neposkvrněné k příchodu našeho Pána Ježíše Krista. Věrný je ten, který vás povolal; a on to i učiní. Bratři, modlete se i za nás. Pozdravujte všecky bratry svatým políbením. Zapřísahám vás skrze Pána, aby tento list byl čten všem bratřím. Milost našeho Pána Ježíše Krista s vámi! Pavel, Silván a Timothej thessalonické církvi v Bohu, našem Otci, a v Pánu Ježíši Kristu. Milost vám a pokoj od Boha Otce a Pána Ježíše Krista! Jsme povinni, bratři, Bohu za vás stále děkovat, jak je hodno, protože vaše víra náramně vzrůstá a láska jednoho k druhému u vás u všech se hojně projevuje, takže i my sami se vámi chlubíme v Božích církvích pro vaši vytrvalost a víru ve všech vašich pronásledováních a souženích, která snášíte. Je to důkaz spravedlivého Božího soudu, že se stanete hodnými Božího království, pro které tak trpíte. Je (to) přece spravedlivé, aby Bůh odplatil soužením těm, kdo souží vás, a vám, souženým, odpočinutím s námi, až se zjeví Pán Ježíš s nebe s posly své moci, v plamenném ohni, aby ztrestal ty, kdo neznají Boha a kdo nejsou poslušní radostné zvěsti našeho Pána Ježíše Krista. A ti dostanou za trest věčnou záhubu daleko od tváře Páně a od slávy jeho síly, až přijde, aby byl oslaven v svých svatých a ukázal se podivuhodným ve všech věřících v ten den, neboť u vás naše svědectví dosáhlo víry. Vzhledem k tomu se také za vás neustále modlíme, aby náš Bůh vás učinil hodnými povolání a svou mocí dovršil všechnu vůli k dobrému a dílo víry, aby jméno našeho Pána Ježíše bylo oslaveno ve vás a vy v něm, jak dá milost našeho Boha a Pána Ježíše Krista. Pro příchod našeho Pána Ježíše Krista a našeho připojení k němu vás, bratři, prosíme, abyste se tak snadno nedali zviklat ve (zdravém) smýšlení ani rozrušit, ať už nějakým projevem ducha nebo řečí nebo listem, prý od nás (poslaným), jako by den Páně měl už nastat. Ať vás nikdo neklame žádným způsobem. Neboť nepřijde-li napřed odpad a nezjeví-li se člověk nepravosti, propadlec záhubě, který se staví nad odpor a vynáší se nad všechno, co se nazývá Bůh nebo co se uctívá, takže se v chrámě Božím posadí a bude se projevovat, jako by on byl Bůh... Nepamatujete se, že jsem vám o tom mluvil, když jsem byl ještě u vás? A nyní víte, co (ho) zdržuje, aby se nemohl projevit v svém čase. Nepravost totiž už působí ve skrytu; ovšem dokud nebude odstraněn ten, kdo ji nyní drží. A potom se objeví ten bezbožník, kterého Pán Ježíš zahubí dechem svých úst a zničí svým slavným příchodem; je to ten, který přijde se satanským působením se vší mocí a znameními a nepravými divy a se všelijakými svody nepravosti pro ty, kdo jsou k záhubě, protože nepojali lásku k pravdě, aby mohli být spaseni. Proto Bůh dopouští, že na ně působí blud, takže uvěří lži, aby byli odsouzeni všichni, kdo nevěřili pravdě, ale zalíbili si v nepravosti. My pak jsme povinni stále děkovat Bohu za vás, bratři Pánem milovaní, že Bůh vás vyvolil jako prvotiny ke spáse posvěcením Ducha a vírou v pravdu. K tomu vás také povolal skrze naše evangelium, abychom získali slávu našeho Pána Ježíše Krista. Nuže, bratři, stůjte pevně a držte se podané nauky, které jste se naučili ať už naší řečí, nebo naším listem. Sám náš Pán Ježíš Kristus a Bůh, náš Otec, který si nás zamiloval a dal věčnou útěchu a dobrou naději v milosti, nechť potěší vaše srdce a utvrdí v každém dobrém skutku a slově. Konečně, bratři, modlete se za nás, aby Boží slovo šlo rychle dále a docházelo slávy jako i u vás, a abychom byli vysvobozeni od převrácených a zlých lidí; vždyť málo jich má víru. Věrný je Pán, a on vás utvrdí a ochrání od zlého. Spoléháme však na vás v Pánu, že činíte a budete činit, co vám nařizujeme. A Pán nechť řídí vaše srdce k Boží lásce a k trpělivosti Kristově. Přikazujeme vám, bratři, ve jménu Pána Ježíše Krista, abyste se stranili každého bratra, který žije nespořádaně, a ne podle učení, které jste od nás přijali. Sami zajisté víte, jak nás máte napodobovat; nebyli jsme totiž mezi vámi nepořádní, ani jsme od nikoho nejedli zdarma chléb, ale ve dne v noci jsme namáhavě pracovali, abychom nikomu z vás nebyli na obtíž. Ne že bychom k tomu neměli moci, ale abychom sami sebe dali za vzor, který byste napodobovali. Ano, když jsme byli u vás, přikazovali jsme vám toto: Nechce-li kdo pracovat, ať ani nejí! Slyšíme však, že někteří mezi vámi žijí nepořádně, nic nepracují a zabývají se jen daremnostmi. Takovým přikazujeme a napomínáme je v Pánu Ježíši Kristu, aby v klidu pracovali, a tak jedli svůj chléb. A vy, bratři, neupouštějte od konání dobra. Jestliže však někdo neposlouchá naše učení v tomto listu, toho si poznamenejte a nestýkejte se s ním, aby se zastyděl. Ale nemějte ho jako za nepřítele, nýbrž pokárejte jako bratra. Pán pokoje ať sám vám dá pokoj vždycky a každým způsobem. Pán buď s vámi se všemi! Tento pozdrav je mou, Pavlovou rukou. To je znamení v každém listě; tak píšu. Milost našeho Pána Ježíše Krista s vámi se všemi! Pavel, apoštol Krista Ježíše podle příkazu Boha, našeho Spasitele, a Krista Ježíše, naší naděje, Timothejovi, pravému dítěti ve víře. Milost, milosrdenství a pokoj od Boha Otce a Krista Ježíše, našeho Pána! Když jsem cestoval do Makedonie, vybídl jsem tě, abys zůstal v Efesu a abys nařídil některým (lidem) nerozšiřovat jiné učení a nezabývat se bájemi a nekonečnými rodokmeny; jsou na prospěch spíše hádkám než Božímu plánu spásy (založenému) na víře. Cíl pak toho nařízení je láska z čistého srdce a z dobrého svědomí a z upřímné víry. Od toho se někteří nesprávně vzdálili a obrátili se k prázdnému mluvení; chtěli by být učiteli Zákona, ale nechápou ani to, co říkají, ani to, o čem se tak jistě vyslovují. Víme však, že Zákon je dobrý, jestliže ho člověk náležitě užívá, když (totiž) ví toto, že Zákon není dán pro spravedlivého, nýbrž pro lidi bez Zákona a nepoddajné, pro bezbožníky a hříšníky, pro bohaprázdné a světáky, pro otcovrahy a matkovrahy, pro vražedníky, smilníky, chlapcomilce, zotročovatele, lháře a křivopřísežníky a co jiného se příčí zdravému učení, které je ve shodě s evangeliem o slávě požehnaného Boha, které mi bylo svěřeno. Děkuji tomu, který mi dal sílu, Kristu Ježíši, našemu Pánu, za to, že mě uznal za tak hodného důvěry, aby mě ustanovil k službě, ač jsem byl dříve rouhač a pronásledovatel a násilník. Dostalo se mi však milosrdenství, neboť jsem to činil z nevědomosti v nevěře; než daleko hojněji se projevila milost našeho Pána s vírou a láskou v Kristu Ježíši. Spolehlivé je to slovo a hodné, aby bylo všeobecně přijato, že Kristus Ježíš přišel na tento svět spasit hříšníky, a první z nich jsem já. Proto jsem však dosáhl milosrdenství, aby Ježíš Kristus na mně prvním ukázal veškerou shovívavost pro příklad těm, kdo v něj uvěří k věčnému životu. Králi věků, nesmrtelnému, neviditelnému, jedinému Bohu čest a sláva na věky věkův! Amen. Toto nařízení svěřuji tobě, dítě Timotheji, podle proroctví, která ukazovala na tebe, abys podle nich dobře bojoval, s vírou a s dobrým svědomím; někteří je od sebe odvrhli a ztroskotali ve víře; k těm patří Hymenaios a Alexander, které jsem vydal satanovi, by se odnaučili rouhat. Především tě tedy napomínám, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy, děkování za všecky lidi, za krále a za všechny vrchnosti, abychom mohli vést pokojný a klidný život ve vší zbožnosti a počestnosti. To je dobré a milé před naším Spasitelem, Bohem, který chce, aby všichni lidé byli spaseni a přišli k poznání pravdy. Jediný je zajisté Bůh, jediný také prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který dal sám sebe jako výkupné za všechny, svědectví to v svůj čas; pro ně byl jsem já ustanoven kazatelem a apoštolem - mluvím pravdu, nelžu, učitelem národů ve víře a v pravdě. Chci tedy, aby se mužové modlili všude, aby pozvedali čisté ruce bez hněvu a svárlivosti. Stejně i ženy ať se v slušném šatě zdobí stydlivě a skromně, ne vrkoči a zlatými šperky, perlami nebo drahým rouchem, nýbrž dobrými skutky, jak se sluší na ženy, které se oddávají zbožnosti. Žena ať se poučuje v mlčelivosti ve vší poddanosti. Učit však ženě nedovoluji ani vládnout mužovi, ale ať je v tichosti. Neboť Adam byl utvořen první, potom Eva. A nebyl sveden Adam, nýbrž žena, když se dala svést a přestoupila zákaz. Zachrání se však rozením dětí, vytrvá-li ve víře a v lásce a v posvěcováni se zdrželivostí. Správně se říká: „Uchází-li se kdo o biskupství, touží po dobrém díle.“ Biskup tedy má být bezúhonný, jednou ženatý, střízlivý, poctivý, spořádaný, pohostinný, způsobilý učit, ne milovník vína, ne násilník, ale mírný, ne svárlivý, ne hrabivý, schopný dobře spravovat vlastní dům a udržeti své děti v poslušnosti s veškerou počestností. Neumí-li však někdo spravovat vlastní dům, jak bude moci pečovat o církev Boží! Nemá to být novokřtěnec, aby nezpyšněl a nepropadl odsouzení jako ďábel. Je také nutné, aby měl dobré jméno u těch, kdož jsou vně, aby neupadl do hanby a do léčky ďáblovy. Rovněž jáhni (mají býti) počestní, ne obojetní v řeči, ne oddaní hojnému vínu, ne chtiví mrzkého zisku; mají uchovávat tajemství víry v čistém svědomí. Rovněž oni však jsou nejprve vyzkoušeni; potom, není-li jim možno nic vytknouti, mohou vykonávat službu. Také ženy nechť jsou počestné, ne pomlouvačné, střízlivé, věrné ve všem. Jáhni ať jsou jednou ženatí, kteří dobře spravují děti a vlastní domy. Neboť ti, kdo dobře vykonávali (svou) službu, získávají si lepší stupeň a mnoho odvahy ve víře, která je v Kristu Ježíši. Tyto věci ti píšu v naději, že k tobě co nejdříve přijdu. Než opozdím-li se, (píšu ti,) abys věděl, jak se třeba chovat v Božím domě, kterým je Církev Boha živého, sloup a základ pravdy. A beze sporu, veliké je tajemství nábožnosti: Ten, který se zjevil v těle, byl ospravedlněn duchem, ukázal se andělům, byl hlásán mezi národy, došel víry ve světě, byl vzat do slávy. Duch pak praví výslovně, že v posledních dobách někteří odpadnou od víry a přilnou ke klamavým duchům a k ďábelským učením těch, kdo pokrytecky mluví lži, na svém svědomí mají vypáleno znamení, zakazují vstupovat v manželství, (přikazují) zdržovat se pokrmů, které stvořil Bůh proto, aby je s děkováním požívali věřící a ti, kdo poznali pravdu. Neboť každá Bohem stvořená věc je dobrá a nic se nemá zavrhovat z toho, co se požívá s děkováním. Je přece posvěcována slovem Božím a modlitbou. Budeš-li toto předkládat bratřím, budeš dobrý služebník Krista Ježíše, živený slovy víry a dobrého učení, které pozorně následuješ. Varuj se světských a babských povídaček! Cvič se však ke zbožnosti. Tělesné cvičení je sice k něčemu užitečné, ale nábožnost je užitečná ke všemu; má přece zaslíbení pro tento život i pro budoucí. Je to spolehlivé slovo a hodné, aby bylo ode všech přijato. Proto se zajisté namáháme a o to zápasíme, protože máme naději v živého Boha, který je Spasitel všech lidí, zvláště věřících. To přikazuj a tomu uč. Nikdo ať tě nepodceňuje pro tvé mládí; ale buď vzorem věřícím ve slově, v chování, v lásce, ve víře, v čistotě. Než přijdu, věnuj se čtení (Písma), povzbuzování a poučování. Nezanedbávej v sobě daru milosti, který ti byl dán na základě proroctví vkládáním rukou kněžstva. O to se starej, v tom buď, aby všem byl patrný tvůj pokrok. Dej pozor na sebe a na učení; trvej v tom! Neboť budeš-li to činit, spasíš jak sebe, tak ty, kdo tě poslouchají. Na staršího muže se neosopuj, nýbrž domlouvej mu jako otci, mladším jako bratrům, starším ženám jako matkám, mladším jako sestrám s veškerou čistotou. Vdovy měj v úctě, jsou-li skutečně vdovy. Má-li však některá vdova děti nebo vnuky, ti ať se nejprve učí mít ve zbožné úctě vlastní rodinu a odpláceti předkům; neboť to je milé Bohu. Skutečná a osamělá vdova doufá v Boha a trvá na prosbách a modlitbách ve dne v noci. Ale rozmařilá je za živa mrtva. I to přikazuj, aby byly bezúhonné. Kdo však se nestará o své lidi a hlavně o domácí, zapřel víru a je horší než nevěřící. Jako vdova buď zapisována jen ta, které je aspoň šedesát let, byla jen jednou vdaná, osvědčila se v dobrých skutcích, která vychovala děti, byla pohostinná, myla nohy svatým, pomáhala souženým, šla za každým dobrým skutkem. Mladší vdovy však odmítej. Neboť když se jejich žádosti postaví proti Kristu, chtějí se vdáti; tak na sebe uvalují odsouzení, protože porušily první věrnost. Zároveň se také učí být lenivé, když chodí po domech; ale nejen lenivé, nýbrž i klevetivé a všetečné, a mluví, co se nepatří. Proto chci, aby se mladší (vdovy) vdávaly, rodily děti, vedly domácnost a nedávaly protivníkovi žádnou příležitost k hanobení. Některé se již dokonce odvrátily k satanovi. Má-li některá věřící (u sebe) vdovy, nechť jim pomáhá a nezatěžuje se církev, aby mohla pomáhat skutečným vdovám. Starší, kteří dobře zastávají svůj úřad, jsou hodni dvojí cti, zvláště ti, kteří se namáhají ve slově a ve vyučování. Neboť Písmo praví: „Nedáš náhubek volovi, který vyšlapává obilí\, a „hoden je dělník své mzdy.“ Žalobu proti staršímu nepřijímej, leč na podkladě (výpovědi) dvou nebo tří svědků. Ty, kteří se prohřešují, kárej přede všemi, aby i ostatní pojala bázeň. Zapřísahám tě před Bohem a Kristem Ježíšem a vyvolenými anděly, abys toto zachovával bez předpojatosti a nic nečinil ze stranickosti. Ukvapeně nevkládej na nikoho ruce a neměj účast v cizích hříších. Uchovávej sám sebe čistým. Nepij už jen vodu, ale užívej trochu vína kvůli žaludku a pro své časté choroby. Hříchy některých lidí jsou úplně zřejmé, předcházejí (je) k soudu; za některými však teprve následují. Stejně i dobré skutky jsou úplně zřejmé; s kterými je to jinak, nemohou zůstat skryté. Všichni, kdo jsou otroci pode jhem, ať ctí své pány, hodné veškeré úcty, aby Boží jméno a učení nebylo tupeno. Ti pak, kdo mají za pány věřící, ať je nemají v menší vážnosti proto, že to jsou bratři; naopak tím více ať jim slouží, protože jsou věřící a milovaní ti, kteří mají účast v tom dobrodiní. Těm věcem uč a k tomu povzbuzuj. Učí-li někdo jinak a nelne k zdravým řečem našeho Pána Ježíše Krista a k tomu učení, které se srovnává s nábožností, je zaslepený, ničemu nerozumí, ale trpí na hloubalství a spory o slovo; z toho povstává jen závist, svár, urážky, zlá podezření, třenice mezi lidmi se zkaženou myslí a zbavenými pravdy, kteří si myslí, že nábožnost je pramenem zisku. Nábožnost je opravdu bohatým pramenem zisku, je-li se skromností. Nic jsme si zajisté nepřinesli na tento svět, a také si nic nemůžeme odnésti. Máme-li však co jíst a čím se odívati, buďme s tím spokojeni! Ale ti, kdo chtějí zbohatnouti, upadají do pokušení a do léčky a do mnohých nesmyslných a škodlivých žádostí, které vrhají lidi do zkázy a záhuby. Neboť kořen všeho zla je láska k penězům; a někteří, kdo se po nich pachtili, zbloudili od víry a zapletli se do mnoha bolestí. Ale ty, Boží člověče, před tím utíkej! Usiluj zato o spravedlnost, zbožnost, víru, lásku, trpělivost, mírnost. Bojuj dobrý boj víry, uchop věčný život, k němuž jsi byl povolán a pro který jsi složil krásné vyznání před mnoha svědky. Nařizuji ti před Bohem, který všechno oživuje, a Kristem Ježíšem, který pod Ponciem Pilátem osvědčil krásné vyznání, abys zachovával příkaz bez poskvrny, bez úhony, až do zjevení našeho Pána Ježíše Krista, které svým časem ukáže blahoslavený a jediný Mocnář, Král králů a Pán vládců, který jediný má nesmrtelnost a přebývá v nepřístupném světle, kterého nikdo z lidí neviděl ani vidět nemůže. Jemu čest a věčná vláda! Amen. Boháčům tohoto světa přikazuj, ať nemyslí vysoko ani neskládají naději v nejisté bohatství, nýbrž v Boha, který nám všeho bohatě poskytuje k požívání; ať činí dobro, bohatnou dobrými skutky, jsou dobročinní, štědří, skládají si pěkný poklad pro budoucnost, aby dosáhli života pravého. Ó Timotheji, opatruj svěřený statek, varuj se prázdných světských řečí a námitek nepravé vědy; vždyť někteří, kdo ji vyznávají, zbloudili ve víře. Milost s vámi! Pavel, apoštol Krista Ježíše z Boží vůle, podle zaslíbení života, který je v Kristu Ježíši, Timothejovi, drahému dítěti. Milost, milosrdenství, pokoj od Boha Otce a Krista Ježíše, našeho Pána. Děkuji Bohu, kterému sloužím od (času) svých předků s čistým svědomím, když na tebe neustále pamatuji ve svých modlitbách, ve dne v noci. Když vzpomenu na tvé slzy, jsem plný touhy spatřit tě, abych byl naplněn radostí. Neboť si připomínám tvou nepokryteckou víru, která nejprve přebývala v tvé babičce Loidě a v tvé matce Eunice; jsem však přesvědčen, že přebývá i v tobě. Proto ti připomínám, abys znovu roznítil dar Boží milosti, která je v tobě vkládáním mých rukou. Bůh nám zajisté nedal ducha bázlivosti, nýbrž moci a lásky a rozvahy. Proto se nestyď za svědectví pro našeho Pána ani za mne, jeho vězně, ale spolu (se mnou) snášej utrpení pro evangelium podle mocí Boha, který nás spasil a svatým povoláním povolal, ne podle našich skutků, nýbrž podle vlastního rozhodnutí a vlastní milosti. Ta nám byla dána v Kristu Ježíši před věčnými časy, ale projevila se nyní zjevením našeho Spasitele, Krista Ježíše, který zničil smrt a způsobil, že se evangeliem objevil život a neporušenost; a já jsem byl ustanoven jeho hlasatelem a apoštolem a učitelem. Pro tu příčinu také toto trpím. Než nestydím se za to; neboť vím, komu jsem uvěřil, a jsem přesvědčen, že je schopen zachovat svěřený mi poklad až do onoho dne. Jako vzoru drž se zdravých slov, která jsi ode mne slyšel ve víře a v lásce v Kristu Ježíši. Ten krásný svěřený poklad opatruj skrze Ducha svatého, který přebývá v nás. Víš o tom, že se ode mne odvrátili všichni, kdo jsou v Asii, mezi nimi Figelos a Hermogenes. Kéž Pán prokáže milosrdenství domu Onesiforovu, neboť často mě posilnil a nestyděl se za mé okovy. Naopak, když přišel do Říma, usilovně mě hledal a našel. Kéž mu Pán dopřeje dojít milosrdenství u Pána v onen den. A jak velké služby mi prokázal v Efesu, sám víš nejlépe. Ty tedy, mé dítě, posil se v milosti, která je v Kristu Ježíši. A co jsi ode mne slyšel před mnoha svědky, svěřuj věrným lidem, kteří budou schopni také jiné učit. Snášej spolu (se mnou) strasti jako dobrý voják Krista Ježíše. Žádný voják ve službě se nezaplétá do záležitostí se živobytím, aby mohl uspokojit toho, kdo jej na vojnu najal. Stejně i ten, kdo vystupuje v zápase, nebývá ověnčen, leč zápasil náležitě. Rolník, který se namáhá, první má dostat z úrody. Rozuměj, co chci říci; Pán ti dá zajisté porozumění ve všem. Pamatuj na Ježíše Krista, potomka Davidova, který vstal z mrtvých podle mého evangelia, pro něž trpím až do pout jako zločinec; ale Boží slovo není připoutáno! Proto všecko snáším pro vyvolené, aby také oni došli spásy, která je v Kristu Ježíši s věčnou slávou. Spolehlivé je slovo: Jestliže jsme s ním zemřeli, s ním budeme i žít, Vytrváme-li, budeme spolu (s ním) i kralovat. Zapřeme-li (ho), zapře také on nás. Jsme-li nevěrni, on zůstává věrný, neboť sebe samého nemůže zapřít. Připomínej tyto věci a zapřísahej před Bohem, ať se nikdo slovíčkářsky nehádá; k ničemu to není, jen to posluchače podvrací. Velmi se snaž o to, aby ses před Bohem ukázal osvědčeným jako dělník, který se nemusí styděti, nýbrž správně pojednává o slovu pravdy. Varuj se však světských prázdných řečí, neboť (takoví lidé) se víc a více přibližují k bezbožnosti a jejich řeč se rozleze jako rakovina. K těm patří Hymenaios a Filetos, kteří od pravdy zbloudili, když říkají, že vzkříšení se už stalo, a (tím) u některých podvracejí víru. Avšak pevný základ Boží stojí a má toto znamení: „Pán poznal svoje“ a „Ať upustí od nepravostí každý, kdo vyslovuje jméno Páně.“ Ve velkém domě nejsou jenom nádoby zlaté a stříbrné, ale také dřevěné a hliněné; a jedny k čestným věcem, jiné zase pro nečestné. Kdo se tedy od toho očistí, bude „nádobou ke cti“, posvěcenou, Pánu užitečnou, připravenou ke každému dobrému dílu. Prchej před žádostmi mládí, usiluj však o spravedlnost, víru, lásku, pokoj s těmi, kdo vzývají Pána z čistého srdce. Varuj se pošetilého a neukázněného hloubalství; neboť víš, že plodí půtky. Ale služebník Boží nemá mít zálibu v boji, nýbrž má být ke všem přívětivý, schopný poučovat, snášenlivý, vlídný v napravování odpůrců; vždyť Bůh jim snad ještě dopřeje pokání, aby poznali pravdu, a přijdou k sobě a dostanou se z léčky ďáblovy, v které jsou od něho drženi, aby konali jeho vůli. Toto ať víš, že v posledních dnech nastanou těžké doby. Neboť lidé budou sobečtí, chtiví peněz, chlubní, pyšní, rouhaví, neposlušní rodičů, nevděční, bezbožní, bezcitní, nesmířliví, utrhační, nezdrženliví, zatvrdlí, dobru nepřející, zrádní, lehkomyslní, nadutí a víc rozkoše milovní než Boha; budou sice navenek ukazovat zbožnost, ale její síla při nich nebude. A těch se varuj! Neboť z nich jsou ti, kdo se vluzují do domů a chytají si ženské, které jsou obtížené hříchy, hnané rozličnými žádostmi, které se chtějí stále učit, ale k plnému poznání pravdy nemohou nikdy přijít. Podobně pak jako se Jannes a Jambres postavili proti Mojžíšovi, tak i tito se stavějí proti pravdě; jsou to lidé se zkaženou myslí, nespolehliví ve věcech víry. Nebude se jim však už více dařit, neboť jejich nesmyslnost bude všem patrná, jako byla oněch. Tys však mě následoval v učení, ve způsobu života, v úmyslech, ve víře, shovívavosti, v lásce, trpělivosti, v pronásledováních, v utrpení, jaká na mne přišla v Antiochii, v Ikoniu a v Lystře. Jaká pronásledování jsem přestál, a ze všech mě vysvobodil Pán! A všichni, kdož chtějí zbožně žít v Kristu Ježíši, budou pronásledováni. Ale zlým lidem a svůdcům se bude dařit stále hůře, budou klamat a budou klamáni. Ale ty trvej v tom, čemu ses naučil a o čem ses přesvědčil; víš přece, od koho ses naučil a že znáš od dětství svatá Písma, která tě mohou naučit moudrosti ke spáse skrze víru v Krista Ježíše. Veškeré písmo je Bohem vdechnuté a je užitečné k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl hotový, způsobilý ke každému dobrému dílu. Zapřísahám tě před Bohem a Kristem Ježíšem, který bude soudit živé i mrtvé, při jeho příchodu a při jeho království: Hlásej slovo, naléhej, ať vhod či nevhod, usvědčuj, domlouvej, napomínej s veškerou shovívavostí a poučeností. Neboť přijde doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení, ale nahromadí si učitelů podle vlastních choutek, pro šimrání v uších, a odvrátí sluch od pravdy a obrátí se k bájím. Ty však buď ve všem bdělý, snášej protivenství, konej dílo hlasatele radostné zvěsti, dobře konej svou službu! Neboť já už jsem vydáván v oběť a doba mého odchodu již nastává. Dobrý boj jsem bojoval, běh jsem dokončil, víru jsem zachoval. Pro budoucnost je pro mne připraven věnec spravedlnosti, který mi dá v onen den v odměnu Pán, spravedlivý soudce; ale nejen mně, nýbrž i všem, kdo se těší na jeho příchod. Pospěš a brzy ke mně přijď! Neboť Demas mě opustil; zamiloval si tento svět a odebral se do Thessaloniky, Krescens do Galacie, Titus do Dalmácie. Jediný Lukáš je se mnou. Marka vezmi a přiveď s sebou, neboť je mi užitečný k službě. Tychika jsem však poslal do Efesu. Cestou vezmi s sebou plášť, který jsem nechal v Troadě u Karpa, také knihy a hlavně pergameny. Kovář Alexander způsobil mi mnoho zlého. Ať Pán mu odplatí podle jeho skutků. Toho se varuj i ty, neboť prudce vystoupil proti našim slovům. Při mé první obhajobě nebyl při mně nikdo, ale všichni mě opustili; ať se jim to nepřičítá! Avšak Pán mi přispěl a posílil mě, aby se skrze mne hlásání (evangelia) dokonalo a aby (je) slyšely všechny národy; a byl jsem vysvobozen ze lví tlamy! Pán mě vysvobodí od všeho zlého a zachrání ve svém nebeském království. Jemu sláva na věky věkův! Amen. Pozdravuj Prisku a Akvilu a dům! Onesiforův. Erastos zůstal v Korintě, Trofima jsem však zanechal pro nemoc v Miletě. Pospěš si, abys přišel před zimou! Pozdravuje tě Ebulos, Pudens, Linus, Klaudia a všichni bratři. Pán buď s tvým duchem. Milost s vámi! Pavel, Boží služebník a apoštol Ježíše Krista k hlásání víry Božím vyvoleným, aby dobře poznali pravdu, která vede ke zbožnosti, na základě naděje na věčný život, který (už) před dávnými časy pravdivý Bůh slíbil a v svůj čas zjevil své slovo hlásáním, které mně bylo svěřeno z příkazu Boha, našeho Spasitele, Titovi, pravému dítěti podle společné víry. Milost a pokoj od Boha Otce a Krista Ježíše, našeho Spasitele! Zanechal jsem tě na Krétě kvůli tomu, abys uspořádal, co ještě chybí, a abys ustanovil v každém městě starší, jak jsem ti nařídil: je-li kdo bezúhonný, jednou ženatý, děti má věřící, kterým nelze vytýkat nevázanost nebo nepoddajnost. Biskup totiž musí být bezúhonný jako Boží správce, ne domýšlivý, ne hněvivý, ne pijan, ne násilník, ne chtivý mrzkého zisku, nýbrž pohostinný, dobra milovný, poctivý, spravedlivý, zbožný, zdrželivý, který se drží slova podle spolehlivého učení, aby byl schopen jak povzbuzovat ve zdravém učení, tak usvědčovat odpůrce. Je totiž mnoho nepoddajných lidí, mluvků a svůdců, zvláště ti z obřízky. A ty třeba umlčeti, neboť oni podvracejí celé domy tím, že pro mrzký zisk učí nepatřičným věcem. Řekl jeden z nich, jejich vlastní prorok: „Kréťané jsou vždycky lháři, zlá zvěř, lenivá břicha.“ Toto svědectví je pravdivé. Proto je ostře kárej, aby byli zdraví ve víře, nezabývali se židovskými bájemi a příkazy lidí, kteří se odvracejí od pravdy. Čistým je vše čisté; avšak poskvrněným a nevěřícím nic není čisté, naopak, mají poskvrněnou i mysl i svědomí.“ Vyznávají, že znají Boha, ale skutky jej popírají; jsou hodni opovržení, jsou neposlušní a nezpůsobilí k jakémukoli dobrému dílu. Ty však mluv, co je shodné se zdravým učením. Starší muži ať jsou střízliví, čestní, poctiví, zdraví ve víře, v lásce, v trpělivosti. Stejně starší ženy ať jsou v chování svaté, ne pomlouvačné, ne oddané mnoha vínu, ať jsou učitelkami dobrého, aby moudře učily mladé ženy, jak mají milovat své muže a své děti, být poctivé, čisté, pečlivé o dům, dobré, poddané svým mužům, aby slovo Boží nebylo vystaveno potupě. Stejně napomínej mladé muže, aby žili poctivě. Ve všem dávej sám sebe za příklad dobrých skutků; v učení (ukazuj) neporušenost, vážnost, slovo zdravé a bezúhonné, aby se zastyděl ten, kdo odporuje, a neměl co špatného říci o nás. Otroci ať jsou ve všem poddaní svým pánům, příjemní, ať neodmlouvají, nekradou, nýbrž ukazují všestrannou pravou; věrnost, aby byli ve všem ozdobou učení j našeho Spasitele Boha. Zjevila se zajisté milost Boží, spásonosná všem lidem, a vede nás k tomu, abychom se odřekli bezbožnosti a světských žádostí a žili poctivě, spravedlivě; a zbožně v tomto nynějším světě, s očekáváním blažené naděje a slavného příchodu velkého Boha a našeho Spasitele, Ježíše Krista. On dal sám sebe za nás, aby nás vykoupil ze vší nepravosti a očistil si lid tak, aby byl jeho a horlil o dobré skutky. Toto mluv a napomínej a kárej se vším důrazem! Nikdo ať tebou nepohrdá. Připomínej jim, ať jsou poddáni vládnoucím vrchnostem, poslouchají, jsou pohotoví ke každému dobrému skutku; ať nikoho neurážejí, ať nejsou hádaví, ale (ať jsou) skromní a ke všem lidem ať projevují stálou mírnost. Neboť také my jsme byli kdysi nerozumní, neposlušní, bloudili jsme, otročili jsme rozličným žádostem a rozkoším, žili jsme ve zlobě a závisti, byli jsme odporní a navzájem jsme se nenáviděli. Ale když se zjevila dobrota a lidumilnost našeho Spasitele Boha, spasil nás ne pro skutky, které bychom vykonali my ve spravedlnosti, nýbrž podle svého smilování koupelí znovuzrození a obnovení Duchem svatým, kterého na nás hojně vylil skrze Ježíše Krista, našeho Spasitele, abychom byli I jeho milostí ospravedlněni a stali se dědici podle naděje věčného života. Je to spolehlivé slovo, a chci, abys to zdůrazňoval, j aby ti, kdo uvěřili v Boha, pilně se snažili vynikat v dobrých skutcích. To jsou věci dobré a užitečné lidem. Varuj se pošetilého hloubalství, rodokmenů, sporů a půtek o Zákon; vždyť jsou neužitečné a marné. Člověka sektářského po jednom a druhém pokárání odmítej, neboť víš, že takový člověk je zvrácený a hřeší; tím odsuzuje sám sebe. Až k tobě pošlu Artemu nebo Tychika, hned přijď za mou do Nikopole; tam jsem se totiž rozhodl přezimovat. Právníka Zenu a Apolla pečlivě vyprav (na cestu), aby jim nic nescházelo. I naší lidé ať se učí v dobrých skutcích vynikat při naléhavých potřebách, aby nebyli bez ovoce. Pozdravují tě všichni, kdo jsou se mnou. Pozdravuj ty, kteří nás milují ve víře. Milost s vámi se všemi! Pavel, vězeň pro Ježíše Krista, a bratr Timothej Filemonovi, našemu milovanému spolupracovníkovi, sestře Apii, našemu spolubojovníku Archippovi a církvi v tvém domě: Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a Pána Ježíše Krista! Děkuji svému Bohu stále, kdykoli na tebe vzpomínám ve svých modlitbách slyším totiž o tvé lásce a víře, kterou máš k Pánu Ježíši a ke všem svatým, aby se tvá dobročinnost (pocházející) z této víry uplatnila dokonalým poznáním všeho dobra, které (si) vzájemně máme (prokazovat) pro Krista. Měl jsem totiž velkou radost a útěchu z tvé lásky, poněvadž srdce svatých bylo občerstveno tebou, bratře. Proto, i když mám v Kristu plnou svobodu ti poroučeti (stran toho), co je tvou povinností, přece raději pro lásku prosím já, Pavel, beztoho již stařec a nyní k tomu i vězeň Krista Ježíše, přimlouvám se u tebe za své dítě, které jsem zplodil ve vězení, za Onesima, který ti byl kdysi neužitečný, ale nyní je tobě i mně užitečný; toho ti posílám, (a vněm jakoby) své vlastní srdce. Rád bych ho byl podržel u sebe, aby mi místo tebe sloužil ve vězení pro evangelium. Ale bez tvého vědomí jsem nechtěl nic učinit, aby tvůj dobrý skutek nebyl jako z přinucení, ale aby byl dobrovolný. Vždyť proto snad (od tebe) na čas odešel, abys ho mohl dostat navždycky, ale ne už jako otroka, nýbrž jako něco víc než; otroka, jako milého bratra, především mně, ale čím více tobě, jako člověk i jako (bratr) v Pánu. Máš-li mě tedy za účastníka, přijmi ho jako mne. Jestliže ti způsobil nějakou škodu nebo je-li ti něco dlužen, připočti to mně! Já, Pavel, píšu (to) svou vlastní rukou: Já (to) zaplatím. Nechci ti říkat, že ty jsi mi dlužen i sám sebe. Ano, bratře, chtěl bych z tebe mít zisk v Pánu. Občerstvi mé srdce v Kristu! Mám důvěru v tvou ochotu, a proto ti píšu, neboť vím, že učiníš víc, než říkám. Zároveň pak mi připrav pohostinství; doufám totiž, že vám budu pro vaše modlitby znovu darován. Pozdravuje tě Epafras, můj spoluvězeň v Kristu Ježíši, Marek, Aristarchos, Demas a Lukáš, moji spolupracovníci. Milost Pána Ježíše Krista s vaším duchem. Amen. Když mnohokráte a mnoha způsoby Bůh byl kdysi mluvil k otcům skrze proroky, naposled v těchto dnech k nám promluvil skrze Syna, kterého ustanovil za dědice veškerenstva, skrze kterého také učinil věky; on, který je odlesk jeho slávy a (dokonalá) podoba jeho podstaty, všechno pak udržuje svým mocným slovem; když způsobil očištění od hříchů, zasedl na pravici Velebnosti na výsostech. Stal se tím vznešenějším než andělé, čím znamenitější jméno zdědil než oni. Neboť kterému andělu (Bůh) kdy řekl: Ty jsi můj syn, dnes jsem tě zplodil? A zase: Já mu budu otcem a on mi bude synem? Až pak zase uvede svého Prvorozeného na svět, řekne: Nechť se mu klanějí všichni Boží andělé. K andělům však praví: Užíváš svých andělů jako větrů a svých služebníků jako ohnivého plamene. Ale k Synu: Tvůj trůn, Bože, na věky věků; žezlo tvého království je žezlo spravedlnosti. Miloval jsi spravedlnost a nenáviděl nepravost; proto tě pomazal Bůh, tvůj Bůh olejem veselí jak nikoho z tvých druhů, Dále: Ty, Pane, založil jsi na počátku zemi a dílem tvých rukou jsou nebesa. Ony pominou, ty však zůstáváš, a jako oděv všecka zvetšejí, jako plášť je svineš a jako šat vyměníš. Ty však jsi stále týž a tvoje léta nebudou mít konce. Ke kterému pak andělu kdy řekl: Seď mi po pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvým nohám? Což nejsou všichni služební duchové, poslaní k službě těm, kdo se stanou dědici spásy? Proto tím více musíme být pozorni k tomu, co jsme slyšeli, abychom o to nepřišli. Neboť jestliže slovo, řečené anděly, se ukázalo pevné a každé přestoupení a každá neposlušnost dostala odplatou, co jí patřilo, jak my unikneme, zanedbáme-li takovou spásu? O ní začal hlásat nejprve j Pán, potom ti, kdo o ní uslyšeli, utvrdili ji v nás, při čemž Bůh ji osvědčoval znameními a divy a rozličnými zázraky a udělováním Ducha svatého podle své vůle. Vždyť Bůh nepodrobil andělům budoucí svět, o kterém mluvíme. Neboť někdo slavně prohlásil na jednom místě takto: Co je člověk, že na ně pamatuješ, nebo syn člověka, že ho navštěvuješ? Učinil jsi ho málo menším než anděly, slávou a ctí jsi ho ověnčil. Vše jsi mu podrobil pod nohy. Tím tedy, že mu podrobil vše, neponechal nic, co by mu nebylo podrobeno. Nyní však ještě nevidíme, že by mu bylo vše podrobeno. Ale v tom, který byl snížen málo pod anděly, vidíme Ježíše, který byl pro vytrpěnou smrt ověnčen slávou a ctí, aby milostí Boží za všechny zemřel. Slušelo se zajisté na toho, pro něhož a skrze něhož je vše, protože vedl k slávě mnoho synů, aby utrpením přivedl k cíli původce jejich spásy. Neboť ten, kdo posvěcuje, a ti, kteří jsou posvěcováni, jsou všichni z jednoho. Pročež se nestydí nazývat je bratry, když praví: Budu hlásat tvé jméno svým bratřím, ve shromáždění tě budu chválit. A zase: Já budu v něho důvěřovat. A opět: Hle, já a mé děti, které mi dal Bůh. Poněvadž tedy děti mají společenství krve a těla, podobně i on se stal účasten týchž věcí, aby smrtí zničil toho, který má moc nad smrtí, totiž ďábla, a aby vysvobodil všechny ty, kdo bázní ze smrti byli po celý život drženi v porobě. Vždyť se nikdy neujímá andělů, nýbrž ujímá se potomstva Abrahamova. Proto se musel ve všem připodobnit bratřím, aby se stal milosrdným a věrným veleknězem v záležitostech u Boha, ke smíření hříchu lidu. Vzdyť (jen) proto, že sám trpěl a byl zkoušen, může přispět na pomoc těm, kdo jsou zkoušeni. Proto, svatí bratři, účastníci nebeského povolání, pohleďte na apoštola a velekněze našeho vyznání, na Ježíše; ten je věrný tomu, který ho ustanovil, jako byl věrný i Mojžíš v celém jeho domě. On byl však uznán za hodná tím větší cti než Mojžíš, čím větší čest má stavitel než dům. Každý dům totiž je někým stavěn; stavitelem pak všeho je Bůh. Než Mojžíš byl věrný v celém jeho domě jako služebník k svědčení o tom, co mělo být v budoucnu řečeno, ale Kristus je jako Syn nad svým domem. A jeho domem jsme my, zachováme-li si [až do konce pevnou] důvěru a chloubu naděje. Proto, jak praví Duch svatý: Uslyšíte-li dnes jeho hlas, nezatvrzujte své srdce jako v Rozhořčení v den Pokušení na poušti, kde (mě) pokoušeli vaši otcové, když mě zkoumali, ačkoli viděli mé skutky po čtyřicet roků. Proto jsem se rozhněval na toto pokolení a řekl jsem:, Stále bloudí srdcem'; oni však nepoznali mé cesty, takže jsem přisáhl v svém hněvu:, Nevejdou do mého odpočinutí'. Dejte pozor, bratři, aby snad v některém z vás nebylo zlé, nevěřící srdce, takže by odpadl od živého Boha, ale povzbuzujte se jeden druhého každodenně, pokud se říká to „Dnes\, aby se z vás nikdo nezatvrdil klamem hříchu. Vždyť jsme se stali účastníky Kristovými, zachováme-li si ovšem přesvědčenost, jaká byla na počátku, pevnou až do konce. Když se tam praví: Uslyšíte-li dnes jeho hlas, nezatvrzujte své srdce, jako v onom Rozhořčení, kdo pak byli ti posluchači, kteří se rozhořčili? Nebyli to všichni, kdo vytáhli z Egypta pod Mojžíšem? Na které lidi se však hněval po čtyřicet let? Ne-li na hříšníky, jejichž těla padla na poušti? Komu však přísahal, že nevejdou do jeho odpočinutí? Ne-li těm, kdo byli neposlušní? I vidíme, že nemohli vejít pro nevěru. Bojme se tedy, aby se o někom neukázalo, že se tam nedostal, ačkoliv dále trvá slib o vejití do jeho odpočinutí. Vždyť i nám jako jim se dostalo radostné zvěsti. Jim však neprospělo hlásané slovo, protože se nespojilo s vírou u posluchačů. Neboť v odpočinutí vejdeme my, kteří jsme uvěřili, jak řekl: Jak jsem přísahal v svém hněvu: Nikdy nevejdou do mého odpočinutí, a přece (jeho) díla byla dokonána od stvoření světa. Řekl totiž kdesi o sedmém dni takto: I odpočinul Bůh sedmého dne ode všech svých prací, a zase na tomto místě: Nevejdou do mého odpočinutí. Poněvadž tedy zůstává, že někteří mají do něho vejít, a ti, kterým to bylo prvním zvěstováno, nevešli pro neposlušnost, zase stanoví jakýsi den, Dnes, když po tak dlouhé době praví u Davida, jak bylo shora řečeno: Uslyšíte-li dnes jeho hlas, nezatvrzujte své srdce. Kdyby je byl totiž Josue uvedl do odpočinutí, nemluvil by o jiném, pozdějším dnu. Je tedy ponecháno sobotní odpočinutí pro Boží lid; kdo však vstoupil do jeho odpočinutí, ten také odpočinul od svých prací, jako Bůh od svých. Proto si pospěšme vejít do onoho odpočinutí, aby nikdo nepadl podle téhož vzoru do neposlušnosti. Neboť Boží slovo je živé a působivé a břitčí než každý dvojsečný meč, a proniká až tak, že dělí duši a ducha, klouby a morek, a rozhoduje nad myšlenkami a úmysly srdce. A není tvora, který by mu byl neviditelný, nýbrž vše je nahé a odkryté očím toho, kterému se musíme odpovídat. Poněvadž tedy máme velikého velekněze, který pronikl nebesy, Ježíše, Božího Syna, držme se (svého) vyznání. Vždyť nemáme velekněze, který by nemohl mít soucit s našimi slabostmi, nýbrž takového, který byl ve všem vyzkoušen podobně jako my, jen v hříchu ne. Proto přistupujme s důvěrou k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost k příhodné pomoci. Každý velekněz zajisté je brán z lidí a ustanovuje se pro lidi v záležitostech u Boha, aby přinášel dary a oběti za hříchy; (přitom) je schopen být shovívavý k nevědomým a bloudícím, neboť i sám podléhá slabosti; a právě proto musí přinášeti oběti za hřích, a to jak za lid, tak i za sebe. A tu důstojnost si nikdo sám nebere, nýbrž musí být povolán Bohem, jako i Aron. Tak ani Kristus se sám nepovznesl k velekněžství, nýbrž (dal mu je) ten, který mu řekl: Ty jsi můj Syn, dnes jsem tě zplodil. Jak praví i na jiném místě: Ty jsi kněz na věky podle řádu Melchisedechova. On obětoval v době svého pozemského života s mocným křikem a se slzami modlitby a prosby tomu, který ho mohl vysvobodit ze smrti, a byl vyslyšen pro (svou) uctivost. A třebaže byl Syn, svým utrpením se naučil, co je to poslouchat. I dosáhl cíle a stal se původcem věčné spásy všem, kdo ho poslouchají, neboť byl prohlášen od Boha za velekněze podle řádu Melchisedechova. O tom bychom měli mnoho co mluvit, (a to věci) nesnadno vysvětlitelné, protože jste se stali netečnými k slyšení. Neboť ačkoliv podle doby měli byste být učiteli, potřebujete, aby vás někdo znovu poučoval o prvních základech Božích slov, a ukázalo se, že potřebujete mléka, a ne tuhého pokrmu. Kdo totiž požívá mléka, nevyzná se v učení o spravedlnosti, vždyť je nedospělý. Pro dokonalé je však tuhý pokrm, když mají (vnitřní) smysly návykem vycvičeny, aby dovedli rozlišovat dobré a zlé. Nechme proto začátečnickou nauku o Kristu a povznesme se k dokonalosti, a neklaďme znovu základy o obrácení se od mrtvých skutků a o víře v Boha, o učení o křtech, o vkládání rukou, o vzkříšení mrtvých a věčném soudu. A to učiníme, jestliže dopřeje Bůh. Je ovšem nemožné ty lidi, kteří byli jednou osvíceni, okusili nebeského daru a stali se účastni Ducha svatého, okusili dobroty Božího slova i moci onoho světa, a odpadli, znovu obnovit k pokání, protože si znovu křižují Božího Syna a v posměch (ho) uvádějí. Neboť země, která pije déšť často na ni přicházející a plodí byliny vhodné těm, kdo ji také obdělávají, dostává od Boha požehnání; ale vydávali trní a hloží, je zavržená a blízká prokletí a končí vypálením. Ale u vás, milovaní, jsme jisti lepšími věcmi a sloužícími spáse, přesto, že tak mluvíme. Vždyť Bůh není nespravedlivý, že by mohl zapomenout na vaše dílo a lásku, kterou jste ukázali v jeho jménu tím, že jste sloužili a sloužíte svatým. Přejeme si však, aby každý z vás ukazoval stejnou horlivost pro naplnění naděje až do konce, abyste se nestali lhostejnými, nýbrž následovali ty, kterým se pro víru; a trpělivost dostává dědictvím zaslíbení. Když totiž Bůh sliboval Abrahamovi a neměl nikoho vyššího, při kterém by mohl přísahat, přísahal sám při sobě slovy: Jistě tě zahrnu požehnáním a hojně tě rozmnožím. A tak dosáhl zaslíbení v trpělivém očekávání. Lidé přece přísahají při tom, kdo je vyšší, a přísahou dotvrzují konec každého sporu. I Bůh, když chtěl dědicům zaslíbení zvláště ukázati, že jeho rozhodnutí je nezměnitelné, zavázal se přísahou, abychom skrze dvě nezměnitelné věci, v kterých Bůh nemůže lháti, měli mocnou pohnutku my, kteří jsme se utekli k tomu, abychom se uchopili předložené (nám) naděje. A v ní má duše jako bezpečnou a pevnou kotvu, neboť proniká až do vnitřku za oponu, kam jako předchůdce pro nás vstoupil Ježíš, když se stal veleknězem podle řádu Melchisedechova na věky. Tento Melchisedech totiž, král Salemu, kněz Boha nejvyššího, který vyšel vstříc Abrahamovi, když se vracel od porážky králů, a požehnal mu, kterému také Abraham přidělil ze všeho desátek, je nejprve podle překladu král spravedlnosti, dále však i král Salemu, což znamená král pokoje, bez otce, bez matky, bez rodokmenu, nemá ani počátek dnů ani konec života, ale tím je podobný Božímu Synu a zůstává knězem provždy. Jen popatřte, jak velký je to muž, když Abraham mu dal desátek z válečné kořisti, on, praotec! Ti pak ze synů Leviových, kteří přijímají kněžský úřad, mají nařízení brát podle Zákona desátek od lidu, to je od svých bratří, ačkoliv i oni vzešli z Abrahama. Avšak ten, který nepochází z jejich rodokmenu, přijal desátek od Abrahama a požehnal tomu, jenž měl zaslíbení. Není vůbec sporu (o tom), že požehnání dostává nižší od vyššího. Zde pak přijímají desátky smrtelní lidé, tam však někdo, o kterém se svědčí, že žije. A ať tak dím: Skrze Abrahama dal desátek i Levi, on, který desátky přijímá; neboť byl ještě v bedrách otcových, když mu Melchisedech přišel vstříc. Kdyby se tedy dosáhlo dokonalosti levitským kněžstvím - pod ním totiž lid přijal Zákon, k čemu bylo ještě třeba, aby povstal jiný kněz podle řádu Melchisedechova a nenazýval se podle řádu Aronova? Neboť mění-li se kněžství, je nutné, aby nastala změna i Zákona. Ale ten, o kterém se toto tvrdí, patří k jinému kmenu, z kterého nikdo nesloužil oltáři. Je přece všem známo, že náš Pán pochází z Judy, a při tomto kmenu Mojžíš nic nemluvil o knězích. A je to ještě mnohem patrnější, když podle podobnosti s Melchisedechem povstává jiný kněz, který se jím stal ne podle zákonného nařízení o tělesném (původu), nýbrž podle moci neporušitelného života. Neboť má (o sobě) svědectví: Ty jsi kněz na věky podle řádu Melchisedechova. Tím se ovšem zrušuje předcházející nařízení pro jeho slabost a neužitečnost - vždyť Zákon nepřivedl nic k dokonalosti, a (místo toho) se zavádí lepší naděje, kterou se přibližujeme k Bohu. Tím více, že se to nestalo bez přísahy - oni se totiž stali kněžími bez přísahy, tento však s přísahou od toho, který mu řekl: Pán přísahal a nebude toho litovati: Ty jsi kněz na věky, proto se stal Ježíš zárukou lepší úmluvy. A (tam) se jich stalo mnoho kněžími, protože smrt bránila, aby (jimi) nezůstávali; ale tento má neměnitelné kněžství, poněvadž zůstává na věky. Proto také může dokonale spasit ty, kdo skrze něj přistupují k Bohu, neboť je stále živ, aby se za ně přimlouval. Takový velekněz zajisté byl pro nás vhodný: svatý, nevinný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků a povýšený víc než nad nebesa, který nepotřebuje denně, jako veleknězi, přinášeti nejprve oběti za hříchy své, potom za hříchy lidu; to učinil jednou provždy tím, že obětoval sám sebe. Neboť Zákon ustanovuje za velekněze lidi, kteří mají (na sobě) slabost, ale přísežné slovo, (v době) po Zákonu, (ustanovuje) Syna, který došel dokonalosti na věky. Hlavní věc při tom, o čem mluvíme, jest: máme takového velekněze, který se posadil po pravici trůnu Velebnosti v nebesích jako činovník svatyně a pravého stánku, který postavil Pán, ne člověk. Každý velekněz totiž bývá ustanovován k tomu, aby přinášel dary a oběti; proto i tento musí mít něco, co by přinášel. Kdyby tedy byl na zemi, ani by nebyl knězem, protože (tu) jsou ti, kdo přinášejí dary podle Zákona; ale ti slouží (jen) obrazu a nástinu nebeských věcí, jak bylo zjeveno Mojžíšovi, když měl zbudovat stánek: Hleď, praví se totiž, ať uděláš všecko podle vzoru, který ti byl ukázán na hoře. Nyní však dosáhl tím znamenitější služby, čím lepší úmluvy je také prostředníkem, té, která je uzákoněna na lepších zaslíbeních. Kdyby totiž ona první byla bez úhony, nehledalo by se místo pro druhou. Vždyť s výtkou se jim praví: Hle, přijdou dni, praví Pán, kdy uzavřu s Izraelovým domem a s domem Judovým novou úmluvu, ne podle úmluvy, kterou jsem učinil s jejich otci toho dne, kdy jsem je vzal za ruku, abych je vyvedl z Egyptské země, protože oni nevytrvali v mé úmluvě; i opustil jsem je, praví Pán. A toto je úmluva, kterou uzavřu s Izraelovým domem po oněch dnech, praví Pán: Dám jim své zákony do mysli a do srdce jim je napíšu. I budu jim Bohem, a oni mi budou lidem. A nikdo (už) nebude učit svého spoluobčana a nikdo svého bratra:, Poznej Pána!' Neboť všichni mě budou znáti, od malého až po velkého. Neboť budu mít slitování s jejich nepravostmi a na jejich hříchy už nevzpomenu. Mluví-li o nové úmluvě, prohlašuje první za zastaralou. Co pak větší a stárne, je blízko zániku. Také první (úmluva) měla zajisté předpisy pro bohoslužbu a pozemskou svatyni. Neboť byl zařízen přední stánek, v kterém byly svícny, stůl a předkladové chleby; a ten se nazývá svatyně. A za druhou oponou byl stánek nazývaný velesvatyně se zlatým kadidlovým oltářem a s archou úmluvy, se všech stran obtaženou zlatem, v ní pak byla zlatá nádoba s manou a Aronovou holí, která vypučela, a s deskami úmluvy; a nad ní byli cherubové Slávy, kteří zastiňovali slitovnici. O tom však nemohu nyní mluvit dopodrobna. Když je tedy tak všechno zařízeno, vcházejí kněží neustále do předního stánku, aby plnili bohoslužebné úkony. Avšak do druhého jen jednou v roce sám velekněz, a to ne bez krve, kterou obětuje za pochybení svá i lidu. Tím Duch svatý naznačuje, že není ještě zjevná cesta do velesvatyně, pokud trvá přední stánek ten je obrazem pro tehdejší dobu - a pokud se v něm přinášejí dary a oběti, které nemají moci učinit dokonalým ve svědomí toho, kdo vykonává bohoslužby, (poněvadž jsou) jen v pokrmech a v nápojích a v rozličných omýváních, nařízení (to) pro tělo až do doby nápravy. Když však vystoupil Kristus jako velekněz budoucích dober, vešel jednou provždy větším a dokonalejším stánkem, ne udělaným rukama, to je ne z tohoto tvorstva, ani skrze krev kozlů a telat, (nýbrž vešel) vlastní krví do svatyně, když zjednal věčné vykoupení. Jestliže totiž krev kozlů a býků a popel z jalovice kropením posvěcuje znečištěné k čistotě těla, čím více krev Krista, který skrze věčného Ducha sám sebe přinesl Bohu v bezúhonnou oběť, očistí naše svědomí od mrtvých skutků, abychom sloužili Bohu živému! A proto je prostředníkem nové úmluvy, aby po jeho smrti, která nastala pro vykoupení z hříchů spáchaných pod první úmluvou, přijali zaslíbení věčného dědictví ti, kdo jsou povoláni. Neboť kde je závěť, musí být nutně nejprve prokázána smrt závětcova. Závěť totiž je platná jen u mrtvých; dokud však žije závětce, je bez účinku. Proto ani první úmluva nebyla zasvěcena bez krve. Neboť když Mojžíš ohlásil všemu lidu každé nařízení podle Zákona, vzal krev telat a kozlů s vodou a se šarlatovou vlnou a s yzopem, pokropil samu knihu i všechen lid se slovy: To je krev úmluvy, kterou Bůh nařídil o vás. Podobně pokropil krví také stánek a všecko bohoslužebné nářadí. A skoro všecko se podle Zákona očišťuje krví a bez vylití krve není odpuštění. Je tedy nutno, aby obrazy nebeských věcí byly takto očišťovány, ale samy nebeské věci oběťmi lepšími než (jsou) tyto. Neboť Kristus nevešel do svatyně udělané rukama, (jen) napodobeniny té pravé, nýbrž do samého nebe, aby se nyní pro nás objevil před Boží tváří; ani (nepotřebuje), aby opět a opět obětoval sám sebe, jako velekněz vchází do svatyně každý rok s cizí krví; sic jinak by musel častokráte trpět od stvoření světa. Ale zjevil se (jen) jednou při skonání věků, aby svou obětí odklidil hřích. A jako je lidem uloženo jednou zemřít a potom (bude) soud, tak i Kristus, který se jednou obětoval, aby na sebe vzal hříchy mnohých (lidí), po druhé se objeví, ne pro hřích, těm, kdo ho očekávají ke spáse. Protože totiž Zákon má pouhý stín budoucích dober, ne samu podobu těch věcí, proto nemůže každoročně týmiž oběťmi, které ustavičně přinášejí, nikdy učinit dokonalými ty, kdo (s nimi) přistupují. Což by nepřestaly být přinášeny, kdyby ti, kdo je přinášejí, neměli už vědomí hříchu, když byli jednou očištěni? Než každoročně (se) v nich (děje) připomínka hříchů; vždyť je nemožné, aby krev býků a kozlů sňala hříchy. Proto při příchodu na tento svět praví: Oběť ani dary jsi nechtěl, ale uzpůsobil jsi mi tělo; nelíbily se ti celopaly a (oběti) za hřích. Tu jsem řekl: Hle, přicházím v závitku knihy je o mně psáno, abych konal tvou vůli, Bože, Nejprve praví: Oběti a dary a celopaly a (oběti) za hřích jsi nechtěl ani se ti nelíbily, a ty se podávají podle Zákona; potom řekl: Hle, přicházím, abych konal tvou vůli. Ruší to první, aby stanovil to druhé. V té vůli jsme posvěceni obětováním těla Ježíše Krista jednou provždy. Dále, každý kněz koná denně bohoslužbu a častokráte přináší stejné oběti, které nemohou nikdy shladit hříchy. Tento však podal jednu oběť za hříchy a posadil se provždy na pravici Boží, a potom jen čeká, až mu budou položeni jeho nepřátelé za podnoží k nohám. Jedinou obětí totiž učinil navždy dokonalými ty, kdo jsou posvěcováni. Ale i Duch svatý nám o tom svědčí; když totiž řekl: Toto je úmluva, kterou s nimi učiním po těch dnech - praví Pán: dám jim své zákony do srdce a do mysli jim je napíšu, (dodává:) a na jejich hříchy a nepravosti už nikdy nevzpomenu. Kde však ony jsou odpuštěny, není již (třeba) oběti za hřích. Když se tedy, bratři, smíme odvážit vejít do velesvatyně krví Ježíšovou, cestou novou a živou, kterou nám obnovil skrze oponu, totiž skrze své tělo, a když máme velikého kněze nad Božím domem, přistupujme s opravdovým srdcem, s plnou vírou, se srdcem, které bylo pokropením zbaveno zlého svědomí, a s tělem umytým čistou vodou. Držme naději, j kterou vyznáváme, ať se neviklá - vždyť je věrný ten, kdo dal ten slib, a hleďme jeden na druhého, abychom se pobízeli k lásce a k dobrým skutkům, a neopouštějme naše shromáždění, jak to mají někteří ve zvyku, nýbrž povzbuzujme se, a to tím více, čím více pozorujete, jak se ten den blíží. Neboť když jsme přijali jasné poznání pravdy, a dobrovolně hřešíme, nemáme už vyhlídku na oběť za hříchy, nýbrž jen na hrozné očekáváni soudu a žár ohně, který bude stravovat protivníky. Kdo poruší Mojžíšův Zákon, na svědectví dvou nebo tří svědků propadá bez milosrdenství smrti; oč hroznější trest, myslíte, zaslouží si ten, kdo pošlapal Božího Syna a zneuctil krev úmluvy, kterou byl posvěcen, a kdo potupil ducha milosti? Vždyť víme, kdo řekl: Mně náleží pomsta, já odplatím. A zase: Pán bude soudit svůj lid. Je hrozné upadnout do rukou živého Boha. Rozpomeňte se na dřívější dni. Sotva jste v nich byli osvíceni, (a již) jste přestáli mnohý boj utrpení: jednak jste byli na odiv stavěni potupami a útisky, jednak jste měli účast s těmi, kterým se tak vedlo. Vždyť jste nejen měli soucit s vězni, ale s radostí jste snesli i oloupení o své jmění, neboť víte, že máte lepší majetek a trvalý. Proto neodhazujte svou odvahu, neboť jí patří velká odměna. Je vám totiž třeba vytrvalosti, abyste, až vykonáte Boží vůli, přijali, co bylo slíbeno. Vždyť ještě chvilinku, a přijde ten, který má přijít, a neomešká se. Můj spravedlivý však bude živ z víry, ale jestliže by se odtahoval, nebude v něm mít zalíbení moje duše. My přece nepatříme k těm, kteří se odtahují k své záhubě, ale jsme věřící, abychom zachovali duši. Víra je základ věcí, v které doufáme, přesvědčenost o věcech, které nevidíme. V ní totiž předkové došli osvědčení. Vírou poznáváme, že Božím slovem byly vytvořeny světy, takže ne z toho, co se jeví, povstaly viditelné věci. Vírou přinesl Abel Bohu lepší oběť než Kain a pro ni se mu dostalo svědectví, že je spravedlivý, když Bůh sám vydal svědectví nad jeho dary; a skrze ni ještě mluví po své smrti. Vírou byl Henoch přenesen, aniž uviděl smrt; a nebylo možno ho nalézt, protože Bůh ho přenesl. Dříve totiž, než byl přenesen, je o něm svědectví, že se líbil Bohu. Neboť bez víry se nelze (Bohu) zalíbit. Kdo chce totiž přistupovat k Bohu, musí věřit, že je a že odplácí těm, kdo ho hledají. Vírou Noe, když se mu dostalo zjevení o věcech, které ještě nebylo vidět, v bázni připravil na záchranu svého domu koráb, a jí odsoudil svět a stal se dědicem spravedlnosti, která je z víry. Vírou uposlechl Abraham, když byl volán, aby vyšel na místo, které měl dostat v dědictví; i vyšel, ačkoliv nevěděl, kam jde. Vírou se usadil v zaslíbené zemi jako v cizí, bydlil v stanech s Izákem a Jakubem, spoludědici to téhož zaslíbení; očekával totiž město, které má základy, jehož stavitelem a tvůrcem je Bůh. Vírou i sama Sára dostala sílu založit potomstvo - ačkoli čas (k tomu) již překročila -, protože pokládala za věrného toho, který dal slib; pročež z jednoho, a to již odumřelého, vzešlo množství (potomků) jako hvězdy na nebi a jako nesčetný písek na mořském břehu. Tito všichni zemřeli podle víry, ač se nedožili splnění slibů, ale jen zdáli na ně patřili a pozdravili je, a vyznávali, že jsou na této zemi cizinci a přistěhovalci. Neboť (lidé), kteří to říkají, dávají najevo, že vlast hledají. A kdyby si vzpomínali na tu, z které vyšli, měli dosti času vrátit se; avšak tíhnou k lepší, totiž k nebeské. Proto Bůh se za ně nestydí a nazývá se jejich Bohem; připravil jim zajisté město. Vírou Abraham obětoval Izáka, když byl zkoušen, a obětoval jednorozeného syna, ačkoli dostal zaslíbení a ačkoli mu bylo řečeno: Z Izáka budeš mít potomstvo, neboť uvážil, že Bůh může i křísit z mrtvých; proto ho dostal i jako předobraz. Vírou také požehnal Izák Jakubovi a Esauovi vzhledem k budoucím dobrům. Vírou Jakub při smrti požehnal každého syna Josefova a poklonil se nad vrcholem své hole. Vírou Josef při svém skonu se zmínil o východu izraelských synů a učinil nařízení o svých kostech. Vírou byl Mojžíš po narození ukryt tři měsíce od svých rodičů, poněvadž viděli, že je pěkné dítě, a nebáli se králova výnosu. Vírou Mojžíš, když dospěl, zřekl“ se být synem faraónovy dcery a zvolil si raději být soužen s Božím lidem, než mít dočasný užitek ze hříchu, neboť pokládal potupu Mesiášovu za větší bohatství než poklady Egypta; vždyť vzhlížel k odplatě. Vírou opustil Egypt a nebál se králova rozhorlení, neboť zůstal pevný, jako by Neviditelného viděl. Vírou slavil hod beránka a vylití krve, aby se hubitel nedotkl jejich prvorozenců. Vírou přešli Rudým mořem jako po souši; když se však o to pokusili Egypťané, byli pohlceni. Vírou padly zdi Jericha, když byly obcházeny po sedm dnů. Vírou nevěstka Rahab nezahynula s nevěřícími, protože s pokojem přijala vyzvědače. A co mám ještě vypravovat? Vždyť by mi nestačil čas, kdybych měl vypravovat o Gedeonovi, Barákovi, Samsonovi, Jeftovi, Davidovi, Samuelovi a prorocích, kteří vírou přemohli království, vykonali spravedlnost, dosáhli zaslíbení, zacpali tlamy lvům, uhasili prudkost ohně, unikli ostří meče, pozdravili se z nemoci, stali se hrdiny ve válce, zahnali cizácké voje. Ženy přijaly vzkříšením své mrtvé. Jiní však byli mučeni a nepřijali osvobození proto, aby dosáhli lepšího vzkříšení; jiní zase zakusili posměchy a bití, ano i pouta a žaláře; byli kamenováni, utrpením zkoušeni, rozřezáni, zemřeli rozsekáni jsouce mečem; bloudili (světem) v kůžích ovčích a kozích, měli bídu, byli utiskováni, souženi; ti, kterých svět nebyl hoden, bloudili po pouštích a horách a jeskyních a zemských dírách. A ti všichni, ač byli vírou osvědčeni, nedošli (splnění) zaslíbení, neboť Bůh předem připravil něco lepšího pro nás, aby nedošli k dokonalosti bez nás. Proto i my, když máme kolem sebe tak velký oblak svědků, odhoďme veškerou přítěž a hřích, snadno nás obstupující, a s vytrvalostí poběžme závodní běh, který máme před sebou, a vzhlížejme k původci a dokonateli víry, k Ježíši, který pro radost sobě předloženou přestál kříž, aniž dbal na zahanbení a usedl na pravici Božího trůnu. Představte si přece toho, který snesl takový odpor hříšníků proti sobě, abyste neochabovali a neklesali na duchu. Vždyť jste dosud nekladli odpor až do krve v boji proti hříchu a zapomněli jste na povzbuzení, které k vám praví jako k synům: Můj synu, nepodceňuj kázeň Páně, ani neochabuj, když tě kárá. Neboť koho Pán miluje, toho trestá, a šlehá každého, koho přijímá za syna. Pro kázeň to snášejte; Bůh se k vám j chová jako k synům. Neboť kterého syna j otec nekárá? Jste-li však bez kázně, které se stali všichni účastni, pak jste cizoložňata, a ne synové. Mimo to, naši tělesní otcové nás kárali, a ctili jsme (je). Nepoddáme se tím spíše Otci duchů, abychom žili? Vždyť oni nás kárali jen pro krátkou dobu podle svého dobrozdání; on však k našemu prospěchu, abychom se stali účastnými jeho svatosti. Žádná kázeň se ovšem nezdá pro tu chvíli radostnou, nýbrž bolestivou, potom však vydává pokojné ovoce spravedlnosti těm, kdo jí byli vycvičeni. Proto vzpružte ochablé ruce a zemdlená kolena a vyrovnejte stezky pro své nohy, aby, co. je chromé, se nevymklo, nýbrž se raději uzdravilo. Usilujte se všemi o pokoj a svatost, bez které nikdo nespatří Pána. Přihlížejte k tomu, aby se nikdo nepřipravoval o Boží milost, aby nějaký hořký kořen nevyrostl a nepřekážel, takže by se tím mnozí poskvrnili. Ať nikdo není necudný nebo nízký jako Esau, který prodal svá prvorozenská práva za jediné jídlo. Víte přece, že chtěl potom dědit požehnání, ale byl odmítnut; neboť nebylo mu dopřáno kát se, ačkoliv to hledal se slzami. Vždyť jste nepřistoupili k hmatatelné (hoře) a k hořícímu ohni a k mlze, k temnotě, k bouři, k znění trouby a k hlasu řečí, při nichž si posluchači vyprosili, aby jim slovo nebylo předkládáno. Neboť nemohli snést příkazu: I když se dotkne hory zvíře, bude ukamenováno. A tak hrozný byl ten zjev, že Mojžíš řekl: „Jsem dolekán a třesu se.“ Ale přistoupili jste k hoře Siónu a k městu živého Boha, k nebeskému Jerusalemu, k desetitisícům andělů, k vznešenému shromáždění a k obci prvorozenců, kteří jsou zapsáni v nebi, a k Bohu, soudci všech, a k duchům spravedlivých, kteří dosáhli dokonalosti, a k prostředníku nové úmluvy, Ježíšovi, a pokropení krví, která mluví důrazněji než krev Ábelova. Hleďte, ať neodmítáte toho, kdo mluví. Neboť, jestliže neunikli trestu oni, když odmítli toho, který sděloval výroky na zemi, tím méně my, odvracíme-li se od toho, kdo (mluvil) z nebe. Jeho hlas tehdy otřásl zemí, nyní však slibuje: ještě jednou otřesu nejen zemí, ale i nebem. Slovy však ještě jednou naznačuje přeměnu těch věcí, kterými bude třeseno, neboť jsou jen stvořené, aby zůstaly ty věci, které nemohou být otřeseny. Proto projevujme vděčnost za to, že se nám dostává neotřesitelného království, a tím konejme službu Bohu libou, s bázní a ponížeností. Neboť náš Bůh je oheň sžírající. Bratrská láska ať trvá. Nezapomínejte I na pohostinnost; neboť někteří, aniž tušili, j pohostili anděly. Pamatujte na vězně, jako byste byli také s nimi vězněni, na soužené, poněvadž i vy sami dlíte v těle. Manželství budiž ve všem počestné a manželské lože neposkvrněné. Neboť smilníky a cizoložníky bude soudit Bůh. Váš život budiž bez lásky k penězům, buďte spokojeni s tím, co máte. Vždyť on sám řekl: Nikdy tě nezanechám ani tě neopustím. Takto s důvěrou říkáme: Pán je můj pomocník, nebudu se báti. Co mi může učinit člověk? Pamatujte na své představené, kteří vám mluvili Boží slovo, patřte na konec jejich života a následujte je ve víře! Ježíš Kristus je týž včera i dnes i na věky. Nedávejte se zavádět všelijakými a cizími naukami. Je to výborná věc, je-li srdce utvrzováno milostí, ne pokrmy; ty neprospěly těm, kdo v nich žili. Máme oltář, z kterého jíst nemají práva služebníci stánku. Neboť těla zvířat, jejichž krev za hřích velekněz vnáší do svatyně, jsou pálena vně tábora. Proto také Ježíš trpěl za branou, aby svou krví posvětil lid. Vyjděme k němu tedy vně tábora a nosme jeho potupu. Vždyť zde nemáme trvalého města, nýbrž hledáme budoucí. Skrze něj tedy přinášejme stále Bohu oběť chvály, to je ovoce rtů, které vyznávají jeho jméno. Nezapomínejme však na dobročinnost a štědrost, neboť takovými oběťmi se získává záliba Boží. Buďte poslušní svých představených a buďte jim podřízeni. Neboť oni bdí nad vašimi dušemi jako ti, kdo budou za ně odpovídat; ať to mohou činit s radostí, a ne se vzdechy; neboť to by vám bylo ke škodě. Modlete se za nás! Jsme totiž přesvědčeni, že máme dobré svědomí, neboť chceme si ve všem správně počínat. Tím více pak prosím, abyste to činili, abych vám byl tím dříve navrácen. Bůh pokoje, který vyvedl z mrtvých velkého pastýře ovcí krví věčné úmluvy, našeho Pána Ježíše, nechť vás upevní v každém dobru, abyste konali jeho vůli, tím, že činí ve vás, co se mu líbí, skrze Ježíše Krista; jemu buď sláva na věky věků. Amen. Žádám vás, bratří: sneste toto slovo povzbuzení; píšu vám přece velmi krátce. Vezte, že náš bratr Timothej je propuštěn; přijde-li brzy, uvidím vás s ním. Pozdravte všechny své představené a všechny svaté. Pozdravují vás ti, kdo jsou z Itálie. Milost s vámi se všemi! Jakub, služebník Boha a Pána Ježíše Krista, zdraví dvanáct kmenů, které jsou v rozptýlení. Pokládejte to za čirou radost, moji bratři, když upadnete do všelikých zkoušek; vždyť víte, že vyzkoušení vaší víry působí vytrvalost. Vytrvalost však ať má (při sobě) dokonalé dílo, abyste byli dokonalí a celí a v ničem nezůstali pozadu. Je-li kdo z vás pozadu v moudrosti, ať prosí Boha, který všem dává upřímně a nevyčítá, a bude mu dáno. Ale ať prosí ve víře a nic nepochybuje. Neboť pochybovač se podobá mořské vlně, kterou vítr žene a zmítá jí. Ať se tedy takový člověk nedomnívá, že něco dostane od Pána; je to muž dvojaký, nestálý ve svém počínání. Nechť se chlubí nízký bratr svou vznešeností, boháč však v své (budoucí) nízkosti, vždyť pomine jako květ trávy. Vyjde totiž slunce se svým žárem, sežehne trávu, a její květ opadne a její krásný vzhled zanikne; tak i boháč vyjde naprázdno se svým podnikáním. Blažený je muž, který vydrží pokušení, neboť osvědčí-li se, obdrží věnec života, který (Bůh) slíbil těm, kdo ho milují. Když je někdo pokoušen, neříkej: „Jsem pokoušen od Boha.“ Je totiž nemožné, aby Bůh byl pokoušen ke zlému, ale ani sám nikoho nepokouší. Avšak každý bývá pokoušen vlastní žádostí, která ho vábí a svádí. Když žádost počne, zplodí hřích, a hřích, když je dokonán, porodí smrt. Nedejte se klamat, moji milovaní bratři. Každé dobré dání a každý dokonalý dar je shůry, sestupuje od Otce světel, u kterého není změny ani zatmění z odvrácení. Svobodně nás zplodil slovem pravdy, abychom byli jakousi prvotinou jeho tvorstva. Vězte, moji milovaní bratři: Každý člověk má být rychlý k slyšení, ale pomalý k mluvení, pomalý ke hněvu. Neboť hněv člověka nevykonává, co je spravedlivé před Bohem. Proto odložte všechnu špínu a bujející zlobu a v tichosti přijměte zaseté slovo, které má moc spasit vaši duši. Buďte však plniteli slova, a ne jen posluchači; jinak klamete sami sebe. Neboť kdo jen poslouchá slovo, a neplní je, ten se podobá člověku, který pozoruje svou přirozenou tvář v zrcadle; podívá se totiž na sebe a odejde, a hned zapomene, jaký je. Kdo se však zadívá do dokonalého zákona svobody a zůstane (v něm), nestane se zapomětlivým posluchačem, nýbrž vykonavatelem skutků; takový bude šťastný (už samým) svým konáním. Domnívá-li se kdo, že je nábožný, a nedrží svůj jazyk na uzdě, ale klame své srdce, jeho nábožnost je planá. Nábožnost čistá a neposkvrněná před Bohem a Otcem je toto: navštěvovat sirotky a vdovy v jejich soužení, zachovat se neposkvrněným od tohoto světa. Moji bratři, nestraňte lidem při víře v našeho Pána slávy, Ježíše Krista. Neboť vejde-li do vašeho shromáždění muž se zlatými prsteny, ve skvělém oděvu, a vejde-li i chudák v ušpiněném šatě, věnujete pozornost tomu, který je nádherně oděn, a řeknete: „Ty seď pěkně zde\, ale chudákovi řeknete: „Ty stůj tam“ nebo „Sedni si u mého podnoží.“ Zdaž nečiníte rozdíly mezi sebou a neusuzujete podle špatných zásad? Poslyšte, moji milovaní bratři! Což nevyvolil Bůh chudé lidi v tomto světě za boháče ve víře a za dědice království, které slíbil těm, kdo ho milují? Avšak vy jste zneuctili chudého. Neutiskují vás právě boháči a netahají vás oni k soudům? Což nehanobí právě oni krásné jméno, podle kterého jste byli nazváni? Plníte-li ovšem královský zákon podle Písma: Milovat budeš svého bližního jako sám sebe, dobře činíte. Straníte-li však osobám, dopouštíte se hříchu a Zákon vás usvědčuje jako provinilce. Neboť kdo zachovává celý Zákon, a pochybí v jedné věci, proviní se proti všem. Neboť ten, který řekl: Nezcizoložíš, řekl také: Nezabiješ. Jestliže tedy necizoložíš, ale zabíjíš, provinil ses proti Zákonu. Tak mluvte a tak jednejte jako lidé, kteří budou souzeni podle Zákona svobody. Neboť nemilosrdný soud přijde na toho, kdo nečiní milosrdenství; milosrdenství se vynáší nad soudem. Co prospěje, moji bratři, říká-li kdo, že má víru, ale nemá skutků? Může ho ta víra spasit? Jsou-li bratr nebo sestra nazí a mají-li nedostatek denního živobytí, a někdo z vás jim řekne: „Jděte v pokoji, zahřejte se a najezte\, a nedá-li jim, co potřebují pro tělo, co to prospěje? Tak i víra, nemá-li skutků, je mrtva sama v sobě. Ale někdo (snad) řekne: „Ty máš víru, a já mám skutky. Ukaž mi svou víru beze skutků, a já ti ukážu svými skutky víru.“ Věříš, že je jeden Bůh? Dobře činíš. Také zlí duchové věří, a třesou se. Chceš však poznati, prázdný člověče, že víra beze skutků není k ničemu? Což nebyl náš otec Abraham ospravedlněn ze skutků, když obětoval na oltáři svého syna Izáka? Vidíš, že víra působila spolu s jeho skutky a že skutky se víra dokonala? I naplnilo se Písmo, které praví: Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to započteno jako spravedlnost a byl nazván přítelem Božím. Vidíte, že člověk bývá ospravedlňován skutky a ne pouhou vírou. Podobně také nevěstka Raab. Nebyla ospravedlněna skutky, když přijala posly a propustila je jinou cestou? Neboť jako tělo bez ducha je mrtvé, tak i víra beze skutků je mrtvá. Moji bratři, nebuďte všichni učitelé; víte přece, že se nám dostane přísnějšího soudu. Neboť všichni klesáme často. Neklesá-li kdo slovem, to je dokonalý muž, schopný držeti na uzdě i celé tělo. Když totiž dáváme koňům do huby uzdu, aby nás poslouchali, řídíme i celé jejich tělo. Hle i lodi, ač jsou veliké a bývají hnány prudkými větry, bývají řízeny nepatrným kormidlem, kam se zachce tomu, kdo je řídí. Tak i jazyk je sice malý úd, a honosí se velikými věcmi. Hleďte, jak malý oheň, a jak veliký les zapálí. I jazyk (je) oheň, (je) celý svět nepravostí. Právě jazyk mezi našimi údy poskvrňuje celé tělo a zapaluje koloběh (našeho) života, sám pak je zapalován peklem. Vždyť každý druh zvířat a ptáků, plazů a mořských zvířat bývá krocen a je zkrocen člověkem, avšak jazyk nedovede nikdo z lidí zkrotit. Je to nepokojné zlo, plné smrtonosného jedu. Jím velebíme Pána a Otce, a jím také zlořečíme lidem stvořeným podle Božího obrazu. Z týchž úst vychází žehnání i zlořečení. Moji bratři, tak se to nemá dít! Což vydává pramen z téhož otvoru vodu sladkou i hořkou? Může, moji bratři, nést fíkovník olivy nebo réva fíky? Ani slané (zřídlo) nemůže dávat vodu sladkou. Kdo je mezi vámi moudrý a rozumný? Ať ukáže krásným chováním své skutky v tichosti s moudrostí. Ale máte-li v srdci hořkou řevnivost a svárlivost, nechlubte se a nelžete proti pravdě. To není moudrost, která přichází shora, nýbrž pozemská, tělesná, ďábelská. Neboť kde je řevnivost a svárlivost, tam je nepořádek a všechno možné zlo. Avšak moudrost shůry je především čistá, dále pokojná, mírná, poddajná, plná milosrdenství a dobrých plodů, bez obojetnosti a přetvářky. Ovoce pak spravedlnosti se rozsévá v pokoji těm, kdo působí pokoj. Odkud jsou mezi vámi boje a odkud potyčky? Což ne odtud, z vašich náruživostí, které bojují ve vašich údech? Žádáte, a nemáte; zabíjíte a řevníte, a nemůžete (ničeho) dosáhnouti; potýkáte se a bojujete. Nic nemáte, protože neprosíte. Prosíte, ale nic nedostáváte, protože špatně prosíte, když to chcete promarnit v svých náruživostech. Cizoložnice, nevíte, že přátelství s tímto světem je v nepřátelství s Bohem? Kdo tedy chce být přítelem světa, stává se nepřítelem Božím. Či si myslíte, že nadarmo praví Písmo: Žárlivě touží po duchu, kterému dal přebývat v nás? Dává tak větší milost. Proto praví: Bůh se staví proti pyšným, pokorným však dává milost. Poddejte se tedy Bohu a postavte se proti ďáblu, a uteče od vás. Přibližte se k Bohu, a přiblíží se k vám. Očisťte ruce, hříšníci, a posvěťte srdce, dvojací lidé. Poznejte svou ubohost, naříkejte a plačte; váš smích ať se obrátí v nářek a vaše radost v zkroušenost. Pokořte se před Pánem, i povýší vás. Bratři, nemluvte navzájem proti sobě! Kdo mluví proti bratrovi nebo soudí svého bratra, mluví proti Zákonu a soudí Zákon. Jestliže však soudíš Zákon, nejsi plnitelem Zákona, nýbrž soudcem. Jeden je zákonodárce a soudce, ten, který může spasit a zahubit. Ale kdo jsi ty, že soudíš bližního? Nuže tedy vy, kteří říkáte: „Dnes nebo zejtra půjdeme do toho a toho města a pobudeme tam rok, budeme obchodovat a vydělávat\, nevíte přece ani, co bude zítra! Vždyť co je náš život? Jste pára, která se na chvilku ukazuje a potom mizí. Místo abyste říkali: „Bude-li Pán chtít, pak budeme živi a učiníme to a ono.“ Vy se však vychloubáte ve své chvástavosti. Každé takové chlubení je špatné. Kdo tedy umí dobře činit, a nečiní to, má (za to) hřích. Nuže tedy, boháči; plačte a naříkejte nad strastmi, které na vás přijdou. Vaše bohatství shnilo a vaše šatstvo je prožráno od molů; vaše zlato a stříbro zrezavělo a rez na nich bude svědčit proti vám a stráví vám tělo jak oheň. Nahromadili jste si pokladů ještě v posledních dnech. Hle, zadržená mzda dělníků, kteří vám požali pole, křičí, a křik vašich ženců pronikl k sluchu Pána zástupů. Na zemi jste hýřili a žili v rozkoších, vykrmili jste si srdce ke dni pobíjení. Odsoudili, zavraždili jste spravedlivého; neklade vám žádný odpor. Buďte tedy, bratři, trpěliví až do příchodu Páně. Hleďte, rolník čeká na vzácný plod země, trpělivě nad ním čeká, až se mu dostane podzimního a jarního deště. Buďte i vy trpěliví a upevněte své srdce, neboť příchod Páně se přiblížil. Nenaříkejte, bratři, jeden proti druhému, abyste nebyli souzeni. Hle, soudce stojí přede dveřmi! Vezměte si, bratři, za příklad trpělivé vytrvalosti proroky, kteří mluvili ve jménu Páně. Hle, za blažené prohlašujeme ty, kteří vytrvali. Slyšeli jste o vytrvalosti Jobově a viděli jste (jeho) konec od Pána, neboť Pán je velmi milosrdný a slitovný. Především však, moji bratři, nepřísahejte ani při nebi, ani při zemi, ani jakoukoliv jinou přísahou. Ale vaše řeč ať je: „Ano, ano“ a „Ne, ne\, abyste nepropadli soudu. Vede se někomu mezi vámi zle? Ať se modlí! Je někdo dobré mysli? Ať pěje žalmy! Je mezi vámi někdo nemocný? Ať si zavolá kněze církve, a ti ať se nad ním modlí a mažou ho olejem ve jménu Páně. A modlitba víry zachrání nemocného, Pán ho vzpruží, a jestliže se dopustil hříchů, budou mu odpuštěny. Vyznávejte se tedy jedni druhým ze hříchů a modlete se jedni za druhé, abyste byli uzdraveni, neboť mnoho zmůže a je působivá modlitba spravedlivého. Eliáš byl stejně člověk jako my, a velmi se modlil, aby nepršelo na zem, a nepršelo po tři roky a šest měsíců. A opět se modlil, a nebe dalo déšť a země vydala svůj plod. Moji bratři, zbloudí-li někdo mezi vámi od pravdy a někdo ho obrátí, vězte, že ten, kdo obrátí hříšníka od jeho bludné cesty, zachrání jeho duši před smrtí a přikryje množství hříchů. Petr, apoštol Ježíše Krista, vyvoleným přistěhovalcům v rozptýlení v Pontu, Galacii, Kappadocii, Asii a Bithynii, které Bůh Otec předem vybral, Duch posvětil k poslušnosti a ke skropení krví Ježíše Krista. Nechť je vám rozhojněna milost a pokoj! Veleben budiž Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás podle svého velikého milosrdenství znovu zplodil k živé naději zmrtvýchvstáním Ježíše Krista, k dědictví neporušitelnému a neposkvrněnému a nevadnoucímu, které je uchováno v nebi pro vás, kteří jste mocí Boží chráněni vírou ke spáse, která je připravena, aby se zjevila v posledním čase. Proto jásejte, i když jste byli nyní nakrátko, je-li třeba, zarmouceni rozličnými zkouškami, aby vaše vyzkoušená víra byla shledána jako mnohem cennější než pomíjející zlato, které bývá ohněm zkoušeno, k chvále a slávě a cti při zjevení Ježíše Krista. Milujete (ho), ač jste ho neviděli, věříte v něho, ač jej nyní nevidíte, a když věříte, budete plesat nevýslovnou a oslavenou radostí, protože se vám dostane cíle víry, totiž spásy duší. O této spáse pátrali a o ní zkoumali proroci, kteří prorokovali o budoucí milosti pro vás, neboť zpytovali, na který a jaký čas ukazoval Kristův duch, který byl v nich, když předem svědčil o utrpeních na Kristu a potomních oslavách. A těm bylo zjeveno, že ne sobě, nýbrž vám přisluhovali těmi věcmi, které vám nyní byly zvěstovány od těch, kteří vám v Duchu svatém, poslaném z nebe, přinesli radostné poselství, (věci to,) do kterých andělé touží nahlédnouti. Proto přepásejte bedra své mysli, buďte střízliví, dokonale se oddejte naději v tu milost, která se vám podává ve zjevení Ježíše Krista. Jako poslušné děti nepřizpůsobujte se svým dřívějším chtíčům z doby nevědomosti, ale podle toho Svatého, který vás povolal, i vy buďte svatí v celém (svém) chování; vždyť je psáno: Buďte svatí, neboť já jsem svatý.“ A když vzýváte jako Otce toho, který soudí nestranně každého podle jeho skutku, žijte v bázni po dobu svého vyhnanství. Víte zajisté, že jste nebyli vykoupeni ze svého nicotného života, který máte od otců, pomíjejícími věcmi, zlatem nebo stříbrem, nýbrž drahou krví Krista jako bezúhonného a neposkvrněného Beránka. On byl ovšem vyhlédnut před počátkem světa, zjevil se však na konci časů pro vás, kteří skrze něj věříte v Boha, který ho vzkřísil z mrtvých a dal mu slávu, takže směřuje k Bohu vaše víra i naděje. Když jste očistili svou duši poslušností pravdě k nepokryté bratrské lásce, milujte se navzájem z upřímného srdce neustále; vždyť jste znovu zrozeni ne z pomíjejícího semene, nýbrž z nepomíjejícího, živým a trvajícím slovem Božím. Neboť všecko tělo je jako tráva, a všecka jeho nádhera jako květ trávy; tráva uschne a její květ opadne, ale slovo Páně zůstává na věky. A to je slovo, které vám bylo zvěstováno. Proto odložte všechnu zlobu a všecku lest i pokrytectví a závist a všecky pomluvy. Jako novorozené děti dychtěte po duchovním, nefalšovaném mléku, abyste jím rostli k spáse, když jste okusili, že Pán je dobrý. K němu přistupujte, k živému kameni, který sice lidé zavrhli, ale u Boha je vyvolený, ve cti, a sami se budujte jako živé kameny, duchovní dům, ve svaté kněžstvo, abyste přinášeli duchovní oběti příjemné Bohu skrze Ježíše Krista. Proto stojí v Písmě: Hle, kladu na Siónu úhelný kámen, kámen vyvolený, vzácný; a kdo v něj věří, nebude zahanben. Vám tedy, když věříte, je ctí, těm však, kdo nevěří, je kamenem, který stavitelé zavrhli, a ten se stal úhelným kamenem a kamenem úrazu a skálou pohoršení; ti narážejí, protože nevěří slovu; k tomu také byli určeni. Vy však jste vyvolený rod, královské kněžstvo, svatý národ, lid přivlastněný, abyste zvěstovali mocné skutky toho, který vás povolal ze tmy k svému podivuhodnému světlu. Kdysi jste nebyli lidem, nyní však jste Boží lid, byli jste bez milosrdenství, nyní však jste milosrdenství došli. Miláčci, napomínám vás jako cizince a přistěhovalce: zdržujte se tělesných žádostí, které vedou boj proti duši; veďte vzorný život mezi pohany, aby v tom, v čem vás pomlouvají jako zločince, z dobrých skutků, když (vás) pozorují, velebili Boha v den navštívení. Podrobte se pro Pána každému lidskému zřízení; ať králi, jako svrchovanému pánu, nebo místodržitelům, jako těm, kdo jsou od něho posláni trestat zločince, ale chválit ty, kdo konají dobro; neboť tak je Boží vůle, abyste dobrými skutky umlčovali neznalost nerozumných lidí; jako svobodní, ale ne že byste měli svobodu za pláštík zloby, nýbrž jako Boží služebníci. Všecky ctěte, bratrstvo milujte, Boha se bojte, krále mějte v úctě! Služebníci ať se podrobují s veškerou bázní pánům, nejen dobrým a mírným, nýbrž i bezohledným; neboť to je bohumilé, snáší-li kdo útrapy pro svědomitost vůči Bohu a trpí nespravedlivě. Jaká je to také sláva, snášíte-li rány pro hříchy? Avšak snášíte-li utrpení, ačkoliv činíte dobro, to je milé Bohu. K tomu jste přece byli povoláni, neboť i Kristus trpěl za vás a zanechal vám příklad, abyste šli v jeho šlépějích. On se nedopustil hříchu aniž byla shledána lest v jeho ústech; když mu spílali, nespílal, když trpěl, nehrozil, nýbrž svěřil se tomu, který soudí spravedlivě; on vynesl naše hříchy na svém těle na dřevo, abychom zemřeli hříchům a žili spravedlnosti; a jeho jizvami jste byli uzdraveni. Neboť jste byli jako bludné ovce, nyní však jste se obrátili k pastýři a strážci svých duší. Podobně ženy: ať jsou poddány svým mužům, aby i ti, kdo nevěří slovu, beze slova byli získáni chováním svých žen, když budou pozorovat vaše čisté chování v bázni. Nechť se nezdobí zevně pletenci vlasů a zlatými šperky nebo nádhernými rouchy, nýbrž (ať je zdoben) člověk skrytý v nitru neporušitelností v tichosti a skromnosti ducha; takový je vzácný před Bohem. Neboť tak se zdobívaly kdysi i svaté ženy, které doufaly v Boha a byly poddané svým mužům, jako Sára byla poslušná Abrahama a nazývala ho pánem; a jejími dcerami jste se staly, činíte-li dobro a nebojíte se žádného zastrašování. Podobně muži: žijte rozumně s nimi, jako se slabším ženským pohlavím, prokazujte jim úctu jako spoludědičkám milosti života, aby se vaše modlitby nesetkávaly s překážkami. Konečně pak buďte všichni jednomyslní, soucitní, milovní bratrstva, milosrdní, pokorní; neodplácejte zlo zlem ani nadávku nadávkou, ale naopak vyprošujte požehnání, neboť k tomu jste byli povoláni, abyste dostali dědictvím požehnání. Neboť Kdo chce mít milý život a prožít krásné dny, ať drží jazyk od zlého a rty své od lstivých slov; odvrať se od zlého a čiň dobré, hledej pokoj a usiluj o něj; neboť oči Páně na spravedlivé a uši jeho k jejich prosbám, ale tvář Páně proti těm, kdo činí zlé. A kdo by vám mohl uškodit, budete-li horliví v dobru? Kdybyste však trpěli pro spravedlnost, jste blažení. Nebojte se jejich hrozeb ani se nelekejte; ale svatě se chovejte k Pánu Kristu ve svém srdci; buďte vždy hotovi k obhajobě před každým, kdo se vás ptá po důvodech vaší naděje; ovšem s mírností a s bázní, v dobrém svědomí, aby vaši tupitelé byli zahanbeni právě tím, v čem vás pomlouvají, ve vašem dobrém životě v Kristu. Neboť je lépe trpěti, když činíte dobro, je-li to Boží vůle, než když činíte zlo. Vždyť i Kristus jednou zemřel za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby vás přivedl Bohu; byl sice usmrcen vzhledem k tělu, ale oživen vzhledem k duchu. V tom (duchu) také se odebral k duchům, kteří byli ve vězení, a přinesl zvěst; ti byli neposlušní tehdy, když Boží shovívavost vyčkávala za dnů Noemových za stavby archy, v které bylo jen několik osob, totiž osm, zachráněno před vodou. Tomu obrazu odpovídající křest zachraňuje nyní vás; nejde o odkládání tělesné nečistoty, nýbrž o prosbu k Bohu o dobré svědomí pro vzkříšení Ježíše Krista, který je po pravici Boží, když se odebral do nebe, a jsou mu poddáni andělé, mocnosti a síly. Poněvadž tedy Kristus trpěl na těle, ozbrojte se i vy týmž smýšlením, že kdo trpěl na těle, zanechal hříchu, aby po zbývající čas v těle již nežil lidským žádostem, nýbrž Boží vůli. Dost už tedy na tom, že v uplynulém čase jste vykonávali vůli pohanů, když jste žili v chlípnostech, v žádostech, v oddanosti vínu, v hodování, v pitkách a v nedovoleném uctívání model. Proto je překvapuje, že s nimi neběháte do téhož víru hýřivosti, a tupí (vás). Budou se však odpovídat tomu, který je připraven soudit živé i mrtvé. Neboť proto byla i mrtvým hlásána radostná zvěst, aby, i když byli odsouzeni v těle jako (všichni) lidé, žili duchem podle Boha. Konec všeho se přiblížil. Buďte tedy poctiví a střízliví k modlitbám. Především mějte k sobě neutuchající lásku, neboť láska přikrývá množství hříchů. Buďte vespolek pohostinní bez reptání. Každý podle toho, jak přijal milost, přisluhujte si jí navzájem jako dobří správcové rozličné Boží milosti. Mluví-li kdo, (ať mluví) jako slova Boží; přisluhuje-li kdo, (ať přisluhuje) jako z moci, kterou Bůh uděluje, aby ve všem byl oslavován Bůh skrze Ježíše Krista, kterému patří sláva a moc na věky věků. Amen. Miláčci, ať vás nepřekvapuje ten žár, který na vás přichází pro vaše vyzkoušení, jako by se vám přiházelo něco nového, ale kdykoliv se stáváte účastni utrpení Kristových, radujte se, abyste se radovali a jásali také při zjevení jeho slávy. Jste-li tupeni pro jméno Kristovo, blaze vám, neboť Duch slávy, to je Duch Boží, na j vás spočívá. Ať nikdo z vás netrpí jako I vrah nebo zloděj nebo zločinec nebo rušitel jiných. Trpí-li však jako křesťan, nestyď se, ale oslavuj Boha pro to jméno. Je zajisté čas, aby se začal soud od Božího domu. Začne-li však od nás, jaký i bude konec těch, kdo neposlouchají Božího evangelia? A bude-li spravedlivý stěží zachráněn, kam se pak poděje bezbožný a hříšník? Proto také ti, kdo trpí podle Boží vůle, ať poroučejí své duše věrnému Stvořiteli konáním dobra. Proto starší mezi vámi napomínám, já spolustarší a svědek Kristových utrpení a také účastník slávy, která má být zjevena: paste Boží stádce, které je u vás, ne z donucení, nýbrž dobrovolně podle Boha, ne pro mrzký zisk, nýbrž ochotně, ani jako vládci nad (svými) úděly, ale buďte vzorem stádci. A až se zjeví arcipastýř, dostanete nevadnoucí věnec slávy. Podobně (vy,) mladší, buďte poddáni starším. Všichni pak, jeden vzhledem k druhému, oblecte se do pokory, neboť Bůh se staví proti pyšným, pokorným však dává milost. Pokořte se tedy pod mocnou ruku Boží, aby vás v čase povýšil, složte všechnu svou starost na něj, vždyť on o vás pečuje. Buďte střízliví, bděte! Neboť váš protivník ďábel obchází jako řvoucí lev a hledá, koho by pohltil. Postavte se proti němu pevni ve víře, neboť víte, že tatáž utrpení snášejí vaši bratři po celém světě. Bůh pak veškeré milosti, který vás povolal k své věčné slávě v Kristu, po krátkém utrpení sám vás zdokonalí, utuží, utvrdí, upevní. Jemu sláva a moc na věky věků. Amen. Po Silvánovi, věrném bratru, jsem vám psal, jak se domnívám, krátce, a napomínám vás a osvědčuji vám, že toto je pravá milost Boží, v které stojíte. Pozdravuje vás spoluvyvolená církev v Babylóně a Marek, můj syn. Pozdravte se navzájem políbením lásky! Pokoj vám všem, kteří jste v Kristu! Šimon Petr, služebník a apoštol Ježíše Krista, těm, kdo dostali stejně vzácnou víru, jako je naše, pro spravedlnost našeho Boha a Spasitele Ježíše Krista. Milost a pokoj nechť se vám rozhojní v poznání Boha a našeho Pána Ježíše! Vždyť jeho božská moc darovala nám všecko, čeho je třeba k životu a k zbožnosti, poznáním toho, který nás povolal vlastní slávou a mocí; skrze ně nám daroval vzácná, a nesmírná zaslíbení, abyste se jimi stali účastnými božské přirozenosti, a tak unikli záhubě ze žádostivosti ve světě. Proto se také všemožně snažte připojit ke své víře ctnost, ke ctnosti poznání, k poznání zdrželivost, ke zdrželivosti trpělivost, k trpělivosti zbožnost, k zbožnosti a k bratrskosti lásku. Neboť jsou-li tyto věci ve vás a rozmáhají-li se, neudělají vás nečinnými a neplodnými v poznání našeho Pána Ježíše Krista. Kdo však jich nemá, je slepý a krátkozraký, zapomněl na očištění od svých starých hříchů. Proto, bratři, raději se vynasnažte upevnit své povolání a vyvolení; neboť činíte-li to, nikdy neklopýtnete. Tak vám bude zajisté bohatě poskytnut vstup do věčného království našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Proto hodlám stále vám připomínat tyto věci, ačkoli (je) znáte a jste utvrzeni v této pravdě. Mám však za spravedlivé, pokud jsem v tomto stanu, udržovat vás v bdělosti připomínáním; vždyť (dobře) vím, že vbrzku bude složen můj stan, jak mi také ukázal náš Pán Ježíš Kristus. Ale vynasnažím se o to, abyste si mohli i po mé smrti tyto věci kdykoliv připomínat. Neboť jsme vám učinili známy moc a příchod našeho Pána Ježíše Krista, ne že bychom následovali vymyšlené báje, nýbrž poněvadž jsme byli očitými svědky jeho velebnosti. On zajisté přijal od Boha Otce čest a slávu, když k němu vyšel od vznešené slávy takový hlas: „Toto je můj milý Syn, v němž jsem si zalíbil.“ A ten hlas přišlý z nebe jsme my slyšeli, když jsme s ním byli na svaté hoře. A máme pevnější prorocké slovo, a dobře činíte, dbáte-li ho jako svíce, která svítí v temném místě, až se rozbřeskne a jitřenka vám vzejde v srdci; to především poznávejte, že žádné proroctví Písma se neřídí soukromým výkladem, vždyť proroctví nikdy nebylo proneseno z vůle lidské, ale Duchem svatým jsouce puzeni mluvili lidé od Boha. Byli ovšem také lžiproroci v lidu, jako i mezi vámi se objeví lžiučitelé; ti zavedou zhoubná bludařství, a Pána, který je vykoupil, budou popírati; tím na sebe rychle přivedou zhoubu. Mnozí pak budou následovat jejich výstřednosti; pro ně bude cesta pravdy haněna. Z hrabivosti budou z vás těžit prolhanými řečmi. Ale soud proti nim odedávna nezahálí a jejich záhuba nedříme! Vždyť Bůh neušetřil ani andělů, kteří se prohřešili, ale svrhl je do temné propasti pekla a vydal, aby byli střeženi k soudu. Ani neušetřil starého světa, ale, když uvedl potopu na svět bezbožníků, zachoval jen Noema, hlasatele spravedlnosti, se sedmi jinými. Také města.Sodomu a Gomorru odsoudil k zániku, obrátil je v popel, a tím dal příklad toho, co přijde na bezbožníky; zachránil však spravedlivého Lota, sužovaného chlípným chováním bezuzdných lidí, - neboť ten spravedlivý, dokud přebýval mezi nimi, musel vidět a slyšeti jejich hříšné skutky, a tím mučil den ze dne svou spravedlivou duši; (tak) Pán dovede vysvobozovat zbožné ze zkoušky, ale nespravedlivé šetřit pro potrestání v den soudu; hlavně však ty, kdo jdou za poskvrňujícími chtíči těla a pohrdají panstvem. Opovážliví domýšlivci, nebojí se tupit vznešenosti, kde přece andělé, ač jsou větší silou a mocí, nevynášejí proti nim potupný soud před Pánem. Ale tito jako nerozumná zvířata, zrozená přírodou k lovení a hubení, tupí to, co neznají; ve vlastní záhubě se také zahubí a dostanou (náležitou) odplatu za nepravost. Za rozkoš pokládají denní hýření, skvrny a ohavy, a rozkošnicky hýří, když vesele s vámi hodují. Oči mají plné cizoložnice a nenasytné po hříchu; svádějí neutvrzené duše; srdce mají vycvičené v hrabivosti, jsou prokleti! Poněvadž opustili přímou cestu, zbloudili a následovali cestu Balaama, syna Boerova, který si oblíbil mzdu za nespravedlnost, ale byl pokárán pro svůj zlý skutek. Němý soumar promluvil lidským hlasem a zabránil prorokovi v nerozumném skutku. Jsou to prameny bez vody a mraky hnané bouří; je pro ně uchována mrákota tmy. Neboť promlouvají naduté, nicotné řeči a v tělesných chtíčích lákají výstřednostmi ty, kdo sotva unikli lidem žijícím v poblouzení. Hlásají jim svobodu, ač sami jsou otroky zkázy, neboť člověk je otrokem toho, kým je přemožen. Jestliže totiž unikli poskvrnám světa poznáním Pána a Spasitele Ježíše Krista, a znovu se do nich zaplétají a dávají se jimi přemoci, jejich konec je horší než začátek. Bylo by pro ně zajisté lépe nepoznat cestu spravedlnosti, než (ji) poznat, a pak se odvrátit od svatého příkazu, který jim byl podán. Přihodilo se jim, co praví pravdivě přísloví: „Pes se vrátil k vlastnímu vývratku“ a „Vykoupané prase se (znovu) válí v blátě“. Toto je už druhý list, nejmilejší, který vám píšu; v obou probouzím připomínáním vaše čisté smýšlení, abyste byli pamětlivi slov předpověděných svatými proroky a příkazu Pána a Spasitele, který dali vaši apoštolově. Především vězte, že v posledních dnech přijdou s posměchem posměvači, kteří budou žíti podle vlastních žádostí a říkat: „Kde je jeho slíbený příchod? Vždyť od té doby, co otcové zesnuli, všecko zůstává tak, jak bylo od počátku stvoření.“ Zůstává jim však skryto, a je to úmyslné, že na počátku byla nebesa a země, Božím slovem povstalá z vody a uprostřed vod, skrze něž zanikl tehdejší svět, když byl zatopen vodou. Avšak nynější nebesa a země jsou týmž slovem šetřena pro oheň a uchována ke dni soudu a záhuby bezbožných lidí. Ale tato jedna věc ať vám není skryta, nejmilejší: že jeden den je u Pána jako tisíc roků a tisíc roků jako jeden den. Pán neotálí se (svým) zaslíbením, jak to někteří pokládají za otálení, nýbrž je k vám shovívavý, neboť nechce, aby někdo zahynul, nýbrž (chce,) aby všichni přišli k pokání. Den Páně však přijde jako zloděj; v ten den nebesa s hukotem pominou, základy se žárem rozpustí a země i všechna díla na ní budou prozkoumána. Poněvadž se všechno takto rozpustí, jací máte být svatostí v chování a ve zbožnosti a jak máte očekávat a uspišovat příchod dne Páně, kterým se nebesa ohněm rozpustí a základy se žárem roztaví! Ale podle jeho zaslíbení očekáváme nové nebe a novou zemi, v kterých přebývá spravedlnost. Proto, nejmilejší, v očekávání těchto věcí se vynasnažte, abyste jím byli shledáni v pokoji bez poskvrny a bez úhony, a pokládejte shovívavost našeho Pána za spásonosnou. Tak vám psal i náš milovaný bratr Pavel, podle moudrosti mu dané, jak i ve všech listech, když o tom mluví. V nich jsou (některé) věci těžko srozumitelné, a lidé nevědomí a zatvrzelí je k své vlastní zkáze překrucují, jako také ostatní Písma. Ale vy, miláčci, víte to předem, a proto se mějte na pozoru, abyste se nedali strhnout bludem neukázněných lidí a nepozbyli své pevnosti; ale rosťte v milosti a v poznání našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Jemu sláva nyní i v den věčnosti! Co bylo od počátku, co jsme slyšeli, co jsme vlastníma očima viděli, na co jsme patřili a čeho se naše ruce dotkly, o Slově života - a život se zjevil, my pak jsme (ho) viděli, a svědčíme a zvěstujeme vám život věčný, který byl u Otce a nám se zjevil - co jsme viděli a slyšeli, zvěstujeme i vám, abyste i vy měli společenství s námi. A naše společenství je s Otcem a s jeho Synem Ježíšem Kristem. A toto píšeme, aby naše radost byla úplná. A zvěst, kterou jsme slyšeli od něho a kterou vám zvěstujeme, je tato: Bůh je světlo a tmy v něm vůbec není. Řekneme-li, že s ním máme společenství, žijeme však ve tmě, lžeme a není pravdy v našem jednání. Avšak žijeme-li ve světle, máme společenství mezi sebou a krev Ježíše, jeho Syna, očišťuje nás od každého hříchu. Řekneme-li, že nemáme hříchu, klameme sami sebe a není v nás pravdy. Jestliže vyznáváme své hříchy, je věrný a spravedlivý, aby nám odpustil hříchy a očistil nás od každé nepravosti. Řekneme-li, že jsme nezhřešili, činíme z něho lháře a jeho slovo není v nás. Moje děti, toto vám píšu, abyste nehřešily. A zhřeší-li kdo, máme přímluvce u Otce, Ježíše Krista spravedlivého; a ten je smírná oběť za naše hříchy; nejen za naše, nýbrž i celého světa. A po tom poznáváme, že jsme ho poznali, jestliže zachováváme jeho přikázání. Kdo říká: „Znám ho\, ale nezachovává jeho přikázání, je lhář a není v něm pravdy. Kdo však zachovává jeho slovo, v tom je Boží láska opravdu dokonalá. Po tom poznáváme, že jsme v něm. Kdo praví, že v něm zůstává, má i sám žít, jak žil on. Miláčci, nepíšu vám o novém přikázání, ale o přikázání starém, které jste měli od počátku; staré přikázání je to slovo, které jste uslyšeli. Přesto vám píšu o novém přikázání, které je pravdivé v něm i ve vás, neboť tma pomíjí a pravé světlo už svítí. Kdo říká, že je ve světle, a nenávidí svého bratra, doposud je ve tmě. Kdo miluje svého bratra, zůstává ve světle a není v něm příležitost k pádu. Kdo však nenávidí svého bratra, je ve tmě a chodí ve tmě, a neví, kam jde, protože tma mu oslepila oči. Píšu vám, děti, že jsou vám odpuštěny hříchy pro jeho jméno. Píšu vám, otcové, že jste poznali toho, (který je) od počátku. Píšu vám, mladí muži, že jste přemohli zlomyslníka. Napsal jsem vám, děti, že jste poznaly Otce. Napsal jsem vám, otcové, že jste poznali toho (,který je) od počátku. Napsal jsem vám, mladí muži, že jste silní a slovo Boží zůstává ve vás a přemohli jste zlomyslníka. Nemilujte svět, ani to, co je ve světě. Jestliže kdo miluje svět, není v něm lásky Otcovy, neboť vše, co je ve světě: žádost těla, žádost očí a pýcha života, není od Otce, nýbrž je to ze světa. A svět pomíjí i se svou žádostí; kdo však činí Boží vůli, zůstává na věky. Děti, je poslední hodina. A jak jste slyšeli, že Antikrist přichází, tak nyní povstalo mnoho antikristů; podle toho poznáváme, že je poslední hodina. Z nás vyšli, avšak nebyli z nás. Neboť kdyby byli z nás, byli by zůstali s námi. Ale (stalo se to), aby vyšlo najevo, že všichni nejsou z nás. Vy však máte pomazání od Svatého a všichni poznáváte. Nenapsal jsem vám proto, že neznáte pravdu, ale protože ji znáte, a že žádná lež není z pravdy. Kdo je lhář, ne-li ten, kdo popírá, že Ježíš je Mesiáš? Kdo popírá Otce a Syna, to je Antikrist. Kdokoli popírá Syna, nemá ani Otce; kdo vyznává Syna, má také Otce. A co jste slyšeli vy od počátku, ať ve vás zůstává. Zůstává-li ve vás, co jste slyšeli od počátku, i vy zůstanete v Synu a v Otci. A to je to zaslíbení, které sám nám dal: věčný život. Toto jsem vám napsal o těch, kdo vás svádějí. A pomazání, které jste od něho přijali, zůstává ve vás, a vy nepotřebujete, aby vás kdo učil; ale jak vás jeho pomazání poučuje o všem, a je pravdivé a není lží, a jak vás poučilo, (tak) zůstávejte v něm. A nyní, děti, zůstávejte v něm, abychom, až se zjeví, měli důvěru a nebyli od něho zahanbeni při jeho příchodu. Když víte, že je spravedlivý, vězte také, že každý, kdo činí spravedlnost, je z něho zrozen. Hleďte, jakou lásku nám Otec projevil, že se totiž nazýváme Božími dětmi, a jsme jimi. Proto nás svět nezná, že nepoznal jeho. Miláčci, nyní jsme Božími dětmi, a ještě se neukázalo, co budeme. Víme, že až se (to) ukáže, budeme mu podobni, protože ho budeme vidět tak, jak je. A každý, kdo má tuto naději v něho, očišťuje se, jako on je čistý. Každý, kdo se dopouští hříchu, dopouští se také protizákonnosti, neboť hřích je proti zákonu. A víte, že on se zjevil, aby sňal hříchy, a v něm hříchu není. Žádný, kdo v něm zůstává, nehřeší. Každý, kdo hřeší, neviděl ho, aniž ho poznal. Děti, nikdo vás nesváděj! Kdo činí spravedlnost, je spravedlivý, jak on je spravedlivý. Kdo činí hřích, je z ďábla, poněvadž ďábel hřeší od počátku. Syn Boží se proto zjevil, aby zničil ďáblova díla. Žádný, kdo se zrodil z Boha, nedopouští se hříchu, neboť v něm zůstává jeho semeno; a nemůže hřešit, protože se zrodil z Boha. Po tom se poznají děti Boží a děti ďáblovy: kdo nečiní, co je spravedlivé, není z Boha; ani ne ten, kdo nemiluje svého bratra. To je zajisté zvěst, kterou jste slyšeli od počátku: že se máme navzájem milovat. Ne jako Kain, který byl ze zloducha a zabil svého bratra. A proč ho zabil? Protože jeho skutky byly zlé, kdežto skutky jeho bratra spravedlivé. Nedivte se, bratři, že vás svět nenávidí. My víme, že jsme přešli ze smrti do života, protože milujeme bratry. Kdo nemiluje, zůstává ve smrti. Kdokoli nenávidí svého bratra, je vrah, a víte, že žádný vrah nemá v sobě věčného života, který by v něm zůstával. Z toho jsme poznali lásku, že on za nás položil svůj život. Také my máme za bratry život položit. Kdo však má pozemský majetek a pozoruje, že jeho bratr je v nouzi, a zavře své srdce před ním, jak v něm zůstává Boží láska? Děti, nemilujme slovem ani jazykem, nýbrž skutkem a vpravdě. Po tom poznáme, že jsme z pravdy; a před ním upokojíme své srdce v tom, z čeho nás naše srdce obviňuje, neboť Bůh je větší než naše srdce a vi všecko. Miláčci, jestliže (nás) srdce neobviňuje, máme důvěru k Bohu a dostaneme od něho, začkoliv prosíme, protože zachováváme jeho přikázání a činíme, co je mu milé. To pak je jeho přikázání: abychom věřili ve jménu jeho Syna Ježíše Krista a milovali se navzájem, jak nám přikázal. A kdo zachovává jeho přikázání, zůstává v Bohu a on v něm; a podle toho poznáváme, že v nás zůstává: podle Ducha, kterého nám dal. Miláčci, nevěřte každému duchu, ale zkoumejte duchy, jsou-li z Boha; neboť mnoho lžiproroků vyšlo do světa. Podle toho poznáte Ducha Božího: každý duch, který vyznává Ježíše Krista, přišlého v těle, je z Boha; a žádný duch, který nevyznává Ježíše, není z Boha, a to je (duch) Antikristův, o kterém jste slyšeli, že má přijít, a nyní je už na světě. Vy, děti, jste z Boha, a přemohly jste je, neboť větší je ten, který je ve vás, než ten, který je ve světě. Oni jsou ze světa; proto mluví ze světa a svět je poslouchá. My jsme z Boha. Kdo zná Boha, poslouchá nás; kdo není z Boha, neposlouchá nás. Podle toho poznáváme ducha pravdy a ducha bludu. Miláčci, milujte se navzájem, neboť láska je z Boha, a každý, kdo miluje, zrodil se z Boha a zná Boha. Kdo nemiluje, nepoznal Boha, neboť Bůh je láska. Boží láska se v nás zjevila tím, že Bůh poslal na svět svého jednorozeného Syna, abychom skrze něj byli živi. V tom je láska, ne že jsme my milovali Boha, ale že on si nás zamiloval a poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy. Miláčci, jestliže Bůh nás tak miloval, i my se máme navzájem milovat. Boha nikdy nikdo neviděl. Milujeme-li se navzájem, Bůh zůstává v nás a jeho láska je v nás dokonalá. Podle toho poznáváme, že zůstáváme v něm a on v nás: že nám dal ze svého Ducha. A my jsme uviděli a svědčíme, že Otec poslal Syna jako Spasitele světa. Kdokoli vyzná, že Ježíš je Syn Boží, Bůh zůstává v něm a on v Bohu. My pak jsme poznali lásku, kterou Bůh má k nám, a uvěřili v ni. Bůh je láska; kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh v něm. V tom je láska s námi dovršena: že máme důvěru pro den soudu, protože jaký je on, takoví jsme i my na tomto světě. V lásce není bázně, ale dokonalá láska vyhání bázeň, protože bázeň je před trestem; kdo však se bojí (trestu), není dokonalý v lásce. My tedy milujeme, protože on nás dříve miloval. Řekne-li kdo: „Miluji Boha\, a nenávidí svého bratra, je lhář. Kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí. A toto přikázání máme od něho, aby (ten), kdo miluje Boha, miloval i svého bratra. Každý, kdo věří, že Ježíš je Mesiáš, zrodil se z Boha; a každý, kdo miluje toho, kdo zplodil, miluje i toho, kdo se z něho zrodil. Po tom poznáváme, že milujeme Boží děti: že milujeme Boha a plníme jeho přikázání. To je zajisté láska k Bohu, abychom zachovávali jeho přikázání; a jeho přikázání nejsou těžká, neboť všecko, co se zrodilo z Boha, přemáhá svět, a vítězství, které přemohlo svět, je toto: naše víra. Kdo (jiný) vítězí nad světem leč ten, kdo věří, že Ježíš je Syn Boží? On je to, jenž přišel skrze vodu a krev, Ježíš Kristus; nejen s vodou, ale s vodou a s krví; a Duch to dosvědčuje, protože Duch je pravda. Jsou totiž tři, kteří vydávají svědectví: Duch a voda a krev, a tyto tři jsou vjedno. Přijímáme-li lidské svědectví, svědectví Boží je větší, neboť to je to Boží svědectví, že vydal svědectví o svém Synu. Kdo věří v Božího Syna, má svědectví v sobě; kdo nevěří Bohu, učinil ho lhářem, protože neuvěřil svědectví, které Bůh vydal o svém Synu. A toto svědectví je: Bůh nám dal věčný život a tento život je v jeho Synu. Kdo má Syna, má život; kdo nemá Božího Syna, nemá života. Toto jsem napsal vám, kteří věříte ve jméno Božího Syna, abyste věděli, že máte věčný život. V tom pak záleží důvěra, kterou máme k němu: že nás slyší, prosíme-li zač podle jeho vůle. A jestliže víme, že nás slyší, začkoli prosíme, víme, že máme žádané věci, které jsme od nčho prosili. Vidí-li kdo bratra, že se dopouští hříchu nikoli k smrti, ať prosí, a dá mu život, nehřeší-li ovšem k smrti. Je hřích k smrti; o tom nepravím, aby za takový prosil. Každá nepravost je hřích, a je hřích, který není k smrti. Víme, že žádný, kdo se zrodil z Boha, nehřeší, ale zrozenec z Boha se před ním uchovává a zloduch se ho nedotkne. Víme, že jsme z Boha a že celý svět je v moci zloducha. A víme, že Syn Boží přišel a uschopnil nám mysl, abychom poznali Pravdivého. A jsme v Pravdivém, v jeho Synu Ježíši Kristu. On je pravý Bůh a věčný život. Děti, střežte se model! Já starší, vyvolené paní a jejím dětem, které miluji v pravdě, a nejen já, ale také; všichni, kdož poznali pravdu, pro pravdu, která v nás zůstává a bude s námi na věky. Budiž s námi milost, milosrdenství: a pokoj od Boha Otce a od Ježíše Krista, i Otcova Syna, v pravdě a v lásce. Velmi jsem se zaradoval, že jsem shledal mezi tvými dětmi takové, které žijí v pravdě podle přikázání, které jsme přijali od Otce. A nyní tě, paní, prosím, ne jako bych ti psal nové přikázání, nýbrž to, které jsme měli od počátku: abychom se milovali navzájem. Láska je pak to, abychom žili podle jeho přikázání; to je přikázání, jak jste slyšeli od počátku, abyste v ní žili. Neboť do světa vyšlo mnoho svůdců, kteří nevyznávají Ježíše Krista přišlého v těle; to je ten svůdce a Antikrist! Mějte se na pozoru, abyste nepozbyli, co jsme vyzískali, ale abyste obdrželi plnou odměnu. Kdo zachází dále a netrvá v učení Kristově, nemá Boha. Kdo trvá v učení, ten má Otce i Syna. Přichází-li kdo k vám a nepřináší toto učení, nepřijímejte Vždyť kdo ho pozdraví, účastní se jeho zlých skutků. Ačkoli vám mám mnoho co psáti, nechtěl jsem to (učiniti) na papíře a inkoustem; ale doufám, že k vám přijdu a promluvím od úst k ústům, aby vaše radost byla úplná. Pozdravují tě děti tvé vyvolené sestry. Já starší, nejmilejšímu Gajovi, kterého miluji v pravdě. Miláčku, přeji si, aby se ti ve všem dobře dařilo a abys byl zdráv, jako se dobře vede tvé duši. Neboť jsem se velmi zaradoval, když přišli bratři a vydávali svědectví o tvé pravdě, jak totiž v pravdě žiješ. Větší radost nemám než to, když slyším, že moje děti žijí v pravdě. Miláčku, jednáš věrně ve všem, co prokazuješ bratřím, a to cizím. Ti vydali svědectví o tvé lásce před církví; dobře učiníš, postaráš-li se o ně pro další cestu, jak je důstojné Boha; neboť pro jméno se vydali na cesty a nic nepřijímají od pohanů. Máme zajisté takové lidi přijímati, abychom byli spolupracovníky pro pravdu. Napsal jsem něco církvi, avšak Diotrefes, který rád mezi nimi vede, nás nepřijímá. Proto, když přijdu, připomenu jeho skutky, které činí, když proti nám žvástá zlomyslnými slovy; a jako by mu to nestačilo, ani sám bratry nepřijímá, a těm, kdo chtějí přijímati, brání a z církve je vylučuje. Miláčku, nenapodobuj zlo, nýbrž dobro. Kdo činí dobro, je z Boha; kdo činí zlo, neviděl Boha. Demetriovi vydávají svědectví všichni, i sama pravda; ale i my mu vydáváme svědectví, a víš, že naše svědectví je pravdivé. Měl bych ti mnoho co psáti, ale nechci ti psát na papíře a inkoustem. Doufám totiž, že tě brzy uvidím a promluvíme si od úst k ústům. Pokoj tobě! Pozdravují tě přátelé. Pozdravuj přátele každého zvlášť! Juda, služebník Ježíše Krista, bratr Jakubův, vyvoleným, kteří jsou milovaní v Bohu Otci a zachovaní pro Ježíše Krista. Milosrdenství, pokoj a láska budiž vám rozhojněna! Miláčci, velmi mi záleží na tom napsat vám o naší společné spáse, a pokládal jsem za nutné písemně vás napomenouti, abyste vedli boj za víru, která byla jednou (provždy) svatým podána. Neboť se vloudili někteří lidé, kteří jsou již dávno předem označeni k tomuto odsouzení, bezbožní (to lidé), kteří milost našeho Boha zaměňují za nezřízenost a zapírají našeho jediného vládce a Pána, Ježíše Krista. Chci však vám připomenout, ačkoliv už všechno jednou (provždy) víte, že Pán, když vysvobodil lid z Egypta, po druhé zahubil ty, kdo neuvěřili, a že uchoval v temnotách k soudu velkého dne ve věčných okovech anděly, kteří neuchovali knížectví, ale opustili svůj příbytek. Jako Sodoma a Gomorra a okolní města, která podobně jako tito smilnila a běžela za jiným tělem, jsou před námi jako (výstražný) příklad, když snášejí trest věčného ohně. Podobně zajisté i tito blouznivci poskvrňují tělo, panstvem pohrdají a velebnosti se rouhají. A přece ani archanděl Michael, když se v rozepři s ďáblem přel o tělo Mojžíšovo, neodvážil se vynést potupný soud, ale řekl: „Pán tě potlač!“ Než tito (lidé) se rouhají věcem, které neznají, a v tom, co znají přirozeně jako nerozumná zvířata, propadají zkáze. Běda jim, neboť se dali cestou Kainovou, dali se za mzdu strhnout do bludu Balaamova a zahynuli ve vzpurnosti Koreově. Jsou to skvrny na vašich hodech, když s vámi beze studu hodují a pasou sami sebe; jsou to mraky bez vody sem tam honěné větrem, podzimní stromy bez plodů, dvakrát odumřelé, vykořeněné, divoké mořské vlny, které svou hanbu pěnou vynášejí, bludné hvězdy, pro něž je zachována na věky mrákota temnot. O nich však prorokoval i Henoch, sedmý po Adamovi, slovy: „Hle, Pán přišel s desetitisíci svých svatých, aby vykonal soud proti všem a usvědčil všechny bezbožné ze všech jejich bezbožných skutků, které bezbožně páchali, a ze všech vzpurných (řečí), které promluvili proti němu bezbožní hříšníci.“ Jsou to reptalové, nespokojení se (svým) osudem; žijí podle svých žádostí, a jejich ústa mluví nadutě, lichotí lidem pro zisk. Ale vy, miláčci, pamatujte na slova, která vám předem pověděli apoštolově našeho Pána Ježíše Krista, když vám říkali: „V poslední době budou posměvači, kteří budou žít podle svých bezbožných žádostí.“ Ti působí strany, tělesní (lidé), kteří nemají Ducha. Ale vy, milovaní, budujte se na své přesvaté víře, modlete se v Duchu svatém, uchovejte se v Boží lásce a očekávejte milosrdenství našeho Pána Ježíše Krista k věčnému životu. Mějte slitování s těmi, kdo jsou v pochybnostech, zachraňujte je, abyste je vytrhli z ohně; s jinými však mějte slitování s bázní, že budete mít v nenávisti i ten šat poskvrněný tělesností. Tomu, který vás může uchránit bez hříchu a postavit vás neposkvrněné v plesání před svou slávu, jedinému Bohu, našemu Spasiteli, skrze Ježíše Krista, našeho Pána, sláva, velebnost, vláda a moc přede vším časem, nyní a po všechny věky! Amen. Zjevení Ježíše Krista, které mu dal Bůh, aby ukázal svým služebníkům, co se vbrzku musí státi; poslal svého anděla a oznámil (je) skrze něho svému služebníku Janovi; a ten svědčí, že je slovo Boží a svědectví Ježíše Krista všechno (to), co viděl. Blažený, kdo čte a ti, kdož slyší slova tohoto proroctví a zachovávají, co je v něm napsáno; neboť doba je blízko. Jan sedmi církvím v Asii. Milost vám a pokoj od toho, který je a byl a přijde, a od sedmi duchů před jeho trůnem a od Ježíše Krista, věrného svědka, prvorozeného z mrtvých a vládce králů země. Tomu, který nás miluje a rozvázal nás z našich hříchů svou krví a učinil z nás království, kněze pro Boha a svého Otce, tomu sláva a moc na věky věků. Amen. Hle, přichází s oblaky a uzří ho každé oko, i ti, kdo jej probodli; a budou pro něj kvíleti všechny kmeny země. Ano. Amen! Já jsem alfa i omega, praví Pán Bůh, který je a byl a přijde, Vševládný. Já Jan, váš bratr a spoluúčastník v soužení, království a trpělivosti v Ježíši, jsem byl na ostrově, který se jmenuje Patmos, pro Boží slovo a pro svědectví o Ježíšovi. V den Páně jsem upadl do vytržení. I uslyšel jsem za sebou mocný hlas jako polnice. Ten pravil: „Co vidíš, napiš do knihy a pošli sedmi církvím: do Efesu, do Smyrny, do Pergamu, do Thyatiry, do Sard, do Filadelfie a do Laodiceje.“ I obrátil jsem se, abych se podíval po tom hlase, který se mnou mluvil. Když jsem se obrátil, uviděl jsem sedm zlatých svícnů a uprostřed těch svícnů kohosi podobného Synu člověka, oděného řízou a přepásaného kolemi prsou zlatým pásem. Hlavu a vlasy měl bílé jako bílá vlna, jako sníh, a oči (byly) jako ohnivý plamen a nohy podobné třpytnému kovu, rozžhavenému v peci, a jeho hlas jako hlas množství vod. V pravici měl sedm hvězd a z úst mu vycházel dvojbřitký meč a jeho tvář byla jako slunce, když svítí v (plné) své síle. A když jsem ho uviděl, padl jsem mu k nohám jako mrtvý. I položil na mne pravici a řekl: „Neboj se! Já jsem První a Poslední a Živý; byl jsem mrtev, a hle, jsem živ na věky věků; a mám klíče od smrti a od záhrobí. Napiš tedy, cos viděl a co je a co se stane potom. Tajemství sedmi hvězd, které jsi viděl v mé pravici, a sedmi zlatých svícnů jest: sedm hvězd jsou andělé sedmi církví a sedm svícnů je sedm církví.“ „Andělu církve v Efesu napiš: Toto praví ten, který drží ve své pravici sedm hvězd, který kráčí uprostřed sedmi zlatých svícnů: Znám tvé skutky, tvou práci a tvou trpělivost, a že nemůžeš snést zlých lidí; vyzkoušel jsi ty, kdo o sobě říkají, že jsou apoštolově, ale nejsou, a shledal jsi, že to jsou lháři. Máš trpělivost a snesl jsi (něco) pro mé jméno a neochabl jsi. Ale mám proti tobě, že jsi opustil svou první lásku. Upamatuj se tedy, odkud jsi spadl, a obrať se a čiň dřívější skutky. Ne-li, přijdu na tebe a pohnu tvým svícnem s jeho místa, neobrátíš-li se! Máš však to (dobré), že nenávidíš skutky mikulášovců, jako i já je nenávidím. Kdo má ucho, poslouchej, co praví Duch církvím: Vítězi dám jíst se stromu života, který je v Božím ráji.“ „A andělu církve ve Smyrně napiš: Toto praví První a Poslední, který byl mrtev, a ožil: Znám tvou tíseň a tvou chudobu - ačkoli jsi bohatý! - i to, že jsi tupen od těch, kteří o sobě říkají, že jsou Židé, a nejsou, nýbrž shromážděním satanovým. Neboj se toho, co máš trpěti. Hle, ďábel uvrhne (některé) z vás do žaláře, abyste bylí zkoušeni; i budete mít soužení po deset dní. Buď věrný až do smrti, a dám ti věnec života. Kdo má ucho, poslouchej, co Duch mluví církvím: Kdo zvítězí, tomu neuškodí druhá smrt.“ „A andělu církve v Pergamu napiš: Toto praví ten, který má dvojbřitký meč: Vím, kde bydlíš - tam, kde je trůn satanův. Ale držíš se mého jména a nezapřel jsi mou víru ani ve dnech, kdy můj svědek Antipas, můj věrný, byl usmrcen u vás, kde satan přebývá. Mám však něco málo proti tobě: máš tam některé, kteří se drží učení Balaama, který učil Balaka, jak položit Izraelitům léčku, aby totiž jedli z masa obětovaného modlám a smilnili. Tak máš i ty takové, kteří se drží učení mikulášovců podobným způsobem. Obrať se tedy! Jinak na tebe přijdu brzy a budu s nimi bojovat mečem svých úst. Kdo má ucho, poslouchej, co Duch říká církvím: Vítězi dám ze skryté many a dám mu bílý kamínek a na kamínku napsané nové jméno, které nikdo nezná, leč ten, kdo (je) přijímá.“ „A andělu církve v Thyatirách napiš: Toto praví Syn Boží, který má oči jako ohnivý plamen a, nohy má podobné třpytnému kovu: Znám tvé skutky, tvou lásku, tvou víru i tvou trpělivost a tvé poslední skutky, kterých je více než dřívějších. Ale mám proti tobě, že necháváš ženu Jezabelu, která se vydává za prorokyni, a učí a svádí mé služebníky, aby smilnili a jedli z masa obětovaného modlám. I dal jsem jí čas, aby se obrátila, ale nechce se obrátit od svého smilství. Hle, vrhám ji na lůžko, a ty, kteří s ní cizoloží, do velkého soužení, neobrátí-li se (kajícně) od jejích skutků. A její děti zahubím smrtí. I poznají všechny církve, že já zkoumám ledví a srdce, a dám každému z vás podle vašich skutků. Pravím pak vám ostatním v Thyatirách, všem těm, kdo se nedrží toho učení a nepoznali, jak říkají, „hlubin satanových“: Nepošlu na vás jinou tíži. Jen se držte toho, co máte, dokud nepřijdu.“ „A kdo zvítězí a vytrvá v mých skutcích až do konce, tomu dám moc nad národy. I bude jim vládnout železným prutem a jako hliněné nádobí je rozbije; i já jsem přijal (tu moc) od svého Otce. A dám mu jitřní hvězdu. Kdo má ucho, poslouchej, co Duch praví církvím.“ „A andělu církve v Sardech napiš: Toto praví ten, který má sedm Božích duchů a sedm hvězd: Znám tvé skutky, že máš jméno, jako bys žil, a jsi mrtvý! Probuď se a utvrď zbytky, které byly na umření; neboť jsem neshledal, že tvé skutky jsou dovršeny před mým Bohem. Proto pomni, jak jsi přijal a slyšel, zachovávej (to) a obrať se! Neprobudíš-li se tedy, přijdu jako zloděj, a nepoznáš, v kterou hodinu na tebe přijdu. Ale máš v Sardech několik osob, které si neposkvrnily roucha, a ti budou se mnou chodit v bílém rouše, poněvadž jsou toho hodni.“ „Kdo zvítězí, bude takto oblečen v bílé roucho, nevymažu jeho jméno z knihy života a budu se k němu znát před svým Otcem i před jeho anděly. Kdo má ucho, poslouchej, co Duch mluví k církvím.“ „A andělu církve ve Filadelfii napiš: Toto praví Svatý, Pravdivý, který má klíč Davidův, který otvírá, a nikdo nezavře, zavírá, a nikdo neotevře: Znám tvé skutky. Hle, otevřel jsem před tebou dveře, že je nikdo nemůže zavříti; ač nemáš mnoho moci, přece jsi zachoval mé slovo a nezapřel jsi mě. Hle, vydám ti (některé) ze shromáždění satanova, z těch, kteří o sobě říkají, že jsou Židé, a nejsou, ale lžou. Hle, způsobím, že přijdou a pokloní se ti před nohama a poznají, že jsem si tě zamiloval. Protože jsi zachoval mé nařízení o trpělivosti, i já tě zachovám před hodinou zkoušky, která má přijít na celý svět, aby vyzkoušela obyvatele země. Přijdu brzy! Drž, co máš, aby ti nikdo nevzal věnec.“ „Kdo; zvítězí, toho učiním sloupem v chrámu svého Boha, a, již z něho nevyjde. A napíšu na něj jméno svého Boha a jméno města svého Boha, nového Jerusalema, který sestupuje z nebe od mého Boha, a své jméno nové. Kdo má ucho, poslouchej, co mluví Duch církvím.“ „A andělu církve v Laodiceji napiš: Toto praví Amen, svědek věrný a pravdivý, počátek Božího stvoření. Znám tvé skutky: nejsi ani studený, ani horký. Kéž bys byl studený nebo horký! Ale protože jsi vlažný, ani studený ani horký, hodlám tě vyplivnout ze svých úst.“ „Vždyť říkáš: Jsem bohat a obohatil jsem se, a ničeho nepotřebuji', a nevíš, že jsi ubohý, bídný, chudý, slepý a nahý; radím ti, aby sis ode mne koupil zlato vyžíhané ohněm, a tak se obohatil, a bílý šat, aby ses mohl obléci a aby se neukazovala hanba tvé nahoty, a (kup si) mast, aby sis pomazal oči a viděl.“ „Já kárám a trestám ty, které miluji; buď tedy horlivý a obrať se! Hle, stojím u dveří a tluku. Kdo uslyší můj hlas a otevře dveře, vejdu k němu a budu večeřeti s ním a on se mnou.“ „Kdo zvítězí, tomu dám, že zasedne se mnou na mém trůně, jak i já jsem zvítězil a zasedl jsem se svým Otcem na jeho trůně. Kdo má ucho, poslouchej, co Duch mluví církvím.“ Potom jsem měl vidění, a hle, dveře otevřené v nebi, a dřívější hlas, který jsem uslyšel, jak mluví se mnou jako hlas polnice, promluvil: „Vystup sem, a ukážu ti, co se má stát potom.“ Hned jsem se octl ve vytržení. A hle: trůn stál v nebi, a na trůně někdo seděl. A ten sedící se vzhledem podobal kameni jaspisu a sardisu. Kolem trůnu pak duha, na pohled podobná smaragdu. A okolo trůnu čtyřiadvacet trůnů, a na trůnech sedělo čtyřiadvacet starců, oděných bílým rouchem, a na hlavách měli zlaté věnce. Z trůnu pak vycházejí blesky, hlasy a hromy; a před trůnem hoří sedm ohnivých pochodní, to je sedm Božích duchů. A před trůnem jako skleněné moře, podobné křišťálu; a uprostřed u trůnu a okolo trůnu čtyři živočichové, plní očí vpředu i vzadu. První živočich se podobá lvovi, druhý živočich se podobá býčkovi, třetí živočich s tváří jako lidskou a čtvrtý živočich se podobá letícímu orlu. A každý ze čtyř živočichů má po šesti křídlech, dokola i uvnitř byli samé oko, a bez ustání ve dne v noci volají: „Svatý, Svatý, Svatý Pán Bůh vševládný, který byl, který je a který přijde.“ A kdykoliv živočichové vzdají slávu, čest a díky tomu, který sedí na trůně, který žije na věky věků, čtyřiadvacet starců padne před tím, který sedí na trůně, klanějí se tomu, který žije na věky věků, a kladou své věnce před trůn a říkají: „Hoden jsi, Pane, Bože náš, přijmout slávu i čest i moc, protože jsi stvořil všecky věci a tvou vůlí trvaly a byly stvořeny.“ A uviděl jsem v pravici toho, jenž seděl na trůně, knihu popsanou uvnitř a zevně, zapečetěnou sedmi pečetěmi. A spatřil jsem silného anděla, jak hlasitě provolával: „Kdo je hoden otevřít knihu a rozlomit její pečeti?“ A nikdo na nebi, ani na zemi, ani pod zemí nemohl otevřít tu knihu, ani do ní nahlédnout. A velice jsem plakal, protože nikdo nebyl shledán hodným, aby otevřel knihu a nahlédl do ní. A jeden ze starců mi praví: „Neplač! Hle, zvítězil lev z kmene Judova, kořen Davidův, aby otevřel knihu a sedm jejích pečetí.“ I spatřil jsem: mezi trůnem a čtyřmi živočichy a mezi starci stál Beránek, jako zabitý; měl sedm rohů a sedm očí, to je sedm Božích duchů, poslaných na celou zem. Přišel a vzal (knihu) z pravice toho, který seděl na trůně. A když tu knihu vzal, čtyři živočichové a dvacet čtyři starci padli před Beránkem; každý měl kitharu a zlaté misky plné vonných věcí, což jsou modlitby svatých. A zpívají novou píseň: „Jsi hoden vzít knihu a otevřít její pečeti, protože jsi byl zabit a svou krví jsi vykoupil Bohu lidi z každého kmene a jazyka, lidu i národa, a učinil jsi z nich našemu Bohu království a kněze; i budou kralovat na zemi.“ Pak jsem pohlédl, a uslyšel jsem hlas mnoha andělů kolem trůnu, živočichů a starců; a jejich počet byl desettisíckrát deset tisíc a tisíckrát tisíc, a volali silným hlasem: „Hoden je Beránek, který byl zabit, přijmout moc, bohatství, moudrost, sílu, čest, slávu a dobrořečení!“ A slyšel jsem, jak všechno tvorstvo, které je v nebi, na zemi, pod zemí i v moři, a všecko, co je v nich, volá: „Tomu, který sedí na trůně, a Beránkovi: dobrořečení, čest a sláva i moc na věky věků!“ A čtyři živočichové přidali: „Amen!\, a starci padli a poklonili se. I spatřil jsem, jak Beránek otevřel jednu ze sedmi pečetí, a slyšel jsem, že jeden ze živočichů volá jako hromovým hlasem: „Pojď!“ I pohleděl jsem, a hle, bílý kůň, a ten, který na něm seděl, měl luk; byl mu dán věnec, i vyjel jako vítěz a aby zvítězil. A když otevřel druhou pečeť, uslyšel jsem mluvit druhého živočicha: „Pojď!“ A vyjel jiný kůň, ohnivě červený, a tomu, který na něm seděl, bylo dáno, aby vzal pokoj ze země a aby se lidé navzájem pobíjeli; a (proto) mu byl dán veliký meč. A když otevřel třetí pečeť, slyšel jsem mluvit třetího živočicha: „Pojď!“ I pohleděl jsem, a hle, kůň černý, a ten, který na něm seděl, měl v ruce váhy. A uslyšel jsem, že z prostředka čtyř živočichů jako by hlas volal: „Míra pšenice za denár a tři míry ječmene za denár. Ale oleji a vínu neuškoď!“ A když otevřel čtvrtou pečeť, uslyšel jsem, že říká čtvrtý živočich: „Pojď!“ I pohleděl jsem, a hle, kůň plavý, a ten, který na něm seděl, se jmenoval Smrt, a Podsvětí šlo s ním. Byla jim pak dána moc nad čtvrtinou země, aby zabíjeli mečem, hladem, smrtí a zemskými šelmami. A když otevřel pátou pečeť, uviděl jsem pod oltářem duše zabitých pro Boží slovo a pro svědectví, které vydali. I vzkřikli mocným hlasem: „Kdy konečně, Pane, svatý a pravdivý, budeš soudit a mstít naši krev na obyvatelích země?“ A bylo dáno každému z nich bílé roucho a bylo jim řečeno, aby posečkali ještě krátký čas, až se naplní počet jejich spoluslužebníků a jejich bratří, kteří mají být zabit jako oni. A když otevřel šestou pečeť, pohleděl jsem, a hle, nastalo velké zemětřesení, slunce pak zčernalo jako žínice, celý měsíc byl jako krev a hvězdy nebeské spadly na zem, jako fíkovník shazuje padavky, když jím zalomcuje silný vítr. Nebe se stáhlo jako svinutá kniha a každá hora i každý ostrov se pohnuly se svého místa. Králové země a velmoži, vůdcové, boháči i hodnostáři a všichni nevolníci a svobodní se skryli do jeskyň a do horských skal a říkají horám a skalám: „Padněte na nás a skryjte nás před tváří toho, který sedí na trůně, a před hněvem Beránkovým; neboť přišel velký den jejich hněvu, a kdo bude moci obstát?“ Potom jsem viděl na čtyřech rozích země stát čtyři anděly, kteří drželi čtyři zemské větry, aby nevanul vítr na zem, ani na moře, ani na žádný strom. I spatřil jsem jiného anděla, který vystupoval od východu slunce s pečetí živého Boha, a mocně vzkřikl ke čtyřem andělům, kterým bylo dáno škodit zemi a moři: „Neškoďte zemi, ani moři, ani stromům, dokud nepoznamenáme služebníky našeho Boha na čele. A uslyšel jsem počet znamenaných: stočtyřiačtyřicet tisíc poznamenaných, ze všech kmenů izraelského lidu: Z kmene Judova dvanáct tisíc poznamenaných, z kmene Gadova dvanáct tisíc, z kmene Aserova dvanáct tisíc, z kmene Neftalimova dvanáct tisíc, z kmene Manassova dvanáct tisíc, z kmene Leviova dvanáct tisíc, z kmene Simeonova dvanáct tisíc, z kmene Issacharova dvanáct tisíc, z kmene Zabulonova dvanáct tisíc, z kmene Josefova dvanáct tisíc, z kmene Benjaminova dvanáct tisíc poznamenaných. Potom jsem pohleděl, a hle, velký zástup, který nemohl nikdo sečíst, ze všech národů, kmenů, plemen a jazyků, a ti stáli před trůnem a před Beránkem, jsouce oděni bílými rouchy, s palmami v rukou, a volali silným hlasem: „Spása v našem Bohu, který sedí na trůně, a v Beránkovi!“ A všichni andělé stáli okolo trůnu, starců a čtyř živočichů, padli na tvář před trůnem, klaněli se Bohu a říkali: „Amen! Dobrořečení, sláva, moudrost, díky, čest, moc a síla našemu Bohu na věky věků! Amen.“ A promluvil ke mně jeden ze starců a řekl: „Kdo jsou tito zde v tom bílém rouchu a odkud přišli?“ I řekl jsem mu: „Můj pane, ty to víš.“ A pověděl mi: „To jsou ti, kdo přicházejí z toho velkého soužení; vyprali si roucho a zbílili je v Beránkově krvi. Proto jsou před Božím trůnem a slouží mu ve dne v noci v jeho chrámu. A ten, který sedí na trůně, rozprostře stan nad nimi. Již nebudou hladovět ani žíznit, nebude na ně dorážet slunce ani jakýkoliv žár, neboť Beránek, který je uprostřed trůnu, bude je pást a povede je k pramenům živých vod; a Bůh (sám) jim setře každou slzu s očí.“ A když otevřel sedmou pečeť, nastalo mlčení v nebi asi na půl hodiny. I viděl jsem sedm andělů stát před Bohem, a bylo jim dáno sedm polnic. Přišel pak jiný anděl a postavil se k oltáři se zlatou kadidelnici, a bylo mu dáno mnoho kadidla, aby je dal s modlitbami všech svatých na zlatý oltář před trůnem. A kouř kadidel vystoupil s modlitbami svatých z andělovy ruky před Boha. Potom vzal anděl kadidelnici, naplnil ji ohněm s oltáře a hodil na zem. I nastaly hromy, hlasy, blesky a zemětřesení. A sedm andělů, kteří měli sedm polnic, se připravilo, aby zatroubili. A zatroubil první anděl. I nastalo krupobití a oheň smíšený s krví, a (to) bylo vrženo na zem. Třetina země byla sežehnuta, třetina stromů byla sežehnuta a všechna zelená tráva byla sežehnuta. A zatroubil druhý anděl. Tu něco jako veliká hora hořící ohněm byla vržena do moře. I proměnila se třetina moře v krev a zahynula třetina mořských tvorů, kteří mají život, a třetina lodí byla zničena. Když zatroubil třetí anděl, spadla s nebe velká hvězda, hořící jako pochodeň, a padla na třetinu řek a prameny vod. Jméno pak té hvězdy je Pelyněk. Tu se třetina vod změnila v pelyněk, a mnoho lidí pomřelo z vody, protože zhořkla. Když zatroubil čtvrtý anděl, byla zasažena třetina slunce a třetina měsíce a třetina hvězd, takže třetina jich se zatměla a třetina dne nebyla světlá, a podobně i noci. I pohleděl jsem a uslyšel hlas jednoho orla, který letěl středem nebe a volal silným hlasem: „Běda, běda, běda obyvatelům země z ostatních hlasů polnic tří andělů, kteří mají (ještě) troubit.“ A pátý anděl zatroubil. I spatřil jsem hvězdu spadlou s nebe na zem, a byl jí dán klíč od jámy propasti. Otevřela pak jámu propasti, a vystoupil z jámy kouř jako z veliké pece; i zatemnilo se slunce i vzduch kouřem z té jámy. Z kouře pak vyšly na zem kobylky, a byla jim dána moc, jakou mají zemští štíři. Ale bylo jim řečeno, aby neškodily zemské trávě ani žádné zeleni ani žádnému stromu, leč jen lidem, kteří nemají na čele to Boží znamení. A bylo jim dáno ne usmrcovat je, ale trápit po pět měsíců; to jejich trápení je jako trápení po štírovi, když bodne člověka. A v těch dnech budou lidé hledat smrt, ale nenaleznou ji; a budou si přát zemřít, ale smrt od nich uteče. A ty kobylky měly vzhled koní vystrojených do války; na hlavě měly věnce jako zlaté a jejich tvář byla jako tvář lidská. A měly vlasy jako mají ženy a jejich zuby byly jako zuby lvů. A hruď měly jako železné pancíře, šramot pak jejich křídel byl jako rachot vozů s mnoha koni, když se řítí do boje. Mají ocasy podobné štírům a (v nich) žihadla; v ocase mají moc škodit lidem po pět měsíců. Mají nad sebou krále, anděla propasti; hebrejsky se jmenuje Abaddon, řecky pak Apollyon - Hubitel. - První „běda“ přešlo. Hle, přichází po těchto věcech ještě dvojí „běda.“ Když zatroubil šestý anděl, uslyšel jsem jeden hlas ode čtyř rohů zlatého oltáře, který je před Bohem; hlásil šestému andělovi, který měl polnici: „Rozvaž ty čtyři anděly, kteří jsou spoutáni u oné velké řeky Eufratu!“ I byli odvázáni ti čtyři andělé, kteří byli přichystáni k této hodině a k tomuto dni, k měsíci a roku, aby usmrtili třetinu lidstva. A toho jízdního vojska bylo dvě stě milionů; slyšel jsem jejich počet. Koně a ty, kteří na nich seděli, jsem spatřil ve vidění takto: měli pancíře ohnivě červené, temně fialové a sírově žluté. A hlavy koní byly jako hlavy lvů; z huby jim vychází oheň, kouř a síra. Těmito třemi ranami byla usmrcena třetina lidí, ohněm, kouřem a sírou, které koním vycházely z huby. Neboť síla těch koní je v jejich hubě a v jejich ocase; jejich ocasy totiž jsou podobny hadům, mají hlavy a jimi škodí. A ostatní lidé, kteří nebyli usmrceni těmito ranami, nečinili ani pak ještě pokání za výtvory svých rukou, že by upustili od uctívání zlých duchů a model zlatých, stříbrných, měděných, kamenných a dřevěných, které nemohou ani viděti, ani slyšeti, ani choditi; neobrátili se kajícně ze svých vražd, ze svých čárů a ze svého smilstva, ani ze svých krádeží. A spatřil jsem jiného mocného anděla sestupovat s nebe; byl zahalen oblakem, na hlavě měl duhu, jeho tvář byla jako slunce a jeho nohy jako ohnivé sloupy; v ruce měl otevřenou knížku. I postavil pravou nohu na moře, levou pak na zemi. I vzkřikl silným hlasem, jako když řve lev. Když vykřikl, promluvilo sedm hromů svými hlasy. A když těch sedm hromů domluvilo, hodlal jsem psáti. Ale uslyšel jsem hlas z nebe: „Zapečeť, co mluvilo těch sedm hromů, a nepiš to!“ A anděl, kterého jsem viděl stát na moři a na zemi, pozdvihl pravici k nebi a přisáhl při tom, který žije na věky věků, který stvořil nebe a co je v něm, i zemi a co je v ní, i moře a co je v něm: „Cas už více nebude, nýbrž ve dnech, kdy se ozve hlas sedmého anděla, až začne troubit, je dokončeno ono Boží tajemství, jak zvěstoval svým služebníkům prorokům.“ A hlas, který jsem slyšel z nebe, opět ke mně promluvil: „Jdi, vezmi tu otevřenou knížku z ruky anděla stojícího na moři a na zemi!“ I odešel jsem k tomu andělovi a řekl jsem mu, aby mi dal tu knížku. (On) mi řekl: „Vezmi a polkni ji; způsobí ti hořko v břiše, ale v ústech ti bude sladká jako med.“ I vzal jsem knížku z ruky andělovy a polkl jsem ji; v ústech mi byla sladká jako med. Ale když jsem ji spolkl, zhořklo mi v břiše. Tu mi řekli: „Musíš znovu prorokovat o lidstvu a národech, o jazycích a mnohých králích.“ A byla mi dána třtina podobná holi se slovy: „Vstaň a změř Boží chrám i oltář a ty, kdo se v něm klanějí. Ale vnější nádvoří chrámové vynech a neměř je, protože bylo dáno pohanům; i budou šlapat po svatém městě dvaačtyřicet měsíců. A dám svým dvěma svědkům, oděným žínicemi, aby prorokovali po tisíc dvě stě šedesát dnů. To jsou ony dvě olivy a ony dva svícny, které stojí před Pánem země. A kdyby jim chtěl někdo ublížit, oheň vyjde jim z úst a stráví jejich nepřátele. A kdo by jim chtěl ublížit, takto musí být usmrcen.“ Oni mají moc zavřít nebe, aby po dni jejich prorokování nepršelo; mají také moc nad vodami, obraceti je v krev a bít zemi rozličnými ranami, kdykoli chtějí. Až dokončí své svědectví, šelma, která vystupuje z propasti, dá se proti nim do války, zvítězí nad nimi a zabije je. Jejich mrtvoly pak budou ležeti na ulicích velkého města, které se obrazně nazývá Sodoma a Egypt, kde byl také ukřižován jejich Pán. A lidé z čeledí, kmenů, jazyků a národů budou se dívat na jejich mrtvoly tři a půl dne a nedovolí, aby jejich mrtvoly byly uloženy do hrobu. Obyvatelé země pak se nad nimi radují a veselí, posílají si navzájem dary, neboť tito dva proroci působili trápení obyvatelům země. A po půl čtvrtém dni vešel do nich duch života od Boha, i postavili se na nohy; velký strach pak padl na ty, kteří je pozorovali. A uslyšeli mocný hlas z nebe, jak jim praví: „Vystupte sem!“ I vystoupili do nebe v oblaku, a patřili na ně jejich nepřátelé. A v tu hodinu nastalo velké zemětřesení; desetina města padla a při zemětřesení zahynulo sedm tisíc lidí; ostatní se zalekli a vzdali chválu nebeskému Bohu. Druhé „běda“ přešlo, a hle, třetí „běda“ přijde brzy. Když zatroubil sedmý anděl, ozvaly se v nebi silné hlasy: „Království tohoto světa se dostalo našemu Pánu a jeho Pomazanému, i bude kralovat na věky věků.“ A čtyřiadvacet starců, kteří sedí před trůnem Božím na svých trůnech, padli na tvář, poklonili se Bohu a pravili: „Děkujeme ti, Pane, Bože vševládný, který jsi a který byls, že ses ujal své velké moci a začal jsi kralovat. Rozhněvaly se národy, ale přišel tvůj hněv i čas soudu nad mrtvými, abys dal odměnu svým služebníkům prorokům i svatým a těm, kdo se bojí tvého jména, malým a velkým, a abys zahubil ty, kdo hubí zem.“ Potom se otevřel Boží chrám v nebi a zjevila se archa jeho úmluvy v jeho chrámě; i nastaly blesky a hlasy, hromy, zemětřesení a veliké krupobití. A objevilo se veliké znamení na nebi: žena oděná sluncem, měsíc pod jejíma nohama a s věncem z dvanácti hvězd na hlavě. Byla těhotná a křičela v bolestech a mukách před porodem. Objevilo se i jiné znamení na nebi: hle, velký ohnivě červený drak, se sedmi hlavami a deseti rohy, a na hlavách měl sedm čelenek; jeho ocas táhne třetinu nebeských hvězd a vrhá je na zem. Ten drak se postavil před onu ženu, která měla porodit, aby pohltil její dítě, jakmile porodí. I porodila syna, chlapce, který má vládnout všem národům železným žezlem. A její dítě bylo uchváceno do nebe k Bohu a k jeho trůnu. Žena pak utekla na poušť, kde má místo připravené od Boha, aby ji tam živili po tisíc dvě stě šedesát dní. I nastala válka v nebi: Michael a jeho andělé se postavili do boje s drakem; a drak bojoval i jeho andělé. Ale neměl síly a nebylo již pro ně místa v nebi. Ten veliký drak, starý had, který se nazývá ďábel a satan a svádí celcu zemi, byl svržen na zem a jeho andělé byli svrženi s ním. A slyšel jsem hlasité volání v nebi: „Nyní nastala spása, síla a království našeho Boha a moc jeho Pomazaného, neboť byl svržen žalobník na naše bratry, který na ně žaloval před Bohem dnem i nocí. A oni nad ním zvítězili krví Beránkovou a slovem svého svědectví, a nemilovali svůj život až k smrti. Proto se veselte nebesa a všichni, kdo v nich přebýváte! Běda zemi a moři, neboť ďábel k vám sestoupil s velkým hněvem, protože ví, že má jen málo času.“ Když drak viděl, že byl svržen na zem, pronásledoval ženu, která porodila toho chlapce. Ale ženě byla dána obě dvě křídla velikého orla, aby odletěla na poušť na své místo, kde je živena čas a dva časy a polovinu času (daleko) od hada. Had pak vychrlil za ženou z tlamy vodu jako řeku, aby ji proud strhl. Ale země přispěla ženě: země totiž otevřela ústa a vypila řeku, kterou had vychrlil ze své tlamy. Tu se had rozhněval na ženu a odešel roznítit válku s ostatními z jejího potomstva, kteří zachovávají Boží přikázání a drží svědectví Ježíšovo. A postavil se na mořskou písčinu. I spatřil jsem vystupovat z moře šelmu; měla deset rohů a sedm hlav, na jejích rozích deset čelenek a na jejích hlavách rouhavá jména. A šelma, kterou jsem uviděl, podobala se pardálovi; měla nohy jako medvědí a tlamu podobnou tlamě lví. I dal jí drak svou sílu, svůj trůn a velkou moc. A jedna z jejích hlav byla jako zasazena k smrti; ale její smrtelná rána se uzdravila. Celá země se pak podivovala té šelmě. A klaněli se drakovi, poněvadž dal moc šelmě, klaněli se i šelmě a říkali: „Kdo je podobný šelmě a kdo to dokáže bojovat s ní?“ Byla jí také dána ústa, aby pronášela veliká rouhání, a byla jí dána moc působit po čtyřiadvacet měsíců. I otevřela ústa k rouhání proti Bohu, aby se rouhala jeho jménu, jeho stánku i těm, kdo mají stánek v nebi. A bylo jí dáno vést válku se svatými a nad nimi zvítězit. Byla jí také dána moc nad všelikým kmenem, lidem, jazykem a národem. A budou se jí klanět všichni obyvatelé země, jejichž jméno není zapsáno od počátku světa v knize života toho zabitého Beránka. Má-li kdo ucho, poslouchej! Kdo (odvádí) do zajetí, do zajetí půjde; kdo zabíjí mečem, musí sám být mečem usmrcen. Zde je (třeba) trpělivosti a víry svatých. A viděl jsem jinou šelmu vystupovat ze země; měla dva rohy jako beránek, ale mluvila jako drak. Všechnu moc první šelmy provádí před ní a působí, aby se země a její obyvatelé klaněli první šelmě, jejíž smrtelná rána se zahojila. Činí pak velké zázraky, dokonce způsobí, aby i oheň sestoupil s nebe na zem před lidmi. A svádí obyvatele země zázraky, které jí bylo dáno činit před šelmou, když říká obyvatelům země, aby zhotovili obraz šelmy, která má tu ránu po meči, a ožila. I bylo jí dáno vložit ducha do obrazu té šelmy, aby obraz té šelmy promluvil, i způsobit, aby byli pobit všichni, kdož se neklanějí obrazu šelmy. Nutí také, aby si všichni, malí i velcí, bohatí i chudí, svobodní i otroci, dali znak na pravou ruku nebo na čelo, a aby mohl koupit nebo prodat jen ten, kdo má za znak jméno té šelmy nebo číslo jejího jména. Zde se ukáže moudrost! Kdo má rozum, ať spočítá číslo té šelmy. Neboť je to číslo člověka. A to jeho číslo je šest set šedesát šest. A pohleděl jsem, a hle, Beránek stál na hoře Siónu a s ním sto čyřiačtyřicet tisíc těch, kdo měli jeho jméno a jméno jeho Otce napsáno na čele. A uslyšel jsem hlas z nebe jako šum velkých vod a jako hlas velkého hromu; a ten hlas, který jsem uslyšel, byl jako hlas hudebníků, kteří hrají na kithary. I zpívají novou píseň před trůnem a před čtyřmi živočichy a před starci; ale nikdo se nedovedl naučit té písni, kromě těch sto čtyřiačtyřiceti tisíc, kteří jsou vykoupeni ze země. To jsou ti, kteří se neposkvrnili se ženami, neboť jsou panici; oni následují Beránka, kamkoliv jde. Ti byli vykoupeni z lidí jako prvotiny pro Bcha a pro Beránka. A v jejich ústech nebyla shledána lež; jsou bez úhony. A uviděl jsem jiného anděla, jak letěl středem nebe. Měl věčné evangelium, aby je zvěstoval obyvatelům země i každému národu a kmeni, jazyku a lidu, a volal silným hlasem: „Bojte se Boha a vzdejte mu slávu, protože přišla hodina jeho soudu. Pokloňte se tomu, který učinil nebe i zemi, moře i prameny vod!“ A následoval (za ním) jiný anděl, druhý, a volal: „Padl, padl ten velký Babylon, který opil všechny národy vášnivým vínem svého smilství.“ I následoval za nimi jiný anděl, třetí, a hlasitě volal: „Klaní-li se kdo šelmě a jejímu obrazu a přijme znak na čelo nebo na ruku, také on bude pít z vína Boží prchlivosti, které je připraveno nerozředěné do poháru jeho hněvu, a bude trápen ohněm a sírou před svatými anděly a před Beránkem. A dým jejich muk vystupuje na věky věků, a nemají odpočinutí ve dne v noci ti, kdo se klanějí šelmě a jejímu obrazu a kdo přijímají znak jejího jména.“ Zde se ukáže vytrvalost svatých, kteří zachovávají Boží přikázání a Ježíšovu víru. A slyšel jsem hlas z nebe: „Napiš: Blaženi mrtví, kteří umírají v Pánu od této chvíle. Ano, praví Duch, aby odpočinuli od svých lopot; vždyť jejich skutky jdou za nimi.“ A pohleděl jsem, a hle: bílý oblak, a na tom oblaku sedí kdosi podobný Synu člověka; měl na hlavě zlatý věnec a v ruce ostrý srp. A jiný anděl vyšel z chrámu a silným hlasem volal na toho, který seděl na oblaku: „Spusť svůj srp a žni, poněvadž přišla hodina žnutí, neboť doschla žatva na zemi.“ A ten, který seděl na oblaku, vrhl ten svůj srp na zem a země byla požata. A jiný anděl vyšel z toho chrámu, který je v nebi; i ten měl ostrý srp. A jiný anděl vyšel od oltáře, ten, který má moc nad ohněm. I zavolal hlasitě na toho, který měl ostrý srp: „Spusť svůj ostrý srp a ober hrozny s révy země, protože její zrna dozrála.“ I vrhl anděl svůj ostrý srp na zem a obral révu země a vrhl to do velkého lisu Božího hněvu. Lis pak byl šlapán mimo město, a z lisu vyšla krev (a sahala) až po uzdy koňům, tisíc šest set honů daleko. A viděl jsem na nebi jiné znamení velké a podivuhodné: sedm andělů se sedmi posledními ranami; neboť se dovršil Boží hněv. I viděl jsem jako skleněné moře smíšené s ohněm; a ti, kdo zvítězili nad šelmou, nad jejím obrazem a nad číslem jejího jména, stáli na tom skleněném moři a měli Boží kithary. A zpívali píseň Mojžíše, Božího služebníka, a píseň Beránkovu: „Velké a podivuhodné jsou tvé skutky, Pane, Bože vševládný; spravedlivé a pravdivé jsou tvé cesty, králi národů! Kdo by se tě nebál, Pane, a nevelebil tvé jméno? Vždyť ty jediný jsi svatý, neboť všechny národy přijdou a budou se klanět před tebou, že tvé spravedlivé soudy se projevily.“ A potom jsem viděl, jak se otevřel chrám stánku svědectví v nebi, a z chrámu vyšlo sedm andělů, kteří mají (způsobiti) sedm ran; byli oblečeni v čisté, skvoucí lněné roucho a přepásáni kolem prsou zlatými pásy. A jeden ze čtyř živočichů dal sedmi andělům sedm zlatých misek, plných rozhorlenosti Boha, který žije na věky věků. I naplnil se chrám dýmem od Boží slávy a jeho moci; a nikdo nemohl vejít do chrámu, dokud se neskončí těch sedm ran sedmi andělů. A uslyšel jsem silný hlas z chrámu, jak mluví k sedmi andělům: „Jděte a vylejte sedm misek Božího hněvu na zem!“ I odešel první a vylil svou misku na zem. A povstaly ošklivé a obtížné vředy na lidech, kteří měli znamení šelmy a kteří se klaněli jejímu obrazu. A druhý anděl vylil svou misku na moře; i proměnilo se v krev jako mrtvoly, a zhynula každá živá bytost v moři. A třetí vylil svou misku na řeky a prameny vod; i proměnily se v krev. uslyšel jsem, jak anděl vod praví: „Spravedlivý jsi (Pane), který jsi, kterýs byl, svatý, že jsi vynesl tento soud. Že vylili krev svatých a proroků, dal jsi také jim pít krev; zasloužili si to!“ A slyšel jsem, jak volá oltář: „Ano, Pane, Bože vševládný, pravdivé a spravedlivé jsou tvé soudy!“ A čtvrtý anděl vylil svou misku na slunce; a bylo mu dáno pálit lidi ohněm. A lidé byli páleni velkým žárem; i rouhali se jménu Boha, který má moc nad těmi ranami, a neobrátili se, aby mu vzdali slávu. A pátý anděl vylil svou misku na trůn šelmy; i zatmělo se její království a (lidé) se bolestí kousali do jazyka a rouhali se nebeskému Bohu pro své bolesti a rány, ale neobrátili se od svých skutků. A šestý anděl vylil svou misku na řeku, na veliký Eufrat; i vyschla v ní voda, aby byla připravena cesta králům od východu slunce. A spatřil jsem, jak vycházejí z tlamy draka, z tlamy šelmy a z úst falešného proroka tři nečistí duchové jako žáby; to jsou totiž duchové démonů, kteří činí zázraky; ti vycházejí ke králům celé země, aby je shromáždili k válce o velkém dnu vševládného Boha. - „Hle, přicházím jako zloděj. Blažen, kdo bdí a opatruje si šaty, aby nechodil nahý a nebylo vidět jeho hanbu.“ - I shromáždil je na místo, které se hebrejsky nazývá Harmagedon. A sedmý anděl vylil svou misku na vzduch. I vyšel silný hlas z chrámu od trůnu: „Stalo se!“ A nastaly blesky, hlasy i hromy a začalo prudké zemětřesení, jakého nebylo od té doby, co jsou lidé na zemi; tak veliké a prudké bylo to zemětřesení. Tu se velké město roztrhlo na tři části a města národů se zřítila. A tak Bůh vzpomněl na veliký Babylon, aby mu dal pohár vína svého rozhořčeného hněvu. A všechny ostrovy zmizely a po horách nebylo stopy. Také kroupy velké jako cent padaly s nebe na lidi, a lidé se rouhali Bohu pro tu ránu krupobití, neboť rána byla nadmíru veliká. A přišel jeden ze sedmi andělů, kteří měli těch sedm misek, a promluvil ke mně: „Pojď, ukážu ti soud nad velkou nevěstkou, která sedí na velkých vodách, s kterou smilnili králové země a obyvatelé země se opíjeli vínem její necudnosti.“ I odnesl mě v duchu na poušť. A uviděl jsem ženu sedící na šarlatové šelmě, plné rouhavých jmen, se sedmi hlavami a deseti rohy. Žena pak byla oděna nachem a šarlatem, vyšperkována zlatem, drahým kamením a perlami, a měla v ruce zlatý pohár, plný ohavnosti a nečistoty svého smilství. A na čele napsáno jméno tajemného významu: „Velký Babylon, matka nevěstek a ohavností na zemi.“ I uviděl jsem tu ženu, opilou krví svatých a krví svědků Ježíšových. A když jsem ji spatřil, nadmíru jsem užasl. Tu mi anděl řekl: „Proč jsi užasl? Já ti povím tajemství té ženy i šelmy, která ji nese a má sedm hlav a deset rohů. Šelma, kterou jsi spatřil, byla, a není; vystoupí opět z propasti a jde do záhuby. I budou žasnout obyvatelé země, jejichž jména nejsou napsána v knize života od stvoření světa, až uvidí tu šelmu, která byla, a již není, a zase se objeví. Zde (je potřebí) rozumu, který má moudrosti Sedm hlav je sedm pahorků, na nichž ta žena sedí. Také králů je sedm: pět jich padlo, jeden jest, druhý však ještě nepřišel; až přijde, zůstane (jen) krátkou dobu. Šelma pak, která byla a není, je také sama ten osmý, ale je z těch sedmi a jde do záhuby. A těch deset rohů, které jsi viděl, je deset králů, kteří se ještě neujali království, ale přijímají královskou moc na jednu hodinu zároveň se šelmou. Ti mají totéž smýšlení a svou sílu a moc dávají šelmě. Ti budou válčit s Beránkem, ale Beránek nad nimi zvítězí, neboť je Pán pánů a Král králů, a ti, kteří jsou s ním, jsou povolaní, vyvolení a věrní.“ Dále mi řekl: „Vody, které jsi viděl, na nichž sedí ta nevěstka, jsou lid a zástupy, národové a jazyky. A deset rohů, které jsi viděl, a šelma, ti budou nenávidět nevěstku, zpustoší ji a obnaží; budou jíst její maso a ji samou spálí ohněm. Neboť Bůh jim vložil do srdce, aby vykonali jeho úmysl, aby uskutečnili totéž rozhodnutí a dali své království šelmě, dokud se nesplní Boží slova. A žena, kterou jsi viděl, je ono veliké město, které má královskou vládu nad králi země.“ Potom jsem spatřil jiného anděla sestupovat z nebe; měl velkou moc a jeho slávou se ozářila země. A zvolal přemocně znějícím hlasem: „Padl, padl ten velký Babylon a stal se příbytkem démonů a vězením kdejakého nečistého ducha a vězením kdejakého nečistého a odporného ptáka, protože z vína jeho vášnivého smilství se napily všechny národy, králové země s ním smilnili a obchodníci země zbohatli z přemíry jeho rozkošnictví.“ I uslyšel jsem jiný hlas z nebe: „Vyjděte z něho, můj lide, abyste nebyli účastní jeho hříchů a nedostalo se vám z jeho ran. Neboť jeho hříchy se navršily až do nebe a Bůh si vzpomněl na jeho nespravedlnosti. Oplaťte mu podle toho, jak on dával, splaťte mu dvojnásobek jeho skutků! Do číše, kterou naléval, nalejte mu dvojnásob! Kolik se vychloubal a kolik hýřil, tolik mu dejte trýzně a smutku. Poněvadž si řekl v srdci:, Sedím jako královna, vdovou nejsem a smutku nezakusím', proto v jeden den přijdou na něj jeho rány: smrt, smutek, hlad a spálení ohněm. Neboť mocný je Pán Bůh, který jej soudí.“ „A budou nad ním plakat a naříkat králové země, kteří s ním smilnili a hýřili, až uvidí kouř z jeho požáru, budou stát zdálky pro strach z jeho muk a říkati:, Běda, běda, ty velké město, Babylone, ty mocné město! Vždyť v jediné hodině přišel tvůj soud!'“ „I kupci země budou nad ním plakat a truchlit, protože jejich zboží už nikdo nikdy nebude kupovat, náklad zlata, stříbra, drahého kamení, perel, kmentu, nachu, hedvábí a šarlatu i všelikého thujového dřeva, všelikých předmětů ze slonoviny a všelikých předmětů ze vzácného dřeva, mědi, železa a mramoru; skořici, šafrán, vonné koření, masti a kadidlo, víno a olej, nejlepší mouku a pšenici, skot a ovce, koně i kočáry a těla i duše lidské. A podzimní ovoce, po kterém toužila tvá duše, vzdálilo se od tebe, i všechen jas a lesk se z tebe ztratil, a není po tom památky.“ „Kupci těchto věcí, kteří z něho zbohatli, budou stát opodál pro strach z jeho muk, budou plakat a truchlit: ,Běda, běda, to velké město, které bylo oděno kmentem, nachem a šarlatem, vyšperkované zlatem, drahým kamením a perlami! Vždyť v jedné hodině se ztratilo takové bohatství!“ „A každý kormidelník a všichni, kdo se plaví na nějaké místo, lodníci a všichni, kdo pracují na moři, stáli zdáli, a když viděli kouř jeho požáru, volali:, Které město bylo podobné tomuto velkému městu?' I posypali si hlavy popelem as pláčem a smutkem křičeli:, Běda, běda, to veliké město, v kterém zbohatli z jeho blahobytu všichni, kdo měli lodi na moři; vždyť v jedné hodině bylo zpustošeno!'“ „Radujte se nad ním nebesa, svatí, apoštolově a proroci, poněvadž Bůh pomstil vás pa něm.“ Tu jeden silný anděl vzal kámen, veliký jako žernov, a hodil jej do moře se slovy: „Takto jedním rozmachem bude hozen Babylon, to velké město, a již po něm nebude stopy! Hlas kitharistů, hudebníků, pištců a trubačů nikdy už nebude v tobě slyšeti, řemeslníka rozličného umění už nebude v tobě možno nalézti, zvuk mlýnského kamene už v tobě nezazní, světlo lampy už nikdy v tobě nezasvítí, hlas ženicha a nevěsty už nikdy v tobě nezazní. Neboť tvoji kupci byli velmoži země a tvými kouzly byly oblouzeny všechny národy. A byla v něm nalezena krev proroků a svatých a všech, kdo byli (jako oběť) zabit na zemi.“ Potom jsem uslyšel jakoby mocný hlas hojného zástupu v nebi: „Aleluja! Spása a sláva a moc (patří) našemu Bohu, neboť jeho soudy jsou pravdivé a spravedlivé, poněvadž vykonal soud nad velkou nevěstkou, která kazila zemi svým smilstvím, a pomstil na ní krev svých služebníků.“ A řekli po druhé: „Aleluja! Dým z něho vystupuje na věky věků.“ A čtyřiadvacet starců a čtyři živočichové padli a klaněli se Bohu, sedícímu na trůně, a volali: „Amen. Aleluja!“ Od trůnu pak vyšel hlas: „Chvalte našeho Boha všichni jeho služebníci, kteří se ho bojíte, malí i velcí!“ I uslyšel jsem jakoby hlas četného zástupu a jakoby hukot velkých vod a jakoby hlas mocných hromů: „Aleluja! Neboť Pán, náš Bůh vševládný, ujal se kralování. Radujme se a jásejme a vzdejme mu slávu, protože nadešla svatba Beránkova a jeho nevěsta se připravila; i bylo jí dáno přiodít se čistým skvoucím kmentem.“ Kmentem jsou totiž spravedlivé skutky svatých. A řekl mi: „Napiš: Blaženi ti, kdo jsou pozváni k Beránkově svatební hostině.“ Dále mi řekl: „Toto jsou pravdivá Boží slova.“ I padl jsem mu k nohám, abych se mu poklonil. Ale řekl mi: „Nedělej to! Jsem (jen) spoluslužebník tvůj a tvých bratří, kteří drží svědectví Ježíšovo. Bohu se pokloň!“ Neboť svědectví o Ježíšovi je z prorockého ducha. A uviděl jsem nebe otevřené, a hle, bílý kůň, a ten, který na něm seděl, nazýval se Věrný a Pravdivý; spravedlivě soudí a vede válku. Jeho oči jsou (jako) ohnivý plamen a na jeho hlavě mnoho čelenek; má napsané jméno, které nezná nikdo, leč on sám, a je oděn pláštěm, nasáklým krví; jeho jméno je Boží Slovo. A doprovázejí ho nebeská vojska na bílých koních, oblečená bílým čistým kmentem. Z úst mu pak vychází břitký meč, aby jím bil národy; on je bude spravovat železným prutem; a on šlape vinný lis rozhorleného hněvu vševládného Boha. A na plášti na bedru má napsáno jméno: „Král králů a Pán pánů.“ A uviděl jsem jednoho anděla, jak stál v slunci a vzkřikl silným hlasem na všechny ptáky, kteří lítají uprostřed nebe: „Pojďte, shromážděte se k velké Boží hostině, abyste jedli těla králů, těla knížat, těla mocných a těla koní i těch, kdo na nich sedí, těla všech svobodných i otroků a malých i velkých.“ A viděl jsem šelmu a krále země se svými vojsky, shromážděné k válce s tím, který seděl na koni, a s jeho vojskem. A šelma byla zajata a s ní ten nepravý prorok, který před ní činil zázraky, kterými svedl ty, kdo přijali znak šelmy a kdo se klaněli jejímu obrazu; oba byli za živa vhozeni do ohnivého jezera hořící siry. Ostatní pak byli pobit mečem, který vycházel z úst toho, který seděl na koni; a všichni ti ptáci se nasytili jejich masem. A viděl jsem sestupovat anděla s nebe; měl klíč od propasti a velký řetěz v ruce. I chopil mocně draka, toho starého hada, to je ďábla a satana, a spoutal ho na tisíc let. Svrhl ho pak do propasti, zavřel (ji) a zapečetil nad ním, aby už nemohl svádět národy, dokud se nenaplní těch tisíc roků; potom musí být na krátký čas rozvázán. A spatřil jsem trůny; i posadili se na ně ti, jimž bylo dáno konat soud. A (viděl jsem) duše těch, kteří byli sťat pro svědectví o Ježíšovi a pro Boží slovo, kteří se (totiž) neklaněli šelmě ani jejímu obrazu, ani nepřijali její znak na čelo nebo na ruku; i ožili a kralovali s Kristem tisíc let. Ostatní mrtví neožili, dokud se nenaplní těch tisíc roků. Toto je první vzkříšení. Blažený a svatý, kdo má účast v tomto prvním vzkříšení! Nad takovými druhá smrt nemá moci, ale budou kněžími Božími a Kristovými a budou s ním kralovat tisíc let. Až pak se dovrší těch tisíc let, bude satan puštěn ze svého žaláře a vyjde, aby sváděl národy na čtyřech koncích světa, Goga a Magoga, aby je shromáždil k válce; je jich na počet jak mořského písku. I vystoupili na širou zem a obklíčili tábor svatých a milované město. Ale s nebe sestoupil oheň a pohltil je. A ďábel, který je sváděl, byl vržen do onoho jezera hořící síry, kde (je i) šelma a lživý prorok; i budou trápeni ve dne v noci na věky věků. A uviděl jsem velký bílý trůn a toho, který na něm seděl; před jeho tváří zmizela země i nebe, a nebylo po nich stopy. A viděl jsem mrtvé, velké i malé, stát před trůnem, a byly otevřeny knihy. Také (ještě) jiná kniha byla otevřena, kniha života, a mrtví byli souzeni podle svých skutků z toho, co bylo napsáno v těch knihách. Moře totiž vydalo mrtvé, kteří byli v něm; i smrt a podsvětí vydaly mrtvé, kteří byli v nich; a každý byl souzen podle svých skutků. A smrt a podsvětí byly vrženy do ohnivého jezera. To je druhá smrt: ohnivé jezero. A kdo nebyl nalezen zapsán v knize života, byl vhozen do ohnivého jezera. A spatřil jsem nové nebe a novou zemi; neboť první nebe a první země pominuly, a moře už není. A uviděl jsem svaté město, nový Jerusalem, jak sestupuje s nebe od Boha, přistrojené jako nevěsta, která se ozdobila pro svého muže. I uslyšel jsem mohutný hlas od trůnu: „Hle, Boží stan mezi lidmi; i bude s nimi přebývati, a oni budou jeho lidem a on, Bůh, bude s nimi. I setře jim každou slzu s očí, a nebude už smrti, ani smutku, ani nářku, ani bolesti více už nebude, protože dřívější věci pominuly.“ A řekl ten, který seděl na trůně: „Hle, činím všechno novým.“ A dodal: „Napiš, že tato slova jsou spolehlivá a pravdivá.“ Také mi řekl: „Stalo se! Já jsem alfa i omega, počátek i konec. Já dám žíznivému z pramene vody živé, (a to) zdarma. Kdo zvítězí, dostane toto údělem, i budu mu Bohem a on mi bude synem. Ale úděl bázlivců a nevěřících, poskvrněných a vrahů, smilníků a čarodějů, modlářů a všech lhářů je v jezeře, které hoří ohněm a sírou; to je ona druhá smrt. A přišel jeden ze sedmi andělů, kteří měli sedm misek plných posledních ran, a promluvil ke mně: „Pojď, ukážu ti nevěstu, manželku Beránkovu.“ I odnesl mě v duchu na velikou a vysokou horu a ukázal mi svaté město Jerusalem, jak sestupuje z nebe od Boha s Boží slávou. Jeho lesk byl podoben nejvzácnějšímu kameni, jako kameni jaspisu, čistému jako křišťál. Má velkou a vysokou zeď o dvanácti branách a u bran dvanáct andělů a na nich jsou napsaná jména dvanácti synů Izraelových: od východu (byly) tři brány, od severu tři brány, od jihu tři brány a od západu tři brány. A městská hradba má dvanáct základních kamenů a na nich dvanáct jmen dvanácti apoštolů Beránkových. A ten, který se mnou mluvil, měl míru ze zlaté třtiny, aby změřil město, jeho brány i jeho hradbu. Město je rozloženo do čtverce se stejnou délkou i šířkou. I změřil město tou třtinou: dvanáct tisíc honů; jeho délka, výška a šířka je stejná. Změřil i jeho hradbu: sto čtyřiačtyřicet loket podle lidské míry, a je to (i míra) andělova. A stavivem jeho hradeb je jaspis, město samo však z čistého zlata, podobného čistému sklu. Základy městské hradby zdobí rozmanité drahé kameny. První základní kámen byl jaspis, druhý safír, třetí chalcedon, čtvrtý smaragd, pátý sardonyx, šestý sardis, sedmý chrysolit, osmý beryl, devátý topas, desátý chrysopras, jedenáctý hyacint, dvanáctý ametyst. A dvanáct bran, dvanáct perel, každá brána je z jedné perly. Městské ulice pak jsou čisté zlato, průzračné jako sklo. Chrám však jsem v něm nespatřil; vždyť Pán, Bůh vševládný, je jeho chrámem, a (i) Beránek. A toto město nepotřebuje slunce ani měsíce, aby mu svítily; neboť Boží sláva je osvítila a jeho lampou je Beránek. A v jeho světle budou chodit národové a králové země přinesou do něho svou slávu. Jeho brány se nebudou přes den zavírati, neboť noci tam nebude. A vnesou do něho slávu a čest národů. A nic poskvrněného do něho nevejde, ani ten, kdo se dopouští ohavnosti a lži, nýbrž jen ti, kdo jsou zapsáni v Beránkově knize života. I ukázal mi řeku živé vody, jasnou jako křišťál, která vycházela zpod trůnu Božího a Beránkova. Prostředkem jeho náměstí a po obou stranách řeky je strom života, který přináší dvanáctero plodů; každého měsíce dává svůj plod; listí stromu je lékem pro národy. Nic kletého už více nebude. Ale bude v něm trůn Boží a Beránkův, a jeho služebníci mu budou vzdávat poctu, budou patřit na jeho tvář a jeho jméno budou mít na čele. A nebude už noci, ani nebude třeba světla lampy nebo světla slunce, protože Pán Bůh bude na ně svítit. A budou kralovat na věky věků. A řekl mi: „Tato slova jsou spolehlivá a pravdivá. Pán, Bůh prorockých duchů, poslal svého anděla, aby jeho služebníkům ukázal, co se má vbrzku státi. A hle, přijdu rychle. Blažen, kdo zachovává prorocká slova této knihy!“ A já, Jan, jsem to slyšel a viděl. A když jsem to uslyšel a uviděl, padl jsem k nohám andělovi, který mi ty věci ukazoval. Ale řekl mi: „Nedělej to! Jsem spoluslužebník tvůj a tvých bratří proroků a těch, kdo zachovávají prorocká slova této knihy. Bohu se pokloň!“ Dále mi pověděl: „Nezapečeťuj prorocká slova této knihy, neboť čas (splnění) je blízko. Kdo jedná nespravedlivě, ať jen pokračuje, a kdo je poskvrněný, ať se dále poskvrňuje, a kdo je spravedlivý, ať se stává spravedlivějším, a kdo je svatý, ať se posvětí ještě (více).“ „Hle, přijdu brzy, a má odplata (jde) se mnou, abych odplatil každého podle toho, jaké jsou jeho skutky. Já jsem alfa i omega, první i poslední, počátek i konec. Blažení, kteří si vypírají roucho, aby měli právo na strom života a aby mohli branami vejít do města. Venku (zůstanou) psi, čaroději, smilníci, vrazí, modláři a každý, kdo miluje a páchá lež.“ „Já Ježíš jsem poslal svého anděla, aby vám tyto věci dosvědčil pro církve. Já jsem kořen a rod Davidův, zářivá jitřní hvězda.“ A Duch i nevěsta praví: „Přijď!“ I kdo (to) slyší, řekni: „Přijď!“ A kdo žízní, ať přijde; a kdo chce, ať si vezme vodu života zdarma! Já dosvědčuji každému, kdo slyší prorocká slova této knihy: „Přidá-li kdo k nim (něco), přidá mu Bůh ran, o nichž je psáno v této knize. A jestliže kdo ubere ze slov této prorocké knihy, ubere mu Bůh jeho úděl se stromu života a ze svatého města, z toho, o čem je psáno v této knize. Ten, který o tom svědčí, praví: „Ano, přijdu brzy.“ Amen! Přijď, Pane Ježíši! Milost našeho Pána Ježíše Krista se všemi! Amen.